JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

Hudební fakulta

Katedra Smyčcových nástrojů

Hra na violu

Smyčcová kvarteta v jazzové hudbě

Bakalářská práce

Autor práce: Adam Frait, DiS.

Vedoucí práce: Mgr. Jan Řezníček

Oponent práce: MgA. Jan Dalecký

Brno 2018 Bibliografický záznam FRAIT, Adam. Smyčcová kvarteta v jazzové hudbě [String quartets in jazz]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra Smyčcových nástrojů HF. JAMU, rok 2014 [30 s.] Vedoucí diplomové práce Mgr. Jan Řezníček

Anotace V této práci se budu věnovat jednotlivým smyčcovým kvartetům zabývajících se jazzovou hudbou a začnu od let nejstarších, od zakládání hudebních seskupení, ze kterých se dnešní jazzová smyčcová kvarteta vyvinula. Dále poukážu na odlišný styl v interpretaci, o kterém se ve spojení se smyčcovými kvartety málo mluví.

Annotation The bachelor thesis deals with an origins and historical events of small music groups, from which today modern jazz quartets developed. I will also point out an diffterent style of interpretation, about which is a little talked about.

Klíčová slova Smyčcové kvarteto Jazz Harry Lookofsky

Keywords Jazz Harry Lookofsky Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a internet.

V Brně, dne 13. května 2018 Adam Frait Obsah

Předmluva...... 1 1. Paul Whiteman a jeho orchestr...... 2 2. Harry Lookofsky a „kvarteto“...... 3 3. ...... 8 4. Turtle Island Quartet...... 10 5. Atom String Quartet...... 12 6. Ebene Quartet...... 15 7. Vision String Quartet...... 17 8. Harlem Quartet...... 19 Závěr...... 21 Použité informační zdroje...... 22 Seznam příloh...... 23 Přílohy...... 24 Předmluva

Téma smyčcová kvarteta v jazzové hudbě si mě prakticky našlo samo, už na konzervatoři jsme s kvartetem hráli skladby od interpretů, o kterých budu v této práci psát, a k níž mě inspiroval MgA. Jan Dalecký.

V této práci se budu věnovat jednotlivým smyčcovým kvartetům zabývajících se jazzovou hudbou a začnu od let nejstarších, od zakládání hudebních seskupení, ze kterých se dnešní jazzová smyčcová kvarteta vyvinula. Hned na začátku se dozvíme něco o Paulu Whitemanovi, který vzniku jazzových kvartet hodně přispěl.

Za zakladatele smyčcového kvarteta v podobě, jak ho známe dnes, můžeme považovat Josepha Haydna (1732-1809). Před Haydnem můžeme najít pár skladatelů, kteří komponovali pro dvoje housle, violu a violoncello, avšak nepoužívali klasickou formu, ale upřednostňovali violoncello jako basový nástroj, v roli bassa continua. Také Giovanni Battista Sammartini (1700-1775) složil pár děl pro toto obsazení, u něhož byla forma mnohem volnější, než u bassa continua, ale pořád postrádala Haydnovu klasickou formu. Později se také objevil například Luigi Boccherini (1743-1805), který začal osvobozovat violoncello od bassa continua a vypisoval party ve vyšších polohách. Tak jako tomu bylo v osmnáctém století, ve století devatenáctém a dál, se neustále vyvíjely změny ve stylu komponování pro smyčcové kvarteto, na jehož tvorbu měli velký vliv Mozart, Beethoven, Mendelssohn, Smetana, Dvořák, Ravel, Debussy. Jejich díla se postupně vzdalovala od striktních klasických forem díky novým nápadům a hráčským možnostem.

1

1. Paul Whiteman a jeho orchestr

Paul Whiteman (1890-1967) byl americkým houslistou, kapelníkem, skladatelem a tajemníkem orchestru. Paul Whiteman a jeho orchestr byli nejoblíbenější kapelou dvacátých let minulého století a představovali vrchol jazzu široké veřejnosti. V průběhu let kritici a někteří hudebníci, jako Eddie Condon, neměli nic, s čím by se ohradili vůči této kapele a o Whitemanovi tvrdili, že má na hudbu špatný vliv. S titulem „The King of Jazz“, ze kterého Whiteman nejvíce těžil ve dvacátých letech 20. století a roku 1930 se stal i názvem legendárního hollywoodského filmu o jeho orchestru, naprosto dominoval jazzové scéně, přičemž si najal nejlepší bílé hudebníky jako Bix Beiderbecke, Frankie Trumbauer, Eddie Lang, Joe Venuti, Jack Teagarden a mnoho dalších.

Whiteman měl ve svém „nadstandardním“ orchestru smyčcovou sekci – zpravidla v počtu 4 houslí, často také 2 viol a 2 violoncell, což je vlastně „double-string quartet“. Tvořil ji výběr ze širšího kádru hráčů, který se ve 20. až 40. let proměnil: housle – Matt Malneck, Kurt Dieterle, James McKilltop, Irving Achtel, Paul Daven, Mischa Russell, Mario Perry, John Bowman, Harry Struble, Charles Gaylord, Bob Lawrence, Al Duffy, Jules Schacter, Maurice Ancher, Emanuel Green, Max Pilzer, Harry Azinsky, Saul Blumenthal violy – John Bowman, Julius Mindel, Ben Pellman, Fred Glickman, S. Pasternack, Harry Waller, Herb Borodkin violoncella – Frank Leoncavallo, Bill Schumann, Abe Edison, Milton Prinz, W. Lennartz, Abe Borodkin

Paul Whiteman velmi obohatil americkou hudbu tím, že pověřil a nechal George Gershwina napsat „Rapsodii v modrém“. Ta měla premiéru v roce 1924 a hrál ji Whitemanův orchestr s Gershwinem za klavírem. Stala se symbolem a hudebním podpisem jeho orchestru. Paul se také setkal s Bingem Crosbym a vystupoval s jeho pěveckým triem Paul Whiteman's Rhythm Boys, čímž mimo jiné urychlil vzestup kariéry zpěváka a klavíristy Hoagyho Carmichaela, a to nahráním několika písní v jeho rané kariéře. Díky tomuto orchestru také vešla do povědomí jazzová zpěvačka Mildred Bailey.

