JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ Hudební

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ

Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na lesní roh

Dirigent Hidemaro Konoe Bakalářská práce

Autor práce: Chisako Bunya Vedoucí práce: prof. Mgr. Jan Zbavitel Brno 2021

Bibliografický záznam BUNYA, Chisako. Dirigent Hidemaro Konoe [Conductor Hidemaro Konoe]. Brno, 2021, počet s.29 Bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Vedoucí práce: prof. Mgr Jan Zbavitel.

Anotace Bakalářská práce „Dirigent Hidemaro Konoe“ pojednává o životě japonského dirigenta Hidemara Konoe a věnuje se zejména sumarizaci jeho života.

Abstract The bachelor's thesis "Conductor Hidemaro Konoe" deals with the life of the Japanese conductor Hidemaro Konoe and focuses on summarizing his life.

Klíčová slova Hidemaro, Konoe, Japonský dirigent

Keywords Hidemaro, Konoe, Japanesse conductor

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně dne 9.5. 2021

Chisako Bunya

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi pomohli při překladech a při zpracování mojí Bakalářské práce.

Obsah

Úvod ...... 7 Stav bádání ...... 8 1. Stručný životopis ...... 9 1.1. Počátky ...... 9 1.2. Poprvé v Evropě ...... 11 1.2.1. Francie ...... 11 1.2.2. Německo ...... 13 1.2.3. Debut Berlínských filharmoniků ...... 14 1.3. Druhá návštěva Evropy [1930–1931] ...... 14 1.3.1. Hudební aktivity v Německu, České republice ...... 15 1.3.2. Hudební aktivity v Sovětském svazu ...... 15 1.4. Třetí návštěva Evropy [1933–1934] ...... 16 1.4.1. Působení v Německu a ohlasy...... 16 1.5. Čtvrtá návštěva Evropy a Spojených států [1936–1937] ...... 16 1.6. Pátá návštěva Evropy a Spojených států [1937–1938]...... 17 1.7. Hidemaro zůstává v Německu do konce války [září 1938–1945] ...... 18 2. Působení Hidemara Konoe v Japonsku ...... 22 2.1. Časy se mění z éry Taisho do éry Showa ...... 23 2.2. Odchod z Nového symfonického orchestru ...... 24 2.3. Hudební život po skončení války v Japonsku ...... 24 2.4. Toho Symphony Orchestra a Konoe Orchestra ...... 25 2.5. Symfonický orchestr ABC ...... 25 Závěr ...... 27 Použité informační zdroje ...... 29

Úvod

Tato bakalářská práce Dirigent Hidemaro Konoe, se bude zabývat významnou osobností Japonské hudební scény, dirigentem Hidemaro Konoe. První část této práce se bude věnovat shrnutí jeho života v stručném životopise a dále se pak bude zaobírat jeho působením v Evropě, především v Berlínské filharmonii. Existuje rozsáhlý seznam děl, jež Hidemaro provedl s orchestrem Berlínské filharmonie a tato práce se o některých zmíní. Poslední část bude věnována jeho působení v Japonsku a vyzdvihnutí jeho osoby jako „otce symfonických orchestrů v Japonsku” a seznámení s jeho kompozičními pokusy. Jelikož dostupné literatury v Evropě je velmi poskrovnu, plánuji využít drtivou většinu literárních zdrojů v Japonském jazyce a audio nahrávek rozhovorů s Hidemarem Konoe. Přínos této práce by měl být mimo jiné v nových informacích, které nejsou v Evropě běžně dostupné a nastínit tak Japonský pohled na vážnou hudbu v Evropě obecně. V podstatě si tato práce klade za cíl sumarizovat život a dílo Hidemara Konoe a ukázat jeho práci ve smyslu aplikace Evropské hudební kultury na hudební kulturu Japonskou.

Stav bádání

Dosavadní bádání na téma Hidemaro Konoe v Evropě prakticky neexistuje. V Japonsku však existují práce, na které lze navázat. Například univerzitní práce Yoko Ishimine - „Hjodžo Etenrak”, věnující se stejnojmenné skladbě Hidemaro Konoe. Dále jsou dostupné knižní tituly Hidemaro Konoe od Yosihiuki Fujita, pojednávající o životě Hidemara Konoe a Man who made the orchestra of Japan od Kaoru Ohno, týkající se působení Hidemaro Konoe, jako zakladatele orchestru.

1. Stručný životopis

Tato část práce se bude zabývat sumarizací života Hidemaro Konoe.

1.1. Počátky

Hidemaro Konoe se narodil 18. října roku 1898 v Tokiu, do velmi starého japonského rodu, jehož kořeny sahají až do období Heian1. Rodina Konoe je součástí Go–seke. Go–seke znamená v překladu doslova pět rodin a šlo o aristokratické rody, které měly úlohu regentů a monopol na politickou moc2. Hidemaro Konoe se narodil jako druhý syn pana Atsumaro Konoe, který byl známým aristokratem a ředitelem vzdělávacího institutu. Ke nevlastním bratrům patří Fumimaro Konoe3, který třikrát působil jako předseda vlády Japonska a Naomaro Konoe, který byl hráčem na lesní roh a výzkumníkem Gagaku4. Od raného věku si Hidemaro hrával s harmonikou a klavírem Steinway. Díky voskovým paměťovým válcům, které přivezl jeho otec Atsumaro z cest, se seznámil Hidemaro s hudbou západu, Paderewskiho malými kousky, Chopinovým valčíkem a se zvukem evropských orchestrů. V jeho rodině bylo mnoho milovníků západní hudby, a ačkoli ho zpočátku učila jeho matka, Hidemaro byl téměř samouk. Když Atsumaro Konoe v roce 1904 zemřel, jeho nejstarší syn Fumimaro byl stále ještě mladý, ale přesto se stal dědicem 29. generace rodiny Konoe. Tento bratr byl tím, kdo plně podporoval Hidemarovy hudební aktivity, a později Hidemaro s jeho podporou založil nový symfonický orchestr. V roce 1905 vstoupil Hidemaro do základní školy Gakuin. Později na střední škole se začal věnovat hře na housle a začal docházet na konzultace do Tokijské hudební školy5, kam docházel tak často, že začal mít problémy se studiem na své střední škole. Mimo jiné začal studovat kompozici a nakonec začal usilovat o to, aby se hudba stala jeho plnohodnotným povoláním. Hidemara v jeho počínání podporoval jeho bratr Fumimaro a čínský učenec Tsukasa Koyanagi.

