MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd a managementu sportu

Ekonomické principy fungování cyklistické stáje

Magisterská práce

Vedoucí diplomové práce: Vypracoval: doc. Ing. Jiří Novotný, CSc. Bc. Michal Maršálek Management sportu

Brno, 2018

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předloženou diplomovou práci s názvem „Ekonomické principy fungování cyklistické stáje.“ vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a jiné zdroje jsem řádně ocitoval a uvedl v předloženém seznamu použitých zdrojů.

V Brně, dne 2. května 2018 podpis

Poděkování Chtěl bych poděkovat vedoucímu práce panu doc. Ing. Jiří Novotný, CSc. za jeho cenné rady, náměty a připomínky při vypracování mé diplomové práce.

OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...... 7

1 ÚVOD ...... 8

2 SYNTÉZA POZNATKŮ ...... 10

2.1 Management ...... 10

2.2 Organizační struktura ...... 10

2.3 Marketing ...... 12

2.4 Sponzorství ...... 13

2.5 Rozpočetnictví ...... 14

3 CÍL, ÚKOLY PRÁCE A METODIKA ...... 16

3.1 Výzkumné otázky ...... 16

3.2 Metodika práce ...... 16

4 DESKRIPTIVNĚ-ANALYTICKÁ ČÁST PRÁCE ...... 18

4.1 Historie ...... 18

4.1.1 Vývoj a historie jízdního kola ...... 18

4.1.2 Sport cyklistika ...... 19

4.2 Organizační struktura silniční cyklistiky ...... 20

4.2.1 Vývoj organizace profesionální silniční cyklistiky ...... 20

4.2.2 Řídící orgány silniční cyklistiky ...... 22

4.2.2.1 UCI – Mezinárodní cyklistická unie ...... 23

4.2.2.2 UEC – Evropská cyklistická unie ...... 23

4.2.2.3 ČSC – Český svaz cyklistiky ...... 23

4.2.3 Organizátoři závodů ...... 24

4.2.4 Systém závodů silniční cyklistiky ...... 24

4.2.4.1 UCI World Tour ...... 24

4.2.4.2 UCI Continental Tour ...... 25

4.2.4.3 Europe Tour ...... 26

4 4.2.4.4 Národní a regionální závody ...... 26

4.2.5 Cyklistické týmy ...... 27

4.2.5.1 UCI World Teams ...... 28

4.2.5.2 UCI Professional Continental Teams ...... 29

4.2.5.3 UCI Continental Teams ...... 29

4.2.6 Profesionální cyklisté ...... 29

4.2.7 Zvláštnosti profesionální silniční cyklistiky z organizačního hlediska ...... 29

4.3 Financování profesionální cyklistické stáje ...... 31

4.3.1 Rozpočet profesionálních cyklistických týmů ...... 31

4.3.2 Náklady na cyklistický tým ...... 33

4.3.2.1 Složení týmu ...... 33

4.3.2.2 Bližší pohled na provozní náklady ...... 34

4.3.2.3 Platy jezdců ...... 35

4.3.3 Příjmy cyklistických týmů ...... 37

4.3.3.1 Sponzorské peníze ...... 37

4.3.3.2 Příspěvky za účast na závodech a výhru ...... 37

4.3.3.3 Sdílení TV příjmů ...... 39

4.3.4 Velonská iniciativa ...... 41

4.3.5 Závěr k problémům s příjmy ...... 41

4.3.6 Sponzorování profesionálních cyklistických stájí ...... 41

4.3.7 Sponzorování cyklistických závodů ...... 45

4.4 Rozpočet profesionálního cyklistického týmu ...... 46

4.4.1 Team Sky – financování a rozpočet ...... 46

4.4.1.1 Team Sky – Příjmy ...... 48

4.4.1.2 Team Sky – Výdaje ...... 49

4.4.1.3 Organizační struktura týmu Sky ...... 51

4.4.2 Ag2r La Mondiale financování a rozpočet ...... 53

5 4.5 Cyklistika v České republice ...... 54

4.5.1 TJ Favorit Brno ...... 55

4.5.1.1 Organizační struktura ...... 55

4.5.1.2 Sportovní stránka ...... 56

4.5.1.3 Ekonomická stránka ...... 56

4.5.2 České týmy s licencí UCI Continental ...... 58

5 ZÁVĚR ...... 59

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...... 61

SEZNAM OBRÁZKŮ ...... 66

SEZNAM TABULEK ...... 67

6 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

AIGCP – Mezinárodní asociace cyklistických skupin AIOCC – Mezinárodní asociace organizátorů cyklistických závoů ASO – Amaury sport organization CADF – Cyklistická antidopingová nadace CPA – Profesionální asociace cyklistů ČSC – Český svaz cyklistiky FIFA – Mezinárodní federace fotbalových asociací HC – Hardcore (obtížný) ICEA – Cyklistická federace MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy PCC – Odborná cyklistická rada SCM – Sportovní centra mládeže UCI – Mezinárodní cyklistická unie UEC – Evropská cyklistická unie U23 – Do 23 let WADA – Mezinárodní antidopingová agentura WT – World Tour

7 1 ÚVOD

Vznik cyklistiky je úzce spjat s vynálezem jízdního kola, které se v druhé polovině 19. století stalo nejrychlejším dopravním prostředkem. Lidé v Evropě si kolo velice oblíbili a jejich touha poměřovat své síly a schopnosti s ostatními dala vzniknout cyklistickým závodům, které v té době byly velice populární a chodily je sledovat tisíce diváků. Financování cyklistiky se vyvíjí od 80 let 19. století a již v raných letech se jednalo o profesionální sport, kdy jezdci byli odměňováni za vítězství, za světový rekord, za účast v závodech apod. S příchodem televizních přenosů v druhé polovině 20. století popularita cyklistiky lehce klesla na úkor kolektivních sportů, které jsou pro oko diváka atraktivnější. Málo kdo se vydrží v televizi dívat na závod trvající 5 hodin, a přitom se o výsledku většinou rozhoduje v posledních 20 minutách. V dnešní době jsou u nás medializovány pouze velké cyklistické podniky jako Tour de France nebo Giro d’Italia. O ostatních závodech se média zmiňují pouze v případě dobrého výsledku českého jezdce anebo naopak o dopingových skandálech, které od přelomu tisíciletí provází tento sport a ničí mu jeho dobré jméno. Ačkoliv se může zdát, že se jedná o individuální sport, není tomu tak a cyklisté se musí sdružovat v týmech neboli stájích. Organizátoři závodů zvou na své akce právě celé týmy a nikoli jednotlivce. Profesionální cyklista bojuje sice za své individuální umístění, ale jeho výsledek vysoce závisí na práci celé stáje. V česku neexistuje žádná literatura zabývající se sportovním managementem, která by popisovala ekonomické principy, na kterých profesionální stáje fungují. Velkou zásluhu na tom mají i samotné cyklistické týmy, které své interní informace drží v ústraní a nechtějí je zveřejňovat. Cílem této magisterské práce, které nese název „Ekonomické principy fungování cyklistické stáje“ je pomocí dostupných informací analyzovat cyklistické prostředí a popsat formování cyklistické stáje pro úspěšné fungování v silniční cyklistice a její financování včetně rizik s tím spojovaných. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části budou popsána základní východiska sportovního managementu a marketingu. V následné praktické části budou využity poznatky z teorie k analyzování cyklistického prostředí. Pro získání těchto informací bude nutné čerpat výhradně ze zahraničních publikací, článků a rozhovorů, které se tímto tématem zabývají. Na základě dostupných týmových

8 dat a polo-strukturovaného rozhovoru se zástupcem stáje bude vytvořena případová studie rozpočtu a organizační struktury profesionálního a amatérského týmu.

9 2 SYNTÉZA POZNATKŮ

2.1 Management

Dnešní literatura zaměřující se na management uvádí velké množství definic. Mezi ty základní patří, že management je proces systematického plánování, organizování, vedení lidí a kontrolování, který směřuje k dosažení cílů organizace (Bělohlávek, Košťan a Šuleř, 2006). Při aplikaci na sportovní prostředí Nová (2016) uvádí, že jde o aplikaci manažerských principů, metod, technik a postupů ve sportovním prostředí. Dále zdůrazňuje, že sportovní manažeři potřebují nejen manažerské dovednosti, ale i zkušenosti a pochopení sportu a jeho specifik. V silniční cyklistice profesionální stáje zaměstnávají i několik desítek lidí, proto je nutné mít ve svých řadách sportovní manažery, kteří koordinují jejich činnost a starají se o vedení týmu. V týmech s menším rozpočtem např. v českém prostředí jsou sportovní manažeři nuceni zastávat i více funkcí, protože nejsou finance na angažování dalších zaměstnanců.

2.2 Organizační struktura

Smyslem organizační struktury je rozdělení práce mezi členy organizace a koordinace jejich aktivit, tak aby byly zaměřeny k dosahování organizačních cílů. Organizační struktura je mechanizmus, který slouží ke koordinaci a řízení aktivit členů organizace (Aldag a Stearns,1987). Mintzberg (1979) na obrázku 1. definuje pět komponent organizační struktury, které často aplikují sportovní organizace: • Strategické vedení organizace – prezident klubu, představenstvo, výkonný výbor • Výkonné jádro – ti, kteří vykonávají základní pracovní funkce – hráčský tým, podpůrný personál • Střední management – management mezi strategickým vrcholem a jádrem – sportovní ředitel, hlavní trenér • Technická struktura – analytici, lékaři, fyzioterapeuti, technici • Podpůrný personál – personální, finanční, marketingové oddělení

10

Obrázek 1: Konfigurace organizace podle Mintzberga

Zdroj: Nová, 2016

Silniční cyklistika je specifická v tom, že závody se během sezóny konají v různých termínem a není zde žádná týdenní pravidelnost jako například ve fotbale nebo ledním hokeji. Při etapových závodech je nutné zajistit pro jezdce podpůrný personál, a proto stáje zaměstnávají lidi pouze na dobu trvání této akce. Tuto potřebu pulzujících lidských zdrojů ve sportu popisuje (Hanlon a Cuskelly, 2002) na následujícím obrázku:

Obrázek 2: Pulzující potřeba lidských zdrojů ve sportu

Zdroj: Nová, 2016

11 Zvláštností sportovního prostředí, jak popisuje Nová (2016) je, že v nesportovních organizacích jsou nejvýše postavení pracovníci např. generální ředitelé nejlépe placení. Tito lidé jsou navíc odměňováni formou finančních bonusů na základě výkonnosti organizace, naopak zaměstnanci v dolní části personální pyramidy mají nejnižší mzdy a k podobným bonusům nemají přístup. Ve sportovních organizacích je to úplně opačně. Lidé (jezdci, hráči) z dolní části pyramidy jsou placeni nejvíce, a navíc jsou odměňováni bonusy za výkonnost, kdežto vrcholný management je placen nejméně. Pyramida odměňování ve sportovní organizaci je znázorněna na obrázku č. 3.

Obrázek 3: Pyramida odměňování ve sportovní organizaci

Zdroj: Nová, 2016

V roce 2016 fotbalové týmy anglické Premier League vydaly na platy hráčů v průměru 61 % ze svého rozpočtu. U velkoklubů jako je Manchester United nebo Chelsea je toto číslo nižší z důvodu utrácení astronomických částek za nové posily. U průměrných týmů hrajících pravidelně v druhé polovině tabulky výdaje na mzdy hráčů rostou až k 90 % rozpočtu klubu (Conn, 2017). V cyklistice je to velmi podobné a stáje ze svého rozpočtu vydají v průměru 70-80 % na mzdy jezdců.

2.3 Marketing

Marketing je již řadu let důležitou součástí profesionálního sportu. U silniční cyklistiky je tento pojem obzvlášť důležitý, protože stáje jsou z největší části financovány

12 z peněz soukromých firem. Je tedy důležité, aby týmy správně a efektivně propagovaly zájmy partnerů svým fanouškům. Gray a McEvoy (2005) uvádějí, že sportovní marketing využívá sport jako nástroj propagace nebo platformu sponzoringu pro firmy. Mullin, Hardy a Suton (2000) charakterizují marketing ve sportu jako zahrnování veškerých aktivit, jejichž cílem je uspokojit potřeby a přání zákazníků ve sportu prostřednictvím výměnných procesů. Dále popisují, že marketing sportu se rozvinul ve dvou hlavních směrech. První je marketing sportovních výrobků a služeb přímo pro zákazníky ve sportu. Druhým pak marketing jiných průmyslových produktů a služeb pro další zákazníky za využití propagace sportu. Cyklistické stáje nabízí pro své sponzory mnoho způsobů jejich propagace. Nejvíce výnosné je spojení svého jména s názvem firmy nebo produktu. Tento titulární sponzor je tak úzce spjatý s týmem a při televizních přenosech nebo zprávách je nejvíce na očích potencionálním zákazníkům. Jako například BMC Racing Team (firma BMC), Bora-Hansgrohe Team (firmy Bora a Hansgrohe). Další možností propagace je umístění názvu a loga sponzora na dresy jezdců či polepy na týmových autech a autobusech, které je doprovází na závodech. Nedílnou součástí propagace je prezentace partnerů na oficiálních internetových stránkách stáje. Jako další propagační médium slouží sociální sítě jako jsou Facebook, Instagram a Twitter. Týmy zde fanouškům prezentují fotografie nebo videa ze závodů, sdělují své výsledky a odkrývají zákulisní informace.

2.4 Sponzorství

Získávání peněz od sponzorů je největší zdroj příjmů pro profesionální cyklistické stáje, vzhledem k tomu, že sponzoři obstarávají až 95 % rozpočtu všech týmů, dá se říci, že při stávajícím modelu by profesionální silniční cyklistika bez sponzorů nemohla existovat. Novotný (2011, s. 195) popisuje definici sponzorství ve sportu jako: „Partnerský vztah mezi hospodářstvím na jedné straně a sportem na druhé straně, kdy dohází k vzájemnému respektování zájmů obou stran. Sponzorstvím se obecně dávají k dispozici peněžní, věcné prostředky a služby osobám a organizacím ve sportovní, kulturní a sociální oblasti k dosažení podnikomarketingových a komunikačních cílů. Jedná se o specifickou formu partnerství mezi sponzorem a sponzorovaným, kde každý dosáhne cílů pomocí druhého.“

13 „Sponzorování nabízí mnoho zřetelných výhod jdoucích nad většinu konvenčních reklamních technik. Reklama podává přímou komerční zprávu, zatímco sponzorování se dostává k lidem z různých zdrojů. Sponzorování zahrnuje i společnost, která je připravena učinit závazek a podporu nějaké činnosti, to znamená, že se v této činnosti orientuje více na lidi než na reklamní návrhy.“ (Pitts a Stotlar, 1996, s. 252) Čáslavová (2009) poukazuje na provize a užitky, které sponzorské smlouvy zahrnují: • Právo používat logo, jméno, obchodní značku a grafickou prezentaci označující spojení s produktem nebo akcí. Tato práva mohou být využívána v reklamě, propagaci, publicitě nebo jiné komunikační aktivitě používané kupujícím. • Právo na exkluzivní spojení s produktem nebo kategorií služeb. • Právo na spojení jména s akcí nebo zařízením. • Právo používat různá označení ve spojení s produktem, akcí, jako např. „generální sponzor“, „oficiální dodavatel“, „oficiální produkt“. • Právo řídit obvyklé propagační aktivity jako jsou soutěže, reklamní kampaně, nebo prodejní aktivity ve spojení se sponzorskou smlouvou.

Na základě uvedených definic je zřejmé, že sponzorování ve světě sportu (tedy i cyklistiky) představuje pro firmy velmi důležitý marketingový a komunikační nástroj. Propůjčené peníze mají pro podniky určitý cíl a záměr, nejčastěji ekonomický a propagační. U cyklistického sportu ale najdeme případy, kdy bohatí obchodníci vlastní stáje jen pro svoji vášeň a vkládají peníze do týmu bez jakýchkoliv ekonomických zájmů.

2.5 Rozpočetnictví

Jedním ze základních kamenů pro úspěšné a dlouhodobé fungování cyklistické stáje je sestavení rozpočtu na danou sezónu. Dle pravidel Mezinárodní cyklistické federace (UCI) by cyklistické stáje neměly být ziskové a jejich příjmy a výdaje by měly být přibližně vyrovnané. Termín „rozpočet“ Hradecký (2008, s. 56) vymezuje jako: Kvantitativní (číselné), v peněžních jednotkách vyjádřené údaje o očekávané, resp. plánované realitě. Rozpočetnictví je ze své podstaty zaměřeno na budoucnost a ve své soustavě rozpočtů modeluje budoucí průběh transformačního procesu podniku.

