Komunální Heraldika a Sfragistika V Bývalých Panstvích Moravské Třebové a Městečka Trnávky
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pomocných věd historických a archivnictví Pomocné vědy historické Michaela Gošová Komunální heraldika a sfragistika v bývalých panstvích Moravské Třebové a Městečka Trnávky Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: prof. PhDr. Tomáš Krejčík, CSc. Brno 2016 Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila v této práci, jsou citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. …………………………………. Michaela Gošová 2 Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu práce prof. PhDr. Tomáši Krejčíkovi, CSc. za užitečné rady a připomínky. Za jeho trpělivost, vstřícnost a ochotu. Také bych chtěla poděkovat všem, kteří mi pomáhali. A mé rodině za trpělivost se mnou. 3 OBSAH 1. Úvod……………………………………………………………………………..5 2. Vývoj komunální heraldiky ……………………………………………………..7 3. Vývoj komunální sfragistiky ……………………………………………………9 4. Panství Moravská Třebová …………………………………………………….11 5. Panství Městečko Trnávka …………………………………………………….39 6. Závěr …………………………………………………………………………..54 Seznam pramenů a literatury………………………………………………………55 Elektronické zdroje………………………………………………………………...57 Obrázková příloha…………………………………………………………………58 4 ÚVOD A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Tématem této bakalářské diplomové práce jsou obecní znaky a pečetě ve dvou sousedních panstvích a to Městečka Trnávky a Moravské Třebové. Panství jsem si vybrala z historického hlediska, kdy se mi jasně vymezují jednotlivé obce jako ucelený celek. K vybrání tohoto území mě vedl osobní vztah k tomuto kraji. Obě bývalá panství se rozkládají na dnešním území okresu Svitavy v Pardubickém kraji. Ale nebylo tomu tak vždy. Střetávají se zde hranice 3 krajů Pardubického, Jihomoravského a Olomouckého. V průběhu několika posledních desetiletí jednotlivé obce byly i několikrát přerozdělovány mezi jednotlivé kraje. Neposouvaly se hranice pouze krajů a okresů ale i hranice Čech a Moravy. Asi největším paradoxem podle mě je, že dnešní Moravská Třebová, která byla po staletí moravským městem se postupem času stala výhradně českým. Časový rozsah této práce jsem zařadila mezi roky 1610 až 2014. K roku 1610 se váže nejstarší pečeť Moravské Třebové. Oproti tomu roku 2014 získala obec Kunčina svůj obecní znak jako nejmladší ze zpracovaných obcí. Limitovat tuto práci rokem 1848 by znamenalo jediný heraldický exemplář pro zpracování. Stěžejní publikací pro určení vesnic patřících do jednotlivých panství se stal Historický místopis země moravskoslezské.1 Pod panství Moravské Třebové spadalo 1 město a 39 vesnic. Z toho 4 vesnice jsou k roku 2016 zaniklé. Obecní znak má pouze 17 obcí a Moravská Třebová. Do druhého panství spadá 16 obcí. Dnes se z velké části z nich staly malé osady o cca 50 obyvatelích, jejichž samospráva spadá pod Městečko Trnávku. Zde má obecní znak pouze 3 vesnice a samotné Městečko Trnávka. Tím, že většinu tvoří malé osady, neobjevila se zde dostatečná iniciativa získat vlastní znak. Co se pečetí týče v obou panstvích jich najdeme více než znaků. Vlastní pečeť má téměř každá obec až na pár výjimek. Celá bakalářská práce je rozdělena do 4 kapitol. Součástí je také úvod, metodika zpracování, závěr, obrázková příloha, seznam použité literatury, pramenů a elektronických zdrojů. První kapitolu jsem věnovala sfragistice a heraldice jako celku. Jejich vývoji a čím se obecně věda zabývá. Neopomenula jsem zaměření na komunální heraldiku a sfragistiku. 1 HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. 5 Druhá kapitola je zaměřena na panství Moravské Třebové. Jeho stručný popis a jednotlivé obce, které pod toto panství spadaly. Stručný historický vývoj, samotný znak a pečeť. Ve třetí kapitole podobně jako v té předcházející píši o panství Městečka Trnávky. Snažím se přiblížit rozdíly mezi oběma panstvími. Třebovské je poněkud větší, ale i jednotlivé obce jsou co do rozlohy a počtu obyvatel větší než v trnavském panství. V poslední kapitole můžeme najít samotný obrázkový katalog pečetí a vlajek. Při popisu jednotlivých pečetí jsem se snažila držet dostupných zásad, které byly zveřejněny v Archivním časopise Karlem Mullerem.2 1. Označení majitele pečetě 2. Časový údaj 3. Vnější popis pečetě 4. Vnitřní popis pečetě 5. Archivní fond výskytu pečetě 6. Literatura Při časovém údaji uvádím datum, který je ve většině případů vyobrazeno přímo na pečeti. Při popisování pečetí a blasonování znaků se držím heraldických zásad. Veškeré fotografie jsem se snažila pořídit v co nejlepší kvalitě. Všechny fotografie jsem pořídila sama. Znak a vlajky jednotlivých obci jsem použila z registru komunálních znaků ministerstva vnitra. 2 MULLER, Karel: Návrh pravidel pro zpracování typářů a dalšího sfragistického materiálu (pečetí, odlitků pečetí). AČ, č. 39, 1989. s. 215 – 219. 