Úvod...... 3 1 Teoretická východiska, úvod do p řeshrani ční spolupráce ...... 7 1.1 Teoretické vymezení hranice a její kategorizace ...... 7 1.2 Definice hrani čního regionu a jeho typologie ...... 9 1.3 Definice p řeshrani čního regionu ...... 12 1.4 Hrani ční efekt ...... 12 1.5 Aplikace teoretických model ů na české hrani ční regiony ...... 14 1.6 Filosofie p řeshrani ční spolupráce ...... 18 1.7 P řeshrani ční spolupráce jako specifický druh spolupráce p řes hranice ...... 21 1.8 Akté ři p řeshrani ční spolupráce ...... 22 1.9 Intenzita a formy p řeshrani ční spolupráce ...... 22 1.10 Obsah spolupráce ...... 23 1.11 Motivy zapojení se do p řeshrani ční spolupráce ...... 24 1.12 Vývoj p řeshrani ční spolupráce v Evrop ě ...... 24 1.13 Vývoj p řeshrani ční spolupráce v České republice ...... 25 1.14 Podpora p řeshrani ční spolupráce ...... 26 1.15 Definice euroregionu ...... 28 1.16 Pojmy k zapamatování ...... 29 1.17 Otázky a úkoly ...... 30 2 Podpora p řeshrani ční spolupráce v ČR a role euroregion ů ...... 32 2.1 PHARE CBC ...... 32 2.2 INTERREG IIIA ...... 43 2.3 Programy p řeshrani ční spolupráce v rámci cíle Evropská územní spolupráce ...... 48 2.4 Pojmy k zapamatování ...... 53 2.5 Otázky a úkoly ...... 53 3 Struktury podporující p řeshrani ční spolupráci (institucionální zabezpe čení přeshrani ční spolupráce) ...... 55 3.1 Typologie p řeshrani čních struktur dle AEBR ...... 56 3.2 Typologie p řeshrani čních struktur dle Perkmanna ...... 58 3.3 Nová typologie p řeshrani čních struktur dle AEBR ...... 63 3.4 Euroregiony- specifická forma struktury podporující p řeshrani ční spolupráci ...... 64 3.5 Pojmy k zapamatování ...... 75 3.6 Otázky a úkoly ...... 75

1

4 Komparativní analýza euroregion ů v ČR...... 76 4.1 Euroregiony v České republice ...... 77 4.2 Právní postavení a p řípadné využití ESÚS ...... 78 4.3 Členství v euroregionu ...... 86 4.4 Velikost euroregion ů ...... 86 4.5 Organiza ční struktura ...... 94 4.6 Činnost euroregion ů ...... 97 4.7 Vztahy euroregion ů s kraji ...... 104 4.8 Vztahy s centrálními ú řady ...... 106 4.9 Financování euroregion ů ...... 107 4.10 Role Euroregion ů v programech p řeshrani ční spolupráce v ČR ...... 113 4.11 Záv ěr analýzy – definování euroregion ů v ČR dle charakteristik ...... 117 4.12 Pojmy k zapamatování ...... 120 4.13 Otázky a úkoly ...... 120 5 Komparace Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa a euregia rhein-maas-nord ...... 122 5.1 Euroregion Neisse-Nisa-Nysa – p řípadová studie ...... 123 5.2 Euregio rhein-maas-nord – p řípadová studie ...... 133 5.3 Komparace Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa a euregia rhein-maas-nord ...... 141 Záv ěr...... 146 Literatura...... 158

2 Úvod

Tato publikace je člen ěna do p ěti částí.

• Úvod zasazuje problematiku do širších souvislostí a zd ůvod ňuje výb ěr tématu. Dále jsou v úvodu stanoveny cíle práce, metodologie a hypotézy, popsána její struktura a provedeno zhodnocení dostupné literatury týkající se dané problematiky. • První kapitola je úvodem do problematiky p řeshrani ční spolupráce a euroregion ů. Jsou zde definovány základní pojmy, s kterými se bude v dalším textu pracovat. Tyto pojmy jsou konkretizovány pro p řípad českých hrani čních region ů. Popsána jsou teoretická východiska. V záv ěru kapitoly je pospán vývoj p řeshrani ční spolupráce v č. její podpory. • Druhá kapitola se zabývá podporou p řeshrani ční spolupráce v České republice v jednotlivých programovacích obdobích v č. popisu role euroregion ů. Pro další následnou analýzu se v této kapitole rovn ěž nachází popis nového právního nástroje Evropského seskupení pro územní spolupráci. • Třetí kapitola je v ěnována institucionálnímu zabezpe čení p řeshrani ční spolupráce. Jsou zde p ředstaveny r ůzné typologie struktur p řeshrani ční spolupráce. Nejv ětší pozornost je v ěnována euroregion ům v Evrop ě a jejich obecné definici. • Základ práce tvo ří čtvrtá kapitola, která obsahuje komparativní analýzu euroregion ů v České republice v několika aspektech jejich fungování – právní postavení, členství v euroregionu, velikost euroregionu, organiza ční struktura, činnost euroregion ů, financování atd. Základem této kapitoly je dotazníkové šet ření spojené s osobními pohovory s vedoucími sekretariát ů českých částí euroregion ů. Z těchto poznatk ů jsou pak formulovány obecné charakteristiky euroregion ů v ČR sloužících k jejich definici. • Pátá kapitola obsahuje dv ě p řípadové studie – Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa působícího na česko-polsko-německém pomezí a euregia rhein-maas-nord fungujícího na n ěmecko-nizozemské hranici. Je provedena jejich komparace a vyzdviženy rozdíly v jejich fungování.

3 Ve zkoumání pohrani čí v ČR jednozna čně p řevažuje geografický pohled. Ve druhé polovin ě 90. let 20. století se v české geografii utvo řilo n ěkolik výzkumných tým ů zkoumajících problémová území. Jednalo se jednak o výzkumy pohrani čí (M. Je řábek, J. Dokoupil, T. Havlí ček a kol.), jednak o výzkumy periferních oblastí, realizované jak na kated ře sociální geografie a regionálního rozvoje P řírodov ědecké fakulty UK v Praze (V. Jan čák, T. Havlí ček, P. Chromý, M. Marada), tak v Ústavu geoniky AV ČR v Brn ě (A. Vaishar a kol.). V roce 2003 byl spušt ěn rovn ěž spole čný grantový projekt geografických pracoviš ť v Praze, Plzni a v Ústí nad Labem s názvem „Periferní oblasti Česka jako sou část polarizace prostoru v souvislostech evropské integrace“. Výsledky t ěchto výzkum ů mohly být vzhledem ke svému zam ěř ení použity jen v omezené mí ře a to p ředevším v teoretické části práce. Problematika euroregion ů se v těchto výzkumech sice objevuje, ale více mén ě jako dokreslení aktivit spojených s rozvojem pohrani čí.

Nejkonkrétn ěji se euroregion ů týkal výzkumný projekt Euroregiony a jejich vztah k územní správ ě a samospráv ě v ČR realizovaný v letech 2003-2005, jehož koordinátorem byla Vysoká škola ekonomická v Praze/Fakulta národohospodá řská ( řešitelem byla Doc. Ing. Jitka Peková, CSc.). Na projektu rovn ěž participoval Ústav geoniky AV ČR ( řešitelem projektu byla RNDr. Jana Zapletalová, CSc.). Projekt analyzoval spolupráci člen ů hlavních euroregion ů na území ČR s hlavním d ůrazem na finan ční aspekty spolupráce (zdroje p říjm ů euroregion ů, jejich využití a vazby k rozpo čtům členských obcí, využití dota čních prost ředk ů EU). Výsledkem výzkumu byly 3 články v odborném periodiku, z nichž nejvíce relevantní je článek s názvem Některé aspekty p řeshrani ční spolupráce v euroregionech České republiky na p říkladu území Šumavy. P řísp ěvek p řibližuje složitost problematiky p řeshrani ční spolupráce v České republice na p říkladu území Šumavy. Nejprve jsou zde stru čně popsány n ěkteré základní milníky pom ěrn ě komplikovaného a n ěkdy nep říliš idylického historického vývoje, které však měly ve studované oblasti podstatný vliv na formování výchozí situace v roce 1989. Poté následuje detailní rozbor a analýza dosavadních podob spolupráce v rámci euroregionu Šumava. V následující části je pozornost zam ěř ena na oblasti, ve kterých se mechanizmy přeshrani ční spolupráce dosud pln ě neprosadily, a které mohou být pro budoucí p řeshrani ční spolupráci perspektivní. Záv ěre čná část nasti ňuje možné záv ěry a doporu čení, jež vyplynuly ze studované problematiky. Dalším výsledkem projektu jsou 3 odborné knihy. Problematiky euroregion ů se týká sborník Euroregiony, státní správa a samospráva. Sborník obsahuje přísp ěvky, které se opírají o výsledky řešení grantu „Euroregiony, státní správa a samospráva“. Jsou tu za řazeny p řísp ěvky týkající se aspekt ů ekonomických, otázek státní

4 správy a jejich vztahu k euroregionálním sdružením, právního postavení euroregion ů, geografické a sociologické aspekty vážící se k euroregion ům a další. Sborník obsahuje i přísp ěvky týkající se problematiky euroregion ů z pohledu zástupc ů euroregion ů (Silva Nortica). V tomto sborníku se objevuje v ětšina výsledk ů výzkumu. 1 Vzhledem k menšímu rozsahu p řísp ěvk ů jsem z těchto p řísp ěvk ů čerpal p ředevším základní p řehledné informace (p ředevším analýza Fondu malých projekt ů). Problematiku euroregion ů v této práci dále rozvíjím a to p ředevším ve sm ěru právního postavení euroregion ů a fungování samotných struktur. Rovn ěž srovnávám velikost euroregion ů s využitím dat na úrovni obcí (p řesn ější srovnání než na úrovni okres ů).

Při podrobn ější a hlubší analýze narážíme na nedostatek dat. I když se (p řevážn ě na Internetu) nachází velké množství základních informací o euroregionech, jsou tyto informace spíše obecn ějšího charakteru (týkají se v ětšinou organiza ční struktury, členské základny či administrace FMP). Tyto informace jsou rovn ěž statické, tj. popisují aktuální stav, ale nejsou z nich patrné vývojové tendence. Z těchto d ůvod ů bylo pot řeba realizovat dotazníkové šet ření, které bylo v některých p řípadech spojeno i se strukturovaným osobním rozhovorem se sekretá ři českých částí euroregion ů. Rovn ěž bylo využito dat, která v roce 2008 sbíral Euroregion Nisa pro své vlastní pot řeby (benchmarkingová analýza prezentovaná na Valné hromad ě euroregionu 24. 4. 2009).

Další problematickou oblastí bylo získání aktuálních statistických dat ke komparativní analýze euroregion ů. Členy českých částí euroregion ů jsou v ětšinou obce a na jejich úrovni jsou data h ůř e dostupná. Toto členství se rovn ěž v čase m ění a je tedy zapot řebí aktuální informace o členství jednotlivých obcí v euroregionu. P ři použití statistických dat na úrovni okres ů dochází mnohdy k velmi velkým a zavád ějícím nep řesnostem. Z tohoto d ůvodu jsem spolupracoval s regionální reprezentací ČSÚ v Liberci, která je velmi aktivní práv ě v přeshrani ční spolupráci a má se sb ěrem dat na úrovni euroregion ů zkušenosti.

Při zkoumání struktur spolupráce na evropské úrovni jsem spolupracoval s Asociací evropských hrani čních region ů (AEBR) se sídlem v Gronau, která disponuje aktuálnějšími daty než nap ř. Rada Evropy.

1 N ěkteré výsledky v podob ě p řísp ěvk ů ve sbornících byly publikovány i v jiných sbornících jako nap ř. New spatial relations in new Europe vydaném Stanislav Leszczycki Institute of Geography and Spatial Organization (Varšava 2007) či Stredoeurópsky priestor - Geografia v kontexte nového regionálneho rozvoja vydaném Univerzita Konštantína filozofa v Nitre (Nitra 2005).

5 6 1 Teoretická východiska, úvod do p řeshrani ční spolupráce

V této kapitole budou teoreticky definovány základní pojmy, s kterými budeme pracovat dále: hranice a p říhrani ční či hrani ční regiony resp. pohrani čí (jejich charakteristika a vymezení) v č. zde p ůsobícího hrani ční efektu, p řeshrani ční regiony. Dále je prostor v ěnován charakteristice jednotlivých aspekt ů p řeshrani ční spolupráce. V záv ěru je obecn ě definován pojem euroregion.

1.1 Teoretické vymezení hranice a její kategorizace Hranice jako část prostoru je p ředm ětem zkoumání geografie, jakožto prostorové v ědy. V definicích hranice se odrážejí r ůzné aspekty: politický, geografický, hospodá řský a sociální, právní, ekonomický, vojensko-strategický, kulturní apod.

Obecn ě lze definovat hranici jako místo nebo prostor, který rozd ěluje nebo vymezuje (ohrani čuje) n ějaký objekt nebo subjekt. V našem p řípad ě se jedná o vymezení teritoria. Hagget 2 obecn ě definoval hranici jako obvod teritoria, nad kterým jsou uplat ňována vlastnická práva. Rovn ěž definoval jednu z vlastností oblasti p ři hranici (p říhrani ční oblasti), když uvádí, že každá hranice vytvá ří kolem sebe zónu tlaku.

Nej čast ěji je v geografii hranice definována jako rozhraní vymezující státní území. Šindler a kol. definují hranici jako „konven čně stanovenou linii na mapách a v terénu, která odd ěluje území jednoho suverénního státu od území jiného suverénního státu nebo od oblasti nepodléhající suverénní moci žádného státu (volné mo ře).“ 3

Tato definice implikuje rozd ělující charakter hranice ve všech oblastech spadajících do kompetencí suverénního státu:

• administrativa – správní systém; • hospodá řský systém a rovn ěž mnohdy i r ůzný stupe ň hospodá řské vysp ělosti; • politický systém; • da ňové systémy a státní výdaje (fiskální politika); • měnové systémy v č. monetární politiky (neplatí již zcela v případ ě m ěnových zón); • celní systémy (neplatí v případ ě celních unií a spole čného celního sazebníku navenek); • sociální systémy;

2 HAGGET, Peter. Geography: A Modern Synthesis . London : Harper Internat. Edition, 1975. 684 s. 3 ŠINDLER, P., BAAR, V., RUMPEL, P. Politická geografie . Ostrava : Ostravská univerzita, citace dle: JE ŘÁBEK, Milan, et al. České pohrani čí-Bariéra nebo prostor zprost ředkování? . Praha : Academia, 2004. 296 s. ISBN 80-200-1051-3. s. 47.

7 • vzd ělávací systémy; • policie a justice; • záchranné systémy a systémy krizového řízení; • úřední jazyky atd. Hranice nemusí být definovány pouze striktn ě jako d ělící čáry mezi státy , ale obecn ěji jako dělící linie mezi prostorovými jednotkami , které jsou definovány spole čenskou aktivitou na daném prostoru. M ůžeme tak hovo řit nap ř. o hranicích náboženských, jazykových, kulturních atd.

Hranice mohou být stanoveny p řirozen ě na základ ě geografických metod (regionalizace) myšlenou linií (nap ř. vymezení spádového regionu, fyzickogeografická území, atd.) či mohou být stanoveny fixn ě na základ ě právního aktu (mezivládní dohody atd.) – tzv. politické hranice.

S tímto pohledem koresponduje nej čast ější d ělení hranic z politickogeografického pohledu:

• Přírodní hranice (fyzickogeografické) tvo řené krajinnými prvky (nej čast ěji vodní toky, h řebeny hor, údolí,…) • Um ělé hranice (antropogenní), které nerespektují krajinné prvky a jsou vymezovány nap ř. kulturn ě, etnicky, historicky či geometricky. Člen ění hranic na p řírodní a um ělé se týká jejich „kvality“. Dle rozsahu se pak hranice d ělí na:

• Liniové hranice, které jsou tvo řené linií v terénu a • Hranice zonální , u kterých neexistuje jasn ě stanovená d ělící čára. Jedná se nap ř. o hranice jazykové či etnické Dle ekonomické vysp ělosti region ů na obou stranách hranice hovo říme potom o hranicích symetrických (vysp ělost region ů je obdobná) či asymetrických (p řeshrani ční vztahy slouží mimo jiné i k vyrovnávání této nerovnováhy).

Hranice lze chápat i jako prom ěnnou v čase. Jedná se o p ředstavení dynamického pohledu na hranici, kde se její charakter a typologie m ůže m ěnit (historický pohled).

8 1.2 Definice hrani čního regionu a jeho typologie Hrani ční region (n ěmecky Grenzregion, anglicky Border Region) je oblast, která se nachází v bezprost řední blízkosti hranice a na kterou hranice p ůsobí. 4 Co se tý če terminologie se často tyto hrani ční regiony nazývají též p říhrani čními či pohrani čními regiony. V této práci jsou všechny tyto termíny používány jako synonyma. Souvislý pás p ři hranici, často složený z několika hrani čních region ů, se pak nazývá pohrani čím či p říhrani čím (n ěm. Grenzgebiet, Grenzraum, angl. Borderland).

Hrani ční regiony mohou být dle J. Dokoupila 5 vymezeny (podmín ěny) svými:

• Objektivními vlastnostmi (homogenní regiony sjednocené na základ ě podobných jednotících prvk ů či regiony nodální sjednocené na základ ě proces ů). • Subjektivními p řístupy (tzv. percep ční regiony, tedy regiony definované vnímáním obyvatel). • Pragmaticky vymezené (regiony vymezené deklaratorn ě nap ř. jako administrativní jednotky či regiony plánovací (problémové) vymezené pro konkrétní cíl). Do této kategorie pat ří vymezení tzv. zp ůsobilých oblastí (eligible areas) pro ú čely programování podpory p řeshrani ční spolupráce v rámci EU. 6 Pro charakter hrani čních region ů a tím i vznik a fungování euroregion ů je velmi d ůležitá jedna vlastnost hranice a to její prostupnost . Dle tohoto kvalitativního kritéria m ůžeme hranice i hrani ční regiony rozd ělit na:

• uzav řené; • částe čně otev řené – systém mostu mezi sousedními státy; • zna čně otev řené – systém kontaktního území; • otev řené. Strassoldo-Graffenberg tyto situace podrobn ěji definoval a popsal. Uzav řený p říhrani ční region je p řízna čný pro siln ě centralizované státy s uzav řenou vn ější hranicí. Gravita čním jádrem je centrální oblast, do které se shlukuje obyvatelstvo a d ůležité spole čenské činnosti. Hrani ční region se tak stává periferním a rozdíly mezi periferií a centrem mají tendenci se prohlubovat. Viz obr. 1.1.

4 Viz výše již zmín ěná zóna tlaku v Haggetov ě obecné definici hranice. 5 JE ŘÁBEK, Milan, et al. České pohrani čí-Bariéra nebo prostor zprost ředkování? . Praha : Academia, 2004. 296 s. ISBN 80-200-1051-3. s. 51. 6 Pro ú čely p řeshrani ční spolupráce jsou pro pomoc z Evropského fondu regionálního rozvoje (EFRR) vymezeny regiony na úrovni NUTS III, které leží p ři státní hranici.

9 Obr. 1-1 Uzav řený hrani ční region

Druhým opa čným extrémním systémem fungování hrani čního regionu je naopak úplná otev řenost . Hranice jsou zna čně propustné ovšem jednostrann ě orientované. Tento model znázor ňuje historickou etapu konstituování stát ů a jejich expanzivní snahy rozší řit své území. Aktivity a zájem státu sm ěř ují tedy za jeho hranice. Viz obr. 1-2.

Obr. 1-2 Otev řený hrani ční region

Ob ě výše uvedené situace p ředstavují krajní p řípady a jsou spíše v teoretické rovin ě. Další dv ě varianty po čítají s jistou mírou propustnosti hranice a jsou blíže reálné situaci v hrani čních regionech.

Hrani ční region jako systém mostu mezi sousedními státy se vyzna čuje částe čnou otev řeností hranice. Ta je ale otev řena jen na ur čitých vymezených místech (hrani čních přechodech). V těchto místech (mostech) dochází k interakci obyvatelstva, vým ěně zboží, ale sousední hrani ční regiony z ůstávají do jisté míry izolované.

10 Obr. 1-3 Hrani ční region – systém mostu

Siln ějším p řípadem je systém kontaktního území s oboustrann ě otev řenou hranicí umož ňující integraci obou spole čenství a tím, že nad centralistickými tendencemi už p řevládá přeshrani ční vazba či dokonce nová nadnárodní spole čnost.

Obr. 1-4 Hrani ční region – systém kontaktního území

Zdroj obr. 1-1 – 1-4: Strassoldo – Graffenberg (1974) in JE ŘÁBEK, Milan, et al. České pohrani čí- Bariéra nebo prostor zprost ředkování? . Praha : Academia, 2004. 296 s. ISBN 80-200-1051-3. Na hrani ční regiony a hranice m ůžeme pohlížet dv ěma úhly pohledu. Ty závisejí zejména na propustnosti hranice a ochot ě ke spolupráci:

• Na hranici a hrani ční regiony m ůžeme pohlížet jako na rozd ělující faktor (nástroj separace), tj. místo, které odd ěluje, • nebo na ní m ůžeme pohlížet jako na kontaktní místo .

11 1.3 Definice p řeshrani čního regionu Přeshrani ční region (n ěm. Grenzüberschreitende Region, angl. Cross-border Region) je regionem složeným z region ů na protilehlých stranách hranice. V pr ůběhu pokra čující integrace m ůže za čít získávat i vlastní identitu (subjektivní). Práv ě euroregiony jako přeshrani ční struktury m ůžeme vnímat jako p řeshrani ční geografické regiony. 7

Přeshrani čnost je d ůležitým aspektem vnímání spolupráce region ů. N ěkdy se m ůže stát, především vlivem p ůsobení podp ůrných program ů EU, že se pozornost soust řeďuje především na jednu stranu hranice a partner figuruje ve „spolupráci“ více mén ě formáln ě.

Přeshrani ční pohled je samotným p ředpokladem pro rozvoj opravdové p řeshrani ční spolupráce a potažmo rozvoj celého p řeshrani čního regionu. Jedná se o kvalitativn ě pokro čilé stádium spolupráce. Existuje jen málo region ů, které by byly svými obyvateli vnímány jako přeshrani ční. Rozvinout toto vnímání (rozší řit obzory o pohled p řes hranice) je často hlavním úkolem euroregion ů a cílem jejich práce spíše než výchozí situací.

1.4 Hrani ční efekt

Hranice na hrani ční region p ůsobí. Tento vliv hranice na region se nazývá hrani čním efektem. P ůsobení hrani čního efektu je významným z hlediska pochopení problematiky hrani čních region ů a jejich rozvoje. Intenzita p ůsobení hrani čního efektu závisí p ředevším na typu hranice (mí ře její otev řenosti) a na charakteru sousedních region ů.

R. Strassoldo-Graffenberg tvrdí, že „p ůsobení hrani čního efektu se bude zesilovat v extrémních situacích. V zav řeném p říhrani čním regionu roste význam bariérového hrani čního efektu , efektu, který znamená jednostrannou orientaci hrani čního regionu do vnitrozemí, a je ve své podstat ě posílením periferního efektu v pohrani čí v rovin ě jádro- periferie. Naproti tomu v otev řeném p říhrani čním regionu roste význam kontaktního hrani čního efektu . Ten znamená oslabení periferního efektu, nebo ť dochází k rozvoji vztah ů v novém hierarchickém systému, vztah ů p řes hranice“

http://www.globalpolitics.cz/clanek/preshranicni-struktury-eu.html - fnb-6#fnb-6 8

7 Definici euroregionu a r ůzným terminologickým význam ům slova euroregion se v ěnují následující kapitoly. 8 JE ŘÁBEK, Milan, et al. České pohrani čí-Bariéra nebo prostor zprost ředkování? . Praha : Academia, 2004. 296 s. ISBN 80-200-1051-3. s. 53.

12 Dále m ůžeme u otev řených hranic pozorovat difúzní efekt (prostupování r ůzných působících vliv ů skrze hranici) či efekt potencionáln ě diferen ční (p řítomnost hranice m ůže zp ůsobovat r ůst odlišností hrani čního regionu od ostatních region ů).

Hranice otev řená jen částe čně pak zp ůsobuje, že vlivy p řes hranice p ůsobí jen částe čně či modifikovan ě (tzv. filtra ční efekt) či jen lokáln ě kolem hrani čních p řechod ů (koncentra ční efekt). Míra, do jaké tyto efekty p ůsobí je dána nejen otev řeností hranice ale i její symetrií.

O. J. Martinez 9 rozlišuje v hrani čním regionu čty ři podoby hrani čního efektu: 1. hrani ční efekt odcizení; 2. hrani ční efekt koexisten ční; 3. hrani ční efekt koopera ční; 4. hrani ční efekt integra ční.

Hrani ční efekt odcizení popisuje uzav řenou hranici, kde nedochází k přeshrani ční kontakt ům. P ři postupném otevírání hranice a realizaci prvních omezených kontakt ů p ůsobí tzv. koexisten ční efekt . S vytvo řením hospodá řské a sociální komplementarity mezi sousedními regiony se rozvíjí p řeshrani ční spolupráce (efekt koopera ční ). To m ůže vést až k dalšímu meznímu p řípadu a to odstran ění hranic (integra ční efekt ). Obr. 1-5 Hrani ční efekty podle Martinézova modelu fungování p říhrani čních vztah ů

I. II.

zem ě A zem ě B zem ě A zem ě B

III . IV.

zem ě A zem ě B zem ě A zem ě B

Zdroj: MARTINEZ, O. J. Transnational frontiers: Cross-border linkages in Mexican border societies. In Journal of Borderland Studies. [s.l.] : [s.n.], 1990. s. 79-94.

9 MARTINEZ, O. J. Transnational frontiers: Cross-border linkages in Mexican border societies. In Journal of Borderland Studies. [s.l.] : [s.n.], 1990. s. 79-94.

13 1.5 Aplikace teoretických model ů na české hrani ční regiony Sou časná hranice České republiky je p ředevším politicko-geografického charakteru. Vymezuje státní území a odd ěluje Českou republiku od sousedních stát ů: N ěmecka, Rakouska, Slovenska a Polska. S tím jsou spojeny rozd ělující efekty hranice v oblastech spadajících do kompetencí národních stát ů uvedených v podkapitole 1.1 Teoretické vymezení hranice.

Tím, že je ČR spole čně se všemi svými sousedními zem ěmi členem Evropské unie, rozd ělující vliv hranice na oblasti, které členské státy p řevedly na nadnárodní úrove ň není tak radikální (u politik sdílených a dopl ňujících) či dokonce v ůbec neexistuje (u politik spole čných). 10

Mezi spole čné politiky pat ří p ředevším:

• Spole čná obchodní politika v č. spole čného celního sazebníku (v ůč i t řetím zemím). Mezi členskými státy EU existuje celní unie a na hranicích ČR se sousedními zem ěmi tedy nejsou vybírána žádná cla a neexistují kvantitativní restrikce. Tento obchod „je realizován v souladu s principy a pravidly vnit řního trhu EU.“ 11 • Měnová politika. To ovšem platí jen pro zem ě eurozóny. Tím, že ČR zatím nep řijala ani orienta ční datum pro zavedení eura, p ředstavují hranice stále d ělící m ěnovou čáru jednak se zem ěmi eurozóny (Rakousko, N ěmecko a Slovensko) a jednak se zem ěmi, které dosud používají své vlastní m ěny (Polsko). • Vnit řní trh, v rámci kterého dochází do zna čné míry k realizaci tzv. 4 svobod: volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu. V pohybu zboží a kapitálu již neexistuje mnoho překážek. Co se tý če služeb a pohybu pracovní síly, existují stále n ěkterá omezení či přechodná období. Snahy o harmonizaci jsou v rámci sdílených politik realizovány v oblastech jako je:

• ob čanství; • hospodá řská a m ěnová unie; • zemědělství a rybolov; • vízová, p řist ěhovalecká a azylová politika; • doprava;

10 Kategorizace politik vychází z rozd ělení politik oficiáln ě používaného Evropskou komisí (resp. Zastoupením Evropské komise v ČR). Viz: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/abc/policies/index_cs.htm. 11 CIHELKOVÁ, Eva, et al. Evropská integrace - Evropská unie . Praha : Oeconomica, 2004. 377 s. ISBN 80- 245-0854-0. s. 77.

14 • hospodá řská sout ěž; • dan ě; • sociální politika; • životní prost ředí; • ochrana spot řebitele; • regionální politika, hospodá řská a sociální soudržnost, atd. Unie hraje, i když jen dopl ňkovou, roli rovn ěž v následujících oblastech:

• zam ěstnanost a hospodá řská politika; • vzd ělávání a školství; • kultura; • ve řejné zdraví; • věda a výzkum, apod.. Hranice ČR jsou zárove ň hranicemi etnickými a jazykovými. Co se náboženství a kultury tý če, pat ří ČR se sousedními státy do stejné skupiny k řes ťanských zemí s podobnými kulturními evropskými ko řeny.

Hranice ČR lze z politickogeografického pohledu považovat za um ělé (antropogenní) nicmén ě s prvky p řírodnosti (v ětšina hrani čních území je hornatých). Dle rozsahu jsou hranicemi liniovými.

Co se tý če ekonomické vysp ělosti region ů na obou stranách hranice byla v povále čné historii situace odlišná podle toho, zda se jednalo o hranici v rámci bývalého východního bloku (hranice s Polskem a bývalou NDR 12 ), kde se dá hovo řit o diferen čně symetrické hranici 13 . Hranice se „západem“ (NSR, Rakousko) byly zna čně nesymetrické. Vzhledem ke své velké mí ře uzav řenosti však difúzní efekt tém ěř nep ůsobil.

Na naše hranice je velmi zajímavý pohled historický. Relativn ě často se m ěnily v čase hranice samotné, m ěnil se i jejich charakter. V pr ůběhu času lze sledovat jejich uzav ření v č. extrémního p řípadu „železné opony“ i jejich postupného znovuotevírání v posledních letech. Úplná historická analýza vývoje hranice p řesahuje rámec této práce, nicmén ě pro euroregiony v ČR je relevantní zejména vývoj po „pádu železné opony“. Toto období bylo charakterizováno 2 tendencemi:

12 Politická státní hranice se Slovenskem do rozd ělení Československa neexistovala. 13 Diferen čně proto, že i když celková ekonomická úrove ň nebyla tak rozdílná, existovaly druhy zboží, které byly jinak dostupné na r ůzných stranách hranice a proto existovala poptávka po jeho dovozu (a ť již legálnímu či nelegálnímu) ze zahrani čí.

15 • integra ční – proces p řípravy na vstup a samotný vstup do EU a následná další integrace v rámci EU; • desintegra ční – rozpad československé federace na dva samostatné státy – ČR a SR. Proces integrace s sebou nesl postupné snižování rozd ělujícího vlivu hranice a jeho sou částí byl i za čátek a rozvoj p řeshrani ční spolupráce a vznik prvních euroregion ů. D ůležitou sou částí tohoto procesu bylo i využívání podp ůrných prost ředk ů EU k rozvoji p řeshrani ční spolupráce. V tomto ohledu jsou pro prostupnost hranic klí čové dv ě události a to jednak vstup ČR do EU v roce 2004 a následn ě pom ěrn ě opožd ěný vstup ČR do Schengenského prostoru 14 resp. zrušení hrani čních kontrol na vnit řních hranicích EU. Nicmén ě ani vstup do Schengenu neznamená dokonalou propustnost hranic, protože p řekra čování hranic je dále regulováno v doprav ě skrze dopravní zna čení 15 a v případ ě p ěších nap ř. skrze opat ření ochrany p řírody.

Desintegra ční proces m ěl zase za následek vytvo ření nové státní hranice uvnit ř bývalého státu se všemi z toho vyplývajícími d ůsledky. Tento rozd ělující vliv byl postupn ě oslabován práv ě vlivem integra čních proces ů, které se odehrávaly již na vnit řní hranici EU (jak ČR tak SR byly členskými zem ěmi EU).

Územní vymezení euroregion ů, je v ětšinou ovlivn ěno všemi d říve uvedenými p řístupy ve vymezení hrani čního regionu (objektivním, subjektivním i pragmatickým p řístupem). Pro rozhodnutí založit euroregion a územn ě jej definovat je charakteristické ovlivn ění tohoto rozhodnutí objektivními i subjektivními vlivy. Často se jedná o území, které má spole čný historický vývoj a podobné charakteristiky. D ůležitým aspektem je rovn ěž subjektivní vnímání euroregionu jako spole čného místa pro život, i když tento aspekt se spíše stává cílem euroregionu, než aby byl do zna čné míry determinující charakteristikou p ři samotném jeho vzniku. P řevažujícím aspektem je pragmatické vymezení – tj. geografické vymezení euroregionu – většinou je p římo v zakladatelské smlouv ě uvedeno na jakém teritoriu bude euroregion fungovat. D ůležitou roli (jeden z pragmatických aspekt ů) hrají i pravidla stanovená EU pro čerpání prost ředk ů na podporu p řeshrani ční spolupráce.

Na základ ě v podkapitole 1.2 uvedených modelových p říklad ů charakteru hrani čních region ů lze charakterizovat situaci v hrani čních regionech České republiky (potažmo

14 Část Schengenského acquis, které nebylo vázané na Schengenský informa ční systém, jsme aplikovali již od svého vstupu – tj. ješt ě p řed samotným viditelným odstran ěním hrani čních kontrol. 15 V oblasti dopravního p řekra čování hranic došlo vstupem do Schengenu ke zm ěně režimu z regulace formou mezinárodních smluv na regulaci pomocí dopravního zna čení. Paradoxn ě se jedná o složit ější jednání, kdy je pot řeba dohody n ěkolika r ůzných dopravn ě správních subjekt ů. Problémem je rovn ěž evidence režim ů hrani čních p řechod ů resp. dopravních spojení p řekra čujících státní hranice.

16 v euroregionech). Česká hranice se sousedními státy do zna čné míry p ůsobí kontaktn ě, nicmén ě akté ři p řeshrani ční spolupráce na lokální či regionální úrovni jsou stále pod vlivem centralistického řízení státu ( čelí dost ředivým tendencím). I když lze hodnotit p řeshrani ční kontakty v některých regionech jako velmi intenzívní, stále u region ů (i u obyvatelstva) převládá národní p říslušnost a to i navzdory tomu, že p řeshrani ční spolupráce p ředstavuje významný prvek v život ě a rozvoji regionu. O p řeshrani ční identit ě a nadnárodní spole čnosti zatím hovo řit nem ůžeme. Viz následující obrázek.

Obr. 1-6 Vztahy v hrani čních regionech ČR

Zdroj: vlastní návrh (modifikace Strassoldo – Graffenbergova modelu). Na české hrani ční regiony tedy m ůžeme pohlížet p ředevším díky rozvíjející se p řeshrani ční spolupráci spíše jako na kontaktní místo než jako na nástroj separace.

Co se tý če základní filosofie p řeshrani ční spolupráce, lze ji velmi dob ře aplikovat na hranice České republiky. Hranice m ěla v minulosti vhledem ke své uzav řenosti zna čně rozd ělující charakter. Nejvýrazn ější to bylo na hranicích se SRN s Rakouskem, ale i hranice s Polskem a NDR nebylo možno charakterizovat jako otev řené. Díky centralistickému uspo řádání státu se v příhrani čních regionech za čala projevovat jejich perifernost se všemi negativními d ůsledky. Po válce navíc došlo ve v ětší části pohraničí k odsunu p ůvodního obyvatelstva a následnému dosídlení pohrani čí. I když zpo čátku existovala systematická pomoc pohrani čí, postupn ě od ní bylo upušt ěno a pohrani čí se až na výjimky nevyvíjelo tak dynamicky jako centrální oblasti. K hranicím byla často přesouvána tzv. „špinavá“ výroba zne čiš ťující životní prost ředí. Na hranicích „železné opony“ zase došlo z vojensko- strategických d ůvod ů k úplnému vylidn ění a likvidaci veškeré lidské aktivity (nap ř. likvidace celých vesnic na Šumav ě16 ).

16 Do t ěchto vyprázdn ěných oblastí došlo k umíst ění pouze posádek pohrani ční stráže.

17 Po pádu železné opony dochází v českém pohrani čí k dramatickému rozvoji p řeshrani čních kontakt ů a následn ě i systematické p řeshrani ční spolupráce. Již v roce 1991 byl založen první euroregion – Euroregion Nisa. P ři dnešní návšt ěvě pohrani čí je jeho p řem ěna velmi patrná, i když ješt ě stále v porovnání s centrálními oblastmi nedosahuje shodné úrovn ě rozvoje.

O p řeshrani čních regionech s vlastní identitou zatím na hranicích ČR hovo řit nem ůžeme. Jako p řeshrani ční regiony m ůžeme vnímat zp ůsobilá území pro podporu z jednotlivých program ů podporující p řeshrani ční spolupráci. Ta jsou ale spíše deklaratorn ě vymezená pro celé hranice pro pot řeby programování pomoci ze strany EU. Druhou kategorií p řeshrani čních region ů jsou práv ě euroregiony. K charakteru p řeshrani čního regionu mají blíže, nebo ť jsou enšího geografického rozsahu a vznikly v ětšinou zdola. Nicmén ě ani u euroregion ů nem ůžeme zatím hovo řit o opravdovém p řeshrani ční regionu. Takovýto stav je spíše cílem fungování euroregionu než charakteristikou sou časné situace.

V hrani čních regionech ČR se m ůžeme setkat často s velmi výrazným p ůsobením r ůzných hrani čních efekt ů, které se se zm ěnami charakteru hranic m ěnily. V souvislou s fungováním euroregion ů lze vypozorovat jeden efekt, který by se dal nazvat efektem aktivit a koordinace. Tím, že obce ležící v blízkosti státních hranic čelí spole čným problém ům, jsou často motivovány na řešení t ěchto problém ů spolupracovat jednak mezi sebou navzájem (na české stran ě hranice) a jednak i s obcemi na druhé stran ě hranice.

1.6 Filosofie p řeshrani ční spolupráce Jak již bylo uvedeno v podkapitole 1.2, na hrani ční regiony a hranice m ůžeme pohlížet dv ěma úhly pohledu. Ty závisejí zejména na propustnosti hranice a ochot ě ke spolupráci. Jedním úhlem pohledu na hranici je vnímání hranice jako rozd ělujícího faktoru (resp. nástroje separace). Druhým opa čným úhlem pohledu je vnímání hranice jako kontaktního místa .

Tyto dv ě mezní situace jsou d ůležité pro formulaci základní filosofie p řeshrani ční spolupráce. Jejím cílem je totiž p řem ěna regionu s rozd ělujícím vlivem státní hranice na region kontaktní, kde hranice naopak spojuje a má integra ční charakter.

První z výše uvedených situací vnímá státní hranice jako rozd ělující národní státy. Přestavují hranice vlivu a jurisdikce jednotlivých stát ů. I když se v realit ě jedná jen úzkou

18 linii 17 procházející po povrchu zem ě, p ředstavují d ělící čáru mezi r ůznými da ňovými systémy, sociálními systémy, systémy zdravotní pé če, vzd ělávacími systémy, ú ředními jazyky, často měnami, pravidly silni čního provozu, v některých p řípadech i m ěrnými jednotkami či časovými pásmy.

Hranice tedy rozd ěluje. Stanovuje rozhraní. Geograficky vymezuje (rozd ěluje) území, kde na obou stranách hranice platí odlišná pravidla. 18 V minulosti často rozd ělovala i viditeln ě. Klasický je p říklad železné opony, kdy na míst ě hranic vyrostly odd ělující ploty a zátarasy z ostnatých drát ů.

1.6.1 Znevýhodn ění hrani čních region ů Periferní postavení hrani čních oblastí zp ůsobené rozd ělujícím vlivem hranice s sebou nese mnohá znevýhodn ění. V porovnání s centrálními oblastmi státu disponují zpravidla mén ě vyvinutou infrastrukturou. V dnešní dob ě tato skute čnost p ředstavuje hlavní p řekážku pro hospodá řský rozvoj. V hrani čních regionech zpravidla existuje menší nabídka pracovních míst a tím i vyšší nezam ěstnanost. Po dlouhá léta docházelo k odlivu schopných a talentovaných mladých lidí z těchto region ů do center, kde mohli najít adekvátní uplatn ění. Také nabídky v oblasti vzd ělávání jsou v těchto oblastech v porovnání s centry omezené. Stru čně shrnuto, kvalita života v příhrani čních oblastech nedosahuje takové úrovn ě jako v oblastech centrálních. V minulosti byly k hranicím (na obou stranách) p řesouvány ekologicky náro čné výroby (elektrárny, chemický pr ůmysl,…). Jejich d ůsledkem často trpí p říhrani ční oblasti zna čnou ekologickou zát ěží. Všechny tyto skute čnosti p ředstavují faktory, které omezují rozvoj p říhrani čních region ů a vytvá řejí z nich specifickou oblast se specifickými problémy.

1.6.2 P řeshrani ční spolupráce jako zp ůsob p řekonání znevýhodn ění Tak jak byl vznik problém ů zap říčin ěn polohou u státních hranic – p řesn ěji řečeno jejich uzav řeností, musí podstata řešení problém ů spo čívat ve spolupráci p řes hranice (jejich překonáním). Existují problémy, které svou podstatou a p ůvodem vyžadují spolupráci subjekt ů na obou stranách hranice.

Přeshrani ční spolupráci lze tedy definovat jako spolupráci lidí, institucí, samosprávných obcí nebo region ů či dalších subjekt ů podnárodní úrovn ě z rozdílných stran hranice. V němčin ě se používá výraz „grenzüberschreitende Zusammenarbeit“, což v doslovném

17 O hranicích se nej čast ěji hovo ří jako o liniích, nicmén ě p řesn ější by bylo hovo řit o hrani čních plochách. Lze si ji p ředstavit jako plochu vycházející z nitra zem ě, protínající zemských povrch a odd ělující i vzdušný prostor stát ů. Hrani ční linie je pouze pr ůse číkem této plochy a zemského povrchu. 18 Pokra čující integrací Evropy se ve stále v ětší oblasti p ůsobnosti stát ů pravidla harmonizují či dokonce sjednocují. P řesto rozdílná pravidla existují v mnoha oblastech, do kterých unie nezasahuje.

19 překladu znamená hranice p řekra čující spolupráce (n ěkdy rovn ěž grenzübergreifende – hranice p řesahující). Jedná se tedy o spolupráci, která svým obsahem p řesahuje hranice a má dopad na ob ě strany hranice.

Základní myšlenkou evropské integrace je odbourávání a p řekonávání státních hranic.

Problematiku p řesn ě vystihuje citát bývalého p ředsedy Evropské komise Romana Prodi, který o p řeshrani ční spolupráci prohlásil: „ Přestože z geografického hlediska stojí na periferii, tvo ří hrani ční regiony v našem epochálním projektu centrální prvek. Byly d ůvodem mnoha krvavých válek v minulosti, a musí se proto stát hnací silou našeho vývoje v budoucnosti. Přeshrani ční spolupráce se ukázala jako ideální nástroj pro posílení ekonomického r ůstu těchto region ů a sou časn ě vytvo ření vpravd ě evropského ducha, který dokáže z kdysi kritických čar zlomu vybudovat pevná pouta integrace. ”19

Základní teze p řeshrani ční spolupráce jsou shrnuty v Evropské chart ě hrani čních a přeshrani čních region ů:

„Hranice jsou „jizvami historie“, které s sebou nesou četné nevýhody zejména pro hrani ční regiony. P řeshrani ční spolupráce v Evrop ě je nezbytná, protože tyto nevýhody pomáhá kompenzovat a zlepšuje životní podmínky místních obyvatel. Pro jakoukoliv p řeshrani ční spolupráci tvo ří nezbytné p ředpoklady ochota navzájem se poznávat, porozum ění a vzájemná důvěra.

