MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Přírodovědecká Fakulta

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Přírodovědecká fakulta

Hana SKOKANOVÁ

HODNOCENÍ KRAJINY DOLNÍHO PODYJÍ

Disertační práce

Školitel: Doc. RNDr. Alois Hynek, CSc. Brno, 2006 Bibliografická identifikace

Jméno a příjmení autora: Hana SKOKANOVÁ

Název disertační práce: Hodnocení krajiny dolního Podyjí

Název disertační práce anglicky: Landscape assessment of the Lower Dyje River area

Studijní program: DSP Geografie

Studijní obor (směr), kombinace oborů: Fyzická geografie

Školitel: doc. RNDr. Alois Hynek, CSc.

Rok obhajoby: 2006

Klíčová slova v češtině: dolní Podyjí, krajina, Pálava, Lednicko-valtický areál, Dunajovické vrchy, lužní lesy, individuální přírodní krajinné jednotky, změny využívání země, environmentální rizika, stabilizující prvky, environmentální dopady rozvojových dokumentů, Dyje, vodohospodářské úpravy, revitalizace, návrh využívání

Klíčová slova v angličtině: the Lower Dyje River area, landscape, Pálava, Lednice-Valtice area, Dunajovické hills, floodplain forests, individual natural landscape units, land use changes, environmental risks, stabilizing components, environmental consequences of development documents, the Dyje River, river engineering works, revitalization, management proposal

Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat především svým rodičům za jejich podporu, trpělivost a porozumění, které mi při studiu a zpracovávání práce projevovali. Dále bych ráda poděkovala doc. RNDr. Hynkovi, CSc. za cenné rady a přípomínky. Můj dík rovněž patří lidem, kteří mi poskytli podklady pro zpracování této práce, jmenovitě RNDr. Herberovi, CSc. z Geografického ústavu PřF MU, ing. Ungermannovi, CSc. z Unie pro řeku Moravu, RNDr. Matuškovi a ing. Pirovi z CHKO Pálava, ing. Gillovi z DHV, ing. Veselému z Povodí Moravy, ing. Klvaňovi a Mgr. Jarošovi z Krajského úřadu JmK, Mgr. Sedláčkovi z AOPK Brno, Dr. Ing. Hribovi z Lesů ČR, závodu Židlochovice, prof. Hooke z University of Portsmouth a doc. Ing.arch. Löwovi, CSc. z firmy Löw a spol.

Abstrakt Práce se zabývá krajinou dolního Podyjí, zahrnující Dunajovické vrchy, vodní dílo Nové Mlýny, CHKO Pálava (součástí jsou Pavlovské vrchy a Milovická pahorkatina), Lednicko- valtický areál a lužní lesy na soutoku Dyje a Moravy. Tu hodnotí na základě individuálních přírodních krajinných jednotek, vymezených syntézou přírodních podmínek. V první kapitole jsou shrnuty cíle, metodika a poznatky týkající se jak obecné problematiky tak zkoumaného území. Druhá kapitola se soustředí na dolní Podyjí jako celek: První část stručně nastiňuje přírodní podmínky území v širších souvislostech. Druhá vymezuje oblasti krajinného rázu. Třetí sleduje změny využívání země ve třech časových horizontech, reprezentujících tři různé politické systémy – feudální, socialistický a tržní kapitalismus, a současně se věnuje činitelům a faktorům/hybným silám, které změny využívání země ovlivnily. Nejdůležitějšími událostmi, které na změny využívání měly vliv, byl poválečný odsun německého obyvatelstva, socializace zemědělství, komplexní vodohospodářské úpravy a vstup České republiky do Evropské unie. Jednalo se tedy o demgrafické a politické činitele. Čtvrtá pak hodnotí dopady lidských aktivit na dolní Podyjí a vymezuje environmentální rizika, z nichž největší dopad mají eroze půdy a znečištění vodních toků, a stabilizující prvky krajiny, představované maloplošnými zvláště chráněnými územími, lokalitami NATURA 2000 a prvky Územního systému ekologické stability, které se nejvíce soustřeďují v nivě Dyje a v Pavlovských vrších. Ve třetí kapitole se autorka věnuje srovnání vybraných rozvojových dokumentů, které byly pro dolní Podyjí zpracovány, přičemž klade důraz na rozbor stanovených cílů a opatření a jaké environmentální dopady tyto cíle a opatření mohou představovat. Stěžejní částí předkládané práce je kapitola čtyři, charakterizující jednotlivé přírodní krajinné jednotky, a to jak z hlediska přírodních podmínek, tak z hlediska vývoje využívání země, environmentálních rizik a stabilizujících prvků, která vyúsťuje v návrh využívání/managementu těchto jednotek. Jak je patrné z charakteru celého dolního Podyjí, hlavní činností je zemědělská výroba, soustřeďující se na pěstování vinné révy a na rostlinnou výrobu. Výrazně se uplatňuje také ochrana přírody a v poslední době se do popředí dostává cestovní ruch, který těží z obou výše zmíněných činností. Poslední, pátá, kapitola se zaměřuje na vývoj koryta řeky Dyje, resp. na změny, které byly způsobeny vodohospodářskými úpravami a následnými revitalizacemí. Díky úpravám došlo ke zkrácení toku, snížení míry křivolakosti, zaříznutí toku do svých sedimentů a zániku mnoha slepých/mrtvých ramen a tůní. Současně se zhoršily celkové hydrologické podmínky nivy. Ty byly mírně zlepšeny revitalizacemi, které proběhly na konci 20. století.

Abstract Submitted thesis deals with the lower Dyje River Area landscape which consists of Dunajovicke hills, water body Nove Mlyny, Protected Landscape Area Palava (including Palava and Milovicke hills), Lednice-Valtice Area and floodplain forests at the Dyje and Morava rivers confluence. It is assessed on the basis of individual natural landscape units which are defined by the synthesis of natural conditions. First chapter summarizes goals, methods and the status of the problem in the literature – both general and concerning the study area. Second chapter concentrates on the study area as a whole: First part briefly indicates natural conditions of the area in wider context. Second part distinguishes specific landscape character areas. Third part follows land use changes in three time periods, representing three different political systems – feudal, socialistic and market economy, and at the same time pursues driving forces which influenced the changes. The most significant events were the transfer of the Czech Germans after WWII, so called socialization of the agriculture, complex river engineering works and joining European Union, i.e. demographic and political driving forces. Finally, fourth part assesses consequences of human activities in the lower Dyje River Area. It distinguishes environmental risks, from which the soil erosion and the water pollution have the biggest influence; and landscape stabilizing components, represented by small-scale special protected areas, NATURA 2000 sites and components of Territorial System of Ecological Stability. The biggest concentration of stabilizing components can be found in the Dyje river floodplain and Palava hills. Third chapter compares development documents which concern the study area. It stresses analysis of the suggested goals and actions derived from the documents and what environmental consequences they can have. The most important part of the thesis is chapter four. It characterizes individual natural landscape units from natural conditions through land use changes to environmental risks and landscape stabilizing components and it results in the management proposal. As can be seen from the character of the study area, the major type of management is the agricultural production, focusing on wine and plant production. Other important types of management are nature protection and tourism which profits from the other two. The last, fifth, chapter focuses on the development or changes of the Dyje River channel which were influenced by river engineering and following revitalization works. Thanks to the river engineering works, the channel was shortened, the sinuosity decreased, the Dyje cut itself into its sediments and many oxbows and pools ceased to exist. General floodplain conditions also worsened. They were slightly improved by the revitalization works which took place at the end of the 20th Century.

1 Úvod ...... 13 1.1 Vymezení území...... 13 1.2 Cíle ...... 14 1.3. Metodika...... 14 1.4 Dosavadní poznatky ...... 18 1.4.1 Obecné poznatky ...... 18 1.4.2 Poznatky týkající se studijního území ...... 24 2 Obecná charakteristika dolního Podyjí...... 29 2.1 Přírodní podmínky...... 29 2.1.1 Reliéf ...... 29 2.1.2 Geologie ...... 31 2.1.3 Vodstvo...... 33 2.1.4 Klima ...... 34 2.1.5 Půda ...... 36 2.1.6 Biota ...... 37 2.2. Krajinný ráz ...... 39 2.2.1 Lužní krajina...... 39 2.2.2 Novomlýnské nádrže ...... 40 2.2.3 Údolí s rybníky...... 40 2.2.4 Bory na píscích ...... 40 2.2.5 Plochá polní krajina...... 41 2.2.6 Viniční tratě ...... 41 2.2.7 Lesy na flyši Milovické pahorkatiny...... 41 2.2.8 Pálavská bradla s úpatím ...... 42 2.2.9 Průmyslová rovina...... 42 2.3 Využití země v období 1890-2004 ...... 43 2.3.1 Činitelé a faktory ovlivňující využití země ...... 43 2.3.2 Změny využití země v dolním Podyjí ...... 45 2.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 46 2.4.1 Environmentální rizika ...... 46 2.4.2 Stabilizující prvky krajiny ...... 48 3 Srovnání vybraných rozvojových dokumentů...... 50 3.1 Obecný rozbor dokumentů ...... 50 3.1.1 Strategie trvale udržitelného rozvoje biosférické rezervace Pálava ...... 50 3.1.2 Plán péče CHKO Pálava...... 51 3.1.3 Profil mikroregionu Lednicko-valtického areálu, Plán péče a rozvoje Lednicko- valtického areálu...... 51 3.1.4 Strategie rozvoje regionu Mikulovsko ...... 51 3.1.5 Územní plán Velkého územního celku Pálava...... 52 3.1.6 Společná strategie ekonomického rozvoje měst Hodonína a Břeclavi...... 52 3.2 Rozbor cílů a opatření pro jednotlivé problémové oblasti ...... 52 3.2.1 Lidské zdroje ...... 52 3.2.2 Průmysl...... 54 3.2.3 Zemědělství, lesnictví, myslivost, rybářství ...... 54 3.2.4 Vodní hospodářství...... 56 3.2.5 Doprava ...... 57 3.2.6 Životní prostředí a ochrana přírody...... 58 3.2.7 Cestovní ruch...... 59 3.3 Environmentální dopady cílů a opatření...... 60 3.3.1 Lidské zdroje ...... 60 3.3.2 Průmysl...... 63 3.3.3 Zemědělství, lesnictví, myslivost, rybářství ...... 64 3.3.4 Vodní hospodářství...... 69 3.3.5 Doprava ...... 72 3.3.6 Životní prostředí a ochrana přírody...... 75 3.3.7 Cestovní ruch...... 78 4 Charakteristika přírodních krajinných jednotek ...... 82 4.1 Niva - západ...... 82 4.1.1 Přírodní podmínky...... 82 4.1.2 Přírodní zdroje ...... 83 4.1.3 Změny využití země ...... 84 4.1.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 85 4.1.5 Management ...... 85 4.2 Nové Mlýny...... 86 4.2.1 Přírodní podmínky...... 86 4.2.2 Přírodní zdroje ...... 88 4.2.3 Změny využití země ...... 88 4.2.4. Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 89 4.2.5 Management ...... 90 4.3 Niva - pod dolní nádrží...... 91 4.3.1 Přírodní podmínky...... 91 4.3.2 Přírodní zdroje ...... 92 4.3.3 Změny využití země ...... 92 4.3.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 93 4.3.5 Management ...... 94 4.4 Černicová niva...... 95 4.4.1 Přírodní podmínky...... 95 4.4.2 Přírodní zdroje ...... 96 4.4.3 Změny využití země ...... 96 4.4.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 97 4.4.5 Management ...... 98 4.5 Fluvizemní niva ...... 99 4.5.1 Přírodní podmínky...... 99 4.5.2 Přírodní zdroje ...... 100 4.5.3 Změny využití země ...... 101 4.5.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 102 4.5.5 Management ...... 103 4.6 Dolní Louky - Lubeš ...... 104 4.6.1 Přírodní podmínky...... 104 4.6.2 Přírodní zdroje ...... 105 4.6.3 Změny využití země ...... 105 4.6.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 106 4.6.5 Management ...... 107 4.7 Břeclav - východ...... 107 4.7.1 Přírodní podmínky...... 107 4.7.2 Přírodní zdroje ...... 108 4.7.3 Změny využití země ...... 109 4.7.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 110 4.7.5 Management ...... 110 4.8 Soutok...... 111 4.8.1 Přírodní podmínky...... 111 4.8.2 Přírodní zdroje ...... 113 4.8.3 Změny využití země ...... 113 4.8.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 114 4.8.5 Management ...... 115 4.9 Košárské louky ...... 116 4.9.1 Přírodní podmínky...... 116 4.9.2 Přírodní zdroje ...... 117 4.9.3 Změny využití země ...... 117 4.9.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 118 4.9.5 Management ...... 118 4.10 Černozemní nivní stupeň...... 119 4.10.1 Přírodní podmínky...... 119 4.10.2 Přírodní zdroje ...... 120 4.10.3 Změny využití země ...... 121 4.10.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 122 4.10.5 Management ...... 122 4.11 Boří les...... 123 4.11.1 Přírodní podmínky...... 123 4.11.2 Přírodní zdroje ...... 124 4.11.3 Změny využití země ...... 125 4.11.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 125 4.11.5 Management ...... 126 4.12 Valtická terasa ...... 127 4.12.1 Přírodní podmínky...... 127 4.12.2 Přírodní zdroje ...... 128 4.12.3 Změny využití země ...... 129 4.12.4. Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 129 4.12.5 Management ...... 130 4.13 Valtická stupňovina ...... 131 4.13.1 Přírodní podmínky...... 131 4.13.2 Přírodní zdroje ...... 132 4.13.3 Změny využití země ...... 132 4.13.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 133 4.13.5 Management ...... 134 4.14 Sníženina Včelínku...... 135 4.14.1 Přírodní podmínky...... 135 4.14.2 Přírodní zdroje ...... 136 4.14.3 Změny využití země ...... 137 4.14.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 138 4.14.5 Management ...... 139 4.15 Lednická sprašová plošina...... 139 4.15.1 Přírodní podmínky...... 139 4.15.2 Přírodní zdroje ...... 140 4.15.3 Změny využití země ...... 141 4.15.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 142 4.15.5 Management ...... 142 4.16 Milovické předhůří ...... 143 4.16.1 Přírodní podmínky...... 143 4.16.2 Přírodní zdroje ...... 144 4.16.3 Změny využití země ...... 145 4.16.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 146 4.16.5 Management ...... 146 4.17 Milovický les - východ...... 147 4.17.1 Přírodní podmínky...... 147 4.17.2 Přírodní zdroje ...... 148 4.17.3 Změny využití země ...... 149 4.17.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 149 4.17.5 Management ...... 150 4.18 Nad Sedlecem...... 151 4.18.1 Přírodní podmínky...... 151 4.18.2 Přírodní zdroje ...... 152 4.18.3 Změny využití země ...... 152 4.18.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 153 4.18.5 Management ...... 154 4.19 Pulgarský žleb ...... 155 4.19.1 Přírodní podmínky...... 155 4.19.2 Přírodní zdroje ...... 156 4.19.3 Změny využití země ...... 156 4.19.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 157 4.19.5 Management ...... 157 4.20 Milovický žleb...... 158 4.20.1 Přírodní podmínky...... 158 4.20.2 Přírodní zdroje ...... 159 4.20.3 Změny využití země ...... 159 4.20.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 160 4.20.5 Management ...... 161 4.21 Milovice...... 162 4.21.1 Přírodní podmínky...... 162 4.21.2 Přírodní zdroje ...... 163 4.21.3 Změny využití země ...... 163 4.21.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 164 4.21.5 Management ...... 165 4.22 Mokrý žleb...... 166 4.22.1 Přírodní podmínky...... 166 4.22.2 Přírodní zdroje ...... 167 4.22.3 Změny využití země ...... 167 4.22.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 168 4.22.5 Management ...... 168 4.23 Milovický les - západ ...... 169 4.23.1 Přírodní podmínky...... 169 4.23.2 Přírodní zdroje ...... 170 4.23.3 Změny využití země ...... 171 4.23.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 172 4.23.5 Management ...... 172 4.24 Pálava - lem ...... 173 4.24.1 Přírodní podmínky...... 173 4.24.2 Přírodní zdroje ...... 175 4.24.3 Změny využití země ...... 175 4.24.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 177 4.24.5 Management ...... 178 4.25 Děvín ...... 179 4.25.1 Přírodní podmínky...... 179 4.25.2 Přírodní zdroje ...... 180 4.25.3 Změny využití země ...... 180 4.25.4 Hodnocení dopadů lidských vlivů ...... 181 4.25.5 Management ...... 182 4.26 Stolová hora...... 183 4.26.1 Přírodní podmínky...... 183 4.26.2 Přírodní zdroje ...... 184 4.26.3 Změny využití země ...... 184 4.26.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 185 4.26.5 Management ...... 185 4.27 Růžový a Anenský vrch...... 186 4.27.1 Přírodní podmínky...... 186 4.27.2 Přírodní zdroje ...... 187 4.27.3 Změny využití země ...... 187 4.27.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 188 4.27.5 Management ...... 189 4.28 Svatý kopeček...... 190 4.28.1 Přírodní podmínky...... 190 4.28.2 Přírodní zdroje ...... 191 4.28.3 Změny využití země ...... 191 4.28.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 191 4.28.5 Management ...... 192 4.29 Sníženina Mušlovského potoka...... 193 4.29.1 Přírodní podmínky...... 193 4.29.2 Přírodní zdroje ...... 194 4.29.3 Změny využití země ...... 195 4.29.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 196 4.29.5 Management ...... 196 4.30 Sprašová závěj Svatého kopečku...... 197 4.30.1 Přírodní podmínky...... 197 4.30.2 Přírodní zdroje ...... 198 4.30.3 Změny využití země ...... 198 4.30.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 199 4.30.5 Management ...... 199 4.31 Jižní lem Pálavy...... 200 4.31.1 Přírodní podmínky...... 200 4.31.2 Přírodní zdroje ...... 201 4.31.3 Změny využití země ...... 202 4.31.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 203 4.31.5 Management ...... 203 4.32 Sníženina Dunajovického potoka ...... 204 4.32.1 Přírodní podmínky...... 204 4.32.2 Přírodní zdroje ...... 205 4.32.3 Změny využití země ...... 206 4.32.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 207 4.32.5 Management ...... 208 4.33 Mikulovské deluvium...... 208 4.33.1 Přírodní podmínky...... 208 4.33.2 Přírodní zdroje ...... 209 4.33.3 Změny využití země ...... 210 4.33.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 210 4.33.5 Management ...... 211 4.34 Sníženina Polního potoka ...... 211 4.34.1 Přírodní podmínky...... 211 4.34.2 Přírodní zdroje ...... 213 4.34.3 Změny využití země ...... 213 4.34.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 214 4.34.5 Management ...... 214 4.35 Dunajovické vrchy - východ...... 215 4.35.1 Přírodní podmínky...... 215 4.35.2 Přírodní zdroje ...... 216 4.35.3 Změny využití země ...... 216 4.35.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 217 4.35.5 Management ...... 218 4.36 Vnitřní Dunajovická sníženina ...... 219 4.36.1 Přírodní podmínky...... 219 4.36.2 Přírodní zdroje ...... 220 4.36.3 Změny využití země ...... 220 4.36.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 221 4.36.5 Management ...... 222 4.37 Dunajovické vrchy - západ...... 223 4.37.1 Přírodní podmínky...... 223 4.37.2 Přírodní zdroje ...... 224 4.37.3 Změny využití země ...... 224 4.37.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 225 4.37.5 Management ...... 226 4.38 Kamenný a Přerovský vrch ...... 226 4.38.1 Přírodní podmínky...... 226 4.38.2 Přírodní zdroje ...... 227 4.38.3 Změny využití země ...... 228 4.38.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 229 4.38.5 Management ...... 229 4.39 Vyšší nivní stupeň ...... 230 4.39.1 Přírodní podmínky...... 230 4.39.2 Přírodní zdroje ...... 231 4.39.3 Změny využití země ...... 231 4.39.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit ...... 232 4.39.5 Management ...... 233 5 Vývoj koryta řeky Dyje ...... 234 5.1 Vodohospodářské úpravy ...... 234 5.2 Důsledky vodohospodářských úprav...... 235 5.3 Revitalizace ...... 235 5.4 Historický vývoj koryta Dyje ...... 237 5.4.1 Úsek 1...... 237 5.4.2 Úsek 2...... 238 5.4.3 Úsek 3...... 239 5.4.4 Úsek 4...... 241 5.4.5 Úsek 5...... 242 5.5 Tůně...... 243 6 Závěry...... 246 Literatura ...... 250 Seznam obrázků...... 268 Seznam tabulek...... 275 Seznam zkratek...... 276 Přílohy ...... 277 1 Úvod

Průzkum krajiny ať už z fyzickogeografického či humánně-geografického hlediska má na katedře geografie PřF MU, v současnosti Geografickém ústavu PřF MU, dlouho trvající tradici. Metody zde používané se neustále vyvíjejí a při průzkumu krajiny dochází k posunu od prosté analýzy krajinných složek vymezováním krajinných ekologických jednotek k návrhu managementu krajiny podle zásad trvalé udržitelnosti. Disertační práce Hodnocení krajiny Dolního Podyjí navazuje na vývoj studia povodí v Geografickém ústavu a zkoumá krajinu Dolního Podyjí z hlediska interakcí přírodních složek a procesů, které jsou ovlivňovány lidskou činností. Práce se skládá ze dvou částí, kdy první část (kapitoly 2 – 4) se zabývá analýzou přírodní a kulturní krajiny v rámci přírodních krajinných jednotek, která vyúsťuje v navržení trvale udržitelného managementu, zatímco druhá část (kapitola 5) se prostorově i tematicky zaměřuje na změny a vývoj říčního koryta v posledních 200 letech.

1.1 Vymezení území

Zkoumané území se nachází v jižní části Jihomoravského kraje, v bývalém okresu Břeclav. Na západě je ohraničeno řekou Dyjí, která se u Nového Přerova stáčí k severu, protéká kolem Drnholce a Novosedel a u Brodu nad Dyjí vtéká do vodního díla Nové Mlýny, tvořícího severní hranici. Jih území je vymezen státní hranicí s Rakouskem. Východní hranice jsou tvořeny částečně hranicí biosférické rezervace Dolní Morava, částečně řekou Svodnicí, resp. řekou Moravou v jihovýchodním cípu, která je zároveň státní hranicí se Slovenskem (viz Obr. 1). Celková rozloha území je 43 027,5 ha. Dolní Podyjí lze rozdělit na šest větších celků: zemědělskou krajinu v okolí Dunajovických vrchů na západě, oblast Novomlýnských nádrží na severu, CHKO Pálava a Lednicko-valtický areál ve středu, lužní lesy na jihovýchodě a Břeclav na východě. Krajinnou dominantou, která je unikátní v rámci celé České republiky, jsou bradla Pavlovských vrchů – součást CHKO Pálava.

Obr. 1 Vymezení zkoumaného území

13 1.2 Cíle

Práce si klade několik cílů. Hlavním cílem je analyzovat a zhodnotit krajinu dolního Podyjí na základě vymezených krajinných ekosystémů v podobě individuálních přírodních krajinných jednotek (PKJ). Dílčí cíle práce se zaměřují na možnost aplikace teoretických poznatků v praxi – jednak jsou shrnuty a zanalyzovány dosavadní dokumenty zabývající se rozvojem zkoumaného území a jejich naplňování, jednak je navržen management jednotlivých krajinně ekologických jednotek. Cílem druhé části disertační práce je historická analýza říčního koryta Dyje s důrazem na vliv vodohospodářských úprav na koryto. Práce člení na dva dílčí bloky: V prvním bloku je provedeno hodnocení krajiny studovaného území a jednotlivých PKJ. Při strukturaci tohoto bloku lze uplatnit dva postupy: - rozčlenění na pět kapitol: analýzu PKJ a hodnocení krajinného rázu; využití země ve třech časových horizontech v jednotlivých PKJ i ve studovaném území jako celku; hodnocení dopadů lidských aktivit na PKJ a území jako celek; zhodnocení dosavadních dokumentů zabývajících se rozvojem zkoumaného území; a konečně návrh managementu daných PKJ, kterému předchází souhrn jejich silných a slabých stránek. - rozčlenění na tři kapitoly: obecné poznatky o oblasti, které zahrnují přírodní charakteristiky, hodnocení krajinného rázu, vývoj využití území a hodnocení dopadů lidských aktivit na krajinu; zhodnocení dosavadních dokumentů; a kapitola zabývající se jednotlivými PKJ ve všech zmíněných aspektech a zároveň navrhující jejich možné využívání/management Pro lepší přehlednost a kompaktnost, jakož i z logického hlediska je uplatněn druhý postup. Druhý blok je zaměřen na historický vývoj koryta Dyje. Současně analyzuje, jak vodohospodářské úpravy Dyje ovlivnily hydrologické poměry nivy a jaký mají k vývoji slepých/mrtvých ramen – tůní.

1.3. Metodika

Metody použité v předkládané práci vycházejí z metodik LANDEP a krajinně-ekologického plánu, které byly pro účely práce autorkou mírně upraveny. V prvním kroku jsou shrnuty analýza a syntéza přírodních a kulturních složek krajiny, upřesněné vlastním terénním průzkumem, které vyústily ve vytvoření 39 PKJ ve zkoumaném území (viz Příl. 1). Další krok představuje interpretaci a evaluaci, při kterých jsou vytvořeny mapy environmentálních problémů a stabilizujících prvků krajiny. V tomto kroku se uplatnily i poznatky z metodik EIA a SEA, a to při hodnocení již existujících rozvojových dokumentů. Konečným krokem je návrh managementu PKJ, obdoba propozice, který vychází ze zásad trvalé udržitelnosti. Identifikace individuálních PKJ je založena na následujících charakteristikách: geologie, půdy, reliéf, mezoklima podle Quitta (1985) a potenciální vegetace. Jako podklad sloužily geologické a půdní mapy v měřítku 1:50 000, biogeografická mapa ukazující potenciální vegetaci v měřítku 1:200000 a vytvořený digitální model terénu. Při vymezování byl kladen důraz na jedinečnost (individualitu) těchto jednotek, což znamená, že jednotlivé charakteristiky nejsou rovnocenné. Rozhodujícím parametrem je půdní pokryv, který odráží především geologický substrát, vlhkostní poměry a i další charakteristiky PKJ. Tak jsou vymezeny jednotky č. 1, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 17, 23, 33 a 34. U zbývajících jednotek, s výjimkou jednotky č. 2, hraje hlavní roli reliéf, přičemž u jednotek č. 20, 22 a 29 je významným faktorem mikroklima. Jednotka č. 2 je vymezena na základě hydrologických

14 poměrů. Potenciální vegetace odráží jak reliéfové tak trofické a hydrické poměry, proto představuje potvrzující prvek.

Využití studovaného území je sledováno ve třech časových horizontech – rok 1890 je zpracován na podkladě map 3. vojenského mapování z let 1870-1883 v měřítku 1:25 000 a představuje přechod od feudálního systému k tržnímu hospodářství (Příl. 2). Období socialistického hospodářství je reprezentováno mapami v měřítku 1:25 000 z roku 1975. Bohužel mapy z roku 1975 nepokrývají celé území, ale jen jeho západní část. Proto jsou použity také mapy z roku 1992, které stále ještě odrážejí situaci socialismu (Příl. 3). V důsledku toho jsou jednotky č. 3, 14, 21, 22, 23, 24, 29, 30 a 31 zčásti pokryty mapami z roku 1975 a zčásti z roku 1992. Jednotky č. 1, 2, 25, 26, 27, 28, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38 a 39 reprezentují využití země v roce 1975 a zbývající jednotky využití země v roce 1992. Třetí období z roku 2004 představuje současnou tržní ekonomiku a je zpracováno na podkladě leteckých snímků a ověřeno v terénu (Příl. 4). Vzhledem k tomu, že studované území zasahuje do mnoha katastrů a žádný nepokrývá zcela, což znamená, že by údaje za katastr značně zkreslovaly skutečné zastoupení jednotlivých kategorií, nebylo možno využít databázi, vytvořenou na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Univerzity Karlovy, která zahrnuje data o využití země od roku 1845. Navíc tyto údaje nepostihují mikrostrukturu krajiny. Proto byla pomocí extenze programu ArcView (Xtools) vypočítána velikost všech digitalizovaných plošek v kategoriích: orná půda, louky a pastviny, lesy a křoviny, zastavěné plochy, vodní plochy, zahrady, trvalé kultury, komunikace, ruderální lada a bažiny. Tyto plošky byly posléze v jednotlivých kategoriích sečteny. Vzhledem k procesním chybám, vzniklým v průběhu skenování a digitalizování, je odhadovaná přesnost velikostí plošek cca 80%.

Dopady lidských aktivit se projevují ve všech složkách krajiny. Aktivity jsou především negativní a největší dopady jsou způsobovány zemědělstvím a průmyslem, kdy dochází ke znečišťování vod, ovzduší a půdy, k erozi půdy, poškozování a v některých případech až zániku ekosystémů. Výrazný vliv na krajinu má také rekreace a cestovní ruch, a to především v turisticky atraktivních územích, jímž dolní Podyjí bezesporu je. Environmentální rizika jsou zastoupena znečištěním ovzduší a vod, potenciální erozí půdy, starými ekologickými zátěžemi a plochami těžby (viz Příl. 5 a 6). Snadno měřitelné je znečištění ovzduší a vod, pro něž existují limitní hodnoty vymezené zákonnou formou, které nesmějí být překročeny. Při jejich překročení jsou znečišťovatelé pokutováni. Změřit se dá také eroze půdy, avšak pouze na experimentálních plochách, a proto je tato veličina v převážné většině vypočítávána. V tom případě se hovoří o potenciální erozi půdy. Metodika VÚMOP (Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy) vymezuje šest kategorií potenciální ohroženosti území: 1 – bez ohrožení, 2 – půdy náchylné, 3 – půdy mírně ohrožené, 4 – půdy ohrožené, 5 – půdy silně ohrožené a 6 – půdy nejohroženější (Havlíček a kol. 2004; Doležal a kol. 2005). Podle výměry ploch spadajících do těchto kategorií lze identifikovat odolnost území proti větrné, resp. vodní erozi. U větrné eroze přistupuje také účinnost stávajících větrných bariér. Rozlišují se tedy území stabilní – všechna území, která jsou z hlediska potenciální ohroženosti na stupni 1-3; částečně stabilní – v těchto územích je výměra půdy v kategorii 4 do 1000 ha, v kategorii 5 do 500 ha a kategorie 6 není zastoupena; nestabilní – výměra půdy v kategorii 4 je v intervalu 1000-1500 ha, v kategorii 5 v intervalu 500-1000 ha a v kategorii 6 v intervalu 10-500 ha; a konečně vysoce nestabilní, kdy není zastoupena půda v kategorii 4, 15 výměra půdy v kategorii 5 se pohybuje v intervalu 1000-1500 ha a v kategorii 6 to je interval 500-1500 ha (Doležal a kol. 2005). Dopady lidských aktivit na biotu lze zaznamenávat např. pomocí pravidelných pozorování a sčítání druhů, vyskytujících se na dané lokalitě. Toto je opět velice pracné a nákladné a proto realizovatelné pro vybraná, především chráněná, území. Míru ovlivnění vegetace, resp. ekosystémů můžeme určit pomocí tzv. koeficientu antropického ovlivnění vegetace (KAOV), který představuje souhrnný koeficient. Ten se vypočítává na základě srovnání přírodního a současného stavu ekosystémů. Vyjadřuje poměr ploch ekosystémů přírodních až přírodě blízkých k ekosystémům přírodě podmíněně vzdáleným až umělým. Hodnoty tohoto koeficientu lze rozčlenit do pětičlenné stupnice, přičemž za hraniční (průměrnou) hodnotu nutno považovat hodnotu 1,00, která znamená vyrovnaný poměr přírodních a kulturních ekosystémů. Jednotlivé stupně označují antropické ovlivnění vegetace: 1 – velmi silné (do 0,40), 2 – silné (0,41 – 0,80), 3 – průměrné (0,81 – 1, 20), 4 – slabé (1,21 – 2,00) a 5 – velmi slabé (nad 2,00) (Löw a kol. 1995). Pro výpočet tohoto koeficientu byly za přírodní až přírodě blízké ekosystémy brány bažiny, lesy a křoviny, louky a neznečištěné vody. Ekosystémy přírodě vzdálené až umělé pak reprezentovaly komunikace, ruderální lada, trvalé kultury, orná půda, zahrady, zastavěné plochy a znečištěné vody. Mezi pozitivní lidské aktivity patří snahy o ochranu krajiny, resp. snahy o určitou nápravu negativních dopadů, které spočívají mj. ve vytváření stabilizujících prvků krajiny. Sem tedy spadají návrh a implementace územního systému ekologické stability (ÚSES), vyhlašování zvláště chráněných území (ZCHU) a lokalit NATURA 2000, které jsou významné z celoevropského hlediska (viz Příl. 7). Stabilitu krajiny můžeme vyjádřit koeficientem ekologické stability krajiny (KES), což je poměr ploch relativně stabilních ekosystémů k plochám relativně nestabilních ekosystémů. Za stabilní ekosystémy se považují lesy a křoviny, louky, trvalé kultury, vodní plochy a zahrady. Nestabilní ekosystémy jsou představovány komunikacemi, ruderálními ladami, ornou půdou a zastavěnou plochou. Jiný způsob výpočtu je podle metodiky Agroprojektu z roku 1988: KES =1,5A + B + 0,5C / 0,2D + 0,8E, kde A je % plochy o 5. stupni kvality, v tomto případě lesy, louky, bažiny a vodní toky, B % plochy o 4. stupni kvality – křoviny, rybníky a nádrže, C % plochy o 3. stupni kvality – zahrady, D % plochy o 2. stupni kvality – sady, ruderální lada, a E % plochy o 1. stupni kvality – komunikace, vinice, zastavěná plocha (Nováková a kol. 2005). Opět lze vymezit pět stupňů: KES < 0,1: devastovaná krajina; 0,1 < KES < 1,0: narušená krajina schopná autoregulace; KES = 1,0: vyvážená krajina; 1,1 < KES < 10,0: krajina s převažující přírodní složkou; KES > 10,1: krajina přírodní až přírodě blízká (Nováková a kol. 2005).

Hodnocení environmentálních dopadů jednotlivých cílů a opatření (podkapitola 2.4) vychází z Metodiky posuzování vlivů regionálních rozvojových koncepcí na životní prostředí, kterou vydalo Ministerstvo životního prostředí (Rosecký a kol. 2001). Na základě této metodiky byly vytvořeny formuláře pro jednotlivé cíle a opatření, ve kterých se hodnotí plnění strategických cílů ochrany životního prostředí (ŽP), možné interakce se ŽP dle zákona č. 244/92 Sb., resp. č. 100/2001 Sb. ve znění zákona č. 93/2004 Sb. (dále jen ve znění zákona), a navrhují

16 eliminační a kompenzační opatření. Za strategické cíle ochrany ŽP byly vybrány jednak cíle ŽP Jihomoravského kraje, jednak kritéria stanovená Evropskou komisí. Cíle ŽP Jihomoravského kraje (JmK) jsou následující: 1. Integrace postupů revitalizace krajiny a trvale udržitelného hospodářského využívání krajiny, 2. revitalizace říčních systémů a provedení protipovodňových opatření, 3. zvýšení čistoty povrchových vod a ochrany podzemních vodních zdrojů na úroveň standardů EU, 4. snižování emisí do ovzduší ze stacionárních a mobilních zdrojů, zajištění účinného systému kontroly kvality ovzduší, 5. zajištění a rozvíjení peče o zvláště chráněné části přírody, dobudování soustavy chráněných území v regionu, 6. zvýšení čistoty půdy a úrovně její ochrany, odstranění ekologických zátěží v půdě, zlepšení nakládání s odpady, 7. vytvoření a postupné realizování environmentální koncepce obcí a měst, 8. podpora zavádění ekologických manažerských systémů (EMS) zejména v ekonomické sféře, které mají pozitivní vlivy na ŽP, 9. provádění aktivní ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty, 10. omezení spotřeby neobnovitelných tradičních zdrojů energie a surovin, podpora výroby využívání obnovitelných zdrojů energie a minimalizace odpadu ve výrobních procesech (kol. autorů 2002c). Kritéria stanovená Evropskou komisí: 1. Minimální spotřeba neobnovitelných zdrojů, 2. spotřeba obnovitelných zdrojů v mezích jejich regenerační kapacity, 3. environmentálně příznivé využití a hospodaření s nebezpečnými a znečišťujícími látkami a odpady, 4. ochrana a podpora stavu fauny, flory, stanovišť a krajiny, 5. zachování a zlepšování kvality půdy a vodních zdrojů, 6. zachování a zlepšování kvality historických a kulturních zdrojů, 7. zachování a zlepšování kvality místního prostředí, 8. ochrana atmosféry, 9. rozvoj environmentálního vědomí, vzdělávání a výchovy, 10. podpora účasti veřejnosti při rozhodnutích zahrnujících trvale udržitelný rozvoj (Rosecký a kol. 2001). Jak je vidět, některé cíle a kritéria spolu korespondují, např. cíl č. 5, který odpovídá kritériu č. 4, cíl č. 4 odpovídající kritériu č. 8 a cíl č. 9 odpovídající kritériu č. 9. Jiné cíle jsou obsaženy v jednom kritériu – viz cíle č. 2 a 3, které jsou zahrnuty v kritériu č. 5. Naopak některé cíle nelze zahrnout do kritérií stanovených Evropskou komisí a některá kritéria se nevyskytují v cílech stanovených Strategií JmK. Proto bylo pro hodnocení opatření a cílů navržených ve zkoumaných dokumentech použito všech dvacet cílů, resp. kritérií. Interakce s ŽP se podle zákona 244/92 Sb., resp. 100/2001 Sb. ve znění zákona, posuzuje podle vlivů na obyvatelstvo (kategorie zdravotní stav, sociální důsledky, ekonomické důsledky a faktory pohody), na ekosystémy (kategorie ovzduší a klima, voda, půda, horninové prostředí, biota a ekosystémy), na antropogenní systémy (kategorie budovy, architektonické a archeologické památky, místní tradice a geologické a paleontologické památky), na strukturu a funkční využití území (kategorie doprava, rozvoj infrastruktury, estetická kvalita a rekreační využití), ostatních vlivů (zde se uplatnila pouze kategorie hluk a záření) a velkoplošných vlivů v krajině (kategorie vhodnost lokalizace z hlediska ekologické únosnosti, současný stav ekologické zátěže území, potenciální stav ekologické zátěže území a souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů). Je zřejmé, že navrhovaná opatření nemají interakci se všemi

17 kategoriemi vyjmenovanými v zákoně. Proto jsou zmiňovány pouze ty kategorie, u kterých lze nějaký vliv očekávat.

V druhé části (kapitola 5) týkající se historického vývoje koryta Dyje jsou použity tyto metody: Studium literatury zabývající se historickými vodohospodářskými úpravami Dyje, analýza historických a současných map a leteckých snímků a jejich digitalizace, terénní průzkum pro upřesnění současného využívání koryta a jeho nejbližšího okolí. Na základě překrytí digitalizovaných vrstev se sleduje vývoj říčního koryta a jeho nejbližšího okolí. Oblast nivy Dyje, pokrývající jednotky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 9, byla rozdělena na pět úseků přibližně podle vodohospodářských úprav. První úsek je ohraničen státní hranicí (v blízkosti Nového Přerova) a hrází horní Novomlýnské nádrže, druhý je tvořen vodním dílem Nové Mlýny, třetí začíná pod hrází dolní Novomlýnské nádrže a končí nad Břeclaví (na bývalé rakousko-moravské zemské hranici), čtvrtý úsek končí přibližně na linii Křenová alej – Kopánky a konečně pátý úsek leží v oblasti nad soutokem Moravy a Dyje. Pro každý úsek byly vypočteny morfometrické charakteristiky (délka koryta Dyje, celková délka toků, celková rozloha vodních útvarů, hustota říční sítě, hustota vodních ploch, neboli počet vodních útvarů na km2, a míra křivolakosti pro Dyji, viz Tab. 43-47).

Programy, které jsou při zpracovávání použity, jsou především ArcView, verze 3.2., ve kterém jsou vytvořeny veškeré mapy, Corel Draw, verze 11, umožňující dílčí úpravy obrázků, a Excel pro tvorbu tabulek a grafů.

1.4 Dosavadní poznatky

1.4.1 Obecné poznatky Krajinu definuje zákon č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny jako část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořenou souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. Krajinu současně můžeme chápat nejen jako hmotnou realitu ale také jako zprostředkovatele hodnot a myšlenek vytvořených ve společnosti (Jones 1991). Rozlišuje se krajina přírodní a krajina kulturní. Přírodní krajina je krajina vzniklá a formovaná přírodními procesy. Tento typ krajiny se v současnosti na Zemi téměř nevyskytuje, protože činnost člověka vyvolala i v nejodlehlejších oblastech změny geochemického oběhu látek v krajině, což dokazuje např. výskyt DDT v tkáních tučňáků v Antarktidě. Kulturní krajina je krajina, která byla vytvořena nebo přeměněna lidskou činností. Podle Jonese (1991) je kulturní krajina hmotným vyjádřením lidsko-ekologické a socioekonomické změny v čase, přičemž „přírodní“ procesy jsou závislé na neustálém lidském managementu. V tomto typu krajiny se vzájemně prolínají dvě složky – přírodní a kulturní/socioekonomické. Wojtanowicz (2004) rozlišuje dva rozdílné směry propojení přírodních a kulturních složek: v prvním směru člověk a jeho kultura ovlivňuje přírodní prostředí, ve druhém směru přírodní prostředí ovlivňuje člověka a jeho kulturu. Je zde tedy patrná zpětná vazba mezi oběma složkami. Demek (1974) rozeznává podle stupně vlivu člověka na přírodní krajinu tři typy kulturní krajiny: a) vlastní kulturní krajinu, kde je vztah mezi oběma složkami blízký harmonickému vztahu a kde je zachována autoregulační schopnost přírodní složky krajiny; b) narušenou kulturní krajinu, kde je stabilita přírodní složky narušena činností člověka, avšak je stále zachována její autoregulační schopnost a tím i možnost restaurace/revitalizace; a c) devastovanou krajinu, kde je autoregulační schopnost přírodní složky ve značné míře narušena a restaurace/revitalizace je možná jen při použití značného množství energie a hmoty generovaných lidskou činností. 18 Existuje několik přístupů ke studiu krajiny. Mezi základní přístupy patří ekosystémový a geosystémový, které se někdy berou za paradigmata krajinné ekologie. Ekosystémové pojetí studia krajiny klade do popředí zájmu biotu a biotické procesy. Hlavní důraz je kladen na studium propojenosti a rozmístění stanovišť, fragmentaci a rozmanitost plošek, konektivitu a další aspekty populační biologie (Bastian 2001). Přestože ekosystémové pojetí uznává heterogenitu krajiny, ve skutečnosti se zabývá pouze homogenními prvky v těchto heterogenních krajinách, např. lesíky, větrolamy, břehovými porosty, ptačími a hmyzími populacemi aj. (Moss 2000). Výchozí prací ekosystémového pojetí studia krajiny byla práce Tansleyho (1935). Typickými představiteli jsou Forman a Godron (1993) a Forman (1995), kteří zavedli model plošek, koridorů a matrixu. Tento model je podle Pietrzaka (1998) v současnosti široce akceptovaná a účinná metoda popisu struktury krajiny a jak se zdá, i optimálního návrhu výzkumu krajiny, určeného pro plánování a projektování aktivit v krajině. Do ekosystémového pojetí také spadá studium vegetačního krytu (Trnka 1985) či vytváření modelu přírodního stavu geobiocenóz v krajině (Zlatník 1976, Buček a Lacina 1995). Velký důraz se klade na mozaiku (pattern) krajiny. Mnoho studií zabývajících se tímto problémem se však zaměřilo pouze na analýzu nebo popis prostorové geometrie a nedokázalo nabídnout pochopení významu nebo důležitosti daných mozaik. Tento trend byl umocněn dostupností digitálních dat vztažených ke krajině a nástroji geografických informačních systémů, které umožňují rychle vypočítat veškeré možné kvantifikovatelné údaje o krajině (Haines-Young 2005). Příkladem mohou být studie Haines-Younga a Choppinga (1996), Wickhama a Nortona (1994), resp. Turnerové (1990). Geosystémový přístup se uplatňuje především v evropských zemích. Je založen na teorii systému (stejně tak i ekosystémový přístup), který byl poprvé aplikován do studia krajiny Chorleym a Kennedyovou v roce 1971. Na rozdíl od ekosystémového přístupu klade na roveň veškeré prvky v systému. Faktory, kterými se geosystémové pojetí zabývá, jsou mnohem různorodější, navíc jsou v tomto pojetí identifikovány procesy a vztahy, které daný systém spojují dohromady. Podle Mosse (2000) ale dimenze tohoto konceptu, navzdory vazbám propojujícím systém a zaměřujícím se na „zemi“ – krajinu, vyúsťují v koncentraci výzkumu na vlivy rozličných faktorů na zemi/krajinu a ne na vlastnosti samotné země/krajiny. Navíc se v rámci tohoto konceptu jasně nerozeznávají jednotlivé prvky uvnitř každé vnější složky (povrchové tvary, flora, fauna aj.), které musí být brány v potaz, aby měly kritické, funkční vztahy s jádrem země/krajiny. Mezi představitele geosystémového přístupu patří Sočava (1978), Naveh a Liberman (1994), Hugget (1995), Zonneveld (1995), Miklós a Izakovičová (1997), u nás to pak jsou např. Demek (1974, 1984) a Hynek s Trnkou (1981). Jones (1991) rozlišuje tři přístupy ke studiu krajiny: V prvním přístupu je krajina brána jako něco objektivního, sada hmotných forem, které mohou být objektivně evidované. Realita krajiny může být vědecky zkoumána např. pozorováním. Krajina je v tomto přístupu definována jako „vše viditelné“. Ve druhém přístupu se krajina bere jako realita zatížená hodnotami, realita složená z objektivně evidovaných hmotných forem, kde se ale pozornost zaměřuje na specifické přírodní nebo kulturní prvky, které jsou považovány za zvláště cenné především v případech, kdy jsou ohroženy destrukcí nebo změnou. Krajina je vnímána jako „výběr“ specifických hodnotných prvků, jako jsou např. starověké monumenty, historické budovy, tradiční formy využití země, vzácné přírodní fenomény apod. Konečně ve třetím přístupu je krajina brána jako něco subjektivního, duchovní představa reality. Výchozí myšlenkou je, že krajina je „způsob vidění“. Způsob, jakým je krajina vnímána, záleží na individuálních zkušenostech a sociálně podmíněných očekáváních. Krajina se v tomto případě skládá ze symbolů, které vyjadřují individuální a sociální hodnoty závislé na kultuře. Toto je mentální krajina, subjektivní obrázek reality.

19 Jiné přístupy ke krajině vymezuje Antrop (1999): sektorový, např. lesnictví, ochrana přírody; integrovaný, např. prostorové plánování; oddělení, např. biologický; a témata, např. fragmentace. Na základě výše zmíněných přístupů bylo vytvořeno mnoho metodik k hodnocení krajiny. Jednou z nejznámějších metodik v České a Slovenské republice je metodika LANDEP. Jedná se o systémově uspořádaný účelový komplex aplikovaných krajinně-ekologických metodik a metod, jehož cílem je návrh ekologicky optimálního využití krajiny. Postup zahrnuje pět dílčích kroků - analýzu, syntézu, interpretaci, evaluaci a propozici – a ústí v návrh základního rozčlenění prostoru na funkční prvky (plochy se základním způsobem využití) a následných opatření, která doplňují základní plošné využití území (kol. autorů 1986). Z metodiky LANDEP vychází i tvorba krajinně-ekologického plánu, který je implementován v legislativě Slovenska – zákoně o územním plánování. Tento plán na základě rozboru podmínek území navrhuje na vymezené krajinně-ekologické komplexy nejvhodnější způsoby využívání území zabezpečující šetrné využívání přírody, přírodních zdrojů, zachování biodiverzity a podporu ekologické stability (Izakičová 2004). Další metodika byla aplikována v Nizozemí a jedná se o Nizozemský obecný ekologický model (GEM) a průzkum životního prostředí. Tato metodika má čtyři stupně – průzkum funkcí, ekologické hodnocení, analýzu ekologických interakcí a sociální hodnocení společně s analýzou konfliktů. Zahrnuje tedy hodnocení hrozeb vyplývajících z lidských aktivit a konflikty zájmů různých sociálních skupin (Naveh, Lieberman 1994). Také v bývalém Československu byl v osmdesátých. letech 20. století vytvořen Obecný ekologický model (EM). Tento model se rovněž skládá ze čtyř částí – tří analytických a jedné syntetické: a) ekologický stav (hodnota) současné prostorové struktury krajiny, b) ekologické stresové faktory v krajině, c) ochrana přírody a přírodních zdrojů, a d) regionální ekologické problémy, systém ekologicky stabilních oblastí, environmentální stresové faktory a faktory ohrožující ekologickou stabilitu krajiny, přírodní zdroje a lidské prostředí (Miklós 1989). Průzkum krajinně ekologických jednotek s využitím DPZ (dálkový průzkum země) popisuje ve své knize Zonneveld (1995). V podstatě se jedná o souhrn deseti kroků, ve kterých na základě leteckých, resp. satelitních snímků (pokud jde o území větší rozlohy) probíhá terénní mapování krajiny. Na univerzitě v Massachusetts byla vytvořena tzv. Metlandská procedura, která se skládá ze tří fází. První fáze se zabývá hodnocením celé krajiny, ve druhé fázi jsou vytvořeny alternativní plány a ve třetí fázi dochází k hodnocení navržených plánů, jaký budou mít efekt na krajinu, a k výběru toho plánu, který splní většinu požadavků společnosti, aniž by měl výrazně negativní efekt na životní prostředí (Naveh, Lieberman 1994). Dalšími metodami hodnocení krajiny jsou např. Antropoekologické hodnocení krajinného systému, které vymezuje geoekologická stanoviště na základě stupně antropického narušení (Škopek a kol. 1987), Krajinně-historická analýza, jejímž úkolem je spojení komplexní informace o přírodě daného území s konkrétními praktickými zkušenostmi, získanými v průběhu hospodářského využívání krajiny (Kolejka 1987), Analýza krajinné struktury, spočívající v porovnání přírodní a současné struktury s přihlédnutím k vertikálním i horizontálním vazbám (Oťahel, Feranec 1998), Prostorová geografická syntéza, jejímž cílem je komplexní vyjádření vlastností krajiny ve formě areálů s přesně určeným souborem vlastností a která také uplatňuje vertikální a horizontální vazby, kdy syntéza podle vertikálních vazeb je nazývána topickou syntézou a podle horizontálních vazeb chorickou syntézou (Tremboš 2001). V padesátých a šedesátých letech 20. století vedl rozvoj velkoprostorové analýzy krajiny ke vzniku koncepce krajinných jednotek. Haase (1989) krajinné jednotky nazývá geochory a charakterizuje je jako asociace nebo mozaiky základních topických prvků. Jejich nejdůležitějším rysem je jejich heterogenní struktura, přičemž jejich vlastnosti vyplývají jak 20 z asociace kombinací topických prvků tak z jejich rozmístění v prostoru. Zonneveld (1989) charakterizuje krajinnou jednotku jako ekologicky homogenní plochu země ve zkoumaném měřítku. To znamená, že např. v ekologickém pojetí určité půdní vlastnosti nemusí být nutně homogenní v případě, že nemají žádný vliv na biotu, nebo že nelze v této jednotce rozeznat gradient od např. vlhkého po suchý nebo od bohatého po chudý. Zonneveld také zdůrazňuje, že krajinná jednotka je systémem, zahrnujícím subsystémy v podobě půd, vegetace, povrchových tvarů a topoklimatu. Krajinné jednotky jsou používány pro tři účely: jako ústřední koncept v hypotézách krajinné ekologie, jako mapovací jednotky, a jako prostředek převodu znalostí o krajině do aplikací (Zonneveld 1989). V současnosti je jedním z hlavních témat v krajinné ekologii výzkum změn využití země, resp. změn krajinné pokrývky. Vzhledem k tomu, že současná krajina je výsledkem dlouhodobého působení člověka na krajinu, je potřeba k jejímu pochopení se na ni podívat také z historického hlediska (Russel 1997). Historie krajiny totiž poskytuje hodnotné informace jak pro návrh jejího budoucího managementu, neboli plánování využití země, tak pro restaurační ekologii (Egan, Howell 2001, Bürgi a kol. 2004). Pro výzkum změn krajinné pokrývky, resp. využití země v posledních dvou stech letech se nejčastěji využívají historické mapy a archivní materiály, např. Bičík (1992), Lipský (1995), Allanson, Moxey (1996), Bičík a kol. (1996), Kupková (1996), Bičík, Jeleček (2003), Andersson a kol.(2005), Bender a kol. (2005). Po druhé světové válce, kdy se vojenská zpravodajská technologie stala běžně dostupnou, se začaly uplatňovat letecké snímky, k nimž se od poloviny osmdesátých let 20. století přidaly snímky družicové. Příklady jsou: Lipský (1995), Milonova a kol. (1999), Al- Bakri a kol. (2001), Prol-Ledesma a kol. (2002), Seto a kol. (2002) Weng (2002), Cardille, Foley (2003). V současnosti se výzkum také zaměřuje na klíčové faktory (driving forces), které ovlivňují změny využití země/krajinné pokrývky, např. Jeleček (1995), Bičík a kol. (2001), Bürgi a kol. (2004). Nedílnou součástí charakteristiky krajiny je hodnocení krajinného rázu. Krajinný ráz je v zákoně č. 114/92 Sb. O ochraně přírody a krajiny definován jako: „soubor specifických charakteristik pro určitou konkrétní oblast či místo v krajině, které jsou příčinou jejího komplexního – funkčního, vizuálního, senzuálního a jiného projevu a činí ji tak typickou až nezaměnitelnou“. Pro hodnocení krajinného rázu bylo zpracováno několik metodik, z nichž asi nejznámější a nejčastěji používaná je metodika Bukáčka, Matějky (1997), nebo Míchala a kol. (1999). Dopad rozvojových aktivit na krajinu (přesněji na životní prostředí – ŽP) je popsán v různých rozvojových dokumentech, které podle současné legislativy podléhají posuzování vlivů na životní prostředí. Jedná se jednak o posuzování vlivu rozvojových koncepcí a programů na ŽP (SEA), jednak o posuzování vlivu staveb na ŽP (EIA). Původní zákon č. 244/1992 Sb o posuzování vlivu na ŽP je nahrazen zákonem č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na ŽP a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na ŽP) ve znění zákona č. 93/2004 Sb. Metodika EIA byla poprvé představena ve Spojených státech amerických v roce 1969 Agenturou EPA a jejím účelem bylo přimět projektanty budoucích staveb zohlednit ve svých plánech otázky týkající se životního prostředí. Jedná se o systematicko analytickou metodu na zjištění, popsání a vyhodnocení pozitivních, resp. negativních přímých nebo nepřímých vlivů plánovaného záměru na životní prostředí a naopak, vlivů existujícího životního prostředí na plánovaný záměr. Z USA se EIA rozšířila i do dalších států a byla přijata i na summitu OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu De Janeiru v červnu 1992 a zakomponována do Deklarace z Ria. Když zkušenost s EIA ukázala, že v průběhu této metodiky nejsou zohledněny dopady koncepcí, plánů a programů, ať už vládních či samosprávných orgánů, byla vytvořena metodika hodnocení vlivu koncepce na životní prostředí (SEA). Tato metodika je podle 21 některých expertů zaměřena na vyšší úroveň rozhodování a termín „environment“ – životní prostředí může zahrnovat i sociální prostředí. SEA se však nezabývá průřezem environmentálního, sociálního a ekonomického rozvoje, ale zaměřuje se především na životní prostředí (Devuyst 1999). EIA byla vždy chápána jako nástroj trvalé udržitelnosti. Koncept trvalé udržitelnosti/trvale udržitelného rozvoje vstoupil do širšího povědomí v roce 1987 díky publikaci Naše společná budoucnost, zprávy světové komise životního prostředí a rozvoje OSN, známé po její předsedkyni Gro Harlem Brudtlandové. Uveřejnění této zprávy bylo mezníkem, díky němuž se trvale udržitelný rozvoj stal globální otázkou, podnítil celosvětový dialog a stanovil společné cíle pro rok 2000 a následující období (Grunkemeyer, Moss 1999). Trvale udržitelný rozvoj je definován jako rozvoj, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby (Brundtland a kol. 1991, s. 47). Přínos EIA a SEA metodik jako nástrojů trvalé udržitelnosti spočívá v jejich jednoznačném využití a schopnosti odhadnout, zdali návrhy rozvoje vyhovují preventivním principům, environmentálním standardům a cílům, významným kritériím nebo jiným environmentálním konečným součtům (Sadler 1999).

Řeky a jejich nivy jsou velice dynamické prvky krajiny. Jsou ovlivňovány jak přírodními fluviálními procesy, jako jsou eroze, transport a akumulace sedimentů, tak i lidskými aktivitami, např. změnami ve využívání země, urbanizací nebo přímými zásahy do koryta. Říční krajina se zkoumá jak z hlediska biologického/ekologického, tak z hlediska geomorfologického, např. Leopold, Maddock (1953), Leopold a kol. (1964), Vannote a kol. (1980), Petts, Foster (1985), Gurnell (1995), Malanson (1996), Bornette a kol. (1998), Peacock (2003). V současnosti je nejen ve vyspělých státech mnoho toků změněno antropogenní činností. Nejčastější změny spočívají v budování jezů a přehrad na tocích, narovnávání koryt a jejich ohrázování, zvětšování říčního profilu, odstraňování doprovodné vegetace aj. Příčinami těchto regulací bývá protipovodňová ochrana, zlepšení odvodňování pozemků, zlepšení plavebních podmínek pro lodní dopravu nebo zmenšení břehové eroze. Dopady způsobené regulacemi mohou být rozděleny na hydrologické, morfologické, biologické a týkající se kvality vody (Brookes 1988). Z hydrologického hlediska dochází ke zvětšení maximálních povodňových průtoků a zároveň ke zrychlení převedení vody přes dané území, tedy ke zkrácení doby trvání povodňových průtoků (Campbell a kol. 1972, Bree, Cunnane 1980). Morfologické dopady regulací se projevují ve zvýšení eroze dna i břehů daného toku, a tím ve změně šířky a hloubky koryta, ve zvýšení kapacity koryta transportovat splaveniny a plaveniny, které se usazují v úsecích pod provedenými regulačními prácemi, čímž zmenšují kapacitu koryta a zvyšují pravděpodobnost zaplavení okolní nivy již za mírně zvýšených průtoků (Parker, Andres 1976, Brookes 1988, Urban, Rhoads 2003). Odstranění doprovodných břehových porostů, ať už způsobené přímými zásahy člověka nebo podemletím břehů zvýšenou erozí, obvykle vyústí ve zvýšení průměrných denních amplitud teploty vzduchu. Odstraněním organického substrátu, zvýšením rychlosti a turbulence proudu dochází k navýšení množství rozpuštěného kyslíku ve vodě. Mění se také obsah rozpuštěných minerálů a fekálních koliformních bakterií. Byla rovněž pozorována zvýšená fluktuace kvality vody v průběhu času (Brown, Krygier 1970, Duvel a kol. 1976, Kuenzler a kol. 1977, Schmal, Sanders 1978, Shields, Sanders 1986). Co se týče dopadů na biologickou složku řek, velká pozornost byla věnována vlivu sedimentů na ryby a bezobratlé (Chutter 1969, Lenat a kol. 1981). Sedimenty snižují diverzitu stanovišť

22 a tím i zmenšují biodiverzitu, mají přímý vliv na reproduktivní cyklus ryb (Cordone, Kelley 1961). Splaveniny a plaveniny mohou obrušovat výhonky rostlin a mohou také udusit listy, čímž zabrání fotosyntéze. Pokud je množství přinášeného sedimentu malé, jsou rostliny schopné se těmto podmínkám přizpůsobit (Brookes 1988). Petts (1989) rozlišuje tři skupiny ekologických důsledků způsobených regulacemi toků: 1. Izolace hlavního toku od nivy eliminuje přístup povodňových vod k tůním, mrtvým ramenům a bažinám. To má výrazný dopad jak na ekologickou diverzitu vysoce produktivního nivního koridoru tak na rybí společenstva. Sukcese, která reaguje na snížení hladiny podzemní vody, společně se znemožněním sezónních záplav způsobuje zmenšení diverzity a dynamiky říčního systému. 2. Zavedení bariér, především pro migraci anadromních ryb, má dalekosáhlé důsledky. 3. Změny společenstev koryta (včetně interakce s hydrologií, kvalitou vody a morfologií toku) vyúsťují v obrovské biologické změny. V anglické literatuře se rozlišuje několik termínů pro obnovení/revitalizaci říčních systémů. „Restoration“ (restaurace, obnova) je podle Cairnse (1991) kompletní strukturní a funkční návrat do stavu před narušením. „Rehabilitation“ (rehabilitace) je definována jako částečný strukturní a funkční návrat do stavu před narušením (Cairns 1982), která zahrnuje výběr limitovaného počtu atributů a je pragmatickou alternativou pro management mnoha narušených systémů (Brookes 1995). Za „enhancement“ (zlepšení) je považováno jakékoli zlepšení strukturního nebo funkčního atributu (National Research Council 1992) a netýká se stavu před narušením. Konečně „creation“ (vytvoření, vznik) je viděn jako zrod nového (alternativního) ekosystému, který předtím na daném místě neexistoval (National Research Council 1992). Revitalizacemi říčních systémů se zabývali, ať už z biologického hlediska nebo z hlediska geomorfologického, např. Kern (1992), Holmes (1993), Brookes (1995), Lusk (1995), Holmes (1997), Galat a kol. (1998), Sparks a kol. (1998), Adams, Perrow (1999), Erskine a kol. (1999), Downs, Thorne (2001), Nienhuis, Leuven (2001), Raat (2001), Cottingham a kol. (2002), Chovanec a kol. (2002), Macklin a kol. (2002), Acreman a kol. (2003), Lusk a kol. (2003), Mürle a kol. (2003), Peacock (2003), Pretty a kol. (2003), Rohde (2004). Při rekonstrukci nenarušených niv v předindustriální éře, určování míry a velikosti změny těchto systémů a jejich částí, při předpovídání účinků lidských dopadů a při rozvoji ekologicky šetrných nástrojů na trvale udržitelné obhospodařování niv pomáhá mj. historická analýza fluviálních systémů (Petts 1989). K analýze změny koryta mohou být používány různé podklady a měření. Pokud se jedná o změny rychlé nebo je důraz kladen na procesy změn a kontrolu mechanismů, pak je vhodné používat metodiky monitorování eroze či sedimentace, resp. měření průtoků a transportu sedimentů. Obvykle je však změna příliš pomalá nebo doba hodnocení nestability příliš krátká k tomu, aby se využilo přímého měření. Proto je potřeba použít dokumentární evidenci. Nejrozšířenější používané zdroje jsou historické mapy a letecké snímky. Nevýhodou používání těchto zdrojů je, že ukazují pouze stav v daném čase, nekontinuální vývoj a také není jisté, jak přesný stav zachycují (Hooke 1997). Změnami koryta toků způsobených antropogenní činností se v české literatuře zabývali např. Martykán (1987), Bínová a kol. (1992b), Marschalko (2002), Marschalko a kol. (2002), Hradecký (2002), Langhammer (2004), resp. Matoušková (2004). V zahraničí to byli např. Erskine (1992), Shields a kol. (2000), Marston a kol. (2005). Mnoho zahraničních prací se zabývá především změnami zapříčiněnými přirozenými procesy. Namátkou jmenujme práce Mosleyho (1975), Hooke (1995, 2003, 2004), Hooke, Harveyho (1983), Erskina a kol. (1992) nebo O'Connora a kol. (2003).

23 1.4.2 Poznatky týkající se studijního území Dolní Podyjí vždy leželo v zájmu vědců z různých oborů. Právě zde se nacházela paleolitická tábořiště lovců mamutů, o čemž svědčí mnoho archeologických nálezů, z nichž nejslavnější je nález Věstonické Venuše. Bylo využíváno neolitickými zemědělci a sem byla situována hradiště z doby Velké Moravy – viz např. hradiště v lokalitě Pohansko. V okolí Mušova byly nalezeny zbytky vojenského tábora Římanů. Existuje řada nálezů i z jiného staršího období lidské historie, jak vypovídá rozsáhlá archeologická literatura. Cílem předkládané práce není pojednání o archeologických nálezech, třebaže vývoj krajiny z tohoto období se na mnoha místech promítá i do současného rázu krajiny. Z hlediska přírodovědného zaujímá dolní Podyjí unikátní pozici díky výběžku panonské květeny z jihu, který se nejvýrazněji projevuje v reliéfové dominantě Pavlovských vrchů. Další oblast zájmu vytvořil člověk – ať už se jedná o harmonickou krajinu Lednicko- valtického areálu, či do současnosti vzbuzující emoce i vědecké spory vodní dílo Nové Mlýny. A konečně je tady i území soutoku řek Moravy a Dyje, kde se vytvořil jedinečný lužní les, svou rozlohou největší ze zachovalých komplexů lužního lesa ve střední Evropě. Dosavadní poznatky o studovaném území lze tedy rozdělit na čtyři hlavní části podle oblastí, kterých se týkají: CHKO Pálava, vodní dílo Nové Mlýny, lužní lesy a niva pod Novými Mlýny a Lednicko-valtický areál. Pavlovské vrchy a jejich nebližší okolí byly díky své výjimečnosti (geologická stavba, panonská biota) vyhlášeny v roce 1976 chráněnou krajinnou oblastí. S nimi je spojena řada botanických, zoologických a geologických studií. Z geologických studií to je např. Die Polauer Berge als Landschaft (Mikula 1927), Geologická stavba Pavlovských vrchů na jižní Moravě (Stejskal 1934), Biostratigrafický význam suťových osypů pod skalami Martinky na Pálavě (Ložek 1982), Nové výzkumy v okolí Pavlovských vrchů (Havlíček, Kovanda 1985), Litologie a biostratigrafie miocénu ve vrtu Perná 1 u Mikulova (Čtyroký a kol. 1989), Výskyty svrchnokřídového pálavského souvrství v příležitostných odkryvech ve městě Mikulov (Bubík s kol. 1995), Významné sprašové lokality jižní Moravy (Havlíček 1996), Geologická minulost Pavlovských vrchů (Stráník a kol. 1999), Sprašové jeskyně u Dolních Věstonic pod Pavlovskými vrchy (Kos a kol. 2000). Pro CHKO byla také vydána geologická mapa v měřítku 1:25 000 (Čtyroký a kol. 1995). Zoologické a botanické studie byly prováděny především pro maloplošná chráněná území, např. Soudobý botanický průzkum Sv. Hory a okolí Mikulova (Fröhlich, Švestka 1963), Biogeografické poměry SPR Děvín (Raušer 1989), Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Kotelná (Unar 1976b), Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Soutěska (Unar 1976c), Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Děvín (Unar 1976a), Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Stolová hora (Unar 1979e), Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Kočičí kámen (Unar 1979b), Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Kočičí skála (Unar 1979c), Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Sirotčí hrádek (Unar 1979a), Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Turold (Unar 1979f), Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Kopeček (Unar 1979d) a Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Šibeničník (Unar 1984). Z obecných botanických a zoologických studií můžeme uvést např. Výzkum makromycetů v biosférické rezervaci Pálava a Podluží (Antonín, Vágner 2003), Kosatec nízký v Pavlovských kopcích (Blažek 1961), Poznámky k rozšíření některých vzácnějších a pozoruhodných rostlin na Mikulovsku (Danihelka 1993), Květena cévnatých rostlin biosférické rezervace Pálava a Podluží (Danihelka 2003), Výskyt nebo chybění některých druhů rostlin na Mikulovsku a jeho příčiny (Fröhlich, Leitl 1968), K záchraně květeny a zvířeny Pavlovských vrchů (Grulich 1978), Kosatec nízký na jižní Moravě (Grulich 1990), Assessment of the avian community in part of the foot zone of Pavlovské vrchy Hills (southern Moravia) comprised in a landscape improvement scheme (Hudec, Pellantová 1984), Dosavadní nálezy kvartérních měkkýšů Pálavy a jejího okolí (Jižní Morava) (Kovanda 1985), Motýli rozšířeného území CHKO Pálava (Laštůvka 1994), Nástin 24 malakozoologických poměrů Pavlovských vrchů (Ložek 1951), Ptáci na Pálavě a v Podpálaví (Macháček 1987), Vzácná kvetena Pavlovských kopcov (Ondrášek 1981), Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere reserve of UNESCO I, II (Rozkošný a kol. 1995), Z květeny Pavlovských kopců (Šmarda 1963b), Rostlinná společenstva skalnaté lesostepi Pavlovských kopců na Moravě (ČSSR) (Šmarda 1975), Mnohonožky (Diplopoda), stonožky (Chilopoda), suchozemští stejnonožci (Oniscidea) a žížalovití (Lumbricidae) biosférické rezervace Pálava (Tajovský, Pižl 2003), K postglaciálnímu vývoji malakofauny Pavlovských vrchů (Vašátko, Ložek 1971), Geobiocenózy Pavlovských vrchů a jejich okolí (Vašátko 1979). Velká pozornost byla věnována chovu oborní zvěře a především tomu, jaký má vliv na ekosystémy. Práce, které se tímto problémem zabývaly, jsou např. Obora Klentnice a zvěř (Čermák 1995), Vliv oborního chovu zvěře na lesní společenstva (Danihelka, Chytrý 1993b), Obora mufloní zvěře a ochrana přírody v Pavlovských vrších (Horák 1978), Čtyřicetiletá koza bezoárová - pálavská (Pavlov 1993), Státní rezervace versus obora (Unar 1987). Geomorfologickými poměry se zabývali Demek, Macka (1953), Balatka a kol. (1974), Ivan, Kirchner (1996); klimatem Prošek (1972, 1976), resp. Quitt (1961, 1984), který zkoumal mezoklima. Vlivu terasování na půdní poměry, resp. na krajinný ráz věnovali pozornost na začátku devadesátých let 20. století Procházková (1990a, 1990b, 1991), Procházková, Šeda (1991, 1993), Zimová a kol. (1991). Byly zde vytvořeny i studie geografické, jako je např. publikace kolektivu autorů Pavlovské vrchy a jejich okolí (kol. autorů 1970) či Geografický obraz chráněné krajinné oblasti Pálava (kol. autorů 1980). V těchto studiích se autoři zaměřili na charakteristiku CHKO Pálava jak z hlediska přírodního, tak z hlediska socioekonomického. Tyto dvě práce lze považovat za jedny ze stěžejních prací, ze kterých bylo při hodnocení krajiny dolního Podyjí vycházeno. Dalšími pracemi byly krajinářské práce, které se zabývaly implementací ekologických způsobů hospodaření, resp. dopady vlivů stavby na životní prostředí/krajinu. Jedná se o Studie ekologické soustavy hospodaření v modelovém území části úpatí Pálavy, průzkumy a rozbory (Löw 1982), Krajinářsko vegetační úpravy části úpatí Pálavy (Löw 1985), Územní systémy ekologické stability krajiny. Optimalizace na úpatí Děvína (Buček 1987b) a Územně ekologická studie dopadu výstavby vysílače Ústředního programu sovětské televize na Státní přírodní rezervaci Děvín (Löw a kol. 1989). V současnosti to jsou pak práce Územní plán velkého územního celku zájmového území CHKO a BR Pálava (Löw 1996, Löw a kol. 2000), Pálava. Strategie trvalé udržitelnosti v oblasti ochrany přírody (Vlašín 1997), Trvale udržitelné vinohradnictví pod Pálavou (Hluchý 1996b), resp. Projekt biologizace vinohradnictví na území CHKO a BR Pálava (Hluchý 1996a) a především Strategie trvale udržitelného rozvoje biosférické rezervace Pálava (kol. autorů 1997a). Pro ochranu přírody je směrodatný Plán péče CHKO Pálava (kol. autorů 1998). V současnosti je schválen nový plán péče na léta 2006-2015 (kol. autorů 2005a). Pro chráněná území byly vydány informační brožury - Přírodní rezervace Svatý kopeček (Danihelka a kol. 1996a), Průvodce národní přírodní rezervací Děvín (Danihelka a kol. 1996b), Přírodní rezervace Turold (Čtyroký a kol. 1998). Dalšími prácemi, které byly o CHKO napsány, jsou např. Biosférická rezervace Pálava (Buček 1987a), Pálava - putování biosférickou rezervací (Buček, Lacina 1990), Zajištění ochrany přírody a krajiny na jižní Moravě (Buček 1997), Milovický les aneb Po nás potopa? (Danihelka, Chytrý 1993a), Pálava na prahu třetího tisíciletí (Danihelka 2003), Pálava; průvodce chráněnou krajinnou oblastí (Herzánová 1984), Aktuální problémy CHKO a BR Pálava (Matuška 1990), CHKO Pálava čtvrtou biosférickou rezervací v ČSSR (Povolný 1987). Specifickou problematiku tvoří lomy a jejich rekultivace prováděné po ukončení těžby. Na území CHKO se nachází několik lomů a pískoven, pro něž byla vytvořena následující dokumentace: Plán rekultivace pískovny. Pískovna Mušlov (Plch 2002) pro pískovnu Mušlov, Plán rekultivace lomu Mikulov - Mariánský mlýn (Skácel 1985) pro lom na Mariánském

25 kopci/Janičově vrchu a Lom Mikulov - Svatý kopec. Projekt rekultivace jižní části DP (Wagnerová 1999) pro lom na Svatém kopečku. Druhou oblastí, které je věnována zvýšená pozornost vědců, je území na soutoku Dyje, Svratky a Jihlavy, zatopené vodním dílem Nové Mlýny. První velkou prací zabývající se charakteristikou zájmového území byla studie J. Demka a kol. (1967), kterou lze považovat za předchůdce EIA – posuzování vlivu stavby na životní prostředí. Na tuto studii navázaly další studie z r. 1984 (Buček a kol. 1984) a 1985 (Buček, Pelikán 1985), které hodnotily dopady první stavby vodního díla. Velmi cenným podkladem je i geomorfologická mapa v měřítku 1:50 000 jako součást studie J. Demka a kol. (Geomorfologická mapa Pavlovských vrchů a jejich okolí 1968). Po listopadu 1989 se začaly ozývat hlasy na vypuštění nádrží (kol. autorů 1990), přesto tyto hlasy nebyly vyslyšeny. Již v roce 1991 byla vypracována zpráva, která hodnotila ekonomické i mimoekonomické dopady vybraných variant dokončení Novomlýnských nádrží na územní rozvoj (Pavlovský a kol. 1991). Další zpráva z roku 1992 (kol. autorů 1992) shromáždila a zpracovala podklady pro hodnocení dopadů Nových Mlýnů jak na přírodní složky tak na socioekonomické aktivity podle předem stanovených problémových okruhů. V roce 1994 na tuto zprávu navázal sborník Výzkum v oblasti Novomlýnských nádrží v období 1988-1993 (Pellantová, Franek 1994), shrnující dosavadní poznatky. V současnosti je největší pozornost věnována ekologizaci Novomlýnských nádrží (Franek a kol. 1995), jíž se zabývají především na Mendlově zemědělské a lesnické univerzitě (Buček, Kovářová 2002, Buček a kol. 2001, 2002, 2004, Kovářová 2003, Maděra a kol. 2003). Z dalších prací, věnujících se problematice Novomlýnských nádrží, lze zmínit např. Geologické poměry zájmového území přehrady u Nových Mlýnů. Závěrečná zpráva (Balatka a kol. 1967), Zpráva o geomorfologickém průzkumu jihovýchodní části zájmového území plánované nádrže u Nových Mlýnů na jižní Moravě (Ivan 1967), Vyhodnocení vlivu 1. stavby vodního díla Nové Mlýny na komplex ekologických souvislostí v krajině a na životní prostředí (Kočková 1981), Účelné využití odvodňovacích čerpacích stanic ke zmírnění důsledků znečištění nádrže Nové Mlýny (Haindl a kol. 1983), Návrh na postupné zlepšení čistoty vody vodního díla Nové Mlýny (Kočková 1983), Biologie nově napuštěné nádrže (Heteša, Marvan 1984), Fytoplankton Mušovské nádrže v letech 1981-1984 (Heteša 1986), Změny v režimu podzemní vody v údolí Dyje u Nových Mlýnů (Netopil, Taraba 1986), Možnosti aplikace historických zkušeností s využitím přirozených krajinných jednotek v prostoru Novomlýnských nádrží v plánování (Kolejka 1988), Vstupní studie ekologických úprav v oblasti nádrží Nové Mlýny (Kříž, Vlček 1990), Obnova biotopů na dně III. nádrže (dolní) vodního díla Nové Mlýny (Bínová a kol. 1991), Problematika plavenin vodního díla Nové Mlýny (Petrůjová 1992), Velkoplošné závlahy z Novomlýnských nádrží - představy a skutečnost (Ungerman 1992), Zatížení ryb cizorodými látkami v Novomlýnských nádržích na řece Dyji (Lusk a kol. 1993), Dokumentace vlivů souboru staveb "Ekologizace Novomlýnských nádrží" na životní prostředí (Löw a kol. 1994), Vliv nádrží Nové Mlýny na režim podzemních vod v jejich bezprostředním okolí (Soukalová 1994), Dynamika těžkých kovů v systému Novomlýnských nádrží (Ondráček, Zeman 2000). Krajinnému výzkumu se věnovala např. Kincová (1990). Třetí oblastí zvýšeného zájmu jsou lužní lesy a niva pod Novými Mlýny až po soutok Dyje a Moravy. Lužním lesům v této oblasti byla a neustále je věnována významná pozornost, která zesíllila v důsledku výstavby vodního díla (VD) Nové Mlýny a dalších vodohospodářských úprav. Tyto úpravy zapříčinily pokles hladiny podzemní vody, čímž nastalo usychání lužního lesa. Další hrozbou je také několik století trvající myšlenka vytvoření průplavu Dunaj – Odra – Labe nedávající záruku ekologické bezpečnosti. Studie zabývající se komplexem lužních lesů jsou např. Povodně v břeclavských lesích (Fiala 1955), Hynutí lužních lesů na Břeclavsku (Příhoda 1956), Lanžhotský prales (Míchal 1989), Optimální zaměření pěstování lesů v souvislosti s vodohospodářskými úpravami Moravy 26 (Mottl, Prudič 1973), Průzkum lužních biotopů v nivách dolních toků řek Moravy a Dyje (Vrška 1993), Péče o pralesovité porosty lužního lesa na jižní Moravě (Vrška, Hort 2001), Význam lužních lesů pro hospodářskou produktivitu krajiny (Durdík 1964), Lužní lesy a mokřady Břeclavska (kol. autorů 1996), Lesy, lesní hospodářství a myslivost v okolí města Břeclav (Hrib 2001), Lužní lesy na soutoku řek Moravy a Dyje (Hrib 2002). Komplexní studii lužního lesa představuje publikace z roku 2004 Lužní les v Dyjsko-moravské nivě (Hrib, Kordiovský 2004). V této oblasti také probíhal a nadále probíhá výzkum týkající se digitálního modelu terénu/krajiny (kol. autorů 2002a, Čepický a kol. 2005). Souvislý pás lužních lesů na soutoku Dyje a Moravy nemá obdobu ve středoevropských podmínkách a dosahuje tak mezinárodního významu. Proto bylo usilováno o jeho ochranu v rámci CHKO Pálava (jak v původním návrhu vyhlášení CHKO v roce 1976, tak v návrhu rozšíření CHKO), resp. vyhlášení trilaterárního národního parku „Luhy Dunaje, Moravy a Dyje“ (Bínová a kol. 1992a, Hudec 1993). V současnosti jsou lužní lesy registrovány v Ramsarské úmluvě jako mokřady dolního Podyjí. V roce 2001 byla tato lokalita sjednocena s lokalitou na Slovensku a v Rakousku do trilaterální ramsarské lokality Niva na soutoku Moravy, Dyje a Dunaje (Ungerman, Vlasáková 2004). Od roku 2003 jsou lužní lesy součástí biosférické rezervace Dolní Morava. Nivní louky, jejichž největší plochy se nacházejí na soutoku Dyje a Moravy, studovali např. Balátová-Tuláčková (1963, 1995, 1996), Grulich, Danihelka (1996), Danihelka, Šumberová (2002), resp. Vicherek (1960, 1962) a Vicherek a kol (2000). Největší pozornost byla a stále je věnována důsledkům vodohospodářských úprav na jižní Moravě. První negativní důsledky se částečně objevily v souvislosti s výstavbou Vranovské přehradní nádrže v roce 1934, díky níž se mírně zmenšil počet a rozsah povodní, které z tůní a mrtvých ramen v nivě Dyje vyplavovaly plovoucí rostliny a zabraňovaly tak jejich zarůstání a postupnému zániku (Kapler 1990). Samotné vodohospodářské úpravy na jižní Moravě, které probíhaly v letech 1968-1990, a jejich účinky jak na hydrologické, tak na půdní poměry, resp. biotu včetně zdravotních rizik zkoumali např. Horák (1963, 1964), Minář (1963), Šmarda (1963a), Mottl (1973), Mráz (1973, 1979), Míchal, Musil (1978), Vašíček (1980, 1983), Vašíček a kol. (1983), Sukop (1981), Pavlík a kol. (1983), Buček, Vlček (1984), Povolný, Šustek (1986), Kříž (1988), Skácelová (1991), Vybíral (1995), Bagar, Klimánek (1999), Prax (2003). V devadesátých letech 20. století započaly revitalizační práce říčních systémů, které měly za úkol zlepšení hydrologických poměrů a tím pádem zastavení pokračující degradace lužního lesa. Na revitalizacích se podílel především lesní závod Židlochovice (Káňa 1995, Vybíral 1998, Vybíral, Hrib 2002), ale také Povodí Moravy, které se podílelo na projektu EU-Phare č. 85.3200.13 Zlepšení životního prostředí ryb a vodohospodářské situace na dolním toku řek Moravy a Dyje (kol. autorů 1997b). Další práce týkající se revitalizace nivy Dyje, jsou např. Vybrané fyzickogeografické aspekty pro revitalizaci nivy Dyje v úseku VD Nové Mlýny - soutok s Moravou (Buček a kol. 1994) a Strategie trvale udržitelného využívání údolní nivy Dyje v obci Rakvice. Případová studie (kol. autorů 2002b). Stavbou nivy jak z geologického, tak z geomorfologického a hydrologického hlediska se zabývali např. Čermák (1952), Zeman, Ivan (1974), Švanda (1974), Kouřil, Prokop (1977), Bimka (1978), Procházka (1979). Při studiu říčního koryta řeky Dyje představuje nejstěžejnější dílo studie z roku 1992 – Projekt trvale udržitelného vývoje dolního Pomoraví, především jeho první část Rešerše historických podkladů o vývoji nivních procesů, využívání nivy a vývoji lužních lesů (Bínová a kol. 1992b). Úpravami Dyje se také zabýval Martykán (1987), Fiala, Štěpánek (1992) a Veselý (2004).

