Univerzita Palackého v Olomouci

Filozofická fakulta

Katedra historie

OPATOV 1945–1989

Jan Surý Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. David Papajík, PhD.

Olomouc 2014

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou diplomovou práci sepsal samostatně a pouze na základě na konci práce uváděných pramenů a literatury.

V Olomouci dne ………………………….. Podpis: ………………………… Obsah

Úvod ...... 4 Analýza literatury a pramenů k tématu...... 7 Významné aspekty v dějinách obce ...... 17 Odsun Němců 1945–1946 ...... 17 Územní reformy let 1949 a 1960 ...... 21 Významné události v Československu a zahraničí ...... 22 Předání osad na severu obce ...... 28 Vývoj počtu obyvatelstva ...... 28 Počiny ke zvelebení obce ...... 29 Zemědělský život obce ...... 30 Náboženský život ...... 31 Kultura a spolky ...... 33 Školy a školky ...... 35 Zdravotní péče ...... 37 Živnostenské podniky ...... 39 Obalovna živic ...... 40 I. Instituce ...... 43 Úvodní slovo ...... 44 Místní národní výbor Opatov ...... 45 Správní komise ...... 45 MNV ...... 46 JZD v Opatově ...... 55 Strojní družstvo ...... 55 JZD v Opatově – organizační struktura a personální obsazení ...... 56 Členská základna ...... 59 Soukromý sektor ...... 61 Odstranění nepohodlných členů a likvidace soukromníků ...... 62 Ekonomická situace, plnění dodávek ...... 63 Spolupráce JZD s dalšími institucemi ...... 64 Římskokatolický farní úřad v Opatově ...... 67

1

Duchovní správci po roce 1945 ...... 67 Německý hřbitov ...... 69 Další duchovní správci farnosti ...... 70 Náboženský život za konkrétních duchovních ...... 72 Stanice SNB ...... 75 Sídla stanice v průběhu doby ...... 77 Zánik...... 77 Pomocná stráž VB ...... 78 Záložna v Opatově ...... 79 Přeměna na český záložní spolek ...... 79 Činovnické sbory ...... 82 Náplň práce ...... 85 Další vývoj organizace až do jejího zániku ...... 86 Zánik...... 87 II. Průmysl a obchod ...... 89 Textilní továrna v Opatově ...... 90 Pobočka Spojených bavlnářských závodů ...... 93 Součástí n. p. Vigona ...... 94 Brigády socialistické práce, zlepšovatelské hnutí a požárníci ...... 96 Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov ...... 97 Funkcionářské sbory ...... 98 Národní správa 1948 ...... 102 Členská základna a územní rozloha ...... 103 Fungování družstva ...... 105 Zánik...... 106 Jednota, spotřební a výrobní družstvo v Opatově ...... 108 Působení Jednoty Svitavy v Opatově po roce 1956 ...... 111 III. Spolky ...... 114 Spolky a spolkový život v Opatově ...... 115 Sbor dobrovolných hasičů ...... 115 Hasičský/požární sbor v továrně ...... 116 Myslivecký spolek ...... 117 Tělocvičná jednota Sokol ...... 118

2

Divadelní spolek Slovan ...... 120 Jednotný klub ROH Družba ...... 120 Osvětová beseda (dále jen OB) ...... 122 Svazarm...... 122 Další spolky a organizace ...... 123 Závěr ...... 124 Seznam použitých pramenů a literatury ...... 126 Resumé ...... 130 Seznam zkratek ...... 131 Příloha I ...... 133 Vývoj obyvatelstva ...... 134 Počet domů ...... 135 Příloha II ...... 136 Obrazová příloha ...... 137

3

Úvod

Rybníkářský okres Litomyšl ve východních Čechách byl po celá staletí místem prolínání české i německé kultury a jazyka, jelikož do jeho východní části zasahoval výběžek německého jazykového ostrova Hřebečsko (Schönhengstgau). Jednou ze třinácti německých obcí (a největší z nich) v okresu byl rovněž městys Opatov, obklopený rozsáhlými pozemky s lesy, poli a rybníky. Opatov vznikl v rámci kolonizace litomyšlských premonstrátů někdy ve 13. století a díky poblíž zakládaným rybníkům a kostelu sv. Antonína, který byl sídlem farnosti, se stal důležitou součástí panství i pozdějšího velkostatku. Místní rychta byla od začátku 18. století obsazena rodem Peschků, zdejší rodiny měly široké vazby na okolní vesnice a tamní rody. Starosta Franz Peschka, nejvýznamnější opatovská osobnost přelomu 19. a 20. století, se stal říšským poslancem a nakonec také německým ministrem-krajanem.1 Dějiny Opatova lze rozdělit na dva velké celky – do roku 1945 a po něm. Konec 2. sv. války znamenal obrovský předěl v jeho vývoji, odsunem původního a příchodem nového obyvatelstva se začínalo prakticky „od nuly“. Noví lidé přicházeli do neznáma, podmínky v pohraničí byly drsnější, než někteří dokázali zvládnout, a tak část z nich opět odešla. Kraj nebyl bohatý a půda nijak zvlášť úrodná, tudíž zemědělci museli každoročně bojovat o svou úrodu s přírodou a rozmary počasí, což úspěšně dokázali pouze ti skutečně schopní. Do nově vznikající komunity lidí, kteří se většinou navzájem ani neznali, začaly ještě ke všem místním potížím zasahovat politické třenice v Československu, převrat v únoru 1948 a další události, které zdejší obyvatele více či méně ovlivnily. Rok 1989, respektive 1990, pak znamenal konec první éry v nových dějinách „obce s novou tváří“, jak by se český Opatov dal nazvat. Jaká tato éra byla? Co přinesla místním lidem a jak ovlivnila jejich běžný život? Jak vnímali zdejší obyvatelé významné okamžiky ve vývoji našeho státu? Odpovědi na tyto a další otázky se pokouším najít na následujících stranách své diplomové práce (dále jen DP). V dané oblasti nevznikla kromě mé předchozí bakalářské DP, zaměřené na léta 1945–1949, žádná odborná literatura, tudíž zde předkládám druhou analýzu problematiky

1 PESCHKA, Max – GEISLER, Alfred: Heimatbuch der Marktgemeinde Abtsdorf. Zwittau 1925, s. 48. V kronice obce po roce 1945 byla jeho pozice chybně přeložena jako ministr orby (Obecní úřad Opatov, Kronika obce Opatov I, s. 9). 4 obecních dějin, která je však oproti svému předchůdci podstatně detailnější a zahrnuje výrazně delší období. Velmi rád bych tak přispěl nejen k lepšímu poznání vývoje jedné z nejdůležitějších obcí okresu Litomyšl a později i Svitavy, ale tato práce rovněž slouží do určité míry jako analýza toho, jaký význam a efekt měly plošné dobové vlivy a události v rámci státu i světa ne ve městech s širokou intelektuální vrstvou, nýbrž ve z tohoto hlediska nevýznamné, malé zemědělské obci mezi prostými lidmi. Jedním z dalších významných motivů pro toto téma je přispět z pozice rodáka a zároveň odborníka ke zlepšení situace regionální historie ve východních Čechách, kde je stále obrovský a bohužel poměrně málo využívaný nezmapovaný prostor. S využitím rozsáhlého množství pramenů, doplněných díky absenci tematické literatury jen několika publikacemi, jsem se pokusil těchto cílů náležitě zhostit. Rozhodl jsem se rozdělit následující práci kromě analýzy literatury a pramenů do čtyř kapitol. První z nich zastává roli centra, kde jsou shrnuty prakticky všechny aspekty vývoje Opatova ze stránky politické, hospodářské, duchovní, kulturní a dalších. Ve většině případu jsou však záměrně popsány spíše obecněji, což dává prostor dalším třem kapitolám, které se věnují hluboké analýze institucí, průmyslu a obchodu a rovněž života spolkového, kulturního. Proč je tomu tak? Ačkoliv všechny popisované orgány, podniky, spolky atd. existovaly na jednom území, na jakési společné platformě obce, každý z nich byl do určité míry specifický, prošel si svým vlastním vývojem, který ovlivnila kritéria, jež nemusela mít vliv na další oblasti. Jak kupříkladu ovlivnila kolektivizace v zemědělství vývoj místní stanice Sboru národní bezpečnosti (dále jen SNB)? Velmi málo. Ovlivnily výměny konkrétních duchovních chod Místního národního výboru (dále jen MNV)? Stěží. Takových příkladů je samozřejmě možné vyjmenovat více. Dle mého názoru historik při psaní dějin nevytváří jednolitý obraz, naopak – dějiny jsou skládány jako mozaika různých vlivů, příčin a následků. Přílišnou generalizací jednotlivých sfér života v obci ve zmíněných třech kapitolách bychom docílili toho, že velká část mozaiky zůstane nevyplněna. Čtenář tak má možnost při zvolené organizaci textu nejen vytvořit si představu o celém obrazu dějin Opatova, může zároveň porozumět těmto „kamínkům“, jejich roli v mozaice i vazbám mezi nimi v takové míře, jak se je z pramenů podařilo extrahovat. Jako doplnění textové části slouží dvě přílohy na konci DP. První se zabývá statistikou vývoje obyvatelstva a domů ve zkoumané časové periodě a sestává z tabulek

5 a grafů. Druhá příloha je obrazová a v mnohých případech dokumentuje minulý a současný stav významných budov v obci. Čtenář si může povšimnout, že je v práci používána dvojí terminologie – „městys“ a „obec“. Označení „městys“ se obecně využívalo zhruba do začátku 50. let 20. století a po roce 1989 bylo možné požádat o jeho obnovení. Opatov skutečně i po roce 1945 městysem po formální stránce byl, a proto je značně zajímavé, že v naprosté většině pramenů i bezprostředně po válce, v letech 1945 a 1946, se slovo městys nepoužívá a zhruba kolem roku 1947 definitivně mizí. Proto jsem se rozhodl, že není třeba striktně dodržovat oficiální terminologii, a z toho důvodu se termín „obec“ někdy objevuje i v období existence Opatova ještě jako městyse. Na závěr této části bych rád poděkoval několika lidem. Především to je prof. PhDr. David Papajík, PhD., vedoucí této DP, který byl vždy ochoten přispět radou či doporučením a obětoval při konzultacích nad rozpracovaným textem značné množství svého času. Dále bych chtěl poděkovat Mgr. Stanislavu Konečnému z badatelny Státního okresního archivu v Litomyšli, který byl vždy ochoten poradit a pomoci i nad rámec svých povinností při řešení mnoha problémů, se kterými jsem se musel potýkat při archivním výzkumu, a samozřejmě i dalšímu personálu archivu, se kterým jsem za dlouhé měsíce bádání přišel do častého styku. Nesmím zapomenout na P. Jaroslava Horníka, SDB, administrátora farnosti v Opatově a Mgr. Jana Hubálka, jeho kaplana, kteří mi umožnili pátrat přímo v prostorách fary po veškerých nearchivovaných pramenech. Nakonec bych rád vyjádřil vděčnost pamětníkům, kteří mi věnovali svůj čas a podělili se o vzpomínky na uplynulou dobu, bez nich by text práce byl ochuzen o některé zajímavé postřehy a informace; jmenovitě to byli: P. Jaroslav Horník, SDB, Jaroslav Špinar, Jan Pospíšil, Karel Jánský, Pavel Vodstrčil, Libor Surý, Zdeněk Kopecký a Erwin Kössler.

6

Analýza literatury a pramenů k tématu

Již ve své bakalářské diplomové práci jsem se poměrně podrobně věnoval literatuře a pramenům k dějinám Opatova pro období let 1945–1949, zde tuto část stručně shrnuji a v několika případech doplňuji. Novější informační zdroje jsou podrobeny analýze zcela nové.2 Přesné odkazy na archivní fondy jsou zveřejněny v poznámkovém aparátu a seznamu na konci diplomové práce.

Literatura Kromě mé bakalářské DP nenalezneme jakoukoliv odbornou publikaci k dějinám obce po roce 1945. Jediná kniha, která se soustředí výhradně na obec, jsou „paměti“, nebo spíše amatérská historie obce, sepsaná v 70. letech 20. století v Německu místním rodákem, Karlem Mittnerem.3 Ten se v knize sám označuje za Hamburčana od roku 1938, tudíž odsun obyvatel v letech 1945–1946 je zpracován podle výpovědí pamětníků. Kniha i přes mnohdy tendenční nacionalismus má svůj význam, obzvláště její místopisné údaje a některé další části, pro dějiny po roce 1945 je však téměř nepoužitelná. Z publikací se širším zaměřením, které odpovídají zkoumaným tématem vymezenému období, jmenujme studii Vladimíra Velešíka st. Osidlování Svitavska v letech 1945–1947, která se však obce dotýká jen okrajově, dále pak Emporové kostely s podélnou kompozicí a jejich příklady na okrese Svitavy Petra Kovaříka, kde se velmi stručně píše o místním kostelu sv. Antonína, nebo publikaci o podnikání na Svitavsku, Litomyšlsku, Poličsku, Moravskotřebovsku a Jevíčsku Vladimíra Velešíka st. a Radoslava Fikejze, která však nalézá díky šíři zkoumané oblasti opět jen okrajové využití.4 Vlastivědná publikace

2 Pro detailní informace o literatuře a pramenech k dějinám Opatova 1945–1949 a sondu do informačních zdrojů před rokem 1945 odkazuji na rozbor literatury a pramenů v mé bakalářské diplomové práci (SURÝ, Jan: Obnova a osidlování obce Opatov po druhé světové válce do roku 1949. Univerzita Palackého v Olomouci 2012, s. 6–16 (nevydaná diplomová práce). 3 MITTNER, Karl: Damals in Abtsdorf: Heimatchronik der Marktgemeinde Abtsdorf. [Vlastním nákladem] Hamburg 1970. Blíže viz SURÝ, J.: c. d., s. 6–7. 4 VELEŠÍK, Vladimír: Osidlování Svitavska v letech 1945–1947. In: Pomezí Čech a Moravy, č. 4, 2000, s. 199– 268; KOVAŘÍK, Petr: Emporové kostely s podélnou dispozicí a jejich příklady na okrese Svitavy. In: Pomezí Čech a Moravy, č. 4, 2000, s. 23–53; FIKEJZ, Radoslav – VELEŠÍK, Vladimír: Historie a současnost podnikání na Svitavsku, Litomyšlsku, Poličsku, Moravskotřebovsku a Jevíčsku. Žehušice 2003. 7 s názvem Moravskotřebovsko; Svitavsko o geologii, historii a dalších aspektech regionu byla díky své značné obecnosti a absenci relevantních dat v této DP nepoužita.5 K problematice odsunu Němců ze Svitavska v prvních letech po skončení 2. světové války se vztahuje kniha Milana Skřivánka, která stručně reflektuje také existenci sběrného tábora v Opatově, tudíž pro nás patří mezi relevantní tituly.6 Z hlediska obecné místopisné literatury je k tématu využitelný okrajově Antonín Profous, z novějších publikací lze Opatov samozřejmě nalézt také v různých lexikonech.7 Všechny zmínky o obci v literatuře podobného typu jsou velmi stručné, jak by se dalo čekat. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 zahrnuje informace o vývoji obyvatelstva a počtu domů, Historický lexikon městysů a měst potom zahrnuje širší spektrum dat ohledně územně správního vývoje, národnostního složení, počtu obyvatel apod.8 Kromě výše zmíněných více či méně detailně zaměřených knih byly z vytvoření této DP použity zcela obecné publikace, které se věnují historickým jevům na širším území, například odsunu z Československa, únorovým událostem roku 1948 apod. Jelikož jde o známé tituly, jejich rozbor zde je vynechán, pro přesné názvy odkazuji na poznámkový aparát a seznam literatury a pramenů. Na závěr pojednání o literatuře bych se rád zmínil o existujících diplomových pracích, které však pro můj výzkum nepřinesly prakticky nic nového. Pavlína Zrůstová se ve své magisterské diplomové práci na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně zabývala sociálně-ekonomickými důsledky odsunu Němců ze Svitavska.9 Přínos její DP pro mé téma jsou mapy, tabulky a statistiky k regionu, historická část nepřináší nic užitečného. Jsou zde i další diplomové práce, které se Opatova dotýkají, všechny ovšem jen tím způsobem, že jednou či dvakrát v celém textu uvedou název obce v rámci výčtu různých příkladů. Naprosté minimum z nich souhlasí s časovým vymezením mé práce, tudíž až na jeden případ, kde krátce cituji z práce o textilním průmyslu na Svitavsku, žádná další nebyla využita.

5 Moravskotřebovsko; Svitavsko. [Red. Vladimír Nekuda] Brno; Svitavy; Moravská Třebová 2002. 6 SKŘIVÁNEK, Milan: Odsun Němců ze Svitavska 1945–1947. Hradec Králové 1995. 7 PROFOUS, Antonín: Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. Sv. 3, M–Ř. Praha 1951, s. 278. 8 Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Praha 2006, s. 536–537; MLEZIVA, Štěpán – KUČA, Karel: Historický lexikon městysů a měst. Praha 2006, s. 523–524. 9 ZRŮSTOVÁ, Pavlína: Sociálně-ekonomické důsledky odsunu Němců na území Svitavska. Brno 2012 (nepublikovaná diplomová práce). 8

Nearchivní prameny Pramenná základna pro dějiny obce je místy značně problematická kvůli torzovitosti, popřípadě v některých oblastech i úplné absenci relevantních zdrojů. Proto jsme nuceni nahrazovat chybějící informace z jiných míst, například z kroniky obce, ale ani to vždy není na 100 % proveditelné. Kromě kroniky obce hrají další nearchivní prameny doplňkovou roli, materiály farní provenience jsou téměř nevyužitelné.

Kronika obce Opatov Z nearchivních pramenů se zaměřme nejdříve na kroniku obce.10 Po roce 1945 založená česká kronika obce se skládá celkem ze dvou svazků, první čítá 187 číslovaných stran a druhý 166, pokud vezmeme v potaz pouze část do konce roku 1989 (nebo 177 do konce roku 1990). Oba svazky jsou knihy formátu A3, všechny záznamy jsou ručně psané, oba díly obsahují rovněž tabulky a kresby (náčrtky). Každý díl má vlastní číslování stránek, nenavazují na sebe. Druhý svazek slouží svému účelu dodnes. Od roku 1945 až do současnosti vedli kroniku celkem tři kronikáři – Oldřich Maleček, Antonín Zvára a Václav Pár. První kronikář začal se psaním zřejmě v letech 1949–1950, dějiny od roku 1945 jsou psány retrospektivně. Antonín Zvára byl ustanoven kronikářek obce 28. 1. 1958, jeho prvním vstupem je pamětní zápis o jeho osobě.11 Václav Pár převzal vedení kroniky 1. 1. 1971.12 Text kroniky je silně soustředěn na zemědělství a místní textilní továrnu, analýzy zemědělské situace JZD v okresu Svitavy jsou připojovány ještě dlouho po zániku JZD v Opatově. Kromě hospodářských analýz, plnění plánu pětiletek atd. jsou součástí kroniky i značně důležité informace o vývoji života v obci – založení a fungování kulturních spolků a organizací, zápisy z voleb do MNV a JZD, zprávy o vývoji počtu obyvatelstva a jeho mobilitě, významné události v regionu etc. Chronologické zápisy jsou na více místech proloženy retrospektivními poznámkami a referáty, což působí místy chaoticky. I přes ideologický podtext velkého množství záznamů představuje kronika obce významný informační pramen.

10 Obecní úřad Opatov, Kronika obce Opatov (dále jen Kronika), sv. I a II. 11 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli (dále jen SOkA Svitavy), MNV Opatov, inv. č. 19, kn. 19, nestránkováno, 28. ledna 1958; Kronika I, s. 45. 12 Kronika II, nečíslovaná úvodní strana. 9

Farní kronika Kronika římskokatolického farního úřadu je bohužel pro zvolené období prakticky nepoužitelná.13 Administrátoři farnosti až na několik nevýznamných vpisků a opisů z literatury ke starší historii kostela, farní budovy atd. na její vedení zřejmě rezignovali, takže detaily k vývoji církevního života v obci je nutné hledat jinde.

Farní úřad v Opatově Malá část pramenů církevní provenience je uložena stále v budově fary v Opatově, o jejich charakteru je blíže psáno v příslušné kapitole o farním úřadu. Díky jejich specifickému charakteru je jejich výpovědní hodnota pro mé potřeby velmi malá.

Orální historie Mimo literaturu, archivní a nearchivní prameny byla využita rovněž metoda orální historie, jelikož zkoumané období má stále žijící pamětníky. Kromě dvou rozhovorů, využitých již pro bakalářskou práci, jsem navštívil ještě pět dalších osob v obci (a jednoho člověka z vesnice sousední), a to P. Jaroslava Horníka, Pavla Vodstrčila, Jaroslava Špinara, Libora Surého, Karla Jánského a Erwina Kösslera.14

Archivní prameny Pro napsání předkládané DP bylo nutné projít stovky kartonů a složek v různých archivech, z celkově velmi rozsáhlého množství archivních pramenů byla však použita jen část, která se ukázala jako užitečná. Byly shromážděny zdroje z celkem čtyř, respektive pěti archivů – Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli, Státního oblastního archivu v Zámrsku (dále jen SObA Zámrsk), Moravského zemského archivu v Brně (dále jen MZA Brno), Archivu bezpečnostních složek v Brně (dále jen ABS Brno) a konzistoriální spisovny Biskupství královéhradeckého.

13 Memorabilienbuch der Pfarre Abtsdorf. I v dalších citacích bude užit originální název. 14 Rozhovory byly provedeny s přihlédnutím k postupům a zásadám, stanoveným v publikaci Miroslava Vaňka a Pavla Mückeho (VANĚK, Miroslav – MÜCKE, Pavel: Třetí strana trojúhelníku: teorie a praxe orální historie. Praha 2011). 10

SOkA Svitavy Z okresního archivu jsem využil dohromady devět fondů a jednu kroniku. Archiv obce Opatov obsahuje jedinou, navíc velmi okrajově využitelnou knihu domovských protokolů, kde do požadovaného období navíc patří pouze půl jedné strany. Zbytek fondu zde nemá upotřebení vůbec žádné. Fond MNV Opatov je podstatně širší a hodnotnější. Jak by se dalo tušit, archiválie zde začínají rokem 1945 a končí 1990. Obsahuje celkem 45 knih zasedacích protokolů představenstva, dozorčí rady a komisí o několika tisících stranách, využití nalezlo 35 z nich.15 Protokoly v 50. letech jsou silně koncentrovány na problematiku Jednotného zemědělského družstva (dále jen JZD), v 60. letech a dále se soustředí na výstavbu obce, hospodářskou situaci, provoz komisí apod. Větší část projednávaných záležitostí se ukázala zde více či méně nepodstatnou. Kartonů bylo využito 11 z celkového počtu 12 kusů. Žádný z nich nemá jednotný obsah, agenda je vždy smíšená. Zahrnují volební agendu, vnitřních řády MNV, vyhlášky, usnesení ze schůzí, záznamy hlášení rozhlasu (kart. 1), bezpečnostní situaci v obci, zprávy z revize MNV, přestupkovou a trestní agendu (kart. 2–4), věnují se evidenci obyvatelstva, nabývání státního občanství, konfiskacím německého majetku (kart. 4), přídělům usedlostí, rozpočtové situaci a finančnímu hospodaření MNV (kart. 5), platbám daní (kart. 6–7), územnímu plánování a výstavbě v obci (kart. 7), situaci místního hospodářství, zemědělství a dopravy (kart. 8), evidenci půdy a jejím úpravám (kart. 10–12), lesnímu hospodářství, životnímu prostředí, zdravotní a sociální péči, školství (kart. 12). Užitečnost obsahu kartonů je proměnlivá v závislosti na právě zkoumaném tématu. JZD Opatov díky své krátké existenci představuje menší a ne tak dobře zužitkovatelný fond. Osm knih protokolů ze zasedání funkcionářských sborů družstva doplňují v této práci čtyři kartony. Kart. 1–3 se věnují samotnému založení družstva, uznání nadřízenými orgány a nabývání majetku, kart. 3 je doplněn ještě zápisy o prověrkách JZD. Posledním kartonem je kart. číslo 7, který rozebírá kromě stížností družstevníků ještě hospodaření a účetnictví JZD. Vzhledem k velké koncentraci knih i kartonů na specificky zemědělskou problematiku je hledání informací, relevantních pro účely této DP, značně obtížné.

15 Nejsou započítány účetní knihy a protokoly ze schůze Výboru žen. Knihy jsou formátu A 4 a naprostá většina je zcela nebo alespoň z naprosté většiny nestránkována. 11

Fond záložního spolku sestává ze čtyř archivních jednotek, je zachován pouze torzovitě. První z nich je složka s volně loženými dokumenty, která obsahuje rozličnou agendu jako zápisy z valné hromady, stanovy nebo opisy velmi důležitých dokumentů nadřízených orgánů k založení, existenci a reformám záložny. Další tři jsou knihy se seznamem funkcionářů (kn. 892), protokoly ze zasedání dozorčí rady (kn. 893), představenstva (kn. 894) a seznamem členských podílů (kn. 895). Mlékařské a hospodářské družstvo je naprosto torzovitý fond o velikosti jednoho kartonu, který se skládá především ze seznamu členů a protokolů ze zasedání valné hromady, představenstva a dozorčí rady. Seznam i protokoly existují ve formě knih formátu A4, každý funkcionářský sbor včetně valné hromady má svou vlastní. Kromě toho se zde nachází zlomky účetnictví. Fond Sběrné středisko Opatov se ukázal jako nepoužitelný, jelikož obsahuje pouze dva kartony s kartotéčními lístky lidí prošlých místním táborem v roce 1946. Lístky mnohdy nejsou ani zcela vyplněny, totožné a podstatně přehlednější informace lze získat z fondu Okresního národního výboru (dále jen ONV) v Litomyšli. Absence jakýchkoliv fondů k historii místních škol po roce 1945 je velkým zklamáním a zároveň komplikací, jelikož jsme odkázáni pouze na doplňkové informace z jiných zdrojů, a tudíž nelze vytvořit nic víc než stručný a heslovitý přehled jejich vývoje. Nadřízené orgány jsou v této DP zastoupeny fondy ONV Litomyšl a ONV Svitavy spolu s Okresní prokuraturou Svitavy. ONV Litomyšl je fond využitelný pouze zčásti, vzhledem k úpravě územní rozlohy okresů na začátku roku 1949; relevantní část se týká let 1945–1948. I přes toto časové omezení není množství použitelných pramenů malé, jedná se o jednu knihu a 34 kartonů, v řadě případů ale v inventáři jednotně uplatňované označení „karton“ neodpovídá realitě, jelikož se jedná o složky. Jejich obsah se dotýká z velké části agendy evidence německých obyvatel, odsunu a osídlování pohraničních oblastí (kart. 13/3, 14/10, 17, 19/2, 25/7, 90, 255); evidence, věznění a potrestání kolaborantů a členů NSDAP, SD atd. (kart. 11/8, 14/3, 14/8, 14/10, 14/11, 16/1, 16/2); udělování občanství (kart. 6/7); konfiskací nepřátelského majetku a jeho opětovného rozdělování (kart. 14/3, 28/2, 28/5, 61/2, 98/2); hospodářských analýz okresu (kart. 6/3); trestních záležitostí (kart. 6/6, 19/2, 19/6, 24/4, 25/4), spolkové a družstevní činnosti (kart. 62), rolnických a jiných komisí (kart. 28/1); pozdějších otázek živností a podniků již plně v českých rukách (kart. 59/9, 290, 378); rozličných záležitostí obcí (kart. 64/4); škol

12

(kart. 98/2, 216/3), církví (kart. 239/2, 241/4), voleb (kart. 380/12). Využití nalezla většinou jen menší část obsahu jednotlivých kartonů a složek, v mnoha případech se ukázaly celé jako jako neužitečné.16 Fond ONV Svitavy pokrývá většinu zkoumaného období a navíc zahrnuje útržky agendy ONV Litomyšl, která sem byla v určitých případech předána, tudíž jej lze označit za významnější oproti předchozímu. Vnitřně se člení na dva oddíly, značené římskými číslicemi I a II, hranicí mezi oběma je rok 1960. Každý oddíl má vlastní inventář. Platí pro ně totéž, co bylo uváděno u fondu ONV Litomyšl, souhrnné označení „karton“ se používá i pro složky. Z prvního oddílu našlo využití 36 kartonů a složek, z druhého 23. Jejich obsah se věnuje velmi široké problematice od záznamů z některých zasedání MNV v okrese; zápisů komisí různého charakteru; prověrek MNV, ONV i JZD; záležitostí podniků; prověrek usnesení okresních orgánů (ONV, OV KSČ atd.) přes hospodářské rozbory oblasti; zdravotnictví, stavební rozvoj, poskytování služeb až například po vodohospodářství, analýzy dopravního rozvoje nebo prověrky kulturních organizací, spolků atd. Opět platí, že v naprosté většině případů byly z kartonů i složek využity jen jejich části, velmi zřídka se vyskytl nějaký využitelný jako celek. Oddíl I se díky časovému vymezení více koncentruje na rozvojové záležitosti, osídlování, výstavbu obcí, zřizování JZD, zemědělských komisí, vznik kulturních spolků atd. Celkově je zaměřen více na konkrétní obce a situaci v nich. Oddíl II je oproti tomu obecnější a jeho uspořádání je k badateli, který pátrá po dějinách jedné konkrétní obce, méně přívětivé, ačkoliv ani první díl fondu vůbec nelze označit za ideální. Jejich obsah je poměrně vyvážený, pokud jde o šíři jednotlivých témat, samozřejmě je však kladen značný důraz na zemědělství a průmysl. Překvapivě málo informací oba díly fondu poskytují o církevních otázkách a konkrétních školách v okrese. V případě jedné i druhé části fondu bylo obecně třeba sbírat střípky informací z desítek míst a skládat je dohromady kus po kuse. Okrajově našel využití rovněž fond Okresní prokuratury Svitavy, který je však ze 75 % nezpracován. Tvoří jej kartony se spisy jednotlivých případů, do nichž jsou vloženy další dokumenty včetně rozsudků v těchto kauzách. Pro orientaci ve fondu je stěžejní číslo kartonu, přesný rok a číslo spisu. Opatova se dotýká celkem pět kartonů. Fond má svou

16 Nevyužité kartony samozřejmě nejsou výše uváděny. 13 roli při zkoumání kriminálních přečinů, v tomto případě se do nich počítá i neplnění zemědělských dodávek, označované jako „ohrožování jednotného hospodářského plánu“.17 Kronika města Litomyšle byla užita pro další pohled na odsun Němců z obce Opatov a komparaci známých údajů z jiných pramenů. Její role v této DP nepřesahuje problematiku odsunu. Posledním fondem jsou Sčítací operáty z obcí okresu Svitavy 1980. Čtyři fascikly obsahují (každý) několik set sčítacích operátů z obce, operáty jsou vloženy do tvrdých desek bez hřbetu s bočním vázáním. Vzhledem k problematickému a náročnému získávání zde nepříliš významných dat z tohoto pramene je smysl fondu spíše ilustrační. Z časových důvodů nedošlo k vytěžení fondů: Česká státní spořitelna – okresní pobočka Svitavy (1953–1991), Spotřební družstvo Jednota Svitavy (1898–2000), KSČ – okresní výbor Svitavy (1945–1991) a Národní fronta – okresní výbor Svitavy (1948–1990). Z fondu pobočky státní spořitelny se ukazují pro další výzkum nosné především revizní zprávy, další materiály mají spíše druhotný význam. Družstvo Jednoty ve Svitavách je kompletně nezpracovaný fond, kde jsou shromážděny prameny pěti spotřebních družstev v okrese, jejich předchůdců a poboček. Vzhledem k tak širokému spektru materiálů a rozsahu pouze 4,2 bm nelze doufat ve velkou výpovědní hodnotu fondu. Okresní výbor KSČ ve Svitavách je značně obsáhlý a plně zpracovaný fond, jehož majoritním obsahem jsou zápisy ze zasedání ústředního výboru, ovšem prostor je věnován i vesnickým organizacím. Rozsahově má 111,84 bm. Tento fond by mohl poskytnout některé zajímavé informace k proměnám vesnické organizace KSČ v Opatově. Naposledy okresní výbor Národní fronty je menší, kompletně nezpracovaný archivní fond o rozsahu 6,48 bm, což mimo jiné naznačuje jeho torzovité dochování. Obsahuje především zápisy ze schůzí okresního výboru. Vzhledem k široké územní působnosti a nepříliš velkému rozsahu jsou šance na nalezení relevantních materiálů pro dějiny Opatova spíše malé.18

17 Například SOkA Svitavy, Okresní prokuratura Svitavy, kart. 1, 1949, č. sp. 74. 18 Informace o fondech v tomto odstavci čerpány z: http://aplikace.mvcr.cz/archivni-fondy-cr/default.aspx [cit. 31. března 2014] a z konzultace s Mgr. Stanislavem Konečným z badatelny SOkA Svitavy. 14

SObA Zámrsk Využité fondy se dělí na dvě tematické skupiny – soudní a tovární, přesněji jde o Krajský soud Chrudim; Wilibald Rücker továrna na bavlněné zboží, Opatov 1902–1948; Utex, bavlnářské závody, n. p. Ústí nad Orlicí a Vigona, s. p. Svitavy. Z Krajského soudu Chrudim jsem použil dva firemní spisy, každý uložený v jiném kartonu, a čtyři knihy z obchodního rejstříku. U firemních spisů se většina jejich obsahu týká agendy před rokem 1945, pouze malá část pojednává o národní správě. Další tři fondy se zabývají místní textilní továrnou v Opatově. První jmenovaný sestává pouze z jednoho kartonu a 17 velkoformátových plánů. V kartonu se nalézají archiválie z národní správy podniku spolu s torzem účetnictví, seznamem zaměstnanců apod. Karton nezasahuje před rok 1945, plány nenašly využití. Fond textilní společnosti Utex je velmi skoupý na relevantní informace k místnímu závodu, podařilo se nalézt pouze dva kartony se spisy ohledně převzetí továrny společností, znárodňovací agendou, výpisy z obchodního rejstříku, územní dokumentací, hlášením plnění hospodářského plánu atd. Celkově jde spíše o kusé informace. Po bavlnářských závodech Utex přešla továrna do rukou společnosti Vigona, v jejím fondu jsem čerpal pouze ze tří kartonů, které navíc nebyly kvalitním zdrojem informací. Značnou část tvoří dokumentace k převodům parcel, delimitaci a opět národní správě. Fond se vzhledem k tématu projevil jako překvapivě málo hodnotný. Vzhledem k nedostatku času byl v tomto archivu neprověřen fond Státní statek Svitavy (1949–1995). Fond obsahuje také materiály svých předchůdců. Je kompletně nezpracován, jeho rozměr je 25,4 bm. Orientace v tomto fondu by díky charakteru a rozsahu správní působnosti původní instituce mohla být značně složitá. Dalším vynechaným fondem je Krajský soud Hradec Králové, který je zpracován pouze do roku 1945, nezpracovaná část představuje 386,49 bm a dle informací obsluhy badatelny není přístupná ani s povolením ředitele archivu, jelikož dosud nebyla vybalena z krabic a balíků, ve kterých byla doručena z úřadu Krajského soudu.19 To znamená, že od roku 1960 jsme ponecháni zcela bez firemních spisů i rejstříkových knih.

19 http://aplikace.mvcr.cz/archivni-fondy-cr/default.aspx [cit. 31. března 2014]. 15

MZA Brno Z tohoto archivu jsem využil pouze jeden fond, a to Krajský obchodní soud Brno, který obsahuje i materiály z fondů, jimž podléhala krajská obchodní agenda před ním. Vzhledem k tomu, že rejstříkové knihy stále nejsou přístupny badatelům, se jako nosné ukázaly pouze dva firemní spisy, jeden k záložně a druhý k místnímu družstvu Jednota. Druhý jmenovaný je podstatně cennější než první, jelikož je jediným nalezeným zdrojem informací k tématu.

ABS Brno Zde směřoval můj výzkum k archiváliím místní stanice SNB. Pamětní kniha formátu A4, která končí v roce 1947, reflektuje významné události v obvodu stanice (např. odsun Němců), ale také v rámci okresu i republiky. Dvě služební knihy pro období 1945–1949 (formát A3) lze využít k výzkumu kriminality a samotného každodenního provozu stanice. Tato práce se však na obecnou kriminalitu v obci nesoustředí, ačkoliv ji okrajově reflektuje. Všechny tři knihy jsou nestránkovány, v případě služebních bude citováno ne číslo strany, ale číslo zápisu lomené rokem.20 I přesto, že se fond skládá pouze z výše uvedených jednotek, jsou však materiály stanice poměrně kvalitním a hodnotným zdrojem. V odkazech na prameny je používáno také umístění badatelny, kde byly archiválie zkoumány a kde jsou zároveň primárně uloženy, pro přehlednost je název Brno- Kanice zkrácen pouze na Brno.

Biskupství královéhradecké – konzistoriální spisovna Vzhledem k velkému nedostatku archiválií, zaměřených na církevní otázku, bylo nutné podniknout výzkum i zde, výsledek však nebyl příliš uspokojivý. Část nalezených pramenů se ukázala jako nevyužitelná, zbytek byl maximálně vytěžen, i přesto však pokrývá zkoumanou problematiku nedostatečně a s velkými časovými mezerami. Materiály se zde nacházejí ve formátu spisů, řazených dle jednacích čísel. „Spisy“ mají podobu svisle v půli přeložených papírů formátu A4, do nichž jsou někdy vloženy další materiály, často jde ale jen o jediný přeložený list bez dalšího vnitřního obsahu. Rukou psané texty jsou mnohdy špatně čitelné, není jich ale mnoho.

20 Čísla zápisů do knihy na sebe v průběhu let nenavazují, každý rok začíná od jedničky. 16

Významné aspekty v dějinách obce

Odsun Němců 1945–194621 Téma odsunu sudetských Němců je i v dnešní době značně kontroverzní a mnohokrát skloňované. Jeho efekt a následky v prvních poválečných letech byly velmi citelným zásahem do života mnoha lidí i obcí jako takových. Pokud obec byla většinově německá, tak jako například Opatov, jednalo se o skutečný šok; s odchodem téměř 100 % původní populace včetně rodin, pobývajících zde prokazatelně celá staletí, došlo k vykořenění veškeré místní kultury a zažitých tradic – určitých místních zvyků, nářečí, názvosloví lokalit, legend k místům atd.

„Osvobození“ V Opatově došlo v květnu 1945 ze strachu z blížící se Rudé armády k prchání a ukrývání obyvatel po lesích i dalších místech; Rusové se až na ojedinělé výjimky údajně chovali k obyvatelstvu slušně, ale o tom lze upřímně pochybovat.22 S násilnostmi bylo pevně spojeno i rabování domů, mnohdy prázdných poté, co lidé utekli. Kronikář píše, že první dohled vykonávali v obci bývalí zajatci, Poláci a Ukrajinci, kteří zakrátko vyrabovali domy a ujeli.23 O Polácích je psáno i u Mittnera, ale ten vůbec nezmiňuje, že by dotyční něco kradli, ze všeho zlého jsou zde obviněni jen Rusové a později Češi.24 I podle pana Pospíšila, jednoho z dotazovaných pamětníků, projížděli vesnicí rabující Rudoarmějci.