14 Základním úkolem dle Fibírové (2015) je v peněžním vyjádření kvantifikovat vývoj hodnotových veličin (příjmů, výdajů, zisku, výnosů, aktiv, nákladů a závazků): • Pro stanovené období • Pro stanovený (konktrétně vymezený) objem a strukturu činnosti (vytvořených a prodaných výkonů) • Pro podnik jako celek či pro konkrétní hierarchicky nižší úroveň řízení (středisko) • Při předpokládaných změnách podmínek v procesu tvorby výkonů (hospodárnosti nákladů)

Novotný (2016) poukazuje na to, že sestavení rozpočtu profesionálního sportovního klubu není jednoduchá záležitost a často činnost velmi riziková. Rozpočet je sice důležitý nástroj pro řízení a plánování činnosti klubu, ale rozhodující je realita, jak se daří získávat příjmy. Financování sportovních klubů je vícezdrojové, protože spoléhat se na jeden finanční zdroj je rizikové a může vést až k následnému bankrotu klubu. Tím právě poukazuje na největší úskalí současné profesionální cyklistiky, které bude probráno v praktické části, a to je závislost stájí na jednom finančním zdroji.

15 3 CÍL, ÚKOLY PRÁCE A METODIKA

Cílem této diplomové práce je seznámit se s prostředím současné profesionální světové cyklistiky, dále popsat formování cyklistické stáje pro úspěšné fungování v silniční cyklistice a její financování včetně rizik s tím spojených. Sekundárním cílem je analyzovat české cyklistické prostředí, její úroveň a konkurence schopnost.

3.1 Výzkumné otázky

1) S jakými problémy se v současné době potýká světová profesionální silniční cyklistika? 2) Jaká jsou rizika pro úspěšné fungování cyklistické stáje?

3.2 Metodika práce

Pro vypracování cíle práce a nalezení odpovědí na výzkumné otázky byly použity následující metody:

1) Studium odborné literatury 2) Analýza dostupných dat týkající se tématu práce 3) Vytvoření případové studie rozpočtu a organizační struktury vybraného cyklistického týmu 4) Polo strukturovaný rozhovor s představitelem české cyklistické stáje

Pro zpracování diplomové práce bylo vycházeno z mnoha různých zdrojů. V teoretické části bylo čerpáno od autorů, kteří se zabývají problematikou sportovní ekonomiky, managementu a marketingu. Z těchto publikací byl vypracován přehled důležitých pojmů, které byly v praktické části aplikovány na cyklistické prostředí. Protože v Česku nejsou principy fungování cyklistiky příliš známé a je o tom jen velmi málo informací, bylo nutné pro vypracování praktické části čerpat výhradně ze zahraničních zdrojů. Studiem publikací, mediálních článků a rozhovorů byl vytvořen a popsán ucelený obraz o fungování profesionální cyklistiky. V rámci případové studie o rozpočtu a organizační struktuře cyklistické stáje byl analyzován Team Sky, který jako jediný ze všech cyklistických stájí nejvyšší kategorie

16 transparentně vede své účetnictví a informace o chodu stáje jsou veřejně dostupné. Pro srovnání byla provedena studie rozpočtu stáje Ag2r La Mondiale, ale ne v tak detailní formě, protože nejsou dostupné informace. V praktické části byla dále využita metoda polo strukturovaného rozhovoru s představitelem české cyklistické stáje. Původně bylo plánováno provedení více rozhovorů, ale bohužel české týmy neradi poskytují o svém fungování jakékoliv informace a většina žádostí o rozhovor byla až na jednu odmítnuta. Výběr otázek pro rozhovor byl zvolen na základě teoretické části a zjištěných informací o cyklistice. Byla vytvořena stěžejní témata rozhovoru:

• Organizační struktura • Počet členů stáje • Financování • Podpora a struktura výchovy mládeže • Časová náročnost • Závodní program • Cyklistika v ČR • Podpora od ČSC • Srovnání české cyklistiky se zahraničím

Na základě rozhovoru byla vypracována studie na českou amatérskou stáj TJ Favorit Brno. Dotazující si nepřál být zveřejněn a nesouhlasil s přepisem rozhovoru do této práce.

17 4 DESKRIPTIVNĚ-ANALYTICKÁ ČÁST PRÁCE

4.1 Historie

V první řadě bude v krátkosti nastíněn vznik samotného jízdního kola, bez kterého by cyklistika nevznikla. Následná podkapitola bude věnována historii cyklistiky a její rychlé profesionalizaci.

4.1.1 Vývoj a historie jízdního kola

Jízdní kolo jako dopravní prostředek tak jak ho známe dnes nemá tak dlouhou historii, jeho největší vývoj a rozmach nastal až zhruba v posledních 150 letech. Historie jízdního kola začíná v nejstarších dobách různými odstrkovadly, na kterých se časem objevují řídítka, brzdy a později i šlapky na předním kole. Vytvoření prvního kola je připisováno Němci Ludwigu von Draisovi, ten v roce 1817 vynalezl svoji dřevěnou drezínu, která však nebyla poháněna šlapáním, ale odrážením nohou od země. Určitý zlom nastal v roce 1861, kdy Pařížan Ernest Michauxe připevnil na přední kolo drezíny kliky a šlapky. Toto kolo osamostatnil a připojil k němu dozadu menší kolo pro snazší udržení rovnováhy. Následně své kolo vylepšil a vyrobil jej celé z kovu (Soulek a Martinek, 2000). Zvětšujícím se průměrem předního kola se dosahuje vyšší rychlosti a zadní kolo slouží pouze pro udržení rovnováhy. Zejména ve Francii a Anglii vznikají první závody a v tehdejší společnosti nastalo velké nadšení pro tento sport. Roku 1871 patentuje Angličan James Starley vysoký celokovový velocipéd Ariel, kterým začíná dvacetileté období výroby vysokých kol (Eliáš, 2017). Vysoká výška posedu vedla k četným zraněním a aby se jízdní kolo mohlo stát každodenním dopravním prostředkem pro všechny musela nastat změna. „Za otce moderního bicyklu je považován Kemp Starley, synovec již zmíněného Jamese. Jeho model Rover s nízkým kosodélníkovým rámem a řetězovým pohonem zadního kola, představený v roce 1885 má již základní parametry dnešních kol.“ (Eliáš, 2017, s. 13) První pneumatiky, neboli gumy plněné vzduchem, byly vynalezeny v roce 1888 Britem Johnem Boyemem Dunlopem, který chtěl, aby jízda na kole byla pro jeho dítě pohodlnější. Dalším významným mezníkem byl prototyp horského kola, které se začalo objevovat koncem 70. let 20. století v USA a dnes jsou celosvětově rozšířenější než kola silniční (Pehle, 2008). V dnešní době jízdní kola fungují na stejných principech jako dříve. S vyspělejšími technologiemi se začaly kola vyrábět z karbonu či různých kovových

18 slitin. U horských kol se používá odpružení pro pohodlnější jízdu v terénu. V současnosti zažívají rozmach i elektrokola.

4.1.2 Sport cyklistika

Již od počátku jízdního kola chtěli lidé mezi sebou soupeřit, což vedlo v roce 1868 v Paříži k uspořádání prvního závodu cyklistů na 1200 metrů. Přítomny byly tisíce diváků a ve společnosti zavládlo velké nadšení pro tento sport. O rok později se uskutečnil první závod na silnici mezi městy Paříž a Rouen o délce 135 kilometrů (Abt, 2018). Následně začínají vznikat i další závody spojující města, např. dodnes známé Paris – Roubaix nebo amatérský závod Paříž – Brest – Paříž. Zejména ve Francii se cyklistika těší obrovské oblibě a dosud nejznámější cyklistický etapový závod Le Tour de France byl založen také v této době, konkrétně v roce 1903. O šest let později byl následován neméně slavným Giro d’Italia, který se jezdí v Itálii (The Guardian, 2012). Cyklistika byla prvním sportem, který velice brzy dospěl k trvalému mezinárodnímu propojení. Zpočátku se jednalo o ryze amatérskou záležitost, a vítězové byli odměňováni pouze různými odznaky, zlatými medailemi nebo uměleckými poháry. Od 90. let 19. století se začala profesionalizovat. V počátku byli jezdci pří snaze o překonání světového rekordu materiálně a finančně podporováni svými zaměstnavateli. V roce 1892 anglická továrna pořádala na londýnském velodromu závod na 24 hodin s odměnou pro vítěze 100 guineí (cca 105 liber), tehdejší plat dělníků byl okolo 20 liber týdně. O rok později byl uspořádán závod na dráze ve strojovně pařížské výstavy na 1000 km mezi nejlepšími francouzskými cyklisty té doby pány Terrontem a Correm. Terront urazil 1000 km za 41 hodin 58 minut a 52 vteřin a za vítězství získal od výrobce kol, továrny Rudge, 2500 franků. Stejnou sumu věnoval i výrobce pneumatik Michelin. Za zmeškaný čas v zaměstnání byl odškodněn 5000 a stejnou částku mu věnoval i provozovatel dráhy. Celkem to tedy dělá 15 000 franků, což je v porovnání s tehdejším průměrným týdenním platem úředníka 25-30 franků týdně neuvěřitelná částka. V roce 1896 se jede už šestý ročník závodu Bordeaux-Paříž, který se jezdí dodnes a vítěz si tehdy odnáší pěkných 3 000 franků (Pacina, 1986). V českých zemích se dlouho bránilo profesionalismu a jakémukoliv peněžitému odměňování závodníků. Ale protože byla cyklistika velmi populární i u nás, a okolo trati a v cíli závodů ji sledovalo tisíce lidí, velké firmy se prostřednictvím reklamy chtěly zviditelnit. Tak začali peněžitě podporovat jak závody, tak přímo jezdce. První závod s peněžitou odměnou pro jezdce se u nás konal 25. a 26. července 1896, kdy trať vedla

19 z Prahy do Brna a nejlepším závodníkům bylo vyplaceno několik tisíc zlatých (Pacina, 1986). V roce 1892 byla založena cyklistická federace (ICEA), která roku 1900 změnila název na Světovou cyklistickou unii (UCI), která dodnes zaštiťuje všechny cyklistické závody na světě. Obliba závodů byla natolik velká, že se cyklistika objevila jako 1 z 9 disciplín na prvních novodobých olympijských hrách v roce 1896 v Athénách (UCI, 2017). Český svaz cyklistiky byl založen v roce 1883 jako osmý cyklistický svaz na světě. Mezi chloubu České republiky patří, že se první závod na našem území konal již 15. srpna 1869 v Brně. V cizině se závodilo dříve pouze ve Francii. Prvenství si ČR držela i díky prvnímu mistrovskému závodu o medaile na silnici, který proběhl 2. října 1887 (Černý, 2006).

4.2 Organizační struktura silniční cyklistiky

Profesionální silniční cyklistika je jedním z nejstarších profesionálních sportů a jeho organizační struktura byla mnohokrát změněna. Hledání optimálního uspořádání není jednoduché. Cyklistika má několik zvláštností, které komplikují nalezení rovnováhy uspokojující všechny zúčastněné strany. Mezi všemi institucemi ovládající světovou cyklistiku neexistuje jasné rozdělení moci, a proto je obtížné prosazovat změny bez toho, aby to nepoškodilo jinou stranu a všichni se shodli na společném cíli. V této kapitole popisuji analýzu současného organizačního prostředí, různé zúčastněné hráče a soutěžní řád současné cyklistiky.

4.2.1 Vývoj organizace profesionální silniční cyklistiky

Organizační struktura silniční cyklistiky se částečně začala objevovat spontánně, podobně jako u jiných sportů, na přelomu 19. a 20. století. Tento vztah můžeme definovat založením národních a mezinárodních federací. Z počátku byly závody organizovány jednotlivě a neměly žádnou spojitost. V pozdějších letech byly organizační změny často výsledkem plánu hledat optimální nastavení, zejména pokud jde o různé pokusy o vytvoření komplexní závodní série zahrnující celou sezónu. V druhé polovině 20. století došlo k vytvoření několika sérií jako jsou Challenge Desgrange Colombo (1948-1958) nebo Super Prestige Pernod Trophy (1958-1988), které se snažily seřadit skupinu závodů do jednoho cyklu. V roce 1989 byl založen Světový pohár UCI, který zahrnoval 10

20 hlavních jednodenních závodů. UCI za jednotlivé závody udělovala týmům a jezdcům body podle umístění (Heijmans a Mallon, 2011). Zavedení žebříčků mělo hluboký dopad na profesionální cyklistiku, protože týmy dostávaly pozvánky na závody podle klasifikace UCI. To vedlo k zásadním změnám v závodním chování a ke zvýšení celkové úrovně soutěže. Nasbírané body byly nezbytné pro účast na významných událostech jako je Tour de France. Tyto závody měly velký zájem veřejnosti, a proto byly důležité pro sponzory (Rebeggiani a Tondani, 2007). V roce 2005 byl Světový pohár a žebříček UCI nahrazen UCI ProTour. Tato závodní série zahrnovala původně 27 nejdůležitějších závodů různých typů (etapové závody, jednodenní závody, týmové časovky a mistrovství světa). Cyklisté a týmy měli po celý rok shromažďovat body na základě jejich výkonosti. Kromě stanoveného pořadí a určení nejlepšího jezdce sezóny mělo ProTour za cíl i globalizaci cyklistiky a donucení týmů k účasti na závodech po celém světě. Pro účast na UCI závodech musely týmy požádat o licenci ProTour, která byla omezena pro 20 týmů s platností na čtyři roky a poplatkem 100 000 EUR ročně. Každý ProTour tým byl zavázán k účasti na všech závodech a musel mít minimálně 25 jezdců. Pořadatelé závodů byli také nuceni požádat o ProTour licenci a byl ustanoven maximální počet 30 událostí za rok. ProTour byla navržena jako uzavřená „liga“. Od počátku byla ProTour charakterizována řadou konfliktů a nespokojeni byli zejména někteří hlavní organizátoři závodů. Nové nastavení omezilo jejich pravomoci při výběrů týmů, které se mají účastnit závodu. Zejména pořadatelé Grand Tour závodů (Giro d’Italia, Tour de France, Vuelta de Espana) si přáli mít větší volnost, aby pozvali národní týmy nižší kategorie, a naopak nechtěli pozvat kontroverzní týmy ProTour pošpiněné dopingovými skandály. V roce 2008 organizátor ASO deklaroval závod Paris-Nice na „národní závod“ mimo jurisdikci UCI a vyzval všechny týmy ProTour, aby se zřekly licencí, což se na konci roku stalo (Rebeggiani a Tondani, 2007). UCI a organizátoři závodů v roce 2009 dospěli k nové dohodě. Struktura této nové soutěže je velmi podobná starému ProTour. Nově vzniklé UCI WorldTour se opět skládalo ze všech hlavních jednodenních a etapových závodů. Počet ProTeams se snížil na 18 s udělením licence na jeden rok. Organizátoři velkých závodů nejsou povinni pozvat všechny týmy s WorldTour licencí a mohou povolit účast menším národním týmům (Heijmans a Mallon, 2011).

21 4.2.2 Řídící orgány silniční cyklistiky

Různé interní účastníky moderní profesionální cyklistiky a jejich propojení znázorňuje obrázek č. 4. Grafika zobrazuje UCI jako ústřední instituci, která působí jako regulační orgán stanovených obecných pravidel, dohlíží nad soutěží a dává oficiální licence týmům, jezdcům a závodům. Jezdci, kteří získali UCI licenci se účastní závodů nikoli jako jednotlivci ale v týmech. V roce 2018 je licencováno 18 UCI WorldTour týmů, 21 UCI Professional Continental týmů a téměř 200 UCI Continental týmů. Hlavní zúčastněné strany, organizátoři závodů, cyklistické týmy a profesionální jezdci jsou organizování ve federacích pro lepší koordinaci svých zájmů.

Obrázek 4: Organizační struktura profesionální silniční cyklistiky

Zdroj: Přeloženo a upraveno autorem podle Rebeggiani, 2016

22 4.2.2.1 UCI – Mezinárodní cyklistická unie

V současné době je Mezinárodní cyklistická unie nejvýznamnější orgán světové cyklistiky se sídlem ve švýcarském městě Aigle. Zaštiťuje všechny cyklistické disciplíny a stará se o chod převážně profesionální cyklistiky. Do jejich úkonů spadá například rozhodování o pravidlech cyklistiky a jejich reformách, dále vydávání profesionálních licencí, tvorba cyklistických žebříčků a v neposlední řadě pořádání sportovních akcí, např. mistrovství světa. Unie zaštiťuje pět kontinentálních konfederací, konkrétně evropskou, asijskou, africkou, panamerickou a oceánijní. Ty jsou poté tvořeny jednotlivými národními federacemi. Nyní má unie 179 členských federací s asi 1500 mužskými profesionálními jezdci a více než 600 000 registrovanými cyklisty. Zajímavé instituce spolupracující s UCI jsou Cyklistická antidopingová nadace (CADF), která dohlíží na antidopingová opatření UCI, zejména na správné používání biologického pasu, a Odborná cyklistická rada (PCC), ve které zasedají všechny strany zasahující do profesionální cyklistiky. Součástí jsou někteří členové vedení UCI, doplnění o zástupce jmenované jezdci (CPA), týmy (AIGCP) a organizátory závodu (AIOCC).

