Postprodukční Práce 1.Díl Základní Témata
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Učební texty Postprodukční práce 1.díl Základní témata Pro potřeby vzdělávacího kurzu projektu „Audiovizuální kvalifikace“, reg.č. CZ.1.07/3.2.08/01.0043 Skripta [Zadejte text.] Projekt „Audiovizuální kvalifikace“, reg.č. CZ.1.07/3.2.08/01.0043 Projekt „Audiovizuální kvalifikace“, reg.č. CZ.1.07/3.2.08/01.0043 byl financován z prostředků Evropského sociálního fondu, v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Realizátor projektu: Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku o.p.s. Záměr projektu: Podpora dalšího vzdělávání v profesích vyžadujících audiovizuální kvalifikaci. Realizační tým projektu: Vedoucí týmu - MgA.Miloň Terč Doc. Miroslav Urban Mgr. Miroslav Jedlička Mgr. Pavel Kubant Ing. Gabriela Švejdová Ing. Michal Popela Mgr. Milan Klíma Ing. Karel Jaroš Mgr. Ladislav Greiner Ing.Aleš Boštička Mgr.Jaroslav Boxan Recenzoval: prof. PaedDr. Gabriel Švejda, CSc., Dr.h.c. Projekt „Audiovizuální kvalifikace“, reg.č. CZ.1.07/3.2.08/01.0043 Projekt „Audiovizuální kvalifikace“, reg.č. CZ.1.07/3.2.08/01.0043 Co je digitální obrazová postprodukce Již název naznačuje, o co v obrazové postprodukci jde. Jednoduše řečeno, je to úprava, nebo oprava filmového obrazu po jeho nasnímání, nebo přímé vytvoření celého imaginárního záběru, nebo jeho částí. Obrazovou postprodukci dělíme na speciální efekty - SFX, SPFX jako jsou například výbuchy, živly, 3D objekty, animace, transformace neboli morphing a jiné. SFX, SPFX jsou prostě zaměřené na jednotlivé triky v záběru. Dále obrazovou postprodukci dělíme na vizuální efekty - VFX, které se zbývají celkovým trikovým pojetím záběru. Vizuální efekty - VFX jsou hlavně rotoscoping a skládání obrazové kompozice a obvykle se účastní na výrobě filmu od samého počátku, úzce spolupracují s výrobou a režisérem na dosažení požadovaných vizuálních účinků. V našem případě jsou tyto operace prováděny digitálně. S nástupem počítačové techniky se technologie filmových triků radikálně změnila. Režisérům se otevřely nevídané možnosti při realizaci svých vizí a záměrů. A nejen to, místo přetáčení nákladných a pracných záběrů, kvůli určitým chybám a nedostatkům, se obraz jednoduše přepíše do digitální podoby a tyto nedostatky se odstraní. Obrazová postprodukce má i další možnosti. Mohou se zde vytvářet 2D a 3D animace, 2D a 3D kompozice, inportovat 3D objekty do obrazu, nebo vkládat do záběru video playbacky, zpomalovat a zrychlovat filmový záběr, zhotovovat titulky, kolorovat záběry a mnoho dalších speciálních efektů. Abychom pochopili co můžeme digitální obrazovou postprodukcí vytvořit, musíme se nejdříve podívat do historie, co vše dokázali naši předchůdci. I když se dnes plně využívá digitálních technologií, často je pro výrobu efektů potřeba některých klasických filmových postupů. Historické minimum speciálních a vizuálních efektů Začátky Dá se říci, že vše odstartoval vynález fotografie. A právě s vývojem fotografie, měli tvůrci touhu měnit a přetvářet zachycenou realitu. Jako první tvůrce speciálních efektů je obecně uznáván průkopnický viktoriánský umělecký fotograf Oscar Gustave Rejlander narozen 1813 ve Švédsku v Claphamu, zemřel v Londýně 18. ledna 1875. Oscar Gustave Rejlander Projekt „Audiovizuální kvalifikace“, reg.