2 Paul Whiteman, který byl nejpopulárnějším vedoucím jazzové kapely své doby, byl v Americe obviňován z rasismu. Odmítal afroamerické hudebníky, kteří si zasloužili být součástí historie jazzu. Byl také kritizován za to, že nenajímal afroamerické muzikanty, aby hráli, psali nebo pracovali pro jeho kapelu. Přesto pověřil Duka Ellingtona, aby mu napsal moderní hudební sérii. Tu nazpívali Paul Robeson a Billie Holiday. Jako aranžéra si najal Dona Redmana. Whiteman byl uctíván jak bílými, tak černými hudebníky. Nejhorší, co lze o Whitemanovi říct, je to, že byl pouze obchodníkem s hudbou. Jeho skupina se po finanční stránce o sebe dokázala velice úspěšně postarat a jeho hudba je často velmi komerční a líbivější, obzvláště ve srovnání s nejlepšími afroamerickými kapelami té doby.

Navzdory tomu Whiteman natočil několik velmi dobrých jazzových nahrávek ve dvacátých letech minulého století, jako jsou San, Washboard Blues, Mississippi Mud, Whiteman Stomp, Wang Wang Blues a I'm Coming, Virginia. Jeho zájem o tvorbu symfonického jazzu vedl cestu ke generacím jazzových muzikantů, jakými byli Miles Davis, Gil Evans, Modern jazz quartet a Winton Marsalis, kteří přímo neuvádějí Whitemana jako vliv, ale určitě šli cestou, kterou šel on v průběhu své kariéry.

2. Harry Lookofsky a „kvarteto“

V roce 1958 byla vytvořena nahrávka pro Atlantic Records v New Yorku. Nazývala se Stringsville a představovala poměrně neznámého houslistu jménem Harry Lookofsky (1913-1998).

Lookofsky hraje sofistikovaně a se sílou klasického hráče bebopu jako Charlie Parker nebo Sonny Rollins. Toto album je však téměř zcela ignorováno knihami o jazzu. Proč? Jak se dozvíme dále, nebyla to opravdová jazzová nahrávka a nebyla nahrána ani skutečným jazzovým hráčem. I tak byla ale nahrána pravděpodobně jedním z největších houslových velikánů té doby.

Harry Lookofsky se narodil v Paducah, Kentucky ve Spojených státech 1. října 1913. Začal hrát na housle ve věku 8 let (celkem pozdě na klasické virtuózní normy) a absolvoval školení

3 v St. Louis v Missouri. V raných dospívajících letech hrál v žánru vaudeville na Jihu s malým jazzovým orchestrem.

Existují dvě sóla od Lookofskyho, která jsou zcela výjimečná. Pokud jde o jazzové styly a historii, tato sóla se linou stylem sopránsaxofonisty Steva Lacyho přes celou rytmickou sekci. Obsahují prvky od houslisty Joea Venutiho, které jsou počátečním bodem, a dále obsahuje houslové linky, které poukazují na celý vývoj jazzu až po bebop. Sóla mají klasické saxofonové a trumpetové fráze, malé opakované rytmické úseky, synkopy a přírazy. Ve skladbě Angel Eyes je hra prostorná a zcela bez vibrata. Indian Summer je na druhou stranu plné zkrácených frází, které vypadají, že se vynořují z ničeho nic, a poté se zrychlují přes mnoho taktů. Ke konci tohoto sóla přichází nádherná a spojitá formální část bebopu.

Harry Lookofsky byl první (a snad jediný) houslista, který si sedl a strávil spoustu času nad tím, jak hrát bebop na housle, nástroj, který je na hraní velice technicky náročný. Nakonec na to ale přece jen přišel. V některých ohledech znovu objevil techniky „rané hudby“, které se v barokní (a pozdější) hudbě stávají módní. Např. hra senza vibrato nebo použití vibrata jako ozdobného prvku místo kontinuálního používání tak, jako při standardní hře klasického repertoáru. Hrál s velmi lehkým a rychlým tahem, podobným jako u barokního období „Messa di Voce“. Lookofsky spojuje jeho smyčcovou techniku s bezchybnou intonací levé ruky ve všech polohách a s úžasnou rychlostí. Kromě toho, že měl mnoho talentu, svého umu nabyl díky dlouhým rokům cvičení.

Jeho hra nikdy nezněla strnule, což je obvyklá a často správná stížnost na klasicky vyškolené houslisty. Často hrál obrácenými smyky, takže normálně silnější smyk dolů bývá na druhé a čtvrté době taktu. Některé z rytmických frází na albu Stringsville jsou mimořádné – přenesené doby, rytmické dělení, zpomalení a zrychlení tempa, míšení rytmických nápadů dohromady v polovině fráze, atd.

„Za těch časů nebyly žádné vícestopé magnetofony, jen jedna stopa. Takže Epic Records mě nechali nahrát na každou pásku samostatně všechny nástroje (3 party houslí, 2 party violy), zatímco jsem poslouchal rytmickou stopu, která byla sama na samostatné kazetě. Poté seskupili

4 6 jednostopých strojů Ampex a udělali vše pro to, aby hrálo vše dohromady! Po mnoha spuštěních a zastaveních společně se střihem se zrodilo nové album. Bylo to jiné, než když jsem přišel tvořit Stringsville.“¹ – popisoval Lookofsky.

Úvodní skladba alba Stringsville je aranžmá klasické skladby Thelonia Monka – Round Midnight. Téma je tu zde zahráno velice pomalu. Až při opakování je zahráno rychle jako kontrast k začátku. Tento druh extrémní juxtapozice je typický pro většinu skladeb na albu. Ve střední osmitaktové části je zaveden další prvek – vícenásobná smyčcová část – vše je v blízkém paralelním harmonickém pohybu, což je velmi charakteristické pro toto album – je to jako kdyby se celá kapela Duka Ellingtona sešla na jam session a hrála pouze na housle.

Na Stringsville potom hraje Harry Lookofsky housle, violu a tenorové housle – to vše s fenomenální technikou a procítěním. Neměl žádné potíže přejít z jednoho nástroje na druhý, aniž by měl jakýkoliv problém s intonací.

Ale co přesně jsou tenorové housle?