Po druhé sv ětové válce za čaly národy Evropy, jejich regiony a obce klást odpor t ěmto problém ům, které byly možná opodstatn ěné historicky, ale z hlediska ekonomického či kulturního nem ěly reálný základ. Dnešní hranice zdaleka p řerostly svou p ůvodní roli bariéry. Přetrvávají ekonomické, spole čenské a právní rozdíly, zvlášt ě podél vn ějších hranic sou časné EU se st řední a východní Evropou, podél hranic v rámci východní Evropy samotné a v oblasti St ředomo ří. V důsledku p řistoupení p řidružených stát ů k EU a funk čnější spolupráce na nových vnit řních i vn ějších hranicích EU budou tyto hrani ční regiony sloužit také jako mosty mezi národy a postupn ě tak p řekonávat jejich izolaci a opomíjení. Tento vývoj se stane prubí řským kamenem evropského sjednocování a integrace.“ 20

19 Romano Prodi In: GABBE, Jens, MALCHUS, Viktor von. 30 Years of Working Together : AEBR Anniversary Brochure . Gronau : AEBR, 2001. 25 s. 20 Evropská charta hrani čních a p řeshrani čních region ů, podepsaná 20. listopadu 1981 v Euroregiu (N ěmecko/Nizozemsko) a dopln ěná 1. prosince 1995 ve m ěst ě Szczecin, Euroregion Pomerania (Polsko/N ěmecko).

20 V ideálním p řípad ě se tak skrze p řeshrani ční spolupráci stává z regionu a hranice, která rozd ěluje, kontaktní místo a spole čný životní prostor – p řeshrani ční region.

Jelikož p řeshrani ční spolupráce ve vysp ělejší fázi zpravidla vyžaduje jisté institucionální zabezpe čení, více se fenoménu p řeshrani ční spolupráce, p ředevším jejímu rozvoji v povále čném období, v ěnuje kapitola č. 2 - Struktury podporující p řeshrani ční spolupráci (institucionální zabezpe čení p řeshrani ční spolupráce).

1.7 P řeshrani ční spolupráce jako specifický druh spolupráce p řes hranice Pro jasné vymezení pojmu p řeshrani ční spolupráce je pot řeba definovat i další formy spolupráce v ětšího geografického rozsahu. P ři spolupráci p řes národní hranice rozlišujeme následující druhy spolupráce:

• přeshrani ční spolupráce; • meziregionální spolupráce (n ěkdy nazývaná rovn ěž interregionální); • transnárodní spolupráce.

Tab. 1-1 Kategorie struktur hranici p řesahující spolupráce

Přeshrani ční spolupráce Transnacionální spolupráce Interregionální spolupráce

Komplexní spolupráce Spolupráce mezi státy (p řípadn ě Spolupráce mezi regionálními a regionálních a místních za ú časti region ů) k jednomu místními institucemi p řevážn ě orgán ů podél hranice – odbornému tématu (nap ř. územní v jednotlivých sektorech zahrnuje všechny oblasti života plánování). Zahrnuje velká s vybranými aktéry (nepokrývá se zapojením všech aktér ů související území. všechny oblasti života) Do zna čné míry organizovaná Organizace je zpravidla ve vývoji Organizace dosud není jelikož existuje již delší tradice v pop ředí, neexistuje dlouhá tradice Propojení v rámci Evropského Propojení není zcela Propojení p ředevším v rámci sdružení hrani čních region ů organizováno – existují snahy Shromážd ění evropských (AEBR) v rámci mezinárodních institucí region ů (AER), ale nap ř. také (nap ř. Rada Evropy, Severská v rámci CRPM. rada, CRPM – Konference evropských pob řežních region ů) Zdroj: AEBR. Praktický pr ůvodce pro p řeshrani ční spolupráci. 3. aktualiz. vyd. Brusel : Evropská komise, 2000. 383 s. Dostupný z www: http://www.aebr.net/publikationen/pdfs/lace_guide.cz.pdf

21 Struktury fungující v rámci výše uvedených druh ů spolupráce se liší rozsahem spolupráce (množstvím řešených problémových oblastí), stupn ěm organiza čního zajišt ění a také mírou vzájemného propojení.

1.8 Akté ři p řeshrani ční spolupráce Přeshrani ční spolupráce se týká p ředevším místních a regionálních orgán ů – tedy tzv. subnárodních subjekt ů. Ty jsou hlavní hybnou silou rozvoje spolupráce. Místní regionální orgány (samosprávy) tak vstoupily na pole p ůsobnosti d říve vyhrazené centrálním vládám. 21

Spolupráce se ale neodvíjí jen mezi t ěmito orgány, ale jak se její rozsah zv ětšoval, zapojovaly se do spolupráce i další relevantní subjekty. Rozvíjela se nap ř. spolupráce hospodá řských komor v oblasti podpory podnikání, či mate řských, základních, st ředních i vysokých škol v oblasti vzd ělávání, dále je do spolupráce zapojen ve velké mí ře i neziskový sektor (p ředevším v oblasti životního prost ředí, kultury či sportu.

Na po čátku spolupráce v ČR stály p ředevším obce a m ěsta (n ěkde byly rovn ěž aktivní okresní ú řady). V té dob ě ješt ě neexistovaly kraje, ovšem po jejich vzniku p řirozen ě i tato nová úrove ň samosprávy navázala p řeshrani ční kontakty s regiony na druhé stran ě hranice. Do p řeshrani ční spolupráce se ale krom ě místních a regionálních orgán ů zapojovaly i další subjekty – p ředevším vzd ělávací instituce, hospodá řské komory či neziskový sektor.

1.9 Intenzita a formy p řeshrani ční spolupráce

Podle intenzity lze p řeshrani ční spolupráci rozd ělit do n ěkolika stup ňů :22

• žádné vztahy; • vým ěna informací; • konzultace; • negativní koordinace (zam ěř ené na omezení problém ů); • pozitivní koordinace (sledující spole čný cíl); • kooperace;

21 Pro územní plánování či dopravu byly v 60. a 70. letech uzavírány r ůzné dvoustranné či vícestranné mezivládní dohody bez možnosti ú časti místních a regionálních ú řad ů. P řeshrani ční spolupráce místních a regionální ú řad ů obsahovala i tyto oblasti. 22 Viz LEZZI, M.: Raumordnungspolitik in europäischen Grenzregionen zwischen Konkurrenz und Zusammenarbeit. Untersuchungen an der EG-Aussengrenze Deutschland-Schweiz,. Wirtschaftsgeographie und Raumplanung, Vol. 20, Universität Zürich, Zürich 1994, 252 s.

22 • integrace. Intenzita spolupráce má obvykle vliv na vývoj její formy, i když i v rámci každé formy může být intenzita spolupráce r ůzná.

Z hlediska formy spolupráce lze rovn ěž vypozorovat n ěkolik vývojových stup ňů :

• Neformální spolupráce . Zna čný objem spolupráce v minulosti i v sou časnosti probíhá neformáln ě. Spolupráce funguje na základ ě nepsané dohody, není nijak formalizována. • Podepsané dohody o spolupráci . Jedná se o za čátek formalizace spolupráce. V této kategorii je pot řeba rozlišovat mezi dv ěma druhy smluv: o Krátkodobé ad hoc smlouvy p ředevším uzavírané pro ú čely projektu (n ěkteré programy vyžadovaly resp. vyžadují tento písemný závazek k projektové spolupráci). o Dlouhodobé smlouvy zakládající nap ř. konzulta ční nebo koordina ční mechanismy mezi r ůznými subjekty - v ětšinou místními či regionálními orgány. • Spole čné subjekty (struktury) bez právní subjektivity . Jedná se o vyšší formu spolupráce, která již není krátkodobá a za číná být systematicky podporována a rozvíjena. • Spole čné subjekty s právní subjektivitou. N ěkteré subjekty mohou mít svoji právní subjektivitu a to bu ď podle soukromého nebo ve řejného práva.

1.10 Obsah spolupráce Rozsah spolupráce je ur čován porovnáním pravomocí p říslušných orgán ů na obou stranách hranice. Tyto orgány mohou rozvíjet spolupráci pouze v rámci svých spole čných pravomocí a kompetencí. Rozsah závisí na n ěkolika faktorech: nap ř. politické v ůli, tradici spolupráce či disponibilních finan čních prost ředcích. „Konkrétní spolupráce pak m ůže mít podobu nezávazných nekonkrétních politických deklarací ale i bílých knih či víceletých dlouhodobých rozvojových plán ů s identifikací d ůležitých projekt ů k realizaci“ 23 .

23 Mission Opérationnelle Transfrontalière. Practical guide to tranfrontier co-operation. [s.l.] : Council of Europe, 2006. 67 s. Dostupný z www: http://www.coe.int/t/e/legal_affairs/local_and_regional_democracy/ documentation/library/transfrontier_cooperation/practical_guide_en.pdf.

23 Obsah spolupráce m ůže být rovn ěž velmi rozmanitý. Spolupráce m ůže být úzce zam ěř ena na n ěkteré konkrétní oblasti. Cílem nejvysp ělejších struktur je rozvoj spolupráce ve všech oblastech lidského života.

1.11 Motivy zapojení se do p řeshrani ční spolupráce Faktory mající vliv na rozvoj p řeshrani ční spolupráce již byly uvedeny výše. Lze na n ě pohlížet jako na impulsy či faktory spojené s vytvá řením možností pro rozvoj p řeshrani ční spolupráce.

Je zajímavé sledovat rovn ěž motivy , které vedou jednotlivé subjekty k zapojení se do přeshrani ční spolupráce. Je možné vysledovat dva hlavní motivy mající velký vliv na kvalitu spolupráce:

• První motivem je spolupráce samotná. Hlavním motivem je rozvíjet spolupráci, protože existují problémy, které lze řešit pouze spole čně s partnery nebo lze celkového rozvoje snadn ěji dosáhnout spole čně než samostatn ě. D ůležité jsou dobré sousedské vztahy, budování d ůvěry, koordinace či spole čné plánování. Spolupráce vychází z reálné pot řeby spolupracovat. • Naproti tomu existuje v poslední dob ě velmi silný finan ční motiv , kdy primárním cílem je p řísun dotací a spolupráce je vnímána pouze jako prost ředek pro jejich získání.

1.12 Vývoj p řeshrani ční spolupráce v Evrop ě Po čátek p řeshrani ční spolupráce, tak jak o ní v dnešním slova smyslu hovo říme, se datuje do doby po druhé sv ětové válce, kdy se za čala rozvíjet p ředevším na hranicích N ěmecka s Nizozemskem. Do tohoto období se datují dv ě mezní události. V roce 1958 byl založen kolem m ěsta Gronau první euroregion jako vysp ělá institucionální forma p řeshrani ční spolupráce – EUREGIO (od n ěj je i odvozen obecn ější název podobných struktur – euroregiony). První doporu čení Rady Evropy, které se týkalo p řeshrani ční spolupráce a pozd ěji p řisp ělo k vzniku Madridské rámcové úmluvy, bylo vydáno v roce 1966. 24

Nejv ětší rozvoj p řeshrani ční spolupráce zaznamenala od za čátku devadesátých let minulého století. Hlavními faktory byly následující skute čnosti:

24 Recommendation 470 (1966) on the draft Convention on European co-operation between local authorities.

24 • politické zm ěny v zemích st řední a východní Evropy (SVE) otev řely cestu k postupnému odstra ňování rozd ělujícího vlivu hranic a rovn ěž vedly k novému druhu komunální a regionální politiky; • prohlubující se integrace uvnit ř Evropské unie, kde p řeshrani ční spolupráce hrála významnou roli v regionální politice EU snižující rozdíly mezi evropskými regiony; • postupné rozši řování EU, v rámci kterého p řeshrani ční spolupráce hrála velmi důležitou úlohu v procesu p řípravy nových členských zemí na vstup do EU a následn ě i jejich integrace; • přeshrani ční spolupráce rovn ěž byla významným nástrojem v rozvoji vztah ů se sousedními zem ěmi bez statutu kandidátských zemí. Na samotném po čátku se spolupráce odehrávala na místní úrovni mezi sousedícími ve řejnými orgány, jež spadaly pod r ůzné národní právní systémy. Spolupráce se rozvíjí v oblastech spole čného zájmu jako je životní prost ředí, sociáln ě- hospodá řské otázky, mobilita, atd. To dokazuje existenci vzájemných závislostí (interdependencí) t ěchto orgán ů – geografických, hospodá řských, urbánních i environmentálních. Spolupráce tedy vycházela z konkrétních pot řeb partner ů.

Spolupráce m ůže být velmi r ůznorodá. První iniciativy byly zam ěř eny na vytvo ření spole čných oblastí pro poskytování služeb a zam ěstnanost (service and employment areas), ale postupn ě se p řeshrani ční spolupráce rozší řila na všechny oblasti lidského života s cílem zvýšit kvalitu života v příhrani čí. Spolupráce se postupn ě rozvinula na tradi čních hranicích i hranicích nových, zahrnuje v sob ě jak velké infrastrukturní projekty tak i malé kulturní projekty, odehrává se v řídce osídlených oblastech i ve velkých m ěstech.

1.13 Vývoj p řeshrani ční spolupráce v České republice V České republice se za čala p řeshrani ční spolupráce rozvíjet po čátkem devadesátých let práv ě díky většin ě výše zmín ěných faktor ů. Základním p ředpokladem v ůbec pro za čátek spolupráce byly politické zm ěny po roce 1989.

Především ze strany obcí z příhrani čí existovala zpo čátku poptávka po „jakýchkoliv kontaktech p řes hranici“ vycházející z komunika čního deficitu zp ůsobeného pom ěrn ě velkou uzav řeností hranice. Dalo by se říci, že z po čátku hrála roli i ur čitá míra zv ědavosti ve vztahu k „staronovým“ soused ům na druhé stran ě hranice. Kolem t ěchto prvních osobních kontakt ů

25 pak byla dále rozvíjena myšlenka systematického rozvoje p řeshrani ční spolupráce v č. její institucionalizace. První euroregion na území ČR vznikl v roce 1991 (Euroregion Nisa).

V po řadí dalším motivem p řeshrani čních kontakt ů bylo řešení spole čných problém ů, které bylo d říve kv ůli uzav řenosti hranic nemožné. Jednalo se p ředevším o oblast životního prost ředí.

Pozd ěji se spolupráce zam ěř ila na zvýšení prostupnosti hranice (rozvoj „most ů“ p řes hranice ). Úsilí bylo sm ěř ováno na otevírání nových hrani čních p řechod ů jak pro automobily tak turistických p řechod ů se zjednodušeným režimem a budování odpovídající dopravní infrastruktury.

Snad nejvýznamn ějším stimulem pro rozvoj spolupráce v místech, kde ješt ě neexistovala, byla finan ční podpora této spolupráce ze strany EU – z předvstupního programu PHARE CBC (na vn ějších hranicích EU). Tato podpora byla postupn ě rozší řena i na další hranice. Podrobn ě se tomuto problému v ěnuje samostatná kapitola v ěnovaná podpo ře p řeshrani ční spolupráce v ČR a roli euroregion ů.

1.14 Podpora p řeshrani ční spolupráce V posledních desetiletích se možnosti místních a regionálních ú řad ů spolupracovat p řes hranice velmi výrazným zp ůsobem rozší řily. Již byly uvedeny hlavní faktory. Dalším výrazným stimulem pro spolupráci byla její systematická podpora p ředevším ze strany dvou významných evropských organizací: Rady Evropy a Evropské unie.

Jak Rada Evropy tak Evropská unie poci ťují d ůležitost p řeshrani ční spolupráce a stanovily si její podporu jako jednu ze svých priorit. Ve Víde ňské deklaraci Rady Evropy z 9. října 1993 se uvádí: „Vytvo ření tolerantní a prosperující Evropy nezáleží jen na spolupráci mezi státy. Rovn ěž vyžaduje p řeshrani ční spolupráci mezi místními a regionálními ú řady, bez rozporu s ústavou a územní integritou každého státu.“ 25 Ve vysv ětlujícím memorandu Evropské komise k návrhu na řízení Evropského seskupení pro p řeshrani ční spolupráci (EGCC) se uvádí: „Harmonický rozvoj celého území Spole čenství a posílení hospodá řské,

25 Rada Evropy. Víde ňská deklarace : podepsaná dne 9. října 1993 [online]. c2004 [cit. 2007-12-14]. Dostupný z WWW: https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=621771&BackColorInternet=9999CC&BackColorIntranet=FFBB55&Back ColorLogged=FFAC75>.

26 sociální a územní soudržnosti vyžaduje posílení p řeshrani ční spolupráce a p řijetí opat ření, která jsou pot řebná pro zlepšení podmínek jejího provád ění.“ 26

I když mají ob ě instituce podobné cíle, jejich podp ůrné aktivity se liší. Rada Evropy se více zam ěř uje na podporu spolupráce skrze vytvá ření právních podmínek. Evropská unie poskytuje finan ční podporu.

Rada Evropy se ve svých aktivitách na podporu p řeshrani ční spolupráce zam ěř uje na 3 oblasti:

• vytvá ří mezinárodní legislativu podporující p řeshrani ční spolupráci. Jedná se především o Madridskou rámcovou úmluvu a její dva protokoly; • podporuje koncept přeshrani ční spolupráce organizováním r ůzných konferencí a seminá řů ; • poskytuje poradenství a pomoc ve form ě školení subjekt ům na národní i regionální úrovni. Dále vypracovává Rada Evropy zprávy, studie či výzkumné práce v oblasti p řeshrani ční spolupráce.

Pro Evropskou unii p ředstavuje p řeshrani ční spolupráce významný nástroj jak pro podporu vnit řní soudržnosti, tak pro podporu dobrých sousedských vztah ů se zem ěmi na vn ější hranici unie. EU poskytuje na tuto spolupráci velmi významné finan ční prost ředky, které nesloužily jen k rozvoji stávající spolupráce, ale byly i významným stimulem nových koopera čních vztah ů. EU rovn ěž vnesla do rozvoje p říhrani čních oblastí prvek programování. Dlouhou dobu byla p řisuzována EU tato finan ční role, naopak legislativní úprava p řeshrani ční spolupráce byla doménou Rady Evropy. V posledních letech došlo ale k významnému posunu a to p ředevším schválením na řízení o Evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), které umož ňuje zakládat ve členských státech EU sdružení s přeshrani ční právní subjektivitou.

Další d ůležitou organizací podporující p řeshrani ční spolupráci a hájící zájmy hrani čních region ů je Asociace evropských hrani čních region ů – AEBR.

26 Návrh na řízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sdružení pro p řeshrani ční spolupráci (ESPS) - KOM(2004) 496 v kone čném zn ění 2004/0168 (COD) : [s.l.] : Ú řední v ěstník Evropské unie, 2004. 8 s. Dostupný z WWW: .

27 1.15 Definice euroregionu Na tomto míst ě bude definován pojem euroregion. Jeho charakteristiky a tím i formulování jeho obsáhlejší definice bude sou částí další kapitoly v ěnující se p římo institucionálnímu zabezpe čení p řeshrani ční spolupráce. Podrobná charakteristika a (na základ ě této charakteristiky formulovaná) detailn ější definice euroregion ů v České republice je p ředm ětem st ěžejní kapitoly této práce (kap. 3 Komparativní analýza euroregion ů).

1.15.1 Problém pojetí euroregionu Nejd říve je zapot řebí up řesnit používání samotného pojmu euroregion v českém jazyce.

Národní vs. p řeshrani ční Z pohledu ší ře vnímání euroregionu m ůžeme za euroregion ozna čovat:

• Jednu z národních částí p řeshrani čního euroregionu. • Celý p řeshrani ční euroregion – tj. všechny (v p řípad ě České republiky dv ě či t ři) části euroregionu jako jeden celek . Geografický vs. institucionální Euroregion rovn ěž m ůžeme vnímat z pohledu obsahového v dalších dvou následujících rovinách:

• Geograficky – jako území, kde se odehrává spolupráce. • Institucionáln ě – jako organizaci, která byla z řízena za ú čelem rozvoje této přeshrani ční spolupráce. Úhel pohledu národní vs. p řeshrani ční lze aplikovat na ob ě obsahové varianty euroregionu - geografickou i institucionální. Vznikne tak matice pojmu euroregion, kde každá ze čty ř variant má odlišný význam:

Tab. 1-2 Významová matice pojmu euroregion

Úhel pohledu (vnímání Geografický Institucionální euroregionu) Národní území, kde p ůsobí národní samotný právní subjekt část euroregionu (z něhož sdružující členy národní části pocházejí členové národní euroregionu – v ětšinou sdružení části euroregionu) mající právní subjektivitu Přeshrani ční přeshrani ční území ve přeshrani ční kterém se odehrává organizace/instituce sdružující přeshrani ční spolupráce národní sdružení – se

28 (skládající se ze všech spole čnými orgány ( často bez národních částí) právní subjektivity)

Z geografického hlediska tak m ůžeme mít na mysli území jedné národní části euroregionu či celé p řeshrani ční území. P řevažuje v ětšinou p řeshrani ční aspekt.

Z hlediska institucionálního hovo říme bu ď o národní části jako o instituci či organizaci nebo máme na mysli instituci p řeshrani ční se svými spole čnými orgány. Jak je z následující analýzy patrné, nemá tato p řeshrani ční instituce v ětšinou svoji vlastní právní subjektivitu. Z hlediska institucionálního tedy p řevažuje spíše národní aspekt.

1.15.2 Definice euroregionu V této publikaci zkoumáme institucionální aspekty přeshrani ční spolupráce a tudíž pod pojmem euroregion rozumíme stálou p řeshrani ční instituci ( či strukturu) s vlastní identitou, personálem, prost ředky a rozhodovacím systémem, jejímž hlavním cílem je rozvoj přeshrani ční spolupráce na daném teritoriu.

Na tomto míst ě je rovn ěž zapot řebí uvést jazykovou poznámku týkající se používání krácených názv ů euroregion ů. I když každý p řeshrani ční euroregion má sv ůj oficiální název, v jednotlivých jazycích (tj. i v češtin ě) se často používá zkrácený český název. Nap ř. pro Euroregion Neisse-Nisa-Nysa se v češtin ě používá zkrácený název Euroregion Nisa, v němčin ě Euroregion Neisse a v polštin ě Euroregion Nysa. Toto používání zkráceného názvu může být pon ěkud matoucí, jelikož n ěkdy slouží rovn ěž k ozna čení jen jedné části. Nicmén ě je pom ěrn ě velmi rozší řené a p řirozené. Je tudíž používáno i v této publikaci.

1.16 Pojmy k zapamatování 1. hranice,

2. hrani ční region,

3. přeshrani ční region,

4. hrani ční efekt,

5. přeshrani ční spolupráce,

6. rozd ělující faktor,

7. kontaktní místo,

29 8. přeshrani ční spolupráce,

9. transnacionální spolupráce,

10. interregionální spolupráce,

11. euroregion.

1.17 Otázky a úkoly 1. Jaká je v geografii nej čast ější definice pojmu „hranice“?

2. Jak jsou hranice člen ěny z politickogeografického pohledu?

3. Jak jsou hranice člen ěny dle rozsahu?

4. Vysv ětlete rozdíl mezi hrani čním, p říhrani čním a pohrani čním regionem.

5. Jaké faktory vymezují hrani ční regiony?

6. Jak jsou hranice a hrani ční regiony člen ěny na základ ě prostupnosti?

7. Jaké druhy hrani čního efektu existují?

8. Jaké jsou v ČR nejvýznamn ější spole čné politiky?

9. Popište integra ční a desintegra ční tendence v ČR.

10. Jakým zp ůsobem je p řekonáváno znevýhodn ění hrani čních region ů?

11. Definujte druhy spolupráce p řes národní hranice.

12. Kdo jsou akté ři p řeshrani ční spolupráce?

13. Roz čle ňte p řeshrani ční spolupráci dle intenzity.

14. Roz čle ňte p řeshrani ční spolupráci dle formy.

15. Jaké jsou motivy p řeshrani ční spolupráce?

16. Popište faktory, díky kterým došlo k rozvoji p řeshrani ční spolupráce od za čátku devadesátých let minulého století.

17. Který euroregion vznikl na území ČR jako první?

30 31 2 Podpora p řeshrani ční spolupráce v ČR a role euroregion ů

Přeshrani ční spolupráce i její struktury (euroregiony) zaznamenaly v České republice nejv ětší rozvoj v devadesátých letech minulého století a to p ředevším v souvislosti s představením podp ůrných program ů EU. 27 Proto bude tato část práce v ěnována podrobn ějšímu popisu programu PHARE CBC, iniciativy Spole čenství INTERREG IIIA a opera čním program ům p řeshrani ční spolupráce pod cílem Evropská územní spolupráce (EÚS). Strukturovaný popis každého programu se zam ěř í na jeho cíle, druhy podpory, geografické pokrytí, finan ční význam a implementa ční strukturu v č. role euroregion ů v ní. Jelikož euroregiony byly aktivní p ředevším v oblasti Fondu malých projekt ů, bude mu věnována v ětší pozornost. V záv ěru bude analyzována role euroregion ů (rovn ěž z jejich vlastního pohledu) a navrženy postupy pro zlepšení fungování program ů p řeshrani ční spolupráce a zapojení euroregion ů.

2.1 PHARE CBC

Po čátky systematické podpory p řeshrani ční spolupráce v České republice jsou spojeny s představením p ředvstupního programu PHARE CBC. Program PHARE CBC byl zahájen v roce 1994 a podporoval p řeshrani ční spolupráci se sousedními státy v příhrani čních regionech České republiky. 2.1.1 Cíle

Mezi hlavní obecné cíle programu pat řilo: • podpora hospodá řského rozvoje p říhrani čních region ů posilováním stávajících struktur, posilování konkurenceschopnosti českých podnik ů a celkové oživování hospodá řství na obou stranách hranic;

27 EU systematicky podporuje p řeshrani ční spolupráci od za čátku 90. let minulého století. Podpora p řeshrani ční spolupráce tvo řila základ iniciativy INTERREG ve všech t řech obdobích. I v sou časném období hraje nejd ůležit ější roli v rámci cíle EÚS (Evropská územní spolupráce). Postupn ě podporu využívaly všechny hrani ční regiony uvnit ř EU i regiony na vn ější hranici EU. Podpora p řeshrani ční spolupráce rovn ěž vždy hrála významnou roli v rámci podp ůrných program ů ur čené pro r ůzné skupiny zemí, s kterými m ěla EU navázány těsn ější vztahy - a ť již se jednalo o p ředvstupní nástroje či nástroje spolupráce s třetími zem ěmi. Z historického vývoje je patrné, že se EU snažila najít optimální zp ůsob koordinace vnit řních a vn ějších instrument ů, které se kombinovaly práv ě na vn ějších hranicích EU. Postupným vývojem dosp ěla až k sou časnému stavu, kdy je spolupráce na vn ějších hranicích EU systematicky sjednocena pod nov ě vzniklé nástroje IPA (Nástroj předvstupní pomoci - Instrument for Pre-accession Assistance) a ENPI (Evropský nástroj sousedství a partnerství – European Neighborhood and Partnership Instrument).

32 • překonávání problém ů zat ěžujících regiony na obou stranách hranic (nap ř. zne čiš ťování životního prost ředí a nedostate čná infrastruktura); • snižování periferního charakteru t ěchto oblastí a tím zvyšování životní úrovn ě obyvatel; • prohlubování spolupráce mezi ob čany hrani čních region ů.

Podpora p řeshrani čních kontakt ů mezi ob čany byla sou částí programu PHARE a od po čátku byla vnímána jako hlavní úloha euroregion ů. Proto jim byla již od prvních ro čník ů programu p řiznána role v implementaci tvz. Fondu malých projekt ů podporujícího „m ěkké“ projekty typu people-to-poeple (viz detailn ější popis níže). 2.1.2 Druhy podpory

Grantová podpora jednotlivých projekt ů Na po čátku PHARE CBC byla používána jen tato forma podpory. Podporovaly se především velké investi ční projekty p ředevším v oblasti dopravy (modernizace silni ční a železni ční sít ě vedoucí k hrani čním p řechod ům) a životního prost ředí (kanalizace, čistírny odpadních vod, rekultivace skládek apod.). V programu roku 1994 bylo p ředm ětem podpory malé množství velkých projekt ů. Pozd ěji (v letech 1995-1997) se podporovalo spíše v ětší množství menších projekt ů.

Fondová podpora Od ro čníku 1995 fungoval v rámci PHARE CBC tzv. Fond malých projekt ů (FMP) resp. Spole čný fond malých projekt ů (SFMP) 28 . Jednalo se o formu decentralizace, kdy rozhodovací pravomoci byly p řeneseny na regionální úrove ň – na regionální hodnotící komise, které byly ustanoveny na úrovni euroregion ů. Tímto zp ůsobem bylo podporováno velké množství malých neinvesti čních projekt ů p ředevším v oblasti kultury, sportu, cestovního ruchu a vzd ělávání. Zjednodušená procedura m ěla zp řístupnit podporu přeshrani ční spolupráce i malým neziskovým organizacím, m ěst ům a obcím či jejich svazk ům.

Grantová schémata Grantová schémata byla používána od program ů roku 1997 a sloužila na podporu menších investi čních akcí (od 50 tis. do 300 tis. EUR). Fungovala v podstat ě také na fondovém principu – vy členila se finan ční částka a na základ ě výzvy byly p ředkládány projekty, které

28 Ozna čení „Spole čný fond malých projekt ů“ se používá od ro čníku 1999, kdy se za čala uplat ňovat v ětší koordinace řízení programu PHARE CBC a INTERREG IIIA z druhé strany hranice. Snahou bylo vytvo řit v ětší míru spole čného řízení a rozhodování.

33 byly následn ě vyhodnoceny a všechny prost ředky byly rozd ěleny podle po řadí úsp ěšnosti. V roce 1997 byl nap ř. tento zp ůsob podpory použit na podporu malých investi čních projekt ů při odstra ňování povod ňových škod a budování protipovod ňových opat ření.

2.1.3 Geografické pokrytí Programy PHARE CBC za čaly fungovat na česko-německé hranici (od ro čníku 1994). Od ro čníku 1995 rovn ěž na česko-rakouské hranici. V ro čnících 1995 a 1996 dokonce existovaly trilaterální programy pro česko-polsko-německé pomezí a česko-slovensko-rakouské pomezí. Pozd ěji se podpora týkala česko-polské hranice (od ro čníku 1999) a omezen ě i česko- slovenské hranice (pouze ro čník 1999).

Co se tý če teritoriálního vymezení programu PHARE CBC, bylo dáno územími euroregion ů na česko-německé hranici (Nisa, Labe, Krušnoho ří, Egrensis a Šumava), příhrani čním pásmem okres ů na česko-polské hranici v euroregionech Nisa, Glacensis, Prad ěd, Silesia a T ěšínské Slezsko, Výbory pro spolupráci na českou-rakouské hranici a příhrani čním pásmem okres ů v česko-polském p říhrani čí. Pro trilaterální projekty bylo vymezeno zvláštní území Euroregionu Nisa – pro česko-německo-polské p říhrani čí a také okresy Hodonín, B řeclav a Brno-město v česko-slovensko-rakouském p říhrani čí. Podpora třístranné spolupráce se ovšem týkala jen program ů 1995 a 1996. Z důvod ů značné administrativní náro čnosti již nebyly zahrnuta do dalších program ů. Pro dot čené oblasti to ovšem znamenalo zhoršení podpory p řeshrani ční spolupráce.

2.1.4 Finan ční prost ředky Celkem bylo z programu PHARE CBC pro ČR alokováno 259,15 mil. EUR. Alokace na jednotlivá období a hranice shrnuje následující tabulka:

34 Tab. 2-1 Program PHARE CBC v období 1994-2003

Programy PHARE CBC na jednotlivých hranicích (v mil. EUR) Programy ČR - SRN ČR - Trilaterální Trilaterální ČR - Polsko ČR - Rakousko programy programy Slovensko ČR - SRN - ČR - Polsko Rakousko - Slovensko 1994 25,0 - - - - - 1995 25,0 6,0 1,5 0,5 - - 1996 25,0 9,0 1,5 0,75 - - 1997 25,0 - - - - - 1998 7,0 11,9 - - - - 1999 29,4 10,6 - - 3,0 2,0 2000 10,0 4,0 - - 5,0 2001 10,0 4,0 - - 5,0 2002 10,0 4,0 - - 5,0 2003 10,0 4,0 - - 5,0 Celkem 176,4 53,5 3,0 1,25 23,0 2,0

Zdroj: vlastní dopln ění tabulky, Euroregion Silesia: http://www.euroregion-silesia.cz/index2.php? menu=3&file=data/programy/PHARE_CBC_o_programu&menu_pod=1

Do ro čníku 1999 bylo nejvíce prost ředk ů p řid ěleno na hranici s Německem, kde za čal program PHARE fungovat nejd říve (již od ro čníku 1994) a to 136,4 mil EUR. Na rakouskou hranici bylo od ro čníku 1995 do ro čníku 1999 alokováno celkem 37,5 mil EUR. Nejpozd ěji za čala být p řeshrani ční spolupráce prost řednictvím programu PHARE CBC podporována na polské hranici (od ro čníku 1999). V ro čníku 1999 na ni bylo alokovány 3 mil EUR. Pouze v ro čníku 1999 fungoval rovn ěž program na slovenské hranici. Na trilaterální programy byly v ro čnících 1995 a 1996 alokovány 3 mil. EUR pro česko-německo-polský program a 1,25 mil. EUR pro česko-rakousko-slovenský program.

Pro období 2000 – 2003 bylo rozd ělení alokací stejné. Pro ČR byla k dispozici částka 19 mil. EUR/rok, která byla mezi jednotlivé hranice rozd ělena takto: • česko-německé p říhrani čí: 10 mil. EUR/rok, • česko-rakouské: 4 mil. EUR/rok, • česko-polské: 5 mil. EUR/rok.

35 Celkov ě tedy bylo z celkové sumy prost ředk ů PHARE CBC (259,1 mil. EUR) na hranici s Německem alokováno 176,4 mil EUR (cca 68% celkové alokace na program PHARE CBC), na hranici s Rakouskem 53,5 mil. EUR (21%), na hranici s Polskem 23 mil. EUR (9%), na třístranný program ČR-PL-DE 3 mil. EUR (1,2%), na hranici se Slovenskem 2 mil. EUR (0,8%) a na t řístranný program C Ř-SR-AT 1,25 mil. EUR (0,5%). Za celé období fungování PHARE CBC v České republice bylo na p řeshrani ční spolupráci alokováno 259,15 mil. EUR.

Obr. 2-1 Program PHARE CBC v období 1994-2003 – alokace na jednotlivé hranice

Podíl jednotlivých program ů na celkových alokacích pro PHARE CBC (1994-2003) 23; 8,9% 1,25; 0,5% 2; 0,8% 3; 1,2% 53,5; 20,6%

176,4; 68,1%

ČR - SRN ČR - Rakousko Trilaterální programy ČR - SRN - Polsko Trilaterální programy ČR - Rakousko - Slovensko ČR - Polsko ČR - Slovensko

2.1.5 Implementace Program PHARE CBC se dá vnit řně rozd ělit do dvou období, která se od sebe lišila především co se implementace tý če a s tím spojené snahy lépe zkoordinovat r ůzné nástroje na odlišných stranách hranice – INTERREG IIIA a PHARE CBC. Popis implementace odpovídá situaci po roce 1999.

Základem program ů PHARE CBC byl Spole čný programový dokument (JPD- Joint Programming Document) tvo řící základní rámec podpory vždy na víceleté programovací období (korespondoval s finan čním rámcem Evropské komise). Obsahoval priority a opat ření, které byly z programu PHARE CBC na dané hranici podporovány (pro každou hranici existoval samostatný JPD). Na jednotlivé roky se poté vypracovával finan ční návrh. V něm byla mimo jiné popsána struktura programu a návrh na výb ěr projekt ů. Tento návrh byl postupován českou stranou Evropské komisi, která ho v Řídícím výboru PHARE (v n ěm byly zastoupeny všechny členské zem ě EU) schvalovala a Komise poté vypracovávala Finan ční memorandum. Memorandum m ělo charakter smlouvy mezi Komisí a vládou ČR. Obsahovalo

36 již schválené velké projekty, projektové fiše, podmínky pro výb ěrová řízení, zp ůsob implementace programu, projektovou fiši pro Fond malých projekt ů (vystupoval v podstat ě jako jeden velký projekt). Prost ředky poskytnuté ve Finan čním memorandu bylo nutné využít do t ří let od jeho podpisu.

Věcn ě byl program PHARE CBC v kompetenci Ministerstva pro místní rozvoj (MMR). To zřídilo v roce 1997 Centrum pro regionální rozvoj České republiky (CRR), které bylo implementa ční agenturou pro všechny programy p řeshrani ční spolupráce PHARE. MMR dohlíželo na implementaci prost řednictvím schvalujícího ú ředníka programu (PAO). Ten byl zodpov ědnou osobou, která podepisovala grantové smlouvy a také kontrolovala činnost implementa ční agentury (CRR).

V jednotlivých programech CBC hrál zásadní úlohu tzv. Spole čný koopera ční výbor (JCC – Joint Co-operation Committee). Tento výbor posuzoval soulad programu PAHRE CBC a programu INTERREG, v kone čné fázi schvaloval výb ěr „velkých“ projekt ů a sledoval napl ňování programu. Výbor se skládal ze zástupc ů partnerských zemí (jak regionální tak centrální úrovn ě) a Evropské komise. 29

Euroregion ům byla od po čátku v rámci programu PHARE sv ěř ena hlavní role v implementaci Fondu malých projekt ů. Z tohoto d ůvodu bude popisu fungování a zam ěř ení Fondu malých projekt ů v ěnována v ětší pozornost. Podobný fond fungoval i v rámci iniciativy INTERREG IIIA a funguje i v sou časném období v rámci p řeshrani čních program ů cíle EÚS. 2.1.6 Fond malých projekt ů/ Spole čný fond malých projekt ů

Historický vývoj

Fond malých projekt ů (FMP), od program ů PHARE CBC roku 1999 Spole čného fondu malých projekt ů (SFMP) 30 , byl nejrozší řen ější formou fondové podpory v rámci PHARE CBC. Za čal fungovat již od ro čníku 1995. Jednalo se o flexibilní a decentralizovaný implementa ční mechanismus reagující na vytipované místní pot řeby. Zejména pro svoji zjednodušenou implementaci a blízkost k žadatel ům byl velmi oblíbený u místních a regionálních aktér ů31 . Prost ředky na FMP byly p řid ělovány prost řednictvím Finan čních memorand, která obsahovala pouze celkové částky p řid ělené FMP na jejich hlavní cíle bez

29 Zdroj informací: Centrum pro regionální rozvoj České republiky. 30 Pokud budeme hovo řit o fondu obecn ě, budeme hovo řit o Fondu malých projekt ů a používat zkratku FMP. 31 Jeho úsp ěch p řisp ěl k většímu využívání fondového zp ůsobu podpory v budoucích ro čnících programu (Fond obnovy lesa, Fond pro obnovu venkova, Program na rekonstrukci zatopených oblastí).

37 detailního rozvržení na specifické oblasti podpory a aktivity (projekty). P řehled jednotlivých program ů, jejichž sou částí byl FMP uvádí následujíc tabulka: Tab. 2-2 Částky p řid ělené z programu PHARE CBC na FMP v jednotlivých ro čnících

Program PHARE CBC (EUR)

Rok Kód programu Název programu Z toho Celkem FMP/SFMP Trilaterální Program 1995 ZZ 9524 1 500 000 200 000 CBC PL-ČR-Německo

1996 CZ 9604 CBC ČR – N ěmecko 25 000 000 700 000

1996 CZ 9605 CBC ČR – Rakousko 9 000 000 400 000

Trilaterální Program 1996 ZZ 9621 1 500 000 475 000 CBC PL-ČR-Německo Trilaterální Program 1996 ZZ 9621 750 000 221 000 CBC SR-ČR-Rakousko

1997 CZ 9701 CBC ČR – N ěmecko 25 000 000 1 870 000

1997 CZ 9801 CBC ČR - Rakousko 9 100 000 873 528

1998 CZ 9804 CBC ČR – N ěmecko 7 000 000 2 000 000

1998 CZ 9805 CBC ČR - Rakousko 2 900 000 1 000 000

1999 CZ 9909 CBC ČR - Polsko 3 000 000 400 000

1999 CZ 9912 CBC ČR - Rakousko 10 600 000 2 120 000

1999 CZ 9913 CBC ČR – Slovensko 2 000 000 400 000

1999 CZ 9914 CBC ČR – N ěmecko 29 400 000 5 880 000

2000 CZ 0012 CBC ČR – N ěmecko 10 000 000 1 900 000

2000 CZ 0013 CBC ČR - Polsko 5 000 000 1 000 000

2000 CZ 0014 CBC ČR - Rakousko 4 000 000 800 000

2001 CZ 0111 CBC ČR - Rakousko 4 000 000 400 000

38 2001 CZ 0112 CBC ČR – N ěmecko 10 000 000 1 000 000

2001 CZ 0113 CBC ČR - Polsko 5 000 000 500 000

2002 CZ 2002/000-583 CBC ČR - Rakousko 4 000 000 400 000

2002 CZ 2002/000-584 CBC ČR – N ěmecko 10 000 000 1 000 000

2002 CZ 2002/000-608 CBC ČR - Polsko 5 000 000 500 000

2003 CZ 2003/005-079 CBC ČR - Rakousko 4 000 000 400 000

2003 CZ 2003/000-095 CBC ČR – N ěmecko 10 000 000 1 000 000

2003 CZ 2003/005-077 CBC ČR - Polsko 5 000 000 500 000

Zdroj: CRR ČR. Fond malých projekt ů / Spole čný fond malých projekt ů [online]. 2004 , 30. 10. 2006 [cit. 2009-05-02]. Dostupný z WWW: .

Na FMP bylo v rámci program ů PHARE CBC alokováno celkem 25,9 mil EUR, což z celkových 176,8 mil EUR p ředstavuje necelých 13% 32 . Obr. 2-2 Finan ční prost ředky PHARE CBC (podíl FMP/SFMP)

Finan ční prost ředky

25939528; 12,79%

Program PHARE CBC FMP/SFMP

176 810 472; 87,21%

32 Po čítáno pouze z program ů, v rámci kterých fungoval FMP. Pokud bychom po čítali podíl z celkového rozpo čtu všech program ů PHARE CBC byl by podíl menší – cca 11%.

39 Zdroj: CRR ČR. Fond malých projekt ů / Spole čný fond malých projekt ů [online]. 2004 , 30. 10. 2006 [cit. 2009-05-02]. Dostupný z www: http://www.crr.cz/index.php?did=267

Územní zam ěř ení

FMP fungoval v příhrani čních regionech podél česko-německé hranice v rámci všech uvedených program ů od ro čníku 1995 (zpo čátku v trilaterálním programu), podél česko- rakouské od ro čníku 1996, podél česko-polské hranice od programu roku 1999 a podél česko- slovenské hranice pouze v rámci programu roku 1999.