1 Období mezi lety 794-1185 2 Go-seke byly rodiny Konoe, Takatsukasa, Kujou, Ichijou a Nijou 3 Princ Fumimaro Konoe, narozen roku 1891, byl jedním z nejvýznamnějších rádců tehdejšího Japonského císaře. Po zamítnutí mírové dohody z roku 1941 rezignoval na funkci předsedy vlády a 16. prosince 1945, v souladu s Japonskou vojenskou tradicí spáchal sebevraždu. 4 Gagaku je tradiční umělecká forma, kde jde o kombinaci hudby a tance. 5 Nyní Hudební fakulta Tokijské University umění 9

V dubnu 1916 zahájil Hidemaro svou hudební karieru u dirigenta a skladatele Kosaku Yamady, který studoval kompozici u hudebního skladatele Maxe Brucha v Berlíně. Hidemaro prožíval zvláštní radost vždy, když nechal své dílo provést chlapeckým dechovým orchestrem Mitsukoshi Ongakutai a tak se Hidemaru postupně začal zabývat komponováním. Kosaku Yamada učil Hidemara přísnou metodu kontrapunktu stylu Palestriny a když dokončil metodu tříhlasého kontrapunktu, Yamada se chystal uspořádat koncert v Carnegie Hall, zaměřený na svou vlastní tvorbu. Hidemaro nadšeně studoval partitury a instrumentace. Studoval velké i malé orchestry, verše k básním Heineho a Goetheho, cvičil na klavír a přepisoval všechny Beethovenovy symfonie. V říjnu 1917 byla v Japonsku založena Opera Asakusa, která se věnovala především modernismu. Hidemaro tam chodil téměř každý den. I když se tomu říkalo „opera“, hudební doprovod se skládal ze tří nebo čtyř lidí a nechyběly ani hudební nástroje. Kosaku Yamada založil v květnu 1915 „Tokijskou filharmonickou společnost“, za pomoci příznivců a sponzorů. Tato „Tokijská filharmonie“ vystoupila pouze šest krát a kvůli přerušení podpory ze strany příznivců, byl poslední koncert 19. prosince zrušen a orchestr byl v lednu roku 1916 rozpuštěn. V té době Hidemaro napsal, že „v Japonsku nebyl orchestr6“, ale přesně řečeno chvíli byl. V roce 1919 se Hidemarovi narodil syn, a tak se Hidemaro rozhodl osamostatnit se. V dubnu téhož roku nastoupil na Fakultu literatury Tokijské Císařské univerzity, obor estetika. Přesto Hidemarovi na doporučení Kosaku Yamady zůstalo na starosti komponování pohádek, které byly publikovány v časopisech autorů. Zde se také setkal se svým sokem, skladatelem Tamezo Naritou. Tamezo Narita vydal skladby „Songs on the Beach“ a „Kanaria“. Hidemaro Konoe to vyprovokovalo k napsání básně Ei Asabe. Kromě toho Hidemaro aktivně produkoval písně. Ve 20. letech Hidemaro napsal hudební knihu: Songbook Children's Story Volume, která byla vydána 25. července 1922. Tato kniha byla zhudebněním textu básně Mikiho Rofu Words of the Sea, Shiraaki Kitahary a jeho básní Chin chin Chidori, Seven Bouzu a Funauta. Hidemaro a Tamezo Narita měli mezi sebou značnou rivalitu. Kosaku Yamada také složil báseň, aby podpořil soutěžního ducha svých svěřenců a dal jim za úkol ji

6 OHNO, Kaoru. Man who made the orchestra of Japan – Hidemaro Konoe. Tokijo: Japan Kodansha Ltd, 2006. s 59. ISBN 978-4062124904 10

zhudebnit. Jejich soupeření nakonec vyústilo ve střet názorů ohledně skládání hudby. Zatímco Narita, který na základní škole působil jako učitel hudby, interpretoval pohádky jako učební materiály pro žáky základních škol, Hidemaro si myslel, že na pohádkách není vůbec nic uměleckého a že si je pouze půjčují ze světa dětí. Hidemarovi připadalo, že mnoho japonských pohádek je dětinských a že je někdo potřebuje revidovat. Zastával názor, že úlohou pohádek je, aby se děti naučili upřímnému vyjádření emocí. Kromě toho zmínil problémy při tvorbě písní pod vedením Yamady. Kosaku Yamada využíval vysoké a nízké akcenty japonštiny, ale Hidemaro to vnímal, jako nepodstatné. „Udělali jsme relativně politováníhodnou studii o nesmyslných problémech, jako jsou akcenty a intonace v japonštině,“ 7řekl. V roce 1923 nastalo ve městě Kanto velké zemětřesení, při kterém Hidemaro ztratil svého syna i veškeré své rukopisy. Po této zkušenosti byl Hidemaro rozhodnutý za sebou zanechat alespoň nějakou stopu, „řídit a hrát“ to, co po sobě zanechali staří hudebníci, dělat vznešenější a zajímavější práci, stát se dirigentem. Právě to ho inspirovalo k cestě do Evropy.

1.2. Poprvé v Evropě

Hidemaro se poprvé blíže setkává se západní hudbou v Evropě.

1.2.1. Francie Osmnáctého února roku 1923 vyrazili Hideo a Hideo Saito do Evropy na lodi Kašima Maru k pobřeží Francie. Tato cesta byla první cestou Hidemara do Evropy. Nejen, že se zde Hidemaro seznámil s nejnovější západní hudbu, ale také nabyl zkušenosti, například měl příležitost dokonce stát na pódiu Berlínské filharmonie. Po příjezdu do Paříže přes Suezský průplav Hidemaro okamžitě navštívil místní operní divadlo. Po vyslechnutí opery Boris Godunov od Modesta Petroviče Musorgského, kterou dirigoval Sergej Alexandrovič Kusewický, si zapsal: „Představení opery, kterou jsem slyšel v dubnu, když jsem poprvé přišel do Francie, bylo jen obvyklým Borisem Godunovem. Miláček Pařížské společnosti, dirigent Kusevický, právě upravil svůj půvabný vzhled, zatímco sedící orchestr a sbory hrají

7 Vyjádření Hidemara Konoe v jeho věku 26 ti let: FUJITA, Yoshiuki. Ongakuka Hidemaro Konoe no Isan.Tokio Japan: Ongaku No Tomo Sha Corp, 2014. s. 48, ISBN 978-4-276-21531-3 11