„Četl jsem o tomto druhu houslí v časopise New Yorku magazine, zašel jsem k Wurlitzerovi* a požádal manažera, jestli by mi ten nástroj nemohl obstarat. A podařilo se. Bylo to jako viola, ale s mnohem hlubšími výřezy a struny byly naladěny o oktávu níž než housle. Měly na sobě struny, které nezněly tak dobře, a tak jsem šel přímo k výrobci, který pro mě vytvořil speciální set. Byly velmi silné! Přístroj dokonale vyhovoval mým účelům a zvukově mi připadal jako tenorový saxofon.“² -Lookofsky

Kdo vytvářel tyto úpravy?

„Hank Jones společně s Bobbym Brookmeyerem. Ti dva tvořili většinu úprav, ale na mnoha z nich jsem dále pracoval. Bobby a Hank nebyli smyčcoví hráči. Bylo zde spousta prostoru na to, abych dělal to, co jsem dělat chtěl. Na sólových pasážích, na kterých jsem dělal hlavně s Hankem, jsme

5 zkoušeli nejrůznější věci. Mohl navrhnout frázi a já pak posoudil, zda by to mohlo fungovat na housle nebo ne.“³ -Lookofsky

Taková práce byla proti tehdejším zvykům a pravidlům jazzu. Většina tohoto záznamu – Stringsville – se hrála z not a všechny Harryho improvizace byly zapsány. Může se zdát, že na tomto záznamu skutečně improvizuje, ale ve skutečnosti celou skladbu hrál z listu od začátku do konce.

Je to také autentický jazz? Dnes žijeme ve světě samplů, učitelů jazzu, hrajeme společně s CD nahrávkami, videoklipy, pořádáme obscénní jazzové festivaly a ve virtuální realitě hrajeme po boku našich oblíbených rockových hvězd... Stringsville se zdá být pozoruhodným a vzrušujícím dokumentem, hudebně, technicky i koncepčně.

Každý, kdo naslouchá tomuto záznamu může slyšet, že bez ohledu na to, jakým procesem byl vytvořen, je jasné, že Harry Lookofsky má naprostou empatii a lásku k bebopu. Lookofsky byl vyhledávaným specialistou na jazzové frázování v jakkoli obtížných partech houslí. Jeho služeb využívali například superaranžéři Quincy Jones a Gil Evans, druhý kvůli barvě tenorových houslí. Existovaly ještě nějaké jiné důvody k tomu, aby tento záznam vznikl? V původních poznámkách na obalu CD Harry říká:

„Pro mě to vypadalo jako problém komunikace. Jako houslista jsem musel najít cestu, jak mluvit s jazzovými hudebníky – a v jejich jazyce. Věděl jsem, že kdyby to bylo možné, mohl bych je přimět, aby přijali housle v jazzové skupině jako další hornu a ne jen jako podkladový nástroj.“⁴ -Lookofsky

6 1)

1) ukázka Harryho vypsaného sóla ze skladby „Round Midnight“

______

1,2,3,4 citáty převzané z knihy Audio Culture Revised Edition, Readings in Modern Music ISBN 978-1-5013-1835-1 překlad: Adam Frait

*Wurlitzer – je americká firma založena 1853 v Cincinnati v Ohiu Rudolfem Wurlitzerem. Dovážela hudební nástroje z německa do USA.

7 3. Kronos Quartet

David Harrington (housle), John Sherba (housle), Hank Dutt (viola) a Sunny Yang (violoncello). Kronos se stal jednou z nejslavnějších a nejvlivnějších skupin naší doby. Odehrál tisíce koncertů po celém světě a uvedl do distribuce více než 60 nahrávek mimořádné šířky a kreativity. Spolupracoval s mnoha zajímavými světovými skladateli a umělci a uvedl více než 900 děl pro smyčcové kvarteto. Kronos obdržel více než 40 ocenění, včetně Polar Music a Avery Fisher Prize, dvě z nejprestižnějších ocenění udělených hudebníkům, Grammy za nejlepší provedení komorní hudby (2004) a Musicians of the Year (2003) z Musical America .

V roce 1973 se David Harrington inspiroval a založil Kronos Quartet po té, co slyšel Black Angels od Georga Crumba, vysoce neortodoxní, válečnou inscenaci z Vietnamu, představující hru smyčcem na sklenice s vodou, mluvené slovo a elektronické efekty. Kronos pak začal budovat eklektický repertoár pro smyčcové kvarteto, představil a nahrál díla 20. století (B. Bartók, A.Webern, A.Schnittke), díla současných skladatelů (V. Martynov, A.Vrebalov, S. Aminikia), jazzových legend (Charles Mingus, Maria Schneider, Thelonious Monk, Bill Evans), rockových umělců (Jimi Hendrix, Pete Townshend ze skupiny The Who, Sigur Rós) a lidí, kteří opravdu vzdorují žánru (výkonný umělec Laurie Anderson, výtvarník Trevor Paglen, režisér Sam Green).

Součástí práce Kronos Quartetu je řada vystoupení s mnoha předními světovými skladateli. Jedním z nejčastějších spolupracovníků kvarteta je „otec minimalismu“ Terry Riley, jehož práce s Kronosem zahrnuje Salome Dances for Peace (1985-86); Sun Rings (2002), The Serquent Risadome, který se konal během oslavy 40. výročí Kronosu v Carnegie Hall v roce 2014. Kronos také uvedl na pódia a zaznamenal tři smyčcová kvarteta polského skladatele Henryka Góreckého, s nímž skupina pracuje více než 25 let. Kvarteto také spolupracovalo se skladateli, jako je Philip Glass, nahrálo album jeho smyčcových kvartet v roce 1995 a premiérovalo smyčcové kvarteto č. 6 v roce 2013 a č. 7 v roce 2014; ázerbájdžánský Franghiz Ali-Zadeh, jehož díla jsou uvedena na celovečerním vydání Mugam Sayagi v roce 2005; Steve Reich, se kterým spolupracoval Kronos na nahrávkách Grammy – vítězné skladby Different Trains (1989), Triple Quartet (2001) a WTC 9/11 (2011).

8 Kronos kromě skladatelů také počítá s mnoha performery a umělci z celého světa, jako jsou čínský virtuózní hráč na pipu Wu Man; azarský mistr Alim Qasimov; legendární bollywoodská zpěvačka Asha Bhosle. Kronos vystoupil s Paulem McCartneyem, Davidem Bowiem, Pattim Smithem, Allenem Ginsbergem, Jarvisem Cockerem, Modern Jazz Quartetem. Na nahrávkách se objevili umělci jako Nine Inch Nails, Dan Zanes, Glenn Kotche, Dave Matthews Band, Nelly Furtado, Joan Armatrading, Don Walser, a jiní. V tanci vytvořili skladby s hudbou Kronosu slavní choreografové Merce Cunningham, Paul Taylor, Twyla Tharp, Eiko a Koma a Paul Lightfoot a Sol León (Divadlo Nederlands Dans).