27 Co se Lednicko-valtického areálu týče, z přírodovědného hlediska byla věnována hlavní pozornost Lednickým rybníkům situovaným na Včelínku. Především byly zpracovávány obecné studie o této národní přírodní rezervaci, která byla vyhlášena v roce 1953, např. Lednicko-sedlecké rybníky (Hachler 1963), Lednické rybníky (Baltus 1975), Prohlídková trasa státní přírodní rezervace Lednické rybníky (Baltus 1976), Lednické rybníky. Průvodce naučnou stezkou (Baltus 1979). Z botanických a zoologických studií můžeme jmenovat např. Zajímavosti z fauny lednických zámeckých rybníků (Dušek 1987), Marginal plant communities of the Nesyt fishpond (South Moravia) (Husák 1973), Mammals of Nesyt fishpond, their ecology and production (Pelikán 1975), On the ecology of mammals on Nesyt fishpond during a spell of extreme drought (Pelikán, Hodková 1977), Poznámky k současnému stavu slanomilné flóry a vegetace v okolí Nesytu u Sedlce (Danihelka, Hanušová 1995), Hospodaření na Lednických rybnících a jejich sinicová a řasová flóra (Kopp, Skácelová 2004). Směrodatným dokumentem je Plán péče o NPR Lednické rybníky, který platí pro roky 2006-2013. Studie zabývající se dalšími chráněnými územími v Lednicko- valtickém areálu – jezírkem Kutnar a Pastviskem, jsou např. Some interesting cyanophyte species from the Kutnar reserve (Southern Moravia, Czechoslovakia) (Skácelová, Komárek 1989), Diatom flora of the Kutnar Pool (South Moravia) (Skácelová, Marvan 1993), Algologický výzkum jako jeden z podkladů pro plán péče o NPP Pastvisko (Skácelová, Piro 1995), Zooplankton a zoobentos NPP Pastvisko (Sukop 2004). Krajinným výzkumem Lednicko-valtického areálu se zabývali např. Hladká-Hrůzová (1980), Kyjovský (1989) a Sedláčková (2002). Rozvojové dokumenty vztahující se k zájmovému území jsou kromě již zmíněné Strategie trvale udržitelného rozvoje biosférické rezervace Pálava (kol. autorů 1997a), která se týká jak CHKO Pálava, tak Lednicko-valtického areálu a soutoku Dyje a Moravy a Územního plánu Velkého územního celku Pálava (Löw a kol. 2000), pokrývajícího celé studované území a přesahujícího i do okolí, také Strategie rozvoje mikroregionu Mikulovsko (Filipová a kol. 2000, 2004), vztahující se k obcím Bavory, Březí, Dobré Pole, Dolní Dunajovice, Dolní Věstonice, Drnholec, Horní Věstonice, Jevišovka, Klentnice, Mikulov, Milovice, Novosedly, Nový Přerov, Pavlov, Perná a Sedlec; Profil mikroregionu Lednicko-Valtického areálu (Dominik a kol. 1999b) a Plán péče a rozvoje Lednicko-Valtického areálu (Gill, Obořil 1999), které se vztahují k obcím Břeclav, Bulhary, Hlohovec, Lanžhot, Lednice, Podivín, Sedlec, Valtice a Úvaly. Pro město Břeclav byla vypracována Společná strategie ekonomického rozvoje měst Hodonína a Břeclavi z roku 2000 (anonym 2000). Pro CHKO je směrodatným Plán péče chráněné krajinné oblasti Pálava na léta 2006-2015 (kol. autorů 2005a).

28 2 Obecná charakteristika dolního Podyjí

2.1 Přírodní podmínky

2.1.1 Reliéf Dolní Podyjí je tvořeno dvěma od sebe odlišnými povrchy: širokou údolní nivou Dyje, která se naplno projevuje v oblasti soutoku s řekou Moravou, a zvlněným reliéfem Dunajovických vrchů na západě, Pavlovských vrchů ve středu a Milovické a Valtické pahorkatiny na východě, resp. na jihu. Dunajovické vrchy jsou od Pavlovských vrchů a Milovické pahorkatiny odděleny sníženinou Dunajovického potoka. Podobnou funkci jako sníženina Dunajovického potoka, zastává i sníženina Včelínku, která rozděluje Valtickou pahorkatinu na Lednickou pahorkatinu na severu a Úvalskou pahorkatinu s Poštorenskou plošinou na jihu. Nejvyšší nadmořskou výšku má vrch Děvín (550 m n.m.), ležící v Pavlovských vrších, nejníže položeným bodem je soutok řek Dyje a Moravy (149 m n.m.). V rámci geomorfologického členění České republiky, které je založeno na typologické klasifikaci reliéfu, kdy byly brány v potaz složky orografická, morfostrukturní a genetická, je zkoumané území součástí provincie Západní Karpaty. Zasahují sem tři subprovincie: Vněkarpatské sníženiny, Vnější Západní Karpaty a Vídeňská pánev. Další rozdělení na oblasti, celky, podcelky a okrsky, které se v Dolním Podyjí vyskytují, ukazuje následující tabulka: Tab. 1 Geomorfologické členění zkoumaného území

Subprovincie Oblast Celek Podcelek Okrsek Dyjsko- svratecká niva - Západní Vněkarpatské Dyjsko- Přední Dunajovický hřbet Vněkarpatské sníženiny svratecký úval Dunajovické Brodská sníženina sníženiny vrchy Zadní Dunajovický hřbet Dunajovická snženina Pavlovské Vnější Jihomoravské Mikulovská vrchy - Západní Karpaty vrchovina Milovická Karpaty pahorkatina - Dyjsko- moravská niva - Vídeňská Jihomoravská Dolnomoravský Lednická pahorkatina pánev pánev úval Valtická Nesystká sníženina pahorkatina Úvalská pahorkatina Poštorenská plošina Zdroj: Zeměpisný lexikon České socialistické republiky: Hory a nížiny

Niva Dyje je mírně zvlněná s četnými zbytky mrtvých říčních ramen, zamokřenými depresemi, mírnými vyvýšeninami, kterým se říká hrúdy a jsou pozůstatky nízké říční terasy, a štěrkovými akumulacemi. Je lemována říčními terasami, které jsou v různé míře dochovány podél obou břehů Dyje a vyskytují se do relativní výšky 50 m nad hladinou Dyje. Kol. autorů (1970) v západní a severní části rozeznává terasu šakvickou severozápadně od Jevišovky, Drnholce a Pasohlávek (40 m nad hladinou Dyje), bulharskou, ležící severozápadně od Bulhar (30 m), novomlýnskou – západně od Pasohlávek a severně od Nových Mlýnů (20 m), pasohláveckou v okolí Nového Přerova a jihozápadně od Mušova (9-13 m), a strachotínskou v okolí Novosedel, Brodu nad Dyjí, jihozápadně od Mušova, západně od Dolních Věstonic a u Nových Mlýnů (relativní výška 5-6 m, resp. 3-4 m), přičemž erodované zbytky této terasy tvoří ostrůvky v údolní nivě, které jsou často kryté vátými písky. Ve východní části nivy se podle Švandy (1974) vyskytují ostrůvky nízké až nejnižší terasy, její levý okraj lemuje nízká 29 terasa, velmi nevýrazně oddělená od údolní nivy, ležící v relativní výšce 0-3 m nad hladinou Dyje – odpovídala by úrovni I podle Zemana, Ivana (1974). Složitější systém teras je na pravém břehu Dyje v oblasti Valtické pahorkatiny, přičemž jednotlivé stupně se výrazně neprojevují v morfologii terénu. Nízká až nejnižší terasa je vyvinuta jen v úzkých pruzích při okraji údolní nivy. Plošně je nejvíce rozšířená střední terasa s povrchem asi 13 m nad povrchem údolní nivy, která je v území mezi Lednicí a Lednickými rybníky a západně od Charvátské Nové Vsi krytá sprašovými pokryvy a odpovídala by úrovni III. Menšího rozsahu je terasa vyšší (30 m nad povrchem – odpovídala by úrovni V) a terasa vysoká (40 m nad povrchem – odpovídala by úrovni VI). Dunajovické vrchy představují erozně-denudační reliéf se dvěma rovnoběžnými asymetrickými hřbety, které jsou od sebe odděleny Brodskou sníženinou. Vnější svahy jsou mírně ukloněné a přecházejí do mírně ukloněných denudačních svahů okolí. Vnitřní svahy jsou příkré se zřetelným úpatím a mají strukturní charakter. Typická pro Dunajovické vrchy je hustá síť mělkých úpadů. Nejvyšším vrcholem je Jánská hora, která dosahuje nadmořské výšky 280 m a nachází se v Zadním Dunajovickém hřbetu. Celistvost hřbetů porušuje několik sedel, hlubokých 30 – 70 m a průlomové údolí Mikulovky/Polního potoka v Předním Dunajovickém vrchu jihovýchodně od Novosedel. Nejvýraznějším prvkem zkoumaného území jsou Pavlovské vrchy, které vyčnívají do okolní víceméně ploché krajiny jako nějaký ostrov. To je způsobeno vápencovými bradly táhnoucími se ve 20 km pruhu v severojižním směru. Vrcholové části jsou ploché a jsou to ze severu na jih: Děvín (550 m n.m.), Děvičky (428 m n.m.), Kotel (477 m n.m.), Stolová hora (458 m n.m.), Kočičí skála (361 m n.m.), Turold (385 m n.m.), Svatý kopeček (363 m n.m.) a Šibeničník (238 m n.m.). Bradla se táhnou až do rakouské části vrcholy Schweinbarther Berg, Höhlenstein a Falkenstein. Jedná se o zbytky mořského nebo abrazí přemodelovaného povrchu středomiocénního stáří, který byl rozlámán podél příčných zlomů a vyzdvižen do různých výšek. Podle Mikuly (1927) je z jednotlivých geomorfologických, geologických a paleogeografických poznatků možno vyloučit, že se jedná o stupňovinu abrazních teras. Na vápence bradel jsou vázány krasové jevy v podobě škrapů, závrtů, mísovitých prohlubní a jeskyní. Úpatí bradel se vyznačuje krátkými, suchými údolími, resp. údolími s občasnými toky na západních svazích. Celé Pavlovské vrchy byly zasaženy periglaciálními procesy, které ve vápencových bradlech vytvořily izolované skály; v úpatí to jsou úpady a karovité deprese. Pro severní svahy jsou charakteristické sesuvy, a to jak aktivní, tak pasivní – činné v pleistocénu. Sesuvy se dále vyskytují u obcí Klentnice, Perná a severně od Mikulova na západním svahu Turoldu. Jejich výskyt je vázán hlavně na mělké deprese na svazích, v nichž se soustřeďují mělké podzemní i povrchové vody. Příčinou jejich vzniku je rozbřídání svrchních poloh jílů (kol. autorů 1970). Na Pavlovské vrchy navazuje Milovická pahorkatina. Je značně nižší než Pavlovské vrchy a její základní rysy tvoří dva hřbety severojižního směru, jejichž vrcholové části dosahují ve středu pahorkatiny výšek 330-350 m. Vrcholové části hřbetů jsou široce zaoblené nebo jsou na nich erozní plošiny (kol. autorů 1970). Poměrně plochý reliéf je zbrázděn hlubokými zářezy sezónních vodotečí. Podobně jako u Pavlovských vrchů i zde jsou četné periglaciální tvary v podobě úpadů a nivačních karů. Jak již bylo řečeno, Valtická pahorkatina se rozděluje na tři, resp. čtyři části, které se od sebe liší různou mírou členitosti: sníženina Včelínku (v geomorfologickém členění se hovoří o Nesytské sníženině) má erozně denudační reliéf a v oblasti Nesytu nabývá až kotlinového charakteru. Poštorenská plošina, jak již název napovídá, má plochý reliéf a je na východě budována starými říčními terasami (úroveň III až VI). Na západě se zvedá a v jihozápadním cípu přechází do Úvalské pahorkatiny, která je nejčlenitější ze všech okrsků Valtické pahorkatiny. Lednická pahorkatina se výrazně sklání k východu, kde je tvořena říčními terasami. Na západě a severozápadě vyznívá pahorkatinný reliéf Milovické pahorkatiny, rozčleněný sítí suchých údolí. Nejvyšším vrchem je Studánkový vrch (253 m n.m.), resp. vrch 30 Blandourek (254 m n.m.). Úvalská pahorkatina se nachází při hranicích s Rakouskem, kde dosahuje nejvyšších nadmořských výšek. Odtud se sklání k severovýchodu. Zde se také nachází nejvyšší bod celé Valtické pahorkatiny – Staré hory (302 m n.m.), a to jihozápadně od Úval. Podobně jako Lednická pahorkatina, avšak ne v takové míře, je rozčleněna údolími, z nichž nejvýraznější je údolí Úvalské Svodnice. Vzhledem k tomu, že studovaná oblast byla osídlena již od mladší doby kamenné, je její reliéf značně pozměněn lidskou činností. Nejvýraznějšími antropogenními tvary jsou velkoplošné agrární terasy, které byly vytvořeny v osmdesátých letech 20. století. Významné jsou také úvozy, tělesa komunikací a lomy.

2.1.2 Geologie Z geologického hlediska patří Dolní Podyjí ke karpatské soustavě, zastoupené neogénem Karpatské předhlubně (západní část Dolního Podyjí) a Vídeňské pánve (jihovýchodně od linie Vídeň – Úvaly – Hlohovec – Lednice - Podivín) a sedimenty vnějšího flyše, které jsou překryty kvartérními sedimenty. Podle Chlupáče a kol. (2002) je Karpatská předhlubeň reprezentovaná podélnými depresemi založenými v předpolí karpatského horstva a vyplněnými převážně mořskými sedimenty miocénního stáří a sladkovodními sedimenty pliocenními. Vídeňskou pánev charakterizuje jako vnitrohorskou pánev vyplněnou neogenními mořskými sedimenty a sladkovodními sedimenty a založenou systémy hluboko zasahujících zlomů. Konečně flyšové pásmo tvoří tektonicky definované jednotky s charakteristickou příkrovovou stavbou a vyznačující se flyšovou sedimentací. Ve zkoumaném území se nachází Vnější skupina příkrovů, a to její jednotky pouzdřanská a ždánická. Pouzdřanská jednotka představuje asi 20 km dlouhé a až 3,5 km široké, tektonicky ohraničené a zvrásněné pásmo paleogenních a neogenních vrstev, vystupujících před čelem ždánické jednotky v souvislém pruhu mezi Strachotínem a Nesvačilkou a pokračující k jihu v prostoru mezi Horními a Dolními Věstonicemi až k Bulharům. Ždánická jednotka je strukturně vyšším příkrovem přesunutým přes pouzdřanskou jednotku a přes miocénní výplň Karpatské předhlubně. Jsou sem zahrnuty souvrství podmenilitové (pelitické) a menilitové, pod které spadá šitbořická vrstva s převahou jílovců, ždánicko-hustopečské souvrství, klentnické vrstvy, ernstbrunnské vápence a klementské vrstvy (Bimka 1978). Zvláštní postavení zaujímají odloučené kry mezozoických hornin, které představují nejstarší geologickou jednotku ve zkoumaném území a vyskytují se v Pavlovských vrších. Jedná se o horniny jurského stáří – klentnické souvrství, sestávající z vápnitých jílovců a slínů s vápencovými vložkami, a ernstbrunnské vápence, které pocházejí z mělkovodní pavlovské karbonátové plošiny a tvoří nejvyšší části bradel. Jurské horniny jsou velmi silně tektonicky porušeny puklinovými systémy a zlomy. V křídě došlo k mořské transgresi, která zaplavila jihovýchodní svahy Českého masívu, a tedy i zkoumané území. Proto byl ve vrtech Strachotín 2, Nové Mlýny 2, Sedlec 1 a Dunajovice 21 zastižen svrchnokřídový sled, který má na bázi transgresivní polohu s glaukonitem a výše přechází do vápnitých jílovců a prachovců. Na ernstbrunnských vápencích se nachází klementské souvrství vápnitých jílovců a pískovců, resp. písčitých vápenců, které je nejlépe vidět v lomu na Turoldu. Na něm spočívá pálavské souvrství s převahou vápnitých jílovců. Ve flyšovém pásmu vnější skupiny příkrovů pokračovala mořská sedimentace ze svrchní křídy do svrchního miocénu. V paleogénu převládla pelagická sedimentace jílových hornin. Jsou to různé, pestře zbarvené vápnité i nevápnité jílovce, mezi něž se v různých úrovních vkládají tělesa pískovců a slepenců. Neformálně je tento sled označován jako podmenilitové souvrství, nově byl zaveden název němčické souvrství ve ždánické jednotce. Na ně nasedá menilitové souvrství, které je reprezentováno hlubokovodními uloženinami spodní části kontinentálního svahu z období konce eocénu/začátku oligocénu. Ve svrchním oligocénu až

31 spodním miocénu vystřídala pelagickou sedimentaci pod vlivem alpinské orogeneze sedimentace flyšová, kterou vzniklo ždánicko-hustopečské souvrství. To se vyznačuje střídáním vápnitých pískovců a vápnitých jílovců. Podle toho, která hornina převažuje, byly rozlišeny ždánické pískovce – s převahou pískovců, resp. hustopečské slíny – s převahou jílovců. V Karpatské předhlubni se první, jasně doložená, mořská transgrese objevila v eggenburgu (spodní miocén) a je spojena s násunem Vnějších Západních Karpat na jižní části Českého masívu. V okolí Mikulova se usadily glaukonitické nebo drobovité pískovce či písky, které výše přecházejí do vápnitých jílů s bohatou foraminiferovou faunou. Ve stupni karpatu pokračovalo podsouvání Českého masívu pod Vnější Západní Karpaty a bylo provázeno vrásněním a tvorbou příkrovů v pouzdřanské a ždánické jednotce a poklesem předhlubně (Chlupáč a kol. 2002). To bylo spojeno s rozsáhlou transgresí moře a novým cyklem sedimentace, ve kterém se usazovaly vápnité laminované jíly, označované jako šlíry. Jsou známé jako povrchové vrstvy v okolí Horních Věstonic a Perné. Koncem karpatu se mezi Mikulovem a Hranicemi dosunula čela příkrovů do dnešní pozice, která byla ve spodním badenu následována mořskou transgresí ve dvou fázích. V první fázi převažovalo usazování sedimentů ve formě bazálních a okrajových klastik, která jsou charakteristická pro oblast Dunajovických vrchů. Ve druhé fázi se uložily hlavně nevrstevnaté vápnité jíly – tégly – okolí Dolních Dunajovic, a také řasové (lithotamniové) a mechovkové vápence a vápnité pískovce, které se vyskytují v okolí Sedlece a Úval (Skalky, Kameníky). Vývoj Vídeňské pánve začal ve spodním miocénu nejprve jako dílčí deprese na hřbetech příkrovů, které byly sunuty do předpolí a stlačovány ve směru SZ-JV. V karpatu dno pánve pokleslo a pánev se rozevřela podél zlomů, které měly ráz horizontálních posunů směru SV- JZ. V období eggenburgu až spodním badenu byla několikrát zalita mořskou transgresí, při které sedimentovaly vápnité jílovce v okolí Mikulova, slepence, vápnité jíly s písčitými vložkami u Lednice, písky v pásu od Mikulova přes Bulhary k Podivínu a slínaté jíly a jílovce, které jsou rozšířeny u Lednice, Valtic, Sedlece, Hlohovce, Novosedel a Brodu nad Dyjí. Ze spodního badenu také pocházejí biogenní a bioklastické vápence, nacházející se u Mikulova a Sedlece. Pliocenního stáří jsou valtické štěrky vyskytující se v pruhu mezi Hlohovcem a Valticemi a v okolí Sedlece. Jedná se o říční a částečně i jezerní křemenné písky. Během kvartéru byly na předkvartérní podklad nanášeny říční, svahové a váté sedimenty, většinou silně vápnité spraše, sprašové hlíny, štěrkovité písky, štěrky, soliflukční sutě a hlíny. Nejvýznamnější návěje spraší pokrývají území v závětří Pavlovských vrchů – Milovickou pahorkatinu a Lednickou sprašovou plošinu, a dále v Úvalské pahorkatině východně od Úval a jihovýchodně od Valtic. Niva Dyje a její přítoky jsou tvořeny fluviálními štěrky a písky, jejichž sedimentace začala již ve würmu. Svrchní polohy würmských štěrkopísků byly vícekrát přemístěny a opětovně ukládány = resedimentovány. Místy pokračovala jejich resedimentace až do svrchního holocénu. V soutokové oblasti Dyje a Moravy mocnost štěrkopísků dosahuje až 30 m. Štěrkopísky tvoří říční terasy, které vznikly při zahlubování Dyje do svých sedimentů. V holocénu dochází k akumulaci povodňových hlín, která započala pravděpodobně v sedmém století našeho letopočtu po osídlení Brněnského masívu a Českomoravské vrchoviny a byla vyvolána neolitickým zemědělstvím. Od 11. století se ukládání povodňových hlín značně urychlilo kvůli odlesňování horních částí povodí. Mocnost souvrství povodňových hlín kolísá mezi 1-5,5 m a nejčastěji se pohybuje mezi 2-3 m (Kouřil, Prokop 1977). Nízké říční terasy v nivě Dyje byly převáty vátými písky v hrúdy. Větší výskyty vátých písků jsou mezi Valticemi a Břeclaví a u Dolních Věstonic. Soliflukční sutě a svahové hlíny představují deluviální sedimenty a jsou vázány především na západní a severní úpatí Pavlovských vrchů. Dále se deluviální sedimenty vyskytují mezi Mikulovem, Březím a státní hranicí, jižně od Nesytu, v pruhu podél bazálních a okrajových klastik v Dunajovických vrších, ve dvou pruzích západně od Břeclavi a mezi Pavlovem a Milovicemi. Deluviální

32 sedimenty mezi Pavlovem a Milovicemi, jižně od Nesytu a částečně u hranic s Rakouskem jihozápadně od Mikulova jsou holocenního stáří. Ostatní výše zmiňované svahové uloženiny jsou pleistocénní.

2.1.3 Vodstvo Studované území je odvodňováno řekou Dyjí, která, jak již bylo řečeno, z větší části tvoří jeho hranice. Jedná se o úsek od km 0,0 (soutok s Moravou) po km 85,5 (státní hranice s Rakouskem). Průměrný průtok Dyje je pod ústím Jevišovky 14,3 m3/s, v profilu Nové Mlýny 41,1 m3/s, v Ladné 41,7 m3/s a nad soutokem s Moravou 43,7 m3/s. V případě profilu pod ústím Jevišovky se jedná o hodnotu za období 1936-1960, v ostatních případech to je hodnota za období 1992-1996. Je nutné zdůraznit, že hodnoty v profilech Nové Mlýny a Ladná jsou ovlivněny jezy. V letech 1975-1990 bylo na soutoku Svratky, Jihlavy a Dyje vybudováno vodní dílo Nové Mlýny, které mělo chránit obce a přilehlé pozemky před záplavami, zachycovat vodu pro zavlažování zemědělských plodin, vymýtit kalamity komárů, využívat se k rekreaci a v neposlední řadě sloužit pro chov ryb. Vybudování nádrží znamenalo zničení mozaiky různých typů lužního lesa, luk a močálů a rozmanitých biotopů pro hnízdící ptactvo. Rovněž byla ovlivněna kvalita vody v nádržích znečištěnými řekami, která vede k jejich každoroční eutrofizaci. Nádrže jsou také zanášeny sedimenty, přičemž podle Petrůjové (1992) by do horní nádrže mělo být ročně přinášeno 15 000 t, do střední 74 000 t a do dolní 3500 t. Již v roce 1993 přijalo Ministerstvo životního prostředí program k ozdravění Nových Mlýnů, která spočívala ve snížení výšky hladiny ve druhé a třetí nádrži o 85 cm a vybudování biokoridoru podél jižních břehů dolní nádrže a ostrovů ve střední nádrži. Tento program je nazýván také jako ekologizace Novomlýnských nádrží (Franek a kol. 1995). Částečně byl realizován vybudováním dvou ostrovů ve střední nádrži, jemuž předcházelo snížení hladiny vody v této nádrži o zmíněných 85 cm. Hned poté nastala spontánní sukcese na obnažených plochách. V roce 2001 byla po dokončení výstavby ostrovů hladina opět zvýšena na 170 m n.m., což znamenalo zaplavení části nově vyrostlých stromů jak na obou ostrovech tak na březích nádrže. Spor o výšku hladiny dosud nebyl uspokojivě vyřešen. Nejdůležitějšími levostrannými přítoky jsou Jevišovka, ústící do Dyje na 83,1 km, Jihlava se Svratkou a Svitavou, ústící ve střední Novomlýnské nádrži, Štinkovka, ústící do dolní Novomlýnské nádrže, Trkmanka na 34,5 km a Kyjovka se Svodnicí ústící na 8 km. Z pravostranných přítoků to jsou Polní potok s pravostranným přítokem Mikulovka a levostranným přítokem Baštýnský potok vlévající se do Dyje u Novosedel, Dunajovický potok s pravostranným přítokem Pernský potok, vlévající se do horní Novomlýnské nádrže, Klentnický a Milovický potok, které se oba vlévají do dolní nádrže, Lednický náhon/Zámecká Dyje a nejdůležitější přítok Včelínek s pravostrannými přítoky Mühlbach, Valtický potok a potok Alláh a levostranným přítokem Mušlovský potok. Na Včelínku, Mikulovském a Mušlovském potoku byly již v první polovině 15. století vybudovány rybníky, které tvoří Mikulovsko-lednickou rybniční soustavu. Mikulovskou soustavu tvoří rybníky Šibeník, ležící na Mikulovském potoce, Nový rybník na soutoku Včelínku, Mušlovského a Rybničního potoka, Mušlovský horní a Mušlovský střední rybník na Mušlovském potoce. Lednickou soustavu tvoří Nesyt, Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský rybník, ležící na Včelínku, a Zámecký rybník, napájený Lednickým náhonem. Dyje je klasifikována jako značně vyrovnaný typ podle míry variability denních průtoků z období 1950-1960 a 1930-1960. Převážnou většinu velkých vod tvoří zimní povodně smíšeného sněhovodešťového typu, s nižším počátkem kulminací v dubnu. Nejméně povodní se vyskytuje v červenci až říjnu. Nízké průtoky jsou převážně v období od srpna do října (Kouřil, Prokop 1977). V průběhu tohoto stavu je hladina vod v řece níže než v okolním terénu, který je tak řekou drénován. Výjimku tvoří okolí jezů v Drnholci, Bulharech, Lednici,

33 Břeclavi a Poštorné, které vodu vzdouvají. Naopak za vysokých průtoků dochází k infiltraci vody z řeky do zvodněného souvrství. Na území zasahuje podle Hydrologické ročenky ČR (anonym 2002) pět hydrogeologických rajonů: Dyjsko-svratecký úval, Dolnomoravský úval, Fluviální sedimenty v povodí Dyje, Pavlovské vrchy a okolí a Fluviální sedimenty Moravy v Dolnomoravském úvalu. Hydrogeologické rajony neogénu Dyjsko-svrateckého a Dolnomoravského úvalu jsou tvořeny šedými vápnitými jíly s polohami písků a štěrků. Zvodnění písků a štěrků je závislé na jejich poloze vzhledem k místní erozní bázi a na možnosti doplňování zásob podzemních vod. Vytváří se zde několik obzorů podzemních vod, které jsou od sebe odděleny nepropustnými jíly a tedy na sobě nezávislé. Vyskytují se i artézské vody. Hlubší vody jsou silně mineralizované. Velký význam má území západního hřbetu Dunajovických vrchů, které představuje infiltrační oblast pro artézské pánve. Hydrogeologický rajon Pavlovské vrchy a okolí se vyznačuje výskytem jednak druhohorních sedimentů, jednak paleogenních sedimentů. Druhohorní sedimenty jsou představovány silně rozpukanými a drcenými vápenci, které jsou velmi příznivé pro vznik a oběh podzemní vody. Vzhledem k tomu, že plošná rozloha vápencových ker je malá, příkré svahy jsou zbaveny zvětralinového pláště a tím pádem urychlují povrchový odtok a navíc vysoká poloha nad místní erozní bází neumožňuje větší akumulaci vody, jsou zásoby krasových vod z hlediska vodárenského využívání bezvýznamné. Paleogén daného rajonu je tvořen propustnými rozpukanými pískovci s vložky slepenců. Oběh podzemní vody je omezen častými faciálními změnami. Existují zde ojedinělé prameny s malou vydatností a velkou rozkolísaností. Průlinová podzemní voda byla donedávna využívána v Milovicích. Celkově lze říci, že tento hydrogeologický rajon je chudý na vodu. V rámci rajonů Fluviální sedimenty v povodí Dyje a Fluviální sedimenty Moravy v Dolnomoravském úvalu můžeme rozlišit akumulační říční terasy, jejichž zvodnění závisí na poloze podloží vzhledem k místní erozní bázi a kde zásoby podzemní vody vznikají především infiltrací srážek, a údolní nivu, která se skládá z dokonale propustných a zvodnělých mladopleistocenních štěrků a písků a málo propustných až nepropustných nivních hlín, které však tvoří ochranný kryt zvodněným vrstvám. Nejnižší stavy hladiny podzemní vody jsou v podzimních měsících – září až listopadu. Od konce podzimního období se zásoby a zdroje podzemní vody pozvolna začínají zvyšovat a maximálních hodnot dosahují v jarních měsících – březnu až květnu. Poté nastává pravidelný pokles hladin se zpomaleným, popř. nepříliš výrazným zdvihem v období letních srážek, především v červenci. Letní srážky, i když jsou v průměru nejvyšší v roce, se nemohou výrazněji podílet na doplňování podzemních vod pro velký specifický odtok, zejména při extrémních bouřkových srážkách, a pro vysoký výpar a evapotranspiraci (Kouřil, Prokop 1977).

2.1.4 Klima V rámci Quittova klimaticko-geografického členění bývalého Československa (Quitt 1971) spadá celé Dolní Podyjí do klimatické oblasti T4. Tato oblast je ze všech definovaných oblastí nejteplejší a nejsušší. Léto je velmi teplé, suché a dlouhé, zima je krátká, mírně teplá, suchá až velmi suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (40-50 dnů), přechodná období jsou velmi krátká a teplá. Ve studovaném území se nacházejí klimatické stanice Brod nad Dyjí (175 m n.m.) a Lednice (164 m n.m.) a srážkoměrné stanice Břeclav (152 m n.m.), Bulhary (170 m n.m.), Dolní Věstonice (172 m n.m.), Mikulov (240 m n.m.) a Valtice (205 m n.m.). Všechny klimatické i srážkoměrné stanice měří do současnosti, výjimku tvoří stanice Bulhary, kde měření skončilo v roce 2001. Stanice Lednice sloužila v letech 1961-1981 jako bioklimatická stanice. Níže zmiňované klimatické charakteristiky jsou průměry za období 1990 až 2000. 34 Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje kolem 9,8°C. Měsíc červenec je nejteplejším měsícem (19,8°C v Brodu nad Dyjí, resp. 20,2°C v Lednici), zatímco leden je nejchladnější a teplota zde jako v jediném měsíci klesá pod bod mrazu (-0,5°C v Brodu nad Dyjí, -0,3°C v Lednici). Průměrnou měsíční teplotu vzduchu ukazuje Obr. 2. Počet letních dnů, kdy [°C] 21,0 Brod nad Dyjí maximální teplota vzduchu je 19,0 Lednice vyšší než 25°C, se pohybuje 17,0 mezi 64 a 68 dny, u tropických 15,0 dnů (tmax≥30°C) je rozmezí 16- 13,0 20 dnů. Zatímco období 11,0 s výskytem letních dnů začíná již

9,0 v dubnu a končí až v září, období s výskytem tropických 7,0 dnů je o dva měsíce kratší – 5,0 začíná až v květnu a končí již 3,0 v srpnu. Počet mrazových dnů, 1,0 kdy minimální teplota

-1,0 I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII měsíce nevystupuje nad bod mrazu se pohybuje v rozmezí 95-100 dnů

Obr. 2 Průměrná měsíční teplota vzduchu na stanicích Brod nad a ledových, s maximální Dyjí a Lednice za období 1990-2000 teplotou nižší než 0°C, v rozmezí 23-25 dnů. První mrazové dny jsou zaznamenány již v září a trvají do května, přičemž se ojediněle mohou vyskytovat i v červnu. Ledové dny se objevují v listopadu a jejich výskyt končí v březnu. Významnou klimatologickou charakteristikou jsou data nástupu a ukončení určitých průměrných denních teplot a vymezení doby trvání těchto teplot. Bezmrazové období, kdy teplota vzduchu je nad bodem mrazu, začíná na začátku února a končí ve druhé polovině prosince. Délka období se pohybuje mezi 316 dny (Lednice) a 321 dny (Brod nad Dyjí). Velké vegetační období (T≥5°C) začíná v polovině března (16. - 18. března) a končí v první třetině listopadu (13. listopadu). Průměrná doba trvání je tedy 241-243 dnů. Přestože se Dolní Podyjí nachází v nejteplejší oblasti v rámci celé České republiky, převažuje zde počet zatažených dnů nad jasnými (115,9 oproti 28,1, resp. 137,8 oproti 62,9). Nejvíce (nad deset dnů) se vyskytují 100,0 zatažené dny v období říjen až [mm] Brod nad Dyjí 90,0 březen, přičemž největší počet je Lednice 80,0 Mikulov typický pro měsíc prosinec. Valtice Nejmenší výskyt zatažených dnů 70,0 je charakteristický pro konec jara 60,0 a letní měsíce – duben/květen až srpen. Logicky nejméně jasných 50,0 dnů nalezneme v období od 40,0 listopadu, na který spadá 30,0 minimum, do ledna. Mírný pokles je zaznamenán v dubnu a 20,0 červnu, což je způsobeno tzv. 10,0 aprílovým, resp. medardovským

0,0 počasím: Aprílové počasí je I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII měsíce charakterizováno jako nestálé Obr. 3 Průměrné měsíční srážkové úhrny na stanicích Brod nad počasí v týlu cyklóny, Dyjí, Lednice, Mikulov a Valtice za období 1990-2000 vyskytující se ve střední Evropě převážně na jaře. Jedná se o 35 větrné a chladné počasí s častým střídáním vyjasnění a přeháněk, v nížinách mnohdy sněhových, které podmiňuje silná instabilita mořského polárního vzduchu nad teplejší pevninou, většinou při severozápadním proudění. Podobně medardovské počasí je vyvoláváno dlouhotrvajícím přílivem mořského polárního vzduchu z Atlantiku do evropského vnitrozemí. Studený mořský vzduch neproniká nad přehřátý kontinent plynule, ale příliv je postupný, po vlnách, které jsou odděleny přestávkami se slunným počasím. Maximum jasných dnů se vyskytuje v srpnu a září a je spojeno s výskytem anticyklóny nad střední a jižní Evropou. Srážkově se jedná o oblast suchou – Končekův index zavlažení je menší než -20. Průměrný úhrn srážek kolísá mezi 483 až 515 mm. Tento rozptyl je dán lokalizací stanic a částečně také jejich nadmořskou výškou. Srážky kulminují v letních měsících červnu a červenci, maximum připadá na červenec – 72-92 mm, minimum na únor – 16-21 mm, v případě Brodu nad Dyjí na leden (14 mm). Průměrné měsíční srážkové úhrny ukazuje Obr. 3. Průměrný počet dnů se srážkami nad 1 mm se pohybuje v rozmezí 80-90 dnů. Ve vegetačním období spadne průměrně 300-350 mm, v zimním období to je 200-250 mm. Sněhová pokrývka leží ve studovaném území v průměru 85 až 102 dnů. Převládajícím směrem větru v průběhu roku je vítr severovýchodního směru. V letních měsících vanou větry v drtivé většině případů od severovýchodu, v zimních měsících mírně převažují taktéž větry od severovýchodu, ale významný podíl mají i větry severozápadních směrů.

2.1.5 Půda Dominantním půdním typem jsou černozemě a jejich subtypy – černozem arenická, černozem pelická a černozem karbonátová, které se liší podle typu substrátu, na kterém se vyvinuly. Černozem arenická je typická pro písčité půdy, proto její největší rozšíření je vázáno na valtické štěrky a fluviální písčité štěrky v oblasti Poštorenské plošiny. Černozem karbonátová, jak již název vypovídá, se vyskytuje na karbonátovém substrátu – v oblasti Úvalské pahorkatiny, částečně západně od Nesytu a mezi Dolními Věstonicemi a Milovicemi. Černozem pelická je typická pro těžké jílovité substráty – třetihorní vápnité i nevápnité jílovce. Nejvíce se vyskytuje východně od Nesytu. Zvláštní subtyp tvoří černozem erodovaná, která se vyznačuje silnou degradací svrchního horizontu, způsobenou půdní erozí. Dalším typem černozemí, které mají samostatné postavení v půdní klasifikaci FAO i v morfogenetickém klasifikačním systému ČR, jsou černozemě černické/černicové. Tyto černozemě se vyskytují v depresních polohách, a proto se u nich objevují známky oglejení nebo glejového procesu, který se projevuje vyšším obsahem humusu, větší vlhkostí profilu a možností výskytu rezivých a šedozelenavých skvrn ve spodní části profilu. Poslední kategorií černozemí, která se ve studovaném území objevuje, je černozem luvická, označovaná také jako černozem degradovaná. Tato kategorie má náznak iluviálního horizontu na přechodu do matečného substrátu. Její výskyt je často vázán na lesní porosty. Je potřeba zdůraznit, že v drtivé většině případů se černozem nevyvinula přirozenými procesy, ale na jejím vývoji se podílela dlouhodobá kultivace. Tento fakt je patrný především v západní části území, kde nalezneme černozem na neogenních sedimentech. V oblasti Milovické pahorkatiny a na severozápadních svazích Děvína se nachází hnědozem a luvizem. Ostrůvky nalezneme také v Bořím lese. Tyto půdy vznikají illimerizací, při které je svrchní část profilu ochuzována o jílnaté součástky, které jsou zasakující vodou přemísťovány do hlubších půdních horizontů (Tomášek 1995). Illimerizace probíhá u hnědozemí méně výrazně než u luvizemí. Na vlhčí místa v úsecích bývalých toků je vázána hnědozem oglejená. Na rozdíl od typické hnědozemě se v půdním profilu uplatňuje proces oglejení. Pro Poštorenskou plošinu, resp. Boří les je typická kambizem, která se vyvinula na fluviálních štěrcích. Ostrůvky kambizemí se také vyskytují v západní části území a jsou vázány na 36 tamnější lesní komplexy. Hlavním půdotvorným procesem při vzniku kambizemí je vnitropůdní zvětrávání, kterým se přeměňují prvotní minerály na druhotné – jíly, zároveň dochází k uvolňování bází, oxidů železa a někdy i hliníku. Proto jsou horizonty vnitropůdního zvětrávání zbarveny okrově, hnědě až rezavě, v závislosti na matečném substrátu. Opět v oblastech uzavřených údolí se projevil proces oglejení a vznikly zde oglejené kambizemě. V Bořím lese se také nacházejí ostrůvky regozemě. Dále je nalezneme v oblasti nivy, kde jsou vázány na hrúdy. Regozemě (arenosoly) jsou tvořeny mělkým humusovým horizontem, který nasedá přímo na matečný substrát. Půda je velmi lehká a písčitá, proto také rychle vysychá. Obsah humusu je nízký se špatnou kvalitou. Východně od Nesytu, v okolí Nového rybníka a v oblasti Skalek při hranicích s Rakouskem byl zaznamenán výskyt pelosolů. Tyto půdy jsou velmi těžké a jsou vázány na miocénní vápnité jílovce a písky. Hlavním půdotvorným pochodem je, vedle někdy výraznější humifikace, i vnitropůdní zvětrávání, které spíše spočívá ve fyzikálním rozvolňování slabě zpevněné horniny (Tomášek 1995). Mezi Mikulovem a Bavory, Pernou a Klentnicí, východně od Klentnice a jižně od Milovic nalezneme pararendzinu. Tento půdní typ je ve sledovaném území vázán na horniny ždánické jednotky. Dominantním půdotvorným procesem je humifikace a vnitropůdní zvětrávání. Jejich typickým znakem je přítomnost karbonátů buď v celém půdním profilu, nebo alespoň ve spodině. Na vápence Pavlovských vrchů jsou vázány rendziny. Určujícím půdotvorným procesem je humifikace, méně se uplatňuje zvětrávání. V případě, že dojde k ochuzení svrchní části profilu o uhličitany a vytvoří se horizont vnitropůdního zvětrávání, vzniká rendzina kambická. Ta se ve větších celcích soustředí na jihozápadní svahy Děvína a Svatý kopeček. Nejrozšířenějším půdním typem v nivě jsou fluvizemě, a to především glejový subtyp. Vývojově jsou velmi mladé, půdotvorný proces je, nebo donedávna byl, periodicky přerušován akumulací zeminného, do značné míry prohumózněného, materiálu, ukládaného při záplavách. Barva celého profilu je obvykle hnědá nebo šedohnědá. Glejový proces, jehož podstatou je redukce sloučenin železa podmíněná nedostatkem vzduchu při současném zvýšení organických látek a rozkladu prvotních minerálů vlivem vysoké půdní kyselosti, se projevuje poměrně hluboko v půdním profilu. U glejového subtypu se s projevy glejového procesu setkáme již od 60 cm. Gleje/stanogleje jsou rozšířeny jednak v soutokové oblasti Dyje a Moravy, jednak v okolí Křivého jezera, Pastviska a Pohanska. Glejovým procesem se vytváří zajílený mazlavý horizont, který má kvůli redukci trojmocného železa na dvojmocné šedou, zelenou až modrozelenou barvu a je trvale ovlivňován vysokou úrovní hladiny podzemní vody. Humusový horizont je velmi mělký. V nivě se také vyskytuje černice a její subtypy: černice arenická, černozemní, fluvická a glejová. Na vzniku černice, nebo také lužní půdy, se podílejí dva procesy: hlavním je intenzívní humifikace, díky které vzniká velmi tmavý mnoho decimetrů mocný horizont; druhým je glejový proces, který je typický pro hlubší spodiny. Výrazným znakem neodvodněných půd je značná provlhlost celého profilu. Obsah humusu je nejvyšší ze všech půdních typů u nás a jeho kvalita je velmi dobrá, proto jsou černice po odvodnění jedny z nejúrodnějších půd. V okolí sídel, především Břeclavi a Mikulova, nalezneme antrozemě. Jsou to většinou půdy, které jsou vázány na navážky, hráze rybníků a jiné tvary vzniklé lidskou činností.

2.1.6 Biota Podle Culka a kol. (1996) spadá dolní Podyjí v rámci biogeografického členění České republiky do podprovincie severopanonské. Severopanonská podprovincie tvoří

37 severozápadní část panonské provincie. Biota je výrazně teplomilná. Jsou zde velké rozlohy 1. dubového vegetačního stupně, v němž je typicky zastoupen dub šípák. Na severním svahu Pálavy se vyskytuje ostrov 3. buko-dubového vegetačního stupně, zde ovšem charakteristicky bez buku. Zasahují sem dva biogeografické regiony (bioregiony): Mikulovský, který zaujímá převážnou většinu studovaného území, a Dyjsko-moravský, vázaný na nivu Dyje. Oba dva regiony mají výrazné hranice, kterými jsou odděleny od ostatních bioregionů. V Mikulovském bioregionu je dominantním vegetačním stupněm 1. dubový s hojným dubem šípákem a dubem cerem, na severních svazích jsou 2. a 3. vegetační stupeň. Tento bioregion představuje nejtypičtější panonský bioregion České republiky a jsou zde nejlépe vyvinuta společenstva na tvrdých skalních podkladech s velkou stanovištní diverzitou. Přestože území bylo od sklonku glaciálu souvisle osídleno, dodnes se zachovala značná pestrost biocenóz. Potenciální vegetaci zastupují šípákové doubravy a dubohabřiny, na severních svazích Pavlovských vrchů jsou suťové lesy, na strmých svazích skalní a stepní vegetace, na halinních půdách komplex vegetačních jednotek slaných luk a brakických mokřadů. Výrazné zastoupení mají submediteránní druhy, jako koulenka vyšší, len tenkolistý a dub pýřitý, a ponticko- jihosibiřské – kosatec nízký, katrán tatarský, pelyněk pontický a mandloň nízká. Uplatňují se také perialpidy – ožanka horská, dvojštítek měnlivý a ostřice doubravní; dealpíny – skalnatka velkokvětá a lomikámen latnatý. Subatlantské a subatlantsko-středoevropské prvky jsou vzácné, častější jsou pouze v oblasti Bořího lesa, kde se vyskytuje např. trávnička obecná, paličkovec šedavý a smilka tuhá. Hercynské lesní prvky reprezentuje např. jaterník trojlaločný. Fauna zahrnuje nejlépe vyvinutá panonská živočišná společenstva na Moravě. Jedinečný je výskyt mediteránního hmyzu na stepních faciích: cvrček Tartarogryllus burdigalensis, kobylka sága, kudlanka nábožná, ploskoroh pestrý, několik druhů bělásků, modrásků, soumračníků, vřetenušek atd. Také zde žije osmnáct druhů netopýrů z dvaceti jedna zjištěných v ČR. Významné jsou i mokřady a halinní biotopy. Dyjsko-moravský bioregion je tvořen širokými říčními nivami, náležícími do 1. vegetačního stupně, s jasným vztahem k panonské provincii. Území bylo od pravěku osídleno a v dnešní nivě ležela významná centra Velké Moravy, přesto se zde dochovaly lužní lesy a rozsáhlé nivní louky. Mnoho jihovýchodních prvků zde má hranici svého areálu, např. jasan úzkolistý. Biodiverzita je vysoká, obohacená splavenými druhy (Culek a kol. 1996). Převládající potenciální vegetací jsou lužní lesy. Můžeme rozlišit čtyři skupiny typů geobiocénů: Vrbové olšiny (Salici-alneta) tvoří nejvlhčí stupeň a představují přechod mezi vodními a iniciálními stádii a skupinou dubových jasenin. Dubové jaseniny (Querci-fraxineta) pro svou existenci potřebují pravidelnou sedimentaci povodňových kalů z pomalu tekoucích záplavových vod, které vytvářejí půdní škraloup jemnější disperzní skladby. Na něj jsou vázány bahenní typy, na sušší polohy mezofilní typy. Další skupinou jsou topolovo-jilmové jaseniny (Ulmi- fraxineta populea), které provázejí vrbové olšiny v inundačním území a obývají pravidelně zaplavované polohy. Vyskytuje se zde mnoho vlhkomilných druhů. Konečně poslední skupinou jsou habrovo-jilmové jaseniny (Ulmi-fraxineta carpinea), které leží mimo dosah pravidelných záplav, a proto patří mezi nejsušší skupiny typů geobiocénů. To se odráží i v pestrosti jejich skladby. Hojné jsou mezofilní druhy a heliosciofyty (kol. autorů 1970). Ve vlhkomilné i suchomilné flóře jsou zastoupeny četné druhy vázané na aluvia dolních úseků řek kontinentálního charakteru, které mají zčásti charakter mezních prvků, např. jasan úzkolistý, bledule letní, pryšec bahenní, máčka plocholistá, jarva žilnatá, divizna knotovkovitá a svízelka piemontská. Vzácně se udržely relikty předlužního období a hájové byliny splavené z vyšších poloh, jako kopytník evropský, zapalice žluťuchovitá, rozrazil horský, kyčelnice cibulkonosná a sněženka předjarní (Culek a kol. 1996). Význačným prvkem luhu jsou periodické tůně, ve kterých se vyskytují žábronožky, lupenozi a vznášivky. Tekoucí vody patří převážně do cejnového pásma. Z chráněných území nacházejících se v dolním Podyjí je nejdůležitější chráněná krajinná oblast a biosférická rezervace Pálava, která pokrývá Pavlovské vrchy a Milovický les. CHKO 38 Pálava byla vyhlášena v roce 1976, biosférickou rezervací se stala v roce 1986. V roce 2003 byla rozšířena o území Lednicko-valtického areálu a Podluží a přejmenována na biosférickou rezervaci Dolní Morava. V samotné CHKO leží čtyři národní přírodní rezervace (NPR), které tvoří jádrová území, jedna národní přírodní památka (NPP), pět přírodních rezervací (PR) a čtyři přírodní památky (PP). Mimo CHKO nalezneme tři NPR, tři NPP, čtyři PR a jednu PP. Kromě výše uvedených zvláště chráněných území (ZCHU) je ochrana stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin zajištěna soustavou NATURA 2000, která byla zavedena směrnicí EHS č. 92/43. Jedná se o ucelenou, ale nepropojenou soustavu specifických chráněných území, na rozdíl od územního systému ekologické stability (viz níže). Soustava NATURA 2000 platí pro území celé Evropské unie. Vymezují se dva typy: oblasti zvláštní ochrany (SPA) podle směrnice o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích) a evropsky významné lokality (SCI) podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích). V dolním Podyjí bylo navrženo 25 lokalit NATURA 2000, které se z velké části kryjí se ZCHU. Jedním z důvodů je, že lokality NATURA musí mít ochranný status. Kromě soustavy NATURA 2000 je území České republiky pokryto územním systémem ekologické stability (ÚSES), který má tři úrovně: nadregionální, regionální a místní/lokální. Ve studovaném území se nacházejí čtyři nadregionální biocentra, dva nadregionální biokoridory, jedenáct regionálních biocenter a pět regionálních biokoridorů. V Ramsarské úmluvě, jíž se chrání mokřady mající mezinárodní význam jako biotopy vodního ptactva, jsou zahrnuty Lednické rybníky na potoku Včelínek a Mokřady dolního Podyjí, které se rozkládají na soutokové oblasti Dyje a Moravy.

2.2. Krajinný ráz

Krajinným rázem se podle §12 odst. 1 zákona č. 114/92 Sb. O ochraně přírody a krajiny rozumí „přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti“. Krajinný ráz se odvíjí v prvé řadě od trvalých ekologických podmínek a ekosystémových režimů krajiny. V těchto rámcích je krajinný ráz dotvářen (krajiny přírodní) až vytvářen (krajiny antropicky přeměněné) lidskou činností a životem lidí v nich (Löw a kol. 2000). Lidé vnímají určitý prostor pomocí typických přírodních a člověkem vytvářených znaků. Různé kombinace typických znaků vytvářejí různé typy krajinného rázu. Typické znaky je účelné členit podle toho, zda se týkají celkového uspořádání krajiny (krajinný exteriér), nebo zvlášť významných znaků v detailu (krajinný interiér). V rámci studovaného území bylo Löwem a Obr. 4 Typy krajinného rázu zkoumaného území kol. (2000) vyčleněno devět krajinných typů: 2.2.1 Lužní krajina Z hlediska krajinného exteriéru je typ charakterizován mozaikovitou strukturou větších ploch listnatých lesů a luk, polootevřenými, nepravidelně vymezenými prostory luk s dálkovými 39 průhledy a v lesních porostech úzkými dálkovými průhledy s působivou kompozicí vložených solitérů. Krajinný interiér je typický bodovou sítí solitérních vrb, jasanů, dubů či jejich skupin jako doprovodu zamokřených míst v loukách, liniovými hustě zapojenými porosty doprovázejícími vodoteče, drobnými interiéry slepých ramen, které jsou v kontrastu s otevřenými prostory v okolí, a novými vodními plochami vzniklými po těžbě štěrkopísků. Tento krajinný typ se uplatňuje v PKJ 1, 3, 4, 5, 6, 8, 9 a 21 a částečně v PKJ 7 (jihovýchod), 14 (západ), 20 (sever) a 22 (severovýchod). Mimo studijní území se vyskytuje pouze v pokračování na okrese Hodonín, Uherské Hradiště a částečně Brno – venkov. Oblasti vysoké míry dochovanosti jsou úseky nivy Dyje od Křivého jezera po Břeclav, úsek niv Jihlavy a Svratky nad Novomlýnskými nádržemi a na soutoku Moravy a Dyje a vyžadují vysokou míru ochrany. 2.2.2 Novomlýnské nádrže V rámci krajinného exteriéru se uplatňuje permanentní střet nároků na přirozené pobřeží nádrží mezi rybářstvím, rekreací a ochranou přírody, přičemž kompromis mezi nimi vede ke vzniku doprovodných stromových porostů s omezením rákosin a obnažovaným úsekem pobřeží, promytého vlnobitím. Na ohrázovaných úsecích je doprovodná zeleň odsunuta za hráze a vzhledem k převýšení hrází nebude nikdy schopna vodní plochu orámovat. Vodní plocha, typická svým rozsahem, stírá měřítko okolní krajiny. Severním břehům horní a dolní nádrže dominuje pás roztříštěné a nesourodé zástavby rekreačních objektů a doprovodné zeleně. Znaky krajinného interiéru jsou následující: kamenité pobřeží, prudce se svažující do vod bez dřevinné vegetace na ohrázovaných úsecích břehu, v záhrází úzký pruh charakteru nivy a střídání úseků se stromy bez spodních pater, uměle udržovaných pláží se stromy odsunutými od břehů a úseků regionálního a nadregionálního ÚSES na přirozených březích. Krajinný typ lze najít v PKJ 2 a částečně 1 – na severu. Představuje významný zásah do krajiny a nevyžaduje žádnou míru ochrany. Obdobný modifikovaný typ se vyskytuje ve velkých rybničních soustavách jižní Moravy (Pohořelicko, Hodonínsko). 2.2.3 Údolí s rybníky Krajinný exteriér je představován romantickým krajinářským parkem s vodní plochou, orámovanou kulisami dřevin s travnatými palouky, který je kompozičně zcela uzavřen vůči okolí. Krajinný interiér pak tvoří velké vodní plochy orámované přirozenými břehovými porosty a solitérní stavby saletů pohledově propojené s celým prostorem pouze úzkými průhledy. Krajinný typ je charakteristický pro PKJ 14 a částečně přesahuje do PKJ 10, 11 a 15. Je vzácným typem komponované krajiny, zcela podřízené krajinářským záměrům a je unikátním typem v rámci celé ČR. Proto vyžaduje nejvyšší míru ochrany. 2.2.4 Bory na píscích Z hlediska krajinného exteriéru se jedná o monotónní plochu lesního borového porostu s přímkami alejí a průseků, přičemž v lesní ploše jsou interiérové, romanticky komponované prostory okolo saletů. Borovicové porosty často zasahují do okrajových částí sídel. V krajinném interiéru nalezneme staré aleje u cest i mimo lesní porosty, v okrajových částech přechod do zemědělské krajiny plochami sadů a drobných zahrad záhumenicového typu, sporadická vláhově příznivější místa s výrazně bohatšími porosty měkkého luhu a prosvětlený interiér borového lesa bez zapojeného keřového patra, který je protkaný pravidelnými

40 průhledy v alejích listnatých stromů a lesních průseků. Bory zde představují velmi rozumný způsob využívání přírody. Bory na píscích se nacházejí v PKJ 10, 11 a v jihovýchodním cípu PKJ 12. Jsou vzácným typem krajinného rázu, který se v modifikované obdobě objevuje na Hodonínsku v Doubravě. Podobně jako předchozí typ vyžaduje vysokou míru ochrany. 2.2.5 Plochá polní krajina Druhotně vzniklá nepřehlednost až chaotičnost krajiny, způsobená rozdělením kompaktními a neprůhlednými větrolamy a jinými liniovými porosty podél toků a cest, nepravidelně se střídající plochy velkovýroby s pásovou mozaikou drobné držby a okraji sídel s rozsáhlými pásy zahrad a políček, neexistence lesnatých ploch, pouze liniový charakter lesních porostů, výrazný projev staveb i nepatrně převyšující horizonty stromového patra či vyšších polních kultur charakterizuje exteriér tohoto krajinného typu. Interiér zahrnuje uzavřené prostory mezi větrolamy a doprovodnou zelení, které bývají v případě absence drobné držby monotónní, ovocné stromořadí podél cest, značně přeměněnou výstavbu v obcích a drobné sakrální stavby. Tento typ je v PKJ 12, 13 (střed), 15, 16 (střed), 24 (jihovýchod), 29 (jih), 30, (jihovýchod), 31, 32, 33, 34, 35 (západ a jihozápad) a 36. Je nejběžnějším typem krajinného rázu na jižní Moravě. Jako zvlášť významné jsou vybrány oblasti v CHKO Pálava a v Lednicko-valtickém areálu, které vyžadují vyšší míru ochrany. 2.2.6 Viniční tratě Krajina tohoto typu má většinou tvar různě širokého pásu, výrazně se zvedajícího nad okolní terén, s vrcholovými partiemi tvořenými stepními lady bez dřevinné vegetace, která nastupuje až od úpatí. Na úpatích se střídají ve spádnicových pásech vinice, sady, stepní lada a omezeně i orná půda. Některé svahy byly velkoplošně zterasovány a tvoří tak rušivý element. Základním rysem interiéru je kontrastní střídání různých typů prostředí, zejména stinného a vlhkého se suchým a sluncem vyprahlým. Svahy jsou výrazně členěny do dvou až tří pásů až několik metrů vysokých mezí, často s obslužnými cestami. Meze jsou travino-bylinné s významným zastoupením keřů. Vertikální členění je tvořeno spádnicovými cestami, naoranými svislými mezemi a hranicemi větších bloků pozemků či kultur. Linie jsou často doprovázeny kamenicemi a drobnými stržemi. Paty svahů jsou využívány jako orná půda, někdy zahrady. Doprovodná vegetace mívá stromové patro. Krajinný typ je určující v PKJ 13 (jih a západ), 18, 35 (východ), 37, 38 a 39. Nalezneme jej však i na jihu PKJ 16 a na západě PKJ 36. Jedná se o unikátní typ zejména v panonské části jižní Moravy. Oblasti vysoké míry dochovanosti na Dunajovických kopcích, Liščím a Pavím kopci u Sedlece a mezi Valticemi a Kolonádou jsou předmětem vysoké míry ochrany. 2.2.7 Lesy na flyši Milovické pahorkatiny Pro krajinný exteriér jsou typické rozsáhlé kompaktní lesní porosty na zvlněném reliéfu s diferenciací vlastního lesního porostu podle přírodních podmínek jednotlivých stanovišť. Interiér tvoří stinný, obtížně prostupný listnatý les s přirozenou dřevinnou skladbou, řídkým podrostem keřů a bohatým bylinným patrem, který je protkán polními cestami, malými loučkami, situovanými zejména na dna údolí, a pasekami, na kterých se intenzivně polaří. Specifickými jsou drobné dřevěné myslivecké stavby. Tento typ pokrývá PKJ 17, 19, 20, 23 a východ PKJ 24. Je typem krajinného rázu teplých flyšových pahorkatin obecně. Vzhledem k tomu, že leží na území CHKO Pálava, míra ochrany je zvýšená.

41 2.2.8 Pálavská bradla s úpatím Krajina má tvar vypreparovaných vápencových bradel s dramatickými siluetami, zasazenými do širokého, výrazně se zvedajícího, úpatí, a vytváří v podstatě ostrov převýšený o 300 m nad okolní rovinatou krajinu. Vrcholové partie tvoří stepní lada a skalnaté stepi, téměř zcela bez dřevinné vegetace, která nastupuje na vrcholky ze severní strany. Typický je tak dvojitý obraz vrcholů – od severu zalesněné svahy, od jihu rozsáhlé stepní stráně. V úpadech je stromové i keřové patro hustší vlivem vyšší vlhkosti stanovišť. Na ostatních stranách les přechází v rozvolněné teplomilné háje a skalnaté stepi. Úpatí je tvořeno pravidelnou mozaikou různých plodin a kultur. Je členěno jak horizontálně (až 10 m vysoké meze), tak vertikálně (úvozové cesty, boční, naorané meze). V takto vymezených tratích se střídají vinice a orná půda, někde i sady. Opuštěné tratě mají charakter stepních lad. Stepní lada se také více koncentrují při horních hranicích úpatí a vytvářejí často rozsáhlé přechodné plochy k vlastním bradlům. Hranice obdělávaných ploch zvýrazňují zapojené porosty keřů. Základním rysem interiéru je kontrastní střídání různých typů prostředí. Významná je tendence převahy travino-bylinných a keřových mezí ve vyšších partiích úpatí a keřových se stromy v nižších partiích. Linie bývají doprovázeny kamenicemi, drobnými stržemi a částečně zasypanými úvozy. Ve spodních pásech úpatí a v zázemí sídel jsou rozmístěny solitéry ovocných stromů. Zde se také objevuje typická mozaika drobných sadů, vinic a zahrad v blízkosti intravilánů a umístění vinných sklepů do pat mezí. Nejvyšší pás v úpatí je zčásti přeměněn na rozsáhlá stepní lada s nálety keřů a lomy, které jsou často využívány jako tábořiště. Sídla, situovaná při úpatí, mají v převážné většině dochovaný základní hmotný kulturní fond a představují návesní ulicovky s typickou, po spádu orientovanou, návsí, resp. čisté ulicovky, vedené po vrstevnici. U vrcholových bradel je jejich antropogenní charakter smazán a v současnosti mají přírodní charakter. Typickými prostředími jsou interiéry listnatých lesů na severních svazích s řídkým keřovým a bohatými bylinným podrostem, interiéry skal se skalními stepmi, charakteristickými ostrým střídáním světel a stínů, vrcholová stepní lada vzhledově připomínající parkové trávníky, stepi a stepní lada se světlými háji a keřovou macchií a borové porosty se skalami. Jednotky, které jsou charakterizovány tímto krajinným typem, jsou č. 22 (jihozápad), 24, 25, 26, 27, 28, 29 (střed), 30 (severozápad) a 32 (jihovýchod). Pálavská bradla s úpatím jsou zcela unikátním typem krajinného rázu vysoké hodnoty, který nemá mimo ojedinělý vrch Schweibarthberg v Rakousku nikde obdoby, a proto vyžaduje nejvyšší stupeň ochrany. 2.2.9 Průmyslová rovina Území má průmyslový charakter s nesourodou a prostorově často nespojitou zástavbou, kdy se plochy průmyslu střídají s intenzivně využívanými plochami zemědělství. Typické jsou zbytkové porosty větrolamů a doprovodu vodních toků, které se postupně přemění v systém izolační, ekostabilizující a částečně i rekreační zeleně. Rozhodující rámec krajinného rázu tvoří dopravní trasy železnic a silnic, významným fenoménem je také abnormálně husté vedení elektrické energie. Z hlediska krajinného interiéru je určující neuspořádané rozmístění výrobních objektů, jejichž vývoj však směřuje k uspořádanosti podle dopravních vazeb. Výrazně se uplatňuje vliv cyklistické dopravy se specifickými nároky na trasování, která znamená zlidšťující prvek, využívající liniové prvky vegetace. Krajinný typ se nachází v PKJ 7 a částečně zasahuje do PKJ 5. Je běžným typem industriálního typu krajinného rázu bez výraznějších hodnot. Nevyžaduje žádnou míru ochrany, naopak potřebuje krajinářské úpravy.