samy od sebe a ignorují neobvyklý optimismus dirigenta a Musorgského“. Díky krásám tohoto místa a ročního období, se mu ve Francii moc líbilo. Hidemara však Francouzská matiné a soaré opakovaně zklamávala, proto se později rozhodl odjet. Do belgických a německých měst, kam vyrazil na cesty, vkládal velké naděje, ale byly všechny stejné. Hidemaro napsal: „Divím se, že válka je tak překvapivě rozsáhlá a výsledek této šílené války zasáhl Evropu mimořádnou silu!“. Po válce proudili američtí vojáci a jejich kultura do Paříže a následky jejich přílivu způsobily, že platy hudebníků prudce stouply, a ti hráli, kde se dalo. V důsledku toho musel být snížen počet zkoušek v orchestrech, což zničilo rozsáhlejší představení, jako jsou opery a symfonické koncerty. Američanům se zkrátka nechtělo chodit do opery. Hidemaro byl zklamaný, že se v Paříži uvádí spíše symfonie než opery, a že komorní tělesa mají mnohem lepší úroveň, než ta symfonická. Čím menší je představení, tím je lepší. Konoe řekl: „Na Francouzské hudební platformě není nic vidět.“ Proto 13. května 1923 opustil Francii. Podle Konoeho poznámek se koncerty, které navštívil v Paříži, neomezovaly pouze na oblíbené německy mluvící autory jako Ludwiga van Beethovena, Amadea Mozarta a Richarda Wagnera, ale také na velkou část děl ruských skladatelů jako Modest Musorgský, Igor Stravinský a Rimský-Korsakov. Kromě Clauda Debussyho, Caesara Franka a Maurice Ravela je vidět, že se zvláště zajímal o současnou hudbu té doby, která se hrála. Zajímal se o díla skladatelů, jako Paul Ducas, Gabriel Pierne a Arnold Schöenberg. V Paříži Hidemaro přišel do kontaktu s repertoárem, který v Japonsku neslyšel. Navštěvoval několik koncertů denně, lačně se učil nové hudbě té doby a sbíral poznatky o francouzské interpretaci jejich hudby. Od roku 1924 do počátku 30. let, kdy se vrátil z Evropy, patřily díla Music Hall Impressions od Gabriela Pierna a Gymnopedie No. 1 od Erica Satieho, mezi Japonské trendy, i když v Japonsku se stále těšila velké popularitě německá hudba. Po návratu do Japonska se Hidemaro snažil o popularizaci francouzských děl, Debussyho, Saint-Saëna a Francka. Obzvláště mu učarovaly Debussyho Předehra k Faunovu odpoledni a Frankova Symfonie d moll. Navíc se Hidemaro snažil popularizovat moderní francouzskou hudbu v Japonsku převzetím symfonických variací. Hidemaro, který nebyl Pařížskou scénou příliš přesvědčen o francouzské metodě vedení orchestru a hudební interpretaci dirigenta, se rozhodl i nadále rozšiřovat své znalosti v Německu. 12

14. května 1923 se Hidemaro poprvé navštívil do Londýn, aby sledoval film Golden of the Line. Po této krátké zastávce, cestuje Hidemaro přes Brusel do Hamburku. Zde se přihodila zvláštní příhoda, kdy si Hidemaro chtěl ještě chvíli prohlížet Londýn a tak své místo v letadle přenechal někomu jinému. Později se dozvěděl, že ono letadlo nikdy nedoletělo.

1.2.2. Německo V Hamburku slyší Hidemaro poprvé vystoupení pod vedením Karla Mooka, v sále Hamburské asociace absolventů. Hidemaro byl jeho představením ohromen a později se o něm vyjádřil, jako o jeho nejuznávanějším dirigentovi. Po příjezdu do Berlína působil Hidemaro v Ku'dammu a studoval dirigování na soukromé konzervatoři Stern u profesora Felixe Mendelsona a jak kompozici u profesora Feelitze, tehdejšího děkana fakulty. Škola byla zastřešena Berlínskou Filharmonií, která zde provozovala své koncerty a k dispozici byl i velký sál orchestru Beethovenovy konzervatoře. Tato instituce dostávala 600 milionů marek ročně od města Berlín. To, s čím se Hidemaru setkal v Berlíně, nebyla jen hudba, umění vedení orchestru a kompozice. „Když jsem studoval hudbu v Berlínské Národní knihovně a šel v poledne do nedaleké jídelny, bylo to kolem února toho roku, kdy začala děsivá inflace, viděl jsem, jak Němci okamžitě když dostali plat, nakupovali zlaté předměty a šperky, a ukládali je na úroky“. Život zahraničních studentů, kteří mají cizí měnu, byl naopak velmi snadný, protože hodnota peněz každým dnem stoupala. V té době poslali Hidemarovi každý měsíc 300 jenů a on řekl, že tolik nedokáže utratit. Hidemaro se tedy rozhodl nakoupit co nejvíce partitur ze svých prostředků. Při pročítání těchto partitur se Hidemaro rozhodnul, že je jednu po druhé provede se svým orchestrem. Hidemaro dokonce provedl i některou svou tvorbu, kterou přivezl z Japonska, například: Chin chin Chidori, atd. Zde se Hidemaro naučil dirigovat v praxi, organizovat a pořádat koncerty. Utrácel veškeré peníze, čas a úsilí, které měl za hudbu. Ve svém „Schouenbergově deníku8“ také napsal: „Drážďany a Lipsko jsou dvě největší města v bývalém Saském království, ale ve střední Evropě mají také velmi důležité postavení z hudebního hlediska. Jsem hrdý na

8 Jméno deníku je podle místa, kde Hidemaro bydlel. 13

celé Německo. Strauss zde vždy provádí premiéry svých vlastních oper. Každé představení mi dalo velmi svěží, živý a spolehlivý pocit .“ Hidemaro si přál také vytvořit v Japonsku orchestr, kde se skladatelé mohou pyšnit svými vlastními skladbami a který by Japonsko bylo hrdé. Tak Hidemaro, který zde nakoupil značné množství hudby, se opět přiblížil k uskutečnění svého snu.

1.2.3. Debut Berlínských filharmoniků Hidemaro poprvé dirigoval Berlínský filharmonický orchestr 18. ledna 1924 v Beethovenově sále v Berlíně. Dnešními vystoupeními byla Mozartova „Divadelní manažerka“ Předehra, violoncellový koncert od Éduarda Lalo, Symfonie č. 1 g moll od Vasilije Kalinnikova a jeho vlastní písně Day kouzui no mae, Inu to kumo a Chin Chin Chidori9. Lidovou píseň Funauta zpívala německá zpěvačka Frida Langendorff. Přestože se jednalo o koncert na jeho vlastní náklady, kritici napsali, že Chinchin Chidori a Funauta byli zlatým hřebem večera a potlesk tehdy nebral konce. Podle Hidemarova deníku tehdy vyšlo 17 novinových kritik a novinář Paul Schwers, který je známý svou suchostí v plátku Argemeine Musik Zeitung, řekl: „Velmi vášnivé a nekonečně účelné chování.“ Hnutí novinářů bylo stále poněkud nejednotné a neklidné, ale řídilo se pevnou vůlí, která stála u zrodu významného hudebníka. Dr. Max Schwartz v časopise uvedl: „Přestože je umělecký styl zcela evropský, japonské zvyky zůstávají v jeho gestech. Rytmus je propracovaný, a je aplikován i v rubatech. Při pohledu na jeho gesta, bylo jasné, že orchestr přesně následuje Hidemarových instrukcí.“10Po tomto koncertu Hidemaro navštíví Vídeň a Paříž a vrátí se do Japonska. Hidemaruova další cesta do Evropy byla na podzim roku 1930 Transsibiřskou magistrálou…

1.3. Druhá návštěva Evropy [1930–1931]

Hudební aktivity v Německu, Československé republice

9 Japonské ukolébavka 10 FUJITA, Yoshiuki. Ongakuka Hidemaro Konoe no Isan.Tokio Japan: Ongaku No Tomo Sha Corp, 2014. s. 59, ISBN 978-4-276-21531-3 14

1.3.1. Hudební aktivity v Německu, České republice Po příjezdu do Berlína 18. října 1930 se Hidemaru zúčastnil mnoha koncertů, jako například Beethovenovy opera „Fidélio“ pod vedením Otta Klempellera. Poslouchal provedení Beethovenových Symfonií pod vedením Hultwenglera. Kromě toho navštívil profesora Franze Schlekera, kterého Hidemaro popisuje, jako „nejlepšího člověka, s nímž jsem kdy byl“. Franz Schleker byl tehdejším ředitelem Berlínské hudební konzervatoře. Hidemaro také přijal pozvání poslechnout si koncerty členů Schlekerovy skladatelské třídy. Tak byl Hidemaro podle svého názoru v kontaktu s tím nejmodernějším, ze světa kompozice. V této době se Hidemaru také zúčastnil společenské večeře v Berlíně a stále existují fotografie, jeho setkání s Kishi Koichi. Kishi Koichi studoval hru na housle u Karla Freshe a Josepha Wolfstala, který měl kontakty i s Paulem Hindemithem a Wilhelmem Hultwenglerem. Díky těmto novým kontaktům měl Hidemaro příležitost vystoupit, jako host v Berlínské filharmonii. V tomto okamžiku se Hidemarův sociální rozsah značně rozšířil. Poté měl Hidemaro příležitost v prosinci, roku1930 dirigovat Městský orchestr hlavního města Prahy a následně 7. a 8. ledna roku 1931, dirigoval orchestr Milana Skály, se kterým provedl Beethovenovu 1. symfonii a Rimského-Korsakova Španělské capriccio.