4.2.2.2 UEC – Evropská cyklistická unie

Jedná se o jednu z pěti kontinentálních konfederací, které spadají pod UCI. Členy jsou jednotlivé evropské národní federace. Českou republiku zastupuje Český svaz cyklistiky. Evropská unie má 48 členů a byla založena v roce 1990 ve švýcarském Curychu. Mezi hlavní pravomoci také patří nominování zástupců do mezinárodní UCI. Zaštiťuje cyklistické akce v různých disciplínách jako jsou Mistrovství Evropy nebo Evropský pohár.

4.2.2.3 ČSC – Český svaz cyklistiky

Je organizace zastřešující profesionální i amatérskou cyklistiku v České republice. Zaštiťuje všechny cyklistické disciplíny na našem území a dbá na dodržování pravidel stanovených UCI. Velkou měrou se také podílí na rozvoji mládeže, ať už pořádáním různých závodů nebo finanční podporou klubů. Výkonný výbor ČSC se skládá z prezidenta, 7 členů výkonného výboru, kteří byli zvoleni konferencí ČSC, 14 předsedů krajských svazů, kteří byli zvoleni konferencemi

23 krajských svazů a ředitele sekretariátu ČSC, který je výborem jmenován (Český svaz cyklistiky, 2010).

K dalším významným organizacím patří mezinárodní antidopingová agentura WADA, která zejména v cyklistice odhalila velké množství dopingových skandálů a je nedílnou součástí profesionálního sportu. V České republice zabezpečuje antidopingový program Antidopingový výbor ČR, jehož zřizovatelem je MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy). Výbor vydává směrnice pro provádění dopingových kontrol se seznamy zakázaných skupin dopingových látek a metod podle WADA.

4.2.3 Organizátoři závodů

Organizátoři závodů mají tradičně v profesionální cyklistice silnou pozici. Jsou společně organizováni v AIOCC (Mezinárodní asociace organizátorů cyklistických závodů), která se zaměřuje zejména na skupiny organizátorů závodů UCI WorldTour a UCI EuropeTour. Ti organizují více než sto závodních událostí ročně. Jejich primárním cílem je prosazovat zájmy organizátorů a plánování cyklistických akcí s ohledem na rozdělení závodů do co nejatraktivnějších termínů. K nejvíce vlivným členům patří společnost ASO (Amaury Sport Organization), která organizuje nejen velké závody jako jsou Tour de France nebo Vuelta a Espana, ale také některé nejstarší jednodenní klasiky Paříž-Roubaix a Liege-Bastogne-Liege. Je velmi aktivní ve vytváření nových závodů, čím zvyšuje kvalitu a oblíbenost cyklistiky.

4.2.4 Systém závodů silniční cyklistiky

Jak je u většiny sportů běžné, tak i v silniční cyklistice se závody pořádají v různých výkonnostních kategoriích.

4.2.4.1 UCI World Tour

World Tour jsou závody nejvyšší kategorie, které se konají po celém světě. Sezóna pravidelně trvá od půli ledna až do konce října. Závodníci zavítají na všechny světadíly kromě Afriky a Antarktidy. Nejvíce závodů se pořádá v Evropě, kde má cyklistika nejdelší tradici. Součástí World Tour jsou i tři nejslavnější etapové závody Giro d‘Italia, Tour de France a Vuelta a Espaňa. Závody této kategorie jsou primárně vyhrazeny pro týmy, které mají od federace UCI udělenou licenci World Teams a jsou to

24 ty největší profesionální týmy v cyklistice. V současnosti je těchto týmu 18 a pro naplnění plného počtu startujících mohou pořadatelé pozvat i týmy z kategorie Professional Continental Teams, pro které je to obrovská pocta a možnost se zviditelnit. Pro rok 2018 je do kalendáře World Tour zařazeno 37 závodů, ze kterých je 20 jednodenních a 17 etapových. Tyto závody jsou UCI bodovány a zapisovány do žebříčku. Jezdcům jsou udělovány body na základě jejich umístění v jednotlivých závodech. Počet možných získaných bodů znázorňuje tabulka č. 1. Jednodenní závody jsou bodově ohodnoceny stejně jako za celkovou klasifikaci u etapových závodů, ale u nich je možné získat body navíc za umístění v jednotlivých etapách. Nejprestižnější závody přezdívané „Grand Tour“ kam patří Tour de France, Giro d’Italia a Vuelta a Espana mají vlastní kategorii bodování. Na základě získaných bodů jsou po sezóně vyhodnocovány nejúspěšnější jezdci, stáje a národy uplynulého roku. Bohužel tento žebříček nemá v současnosti tak velkou váhu, jako třeba samotné vítězství na Tour de France.

Tabulka 1: Bodování UCI World Tour závodů

UCI World Tour závody Vítěz Druhý Třetí Čtvrtý Pátý Desátý Celkem Tour de France (celková klasifikace) 1 000 800 675 575 475 175 60 Tour de France (etapa) 120 50 25 15 5 / 5 Giro d'Italia a Vuelta a Espana (celková klas.) 850 680 575 460 380 140 60 Giro d'Italia a Vuelta a Espana (etapa) 100 40 20 12 4 / 5 Významné WT jednodenní a etapové závody 500 400 325 275 225 85 60 Významné WT etapové závody (etapa) 60 25 10 / / / 3 Ostatní WT jednodenní a etapové závody 400 320 260 220 180 68 60 Ostatní WT etapové závody (etapa) 50 20 8 / / / 3 Zdroj: Autor práce

4.2.4.2 UCI Continental Tour

Kontinentální Tour byla zavedena v roce 2005 a je dějištěm stovek silničních závodů po celém světě. Toto rozdělení představila UCI, aby poskytla přiměřený a realistický kontext cyklistiky a podpořila expanzi tohoto sportu po celém světě. Je rozdělena na pět okruhů podle kontinentů (Afriky, Ameriky, Asie, Evropy a Oceánie). Jednotlivé kontinenty poté závody dělí na tři kategorie podle výkonnostní úrovně týmů a jezdců. Nejvyšší je označována jako HC kategorie a poté následují závody první a druhé kategorie. HC a první kategorie je určena týmům s profesionální licencí. Naopak druhá kategorie je určena regionálním týmům bez profi licence, ale pro změnu je zde zakázaná účast týmům s nejvyšší licencí World Tour.

25 I zde jsou závody bodovány do kontinentálního žebříčku. Nevýhodou je, že se nebodují podle kategorií. Za závody HC úrovně je mnohem více bodů a profesionálním jezdcům tak stačí zúčastnit několika podniků HC kategorie. Neprofesionální závodníci v druhé kategorii nemohou nikdy získat více bodů než profesionální jezdci. Zavedení žebříčku podle kategorie by dle mého názoru vedlo k větší motivaci samotných jezdců a k zatraktivnění celé série. Tabulka č. 2 znázorňuje bodovací schéma pro závody kategorie Continental Tour.

Tabulka 2: Bodování UCI Continental Tour závodů

UCI Continental Tours závody Vítěz Druhý Třetí Čtvrtý Pátý Desátý Celkem Jednodenní a etapové závody - kategorie HC 200 150 125 100 85 35 40 Etapové závody (etapa) - kategorie HC 20 10 5 / / / 3 Jednodenní a etapové závody - 1. kategorie 125 85 70 60 50 20 25 Etapové závody (etapa) - 1. kategorie 14 5 3 / / / 3 Jednodenní a etapové závody - 2. kategorie 40 30 25 20 15 / 9 Etapové závody (etapa) - 2. kategorie 7 3 1 / / / 3 Národní šampionáty 70 55 40 30 25 / 9 Zdroj: Autor práce

4.2.4.3 Europe Tour

Pro příklad kontinentálních závodů bude popsána alespoň evropská tour, která je nám nejblíže a každoročně se tu koná nejvíce závodů. V roce 2018 se bude v rámci evropské tour konat celkem 37 závodů HC kategorie, z toho 22 jednodenních a 15 etapových. V první kategorii proběhne celkem 98 podniků z toho 67 jednodenních a 31 etapových. Závodů druhé kategorie bude celkem 94 z toho 61 jednodenních a 33 etapových. V České republice se pravidelně jezdí etapové závody první kategorie, mezi které patří Závod míru a Czech Cycling Tour.

4.2.4.4 Národní a regionální závody

Český svaz cyklistiky ročně spoluorganizuje desítky závodu na národní nebo regionální úrovni pro neprofesionální týmy a jezdce. Velkou měrou se také stará o výchovu mládeže a v rámci svazu fungují SCM (Sportovní centra mládeže), která podporují mladé talentované závodníky.

26 Sportovní centra mládeže v cyklistice

Sportovní centra mládeže hrají ve sportovní kariéře mladých cyklistů velkou roli. Jsou pro ně mezistupněm mezi reprezentováním oddílu a potenciálním zařazení do mládežnické či seniorské reprezentace ČR. Centra zařazují do svých řad talentované závodníky z oblasti krajů v kategoriích žáků, kadetů a juniorů (14-18 let). Mají za úkol zajistit podmínky pro přípravu těchto talentů nad rámec jejich standartní přípravy v mateřských oddílech. Zejména formou materiální podpory, vedení tréninku, soustředění a zátěžových testů (Sekanina, 2017). Od roku 2017 fungují SCM (Sportovní centra mládeže) na koncepci představené ČSC (Českým svazem cyklistiky). Nejvyšším orgánem SCM je Prezídium ČSC, který řídí Trenérskou rada SCM. Pod kterou spadá fungování jednotlivých center. Centra se dělí do tři kategorií – národní, olympijské a krajské. Národní centra jsou dvě. Pro Čechy v Praze a v Prostějově pro Moravu. Druhou kategorií jsou olympijská centra, kterých je osm, čtyři pro silniční cyklistiku, dvě na horská kola a dvě na BMX. Krajská centra tvoří třetí kategorii a mohou být vytvořena v každém kraji. V současné době jsou pouze ve Středočeském kraji (CCM Kolín), Plzeňském kraji (SK Petřín Plzeň), Libereckém kraji (KC Kooperativa Jablonec n. N.) a Jihomoravském kraji (TJ Favorit Brno).

4.2.5 Cyklistické týmy

Úloha cyklistických týmů v organizaci profesionální silniční cyklistiky je v některých ohledech podobná s aspekty v týmových sportech, jako jsou fotbal nebo lední hokej. Srovnatelné je, že týmy zaměstnávají jezdce a dále technický, lékařský a administrativní personál. Jiné organizační aspekty se však liší. Zásadní rozdíl v porovnání s klasickými týmovými sporty se týká cílů, protože družstva pro cyklisty jsou zřízena hlavně pro vítězství jednotlivých jezdců. To má mnoho vlivů na moc v týmu, strukturu platů a trvání smluv. Další organizační rozdíl mezi cyklistickými stájemi a družstvy kolektivních sportů je jejich silná závislost na hlavním sponzorovi. Zatímco profesionální fotbalové týmy čerpají příjmy z několika zdrojů (sponzoři, prodej vstupenek, merchandising, televizní práva), cyklistické stáje musí finančně spoléhat na jednoho nebo dva hlavní sponzory. Tito sponzoři poté určují jméno stáje, státní příslušnost týmu a jsou držitelem UCI licence.

27 Za účelem zastupování svých zájmů založily profesionální cyklistické týmy asociaci AIGCP (Mezinárodní asociace profesionálních cyklistických skupin). Jedna z hlavních aktivit je spojena s jejich rolí zaměstnavatelů. Sjednala pracovní smlouvu s organizací jezdců (CPA), která stanovuje minimální mzdu a další základní pracovní podmínky pro profesionálního cyklistu. Tato smlouva byla sepsána v roce 2013 s minimální platností 2 roky a možností prodloužení na dobu neurčitou. Drobná úprava proběhla v roce 2016 a ta je platná dodnes. Klíčové body jsou: • Minimální plat jezdců: WorldTour tým 38 500 EUR, ProContinental Tým 32 300 EUR • Penzijní plán: Tým musí vyplatit jezdci do penzijního spoření minimálně 12 % hrubé roční mzdy • Zdravotní pojištění: Poskytnutí částky ve výši 100 000 EUR ročně na náklady spojené s lékaři a výdajů za léky • Životní pojištění: V případě úmrtí jezdce tým musí vyplatit částku 100 000 EUR straně jmenované jezdcem • Pojištění pro případ invalidity: Vyplacení 250 000 EUR jezdci v případě trvalé invalidity, která vznikne z důsledku zranění utrpěné při závodě nebo tréninku • Hospitalizační pojištění: Zaplacení hospitalizačních výdajů do výše 100 000 EUR na osobu za incident • Repatriační pojištění: Týmy hradí náklady na repatriaci v případě zdravotních problémů nebo smrti jezdce • Dovolená: Jezdec má nárok na minimálně 35 dní dovolené za rok

V současné době existují tři kategorie pro UCI licencované týmy UCI World Teams, UCI Professional Continental Teams a UCI Continental Teams.

4.2.5.1 UCI World Teams

Jedná se o nejvyšší možnou licenci, kterou může dle pravidel mít maximálně 18 stájí. V roce 2018 se podařil tento limit plně naplnit. Týmy s touto licencí musí splňovat různé nejvyšší možné podmínky jak po výkonnostní, finanční i administrativní stránce. Dalším specifikem je, že každý tým musí mít přesně daný počet jezdců a to min. 25 a max. 28 a všichni jezdci musí mít plnohodnotnou profesionální smlouvu.

28 4.2.5.2 UCI Professional Continental Teams

Druhá nejvyšší kategorie jsou profesionální kontinentální týmy. Na udělení této licence jsou potřeba méně přísné podmínky oproti kategorii World Teams. Každý profesionální kontinentální tým musí zaměstnávat nejméně 14 jezdců, 2 týmové manažery a 3 další pomocné pracovníky na plný úvazek, a to po celý registrační rok. Pro rok 2018 je registrovaných 27 týmů z toho 21 evropských a zbylých 6 z USA. Tyto stáje nemají zaručenou účast za závodech World Tour a jedinou jejich šancí na účast je udělení „divoké karty“ od organizátora závodu.

4.2.5.3 UCI Continental Teams

Požadavky na stáje s touto profesionální licencí nejsou nikterak velké a jejich počet není nijak omezen. Jediné kritérium pro udělení je složení poplatku, a proto jsou těchto týmu na světě registrovány desítky. UCI neurčuje ani vnitřní uspořádání týmu a jezdci nemusí mít žádnou profesionální smlouvu, tudíž se často stává, že nemají žádný plat.

4.2.6 Profesionální cyklisté

I profesionální cyklisté mají svou asociaci a tou je od roku 1999 CPA (Profesionální asociace cyklistů). Sdružení zastupuje všechny licencované jezdce z UCI WorldTour a UCI Professional Continental týmů z deseti zemí světa: Itálie, Španělska, Švýcarska, Belgie, Portugalska, Německa, Francie, Nizozemí, USA a Kanady. To znamená, že nezastupuje všechny profesionální cyklisty. Obecným cílem CPA je zastupovat jezdce jako účastníka cyklistického sportu. Představuje tedy zájmy jezdců před UCI (obecná pravidla cyklistiky, vztah k bezpečnosti), organizátory závodů (týkající se např. závodních profilů) a vlastníky týmů (dohody o odměňování jezdců a celkové pracovní podmínky).