42 2.3 Využití země v období 1890-2004

2.3.1 Činitelé a faktory ovlivňující využití země Dělí se na dvě skupiny – přírodní faktory a socio-ekonomické činitele. Z přírodních faktorů jsou nejdůležitější reliéf, půdy a v nivě hydrologické poměry. Těmito faktory se blíže zaobírá podkapitola 2.1. Mezi nejvýznamnější socio-ekonomické činitele patří demografický vývoj, politická situace a s ní související ekonomické prostředí. Do této kategorie lze zařadit i statut území. Vývoj počtu obyvatel ukazuje Tab. 2. Největší počet obyvatel byl Tab 2 Vývoj počtu obyvatel v obcích zkoumaného území v letech 1890- v roce 1890 v sedmi 2001 obec\rok 1890 1930 1950 1970 2001 obcích (Bavory, Březí, Bavory 532 451 342 341 396 Dolní Věstonice, Horní Brod nad Dyjí 889 999 587 576 486 Věstonice, Lednice, Břeclav 12014 19454 15808 18870 26713 Mikulov a Pavlov). Ostatní Březí 1769 1757 1208 1202 1539 obce, s výjimkou Břeclavi, Bulhary 1008 1144 708 816 813 měly nejvíce obyvatel při Dobré Pole 678 699 460 416 409 sčítání v roce 1930. Dolní Dunajovice 2664 2778 1689 1779 1705 Dolní Věstonice 826 688 412 376 339 Z výsledků sčítání Hlohovec 981 1425 1307 1287 1340 obyvatel před 2. světovou Horní Věstonice 834 738 549 569 447 válkou vyplývá, že pouze Klentnice 446 556 373 444 558 v Břeclavi a Hlohovci Lednice 2280 2241 1733 1877 2356 převažovalo české Mikulov 8210 7790 5337 6254 7683 obyvatelstvo. Dobré Pole a Milovice 575 597 425 451 462 Nový Přerov měly převahu Nejdek 281 350 219 122 0 charvátského obyvatelstva, Novosedly 1346 1472 1062 1085 1145 ve zbylých obcích Nový Přerov 711 880 510 443 321 zaujímalo majoritu Pavlov 1123 1089 658 532 543 obyvatelstvo německé. Jak Perná 914 1031 776 739 756 charvátské, tak německé Sedlec 1000 1151 803 867 806 obyvatelstvo bylo po válce Úvaly 650 732 367 256 0 Valtice 3009 3393 3065 3239 3630 z převážné většiny celkem 42740 51415 38398 42541 52447 odsunuto, což vyústilo v dramatický pokles počtu Zdroj: Retrospektivní lexikon obcí, Sčítání lidu, domů a bytů 2001 obyvatel, v některých případech (Brod nad Dyjí, Dolní Věstonice, Pavlov a Úvaly) o více než 40%. Odsun obyvatelstva způsobil opuštění obdělávaných pozemků a jejich pustnutí. Přestože do oblasti přicházeli lidé odjinud, především z jiných vsí na jižní Moravě, počet obyvatel nikdy nedosáhl předválečného stavu, až na Břeclav, která se v roce 1960 kvůli správní reformě stala okresním městem. Z ekonomického hlediska, které úzce souvisí s politickým prostředím, byla nejdůležitější tzv. zemědělská revoluce, která proběhla v 19. století a šla ruku v ruce s revolucí technickou a vědeckou. Zemědělská revoluce se vyznačovala obrovskou expanzí obdělávané půdy na úkor pastvin. Tato expanze dosáhla maxima v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století. Od osmdesátých let 19. století se zemědělství zaměřilo na intenzivní obhospodařování kvalitnějších půd a docházelo k postupnému snižování plochy orné půdy. V první polovině 20. století se rozšířila i vědecká a technická revoluce, která spočívala v používání

43 mechanizace a chemizace, intenzifikaci a specializaci zemědělské produkce (Bičík a kol. 2001). Po roce 1945 dochází v rámci socializace zemědělství k vytváření jednotných zemědělských družstev (JZD) a státních statků, označovaná jako kolektivizace. Kolektivizace v zájmovém území začala dříve, v masovém rozsahu a podstatně rychleji nežli ve vnitrozemí, a také byla dříve ukončena (Nováček 1979). Jedním z hlavních rysů bylo scelování pozemků, čímž vznikly rozsáhlé hony. Tyto hony bývají pedologicky značně heterogenní, náchylné k větrné a vodní erozi a rychlému šíření škůdců. Vodohospodářské úpravy prováděné ve druhé polovině 20. století omezily pravidelné záplavy, což umožnilo rozorání luk v nivě. Záplavy se však nedaly zcela eliminovat, takže často docházelo k odnosu půdy z těchto rozoraných luk. Jednou z příčin rozorání niv byl enormní tlak na kvalitní půdu v nížinných oblastech, zatímco podhorské a horské oblasti, resp. méně úrodné oblasti byly ponechány ladem či přeměněny v lesní porosty. Tlak na půdu se také projevil vytvářením velkoplošných teras v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století v oblasti Dunajovických kopců (lokality Velká Slunečná, Liščí kopec, Suchá hora a Dunajovický kopec), Pavlovských vrchů (lokality severovýchodně od Perné, východně od Dolních Věstonic, jihozápadně od Pavlova, Sahara – jižně od Pavlova a Růžový vrch) a v oblasti Milovické pahorkatiny (lokality severozápadně od Milovic – Strážný vrch, severně od Sedlece – Studánkový vrch, vrch Blandourek, Zátiší, Sahara a Kotel), které sloužily převážně k výsadbě vinohradů. Tvorba tohoto typu teras způsobila narušení půdního horizontu i stratigrafie profilu, což způsobilo úplnou likvidaci organogenní (humusotvorné) složky půdy. Zároveň došlo k likvidaci potenciálních ploch pro obnovu přirozené vegetace a celkově byl změněn ráz krajiny. V rámci uplatňování politiky energetické a zdrojové nezávislosti byly intenzívně využívány veškeré dostupné nerostné suroviny. V tomto případě se jednalo o kvalitní vápenec, který se těžil na východní straně Svatého kopečku a na Mariánském kopci. Mariánský kopec byl téměř odtěžen, přičemž těžba vápence v tomto místě ustala až v roce 2004. Dále byly těženy keramické jíly v Poštorné a cihlářské suroviny v Novosedlích, kde probíhá těžba dosud. Hlavními činiteli ovlivňujícími využití země v devadesátých letech 20. století byly restituce soukromého majetku, který byl za komunismu znárodněn, částečná privatizace státního majetku, zvýšení environmentálního podvědomí obyvatelstva, transformace JZD a otevření českého trhu zahraničním vlivům (Bičík a kol. 2001). Změna politického zřízení a přechod k soukromému majetku se odrazily i ve využívání území. Dochází k opouštění zemědělských pozemků, jejich přeměně na trvalé travní porosty, resp. les (tento rys lze sledovat v nivě). V blízkosti lidských sídel jsou tyto pozemky vyjímány ze zemědělského fondu a používány pro výstavbu průmyslových či obchodních zón (průmyslové zóny v Mikulově a Břeclavi). Dalším velkým impulsem byl vstup České republiky do Evropské unie v roce 2004 a její zemědělská politika, díky níž došlo k nárůstu rozlohy vinic. Posledním činitelem, který ovlivňuje využití země, je status území, vyjadřující způsob jeho ochrany. V dolním Podyjí se nachází CHKO Pálava, která byla vyhlášená v roce 1976, přičemž v roce 1986 získala statut biosférické rezervace a zahrnuje Pavlovské vrchy a Milovickou pahorkatinu. Východně od ní leží Lednicko-valtický areál, který je součástí kulturního dědictví UNESCO a který byl vyhlášen v roce 1996. V obou oblastech se nachází mnoho maloplošných chráněných území (MCHÚ) a také dvě pásma hygienické ochrany (PHO). Západní část území nemá žádný ochranný statut až na tři MCHÚ a PHO jižně od Brodu nad Dyjí. Ochranný status znamená taková omezení ve využívání země, aby nebyl narušen důvod ochrany daného území.

44 2.3.2 Změny využití země v dolním Podyjí Změny ve využití sledovaného území ukazuje Tab. 3. Tab. 3 Vývoj a změny využití území (v %) v letech 1890-2004 1890- 75/92- 1890- Z tabulky je patrný kontinuální nárůst kategorie\rok 1890 75/92 2004 75/92 2004 2004 plochy u čtyř kategorií: trvalých kultur, bažiny 0,1 1,2 0,2 1,1 -1,0 0,1 vodních ploch, zahrad a zastavěných komunikace 5,6 4,1 2,7 -1,4 -1,5 -2,9 ploch. Největší nárůst zaznamenaly ruderální lada 4,0 4,2 1,9 0,2 -2,2 -2,1 vodní plochy, což bylo způsobeno les a křoviny 29,7 29,1 27,8 -0,6 -1,3 -1,9 výstavbou vodního díla Nové Mlýny. louky a pastviny 12,2 8,1 8,4 -4,1 0,6 -3,8 Nárůst trvalých kultur, především orná půda 40,7 41,0 34,7 0,3 -6,3 -6,0 vinic, byl způsoben již zmíněným trvalé kultury 3,7 5,6 10,2 2,0 4,5 6,5 vstupem České republiky do Evropské vodní plochy 2,8 3,6 9,9 0,8 6,3 7,1 unie, kdy kvůli předem dojednaným zahrady 1,2 2,1 2,3 0,9 0,3 1,1 kvótám na rozlohu vinic v nových zastavěné plochy 0,9 1,3 2,1 0,4 0,8 1,2 členských zemích došlo na jaře roku 2004 k jejich hromadným výsadbám. Vzrůst rozlohy zastavěných ploch zapříčinilo jednak zvýšení počtu obyvatelstva některých obcí, především všech tří měst (Břeclav, Mikulov, Valtice), ale hlavně to bylo díky výstavbě výrobních komplexů a občanských vybavení. S růstem počtu obyvatelstva také souvisí nárůst rozlohy zahrad. Do této kategorie jsou započítány i zahrádkářské a chatové kolonie v oblasti Břeclavi, Mikulova a Valtic. Pokles zaznamenala rozloha lesů a křovin, přičemž výrazný pokles v roce 2004 oproti roku 1975/92 byl způsoben vykácením lužních lesů při výstavbě Nových Mlýnů a v průběhu komplexních vodohospodářských úprav Dyje jižně od tohoto díla. Další kategorií, u které byl po všechna tři období zaznamenán pokles, jsou komunikace. Jednou z mnoha příčin bylo zrušení železniční vlečky, která dopravovala dřevo z lesů na soutoku. Významný podíl mělo rušení polních cest při scelování pozemků v rámci pozemkových úprav, které proběhly po roce 1948 (znázorněno na mapě z roku 1975, resp. 1992 – viz Příl. 3) a jsou patrné hlavně v západní části a jižní části oblasti (okolí Valtic a Úval). Optimalizace cestní sítě (hovoří se zde především o polních cestách) související s dalším scelováním pozemků vyvrcholila v osmdesátých letech 20. století a tento stav se dochoval do současnosti (viz mapa znázorňující využití území v roce 2004 – Příl. 4). Další komunikace byly zrušeny v souvislosti s již zmíněnou výstavbou Nových Mlýnů. Mnoho cest zaniklo také v lužních lesích pod Břeclaví. Co se týče rozlohy orné půdy, zaznamenala v roce 1975, resp. 1992 oproti roku 1890 mírný nárůst, což bylo na úkor luk a pastvin. V této době tedy dosahovala největších hodnot. Prudký pokles (oproti roku 1975/92 o 6,2% a oproti roku 1890 o 6,1%) v roce 2004 byl způsoben především přeměnou orné půdy na trvalé kultury. Svůj díl si ukrojily i vodní plochy v oblasti Nových Mlýnů, resp. zastavěné plochy v okolí obcí. Podobný vývoj jako orná půda měla i další kategorie – ruderální lada. Také u nich došlo k mírnému nárůstu v období 1975/92 a poklesu v roce 2004. V souvislosti s touto kategorií je nutno definovat, co se rozumí pod pojmem ruderální lado. Jedná se o půdu, která se nachází při okrajích cest, podél vodních toků, resp. v jejich vyschlých korytech, na terénních hranách, v bývalých lomech, v areálech zemědělských a jiných podniků, případně o půdu, která byla v minulosti hospodářsky využívána, ale byla opuštěna. Pokles rozlohy ruderálních lad v roce 2004 byl způsoben revitalizačními pracemi v oblasti lužních lesů (vyschlá koryta tvořila v obou předchozích obdobích významný podíl ruderálních lad), převodem na trvalé kultury, resp. lesní porosty, či jejich zástavbou. Nárůst rozlohy bažin v roce 1975 byl následek zanedbání čištění koryta Dyje, jehož důsledkem bylo časté rozlévání Dyje při povodních do okolí, což přispívalo k vytváření 45 zamokřených území. Pokles rozlohy bažin v roce 2004 byl způsoben jejich zánikem, neboť se v největší míře vyskytovaly v oblasti Nových Mlýnů. Odlišný vývoj než bažiny, ruderální lada a orná půda zaznamenaly louky a pastviny. V období 1975-1992 byl zaznamenán dramatický pokles jejich rozlohy (největší změna ze všech kategorií oproti roku 1890), který byl způsoben rozoráním niv. Významný vliv mělo také zalesňování lučních pozemků, nebo jejich zarůstání náletovými dřevinami. Po roce 1990 rozloha této kategorie opětovně narůstá, což je důsledkem již zmíněného ústupu ekonomického tlaku na půdu, a tudíž přeměnou orné půdy na ruderální lada a posléze na louky.

2.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

2.4.1 Environmentální rizika Podle souhrnného hodnocení kvality ovzduší lze dolní Podyjí klasifikovat jako mírně znečištěné (Dominik a kol. 1999a, 1999b; Filipová a kol. 2004). Kvalitu ovzduší sleduje stanice automatického imisního monitorovacího systému, která je umístěna na Studánkovém vrchu nad Sedlecem a byla do provozu uvedena koncem roku 1994. Tato stanice měří hlavní emise, tj. oxid siřičitý (SO2), oxidy dusíku (NOx), prašný aerosol (PM10) a ozon (O3). U všech emisí byl v průběhu devadesátých let dvacátého století zaznamenán pokles (http://www.chmi.cz/uoco/isko/groc/groc.html), což bylo způsobeno zaváděním nových technologií do výroby. Mírný nárůst emisí na počátku tohoto století (v letech 2002 a 2003) byl pravděpodobně zapříčiněn zvýšením výroby ve společnostech, které patří mezi největší znečišťovatele území. Těmito společnostmi jsou především Fosfa Poštorná a Gumotex Břeclav. Dalšími významnými znečišťovateli ovzduší jsou Transgas, kompresní stanice Břeclav, Megaplast Bulhary, ZERAS Pavlov a ZD Novosedly. Na znečišťování ovzduší se velkou měrou také podílejí domácnosti. Plynofikace obcí byla jednou z příčin snižování emisí v devadesátých letech 20. století. Po zvyšování ceny zemního plynu v minulých letech začalo mnoho domácností přecházet zpět k topení méně kvalitními palivy, čímž se množství emisí opět začalo zvyšovat, což je také jedna z možných příčin nárůstu znečištěnin v letech 2002 a 2003. Značnou emisní zátěž představují emise produkované z mobilních zdrojů, především z automobilové dopravy. Ty se nejvíce podílejí na zvyšování emisí oxidů dusíku, aromatických uhlovodíků a oxidu uhelnatého. Proto také plánovaná výstavba rychlostní komunikace R52 může přispět ke zhoršení čistoty ovzduší v její trase a nejbližším okolí. Z hlediska čistoty vody lze konstatovat, že Dyje i její přítoky dosahují vysokého stupně znečištění – podle ČSN 75 7221 se jedná o III. a IV. třídu. Na rozdíl od znečištění ovzduší leží zdroje znečištění Dyje především mimo studované území. Významným průmyslovým zdrojem znečištění v dolním Podyjí je Fosfa Poštorná. Především se však na znečištění vod podílejí obce, které nemají kanalizaci a nejsou napojeny na čistírnu odpadních vod (ČOV). Týká se to téměř všech obcí až na Břeclav, Dobré Pole, Dolní Dunajovice, Hlohovec, Lednici, Mikulov, Pernou a Valtice. Fakt, že pouze osm obcí je napojeno na ČOV, způsobuje, že všechny místní drobné vodní toky představují jakési stoky či kanály, kterými jsou veškeré odpadní vody z obcí, a to jak z domácností, tak z průmyslových a zemědělských objektů, odváděny do Dyje a přispívají tak k jejímu znečištění. V létě se také na hladinách vodních toků, rybníků a umělých nádrží objevuje vodní květ - projev eutrofizace, ke které přispívá splachování aplikovaných hnojiv z okolních zemědělských pozemků a dalších látek používaných v rostlinné a živočišné výrobě. Nejvýraznější vliv na vodní složku dolního Podyjí měly vodohospodářské úpravy, které probíhaly od konce 18. století a vyvrcholily v letech 1975-1990. O nich a jejich důsledcích blíže pojednává kapitola 5. Míra zornění dolního Podyjí je necelých 35%. Co se týče eroze půdy, rozlišuje se vodní a větrná varianta. Ve zkoumaném území se vyskytují obě, avšak vzhledem k přírodním

46 podmínkám převažuje eroze větrná. Na rozdíl od vodní eroze se větrná eroze může vyskytovat na všech terénních tvarech a sklonech, přičemž návětrné polohy bývají erodovány více. Významné jsou také vlivy průsmyků, sedel a údolních tras, které ovlivňují proudění větru (Doležal a kol. 2005). Větrnou erozí nejvíce postižené pozemky se nacházejí v západní části území, kolem Mikulova a na východě kolem Břeclavi. Vodní erozí jsou nejvíce zasaženy pozemky v oblasti Pavlovských vrchů (viz Příl. 5). Z hlediska stability pozemků proti vodní erozi se nestabilní až vysoce nestabilní pozemky vyskytují jak v oblasti Pavlovských vrchů, tak v okolí Novomlýnských nádrží a také rybníků na Včelínku a v okolí Úval. Stabilní pozemky nalezneme pak především ve východní a západní části studovaného území (viz Obr. 5).

Obr. 5 Stabilita pozemků vůči vodní erozi (podle Obr. 6 Stabilita pozemků vůči větrné erozi Havlíček a kol. 2004, upraveno) (podle Doležal a kol. 2005, upraveno)

U větrné eroze se nestabilní až vysoce nestabilní pozemky nacházejí především v okolí Mikulova a Břeclavi. Zvýšení stability pozemků v západní části, která je charakteristická rozsáhlými bloky orné půdy, podporuje stále fungující síť větrolamů vysázených v padesátých a šedesátých letech 20. století. Stabilní pozemky jsou soustředěny do pásu od Horních Věstonic přes Milovice, Pavlov, Bulhary a Nejdek po Lednici a v oblasti soutoku řek Dyje a Moravy (viz Obr. 6). Okolí Nového Přerova a celá jihovýchodní část studovaného území od Milovic po soutok Dyje a Moravy spadá do zranitelných oblastí, které byly vymezeny na základě směrnice Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991, o ochraně vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů. V těchto oblastech je stanoven speciální režim hnojení nitrátovými hnojivy, skladování a manipulace se statkovými hnojivy a provádění protierozních opatření (Havlíček a kol. 2004). V dolním Podyjí se také vyskytují staré ekologické zátěže. Nejčastěji se jedná o staré skládky se středním až nízkým kvalitativním rizikem a bodovým výskytem. Výjimku tvoří staré skládky v Nejdecké pískovně a v Charvátské Nové Vsi, kde je kvalitativní Obr. 7 Koeficient antropického ovlivnění riziko vysoké a výskyt lokální. Další ekologické dolního Podyjí zátěže tvoří kontaminovaná zemina v areálech 47 bývalých ČSAD (nyní BORS) Břeclav a Mikulov. Jsou to lokální zátěže, které v současnosti již nepředstavují žádné kvalitativní riziko. Největší problém reprezentuje stará ekologická zátěž v areálu Fosfy v Poštorné. Tato zátěž je postupně sanována. Poslední stará ekologická zátěž se vyskytuje v blízkosti Dolních Dunajovic a nachází se v areálu podzemního zásobníku plynu firmy Transgas. Kvalitativní riziko je zde nízké, z kvantitativního hlediska se jedná o lokální zátěž. Koeficient antropického ovlivnění vegetace studovaného území je 0,63, což znamená silné antropické ovlivnění. To je typické pro západní a střední část dolního Podyjí. Naopak velmi málo jsou ovlivněny lesní komplexy Milovické pahorkatiny, Bořího lesa a lužních lesů v nivě Dyje. Bližší regionální rozdíly ukazuje Obr. 7.

2.4.2 Stabilizující prvky krajiny Osmdesát tři kilometrů čtverečních studovaného území zaujímá chráněná krajinná oblast Pálava. Ta byla rozšířena o Lednicko-valtický areál a lužní lesy na soutoku Dyje a Moravy a přejmenována na biosférickou rezervaci Dolní Morava. V samotné CHKO leží čtyři NPR, které tvoří jádrová území. Jedná se o NPR Děvín-Kotel- Soutěska, Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen, Slanisko u Nesytu a Křivé jezero. Dalšími chráněnými územími jsou NPP Kalendář věků, PR Milovická stráň, Svatý kopeček, Turold, Liščí vrch a Šibeničník, a PP Růžový kopec, Kienberg, Kočičí skála a Anenský vrch. Mimo CHKO jsou nejvýznamnější NPR Lednické rybníky, která bezprostředně na CHKO navazuje, Cahnov-Soutok a Ranšpurk, které se nacházejí na soutoku Dyje a Moravy, a NPP Pastvisko u Lednice, Rendezvous a Dunajovické kopce. NPP Dunajovické kopce společně s přírodními rezervacemi Slanisko u Novosedel a Slanisko Dobré Pole leží mimo biosférickou rezervaci Dolní Morava. V biosférické rezervaci se nachází i PR Františkův rybník a PP Květné jezero. Významnou je i PR Věstonická nádrž – střední nádrž Nových Mlýnů. V dolním Podyjí bylo navrženo 25 lokalit NATURA 2000, které se z velké části kryjí se ZCHU. Jedná se o lokality Baštínský potok, Bezručova alej, Břeclav – kaple, Děvín, Drnholecký luh, Dunajovické kopce, Klentnice – kostel, Lednice – zámek, Milovický les, Mušovský luh, Niva Dyje, Paví kopec, Rendezvous, Rybniční zámeček, Skalky u Sedlece, Slanisko Dobré Pole, Slanisko Novosedly, Slanisko u Nesytu, Soutok – Podluží, Stolová hora, Studánkový vrch, Svatý kopeček, Turold, Úvalský rybník a Za Dyjí. Ve studovaném území se také nacházejí čtyři nadregionální biocentra (NBC): Soutok (109), Pálava (2013), Hlohovecké rybníky (2011) a Milovický les (106); dva nadregionální biokoridory (NBK) rozdělené vloženými lokálními biocentry; jedenáct regionálních biocenter (RBC): Lubeš (6), Pastvisko (7), Křivé jezero (8), Drnholecký luh (32), Dunajovické vrchy (31), Na Pískách (44), Nový rybník (1535), Rákosinky (50), Sinaj (14), Skalky (10) a Sv. Kopeček (29); a pět regionálních biokoridorů rozdělených vloženými lokálními biocentry: RBK 115, 123, 124, 125 a 139. Lokální ÚSES nebyl zahrnut, protože se při jeho realizaci vyskytují dva hlavní problémy: je možné jej provést až po zpracování komplexních pozemkových úprav a je vytvořen pro jednotlivé katastry, takže se často stává, že na sebe jednotlivé prvky nenavazují. Navíc je pro jeho realizaci potřeba finančních prostředků, které ve většině případů chybějí. V Ramsarské úmluvě, jíž se chrání mokřady mající mezinárodní význam jako biotopy vodního ptactva, jsou zahrnuty Lednické rybníky na potoku Včelínek a Mokřady dolního Podyjí, které se rozkládají na soutokové oblasti Dyje a Moravy. Z hlediska ekologické stability krajiny se jedná o vcelku vyváženou krajinu s převažující přírodní složkou (KES=1,42, resp. 1,64), ovšem jsou zde opět regionální rozdíly, jak je vidět z Obr. 8 a Obr. 9. Tyto obrázky také reprezentují dva odlišné způsoby výpočtu KES (blíže viz metodika).

Obr. 8 Koeficient ekologické stability 1 Obr. 9 Koeficient ekologické stability 2

49 3 Srovnání vybraných rozvojových dokumentů

V posledních deseti letech se věnuje pozornost vytváření různých plánů, strategií a profilů rozvoje regionů, ať už se jedná o stát, kraj, okres, mikroregion, obec, sdružení obcí či chráněné území, které mají jeden společný cíl: na základě rozboru známých faktů navrhnout, jak by se dané území mělo využívat, na co by se měl klást důraz, aby oblast prosperovala, a to nejen z ekonomického, ale i ekologického/krajinného, hlediska. Ve zkoumaném území bylo vytvořeno několik takovýchto dokumentů, z nichž pravděpodobně nejaktuálnější jsou Strategie trvale udržitelného rozvoje biosférické rezervace Pálava (Strategie TUR BR Pálava) z roku 1997, Plán Péče CHKO Pálava (Plán péče Pálava) (1998, resp. 2005), Strategie rozvoje mikroregionu Mikulovsko (Strategie Mikulovska) (2000, 2004), Profil mikroregionu Lednicko-valtického areálu s návazností na Plán péče a rozvoje Lednicko-valtického areálu (Profil LVA) (1999), Územní plán velkého územního celku Pálava (ÚP VÚC Pálava) (2000), vycházející ze Strategie rozvoje okresu Břeclav, a konečně Společná strategie ekonomického rozvoje měst Hodonína a Břeclavi (Strategie Břeclavi) (2000). Většina dokumentů má na základě provedeného popisu (profilu) území a SWOT analýzy stanoveny problémové oblasti, okruhy či směry, ve kterých jsou definovány cíle a opatření (akce) k jejich dosažení. První část této kapitoly se zabývá obecným rozborem dokumentů, především jejich silnými a slabými stránkami. Druhá část se zaměří na rozbor konkrétních cílů a opatření v rámci problémových oblastí, přičemž se bude sledovat, které cíle/opatření již byly naplněny a které ještě ne. Konečně třetí část vyhodnotí environmentální dopady jednotlivých cílů a opatření, potažmo dokumentů.

3.1 Obecný rozbor dokumentů

3.1.1 Strategie trvale udržitelného rozvoje biosférické rezervace Pálava Nejstarším z hodnocených dokumentů je Strategie TUR BR Pálava z roku 1997 (kol. autorů 1997a), vypracovaná v rámci programu GEF Biodiverzita. Tento dokument se zabývá územím navrženým na rozšíření CHKO a biosférické rezervace Pálava a zahrnuje obce Bavory, Břeclav, Bulhary, Dolní Věstonice, Hlohovec, Horní Věstonice, Klentnice, Kostice, Lanžhot, Lednice, Mikulov, Milovice, Pavlov, Perná, Podivín, Přítluky, Rakvice, Sedlec, Tvrdonice, Valtice a Zaječí. Je rozdělen na dvě části – první shrnuje obecné poznatky a návrhy na trvale udržitelné využívání krajiny, druhá pak rozebírá jednotlivé problémové sekce – jejich současný stav, silné a slabé stránky a opatření, respektive směry trvale udržitelného rozvoje. Z dokumentu je patrné, že jednotlivé kapitoly byly psány různými autory. Třebaže byla dána určitá „šablona“, jak by měla daná kapitola vypadat (co by měla zahrnovat), je tato „šablona“ dodržována jen velmi nepřesně. Pak vzniká problém najít v některých kapitolách konkrétně uvedená opatření, která by vedla k trvale udržitelnému využívání krajiny. Dalším nedostatkem je fakt, že u jednotlivých kapitol je velice těžké zjistit hlavní cíle daného odvětví. Vyjadřuje trend, resp. směr cíl? Pokud ano, jsou tyto cíle mnohdy nejasné. Velice přínosná jsou konkrétní opatření (trendy a směry trvale udržitelného rozvoje) navržená v jednotlivých kapitolách, ovšem ne všechny kapitoly jsou stejně kvalitně zpracovány. Za zmínku stojí kapitola Průmysl, která uvádí pouze obecné zákony o ochraně ovzduší a kvalitě povrchových vod, a vůbec nepojednává o možnostech dalšího rozvoje průmyslu. Dalo by se říci, že si autoři dokumentu přejí, aby většina lidí byla zaměstnána v cestovním ruchu, dále v zemědělství, které je pro zachování krajiny důležité, a popřípadě v potravinářském 50 průmyslu, který by byl schopen zásobovat regionální trh potravinami. Dalším nedostatkem dokumentu je, že se v obecné části vůbec nehovoří o rozvoji lidských zdrojů. Naproti tomu kapitola Postoje obyvatel je v postavení různých dokumentů zabývajících se rozvojem území zcela ojedinělá a vyjadřuje názory a postoje obyvatel ke krajině a principům trvale udržitelného rozvoje. 3.1.2 Plán péče CHKO Pálava Plán péče CHKO Pálava na období 1999-2005, resp. 2006-2015 (kol. autorů 1998, 2005a) je kromě ÚP VÚC Pálava jediným závazným dokumentem, který se schvaluje a připravuje za účasti dotčených obcí a má platnost deset let. Slouží jako výchozí podklad pro tvorbu dalších koncepčních dokumentů (např. lesní hospodářské plány, směrné vodohospodářské plány). Skládá se opět ze dvou částí: vedle popisu oblasti a ekologických problémů obsahuje především soupis opatření a projektů včetně mechanismů jejich zajištění. Kapitoly jsou rozděleny podle odvětví. Opatření pro jednotlivá odvětví jsou dělena podle zóny ochrany přírody (I. – IV.). Na rozdíl od předchozího dokumentu je v každé kapitole jednoznačně stanoven cíl, ke kterému by měla jednotlivá opatření směřovat. Také kapitola zemědělství je mnohem podrobněji rozpracována než u Strategie TUR BR Pálava. V plánu péče na období 2006-2015 je těžištěm ochrana přírody, která se vymezuje na ochranu památných stromů, rostlinných společenstev, rostlin, živočichů, stanovišť, krajinného rázu, neživé přírody a ÚSES. Na rozdíl od Plánu na předchozí období nejsou cíle a opatření striktně dělena na jednotlivé zóny, až na kapitolu věnující se rozvojovým aktivitám slučitelným s posláním CHKO. 3.1.3 Profil mikroregionu Lednicko-valtického areálu, Plán péče a rozvoje Lednicko-valtického areálu Rozvoj mikroregionu Lednicko-valtický areál (obce Břeclav, Bulhary, Hlohovec, Lanžhot, Lednice, Podivín, Sedlec, Valtice, Úvaly) popisuje dokument Profil mikroregionu Lednicko- valtického areálu (LVA) společně s Plánem péče a rozvoje Lednicko-valtického areálu z roku 1999 (Dominik a kol. 1999b, Gill, Obořil 1999). Zatímco první dokument (Profil lednicko-valtického areálu) se zabývá převážně charakteristikou zkoumaného území a navrhuje celkem cca třináct opatření týkající se především podstaty Lednicko-valtického areálu (s důrazem na nivu), druhý dokument obsahuje SWOT analýzu a podává výčet jednotlivých směrů/cílů rozvoje a opatření, která by k těmto cílům měla směřovat. Na rozdíl od ostatních dokumentů však opatření nerozděluje podle oblastí ale podle tzv. strategických směrů (vymezuje čtyři strategické směry). Profil LVA se jako jediný ze všech dokumentů zabývá komplexními pozemkovými úpravami do hloubky a uvádí složitosti, které pozemkové úpravy provázejí. Podobně jako Strategie TUR BR Pálava i tento dokument klade důraz na rozvoj cestovního ruchu jako nosného odvětví mikroregionu. Hovoří přímo o průmyslu cestovního ruchu. 3.1.4 Strategie rozvoje regionu Mikulovsko Pro mikroregion Mikulovsko byla v roce 2000 zpracována Strategie rozvoje regionu Mikulovsko, která byla aktualizována v roce 2004 (Filipová a kol. 2000, 2004). Dokument vykazuje klasickou strukturu podobných dokumentů – první část charakterizuje současný stav území, druhá část – SWOT analýza – shrnuje silné a slabé stránky mikroregionu, příležitosti a hrozby rozvoje a třetí část stanovuje cíle a navrhuje opatření k dosažení cílů v problémových oblastech. Oproti předchozím dokumentům je třetí část dále rozvedena – jsou zde rozebrána jednotlivá opatření – jednak stručný popis situace, dále cíle, opatření, aktivity, které opatření naplní, 51 cílové skupiny, garanti, doba trvání, vazba na jiná opatření a konečně možnosti, odkud by se mohly čerpat finanční prostředky. Do mikroregionu Mikulovsko spadají tyto obce: Bavory, Březí, Dobré Pole, Dolní Dunajovice, Dolní Věstonice, Drnholec, Horní Věstonice, Jevišovka, Klentnice, Mikulov, Milovice, Novosedly, Nový Přerov, Pavlov, Perná a Sedlec. Mikroregion Mikulovsko se také vyznačuje určitým specifikem, a to, že část jeho území zaujímá CHKO Pálava, ve které musí být upřednostňovány zájmy ochrany přírody nad komerčním využíváním území. Problémy v budoucí realizaci některých opatření mohou spočívat v tom, že dokument neupozorňuje na omezení v podnikání v obcích ležících na území CHKO Pálava, která vyplývají ze statutu chráněné krajinné oblasti. 3.1.5 Územní plán Velkého územního celku Pálava Čistě prostorový charakter má Územní plán Velkého územního celku Pálava z roku 2000 (Löw a kol. 2000). Proto se tento dokument nezabývá např. Lidskými zdroji. Výhodou tohoto dokumentu je, že přesně řeší, kam by které aktivity měly směřovat a navrhuje regulativy a limity pro určitá vymezená území. Také se podrobně zabývá revitalizací říčních systémů (podobně jako Strategie TUR BR Pálava). Se Strategií TUR BR Pálava má i společné to, že vymezuje krajinné oblasti (totožné). Pravděpodobně je to dáno tím, že kapitoly zabývající se krajinným rázem, resp. ekologií využití krajiny byla psána stejným autorem. Nevýhodou dokumentu je, že ještě nebyl schválen díky kontroverzním bodům, jako je vysílač na Děvíně a v NPR Tabulová. Dále kapitola 10 (Vyhodnocení důsledků řešení na socioekonomické a environmentální hodnoty území) podává spíše výčet chráněných území, geologických lokalit, kulturních památek, než aby se zabývala dopadem navržených změn na tyto objekty. Snad jediným přínosem této kapitoly je vymezení typů krajinného rázu s typickými znaky. 3.1.6 Společná strategie ekonomického rozvoje měst Hodonína a Břeclavi Posledním hodnoceným dokumentem je Společná strategie ekonomického rozvoje měst Hodonína a Břeclavi z roku 2000 (anonym 2000). Jak již z názvu vyplývá, dokument se zabývá ekonomickým rozvojem obou měst. V první části je popsána podrobná analýza, přičemž obě města jsou vzájemně porovnávána. Druhá část pak představuje SWOT analýzu a z ní vyplývající cíle a opatření. Výhodou tohoto dokumentu je, že u každého cíle je uvedeno, jestli se jedná o prioritu vysokou, střední nebo nízkou. Dále je k dispozici tabulka, která zobrazuje výsledek hlasování členů komise pro strategický rozvoj o jednotlivých cílech. Z tabulky vyplývá, že nejvýše hodnoceny byly cíle pro vytvoření databáze nemovitostí pro podnikání, aktivní vyhledávání investorů a tvorbu produktů cestovního ruchu (zařazeno do skupiny zabývající se ekonomickým rozvojem a pracovními příležitostmi). Strategická část je omezena pouze na dvě kritické oblasti: kritickou oblast A, která se zabývá ekonomickým rozvojem a pracovními příležitostmi, a kritickou oblast B, zaobírající se lidskými zdroji. Koordinace politiky ochrany ŽP je sice zahrnuta do první oblasti, avšak bez stanovených priorit a akcí.

3.2 Rozbor cílů a opatření pro jednotlivé problémové oblasti

3.2.1 Lidské zdroje Mezi opatření/cíle, které byly uvedeny ve více než dvou dokumentech patří: - posilování identity území (zmiňovala je Strategie TUR BR Pálava a Strategie Mikulovska), 52 - optimalizace školských zařízení (Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava), - vznik zařízení sociální péče (Profil LVA, Strategie Mikulovska), - účinná podpora zaměstnanosti (Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava), - výstavba nových sportovních zařízení, resp. center volného času (Profil LVA, Strategie Mikulovska, Strategie Břeclavi), - rozvoj zájmových a kulturních aktivit (Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava, Strategie Břeclavi), - vznik a rozvoj institucí celoživotního vzdělávání (Profil LVA, Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava, Strategie Břeclavi) a - obnova a rekonstrukce kulturních památek (Plán péče Pálavy, Profil LVA, Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava). První cíl (podpora identity území) bezprostředně souvisí s rozvojem kulturních aktivit, jako jsou různé slavnosti (žně, vinobraní), společenské plesy, ochotnická divadelní představení, muziky apod. V tomto případě lze říci, že se kulturní aktivity velice rozvíjejí ve všech obcích zájmového území a jsou na nich významnou měrou zainteresovány místní spolky (myslivci, vinaři, hasiči, rybáři, Český zahrádkářský svaz aj.). Optimalizace školských zařízení probíhá, v současné době je ve zkoumaném území 22 mateřských škol, 8 základních škol neúplného stupně a 13 základních škol úplného stupně. Sociální péče je v území stále nedostatečná (pouze dva domovy důchodců, jedno zařízení s pečovatelskou službou, jeden penzion pro důchodce a jeden ústav sociální péče). V některých obcích se nacházejí kluby důchodců, některé poskytují zvýhodněné stravování, popř. rozvoz obědů. Unikátní zařízení bylo zprovozněno v Mikulově – jedná se o Dětský denní stacionář, který má poskytovat komplexní péči dětem od tří do osmnácti let (individuální výuka, léčebná rehabilitace, muzikoterapie, hyppoterapie, canisterapie a další) (Filipová a kol. 2000, 2004). Jihomoravský kraj zpracoval v roce 2005 koncepci na rozvoj sítě sociálních zařízení, ve které stanovil záměry pro tvorbu efektivní sítě domovů důchodců a ústavů sociální péče, jako je maximální podpora a rozvoj pečovatelské a domácí péče, zvýšení lůžkové kapacity v domovech důchodců, rekonstrukce a modernizace stávající sociální zařízení, podpora komunitního plánování či vytvoření vhodného modelu financování daných zařízení, který by zajistil celkovou stabilitu tohoto segmentu péče. Dochází k postupnému obnovování kulturních památek. Podporou zaměstnanosti se zabývá úřad práce v Břeclavi s dislokovaným pracovištěm v Mikulově, který vychází ze Státní politiky zaměstnanosti. Její součástí je podpora zřizování nových pracovních míst poskytováním příspěvků zaměstnavatelům při zaměstnávání uchazečů o zaměstnání, i uchazečům samotným. Uplatňují se zejména tato opatření (nástroje) aktivní politiky zaměstnanosti: rekvalifikace, investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, překlenovací příspěvek, příspěvek na dopravu zaměstnanců, příspěvek na zapracování a příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program. V současnosti probíhají dva projekty v rámci programu Leonardo Da Vinci – Za odbornými stážemi do Evropy a Získávání zkušeností v evropském systému sociální péče, které mají za úkol vyslat do partnerských zemí v Evropské unii celkem padesát absolventů středních a vysokých škol, kde si rozšíří a prohloubí své praktické odborné zkušenosti. Vznik a rozvoj institucí celoživotního vzdělávání je v rámci kraje v současné době potlačen jinými strategickými cíli, které mají vyšší prioritu. Co se týče výstavby nových sportovních zařízení, obce v současnosti nemají na realizaci tohoto opatření dostatečné finanční prostředky, a proto rekonstruují zařízení stávající (např. plavecký bazén a zimní stadion v Břeclavi, koupaliště v Mikulově). Jistou měrou přispívají soukromé subjekty, které se ale soustřeďují především na výstavbu fitcenter.

53 3.2.2 Průmysl Opatření/cíle, na kterých se v oblasti průmyslu shodlo více dokumentů jsou pouze tři: - podpora tradičních venkovských řemesel (Strategie TUR BR Pálava, Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava, Plán péče Pálavy), - vytvoření centra pro podporu podnikatelů (Profil LVA, ÚP VÚC Pálava, Strategie Břeclavi) a - vytvoření katalogu hospodářských areálů/lokalit vhodných pro rozvoj podnikání (Profil LVA, Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava, Strategie Břeclavi). Co se týče vytvoření centra pro podporu podnikatelů, již od roku 1993 existuje okresní hospodářská komora v Břeclavi, která by měla podnikatelům pomáhat. Zároveň by měla i pomoci vyhledávat investory. Navíc funguje v Mikulově od září 2005 Informační místo pro podnikatele. Centrální katalog rozvojových ploch neexistuje. Každý kraj každoročně vydává katalogy průmyslových zón v tištěné nebo elektronické podobě. V lepším případě tyto evidují opravdové průmyslové zóny, tzn. plochy, které jsou v územním plánu vymezeny jako plochy pro průmyslovou výrobu, případně logistiku, skladování a strategické služby a splňují další nezbytná kriteria, jako jsou vyjasněné majetkoprávní vztahy, dostatečná inženýrská infrastruktura, dopravní dostupnost a management průmyslové zóny. Těch je však v každém katalogu každého kraje jen několik. Další kategorií jsou veškeré rozvojové objekty/nemovitosti různé velikosti a v různém stadiu přípravy, kterých jen v Jihomoravském kraji (JmK) existuje několik set. Tyto objekty jsou prezentovány v Katalogu průmyslových zón Jihomoravského kraje, který se nachází na stránkách www.invest-in-czech.cz. Problém spočívá v tom, že informace v něm uvedené jsou poněkud zastaralé (aktualizovány cca v červnu 2003), a vzhledem k tomu, že se do evidence dostaly různé pozemky, i značně zavádějící. Bohužel se ale doposud nenašla žádná jiná databáze podobného charakteru. Regionální rozvojová agentura Jižní Moravy eviduje ve speciálním programu pouze průmyslové zóny, s jejichž zástupci je v rámci tohoto programu v úzkém kontaktu. V této chvíli jich je 19 z celého JmK. Jsou v různém stadiu přípravy, aktuálně je pro nabídku investorům vhodných asi 5, zbytek na sobě aktivně pracuje. Např. v Břeclavi jsou 3 průmyslové zóny, ale ani jedna nesplňuje jeden ze zásadních požadavků, navíc mají nevyjasněnou vlastnickou strukturu. Naopak průmyslová zóna v Mikulově je úspěšně zaplněná. Podporu tradičních venkovských řemesel lze získat prostřednictvím programů Start, Kredit či Rozvoj v rámci Operačního programu Průmysl a podnikání, které realizuje agentura CzechInvest (program Rozvoj), resp. Českomoravská záruční a rozvojová banka (programy Start a Kredit). 3.2.3 Zemědělství, lesnictví, myslivost, rybářství Nejvíce opatření/cílů společných pro více dokumentů je v oblasti zemědělství, lesnictví, myslivosti a rybářství, což je vzhledem k charakteru krajiny Dolního Podyjí logické. Opatření/cíle jsou následující: - ochrana lesních porostů před okusem (Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy), - využívání biomasy (Plán péče Pálavy, Profil LVA), - zalesňování neproduktivní půdy a pastevních ploch v lesích (Profil LVA, Strategie Mikulovska, Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy), - podpora zemědělského výzkumu (Plán péče Pálavy, Profil LVA, Strategie Mikulovska), - koncepční obnova sadů a vinic (Plán péče Pálavy, Profil LVA, Strategie Mikulovska),

54 - nepoužívání pesticidů (Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy, Strategie Mikulovska), - trvale udržitelné způsoby těžby dřeva – výběrový, maloplošný holosečný způsob (Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy, Profil LVA), - převedení orné půdy v inundačních územích na TTP (Strategie TUR BR Pálava , Profil LVA, ÚP VÚC Pálava), - rozšíření a revitalizace zemědělských závlah (Strategie TUR BR Pálava, Profil LVA, Strategie Mikulovska), - extenzifikace zemědělství (Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy, Strategie Mikulovska), - zlepšování genofondu pěstovaných plodin (Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy, Strategie Mikulovska), - preferování dřevin přirozené skladby (Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy, Profil LVA), - zavádění ekologického zemědělství (Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy, Profil LVA, ÚP VÚC Pálava), - realizace protierozních opatření (Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy, Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava), - pěstování tradičních potravin a biopotravin (Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy, Profil LVA, Strategie Mikulovska), - komplexní pozemkové úpravy (Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy, Profil LVA, Strategie Mikulovska). Z výše uvedených opatření/cílů byla, respektive stále je realizována postupná extenzifikace zemědělství v ekologicky citlivých územích na území CHKO Pálava. Jinde se s extenzifikací nepočítá. Došlo k obnově a rozšíření ploch vinic, především v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Na území CHKO, ale i na některých zemědělských plochách se zavádějí ekologické metody zemědělství (k 31.12.2004 hospodařilo na zkoumaném území devět ekologických zemědělců). Pesticidy nejsou používány především v oblasti vinařství, kdy se přešlo na biologickou ochranu vinic (díky programu GEF Biodiverzita – Ekologické vinohradnictví), a také na pozemcích obhospodařovaných ekologickými zemědělci. Ti hospodaří na katastrech Březí, Lednice, Mikulova, Nového Přerova, Pavlova a Perné. Lesy České republiky začaly zavádět trvale udržitelnou těžbu dřeva a při obnově lesa jsou používány dřeviny přirozené skladby. Také došlo ke snížení počtu lovné zvěře. Zatím se nepodařilo převést veškerou ornou půdu v inundačním území na trvalé travní porosty, resp. les. Přesto první snahy jsou vidět na katastru Brodu nad Dyjí, kde byl v roce 2004 vysázen lužní les jako součást regionálního biocentra. Dalšími pozemky, které se převádějí na trvalé travní porosty, jsou pozemky v okolí Obelisku a Květného jezera, které byly vykoupeny soukromým majitelem a mají se stát součástí nové obory o rozloze přibližně 400 ha. Komplexní pozemkové úpravy (KPÚ) byly provedeny v obcích Brod nad Dyjí, Dobré Pole, Hlohovec, Novosedly, Nový Přerov, Pavlov a Sedlec. V roce 2003 byly zahájeny v Dolních Věstonicích, v roce 2004 v Bavorech, Březí, Bulharech, Dolních Dunajovicích, Mikulově a Milovicích. Výhledově mají být realizovány i v Horních Věstonicích, Klentnici a Perné. Před dokončením jsou v Lednici. Co se týče Valtic, probíhají KPÚ od roku 2001 a v současnosti se zpracovává návrh nového uspořádání pozemků. V současnosti se ve sledovaném území nenacházejí žádné spalovny na biomasu. Existuje plán Okresní hospodářské komory v Břeclavi na propagaci a podporu zavádění pěstování plodin výhodných pro spalování biomasy. Podpora zemědělského výzkumu probíhá ve spolupráci s krajským úřadem JmK, který poskytuje finanční podporu konkrétním projektům. S výsledky výzkumu, probíhajícího jak ve státních institucích (např. Výzkumný ústav rostlinné výroby) tak na vysokých školách se 55 mohou zemědělci seznámit buď prostřednictvím internetových stránek www.agroporadenstvi.cz nebo u akreditovaných poradců Ministerstva zemědělství, popř. Zemědělských agentur, jejichž pobočky jsou v každém bývalém okresním městě. Byla zaznamenána renesance v poptávce po tradičních plodinách a především se zvýšil zájem o biopotraviny. Na jejich propagaci připravuje krajský úřad JmK vytvoření informační brožury, ve které budou informace jednak o samotném ekologickém zemědělství, ale hlavně které ekologické farmy se v JmK nacházejí, které produkty nabízejí a kde se tyto produkty dají koupit. Protierozní opatření jsou realizována na katastrech Bavory, Brod nad Dyjí, Březí, Dolní Dunajovice, Dolní Věstonice, Horní Věstonice, Klentnice, Mikulov, Milovice, Novosedly, Pavlov, Perná a Sedlec. 3.2.4 Vodní hospodářství U vodního hospodářství jsou opatření/cíle následující: - rekonstrukce jímacích zařízení, resp. jímacích území (Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava), - výstavba kanalizační sítě (Profil LVA, Strategie Mikulovska), - systematická ochrana podzemních vod (Strategie TUR BR Pálava, Strategie Mikulovska), - ochrana sídel před povodněmi (Profil LVA, ÚP VÚC Pálava), - zachování funkce VD Nové Mlýny (Strategie TUR BR Pálava, ÚP VÚC Pálava), - rekonstrukce vodovodů (Strategie TUR BR Pálava, Profil LVA, Strategie Mikulovska), - povodňování lužních biotopů (Strategie TUR BR Pálava, Profil LVA, ÚP VÚC Pálava), - revitalizace vodních toků (Strategie TUR BR Pálava, Profil LVA, ÚP VÚC Pálava), - výstavba, popř. rekonstrukce ČOV (Strategie TUR BR Pálava, Profil LVA, Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava). V současné době existují ČOV v obcích Břeclav, Dobré Pole, Dolní Dunajovice, Hlohovec, Lednice, Mikulov, Perná a Valtice. Podle Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací Jihomoravského kraje, který byl aktualizován v roce 2004, má být k roku 2015 ukončen základní vývoj vodovodů a kanalizací, přičemž hlavní důraz při budování a rekonstrukci vodovodů je kladen na zásobení obcí a místních částí pitnou vodou skupinovými vodovody. Prioritou je připojení skupinového vodovodu Novosedly a Dolní Dunajovice na skupinový vodovod Mikulov, což znamená přivedení kvalitní pitné vody do této oblasti, která se vyznačuje zhoršující se kvalitou jímané vody. Zároveň se připravuje rekonstrukce a rozšíření úpravny vody jímacího území Lednice a Kančí obory (2007). Co se týče kanalizace, za velké investice se označuje rekonstrukce ČOV a výstavba a rekonstrukce kanalizace v Břeclavi (do r. 2005), Lednici (2008), Valticích (2005) a Mikulově (2007). Do roku 2015 je také naplánována výstavba ČOV a kanalizace v Novosedlích, a Sedleci, dále rekonstrukce kanalizace v Dolních Dunajovicích a Hlohovci. Povodňování lužních lesů se děje pravidelně na jaře. Došlo také k revitalizaci některých vodních toků na polesích Horní a Dolní les a Soutok. Na druhou stranu drobné vodní toky v zemědělské krajině ještě revitalizovány nebyly a v nejbližší době se jejich revitalizace nechystá. Výjimku tvoří řeka Svodnice, protékající po hranicích PKJ 5 a 7, u které proběhla pomístní výsadba břehových porostů. Povodí Moravy, správce vodních toků Dyje, Včelínek, Trkmanka, Kyjovka a Polní potok se v současné době soustředí na revitalizaci Dyje jako páteřního toku. V další fázi by měl být řešen dynamický vodní režim údolní nivy a propojení toku s nivou. I pro tento úkol budou určující páteřní toky, takže pokud nebudou přítoky dotčeny v souvislosti s revitalizací hlavního toku, nebudou v nejbližší době revitalizovány. Nutno podotknout, že Kyjovka má již dlouhá léta zpracovanou koncepci revitalizace a menší 56 toky jsou spíše ovlivněny revitalizacemi lesních kanálů, které provádí lesní závod Židlochovice (Veselý 2005, ústní sdělení). Sídla ležící v blízkosti Dyje jsou dobře ochráněna před povodněmi protipovodňovými opatřeními budovanými v rámci vodohospodářských úprav. Co se týče povodní bleskových, zde je nejdůležitějším opatřením snaha zadržet vodu v krajině (zmiňuje to i Strategie TUR BR Pálava) pomocí zřizování drobných vodních ploch, zalesňování horních oblastí povodí apod. Avšak ani tato opatření nemohou sídla před tímto typem povodní zcela ochránit. Bylo rozhodnuto zachovat funkci VD Nové Mlýny s tím, že proběhne jejich ekologizace spočívající ve vytvoření biokoridoru na dolní Novomlýnské nádrži a vybudování ostrovů ve střední nádrži. Bohužel pozemky, na kterých má být biokoridor vybudován, byly prodány soukromníkům a navzdory vydání stavební uzávěry zde byly vystavěny rekreační objekty. U střední nádrže byly ostrovy vybudovány, ale vede se spor mezi Povodím Moravy (resp. Ministerstvem zemědělství) a orgány ochrany přírody (Ministerstvem životního prostředí) o snížení hladiny na této nádrži. Co se týče systematické ochrany podzemních vod, jsou jímací území pitné vody chráněna pásmem hygienické ochrany prvního stupně. Navíc PKJ 5, 6, 7, 8, 9 a 10 a části PKJ 14 a 15 leží v Chráněné oblasti podzemní akumulace vod (CHOPAV) Kvartér řeky Moravy. Ochrana podzemních vod bude součástí Plánu oblasti povodí řeky Dyje, který se v současnosti zpracovává a měl by být hotov do konce roku 2009. 3.2.5 Doprava Nejpalčivějším problémem podle dokumentů je nepatřičný stav komunikací. Proto byla navržena tato opatření/cíle: - rekonstrukce železnice (Profil LVA, ÚP VÚC Pálava), - zlepšení veřejné dopravy (Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava), - vybudování rychlostní komunikace R52 (Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava), - rekonstrukce komunikací včetně vybudování obchvatů obcí (Strategie TUR BR Pálava, Profil LVA, Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava), - vybudování nových a propojení stávajících cyklostezek (Strategie TUR BR Pálava, Profil LVA, Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava, Strategie Břeclavi). Na vybudování rychlostní komunikace R52 byl zpracován posudek EIA, přičemž Ministerstvo životního prostředí schválilo variantu 1x, tzn. rozšíření současné silnice I/42, kdy kontroverzní úsek po hrázích horní a střední Novomlýnské nádrže byl vyřešen rozšířením komunikace do horní nádrže. Zároveň si Mikulov nechal vypracovat posudek, jaký vliv bude mít tato stavba na město. Co se týče rekonstrukcí silnic a vybudování obchvatů měst, doposavad byla zrekonstruována část silnice I/40. Rekonstrukce ostatních komunikací společně s výstavbou obchvatů obcí budou následovat. Problém se může objevit ve chvíli, kdy obyvatel, přes jehož pozemek komunikace povede, odmítne dát souhlas se stavbou. Toto je aktuální především v oblastech spadajících do památkové zóny. Průběžně jsou budovány cyklostezky (např. napojení Břeclavi na Moravsko-slezskou dálkovou cestu, spojení částí místní cyklostezky). Existuje také mnoho projektů na vybudování dalších cyklostezek, např. Stezky lichtenštejnského dědictví či Stezka Lednice - Apollo v mikroregionu LVA. Veřejná doprava je stále v některých místech nedostačující. S integrací Břeclavska do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje se počítá v letech 2009-2010.

57 3.2.6 Životní prostředí a ochrana přírody Jak v Plánu péče Pálavy, tak ve Strategii Pálavy jsou vyjmenovaná konkrétní opatření pro jednotlivá maloplošná chráněná území. Mezi opatření/cíle životního prostředí a ochrany přírody patří: - sanace starých ekologických zátěží (Strategie TUR BR Pálava, Profil LVA), - soukromé vykupování pozemků pro ochranu přírody (Strategie TUR BR Pálava, Profil LVA), - vytvoření koncepce politiky ochrany životního prostředí (Strategie Mikulovska, Strategie Břeclavi), - separace odpadů a omezení produkce odpadů (Strategie TUR BR Pálava, Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava), - podpora ekologické výchovy (Strategie TUR BR Pálava, Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava), - příprava a realizace územního systému ekologické stability, rekonstrukce drobné zeleně v krajině (Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy, Strategie Mikulovska, Profil LVA, ÚP VÚC Pálava), - obnova naučných stezek (Strategie TUR BR Pálava, Profil LVA, Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava), - zákaz terénních úprav velkého rozsahu (Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy), - ochrana genofondu původních a vzácných druhů (Strategie TUR BR Pálava, ÚP VÚC Pálava), - kosení vybraných maloplošných chráněných území (Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy, ÚP VÚC Pálava), - odstraňování náletových porostů keřů a stromů (Strategie TUR BR Pálava, Plán péče Pálavy, ÚP VÚC Pálava). V současné době je ve všech obcích zaveden systém třídění domovního odpadu. Většinou se jedná o kontejnery na papír, sklo a plasty. Ekologická výchova se zavádí již na základních školách, v Mikulově existuje také Centrum ekologické výchovy Pálava, které nabízí školám různé výukové programy. Správa CHKO, Lesy České republiky, obce a místní organizace Českého svazu ochránců přírody postupně obnovují naučné stezky v oblasti. Byly obnoveny NS Turold, Soutok, Mikulov, Děvín, okolí Lednických rybníků a další. Bohužel stále dochází k ničení informačních tabulí. Vykupování pozemků pro účely ochrany má nedávnou historii a bylo inspirováno podobnými aktivitami ve Velké Británii a Irsku. Je realizováno Českým svazem ochránců přírody. Doposud došlo k vykoupení mokřadu Triangl v Praze a lesu Ščúrnica v Bílých Karpatech. V zájmovém území zatím žádný pozemek vykoupen nebyl a ani se o žádném nejedná. Ze starých ekologických zátěží již byla většina skládek rekultivována, částečně byla sanována skládka Fosfa Poštorná a bylo vyhlášeno výběrové řízení na rekultivaci skládky Charvátská Nová Ves. Prostor, ve kterém se nachází, se má stát parkem. Územní systém ekologické stability je na celém území zpracován ve formě generelu. Implementovány ho mají do svých územních plánů obce Bavory, Březí, Brod nad Dyjí, Dobré Pole, Dolní Dunajovice, Dolní Věstonice, Horní Věstonice, Klentnice, Milovice, Mikulov, Novosedly, Nový Přerov, Pavlov, Perná a Sedlec. Je nutné zdůraznit, že Milovice doposud nemají schválen územní plán, resp. plán sídelního útvaru. K realizaci ÚSES došlo nebo v nejbližší době dojde v rámci komplexních pozemkových úprav (KPÚ) v katastrálních územích Dobré Pole, Brod nad Dyjí, Pavlov (KPÚ zapsána v katastru nemovitostí) a Dolní Věstonice (KPÚ se zpracovává na příslušném katastrálním úřadě). V současné době probíhá projednávání KPÚ v katastrálních územích Mikulov, Milovice, Dolní Dunajovice, Novosedly a Březí a všechny úpravy dle dostupných informací zahrnují realizaci místních ÚSES. 58 Terénní úpravy velkých měřítek jsou zakázány především na území CHKO Pálava. Nepředpokládá se však, že by v současnosti ani v budoucnosti docházelo k podobným zásahům do krajiny, jak tomu bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Péče o maloplošná chráněná území je zajišťována průběžně, a to buď Správou CHKO Pálava (na území CHKO) nebo pobočkou ČSOP v Břeclavi. Stejně tak provádí Správa CHKO odstraňování náletových porostů keřů a stromů v lokalitách, u kterých je chráněn jejich stepní charakter. Zároveň se rozšiřuje plocha území s přísnějším režimem využívání, a to v oblastech vymezených sítí NATURA 2000. I zde bude péče zajišťována Správou CHKO. V roce 2004 byla pro celý Jihomoravský kraj vytvořena koncepce ochrany přírody, která se týká i zájmového území. 3.2.7 Cestovní ruch Cestovní ruch je považován za klíčové odvětví rozvoje dolního Podyjí. Opatření, která mají směřovat k naplnění tohoto cíle, jsou: - vytvoření jednotného orientačního systému (Strategie TUR BR Pálava, Strategie Mikulovska), - vybudování lázní ve vybraných obcích (Profil LVA, ÚP VÚC Pálava), - cílená propagace území (Strategie TUR BR Pálava, Strategie Mikulovska, Profil LVA), - budování a propojení turistických informačních center (Strategie TUR BR Pálava, Strategie Mikulovska, Strategie Břeclavi), - rozvoj vinařské turistiky (Profil LVA, Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava), - rozvoj sportovních zařízení, autokempů, koupališť (Strategie TUR BR Pálava, Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava), - příprava produktů cestovního ruchu (Strategie TUR BR Pálava, Profil LVA, ÚP VÚC Pálava, Strategie Břeclavi), - rozvoj základní turistické infrastruktury (Strategie TUR BR Pálava, Profil LVA, Strategie Mikulovska, ÚP VÚC Pálava). Dvakrát do roka dochází k pořádání konferencí o cestovním ruchu, kde si podnikatelé a cestovní kanceláře vyměňují poznatky a zkušenosti z podnikání v této oblasti, zároveň představují plány a produkty na další sezónu a seznamují se s možnostmi získávání finančních prostředků na rozvoj cestovního ruchu. Další aktivity vyvíjí i krajský úřad JmK, který pořádá vlastní školení. Dolní Podyjí je velice dobře reprezentováno na nejrůznějších veletrzích cestovního ruchu jak doma, tak i v zahraničí. Z projektu Phare byla vybudována turistická informační centra (TIC) v Lednici, Pasohlávkách a Valticích a Návštěvnické centrum v Klentnici, která byla propojena s TIC v Mikulově. Mezi oficiální TIC, tedy ta, která splňují podmínky určené agenturou CzechTourism, patří TIC v Břeclavi a v Mikulově. Bohužel zatím nebyl vytvořen jednotný orientační turistický sytém, což se projevuje především ve značení cyklostezek. V této oblasti však dochází k mírnému zlepšení. Jihomoravský kraj si v roce 2003 nechal zpracovat dokument zabývající se jednak analýzou současného stavu cykloturistiky, jednak návrhy na její rozvoj. Tyto návrhy spočívají ve zlepšení stavu značení existujících tras a zlepšení údržby již vyznačených tras, doplnění a rozšíření sítě tras vyznačením nových úseků, které by měly důsledněji a kvalitněji propojovat atraktivní oblasti s hustým značením jednak mezi sebou a jednak by měly zajišťovat jejich napojení na mezinárodní a dálkové cyklostezky, a postupném doplňování doprovodné infrastruktury, např. upravených odpočívadel, přístřešků, orientačního systému, map, informačních panelů, odpadkových košů, a budováním doprovodných služeb – ubytování a stravování pro cykloturisty, půjčovny a opravny kol a ostatních sportovních potřeb, úschovny. Opominuto by nemělo být ani vydávání průvodců, map a propagačních materiálů (kol. autorů 2003). 59 Co se týče rozvoje základní turistické infrastruktury, její vybavení se výrazně zlepšilo, především v Břeclavi, Mikulově, Lednici a Valticích. V jiných obcích je situace stále neuspokojivá. Chystá se stavba lázní v Pasohlávkách a v Lednici, je využit i areál v Sedleci, především pro místní obyvatele. Došlo i k rozvoji vinařské turistiky (vybudováním tří naučných stezek – jedna na Pálavě, druhá kolem Valtic a třetí kolem Staré hory v Dunajovických vrších).

3.3 Environmentální dopady cílů a opatření

Environmentální dopady rozvoje jednotlivých problémových oblastí/okruhů jsou posuzovány podle cílů ochrany ŽP JmK a kritérií EU popsaných v kapitole 1.3. Pro vyhodnocení možných interakcí rozvojových aktivit se ŽP platí zákony č. 244/1992 Sb., č. 100/2000 Sb. a č. 93/2004 Sb. V dalším textu bude uváděno znění ‚vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona’. 3.3.1 Lidské zdroje 3.3.1.1 Posilování identity území Opatření nemá vztah k cílům č. 2, 3, 4 5, 6, 8 a 10 podle strategie JmK, a č. 1, 2, 3, 4, 5 a 8 podle kritérií EU. Velkou měrou splňuje cíle č. 1, 7 a 9, resp. č. 6, 7 a 9 a zcela splňuje cíl č. 10 – podpora účasti veřejnosti při rozhodnutích zahrnujících trvale udržitelný rozvoj. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Opatření vykazuje pozitivní sociální důsledky, které spočívají ve zvýšení hrdosti obyvatel na příslušnost ke zkoumanému území. Lidé pociťující příslušnost ke svému území se budou snažit mít co nejpříjemnější prostředí, budou se starat o domy, architektonické a archeologické památky, o své okolí, což povede ke zvýšení estetické kvality. Posilování identity území má také vliv na posilování místních tradic. Jak zvelebené prostředí, tak rozvíjené místní tradice přivábí turisty, tím se zvýší i výkonnost ekonomiky a příjmů, které se mohou zpětně investovat do dalšího zvelebování domů a okolí. Toto opatření nemá negativní vliv na životní prostředí. 3.3.1.2 Optimalizace školských zařízení Z cílů podle strategie JmK, kterých se opatření nepřímo dotýká, to jsou č. 4, 9 a 10, přičemž cíle č. 4 a 10 opatření splňuje velkou měrou, kdežto cíl č. 9 nesplňuje. U kritérií EU lze konstatovat, že kritéria č. 1, 6 a 8 budou naplněna, kdežto cíle č. 7 a 9 z velké části splněny nebudou. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Opatření bude znamenat zhoršení dostupnosti školských zařízení pro některé obce. Zhoršená dostupnost by mohla být kompenzována zavedením školních autobusů, které by svážely děti z hůře dostupných obcí do spádových škol. Optimalizace bude také znamenat zrušení některých spojů, takže se zhorší dopravní obslužnost. Tím dojde k narušení faktorů pohody. Na druhou stranu se zmenší náklady na provoz školských zařízení. Tyto náklady se mohou investovat buď do již zmíněných školních autobusů nebo do lepšího vybavení zbývajících škol. Budovy, které se nebudou využívat jako školská zařízení, se mohou využít k jiným účelům, např. pro centra volného času, pořádání kulturních akcí nebo k pronájmu pro ekonomické subjekty. 3.3.1.3 Vznik zařízení sociální péče Opatření velkou měrou nesplňuje strategické cíle ochrany ŽP JmK č. 4 a 10. U kritérií EU to jsou č. 1 a 8. Naprosto splňuje kritérium č. 7 – zachování a zlepšování kvality místního prostředí. Ke všem cílům a opatřením má nepřímý vztah.

60 Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Vznik zařízení sociální péče bude znamenat zlepšení zdravotního stavu především starších obyvatel, kteří budou mít zajištěnu pravidelnou zdravotní péči. Kladný vliv bude mít i na sociální vazby, protože bude znamenat, že lidé nezůstanou ve stáří osamoceni, ale budou se moci setkávat se svými vrstevníky. Dojde ke zlepšení ekonomické situace, protože vznikem nových zařízení sociální péče se zvýší počet pracovních příležitostí. Tím se sníží potenciální hrozba výskytu sociopatologických vlivů ve společnosti. Zároveň se výrazně zvýší faktory pohody a estetická kvalita, která spočívá ve zlepšení prostředí pro seniory. Opatření bude mít také kladný vliv na rozvoj infrastruktury. Na druhou stranu výstavbou může dojít ke zvýšení potenciálního stavu ekologické zátěže a může docházet k negativnímu ovlivnění ekologické únosnosti z hlediska lokalizace staveb. Je proto zapotřebí při výstavbě zařízení sociální péče uplatňovat ekologický přístup ke stavbám, jako je zateplování staveb, aby se zabránilo úniku tepla, používání ekologicky nezávadného materiálu, používání co nejméně škodlivých prostředků pro vytápění, jako jsou ušlechtilá paliva v podobě zemního plynu, příp. koksu, nebo obnovitelné zdroje v podobě biomasy či slunečního záření. Naprostou samozřejmostí je napojení nových staveb na základní infrastrukturu. Negativní ovlivnění ekologické únosnosti z hlediska lokalizace staveb řeší územní plán a jeho regulativa, např. zákaz umisťování staveb do blízkosti zdrojů pitné vody, chráněných území a rizikových lokalit z hlediska stabilnosti podložního materiálu. 3.3.1.4 Účinná podpora zaměstnanosti Účinná podpora zaměstnanosti velkou měrou splňuje cíle ochrany ŽP podle strategie JmK č. 4, 8 a 9. U kritérií EU jsou naplňována kritéria č. 6, 7 a 8. Ze jmenovaných přímo ovlivňuje kritérium č. 7, nepřímo ostatní cíle a kritéria. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Opatření má kladný vliv na zdravotní stav obyvatelstva, který spočívá ve zvýšení příjmů pro domácnosti, takže ty si budou moci dovolit koupit kvalitní potraviny, zajistit dobrou lékařskou péči. Zvýší se životní úroveň obyvatel, vzroste sebevědomí jednotlivce, ubudou některé sociopatologické jevy ve společnosti, např. kriminalita, což se projeví v sociálních vztazích. Zlepší se tak faktory pohody. Z ekonomického hlediska vzroste kupní síla obyvatel, což ve svém důsledku povede k většímu utrácení domácností a tedy i většímu ekonomickému růstu. Ekonomický růst znamená vyšší příjmy do obecních pokladen a tyto prostředky se mohou použít na údržbu a rozvoj infrastruktury, opravy budov, resp. architektonických památek. Teoreticky může dojít ke zlepšení kvality ovzduší, neboť domácnosti si budou moci dovolit používat zdroje na vytápění, které neprodukují tolik emisí, jako je zemní plyn, koks, nebo obnovitelné zdroje – biomasu, sluneční energii (solární panely). 3.3.1.5 Výstavba nových sportovních zařízení, resp. center volného času Opatření nesplňuje strategické cíle č. 4, 6 a 10 a kritéria č. 1, 4, 5, a 8. Naprosto však splňuje kritérium č. 7, na které má přímý vliv. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Výstavba nových sportovních zařízení povede k aktivnějšímu způsobu života, ke zlepšení zdravotního stavu obyvatel a tím i ke zvýšení produktivity práce. Pokud budou zařízení v majetku obcí, poplynou jim příjmy z jejich pronájmu. Toto opatření také znamená rozšíření nabídky trávení volného času, jehož důsledkem bude snížení sociopatologických jevů ve společnosti. Zlepší se faktory pohody. Jestliže budou centra volného času umístěna do již existujících staveb, je větší šance, že dojde k jejich rekonstrukci, což bude mít kladný vliv na stav budov. Přibudou prostory, ve kterých se mohou odehrávat různé kulturní akce a akce představující místní tradice. Dojde k rozvoji infrastruktury obcí. Z hlediska estetické kvality může opatření působit negativně i pozitivně – záleží na zpracování projektu, jak bude stavba 61 zakomponována do svého okolí. Sportovní zařízení také budou mít kladný vliv na rozvoj cestovního ruchu, neboť představují další nabídku rekreačního využívání. Opatření bude mít mírně záporný vliv na půdu a horninové prostředí, protože dojde k záboru pozemků. Také biota a ekosystémy mohou být ohroženy blízkostí staveb, resp. můžou být přímo zasaženy. Navíc v okolí sportovních zařízení může docházet ke koncentraci dopravy, což povede k zvýšení hluku a zároveň i exhalací, a tedy zhoršení ovzduší. Co se týče záboru půdy, je možné budovat tato centra na již dříve využívaných pozemcích, např. v bývalých JZD, areálech průmyslové výroby, vojenských areálech. Záporný vliv na biotu a ekosystémy by měly řešit územní plány – situovat tyto stavby tak, aby neměly interakci s ekosystémy. Pro snížení hluku je možno situovat větší sportovní zařízení na okraj sídel či používat odstavná parkoviště. Vhodnost lokalizace z hlediska ekologické únosnosti opět závisí na situování stavby – pokud dojde k lokalizaci do blízkosti chráněného/vzácného biotopu, bude převažovat negativní vliv 3.3.1.6 Rozvoj zájmových a kulturních aktivit Rozvoj zájmových a kulturních aktivit má přímý vztah pouze k cíli č. 9 a kritériím č. 6, 7 a 10, přičemž všechny velkou měrou splňuje. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Realizací opatření dojde k rozvoji sociálních vazeb, zlepší se faktory pohody a především se oživí místní tradice. To přitáhne do regionu větší množství turistů, čímž dojde i ke zvýšení příjmu z turistiky a zlepšení ekonomické situace obcí. Pořádání kulturních aktivit přispěje k rozvoji infrastruktury (pohostinství, doprava, ubytování atd.). Kladný vliv bude mít opatření na budovy a architektonické památky, ve kterých se kulturní aktivity budou odehrávat, protože to znamená jejich rekonstrukci. Tím dojde ke zvýšení estetické kvality obcí a jejich okolí. V rámci rozvoje zájmových aktivit se může zvýšit zájem i o archeologické, geologické a paleontologické památky, který povede ke snaze o zlepšení péče o ně. Zvýšení turistiky může mít negativní vliv na biotu, resp. ekosystémy v podobě zvýšeného tlaku na ně. Proto bude nutno učinit určitá regulační opatření pro pohyb turistů tak, aby neničili chráněné prvky krajiny. 3.3.1.7 Vznik a rozvoj institucí celoživotního vzdělávání Opatření naprosto splňuje cíl č. 9 (Provádění aktivní ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty) a kritéria č. 7 (Zachování a zlepšování kvality místního prostředí) a č. 9 (Rozvoj environmentálního vědomí, vzdělávání a výchovy). Na tyto cíle a kritéria má přímý vliv. Velkou měrou pak splňuje cíle č. 1, 3, 7 a 8, resp. kritéria č. 4 a 6. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Díky opatření se zvýší kvalita zdravotního stavu obyvatelstva, protože vzdělanější obyvatelé vedou zdravější životní styl. Kladný vliv bude mít také na sociální vazby. V oblasti ekonomiky bude možno provádět práci s vyšší přidanou hodnotou, což povede k větším příjmům jak podniků, tak obcí. Vliv na rekreaci spočívá v možnostech pořádání různých seminářů pro odborníky a širokou veřejnost. Opatření nemá žádný negativní vliv na ŽP. 3.3.1.8 Obnova a rekonstrukce kulturních památek Budou splněny cíl č. 1 a kritéria č. 3, 6 a 7. Velkou měrou nebudou splněna kritéria č. 1 a 2. Přímo se dotýká kritérií č. 6 a 7, nepřímo zbylých kritérií a cílů. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Obnova a rekonstrukce kulturních památek bude mít výrazně kladný vliv na ekonomiku – opravy zvýší atraktivitu obcí, tím přitáhnou více turistů, kteří zde utratí více peněz. Zároveň dojde k omezení výdajů na provoz a opravy památek. Zvýší se estetická kvalita obcí, dojde k posílení místních tradic, zlepší se infrastruktura. 62 Na druhou stranu zvýšení počtu turistů může mít negativní vliv na kvalitu ovzduší v obcích, protože více návštěvníků znamená větší množství aut. Tento potenciální problém se může řešit pomocí odstavných parkovišť na okrajích obcí nebo používáním ekologických způsobů dopravy, jako je cyklistika, železnice, popř. auta na zemní plyn či jiné alternativní pohony. Také může dojít ke zvýšenému tlaku na ekosystémy, neboť se předpokládá, že turisté nezůstanou pouze v obcích, ale budou chtít navštívit i okolí. V tomto případě je vhodné usměrňovat pohyb návštěvníků pomocí turistických a naučných stezek. 3.3.2 Průmysl 3.3.2.1 Podpora tradičních venkovských řemesel Podpora tradičních venkovských řemesel splňuje strategický cíl č. 10 a kritéria č. 1, 2 a 7. K ostatním strategickým cílům a kritériím nemá žádný vztah. Na cíl č. 10 a kritéria č. 1 a 2 má nepřímý vliv, kritéria č. 7 se dotýká přímo. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Tento cíl se kladně projeví v ekonomice, protože bude znamenat vznik nových pracovních příležitostí, rozvoj stávajících činností a ve svém důsledku i zvýšení příjmů pro obce z podnikání. Vznik nových pracovních příležitostí bude mít kladný vliv na sociální vazby a na faktory pohody. Dojde k výraznému ovlivnění místních tradic – bude zajištěno nejen jejich zachování, ale také jejich další rozvoj. Podpora tradičních venkovských řemesel způsobí rozvoj rekreace, poněvadž výrobky mohou sloužit jako jedno z dalších lákadel pro turisty. Sníží se riziko potenciální ekologické zátěže, neboť většina tradičních venkovských řemesel se řadí mezi lehký průmysl. Cíl bude také mít kladný vliv na souhrnné působení všech prostorových vlivů a faktorů 3.3.2.2 Vytvoření katalogu hospodářských areálů/lokalit vhodných pro rozvoj podnikání Opatření velkou měrou splňuje strategický cíl č. 8 – Podpora zavádění ekologických manažerských systémů (EMS) zejména v ekonomické sféře, které mají pozitivní vlivy na ŽP, a kritérium č. 7 – Zachování a zlepšování kvality místního prostředí. K ostatním cílům a kritériím nemá žádný významný vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Díky němu bude možno do oblasti přilákat investory, což způsobí zvýšení množství pracovních příležitostí, ekonomický rozvoj a v důsledku i zlepšení faktorů pohody. Opatření bude také mít kladný vliv na sociální vztahy. Kladný vliv se projeví v souhrnném působení všech jevů a faktorů v krajině. Opatření nemá žádný negativní vliv na ŽP. 3.3.2.3 Vytvoření centra pro podporu podnikání Opatření zcela splňuje strategický cíl č. 8 a kritérium č. 10, velkou měrou pak cíl č. 7 a kritérium č. 7, přičemž přímo se vztahuje k cíli č. 8 a částečně i ke kritériím č. 7 a 10. Na ostatní cíle a kritéria nemá žádný vliv. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Centrum pro podnikání bude mít velký přínos pro ekonomiku. Ten spočívá v následujících aktivitách: poskytování služeb v oblasti finančnictví, legislativy, zprostředkování obchodních kontaktů, školení, prezentace firem v zahraničí, poskytování informací o mezinárodních veletrzích, vyhlášených veřejných zakázkách aj., poradenství pro začínající podnikatele, poradenství při zpracovávání podnikatelských záměrů, poradenství při žádání podpory z programů malého a středního podnikání, resp. z programů EU. Na základě výčtu aktivit, které centrum může poskytovat, lze konstatovat, že opatření bude mít také kladný vliv na faktory pohody. 63 Vytvoření centra pro podporu podnikání nemá žádný negativní vliv na ŽP. 3.3.3 Zemědělství, lesnictví, myslivost, rybářství 3.3.3.1 Ochrana lesních porostů před okusem Toto opatření splňuje cíle č. 1 a 5 a kritéria č. 4 a 7. Přímo ovlivňuje cíl č. 5 a kritérium č. 4. K ostatním cílům a kritériím nemá žádný vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Ochrana lesních porostů před okusem zamezí ekonomickým ztrátám, protože stromy postižené okusem jsou náchylnější k nemocem a napadení škůdci. Zároveň se zlepší kvalita těženého dřeva. Ochrana bude také znamenat, že se zvýší procento dřevin, které dorostou do dospělého stadia. Pokud se budou používat chemické prostředky k ochraně, může dojít k zatížení ekosystému a zvýšení ekologické zátěže. Proto je nutné používat jiné prostředky na ochranu porostů, např. oplocení vysázených stromů, biologické postřiky; významné je také snížení množství spárkaté zvěře a dodržování jejích normovaných stavů. Opatření bude mít kladný vliv i na estetickou kvalitu a souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů v krajině. 3.3.3.2 Využívání biomasy Opatření velkou měrou splňuje cíl č. 8 (nepřímý vliv) a kritérium č. 4 (nepřímý vliv), zcela pak splňují cíle č. 4 (přímý vliv) a 10 (přímý vliv) a kritéria č. 1 (přímý vliv), 2 (přímý vliv) a 8 (nepřímý vliv). Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Opatření má ekonomický přínos v několika odvětvích, především ve stavebnictví, ve kterém se rozvíjí projekty na využívání biomasy jako izolačního materiálu. Co se týče zemědělství, do budoucnosti se jeví ekonomicky výhodné pěstovat místo některých plodin, jejichž výkupní cena nenahrazuje náklady, energetické plodiny, resp. rychle rostoucí dřeviny, které se budou využívat ke spalování. Biomasa je totiž považována za jeden z alternativních zdrojů energie, neboť se při jejím spalování uvolňuje menší množství oxidu uhličitého než při spalování fosilních paliv. Proto také implementací tohoto opatření dojde ke zlepšení kvality ovzduší, ale pouze za předpokladu budování spaloven na biomasu. Tím se zároveň zmenší potenciální ekologická zátěž území. Z ekonomického hlediska je také důležité, že zisk z prodeje energie skryté v biomase zůstává v regionu či obci. Opatření nemá žádný negativní vliv na složky ŽP. 3.3.3.3 Zalesňování neproduktivní půdy a pastevních ploch v lesích Opatření velkou měrou splňuje strategické cíle ochrany ŽP č. 1, 2, 3 a 5 a kritérium č. 7. K těmto cílům a kritériu má nepřímý vztah. Naprosto splňuje cíl č. 6 a kritéria č. 2, 4 a 5, na něž má přímý vliv. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Zlepšení faktorů pohody spočívá v lepší prostupnosti území. Zalesňováním neproduktivní půdy se zvětší výnosy z produkce dřeva, což má kladný vliv na ekonomiku. Kladný vliv na ovzduší spočívá ve větší produkci kyslíku/vázání oxidu uhličitého či zabránění unikání prašných částic do ovzduší. Lesní porosty také zadržují vodu v krajině. Zmenší se eroze půdy, čímž se zmenší potenciální ekologická zátěž území. Zalesňováním se zvýší rozloha biotopů vhodná pro organismy obývající lesní ekosystémy. Na druhou stranu se zhorší podmínky pro organismy preferující polní, resp. otevřené ekosystémy, což může vyústit k mírnému poklesu biodiverzity. Opatření má kladný vliv na souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů v krajině a je vhodně lokalizováno z hlediska ekologické únosnosti. Žádný negativní vliv na životní prostředí nebyl nalezen.