1.3.2. Hudební aktivity v Sovětském svazu V lednu roku 1931, na pozvání Sovětského svazu a pro zlepšení zahraničních a kulturních styků, přijel Hidemaro Konoe navštívit Moskvu a Leningrad. Koncertní program 25. ledna v Moskvě zahrnoval skladby Prelude, Velkého náboženství a Etenraku od Hidemaru Konoe, Don Juan od Richarda Strausse, Faunovo odpoledne od Debussyho, Preludium a Obrázky z výstavy od Musorgského. Skladba Etenraku si vydobyla skvělou pověst a v Tokijském deníku Asahi Shimbun tehdy napsali, že „výkřiky včel se ani na chvíli nezastavily, dokud jsem na něj nešlapal.“ Rusové byli velmi nadšeni Hidemarovým přispěním. Zato Obrázky z výstavy, ke kterým vytvořil instrumentaci Maurice Ravel, a které měly premiéru zde v Sovětském svazu, se nesetkaly s úspěchem. Zatímco Ravelův výkon byl odsouzen, jako příliš francouzský a nepopulární, Hidemaro byl naopak místními kritiky nazván jako

„slovanský“. Dokonce byl Hidemaro vyzván, aby provedl Obrázky z výstavy znovu, za pomoci kolegy, hudebního skladatele Saburo Moroi. Hidemarovy hudební aktivity v Sovětském svazu byly nazvány v deníku Tokio Nihon Shimbun, jako významný příspěvek k diplomatickým vztahům pana Konoe. V očích Japonců to navodilo vidění Moskvy, která vzkvétá. Hidemaru Konoe zanechal ve společnosti stopu velkého přínosu v oblasti mezinárodních vztahů mezi Japonskem a Sovětským svazem a Japonskou veřejností byl za to oceněn.

1.4. Třetí návštěva Evropy [1933–1934]

Aktivity v Německu a jejich hodnocení

1.4.1. Působení v Německu a ohlasy V roce 1933 byl Hidemaru Německou uměleckou asociací pozván potřetí do Evropy. Třetího října se oficiálně objevil na pravidelně pořádaném koncertě jako hostující dirigent Berlínské filharmonie. Jeho působení v Berlínské filharmonii bylo míněno, jako gesto dobré vůle mezi Japonskem a Německem, kterého se toho roku chopili nacisté. Navíc Hidemarův pas ukazoval, že přicestoval do Německa jako člen Aristokratické komory, takže jeho působení zde mělo i politický význam. Hidemaro tehdy provedl své vlastní aranžmá Schubertovy Velké symfonie C dur a Smyčcový kvintet opus 956. Hidemaru Konoe také provedl svůj Etenraku, symfonickou báseň Richarda Strausse Don Juan, předehra Vlast od Maxe Regera. Na pódiu se tehdy objevil i prezident císařské konzervatoře Richard Strauss, publikum bylo nadšené a za bouřlivého potlesku bylo představení dobře přijato. Richard Strauss později poslal dopis Hidemaruovi s chválou na koncert jako, poctu myšlence ideálů a jeho vynikajícím dirigentským schopnostem.

1.5. Čtvrtá návštěva Evropy a Spojených států [1936–1937]

Hidemaro, který se v únoru 1934 vrátil do Japonska, zamířil v roce 1936 do Spojených států, Velké Británie a Německa jako hudební vyslanec. Na konci roku 1936 Hidemaro dirigoval Beethovenovu předehru č.3 Leonoru a Symfonii č.2 se symfonickým orchestrem BBC, Berlínskou filharmonií a později také s Filadelfským orchestrem v lednu 1937. Ve Filadelfském orchestru vedl první polovinu Hidemaru Konoe a druhou polovinu po přestávce dirigoval Eugene Omandi.

Říká se, že tento koncert byl pro Hidemara jednou z nejúžasnějších vzpomínek a nemohl se dočkat představení. Hudebníci nás přivítali glissandem z Etsutenraku a byli nadšení, zvláště pokud jde o provedení Beethovenovy Symfonie číslo 2. „Majestátní černo-bílé Japonsko bez neutrálních barev, připomínalo mi to Japonské obrázky.“ V únoru dirigoval NBC Symphony Orchestra ve studiu Broadcasting Station NBC v New Yorku. Skladba byla vysílána do Japonska ve stejnou dobu jako Dvořákova Symfonie Z nového světa a „Japan-US Friendship Performance“. Bylo to 50minutové živé vystoupení od 6:40 do 7:30 místního času a bylo vysíláno celostátně na NHK Rádio od 20:40 v Japonsku. Po návratu ze Spojených států Hidemaro dodal, že hraní na japonské nástroje v zahraničí nebylo zajímavé a mluvil o důležitosti vytváření nové japonské hudby za pomocí orchestrů západního typu, spíše než se pokoušet o „tradiční hudbu“, jen kvůli nástrojům. Mezi další japonské skladatele, které Hidemaru představil Evropě a USA, patří Shiro Fukai a Teru Eto.

1.6. Pátá návštěva Evropy a Spojených států [1937–1938]

Po návratu do Spojených států a příjezdu do San Franciska 15. srpna 1937 navštívil Hidemaro Hollywood Bowl, amfiteátru v Hollywoodu v Kalifornii, a uspořádal zde koncert, který byl nazván „Japonský večer“. Umělci předváděli Butoh11 s tanečníkem a choreografem Michiem Item, za doprovodu japonské staré hudby. Říká se, že koncert tehdy navštívilo 20000 lidí a že se představení setkalo s dobrým ohlasem. Po vystoupení v Hollywood Bowl se Hidemaru 15. října vrátil do Japonska a v listopadu Japonsko znovu opustil, aby navštívil Los Angeles. Po příjezdu do Los Angeles na začátku prosince se však situace ve Spojených státech úplně změnila. Ten rok, 7.července došlo k incidentu Luo Mizobashi a ke druhému incidentu v Šanghaji došlo 12. srpna. Americký bojový vrtulník byl údajně 12. prosince sestřelen. Později se ukázalo, že šlo o náhodnou explozi. Tento incident obzvláště zvýšil protijaponský sentiment ve Spojených státech a plánované koncerty Hidemara byly jeden po druhém zrušeny. Jmenování zástupcem dirigenta Symfonického orchestru NBC, ke kterému dostal Hidemaro doporučení od