Odsun a situace 1945 Problém německých obyvatel v pohraničí státu byl tématem jednání na nejvyšších úrovních politiky již během 2. světové války a jeho řešení spočívalo v odsunu většiny z nich a ponechání pouze menšího počtu spolehlivých lidí.25 O přípravách na první, neorganizovaný a značně spontánní odsun v okrese Litomyšl píše kronika Litomyšle, podle

21 Tato problematika je poměrně důkladně analyzována již v mé bakalářské DP (SURÝ, J.: c. d., s. 23–31). 22 Kronika I, s. 21. Jiné zdroje píší o násilí a znásilňování (viz MITTNER, K.: c. d., s. 258-259). 23 Kronika I, s. 21. 24 MITTNER, K.: c. d., s. 258-259. 25 O těchto plánech blíže ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš (ed.): Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951. 1. díl. Středokluky 2010, s. 202–217. 17 které se litomyšlský notář Václav Novotný pustil do sestavování seznamu obyvatelstva v německých obcích, které bylo následně rozděleno na dvě skupiny – jednu k okamžitému odsunu a druhou, která mohla dočasně zůstat.26 Odsunová centra pro okres Litomyšl byla tři, kromě Opatova odešly transporty ještě z Litomyšle a Květné.27 Pro Opatov se bohužel seznam, sestavovaný notářem Novotným, nedochoval. Transporty byly nepromyšlené, nepřipravené, vyháněným obyvatelům nebyl dán žádný čas na přípravu; v otevřených dobytčích vagonech byly při dlouhé cestě zoufalé hygienické podmínky a nebylo zajištěno ani základní jídlo a pití. Jejich usedlosti zůstaly prázdné s hladovým dobytkem, který mnohdy neměl kdo nakrmit. ONV Litomyšl za toto sklidil tvrdou kritiku ze sousedních Svitav, paradoxně ale ne pro zacházení s lidmi, ale pro nedomyšlené hospodářské následky a možné komplikace při lákání českých osídlenců do zanedbaných vesnic.28 Došlo k několika sebevraždám, například se zabil Max Wilder, poslední starosta, a jeho rodina.29 „Před odsunem zastřelil ženu, syna a pak sebe poslední majitel bývalé německé rychty Peška. Ještě několik Němců spáchalo sebevraždu.“30 Takto smutně skončilo více než dvousetleté „panování“ rodu Peschků v Opatově. Záznamy o sebevraždách byly nalezeny pouze v kronice obce, na žádném jiném místě. Odsun z opatovského sběrného střediska se uskutečnil 29. června 1945, kdy byli němečtí obyvatelé Opatova nejdříve během velmi krátké doby shromážděni včetně žen, starců a dětí v prostorách továrny bez jídla a pití, a následně byla část z nich vybrána pro odsun a naložena do železničních vagonů spolu se shromážděnými lidmi z okolních vesnic, zbytek se mohl vrátit prozatím domů.31 Opatov byl v této době obklíčen větším množstvím členů SNB a také vojáků RA, kteří se v této době schválně v okolí městyse utábořili.32 Vlak směřoval přes Prahu a Ústí nad Labem do sovětské zóny, do Saska. Tam cesta nekončila, vyhnanci křižovali po Německu ještě blíže neurčenou dobu, jelikož jejich přijetí nebylo nikde dohodnuto.33 29. června mělo být odsunuto 3 000 lidí.34 Podle

26 Mezifondový soubor kronik – Kronika města Litomyšle. KR 28, s. 350–352. 27 SKŘIVÁNEK, M.: c. d., s. 44. 28 Tamtéž, s. 45. 29 MITTNER, K.: c. d., s. 22. Sebevražda Wildera a rodiny s odsunem v červnu přímo nesouvisela. 30 Kronika I, s. 25-26. Myšlen je neorganizovaný odsun. 31 Kronika I, s. 25. 32 Tamtéž; ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1231, nestránkováno, 29. června 1945. 33 MITTNER, K.: c. d., s. 259. 34 ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1231, nestránkováno, 29. června 1945. 18 různých seznamů obyvatel ve fondu ONV Litomyšl se zdá, že v tomto odsunu opustilo stát zhruba 1000 obyvatel Opatova, možná o něco méně, konkrétní údaje chybí.35 Podle vzpomínek pamětníků se situace poté částečně uklidnila. Do Opatova přicházeli noví čeští osídlenci, kteří žili společně v domech s jejich původními německými majiteli, kteří fungovali jako pomocníci v hospodářství, tedy prakticky sluhové na svém bývalém majetku, který byl pod národní správou nových vlastníků. Pro Němce platila některá obecná opatření, jako zákaz opouštění obce nebo nošení bílé pásky na rukávu. Chování národních správců vůči Němcům bylo často špatné. Pamětníci potvrdili, že se mezi opatovskými občany vyskytli partyzáni „za pět minut dvanáct“. Takzvané „Rudé gardy“, složené z Čechů, se bavily tím, že se opíjely, napadaly a olupovaly Němce i přímo v jejich domech. Klasickým cílem byly ženy a staří lidé, dle spisů velitelství SNB Opatov část z nich problémy vůbec nehlásila, protože nevěřila v jakoukoliv šanci na spravedlnost.36 Opatovští občané se za bílého dne vloupávali do německých obydlí, která ještě neměla národní správce (někdy i když měla) a kradli přímo před očima Němců. Zaznamenáno je několik ublížení na těle a pokusů o znásilnění. Samotní Němci byli zatýkání pro prohřešky různého charakteru, kromě členství v armádě a politických stranách to bylo například nebezpečné vyhrožování, šíření letáků nebo krádeže.37

Řádné odsuny

Řádné, tzv. organizované transporty, se svým zajištěním výrazně lišily od „divokého“ odsunu. Bylo postaráno vždy alespoň o základní vybavení odsunovaných a kontrolován i jejich zdravotní stav. Přijetí transportů na druhé straně hranic bylo také úředně zajištěno. Sběrný tábor v Opatově, určený pro soustředění německé populace i z dalších okolních německých obcí, byl dobudován koncem ledna roku 1946; měly být využity dřevěné stavby u železničního nádraží, kde byli za války ubytováni tovární dělníci, kromě toho se dochovaly doklady o stavbě jedné nové dřevěné budovy pro tento účel.38

35 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 195, kart. 14/10. 36 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 220, kart. 19/6. 37 Například ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1232, 12/1946. Zde pět lidí z Opatova zatčeno pro šíření nepravdivých letáků. 38 Tamtéž. 19

Nadřízeným střediskem pro tábor v Opatově bylo Ústí nad Orlicí, kam většina transportů směřovala.39 Ze střediska v Ústí nad Orlicí odešlo pět transportů do americké a čtyři do sovětské zóny.40 Každá etapa odsunu představovala jednu vlakovou soupravu o 40 vagonech pro celkem 1200 osob, maximální váha zavazadla byla 50 kg.41 Osobní zavazadla se systematicky i namátkově kontrolovala za asistence SNB, aby Němci nepronášeli s sebou nepovolené věci, například příliš velké množství hotovosti, vkladní knížky atd. Zabavené peníze se přerozdělovaly, aby se dostalo i na ty, kteří žádné neměli.42 Do Opatova byli sváženi Němci z více okolních vesnic – Opatovce, Koclířova, Gajeru, Karle, Dětřichova, Mikulče, Hřebče, Litrbach, Janova apod.43 Data odsunů z opatovského sběrného tábora shrnuje v jedné z příloh své knihy M. Skřivánek. Uvádí jich dohromady devět s tím, že v srpnu 1946 možná proběhlo transportů více než jen dva, o kterých píše; na závěr svého výčtu dochází ke konečnému počtu 3174 osob + 18 nemocných.44 Tyto údaje ale nejsou přesné – podle památníku stanice SNB bylo od 28. března do 11. října 1946 provedeno 12 transportů o dohromady zhruba 4148 lidech, z toho bylo 394 antifašistů.45 Opatovské sběrné středisko svou úlohu k 11. říjnu 1946 naplnilo.46 Následující rok seznam Němců v Opatově, podléhajících odsunu, čítá 1. března 1947 pět jmen, dotyční ale neodešli; potvrzuje to i obecní kronika, podle které dostali státní občanství jako antifašisté.47 V Opatově zůstalo z řad Němců kolem 10 lidí – rodina Fotrova, Neubauerova a Bedřiška Schimková, jejíž otec měl být podle kronikáře zarytým nacistou.48 Zvláštní kapitolou v odsunu jsou němečtí odborníci, smíšená manželství a odsun dobrovolný. Odborníci se týkali dle mého zjištění jen textilní továrny, popřípadě mlékárny,

39 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 207, kart. 17/2. 40 Tamtéž. Přejímací stanice – Hřensko. 41 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 209, kart. 17/4. Na mysli mám samozřejmě finální podobu transportů po jejich sestavení z menších celků (sběrných středisek). 42 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 206, kart. 17/1. 43 Viz např. SOkA Svitavy, Sběrné středisko Opatov, inv. č. 1–2, kart. 1–2. 44 SKŘIVÁNEK, M.: c. d., s. 93. M. Skřivánek využívá pouze měsíční a týdenní hlášení z fondu ONV Litomyšl, ignoruje jiné zdroje, tudíž jeho data jsou nepřesná. 45 ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1231, nestránkováno, 28. března 1946–9. dubna 1946. Retrospektivní zápis. Další odsunová dokumentace ve fondu ONV Litomyšl vnáší do situace díky nepřehledné změti různých seznamů a dat ještě větší zmatek, zde nebude reflektována. 46 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 179, kart. 13/3. 47 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 207, kart. 17/2; Kronika I, s. 51. 48 Kronika I, s. 51. 20 tak ale informace o německých pracovních silách prakticky chybí.49 Ve smíšeném manželství žilo k 18. březnu 1947 v obvodu místní stanice SNB 30 lidí (z toho 11 se doporučovalo k odsunu), polovina v Opatově, starší záznamy nejsou k dispozici.50 Dobrovolný odsun není výjimečný jev, někdy se snažily spojit rozbité rodiny, jindy odcházeli dokonce i antifašisté. Podařilo se objevit jen dvě žádosti o dobrovolný odchod.51 Někteří Němci byli zajištěni v internačním táboře ONV jako zajatci (zločinci). Prameny zmiňují dva tábory, vzniklé pro odlehčení tlaku na věznici při okresním soudu – dvůr Pernštýn a později tzv. Hraběnčin dvůr, který vznikl místo předchozího a měl kapacitu asi 160 lidí.52 Z Opatova je zde vedeno dohromady devět vojáků, dalších 16 internovaných občanů z obce nebo přilehlých osad spadalo pod Lidový soud převážně z důvodu členství s SA nebo SdP.53 Nejvýznamnější ze všech seznamů zatčených je ten, který byl vyhotoven stanicí SNB v Opatově – 42 osob z Opatova bylo zatčeno pro členství v NSDAP.54 Jeden z opatovských Němců, Alfred Hübl, byl členem gestapa v Pardubicích, po skončení války se mu podařilo uprchnout před zatčením do Rakouska.55

Územní reformy let 1949 a 1960 Snaha komunistického režimu o rozbití dosavadního zemského zřízení Československa vyvrcholila v roce 1949, kdy bylo zavedeno nové uspořádání státu dle krajů a zcela nově byly zřízeny některé okresy. Jedním z nich byl také okres Svitavy v Brněnském kraji, kam rovněž připadl tehdy ještě městys Opatov. Svitavský správní okres byl zřízen z území soudního okresu Svitavy, který spadal pod ONV Moravská Třebová (15 obcí), dále z obcí politických okresů Moravská Třebová (čtyři obce), Boskovice (tři obce), Litomyšl (šest obcí) a Polička (šest obcí); nový okres zahrnoval 32 obcí (část z přidělených vesnic se sloučila).56

49 Pro továrnu viz příslušná kapitola. 50 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 209, kart. 17/4. 51 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 206, kart. 17/1. 52 Uvedeno i v SKŘIVÁNEK, M.: c. d., s. 43. 53 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 187, kart. 14/3. Počet členů SdP v jednotlivých vesnicích a městech v oblasti přináší Milan Skřivánek. Z 1831 obyvatel, které měl Opatov v roce 1930, bylo o osm let později členy SdP 667, tzn. necelých 37 % (SKŘIVÁNEK, M.: c. d., s. 102). 54 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 187, kart. 14/3. 55 Kronika I, s. 46. 56 PAKOSTA, O. – SKŘIVÁNEK, M.: Okresní národní výbor Svitavy (inventář k fondu). Díl I. (1875) 1949–1960, s. II–III. 21

V Opatově odtržení od okresu Litomyšl nezpůsobilo mezi obyvateli nadšení a navíc tento krok měl pro městys nepříliš příznivé následky. Delegace občanů, směřující do Prahy za ministrem Zdeňkem Nejedlým, samozřejmě nic nedokázala změnit, dokumentuje to však nechuť místních k této správní změně.57 V důsledku přesunu do nového okresu velmi brzy zaniklo mlékařské družstvo (a s ním pracovní místa) a místní zemědělská škola byla přemístěna do okresního města (viz dále). Mimo to nebyla uskutečněna stavba nové školní budovy a naprázdno vyšla i plánovaná výstavba vodovodu.58 Žádné další přímo prokazatelné následky pozorovány nebyly, například z přesunu zemědělské školy je ale patrné, že Svitavy na sebe braly jednoznačně roli centrálního města oblasti a „zastiňovaly“ své sousedy, jako byl právě Opatov. Územní reorganizací v roce 1960 došlo k masivnímu rozšíření okresu Svitavy, který pohltil větší část území zrušených okresů Litomyšl, Polička, Moravská Třebová a Boskovice.59 Zároveň se novým Krajským národním výborem pro okres a tím pádem i Opatov stal ten v Hradci Králové (Východočeský kraj). Nebyl pozorován žádný vliv těchto změn na obec.

Významné události v Československu a zahraničí Převzetí moci komunisty v roce 1948, měnová reforma, vpád vojsk Varšavské smlouvy i tzv. „Sametová revoluce“ roku 1989 byly události, jejichž význam se také v Opatově musel projevit. Kromě toho zde bylo i několik mezinárodních incidentů, které v obci našly ohlas, ačkoliv jen omezený. Vzhledem k absenci fondu Místního akčního výboru NF a neprověření fondů akčního výboru okresního a okresní organizace KSČ je poměrně problematické efekty těchto významných vnitrostátních okamžiků v obci sledovat, ani pamětníci v tomto směru nebyli příliš prospěšní. Mezinárodní dění je reflektováno ještě méně, když pomineme klasické mezinárodně-politické přehledy na začátku schůzí MNV nebo JZD, které pouze zprostředkovávaly informace jazykem dobové ideologické rétoriky. Nejlépe lze vše (vnitrostátní) sledovat na MNV, jelikož zde došlo vždy k nějakým změnám, ačkoliv ne všechny byly na první pohled zřejmé. Efekt roku 1948 se projevil

57 Kronika I, s. 115. 58 Tamtéž; SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 17, kn. 17, nestránkováno, 25. ledna 1954. 59 PAKOSTA, O. – SKŘIVÁNEK, M.: c. d., s. III. 22 samozřejmě i na JZD a jeho pozdějším vývoji, vylučování členů z MNV a JZD je však blíže shrnuto v příslušných kapitolách.

Únor 1948 a jeho následky v Opatově Pokud si otevřeme kroniku obce a budeme hledat, jak je únor 1948 hodnocen tam, nedočkáme se žádného překvapení. KSČ byla plně připravená, Místní akční výbor neměl mnoho práce, únorové události posílily u obyvatel myšlenku socializace, KSČ po sloučení se Sociální demokracií zůstala v obci jedinou existující stranou; pouze ředitel zemědělské školy prof. Färber byl jako nepohodlný vysídlen.60 To by znělo téměř idylicky, ovšem realita byla poněkud horší. O mnoho stran dále v kronice je efekt únorových událostí rozebírán hlouběji. První odpor vzbudilo již nucené odevzdání lesů do státní správy, socializace vesnice byla další „kámen úrazu“. „Tyto změny, které přinesl únor 1948[,] nebyly pochuti některým zemědělcům [z] příslušníků lidové a národněsocialistické strany, kteří se stali odpůrci připravované socializace našeho zemědělství. Snažili se mnozí mařit jak nábor členů do JZD, ale i samotný rozvoj i provoz družstva.“61 V zemědělství docházelo i v následujících letech k vylučování a vysídlování nepohodlných osob, jejichž odchod uvolnil místo pro dosídlení obce například reemigranty, z těch jsou jmenovány čtyři konkrétní rodiny.62 Kronika dále hovoří o vytvoření protistátní skupiny, která v Opatově působila proti JZD a MNV různým způsobem, např. rozhazováním letáků apod., její členové měli být vybaveni i zbraněmi.63 Změny v MNV předznamenalo již zvolení Václava Patočky jeho předsedou na začátku roku, následovalo vylučování a výměny politicky nespolehlivých nebo jinak nevyhovujících poslanců.64 Reorganizace MNV následující rok podle zastoupení politických stran v Národní frontě posílila již tak rozhodující moc KSČ.65 V rámci obce celkově se tyto události projevily různě a byly také různě přijímány. Často docházelo k výpovědím z bytů a rušení národní správy na usedlosti, obvykle spojené s děním v JZD. V Opatově byla již na začátku roku otevřena pobočka Svazu přátel SSSR,

60 Kronika I, s. 56. 61 Kronika II, s. 10. O konfliktech v JZD a vylučování členů se blíže píše v náležité kapitole. 62 Tamtéž, s. 11. 63 Tamtéž. Celá skupina o sedmi lidech byla odhalena a odsouzena na 3–15 let vězení. 64 Viz kapitola o MNV. Václav Patočka byl významnou osobností obce i okresu v oblasti zemědělství a samozřejmě po politické stránce byl orientován celou dobu na KSČ. 65 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 2, kn. 2, nestránkováno, 26. září 1949. 23 vojákům Rudé armády, pohřbeným na místním hřbitově, byl postaven pomník, který se stal tradiční zastávkou v průběhu oslav 9. května.66 Místní akční výbor NF usiloval o kolektivizaci i v kultuře návrhem na sloučení všech spolků do jedné velké organizace pro usnadnění kulturní spolupráce.67

Měnová reforma 1953 Měnová reforma v červnu roku 1953 citelně zasáhla všechny obyvatele Československa, jejich platy, úspory atp. Touto událostí došlo k znehodnocení měny a na některých místech to způsobilo mezi obyvateli nepokoje, v Opatově však nic podobného zaznamenáno nebylo. Jediný ohlas reformy je možné sledovat u JZD a v kronice. Společným rysem je zdůrazňování reformy jako příznivé události spolu s absolutním popíráním jakéhokoliv negativního vlivu a klasickou snahou tabuizovat pochybnosti do sféry „kontrarevolučních živlů“. V JZD předseda Patočka vysvětloval motivy pro její zavedení a upozorňoval, ať družstevníci nevěří zprávám o jakýchkoliv problémech, na jejich „zaváhání o politice strany čekají nepřátelské živly“.68 Kronika píše ve stejném duchu, družstevníci byli varováni, aby se nedali ve svých názorech ovlivnit nepřátelskou propagandou apod.69 Je zaznamenán pouze jeden konkrétní případ, kdy byl někdo zatčen a uvězněn, ale nebylo to pro odpor vůči reformě – místní pekař Laštovička byl uvězněn proto, že měnil příliš mnoho peněz, v papírových bankovkách údajně kolem 10 000 Kčs a kovových mincí měl tolik, že na ně potřeboval pytel a k převozu jízdní kolo.70

Maďarské povstání Demonstrace v Maďarsku, následné povstání a jeho tvrdé potlačení Rudou armádou v říjnu-listopadu roku 1956 vzbudily rozruch nejen v zemích východního bloku. V Československu se samozřejmě občané dočkali oficiálního „vysvětlení“ problému v duchu dobové rétoriky. Při výroční schůzi JZD 7. února 1957 v Opatově se účastníkům dostalo jednoznačného objasnění: západní imperialisté vysílají své agenty a diverzanty do zemí lidových demokracií, na jejich lživé štvaní doplatil pracující lid Maďarska, „kde reakce

66 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 20. ledna 1948; Tamtéž, nestránkováno, 26. května 1948. 67 Tamtéž, nestránkováno, 13. října 1948. 68 Tamtéž, nestránkováno, 12. června 1953. 69 Kronika I, s. 80. 70 Tamtéž. 24 využila přechodných nesnází, které vyvrcholily kontrarevolučním pučem a jeho potlačením. Reakce počítala s tím, že v Maďarsku bude nastolen kapitalistický řád, ale nakonec zvítězila dělnicko-rolnická třída a za pomoci SSSR byl zjednán opět pořádek a bezpečnost.“71 MNV řešil problém podstatně dříve, a to již 6. listopadu 1956. Z Výboru žen a členů MNV byly vybrány dvojice k provedení sbírky pro „maďarský lid“.72 Dochoval se záznam pouze o jednom daru, hned další den se JZD usneslo, že pro Maďarsko vyčlení 30 metrických centů brambor.73

Karibská krize Ochlazování vztahů mezi USA a kubánským režimem byla záležitost delšího období, ale na začátku 60. let 20. století dosáhla svého vrcholu, když po nezdařeném útoku na ostrov, který zorganizovala americká CIA, bylo schváleno rozmístění sovětských raket na Kubě. Ještě před samotnou největší kulminací v podobě raketových základen, ale již po vylodění v zátoce Sviní, našla tato situace díky pozitivně se rozvíjejícím vztahů s Kubou ohlas i v Československu a v Opatově, kde na podporu kubánského Castrova režimu byla brigáda socialistické práce mechanizačního střediska při JZD přejmenována na „Brigáda Československo-Kubánského přátelství“.74

Uvolnění 1968 a následná normalizace Opět jsme odkázáni výhradně na protokoly MNV a kroniku obce, názory a postoje zaměstnanců Vigony, hospodářství Státního statku, členů klubu Družba a dalších organizací nejsou k dispozici. Pouze výpovědi pamětníků nabízí další pohled, ačkoliv všichni shodně tvrdili, že politická angažovanost místních obyvatel byla minimální nebo spíše žádná. Mimořádná schůze rady MNV z 28. srpna 1968, týden po okupaci, se k situaci postavila jasně – rada jménem všech občanů se plně staví za prohlášení vlády a Národního shromáždění z tohoto dne a slibuje, že bude na myšlení občanů i nadále působit v duchu politiky, prosazované od ledna 1968; byla vyjádřena podpora představitelům

71 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 7. února 1957. 72 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 3, kn. 3, nestránkováno, 6. listopadu 1956. 73 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 5, kn. 5, nestránkováno, 7. listopadu 1956. 74 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 7, kn. 7, nestránkováno, 20. prosince 1961. 25

Československa, prezidentu Svobodovi, Alexandru Dubčekovi, Oldřichu Černíkovi a Josefu Smrkovskému.75 Dále byl tamtéž vyjádřen požadavek na okamžité umožnění práce všem sdělovacím prostředkům. Přímý požadavek k odchodu okupantů vysloven nebyl. Kronika se k situaci staví podobně, je nutné poznamenat, že dle charakteru písma zaznamenával souhrn událostí let 1966–1970 jiný člověk než doposud i poté. Občané Opatova byli okupací republiky spojeneckými vojsky znepokojeni, a ačkoliv věřili v socializmus, stáli za současným vedením strany a státu v čele s prezidentem Svobodou a tajemníkem ÚV KSČ Dubčekem, jednoznačně okupanty odmítali a požadovali nezávislost.76 Václav Pár při retrospektivním ohlédnutí rekapituloval rok 1968 zajímavě – registroval pád laviny v Tatrách, vloupání do samoobsluhy v Opatově, ale o „bratrské pomoci“ se nedočteme ani slovo; pouze odstoupení prezidenta Novotného „na nátlak pravicových živlů“ se dočkalo pozornosti.77 Upálení Jana Palacha bylo podáno rovněž zajímavě: „K tomuto hrůznému činu byl donucen pod tlakem kontrarevolučních sil navzdory nezdařeného převratu v krizovém období let 1968 a 1969.“78 Jak je vidno, kronikář používal oficiální rétoriku pozdějšího období normalizace, nestabilitu v republice vyvolaly „kontrarevoluční oportunistické síly“ apod.79 Efekt roku 1968 a následné normalizace se v MNV v Opatově projevil poměrně nevýrazně. Odstoupení předsedy Doseděla a ani nahrazení jeho nástupce po celkem krátké době nelze jakkoliv spojit s jejich politickými názory, předseda Doseděl rezignoval na funkci již před podepsáním výše zmíněného prohlášení a o názorech a postojích Josefa Novotného nevíme nic. Určitý efekt se ale dostavil v podobě neaktivity poslanců, ani zde není však možné věci se 100% jistotou spojit. Jak se normalizace projevila například v místní škole nelze zdokumentovat, jelikož fondy chybí. Ani pamětníci nejsou v tomto směru velmi přínosní, což ani nelze příliš očekávat. Podle Pavla Vodstrčila byla provedena všude čistka, jen z místní organizace KSČ

75 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 26, kn. 26, nestránkováno, 28. srpna 1968. Prohlášení Národního shromáždění požaduje odchod okupantů, umožnění činnosti všech institucí, vyjadřuje pevný úmysl setrvání v socialistickém táboře apod. (prohlášení Národního shromáždění z 28. srpna 1968 shrnuto např. zde: http://www.rozhlas.cz/historie/1968/_zprava/prohlaseni-narodniho-shromazdeni-cssr--478480 [cit. 22. dubna 2014]). 76 Kronika I, s. 176–177. Zároveň je zde vyjádřeno zděšení z odhalené reality politických procesů. Příslušníkům StB a SNB, kteří dohlíželi na Opatov, nebylo podle kronikáře možné nic vytknout (Tamtéž, s. 175). 77 Kronika II, s. 17–18. 78 Tamtéž, s. 19. 79 Tamtéž. 26 odešla zhruba jedna třetina jejích členů, tyto informace však nelze ověřit. Libor Surý, který v tuto dobu základní školu navštěvoval, si na žádnou výměnu personálu rovněž nevzpomněl.

Charta 77 Ze všech zde uváděných událostí měla Charta 77 v Opatově nejmenší zjištěný ohlas. Pouze v lednu roku 1977 na schůzi MNV varoval předseda VO KSČ Polák před „škodlivostí některých odpadlíků, kteří vydali takzvanou Chartu 77, naši občané se staví proti tomuto pamfletu.“80 Předseda Polák poukazuje na vše, co se v obci dosud vybudovalo, což podle něj jasně svědčí o správné politice strany a proto „nepotřebujeme žádné rady odpadlíků.“81 Nepodařilo se zjistit, zda v obci někdo Chartu podpořil.

Listopad 1989 „Sametová revoluce“ v Opatově měla několik následků, jedním z hlavních bylo založení Občanského fóra (dále jen OF, vedl Jan Šplouchal).82 Snaha OF o výměnu členů rady, která byla ovládána KSČ, ale selhala, jelikož na schůzi KSČ bylo jejími členy odvolání zamítnuto jako neodůvodněné, poslanci pracovali dobře; ze strany OF šlo jen o změnu struktury rady MNV, kde měla KSČ šest poslanců ze sedmi celkových členů; měli sem být nově dosazeni tři zástupci OF a dva lidovci.83 Sestava MNV v čele s Jaroslavem Špinarem se udržela ve funkci až do komunálních voleb 24. listopadu 1990.84 Nejsilnější politickou stranou v obci bylo v této době nepřekvapivě OF, KSČ si držela a dosud drží druhou pozici. Pokud jde o další instituce a podniky, ty rovněž doznaly změn – byli vyměněni ředitelé Vigony 07 (nově Josef Urban z Opatovce) a hospodářství Státního statku (nově

80 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 13, kn. 13, nestránkováno, 25. ledna 1977. 81 Tamtéž. 82 Kronika II, s. 164. 83 Tamtéž; SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 34, kn. 34, nestránkováno, 27. března 1990. Ze strany OF nebyly vůči poslancům KSČ a jejich práci žádné námitky, šlo výhradně o změnu jejich počtu a tím pádem i sílu vlivu na MNV. 84 Kronika II, s. 176. 27

ředitelem bývalý traktorista Šisler), na začátku 90. let 20. století odešel z pozice ředitele školy dosavadní šéf VO KSČ Vladimír Pupík.85

Předání osad na severu obce Několik staletí staré osady, které navazovaly na severní konec obce, byly nedílnou součástí Opatova od svého založení až do roku 1965, kdy padly za „oběť“ reorganizaci zemědělské půdy v důsledku vzniku nového Státního statku v České Třebové. Na návrh rady MNV v Opatově bylo plénem odsouhlaseno předání osad Královec, Nový Rybník a Hvězda o celkem 17 domech a 60 obyvatelích obcím Třebovice a Semanín kvůli převzetí hospodářství Hvězda s přilehlými pozemky novým Státním statkem. Osady Královec a Nový Rybník velmi brzy poté zanikly.

Vývoj počtu obyvatelstva Městys Opatov zaznamenal logicky po skončení 2. sv. války a následném vysídlení Němců populační propad. Podle výsledků sčítání lidu se mezi lety 1869–1921 držel počet obyvatel nad číslem 2 000, 1921 poprvé klesl pod tuto hranici, ovšem jen velmi mírně (v roce 1921 bylo v Opatově 1 981 rezidentů); nejmarkantnější pokles se samozřejmě konal při sčítání 1950, kdy v obci bydlelo 1 267 osob oproti 1 911 lidem v roce 1930.86 Pokud jde o poměr Čechů a Němců, při posledním oficiálním předválečném sčítání 1930 bylo v Opatově z výše uvedeného celkového počtu 96,4 % obyvatel německé národnosti.87 Počet obyvatel mezi lety 1945–1950 se zjišťuje díky častým a obvykle ani nezaznamenaným přesunům nových příchozích z místních zdrojů problematicky. Studie Vladimíra Velešíka st. nabízí přehled, založený na analýzách Státního statistického úřadu:88  1945 – 1437 obyvatel  1946 – 1184 obyvatel

85 Tamtéž, s. 164. Odchod Vladimíra Pupíka z vedení školy není v kronice zaznamenán a rovněž není zcela jisté, kdy k němu došlo, tato informace byla získána z rozhovoru s tehdejším školníkem, Liborem Surým (Libor Surý, rozhovor 22. dubna 2014). 86 Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. díl. Praha 2006, s. 536–537. 87 MLEZIVA, Š. – KUČA, K.: c. d., s. 523. 88 VELEŠÍK, V.: c. d. In: http://www.zwittau.cz/WEB/osidleni.htm [cit. 25. dubna 2014]. 28

 1947 – 1210 obyvatel Další informace poskytují pro dílčí období kronika obce, zprávy z revizí MNV, přehledy o JZD apod. Tabulka s přesnými čísly počtu obyvatelstva podle výsledků sčítání lidu a graf se nachází v příloze k této práci, obecně lze říci, že populace v obci nikdy neklesla pod 1 100 osob. Vývoj domů a bytů, mapovaný zároveň se sčítáním obyvatel, je rovněž reflektován v příloze. Celková bytová situace po skončení války nebyla příznivá, bytů bylo málo a jejich technický stav rovněž nelze považovat za pozitivní. Po roce 1945 byla část domů zbourána jak pro nevyhovující stav nebo pozici, tak i kvůli stavebnímu materiálu. Domy, zčásti demolované již Němci před odsunem, si dále dost vytrpěly při hledání ukrytých cenností po odsunu a vykrádání jejich zařízení (ne vždy) místními obyvateli.

Počiny ke zvelebení obce Do této kategorie spadá široké spektrum různých dobrovolných akcí, jako úklidy veřejného prostranství, natírání fasád domů atd., zde bych se však rád věnoval pouze několika skutečně velkým a pro všechny občany důležitým záležitostem. Některé počiny je obtížné přesně datovat, ale lze je zařadit alespoň rámcově, jako je například první elektrické pouliční osvětlení obce, které bylo dle protokolů MNV zřízeno někdy v letech 1949–1950.89 Stejně tak první asfaltování silnic je těžko datovatelné, ale víme, že k němu došlo mezi lety 1949–1954.90 V roce 1949 byla obec také vůbec poprvé vybavena rozhlasem, který byl zprovozněn v období květen-červen.91 Jak pouliční osvětlení, tak i další věci byly v následujících letech několikrát vylepšovány. Největším projektem, o němž není jinde v této práci psáno, je obecní vodovod. MNV usiloval o výstavbu vodovodu kvůli dlouhodobě závadné vodě již před rokem 1948, finanční a technologické nároky však projekt neustále odsouvaly. Závadná voda způsobovala infekční nemoci, jako např. žloutenku, díky nedostatku jodu se dostavovaly choroby štítné žlázy.92 Po dlouhém odkládání byla první etapa stavby zahájena v roce

89 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 17. března 1949; SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 2, kn. 2, nestránkováno, 5. května 1949; SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 17, kn. 17, nestránkováno, 25. ledna 1954. 90 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 17, kn. 17, nestránkováno, 25. ledna 1954. 91 Kronika I, s. 115. 92 Viz např. SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 9, kn. 9, nestránkováno, 10. února 1965. 29

1974.93 Nevíme, kdy přesně byl vodovod dostavěn, ale jednalo se evidentně o rok 1980, jelikož od 1. ledna 1981 byl již hotový vodovod předán do správy Východočeským vodovodům a kanalizacím v Moravské Třebové.94 Přes veškeré vkládané naděje na zlepšení kvality vody byli obyvatelé již rok poté varováni, že voda z vodovodu je závadná a nelze ji pít bez převaření.95 Na výstavbě vodovodu se z velké části podíleli občané Opatova v akci Z. Tyto bezplatné pracovní akce byly především v době úřadování předsedy MNV Špinara hojně využívány i při jiných projektech a lidé, kteří se jich účastnili, byli preferováni před nepracujícími, např. při umísťování dětí do školky, která neměla dostatečnou kapacitu, nebo i na jiných místech.

Zemědělský život obce Není žádným překvapením, že zemědělství v obci se po většinu sledovaného období soustředilo kolem JZD a později hospodářství Státního statku zde v Opatově. JZD v obci vzniklo v roce 1949 a do určité míry navázalo na snahu strojního družstva o zjednodušení života zemědělcům, ačkoliv jeho přístup, způsoby a výsledky šly poněkud jiným směrem. Osídlenci, kteří do pohraničí přišli mnohdy bez dostatečných znalostí a zkušeností se samostatným hospodařením, se těžce vyrovnávali s nepříliš úrodnou půdou, nedostatkem prostředků a celkově drsnějšími podmínkami, na jaké byli dosud zvyklí, a předání půdy, dobytka a dalších majetků do systému společného hospodaření JZD pro ně často představovalo záchranu před naprostým krachem. Předávání půdy a majetku do JZD ale vyvolalo nevoli a odpor u schopnějších zemědělců. Sociální politika JZD vůči sociálně slabým a početným rodinám byla pro mnohé velmi přitažlivá. JZD mělo po určitou dobu i vlastní pekárnu na chléb, který pak byl využíván pro občany, kteří jej nutně potřebovali.96 Členové JZD měli také uzavřeno nemocenské pojištění, které zaručovalo, že družstvo zaplatí léky i lékaře.97

93 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 10, kn. 10, nestránkováno, 16. prosince 1974. 94 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 16, kn. 16, nestránkováno, 24. února 1981. 95 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 32, kn. 32, nestránkováno, 6. dubna 1982. Situace se řešila chlorováním vody, které je zde hojně využíváno dodnes. 96 6. prosince 1956 byl schválen zástupci svitavských pekáren provoz družstevní pekárny v Opatově, ale jen pro členy JZD (SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 6. prosince 1956). Likvidace proběhla na příkaz KNV Brno 26. února 1960 kvůli nevyhovujícím hygienickým podmínkám (SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 2, kn. 2, nestránkováno, 26. února 1960). 97 Kronika I, s. 96. 30

I přes nespornou snahu o rozvoj zemědělského družstevního života ze strany představitelů JZD, především Václava Patočky, pozdějšího funkcionáře ONV a nakonec i ředitele Státního statku Janov, se nepodařilo pro společné hospodaření místní obyvatele dostatečně motivovat. Ačkoliv začátky nebyly špatné, vzájemná nevraživost, hádky a nekončící spory znemožnily spolupráci v jednotlivých úsecích, nemluvě o pracovní morálce. Spolu s nepříliš úrodnou půdou se pak nezájem o práci části družstevníků, doprovázený i poruchovou a nedostatečnou mechanizací a špatnou organizací práce spolu s obrovskou rozlohou obdělávané půdy, podepsal na malých výnosech a neplnění stanovených dodávek v rostlinném i živočišném výrobním sektoru, což způsobilo snižování vyplácené pracovní jednotky (odměny za práci). Malý plat pak vzbuzoval ještě větší nechuť vůči JZD a menší chuť do práce, což na druhou stranu zase vyústilo v neustálé snižování výše pracovní jednotky až do situace, kdy členové družstva vyloženě živořili. I přes počáteční odpor funkcionářů, kteří se situaci snažili zlepšit v rámci zachování JZD, bylo nakonec družstvo po dlouhých debatách předáno k 1. říjnu 1962 Státnímu statku Janov, který z něj pak vytvořil svou provozovnu.98 Více o JZD viz příslušná kapitola. Byla to druhá provozovna v Opatově a nejbližším okolí, jelikož již s JZD koexistovalo hospodářství Státního statku „Hvězda“. Život pod správou Státního statku znamenal velkou změnu – pevná mzda, nárok na dovolenou, lepší technické prostředky, konec vázání lidí k půdě atd.; stále bylo však třeba v době sezónních prací vypomáhat pracovníkům brigádami občanů.99 Výsledky hospodaření, které lze částečně sledovat z kroniky obce, byly značně proměnlivé, dětřichovská část hospodářství vykazovala trvale horší hospodářské výsledky, které pak musela nahrazovat ta v Opatově.