64 3.3.3.4 Podpora zemědělského výzkumu Podpora zemědělského výzkumu splňuje cíle č. 1, 6, 7, 8, 9 a 10 a kritéria č. 4, 5, 8 a 9, k nimž má nepřímý vztah. K ostatním cílům a kritériím nemá žádný vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Opatření bude mít kladný vliv na ekonomický rozvoj – nové poznatky, týkající se lepších zemědělských postupů, zlepšování vlastností plodin či živočichů šlechtěním, křížením, popř. genetickými úpravami, umožní větší výnosy. Zároveň dojde ke snížení nákladů na vstupy. Zemědělský výzkum také může mít pozitivní dopad na ekosystém a jeho složky, a to v případě, že se zaměří na výzkum trvale udržitelných způsobů hospodaření, používání čistších, environmentálně příznivých technologií. Tím přispěje ke zmenšení potenciální ekologické zátěže (současná ekologická zátěž vyplývá z používání nadměrného množství cizorodých látek, jako jsou pesticidy, herbicidy, fungicidy aj., zhutnění podorničí používáním těžké mechanizace, nedostatečné ochrany půdního pokryvu před větrnou a vodní erozí) a bude zároveň mít kladný vliv na souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů v krajině. 3.3.3.5 Extenzifikace zemědělství Cíle a kritéria, které budou splněny implementací tohoto opatření, jsou následující: cíle č. 1, 3, 6 a 10 a kritéria č. 2, 4, 5 a 7. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Extenzifikace zemědělství bude znamenat menší zátěž půdy, vyplývající z poklesu používání umělých hnojiv a pesticidů. To také vyústí ve snížení rizika eutrofizace vodních toků a kontaminace vodních zdrojů. Co se týče bioty a ekosystémů, kladný vliv opatření se projeví ve zlepšení kvality biotopů, vedoucí ke zvýšení biodiverzity. Celkově se zmenší potenciální ekologická zátěž a opatření bude mít kladný vliv na souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů v krajině. Z ekonomického hlediska může dojít k poklesu produktivity práce, snížení výnosů, bankrotu některých vysoce specializovaných zemědělských podniků. Je však nutné zdůraznit, že v současnosti se začíná uplatňovat trend zdravého způsobu života, který znamená mimo jiné i ochotu lidí zaplatit více za zdravé potraviny – to znamená, že finanční ztráty způsobené přechodem z intenzivního zemědělství na extenzívní budou částečně kompenzovány. Půda ponechaná ladem/vyřazená z hospodaření bude náchylná k zaplevelení invazními druhy, což povede ke zhoršení estetické kvality území. Proto bude nutné předem vytvořit plány, jak pozemky vyjmuté ze zemědělské výroby dále využívat (např. zalesnit, pro stavební účely v blízkosti obcí, zatravnit v údolních nivách). Zavádění tohoto opatření je žádoucí především v oblasti CHKO Pálava a v nivě Dyje; v západní části zkoumaného území se i nadále může uplatňovat intenzivní zemědělství s přihlédnutím ke zmenšení používání agrochemikálií a zaváděním šetrného hospodaření. 3.3.3.6 Koncepční obnova sadů a vinic Koncepční obnova sadů a vinic velkou měrou splňuje strategický cíl č. 1 a kritérium č. 4. Zcela splňuje kritérium č. 7 (Zachování a zlepšování kvality místního prostředí). Diskutabilní je naplnění cíle č. 6, resp. kritéria č. 5, protože záleží na způsobu obhospodařování sadů a vinic. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Opatření bude mít výrazně kladný vliv na místní tradice, protože pěstování vína je tradičním způsobem využití země v regionu. Současně se zvýší estetická kvalita krajiny a podpoří se turistický ruch, zaměřený na tzv. vinařskou turistiku. Důsledkem bude zvýšení příjmů ekonomických subjektů zapojených do tohoto odvětví.

65 Na nevhodně situovaných stanovištích a při používání nevhodných metod pěstování může docházet k erozi půdy. Jako protierozní opatření se jeví vhodné zatravňování vinic a výsadba doprovodné zeleně. Tato opatření také budou mít kladný vliv na biotu a ekosystémy, neboť dojde k diverzifikaci stanovišť. Ke zlepšení podmínek organismů také přispějí ekologické metody obhospodařování vinic a sadů, např. používání biologických metod ochrany těchto kultur. 3.3.3.7 Preferování dřevin přirozené skladby Opatření velkou měrou splňuje strategický cíl č. 1 a 6 a kritéria č. 5 a 7. Zcela splňuje kritérium č. 4 (Ochrana a podpora stavu fauny, flory, stanovišť a krajiny). Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Implementací tohoto opatření se výrazně zvýší ekologická stabilita ekosystémů, potažmo krajiny. Zmenší se riziko půdní eroze, zvýší se množství zadržené vody v lesích, což přispěje ke snížení potenciálních škod napáchaných povodněmi. Kladně ovlivněna bude i biodiverzita. Stanovištně vhodné druhy se lépe brání nepříznivým vlivům prostředí a škůdcům a tím poskytují větší výnosy z hektaru, což bude mít kladný vliv na ekonomiku. Preferování dřevin přirozené skladby, v tomto případě především listnáčů, má pozitivní dopady na estetickou kvalitu. Co se týče faktorů pohody, ty mohou být mírně zhoršené, především v úsecích s horší prostupností terénu. Navíc je v lidech zakořeněný určitý strach z hlubokých a temných hvozdů, které se na území České republiky vyskytovaly ještě ve středověku a v okrajových pohořích až do 18. století. 3.3.3.8 Nepoužívání pesticidů Navrhované opatření zcela splňuje strategické cíle č. 3 a 6 a kritéria č. 3, 4, 5 a 7. Velkou měrou pak splňuje cíl č. 1. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Toto opatření bude znamenat významné snížení potenciální ekologické zátěže území. Ta v současnosti spočívá ve zvýšeném množství agrochemikálií v půdách, vodních zdrojích, ale také v pěstovaných rostlinách, chovaných živočiších i volně žijících organismech. Nepoužívání pesticidů bude mít kladný vliv na zdravotní stav obyvatelstva, protože nebude docházet k jejich pronikání do potravního řetězce. Opatření však může mít mírný negativní vliv na ekonomické důsledky, kdy dojde ke snížení obranyschopnosti plodin, které tak budou náchylnější k nejrůznějším chorobám a škůdcům, což povede ke zhoršení výnosů. Jako obrana proti chorobám a škůdcům však mohou sloužit biologické metody ochrany, či používání odolnějších druhů. Určitou alternativou jsou i genetické modifikace plodin. Bohužel doposud není zcela jasné, zda takto upravené plodiny nebudou mít nějaké škodlivé účinky na organismy. 3.3.3.9 Trvale udržitelné způsoby těžby dřeva Velkou měrou budou splněny cíle č. 5 a 6. Zcela pak budou splněny cíl č. 1 a kritéria č. 2, 4, 5 a 7. Ke zbývajícím cílům a kritériím nemá opatření žádný vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Pod pojmem trvale udržitelné způsoby těžby dřeva se rozumí výběrový a maloplošný pasečný způsob těžby (velikost sečí do 1 ha, v lužních lesích do 2 ha). Aplikace těchto způsobů znamená co nejmenší narušení půdního pokryvu, a tedy i malé riziko vzniku půdní eroze. Sníží se fragmentace porostů, zvýší se potenciál pro zadržení vody v krajině. Zmenšení velikosti sečí má příznivý dopad na prostorovou diverzitu lesních porostů. Současně dojde i ke zlepšení ekologických podmínek pro vývoj mladých porostů na pasekách. Celkově se zmenší potenciální ekologická zátěž území, spočívající v erozním ohrožení především svažitých pozemků na flyšovém podloží v Milovickém lese. Opatření také bude mít kladný vliv na souhrnné prostorové působení jevů a faktorů a na estetickou kvalitu. 66 3.3.3.10 Převedení orné půdy v inundačních územích na trvalé travní porosty Opatření velkou naprosto splňuje strategické cíle JmK č. 1, 2, 3 a 6 a kritéria č. 4 a 5. Velkou měrou pak splňuje cíl č. 5 a kritérium č. 7. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Převedení orné půdy v inundačních územích na trvalé travní porosty může mít mírně negativní vliv na ekonomiku, a to proto že dojde ke zmenšení rozlohy orné půdy, což znamená i zmenšení výnosů. Na druhou stranu lze v současnosti pozorovat obecný trend ústupu z nivy, který zintenzívněl po katastrofických povodních v roce 1997. Realizací tohoto opatření se zlepší průchodnost nivy, což bude mít kladný vliv na faktory pohody. Současně se zvýší estetická kvalita. Zatravnění niv přispěje k zadržení vody v krajině, zmenšení eroze půdy a tím pádem i zmenšení přísunu plavenin a splavenin do vodních toků. Zlepší se ekologické podmínky pro organismy, čímž se zvýší biodiverzita. Dojde ke snížení, resp. anulování potenciální ekologické zátěže. Lze konstatovat, že opatření bude mít kladný vliv na souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů. 3.3.3.11 Rozšíření a revitalizace zemědělských závlah Rozšíření a revitalizace zemědělských závlah velkou měrou naplňuje kritéria č. 2 a 7 a naprosto splňuje cíl č. 1. Co se týče kritéria č. 5 – Zachování a zlepšování kvality půdy a vodních zdrojů, na jednu stranu se zlepší kvalita půdy, na stranu druhou může dojít i k jejímu zhoršení, a to v případě, pokud bude závlahová voda kontaminována cizorodými látkami. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Zvýší se výnosnost zavlažovaných pozemků. Odebírání vody z vodních toků může zhoršit hydrologické podmínky pro organismy. Tento negativní vliv lze odstranit používáním vody z VD Nové Mlýny, u nějž jednou z funkcí bylo poskytovat dodávky vody pro zavlažování 35 000 ha na jižní Moravě a 10 000 ha na jihozápadním Slovensku. Jak již bylo řečeno, existuje hrozba kontaminace půdy znečištěnou závlahovou vodou, což by vedlo ke zvýšení potenciální ekologické zátěže zkoumaného území. Tento negativní jev lze odstranit, resp. zmírnit používáním filtrů zachycujících nebezpečné látky, což však zavlažování prodraží, a proto se jeví jako krajní řešení. Jiným řešením je výstavba kanalizací a čistíren odpadních vod, které nebezpečné látky zachytí, v horních částech povodí. Závlahy přispívají ke zvětšení obsahu půdní vlhkosti a zmenšení obsahu solí v horních částech půdního profilu. Přesunem solí do spodních vrstev půdy dochází ke zvýšení mineralizace podzemní vody. Na druhou stranu se při vyšších dávkách zvětšují zásoby podzemní vody. Při nadměrném používání závlah hrozí riziko zasolování půd, což by opět přispělo ke zvýšení potenciální zátěže území. Bude proto potřeba stanovit optimální množství vody pro zavlažování, tedy vytvořit optimální závlahový management. Rozšíření a revitalizace zemědělských závlah může mít kladný vliv na biotu a ekosystémy, který spočívá ve zlepšení stanovištních podmínek. Poslední charakteristikou patřící do skupiny velkoplošných vlivů v krajině, na kterou má opatření kladný vliv, je vhodnost lokalizace z hlediska ekologické únosnosti, a to proto že téměř všechny zemědělsky obdělávané lokality v zájmovém území jsou vhodné k lokalizaci zemědělských závlah. 3.3.3.12 Zavádění ekologického zemědělství Navrhované opatření zcela splňuje strategické cíle č. 1, 3 a 6 a kritéria č. 1, 2 a 5. Velkou měrou splňuje strategické cíle č. 5 a 10 a kritéria č. 4 a 7.

67 Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Zavádění ekologického zemědělství bude mít výrazně kladný vliv na zdravotní stav obyvatelstva, protože produkuje potraviny, které v sobě neobsahují zdraví škodlivé látky, jako jsou zbytky pesticidů či některá barviva. Vzhledem k odlišným produkčním metodám má vyšší požadavky na lidskou práci, což má dopad na zvýšení zaměstnanosti. Ztráty způsobené nižšími výnosy jsou kompenzovány jednak finanční prémií za zdravé produkty, jednak příjmy ze stále populárnějšího ekoturismu. Navíc snížením závislosti na vnějších vstupech se vytvářejí dodatečné zisky. V ekologickém zemědělství je zakázáno používat jakékoli chemikálie, takže nedochází ke kontaminaci vodních zdrojů ani půdy. Vyšší obsah organické hmoty a nižší zornění zvyšují schopnost půdy filtrovat a zadržovat vodu. To má za následek nižší potřebu zavlažování a tím i menší riziko zasolování půd. Šetrnými metodami používanými v ekologickém zemědělství se také zlepšují fyzikální vlastnosti půdy. Zvyšování organické hmoty přidáváním zeleného hnojení, statkového hnoje, kompostu a mulče podporuje bohatší půdní edafon, čímž se zvýší úrodnost, zlepší se recyklace živin, zvýší se stabilita půdy vůči erozi a povodním, probíhá detoxikace ekosystému a výraznější vázání uhlíku v půdě. Větší rozmanitost krajiny podporovaná navrhovaným opatřením má kladný vliv na faktory pohody. 3.3.3.13 Realizace protierozních opatření Opatření velkou měrou splňuje cíle č. 1 a 5 a kritérium č. 7, zcela pak splňuje cíl č. 6 a kritéria č. 4 a 5. Co se týče kritéria č. 1 (Minimální spotřeba neobnovitelných zdrojů), záleží na druhu protierozních opatření, která budou realizována, ale obecně lze říci, že bude velkou měrou splněno. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Realizací protierozních opatření se sníží odnos půdy a stabilizuje se půdní pokryv. Tato skutečnost se odrazí ve zvýšení zisků plynoucích ze zemědělství. Protierozní opatření v podobě větrolamů bude mít kladný vliv na estetickou kvalitu, protože krajinu opticky rozčlení a vytvoří relativně uzavřené krajinné celky. Dále se navrhovaným opatřením zpomalí odtok vody, dojde k jejímu zadržení, a tím se sníží riziko vzniku katastrofických povodní a s nimi spojených rozsáhlých ekonomických škod. Protierozní opatření také znamenají vznik nových biotopů, což se projeví ve zvýšení biodiverzity. Zároveň se zvýší ekologická únosnost krajiny a sníží potenciální stav ekologické zátěže. Celkově lze říci, že implementace tohoto opatření bude mít kladný vliv na souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů. 3.3.3.14 Pěstování tradičních potravin a biopotravin Pěstování tradičních potravin a biopotravin velkou měrou splňuje strategické cíle č. 1, 3 a 6 a kritéria č. 3, 4, 5, 6 a 7. K ostatním cílům a kritériím nemá žádný vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Navrhované opatření úzce souvisí s ekologickým zemědělstvím. Z toho vyplývá, že pěstování biopotravin, resp. tradičních potravin nezatěžuje jednotlivé složky ekosystémů, ba naopak, má ně kladný vliv (viz opatření 3.3.3.12). Implementace tohoto opatření také sníží potenciální ekologickou zátěž území, která spočívá ve vysoké erozi půdy, kontaminaci půdy chemikáliemi apod. Biopotraviny na rozdíl od běžných potravin, tj. potravin vyrobených z produktů intenzivního zemědělství, obsahují vyšší množství esenciálních mastných kyselin, některých minerálních

68 látek, vitamínů a antioxidantů. Zároveň neobsahují zbytky pesticidů, potravinářská aditiva a ztužené rostlinné tuky (Václavík 2005). Proto mají kladný vliv na zdraví obyvatelstva. Bioprodukty vykazují lepší skladovatelnost, která plyne z vyššího obsahu sušiny a větší vyzrálosti. Tyto produkty jsou také odolnější vůči transportu, takže dochází k menším ekonomickým ztrátám než u běžných potravin. Zároveň mají větší přidanou hodnotu, což znamená větší zisky pro výrobce těchto potravin. Podpora pěstování tradičních potravin bude znamenat podporu místních tradic, a tím i podporu turistického ruchu. To se zpětně odrazí ve vyšších příjmech pro podnikatele a tudíž i obce. 3.3.3.15 Komplexní pozemkové úpravy Navrhované opatření splňuje strategické cíle č. 1, 2, 3, 5 a 6 a kritéria č. 4, 5 a 7. Přímý vztah má k cíli č. 1, k ostatním cílům a kritériím má nepřímý vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Provedení komplexních pozemkových úprav povede k vyjasnění majetkových vztahů, což bude mít kladný vliv jak na sociální vazby tak na ekonomiku, protože umožní dostupnost pozemků každému vlastníkovi, možnost scelování pozemků po dohodě s dotčenými vlastníky a zlepší podnikatelskou výnosnost. V důsledku toho se zlepší faktory pohody. Vyjasněním majetkových vztahů bude možno realizovat územní systémy ekologické stability, díky kterým vzniknou nové biotopy a zlepší se možnosti pro migraci organismy. Také se zvýší ekologická únosnost území. Další nepřímý vliv budou mít pozemkové úpravy na zvýšení ochrany půdy, protože umožní provedení protierozních úprav. 3.3.4 Vodní hospodářství 3.3.4.1 Rekonstrukce jímacích zařízení, resp. jímacích území Opatření velkou měrou splňuje strategické cíle č. 1 a 2 a kritéria č. 4 a 7. Zcela splňuje cíl č. 1 a kritéria č. 2 a 4. K ostatním cílům a kritériím nemá žádný vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Kladný vliv na zdraví obyvatelstva spočívá ve zvýšení kvality vody, které bude dosaženo realizací tohoto opatření. Zamezí se možné kontaminaci podzemních vod ropnými a jinými, zdraví škodlivými, látkami. To se také kladně odrazí ve zvýšené kvalitě ekosystémů. Rekonstrukce jímacích zařízeních bude znamenat zmenšení ekonomických ztrát, které vznikají při průsaku vody zastaralými čerpadly a jinými prostředky pro čerpání pitné vody. Zároveň dojde ke zvýšení estetické kvality okolí těchto zařízení. 3.3.4.2 Výstavba kanalizační sítě, výstavba, popř. rekonstrukce ČOV Přímý vztah má toto kritérium k cíli č. 3 a kritériím č. 1, 5 a 7, nepřímý vztah k cílům č. 1, 2, 6, 8 a 10 a ke kritériím č. 2, 3 a 4. Velkou měrou naplňuje cíle č. 1, 2, 6, 8 a 10 a kritérium č. 4, zcela splňuje cíl č. 3 a kritéria č. 3, 5 a 7. Nesplňuje kritérium č. 1 a 2. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Výstavba kanalizační sítě spojená s výstavbou, a, v případě již existující, rekonstrukcí ČOV znamená zvýšení životní úrovně obyvatelstva, zlepšení jejich zdravotního stavu, neboť se díky ní omezí možnost šíření nejrůznějších infekcí, budou splněny základní hygienické normy a sníží se zápach z vypouštěných odpadních vod. To vše bude znamenat zvýšení faktorů pohody. Kladný vliv na ekonomiku spočívá ve snížení nákladů na pokuty za znečišťování ŽP a v ekonomickém rozvoji, protože jako součást základní infrastruktury představuje jednu z podmínek pro přilákání nových investorů do regionu. Také je vyžadováno legislativou Evropské unie. 69 Sníží se znečištění vodních útvarů, způsobené vypouštěním odpadních vod přímo do vodních toků. Tím se také sníží zatížení ekosystémů a potenciální ekologická zátěž území. Snížení znečištění vodních útvarů bude mít kladný vliv na jejich rekreační využití, což se odrazí ve zvýšeném turistickém ruchu a ve zvýšení příjmů z něj vyplývajících. Výstavba ČOV znamená zvýšený tlak na horninové prostředí a především půdu, protože znamená jejich zábor při výstavbě. Zároveň může vykazovat mírně záporný vliv na biotu, spočívající v likvidaci stanovišť organismů. Konečně může dojít k narušení estetické kvality dotčeného území. Proto je nutno výstavbu ČOV situovat do míst, kde nejméně naruší stanoviště, vypracovat pro ni posudek EIA a zakomponovat stavbu do krajiny tak, aby měla co nejméně rušivý vliv na krajinný ráz okolí místa výstavby. 3.3.4.3 Systematická ochrana podzemních vod Systematická ochrana podzemních vod splňuje cíle č. 1, 2, 3 a 5 a kritéria č. 4, 5 a 7, přičemž přímý vztah má k cíli č. 3 a kritériím č. 4 a 5, k ostatním vyjmenovaným cílům a kritériím má nepřímý vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Ochrana podzemních vod znamená zvýšení jejich kvality a tudíž i zvýšení kvality pitné vody, což má výrazně kladný vliv na zdraví obyvatelstva a na faktory pohody. Zdravé obyvatelstvo vykazuje vyšší produktivitu práce, čímž se zvyšuje ekonomický rozvoj. Realizací tohoto opatření se nejen zvyšuje kvalita podzemní vody, ale také kvalita horninového prostředí, ve kterém se podzemní voda shromažďuje. To se odrazí i ve zdravějších ekosystémech. Současně se významně sníží potenciální ekologická zátěž území. Celkově bude mít opatření kladný vliv na souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů. 3.3.4.4 Ochrana sídel před povodněmi Opatření zcela splňuje strategický cíl č. 2. Velkou měrou naplňuje strategický cíl č. 1, kritéria č. 1, 4, 6 a 7. Z těchto cílů a kritérií se přímo dotýká cíle č. 2. K ostatním jmenovaným cílům a kritériím má nepřímý vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Při povodních hrozí větší riziko nákazy obyvatelstva infekcemi šířícími se vodou. Realizace tohoto opatření bude proto mít kladný vliv na zdraví obyvatelstva. Zvýší se ochrana majetku a také architektonických a archeologických památek, takže se sníží ekonomické náklady na případné škody způsobené zaplavením obcí a okolních pozemků. Zároveň budou protipovodňová opatření vyvolávat v lidech pocit bezpečí, čímž přispějí ke zlepšení faktorů pohody. Na druhou stranu protipovodňová opatření mohou vytvářet bariéru pro migraci organismů. Díky nim také dochází k omezení některých přirozených procesů, spojených se záplavami, které jsou významné pro specifické ekosystémy, jako jsou lužní lesy, slepá ramena a tůně apod. Tyto negativní stránky navrhovaného opatření lze eliminovat, resp. zmírňovat budováním propustků a různých můstků pro organismy, čímž se umožní jejich migrace, či zpracováním a realizací plánu/programu pro zachování přirozených procesů důležitých pro fungování specifických ekosystémů, např. umělé povodňování. Budováním protipovodňových opatření se také může mírně zhoršit estetická kvalita území, neboť tato opatření představují cizorodý prvek v krajině. Toto negativum lze kompenzovat zakomponováním protipovodňových staveb do krajiny, např. osázením hrází přirozeně stanovištními druhy. V současnosti může při povodních docházet k unikání nebezpečných látek do prostředí, čímž se zvyšuje ekologická zátěž území. Proto implementace tohoto opatření bude znamenat snížení potenciální ekologické zátěže území. 70 3.3.4.5 Zachování funkce VD Nové Mlýny Navrhované opatření se vztahuje k cílům č. 2, 3 a 5 a kritériím č. 2, 4, 5 a 7. U cíle č. 2 splňuje druhou část, protože je součástí protipovodňových opatření, které však byly provedeny v minulosti a stále přetrvávají. Cíl č. 3 bude splněn především v úseku pod VD Nové Mlýny. Ostatní cíle a kritéria budou splněna zcela (cíl č. 2, kritérium č. 4), resp. velkou měrou (kritéria č. 2, 5 a 7). Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Mírně záporný vliv na sociální vazby vyplývá z faktu, že stavba stále vyvolává určité vášně mezi obyvateli, kteří se dělí na dva tábory – „obyčejní lidé“, žijící v oblasti, kteří si na dílo víceméně zvykli, rybáři a vodohospodáři versus ekologové, kteří se s touto stavbou zcela nesmířili. V současnosti se vede spor mezi ekology a vodohospodáři, a to o výšku hladiny střední novomlýnské nádrže, která má statut přírodní rezervace a přes kterou má vést biokoridor spojující lužní lesy na Dyji se zbytky lužních lesů na Svratce. Vodní dílo má určité kladné ekonomické důsledky. Především se jedná o výrobu elektřiny na turbíně třetí Novomlýnské nádrže, ochranu obcí na dolním toku Dyje před povodněmi, možnost využívat vodu zadrženou v nádržích k závlahám okolních pozemků, a konečně příjmy vyplývající z rekreace na horní a dolní nádrži. Vzhledem k tomu, že nádrže zadrží velké množství znečištěnin přitékajících z horního povodí, především Svratky, a představují tak určitou odpadní jímku, lze u nich konstatovat mírně kladný vliv na kvalitu vody pod nádržemi. Představují migrační bariéru pro organismy, na druhou stranu byl vytvořen nový biotop pro jiné organismy. Přesto došlo k výraznému snížení biodiverzity dotčeného území. Mírně zhoršenou estetickou kvalitu způsobují kamenné hráze, které jsou místy vyasfaltované, a proto se na nich nemohou uchytit rostliny. Zároveň bylo pokřiveno krajinné měřítko. Jak již bylo řečeno, nádrže mají význam z hlediska rekreačního využití: horní a dolní nádrž se využívají pro rybářství, koupání, windsurfing, střední nádrž pak pro pozorování ptactva. Z hlediska ekologické únosnosti se jedná o nevhodnou lokalizaci stavby („odpadní jímka“ povodí Dyje), která zároveň způsobuje zvýšenou ekologickou zátěž území. Eliminační a kompenzační opatření pro zmírnění negativních důsledků Novomlýnských nádrží jsou následující: ozelenění hrází, realizace programů za čisté povodí Dyje, které spočívají ve výstavbě kanalizací a ČOV v obcích položených na horních úsecích Dyje, Svratky, Svitavy a Jihlavy, a vytvoření biokoridoru pro migraci organismů. Tento projekt již byl zpracován a část biokoridoru realizována – v oblasti střední novomlýnské nádrže, bohužel zde stále probíhá spor o výšku hladiny nádrže, viz výše. Zbývá tedy realizovat úsek v oblasti dolní nádrže. I tento úsek vykazuje problémy, protože pozemky, na kterých má být biokoridor vytvořen, jsou soukromé a vlastníci je buď nechtějí prodat, nebo za ně požadují příliš velkou finanční náhradu. Navíc na nich i přes stavební uzávěru byly postaveny rekreační objekty. 3.3.4.6 Rekonstrukce vodovodů Navrhované opatření velkou měrou splňuje strategický cíl č. 2 a kritérium č. 5; zcela splňuje strategický cíl č. 3 a kritérium č. 7. Velkou měrou nesplňuje kritérium č. 1. Přímý vztah má k cílům a kritériím, které splňuje zcela, nepřímý vztah k ostatním zmíněným cílům a kritériím. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Rekonstrukcí vodovodů se zvýší kvalita pitné vody, což bude mít kladný vliv na zdraví obyvatelstva. Zmenší se ztráty vody způsobené zastaralými vodovodními potrubími, čímž se zmírní i ekonomické ztráty. Zároveň se zlepší základní infrastruktura, která je jednou z podmínek pro přilákání jak investorů tak turistů do regionu. Zvýší se životní úroveň obyvatelstva, a tím se zlepší faktory pohody.

71 Snížením ztrát vody ve vodovodní síti bude možné odčerpávat méně vody z jímacích území, což bude mít kladný dopad na horninové prostředí, půdu, biotu, potažmo ekosystémy, protože na ně nebude vynakládán takový tlak. 3.3.4.7 Povodňování lužních biotopů Povodňování lužních biotopů má přímý vztah ke všem dále vyjmenovaným cílům a kritériím. Zcela naplňuje strategické cíle č. 1, 2 a 5 a kritéria č. 4, 5 a 7. Velkou měrou naplňuje kritérium č. 2 - Spotřeba obnovitelných zdrojů v mezích jejich regenerační kapacity. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Povodňováním vznikají oblasti, kde se mohou líhnout komáři, kteří přenášejí různé nemoci. Proto lze konstatovat, že opatření bude mít mírně záporný vliv na zdraví obyvatelstva a také na faktory pohody. To se dá zmírnit pomocí biologického boje proti komárům, resp. ochranou obyvatelstva pomocí vsazování sítí do oken, používání repelentů a vhodného oděvu, především při pohybu v areálech se zvýšeným výskytem komárů. Realizací tohoto opatření dochází ke zvlhčení klimatu i půdy, obnově přirozených procesů, které zanikly při komplexních vodohospodářských úpravách z druhé poloviny 20. století, a tím i ke zlepšení podmínek pro biotu, potažmo lužní ekosystémy. Je nutné podotknout, že povodňováním lužních biotopů může docházet k poškozování paleontologických a archeologických památek, které se v oblasti lužních lesů vyskytují. Jako možná ochrana se jeví jejich ohrázování. 3.3.4.8 Revitalizace vodních toků Opatření zcela splňuje strategické cíle č. 1, 2, 3 a 5 a kritéria č. 4, 5 a 7, na něž má přímou vazbu. K ostatním cílům a kritériím nemá žádný vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Revitalizace vodních toků bude mít kladný vliv na faktory pohody a bude znamenat zvýšení estetické kvality krajiny, která vyplývá z optického rozčlenění krajiny na menší celky pomocí doprovodné zeleně toků a přeměny tvarů toků z přímých na mírně meandrující. Tím také dojde ke zpomalení odtoku vody z území a jejímu zadržení. Zlepší se kvalita vody, obnoví se biotopy vázané na vodní toky a zvýší se diverzita ekosystémů. Zvýšení estetické kvality krajiny se odrazí ve zvýšené návštěvnosti zkoumaného území, a tím i ve zvýšení příjmů z turistického ruchu. V současnosti zvýšená ekologická zátěž způsobená funkcí vodních toků, které jsou často využívané jako otevřené stoky – týká se především menších toků, se realizací tohoto opatření výrazně sníží. Celkově budou mít revitalizace kladný vliv na souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů 3.3.5 Doprava 3.3.5.1 Rekonstrukce železnice Navrhované opatření splňuje strategické cíle č. 4, 6 a 10 a kritéria č. 1, 4, 7 a 8. Přímo se vztahuje k cílům č. 4 a 6 a kritériím č. 7 a 8. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Rekonstrukce železnice bude znamenat zlepšení dopravního spojení, úrovně cestování, snížení hluku a urychlení dopravy, což se odrazí ve zvýšeném počtu turistů i investorů a bude tak mít kladný vliv na ekonomiku a rekreaci. Další kritéria týkající se obyvatelstva a struktury a funkčního využití území, na která toto opatření bude mít kladný vliv, jsou doprava, faktory pohody a infrastruktura. Kladný vliv na ovzduší spočívá ve zmenšení emisí, a to především v případě elektrifikace tratí. Také může dojít ke snížení počtu automobilů v obcích, které jsou železnicí propojeny.

72 Sníží se množství znečištěnin unikajících do vody a půdy kolem trati. Tím se sníží potenciální ekologická zátěž území. 3.3.5.2 Zlepšení veřejné dopravy Zlepšení veřejné dopravy má přímý vztah k cíli č. 4 a ke kritériím č. 7 a 8. Nepřímý vztah je ke kritériím č. 4 a 5. Všechny tyto cíle a kritéria budou implementací opatření velkou měrou splněny. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Realizace tohoto opatření bude mít výrazně kladný vliv na faktory pohody, protože bude znamenat zlepšení dostupnosti škol, úřadů, zaměstnání, služeb, zábavy aj. Zlepšení veřejné dopravy bude také znamenat větší ochotu lidí dojíždět za prací mimo své bydliště, čímž se podpoří ekonomický růst regionu. Dalším faktorem, který může podpořit ekonomický růst, je zvýšení počtu turistů, především z blízkého okolí, kteří do regionu jezdí na jednodenní výlety a používají veřejnou dopravu. Sníží se množství automobilů a tím se sníží i množství vypouštěných emisí, takže se zvýší kvalita ovzduší. Se snížením počtu automobilů také souvisí snížení potenciální zátěže území, a to jak výfukovými splodinami, tak ropnými látkami. 3.3.5.3 Vybudování rychlostní komunikace R52 Navrhované opatření velkou měrou nesplňuje strategické cíle č. 3, 4, 5 a 6 a kritéria č. 2, 5, 7 a 8. Zcela pak nesplňuje kritéria č. 1 a 4. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Dojde k mírnému zhoršení zdravotního stavu obyvatelstva v obcích ležících na trase vyplývajícího ze zvýšeného hluku a emisí. Hluk lze snížit vybudováním protihlukových stěn a výsadbou izolační zeleně. Narušení faktorů pohody bude způsobeno zvýšeným hlukem a znečištěním ovzduší a také zhoršenou průchodností krajiny, na druhé straně dojde k urychlení přepravy, což se projeví ve snížení doby dojížďky do zaměstnání a do jiných destinací. Zvýší se znečištění ovzduší v určitých částech roku a dne, např. v průběhu svátků, dovolených, odjezdů do práce a ranními koncentracemi kamionů na hraničních přechodech. Snížení emisí může být dosaženo uplatňováním ekologických pohonů pro auta a zpřísněním norem pro emise z výfukových plynů. Také se zvýší znečištění vod splachem cizorodých látek z povrchu silnice. Řešením je vybudovat náhradní drenáže k jejímu odvodnění, pro jednotlivé úseky nové rychlostní silnice vypracovat dle příslušných předpisů havarijní řády pro případ havárie s následným únikem nebezpečných látek a v blízkosti zdrojů pitné vody místního významu zamezit v co největší míře vsakování odpadních vod z komunikace do půdního profilu. Stavba bude znamenat zábor půdy a její možnou kontaminaci. Bude potřeba provést skrývku orniční vrstvy v mimovegetačním období a základní průzkum kontaminace orniční vrstvy v celé trase. R52 bude rovněž představovat migrační bariéru pro organismy a její výstavbou dojde k likvidaci mnoha biotopů. Je proto nutné v co největší míře zachovat lokality stávajících i navržených biocenter a v maximální míře zachovat přirozený stav vodních toků a jejich doprovodné zeleně a budovat propustky či podchody pro organismy. Stavba bude výrazným předělem v krajině, čímž se naruší krajinný ráz území, kterým bude procházet. Pro zmenšení rušivého vlivu bude vhodné upřednostňovat na viditelných stavebních objektech a při terénních úpravách využití přírodních materiálů, jako je dřevo a kámen místní provenience apod., s vhodnou modelací terénu, mimoúrovňové křižovatky řešit přednostně, v prostoru pálavských bradel s úpatími výhradně, v zářezech tak, aby se nejvyšší stavební bod křižovatky nedostával nad terén a pro vegetační úpravy používat geograficky původní a stanovištně vhodné druhy dřevin. Opatření bude mít kladný vliv na dopravu – díky ní se sníží množství dopravních nehod, průjezd bude plynulejší, bez vzniku dlouhých dopravních kolon. Zvýší se dostupnost regionu, což způsobí společně s výstavbou, resp. rozšiřováním průmyslových zón příliv investic. 73 Zároveň se zvýší množství potenciálních rekreantů a turistů. V tomto případě však bude nutné nějakým způsobem potenciální návštěvníky upozornit na krásy a zajímavosti oblasti, např. instalováním billboardů podél komunikace. Z hlediska ekonomických nákladů i z hlediska ochrany přírody a krajiny byla vybrána nejvíce vhodná lokalita (viz anonym 2005). 3.3.5.4 Rekonstrukce komunikací včetně vybudování obchvatů obcí Opatření velkou měrou splňuje strategický cíl č. 4 a kritéria č. 6 a 8. Zcela splňuje kritérium č. 7, nesplňuje cíl č. 6 a kritéria č. 1, 4 a 5. K ostatním cílům a kritériím nemá žádný vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Kladný vliv na zdraví obyvatelstva vyplývá z odvedení tranzitní dopravy z obcí, což povede ke snížení emisí a prachu. Tím se také zvýší čistota ovzduší. Výstavba obchvatů znamená šanci pro uplatnění místních firem, které se zúčastní tendru na realizaci tohoto opatření. Rekonstrukce komunikací bude znamenat úspory prostředků vydaných na jejich opravy. Kromě snížení emisí a prachu dojde také ke snížení hluku v obcích a zvýšení bezpečnosti pro chodce, takže opatření bude mít kladný vliv na faktory pohody. Z hlediska jednotlivých složek ekosystémů je možno spatřovat mírně záporný vliv na vodu, protože v případě budování obchvatů existuje možnost splachu cizorodých látek z povrchu silnice. Toto negativum lze eliminovat vybudováním systému drenáží v okolí komunikací a svedením splaškových vod do ČOV. Budování obchvatů také znamená zábor orné půdy. Proto bude nutné provést skrývku orniční vrstvy v trase navrhovaných obchvatů. Existuje i reálná šance kontaminace půdy podél komunikací. Kontaminaci půdy lze zmírnit vysazením rostlin, které jsou schopné zadržovat cizorodé látky. Samozřejmostí je vpracování pedologického průzkumu na propustnost půdy pro polutanty před zahájením stavby, což by mělo být součástí posudku hodnocení vlivu stavby na ŽP (EIA), stejně jako provedení důkladného fytocenologického a zoologického průzkumu. Komunikace obecně tvoří migrační bariéry pro organismy a jejich výstavba doprovází likvidaci biotopů. Opět bude nutno zajistit propustnost těles pomocí propustků, mostků apod. Po převedení tranzitní dopravy mimo sídla dojde ke zmenšení/vymizení otřesů způsobených těžkými dopravními vozidly, což bude mít kladný vliv na budovy a architektonické památky. Vybudováním obchvatů se také zlepší plynulost dopravy a doprava se zrychlí. Zlepšení životního prostředí v obcích a také faktorů pohody bude mít kladný vliv na rekreaci. Na druhou stranu výstavba obchvatů může mít záporný vliv na estetickou kvalitu, neboť představuje cizí prvky v krajině. Zmírnění tohoto záporného vlivu se dá dosáhnout vysázením pásů doprovodné zeleně a tam, kde to bude možné, zanořením komunikace pod úroveň terénu. Vhodnost lokalizace z hlediska ekologické únosnosti bude řešit posudek EIA, stejně jako potenciální ekologickou zátěž území. 3.3.5.5 Vybudování nových a propojení stávajících cyklostezek Vybudování nových a propojení stávajících cyklostezek splňuje cíl č. 4 a kritéria č. 1, 6, 7 a 8. Přímý vztah má ke kritériu č. 1, k ostatním jmenovaným cílům a kritériím se vztahuje nepřímo. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona č. 244/1992 Sb. Navrhované opatření umožní rozvoj cyklodopravy v oblasti. Bude tak mít kladný vliv na zdraví obyvatelstva, protože znamená omezení výfukových plynů a zdravý životní styl, spočívající ve zvýšeném pohybu. Zdravější obyvatelé znamenají zvýšení produktivity práce. Cyklostezky přitáhnou turisty, čímž dojde ke zvýšení příjmů z turistického ruchu. Snížení hluku a emisí, způsobené menším množstvím aut v ulicích společně se snadnější dostupností služeb zvýší faktory pohody obyvatel. K tomu přispěje i zlepšení infrastruktury. 74 Vybudování cyklostezek umožní pořádání nejrůznějších soutěží, resp. závodů, mohou vznikat cyklistické kluby a tím se rozvíjet sociální vazby. Při budování nových cyklostezek bude docházet k záboru orné půdy, což může mít mírně záporný vliv na půdu. Proto je účelné využívat již stávající síť komunikací v podobě polních cest, které se podle potřeby upraví. Na druhou stranu, cyklistická doprava nezpůsobuje kontaminaci půdy – je „ekologicky čistá“. 3.3.6 Životní prostředí a ochrana přírody 3.3.6.1 Sanace starých ekologických zátěží Opatření zcela splňuje strategické cíle č. 3 a 6 a kritéria č. 3 a 5, velkou měrou naplňuje strategický cíl č. 5 a kritéria č. 4 a 7. Z těchto cílů a kritérií má přímý vztah k cíli č. 6 a kritériu č. 3, nepřímý k cílům č. 3 a 5 a kritériím č. 4, 5 a 7. K ostatním cílům a kritériím nemá žádný vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Sanací starých ekologických zátěží se sníží ohrožení zdraví obyvatelstva únikem rizikových látek. Sanované pozemky se mohou využít pro ekonomické účely, ale i pro oddechové a volnočasové aktivity, jako je třeba vybudování skateboardového hřiště. Zmizí „ohyzdné“ prvky krajiny narušující estetickou kvalitu území. V současnosti existuje velká ekologická zátěž v místech skládek, z nichž se některé nacházejí v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů. Realizací tohoto opatření tato ekologická zátěž zmizí. Zároveň se sníží, resp. zanikne riziko kontaminace vodních zdrojů, půdy, horninového prostředí a ostatních složek ekosystémů v místech starých ekologických zátěží. Také se zamezí pronikání nebezpečných látek do organismů a tím i potravinového řetězce. 3.3.6.2 Soukromé vykupování pozemků pro ochranu přírody Navrhované opatření má přímý vztah k cíli č. 5 a kritériu č. 4, které také zcela splňuje. Nepřímo se vztahuje k cílům č. 1 a 6 a kritériím č. 5 a 10, které naplňuje velkou měrou. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Soukromé vykupování pozemků pro ochranu přírody bude mít kladný vliv na všechny složky ekosystému, především na vodu, půdu a biotu. Tento kladný vliv spočívá ve zvýšení ochrany ekosystémů, což se projeví ve zmenšení v současnosti vyvíjeného tlaku na jednotlivé složky. Zvýší se tak ekologická stabilita a sníží potenciální stav ekologické zátěže dotčeného území. Může se stát, že vykoupené pozemky budou oploceny a omezí pohyb nejen lidí, ale i ostatních živočichů v krajině. V tomto případě se zhorší faktory pohody a možnosti rekreačního využití. Navíc může oplocení zhoršit estetickou kvalitu území. Pokud tedy budou pozemky oploceny, bude nutno stanovit trasy, kudy se mohou lidé pohybovat tak, aby co nejméně ovlivnili chráněné organismy/ekosystémy a použít takový materiál na stavbu plotu, aby co nejméně narušoval ráz krajiny. 3.3.6.3 Vytvoření koncepce politiky ochrany ŽP Opatření se přímo vztahuje ke strategickým cílům č. 1 a 7 a kritériu č. 9. Tyto cíle a kritérium zcela naplňuje. Dále lze konstatovat, že až na kritérium č. 6 (Zachování a zlepšování kvality historických a kulturních zdrojů) se navrhované opatření nepřímo dotýká všech cílů a kritérií, přičemž záleží na obsahu budoucí koncepce, jakou měrou budou naplněny. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Vytvoření a především naplňování koncepce politiky ochrany životního prostředí bude znamenat zlepšení ŽP a tím i zlepšení zdraví obyvatel. To přinese větší efektivitu práce, která se projeví v rozvoji ekonomiky. Pravidla definovaná v koncepci budou moci firmy implementovat do řízení, čímž se sníží náklady vydané na poplatky za znečišťování ŽP.

75 Můžeme hovořit o zavádění systému prevence, který je efektivnější než zavádění koncových technologií (‘end of pipe technologies‘). Vytvořením koncepce a její implementací dojde ke snižování zátěže kladené na jednotlivé složky ekosystémů. Tím se sníží potenciální ekologická zátěž území, kterou v současnosti mimo jiné představují staré skládky. Celkově lze říci, že navrhované opatření bude mít kladný vliv na souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů. 3.3.6.4 Separace odpadů a omezení produkce odpadů Zcela budou splněny strategické cíle č. 6 a 10 a kritéria č. 1, 3 a 7, které mají přímý vztah k tomuto opatření. Velkou měrou budou splněny cíle č. 2 a 3 a kritéria č. 4 a 5, které se k opatření vztahují nepřímo. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Separace odpadů zefektivní jejich recyklaci, takže se do spaloven dostane menší množství odpadů. To znamená méně emisí vznikajících při jejich spalování a tím i zlepšení kvality ovzduší, které přispěje k zlepšení zdraví obyvatelstva. Zároveň se sníží zátěž ekosystémů, která vzniká skládkováním, resp. nebezpečím úniku polutantů do vody, půdy a horninového prostředí ze skládek. Implementace opatření bude také mít kladný vliv na ekonomiku – omezením produkce odpadů se ušetří náklady vynaložené na výrobu. Také se zmenší riziko vzniku černých skládek, které přispívají ke znečištění jednotlivých složek ekosystémů a zhoršují estetickou kvalitu území. Celkově bude mít opatření kladný vliv na souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů. 3.3.6.5 Podpora ekologické výchovy Podpora ekologické výchovy se přímo vztahuje ke strategickým cílům č. 8 a 9 a kritériím č. 9 a 10, které zcela splňuje. K ostatním cílům a kritériím má nepřímý vztah. Pokud bude realizována, bude je splňovat velkou měrou. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Ekologicky uvědomělí obyvatelé budou dbát o své prostředí, čímž se sníží zdravotní rizika vyplývající ze znečištěného ŽP. Podpora ekologické výchovy vede k environmentálnímu uvědomění obyvatelstva a vytváření hlubšího vztahu ke svému území, což se projeví mimo jiné ve zlepšení sociálních vztahů. Mohou se také zavádět nové místní tradice, např. otvírání studánek, jarní úklid Pálavy apod.. Opatření bude mít kladný vliv na ekonomiku – sníží se spotřeba materiálu, budou se implementovat environmentálně příznivé technologie. Sníží se potenciální ekologická zátěž území. Kladný vliv na složky ekosystémů a tím i na samotné ekosystémy se projeví ve snaze o jejich ochranu. 3.3.6.6 Příprava a realizace územního systému ekologické stability, resp. rekonstrukce drobné zeleně Opatření zcela splňuje strategické cíle č. 1 a 5 a kritérium č. 4. K těmto cílům a kritériu má také přímý vztah. Velkou měrou splňuje cíle č. 2, 3 a 6 a kritéria č. 1, 5 a 7, k nimž má vztah nepřímý. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Kladný vliv na faktory pohody a estetickou kvalitu vyplývá z ozelenění a horizontálního i vertikálního rozčlenění krajiny. Skladebné prvky územního systému ekologické stability (ÚSES) slouží jako filtry zachycující prachové částice, čímž přispívají ke zlepšení kvality ovzduší. Dále zadržují vodu v krajině, zabraňují rozvoji půdní eroze, zlepšují půdní vlastnosti 76 ve svém okolí, protože zvyšují množství půdního edafonu, vytvářejí nové biotopy a tedy zvyšují biodiverzitu, a v neposlední řadě umožňují migraci organismů, což se odrazí ve zlepšení genofondu. Při realizaci tohoto opatření se může projevit mírně záporný vliv na ekonomiku: zábor půdy pro biocentra a biokoridory sníží výnosy v zemědělství. Na druhé straně svým kladným ovlivňováním se zlepší vlastnosti půdy, což povede k větším výnosům. Také lze sledovat mírně záporný vliv na infrastrukturu, především komunikace, neboť se při plánování a výstavbě komunikací zvýší náklady vynaložené na budování mostů, resp. obchvaty biocenter. Je proto nutné plánovat stavby komunikací tak, aby došlo k co nejmenší interakci se skladebnými prvky ÚSES. Co se týče interakce ÚSES a zemědělství, je vhodné využívat již existující stabilní prvky krajiny a realizovat ÚSES na půdě ležící ladem. Navrhované opatření vykazuje vhodnou lokalizaci z hlediska ekologické únosnosti a kladný vliv na souhrnné prostorové působení všech jevů a faktorů. 3.3.6.7 Obnova naučných stezek Obnova naučných stezek zcela splňuje strategické cíle č. 5 a 9 a kritérium č. 9, velkou měrou pak splňuje cíl č. 7 a kritéria č. 4 a 6. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Naučné stezky vedou k ekologické osvětě obyvatelstva a vytváření hlubšího vztahu ke svému území, což se podobně jako u opatření 3.3.6.5 (Podpora ekologické výchovy) kladně odrazí v sociálních vazbách. Kladný vliv na ekonomiku se projeví především v oblasti turistického průmyslu, protože naučné stezky představují další z možných turistických produktů. Jejich obnovou se usměrní pohyb návštěvníků v chráněných územích a zároveň také poskytnou informace o krajině, kterou se návštěvníci pohybují. V současné době jsou některé naučné stezky – jejich panely – v dezolátním stavu, který způsobují vandalové. Jejich obnovou se zvýší estetická kvalita území, ve kterém jsou instalovány. Stále však hrozí nebezpečí, že budou i nadále poškozovány. Tomu by mohlo zabránit vytvoření strážní služby. 3.3.6.8 Zákaz terénních úprav velkého charakteru Navrhované opatření bude mít přímý vztah ke strategickému cíli č. 6 a kritériím č. 1, 4, 5 a 7. Ty také zcela splňuje. Nepřímo se vztahuje k cílům č. 3 a 5, které naplňuje velkou měrou. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Pokud se zakáží terénní úpravy velkého charakteru, nedojde k narušení jak horninového prostředí tak hydrologických poměrů území, omezí se riziko akcelerace půdní eroze, která bývá s úpravami spjata, zachovají se příznivé půdní poměry - edafon, poměr minerálních prvků, a také zůstanou zachovány biotopy. Zároveň nebude ohrožena prostupnost krajiny, která přispívá k faktorům pohody. Terénními úpravami by mohlo dojít k narušení až likvidaci geologických a paleontologických památek, a zvýšení potenciální ekologické zátěže území. Proto jejich zákaz bude mít kladný vliv na tyto prvky. Terénní úpravy mohou být prováděny tam, kde nebudou mít velmi negativní vliv na krajinný ráz a ekosystémy, resp. tam, kde již byl krajinný ráz zcela změněn. Celkově bude mít realizace opatření kladný vliv na souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů. 3.3.6.9 Ochrana genofondu původních a vzácných druhů Ochrana genofondu původních a vzácných druhů zcela splňuje strategický cíl č. 5 a kritérium č. 4, k nimž má přímý vztah. Nepřímo se vztahuje ke kritériu č. 7, které splňuje velkou měrou.

77 Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Navrhované opatření přispěje k zachování, resp. zvýšení biodiverzity zkoumaného území. Dalším kladem bude zvýšení odolnosti organismů proti vnějším škodlivým vlivům. Opatření nemá žádný negativní vliv na ŽP. 3.3.6.10 Kosení vybraných maloplošných chráněných území Přímý vztah je patrný u strategického cíle č. 5 a kritéria č. 4, nepřímý vliv pak u strategického cíle č. 1 a kritérií č. 2 a 7. Cíl č. 5 a kritérium č. 4 budou zcela splněny, zbývající jmenované splní opatření velkou měrou. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Kosení vybraných maloplošných chráněných území bude mít v prvé řadě kladný vliv na biotu a ekosystémy. Tento vliv spočívá v zachování lučních ekosystémů a podpoře specifických druhů organismů na ně vázaných, které v mnoha případech představují endemické druhy vyskytující se pouze ve zkoumaném území. Realizací tohoto opatření se dochová typický ráz úpatí Pálavy, který je představován pestrou mozaikou luk, lesů, polí a vinic. Navíc se seno získané kosením může využívat jako biomasa – při spalování, kompostování nebo jako podestýlka pro dobytek v ekologických farmách. 3.3.6.11 Odstraňování náletových porostů keřů a stromů Navrhované opatření se vztahuje pouze ke strategickému cíli č. 5, který zcela splňuje, a ke kritériím č. 4 – opět splňuje zcela – a č. 7 – splňuje velkou měrou. K ostatním cílům a kritériím nemá žádný vliv. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Podobně jako v případě opatření 3.3.6.10 – Kosení vybraných maloplošných chráněných území, realizace tohoto opatření bude mít kladný vliv na estetickou kvalitu, protože znamená zachování mozaiky ekosystémů, charakteristické především pro úpatí Pálavy. Zároveň se zachovají druhy vázané na specifické biotopy a minimalizuje se výskyt invazních/nepůvodních druhů, jako je pajasan žláznatý či akát, které vytlačují původní druhy. Tím se zvýší biodiverzita lokalit, kterých se opatření bude týkat. 3.3.7 Cestovní ruch 3.3.7.1 Vytvoření jednotného orientačního systému Toto opatření vykazuje vztah pouze ke kritériu č. 7, které velkou měrou splňuje. K ostatním strategickým cílům a kritériím nemá žádný vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Snadnější navigace, vyplývající z vytvoření jednotného orientačního systému, umožní větší návštěvnost architektonických a archeologických památek, což napomůže k rozvoji rekreace, popř. větším příjmům a tím i k vyšší prostředkům určeným na jejich provoz a opravy. Také může upozornit na pamětihodnosti, které by běžně turista přehlédl. Kladný vliv na dopravu spočívá v ulehčení orientace v obcích. Jednotný orientační systém zlepší i estetickou kvalitu a napomůže ke zvýšení faktorů pohody. 3.3.7.2 Vybudování lázní ve vybraných obcích Opatření bude v interakci s kritérii č. 1, 2, 6 a 7. Kritéria č. 1 a 2 velkou měrou nesplňuje, u zbylých dvou je tomu naopak. Přímý vztah má toto opatření pouze s kritériem č. 7 - Zachování a zlepšování kvality místního prostředí. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Vybudování lázní, které se plánuje v obcích Lednice, Pasohlávky a Sedlec, bude mít kladný vliv na zdraví obyvatelstva: v Lednici se vyskytují prameny s jodobromovou vodou a 78 předpokládá se léčba pohybového a nervového ústrojí, které má vazbu na pohybový aparát. V Pasohlávkách se nachází termální prameny, pomocí kterých se budou léčit pohybové ústrojí, urologické a kožní problémy. V Sedleci to jsou sirné prameny, které jsou vhodné pro léčbu kožních onemocnění. Zatímco pro Lednici a Pasohlávky již byly projekty vypracovány a lázně se začnou v nejbližší době stavět, v Sedleci se o obnově sirných lázní, které pocházejí z konce 18. století, pouze uvažuje. Navrhované opatření bude mít kladný vliv na sociální vazby – místní obyvatelé budou obohaceni o nové impulsy přicházející od návštěvníků/lázeňských hostů, mohou se setkávat s jinými kulturami, což se kladně projeví ve zvýšené míře tolerance vůči jiným etnikům. Lázeňství je prosperujícím podnikáním a nabaluje na sebe další aktivity, čímž dochází k větší nabídce pracovních míst. Navíc se vybudováním lázní zvýší příjmy do obecních pokladen. Kladný vliv na faktory pohody a estetickou kvalitu se projeví zvelebením vzhledu obcí, ve kterých budou lázně, a jejich okolí a rozvojem kulturních aktivit. Ke zlepšení faktorů pohody také přispěje zlepšení veřejné dopravy, vybudování nové infrastruktury, resp. modernizace stávající. Opatření také přispěje k rozvoji rekreace. Může se stát, že spotřeba minerálních vod bude vyšší než rychlost jejich doplňování, tím může dojít k sesedání území v okolí vrtů. Je proto nutno provést průzkum minerálních vod, stanovit rychlost jejich doplňování a podle toho stanovit denní/týdenní/měsíční limity jejich čerpání. Zvýšení množství návštěvníků/lázeňských hostů bude také znamenat zvýšený tlak na ekosystémy. Zároveň se může mírně zvýšit potenciální ekologická zátěž krajiny způsobená zvýšeným přílivem návštěvníků. Tato negativa lze odstranit rozptýlením návštěvníků po krajině, usměrňováním jejich pohybu pomocí naučných stezek a v případě nejcennějších území regulací jejich počtu. 3.3.7.3 Cílená propagace území Cílená propagace území velkou měrou splňuje strategický cíl č. 9 a kritéria č. 6, 7 a 9. K nim se však přímo nevztahuje. Mezi opatřením a ostatními strategickými cíly a kritérii není žádný vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Navrhované opatření přispěje k posílení identity obyvatel s regionem. Zvýší se počet příchozích turistů, což znamená více pracovních příležitostí. Tím ubude sociálně patologických jevů a zlepší se životní úroveň obyvatel. Turisté také přinesou nové impulsy a názory. Z ekonomického hlediska se zvýší příjmy z cestovního ruchu a služeb na něj bezprostředně navazujících; přilákají se noví investoři do regionu. Přísun finančních prostředků vyplývající ze zvýšeného turistického ruchu lze použít na opravy a údržbu budov, architektonických, archeologických, geologických a paleontologických památek, takže se zlepší jejich stav. Cílená propagace území bude také mít kladný vliv na rozvoj místních tradic, které jsou součástí nabídky produktů cestovního ruchu. Realizace tohoto opatření může mít mírně záporný vliv na ekosystémy – zvýšení počtu návštěvníků bude znamenat zvýšení tlaku na ekosystémy. Zároveň se může mírně zvýšit potenciální ekologická zátěž jako důsledek zvýšení přílivu turistů. Stejně jako v případě opatření 3.3.7.2, je určitým řešením pokusit se rozptýlit návštěvníky po krajině, usměrňovat jejich pohyb pomocí naučných stezek a v případě nejcennějších území regulovat jejich počet. Dalšími zmírňovacími opatřeními je vybudování infrastruktury, která bude vystačovat zvýšenému počtu návštěvníků a týká se především dostatečné kanalizace, ČOV a záchytných/odstavných parkovišť. Pomoci také může rozšíření sítě odpadkových košů a zajištění jejich pravidelného vývozu. 3.3.7.4 Budování a propojení turistických informačních center Opatření má nepřímý vztah ke strategickému cílí č. 9 a ke kritériím č. 6, 7 a 9, které velkou mírou splňuje. Na ostatní strategické cíle a kritéria nemá žádný vliv. 79 Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Navrhované opatření má přímý vliv na infrastrukturu, kdy přispěje k jejímu rozvoji; ekonomiku – jedním z úkolů turistických informačních center (TIC) je propagace území, čímž dojde ke zvýšení příjmů z cestovního ruchu; rekreace, protože přispěje ke zvýšení počtu turistů; a konečně faktory pohody – TIC mají poskytovat komplexní informace pro turisty, týkající se jak ubytování a stravování, tak různých možností rekreačního vyžití. Nepřímý vliv bude mít na architektonické, archeologické, geologické a paleontologické památky. Podobně jako u opatření 3.3.7.3. (Cílená propagace území) bude znamenat přísun finančních prostředků vyplývající ze zvýšeného turistického ruchu a tyto prostředky lze použít na jejich opravy a údržbu. Dále bude mít nepřímý vliv na potenciální ekologickou zátěž území, protože zvýšení přílivů turistů může zvýšit ekologickou zátěž. Eliminace tohoto negativa je stejná jako v případě opatření 3.3.7.3. 3.3.7.5 Rozvoj vinařské turistiky Navrhované opatření velkou měrou splňuje strategický cíl č. 1 a kritéria č. 4 a 6, zcela splňuje kritérium č. 7. Zatímco k cíli č. 1 a kritériím č. 4 a 6 má rozvoj vinařské turistiky nepřímý vztah, kritérium č. 7 ovlivňuje přímo. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Rozvoj vinařské turistiky bude znamenat interakce mezi místními obyvateli a návštěvníky, což bude mít kladný vliv na sociální vazby. Rozvinou se také místní tradice. Zvýšené příjmy plynoucí z tohoto produktu cestovního ruchu budou mít kladný vliv jak na ekonomický rozvoj regionu, tak na faktory pohody, neboť znamenají zlepšení životního stylu obyvatelstva. Ke zlepšení faktorů pohody přispěje i zlepšení stávající, resp. výstavba nové infrastruktury, především nových ubytovacích zařízení. Příjmy z vinařské turistiky se odrazí ve vzhledu vinných sklepů a jejich okolí, takže se zároveň zvýší estetická kvalita obcí. Z hlediska ekologické únosnosti krajiny lze konstatovat, že opatření bude vhodně lokalizované, protože zájmové území je typické vinicemi a vinnými sklepy, a proto rozvojem vinařské turistiky nedojde k jejímu narušení. 3.3.7.6 Rozvoj sportovních zařízení, autokempů, koupališť Přímý vztah opatření lze sledovat u kritérií č. 1 a 7, na strategické cíle č. 3, 4 a 10 a kritéria č. 2, 4, 5, 6 a 8 se vztahuje nepřímo. Kritéria č. 2, 6 a 7 budou splněna, cíle č. 3, 4 a 10 a kritéria č. 1, 4, 5 a 8 budou nesplněna. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Rozvoj sportovních zařízení nabídne obyvatelům možnosti aktivně využít volný čas a zároveň zlepšit svůj zdravotní stav. To se kladně odrazí v ekonomice, neboť zdravější obyvatelstvo znamená zvýšení produktivity práce. Výstavba autokempů a koupališť přitáhne turisty, čímž se zvýší příjmy z oblasti cestovního ruchu. Zlepšení nabídky trávení volného času se kladně podepíše na faktorech pohody. Výstavba autokempů také znamená levnější formu dovolené, a proto si ji budou moci dovolit i rodiny s menšími příjmy. Realizace navrženého opatření také přispěje k rozvoji infrastruktury. Při výstavbě těchto zařízení dojde k záboru půdy, proto je potřeba předem provést skrývku orné půdy. Vhodné se také jeví využít již existujících opuštěných areálů (např. bývalá JZD), které budou napojeny na infrastrukturu. V okolí sportovních zařízení a autokempů může docházet ke znečišťování vody, proto bude nutno napojit tato zařízení na kanalizaci a ČOV. Při výstavbě budou narušeny ekosystémy. To se může eliminovat situování staveb do míst, kde dojde k nejmenšímu zásahu biotopů. Realizace opatření také může mít mírně záporný vliv na estetickou kvalitu – záleží na tom, kde budou zařízení postavená a jak budou řešená z architektonického hlediska. Také lze očekávat mírné zvýšení hluku jak v průběhu provozu, tak především při výstavbě zařízení.

80 Opatření na snížení hluku při výstavbě jsou následující: provizorní protihlukové stěny, vhodné umístění zařízení staveniště, navržení optimálních tras pro přepravu zeminy a stavebních materiálů s cílem minimalizovat hlukové zatížení obydlených území. Ke snížení hluku může přispět situování staveb na okraje obcí či odstínění od ostatní zástavby pomocí zeleně, která částečně zadrží hluk. V současnosti zvýšená ekologická zátěž území vyplývá z nelegálního kempování kolem břehů Novomlýnských nádrží, po výstavbě kempů by se tato zátěž mohla snížit, resp. zaniknout. 3.3.7.7 Příprava produktů cestovního ruchu Opatření splní pouze kritéria č. 6 a 7. K ostatním kritériím Evropské komise a k žádnému strategickému cíli JmK nemá relevantní vztah. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Příprava produktů cestovního ruchu podpoří jeho rozvoj, což znamená zvýšení příjmů z tohoto odvětví. Budou se také rozvíjet místní tradice jako jedno z možných lákadel pro turisty. Navrhované opatření také může mít kladný vliv na architektonické, archeologické, geologické a paleontologické památky, pokud budou zařazeny do balíčku produktů, a to tak, že finanční prostředky získané z jejich zpřístupnění veřejnosti budou použity na jejich opravy. V případě zařazení naučných stezek do balíčku produktů cestovního ruchu se zvýší environmentální podvědomí jak místního obyvatelstva tak především návštěvníků. Zvýšení počtu turistů také znamená více pracovních příležitostí, čímž se sníží výskyt sociopatologických vlivů ve společnosti. Na druhé straně může mít zvýšené množství turistů záporný vliv na biotu a ekosystémy a může zvýšit ekologickou zátěž dotčeného území, a to především v případě neukázněných návštěvníků, kteří nerespektují vyznačené turistické trasy/naučné stezky a neumí se chovat v přísně chráněných územích. Jedním z možných zmírňujících opatření je regulace jejich počtu v nejcennějších lokalitách či vytvoření strážní služby, která bude dohlížet, zda není porušován návštěvní řád. Tato strážní služba by však měla mít pravomoc pokutovat případné přestupky přímo na místě. 3.3.7.8 Rozvoj základní turistické infrastruktury Mezi opatřením 3.3.7.8 a strategickými cíly, resp. kritérii neexistuje žádný přímý vztah. Nepřímý vztah lze spatřovat u cílů č. 8 a 10 a kritérií č. 1, 5, 6, 7 a 8. Velkou měrou budou splněny cíl č. 8 a kritéria č. 6 a 7, nesplněny pak cíl č. 10 a kritéria č. 1, 5 a 8. Vyhodnocení možných interakcí se ŽP dle zákona: Rozvoj základní turistické infrastruktury znamená zlepšení služeb nejen pro turisty ale i pro místní obyvatele, čímž se zlepší faktory pohody. Bude také mít kladný vliv na estetickou kvalitu, která spočívá v opravách budov a prostředí obcí obecně. K tomu přispěje i využití v současné době nevyužívaných budov pro lokalizaci hotelů, penzionů či restaurací. V případě, že se k realizaci tohoto opatření využijí stávající objekty, dojde ke snížení tlaku na půdu, vyvolanou nutností jejího záboru pro stavbu nových ubytovacích a stravovacích zařízení. Současně se také sníží množství finančních prostředků vynaložených na jejich stavbu. V neposlední řadě se se zvýšeným počtem návštěvníků zvýší i příjmy z cestovního ruchu.

81 4 Charakteristika přírodních krajinných jednotek

4.1 Niva - západ rozloha: 800,058 ha

4.1.1 Přírodní podmínky 4.1.1.1 Povrch Jedná se o aluviální povrch nivy široké 0,5 – 1,5 km, ve kterém se vyskytuje nejnižší úroveň říčních teras (úroveň VI podle Zemana, Ivana 1974). Terasy jsou vyvinuty v okolí Novosedel a JZ od Brodu nad Dyjí. Terén je rovinatý, rozčleněn vodními toky (převážně antropogenní zářezy). Další tvary jsou pozůstatky slepých ramen – mírné mělké sníženiny. Dyji lemují ploché agradační valy, které však z vizuálního hlediska ustupují uměle vybudovaným hrázím. Další antropogenní tvary představují tělesa cest a železnice. 4.1.1.2 Geologie Jednotka je téměř celá vyplněná kvartérními fluviálními hlinito-písčitými sedimenty. Při ústí Polního potoka do Dyje a na pravém břehu Baštýnského potoka se Obr. 10 Geologie PKJ 1 nacházejí fluviální písčité štěrky. Hráz horní Novomlýnské nádrže představuje antropogenní sedimenty. Jižně od Novosedel vystupují na povrch váté písky (viz Obr. 10). 4.1.1.3 Vodstvo Západní hranice jednotky je tvořena řekou Dyjí, do které se vlévají její pravostranné přítoky - potoky: od jihu Baštýnský, Pokran a Polní. Vodohospodářskými úpravami Dyje byly vytvořeny četné odvodňovací příkopy, které změnily hydrologické poměry oblasti. Na sever jednotky zasahuje část horní Novomlýnské nádrže (Mušovské). Severní část PKJ pokrývá pásmo hygienické ochrany druhého stupně – oblast tvoří jímací území pitné vody pro skupinový vodovod Dolní Dunajovice. Podzemní voda je hydraulicky spojitá s vodou říční. Hladina podzemní vody je napjatá, kolísá ve shodě s výkyvy hladiny povrchové vody v tocích avšak s určitým časovým zpožděním. 4.1.1.4 Klima Z klimatického hlediska je oblast dobře provětrávána. Vzhledem k přítomnosti vodních ploch se mohou především v severní části na jaře a na podzim tvořit mlhy.

Obr. 11 Půdy PKJ 1 Obr. 12 Potenciální vegetace PKJ 1

4.1.1.5 Půdy Z půdního hlediska se PKJ dělí na dvě části, přičemž předělem je území kolem Novosedel (Obr. 11). Jižní část je pokryta glejovou fluvizemí, kolem Novosedel se vyskytuje černozem a severní část pokrývá glejová černice. U Novosedel se nacházejí ostrůvky fluvického gleje. Jedná se tedy o půdy hydromorfní, podmíněné vysoko položenou hladinou podzemní vody. 4.1.1.6 Potenciální vegetace Z hlediska potenciální vegetace se PKJ řadí do prvního vegetačního stupně - dubového. Je charakteristická skupinou typů geobiocénů říčních niv, tedy především jilmovým luhem a ostrůvky vrbových olšin, které jsou vázány na zamokřená území.

4.1.2 Přírodní zdroje Severní část je významnou zásobárnou podzemní vody. Jižně od Novosedel jsou zdroje štěrkopísků. Větrolamy představují ochranné pásy zeleně před větrnou erozí. Na severu jsou kolem horní Novomlýnské nádrže přiměřeně vhodné podmínky pro rekreaci, především rybolov.

83 4.1.3 Změny využití země

Tab. 4 Změny využití PKJ 1 (v %) v letech 1890- 2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1975 2004 75/92 2004 2004 bažina 3,0 5,4 - 2,4 -5,4 -3,0 komunikace 4,5 3,2 2,3 -1,3 -0,9 -2,2 ruderální lada 5,1 6,9 9,3 1,8 2,4 4,2 les a křoviny 14,8 15,7 16,1 0,9 0,4 1,3 louky a pastviny 60,3 31,1 14,9 -29,2 -16,2 -45,4 orná půda 6,4 32,8 49,4 26,4 16,6 43,0 trvalé kultury 0,0 - 0,0 0,0 0,0 0,0 vodní plochy 4,2 3,7 6,5 -0,5 2,8 2,3 zahrady 0,8 1,2 0,6 0,4 -0,6 -0,2 zastavěné plochy 0,4 0,2 0,7 -0,2 0,5 0,3

Obr. 13 Využití PKJ 1 v roce 1890

Obr. 14 Využití PKJ 1 v roce 1975 Obr. 15 Využití PKJ 1 v roce 2004 Jednotka Niva – západ je charakteristickou ukázkou zvýšeného tlaku na údolní nivy a také tendence ústupu zemědělské výroby z tohoto prostoru po roce 1990. Rozorání luk a pastvin bylo umožněno vodohospodářskými úpravami, které proběhly na konci 19. století (úprava úseku Nový Přerov – Dolní Věstonice), resp. výstavbou údolní nádrže u Znojma v roce 1934. Ještě v roce 1975 byl tlak na půdu soustředěn jižně od Novosedel, což je patrné z Obr. 14. Rozorání luk v severní části jednotky se objevilo po komplexních vodohospodářských úpravách Dyje, které byly započaty v roce 1975 a ukončeny v roce 1990. V souvislosti s transformací zemědělství po roce 1990 je orná půda v této části opouštěna a přeměňována zpět na trvalé travní porosty, případně les (v roce 2004 byl s pomocí programu SAPARD na katastru Brodu nad Dyjí založen na 79 ha lužní les, který má sloužit jako regionální biocentrum). Tento trend byl urychlen povodněmi z roku 1997. Na rozdíl od konce 19. století se v současné době vyskytují podmáčené pozemky pouze v záhrází Dyje v severní části PKJ. Ostatní části byly odvodněny pomocí četných odvodňovacích kanálů. Vzrůst rozlohy vodních ploch byl způsoben zvýšením hladiny Dyje kvůli horní Novomlýnské nádrži. Stabilní prvky krajiny, které se vyskytují po všechna tři období, jsou komplex lužního lesa západně od 84 Novosedel, louky severně od Brodu nad Dyjí a mrtvé rameno severně od cesty Novosedly- Drnholec.