4.2.7 Zvláštnosti profesionální silniční cyklistiky z organizačního hlediska

Existuje celá řada zvláštností cyklistiky, které mají silné důsledky pro organizační strukturu a stabilitu organizačních prostředků. Zde popíši hlavní aspekty:

Individuální sport v týmovém pojetí. Cyklistika není čistě individuální sport jako golf nebo plavání, ani klasický týmový sport jako fotbal nebo basketbal. Profesionální cyklista

29 bojuje sice za své individuální umístění, ale jeho výsledek vysoce závisí na práci celého týmu. Pozvánky na závody jsou udělovány týmům jako v týmových sportech, ale naprostou většinu závodů vyhrává jediný jezdec. Profesionální jezdci musí mít platnou smlouvu, avšak vzhledem k jejich poměrně krátkodobým platnostem (často i jeden rok) je na jezdce vyvíjen velký tlak. Navíc bez silného týmu je téměř nemožné vyhrát některý z velkých etapových závodů, proto jsou i ti nejlepší jezdci závislí na podpoře své stáje. Sport v přírodě na veřejném pozemku. Silniční cyklistika se neodehrává v arénách jako většina profesionálních sportů, ale na veřejných komunikacích. To znamená, že organizátoři závodu nemají žádné příjmy z lístků, které by potom mohli rozdělovat mezi cyklistické stáje. Proto i velké události jako je např. Tour de France, které přitahují miliony diváků kolem tratě nevedou k významným příjmům. Organizátoři závodu mají zisky pouze z prodeje televizních práv, merchandisingu a přímého sponzoringu. Většinou tyto příjmy pokryjí pouze náklady na organizování závodu a tím pádem nejsou závodním týmům vypláceny žádné velké bonusy za účast. Z toho důvodu jsou týmy téměř výlučně závislé na financích od vlastních sponzorů. Odlišné typy soutěží. Zatímco se ostatní sportovci (fotbalisté, plavci) víceméně účastní stejného typu zatížení po celou svou kariéru, u silničních cyklistů je to jinak a závodí ve velmi rozdílných typech soutěží. Horské etapy vyžadují zcela odlišný výkon ve srovnání s časovkou. Sprinteři, kteří se specializují na hromadné dojezdy jsou obvykle slabí v horách a nemají šanci vyhrát celkovou klasifikaci Grand Tour závodů. Oproti tomu specialisté na hory jen velmi zřídka kdy vyhrávají jednodenní závody včetně mistrovství světa UCI. Převažující význam jednotlivých závodů nad sezónním hodnocením. I když UCI vydává sezónní bodovací žebříček jezdců, nemá tak velkou váhu jako třeba ve Formuli 1. Jezdci se spíše zaměřují na jednotlivé nejvýznamnější podniky jako jsou jednodenní klasiky nebo Grand Tour závody. Dokonce i každoroční mistrovství světa pořádané UCI nemá tak velký ohlas jako tradiční závody. To znamená, že vyjednávací moc řídících orgánů jako je UCI, je o hodně slabší, než má například FIFA ve fotbale.

Tyto zvláštnosti přispívají ke složitosti systému, čímž více obtížné dosáhnout organizační rovnováhy.

30 4.3 Financování profesionální cyklistické stáje

Ačkoli jsou cyklistické závody obvykle vyhrávány individuálně, profesionální silniční cyklistika by se dala zařadit mezi týmové sporty. Profesionální cyklisté proto musí být součástí týmu, aby si zajistily vstup do závodů, které chtějí jezdit. Tato část bude zaměřena na finanční stránku cyklistických stájí. Zajišťování financí na provoz stáje se v mnoha ohledech liší oproti ostatním sportům, zde uvádím tři nejzákladnější rozdíly:

• Cyklistické týmy by dle pravidel Mezinárodní cyklistické unie UCI neměly být ziskové. Výsledkem je, že týmové rozpočty by v zásadě měly mít stejné příjmy jako výdaje. • Cyklistické týmy nemají domácí stadion nebo arénu, což jim brání v pořádání vlastních závodů a vybírání vstupného. To je důležitý zdroj příjmů ve většině týmových sportů. • Příjmy z vysílacích práv, které jsou stále rostoucím zdrojem příjmů v řadě jiných sportů, nejsou k dispozici přímo pro cyklistické stáje, ale pouze pro organizátory závodu. Důsledkem je, že v současné době jsou cyklistické týmy financované výhradně sponzorskými penězi.

Údaje v této kapitole jsou založeny na co nejvíce spolehlivých zahraničních zdrojích jako, např. publikované dokumenty, webové stránky týmu a výňatky z rozhovorů s vedoucími týmů. Nicméně jedná se o finanční údaje soukromých sportovních organizací a zahraniční cyklistické týmy se spíše zdráhají zveřejňovat oficiální informace o svých rozpočtech nebo podrobně popisovat svoje příjmy a výdaje.

4.3.1 Rozpočet profesionálních cyklistických týmů

Profesionální cyklistický sektor všeobecně postrádá finanční průhlednost. Týmy jsou sice nuceny podávat výroční finanční zprávy UCI, ta je však pouze audituje, ale nezveřejňuje, tím pádem nemůžeme získat celkový obraz. Navíc různé zdroje uvádí různé hodnoty, týmy buď uvádí záměrně nižší čísla, protože nejsou ochotny přiznat kolik financí investují do profesionální cyklistiky anebo rozpočet nadhodnocují, aby zdůraznily prestiž a sílu stáje. Ze statistiky UCI vydané v roce 2012 měla cyklistika 40 plno-profesionálních cyklistických stájí (18 World Tour a 21 Professional Continental Teams) s celkovým

31 rozpočtem 235 mil. EUR. Tyto týmy získaly 73 % svých příjmů (171,6 mil. EUR) od 61 hlavních sponzorů. Dalších 22 % rozpočtu doplnili ostatní sponzoři (51,7 mil. EUR). Tzn., že 95 % příjmů jde od sponzorů a pouze 5 % (11,7 mil. EUR) z jiných zdrojů. Jedná se o průměrné hodnoty, ale snadno z nich lze vyčíst, že bez štědrých sponzorů by v současné době profesionální cyklistika nemohla fungovat (McKay, 2015).

Obrázek 5: Průměrný rozpočet deseti nejbohatších stájí (1992-2014)

Vysvětlivky: v milionech EUR Zdroj: Reeth, 2016

Obrázek č. 5 ukazuje vývoj průměrného rozpočtu (v milionech EUR) deseti nejbohatších týmu mezi lety 1992 a 2014. Nominální údaje nebyly opraveny o inflaci. V devadesátých letech se průměrný rozpočet těchto deseti nejbohatších týmů pohybuje kolem 4 miliónů EUR. V roce 1992 měl nejbohatší tým Banesto roční rozpočet ve výši 5,3 miliónů EUR. Na přelomu století pozorujeme značné zvýšení průměrných rozpočtů a mezi lety 2000 a 2003 činil průměrný rozpočet 7 miliónů EUR. Týmy Mapei a Telekom jsou první, kteří mají rozpočty nad 10 miliónů EUR. V lednu 2005 UCI uvedl nový systém založený na vydávání licencí pro závody a profesionální týmy, což vedlo k dalšímu významnému nárůstu rozpočtů. Špičkové týmy tak značně investovaly, aby mohly závodit na všech závodech s licencí World Tour. Průměrné rozpočty se v roce 2005 zvýšily až na 9 miliónů EUR. V následujících letech se tento trend neudržel a mírně poklesl, i když na vyšší úroveň než před zahájením programu licencí. T-Mobile

32 a Rabobank byly v té době nejbohatší týmy s rozpočty 10 až 15 miliónů EUR (Reeth, 2016). K dalšímu významnému zvýšení týmových rozpočtů došlo po roce 2010, kdy do cyklistiky vstoupily nové bohaté týmy s rozpočtem ve výši 15 až 20 miliónů EUR: HTC- Highroad (2009), Katusha (2010), Sky (2010), BMC (2011). Aby i ostatní týmy zůstaly konkurence schopní začaly hledat podporu u bohatých fanoušků cyklistiky a oligarchů. V roce 2011 začal finančně podporovat stáj Quick Step Cycling Team Čech Zdeněk Bakala. O rok později se stal ruský oligarcha Oleg Tinkov primárním partnerem dánské stáje Saxo Bank. Mezi roky 2009 a 2013 se rozpočty deseti nejbohatších cyklistických týmů zvýšily o 60% z průměrných 8,8 miliónů EUR až na 14,5 miliónů EUR a to i přes bankovní a hospodářskou krizi v letech 2008-2009 a dopingové skandály v letech 2012- 2013 (Reeth, 2016). Od roku 2014 jsou také všichni globální výrobci cyklistických kol a doplňků jako značky Giant, Trek, Cannondale nebo BMC titulárními sponzory stájí WorldTour. V roce 2015 je 6 ze 17 týmů WorldTour sponzorováno bohatými obchodníky nebo oligarchy: Zdeněk Bakal (Etixx-Quick-Step), Andy Rihs (BMC Racing Team), Gerry Ryan (Orica- GreenEDGE), Igor Makarov (Katusha), Oleg Tinkov (Tinkoff-Saxo) a Michel Thétaz (IAM cycling) (Reeth, 2016). Rozpočty nejbohatších týmů WorldTour jsou však stále velmi malé v porovnání s penězi, které cirkulují v jiných sportovních odvětvích. Např. rozpočet ve výši 321 miliónů EUR všech profesionálních stájí v roce 2012 tvoří pouze 60 % rozpočtu ve výši 509 miliónů EUR fotbalového týmu FC Barcelona pro sezónu 2013/2014. Dokonce i řidič formule 1 Fernando Alonso v roce 2013 uvažoval o koupi licence WorldTour týmu, který by si mohl dovolit financovat z jeho individuálního platu, nakonec z tohoto plánu sešlo (Been a Cossins, 2013).

4.3.2 Náklady na cyklistický tým

4.3.2.1 Složení týmu

Cyklistická stáj je mnohem víc než skupina profesionálních jezdců, kteří nosí stejný dres. Aby byli schopni úspěšně závodit jsou cyklisté obklopeni řadou lidí. Průměrný profesionální cyklistický tým zaměstnává asi 70 lidí. Kromě jezdců jsou zde ředitelé, administrativní osoby, tiskový úředníci, lékaři, fyzioterapeuti, kuchaři a odborníci na výživu, mechanici a v neposlední řadě i řidiči autobusů. Protože v průběhu

33 sezóny je využití těchto lidí velmi variabilní (při závodech je jich potřeba více), cyklistické týmy pravděpodobně využívají s těmito lidmi smlouvy na částečný úvazek.

4.3.2.2 Bližší pohled na provozní náklady

Nejvyšší náklady profesionálních cyklistických stájí jsou na platy samotných jezdců. Přestože se týmy zdráhají poskytovat komplexní informace o svých výdajích, různé zdroje se shodují, že mzdy jezdců dosahují až 70 % celkového rozpočtu stáje. Mzdám bude později věnována celá kapitola. Dnešní cyklistické závody se konají po celém světě, proto cestovní a ubytovací náklady nejsou bezvýznamné. Provozování profesionálního cyklistického týmu je logisticky složité a týmy WorldTour proto potřebují velké množství osobních automobilů, autobusů a nákladních automobilů, aby přesunuli jezdce, personál a vybavení po celém světě. Například v roce 2010 týmová flotila stáje RadioShack zahrnovala dva týmové autobusy, dvanáct osobních automobilů, dva velké a dva malé mechanické vozy, dvě VIP dodávky a jedno podpůrné vozidlo. Cena zbrusu nového autobusu se může pohybovat cca 500 000 EUR, a to není vše, především provozní náklady jsou vysoké. I když jsou autobusy a auta zaparkovaná, vyžadují obrovské množství paliva k napájení generátorů pro klimatizační zařízení, podložky, sušičky atd. Náklady na cestování a ubytování představují cca 5-10 % celkových výdajů (Tyler, 2010). Je známé, že Team Sky na závodech Grand Tour využívá dokonce i vrtulník. Vybavení jako jsou kola a ostatní doplňky jsou třetí významnou položkou v rozpočtech stájí. Cena nejmodernějšího závodního silničního kola může dosahovat až 400 000 Kč. Nelze ale přesně zjistit jak moc tato „výzbroj“ zatěžuje rozpočet stájí. Většina profesionálních týmů má smlouvu s těmito výrobci a ti jim vybavení poskytují jako nepeněžní sponzorské prostředky. Často také musí výrobci stájím platit za to, aby jezdili na jejich kolech a v neposlední řadě jsou také výrobci primárními sponzory týmů (Inner Ring Cycling Blog, 2013). Mzdy, náklady na logistiku a vybavení pro kola představují asi 90 % všech provozních výdajů profesionálních týmů. Zbývající část rozpočtu je vynaložena na různé nižší náklady jako jsou: administrativní náklady, náklady na údržbu, webové stránky, sociální média, PR a marketingové výdaje, právní poplatky, lékařské náklady, náklady na antidopingové programy, výdaje na výzkum a náklady na provázení VIP hostů.

34 Týmy WorldTour musí v současné době platit roční registrační poplatek ve výši 76 125 EUR, současně musí mít také u UCI zaplacenou vratnou zálohu ve výši 2 miliónů EUR jako pojistku proti zkrachování. V případě úpadku stáje by z této částky byly vyplaceny závodníkům dlužené mzdy. Registrační poplatek pro týmy ProContinental je 13 750 EUR a Continental stáje musí za registraci zaplatit 5 000 EUR. Kromě toho jsou cyklistické týmy povinny platit příspěvek Cyklistické antidopingové nadaci (CADF), což činí 120 000 EUR ročně pro WorldTour týmy a 80 000 EUR pro Pro Continental týmy. CADF jsou povinni platit příspěvek i pořadatelé závodů. Společnost ASO přispívá každý rok 400 000 EUR za všechny své závody dohromady. Některé stáje májí také své interní antidopingové programy, které si sami financují.

4.3.2.3 Platy jezdců

Jak již bylo uvedeno v úvodu, platy jezdců v současné době tvoří až 70 % rozpočtu profesionálních stájí. Již v počátcích cyklistiky byli jezdci odměňováni za svá umístění v závodu, ale protože se tenkrát nejednalo o týmový sport, neměli závodníci pravidelný roční příjem. Ještě do poloviny 70. let jezdilo mnoho závodníků pouze pro radost a výhru v soutěži. V tomto období byl výjimkou legendární Eddy Merckx, který si vydělal v přepočtu 50 000 EUR za rok, což byl na tu dobu nadstandartní příjem ze sportu. Věci se začaly měnit v 90. letech, kdy Hein Verbruggen převzal předsednictví UCI a snažil se profesionalizovat silniční cyklistiku. Od počátku devadesátých let mzda jezdců stále stoupá. Větší kvalita závodů a televizní vysílání zvýšily ekonomickou hodnotu cyklistiky pro sponzory, kteří jsou ochotni investovat více peněz. Do roku 2000 bylo 5 jezdců, kteří vydělávali více než 1 milion EUR ročně a 25 jezdců, kteří měli plat přesahující 0,5 milionu EUR ročně. Se zvyšujícím se rozpočtem stájí se stále zvedají i mzdy jezdců. V roce 2014 bylo pravděpodobně až 20 jezdců s platem vyšším než 1,5 milionu EUR ročně. Pravidla UCI nyní stanovují minimální roční mzdu ve výši 38 500 EUR ročně pro jezdce týmu WorldTour a 32 300 EUR ročně pro jezdce ProContinental týmu. Povzbuzujícím faktorem, aby stáje zaměstnávaly mladé jezdce je, že první rok mohou nováčkovi v týmu vyplatit 80 % minimální mzdy. Na vnitrostátní úrovni může být tato úroveň upravována, například ve Francii činí minimální zda 41 532 EUR a 34 882 EUR pro jezdce WorldTour a ProContinental, což je o 8 % vyšší, než je minimální mzda uložená UCI (Richaud, 2014).