Náboženský život Duchovní život obyvatel mezi lety 1945–1948 byl ve srovnání s pozdějším vývojem značně volný a bez překážek, duchovní si zachovávali vážnost a úctu velkého množství

98 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 7, kn. 7, nestránkováno, 25. července 1962. Provozovna se skládala z hospodářství v Opatově a Dětřichově, tudíž správný název byl „Provozovna Opatov-Dětřichov“. O procesu předávání blíže viz SOkA Svitavy, ONV Svitavy II, inv. č. 529, kart. 283/1. 99 Pavel Vodstrčil, rozhovor 27. listopadu 2013. 31 občanů, někdy i nekatolíků.100 Na rozdíl od předválečných let však od roku 1945 až dodnes nebyl v Opatově skutečný farář, vždy se jednalo „pouze“ o administrátory. Atmosféra v letech nástupu komunistické diktatury i poté byla v církevní oblasti spíše stísněná. Silně záleželo na tom, jak se každý duchovní k nastalé situaci postavil. Nepřátelský a zároveň značně necitlivý postoj papeže Pia XII. vůči komunistické ideologii zkomplikoval situaci nejen duchovním představitelům ve státech, kde měla komunistická strana rozhodující vliv, ale i samotným věřícím. Kupříkladu fond ONV Svitavy obsahuje projev Antonína Zápotockého, kde byli arcibiskupové a biskupové u nás vykresleni jednoznačně jako nepřátelé aktuálního politického zřízení a zároveň utlačovatelé svobodné vůle drobných duchovních, kteří si přáli spolupracovat na rozvoji státu pro dobro lidu.101 Duchovní život v republice byl pod drobnohledem státních institucí, na nejnižší úrovni se jednalo o okresní církevní referát, který podléhal krajskému. Okresní církevní referent podával situační zprávy o náladách věřících, postoji duchovních vůči státu a určité problematice, okruhu osob kolem nich, výuce náboženství atd. Archiválie tohoto původu se zachovaly bohužel velmi nekompletní. Zdůrazňuje se role učitelů pro přesvědčování věřících rodin, aby neposílali děti na hodiny náboženství, učitelé měli za úkol vysvětlovat rodičům škodlivost náboženství pro děti. Nutno poznamenat, že dle jednoho z pravidelných hlášení okresního referenta nemělo i přes velkou snahu zatím jejich přesvědčování efekt.102 O dvě strany dál v téže zprávě je toto ale vyvráceno dalším tvrzením, že učitelům se v mnohých případech podařilo přesvědčit rodiče, aby děti do náboženství neposílali. Kromě učitelů byla ateistická výchova prováděna Jednotným klubem Družba a Sdružením rodičů a přátel školy. Každým rokem byly také prováděny Lidové akademie, jejichž pevnou součástí byla právě ateistická výchova. K antináboženské propagandě sloužily dle záznamů i divadelní hry a další kulturní představení. I kulturní akce bez přímo proticírkevního obsahu byly používány pro účely ateistické výchovy, protože lákaly lidi a především pak děti ke strávení volného času jinak než v kostele. Mimo to vyvíjel aktivitu

100 Vždy záleželo na síle osobnosti, například v Opatově byl všemi dotazovanými pamětníky považován za nejlepšího duchovního administrátor Kettner, o němž se mnou mluvili s úctou i nekatolíci tolik desítek let po jeho působení v obci. 101 SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 403, kart. 177. 102 Tamtéž. 32 také Sbor pro občanské záležitosti při MNV, který se staral o vítání občánků, občanské svatební obřady, pohřby atd., čímž odrazoval od církevních variant těchto úkonů.103 Negativně je hodnoceno, že v místě existují členové KSČ, kteří své dítě nechali pokřtít, nebo měli např. církevní pohřeb. Rovněž věřící v řadách zaměstnanců a úředníků ČSSS jsou považováni za problém.104 S postupující dobou se počet věřících v Opatově zmenšoval s tím, jak starší generace postupně odcházela nebo umírala, zájem mezi mladými lidmi o víru ve velké míře nebyl (s výjimkou několika málo silně věřících rodin) – bližší rozbor viz kapitola o farním úřadu. Pokud jde o nekatolické církve, byli v Opatově příslušníci vyznání českobratrského evangelického, československého i pravoslavného, to se týkalo dosídlených Volyňských Čechů. Pouze katolická (podle tehdejší terminologie římskokatolická) církev měla v obci stálé zastoupení v podobě farního úřadu, dále byly dohledány pouze zmínky o modlitebně církve českobratrské evangelické; jak dlouho v obci existovala a kdo ji měl na starosti není známo, jediná zmínka o konkrétním duchovním se týká let bezprostředně po 2. světové válce, kdy měl do Opatova dojíždět evangelický duchovní Kubíček z Litomyšle.105

Kultura a spolky Kultura a spolkový život získaly specifický ráz především po roce 1948. Již po skončení války se dříve klasické církevní slavnosti a průvody pomalu dostávaly do pozadí, od roku 1948 byla víra pod vlivem státní ideologie omezována a spíše zatlačována čistě do soukromé oblasti každého člověka, veřejným projevům hlavně římskokatolického vyznání byly kladeny maximální překážky. Církevní slavnosti a kulturní akce v Opatově nebylo možné pro absenci náležitých pramenů nijak zmapovat. Dochoval se pouze jediný doklad o konání průvodu „Božího Těla“, nic víc.106 Pokud jde o „světskou“ oblast, charakter akcí a spolkové činnosti byl různorodý. Oblíbené bylo cvičení v Sokolu, které mívalo masivní účast obyvatel; to se začalo měnit po roce 1948. Taneční zábavy, pořádané v hostincích nebo v kulturním domě poskytovaly

103 Tamtéž. 104 Tamtéž. 105 Kronika I, s. 27; SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, s. 8. 106 SOkA Svitavy, ONV Svitavy II, inv. č. 1721, kart. 705/6. 33 rovněž možnost rozptýlení. Také k příležitosti 9. května a osvobození se pořádaly každoroční oslavy. Specifický charakter dostal kulturní život až po roce 1948, kdy se objevily, nebo začaly podstatně více zdůrazňovat, některé svátky. Například oslavy Velké říjnové socialistické revoluce, 1. květen jako Svátek práce a s ním spojené průvody, dožínky jako oslava práce zemědělců a JZD apod. Oslavy osvobození i další významné dny byly úzce spojeny se státní ideologií a sloužily k její propagaci. Kulturní činnost byla úzce propojena s tou osvětovou, například na platformě Jednotného klubu Družba nebo Osvětové besedy. Tematika JZD, zemědělství nebo například sovětského válečného hrdinství byla reflektována i na filmovém plátně, divadelní hry byly využívány v rámci proticírkevní propagandy s často zdůrazňovanou rolí „západních škůdců“.107 Samozřejmě existovaly i jinak orientované akce – jednotlivé spolky pořádaly různorodou zájmovou aktivitu, organizovaly k rozličným příležitostem oslavy; například TJ Sokol pořádal místní fotbalová utkání k různým příležitostem s následnými slavnostmi, ke Dni dětí se angažoval Výbor žen, Vigona 07 pořádala oslavy k různým výročím nebo na oslavu úspěchů atd. Často jednu akci spolupořádalo více spolků nebo organizací. V obci byl od 21. května 1947 zřízen v hostinci u Kejdušů kinosál s promítací technikou.108 Ten samý rok byl jmenován Vladimír Velebný referentem obecního kina a k němu byla přidána i čtyřčlenná komise.109 Již 1951 se píše o kinooperátorovi Františku Sedláčkovi a přemístění kina do kulturního domu.110 Následující rok bylo rozhodnuto o předání kina Osvětové besedě.111 V roce 1969 se pak řešila nečinnost a nezájem vedení kina a celkově zanedbávaný kulturní dům, vše bylo proto předáno do rukou školské a kulturní komise.112 Provoz kina byl v blíže nespecifikovaném období (zřejmě v první polovině 80. let 20. století) díky nefungování klubu Družba (Jednotného klubu pracujících Družba) zcela zrušen.113 Tím informace o kině končí. Občanům sloužila již od roku 1945 obecní knihovna, která však narážela na problém s nedostatkem vhodné literatury – veškeré německé knihy po původní knihovně

107 O proticírkevních hrách více viz zprávy Okresního církevního referenta (SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 403, kart. 177). 108 Kronika I, s. 113. 109 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 2, kn. 2, nestránkováno, 6. listopadu 1947. 110 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 27. června 1951. 111 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 2, kn. 2, nestránkováno, 2. září 1952. 112 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 26, kn. 26, nestránkováno, 16. května 1969. 113 Kronika II, s. 126. 34 byly údajně předány ONV Litomyšl a kronikářem blíže nespecifikovaný „zbytek“ dán do sběru; knihovna musela být vybudována zcela od začátku z příspěvků MNV a darů místních občanů.114 To se podařilo poměrně úspěšně, jelikož v roce 1958 se ve fondu Místní lidové knihovny nacházelo 1660 svazků – nejvíce knih mělo politické zaměření, v těsném závěsu následovala literatura zábavná a knihy pro mládež.115 Knihovní fond dále v průběhu let rostl. V první polovině 60. let 20. století se zmiňuje knihovník Karel Behenský, od roku 1965 vedla Místní lidovou knihovnu Božena Jánská, ředitelka II. mateřské školy.116 Další osudy knihovny neznáme. Spolky a vše k nim náležející je analyzováno v příslušné kapitole, obecně lze najít jeden rys, společný téměř pro všechny z nich – neaktivitu. V materiálech MNV Opatov je povzbuzení nebo obnovení činnosti konkrétních spolků (organizací) velmi časté téma.

Školy a školky I v tomto případě se musíme spolehnout na kroniku obce, školy jsou výjimečně zmiňovány v protokolech MNV, většinou ale bez bližšího určení, o které se právě píše, a navíc se odkazy týkají obvykle pouze několika jmen odchozích a příchozích učitelů. Vzhledem k jejich nepravidelnosti a neúplnosti těžko najdou nějaké využití. Zprávy ze zasedání školské komise při MNV, která se jako pramen rovněž nabízí, se dochovaly pouze pro období let 1961–1965 a byly vyhodnoceny jako nedůležité.117 Existuje možnost, že po dlouhodobém výzkumu denního tisku by se podařilo objevit určité množství odkazů na dění v místních školách, význam celé časově bezesporu velmi náročné analýzy je však dopředu značně pochybný. Ihned po skončení letních prázdnin v roce 1945 bylo započato vyučování ve dvoutřídní obecné a čtyřtřídní měšťanské škole, obě byly spojeny pod jednotným vedením i učitelským sborem (zřejmě pro nedostatek personálu).118 Společným ředitelem se stal

114 Kronika I, s. 138. Co bylo myšleno „zbytkem“ nelze určit, je však velmi dobře možné, že takto byly zničeny i důležité prameny k dřívějším dějinám obce. 115 Tamtéž, s. 139. V tuto dobu navštěvovalo knihovnu 121 stálých čtenářů. 116 Tamtéž, s. 169, 171. 117 Současně byly vyřazeny zprávy školního inspektora z let 1948–1949, jelikož kromě několika drobných detailů o učitelích nic důležitého neobsahují (SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 679, kart. 216/3). 118 Kronika I, s. 26–27. 35

Oldřich Maleček, první kronikář Opatova, učitelský sbor čítal šest žen – dvě učily na obecné škole a čtyři na měšťanské.119 Jediný zachycený vliv komunistického převratu v roce 1948 na školu, respektive školy v Opatově, bylo odvolání a vysídlení profesora Färbera (viz výše). V průběhu 50. let 20. století došlo spolu s vylučováním a vysídlováním nepohodlných družstevníků i k odvolání jedné z učitelek na návrh ředitele Malečka, není však specifikováno, z jaké školy byla (viz kapitola o JZD). Profesor Färber byl ředitelem dvouleté nižší hospodářské školy, zřízené v Opatově v roce 1946.120 Pavel Vodstrčil při rozhovoru o školách zmínil, že právě tato se konala pouze v zimě, v létě nefungovala.121 Kromě výše zmíněných existovala v Opatově ještě střední zemědělská škola, o níž ale nevíme prakticky nic, tedy kromě faktu, že existovala. Již v roce 1949 bylo jednáno s ONV Svitavy o přeložení školy právě tam, došlo k tomu ještě ten samý rok.122 MNV Opatov se ještě omezenou dobu podílel na spolufinancování školy, možná i proto, že ji mohli v daný čas dokončovat i někteří místní obyvatelé. Po dalších osudech ústavu po jeho přemístění nebylo pátráno. V 70. a 80. letech 20. století je MNV reflektován jeden zásadní problém ve vztahu k místní základní osmileté škole, a to nedostatek a špatný technický stav bytů pro učitele, kteří tak v Opatově zůstávali zhruba rok nebo dva a pak přecházeli na lepší místo.123 Vývoj opatovských škol (později školy) samozřejmě podléhal obecně platným reformám československého školství, definovaným zákony č. 95/1948, 31/1953, 186/1960, 29/1984 Sb. a jejich různými novelami, díky již uváděné situaci pramenné základny to ale na konkrétním případu obce není prakticky možné blíže zdokumentovat.124 Konkrétní informace je zachycena v roce 1990, kdy je rozhodnuto, že ve zdejší základní škole nebude zavedena ani příští rok devátá třída, tzn. stále zůstane

119 Viz např. SURÝ, J.: c. d., s. 35. 120 Kronika I, s. 111. Zřízení a dotace zimní hospodářské školy v Opatově jsou rozebírány stručně v SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 368, kart. 64/4. 121 Pavel Vodstrčil, rozhovor 27. listopadu 2013. 122 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 30. března 1949; Tamtéž, nestránkováno, 5. října 1949. 123 Podle rekapitulace z roku 1989 se za posledních 15 let vystřídalo na základní škole v Opatově 64 učitelů (SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 34, kn. 34, nestránkováno, 6. června 1989). 124 Znění zákonů a jejich novel je k dispozici na webových stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v digitální knihovně: http://www.psp.cz/eknih/index.htm [cit. 23. dubna 2014]. 36 osmiletou.125 V 60. a na začátku 70. let 20. století podle Libora Surého existovala v obci základní devítiletá škola (používala se zkratka ZDŠ), důkaz o její existenci lze najít ještě v roce 1978, kdy se jedná „o plánu přístavby ZDŠ“.126 Pokud se jedná o školky, první byla v Opatově založena v roce 1947, od 1. září 1951 ji pro velký počet dětí doplnila druhá v severní části obce.127 O školkách existuje pramenů ještě méně, než je tomu u škol, takže jejich vývoj skutečně nelze nijak blíže popsat. Výjimečně se objevují ve výročních přehledech MNV, ovšem s minimem použitelných dat – někdy je to jméno některé učitelky, jindy zmínka o ředitelce (personál byl dle všech indicií výhradně ženský). Prostory škol i školek byly od začátku používání označovány za nevyhovující a opakovaně se hovořilo o nutnosti postavit nové budovy, trvalo však velmi dlouho, než k tomu skutečně došlo. Do té doby se uskutečnilo několik nákladných generálních oprav, vždy ale s krátkodobým účinkem. Se stavbou nové mateřské školy se začalo 1. června 1979 a nová budova byla slavnostně otevřena 11. září 1982.128 Místo výstavby celé samostatné budovy pro základní školu byla zvolena přístavba ke stávajícím prostorám, započalo se s ní v roce 1983 a byla slavnostně otevřena 3. ledna roku 1987.129

Zdravotní péče Je pochopitelné, že v prvních poválečných letech nelze očekávat stálé zdravotní středisko v obci (městysi), osídlované prakticky „od nuly“. Místní obyvatelé podle kroniky měli možnost navštívit lékaře v místě pouze omezeně, zdravotnickou službu tu vykonávali lékaři z Litomyšle.130 Prvním lékařem, který zde vykonával stálou péči, byl MUDr. Otto Čech, nevíme ale přesně, kdy svou ordinaci otevřel. Zcela první lékař v Opatově však nebyl Otto Čech, ale MUDr. Šich, dočasný předseda MNV; u něj ale není známo, zda také vykonával svou lékařskou profesi.131

125 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 34, kn. 34, nestránkováno, 13. března 1990. Důvodem očividně byl nedostatek dětí, kterým trpěla podle uvedené zprávy i školka. 126 Libor Surý, rozhovor 22. dubna 2014; SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 14, kn. 14, nestránkováno, 29. srpna 1978. 127 Kronika I, s. 113; SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 24. července 1951. 128 Kronika II, s. 68. Nová školka na pozemku u farního úřadu nahradila dvě dosud existující. 129 Tamtéž, s. 77, 114. 130 Tamtéž, s. 58. 131 Například SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 183, kart. 13/3, Týdenní hlášení 13. 6.–20. 6. 1946. 37

Bližší indicie k určení místa a doby otevření první ordinace MUDr. Čecha poskytují protokoly MNV, kde je na konci února 1948 schváleno na žádost „zdravotního oddělení“ ONV Litomyšl přidělení domu č. p. 366 s poznámkou v závorce „Dr. Čech“, rada souhlasila s udělením domu do jeho vlastnictví.132 Nemusí to na 100 % znamenat, že ordinace byla zde, žádné detailnější informace však nemáme. V roce 1951 se objevují plány na vybudování „Domu zdraví“, tedy prvního zdravotního střediska v Opatově.133 V dochovaném zápisu z jednání Okresního ústavu národního zdraví s Vigonou 07 z prosince roku 1951 byl odsouhlasen pronájem jedné z jejích budov, konkrétně č. p. 189, pro účely obvodního zdravotnického střediska; v přízemí se plánovala ordinace praktického lékaře s čekárnou, která měla být společná s prenatální poradnou, kromě toho zde měla být ještě dětská poradna s čekárnou; v podkroví se uvažovalo o bytu zubního technika nebo sanitářky.134 „Zubní ordinace bude instalována v prvním patře budovy, č. 325 společně se závodní ordinací praktického lékaře. Pro tyto účely je v budově prostorná čekárna a oddělené ordinace. (…) ordinace prakt. lékaře budou jen pro zaměstnance závodu a ordinace zubní pro celý zdravotní obvod Opatova.“135 Příslušné vybavení ordinací mělo být dodáno co nejdříve. Z tohoto textu se však zdá, že vzhledem k použitému množnému číslu byly obě ordinace praktického lékaře určeny jen pro zaměstnance Vigony, což ale nedává smysl – proč otvírat obvodní zdravotnické středisko pro tehdy zhruba 100–150 lidí? Proč dvě ordinace? A co ostatní obyvatelé Opatova? Spíše je pravděpodobné, že pro Vigonu byla určena jedna a druhá pro zbytek obce. Prvním přímo jmenovaným „zubařem“ byl zubní technik Karel Jurečka již v roce 1946, dále dentista Heinisch v roce 1956, který chodil na schůze JZD opravovat družstevníkům zdarma chrup.136 O dalších se nehovoří, ani nevíme, zda zubní ordinace dále existovala. Zdravotní středisko bylo obsazeno až MUDr. Vymazalem (do roku 1957), v této době zde Otto Čech jako obvodní lékař nefungoval; několikrát se ale objevuje

132 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 25. února 1948. 133 Tamtéž, nestránkováno, 11. září 1951. 134 SObA Zámrsk, Vigona, s. p. Svitavy, inv. č. 86, kart. 81. 135 Tamtéž. 136 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 187, kart. 14/3; SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 25. ledna 1956. V roce 1951 pracoval jako zubní technik v Opatově blíže neurčený člověk bez patřičného oprávnění a údajně naprosto „fušersky“ (SOkA Svitavy, ONV Svitavy, inv. č. 413, kart. 180). 38 později jako okresní hygienik.137 18. března 1957 je středisko vedeno jako neobsazené, zastupoval zde MUDr. Tomek, odkud byl se nepíše.138 Dále v roce 1962 se řeší rezignace MUDr. Kostýnka, zdejšího obvodního lékaře, o náhradě existuje záznam až o dva roky později, avšak bez konkrétního jména.139 Posledním lékařem v Opatově byl MUDr. Kundera, který byl poprvé zmíněn v roce 1965 a vytrval jako „obvoďák“ v Opatově až do 90. let 20. století.140

Živnostenské podniky Přebírání a vývoj továrny, mlékárny, hostinců a obchodů pro období 1945–1948 byly již analyzovány v mé bakalářské DP a rovněž v této práci má jejich následující vývoj své vyhrazené místo v dalších kapitolách, proto zde bude jen stručné shrnutí.141 V průběhu vysídlování německých obyvatel Opatova a příchodu nových osídlenců byly logicky přebírány i veškeré existující průmyslové podniky a živnosti, kterých byla velká řada. Ne vždy však jejich činnost pokračovala i dále, jelikož se nemuselo podařit nalézt kvalifikované vedoucí – jen do konce roku 1945 jich bylo bez továrny a mlékárny převzato 31.142 Významný okamžik pro soukromé živnostníky nastal v roce 1948 a dále, kdy byli v rámci kolektivizace likvidováni. Přesné detailní seznamy s tím, která živnost byla převzata nebo zlikvidována, nebyly dohledány, je však známo, že například všechny čtyři hostince v obci a některé řemeslníky, jako byl kovář nebo sedlář, popřípadě i pekař a mlynář, převzalo JZD, obchody se pak brzy dostaly do vlastnictví družstva Jednota.143 Určité přidružené podniky existovaly i při MNV. Některé soukromé živnosti byly zlikvidovány i vyloženě proti vůli veřejnosti, jako například papírnictví Josefa Macka, podporované ze strany MNV i zdejších škol.144 Družstvo Jednota, které přebíralo do své správy místní obchody s potravinami i spotřebním zbožím, mělo v obci podle kroniky průkopníka již od začátku osídlování v osobě Jaroslava Douška, vedoucího místního „konzumu“; ten mohl prodávat pouze

137 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 3, kn. 3, nestránkováno, 6. listopadu 1956. 138 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 5, kn. 5, nestránkováno, 18. března 1957. 139 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 22, kn. 22, nestránkováno, 21. srpna 1962; SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 9, kn. 9, nestránkováno, 21. dubna 1964. 140 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 24, kn. 24, nestránkováno, 8. září 1965. 141 SURÝ, J.: c. d., s. 46–50. 142 Kronika I, s. 28. 143 Vše viz dále. 144 Blíže SURÝ, J.: c. d., s. 46–47. 39

členům družstva.145 Na jeho snahu navázaly po roce 1948 tři prodejny Jednoty s potravinami, řeznictví a prodejna textilu, v roce 1960 byl systém modernizován a místo výše uvedených byly zřízeny dvě potravinové samoobsluhy a zároveň s tím zrušena masna, textilní družstevní prodejna zůstala.146 Více informací o působení Jednoty se nachází v příslušné kapitole.

Obalovna živic147 Obalovna v Opatově měla být náhradou za existující podnik v Hradci nad Svitavou, který se musel přemístit kvůli ochraně vodního zdroje pro Brno, který zde vedl. Kronika celou myšlenku na přemístění zasazuje do roku 1981, kdy se mělo uvažovat o lokalitě u rozcestí Opatov – Dětřichov, v protokolech MNV se však nenachází o podobném jednání žádná zmínka.148 Pokračování následovalo v roce 1984, kdy Státní silnice, n. p. Litomyšl požádal MNV v Opatově o stanovisko k plánu výstavby na tentokrát jiném místě poblíž rekreační oblasti na okraji obce; MNV za určitých podmínek souhlasil.149 Místo pro továrnu bylo ale vybráno Zemědělským odborem ONV Svitavy bez souhlasu MNV, následné stížnosti občanů byly ze strany ONV i Krajského národního výboru (dále jen KNV) zamítnuty.150 V řadě dalších jednání ten samý rok se nevyřešilo prakticky nic, pouze MNV Opatov jasně zamítl používání stávající silnice v obci kolem textilní továrny pro těžkou nákladní dopravu. V letech 1987 a 1988 následovala změť dalších bezvýsledných jednání, stížností a hádek, kdy žádná strana nechtěla slevit ze svých požadavků. Zajímavé je, že ONV Svitavy rozhodl 25. května 1988 o umístění stavby obalovny do inkriminované lokality, aniž by k tomu měl souhlas MNV a zajištěnou jakoukoliv příjezdovou cestu do daného místa, to ale není zdaleka vše – Odbor pro zemědělství a vodní hospodářství ONV zaslal v září na MNV oznámení o zahájení vodohospodářského řízení a v říjnu bylo vydáno povolení ke stavbě vodohospodářských objektů, ten samý měsíc Státní silnice Litomyšl

145 Kronika I, s. 134–135. 146 Tamtéž, s. 135. 147 Ke zpracování tohoto tématu byla použita pouze kronika obce a protokoly MNV, nebylo nahlédnuto do fondů nadřízených orgánů (OV KSČ atd.). Ve fondu ONV Svitavy se při zběžné prohlídce nepodařilo nalézt žádné užitečné informace. 148 Kronika I, s. 157. 149 Tamtéž. Jednalo se především o to, aby byla vybudována (opravena) silnice kolem železničního nádraží a materiál na stavbu byl dopravován po ní, tedy mimo obec a obecní komunikaci. 150 Tamtéž. 40 zaslaly MNV smlouvy k převodu práva hospodaření k příslušným stavebním parcelám; 19. prosince 1988 byla dokonce svolána schůze k zahájení stavebního řízení, což byl ale opět jednostranný akt ze strany představitelů ONV.151 Všem bylo známo, že MNV je (dle kroniky) zásadně proti výstavbě! I přesto, že MNV zaslal své stanovisko na KNV v Hradci Králové, smetl ONV i KNV jeho výtky ze stolu; tato ignorace od nadřízených orgánů je těžko uvěřitelná a téměř vzbouzí otázku, zda kronikář nezveličuje?152 Celá záležitost došla až k Ministerstvu vnitra v Praze, Státní arbitráži v Hradci Králové a samotnému Úřadu vlády, kam MNV zaslal stížnost na nadřízené orgány, zapojené v této věci.153 Plánovaná výstavba byla trvale v patové situaci, jelikož nadřízené orgány (ONV, OV KSČ, KNV) stále trvaly na svém bez ohledu na stanovisko MNV, a národní výbor v Opatově se stále dál a dál stavěl odmítavě a dokola se odvolával. Jednání nebyla prosta ani osobních útoků a urážek, po jedné schůzi údajně tajemník OV KSČ Drozdek vyjádřil předsedovi Špinarovi nedůvěru, označil jej za neschopného a řekl mu, ať si hledá nové místo. Ten mu na oplátku vmetl do tváře, že je ve funkci neschopný a nemá za celou dobu žádné pozitivní výsledky, tudíž nemá nejmenší právo kritizovat.154 Pro rok 1989 již jsou k dispozici protokoly ze zasedání, tudíž lze srovnat údaje ze dvou pramenů. Díky tomu se věci přestávají jevit tak jednoznačně, jak je podává kronika. O otázce obalovny se jednalo prakticky na každé schůzi MNV od začátku roku, kromě toho proběhlo několik dalších schůzí místní stranické organizace KSČ s OV KSČ atd. Hlavní problém, který občané ve výstavbě viděli, bylo zhoršení životního prostředí, na druhou stranu nadřízené orgány přesvědčovaly lidi o tom, že k tomu nedojde. V tomto směru působí zajímavě výrok vedoucího Odboru výstavby ONV: „Kdyby se bralo v úvahu zhoršení životního prostředí, nemohla by být povolena žádná stavba.“155 Spolu s přesvědčováním o neškodlivosti obalovny a jejím vlivu na zlevnění výstavby silnic se objevily ještě větší trumfy, a to slíbená plynofikace obce, oprava silnic a výstavba chodníků, vše bylo ale vázáno na souhlas s obalovnou.

151 Tamtéž, s. 159. Problém spočíval v již zmiňované příjezdové komunikaci k budoucí továrně, MNV skálopevně trval na vybudování varianty kolem železničního nádraží, i když část tamních rezidentů protestovala. 152 Tamtéž, s. 160. 153 Tamtéž, s. 161. 154 Tamtéž, s. 153. Takto tvrdá odpověď nejvyššímu představiteli KSČ v okrese je pozoruhodná, a ještě zajímavější je, že pro Jaroslava Špinara to nemělo patrně následky. 155 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 34, kn. 34, nestránkováno, Schůze KSČ 7. března 1989. 41

MNV byl dosud podáván jako zastánce vůle občanů a tvrdý odpůrce vůle nadřízených orgánů. Na schůzi rady 18. dubna 1989 se ukázalo, že všechno není tak černobílé. Schůze rady se vzhledem k zárukám na zvelebení obce (plynofikace atd.) usnesla doporučit plénu výstavbu s tím, že se ruší předchozí nesouhlas MNV; hlasování se ale zdrželi předseda Špinar i tajemník Kosa.156 Podle dostupných informací usnesení přes plenární schůzi neprošlo. Snaha části MNV přesvědčit nesouhlasící kolegy pokračovala i v dalších měsících, ale neúspěšně. Obalovna byla předmětem jednání až do konce roku 1989, k její výstavbě však nakonec nedošlo.

156 Tamtéž, nestránkováno, 18. dubna 1989. Zápis z plánované plenární schůze, kde se měla obalovna opět projednávat, se nedochoval, ale 16. května 1989 se dochovalo vyjádření o poslední mimořádné plenární schůzi a výsledku jednání (Tamtéž, nestránkováno, 16. května 1989). 18. dubna 1989 se opět hrozilo tím, že pokud záležitost neschválí plenární schůze MNV, udělá to za ni plénum ONV, tedy se jasně stanovilo, že obalovna bude i proti vůli místních občanů. 42

I. Instituce

43

Úvodní slovo

V této kapitole jsou popsány nejdůležitější instituce v obci a to jak se utvářely, měnily a popřípadě i zanikaly. Jsou zde však i další, zde do hloubky neanalyzované, jako například poštovní úřad či železniční stanice. Tyto instituce samozřejmě existovaly a také se nějak vyvíjely, jelikož však pro ně nejsou k dispozici naprosto žádné prameny, musel bych pouze opsat slovo od slova to, co jsem již shromáždil ve své bakalářské práci. Z toho důvodu odkazuji na její text.157 Jediná věc, která stojí pro potřeby této DP za zdůraznění, se vztahuje k železniční stanici – její první přednosta a zároveň první předseda KSČ Josef Pospíšil se po roce 1948 stal předsedou KNV Pardubice, později poslancem Národního shromáždění a nakonec ministrem železnic.158 Jeho vliv na vývoj obce však nelze zdokumentovat.

157 SURÝ, J.: c. d., s. 37–38. 158 Kronika I, s. 50. 44

Místní národní výbor Opatov

„Národní výbory (ve vzrušených dnech války nazývané často dočasně jako Revoluční národní výbory) vznikaly většinou neformálně aklamací na shromážděních občanů. V pohraničních územích, v oblastech s „většinou státně nespolehlivého obyvatelstva“, předepisovaly právní normy ustavení správních komisí. Národní výbory, mezitím na osvobozeném území vytvářené, měly být v co nejkratší době obnoveny jako orgány zastupitelské a orgány veřejné správy na základě zásad československých volebních řádů. Měly vykonávat všechny úkoly veřejné správy, pokud nebyly výslovně svěřeny jiným institucím. Členové národních výborů byli odvolatelní lidem.“159 Tolik teorie, následující řádky se pokusí vysledovat, jak tomu skutečně bylo v případě městyse/obce Opatov. Již ve své bakalářské DP jsem poměrně podrobně rozebíral vývoj místní správní komise a MNV v Opatově v letech 1945–1948, zde se pokusím informace stručněji shrnout, popřípadě doplnit, a budu se soustředit na období po únoru 1948 do roku 1990.160

Správní komise Česká správní komise nebyla prvním orgánem obecní správy v Opatově v roce 1945. V přesně nespecifikovanou dobu se měl po osvobození Opatova utvořit první MNV z německých demokratických občanů, myšleni byli evidentně sociální demokraté. Měl celkem devět členů a fungoval do 8. července 1945, kdy se vytvořila již česká správní komise.161 Další informace o práci německého výboru ani osudy jeho členů nejsou známy, ale je jisté, že z Opatova odešli, respektive byli odsunuti. Opatov měl dle kroniky již od 13. května 1945 vládního komisaře, jímž byl Oldřich Olšanský z Němčic.162 Tentýž člověk pak stál v čele správní komise, která konala svou první schůzi 8. července 1945; zde bylo celkem devíti členům přiděleno kromě funkcí zástupce předsedy (Jan Jetmar) a zapisovatele ještě osm referátů, např. policejní, sociální, kulturní

159 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha 2007, s. 443–444. 160 SURÝ, J.: c. d., s. 32–34. 161 Kronika I, s. 22, 24; SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, s. 1. 162 Kronika I, s. 23. 45 a osvětový atd., Oldřich Olšanský se předsedou stal automaticky, o jeho pozici se vůbec nejednalo.163 Komise úřadovala v přízemí budovy německého obecního úřadu a měla celkem tři zaměstnance.164 Místní správní komise neměla jednoduchý úkol. Řízení osídlování, dohled nad Němci a zabavováním jejich majetku, starost o bezpečnost včetně „dohledu“ nad oddíly Rudé armády, které obcí projížděli po železnici i silnici, starost o zásobování a další činnosti znamenaly nesnadnou a jistě namáhavou práci, ačkoliv ne vždy ležela jen na jejích bedrech. S ohledem na knihu protokolů ze zasedání se správní komise sešla k celkem 36 schůzím, které se konaly jednou týdně. Oldřich Olšanský nezůstal předsedou příliš dlouho. Historie vzniku správní komise a MNV v kronice obce na jeho místě uvádí v blíže neurčenou dobu Miroslava Oháňku, ani ze zasedacích protokolů se ale nepodařilo zjistit, kdy došlo k výměně.165 Poslední zmínka o Oldřichu Olšanském je v protokolech 5. září 1945, kdy je na schůzi veden jako nepřítomný, 19. září 1945 se již mluví o nutnosti svolat veřejnou schůzi pro volbu nového předsedy.166 Tudíž musel odstoupit (být odvolán?) v období deseti dnů mezi oběma daty. Zápis z veřejné schůze se nezachoval, pokud byl vůbec proveden. Předseda Miroslav Oháňka se poprvé objevuje v protokolech komise až 7. listopadu 1945.167

MNV „Místní národní výbory (MNV) řídily mateřské a základní (devítileté) školy, knihovny a další kulturní zařízení, místní komunikace, komunální služby, prováděly opatření k zásobování, vedly evidenci obyvatelstva, spadalo pod ně bytové hospodářství, ochrana lesů a půdy a také rostlinná a živočišná výroba. Jejich vyjádření si navíc musely vyžádat všechny jiné státní orgány při svých krocích dotýkajících se občanů obce. Místní národní výbory ve střediskových obcích vykonávaly kromě toho více koordinačních a kontrolních funkcí vůči nepodřízeným organizacím (ústředně řízené organizace, družstva) v jejich obvodu. Mohly si vyžadovat zprávy o jejich činnosti a vyjadřovat se k návrhům na

163 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, s. 1. Konkrétní jména a přidělené funkce viz odkaz nebo SURÝ, J.: c. d., s. 32–33. 164 Kronika I, s. 27. 165 Tamtéž, s. 53. Kronikář sepisoval dějiny správní komise a začátku MNV dle zasedacích protokolů. Vzhledem k tomu, že tuto část historie obce psal retrospektivně až po několika letech od události, neznal evidentně sám přesné datum. 166 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, s. 8, 11. 167 Tamtéž, s. 16. 46 jmenování a odvolávání jejich vedoucích pracovníků.“168 Ustavující schůze MNV v Opatově proběhla 17. dubna 1946, tedy zhruba devět měsíců po zřízení správní komise. Čtyři z devíti členů správní komise byli zvoleni i do MNV. Na ustavující schůzi „byla ustavena rada MNV, skládající se z předsedy a 3 místopředsedů.“169 Předsedou MNV byl zvolen MUDr. Jan Šich. Prvním místopředsedou se stal Jan Jetmar, dalším Josef Jiráček, jméno třetího člověka není ve vztahu k této pozici specifikováno.170 Kromě předsedy a místopředsedů byli do rady zvoleni ještě čtyři lidé, následně byli úředníci MNV rozděleni do šesti komisí, kdy někteří lidé byli ve více komisích zároveň; komise v podstatě nahrazovaly výše zmíněné referáty. Každá z nich měla předsedu a tři členy. 1. července 1946 proběhla první plenární schůze s volbou funkcionářů; tentokrát jsou již jmenováni všichni místopředsedové, v čele MNV byl potvrzen MUDr. Jan Šich; zvolena byla rada MNV, která měla pět členů.171 Předseda byl zvolen za KSČ, místopředsedové pak každý za jinou politickou stranu: Československou stranu lidovou (první místopředseda Stanislav Lněnička), Československou sociální demokracii (druhý místopředseda Josef Jiráček) a Československou stranu národně socialistickou (třetí místopředseda Jan Jetmar). MUDr. Šich byl vystřídán ve své funkci 4. září 1946, kdy se ze základní vojenské služby vrátil bývalý předseda Místní správní komise Miroslav Oháňka, který se ihned ujal řízení MNV; oficiálně byl zvolen až 12. září 1946.172 V roce 1947 byla uskutečňována úsporná personální opatření, schválilo se propuštění dvou zaměstnanců, rada rovněž rozhodla o ukončení vedení zásobovací agendy okolním obcím a zrušení telefonu v zásobovacím oddělení.173 První významnější změna v MNV se odehrála 5. března 1947, kdy na svou funkci rezignoval první místopředseda Stanislav Lněnička, jako náhradníka ustanovila Československá strana lidová Ottu Kolínka.174 Podstatně důležitější výměna se udála na začátku dalšího roku. 14. ledna 1948 byl z rozhodnutí Místního výboru KSČ Miroslav Oháňka odvolán ze své funkce, což schůze MNV jednohlasně přijala, a o pět dní později na

168 HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J.: c. d., s. 453. 169 Tamtéž, s. 33. Jména předsedy a místopředsedů nejsou v tomto zápisu specifikována. Kronika obce uvádí pouze jméno předsedy (Kronika I, s. 53). 170 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, s. 43, 40. 171 Tamtéž, s. 45. Pátým členem byl pokladník, dle charakteru zápisu není zcela jednoznačné, že do rady patřil. 172 Tamtéž, s. 65, 67. 173 Tamtéž, s. 82. O procesu propuštění Jana Jetmara a vzniklých komplikacích viz SURÝ, J.: c. d., s. 33–34. 174 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, s. 90. 47 jeho místo dosazen Václav Patočka, významný místní funkcionář, který se objevuje i v dalších kapitolách této DP.175 Tím ale změny neskončily. 3. března 1948 na společné schůzi MNV a Místního akčního výboru NF došlo k výměně čtyř dalších členů včetně dvou místopředsedů; o důvodu myslím není třeba pochybovat, sesazení místopředsedové nebyli členy KSČ, tudíž museli odejít.176 O dva měsíce později pak byla rada MNV rozšířena o čtyři další členy.177 V protokolu ze dne 10. listopadu 1948 se nachází další důležitá informace: nejen že proběhla další výměna členů na MNV, volba nového prvního a druhého místopředsedy a nová volba členstva do jednotlivých komisí, ale třetí místopředseda Oldřich Maleček je navíc navržen do funkce kronikáře; dle všech dostupných informací jde o prvního člověka, který českou kroniku v Opatově vedl.178 Václav Patočka ve funkci předsedy MNV nezůstal dlouho. 17. března 1949 bylo probíráno rozhodnutí OV KSČ, dle kterého se měl vzdát své funkce; problém spočíval v tom, že Václav Patočka nebyl jen předsedou MNV, ale zároveň řídil i přípravný výbor JZD i samotné družstvo po jeho vzniku, k tomu všemu měl přijmout ještě nespecifikovanou funkci na ONV, tudíž se v jeho rukou koncentrovalo příliš mnoho úřadů.179 MNV dostal nového předsedu až 5. května 1949, do té doby Václav Patočka dál úřadoval. Tento den byl zvolen na návrh Místního akčního výboru NF Karel Hradil jako jeho nástupce, nešlo ale o zdaleka jedinou změnu; z MNV bylo odvoláno celkem devět lidí a tři noví přišli, vše bylo nastaveno tak, aby rada MNV měla šest a výbor osmnáct členů.180 S proměnami MNV nebyl zdaleka konec, od 5. května 1949 až do 28. dubna 1950 došlo několikrát k výměnám v radě i plénu. Až 28. dubna 1950 se udála další výrazná změna. Tento den se konala ustavující schůze nového MNV, reorganizovaného v souvislosti se zřízením krajů a nových okresů. Starému MNV je vytýkána nedostatečná spolupráce s občany, MNV by měl být v těsném spojení s lidem a musí přispět k utužení vztahu dělníků s rolníky. Nové národní výbory se mají stát skutečným vykonavatelem vládní moci a mají dovést vesnice

175 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 2, kn. 2, s. 3. 176 Tamtéž, s. 4. Politická příslušnost dalších dvou odstupujících členů MNV není známa, stejně tak se neuvádí stranická příslušnost jejich nástupců. Otto Kolínek, jeden ze sesazených, přišel také o pozemky. V tomto protokolu se schválilo rozdělení 13 ha půdy, které měl v držení. 177 Tamtéž, s. 7. 178 Tamtéž, s. 10. Objednání knihy pro kroniku za 340 Kčs bylo schváleno až 15. prosince 1948 (SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 15. prosince 1948). Toto vše naznačuje, kdy zhruba se kronika začala psát. 179 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 17. března 1949. 180 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 2, kn. 2, s. 13. 48 k socializaci.181 MNV dostal nového předsedu, Josefa Petra, dále byl zvolen Josef Jiráček jeho náměstkem, sedmičlenný výbor (pokud započítáme předsedu a náměstka) a sedmnáctičlenné plénum. Následně proběhla volba referentů pro jednotlivé oblasti života v obci a sbor důvěrníků MNV.182 Ukázalo se, že ne všichni členové MNV byli pro společné hospodaření v rámci JZD – 14. června 1950 došlo k odvolání dvou lidí právě pro odmítavý postoj k JZD, zároveň byl schválen návrh na přeložení jedné z učitelek.183 Josef Petr sdílel osud svých předchůdců a byl v úřadu poměrně záhy vystřídán. 25. srpna 1953 předal svou funkci do rukou Miroslava Kumhala a ihned sklidil kritiku za to, že se málo věnoval zemědělské otázce.184 Bývalý předseda Petr byl pak na začátku listopadu zvolen předsedou Osvětové besedy, která sdružovala kulturní organizace v obci, funkci však nepřijal; 18. října 1955 se již objevuje jako ředitel školy v Opatově, není specifikováno které.185 Reorganizace MNV a první volby za celou dosavadní historii národních výborů v roce 1954 přinesly v Opatově velmi málo nového. Předseda Kumhal byl potvrzen ve funkci, tajemníkem se stal Michal Kseňák; dále byli zvoleni tři členové rady a předsedové čtyř komisí, ne všechny komise tedy dostaly nového vedoucího.186 K žádné skutečné strukturální ani zásadní personální reorganizaci však nedošlo. Miroslav Kumhal se musel potýkat za dobu svého předsednického působení s řadou problémů v obci i v MNV, ať již šlo o vážné finanční potíže, socializaci vesnice, problémy se soukromými zemědělci, kteří neplnili dodávky a kladli odpor vůči JZD, konflikty s Jednotou nebo špatnou práci samotných členů MNV. V pozici tajemníka MNV za dobu jeho úřadování působili Michal Kseňák (dva roky) a Robert Kosa, který setrval ve

181 Tamtéž, nestránkováno, 28. dubna 1950. 182 Tamtéž. 183 Tamtéž, 14. 6. 1950. Nesouhlasný postoj s JZD mohl však být použit i jako záminka, o této kauze nemáme bližší informace. Přeložení učitelky na návrh ředitele školy Malečka je také neodůvodněné, můžeme ale předpokládat, že k tomu došlo pro její názory. 184 Tamtéž, nestránkováno, 25. srpna 1953. Křestní jméno nového předsedy zde uvedeno není. Absence jmen je celkem běžný nešvar všech protokolů MNV i JZD, většinou se uvádí pouze příjmení. 185 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 3, kn. 3, nestránkováno, 2. listopadu 1953; Tamtéž, nestránkováno, 18. října 1955. Za odmítnutí funkce v Osvětové besedě byl předvolán do Místního výboru KSČ v Opatově. 186 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 3, kn. 3, nestránkováno, 24. května 1954. Účast ve volbách byla samozřejmě 100 %. Po tomto datu se již nevyskytují žádné zmínky o místopředsedech nebo náměstcích předsedů, pouze o tajemnících. 49 funkci poměrně krátce, avšak po určité době se do ní zase vrátil.187 Pokud se budeme soustředit jen na změny a události, které se dotkly přímo MNV, tak stojí za pozornost zhodnocení jeho práce od roku 1945, které se probíralo 25. ledna 1954.188 Jak jsem psal výše, situace MNV nebyla jednoduchá, svůj díl viny si za to v rekapitulaci odnesla i správní komise a občané, kteří prý shodně nedbali o rozvoj obce a jejich nezájem a špatná rozhodnutí do značné míry předznamenaly dnešní problémy. Vůbec se však nereflektuje, že osídlenci v pohraničí se v prvních letech museli starat především o to, aby měli kde bydlet a čím nasytit rodinu. Některé body kritiky jsou však oprávněnější, například povolování bourání ještě zachovalých domů, což se ve světle pozdějších dlouhodobých problémů s nedostatkem bytů jeví skutečně jako chyba.189 Dlouhodobým a pomalu se zlepšujícím se problémem byla liknavá práce samotných členů MNV a komisí, která je v průběhu 50. let 20. století kritizována skutečně mnohokrát, často ve směru špatné spolupráce s JZD a podporou zemědělství obecně. V 60. letech 20. století se situace zlepšila, kritika však nemizí zcela. Z hlediska účetnictví v MNV došlo k zajímavé situaci – Václav Pár, který fungoval jako účetní, byl 16. února 1954 určen jako náhrada za odstupující účetní sílu do JZD, které dobrého účetního zoufale potřebovalo. Místo něj byla určena do MNV jako náhradní účetní Bořena Synková, která však dosud fungovala jako uklízečka, takže si lze těžko představit, jak mohla kvalitně vykonávat novou profesi.190 V komplexním rozboru MNV za rok 1961, který je v jedné z knih protokolů vložen, se o samotném národním výboru dozvídáme překvapivě málo, jelikož je soustředěn na celou obec. MNV měl 20 poslanců a šest komisí, do jeho přímé správy spadaly školy, školky a jesle.191 MNV provozuje drobné podniky jako služby pro občany, jsou to: švadlena, údržbář, holič.192 V celém rozboru se bohužel vyskytuje kritický nedostatek