4.1.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 16 Environmentální rizika PKJ 1 Obr. 17 Stabilizující prvky PKJ 1

4.1.4.1 Environmentální rizika V PKJ se nenacházejí žádné zdroje znečištění ovzduší registrované v Integrovaném registru znečištění (IRZ) ani žádné staré ekologické zátěže. Ovzduší je mírně znečišťováno domácnostmi z blízkých Novosedel na pravém břehu Dyje a Drnholce na levém břehu. Dyje v této jednotce dosahuje III. stupně znečištění. Míra zornění je 48,4%; celá PKJ je až na jižní cíp náchylná k potenciální vodní erozi půdy. Jižní cíp představuje zranitelnou oblast na dusičnany, ve které je stanoven speciální režim hnojení. V rámci potenciální větrné eroze jsou půdy jižně od Novosedel silně ohrožené, severně od této obce ohrožené (Obr. 16). Z hlediska odolnosti území proti vodní erozi se jedná o stabilní oblast, z hlediska větrné eroze je jednotka z převážné většiny částečně stabilní až na území severně od Novosedel, které je nestabilní. Koeficient antropického ovlivnění dosahuje 0,47, což znamená silné ovlivnění vegetace. 4.1.4.2 Stabilizující prvky Stabilizující prvky v této PKJ jsou představovány třemi lokalitami NATURA 2000, které sem zasahují. Jedná se o lokalitu Za Dyjí, nacházející se v jižní části, která je pokryta druhově bohatými ovsíkovými loukami, lokalitu Baštýnský potok severně od Novosedel (ve středu PKJ) s dobrou zachovalostí vodního biotopu, o čemž svědčí výskyt piskoře pruhovaného, a konečně o lokalitu Drnholecký luh západně od Novosedel, což je zbytek lužního lesa s výskytem kuňky ohnivé a lesáka rumělkového. Celá PKJ je zároveň součástí nadregionálního biokoridoru a nachází se zde také regionální biocentra Drnholecký luh (totožný s lokalitou NATURA 2000), Rákosinky (jihozápadně od Brodu nad Dyjí) a Sinaj v severním cípu PKJ. Koeficient ekologické stability krajiny má hodnotu 0,62, jedná se tedy o narušenou krajinu, intenzívně využívanou. Podle upravené metodiky Agroprojektu však KES je 1,22, což znamená vcelku vyváženou krajinu s převažující přírodní složkou. 4.1.5 Management 4.1.5.1 Silné stránky Mezi silné stránky patří zachovalé zbytky lužního lesa na severu jednotky a na levém břehu západně od Novosedel. Dále to je soustava kanálů společně s Baštýnským potokem severně 85 od Novosedel s výskytem piskoře pruhovaného a výskyt ovsíkových luk na hrázích a v mezihrází Dyje na jihu PKJ. Silnou stránkou je také částečně vybudovaná kanalizace v Novosedlích, schválený územní plán a provedené komplexní pozemkové úpravy. V neposlední řadě sem patří i zvodněné terasové štěrkopísky na severu, které jsou součástí jímacího území pitné vody pro skupinový vodovod Dolní Dunajovice. 4.1.5.2 Slabé stránky Slabými stránkami je znečištění Dyje a potoků Pokran, Polní a Baštýnský, které jsou také necitelně upraveny, takže v současné době představují otevřené stoky. K tomu přispívá i absence čistíren odpadních vod v sídlech, kterými protékají. Výjimkou je Dobré Pole ležící na Polním potoce a nacházející se v PKJ 34 (sníženina Polního potoka). Negativní vliv na hydrologické podmínky jednotky mělo vybudování zavodňovacích a odvodňovacích kanálů. Na druhé straně zlepšily kvalitu půd a přispěly tak k rozorání nivy, především v oblasti severně od Novosedel. 4.1.5.3 Návrh využívání V PKJ jsou dominantní dvě formy využití. Hlavní formou je zemědělství, které se rozprostírá téměř na celém území jednotky. Druhou formu představuje nadregionální nivní biokoridor s regionálními biocentry. Vzhledem k tomu, že se v severní části nacházejí, jak již bylo řečeno, podzemní zdroje pitné vody, bylo by vhodné převést celou tuto část na trvalé travní porosty, resp. lesy. Mezi první příklady takovéhoto rozhodnutí se může počítat vyčlenění pozemků ze zemědělského půdního fondu a jejich zalesnění západně od Brodu nad Dyjí. Tato lokalita je také součástí regionálního biocentra Rákosinky. Druhou oblastí, která by měla být buď přeměněna na trvalé travní porosty, nebo zařazena mezi plochy obdělávané v ekologickém zemědělství, je jih jednotky, který patří podle směrnice EU o ochraně vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů mezi zranitelné oblasti. Jako vhodné se jeví pěstování méně náročných plodin na pozemcích severně i jihozápadně od Novosedel, a to proto, že tyto pozemky nemají tak kvalitní půdy jako v jiných jednotkách (dominuje zde fluvizem glejová). Pokud by se pokračovalo v dosavadním způsobu využívání (pěstování kukuřice, slunečnice, obilí a jiných plodin), bylo by vhodné obnovit, resp. vysadit stabilizující prvky v podobě remízků, doprovodné zeleně podél polních cest, mezí, apod.

4.2 Nové Mlýny

Rozloha: 3595,004 ha

4.2.1 Přírodní podmínky 4.2.1.1 Povrch Aluviální povrch nivy s četnými slepými rameny a vyvýšeninami (hrúdy) vázanými na váté písky byl zaplaven vodou po výstavbě vodního díla Nové Mlýny. V současnosti je charakterizován antropogenními tvary - v případě hrází, a nánosovými kužely podél soutoku Svratky a Jihlavy a jejich ústí do střední Novomlýnské nádrže (Věstonické). Obr. 18 Geologie PKJ 2 Nad hladinu střední nádrže vyčnívají umělé ostrovy, které byly vybudovány z přebytků výkopového materiálu. Jedná se o dva ostrovy v prostoru bývalého Mušova, dva v ústí Jihlavy a Svratky a jeden v blízkosti Dolních Věstonic. Jako pozůstatek 86 zatopené obce Mušov byl zachován kostelík, kolem kterého byl vybudován ochranný val, představující další ostrov. V devadesátých letech byly ve střední nádrži vytvořeny další ostrovy, na které byl použit materiál ukládaný v nádrži a které mají propojit luhy pod a nad Novomlýnskými nádržemi. 4.2.1.2 Geologie Jednotka je tvořena kvartérními fluviálními hlinitopísčitými sedimenty s vložkami vátých písků (Obr. 18). Při výstavbě vodního díla Nové Mlýny byl sem navezen materiál odjinud, a to převážně lomový kámen, jílové a sprašové sedimenty. Do východní části jednotky zasahují třetihorní flyšové sedimenty ždánicko - hustopečské jednotky (jílovce a pískovce), jižní část (břehy Novomlýnských nádrží) je charakteristická pleistocénními fluviálními písčitými štěrky. Kolem dolní Novomlýnské nádrže se vyskytují holocénní deluviální sedimenty, a to jak na severním, tak i na jižním břehu. 4.2.1.3 Vodstvo Vodní dílo Nové Mlýny je tvořeno třemi vodními nádržemi. Horní nádrž - Mušovská, má rozlohu 528 ha, střední - Věstonická - 1031 ha a dolní - Novomlýnská - 1668 ha. Kromě těchto nádrží byly vybudovány v oblasti severně od horní nádrže dvě laguny (Velká a Malá). U Dolních Věstonic se dochovala část původního koryta řeky Dyje, resp. její slepá ramena. Od střední nádrže je hrází oddělen Strachotínský rybník. Do horní nádrže se vlévá Dunajovický potok, do dolní nádrže potoky Klentnický a Milovický. 4.2.1.4 Klima Typický je výskyt jarních a podzimních mlh. Při jižním větru o rychlostech nad 5 m.s-1 může vlivem dýzového efektu ve Věstonické bráně docházet ke zvýšení rychlosti v místech mezi původním Mušovem a Dolními Věstonicemi (střední nádrž) a dále mezi Brodem nad Dyjí a Pasohlávkami (horní nádrž) (Buček a kol.1985).

Obr. 19 Půdy PKJ 2 Obr. 20 Potenciální vegetace PKJ 2

4.2.1.5 Půdy Novomlýnské nádrže zatopily převážně fluvizemě a různé typy černic. Podél břehů se vyskytují glejové černice, ovlivněné vysoko položenou hladinou podzemní vody. V oblasti dolní nádrže nalezneme karbonátovou černozem (jižní břeh), resp. fluvizem. Jižní břeh střední nádrže lemují černozemě, které se střídají s úzkými pruhy černice. Černice je vázána na bývalé vodní toky. 4.2.1.6 Potenciální vegetace Z hlediska potenciální vegetace je zde zastoupena skupina typů geobiocénů říčních niv, tzn. především jilmový luh a vrbové olšiny. Na sušší hrúdy, resp. ostrovy jsou vázány habrové doubravy. V oblasti horní nádrže z jihu zasahuje lipová doubrava a habrojilmová jasanina. Pro oblast Strachotínského rybníka je charakteristická halofilní biota (viz Obr. 20).

87 4.2.2 Přírodní zdroje Horní a dolní nádrž slouží jednak k rekreaci, u horní nádrže byly k tomuto účelu vystavěny dvě laguny, jednak k chovu ryb. Chov ryb se uplatňuje i na střední nádrži, ale hlavní funkcí této nádrže je funkce ochranná, což je zakotveno i v jejím statutu přírodní rezervace, a funkce ekologická spočívající v propojení lužních lesů nad a pod nádržemi.

4.2.3 Změny využití země Tab. 5 Vývoj využití PKJ 2 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1975 2004 75/92 2004 2004 bažina 0,3 7,0 0,0 6,7 -7,0 -0,3 komunikace 3,7 3,6 1,8 -0,1 -1,8 -1,9 ruderální lada 3,4 1,1 1,9 -2,3 0,8 -1,5 les a křoviny 28,1 34,2 3,9 6,1 -30,3 -24,2 louky a pastviny 43,7 29,7 3,0 -14,0 -26,7 -40,7 orná půda 15 16,1 2,7 1,1 -13,4 -12,3 trvalé kultury 0,2 0,1 0,0 -0,1 -0,1 -0,2 vodní plochy 4,9 6,9 86,2 2,0 79,3 81,3 zahrady 0,5 0,9 0,3 0,4 -0,6 -0,2 zastavěné plochy 0,2 0,3 0,2 0,1 -0,1 0,0

Obr. 21 Využití PKJ 2 v roce 1890

Obr. 22 Využití PKJ 2 v roce 1975 Obr. 23 Využití PKJ 2 v roce 2004

Tato jednotka prodělala nejdramatičtější změny v rámci celého zkoumaného území, neboť na jejím území bylo v letech 1975-1990 postaveno vodní dílo Nové Mlýny, kvůli němuž bylo vykáceno 1008 ha lužního lesa a zabráno 1897 ha zemědělské půdy. Ještě předtím však došlo k regulaci řeky Dyje až po její soutok se Svratkou. Samotná Svratka byla ve svém dolním úseku také zregulována. Z Obr. 21 je patrné, že v roce 1890 byly převažující kategorií využití země louky a pastviny, následované lesními porosty. Orná půda se vyskytovala v západní části jednotky, a to severně a jihozápadně od Mušova a jižně od Pasohlávek a ve východní části při jižních okrajích jednotky. Charakteristické byly pozůstatky slepých a mrtvých ramen v lužních lesích východně od Svratky. Situace z roku 1975, znázorněná na Obr. 22, ukazuje pokles luk a pastvin na úkor lesních porostů a bažin, a to především ve střední části jednotky. Tento jev byl důsledkem zhoršení hydrologických poměrů v nivě po roce 1948, kdy kvůli zanedbávání údržby koryta Dyje docházelo k zaplavování pozemků již při malém zvýšení průtoků a obhospodařování luk tak bylo velice nesnadné a neekonomické, na rozdíl od pěstování lužního lesa, který v daných podmínkách poskytoval velké výnosy a kvalitní dřevo. Mírné zvýšení vodních ploch v tomto období oproti roku 1890 bylo způsobeno obnovou Šakvického a Strachotínského rybníka. 88 4.2.4. Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 24 Environmentální rizika PKJ 2 Obr. 25 Stabilizující prvky PKJ 2

4.2.4.1 Environmentální rizika Podobně jako v PKJ 1 i zde se nenacházejí žádné zdroje znečištění ovzduší registrované v IRZ a staré ekologické zátěže. Znečištění vod v horní Novomlýnské nádrži dosahuje stupně III, ve střední a dolní nádrži stupně IV, což je způsobeno vyústěním silně znečištěné Svratky do střední nádrže (Obr. 24). Míra zornění je 2,7%. V případě potenciálního ohrožení pozemků vodní erozí se v PKJ vyskytují všechny kategorie, přičemž nejohroženější pozemky se nacházejí v okolí Dolních Věstonic. Na ně navazují směrem k jihu náchylné, mírně ohrožené a konečně silně ohrožené pozemky, které sem zasahují z katastru Milovic (PKJ 21). Pozemky v okolí horní Novomlýnské nádrže patří do kategorií náchylné a mírně ohrožené. Zranitelné pozemky nalezneme u jihovýchodní hráze dolní nádrže. Půdy nejohroženější potenciální větrnou erozí lemují horní nádrž, na jižních březích dolní nádrže jsou půdy ohrožené, resp. mírně ohrožené větrnou erozí (Obr. 24). Z hlediska odolnosti území proti vodní erozi patří celá PKJ mezi vysoce nestabilní, u větrné eroze jsou pozemky v okolí dolní a částečně střední nádrže stabilní, při ústí Dyje do horní nádrže nestabilní a zbytek PKJ představuje částečně stabilní území. KAOV je 0,10, což znamená velmi silné ovlivnění vegetace. Je to způsobeno především uměle vybudovanými nádržemi, které pokrývají více než 80% celkové rozlohy PKJ. 4.2.4.2 Stabilizující prvky Opět sem zasahují tři lokality NATURA 2000: Baštínský potok v jihozápadním cípu, Mušovský luh na severu mezi silnicí I/52 a vyústěním Svratky a Jihlavy do střední nádrže, představující kvalitní porosty tvrdého luhu se vzácnými a chráněnými živočichy (např. bobrem evropským, bolenem dravým, kuňkou ohnivou, roháčem obrovským či vydrou říční), a Niva Dyje v jihovýchodním cípu, která sem zasahuje z PKJ 3. Celá střední novomlýnská nádrž je chráněná jako přírodní rezervace. Jejím posláním je zajištění ochrany významného vodního a mokřadního ekosystému a funkcí ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů (kol. autorů 1997a). Jak je vidět z Obr. 25, PKJ je součástí nadregionálního biokoridoru. V okolí vyústění Svratky a Jihlavy do střední nádrže zasahuje regionální biokoridor 115 a vyskytují se zde i dvě regionální biocentra: Sinaj na jižním břehu horní nádrže a Na Pískách severně od Dolních Věstonic. Podle KES se jedná o přírodní až přírodě blízkou krajinu a to v obou případech, což je způsobeno již zmíněnou značnou rozlohou vodních ploch a vzorcem, podle kterého byl KES počítán.

89 4.2.5 Management 4.2.5.1 Silné stránky Jednotka je významným zimovištěm tažného ptactva, prostřední nádrž byla také pro tyto účely vyhlášena přírodní rezervací. Další silnou stránkou je část původního koryta Dyje u Dolních Věstonic, která představuje refugium organismů. Horní a dolní nádrže mají význam z hlediska rekreace, ať už v podobě windsurfingu, jachtařství, koupání či rybářství. Rekreační objekty, které se v PKJ vyskytují, jsou situovány na severu k lagunám u horní nádrže a na jihu východně od Dolních Věstonic. Další rekreační objekty nalezneme na východním břehu dolní nádrže (mimo sledované území), na severním břehu horní nádrže (obec Pasohlávky, opět mimo sledované území) a na jižním břehu u Brodu nad Dyjí (PKJ 36). 4.2.5.2 Slabé stránky Pomineme-li zničení unikátních biotopů a přerušení kontinua lužních lesů zapříčiněných výstavbou Nových Mlýnů, největšími slabinami PKJ je značné znečištění nádrží, nevhodné řešení hrází (kameninové, místy zaasfaltované), které především u jižní nádrže znemožňuje jejich ozelenění, a černé skládky. Velký problém také představuje nelegální táboření na jižním břehu dolní nádrže, protože má tudy vést biokoridor spojující lužní lesy nad a pod nádržemi, který byl projektován jako součást ekologizace této stavby. Biokoridor je zaznačen v územním plánu, avšak pozemky v jeho trase byly prodány soukromým osobám, které na nich jednak postavily rekreační zařízení a další stavby, jednak na nich umožňují tábořit, a to přes zákaz stavebního úřadu v Mikulově. Nelegální táboření se vyskytuje v podstatě podél celých nádrží, nejintenzivněji na jižním břehu horní nádrže. 4.2.5.3 Návrh využívání Management se orientuje na tři druhy využívání: rekreaci a s tím související rybářství a ochranu přírody. Ochrana přírody se váže na střední nádrž a řídí se Plánem péče pro tuto rezervaci. V managementu týkajícího se rekreace bylo využito poznatků Klapky a kol. (2003). Rekreace a sportovní rybářství se uplatňují na horní a dolní nádrži, rybářství je doplňkovou činností také na střední nádrži. Rekreační využívání horní a dolní nádrže je závislé na kvalitě vody, která se prudce zhoršuje ve druhé polovině léta. Bohužel zdroje znečištění leží mimo PKJ, proto je nutné se zasadit o to, aby se snížilo množství přicházejícího znečištění především z povodí Svratky a Jihlavy výstavbou čistíren odpadních vod v těchto povodích a také v povodí Dyje nad nádržemi. Vliv na rekreaci má rovněž úroveň poskytování služeb. Vyhovující podmínky jsou v rekreačních zařízeních na severním břehu horní nádrže, na katastru Pasohlávek. Ostatní obce nepřevyšují standard takových služeb, tzn. že většinou je v obci samoobsluha, jedna až dvě restaurace a několik prodejců vína. Zcela zde chybí např. půjčovna a opravna jízdních kol, přestože je cykloturistika v oblasti značně rozšířená a vede tudy několik cyklostezek (např. Jantarová stezka, Kolem ATC Merkur, Lednice – Vranovice). Pro další rozvoj rekreace je proto nutné zvýšit úroveň poskytovaných služeb. V současnosti se ilegální táboření řeší občasnými kontrolami prováděnými policií a udělením blokové pokuty, avšak toto řešení nemá trvalejší vliv. Citelnějším postihem pro porušitele z řad rybářů (ti tvoří 99 %) by zcela jistě bylo pozastavení činnosti, případně odebrání rybářského lístku. Rybářská stráž by mohla tento postup více využívat, neboť dochází ke zřejmému porušení rybářského řádu. Co se týče problému v úseku biokoridoru, majitelé pozemků ani obecní úřad v Dolních Věstonicích nejsou ochotni se podrobit rozhodnutí stavebního úřadu v Mikulově a řešení situace je tak v nedohlednu. Pro ozelenění hrází by bylo vhodné odstranit asfaltovou pokrývku hrází, přimísit do materiálu hrází zeminu vytěženou ze dna nádrží, popř. dovezenou odjinud, aby se v nich mohla uchytit alespoň travinná a keřová vegetace. Ozeleněním nádrží, resp. výstavbou biokoridoru, se zabývá samostatná studie zpracovaná pro MŽP v roce 1993.

90 4.3 Niva - pod dolní nádrží

Rozloha: 1163,597 ha

4.3.1 Přírodní podmínky 4.3.1.1 Povrch Jednotka je tvořena aluviální nivou řeky Dyje, s četnými sníženinami po slepých ramenech Dyje a plochými agradačními valy. V úseku od Nových Mlýnů po Bulhary má údolí Dyje zúžený, téměř průlomových charakter, který bývá spojován hlavně s větší relativní odolností flyšových hornin ždánického flyše v údolním dně (Buček a kol. 1994). Mezi antropogenní změny patří vyhloubení nového koryta řeky Dyje od Bulha po Janův hrad, ležící v PKJ5, a její ohrázování a vybudování četných umělých kanálů. Obr. 26 Geologie PKJ 3 4.3.1.2 Geologie Převládajícím geologickým substrátem jsou holocénní fluviální písčito-hlinité až písčito- jílovité sedimenty (povodňové hlíny) o mocnosti 1-6 m, které jsou protkány slatinami. Ty se vytvořily v místech slepých a mrtvých ramen řeky Dyje (viz Obr. 26). Váté písky se vyskytují v okolí Mahenova jezera a v oblasti Herdy (západně od Pastviska), kde tvoří výrazné duny - hrúdy. Severovýchodně od Bulhar sem zasahují spraše a deluviální sedimenty. 4.3.1.3 Vodstvo Hlavní osou je Dyje, která se pod Bulharským jezem dělí na uměle vybudované koryto, Lednický náhon (Zámeckou Dyji) a pozůstatky původního koryta Dyje (Stará/Černá Dyje). Z poříčních jezer (mrtvých ramen) jsou zde zastoupeny Křivé jezero, Azont a rybníčky Herdy na pravém břehu, na levém břehu pak Mahenovo jezero (taktéž Mrtvé rameno), Dlouhé jezero, jezero Kutnar a Květné jezero. Celá PKJ náleží do zátopové oblasti, přičemž okolí Křivého jezera je každoročně uměle povodňováno. SV od obce Bulhary se nachází jímací území pitné vody, které je využíváno skupinovým vodovodem Milovice. Toto území je chráněno pásmy hygienické ochrany 1 a 2a. V rámci revitalizací říční sítě byly obnoveny lesní kanály a pročištěno koryto Zámecké Dyje. 4.3.1.4 Klima Uplatňuje se zde mezoklima lesních oblastí s možným výskytem radiačních inverzí. Kvůli vodním plochám se na jaře a na podzim mohou častěji vyskytovat mlhy. Teplé roční období je charakteristické intenzívním prouděním západního směru, chladné pak východního směru. 4.3.1.5 Půdy Převažují zde hydromorfní půdy, především fluvizem glejová. V okolí Křivého jezera, mezi Mahenovým jezerem a bývalým korytem Dyje a v jihovýchodní části jednotky se vyskytuje stanoglej. V severní části tvoří půdní pokryv fluvizem. Severovýchodně od Mahenova jezera sem zasahuje černice. Severovýchodně od Nejdku je rozšířena černice glejová. Na bývalá mrtvá ramena je vázán glej fluvický. Na severozápadě sem zasahuje černozem černická (východně od Pavlova). Na hrúdy je vázána regozem arenická.

Obr. 27 Půdy PKJ 3 Obr. 28 Potenciální vegetace PKJ 3

4.3.1.6 Potenciální vegetace Převažují skupiny typů geobiocénů říčních niv (olšové vrbiny, dubové jaseniny, topolojilmové jaseniny). Tyto skupiny jsou vázány na výše položenou hladinu podzemní vody, resp. hloubku glejového horizontu. Hladina podzemní vody je také rozhodujícím činitelem, který jednotlivé skupiny od sebe odlišuje. Na západních okrajích jednotky jsou zastoupeny doubravy s ptačím zobem.

4.3.2 Přírodní zdroje Především se jedná o zásoby kvalitního dřeva, které představuje lužní les. Dalším významným zdrojem jsou nivní louky, které dávají velké množství sena. Niva také slouží jako zásobárna podzemní vody - pitná voda je čerpána z území ležícího severovýchodně od Bulhar. Konečně je zde nezastupitelná složka ochrany společenstev - biodiverzita v podobě NPR Křivé jezero a PP Květné jezero a Jezírko Kutnar.

4.3.3 Změny využití země Tab. 6 Vývoj využití PKJ 3 (v %) v letech 1890- 2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 75/92 2004 75/92 2004 2004 bažina - 1,6 1,7 1,6 0,1 1,7 komunikace 3,2 3,2 2,2 0,0 -1,0 -1,0 ruderální lada 8,6 3,8 0,1 -4,8 -3,7 -8,5 les a křoviny 48,6 49,2 51,9 0,6 2,7 3,3 louky a pastviny 29,1 13,9 22,0 -15,2 8,1 -7,1 orná půda 4,5 18,7 14,9 14,2 -3,8 10,4 trvalé kultury 0,4 0,0 - -0,4 0,0 -0,4 vodní plochy 4,2 8,6 5,9 4,4 -2,7 1,7 zahrady 1,2 0,9 1,1 -0,3 0,2 -0,1 zastavěné plochy 0,2 0,2 0,3 0,0 0,1 0,1

Obr. 29 Využití PKJ 3 v roce 1890

Obr. 30 Využití PKJ 3 v roce 1975 (severní část Obr. 31 Využití PKJ 3 v roce 2004 - po Křivé jezero), resp. 1992

V období 1975/92 byl zaznamenán nárůst plochy orné půdy na úkor luk a pastvin, a to v severní části jednotky (severovýchodně od Bulhar), ve střední části severně od Dyje a severozápadně od Nejdku (viz Obr. 30). V roce 2004 však došlo k opětovnému poklesu orné půdy, což bylo zapříčiněno obnovou lučních porostů v oblasti severovýchodně od Bulhar a v okolí jezírek Herdy. Narostla i rozloha lesních porostů, které však byly díky vodohospodářským úpravám z druhé poloviny 20. století rozděleny na menší komplexy. Tento jev je patrný především ve střední části jednotky – podél nového koryta Dyje. Oproti roku 1890 se zvětšila rozloha vodních ploch, o kterou se zasloužily revitalizace z devadesátých let 20. století, díky nimž byly obnoveny tůně v oblasti Herd (jezera Azont, Dlouhé jezero, jezírka Herdy) a Panvastru. Další vliv na růst rozlohy vodních ploch měla regulace Dyje, resp. výstavba jejího nového koryta. Obnova tůní také způsobila pokles rozlohy ruderálních lad, což je patrné především východně od Panvastru (Obr. 31). Na rozdíl od konce 19. století, které se vyznačovalo suchou periodou, jsou Herdy a oblast východně od Panvastru charakteristické výskytem bažin. Mezi stabilní prvky krajiny lze zařadit celý lužní les, a především Křivé jezero a jeho okolí, které je zároveň národní přírodní rezervací.

4.3.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 32 Environmentální rizika PKJ 3 Obr. 33 Stabilizující prvky PKJ 3

93 4.3.4.1 Environmentální rizika Hlavními environmentálními riziky, která se v této PKJ vyskytují, jsou znečištění Dyje, které zde dosahuje IV. stupně znečištění, a potenciální ohrožení vodní a větrnou erozí. Vodní erozí jsou silně ohrožené pozemky soustředěny na severozápad, ohrožené pozemky zaujímají střední část kolem Dyje, mírně ohrožené jsou v okolí Křivého jezera a na levém břehu Dyje mezi Mahenovým jezerem a Křivým jezerem. Silně ohrožená půda větrnou erozí se nachází na levém břehu Dyje v okolí Mahenova jezera, ohrožená půda je na pravém břehu Dyje severně od Nejdku, mírně ohrožená pak mezi Mahenovým a Květným jezerem a severně od Bulhar (v severní části PKJ) – viz Obr. 32. Vezmeme-li v potaz odolnost území proti vodní a větrné erozi, je celá PKJ částečně stabilní vůči vodní erozi. Vůči větrné erozi je částečně stabilní levý břeh Dyje od Křivého jezera po Nejdek, zbytek PKJ je stabilní. Míra zornění je 14,9%. Levý břeh Dyje a okolí Lednice na pravém břehu patří do zranitelné oblasti na dusičnany a platí pro ně zvláštní režim týkající se nitrátových hnojiv. KAOV dosahuje hodnoty 3,86, což znamená, že se jedná o velmi slabé antropické ovlivnění vegetace. 4.3.4.2 Stabilizující prvky Téměř celou PKJ pokrývá lokalita NATURA 2000 – Niva Dyje, která představuje komplex zachovalého tvrdého lužního lesa a kontinentálních zaplavovaných luk. Jeho nejcennější segment tvoří okolí Křivého jezera, které je zároveň regionálním biocentrem, národní přírodní rezervací a součástí CHKO Pálava. Kromě dobře zachovalých fragmentů již zmíněného lesa a luk se zde vyskytuje mnoho vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Na východě se nacházejí přírodní památky Květné jezero a jezero Kutnar, které jsou typické výskytem vzácných druhů řas a sinic. Na jihovýchodě sem z PKJ 4 zasahuje regionální biocentrum Pastvisko. PKJ je také součástí nadregionálního biokoridoru. Jihozápadně od NPR Křivé jezero sem zasahuje z PKJ 17 nadregionální biocentrum a lokalita NATURA 2000 Milovický les. Hodnota KES je 4,72, resp. 8,77, což znamená, že se jedná o stabilní krajinu s převažující přírodní složkou. 4.3.5 Management 4.3.5.1 Silné stránky Nejcennější částí PKJ je NPR Křivé jezero, která se rozkládá na severu na pravém břehu Dyje. PKJ je významná také jako zásobárna pitné vody pro skupinový vodovod Zaječí (obce ležící mimo zájmové území). Další silnou stránkou je velká rozloha lužních lesů, poskytujících kvalitní dřevo, a lučních porostů. Vzhledem k tomu, že značná část jednotky je součástí Lednicko-valtického areálu, patří mezi silné stránky i turistická trasa probíhající celou jednotkou. 4.3.5.2 Slabé stránky Největší negativní vliv měly na jednotku vodohospodářské úpravy z druhé poloviny 20. století, kvůli kterým se snížila hladina podzemní vody a došlo tak k usychání lužního lesa a jeho degradaci. Jednotka dále patří mezi zranitelné oblasti, které byly vymezeny na základě směrnice Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991, o ochraně vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů (Havlíček a kol. 2004), a proto pro ni platí omezení týkající se zemědělské výroby. Mezi slabé stránky také patří zornění okolí Mahenova jezera, Květného jezera a jezera Kutnar, které podléhají rychlému zazemňování splachem orné půdy při větších srážkách. 4.3.5.3Návrh využívání Hlavními činnostmi v jednotce je jednak lesní hospodářství, jednak ochrana přírody v NPR Křivé jezero. Významný je i turistický ruch. Pro zlepšení hydrologických podmínek je potřeba pokračovat v umělém povodňování jak Křivého jezera, tak lokality Herdy na východě jednotky. NPR Křivé jezero se řídí Plánem péče zpracovaném na období 2001-2009, ve 94 kterém se mj. uvádí již zmíněné jarní povodňování a prořezávání hlavatých vrb. Bylo by vhodné převést ornou půdu v okolí výše zmíněných jezer na trvale travní porosty. Podobné opatření by se mělo realizovat i v oblasti Herd. Co se týče lučních porostů, je potřeba zajistit jejich pravidelné kosení. Problém je v dalším využití sena. To by mohlo být využíváno v živočišné výrobě buď jako krmivo nebo i jako podestýlka, a to především v ekologickém zemědělství. Další možností je využít je jako topivo ve spalovnách biomasy. V současnosti je turistická trasa využívána především cyklisty a je velmi pravděpodobné, že bude tak využívána do budoucna. Bylo by proto vhodné ji převést do této kategorie a vhodně upravit její povrch.

4.4 Černicová niva

Rozloha: 420,270 ha

4.4.1 Přírodní podmínky 4.4.1.1 Povrch Plochý akumulační povrch je rozrůzněn pozůstatky slepých ramen v podobě vhloubenin (severně od Dyje), plochými agradačními valy podél starého koryta Dyje a mírnými vyvýšeninami vázanými na váté písky (hrúdy). Uplatňují se zde antropogenní vlivy v podobě nového koryta Dyje a jeho ohrázování, umělých odvodňovacích, resp. zavodňovacích kanálů a těles cest. 4.4.1.2 Geologie Jednotka je tvořena kvartérními fluviálními písčito- hlinitými sedimenty s vložkami slatin v oblasti Pastviska a bývalého toku Dyje, jak je patrné z Obr. 34. Ojediněle se vyskytují váté písky. Obr. 34 Geologie PKJ 4 4.4.1.3 Vodstvo Středem PKJ protéká řeka Dyje, jižně od ní se nachází její staré koryto. Jihozápadně od Staré (Černé) Dyje leží lokalita Pastvisko. Na hranicích s PKJ 10 teče Zámecká Dyje. Z předchozí jednotky sem zasahuje Květné jezero. Celá jednotka patří do zátopové oblasti. V rámci revitalizací v devadesátých letech 20. století byly v oblasti Pastviska obnoveny některé lesní kanály. 4.4.1.4 Klima Jednotka je dobře provětrávána, přesto zde existuje možný výskyt místních inverzí podmíněný vodními plochami a mokřady. 4.4.1.5 Půdy Z hlediska půdního pokryvu se jednotka liší od ostatních PKJ ležících v aluviu Dyje převahou typů půd, které se vyznačují hlubším humusovým horizontem a tudíž i větší úrodností než ostatní hydromorfní půdy. Jedná se o černici glejovou, resp. běžnou černici. Černice glejová je rozšířena severně od nového koryta řeky Dyje a pak také v jižní části PKJ. Černice se vyskytuje v oblasti Pastviska, resp. starého koryta Dyje. V severní části PKJ nalezneme také ostrůvky černozemě černické (viz Obr. 35).

Obr. 35 Půdy PKJ 4 Obr. 36 Potenciální vegetace PKJ 4

4.4.1.6 Potenciální vegetace Potenciální vegetace spadá do skupiny typů geobiocénů říčních niv (olšové vrbiny, dubové jaseniny, topolojilmové jaseniny).

4.4.2 Přírodní zdroje Mezi přírodní zdroje patří orná půda na černicích (levý břeh Dyje, jižně od lesního pásu), které představují velmi úrodné půdy. Na pravém břehu to jsou aluviální louky a lužní lesy, ale především lokalita Pastviska, mající ekologický význam.

4.4.3 Změny využití země Tab. 7 Vývoj využití PKJ 4 (v %) v letech 1890- 2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 bažina 0,1 5,6 3,4 5,5 -2,2 3,3 komunikace 3,1 2,7 2,6 -0,4 -0,1 -0,5 ruderální lada 7,1 1,3 3,2 -5,8 1,9 -3,9 les a křoviny 16,1 20,5 22,0 4,4 1,5 5,9 louky a pastviny 56,6 8,6 21,8 -48,0 13,2 -34,8 orná půda 12,6 53,8 42,1 41,2 -11,7 29,5 trvalé kultury 0,9 - - -0,9 - -0,9 vodní plochy 2,4 6,6 6,1 4,2 -0,5 3,7 zahrady 0,9 0,9 1,1 0,0 0,2 0,2 zastavěné plochy 0,2 0,0 0,4 -0,2 0,4 0,2

Obr. 37 Využití PKJ 4 v roce 1890

Obr. 38 Využití PKJ 4 v roce 1992 Obr. 39 Využití PKJ 4 v roce 2004

Jak je vidět z Obr. 37-39, došlo v průběhu minulého století k výraznému poklesu luk a pastvin, které byly v severní části nahrazeny ornou půdou. Po roce 1997 plocha luk a pastvin opět narůstá, a to v pásu východně a severně od Pastviska a také severně od Obelisku, kde se ještě počátkem devadesátých let 20. století nacházely bažiny. V jižní části vznikly zamokřené plochy s tůněmi na lokalitě Pastvisko, jejichž rozloha se po revitalizacích v druhé polovině devadesátých let 20. století značně rozšířila. Nárůst rozlohy zaznamenaly také zastavěné plochy Lednice, obklopené zahradami, které se nacházejí v jižní části. Největší změnu představuje vybudování nového koryta Dyje ve střední části PKJ v druhé polovině 20. století. Po roce 1997 dochází k opouštění orné půdy. Tento proces je patrný především na levém břehu Dyje severovýchodně od Obelisku. V průběhu celého sledovaného období lze také pozorovat postupný nárůst lesních ploch, které se rozšířily západně od Pastviska a také podél jednoho z četných levobřežních kanálů severně od lokality Plantáže. Stabilním prvkem krajiny této jednotky je pruh lesního porostu podél levobřežního kanálu severovýchodně od Obelisku – zbytek lužního lesa Planatce/Plantáže, a také porosty podél starého koryta Dyje ve střední části jednotky.

4.4.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 40 Environmentální rizika PKJ 4 Obr. 41 Stabilizující prvky PKJ 4

97 4.4.4.1 Environmentální rizika Mírně znečištěné ovzduší má na svědomí blízká Lednice, ležící u jihovýchodních hranic PKJ. Dyje má i v této jednotce IV. stupeň znečištění. Celá PKJ patří do zranitelné oblasti podle směrnice Rady 91/676/EHS. Celková míra zornění dosahuje 42,1%, přičemž pozemky na pravém břehu Dyje jsou ohroženy hlavně větrnou erozí. Co se týče odolnosti území proti vodní a větrné erozi, lze PKJ charakterizovat jako stabilní, a to v obou případech. KAOV má hodnotu 0,96, vegetace jednotky je tedy průměrně ovlivněna činností člověka. 4.4.4.2 Stabilizující prvky PKJ spadá do lokality NATURA 2000 Niva Dyje a nadregionálního biokoridoru. Na její území v jižní části z PKJ 15 přesahuje ‘naturová’ lokalita Lednice – zámek, která je jednou z nejvýznamnějších lokalit výskytu letní kolonie vrápence malého a jedním z nejvýznamnějších zimovišť tohoto netopýra v celé panonské oblasti. V jihozápadní části leží regionální biocentrum Pastvisko, které má také statut národní přírodní památky. Jedná se o mokřadní louky, mokřad a jezero, kde hnízdí např. husa velká, čírka modrá, lžičák a pochop rákosní. Zasahuje sem také PP Květné jezero (západní část PKJ) a NPR Lednické rybníky (jih PKJ). Vzhledem k hodnotě KES (1,05, resp. 2,01) můžeme krajinu v této jednotce charakterizovat jako vyváženou, resp. krajinu s převažující přírodní složkou . 4.4.5 Management 4.4.5.1 Silné stránky NPP Pastvisko u Lednice, obklopené loukami a lužní lesy na pravém břehu Dyje a zbytek lužního lesa Plantace (Plantáže) na levém břehu jsou hlavními silnými stránkami. Další silnou stránkou jsou černice, zaujímající střed jednotky, a v minulosti odvodněné glejové černice na severu, které patří mezi nejkvalitnější půdní typy u nás. PKJ je také součástí Lednicko- valtického areálu a nachází se zde Obelisk - jedna z památek postavených Lichtensteiny. 4.4.5.2 Slabé stránky Vzhledem k tomu, že se jednotka nachází v nivě Dyje, která je tvořena z 90% propustnými fluviálními písčitohlinitými sedimenty a hladina podzemní vody leží v blízkosti povrchu, přičemž je velmi úzce spjata s vodou říční, není i přes kvalitní černice a provedené meliorační úpravy na levém břehu Dyje příliš vhodná pro zemědělské využití, protože veškeré agrochemikálie, které se v zemědělství používají, se dostávají do spodní vody, kterou tak kontaminují. Dále se zde podobně jako v PKJ 3 vyskytují pozůstatky meandrování, popř. anastomózy Dyje v podobě mrtvých ramen, která jsou ohroženy zazemňováním splachovanou ornou půdou. Jednotka také patří mezi zranitelné oblasti na dusičnany a je součástí vymezeného zátopového území. 4.4.5.3 Návrh využívání NPP Pastvisko se řídí podle Plánu péče, který byl schválen na období 2002-2009. Mezi opatření patří pravidelné kosení luk a jarní povodňování. Orná půda by měla být postupně převedena na trvalé travní porosty. Na pravém břehu k jejímu převodu postupně dochází (viz sever PKJ), přičemž zde vzniká kontroverzní soukromá obora, ve které se má chovat 80 jelenů a 60 daňků. Kontroverze spočívá v tom, že na jednu stranu dochází k zatravňování pozemků, čímž se sníží půdní eroze, na druhou stranu mohou být zvěří ohroženy zbytky lužního lesa Plantace a mrtvá ramena s vzácnou flórou a faunou. V oboře se bude nacházet i Obelisk, ke kterému se tak ztíží přístup, a dojde i k narušení krajinného rázu stavbou 2,5 m vysokého plotu a více než dvaceti různých mysliveckých zařízení (Čermák 2003).

98 4.5 Fluvizemní niva

Rozloha: 3937,542 ha

4.5.1 Přírodní podmínky 4.5.1.1 Povrch Jednotka je součásti nivy Dyje, která je charakteristická plochými agradačními valy podél vodních toků, poříčními jezery (mrtvá ramena) a slepými rameny vzniklými po vodohospodářských úpravách. Na váté písky jsou vázány hrúdy, z nichž nejznámější a největší jsou Dlúhý hrúd, Barvínkův hrúd a Držkův hrúd. Nízké říční terasy jsou budovány mladopleistocenními písčitými štěrky. Z antropogenních tvarů jsou nejvýznamnější umělé zářezy v podobě průtočných kanálů a náspy. Nejvýznamnější z nich je umělé koryto Dyje v úseku Lednice – Janův hrad, a dále odlehčovací rameno Dyje v Břeclavi. Dalšími antropogenními tvary jsou hráze podél Dyje, tělesa cest a železnice. Obr. 42 Geologie PKJ 5 4.5.1.2 Geologie Z 84% je jednotka tvořena kvartérními fluviálními písčito-hlinitými štěrky. Z nich vystupují slatiny, které jsou vázány na bývalé koryto Dyje, resp. slepá a mrtvá ramena, a ostrůvky vátých písků (největší koncentrace nalezneme v jižní části jednotky). U západních hranic v oblasti Břeclavi a Včelínku se vyskytují kvartérní fluviální písčité štěrky. 4.5.1.3 Vodstvo Hlavní osou jednotky je řeka Dyje tekoucí od hranic s PKJ 4 až pod Janův hrad v uměle vytvořeném korytě, v dalším úseku po Břeclav bylo její koryto zachováno, ale pod Břeclaví bylo napřímeno pomocí průpichů meandrů. Na území Lednicka teče Zámecká Dyje (Lednický náhon), která napájí Zámecký rybník. Nalezneme zde i zbytky původního koryta Dyje (Stará/Černá Dyje). Nad Břeclaví se od Dyje odděluje její odlehčovací rameno, které převádí vodu přes Břeclav a do kterého ústí Včelínek. V dolní části Včelínku můžeme také nalézt zbytky po jeho anastomózním chování. Pod Břeclaví teče po východní hranici PKJ vodní tok Svodnice. Z odstavených ramen a dalších vodních ploch můžeme uvést Podkovu, rybník Pohansko, Švehlovec, Jelení, Pajdavé Kúty, Bornovu jamu, Dolečky, Válkovo moře, Horní a Dolní Martinec, Blatnou, zemník Špicmalis, Spáleňák či Za psincem. Pravobřeží Dyje od Zámeckého rybníka po Břeclav spadá do pásma hygienické ochrany prvního a druhého stupně. V této oblasti se nacházejí jímací území pro skupinové vodovody Břeclav (jímací území Kančí obora) a Mikulov (jímací území Lednice). Stejný úsek (Zámecký rybník – Břeclav) a celé území pod Břeclaví patří do zátopové oblasti a tvoří suchý poldr. V rámci revitalizací říční sítě byly jak nad tak pod Břeclaví zprůtočněny četné lesní kanály a některé lesní tůně. 4.5.1.4 Klima Komplexy lužních lesů s mnoha drobnými vodními plochami jsou charakteristické zvýšeným výskytem místních inverzí a mlh, a to především na jaře a na podzim. Město Břeclav způsobuje nepatrné zvýšení teploty vzduchu díky svému aktivnímu povrchu, produkovanému technogennímu teplu a polutantům, které unikají do ovzduší z některých průmyslových podniků, ale hlavně z domácností.

Obr. 43 Půdy PKJ 5 Obr. 44 Potenciální vegetace PKJ 5

4.5.1.5 Půdy Vzhledem k hydrickému režimu se v jednotce převážně vyskytují hydromorfní půdy (viz Obr. 43). Převažujícím půdním typem je fluvizem glejová. Na slatiny se váže glej fluvický. V Kančí oboře a na Pohansku nalezneme gleje. Na Hraničních loukách je zastoupena fluvizem. Terestrické půdy představují arenické regozemě, resp. kambizemě, které se vyvinuly na hrúdech. 4.5.1.6 Potenciální vegetace Celou jednotku pokrývá skupina typů geobiocénů říčních niv, která je reprezentována olšovými vrbinami, dubovými jaseninami, topolojilmovými jaseninami a habrojilmovými jaseninami. Temena hrúdů jsou potenciálně pokryta doubravami s ptačím zobem.

4.5.2 Přírodní zdroje Významným přírodním zdrojem je lužní les, který má přínos nejen jako zdroj kvalitního dřeva, ale plní také funkci vodohospodářskou (zadržení vody v krajině), estetickou, rekreační a ochranářskou (funkce nadregionálního biokoridoru). Louky představují zdroj sena. Okolí Zámeckého rybníka slouží k rekreaci, ale je také důležitým shromaždištěm vodního ptactva. Na území Kančí obory a pod Břeclaví se vyskytuje ložisko ropy a zemního plynu.

100 4.5.3 Změny využití země Tab. 8 Vývoj využití PKJ 5 (v %) v letech 1890- 2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 bažina 0,4 0,7 0,0 0,3 -0,7 -0,4 komunikace 5,2 3,7 3,3 -1,5 -0,4 -1,9 ruderální lada 7,7 8,3 0,7 0,6 -7,6 -7,0 les a křoviny 50,4 50,0 53,5 -0,4 3,5 3,1 louky a pastviny 28,7 19,0 25,7 -9,7 6,7 -3,0 orná půda 1,6 8,4 6,0 6,8 -2,4 4,4 trvalé kultury - - 0,2 - 0,2 0,2 vodní plochy 4,0 6,0 5,6 2,0 -0,4 1,6 zahrady 1,0 2,5 2,7 1,5 0,2 1,7 zastavěné plochy 0,8 1,7 2,4 0,9 0,7 0,4

Obr. 45 Využití PKJ 5 v roce 1890

Obr. 46 Využití PKJ 5 v roce 1992 Obr. 47 Využití PKJ 5 v roce 2004 Ve všech obdobích zabíraly více než polovinu rozlohy jednotky lesy a křoviny. Druhou nejrozšířenější kategorii tvořily louky a pastviny. Pro rok 1890 jsou charakteristické četné tůně, které se tvořily v hlubších místech lesních kanálů a nebyly navzájem propojeny. Tento stav lze pozorovat v oblasti jihovýchodně od Lednice a v Kančí oboře. Oblast jižně od Břeclavi byla zcela bez lesních kanálů; jejich vyschlá koryta se hojně vyskytovala v okolí Pohanska a jižně od lokality Lány. K jejich rozsáhlé revitalizaci došlo ve druhé polovině devadesátých let 20. století (viz Obr. 47), čímž se zlepšily hydrologické podmínky nivy, změněné komplexními vodohospodářskými úpravami z let 1975-1990. Nárůst rozlohy orné půdy (situace z roku 1992) byl způsoben rozoráním Hraničních luk, luk na soutoku Včelínku a Dyje a luk na levém břehu Dyje východně od Lednice a zvětšením plochy orné půdy východně od Charvátské Nové Vsi, kam se také soustředily trvalé kultury. Rok 2004 dokumentuje pokles orné půdy díky zatravnění levého břehu Dyje mezi silnicí Lednice – 101 Podivín a Ladnou (východně od Lednice) a také oblasti východně od Charvátské Nové Vsi (ve střední části jednotky). Nárůst zaznamenaly zastavěné plochy a na ně navazující zahrady, což bylo způsobeno zvyšováním počtu obyvatel Břeclavi a jejím celkovým rozvojem. Drastický pokles ruderálních lad v roce 2004 je přičítán již zmíněným revitalizačním prácím lesních kanálů a také rozšíření zástavby na nevyužitou půdu v okolí Břeclavi. Jako stabilní prvky krajiny lze vyjmenovat celý pás lužních lesů s lučními komplexy a Zámeckým rybníkem.

4.5.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 48 Environmentální rizika PKJ 5 Obr. 49 Stabilizující prvky PKJ 5

4.5.4.1 Environmentální rizika Jedním z environmentálních rizik je těžba zemního plynu jihozápadně od Břeclavi, kterou provádějí Moravské naftové doly Hodonín (viz Obr. 48). Podzemní vody mohou být v této lokalitě také kontaminovány znečišťujícími látkami z blízkého závodu Fosfa v Poštorné. Na kvalitu ovzduší má vliv Břeclav ve střední části PKJ. Stupeň zornění PKJ je 6,0%. Celá jednotka patří do oblasti zranitelné dusičnany ze zemědělských zdrojů. Potenciální větrnou erozí jsou silně ohroženy půdy na lokalitě Hraniční louky (jižně od zmíněného vrtu na zemní plyn), severovýchodně od Charvátské Nové Vsi, západně od Břeclavi a východně od Janova hradu v severní části PKJ (Obr. 48). Mírně ohrožené a ohrožené půdy větrnou erozí se nacházejí na levém břehu Svodnice podél východní hranice PKJ. Celá PKJ je stabilní z hlediska vodní eroze, z hlediska větrné eroze je stabilní pouze severní část po Lubeš, zbytek jednotky je částečně stabilní, přičemž plochy orné půdy (Hraniční louky, SV od Charvátské Nové Vsi, Z od Břeclavi a V od Janova hradu) se považují za nestabilní. Dyje až po Břeclav dosahuje IV. stupně znečištění, pod Břeclaví se její kvalita mírně zlepšuje, takže má III. stupeň znečištění. Zlepšení je způsobeno funkční čistírnou odpadních vod. KAOV je 4,78 – velmi slabé antropické ovlivnění vegetace. Příčinou je značný podíl lesních porostů (53,5% celkové rozlohy), které jsou navíc tvořeny kvalitním lužním lesem. 4.5.4.2 Stabilizující prvky PKJ prochází nadregionální biokoridor, který navazuje na nadregionální biocentrum (NBC) Soutok. Kromě tohoto NBC se v PKJ vyskytuje i regionální biocentrum (RBC) Lubeš, které je spojeno regionálním biokoridorem 139 s NBC Hlohovecké rybníky v PKJ 14. Nacházejí se zde tři lokality NATURA 2000: Lednice – zámek s kolonií vrápence malého (na

102 severozápadě), Niva Dyje v severní části a Soutok – Podluží v jižní části, která je podobně jako Niva Dyje ukázkou zachovalého tvrdého luhu s mnoha chráněnými a ohroženými druhy živočichů, např. bobrem evropským, bolenem dravým, drskem větším, čolkem podunajským, hrouzkem běloploutvým, ježdíkem žlutým, kuňkou ohnivou, lesákem rumělkovým, ohniváčkem černočárým, ostruchou křivočarou, páchníkem hnědým, piskořem pruhovaným, roháčem obecným, sekavcem písečným, svinutcem tenkým, velevrubem tupým a vydrou říční. V severozápadní části PKJ je také situován Zámecký rybník, který je součástí NPR Lednické rybníky. Hodnota KES je 7,08, jedná se tedy o stabilní krajinu s převažující přírodní složkou. Podle metodiky Agroprojektu však KES = 13,21, tzn. že jde o krajinu přírodní až přírodě blízkou. 4.5.5 Management 4.5.5.1 Silné stránky Celá jednotka je součástí Chráněné oblasti podzemní akumulace vod (CHOPAV) Kvartér řeky Moravy a je téměř souvisle pokryta kvalitním lužním lesem. Severozápadně od Břeclavi a východně od Lednice se nacházejí jímací území pro skupinové vodovody Břeclav a Mikulov. Z hlediska turistiky a cestovního ruchu jsou silnými stránkami existující cyklistické a turistické stezky, vybudovaná naučná stezka Lužní les, památky Lednicko-valtického areálu (LVA) Janův hrad, zámečky Lány a Pohansko, které je zároveň i významným archeologickým nalezištěm, a komplex zámeckého parku Lednice s Minaretem na severu PKJ. 4.5.5.2 Slabé stránky Mezi slabé stránky patří zhoršený zdravotní stav lesa, který byl způsoben komplexními vodohospodářskými úpravami z druhé poloviny 20. století, kvůli nimž poklesla hladina podzemní vody. Je potřeba zdůraznit, že zdravotní stav lesů se od té doby zlepšil zásluhou revitalizačních prací, které probíhaly v devadesátých letech 20. století, a jejich pravidelným povodňováním. Dalšími slabými stránkami je snaha těžit ropu a zemní plyn v blízkosti jímacího území Kančí obora severozápadně od Břeclavi, zorané Hraniční louky na západě a zhoršená kvalita vody v řece Dyji. Patří sem rovněž problémy s odbytem sena z pokosených luk. Konečně v samotné Břeclavi jeden z největších problémů představuje chátrající Břeclavský zámek. 4.5.5.3 Návrh využívání Hlavní činnosti, které se v jednotce vyskytují, jsou lesní hospodářství a turistika. Břeclav, která sem zasahuje z PKJ 7, plní funkci sídelní, obslužnou a výrobní. Lesní hospodářství se řídí lesním hospodářským plánem, který byl zpracován na období 2000-2009. Obnova lesních porostů se má dít setím a výsadbou původních dřevin (dub, jasan, jilm), způsobem těžby maloplošnou holou sečí do velikosti 2 ha a tam, kde je to možné, výběrovým způsobem. Zároveň se ponechávají výjimečně krásné a zdravé stromy jako výstavky na zajímavých místech, doupné stromy a staré silné ležící stromy v porostech pro vývoj drobných živočichů, entomofauny a hub (Vybíral 2004). Seno z pokosených luk může být používáno v ekologickém zemědělství, popř. ve spalovnách biomasy. Je vhodné zatravnit Hraniční louky a také území východně od Poštorné. Bylo by rovněž žádoucí vyloučit případnou těžbu ropy v Kančí oboře a pokud bude těžba povolena, je potřeba uplatňovat přísná opatření, která by zabránila kontaminaci podzemních vod. Podobná opatření platí i pro těžbu ropy u soutoku Dyje a jejího odlehčovacího ramene severně od Hraničních luk. Z hlediska turistiky je potřeba udržovat turistické stezky a cyklostezky, v Břeclavi by bylo vhodné rozšířit nabídku jak ubytování tak kulturního programu, který by byl pořádán ve večerních hodinách. Pro oživení Břeclavského zámku, což by mohla být jedna z turistických atrakcí, se v současnosti začínají pořádat nejrůznější akce a tyto činnosti by měly být uplatňovány i v budoucnosti: mohly by se

103 zde např. konat jarmarky, koncerty, do samotného zámku by bylo vhodné umístit různé expozice o Břeclavi, jejím okolí i samotném zámku atd.

4.6 Dolní Louky - Lubeš

Rozloha: 453,878 ha

4.6.1 Přírodní podmínky 4.6.1.1 Povrch Má ráz nízké říční terasy, která je proříznuta Včelínkem a pozůstatky slepých ramen. Na váté písky jsou opět vázány hrúdy. Podél Včelínku nalezneme ploché agradační valy. 4.6.1.2 Geologie Největší pokrytí dosahují kvartérní fluviální písčito- hlinité sedimenty (80%). V severovýchodní části pod Loveckým zámečkem a v bezprostředním okolí Včelínku se vyskytují slatiny. Jižně od Včelínku jsou rozšířeny kvartérní fluviální písčité štěrky společně s vátými písky. Severně od Včelínku při západní hranici zde zasahují deluviální sedimenty (viz Obr 50). Obr. 50 Geologie PKJ 6 4.6.1.3 Vodstvo Nejvýznamnějším vodním tokem je Včelínek, který protéká střední a jižní částí jednotky. Na severu je Růžový rybník odvodňovaný do Včelínku. PKJ z větší části patří do záplavové oblasti. Výjimkou je území jihozápadně od Včelínku vázané na vyšší terasu. Celá PKJ je součástí pásma hygienické ochrany druhého stupně, přičemž severně od Včelínku se nachází jeden ze zdrojů pitné vody pro skupinový vodovod Mikulov. 4.6.1.4 Klima Vzhledem k blízkosti Lednických rybníků se především na jaře a na podzim mohou vyskytovat mlhy. Blízkost Lednice může ovlivnit západní část PKJ zvýšeným množstvím cizorodých látek v ovzduší.

Obr. 51 Půdy PKJ 6 Obr. 52 Potenciální vegetace PKJ 6

104

4.6.1.5 Půdy Poloha jednotky na okraji nivy Dyje je příčinou snížení fluviálních procesů, což se projevilo ve vývoji půd. Uplatňují se zde půdy s mocnější vrstvou humusového horizontu a pouze periodicky zaplavované. V severní části převládají glejové černice. Na slepá ramena jsou vázány fluvické gleje. Jihozápadně od Včelínku se na terasových písčitých štěrcích a rovněž i ve východní části jednotky vytvořily černozemě černické. Mezi nimi, okolo Včelínku, se táhne pruh černic. Na hrúdy jsou vázány výsušné typy černozemí nebo regozemí (viz Obr. 51). 4.6.1.6 Potenciální vegetace Potenciální vegetace je zastoupena skupinami typů geobiocénů říčních niv, především jejich sušší složkou (topolojilmové jaseniny, habrojilmové jaseniny). Oblast terasy je pokryta habrovou doubravou a doubravou s ptačím zobem.

4.6.2 Přírodní zdroje Jižně od Včelínku se vyskytují kvalitní černozemě černické a černice. Celá jednotka je také velice vhodná pro jímání podzemní vody, a to díky svému geologickému složení (propustné štěrkopísky kryté povodňovými hlínami). V bývalém vrtu Lednice 7 u Charvátské Nové Vsi se nachází vysoce kvalitní jodo-bromová voda, kterou lze využít k lázeňským účelům.

4.6.3 Změny využití země Tab. 9 Změny využití PKJ 6 (v %) v letech 1890- 2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 bažina 0,6 0,1 - -0,5 -0,1 -0,6 komunikace 3,5 1,6 1,7 -1,9 0,1 -1,8 ruderální lada 7,1 2,6 0,7 -4,5 -1,9 -6,4 les a křoviny 6,2 9,9 14,1 3,7 4,2 7,9 louky a pastviny 49,1 27,2 43,4 -21,9 16,2 -5,7 orná půda 25,8 55,0 36,5 29,2 -18,5 10,7 trvalé kultury - - 0,6 - 1,1 1,1 vodní plochy 1,1 2,5 1,4 1,4 -1,1 0,3 zahrady 1,6 1,1 1,4 -0,5 0,3 -0,2 zastavěné plochy 0,2 0,1 0,2 -0,1 0,1 0,0

Obr. 53 Využití PKJ 6 v roce 1890

105

Obr. 54 Využití PKJ 6 v roce 1992 Obr. 55 Využití PKJ 6 v roce 2004 Jednotka dobře reprezentuje změnu využívání nivy v průběhu posledních sta let. Zatímco rok 1890 ukazuje téměř dvojnásobnou rozlohu luk a pastvin oproti orné půdě, v roce 1992 byla situace opačná. Louky byly z větší části rozorány východně od Lednice a severně od Včelínku a zcela v jižní části. V roce 2004 se situace opět obrátila – došlo k převaze lučních porostů nad ornou půdou, což bylo způsobeno opětovným zatravněním pozemků východně od Lednice a v pruhu jižně od Včelínku, avšak rozdíl louky-orná půda již nebyl tak velký, jako v roce 1890. Na Obr. 53 jsou v severní části PKJ patrné pozůstatky anastomózního chování Včelínku, resp. vyschlá koryta jeho přítoků. Na obrázcích 54 a 55 jsou tato koryta, s jedinou výjimkou, protékaná. Je také vidět regulace Včelínku, který ještě na Obr. 53 v jižní části PKJ meandruje, kdežto na Obr. 54 je již napřímen. Došlo k nárůstu lesních porostů a křovin, a to při vyústění Včelínku z Mlýnského rybníka, v severní části podél Růžového rybníka a jeho odvodňovacího kanálu a v jihovýchodní části v lokalitě Lubeš. Sem je situována i vinice, vysazená v roce 2004. Mezi stabilní prvky krajiny lze v této jednotce zařadit Růžový rybník s jeho odvodňovacím kanálem a doprovodnou zelení. Ve střední části to pak bude Včelínek.

4.6.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 56 Environmentální rizika PKJ 6 Obr. 57 Stabilizující prvky PKJ 6

106 4.6.4.1 Environmentální rizika Vody Včelínku jsou silně znečištěné v jižní části PKJ, kde dosahují čtvrtého stupně znečištění. Míra zornění je 36,5%, přičemž orná půda se soustřeďuje jednak do jižní části, kde je zároveň silně ohrožená potenciální větrnou erozí, jednak do pásu severně od Včelínku, kde je ohrožená větrnou erozí jen mírně (viz Obr. 56). Z toho vyplývá i odolnost jednotky proti větrné erozi – jižní část je stabilní jen částečně, kdežto severní část je stabilní zcela. PKJ není ohrožena potenciální vodní erozí. Na druhou stranu celá spadá do zranitelných oblastí, to znamená, že se zde musí dodržovat zvláštní režim při nakládání s nitrátovými hnojivy, skladováním a manipulací se statkovými hnojivy. Podle KAOV (1,24) je antropické ovlivnění vegetace slabé. 4.6.4.2 Stabilizující prvky PKJ je součástí NBK a podél Včelínku ve střední části prochází RBK 139 spojující RBC Lubeš a NBC Hlohovecké rybníky. V severní části a podél východních hranic sem zasahuje lokalita NATURA 2000 Niva Dyje (Obr. 57). Celkově se jedná o vcelku vyváženou krajinu s převažující přírodní složkou (KES = 1,56, resp. 2,71). 4.6.5 Management 4.6.5.1 Silné stránky Jednotka je součástí CHOPAV Kvartér řeky Moravy. V severní části se vyskytují zdroje pitné vody pro skupinový vodovod Mikulov, celá jednotka tak leží v pásmu hygienické ochrany prvního (kolem vrtů) i druhého stupně. Silnou stránkou jsou i provedené zavlažovací systémy na zemědělské půdě v jižní části. Z hlediska cestovního ruchu sem patří značené turistické trasy a cyklostezky v severní části PKJ. 4.6.5.2 Slabé stránky Mezi slabé stránky patří znečištění Včelínku v jižní části. Další slabou stránkou je výskyt orné půdy v záplavovém území na jihu a jihovýchodě a ve střední části (severně od Včelínku). Slabou stránkou je také pokácená historická Valtická alej. 4.6.5.3 Návrh využití V současnosti se využití jednotky zaměřuje na zemědělství ve střední části a v jižní polovině PKJ, sever jednotky je zalučněn. Do budoucna by se měly zalučnit popř. zalesnit plochy v záplavovém území, tzn. ve středu a na jihu a jihovýchodě PKJ. Bylo by také vhodné obnovit Valtickou alej, která má význam jak ekologický, tak krajinářský. Zároveň je potřeba vysadit doprovodnou zeleň podél vodních toků a polních cest, čímž se plochy orné půdy rozdělí na menší komplexy. Vzhledem k tomu, že jednotka spadá do oblastí zranitelných na dusičnany, je potřeba při aplikaci nitrátových hnojiv dbát pokynů vyplývajících ze směrnice 91/676/EHS. Možným řešením je zavedení ekologického zemědělství v jednotce.

4.7 Břeclav - východ

Rozloha: 902,325 ha

4.7.1 Přírodní podmínky 4.7.1.1 Povrch Jednotka je součástí hlavní říční terasy Dyje, která se vyvinula v úseku Podivín – Lanžhot. Na váté písky jsou v jižní části vázány hrúdy. Významný antropogenní útvar tvoří železniční těleso táhnoucí se středem jednotky. Další antropogenní tvary představují náspy cest, resp. železnice, regulovaná koryta Svodnice a jejího pravostranného přítoku a zatrubnění levostranného přítoku Dyje tekoucího přes Břeclav. 107 4.7.1.2 Geologie PKJ je pokryta kvartérními fluviálními písčitými štěrky s mocností až 12 m, které jsou lemovány fluviálními písčito- hlinitými sedimenty. Na jihu se vyskytují vložky vátých písků. Přibližně ve středu jednotky se rozprostírají spraše. 4.7.1.3 Vodstvo Po východní hranici PKJ teče Svodnice, do které se u chatové kolonie vlévá její bezejmenný přítok. Přes Břeclav protéká levostranný přítok Dyje. Severozápadní hranici PKJ tvoří Dyje. V jižní části leží bezejmenný rybník, jehož okolí je součástí pásma hygienické ochrany druhého stupně. Podél Svodnice byly provedeny četné meliorační úpravy. 4.7.1.4 Klima Oblast je dobře provětrávána, na severu a na jihu v blízkosti lužního lesa se můžou lokálně tvořit mlhy. Vzhledem k lokalizaci velkých závodů do této jednotky dochází k místnímu znečištění ovzduší. Obr. 58 Geologie PKJ 7 4.7.1.5 Půdy Největší plochu zaujímá černozem černická, která vyplňuje střed PKJ. Na severu se nachází vysýchavá černozem arenická, na jihu pak černozem. Podél Svodnice se vyskytuje černice a v oblasti Novoveské (jih Břeclavi) se rozkládá černice glejová. Na váté písky je vázána regozem, v jižní části černozem arenická.

Obr. 59 Půdy PKJ 7 Obr. 60 Potenciální vegetace PKJ 7

4.7.1.6 Potenciální vegetace Větší část PKJ je pokryta skupinou typů geobiocénů říčních niv, její sušší variantou (topolojilmové jaseniny a habrojilmové jaseniny). Na severu se vyskytuje habrová doubrava a doubrava s ptačím zobem, které jsou vázány na oblast arenických černozemí. V této části PKJ se také podél Svodnice a jejího přítoku nacházejí skupiny typů geobiocénů potočních niv (jilmový luh).

4.7.2 Přírodní zdroje Jednotka je pokryta kvalitní černozemí a její černickou subvariantou. Na severu se vyskytuje 108 černozem náchylná k vysýchání. Tento problém byl vyřešen vybudováním závlahových systémů. Dalším přírodním zdrojem jsou štěrkopísky hlavní terasy řeky Dyje, které by se mohly využívat při stavbě např. obchvatu Břeclavi. Štěrkopísky také slouží jako kolektor podzemní vody. Existuje zde však riziko jejich znečištění, a to v blízkosti průmyslových podniků na jihovýchodě města (jihozápad jednotky).

4.7.3 Změny využití země Tab. 10 Změny využití PKJ 7 (v %) v letech 1890-2004 1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 komunikace 1,5 10,0 10,0 8,5 0,0 8,5 ruderální lada 8,8 12,9 4,3 4,1 -8,6 -4,5 les a křoviny 1,6 3,9 4,4 2,3 0,5 2,8 louky a pastviny 3,7 0,2 1,1 -3,5 0,9 -2,6 orná půda 62,7 51,9 48,6 -10,8 -3,3 -14,1 trvalé kultury - 0,4 6,0 0,4 5,6 6,0 vodní plochy 0,9 1,1 0,8 0,2 -0,3 -0,1 zahrady 4,5 11,7 12,6 7,2 0,9 8,1 zastavěné plochy 4,4 7,9 12,0 3,5 4,1 7,6

Obr. 61 Využití PKJ 7 v roce 1890

Obr. 62 Využití PKJ 7 v roce 1992 Obr. 63 Využití PKJ 7 v roce 2004

Obr. 62 ukazuje typické rozrůstání města Břeclavi, které nabylo na intenzitě po roce 1960, kdy byla Břeclav ustanovena okresním městem. Orná půda a ruderální lada ustoupily na úkor zastavěných ploch; tato situace je patrná především v severní a západní části PKJ. Plochy jihovýchodně od železniční trati Břeclav – Brno byly využity pro trvalé kultury. Ve prospěch zastavěné plochy zanikly i luční porosty jižně od Břeclavi. Rozšířila se rozloha zahrad a zahrádkářských kolonií ve středu PKJ. Došlo k mírnému nárůstu zeleně podél vodních toků, které byly již na konci 19. století zregulované. Jediným relativně stabilním prvkem krajiny, který se dochoval v průběhu celého sledovaného období, je Svodnice a její pravostranné

109 přítoky, které však byly na konci 19. století doprovázeny pouze travinobylinnými společenstvy.

4.7.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 64 Environmentální rizika PKJ 7 Obr. 65 Stabilizující prvky PKJ 7

4.7.4.1 Environmentální rizika Jedněmi z největších znečišťovatelů ovzduší v této PKJ a studovaném území vůbec jsou Gumotex Břeclav a Transgas Břeclav. Znečišťující látkou v případě Gumotexu je dichlormethan, v případě Transgasu methan, oxidy dusíku, oxid uhelnatý a oxid uhličitý. Významný podíl na znečištění ovzduší mají také domácnosti, spalující nekvalitní topná paliva, a mobilní zdroje. Na západě PKJ se vyskytuje stará ekologická zátěž v areálu bývalého ČSAD Břeclav, nyní BORS Břeclav. Jednalo se o lokální znečištění zeminy, přičemž v současnosti již nepředstavuje žádné riziko. Zornění jednotky je 36,5%, vodní erozí je ohrožen pouze jižní cíp. Z hlediska ohrožení větrnou erozí se zde objevují půdy ohrožené – jižně od železniční trati, a silně ohrožené ve zbytku PKJ (viz Obr. 64). Tomu odpovídá i odolnost jednotky vůči vodní, resp. větrné erozi: zatímco v případě vodní eroze je PKJ stabilní, v případě větrné eroze je oblast s výskytem ohrožených půd částečně stabilní a oblast s výskytem silně ohrožených půd nestabilní. Kromě toho spadá celá PKJ až na jižní cíp do zranitelné oblasti podle směrnice Rady 91/676/EHS. Značná rozloha orné půdy (téměř 50% celkové rozlohy) společně s rozlohou zastavěných ploch (12%) znamená velmi silné antropické ovlivnění vegetace (KAOV = 0,07). 4.7.4.2 Stabilizující prvky Na severu do jednotky zasahuje nadregionální biokoridor, na jihu to je lokalita NATURA 2000 Soutok – Podluží. Další ‘naturovou‘ lokalitou je Břeclav – kaple u nádraží, která představuje jednu z nejvýznamnějších letních kolonií netopýra velkého v panonské oblasti v ČR. Koeficient ekologické stability byl stanoven na 0,33, resp. 0,22, což znamená narušenou krajinu nadprůměrně až intenzivně zemědělsky využívanou. 4.7.5 Management 4.7.5.1 Silné stránky Kvalitní půdy společně s plochým reliéfem předurčují jednotku pro zemědělské využití. K tomu přispívá i vybudovaný závlahový systém. Silnou stránkou je také vybudovaná ČOV v Břeclavi, která snižuje znečištění Dyje, a kanalizace. Pro rozvoj Břeclavi je silnou stránkou 110 její poloha poblíž slovenských i rakouských hranic, díky které se stala důležitým železničním uzlem, a blízké dálniční napojení na Slovensko. Potenciál má město i v rozvoji turistiky, protože je jednou ze vstupních bran do Lednicko-valtického areálu. Důležitý je také schválený územní plán. 4.7.5.2 Slabé stránky Slabou stránkou jsou chybějící stabilizující prvky v podobě větrolamů, mezí a remízků, což vede ke zvýšení náchylnosti půd k větrné erozi. Další slabou stránku představuje znečištěné ovzduší průmyslovými závody v Břeclavi, jako jsou Gumotex, Otis, Slévárna, Tranza Otis a další. Patří sem rovněž silně regulované toky – Svodnice a její přítoky. Slabou stránkou v případě samotného města je nedostatečně vybavená průmyslová zóna, resp. zóny, které nesplňují požadavky kladené Czech Investem, mj. vykoupené pozemky, a proto nejsou zařazeny mezi oficiální průmyslové zóny Jihomoravského kraje. Patří sem i neprovedené komplexní pozemkové úpravy a nevybudovaný obchvat Břeclavi. 4.7.5.3 Návrh využívání V jednotce jsou dvě hlavní formy využití – zemědělská a sídelně-průmyslově-obslužná. Z hlediska zemědělství je potřeba dobudovat protierozní opatření, která mohou být jak v podobě větrolamů či mezí, popř. doprovodné zeleně podél polních cest, tak v podobě tzv. biopásů, což jsou pásy o šíři 6 až 12 m, které jsou umístěny na okraji ploch orné půdy nebo uvnitř polí ve směru orby a které se mohou v průběhu pětiletého období měnit v závislosti na osevním postupu. Platí pro ně následující pravidla údržby: na jaře mezi 15.4. až 31.5. jsou osety směsí pohanky, prosa, krmné kapusty a dalších vybraných plodin, např. jarní obilnina, lupina bílá, jsou ponechány bez jakéhokoli obhospodařování do 31. března následujícího roku a nesmí se na nich aplikovat pesticidy (kol. autorů 2004). Vzhledem k tomu, že PKJ je také součástí zranitelných oblastí vymezených na základě Směrnice Rady 91/676/EHS, je potřeba dbát speciálních pokynů při hnojení nitrátovými hnojivy, resp. při skladování a manipulaci se statkovými hnojivy. Přínosem by bylo provední revitalizace přítoků Svodnice, přinejmenším výsadba doprovodné zeleně, jako se tomu stalo u Svodnice. Protože se na jihovýchodě nachází pásmo hygienické ochrany podzemních zdrojů pitné vody, mělo by dojít k zatravnění této části. Další rozvoj Břeclavi by měl brát v potaz významný faktor, a to ten, že celé město leží v CHOPAVu Kvartér řeky Moravy. Proto by se výrobní aktivity měly zaměřovat na takové, které neohrožují podzemní vodu. Bylo by také vhodné používat již existující areály, které byly po transformaci ekonomiky kvůli neefektivnosti, resp. krachu opuštěny (tzv. brownfields). Ke komerčním účelům by mohly posloužit pozemky severovýchodně od nádraží, které však musí být nejdříve vyňaty ze zemědělské půdy. Co se turistiky týče, je potřeba zvýšit nabídku ubytování a např. programů orientovaných do večerních hodin. Blíže se rozvojem města zabývá strategický dokument Společná strategie ekonomického rozvoje měst Hodonína a Břeclavi z roku 2000 (anonym 2000). Výstavba obchvatu Břeclavi byla zahájena v roce 2005 a obchvat povede jihovýchodně od Břeclavi. Pro výstavbu byla zpracována EIA, přičemž na základě zjišťovacího řízení bylo rozhodnuto, že stavba nepodléhá dalšímu posuzování.