35 Ve většině případů se cyklistický tým skládá z několika hvězdných jezdců, kteří si přijdou na nejvyšší mzdy. Pod nimi je pár méně placených specialistů, kteří jsou schopni vyhrát sprintérské nebo horské etapy. Následování jsou podpůrnými jezdci, jejichž jediným úkolem je pomoci kapitánům týmu. V roce 2014 francouzský finanční deník Les Echos popsal na základě rozhovorů s týmovými manažery a jezdci platové stupně pro WorldTour stáje. Jezdce rozřadil do šesti kategorií s odpovídající roční mzdou. Mladí profesionálové vydělávají prvních pár let od 30 000 do 40 000 EUR. Zkušení domestici mají platy od 60 000 do 80 000 EUR. Další kategorií jsou kvalitní spolujezdci, kteří jsou rozhodující pro úspěch v závěrečné fázi závodu, jejich plat se pohybuje od 100 000 do 150 000 EUR ročně. Závodníci, kteří jsou schopni vyhrávat etapy významných závodů jako je Le Tour de France vydělávají od 300 000 do 800 000 EUR. Nejméně 1 milion EUR je vyplaceno jezdcům, kteří prokázali schopnost vyhrát nejvýznamnější klasické závody. Nejlepším jezdcům světa jako jsou top sprinteři (Cavendish, Kittel), cyklisté, kteří vyhrávají více klasických závodů (Cancellara, Sagan), vítězové Grand Tour (Nibali, Froom) a mistři světa (Martin, Gilbert) je vypláceno 1,5 až 4 miliony EUR ročně (Richaud, 2014). I zde tedy platí slavné Paretovo pravidlo 80/20: 4 nejlepší jezdci týmu dostanou téměř 80 % všech mzdových nákladů. Díky individuálním sponzorským smlouvám si však ti nejlepší jezdci mohou přijít na mnohem více peněz. Například Alberto Contador má zřejmě dohodu s výrobcem kol Specialized, který mu vynáší 2 miliony EUR ročně (Cycling News, 2013). Andreas Kittel je tváří německého výrobce vlasových šampónů Alpecin. Někteří jezdci také získají značné množství peněz na základě jejich přítomnosti na závodech. Je známý případ, že bohatí katarští šejkové pořádající etapový závod Tour of Qatar platí jezdcům za účast, aby zvedli prestiž tohoto závodu. Závěrečná část příjmů jezdců je za výhru v závodech. Tyto částky organizátoři závodů udělují jednotlivcům, ale běžná praxe je, že výherní prostředky jsou rozděleny mezi členy týmu. Ve skutečnosti jsou výsledky dosažené vedoucím závodníkem týmu obvykle z velké části výsledkem kolektivního úsilí. Pro příklad při účasti stáje na Tour de France je celková odměna týmu dělena deseti. Jedna desetina jde k zaměstnancům, jako jsou mechanici, fyzioterapeuti, kuchaři atd. a devět desetin je stejně jako 9 jezdců v týmu. Vzhledem k tomu, že špičkoví jezdci týmu vydělávají mnohem větší částky, mají o tyto peníze menší zájem a často se svého podílu vzdají ve prospěch domestiků, kteří jim pomohli k vítezství. V úspěšném týmu může být tento příjem významným zdrojem

36 financí pro méně placené jezdce. Například díky třem etapovým vítězstvím a mnoha stupních vítězů Petera Sagana, tým Liquigas-Cannondale v roce 2012 získal od organizátora Tour de France více než 200 000 EUR. Pro jeho domestiky s platem nižším než 100 000 EUR ročně může být tato částka dělena deseti tedy 20 000 EUR příjemným přivýdělkem. Toto je samozřejmě příklad mimořádné pozitivní situace. Ve většině případů může být úspěšných jen několik týmů a celkově je tato částka relativně nízká.

4.3.3 Příjmy cyklistických týmů

4.3.3.1 Sponzorské peníze

Tabulka 3: Rozpočet vybraných cyklistických stájí

US Postal (2002) RadioShack-Nissan (2012) Team Sky (2013) v tisících EUR % v tisících EUR % v tisících EUR % Celkový rozpočet 10 240 25 286 27 576 Peníze od sponzorů 9 990 98 24 869 98 25 555 93 Příjmy a bonusy ze závodů 250 2 417 2 2 021 7 Výdaje 11 647 25 996 27 551 Celkem -1407 -710 25 Zdroj: Reeth, 2016

Dle tabulky č. 3 můžeme vyčíst, že cyklistické týmy jsou financovány téměř výhradně z peněz sponzorů. V současné době mají sponzoři 95–98 % podíl na celkovém rozpočtu stáje. Sice z tabulky není možné vyčíst jakou měrou se různí sponzoři na rozpočtu podílejí, ale obecně se předpokládá, že 70-80 % rozpočtu zaplatí hlavní sponzor a 10-20 % doplní ostatní sponzoři. Jediný další vykazovaný příjem pochází z účastnických poplatků a odměn za výhry od organizátorů závodů. Od fanoušků stáje jsou příjmy velmi nízké (ticketing neexistuje a mechandising je zanedbatelný), nemají ani žádné příjmy z prodeje televizních práv.

4.3.3.2 Příspěvky za účast na závodech a výhru

Cyklistické profesionální týmy obdrží vždy od organizátora závodu příspěvek za účast. U závodů WorldTour UCI stanovuje minimální hodnotu příspěvku, který musí organizátor každému týmu vyplatit na částce 7 500 EUR. V případě závodu, který není součástí kategorie WorldTour minimální částka klesne na 2 000 – 4 000 EUR v závislosti na kategorii a typu závodu. Pro etapové Grand Tour závody jsou však částky oficiálně

37 vyjednávány mezi týmy a organizátory závodu. Pro příklad z celkového objemu 3,4 milionu EUR pro Tour de France 2014 byl téměř 1,4 milionu EUR vyčleněn na příspěvky na účast. Byla hrazena paušální částka ve výši 51 243 EUR pro každý z 22 zúčastněných týmů na pokrytí výdajů na účast. Na pokrytí výdajů pro další zaměstnance je všem týmům poskytován dodatečný bonus ve výši 1 600 EUR v případě, že týmy dokončily celý závod s více než sedmi jezdci (Reeth, 2016). Ačkoliv se zhruba 60 000 EUR získaných tímto způsobem nezdá příliš, je třeba poznamenat, že asi polovina týmů nezískala tak velkou částku z výher za 21 etap tohoto závodu. Přestože většina organizátorů závodů vyplácí více než je určené minimum UCI, při sečtení všech příspěvků na závody WorldTour se stáje dostanou na částku cca 300 000 EUR, což je pouze 2 % z průměrného rozpočtu ve výši 14 milionů EUR pro WorldTour tým. UCI také stanovuje minimální částku za umístění pro jezdce. Stručné shrnutí je uvedeno v tabulce č. 4. Za vítězství v jedné z pěti klasik (Classic monument) je jezdci zaručeno minimálně 20 000 EUR. U jednodenních závodů WorldTour se částka snižuje na 16 000 EUR a u etapových závodů WorldTour získá jezdec za vítězství v etapě minimálně 4 000 EUR. Minimální částky jsou stanoveny i pro ostatní nejlépe umístěné jezdce: za druhé a třetí místo je to 50 % a 25 % z odměny vítěze, částka se dále snižuje za desáté místo je 2,5 %. Ve všech závodech WorldTour musí být vždy odměněno nejméně 20 nejlepších jezdců. Opět platí, že pro tři podniky Grand Tour platí jiná pravidla. Pro tyto závody UCI ukládá pouze minimální částku, která se rozdělí mezi celkové hodnocení a jednotlivé etapy: 1 milion EUR pro Tour de France a 850 000 EUR pro Giro d’Italia a Vuelta a Espana. Zatímco většina ostatních organizátorů omezuje své platby na oficiální minimum UCI, organizátoři Grand Tour jsou mnohem štědřejší. U Tour de France je to více než dvojnásobek.

38 Tabulka 4: Odměny za umístění v závodech

Závod Celkem Vítěz Druhý Třetí Čtvrtý Pátý Desátý Celkem Minimální prize money určené UCI platné od roku 2014 Tour de France 1 000 000 dohromady za celkovou klasifikaci a etapy 20 Giro d'Italia 850 000 dohromady za celkovou klasifikaci a etapy 20 Vuelta a Espana 850 000 dohromady za celkovou klasifikaci a etapy 20 Mistrovství světa 16 101 7 667 5 367 3067 / / / 3 Významné klasiky 50 000 20 000 10 000 5 000 2 500 2 000 500 20 WT jednodenní závody 40 000 16 000 8 000 4 000 2 000 1 600 400 20 WT etapové závody (etapy) 10 000 4 000 2 000 1 000 500 400 100 20 WT etapové závody (celková klasifikace) 50% z celkové částky za všechny etapy Stutečné prize money na Grand Tour závodech (Tour de France 2014; Giro d'Italia a Vuelta a Espana 2013) Tour de France (2014) 2 035 000 dohromady za celkovou klasifikaci a etapy; o 104 % víc než je minimum určené UCI Tour de France (etapy) 22 500 8 000 4 000 2 000 1 200 830 600 20 Tour de France (celková klasifikace) 1 002 000 450 000 200 000 100 000 70 000 50 000 3 800 160 Giro d'Italia (2013) 1 383 110 dohromady za celkovou klasifikaci a etapy; o 63 % víc než je minimum určené UCI Giro d'Italia (etapy) 27 540 11 010 5 508 2 753 1 377 1 102 276 20 Giro d'Italia (celková klasifikace) 459 669 205 668 108 412 48 801 16 016 13 154 1500 20 Vuelta a Espana (2013) 1 057 890 dohromady za celkovou klasifikaci a etapy; o 25 % víc než je minimum určené UCI Vuelta a Espana (etapy) 28 860 11 000 5 500 2 700 1 500 1 100 360 20 Vuelta a Espana (celková klasifikace) 298 300 112 000 57 000 30 000 15 000 12 500 9 000 20 Vysvětlivky: Částky jsou uváděny v EUR Zdroj: Přeloženo a upraveno autorem práce podle Reeth, 2016

Organizátoři závodů tyto částky za odměnu vyplácejí týmům, a ne přímo jednotlivým jezdcům. V roční uzávěrce cyklistických týmů se tedy tyto peníze považují za součást příjmu.

4.3.3.3 Sdílení TV příjmů

Vzhledem k tomu, že příjmy ze sponzorských příspěvků jsou velmi omezené, mají týmoví manažeři těžkou práci s tím, aby se jim na každou sezónu podařil zajistit potřebný rozpočet. Cyklistické stáje nemají vlastní stadiony, a proto závody jako Tour de France sledují miliony lidí kolem tratě, kde se neprodávají lístky a vše je zdarma. V důsledku toho se cyklistické týmy stále více zajímají o zisk z podílu televizních přenosů, který nyní plně patří organizátorům závodu. Začátkem roku 2014 Oleg Tinkov řekl: „Perfektní obchodní model pro cyklistické týmy je ten, kde získají 50 % peněz od sponzorů a 50 % z ostatních příjmů, jako jsou příjmy z televizního vysílání. Televizní práva jsou největším zdrojem příjmů organizátorů závodů“ (Farrand, 2014a). Ale i kdyby organizátoři závodů přistoupili na dohodu, Reeth (2016) se obává, že týmy mají nerealistické očekávání ohledně toho, kolik peněz by mohly dostat. Ve své knize popsal čtyři body, podle kterých to pro stáje nebude zas tak výhodné:

39 1) Vzhledem k tomu, že se závody konají venku a různě ve světě, tak jsou velice vysoké výrobní náklady spojené s televizním vysíláním. V některých případech dokonce organizátoři závodu televizím platí, aby byl závod vysílán a tím se zvedl jeho prestiž. Nejčastěji bývají však televizní stanice oficiálními partnery závodu a v rámci sponzorských smluv si hradí náklady na přenos samy. Ve skutečnosti je to pro většinu televizních kanálů ztrátový podnik. Francouzské TV kanály France 2 a France 3, které jsou oficiální vysílací společnosti Tour de France zaznamenaly v roce 2014 čistou ztrátu ve výší přibližně 25 milionů EUR. Celkové náklady činily 35 milionu EUR (25 milionu poplatek za vysílací práva a 10 milionu výrobní náklady), zatímco příjmy z reklamy nepřesáhly 10 milionu EUR. 2) Ze svých výpočtů předpokládá, že celková částka, kterou vydělají organizátoři na poplatcích za televizní práva pro všechny závody WorldTour nepřesáhne 75 milionu EUR ročně. Pokud by se organizátoři rozhodli sdílet 20 % svých příjmů, vyšla by částka ve výši cca 15 milionu EUR, která bude k dispozici všem cyklistickým stájím s licencí WorldTour, což nedělá ani 1 milion EUR pro jeden tým. Není to samozřejmě zanedbatelná částka, ale při průměrném rozpočtu 15 milionu EUR na stáj, se ani zdaleka nepřibližuje ideálnímu obchodnímu modelu, který navrhoval Oleg Tinkov. Práva na televizní vysílání v cyklistice jsou jen zlomek toho, co můžeme pozorovat v jiných sportech. Například v únoru 2015 byly prodány televizní práva na vysílání fotbalové Premiere League na tři sezóny (2016-2017 do 2018-2019) za 5,1 miliardy liber, což představuje více než 2 miliardy EUR ročně. 3) Největší pořadatel cyklistických závodů s průměrným ročním ziskem ve výši 30-40 milionu EUR je organizace ASO. Pokud by se musely vzdát 20 % ze zisku, zhoršila by se jejich bilance cca o 8-10 milionu EUR. ASO je soukromá společnost s akcionáři, kteří hledají zisk a jen těžko by se ztotožnili se snížením svého zisku. Akcionáři by také mohli poukázat na skutečnost, že ASO již „sdílí“ část svého zisku. Např. na Tour de France stájím vyplácí více než dvojnásobek minimální částky požadované UCI. Je zvykem profitovat např. z lukrativní Tour de France a naopak zase dotovat jiné, ztrátové cyklistické události, jako je závod Paříž-Nice. Vzhledem k tomu, že výnosy z Tour de France jsou takto reinvestovány na jiných závodech, ASO sdílí část svých zisků tak, že poskytne kvalitní podmínky jiným závodům. 4) Se stále rostoucími rozpočty cyklistických týmů je velmi pravděpodobné, že příjmy z televizního vysílání by vyústily ke zvýšení mezd jezdců, a jen těžko by zmírnily závislost týmů na sponzorech.

40 4.3.4 Velonská iniciativa

Jedním ze způsobů, jak realizovat vyšší příjmy do cyklistiky je vytvořit nový a exkluzivní multimediální obsah. Za tímto účelem v listopadu 2014 vytvořilo 11 týmů s WorldTour licencí skupinu Velon, která má vytvořit finanční model, který zajistí udržitelnost pro všechny cyklistické profesionální stáje. Cílem je spojit týmy a kolektivně pracovat s ostatními zainteresovanými stranami, tak aby byla cyklistika sledovanější a obchodovatelnější (Farrand, 2014b). Ve většině zemí se vysílá profesionální silniční cyklistika ve veřejnoprávních televizích. Skutečnost, že je sport volně dostupný je jistě součásti úspěchu, ale jak motivovat lidi k tomu, aby si zaplatili za další obsah je složitá otázka. Podle belgických médií týmový manažer Patrick Lefevere citoval, že 3,5 miliardy lidí sleduje závod Tour de France, takže pokud 10 milionu z nich bude ochotno zaplatit 5 EUR, týmy každý rok dosáhnou na peněžní prostředky ve výši 50 milionu EUR. Takové vysoké číslo sledujících je jen iluze. Průměrný počet pravidelných diváků se pohybuje mezi 20 až 25 miliony (Farrand, 2014b). To znamená, že za účelem realizace částky 50 milionů EUR, by musel být ochotný zaplatit za další placený obsah každý druhý divák, což je velmi nepravděpodobné.

4.3.5 Závěr k problémům s příjmy

Spor o sdílení televizních práv a Velonská iniciativa ilustrují, jak se cyklistické týmy snaží rozdělit své příjmy. V nynějším obchodním modelu pochází 70-80 % rozpočtu z kapes titulárního sponzora a dalších 20 % je financováno od sub sponzorů a dodavatelů. Snaha cyklistických týmů je vytvořit model kde asi polovinu rozpočtu uhradí majoritní sponzor, dalších 20 % sub sponzoři s dodavateli a účastnické poplatky by se rovnaly přibližně 10 %. Zbylých 20 % rozpočtu (tj. 2-3 miliony EUR na WorldTour tým) by bylo financováno prostřednictvím nových iniciativ, jako jsou například poplatky za televizní práva, peníze od fanoušků a merchandising. Pro všechny stáje WorldTour dohromady to znamená najít částku od 35 do 50 milionů EUR na každou sezónu. Není pochyb o tom, že cyklistiku čeká velmi těžký úkol.