187 Robert Kosa byl zvolen 14. srpna 1956 (SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 3, kn. 3, nestránkováno, 14. srpna 1956), při opětovném zvolení 24. května 1957 ale přislíbil vykonávat funkci maximálně půl roku, důvod není znám (SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 4, kn. 4, nestránkováno, 24. května 1957). V plánu práce MNV na první pololetí roku 1964 je však opět tajemníkem (SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 9, kn. 9, nestránkováno, Plán práce na 1. pololetí 1964). 188 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 17, kn. 17, nestránkováno, 25. ledna 1954. 189 Kritická bytová politika byla patrná výrazně v oblasti školství, kdy učitelé nesmírně často přicházeli a po krátké době zase odcházeli, protože nedostali vyhovující nebo vůbec žádný byt. 190 Je velice nepravděpodobné, že při nedostatku účetních, jaký v Opatově byl, by takto kvalifikovaná osoba dělala uklízečku. 191 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 7, kn. 7, Komplexní rozbor MNV V Opatově za rok 1961, s. 7. 192 Tamtéž, s. 11. 50 jakýchkoliv jmen, použita jsou zřídka a obvykle v případech, které pro tento text nemají význam. Miroslav Kumhal setrval v úřadu téměř 11 let, doba jeho úřadování je druhá nejdelší v historii obce mezi lety 1945 a 1990. Až 1. července 1964 jej vystřídal Vladimír Doseděl, tajemníkem byl zvolen Bohuslav Stečínský.193 Dále proběhly volby devíti členů rady a komisí. V období úřadování předsedy Doseděla pokračovala snaha o zvelebení obce veřejnými závazky obyvatel, aktuální MNV také „zdědil“ plány svých předchůdců, jako vybudování vodovodu a stavbu nové školní budovy. Tyto dvě záležitosti splněny ani tentokrát nebyly. Od zvolení až do odchodu Vladimíra Doseděla se dochoval pouze jeden rozbor práce a hospodaření MNV, který rekapituloval rok 1964.194 Pokud jde o finanční situaci, tak ta byla příznivá, s penězi se zacházelo hospodárně a nebylo dosaženo výše předpokládaných výdajů; práce komisí již tak dobrá nebyla, ačkoliv proti předchozím rozborům je jejich větší část hodnocena pozitivně, především pak komise pro ochranu veřejného pořádku.195 Činnost MNV ve veřejném sektoru nebyla ale celkově hodnocena dobře, jak dokazuje zápis ze schůze 21. června 1968.196 Zde je činnost MNV označena za poměrně dobrou, ale jen díky velkému úsilí několika jednotlivců, které je sekundováno masivním nezájmem ostatních. Zájem poslanců o činnost v MNV v této době jasně ukazuje fakt, že mezi 25. zářím 1968 a 18. dubnem 1969 se nepodařilo shromáždit nadpoloviční většinu pro konání plenární schůze. Odstoupení Vladimíra Doseděla z funkce trvalo nezvykle dlouhou dobu. Již 14. prosince 1967 je za účasti zástupců Místní organizace KSČ a ONV probrána a schválena jeho žádost o uvolnění z funkce od 1. ledna 1968 z důvodu stěhování se z Opatova, za jeho zástupce byl dočasně určen Josef Jindra, člen rady MNV.197 Přesto ale ve funkci vytrval ještě více než rok! Až 26. června 1969 na plenární schůzi byl definitivně odvolán a na jeho místo zvolen Josef Novotný, další z „krátkodobých předsedů“.198 Jeho doba se ničím zásadním nelišila od předchozího předsedy, u poslanců stále trvaly problémy s minimální aktivitou a nezájmem o schůze. Jedinou významnější událostí z hlediska samotného MNV bylo

193 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 9, kn. 9, nestránkováno, 1. července 1964. 194 Tamtéž, Komplexní rozbor hospodaření za rok 1964. 195 Tamtéž, s. 3–4, 2. 196 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 9, kn. 9, nestránkováno, 21. června 1968. 197 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 25, kn. 25, nestránkováno, 14. prosince 1967. 198 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 9, kn. 9, nestránkováno, 26. června 1969. 51 slučování komisí z důvodu jejich nefungování, které bylo prodiskutováno a schváleno 22. října 1970: komise pro výstavbu se sloučila s komisí zemědělskou, školská a kulturní s komisí sociálně zdravotní; kromě toho byli vyloučeni dva poslanci pro nečinnost.199 Po dvou letech byl Josef Novotný nahrazen ve funkci Jaroslavem Špinarem, nejdéle úřadujícím předsedou MNV.200 Z této doby pochází zajímavá rekapitulace činnosti MNV, která zasahuje až do roku 1964.201 Ukázalo se, že v roce 1964 bylo do MNV zvoleno 28 poslanců, během sedmi let jich však osm odešlo, z toho šest nedobrovolně (byli odvoláni). Především v průběhu let 1967–1970 ochaboval zájem některých poslanců o svou práci, v tomto směru je určitý vliv přiznán událostem let 1968–1969, které ovlivnily postoje části z nich. Dokazuje se to na přehledu plenárních zasedání, kdy v roce 1969 se konala pouze tři s průměrnou účastí 12 %, což je skutečně velmi málo. Pouze tři poslanci se za celou mapovanou dobu účastnili všech schůzí MNV nebo byli řádně omluveni, to rovněž nesvědčí o velkém zájmu. Otázka komisí nebyla rovněž příliš pozitivní – brzy po zvolení roku 1964 přestala fungovat finanční komise, jejíž předseda byl následně odvolán. Po zřízení provozovny Státního statku (místo JZD) začala rychle ochabovat činnost komise zemědělské, její předseda byl rovněž odvolán. Komise sociálně zdravotní přestala fungovat po dosazení Josefa Novotného, jejího předsedy, do čela MNV. Takže ze šesti původně zvolených komisí jich polovina fungovala špatně nebo vůbec. V ohledu politické příslušnosti poslanců patřilo do KSČ 17 z 28. Do KSČ náležela vždy alespoň polovina osazenstva MNV, poměrně důležitou roli hráli i bezpartijní poslanci; zastoupení měla v 70. letech také Československá strana lidová, počet jejích poslanců ale nepřesáhl jednoho člověka; nadpoloviční většina poslanců pocházela z dělnického prostředí.202 Jaroslav Špinar dokázal během svého dlouhého předsednického období zařídit vybudování prakticky všech projektů, o které se snažila obec již od roku 1945, a také několika nových. To bylo samozřejmě zapříčiněno i dostatkem peněz z dotací, které jeho předchůdci neměli, přesto však předseda Špinar vyvinul v tomto směru jako první opravdu velkou osobní snahu. Jeho úspěchy (a nepochybně i dobrý „kádrový profil“) dozajista stojí za tím, že úřadoval nejdéle ze všech „předlistopadových“ předsedů. Ve

199 Tamtéž, nestránkováno, 22. října 1970. 200 Tamtéž, 31. 8. 1971. Předsedou se stal od následujícího dne, tedy 1. září 1971. 201 Tamtéž, Rekapitulace činnosti a práce MNV a jeho poslanců. 202 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 9, kn. 9, Vybrané údaje o národních výborech, jejich orgánech a poslancích podle stavu k 31. 12. 1973; Tamtéž, 31. 12. 1974. V totožném dokumentu k 31. prosinci 1972 není uvedena politická příslušnost poslanců. 52 volbách 12. listopadu 1976 byl opět potvrzen ve funkci, kromě toho se zvolilo 29 členů pléna, devět členů rady a šest komisí po pěti lidech (komise pro veřejný pořádek; pro výstavbu a zvelebení; kulturní, pro obchod a cestovní ruch; školská a sociálně zdravotní; finanční; pro tělovýchovu a mládež); poměr členů KSČ vůči ostatním zůstal zachován, ovšem nebyl zde žádný zástupce Československé strany lidové.203 Přehledy z let 1976 a 1977 situaci v podstatě potvrzují.204 Pokud jde o pozici tajemníka, informace jsou nesmírně řídké, což je poměrně zvláštní. Prakticky kdykoliv je tajemník zmíněn, není jmenován. 1. srpna 1973 byl kádrovým a personálním odborem ONV uvolněn z funkce tajemník Stečínský, tudíž lze předpokládat, že vykonával funkci po celou dobu od prvního zvolení (viz výše); nahradil jej Robert Kosa, který tento post zastával v minulosti již několikrát.205 Zůstal zde až do konce sledovaného období. Až do roku 1989, respektive 1990, nedošlo v MNV k prakticky žádným pozoruhodným změnám, obsazení vedoucích pozic zůstalo stejné. Samozřejmě členové komisí byli několikrát obměněni. V roce 1990 se odehrál krátký konflikt mezi předsedy MNV Opatov a ONV Svitavy, o kterém bylo nalezeno jen minimum informací. 18. července 1990 se na schůzi zabývali poslanci rozhodnutím předsedy MNV o pozastavení odměny Jaroslavu Špinarovi za vykonanou práci, která mu byla přislíbena 1. června toho roku; tento krok je odůvodněn zajímavě: nedůstojným chováním předsedy při 17. listopadu 1989, odmítnutím stavby obalovny živic, která měla být v Opatově vybudována, a nakonec návštěvou pohostinství.206 Celá záležitost budí spíše dojem osobní pomsty než oprávněného úředního rozhodnutí, nakonec MNV v Opatově toto rozhodnutí předsedy ONV smetl ze stolu jako neoprávněné a na odměně dál trval.207

203 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 12, kn. 12, nestránkováno, 12. listopadu 1976. Již 18. května 1976 bylo na zasedání pléna diskutováno o naprosté nečinnosti „lidovců“, jak je vidět tak situace přetrvala i do konce roku (Tamtéž, nestránkováno, 18. května 1976). 204 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 13, kn. 13, Vybrané údaje o národních výborech, jejich orgánech a poslancích podle stavu k 31. 12. 1976; Tamtéž, 31. 12. 1977. 205 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 10, kn. 10, nestránkováno, 1. srpna 1973. 206 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 34, kn. 34, nestránkováno, 18. července 1990; Tamtéž, nestránkováno, 1. června 1990. 207 Tamtéž, nestránkováno, 18. července 1990. 53

Jaroslav Špinar úřadoval až do 24. listopadu 1990, kdy komunální volby do obecního zastupitelstva vyhrál Zdeněk Kopecký, který se tak stal starostou; rada byla zvolena čtyřčlenná, KSČ a Občanské fórum měli po jednom zástupci, „lidovci“ měli dva.208

208 Kronika I, s. 176. 54

JZD v Opatově

Na počátku zrodu JZD stál zákon č. 69/1949 Sb. z 23. února 1949, podle kterého „V zájmu zajištění blahodárného rozvoje zemědělského družstevnictví a odstranění dosavadní roztříštěnosti družstevní činnosti v zemědělství jako dědictví minulosti budou zakládána na podkladě dobrovolnosti jednotná zemědělská družstva, která mají sjednotiti dosavadní různá zemědělská družstva a přinésti významný prospěch pracujícím zemědělcům.“209 JZD v Opatově navázalo do určité míry na práci strojního družstva, o kterém bude psáno nejdříve.

Strojní družstvo Strojní družstvo mělo již podle svého názvu na starosti mechanizační prostředky, které byly využívány na ulehčení práce zemědělcům. Družstva tohoto charakteru nebyla na vesnicích neobvyklá a sloužila jako předstupeň k vytvoření JZD. Po vzniku JZD ale automaticky nezanikala, existovala souběžně s nimi. Založení Strojního družstva v Opatově mělo poněkud složitější průběh, jelikož první valná hromada 30. ledna 1946 a volby funkcionářů byly díky přestěhování části z nich prohlášeny za neplatné, takže se vše muselo opakovat 19. června 1947.210 Úředně platný vznik družstva je tedy k tomuto datu, reálně však fungovalo již od předchozího roku a v červnu 1947 došlo spíše jen k obměně složení. Na červnové plenární schůzi v tomto roce byl ve funkci předsedy potvrzen Josef Jiráček (v té době fungoval i jako místopředseda MNV), dále došlo k volbě šestičlenného výboru (včetně předsedy Jiráčka) se dvěma náhradníky a účastníci schůze přijali stanovy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o založení družstva; výbor byl pověřen jednáním o zápisu do družstevního rejstříku, zdůraznila se i nutnost přistoupit za člena Svazu zemědělských družstev v Čechách.211 Až do roku 1949 se do družstva přihlásilo 50 lidí.212 Místo strojního družstva dále existovalo paralelně s JZD mechanizační středisko.

209 Sbírka zákonů republiky Československé, částka 22, zákon č. 69/1949, § 1. 210 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 1, kn. 1, s. 1, 3. 211 Tamtéž, s. 5–6. Místopředsedou výboru se stal Ladislav Čížek. Zápis do družstevního rejstříku byl uskutečněn 13. prosince 1947 (SObA Zámrsk, Krajský soud Chrudim, inv. č. 720, sign. Dr XII, kn. 717, s. 386). 212 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 9, kn. 9, s. 1–5; viz také SURÝ, J.: c. d., s. 35. 55

JZD v Opatově – organizační struktura a personální obsazení Roku 1949 došlo v důsledku výše zmíněného zákona ke vzniku JZD i v Opatově. Přímo k jeho založení však nebyly nalezeny patřičné doklady, o kterých mluví první valná hromada 4. září 1949, pořádaná přípravným výborem, takže musíme údaje z patřičného protokolu přejmout: JZD bylo v Opatově právně ustaveno 17. června 1949 schválením Okresní družstevní rady, založení se stalo podle vzorových stanov Ústřední rady družstev a Ministerstva zemědělství v Praze; družstvo bylo ohlášeno k zápisu do rejstříku Okresního soudu v Brně 20. června a zapsáno 2. srpna 1949; 75 % členů představenstva a dozorčí rady musí být z řad malých či středních zemědělců.213 Na této valné hromadě byly zvoleny funkcionářské sbory družstva: v čele představenstva a tak i celého družstva stál Václav Patočka, předseda přípravného výboru a bývalý předseda místního MNV (viz kapitola MNV), místopředsedou se stal Jan Kosina; představenstvo mělo šest dalších členů a dva náhradníky.214 Dozorčí rada byla tříčlenná se dvěma náhradníky, předsedou byl Václav Vodstrčil a místopředsedou Jan Polák.215 První změna přišla na výroční schůzi 19. března 1950, kdy bylo představenstvo rozšířeno o dvě osoby na celkem 10 členů a dozorčí rada se stala nově pětičlennou, oba sbory měly po dvou náhradnících; poprvé se zde píše o konkrétním počtu členů, k tomuto datu mělo JZD 125 členů; na schůzi bylo schváleno také vytvoření myslivecké společnosti, tvořené družstevníky.216 Předseda představenstva Patočka je naposledy v protokolech schůzí uváděn 9. června 1950, od 19. listopadu 1950 je titulem předsedy označován Josef Marek, záznam o volbě není dochován.217 15. března 1951 následovala další volba představenstva a dozorčí rady. V čele představenstva se opět objevil Václav Patočka, místopředsedou se stal Josef Marek; představenstvo mělo sice 10 členů, jak bylo psáno výše, náhradníci byli ale tři, ne dva. Dozorčí rada měla v čele Václava Vodstrčila a místopředsedu Josefa Jindru.218

213 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 1, kn. 1, s. 7–9. Svoji roli také hraje fakt, že nejsou dostupné rejstříkové knihy ve fondu Krajského obchodního soudu Brno, odkud by se daly některé informace vyčíst. Informace o postupu zakládání družstva až do 4. září 1949 nejsou ani v kronice obce. 214 Tamtéž, s. 8. 215 Tamtéž. 216 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 1, kn. 1, s. 13–14. Od strany 16 dále jsou stránky nečíslované. 217 Tamtéž, s. 15; Tamtéž, nestránkováno, 19. listopadu 1950. 218 Tamtéž, nestránkováno, 15. března 1951. Václav Patočka dle dostupných informací v této době vykonával funkci zemědělského referenta na ONV ve Svitavách. Pro návrat do staré pozice v JZD musel být na ONV uvolněn (Tamtéž, nestránkováno, 20. února 1951). 56

Na výroční schůzi 26. března 1952 proběhly opět nové volby. Předseda představenstva zůstal stejný, místopředsedou byl Václav Vodstrčil, bývalý předseda dozorčí rady; tu nově vedl František Hána, kterému sekundoval v pozici místopředsedy Josef Jindra.219 Počty náhradníků zůstaly stejné. Již 17. července toho roku předseda dozorčí rady rezignoval, kdo byl zvolen místo něj není známo.220 V roce 1953 žádná „velká“ volba neproběhla, pouze je dochována zmínka o Janu Kosinovi na pozici místopředsedy představenstva.221 Volby 11. února 1954 potvrdily Václava Patočku i Jana Kosinu na jejich pozicích v představenstvu, Václav Vodstrčil opět změnil svou funkci, tentokrát na místopředsedu dozorčí rady, kterou řídil Josef Jurka.222 Představenstvo mělo pouze devět členů a dva náhradníky. Další rok byla sestava představenstva potvrzena s tím, že tentokrát ale měla celkem 11 členů a dva náhradníky; v dozorčí radě vystřídal Václava Vodstrčila Josef Jindra.223 Josef Jurka nesetrval v čele dozorčí rady dlouho, již 16. září 1955 se hovoří o jeho odchodu, který se však uskutečnil jinak, než sám zamýšlel – byl svými bývalými kolegy obviněn z „marodérství“ a negativního poměru k JZD, následně bylo odhlasováno jeho zbavení funkce a vyloučení z JZD.224 Nové volby jsou uváděny až 7. února 1957, předchozí rok se podle protokolů žádné nekonaly. Václav Patočka v mezidobí odešel z JZD zpět na ONV, tudíž se pozice předsedy uvolnila. Zastal ji Pavel Vodstrčil, jako místopředseda představenstva pak fungoval Jan Kosina; dozorčí radu vedl Josef Jindra a František Polák byl ve funkci místopředsedy.225 Představenstvo bylo tentokrát devítičlenné, dozorčí rada pak sedmičlenná. Píše se pouze o náhradnících představenstva. Václav Patočka se schůzí JZD v Opatově dále účastnil jako zástupce ONV, ne ale všech. Volby roku 1958 vedly pouze k několika méně podstatným personálním změnám v představenstvu i dozorčí radě (zde označené jako revizní komise), proto se s nimi blíže seznamovat nebudeme.226 Výsledek voleb 21. února 1959 je podstatně zajímavější, poprvé se zde totiž stalo, že předseda představenstva se nestal automaticky předsedou

219 Tamtéž, nestránkováno, 26. března 1952. 220 Tamtéž, nestránkováno, 17. července 1952. 221 Tamtéž, nestránkováno, 19. února 1953. 222 Tamtéž, nestránkováno, 11. února 1954. 223 Tamtéž, nestránkováno, 3. února 1955. 224 Tamtéž, nestránkováno, 16. září 1955. Žádný náhradník v jeho funkci není uveden. 225 Tamtéž, nestránkováno, 7. února 1957. 226 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 2, kn. 2, nestránkováno, 14. února 1958. 57 družstva. Vedoucí posty v představenstvu zůstaly stejné, revizní komisi vedl Ctirad Hegr s Janem Kosou; předseda představenstva vykonával zároveň i funkci agronoma.227 Předsedou družstva byl zvolen Alois Fadrný z Moravského Lačnova, místopředsedou Jan Pinc, zástupce MO KSČ; příchod cizího funkcionáře jasně ukazuje na kritický stav JZD v Opatově.228 Předseda Fadrný zůstal ve funkci pouze dva roky, 1961 byl dosazen R. Slouka, dosavadní předseda JZD ve Svitavách.229 V roce 1960 se dočkala změn především revizní komise, která dostala do svého čela Jana Pospíšila ml. a Františka Jánského, v představenstvu byli obměněni pouze čtyři členové mimo vedoucí pozice.230 To se změnilo následující rok, kdy představenstvo převzal do rukou zcela nový člověk, Richard Slouka, Jan Kosina byl opět místopředsedou; představenstvo mělo v tomto roce pouze sedm členů, jen o jednoho více než šestičlenná revizní komise, vedená Josefem Jiráčkem a Janem Vodstrčilem.231 Další volby již za celý zbytek existence družstva neproběhly, funkcionářské sbory v tomto složení předaly JZD v roce 1962 Státnímu statku Janov. Kromě představenstva a dozorčí rady (revizní komise) v rámci družstva existovaly další funkce, jako zootechnik (později byli dva), agronom, účetní, popřípadě i mechanizátor. Rovněž zde fungovali čtyři úsekáři. Lidé na zmíněných pozicích se měnili často, výjimkou nebyla situace, kdy byl např. agronom členem nebo dokonce předsedou představenstva. Jediná stálá pozice byl účetní – od 1. února 1950 ji zastával Karel Polešák, do 26. února 1953 vykonával práci Miroslav Macek, 12. ledna 1954 se píše, že KNV přidělil do Opatova účetního Pára (z MNV); ten zde vytrval až do konce JZD.232 V roce 1951 se hovoří o účetní výpomoci ze strany Bohuslava Stečínského z místního záložního spolku (viz Záložna v Opatově). Představenstvo a dozorčí rada měly své specifické problémy. Pro představenstvo to bylo slovní i fyzické napadání jeho členů často podnapilými družstevníky, někdy šlo „pouze“ o tvrdé slovní útoky i během schůzí. Dělo se tak především v druhé polovině 50.

227 Tamtéž, nestránkováno, 21. února 1959. 228 Tamtéž. 229 Kronika I, s. 124. 230 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 2, kn. 2, nestránkováno, 24. února 1960. 231 Tamtéž, nestránkováno, 8. ledna 1961. 232 SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 801, kart. 301/2; SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 3, kn. 3, nestránkováno, 26. února 1953; SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 4, kn. 4, nestránkováno, 12. ledna 1954. 58 a na začátku 60. let 20. století, kdy prosperita družstva byla prakticky na bodu mrazu, členové si na funkcionářích vylévali zlost.233 Na straně dozorčí rady to byla neaktivita a ke konci existence JZD již do jisté míry i rezignace na snahu něco zlepšit, jelikož navrhované změny se neděly nebo se k nim dopracovávalo nesmírně pomalu.234 Oba sbory čelily opakované kritice i v tom smyslu, že přijímaly usnesení, ale nedělaly nic pro jejich vykonávání. Podobně na tom byli úsekáři, kteří však byli vystaveni ještě tvrdším podmínkám, jelikož byli s lidmi v každodenním pracovním styku. Na začátku 60. let 20. století byly tyto funkce odmítány a úsekáři se stejně jako agronom velmi obávali práce za aktuálních podmínek a především pak obvinění ze zapříčinění výrobních neúspěchů.235 Při JZD existovaly ještě dvě komise – sociální, která se věnovala výpomoci sociálně slabým členům a početným rodinám, a kárná, ustavená v roce 1959 k řešení četných krádeží a dalších problémů tohoto charakteru.236

Členská základna Lákání zemědělců do JZD probíhalo již od první poloviny roku 1949, konala se řada schůzí za účasti zástupců KSČ, Družstevní rady, ONV atd., kteří se snažili přesvědčovat o výhodách společného hospodaření. Především byly vyvraceny obavy z vytváření československé varianty kolchozů, kde by zemědělci přestali být pány svých pozemků a majetku celkově. Jedna taková schůze se konala v Opatově 9. června 1949, vysvětlování dotazů bylo doprovázeno poměrně agresivní rétorikou, tazatelé byli označováni za nepřátele JZD, zpátečníky, jejich otázky za kličky, jak znemožnit založení družstva v obci.237 Nechyběl ale ani střízlivý přístup, především ze strany Jednotného svazu českých zemědělců, který se snažil dle dochovaných materiálů zlepšit početné nedostatky jak v zemědělství (např. kvalita krmiv), tak i na straně funkcionářů, kteří měli myšlenku JZD propagovat, ale sami o ní dost nevěděli.238 Přesvědčování zemědělců měli na starosti podle vzpomínek Pavla Vodstrčila také tovární dělníci, kteří rovněž nepoužívali příliš

233 Např. SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 2, kn. 2, nestránkováno, 23. května 1962. 234 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 7, kn. 7, nestránkováno, 1. listopadu 1961. 235 Např. Tamtéž, nestránkováno, 24. ledna 1961. Agronom zde na schůzi podal rezignaci, podle svých slov neunesl tlak a obviňování z toho, že špatně organizoval práci. 236 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 6, kn. 6, nestránkováno, 18. listopadu 1959. 237 SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 787, kart. 296/15. 238 Tamtéž. 59 diplomatické prostředky, výhrůžky nebyly výjimkou.239 To důvěryhodnosti JZD skutečně velmi nepomohlo. Konkrétní počet členů v JZD Opatov v určité době se nehledá snadno, jelikož kniha s členským seznamem v jeho fondu zahrnuje i členy strojního družstva a v některých případech není zaznamenán ani rok vstupu, navíc končí rokem 1950. V druhé polovině roku 1949, v období mezi schůzí valné hromady 4. září 1949 a 1. ledna 1950, mělo mít JZD 100 členů.240 První konkrétní číslo v kronice obce se vztahuje k datu 19. března 1950, zde již bylo v JZD 125 lidí.241 Celkový počet členů v průběhu let kolísal, jelikož kromě přistupujících byly podávány rovněž místy početné odhlášky a část pracovníků byla vyloučena. Lze říci, že nepřesáhl 160 osob, aktivních pracovníků bylo průměrně 130. Do JZD podávali místní zemědělci přihlášky po celou dobu jeho existence, jelikož socializovat Opatov (tzn. zlikvidovat soukromé hospodáře) se do zániku družstva nepodařilo. O přijetí či nepřijetí rozhodovalo představenstvo. Odmítalo se zřídka, důvodem mohla být kupříkladu známá nespolehlivost člověka, který přihlášku podal.242 Do určité míry sem patří i přejímání úpadkových zemědělců, ačkoliv v tomto případě nelze hovořit o dobrovolném přihlášení se za členy jako v jiných případech, jednalo se většinou o záchranu před totálním krachem (nebo i vězením). Např. 8. března 1956 přijalo JZD až na nátlak ONV osm úpadkových hospodářů se 125 ha půdy, dobytek byl údajně rovnou odeslán do kafilerie.243 Půda nebyla přebírána příliš ochotně, JZD zásadně požadovalo snížení požadovaných dodávek z těchto pozemků, někdy se dle charakteru textu zdá, že bývalí majitelé převzati s půdou nebyli.244 V družstvu se bylo možné ocitnout i poté, co se člověku podařilo odejít ze zemědělství do průmyslu. Čím méně bylo v JZD pracovních sil, tím více se ve spolupráci s MNV praktikovalo vracení bývalých družstevníků z průmyslových zaměstnání zpět do zemědělství; šlo o příkaz, odmítnout bylo pravděpodobně nemožné.245

239 Pavel Vodstrčil, rozhovor 27. listopadu 2013. 240 SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 787, kart. 296/15. 241 Kronika I, s. 63. 242 Např. SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 3, kn. 3, nestránkováno, 29. října 1953. Podaná přihláška dříve vyloučené družstevnice byla zamítnuta pro předchozí špatnou pracovní morálku. 243 Kronika I, s. 93. 244 Např. SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 5, kn. 5, nestránkováno, 28. března 1956. JZD odmítá půdu úpadkářů převzít, pokud nebudou dodávky z ní sníženy po dobu tří let. 245 Např. SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 17, kart. 17, nestránkováno, 15. února 1955. Zde bylo rozhodnuto o vrácení devíti lidí z průmyslu zpět do zemědělství. 60

Odhlášky z JZD byly celkem běžnou věcí v životě družstva, řešily se však rozdílně v závislosti na konkrétních lidech a době, kdy byly podány. Pokud byla odhláška schválena, byla zpravidla vyměřena vystupujícímu členovi půda o určité rozloze pro soukromé hospodaření. Ta byla však zatížena dodávkovými úkoly, které obvykle nedokázali nově osamostatnění hospodáři plnit. Obecně byli v lepším případě přijati zpět do družstva, v horším obviněni ze sabotování dodávkových úkolů (ohrožování hospodářského plánu) a posláni do vězení. V Opatově byly odhlášky zamítány ve většině případů, nejvýrazněji se to dělo v druhé polovině 50. let 20. století, kdy se projevoval nedostatek pracovních sil. Pokud byl někdo „vázán k půdě“, tzn. vlastnil usedlost s přilehlými pozemky, byl nucen zde zůstat a starat se o ně. To samé většinou platilo u dětí družstevníků, které byly nuceny zůstat na „gruntu“ a dál o hospodářství pečovat. Pokud bylo povoleno další studium po základní škole, většinou bylo směrováno do oborů, které v JZD měly uplatnění.246 Důvodem k zamítnutí odhlášky mohla být i neschopnost některých lidí (např. důchodců) hospodařit samostatně. Dalším způsobem, jak JZD opustit, bylo předání do Československých státních statků, kam byli posíláni lidé někdy i jako dělníci bez půdy.247 Vzhledem ke špatným výsledkům JZD a malému platu jeho členů byl Státní statek vnímán mnohdy jako záchrana před chudobou.

Soukromý sektor Od začátku JZD panovala pochopitelně snaha soukromé zemědělce začlenit do družstva, ale neuspěla (viz výše). Soukromý sektor se přesto v průběhu 50. let 20. století velmi výrazně zmenšil – například v roce 1951 bylo při jednání na jedné schůzi hovořeno o zhruba dvaceti usedlostech mimo JZD.248 V roce 1962 byla socializace již prakticky dokončena, jeden ze dvou posledních soukromých zemědělců, Oldřich Závodský, vstoupil do Státního statku. Stanislav Lněnička však vytrval až do konce 60. let 20. století.249

246 Velký vliv měl pochopitelně kádrový posudek a rozhodnutí školní rady. 247 Např. SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 5, kn. 5, nestránkováno, 1. listopadu 1957. 248 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 15. března 1951. 249 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 8, kn. 8, nestránkováno, Komplexní rozbor MNV za rok 1962. Stanislava Lněničku přimělo ukončit soukromé hospodaření jeho zdraví, dodávky vždy plnil ve všech oblastech a místy je i překračoval (Jaroslav Špinar, rozhovor 21. února 2014). 61

Všichni majitelé půdy v obci byli povinni odvést určité množství práce v JZD, i když nebyli jeho členy.250

Odstranění nepohodlných členů a likvidace soukromníků Zde se jedná o značně specifickou kapitolu, kterou je možné v rámci členů JZD rozdělit do dvou základních skupin: 1. vyloučení pro nepohodlnost (majetek, názory), 2. vyloučení pro špatnou pracovní morálku, opilství, krádeže atd. Ne vždy je snadné tyto kategorie odlišit, ačkoliv případy některých zemědělců a jejich rodin jsou v protokolech JZD, kronice obce i protokolech ze zasedání MNV konkrétně rozepsány. Nejstručnější informace v tomto směru poskytuje kronika obce, kde navíc není vysídlení „sabotérů“ datováno, lze jej rámcově zařadit na začátek 50. let 20. století (nejspíše 1950–1951).251 „Soukromí zemědělci neplnili dodávkové úkoly obilí, mléka a masa. Proti těmto sabotérům muselo býti zakročováno, a tak docházelo v ojedinělých případech k domovním prohlídkám a k trestním oznámením. Sabotéři dodávkových úkolů a socializace vesnice museli býti nakonec z Opatova vysídleni a byli to: Otto Kolínek, Karel Faltys, Kolínek st. a Jan Boštík.“252 Na tomto úryvku se jasně ukazuje, že nešlo pouze o dodávky, zmínění lidé byli překážkou na cestě k socializaci, a tak z ní byli odstraněni. Jak jsem zmiňoval již v kapitole o MNV, Otto Kolínek byl velký pozemkový vlastník, takže spadal do kategorie „vesnický kulak“. Dalším podobným případem byla kauza Josefa Marka, která je o to pikantnější, že šlo o bývalého předsedu a pak místopředsedu JZD. V materiálech MNV paradoxně není nijak reflektována. Josef Marek patřil mezi největší pozemkové vlastníky („kulaky“) v obci, jeho pozice v čele představenstva je o to zajímavější. Podnět k jeho vyloučení vzešel na schůzi 23. června 1952 – po krátké hádce Josef Marek opustil schůzi a tajemník MNV Kseňák, zástupce ONV Němec a předseda Patočka toho využili k jeho obvinění ze záporného poměru k JZD a brzdění jeho chodu; na další schůzi 17. července 1952 bylo

250 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 5, kn. 5, nestránkováno, 7. května 1957. Každý majitel záhumenky (malého množství půdy pro vlastní obživu) byl k JZD vázán i jako nečlen – ti lidé, kteří neodpracovali určené úkoly, o půdu přišli. 251 Kronika I, s. 65. 252 Tamtéž. 62 hladce odhlasováno vyloučení J. Marka z družstva a převzetí veškerého majetku do JZD.253 Ten samý rok byl Josef Marek vysídlen z obce.254 Případ Františka Kulíška je rovněž zajímavý. Zde se nejednalo pouze o poměr k JZD, ale k lidově demokratickému zřízení, navíc se nepodařilo zjistit, jak velké pozemky dotyčný vlastnil. 9. února 1955 je veden v protokolu JZD již jako zatčený (z politických důvodů), nic víc se však z tohoto textu nedozvíme.255 O celé rodině bylo jednáno ještě na MNV a pak opět v JZD, rada MNV doporučila Františka Kulíška s rodinou vyloučit z JZD a vystěhovat pro výše uvedené důvody ale až o rok později; Kulíšek se měl navíc účastnit protistátní činnosti, usilovat o odstranění funkcionářů MNV a postavit se do týla armády v případě „puče“.256 Další případy tohoto charakteru nebyly zjištěny. Pokud se jedná o další příčiny vyloučení, byla důvodem většinou špatná pracovní morálka a krádeže (krmiv, osiva, nářadí atd.). První případy vylučování kvůli těmto prohřeškům jsou zaznamenány již v roce 1953.257 Jediný člověk, který v dané kategorii vybočuje, je Lorenz Skypala, vyloučený a vysídlený pro ohrožování životů členů JZD.258 Žádné statistiky ohledně vyloučených členů bohužel neexistují, takže je obtížné uvést, kolik jich bylo po dobu existence vyloučeno. Rámcově to bylo asi 60 lidí.

Ekonomická situace, plnění dodávek Prosperita družstva byla silně proměnlivá v závislosti na aktuálním počasí, ale i pracovní morálce a včasném splnění zemědělských prací, které výši úrody ovlivňovaly (setba, hnojení atd.). O výsledcích v konkrétních letech se lze více dozvědět z výročních zpráv ve fondu JZD a ONV Svitavy. Pokud bych měl shrnout výsledky např. revizní zprávy z roku 1954, problémy byly tyto: finanční náklady na práci jsou překračovány, tržby se ale neplní; vedoucí pracovních skupin neplní své povinnosti, vše nechávají na agronomovi a

253 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 23. června 1952; Tamtéž, 17. července 1952. 254 Kronika I, s. 74. MNV schválil 22. července 1952 na návrh JZD odebrání usedlosti, v důvodech se píše o neplnění dodávek a nabádání ostatních k nepodepisování dodávkových smluv (SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 22. července 1952). 255 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 4, kn. 4, nestránkováno, 9. února 1955. 256 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 17, kn. 17, nestránkováno, 28. února 1956; SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 5, kn. 5, nestránkováno, 29. února 1956. JZD jejich vyloučení schválilo. Jméno Františka Kulíška nebylo objeveno ani ve spisech ONV, za zkoušku by stálo prověřit přímo materiály bezpečnostních složek, jelikož mi není známo, jak závažná jeho činnost byla, ani kolik je na obvinění pravdy. 257 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 3, kn. 3, nestránkováno, 6. května 1953. 258 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 17, kn. 17, nestránkováno, 15. února 1955. Skypalovi, reemigranti z Rumunska, rovněž odmítli přijmout československé státní občanství (SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv č. 307, kart. 147/2). 63 předsedovi JZD; zootechnik díky svému věku nekontroluje dostatečně živočišnou výrobu; plány dodávek jsou sestaveny bez ohledu na výrobní možnosti JZD; 327 ha rezervní půdy je nutné obhospodařovat a plnit z ní dodávky, ačkoliv na ní nemá kdo pracovat; krádeže, poškozování majetku, špatná pracovní morálka a špatná a drahá práce Státní traktorové stanice (STS); špatný stav vlastní mechanizace.259 Trvalým problémem byla nedostatečná produkce krmiv, která ovlivňovala užitkovost živočišné výroby. Zabývat se podrobně plněním dodávek v jednotlivých letech nemá příliš velký smysl, obecně řečeno nikdy nebyly ve všech oblastech splněny na 100 %, nedostatky na jednom místě se pak musely nahrazovat nadprodukcí jinde, což dále poškozovalo výrobu.260 Akumulace úvěrů a neplnění plánu zisků znamenaly další vážný problém. Díky všem výše zmíněným faktům bylo JZD v Opatově v průběhu 50. let 20. století řazeno mezi úpadkové a jeho situace vyústila v předání Státnímu statku. JZD se neskládalo jen ze zemědělců, existovala zde samozřejmě i přidružená výroba, která zajišťovala plnění potřeb družstevníků od výroby nářadí až po hostince a vývařovny v období špičkových prací. JZD v roce 1949 a 1950 přebralo drobné soukromé živnostníky jako například pekaře a mlynáře, dále byly ze strany MNV pronajaty čtyři hostince, jejichž bývalí majitelé vstoupili do družstva jako zaměstnanci. Dobrovolně se zapojili sedlář, kolář, kovář, truhlář a další, všichni se stali rovněž zaměstnanci JZD.261

Spolupráce JZD s dalšími institucemi Hlavním partnerem JZD byl v Opatově samozřejmě MNV, který se podílel na rozhodování v některých důležitých oblastech, dotýkajících se přímo družstevníků a jejich života. MNV spolupracoval s JZD na socializaci vesnice, tzn. přesvědčování zemědělců ke vstupu do družstva, v případě nepohodlných členů se pak na něj obracelo JZD se žádostmi o vystěhování (odejmutí přídělu).262 Do toho spadalo i ideologické působení ve prospěch myšlenky budování JZD. Mimo to MNV aktivizoval občany pro pomoc JZD (brigády) v období vrcholových prací (sklizně, senoseče atp.). Schůzí JZD se měl účastnit stálý

259 SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 846, kart. 308. Problémů bylo více, zde ale do nich nemá smysl zacházet hlouběji, jelikož bychom již tak poměrně podrobný text zatížili aktuálně nepotřebnými informacemi. 260 Neplnění dodávkového plánu znamenalo někdy i to, že členové nedostali potravinové lístky (viz např. SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 2. března 1952). 261 SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 801, kart. 301/2. 262 Např. v kauze Kulíšek (viz výše). 64 zástupce MNV a naopak, aby byla spolupráce mezi oběma orgány v obci co nejvíce efektivní, ne vždy tomu tak skutečně bylo.263 Výročních schůzí JZD se účastnil tajemník nebo i předseda MNV, na výročních schůzích národního výboru se zase probíraly výsledky JZD za přítomnosti (obvykle) jeho předsedy nebo místopředsedy. Ze strany JZD byla opakovaně kritizována malá pomoc od MNV a zase naopak, na schůzích národního výboru se kritizoval nezájem ze strany JZD se účastnit schůzí, kde by problémy družstva mohly být projednány.264 V krizových letech existence JZD se objevuje silná kritika údajného nezájmu ONV, KNV i OV KSČ o špatnou situaci v družstvu a neposkytnutí pomoci k nápravě.265 Z toho vyplývá mimo jiné i to, že schůzí JZD se účastnili i zástupci ONV a (ne vždy) VO nebo OV KSČ. Mimo výše uvedených organizací JZD v Opatově úzce spolupracovalo s místním textilním závodem Vigona 07, se kterým v roce 1956 uzavřelo patronátní smlouvu (Vigona se stala patronátním závodem).266 Vigona se zavázala k brigádnické výpomoci a poskytovala i účetní a další personální asistenci (např. opraváře strojů). Spolupráce byla vždy hodnocena pozitivně, kritika vůči patronátnímu závodu se prakticky nevyskytovala. Mimo Vigony 07 se uvádí jako další patronátní závody TOS Svitavy a Vitka Česká Třebová.267 Pokud bychom měli na závěr stručně zhodnotit činnost JZD, budeme se v podstatě držet již zmíněných faktů. Pro myšlenku společného hospodaření se místní obyvatele z větší části nepodařilo získat, převažovalo setrvání z nutnosti kvůli tomu, že by se sami neuživili. Oba výrobní sektory, živočišný i rostlinný, nevykazovaly celkově uspokojivé výsledky z důvodu nezodpovědných pracovníků, nevyhovující mechanizace i špatných místních podmínek (půda), nepříliš dobrá komunikace s dalšími institucemi a orgány způsobovala pomalou a nedostatečnou pomoc zvenčí. Za dobu fungování družstva

263 Například 19. července 1951 byla stanovena poslankyně MNV jako stálá účastnice schůzí JZD, v podstatě vykonávala styčnou funkci mezi oběma organizacemi (SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 2, kn. 2, nestránkováno, 19. července 1951). 264 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 7, kn. 7, nestránkováno, 27. září 1961; SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 5, kn. 5. nestránkováno, 21. října 1958. 265 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 7, kn. 7, nestránkováno, 12. července 1962. Ačkoliv možná neudělaly uvedené organizace vše, co bylo v jejich silách pro záchranu JZD, kritici zde přehlíželi závažné nedostatky JZD i během čerpání finanční pomoci od ONV, takže je otázkou, co více šlo udělat? Odpověď na to zde hledána nebude. 266 Kronika I, s. 118. Patronátní smlouvu se nepodařilo dohledat. 267 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 7, kn. 7, nestránkováno, 10. května 1961; SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 4, kn. 4, s. 9. 65 existoval jediný schopný člověk v jeho čele – Václav Patočka, po jehož odchodu se celková úroveň JZD začala propadat natolik, že ani návrat V. Patočky na konci krizového období již nedokázal situaci zvrátit a jediným řešením problému bylo převzetí krachujícího JZD Státním statkem.