4.8 Soutok

Rozloha: 2648,866 ha

4.8.1 Přírodní podmínky 4.8.1.1 Povrch Základním povrchovým tvarem je plochá údolní niva Dyje, která je rozčleněná četnými mrtvými rameny, lesními kanály a vodními toky lemovanými plochými agradačními valy. Nad nivu vystupují hrúdy. Jejich největší koncentrace je mezi Dyjí a Kyjovkou. Hrúdy jsou 111 pozůstatky nízkých říčních teras, které byly překryty vátými písky. Antropogenní tvary, které se v jednotce vyskytují, jsou nasypané hráze podél Dyje a Moravy, přičemž Morava je ohrázovaná těsně, kdežto hráz u Dyje je odsazená do vzdálenosti cca 500-1000 m. Dalšími antropogenními zásahy bylo umělé prohloubení obou koryt a jejich napřímení. Dyje byla napřímena pouze částečně (bylo provedeno 18 průpichů největších meandrů jak na české tak na rakouské straně), Morava byla napřímena v celé délce. 4.8.1.2 Geologie Jednotka je pokryta kvartérními fluviálními písčito- hlinitými a jílovito-hlinitými sedimenty (povodňové hlíny), které zde dosahují mocnosti až 5,5 m, přičemž nejčastěji se pohybují v rozmezí 2-3 m. V některých místech se na povrch dostávají písčité štěrky, které jsou běžně překryty výše zmíněnými písčito-hlinitými sedimenty. Mocnost těchto štěrků dosahuje až 27 m, především v tzv. Kútské depresi na soutoku Moravy a Dyje. Průměrná mocnost je 4-6 m (kol. autorů 2002a). Mrtvá říční ramena, mělké deprese a četné lesní kanály vyplňují slatiny. Na podložní pleistocénní nivní písčité sedimenty nasedají váté písky, vyskytující se především v oblasti Tmavé, Jam, Ledvin, Ruských domů a Polínského vrchu. Některá slepá ramena byla v minulosti využívána jako skládky inertního odpadu. To se týká především slepých ramen v jižní části Doubravenských luk a v severní Obr. 66 Geologie PKJ 8 části Ledvin. 4.8.1.3 Vodstvo Západní hranice jednotky tvoří řeka Dyje, východní řeka Morava. Jednotkou dále protéká Kyjovka, Krumpava, Kladnické strouhy, Koryčná, Vlčí potok, Morávka, Světový kanál a další lesní kanály. Z mrtvých ramen a tůní je možné uvést: Andryáš, Fárkovo moře, Melambon, Kopánka, Pašerák, tůň Svatého Huberta, Rudova tůň, Štrosflek, Křivé jezero, Bobrové jezero, zemník u Ruského domku, Zaječí jezero, Polínkové rameno, Dědové rameno, Kladník a Sekulská Morava. Celá jednotka je součástí suchého poldru, do kterého se při vyšších průtocích v řece Dyji pouští nadbytek vody - až 275 m3.s-1. 4.8.1.4 Klima Typické jsou teplotní inverze podmíněné lužním lesem, který má zároveň vliv na zeslabení turbulence. Charakteristický je také vysoký výpar. Výpar se pohybuje okolo 80% ročního srážkového úhrnu, přičemž ve vegetačním období představuje až 95% srážek spadlých v tomto období (kol. autorů 2002a). 4.8.1.5 Půdy Na hrúdech se vyvinuly arenické regozemě až kambizemě, zbytek území je charakteristický hydromorfními půdami od nejvlhčích stanoglejů, přes glej fluvický (převážná část jednotky), fluvizem glejovou až po fluvizem.

112

Obr. 67 Půdy PKJ 8 Obr. 68 Potenciální vegetace PKJ 8

4.8.1.6 Potenciální vegetace Potenciální vegetace patří do skupiny typů geobiocénů říčních niv a to především do vlhké řady reprezentované olšovými vrbinami, dubovými jaseninami a topolojilmovými jaseninami. Jedinečná ukázka dubových jasenin je zachována v NPR Ranšpurk. V mrtvých ramenech vznikají druhově bohatá vodní společenstva.

4.8.2 Přírodní zdroje Nejdůležitějším přírodním zdrojem je lužní les, dávající kvalitní dřevo. Zároveň slouží k zadržování vody během povodní. Je to také genetická základna mnoha původních druhů rostlin a jsou v něm dochovány ukázky pralesovitého porostu. Leží zde obora Soutok, ve které se vyskytuje jak vysoká tak černá zvěř. Také je potřeba zdůraznit, že celé nivní těleso představuje jednu z největších zásobáren pitné vody v České republice. Z ostatních neživých přírodních zdrojů, které se zde vyskytují, mají velký význam ložiska ropy a zemního plynu.

4.8.3 Změny využití země Tab. 11 Změny využití PKJ 8 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 bažina - 1,1 - 1,1 -1,1 0,0 komunikace 3,0 2,7 1,9 -0,3 -0,8 -1,1 ruderální lada 9,4 8,9 0,0 -0,5 -8,9 -9,4 les a křoviny 77,1 74,3 76,9 -2,8 2,6 -0,2 louky a pastviny 7,7 7,4 16,2 -0,3 8,8 8,5 orná půda - 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 vodní plochy 2,5 5,6 4,9 3,1 -0,7 2,4 zastavěné plochy - 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0

Obr. 69 Využití PKJ 8 v roce 1890

113

Obr. 70 Využití PKJ 8 v roce 1992 Obr. 71 Využití PKJ 8 v roce 2004

Lužní lesy na soutoku Dyje a Moravy vykazují v současnosti větší rozdrobenost, než tomu bylo na konci 19. století. Rozloha luk se zvýšila o 8,8%, přičemž jejich největší koncentrace se soustřeďuje na severovýchodě (Ferencova louka, Doubravenská louka) a na jihu poblíž soutoku obou řek. Další rozdrobenost lesních porostů způsobily četné lesní průseky, kterým vedou lesní cesty, a také hráze vybudované na levém břehu Dyje, resp. pravém břehu Moravy. Tyto hráze vytvářejí suchý poldr, do kterého je při velkých průtocích pouštěna voda z obou řek. Zatímco lesní kanály byly v roce 1890 z převážné části vyschlé a voda se koncentrovala pouze do prohloubenin (hlavně v severní a střední části), v roce 2004, po revitalizacích, byla většina z nich opět protékaná. Je ovšem nutno podotknout, že mnohé kanály během letního období vysychají a plní se vodou až při jarním umělém povodňování. Obr. 69 ukazuje neregulovanou Moravu se svými četnými meandry, kdežto na obrázcích 70 a 71 je Morava zkanalizovaná a mnoho odstavených meandrů zasypáno.

4.8.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 72 Environmentální rizika PKJ 8 Obr. 73 Stabilizující prvky PKJ 8

114 4.8.4.1 Environmentální rizika U západních hranic PKJ v blízkosti Ruských domů se těží ropa a zemní plyn, což může mít negativní dopad na podzemní vody, pokud při těžbě dojde k úniku těžených surovin. Povrchové vody jsou znečištěny stupněm III. – Dyje, resp. IV. – Morava a Kyjovka. PKJ není postižena ani vodní ani větrnou erozí, to znamená, že se jedná o stabilní území. Na druhou stranu patří do zranitelných oblastí z hlediska dusičnanů. KAOV dosahuje hodnoty 24,4 – antropické ovlivnění vegetace je velmi slabé. 4.8.4.2 Stabilizující prvky Téměř celá jednotka patří do nadregionálního biocentra Soutok, na severu sem zasahuje nadregionální biokoridor. Zároveň ji pokrývá lokalita NATURA 2000 Soutok – Podluží. Ze zvláště chráněných území se zde nacházejí NPP Ranšpurk a Cahnov – Soutok, které představují pralesovitý porost tvrdého lužního lesa a hnízdiště vzácných a ohrožených druhů ptáků, jako jsou čáp černý a luňák červený. Z hlediska ekologické stability se jedná o přírodní krajinu. (KES = 50,04, resp. 95,11) 4.8.5 Management 4.8.5.1 Silné stránky PKJ je součástí CHOPAV Kvartér řeky Moravy a Ramsarské lokality Mokřady Dolního Podyjí. Nacházejí se zde ložiska ropy a zemního plynu. Další silnou stránkou jednotky je lužní les, jehož nejzachovalejší části jsou chráněny jako NPR Ranšpurk a Cahnov – Soutok, a který představuje významný genofond. Současně poskytuje kvalitní dřevo a v neposlední řadě také i pracovní příležitosti. Cenné z hlediska genofondu jsou také luční porosty. 4.8.5.2 Slabé stránky Jednou z hlavních slabých stránek je znečištění Dyje, Moravy a Kyjovky. Kvalita lužních lesů byla snížena vodohospodářskými úpravami ze druhé poloviny 20. století, které zhoršily hydrologické poměry. Ty jsou částečně zlepšovány pomocí pravidelného umělého povodňování a revitalizací lesních kanálů, které proběhly v devadesátých letech 20. století. Další slabou stránku představuje přemnožení zvěře v oboře Soutok, škodící na porostech lužního lesa. V neposlední řadě se jedná o fragmentaci lesa komunikacemi, produktovody a těžbou nerostů a o zastoupení nepůvodních dřevin, jako jsou šlechtěné topoly, ořešák černý, jírovec maďal a dub letní slavonský. 4.8.5.3 Návrh využívání Vzhledem k tomu, že je jednotka z více než 76% pokryta lesy s kvalitní dřevní hmotou, je hlavní hospodářskou činností lesní hospodářství, které se řídí podle Lesního hospodářského plánu, projektovaného na deset let dopředu (léta 2000-2009). V rámci tohoto odvětví je potřeba posilovat původní dřevinnou skladbu, a tím i genofond lesa, pro těžbu dřeva používat výběrový způsob, popřípadě holosečný se sečí do 2 ha, který v současné době Lesní závod Židlochovice uplatňuje, a pro potřeby ochrany přírody zachovávat staré stromy, sloužící k hnízdění ptáků, resp. úkrytu dalších druhů živočichů. Je také zapotřebí pokračovat v řízeném povodňování, čímž se zvýší kvalita lesních porostů, zamezit jejich dalšímu rozdrobování, popř. zalesnit některé nevyužívané pozemky. Další možností využívání PKJ je těžba ropy a zemního plynu. V tomto případě je však nutno dbát všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke kontaminaci půdy a podzemních vod a po skončení aktivit celý prostor revitalizovat. Třetí možností využívání jednotky je myslivost v oboře Soutok. Je ale potřeba snížit stav zvěře a oplocovat lesní školky, aby je zvěř nepoškodila. Konečně poslední možnost využívání skýtají luční porosty s bohatou druhovou skladbou a také velkou výnosností. Pro jejich zachování je nutno tyto pozemky pravidelně kosit, přičemž seno se může používat buď jako podestýlka či krmivo v živočišné výrobě nebo jako biomasa při spalování.

115 4.9 Košárské louky

Rozloha: 316,517 ha

4.9.1 Přírodní podmínky 4.9.1.1 Povrch Plochý povrch nivy byl vytvořen akumulací povodňových hlín a je rozčleněn vodními toky, kolem kterých se vyvinuly ploché agradační valy. Pozůstatky slepých ramen tvoří mírné prohloubeniny. Na váté písky jsou vázány hrúdy – především západně od Bažiny v jižní části PKJ. Celou jednotkou se od severu k jihu táhne uměle vybudovaná hráz, v jižní části tvoří její východní hranici, která PKJ odděluje od zbytku nivy Dyje. 4.9.1.2 Geologie Převažujícím geologickým substrátem jsou kvartérní fluviální písčito-hlinité sedimenty, které nasedají na písčité štěrky. V oblasti vodních toků (Kyjovka a Koryčná) a také Obr. 74 Geologie PKJ 9 v oblasti některých meandrů oddělených od Dyje se vyvinuly slatiny. Západně od Bažiny se vyskytují váté písky. 4.9.1.3 Vodstvo Západní hranici tvoří řeka Dyje. Do ní se ve střední části vlévá Kyjovka a v jižní části lesní kanál Enkláda. Z tůní a slepých ramen zde leží ze severu na jih Štrosflek, Rohlík, Hvězda (rameno u Spáleného bunkru), Bažina a U čapího hnízda. Část východně od hráze spadá do zátopové oblasti. 4.9.1.4 Klima Častý je výskyt inverzí podmíněný blízkostí lužního lesa. S ním je spojen i výskyt radiačních mlh na podzim.

Obr. 75 Půdy PKJ 9 Obr. 76 Potenciální vegetace PKJ 9

116 4.9.1.5 Půdy Téměř z 90% je jednotka pokryta glejovými fluvizeměmi, na severu se vyskytuje glej fluvický, jihovýchodně od Enklády za hrází pak fluvizemě. Na hrúdy jsou vázány arenické kambizemě. 4.9.1.6 Potenciální vegetace Z hlediska potenciální vegetace patří PKJ do skupiny typů geobiocénů říčních niv: jilmový luh, vrbové olšiny. V současné době se zde rozvíjejí luční a mokřadní společenstva.

4.9.2 Přírodní zdroje PKJ je součástí nivy Dyje, která, jak již bylo řečeno, slouží jako zásobárna pitné vody. Dalším přírodním zdrojem jsou aluviální louky. Ty jsou nejen zdrojem sena, ale také slouží jako důležitý biotop pro fytofilní druhy ryb, které se zde během uměle navozených povodní vytírají, a pro hnízdění vodního ptactva. Problémem nejen těchto luk, ale i dalších luk v nivě Dyje, je nedostatečná poptávka po seně, takže končí na hromadách, kde se spaluje. Mnoho luk bylo také rozoráno nebo zarostlo náletem měkkých listnáčů.

4.9.3 Změny využití země Tab. 12 Změny využití PKJ 9 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 bažina 0,2 5,4 0,1 5,2 -5,3 -0,1 komunikace 2,1 2,7 2,6 0,6 -0,1 0,5 ruderální lada 7,8 4,4 - -3,4 -4,4 -7,8 les a křoviny 12,4 10,8 20,9 -1,6 10,1 8,5 louky a pastviny 72,2 68,9 68,5 -3,3 -0,4 -3,7 orná půda 0,2 - - -0,2 - -0,2 vodní plochy 4,5 7,7 8,0 3,2 0,3 3,5

Obr. 77 Využití PKJ 9 v roce 1890

Obr. 78 Využití PKJ 9 v roce 1992 Obr. 79 Využití PKJ 9 v roce 2004 117

Tato výhradně luční jednotka vykazuje nárůst lesa, který jednak doprovází Dyji a do ní se vlévající Kyjovku, jednak sem zasahuje z jednotky Soutok, a to o 8,5% oproti roku 1890. Malá rozloha vodních ploch v roce 1890 byla způsobená vyschnutím koryt kvůli suché periodě na konci 19. století. K nárůstu rozlohy této kategorie přispěly revitalizační práce v devadesátých letech 20. století. Zcela zmizela ruderální lada ve vyschlých lesních kanálech ve střední části PKJ (viz Obr. 78 a 79). Změnila se také síť lesních cest, která se zahustila (viz jižní část) a rozdělila jednotku přibližně na dvě poloviny. Rok 1992 (Obr. 78) se vyznačuje největší rozlohou bažin, které měly největší koncentraci v jižní části Košárských luk. Bažiny byly odstraněny pomocí odvodňovacího kanálu a obnovou některých tůní.

4.9.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 80 Environmentální rizika PKJ 9 Obr. 81 Stabilizující prkvy PKJ 9

4.9.4.1 Environmentální rizika Environmentální rizika jsou v této PKJ zastoupena těžbou ropy a zemního plynu na severu a znečištěním vodních toků Dyje – III. stupeň znečištění, a Kyjovky – IV. stupeň znečištění. Celá jednotka, stejně jako PKJ 8 patří do zranitelné oblasti se zvláštním režimem dusičnanových hnojiv. Z hlediska potenciální vodní i větrné eroze se jedná o stabilní území. Vzhledem k využití země v jednotce (převaha luk a lesních porostů) můžeme o zdejší vegetaci prohlásit, že je velmi slabě ovlivněna antropogenní činností (KAOV = 15,53). 4.9.4.2 Stabilizující prvky Jednotka je součástí jak nadregionálního biocentra Soutok, tak lokality NATURA 2000 Soutok – Podluží. Nejcennějšími jsou komplexy kontinentálních zaplavovaných luk, které hostí množství významných druhů – kosatec sibiřský, řeřišnice Matthioliho, česnek hranatý. Z hlediska ekologické stability se jedná o přírodní krajinu (KES = 38,06, resp. 468,15).

4.9.5 Management 4.9.5.1 Silné stránky Stejně jako předchozí jednotka i Košárské louky jsou součástí CHOPAV Kvartér řeky Moravy a Ramsarské lokality Mokřady Dolního Podyjí a nacházejí se zde ložiska ropy a zemního plynu. Velice významné jsou luční porosty a také slepá a odříznutá ramena s bohatou faunou a flórou.

118 4.9.5.2 Slabé stránky Také v této PKJ je největší slabinou znečištěná Dyje a Kyjovka a zhoršené hydrologické poměry. Rovněž se tu naplno projevuje střet v rámci ochrany přírody, který se týká reprodukce fytofilních druhů ryb a hnízdění řady vzácných a chráněných druhů ptáků. V podstatě se jedná o dobu, kdy mají být luční porosty zaplaveny: pro rybí společenstva je nejvhodnější květen s délkou záplavy 4-5 týdnů, přičemž nedojde k degradaci zaplavených pozemků. Ptákům však tento termín znemožňuje zahnízdění či ničí již založené snůšky nebo i mláďata. Proto na základě požadavku ornitologů se od roku 2000 mění doba povodňování, která se odsouvá až o více než dva měsíce, a v některých případech se řízená záplava neprovádí vůbec. Tím se degraduje přínos umělého trdliště pro ryby a zároveň dochází k devastaci travních porostů, které jsou nahrazovány mokřadním ostřicovým společenstvem (Lusk 2004). 4.9.5.3 Návrh využívání Jak vyplývá z předchozího textu, v jednotce se střetává několik způsobů, jak ji využívat tak, aby byly vytvořeny vhodné podmínky pro co nejvíce organismů. Základním předpokladem je zachování lučních porostů. Vzhledem k tomu, že se jedná o nivní louky, které jsou adaptovány na pravidelné záplavy a mnohé druhy jsou na nich závislé, je jednou z priorit pokračovat v jarním povodňování, které započalo koncem devadesátých let 20. století. Zároveň je potřeba zajistit jejich pravidelné kosení, popř. spásání. Podobně jako v předchozí PKJ může být seno používáno v živočišné výrobě nebo jako spalovaná biomasa při vytápění. Co se týče doby a délky zaplavení luk, mohlo by být kompromisem, aby termíny nebyly pevně stanoveny, ale každoročně se lišily, čímž by se maximálně přiblížily přírodnímu stavu. Tak by mohly být louky jeden rok zaplaveny již v březnu, jiný až v květnu, s délkou trvání od jednoho až dvou týdnů po několik týdnů. Další aktivitou, která se na severu jednotky provádí, je těžba ropy a zemního plynu. Ložisko je těženo již od padesátých let 20. století a v současnosti je v závěrečné fázi těžby. Po skončení těžby je potřeba oblast sanovat tak, aby se zabránilo kontaminaci okolní půdy a podzemní vody.

4.10 Černozemní nivní stupeň

Rozloha: 879,573 ha

4.10.1 Přírodní podmínky 4.10.1.1 Povrch Jedná se o sytém říčních teras ležících nad nivou Dyje. Terén se na severozápadě mírně zvedá a přechází do Valtické pahorkatiny. Z antropogenních útvarů se zde vyskytují lom u Charvátské Nové Vsi, hliníky, zářezy a valy s komunikacemi. 4.10.1.2 Geologie Jednotku z větší části pokrývají kvartérní fluviální písčité štěrky, které tvoří 71% celkového geologického substrátu. Typické jsou vložky vátých písků v okolí Poštorné a západně od Charvátské Nové Vsi. Z údolní nivy sem pronikají také fluviální písčito-hlinité sedimenty. V severní části se vyskytují dva pruhy deluviálních písčitých sedimentů. Na území Poštorné se Obr. 82 Geologie PKJ 10 také nacházejí miocénní jíly, a to jak při východní tak i při západní hranici. V severovýchodní části pod 119 Mlýnským rybníkem nalezneme malé jádro miocénních prachovců. 4.10.1.3 Vodstvo Celá jednotka je odvodňována Včelínkem, který však územím neprotéká. Odvodňování je především podpovrchové, pouze v severní části jednotky teče do Mlýnského rybníka bezejmenný pravostranný přítok Včelínku. Severní část až po Poštornou je součástí vnějšího pásma hygienické ochrany jímacího území Kančí obory a Lednice. V této části byly také v minulosti provedeny meliorační práce. 4.10.1.4 Klima PKJ je dobře provětrávána. V severní části jednotky se na jaře a na podzim mohou vyskytovat lokální mlhy podmíněné blízkostí Mlýnského rybníka. V oblasti Poštorné je možný zvýšený výskyt znečištěnin díky významným závodům, jako je Tranza, Agrospol či Fosfa.

Obr. 83 Půdy PKJ 10 Obr. 84 Potenciální vegetace PKJ 10

4.10.1.5 Půdy Vzhledem k vyšší poloze se zde vyvinuly terestrické půdní typy, z nichž převažuje černozem v území mezi Charvátskou Novou Vsí a Poštornou a jižně od Poštorné a dále černozem arenická severně od Charvátské Nové Vsi (viz Obr. 83). V pásu podél Mlýnského rybníka v severní části PKJ se vyvinuly černozemě luvické a kambizemě arenické. Černozemě černické jsou vázány na kvartérní fluviální písčito-hlinité sedimenty. V jižní části jednotky kolem Fosfy nalezneme antrozemě. Jihozápad lemují regozemě. Ty se také vyskytují východně od Nového Dvora v severní části PKJ. Západně od Charvátské Nové Vsi sem zasahují hnědozemě. 4.10.1.6 Potenciální vegetace Převažuje zde dubový vegetační stupeň se skupinou typů geobiocénů habrová doubrava a doubrava s ptačím zobem. Východní hranice PKJ lemuje skupina typů geobiocénů říčních niv - habrojilmové jaseniny, na severozápadě se vyvinuly lipové doubravy.

4.10.2 Přírodní zdroje Z přírodních zdrojů jsou nejdůležitější úrodné černozemě a jejich suchá varianta (černozem arenická), která po vybudování zavlažovacích systémů dává dobré výnosy. Dalším zdrojem jsou podzemní vody, které se zde hromadí v terase řeky Dyje. V okolí Poštorné se nachází ložisko jílů. Štěrkopísky se těžily severně od Charvátské Nové Vsi.

120 4.10.3 Změny využití země Tab. 13 Změny využití PKJ 10 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 bažina - 0,0 - 0,0 0,0 0,0 komunikace 9,1 7,0 6,3 -2,1 -0,7 -2,8 ruderální lada 2,2 7,6 18,1 5,4 10,5 15,9 les a křoviny 12,0 6,4 7,8 -5,6 1,4 -4,2 louky a pastviny 2,1 0,6 6,2 -1,5 5,6 4,1 orná půda 62,7 51,0 38,2 -11,7 -12,8 -24,5 trvalé kultury 0,6 11,4 3,9 10,8 -7,5 3,3 vodní plochy 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 zahrady 4,9 10,2 11,0 5,3 0,8 6,1 zastavěné plochy 3,8 5,9 8,0 2,1 2,1 4,2

Obr. 85 Využití PKJ 10 v roce 1890

Obr. 86 Využití PKJ 10 v roce 1992 Obr. 87 Využití PKJ 10 v roce 2004

Oproti roku 1890 se zmenšila rozloha orné půdy, jejíž velikost klesla v roce 2004 o cca 25%. Úbytek byl na úkor trvalých kultur a zahrad, resp. ruderálních lad v severní části a také zastavěné plochy – rozrůstáním Charvátské Nové Vsi a Poštorné (východní a jižní hranice jednotky), na něž navazují zahrady. Ruderální lada v jižní a střední části jsou soustředěna do výrobních areálů. Na severu byly v minulosti vysázeny vinice, došlo však k jejich opuštění a na jejich místo se rozšířila ruderální lada (viz Obr. 86 a 87). Zaznamenán byl i pokles lesů a křovin v severní části, který, jak je patrné z obrázků, ustoupil vinicím/ruderálním ladům a zahrádkářským koloniím. V roce 2004 se však jejich rozloha opět nepatrně zvýšila, což bylo způsobeno přirozenou sukcesí v severovýchodním cípu jednotky u východní hráze Mlýnského rybníka. Vinice se v současnosti vyskytují na jihu a na severovýchodě, jak je patrné z Obr. 87. Za stabilní prvek krajiny lze označit lesní komplexy na severu jednotky.

121 4.10.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 88 Environmentální rizika PKJ 10 Obr. 89 Stabilizující prvky PKJ 10

4.10.4.1 Environmentální rizika Jedno z největších environmentálních rizik v rámci celého dolního Podyjí je soustředěno do areálu Fosfy Poštorná v jižní části jednotky. Fosfa představuje riziko jak pro ovzduší (znečišťující látky CO, CO2, NOx, oxidy síry, arsen a jeho sloučeniny, fluor a anorganické sloučeniny), tak pro vodu (znečišťující látky N, P, As, Cd, Cr, Cu, Hg, Ni, Pb, Zn, 1,2- dichlorethan, dichlormethan, hexachlorbenzen, hexachlorbutadien, hexachlorcyklohecan, polycyklické aromatické uhlovodíky, fluoridy, PCB, aldrin, endrin, dieldrin a heptachlor). Ovzduší také znečišťují emise z domácností a automobilů. Dalším environmentálním rizikem je stará ekologická zátěž severně od Charvátské Nové Vsi, kterou tvoří stará skládka, provozovaná firmou TEMPOS. Tato skládka je situována do starého lomu a je asi 900 m od jímacího objektu Kančí obora. Proto je vysoce riziková s lokálním charakterem. Míra zornění je 38,2%. Zorněné pozemky jsou ohroženy větrnou erozí a jsou vůči této variantě eroze pouze částečně stabilní. KAOV dosahuje hodnoty 0,16, což znamená velmi silné antropické ovlivnění vegetace. 4.10.4.2 Stabilizující prvky Na severu sem zasahuje lokalita NATURA 2000 – Hlohovecké rybníky, na jihovýchodě to je Soutok – Podluží. Severovýchod lemuje nadregionální biokoridor, v severním cípu se vyskytuje regionální biokoridor 139, spojující NBC Hlohovecké rybníky a RBC Lubeš. Jedná se o narušenou krajinu, intenzívně zemědělsky využívanou, s koeficientem ekologické stability 0,41, resp. 0,52.

4.10.5 Management 4.10.5.1 Silné stránky Severní část jednotky je součástí LVA. Nachází se zde jedna z jeho památek – Nový dvůr a vede tudy Valtická alej. Silnými stránkami jsou dále relativně plochý reliéf, černozemní půdy a vybudované závlahové systémy severně a západně od Charvátské Nové Vsi. Pro další rozvoj obou částí Břeclavi, tedy Poštorné a Charvátské Nové Vsi, je důležitý schválený územní plán. V jednotce také existují plochy, které mají být využity pro průmyslovou výrobu, a to v areálu Fosfy Poštorná a severně od ní. Vzhledem k tomu, že Poštorná i Charvátská

122 Nová Ves leží na zvodnělých štěrkopíscích, které jsou součástí CHOPAVu Kvartér řeky Moravy, silnou stránku představují i vybudovaná kanalizace a existující ČOV. 4.10.5.2 Slabé stránky Mezi slabé stránky patří špatný zdravotní stav Valtické aleje, resp. její pokácení, značná suchost jednotky, chybějící stabilizační prvky, které by bránily erozi půdy, nedostatečné vybavení areálů určených pro průmyslovou výrobu a staré ekologické zátěže v bývalé skládce v Charvátské Nové Vsi a v areálu Fosfy. Určitou slabou stránkou je také opuštění vinic na severu jednotky a jejich zarůstání ruderální vegetací. 4.10.5.3 Návrh využívání Jak rozvoj zemědělství, tak rozvoj průmyslu je limitován výše zmíněným CHOPAVem. Na severu a ve středu jsou limitujícími faktory pásmo hygienické ochrany jímacího území Kančí obora v PKJ 5 a částečně i LVA. Protože je jednotka silně ohrožena potenciální větrnou erozí, je potřeba rozčlenit bloky orné půdy na menší pomocí výsadby větrolamů, popř. mezí a obnovit aleje podél cest včetně Valtické aleje, která má historickou hodnotu. Je potřeba pokračovat v sanaci kontaminované půdy v areálu Fosfy. Je také potřeba dovybavit připravované průmyslové areály inženýrskými sítěmi a přilákat do nich investory. Firmy se však musí orientovat na takovou výrobu, u které nehrozí nebezpečí kontaminace půdy a především podzemní vody. Co se týče ruderálních lad na severu jednotky, bylo by vhodné převést je na luční porosty a provádět jejich pravidelné kosení, aby nedošlo k jejich zarůstání nepůvodními druhy rostlin.

4.11 Boří les

Rozloha: 3094,120 ha

4.11.1 Přírodní podmínky 4.11.1.1 Povrch Povrch je mírně zvlněný, na jihovýchodě vyznívá terasa řeky Dyje, k severozápadu se jednotka mírně zvedá a přechází do Valtické pahorkatiny. Jih je charakteristický systémem relativně uzavřených údolí. Antropogenní tvary představují lomy západně od Poštorné a východně od Hlohovce, dále navážky v okolí střelnice, kalová pole jižně od Obr. 90 Geologie PKJ 11 Fosfy (východní část jednotky) a konečně tělesa cest a železnice. 4.11.1.2 Geologie Z geologického hlediska můžeme jednotku rozdělit na dvě části – větší východní a menší západní (viz Obr. 90). V první části, která pokrývá většinu území (51%) převládají fluviální písčité štěrky. Druhá část nacházející se na západě, resp. severozápadě jednotky je pokryta miocénními valtickými štěrky. Značné zastoupení mají také fluviální písčito-hlinité sedimenty, vyplňující koryta současných i dřívějších vodních toků. Valtické štěrky na východě jsou lemovány deluviálními písčitými sedimenty. Ty se také vyskytují v dalším pruhu táhnoucím se po východní hranici jednotky, kde je v oblasti Poštorné přerušují miocénní jíly. Deluviální písčité sedimenty posléze pokračují na jih až k Františkovu rybníku. V západní části PKJ sem zasahují vápnité jíly. Do okolí Svatého Huberta byly naváty váté písky, které se v malých přesypech táhnou jihovýchodním směrem až po Rajnalskou cestu. 123 V okolí střelnice jihozápadně od Poštorné se nacházejí antropogenní sedimenty. 4.11.1.3 Vodstvo Jednotka je odvodňována na severu potokem Alláh, na němž leží soustava malých rybníčků. Zbytek odvodňuje bezejmenný pravostranný přítok Dyje. Na tomto přítoku byly vybudovány rybník Rendezvous a Františkův. V severní části jednotky byly provedeny meliorační práce. 4.11.1.4 Klima Vzhledem k tomu, že je téměř celá jednotka pokryta lesem, je pro ni typické lesní mikroklima, které je charakteristické zeslabením turbulence, mírným zvlhčením ovzduší, možným nočním výskytem izotermie, denní slabou inverzí díky korunám stromů a opožděným táním sněhu oproti okolnímu terénu. Jihovýchodní část PKJ může být zasažena mírným znečištěním ovzduší kvůli blízkosti Fosfy Poštorná, respektive prachem z lomu Poštorná.

Obr. 91 Půdy PKJ 11 Obr. 92 Potenciální vegetace PKJ 11

4.11.1.5 Půdy Na fluviálních písčitých štěrcích, ale i na části valtických štěrků se vyvinuly arenické kambizemě. Na severozápadě se vyskytují hnědozemě společně s regozeměmi. Území vodních toků jsou charakteristické zvýšenou hladinou podzemní vody, která ovlivňuje semiglejový proces. Proto se na ně navázaly oglejené kambizemě, luvické černozemě na severu, resp. černice v okolí Františkova rybníka. Západně od Poštorné jsou v půdním pokryvu kambizemě (pelozemě), jejichž výskyt se shoduje s výskytem miocénních jílů. 4.11.1.6 Potenciální vegetace Potenciální vegetace jednotky z 92% tvoří habrová doubrava a doubrava s ptačím zobem. V údolních nivách Alláhova potoku a v oblasti Františkova rybníku se vyskytuje skupina typů geobiocénů potočních niv (jilmový luh). V severní části se také může vyskytovat lipová doubrava a habrojilmová jasenina.

4.11.2 Přírodní zdroje Ve východní části jednotky se nachází významné ložisko keramických jílů. Dalším přírodním zdrojem je les, který však neposkytuje tak kvalitní dřevo jako les lužní. Západní část jednotky představuje zásobárnu štěrků vhodných při výstavbě komunikací. Z ekologického hlediska jsou důležité oblasti Rendezvous a Františkův rybník, které jsou zároveň i zvláště chráněnými územími.

124 4.11.3 Změny využití země Tab. 14 Změny využití PKJ 11 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 bažina - 0,2 - 0,2 -0,2 - komunikace 5,5 3,9 3,0 -1,6 -0,9 -2,5 ruderální lada 1,4 3,4 1,7 2,0 -1,7 0,3 les a křoviny 78,9 77,9 76,4 -1,0 -1,5 -2,5 louky a pastviny 3,3 1,0 5,2 -2,3 4,2 1,9 orná půda 9,3 10,0 6,0 0,7 -4,0 -3,3 trvalé kultury 1,0 2,4 6,7 1,4 4,3 5,7 vodní plochy 0,5 0,6 0,3 0,1 -0,3 -0,2 zahrady 0,1 0,3 0,5 0,2 0,2 0,4 zastavěné plochy 0,3 0,4 0,5 0,1 0,1 0,2

Obr. 93 Využití PKJ 11 v roce 1890

Obr. 94 Využití PKJ 11 v roce 1992 Obr. 95 Využití PKJ 11 v roce 2004

Největší změny zaznamenala kategorie trvalé kultury, kdy došlo k jejímu nárůstu o 5,7% v roce 2004 oproti roku 1890, resp. o 4,3% v roce 2004 oproti roku 1992. Tento nárůst byl způsoben především výsadbou nových vinohradů a sadů v severozápadním cípu jednotky. Další výrazné změny se objevily u kategorie orná půda – její úbytek byl na úkor již zmíněných trvalých kultur na severozápadě, resp. zastavěných ploch a zahrad na východě (západně od Poštorné). Plynulý pokles rozlohy po celé sledované období vykazují lesy a křoviny. Jejich pokles je na úkor luk a ruderálních lad, což je patrné na východě a jihovýchodě. Celkově byla narušena celistvost lesních komplexů vytvářením políček pro zvěř, které jsou postupně zatravňovány a přeměňovány zpátky na les. Nárůst rozlohy zastavěných ploch a zahrad je důsledkem rozšiřování Poštorné. Stabilní prvek krajiny představuje víceméně celý komplex Bořího lesa, s důrazem na rybník Rendezvous s okolím.

4.11.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit 4.11.4.1 Environmentální rizika V této PKJ jsou lokalizovány dvě staré ekologické zátěže. První z nich je skládka v severní části u silnice Lednice – Valtice, kterou provozuje město Valtice. Celkové riziko je nízké a má pouze bodový vliv. Druhou zátěž představuje areál Fosfy v severovýchodním cípu zasahující sem z PKJ 10. V tomto případě se jedná o kontaminovanou vodu a zeminu, přičemž zátěž je postupně sanována. Ovzduší na východě jednotky je pod vlivem blízké Poštorné. Je rovněž ovlivňováno mobilními zdroji, neboť středem prochází silnice I. třídy

125 č. 40 spojující Mikulov s Břeclaví a severozápadem silnice II. třídy č. 422 spojující Valtice s Lednicí. Environmentální rizika jsou dále spatřována v těžených ložiskách hořlavého zemního plynu jak na východě PKJ, tak na západě. Jednotka je také postižená vodní i větrnou erozí. V případě vodní eroze se rozlišují pozemky náchylné, soustředěné do severní části, a pozemky mírně ohrožené, zaujímající značnou část Bořího lesa. Přesto lze v případě vodní eroze konstatovat, že se jedná o stabilní oblast. Míra zornění se pohybuje kolem 6%. Z hlediska větrné eroze můžeme rozlišit půdu silně ohroženou, nacházející se v severní části a také u jižních hranic PKJ, a půdu ohroženou při západních hranicích PKJ. V případě této varianty eroze je jednotka částečně stabilní. Celý jihovýchod a pruh podél východní hranice patří mezi zranitelné oblasti podle směrnice Rady 91/676/EHS. Díky komplexu Bořího lesa je antropické ovlivnění vegetace velmi slabé (KAOV = 4,45).

Obr. 96 Environmentální rizika PKJ 11 Obr. 97 Stabilizující prvky PKJ 11

4.11.4.2 Stabilizující prvky Mezi stabilizující prvky PKJ patří tyto lokality NATURA 2000: Rendezvous na západě (významná lokalita ohrožených xylofágních druhů hmyzu, zároveň i národní přírodní památka), Bezručova alej na severozápadě, plnící funkci koridoru pro páchníka hnědého a roháče obecného, a Soutok – Podluží na jihovýchodě, zasahující sem z PKJ 5. Na tuto ‘naturovou‘ lokalitu navazuje PR Františkův rybník, která je charakteristická subxerofilními a acidofilními společenstvy vázanými na písčitá lada. Na jihovýchodě sem také z PKJ 5 přesahuje nadregionální biokoridor. Z hlediska ekologické stability je PKJ stabilní krajinou s převažující přírodní složkou.

4.11.5 Management 4.11.5.1 Silné stránky Lesní porosty zabraňují větrné erozi, která by se zde mohla vyvinout. Cenné jsou zachovalé porosty dubového lesa v NPP Rendezvous na západě a subxerofilní a acidofilní společenstva v PR Františkův rybník na jihovýchodě. Pro turistický ruch je významná síť turistických tras v severní části PKJ, spojující Svatého Huberta, zámeček Rendezvous a chrám Tří Grácií. Silnou stránkou jsou také vybudované zavlažovací systémy na severozápadě. 4.11.5.2 Slabé stránky Zdravotní stav lesů je zhoršen vlivem imisí z blízké Břeclavi a působením kalamitních škůdců. Nevhodné jsou také monokultury borovice černé. Problémy související s turistikou spočívají v absenci záchytných parkovišť, odhazování odpadků a nedostatečné propagaci turistických stezek. Slabou stránku představuje kontaminovaná půda způsobená Fosfou Poštorná na východě, která je však postupně sanována. Další slabinou je chybějící doprovodná zeleň v severozápadní zemědělské části jednotky. Jednotka také trpí značnou

126 suchostí, což se projevuje ve vysychání Alláhových rybníčků na severu. Podobné problémy má i Františkův rybník. 4.11.5.3 Návrh využívání Uplatňují se zde tři formy využití: lesní hospodářství, zemědělství a turistika. V případě lesního hospodářství je potřeba snižovat podíl borovice ve prospěch listnáčů (dub cer, dub letní, lípa, jasan), čímž se zároveň sníží podíl kalamitních těžeb způsobených škůdci, především kůrovcem a bekyní. Co se zemědělství týče, je potřeba doplnit zemědělské pozemky o stabilizační prvky, nejlépe remízky a doprovodnou zeleň ve vinicích, popř. meze. Vzhledem k tomu, že půdy zde nejsou tolik kvalitní jako v jiných jednotkách, mohlo by se zemědělství orientovat kromě trvalých kultur i na energetické plodiny, např. řepku. V případě turistiky je zapotřebí lépe propagovat tuto část Lednicko-valtického areálu, především výše zmíněné památky. Jedním z řešení by mohlo být zařazení turistických tras do systému místních cyklostezek. V okolí památek by mohly být instalovány odpadkové koše, aby se tak zabránilo odhazování odpadků ve volné přírodě. Záchytná parkoviště by mohla být vybudována, resp. rozšířena např. poblíž NPP Rendezvous či u silnice z Hlohovce napojující se na silnici č. II/422. Ke zvýšení turistického ruchu může přispět i Františkův rybník, který se zaměřuje na sportovní rybolov, ovšem vzhledem ke statutu (PR) platí pro rybolov omezení uváděná v rybářském řádu. Ke zlepšení hydrologických poměrů by se mohla používat voda zadržená v Novomlýnských nádržích.

4.12 Valtická terasa

Rozloha: 1341,746 ha

4.12.1 Přírodní podmínky 4.12.1.1 Povrch Jihovýchod je součástí teras vytvořených řekou Dyjí. Terén se zvedá k západu, zprvu mírně, jižně od Valtic pak prudčeji, a nejvyšší nadmořské výšky dosahuje západně od Bořího dvora (245 m n.m.). Nejčlenitější reliéf se nachází kolem Valtic. Samotné město je situováno do kotliny otevřené k severozápadu, přičemž východní část leží na svědeckém vrchu, který je od výběžku/rozsochy hlavního hřbetu Obr. 98 Geologie PKJ 12 oddělen mírným sedlem. Tento výběžek je charakteristický prudkými západními svahy, plochým temenem a mírnými východními svahy. Z antropogenní tvarů se zde nacházejí lomy (jižně od Valtic) a dále tělesa cest a železnice. 4.12.1.2 Geologie Více než třetinu PKJ zaujímají miocénní valtické štěrky. Pleistocénní spraše jsou soustředěny na jihozápadě jednotky, fluviální písčité štěrky pokrývají východ jednotky. V okolí Valtic vystupují na povrch miocénní prachovce. Fluviální písčito-hlinité sedimenty vyplňují kdysi protékaná koryta řek. Východně od Bořího dvora protíná jednotku pruh deluviálních písčitých sedimentů směřující k jihovýchodu. Na severozápadě také nalezneme vápnité jíly, zasahující sem z PKJ 14. 4.12.1.3 Vodstvo Jednotka není odvodňována povrchovými toky. V minulosti zde byly provedeny rozsáhlé meliorační práce.

127 4.12.1.4 Klima Svahy v západní části jsou normálně osluněné, jihovýchod je dobře provětráván. Vzhledem k charakteru povrchu v okolí Valtic (kotlina), je možná koncentrace znečištěnin pocházejících jak z průmyslových podniků tak z domácností, zesílená tvorbou místních inverzí. V okolí lomu může také docházet k mírnému znečištění ovzduší prachem.

Obr. 99 Půdy PKJ 12 Obr. 100 Potenciální vegetace PKJ 12

4.12.1.5 Půdy Převažuje černozem arenická, která je vázána na valtické štěrky, fluviální písčité štěrky a částečně i na prachovce. Jižně od Valtic se rozkládá černozem. Na fluviální písčito-hlinité sedimenty je vázána černozem černická. U staré myslivny, jihozápadně od Bořího dvora sem zasahuje černozem luvická. 4.12.1.6 Potenciální vegetace Jednotka je pokryta beze zbytku potenciální vegetací habrové doubravy a doubravy s ptačím zobem.

4.12.2 Přírodní zdroje Mezi přírodní zdroje jednoznačně patří půdy, a to černozemě a arenické černozemě, jejichž vlastnosti byly změněny orbou a zavlažováním. Nacházejí se zde také významná ložiska štěrkopísků a štěrků (celý severovýchod jednotky), které jsou v současnosti těženy. Dalšími nerostnými surovinami, které se v jednotce nacházejí, jsou cihlářské suroviny (spraše), jejichž těžba probíhala jižně od Valtic, a hořlavý zemní plyn, jehož ložiska leží východně od Valtic v lokalitě Přední čtvrtě.

128 4.12.3 Změny využití země Tab. 15 Změny využití PKJ 12 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 komunikace 7,6 4,2 3,0 -3,4 -1,2 -4,6 ruderální lada 2,4 2,7 1,7 0,3 -1,0 -0,7 les a křoviny 13,2 8,0 8,4 -5,2 0,4 -4,8 louky a pastviny 0,9 0,3 1,6 -0,6 1,3 0,7 orná půda 67,7 67,9 62,5 0,2 -5,4 -5,2 trvalé kultury 1,0 10,3 13,6 9,3 3,3 12,6 vodní plochy - 0,1 0,0 0,1 -0,1 0,0 zahrady 2,0 4,4 5,6 2,4 1,2 3,6 zastavěné plochy 1,4 2,0 3,6 0,6 1,6 2,2

Obr. 101 Využití PKJ 12 v roce 1890

Obr. 102 Využití PKJ 12 v roce 1992 Obr. 103 Využití PKJ 12 v roce 2004

Jedná se o zemědělsky využívanou jednotku, ve které v průběhu celého sledovaného období více než z poloviny převažovala orná půda. Její pokles v roce 2004 byl způsoben jejím převedením na trvalé kultury, a to v oblasti jihovýchodně od Valtic. Trvalé kultury se také vyskytují na severu jednotky, přičemž k jejich výsadbě došlo až ve druhé polovině 20. století. Nárůst rozlohy zaznamenaly zastavěné plochy a zahrady, což je, stejně jako v případě PKJ 7 a PKJ 11, způsobeno rozrůstáním města, zde Valtic. Scelováním pozemků, jež proběhlo v padesátých až osmdesátých letech 20. století, zaniklo mnoho remízků, polních cest a alejí, které tyto cesty lemovaly. V současnosti dochází k jejich postupné obnově, neboť přispívají ke zmenšení větrné eroze. Mezi stabilní prvky krajiny, vyskytující se po celé sledované období, patří lesní komplex při jižní hranici jednotky (jižně od Bořího lesa) a lesní komplex severně od Valtic.

4.12.4. Hodnocení dopadů lidských aktivit 4.12.4.1 Environmentální rizika Největšími environmentálními riziky jsou větrná a vodní eroze, což je způsobeno značným zorněním jednotky (62,5%). V rámci větrné eroze se zde vyskytují půdy silně ohrožené, soustředěné do oblasti východně od Bořího Dvoru, a půdy ohrožené ve zbytku PKJ. Pozemky jsou vodní erozí ohroženy pouze mírně, a to na území západně od Bořího lesa. Jednotka patří mezi oblasti částečně stabilní v případě větrné eroze a mezi stabilní v případě vodní eroze. Východ PKJ se vykazuje zvýšenou zranitelností na dusičnany, a proto pro pozemky sem

129 situované platí zvláštní podmínky při hnojení dusíkatými hnojivy. Ve střední části PKJ jsou jednak otevřené lomy na štěrkopísky, jejichž těžba přispívá ke zvyšování prašnosti, jednak vrt na těžbu hořlavého zemního plynu, který sem zasahuje z PKJ 11 a může způsobovat kontaminaci půdy a podzemní vody. Město Valtice na západě společně se silnicemi I/40 a II/422 lokálně ovlivňují kvalitu ovzduší. Vegetace je velmi silně antropicky ovlivněna (KAOV = 0,11).

Obr. 104 Environmentální rizika PKJ 12 Obr. 105 Stabilizující prvky PKJ 12

4.12.4.2 Stabilizující prvky Co se stabilizujících prvků týče, zasahují sem svými cípy lokality NATURA 2000, a to Bezručova alej na severu a Soutok – Podluží na východě. Jednotka je z hlediska ekologické stability považována za narušenou a intenzívně, resp. nadprůměrně zemědělsky využívanou, kdy hodnota KES dosahuje pouze 0,41, resp. 0,26.

4.12.5 Management 4.12.5.1 Silné stránky Mezi silné stránky patří černozemě, vybudované závlahové systémy, které pokrývají kromě východní části téměř celou jednotku, příznivé klimatické podmínky a zatravněné vinice, které tak snižují potenciální erozi půdy. Z hlediska cestovního ruchu je významné město Valtice, které představuje druhé jádrové sídlo LVA a je dobře vybaveno jak ubytovacími tak stravovacími kapacitami. Zároveň nabízí bohatý kulturní program od března do prosince. Jednotka je součástí již zmíněného kulturního dědictví UNESCO Lednicko-valtický areál (LVA), prochází tudy mezinárodní cyklostezka zapojená do systému Greenways Vídeň – Praha a turistické trasy. Z památek LVA je nejvýznamnějším Valtický zámek, z dalších pak to je zámeček Belveder na severozápadě. Silnou stránkou je také vybudovaná kanalizace a ČOV, schválený územní plán města a provedené komplexní pozemkové úpravy. 4.12.5.2 Slabé stránky Slabou stránkou je nedostatečné množství srážek a absence jakéhokoli vodního toku, vedoucí ke značné suchosti jednotky. To je částečně kompenzováno již zmíněnými závlahovými systémy. Další slabinu představuje nedostatek větrolamů a dalších stabilizačních prvků, což zvyšuje potenciální ohrožení půdy větrnou erozí. 4.12.5.3 Návrh využívání Pro rozvoj jednotky jsou nejvýznamnější Valtice jako zdroj příjmů, přestože plošně převažuje zemědělské využívání. Valtice by se i nadále měly soustředit na poskytování služeb v oblasti cestovního ruchu a terciérního sektoru vůbec. Vedle památek LVA, především Valtického zámku, by cestovní ruch měl pokračovat v nabízení balíčku služeb spojených s vinařstvím a vinařskou turistikou. Další možností je kongresová turistika opět se zaměřením na vinařství, a 130 to proto, že Valtice aspirují na celostátní centrum tohoto oboru. Výrobní aktivity by mohly být situovány v areálu Bořího Dvora ve středu jednotky, výroba by se měla zaměřit na lehký průmysl. V zemědělství je potřeba obnovit větrolamy a především pozemky na svazích v okolí Bořího Dvora rozčlenit na menší bloky, popř. použít další protierozní opatření. Ideální by bylo osázet je vinicemi popř. sady. Problém však spočívá jednak ve velké konkurenci – v případě ovocných sadů, jednak v omezeních daných Evropskou unií – v případě vinic.

4.13 Valtická stupňovina

Rozloha: 2192,638 ha

4.13.1 Přírodní podmínky 4.13.1.1 Povrch Jednotka je součástí Valtické pahorkatiny, která je charakteristická četnými suchými údolími, plochými vrcholy, rozsochami a pozůstatky kryogenních pochodů – úpady neboli delleny. Tyto tvary vznikly díky různé odolnosti zvětrávání hornin flyšového pásma, resp. Vídeňské pánve. Povrch se sklání k východu, nejvyšší nadmořské výšky dosahuje v západní části – vrch Stará hora (302 m n.m.), nejnižší na severovýchodě v blízkosti Nesytu – 180 m n.m. Charakteristické jsou také četné lomy a lůmky – pozůstatky po těžbě jílů a písků (okolí Úval, Obr. 106 Geologie PKJ 13 Skalky). Severovýchodní část jednotky protíná železnice, která je vedena po uměle navršeném náspu. 4.13.1.2 Geologie Téměř 42% PKJ je pokryto sprašemi. Na západě a severozápadě se nacházejí miocénní vápence s písky. Údolí vodních toků vyplňují fluviální písčito-hlinité sedimenty. V okolí Chraštin (západně od Valtic) vystupují na povrch vápnité jíly, jihozápadně od Úval to jsou jíly a jílovce. Na severovýchodě se uplatňují sedimenty ždánicko-hustopečského souvrství - pískovce a jílovce. Lokalita V pekle a její okolí jihozápadně od Valtic je charakteristická výskytem prachovců. Pás prachovců se táhne k jihu podél západní hranice jednotky až k vrchu Taubenbigl. 4.13.1.3 Vodstvo Jednotka je odvodňována do rybníku Nesyt, a to jednak bezejmennými pravostrannými přítoky, jednak Úvalskou Svodnicí, na které byl vybudován Úvalský rybník. Do Úvalské Svodnice vtéká zleva Úvalský odpad. Jižní část PKJ je odvodňována podpovrchově do potoku Mühlbach na rakouské straně. Oblast severovýchodně od Úval byla v minulosti meliorována. 4.13.1.4 Klima Svahy jsou většinou normálně osluněné, pouze ty části, které se sklánějí k severu, mohou vykazovat menší množství dopadu slunečních paprsků. Oblast jihozápadně od Valtic je velmi dobře osluněná. V údolích se může tvořit slabá inverze a je pro ně typické noční stékání chladného vzduchu. Na severovýchodě jednotky se mohou tvořit mlhy díky blízkosti rybníku Nesyt. 4.13.1.5 Půdy Převažujícím půdním typem je černozem karbonátová. Okolí Staré hory pokrývá černozem. V 131 údolích vodních toků se vyvinula černozem černická. Na vápnitých jílech se vyskytuje černozem luvická. Ta se také vyskytuje v jihovýchodním cípu jednotky. Černozem arenická je vázána na prachovce, černozem pelická na jíly a jílovce. Okolí Úvalského odpadu pokrývá černice. Na severozápadu sem zasahuje pelozem (viz Obr. 107).

Obr. 107 Půdy PKJ 13 Obr. 108 Potenciální vegetace PKJ 13

4.13.1.6 Potenciální vegetace Jednotka je z hlediska potenciální vegetace pokryta habrovou doubravou a doubravou s ptačím zobem. Svahy západní části a na jihovýchodě porůstá šípáková a habrodřínová doubrava. V okolí Úvalského rybníka nalezneme skupiny typů geobiocénů potočních niv (jilmový luh).

4.13.2 Přírodní zdroje Z přírodních zdrojů by mohly být využívány spraše a jíly a jílovce jako cihlářské suroviny. Přestože jednotku pokrývají černozemě (převažují černozemě karbonátové), vzhledem ke svažitosti terénu by se až na oblast severovýchodně od Úval, která je méně sklonitá, neměly využívat jako orná půda, ale spíše k pěstování trvalých kultur. Oblast Skalek má ekologický význam.

4.13.3 Změny využití země Tab. 16 Změny využití PKJ 13 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 komunikace 5,5 2,6 1,8 -2,9 -0,8 -3,7 ruderální lada 3,3 4,1 1,0 0,8 -3,1 -2,3 les a křoviny 12,8 8,9 0,6 -3,9 -8,3 -12,2 louky a pastviny 1,8 3,2 3,7 1,4 0,5 1,9 orná půda 68,7 67,5 60,1 -1,2 -7,4 -8,6 trvalé kultury 4,9 11,8 18,6 6,9 6,8 13,7 vodní plochy 0,1 0,4 0,1 0,3 -0,3 0,0 zahrady 0,9 1,0 1,6 0,1 0,6 0,7 zastavěné plochy 0,5 0,6 0,6 0,1 0,0 0,1

Obr. 109 Využití PKJ 13 v roce 1890 132

Obr. 110 Využití PKJ 13 v roce 1992 Obr. 111 Využití PKJ 13 v roce 2004

Tab. 16 ukazuje, že jednotka byla v průběhu posledních sto let z více než 60% využívána jako orná půda, přičemž její rozloha postupně klesala. Pokles zaznamenaly také lesy a křoviny (sever a jih jednotky, jihozápadně od Valtic), ruderální lada a komunikace. Nárůst je pak vykazován u trvalých kultur, luk a pastvin (situovány na severozápadě PKJ – lokalita Skalky), zahrad a zastavěných ploch (sídla Úvaly, Valtice), které však v posledních 12 letech mají spíše setrvalý stav. Pokud se podíváme na všechny tři obrázky (109-111), uvidíme, že mikrostruktura krajiny se velmi změnila, a to především u trvalých kultur, které se z malých políček transformovaly na rozsáhlé plochy. Navíc došlo k přesunu jejich koncentrace z okolí Úval do oblasti jižně a severně od Valtic. Díky kolektivizaci se opakuje situace z PKJ 12, kdy došlo k zániku mnoha polních cest a remízků. V této PKJ se dochovalo více stabilních prvků, než v jednotce předchozí; jedná se o lesní komplexy na jihovýchodě a severozápadě a jihozápadně od Valtic, menší lesíky v západní části jednotky, louky na severu a doprovodné porosty podél Úvalské Svodnice.

4.13.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 112 Environmentální rizika PKJ 13 Obr. 113 Stabilizující prvky PKJ 13

133 4.13.4.1 Environmentální rizika Jižně od Úval nalezneme starou ekologickou zátěž v podobě skládky, která je situována do bývalé cihelny. Provozovatelem této skládky je město Valtice a skládka vykazuje nízké kvalitativní riziko. Míra zornění PKJ se pohybuje okolo 60%. Jednotka je nestabilní z hlediska potenciální vodní eroze. Příčinou je výskyt pozemků v kategorii 5 (silně ohrožené) v západní části a kategorie 4 (ohrožené) ve východní části jednotky (viz Obr. 112). V případě potenciální větrné eroze se jedná o území částečně stabilní, protože téměř veškerá půda, až na půdu na severu, patří do kategorie 4 - ohrožené. Antropické ovlivnění vegetace je podobně jako u PKJ 12 velmi silné (KAOV = 0,19). 4.13.4.2 Stabilizující prvky Vyskytuje se zde několik lokalit NATURA 2000: Paví kopec na severu s vysoce zachovalými stepními a teplomilnými trávníky a vzácnou květenou (hlaváček jarní, hvězdnice zlatovlásek, len tenkolistý, kavyl tenkoslitý, koniklec velkokvětý); Skalky u Sedlece na severozápadě, které reprezentují porosty širokolistých suchých trávníků s chráněnými a ohroženými druhy, jako jsou vstavač vojenský, len tenkolistý, kavyl Ivanův, kavyl sličný; a konečně Úvalský rybník ve středu jednotky, který je unikátní pravidelným vysýcháním, čímž umožňuje výskyt některých vzácných živočichů, např. kuňky ohnivé. Skalky u Sedlece také představují regionální biocentrum. V západní části sem zasahuje nadregionální biokoridor (Obr. 113). KES dosahuje hodnoty pouze 0,58, resp. 0,36, takže se hovoří o narušené krajině. Je to způsobeno již zmíněným vysokým zorněním území.

4.13.5 Management 4.13.5.1 Silné stránky Východní část PKJ leží v Lednicko-valtickém areálu, přičemž ze známých památek, které nechali vybudovat Lichtensteinové, se zde nachází Kolonáda na Rajsně, ke které vede turistická značka, a zasahují sem i zámecké zahrady Valtického zámku. Z turistického hlediska je dále významná Česko-rakouská příhraniční cyklostezka, která spadá do sytému cyklostezek Greenways, a naučná vinařská stezka kolem Valtic. Pro zemědělství jsou důležité vybudované závlahové systémy mezi Valticemi a Úvaly a severně od Úval, dobře osluněné svahy především jihovýchodně od Valtic a také černozemní půdy, které jsou obohacené o karbonáty. Další silnou stránku představuje stepní lokalita Skalky/Insel na severozápadě jednotky, která tvoří regionální biocentrum. 4.13.5.2 Slabé stránky Značná členitost společně s rozsáhlými bloky orné půdy a nedostatečným výskytem protierozních opatření zvyšují potenciální ohrožení PKJ vodní i větrnou erozí. Slabou stránkou je také značná suchost území. Vybudované závlahy nestačí pokrývat nároky zemědělské výroby. Další slabou stránku představuje absence čistírny odpadních vod v Úvalech, resp. jejich napojení na ČOV ve Valticích, stejně jako absence kanalizace v této obci, takže splašky se vypouštějí do Úvalské Svodnice a končí v rybníku Nesyt, čímž přispívají k jeho eutrofizaci. 4.13.5.3 Návrh využívání Přestože se zde, jak vyplývá z předchozího textu, uplatňuje cestovní ruch, hlavní činností je zemědělství. I vzhledem ke členitosti území by se mělo zemědělství zaměřit na pěstování trvalých kultur, a to jak vinné révy tak ovocných sadů. Plochy vinic by se mohly rozšířit především v okolí Valtic, a to východně a jižně od obce, dále západně od Úval, popř. v okolí Hůrky severně od Úvalského odpadu ve středu jednotky. Sady mohou být lokalizovány jižně od Liščího kopce (rozšíření stávajícího sadu), popř. na svahy západně od lokality U výtopy při hranicích s Rakouskem. Problémem v případě sadů je však malý odbyt a silná konkurence v podobě ovoce dováženého ze zahraničí. Je potřeba doplnit a rozšířit síť stabilizačních prvků, 134 jako jsou remízky, břehová vegetace u Úvalské Svodnice a jejího levostranného přítoku, aleje podél polních cest a především podél silnice spojující Úvaly s Valticemi, liniová společenstva dřevin a keřů, meze apod. Ornou půdu je potřeba rozčlenit pomocí těchto prvků na menší bloky a uplatňovat i další protierozní opatření, jako je pěstování meziplodin, tvorba biopásů, orba po vrstevnici, pěstování plodin, které snižují riziko eroze (tedy ne kukuřici a slunečnici). Možností je také zatravnění nejprudších svahů, např. východních svahů Skalek na západě či Syslího vrchu ve středu PKJ.

4.14 Sníženina Včelínku

Rozloha: 2582,441 ha

4.14.1 Přírodní podmínky 4.14.1.1 Povrch Jedná se o sníženinu kotlinového typu kolem Nesytu vyplněnou rybníky. Vyvýšeniny jsou vázány na odolnější horniny, převážně miocénní vápence západně od Hlohovce – lokalita Stará hora, a jižně od Nového rybníka – lokalita Ostrov. Antropogenní tvary představují tělesa a zářezy cest a železnice a také Obr. 114 Geologie PKJ 14 samotné rybníky s rybničními hrázemi. 4.14.1.2 Geologie V jednotce převažují miocénní sedimenty Vídeňské pánve. Na Včelínek s rybníky jsou vázány holocénní fluviální písčito-hlinité sedimenty. V severní části a jihovýchodně od Nesytu se vyskytují miocénní vápence s písky. Jíly a jílovce jsou soustředěny v oblasti jižně od Nesytu. Na ně na východě navazují vápnité jíly. V jižní části podél fluviálních písčito- hlinitých sedimentů jsou pleistocénní deluviální sedimenty. Mezi Nesytem a Novým rybníkem v severní části najdeme tégly, ve východní části severně od Prostředního a Mlýnského rybníka prachovce a jižně od obou rybníků deluviální písčité sedimenty. Z PKJ 13 sem zasahují spraše a sedimenty ždánicko-hustopečského souvrství (pískovce, jílovce). 4.14.1.3 Vodstvo Osou jednotky je Včelínek, na kterém byly v první polovině 15. století založeny rybníky (od západu k východu): Šibeník (rozloha 23 ha), Nový (31 ha), Nesyt (294,8 ha – největší rybník na Moravě), Výtopa (cca 6 ha, jihovýchodně od Nesytu), Hlohovecký (104,6 ha), Prostřední (43,7 ha) a Mlýnský (405,8 ha). Počátkem 19. století, kdy začalo být rybníkářství nevýnosné, byly rybníky Šibeník a Nový vysušeny. K jejich obnově došlo po 2. světové válce. Do rybníků se vlévají Mikulovský odpad (Švamberská strouha) do Šibeníku, Rybniční potok a Mušlovský potok do Nového rybníka, Úvalská svodnice s Úvalským odpadem, Valtický potok, čtyři bezejmenné levostranné a dva pravostranné přítoky do Nesytu, Alláh do Prostředního rybníka a bezejmenný potok do Mlýnského rybníka. Další bezejmenný přítok se vlévá z levé strany do Včelínku před Hlohoveckým rybníkem. Mezi Nesytem a Hlohoveckým rybníkem byla obnovena kaskáda malých rybníčků sloužících k vývinu rybího plůdku. Oblast Mlýnského rybníka spadá do pásma hygienické ochrany druhé stupně jímacího území Lednice. Především v okolí Nesytu a také severně od Nového rybníka byly v minulosti provedené četné meliorační úpravy.

135 4.14.1.4 Klima Vzhledem k tomu, že téměř celá jednotka je pokryta vodními plochami, je charakteristická častým výskytem mlh z vypařované vody z vodní hladiny, a to především na jaře a na podzim. V zimě vodní hladiny způsobují mírné oteplování okolního vzduchu. V oblasti Nového rybníka může díky zúžení profilu docházet k výskytu zesílení větru vlivem dýzového efektu.

Obr. 115 Půdy PKJ 14 Obr. 116 Potenciální vegetace PKJ 14

4.14.1.5 Půdy V PKJ převažují různé formy černozemě, z nichž největší zastoupení má černozem černická mezi Novým rybníkem a Šibeníkem, západně a jihovýchodně od Nesytu, následovaná černozemí pelickou v okolí Nesytu. Významně jsou zastoupeny i černozem karbonátová severně a severozápadně od Nesytu a černozem východně od Šibeníku. Na zamokřená území jsou vázány černice a černice fluvická s největším výskytem v okolí Hlohoveckého, Prostředního a Mlýnského rybníka. Východně od Nesytu se také nachází pelozem. 4.14.1.6 Potenciální vegetace Uplatňuje se skupina typů geobiocénů říčních niv (jilmový luh, vrbové olšiny), respektive potočních niv především v západní části jednotky. Západně od Nesytu je výskyt halofilní vegetace. Především východně od Nesytu se vyskytují habrové doubravy a doubravy s ptačím zobem. Své zastoupení zde mají i lipová doubrava a habrojilmová jasenina jižně od Hlohoveckého a Prostředního rybníka a habrodřínová doubrava nižšího stupně severozápadně od Nového rybníka.

4.14.2 Přírodní zdroje Nejvýznamnější přírodní zdroj představují rybníky, jejichž hlavní funkce spočívá v chovu ryb. Plní i funkce rekreační a ekologickou. Půdy mohou být také považovány za další zdroj, jedná se však o dosti těžké půdy, mnohdy ovlivněné zvýšenou hladinou podzemní vody, nicméně velmi úrodné. Těžkou půdní texturu částečně odstraňují provedené meliorace. Přírodovědný význam má národní přírodní rezervace Slanisko u Nesytu. Pro lázeňské účely jsou vhodné sirovodíkové prameny v Sedleci a okolí.

136 4.14.3 Změny využití země Tab. 17 Změny využití PKJ 14 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 75/92 2004 75/92 2004 2004 bažina 0,1 3,8 1,6 3,7 -2,2 1,5 komunikace 6,2 3,8 2,3 -2,4 -1,5 -3,9 ruderální lada 3,9 4,4 1,9 0,5 -2,5 -2,0 les a křoviny 9,7 6,0 10,8 -3,7 4,8 1,1 louky a pastviny 5,9 4,1 5,4 -1,8 1,3 -0,5 orná půda 48,8 51,2 47,9 2,4 -3,3 -0,9 trvalé kultury 1,5 1,5 4,2 0,0 2,7 2,7 vodní plochy 21,3 21,6 21,3 0,3 -0,3 0,0 zahrady 1,4 2,2 2,7 0,8 0,5 1,3 zastavěné plochy 1,0 1,5 1,9 0,5 0,4 0,9 Obr. 117 Využití PKJ 14 v roce 1890

Obr. 118 Využití PKJ 14 v roce 1975 (západní Obr. 119 Využití PKJ 14 v roce 2004 část po Nový rybník), resp. 1992

Přestože je největší kategorií z hlediska rozlohy orná půda, dominantní postavení zaujímají vodní plochy rybníků vybudovaných na Včelínku v první polovině 15 století. Počátkem 19. století přestalo být rybníkářství výnosné a rybníky se hromadně rušily. Tento proces trval do poloviny 19. století a postihl rybníky Šibeník a Nový rybník (viz Obr. 117). K jejich obnově došlo až v padesátých a šedesátých letech 20. století (Rigasová a kol. 2002). Fakt, že se rozloha vodních ploch v roce 1890 a 2004 neliší, je způsoben zmenšením plochy samotných rybníků, kdy nedochází k jejich úplnému napuštění, čímž vznikají plochy bažin a ruderálních lad. To je patrné především u Nesytu, který je zároveň chráněn jako národní přírodní rezervace. Rozloha orné půdy dosahovala maxima ve druhé polovině 20. století a pak postupně klesala (Obr. 118). Na její úkor narostla rozloha luk a pastvin severozápadně od Šibeníku a severovýchodně od železniční zastávky v Sedleci (Obr. 119). Další kategorií, která zvýšila svou rozlohu na úkor orné půdy, jsou trvalé kultury, které jsou situovány především do lokalit západně a severozápadně od Hlohovce a při jihozápadních hranicích jednotky. Je zaznamenán kontinuální nárůst obou sídel (Sedlec, Hlohovec), s nímž souvisí i nárůst zahrad. Zvýšení rozlohy lesů a křovin je dokumentováno v okolí všech rybníků. Za stabilní segmenty krajiny se považují všechny lednické rybníky, počínaje Nesytem a konče Mlýnským rybníkem, přičemž Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský rybník byly v minulosti začleněny do krajinářských úprav a jejich pobřeží bylo parkově upraveno. Dnes proto tvoří jeden ze základních krajinotvorných prvků Lednicko-valtického areálu. Dalším stabilním prvkem je lesík jižně od Nového rybníka.

137 4.14.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 120 Environmentální rizika PKJ 14 Obr. 121 Stabilizující prvky PKJ 14

4.14.4.1 Environmentální rizika Domácnosti Hlohovce a Sedlece stejně jako komunikace I. (Mikulov – Valtice) a II. třídy (Valtice – Lednice) přispívají k místnímu znečištění ovzduší. Potenciální ohrožení vodní erozí se zvyšuje od východu na západ (viz Obr. 120). Zatímco východní část není ohrožená vůbec, okolí Hlohovce již vykazuje určitou náchylnost (kategorie 2). Jih je ohrožen mírně (kategorie 3) a oblast severně a západně od Nesytu dosahuje kategorie 4 (půdy ohrožené). Celkově pak jednotka vykazuje prvky nestabilního území. V případě větrné eroze se zde objevují kategorie 3 (půdy mírně ohrožené), 4 (půdy ohrožené) a 5 (půdy silně ohrožené). Do kategorie 3 spadají pozemky severně od Hlohoveckého, Prostředního a Mlýnského rybníka, kategorii 4 reprezentují pozemky v okolí Nesytu a v kategorii 5 se nacházejí jednak pozemky západně od Hlohovce, jednak pozemky západně od Nového rybníka a v okolí Šibeníku. Tomu odpovídá i odolnost jednotky vůči této variantě eroze půdy: sever od Lednických rybníků je stabilní, střed částečně stabilní a západ vysoce nestabilní. KAOV je 0,64, jedná se tedy o silné antropické narušení vegetace. 4.14.4.2 Stabilizující prvky Lednické rybníky (tedy Nesyt, Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský) jsou součástí nadregionálního biocentra Hlohovecké rybníky. Nový rybník tvoří regionální biocentrum téhož jména. Navzájem jsou propojeny nadregionálním biokoridorem. Na východě sem také zasahuje regionální biokoridor 139, spojující NBC Hlohovecké rybníky a RBC Lubeš. Lednické rybníky jsou zároveň národní přírodní rezervací a představují významné hnízdiště kriticky ohrožených druhů ptáků volavky červené, slavíka modráčka a bukáčka malého a důležitou migrační zastávku tažných druhů. Na ně navazuje NPR Slanisko u Nesytu, která chrání zbytky halofilní vegetace s výskytem několika zvláště chráněných druhů (hadí mor malokvětý, sítina slanisková, bahenka šášinovitá, hvězdnice panonská, jitrocel přímořský, kuřinka obroubená, ostřice žitná, pampeliška besarabská, prorostlík nejtenčí a skrytěnka bodlinatá). Tato NPR je také jednou z lokalit NATURA 2000. Velká část PKJ na západě společně s NPR Slanisko u Nesytu spadá do CHKO Pálava. Mezi další lokality NATURA 2000, které se zde nalézají, patří Bezručova alej mezi Hlohoveckým a Prostředním rybníkem, Niva Dyje ve východní části a Rybniční zámeček na severním břehu Prostředního rybníka, představující nejvýznamnější kolonii netopýra brvitého v panonské oblasti v ČR. Přes tyto stabilizující prvky se jedná o krajinu narušenou (KES = 0,85), což je způsobeno značným zorněním jednotky (téměř 48%). Podle metodiky Agroprojektu má KES hodnotu 1,05, což znamená vcelku vyváženou krajinu.

138 4.14.5 Management 4.14.5.1 Silné stránky Nejvýznamnější roli hrají rybníky na Včelínku, které plní funkci rybochovnou, ochrannou a rekreační. Zároveň představují významné hnízdiště a zimoviště mnoha vzácných ptáků. Proto byly vyhlášeny národní přírodní rezervací (NPR) a zařazeny mezi Ramsarské lokality. Významná je také slanomilná vegetace u Nesytu, která byla rovněž vyhlášena NPR. Vybudované meliorace zlepšují kvalitu půdy. Další silnou stránkou jsou provedené komplexní pozemkové úpravy a schválené územní plány v Hlohovci a Sedleci. Hlohovec je navíc napojen na ČOV v Lednici. Mezi silné stránky patří také turistické trasy a cyklotrasy procházející jednotkou a naučná stezka Lednické rybníky. PKJ je součástí jak LVA na východě, tak CHKO Pálava na západě. Mlýnský rybník navíc spadá do CHOPAVu Kvartér řeky Moravy. Konečně sem patří sirné prameny v Sedleci, které byly v minulosti využívány pro lázeňské účely, a památky LVA – Rybniční zámeček, Apolonův chrám a Hraniční zámeček. 4.14.5.2 Slabé stránky Mezi slabé stránky můžeme zařadit značnou eutrofizaci rybníků, která je způsobena především splachem hnojiv používaných v zemědělství, ale přispívají k ní i chybějící ČOV v Sedleci a v Úvalech. Dále to jsou chybějící břehové porosty podél vodních toků a rozsáhlé bloky orné půdy, které jsou ohroženy vodní i větrnou erozí a které navíc zasahují až k samotným hrázím rybníků, jako je tomu v případě Šibeníku. 4.14.5.3 Návrh využití Jednotka by měla plnit ekostabilizační funkci – mělo by dojít k rozšíření dřevinné i bylinné vegetace kolem rybníků, především v okolí Výtopy, Šibeníku a Nesytu, revitalizovány přítoky Včelínku i samotný Včelínek, přičemž revitalizace by měla spočívat přinejmenším ve výsadbě břehové dřevinné vegetace. Oblast severozápadně od rybníka Šibeníku by měla být zcela zatravněna, popř. zalesněna. NPR Lednické rybníky a NPR Slanisko u Nesytu se řídí plány péče schválené pro tyto rezervace. Je nutno vybudovat kanalizaci a ČOV v Sedleci, popř. obec napojit na ČOV v Mikulově. Bloky orné půdy na západě a především na jihu je potřeba rozdělit na menší pomocí výsadby větrolamů a alejí podél cest, na svazích Staré hory západně od Hlohovce by se měly vysadit buď vinná réva nebo ovocné sady. Sady by měly být také vysazeny na svazích na jihozápadě PKJ. Z hlediska turistiky by bylo přínosné obnovit sirné lázně v Sedleci.