Výb ěr a hodnocení projekt ů

Správa fondu probíhala decentralizovan ě – (jednalo se o decentralizovaný implementa ční systém - DIS) podle p říslušného Manuálu postup ů (tzv. Practical Guide). V každém hrani čním regionu byla ustavena Regionální hodnotící komise (od programu roku 1999 Spole čná regionální hodnotící komise, v níž zahrani ční členové m ěly hlasovací právo p ři výb ěru českých projekt ů), která p řipravovala seznam projekt ů doporu čených ke schválení. Do hodnocení projekt ů byly p řípadn ě využíváni regionální hodnotitelé. Seznam úsp ěšných projekt ů podléhal v kone čné fázi odsouhlasení Delegace Evropské komise. Organiza čně výb ěr a hodnocení projekt ů zajiš ťovaly Sekretariáty pro výb ěr projekt ů v jednotlivých p říhrani čních regionech. T ěmi byly práv ě euroregiony či regionální rozvojové agentury. Do programu roku 1999 zajiš ťovaly i monitoring a finan ční kontrolu realizace projekt ů. Tuto funkci p řevzaly od programu roku 2000 p říslušné místní pobo čky CRR. CRR rovn ěž poskytovalo školení sekretariát ům pro výb ěr projekt ů i hodnotitel ům, bylo zodpov ědné za audit, ex-ante schválení výb ěrových procedur na subdodavatele a ex-ante hodnocení program ů. Role euroregion ů se tedy postupem času snižovala ve prosp ěch CRR.

Z FMP byly podporovány projekty z oblasti setkávání lidí p řes hranice tzv. projekty people-to- people. Jednalo se o m ěkké projekty neinvesti čního charakteru podporující kontakty ob čan ů (ob čanských sdružení, spolk ů, škol, místních samospráv) p řes hranice s cílem zlepšit celkový socio-ekonomický rozvoj celého regionu. Byly podporovány projekty mimo jiné v těchto oblastech:

• rozvoj komunikace a vým ěn informací p řes hranice,

• spolupráce v oblasti kultury a sportu (nap ř. vým ěny mládeže, kulturní festivaly),

• místní demokracie (nap ř. spolupráce místních a regionálních samospráv, nevládních organizací, hospodá řských komor, apod.),

40 • vzd ělávání – spolupráce škol,

• územní plánování, rozvojové studie (od sjednocení podklad ů až po vytvá ření spole čných rozvojových plán ů),

• ochrana životního prost ředí,

• hospodá řský rozvoj,

• cestovní ruch.

V rámci program ů roku 1999 a roku 2000 byla podpora m ěkkých projekt ů v rámci SFMP rozší řena i na investi ční projekty menšího rozsahu – tzv. malé infrastrukturní projekty. Tyto projekty byly zam ěř eny na zlepšení stavu základní infrastruktury p ředevším v malých obcích. Míra spolufinancování byla 90% dotace EU, z toho 75% bylo zálohové financování.

Fungování FMP bylo velmi úsp ěšné. „Realiza ční zkušenost jednozna čně prokázala, že FMP/SFMP p ředstavovaly a nadále i p ředstavují velmi efektivní mechanismus pro podporu akcí malého rozsahu s velkým a významným p řeshrani čním dopadem. Úsp ěch a zájem o FMP/SFMP mezi žadateli v příslušných p říhrani čních regionech dostate čně mimo jiné také dokladuje minimáln ě 2,5x v ětší finan ční poptávka než je dostupná finan ční nabídka alokovaná do jednotlivých p říhrani čních region ů a to v historii FMP/SFMP v každé vyhlášené výzv ě na předkládání projektových návrh ů“33 .

Analýzou FMP se zabývala podrobn ěji RNDr. Eva He řmanová 34 (VŠE Praha) a to jak z pohledu zacílení finan čních prost ředk ů na jednotlivé priority FMP, tak z pohledu geografické distribuce podpory. První aspekt popisuje následující tabulka: Tab. 2-3 Finan ční prost ředky podle prioritních oblastí programu SFMP Období 1995-1998 1999-2001 2002-2003 Priorita Kulturní vým ěny 47% 35% 34 % Ekonomický rozvoj a turistika 8% 5 % 27% Cestovní ruch 18% 30% Lidské zdroje 12% 5% 13% Podpora místní demokracie 5% 8% 4%

33 CRR ČR. Fond malých projekt ů / Spole čný fond malých projekt ů [online]. 2004 , 30. 10. 2006 [cit. 2009-05- 02]. Dostupný z WWW: . 34 Management regionální politiky a reforma ve řejné správy . Praha : Linde, 2006. ISBN 80-7201-608-3. Socioekonomická integrace euroregion ů a p říhrani čních region ů České republiky prost řednictvím Spole čného fondu malých projekt ů, s. 2-8.

41 Plánovací a rozvojové studie 5% 7% 7% Životní prost ředí 4% 3% 4% Komunikace 0% 5% 2% Malé infrastrukturní projekty 0% 11% 1%

Celkový po čet projekt ů 1805 1236 493 Po čet projekt ů/rok 451,25 412,00 246,50 Alokované prost ředky v eurech/projekt 4288 11 650 7708 Zdroj: http://www.crr.cz, Management regionální politiky a reforma ve řejné správy . Praha : Linde, 2006. ISBN 80-7201-608-3. Socioekonomická integrace euroregion ů a p říhrani čních region ů České republiky prost řednictvím Spole čného fondu malých projekt ů, s. 2-8.

He řmanová dochází k záv ěrům, že „dochází ke koncentraci zájmu žadatel ů a koncentraci projekt ů zejména do oblasti kulturních vým ěn, cestovního ruchu a oblasti rozvoje lidských zdroj ů. Zárove ň dochází ke koncentraci finan čních prost ředk ů do menšího po čtu významn ějších projekt ům…“ 35 . Z následující mapy znázor ňující intenzitu realizovaných projekt ů z daného území je patrné, že nejvíce čerpaly podporu z FMP subjekty z území euroregion ů Nisa, Šumava, Egrensis a Silva Nortica.

Obr. 2-3 Regionální diferenciace čerpání prost ředk ů z programu SFMP

35 Management regionální politiky a reforma ve řejné správy . Praha : Linde, 2006. ISBN 80-7201-608-3. Socioekonomická integrace euroregion ů a p říhrani čních region ů České republiky prost řednictvím Spole čného fondu malých projekt ů, s. 2-8. s. 8.

42 Zdroj: Management regionální politiky a reforma ve řejné správy . Praha : Linde, 2006. ISBN 80-7201- 608-3. Socioekonomická integrace euroregion ů a p říhrani čních region ů České republiky prost řednictvím Spole čného fondu malých projekt ů, s. 2-8. Pozn.: k hodnotám v tabulce: region Nisa zahrnuje jak oblasti hrani čící se SRN, tak s Polskem, v období 1995-1998 v četn ě trilaterálních projekt ů SRN-Pol.-CZ; region Jižní Čechy v období 1995- 1998 bez okresu Jind řich ův Hradec, v období 1999-2001 v četn ě okresu Jind řich ův Hradec; region Jižní Morava v období 1995-1998 v četn ě okresu Jind řich ův Hradec, v období 1999-2001 bez okresu Jind řich ův Hradec, v období 1995-1998 v četn ě trilaterálních projekt ů Slov.-CZ-Rak.

2.2 INTERREG IIIA

V roce 2004 (po vstupu do EU) se Česká republika p řipojila k iniciativ ě Spole čenství INTERREG IIIA. Ta byla v ČR realizována prost řednictvím p ěti samostatných program ů člen ěných geograficky podle jednotlivých hranic: česko-saský, česko-bavorský, česko- rakouský, česko-slovenský a česko-polský program. Tato iniciativa p ředstavovala významný krok sm ěrem k větší propojenosti instrument ů na obou stranách hranice od pouhé koordinace k formáln ě spole čným program ům. Na hranicích, kde již program INTERREG IIIA existoval na druhé stran ě (jedná se o česko-saskou, česko-bavorskou a česko-rakouskou hranici), se programy rozší řily o „ českou část“ – tj. čeští žadatelé byli za člen ěni do vý čtu vhodných žadatel ů, rovn ěž podporované území se rozší řilo o české p říhrani čí kraje (NUTS III) a do „spole čného balíku“ byla dopln ěna alokace vy člen ěná pro ČR na období 2004-2006. Dále byly uzp ůsobeny a dopln ěny implementa ční a kontrolní mechanizmy. Na ostatních hranicích (česko-polské a česko-slovenské) byly vytvo řeny nové programy. D ůraz byl ze strany Evropské komise kladen na jejich jednoduchost, aby mohly být p řipraveny a spušt ěny co nejd říve.

Co se tý če stupn ě propojenosti a koordinace mezi jednotlivými stranami hranice, jednalo se oproti program ům PHARE CBC o významný krok kup ředu. Formáln ě se jednalo o spole čný program na každé hranici, nicmén ě faktické jednoty programu nebylo dosaženo. I když existovaly spole čné implementa ční orgány, byly rozlišovány projekty české a projekty z druhé strany hranice. V případ ě spole čných (zrcadlových) projekt ů, které byly podporovány a zvýhod ňovány oproti projekt ům jednoduchých, bylo zapot řebí podat projekt jak na české tak na druhé stran ě hranice, protože ob ě strany hranice m ěly odd ělené alokace. P ředevším na hranicích, kde už INTERREG fungoval ve starých členských zemích, tyto alokace nebyly

43 adekvátní (nap ř. na česko-saské hranici byla alokace pro českou stranu n ěkolikrát menší než pro saskou stranu 36 ), což p ředstavovalo omezení pro spole čné projekty. 2.2.1 Cíle

Cíle všech p ěti program ů INTERREG IIIA byly v podstat ě podobné cíl ům programu PHARE CBC. Hlavním cílem bylo dosažení vyváženého socio-ekonomického rozvoje hrani čních region ů prost řednictvím spolupráce s hrani čními regiony na druhé stran ě hranice a to zam ěř ením program ů zejména na:

• podporu rozvoje m ěst a venkova,

• nep římou podporu podnikání a rozvoje malých a st ředních firem, hospodá řskou spolupráci a rozvoj,

• hospodá řského sektoru,

• rozvoj cestovního ruchu a turistiky,

• podporu integrace trhu práce a sociálního za řazení,

• rozvoj lidských zdroj ů, technologický rozvoj, vzd ělávání, na kulturu, v ědu a zdravotnictví s cílem,

• zvýšit produktivitu a pomáhat p ři vytvá ření udržitelných pracovních p říležitostí,

• ochranu p řírody a životního prost ředí, podporu obnovitelných zdroj ů energie,

• rozvoj dopravy a regionálních informa čních a komunika čních sítí,

• podporu malých místních iniciativ, socioekonomických aktivit s cílem podpo řit projekty, typu „lidi pro lidi“, tj. zvýšit spolupráci mezi komunitami z obou stran hranice. 37 2.2.2 Druhy podpory

V rámci program ů INTERREG IIIA existovaly dva druhy podpory. Jednak byly podporovány jednotlivé projekty – tzv. „velký“ INTERREG a jednak fungovaly fondy malých projekt ů (fondová podpora).

36 Celková alokace pro česko-saský program byla 190,4 mil. € (ERDF). Sasko disponovalo na období 2000-2006 180,5 mil. €, Česká republika sice na zkrácené období 2004-2006 pouze 9,9 mil. €. 37 Iniciativa Spole čenství INTERREG IIIA . Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2004. 79 s., str. 13.

44 2.2.3 Geografické pokrytí Programy fungovaly na všech hranicích ČR. Zp ůsobilá území pro ú čely programu byla z české strany vymezena pásmem p říhrani čních kraj ů (úrove ň NUTS III) na základ ě rozhodnutí Komise. V realit ě to znamenalo, že programy INTERREG IIIA byly pokryty všechny kraje krom ě St ředo českého a hlavního m ěsta Prahy.

Pro implementaci fondu malých projekt ů/fondu mikroprojekt ů/dispozi čního fondu byla stanovena menší území podle p ůsobnosti euroregion ů – vymezeny byly pomocí okres ů. Nicmén ě tyto fondy rovn ěž pokrývaly celé území p říhrani čních kraj ů.

2.2.4 Finan ční prost ředky

Česká republika ve zkráceném období let 2004 – 2006 disponovala na celou iniciativu INTERREG III 68, 67 mil. EUR, ro čně tedy šlo o cca 22 mil. EUR. P řeshrani ční spolupráce byla podporována ve sm ěru A, na níž ČR alokovala 80 % p řislíbené částky, což p ředstavovalo cca 55 mil. EUR. Rozd ělení finan ční prost ředk ů na p ět p říhrani čních oblastí prob ěhlo následovn ě: • pro česko-polské p říhrani čí 16,5 mil. EUR (30%); • pro česko-rakouské 11,0 mil. EUR (20%); • pro česko-saské 9,9 mil. EUR (18,00%); • pro česko-bavorské 8,6 mil EUR (15,64%); • pro česko-slovenské p říhrani čí 9,0 mil. EUR (16,36%). Nejv ětší alokace byla na polskou hranici (i když p ři sou čtu alokací na dv ě n ěmecké hranice je n ěmecká hranice hranicí s nejvyšší mírou podpory). Pak následuje rakouská hranice a poslední hranicí co do alokace prost ředk ů je hranice slovenská.

2.2.5 Implementace Dokumenty Základním programovým dokumentem pro každou hranici byl Program Iniciativy Spole čenství (tzv.Community Initiative Programme, CIP) neboli Programový dokument. Ten byl p řipravován bilateráln ě a vyžadoval schválení Evropskou komisí. Obsahoval hlavní rysy programu, tj. strategii, priority, opat ření a obecn ě vymezené aktivity, dále rámcový zp ůsob implementace, zapojení jednotlivých orgán ů atd.

Ke každému CIP byl vypracován podrobn ější Programový dodatek. Tento dokument se dával Komisi pouze na v ědomí a obsahoval detailn ější rozpracování a popis jednotlivých

45 opat ření a aktivit, popis kritérií a zp ůsob výb ěru projekt ů a dále nap říklad popis aktivit v oblasti propagace programu apod.

Komisi na v ědomí byl rovn ěž zasílán dokument zvaný Řídící a kontrolní systém, který popisoval podrobn ěji systém implementace programu.

Orgány Pro každý program existovaly následující orgány. Česká republika (Ministerstvo pro místní rozvoj) bylo Řídícím orgánem v programu na česko-polské hranici. V ostatních p řípadech bylo Národním orgánem. Funkce Řídícího i Národního orgánu a jejich vliv na chod a podobu programu byl obdobný. Řídící orgán byl celkov ě zodpov ědný za daný program v ůč i Evropské komisi, se kterou také p římo komunikoval.

Dále existovaly tzv. zprost ředkující subjekty , které napomáhaly v implementaci program ů. Sekretariáty Regionálních rad, fungujících p ři jednotlivých krajích, vykonávaly svou funkci ve fázi p řípravy, hodnocení a výb ěru projekt ů. Centrum pro regionální rozvoj plnilo tyto funkce pak již mělo na starosti problematiku uzavírání smluv, kontrolu a monitoring či administraci žádostí o platbu.

V rámci jednotlivých program ů fungovaly Spole čné technické sekretariáty (Joint Technical Secretariat – JTS) - samostatné jednotky, na n ěž Řídící/národní orgán deleguje výkon některých svých funkcí. Byl složen ze zástupc ů obou partnerských zemí a m ěl sídlo v zemi Řídícího orgánu. Jeho hlavní náplní byla administrativní podpora Řídícího/Národního orgánu, Řídícího výboru, Monitorovacího výboru a propagace dot čeného programu.

Řídící výbor byl zodpov ědný za spole čný výb ěr a schvalování projekt ů a dozor nad jejich implementací. Projekty byly vybírány v souladu s výb ěrovou procedurou a podle kritérií stanovených v Programovém dokumentu a v Programovém dodatku. Výbor se skládal ze zástupc ů p říslušných ministerstev, kraj ů a euroregion ů.

Monitorovací výbor byl ustanoven Řídícím a Národním orgánem a byl zodpov ědný za celkové monitorování programu. Skládal se z představitel ů regionálních a místních institucí, celostátních institucí, hospodá řských a sociálních partner ů a nevládních organizací a předsedal mu st řídav ě zástupce Řídícího/Národního orgánu. Na práci výboru se ve funkci pozorovatele podílel zástupce Evropské komise.

Za p řijetí plateb z EFRR byl odpov ědný Platební orgán . Sub-Platební orgán byl partnerem Platebního orgánu a byl spoluodpov ědný za povinnosti, které mu byly ur čeny. Platební orgán sídlil v zemi, kde byl umíst ěn Řídící orgán (Sub-Platební orgán sídlil na druhé stran ě hranice).

46 V České republice tuto funkci vykonávalo Ministerstvo financí (MF). Platebním orgánem tedy bylo na česko-polské hranici, na ostatních hranicích bylo MF Sub-Platebním orgánem.

Funkci Platební jednotky všech program ů Iniciativy Spole čenství INTERREG IIIA vykonávalo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Odbor finan čního řízení a platební jednotky Strukturálních fond ů. Platební jednotka byla zprost ředkujícím subjektem Platebního či Sub- Platebního orgánu.

Euroregiony byly částe čně zapojeny do výb ěru velkých projekt ů skrze svoji ú čast v Řídícím výboru. Jednalo se o kone čné schvalování seznamu doporu čených „velkých“ projekt ů. Do hodnocení projekt ů, které bylo velmi d ůležité pro kone čné rozhodnutí, zapojeny nebyly. Zástupci euroregion ů se rovn ěž ú častnili jednání Monitorovacího výboru.

Hlavní roli ovšem euroregiony hrály, podobn ě jako tomu bylo u PHARE CBC, v implementaci fondu malých projekt ů.

2.2.6 Fond malých projekt ů

Fond malých projekt ů (na česko-saské hranici), Fond mikroprojekt ů (na česko-polské a česko-slovenské hranici) a Dispozi ční fond (na česko-rakouské a česko-bavorské hranici) byl de facto pokra čováním obdobné fondové podpory jakou byl Spole čný fond malých projekt ů (SFMP) v rámci PHARE CBC. Fondy se od sebe navzájem lišily p ředevším z hlediska zp ůsobu administrace a vymezení vhodných aktivit.

Hlavním cílem Fondu malých projekt ů bylo podporovat každodenní p řeshrani ční spolupráci v euroregionech. Jednalo se o flexibilní nástroj s decentralizovaným řízením. Podporovány byly op ět p ředevším tzv. m ěkké neinvesti ční projekty, zvlášt ě projekty „People to people – Lidé lidem“. Na rozdíl od FMP ve PHARE CBC nebylo možné v jeho rámci podporovat vydávání nákladných publikací, brožur, organizování výstav apod., s výjimkou propaga čních a podobných doprovodných materiál ů k realizovaným akcím.

Fond byl sou částí všech p ěti realizovaných program ů a pokrýval celé území dot čených kraj ů. Právní forma vhodných žadatel ů byla definována stejn ě jako u velkých projekt ů.

Správci Fondu byly zejména euroregiony a sdružení měst a obcí. Vlastní administraci Fondu provád ěl bu ď správce nebo jím pov ěř ený administrátor. Jednalo se v podstat ě o „velký“ projekt na správu Fondu a druhý ne jeho administraci. Tyto projekty byly schvalovány jako první.

47 Vhodní žadatelé p ředkládali projektové žádosti p římo u správce (administrátora) fondu, který rovn ěž provád ěl činnosti spojené s publicitou, poskytoval konzultace a podporu předkladatel ům projekt ů. Administráto ři následn ě zajiš ťovaly sb ěr projekt ů, provád ění kontroly p řijatelnosti a p řipravovaly podklady pro zasedání Regionálního řídícího výboru (Lokálního řídícího výboru v Programu ČR-Sasko), který provád ěl vlastní výb ěr projekt ů. Výbor byl tvo řen ze zástupc ů z obou stran hranice, na české stran ě obvykle zástupci euroregion ů, kraj ů, p řípadn ě hospodá řských a sociálních partner ů a scházel se podle svého rozhodnutí, zpravidla t řikrát až čty řikrát ro čně.

Velikost podpory se lišila podle jednotlivých hranic. Pohybovala se zhruba v rozmezí minimáln ě 1 000 až 2 000 €, maximáln ě 7 500 a 20 000 €. Oproti PHARE CBC ovšem došlo celkov ě ke zhoršení podmínek pro čerpání dotací. Snížil se podíl financování z EU z 90% (obvyklých u PHARE CBC) na 75%. V rámci iniciativy INTERREG IIIA tedy nebyl p řístup k dotacím pro malé projekty jednodušší (jak tomu bylo u PHARE CBC). Další zhoršení dostupnosti prost ředk ů p ředstavoval požadavek na p ředfinancování celého projektu a teprve zp ětné proplácení dotace (u FMP v rámci PHARE CBC byly obvyklé zálohové platby ihned po podepsání smlouvy s úsp ěšnými žadateli ve výši 75% celkové dotace). U velkých projekt ů mohl žadatel požádat o dotaci ze státního rozpo čtu až do výše 5% celkových náklad ů, toto u Fondu malých projekt ů možné nebylo. Proplacení jednotlivých projekt ů zprost ředkovával administrátor, který zárove ň provád ěl prvotní kontrolu projekt ů.

2.3 Programy p řeshrani ční spolupráce v rámci cíle Evropská územní spolupráce

V období 2007-2013 jsou programy p řeshrani ční spolupráce sou částí nového samostatného cíle kohezní politiky Evropská územní spolupráce – n ěkdy zkrácen ě nazývaného Cíl3. 2.3.1 Cíle

Cíle program ů p řeshrani ční spolupráce jsou op ět obdobné jako u p ředchozích program ů v rámci INTERREG IIIA. Cílem program ů je podporovat rozvoj p řeshrani ční spolupráce, který povede k udržitelnému socioekonomickému rozvoji p říhrani čních. Prioritní osy jednotlivých opera čních program ů v ětšinou zahrnují podporu dostupnosti území, hospodá řského rozvoje, cestovního ruchu, územního rozvoje, či vytvá ření rámcových podmínek pro rozvoj spolupráce. D ůležitou komponentou je i rozvoj kontakt ů mezi ob čany v oblasti sociální a kulturní, což je op ět hlavním cílem Fondu malých projekt ů. Opera ční

48 programy jsou financovány z Evropského fondu pro regionální rozvoj a m ůže se tedy jednat o investi ční projekty. 2.3.2 Druhy podpory

Podporovány jsou jak velké projekty tak i nadále existují Fondy malých projekt ů (pod různými názvy jako Fond mikroprojekt ů či Dispozi ční fond), které jsou implementovány decentralizovan ě. 2.3.3 Geografické pokrytí

Geografické pokrytí program ů z ůstalo zachováno stejné jako tomu bylo u iniciativy INETRREG IIIA v období 2004-2006. Zp ůsobilým územím z ůstaly hrani ční regiony NUTS III (kraje) sousedících s regiony v jiném členském stát ě. Pro Českou republiku tak existují opera ční programy pro p řeshrani ční spolupráci s Polskem, Saskem, Bavorskem, Rakouskem a Slovenskem. Obr. 2-4 Mapa zp ůsobilých území pro opera ční programy p řeshrani ční spolupráce v rámci cíle EÚS v ČR

Zdroj: CRR.

49 2.3.4 Finan ční prost ředky

Pro opera ční programy p řeshrani ční a nadnárodní spolupráce, které jsou v rámci cíle EÚS alokovány na členské státy, je pro Českou republiku z fond ů EU vy člen ěno 389 milión ů EUR. Z toho je na podporu p řeshrani ční spolupráce vy člen ěno 351,5 mil. EUR. Tab. 2-4 Alokace na opera ční programy p řeshrani ční spolupráce na období 2007–2013 (v EUR) – sou čet za ob ě strany Program Celkem EUR (zahrnuje i prost ředky vložené zahrani čními partnery jednotlivých program ů) Česká republika – Polská republika 219 459 344 Rakousko – Česká republika 107 435 393 Slovenská republika – Česká republika 92 740 141 Svobodný stát Bavorsko – Česká republika 115 510 449 Svobodný stát Sasko – Česká republika 207 396 944

Zdroj: www.strukturalni-fondy.cz Tab. 2-5 Rozd ělení finan čních alokací na jednotlivé opera ční programy p řeshrani ční spolupráce 2007- 2013 Alokace EUR Podíl alokací na jednotlivé Program za ČR hranice

Česká republika - Polská republika 103 680 000 29,49%

Česká republika - Slovenská republika 56 552 727 16,08%

Česká republika - Rakousko 69 120 000 19,66%

Česká republika - Svobodný stát Bavorsko 55 037 599 15,65%

Česká republika - Svobodný stát Sasko 67 199 631 19,11%

Alokace celkem: 351 589 957 100,00%

Zdroj: http://www.nuts2moravskoslezsko.cz/irg_0503.html.

50 Obr. 2-5 Rozd ělení finan čních alokací na jednotlivé opera ční programy p řeshrani ční spolupráce 2007- 2013

Alokace (EUR)

Česká republika - Polská republika Česká republika - Slovenská republika Česká republika - Rakousko

Česká republika - Svobodný stát Bavorsko Česká republika - Svobodný stát Sasko

Zdroj: Vlastní graf, zdroj dat: http://www.nuts2moravskoslezsko.cz/irg_0503.html. 2.3.5 Implementace Základním programovým dokumentem pro každou hranici je Opera ční program (programový dokument). Podobn ě jako v předchozím období je p řipravován spole čně a vyžaduje schválení Evropskou komisí. Pro každý program je rovn ěž zpracovaný podrobn ější Programový dodatek. Dále existuje soubor dokument ů pro žadatele - p říru čka pro žadatele, příru čka pro p říjemce dotace v č. p říloh, formulá ř žádosti (elektronická žádost), metodická příru čka zp ůsobilých výdaj ů.

Řízení a monitoring opera čních program ů p řeshrani ční spolupráce probíhá v několika rovinách a je velmi podobný systému, který fungoval v INTERREGu. Jsou do nich zapojeny následující subjekty:

• Řídící orgán.

• Národní orgán.

• Monitorovací výbor.

• Spole čný technický sekretariát.

• Regionální subjekty.

• Certifika ční (a platební) orgán.

51 • Auditní orgán.

• Kontrolo ři podle článku 16.

Řídící a národní orgán z ůstal v programech p řeshrani ční spolupráce zachován v č. jejich rozložení: MMR je řídícím orgánem v česko-polském programu, v ostatních programech je národním orgánem. Řídící orgány delegují výkony n ěkterých činností na Spole čné technické sekretariáty , které sídlí ve stejné zemi jako řídící orgán. Do implementace program ů jsou v České republice v různé mí ře (podle hranice) zapojeny také kraje , mezi jejichž hlavní úkoly pat ří poskytování informací o programu, poradenství žadatel ům, p říjem a evidence projektových žádostí českých vedoucích partner ů (neplatí nap ř. pro polskou hranici), kontrola formálních náležitostí projektové žádost či zapojení do hodnocení projekt ů. Monitorovací výbor je zodpov ědný za monitorování a hodnocení programu. K jeho úkol ům pat ří nap ř. kontrola a schválení kritérií výb ěru projekt ů, hodnocení pokrok ů v realizaci programu či spole čný výb ěr projekt ů (tj. role, kterou hrál v programech v rámci INTERREGu řídící výbor). Dále fungují spole čné Certifika ční (a platební) orgány , mezi jejichž úkoly pat ří nap ř. p řijímání plateb od Evropské komise, provád ění plateb vedoucímu partnerovi apod. Pro každý program je rovn ěž ur čený Auditní orgán , který dohlíží nad fungováním řídícího a kontrolního systému pro opera ční program, zpracovává kontrolní strategie, zajiš ťuje kontrolu projekt ů.

Kontrolo ři podle článku 16 na obou stranách hranice zajiš ťují ov ěř ování administrativní, finan ční, technické a hmotné stránky realizace projekt ů. Na české stran ě je funkcí kontrolora podle článku 16 pov ěř eno Centrum pro regionální rozvoj.

Role euroregion ů z ůstala rovn ěž obdobná. V rámci program ů p řeshrani ční spolupráce spravují prost ředky Fondy malých projekt ů (op ět s různými názvy) ur čené pro projekty menšího rozsahu. Jejich prost řednictvím jich jsou podporovány p ředevším projekty prohlubující p římou komunikaci a kooperaci mezi obyvateli p říhrani čních region ů. Každé programové území je pro pot řeby fond ů rozd ěleno na n ěkolik částí a v každé z nich spravuje ur čený euroregion (p řípadn ě regionální sdružení obcí) p řid ělený fond. Euroregiony se mohou rozhodnout zda budou jen správci fondu nebo i jeho administráto ři (ve v ětšin ě p řípad ů tomu tak je). Do program ů p řeshrani ční spolupráce jsou hrani ční regiony zapojeny takto: • Přeshrani ční spolupráce ČR – Sasko: Euroregion Nisa, Labe, Krušnoho ří a Egrensis. • Přeshrani ční spolupráce ČR – Bavorsko: Euroregion Egrensis a Šumava.

52 • Přeshrani ční spolupráce ČR – Rakousko: Euroregion Silva Nortica, Sdružení obcí Vyso činy, Sdružení obcí a m ěst Jižní Moravy (Euroregion Pomoraví). • Přeshrani ční spolupráce ČR – Slovensko:Euroregion Bílé Karpaty. • Přeshrani ční spolupráce ČR – Polsko: Euroregion Beskydy, Regionální sdružení pro česko-polskou spolupráci T ěšínského Slezska - Śląsk Cieszy ński, Silesia, Prad ěd, Glacensis a Nisa. 2.3.6 Fond malých projekt ů Euroregiony op ět p ředkládaly projekt jak na správu tak na administraci FMP. Oproti minulému období došlo k navýšení finan čních prost ředk ů (jedná se již o 20% alokace jednotlivých opera čních program ů, jež je vy člen ěno na FMP). Euroregion ům je rovn ěž ponechána zna čná volnost v nastavení pravidel týkajících se FMP (nap ř. je zcela v jejich pravomoci p říprava veškeré dokumentace k FMP).

2.4 Pojmy k zapamatování 1. opera ční program,

2. PHARE CBC,

3. INTERREG IIIA,

4. fond malých projekt ů,

5. projekty people-to-people,

6. cíl Evropská územní spolupráce (Cíl 3),

7. Evropské seskupení pro územní spolupráci.

2.5 Otázky a úkoly 1. Popište hlavní cíle programu PHARE CBC.

2. Jaké druhy podpor byly v rámci PHARE CBC realizovány?

3. Jaké bylo geografické pokrytí programu PHARE CBC?

4. Jaké projekty byly podporovány z fondu malých projekt ů v rámci PHARE CBC?

5. Popište hlavní cíle program ů INTERREG IIIA.

53 6. Jaké druhy podpor byly v rámci INTERREG IIIA realizovány?

7. Jaké bylo geografické pokrytí programu INTERREG IIIA?

8. Popište hlavní cíle program ů p řeshrani ční spolupráce v rámci cíle Evropská územní spolupráce.

9. Jaké druhy podpor byly v rámci cíle Evropská územní spolupráce realizovány?

10. Jaké bylo geografické pokrytí v rámci cíle Evropská územní spolupráce?

11. Jaké projekty byly podporovány z fondu malých projekt ů v rámci PHARE CBC?

12. Srovnejte finan ční prost ředky ur čené pro PHARE CBC, INTERREG IIIA a cíl Evropská územní spolupráce.

54 55 3 Struktury podporující p řeshrani ční spolupráci

(institucionální zabezpe čení přeshrani ční spolupráce)

Tato kapitola se zabývá institucionálním zabezpe čením p řeshrani ční spolupráce, tedy strukturami podporujícími spolupráci a to nejd říve obecn ěji (typologií takovýchto struktur) a v dalším kroku konkrétn ěji p římo jejich nejvysp ělejší formou – euroregiony.

S větší intenzitou p řeshrani čních kontakt ů v ětšinou p řichází pot řeba spolupráci systematicky řídit a rozvíjet. To vede k vytvá ření struktur podporujících p řeshrani ční spolupráci. Tyto struktury hrají významnou roli v několika aspektech. P ředstavují jistý krok sm ěrem ke stálosti a trvanlivosti spolupráce. Náklady a úsilí spojené s jejich vybudováním většinou p ředstavovaly jistou investici a rozhodnutí z řídit strukturu bylo d ůkladn ě zváženo. Vytvo řená struktura p řeshrani ční spolupráce zajiš ťuje efektivní řízení této spolupráce – často poskytuje provozní servis spolupracujícím subjekt ům, které ji založily, koordinuje spolupráci, může jí poskytovat nové impulzy. Rovn ěž m ůže poskytovat poradenství či asistenci s projektovou přípravou.

3.1 Typologie p řeshrani čních struktur dle AEBR V Evrop ě existuje velké množství struktur. Jejich hlavním spole čným znakem je různorodost zap říčin ěná r ůznými kulturami, charakterem hranice, historickými, hospodá řskými či sociálními souvislostmi. Struktury jsou rovn ěž ovlivn ěny charakterem státní správy, právním prost ředím či ekonomicky. Struktury se tedy liší co do svého zam ěř ení, kompetencí či kapacity.

Následující typologie shrnuje základní typy multifunk čních struktur. Typologii p řipravila Asociace evropských hrani čních region ů (AEBR). To definovala 3 základní typy struktur:

• Euroregiony a podobné struktury. • Pracovní spole čenství a další subjekty. • Struktury specifické pro INTERREG a další programy EU. 3.1.1 Euroregiony a podobné struktury Mnoho struktur má podobu euroregion ů nebo euregií. Toto ozna čení používá mnoho subjekt ů, ty se však liší právní formou či organizací. P řesto vykazují mnoho spole čných charakteristik:

• jsou stálé;

56 • mají odd ělenou identitu od svých člen ů; • mají vlastní administrativu, technické a finan ční zdroje; • mají vlastní vnit řní systém rozhodování. Euroregiony jsou často geograficky vymezeny rozsahem socio-ekonomických interakcí a nejen administrativními jednotkami. Nezakládají nový stupe ň samosprávy, ale spíše slouží jako koordina ční orgány zprost ředkovávající kontakty. I když n ěkde jsou vytvo řeny na úrovni euroregionu p řeshrani ční rozvojové plány či programy, samotná realizace opat ření z těchto plán ů je v ětšinou provád ěna kompetentními orgány či organizacemi na základ ě národních postup ů. Regionální struktury p řeshrani ční spolupráce ve skandinávských zemích mají některé podobné charakteristiky (vlastní identita, kapacita, role v programech p řeshrani ční spolupráce) a jsou řazeny do této kategorie. Jedná se o sdružení místních orgán ů založené na základ ě tzv. Severské smlouvy (Nordic Agreement). Mají víceú čelové zam ěř ení, jsou stálé, disponují vlastními prost ředky. Od „klasických“ euroregion ů, které vznikly na n ěmecko- nizozemské hranici, se ale liší svoji velikostí – pokrývají v ětší geografické území.

3.1.2 Pracovní spole čenství a další subjekty V mnoha p řípadech si místní či regionální orgány p řípadn ě další subjekty zvolily pon ěkud voln ější formu spolupráce. P řevážn ě na základ ě právn ě nezávazné dohody o spolupráci vytvo řily strukturu v ětšinou bez právní subjektivity.

Nejpoužívan ějším názvem je pracovní spole čenství (working community, Arbeitsgemeinschaft, communauté de travail). Nej čast ěji jsou jejich členy regionální orgány. Mezi p říklady t ěchto spole čenství pat ří Jura (Francie/Švýcarsko), Pyrenées (Špan ělsko/Francie) či Extremadura/Alentejo (Špan ělsko/Portugalsko).

Dalším typem jsou regionální rady (Regionalrat). Ty se skládají ze zvolených regionálních politik ů z obou stran hranice. Regionální rada bývá často podporována tématickými pracovními skupinami.

Používají se i další názvy. V případ ě Irska a Severního Irska se hovo ří o „klastrech“ místních orgán ů.

Hlavní shodné znaky t ěchto spole čenství jsou:

• jsou stálé;

57 • někdy mají odd ělenou identitu od svých člen ů (nap ř. ICBAN 38 ) ale v ětšinou používají identitu svých člen ů; • velmi z řídka mají kapacitu odd ělenou od svých člen ů, obvykle mají rotující předsednictví a sekretariát; • většinou mají pracovní skupiny (komise) složené ze zástupc ů člen ů; • nemají významn ější finan ční zdroje ani personál; • velmi z řídka mají rozhodování odd ělené od svých člen ů, zachovávají meziorganiza ční zp ůsob rozhodování. Tyto struktury se zam ěř ují na strategické plánování nebo realizaci konkrétních projekt ů. Některé z nich jsou velmi velké jak do po čtu člen ů tak do rozlohy (nap ř. ARGE ALP, Alpen- Adria). Existují i seskupení nevládních organizací, která mohou rovn ěž podporovat přeshrani ční spolupráci.

3.1.3 Struktury specifické pro INTERREG a další programy EU Posledním druhem struktur jsou struktury, které byly vytvo řeny v souvislosti s implementací program ů p řeshrani ční spolupráce, p ředevším iniciativy Spole čenství INTERREG. Tyto struktury v podstat ě existují na všech vnit řních hranicích EU, kde hrají přinejmenším roli monitorovacích výbor ů či (spole čných technických) sekretariát ů. I když hlavním posláním t ěchto struktur bylo řízení program ů p řeshrani ční spolupráce, n ěkteré z těchto struktur za čaly postupn ě vykonávat i další funkce spojené s podporou p řeshrani ční spolupráce a vyvinula se z nich stálá struktura (nap ř. PAMINA).

3.2 Typologie p řeshrani čních struktur dle Perkmanna Další typologii, která je propracovan ější, uvádí Perkmann ve své práci Cross-Border Regions in Europe: Significance and Drivers of Regional Cross-Border Co-operation. Tato typologie používá odlišnou terminologii a zam ěř uje se na definování p řeshrani čních region ů spíše než struktur, nicmén ě z dikce je patrné, že se jedná o kompatibilní termíny.

Pro definování p řeshrani čních region ů nejd říve definuje p řeshrani ční spolupráci a to pom ěrn ě široce jako více či mén ě institucionalizovanou spolupráci mezi sousedícími (p řilehlými) subnárodními orgány p řes národní hranice. Následn ě tuto definici specifikuje pomocí 4 následujících kritérií:

1. Hlavními protagonisty jsou vždy ve řejné orgány.

38 Irish Central Border Area Network.

58 2. Přeshrani ční spolupráce se vztahuje k subnárodním orgán ům v různým zemích, kde tyto orgány obvykle nejsou právními subjekty podle mezinárodního práva. P řeshrani ční spolupráce je proto často založena na neformálních nebo „kvazi právních“ dohodách. 3. Co se tý če obsahu, p řeshrani ční spolupráce je z nejv ětší části zam ěř ena na řešení praktických problém ů každodenního administrativního života. 4. Přeshrani ční spolupráce v sob ě zahrnuje ur čitou stabilizaci p řeshrani čních kontakt ů nap ř. formou vytvá ření institucí . Při definování p řeshrani čního regionu (Cross-border region – CBR) Perkmann ozna čuje definice vycházející z konceptu „funk čních region ů“ či z konceptu „p řirozeného hospodá řského prostoru“ za ne zcela odpovídající realit ě, protože nezohled ňují sociální aktivity. Perkmann proto p ředkládá vlastní definici p řeshrani čního regionu. Jedná se o „ohrani čenou územní jednotku složenou z území orgán ů ú častnící se iniciativy p řeshrani ční spolupráce tak jak je definována výše. P řeshrani ční region není funk čním prostorem, ale socio-územní jednotkou vybavenou ur čitým stupn ěm strategické kapacity na základ ě ur čitého organiza čního uspo řádání. Existence podobností není nutným prvkem CBR. Nezáleží na tom, zda je CBR založen na kulturních nebo etnických podobnostech, spole čné historii, existujících funk čních vzájemných závislostech a nebo pouhé zájmové spole čenství, protože záleží na procesu vytvá ření. Nicmén ě této diskursivní dimenzi CBR bude obvykle dominovat soubor spole čných kulturních, etnických nebo ekonomických prvk ů.“39

Přeshrani ční region zasazuje do širšího kontextu mezinárodní spolupráce, kde p řeshrani ční spolupráce je jen jedním speciálním p řípadem této aktivity subnárodních orgán ů. Pro vymezení spolupráce vytvá ří matici dvou dimenzí: geografický rozm ěr iniciativy spolupráce a podmínka souvislosti.

Případy souvislé (sousední) spolupráce spadají do kategorie p řeshrani ční spolupráce, zatímco p řípady spolupráce nesouvislých území (interakce na dálku) jsou ozna čovány za meziregionální spolupráci. V přeshrani ční spolupráci rozlišuje mezi tzv. p řeshraničními mikroregiony (Mikro-CBR) malého geografického rozm ěru (sem řadí euroregiony) a tzv. přeshrani čními makroregiony (Makro-CBR) velkého rozsahu (do této kategorie řadí nap ř. pracovní spole čenství či skandinávská uskupení).

39 PERKMANN, Marcus. Cross-Border Regions in Europe: Significance and Drivers of Regional Cross-Border Co-operation. European Urban and Regional Studies . 2003, no. 10, s. 153-171.

59 V meziregionální spolupráci rozlišuje mezi meziregionálnímí sít ěmi a vrcholnými organizacemi. V rámci meziregionálních (interregionálních) sítí m ůžeme podle toho, jaký druh orgán ů je spolupráce ú časten, rozlišovat mezi meziregionálními a mezim ěstskými (inter- urban) sít ěmi. Mnoho sítí vzniklo díky pobídkám ze strany EU na základ ě projekt ů na podporu sí ťování a proto je pravd ěpodobné, že jejich činnost bude ukon čena po ukon čení finan ční podpory, nicmén ě n ěkteré sít ě fungují velmi dob ře a pokra čují ve svém fungování bu ď tím, že se jim poda ří zabezpe čit pro pokra čování aktivit další grant či dokonce vlastní vnit řní financování svých člen ů. Stanou se z nich stálé sít ě.

Celoevropské vrcholné organizace s rozsáhlou členskou základnou p ředstavují druhý typ meziregionální spolupráce. Tyto organizace jako např. AEBR či CEMR 40 zastupují zájmy svých člen ů na evropské úrovni a dále poskytují služby – p ředevším v oblasti informací, vyhledávání kontakt ů pro projekty (partnerství) či zpracovávají expertní studie pro pot řeby Komise. Hranice mezi vrcholnými organizacemi a meziregionální spolupráci je n ěkdy dosti mlhavá.

Druhy spolupráce jsou shrnuty v následující tabulce:

Tab. 3-1 Druhy meziregionální a p řeshrani ční spolupráce Geografický rozm ěr Malý Velký

CBR (sousední území) Mikro-CBRs (euregiony) Makro-CBR (nap ř. pracovní spole čenství a skandinávská uskupení) Meziregionální Meziregionální a mezim ěstská Vrcholné organizace spolupráce (nesousední spolupráce území) Zdroj: PERKMANN, Marcus. Cross-Border Regions in Europe: Significance and Drivers of Regional Cross-Border Co-operation. European Urban and Regional Studies . 2003, no. 10, s. 158. Tato kategorizace se dá dle mého názoru ješt ě up řesnit dopln ěním menšího rozm ěru spolupráce jednotlivých obcí či m ěst. Za malý geografický rozm ěr tedy považuji práv ě tuto municipální úrove ň, kdy se jedná o p řeshrani ční svazky m ěst jako je nap ř. Svazek m ěst Malý trojúhelník Zittau- Hrádek nad Nisou-Bogatynia nebo spolupráce m ěst Goerlitz-Zgorzelec. Takto spolupracující bezprost ředn ě sousedící m ěsta se v mezinárodní terminologie ozna čují jako twinn cities). U meziregionální spolupráce to jsou jednotlivá partnerství m ěst, která

40 Council of European Municipalities and Regions - Rada evropských obcí a region ů.

60 nejsou z přeshrani čního regionu. Tato spolupráce bývá (i ve vazb ě na podp ůrný evropský program) nazývána town-twinning. Upravená tabulka tedy vypadá následovn ě:

Tab. 3-2 Druhy meziregionální a p řeshrani ční spolupráce – rozší ření o malý geografický rozm ěr Geografický rozm ěr Malý St řední Velký

CBR (sousední Přeshrani ční svazky Mikro-CBRs Makro-CBR nap ř. území) měst (twinn cities) (euregiony) pracovní spole čenství a skandinávská uskupení Meziregionální Partnerství m ěst Meziregionální a Vrcholné organizace spolupráce (town-twinning) mezim ěstská (AEBR) (nesousední území) spolupráce (sít ě)

Zdroj: PERKMANN, Marcus. Cross-Border Regions in Europe: Significance and Drivers of Regional Cross-Border Co-operation. European Urban and Regional Studies . 2003, no. 10, s. 158. Vlastní dopln ění. K podrobn ějšímu roz člen ění p řeshrani čních region ů jsou relevantní 3 dimenze:

• geografický rozsah; • intenzita spolupráce; • druh spolupracujících aktér ů. 3.2.1 Geografický rozsah Iniciativy malého rozsahu jako jsou euroregiony mohou být odlišeny od v ětších uskupení jakými jsou nap říklad pracovní spole čenství..