6 Vývoj heraldiky Heraldika je určitý druh umění, které je řízeno ustáleným řádem, pravidly, zvyklostmi a podřizuje se vkusu vládnoucího uměleckého slohu. Heraldiku lze chápat i jako vědu zabývající se symbolikou osobní, rodovou, zájmových, místních i jiných skupin obyvatelstva.3 Název oboru je odvozen od slova herold (starohornoněmecký hariwald či podobný termín označoval původně znalce symboliky související s pohanskými božstvy) tj. muž, který byl ve středověku a ještě v raném novověku znalcem erbovních zvyklostí, prověřoval jejich správnost. 4 Původ heraldiky lze zařadit zhruba do pol. 12. století, kdy v západní a jižní Evropě vznikají první znaky. Tyto první znaky přímo souvisí s křižáckými výpravami. Každý bojovník urozeného původu nosil svůj erb viditelně namalovaný na kovovém štítě, na prsou a zádech své pláštěnky, na čabrace svého koně a na praporci.5 Ve 13. století již erb není spojován výlučně s válečnictvím, ale je chápán jako symbol rodu. V tomtéž století můžeme pozorovat spojování erbů dvou manželů. U prvních pokusů se snažili spojit dohromady motivy na jednom poli, později se začíná erb rozdělovat na několik polí, kdy každé si zachová svoji podobu. První literární zmínky o heraldice na území Čech můžeme najít v Dalimilově kronice.6 Dalimil v kronice přináší pověsti heraldiky státní i šlechtické. Ovšem tyto pověsti jsou asi spíše zavádějící. Nemůžeme srovnat s jiným pramenem a určit co si autor kroniky spíše „přibarvil.“ Vznik heraldiky a vzrůstající počet znaků si vynutil potřebu evidence nejen erbů, ale i jejich uživatelů. Za připomenutí stojí zmínka o prvním výskytu moravské orlice a českého lva. Znamení orlice se poprvé vyskytuje na pečeti Přemysla I. a motiv lva se objevuje na pečeti moravského markraběte Jindřicha Vladislava v roce 1213. Čtrnácté a patnácté století je pro heraldiku vrcholem. Erby již užívají i spolky, cechy, nebo řemesla. Královské kancelář vydává ročně desítky erbovních listin. V sedmnáctém a osmnáctém století byla heraldika chápana jako součást dekorace. Již nemusely být dodržovány požadavky zřetelnosti a jasnosti jako ve třináctém století. V devatenáctém století 3 BUBEN, Milan: Encyklopedie heraldiky: Praha: Libri 1994, s. 9 – 11. 4HLAVÁČEK, Milan, NOVÝ, Rostislav, KAŠPAR, Jaroslav: Vademecum pomocných věd historických: 2., dopl. A rozšíř. vyd. Jinočany: H&H 1994, s. 333. 5 BUBEN, Milan: Encyklopedie heraldiky: Praha: Libri 1994, s. 9 – 11. 6HLAVÁČEK, Milan, NOVÝ, Rostislav, KAŠPAR, Jaroslav: Vademecum pomocných věd historických: 2., dopl. A rozšíř. vyd. Jinočany: H&H 1994, s. 335. 7 přichází úpadek heraldiky. Již se nedbá na vzhled erbů jako v předchozích stoletích. S nástupem buržoazie erby s dalšími výsadami šlechty jsou podrobeny těžké kritice. S koncem první světové války přišel i konec šlechtických výsad a užívání erbů. Heraldika zůstala omezena jen na oblast státních znaků, komunální a církevní heraldiky. Komunální heraldika Ve 14. století se vyskytuje první městské erby, ale jen u několika nejpřednějších. Prvním a nejstarším námětem na obecní znaky je znak jejich vrchnosti. Středověká města fungovala pod ochranou pána, a proto přejímala města jejich znaky.7 Nebo aby se právě od něj odlišila, pokud již nějaké město používalo jeho znak. Odlišnosti mohly být jen v detailech např. bylo přidáno českému lvu na hlavu helma a klenoty. V našem případě mohu uvést velkou podobnost znaku Moravské Třebové a Jevíčka, která leží do sebe 20 km. Obě města mají v modrém poli korunovanou šachovitou moravskou orlici, ale jedna nese ve štítu písmeno T a druhá J. V menších městečkách se podobnost znaku s vrchností spojuje např. tinkturou. Kromě přejímaných figur se často objevují na komunálních znacích motivy zemědělské (radlice, srp, hrábě), rostlinné (len, víno) nebo symboly řek a potoků protínajících jednotlivé obce. Či jiné symboly spjaté s místem. Hlavní náplní dnešní heraldiky je tvorba městských a obecních znaků. V roce 1967 byly vydány vzorové statuty pro městské a obecní národní výbory, podle kterých si mohly nechat vytvořit jejich znak.8 7BUBEN, Milan: Encyklopedie heraldiky: Praha: Libri 1994, s. 138. 88HLAVÁČEK, Milan, NOVÝ, Rostislav, KAŠPAR, Jaroslav: Vademecum pomocných věd historických: 2., dopl. A rozšíř. vyd. Jinočany: H&H 1994, s. 353. 8 Vývoj sfragistiky Sfragistika je jednou z pomocných věd historických, jejímž cílem je všestranný výzkum pečeti jako historického pramene. Pečeť lze definovat jako otisku tvrdého razidla opatřeného vyrytým či vyraženým obrazem, znakem či nápisem, jednoznačně charakterizujícím svého majitele, ať již osobu fyzickou nebo právnickou, ve hmotě, která je schopna tento obraz, znak či nápis přijmout a uchovat.9 Počátky sfragistiky můžeme hledat v 17. století v díle Jeana Mabillona. Ten přináší