4.15 Lednická sprašová plošina

Rozloha: 1411,434 ha

4.15.1 Přírodní podmínky 4.15.1.1 Povrch Jednotka je součástí Lednické sprašové pahorkatiny – povrch je mírně zvlněný se zdvihem k západu. Jedná se o terasy řeky Dyje – severozápadně od Bulhar ve výšce 192 m n.m. terasa III. úrovně (kol. autorů 1970). Severozápadně od Nejdku se nachází bývalý lom na těžbu spraší. V okolí Lednice se vyskytují navážky stavebního materiálu. Obr. 122 Geologie PKJ 15

139 4.15.1.2 Geologie Jednotka je téměř celá tvořena pleistocénními sprašemi, které sem byly v glaciálech přiváty z Českomoravské vrchoviny. V oblastech bývalých vodních toků (východ, resp. severovýchod) se vyvinuly holocenní fluviální písčito-hlinité sedimenty. Severně od Prostředního rybníku nalezneme váté písky. 4.15.1.3 Vodstvo PKJ je odvodňována podpovrchově, v minulosti zde byly provedeny četné meliorační úpravy a rozvedeny závlahové systémy. Oblast jihovýchodně od Lednice spadá do vnějšího pásma hygienické ochrany jímacího území Lednice. 4.15.1.4 Klima Jednotka je dobře provětrávána, na větrolamy se může vázat tvorba mikrocirkulace. V údolích se za výhodných povětrnostních situacích vytvářejí méně výrazné místní inverze. V okolí Lednice se mohou vytvářet mlhy díky blízkosti lužního lesa, resp. Zámeckého rybníku. Totéž platí i pro jih jednotky navazující bezprostředně na Lednické rybníky. 4.15.1.5 Půdy Půdní pokryv je monotónní, převažuje černozem. Na váté písky se váže vysýchavá černozem arenická, na vápence s písky černozem karbonátová a pelozem. Suchá údolí vyplňují černozemě černické, respektive fluvizemě glejové.

Obr. 123 Půdy PKJ 15 Obr. 124 Potenciální vegetace PKJ 15

4.15.1.6 Potenciální vegetace Hlavním typem potenciální vegetace jsou habrodřínové doubravy nižšího stupně, které jsou lemovány habrovými doubravami a doubravami s ptačím zobem. Na jihu se vyskytují šípákové doubravy. Na východě sem zasahuje skupina typů geobiocénů říčních niv, v tomto případě geobiocenózy méně ovlivněné hladinou podzemní vody (habrojilmové jaseniny).

4.15.2 Přírodní zdroje Mezi přírodní zdroje patří kvalitní půdy, tvořené černozemí. Východ jednotky, tvořený terasami řeky Dyje, slouží jako kolektor podzemní vody. Spraše představují jeden ze zdrojů cihlářských surovin a v minulosti byly těženy na několika místech.

140 4.15.3 Změny využití země Tab. 18 Změny využití PKJ 15 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 bažina - 0,1 0,0 0,1 -0,1 0,0 komunikace 7,0 5,7 3,2 -1,3 -2,5 -3,8 ruderální lada 1,2 2,9 0,9 1,7 -2,0 -0,3 les a křoviny 6,1 4,3 5,4 -1,8 1,1 -0,7 louky a pastviny 0,5 0,5 0,3 0,0 -0,2 -0,2 orná půda 76,8 69,5 68,7 -7,3 -0,8 -8,1 trvalé kultury 0,8 7,4 10,5 6,6 3,1 9,7 vodní plochy 0,1 0,1 0,0 0,0 -0,1 -0,1 zahrady 5,2 6,1 6,7 0,9 0,6 1,5 zastavěné plochy 2,3 3,5 4,6 1,2 1,1 2,3

Obr. 125 Využití PKJ 15 v roce 1890

Obr. 126 Využití PKJ 15 v roce 1992 Obr. 127 Využití PKJ 15 v roce 2004

Hlavní kategorií využívání země byla po celé sledované období orná půda, která v roce 1890 dosahovala téměř 77%. Postupně dochází k jejímu poklesu ve prospěch trvalých kultur, které se nacházejí především v jižní části a také u severozápadních hranic jednotky (viz Obr. 127). S rozrůstáním všech tří sídel, které jsou situovány při východních hranicích (Bulhary na severu, Nejdek ve střední části a Lednice na jihu) dochází i k nárůstu rozlohy zahrad. Pokles rozlohy komunikací byl způsoben zánikem některých polních cest v jižní části PKJ. Na druhou stranu došlo k zahuštění cestní sítě jihozápadně od Nejdku. Mezi stabilní prvky krajiny, které se v této jednotce vyskytují, se řadí aleje podél hlavních cest spojujících Bulhary s Mikulovem na severozápadě, Mikulov s Lednicí ve středu jednotky a Bulhary s Lednicí na východě. Tyto aleje tvoří jakýsi trojúhelník, ve kterém byly v padesátých letech 20. století vysázeny větrolamy, zabraňující a zmírňující větrnou erozi (viz Obr. 126). Další větrolamy se nacházejí jižně od spojnice Mikulov – Lednice a také u jižních hranic jednotky. Kromě výše zmíněných alejí byly již v 19. století vysázeny aleje podél cest z Lednice do Valtic (tzv. Bezručova alej) a z Lednice do Poštorné. Problémem všech alejí je, že se díky značnému stáří pomalu rozpadají.

141 4.15.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 128 Environmentální rizika PKJ 15 Obr. 129 Stabilizující prvky PKJ 15

4.15.4.1 Environmentální rizika Staré ekologické zátěže se vyskytují na jihu PKJ u silnice Lednice – Valtice (majitel Fruta Lednice) a jihovýchodně od Nejdku (majitel obec Lednice). V obou případech se jedná o skládky s různým stupněm rizika. Skládka jihovýchodně od Nejdku má vysoký stupeň rizika s lokálním výskytem, kdežto skládka u silnice Lednice – Valtice má nízký stupeň rizika a výskyt je pouze bodový. Ovzduší je znečišťováno především domácnostmi Lednice (východ PKJ) a Bulhar (sever PKJ). Míra zornění je 68,7% a většina půd je ohrožena potenciální větrnou erozí, přičemž pozemky severozápadně od Nejdku spadají do kategorie 4 – ohrožené. Zbytek patří do kategorie 3 – mírně ohrožené. Tomu odpovídá i celková odolnost, kdy severní část je částečně stabilní a jižní stabilní. K stabilitě přispívají větrolamy vysázené v padesátých letech 20. století. U vodní eroze jsou půdy mírně ohrožené v severní části (severozápadně od Nejdku až po Bulhary). Jižní část sice vodní eroze neohrožuje, leží zde však zranitelné pozemky vymezené podle směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů. Celkově je PKJ vůči vodní erozi stabilní. Koeficient antropického ovlivnění vegetace je 0,06 - jedna z nejnižších hodnot v rámci celého dolního Podyjí. Jedná se tedy o vegetaci velmi silně antropicky ovlivněnou. 4.15.4.2 Stabilizující prvky Severní část spadá do CHKO Pálava, na jihovýchodě doznívají příznivé vlivy NPR Lednické rybníky. Z lokalit NATURA 2000 se zde větší měrou uplatňuje Bezručova alej (jih PKJ). Východní hranici lemuje nadregionální biokoridor a ‘naturová’ lokalita Niva Dyje, které mají podobně jako NPR Lednické rybníky (což je zároveň i nadregionální biocentrum a ‘naturová’ lokalita) příznivý vliv na přilehlé ekosystémy. Celkově lze však krajinu této PKJ charakterizovat jako narušenou a nadprůměrně zemědělsky využívanou, kdy KES dosahuje hodnoty 0,30, resp. 0,14.

4.15.5 Management 4.15.5.1 Silné stránky Kvalitní černozem a plochý reliéf společně s vybudovaným systémem zavlažování předurčují jednotku pro zemědělské využití. Lednice na jihovýchodě je jedním ze dvou jádrových sídel Lednicko-valtického areálu – nabízí kvalitní služby v oblasti pohostinství i ubytování a širokou nabídku doprovodných programů po celý rok. Hlavním magnetem je lednický zámek

142 s expozicemi, skleníkem a parkem. Silnou stránkou je také vlastní čistírna odpadních vod, vybudovaná kanalizace, schválený územní plán a komplexní pozemkové úpravy, které jsou těsně před dokončením. V případě Bulhar se jedná o schválený územní plán a částečnou kanalizaci. Komplexní pozemkové úpravy byly v této obci zahájeny v roce 2004, ale doposud nebyly ukončeny. 4.15.5.2 Slabé stránky Slabinou PKJ je značná suchost území, která je však částečně napravena již zmíněnými závlahovými systémy. Dále to je nedostatek doprovodné zeleně ve střední části jednotky a špatný stav existujících větrolamů, což přispívá k větší náchylnosti půdy k větrné erozi. Jistá omezení při využívání PKJ platí pro jihovýchod, neboť tato část spadá do CHOPAVu Kvartér řeky Moravy. Část jižně od silnice Mikulov – Lednice je také součástí oblasti zranitelné na dusičnany, a proto pro ni platí zvláštní předpisy, co se týče aplikace nitrátových hnojiv, skladování a nakládání se statkovými hnojivy. Slabou stránku také představuje chybějící kanalizace a napojení na ČOV v Bulharech a Nejdku. 4.15.5.3 Návrh využívání Jak již bylo řečeno, v jednotce jsou maximálně příznivé podmínky pro zemědělství, které by zde mohlo nabývat intenzivního charakteru, ovšem za předpokladu, že bude trvale udržitelné. Je potřeba obnovit již existující větrolamy, aleje podél silnic Bulhary – Lednice, Mikulov – Lednice a Lednice – Valtice (Bezručova alej) a vysadit novou doprovodnou zeleň podél polních cest, především ve středu PKJ. Dále by bylo vhodné rozčlenit pole travnatými pásy – mezemi, omezit aplikaci průmyslových hnojiv ve prospěch přírodních s přihlédnutím k omezením daným zařazením mezi zranitelné oblasti (týká se jihu jednotky, viz výše). Na jihovýchodě, který leží v CHOPAVu, by se mělo aplikovat ekologické zemědělství. Možností je také rozšíření trvalých kultur na jihu jednotky. Další rozvoj Lednice by se měl orientovat na turistický ruch, přičemž jedním z lákadel se mohou stát lázně, na jejichž výstavbu dostala obec dotace z Evropské unie.

4.16 Milovické předhůří

Rozloha: 1084,352 ha

4.16.1 Přírodní podmínky 4.16.1.1 Povrch Celá jednotka je tvořena mírně zvlněným pahorkatinným reliéfem a je rozčleněna suchými údolími. Západně od Bulhar sem zasahuje rozsocha Syslího kopce. Nejvyšší bod představuje Studánkový vrch (253 m n.m.), resp. vrch Blandourek (254 m n.m), ležící na západě. Z antropogenních tvarů jsou nejpatrnější agrární terasy západně od Syslího kopce, kolem Studánkového vrchu a východně od bezejmenného levostranného přítoku Včelínku na jihu (lokalita Farské brátně) a dále lom severozápadně od Bulhar. Obr. 130 Geologie PKJ 16 4.16.1.2 Geologie Plošně zcela převažují spraše (82,1%), s mocností místy více než 20 m, které jsou protkány fluviálními písčito-hlinitými sedimenty. Na jihu se rozkládají miocénní vápence s písky, na které jihovýchodně od vrchu Blandourek navazují valtické štěrky.

143 4.16.1.3 Vodstvo PKJ je odvodňována podpovrchově do Dyje. Jižní část odvodňuje bezejmenný levostranný přítok Včelínku. V minulosti byly na převážné části jednotky (kromě severu) provedeny meliorační práce. 4.16.1.4 Klima Východ je dobře provětráván. V údolích, především v severní části PKJ se mohou tvořit slabé místní inverze. Svahy jsou převážně normálně osluněné, s jihovýchodní expozicí dobře osluněné.

Obr. 131 Půdy PKJ 16 Obr. 132 Potenciální vegetace PKJ 16

4.16.1.5 Půdy Na spraše jsou vázány černozemě, které v PKJ převažují (82,1%). Údolí vyplňuje černozem černická (8,7%). Na jihu se vyskytuje černozem karbonátová (5,6%), která obklopuje pelozem. 4.16.1.6 Potenciální vegetace Převažujícím typem jsou habrodřínové doubravy nižšího stupně. V jižní části jednotky se vyskytuje šípáková doubrava, která je lemována habrovou doubravou a doubravou s ptačím zobem. V severní části nalezneme doubravy s ptačím zobem. V uzavřených údolích jihozápadně od Bulhar a v okolí silnice Bulhary – Sedlec se vyvinul druhý vegetační stupeň v podobě bukových doubrav. Na jihu sem zasahuje halofilní vegetace.

4.16.2 Přírodní zdroje Velice kvalitní jsou černozemě, které se vyvinuly na spraši dlouhodobým zemědělským využíváním. V minulosti se zde těžily cihlářské suroviny.

144 4.16.3 Změny využití země Tab. 19 Změny využití PKJ 16 (v %) v letech 1890-2004 1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 komunikace 4,8 3,0 1,5 -1,8 -1,5 -3,3 ruderální lada 1,5 1,6 0,5 0,1 -1,1 -1,0 les a křoviny 7,6 6,5 7,8 -1,1 1,3 0,2 louky a pastviny 0,2 0,3 0,9 0,1 0,6 0,7 orná půda 83,7 76,9 70,2 -6,8 -6,7 -13,5 trvalé kultury 1,9 11,4 18,5 9,5 7,1 16,6 vodní plochy 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 zahrady 0,1 0,2 0,3 0,1 0,1 0,2 zastavěné plochy 0,2 0,2 0,2 0,0 0,0 0,0

Obr. 133 Využití PKJ 16 v roce 1890

Obr. 134 Využití PKJ 16 v roce 1992 Obr. 135 Využití PKJ 16 v roce 2004

Podobně jako u předchozí PKJ je i v této jednotce dominantní kategorií orná půda, která dosahovala maxima rozlohy v roce 1890 a i v současnosti se pohybuje nad 70% celkové rozlohy. Na konci 19. století byly rozšířené trvalé kultury v severní části PKJ a v pásu jižně od silnice Mikulov – Lednice. Jednalo se o malá políčka vinic, střídajících se s ornou půdou a rozptýlenou zelení (viz Obr. 133). Situace z roku 1992 (Obr. 134) ukazuje změnu hospodaření, kdy políčka vinic jsou scelená za účelem používání mechanizace. Důsledkem tohoto procesu došlo k zániku mnoha ploch rozptýlené zeleně. Rozložení trvalých kultur se také mírně změnilo – na severu jejich poloha zůstala víceméně zachována, v jižní části však došlo k jejich přesunu na jihovýchod a v roce 2004 byly vysázeny nové vinice při jižních hranicích jednotky. Rok 2004 (Obr. 135) také ukazuje zvýšení rozlohy rozptýlené zeleně (křovin), což bylo způsobeno mj. přirozenou sukcesí v oblasti vrchu Blandourek, na lokalitě teras Farské brátně na jihovýchodě a v severní části západně od Syslího kopce. Další technikou, kromě zcelování pozemků, kterou socialistické zemědělství používalo, bylo vytváření velkoplošných agrárních teras na prudkých svazích, aby se zmírnila půdní eroze. Terasy v této jednotce jsou jednak v již zmíněné lokalitě Farské brátně na jihovýchodě, dále 145 západně od Syslího kopce na severu a konečně na západě u silnice Mikulov – Lednice – na Studánkovém vrchu. Poté, co jejich čela porostla křovinami, se mohou řadit k stabilnějším prvkům krajiny. Jako další stabilní prvky krajiny lze jmenovat aleje podél silnic Mikulov – Lednice ve střední části jednotky a Mikulov – Bulhary, která probíhá podél západní hranice, a travinnobylinná společenstva podél bezejmenného levostranného přítoku Včelínku na jihovýchodě. Na severu to pak je Milovický les, který sem zasahuje z PKJ 17.

4.16.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 136 Environmentální rizika PKJ 16 Obr. 137 Stabilizující prvky PKJ 16

4.16.4.1 Environmentální rizika Na kvalitu ovzduší má vliv firma MEGAPLAST Bulhary, situovaná na severu jednotky, u které se sleduje znečišťující látka styren, a také domácnosti Bulhar. Na severu se rovněž nachází stará ekologická zátěž v podobě skládky v bývalé pískovně. Jedná se o bodový zdroj znečištění se středním stupněm rizika. Vzhledem k tomu, že kolem 70% PKJ je zorněno, je zde značné riziko půdní eroze, a to především větrné, neboť většina obdělávaných pozemků patří mezi ohrožené, pouze na jihovýchodě jsou pozemky ohroženy jen mírně. Jednotka je tak až na jihovýchod stabilní pouze částečně. Jihovýchod je zranitelný dusičnany ze zemědělské výroby. Vodní erozí je ohrožená oblast jižně od silnice Mikulov – Lednice, která prochází přibližně středem PKJ, mírně ohrožená je oblast severně od této komunikace. 4.16.4.2 Stabilizující prvky Oblast severně od silnice Mikulov – Bulhary patří do CHKO Pálava (viz Obr. 36). Na severu sem také zasahuje z PKJ 3 NPR Křivé jezero. Na západě se vyskytuje část nadregionálního biokoridoru a část lokality NATURA 2000 Studánkový vrch, významné výskytem bource trnkového. Západní hranice také lemuje lokalita NATURA 2000 Milovický les, která se rozprostírá především v PKJ 17, 19 a 23 a jejíž část (v PKJ 17) je zároveň i nadregionálním biocentrem. KES má hodnotu 0,38 (0,14), jedná se tedy o narušenou krajinu, nadměrně, resp. intenzívně zemědělsky využívanou.

4.16.5 Management 4.16.5.1 Silné stránky Podobně jako v předchozí jednotce, i zde jsou silnou stránkou kvalitní černozemě na spraši a vybudované závlahové systémy. Svahy v jižní polovině orientované k jihu a jihovýchodu mají také příznivé klima pro pěstování vinné révy.

146 4.16.5.2 Slabé stránky Kvůli členitosti jsou půdy značně ohroženy vodní erozí. Přestože byly v jednotce v minulosti vysázeny větrolamy, jsou v současnosti ve špatném stavu, a tak jen částečně snižují riziko větrné eroze. Erozi půdy nezabránily ani zterasované svahy Studánkova vrchu na západě, Syslího kopce na severu a na lokalitě Farské brátně na jihovýchodě, které naopak zhoršily půdní vlastnosti zterasovaných svahů a zároveň negativně zasáhly do krajinného rázu. 4.16.5.3 Návrh využívání Zemědělské využití jednotky, které v současnosti v PKJ dominuje, by se mělo orientovat na trvalé kultury, ať už vinice nebo sady, jejichž plochy by měly být situovány na severu a na jihu – měly by tedy doplnit již stávající plochy. Protože se jedná o členitý reliéf, je zde potřeba více než v jiných jednotkách doplnit a aktualizovat stabilizační a krajinotvorné prvky na zemědělském půdním fondu – meze, remízky, větrolamy, aleje podél polních cest. Mezi protierozní opatření, která by měla být uplatněna, je také zatravňování vinic, které se už na některých lokalitách provádí (sever jednotky).

4.17 Milovický les - východ

Rozloha: 1193,680 ha

4.17.1 Přírodní podmínky 4.17.1.1 Povrch Jednotka je součástí Milovické pahorkatiny. Povrch je členitý s hlubokými suchými údolími otevírajícími se převážně k východu, resp. k severu, vrcholy s plochými temeny a kryogenními útvary (nivační kary a úpady - delleny). Nejvyšší vrchol – Vysoký roh – dosahuje 311 m n.m. 4.17.1.2 Geologie Opět zde převládají pleistocénní spraše, které jsou protkané fluviálními písčito-hlinitými sedimenty. Na západě a na severu vystupují na povrch pískovce a jílovce ždánicko-hustopečského souvrství, z jihu Obr. 138 Geologie PKJ 17 miocénní vápence s písky, které nebyly v kvartéru převáty sprašemi (viz Obr. 138). 4.17.1.3 Vodstvo Žádné permanentní vodní toky se zde nevyskytují a jednotka je tak odvodňována podpovrchově. 4.17.1.4 Klima Svahy jsou převážně normálně osluněné, severní se vyznačují menším osluněním, naopak ve střední části můžeme nalézt velmi dobře osluněné svahy s jihovýchodní expozicí. V úzkých údolích ve východní části PKJ se mohou vyskytovat místní inverze. Chladnější a vlhčí jsou i severní svahy sklánějící se do údolní nivy Dyje.

147

Obr. 139 Půdy PKJ 17 Obr. 140 Potenciální vegetace PKJ 17

4.17.1.5 Půdy Pod převažujícími lesními porosty se vyvinuly hnědozemě a luvizemě. Na sezónní vodoteče je vázána hnědozem oglejená. V severní části sem zasahuje černozem. 4.17.1.6 Potenciální vegetace Nejrozšířenějšími skupinami typů geobiocénů jsou habrové doubravy a doubravy s ptačím zobem. Ve východní části se nalézají habrodřínové doubravy, vázané na dobře osluněné svahy. Na plochých temenech se mohou vyskytovat šípákové doubravy. Stinná údolí naopak hostí společenstva druhého vegetačního stupně – bukové doubravy.

4.17.2 Přírodní zdroje Jednotka je součástí obory Bulhary, ve které se chová spárkatá zvěř. Dubové dřevo je také cenným přírodním zdrojem. Vzhledem ke způsobu obhospodařování se v minulosti využívalo především jako palivové dřevo nebo jako vláknina, protože jeho kvalita není srovnatelná s kvalitou dřeva vysokého lesa. U Milovic se těžily cihlářské suroviny.

148 4.17.3 Změny využití země Tab. 20 Změny využití PKJ 17 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 bažina - 0,1 - 0,1 -0,1 - komunikace 4,5 2,4 1,7 -2,1 -0,7 -2,8 ruderální lada 0,2 1,6 1,7 1,4 0,1 1,5 les a křoviny 90,8 85,3 84,4 -5,5 -0,9 -6,4 louky a pastviny 0,5 0,6 5,8 0,1 5,2 5,3 orná půda 4,1 9,7 5,9 5,6 -3,8 1,8 trvalé kultury - 0,1 0,1 0,1 0,0 0,1 vodní plochy 0,0 0,0 - 0,0 0,0 0,0 zahrady 0,0 0,4 0,3 0,4 -0,1 0,3 zastavěné plochy - 0,0 0,1 0,0 0,1 0,1

Obr. 141 Využití PKJ 17 v roce 1890

Obr. 142 Využití PKJ 17 v roce 1992 Obr. 143 Využití PKJ 17 v roce 2004

Největší rozlohu zaujímají lesní komplexy, následované ornou půdou. Podobně jako u PKJ 8 – Soutok, i zde došlo k určité rozdrobenosti lesního porostu, což bylo způsobeno lesnickou politikou ponechávat v lese políčka pro zvěř, tzv. úživné plochy. V současné době jsou mnohé úživné plochy zatravňovány nebo opět zalesňovány. Je nutno podotknout, že v rámci lesního hospodářství se vždy část lesa vykácí a vznikají tam plochy ruderálních lad, popř. luk. Největší koncentrace těchto ploch se soustřeďuje do jižní a východní, resp. severovýchodní části jednotky (viz Obr. 143). Na severu do jednotky zasahují plochy zahrad z blízkých Milovic. Z obrázků je patrná určitá optimalizace cestní sítě, která se týká především jižní části PKJ. Celý Milovický les lze považovat za stabilní prvek krajiny, přičemž některé úseky jsou stabilnější a jiné méně stabilní.

4.17.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit 4.17.4.1 Environmentální rizika Vzhledem k členitosti jednotky je největším environmentálním rizikem vodní eroze. Sever PKJ patří mezi území silně ohrožené, západ mezi ohrožené a východ mezi mírně ohrožené 149 (viz Obr. 144). Pokud by jednotka byla odlesněna, spadala by orná půda do tří kategorií ohrožení větrnou erozí: kategorie 3 (půdy mírně ohrožené) na severu, kategorie 4 (půdy ohrožené) na východě a jihu, a kategorie 5 (půdy silně ohrožené) na západě. Jednotka je částečně stabilní jak v případě vodní tak v případě větrné eroze. Antropické ohrožení vegetace je velmi slabé (KAOV = 9,28).

Obr. 144 Environmentální rizika PKJ 17 Obr. 145 Stabilizující prvky PKJ 17

4.17.4.2 Stabilizující prvky Celou jednotku pokrývá nadregionální biocentrum Milovický les, které je zároveň součástí stejnojmenné lokality NATURA 2000. Jedná se o nejrozsáhlejší porosty panonských teplomilných doubrav na spraši v České republice, které doplňují panonské dubohabřiny, perialpidské bazifilní teplomilné doubravy a subpanonské úzkolisté suché trávníky. Nejcennější části jsou chráněny v PR Milovická stráň. Na severu na biocentrum Milovický les navazuje nadregionální biokoridor. Jednotka je také součástí CHKO Pálava. Celkově se jedná o krajinu s převažující přírodní složkou (KES = 9,69), resp. krajinu přírodní (KES podle Agroprojektu má hodnotu 20,73).

4.17.5 Management 4.17.5.1 Silné stránky V jednotce dominují panonské doubravy, v nichž vyznívá výmladkový způsob pěstování lesa, který se uplatňoval až do padesátých let 20. století. Silnou stránkou je také přírodní rezervace Milovická stráň. 4.17.5.2 Slabé stránky Jednou ze slabých stránek jednotky jsou plochy, které byly zalesněny v období 1945-1970 nepůvodními šlechtěnými topoly. Tyto plochy jsou v současnosti místy ve špatném zdravotním stavu. Také sem patří značná fragmentace lesa tzv. úživnými plochami pro zvěř, které představují dočasně odlesněné části lesní půdy s pastevními plochami (travními, obilními) přístupnými zvěři. V minulosti se mezi slabé stránky počítalo přemnožení zvěře v oboře Bulhary. Spárkatá zvěř poškozovala bylinné a keřové patro, stěžovala umělou a znemožňovala přirozenou obnovu lesa, poškozovala porosty okusem a loupáním a na zvláště exponovaných plochách narušovala půdní povrch, což vedlo k jeho erozi.

150 4.17.5.3 Návrh využívání Vzhledem k tomu, že jednotku pokrývají z 84% lesy (největší zalesnění ze všech PKJ) a téměř celá spadá do obory Bulhary, je management orientován na lesní hospodářství a myslivost. Kromě lesních porostů se rozlišují již zmíněné úživné plochy pro zvěř, dále trvalé zvěřníky (trvalé okusové plochy), což jsou plochy obnovené výmladkovým způsobem a ponechané bez hospodářských zásahů k okusu a úkrytu zvěře; a konečně oborně pastevní les s porosty plodonosných dřevin (jírovec maďal, jabloň, dub cer), vysazovanými a udržovanými ve velkém sponu (až 12 x 12, příp. 12 x 15 m) (kol. autorů 2005b). Lesní hospodářství se řídí Lesním hospodářským plánem, zpracovaným na deset let (v současnosti platí pro období 2000-2009). Výmladkový les je postupně převáděn na les vysoký, přičemž obnova probíhá v tzv. obnovních blocích – oplocených plochách chráněných před zvěří, na kterých jsou lesní porosty obnovovány výsevy, výsadbami a na vhodných lokalitách i přirozeným zmlazením. Dochází také k postupnému zmenšování celkové rozlohy zvěřníků, kdy se některé zvěřníky s příznivější druhovou skladbou oplotí a přemění na mladé hospodářské porosty. Podobný postup probíhá i u vybraných úživných ploch. Je potřeba postupně vytěžit poškozené poroty topolů a nahradit je stanovištně původními druhy. Co se týče stavu zvěře, již od osmdesátých let 20. století byly jejich stavy snižovány a v současnosti se jejich počet pohybuje v předepsané normě. Toto opatření vyústilo ve snížení škod loupáním a okusem a obnovu bylinného patra na většině zdevastovaných ploch. Také zmizelo erozní ohrožení svažitých pozemků. V případě PR Milovická stráň se management řídí podle Plánu péče platného na období 2002-2009.

4.18 Nad Sedlecem

Rozloha: 546,382 ha

4.18.1 Přírodní podmínky 4.18.1.1 Povrch Členitý povrch se sklání k jihu, údolí jsou suchá nebo periodicky protékaná a otevírají se k jihu do Nesytské sníženiny. Nejvyšší bod jednotky se nachází na severu (305 m n.m.) v oblasti Vysokého rohu, nejnižší bod je na jihu a dosahuje nadmořské výšky 184 m. Povrch byl Obr. 146 Geologie PKJ 18 značně změněn činností člověka, především střední část (nad Sedlecem – lokality Sahara a Hřbitov, Střední vrchy), která byla necitlivě zterasována. Západně od Mušlova se nachází pískovna, která byla otevřena počátkem padesátých let 20. století. Od poloviny sedmdesátých let 20. století byla část pískovny používána jako skládka inertního odpadu, a to až do začátku devadesátých let, kdy byla zrekultivována. Celková těžba byla ukončena v roce 2003 (Plch 2002). 4.18.1.2 Geologie Na západě a na východě se vyskytují miocénní vápence s písky. Střed území byl v glaciálu převát sprašemi. Na ně je vázán i výskyt sprašové série, kde se vyvinulo nejméně pět půdních komplexů (Havlíček 1996). Údolí periodických toků jsou vyplněna fluviálními písčitými sedimenty. Severně od Sedlece se vyskytují pískovce a jílovce ždánicko-hustopečského souvrství, na které navazují valtické štěrky. Další výskyt valtických štěrků lze nalézt v okolí Kotle severovýchodně od Sedlece.

151 4.18.1.3 Vodstvo Jednotka je odvodňována periodickými toky tekoucími do rybníku Nesyt. V minulosti byly v jihovýchodní části provedeny meliorační práce. 4.18.1.4 Klima Vzhledem k tomu, že je PKJ exponovaná k jihovýchodu, všechny svahy jsou dobře až velmi dobře osluněny. V části jihozápadně od Mušlova se mohou na jaře a na podzim vyskytovat místní mlhy kvůli blízkosti Nového rybníka.

Obr. 147 Půdy PKJ 18 Obr. 148 Potenciální vegetace PKJ 18

4.18.1.5 Půdy Převažuje černozem, která se vyvinula na spraši. Černozem karbonátová je vázána na miocénní vápence s písky. V údolích se vyskytuje černozem černická a na suchých valtických štěrcích nalezneme černozem arenickou. Ze severu sem zasahuje hnědozem, ze severozápadu černice. 4.18.1.6 Potenciální vegetace Převažuje habrová doubrava a doubrava s ptačím zobem, na východě a jihovýchodně od Vysokého rohu se vyskytují společenstva habrodřínové doubravy nižšího stupně, severně od Sedlece najdeme šípákovou doubravu. V okolí Sedlece roste halofilní vegetace. Svahy orientované západním směrem (pás podél západní hranice jednotky) jsou charakteristické výskytem společenstev druhého vegetačního stupně – bukové doubravy.

4.18.2 Přírodní zdroje Především střední část PKJ je charakteristická kvalitní černozemí, která se vyvinula na spraši. Západ jednotky představuje významný zdroj písků. Ty zde také byly v minulosti těženy. Přírodovědný význam má přírodní rezervace Liščí vrch.

4.18.3 Změny využití země Tab. 21 Změny využití PKJ 18 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 komunikace 6,4 4,2 2,8 -2,2 -1,4 -3,6 ruderální lada 4,1 7,2 2,2 3,1 -5,0 -1,9 les a křoviny 12,8 11,3 14,4 -1,5 3,1 1,6 louky a pastviny 0,5 1,6 6,5 1,1 4,9 6,0 orná půda 64,7 65,0 43,5 0,3 -21,5 -21,2 trvalé kultury 9,0 7,5 27,6 -1,5 20,1 18,6 vodní plochy 0,1 0,3 0,3 0,2 0,0 0,2 zahrady 2,3 2,3 1,9 0,0 -0,4 -0,4 zastavěné plochy 0,7 1,0 1,0 0,3 0,0 0,3 Obr. 149 Využití PKJ 18 v roce 1890

152

Obr. 150 Využití PKJ 18 v roce 1992 Obr. 151 Využití PKJ 18 v roce 2004

Největší změny v jednotlivých kategoriích využití země se týkají orné půdy a trvalých kultur. V prvním případě došlo nejprve k mírnému nárůstu, kdy rozloha dosahovala 65% (Obr. 140), a posléze k prudkému poklesu až na 43,6% (Obr. 151); ve druhém případě byl zaznamenán nejprve mírný pokles, následovaný prudkým nárůstem (o 20%). Nárůst trvalých kultur byl na úkor orné půdy a byl způsoben vstupem České republiky do Evropské unie, resp. kvótami stanovenými pro rozlohu vinic. Stejně jako u jiných jednotek došlo ke scelování viničních tratí. Nové vinice byly vysázeny na severozápadě podél silnice Mikulov – Lednice, nad Sedlecem, v okolí Studánkového vrchu na severovýchodě a v lokalitě Střední vrchy západně od Studánkového vrchu. Zároveň byly obnoveny vinice v lokalitách Nové vinice a Sahara (viz Obr. 151). Podobný vývoj jako trvalé kultury (pokles rozlohy následovaný nárůstem) zaznamenaly i lesy a křoviny. Bylo to důsledkem přirozené sukcese na čelech agrárních teras a rozšířením lesních komplexů severozápadně od Mušlova. Rozšíření luk bylo zaznamenáno jihozápadně od Mušlova a také na Liščím vrchu. Nárůst rozlohy vodních ploch byl způsoben obnovou Horního a Středního Mušlovského rybníka v padesátých letech 20. století, které sem na severozápadě zasahují z PKJ 29. Mezi stabilní prvky krajiny patří Liščí vrch, lesní komplexy severně od Liščího vrchu, severozápadně od Mušlova v západní části a na Studánkovém vrchu ve východní části jednotky.

4.18.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 152 Environmentální rizika PKJ 18 Obr. 153 Stabilizující prvky PKJ 18

4.18.4.1 Environmentální rizika Hlavními environmentálními riziky jsou vodní a větrná eroze. Celá jednotka je ohrožená vodní erozí a patří mezi částečně stabilní oblasti dolního Podyjí. Půdy silně ohrožené větrnou erozí se nacházejí v západní části a v okolí Mušlova, ostatní pozemky spadají do kategorie 4 – půd ohrožených. Tomu odpovídá i celková odolnost území proti větrné erozi, kdy západní část lze označit za vysoce nestabilní, kdežto zbytek je částečně stabilní. Míra zornění je 43,5%, což se podílí i na velmi silném antropickém ovlivnění vegetace. Kvalita ovzduší je místně snížena kvůli domácnostem blízkého Sedlece na jihu jednotky. 153 4.18.4.2 Stabilizující prvky Převážná většina PKJ až na východ spadá do CHKO Pálava. Zvláště chráněná území reprezentuje PR Liščí vrch ve středu jednotky. Předmětem ochrany jsou stepní trávníky, úhory a křovinná společenstva s výskytem mnoha zvláště chráněných teplomilných druhů, jako jsou divizna brunátná, hlaváček jarní, hvězdnice chlumní, kavyl Ivanův, kavyl sličný, kosatec nízký. Téměř celá jednotka spadá do nadregionálního biokoridoru. Na severu sem zasahuje NBC a ‘naturová’ lokalita Milovický les, na západě RBC Nový rybník a na východě další ‘naturová’ lokalita Studánkový vrch. Krajina v této PKJ je charakterizována jako vyvážená, s KES = 1,02. Podle metodiky Agroprojektu má však jednotka narušenou krajinu (KES = 0,47), která je intenzívně zemědělsky využívána. Rozdíl mezi hodnotami KES je dán způsobem výpočtu, kdy v prvním případě se vinice, jejichž rozloha zaujímá 28,6% celkové rozlohy jednotky, řadí mezi ekologicky stabilní prvky a v druhém případě mezi ekologicky nestabilní prvky.

4.18.5 Management 4.18.5.1 Silné stránky Půdní pokryv – černozemě, resp. karbonátové černozemě, předurčuje jednotku k zemědělskému využití. Silnou stránkou je rovněž PR Liščí vrch ve středu PKJ. Na jihovýchodě a na severovýchodě byly vybudovány závlahové systémy. Jednotka je příznivá k pěstování trvalých kultur také kvůli celkové orientaci k jihu, jihovýchodu a jihozápadu. Další silnou stránkou jsou zatravněné vinice, které tak omezují půdní erozi, a integrovaná produkce hroznů a vína. 4.18.5.2 Slabé stránky Zemědělské využívání je omezeno značnou členitostí reliéfu, která přispívá ke zvýšené erozi půdy. V minulosti byla snaha toto negativum zmírnit budováním teras v okolí Studánkového vrchu na severovýchodě, nad Sedlecem (lokalita „Hřbitov“), v lokalitách Střední vrchy západně od Studánkového vrchu, Nové vinice na východě, Zátiší na severu a Sahara ve středu jednotky. Tyto terasy se řadí mezi tzv. velkoplošné a díky nim došlo k devastaci původních stratigrafických poměrů půdních profilů, zhoršení provzdušnění a vláhového režimu, snížení obsahu humusu a v neposlední řadě k zásahům do krajinného rázu. Navíc byly ztraceny produktivní plochy vlivem výstavby teras, tj. na plochy terasových čel, na zpravidla rozšířenou síť cest na terasách pro pěstování vinné révy a v ovocných sadech (Procházková, Šeda 1991, 1993). Na druhou stranu travinná a keřová společenstva na čelech teras přispěla k mírnému zvýšení biodiverzity zemědělské krajiny. 4.18.3 Návrh využívání Přestože přes PKJ vede turistická trasa, hlavním využitím jednotky je zemědělství, zaměřující se na pěstování vinné révy. Tento způsob využívání by měl i nadále pokračovat, přičemž by bylo vhodné rozšířit vinice i na další plochy severně od Sedlece. Další možností je výsadba sadů, především na svazích (střed jednotky, východ), čímž se zabrání erozi půdy. U ostatní zemědělské půdy je potřeba vysadit stabilizační prvky v podobě mezí, doprovodných alejí podél polních cest, resp. aplikovat zásady orby po vrstevnicích, pěstování meziplodin, vysetí biopásů apod. Určitou možnost také představuje zatravnění prudkých svahů mezi Středními vrchy a Zátiším a západní svahy Studánkového vrchu (na východě PKJ), ovšem vzhledem k již zmíněným kvalitním půdám je toto řešení krajní možností.

154 4.19 Pulgarský žleb

Rozloha: 212,380 ha

4.19.1 Přírodní podmínky 4.19.1.1 Povrch Jedná se o hluboké údolí protažené v severojižním směru se strmými svahy, přičemž východní svahy jsou příkřejší než západní. Toto údolí je periodicky protékáno vodním tokem. V pleistocénu se zde vyvinuly kryogenní nivační kary a úpady. 4.19.1.2 Geologie Východní část jednotky je vyplněna sedimenty ždánicko- hustopečského souvrství (jílovce, pískovce), západní část pokrývají spraše. Středem prochází pruh fluviálních písčito- hlinitých sedimentů. Na jihu sem zasahují miocénní vápence s písky a na oblast severně od Mušlovských rybníků jsou vázány antropogenní sedimenty. 4.19.1.3 Vodstvo Obr. 154 Geologie PKJ 19 Jednotkou protéká periodický vodní tok – levostranný přítok Mušlovského potoka. Najdeme zde i dvě jezírka v severozápadní části pod loveckou chatou a ve střední části severovýchodně od Bedřichovy louky. 4.19.1.4 Klima Východní svahy jsou normálně, místy až velmi dobře osluněné. Díky uzavřenosti údolí se zde mohou vyskytovat místní inverze podmíněné nočním stékáním studeného vzduchu, které se v průběhu dne opět rozpouštějí. Existuje i možnost vzniku údolního větru vanoucího od severu k jihu.

Obr. 155 Půdy PKJ 19 Obr. 156 Potenciální vegetace PKJ 19

155 4.19.1.5 Půdy Půdní pokryv je značně rozmanitý. Na pískovce a jílovce ždánicko-hustopečského souvrství je vázána kambická pararendzina, spraše pokrývají hnědozemě, v severní části luvizemě a v jižní části erodované černozemě. Hnědozemě nalezneme také na jihovýchodě PKJ. Středem prochází hnědozem oglejená, která se na jihu mění na černici. 4.19.1.6 Potenciální vegetace Díky uzavřenosti údolí se zde vyvinul druhý vegetační stupeň s bukovou doubravou. Na východních svazích nalezneme habrové doubravy, doubravy s ptačím zobem a habrodřínové doubravy. Na nejvíce osluněné plochy v severní části východního svahu a střední části západního svahu je vázána šípáková doubrava. Dno údolí pokrývá skupina typů geobiocénů potočních niv (pahorkatinný luh).

4.19.2 Přírodní zdroje Jednotka je součástí Bulharské obory, ve které se chová spárkatá zvěř. Dřevo není příliš kvalitní kvůli výmladkovému způsobu obhospodařování – je vhodné především k výrobě vlákniny a také jako palivové dřevo. S převodem lesa na les vysokokmenný se kvalita dřeva zvýší.

4.19.3 Změny využití země Tab. 22 Změny využití PKJ 19 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 komunikace 2,6 2,1 1,7 -0,5 -0,4 -0,9 ruderální lada 0,7 2,1 1,7 1,4 -0,4 1,0 les a křoviny 70,1 63,7 65,6 -6,4 1,9 -4,5 louky a pastviny - 6,7 16,0 6,7 9,3 16,0 orná půda 26,5 24,7 14,6 -1,8 -10,1 -11,9 trvalé kultury 0,1 - - -0,1 - -0,1 vodní plochy 0,0 0,6 0,5 0,6 -0,1 0,5 zastavěné plochy - 0,0 - 0,0 0,0 -

Obr. 157 Využití PKJ 19 Obr. 158 Využití PKJ 19 Obr. 159 Využití PKJ 19 v roce 1890 v roce 1992 v roce 2004

Nejvíce rozšířenou kategorií této jednotky je les a křoviny, které na konci 19. století dosahovaly 70% celkové rozlohy (Obr. 157). Jejich rozloha mírně klesla v druhé polovině 20.

156 století (Obr. 158), ale v současnosti dochází k jejímu opětovnému nárůstu (Obr. 159). Tento fakt souvisí s ústupem zemědělské produkce z méně kvalitních půd ovlivněných přirozenými půdními procesy probíhajícími pod lesním pokryvem. Druhou nejrozšířenější kategorií byla až donedávna orná půda, vyskytující se v západní polovině PKJ. V průběhu minulého století došlo k jejímu poklesu, který zintenzivněl v posledních 12 letech (pokles o 10% v roce 2004 oproti roku 1992 a o téměř 12% oproti roku 1890). Orná půda se v současnosti dochovala pouze v západní části PKJ. Ostatní plochy orné půdy byly buď zalesněny (viz severní a částečně střední část) nebo zatravněny (jih, střed). Louky se tak staly druhou nejrozšířenější kategorií hned po lesních porostech. Lze však předpokládat, že budou v rámci politiky lesního hospodářství postupně přeměňovány na lesy. Nárůst rozlohy vodních ploch byl způsoben zřízením malých rybníčků/nádrží pro zvěř na severozápadě v lokalitě Městské díly a ve středu jednotky nad Bedřichovou loukou. Za stabilní prvky krajiny lze považovat jak lesní, tak luční komplexy.

4.19.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 160 Environmentální rizika PKJ 19 Obr. 161 Stabilizující prvky PKJ 19

4.19.4.1 Environmentální rizika Jednotka je ohrožená vodní erozí a její západní část je silně ohrožená větrnou erozí. Tato část je také vysoce nestabilní z hlediska odolnosti území proti větrné erozi. Zbytek PKJ je částečně stabilní. Platí to i pro odolnost proti vodní erozi. KAOV je 4,57, to znamená, že vegetace je velmi slabě ovlivněna antropickými vlivy. 4.19.4.2 Stabilizující prvky Celá PKJ leží v CHKO Pálava a lokalitě NATURA 2000 Milovický les. Na jihozápadě sem částečně zasahuje PP Kienberg. Východní část jednotky je součástí nadregionálního biocentra Milovický les, západní část pak nadregionálního biokoridoru. Z hlediska ekologické stability se jedná o stabilní krajinu s převažující přírodní složkou (KES = 4,57, resp. 9,08).

4.19.5 Management 4.19.5.1 Silné stránky Mezi silné stránky PKJ patří zalesněné východní svahy, které mají sklon větší než 10°. Dále to je postupný převod výmladkového lesa na vysokokmenný a obora Bulhary přesahující z PKJ 17 a zaujímající sever a východ jednotky.

157 4.19.5.2 Slabé stránky Jediné kvalitnější půdy se nacházejí na západě jižní poloviny jednotky, avšak na svazích se sklonem větším než 5°, a tedy ohrožených vodní erozí. 4.19.5.3 Návrh využívání Vzhledem k tomu, že je PKJ součástí CHKO Pálava a leží v zóně I (jih), II (zalesněná část, tzn. sever a východ) a III (západ s ornou půdou), týkají se jejího využití určitá omezení, která jsou různá pro jednotlivé zóny. V zóně II, tedy v zalesněné části – oboře, jsou hlavními činnostmi lesní hospodářství a myslivost. V lesním hospodářství, které se řídí Lesním hospodářským plánem, je hlavním cílem zachovat přírodě blízký les, zamezit šíření nepůvodních druhů, pokračovat v jeho převodu na vysokokmennou variantu a ve snižování rozlohy úživných ploch a ploch zvěřníků. V myslivosti je potřeba zachovávat normované stavy spárkaté zvěře. Co se týče západní části s ornou půdou, bylo by vhodné tuto část buď zalesnit, resp. zatravnit, nebo na ní pěstovat takové plodiny, které snižují riziko potenciální eroze, a zavést protierozní opatření – orba po vrstevnici, pěstování meziplodin, zřízení travnatých pásů, biopásů. Nejlepším řešením by bylo pěstování rychle rostoucích dřevin, které se používají ve spalovnách biomasy.

4.20 Milovický žleb

Rozloha: 216,513 ha

4.20.1 Přírodní podmínky 4.20.1.1 Povrch Jednotku tvoří systém dvou údolí, která se na severovýchodě spojují v jedno a ústí do ploché nivy řeky Dyje. Na rozdíl od předchozí PKJ jsou údolí otevřenější. Strmé svahy se vyskytují především ve východní části. Pravé údolí má sklon k severu, levé k severovýchodu až východu. Jeho západní svahy byly v minulosti zterasovány. 4.20.1.2 Geologie

Jižní část PKJ je vyplněna pleistocénními sprašemi, Obr. 162 Geologie PKJ 20 na severu vystupují na povrch pískovce a jílovce ždánicko-hustopečského souvrství. Kolem vodních toků jsou fluviální písčito-hlinité sedimenty. 4.20.1.3 Vodstvo Jednotkou protéká Milovický potok, který pramení v ústí obou údolí, resp. vytéká z Milovického rybníka. 4.20.1.4 Klima Systém obou údolí vykazuje výskyt inverzí a nočního hromadění studeného vzduchu. Méně osluněné svahy jsou svahy východní, a to u levého údolí. Menší oslunění vykazuje také uzávěr pravého údolí. Jinak je pravé údolí charakteristické převahou ploch dobře osluněných. 4.20.1.5 Půdy V uzávěrech obou údolí se vyskytují luvizemě společně s hnědozeměmi. Na východní straně pravého údolí nalezneme pararendzinu kambickou, levé údolí je pokryto černozemí. Na fluviální sedimenty jsou vázané zamokřené formy hnědozemí (hnědozem oglejená),

158 respektive černozemí (černozem černická). Při ústí jednotky do nivy Dyje je lokalizována fluvizem.

Obr. 163 Půdy PKJ 20 Obr. 164 Potenciální vegetace PKJ 20

4.20.1.6 Potenciální vegetace Hlavním společenstvem jsou bukové doubravy druhého vegetačního stupně, které jsou vázané na dna obou údolí. Jižní části svahů pokrývají dubové bučiny ze třetího vegetačního stupně. Západní svahy jsou charakteristické výskytem habrových doubrav a doubrav s ptačím zobem. V pravém údolí se v oblasti Milovické pískovny vyskytují habrodřínové doubravy nižšího stupně.

4.20.2 Přírodní zdroje Levé údolí je součástí obory Klentnice, ve které se chová spárkatá zvěř. Les slouží jako zdroj ne příliš kvalitního dřeva, vzhledem ke způsobu obhospodařování. Mezi přírodní zdroje patří i spraše, které se mohou využívat jako cihlářská surovina. Ve středu PKJ se vyskytuje úrodná černozem na spraši, která je však vzhledem ke značné sklonitosti reliéfu postižena erozí.

4.20.3 Změny využití země Tab. 23 Změny využití PKJ 20 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1992 2004 75/92 2004 2004 komunikace 4,8 3,7 2,1 -1,1 -1,6 -2,7 ruderální lada 0,8 6,0 1,4 5,2 -4,6 0,6 les a křoviny 63,5 52,1 55,1 -11,4 3,0 -8,4 louky a pastviny 0,5 1,3 5,6 0,8 4,3 5,1 orná půda 29,1 32,0 17,9 2,9 -14,1 -11,2 trvalé kultury 0,2 2,2 15,1 2,0 12,9 14,9 vodní plochy - 0,2 0,1 0,2 -0,1 0,1 zahrady 0,4 1,5 1,3 1,1 -0,2 0,9 zastavěné plochy 0,7 1,0 1,3 0,3 0,3 0,6

Obr. 165 Využití PKJ 20 v roce 1890

159

Obr. 166 Využití PKJ 20 v roce 1992 Obr. 167 Využití PKJ 20 v roce 2004

Milovický žleb je charakteristickým příkladem rozšiřování lidské činnosti do relativně méně úrodných oblastí a také ukázkou vlivu důležitých komunikací na pronikání člověka do krajiny. Zatímco v roce 1890 byla orná půda rozšířena v severní části jednotky a podél cesty Milovice – Mikulov na jihu (Obr. 165), v roce 1992 pronikla i do lesních komplexů na západě a dále se rozšiřovala na jih (Obr. 166). V tomto roce dosahovala svého maxima. Rok 2004 ukazuje její výrazný pokles: v západní části byla zčásti přeměněna na luční porosty, sever a střed zaujaly trvalé kultury a na jihu došlo k opětovnému zalesnění (Obr. 167). Trvalé kultury, v tomto případě vinice, byly v severní části vysázeny na agrární terasy, které vznikly v osmdesátých letech 20. století. Vinice ve středu jednotky jsou mladé – byly vysázeny až v roce 2004, tedy před tím, než Česká republika vstoupila do Evropské unie a než začala platit omezení na rozšiřování ploch vinic. Pokles rozlohy ruderálních lad v roce 2004 oproti roku 1992 byl způsoben přirozenou sukcesí, která proběhla na čelech agrárních teras, resp. podél lesních cest v západní části jednotky. Jak již bylo řečeno, rozloha luk a pastvin se zvýšila v západní části na úkor orné půdy, ale také na úkor lesa; další větší lokalita luk se rozkládá jižně od Milovic. Stabilním prvkem krajiny jsou lesní porosty na východě, které jsou zároveň součástí přírodní rezervace Milovická stráň. Dále sem patří zbytky lesa na severozápadě, resp. jihu.

4.20.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 168 Environmentální rizika PKJ 20 Obr. 169 Stabilizující prvky PKJ 20

160 4.20.4.1 Environmentální rizika Na severu ležící Milovice, které jsou situovány do ústí Milovického žlebu, společně s auty jezdícími po silnici II/421, která spojuje Mikulov se Zaječím a probíhá středem PKJ, mohou přispívat k místnímu znečištění ovzduší. Míra zornění je necelých 18%. Pozemky silně ohrožené vodní erozí (kategorie 5) leží v severovýchodní části, zbytek PKJ spadá do kategorie 4 – půdy ohrožené (viz Obr. 168). Jednotka patří mezi částečně stabilní oblasti. Z hlediska větrné eroze je severovýchod ohrožen mírně a patří mezi stabilní oblasti dolního Podyjí, zbytek, tzn. západ a jih, je ohrožen silně a patří mezi částečně stabilní oblasti. Větrná eroze by se projevila v případě, že by byly západní a jižní části odlesněny. Antropické ovlivnění vegetace je slabé (KAOV = 1,41). 4.20.4.2 Stabilizující prvky PKJ leží v CHKO Pálava. Na východě se rozprostírá přírodní rezervace Milovická stráň, která je součástí nadregionálního biocentra Milovický les. Na něj ze západu navazuje nadregionální biokoridor. Vyskytuje se zde také lokalita NATURA 2000 Milovický les, která zaujímá východní, jižní a západní část jednotky. KES dosahuje hodnoty 3,39, resp. 3,09, což znamená stabilní krajinu s převažující přírodní složkou.

4.20.5 Management 4.20.5.1 Silné stránky Silnou stránkou jsou zalesněné svahy se sklonitostí nad 10° a integrovaná produkce hroznů a vinné révy, mezi kterou se řadí omezení chemikálií a nahrazení pesticidů biologickou ochranou, a zatravňování vinic. Sever jednotky společně se středem je také velmi dobře osluněn, a proto je vhodný k pěstování vinné révy. K tomu přispívají i relativně úrodné černozemě v těchto oblastech. Další silnou stránkou je obora Klentnice v západní části. Neméně významná je i PR Milovická stráň na východě PKJ. 4.20.5.2 Slabé stránky Kvůli uzavřenosti obou údolí se na dnech hromadí studený vzduch, který významně přispívá k tvorbě přízemních mrazíků. Slabou stránkou jsou také plochy orné půdy na svazích, které nejsou stabilizované doprovodnou zelení. Týká se to jak orné půdy na západě, tak podél cesty II/421 Milovice – Mikulov. Chybí také aleje podél této komunikace a podél polních cest. V minulosti došlo k přemnožení zvěře v oboře Klentnice, která způsobovala značné škody na porostech a v oblastech shromaždišť i iniciální stadia půdní eroze. Počty se od konce osmdesátých let 20. století snížily až na normované stavy, čímž se eroze půdy naštěstí nevyvinula a znatelně ubyly škody na porostech způsobované okusem. Mezi slabiny může být počítán rovněž výmladkový - nízký tvar lesa, který neposkytuje kvalitní dřevo na rozdíl od vysokokmenného lesa, dále nepůvodní dřeviny a také úživné plochy pro zvěř (viz západní údolí). I zde byly vybudovány velkoplošné terasy, a to na svazích Strážného vrchu, které změnily půdní podmínky. Na druhou stranu na čelech těchto teras se sukcesí vyvinula křovinná a travinobylinná společenstva, která tak představují stabilizující prvky krajiny. 4.20.5.3 Návrh využívání V jednotce existuje pět funkcí využití: ochranná, představovaná PR Milovická stráň na východě, lesní – komplexy Milovického lesa na jihu a západě, myslivecká v podobě obory Klentnice na západě, zemědělská na severu a ve středu jednotky, která se specializuje jak na trvalé kultury v podobě vinic, tak na pěstování plodin, a konečně sídelní, reprezentovaná Milovicemi na severovýchodě, které sem přesahují z PKJ 21. Management PR Milovická stráň se řídí Plánem péče o tuto rezervaci schváleným na léta 2002-2009. Pro lesní komplexy byl vypracován lesní hospodářský plán na období 2000-2009. Podle tohoto plánu je potřeba pokračovat v převodu nízkého lesa na vysoký, přeměnit úživné plochy pro zvěř na hospodářský les, oplocovat nově vysazené porosty, aby se zabránilo jejich okusu zvěří, snížit 161 podíl introdukovaných druhů dřevin a naopak zvýšit podíl původních druhů. V oblasti myslivosti je nutné udržovat normovaný stav spárkaté zvěře. Co se zemědělství týče, je i nadále potřeba pokračovat v integrované produkci hroznů a vinné révy. V případě orné půdy ve východním údolí by bylo nejvhodnější ji převést na trvalé travní porosty, neboť se zde soustředí již zmíněný studený vzduch a zároveň i půdy nedosahují velké kvality – jedná se o oglejené hnědozemě. Možností je také pěstování méně náročných plodin. Bylo by vhodné vysadit aleje ovocných stromů podél komunikací, přinejmenším podél silnice z Milovic do Mikulova.

4.21 Milovice

Rozloha: 250,164 ha

4.21.1 Přírodní podmínky 4.21.1.1 Povrch Povrch tvoří terasa VI. úrovně (Zeman, Ivan 1974), která je ročleněna vodními toky, kolem nichž se vytvořily ploché agradační valy. Je zde patrný mírný sklon k severovýchodu. V jižním cípu PKJ nalezneme bývalý lom na těžbu sprašových hlín. Další antropogenní tvary představují tělesa komunikací. 4.21.1.2 Geologie PKJ je pokryta z více než poloviny deluviálními sedimenty. Na západě jsou spraše. Z nivy sem vybíhají podél vodních toků fluviální písčito-hlinité sedimenty. Všechny tyto kvartérní sedimenty překrývají pískovce a jílovce ždánicko- hustopečského souvrství, které na povrch vystupuje v úzkém pruhu na jihu jednotky (zasahuje sem z PKJ 17). 4.21.1.3 Vodstvo Jednotkou protékají Milovický potok, Klentnický potok a bezejmenný tok v severní části. Všechny toky ústí do dolní Novomlýnské nádrže. Severozápadně od Milovic se nachází pásmo hygienické ochrany kolem jímacího území pro skupinový vodovod Milovice. Obr. 170 Geologie PKJ 21 4.21.1.4 Klima Jedná se o dobře provětrávanou oblast. Díky blízkosti dolní Novomlýnské nádrže se zde mohou na jaře a na podzim objevovat četné mlhy. Také zde mohou vyznívat údolní větry proudící jak z Milovického tak z Mokrého žlebu.

162

Obr. 171 Půdy PKJ 21 Obr. 172 Potenciální vegetace PKJ 21

4.21.1.5 Půdy Převládajícím půdním typem je černozem karbonátová. V okolí Klentnického a Milovického potoka se nacházejí fluvizemě. Lépe vyvinuté, avšak podzemní vodou ovlivňované černice se vyvinuly v severní části PKJ a severovýchodně od Milovic, pravděpodobně v původním korytu Milovického potoka. V této oblasti se také nachází pruh černozemě černické. 4.21.1.6 Potenciální vegetace Na terase řeky Dyje se vyvinuly doubravy s ptačím zobem. Severovýchod je charakteristický dozníváním skupiny typů geobiocénů říčních niv (společenstva dubových a topolojilmových jasenin). Ve střední části PKJ je na oblast Klentnického potoka vázána skupina typů geobiocénů potočních niv.

4.21.2 Přírodní zdroje V jednotce se severozápadně od Milovic nachází zdroj pitné vody pro skupinový vodovod Milovice. Dalším přírodním zdrojem je kvalitní černozem se zvýšeným množstvím karbonátů. V minulosti byly spraše využívány jako cihlářská surovina.

4.21.3 Změny využití země Tab. 24 Změny využití PKJ 21 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 75/92 2004 75/92 2004 2004 komunikace 8,5 5,9 3,5 -2,6 -2,4 -5,0 ruderální lada 1,6 3,9 1,4 2,3 -2,5 -0,2 les a křoviny 9,4 9,1 2,8 -0,3 -6,3 -6,6 louky a pastviny 0,1 0,0 2,8 -0,1 2,8 2,7 orná půda 74,8 73,3 79,7 -1,5 6,4 4,9 trvalé kultury 2,0 2,1 4,0 0,1 1,9 2,0 vodní plochy 0,2 0,4 0,3 0,2 -0,1 0,1 zahrady 2,1 2,8 3,8 0,7 1,0 1,7 zastavěné plochy 1,5 2,5 2,9 1,0 0,4 1,4

Obr. 173 Využití PKJ 21 v roce 1890

163

Obr. 174 Využití PKJ 21 v roce 1975 (SZ), resp. Obr. 175 Využití PKJ 21 v roce 2004 1992 (JV od Milovic)

Jedná se o typickou polní krajinu, kde orná půda zaujímá více než 70% rozlohy. Nárůst rozlohy orné půdy v roce 2004 byl na úkor doprovodné zeleně podél komunikací – silnice z Pavlova přes Milovice do Bulhar a dále do Lednice, a také drobné zeleně v okolí vinic (viz Obr. 175). Podél západní hranice lze pozorovat proces scelování jednotlivých viničních tratí, čímž došlo ke zvětšení rozlohy trvalých kultur (Obr. 173 a 174, resp. 175). Významný vliv na tento nárůst měla také výsadba sadu broskvoní u cesty mezi Pavlovem a Milovicemi v severní části jednotky (viz Obr. 175). Růst počtu obyvatel v Milovicích měl za následek zvýšení rozlohy zastavěných ploch a zároveň i rozlohy zahrad. Relativně stabilní prvky krajiny tvoří doprovodné porosty podél Klentnického potoka v severní části a Milovického potoka v jižní části jednotky. Oba toky však v současnosti tvoří spíše otevřené stoky, ve kterých v letních měsících voda stagnuje a vzniká tak nepříjemný zápach. Dalším relativně stabilním prvkem krajiny je lesní porost na jihovýchodě, který sem zasahuje z PKJ 17.

4.21.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 176 Environmentální rizika PKJ 21 Obr. 177 Stabilizující prvky PKJ 21

4.21.4.1 Environmentální rizika Vzhledem k tomu, že téměř 80% jednotky je tvořeno ornou půdou, největšími environmentálními riziky jsou větrná a především vodní eroze. Větrnou erozí jsou půdy ohroženy pouze mírně a jednotka v tomto smyslu patří mezi stabilní. Vodní eroze je zde 164 zastoupena dvěma kategoriemi, přičemž severní část spadá do kategorie 4 – půdy ohrožené, a jižní část do kategorie 5 – silně ohrožené. Od toho se také odvíjí celková odolnost vůči vodní erozi, kdy jednotka je pouze částečně stabilní. Podobně jako PKJ 15, i zde dosahuje hodnota KAOV 0,06, což znamená velmi silné antropické ovlivnění vegetace. Kvalitu ovzduší ovlivňují jednak stacionární zdroje v podobě domácností Milovic na západě, jednak mobilní zdroje. 4.21.4.2 Stabilizující prvky Celá jednotka je součástí nadregionálního biokoridoru a její západní/jihozápadní/jižní polovina patří do CHKO Pálava (viz Obr. 177). Jižně od silnice Milovice – Nové Mlýny – Zaječí (č. 421) zasahuje lokalita NATURA 2000 Niva Dyje, na jihovýchodě to je další lokalita Milovický les. Jak již bylo řečeno, PKJ je z 80% tvořena ornou půdou, proto koeficient ekologické stability dosahuje nízkých hodnot (0,16, resp. 0,14) a lze tedy konstatovat, že se jedná o narušenou krajinu, nadprůměrně zemědělsky využívanou.

4.21.5 Management 4.21.5.1 Silné stránky V jednotce se nachází jímací území pro bývalý skupinový vodovod Milovice. Vzhledem k tomu, že kvalita vody v tomto zdroji je v současnosti pouze užitková, byl zdroj odstaven mimo provoz. Sídla, která jím byla zásobovaná – Pavlov a Milovice, byla připojena ke skupinovému vodovodu Mikulov. Převážně plochý reliéf s kvalitními černozeměmi předurčuje PKJ k zemědělskému využití. Silnou stránkou je také zahájení komplexních pozemkových úprav v roce 2004. 4.21.5.2 Slabé stránky Při západních hranicích hrozí vzhledem k sklonu svahů většímu než 5° zvýšená eroze půdy. Protože do jednotky vyúsťují Mokrý a Milovický žleb na západě, resp. v Milovicích, může docházet k výraznému nočnímu ochlazování při těchto ústích spojených s větším výskytem nočních přízemních mrazíků. Jednotka je silně ohrožena vodní erozí. Milovický a Klentnický potok, které přes PKJ protékají, mají charakter silně regulovaných vodních toků. Navíc jsou v létě silně eutrofizované, popř. zarostlé rákosinami. V PKJ také zcela chybí doprovodná zeleň podél komunikací a další stabilizující a protierozní prvky, které by zamezily erozi půdy. Velkým nedostatkem je doposud neschválený územní plán v Milovicích, nevybudovaná kanalizace a chybějící ČOV v obou obcích. 4.21.5.3 Návrh využívání Zemědělské využití, které jednotce dominuje, by se mělo dále diverzifikovat: na západní a jihozápadní svahy se sklonem větším než 5° vysázet vinohrady, resp. ovocné sady, které zatravněním sníží půdní erozi. Bloky orné půdy je vhodné rozčlenit nově vysazenými větrolamy. Dále je potřeba obnovit aleje podél cest a břehové porosty podél Klentnického potoka a bezejmenného toku na severu PKJ. K omezení půdní eroze přispěje také pěstování meziplodin, zařazení biopásů, příp. travnatých pásů. Ke zvýšení biodiverzity by se měly obnovit, popř. nově vysadit remízky. Protože jednotka zčásti leží v CHKO Pálava, platí pro ni určitá pravidla, např. omezení agrochemikálií. V případě Milovic je hlavním úkolem především schválení územního plánu, dále přísná regulace další výstavby do volné krajiny, ochrana staveb lidové architektury a využití zemědělského areálu pro průmyslové závody zaměřené na lehký průmysl.

165 4.22 Mokrý žleb

Rozloha: 220,234 ha

4.22.1 Přírodní podmínky 4.22.1.1 Povrch PKJ představuje úzké údolí Klentnického potoka protažené v JZ-SV směru. Východní svahy jsou strmější než západní. V uzávěru údolí se vyskytují sesuvy vázané na horniny flyšového pásma. Ve východní části byly svahy Strážného vrchu zterasovány. 4.22.1.2 Geologie Jednotka je pokryta sprašemi (Obr. 178). Podél Klentnického potoka se vyskytují fluviální písčito-hlinité sedimenty, na které v jižní části navazují deluviální sedimenty. Obr. 178 Geologie PKJ 22 Místy na povrch vystupují miocénní pískovce a jílovce ždánicko-hustopečského souvrství. 4.22.1.3 Vodstvo Osu jednotky tvoří Klentnický potok, který ji odvodňuje do dolní Novomlýnské nádrže. 4.22.1.4 Klima Stavba údolí podmiňuje vytváření inverzního klimatu a nočního vzniku jezera studeného vzduchu. Obecně jsou východní svahy méně osluněné než svahy západní. 4.22.1.5 Půdy Ve východní části PKJ dominuje černozem karbonátová, resp. černozem, střed jednotky je vyplněn černozemí erodovanou a na jihu se nachází hnědozem. Na vodní tok jsou vázány fluvizem glejová na severu, černice ve středu a černozem černická karbonátová na jihu PKJ. Také se tu v jižní části vyskytují ostrůvky pararendziny.

Obr. 179 Půdy PKJ 22 Obr. 180 Potenciální vegetace PKJ 22

4.22.1.6 Potenciální vegetace Na východní svahy jsou vázány bukové doubravy (druhý vegetační stupeň), na západní 166 habrové doubravy a doubravy s ptačím zobem. V jižní části jednotky můžeme nalézt habrodřínové doubravy nižšího stupně a mezi lokalitami První viniční a Pod hotelem šípákovou doubravu. Údolní dno vyplňují společenstva skupiny typů geobiocénů potočních niv.

4.22.2 Přírodní zdroje Především východní část jednotky poskytuje kvalitní černozem s příměsí karbonátů. Zde se také vyskytují spraše, které byly v minulosti využívány pro stavební účely (lom ve střední části východních svahů).

4.22.3 Změny využití země Tab. 25 Změny využití PKJ 22 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 75/92 2004 75/92 2004 2004 komunikace 5,5 2,5 1,2 -3,0 -1,3 -4,3 ruderální lada 1,7 2,4 0,5 0,7 -1,9 -1,2 les a křoviny 17,6 16,9 15,4 -0,7 -1,5 -2,2 louky a pastviny 4,3 3,7 4,2 -0,6 0,5 -0,1 orná půda 62,5 58,4 57,5 -4,1 -0,9 -5,0 trvalé kultury 6,9 14,8 20,8 7,9 6,0 13,9 vodní plochy 1,3 0,8 0,4 -0,5 -0,4 -0,9 zahrady - 0,3 - 0,3 -0,3 - zastavěné plochy 0,1 0,1 - 0,0 -0,1 -0,1

Obr. 181 Využití PKJ 22 v roce 1890

Obr. 182 Využití PKJ 22 v roce 1975, resp. 1992 Obr. 183 Využití PKJ 22 v roce 2004 (jihovýchod)

Rok 1890 je charakteristický malými políčky vinic, která jsou rozmístěna víceméně rovnoměrně po celé jednotce, přičemž jejich největší koncentrace se soustřeďuje na východ a severozápad (Obr. 181). V tomto roce největší rozlohy dosahovala orná půda, následovaná lesy a křovinami. Ty se soustředily podél Klentnického potoka a na jihozápadě, ale také doprovázely viniční tratě na severu a východě jednotky. Po kolektivizaci v padesátých letech 20. století došlo k poklesu orné půdy, která byla přeměněna na trvalé kultury (Obr. 182). Mnohé viniční trati zanikly (týká se to severu a západu) a vinice byly soustředěny do větších bloků ve střední části jednotky a na jihovýchodě. Mírně se zmenšila rozloha lesa a křovin, což bylo způsobeno rozoráním remízků. Při scelování pozemků také zanikly četné polní cesty a 167 opět se největší změny týkají severu PKJ. V současnosti vzrostla plocha trvalých kultur na jihovýchodě, která nahradila ornou půdu (Obr. 183). Pokles rozlohy byl zaznamenán u lesa a křovin. Luční porosty, které se v roce 1890 vyskytovaly na jihu a západě jednotky, byly v důsledku zanedbané údržby postiženy sukcesí. Podobný osud postihl i louky podél Klentnického potoka ve střední části jednotky. Nové louky však vznikly severně od zterasovaných svahů Strážného vrchu. Stabilní prvek krajiny bezesporu představuje Klentnický potok s doprovodnými porosty.

4.22.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit 4.22.4.1 Environmentální rizika Podobně jako u předchozích jednotek, největším environmentálním rizikem je eroze půdy, v tomto případě především vodní eroze. Nejohroženější půdy se nacházejí v západní a jihozápadní části PKJ a zaujímají téměř 45% celkové rozlohy. Druhou nejrozšířenější kategorií jsou půdy ohrožené, vyskytující se ve středu a na severu, s rozlohou 77,4 ha (35% rozlohy PKJ). 20% rozlohy pak spadá na půdy silně ohrožené, které nalezneme na jihovýchodě. Tomu odpovídá i celková odolnost jednotky proti vodní erozi, kdy PKJ spadá mezi nestabilní území. Větrnou erozí jsou ohroženy pozemky na západě a jihozápadě, mírně ohroženy ve zbytku PKJ. Proto z hlediska celkové odolnosti jednotky proti větrné erozi lze rozlišit část částečně stabilní (západ, jihozápad) a část stabilní (zbytek PKJ). Míra zornění dosahuje téměř 58%, což znamená, že i KAOV je nízký (0,25), a proto je vegetace velmi silně ovlivněna činností člověka.

Obr. 184 Environmentální rizika PKJ 22 Obr. 185 Stabilizující prvky PKJ 22

4.22.4.2 Stabilizující prvky PKJ patří do CHKO Pálava a nadregionálního biokoridoru. Při jižních hranicích sem zasahuje lokalita NATURA 2000 Milovický les. Kromě ní se na jihu nalézá lokalita Klentnice – kostel Sv. Jiří, s výskytem letní kolonie netopýra velkého. Podle KES (0,69, resp. 0,45) má jednotka narušenou krajinu, která je zemědělsky intenzívně využívána.

4.22.5 Management 4.22.5.1 Silné stránky Mezi silné stránky můžeme počítat relativně dobře osluněné plochy v severovýchodním cípu, na západě a na jihovýchodě PKJ. Kladný vliv má také existence doprovodné zeleně podél Klentnického potoka, který celou jednotkou protéká.

168 4.22.5.2 Slabé stránky Svahy se sklonitostí větší než 5°, rozsáhlé bloky orné půdy v převážné většině jednotky společně s nedostatečným stabilizujícími prvky krajiny v podobě mezí, remízků a liniových dřevinných a keřových porostů předznamenávají zvýšenou možnost výskytu eroze půdy. V minulosti se jako protierozní ochrana vybudovaly velkoplošné terasy jak na severních svazích Strážného vrchu (východ PKJ), tak na svazích mezi lokalitami První a druhá viniční ve středu PKJ. Tyto terasy podobně jako v případě PKJ 18 znamenaly zhoršení půdních podmínek a představovaly značný zásah do krajinného rázu. Navíc jako následek zhutnění a slabého biologického oživení společně s omezením prosakování srážek se v podstatě nezměnilo nebezpečí půdní eroze (Procházková, Šeda 1991). Další slabinou z hlediska zemědělského využívání je relativní uzavřenost žlebu, která způsobuje hromadění nočního chladného vzduchu a výskyt přízemních mrazíků v dolních partiích svahů. 4.22.5.3 Návrh využívání Vzhledem ke zmíněné svažitosti PKJ by v ideálním případě měla být jednotka z větší části převedena na lesní půdu nebo na trvalé travní porosty. Možností by také mohlo být pěstování rychle rostoucích dřevin pro spalovny biomasy. V reálu je vhodné pěstování vinné révy na jihovýchodě, kde se to již děje, a rozšíření ploch vinic na severovýchodě. Na svazích na západě by se mohly rozšířit plochy extenzivních sadů. Jih jednotky by bylo vhodné zalesnit. Co se týče orné půdy ve střední části jednotky (od lokality První viniční po lokalitu Sahara), je potřeba ji rozdělit na menší bloky doprovodnou liniovou zelení a mezemi, resp. aplikovat další protierozní opatření, jako je výsadba biopásů, pěstování meziplodin, orba po vrstevnici apod. Další možností je podobně jako na západě PKJ vysadit ovocné sady a vinohrady. Samozřejmostí je zatravnění vinic, aby se zamezilo erozi půdy. Vzhledem k tomu, že PKJ je součástí CHKO Pálava a spadá jak do zóny II na západě a jihozápadě, tak do zóny III na východě a jihovýchodě, je podle Plánu péče o CHKO (kol. autorů 1998) potřeba snižovat množství agrochemikálií, upřednostňovat integrovanou a biologickou ochranu a minimalizovat cizorodé vstupy až k různým formám organického zemědělství.