Většina pracovních spole čenství byla založena v letech 1975-1985 a vyvinuly se ze spolupráce n ěkolika region ů. Tato spolupráce zahrnuje velký prostor nap říč n ěkolika státy (multilaterální p řeshrani ční spolupráce). Mezi p říklady takovýchto spole čenství pat ří nap ř. Arge Alp (pracovní spole čenství alpských zemí) či Atlantic Arc. Jejich organiza ční struktura obvykle zahrnuje valnou hromadu (všeobecné shromáždění), výkonný výbor, tématické pracovní skupiny či komise a sekretariáty. V ětšinou jsou zam ěř eny na vým ěnu informací, spole čné deklarace v oblastech jejich zájmu či koordinaci. Perkmann je ozna čuje jako přeshrani ční makroregiony (Makro-CBR ).

Iniciativy malého rozsahu jsou Perkmannem ozna čovány za p řeshrani ční mikroregiony (mikro-CBR) . Mnohé z těchto menších iniciativ se ozna čují jako euroregiony, ale používání tohoto termínu není podle Perkmanna dostate čně konzistentní, aby byl použit jako analytická kategorie. I když tento termín byl p ůvodn ě používán k ozna čení velmi specifického

61 uspo řádání p řeshrani ční spolupráce, pozd ěji bylo jeho používání rozší řeno na širší spektrum iniciativ (nap ř. Karpatský euroregion je spíše pracovním spole čenstvím než euroregionem v jeho p ůvodním významu 41 ). Perkmann proto navrhuje používání termínu mikro-CBR – uspo řádání spolupráce malého rozsahu mezi sousedními hrani čními orgány z různých národních stát ů. Tato forma má dlouhou tradici p ředevším na hranicích Beneluxu. Co se tý če jejich organizace, mikro-CBR v ětšinou mají radu, p ředsednictvo, pracovní skupiny pom ěrn ě odborn ě orientované a spole čný sekretariát. Právn ě mohou mít r ůzné formy sahající od nezávazných, neformálních dohod až po subjekty ve řejného práva. Geografické rozp ětí mikro-CBR je v ětšinou mezi 50-100 km do ší řky s několika miliony obyvatel. Ve v ětšin ě případ ů se spolupráce ú častní místní orgány (municipality) i když v některých p řípadech jsou zapojeny okrskové či regionální orgány. V některých p řípadech jsou do spolupráce zapojeny další subjekty jako rozvojové agentury, zájmové organizace či hospodá řské komory. Organiza ční uspo řádání se liší. Ozna čení mikro-CBR se tedy používá pro uskupení rozvíjející přeshrani ční spolupráci p ůsobící v malém geografickém m ěř ítku nehled ě na jejich organiza ční uspo řádání či povahu ú častnících se aktér ů.

3.1.2 Intenzita spolupráce Další dimenzí je intenzita spolupráce posuzovaná podle n ěkolika aspekt ů jako je nap ř. stupe ň nezávislosti (autonomie) p řeshrani čních orgán ů na jednotlivých ú častnických orgánech. Pro odhad intenzity spolupráce byl použit soubor kritérií vyvinutý AEBR:

• Spolupráce založená na n ějakém druhu právní dohody, spole čné stálé sekretariáty kontrolující své vlastní zdroje. • Existence explicitn ě dokumentované rozvojové strategie. • Široké pole spolupráce v různých oblastech podobné konven čním místním a regionálním orgán ům. Ve své práci nazývá Perkmann regiony malého rozsahu s vysokou intenzitou spolupráce jako „integrované“ mikro-CBR a na druhé stran ě regiony velkého geografického rozm ěru „Skandinávská seskupení“ . Voln ější seskupení s nižší intenzitou spolupráce bez stálého sekretariátu, rozvojových plán ů a jasných schémat spolupráce charakterizuje jako „vznikající“ mikro-CBR (malého rozm ěru) a pracovní spole čenství (v p řípad ě velkého rozm ěru).

Přehled typ ů p řeshrani čních region ů v č. p říklad ů shrnuje následující tabulka:

Tab. 3-3 Typologie p řeshrani čních region ů dle Perkmanna

41 Zahrnuje spolupráci 19 administrativních jednotek z 5 zemí – Polska, Slovenska, Ma ďarska, Ukrajiny a Rumunska.

62 Geografický rozm ěr Malý Velký

Vysoká intenzita spolupráce Integrované mikro-CBR Skandinávská seskupení (EUREGIO) (Öresundskomitén) Nízká intenzita spolupráce Vznikající“ mikro-CBR Pracovními spole čenství (Transmanche Region) (Arge Alp)

Zdroj: PERKMANN, Marcus. Cross-Border Regions in Europe: Significance and Drivers of Regional Cross-Border Co-operation. European Urban and Regional Studies . 2003, no. 10, s. 160. 3.1.3 Druh spolupracujících aktér ů Třetí dimenzí je druh spolupracujících aktér ů. Empiricky jsou ve v ětšin ě iniciativ malého rozsahu hnací silou municipality, zatímco u iniciativ velkého rozsahu to jsou tém ěř výhradn ě regionální ú řady. Dalším faktorem, který má vliv na druh participujících orgán ů, je územní uspo řádání jednotlivých stát ů. Všeobecn ě lze říci, že státy, kde je velmi silné postavení municipalit resp. jejich sdružení, je p řeshrani ční spolupráce podporována p ředevším místními orgány (nap ř. N ěmecko, kde jsou to samosprávná seskupení obcí - tzv. Kreise (okresy), jež hrají hlavní roli v přeshrani ční spolupráci). Na druhou stranu ve státech s dvoustup ňovou regionální administrativou je p řeshrani ční spolupráce rozvíjena p ředevším regionálními orgány.

3.3 Nová typologie p řeshrani čních struktur dle AEBR AEBR si uv ědomovalo pot řebu vyvinout obsažn ější typologii evropských hrani čních a přeshrani čních region ů. Úsilí AEBR vyústilo ve vyvinutí nové typologie publikované v roce 2007 v publikaci Cooperation between European Border Regions - Review and Perspectives. Cílem bylo vyvinout klasifikaci existujících regionů podle dosaženého stupn ě p řeshrani ční integrace.

Klasifikace je zam ěř ena na p řeshrani ční spolupráci ve všeobecném slova smyslu – tedy nejen na její finan ční stránku (p ředevším fondy EU). P řeshrani ční spolupráce je vnímána jako výsledek vzájemného úzce provázaného p ůsobení dvou aspekt ů:

• Socio-kulturní a hospodá řská soudržnosti. • Intenzity p řeshrani ční spolupráce. Na základ ě podrobného hodnocení t ěchto kritérií byla p řipravena následující typologie:

Tab. 3-4 Nová typologie p řeshrani čních region ů (AEBR)

63 Typ 1: Vysoký stupe ň celkové p řeshrani ční spolupráce: “Integra ční špi čka” • Vysoká úrove ň socio-kulturní/hospodá řské soudržnosti Integration Forerunners • Vysoká úrove ň intenzity p řeshrani ční spolupráce Typ 2: St řední až vysoký stupe ň celkové p řeshrani ční spolupráce: „Oblasti dohán ějící • Vysoká úrove ň bu ď socio-kulturní/hospodá řské soudržnosti integra ční špi čku“ nebo intenzity p řeshrani ční spolupráce Areas catching up to • St řední úrove ň bu ď socio-kulturní/hospodá řské soudržnosti integration forerunners nebo intenzity p řeshrani ční spolupráce Typ 3: St řední stupe ň celkové p řeshrani ční spolupráce: „Integra ční kandidáti“ • St řední úrove ň socio-kulturní/hospodá řské soudržnosti Integration Candidates • St řední úrove ň intenzity p řeshrani ční spolupráce Typ 4: St řední až nízký stupe ň celkové p řeshrani ční spolupráce: „Oblasti dohán ějící • St řední úrove ň bu ď socio-kulturní/hospodá řské soudržnosti integra ční kandidáty“ nebo intenzity p řeshrani ční spolupráce Areas catching up to • Nízká úrove ň bu ď socio-kulturní/hospodá řské soudržnosti integration candidates nebo intenzity p řeshrani ční spolupráce Typ 5: Nízký stupe ň celkové p řeshrani ční spolupráce: „Oblasti stále hledající • Nízká úrove ň socio-kulturní/hospodá řské soudržnosti č integra ní perspektivy“ • Nízká úrove ň intenzity p řeshrani ční spolupráce Areas still searching for integration perspectives

Zdroj: Asociation of European Border Regions. Cooperation between European Border Regions : Review and Perspectives . 1. Auflage. Baden-Baden : Nomos Verlagsgesellschaft, 2008. 133 s. ISBN 978-3-8329-3390-6.

3.4 Euroregiony- specifická forma struktury podporující p řeshrani ční spolupráci 3.4.1 Definice euroregionu Z výše uvedených typologií vyplývá, že euroregiony (v p ůvodním slova smyslu) jsou nejvysp ělejší formou struktur p řeshrani ční spolupráce. Již n ěkolikrát bylo uvedeno, že se euroregiony mezi sebou liší a že ne všechna uskupení nesoucí ozna čení euroregion odpovídají základním charakteristikám euroregion ů.

64 Termín Regio pochází z latinského „regere“, což znamená nakreslit linii nebo hranici. V starém Řím ě se termín „regio“ se používal spíše ke geografickému vymezení území než k jeho správ ě. Nevztahoval se k žádné legislativní nebo vládní instituci. Podobný význam mají i dnešní euroregiony a další formy p řeshrani čních struktur. Nevytvá řejí nový typ nebo úrove ň vlády na p řeshrani ční úrovni. Spíše se snaží rozvíjet spolupráci v rámci kompetencí jednotlivých ú častník ů spolupráce, kterými jsou v ětšinou místní a regionální orgány. Přeshrani ční struktury jsou uspo řádáním sloužícím ke spolupráci místních a regionálních vlád přes hranice s cílem podporovat spole čné zájmy, kterými je v obecné rovin ě spole čný rozvoj území („regia“) a zvýšení kvality života obyvatel v něm42 .

Asociace evropských hrani čních region ů definovala základní znaky euroregionu co se týče jejich organizace, metody práce a obsahové nápln ě spolupráce. Charakteristiky shrnuje následující tabulka:

Tab. 3-5 Kritéria pro kategorizaci euroregion ů a jim podobných struktur. Organizace • spojení regionálních a místních orgán ů z obou stran hranice n ěkdy s parlamentním shromážd ěním • přeshrani ční organizace se stálým sekretariátem, experty a administrativními pracovníky • podle soukromého práva založené na národních sdruženích nebo nadacích na obou stranách hranice podle p říslušného ve řejného práva • podle ve řejného práva založeného na mezinárodních smlouvách, které rovn ěž upravují členství regionálních orgán ů Metoda práce • rozvoj strategicky orientované spolupráce, žádná opat ření založená na jednotlivých případech • vždy p řeshrani čně orientované, ne jako národní hrani ční region • žádná nová administrativní úrove ň • kontaktní místo pro p řeshrani ční vztahy; ob čané, politici, instituce, hospodá řství, sociální partne ři, organizáto ři kulturních akcí atd. • balancování mezi r ůznými strukturami a autoritami na obou stranách hranice a s ohledem na psychologická hlediska • partnerská spolupráce, vertikáln ě (evropská, vládní, regionální, místní) stejn ě jako

42 Viz What is a Euroregion? [online]. Council of Europe, 2008 [cit. 2008-09-06]. Text v angli čtin ě. Dostupný z WWW: euroregions/WhatIs_Euroregion.asp#TopOfPage>.

65 horizontáln ě p řes hranice • implementace p řeshrani čních rozhodnutí na národní úrovni a podle postup ů aplikovatelných na obou stranách hranice (vyhýbání se konfliktu kompetencí a strukturální autority) • přeshrani ční ú čast ob čan ů, institucí a sociálních partner ů v programech, projektech a rozhodovacích procesech • přímé iniciativy a používání vlastních zdroj ů jako p ředpoklady pomoci a podpory t řetím stranám Obsah p řeshrani ční spolupráce • definice oblastí aktivity podle spole čných zájm ů (nap ř. infrastruktura, hospodá řství, kultura) • spolupráce ve všech oblastech lidského života: bydlení, práce, volný čas, kultura atd. • stejný d ůraz na socio-kulturní spolupráci stejn ě jako na ekonomicko-infrastrukturní spolupráci • implementace smluv a dohod uzav řených na evropské úrovni mezi zem ěmi k dosažení praxe přeshrani ční spolupráce • poradenství, pomoc a koordinace p řeshrani ční spolupráce, p ředevším v následujících oblastech: • hospodá řský rozvoj • inovace a transfer technologií • doprava a dopravní podmínky • školství a vzd ělávání • regionální rozvoj • spolupráce v sociální oblasti • ochrana životního prost ředí a p řírody • záchraná řství (pohotovost) a ochrana p řed • kultura a sport katastrofami • zdravotnictví • komunikace • energetika • ve řejná bezpe čnost • nakládání s odpady • cestovní ruch a volný čas • zem ědělský rozvoj Zdroj: Institutional Aspects of Cross-border Co-operation . Gronau : AEBR, 1999. 77 s. Dostupný z www: http://www.aebr.net/publikationen/pdfs/inst_asp_99.en.pdf

66 3.4.2 Euroregiony v Evrop ě V sou časné dob ě existuje v Evrop ě dle informace AEBR p řes 130 euroregion ů a jim podobných struktur – viz následující tabulka:

Tab. 3-6 Euroregiony a podobné struktury na vnit řních a vn ějších hranicích Evropské unie 1958-2007

Název Rok založení 43 Hranice

EUREGIO 1958 DE/NL

Øresund Committee 1964 DK/SE

North West Region Cross Border Group 1970 UK/IE

Euregio Rhein-Waal 1971 DE/NL

North-Calotte Council 1971 SE/FI/NO

Großregion SaarLorLux – Rheinland Pfalz – 1971 DE/FR/LU/BE Wallonien

Kvarken Council 1972 FI/SE

Internationale Bodenseekonferenz 1972 AT/CH/DE/LI

Arbeitsgemeinschaft Alpenländer 1972 AT/CH/DE/IT

Espace franco-valdo-genevois 1973 CH/FR

Oberrheinkonferenz 1975 DE/FR/CH

Euregio Maas Rhein 1976 DE/NL/BE

East Border Region Committee 1976 UK/IE

MittSkandia 1977 FI/SE/NO

Sjælland - Ostholstein - Lübeck 1977 DK/DE

Ems Dollart Region - EDR 1977 DE/NL

Skärgårdssamarbete 1978 SE/FI

Cooperation ARKO 44 1978 SE/NO

43 Ve v ětšin ě p řípad ů neformální spolupráce za čala ješt ě d říve.

67 Euregio rhein-maas-nord 1978 DE/NL

Arbeitsgemeinschaft Alpen-Adria 1978 AT/IT/HR/HU/SI

Gränzkomittén Østfold – Bohuslän/Dalsland 1980 SE/NO

Communauté de Travail des Alpes Occidentales 1982 CH/FR/IT (COTRAO)

Comunidad de Trabajo de los Pirineos (Working 1983 FR/ES Community of the Pyrenees)

Conférence Transjurasienne 1985 CH/FR

Euregio Benelux Middengebied 1986 BE/NL

Espace Mont Blanc 1986 FR/IT/CH

Conseil du Léman - Ain - Haute-Savoie - Vaus - 1987 FR/CH Valais - Genève

Mittnorden 1987 FI/NO/SE

Tornedalsrådet – Bothnian Arc 1987 FI/NO/SE

REGIO PAMINA 1988 DE/FR

Euregio Scheldemond 1989 BE/NL

Aquitaine/Euskadi/Navarra 1989 FR/ES

EuRegio SaarLorLux+ 1989 DE/FR/LU

Arbeitsgemeinschaft Donauländer 1990 AT/BG/DE/HR/HU/M D/RO/SK/UA/CS

Conseil Valais-Vallée d’Aoste du Grand St. 1990 CH/IT Bernard

Comunidad de Trabajo/Comunidade de Trabalho 1991 ES/PT Galicia – Norte de Portugal

Euroregion Neiße-Nisa-Nysa 1991 DE/PL/CZ

44 Arvika-Kongsvinger (ARKO)

68 Comunidad de Trabajo entre Extremadura y 1992 ES/PT Alentejo

Euroregion Elbe/Labe 1992 DE/CZ

Euroregion Erzgebirge - Krušnoho ří 1992 DE/CZ

Euroregion Nestos-Mesta 1992 EL/BG

Euroregion Pro Europa Viadrina 1992 DE/PL

BEAC – Barents Euro-Arctic Council 1993 FI/NO/SE/RU

EUREGIO EGRENSIS 1993 DE/CZ

Carpathian Euroregion 1993 PL/UA/SK/HU/RO

EUREGIO Bayerischer Wald / Šumava / 1992 AT/DE/CZ Mühlviertel

Euroregion Spree-Neiße-Bober /Sprewa-Nysa-Bóbr 1993 DE/PL

Comunidad de Trabajo entre Extremadura y Regiáo 1994 ES/PT Centro

Euroregion TATRY 1994 PL/SK

Europaregion Tirol – Südtirol/Alto Adige – 1994 AT/IT Trentino

Inn-Salzach-Euregio 1994 DE/AT

Euroregion Pomerania 1995 DE/PL/SE

RegioTriRhena 1995 DE/FR/CH

Comunidad de Trabajo/Comunidade de Trabalho 1995 ES/PT Castilla y León – Centro de Portugal

Regio Insubrica 1995 IT/CH

EuRegio Salzburg-Berchtesgadener Land- 1995 DE/AT Traunstein

Euroregion Bug 1995 PL/UA/BY

69 Estonian-Finnish 3+3 Regional Cooperation 1995 EE/FI/RUS

Irish Central Border Area Network 1995 UK/IE

Slovenian-Hungarian Cross-Border Development 1996 SI/HU Council

Regio Sempione 1996 IT/CH

Euroregion Glacensis 1996 CZ/PL

Euregio Pskov-Livonia 1996 EE/LV/RU

Hochrheinkommission 1997 DE/CH

EUREGIO „via Salina“ 1997 DE/AT

Euregio Weinviertel-Südmähren-Westslowakei 1997 AT/CZ/SK

Euroregion DKMT 45 1997 RO/HU/CS

Euroregion NEMAN-NIEMEN-NEMUNAS 1997 LT/PL/BY/RU

Euroregion Prad ěd-Pradziad 1997 CZ/PL

Region Sønderjylland-Schleswig 1997 DK/DE

Euregio West / Nyugat Pannonia 1998 AT/HU

Euroregion Baltic 1998 PL/SE/LT/DK/RU

EUREGIO Inntal 1998 DE/AT

Conférence des Alpes franco-italiennes (CAFI) 1998 FR/IT

Euroregion Country of Lakes 1998 LT/LV/BY

Euroregion Silesia 1998 CZ/PL

Euroregion T ĕšínské Slezsko – 1998 CZ/PL Śląsk Cieszy ński

Lower Danube Euroregion 1998 RO/MD/UA

EUREGIO Zugspitze-Wetterstein-Karwendel 1998 DE/AT

45 Euroregion Danube-Kris-Mures-Tisa

70 Värmland - Hedmark - Akershus - Østfold 1998 SE/NO

Euroregion Danube-Drava-Sawa 1998 HU/HR/BA

Euregio Karelia 1999 FI/RU

Euregio Helsinki-Tallinn 1999 EE/FI

Euroregion SAULE 1999 LT/LV/RU

Euregio Watteninseln 1999 DE/DK/NL

Euroregion Vagus-Danubius-Ipolia 1999 SK/HU

Ipel’-Ipoly Euroregion 1999 SK/HU

Euroregio Neogradiensis 2000 SK/HU

Euroregion Sajo-Rima / Slaná-Rimava 2000 SK/HU

Euroregion Bílé-Biele Karpaty 2000 SK/CZ

Euroregion Beskidy-Beskydy 2000 PL/SK/CZ

Conferenza delle Alte Valli / Conférence des 2000 IT/FR Hautes Vallées

Upper Prut Euroregion 2000 RO/MD/UA

Euroregion Bartuva 2000 LT/LV

Comunidad de Trabajo/Comunidade de Trabalho 2000 ES/PT Castilla y León – Norte de Portugal

Euroregion Rhodopi 2001 EL/BG

Euroregion Podunajského Trojspolku 2001 SK/HU

Euroregion Kras 2001 SK/HU

Euregio Steiermark - Slowenien 2001 AT/SI

Euroregion Danube South 2001 RO/BG

Inferior Danube Euroregion 2001 RO/BG

Comunidad de trabajo / Comunidade de trabalho 2001 ES/PT

71 Alentejo – Andalucia

Euroregion Evros-Maritsa-Meric 2001 EL/TR/BG

Euroregion Rousse-Giurgiu 2002 BG/RO

ARGE Kärnten-Slowenien / Karawanken 2002 AT/SI

Euroregion Puszcza Białowieska 2002 PL/BY

Euroregion Siret-Prut-Nistru 2002 MD/RO

Euroregion Danube 21st Century 2002 RO/BG/CS

Euregio Silva Nortica 2002 AT/CZ

Association Euroregion Danubius Ruse-Giurgiu 2002 BG/RO

Euroregion Hajdú-Bihar/Bihor 2002 HU/RO

Euroregion Šešup ė 2003 LT/RU/PL/SE

Euroregion Dnepr 2003 UA/RU/BY

Euroregion Łyna-Ława 2003 PL/RU

Euroregion Slobozhanshina 2003 RU/UA

Euroregion Strymon-Strouma 2003 EL/BG

Ister-Granum Euroregion 2003 SK/HU

Euroregion Drina-Sava-Majevica 2003 BA/CS/HR

Euroregion Morava-Pcinija-Struma 2003 BG/FYROM/CS

Euroregion Belasica 2003 EL/FYROM/BG

Deutsch-Polnischer Verbund „Bez granic – Ohne 2003 DE/PL Grenzen“

Euroregion Danube 2003 HU/SK

Pyrenees Mediterranean Euroregion (Catalonia, 2004 ES/FR Midi-Pyrénées, Languedoc-Roussillon, Balearic Islands, Aragon)

72 Euroregion Košice – Miskolc - Zemplén 2004 HU/SK

South Karelia / St. Petersburg / Leningrad Oblast 2004 FI/RU

Euregio Mura-Drava 2005 HU/HR

Euroregion Polis - TrakiaKent - RAM Trakia 2005 EL/TR/BG

Adriatic Euroregion 2005 IT/SI/HR/MN/AL

Euroregion Middle Danube – Iron Gates 2005 RO/BG/CS

Lille Eurométropole franco-belge 2006 FR/BE

Euroregion Stara Planina 2006 BG/SRB

Zdroj: Asociation of European Border Regions. Cooperation between European Border Regions : Review and Perspectives . 1. Auflage. Baden-Baden : Nomos Verlagsgesellschaft, 2008. 133 s. ISBN 978-3-8329-3390-6. Na základ ě t ěchto dat lze empiricky doložit obecné trendy rozvoje p řeshrani ční spolupráce definované na za čátku této kapitoly.

Od roku 1958 do za čátku devadesátých let vzniklo v Evrop ě p řes 30 euroregion ů a jim podobných struktur. Od roku 1990 pak celkový po čet euroregion ů vzrostl na sou časných přibližn ě 130 (viz následující graf).

Obr. 3-1 Vývoj po čtu euroregion ů a podobných struktur

Vývoj po čtu euroregion ů a podobných struktur (1958-2006)

140 120 100 80 60 40 20 0

9 61 64 67 70 73 82 88 91 94 97 00 06 976 003 1958 19 19 19 19 19 1 197 19 1985 19 19 19 19 20 2 20

73 Zdroj: Vlastní graf. Použita data z publikace: Asociation of European Border Regions. Cooperation between European Border Regions : Review and Perspectives . 1. Auflage. Baden- Baden : Nomos Verlagsgesellschaft, 2008. 133 s. ISBN 978-3-8329-3390-6. Práv ě od po čátku devadesátých let lze pozorovat zvýšenou intenzitu vzniku nových euroregion ů a podobných struktur. Viz následující graf:

Obr. 3-2 Po čet euroregion ů založených v jednotlivých letech

Po čet založených euroregion ů v jednotlivých letech (1958-2006)

12 10 8 6 4 2 0

6 58 61 67 70 79 82 85 88 91 97 00 06 973 003 19 19 1964 19 19 1 197 19 19 19 19 19 1994 19 20 2 20

Zdroj: Vlastní graf. Použita data z publikace: Asociation of European Border Regions. Cooperation between European Border Regions : Review and Perspectives . 1. Auflage. Baden- Baden : Nomos Verlagsgesellschaft, 2008. 133 s. ISBN 978-3-8329-3390-6. Z uvedených dat je rovn ěž patrné, že euroregiony z po čátku (v šedesátých a sedmdesátých letech) vznikaly p ředevším ve dvou geografických oblastech:

• Na hranicích N ěmecka se sousedními členskými státy EU (resp. západoevropskými státy). • Ve Skandinávii. Postupn ě pak rovn ěž vznikaly euroregiony mezi Spojeným královstvím a Irskem a na hranicích Francie (tam byl nejv ětší nár ůst euroregion ů zaznamenán v 80. letech). S politickými zm ěnami na po čátku devadesátých let za čaly vznikat euroregiony nejprve na nových vn ějších hranicích EU – p ředevším na hranicích N ěmecka a Rakouska a dále v Pobaltí. Postupn ě se dá říci, že p řeshrani ční struktury více mén ě pokrývají všechny vnit řní i vn ější hranice EU. Geografický p řehled ilustruje mapa AEBR v příloze č. 1.

74 3.5 Pojmy k zapamatování 1. pracovní spole čenství,

2. regionální rady,

3. klastr místných orgán ů,

4. meziregionální sít ě,

5. celoevropské vrcholové organizace.

3.6 Otázky a úkoly 1. Popište základní typy p řeshrani čních struktur definovaných Asociací evropských hrani čních region ů.

2. Která kritéria specifikují p řeshrani ční spolupráci dle Perkmanna?

3. Definujte p řeshrani ční region dle Perkmanna.

4. Jaké dimenze jsou relevantní k podrobn ějšímu roz člen ění p řeshrani čních region ů? Podrobn ěji vysv ětlete.

5. Jaké jsou typy p řeshrani čních region ů dle Asociace evropských hrani čních region ů.

6. Popište kritéria pro kategorizace euroregion ů a jim podobných struktur.

75 76 4 Komparativní analýza euroregion ů v ČR

4.1 Euroregiony v České republice 4.1.1 Základní p řehled V České republice existuje v sou časné dob ě celkem 13 euroregion ů. Jejich p řehled obsahuje následující tabulka, v níž jsou euroregiony se řazeny podle data jejich vzniku od nejstaršího k nejmladšímu:

Tab. 4-1 Seznam euroregion ů v ČR vč. dat založení a partnerských stát ů Euroregion Datum vzniku Partnerský stát Nisa 21. 12. 1991 Polsko, N ěmecko Labe 24. 6. 1992 Německo (Sasko) Krušnoho ří 18. 12. 1992 Německo (Sasko) Egrensis 3. 2. 1993 Německo (Sasko) Šumava 20. 9. 1993 Německo, Rakousko Glacensis 5. 12. 1996 Polsko Prad ěd 2. 7. 1997 Polsko Těšínské Slezsko 22. 4. 1998 Polsko Silesia 20. 9. 1998 Polsko Pomoraví 23. 6. 1999 Rakousko, Slovensko Beskydy 9. 6. 2000 Slovensko, Polsko Bílé Karpaty 30. 7. 2000 Slovensko Silva Nortica 28. 5. 2002 Rakousko

4.1.2 Historie euroregion ů v ČR (vývoj v čase) Euroregiony v České republice vznikaly b ěhem deseti let od konce roku 1991 do poloviny roku 2002.

Jako první vznikly v období let 1991-1993 euroregiony na česko-německé hranici. 46 V roce 1991 byl založen Euroregion Nisa podle vzoru euroregion ů na n ěmecko-nizozemské hranici. V roce 1992 byl založen sousední Euroregion Labe a Krušnoho ří. O rok pozd ěji pak euroregion Egrensis a Šumava. V další vln ě b ěhem let 1996-1998 vznikly euroregiony na česko-polské hranici: Glacensis, Prad ěd, T ěšínské Slezsko a Silesia. V letech 1999-2002 pak

46 Je to práv ě N ěmecko, kde mají euroregiony nejdelší tradici. Ozna čení česko-německá hranice je ale nep řesné, jelikož v případ ě Euroregionu Nisa se jednalo o t řístranný euroregion zahrnující rovn ěž Polsko. V případ ě Euroregionu Šumava je do spolupráce zapojeno i Rakousko.

77 byly dopln ěny euroregiony na česko-slovenské a česko-rakouské hranici: Pomoraví, Beskydy, Bílé Karpaty a jako poslední byla založena Silva Nortica.

Geografické pokrytí jednotlivých hranic euroregiony znázor ňuje následující mapa:

Obr. 4-2 P řehledná mapa českých částí euroregion ů k 1. 1. 2008

Zdroj: Český statistický ú řad, pracovišt ě Liberec. Z mapy je patrné rovnom ěrné a relativn ě plné pokrytí česko-německé (p ředevším česko- saské) hranice. Rovn ěž stojí za povšimnutí relativn ě velká kumulace euroregion ů v Moravskoslezském kraji – na východní části česko-polské hranice.

4.2 Právní postavení a p řípadné využití ESÚS Významnou charakteristikou euroregion ů je jejich právní postavení. Tento oddíl tedy obsahuje analýzu právních aspekt ů fungování euroregion ů. Právní analýza se týká institucionální roviny. Budeme analyzovat právní postavení jednotlivých českých částí euroregionu a p řeshrani ční struktury jako celku.

Předm ět analýzy

78 Předm ětem analýzy byla p ředevším právní forma českých částí euroregion ů v č. oficiálního názvu jak celého p řeshrani čního euroregionu tak jednotlivých národních částí ( často má právní subjekt odlišný název od b ěžn ě používaného). Dále se zkoumaly právní dokumenty zakládající vznik a fungování českých částí a rovn ěž právní dokumenty zakládající přeshrani ční euroregion – v ětšinou n ějaké smluvní zakotvení spolupráce jednotlivých národních částí. Dále bylo p ředm ětem zkoumání, zda takováto p řeshrani ční dohoda zakládá spole čný právní subjekt, či zda pouze upravuje spolupráci jednotlivých částí bez toho, aby spole čný právní subjekt vznikl. Dotazník, který byl rozeslán všem českým částem euroregion ů, rovn ěž obsahoval otázku, zda uvažují o takovém kroku, který by vedl ke spole čnému právnímu subjektu a zda konkrétn ě plánují využití právního nástroje tzv. Evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS).

Výsledky analýzy shrnuje p řehledná tabulka, kde jsou u každého euroregionu uvedeny zkoumané skute čnosti:

Tab. 4-2 Právní postavení euroregion ů

Právní dokument Název zakládající Zkrácený Právní euroregionu Název české části Právní forma přeshrani ční český název dokument (p řeshrani čn (oficiální název) české části euroregion euroregionu české části ího) (spolupráci stran) Regionální zájmové Euroregion sdružení sdružení Rámcová dohoda NISA Neisse-Nisa- Statut EUROREGION právnických o spolupráci Nysa NISA osob

Euroregion Labe/ Rámcová dohoda Euroregion LABE EUROREGION sdružení obcí Stanovy Euroregionu Elbe Elbe/Labe LABE / Labe

zájmové Euroregion sdružení m ěst, KRUŠNOHO Euroregion Koopera ční Erzgebirge - obcí a jiných Stanovy ŘÍ Krušnoho ří dohoda Krušnoho ří právnických osob Regionální zájmové Euregio sdružení obcí a sdružení EGRENSIS Stanovy Dohoda Egrensis měst Euregio právnických Egrensis osob

79 EUREGIO Euroregion zájmové Bayerischer pouze ústní Šumava - sdružení ŠUMAVA Wald - Stanovy dohoda (ne Jihozápadní právnických Šumava - písemná) Čechy osob Mühlviertel

Smlouva o Smlouva o vytvo ření česko- Euroregion založení zájmové polského Pomezí Čech, zájmového Euroregion sdružení euroregionu GLACENSIS Moravy a Kladska sdružení Glacensis právnických pomezí Čech, - Euroregion právnických osob Moravy a Kladska Glacensis osob + - Euroregion stanovy Glacensis

Rámcová dohoda zájmové o vytvo ření česko- Euroregion Euroregion Prad ěd sdružení poslkého PRAD ĚD Prad ěd - Statut – česká část právnických euroregionu, Pradziad osob euroregionu Prad ěd

SMLOUVA o zájmové spolupráci pod Euroregion Euroregion sdružením SILESIA stanovy názvem Silesia Silesia-CZ právnických EUROREGION osob SILESIA

EuroregionTe Regionální zájmové šínské sdružení územní smlouva o TĚŠÍNSKÉ sdružení Slezsko - spolupráce stanovy regionální SLEZSKO právnických Slask Těšínského spolupráci osob Cieszynski Slezska Smlouva o česko- polsko- zájmové Euroregion slovenském Sdružení „Region sdružení BESKYDY Beskydy - stanovy spole čenství s Beskydy“ právnických Beskidy názvem osob EUROREGION „Beskydy“

ZAKLADATELS zájmové Euroregion KÁ ZMLUVA BÍLÉ Region Bílé sdružení Bílé - Biele Stanovy EUROREGIÓNU KARPATY Karpaty právnických Karpaty BÍLÉ - BIELE osob KARPATY

80 DOHODA o Euroregion vytvo ření Weinviertel, přeshrani čního Sdružení obcí a POMORAVÍ jižní Morava sdružení obcí Stanovy sdružení měst jižní Moravy a západní EUROREGION Slovensko POMORAVÍ (EUPO)

sdružení Zakládací dohoda SILVA Euroregion Jiho česká Silva právnických stanovy Euroregionu Silva NORTICA Silva Nortica Nortica osob Nortica

Zkrácený Zám ěr vytvo řit Partne ři z druhé strany Spole čný Zájem o využití český název spole čný hranice (oficiální název) právní subjekt ESÚS euroregionu právní subjekt

DE: PL: Kommunalge Stowarzyszeni meinschaft e Gmin ano, uvedeno v NISA ne předb ěžn ě ano EUROREGI Polskich rámcové dohod ě ON NEISSE EUROREGIO e.V. NU NYSA

zájem o využití zatím nejasný, německý partner má zám ěr tranformovat se na ve řejnoprávní jako jedna z sdružení a pak alternativ. by v dalkší fázi Druhou je mohl následovat DE: Kommunalgemeinschaft možnost založit krok ve form ě LABE Euroregion Oberes Elbtal/ ne právní subjket vytvo ření Osterzgebirge " e.V. na základ ě spole čného česko-německé právního mezivládní subjektu, dohody nicmén ě není hlavním cílem euroregionu a jeho člen ů )tím jsou p ředevším projekty a finance EU)

81 spíše panuje skepse kv ůli velké spíše snaha administrativní zakotvit KRUŠNOHO DE: Euroregion Erzgebirge a právní ne euroregiony ŘÍ e.V. náro čnosti (není lépe v českém jistota, zda by právu přidaná hodnota odpovídalas náklad ům)

DE (Sasko): DE v minulosti bylo EUREGIO (Bavorsko): předm ětem EGRENSIS EUREGIO principieln ě diskuse EGRENSIS Arbeitsgemeins EGRENSIS ne neodmítají tuto (pravd ěpodobn ě chaft Arbeitsgem možnost by vyžadovalo Sachsen/Thürin einschaft řadu zm ěn) gen e.V. Bayern e. V.

Ano. Spole čně s Euregiem Bayerischer Wald-Unterer Inn, Euregiem Mühlviertel a DE: Euregio A: Euroregionem Bayerischer Regionalma ŠUMAVA ne ano Silva Nortica Wald – Unterer nagement bude Inn Mühlviertel pravd ěpodobn ě připravena studie na využití tohoto nástroje. Podle výsledku další postup.

schválen zám ěr vytvo řit spole čný subjekt PL: Stowarzyszenie Gmin prest řednictvím Polskich Euroregionu GLACENSIS ne ano nástroje ESÚS, Glacensis (Sdružení polských prozatím se čeká obcí Euroregionu Glacensis) na imlementaci na řízení EK do českého zákona

82 Zatím nemají jasný názor, čekají na zkušenosti se spole čnou Stowarzyszenie Gmin implementací Polskich Euroregionu viz. sloupec PRAD ĚD ne Fondu Pradziad - Euroregion vlevo mikroprojekt ů v Pradziad Polska Strona následujícím (možné výhody či negativa jednoho subjektu)

PL: Stowarzyszenie Gmin SILESIA ne předb ěžn ě ano předb ěžn ě ano Dorzecza Górnej Odry

Stowarzyszenie Rozwoju i TĚŠÍNSKÉ Współpracy Regionalnej ne ano ano SLEZSKO "Olza"

PL: SK: Združenie Stowarzyszen BESKYDY „Región ne ano ano ie „Region Beskydy“ Beskidy“

ano - registrované sdružení na BÍLÉ SK: Región Biele Karpaty Slovensku již mají zatím ne KARPATY (nelze registrovat v ČR)

A: REGIONAL SK: VERBAND REGIONÁLN POMORAVÍ EUROPARE Í ne zatím ne ne GION ZDRUŽENIE WEINVIERT ZÁHORIE EL

ano, spole čně s SILVA A: Die Europaplattform Pro ne ano ER Šumava- NORTICA Waldviertel Bavorský les

83 Níže jsou uvedeny jednotlivé zkoumané aspekty s jejich slovním vyhodnocením:

Zkrácený český název euroregionu Tento název se používá v běžné komunikaci, p řičemž tímto názvem m ůžeme mít na mysli oba výše uvedené institucionální pohledy: zkrácený název se tedy obvykle používá jak pro ozna čení české části euroregionu, tak se m ůže jednat o české ozna čení celého p řeshrani čního euroregionu.

Název euroregionu (p řeshrani čního) V tomto sloupci je uveden oficiální název celého euroregionu (tedy v přeshrani čním slova smyslu). Do tohoto názvu se již promítá v ětšinou jazyk dalších stran. Nap ř. oficiální název celého euroregionu Nisa je Neisse-Nisa-Nysa a promítá se do n ěj název řeky Nisy ve všech třech jazycích euroregionu. Obdobně je tomu v případ ě Euroregionu Labe, Beskydy, T ěšínské Slezsko, Krušnoho ří či Bílé Karpaty. N ěkteré euroregiony zvolily jazykov ě „univerzální název“, který je používán ve všech jazycích (Silva Nortica, Glacensis, Egrensis a Silesia). V ojedin ělých p řípadech se jedná o složeninu r ůzných národních názv ů (nap ř. Bayerischer Wald - Šumava – Mühlviertel).

Název české části (oficiální název) Zde se jedná o oficiální název české strany, tak jak je uveden v zakládajícím dokumentu a jak je sdružení (jak vyplývá z analýzy právní formy níže) registrováno. N ěkdy je název pon ěkud obšírn ější než samotný název euroregionu.

Právní forma české části Tém ěř všechny národní české části euroregion ů mají právní podobu zájmového sdružení právnických osob na základ ě soukromého práva dle paragrafu § 20 písm. f ob čanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb. ve zn ění pozd ějších p ředpis ů). Dva euroregiony (Labe a Pomoraví) mají právní podobu svazku obcí podle § 49 zákona o obcích (zák .č. 128/2000 Sb. ve zn ění pozd ějších p ředpis ů).

Právní dokument české části Každé sdružení má své stanovy či statut. N ěkdy existuje i zakládající dokument v podob ě smlouvy o založení sdružení.

Právní dokument zakládající p řeshrani ční euroregion (spolupráci národních stran) Spolupráce jednotlivých národních částí se v ětšinou odehrává na základ ě dohody mezi těmito částmi. V ětšinou se jedná o rámcovou dohodu o spolupráci (koopera ční dohodu) či

84 zakladatelskou dohodu p řeshrani čního euroregionu. V ětšinou má písemnou formu, ale nap ř. v případ ě Euroregionu Šumava se jedná pouze o dohodu ústní.

Partne ři z druhé strany hranice (oficiální název) V tomto sloupci jsou uvedeny oficiální názvy dalších částí euroregion ů – tedy partne ři, se kterými je uzav řena dohoda o spolupráci.

Spole čný právní subjekt V tomto hledisku bylo zkoumáno, zda p řeshrani ční euroregion má spole čnou právní subjektivitu, jinými slovy, zda koopera ční dohoda takovýto subjekt zakládá. Z analýzy vyplynulo, že zatím jen jeden z euroregion ů (Bílé-Biele Karpaty) má p řeshrani ční právní subjektivitu. Je sdružením, které je zaregistrováno na slovenské stran ě. Na české stran ě legislativa toto sdružení s účastí slovenského subjektu zaregistrovat neumož ňuje.

Zám ěr vytvo řit spole čný právní subjekt S výše uvedeným bodem souvisí analýza poptávky po takovém spole čné právním subjektu. Z analýzy vyplývá, že v ětšina euroregion ů o tomto kroku uvažuje. I míra aktuálnosti a závažnosti úvah se liší. N ěkteré euroregiony na p řípravách již pracují a mají tento stav stanovený jako sv ůj cílový 47 , jiné tento zám ěr neodmítají, ale stále zvažují p řínosy a náklady (p ředevším zna čnou administrativní náro čnost takového kroku).

Zájem o využití ESÚS Nejaktuáln ějším nástrojem, který by m ěl umožnit zakládání t ěchto právních subjekt ů je Evropské seskupení pro územní spolupráci a mezi euroregiony byl zkoumán zájem využít tohoto nástroje. V ětšina euroregion ů se nachází ve fázi vy čkávání. N ěkteré euroregiony se již na tento krok p řipravují formou zpracování analýzy nebo studie využitelnosti. Jiné euroregiony zatím o tomto nástroji neuvažují ( čekají na prohloubení stávající spolupráce nebo sledují možnost využití jiných právních nástroj ů).

Záv ěr Sou časný stav i vývojové tendence se dají shrnout do následujících tezí:

• České části euroregion ů mají právní formu zájmového sdružení právnických osob dle paragrafu § 20 písm. f) ob čanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve zn ění pozd ějších předpis ů nebo sdružení obcí podle § 49 zákonu o obcích č. 128/2000 Sb. ve zn ění

47 Euroregion Neisse-Nisa-Nysa má ve rámcové dohod ě o spolupráci mezi svými cíly a úkoly stanoveno, že „prioritním cílem Sdružení je vytvo ření spole čného právního subjektu“ (§ 2, odst. 7). Tento cíl byl dopln ěn do rámcové dohody na prvním zasedání spole čné t řístranné rady po východním rozší ření EU v roce 2004 (zasedání rady dne 5. června 2004 na zámku Lemberk).