Hudba Kronos Quartetu se objevila v četných filmech, včetně dokumentárních filmů Jak přežít mor (2012) a Dirty Wars (2013), pro které David Harrington působil jako hudební dozor. Kronos také natočil hudbu Philipa Glasse pro filmy Mishima a Dracula (1999 obnovené vydání klasiky Beli Lugosiho z roku 1931). Hudba Clinta Mansella pro filmy Noah (2014), Fountain (2006) a Requiem for a Dream (2000), Terry Rileyho pro Terre des âmes (2017); Françoise Girarda a Jacoba Garchika pro Guy Maddina The Green Fog - Fantasia San Francisco (2017). Mezi další filmy, ve kterých zazněla hudba Kronos Quartetu, patří i La grande bellezza (2013), 21 gramů (2003), Heat (1995) a True Stories (1986).

Kvarteto tráví každých pět měsíců na turné, objevuje se v koncertních sálech, klubech a festivalech po celém světě, včetně Carnegie Hall, Disney Hall, Barbican v Londýně, na BAM Next Wave Festival, Big Ears, Palacio de Bellas Artes v Mexico City, WOMAD, Concertgebouw v Amsterdamu, Koncertní síň v Šanghaji, Lincoln Center Out Doors, Opera v Sydney, Victoria Hall v Ženevě ve Švýcarsku a Haydn Hall v zámku Esterhazy.

Kronos je stejně plodný a rozmanitý i na nahrávkách. Alba, mířící nejvíc k jazzu, kde hostují prominentní jazzmani, jsou: Monk Suite: Kronos Quartet Plays Music of Thelonious Monk (1985) a Music of Bill Evans (1986). Expanzivní diskografie souboru na Nonesuch Records zahrnuje sbírky jako Pieces of Africa (1992), Kronos Quartet: 25 Years; Nuevo (2002), oslavování mexické kultury nominované Grammy a Latinskou Grammy, Alban Berg's Lyric Suite, představující renomovanou sopranistku Dawn Upshaw. Na oslavě 40. výročí založení kvarteta v roce 2014 Nonesuch vydal jak série Kronos Explorer, tak pět CD v retrospektivní sadě a single-disk A Thousand Thoughts,

9 představující většinou nevydané nahrávky z celé kariéry Kronosu. Nejnovější verze Kronos zahrnují One Earth, One People, One Love: Kronos plays Terry Riley, Folk Songs, v němž se objevují Sam Amidonová, Olivia Chaneyová, Rhiannon Giddensová a Natalie Merchantová, která zpívá tradiční lidové písně v úpravách Jacoba Garchika, Nico Muhlyho, Donnychy Dennehyho a Gabe Witchera; Ladilikan, společné album s Trio Da Kali a vinylové druhé vydání Pieces of Africa, Dracula, Requiem for a Dream a Fountain.

Kromě své role jako koncertního a nahrávacího souboru se kvarteto věnuje přednáškám nově vznikajícím umělcům a skladatelům, vede workshopy, mistrovské kurzy, a další vzdělávací programy s Weill Music Institute Carnegieho sálu, Kaufman Music Center Face the Music, Ruth Asawa San Francisco School of Arts, hudební konzervatoří v San Francisku. Kronos nedávno absolvoval rozšířené vzdělávací pobyty v UC Berkeley's Cal Performances, Holland Festival, Texas Performing Arts Association na Texaské univerzitě v Austinu, New Yorské univerzitě v Abú Dhabi a na konzervatoři Mount Royal University.

4. Turtle Island Quartet

Turtle Island Quartet (známé také jako "Turtle Island String Quartet" před vydáním A Love Supreme 2007: The Legacy of John Coltrane) pochází z regionu okolo San Francisca nazývaného Bay Area (oblast zátoky). Vzniklo v roce 1985 a dodnes aktivně vystupuje po celém světě. Kvarteto vzniklo díky diplomové práci Davida Balakrishnana Transcending Style, ve které poukázal, že v dnešní době neexistuje kvarteto, které by zahrálo jeho hudbu. Nešlo ani tak o technický problém jako o důraz na multi-žánrovou integritu. Proto si sám nahrával všechny čtyři party (použil k tomu housle a barytonové housle), čímž vznikl kompoziční a formální základ pro budoucí TISQ.

Mnoho rytmických houslových technik, jako „shuffle bow“ a „chop“ se David naučil díky blízkému příteli Darolu Angerovi. Darol byl v té době již velmi známý díky David Grisman Quartet, a také jeho nahrávkám ve Windham Hill Records. Další velký vliv měl na Davida jeho učitel skladby

10 W.A.Mathieu. Ten mu ukázal cestu, jak propojit širokou škálu hudebních stylů a kultur, včetně hudby indické. Právě z Indie pocházel Davidův otec.

Violoncellista Mark Summer přišel do oblasti San Francisca v létě roku 1985. Přivedl ho sem nový a vzrušující hudební styl, o kterém slyšel, že se zde hraje. David, Darol a houslista Matt Glaser zde hráli pár koncertů (v oblasti zátoky) a pozvali Marka, aby si s nimi zahrál. Jedna z věcí, kterou hráli společně jako kvarteto, byl Bachův chorál, který přešel do standardu All of Me a So What od Milese Davise.

Pro Davida a Darola byl Markův příchod obrovským přínosem, o kterém tak dlouho snili. Sny se pomalu stávaly skutečností a hlavně David měl konečně ten pocit, že svou hudbu může provádět efektivně s instrumentací klasického kvarteta. Tento koncert Marka natolik zaujal a donutil k tomu, aby učinil odvážné rozhodnutí opustit Winnipeg v Kanadě, kde byl členem symfonického orchestru. Dokonce opustil i jiné projekty, jako jeho vlastní West End String Band (účinkoval například na prestižním Winnipeg Folk Festival). V té době učil David také improvizaci. Jedna z jeho studentek byla violistka Laurie Moore. Davidova hudba ji natolik zaujala, že si ji chtěla zahrát také. Všichni čtyři se tedy sešli na koncertě na podzim roku 1985, kde hráli Davidovo dílo prostřídané dalšími jazzovými kousky. Takto se zrodilo zcela nové kvarteto.