č. CZ.1.07/3.2.08/01.0043 1 V roce 1857 vytvořil svojí nejznámější alegorickou fotografii, "Dva způsoby života". Byla to fotomontáž, kombinace zhotovená z třiceti dvou negativů. Rejlanderovi tato fotomontáž trvala asi šest týdnů. Poprvé ji vystavil v Manchestru na výstavě Umělecké poklady v roce 1857. Dva způsoby života Kinematograf a bratři Lumière Po té co francouzští tak zvaní otcové moderního filmu bratři Lumiérové, Louis a Auguste, v roce 1895 patentovali svůj kinematograf, v témže roce Alfréd Clark jako první vytvořil obrazový speciální efekt při natáčení filmu Marie, královna Skotů. Clark při popravě Marie, uprostřed záběru zastavil kameru, místo Marie umístil figurínu, pak restartoval natáčení a popravčí srazil sekerou královninu hlavu a oddělil nepravou hlavu od těla. Tak vznikl první speciální efekt restartované filmování. Projekt „Audiovizuální kvalifikace“, reg.č. CZ.1.07/3.2.08/01.0043 2 O rok později ve Francii přišel náhodně na stejný trik Georges Méliès. Když roku 1896 v Paříži natáčel pouliční scénu, zablokovala se mu kamera. Po chvíli ji znovu spustil a v záběru pokračoval. Po vyvolání zjistil, že po této pauze chodci změnily směr chůze, povoz se otočil a muži se měnily na ženy. Tak byl stop trik na světě. Mary, Queen of Scots - 1895 Georges Méliès Méliès dále pokračoval ve svých experimentech a přišel i na vícenásobnou expozici, prolínačku, časosběrné snímání či zrychlování obrazu. Pro svou tvorbu začal používat malované scény na sklo, miniaturní dekorace a animaci. Byl právem přezdíván "Filmařským mágem". Všechny svoje objevy a poznatky plně využil při natáčení filmu Cesta na měsíc v roce 1902 Cesta na měsíc – 1902 Ve dvacátých letech se proslavil svými maskami na skle mezi kamerou a akcí režisér Norman Dawn. Maluje na sklo střechu pro svůj film - For the term of his natural life - v roce 1926 Projekt „Audiovizuální kvalifikace“, reg.č. CZ.1.07/3.2.08/01.0043 3 Koncem dvacátých let, vymyslel novou metodu snímání odrazu v zrcadlech před kamerou úspěšný kameraman Eugen Schüfftan narozen 21. července 1893 v Breslau ve Slezsku v Německu, nyní Wroclaw Polsko. Zemřel 6. září 1977 v New Yorku. V roce 1927 Schüfftan přišel s tímto novým trikem do filmu Metropolis. Zrcadla postavil před kompendium kamery v úhlu 45 stupňů. Od zrcadla se na principu perspektivního triku odráží maketa, model, dokreslovačka nebo fotografie. V případě, že plocha zrcadla nezakrývá celý zorný úhel objektivu, je do zbylého prostoru s vhodnou perspektivou a nasvícením umístěna reálná herecká akce. Další možností je, že zrcadlo vykrývá celé zorné pole kamery. Proto pak musel do středu zrcadla vyškrábat plošku, odstranit stříbro a vzniklým otvorem spojil vhodnou perspektivou a nasvícením obraz odražený od zrcadlící plochy, s reálnou hereckou akcí snímanou otvorem. Dnes je tento efekt znám jako Schüffanova metoda. Podobný trik zvaný Pepper's ghost se používá v divadle jako magický trik. Schüfftanův filmový trik se používal v mnoha filmech až do příchodu digitální obrazové postprodukce koncem dvacátého století. Eugen Schüfftan 1961 Academy Award Black-and-White Best cinematographer. Film Metropolis 1927 Na přelomu