85 pozd ějších p ředpis ů (p ředevším v závislosti na tom, zda jsou členy sdružení pouze obce nebo i jiné subjekty). • Zájmová sdružení právnických osob mají slabé právní postavení, jelikož se tak staví na úrove ň dalších sdružení. Vzhledem k úloze, kterou v ětšina euroregion ů hraje v rozvoji p říhrani čního území či v implementaci evropských podp ůrných program ů, je to právní postavení ne zcela odpovídající jejich významu . • Národní části euroregionu tvo ří spole čný euroregion na základ ě dohody o spolupráci s částmi z druhé strany hranice. • Tyto dohody mají v ětšinou psanou podobu a popisují fungování euroregionu v č. spole čných struktur. • Tyto dohody nezakládají na p řeshrani ční úrovni právní subjekt a euroregion jako takový tedy nemá právní subjektivitu. Tu mají pouze jeho jednotlivé národní části. • Zhruba polovina euroregion ů uvažuje o vytvo ření spole čného právního subjektu – ovšem míra intenzity t ěchto úvah se zna čně liší. • Ty euroregiony, které uvažují o vytvo ření p řeshrani čního právního subjektu v ětšinou plánují využití právního nástroje ESÚS. • Ve vztahu k ESÚS je v ětšina euroregion ů ve fázi vy čkávání. Jen n ěkteré již podnikají přípravné (v ětšinou analytické) kroky.

4.3 Členství v euroregionu 4.3.1 Popis situace v jednotlivých euroregionech Popis členské základy, na základ ě dotazníkového šet ření mezi českými částmi euroregion ů, obsahuje následující tabulka:

Tab. 4-3 Problematika členství v jednotlivých euroregionech Euroregion Popis situace v oblasti členské základny Na za čátku fungování euroregionu byly jeho členy pouze obce (25). Nejv ětší nár ůst členství byl zaznamenán od roku 1996. Hlavním motivem členství byla snaha obcí být Nisa blíže evropským dotacím (souvislost s fungováním programu PHARE CBC). Pak se růst členské základny zpomalil a za poslední 4 roky je pak členská základna stabilní – cca 140 obcí. Členem euroregionu je i hospodá řská komora a Liberecký kraj. Euroregion Labe je jediným p říkladem euroregionu, kde je členství vyhrazeno pouze Labe obcím. Euroregion Labe je svazkem obcí. P ůvodn ě byly členy 4 okresy, ale po zrušení okresních ú řad ů se členy staly jednotlivé obce (116). Za posledních 5 let došlo

86 k poklesu po čtu členských obcí o cca 10%, nicmén ě z euroregionu vystupují především malé obce s neuvoln ěnými starosty, malým rozpo čet a s větší vzdáleností od hranic. Euroregion Krušnoho ří je sdružením právnických osob a jeho členy jsou jak obce, další organizace tak i firmy. Zpo čátku bylo členy 70 obcí. Poté následovala stagnace a pokles po čtu členských obcí až na 55. Od roku 1995 zaznamenává euroregion trvalé Krušnoho ří rozši řování členské základy až na sou časných 78 obcí a 36 členských organizací. Euroregion na základ ě pozitivních zkušeností otev řel členství i firmám. Po vstupu České rafinérské (1999/2000) pak za čaly vstupovat další firmy. Členy Euroregionu Egrensis jsou zatím pouze m ěsta a obce, a sdružení obcí. Vzhledem k tomu, že euroregion je sdružením právnických osob, mohou do n ěj vstupovat i jiné Egrensis organizace. Členská základna je pom ěrn ě stabilní až na výkyv v roce 2006 (vystoupilo sdružení 19 obcí). Členem euroregionu mohou být právnické osoby z území euroregionu, které se ztotož ňují s cílem sdružení a plní další podmínky pro členství upravené stanovami. Členy euroregionu jsou obce, m ěsta a dále 3 organizace: Správa NP a CHKO Šumava, Okresní hospodá řská komora Klatovy a Oblastní hospodá řská komora Prachatice. Šumava Zakládajícími členy byly Okresní ú řady (Domažlice, Klatovy, Prachatice, Český Krumlov). Iniciátorem vzniku bylo Regionálmí sdružení Šumava a samotné obce a města. Členská základna je stabilní, pouze v roce 2007 se zm ěnily stanovy (vymezené území rozší řeno o okres Strakonice) a k Euroregionu Šumava na základ ě žádosti přistoupilo 32 obcí z Blatenska. Euroregion Glacensis je zájmovým sdružením jehož členy jsou p řevážen ě obce (v č. Glacensis svazk ů obcí). Členy Euroregionu jsou i 3 kraje, na jejichž území se euroregion rozkládá: Královehradecký, Pardubický a Olomoucký. Členy Euroregionu Prad ěd-česká část jsou obce a m ěsta. Statut nicmén ě umož ňuje členství i jiným subjekt ům. Zakládajícími členy v roce 1997 bylo 61 obcí z území Prad ěd okres ů Bruntál a Jeseník. Členská základna zaznamenává mírný nár ůst. V sou časné dob ě je členy euroregiony 74 obcí. Členy Regionálního sdružení pro česko-polskou spolupráci T ěšínského Slezska ( české Těšínské části Euroregionu) jsou obce sdružené ve Svazu obcí okresu Karviná, Regionální rad ě Slezsko rozvoje a spolupráce se sídlem v Třinci a Sdružení obcí Jablunkovska. Členská základna je stabilní. V sou časné dob ě je členem euroregionu 63 m ěst a obcí, m ěst je 5, obcí 58. Region je Silesia otev řen v případ ě zájmu nov ě p řistupujícím člen ů, n ěkte ří členové jsou sou časn ě ve 2 euroregionech. Euroregion nerozši řuje své území, protože jeho hranice jsou hranicemi

87 sousedních euroregion ů. Českou část euroregionu tvo ří Sdružení obcí a m ěst jižní Moravy. Členská základna je Pomoraví dlouhodob ě stabilní. V sou časné dob ě je členem euroregionu 63 m ěst a obcí, m ěst je 5, obcí 58. Region je otev řen v případ ě zájmu nov ě p řistupujícím člen ů, n ěkte ří členové jsou sou časn ě ve 2 Beskydy euroregionech. Euroregion nerozši řuje své území, protože jeho hranice jsou hranicemi sousedních euroregion ů. Členy Regionu Bílé Karpaty jsou p ředevším mikroregiony a sdružení obcí a statutární město Zlín. Mezi členy jsou 2 firmy. Dalšími členy jsou Regionální rozvojová Bílé Karpaty agentura Bílé Karpaty - Moravské Kopanice, St řední um ěleckopr ůmyslová škola sklá řská Valašské Mezi říčí a Univerzita Tomáše Bati ve Zlín ě. Členská základna je dlouhodob ě stabilní. Česká část euroregionu (Jiho česká Silva Nortica) je zájmovým sdružení právnických osob a má v sou časné dob ě 51 člen ů, z toho 17 m ěst, 25 obcí, 9 dalších subjekt ů: 3 komory (hospodá řská a 2 agrární), 3 poradenské firmy, 3 firmy ( ČSAD Jihotrans, Silva Nortica ADACO a.s. J. Hradec, ENVI s.r.o. T řebo ň). Zakládajících člen ů v roce 2002 bylo 36 – zejména m ěsta a obce okres ů J. Hradec a Č. Bud ějovice, do 2 let pak p řistoupily další subjekty. Od roku 2004 je členská základna stabilní (až na vystoupení dvou malých obcí v letech 2006-2007).

4.3.2 Shrnutí hlavních charakteristik Problematiku členství v euroregionu shrnují následující teze:

• Základ členské základny každého euroregionu tvo ří m ěsta a obce z předem definovaného území euroregionu. Ty jsou členy bu ď samostatn ě ( čast ější varianta) nebo jsou členy jejich sdružení v podob ě svazk ů obcí nebo mikroregion ů (mén ě častá varianta – nap ř. Bílé Karpaty či T ěšínské Slezsko). • Většina euroregion ů je zájmovým sdružením právnických osob a jejich stanovy zpravidla umož ňují členství dalším subjekt ům, pokud jsou z daného euroregionu a ztotož ňují se s cíli euroregionu. Podle dostupných informací pouze euroregiony Labe a Pomoraví jsou výhradn ě sdružením obcí. • Existují euroregiony, které členství jiných subjekt ů umož ňují, ale tato možnost nebyla zatím využita (nap ř. Euroregion Prad ěd či Egrensis). • Krom ě obcí a jejich svazk ů jsou dalšími členy 48 euroregion ů v ČR p ředevším:

48 N ěkdy mají statut zvláštního členství – nap ř. v Euroregionu Silesia statut tzv. p řidružených člen ů.

88 o Hospodá řské komory (Silva Nortica, Silesia, Egrensis, Nisa). o Vysoké školy (Bílé Karpaty, Silesia, Krušnoho ří) 49 či st řední školy (Bílé Karpaty). o Kraje (Nisa, Glacensis, zvláštní statut Silva Nortica, Šumava – viz dále). o Firmy (nejvíce Krušnoho ří, Silva Nortica). o Subjekty zabývající se ochranou p řírody - správa NP či CHKO – (Silva Nortica, Krušnoho ří). o Ob čanská sdružení (Silesia, Krušnoho ří). 4.3.3 Vývojové tendence Členská základna euroregion ů je v ětšinou stabilní. Pokud by se m ěly zobecnit tendence, dá se říci, že po založení euroregion ů členská základna v ětšinou rostla a následn ě se stabilizovala. V některých euroregionech dochází ješt ě dodnes k mírnému nár ůstu člen ů (hlavn ě u t ěch mladších), v některých naopak dochází k ob časnému vystoupení zejména malých obcí či obcí, které jsou členy více euroregion ů. S členstvím obcí v euroregionu souvisí již jednou zmín ěný motiv zapojení se do p řeshrani ční spolupráce, kterým m ůže být spolupráce samotná (pot řeba spolupracovat) či finan ční motiv. Bohužel v dnešní dob ě je mnoho starost ů motivováno práv ě finan čními aspekty spolupráce. Objevuje se trend, že starostové (a obecn ě komunální politici) jsou hodnoceni podle objemu r ůzných dotací, které dokázali pro obec získat. Tento faktor p ředstavuje nejv ětší nebezpe čí pro kvalitu a rozvoj přeshrani ční spolupráce a euroregion ů jako takových.

4.4 Velikost euroregion ů Před podrobn ějším zkoumání euroregion ů je pot řeba zmínit dva hlavní problémy, které existují p ři používání statistických dat k podrobn ějším analýzám.

První se týká dostupnosti dat a pramení ze skute čnosti, že „základními“ členy euroregion ů jsou obce. Pro komparaci jednotlivých relevantních ukazatel ů je tedy zapot řebí disponovat daty na úrovni jednotlivých obcí. Porovnávat dostupn ější data na úrovni okres ů je velmi nep řesné, jelikož v některých p řípadech m ůže být členství v euroregionu otázkou jen n ěkolika obcí daného okresu 50 .

49 Zvláštní postavení mají vysoké školy v Euroregionu Nisa, kde se jejich spolupráce rozvíjela od samého po čátku a vysoké školy si vytvo řily vlastní „Akademické koordina ční st ředisko v Euroregionu Nisa“, jež formáln ě spadá pod euroregion, ale funguje na n ěm nezávisle. 50 Nejv ětší nepom ěr geografickém pokrytí obcemi v porovnání s okresy, z kterých p řevážn ě obce pocházejí, je v případ ě euroregion ů Pomoraví a Glacensis.

89 Druhý problém se týká aktuálnosti dat a je zap říčin ěn m ěnícím se členstvím jednotlivých obcí. Euroregion je dobrovolným sdružením a proto do n ěj mohou obce vstupovat i z něj vystupovat, což znamená, že členská základna se i v pr ůběhu roku m ění. Členství vzniká většinou zaplacením členského p řísp ěvku a jeho nezaplacením na druhou stranu i kon čí (samoz řejm ě to je obvykle spojeno s jednoduchým oznámením).

Pro tuto analýzu jsou v ětšinou použita nejnov ější dostupná data k 31. 12. 2007. Jedná se o data za české části euroregion ů.

Velikost euroregion ů lze posuzovat podle n ěkolika hledisek: podle rozlohy či podle po čtu obyvatel. Dalším, u euroregion ů důležitým hlediskem, je po čet členských obcí. Data k jednotlivým euroregion ům shrnuje následující tabulka.

Tab. 4-4 Velikost euroregion ů v ČR (k 31. 12. 2007) Po čet Rozloha v km 2 Obyvatelstvo Euroregion členských obcí Nisa 145 2 713,5 448 105 Labe 92 1 558,1 374 554 Krušnoho ří 76 1 531,9 298 568 Egrensis 47 1 642,8 234 582 Šumava 124 3 678,1 182 466 Glacensis 102 1 836,3 276 409 Prad ěd 74 1 895,2 131 583 Těšínské Slezsko 41 763,2 351 277 Silesia 56 1 074,3 222 992 Pomoraví 77 1 745,4 672 019 Beskydy 61 948,5 164 467 Bílé Karpaty 149 2 236,0 354 738 Silva Nortica 40 1 692,9 261 164

Zdroj: Český statistický ú řad, pracovišt ě Liberec.

4.4.1 Rozloha (geografické pokrytí) Pokud se podíváme na rozlohu jednotlivých euroregion ů, vypadá situace následovn ě:

Tab. 4-5 Velikost euroregion ů v ČR – podle rozlohy (k 31. 12. 2007)

90 Pr ůměrná rozloha Rozloha v Po čet Euroregion členské obce km 2 členských obcí v km 2 Šumava 3 678,1 124 29,66 Nisa 2 713,5 145 18,71 Bílé Karpaty 2 236,0 149 15,01 Prad ěd 1 895,2 74 25,61 Egrensis 1 836,3 102 18,00 Glacensis 1 745,4 77 22,67 Pomoraví 1 692,9 40 42,32 Silva Nortica 1 642,8 47 34,95 Labe 1 558,1 92 16,94 Krušnoho ří 1 531,9 76 20,16 Silesia 1 074,3 56 19,18 Beskydy 948,5 61 15,55 Těšínské Slezsko 763,2 41 18,62

Zdroj: Český statistický ú řad, pracovišt ě Liberec. Nejv ětším euroregionem co do rozlohy je Euroregion Šumava s 3 678 km 2. Naopak nejmenším je Euroregion T ěšínské Slezsko. Velkou rozlohu Euroregionu Šumava (v porovnání s dalšími euroregiony) i p řes relativn ě menší po čet obcí lze vysv ětlit velkou rozlohou obcí v řídce osídleném jižním hornatém pohrani čí – tém ěř 30 km 2. Vyšší pr ůměrnou rozlohu členské obce má jen sousední Silva Nortica.

Euroregiony lze rozd ělit dle jejich rozlohy do 3 kategorií:

• Velké - s rozlohou nad 2 200 km 2. Do této kategorie se řadí euroregiony Šumava, Nisa a Bílé Karpaty. • St řední – s rozlohou 1 500 – 2 200 km 2. Do této kategorie spadá v ětšina euroregion ů: Prad ěd, Egrensis, Glacensis, Pomoraví, Silva Nortica, Labe a Krušnoho ří. • Malé – s rozlohou pod 1 500 km 2. Mezi nejmenší euroregiony pat ří Silesia, Beskydy a Těšínské Slezsko.

91 Shrnutí Euroregiony v ČR jsou co do své rozlohy pom ěrn ě nesourodé. Mezi velkými a malými z nich existují velké rozdíly. Nicmén ě v ětšina jich má rozlohu 1 500 – 2 200 km 2 s pr ůměrnou rozlohou 1 794 km 2. Pr ůměrná rozloha katastru členské obce činí 23 km 2.

4.4.2 Po čet obyvatel Dalším kritériem hodnocení velikosti euroregionu je po čet obyvatel žijící na jeho území.

Tab. 4-6 Po čet obyvatel v českých euroregionech (k 31.12.2007) Euroregion Obyvatelstvo

Pomoraví 672 019 Nisa 448 105 Labe 374 554 Bílé Karpaty 354 738 Těšínské Slezsko 351 277 Krušnoho ří 298 568 Glacensis 276 409 Silva Nortica 261 164 Egrensis 234 582 Silesia 222 992 Šumava 182 466 Beskydy 164 467 Prad ěd 131 583 Zdroj: Český statistický ú řad, pracovišt ě Liberec. Rozdíly mezi euroregiony existují i v tomto kritériu. Nejvíce obyvatel žije v Euroregionu Pomoraví – 672 019. Tato hodnota se výrazn ě vymyká hodnotám ostatních euroregion ů. To je dáno p ředevším členstvím m ěsta Brna v euroregionu 51 . Naproti tomu nejmén ě obyvatel žije na území Euroregionu Prad ěd.

Euroregiony lze rozd ělit dle po čtu obyvatel do 4 kategorií :

• Velmi velké - s po čtem obyvatel nad 400 000. Do této kategorie se řadí již zmi ňované Pomoraví a Nisa. • Velké – s 350 000 – 400 000 obyvateli. Do této kategorie spadají 3 euroregiony: Labe, Bílé Karpaty a T ěšínské Slezsko.

51 Statutární m ěsto Brno m ělo k 31. 12. 2006 366 680 obyvatel.

92 • St řední – s 200 000 – 350 000 obyvateli. Sem spadá Krušnoho ří, Glacensis, Silva Nortica, Egrensis a Silesia. • Malé – s po čtem obyvatel pod 200 000. Mezi nejmenší euroregiony se řadí Šumava (zajímavý kontrast s rozlohou, kde je nejv ětším euroregionem), Beskydy a Prad ěd. Shrnutí Mezi euroregiony co do po čtu obyvatel existují rovn ěž velké rozdíly. Nejmenší české části mají p řes 130 000 obyvatel, ty nejv ětší naopak p řes 400 000. Pr ůměrn ě žije v české části euroregionu zhruba 300 000 obyvatel.

4.4.3 Po čet členských obcí Dalším d ůležitým ukazatelem je po čet členských obcí. Do jisté míry odráží atraktivitu euroregionu. Tím, že obce za své členství v euroregionu platí členské p řísp ěvky, zvažují přínosy tohoto členství. Nicmén ě po čet obcí je ovlivn ěn i geografickým rozsahem euroregionu.

Tab. 4-7 Po čet členských obcí v českých částech euroregion ů (k 31. 12. 2007);

Euroregion Po čet členských obcí

Bílé Karpaty 149 Nisa 145 Šumava 124 Glacensis 102 Labe 92 Pomoraví 77 Krušnoho ří 76 Prad ěd 74 Beskydy 61 Silesia 56 Egrensis 47 Těšínské Slezsko 41 Silva Nortica 40

Zdroj: Český statistický ú řad, pracovišt ě Liberec. Graficky znázor ňuje problematiku po čtu členských obcí euroregionu následující graf: Obr. 4-3 Po čet členských obcí českých částí euroregionu v ČR

93 Po čet členských obcí českých částí euroregion ů v ČR

149 160 145 140 124 102 120 92 100 77 76 74 80 61 56 60 47 41 40 40 20 0

í a v ří d y a s be ě d si aty Ni nsis d y ko tica p mava La ra k ile u ce or a P S lezs N Kar Š l Pomora Bes Egrensis lé G Krušnoho ilva Bí S šínské S ě T

Zdroj: Český statistický ú řad, pracovišt ě Liberec. Euroregiony lze rozd ělit dle po čtu členských obcí do 4 kategorií :

• Velmi velké - s po čtem obcí nad 130. Do této kategorie se řadí euroregiony Bílé Karpaty a Nisa. • Velké - s po čtem členských obcí 90-130. Sem spadají euroregiony Šumava, Glacensis a Labe. • St řední – s po čtem členských obcí 50-90. Do této kategorie spadá 5 euroregion ů: Pomoraví, Krušnoho ří, Prad ěd, Beskydy a Silesia. • Malé – s po čtem členských obcí pod 50. Do této kategorie pat ří euroregiony Egrensis, Těšínské Slezsko a Silva Nortica. Shrnutí Euroregiony v ČR jsou nesourodé i co do po čtu členských obcí. Nejv ětší mají p řes 140 členských obcí zatímco nejmenší jen p řes 40. Pr ůměrný po čet obcí na jeden euroregion je 83.

4.5 Organiza ční struktura Každý euroregion si v pr ůběhu své existence vyvinul svoji vlastní organiza ční strukturu. Její forma je ovlivn ěna p ředevším právním postavením jednotlivých národních částí, ale také rozsahem činností euroregionu či zvyklostmi specifickými na druhé stran ě hranice. P ři komparaci jednotlivých organiza čních struktur zjistíme, že n ěkteré orgány se liší spíše jen názvy, nicmén ě jejich zam ěř ení je podobné. P řes tyto všechny r ůznorodosti byla vypracována následující zobec ňující modelová organiza ční struktura euroregion ů fungujících v České republice:

94 Obr. 4-4 Modelová organiza ční struktura euroregion ů

Jednotliví členové české části euroregionu - Jednotliví členové partnerské části (resp. sdružení (m ěsta, obce, kraje, mikroregiony, další partnerských částí) euroregionu instituce) lenská Č základna

Valná hromada (sn ěm, valné shromážd ění) ásti č

Rada/p ředstavenstvo (správní rada)

ástí euroregionu ástíeuroregionu i statutu) č č Předsednictvo ř P edseda + místop ředsedové ásti euroregionu (sdružení) (sdružení) euroregionu ásti

euroregionu č Sekretariát/jednatelství

(podle stanov (podle eské eské

č Kontrolní orgán (kontrolní komise, revizní

Orgány jednotlivých jednotlivých Orgány komise, dozor čí rada, revizo ři partnerské orgány interní Obdobné Orgány účtů), p řípadn ě další orgány

Spole čná fóra Spole čná rada/generální (Euro) shromážd ění/valné shromážd ění Regionální ástí) č (nejvyšší spole čný orgány) řídící výbor Presidium (+spole čný (regionální president/p ředseda) monitorovací (Výbor) výbor) pro Fond malých projekt ů

Sekretariát

né orgány né č kontrolní orgán (dozor čí rada)

Spole

dohody o spolupráci národních Pracovní skupiny, komise ě

(na základ (na

95 Z diagramu jsou patrné t ři organiza ční úrovn ě:

• Členská základna. • Národní část euroregionu. • Samotný euroregion jako p řeshrani ční spole čná struktura. První se týká členské základny jednotlivých částí euroregionu. Nej čast ějšími členy sdružení na české stran ě jsou obce a m ěsta. Jak již bylo analyzováno výše, dalšími členy mohou být nap říklad kraje či další instituce. Na druhé stran ě hranice v ětšinou existuje podobné sdružení s obdobnou členskou základnou, i když mohou existovat odlišnosti (nap ř. v Německu nejsou členy jednotlivé obce ale celé okresy - Landkreise). Každý z člen ů má vnit řní organiza ční strukturu a rozhoduje o form ě zastoupení ve strukturách národní části euroregionu (v ětšinou je to u obcí starosta, n ěkdy v případ ě velkých m ěst, člen m ěstské rady).

Druhá úrove ň je úrove ň národních částí euroregionu. V případ ě t řístranného euroregionu se jedná o t ři části. Na české stran ě, kde mají euroregiony v ětšinou právní formu sdružení právnických osob, je největším základním orgánem valná hromada, ve které jsou zastoupeni všichni členové sdružení. N ěkdy bývá tento orgán nazýván sn ěmem (Euroregion Labe) nebo valným shromážd ěním (Bílé Karpaty, Beskydy). Valná hromada pak volí užší vedení sdružení - v ětšinou nazývaným rada euroregionu (správní rada v případ ě euroregion ů Labe a Bílé Karpaty či p ředstavenstvo u euroregion ů Krušnoho ří či Beskydy). Rada ze svého st ředu volí předsedu s případnými místop ředsedy tvo řícími p ředsednictvo české části euroregionu. Důležitým orgánem euroregionu je stálý sekretariát ( či jednatelství) v jehož čele stojí sekretá ř (či jednatel). Dále u v ětšiny euroregion ů figuruje kontrolní orgán.

Na základ ě dohody mezi českým sdružením a sdružením z druhé strany hranice pak vzniká spole čný euroregion se spole čnými orgány, do nichž jsou delegováni zástupci obou stran (v případ ě t řístranného euroregionu se jedná o dohodu t ří sdružení zakládající jeden spole čný euroregion s orgány složenými ze zástupc ů ze všech t ří stran). T ěmito spole čnými orgány obvykle jsou:

• Rada euroregionu (n ěkdy generální či valné shromážd ění 52 ) složená bu ď z některých nebo ze všech člen ů rad národních částí. Jedná se o nejvyšší spole čný orgán.

52 Generální shromážd ění má Euroregion Silva Nortica, valné shromážd ění Bílé Karpaty. Silva Nortica pak nap ř. vůbec žádný takovýto orgán nemá.

96 • Presidium v ětšinou složené z předsed ů národních částí euroregionu. V některých p řípadech existuje jen jeden spole čný president 53 . N ěkdy má tento orgán v ětší obsazení a jsou do n ěj zapojeni i jednatelé 54 . • Sekretariát . Ten je v ětšinou složený ze sekretariát ů národních částí. • Pracovní skupiny složené z expert ů z obou stran hranice. Jelikož jsou euroregiony zapojeny do implementace Fondu malých projekt ů, je pro ú čel řízení fondu z řízen tzv. regionální řídící výbor (n ěkde euroregionální řídící výbor či monitorovací výbor). Euroregiony mohou mít z řízena další fóra (nap ř. Euroregion Nisa má tzv. Fórum bezpe čnosti FOR-BE-S složené ze zástupc ů dot čených orgán ů jednotlivých částí euroregionu či E-Konvent vrcholných politik ů z euroregionu). Euroregion Bílé Karpaty má zřízenou spole čnou dozor čí radu. Tyto p řípady jsou ale spíše ojedin ělé.

4.6 Činnost euroregion ů 4.6.1 Pracovní skupiny euroregion ů Popis zam ěř ení pracovních skupin i zam ěř ení euroregionu jako takového obsahuje následující tabulka:

Tab. 4-8 Popis zam ěř ení pracovních skupin v jednotlivých euroregionech Euroregion Popis zam ěř ení pracovních skupin Skupiny expertu (EUREX) Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa se skládají z regionálních odborník ů. V sou časné sob ě pracují skupiny pro tyto oblasti: Lesy, Silni ční doprava, Železni ční doprava, Krizový management, Ve řejné zdraví, Cestovní ruch, Cykloturistika, Knihovny, Statistika, Historie, Památky a Školství. Jako projektové skupiny byly navrženy skupiny Voda-Čistá Nisa, Hospodá řství – Cena za inovace a Nisa Podstávkové domy. Zcela samostatn ě fungují skupiny Svazku m ěst „Malý trojúhelník“ Hrádek nad Nisou-Zittau-Bogatynia. Mezi p řeshrani ční iniciativy, které nejsou řízeny sekretariáty Euroregionu Nisa pat ří Regionální plán nebo Spolupráce vysokých škol. Euroregion podal v období 2004-2006 11 malých projekt ů. Pro období 2007-2013 připravuje n ěkolik projekt ů velkých. Odborné pracovní skupiny (OPS) se zabývají odbornou problematikou v rámci Labe euroregionu a vypracovávají návrhy a doporu čení, které jsou p ředkládány orgán ům euroregionu a jednotlivým komunálním spole čenstvím ke kontrole a rozhodnutí.

53 V tom p řípad ě je p ředseda druhé části euroregionu místop ředsedou a ú řad presidenta je založen na rota čním principu. 54 P říklad euroregionu Silva Nortica.

97 Členové jsou v aktuálním dota čním období zahrnuti do hodnocení projekt ů Cíle 3. Členové OPS jsou zvolení zástupci samosprávy a odborníci z jednotlivých obor ů činnosti. Rozhodnutím Rady existuje v sou časné dob ě 6 pracovních skupin: OPS pro podporu hospodá řství/cestovní ruch, pro ochranu životního prost ředí, pro kulturu, vzd ělávání, sport a sociálno, pro dopravu, pro ochranu p řed katastrofami a pro územní rozvoj. Euroregion realizuje i vlastní projekty. Nap ř. kulturní a sportovní kalendá ř či sportovní olympiádu d ětí a mládeže ERL. V rámci Euroregionu Krušnoho ří fungují následující komise: pro životní prost ředí, pro mládež a kulturu, subkomise pro muzea a kulturní památky, pro hospodá řství a Krušnoho ří turistiku, subkomise pro lidské zdroje, sociální komise, komise pro dopravu, pro krizový management, pro zem ědělství, pro sport. Dále funguje redak ční rada přeshrani čního časopisu Infopress a revizní komise. V rámci euroregionu funguje pouze pracovní skupina pro cestovní ruch, nicmén ě Egrensis euroregion je aktivní skrze projekty v oblastech jako je výuka jazyk ů či práce s mládeží. V Euroregionu Šumava pracuje nejaktivn ěji komise cestovního ruchu, v rámci které jsou z řízeny i podkomise pro propagaci na veletrzích a pro propaga ční materiály. Šumava V této oblasti realizuje euroregion i vlastní projekty (nap ř. tiskové materiály pro veletrhy, cyklomapy apod.) Rovn ěž funguje komise pro kulturu, sport, školství a mládež. Euroregion Glacensis má spole čné komise v těchto oblastech: územní plánování, Glacensis historie, pohrani ční p řechody a komunikace, regionální rozvoj a turistika. V Euroregionu Prad ěd neexistují trvalé pracovní skupiny, z řizují se pouze dle pot řeby. Euroregion se zam ěř uje p ředevším na aktivity související s překra čováním hranice a Prad ěd životním prost ředím. Na aktivity typu people-to- poeople si podává rovn ěž vlastní projekty. V Euroregionu T ěšínské Slezsko fungují pracovní skupiny: p říhrani ční infrastruktura a Těšínské překra čování hranic, hospodá řský rozvoj a trh práce, životní prost ředí a zdravotnictví, Slezsko kultura,sport,vzd ělávání a turistika. I když stanovy euroregionu umož ňují vznik pracovních skupin, a to jak stálých, tak do časných pro spln ění specifických úkol ů, v sou časné dob ě nefungují žádné. Aktivity Silesia euroregionu jsou zejména v posledních letech zam ěř eny na spolupráci škol a na mládež jako takovou. Na svoje aktivity nepodává euroregion tém ěř žádné projekty. Jedním z nejvýznamn ějších vlastních projekt ů euroregionu byla realizace studie

98 překra čování česko-polské hranice po vstupu obou zemí do Schengenu s názvem „Border Crossing v Euroregionu Silesia“ 55 . Pomoraví Formální pracovní skupiny v Euroregionu Pomoraví neexistují. Při euroregionu existovaly komise, ale z praktického hlediska se jevily jako Beskydy neproduktivní. V rámci euroregionu fungují pracovní skupiny: programová, lidské zdroje, cestovní Bílé Karpaty ruch, a životní prost ředí. V rámci Euroregionu funguje rovn ěž tzv. základní tým Vitrum Futurum (zam ěř ený na sklá řství). V Euroregionu Silva Nortica jsou ustaveny tyto pracovní skupiny: infrastruktura a doprava (v č. problematiky bezpe čnosti a partnerství), hospodá řství ( zahrnuje cestovní Silva Nortica ruch, podnikání, zem ědělství, životní prost ředí) a život v regionu (zahrnuje kulturu a sport, lidské zdroje, sociální oblast a zdravotnictví)

Euroregiony všeobecn ě podporují rozvoj p řeshrani ční spolupráce. P ředm ětem analýzy byly specifické oblasti této spolupráce. Všechny euroregiony se zam ěř ují na implementaci Fondu malých projekt ů v rámci program ů p řeshrani ční spolupráce. V ětšina euroregion ů se ale neomezuje jen na tuto aktivitu a má z řízeny pracovní skupiny či komise složené z odborník ů na danou problematiku z obou (resp. ze všech t ří) stran hranice. Níže jsou uvedeny hlavní oblasti se řazené podle d ůležitosti ( četnosti výskytu u jednotlivých euroregion ů):

Tab. 4-9 Zam ěř ení pracovních skupin euroregion ů v ČR Oblast Euroregiony Po čet Nisa (speciální skupina pro Cykloturistiku), Labe, Krušnoho ří, Egrensis, Šumava (speciální podskupina pro propaga ční Cestovní ruch 10 materiály), Glacensis, T ěšínské Slezsko, Bílé Karpaty, Silva Nortica, Šumava Labe, Krušnoho ří, Glacensis (zam ěř ení i na hrani ční p řechody), Doprava Těšínské Slezsko (infrastruktura a p řekra čování hranic), Silva 6 Nortica (infrastruktura) Labe, Nisa (rozd ěleno na problematiku vod ( čistá Nisa) a les ů), Životní prost ředí 6 Krušnoho ří, T ěšínské Slezsko, Bílé Karpaty, Silva Nortica Nisa (speciální PS zam ěř ená na památky), Labe, Krušnoho ří Kultura (subkomise pro muzea a kulturní památky), T ěšínské Slezsko, 6 Silva Nortica, Šumava

55 Za tento projekt obdržel Euroregion Silesia v roce 2006 čestné uznání AEBR.

99 Nisa, Labe, Krušnoho ří, T ěšínské Slezsko (v č. zam ěř ení na trh Hospodá řství 5 práce), Silva Nortica Sport Krušnoho ří, Labe, T ěšínské slezsko, Silva Nortica, Šumava 5 Nisa, Labe, T ěšínské Slezsko, Šumava (v č. problematiky Školství 4 mládeže) Krizový Nisa (v č. existence ústranného Fóra bezpe čnosti – FORBES), management, 3 Labe, Krušnoho ří, Silva Nortica bezpe čnost Ve řejné Nisa, T ěšínské Slezsko, Silva Nortica 3 zdraví/zdravotnictví Lidské zdroje Krušnoho ří, Bílé Karpaty, Silva Nortica 3 Historie Nisa, Glacensis 2 Územní rozvoj/ Labe, Glacensis (v č. další skupiny pro regionální rozvoj) 2 plánování Sociální v ěci Krušnoho ří, Silva Nortica 2 Zem ědělství Krušnoho ří, Silva Nortica 2 Knihovny Nisa 1 Statistika Nisa 1

Graficky je četnost výskytu zam ěř ení pracovních skupin u euroregion ů v ČR znázorn ěna v následujícím grafu:

Obr. 4-5 Zam ěř ení pracovních skupin euroregion ů v ČR

Po čet euroregion ů kde fungují pracovní skupiny v dané oblasti

Statistika Knihovny Zem ědělství Sociální v ěci Územní rozvoj/územní plánování Historie Lidské zdroje Ve řejné zdraví/zdravotnictví Krizový management, bezpe čnost Školství Sport Hospodá řství Kultura Životní prost ředí Doprava Cestovní ruch

0 2 4 6 8 10 12

100 Z výše uvedené analýzy vyplývá, že euroregiony rozvíjejí spolupráci jednozna čně nej čast ěji v oblasti cestovního ruchu. Velmi d ůležitou oblastí je podle analyzovaného zam ěř ení pracovních skupin rovn ěž životní prost ředí, doprava a kultura. Poté následují aktivity v oblasti hospodá řství, sportu a školství. N ěkteré euroregiony mají pracovní skupiny zam ěř ené na spolupráci v oblasti krizového managementu (bezpe čnosti), ve řejného zdraví (zdravotnictví), školství a lidských zdroj ů. Euroregiony Nisa a Glacensis mají rovn ěž pracovní skupiny zam ěř ené na historii. Euroregiony Labe a Glacensis se rovn ěž zam ěř ují na územní plánování a regionální rozvoj (této aktivit ě se v ěnuje i Nisa ovšem na projektovém základ ě56 bez stálé pracovní skupiny). Euroregiony Krušnoho ří a Silva Nortica mají zam ěř eny pracovní skupiny na sociální v ěci či zem ědělství. Euroregion Nisa jako jediný pak rozvíjí spolupráci knihoven a statistických ú řad ů.

Vývojové tendence v pracovních skupinách Nejrozvinut ější systém pracovních skupin má jednozna čně Euroregion Nisa, kde existuje 15 pom ěrn ě specificky zam ěř ených pracovních skupin (nap ř. v doprav ě existuje zvláš ť skupina pro silni ční a zvláš ť pro železni ční dopravu). Velkou p řidanou hodnotou takovýchto pracovních skupin je rozvoj lidských zdroj ů. Skupiny dávají ú častník ům možnost získávat nové poznatky, schopnosti a zkušenosti. U mnoha euroregion ů je ovšem patrná tendence koncentrace n ěkolika podobných témat do jedné pracovní skupiny (nap ř. Euroregiony Labe, Těšínské Slezsko či Silva Nortica 57 ). Řada euroregion ů nemá stálé pracovní skupiny v ůbec a zakládají pracovní skupiny pouze ad hod pro jednotlivé aktuální problémy (nap ř. Silesia, Beskydy či Prad ěd). Pro úplnost je pot řeba dodat, že euroregiony rovn ěž rozvíjejí své aktivity mimo pracovní skupiny (nap ř. v jazykové oblasti či v práci s mládeží).

4.6.2 Personální zabezpe čení – činnost sekretariát ů Každodenní činnost euroregion ů je zajiš ťována jejich sekretariáty. Práv ě personální zabezpe čení fungování euroregion ů do zna čné míry ovliv ňuje rozsah jejich činností. Následující tabulka obsahuje p řehled po čtu pracovník ů sekretariát ů českých částí euroregion ů. Pracovníci jsou rozd ěleny do t ří kategorií podle zam ěř ení:

• Všechny euroregiony hrají zásadní roli v implementaci Fondu malých projekt ů a tudíž mají personál vy člen ěný výhradn ě pro tuto činnost. Tito pracovníci jsou financování z příslušného programu p řeshrani ční spolupráce.

56 Projekt KOREG - Koordinace regionálního rozvoje v Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa. 57 V euroregionu došlo vzhledem k velké náro čnosti v roce 2006 k redukci p ůvodn ě 9 pracovních skupin na 3.

101 • Většina euroregion ů se nesoust ředí jen na tuto svoji administrativní činnost, ale rozvíjí aktivity podporující p řeshrani ční spolupráci. Dalo by se říci, že se jedná o „čistou“ euroregionální práci jako je koordinace pracovních skupin, iniciace a zprost ředkovávání partnerství, publika ční činnost, realizace vlastních p řeshrani čních projekt ů sloužících k rozvoji p řeshrani ční spolupráce atd. • Některé euroregiony vyvíjejí rovn ěž svoji vlastní hospodá řskou činnost, která jim přináší další p říjmy. Jednozna čně nejaktivn ější v této oblasti je Euroregion Nisa. Dalším euroregionem, který zam ěstnává pracovníky zabývající se hospodá řskou činností je Euroregion T ěšínské Slezsko. Tab. 4-10 Pracovníci sekretariát ů českých částí euroregion ů v ČR Z toho: Celkový z toho pracovníci pracovníci pracovníci zabývající Euroregion po čet zabývající se vy člen ění se euroregionálními pracovník ů hospodá řskou pro FMP aktivitami čínností Nisa 10,0 5,0 2,0 3,0 Glacensis 7,0 5,0 2,0 0,0 Těšínské Slezsko 6,0 4,0 1,0 1,0 Egrensis 4,0 3,0 1,0 0,0 Labe 4,0 2,0 2,0 0,0 Krušnoho ří 3,0 1,5 1,5 0,0 Silva Nortica 2,0 1,5 0,5 0,0 Prad ěd 2,0 1,0 1,0 0,0 Silesia 2,0 1,5 0,5 0,0 Beskydy 2,0 0,7 1,3 0,0 Bílé Karpaty 2,0 2,0 0,0 0,0 Šumava 2,0 1,5 0,5 0,0 Pomoraví 0,0 0,0 0,0 0,0

Zdroj: Euroregion Nisa. Nejvíce pracovník ů má sekretariát Euroregionu Nisa (10). Je to dáno administrací dvou Fond ů malých projekt ů (s dalším t řístranným euroregionem Glacensis mají nejvíce pracovník ů vy člen ěných na tuto činnost) a rovn ě jednozna čně nejv ětší angažovanosti v hospodá řské činnosti. Na druhé stran ě spektra je Euroregion Pomoraví, který de facto jako euroregion v ůbec nefunguje. Jedná se jen o sdružení, které bylo vytvo řeno, aby bylo možné

102 čerpat finan ční prost ředky z FMP, ale nemá žádné personální zázemí. Administraci FMP vykonává rozvojová agentura.

Obr. 4-6 Pracovníci sekretariát ů českých částí euroregion ů v ČR

Po čet pracovník ů sekretariát ů českých částí euroregion ů v ČR (2008)

Pomoraví Šumava Bílé Karpaty Beskydy Silesia Prad ěd Silva Nortica Krušnoho ří Labe Egrensis Těšínské Slezsko Glacensis Nisa

0,0 2,0 4,0 6,0 8,0 10,0 12,0 Pracovníci FMP Pracovníci Euroregionu Pracovníci hosp. činnosti Zdroj: Euroregion Nisa. 4.6.3 Projektová iniciativa euroregion ů Dalším aspektem posuzování činnosti euroregion ů je jejich vlastní projektová aktivita. Aby euroregiony byly schopny rozvíjet i s omezenými finan čními prost ředky z členských přísp ěvk ů širší spektrum euroregionálních aktivit, pot řebují získat dodate čné zdroje. Využívaným zp ůsobem v tomto ohledu je podávání vlastních projektových žádostí do program ů p řeshrani ční spolupráce a následná realizace projekt ů. Aktivitu euroregion ů ve FMP, který je euroregion ům nejbližší, ilustruje následující graf:

Obr.4-7 Realizované vlastní projekty ve Fondu malých projekt ů

Realizované vlastní projekty FMP u Euroregion ů v ČR v období 2005-2008 (v tis. K č)

Pomoraví 0 Beskydy 0 Silva Nortica 0 Krušnoho ří 0 Silesia 90 Egrensis 280 Bílé Karpaty 290 Těšínské Slezsko 375 Šumava 641 Labe 1 100 Prad ěd 1 580 Glacensis 2 440 Nisa 4 680

0 500 1 000 1 500 2 000 2 500 3 000 3 500 4 000 4 500 5 000

Zdroj: Euroregion Nisa.

103 Z grafu je patrné, že v ětšina euroregion ů realizuje vlastní malé projekty. Tuto možnost v roce 2008 nevyužívaly jen 4 euroregiony. N ěkteré euroregiony p řipravují a realizují i vlastní tzv. velké projekty v programech p řeshrani ční spolupráce. Tam je samoz řejm ě v ětší konkurence a ne všechny p řipravené žádosti jsou schváleny. Aktivitu euroregion ů v tomto ohledu zobrazuje následující graf.

Obr. 4-8 Požadovaná dotace u zpracovaných velkých projekt ů euroregion ů (bez projekt ů na správu a administraci FMP)

Zpracované velké projekty a žádané dotace u Euroregion ů v ČR v roce 2008 (v tis. K č)

Pomoraví 0 Krušnoho ří 0 Silesia 0 Egrensis 0 Labe 0 Prad ěd 0 Beskydy 570 Šumava 1 825 Glacensis 2 482 Těšínské Slezsko 4 700 Bílé Karpaty 12 500 Silva Nortica 13 000 Nisa 229 950

0 50 000 100 000 150 000 200 000 250 000

Zdroj: Euroregion Nisa. Z uvedeného grafu je op ět patrná jednozna čná dominance Euroregionu Nisa a skute čnost, že zpracováním a podáváním velkých projekt ů se zabývá jen polovina euroregion ů.

4.7 Vztahy euroregion ů s kraji Pro efektivní fungování euroregion ů je d ůležitý jejich vztah s kraji, jako samosprávnými subjekty zodpov ědnými za rozvoj svého území. Vztah euroregion ů a kraj ů je ovšem velmi různorodý.

4.7.1 Determinanty vztah ů kraj ů a euroregion ů Na úrove ň a kvalitu vzájemných vztah ů kraj ů a euroregion ů má vliv n ěkolik faktor ů:

• Doba vzniku euroregionu. • Osobní postoje a vztahy komunálních a krajských politik ů. • Velikost euroregionu a kraje.