11 Japonská forma tance, divadla a různých uměleckých technik. 17

Toscaniniho, bylo zamítnuto. Hidemaru, kterému nebylo umožněno pracovat ve Spojených státech, změnil rozvrh a začátkem ledna roku1938 opustil USA. Podle poznámky Hidemaru použil nahrávky k přednáškám o historii hudby východ- západ a japonských koncertech ve školách a nacistických kulturních skupinách v Berlíně a okolí. V únoru vystoupil ve vysílání v Itálii a v březnu v České republice. Poté zůstal v Německu do konce dubna a na žádost německého ministerstva pro styk s veřejností, uskutečnil několik zámořských vysílání z Berlínské krátkovlnné vysílací stanice. Dvacátého čtvrtého dubna roku 1938 dirigoval Berlínskou filharmonii a dirigoval Dvořákovu Symfonii č. 9, Z nového světa, Weberovu předehru k Oberonovi a Beethovenův Klavírním koncertu č. 5, Císařský. Setkáváme se. V dubnu dostal Hidemaru příkaz k návratu od svého bratra Bunmy a 20. srpna se vrátil zpět do Japonska.

1.7. Hidemaro zůstává v Německu do konce války [září 1938–1945]

V září roku 1938 odcestoval Hidemaro do Německa, ke kterému měl blízký vztah a, s úmyslem se usadit a stát se dirigentem opery. Zde, v době rozkvětu nacistů, se Hidemarova přítomnost náramně hodila. Pro propagandu byl zástupce země, jejíž politické cíle jsou nakloněny uzavření Trilaterální dohody, vítanou příležitostí k uspořádání koncertu v prosinci toho roku. Ve skutečnosti, co se týče koncertu 15. prosince 1938, následujícího dne noviny Münchner Arventblatt napsaly: „Na zdi za pódiem koncertního sálu, spolu se symbolem německého hákového kříže, visela vlajka s červeným kruhem na bílém pozadí“. „Vlajka Hinomaru byla vztyčena“ uvedl plátek Dare Miteru Deutsche, ze dne 17. ledna roku 1939, kde se pod hlavičkou německo- japonského kulturního sdružení konal koncert Fidélio. Koncert pod taktovkou Hidemara Konoe byl beznadějně vyprodán. Navíc podle deníku Stettiner General Anzeiger ze dne 18. prosince, se na konci předehry Maxe Regera Homeland, rozezněl chorál: „Díky bohu za všechno a Německo korunované ve světě,“ při čemž sbor byl na protější straně sálu a obojí zaznělo a skončilo naprosto přesně, což publikum zvedlo z křesel a inspirativní vděčnost učinila z Hidemara Konoe posla kultury. Byly to také sympatie k lidem, kteří ho poslali. Starosta Darmstadtu tehdy ocenil jeho úspěchy v kulturní výměně mezi Japonskem a Německem a udělil Hidemarovi pamětní medaili města.12

12 Noviny „McDeburger General-Anzeiger“, 17. ledna 1939 18

V novinách Argemeine Weitzung (Chemnitz), v článku ze dne 18. dubna 1939, na téma Fidélio napsali: „s Vikomtem13 Hidemaro Konoe z Tokia jako hostujícím dirigentem, na Téma španělské svobody. Opera byla obsahově nečekaně aktuální, ale představení tohoto hosta mělo pro nás zvláštní význam. Přišel k nám mistr japonského dirigování. Když jsme hráli turné, náš hudební ředitel dirigoval jako hostující dirigent na koncertě v Madrid-Roma-Berlín-Chemnitz-Tokyo. Ukázalo se to symbolické.“ 14 Španělsko se 27. března účastnilo společné dohody o vojenské spolupráci mezi Japonskem a Německem. Tímto způsobem byly Hidemarovy hudební aktivity od konce 30. do 40. let politicky významné. Kritika tehdy nešetřila chválou: „Hidemaro je absolutní člověk.“15, „To, co jsme slyšeli, se stalo zážitkem duše“16, „Hraje se pravý Mozart“ 17 „Vstupenky byly vyprodány a japonský dirigent sklidil potlesk publika ještě před tím, než začalo druhé dějství“18 Tímto způsobem byl Hidemaro v Německu vítán, ale kvůli politickým spekulacím, a především kvůli jeho postoji k židům, se Hidemaro na konci 18. října 1940 nemohl postavit do čela Berlínských filharmoniků. „Je mnoho lidí, kteří přišli do Evropy a dočasně se postavili na pódium, ale Konoe byl první, kdo vrazil klín na německou scénu jako pravý umělec.“19 Není den, kdy by vystoupení Konoe nebylo propíráno kritiky. Někdy Hidemara žertovně označovali, jak „Hidemaro Furtwänglera“ nebo „Karajana Konoe“, protože přidal do Beethovenovy symfonie nový nástroj. K dispozici je transkripce, "uvedl a je jasně uvedeno, že hraje ve větší „aranžované verzi“. Tím to způsobem se jméno Hidemaru stalo v Evropě známým.20 V roce 1940 vláda Japonska pověřila některé z předních světových skladatelů, aby účinkovali na oslavách dvoutisícího šestistého výročí založení země. V Německu byl osloven například i Richard Strauss a 11. června se na japonském velvyslanectví v Berlíně konal obřad, který představil celkový program slavnosti. Obřadu se účastnili i Richard Strauss, Josef Goebbels, ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop.

13 Vikomt je šlechtický titul svou prestiží řadící se mezi baronem a hrabětem 14 FUJITA, Yoshiuki. Ongakuka Hidemaro Konoe no Isan.Tokio Japan: Ongaku No Tomo Sha Corp, 2014. s. 66, ISBN 978-4-276-21531-3 15 Deutsche Allgemeine Zeitung, 17. prosince 1938 16 Münchner Inoeste Naha Lichten, 18. prosince 1938 17 Berliner Tageblatt, 5. ledna 1939 18 Deutsche Allgemeine Zeitung, 5. ledna 1939 19 FUJITA, Yoshiuki. Ongakuka Hidemaro Konoe no Isan.Tokio Japan: Ongaku No Tomo Sha Corp, 2014. s. 68, ISBN 978-4-276-21531-3 20 CiNii [online]. 2011 [cit 11.4. 2021] Dostupné z: https://ci.nii.ac.jp/ncid/AN00034586?l=en#tr3 19