Jazzové úpravy skladeb umožnily kvartetu spoustu možností pro improvizaci a smyčcové rytmické prvky. Tohle bylo něco, s čím se David a Darol setkali už mnohokrát předtím při jejich společném vystupování, zejména v kapele Saheeb s mandolinistou Mikem Marshallem a pianistkou Barbarou Higbie. Právě tyto hudební úpravy zaujaly publikum jako první. V těchto letech byli jazzoví houslisté vzácní, jazzoví violloncelisté ještě víc. Jak rád tvrdil klarinetista Paquito D’Rivera – pokud jde o teoretickou existenci jazzových violistů, dá se to přirovnat ke štěkající kočce. Také Kronos kvartet měl již za sebou spoustu vlivných nahrávek Theloniuse Monka a Billa Evanse, což byly krásné příklady klasického smyčcového kvarteta rozšiřující možnosti pro tuto formu hudby. Tímto byla nastavená laťka hodně vysoko, čímž byla hudební scéna nachystaná na příchod netradičních jazzových hráčů, připravených na zcela novou úroveň hudby.

11 Již brzy začalo být jasné, že kvarteto silně udeřilo na hudební komunitu, a to díky své unikátní a indentické hudební perspektivě. Kvarteto si stanovilo a dohodlo se, že musí vymyslet vhodný a symbolický název, který by vyjadřoval základní charakteristiky jeho hudební rozmanitosti. Do té doby používalo kvarteto název The Quartet With No Name. Nakonec to byl právě Darol, který narazil na knížku Garyho Snydera s názvem Turtle Island. Název knihy je odvozen z americké mytologie o stvoření, kde autor poukázal na různorodost americké kultury a na to, že všichni Američané jsou vlastně imigranti pocházející ze všech koutů světa. Tento název seděl kvartetu dokonale. Jazz jako důležitá umělecká forma vyzařoval právě z Ameriky a jeho základy byly spojením hudebních prvků převzatých z Evropy, Afriky, později Latinské Ameriky a Asie, což z jazzu udělalo první celosvětově významný hudební styl.

5. Atom String Quartet

Atom String Quartet je jedno z nejzajímavějších smyčcových kvartet na světě, které patří do skupiny nejlepších jazzových interpretů v Polsku. Tým kombinuje schopnosti smyčcového kvarteta a širší improvizaci. Je obtížné jasně definovat hudební styl skupiny. V jejich interpretaci můžeme kromě jazzu slyšet také inspiraci polským folklorem, hudbu z různých oblastí světa, stejně jako hudbu klasickou a soudobou.

Kvarteto bylo založeno v roce 2010 ve Varšavě. Tvoří jej houslisté David Lubowicz a Matthew Smoczyński, violista Michal Zaborski a violoncellista Krzysztof Lenczowski. Všichni absolvovali varšavskou Hudební akademii Fryderyka Chopina. Od roku 2007 získalo Grand Prix 13. jazzového festivalu Bielska Zadymka a neustále vystupuje na největších hudebních festivalech světa: Berliner Jazztage, Jazz Baltica, Leipziger Jazztage, Jazz Festival v Káhiře, Evropský jazzový festival Katara, Festival Veranos de la Villa Madrid, Gaume Jazz Festival, Manchester Jazz Festival, Jazzycolors Festival Paříž, Salzburger Festspiele, Jazz Jamboree a Solidarita umění. Atom String Quartet je také první a jedinou polskou skupinou, která hrála na evropském jazzovém veletrhu „jazzahead!“ v Brémách (2015).

12 Skupina nahrála čtyři originální nahrávky: Fade In, která získala polské hudební ocenění Fryderyk za jazzový debut roku 2011, Places (2012), který získal ocenění pro album roku Jazz (2012) a „AtomSPHERE“, který byl nominován na Fryderyk pro Jazz Album roku (2015). V roce 2017 kapela vydala své čtvrté album obsahující skladby renomovaného polského jazzového houslisty Zbigniewa Seiferta s interpretacemi hudebních kvartetů.

Diskografie kapely také obsahuje alba živých koncertů se speciálními projekty: Leszek Możdžer a přátelé „Live in Berlin Philharmonic III“, světový orchestr Grzecha Piotrowskiho „Live in Gdańsk“, String Big Band „Live in Trójka“ a Dorota Miśkiewicz „Piano.pl“. Hudebníci Atom String Quartetu jsou neustále zváni k nahrávání jiných umělců, např. Zakopower Drugie pół, Kayah Transorientální orchestr a Gdy pada śnieg, Natalia Kukulska Osmý plán, Cezariusz Gadzina (Rafael Grząka, Atom Accordion Quintet), Grażyna Auguścik Inspirován Lutosławskim, Tomasz Wendt Za Strunami.

Atom String Quartet získalo mnoho ocenění, například: „Grand Prix of Lovers Society“ v kategorii Nová naděje milovníků hudby (2010) a Band of the Year (2016), Zlaté housle (2012) a Mateusz Trójki (2015) v kategorii Jazz Music. Od počátku činnosti Atom String Quartetu se jeho hudebníci dostali na pozici „Jazz Top“ časopisu Jazz Forum, včetně prvního místa v kategorii Akustická kapela. Kvarteto spolupracovalo s umělci jako: Branford Marsalis, Bobby McFerrin, Gil Goldstein, Vladislav ,,Adzik“ Sendecki, Mino Cinelu, Paolo Fresu, a mnoho dalších.

Členové:

Dawid Lubowicz se narodil v Zakopane a pochází z rodiny s bohatou hudební tradicí. Jako dítě byl studentem u Mieczysława Galica a Leszeka Brodowskiho. Absolvoval střední školu hudby v Rzeszowě u Oresta Telwacha a Hudební akademii Fryderyka Chopina ve Varšavě u prof. Konstanty Andrzeje Kulky. Zúčastnil se řady mistrovských kurzů s takovými virtuózy, jako jsou: Roland Baldini, Marina Jaszwili, Mirosław Ławrynowicz, Zoran Milenković, Wanda Wiłkomirska, Andrzej Jagodziński, Michael Parkinson a Garry Wittner. Získal ocenění na několika festivalech a soutěžích, např. 3. místo na Mezinárodní houslové soutěži Zbigniewa Seiferta a zvláštní cenu Evropského střediska hudby Krzysztofa Pendereckiho (2014); 2. cenu na Mezinárodním festivalu Jazz Standards v Siedlce (2004), zvláštní cenu na Jazzové scéně mládeže v Radomi (2004),

13 byl finalistou Mezinárodního soutěžního festivalu Krokus Jazz Festival v Jelenia Góra v letech 2004 a 2005 a v roce 2005 byl vítězem soutěže Jazz Contest v Varšavě.