4.3.6 Sponzorování profesionálních cyklistických stájí

Profesionální silniční cyklistika byla jedním z prvních sportů, do kterých se firmy rozhodly vkládat peníze pomocí sponzorství. Cyklistické týmy sponzorované

41 společnostmi jako Dunlop, Peugeot nebo Simpson soutěžily již v prvních vytrvalostních závodech jako je Bordeaux-Paříž už na konci 19. století. Výrobci kol a komponentů se zapojili až po druhé světové válce. Až do 70. let 20. století se profesionální silniční cyklistika omezovala především na Belgii, Francii, Itálii, Nizozemsko a Španělsko. Především středně velké podniky byly hlavními sponzory důležitých týmů. Cyklistické sponzorství bylo charakterizováno jako hobby, kdy majitelé podniků byli fanoušky cyklistiky. Sponzoři stájí pocházeli z velmi rozmanitých sektorů: značky osobních a nákladních automobilů, značky cigaret, potravin, nápojů i mléčných výrobků. Od počátku 80. let přilákala profesionální cyklistika i fanoušky z mimoevropských zemí jako USA, Austrálie či Kolumbie. Dále měla na cyklistiku velký vliv východoevropská liberalizace. Nejen profesionální peloton, ale i závodní kalendář se začal globalizovat a z cyklistiky se stal celosvětový sport. Mnoho nadnárodních společností chtělo své produkty uvést na nově otevřené trhy, a tak začaly cyklistické stáje využívat k propagaci své značky. Vstup těchto společností do mezinárodního profesionálního pelotonu vedl k rostoucí poptávce po špičkových cyklistech, což zase vedlo k rostoucímu tlaku na rozpočty stájí (Lagae, 2016). Titulární sponzor v profesionální silniční cyklistice je definován jako sponzor, jehož značka je zaregistrována v oficiálním jménu stáje. UCI umožňuje maximálně dva titulární sponzory pro jeden tým (Benijts, Lagae a Vanclooster, 2011). V současné době jsou titulární sponzoři z různých podnikatelských odvětví. Můžeme zde najít telekomunikační společnosti, banky, pojišťovny, loterijní společnosti, výrobce podlah nebo kuchyňských potřeb. V neposlední řadě nesmím zapomenout na výrobce cyklistických rámů a kol jako jsou Trek (Trek-Sagafredo Team), BMC (BMC Racing Team), Scott (Mitchelton-Scott Team) a Cannondale (EF Education First-Drapac p/b Cannondale Team). U cyklistických značek je výkon špičkových cyklistů v silničních závodech jedinečná strategie k umístění produktu a prostřednictvím svých investic chtějí zvýšit tržby a zisk. Stáj s licencí WorldTour má v průměru 20-30 sponzorů. Tabulka č. 5 ilustruje složení sponzorů pro belgickou stáj Quick-Step Floors a španělskou stáj Movistar Team. Vedle titulárních sponzorů týmy také využívají technické dodavatele (konstruktéři rámů a kol), sponzory oděvní, výživové, logistické atd. Aby se stájím podařilo vyrovnat rozpočet, mají z pravidla spoustu malých sponzorů různých značek. Často se stává, že někteří dodavatelé (např. automobilka Škoda nebo výrobce komponentů Shimano) sponzorují i více stájí najednou.

42

Tabulka 5: Sponzoři týmů Quick-Step a Movistar

Název stáje Quick-Step Movistar Titulní sponzor Quick-Step Movistar Výrobci kol a techniční Specialized, Ekoi, Tacx, Canyon, Fi'zi:k, dodavatelé Retul, PRO, Roval Campagnolo, Elite, Components, Ceramics Continental, Garmin, Speed, Onior, Morgen Look cycle, Power2Max, Blue, Scicon Bags, Sea Morgen Blue, Lizard, Výrobci oblečení SCuricvkite Pr,r Foe, eVdebrmacakr c, SEknidnus,r aU, nOioark,l ey, Boa, Compres Sport, Defeet Sportlast, Footbed Jídlo a zdravotní podpora Lidl, Coca-Cola, Sports Victory Endurance, Nutrition, QM Sports Aquilo, Idiba, Penaclara Logistika CBaivrieo Life Volvo Ostatní partněři Latexco, Janon, Klein Telefonica O2, Abus, Constantia, Kingdom Gabal, Innovila, Came Deliverance, Bodegas Cornelio, Bang-Olufsen, Bruno Mediterranea, Retto Denijs, Geodynamics, Zdroj: Vypracováno autorem práce na základě oficiálních internetových stránek týmů

Sponzorství na cyklistických trzích je velmi dynamické, což od roku 1984 dokládá i změna složení titulových sponzorů v oficiálním názvu UCI týmu Lotto. Lotto je belgická loterijní společnost, která sponzoruje stáj již více než 30 let a za tu dobu se k ní připojilo 11 různých společností jako cosponzor. V tabulce č. 6 také můžeme vyčíst, že belgická farmaceutická společnost Omega Pharma prostřednictvím svých značek (Davitamon, Predictor, Silence a Etixx) střídá své postavení jako titulárního sponzora u dvou různých belgických stájí. V letech 2003-2004 byla partnerem týmu Quick-Step a následujících 7 let naopak týmu Lotto. Poté se zpět vrátila ke stáji Quick-Step, kde působila v letech 2012-2017.

43 Tabulka 6: Vývoj názvu týmú Lotto a Quick-Step

Roky Oficiální UCI název - Lotto team Oficiální UCI název - Quick-Step Team 1984 Tonissteiner - Lotto / 1985 Lotto / 1986-1988 Joker - Eddy Merckx / 1989-1991 Lotto - Superclub / 1992-1993 Lotto - Belgacom / 1994-1995 Lotto / 1996 Lotto - Isoglass / 1997-1998 Lotto - Mobistar / 1999 Lotto - Mobistar Mapei - Quick-Step 2000-2002 Lotto - Adecco Mapei - Quick-Step 2003-2004 Lotto - Domo Quick-Step - Davitamon 2005 Davitamon - Lotto Quick-Step 2006 Davitamon - Lotto Quick-Step - Innergetic 2007 Predictor - Lotto Quick-Step - Innergetic 2008-2009 Silence - Lotto Quick-Step 2010-2011 Omega Pharma - Lotto Quick-Step 2012-2014 Lotto - Belisol Omega Pharma - Quick-Step 2015-2017 Lotto - Soudal Etixx - Quick-Step 2018 Lotto - Soudal Quick-Step Zdroj: Vypracováno autorem práce na základě oficiálních internetových stránek týmů

Klíčovým faktorem u sponzoringu profesionální cyklistiky je, že značka sponzora se rovná jménu cyklistického týmu. Toto dává značce jedinečnou příležitost ke své sebeprezentaci v televizních přenosech, zpravodajských článcích, obrazových fotografiích i sociálních sítích (Benijts, Lagae a Vanclooster, 2011). S ohledem na dobu trvání týmových titulárních sponzorů jsou zaznamenány různé tendence. Na jedné straně je pět hlavních sponzorů WorldTour týmů, kteří stáje podporují již více než dvě desetiletí, ale na druhé straně každý rok nacházíme nové společnosti. Dlouhodobí sponzoři cyklistiky jsou Lotto (34 let), Lampre (25 let), La Francaise des Jeux – FDJ (22 let), Quick-Step (20 let), Ag2r (19 let). Dle (BENIJS A KOL. 2011), titulární sponzoři, kteří se rozhodli ukončit své působení v profesionální cyklistice nejčastěji jako důvod uvedli změnu marketingové strategie podniku. V dalších případech šlo o regulační problémy (Unibet.com), dopingové skandály (T-Mobile, Phonak, Rabobank) nebo ekonomickou krizi (Euskaltel). Při

44 odchodu společnost Belkin vznesla otázku o absenci globálního publika a stále předávající dominanci evropských diváků. Jedna ze zvláštností ve sponzorování špičkových cyklistických týmů je skutečnost, že některé stáje jsou sponzorovány bohatými lidmi. To ne z komerčních důvodů, ale pouze kvůli jejich vášni pro cyklistický sport. Tento typ manažerů nebo vlastníků riskuje, že jedná ekonomicky iracionálním způsobem a pokud nejsou obklopeni odborníky, můžou zde špatně investovat nemalé peníze. Zatímco někteří z těchto dobrodinců (například Zdeněk Bakala nebo Gerry Ryan) zůstávají v pozadí, pokud jde o každodenní řízení týmu, jiní (jako Oleg Tinkov) pečlivě vše sledují, a dokonce i zasahují do každodenního rozhodování.

4.3.7 Sponzorování cyklistických závodů

Od svého vzniku silniční cyklistika úzce souvisí s médii. První cyklistické závody byly založeny pro propagaci novin. Například Tour de France byl pořádán poprvé v roce 1903 francouzskými novinami L’Auto za účelem zvýšit tržby a porazit konkurenci. Od roku 1930 se na tomto závodě poprvé objevuje reklamní karavana. Ta se skládá z reklamních vozů, které pravidelně projíždí tratí 2 hodiny před závodníky a divákům podél silnice rozhazují reklamní předměty. Peníze vybrané karavanou sloužily k materiálnímu zajištění jezdců a k financování ubytování. V roce 1930 bylo součástí karavany pouze 10 vozů, ale v současné době se jich zde pohybuje přibližně 200, což představuje více než 40 značek. Společnosti platí mezi 200 000 až 500 000 EUR, aby se staly součástí karavany a během 21 etap rozdají fanouškům asi 14 milionů vzorků svých produktů (Lagae, 2016). Win Lagae (2016) dále poukazuje na to, že o tomto sponzorství nejsou žádné oficiální částky, ale na základě tiskových zpráv a rozhovorů vzniká hrubý obraz. Čtyři hlavní sponzoři (Le Credit Lyonnais, Carrefour, Škoda a Vittel) přispívají částkou 3,5 milionu EUR na jeden ročník. Oficiální partneři platí 1 až 1,5 milionu EUR a ostatním sponzorům jako jsou techničtí partneři, oficiální dodavatelé, mediální partneři je účtováno mezi 100 000 až 800 000 EUR. Výsledkem je, že celkové sponzorské příjmy pro jeden ročník Tour de France činí přibližně 50 milionů EUR. Pro rok 2018 má Tour de France 5 hlavních partnerů, 2 oficiální provozovatele televizního vysílání, 10 oficiálních partnerů, 12 oficiálních dodavatelů, 5 technických partnerů, 3 oficiální mediální partnery a 3 industriální partnery. Celkem to dělá 40 firem,

45 které mají své jméno spjaté s tímto závodem a jsou za to ochotni zaplatit nemalé peníze. To jen dokazuje, o jak velkou sportovní událost se jedná. Díky své mediální dominanci je Tour nejlukrativnější cyklistický závod na světě. Kvůli nedostatku příjmů od sponzorů je mnoho jiných závodů prodělečných a musí být dotováno z jiných zdrojů např. státních peněz. Jak již jsem uváděl dříve ASO sice na Tour de France vydělá velké peníze, ale z těchto příjmů musí dotovat jiné závody, aby se vůbec mohly uskutečnit. Motivy pro sponzorování cyklistických závodů jsou srovnatelné s motivy sponzorování cyklistických stájí: zvyšování povědomí o značce a podpora prodeje. Na rozdíl od sponzorů týmů však sponzoři závodů nejsou závislí na výkonu jezdce nebo na dopingových skandálech, přesto však mohou mít zisk z popularity cyklistiky.

4.4 Rozpočet profesionálního cyklistického týmu

Rozpočet je pro profesionální cyklistickou stáj stejně jako pro každý sportovní tým jedním z hlavních prvků úspěšného fungování. Jak bylo již zminěno, silniční cyklistika má co se týče příjmu mnoho odlišností a cyklistické týmy jsou primárně závislé na financích od hlavních sponzorů. Protože se závody jezdí na veřejném prostranství a týmy nejsou organizátory závodu, nemají možnost výběru peněz ze vstupenek, televizních práv či jiných produktů, které jsou v mnoha jiných sportech jako fotbal či lední hokej důležitou součástí rozpočtu. Každá stáj si tedy musí pro svoje fungování zajistit stabilní a bohaté sponzory, kteří ji budou poskytovat finanční a materiální podporu. Pro potřeby práce byly k analýze vybrány dvě profesionální cyklistické stáje s licencí UCI WorldTour. Nejprve bude podrobně rozebrána organizační struktura a rozpočet Teamu Sky, který je nejbohatší a také nejvíce transparentní ze všech cyklistických týmů a pravidelně veřejně vydává výroční zprávu z jejichž dat bylo čerpáno. Pro porovnání poslouží francouzská stáj Ag2r La Mondiale, která naopak patří mezi týmy s nejmenším rozpočtem ve WorldTour pelotonu.

4.4.1 Team Sky – financování a rozpočet

Team Sky je britská cyklistická stáj s největším rozpočtem v profesionálním pelotonu. Provozovatelem stáje je společnost Tour Racing Limited, která je vlastněna z 85 % Sky UK Limited a z 15 % 21st Century Fox. Znamená to tedy, že stáj nemá

46 jednoho vlastníka, ale stojí za ní jedny z největších nadnárodních mediálních konglomerátů. V roce 2018 se očekává, že 21st Century Fox odkoupí 60 % akcií Sky UK Limited. Tyto společnosti tedy spolupracují nejen na poli sportovním, ale i obchodním. Stáj byla založena v roce 2009 s jediným cílem, a to aby britský jezdec do 5 let vyhrál celkovou klasifikaci nejslavnějšího cyklistického závodu Tour de France, což se za více než sto letou existence tohoto závodu nikdy nepodařilo. Hned od premiérové sezóny 2010 se stáj prezentovala s nejvyššími rozpočty ze všech WorldTour týmů a investované peníze se vyplatily. V roce 2012 vyhrál celkovou klasifikaci tohoto závodu Brit Bradley Wiggins a na jeho úspěch v dalších letech navázal jeho týmový kolega Chris Froome, konktrétně v letech 2013 a 2015-2017. Sky je jedna z mála stájí profesionálního cyklistického pelotonu, která každoročně veřejně vydává výroční zprávu o svém hospodaření. I když prohlašuje, že chce být co nejvíce transparentní, pravděpodobně se jedná jen o marketingový tah. Britské korporátní právo jim totiž dává za povinnost, aby výsledky jejich hospodaření byly veřejně dostupné. Kdyby to tak nebylo, Sky by tuto zprávu nejspíš nevydávala, téměř jako všechny ostatní profesionální cyklistické týmy. Protože stáj vydává výroční zprávu až v druhé polovině následujícího roku bude v této práci pracováno s daty z roku 2016 a staršími.

Obrázek 6: Vývoj rozpočtu týmu Sky (2010-2016)

Zdroj: Inner Ring Cycling Blog, 2017a

Celkový rozpočet v roce 2016 byl 31 084 000 liber což je zhruba o 27 % více oproti předešlému roku. Na obrázku č. 6 je možno vidět, že se rozpočet každoročně

47 navyšuje. Oproti premiérové sezóně 2010, byl v roce 2016 více než dvojnásobný. Statistiky UCI uvádějí, že se stájím WorldTour v letech 2009–2012 navzdory finanční krizi průměrně zvýšil rozpočet o 36,7 %. U týmu Sky musíme pro porovnání vzít období 2010-2012, kdy se rozpočet zvýšil o 46,5 %, což vykazuje o 10 % vyšší hodnoty, než byl průměr všech stájí. V roce 2016 byl průměrný rozpočet všech WorldTour týmu cca 17- 20 milionů EUR, což dokazuje, že Sky je v tomto směru opravdu dominantní. Konkuruje mu jen několik stájí jako Katusha nebo BMC, které jsou dotovány bohatými obchodníky. Naproti tomu jsou ve World Tour pelotonu malé týmy, které každoročně bojují s o dost nižším rozpočtem asi kolem 15 milionu EUR. Řadí se zde tradiční francouzské týmy Ag2r La Mondiale nebo FDJ.

4.4.1.1 Team Sky – Příjmy

Team Sky ve své výroční zprávě za rok 2016 uvádí čtyři druhy příjmů, které je možné vidět v tabulce č. 7.

Tabulka 7: Příjmy Team Sky 2015 a 2016

2016 (v tis. liber) 2015 (v tis.liber) Příjmy od hlavního (titulárního) sponzora 23 456 15 666 Přijmy od oficiálních partněrů 3 280 2 960 Sponzorské materiální dary 2 141 1 988 Přijmy a bonusy ze závodů 2 207 3 828 31 084 24 442 Zdroj: Přeloženo a upraveno autorem práce na základě výroční zprávy Tour Racing Limited, 2016

Hlavní sponzor: Hlavními sponzory jsou vlastníci stáje Sky UK a 21st Century Fox, kteří se v roce 2016 podíleli na 75,5 % rozpočtu, což je 23 456 000 liber. Z tabulky vyčteme, že právě tyto firmy mají největší podíl na navýšení rozpočtu oproti roku 2015, a to o téměř 7 milionu liber. Protože ostatní příjmy jsou téměř totožné nebo i nižší. V případě kolonky příjmy ze závodů a jiné příjmy, kde částka klesla 320 000 liber oproti předešlému roku. Oficiální partneři: Příjmy od oficiálních partnerů, většinou se jedná o firmy, které poskytují stáji materiální vybavení a k tomu určitou část finančních prostředků.

48 Sponzorské materiální dary: Jedná se o materiální podporu, kterou firmy stáji poskytují zdarma a je vyčíslena na určitou hodnotu. Sky využívá kola Pinarello, komponenty Shimano, cyklistické soupravy Castelli, auta Ford apod. Příjmy ze závodů: Organizátoři závodů vyplácí stájí startovné nebo bonusy za vítězství. Jejich minimální částka je stanovena pravidly UCI. Bonusy za vítězství v závodech organizátoři zasílají týmům a ty je musí vést jako příjmy, ale tyto peníze náleží přímo jezdcům a jsou jim také vypláceny.

V tabulce příjmů týmu Sky je dále možné vidět největší úskalí moderní cyklistiky, kdy se ze 75 % na rozpočtu podílí pouze hlavní (titulární) sponzoři. Podobnou statistiku vykazuje většina cyklistických stájí WorldTour. V případě ztráty hlavního sponzora a nenajití nového je stáj odsouzena k zániku. Příjmy ze závodu v roce 2016 byly 2 207 000 liber, což dělá pouhých 7 % celkového ročního rozpočtu.