dvacátých a třicátých let se jako další speciální efekt ve filmu používá kreslená a loutková animace. Technika "stop trik" je v tuto dobu využívaná hlavně na kombinaci hraného a animovaného filmu. Vytváří se zde iluze kreslené animace pokreslených výkresů spojené v reálném prostředí s herci. Tento postup nejvíce používají například Émile Cohl, J. Stuart Blackton a Winsor McCay s jeho známým Dinosarus Gertie. Émile Cohl při natáčení loutkového filmu Malý Faust Projekt „Audiovizuální kvalifikace“, reg.č. CZ.1.07/3.2.08/01.0043 4 Emile Cohl spojen ve filmu se svojí kresbou J. Stuart Blackton - ve filmu The Enchanted Drawing Fáze z animovaného filmu Gertie the Dinosaurus 1914 Projekt „Audiovizuální kvalifikace“, reg.č. CZ.1.07/3.2.08/01.0043 5 Winsor McCay - ve filmu Gertie the Dinosaurus S tří-dimenzionálními modely - loutkami, rozanimovanými a vklíčovanými do reálné scény, razí průkopnickou cestu zejména režisér Harry O. Hoyt ve filmu Ztracený svět v roce 1925 a v roce 1933 Willis O'Brien ve filmu King Kong. The Lost World 1925 King Kong 1933 Projekt „Audiovizuální kvalifikace“, reg.č. CZ.1.07/3.2.08/01.0043 6 V této době je velmi prosazováno používání miniatur při natáčení nákladných scén. Například námořní bitvy, letecké souboje a katastrofické scény. Námořní bitvy tak mohou být natáčeny s modely ve studiu. Těžká technika a letadla mohou havarovat bez ohrožení života a zdraví. Divácky nejvíce působivé jsou miniatury a malované scény používané k vytvoření světů, které nikdy neexistovaly. Začátkem dvacátých let také nastupuje svojí cestu optický trikový kopírovací stroj. Trikové kopírky se skládají z jednoho nebo více filmových projektorů mechanicky spojenými s kamerou. Trikové kopírky se používají na výrobu speciálních efektů pro film, nebo pro kopírování a restaurování starých filmů. První jednoduché trikové kopírovací stroje byly použity již v roce 1920. S příchodem barevného filmu, přišli i nové postupy a technologie při tvorbě obrazových efektů. Jsou to hlavně bluescreen a světelný sodíkový proces. Tyto novinky použil ve filmu Deset přikázání v roce 1956 kameraman John P. Fulton a za speciální efekty byl oceněn Cenou Akademie - Oscarem. The Ten Commandments 1956 Efekty založené na barevných a chemických vlastnostech filmu otevřely další možnosti i pro Stop motion - pookénkové nebo fázované animace, vkládané do hrané scény. Mistr v tomto oboru je Raymond Frederick Harryhausen narozen dne 29. června 1920 v Los Angeles v Kalifornii, jehož vizuální triky ve filmech Tři světy Gullivera 1960, Jason a Argonauti 1963, Sinbad a oko tygra 1977, Souboj Titánů 1981 ovlivnily řadu filmových tvůrců. Ray Harryhausen byl oceněn cenou Gordon E. Sawyer Award za celoživotní technologický přínos kinematografii udělenou Akademií filmových umění a věd v roce 1992. Raymond Frederick Harryhausen Projekt „Audiovizuální kvalifikace“, reg.č. CZ.1.07/3.2.08/01.0043 7 Dalším významným pokračovatelem v oboru speciálních efektů je Phil Tippett narozen 1951 v Illinois, oceněný za „stop-motion“ animaci a speciální efekty dvěma Oskary. Filmy na nichž se Tippett podílel svými stop motion triky jako je Star Wars, Robocop, Jurský park a Hvězdná pěchota patří mezi špičku současné trikové tvorby. Tippettova