66

Římskokatolický farní úřad v Opatově

Farní úřad v městyse Opatov byl jako všechny další instituce převzat po skončení druhé světové války do českých rukou, ačkoliv v tomto případě bylo rozhodnuto ponechat po určitou dobu v místě původního faráře, Jindřicha Rückera.268 Až do srpna roku 1946 zde není zaznamenán jiný konkrétní katolický duchovní, a to ani dojíždějící, kronika obce obsahuje pouze vágní zprávu o tom, že české bohoslužby zde občas konali kněží z Litomyšle.269 Městys Opatov byl a dodnes je středem farnosti v litomyšlském vikariátu, která zahrnovala dle schematismu královéhradecké diecéze z roku 1947 Opatov s osadami a Opatovec, obvod farnosti se ale měnil – například již dva roky poté je v účetnictví opatovské farnosti zahrnuta i farnost Dětřichov a náklady na její správu.270

Duchovní správci po roce 1945 Prvním českým duchovním, který na opatovskou faru přišel, byl P. František Kettner.271 Podle farní kroniky nahradil Jindřicha Rückera jako administrátor farnosti od června roku 1946, všechny další archiválie jsou ovšem datovány později.272 Jeho nástup do pozice administrátora je na více místech ve spisovně biskupské konzistoře v Hradci Králové zmíněn od 1. srpna 1946, proto zde budeme považovat toto datum za směrodatné.273 Není jasné, jak dlouho František Kettner pobýval na faře s Jindřichem Rückerem, jelikož se nepodařilo dohledat přesné datum jeho odchodu, v každém případě jejich soužití nebylo harmonické. Z útržkovitě dochovaných pramenů se dozvídáme hned o dvou sporech, které vedl František Kettner se svým předchůdcem. První, a evidentně ten závažnější, se týkal samotné pravomoci k vykonávání úřadu. Jindřich Rücker a farář Taichl

268 SURÝ, J.: c. d., s. 36. 269 Kronika I, s. 27. K této věci se nepodařilo zjistit další podrobnosti. 270 Schematismus duchovenstva diecéze královéhradecké na rok 1947. Hradec Králové 1947, s. 200; Farní úřad Opatov, volně ložený interkalární účet. 271 SURÝ, J.: c. d., s. 36. 272 Memorabilienbuch, s. 167. 273 Datum se vyskytuje především u spisového materiálu kolem konkurzu na obsazení farnosti, který probíhal v průběhu let 1947 a 1948 (viz kupříkladu Biskupství královéhradecké, biskupská konzistoř spisovna, N. E. 13222). O čtyři dny později poslal F. Kettner konzistoři oznámení o nástupu do úřadu (Tamtéž, N. E. 7499). 67 z blíže nejmenované farnosti považovali pravomoci administrátora Kettnera ve svých farnostech za neplatné, jelikož zde sami byli stále přítomni, tudíž se považovali za jediné oprávněné správce svých úřadů.274 Nedochovalo se žádné rozhodnutí nebo výnos, který by tuto věc řešil, jelikož ale došlo k odsunutí faráře Rückera a zřejmě i Taichla, zůstal jedinou oprávněnou osobou František Kettner. Druhý problém byl finančního charakteru, jelikož faráři požadovali po Františku Kettnerovi výplaty zisků ze svých beneficií.275 Šlo o dva muže, opatovského Rückera a faráře Grolika z Litrbachů. Na tomto je zajímavé, že obec Litrbachy, později Čistá, leží ve značné vzdálenosti od Opatova a doklady o její příslušnosti k farnosti v Opatově se nepodařilo nikde objevit. Jednalo se nejspíše o krátkodobou záležitost. Dotaz biskupské konzistoři zůstal opět bez dochované odpovědi, ačkoliv se v listu dočítáme alespoň o rozhodnutí ONV Litomyšl, které říká, že oba faráři německé národnosti nemají na celý beneficiátní příjem nárok. František Kettner zde uvedl, že chtěl oběma pánům ze zmíněných příjmů uhradit výlohy se stěhováním do Německa, případně Rakouska (permit k vystěhování apod.). Z těchto informací je patrné, že farář Rücker vycestoval nejspíše na vlastní žádost. Nový administrátor se ovšem musel potýkat ještě s dalšími problémy, a to stavem kostela a farní budovy, ve které musel žít, a vlastní zoufalou finanční situací. Dochovala se prosba o pomoc, adresovaná biskupství v Hradci Králové, které dle obsažených informací předcházely kontakty s proboštstvím a vikariátem v Litomyšli.276 Františku Kettnerovi scházely finance na úhradu stěhování do Opatova, příjmy z farnosti (zřejmě bývalé) mu nepatřily a jedinou záchranou pro něj byl jeho bratr, který mu finančně vypomáhal, což ale nebylo možné praktikovat dlouho. Kromě toho mluví o nutnosti připravit se na zimu, k čemuž nemá naprosto žádné prostředky. Jeho zhodnocení stavu kostela v Opatově mluví samo za sebe: „Kostel ten je na tom ještě hůře než já. Chatrný a zpustlý a jmění nemá žádného. Je nutno jej opravit. Katolíků je zde hodně, ale o kostel zatím nedbají.“277 V dopise se prosí o vyřízení předchozích požadavků, o kterých bohužel nevíme nic. Rovněž výše zmíněný spor o finance s bývalými správci se technického stavu budov dotknul, když administrátor Kettner píše o tom, že „jejich fary budou potřebovati velké opravy tak jako

274 Biskupství královéhradecké, biskupská konzistoř spisovna, N. E. 8309. 275 Tamtéž, N. E. 9449. 276 Tamtéž, N. E. 8309. 277 Tamtéž. 68 většinou velmi sešlé kostely a hřbitovy.“278 Stav kostela a farní budovy v Opatově byl trvalý problém, který se podařilo i přes nespornou snahu místních duchovních vyřešit až o řadu let později (viz dále). V letech 1947 a 1948 probíhalo konkurzní řízení na obsazení farního beneficia v Opatově. Nelze doložit, kdy bylo oficiálně vyhlášeno, prvním dokumentem je žádost (přihláška) o udělení beneficia právě od Františka Kettnera z 28. března 1947.279 Kromě něj se do konkurzu přihlásil ještě jeden člověk, Josef Kotek, administrátor v Janově. Jeho žádost je datována k 21. červnu 1947.280 Ačkoliv byl Josef Kotek o sedm let starší a byl vysvěcen na kněze o pět let dříve než František Kettner, dle hodnocení biskupské konzistoře měl administrátor Kettner kromě nesporné výhody v předchozím působení přímo v místě také lepší pověst a byl hodnocen podstatně příznivěji.281 Jediné dochované rozhodnutí v této věci pochází z 27. července 1948 a za vítěze konkurzu označuje Františka Kettnera s tím, že „Josef Kotek byl kanonicky investován na farní obročí v Janově od 1. března 1948 a proto na jeho žádost o jiné obročí netřeba vzíti zřetele“.282 Aby mohl duchovní efektivně působit, musel být ve své farnosti vždy pozitivně vnímán, a to František Kettner v Opatově skutečně byl, alespoň dle výpovědí pamětníků, kteří jej zažili.283 V závislosti na pamětníky poskytnutých informacích lze administrátora Kettnera vykreslit jako mladého, přátelského člověka, který se nestranil žádných lidových shromáždění, ať již to byl divadelní spolek, cvičení Sokola nebo vesnická zábava, a byl v neustálém styku se svými farníky i ostatními obyvateli.

Německý hřbitov S odsunutím prakticky veškerého původního obyvatelstva obce a příchodem lidí nových vyvstala kromě jiného i otázka co dělat se současným hřbitovem, jelikož hroby tímto aktem přišly o své majitele a neměl se o ně kdo starat. V květnu roku 1947 problém řešil František Kettner dotazem biskupské konzistoři ohledně možnosti pronájmu

278 Tamtéž, N. E. 9449. 279 Tamtéž, N. E. 3886. Zde mimo jiné uvádí, že domácnost v případě přidělení beneficia povede jeho matka. 280 Tamtéž, N. E. 7015. 281 Tamtéž, N. E. 7013. Minulost Josefa Kotka nebyla zjišťována, tudíž není známo, co zapříčinilo tento postoj konzistoře. 282 Tamtéž, N. E. 13222. 283 Jan Pospíšil, rozhovor 8. března 2013; Karel Jánský, rozhovor 12. listopadu 2013; Pavel Vodstrčil, rozhovor 27. listopadu 2013. 69 a prodeje hrobů a náhrobních kamenů. Odpovědi konzistoře se dochovaly dvě. První z nich ze 17. května 1947 uvádí, že hroby je možno pronajmout (prodat nelze) po uplynutí doby předešlého pronájmu (uplynutí tlecí doby). Pokud se příbuzní o náhrobní kameny nestarají a na výzvu správy hřbitova je včas neodstraní, propadají tyto ve prospěch hřbitovního fondu a lze je pak prodat.284 Není ale přesně odpovězeno na dotaz, zda lze prodat pomníky i mimo obec. Druhá odpověď je reakcí na druhý dotaz z 27. května 1947, který opět řeší možnost převezení pomníků na jiný hřbitov a postup ve správě hrobů, pokud není naděje na jejich udržování odsunutými. Reakce konzistoře ale není jednoznačná: „Pokud se týká hrobů a pomníků odsunutých Němců má se správa hřbitova v této věci zachovati vzhledem [k] zesnulým šetrně a jednati stejně jako s jinými zesnulými. (může si je i odvésti ze hřbitova). Totéž platí i tehdy, kdyby hrob pustnul a nebyla naděje na jeho opatrování.“285 Konzistoř dále informuje o přípisu osidlovacího úřadu v Trutnově, který varuje před prodáváním náhrobních kamenů po Němcích, což Fond národní obnovy považuje za neoprávněný zásah do konfiskačního řízení. Podle teorie se tedy mělo zacházet s německými hroby a pozůstatky pietně, ovšem poválečná realita plná emocí a nenávisti se teorií příliš neřídila. Hřbitovní plán z roku 1905, který visí zarámovaný na farním úřadě, ukazuje prostor kolem kostela, kde se stále pohřbívá, kompletně zaplněný hroby. V dnešní době jich existuje ale pouze zlomek oproti původnímu počtu a tam, kde plán ukazuje řady hrobů, je dnes zelené prostranství bez jediného náhrobního kamene. Nabízí se otázka, co se se všemi náhrobky stalo? Byly snad prodány? Nebo zničeny? Ještě dodnes lze například při kopání nových hrobů naprosto běžně nalézt množství neúplných kosterních pozůstatků mimo jakýkoliv viditelně vyznačený hrob.286 To indikuje spíše poházení ostatků po hřbitově než pietní zacházení.

Další duchovní správci farnosti František Kettner ukončil své působení v Opatově dle farní kroniky roku 1950 a zemřel po blíže neučené době v Ústí nad Orlicí; k tomu je připsáno „(byl od 17. 4. 03)“,

284 Biskupství královéhradecké, biskupská konzistoř spisovna, N. E. 5490. 285 Tamtéž. 286 Osobní pozorování autora. Do dnešních dnů se dochovalo pouze několik hrobů kolem hřbitovní zdi, ani jeden z nich není řádně vyznačen a udržován, desky na jejich pomnících již nejsou prakticky čitelné. Další náhrobní kameny, dohromady kolem 10, stojí již řadu let opřeny v řadě u hřbitovní zdi. 70 což pravděpodobně značí rok 2003.287 Schematismus královéhradecké diecéze z roku 1969 registruje Františka Kettnera jako biskupského vikáře a interkalárního administrátora v Hronově.288 Jeho nástupcem na farním beneficiu se stal Josef Andres, činný v Opatově v letech 1950–1958.289 František Kettner odešel z Opatova v průběhu roku 1950, ještě 22. března 1950 podepisoval urgenci provedení oprav kostela, adresovanou církevnímu oddělení ONV Svitavy.290 K osobě administrátora Andrese se dochovaly cenné poznámky v hlášeních okresního církevního referenta a záznam z prověrky 15. února 1954, který P. Andrese označuje za pasivně reakčního s tím, že takto působí zřejmě i na věřící. Dále prověrka píše o jeho nepřátelství s funkcionáři v obci a široké neoblíbenosti mezi lidmi, především pro netoleranci jiných názorů.291 Ani v situační zprávě o téměř rok dříve, 15. dubna 1953, nesklidil místní administrátor pozitivní hodnocení, dokonce byl obviněn, že spolu s ředitelem a učiteli místní střední školy tvoří skupinu, nepřátelskou lidově demokratickému zřízení.292 Nejkratší dobu ze všech pobýval v Opatově nástupce Josefa Andrese, P. Fulgenc Jančík, konkrétně v letech 1959–1960. K jeho působení se nezachovaly díky brzkému odchodu téměř žádné prameny. Protokol z předávání farnosti jeho následníkovi, Ladislavu Kovaříkovi, uvádí, že P. Jančík odešel již 17. října 1960, ale farnost byla předávána až 29. prosince 1960, takže dva měsíce zůstala neobsazená.293 V této době byli Místním národním výborem v Opatově do farní budovy dosazeni nájemníci, zaznamenáno je ale pouze jedno jméno, jelikož zápisy komise pro výstavbu, která o tomto rozhodovala, se pro patřičné období nedochovaly. Nájemné pro Františka Škávu za byt v přízemí farní budovy bylo místním MNV stanoveno 10. července 1961 „dle místních zvyklostí“ na 25 Kčs měsíčně, v této době zde ale již bydlel.294 Výše nájemného je odůvodněna špatným technickým stavem bytu. Již 27. února 1962 ale dal P. Kovařík svému nájemníkovi, k jehož přijetí údajně neměl možnost nic říci, výpověď z bytu s lhůtou

287 Memorabilienbuch, s. 167. 288 Schematismus duchovenstva diecéze královéhradecké k 1. 1. 1969. Hradec Králové 1969, s. 33. 289 Memorabilienbuch, s. 167. 290 SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 403, kart. 177. 291 Tamtéž. Je pravděpodobné, že Josef Andres mohl zastávat názorovou linii, předurčenou papežem Piem XII. 292 Tamtéž. 293 Farní úřad Opatov, protokol o předání farnosti. 294 Tamtéž, stanovení nájemného. Nájemné se stanovilo nízké, což bylo zapříčiněno špatným stavem bytu. 71 tří měsíců na vystěhování.295 Důvodem bylo odmítání placení nájemného, alkoholismus, konfliktní povaha a agresivní chování Františka Škávy vůči dalším obyvatelům domu. V odůvodnění výpovědi, adresované MNV, se dokonce píše o tom, že nájemník ohrožuje zdraví a život ostatních obyvatel.296 Konečný výsledek této aféry není díky absenci dalších pramenů znám. Ladislav Kovařík fungoval jako administrátor v Opatově až do 10. prosince 1974, kdy farnost oficiálně převzal její současný správce a administrátor, P. Jaroslav Horník, SDB, do té doby kaplan v Poličce.297 Období administrátora Horníka se od začátku neslo ve znamení usilovné práce na zlepšení technického stavu kostela a farní budovy, jeho úsilí se však neomezovalo jen na Opatov. Většina písemností, které se dnes nalézají na farním úřadě v Opatově, jsou účty nebo plány právě z jeho četných stavebních podniků především v Opatově a Dětřichově. Opravy kostela a farní budovy v Opatově byly důležitou otázkou již od úřadování faráře Kettnera, jak bylo naznačeno výše, P. Horník ovšem zašel dál, než byly jen nejnutnější opravy, a jak sám říká, věnoval zlepšení technického stavu budov nesmírné množství času a úsilí.298 Je však třeba brát v potaz i odlišný obecně historický kontext, například doba krátce po skončení 2. sv. války, ve které vykonával svůj úřad František Kettner, poskytovala v tomto směru podstatně horší podmínky.

Náboženský život za konkrétních duchovních Vzhledem k absenci prakticky jakýchkoli pramenů přímo z farního úřadu v Opatově se musíme obrátit na archiválie z produkce okresního a krajského církevního tajemníka a dalších, s tou problematikou spojených orgánů.299 Podle situačních zpráv byly nálady věřících i duchovních v okrese vesměs klidné, samozřejmě se ale našly i výjimky, které nebyly početné a ani nijak významné. Duchovní většinou spolupracovali, anebo se veřejně o svých názorech nevyjadřovali, zřídka kdy se

295 Tamtéž, výpověď z bytu. 296 Tamtéž, stížnost proti F. Škávovi. 297 Memorabilienbuch, s. 167; Biskupství královéhradecké, biskupská konzistoř spisovna, N. E. 1832. P. Horník ovšem při rozhovoru uváděl jako datum nástupu 19. prosinec 1974. 298 P. Jaroslav Horník, SDB, rozhovor 23. srpna 2013. 299 Byl zde využit pouze fond ONV Svitavy a jeho církevní referát, jelikož krajský referát neposkytuje kromě vyjádření k opravám kostela téměř žádné použitelné informace. 72 objevil někdo, koho by referent označil za nepřátelského. Jednou z těchto výjimek byl Josef Andres v Opatově (viz výše). Výkaz školského referátu ONV k 1. září 1950 ukazuje, že většina dětí na školách v Opatově byla římskokatolického vyznání – na střední a národní škole s dohromady 278 dětmi jich bylo římskokatolického vyznání 226, českobratrského evangelického 31, československého 13, pravoslavného tři a bez vyznání bylo pět dětí.300 Účast na výuce náboženství během administrování Josefa Andrese silně upadala, v roce 1953 docházelo na hodiny dle situační zprávy 78 % dětí, o rok později již pouze 59,8 %.301 Množství věřících dle dubnové zprávy roku 1953 soustavně klesalo. O výuce náboženství za P. Kovaříka uvádí P. Horník, že míval průměrně ve třídě kolem 30 dětí, na 1. svaté přijímání zhruba 12-14. Situaci na začátku 60. let, v začátcích P. Kovaříka, osvětluje zpráva o průzkumu religiozity v Opatově právě z této doby. Ve školním roce 1961–1962 se účastnilo výuky 38 dětí, což bylo 18 % žactva v obci, o rok později ale jen 18. Dle rozboru šlo o děti dělníků a pracovníků Státního statku, pouze jeden člen KSČ posílal své dítě na náboženství.302 V této zprávě a dalších dokumentech, se kterými byla uložena v archivu, je naprosto jasně patrný proticírkevní a protináboženský kurz vládní politiky. V uvedené zprávě z 15. listopadu 1963 je zhodnocen P. Kovařík jako průměrně aktivní duchovní, který ale postrádá důvěru mezi lidmi. Byl veřejně činný jako jednatel místního sboru požární ochrany, veřejná funkce v rukou církevního představitele je autory zprávy považována za znepokojivý fakt. Celkově je ale zprávou církevní život hodnocen s uspokojením jako upadající, do kostela prý dochází pravidelně na nedělní mše 40–50 přestárlých občanů, mladší generace nejeví zájem.303 Jaroslav Horník toto zdědil, ale postupem času podle svých vlastních slov množství dětí na výuce náboženství klesalo, ačkoliv zezačátku měl stabilně na starost jednu třídu o průměrně pěti dětech. Některé roky se neučilo vůbec. P. Horník navštěvoval i děti ve

300 SOkA Svitavy, ONV Svitavy, inv. č. 408, kart. 178/1. 301 SOkA Svitavy, ONV Svitavy, inv. č. 403, kart. 177. 302 SOkA Svitavy, ONV Svitavy, inv. č. 1591, kart. 656/2. Doslova se píše, že to dělal pro věřící manželku a zachování klidu v rodině, i přes silný tlak zvenčí na tom nehodlal nic měnit. 303 Tamtéž. Je třeba brát uvedená čísla do jisté míry s rezervou (viz dále). 73

školce, což ale do jisté míry záviselo i na vstřícnosti zdejších učitelek. Děti, které na náboženství chodily, sklízely posměch svých vrstevníků.304 Počet věřících se od přebrání farnosti z rukou administrátora Kovaříka výrazně snižoval spolu s umírající starší generací a nezájmem jejich potomků, na začátku působení P. Horníka chodilo do kostela v neděli údajně kolem 60–70 lidí, později 30–40 a čísla dále klesala. To je ovšem v přímém rozporu s výše uváděnými čísly – pokud měl mít P. Kovařík 40–50 osob ve svých začátcích a náboženský život v obci (údajně) dále upadal, jak jich mohlo být o zhruba 10 let později o 20–30 více?

304 P. Jaroslav Horník, SDB, rozhovor 23. srpna 2013. 74

Stanice SNB

Četnická stanice v Opatově byla podle zápisu v památné knize s datem 9. října 1938 zrušena a nově pak zřízena v Budislavi (okres Litomyšl), personál z Opatova sem však převelen nebyl.305 Jako první bezpečnostní složka v obci po jejím osvobození Rudou armádou zde měl podle kroniky blíže neučenou dobu pobývat oddíl NKVD, o jehož činnosti však není vůbec nic bližšího známo.306 Obnovení stanice mělo proběhnout v květnu roku 1945, první zápis v pamětní knize nese datum 11. května 1945.307 Kronika píše o umístění stanice SNB do prostor bývalé německé četnické stanice na č. p. 334, působení německých bezpečnostních sil kromě obecního strážníka však v Opatově nebylo zjištěno, tudíž může jít o záměnu s předválečným četnictvem, které zde rovněž sídlilo.308 Prvním osazenstvo v roce 1945 bylo čtyřčlenné v čele s vrchním strážmistrem Aloisem Moravcem ze stanice v Němčicích, okres Litomyšl.309 Posádka byla zakrátko vystřídána. 30. května 1945 přišel nový velitel, vrchní strážmistr Eduard Wurst ze stanice Kamenec u Poličky a štábní strážmistr Josef Nedvěd z Litomyšle.310 Není jasné, zda tito dva byli na stanici sami, seznamy osazenstva s daty jejich příchodu a odchodu nejsou k dispozici. Velitel stanice Wurst byl podle kroniky obce brzy vystřídán vrchním strážmistrem Josefem Nedvědem, zde je však očividná chyba.311 Jak jsem již psal, štábní strážmistr Nedvěd přišel zároveň s ním, a ačkoliv Eduard Wurst odešel 3. srpna 1945, v památníku ani ve služební knize není psáno, kdo byl novým

305 ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1231, nestránkováno, 9. října 1938. Zápis je až pod hlavičkou roku 1945, tudíž byl proveden zpětně, poslední původní předválečný záznam nese datum 15. prosince 1937. Nový zápis v památníku tvrdí, že stanice v Opatově byla zrušena až v roce 1939, to nebylo možno ověřit. Lze předpokládat, že se jednalo o zrušení oficiální (pokud je údaj vůbec pravdivý), faktický zánik musel proběhnout dříve. Služební knihy před rokem 1945 nejsou dochovány. Posledním velitelem před zrušením byl vrchní strážmistr Josef Arazim (Tamtéž, nestránkováno, III. Seznam velitelů stanice). Tomuto muži se blíže věnoval plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D., autor předlohy a zároveň odborný konzultant tolik oblíbených Četnických humoresek, seriálu režiséra Antonína Moskalyka (Jeden z mnoha četnických osudů – Josef Arazim. In: Historický kaleidoskop, 3/2010. In: http://www.historickykaleidoskop.cz/3- 2010/jeden-z-mnoha-cetnickych-osudu-josef-arazim.html [cit. 17. dubna 2014]). 306 Kronika I, s. 21. 307 ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1231, nestránkováno, 11. května 1945. Toto datum zhruba potvrzuje i kronika obce, když píše o zřízení stanice SNB „po 10. květnu“ toho roku (Kronika I, s. 21). 308 Kronika I, s. 21. 309 ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1231, nestránkováno, 11. května 1945. Jeden z nich, strážmistr Josef Suchomel, přebíral s Václavem Patočkou místní textilní továrnu z rukou Rudé armády (viz příslušná kapitola). 310 Tamtéž. 311 Kronika I, s. 22. 75 velitelem.312 Navíc Josef Nedvěd je stále titulován jako štábní, respektive okresní štábní, strážmistr, nikoliv však vrchní. Teprve 28. dubna 1946 je v zápisu služební knihy označen jako vrchní strážmistr.313 Podle označení hodností (rotný, střelec atd.) je patrné, že se na stanici nestřídali jen policisté a četníci, ale rovněž i vojáci. V návaznosti na Košický vládní program byly vyhláškou ministerstva vnitra z 30. června 1945 sloučeny prvorepublikové bezpečností složky do jednotného sboru SNB, takže četnická stanice v Opatově změnila jméno, další změny bezprostředně poté ale nejsou zaznamenány, z charakteru textu v pamětní knize však vyplývá, že pisatel, který oslavuje založení odborové organizace ROH, zapojení do fronty všech pracujících, spojení s pracujícím lidem a službu tomuto lidu, byl ovlivněn v tomto sboru rychle rozšířenou ideologií KSČ.314 Obvod stanice byl prakticky totožný s tím předválečným – Opatov s osadami, Opatovec s osadami, Semanín, dále příslušný úsek železnice, nádraží a továrna v Opatově a Semanínské lesy, kde zbyla po německé armádě skladiště postupně likvidované munice.315 Významnou roli sehrávala stanice SNB při odsunech Němců z místního sběrného tábora u železničního nádraží. Příslušníci SNB dohlíželi nejen na samotný odsun, ale také na shromažďování lidí do tábora. V době odsunu byl jejich počet posílen zvenčí. První (neorganizovaný) odsun 29. června 1945 je zaznamenán pouze v pamětní knize, služební kniha byla psána až od 2. srpna 1945.316 Zvláštní je, že sebevraždy před odsunem zůstávají v materiálech stanice zcela bez povšimnutí. Pamětní kniha stanice dále reflektuje některé významné okamžiky ve vývoji sboru, ať již zavedení nového stejnokroje v roce 1946, průjezdy vlaků s významnými delegacemi, pohyby Banderovců nebo nový Zákon o národní bezpečnosti č. 149/1947 Sb., který mezi

312 ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1232, 2/1945. 313 Tamtéž, 141/1946. 314 ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1231, nestránkováno, 30. června 1945. V oddílech SNB byli sloučeni četníci a policisté, kteří během okupace „nepoškodili svou pověst“, stejně jako členové partyzánských oddílů a některých dalších revolučních jednotek. Příslušníci SNB měli nově zaručena veškerá politická práva jako každý jiný občan, čehož poměrně rychle využila KSČ k ovládnutí tohoto sboru (Tamtéž). 315 Tamtéž, nestránkováno, 28. srpna 1945. Skladišť bylo údajně 129, po částečné likvidaci a odvezení Rudou armádou jich zbylo 65 (Tamtéž). V říjnu roku 1946 byla zbylá munice likvidována pyrotechniky z Hradce Králové (ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1231, nestránkováno, 11. října 1946). 316 ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1231, nestránkováno, 29. června 1945; ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1232, 1/1945. Pro první odsun dostala tehdy ještě četnická stanice posily z jiných stanovišť včetně oddílu Rudé armády (Kronika I, s. 25). 76 jinými věcmi jako první (!) zakotvil existenci sboru SNB v legislativě a vymezil jeho působnost.317

Sídla stanice v průběhu doby V průběhu existence působila stanice na různých místech. Prvním z nich bylo přízemí budovy obecního úřadu č. p. 334, jak již bylo zmíněno výše. Od 1. června 1945 došlo k přemístění v rámci stejné budovy, do prvního patra.318 Do domu č. p. 367 byla stanice přesunuta 31. ledna 1947, což bylo zároveň poslední zaznamenané stěhování do jejího prvního zrušení.319 Po obnovení sídlila v budově bývalé mlékárny, na začátku roku 1951 se píše o přesunu kvůli nevyhovujícím prostorám na místo obecní knihovny, tedy pravděpodobně do budovy MNV.320

Zánik Stanice SNB byla v Opatově zrušena 1. září 1949 a místní příslušníci přemístěni do Svitav.321 O důvodu zrušení se nepíše, je ale pravděpodobné, že bylo uskutečněno v důsledku územní reorganizace na začátku roku. Je zajímavé, že Okresní velitelství SNB ve Svitavách oznámilo již v květnu dalšího roku, že stanice bude obnovena.322 O dalším působení SNB v Opatově bylo nalezeno naprosté minimum informací, převážná většina v materiálech MNV, popřípadě JZD. Příslušníci SNB pomáhali například s „objasněním“ vysokého počtu odhlášek z JZD na začátku 50. let 20. století.323 Zdá se, že po celkovém zrušení stanic SNB v roce 1951 končí historie bezpečnostních složek v obci, další dohled nad Opatovem vykonávali příslušníci stanice VB ve Svitavách.

317 Zákon č. 149/1947 Sb. viz ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1231, nestránkováno, 11. července 1947. Záznamy v pamětní knize končí 31. prosince 1947. Bezpečnostní agendou byly pověřeny rovněž jednotlivé ONV a ZNV (a ministerstvo vnitra), tudíž bezpečnostní referáty, komise pro místní bezpečnost apod. při těchto institucích mohou poskytnout k fungování regionálních sborů SNB také určité informace, zde ale nebyly pro absenci vhodných dat využity (Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé, částka 70, zákon č. 149, oddíl II, § 2.). Vhodným zdrojem pro hlubší studium tématu jsou rovněž materiály oblastních a později okresních a krajských velitelství a dalších nadřízených orgánů. 318 ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1231, nestránkováno, 11. května 1945. Zápis je evidentně retrospektivní. 319 Tamtéž, nestránkováno, 31. ledna 1947. 320 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 28. června 1950; Tamtéž, 9. ledna 1951. Lokaci obecní knihovny v této době se nepodařilo přesně určit, tudíž nemusí jít na 100 % o budovu, kde sídlilo MNV. 321 ABS Brno, Obvodní oddělení VB Svitavy, inv. č. 1233, nestránkováno, vpisek na konci knihy. 322 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 24. května 1950. 323 Kronika I, s. 65. 77

Pomocná stráž VB Vzhledem k omezenému počtu příslušníků na stanici SNB v Opatově a později vzdálenosti VB ve Svitavách bylo nutné v obci udržovat pořádek i jinými prostředky. Komise pro ochranu veřejného pořádku při MNV se tomuto sice věnovala, řešila však pouze méně vážné přestupky a již vůbec se aktivně nepodílela na jejich zjišťování a zadržování viníků, k tomuto účelu existovaly patřičné orgány. O existenci Lidových milicí v obci nejsou zachovány žádné důkazy, existoval zde však jiný útvar, a to Pomocná stráž VB. Nebyl prvním pomocným sborem, již v roce 1945 se na dodržování pořádku a zabraňování rozkrádání majetku podílela spolu s četníky a pak příslušníky SNB tzv. Národní garda, složená z místních občanů.324 O Jednotce Pomocné stráže VB hovoří pouze jeden zápis ze zasedání MNV, kde se roku 1962 hodnotila její činnost. Stráž byla založena v roce 1952 s pěti členy, jejím účelem byl dozor nad majetkem v obci, zadržování pachatelů trestné činnosti, opilých řidičů atd., vše vykonávali zdarma ve svém volném čase; jednotka se rozrůstala a v roce 1962 čítala již 17 osob.325 O její další existenci a práci nejsou dochovány žádné doklady.

324 Např. Tamtéž, s. 22. 325 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 7, kn. 7, nestránkováno, Hodnocení PSVB v roce 1962. 78

Záložna v Opatově

První finanční spolek v městyse Opatov, tehdy Abtsdorf, lze datovat již do druhé poloviny 19. století. V různých podobách pak jeho existence pokračovala až do roku 1945, kdy byla místní „Volksbank“ převzata do českých rukou, respektive pod národní správu. Z fondů předchozích záložních spolků v obci se bohužel nedochovalo téměř nic.

Přeměna na český záložní spolek Dokument o převzetí národní správy bohužel není dochován, zmiňuje se o ní ale žádost o povolení vzniku peněžního ústavu v Opatově z 28. ledna 1946, adresovaná Ministerstvu financí v Praze.326 Výměr Zemského národního výboru (dále jen ZNV) v Praze o konfiskaci veškerého majetku záložny jako německé právní osoby pochází až z 30. září 1946, o národní správě se zde nepíše.327 Jako první a jediný národní správce je v archiváliích uváděn Josef Jireček ze Sloupnice, bývalý německý spolek používal český zkrácený překlad originálního názvu „Volksbank Abtsdorf e. G. m. b. H.“ – Lidová banka.328 Pod dohledem národní správy záložna stále fungovala i v době podávání žádostí, což dokazuje kromě zápisu v obecní kronice i pasáž z prvního zmiňovaného listu ministerstvu, kde se v otázce provozních prostor a odborného personálu píše, „že podle našeho zjištění byla by záložna umístěna v budově dosud v místě působící Záložny dř. Volksbank pod národní správou.“329 Kancelář bývalého německého spolku se nacházela v budově obecního úřadu.330 Likvidace, výmaz národní správy a výmaz samotného původního německého spolku pod národní správou proběhly k 27. listopadu 1947.331

326 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 1, kart. 891. Nejde o první žádost tohoto druhu, první nese datum 20. prosince 1945 (tamtéž), předchozí existence záložny (Volksbank) a národní správa jsou ovšem zmíněny pouze v té druhé. V některých směrech je ale dokument z 20. prosince 1945 přeci jen podrobnější, především pokud jde o počet obyvatel, obvod zamýšlené záložny atd. 327 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 355, kart. 62. V této době již měl spolek funkcionářský sbor (viz dále). 328 Jméno Josefa Jirečka se vyskytuje na více místech, například v kronice obce (Kronika I, s. 27), nejmladší zmínka o jeho osobě spolu s výše citovaným posledním německým názvem spolku a jeho českým užívaným překladem pochází z 16. května 1946, z oznámení zaslaném MNV v Opatově na ONV Litomyšl ve věci oficiálního používaného názvu spolku a obsazení národní správy (SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 355, kart. 62). Národní správce Jireček je zmíněn též v SURÝ, J.: c. d., s. 38. 329 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 1, kart. 891. 330 Kronika I, s. 27; SURÝ, J.: c. d., s. 38. 331 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv č. 355, kart. 62. Otázkou zůstává, jak se vlastně národní správce jmenoval? Jan nebo Josef Jireček? Josef se objevuje v materiálech MNV a záložny, Jan v archiváliích soudní 79

Za oběma dopisy Ministerstvu financí v Praze stál přípravný výbor záložny, jehož datum vzniku ani přesné složení neznáme. Dá se ovšem předpokládat, že bylo stejné nebo alespoň velmi podobné prvnímu představenstvu a dozorčí radě, navíc se krylo se složením místní správní komise, která je ale v žádosti z 28. ledna 1946 označena za „místní národní výbor“, což je ovšem nesmysl, ustavující schůze prvního MNV v Opatově proběhla až o necelé tři měsíce později, 17. dubna 1946.332 Bohužel schází například podpisy na dokumentech, ze kterých by bylo možné určit konkrétní členy, jelikož jde ve sto procentech případů o nesignované opisy, popřípadě strojopisy rovněž bez konkrétních jmen. Výbor ale nežádal jen sám za sebe, byl v obou případech podpořen i správní komisí městyse Opatov a správní komisí obce Opatovec; v souvislosti s žádostmi pak potvrdil Všeobecný družstevní svaz pro Čechy a Moravu, že záložnu přijme za povinného člena, jakmile bude se souhlasem ministerstva a všemi zákonnými náležitostmi založena.333 Již v březnu 1946 byla snaha přípravného výboru korunována úspěchem, když Ministerstvo financí schválilo ve výnosu z 19. března 1946 „zřízení peněžního ústavu v Opatově pod firmou tohoto znění: Záložna v Opatově, společenstvo s ručením obmezeným.“334 Následně potvrdil 19. dubna 1946 Všeobecný družstevní svaz pro Čechy a Moravu přijetí záložny za člena s tím, že mají být co nejdříve splněny podmínky výnosu, a to především zápis společenstva do družstevního rejstříku, kromě toho pak urychlené zahájení činnosti a schválení vzorových stanov na první valné hromadě.335 V tomto ohledu je zajímavé, že zápis do družstevního rejstříku neproběhl co nejdříve, nýbrž více jak o rok později, 26. září 1947.336 Není přesně definováno, co způsobilo takové zdržení, jelikož žádost o zápis je datována již k 10. květnu 1946.337 Došlo celkově ke třem urgencím v této věci prostřednictvím JUDr. Václava Novotného, notáře v Litomyšli, dochovány jsou dvě – jedna (zřejmě první) s datem 10.

provenience. Je vysoce nepravděpodobné, že národní správci byli dva, tudíž jedno jméno musí být chybné. Přikláním se k variantě „Josef“, jelikož národního správce museli v záložně i na MNV lidé znát, tudíž je méně pravděpodobné, že by opakovaně zapsali jeho jméno chybně. V dalším textu jsou při citacích využívány obě varianty podle toho, jak se vyskytují v konkrétních pramenech. 332 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 1, kart. 891; Surý, J.: c. d., s. 33. 333 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 1, kart. 891. 334 Tamtéž. 335 Tamtéž. 336 SObA Zámrsk, Krajský soud Chrudim, inv. č. 720, sign. Dr XII, kn. 717, s. 355. 337 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 1, kart. 891. 80 května 1946, která ale dle úředního razítka došla ke Krajskému soudu v Chrudimi až 24. září 1947, a ta třetí z 10. září 1947, opatřená přípisem krajského soudu o tom, že německý záložní spolek v Opatově byl 7. ledna 1946 převeden do obchodního rejstříku chrudimského soudu a 4. června 1946 zde byl zapsán Jan Jireček jako národní správce; dále je uvedeno, že žádné žádosti nebyly registrovány a je třeba nechat zapsat český název firmy.338 Výpis ze společenstevního rejstříku Okresního soudu v Pardubicích s datem 13. dubna 1949, kam byl záložní spolek v Opatově údajně zapsán právě 26. září 1947, ukazuje dle uvedené signatury knihy a čísla strany zápisu na převzetí této agendy od Krajského soudu v Chrudimi.339 Zde ale narážíme na problém, jelikož poznámka Okresního soudu civilního v Brně při zapisování záložního spolku do tamního družstevního rejstříku 4. května 1949 říká, že „tato firma byla od 26. 9. 1947 zapsána v družstevním rejstříku okresního soudu v Pardubicích (býv. krajského soudu v Chrudimi) …“340 Ve skutečnosti byla ale od 26. září 1947 zapsána do chrudimského rejstříku, v této době krajský soud stále existoval a všechny dochované archiválie z této doby nesou jeho razítka, a ne pardubická. Přijatelným vysvětlením je, že chrudimský rejstřík byl skutečně v dobu přepisu do brněnského uložen u Okresního soudu v Pardubicích, ale pouze zhruba od 31. ledna 1949, kdy skončila působnost krajského soudu v Chrudimi a pardubický soud jeho agendu převzal.341 To znamená, že mezi lednem a květnem roku 1949 bylo skutečně společenstvo zapsáno do pardubického (bývalého chrudimského) rejstříku, a při přepisu došlo k omylu a nereflektování situace v době prvotního zápisu. Ze všech uvedených návrhů a výnosů lze vyvodit několik základních informací o družstvu v jeho samotných počátcích, ale i městysi jako takovém, jelikož aktuální situace v Opatově a okolí sloužila jako ospravedlnění požadavků. Na konci roku 1945 měl mít městys Opatov přes 800 obyvatel české národnosti, kteří postrádali český finanční ústav pro ukládání peněz a případně žádosti o úvěr. Hospodářsky a průmyslově byly na Opatov napojeny čtyři obce a čtyři osady s dohromady více než pěti sty obyvateli. Na první výzvu přípravného výboru ihned zareagovalo 78 lidí různých povolání, kteří neprodleně složili