4.4.1.2 Team Sky – Výdaje

Stejně jako u všech ostatních profesionálních stájích je i u Sky mzda jezdců a personálu největší položkou ve výdajích. V roce 2016 to bylo 24 338 000 liber což dělá 78,3 % celkových výdajů. Tým zaměstnává 30 jezdců mezi nimiž najdeme špičkové závodníky jako je čtyřnásobný vítěz Tour de France Chris Froome nebo mistr světa Michal Kwiatkowsky. Jejich roční plat se pohybuje ve výši několika milionu liber. V tabulce č. 8 je uveden přehled všech výdajů pro sezóny 2015 a 2016. Vidíme zde oproti roku 2015 nárůst téměř o 7 000 000 liber, co je zapříčiněno angažováním nových kvalitních jezdců do týmu. Ze zjištěných dat vyplívá, že navýšení rozpočtu na rok 2016 bylo právě zapříčiněno vstupem nových závodníků do týmu a jejich mzdové náklady přibližně odpovídají navýšené částce, kterou do stáje vložili majitelé a titulní sponzoři Sky UK a 21st Century Fox. Dá se tedy říci, že pokud chtějí angažovat kvalitnější jezdce a mít více úspěchů, musí si to samy zaplatit. Ostatní náklady jsou v roce 2015 a 2016 téměř totožné.

49 Tabulka 8: Výdaje Team Sky 2015 a 2016

2016 (v tis. liber) 2015 (v tis. liber) Platy jezdců a dalších zaměnstnanců 24 338 17 982 Náklady na závody (doprava, ubytování,…) 2 118 2 063 Materiál (kola, komponenty, oblečení,…) 2 295 2 091 Sportovní a lékařská věda 305 271 Provoz vozidel (opravy, pohonné hmoty,…) 169 223 Startovné na závodech 73 64 Výzkum 52 23 Kancelářské výdaje 606 572 PR a marketing 425 612 Platby za další služby 633 518 Odpisy 62 39 Devízové přecenění 27 38 31 049 24 420 Zdroj: Přeloženo a upraveno autorem práce na základě výroční zprávy Tour Racing Limited, 2016

V roce 2016 byly druhou nejvyšší výdajovou částkou v rozpočtu náklady na kola a cyklistické vybavení. Stáj má sice mnoho partnerů, kteří jim kola a komponenty poskytují zdarma, ale i tak je nucena si část materiální podpory zaplatit sama. Další nemalé finance musí tým vynaložit za náklady spojené se závody, zde můžeme zařadit náklady vynaložené za cestování (přesun závodníků, zaměstnanců a vybavení po celém světě), dále ubytovací a stravovací náklady. Ostatní výdaje už nezatěžují rozpočet stáje v tak velkém měřítku, ale i tak jsou neméně důležité. Team Sky je známý tím, že mnoho prostředků každoročně věnuje do sportovní vědy. V této oblasti výdaje vzrostly z 271 000 liber v roce 2015 na 305 000 liber v roce 2016. Výdaje v oblasti výzkumu se více než zdvojnásobili. Celkem z 23 000 liber v roce 2015 na 52 000 liber v roce 2016. V profesionálním sportu je nutné mít vlastním PR a marketingový tým, který se stará o propagaci sponzorů a styky s veřejností a fanoušky. U cyklistiky to není jinak a Sky si na své imagi velmi zakládá. V roce 2016 na tyto účely vynaložil bezmála půl milionu liber. I když jsou cyklistické závody pořádány po celém světě, stáj je klasicky fungující organizace s oficiálním sídlem odkud se vše řídí. Proto je nutné mít náklady na provoz kanceláří. Do této kategorie můžeme zařadit náklady na kancelářské vybavení, nájmy, energie, telefon, internet atd. Výdaje na tuto složku tvořily něco přes 600 tisíc liber.

50 Z výroční zprávy dále vyplývá, že průměrný měsíční počet osob na plný pracovní úvazek (včetně dočasných zaměstnanců) zaměstnaných společností v průběhu roku 2016 činil 33. Mezi typické zaměstnance řadíme mechaniky, řidiče, maséry, fyzioterapeuty, sportovní a ekonomické vedoucí, PR, marketingové pracovníky apod. Zatímco jezdci nejsou zaměstnanci týmu, ale fakturují pouze svoje služby. Tento krok je typický pro snížení odvodu daně z přijmu a spousta jezdců, jako i jiní sportovci například tenisté či golfisté, májí přihlášeno bydliště v daňových rájích jako je Monako. Ředitelé, kteří tvoří klíčové vedení v průběhu roku nedostávali žádnou odměnu za své služby.

Tabulka 9: Výdaje na zaměstnance Team Sky 2015 a 2016

2016 (v tis. liber) 2015 (v tis. liber) Mzdy a platy 1 744 2 259 Sociální pojištění 241 362 Příspěvky do důchodového spoření 84 58 2 069 2 679 Zdroj: Přeloženo a upraveno autorem práce na základě výroční zprávy Tour Racing Limited, 2016

4.4.1.3 Organizační struktura týmu Sky

Dle oficiálních webových stránek, má stáj nyní 68 personálních zaměstnanců. Pokud tým ve výroční zprávě uvedl, že v průběhu roku 2016 měl 33 zaměstnanců na hlavní pracovní poměr, dá se předpokládat, že zhruba polovina personálu bude zaměstnaná pouze nakrátko, a to na dobu konání závodů. Na obrázku č. 8 lze vidět oficiální organizační strukturu týmu Sky. Její schéma se nápadně podobá konfiguraci sportovní organizace podle Mintzberga. Na nejvyšších pozicích hierarchie se nachází strategické vedení organizace. Na levé straně obrázku je zobrazena technická struktura týmu zastoupená výkonnými vedoucími. Na pravé straně se nachází podpůrná struktura stáje zastoupená obchodním oddělením, finančním oddělením a oddělením pro marketing a styky s veřejností. Uprostřed se nachází střední management. V případě Sky sem lze zařadit hlavního trenéra, hlavního lékaře, vedoucího kanceláře atd. Na těchto pozicích je většina lidí zaměstnána na hlavní pracovní poměr. Ve spodní části obrázku se nachází výkonné jádro organizace. Zde můžeme zařadit sportovní ředitele, trenéry nebo analytiky výkonu. Dále také mechaniky, řidiče, kuchaře a ostatní, které je v době konání závodu potřeba pro poskytnutí co nejlepšího zázemí pro

51 samotné jezdce. Tito lidé jsou většinou zaměstnáváni týmem pouze dočasně pro závodní události.

Obrázek 7: Organizační struktura Team Sky

Zdroj: Vypracováno autorem práce na základě oficiálních internetových stránek týmu

52 Týmoví úředníci při zrodu stáje učinili různé sliby o ekonomické otevřenosti, které nebyly vždy dodržovány. Ale i tak je Team Sky jedna z mála cyklistických stájí, která své účty vede otevřeně a jsou veřejně dostupné. Pro potřeby práce se podařilo pro porovnání dohledat rozpočet francouzské stáje Ag2r La Mondiale. Mnoho dalších týmů své účty nezveřejňuje. UCI od stájí každý rok dostává data, která sbírá jen pro svoje soukromé účely a nikdy je nezveřejňuje.

4.4.2 Ag2r La Mondiale financování a rozpočet

Francouzská cyklistická stáj Ag2r La Mondiale je další tým s licencí World Tour, u kterého se mi podařilo zjistit její rozpočet a náklady, i když ne tak podrobně jako u Team Sky. Tato stáj patří rozpočtem průměrným týmům série WorldTour a její úspěchy jsou stavěny na pár francouzských jezdcích, kteří jsou schopni se srovnávat se světovou špičkou. Tým má opět velkého titulního sponzora, na kterém je závislý, a to jednu z největších francouzských pojišťoven Ag2r La Mondiale. Aby se stáj udržela v nabité konkurenci je i pro ni nutné neustále navyšovat rozpočet i když ten skok není tak razantní jako u týmu Sky. Od roku 2011 z 9 350 000 EUR do roku 2016 na 15 580 000 EUR došlo k zvýšení o 66 % což přibližně znamená o 1 000 000 EUR ročně.

Obrázek 8: Vývoj rozpočtu týmu Ag2r La Mondiale 2011-2016

Zdroj: Inner Ring Cycling Blog, 2017b

Zjištěné údaje příjmy neuvádí, ale dá se přepokládat, že budou v podobném procentuálním rozložení jako u týmu Sky, tedy že hlavní sponzor pojišťovna Ag2r La

53 Mondiale zajišťuje přibližně 70 % rozpočtu stáje. Zbylí rozpočet vyplňují ostatní sponzoři, kteří přispívají hotovostní a materiálním zajištěním a tým také získává peníze od organizátorů závodů, kterých se účastní. Výdaje v roce 2016 lze vyčíst v následující tabulce č. 10:

Tabulka 10: Provozní náklady týmu Ag2r La Mondiale 2016

Provozní náklady 2016 (v EUR) Nákup zboží a dalších materiálů 470 632 Změny stavu zásob -1177 Další nákupy a externí poplatky 3 005 164 Daně a podobné platby 374 529 Mzdy a platy 8 172 673 Sociální poplatky 2 757 416 Zdroj: Inner Ring Cycling Blog, 2017b

V položce materiální výdaje účetnictví uvádí částku 470 632 EUR, ale nelze přesně určit za co tyto výdaje jsou. Stáj má sponzory, kteří poskytují různé vybavení zadarmo. Není přesně jasné, zda se jedná například o palivo či ubytování. Hlavní položkou jsou mzdy, konkrétně 8 172 673 EUR což je téměř čtyři krát méně než u týmu Sky. Na rozdíl od svého britského konkurenta musejí být jezdci ve Francii vedeni jako trvalí zaměstnanci, a proto za ně musí stáj odvést do státní kasy 2 757 416 EUR jako daň ze mzdy, tzn. že vydá o 33 % více jen proto, aby zaplatila stejnou mzdu jezdci jako v týmu, který sídlí v zemi, kde není povinnost vést jezdce jako zaměstnance. Vzhledem k tomu, že tato částka je téměř pětina rozpočtu stáje, jedná se o velkou nevýhodu oproti konkurenci.

4.5 Cyklistika v České republice

Pro zmapování ekonomického fungování cyklistických stájí v České Republice jsem požádal o rozhovor řadu představitelů těchto týmů. Bohužel ve většině případů mě nebylo vyhověno, nebo jsem nedostal žádnou odpověď. To jen dokazuje určitou uzavřenost tohoto sportu v našich podmínkách a neochotu sdělovat jakékoliv informace pro veřejnost. Pro potřeby práce byla sjednána schůzka se zástupcem jihomoravské cyklistické stáje TJ Favorit Brno, který s rozhovorem souhlasil. Na základě polo

54 strukturovaného rozhovoru jsem analyzoval tuto stáj a vytvořil obraz fungování české cyklistiky.

4.5.1 TJ Favorit Brno

TJ Favorit Brno je největší cyklistický klub v jihomoravském kraji. Zřizuje řadu oddílu, z nichž nejhlavnější je silniční a dráhová cyklistika. Dále provozuje také oddíly kolové, krasojízdy, BMX, cykloturistiky a MTB. Jedná se o amatérský klub, který je zejména zaměřen na výchovu mladých cyklistů a nemá tedy profesionální nebo poloprofesionální jezdce v kategorii dospělých. V posledním desetiletí vychovali nejvíce českých cyklistů, kteří nyní závodí za zahraniční stáje a cyklistice se věnují jako profesionálové.

4.5.1.1 Organizační struktura

Právní forma klubu je zapsaný spolek, jehož nejvyšším představitelem je předseda volený výkonným výborem. Organizační struktura se dělí na sportovní a ekonomickou stránku. Schéma struktury je zobrazeno na obrázku č. 9.

Obrázek 9: Organizační struktura TJ Favorit Brno

Zdroj: Vypracováno autorem práce na základě rozhovoru s představitelem TJ Favorit Brno

55 4.5.1.2 Sportovní stránka

Sportovní stránka je rozdělena do 5 kategorií podle věku jezdců: přípravka, žáci, kadeti, junioři a U23 (závodníci do 23 let). V současné době má klub více než 40 členů o jejichž přípravu se starají trenéři, z nichž každý má na starosti jednu kategorii. Pro přilákání nových členů Favorit každý rok pořádá cyklistické tábory pro děti. O letních prázdninách bývají dva turnusy, na které se vždy zúčastní okolo 20 dětí. Obvykle 2-4 cyklistika zaujme a rodiče je přihlásí do oddílu. Klub také využívá různých sportovních dnů, které se pořádají v Brně a jeho okolí, aby i tímto způsobem na sebe upozornil a získal nové členy. V kategoriích přípravky a žáků musí rodiče všechno vybavení zajistit sami a klub jim zajišťuje pouze podmínky pro trénink a závody. Od kategorie kadetů a juniorů jsou talentovaní jezdci zařazováni do programu SCM (Sportovní centra mládeže), ze kterého oddíl získává peníze a vystavuje těmto závodníkům účet, ze kterého poté můžou čerpat peníze pro své vybavení. To motivuje jezdce, kteří v tomto programu nejsou, aby více trénovali a dostali se do tohoto programu. V kategorii juniorů mnoho členů končí buď z důvodu ukončení studia a následného přechodu do zaměstnání anebo kvůli nedostatečné výkonnosti pro přechod do dospělé kategorie. V nejvyšší kategorii U23 se již jezdci účastní závodů dospělých. Pro zvýšení konkurence schopnosti je nyní v této kategorii 5 jezdců do 23 let a 3 nad 23 let. Všichni jsou ale vysokoškoláci a za stáj jezdí bez jakýchkoliv nároků na mzdu. Tomu jsou i uspořádány tréninkové jednotky a trenéři se snaží o co nejlepší souhru škola / trénink / regenerace. U U23 je již vše plně podporováno oddílem a závodníci dostávají veškeré vybavení zdarma. Ne vždy se daří tuto kategorii kvalitně doplňovat o Favoritem vychované juniory, proto posilují kádr i o jiné jezdce, kteří mohou být přijati z jiných oddílů, ale rozhodli se studovat v Brně. Těmto oddíl zajišťuje zdarma ubytování ve svém bytě v prostorách velodromu.

4.5.1.3 Ekonomická stránka

O chod oddílu a zajištění finančních prostředků se starají nejen organizační pracovníci, ale i samotní sportovní ředitelé a trenéři.

56 Příjmy

Stáj má několik druhů příjmů. Na výchovu a podporu mládeže získává dotace od města Brna, Jihomoravského kraje, MŠMT (Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy) a SCM. Pro doplnění rozpočtu a materiálního zajištění kategorie U23 spolupracuje s řadou partnerů. Pro rok 2018 má jednoho generálního sponzora, osm hlavních partnerů a 20 ostatních sponzorů. Řada z nich nepodporuje klub finančně, ale pouze materiálním vybavením, tak jak je to časté i u profesionálních stájí. Oddíl si zakládá na dlouhodobé a úzké spolupráci. Své sponzory propaguje umístěním loga na závodních dresech a automobilech, dále na sociálních sítích a pravidelně vydává tiskové zprávy ve kterých informuje sponzory o svých úspěších. Favorit Brno ročně pořádá v Jihomoravském kraji řadu závodů, na které své partnery zve a vyvěšuje zde bannery s jejich logem. Jako jeden z mála cyklistických oddílů v ČR vlastní velodromový stadion a přilehlou budovu, jejichž prostory pronajímá a tím si zajišťuje svůj vlastní příjem. Tyto nemovitosti jsou na pozemku města Brna. V majetku má dále tři osobní automobily, které jezdce doprovází při závodech a soustředěních a jednu menší dodávku, která slouží k přepravě závodníků na závody.