104 Doba vzniku Doba vzniku euroregionu hraje ve vztahu s krajem d ůležitou roli. Na n ěkterých hranicích (p ředevším na česko-německé) kraje vznikly pozd ěji než euroregiony. Euroregiony již existovaly a aktivn ě pracovaly mnoho let p řed tím, než vznikly samosprávné kraje. Na rozdíl od jiných stát ů nebyly kraje do zakládání a fungování euroregion ů zapojeny a euroregiony vznikaly z iniciativ komunální sféry. Došlo tedy k situaci, kdy v roce 2000 vedle sebe existovaly euroregiony, mající p ředevším na česko-německé hranici dlouholeté zkušenosti s přeshrani ční spoluprací a s evropskými p ředvstupními fondy a nov ě vzniklé kraje teprve hledající pole své p ůsobnosti.

Osobní postoje a vztahy komunálních a krajských politik ů Vztah kraj ů a euroregion ů tak závisel na pragmati čnosti a otev řenosti místních a regionálních politik ů ke vzájemné spolupráci. P ři pragmatickém p řístupu mohly být již vzniklé struktury využívány kraji (synergický efekt). Pokud ovšem byl euroregion vnímán jako „konkurent“ kraje, mohly být vzájemné vztahy dokonce „nep řátelské“.

Velikost euroregionu a kraje Dalším d ůležitým faktorem je geografická velikost kraje a euroregionu. V některých případech se na území jednoho kraje nachází n ěkolik euroregion ů (p řípad Moravskoslezského kraje a euroregion ů Prad ěd, Silesia, T ěšínské Slezsko a Beskydy). Naopak existují euroregiony, které zasahují do n ěkolika kraj ů (nap ř. Glacensis).

4.7.2 Kategorizace vztah ů euroregion ů a kraj ů Na základ ě provedeného pr ůzkumu se dají vztahy kraj ů a euroregion ů kategorizovat do těchto podob:

• Členství kraje v euroregionu – v tomto p řípad ě je kraj zapojen do činnosti euroregionu, je zastoupen jak v pracovních tak v řídících strukturách a platí členské přísp ěvky (v ětšinou stanoveny paušáln ě dohodou 58 , ne na základ ě po čtu obyvatel, jak tomu bývá u členských obcí). Do této kategorie spadá Euroregion Nisa a Glacensis. • Účast kraje v činnosti euroregionu na základ ě dohody o spolupráci . V tomto p řípad ě existuje formální dohoda upravující vztah euroregionu a kraje v č. zapojení kraje do fungování euroregionu a p řípadného finan čního p řísp ěvku. Krajští experti jsou většinou členy pracovních skupin euroregionu. Toto je p řípad euroregion ů Labe a Krušnoho ří.

58 Bu ď za celý kraj (Euroregion Nisa) či za okres zp ůsobilý p řijímat pomoc z FMP (Euroregion Glacensis).

105 • Účast kraje v činnosti euroregionu bez formální dohody o spolupráci. V tomto p řípad ě je kraj rovn ěž zapojen do fungování euroregionu. Obvykle je jeho ú čast doprovázena finan čními p řísp ěvky. Tento typ vztahu mají s kraji euroregiony Šumava a Silva Nortica. • Ob časná spolupráce jen v ur čitých oblastech , p ředevším v oblasti cestovního ruchu či implementace evropských program ů. Toto je p řípad euroregion ů Egrensis, Prad ěd, Silesia, Beskydy. • Žádná spolupráce . Jedná se o teoretickou kategorii, která se vyskytovala jen v ur čitých obdobích. Reálná hloubka spolupráce ovšem nezáleží jen na formálních aspektech, ale p ředevším na angažovanosti, pochopení a postojích jak politik ů tak samotných ú ředník ů. Tzn. že spolupráce bez formální dohody m ůže fungovat lépe než v případ ě, kdy je sice dohoda formáln ě uzav řena, ale reáln ě nemusí být napl ňována.

4.8 Vztahy s centrálními úřady Do p ůsobnosti a práce euroregion ů zasahuje n ěkolik ministerstev na centrální úrovni. Vzhledem k tomu, že pole p ůsobnosti euroregion ů ve své nejrozvinut ější podob ě zahrnuje tém ěř všechny aspekty lidského života, p ři své činnosti vyvstává pot řeba euroregion ů komunikovat s tém ěř všemi ministerstvy.

Z hlediska samotného fungování euroregion ů na n ě mají nejv ětší vliv tato ministerstva:

• Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) . To je v České republice gestorem regionálních podp ůrných program ů i tvorby rozvojových koncepcí. Pro euroregiony je to klí čové ministerstvo práv ě s ohledem na jejich zapojení do implementace program ů přeshrani ční spolupráce. MMR má velmi významný vliv na to, jak budou euroregiony do t ěchto aktivit zapojeny. Vzhledem k neodpovídajícímu právnímu postavení euroregion ů ministerstvo m ůže, ale nemusí euroregiony považovat za významné aktéry regionálního rozvoje hrani čních oblastí. Zde se setkáváme s dv ěma základními koncepcemi: o Decentralizace – centrální orgány (ministerstvo) deleguje na euroregiony většinu pravomocí v tvorb ě a implementaci podp ůrných program ů (jedná se především o programy na podporu p řeshrani ční spolupráce – PHARE CBC,

106 INTERREG IIIA, Evropská územní spolupráce) a vykonává pouze kontrolní funkce. o Centralizace – co možná nejvíce pravomocí ponechat v centru a do region ů delegovat jen nezbytné minimum, p řípadn ě řešit z řízením regionálních pobo ček centrálních orgán ů. Pokud máme hodnotit vztahy euroregion ů a MMR, zpo čátku panovala k euroregion ům ned ůvěra a jejich zapojení do program ů p řeshrani ční spolupráce prosazovala hlavn ě Evropská komise, jelikož se tato decentralizace p ředevším Fondu malých projekt ů v EU osv ědčila. S tím, jak byly na euroregiony delegovány v ětší a v ětší zodpov ědnosti v programech INTERREG IIIA a Evropská územní spolupráce, si euroregiony postupn ě vybudovaly respekt a vztahy s MMR v sou časné dob ě hodnotí jako velmi dobré.

• Ministerstvo zahrani čních v ěcí (MZV) . Euroregiony hrají d ůležitou roli ve vztahu k sousedním stát ům. MZV euroregiony vnímá a komunikuje s nimi, ale aktivn ě je nepodporuje. Euroregiony jsou zapojeny do práce tzv. mezivládních komisí pro přeshrani ční spolupráci. Jedná se o pracovní grémia, která nemají vždy jasné výsledky, ale jejichž práce m ůže ovlivnit stanoviska ministerstev. Euroregiony dodávají t ěmto komisím složeným p ředevším ze zástupc ů centrálních ministerstev „realistický“ pohled na konkrétní problémy hranice. Jsou rovn ěž platformou pro komunikaci s ministerstvy v rámci vlastní zem ě. • Ministerstvo dopravy (MD) a Ministerstvo vnitra (MV) . S těmito ministerstvy přicházely euroregiony do styku p ředevším ve vztahu k hrani čním p řechod ům a to jak v otázce otevírání nových tak úpravy režim ů stávajících. Euroregiony hrály významnou roli práv ě v oblasti rozvoje hrani čních p řechod ů ve snaze zvýšit prostupnost hranice. Zatímco spolupráce s MD byla pom ěrn ě dobrá, s MV byla velmi špatná (neochota komunikovat, nereagování na podn ěty a žádosti).

4.9 Financování euroregion ů Jako každá organizace tak i euroregiony musí financovat svoji činnost. I když jsou zájmovými sdruženími a jejich cílem není generovat zisk, pot řebují finan ční prost ředky na běžný provoz i na svoje aktivity podporující p řeshrani ční spolupráci.

107 4.9.1 Zdroje financování Pro činnost euroregion ů jsou velmi d ůležitým faktorem jejich p říjmy. Od nich se odvíjí do zna čné míry rozsah činností, které se euroregiony v ěnují. Problematiku p říjm ů euroregion ů shrnuje následující tabulka:

Tab. 4-11 P říjmy českých částí euroregion ů v ČR a jejich hospoda ření Celkové p říjmy z Další p říjmy - přísp ěvky na finan ční členských prodej služeb, Euroregion osobu reserva/nesplacený přísp ěvk ů (tis. reklama apod. (v (K č/osoba) úv ěr (v tis. K č) Kč) tis. K č) Egrensis 6,00 1 365 150 1 100 Glacensis 4,00 1 700 0 100 Krušnoho ří 3,00 1 300 210 130 Nisa 3,00 1 750 2 600 4 600 Prad ěd 3,00 380 0 500 Silesia 3,00 670 0 -580 Šumava 3,00 800 0 0 Těšínské Slezsko 2,60 1 058 1 946 -600 Labe 2,50 923 0 0 Beskydy 2,50 420 180 600 Silva Nortica 2,00 916 208 -493 Pomoraví 1,00 235 0 235 Bílé Karpaty 0,37 110 180 0

Zdroj: Euroregion Nisa. Na základ ě provedeného pr ůzkumu lze zdroje financování euroregion ů rozd ělit do následujících skupin:

1. členské p řísp ěvky; 2. přísp ěvky od kraj ů či velkých m ěst; 3. příjmy z hospodá řské činnosti (prodej služeb,…); 4. platby za administrování Fondu malých projekt ů v rámci program ů p řeshrani ční spolupráce; 5. financování n ěkterých aktivit z vlastních projekt ů p ředkládaných do program ů přeshrani ční spolupráce; 6. prost ředky z dalších evropských projekt ů; 7. prost ředky poskytnuté jednorázov ě r ůznými subjekty na konkrétní akce.

108 Členské p řísp ěvky Jelikož je euroregion dobrovolným sdružením, jehož hlavními členy jsou obce a m ěsta, představují základní zdroj p říjm ů členské p řísp ěvky t ěchto člen ů. V ětšinou je u obcí a m ěst ro ční p řísp ěvek stanoven ur čitou sazbou na jednoho obyvatele. Další členové mají v ětšinou členský p řísp ěvek stanoven paušáln ě či neplatí v ůbec.

Výši členských p řísp ěvk ů v roce 2008 p řehledn ě shrnuje následující graf:

Obr. 4-9 Výše členských p řísp ěvk ů na 1 obyvatele v českých částech euroregion ů v ČR

Výše členských p řísp ěvk ů v Euroregionech ČR v K č na 1 obyvatele (2008)

Bílé Karpaty 0,37 Pomoraví 1,00 Silva Nortica 2,00 Beskydy 2,50 Labe 2,50 Těšínské Slezsko 2,60 Šumava 3,00 Silesia 3,00 Prad ěd 3,00 Nisa 3,00 Krušnoho ří 3,00 Glacensis 4,00 Egrensis 6,00

0,00 1,00 2,00 3,00 4,00 5,00 6,00 7,00

Zdroj: Euroregion Nisa. Z grafu je patrné pom ěrn ě široké rozp ětí výše členských poplatk ů. Pokud se podíváme na výši celkového p říjmu z členských p řísp ěvk ů, do kterého se promítá po čet obyvatel euroregionu, vypadá situace následovn ě:

Obr. 4-10 Celkové p říjmy z členských p řísp ěvk ů v českých částech euroregion ů v ČR

Členské p řísp ěvky v Euroregionech ČR (2008)

Bílé Karpaty 110 Pomoraví 235 Prad ěd 380 Beskydy 420 Silesia 670 Šumava 800 Silva Nortica 916 Labe 923 Těšínské Slezsko 1 058 Krušnoho ří 1 300 Egrensis 1 365 Glacensis 1 700 Nisa 1 750

0 200 400 600 800 1 000 1 200 1 400 1 600 1 800 2 000

Zdroj: Euroregion Nisa.

109 Přísp ěvky od kraj ů či velkých m ěst Některé kraje podporují euroregiony finan čně (v ětšinou ty, které jsou do euroregionu n ějak zapojeny). V některých p řípadech poskytují zvláštní dotace velká (statutární) m ěsta. Jedná se o zvláštní druh členských p řísp ěvk ů.

Příjmy z hospodá řské činnosti Některé euroregiony se nespoléhají pouze na p říjmy z členských p řísp ěvk ů a vyvíjí i hospodá řkou činnost, která generuje další vlastní p říjmy. Většinou poskytují placené služby jako zpracování projektových žádostí, studií proveditelnosti apod. Díky svým zkušenostem s prací s ve řejností i spoluprací se sousedními zem ěmi jsou euroregiony ideálními partnery k poskytování nap ř. informa čních služeb (nap ř. p ři Euroregionu Nisa bylo z řízeno Ministerstvem zahrani čních v ěcí ČR Regionální evropské informa ční st ředisko (následn ě Europe Direct)).

Obr. 4-11 Celkové p říjmy z členských p řísp ěvk ů, vlastní činnosti v českých částech euroregion ů v ČR

Příjmy p řísp ěvk ů a vlastní činnosti v Euroregionech ČR (2008)

Pomoraví Labe Šumava Silesia Prad ěd Glacensis Egrensis Bílé Karpaty Beskydy Silva Nortica Krušnoho ří Těšínské Slezsko Nisa

0 500 1 000 1 500 2 000 2 500 3 000 3 500 4 000 4 500 5 000 Celkové p říjmy z členských p řísp ěvk ů (tis.K č) Další p říjmy (prodej služeb, reklama apod.) v tis.K č Zdroj: Euroregion Nisa. Z grafu je patrné, že nejaktivn ějšími euroregiony co se tý če do generování dodate čných vlastních p říjm ů jsou euroregiony Nisa a T ěšínské Slezsko. U nich jsou tyto p říjmy dokonce vyšší než p říjmy z členských p řísp ěvk ů. Vlastní p říjmy rovn ěž generují euroregiony Krušnoho ří, Silva Nortica, Beskydy a Bílé Karpaty. Zbytek euroregion ů získává p říjmy pouze z členských p řísp ěvk ů.

Další kategorie bu ď nep ředstavují klasický zdroj p říjm ů (jedná se o realizaci projekt ů, kde jsou dotace ur čeny na p řesn ě vymezené aktivity), nebo mají pouze dopl ňkový význam.

110 Platby za administraci Fondu malých projekt ů v rámci program ů p řeshrani ční spolupráce Dalším velmi významných zdrojem p říjm ů jsou platby za administraci Fondu malých projekt ů. V rámci programu PHARE CBC většinou euroregiony fungovaly jako sekretariáty pro výb ěr projekt ů a za tuto činnost získávaly finan ční odm ěnu. Tyto finan ční prost ředky ovšem nebyly hrazeny z technické pomoci programu (jak by se dalo p ředpokládat), ale hradily je euroregionu úsp ěšní žadatelé (ve výši 5% výše poskytnutého grantu). V rámci iniciativy INTERREG IIIA, kterou Česká republika využívá od svého vstupu do EU v roce 2004, došlo ke zm ěně financování implementace Fondu malých projekt ů. Euroregiony si podávaly v zásad ě 2 velké projekty do tzv. „velkého“ INTERREGu, v rámci priority, která je zam ěř ena pouze na FMP. Jeden velký projekt obsahoval tzv. „správcovství“ – tj. správu balíku finan čních prost ředk ů, který m ůže poté rozd ělovat v rámci FMP, a druhý projekt zahrnující již zmín ěnou administraci (náklady spojené s projektovou p řípravou, publicitou, příjmem žádostí, jejich hodnocením a následným výb ěrem, uzavíráním grantových smluv se žadateli, monitoringem projekt ů a v kone čné fázi i s jejich hodnocením a finan čním vyú čtováním. Vzhledem k tomu, že se jednalo o projekty do iniciativy INTERREG, požadovalo se, aby euroregiony zabezpe čily vlastní podíl ve výši 25%. Na podobném principu funguje FMP i v sou časném období v rámci cíle Evropská územní spolupráce. Vzhledem k tomu, že euroregiony musí pokrýt vlastní podíl (hlavn ě z členských p řísp ěvk ů) a v rámci projektu na administraci odvézt p řesn ě ur čenou práci, nejedná se o disponibilní zdroj příjm ů. V podstat ě znamená rozší ření p ůsobnosti euroregionu o oblast, které je pro n ě spíše otázkou jisté prestiže než zdrojem p říjm ů.

Financování n ěkterých aktivit z vlastních p ředkládaných projekt ů do program ů p řeshrani ční spolupráce Některé euroregiony se snaží maximáln ě zhodnotit jim sv ěř ené p řísp ěvky a podávají projektové žádosti na své aktivity do program ů p řeshrani ční spolupráce. Tak tomu bylo ve PHARE CBC až do programu 1999 (což odpovídá roku 2002), kdy nastal obrat o 180 stup ňů a euroregiony byly vylou čeny z možnosti podporovat aktivity rozvíjející p řeshrani ční spolupráci z tohoto programu. Tato situace se zm ěnila p řechodem na iniciativu INTERREG IIIA, v rámci které se staly euroregiony op ět zp ůsobilými žadateli. Jedná se p ředevším o projekty na vybudování pot řebných struktur pro podporu p řeshrani ční spolupráce a p řípravu projekt ů a také na projekty pro členské obce. Projektová aktivita euroregion ů byla podrobn ěji analyzována v kapitole 4.6.3.

111 Prost ředky z dalších evropských projekt ů Euroregiony jako regionální akté ři (v ětšinou zastupující místní a regionální samosprávy) se mohou ú častnit programu INTERREG IIIB a IIIC (meziregionální a transnacionální spolupráce) v rámci kterého mohou být podávány projekty zam ěř ené na vým ěnu zkušeností mezi evropskými regiony. Euroregiony mohou být rovněž zapojeny do dalších projekt ů ze strukturálních fond ů (jako např. projekt Partnerství ve Spole čném regionálním opera čním programu).

Prost ředky poskytnuté jednorázov ě na konkrétní akce Na jednotlivé akce jako jsou konference, workshopy, informa ční kampan ě, atd. se snaží euroregiony získat finan ční prost ředky od r ůzných nadací, ministerstev, ambasád, konzulát ů či soukromých sponzor ů.

4.9.2 Finance jako omezující faktor rozvoje činností euroregion ů Dalo by se říci, že rozsah činnosti euroregion ů (podpora p řeshrani ční spolupráce ve všech oblastech lidského života) je tak široký, že jejich aktivity jsou omezeny p ředevším (a možná jedin ě) finan čními prost ředky, které mají k dispozici. Tuto hypotézu potvrdilo i provedené dotazníkové šet ření. Financování činnosti euroregionu p ředstavuje pravd ěpodobn ě nejv ětší překážku rozvoje jejich práce. Omezujícím faktorem v mnoha p řípadech nejsou ani tak zdroje, jako zajišt ění cash-flow v pr ůběhu roku (p ředevším v souvislosti s opožd ěnými platbami za administraci FMP a z toho pramenící nutnosti p ředfinancovávat tuto administraci). N ěkteré euroregiony to nutí brát si nap ř. p řeklenovací úv ěr.

Obr. 4-12 Finan ční rezervy/nesplacené úv ěry českých částí euroregion ů v ČR

Finan ční rezervy/nesplacené úv ěry v euroregionech v ČR (2008)

-600 Těšínské Slezsko -580 Silesia -493 Silva Nortica Labe 0 Šumava 0 Bílé Karpaty 0 Glacensis 100 Krušnoho ří 130 Pomoraví 235 Prad ěd 500 Beskydy 600 Egrensis 1 100 Nisa 4 600

-1 000 0 1 000 2 000 3 000 4 000 5 000

Zdroj: Euroregion Nisa.

112 Graf znázor ňuje finan ční stabilitu euroregion ů. V tomto ohledu vyniká Euroregion Nisa, který disponuje velkou finan ční rezervou. Tato skute čnost má i vliv na po čet p řipravených a realizovaných projekt ů, nebo ť umož ňuje využívat disponibilní prost ředky na vlastní podíly projekt ů. Dá se říci že v ětšina euroregion ů má vytvo řeny alespo ň n ějaké finan ční rezervy či mají hospoda ření vyrovnané. T ři euroregiony mají problémy s cash flow a byly nuceny si vzít na financování svých aktivit úv ěr (T ěšínské Slezsko, Silesia a Silva Nortica).

4.10 Role Euroregion ů v programech p řeshrani ční spolupráce v ČR V popisné části práce byla v ěnována pozornost podpo ře p řeshrani ční spolupráce v České republice. Tato podpora má velmi velký význam pro euroregiony, proto bude v následujícím části práce analyzována role euroregion ů v těchto podp ůrných programech Evropské unie a to jednak na úrovni programu a jednak v implementaci Fondu malých projekt ů, kde euroregiony hrají nejvýznamn ější roli.

4.10.1 Role euroregion ů v programech PHARE CBC Úrove ň programu Euroregiony byly do implementace PHARE CBC zapojeny již tém ěř od samého po čátku. V prvním ro čníku 1994 byla v JCC zastoupena pouze česká a n ěmecká ministerstva a německé části euroregion ů. Na základ ě požadavku n ěmeckých částí euroregion ů byly již od ro čníku 1995 zapojeny do JCC i české části euroregion ů. Do p říprav program ů ale zapojeny nebyly.

Fond malých projekt ů V prvních programech PHARE CBC hrály euroregiony roli administrátora Fondu malých projekt ů. Pak nastala pro euroregiony zásadní zm ěna, kdy byly postaveny p řed výb ěr bu ď být zastoupeny v řídících strukturách nebo mít možnost žádat o finan ční prost ředky (argumentovalo se možným st řetem zájm ů). Od ro čníku 1997 vystupovaly euroregiony v roli tzv. Sekretariát ů pro výb ěr projekt ů (implementace FMP do fáze rozhodnutí o p řid ělení dotace). Administraci fondu vykonávaly jiné subjekty (rozvojové agentury). Od program ů 2000 pak administraci FMP p řevzala nov ě z řízené regionální pobo čky CRR. Problémy se st řetem zájm ů pokra čovaly až do konce programu PHARE CBC. Euroregiony nap ř. navrhovaly členy regionálních hodnotících komisí a nemohly tak podávat vlastní projekty. FMP tvo řil pouze zhruba 10% alokace program ů.59

59 Pokud ovšem uvažujeme jen programy,v rámci kterých FMP fungoval, jedná se zhruba o 13%.

113 4.10.2 Role euroregion ů v programech INTERREG IIIA Úrove ň programu V rámci program ů iniciativy INTERREG IIIA byly euroregiony zastoupeny v řídícím výboru a ú častnily se tak spolurozhodování o velkých projektech. Zastoupeny byly také v Monitorovacím výboru. Do ur čité omezené míry byly rovn ěž zapojeny do p řípravy programu – byly nap ř. zapojeny do rozhodování o rozd ělení alokací mezi jednotlivé hranice. Každý euroregion si podával jednu (v p řípad ě t řístranných euroregion ů dv ě) žádosti na správu FMP a v případ ě, že je i administrátorem, ješt ě další jednu (resp. dv ě) žádosti na administraci FMP. Euroregiony rovn ěž mohly podávat žádosti o velké projekty v jiných oblastech než FMP a některé tuto možnost využily.

Fond malých projekt ů Přechodem z PHARE CBC na INTERREG IIIA se euroregion ům navrátila jejich p ůvodní významná role jako správc ů Fondu malých projekt ů60 s tím, že se mohly rozhodnout, zda budou FMP i administrovat. Mnoho euroregion ů tuto možnost využilo a posílilo tak svoje postavení jako významného subjektu v rozvoji p řeshrani ční spolupráce. Další významnou zm ěnou bylo obnovení možnosti, aby euroregiony podávaly do FMP vlastní projekty. Kv ůli vylou čení st řetu zájm ů byly jejich projekty kontrolované CRR (z ostatních malých projekt ů kontrolovalo CRR jen 5% vzorek) 61 . Na FMP bylo alokováno 15% celkové alokace program ů.

4.10.3 Role euroregion ů v programech p řeshrani ční spolupráce EÚS Úrove ň programu Euroregiony jsou zastoupeny v Monitorovacím výboru ( Řídící výbor již v EÚS neexistuje), tzn. že jejich postavení je podobné jako bylo u INTERREGu IIIA. Obdobn ě jako v předchozím období rovn ěž podávají projekty na správu a v ětšinou i administraci FMP. V rámci Task Force byly více zapojeny do p řípravy opera čních program ů.

Fond malých projekt ů V oblasti FMP byla euroregion ům ponechána zna čná volnost v nastavení pravidel, vytvá řely si vlastní dokumentaci k fondu (samoz řejm ě p ři respektování všech základních pravidel programu). Na FMP bylo alokováno již 20% celkové alokace program ů.

60 FMP (na česko-saské hranici), Fond mikroprojekt ů (na česko-polské a česko-slovenské hranici) a Dispozi ční fond (na česko-rakouské a česko-bavorské hranici) 61 Popis se vztahuje na podmínky pro české části euroregion ů. Na druhé stran ě hranice se podmínky lišily. Nap ř. v polské euroregiony nemohly podávat žádné projekty, krom ě jednoho velkého na práci s ve řejností. Na saské stran ě zase nap ř. neexistovala žádná speciální kontrola vlastních projekt ů.

114 Na základ ě výše uvedených skute čností i osobních poznatk ů si dovoluji shrnout postavení euroregion ů do následujících tezí:

• Euroregiony mají pom ěrn ě stabilní a silné postavení v implementaci Fondu malých projekt ů; • Za toto své postavení vd ěč í po čáte ční podpo ře Komise 62 a MMR. Pom ěrn ě silné postavení ve FMP bylo založeno na: o praktických zkušenostech euroregion ů s rozvojem p řeshrani ční spolupráce; 63 o jejich p řeshrani čnosti (v podstat ě byly de facto 64 jedinými p řeshrani čními subjekty). • Za zachování tohoto postavení ale v pr ůběhu dalších let byly euroregiony nuceny bojovat a obhajovat jej. • Postavení euroregion ů ve velkých projektech (na úrovni programu) bylo siln ější v programech PHARE CBC p ředevším díky skute čnosti, že v té dob ě zatím neexistovaly jiné struktury (kraje či regionální pobo čky CRR). Postavení euroregion ů bylo následn ě oslabováno práv ě ve prosp ěch t ěchto struktur. 4.10.4 Hodnocení program ů pohledem euroregion ů Programy jsou euroregiony vnímány celkov ě velmi pozitivn ě a to p ředevším Fond malých projekt ů, kde jsou za období, kdy v příhrani čních oblastech funguje, již vid ět pozitivní výsledky. V konkrétním hodnocení je ovšem poukazováno i na n ěkteré negativní aspekty. V následujícím textu jsou uvedeny hlavní body, které se v hodnocení ze strany euroregion ů objevily: 65

• Často zaznívalo, že vzhledem k pot řebám hrani čních oblastí se jedná o omezené finan ční prost ředky („kapka v mo ři“). Toto se týká hlavn ě velkých projekt ů, kde deficit investic do infrastruktury v příhrani čí se jen t ěžko dohání. Z tohoto d ůvodu je rovn ěž tlak na homogenizaci území na obou stranách hranice bez v ětší relevance. U malých projekt ů jsou výsledky více viditelné. • Řada euroregion ů hodnotí podporu p řeshrani ční spolupráce v rámci regionální politiky EU jako d ůslednou a systémovou. N ěkteré euroregiony hodnotí jako pozitivní posun z financování jednostranných projekt ů na spole čné projekty, n ěkteré euroregiony

62 Ta vnímala velmi pozitivn ě roli euroregion ů na hranicích v západní Evrop ě. 63 Tato skute čnost se týkala prvních euroregion ů. 64 Nikoliv de jure. 65 Dotazník byl rozeslán sekretá řů m českých částí euroregion ů. Nejedná se tedy o oficiální stanoviska euroregion ů, ani o prohlášení politik ů, nýbrž spíše o odborné hodnocení odborník ů z praxe s mnohaletými zkušenostmi s programy p řeshrani ční spolupráce.

115 naopak argumentují p říliš tvrdým nastavením pravidel v sou časném období, zejména pro infrastrukturní projekty. • Poukázáno rovn ěž bylo na p říliš velké administrativní nároky každého dalšího programu. V této souvislosti vyvstává otázka únosné míry administrace (nákladov ě). • Byla zd ůrazn ěna výjime čnost období 2007-2013 z hlediska podpory CBC ze strany EU. N ěkdy je ovšem poci ťována pon ěkud menší podpora ze strany ČR, kde je v ětší pozornost v ěnována rozvoji na národní úrovni. 4.10.5 Princip subsidiarity v podpo ře p řeshrani ční spolupráce V rámci kohezní politiky se klade d ůraz na efektivní využívání zdroj ů a v této souvislosti i na princip subsidiarity – tj. zabývání se problémem na té úrovni, kde je to nejefektivn ější.

Programy p řeshrani ční spolupráce sice p řešly pod samostatný cíl „klasické“ politiky soudržnosti, zp ůsob programování má však svoje odlišnosti od „klasických“ národních tematický či regionálních opera čních program ů. Programy p řeshrani ční spolupráce jsou charakteristické tím, že spadají do sdílené zodpov ědnosti dvou či více národních stát ů. V na řízení k EFRR existuje zvláštní ustanovení, které se týká práv ě program ů p řeshrani ční spolupráce.

Zkušenosti ukázaly, že prost ředky na p řeshrani ční spolupráci byly výrazným stimulem v rozvoji hrani čních region ů. Co se tý če efektivního využití prost ředk ů je velmi d ůležité, aby prost ředky byly poskytovány na oblasti, které byly definovány na základ ě spole čné analýzy celého p řeshrani čního regionu. Spolupráce p řes hranice je tedy zapot řebí už v samotných po čátcích programování. To samé se týká i pozd ější implementace – v č. spole čného hodnocení a výb ěru projekt ů (p ředevším hodnocení jejich p řeshrani čního dopadu). V souladu s principem subsidiarity by m ěly být tyto aktivity realizovány na místní a regionální úrovni – tedy v oblastech, kterých se pomoc p římo týká (konkrétn ě ve zp ůsobilém území).

4.10.6 Doporu čení ke zvýšení efektivity program ů p řeshrani ční spolupráce Dle mého názoru p ředstavuje podpora p řeshrani ční spolupráce ze strany Evropské unie velmi ú čelnou pomoc a pro hrani ční regiony jeden z nejvýznamn ějších rozvojových impulz ů. Jako pozitivní hodnotím snahy Evropské komise o zajišt ění v ětší p řeshrani čnosti program ů i samotných projekt ů. Nicmén ě v tomto ohledu se domnívám, že k ješt ě v ětšímu zefektivn ění by vedla realizace následujících opat ření/postup ů:

• Do p řípravy a implementace program ů p řeshrani ční spolupráce zapojit co nejvíce místní a regionální ú řady z podporovaného území.

116 • Vytvo řit opravdové p řeshrani ční struktury, které by zahrnovaly všechny relevantní partnery (nabízí se možnost využít Evropské seskupení pro územní spolupráci). • Zapojit tyto struktury do p řípravy, implementace i kontroly program ů. P řenést na n ě odpovídající zodpov ědnosti. • V rámci p řípravy program ů provést spole čnou analýzu p řeshrani čního území a následn ě vytvo řit p řeshrani ční rozvojové plány/koncepce. • Do tvorby analýzy a p řípravy p řeshrani čních rozvojových plán ů v co nejv ětší mí ře zahrnout ve řejnost (zvýší legitimitu rozvojových plán ů v č. výb ěru rozvojových projekt ů, zvýší ztotožn ění se s přeshrani čním územím i rozvojovým plánem). • Stanovit priority program ů na základ ě p řeshrani čních rozvojových plán ů – výb ěrem st ředn ědobých priorit (ak ční plán). • Vytvo řit spole čný balík finan čních prost ředk ů na dané p řeshrani ční území pro realizaci opat ření v rámci program ů (realizaci ak čního plánu), tzn. alokovat finan ční prost ředky p římo na hranici či program (pokud geograficky neodpovídá celé hranici). Umožnit vznik vícestranných program ů pokud je o n ě v území zájem (rozhodnutí nechat na místních a regionální samosprávách). • Alokace na další období podmínit vyhodnocením efektivity vynaložených prost ředk ů v minulosti (dosažením cíl ů stanovených v programech). • Další decentralizace rozhodování o menších projektech na místní úrove ň – na místní přeshrani ční rozvojové plány – euroregiony, svazky m ěst,… Dovoluji si nesouhlasit se sou časným postojem Komise, že v ětší koncentrace (Komisí vnímaná jako v ětší programy) p řináší v ětší efektivitu. Možná se sníží pom ěr vynaložených prost ředk ů na implementaci k celkové alokaci, nicmén ě to bude mít spíše negativní vliv na kvalitu projekt ů. Zkušenosti ukazují, že menší programy často generují konkrétn ější a kvalitn ější projekty. V tomto duchu je pot řeba vnímat i mnou výše navržené postupy, které lze efektivn ě realizovat pouze na menším (p řirozen ě vymezeném) území.

4.11 Záv ěr analýzy – definování euroregion ů v ČR dle charakteristik Na základ ě provedené analýzy lze euroregiony v ČR definovat na základ ě stanovených charakteristik. Jejich p řehled je uveden v následující tabulce:

117 Tab. 4-12 Definice euroregion ů v ČR dle vybraných charakteristik Euroregiony jsou p řeshrani ční struktury, jejichž cílem je podpora a rozvoj p řeshrani ční spolupráce v geograficky vymezeném p řeshrani ční území. Euroregiony mají následující charakteristiky: Právní postavení • přeshrani ční zájmové sdružení obcí a m ěst, p řípadn ě okres ů či region ů • na každé stran ě existuje sdružení s vlastní právní subjektivitou • národní sdružení pak na základ ě dohody o spolupráci vytvá řejí spole čný euroregion • tyto dohody v ětšinou nezakládají na p řeshrani ční úrovni nový právní subjekt - euroregiony ve v ětšin ě p řípad ů nemají vlastní právní subjektivitu • tyto dohody mají v ětšinou psanou podobu a popisují fungování euroregionu v č. spole čných struktur • české části jsou obvykle zájmovými sdruženími právnických osob podle ob čanského zákoníku, ojedin ěle sdružením obcí Členství • základ členské základny každé české části euroregionu tvo ří m ěsta a obce z předem definovaného území euroregionu • členy jsou obce v ětšinou samostatn ě, n ěkdy jsou členy jejich sdružení v podob ě svazk ů obcí nebo mikroregion ů • většina euroregion ů je zájmovým sdružením právnických osob a jejich stanovy v ětšinou umož ňují členství dalším subjekt ům • krom ě obcí a jejich svazk ů jsou členy euroregion ů v ČR p ředevším: o kraje o hospodá řské komory o vysoké školy o firmy o subjekty zabývající se ochranou p řírody o ob čanská sdružení • členská základna euroregion ů je v ětšinou stabilní Organiza ční struktura • Na české stran ě existují v ětšinou tyto orgány: o valná hromada (sn ěm, valné shromážd ění) - zastoupeni všichni členové sdružení o rada euroregionu (správní rada, p ředstavenstvo) – užší vedení, volí valná hromada o předseda (president) s případnými místop ředsedy (p ředsednictvo) – volí rada o sekretariát (jednatelství) – v čele se sekretá řem (jednatelem)

118 o kontrolní orgán • Na základ ě dohody mezi českým sdružením a sdružením z druhé strany hranice vzniká spole čný euroregion se spole čnými orgány s delegovanými zástupci z obou stran. Nej čast ějšími orgány jsou: o rada euroregionu (generální či valné shromážd ění) – složená z některých nebo všech člen ů rad národních částí - nejvyšší spole čný orgán o presidium –složené z předsed ů národních částí euroregionu, n ěkdy jeden spole čný o sekretariát - v ětšinou složený ze sekretariát ů národních částí o pracovní skupiny - složené z expert ů z obou stran hranice o regionální řídící výbor (monitorovací výbor) pro implementaci Fondu malých projekt ů (Fondu mikroprojekt ů, Dispozi čního fondu) Velikost ( české části) • velké rozdíly • členství: 40 - 150 členských obcí, v pr ůměru 83 obcí • rozloha: 760 – 3 700 km 2, v pr ůměru cca 1800 km 2 • obyvatelstvo: 130 000 – 675 000, v pr ůměru cca 300 000 obyvatel Činnost • zodpov ědnost za správu a v ětšinou i administraci Fondu malých projekt ů v rámci program ů přeshrani ční spolupráce • poradenství a asistence s přípravou projekt ů do program ů p řeshrani ční spolupráce • vlastní hospodá řská činnost • euroregionální činnost (vytvá ření a rozvoj partnerství, koordinace spolupráce,…) • pracovní skupiny fungují v následujících oblastech (dle nej čast ějšího výskytu): o cestovní ruch o doprava o životní prost ředí o kultura o hospodá řství o sport o školství o krizový management, bezpe čnost o ve řejné zdraví/zdravotnictví o lidské zdroje o historie o územní rozvoj/územní plánování

119 o sociální v ěci o zem ědělství o knihovny o statistika • personáln ě činnost euroregion ů zajiš ťují jejich sekretariáty, kde p ůsobí pr ůměrn ě 3-4 zam ěstnanci (velké rozdíly mezi euroregiony) Financování • zdroje financování euroregion ů: o členské p řísp ěvky a p řísp ěvky od kraj ů či velkých m ěst o příjmy z hospodá řské činnosti o platby za administrování Fondu malých projekt ů v rámci program ů p řeshrani ční spolupráce o financování n ěkterých aktivit z vlastních p ředkládaných projekt ů do program ů přeshrani ční spolupráce o prost ředky z dalších evropských projekt ů o prost ředky poskytnuté jednorázov ě na konkrétní akce

4.12 Pojmy k zapamatování 1. princip subsidiarity,

2. sdílená zodpov ědnost.

4.13 Otázky a úkoly 1. Kolik je v České republice euroregion ů?

2. Mají euroregiony právní subjektivitu?

3. Jaké subjekty jsou členy euroregion ů?

4. Porovnejte euroregiony v České republice dle jejich:

a. po čtu členských obcí,

b. rozlohy v km 2,

c. po čtu obyvatel.

5. Jak jsou euroregiony člen ěny do kategorií dle rozlohy?

120 6. Jak jsou euroregiony člen ěny do kategorií dle po čtu obyvatel?

7. Jak jsou euroregiony člen ěny do kategorií dle po čtu členských obcí?

8. Popište modelovou organiza ční strukturu euroregionu.

9. Charakterizujte faktory, které mají vliv na úrove ň a kvalitu vzájemných vztah ů kraj ů a euroregion ů.

10. Jaké podoby mají vztahy kraj ů a euroregion ů?

11. Jakou roli mají euroregiony v programech PHARE CBC?

12. Jakou roli mají euroregiony v programech INTERREG IIIA?

13. Jakou roli mají euroregiony v programech p řeshrani ční spolupráce EÚS?

121 122 5 Komparace Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa a euregia rhein-maas-nord

5.1 Euroregion Neisse-Nisa-Nysa – p řípadová studie 5.1.1 Základní údaje 66 Používaná zkratka: ERN Partnerské zem ě: Česká republika, N ěmecko, Polsko Datum založení: 21. 12. 1991 Ustavující dokument: Rámcová dohoda o spolupráci 67 Celková rozloha euroregionu: 12 577 km² Po čet obyvatel euroregionu: 1 588 620 obyvatel Německá část:

Rozloha: 4 497 km 2 (35,8% celkové rozlohy ERN) Po čet obyvatel: 622 205 Polská část:

Rozloha: 5 594 km 2 (44,5% celkové rozlohy ERN) Po čet obyvatel: 583 063 Česká část:

Rozloha: 2 486 km 2 (24,2% celkové rozlohy ERN) Po čet obyvatel: 383 352

Sídlo a kontakt:

Euroregion Neisse e. V. Rathenaustraße 18a 02763 Zittau Telefon: +49 (0) 3583 57500 Telefax: +49 (0) 3583 512517 [email protected]

66 Stav ke dne 31. 12. 2007; Zdroj dat: ČSÚ, odd ělení regionálních analýz a informa čních služeb Liberec. Euroregion Neisse-Nisa-Nysa v číslech : 2008 . Liberec : Český statistický ú řad, 2009. 24 s. 67 Euroregion Neisse-Nisa-Nysa. Rámcová dohoda [online]. 2002-2009 [cit. 2009-05-28]. Dostupný z www: http://www.neisse-nisa-nysa.org/fileadmin/documents/intern/rahmenvereinbarung.pdf. Viz p říloha č. 2.

123

Stowarzyszenie Gmin Polskich Euroregionu Nysa ul. 1 Maja 57 58-500 Jelenia Gora Telefon: +48 75 7676-470 Telefax: +48 75 7676-470 [email protected]

Euroregion Nisa regionální sdružení (v sou časné dob ě i sídlo spole čného sekretariátu) Tř. 1. máje 858/26 46001 Liberec III Telefon: +42 0485340-991 Telefax: +42 0485340-988 [email protected]

Webové stránky: www.neisse-nisa-nysa.org (spole čné, t říjazy čné), krom ě toho ale ješt ě existují samostatné stránky české části www.ern.cz (v češtin ě) a polské stránky www.euroregion-nysa.pl (v polštin ě). P ůvodní n ěmecké stránky www.euroregion-neisse.de jsou p řesm ěrovány na spole čné t říjazy čné.

5.1.2 Historie a vznik V roce 1990 na základ ě existujících problém ů v oblasti trojzemí Čech, Saska a Polska vyplynula nutnost spolupracovat na jejich řešení p řes národní hranice. Ukázalo se, že p ůjde o komplikovaný proces, protože musí mezi sebou sou časn ě jednat na r ůzných státních úrovních zástupci všech t ří zemí. V únoru 1991 bylo dohodnuto uspo řádání zakládající konference v německé Žitav ě k zapo četí takové spolupráce. Nad „Konferencí trojzemí“, která se konala 23. - 25. 5. 1991 p řevzali záštitu prezidenti jednotlivých stát ů pan Václav Havel, pan Richard v. Weizsäcker a pan Lech Wal ęsa. D ůležitým výsledkem tohoto setkání bylo p řijetí Memoranda všemi zástupci t ří zemí. To nastínilo sm ěr dalšího vývoje. P ředpokladem pro vy řešení existujících úkol ů byl nejd říve rozvoj struktur pro efektivní spolupráci. V červnu 1991 byla svolána t řístranná pracovní skupina, která vypracovala na základ ě zkušeností západoevropských pohrani čních region ů s ohledem na specifické zdejší podmínky model, který je dodnes pracovním základem. Dne 21. 12. 1991 se konalo v Žitav ě konstituující

124 zasedání. Základním usnesením se stalo založení Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa, v ůbec prvního euroregionu nejen v České republice ale na území bývalého „východního bloku.“

5.1.3 Právní postavení euroregionu Euroregion nemá právní subjektivitu. Jedná se o dobrovolnou spolupráci t ří zájmových sdružení ze všech t ří stran euroregionu na základ ě výše uvedené rámcové dohody o spolupráci. Ta vytvá ří spole čné orgány a grémia a upravuje fungování t řístranného euroregionu.

Na každé stran ě existuje samostatné sdružení:

• Na n ěmecké stran ě: Kommunalgemeinschaft EUROREGION NEISSE e.V. • Na polské stran ě: Stowarzyszenie Gmin Polskich EUROREGIONU NYSA • Na české stran ě: Regionální sdružení EUROREGION NISA 5.1.4 Členská základna Členství je záležitostí jednotlivých částí ERN.