Tripartitní pakt Japonska, Německa a Itálie podepsali v Berlíně za účasti japonského zplnomocněného velvyslance v Německu v čínsko-zahraničních obchodních vstazích. Kromě Sabura Kurusu a dalších, se ceremoniálu podepsání paktu tripartity zúčastnil Hidemaro Konoe.21 Následující rok, na jaře roku 1941, byl Hidemaru pozván Helsinským symfonickým orchestrem a operní společností, aby dirigoval Pucciniho Madame Butterfly a Sibeliovu symfonii č. 2. Hidemaro se zde dokonce se Sibeliem osobně setkal. Byl mu udělen řád: Rytířský kříž Bílé růže a Hidemaro si toho nesmírně vážil. V roce 1943 účinkoval v Bulharské Sofii a král Boris III. mu udělil vyznamenání: Vojenský odznak. Hidemarovy myšlenky na nacistickou kulturní politiku nebyly vždy v souladu s kulturní politikou Německa a Japonska. Zejména nevítal využívání jeho jména k propagandě. Koncerty dobré vůle mezi Japonskem a Německem, jako je připomínka Trilaterální dohody, sponzorované ministerstvem pro veřejnou angažovanost a sponzorované japonským velvyslanectvím, nemají smysl, protože publikum je omezeno na vojenský personál a speciální členy, kteří měli Japonsko vždy rádi.22 Hidemaru si myslel, že je skutečnou mezinárodní vůlí je nechat lidi, kteří mají rádi hudbu po generace, poslouchat představení v Německu. Nakonec byl obzvláště proti nacistickému vyloučení Židů, když řekl: „Nevím nic jiného a pokud jde o Židy, nacistická německá vláda nemůže nikdy spolupracovat. Rozhodl jsem se pomoci Židům uniknout ze země co nejvíce. “ Kromě toho se Hiroshi Oshima, sympatizant nacistické ideologie a konfrontace s Bunmou v Tripartitním paktu, necítil s Hidemarem dobře, takže nemohl dirigonat tak často, jak chtěl. Hidemaru také řekl: „Svár mezi japonským velvyslanectvím a mnou, který byl v té době extrémně dominantní, byl známý fakt“.23 Zdálo se, že se Hidemaru snažil sloužit jako kulturní vyslanec mezi Japonskem a Německem, ale v důsledku jeho politických názorů byly jeho aktivity v Německu omezeny. S využitím svého relativně bezplatného domácího cestování ve svých povinnostech však pomohl Židům uprchnout z Německa. „Od roku 1940 počet Židů,

21 SKŘIVAN, Aleš. Pád Nipponu. Praha: Mladá fronta, 1990. ISBN 80-204-0157-1

22 SKŘIVAN, Aleš. Pád Nipponu. Praha: Mladá fronta, 1990. ISBN 80-204-0157-1 23 FUJITA, Yoshiuki. Ongakuka Hidemaro Konoe no Isan.Tokio Japan: Ongaku No Tomo Sha Corp, 2014. s. 70, ISBN 978-4-276-21531-3 20

kterým se podařilo opustit zemi a riskovat přechod hranice, jako je Švýcarsko a Nizozemsko, přesáhl 10 rodin“.24 Po představení 27. července 1943 v pobaltském letovisku Sopoty nebude moci Hidemaro uspořádat koncert v Německu. V září však byla pro orchestr uspořádána Schubertova Symfonie nedokončená a Gagaku koncertováním v Krakhu, Ran nyou ou. Byly provedeny árie z Madame Butterfly a japonský tanec Aoi no Ue a Musume Dojoji . Hidemaro se na tyto koncerty ohlédne v knize Moje hudba třicet let. V roce 1945 založil Hidemaro v Paříži svůj vlastní orchestr Graf Conoe Orchestra a koncertoval s nejlepšími umělci z Francie, Belgie a Nizozemska. Existuje podpisová kniha, která sbírá podpisy členů orchestru, a můžete v ní vidět jména lidí, kteří se později stanou významnými umělci, jako je hobojista Pierre Pierlot a klarinetista Jacques Lancelot. Pokud jde o tyto hudební aktivity v Evropě a ve Spojených státech, Hidemaru později řekl: „Dělal jsem to po celý rok. Musím to dělat. Nemohu přestat, moje práce je Japonská kultura. Bez ohledu na to, zda byla inzerována, jsem trochu hrdý na to, že jsem nespotřebovával drahocennou japonskou cizí měnu jako vojenský personál a diplomaté.“ 25 V květnu 1945 byl Hidemaru zajat americkou armádou pro podezření ze špionáže na předměstí Lipska. Zpočátku se zdá, že to byl drsný život, zejména putování v zajateckých transportech. Mezitím Hidemaro přijal „vojenskou vinu“ a zanechal po sobě německý psaný rukopis Gun–Batsu, který ji kritizoval.

24 FUJITA, Yoshiuki. Ongakuka Hidemaro Konoe no Isan.Tokio Japan: Ongaku No Tomo Sha Corp, 2014. s. 70, ISBN 978-4-276-21531-3 25 FUJITA, Yoshiuki. Ongakuka Hidemaro Konoe no Isan.Tokio Japan: Ongaku No Tomo Sha Corp, 2014. s. 72, ISBN 978-4-276-21531-3 21

2. Působení Hidemara Konoe v Japonsku

Jedním z prvních nápadů Hidemaroa Konoe po debutu s Berlínskými filharmoniky, v lednu roku 1924, bylo založit japonský orchestr, Nový Symfonický orchestr“26. Hidemaro v roce 1924, uvedl 26. září v Konferenčním sále Hochi v Marunouchi v Tokiu poprvé velký symfonický koncert. Na programu byly Beethovenova 1. a 4. symfonie, Debussyho Petite Suite, 3. věta z Mahlerovy 1. symfonie a zejména předehra k Mozartově opeře Divadelní ředitel. Bylo to vůbec poprvé, co Mahlerova hudba zazněla živě na území Japonska. Kritik Hiroshi Endo ocenil koncert následujícími slovy: „Japonsko získalo skvělého dirigenta. Estetický hodnotný zážitek pro hudbu a intelektuální interpretace formátu a obsahu hudby“.27 V roce 1925 přišli skladatelé Kosaku Yamada, Hidemaro Konoe a manažer Zenichiro Hara s nápadem, aby pozvali hudebníky z East Branch Railway Symphony Orchestra a hudebníky z Moskvy a Leningradu, aby vystoupili s hudebníky Japan Symphony Orchestru na společném turné. Tyto koncerty byly široce propagovány jako velká událost, která symbolizuje dobrou vůli mezi Japonskem a Ruskem. Zvláštní důraz byl kladen na vzájemnou výměnu. Mezi členy orchestru, kteří přišli do Japonska, byl Leopold Auer. Schiffel Brad, Joseph König, který studoval hudební teorii u Antonína Dvořáka a byl také koncertním mistrem Mariinském divadelním orchestru a další. Koncerty se konaly v Tokiu v divadle Kabukiza a v následujících dnech od 26. do 29. dubna a také v Shizuoce, Nagoji, Osace, Kjótu a Kóbe. Program uspořádali Kosaku Yamada a Hidemaro Konoe, půl na půl. Zazněly skladby od Rimského-Korsakova Scheherazada, drama Richarda Strausse Salome a Wagnerova opera Bludný Holanďan, kterou dirigoval sám Kosaku Yamada. V programu bylo přes 20 dalších skladeb, včetně premiéry Poloveckých tanců z Musorgského opery Princ Igor, které pro změnu dirigoval Konoe. V roce 1926, však Kosaku Yamadou kvůli sporu s Hidemarem odešel z Japonského symfonické unie a Hidemaro v říjnu založil Nový symfonický orchestr, který působí do dnes, jako Symfonický orchestr NHK. Hidemaro nemluvil s Kosaku Yamadou příštích pět let, až se nakonec setkali v roce 1931, kdy shodou náhod byli oba ubytováni v hotelu v Harbinu naproti sobě.