Výdaje

Jelikož se jedná o amatérskou stáj jsou zde nulové náklady na mzdy závodníků. Ti si mohou peníze vydělat pouze dobrým umístěním na závodech, kde organizátoři vypisují odměny. I zde platí pravidlo o dělení částky mezi jednotlivé členy týmu. Mzdy jsou vypláceny pouze organizačním pracovníkům spolku a trenérům, kteří nejsou zaměstnáni na plný pracovní úvazek, ale jako OSVČ fakturují své služby. Stejně tak to mají i mechanici a maséři, kteří doprovázejí tým na závodech. Největší suma výdajů tedy jde na pokrytí provozních nákladů a na zajištění kompletního materiálního vybavení a servisu pro kategorii U23. Konkrétní částky nejsou veřejně dostupné, proto nelze určit sezónní rozpočet oddílu. TJ Favorit Brno není držitelem UCI kontinentální licence, a to z důvodu velkých výdajů s tímto spjatých. Byly by nuceni platit roční příspěvek UCI ve výši 5 000 EUR a také dodržovat pravidla které UCI stájím ukládá. Především složení vratné kauce ve výši 0,5 milionu korun u národní cyklistické federace tedy ČSC, a dále zaplacení

57 kompletního sportovního pojištění pro všechny své závodníky. Tyto ušetřené peníze oddíl raději investuje do vlastních řad na lepší servis jezdců. Pro organizátory závodu mají sice týmy s licencí UCI větší hodnotu, ale Favorit Brno je velmi známá česká stáj a nemá problém být zvaná na tyto závody. K účasti na zahraničních akcích je nutné podávat žádost, ke které sportovní ředitelé připisují i dosavadní úspěchy a jezdce, kteří byli oddílem vychování. To má pro organizátory velkou váhu a stáji to dává větší šanci pro případnou účast na těchto závodech.

4.5.2 České týmy s licencí UCI Continental

Pro analýzu české profesionální nebo poloprofesionální silniční cyklistiky jsem žádal o rozhovor u všech představitelů českých týmů s licencí UCI Continental, ale bohužel ani v jednom případě mi nebylo vyhověno, tak se alespoň pokusím tyto stáje shrnout dle veřejných informací. V současné době mají v držení tuto licenci čtyři české týmy. Elkov Author Hradec Králové, Topforex-Lampierre, Dukla Praha a SKC TUFO Prostějov. První dva jmenované týmy jsou podle výsledků nejlepší v česku a jejich jezdci jsou profesionálové na plný úvazek. Oproti ostatním nevychovávají mladé jezdce a naplno se věnují pouze kategorii dospělých. Pravidelně objíždí spoustu zahraničních závodů v rámci Evropské Tour, kde úspěšně reprezentují naši zemi a mají slušné výsledky. Dukla Praha a SKC Prostějov pracují na podobném principu jako TJ Favorit Brno, kde jejich hlavním úkolem je výchova talentované mládeže. Závodníky v kategorii dospělých můžeme zařadit mezi poloprofesionály.

58 5 ZÁVĚR

Tato diplomová práce byla zaměřena na popis prostředí profesionální silniční cyklistiky, který je v České republice málo známí. V teoretické části jsou shrnuty poznatky ohledně managementu sportu, organizační struktury a marketingu sportovních organizací. Tyto poznatky sloužily jako základ k vypracování praktické části. V té je pomocí zahraničních publikací, mediálních článků a rozhovorů analyzováno prostředí profesionální silniční cyklistiky. Jsou zde popsány všechny důležité řídící orgány a aspekty, které ovlivňují chod současné cyklistiky. Na základě dostupných dat byla vytvořena případová studie rozpočtu a organizační struktury profesionálního cyklistického týmu. Za pomocí polo strukturovaného rozhovoru bylo analyzováno české cyklistické prostředí a podrobně popsán chod české amatérské stáje. První výzkumná otázka se ptá, s jakými problémy se v současné době potýká světová profesionální silniční cyklistika. Doby, kdy byla cyklistika synonymem pro doping už naštěstí ustaly a tomuto sportu se alespoň částečně podařilo očistit své jméno. Aktuální rozepře se točí především kolem peněz. Vznikají tak rozpory mezi hlavními aktéry. Profesionální cyklistické týmy si nárokují podíl z prodaných televizních práv, který v současné době plně náleží organizátorům závodu. V nynějším obchodním modelu cyklistických týmů pochází 70-80 % rozpočtu z kapes titulárního sponzora a dalších 20 % je financováno od sub sponzorů a dodavatelů. Týmy navrhují ideální model, kde by přibližně 60 % rozpočtu bylo financováno od sponzorů a zbylých 40 % by získaly od organizátorů závodu skrz podíl z televizních práv a příspěvků za účast v závodech. Organizátoři závodů, ale v současné době nejsou schopni takové množství peněz stájím vyplácet, protože by většina závodů v tomto modelu byla ztrátových. Za účelem zlepšení této finanční situace vytvořilo 11 týmů s licencí WorldTour tzv. Velonskou iniciativu, která má vytvořit finanční model, který zajistí udržitelnost pro všechny cyklistické profesionální stáje. Cílem je spojit týmy a kolektivně pracovat s ostatními zainteresovanými stranami, tak aby byla cyklistika sledovanější a obchodovatelnější. Druhá výzkumná otázka se zaobírala riziky pro úspěšné fungování cyklistické stáje. Zde je největší riziko v samotném financování. Protože se silniční cyklistika neodehrává na stadionech jako většina profesionálních sportů, ale na veřejných komunikacích, nemají týmy žádné příjmy z prodeje vstupného. Tyto příjmy jsou u jiných sportů důležitým zdrojem financí. Organizátoři závodů sice získávají peníze prodejem

59 televizních práv, ale tyto částky si nechávají pro sebe a nedělí se o ně s hlavními aktéry závodu, a to s týmy. Profesionální cyklistické stáje jsou proto závislé na titulárních sponzorech, kteří ze 70 % financují rozpočet týmu. V případě ztráty tohoto sponzora a nenajití nového je stáj odsouzena k zániky. Dalším rizikem může být dopingová aféra jednoho z jezdců týmu. Společnosti, které propagují svoji značku sponzorováním stáje nechtějí být spojování s tímto problémem a mohou partnerství ukončit. Důležitým aspektem pro sponzory je také angažování kvalitních závodníků, kteří jsou schopni vyhrávat závody a tím být i na očích fanouškům a veřejnosti.

60 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

ABT, Samuel. Cycling. In: Britannica.com [online]. London: Encyclopedia Britannica, Inc., 2018 cit. 2018-02-01]. Dostupné z: https://www.britannica.com/sports/cycling

ALDAG, Ramon J. a Timothy M. STEARNS. Management. 2nd ed. Cincinnati: College Division, South-Western Pub. Co., c1991. ISBN 978-0538805629.

BEEN, Jose a Peter COSSINS. F1 star Fernando Alonso to take over Euskaltel. In: cyclingnews.com [online]. London: Immediate Media Company, 2013 [cit. 2018-03-03]. Dostupné z: http://www.cyclingnews.com/news/f1-star-fernando-alonso-to-take-over- euskaltel/

BĚLOHLÁVEK, František, Pavol KOŠŤAN a Oldřich ŠULEŘ. Management. Brno: Computer Press, c2006. ISBN 80-251-0396-X.

BENIJTS, Tim, Wim LAGAE a Benedict, VANCLOOSTER. The influence of sport leagues on the business‐to‐business marketing of teams: the case of professional road cycling [online]. In: JOHNSTON, Wesley J., ed: Journal of Business & Industrial Marketing. Bradford, UK: Emerald Group Publishing Ltds, 2011, 602-613 [cit. 2018-03- 04]. ISSN: 0885-8624. Dostupné z: https://www.emeraldinsight.com/doi/abs/10.1108/08858621111179877

CONN, David. Premier League finances: the full club-by-club breakdown and verdict. In: Theguardian.com [online]. London: Guardian News and Media, 2017 [cit. 2018-04- 01]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/football/2017/jun/01/premier-league- finances-club-by-club

CYCLING NEWS. Contador taking pay cut to help save Saxo Bank team. In: cyclingnews.com [online]. London: Immediate Media Company, 2013 [cit. 2018-03-03]. Dostupné z: http://www.cyclingnews.com/news/contador-taking-pay-cut-to-help-save- saxo-bank-team/

61 ČÁSLAVOVÁ, Eva. Management a marketing sportu. 1. vyd. Praha: Olympia, 2009. 225 s. ISBN 9788073761509.

ČERNÝ, Jiří. Historie českého svazu cyklistiky. In: ceskysvazcyklistiky.cz [online]. Praha: Český svaz cyklistiky, 2006 [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: http://www.ceskysvazcyklistiky.cz/clanek/73_o_nas

ČESKÝ SVAZ CYKLISTIKY. Stanovy českého svazu cyklistiky. In: ceskysvazcyklistiky.cz [online]. Praha: Český svaz cyklistiky, 2010 [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: http://www.ceskysvazcyklistiky.cz/administrativa/4_ostatni

ELIÁŠ, Pavel. Jízdní kolo: vynález, který sblížil svět. Liberec: Pavel Eliáš, 2017. ISBN 978-80-270-1147-6.

FARRAND, Stephen. Tinkov: We could boycott the Tour unless we get a share of TV revenue. In: cyclingnews.com [online]. London: Immediate Media Company, 2014a [cit. 2018-03-03]. Dostupné z: http://www.cyclingnews.com/news/tinkov-we-could-boycott- the-tour-unless-we-get-a-share-of-tv-revenue/

FARRAND, Stephen. 11 WorldTour teams create Velon business group. In: cyclingnews.com [online]. London: Immediate Media Company, 2014b [cit. 2018-03- 04]. Dostupné z: http://www.cyclingnews.com/news/11-worldtour-teams-create-velon- business-group/

FIBÍROVÁ, Jana. Manažerské účetnictví: nástroje a metody. 2., aktualiz. a přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-743-0.

GRAY, David a Clark MCEVOY. Sport marketing strategies and tactics. In: PARKHOUSE, Bonnie L., ed: The management of sport: its foundation and application. 4th ed. New York, NY: McGraw-Hill, c2005. Kap. 14. ISBN 978-0072844122.

62 HANLON, Clare a Graham CUSKELLY. Pulsating major sport event organizations: A Framework for inducting managerial personnel. In: BACKMAN, Kenneth, ed. Event Management. University of Derby: Cognizant Communication Corporation, 2002, s. 231- 243. ISSN 1525-9951.

HEIJMANS, Jeroen. a Bill MALLON. Historical dictionary of cycling. Lanham, Md.: Scarecrow Press, c2011. ISBN 9780810871755.

HRADECKÝ, Mojmír, Jiří LANČA a Ladislav ŠIŠKA. Manažerské účetnictví. Praha: Grada, 2008. Účetnictví a daně (Grada). ISBN 978-80-247-2471-3. LAGAE, Wim. Peculiarities of Sponsorship in Professional Road Cycling. In: REETH, Daam Van a Daniel Joseph LARSON. The Economics of Professional Road Cycling. New York: Springer International Publishing, 2016. Kap. 5. ISBN 978-3-319-22311-7.

INNER RING CYCLING BLOG. The Finances of Team Sky. In: inrng.com [online]. Austin, Texas: DIYthemes, LLC. 2017a [cit. 2018-03-04] Dostupné z: http://inrng.com/2017/09/the-finances-of-team-sky-2016/

INNER RING CYCLING BLOG. The Finances of Ag2r La Mondiale. In: inrng.com [online]. Austin, Texas: DIYthemes, LLC. 2017b [cit. 2018-03-04] Dostupné z: http://inrng.com/2017/09/the-finances-of-ag2r-la-mondiale-team-2016-accounts/

MCKAY, Feargal. An invaluable introduction to the economics of professional cycling. In: podiumcafe.com [online]. New York, New York, USA: Vox Media, Inc., 2015 [cit. 2018-02-25]. Dostupné z: https://www.podiumcafe.com/book- corner/2015/11/21/9774430/the-economics-of-professional-road-cycling-edited-by- daam-van-reeth

MINTZBERG, Henry. The structuring of organizations: a synthesis of the research. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall, c1979. ISBN 9780138552701.

MULLIN, Bernard James., Stephen HARDY a William Anthony SUTTON. Sport marketing. 3rd ed. Champaign, IL: Human Kinetics, c2007. ISBN 0736060529.

63 NOVÁ, Jana, Jiří NOVOTNÝ, Oldřich RACEK, Jaroslav REKTOŘÍK, Aleš SEKOT, Milena STRACHOVÁ a Hana VÁLKOVÁ. Management, marketing a ekonomika sportu. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, 2016. ISBN 978-80- 210-8346-2.

NOVOTNÝ, Jiří. Ekonomika sportu. In: NOVÁ, Jana a kol. Management, marketing a ekonomika sportu. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, 2016. s. 178- 224. ISBN 978-80-210-8346-2.

NOVOTNÝ, Jiří. Sport v ekonomice. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. ISBN 978-80-7357-666-0.

PACINA, Václav. Sport v království českém. Praha: Mladá fronta, 1986. Archiv.

PITTS, Brenda G. a David Kent STOTLAR. Fundamentals of sport marketing. Morgantown, WV: Fitness Information Technology, c1996. ISBN 1-885693-02-8.

REBEGGIANI, Luca a Davide TONDANI. Organizational forms in professional cycling – Efficiency issues of th UCI Pro Tour [online]. Hannover Economic Papers, 2007 [cit. 2018-03-25]. ISSN 0949-9962. Dostupné z: http://diskussionspapiere.wiwi.uni- hannover.de/pdf_bib/dp-345.pdf

REBEGGIANI, Luca. The organizational structure of professional road cycling. In: REETH, Daam Van a Daniel Joseph LARSON. The Economics of Professional Road Cycling. New York: Springer International Publishing, 2016. Kap. 3. ISBN 978-3-319- 22311-7.

REETH, Daam Van. The finances of professional cycling teams. In: REETH, Daam Van a Daniel Joseph LARSON. The Economics of Professional Road Cycling. New York: Springer International Publishing, 2016. Kap. 4. ISBN 978-3-319-22311-7.

64 RICHAUD, Nicolas. Les vrais salaires des coureurs du Tour de France. In: lesechos.fr [online]. Paris: Les Echos, 2014 [cit. 2018-03-06]. Dostupné z: https://www.lesechos.fr/16/07/2014/lesechos.fr/0203587757675_les-vrais-salaires-des- coureurs-du-tour-de-france.htm

SEKANINA, Adam. Sportovní centra pro talentovanou mládež. Brno 2017. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sportovních studií, katedra společenských věd a managementu sportu, Vedoucí práce Mgr. Pavel Vacenovský, Ph.D SOULEK, Ivan a Karel MARTINEK. Cyklistika: horská, silniční, rekreační, výkonnostní. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-7169-951-9.

THE GUARDIAN. History of cycling. In: Guardian.co.uk [online]. London: Guardian News and Media, 2012 [cit. 2018-02-01] Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/travel/2012/may/06/history-of-cycling

TOBIAS PEHLE & KOLEKTIV a [Z NĚMECKÉHO ORIGINÁLU PŘELOŽILA JANA MAREŠOVÁ]. Cyklistika: lexikon : typy kol, výbava a technologie, výlety. Čestlice: Rebo, 2008. ISBN 8072348582.

TOUR RACING LIMITED. Annual report and financial statements 2016 [online]. London, UK: Deloitte LLP, 2016 [cit. 2018-03-20]. Dostupné z: https://beta.companieshouse.gov.uk/company/04078205/filing-history

TYLER, Richard. Inside the Team RadioShack Service Course. In: cyclingnews.com [online]. London: Immediate Media Company, 2010 [cit. 2018-03-03]. Dostupné z: http://www.cyclingnews.com/news/inside-the-team-radioshack-service-course/

UCI. History [online]. © 2017 UCI.CH Terms & Conditions [cit. 2018-02-01] Dostupné z: http://www.uci.ch/inside-uci/about/history/

65 SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1: Konfigurace organizace podle Mintzberga ...... 11 Obrázek 2: Pulzující potřeba lidských zdrojů ve sportu ...... 11 Obrázek 3: Pyramida odměňování ve sportovní organizaci ...... 12 Obrázek 4: Organizační struktura profesionální silniční cyklistiky ...... 22 Obrázek 5: Průměrný rozpočet deseti nejbohatších stájí (1992-2014) ...... 32 Obrázek 6: Vývoj rozpočtu týmu Sky (2010-2016) ...... 47 Obrázek 7: Organizační struktura Team Sky ...... 52 Obrázek 8: Vývoj rozpočtu týmu Ag2r La Mondiale 2011-2016 ...... 53 Obrázek 9: Organizační struktura TJ Favorit Brno ...... 55

66 SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Bodování UCI World Tour závodů ...... 25 Tabulka 2: Bodování UCI Continental Tour závodů ...... 26 Tabulka 3: Rozpočet vybraných cyklistických stájí ...... 37 Tabulka 4: Odměny za umístění v závodech ...... 39 Tabulka 5: Sponzoři týmů Quick-Step a Movistar ...... 43 Tabulka 6: Vývoj názvu týmú Lotto a Quick-Step ...... 44 Tabulka 7: Příjmy Team Sky 2015 a 2016 ...... 48 Tabulka 8: Výdaje Team Sky 2015 a 2016 ...... 50 Tabulka 9: Výdaje na zaměstnance Team Sky 2015 a 2016 ...... 51 Tabulka 10: Provozní náklady týmu Ag2r La Mondiale 2016 ...... 54

67