Již několik let spolupracuje s orchestrem Roma Music Theatre, v divadle Współczesny ve Varšavě a Národním divadlem ve Varšavě. Byl také aranžérem a skladatelem pro Nova Operu v Bydgoszci. Je sólistou projektu Christophe Voise Missa Brevis. Od roku 2015 je členem Bester Quartetu. Sám hraje a zakládá: Opium String Quartet, alTango, Lubowicz Jazz Quartet, East Wall Jazz Quartet a Atom String Quartet.

Mateusz Smoczyński - absolvent Hudební akademie Fryderyka Chopina ve Varšavě ve třídě Andrzeje Gębského. Vítěz 2. mezinárodní soutěže Zbigniew Seifert Jazz Competition. Vystupoval na nejdůležitějších jazzových scénách a festivalech téměř po celém světě. Spolupracoval s umělci jako Richie Beirach, Glen Moore, Tomasz Stanko, Zbigniew Namysłowski, a další. Nahrál několik desítek alb. Získal vícenásobné stipendium Ministerstva kultury a národního dědictví v programu „Mladé Polsko“. Vítěz ceny „Grand Prix“ v kategorii naděje roku 2007 hlasováním jazzových milovníků hudby. Spolu s Joachimem Kuhnem, Bronislawem Suchankem, Januszem Stefanskim a Bohdanem Jarmołowiczem se zúčastnil premiérového jazzového koncertu pro housle a symfonický orchestr. Již několik let je vedoucím kvinteta, s nímž nahrál album „Inspirace“ a „Výrazy“. V roce 2009 společně se svým bratrem Janem Smoczynskim a ruským bubeníkem Alexem Zingerem založil nové trio. S touto kapelou vydal dvě alba: „Kolmá realita“ a „Současné abstrakce“ (nominace na ocenění Fryderyk, udělená hudební akademií v kategorii „Jazz debut of the Year“).

Michał Zaborski - absolvent Hudební akademie Fryderyka Chopina ve Varšavě, z violové třídy profesora Ryszarda Duźe. Zúčastnil se různých soutěží např. v Poznani (Polsko) v roce 2003, kde získal 3. cenu v Portschachu (Rakousko) v roce 2003 - 3. místo v Bledu (Slovinsko) v roce 2004 - 2. místo. V roce 2009 se skupinou „The Transgress“ vyhráli první cenu na Blues Rock Jazz Warsaw Festival v kategorii jazzových kapel. Tato kapela vystupovala jako podpora před koncertem trojice „Medeski, Martin & Wood“ v kongresovém sále ve Varšavě. Vystupoval jako sólista s Lublinskou filharmonií, kde hrál Harolda v Itálii od Hectora Berlioze. Rozvinul své schopnosti v dílech klasické a jazzové hudby v Polsku i v zahraničí. Nahrál skladby Bartłomieje Gliniake triem Krzysztofa Herdzina k filmu „NN“ od Felikse Falka. Spolupracoval s hudebníky a soubory jako: Krzysztof

14 Jakowicz, Stefan Kamasa, Janusz Olejniczak, Pražák Quartet, Quartet Prima Vista. Je členem orchestru Sinfonia Varsovia a komorního orchestru Radom, kde působí jako vedoucí violové skupiny.

Krzysztof Lenczowski - narozený v roce 1986 v Krakově, je absolventem Hudební akademie Fryderyka Chopina. Violoncello studoval pod vedením prof. Tomáše Strahla a Rafała Kwiatkowskiho. Od dubna 2008 do listopadu 2009 byl členem polského komorního orchestru Sinfonia Iuventus Orchestra a od února 2009 je členem skupiny Cellonet pod vedením prof. Andrzeje Bauera. Kromě violoncella hraje také na kytaru. S kytarou absolvoval jazzovou akademii College of Jazz ve Varšavě ve třídě prof. Piotra Lemańskiho. Je členem projektu Fusion Generation, Jazz Construction, Fusionator, Pohár času, NeoMoMo a Leszek Kułakowski Ensemble, ale Atom String Quartet zůstává jeho základním uměleckým tělesem.

7. Ebene Quartet

„Smyčcové kvarteto, které se snadno změní v jazzovou skupinu,“ napsal New York Times po představení Ebene Quartet z roku 2009. Soubor zahájil Debussym a Haydnem a pak improvizoval na téma filmové hudby. To, co začalo v roce 1999 jako rozptýlení v praxi univerzity pro čtyři mladé francouzské hudebníky, se stalo ochrannou známkou Ebene Quartet. Kvarteto vdechlo do komorní hudby nový život prostřednictvím své nepřetržitě otevřené perspektivy na díle. Bez ohledu na žánr přistupují k hudbě s pokorou a respektem.

Neexistuje jedno slovo, které by popisovalo jejich styl: vytvořili si vlastní. Jejich tradiční repertoár netrpí zájmem o jiné žánry; spíše jejich svobodná spolupráce s různými styly přináší jejich hudbě produktivní vzrušení. Od začátku byla složitá povaha jejich díla nadšeně přijímána diváky a kritiky. Po studiích s Quatuor Ysaÿe v Paříži (francouzské smyčcové kvarteto) a Gábem Takácsem (maďarský houslista a dirigent), Eberhardem Feltzem (něm. pedagog) a Györgyi Kurtágem (maďarský hudební skladatel), dosáhlo kvarteto nevídaného vítězství na hudební soutěži ARD 2004. To znamenalo začátek jejich vzestupu, který vyvrcholil řadou ocenění. Koncerty Quatuor Ebène jsou poznamenány speciálním elánem. Díky svým charismatickým hrám,

15 svému přístupu k tradici a otevřenému zapojení se do nových forem, hudebníci úspěšně oslovili široké publikum mladých posluchačů; sdělují své znalosti v pravidelných mistrovských kurzech na konzervatoři v Paříži. Kvarteto bylo jedním z nositelů ocenění Borletti-Buitoni Trust v roce 2007 a od roku 2007 do roku 2017 získalo podporu od BBT. V roce 2005 získal soubor Belmontovou cenu Nadace Forberg- Schneider Foundation. Od té doby nadace úzce spolupracovala s hudebníky, kteří hrají na nástrojích vybraných a půjčených: Gabriele Forberg-Schneiderovou od roku 2009.