338 MZA v Brně, Krajský obchodní soud Brno, poř. č. 4443, sign. Dp 285 (Dr XXIX 246-BR), kart. 138. První z žádostí je dochována ve formě strojopisu, takže je možné, že byla v nezměněné podobě použita vícekrát s původním datem, což by vysvětlovalo více než roční prodlevu mezi odesláním a doručením k soudu. Zmíněný rukou psaný přípis u třetí žádosti je špatně čitelný. 339 Tamtéž. 340 Tamtéž. 341 POCHOBRADSKÁ, H.: Krajský soud Chrudim 1850–1949 (1950) (inventář k fondu). I. díl. Ev. č. 1649, 2003, s. VIII. 81 požadovaný členský podíl 100 Kčs a zápisné 20 Kčs, což mělo vyhovovat předpisům bankovního zákona o minimálním počtu členů a výši závodního podílu.342

Činovnické sbory Řídícími orgány Záložny v Opatově bylo představenstvo a dozorčí rada, důležitou roli hrála rovněž valná hromada. Zápisy z valných hromad existují roztroušeně v různých fondech ve formě opisů, originální kniha protokolů se nedochovala. Z toho důvodu je vliv valných hromad rozebírán v rámci možností vždy jen u konkrétních událostí, v této sekci došlo k jejich vynechání.343

Představenstvo První zápis ze schůze představenstva pochází z 9. prosince 1945 a je uložen mimo knihu protokolů ze zasedání, která začíná až o necelý půlrok později.344 Předmětem schůze byla volba funkcionářů, respektive potvrzení volby z valné hromady toho dne – předsedou byl zvolen Stanislav Lněnička z Opatova, místopředsedou František Jokeš z Opatovce; představenstvo mělo celkem čtyři členy a dva náhradníky.345 První zaznamenaná valná hromada Záložny v Opatově se konala 5. května 1946 v zasedací síni MNV Opatov a kromě schválení stanov na ní byli voleni členové představenstva a dozorčí rady spolku. Předsedou představenstva byl na valné hromadě zvolen opět Stanislav Lněnička, místopředsedou František Jokeš. Kromě stále stejných čtyř členů jsou zde zmíněni také dva náhradníci, všichni zvolení patřili dle protokolů představenstva záložny mezi členy představenstva MNV.346 Představenstvo zůstalo ve stejném složení až do 12. června 1950, kdy předseda Lněnička rezignoval a na jeho místo byl zvolen František Macák, dosavadní člen představenstva.347 6. července 1950 byla Okresnímu soudu v Brně odeslána žádost o provedení náležité změny v rejstříku spolu se zapsáním Františka Povolného jako zástupce představenstva; k provedení všech požadovaných změn bylo nutné dle instrukcí soudu žádat ještě o dodatečný zápis dalšího

342 MZA v Brně, Krajský obchodní soud Brno, poř. č. 4443, sign. Dp 285 (Dr XXIX 246-BR), kart. 138. 343 Valná hromada měla prakticky stejnou roli a funkci jako v jiných institucích, pro lepší představu odkazuji proto na stanovy spolku a rozbor valných hromad v u jiných institucí v této DP. 344 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 1, kart. 891; SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 4, kn. 894. 345 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 1, kart. 891; SURÝ, J.: c. d., s. 39. 346 SURÝ, J.: c. d., s. 39. 347 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 4, kn. 894, s. 64. 82 náhradníka, Rudolfa Tlustoše, který byl ovšem zvolen do této pozice již 9. prosince 1945, z čehož vyplývá, že pět let fungoval bez řádného zapsání v družstevním rejstříku; k zapsání nakonec došlo až 20. února 1951.348 Další změny ve složení představenstva nejsou zaznamenány. Dle stanov z 5. května 1946 byli členové představenstva voleni na čtyři roky a každý rok byl losován jeden člen, který odstoupil, ale opětovná volba byla možná. Poslední rok funkčního období odstupoval ten člen, který byl v úřadu po celé čtyři roky. Náhradníci představenstva se střídali každý druhý rok.349 Na rozdíl od znění stanov ale uvádí informace o znovuzvolení člena představenstva Stanislava Lněničky z 24. srpna 1947, že byl opět zvolen na tři, a ne čtyři roky.350 Na valné hromadě 31. října 1948 bylo konstatováno, že k výměně jednoho člena představenstva i náhradníka dochází každý rok.351

Dozorčí rada První zaznamenaná schůze dozorčí rady je stejně jako u představenstva datována k 9. prosinci 1945 po valné hromadě toho samého dne. Předsedou se stal Jan Jetmar z Opatova, místopředsedou Jaroslav Linhart z Opatovce.352 Dozorčí rada měla osm členů a dva náhradníky, protokol z valné hromady 9. prosince 1945 uvádí, že jeden ze zvolených byl nahrazen jiným člověkem pro nevhodné politické komentáře, bližší detaily bohužel zápis neposkytuje.353 K první změně na vedoucích postech došlo na schůzi 21. října 1947, kdy byl předsedou zvolen Josef Košnar z Košíř a místopředsedou Josef Jurka z Opatova; dosavadní předseda Jetmar se objevuje v protokolech naposled právě tento den na společné schůzi s představenstvem, pak zcela mizí, bývalý místopředseda Linhart je zmiňován naposled 1. ledna 1948.354 V zápisu o valné hromadě 31. října 1948 se dočítáme o jejich vyloučení z domovských obcí Místními akčními výbory NF.355

348 MZA v Brně, Krajský obchodní soud Brno, poř. č. 4443, sign. Dp 285 (Dr XXIX 246-BR), kart. 138; SURÝ, J.: c. d., s. 39. V rejstříku chrudimského soudu nejsou zapsáni žádní náhradníci představenstva, díky absenci knih brněnských zde toto nemohlo být ověřeno. 349 MZA v Brně, Krajský obchodní soud Brno, poř. č. 4443, sign. Dp 285 (Dr XXIX 246-BR), kart. 138, stanovy, s. 15–16. 350 MZA v Brně, Krajský obchodní soud Brno, poř. č. 4443, sign. Dp 285 (Dr XXIX 246-BR), kart. 138. 351 Tamtéž. 352 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 1, kart. 891; SURÝ, J.: c. d., s. 39. 353 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 1, kart. 891. 354 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 3, kn. 893, s. 6–9. 355 MZA v Brně, Krajský obchodní soud Brno, poř. č. 4443, sign. Dp 285 (Dr XXIX 246-BR), kart. 138. 83

Podle stanov z 5. května 1946 probíhalo každý rok ze čtyřletého funkčního období obměnění dvou členů představenstva a každý druhý rok pak jednoho zástupce. Opětovná volba byla stejně jako u představenstva možná. Poslední rok vystupovali ti, kteří byli v úřadu celou dobu.356 Stejně jako u představenstva je na valné hromadě 31. října 1948 konstatováno, že náhradník a zde dva členové rady vystupují každoročně.357 Na této valné hromadě byli nahrazeni členové vyloučení akčními výbory (viz výše).

Akční výbor záložny Akční výbor záložního spolku byl zvolen v reakci na dopis Všeobecného družstevního svazu na společné schůzi představenstva a dozorčí rady 6. března 1948 a čítal pět lidí; jeho předsedou byl zvolen František Havlík z Košíř.358 Výbor prošel bez úhony prověrkami nadřízených orgánů v roce 1948, jak je zaznamenáno v protokolu již několikrát zmiňované valné hromady 31. října 1948, pouze došlo k tomu, že Místní akční výbor NF prověřil předsedu Havlíka ohledně výběru vyšších finančních částek.359 Další činnost akčního výboru prakticky nelze sledovat, jelikož nejsou k dispozici jakékoliv písemnosti jeho vlastní produkce a zmínky v dalších příslušných archiváliích jsou extrémně sporadické.

Bohuslav Stečínský Vzhledem k tomu, že tento člověk byl jediným zaměstnancem záložního spolku v Opatově mimo jakýkoliv funkcionářský sbor a jeho význam pro chod a vývoj záložny byl klíčový, rozhodl jsem se jej zařadit do rozboru činovnických orgánů. Poprvé se projednávalo jeho přijetí na místo účetního 19. ledna 1949, kdy je konstatováno, že díky slibnému rozvoji družstva nejsou dále schopni členové představenstva a dozorčí rady vykonávat veškerou práci sami; na této schůzi bylo dohodnuto, že Bohuslav Stečínský, dosavadní účetní místní mlékárny, bude pracovat

356 Tamtéž, stanovy, s. 19. 357 MZA v Brně, Krajský obchodní soud Brno, poř. č. 4443, sign. Dp 285 (Dr XXIX 246-BR), kart. 138. 358 SURÝ, J.: c. d., s. 39; SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 3, kn. 893, s. 16. František Havlík je označen jako předseda až na společné schůzi představenstva a dozorčí rady 14. dubna 1948, v zápisu o volbě členů akčního výboru nejsou zaznamenány přidělené funkce (SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 3, kn. 893, s. 18). 359 MZA v Brně, Krajský obchodní soud Brno, poř. č. 4443, sign. Dp 285 (Dr XXIX 246-BR), kart. 138. 84 v družstvu pravidelně půl dne, druhou půlku pak stráví prací pro MNV.360 To mimo jiné ukazuje na kritický nedostatek takto kvalifikovaných pracovních sil v obci. Ukázalo se, že zaměstnat Bohuslava Stečínského nebude tak snadné, jak si funkcionáři družstva mysleli, Okresní spořitelna a záložna ve Svitavách zaujala k jejich snaze zřejmě zamítavé stanovisko. „Představenstvo a dozorčí rada se usnesla za souhlasu pana Stečínského zažádati přímo ministerstvo sociální péče o povolení vyjímky [sic!] ze zákazu přijímání pracovních sil do peněžních ústavů. O doporučení žádosti bude požádáno M. N. V. [sic!] v Opatově, případně politická strana a příslušný Akční výbor.“361 Ani toto ovšem nepomohlo, muselo být podáno několik odvolání proti zamítavému stanovisku ministerstva; je ovšem zajímavé, že Bohuslav Stečínský po celou dobu sporu o jeho přijetí v záložně jako účetní a pokladník fungoval a podepisoval i úřední dokumenty.362 Boj o jeho přijetí trval zhruba sedm měsíců, teprve 8. září 1949 předseda představenstva Macák konstatoval, že ministerstvem financí byla přislíbena výjimka.363 O nedostatku kvalifikovaných účetních sil nejen v Opatově, ale i v širší oblasti, svědčí skutečnost, že v průběhu roku 1951 bylo jednáno o účetní výpomoci Bohuslava Stečínského nejen místnímu JZD, ale pod tlakem Okresní spořitelny a záložny ve Svitavách i záložně v obci Březová.364 Výsledek těchto jednání není přesně znám, ale dle neustálých zmínek v protokolech opatovské záložny je evidentní, že účetní Stečínský nadále pracoval ve svém „domovském“ ústavu.

Náplň práce Hlavním smyslem této organizace byla logicky úvěrová a spořitelní činnost, jak vyplývá ze samotného názvu. Městys Opatov se po roce 1945 rozvíjel po zemědělské i průmyslové stránce a jednotlivá hospodářství a podniky nebyly schopny vždy shromáždit dostatek financí na provoz, výplaty, popřípadě i expanzi. Jako příklad uveďme žádost Živnostenské banky o zajišťování peněz na výplaty v místní textilní továrně (Vigona 07),

360 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 3, kn. 893, s. 35. 361 Tamtéž, s. 45. 362 Viz například MZA v Brně, Krajský obchodní soud Brno, poř. č. 4443, sign. Dp 285 (Dr XXIX 246-BR), kart. 138. Svou práci vykonával z velké části ve volném čase a byl několikrát odměněn za odpracované přesčasy, např. viz SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 3, kn. 893, s. 74. 363 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 3, kn. 893, s. 65. O přesném datu jejího udělení ani oficiálním přijetí do zaměstnání nejsou bližší informace. 364 Tamtéž, s. 104–106, 110–111; SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 4, kn. 894, s. 70. 85 kterou představenstvo schválilo 5. února 1950.365 Kromě toho do správního obvodu ústavu nepatřil jen Opatov, ale i okolní obce (viz výše). Schvalování úvěrů ať již osobních nebo zemědělských tvoří většinu textu v protokolech obou funkcionářských sborů.366 Záložna-Kampelička v Opatově byla v první polovině roku oceněna třetí cenou za vedení bezpeněžního styku se zemědělci.367

Další vývoj organizace až do jejího zániku Pod svým původním názvem existovala záložna až do roku 1948, kdy se z příkazu ministerstva financí z 21. října 1948 musela změnit na ústav lidového peněžnictví a dostala nový formální název: „Záložna-Kampelička v Opatově“; záložna byla povinným členem Okresní spořitelny a záložny v Litomyšli.368 Aktuální stanovy a úřednický aparát ale zůstaly v platnosti s tím, že nové stanovy mají být potvrzeny další valnou hromadou. První valná hromada po tomto datu se konala 31. října 1948, schválena zde byla pouze změna jediného paragrafu, o dalších změnách se nemluví.369 Žádost o zápis provedených změn do družstevního rejstříku byla odeslána Krajskému soudu v Chrudimi 21. listopadu 1948 a urgována ještě 24. března 1949, v rejstříku chrudimského (respektive pardubického okresního) soudu ale nikdy k zapsání nedošlo – stalo se tak až 23. června 1949 u Okresního soudu civilního v Brně.370 Nařízené změny chod záložny prakticky nijak neovlivnily a její činnost pokračovala nerušeně dále. Ústav byl ovšem nedlouho potom ovlivněn územně správní reorganizací republiky a z toho vyplývajícím přesunem do nově zformovaného okresu Svitavy. Tím se nadřízeným orgánem stala Okresní spořitelna a záložna ve Svitavách – již 13. ledna 1949 byl žádán Okresní soud civilní v Brně o zápis této změny do družstevního rejstříku.371 Z nařízení Ústřední rady družstev se musela stát každá záložna-kampelička sběrnou Státní

365 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 4, kn. 894, s. 58. 366 SURÝ, J.: c. d., s. 39. O provozní úvěr žádal kupříkladu i farář Kettner z Opatova (SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 3, kn. 893, s. 88–89). 367 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 3, kn. 893, s. 92. 368 MZA v Brně, Krajský obchodní soud Brno, poř. č. 4443, sign. Dp 285 (Dr XXIX 246-BR), kart. 138; SURÝ, J.: c. d., s. 39. Změna na ústav lidového peněžnictví byla ovlivněna zákonem č. 181/1948 Sb. 369 MZA v Brně, Krajský obchodní soud Brno, poř. č. 4443, sign. Dp 285 (Dr XXIX 246-BR), kart. 138; tamtéž, stanovy, s. 30. Šlo o paragraf 40, kdy se původní znění „Záložna je členem Všeobecného družstevního svazu pro Čechy a Moravu“ změnilo na „Záložna je členem Ústřední rady družstev v Praze“. Jde o celkově jedinou zaznamenanou změnu ve stanovách, které se navíc fyzicky nedochovaly v novějším vydání než z roku 1947. 370 Tamtéž. 371 Tamtéž. 86 sázkové kanceláře (Stasky), v Opatově bylo toto nařízení projednáno 20. listopadu 1949; sběrna vydržela do 29. října 1951, kdy se představenstvo s dozorčí radou usnesli ji zrušit.372 Správní obvod Záložny-Kampeličky v Opatově byl dle protokolu ze společné schůze představenstva s dozorčí radou 6. března 1949 dohodnut „při poradě činovníků kampeliček v OSAZ ve Svitavách“ a zahrnoval Opatov s osadami, Opatovec s osadami, Helvíkov a Dětřichov, takže zůstal prakticky stejný jako doposud.373 Z hlediska finančního hospodaření je nutno konstatovat, že účetní závěrky byly po celou dobu existence záložny příznivé, ačkoliv výše zisku byla značně rozmanitá. Lze říci, že největší zisky byly právě v posledních letech existence spolku, za rok 1951 to bylo 46 785,20 Kčs a rok 1952 skončil ziskem 23 345,30 Kčs.374

Zánik Rok 1952 byl posledním rokem existence opatovské záložny jako samostatné organizace. Její konec přinesla reorganizace finančních ústavů od 1. ledna 1953, kterou spustil zákon číslo 84/1952 Sb. Státní spořitelny, v něž se okresní spořitelny a záložny transformovaly, převzaly od 1. ledna 1953 vesnické záložny-kampeličky jako své pobočky a jednatelství.375 Tento osud logicky čekal i Záložnu-Kampeličku v Opatově. Představenstvo a dozorčí rada, jejichž existence tímto krokem měla skončit, rozhodli na společné schůzi 8. prosince 1952, že do dvoučlenného vedení budoucího opatovského jednatelství Státní spořitelny ve Svitavách budou jmenováni Bohuslav Stečínský a František Povolný.376 13. února 1953 byla uskutečněna poslední zaznamenaná schůze úřednického sboru Záložny-Kampeličky v Opatově.377 Návrh na výmaz z podnikového rejstříku byl podán Státní spořitelnou ve Svitavách v květnu 1953 a uskutečněn ještě ten

372 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 3, kn. 893, s. 68, 111. 373 Tamtéž, s. 41–42. 374 Tamtéž, s. 116, 133. 375 Paragraf 14 zmíněného zákona přímo říká: „Okresní spořitelny a záložny (…) se přeměňují na státní spořitelny. (…) Spořitelny a záložny a záložny – kampeličky (…) se sloučí universální sukcesí bez likvidace se státní spořitelnou v sídle příslušného okresního národního výboru a stávají se jejími pobočkami nebo jednatelstvími. Pobočky mají označení „Státní spořitelna“ s údajem sídla pobočky. Obvod pobočky nebo jednatelství je totožný s územím jedné nebo více obcí nebo části obce podle určení státní spořitelny.“ (Sbírka zákonů republiky Československé, ročník 1952, číslo 84/1952, §14, s. 360). 376 SOkA Svitavy, Záložna Opatov, inv. č. 3, kn. 893, s. 132. 377 Tamtéž, s. 133. 87 samý měsíc.378 Podle výše uvedených informací se Bohuslav Stečínský jeví vzhledem ke sféře a délce své působnosti ve veřejných institucích po Václavu Patočkovi jako pravděpodobně nejvýznamnější místní osobnost.

378 MZA v Brně, Krajský obchodní soud Brno, poř. č. 4443, sign. Dp 285 (Dr XXIX 246-BR), kart. 138. 88

II. Průmysl a obchod

89

Textilní továrna v Opatově

Vývoj textilní továrny v Opatově je výstižně shrnut v úvodu inventáře k jednomu z příslušných fondů a podrobněji pro prameny nejvíce reflektovanou dobu 1945–1948 analyzován v mé bakalářské DP.379 Původní název továrny byl „Denorel“ podle příjmení jejího majitele, v Opatově existovala od roku 1880. V roce 1907 ji koupil německý židovský továrník Simon Stein ze Svitav, firma dostala název Simon Stein & Söhne. V období po 1. světové válce se firma, sídlící ve Svitavách, začala rozvíjet a továrna v Opatově se rozšiřovala. Na jejím řízení se podílel syn továrníka Steina Pavel. Roku 1938 museli Steinovi továrnu opustit a došlo k její arizaci. Novým ředitelem se stal Willibald Rücker ze Svitav, který se prokázal údajně jako schopný obchodník i odborník a k dělníkům se choval dobře. Výroba jemných látek (popelíny, šatovky, flanely atd.), které se vyvážely do dalších evropských zemí, ustala v roce 1943, kdy byly dovezeny nové stroje a započata zbrojní výroba. Mělo se jednat o náhradu za vybombardovanou továrnu na součástky k letadlům Junkers v Lipsku a pracovat zde měli z největší části Češi, to se však nepovedlo nikde ověřit.380 Po skončení 2. světové války byla továrna zajištěna Rudou armádou, která si stroje na zbrojní výrobu odvezla, k tomu si Rudoarmějci přibrali ještě veškerý surový i hotový materiál včetně textilu; škoda po jejich kořistění byla vyčíslena na asi 90 000 Kčs.381 Do rukou místních zástupců byla továrna předána 4. června 1945, 9. června 1945 nad ní byla z rozhodnutí ONV Litomyšl vyhlášena národní správa o celkově pěti lidech; „závod sám o sobě nebyl nikterak velký (do 150 zaměstnanců), ustavení pěti osob národními správci je tedy poněkud nezvyklé.“382 19. března 1946 byla národní správa nad továrnou zanesena do obchodního rejstříku Krajského soudu v Chrudimi spolu s novým názvem: „Opatovská tkalcovna a skárna Willibald Rücker, Opatov“.383 Účelem továrny byla podle tohoto zápisu „výroba módních látek, jemných popelínů, oxfordů, šatovek, barchentů,

379 SURÝ, J.: c. d., s. 40–45. 380 VINKLEROVÁ, J.: Willibald Rücker, továrna na bavlněné zboží, Opatov (inventář k fondu). SObA Zámrsk 2012, s. 3. Veškeré doklady o zbrojní výrobě byly nepochybně zničeny při odchodu zodpovědných zaměstnanců. 381 SURÝ, J.: c. d., s. 41. Viz také SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 1300, kart. 378. 382 SURÝ, J.: c. d., s. 41. Závod přebírali Václav Patočka a Josef Suchomel (Kronika II, s. 134–135). 383 SObA Zámrsk, Krajský soud Chrudim, inv. č. 699, sign. A II, kn. 696, s. 81. 90 flanelů, podšívek, přikrývek, látek na pracovní obleky, zástěry, pro technické účely apod.“384 Již 29. srpna 1945 byla zvolena první závodní rada podniku o pěti členech; revoluční odborové hnutí (dále jen ROH) při továrně bylo zapsáno do spolkového rejstříku 24. října 1946.385 Dekretem ONV v Litomyšli z 3. května 1946 byli čtyři národní správci odstraněni a zůstal pouze Václav Hasoň.386 Již od začátku roku 1947 byl národní správce ve vleklých konfliktech se závodní radou a závodní organizací ROH, které jej obviňovaly z machinací s nedostatkovým palivem a nezodpovědného řízení podniku.387 Podstatně závažnější však bylo vyšetřování všech pěti členů národní správy v roce 1947 z finanční zpronevěry v celkové výši 89 200 Kčs a dále krádeže textilního zboží za dohromady 32 304 Kčs; těchto trestných činů včetně padělání účetních dokladů se měli dopustit již v roce 1945.388 Výsledkem bylo vzetí tří z nich, kteří se přiznali (včetně Václava Hasoně), do vazby krajského soudu z obavy z ovlivňování svědků.389 16. června 1947 byl u Krajského soudu v Chrudimi vymazán národní správce Václav Hasoň a zapsán Jaroslav Zachař.390 Ten však po relativně krátké době ze zdravotních důvodů rezignoval. 28. ledna 1948 bylo radou ONV Litomyšl projednáno nahrazení odstupujícího Jaroslava Zachaře, který vyjádřil podporu dvěma ze tří kandidátů na svou pozici jako kvalifikovaným odborníkům, což bylo něco, co továrna podle něj nutně potřebovala; závodní rada a organizace ROH je ale odmítly a vybraly třetího, Jaroslava Zídka, ačkoliv ten neměl oproti svým konkurentům potřebné vzdělání ani žádnou adekvátní praxi; ONV se ale rozhodlo jmenovat Vlastimila Janků, jednoho ze dvou kandidátů s podporou J. Zachaře.391 O dva dny později se již dočítáme o stávce v továrně z důvodu nerespektování vůle osazenstva – mluví se zde ale o správci Janderovi, ne o výše jmenovaném.392 V pramenech není přímo uvedeno, jak byl spor vyřešen, tento správce

384 Tamtéž. 385 Surý, J.: c. d., s. 43. 386 SObA Zámrsk, Willibald Rücker, továrna na bavlněné zboží, Opatov, inv. č. 1, kart. 1. 387 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 1300, kart. 378. 388 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 221, kart. 19/7. 389 Tamtéž. Jejich případ nebyl dále zkoumán. 390 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 1300, kart. 378. 391 Tamtéž. Důvody závodní rady a ROH pro odmítnutí prvních dvou uchazečů byly značně podivné, první „snad“ nabízel nějaké výhodné místo členovi rady (korupce?) a druhý se „snad“ nechoval za okupace jako řádný Čech. Tyto záminky nepůsobí i díky opakovanému „snad“ vůbec věrohodně, spíše se nabízí vysvětlení, že nevyhovovali politicky. Kauza nebyla zkoumána do hloubky, tudíž odpověď není jasná. 392 Tamtéž. 91 však nezůstal ve funkci dlouho – 3. března 1948 je zaznamenána žádost Československých textilních závodů, n. p. Praha, o zrušení dosavadní národní správy a ustavení národního podniku Spojené české a moravské bavlnářské závody Ústí nad Orlicí novým národním správcem. ONV Litomyšl to schválil 9. března 1948 a v rámci tohoto dokumentu se mluví rovněž o dosavadním národním správci a nově také zmocněnci závodu v Ústí nad Orlicí, Jaroslavu Zídkovi, který byl pověřen správou podniku pro Spojené bavlnářské závody.393 ZNV vše pak potvrdil výměrem z 19. března 1948.394 Továrna byla konfiskována 26. července 1946 podle podle prezidentského dekretu 108/45 Sb., ale konfiskační řízení se zkomplikovalo, když se synové Simona Steina, Artur a Pavel, přihlásili o svůj majetek. Za Artura Steina (a jeho dědice), v té době nezvěstného, byl ustanoven opatrovatelem jeho nároku Otto Pam z Prahy, zastupovaný JUDr. Vladimírem Brantem, který společně s Pavlem Steinem podal žádost o zrušení národní správy a poté i odvolání proti konfiskaci. Poukazovalo se na to, že vzhledem k československému státnímu občanství a české a židovské národnosti obou podílníků konfiskace jejich majetku nepřipadá v úvahu.395 Vzhledem k útržkovitým pramenům nelze sledovat průběh celého procesu, znám je pouze jeho (poměrně očekávaný) výsledek. Továrna byla znárodněna podle znění vyhlášky č. 1254 Ministerstva průmyslu v Praze z 27. června 1948; odvolání dědiců továrny proti konfiskaci bylo dle zprávy ZNV v Praze z 25. ledna 1949 zamítnuto.396 Poměrně záhy po předání továrny, 26. června 1945, byl zahájen provoz, i když jen omezený.397 Problém spočíval v opatření dostatku financí, materiálu a dělníků na práci. Lidská pracovní síla byla logicky řešena zapojením zapracovaných německých dělníků a odborníků, kteří byli postupně se započatým odsunem a příchodem více Čechů nahrazováni. Poměr Čechů a Němců v podniku se postupně změnil ze 7 x 126 na začátku provozu na 108 x 37 v prvním čtvrtletí následujícího roku 1946, v posledním čtvrtletí zde

393 Tamtéž. Je tedy evidentní, že závodní rada a ROH v Opatově nakonec prosadili svou vůli ohledně národního správce Zídka. 394 Tamtéž. 395 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 1300, kart. 378. Pavel Stein ve svém dopise MNV v Opatově po válce dokazoval, že byl při svém pobytu v zahraničí uvědomělým a loajálním Čechem, k tomu se dovolává svědectví Československého vyslanectví na Kubě, kde pobýval od roku 1942 (SObA Zámrsk, Willibald Rücker, továrna na bavlněné zboží, Opatov, inv. č. 13, kart. 1). 396 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 1300, kart. 378. 397 Tamtéž. 92 již Němci nepracovali.398 Nedostatek materiálu byl částečně vyřešen navrácením ukradené příze v množství, dostačujícím zhruba na tři měsíce provozu.399 Pokud jde o finanční situaci, tak ta není v době obnovení provozu příliš jasná. Je psáno, že firma měla značné pohledávky u partnerů v bývalých Sudetech i v Německu, a k tomu ještě téměř 400 000 Kčs uloženo v několika finančních ústavech, jak velká částka byla k dispozici pro začátek výroby ale není známo.400 Zdá se, že již v roce 1946 bylo hospodaření ztrátové, dle čtvrtletního hlášení národního správce byl rozdíl zisků a výdajů například k 25. dubnu 1946 246 261,40 Kčs v mínusu.401 Dále kupříkladu 17. května 1947 byla ztráta 136 382,70 Kčs.402 Vzhledem k velmi vysokým nákladům na bavlnu, dováženou z USA, byl podnik dvakrát do roku 1948 nucen žádat o provozní úvěr v celkové výši dohromady 1 750 000 Kčs, oba úvěry poskytla Legiobanka ve Svitavách.403 Zdrojem příjmů továrny byl samozřejmě prodej výrobků domácím i zahraničním obchodním partnerům. Do roku 1948 je jejich seznam bohužel velmi nekonkrétní a krátký, ze zahraničních kupců není jmenován přímo nikdo, jsou uvedeny pouze některé země, např. Švédsko, Dánsko, Irán, USA atd. Z českých firem jde kupříkladu o „Satas, akc. závody textilní, Hlinsko; Adolf Jandera, textilní závody, Ústí nad Orlicí nebo Baťa Zlín.“404 Analýza pozdějších pramenů ředitelství firem Utex a Vigona, kam závod spadal, provedena nebyla.

Pobočka Spojených bavlnářských závodů O továrně v Opatově v této době se zachovalo naprosté minimum informací i v samotném fondu „Utex, bavlnářské závody, n. p. Ústí nad Orlicí“. Jak již bylo zmíněno, národní správa opatovské textilní továrny byla národnímu podniku v Ústí nad Orlicí svěřena v březnu roku 1948, k úplnému začlenění došlo s účinnou platností od 29. června 1948.405 Název Utex se začal používat v průběhu roku 1948, na samotném začátku roku se ještě v archiváliích neobjevuje. V dochovaných materiálech Utexu a továrny se řeší především přebrání národní správy a delimitace podniku v důsledku toho, že konfiskace

398 SURÝ, J.: c. d., s. 43. 399 Tamtéž, s. 42. 400 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 1300, kart. 378. 401 SObA Zámrsk, Willibald Rücker, továrna na bavlněné zboží, Opatov, inv. č. 6, kart. 1. 402 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 1300, kart. 378. 403 Tamtéž; SURÝ, J.: c. d., s. 45. 404 SURÝ, J.: c. d., s. 45. 405 VINKLEROVÁ, J.: Willibald Rücker, továrna na bavlněné zboží, Opatov (inventář k fondu). SObA Zámrsk 2012, s. 4. 93 majetku nenabyla právní platnosti, tudíž bylo nutné vymezit tovární majetek.406 Kromě toho ve fondu nacházíme ještě stručnou analýzu plnění výrobního plánu za rok 1948, závod v Opatově plnil plán za leden až prosinec toho roku poměrně neuspokojivě, pouze na 75 %.407 Podle informací v kronice obce byla existence závodu v této době ohrožena, protože z něj byly odváženy ty nejlepší stroje a tudíž hrozil zánik.408 Podobné obavy vyjádřila i závodní rada podniku ještě před jeho připojením, nakonec ale byly její protesty odvolány.409

Součástí n. p. Vigona Národní podnik Vigona vznikl delimitací příliš rozsáhlého Utexu, který se rozdělil na pět centrálních závodů, kdy každý z nich měl určitý počet podřízených továren; jedním takovým centrem byla právě Vigona.410 „Když došlo ke vzniku národního podniku VIGONA Svitavy, byl závod v Opatově vyčleněn ze Spojených českých a moravských bavlnářských závodů, n. p., Ústí nad Orlicí a zařazen do n. p. VIGONA jako jeden z jeho závodů (konkrétně závod 7, Opatov) k 4. 7. 1949.“411 Stav tohoto archivního fondu není o mnoho lepší než v předchozím případě, naštěstí však doplnění poskytuje kronika obce. Prakticky jediný použitelný materiál z celého archivního fondu Vigona Svitavy je pamětní zápis závodu z roku 1949, tedy zhruba z doby předání továrny do národního podniku. Ten je navíc tvořen převážně inventurními poznámkami, tudíž relevantní je pouze odstavec o personální stránce vývoje továrny – podle něj měla továrna sice dostatek pracovních sil, ale velmi málo kvalitních (kvalifikovaných) úředníků, mistrů a dělníků; tento problém vyřešilo vedení Vigony přemístěním dostatečného množství

406 SObA Zámrsk, Utex, bavlnářské závody, n. p. Ústí nad Orlicí, inv. č. 4, kart. 4. Probírají se i domy v továrním majetku, určené pro zaměstnance. 407 SObA Zámrsk, Utex, bavlnářské závody, n. p. Ústí nad Orlicí, inv. č. 96, kart. 50. 408 Kronika I, s. 83. 409 SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 1300, kart. 378. 410 MAUER, Radek: Historie textilního průmyslu na Svitavsku. Olomouc 2008 (nepublikovaná bakalářská diplomová práce), s. 26. 411 VINKLEROVÁ, J.: Willibald Rücker, továrna na bavlněné zboží, Opatov (inventář k fondu). SObA Zámrsk 2012, s. 4. 94 kvalifikovaného personálu ze Svitav do Opatova, tudíž bylo možné zkvalitnit výrobu a přes všechny potíže dosáhnout překročení výrobního plánu nad 100 %.412 Podobně jako v případě připojení k Utex, spojeným bavlnářským závodům, i po převedení továrny pod Vigonu ve Svitavách panovaly obavy z jejího uzavření. „Nastupující centralizace v závodech Vigony, za které byly ze závodu odvezeny barevna a sušárna, zrušena česárna, úpravna, motárna i hrubá skárna, vyvolává nedůvěru osazenstva. Zaměstnanci překotně závod opouštěli. Toto období netrvalo dlouho, a když začaly do závodu přicházet nové stroje, prováděly se generální opravy el. instalace, provozoven a sociálního zařízení, vrátila se opět důvěra ve vedení podniku.“413 Podnik prodělal více větších či menších rekonstrukcí a výměn strojů, například v roce 1956 se instalovaly žakarské stavy (na potahové tkaniny), v pozdějších letech se technické vybavení více automatizovalo.414 V polovině 70. let 20. století byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce továrny včetně modernizace výroby; v rámci těchto úprav byla přistavěna například nová výrobní hala, garáže, asfaltovány vnitřní komunikace v areálu továrny, dovezeny nové stroje atd., plánovaná výše investice 93 milionů Kčs byla ještě před dokončením překročena, konečná částka se vyšplhala až ke 140 milionům Kčs.415 Nově byla továrna uzpůsobena na výrobu vláknité vrstvy, používané při vytváření umělé kůže, což mělo snížit potřebu dovozu přírodních kůží ze „západu“ a ušetřit tak valuty ze státní pokladny.416 „Původně tkalcovský závod se stal po nákladné přestavbě monopolním výrobcem základní netkané vláknité vrstvy sloužící k výrobě umělé kůže. Opatovský závod vyrábí i další netkané vpichované textilie jak pro obuvnický tak i pro oděvní průmysl.“417 10. června 1982 se slavilo 75 let od založení tradice textilní výroby v Opatově soutěží kolektivů brigád socialistické práce a dílen spolu s fotbalovým turnajem, rovněž byla

412 SObA Zámrsk, Vigona, s. p. Svitavy, inv. č. 89, kart. 82. Dodržování a překračování výrobního plánu bylo údajně naprosto běžné i dále. 413 Kronika II, s. 83. Pravdou zůstává, že kronika je pro pozdější vývoj Vigony jediný relevantní zdroj z veškerého okruhu využitých pramenů. Fond Vigony ve Svitavách nabízí k továrně v Opatově pouze několik málo útržkovitých informací, takže je možné jej použít jen velice okrajově. K informacím v kronice musíme přistupovat s určitou opatrností, vzhledem k absenci dalších pramenů nelze provést komparaci dat pro objektivnější výsledky. 414 Tamtéž, s. 135. 415 Tamtéž, s. 25–26, 135–136. Mechanizace a modernizace vybavení znamenala úbytek potřeby pracovních sil. Ačkoliv nejsou k dispozici náležité údaje o pracovních silách v této době, podle vzpomínek Pavla Vodstrčila pracovalo po změnách v továrně asi 100 lidí (Pavel Vodstrčil, rozhovor 27. listopadu 2013). 416 Kronika II, s. 25. 417 Tamtéž, s. 83. 95 připomínána historie podniku.418 Od listopadu roku 1983 byl vydáván pro zaměstnance jednou měsíčně Informační zpravodaj.419 Vigona 07 v Opatově existovala až daleko za vymezenou hranici tohoto výzkumu, takže její další osudy zde nebudou reflektovány. Její význam pro obec a oblast se nezměnil, stále byla významným zaměstnavatelem pro obyvatele Opatova i blízkého okolí.

Brigády socialistické práce, zlepšovatelské hnutí a požárníci O těchto organizacích při továrně blíže informuje opět jen kronika obce. O titul „brigáda socialistické práce“ začal poprvé usilovat kolektiv pěti tkadlen (průměrný věk 19 let) v listopadu roku 1958 podle vzoru brigád komunistické práce v SSSR. Jejich závazkem bylo plnění výroby alespoň na 115 % a šetření výrobních nákladů; za podpory ředitele závodu Hejduka začaly ženy soutěžit od 1. ledna 1959 a 1. května 1959 titul získaly.420 Údajně byly prvními členkami brigády socialistické práce v tehdejším Brněnském kraji.421 Tradice brigád se ujala a pokračovala, v roce 1983 mělo být do tohoto soutěžení zapojeno 99 % zaměstnanců podniku; členové brigád pomáhali i při výstavbě vesnice v „akcích Z“ (např. stavba mateřské školy) a věnovali se také péči o mládež.422 Účel zlepšovatelského hnutí je zanesen již v jeho názvu, o jeho vzniku a vývoji v opatovském závodu však nevíme prakticky nic. Jediná informace je ta, že v šesté pětiletce si hnutí vedlo nejlépe, v rámci závodů Vigona skončilo sedmkrát na prvním místě.423 Dobrovolný hasičský, později požární sbor při továrně byl založen poměrně záhy, již v březnu roku 1947. Blíže o jeho vývoji, personálním obsazení a působení při závodu v průběhu zkoumaného období viz kapitola o spolkovém životě obce.