26 Shin koukyou gakudan – The New Symphony Orchestra of Tokyo 27 FUJITA, Yoshiuki. Ongakuka Hidemaro Konoe no Isan.Tokio Japan: Ongaku No Tomo Sha Corp, 2014. s. 73, ISBN 978-4-276-21531-3 22

V roce 1926 uspořádal Konoe 10 koncertů a 20. února následujícího roku uspořádal Hidemaro první z dnes už pravidelných koncertů Nového symfonického orchestru v Nippon Seinenkan v Tokyu.28

2.1. Časy se mění z éry Taisho do éry Showa

Před korunovací císaře Showa, která byla naplánována na 10. listopadu 1928, dirigoval Hidemaro Nový symfonický orchestr na gratulačním koncertu korunovace, který se konal 3. listopadu v městě Hibiya, Park New Music Hall. Hidemaro Konoe zde 16. října 1929 provedl premiéru Mahlerovy 4. symfonie na Japonském území s Novým symfonickým orchestrem29 a v květnu roku 1930, ve spolupráci se společností Parlophone Fukikomi vytvořil vůbec první elektronickou nahrávku tohoto díla na světě!30 Tímto počinem se poprvé Japonský symfonický orchestr zařadil mezi tělesa na světové úrovni. Hidemaro byl úspěchem nadšen. Přesto podle Hidemara existovaly potíže, jako například absence zpěváka vhodného pro Mahlerovo dílo, vysoké autorské poplatky…31 Na Japonském území zazněly i další premiéry významných hudebních skladatelů, jako byl Igor Stravinskij, nebo Paul Hindemith. Je epochální, že orchestr, který je méně než 10 let starý, hrál moderní hudbu s mnoha disonancemi, od skladatelů jako Paul Hindemit, Franz Schleker, nebo Ernst Křenek32, kteří byli ve 30. letech nacisty potlačováni jako dekadentní autoři. V důsledku tohoto úspěchu, se Hidemaro snažil vyvinout Nový symfonický orchestr, který by dosahoval světové úrovně. V červnu 1931 došlo k incidentu, při kterém skupinu opustilo najednou 20 členů Nového symfonického orchestru. V důsledku personální krize se snížil počet vyhrazených členů a zlepšily se také výkonnostní schopnosti hudebníků. Hidemaro, který rozšířil své znalosti v zámořských orchestrech, si uvědomil, že je třeba nový symfonický orchestr obnovit, a po shromáždění a diskusi s hudebníky se rozhodl

28 NHK Symphony Orchestra [online]. poslední aktualizace 12. 4. 2021 [cit. 3.5. 2021] Wikipedie. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/NHK_Symphony_Orchestra 29 Symphony No4. (Mahler) [online]. poslední aktualizace 6. 3. 2021 [cit. 5.5. 2021] Wikipedie. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Symphony_No._4_(Mahler) 30 SMOLEY, Lewis M. Gustav Mahlers symphonies: Critical commentary on recordings since 1986, Westport, Greenwood Press. s. 93. 31 FUJITA, Yoshiuki. Ongakuka Hidemaro Konoe no Isan.Tokio Japan: Ongaku No Tomo Sha Corp, 2014. s. 77, ISBN 978-4-276-21531-3 32 Později poněmčen, jako Ernst Heinrich Krenek 23

skupinu obohatit o několik hudebnic. Byl to začátek působení žen v profesionálních orchestrech. Tento personální incident paradoxně zlepšil výkonnostní dovednosti orchestru, který se za méně než 10 let stal věhlasným tělesem.3334

2.2. Odchod z Nového symfonického orchestru

Po incidentu hromadného odchodu členů, se Nový symfonický orchestr zdokonalil po technické stránce a hodnocení kritiků byla velice vysoká. Sám Hidemaro získal dirigentské zkušenosti v evropských orchestrech včetně Berlínských filharmoniků. Hidemaro se však často dostával do konfliktů s členy Nového symfonického orchestru. Členové orchestru v důsledku častých střetů navrhli, aby se Shinkyo35 stalo odborovou organizací, Hidemaro ale trval na zachování současného stavu a v důsledku tohoto konfliktu orchestr opustil. V březnu roku 1945 se Hidemaro setkal houslistou Szymonem Goldbergem a přítelem z Německa Lili Krausem, kteří chtěli vystoupit s Japonským ústředním symfonickým orchestrem (v současné době Tokijská filharmonie). Konoe poskytl hudebníky, kteří díky jeho pomoci utekli před pronásledováním nacisty, aby tak dopřál Japonskému publiku tu nejlepší hudbu. Hidemaro přesune svoji základnu aktivit do Evropy, až do konce války a bude působit jako hostující dirigent v zámoří. Do Japonska se vrátí až 6. prosince 1945.

2.3. Hudební život po skončení války v Japonsku

Po skončení války byl japonský hudební svět tak nadšený, že již v listopadu 1945 se ve veřejné hale Hibiya36 po dobu 30 dnů konalo celkem 60 hudebních událostí, tedy dva koncerty denně! Zde vystupovaly Japonský symfonický orchestr37, Tokijský filharmonický orchestr, Shochiku Symphony Orchestr a Japonský symfonický orchestr mládeže. Členové Mládežnického japonského symfonického orchestru a Shochiku Symphony Orchestra byli v situaci, kdy bylo příliš málo členů orchestru a oba orchestry musely bojovat o profesionální výpomoce. Na konci letošního roku si Hidemaro, který poslouchal koncerty ve veřejné hale Hibiya poprvé po dlouhé době,

33 OHNO, Kaoru. Man who made the orchestra of Japan – Hidemaro Konoe. Tokijo: Japan Kodansha Ltd, 2006. ISBN 978-4062124904 34 INTERNATIONAL, Kodansha. Nippon eibun gaide. Tokyo: Kodansha International, 2002. ISBN 4770028474 35 Zkratka pro Nový symfonický orchestr 36 Část Tokia 37 Dříve Nový symfonický orchestr, než byl v roce 1942 přejmenován. 24

uvědomil rozdíl ve schopnostech mezi dospělými a dětmi.38 Pátého března roku 1946 Konoe poprvé po návratu do Japonska dirigoval Japonský symfonický orchestr pro rozhlasové vysílání NHK. Bylo to poprvé za 10 let, kdy Hidemaro dirigoval v Hibiki. V té době Hidemaro napsal: „Nemám odvahu být znovu v první linii jako běžný dirigent“39 a před vystoupením tvrdě trénoval.