Pierre Colombet: Housle Francesca Rugeriho, Cremona (cca 1680) / Smyčec od Charlesa Tourte (Paříž, 19. století)

Gabriel le Magadure: Housle s označením Guarneri (polovina 18. století) / Smyčec Dominique Pecatte (cca 1845)

Raphaël Merlin: Violoncello od Andrea Guarneri, Cremona (1666/1680)

Ebene Quartet CD s nahrávkami hudby Haydna, Bartóka, Debussyho, Faurého, Mozarta získalo řadu ocenění, včetně ceny Gramophone Award, ECHO Klassik, Cena BBC Music Magazine a Cenu Midem Classic. Jejich album Fiction s jazzovými prvky z roku 2010 upevnilo svou jedinečnou pozici na scéně komorní hudby, stejně jako jejich crossover CD Brazil v roce 2014, spolupráce se Stacey Kentem a jejich nedávné nahrávání s Michelem Portalem, Eternal Stories (Květen 2017). V roce 2015/2016 se hudebníci zaměřili na žánr "Lied". Spolupracovali s Philippem Jarousskym na CD "Green (Mélodies françaises)", který získal ocenění BBC Music Magazine Award 2016 a vydal CD Schubert.

V této sezóně se Ebene Quartet zaměří na smyčcové kvartety Ludwiga van Beethovena. Kvarteto skutečně předvede celý Beethovenův cyklus v roce 2020 pro své 20. narozeniny i pro 250. narozeniny skladatele. V sezoně 2017/2018 bude Ebene Quartet vystoupovat s Berliner Philharmonie, Palais des Beaux- Arts v Bruselu, Philharmonie v Paříži, Wiener Konzerthaus, Stockholms Konserthus a Carnegie Hall New York (mimo jiné) a na festivalech jako jsou např. Musikfest Bremen a Verbier Festival.

Členové:

Pierre Colombet, housle

Gabriel Le Magadure, housle

16 Marie Chilemme, viola

Raphaël Merlin,

8. Vision String Quartet

Založen v roce 2012 v Berlíně, Vision String Quartet se již stal jedním z nejlepších mladých smyčcových kvartet své generace. S jedinečnou versatilitou, která se soustřeďuje na klasický repertoár smyčcového kvartetu, spolu se svými vlastními skladbami a uspořádáním dalších nesourodých žánrů, jsou čtyři mladí hudebníci na misi, aby se bezúhonně zabývali tím, jak je klasická hudba prezentována a vnímána jak novým, tak tradičním publikem. Jejich charakteristické znaky při provádění všech svých programů, které hrají z paměti, dodávají jejich výkonům dodatečnou intimitu a intenzitu, která byla široce oceněna.

Rok 2016 byl pro kvarteto znamenitým úspěchem, jelikož získalo nejen první cenu ve dvou hlavních soutěžích, ale i všechny speciální ceny a ceny publika. Úspěchy mělo v soutěži Felix Mendelssohn Bartholdy v Berlíně na začátku roku a na Mezinárodním koncertě v Ženevě.

Mladé kvarteto experimentuje s inovativními koncertními formami se kterýmy koncertovalo v předních klasických koncertních sálech, jako jsou Gewandhaus Lipsko, Tonhalle Düsseldorf, Konzerthaus Berlin a Philharmonie Luxembourg, stejně jako na prestižních festivalech včetně Festspiele Mecklenburg-Vorpommern, Rheingau Music Festival, Schleswig-Holstein Musik Festival (SHMF), Heidelberg Frühling a Festival Lucernu. Dávají koncerty v naprosté tmě, spolupracují na projektech s renomovaným baletním tanečníkem a choreografem Johnem Neumeierem a spolupracují s projektanty osvětlení, aby přinesli další tvůrčí rozměry svým vystoupením.

Živé nahrávky koncertů jsou pravidelně vysílány německými rozhlasovými stanicemi, jako jsou NDR, SWR, Bavarian Radio, WDR, Deutschlandradio Kultur a RBB. Od dubna 2015 je vizuální

17 smyčcové kvarteto na programu SWR2 New Talent, který doprovází vybrané hvězdy budoucnosti více než tři roky a propaguje je v koncertech, rozhovorech a CD.

V sezóně 2016/17 vystoupilo v Elbphilharmonie a Laeiszhalle v Hamburku, Konzerthaus Berlín, Concertgebouw Amsterdam, Louvre v Paříži, Prinzregententheater v Mnichově, Alte Oper Frankfurt, Mozartfest Würzburg, Rheingau Musikfestival, Festival Mecklenburg-Vorpommern, má za sebou koncertní turné po Severní Americe, Brazílii, Asii, Řecku, Rakousku, Portugalsku, Španělsku, Švýcarsku, Francii, Anglii a Itálii.

Kvarteto studuje v Berlíně pod vedením Artemis Quartetu a Güntera Pichlera z Kvarteta Albana Berga v Escuela Superior de Música Reina Sofía v Madridu. Navíc absolvovalo výuku od učitelů, jako jsou Heime Müller, Eberhardt Feltz a Gerhard Schulz, a účastnilo se mistrovských kurzů na Jeunesses Musicales, ProQuartet ve Francii a Nadace Villa Musica Rheinland-Pfalz, kde získalo stipendium. Mezi hudební partnery patří Jörg Widmann, Eckart Runge z kvartetu Artemis, Haiou Zhang, Edicson Ruiz a Quatuor les Dissonances.

Členové:

Jakob Encke, housle

Daniel Stoll, housle

Sander Stuart, viola

Leonard Disselhorst, cello

18 9. Harlem Quartet

Harlem Quartet se sídlem v New Yorku, je v současné době na tříletém pobytu v londýnské Royal College of Music. The New York Times jej ocenil za přínos a nový postoj ke klasické hudbě.

Od svého veřejného debutu v Carnegie Hall v roce 2006 kvarteto nadchlo publikum ve 47 státech, mezi které patří Velká Británie, Francii, Belgie, Brazílie, Panama, Kanada, Venezuela a Jižní Afrika.