418 Tamtéž. 419 Tamtéž, s. 84. 420 Kronika I, s. 127. Odměnou od ředitelství ve Svitavách byl zájezd do SSSR na 14 dní (tamtéž, s. 129). 421 Kronika II, s. 85. 422 Tamtéž, s. 84. 423 Tamtéž. 96

Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov

Mlékařské a hospodářské družstvo v Opatově navázalo na svého německého předchůdce, o kterém bylo ovšem nalezeno naprosté minimum zmínek. V kronice obce se píše o střežení znárodněného majetku (i německými hlídkami antifašistů), mimo jiné továrny a mlékárny. Ačkoliv se kronika nijak nevyjadřuje k jejímu předchozímu fungování, píše o jejím nepřetržitém provozu a počátečním využití německých pracovních sil, což nebylo ale nic zvláštního, tato praxe byla při osídlování pohraničních obcí běžná.424 V protokolech ze zasedání rady družstva se později na různých místech zmiňuje přebírání zastaralých kusů původního mlékárenského vybavení a řeší se také stav budov staré mlékárny, který byl značně nevyhovující, na schůzi valné hromady 31. července 1949 se pak hovořilo o jednání s Fondem národní obnovy, dle kterého „konfiskát má býti převzat se zpětným datem k 1. červnu 1945.“425 Zřejmě nejdetailnější zmínka o předchozí existenci mlékárny v Opatově se nachází v knize Abtsdorfer Heimatbuch, podle které mlékařské družstvo v Opatově založil po zakoupení již nefungujícího knížecího pivovaru roku 1900 Franz Peschka, starosta obce a zřejmě nejslavnější opatovský rodák ve „staré německé éře“.426 V roce 1945 dostala mlékárna poměrně záhy nového správce, jímž byl Oldřich Olšanský, vládní komisař pro Opatov, který vykonával funkci komisaře dle kroniky od 13. května 1945, přesné datum převzetí správy mlékárny není známo.427 Nebyla nalezena žádná informace o jeho německém předchůdci v čele mlékařského družstva, tedy za předpokladu, že v této době fungovalo a mělo nějaké funkcionáře. 25. května 1946 převzal mlékárnu z rukou Oldřicha Olšanského nový správce Jan Novák.428 19. února 1946 byl proveden zápis družstva do obchodního rejstříku Krajského soudu v Chrudimi pod názvem „Mlékařské a hospodářské družstvo, zapsané společenstvo s ručením obmezeným

424 Kronika I, s. 23, 28. SURÝ, J.: c. d., s. 46. 425 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, valná hromada, s. 22. 426 PESCHKA, M. – GEISLER, A.: c. d., s. 47. 427 Kronika I, s. 23. Oldřich Olšanský je uváděn od 13. května 1945 jako vládní komisař, který byl současně správcem mlékárny. Je tedy pravděpodobné, že od uvedeného data vykonával obě funkce. 428 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, dozorčí rada, s. 7. 97 v Opatově v Čechách“ a číslem 1101.429 Stanovy byly schváleny již na ustavující valné hromadě 30. září 1945.430 Hlavní smysl a poslání mlékařského družstva specifikuje zápis v knize obchodního rejstříku krajského soudu: „Zpracovati a výhodně zpeněžiti mléko, mléčné výrobky, vejce, med, peří a drůbež a jiné zemědělské produkty živočišné výroby od členů družstva vyrobené a dodané. Podporovati a zušlechťovati chov hospodářského zvířectva svých členů (…). Opatřovati zemědělské potřeby související s produkcí živočišnou (…). Pěstovati společenský život a poučovati své členy o zařízeních, která jsou zemědělství prospěšná a slouží k hmotnému, mravnímu a kulturnímu povznesení členů. Veškerá činnost družstva omezena jest pouze na členy (…).“431

Funkcionářské sbory Mlékařské družstvo mělo kromě správce tři orgány, a to představenstvo, valnou hromadu a dozorčí radu. Národní správci na mlékárnu v Opatově byli jmenováni již v roce 1946, ale až o dva roky později vykonávala národní správa významnou roli při řízení družstva, kdy fungovala místo rozpuštěného představenstva a dozorčí rady.

Správci Mlékařského a hospodářského družstva v Opatově Oldřich Olšanský ?. ?. 1945 - 25. 5. 1946 Jan Novák 25. 5. 1946 - 3. 5. 1948 Josef Pecháček (dočasně dosazen) 3. 5. 1948 - 28. 7. 1948 Václav Kotyza 28. 7. 1948 - 10. 11. 1949 správce Zikmund (jméno neuvedeno) 10. 11. 1949 - 31. 1. 1950 František Zavadil (zodpovědný zástupce)

Představenstvo Dle revizní zprávy z 24. května–11. června 1948 se protokoly ze schůzí představenstva od založení družstva až do 22. září 1947 ztratily, proto je třeba hledat zprávy o prvotním fungování tohoto orgánu v jiných zdrojích.432 První představenstvo bylo zvoleno na ustavující valné hromadě mlékařského družstva 30. září 1945. Tvořili jej tři

429 SObA Zámrsk, Krajský soud Chrudim, inv. č. 719, sign. Dr XI, kn. 716, s. 173. 430 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, valná hromada, s. 1. 431 SObA Zámrsk, Krajský soud Chrudim, inv. č. 719, sign. Dr XI, kn. 716, s. 173. 432 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, revizní komise, vložená revizní zpráva, s. 1. 98

členové – Otto Kolínek z Opatova, předseda; Ladislav Pavlík z Třebovic, místopředseda; František Kulíšek z Opatova.433 Do prvního dochovaného zápisu v protokolech z jednání představenstva 23. září 1947 se údaje o jeho provozu vyskytují jen velmi sporadicky v protokolech z jednání valné hromady a dozorčí rady. Od 30. března 1948 až do 26. října toho roku se scházela namísto neexistujícího představenstva národní správa, nové představenstvo vykonalo svou ustavující schůzi až právě 26. října 1948; další ustavující schůze se konala necelý rok poté, 7. srpna 1949, ačkoliv nelze zaznamenat jakékoliv personální změny oproti předchozímu složení představenstva.434 Schůze probíhaly dle dochovaných zápisů jednou měsíčně, až na občasné výjimky se protokoly dochovaly všechny. Poslední zapsaná schůze se konala 16. října 1949.435 Změny stanov na valné hromadě 24. října 1948 se výrazně dotkly i představenstva. Nově bylo voleno pět členů místo tří; funkční období představenstva se také změnilo, z jednoho roku se prodloužilo na tři. Každý rok dozorčí rada losuje dva členy představenstva, kteří musí odstoupit, a na jejich místo jsou zvoleni jiní, opětovná volba odstupujících je ale možná. Poslední rok funkčního období odstupuje člen, který v představenstvu setrvával tři roky. Náhradu za odstoupivší (jinak než losem) a zemřelé členy určuje nově dozorčí rada bez účasti představenstva a potvrzuje valná hromada, která dříve tuto pravomoc neměla.436 Předsedové a místopředsedové představenstva Předseda Funkční období Místopředseda Funkční období 30. 9. 1945 - 23. 11. 1947 30.9.1945 - 30. 3. 1948 Otto Kolínek Ladislav Pavlík (?) (?) Josef Marek 23. 11. 1947 - 30. 3. 1948 xx xx 26. 10. 1948 - 31. 1. Jan Kopa 26. 10. 1948 - 31. 1. 1950 Karel Němec 1950

433 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, valná hromada, s. 1. Zápis z valné hromady neposkytuje informace o tom, kdo ze jmenovaných byl místopředsedou, to je nutné dohledat v knize obchodního rejstříku (SObA Zámrsk, Krajský soud Chrudim, inv. č. 719, sign. Dr XI, kn. 716, s. 173). Předseda představenstva fungoval zároveň jako předseda valných hromad. 434 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, představenstvo, s. 44, 56. 435 Tamtéž, s. 59. 436 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, valná hromada, s. 16– 17. 99

Dozorčí rada Dozorčí rada měla za úkol kontrolovat fungování jednotlivých sekcí v družstvu, od technického vybavení až po účetnictví, prováděla v těchto sekcích také inventurní prohlídky. Členové první dozorčí rady mlékařského družstva byli zvoleni na první schůzi valné hromady 30. září 1945, stejně jako představenstvo. První samostatná schůze dohromady devíti členů se uskutečnila ten samý den a byl na ní zvolen František Kejduš za předsedu, Ján Kmoníček za místopředsedu a Karel Chalupa jako zapisovatel. Dva z devíti členů zastupovali Opatov, sedm dalších míst bylo vyhrazeno pro jednoho zástupce z každé členské obce. 20. října 1946 je zdokumentován valnou hromadou schválený návrh na rozšíření dozorčí rady na 12 členů, který reflektuje zapojení dodavatelů z dalších tří vesnic do mlékařského družstva.437 Další rozšiřování rady není zaznamenáno. Během revize Otakara Dětáka, revidenta Svazu zemědělských družstev v Praze, která proběhla 24. května–11. června 1948, byla změna stanov, rozšiřující dozorčí radu z devíti na 12 členů, prohlášena za neplatnou, jelikož nebyla řádně doložena rejstříkovému soudu k zapsání do společenstevního rejstříku.438 Dozorčí rada uskutečnila dle dochovaných protokolů od 30. září 1945 až do 27. ledna 1950 dohromady 21 schůzí v nepravidelných časových intervalech. Mezi poslední zápisem v roce 1945 a prvním roku 1946 je v protokolech více než roční mezera. Velká část schůzí proběhla za spoluúčasti členů představenstva, samotná dozorčí rada se podle zápisů v protokolech sešla jen osmkrát. Po téměř osmiměsíční pauze, kdy radu nahradila národní správa, se uskutečnila ustavující schůze nově zformované dozorčí rady 17. listopadu 1948 a znovu pak 7. srpna 1949, kdy opět ale nedošlo k prokazatelným personálním změnám, stejně jako u představenstva.439 Dozorčí rada z listopadu 1948 se ovšem lišila od té předchozí, a to díky schválené změně stanov na valné hromadě 24. října 1948. Stále se skládala z devíti členů, ti ovšem nebyli voleni každoročně, ale jednou za tři roky. Každý rok je vylosována třetina členů, kteří musí odstoupit a uvolnit místo nově zvoleným, opětovná volba odvolaných je ale možná.440

437 Tamtéž, s. 7. 438 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, dozorčí rada, vložená revizní zpráva, s. 1, 3. 439 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, dozorčí rada, s. 25, 37. 440 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, valná hromada, s. 18. 100

Předsedové a místopředsedové dozorčí rady

Předseda Funkční období Místopředseda Funkční období František Kejduš 30. 9. 1945 - ?. ?. 1946 Ján Kmoníček 30. 9. 1945 - ?. ?. 1946 Stanislav 31. 3. 1946 (?) - 31. 3. 31. 3. 1946 (?) - 31. 3. Eduard Stehlík Lněnička 1948 1948 Václav Vodstrčil 17. 11. 1948 - 31. 1. 1950 Bohuslav Málek 17. 11. 1948 - 31. 1. 1950

Valná hromada Valná hromada konala svou první schůzi 30. září 1945, jak již bylo zmíněno. Dochovalo se dohromady pouze šest zápisů se značně nepravidelnými časovými intervaly mezi sebou, poslední je datován k 31. červenci 1949. Veškeré důležité záležitosti ohledně fungování družstva, volby funkcionářů apod. se probíraly a schvalovaly právě ve valné hromadě. Návrhy, ke kterým se valná hromada vyjadřovala, vypracovávalo představenstvo, často v součinnosti s dozorčí radou. Předseda představenstva (národní správy) zasedání valné hromady řídil. Všichni družstevníci měli právo se zasedání valné hromady účastnit a vznést zde své podněty, připomínky nebo stížnosti.

Závodní skupina ROH Výnosem ZNV bylo další rok, přesně 15. října 1946, povoleno utvoření závodní skupiny ROH, která byla zapsána do spolkového rejstříku ONV Litomyšl pod názvem: „Revoluční odborové hnutí, Svaz zaměstnanců v průmyslu potravin a poživatin, závodní skupina Mlékárna“.441 O závodní skupině ROH a jejím fungování se dochovalo v pramenech jen několik zlomků, jako oznámení o volbě funkcionářů, oznámení o svolávání valných hromad, nebo žádost o zrušení závodní skupiny z 23. ledna 1950. Vyrozumění o utvoření závodní skupiny ROH bylo 20. října 1946 ze ZNV v Praze paradoxně zasláno na ONV v Poličce, ačkoliv sem skupina nenáležela. Z ONV v Poličce bylo pak vyrozumění přeposláno tentokrát již na správné místo, na ONV v Litomyšli.442 O samotném obsahu schůzí, rozhodnutích atd. zde nemůže být nic napsáno, jelikož se záznamy nedochovaly. Ani v protokolech ze schůzí představenstva, valné hromady nebo dozorčí rady se závodní skupina ROH prakticky vůbec nezmiňuje.

441 SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 358, kart. 164/4; SOkA Svitavy, ONV Litomyšl, inv. č. 59, kn. 68, s. 580; SURÝ, J.: c. d., s. 46. 442 SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 358, kart. 164/4. 101

Národní správa 1948 Díky krátké existenci družstva na něm lze pozorovat z obecnějších historických jevů pouze efekt událostí z února roku 1948, který se zde dostavil s mírným zpožděním. Přípisem ONV v Litomyšli z 22. března 1948 byla rozšířena národní správa jmenovaná 28. června 1946 na 5 lidí: Jan Novák (Opatov, dosud správce mlékárny), František Bartoš (Karle), Josef Durec (Chmelík), Jan Kazda (Janov) a Jan Kopa (Opatov); 30. března 1948 se konala první schůze národní správy, na které byli zvoleni Jan Kopa za předsedu a Josef Durec za místopředsedu.443 Národní správa převzala pravomoci veškerých existujících činovnických sborů v družstvu a starala se o jeho chod. Valná hromada se konala za dobu fungování národní správy pouze jednou, zápisy ze schůzí dozorčí rady byly od 31. března 1948 až do ustavující schůze 17. listopadu 1948 přerušeny.444 Na doporučení Svazu zemědělských družstev v Praze byla provedena na schůzi 30. března 1948 čistka v činovnických sborech, která ale zahrnovala pouze dva lidi, jednoho z představenstva a jednoho z dozorčí rady; pokud jde o vylučování zaměstnanců, bylo usneseno vyčkat rozhodnutí Okresního akčního výboru Národní fronty v Litomyšli.445 Paradoxně ale nedošlo k tomu, co by se dalo předpokládat – že představenstvo a dozorčí rada budou zcela rozpuštěny a již se nebudou scházet. Lze doložit ještě minimálně jednu schůzku členů bývalého představenstva a dozorčí rady (bez vyloučených členů) s národními správci, a to 3. května 1948, kdy se rozhodovalo o výměně vedoucího úředníka Nováka, toho času na nemocenské dovolené. Bylo rozhodnuto, že po uzdravení dostane 3 měsíce na nalezení nové práce, po celou dobu bude ponechán na dovolené. Na jeho místo byl dočasně jmenován dílovedoucí Josef Pecháček. 28. července 1948 na doporučení Svazu zemědělských družstev pak definitivně vystřídal Jana Nováka Václav Kotyza, nový správce.446 Na třetí schůzi národní správy 13. května 1948 došlo díky zásahu ZNV v Praze k její proměně. ZNV totiž zrušil oba výše zmíněné výměry, vydané ONV Litomyšl, jelikož ONV

443 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, představenstvo, s. 27. Prameny, ze kterých bylo čerpáno, jmenování národní správy roku 1946 vůbec neregistrují. Schůze národní správy jsou zapsány v knize protokolů ze schůzí představenstva. 444 31. března 1948 se po oznámení o rozšíření národní správy a přebrání pravomocí dozorčí rada rozešla (SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, dozorčí rada, s. 24–25). 445 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, představenstvo, s. 27. O rozhodnutí Okresního akčního výboru se bohužel již dále nehovoří, takže počet vyloučených zaměstnanců není znám. 446 Tamtéž, s. 31, 33. 102 neměl na jejich vydání právo.447 Byla jmenována nová národní správa, vše ale spočívalo pouze ve výměně jednoho člověka, Jana Nováka, zbylí čtyři zůstali. Místo něj přišel František Markold, správce družstevní mlékárny v Litomyšli, který v Opatově vykonával funkci místopředsedy národní správy; Jan Kopa zůstal na postu předsedy.448 21. září 1948 se na schůzi národní správy projednávala kandidátka členů do nových voleb představenstva a dozorčí rady, kterou navrhl Okresní akční výbor NF ve Svitavách.449 Volby proběhly na valné hromadě 24. října 1948, národní správa ale ani se zvolením nových funkcionářů svou existenci neukončila.450 Národní správci odevzdali jmenovací dekrety až na společné schůzi dozorčí rady s představenstvem 6. ledna 1949, ačkoliv již 30. prosince 1948 předali moc představenstvu a dozorčí radě.451 31. července 1949 bylo národní správě na valné hromadě vyjádřeno poděkování za uvedení družstva do organizačního i finančního pořádku.452

Členská základna a územní rozloha Nikde není výslovně psáno, kolik lidí zahrnovalo mlékařské družstvo v okamžiku svého založení, pokud se ale posuneme o něco dále, již lze hovořit o více či méně přesných počtech. První valné hromady 30. září 1945 se účastnilo 56 lidí, to ale samozřejmě nebyla veškerá členská základna, na schůze nikdy nepřišli všichni.453 Kniha s členským seznamem registruje do 30. září 1945 (včetně) na 102 přistoupivších osob, nejstarší datum vstupu je 31. března 1945, což je ovšem nesmysl. Nejstarší reálně možné zápisy pochází z 13. září 1945, takže o předchozí době lze jen spekulovat.454 Za celou dobu existence mlékařského družstva v Opatově je evidováno v členské knize 674 lidí, ale také i organizací, jako například hospodářství Státního statku v Koclířově. Jde o celkový součet všech, kteří družstvem prošli, nikdy nepředstavoval momentální stav členské základny.

447 Tamtéž, s. 30. Družstvo působilo na území dvou politických okresů (Litomyšl, Lanškroun), výměry ONV Litomyšl tedy zasahovaly i za hranice jejich působnosti, proto byly zrušeny. 448 Tamtéž. 449 Tamtéž, s. 42. 450 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, valná hromada, s. 16. 451 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, dozorčí rada, s. 30; Tamtéž, s. 28. 452 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, valná hromada, s. 21. 453 Tamtéž, s. 1. 454 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, seznam členů, s. 1–11. V případě zmíněného data byl rok 1946 buď chybně zapsán jako 1945, nebo je chyba ve dnu nebo měsíci. Vstoupit do družstva téměř rok před jeho vznikem by bylo skutečně obtížné. Pokud toto problematické datum vyloučíme, bylo v družstvu v době první valné hromady 101 lidí. 103

Horské pastevecké družstvo v Koclířově, které po jeho likvidaci mlékařské družstvo převzalo, se zdá totožné s uváděným hospodářstvím státního statku Koclířov, které dle členského seznamu vstoupilo do družstva 25. května 1949 a představenstvem bylo schváleno až 6. června 1949, což je zároveň poslední zaznamenaný vstup vůbec.455 Horské pastevecké družstvo se hlásilo ke vstupu již v roce 1948, tehdy ale byla tato otázka odročena k projednání až na valné hromadě, k tomu ale dle dochovaných protokolů nedošlo. Až 10. dubna 1949 se objevuje v zápisech znovu, tentokrát se probírá přejímání členských podílů likvidovaného družstva na schůzi představenstva, které se je usneslo vyplatit v roce 1951.456 O aktuální velikosti družstva hovoří naposledy protokol ze zasedání valné hromady 31. července 1949, kde je uváděno 625 členů. Již jednou zmíněná revizní zpráva z přelomu května a června 1948 označuje členskou základnu vzhledem k obvodu působnosti a vynakládaným investicím za nedostatečnou.457 Výzvy k získání více členů jsou obvyklou součástí zasedání jak valné hromady, tak i představenstva. Pokud se jedná o rozlohu dodavatelské sítě pro mlékárnu, tak ta byla poměrně velká, zahrnovala včetně Opatova 25 vesnic a osad: Opatov, Opatovec, Český Lačnov, Nový Valdek, Starý Valdek, Košíře, Mikuleč, Helvíkov, Třebovice, Rybník, Královec, Semanín, Kunžvald, Karle, Mendryka, Janov, Chmelík, Dětřichov, Štilfrýder, Koclířov, Strakov, Pazucha, Gajer, Ostrý Kámen a Vysoké Pole.458 Ačkoliv některé tyto obce a osady měly blíže například do mlékárny v Litomyšli, byly ponechány v obvodu té opatovské z důvodu lepší hospodárnosti jejího provozu.459

455 Tamtéž, s. 68. 456 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, dozorčí rada, s. 21; SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, představenstvo, s. 52. Vzhledem k likvidaci Mlékařského a hospodářského družstva v Opatově již ke konci ledna 1950 není vůbec jasné, zda ke slíbené výplatě podílníků koclířovského družstva vůbec došlo. 457 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, revizní komise, vložená revizní zpráva, s. 2. Píše se o zhruba 1000 dodavatelích mléka. 458 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, seznam členů, s. 1–68. Český Lačnov je dnes stejně jako Moravský Lačnov místní částí města Svitavy. Nový a Starý Valdek spolu s Košíři tvoří místní části obce Opatovec. Královec je zaniklá osada Opatova. Kunžvald je historický název současné obce Anenská Studánka. Štilfrýder je zaniklá osada Dětřichova. Pazucha je jedna z městských osad ve správním obvodu města Litomyšl. Gajer a Mendryka jsou místní části obce Janov. Ostrý Kámen je dnes místní částí obce Karle. 459 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, představenstvo, s. 33. 104

Fungování družstva Hlavním účelem mlékárny bylo logicky zpracování mléka. Kromě másla se zde vyráběla například i syrovátka, která se používala na krmení dobytka, ale i tvrdý sýr typu „holandská cihla“, za který získalo družstvo na Slovanské zemědělské výstavě v Praze roku 1948 bronzovou medaili.460 Dodávky mléka nebyly celkově vzato dostatečné, vícekrát se na to objevují upozornění, výzvy k vyšším dodávkám a získání více dodavatelů. Například dozorčí rada 31. října 1947 jednala v tomto ohledu o zavedení prodeje syrovátky místo jejího vydávání zdarma, právě díky nízkým dodávkám mléka, uvádí se přímo, že dodavatelé si ho ponechávají příliš mnoho pro své potřeby a opět se opakuje výzva k větším dodávkám.461 Z rozhodnutí Svazu zemědělských družstev v Praze byli dle prvního zápisu ze schůze představenstva 23. září 1947 díky snížení dodávek mléka propuštěni čtyři zaměstnanci, dva úředníci a dva dělníci. Kromě sektoru na zpracování mléka byl ovšem součástí mlékařského a hospodářského družstva i drůbežářský úsek, konkrétně sběrna vajec a líheň kuřat, která zde pak nebyla vykrmována, ale prodávána dál. Podle protokolu Svazu pro drůbež, vejce a med v Praze ze 6. ledna 1949 byla opatovská sběrna vajec jen pobočným závodem drůbežářského podniku v Dolní Dobrouči, jehož vedoucím byl bývalý správce v Opatově Oldřich Olšanský. Spojení sběren vajec a líhňařských podniků v Opatově a Dolní Dobrouči bylo oznámeno již na valné hromadě 23. listopadu 1947.462 Svoz mléka od dodavatelů probíhal nejdříve ve vlastní režii mlékárny, ale náklady na později využívaný nákladní automobil byly příliš vysoké, což jako jeden ze závažných problémů kritizuje i revizní zpráva z roku 1948.463 Nevyhnutelným řešením byl pak prodej vozidla, který je evidován v zápisu ze schůze představenstva 16. dubna 1948. Na svoz mléka byli sjednáváni místní dopravci, každý měl na starosti vždy určitou oblast, ne jen jednu obec.464 V jednotlivých obcích byly postupem času zřizovány sběrny na mléko, kam

460 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, valná hromada, s. 21. V protokolu se píše o obdržení medaile za výrobu „sýrů“, v žádných dochovaných archiváliích ovšem není zaznamenána výroba jiného, než výše uváděného druhu. 461 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, dozorčí rada, s. 9–10. 462 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, představenstvo, vlepený nestránkovaný protokol; SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, valná hromada, s. 10. 463 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, revizní komise, vložená revizní zpráva, s. 7. 464 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, představenstvo, s. 28. 105 dodavatelé donášeli plné konve a dopravci je pak sváželi do Opatova. Toto ale nebyl konec místního autoparku – 29. června 1948 byl pověřen na schůzi představenstva místopředseda národní správy Markold jednáním o navrácení vozu Škoda 254 d z Mladé Boleslavi, 23. července 1948 opět představenstvo plánovalo přestavbu vozů na tekutý plyn.465 Na schůzi národní správy 29. června 1948 se řešilo omezování, respektive zjednodušování svozových linek mléka z jednotlivých obcí z důvodu šetření nákladů. Po finanční stránce fungovalo mlékařské a hospodářské družstvo z velké části díky provozním úvěrům, kterých bylo za dobu jeho existence uzavřeno poměrně dost. K uzavírání úvěrů bylo valnou hromadou zmocňováno představenstvo a dozorčí rada, jak tomu bylo například 31. července 1949, kdy bylo povoleno uzavření úvěru v maximální výši 500 000 Kčs. K úvěrům byly využívány peněžní ústavy v Litomyšli, Lanškrouně a Opatově, další nejsou jmenovány, ovšem mohly být.466 23. září 1947 bylo na schůzi představenstva rozhodnuto o přistoupení do opatovské i lanškrounské záložny (respektive družstva), v obou případech s běžným členským podílem 100 Kčs; opatovská záložna byla vybrána pro menší finanční transakce.467 Díky nedůslednému vedení účetnictví, chybám v administrativě a neplatícím věřitelům docházelo k finančním ztrátám v řádu i desítek tisíc, a to především v drůbežářském úseku. I dozorčí rada byla obviněna z toho, že díky její nečinnosti a nekonání schůzí kontrolních odborů dochází k finančnímu deficitu.468

Zánik O svou existenci bylo mlékařské a hospodářské družstvo nuceno bojovat již od začátku. 31. března 1946 na mimořádné valné hromadě zástupce Ministerstva výživy Ing. Fingl informoval družstevníky o pozici mlékárny v celostátním hospodářském plánu, kde byla zařazena do skupiny B (není jisté, zda bude zachována). Ujišťoval ale, že i v případě přeřazení do skupiny C (určena k uzavření) bude fungovat ještě tři roky.469 V žádných pozdějších pramenech nejsou tyto skupiny dále zmiňovány.

465 Tamtéž, s. 35, 38. Vůz Škoda patřil do majetku původního německého družstva, o výsledku jednání se nepíše. U přestavby na tekutý plyn není specifikováno, o jaké vozy šlo, ani zda nakonec proběhla. 466 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, dozorčí rada, s. 22. 467 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, představenstvo, s. 1–2. Toto rozhodnutí ohledně opatovské záložny ukazuje, že pravděpodobně neměla dostatek kapitálu na financování větších úvěrových požadavků. 468 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, valná hromada, s. 15. 469 Tamtéž, s. 3. 106

Na první řádné valné hromadě 20. října 1946 byla kromě jiného předsedou představenstva Kolínkem zdůrazněna usilovná práce na zachování mlékárny a odražení útoků sousedních konkurentů, bohužel bez konkrétnějších informací. Je patrné, že již v této době se uvažovalo o územní reorganizaci správního obvodu mlékařského družstva, jelikož na té samé valné hromadě se vyslovuje poděkování družstevníkům z Janova, Strakova, Mendriky a Gajeru, kteří vypravili delegaci do Prahy a zásadně se postavili za své setrvání v družstvu a vyjádřili nechuť k přeřazení jinam.470 Mlékárně se podařilo i přes všechny výše naznačené problémy přežít až do 1. ledna 1950, kdy jí nové krajské rajónování sběru mléka definitivně „zlomilo vaz“. Na schůzi dozorčí rady s představenstvem 22. prosince 1949 bylo oznámeno, že v důsledku rajónování odpadá od 1. ledna 1950 odběr mléka z šesti obcí a dvou osad okresu Litomyšl a čtyř obcí okresu Lanškroun. Jednohlasně bylo rozhodnuto, že díky malému příjmu mléka nebude další provoz mlékárny možný. Z toho důvodu bylo rozhodnuto o sloučení s Rolnickým mlékařským a drůbežářským družstvem ve Čtyřiceti Lánech s datem od 1. ledna 1950.471 Poslední schůze dozorčí rady s představenstvem a pravděpodobně celkově poslední schůze funkcionářských sborů družstva proběhla za přítomnosti správce Zikmunda ze Čtyřiceti Lánů 27. ledna 1950. Kromě provedení revize v mlékárně pro období let 1946–1949 a ustanovení tříčlenné komise k jednání s Ústřední radou družstev o podpoře pro JZD v jejím bývalém obvodu bylo usneseno ukončit provoz mlékárny v Opatově k 31. lednu 1950.472 Toto je poslední zápis ve všech knihách protokolů a dá se předpokládat, že provoz byl k určenému datu skutečně zastaven. Prostory mlékárny byly později využívány částečně jako skladiště, kanceláře a na výstavbu bytů, jelikož bytová situace v obci nebyla příznivá.

470 Tamtéž, s. 6. Přesný cíl delegace není zaznamenán. 471 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, dozorčí rada, vložená nečíslovaná strana. 472 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, valná hromada, s. 42. 107

Jednota, spotřební a výrobní družstvo v Opatově

Vzhledem k tomu, v jakém stavu a množství se prameny k Jednotě v Opatově dochovaly, je prakticky nemožné jakkoliv detailněji popisovat fungování družstva. Chybí knihy protokolů z valných hromad, zápisy ze schůzí výborů se nedochovaly vůbec, jediným pramenem jsou z větší části kopie a opisy ve fondu Krajského obchodního soudu v Brně. Činnost místního družstva není prakticky vůbec reflektována ani v protokolech ze schůzí MNV v Opatově, tam se objevují zmínky až o Jednotě ve Svitavách. Spotřební družstvo Jednota v Opatově mělo pouze velmi krátké trvání. Existovalo pouze zhruba pět let, přesněji mezi roky 1953–1956, respektive 1957. Plný název zněl „Jednota, spotřební a výrobní družstvo v Opatově, zapsané společenstvo s ručením obmezeným“.473 Vznik místní Jednoty se datuje do května roku 1953, kdy Ústřední rada družstev v Praze povolila 18. května 1953 založení i zápis organizace do podnikového rejstříku a také konání ustavující valné hromady 26. května toho roku.474 Z poznámek v zápisu z valné hromady je patrné, že místní Jednota měla nejmenovaného předchůdce, obzvláště když se hovoří o převodu členů z původního družstva.475 Díky protokolu ze schůze rady MNV v Opatově 17. února 1953 pak zjišťujeme, že tento den se probírala žádost Jednoty ve Svitavách o pronájem kanceláří pro její vesnickou pobočku, tudíž je evidentní, že předchůdcem byla s největší pravděpodobností ona.476 O družstvu Jednota v Opatově nelze uvažovat jako o výhradně místním podniku, jeho členy byly dle seznamů, přiložených k zápisu z valné hromady, lidé z Opatova, Opatovce, Mikulče, Košíř, Koclířova a Dětřichova. Ustavující valné hromady se dle zápisu účastnilo celkem 313 osob, z toho 62 bylo zastoupeno zvolenými delegáty, kterých bylo celkem šest. Z hostí se účastnil valné hromady například zástupce Krajského svazu spotřebních družstev v Brně, úředníci Jednoty ve Svitavách nebo funkcionáři z členských obcí.477 Po počátečních projevech, ve kterých byl mimo jiné vysvětlen význam družstevní reorganizace a vzniku Jednot pro budování socialismu na vesnici, bylo schváleno znění

473 MZA Brno, Krajský obchodní soud Brno, sign. Do 269, poř. č. 581, kart. 79. 474 Tamtéž. 475 Tamtéž. 476 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 17, kn. 17, nestránkováno, 17. února 1953. 477 Hostů bylo přítomno celkem 16. 108 stanov a došlo k volbě výboru a revizní komise družstva. Výbor byl šestičlenný, v jeho čele stál Jaroslav Krátký z Koclířova jako předseda a Josef Jasanský jako místopředseda. Arnošt Kaláb ze Svitav se stal jeho účetním. Čtyřčlenná revizní komise byla obsazena družstevníky z Opatova a jedním z Opatovce. Předsedou se stal Alfons Kropáč z Opatova, komise neměla další funkcionáře.478 Všichni zvolení byli schváleni příslušnými Akčními výbory NF. Valná hromada byla dle stanov nejvyšším orgánem družstva a muselo se na ní sejít vždy nejméně 100 osob z podílníků družstva, popřípadě delegátů z členských organizací při jednotlivých prodejnách. Valná hromada schvalovala stanovy, volila funkcionáře, schvalovala hospodářský plán, hodnotila a kontrolovala práci výboru a revizní komise, schvalovala přijímání nových členů apod. Byla svolávána z podnětu výboru družstva. Výbor představoval výkonný orgán, který realizoval rozhodnutí valné hromady, svolával schůze členských organizací při prodejnách, uzavíral smlouvy, plné moci atd. jménem družstva a dále například odpovídal za bezpečnost družstevního majetku. Výbor měl mít dle stanov předsedu a čtyři až šest členů. První výbor byl volen pouze na rok, další měly mít funkční období dvojnásobné. Třetím orgánem byla revizní komise, tvořená předsedou a dvěma až čtyřmi členy, volenými na jeden, respektive dva roky, stejně jako výbor. Úkolem komise bylo kontrolovat hospodářskou a finanční činnost výboru a provádět revize všech provozoven družstva.479 Žádost o zápis do podnikového rejstříku byla doručena k Lidovému civilnímu soudu v Brně 10. prosince 1953, ještě ten samý měsíc (30. prosince) došlo k zapsání. Stanovy, které družstvo přijalo na ustavující valné hromadě, byly upraveny na schůzi výboru (představenstva) 21. prosince 1953 v důsledku měnové reformy, která mezitím v Československu proběhla. Změny byly provedeny ve výši členského podílu a zápisného. Členský podíl se změnil z 200 Kčs staré měny na 40 Kčs měny nové, zápisné se snížilo z 10 Kčs na 2 Kčs nové měny.480 Spotřební družstvo logicky nepůsobilo jen v Opatově, ale otevíralo své prodejny i pohostinství v dalších členských obcích a osadách. 29. října 1954 byly na valné hromadě zmíněny již dříve otevřené provozovny v osadě Hřebeč (prodejna smíšeného zboží

478 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 17, kn. 17, nestránkováno, 17. února 1953. 479 Tamtéž, stanovy z 21. prosince 1953. 480 MZA Brno, Krajský obchodní soud Brno, sign. Do 269, poř. č. 581, kart. 79. Výbor družstva je v úředním záznamu Lidového soudu civilního označen jak „představenstvo“, v materiálech družstva se toto slovo vyskytuje velmi sporadicky. 109 a pohostinství), což ukazuje na expandování družstva mimo obce, uvedené na ustavující valné hromadě. Družstvo na této schůzi sklidilo chválu, ale také kritiku. V diskuzi zaznělo, že v prodejnách a pohostinstvích chybí dostatek spolehlivých kádrů, lidí, kteří by skýtali záruku dobrého hospodaření a dokázali provozovat politickou i spotřební činnost k uspokojení spotřebitelů i vedení družstva. Zdůrazňuje se, že vedení musí být schopno nespolehlivé jedince ihned propustit a rychle najít náhradu. Dále je vznesen požadavek na zvýšení výkupu zemědělských přebytků.481 Tato kritika zazněla pouze od družstevníka z Košíř, tudíž může jít pouze o místní problém. Valná hromada 29. října 1954 řešila rovněž další podstatné záležitosti. Byla schválena účetní závěrka za minulý rok, která skončila 718,74 Kčs v plusu. Došlo k volbě nového výboru a revizní komise, která měla pouze tři členy. Je zajímavé, že v zápisu zvolených členů výboru není jmenován místopředseda, ale pouze předseda a pět dalších členů. Bylo také přijato 27 nových členů. Valná hromada schválila změnu celkem deseti článků ve stanovách. Některé byly spíše kosmetické, v jiných ale valná hromada přišla o právo schvalovat přijetí nových členů, které přešlo na výbor, zavedla se možnost hlasování zvednutím ruky, dohlížecí výbory při prodejnách byly rozšířeny o dva až čtyři členy, snížil se minimální počet schůzí jednotlivých sborů apod.482 Další valná hromada následující rok, 18. října 1955, přinesla opět změny ve stanovách i funkcionářských sborech. Korekce stanov, zapsaná do družstevního rejstříku dne 17. ledna 1956 spočívala ve změně názvu družstva na „Jednota, lidové spotřební družstvo v Opatově“ a v úpravě složení funkcionářských sborů. Mohly být provedeny i další, méně výrazné změny, neexistují o tom však doklady.483 Výbor, zde označovaný již jako představenstvo, se skládal z předsedy, místopředsedy, čtyř členů a tří náhradníků. Revizní komise měla i s předsedou šest členů a dva náhradníky. V diskuzi vyslovené připomínky k fungování družstva nebyly nijak závažné, řešily se drobné problémy místních provozoven, padl požadavek na otevření dalších. Čistý zisk družstva za minulý rok činil 74 116,78 Kčs. Poslední valná hromada se konala 20. září 1956. V úvodu zápisu nalezneme jediný dochovaný údaj za celou dobu existence družstva o aktuálním celkovém počtu členů –

481 Tamtéž. 482 Tamtéž, stanovy 29. října 1954. 483 MZA Brno, Krajský obchodní soud Brno, sign. Do 269, poř. č. 581, kart. 79. Stanovy z tohoto data se nedochovaly, existuje pouze originál z ustavující valné hromady a výtisk, změněný na hromadě druhé. 110 mělo jich být 577. Z hlediska personálních změn bylo uvedeno, že na své pozice v průběhu roku rezignovali předseda a místopředseda revizní komise, za které byli povoláni náhradníci.484 Čistý zisk družstva za rok 1955 byl výrazně menší než za rok 1954, činil 42 433,40 Kčs. Všichni přítomní delegáti schválili sloučení Jednoty v Opatově s Jednotou, lidovým spotřebním družstvem ve Svitavách, k 1. říjnu 1956 v rámci reorganizace sítě spotřebních družstev. Šlo o sloučení bez likvidace přebíraného družstva, tudíž přebírající automaticky převzal veškerá práva a povinnosti původní organizace včetně jejích členů a provozoven.485 Dosud existující exemplář smlouvy o sloučení nese uvedené datum 1. října 1956. Změna byla registrována Lidovým civilním soudem v Brně 18. listopadu toho roku, výmaz z rejstříku ale proveden nebyl, jelikož soud žádost vrátil s tím, aby nejdříve byly vyřešeny pohledávky věřitelů. Nová žádost o výmaz byla podána Jednotou Svitavy až 1. listopadu 1957 spolu s prohlášením o uspokojení pohledávek všech věřitelů bývalého družstva. K 11. prosinci 1957 pak byl výmaz z podnikového rejstříku proveden.

Předsedové a místopředsedové výboru (představenstva)

Předseda Funkční období Místopředseda Funkční období Josef Jasanský 26. 5. 1953 - 29. 10. 1954

Jaroslav Krátký 26.5.1953 - 1. 10. 1957 Vincenc Zloch (?) 29. 10. 1954 - 18. 10. 1955 Josef Bálek 18. 10. 1955 - 1. 10. 1956

Předsedové a místopředsedové revizní komise

Předseda Funkční období Místopředseda Funkční období Alfons Kropáč 26. 5. 1953 - 29. 10. 1954 Jan Vála 18. 10. 1955 - ?. ?. 1956 Bohuslav Stečínský 29. 10. 1954 - ?. ?. 1956 Jaroslav Trpák ?. ?. 1956 - 1. 10. 1956 Jan Böhm ?. ?. 1956 - 1. 10. 1956

Působení Jednoty Svitavy v Opatově po roce 1956 Poté, co místní družstvo přejala Jednota ve Svitavách, se zmínky o prodejnách, jejich vedoucích a jednání s vedením Jednoty ve Svitavách objevují v protokolech zasedání představenstva MNV v Opatově. Zcela první byla vysledována k 5. únoru 1957 a nese podobný charakter, jako všechny následující.486 S fungováním prodejen Jednoty a především pak s jednáním jejího vedení v okresním městě nepanovala v obci příliš velká spokojenost. Často se objevují stížnosti na špatné zásobování, spory Jednoty a MNV

484 Důvod rezignace není zmíněn. 485 MZA Brno, Krajský obchodní soud Brno, sign. Do 269, poř. č. 581, kart. 79. 486 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 18, kn. 18, nestránkováno, 5. února 1957. 111

Opatov o otevírací doby prodejen, vedoucí prodejen vyčítají nadřízeným nerespektování obsahu a množství objednávek atd. Jako jeden případ z mnoha můžeme vzít stížnosti na zasedání MNV 18. května 1959, kde se řeší nedostatečné (nebo spíše žádné) zásobování zeleninou, konzervami, v prodejně textilu nedostatečné zásobení jak požadovanými druhy textilu, tak obuvi, v družstevní masně špatná kvalita masa, jeho malé množství a také samotný vedoucí prodejny, který nedodržuje čistotu na prodejně.487 Problémy v průběhu let gradovaly, ukazují protokoly. 22. ledna 1963 MNV projednávalo velmi špatnou situaci s měsíční kvótou masa pro obec, kdy Jednota dodávala 330 kg, ovšem MNV požadovalo rozhodné zvýšení, jelikož na 300 rodin v obci je zmíněné množství velmi malé. Mimo to zástupce Jednoty oznámil, že zásobování masem bude probíhat formou pojízdné prodejny, to se však setkalo s razantním odporem. Z toho je patrné, že v tuto dobu nefungovala v Opatově na rozdíl od dřívějška žádná masna, jak bylo již zmíněno v nástinu problematiky v úvodní kapitole. 14. května 1963 se již objevují informace o nedostatku masa na prodejně, tudíž zrušená provozovna byla evidentně obnovena.488 Další silná kritika se snesla na Jednotu za opakované dodávky nekvalitního pečiva, které byly navíc značně nepravidelné a ani po opakovaných urgencích v této věci se nic nezlepšilo.489 Když to dáme do kontrastu s problémy na výše uvedené schůzi 5. února 1957, kde se díky nekvalitnímu pečivu, špinavému masu, protahování otevření druhé masny v obci a liknavému postoji vedení Jednoty a odboru pro obchod ke všem problémům vyhrožuje intervencí na Ministerstvu potravinářského průmyslu, docházíme k závěru, že situace se spíše zhoršovala.490 Problémy se zásobováním s drobnými obměnami přetrvávaly skrze 60. i 70. léta 20. století. Na konci 70. let se řešila otázka nové prodejny, vystavěné 1974–1976 občany v akci „Z“, jelikož ti nebyli vůbec spokojeni s jejím provozem pod dohledem Jednoty. Typické výtky směrem k zásobování, nerespektování objednávek a nekvalitnímu zboží, které zaznívaly i řadě předešlých let, zde opakovány nebyly, tentokrát se jednalo specificky o personální obsazení pohostinství v nové budově. Vedoucí byli střídáni velmi rychle bez konzultací s MNV, Jednota sem dosazovala hlavně

487 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 6, kn. 6, nestránkováno, 18. května 1959. 488 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 23, kn. 23, nestránkováno, 14. května 1963. 489 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 8, kn. 8, nestránkováno, 22. ledna 1963. Hovoří se o tom, že situace v zásobování se dá na vědomí kromě Jednoty ještě „odboru pro obchod“, není ale zcela jasné, co přesně je tím myšleno. 490 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 18, kn. 18, nestránkováno, 5. února 1957. Někteří obyvatelé Opatova údajně jezdili pro pečivo raději do Svitav, jelikož tam by se natolik nekvalitní výrobky ani nedostaly do prodeje. 112 alkoholiky a další nespolehlivé existence. Z toho pak pramenil naprostý úpadek úrovně zařízení a jeho časté a dlouhodobé zavírání opět bez vědomí MNV. Vzhledem k průjezdu množství cizinců a dalších lidí, kteří v obci nebydleli, bylo MNV znepokojeno tragickým stavem této provozovny (a působenou ostudou).491 Jak a zda vůbec byl problém vyřešen není v pramenech zaznamenáno.