Česká část Euroregionu zahrnuje bývalé okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec, Semily a část okresu D ěč ín – Šluknovsko. Členy jsou:

Okres Liberec Bílá, Bily Kostel, Bílý Potok, Bulovka, Cetenov, Černousy, Český Dub, Čtve řín, D ětřichov, Frýdlant v Čechách, Habartice, Hejnice, He řmanice, Hlavice, Hodkovice nad Mohelkou, Horní Řasnice, Hrádek nad Nisou, Chotyn ě, Chrastava, Jan ův D ůl, Je řmanice, Jind řichovice pod Smrkem, Kobyly, Krásný Les, Kryštofovo Údolí, Křižany, Lázn ě Libverda, Liberec, Mníšek, Nová Ves u Chrastavy, Nové M ěsto pod Smrkem, Old řichov v Hájích, Ose čná, Pace řice, P ěnčín u Liberce, Pertoltice, Prose č pod Ješt ědem, P říšovice, Radimovice, Raspenava, Rynoltice, Sob ěslavice, Stráž nad Nisou, Sv ětlá pod Ješt ědem, Svijanský Újezd, Sychrov, Šimonovice, Viš ňová, Vlastibo řice, Všelibice, Krajská hospodá řská komora Liberec

Okres Česká Lípa Bezd ěz, Blíževedly, Brništ ě, Cvikov, Česká Lípa, Doksy, Dubnice, Hamr na Jeze ře, Jablonné v Podj., Kamenický Šenov, Krompach, Noviny p. Ralskem, Nový Bor, Nový Old řichov, Ma řenice, Mimo ň, Okrouhlá, Polevsko, Ralsko, Skalice u Č. Lípy, Sloup v Čechách, Sosnová, Stráž p. Ralskem, Stvolínky, Svor, Zahrádky u Č. Lípy, Zákupy

Okres Jablonec nad Nisou Albrechtice v Jiz. h., Bed řichov, Desná v Jiz. h., Držkov, Jablonec n. Nisou, Janov n. Nisou, Ji řetín pod Bukovou, Josef ův D ůl, Koberovy, Ko řenov, Líšný, Loužnice, Lu čany n.N.,

125 Maršovice, Nová Ves nad Nisou, Plavy, Rad čice, Rádlo, Rychnov u Jablonce n.N., Smržovka, Tanvald, Velké Hamry, Zásada, Zlatá Olešnice, Železný Brod

Okres Semily Bělá u Semil, Benešov u Semil, Bozkov, Harrachov, Hrubá Skála, Chuchelna, Jilemnice, Karlovice, Lomnice nad Popelkou, Mírová p. Kozákovem, Ohrazenice, Paseky n. Jizerou, Rokytnice n. Jizerou, Semily, Turnov, Záho ří, Sdružení pro Český ráj

Šluknovsko (okres D ěč ín)

Dolní Podluží, Dolní Poustevna, Doubice, Horní Podluží, Ch řibská, Ji řetín p. Jedlovou, Ji říkov, Krásná Lípa, Lipová u Šluknova, Lobendava, Rumburk, Rybništ ě, Staré K řečany, Šluknov, Varnsdorf, Velký Šenov, Vilémov

Okres Mladá Boleslav

Bělá pod Bezd ězem

Členem Euroregionu Nisa je rovn ěž Liberecký kraj.

Na polské stran ě jsou členy:

Miasto i Gmina Bogatynia, Miasto Bolesławiec, Miasto i Gmina Bolków, Miasto Gozdnica, Gmina Gromadka, Miasto i Gmina Gryfów Śl., Gmina Janowice Wielkie, Miasto Jawor, Miasto Jelenia Góra, Gmina Je żów Sudecki, Miasto Kamienna Góra, Gmina Kamienna Góra, Miasto Karpacz, Miasto Kowary, Miasto Le śna, Miasto Luba ń, Miasto i Gmina Lubawka, Miasto i Gmina Lubomierz, Miasto i Gmina Lwówek Śl., Gmina Marciszów, Miasto i Gmina Mirsk, Gmina M ściwojów, Gmina Mysłakowice, Miasto i Gmina Nowogrodziec, Miasto Olszyna, Gmina Osiecznica, Gmina Paszowice, Miasto Piechowice, Miasto i Gmina Pie ńsk, Gmina Platerówka, Gmina Podgórzyn, Gmina Siekierczyn, Gmina Stara Kamienica, Gmina Sulików, Miasto Szklarska Por ęba, Miasto Świeradów-Zdrój, Miasto i Gmina Świerzawa, Gmina i Miasto W ęgliniec, Miasto i Gmina Wle ń, Miasto Wojcieszów, Miasto Zawidów, Gmina Zgorzelec, Miasto Zgorzelec, Gmina Złotoryja, Miasto Złotoryja

Dále jsou členy tyto powiaty (okresy): Bolesławiec, Jawor, Jelenia Góra, Kamienna Góra, Luba ń, Lwówek Śl., Zgorzelec, Złotoryja

Na n ěmecké stran ě jsou členy: Landkreis Bautzen, Landkreis Görlitz, Marketinggesellschaft Oberlausitz-Niederschlesien mbH

Území ERN zobrazuje následující mapa. Ne všechny obce z území české části jsou ale členy Euroregionu, to samé platí pro polskou část. Nicmén ě celistvé území pokrývají polské

126 powiaty, které jsou již také členy euroregionu. Obdobnou analogii lze použít i pro členství Libereckého kraje v euroregionu.

Obr. 5-1 Euroregion Neisse-Nisa-Nysa

Zdroj: ČSÚ, odd ělení regionálních analýz a informa čních služeb Liberec. Euroregion Neisse-Nisa- Nysa v číslech : 2008. Liberec : Český statistický ú řad, 2009. 24 s., s 5. 5.1.5 Organiza ční struktura a fungování euroregionu Euroregion má tyto spole čné orgány (viz schéma níže):

• Rada • Prezídium • Sekretariát • Pracovní skupiny – skupiny euroregionálních expert ů • Skupina tiskových mluv čích • E.KONVENT • FORBES Rada Rada Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa je vrcholným orgánem ERN. Je složena ze 30 zástupc ů s paritním zastoupením všech t ří stran – každá strana má 10 člen ů. Delegování národních zástupc ů probíhá podle vnit řních pravidel každé části. Práce Rady se řídí rámcovou

127 dohodou 68 a jednacím řádem. 69 Rada ur čuje (politické) priority spolupráce a definuje spole čné činnosti, rozhoduje o z řízení a využívání spole čných fond ů70 . Rada by m ěla zasedat jednou ro čně, v praxi se ovšem schází mén ě často 71 .

Prezídium Prezídium Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa je tvo řeno prezidenty (p ředsedy) národních částí. Sou částí tzv. rozšířeného Prezídia jsou ješt ě t ři sekretá ři. Hlavním úkolem Prezídia je řídit činnost ERN v mezidobí zasedání Rady. Řídí práci sekretariát ů. Prezídium se obvykle schází třikrát ro čně. Jednání se řídí jednacím řádem Prezídia. 72

Spole čný sekretariát Spole čný sekretariát je správním a koordina čním orgánem. Skládá se ze t ří sekretá řů národních částí. Formálním sídlem spole čného sekretariátu je Liberec, nicmén ě reálnou práci odvádí sekretariáty národních částí. Sekretá ři se pravideln ě schází na koordina čních sch ůzkách. „Mezi sebou komunikují zpravidla jednou za 14 dní.“ 73 Sekretariát koordinuje činnost všech orgán ů a grémií. I pro jednání Sekretariátu existuje jednací řád, 74 podle kterého by se m ěli sekretá ři scházet každý týden a k p řijetí usnesení sta čí prostá v ětšina. Jednání nejsou v ětšinou vedena takto formáln ě a jsou zpravidla založena na osobních vztazích.

Skupiny expert ů Odborná spolupráce se odehrává hlavn ě ve skupinách euroregionálních expert ů (EUREX). Ty slouží k setkávání odborník ů, k vým ěně zkušeností, ke koordinaci aktivit a n ěkdy i ke spole čným projekt ům. Po čet člen ů i aktivita samotných skupin se liší podle témat. Pro práci skupin rovn ěž existuje jednací řád. 75

V Euroregionu pracují následující skupiny expert ů:

68 Euroregion Neisse-Nisa-Nysa. Rámcová dohoda [online]. 2002-2009 [cit. 2009-05-28]. Dostupný z WWW: . Viz p říloha č. 2. 69 Euroregion Neisse-Nisa-Nysa. Jednací řád Rady [online]. 2002-2009 [cit. 2009-05-29]. Dostupný z WWW: . Viz p říloha č. 3. 70 Euroregion v sou časné dob ěnedisponuje spole čným fondem. Každá část financuje svoji činnost sama. V případ ě spole čných akcí se pak využívá rota čního principu. 71 Mezi 13. zasedání rady ve Schirgiswalde (08.10.2005) a 14. zasedáním Rady na zámku Brunów (30.11.2007) ub ěhly p řes 2 roky. 72 Euroregion Neisse-Nisa-Nysa. Jednací řád Prezídia [online]. 2002-2009 [cit. 2009-05-29]. Dostupný z WWW: . Viz příloha č. 4. 73 MICHL, Petr. Evropeizace p řeshrani ční spolupráce v ČR : P říklad vybraných euroregionálních struktur. [s.l.], 2008. 112 s. Masarykova univerzita v Brn ě. Vedoucí diplomové práce Doc. PhDr. Vít Hloušek, Ph.D., s. 57. 74 Euroregion Neisse-Nisa-Nysa. Jednací řád Sekretariátu [online]. 2002-2009 [cit. 2009-05-29]. Dostupný z WWW: . Viz. p říloha č. 5. 75 Euroregion Neisse-Nisa-Nysa. Jednací řád euroregionálních skupin expert ů (EUREX) [online]. 2002-2009 [cit. 2009-05-29]. Dostupný z WWW: .

128 • Rovnost šancí • Silni ční doprava • Železni ční doprava • Hospodá řství • Cestovní ruch • Cykloturistika • Čistá Nisa • Lesy • Krizový management • Ve řejné zdraví • Zdravotnická záchranná služba • Památky • Knihovny • Statistika • Historie • Školství Většina t ěchto skupin funguje dob ře, tzn. že v nich dochází k vým ěně informací a ke koordinaci aktivit zú častn ěných subjekt ů. N ěkteré skupiny generují vlastní projekty, 76 n ěkteré naopak byly existujícím projektem iniciovány. 77 N ěkteré pracovní skupiny, jako jsou Hospodá řství, Kultura a Cestovní ruch, mají tak široký záb ěr, že je t ěžké zajistit jejich systematickou činnost. To ale neznamená, že by spolupráce v těchto oblastech stagnovala, nicmén ě probíhá spíše na základ ě užších vazeb a kontakt ů mezi jednotlivými subjekty v euroregionu (nap ř. hospodá řskými komorami) n ěž na platform ě pracovní skupiny.

E-Konvent „Euroregionální konvent je neformální fórum. Slouží k nejširší vým ěně informací, výkladu a p ředávání témat, d ůležitých pro euroregionální oblast, mezi komunálními špi čkovými politiky a poslanci z Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa na evropské, národní a regionální úrovni.“ 78 Vytvo ření tohoto grémia inicioval sekretariát n ěmecké strany a jeho fungování se zatím p říliš neosv ědčilo. Od roku 2006 se E-Konvent nekonal.

76 Pracovní skupina Železni ční doprava iniciovala projekt obnovy trat ě Harrachov – Szklarska Por ęba. 77 Pracovní skupina Zdravotnická záchranná služba. 78 Euroregion Neisse-Nisa-Nysa. E-Konvent [online]. 2002-2009 [cit. 2009-05-29]. Dostupný z WWW: .

129 FOR-BE-S

Hlavním cílem fóra bezpe čnosti pro oblast Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa je koordinace spolupráce a vým ěna informací národních a trojnárodních, komunálních a jiných grémií, existujících za ú čelem udržování a zvýšení bezpe čnosti a po řádku.

Organiza ční schéma euroregionu je znázorn ěno na následujícím obrázku:

Obr. 5-2 Organiza ční schéma Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa

Zdroj: www.neisse-nisa-nysa.org Formáln ě existuje rovn ěž skupina tiskových mluv čích, tak ovšem není p říliš aktivní. Uvažuje se o jejím obnovení.

130 5.1.6 Aktivity euroregionu Euroregion rozvíjí svoje aktivity ve dvou základních oblastech a to správy a administrace Fond ů malých projekt ů a podpory p řeshrani ční informa ční vým ěny a koordinace v mnoha odborných oblastech v rámci pracovních skupin ERN (skupin euroregionálních expert ů EUREX). R ůzné části jsou pak ješt ě r ůzn ě aktivní v dalších činnostech jako je p říprava a realizace vlastních projekt ů či asistence s projektovou p řípravou (nejen do program ů přeshrani ční spolupráce). Jednozna čně nejaktivn ější je v tomto ohledu česká část euroregionu.

Činnosti Sekretariátu české části ERN jsou rozd ěleny do následujících kategorií: 79

• Činnosti standardní : ty jsou financovány částe čně z p řísp ěvk ů ERN. Sem spadá hlavn ě činnost sekretá ře ERN, p říprava materiál ů pro zasedání národních i t řístranných grémií ERN a koordinace činnosti t ěchto grémií, vydávání tiskových zpráv, fungování sekretariátu, ú čast na akcích, webové stránky euroregionu, koordinace pracovních skupin, realizace vlastních projekt ů, atd. • Činnost sekretariátu Fond ů malých projekt ů: ta je financována samostatn ě mimo členské přísp ěvky a zahrnuje všechny činnosti spojené s fungováním sekretariátu Fondu malých projekt ů (konzultace s žadateli, publicita programu, kontrola a monitoring projekt ů, vedení ú četnictví, vyú čtování, p říprava zpráv atd.). • Činnosti nadstandardní a mimo řádné : ty jsou rozvíjeny na základ ě vlastní aktivity a generují p říjmy, které pokrývají náklady či dokonce generují zisk ( činnost ACEP - Asisten čního centra partnerství). Jedná se o iniciaci a p řípravu projekt ů do program ů přeshrani ční spolupráce, p řípravu strategií a koncepcí, zpracování žádostí a studií proveditelnosti apod. 5.1.7 Role Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa v programech p řeshrani ční spolupráce Euroregion hraje vedoucí úlohu v implementaci Fondu malých projekt ů v rámci program ů přeshrani ční spolupráce cíle EÚS. Vystupuje jako správce i jako administrátor tohoto fondu. Tím, že se do území promítají 3 programy ( česko-saský, česko-polský a sasko-polský), administruje euroregion 4 Fondy malých projekt ů (3 základní pro území ERN a vzhledem k prolínání hranic se sousedním sasko-polským euroregionem Spree-Neisse-Bobr jeden dodate čný práv ě ve spolupráci s tímto euroregionem). Pro každý FMP existuje deseti členný Řídící výbor, ve kterém jsou schvalovány projekty. Každá s příslušných stran do n ěj deleguje

79 Zpráva o činnosti ERN za rok 2008 prezentovaná na Valné hromad ě člen ů regionálního sdružení Euroregionu Nisa dne 24.4.2009 v Liberci.

131 svých 5 zástupc ů80 . Tito členové Řídícího výboru hodnotí projekty bu ď sami či využívají přehodnocení Sekretariáty ERN. Dále ovšem existuje odd ělené financování a alokace dle národních částí. ERN rovn ěž deleguje za každou p říslušnou stranu jednoho zástupce do Monitorovacího výboru programu.

5.1.8 Financování Základním zdrojem p říjm ů euroregionu jsou členské p řísp ěvky. Ty v sou časné dob ě platí členské obce ve výši 3 K č/obyvatele. 81 Výše ro čního p říjmu euroregionu z členských přísp ěvk ů tak činí 1 750 000 K č.

Euroregion Nisa ( česká část) se zabývá rovn ěž hospodá řskou činnost, p ředevším p řípravou projektových žádostí. Z této činnosti má dosažený ro ční p říjem ve výši 2 600 000 K č. P ět zam ěstnanc ů je placeno z administrace Fondu malých projekt ů. Krom ě toho disponuje Euroregion Nisa ( česká část) finan ční rezervou ve výši 4 600 000 K č (jedná se p ředevším o příjem z prodeje podílu ERN v Agentu ře regionálního rozvoje Libereckému kraji).

5.1.9 Projekty euroregionu Euroregion Nisa ( česká část) se snaží tzv. „rozmnožit“ disponibilní finan ční prost ředky tím, že je používá jako vlastní podíly pro evropské projekty. V období let 2005-2008 realizoval ERN 17 realizovaných malých vlastních projekt ů z FMP (v celkové hodnot ě 4,68 mil. K č).

V roce 2008 pak p ředložil 9 tzv. „velkých“ projekt ů (v hodnot ě 428,7 mil. K č) do program ů přeshrani ční spolupráce. Schváleny byly 4 projekty v celkové hodnot ě 267,25 mil. K č. To ovšem zahrnovalo projekt na Fond malých projekt ů ( česko-saský program) v hodnot ě 26,74 mil. K č a Fond mikroprojekt ů ( česko-polský program) v hodnot ě 172,2 mil. K č.

5.1.10 Personální zajišt ění fungování euroregionu Na Sekretariátu české části ERN jsou z řízeny následující pozice:

• Sekretá ř Euroregionu Nisa; • pracovník ERN; • 2 projektoví manaže ři ACEP; • 5 pracovník ů Fondu malých projekt ů. Extern ě spolupracoval se Sekretariátem rovn ěž:

• koordinátor pracovních skupin;

80 Česká strana (Rada) deleguje do Řídícího výboru vždy 5 zástupc ů p řičemž jeden z nich je vždy zástupce Libereckého kraje. 81 Od roku 2009 bude členský p řísp ěvek činit 5 K č/obyvatele. P říjem z členských p řísp ěvk ů se tedy o čekává ve výši 2 300 000 K č.

132 • projektový manažer.

5.2 Euregio rhein-maas-nord – p řípadová studie 5.2.1 Základní údaje 82 Používaná zkratka: ermn Partnerské zem ě: N ěmecko, Nizozemsko Datum založení: 13. 12. 1978 jako Grenzregio Rhein-Maas-Nord, 1. 1. 1993 p řejmenován na euregio rhein-maas-nord

Ustavující dokument: Statut dobrovolného pracovního sdružení (tzv. freiwillige Arbeitsgemeinschaft)

Celková rozloha euroregionu: 3 439,93 km² Po čet obyvatel euroregionu: 1 873 142 obyvatel Německá část:

Rozloha: 2 031,95 km 2 Po čet obyvatel: 1 390 618 Holandská část:

Rozloha: 1 407,98 km 2 Po čet obyvatel: 482 524 Sídlo a kontakt: euregio rhein-maas-nord Konrad-Zuse-Ring 6 41179 Mönchengladbach Německo Webové stránky: www.euregio-rmn.de resp. www.euregio-rmn.nl (jedny dvojjazy čné stránky)

5.2.2 Historie a vznik Na po čátku bylo založeno tzv. pracovní sdružení, které m ělo n ěmecké i holandské členy (okresy, m ěsta, hospodá řské komory). Sekretariát fungoval p ři m ěstském ú řad ě v Mönchengladbachu, jeho pracovníci byli ú ředníky m ěsta a byli m ěstem i placeni. Teprve na základ ě prvního programu EU podporujícího p řeshrani ční spolupráci byla v r. 1989 založena pobo čka sekretariátu p ři holandské hospodá řské komo ře v Roermondu s jedním pracovníkem,

82 Data k 1. 1. 2007. Zdroj dat: www.eis-statistics.eu.

133 jehož obsahovým vedoucím byl ú ředník z Mönchengladbachu. Komunikace ohledn ě programu byla vedena p římo s Evropskou komisí. Management INTERREGu I a II A sídlil op ět p ři m ěst ě Mönchengladbach (kde p ůsobil jeden a následn ě 2 pracovníci) a místo p ři komo ře bylo z d ůvodu nedokonalé koordinace zrušeno.

Před nástupem INTERREGu III A byl vyvíjen tlak ze strany ministerstev hospodá řství na německé i holandské stran ě, aby byla spolupráce dobrovolného sdružení n ějak institucionalizována (na základ ě Dohody z Anholtu 83 ), aby mohlo euregio spravovat prost ředky EU. Z r ůzných variant spolupráce zakotvené v anholtské dohod ě byla vybrána ta „nejp řísn ější“, nejsvázan ějši – tj. Zweckverband.

Sekretariát pro INTERREG a sekretariát euregia byly vždy striktn ě odd ěleny. Sekretariát euregia tvo řili ú ředníci m ěsta Mönchengladbach, kte ří koordinovali činnost pracovních skupin (Arbeitskreise), které byly velmi aktivní a iniciativní (iniciovali vznik publikací, projekt ů,…). V dob ě p řerodu euregia na zájmové sdružení (Zweckverband) bylo zadáno externí poradkyni vypracovaní nového konceptu organiza ční struktury euregia a tak vznikla sou časná organiza ční podoba euregia v č. monitorovací skupiny, výbor ů atd. Pracovní elán skupin však výbory nikdy nezískaly a jejich nápl ň je hodn ě orientována na posuzování interregových projekt ů. Zájmové sdružení již m ělo samostatný sekretariát (nevázaný na m ěsto Mönchengladbach).

5.2.3 Právní postavení euregia Euregio rhein-maas-nord je zájmovým sdružením (Zweckverband) podle n ěmeckého práva. Tímto subjektem se stal v červnu 2004. Neexistují sdružení na jednotlivých stranách hranice, ale členové z obou stran jsou p římo členy p řeshrani čního zájmového sdružení – jednoho spole čného subjektu.

5.2.4 Členská základna Euregio rhein-maas-nord má 33 člen ů.

V holandské části to jsou obce Arcen en Velden, Beesel, Bergen, Echt-Susteren, Gennep, Helden, Horst aan de Maas, Kessel, Leudal, Maasbree, Maasgouw, Meerlo-Wanssum, Roerdalen, Roermond, Sevenum, Venlo, Venray, Weert a Obchodní komora Limburg (Kamer van Koophandel Limburg).

83 N ěmecko-nizozemská p řeshranin čí smlouva (tzv. Dohoda z Anholtu) byly podepsána v roce1991 mezi Spolkovou republikou N ěmecko a Nizozemskem a ješt ě spolkovými zem ěmi Dolní Sasko a Severní Porýní– Vestfálsko.

134 Na n ěmecké stran ě jsou členy euregia m ěsta Mönchengladbach a Krefeld, jižní část okresu Kleve, na hranici ležící obce Weeze, Brüggen a Niederkrüchten spole čně s městy Straelen, Geldern, Nettetal a Wassenberg, dále okres Viersen, okres Rhein-Kreis Neuss, Pr ůmyslová a obchodní komora (Industrie- und Handelskammer) Mittlerer Niederrhein Krefeld- Mönchengladbach-Neuss a Pr ůmyslová a obchodní komora Duisburg.

Území euregia znázor ňuje následující mapa:

Obr. 5-3 euregio rhein-maas-nord

Zdroj: http://www.d-nl.net/k_v/ava/archiv/alt_eksn/1-karte-er-gr.htm 5.2.5 Organiza ční struktura a fungování euroregionu V euregiu fungují následující grémia:

• Valná hromada sdružení. • Prezídium. • Představenstvo. • Monitorovací skupina INTERREG. • Výbory.

135 • Pracovní skupina PR. • Sekretariát. Valná hromada sdružení Valná hromada je nejvyšším orgánem euregionálního zájmového sdružení s celkem 33 členy z holandské a n ěmecké části euregia. 84 Skládá se ze stejného po čtu n ěmeckých a holandských zástupc ů a p říslušejí jí všechny záležitosti sdružení, nap ř. politické plánování a stanovování cíl ů. Valná hromada zasedá minimáln ě dvakrát za rok. P ři p říprav ě podklad ů hraje velkou roli P ředstavenstvo a Prezident sdružení, na jehož angažovanosti p ři „stanovováni politických zadání a cíl ů“ záleží. Prezidenta volí spole čně s jeho zástupcem Valná hromada a spole čně tvo ří tzv. Prezídium.

Představenstvo Představenstvo se skládá z osmi člen ů, kte ří jsou voleni valnou hromadou na dobu čty ř let. Jedná se o starosty resp. jednatele komor. P ředstavenstvo sdružení řídí b ěžné činnosti spojené se správou, p řipravuje usnesení valné hromady a vykonává je. Je pravideln ě informováno o činnosti Sekretariátu, projednává a schvaluje veškeré personální zm ěny, hospoda ření atd. Krom ě toho je na úrovni p ředstavenstva rozhodováno také o p řeshrani čních projektech. Představenstvo p řipravuje rozhodnutí o regionálních projektech (s p ůsobností v rámci euregia), kde zástupce (Prezident euregia) pak v řídícím výboru hlasuje podle stanoviska Představenstva. Obdobn ě P ředstavenstvo p řipravuje i stanovisko euregia pro nadregionální projekty (s p ůsobností pro celou hranici), které se projednávají v monitorovacím výboru. Představenstvo sdružení se schází minimáln ě čty řikrát za rok.

Monitorovací skupina INTERREG Skupina je složená ze zástupc ů členských m ěst, obcí a okres ů na ú řednické úrovni. V rámci monitorovací skupiny jsou poprvé p ředstaveny p řijaté návrhy projekt ů. Grémium sestaví první obsahové hodnocení projektu. To do jisté míry ovliv ňuje hodnocení a schválení projekt ů u dalších grémií INTERREGu, nicmén ě i negativní stanovisko ješt ě neznamená, že projekt nem ůže být ve Výborech schválen. Její vliv na projekty má v čase klesající tendenci. 85

84 Ve stanovách je zakotven ur čitý klíč, podle kterého se zastoupeni řídí. Nap ř. Rhein-Kreis Neuss, Kreis Viersen, m ěsta Mönchengladbach a Krefeld vysílají po 6 zástupcích, Kreis Kleve 5. M ěsto Wassenberg 1, IHK Mittlerer Niederrhein 2, IHK Duisburg 1. P řihrani ční n ěmecké obce po 1, holandské obce a m ěsta celkem 30, KvK (NL-komora) 3. Takže by zastoupeni m ělo být po četn ě vyrovnané. 85 Dokonce se objevily hlasy za zrušení monitorovací skupiny, nicmén ě z ůstala zachována.

136

Výbory Výbory jsou složeny v ětšinou ze zástupc ů členských obcí, okres ů či komor. Každý Výbor se skládá z 18 člen ů jmenovaných P ředstavenstvem (9 z německé a 9 z holandské strany) a má svého p ředsedu a místop ředsedu ( členy P ředstavenstva). Členové Výbor ů nejsou za svoji práci honorováni. Hlavní náplní Výbor ů euregia rhein-maas-nord je hodnocení interregových projekt ů. Rovn ěž mají v popisu práce iniciovat konkrétní aktivity na území euregia. V poslední dob ě se projevuje snaha, aby výbory neprojednávaly jen interregové projekty, ale věnovaly se i další obsahové náplni, nicmén ě tento zám ěr se neda ří zcela napl ňovat. Výbory připomínkují projekty z odborného hlediska a vytvá řejí doporu čení pro P ředstavenstvo (regionální a nadregionální projekty), malé projekty p římo schvalují. Scházejí se zpravidla 2 – 3krát ro čně.

V euregiu fungují následující 3 výbory:

• Government to Government: Ve výboru G2G (Government to Government) pracují odborníci na spole čných n ěmecko-holandských otázkách v oblastech jako je ochrana před katastrofami, zdravotní pé če, policejní činnost či územní uspo řádání. V rámci tohoto výboru funguje rovn ěž od roku 1994 ad-hoc pracovní skupina Ve řejná bezpe čnost a po řádek , která rozvíjí spolupráci složek policie, hasi čů a záchranných služeb z obou zemí. Členové pracovní skupiny vypracovávají mimo jiné analýzy rizikovosti a zpracovávají plány prevence p řed krizovými situacemi a pro jejich zdolávání a následnou pé či. Dlouhodobým cílem pracovní skupiny je sjednávat přeshrani ční dohody na poli koordinace a komunikace. Tato pracovní skupina funguje ale již nezávisle na euregiu. To jen dostává na v ědomí protokoly z jednání. I její konkrétní aktivity jsou v ětšinou financovány z jiných zdroj ů než z INTERREGu. • Business to Business: St ěžejním bodem ve výboru B2B (Business to Business) je podpora euregionální mobility pracovních sil a posílení hospodá řské situace euregia rhein-maas-nord. • People to People: Tento výbor se v ěnuje kultu ře, volnému času, sportu a vzd ělávání. Výbor P2P (People to People) je mimo jiné koordinátorem projektu “Kunst im euregio-Haus” (Um ění v euregiu), vydává CD-ROM „Euregionální pr ůvodce historií a kulturou“ a schvaluje projekty “People-to-People” od spolk ů a ob čanských za řízení v euregiu.

137 Pracovní skupina PR Pracovní skupina PR se skládá z konzultant ů v oblasti komunikací a z tiskových zástupc ů člen ů sdružení a zabezpe čuje informování ve řejnosti o práci euregia. Tato skupina konzultuje s hlavní kancelá ří jednotlivá opat ření v oblasti PR a podporuje euregio p ři rozvoji jeho komunika ční strategie. Skupina nemá žádný rozpo čet a její práce není tak intenzivní.

5.2.6 Aktivity euregia Hospodá řství Euregio rhein-maas-nord stimuluje na svém území intenzivní hospodá řskou spolupráci a kontakty mezi N ěmeckem a Nizozemskem. Hlavní cílovou skupinou jsou malé a st řední podniky (MSP). MSP spolupracují s vysokými školami na mnohých projektech euregia. V oblasti hospodá řství v euregiu fungují tyto zajímavé služby (projekty):

• euregio business network: poradenství pro MSP p ři zakládání pobo čky v sousední zemi. • www.b2b-productfinder.com: regionální fulltextový vyhledáva č firem v obchodním rejst říku v rámci euregia. • www.inter-ned.info: obsáhlé informace o holandsko-německých obchodních vztazích . Konkrétní p říklad: Euregio business network se cílen ě zam ěř uje na individuální poradenství pro MSP. Vedle tohoto ú čelného poradenství pat ří mezi st ěžejní body práce rovn ěž identifikování šancí a možností p řeshrani ční pobo čky firmy. S know-how osmi n ěmeckých a holandských poradenských firem m ůže euregio business network zna čně uleh čit a urychlit podnikatelské zám ěry v sousední zemi či pomoci s jejich realizací. Pot řebné kroky pro zakládání pobo čky se v N ěmecku a v Nizozemsku v ur čitých ohledech zna čně liší. Znalost německých i nizozemských systém ů – p ředevším jejich rozdíl ů – je proto silnou stránkou této skupiny. Euregio business network využívá existujících poradenských služeb ve řejných institucí na území euregia rhein-maas-nord. Tyto nabídky se soust řeďují ve zna čné mí ře na poradenství p ři vstupu do odv ětví. Ve řejné instituce však nesm ějí provád ět konkrétní pr ůzkumy trhu, propo čty či zkoumat právní náležitosti. Proto jsou d ůležitým partnerem skupiny euregio business network KvK Limburg-Noord (Obchodní komora Severního Limburska) a IHK Mittlerer Niederrhein (Pr ůmyslová komora St ředního Dolního Porýní), aby tak byla optimalizována souhra mezi ve řejnými a soukromými nabídkami. Stejným zp ůsobem spolupracuje euregio business network s regionálními institucemi, jako jsou nap ř. obce, agentury na podporu hospodá řství či sít ě podnikatel ů. St ředisko a koordinace projekt ů jsou financovány ze soukromého sektoru. Projekt je významným stavebním kamenem v rámci

138 poradenství podnikatel ům, kte ří se cht ějí usídlit v pohrani čí v oblasti Nizozemí-Severní Porýní-Vestfálsko.

Informovanost ob čan ů Euregio zodpovídá praktické dotazy p ředevším t ěch ob čan ů, kte ří pravideln ě p řekra čují hranice – tzv. pendler ů. Z tohoto d ůvodu nabízí euregio zdarma každý m ěsíc hodiny vyhrazené pro poradenství ob čan ům.

Konkrétní p říklad: Velmi významnou službou pro ob čany, kterou euregio zajiš ťuje, je služba EURES . EURES je iniciativou Evropské unie na poli euregionálního a evropského pracovního trhu. V n ěmecko-nizozemském pohrani čí se programu ú častní pracovní ú řady, odborové organizace, obchodní a pr ůmyslové komory, řemeslnické komory, svazy zam ěstnavatel ů a euroregiony. Smyslem programu EURES je pomáhat lidem v evropských regionech nacházet práci nezávisle na hranicích. K tomu úzce spolupracují speciáln ě vyškolení poradci EURES s odborovými organizacemi a pracovními ú řady, kde se nakonec pracovní místa poskytují a zprost ředkovávají. EURES navíc zve řej ňuje volná místa na území německo-nizozemského euregia. Na po číta či jsou rychle k dispozici data v aktuální podob ě. Poradci EURES dále zodpovídají všechny otázky týkající se bydlení a práce v Evrop ě. Znají své kolegy u zdravotních pojiš ťoven, na ú řadech a dalších institucích a mohou tak rychle pomoci. P ři ermn funguje na částe čný úvazek jedna EURES poradkyn ě, jejím úkolem je však spíše zprost ředkovávat kontakty na odborníky v daných oblastech (dan ě, pojišt ění apod.).

RHEIN-MAAS-NORD Academy Další zajímavým projektem je RHEIN-MAAS-NORD Academy nabízející p ředevším mladým absolvent ům prohloubení vzd ělání v obchodní a podnikatelské oblasti se zam ěř ením na mezinárodní/p řeshrani ční aspekty. Jedná se o projekt podpo řený z INTERREGu.

Euregio-Gesundheitsportal Dalším projektem n ěkolika euroregion ů na nizozemsko – n ěmecko – belgickém pomezí je „euregio-Gesundheitsportal “ (zdravotní euroregionální portál) obsahující informace o zdravotnických za řízeních v přeshrani ční regionu a praktických možnostech jejich využívání.

Spolupráce škol Euregio rhein-maas-nord podporuje vým ěny mezi školami. Spolupráci n ěmecko- nizozemských škol na území euregia je možné podporovat až částkou 250 EUR/miniprojekt. Euregio dostává od vládního prezídia Düsseldorf a provincie Limburg n ěkolik tisíc EUR ro čně na podporu p řeshrani ční spolupráce a z nich rozd ěluje ca. 3 000 – 5 000 EUR/rok na základ ě jednoduché žádosti mezi školy nap ř. na úhradu cestovních náklad ů p ři cest ě za

139 partnerskou institucí apod. Pro v ětší iniciativy s náklady až 50 000 EUR existuje možnost čerpat prost ředky v rámci projekt ů „People to People“ z programu INTERREG. Euregio se mimoto zasazuje o posílení možností dvojjazy čné výuky, jakož i o vzájemné uznávání školních vysv ědčení/diplom ů. Euregio rovn ěž po řádá každý m ěsíc konzulta ční dny pro zájemce o studium na druhé stran ě hranice.

Euregio rovn ěž poskytuje informace o volno časových možnostech v celém p řeshrani ční regionu.

5.2.7 Role euregia rhein-maas-nord v programech p řeshrani ční spolupráce Euregio hraje významnou roli v implementaci programu INTERREG IVA N ěmecko – Nizozemsko. 86 Je jedním z partneru tzv. Dohody o implementaci INTERREGu a zárove ň p ři něm sídli tzv. Regionální programový management pro ermn. V rámci programu se rozlišují 3 druhy projekt ů, pro které existují r ůzné schvalovací mechanismy s různou vahou ermn:

• Nadregionální projekty (tzv. Majeure Projekte). Jedná se o projekty, které svým rozsahem p řesahují území jednotlivých euroregion ů. O nich se rozhoduje v monitorovacím výboru programu, kde má ermn jeden hlas. Pro tyto projekty je vy člen ěno zhruba 35% celkové alokace programu. • Regionální (resp. euroregionální) projekty , které rozsahem spadají do území jednotlivých euroregion ů: euregio rhein-maas-nord, Euregio Rhein-Waal, EUREGIO a Ems Dollart Region. O projektech rozhodují řídící výbory, které existují v každém euroregionu. V příslušném řídícím výboru má ermn rovn ěž jeden hlas. Oficiáln ě se pracuje s celkovou částkou pro celý program, ovšem existují neformální dohody mezi euroregiony o rozd ělení pen ěž mezi euroregiony na základ ě statistických ukazatel ů (rozloha, po čet obyvatel,…). • Malé projekty . Euroregiony jsou nositeli tzv. rámcových projekt ů ve t řech prioritách programu. Tyto prost ředky jsou pak rozd ělovány na malé projekty (do 25.000 EUR prost ředk ů EU, obvykle 50% celkových náklad ů). Tyto projekty schvaluje p římo ermn (resp. jeho členové) ve svých t řech výborech (G2G, P2P, B2B).

86 Iniciativa Spole čenství INTERREG byla nahrazena v sou časném programovacím období 2007-2013 samostatným cílem politiky soudržnosti s názvem Evropská územní spolupráce (EÚS). Podpora je tedy realizována pomocí program ů p řeshrani ční spolupráce v rámci cíle EÚS, nicmén ě tento nový cíl a programy podporující p řeshrani ční spolupráci jsou zkrácen ě ozna čovány jako INTERREG IVA či cíl 3.

140 Podporovány jsou v ětšinou m ěkké projekty. Pakliže projekt obsahuje investi ční část, jedná se spíše o dopln ění projektu a je pot řeba ji velmi d ůkladn ě zd ůvodnit.

5.2.8 Financování Od po čátku existence euregia jsou hlavním zdrojem p říjm ů členské p řísp ěvky. P řísp ěvky jsou vpo čítávány pro hlas ve Valné hromad ě ve výši 3 440 EUR (z toho jde cca. 600 EUR jako podíl na projektu management INTERREGu IVA).

5.2.9 Projekty euregia V sou časné dob ě je euregio nositelem 4 projekt ů: rámcový projekt v každé priorit ě (1 – hospodá řství, technologie a inovace, 2 – udržitelný regionální rozvoj/životní prost ředí, 3 – integrace a spole čnost (zdravotnictví, trh práce, vzd ělávání, kultura) a projekt euregio open house (projekt na realizaci r ůznorodých p řeshrani čních aktivit – seminá ře, výstavy apod.).

5.2.10 Personální zajišt ění fungování euregia Na Sekretariátu pracují následující pracovníci:

• Jednatelka; • zástupce jednatelky + tzv. Programový manažer (pro INTERREG); • projektoví koordináto ři (3) + finan ční kontrolor; • koordinátor rámcových projekt ů; • koordinátor projektu euregio open house; • kontaktní osoba pro holandská m ěsta a obce.

5.3 Komparace Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa a euregia rhein-maas-nord V této části práce porovnáme oba výše popsané euroregiony a s cílem vyzdvihnout jejich klí čové kvalitativní vlastnosti, které mohou sloužit jako inspirace p ředevším pro české euroregiony. Hlavním rozdílem je skute čnost, že Euroregion Neisse-Nisa-Nysa je t řístranným euroregionem a euregio rhein-maas-nord pouze dvoustranným. Tato skute čnost hraje velmi výraznou roli p ředevším v nacházení konsenzu v b ěžném fungování euroregionu i pro přechod ke spole čnému právnímu subjektu.

Velikost Euregio rhein-maas-nord je o 13 let starší než Euroregion Neisse-Nisa-Nysa. Co se tý če statistických údaj ů, kterými obvykle m ěř íme velikost euroregion ů, je Euroregion Neisse-Nisa- Nysa více než 3,5krát v ětší co do rozlohy, nicmén ě po čtem obyvatel žijících na území euroregionu jsou oba euroregion srovnatelné (ERN má dokonce zhruba o 284,5 tisíce mén ě

141 obyvatel). Z toho vyplývá nepom ěrn ě v ětší hustota obyvatelstva na nizozemsko-německých hranicích, s tím, že v ětší aglomerace existují spíše na n ěmecké stran ě hranice (tém ěř trojnásobný po čet obyvatel n ěmecké části euroregionu oproti části nizozemské). I když i mezi jednotlivými částmi Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa existují rozdíly, zejména v po čtu obyvatel nejsou tak markantní jako u euregia rhein-maas-nord.

Právní postavení Zásadní rozdíl je v právním postavení euroregion ů. Euregio rhein-maas-nord má právní subjektivitu, zatím co Euroregion Neisse-Nisa-Nysa je typickým modelem tzv. „dvoj čat“, v tomto p řípad ě „troj čat“, kde na každé stran ě existuje sdružení s právní subjektivitou a euroregion je založen na základ ě koopera ční dohody mezi t ěmito sdruženími. Ta ovšem nezakládá nový právní subjekt. Tento aspekt má významný vliv na organiza ční strukturu i samotné fungování euroregionu.

Členství v euroregionu Rozdíly existují i v otázce členství. Členské obce, okresy a další subjekty jsou členy Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa pouze zprost ředkovan ě p řes jednotlivá národní sdružení – to znamená, že členství v euroregionu je „vnit řní otázkou“ každé strany (resp. každého sdružení). ERN jako takový má v podstat ě jen t ři členy a to jednotlivá sdružení na každé stran ě hranice. Tato úrove ň v euregiu rhein-maas-nord v ůbec neexistuje. Jednotlivé obce, okresy a další subjekty jsou p římo členy p řeshrani čního sdružení a na národní stran ě nejsou nijak organizovány.

Euroregion Neisse-Nisa-Nysa má více člen ů, což je dáno jeho v ětší rozlohou a existencí velkého množství menších obcí p ředevším na české stran ě. Na nizozemské stran ě ermn, podobn ě jako na české stran ě ERN, jsou členy pouze obce, na n ěmecké stran ě ermn jsou to vedle obcí i okresy (ty tvo ří členskou základnu na n ěmecké stran ě ERN). Za povšimnutí stojí členství hospodá řských komor v ernm (podobn ě jako je Krajská hospodá řská komora Liberec členem ERN). Členství v ERN co do druhu subjekt ů je širší. Členy ERN jsou na české stran ě i Sdružení pro Český ráj a na n ěmecké stran ě je navíc členem Marketinggesellschaft Oberlausitz-Niederschlesien mbH (ob ě organizace jsou aktivní p ředevším v rozvoji cestovního ruchu).

Fungování a organiza ční struktura Výše uvedený rozdíl v právním postavení euroregion ů má zásadní vliv na jejich organiza ční strukturu. U euregia rhein-maas-nord neexistují žádné orgány na národní úrovni, jež hrají u Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa naopak velmi d ůležitou roli nap ř. ve vztahu k hospoda ření a k

142 zastoupení ve spole čných orgánech. Pokud srovnáváme pouze spole čné orgány, je nejvyšším orgánem ERN Rada, která se skládá pouze z vybraných zástupc ů 3 sdružení, zatímco vrcholný orgán ermn (Valná hromada) se skládá ze všech člen ů euroregionu. Prezídium má v ermn jasnou zodpov ědnost, jelikož ho tvo ří statutární zástupci sdružení oprávn ění k právním úkon ům. U ermn existuje ješt ě jakési širší vedení – P ředstavenstvo. To se rovn ěž skládá z vrcholných zástupc ů člen ů a řídí práci sekretariátu. Z porovnání fungování je patrné, že politická úrove ň (starostové, či p ředstavitelé okres ů nebo komor) hrají v ětší roli v řízení každodenního chodu euroregionu – p ředevším fungování sekretariátu. Zatímco v Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa jsou zasedání Rady spíše formální a rozhodující pro posun fungování euroregionu jsou návrhy sekretariát ů (tedy výkonné, ú řednické úrovn ě), v ermn p řicházejí impulzy spíše p římo od Prezidenta či P ředstavenstva. Do jisté míry je to dáno tím, že ermn hospoda ří s rozpo čtem, zatímco v ERN hospoda ří s rozpo čtem pouze jednotlivá sdružení. Politický vliv na vedení se tedy spíše projevuje v rámci národních orgán ů jednotlivých sdružení, ale ani tam není tak silný.