Kromě provedení různorodé literatury smyčcových kvartetů po celém světě, spolupracuje Harlem Quartet také s významnými umělci jako jsou houslista Itzhak Perlman, violoncellista Carter Brey, klarinetista Paquito D'Rivera, klavírista Misha Dichter a jazzové legendy jako Chick Corea a Gary Burton, ke kterým se připojili na jejich šestiměsíční Hot House turné. Později debutoval Harlem Quartet na Montrealském jazzovém festivalu s dalším jazzovým virtuózem, Stanley Clarkem. Nedávno kvarteto také vystoupilo s legendárním basistou Johnem Patituccim a kritiky uznávaným Šanghajským kvartetem.

Posláním Harlem kvarteta je posílit rozmanitost v klasické hudbě, zaujmout mladé a nové publikum prezentací rozmanitého repertoáru, který zahrnuje díla méně známých skladatelů. Vášeň pro tuto práci učinila kvarteto vedoucím souborem jak ve vzdělávacích, tak v komunitních projektech. Kvarteto v této funkci získalo několik úspěšných grantů, včetně grantu Cultural Artist-In-Residence z Univerzity Jamesa Madisona a grantového doprovodného kvarteta Guarneri 2016 od komorní hudby Ameriky; to umožnilo kvartetu podílet se na rozšířeném výkonu a vzdělání v Mobile v Alabamě, které zahrnovalo úzké partnerství s Mobile Symphony Orchestra.

Každý člen kvarteta je zkušený sólový umělec a působí v orchestrech, jako jsou Boston Pops a symfonické orchestry Atlanta, Baltimore, Cleveland, Detroit, National, New World a Pittsburgh. Kromě pravidelných aktivit komorního souboru Harlem Quartet vystupuje v řadě děl psaných pro sólový smyčcové kvarteto a orchestr. V Chicagu v červnu 2012 se kvarteto pod vedením hudebního ředitele Mei-Ann Chena podílelo na světové premiéře West Side Story od Leonarda Bernsteina, což bylo zaranžováno pro smyčcové kvarteto a orchestr. O tuto úpravu se postaral Randall Craig Fleischer. Následovalo několik repríz, v září 2012 se Symfonickým

19 orchestrem Anchorage pod vedením Fleischera a opět v prosinci 2012 se sdružením Santa Fe Concert Association.

Harlem kvarteto bylo uvedeno na WNBC, CNN, dnešním NBC WQXR-FM a v News Hour Jima Lehrera a v roce 2009 hrálo pro prezidenta Obamu a první dámu Michelle Obamovou v Bílém domě. Kvarteto uskutečnilo evropský debut v říjnu 2009 a vystoupilo v rezidenci amerického velvyslance ve Spojeném království.

Na počátku roku 2011 byl soubor uveden na jazzovém festivalu v Panamě.

Nahrávací kariéra začala v roce 2007, kdy vydala společnost White Pine Music Take The "A" Train, verzi jazzového standardu od Billyho Strayhorna pro smyčcové kvarteto. O CD padla zmínka v listopadovém vydání Stringsmagazine. Druhé CD se třemi smyčcovými kvartety od Waltera Pistona vydalo v roce 2010 Naxos. Třetí nahrávka kvarteta, která vyšla na začátku roku 2011, je spolupráce s klavíristou Awadaginem Prattem a poukazuje na dílo amerického skladatele Judith Lang Zaimontona. V poslední době kvarteto spolupracovalo s jazzovým pianistou Chickem Coreou ve dvou nahrávacích projektech, úspěšného alba Hot House, které zahrnovalo Coreovo Mozart Goes Dancing. Toto dílo vyhrálo samostatné Grammy jako nejlepší instrumentální skladba.

Členové:

Ilmar Gavilan, housle

Melissa White, housle

Jaime Amador, viola

Felix Umansky, cello

20 Závěr Na závěr práce bych chtěl poukázat také na českou scénu, a to například na spolupráci jazzového a klasického kvarteta na desce Emila Viklického – Homage to Joan Miró, nahrané s Talichovým kvartetem a živě provedené na brněnském Jazztivalu 3. prosince 1995 ve spojení Viklického s Kynclovým kvartetem. V říjnu 2012 také proběhla spolupráce Martin Brunner Tria a Epoque Quarteta, a to v pražském klubu Jazz Dock a na JazzFestu Brno. Šlo o cyklus původních skladeb s názvem „Morning Walks“ komponovaných přímo pro dané obsazení. Záměrem bylo vytvoření hudebního celku jazzového tria a smyčcového kvarteta, přičemž kvarteto neplnilo roli doprovodů ale všechny nástroje měly stejnou důležitost. Pro práci jsem zvolil téma jazzových smyčcových kvartetů především proto, abych poukázal na odlišný styl v interpretaci, o kterém se ve spojení se smyčcovými kvartety málo mluví.

21 Použité informační zdroje

Literatura: Audio Culture Revised Edition, Readings in Modern Music ISBN 978-1-5013-1835-1

Citované webové stránky: 1. Paul Whiteman and his Orchestra [online: http://www.redhotjazz.com/pwo.html]

2. Stringsville – Harry Lookofsky by Jon Rose [online: http://www.jonroseweb.com/c_articles_stringsville.html]

3. Kronos Quartet [online: http://www.kronosquartet.org/about]

4. Turtle Island Quartet [online: https://turtleislandquartet.com/wp-content/uploads/2017/01/TI-Historical-Narrative3.pdf]

5. Atom String Quartet [online: http://www.atomstringquartet.com/biography/?lang=en]

6. Quatuor Ebene [online: https://www.quatuorebene.com/the-band]

7. Vision String Quartet [online: http://www.visionstringquartet.com/en/bio/]

8. Harlem String Quartet [online: http://harlemquartet.com/the-harlem-quartet/]

22 Seznam příloh

Příloha č.1: Obrazová příloha – fotografie partitury Skylife od Davida Balakrishnana pro kvarteto Turtle Island Quartet

Příloha č. 2: Obrazová příloha – fotografie partitury Tremors od Davida Balakrishnana pro Turtle Island Quartet

Příloha č. 3: Obrazová příloha – fotografie partitury A Night In Tunisia, arranžmá od Davida Balakrishnana pro Turtle Island Quartet

23 Příloha č. 1

24 Příloha č. 2

25 Příloha č. 3

26