Prodejny Jednoty po roce 1956 V obci existovaly dvě prodejny smíšeného zboží, jedna pro každou pomyslnou polovinu vesnice. Kromě toho s určitými přestávkami fungovala masna, která se nacházela v severní části obce, z toho pramení zmíněná snaha o otevření druhé masny na jižním konci. Prodejna textilu pod správou Jednoty přišla v blíže neurčeném období o část svého sortimentu, jmenovitě boty.492 V roce 1976 byla dostavěna a o rok později otevřena nová budova na jižním konci obce, kam se přemístilo řeznictví, prodejna smíšeného zboží a pohostinství. Tento objekt slouží svému účelu po částečné přestavbě dodnes (kromě řeznictví). Vedoucí prodejen byli dosazováni Jednotou, většinou ale po konzultaci s MNV.

491 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 29, kn. 29, nestránkováno, 6. února 1979. 492 Viz například žádost z 18. října 1977 o rozšíření sortimentu prodejny právě o boty, načež přítomný zástupce Jednoty oznámil, že prodej obuvi na vesnicích se všeobecně ruší (SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 13, kn. 13, nestránkováno, 18. října 1977). Například ještě v roce 1959 boty v sortimentu prodejny byly (SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 6, kn. 6, nestránkováno, 18. května 1979). 113

III. Spolky

114

Spolky a spolkový život v Opatově

Spolky a kulturní akce v obci představovaly pro místní obyvatele možnost odreagování se od starostí běžného dne a zároveň nabízely určitou šanci pro seberealizaci. Je poměrně zarážející, jak málo informací v tomto směru se v archivních pramenech dochovalo, ani s využitím kroniky obce není možné nijak detailně tuto oblast života v daném období rekonstruovat.493 Záleží také na přesném vymezení pojmu „spolek“, například záložna byla oficiálně také spolek, přesto sem nebyla zařazena, jelikož její charakter je značně odlišný od zde analyzovaných organizací.

Sbor dobrovolných hasičů Dobrovolný hasičský sbor fungoval v Opatově od 10. září 1945 s tím, že výzbroj byla převzata po původním německém spolku; sbor měl 54 členů, z toho sedm funkcionářů – starostu, velitele, jednatele, náměstka, vzdělavatele, pokladníka a velícího samaritána.494 Mlékařské a hospodářské družstvo v Opatově zapůjčilo sboru v červnu roku 1949 55 000 Kčs na nákup nového hasičského vozu s tím, že až do splacení dluhu bude Mlékařské družstvo jeho oficiálním majitelem.495 Již měsíc poté se MNV usnesl dluh za hasiče uhradit.496 Dochovaly se čtyři žádosti o konání valných hromad a jeden zápis výsledků volby z hromady mimořádné, protokoly ze zasedání ale chybí. 8. února 1948 byl zvolen nový velitel a jeho zástupce; 17. ledna 1949 a 3. listopadu 1949 proběhly opět nové volby.497 V roce 1950 byla založena „Okresní hasičská jednota ve Svitavách“, na valné hromadě 7. května 1950 byla do jednoty zvolena i jedna členka z Opatova. Na informaci

493 Spolkový život v obci mezi lety 1945–1948 je stručně shrnut již v mé bakalářské DP (SURÝ, J.: c. d., s. 52– 54). 494 SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 347, kart. 161. Starostou byl Jaroslav Šafařík, velitelem Josef Plch, jednatelem Josef Jindra, náměstkem František Macák, vzdělavatelem František Kejduš, pokladníkem František Povolný a samaritánem Jaroslav Hauser. 495 SOkA Svitavy, Mlékařské a hospodářské družstvo Opatov, nezpracováno, kart. 1, představenstvo, s. 55– 56. 496 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 1, kn. 1, nestránkováno, 6. července 1949. 497 Tamtéž. Volby do funkcionářského sboru probíhaly pravděpodobně na každé hromadě, jejich výsledky však nejsou vždy známé. 115 o výsledku voleb je jedna věc pozoruhodná, a to titulování uvedených osob – všichni muži jsou označeni jako „bratr“ a ženy „sestra“, což byl běžný standard například v Sokolu.498 Co se se spolkem dělo dál vůbec není jasné, jelikož jeho stopa v pramenech dále nepokračuje, zároveň ale není příliš pravděpodobné jeho úplné zrušení. V kronice se několikrát píše o různých požárech v obci, ale nikdy ne o tom, kdo je hasil. Zcela poslední zmínka o Sboru dobrovolných hasičů v protokolech MNV je ze 7. února 1956, kdy velitel sboru Jan Kovář podal výpověď ze zdravotních důvodů.499

Hasičský/požární sbor v továrně Dobrovolný hasičský sbor existoval v továrně již v době národní správy nad původním německým závodem a podléhal Okresní a Zemské hasičské jednotě, stejně jako vedení továrny. „Tento hasičský sbor byl předchůdcem pozdějšího Sboru dobrovolných hasičů firmy Utex. Založení bylo povoleno Zemským národním výborem výnosem z 31. března 1947, v květnu byl zapsán do spolkového rejstříku na straně 612. Již 23. ledna 1947 proběhla ustavující schůze sboru, kde byli zvoleni jeho funkcionáři.“500 Byl dohledán záznam ještě o dvou výsledcích voleb, 23. ledna 1948 a 22. února 1949, to již útvar existoval pod názvem „Tovární hasičský sbor Opatov“ (dle opisu razítka); zapsány jsou však pouze funkce starosty (předsedy), velitele a jednatele; v lednových volbách se potvrdila původní sestava, únorové další rok přečkal na své pozici jen velitel, stejný člověk tak zastával tuto pozici již po třetí funkční období.501 Jak se ukazuje, uvedená data neznačí dobu zvolení, ačkoliv jsou tak titulována – například 22. února 1949 je den, kdy záznam o volbě na valné hromadě z 18. února toho roku došel na ONV Svitavy.502 28. února 1950 se počet funkcionářů dočkal rozšíření a úpravy názvů některých funkcí – nově přibyl zástupce velitele, vzdělávací zpravodaj byl označen prostším názvem „vzdělavatel“ a původní zpravodaj samostatné zdravotní služby dostal název „zdravotní a samaritní zpravodaj“.503

498 Tamtéž. 499 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 3, kn. 3, nestránkováno, 7. února 1956. 500 SURÝ, J.: c. d., s. 52. Složení funkcionářů: starosta (Milan Mihola), velitel (Václav Jiruše), jednatel (Alfons Kropáč), pokladník, vzdělávací zpravodaj, zpravodaj samostatné zdravotní služby, strojmistr, zbrojmistr (SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 341, kart. 158/1). 501 Tamtéž. 502 SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 346, kart. 160/2. 503 Tamtéž. 116

Dokument z ledna 1950 nese název „Sbor dobrovolných hasičů“, Utex 508 v Opatově“, v této době již ale opatovská továrna do Utexu nepatřila (viz kapitola o továrně); v březnu byla v důsledku zapojení do národního podniku Vigona ve stanovách provedena nová změna názvu, tentokrát: „Tovární hasičský sbor v Opatově“.504 Podle oběžníku Ministerstva vnitra z 31. března 1951 bylo nařízeno likvidování hasičských závodních sborů (požárních závodních ale ne) a Okresních hasičských jednot jako samostatných právních jednotek s tím, že u závodních sborů toto provede speciálně svolaná valná hromada a jakýkoliv majetek sboru bude převzat továrnou.505 Ke konkrétnímu průběhu likvidace sboru v Opatově chybí prameny, je možné, že byl jen upraven jeho právní statut a název, jelikož i v dalších letech se o existenci sboru dočítáme z kroniky obce. Je to však až po značně dlouhé době – teprve v 80. letech 20. století se píše o mužském a ženském požárním sboru místní Vigony, který dosahoval dobrých výsledků v soutěžích družstev, pořádaných v rámci továren národního podniku Vigona.506

Myslivecký spolek Myslivecký spolek je silně obecný pojem, který byl použit pro zastřešení všech organizací, které se v Opatově pod ním skrývají. Kromě protokolů ze zasedání JZD zde slouží jako prakticky jediný další zdroj kronika obce.507 Ustavení myslivecké společnosti z členů JZD bylo schváleno poměrně záhy, již 19. března 1950, bohužel ale nevíme nic o jejím přesném personálním složení ani počtu členů.508 V kronice se (k roku 1950) píše, že lidová myslivecká společnost byla v Opatově ustanovena již v roce 1945, což je však velice nepravděpodobné.509 Další zmínka se objevuje až o osm let později, v roce 1958, kdy „myslivecká společnost „Hubert“ pomáhala při žních.510

504 Tamtéž. Změnu názvu schválilo okresní velitelství národní bezpečnosti s tím, že se musí opravit ve spolkovém katastru i vzorových stanovách. Toto označení se používalo i dříve, z čehož je patrné, že se buď oficiální název velmi často měnil, nebo se nekladl velký důraz na jeho dodržování. 505 SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 341, kart. 158/1. 506 Například Kronika II, s. 111–112. Hasičský sbor se tedy změnil na požární. 507 Nebylo provedeno pátráno ve směru okresních nebo krajských organizací, které by mohly představovat další pramen. 508 SOkA Svitavy, JZD Opatov, inv. č. 1, kn. 1, s. 14. Poznámka u zápisu hovoří o tom, že společnost bude vytvořena ze členů honebního kroužku při JZD. 509 Kronika I, s. 135. 510 Tamtéž, s. 99. 117

Trvalou starostí spolku nebylo pouze střílení zvěře, jak by si dnes mohli někteří lidé myslet, ale především péče o její rozmnožení a vzhledem k masivnímu rozvoji zemědělství a změnám tváře krajiny také starost o to, aby vůbec nějaká zvěř zbyla. Problémem v zanedbaných lesích po skončení války byla škodná, nebývale se rozmnožily lišky a divoká prasata, která napadala neopatrné lidi na cestě lesem.511 Významným okamžikem v historii opatovského mysliveckého spolku „Hubert“ byly změny v letech 1978–1979, kdy v důsledku slučování Státních statků v letech 1974–1977 bylo třeba nově reorganizovat a přerozdělit honební pozemky. Z toho důvodu došlo v dubnu 1979 k ustavující schůzi nového sdružení, které vzniklo sloučením opatovského Huberta a svitavské Lesany; na schůzi se její účastníci shodli na novém názvu: „Lesana Opatov“.512 Jedenáctičlenný výbor se skládal ze čtyř osob ze Svitav a sedmi z Opatova; členové ze Svitav drželi pozice předsedy, jednatele, kulturního referenta a měli ve výboru i jednoho řadového člena; z Opatova pocházel místopředseda, hospodář, pokladník, budovatelský referent, kynologický referent a dva řadoví členové.513 Předseda Milan Liška a jednatel Rudolf Lukeš jsou v kronice označeni za zrádce nejhrubšího zrna, jelikož prý po vypršení nájemní smlouvy na pozemky honitby k 31. prosinci 1982 plně podpořili nároky tří myslivců z Dětřichova na vytvoření nové myslivecké společnosti právě tam, což by ale znamenalo pro Lesanu Opatov ztrátu pozemků; tito tři myslivci měli údajně silnou podporu také v ředitelích Státního statku a Státních lesů ve Svitavách spolu s pracovníky OV KSČ.514 Zde informace o myslivecké společnosti v Opatově končí, kronika i jiné použité prameny se dále tomuto tématu nevěnují.

Tělocvičná jednota Sokol Zde opět chybí kromě kroniky obce jakýkoliv spolehlivý pramen.515 Sokol v Opatově byl založen na konci roku 1945, přesné datum chybí; jeho starostou se stal Josef Cimburek a náčelníkem Václav Patočka, již několikrát zmiňovaný pozdější funkcionář

511 Tamtéž, s. 136–137. 512 Kronika II, s. 48, 70. 513 Tamtéž, s. 70. Předsedou byl Milan Liška, místopředsedou Karel Jánský. V této sestavě pracovala myslivecká společnost údajně bez problémů první dva roky 80. let 20. století. 514 Tamtéž, s. 71. 515 Určité informace by mohl přinést fond „Československá obec sokolská - východočeská župa, Pippichova, Pardubice“ v SObA Zámrsk, ten ale zasahuje maximálně do roku 1948. 118

MNV, JZD apod.516 8. června 1947 uspořádal třetí okrsek sokolské Východočeské Pippichovy župy v Opatově vystoupení.517 Zapojení do Sokola bylo v obci masivní, ačkoliv přesná čísla neznáme; cvičení se často účastnil i administrátor farnosti v Opatově František Kettner.518 O vývoji Sokola se dozvídáme z použitých pramenů minimum, většinou spíše nic. Je jasné, že rok 1948 měl na sokolskou obec celkově i na Sokol v Opatově konkrétně velký vliv, ale není možné dokumentovat jaký. Místní akční výbor NF nemá svůj fond, tudíž nelze sledovat, jakých zásahů se v Sokolu dopustil. V roce 1961 došlo ke sloučení veškerých složek kulturního života do Jednotného klubu ROH „Družba“ při místní továrně Vigona, toto mohlo ovlivnit i pozůstatky sokolské jednoty, ačkoliv se to v kronice nezmiňuje.519 Do Sokola byl od roku 1948 zapojen i dříve samostatný Sportovní klub. „Spolek byl povolen výnosem Zemského národního výboru z 18. prosince 1946. 4. května 1948 proběhla ustavující schůze a volba představenstva klubu, v čele stáli Jiří Šeda jako předseda a Josef Jiráček jako místopředseda. K 1. srpnu 1948 samostatný klub v podstatě zanikl, když se po domluvě se Sokolem Opatov stal jeho součástí jako fotbalový odbor.“520 Vzorové stanovy byly k ZNV doručeny již 10. srpna 1946.521 1. července 1989 proběhl slavnostní sraz hráčů kopané, kde se založení klubu připomínalo a promluvil zde i jeden z jeho zakladatelů, Václav Pár.522 TJ Sokol Opatov se v kronice objevuje i v dalších letech, jednoznačně je to však rozdílná organizace od svého prakticky zaniklého předchůdce.523 Situace v tělovýchově je v 80. letech 20. století hodnocena kriticky – TJ Sokol v té době provozoval pouze dvě odvětví sportu, a to fotbal a „základní rekreační tělesnou výchovu“, přičemž úroveň kvality fotbalového mužstva jak mužů, tak i dorostenců a žáků kontinuálně klesala; nově vystavěná tělocvična při ZŠ rovněž nebyla vůbec využívána.524 Výbor TJ Sokol je hodnocen

516 Kronika I, s. 51. 517 Tamtéž. 518 Jan Pospíšil, rozhovor 8. února 2013. 519 Kronika I, s. 137. 520 SURÝ, J.: c. d., s. 52. 521 SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 345, kart. 160/1. 522 Kronika II, s. 154. Klub měli původně založit Václav Pár, Jiří Šeda a Jan Kratochvíl. 523 Například tamtéž, s. 19. TJ Sokol Opatov se zde zabývá výstavbou nového fotbalového hřiště v obci. 524 Tamtéž, s. 60. 119 již naprosto kriticky, podvýbory nepracovaly vůbec, nikdo z místních občanů se údajně nechtěl do vedení Sokola zapojit v jakékoli podobě.525

Divadelní spolek Slovan „Spolek byl oficiálně povolen výnosem Zemského národního výboru z 30. dubna 1946 a zapsán ve spolkovém rejstříku na straně 555.“526 Divadelní spolek, nebo přesněji „Nezávislé divadlo Slovan“, jak zněl jeho název, zahájilo činnost od 1. července 1946.527 Funkcionářský sbor sestával ze tří lidí – předsedy, místopředsedy a jednatele. Dochovaly se záznamy o třech volbách, ve dvou z nich se objevuje na pozici jednatele Bohumil Stečínský, několikrát již zmiňovaný funkcionář jiných organizací; zajímavě působí volba 25. ledna 1948, kdy byl předsedou zvolen místní duchovní, administrátor František Kettner.528 Na konci roku 1948 se objevuje oznámení o zániku spolku s tím, že se Slovan měl sloučit s dramatickým odborem Svazu přátel SSSR; sloučení mělo proběhnout na doporučení, lépe řečeno z rozhodnutí, Místního akčního výboru NF a pod dohledem osvětového komisaře, nakonec se i přes počáteční schválení valnou hromadou neuskutečnilo; v důsledku reformování divadla byl mimo jiné ONV ve Svitavách požádán o schválení nového jména.529 Zpráva místního velitelství SNB v Opatově z 9. října 1950 hovoří jednak o čistce v divadle (odstranění předsedy Kettnera), ale také o sloučení Slovanu s ČSSP.530 V květnu 1950 se Slovan spojil v důsledku „reorganizace kulturního života“ s masovou organizací, jak mu nařizovalo ONV Svitavy, konkrétně s JZD. Dle přípisu ONV Svitavy z 11. prosince 1952 byl Slovan v důsledku sloučení s JZD vymazán ze spolkového rejstříku.531

Jednotný klub ROH Družba Jak bylo psáno již výše, 23. srpna 1961 došlo ke sloučení veškeré kulturní činnosti v obci na jednotné platformě klubu Družba při místní Vigoně 07. Jednotný statut klubu byl

525 Tamtéž. 526 SURÝ, J.: c. d., s. 53. 527 SOkA Svitavy, ONV Svitavy I, inv. č. 355, kart. 164/1. 528 Tamtéž. 529 Tamtéž. Nový název zněl „Spolek divadelních ochotníků Slovan v Opatově“. V této době již nebyl předsedou František Kettner, který v důsledku čistek ve spolku, provedeným Místním akčním výborem, rezignoval; nahradil jej Josef Petr, zvolený na valné hromadě 12. července 1949 (Tamtéž). 530 Tamtéž. Zde pravděpodobně došlo k překlepu při psaní SČSP, což byla zkratka pro Svaz československo- sovětského přátelství. 531 Tamtéž. 120 vypracován za spolupráce MNV, JZD, vedení závodu a závodní rady ROH z Vigony 07 a osmileté školy v Opatově.532 Klub pokračoval v práci Osvětové besedy, o které se však nepodařilo pro tuto dobu zjistit žádné informace. Jednotný klub Družba organizoval sedm kroužků a tři komise – kroužky: vědecké a politické výchovy, kulturně osvětový, divadelní, loutkářský, mládežnický, klubové činnosti, hudební a taneční soubor; komise: odborového kina, hudební školy, pro práci s knihou.533 Jedním z hlavních účelů těchto kroužků a komisí byla samozřejmě „osvětová“ činnost, propagace JZD, ale v rámci ideologické orientace rovněž i protináboženské působení (hlavně na mládež) pomocí divadelních her, lidových akademií apod. V průběhu dalších let se v kronice objevují zprávy a hodnocení kulturní činnosti spolu s evaluací jednotlivých složek klubu Družba – například v roce 1963 byly téměř všechny hodnoceny negativně pro malou nebo žádnou aktivitu, také definitivně zanikl taneční soubor.534 Při těchto rekapitulacích se konkrétně zmiňují i další organizace, zapojené do klubu – v uvedeném případě to byl Československý svaz mládeže a Svaz československo-sovětského přátelství. Na platformě klubu se realizovaly kupříkladu i organizace a kulturní program pravidelných oslav osvobození 9. května. Při těchto slavnostech bylo spolupracováno se Svazem žen při MNV, Československými státními statky, Československým svazem protifašistických bojovníků, mysliveckým sdružením etc.535 V roce 1986 kronika píše o zániku Jednotného klubu pracujících, který dle uvedených indicií byl totožný s Jednotným klubem ROH Družba, ačkoliv to v pramenech přímo psáno není.536 Žádost o zrušení neaktivního klubu vyšla údajně od samotných členů při závodu Vigona; jako hlavní viníci, kteří toto prosadili i přes odpor MNV, byli označeni ředitelé Vigony 07 a Státního statku Svitavy spolu s předsedou závodního klubu ROH při Státním statku. Jednotný klub Družba oficiálně ukončil svou činnost 31. prosince 1985.537

532 Kronika I, s. 138. Vzniklé náklady klubu měly být hrazeny především z jeho příjmů; pokud by to nebylo možné, nesli by je Vigona (50 %), JZD (40 %), MNV (10 %). 533 Kronika I, s. 141–144. 534 Tamtéž, s. 169. Důvod zániku tanečního souboru není uveden (nezájem členů?). 535 Například Kronika II, s. 98. 536 Tamtéž, s. 109. 537 Tamtéž, s. 151. 121

Osvětová beseda (dále jen OB) K tomuto tématu je i díky velmi krátké působnosti OB v rámci let vymezených pro tuto DP dochováno naprosté minimum informací, opět jen v kronice. OB existovala v Opatově již v 50. letech 20. století, o čemž informují protokoly MNV, kde je kritizována za neaktivitu.538 Zdá se, že byla nově zřízena v roce 1986, významnější okamžiky přišly ale až roku 1987, kdy OB převzala kulturní dům v Opatově a byl schválen její statut jako socialistické příspěvkové organizace, zřízené z iniciativy MNV.539 Do výboru bylo zvoleno 11 lidí – vedoucí (Milan Jánský), zástupce vedoucího (Milan Kohl), pokladník, hospodář, dva propagační referenti a pět řadových členů.540 Činnost OB v podstatě kopírovala předchozí klub Družba, členové pořádali široké spektrum kulturních událostí od naučných přednášek až například po koncert skupiny Katapult 19. února 1988. Prostory OB byly využívány také pro další akce, pořádané TJ Sokol Opatov, rodičovským sdružením při ZŠ, ROH z Vigony 07 apod.541 Fungování OB zasahuje až za rámec zkoumaného období, navíc existuje opět pouze minimum zmínek o její činnosti a existenci vůbec. MNV v druhé polovině roku 1990 projednávalo, jak a zda vůbec bude OB pokračovat, jelikož někteří členové do ní odmítali být dále zapojeni.542 Pravděpodobně došlo k určitým reformám, ale činnost pokračovala dále, ještě v roce 1992 se na ni odkazuje v kronice.543

Svazarm Svazarm byl v Opatově založen v roce 1951; organizace měla za úkol provádět přípravu branců a v začátcích se orientovala výrazně na střeleckou činnost, v tomto oboru se její zástupci účastnili i některých soutěží.544 Organizaci řídil sedmičlenný výbor (prvním předsedou byl Josef Dočkal), v roce 1967 je zaznamenána jeho obměna a rozšíření o tři lidi; v tomto roce měl Svazarm 55 členů.545

538 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 17, kn. 17, nestránkováno, 11. září 1956. 539 Kronika II, s. 126. Zřízení OB z vůle MNV mělo dost možná zamezit opakování situace ohledně zrušení klubu Družba, kdy MNV i přes vyjádřený nesouhlas nebyl schopen na věci nic změnit. 540 Tamtéž. 541 Tamtéž. 542 SOkA Svitavy, MNV Opatov, inv. č. 34, kn. 34, nestránkováno, 3. července 1990. 543 Kronika II, s. 183. 544 Tamtéž, s. 139. 545 Tamtéž, s. 139–140. 122

Tato organizace stála mimo jiné u začátků motokrosu v Opatově, od prostého ježdění po stráních nebo jízd zručnosti se již v 60. letech 20. století motokros v obci vypracoval k závodům, které navštěvovalo zpočátku přes 1000 lidí; na opatovkém závodišti se od roku 1963 pravidelně jezdil motokrosový krajský přebor, závodů se účastnily také významné osobnosti motokrosu jako Josef Švorc z Dobřan, Petr Kuchař st. a další.546 Kromě motokrosu se Svazarm podílel jako jiné organizace na přípravě různých oslav, sportovních utkání atd.

Další spolky a organizace Svaz žen, který byl v Opatově rovněž poměrně důležitý, vyvíjel svou činnost v různých směrech, zabýval se vítáním občánků, sociální politikou při JZD, agitoval pro JZD, lákal občany do akcí Z, podílel se na kulturních akcích pro ženy i na přípravách dne dětí apod.547 V Opatově působily i další spolky a organizace, jaké například Svaz protifašistických bojovníků (SPB), Svaz československo-sovětského přátelství, Československý svaz mládeže (později Socialistický svaz mládeže), Spolek chovatelů drobného hospodářského zvířectva apod. Ačkoliv se čas od času v pramenech objeví, nejde nikdy o víc než pouhé uvedení jejich názvu, maximálně obecné zhodnocení, zda pracovaly dobře nebo ne.

546 Tamtéž, s. 140. 547 Kronika II, s. 138–139. Aktivity svazu se mapují značně obtížně díky útržkovitým pramenům, jediný souvislý text se nachází v kronice Opatova na výše uvedených dvou stranách. Sbor žen nebude z tohoto důvodu blíže analyzován, kromě seznamu některých akcí sboru a jejich programu by bylo komplikované napsat cokoliv smysluplného. 123

Závěr

Od roku 1990 dále se odvíjí až dosud nová kapitola dějin. Po roce 1989 se měnila tvář státu, politika, kultura a řada dalších oblastí života. Rovněž Opatov se dočkal zásadních změn a jeho vývoj začal směřovat opět částečně jiným směrem. V obci vyrostla řada živnostníků, kteří po listopadu 1989 využili šanci na soukromé podnikání a otevřeli si své dílny, ačkoliv ne všichni měli dostatek prostředků i schopností na to, aby se na trhu udrželi delší dobu. Ti, kteří dokázali vytrvat, položili do budoucna základ prosperujícím firmám. Situace se změnila stejně tak po stránce politické a kulturní, například MNV, nově obecní úřad, byl obsazen zcela novými lidmi, zčásti se proměnilo osazenstvo Osvětové Besedy, jejíž osvětová činnost byla minulostí apod. Na minulost však místní nezapomněli, možná i proto je KSČ v Opatově trvale druhá nejsilnější politická strana. Na předchozích stranách jsem se s maximálním využitím uvedeného okruhu pramenů snažil analyzovat vymezené období a přiblížit čtenáři zákonitosti a výsledky vývoje obce v daných letech. Ačkoliv zde bylo využito široké spektrum různorodého materiálu, pramenná základna nebyla mým úmyslům vždy adekvátně nakloněna. Přesto se mi obvykle podařilo poměrně uspokojivě postihnout předkládanou problematiku a vyvodit relevantní závěry. Vzhledem k tendenčnímu charakteru některých pramenů však bylo třeba zvýšené opatrnosti, obzvláště v částech, kdy nebylo možné provést komparaci informací. Takové případy byly řešeny s maximální rozvahou a kritickým přístupem, který mi do určité míry umožňuje i moje důkladná znalost místního prostředí a někdy i aktérů příběhů. Charakter použitých zdrojů navíc vždy zdůrazňuji na začátku textu, abych čtenáře dopředu varoval. Především z časových důvodů nebylo možné prověřit některé fondy různorodého významu, které uvádím v kapitole o pramenech. Proto je zcela evidentní, že výzkum má stále kam pokračovat, primárně ve směru Okresního akčního výboru NF a OV KSČ. Bez ohledu na to se mi i s omezeným množstvím informací podařilo vyvrátit nebo upřesnit některé údaje z obecně využívané literatury a pramenů, jako studie Milana Skřivánka o odsunu Němců. Proti nevyužitým pramenům pak stojí ty neexistující, které v určitých směrech znemožňují prohloubení či opravení závěrů mého výzkumu. Je to například sféra církevní,

124 kde nejspíše již samotné vedení později archivovaných záznamů bylo nedůsledné, nebo školství, kde došlo pravděpodobně ke skartaci použitelných informací a badatel je pak nucen do nesmírně dlouhých úmorných analýz sekundárních zdrojů s nejistými výsledky. Dalším problémem, se kterým jsem se musel potýkat, nebyl nedostatek, ale naopak přebytek informací. Jednotlivé kartony, složky i knihy tvoří mnoho tisíc stran materiálů, které bylo všechny nutno alespoň zběžně přečíst a posoudit, zda budou mít pro mé potřeby nějaký význam. To stálo nesmírné množství času i úsilí, výsledkem však bylo, že v konečném důsledku jsem mohl zužitkovat zhruba jen 10–15 % ze všech shromážděných zdrojů, přičemž mnohokrát se ukázalo, že 100 % z právě analyzovaného materiálu nelze nijak využít a musel být vyřazen. Skvělým příkladem pramenů s velkým objemem informací ale zoufale malou výpovědní hodnotou jsou protokoly ze zasedání JZD či celkově zemědělská problematika fondu ONV Svitavy. Přes to všechno má práce v současnosti představuje jediné skutečně hluboké odborné zpracování historie Opatova ve vymezené časové periodě. Vzhledem k malému zájmu o danou problematiku a nízkému počtu regionálních historiků pak zřejmě v této pozici ještě dlouhou dobu zůstane.

125

Seznam použitých pramenů a literatury

Prameny

Archiv bezpečnostních složek

Fondy:

Obvodní oddělení VB Svitavy

Moravský zemský archiv Brno

Fondy:

Krajský obchodní soud Brno

Státní oblastní archiv v Zámrsku

Fondy:

Krajský soud Chrudim

Utex, bavlnářské závody, n. p. Ústí nad Orlicí

Vigona, s. p. Svitavy

Wilibald Rücker, továrna na bavlněné zboží, Opatov

Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli

Fondy:

JZD Opatov

Mezifondový soubor kronik

126

Mlékařské a hospodářské družstvo

MNV Opatov

ONV Litomyšl

ONV Svitavy I

ONV Svitavy II

Okresní prokuratura Svitavy

Sčítací Operáty z obcí okresu Svitavy 1980

Záložna Opatov

Biskupství královéhradecké – konzistoriální spisovna

Podací spisy

Nearchivní prameny

Obecní úřad Opatov - spisovna

Kronika Obce Opatov I, II

Farní úřad Opatov - spisovna

Memorabilienbuch der Pfarre Abtsdorf

Protokol o předání farnosti

Stanovení nájemného

Stížnost proti F. Škávovi

127

Výpověď z bytu

Orální historie – rozhovory

Erwin Kössler, 15. listopadu 2013

Jan Pospíšil, 8. února 2013

P. Jaroslav Horník, SDB, 23. srpna 2013

Jaroslav Špinar, 21. února 2014

Karel Jánský, 12. listopadu 2013

Libor Surý, 22. dubna 2014

Pavel Vodstrčil, 27. listopadu 2013

Zdeněk Kopecký, 23. března 2013

Literatura

FIKEJZ, Radoslav – VELEŠÍK, Vladimír: Historie a současnost podnikání na Svitavsku, Litomyšlsku, Poličsku, Moravskotřebovsku a Jevíčsku. Žehušice 2003. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Praha 2006.

HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha 2007.

JECH, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008.

KOVAŘÍK, Petr: Emporové kostely s podélnou dispozicí a jejich příklady na okrese Svitavy. In: Pomezí Čech a Moravy, č. 4, 2000, s. 23–53.

MAUER, Radek: Historie textilního průmyslu na Svitavsku. Olomouc 2008 (nepublikovaná bakalářská diplomová práce).

MITTNER, Karl: Damals in Abtsdorf: Heimatchronik der Marktgemeinde Abtsdorf. [Vlastním nákladem] Hamburg 1970.

MLEZIVA, Štěpán – KUČA, Karel: Historický lexikon městysů a měst. Praha 2006.

OTÁHAL, Milan: Normalizace 1969–1989. Příspěvek ke stavu bádání. Praha 2001.

128

PAKOSTA, O. – SKŘIVÁNEK, M.: Okresní národní výbor Svitavy (inventář k fondu). Díl I. (1875) 1949–1960.

POCHOBRADSKÁ, H.: Krajský soud Chrudim 1850–1949 (1950) (inventář k fondu). I. díl. Ev. č. 1649, 2003.

SKŘIVÁNEK, Milan: Odsun Němců ze Svitavska 1945–1947. Hradec Králové 1995.

SURÝ, Jan: Obnova a osidlování obce Opatov po druhé světové válce do roku 1949. Univerzita Palackého v Olomouci 2012 (nevydaná diplomová práce).

VANĚK, Miroslav – MÜCKE, Pavel: Třetí strana trojúhelníku: teorie a praxe orální historie. Praha 2011.

VINKLEROVÁ, J.: Willibald Rücker, továrna na bavlněné zboží, Opatov (inventář k fondu). SObA Zámrsk 2012.

Internetové zdroje

Čítanka kolektivizace. In: http://www.ustrcr.cz/cs/citanka-kolektivizace [cit. 20. dubna 2014]. Digitální knihovna Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR: http://www.psp.cz /eknih/index.htm [cit. 23. dubna 2014]. http://aplikace.mvcr.cz/archivni-fondy-cr/default.aspx [cit. 31. března 2014]. Jeden z mnoha četnických osudů – Josef Arazim. In: Historický kaleidoskop, 3/2010. In: http://www.historickykaleidoskop.cz/3-2010/jeden-z-mnoha-cetnickych- osudu-josef-arazim.html [cit. 17. dubna 2014]. Prohlášení Národního shromáždění z 28. srpna 1968. In: http://www.rozhlas.cz /historie/1968/_zprava/prohlaseni-narodniho-shromazdeni-cssr--478480 [cit. 22. dubna 2014].

VELEŠÍK, V.: Osídlování Svitavska v letech 1945–1947. In: http://www.zwittau.cz /WEB/osidleni.htm [cit. 25. dubna 2014].

129

Resumé

This master’s thesis focuses on the description and analysis of the development of Opatov, large village in the Litomyšl district and from 1949 till now in Svitavy district. It’s main focus lies on the development post WW II, more precisely between the years 1945 and 1989. It documents all major events and development trends in history of the village during defined time period, including the efect of some of the major international incidents. First there is detailed look at all possible sources for this thesis with their evaluation. In four chapters after that lies detailed analysis of institutional, agricultural, industrial, cultural and social life of local inhabitants supplied with graphs of changes in population and settlements, followed by the last part, composed of pictures of the most important places and buildings in the village. This thesis is the only professional elaboration of the theme except of my last bachelor thesis, which is here massively revisited, rectified and greatly extended, although some parts of my previous research are used again.

130

Seznam zkratek

ABS = Archiv bezpečnostních složek apod. = a podobně atd. = a tak dále atp. = a tak podobně č. p. = číslo popisné č. sp. = číslo spisu etc. = et cetera DP = diplomová práce inv. č. = inventární číslo JZD = Jednotné zemědělské družstvo kart. = karton kn. = kniha KNV = Krajský národní výbor KSČ = Komunistická strana Československa MNV = Místní národní výbor MZA = Moravský zemský archiv N. E. = numerus exhibiti NF = Národní fronta NSDAP = Nationalsozialistische Deutsche Arbeitspartei OB = Osvětová beseda OF = Občanské fórum ONV = Okresní národní výbor OV = okresní výbor P. = páter poř. č. = pořadové číslo PSVB = Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti RA = Rudá armáda

131 s. = strana SA = Sturmabteilung SČSP = Svaz československo-sovětského přátelství SDB = Salesiáni Dona Boska SdP = Sudetendeutsche Partei sign. = signatura SNB = Sbor národní bezpečnosti SObA = Státní oblastní archiv SOkA = Státní okresní archiv StB = Státní tajná bezpečnost VB = Veřejná bezpečnost ZDŠ = základní devítiletá škola ZNV = Zemský národní výbor

132

Příloha I

133

Vývoj obyvatelstva

Počet obyvatel v Opatově podle výsledků sčítání lidu548

Rok Počet obyvatel

1930 1911

1950 1267

1961 1330

1970 1252

1980 1168

1991 1115

Počet obyvatel v Opatově podle výsledků sčítání lidu 2500

2000

1500 Počet obyvatel v Opatově 1000 podle výsledků sčítání lidu

500

0 1930 1950 1961 1970 1980 1991

548 Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. díl. Praha 2006, s. 536–537. 134

Počet domů

Počet domů podle výsledků sčítání obyvatelstva549

Rok Počet domů

1930 363

1950 315

1961 263

1970 269

1980 272

1991 312

Počet domů podle výsledků sčítání obyvatelstva Počet domů 400

350

300

250

200 Počet domů podle výsledků sčítání obyvatelstva Počet domů 150

100

50

0 1930 1950 1961 1970 1980 1991

549 Tamtéž, s. 537. 135

Příloha II

136

Obrazová příloha

Seznam ilustrací:

Starý (nahoře) a nový (dole) znak obce ...... 138 (http://www.zwittau.de/orte/abtsdorf/abtsdorf.htm; http://www.hrady.cz/index.php?p=main_okoli&detailObec=11281&setPageTab=2 [cit. 29. dubna 2014])

Severových okresu Svitavy na staré mapě ...... 139 (http://www.zwittau.de/karten/zwittaulandkreis/2-nordost.htm [cit. 29. dubna 2014])

Mapa okresu Svitavy (rozloha od 1960) ...... 140 (http://www.czso.cz/xe/redakce.nsf/i/administrativni_mapa_okresu_svitavy/$File/Svitav y.gif [cit. 29. dubna 2014])

Letecký pohled na obec z jihu ...... 140 (http://www.obecopatov.cz/index.php?nid=3334&lid=cs&oid=385579 [cit. 29. dubna 2014])

Sídlo MNV, krátkodobě rovněž stanice SNB, pošty a zemědělské školy ...... 141 (foto autor 2012)

Hlavní farní budova...... 141 (foto autor 2012)

Farní kostel sv. Antonína s rotundou (vlevo) ...... 142 (foto autor 2012)

Pozůstatky německých náhrobků s novým pomníkem (uprostřed) ...... 142 (foto autor 2012)

Areál základní školy s přístavbou, původní budova vpravo ...... 143 (http://www.obecopatov.cz/ [cit. 29. dubna 2014])

Areál bývalé továrny Vigona 07, dnes Opatex ...... 143 (foto autor 2012)

Pozůstatek areálu mlékárny, dnes byty...... 144 (foto autor 2012)

Poštovní úřad ...... 144 (foto autor 2012)

Pekařství Franz Schubert 1924 (1), od 1945 pekařství Laštovička, stav dnes (1) ...... 145 (1 – Obecní úřad Opatov, výstava „Opatov včera a dnes“ (2010), 2 – foto autor 2012) Obchod se smíšeným zbožím Krejsa (1), stav dnes (2) ...... 145 (1 – Obecní úřad Opatov, výstava „Opatov včera a dnes“ (2010), 2 – foto autor 2012)

137

Starý (nahoře) a nový (dole) znak obce

Starý (nahoře) a nový (dole) znak obce pppppp

138

Severových okresu Svitavy na staré mapě

139

Mapa okresu Svitavy (rozloha od 1960)

Letecký pohled na obec z jihu

140

Sídlo MNV, krátkodobě rovněž stanice SNB, pošty a zemědělské školy

Hlavní farní budova

141

Farní kostel sv. Antonína s rotundou (vlevo)

Pozůstatky německých náhrobků s novým pomníkem (uprostřed)

142

Areál základní školy s přístavbou, původní budova vpravo

Areál bývalé továrny Vigona 07, dnes Opatex

143

Pozůstatek areálu mlékárny, dnes byty

Poštovní úřad

144

Pekařství Franz Schubert 1924 (1), od 1945 pekařství Laštovička, stav dnes (1)

Obchod se smíšeným zbožím Krejsa (1), stav dnes (2)

145