Pracovní skupiny, Výbory Velké a zajímavé rozdíly existují v zam ěř ení a fungování pracovních skupin resp. výbor ů. Je patrné, že struktura euregia rhein-maas-nord je velmi ovlivn ěna siln ější rolí v implementaci INTERREGu. Toto je nejvíce z řetelné práv ě v zm ěř ení výbor ů. Jejich hlavní a do zna čné míry jedinou činností je role v hodnocení či dokonce schvalování projekt ů. V poslední dob ě se projevuje snaha, aby se výbory v ěnovaly i dalším „euroregionálním“ činnostem – tzn. zprost ředkovávaly vým ěnu informací a zkušeností, iniciovaly kontakty a projekty v daných konkrétních oblastech apod., ale tato snaha zatím nebyla úsp ěšně uvedena v život. Naproti tomu v Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa je tomu p řesn ě naopak. Pracovní skupiny (skupiny euroregionálních expert ů) se zabývají výše uvedenými aktivitami, ale nemají žádnou vazbu na projekty, krom ě toho, že ve skupinách mohou vzniknout projektové zám ěry, pro které se následn ě musí najít vhodný žadatel a následn ě realizátor projektu. Již p řed 5 lety byla snaha dodat t ěmto pracovním skupinám vážnost tím, že budou zapojeny do hodnocení projekt ů. I když byly malé projekty projednané v pracovních skupinách mírn ě bodov ě zvýhod ňovány, tato praxe se neujala a zám ěr se nepoda řilo zcela naplnit.

Dalším zajímavým rozdílem je, že pracovní skupiny v Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa jsou složeny z expert ů z různých subjekt ů relevantních pro danou oblast, zatímco ve Výborech euregia rhein-maas-nord jsou zastoupeni členové ermn – tedy p římo nejvyšší zástupci obcí, okres ů a komor.

143 Problematika bezpe čnosti, práce s ve řejností Lze rovn ěž vypozorovat podobnost v řešení tématu bezpe čnosti. V euregiu rhein-maas-nord existuje pracovní skupina Ve řejná bezpe čnost a po řádek. Podobn ě funguje i FORBES v ERN, nicmén ě, tam jeho fungování zatím ješt ě neb ěží samostatn ě a euroregion stále hraje koordina ční roli. Za povšimnutí rovn ěž stojí ne p říliš úsp ěšná snaha obou euroregion ů pracovat aktivn ě s ve řejností, nicmén ě je pot řeba konstatovat, že aktivn ější je v sou časné dob ě v tomto ohledu ermn.

Sekretariát Různé právní postavení má zásadní vliv na výkonnou složku v rámci organiza ční struktury. Zatímco v Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa existují 3 sekretariáty (pro jednotlivá sdružení), v euregiu rhein-maas-nord funguje jen jeden pro celé zájmové sdružení.

Aktivity Pokud se pokusíme porovnat velmi obsáhlé a r ůznorodé pole p ůsobnosti obou euroregion ů, lze vypozorovat následující skute čnosti:

• Oba euroregiony jsou zapojeny do implementace program ů p řeshrani ční spolupráce. Toto zapojení je ale intenzivn ější u ermn, který má ve svém programu v ětší váhu. • Ermn podporuje intenzivn ěji spolupráci škol. Má dokonce disponibilní prost ředky na podporu takovéto spolupráce. • Aktivity ermn jsou více zam ěř eny na každodenní problémy ob čan ů spojené s životem v pohrani čí (d ůraz na poradenství p ři práci či podnikání na druhé stran ě hranice, poskytování zdravotní pé če atd.). ERN na druhou stranu zase více zprost ředkovává kontakty a spolupráci institucí v daleko širším spektru zam ěř ení pracovních skupin. • ERN na rozdíl od ermn vyvíjí pom ěrn ě ve velkém rozsahu nadstandardní činnosti, které dokonce generují zisk (p říprava projektových žádostí, studie proveditelnosti atd.). Toto se ale týká pouze české části ERN. Role v programech p řeshrani ční spolupráce O rozdílném postavení v implementaci program ů p řeshrani ční spolupráce jsme se již zmínili v souvislosti s fungováním euroregion ů a jejich organiza ční strukturou. V německo- nizozemském programu existuje v ětší míra decentralizace rozhodovacích pravomocí na euroregiony resp. jejich území. Z pohledu Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa je velmi zajímavá existence „st ředních“ (regionálních, euroregionálních) projekt ů a jejich odlišný zp ůsob schvalování. V programech, do kterých je zapojen ERN, existují bu ď tzv. malé projekty (Fond malých projekt ů), o kterých je rozhodováno podobn ě jako v případ ě ermn na úrovni

144 euroregionu či tzv. velké projekty, které mezi sebou soupe ří na celé hranici (schvalovány monitorovacím výborem). V německo- nizozemském programu existuje ješt ě t řetí druh projekt ů – st ředních, jenž svým rozsahem spadají na území euroregionu. Tyto projekty jsou schvalovány v řídícím výboru, kde jsou zastoupeny vedle euroregionu rovn ěž p říslušná zemská ministerstva a provincie. Tyto zkušenosti by šlo využít pro prosazení v ětší decentralizace v programech týkajících se ERN a to zejména pro t řístranné projekty. Fakt, že není takový velký p řetlak projektových žádostí, ovlivňuje i proces schvalování projekt ů. V podstat ě jsou p ředevším malé a regionální projekty projednávány ve výborech tak dlouho, dokud k nim nejsou žádné výhrady. S žadatelem se prakticky pracuje kontinuáln ě dokud není projekt v takové kvalit ě, aby mohl být formáln ě odsouhlasen.

Financování U obou euroregion ů jsou hlavním zdrojem členské p řísp ěvky, ze kterých se hradí vlastní podíl v projektech administrace program ů p řeshrani ční spolupráce. ERN na rozdíl od ermn realizuje rovn ěž hospodá řskou činnost, jež p ředstavuje další významný zdroj p říjm ů. ERN (jeho česká část) je rovn ěž výrazn ě aktivn ější p ři p říprav ě a realizaci vlastních projekt ů.

Personální zabezpe čení Co se tý če personálního obsazení, je velikost sekretariát ů srovnatelná, nicmén ě, je pot řeba si uv ědomit, že v případ ě ERN se jedná jen o sekretariát české části Euroregionu Neisse-Nisa- Nysa. Pokud vezmeme v úvahu i sekretariáty polské a n ěmecké části, je výkonná složka ERN více než dvakrát v ětší. To je dáno p ředevším v ětšími administrativními nároky vyplývajícími z existence 3 sdružení (ú četnictví, chod vnit řních orgán ů atd.) a jednak i z administrace 4 různých Fond ů malých projekt ů.

145 Záv ěr Definice a popis euroregion ů v ČR podle souboru charakteristik Před formulací podrobné definice euroregion ů byla tato problematika zasazena do širších teoretických i praktických evropských souvislostí. Jelikož euroregiony p ředstavují specifickou formu struktury podporující p řeshrani ční spolupráci, byla pozornost v ěnována jak podrobn ější charakteristice p řeshrani ční spolupráce v evropském i českém kontextu (vývoj, akté ři, podpora, intenzita, formy, motivy) tak p ředevším jejímu institucionálnímu zabezpe čení. Euroregiony byly definovány v rámci n ěkolika nejpoužívan ějších typologií p řeshrani čních struktur.

Pro podrobn ější definování euroregion ů v České republice byly vybrány následující charakteristiky:

• právní postavení euroregion ů; • členství v euroregionu; • velikost m ěř ená n ěkolika statistickými ukazateli: o rozlohou; o po čtem obyvatel; o po čtem členských obcí. • organiza ční struktura; • činnost euroregion ů; • financování euroregion ů. Pro dopln ění celkového obrazu postavení euroregion ů v ČR byly rovn ěž analyzovány jejich vztahy s kraji a centrálními orgány.

Výsledkem je následující definice euroregion ů v ČR prost řednictvím uvedených charakteristik:

Tab. Definice euroregion ů v ČR dle vybraných charakteristik Euroregiony jsou p řeshrani ční struktury, jejichž cílem je podpora a rozvoj p řeshrani ční spolupráce v geograficky vymezeném p řeshrani ční území. Euroregiony mají následující charakteristiky: Právní postavení • přeshrani ční zájmové sdružení obcí a m ěst, p řípadn ě okres ů či region ů • na každé stran ě existuje sdružení s vlastní právní subjektivitou • národní sdružení pak na základ ě dohody o spolupráci vytvá řejí spole čný euroregion

146 • tyto dohody v ětšinou nezakládají na p řeshrani ční úrovni nový právní subjekt - euroregiony ve většin ě p řípad ů nemají vlastní právní subjektivitu • tyto dohody mají v ětšinou psanou podobu a popisují fungování euroregionu v č. spole čných struktur • české části jsou obvykle zájmovými sdruženími právnických osob podle ob čanského zákoníku, ojedin ěle sdružením obcí Členství • základ členské základny každé české části euroregionu tvo ří m ěsta a obce z předem definovaného území euroregionu • členy jsou obce v ětšinou samostatn ě, n ěkdy jsou členy jejich sdružení v podob ě svazk ů obcí nebo mikroregion ů • většina euroregion ů je zájmovým sdružením právnických osob a jejich stanovy v ětšinou umož ňují členství dalším subjekt ům • krom ě obcí a jejich svazk ů jsou členy euroregion ů v ČR p ředevším: o kraje o hospodá řské komory o vysoké školy o firmy o subjekty zabývající se ochranou p řírody o ob čanská sdružení • členská základna euroregion ů je v ětšinou stabilní Organiza ční struktura • Na české stran ě existují v ětšinou tyto orgány: o valná hromada (sn ěm, valné shromážd ění) - zastoupeni všichni členové sdružení o rada euroregionu (správní rada, p ředstavenstvo) – užší vedení, volí valná hromada o předseda (president) s případnými místop ředsedy (p ředsednictvo) – volí rada o sekretariát (jednatelství) – v čele se sekretá řem (jednatelem) o kontrolní orgán • Na základ ě dohody mezi českým sdružením a sdružením z druhé strany hranice vzniká spole čný euroregion se spole čnými orgány s delegovanými zástupci z obou stran. Nej čast ějšími orgány jsou: o rada euroregionu (generální či valné shromážd ění) – složená z některých nebo všech člen ů rad národních částí - nejvyšší spole čný orgán o presidium –složené z předsed ů národních částí euroregionu, n ěkdy jeden spole čný o sekretariát - v ětšinou složený ze sekretariát ů národních částí

147 o pracovní skupiny - složené z expert ů z obou stran hranice o regionální řídící výbor (monitorovací výbor) pro implementaci Fondu malých projekt ů (Fondu mikroprojekt ů, Dispozi čního fondu) Velikost ( české části) • velké rozdíly • členství: 40 - 150 členských obcí, v pr ůměru 83 obcí • rozloha: 760 – 3 700 km 2, v pr ůměru cca 1800 km 2 • obyvatelstvo: 130 000 – 675 000, v pr ůměru cca 300 000 obyvatel Činnost • zodpov ědnost za správu a v ětšinou i administraci Fondu malých projekt ů v rámci program ů přeshrani ční spolupráce • poradenství a asistence s přípravou projekt ů do program ů p řeshrani ční spolupráce • vlastní hospodá řská činnost • euroregionální činnost (vytvá ření a rozvoj partnerství, koordinace spolupráce,…) • pracovní skupiny fungují v následujících oblastech (dle nej čast ějšího výskytu): o cestovní ruch o doprava o životní prost ředí o kultura o hospodá řství o sport o školství o krizový management, bezpe čnost o ve řejné zdraví/zdravotnictví o lidské zdroje o historie o územní rozvoj/územní plánování o sociální v ěci o zem ědělství o knihovny o statistika • personáln ě činnost euroregion ů zajiš ťují jejich sekretariáty, kde p ůsobí pr ůměrn ě 3-4 zam ěstnanci (velké rozdíly mezi euroregiony) Financování • zdroje financování euroregion ů:

148 o členské p řísp ěvky a p řísp ěvky od kraj ů či velkých m ěst o příjmy z hospodá řské činnosti o platby za administrování Fondu malých projekt ů v rámci program ů p řeshrani ční spolupráce o financování n ěkterých aktivit z vlastních p ředkládaných projekt ů do program ů přeshrani ční spolupráce o prost ředky z dalších evropských projekt ů o prost ředky poskytnuté jednorázov ě na konkrétní akce

Doporu čení pro zlepšení fungování euroregion ů I když už mají euroregiony v České republice pom ěrn ě dlouhou tradici (p ředevším ty první na n ěmecké hranici), pole jejich p ůsobnosti je tak široké, že stále poskytuje velký prostor pro jejich další rozvoj a to jak do ší ře jejich p ůsobnosti, tak do hloubky a kvality jejich fungování. Podn ěty pro zlepšení fungování euroregion ů se dají rozd ělit (podle adresát ů) na n ěkolik stup ňů :

• pro euroregiony samotné; • pro místní úrove ň; • pro regionální úrove ň ; • pro centrální (národní) úrove ň; • pro evropskou úrove ň.

Doporu čení pro euroregiony Větší d ůraz na kvalitu spolupráce než na finance Euroregiony by m ěly klást d ůraz na kvalitu samotné spolupráce více než na disponibilní finan ční zdroje. Zdroje by m ěly sloužit k rozvoji a prohloubení již existující spolupráce. Pokud spolupráce vzniká jen kv ůli finan čním prost ředk ům, které jsou k dispozici, není zajišt ěna její kvalita a p ředevším udržitelnost. Euroregiony by tedy m ěly hrát d ůležitou roli v propagaci myšlenky samotné spolupráce (p ředevším mezi starosty), propagovat její p řínosy a p řidanou hodnotu.

Posílení role pracovních skupin skrze jejich zapojení do p řípravy a implementace program ů přeshrani ční spolupráce (p ředevším FMP)

Některé euroregiony vynakládají zna čné úsilí a prost ředky na fungování p řeshrani čních pracovních skupin či komisí. Aby se t ěmto pracovním skupinám dodala reálná váha, m ěly by

149 být zapojeny do hodnocení projekt ů p ředkládaných do FMP či p římo do p řípravy strategické i návrhové části opera čních program ů p řeshrani ční spolupráce (v tomto p řípad ě se ovšem nejedná pouze o rozhodnutí euroregion ů).

Jednota euroregion ů – vystupování jedním hlasem Euroregion ům by rovn ěž prosp ěla v ětší koordinace mezi sebou navzájem, p ředevším ve vztahu k centrálním národním orgán ům, v ůč i kterým by mohly vystupovat „jedním hlasem“. I když existuje Asociace euroregion ů ČR, nesdružuje bohužel všechny euroregiony a její potenciál není tudíž pln ě nevyužíván. Proto doporu čuji, aby se členy asociace staly všechny euroregiony a vytvo řily z ní funkční a efektivní strukturu, která bude hájit zájmy euroregion ů navenek, bude adekvátním partnerem národní úrovni, bude monitorovat legislativní proces, bude vypracovávat pot řebná stanoviska a odborné expertízy atd. K tomu by samoz řejm ě m ěla mít i minimální vlastní personál.

Práce s ve řejností Co se tý če vnímání euroregionu obyvateli, existuje rovn ěž zna čný prostor pro rozvoj práce s ve řejností. Euroregiony jsou vnímány p ředevším obcemi, ovšem obyvateli, kte ří nejsou přímo zapojeni do p řeshrani ční spolupráce, již mén ě. Euroregiony by m ěly v ěnovat adekvátní pozornost a prost ředky práci s ve řejností, aby vznikla sounáležitost obyvatel s euroregionem.

Právní subjektivita euroregion ů Pro n ěkteré euroregiony, jež již dosáhly pokro čilejšího stupn ě spolupráce, by bylo logickým dalším krokem vytvo ření jednoho spole čného právního subjektu. To znamená, že by euroregiony byly opravdu p řeshrani čními strukturami. Jedná se ale o pom ěrn ě složitý krok, který musí mít podporu ve všech částech euroregionu (p ředevším politickou). Pro tento krok doporu čuji využít Evropského seskupení pro p řeshrani ční spolupráci. Evropské struktury by byly zakotveny p římo v evropském právu.

Doporu čení pro místní úrove ň Efektivn ější využívání euroregion ů Ne všechny členské obce euroregion plně využívají. Je pot řeba pohlížet na euroregion jako na servisní organizaci, od které mohou požadovat asistenci v rozvoji své p řeshrani ční spolupráce a pln ě jej využívat pro vyhledávání kontakt ů, p řeshrani ční informace, metodickou pomoc v rozvoji spolupráce, asistenci s přípravou projektových žádostí atd. Jedin ě pak budou ochotny platit členské p řísp ěvky v takové výši, která by umožnila euroregionu rozsah poskytovaných služeb rozši řovat. Pokud to prost ředky umož ňují, m ěl by být na každém obecním ú řad ě pro euroregionální problematiku zodpov ědný pracovník (alespo ň na část

150 úvazku). S tím souvisí i samotná pot řeba v ětší angažovanosti komunálních politik ů ve sm ěř ování a fungování euroregionu.

Větší p řeshrani čnost projekt ů Jelikož jsou p ředevším obce nositeli p řeshrani čních projekt ů, m ěly by se snažit o jejich opravdový p řeshrani ční dopad. Projekty by m ěly vycházet z opravdové pot řeby spolupráce a přeshrani ční partnerství by nem ělo být jen formální.

Využívání euroregion ů pro rozvojové projekty území Euroregiony mohou být vhodnými nositeli projekt ů, které by byly ur čeny pro všechny obce v euroregionu. Členské obce by tedy m ěly najít spole čné pot řeby a zájmy v oblasti přeshrani čních aktivit a využít pro jejich zabezpe čení euroregiony - a ť již na projektové bázi s přísp ěvkem fond ů EU či financovaných p římo obcemi skrze navýšený rozpo čet euroregionu.

Iniciace p řeshrani čních rozvojových strategií (plán ů)

Ve vztahu k efektivní implementaci program ů p řeshrani ční spolupráce jsem již navrhoval vytvo ření p řeshrani čních rozvojových strategií a plán ů. Obce musí hrát v iniciaci takovýchto aktivit klí čovou roli. To samé platí ve vztahu k přem ěně euroregion ů na jeden spole čný právní subjekt. Politická podpora takového kroku je základní podmínkou.

Doporu čení pro regionální úrove ň Využívání zab ěhlých struktur euroregion ů pro rozvoj svých p řeshrani čních kontakt ů a aktivit

Tím, že v dob ě vzniku samosprávných kraj ů v hrani čních oblastech již n ějakou dobu fungovaly euroregiony, bylo by vhodné a efektivní, aby na n ě kraje nepohlížely jako na konkurenty, ale naopak jako na nástroj, který mohou využít p ři rozvoji svých p řeshrani čních aktivit. Krajští experti by m ěli být zapojeni do práce p řeshrani čních tématických pracovních skupin a tím navazovat kontakty se svými kolegy z druhé strany hranice. Usnadní se tak vým ěna informací i vznik potencionálních spole čných regionálních projekt ů.

Euroregiony – potencionální nositelé krajských p řeshrani čních projekt ů Kraje mohou rovn ěž využívat euroregiony pro p řípravu a realizaci svých vlastních přeshraničních projekt ů. Euroregiony jsou často flexibiln ější a mají pot řebné zkušenosti.

Spolupráce s euroregiony v implementa čních strukturách program ů p řeshrani ční spolupráce

Jak kraje tak euroregiony jsou zastoupeny v implementa čních strukturách program ů přeshrani ční spolupráce. Bylo by efektivní, kdyby své postupy a postoje koordinovaly a to jak

151 v období p řípravy programu tak i p ři rozhodování o samotných projektech. Kraje, které jsou zapojeny do hodnocení „velkých projekt ů“ více než euroregiony by s nimi m ěly svá stanoviska konzultovat. Obdobn ě by zase m ěl být zapojen kraj do hodnocení „malých projekt ů“.

Finan ční podpora euroregion ů Kraje disponují oproti euroregion ům neporovnateln ě v ětším rozpo čtem. Jejich podpora euroregion ů by tedy mohla být i finan ční – a ť formou členského p řísp ěvku či p řísp ěvku na činnost, či poskytnutím prost ředk ů pro p ředfinancování vlastních projekt ů (formou flexibilního mechanismu p ůjček).

Doporu čení pro národní úrove ň Podp ůrná (metodická) role Centrální úrove ň by m ěla ve vztahu k euroregion ům hrát výraznou podp ůrnou roli. Mohla by euroregion ům poskytovat metodickou podporu v rozvoji spolupráce (školení, expertízy, apod.), podobn ě jako tomu je nap ř. ve Francii.

Asistence p ři zakládání ESÚS Velmi výraznou pomoc by m ěla centrální úroveň sehrát p ři p říprav ě euroregion ů na založení ESÚS, kde bude pot řeba řešit konkrétní problémy s tím spojené. Rovn ěž bylo již dříve zd ůrazn ěno, že bez podpory národních orgán ů se tento proces neobejde.

Národní platforma pro komunikaci s euroregiony Rovn ěž by euroregion ům pomohlo, kdyby byla vytvo řena jakási platforma pro pravidelnou vým ěnu informací a koordinaci práce centrálních orgán ů a euroregion ů. Euroregiony by m ěly hrát významnou inicia ční a konzulta ční roli v příprav ě legislativy, která se dotýká pohrani čí.

Podpora decentralizace program ů p řeshrani ční spolupráce V doporu čeních pro zefektivn ění program ů p řeshrani ční spolupráce byl p ředstaven návrh konkrétních krok ů. Pro tento proces je ale op ět klí čová podpora národní úrovn ě. A ť již se jedná o souhlas s takovými pravidly implementace na půdě Rady či obhajobu menších (i třístranných) program ů ve vztahu ke Komisi.

Doporu čení pro evropskou úrove ň Evropská unie již sehrála a stále hraje velmi výraznou roli v podpo ře euroregion ů především tím, že poskytuje finan ční prost ředky na rozvoj p řeshrani ční spolupráce a že p ři příprav ě a schvalování program ů uznává euroregiony jako p řeshrani ční struktury. Rovn ěž

152 připravila návrh na řízení k ESÚS – právní nástroj pro rozvoj p ředevším p řeshrani čních struktur (euroregionů).

Podpora v ětší efektivnosti program ů – alokace na hranici (program), zapojení p řeshranin čích struktur do implementace

Z hlediska zefektivn ění program ů p řeshrani ční spolupráce by Komise m ěla prosazovat alokaci nikoliv na členské státy, ale na hranice resp. na konkrétní programy. Rovn ěž by m ěla podporovat jejich další decentralizaci, resp. zapojení p řeshrani čních struktur do p řípravy a realizace programu (právní postavení ESÚS by mohlo být preferováno jako řídící orgán či spole čný technický sekretariát).

Zhodnocení role euroregion ů v evropských podp ůrných programech Role euroregion ů v programech PHARE CBC, INTERREG IIIA a EÚS Euroregiony sehrály významnou roli v rozvoji p řeshrani ční spolupráce. V České republice jsou nejd ůležit ějšími strukturami, jež spolupráci podporují a rozvíjí. Sehrály rovn ěž velmi důležitou roli v programech EU – ve PHARE CBC, INTERREGu IIIA a opera čních programech p řeshrani ční spolupráce cíle EÚS.

Euroregiony byly do implementace PHARE CBC zapojeny již tém ěř od samého po čátku. Od ro čníku 1995 byly zapojeny do JCC, do p říprav program ů ale zapojeny nebyly.

V prvních programech PHARE CBC hrály euroregiony roli administrátora Fondu malých projekt ů. Pak nastala pro euroregiony zásadní zm ěna, kdy byly postaveny p řed výb ěr bu ď být zastoupeny v řídících strukturách, nebo mít možnost žádat o finanční prost ředky (argumentovalo se možným st řetem zájm ů). Od ro čníku 1997 vystupovaly euroregiony v roli tzv. Sekretariát ů pro výb ěr projekt ů (implementace FMP do fáze rozhodnutí o p řid ělení dotace). Administraci fondu vykonávaly jiné subjekty (rozvojové agentury). Od program ů 2000 pak administraci FMP p řevzaly nov ě z řízené regionální pobo čky CRR. Problémy se st řetem zájm ů pokra čovaly až do konce programu PHARE CBC. Euroregiony nap ř. navrhovaly členy regionálních hodnotících komisí a nemohly tak podávat vlastní projekty. FMP tvo řil pouze 10% alokace program ů.

V rámci program ů iniciativy INTERREG IIIA byly euroregiony zastoupeny v řídícím výboru a ú častnily se tak spolurozhodování o velkých projektech. Zastoupeny byly také v Monitorovacím výboru. Do ur čité omezené míry byly rovn ěž zapojeny do p řípravy programu – byly nap ř. zapojeny do rozhodování o rozd ělení alokací mezi jednotlivé hranice. Každý

153 euroregion si podával žádosti na správu FMP p řípadn ě i na administraci FMP. Euroregiony rovn ěž mohly podávat žádosti o velké projekty v jiných oblastech než FMP a n ěkteré tuto možnost využily.

Přechodem z PHARE CBC na INTERREG IIIA se euroregion ům navrátila jejich p ůvodní významná role jako správc ů Fondu malých projekt ů s tím, že se mohly rozhodnout, zda budou FMP i administrovat. Mnoho euroregion ů tuto možnost využilo a posílilo tak svoje postavení jako významného subjektu v rozvoji p řeshrani ční spolupráce. Další významnou zm ěnou bylo obnovení možnosti podávat do FMP vlastní projekty. Kv ůli vylou čení st řetu zájm ů byly jejich projekty kontrolované CRR (z ostatních malých projekt ů kontrolovalo CRR jen 5% vzorek). Na FMP bylo alokováno 15% celkové alokace program ů.

V rámci cíle EÚS jsou euroregiony zastoupeny v Monitorovacím výboru, tzn. že jejich postavení je podobné jako bylo u INTERREGu IIIA. Obdobn ě jako v předchozím období rovn ěž podávají projekty na správu a v ětšinou i administraci FMP. V rámci Task Force byly více zapojeny do p řípravy opera čních program ů.

V oblasti FMP byla euroregion ům ponechána zna čná volnost v nastavení pravidel. Vytvá řely si vlastní dokumentaci k fondu (samoz řejm ě p ři respektování všech základních pravidel programu). Na FMP bylo alokováno již 20% celkové alokace program ů.

Na základ ě výše uvedených skute čností i osobních poznatk ů si dovoluji shrnout postavení euroregion ů do následujících tezí:

• Euroregiony mají pom ěrn ě stabilní a silné postavení v implementaci Fondu malých projekt ů. • Za toto své postavení vd ěč í po čáte ční podpo ře Komise 87 a MMR. Pom ěrn ě silné postavení ve FMP bylo založeno na: o praktických zkušenostech euroregion ů s rozvojem p řeshrani ční spolupráce; 88 o jejich p řeshrani čnosti (v podstat ě byly de facto 89 jedinými p řeshrani čními subjekty). • Za zachování tohoto postavení ale v pr ůběhu dalších let byly euroregiony nuceny bojovat a obhajovat jej. • Postavení euroregion ů ve velkých projektech (na úrovni programu) bylo siln ější v programech PHARE CBC p ředevším díky skute čnosti, že v té dob ě zatím

87 Ta vnímala velmi pozitivn ě roli euroregion ů na hranicích v západní Evrop ě. 88 Tato skute čnost se týkala prvních euroregion ů. 89 Nikoliv de jure.

154 neexistovaly jiné struktury (kraje či regionální pobo čky CRR). Postavení euroregion ů bylo následn ě oslabováno práv ě ve prosp ěch t ěchto struktur.

Hodnocení pohledem euroregion ů Programy jsou euroregiony vnímány celkov ě velmi pozitivn ě a to p ředevším Fond malých projekt ů, kde jsou za období, kdy v příhrani čních oblastech funguje, již vid ět pozitivní výsledky. V konkrétním hodnocení je ovšem poukazováno i na n ěkteré negativní aspekty. V následujícím textu jsou uvedeny hlavní body, které se v hodnocení ze strany euroregion ů objevily: 90

• Často zaznívalo, že vzhledem k pot řebám hrani čních oblastí se jedná o omezené finan ční prost ředky („kapka v mo ři“). Toto se týká hlavn ě velkých projekt ů, kde se deficit investic do infrastruktury v příhrani čí jen t ěžko dohání. Z tohoto d ůvodu je rovn ěž tlak na homogenizaci území na obou stranách hranice bez v ětší relevance. U malých projekt ů jsou výsledky více viditelné. • Řada euroregion ů hodnotí podporu p řeshrani ční spolupráce v rámci regionální politiky EU jako d ůslednou a systémovou. N ěkteré euroregiony hodnotí jako pozitivní posun z financování jednostranných projekt ů na spole čné projekty, jiné euroregiony naopak argumentují p říliš tvrdým nastavením pravidel v sou časném období, zejména pro infrastrukturní projekty. • Bylo rovn ěž poukázáno na p říliš velké administrativní nároky každého dalšího programu. V této souvislosti vyvstává otázka únosné míry administrace (nákladov ě). • Byla zd ůrazn ěna výjime čnost období 2007-2013 z hlediska podpory CBC ze strany EU. N ěkdy je ovšem poci ťována pon ěkud menší podpora ze strany ČR, kde je v ětší pozornost v ěnována rozvoji na národní úrovni.

Doporu čení ke zvýšení efektivity program ů p řeshrani ční spolupráce Dle mého názoru p ředstavuje podpora p řeshrani ční spolupráce ze strany Evropské unie velmi ú čelnou pomoc a pro hrani ční regiony jeden z nejvýznamn ějších rozvojových impulz ů. Jako pozitivní hodnotím snahy Evropské komise o zajišt ění v ětší p řeshrani čnosti program ů i

90 Dotazník byl rozeslán sekretá řů m českých částí euroregion ů. Nejedná se tedy o oficiální stanoviska euroregion ů, ani o prohlášení politik ů, nýbrž spíše o odborné hodnocení odborník ů z praxe s mnohaletými zkušenostmi s programy p řeshrani ční spolupráce.

155 samotných projekt ů. Nicmén ě v tomto ohledu se domnívám, že k ješt ě v ětšímu zefektivn ění by vedla realizace následujících opat ření/postup ů:

• Do p řípravy a implementace program ů p řeshrani ční spolupráce zapojit co nejvíce místní a regionální ú řady z podporovaného území. • Vytvo řit opravdové p řeshrani ční struktury (euroregiony), které by zahrnovaly všechny relevantní partnery (nabízí se možnost využít Evropské seskupení pro územní spolupráci). • Zapojit tyto struktury do p řípravy, implementace i kontroly program ů. P řenést na n ě odpovídající zodpov ědnosti. • V rámci p řípravy program ů provést spole čnou analýzu p řeshrani čního území a následn ě vytvo řit p řeshrani ční rozvojové plány/koncepce. • Do tvorby analýzy a p řípravy p řeshrani čních rozvojových plán ů v co nejv ětší mí ře zahrnout ve řejnost (zvýší legitimitu rozvojových plán ů v č. výb ěru rozvojových projekt ů, zvýší ztotožn ění se s přeshrani čním územím i rozvojovým plánem). • Stanovit priority program ů na základ ě p řeshrani čních rozvojových plán ů – výb ěrem st ředn ědobých priorit (ak ční plán). • Vytvo řit spole čný balík finan čních prost ředk ů na dané p řeshrani ční území pro realizaci opat ření v rámci program ů (realizaci ak čního plánu), tzn. alokovat finan ční prost ředky p římo na hranici či program (pokud geograficky neodpovídá celé hranici). Umožnit vznik vícestranných program ů pokud je o n ě v území zájem (rozhodnutí nechat na místních a regionální samosprávách). • Alokace na další období podmínit vyhodnocením efektivity vynaložených prost ředk ů v minulosti (dosažením cíl ů stanovených v programech). • Další decentralizace rozhodování o menších projektech na místní úrove ň – na místní přeshrani ční rozvojové plány – euroregiony, svazky m ěst,… Dovoluji si nesouhlasit se sou časným postojem Komise, že v ětší koncentrace (Komisí vnímaná jako v ětší programy) p řináší v ětší efektivitu. Možná se sníží pom ěr vynaložených prost ředk ů na implementaci k celkové alokaci, nicmén ě to bude mít spíše negativní vliv na kvalitu projekt ů. Zkušenosti ukazují, že menší programy často generují konkrétn ější a kvalitn ější projekty. V tomto duchu je pot řeba vnímat i mnou výše navržené postupy, které lze efektivn ě realizovat pouze na menším (p řirozen ě vymezeném) území.

156 Formulace nám ětů a sm ěrů pro další výzkum Problematika p řeshrani ční spolupráce a euroregion ů je natolik obsáhlá a zajímavá, že existuje pom ěrn ě zna čný prostor pro další výzkum. Ten by se mohl ubírat nap ř. následujícími sm ěry:

• rozší ření analýzy všech charakteristik euroregion ů na všechny (tedy i zahrani ční) části euroregion ů. Tato analýza by byla mnohem obsáhlejší, ovšem více by odrážela postavení euroregion ů jako p řeshrani čních struktur; • analýza kvality komunikace v rámci euroregionu a to jak horizontáln ě (mezi jednotlivými částmi) tak vertikáln ě (v rámci organiza ční struktury mezi jednotlivými orgány); • hlubší analýza role euroregion ů z pohledu realizovaných projekt ů; • další analýza fungování euroregion ů na jiných evropských hranicích s cílem vytvo řit přehled p říklad ů nejlepší praxe jako inspirace pro euroregiony v ČR.

157 Literatura

A Study of the Mid Term Evaluations of INTERREG programmes for the programming period 2000 until 2006 . Vienna, Austria : INTERACT Programme Secretariat, 2005. 160 s. Dostupný z WWW: < http://www.interact-eu.net/documentation/downloads/10/379 >. ISBN 3- 900-475-95-4.

Akt o jednotné Evrop ě. Praha: Ústav mezinárodní vztah ů, 1993. 36 s.

AEBR. Praktický pr ůvodce pro p řeshrani ční spolupráci . 3. aktualiz. vyd. Brusel : Evropská komise, 2000. 383 s. Dostupný z WWW: < http://www.aebr.net/publikationen/pdfs/lace_guide.cz.pdf >. Association of European Border Regions. Cooperation between European Border Regions : Review and Perspectives . 1. Auflage. Baden-Baden : Nomos Verlagsgesellschaft, 2008. 133 s. ISBN 978-3-8329-3390-6. BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace . 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2008. 480 s. ISBN 978-80-247-1807-1.

BRANDA, Pavel. Evropské seskupení pro územní spolupráci. In - Working papers Fakulty mezinárodních vztah ů, Vysoká škola ekonomická v Praze : recenzovaná studie . Praha : Oeconomica, 2008. s. 20. ISSN 1802-6519.

CIHELKOVÁ, Eva, et al. Evropská integrace - Evropská unie . Praha : Oeconomica, 2004. 377 s. ISBN 80-245-0854-0.

Commission of the European Communities. European Governance – a white paper (COM(2001) 428 final) . Brussels : [s.n.], 2001. 35 s. Dostupný z WWW: < http://eur- lex.europa.eu/LexUriServ/site/en/com/2001/com2001_0428en01.pdf >.

ČSÚ, odd ělení regionálních analýz a informa čních služeb Liberec. Euroregion Neisse-Nisa- Nysa v číslech : 2008 . Liberec : Český statistický ú řad, 2009. 24 s.

ERGO, Pierre, JANOT, Jean-Luc, O’HARA, Eamon. Structural policies and European territory : Cooperation without frontiers . Luxembourg : Office for Official Publications of the European Communities, 2002. 50 s. ISBN 92-894-4026-0.

Euroregiony, státní správa a samospráva : sborník přísp ěvk ů z v ědecké konference Regionální politika, úloha euroregion ů, rozvojová kooperace, financování obcí a IT ve ve řejné správ ě : VŠE Praha 2.12.2005. Jitka Peková, Jana Zapletalová. Praha : Ústav geoniky AV ČR, 2005. 118 s., mapy. ISBN 80-86407-08-X.

158 Evropská unie region ům. 1. české vyd. Praha : Delegace Evropské komise v České republice, 2002. 48 s. ISBN 80-238-8523-5.

Evropská unie region ům. Lucemburk : Ú řad pro ú řední tisky Evropských spole čenství, 2004. 36 s. ISBN 92-894-7340-1.

Fiche: EGTC state of play (update: 21 April 2008) . [s.l.] : Výbor region ů, 2008. 4 s. Dostupný z WWW: .

GABBE, Jens, MALCHUS, Viktor von. 30 Years of Working Together : AEBR Anniversary Brochure . Gronau : AEBR, 2001. 25 s.

HAGGET, Peter. Geography: A Modern Synthesis . London : Harper Internat. Edition, 1975. 684 s. Iniciativa Spole čenství INTERREG IIIA . Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2004. 79 s.

Institutional Aspects of Cross-border Co-operation . Gronau : AEBR, 1999. 77 s. Dostupný z WWW: < http://www.aebr.net/publikationen/pdfs/inst_asp_99.en.pdf >.

INTERACT Programme Secretariat. Interact Handbook on European Grouping of Territorial Cooperation (EGTC) : What use for European Territorial Cooperation Programmes and Projects?. Vienna, Austria : INTERACT Point Vienna, 2008. 116 s. ISBN ISBN 3-902558- 02-4.

Interel, s.r.o.. Pr ůvodce fondy Evropské unie . Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2005. 126 s.

JE ŘÁBEK, Milan, et al. České pohrani čí-Bariéra nebo prostor zprost ředkování? . Praha : Academia, 2004. 296 s. ISBN 80-200-1051-3. Komise Evropských spole čenství. Návrh na řízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sdružení pro p řeshrani ční spolupráci (ESPS) - KOM(2004) 496 v kone čném zn ěnív2004/0168 (COD). Brusel : [s.n.], 2004. 8 s. Dostupný z WWW: < http://eur- lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2004:0496:FIN:CS:PDF >.

LEZZI, M. Raumordnungspolitik in europäischen Grenzregionen zwischen Konkurrenz und Zusammenarbeit. Untersuchungen an der EG-Aussengrenze Deutschland-Schweiz. In Wirtschaftsgeographie und Raumplanung . Zürich : Universität Zürich, 1994. s. 252.

159 LRDP Ltd. Ex-Post Evaluation of the Interreg II Community Initiative (1994-99), Brief Report . [s.l.] : [s.n.], 2003. 38 s. Dostupný z WWW: .

Management regionální politiky a reforma ve řejné správy . Praha : Linde, 2006. ISBN 80- 7201-608-3. Socioekonomická integrace euroregion ů a p říhrani čních region ů České republiky prost řednictvím Spole čného fondu malých projekt ů, s. 2-8.

MARTINEZ, O. J. Transnational frontiers: Cross-border linkages in Mexican border societies. In Journal of Borderland Studies . [s.l.] : [s.n.], 1990. s. 79-94. Mission Opérationnelle Transfrontalière. Practical guide to tranfrontier co-operation . [s.l.] : Council of Europe, 2006. 67 s. Dostupný z WWW: .

Na řízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení na řízení (ES) č. 1783/1999. [s.l.] : Ú řední věstník Evropské unie, 2006. 11 s. Dostupný z WWW: < http://eur- lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:210:0001:0011:CS:PDF >.

Na řízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) . [s.l.] : Ú řední v ěstník Evropské unie, 2006. 6 s. Dostupný z WWW: < http://eur- lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/oj/2006/l_210/l_21020060731cs00190024.pdf >.

NETOLICKÝ, Václav. Euroregiony : Úvod do problematiky . Praha : Vysoká škola finan ční a správní, o.p.s. , 2007. 76 s. EUPRESS. ISBN 987-80-86754-78-9. PEKOVÁ, Jitka. Význam p říhrani ční spolupráce v rámci euroregion ů v kontextu regionální a strukturální politiky. In Euroregiony, státní správa a samospráva . Brno : Ústav geoniky AV ČR, 2005. s. 63-73. ISBN 80-86407-08-X.

PERKMANN, Marcus. Cross-Border Regions in Europe: Significance and Drivers of Regional Cross-Border Co-operation. European Urban and Regional Studies . 2003, no. 10, s. 153-171. Politika soudržnosti 2007-2013 : Poznámky a ú řední texty . Lucemburk : Ú řad pro ú řední tisky Evropských spole čenství, 2007. 160 s. ISBN 92-79-03801-X.

Práce pro regiony : Regionální politika EU 2007 - 13 . Ana-Paula Laissy. Lucemburk : Ú řad pro ú řední tisky Evropských spole čenství, 2008. 34 s. ISBN 92-79-03772-2.

160 Právo Evropské unie - Sagit [online]. c1996-2008 [cit. 2008-11-10]. Dostupný z WWW: .

Problémy periferních oblastí . Marie Novotná. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Přírodov ědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2005. 184 s. Dostupný z WWW: < http://www.periphery.cz/download/nectiny.pdf >. ISBN 80-86561-21-6.

Rada Evropy. Evropská rámcová úmluva o p řeshrani ční spolupráci mezi územními spole čenstvími nebo ú řady (European Outline Convention on trasfrontier Co-operation between territorial Communities or Authorities). [s.l.] : [s.n.], 1980. 151 s. Dostupný z WWW: < http://www.radaevropy.cz/dokumenty/Sm00_094.pdf >.

Rada Evropy. Víde ňská deklarace : podepsaná dne 9. října 1993 [online]. c2004 [cit. 2007- 12-14]. Dostupný z WWW: . Regional Policy Inforegio: http://ec.europa.eu/regional_policy/index_en.htm .

Report on the current state od the administrative and legal framework of transfrontier co- operation in Europe . [s.l.] : Council of Europe, 2006. 161 s. Dostupný z WWW: .

RHODES, R. The new governance: governing without government. In Political Studies . [s.l.] : [s.n.], 1996. s. 652.

RICQ, Charles. Handbook of Transfrontier Co-operation . [s.l.] : Council of Europe, 2006. 201 s. 2006. Dostupný z WWW: .

Rostoucí regiony, rostoucí Evropa : Čtvrtá zpráva o hospodá řské a sociální soudržnosti . Lucemburk : Ú řad pro ú řední tisky Evropských spole čenství, 2007. 222 s. ISBN 92-79- 05700-7.

Similarities and differences of instrument and policies of the Council of Europe and the European Union in the field of transfrontier co-operation. [s.l.] : Council of Europe, 2006. 47 s. 2006. Dostupný z WWW:

161 .

Stanovisko Výboru region ů k návrhu Evropského parlamentu a Rady z řídit Evropské sdružení pro p řeshrani ční spolupráci (ESPS) (2005/C 71/11). [s.l.] : Ú řední v ěstník Evropské unie, 2005. 8 s. Dostupný z WWW: < http://eur- lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2005:071:0046:0053:CS:PDF >.

STRASSOLDO-GRAFFENBERG, R. Friaul-Julisch Ventien als Europaeische Aussenregion. In Schriftenreihe des Instituts fuer Staedtebau und Raumordung . Insbruck : [s.n.], 1974. The European Grouping of Territorial Cooperation - EGTC : CdR 117/2007 (Study). Brussels : Committe of the Regions, 2007. 224 s.

Transeuropean Co-operation between Territorial Authorities : New challenges and future steps necessary to improve co-operation . Grounau : AEBR, 2001. 206 s. Dostupný z WWW: . Velká encyklopedie EU [CD-ROM], Praha : Ministerstvo zahrani čních v ěcí ČR, 2001.

Výbor region ů. Perspektivy územní spolupráce a evropské seskupení pro územní spolupráci (ESÚS): politická strategie a podp ůrná činnost Výboru region ů - Vysv ětlující sd ělení. [s.l.] : [s.n.], 2006. Dostupný z WWW: .

Webové stránky euroregion ů.

What is a Euroregion? [online]. Council of Europe, 2008 [cit. 2008-09-06]. Text v angli čtin ě. Dostupný z WWW: .

WOKOUN, René. Česká regionální politika v období vstupu do Evropské unie . 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2003. 328 s. ISBN 80-245-0517-7.

162