2.4. Toho Symphony Orchestra a Konoe Orchestra

Symfonický orchestr města Toho (předchůdce Tokijského symfonického orchestru) byl založen v roce 1946. Prvním dirigentem Toho Symphony Orchestra byl spolu s Masashi Uedou a Manfredem Gurlittem, i Hidemaro Konoe. Každý z dirigentů se specializoval na jinou oblast a díky tomu kvalita produkce stoupla natolik, že Toho Symphony Orchestra přitahoval více pozornosti než Japonský symfonický orchestr. Hidemaro se snažil vypilovat schopnosti tohoto orchestru, který byl od začátku schopen hrát skladby v provedení s čtyřmi trubkami. Japonský symfonický orchestr byl v září roku 1951 přejmenován na Symfonický orchestr NHK a Symfonický orchestr Toho, ve kterém byl dirigentem Hidemaro Konoye a Masashi Ueda, byl ve stejném roce reorganizován a přejmenován na „Tokijský symfonický orchestr “. První a zároveň poslední dva koncerty Konoe orchestru se konaly v sále Daiichi Seimei ve dnech 17. a 18. září 1952. Koncert sponzorovala společností Dai ichi Life.

2.5. Symfonický orchestr ABC

Hidemaro usilovně pokračoval v plánu založit Japonský filharmonický orchestr, tentokrát s Akeem Watanabem. Uprostřed plánu však byl Hidemaro odstraněn prezidentem Nippon Cultural Broadcasting a stálým dirigentem se stal Akeo Watanabe. Výsledkem je, že Hidemaro ztratí významného člena Konoe Orchestra. Konoe Orchestra bude rozpuštěn na konci představení 2. dubna 1965. A od června bude restartován jako exkluzivní orchestr „ABC Symphony Orchestra“ společnosti Asahi Broadcasting Corporation v Osace. Symfonický orchestr ABC se skládal z více než 70 členů, včetně pěti zahraničních hráčů. Symfonický orchestr ABC však o tři a půl roku později zasáhla finanční krize a většina z nich během tohoto období skupinu

38 Japan Broadcasting Corporation, 1950 39 FUJITA, Yoshiuki. Ongakuka Hidemaro Konoe no Isan.Tokio Japan: Ongaku No Tomo Sha Corp, 2014. s. 85, ISBN 978-4-276-21531-3 25

opustila. Hidemaro shromáždil zbytek členů Symfonického orchestru ABC a začátkem října roku 1960 vyrazili na turné. Bohužel však turné ABC orchestru a zámořské vystoupení Symfonického orchestru NHK se konalo přibližně ve stejnou dobu, a kvůli finančním problémům, že dokonce nebyly finanční rezervy na zpáteční cestu, nelze říci, že bylo úspěšné. Orchestr byl rozpuštěn krátce po návratu do Japonska. Poté už Hidemaro nepůsobil jako stálý dirigent, ale jako hostující dirigent Japonské filharmonie, Symfonického orchestru Yomiuri Nippon, Tokijského symfonického orchestru a Symfonického orchestru NHK. Hidemaro Konoe náhle zemřel 2. června 1973. Pamětní koncert se konal 18. listopadu téhož roku a shromáždily se tři orchestry, do nichž byl Hidemaro v minulosti zapojen a mnoho japonských orchestrů se toužilo zúčastnit.40

40 OHNO, Kaoru. Man who made the orchestra of Japan – Hidemaro Konoe. Tokijo: Japan Kodansha Ltd, 2006. ISBN 978-4062124904

Závěr

Podívali jsme se na úspěchy Hidemaro Konoe v Evropě a Spojených státech a na vývoj a organizaci orchestrů v Japonsku. Hidemaro využil svých zkušeností v Evropě a přivedl zpět do Japonska nové písně, aby zlepšil repertoár a zvýšil úroveň orchestrů v Japonsku. Repertoár uváděl jak klasická až romantická díla autorů jako Mozart, Beethoven, Schubert, Schumann, Dvořák a Sibelius, tak díla avantgardních skladatelů té doby, jako je moderní francouzská hudba, Hindemith, Stravinskij a Šostakovič. Hidemaro představil Japonskou kulturu Evropě a USA interpretací vlastních písní v orchestru a zařazováním tradiční japonské hudby do programů. S Japonskou hudbou nejlépe pochodil prostřednictvím své vlastní písně Etenraku a to v Německu kde často pobýval, ale po celé Evropě. Pokud jde o praktický odkaz, Hidemaro často rozšiřoval instrumentaci a vytvořil několik aranžmá pro malý orchestr. Například upravil pro případy, kdy je omezen počet účinkujících čtyřtrubkové obsazení v Mahlerově 1. Symfonii pro orchestr s dvěma, nebo třemi trumpetami. Rovněž pořádal orchestrální koncerty pod názvem „Music Class“ v místních veřejných sálech a školních tělocvičnách, pro které upravil například Schubertovu Symfonii „Nedokončenou“ a Čajkovského Labutí jezero, v podání malého symfonického orchestru. Hidemaro také vytvořil aranže pro amatérský orchestr, populárních děl jako jsou Beethovenova l. Symfonie a 5. Symfonie. Hidemarův přínos, jako popularizátora naopak Evropské hudby v Japonsku je nezanedbatelný. Pořádal hudební kurzy na různých místech, vystupoval na mnoha koncertech určených pro dělníky a aktivně koncertoval ve venkovských oblastech, kde byla klasická hudba vzácností. Právě díky aktivitám Hidemara Konoe, se dnes těší Evropská vážná hudba v Japonsku tak veliké oblibě. Hidemarovy zkušenosti z cest po Evropě a po Spojených Státech, ve spojení s jeho aktivní snahou výrazně přispěly k ke kultuře orchestrů v Japonsku. Odkaz jeho úspěchu přetrvává v existenci 36 organizací po celé zemi. Díky jedné z nich jsem se i já začala zajímat o západní hudbu a o Evropu. Bez Hidemara Konoe by tato práce nevznikla a Evropa by přišla o mnoho skvělých interpretů a dirigentů z Japonska. Chtěla bych poděkovat všem, kteří nám pomohli

dozvědět se o Evropské kultuře a také si přeji, se jednou podělit o své zkušenosti v Japonsku.

Použité informační zdroje

CiNii [online]. 2011 [cit 11.4.2021] Dostupné z: https://ci.nii.ac.jp/ncid/AN00034586?l=en#tr3

FUJITA, Yoshiuki. Ongakuka Hidemaro Konoe no Isan.Tokio Japan: Ongaku No Tomo Sha Corp, 2014, ISBN 978-4-276-21531-3

INTERNATIONAL, Kodansha. Nippon eibun gaide. Tokyo: Kodansha International, 2002. ISBN 4770028474

NHK Symphony Orchestra [online]. poslední aktualizace 12. 4. 2021 [cit. 3.5. 2021] Wikipedie. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/NHK_Symphony_Orchestra

OHNO, Kaoru. Man who made the orchestra of Japan – Hidemaro Konoe. Tokijo: Japan Kodansha Ltd, 2006. ISBN 978-4062124904

Parlophone [online]. poslední aktualizace 22. dubna 2021 [cit. 3. 5. 2021] Wikipedie. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Parlophone

SKŘIVAN, Aleš. Pád Nipponu. Praha: Mladá fronta, 1990. ISBN 80-204-0157-1

SMOLEY, Lewis M. Gustav Mahlers symphonies: critical commentary on recordings since 1986, Westport, Greenwood Press. s. 93.

Symphony No4. (Mahler) [online]. poslední aktualizace 6. 3. 2021 [cit. 5.5. 2021] Wikipedie. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Symphony_No._4_(Mahler)