4.23 Milovický les - západ

Rozloha: 730,682 ha

4.23.1 Přírodní podmínky 4.23.1.1 Povrch Povrch je tvořen převážně plochými vrcholy v podobě rozsoch se strmými svahy, které se sklánějí do okolních žlebů na severu, severovýchodě a jihovýchodě. Na flyšové sedimenty bývají často vázány sesuvy. V této jednotce jsou ohroženy především svahy uklánějící se do údolí Klentnického potoka na severozápadě PKJ. V jednotce se také vyskytují antropogenní tvary v podobě teras, které jsou lokalizovány jak na severních tak na jižních svazích Strážného vrchu. 4.23.1.2 Geologie Obr. 186 Geologie PKJ 23 Flyšové horniny ždánicko-hustopečského souvrství, reprezentované pískovci a jílovci, byly v pleistocénu převáty až 20 m mocnými závějemi spraší. Na povrch vystupují pouze 169 v severní části PKJ v okolí Strážného vrchu a východně od Klentnice. Dalším příkladem miocénních sedimentů, které vystupují na povrch, jsou vápence a písky hrušeckého souvrství. Ty tvoří část rozsochy Staré hory vybíhající severovýchodním směrem. Na údolí vodních toků jsou vázány fluviální písčito-hlinité sedimenty (především jihovýchod PKJ). 4.23.1.3 Vodstvo Na severovýchodě pramení jeden z přítoků Klentnického potoka. 4.23.1.4 Klima Z hlediska topoklimatu můžeme rozlišit dvě kategorie: mezoklima vrcholových částí a mezoklima svahů. Topoklima vrcholových částí charakterizuje slabé vírové a patrné vlnové proudění, vysoký až střední rozptyl znečišťujících látek, velmi dobré provětrávání a zvýšenou výparnost v průběhu dne i noci. U topoklimatu svahů musíme rozlišovat jejich expozici, která určuje míru oslunění. Převážná většina svahů PKJ je normálně osluněna, méně osluněné svahy se vyskytují u západních svahů na severozápadě a severních svahů Staré hory ve středu PKJ. Tyto svahy se vyznačují výrazným vírovým a katabatickým prouděním, silně sníženou maximální teplotou a sníženou teplotní amplitudou, zvýšenou relativní vlhkostí v noci, sníženou výparností ve dne a delším trváním sněhové pokrývky. Svahy velmi dobře osluněné (východní svahy Strážného vrchu) mají opačné charakteristiky než svahy méně osluněné. Zároveň se na ně váže výrazné katabatické i anabatické proudění. 4.23.1.5 Půdy Jednotka je pokryta luvizeměmi a hnědozeměmi. Pouze v severním cípu nalezneme černozemě. Na fluviální sedimenty jsou vázány oglejené typy půd – hnědozem oglejená. Na severovýchod je situován výskyt pararendziny a její kambické formy.

Obr. 187 Půdy PKJ 23 Obr. 188 Potenciální vegetace PKJ 23

4.23.1.6 Potenciální vegetace Převažuje habrová doubrava a doubrava s ptačím zobem. Na západní a severní svahy je vázána buková doubrava. Na vrcholu Staré hory lze najít šípákovou doubravu.

4.23.2 Přírodní zdroje Hlavním přírodním zdrojem je les, v podobě výmladkových dubových pařezin. Tento druh lesa je postupně nahrazován lesem vysokokmenným. Další přírodní zdroj představují spraše, jejichž potenciál jako stavební suroviny není a v minulosti ani nebyl využit. Větší část jednotky také zaujímá obora Klentnice, na jihu sem zasahuje obora Bulhary.

170 4.23.3 Změny využití země Tab. 26 Změny využití PKJ 23 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 75/92 2004 75/92 2004 2004 komunikace 3,1 2,3 2,0 -0,8 -0,3 -1,1 ruderální lada 0,4 1,8 0,3 1,4 -1,5 -0,1 les a křoviny 83,6 80,7 77,6 -2,9 -3,1 -6,0 louky a pastviny 0,7 0,5 7,5 -0,2 7,0 6,8 orná půda 11,4 13,8 8,3 2,4 -5,5 -3,1 trvalé kultury 0,7 0,8 5,5 0,1 4,7 4,8 vodní plochy 0,1 0,0 0,0 -0,1 0,0 -0,1 zahrady 0,1 - - -0,1 - -0,1 zastavěné plochy - 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0

Obr. 189 Využití PKJ 23 v roce 1890

Obr. 190 Využití PKJ 23 v roce 1975 (západ a Obr. 191 Využití PKJ 23 v roce 2004 sever), resp. 1992

Druhá velká část komplexu Milovického lesa prodělala podobný vývoj jako PKJ 17 – v rámci lesnické politiky byly lesní porosty rozdrobeny úživnými plochami pro zvěř (severní a střední část), které jsou postupně přeměňovány na luční porosty (viz Obr. 191 – severní část), resp. zalesňována. Plochy orné půdy, které existovaly již na konci 19. století na západě PKJ, se dochovaly do současnosti. V severním cípu se vyskytovaly viniční trati, které po kolektivizaci částečně zanikly. Až v osmdesátých letech 20. století byly na zterasovaných svazích Strážného vrchu vysazeny vinice (Obr. 190). Výsadba vinic pokračovala do současnosti a byla urychlena stejně jako u jiných jednotek okolnostmi týkajícími se vstupu České republiky do Evropské unie, takže situace z roku 2004 ukazuje pokrytí celého severního cípu vinicemi. Co se týče stabilních prvků jednotky, situace je obdobná situaci v PKJ 17 – celý Milovický les je považován za stabilní prvek krajiny. Proto byl také zařazen do soustavy NATURA 2000.

171 4.23.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 192 Environmentální rizika PKJ 23 Obr. 193 Stabilizující prvky PKJ 23

4.23.4.1 Environmentální rizika Nejohroženější pozemky vodní erozí (kategorie 6) se nacházejí na západě a severozápadě PKJ. Silně ohrožené pozemky (kategorie 5) jsou na severu. Zbytek PKJ spadá do kategorie 4 – půdy ohrožené. Celkově se z hlediska vodní eroze jedná o nestabilní oblast. Co se větrné eroze týče, potenciálně lze v PKJ vymezit tři kategorie – půdy mírně ohrožené na severu, ohrožené na západě a silně ohrožené na východě, ve středu a na jihu. V rámci odolnosti území proti větrné erozi patří převážná většina až na severní cíp do oblasti částečně stabilní, sever pak do oblasti stabilní. Vzhledem k malé míře zornění (8,3%) je však velice nepravděpodobné, že se větrná eroze v jednotce projeví. Antropické ovlivnění vegetace je velmi slabé (KAOV = 5,28), čemuž odpovídá značná rozloha lesa (77,6% celkové rozlohy). 4.23.4.2 Stabilizující prvky Téměř celou jednotku pokrývají lokalita NATURA 2000 Milovický les a nadregionální biokoridor. Jednotka spadá do CHKO Pálava. Koeficient ekologické stability dosahuje hodnoty 8,55, resp. 9,93. Jedná se tedy o stabilní krajinu s převažující přírodní složkou, která místy nabývá charakteru přírodní krajiny.

4.23.5 Management 4.23.5.1 Silné stránky Podobně jako v PKJ 17 i zde se vyskytují teplomilné panonské doubravy, které pokrývají více než 77% jednotky. Další silnou stránkou jsou jak úrodné černozemě, tak velmi dobře osluněné svahy na severovýchodě – tedy vhodné podmínky pro pěstování vinné révy. 4.23.5.2 Slabé stránky Mezi slabé stránky patří jednak rozdrobenost lesních porostů úživnými plochami pro zvěř, jednak ohrožení vodní erozí západní a severozápadní a severovýchodní části jednotky. Další slabou stránkou je doznívání důsledků přemnožení spárkaté zvěře v padesátých až sedmdesátých letech 20. století. 4.23.5.3 Návrh využívání K lesnímu hospodaření a myslivosti v oboře Klentnice se přidružuje i zemědělství – na severovýchodě jsou plochy využívány k pěstování vína, na západě jsou pěstovány obilniny a 172 jiné plodiny. Co se lesního hospodářství a myslivosti týče, platí pro jednotku stejný management jako v případě PKJ 17, tj. převedení výmladkového lesa na vysokokmenný, přeměna zvěřníků a úživných ploch na hospodářský les, zachovávání počtu zvěře ve stavech určených normou. V případě zemědělsky obdělávaných pozemků můžeme vymezit dva způsoby managementu: Na severovýchodě je žádoucí pokračovat v pěstování vína, avšak je potřeba pozemky chránit proti erozi půdy pomocí vhodných protierozních opatření, jako je zatravňování vinic a zachování, popř. obnova doprovodné zeleně. Na západě by bylo vhodné ornou půdu, která nemá takovou úrodnost jako jiné pozemky v dolním Podyjí, buď zatravnit nebo zalesnit. Možností je také pěstování rychle rostoucích dřevin jako zdroje pro vytápění biomasou.

4.24 Pálava - lem

Rozloha: 2249,111 ha

4.24.1 Přírodní podmínky 4.24.1.1 Povrch Jednotka má mírný členitý reliéf, který se sklání od vápencových bradel směrem do přilehlých sníženin. Bradla jsou uspořádána zhruba na linii SV-JZ. Reliéf je silně pozměněn lidskou činností (kultivační terasy jižně a východně od Dolních Věstonic, jižně od Pavlova, severně od Perné, východně od Bavor; dále hliníky a úvozy polních cest). V oblasti Dolních Věstonic a Perné se vyskytují sesuvy. Větší sklonitost vykazují západní svahy Stolové hory a tektonicky podmíněné severní úbočí Děvina, naopak nejmírnější sklon najdeme v oblastech mezi Stolovou horou a Turoldem, východně od Pavlova a na jihovýchodě jednotky. Vápencová bradla jsou spojena sedly. Reliéf značně ovlivnila kerná tektonika, která se mimo jiné projevuje i v půdorysu údolní sítě (převládají směry SZ-JV a SV-JZ) (Ivan, Kirchner 1996). 4.24.1.2 Geologie Z geologického hlediska můžeme PKJ rozdělit na dvě části. Ve východní části PKJ převažují spraše, které překryly pískovce a jílovce ždánicko-hustopečského souvrství a které jsou protkány fluviálními písčito- hlinitými sedimenty vázánými na suchá údolí (podobně tomu tak je i v západní části). Jílovce a pískovce se také ve zvýšené míře vyskytují v severní části mezi Horními a Dolními Věstonicemi a na jihozápadě v okolí Turoldu a Růžového vrchu. Západní část je mnohem pestřejší. V oblasti mezi Horními Věstonicemi a Bavory převládají miocénní vrstevnaté vápnité jíly, na ně navazují již zmíněné pískovce a jílovce v sedle nad Pernou a hlinito-kamenité sedimenty. Nad Bavory, v okolí Turoldu a nad Horními Věstonicemi vystupují na povrch také druhohorní vápence. Obr. 194 Geologie PKJ 24 Složitá stavba, která je patrná především v západní části jednotky, je výsledkem geologického vývoje od druhohor, kdy se v teplém moři usadily vápence, které byly v průběhu miocénu vytlačeny do paleogenních, resp. 173 neogenních sedimentů karpatské neogenní předhlubně (jílovců a pískovců). Na tyto horniny byly během čtvrtohor (starší pleistocén a mladší holocén) nanášeny silně vápnité spraše, sprašové hlíny, štěrkopísky, štěrky a náplavové hlíny. U Dolních Věstonic se dochoval významný profil se sledem sprašových souvrství a fosilních půd - půdní komplexy až do úrovně PK V. Hlinito-kamenité sedimenty jsou pak pozůstatkem kryogenních pochodů, které probíhaly v pleistocénu. 4.24.1.3 Vodstvo Jednotku odvodňují Klentnický potok na severovýchodě, Mušlovský potok na jihovýchodě, Bavorský a Pernský potok na západě a bezejmenný tok na severu. 4.24.1.4 Klima Převážně se jedná o normálně osluněné svahy. Severní svahy Děvína vykazují menší přísun slunečního záření, naopak jeho východní svahy a západní svahy Stolové hory jsou osluněny velmi dobře. Pro Pavlovské vrchy je charakteristické noční stékání studeného vzduchu po svazích, v horních částech svahů vytváření teplé svahové zóny s teplotami o 2-3°C vyššími než na vrcholové plošině (Prošek 1976). Východní část je typická vznikem mohutného závětří při severozápadním směru větru a naopak v sedle nad Pernou se při tomto směru větru a vyšších rychlostech může uplatňovat dýzový efekt. Na severu se mohou na jaře a na podzim vyskytovat mlhy z vyzařování díky blízkosti Novomlýnských nádrží. Bezlesé svahy podporují vznik mikroadvektivních proudů, které se výrazně projevují na vytváření místních inverzí (Löw a kol. 1982). 4.24.1.5 Půdy Převažujícím půdním typem je černozem a její subvariety, především černozem erodovaná, dále černozem karbonátová a černozem černická karbonátová, vázaná na údolí vodních toků ve střední a jižní části PKJ. Dalším typem, který je vázán na údolí vodních toků v severní části, je černice. Méně rozšířená je pararendzina, a to v sedle nad Pernou, v okolí Turoldu a západně od silnice Mikulov – Milovice. Místy se vyskytuje i luvizem a hnědozem (severní svah Děvína, resp. jeho jihovýchodní svah).

Obr. 195 Půdy PKJ 24 Obr. 196 Potenciální vegetace PKJ 24

4.24.1.6 Potenciální vegetace Dubový vegetační stupeň je zastoupen společenstvy habrodřínové doubravy nižšího stupně

174 (západní část jednotky, pruh podél silnice Mikulov – Klentnice – vpravo), habrové doubravy (jihovýchod, oblast mezi Stolovou horou a Mikulovem), doubravy s ptačím zobem (východ – okolí Pavlova), šipákové doubravy (Turold, jihozápadní svahy Děvína, jihovýchodní cíp jednotky). Buková doubrava se vyskytuje na severozápadních svazích Děvína a severních svazích Stolové hory. Třetí vegetační stupeň je charakterizován dubovou bučinou a najdeme jej opět na severních svazích Stolové hory, resp. na severních svazích Obory. Na východní svah Děvína zasahuje skupina typů geobiocénů potočních niv (jilmový luh).

4.24.2 Přírodní zdroje Z přírodních zdrojů jsou nejvýznamnější nerostné suroviny, z nichž mnohé byly v minulosti těženy. Jedná se především o vápenec v lomech Turold, na jižním a západním svahu Děvína, jižním svahu Stolové hory. Dále jsou to spraše používané jako cihlářské suroviny severně od Mikulova a východně od Bavor. Další přírodní zdroj představují podzemní vody. Zásoby nejsou příliš vydatné, přesto jsou čerpány a využívány pro místní účely. Jedná se o území v okolí pramene Mušlovského potoka, východně od Bavor, jihovýchodně od Perné, jihozápadně od Dolních Věstonic a jihovýchodně od Horních Věstonic. Mezi významné přírodní zdroje patří také unikátní ekosystémy skalních stepí, lesů a lesostepí na vápencovém podkladě a také paleontologická naleziště, které jsou chráněny v rámci maloplošných zvláště chráněných území.

4.24.3 Změny využití země Tab. 27 Změny využití PKJ 24 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 75/92 2004 75/92 2004 2004 komunikace 7,7 5,1 2,9 -2,6 -2,2 -4,8 ruderální lada 1,4 3,5 1,1 2,1 -2,4 -0,3 les a křoviny 11,5 10,8 13,9 -0,7 3,1 2,4 louky a pastviny 1,5 7,2 7,3 5,7 0,1 5,8 orná půda 62,5 49,3 31,8 -13,2 -17,5 -30,7 trvalé kultury 11,9 18,5 35,8 6,6 17,3 23,9 vodní plochy 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 zahrady 1,8 4,0 4,7 2,2 0,7 2,9 zastavěné plochy 1,7 1,5 2,4 -0,2 0,9 0,7

Obr. 197 Využití PKJ 24 v roce 1890

175

Obr. 198 Využití PKJ 24 v roce 1975, resp. 1992 Obr. 199 Využití PKJ 24 v roce 2004 (jihovýchod)

Jedná se o tradiční zemědělsky využívanou jednotku, ve které došlo v průběhu sledovaného období ke změně poměru orná půda – trvalé kultury. V prvních dvou obdobích převažovala orná půda nad trvalými kulturami, ale poslední období (rok 2004) se vyznačuje stejným podílem obou kategorií. Z hlediska geografického rozložení lze konstatovat, že přibližně jihovýchodně od spojnice Klentnice – Mikulov dominuje orná půda, kdežto ve zbytku jednotky to jsou trvalé kultury (viz Obr. 199). V současnosti tvoří vinice víceméně souvislou plochu mezi Pernou a Dolními Věstonicemi, kolem Pavlova a severně od Mikulova v jihozápadní části jednotky. Oblast mezi Bavorami a Pernou je vyplněna sady. Výraznou změnu prodělala mikrostruktura krajiny. Konec 19. století se vyznačoval malovýrobními formami zemědělského obhospodařování, které byly charakterizovány rozsáhlou roztříštěností ploch, kdy se střídaly plošky vinic, orné půdy, sadů, luk a pastvin a rozptýlené zeleně (Obr. 197). Po socializaci venkova byly drobné pozemky sceleny do velkých bloků, omezených stávajícími výraznými terénními překážkami (Obr. 198). Horizontální překážky, jako meze, přístupové cesty apod. byly z politických důvodů zčásti zrušeny (Löw a kol. 1982). Významný nárůst zaznamenaly luční porosty, které se rozšířily jednak na západních svazích Děvína a Stolové hory, jednak na jihovýchodě (lokalita Horní klín – vpravo od cesty Mikulov – Milovice). V jednotce zcela nebo částečně leží obce Bavory, Perná, Horní Věstonice, Dolní Věstonice, Pavlov a Klentnice. Třebaže ne u všech obcí byl zaznamenán trvalý růst obyvatelstva, a například Dolní Věstonice vykazují jeho pokles, došlo k mírnému zvětšení velikosti sídel a zároveň ke zvýšení rozlohy zahrad. Co se týče stabilních prvků krajiny, vyskytuje se jich v této jednotce velké množství v podobě maloplošných chráněných území, z nichž největší vliv mají bezesporu PR Turold na jihu a dále NPR Tabulová a NPR Děvín, které jsou touto jednotkou obklopeny.

176 4.24.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 200 Environmentální rizika PKJ 24 Obr. 201 Stabilizující prvky PKJ 24

4.24.4.1 Environmentální rizika Znečišťovatelem ovzduší je firma ZERAS Pavlov (severovýchod PKJ), zabývající se živočišnou výrobou, u níž je znečišťující látkou amoniak. Přispěvovateli jsou také domácnosti z Pavlova, Horních a Dolních Věstonic, Perné, Klentnice a v neposlední řadě Mikulova, který však leží mimo PKJ. Dále je čistota ovzduší snižována auty, neboť přes PKJ vedou jak místní komunikace spojující Pavlov, Klentnici, Pernou, Dolní Věstonice a Mikulov, tak silnice II. třídy č. 420 (Horní Věstonice – Dolní Věstonice – Strachotín – Hustopeče) na severozápadě a č. 421 (Mikulov – Milovice – Zaječí) na jihovýchodě. Starou ekologickou zátěž nalezneme na jihozápadě – je jí bývalá skládka, provozovaná městem Mikulovem, která má bodové působení a představuje nízké riziko. Na severozápadě zasahuje do jednotky bývalé ložisko zemního plynu, které již bylo odtěženo a v současnosti slouží jako podzemní zásobník tohoto plynu. Míra zornění je necelých 32%. Půdy nejohroženější vodní erozí se nacházejí na severu PKJ, jihovýchodně od Děvína a na východních, jižních a západních svazích Stolové hory. Silně ohrožené půdy byly lokalizovány na katastru Perné. Ohrožené půdy pak zaujímají jižní část jednotky, okolí Pavlova a Horních Věstonic. Větrnou erozí jsou silně ohroženy půdy v jižní části PKJ. Mírně ohrožené půdy najdeme na východě. Půdy na severu a západě jednotky jsou ohrožené, spadají tedy do kategorie 4 (viz Obr. 200). Z hlediska odolnosti území proti vodní erozi se jedná o vysoce nestabilní oblast, v případě větrné eroze je okolí Dolních Věstonic a Pavlova stabilní, okolí Horních Věstonic, Perné a Klentnice částečně stabilní a jih jednotky vysoce nestabilní. Vegetace je velmi silně ovlivněna antropogenní činností (KAOV = 0,27). 4.24.4.2 Stabilizující prvky Zvláště chráněná území nacházející se v této PKJ jsou: PR Turold na jihu, chránící skalní, stepní a lesostepní ekosystémy na vápenci a zároveň představující významné geologické, paleontologické a archeologické naleziště; NPP Kalendář věků na severu – paleontologické naleziště s evropsky významným sprašovým zemníkem s unikátním geologicko- archeologickým profilem. Podél silnice Mikulov – Klentnice – Pavlov jižně od Stolové hory leží Kočičí kámen (část NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen) s teplomilným 177 skalními a stepními druhy rostlin a živočichů a PP Kočičí skála, nacházející se jihovýchodně od Kočičího kamene, která také hostí významné druhy stepních rostlin a živočichů. Na jihovýchodě je chráněna PP Kienberg, která přesahuje do PKJ 19. Z PKJ 25 sem zasahuje NPR Děvín a z PKJ 26 části NPR Tabulová a Růžový vrch. Téměř celá jednotka leží v CHKO Pálava, výjimku tvoří území na severozápadě. Střed PKJ vyplňuje nadregionální biocentrum Pálava, ze kterého na jih vycházejí regionální biokoridory 123 a 124, a na které na východě a na severu navazuje nadregionální biokoridor. Ten sem také zasahuje na jihovýchodě. PR Turold je zároveň i lokalitou NATURA 2000, stejně jako NPR Děvín a Tabulová. ‘Naturová’ lokalita Milovický les, jejíž jádro leží v PKJ 17, 19 a 23, přesahuje do jednotky na jihovýchodě. Z hlediska ekologické stability se jedná o vcelku vyváženou krajinu s převažující přírodní složkou (KES = 1,62). Podle metodiky Agroprojektu jde o narušenou krajinu, která je intenzívně zemědělsky využívána (KES = 0,55). Rozdíl mezi oběmi hodnotami KES je způsoben značnou rozlohou vinic (33% celkové rozlohy jednotky).

4.24.5 Management 4.24.5.1 Silné stránky Úrodné černozemě a dobře osluněné svahy s výjimkou svahů se severní expozicí nad Dolními Věstonicemi předurčovaly jednotku odjakživa k pěstování vinné révy a ovocných stromů. Všechny obce mají schválené územní plány, v Perné je vybudovaná kanalizace a ČOV, v Horních Věstonicích a Klentnici je částečně vybudovaná kanalizace. Na jednotku mají velice příznivý vliv PKJ 25 a 26, které jsou národními přírodními rezervacemi. Pro jednotku je typické vinařství, které je spojené s vinařskou turistikou – každá obec nabízí různé formy ubytování s možností ochutnat víno v mnoha vinných sklepích, přičemž nejlépe jsou služby rozvinuté v Pavlově. Vede tudy několik turistických tras propojující pálavská bradla (tedy PKJ 25 a 26). Na jihu se nalézá PR Turold, která díky unikátnímu komplexu jeskyní představuje rovněž jednu z turistických atrakcí. Silnou stránkou jsou také četné remízky a liniová společenstva dřevin, které jsou typické především pro západní část jednotky. V neposlední řadě sem patří integrovaná produkce hroznů a vinné révy, díky které se výrazně snížilo množství aplikovaných agrochemikálií, a zatravňování vinic, které opět napomáhá ke snižování půdní eroze. Konečně to je ekologické zemědělství na pozemcích náležejících ekofarmám v Pavlově a Perné. 4.24.5.2 Slabé stránky Obhospodařování, při kterém se často nerespektovaly tvar a sklonitost reliéfu, vedlo ke zvýšení eroze půdy a její degradaci. Slabými stránkami je chybějící kanalizace v Pavlově a Dolních Věstonicích a také chybějící ČOV v těchto obcích a dále v Horních Věstonicích a Klentnici. Až na Pavlov nemá žádná obec doposud provedené komplexní pozemkové úpravy. Tyto úpravy však byly zahájeny v obcích v roce 2003, resp. 2005. Mezi slabé stránky lze rovněž počítat chybějící protierozní prvky v jižní a jihovýchodní části PKJ. Z hlediska turistiky a rekreace jsou slabou stránkou nedostatečně vyvinuté služby pro turisty v obcích s výjimkou Pavlova a zvýšená koncentrace turistů na červené turistické značce, což přispívá jednak ke zvýšení eroze půdy, jednak ke znečištění okolí odpadky (blíže viz PKJ 25 a 26). 4.24.5.3 Návrh využívání V jednotce se uplatňuje hlavně zemědělství a turistika. V zemědělství priority spočívají v omezení vodní eroze půdy pomocí protierozních opatření – zatravňování vinic, protierozní osevní postupy, pěstování meziplodin, výsadba biopásů a travnatých pásů, doplnění stabilizačních prvků především na jihu a jihovýchodě, čímž se velké bloky orné půdy rozčlení na menší. Dalšími možnostmi jsou obnova/nová výsadba extenzivních ovocných sadů severně od Klentnice, zatravnění pozemků nad Dolními Věstonicemi a jejich využití jako pastvin, převedení svahů se sklonem větším než 5° jihovýchodně od Děvína a severně od silnice Mikulov – Milovice (jihovýchodní část PKJ) na trvalé kultury, popř. jejich zatravnění. Je 178 potřeba také pokračovat v omezování používání agrochemikálií, zavádět ekologickou rostlinnou a živočišnou výrobu a zvýšit retenční schopnosti území, které může být podle Löwa a kol. (1985) dosaženo např. vytvořením sítě záchytných a svodných příkopů vedených tak, aby co nejvíce zpomalily odtok vody z území. Z hlediska turistiky je potřeba zlepšit nabídku poskytovaných služeb i možností ubytování v obcích, provádět pravidelnou údržbu turistických tras, realizovat výchovné terénní exkurze pro veřejnost či podporovat agroturistiku.

4.25 Děvín

Rozloha: 319,610 ha

4.25.1 Přírodní podmínky 4.25.1.1 Povrch Jedná se o vápencové bradlo Pavlovských vrchů s nejvyšší nadmořskou výškou 549 m n.m. Děvín tvoří protáhlý asymetrický hřbet (ve směru JZ-SV). Asymetričnost hřbetu je podmíněna úložnými poměry hornin a dává mu tvar tzv. kozího hřbetu. Západní a severozápadní svah je charakteristický zprvu prudkým (obnaženy vápencové útesy), a posléze mírnějším klesáním, kdežto svah obrácený k jihovýchodu je velice strmý. Od Kotelné (Pálavy) je Děvín oddělen úzkým a hlubokým sedlem – Obr. 202 Geologie PKJ 25 Soutěskou. Komplex Obory a Pálavy je protažen S-J směrem. Část západního úbočí Kotelné tvoří mohutné skály Martinky s velkou rozsedlinou a vklíněným balvanem tvořícím nepravý skalní most – tzv. Velký špunt. Na jižním svahu Pálavy a Obory je opuštěný vápencový lom. 4.25.1.2 Geologie Základním stavebním prvkem Děvína jsou jurské ernstbrunnské vápence a klentnické vrstvy. Ernstbrunnské vápence jsou sedimenty ukládané na karbonátové plošině okrajového moře Českého masívu v teplém tropickém nebo subtropickém podnebí. Klentnické vrstvy jsou tvořeny převážně vápnitými a písčitými jílovci a nacházejí se v podloží Děvína. V pleistocénu byly na vápence naváty spraše převažující na východě PKJ. Kryogenně podmíněné jsou hlinito-kamenité sedimenty vyskytující se na západě a v Soutěsce. Temeno pokrývají deluviální písčito-hlinité sedimenty. V Soutěsce nalezneme také fluviální písčito-hlinité sedimenty, které se táhnou k jihovýchodu (viz Obr. 202). 4.25.1.3 Vodstvo V Soutěsce se nachází pramen, který vyživuje bezejmenný potůček. Ten se však po několika metrech ztrácí v podkladu. 4.25.1.4 Klima Na jihovýchodě nalezneme velmi dobře osluněné svahy, severozápad je charakteristický méně osluněnými plochami. Na svahy Děvína je vázán výskyt noční teplé svahové zóny.

179

Obr. 203 Půdy PKJ 25 Obr. 204 Potenciální vegetace PKJ 25

4.25.1.5 Půdy Na hlinito-kamenité sedimenty jsou vázány hnědozemě, na vápence rendziny, resp. rendziny kambické (v oblasti Obory a Pálavy). Temeno Děvína a část východního svahu pokrývá pararendzina kambická. V Soutěsce se kromě hnědozemě vyskytuje i černozem erodovaná (další výskyt na východě a jihu jednotky). 4.25.1.6 Potenciální vegetace Jihozápadní svahy Obory a Pálavy pokrývají šípákové doubravy. Ty se také vyskytují na jihovýchodních svazích Děvína. V úseku Soutěsky obráceném k jihovýchodu se vyvinuly habrodřínové doubravy vyššího stupně. Západní svahy Děvína jsou charakteristické bukovými doubravami, na severu se vyskytuje habrová doubrava. Temeno Děvína pokrývá lipodubová bučina.

4.25.2 Přírodní zdroje V minulosti se zde těžily vápence, ale pouze ve velmi malém měřítku (u západních hranic), a také cihlářské hlíny. Nejvýznamnějším přírodním zdrojem však jsou unikátní skalní, stepní, lesostepní a lesní ekosystémy tvořící v mnoha případech relikty.

4.25.3 Změny využití země Tab. 28 Změny využití PKJ 25 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1975 2004 75/92 2004 2004 komunikace 3,4 2,3 1,5 -1,1 -0,8 -1,9 ruderální lada 0,4 0,3 0,1 -0,1 -0,2 -0,3 les a křoviny 63,4 75,0 76,2 11,6 1,2 12,8 louky a pastviny 28,1 20,5 20,6 -7,6 0,1 -7,5 orná půda 4,5 1,3 0,2 -3,2 -1,1 -4,3 trvalé kultury 0,3 0,5 1,5 0,2 1,0 1,2 zastavěné plochy - 0,1 0,0 0,1 -0,1 0,0

Obr. 205 Využití PKJ 25 v roce 1890

180

Obr. 206 Využití PKJ 25 v roce 1975 Obr. 207 Využití PKJ 25 v roce 2004

Zatímco v roce 1890 byla jednotka z velké části hospodářsky využívána (výskyt orné půdy na severozápadních, jihozápadních a jihovýchodních svazích, pastva zvěře na loukách, resp. stepích – viz Obr. 205), rok 1975 a rok 2004 ukazují jediné hospodářské využití na jihovýchodních svazích (orná půda, která byla přeměněna na trvalé kultury – Obr. 206 a 207). Ústup hospodářského využívání byl způsoben vyhlášením Děvína státní přírodní rezervací (dnes národní přírodní rezervace) v roce 1946. Od roku 1876 probíhalo umělé zalesňování nepůvodními druhy, přičemž poslední zalesňovací akce byla uskutečněna v roce 1952. Koncem 19. století zde také vznikla obora na vysokou zvěř, jejíhož zrušení bylo dosaženo v roce 1996. Významným zásahem byla výstavba vojenského zařízení a vysílače, uskutečněná v sedmdesátých letech 20. století. V roce 2004 byly zbytky vojenské stavby odstraněny.

4.25.4 Hodnocení dopadů lidských vlivů

Obr. 208 Environmentální rizika PKJ 25 Obr. 209 Stabilizující prvky PKJ 25

4.25.4.1 Environmentální rizika Soutěska oddělující samotný masív Děvína a Oboru s Kotelnou patří mezi oblasti nejohroženější vodní erozí. Obora a Kotelná jsou ohroženy silně, Děvín středně (viz Obr. 208). Proto je celá jednotka nestabilní vůči tomuto typu eroze, na rozdíl od větrné eroze, vůči které je stabilní. Tím, že se jedná o NPR, je KAOV značně vysoký (30,21) a tudíž je antropické ovlivnění vegetace velmi slabé. Výpočet KAOV ovšem nezahrnuje vysokou návštěvnost jednotky, která antropické ovlivnění vegetace významně zvyšuje. 4.25.4.2 Stabilizující prvky Jak již bylo řečeno, PKJ je NPR Děvín a zároveň i ‘naturovou‘ lokalitou stejného jména a součástí nadregionálního biocentra Pálava. Chráněny jsou skalní, stepní, lesostepní a lesní 181 druhy rostlin a živočichů vázané na vápencový podklad, např. písečnice velkokvětá, okrotice červená, hvozdík Lumnitzerův, kruštík drobnolistý, kosatec skalní, kosatec nízký, hnědenec zvrhlý/modruška pošvatá, paprska velkokvětá, záraza hořčíková, vstavač nachový, čistec německý, kavyl sličný, starček celolistý, lněnka Dollinerova, violka nejmenší a kobylka sága. KES je značně vysoký (57,71, resp. 57,38) – hovoříme o přírodní krajině.

4.25.5 Management 4.25.5.1 Silné stránky Jednotka patří mezi jádrová území CHKO Pálava a zahrnuje velmi cenná společenstva skalních, stepních, lesostepních a lesních druhů rostlin a živočichů vázaných na vápencový podklad. Je z téměř 98% součástí NPR Děvín-Kotel-Soutěska, která byla vyhlášena již v roce 1946. Jako nejvýše položená jednotka v celém sledovaném území také představuje krajinnou dominantu s výborným výhledem na okolí. Silnou stránkou je i obnovená naučná stezka Děvín z roku 2005, která na patnácti zastaveních informuje o geologické stavbě, jednotlivých ekosystémech a historii využívání Děvína, a zříceniny Děviček na severu a Nového hradu na jihozápadě. 4.25.5.2 Slabé stránky V minulosti sloužila značná část Děvína jako obora pro mufloní zvěř a kozy bezoárové. Jejich přemnožení mělo velmi negativní vliv na zdejší ekosystémy. Následky se v některých místech projevují dodnes, přestože obora byla zrušena v roce 1996. Další slabou stránkou, resp. hrozbou až do roku 2004 bylo vojenské zařízení s vysílačem, které znamenalo zvýšení antropického tlaku na místní ekosystémy a prakticky způsobilo jejich rozpad, neboť díky nim došlo k rozšíření ruderálních druhů. Ruderální a další introdukované druhy se šíří i mimo vrchol Děvína. V roce 2004 byly vojenské objekty rozebrány a sutiny odvezeny pryč. V souvislosti s provozem vysílače se na přístupové cestě, která vede strmým západním svahem Děvína, vyvinula silná vodní eroze. Na erozi se také podílí vysoká návštěvnost NPR, protože turisté mnohdy nerespektují značené cesty. Navíc znečišťují rezervaci odpadky. Problémem je také zarůstání stepních ploch křovinami. 4.25.5.3 Návrh využívání PKJ plní tři funkce – ochrannou, naučnou a rekreační. Tomu odpovídají i možnosti jejího využívání, přičemž na prvním místě je ochrana druhové rozmanitosti. Všechny zmíněné problémy jsou řešeny v Plánu péče pro NPR Děvín, který byl zpracován pro období 2001- 2009 (kol. autorů 2000a). Odstraňování introdukovaných a ruderálních druhů se děje jednak ručním vysekáváním, jednak používáním herbicidů. Stepní trávníky se sečou, v nejnutnějších případech vypalují. Pro vypalování však platí přísná pravidla. Od roku 2003 je údržba těchto ekosystémů zajišťována také spásáním, při kterém ovce a kozy současně likvidují i výmladky náletových dřevin. Aby se zabránilo erozi na turistických trasách a především na přístupové cestě k vysílači na vrcholu, jsou budovány, resp. opravovány zábrany znemožňující vstup mimo vyznačené trasy a informační tabule. Dalším prostředkem je umisťování vápencových bloků, případně pražců na tyto trasy a jejich stabilizace. Vhodné by bylo snížit tlak na nejfrekventovanější červené trase větší propagací ostatních tras. Samozřejmostí je pravidelný sběr odpadků několikrát za turistickou sezónu, do které mohou být zapojeny i děti a akce tak získá i výchovný charakter. V roce 2005 bylo na naučné stezce instalováno čidlo počítající návštěvníky a v případě, že jejich počet bude přesahovat únosnou míru, uvažuje Správa CHKO o jejich omezení.

182 4.26 Stolová hora

Rozloha: 87,819 ha

4.26.1 Přírodní podmínky 4.26.1.1 Povrch Jedná se o výrazný geomorfologický útvar s plochým temenem, který představuje zbytek jednotného denudačního povrchu středomiocénního stáří v podobě abrazní plošiny. Nejvyšší nadmořská výška je 458 m. Západní svahy jsou velmi prudké a jsou zde vidět obnažené vápencové skály, jižní pozvolnější. Stolová hora je protažena S-J směrem. 4.26.1.2 Geologie PKJ je tvořena zvětralými ernstbrunnskými vápenci. Na severním svahu vystupují klentnické vrstvy, svahy kryjí Obr. 210 Geologie PKJ 26 hlinito-kamenité sedimenty z poslední doby ledové, místy se v jižní části PKJ vyskytuje spraš. 4.26.1.3 Vodstvo Vzhledem k podloží se na území PKJ nenalézají ani povrchové ani podzemní vodní zdroje. 4.26.1.4 Klima Jižní svahy jsou velmi dobře osluněné, severozápadní méně osluněné. Typická je tvorba úpatních inverzí teploty na východních i západních svazích v odpoledních a večerních hodinách, která je spojena se vznikem stabilního teplotního zvrstvení. S výjimkou západního svahu je prohlubování teplotních inverzí nepravidelné a v ranních hodinách prudce přechází na instabilní zvrstvení (Prošek 1976).

Obr. 211 Půdy PKJ 26 Obr. 212 Potenciální vegetace PKJ 26

4.26.1.5 Půdy Převažuje černozem erodovaná, na vápence se váže rendzina, resp. její kambická forma. V severozápadní části PKJ najdeme pararendzinu. 4.26.1.6 Potenciální vegetace Převažuje šípáková a habrodřínová doubrava. V severní části se vyskytuje dubová bučina. Na západní svahy je vázána buková doubrava. Východní a jižní svahy pokrývá habrová doubrava a doubrava s ptačím zobem.

183 4.26.2 Přírodní zdroje Potenciální přírodní zdroje představují opět vápence (v minulosti místní těžba), resp. cihlářské hlíny. Vzhledem k tomu, že se jedná o národní přírodní rezervaci, jsou tyto zdroje nevyužitelné. Hlavním přírodním zdrojem tedy zůstává, stejně jako v případě předchozí jednotky, unikátní biota.

4.26.3 Změny využití země Tab. 29 Změny využití PKJ 26 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1975 2004 75/92 2004 2004 komunikace 2,6 2,1 1,5 -0,5 -0,6 -1,1 ruderální lada 1,3 1,8 0,4 0,5 -1,4 -0,9 les a křoviny 24,0 29,3 49,8 5,3 20,5 25,8 louky a pastviny 52,1 55,3 33,8 3,2 -21,5 -18,3 orná půda 17,1 9,1 14,0 -8,0 4,9 -3,1 trvalé kultury 1,3 - - -1,3 - -1,3 zahrady 1,0 1,5 0,5 0,5 -1,0 -0,5 zastavěné plochy 0,1 0,9 0,1 0,8 -0,8 0,0

Obr. 213 Využití PKJ 26 v roce 1890

Obr. 214 Využití PKJ 26 v roce 1975 Obr. 215 Využití PKJ 26 v roce 2004

Jednotka je specifickou ukázkou sukcesního vývoje, který nastává po ukončení hospodářské činnosti. Až do padesátých let 20. století bylo území vypásáno a vrcholová plošina sloužila jako jednosečná louka (viz Obr. 213). Lesní porosty byly v minulosti uměle obnovovány, mnohdy za použití stanovištně nepřijatelných druhů (pajasan žláznatý, borovice černá, akát, topol). Jak je patrné z obrázku 215, les se rozšířil na západ a východ jednotky, čímž došlo k vytvoření dvou samostatných ploch luk – menší na severu a větší na jihu, která se táhne dále k západu. Plochy orné půdy jsou po celé sledované období soustředěny na jihovýchod a sever. Zatímco v roce 1975 došlo k snížení její rozlohy, v roce 2004 byl naopak zaznamenán nárůst, který se hlavně dotkl plochy na jihovýchodě. Četný je výskyt opuštěných lomů na těžbu vápence, který byl dolován již ve středověku. Stabilní prvky krajiny tvoří jak lesní porosty tak porosty luk, resp. stepí.

184 4.26.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 216 Environmentální rizika PKJ 26 Obr. 217 Stabilizující prvky PKJ 26 4.26.4.1 Environmentální rizika Jednotka patří mezi nejohroženější oblasti vodní erozí. Orná půda na severu a jihovýchodě je ohrožená větrnou erozí. Z hlediska odolnosti proti vodní erozi je jednotka nestabilní, proti větrné erozi částečně stabilní. Míra zornění dosahuje 14,0%. Antropické ovlivnění vegetace je velmi slabé (KAOV = 5,08), neboť téměř celá jednotka je součástí NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen. Opět, vysoká návštěvnost vegetaci ovlivňuje více, než je zřetelné z hodnoty koeficientu. 4.26.4.2 Stabilizující prvky PKJ je součástí nadregionálního biocentra Pálava. Celou jednotku až na východní část nad Klentnicí pokrývá lokalita NATURA Stolová hora, která se nachází uvnitř NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen. Chráněny jsou teplomilné skalní a stepní druhy rostlin a živočichů (např. hvozdík Lumnitzerův, koniklec velkokvětý a kosatec skalní písečný, šalvěj evropská; žahalka žlutá, crvček polní, ploskoroh pestrý, hlubinná žížala Allolobophora hrabei). V případě ekologické stability se jedná o stabilní krajinu s převažující přírodní složkou (KES = 5,26, resp. 10,00), která se přibližuje krajině přírodní až přírodě blízké.

4.26.5 Management 4.26.5.1 Silné stránky Podobně jako předchozí PKJ i tato jednotka patří mezi jádrová území CHKO Pálava. 82% celkové rozlohy je tvořeno NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen, přičemž v PKJ se nalézají pouze první dvě části NPR. Tato NPR byla vyhlášena v roce 1951 a chrání se v ní skalní, stepní a lesní společenstva na vápencovém podkladě. Mezi turistické atraktivity patří kromě biotopů také zřícenina Sirotčího hrádku na severovýchodě a podobně jako u Děvína i dobrý výhled na okolí. 4.26.5.2 Slabé stránky Mezi slabé stránky a hrozby se počítá radiokomunikační zařízení Ministerstva vnitra ČR, lesní porosty s převahou nepůvodních dřevin, zarůstání suchých trávníků, nadměrná návštěvnost v turistické sezóně, která přispívá k erozi půdy, ke znečišťování rezervace odpadky a k ničení cenných ekosystémů. Nepovolené táboření, paragliding a jízda na horských kolech na rezervaci vyvolávají velký tlak a představují tak výrazný stresový faktor. Mimo NPR to je absence protierozních opatření na zemědělských pozemcích na východních a severních prudkých svazích.

185 4.26.5.3 Návrh využívání Také pro NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen byl zpracován Plán péče na období 2001-2009 (kol. autorů 2000b). Z něj vyplývá mj.: Je nutno provádět odstraňování keřových porostů a náletů na travnatých plochách, dále pravidelně kosit stepní lokality, popř. je udržovat pomocí pastvy, postupně nahrazovat nepůvodní dřeviny původními. Dalšími opatřeními jsou obnova informačních panelů při vstupech do rezervace, sběr odpadků, odstraňování introdukovaných druhů jak ručním vysekáváním tak v některých případech i za použití herbicidů. Podobně jako v případě Děvína je nutno zabránit neřízenému pohybu turistů obnovou a vybudováním nových zábran, čímž se sníží riziko eroze půdy. V případě zemědělských pozemků na severních a východních svazích je nutno vybudovat protierozní opatření, resp. prosazovat takové zemědělské postupy, které půdní erozi snižují (např. orba po vrstevnici, pěstování protierozních plodin). Jednou z možností, jak snížit erozi půdy postihující turistickou trasu na jižním svahu, je obnovení cesty vedoucí po západním svahu Stolové hory. Je také potřeba zakázat sportovní aktivity (jízda na horských kolech, paragliding) v prostoru NPR a trvale kontrolovat, zda se tento zákaz neporušuje.

4.27 Růžový a Anenský vrch

Rozloha: 341,876 ha

4.27.1 Přírodní podmínky 4.27.1.1 Povrch Sklání se k západu až jihozápadu do Dunajovické sníženiny. Nejvyšší vrcholy představují vyvýšeniny Růžový vrch, Kozí hrádek a Anenský vrch. Svahy Růžového vrchu byly značně přeměněny velkoplošným terasováním. Svahy Anenského vrchu byly taktéž zterasovány, ale ne tak drasticky. Místy nalezneme pozůstatky po těžební činnosti, např. lokalita Mezi cestami. Největší antropogenní změny jsou spojeny s Mikulovem. 4.27.1.2 Geologie Hlavní zastoupení mají sedimenty ždánicko- hustopečského souvrství (pískovce a jílovce), pokryté Obr. 218 Geologie PKJ 27 kvartérními sedimenty – jednak pleistocénními sprašemi, jednak holocenními fluviálními písčito-hlinitými sedimenty. Západní okraj je lemován hlinito-kamenitými sedimenty, které vznikly kryogenními pochody. V jižní části jednotky vystupují na povrch druhohorní sedimenty – slíny a vápence. Jih PKJ je vyplněn antropogenními sedimenty – různými navážkami, které upravovaly povrch ve městě Mikulově (viz Obr. 218). 4.27.1.3 Vodstvo Pod Růžovým vrchem pramení pravostranný přítok Dunajovického potoka. Jižní část jednotky je odvodňována Mikulovským odpadem do Včelínku. 4.27.1.4 Klima Převážná většina svahů je normálně osluněná, jihozápadní svahy Růžového vrchu a západní svahy lokality Mezi cestami jsou osluněny velmi dobře. Poloha Mikulova v jižní části PKJ může způsobovat mírně zhoršení kvality ovzduší, především kvůli emisím pocházejícím z domů a bytů. 186 4.27.1.5 Půdy Severní část PKJ pokrývá pararendzina, jižní část po Mikulov pak černozem. Černozem se také vyskytuje v pruhu jižně od Růžového vrchu. Na oblasti kolem vodních toků jsou vázány černozemě černické v jižní části, resp. černické karbonátové v severní části. Místy sem zasahuje i černozem erodovaná.

Obr. 219 Půdy PKJ 27 Obr. 220 Potenciální vegetace PKJ 27

4.27.1.6 Potenciální vegetace Převážnou většinu jednotky pokrývá habrová doubrava a doubrava s ptačím zobem. Západní hranice lemuje habrodřínová doubrava. Na nejvíce osluněné svahy je vázána šípáková doubrava.

4.27.2 Přírodní zdroje Z nerostných surovin lze jmenovat vápence, jež byly v minulosti těženy na Turoldu, a cihlářské suroviny. Další zdroj představují černozemě na jihu jednotky. Ty jsou však z velké části zastavěny a proto pro zemědělské účely nepoužitelné. Z živých přírodních zdrojů stojí za zmínku obě přírodní památky.

4.27.3 Změny využití země Tab. 30 Změny využití PKJ 27 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1975 2004 75/92 2004 2004 komunikace 12,6 11,0 5,5 -1,6 -5,5 -7,1 ruderální lada 3,5 4,2 4,1 0,7 -0,1 0,6 les a křoviny 11,9 7,6 12,5 -4,3 4,9 0,6 louky a pastviny 0,3 1,8 3,6 1,5 1,8 3,3 orná půda 44,8 37,4 10,5 -7,4 -26,9 -34,3 trvalé kultury 12,2 16,6 36,1 4,4 19,5 23,9 vodní plochy 0,0 0,2 0,1 0,2 -0,1 0,1 zahrady 4,8 11,9 13,0 7,1 1,1 8,2 zastavěné plochy 9,9 9,3 14,6 -0,6 5,3 4,7

Obr. 221 Využití PKJ 27 v roce 1890 187

Obr. 222 Využití PKJ 27 v roce 1975 Obr. 223 Využití PKJ 27 v roce 2004

PKJ je charakteristická dvěma procesy, které se za sledované období udály. První proces spočívá ve scelování pozemků v rámci socializace zemědělství, poklesu rozlohy orné půdy a nárůstu rozlohy trvalých kultur; druhý proces ukazuje rozšiřování zástavby Mikulova na jihu a v menší míře i Bavor na severu do okolní krajiny, které jde ruku v ruce s rozšiřováním zahrad obklopujících obě sídla. Zatímco na konci 19. století byly vinice víceméně rovnoměrně rozloženy mezi oběma sídly (Obr. 221), rok 1975 (Obr. 222) ukazuje jejich koncentraci do oblasti severně od Mikulova, okolí Růžového vrchu a menších ploch jižně od Bavor. V roce 2004 (Obr. 223) pokrývají vinice téměř veškeré území mezi Mikulovem a Bavorami. Jediné plochy orné půdy se zachovaly v severovýchodním cípu a na západě (severovýchodně od Anenského vrchu). V současnosti jsou vinice opět rozčleněny četnými remízky a mezemi. Některé plochy byly opuštěny (viz např. plocha ruderálních lad západně od Turoldu – ve středu jednotky). V osmdesátých letech 20. století proběhlo zterasování západních svahů Růžového vrchu. Tyto svahy však byly příliš suché a neúrodné, takže byly opuštěny a zarostly náletovými dřevinami. Lesní komplexy, které tvoří stabilní prvky krajiny, se nacházejí na Turoldu a Kozím hrádku. Mezi další stabilní prvky patří rozptýlená zeleň a stepní porosty na Anenském vrchu (PP) a Růžovém vrchu (PP Růžový kopec).

4.27.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 224 Environmentální rizika PKJ 27 Obr. 225 Stabilizující prvky PKJ 27

188

4.27.4.1 Environmentální rizika V jednotce se vyskytovala stará ekologická zátěž firmy BORS Mikulov (bývalý ČSAD Mikulov) severozápadně od Mikulova a jednalo se o lokální znečištění zeminy. Tato zátěž je již odstraněna, a proto nepředstavuje žádné kvalitativní riziko. Na znečištění ovzduší se podílejí především domácnosti Mikulova. Míra zornění je 10,5%. Nejohroženější pozemky vodní erozí (kategorie 6) jsou na severu v katastru Bavor, zbytek PKJ spadá do kategorie 4 (ohrožené), jak je vidět z Obr. 224. Proto se celá PKJ vyznačuje nestabilitou vůči tomuto typu eroze. Větrnou erozí jsou silně ohrožené pozemky severovýchodně od Mikulova, ohrožené jižně od Bavor. Stabilita jednotky vůči tomuto typu eroze je částečná. Vegetace je velmi silně ovlivněna činností člověka (KAOV = 0,21). 4.27.4.2 Stabilizující prvky Jednotka leží v CHKO Pálava. Maloplošná zvláště chráněná území jsou na západě – PP Anenský vrch a PP Růžový kopec s významnými druhy stepních rostlin a živočichů. Ve středu jednotky sem zasahuje PR Turold, který je zároveň i lokalitou NATURA 2000. Přes PKJ probíhají regionální biokoridory 123 (na západě) a 124 (na východě a na severu). Podobně jako v případě předchozí PKJ jedná se o krajinu s převažující přírodní složkou, ale s mnohem menším koeficientem ekologické stability (1,88). Lze říci, že lepší vypovídající hodnotu má KES podle metodiky Agroprojektu, který klade vinice mezi nestabilní ekosystémy. KES je pak roven 0,48 – tedy krajině narušené a intenzívně zemědělsky využívané.

4.27.5 Management 4.27.5.1 Silné stránky Přírodní podmínky v podobě černozemních půd, dobře osluněných svahů a členitého reliéfu předurčují jednotku k pěstování trvalých kultur, a to jak vinic tak ovocných sadů. Pro rozvoj Mikulova a Bavor jsou důležité schválené územní plány v roce 1999 pro Bavory a 2001 pro Mikulov. Z hlediska cestovního ruchu, který především v Mikulově hraje jednu z nejdůležitějších rolí, patří mezi silné stránky široká nabídka ubytovacích a stravovacích zařízení, bohatý celoroční kulturní program, velké množství služeb, kulturní památky (zámek, Synagoga) a naučné stezky v Turoldu i v Mikulově. Silnou stránkou je dále vybudovaná kanalizace v obou obcích a ČOV v Mikulově. Také sem patří zahájené komplexní pozemkové úpravy v obou obcích. V neposlední řadě to jsou PP Anenský vrh a PP Růžový kopec. 4.27.5.2 Slabé stránky Mezi slabé stránky můžeme počítat chybějící ČOV v Bavorech, zorněné pozemky bez protierozních prvků na příkrých svazích na západě, expanzi nepůvodních dřevin – akátu a pajasanu – v přírodních rezervacích a památkách. Dále to je i poloha Mikulova v relativně uzavřeném údolí, kvůli které se zde můžou za zhoršených klimatických podmínek hromadit zplodiny z domácností a výroby a zhoršovat tak čistotu ovzduší. 4.27.5.3 Návrh využití V jednotce se uplatňuje funkce sídelní – na severu to jsou Bavory a na jihu Mikulov, a funkce zemědělská. Management využívání obou sídel se řídí podle výše zmíněných územních plánů a podle regulativ, která vyplývají z faktu, že sídla leží v CHKO (mj. přísná regulace další výstavby do volné krajiny, ochrana nemovitých památek, zohlednění krajinného rázu při výstavbě). V zemědělství je nutné pokračovat v integrované produkci hroznů a vinné révy, tj. v minimalizaci, resp. úplném vyloučení použití hnojiv a chemických pesticidů, zatravňování vinic, aby se snížilo riziko půdní eroze, údržbě a obnovování stabilizujících prvků krajiny – doprovodné liniové zeleně, mezí. Bylo by vhodné i zbývající plochy na severu a západě

189 převést na trvalé kultury, ať už vinice nebo sady, nebo je zatravnit. Dále je potřeba provádět údržbu přírodních památek pomocí kosení, popř. pastvy a odstraňovat nepůvodní dřeviny.

4.28 Svatý kopeček

Rozloha: 64,053 ha

4.28.1 Přírodní podmínky 4.28.1.1 Povrch Svatý kopeček tvoří stupňovitý hřbet protáhlý ve směru SV-JZ. Nejvyšší nadmořská výška je 363 m. Na vrcholu je uchován zbytek zarovnaného povrchu, na svazích se vyskytují drobné izolované skály a krasové tvary. Severovýchodní část byla částečně odtěžena. 4.28.1.2 Geologie

Jednotka představuje zlomovou tektonikou silně Obr. 226 Geologie PKJ 28 porušené bradlo jurských vápenců, které bylo vypreparováno z málo odolných flyšových a neogénních sedimentů. Na svazích jsou deluviální hlinité sedimenty s vysokým obsahem vápencového skeletu. Na severozápadě nalezneme pokryvy spraší. Na jihozápadě a severovýchodě se na povrch dostávají i druhohorní slíny. 4.28.1.3 Vodstvo Vzhledem ke geologickému podloží a celkovému charakteru reliéfu se zde podobně jako u PKJ 26 nevyskytuje žádný vodní tok. 4.28.1.4 Klima Svahy jsou velmi dobře osluněné. Severozápad je ovlivněn klimatem města – může zde docházet k slabému znečištění ovzduší při severozápadním směru větru.

Obr. 227 Půdy PKJ 28 Obr. 228 Potenciální vegetace PKJ 28

4.28.1.5 Půdy Severozápad PKJ je pokryt erodovanými černozeměmi, na vápence je vázána rendzina a její kambická forma. 4.28.1.6 Potenciální vegetace Z potenciální vegetace převládá habrová doubrava a doubrava s ptačím zobem. Na jihovýchodní svahy je vázána šípáková doubrava.

190 4.28.2 Přírodní zdroje Nejvýznamnější přírodní zdroj představují teplomilná stepní společenstva. Z nerostných surovin to pak je druhohorní vápenec, který byl v minulosti těžen.

4.28.3 Změny využití země Tab. 31 Změny využití PKJ 28 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1975 2004 75/92 2004 2004 komunikace 1,5 3,4 1,7 1,9 -1,7 0,2 ruderální lada 4,3 0,4 2,9 -3,9 2,5 -1,4 les a křoviny 41,8 50,4 50,9 8,6 0,5 9,1 louky a pastviny 14,1 19,0 14,0 4,9 -5,0 -0,1 orná půda 23,5 6,6 1,4 -16,9 -5,2 -22,1 trvalé kultury 11,9 15,9 15,8 4,0 -0,1 3,9 vodní plochy - - 0,2 - 0,2 0,2 zahrady 0,7 2,9 9,6 2,2 6,7 8,9 zastavěné plochy 2,3 1,4 3,6 -0,9 2,2 1,3 Obr. 229 Využití PKJ 28 v roce 1890

Obr. 230 Využití PKJ 28 v roce 1975 Obr. 231 Využití PKJ 28 v roce 2004

V této jednotce lze sledovat čtyři výrazné změny ve využití země. První je nárůst zastavěné plochy v roce 2004, který byl způsoben rozrůstáním Mikulova a je patrný na západě PKJ (Obr. 231). Druhá změna představuje rozdrobení luk, resp. stepí, kdy zůstala dochována větší plocha kolem kaple Sv. Šebestiána; zároveň se louky objevují na severozápadních a východních svazích. Třetí změnu představuje lom na vápenec, nacházející se na severovýchodě. Otevřen byl v roce 1946 a těžba v něm byla zastavena až v roce 1983. Jeho revitalizace probíhala v letech 1999-2001 a spočívala jednak v likvidaci černé skládky, jednak v mírné úpravě okrajů střední pracovní etáže a nasypání kamenitých valů podél hrany terasy (Wagnerová 1999). Konečně čtvrtou, a pravděpodobně největší změnou je rozšíření plochy zahrad na západních svazích Svatého kopečku, které jsou však často tvořeny políčky vinic a sadů. V současné době dochází k zarůstání stepních porostů křovinami, které Správa CHKO Pálava v rámci plánu péče o tuto přírodní rezervaci likviduje.

4.28.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit 4.28.4.1 Environmentální rizika PKJ je ohrožená vodní erozí a patří tak mezi částečně stabilní oblasti. Vzhledem k tomu, že je jednotka z poloviny pokryta lesními porosty, nemůže se zde rozvinout větrná eroze, přičemž potenciálně jsou zdejší půdy silně ohrožené. Mírně znečištěné ovzduší je důsledkem blízkého Mikulova. Antropické ovlivnění vegetace je slabé (KAOV = 1,87), ale je zvyšováno vysokou návštěvností turistů.

191

Obr. 232 Environmentální rizika PKJ 28 Obr. 233 Stabilizující prvky PKJ 28

4.28.4.2 Stabilizující prvky Střed jednotky zaujímá PR Svatý kopeček, který je zároveň i regionálním biocentrem a lokalitou NATURA 2000. Chráněny jsou významné stepní druhy rostlin a živočichů, představuje také jedno z nejbohatších nalezišť záraz v České republice, jichž zde roste 7 druhů, mj. záraza písečná a záraza šupinatá. Na severovýchodě napojuje regionální biokoridor č. 124 toto biocentrum na NBC Pálava. Opět se jedná o stabilní krajinu s převažující přírodní složkou, přičemž KES dosahuje hodnoty 9,53, resp. 5,51. Nižší hodnota v druhém případě poukazuje na menší stabilitu, která je způsobena rozlohou vinic (15,8% celkové rozlohy PKJ).

4.28.5 Management 4.28.5.1 Silné stránky I tato jednotka vytváří krajinnou dominantu s dobrým výhledem na okolí, především na město Mikulov. Střed PKJ je chráněn v podobě PR Svatý kopeček, která zaujímá 58% rozlohy celé jednotky a která byla vyhlášena v roce 1992, přičemž již od roku 1946 měla status botanické rezervace. Chráněny jsou skalní, stepní, křovinná a lesní společenstva na vápencovém podkladě s bohatou teplomilnou flórou a faunou typickou pro bradlové pásmo Pavlovských vrchů (kol. autorů 2001). Významné jsou i sakrální stavby barokní křížové cesty, která začíná na úpatí Sv. kopečku a končí na jejím vrcholu poutním kostelem Svatého Šebestiána. Jihovýchodní, jižní a jihozápadní svahy jsou vhodné pro pěstování vinné révy, čemuž přispívají jak dobré mikroklimatické podmínky, podmíněné především expozicí, tak typ půdního pokryvu (rendziny, resp. kambické rendziny a černozemě). Jednotka také představuje zdroj kvalitního vápence, který byl v minulosti na východě PKJ těžen. 4.28.5.2 Slabé stránky V rámci rezervace se projevují podobné slabé stránky a hrozby jako u PKJ 25 a 26: šíření nepůvodních dřevin, zarůstání stepních trávníků nálety, nadměrná návštěvnost turisty a s tím související znečišťování rezervace odpadky, paragliding a jízda na horských kolech. Problémem je půdní eroze, která je rozvinutá na přístupové cestě ke kostelu Svatého Šebestiána, především pod vrcholem Svatého kopečku, a je způsobena turisty, kteří nerespektují zákaz pohybu mimo vyznačené cesty. Eroze půdy ohrožuje také jižní, jihovýchodní a západní svahy Svatého kopečku. 4.28.5.3 Návrh využívání V této PKJ jsou možnosti využívání odlišné pro PR Svatý kopeček, jež se řídí Plánem péče na léta 2002-2009 (kol. autorů 2001), a pro zbytek jednotky – svahy, které jsou zemědělsky využívané, a to buď v rámci drobné držby (zahrádek) nebo pro pěstování trvalých kultur. Je vhodné v tomto způsobu využívání pokračovat s realizací následných opatření: Šíření nepůvodních dřevin se zabraňuje jejich vysekáváním, v nutných případech i vypalováním, popř. pomocí herbicidů. Stepní trávníky mají být udržovány jednak kosením, jednak spásáním

192 ovcemi a kozami. Ke snížení půdní eroze v rezervaci má sloužit obnova a vybudování bariér usměrňujících pohyb návštěvníků, zákaz aktivit podílejících se na erozi, jako je paragliding a jízda na horských kolech. Mimo rezervaci (na svazích) je potřeba uplatňovat protierozní opatření, především zatravňování vinic, obnovu a údržbu drobné zeleně. Je nutno celoročně sbírat odpadky a také zabraňovat vzniku černých skládek.

4.29 Sníženina Mušlovského potoka

Rozloha: 236,359 ha

4.29.1 Přírodní podmínky 4.29.1.1 Povrch Sníženina Mušlovského potoka je, jak už sám název napovídá, protékané, pozvolna se svažující údolí s mírnými svahy. Z jeho tvaru ve směru sever-jih, posléze prudký ohyb k východu a po cca 2 km opětovný ohyb k jihu můžeme usuzovat na tektonickou podmíněnost. V oblasti východně od Svatého kopečku, předtím, než byl odtěžen Mariánský kopec/Janičův vrch, se údolí prudce zužovalo s téměř soutěskovitým charakterem, aby se pak opět rozevřelo. Z antropogenních tvarů vyjma již zmíněného lomu na Mariánském kopci můžeme jmenovat také Mušlovské rybníky na dolním toku Mušlovského potoka. 4.29.1.2 Geologie Obr. 234 Geologie PKJ 29 Největší zastoupení mají spraše, které lemují fluviální písčito-hlinité sedimenty vyplňující koryto Mušlovského potoka. V jižní části PKJ vystupují na povrch miocénní vápence s písky. Východně od levostranného přítoku Mušlovského potoka najdeme antropogenní sedimenty, vázané na osídlení. U západních hranic v blízkosti Mikulova se vyskytují jednak druhohorní vápence a slíny, jednak třetihorní jílovce a pískovce, které jsou součástí ždánicko-hustopečského souvrství. 4.29.1.3 Vodstvo Mušlovský potok tvoří osu údolí. Na něm byly v polovině 15. století postaveny Mušlovské rybníky, které byly začátkem 19. století vysušeny a obnoveny až po druhé světové válce: Mušlovský horní rybník (rozloha 3,7 ha) a Mušlovský střední rybník (6,0 ha). 4.29.1.4 Klima Vzhledem k své poloze (závětří Pavlovských vrchů) se zde mohou vyskytovat četné inverze a severní část je náchylná k tvorbě jezera studeného vzduchu. 4.29.1.5 Půdy Převažujícím půdním typem jsou erodované černozemě, na oblast Mušlovského potoka je vázána černice. Další hydromorfní půdy jsou fluvizem (pravý břeh Mušlovského potoka) a černozem černická (opět pravý břeh v okolí areálu Armády ČR). V severní části na levém břehu se vyskytuje pararendzina. Na jihu nalezneme černozem karbonátovou.

193

Obr. 235 Půdy PKJ 29 Obr. 236 Potenciální vegetace PKJ 29

4.29.1.6 Potenciální vegetace V severní části se z potenciální vegetace nalézá buková doubrava. Na nejsevernější cíp je vázána lipová doubrava a habrojilmová jasenina. Východní svahy Svatého kopečku pokrývá habrová doubrava a doubrava s ptačím zobem. Pro jižní část jednotky je charakteristický výskyt jilmového luhu, respektive vrbových olšin. Západně od levostranného přítoku Mušlovského potoka sem zasahuje habrodřínová doubrava nižšího stupně. Ojediněle se můžou potenciálně vyskytovat i šípákové doubravy ve východní části PKJ.

4.29.2 Přírodní zdroje Z přírodních zdrojů vyskytujících se v PKJ je nejvýznamnější vápenec, který se těžil na Mariánském kopci. Těžba byla zastavena v roce 2004. Pro stavební účely se může využít spraš jako cihlářská surovina – je rozšířena ve středu a na severu PKJ. Pro zemědělské účely jednotka není příliš vhodná. Je to způsobeno značně erodovanými půdami a relativní uzavřeností a tím i zvýšenou tvorbou jezer studeného vzduchu. Využitelné jsou snad svahy s jižní a jihozápadní expozicí severně od Mušlovských rybníků, popř. v zahradách severně od areálu armády ČR. Významným přírodním zdrojem je také paleontologické naleziště na Kienbergu.

194 4.29.3 Změny využití země Tab. 32 Změny využití PKJ 29 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 75/92 2004 75/92 2004 2004 komunikace 5,1 4,1 2,2 -1,0 -1,9 -2,9 ruderální lada 8,8 7,6 6,7 -1,2 -0,9 -2,1 les a křoviny 9,1 17,6 23,8 8,5 6,2 14,7 louky a pastviny 2,8 3,3 6,2 0,5 2,9 3,4 orná půda 69,9 55,8 41,5 -14,1 -14,3 -28,4 trvalé kultury 1,3 0,3 3,2 -1,0 2,9 1,9 vodní plochy 1,3 5,0 3,2 3,7 -1,8 1,9 zahrady 0,3 4,1 5,2 3,8 1,1 4,9 zastavěné plochy 1,4 2,2 8,0 0,8 5,8 6,6

Obr. 237 Využití PKJ 29 v roce 1890

Obr. 238 Využití PKJ 29 v roce 1975 (západ, Obr. 239 Využití PKJ 29 v roce 2004 sever), resp. 1992 (východ, jih)

Největší pokles rozlohy zaznamenala orná půda (až o 28,4% v roce 2004 oproti roku 1890), a to na úkor ostatních kategorií – lesa a křovin, zastavěných ploch, zahrad, luk a pastvin a vodních ploch. Lesní porosty se rozšířily především na severu (pramenná oblast Mušlovského potoka), ve střední části jednotky (okolí Mariánského kopce) a v jižní části v okolí Mušlovských rybníků, které byly obnoveny v padesátých letech 20. století (Obr. 238 a 239). Rozloha lesa ve střední části PKJ byla silně ovlivněna lomem na Mariánském kopci. Louky a pastviny se nacházejí severně od Mušlovských rybníků a na severu jednotky (opět pramenná oblast Mušlovského potoka). Západ PKJ zaujímá areál vojenské posádky, který byl v roce 2004 předán do správy města Mikulova. Východně od tohoto areálu jsou situovány zahrádkářské kolonie. Další zastavěné plochy ve středu jednotky tvoří areál zemědělské družstva. Stabilním prvkem krajiny jsou bezesporu Mušlovské rybníky na jihu a pramenná

195 oblast na severu. Můžeme sem zařadit i lesní porosty v prostoru Mariánského kopce, které unikly zdevastování při těžbě vápence.

4.29.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 240 Environmentální rizika PKJ 29 Obr. 241 Stabilizující prvky PKJ 29

4.29.4.1 Environmentální rizika Ještě do roku 2004 byl největším environmentálním rizikem vápencový lom na Mariánském kopci, který přispíval ke zvýšení prachu v ovzduší a negativně působil na okolní ekosystémy. V současnosti je největším problémem větrná eroze, neboť většina půd náleží do kategorie silně ohrožených. Celá jednotka patří mezi vysoce nestabilní oblasti. Až na severní cíp je jednotka ohrožená také vodní erozí (sever patří do kategorie nejohroženější). V tomto případě se jedná o nestabilní oblast. Vegetace je silně ovlivněna činností člověka (KAOV = 0,50). 4.29.4.2 Stabilizující prvky Celá PKJ je součástí CHKO Pálava. Severně od Mušlovských rybníků se nachází PP Kienberg – paleontologické naleziště miocénní fauny evropského významu. Ve středu jednotky sem z předchozí PKJ proniká regionální biocentrum a ‘naturová’ lokalita Svatý kopeček společně s regionálním biokoridorem č. 124. Na východě a jihovýchodě to je ‘naturová’ lokalita a nadregionální biocentrum Milovický les, na které směrem k západu navazuje nadregionální biokoridor. Krajina v této jednotce je narušená (KES = 0,71, resp. 0,92), což je způsobeno značným zorněním PKJ (41,5%).

4.29.5 Management 4.29.5.1 Silné stránky Silnými stránkami je existence břehové zeleně podél Mušlovského potoka, Mušlovské rybníky jako stabilizační prvky v jižní části, zatravněné svahy na východě a zalesněná pramenná oblast Mušlovského potoka. Významný je také areál armády ČR na západě, který má po opuštění armádou kapacity pro multifunkční využití. 4.29.5.2 Slabé stránky Hlavní slabinou je kontaminovaná půda v areálu armády ČR a některé zdevastované budovy. Dále to je narušený krajinný ráz po těžbě vápence na Mariánském kopci.

196 4.29.5.3 Návrh využívání Rekultivace lomu na Mariánském kopci již probíhá a lokalita by se mohla stát rekreační oblastí obyvatel Mikulova, protože se v plánu rekultivací počítá s vybudováním přírodního koupaliště. Ochránci přírody však tuto možnost vylučují. Bylo by vhodné zalesnit, popř. zatravnit zbývající svahy tohoto vrchu. Co se týče areálu armády ČR, část kasáren byla opravena a přeměněna na bytové jednotky. Pro možnosti dalšího využití byl vyhlášen konkurz na investora (investor zatím nebyl vybrán), přičemž by zde měly být plochy rekreační, spočívající ve výstavbě sportovišť, např. tenisových kurtů, a zařízeních pro jiné volnočasové aktivity, a další plochy obytné společně se zařízeními občanského vybavení. Vzhledem k tomu, že jsou půdy v PKJ silně ohrožené větrnou erozí, bylo by vhodné je rozčlenit na menší bloky – týká se pozemků ve střední části jednotky mezi Mariánským kopcem, areálem zemědělského družstva a Mušlovskými rybníky. Další možností je výsadba biopásů, resp. travnatých pásů a pěstování plodin, které nepodporují erozi půdy. Kvůli značné sklonitosti svahů na levém břehu Mušlovského potoka v severní části PKJ by mělo dojít k jejich zatravnění.

4.30 Sprašová závěj Svatého kopečku

Rozloha: 211,977 ha

4.30.1 Přírodní podmínky 4.30.1.1 Povrch Jedná se o mírný svah – výběžek Svatého kopečku sklánějící se k jihovýchodu. 4.30.1.2 Geologie Jednotka je téměř celá pokryta sprašemi, které sem byly naváty v průběhu pleistocénu a vytvořily zde až 15 m mocnou vrstvu. Podél jižní hranice se vyskytují fluviální písčito- hlinité sedimenty, na západě nalezneme hlinito-kamenité sedimenty. Obr. 242 Geologie PKJ 30 4.30.1.3 Vodstvo V jižní části jednotky proběhly v minulosti meliorační práce. 4.30.1.4 Klima Vzhledem k jihovýchodní expozici svahu se zde vyskytují dobře osluněné plochy. V noci je možné přemisťování chladného vzduchu do Nesytské sníženiny. 4.30.1.5 Půdy Půdní pokryv odráží mateční materiály a tato PKJ je jednoznačným příkladem – na spraši se vyvinuly černozemě, které byly díky dlouholeté kultivaci erodovány. Pouze v jihozápadní části nalezneme černozem neerodovanou, ale zato obohacenou vápníkem.

197

Obr. 243 Půdy PKJ 30 Obr. 244 Potenciální vegetace PKJ 30

4.30.1.6 Potenciální vegetace Z hlediska potenciální vegetace je jednotka pestřejší než v případě geologického substrátu a půd. Východní část pokrývají habrodřínové doubravy nižšího stupně, na západě se střídají habrové doubravy a doubravy s ptačím zobem s šípákovou doubravou. Na severu můžeme nalézt společenstva bukových doubrav, představující druhý vegetační stupeň.

4.30.2 Přírodní zdroje Významným přírodním zdrojem jsou spraše, na kterých se vyvinuly černozemě. Ty však byly v průběhu staletí neustálým obděláváním erodovány.

4.30.3 Změny využití země Tab. 33 Změny využití PKJ 30 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 75/92 2004 75/92 2004 2004 komunikace 3,5 3,2 2,1 -0,3 -1,1 -1,4 ruderální lada 1,6 3,5 1,6 1,9 -1,9 0,0 les a křoviny 8,7 9,3 7,2 0,6 -2,1 -1,5 louky a pastviny - 0,4 - 0,4 -0,4 - orná půda 71,8 55,4 60,4 -16,4 5,0 -11,4 trvalé kultury 13,8 28,0 28,0 14,2 0,0 14,2 vodní plochy 0,1 - - -0,1 - -0,1 zahrady 0,4 0,1 0,5 -0,3 0,4 0,1 zastavěné plochy 0,1 0,2 0,3 0,1 0,1 0,2

Obr. 245 Využití PKJ 30 v roce 1890

Obr. 246 Využití PKJ 30 v roce 1975 (západ), Obr. 247 Využití PKJ 30 v roce 2004 resp. 1992 (východ)

198 Jedná se o další příklad zemědělské jednotky, ve které převažuje orná půda a trvalé kultury. Trvalé kultury se po celé sledované období soustředily do západní části jednotky, kdežto orná půda se vyskytovala ve východní části. Toto rozdělení bylo zdůrazněno scelením pozemků v rámci kolektivizace zemědělství po roce 1948. Při scelování pozemků byla zlikvidována řada remízků, přesto došlo v období 1975/92 k nárůstu lesa a křovin, což však bylo způsobeno rozšířením lesního porostu ze Svatého kopečku na severozápadě a v západním cípu a také vysázením větrolamů podél cest ve východní části jednotky a podél komunikace spojující Mikulov s lomem na severovýchodním svahu Svatého kopečku (viz Obr. 246). Při jihozápadních hranicích lze pozorovat pronikání Mikulova do okolí, což vyústilo v mírné zvýšení rozlohy zastavěných ploch a zahrad (Obr. 247). Podobný jev se objevil i na severozápadě v blízkosti lomu na Svatém kopečku, resp. Mariánském kopci. Jako kvazistabilní prvky krajiny lze vymezit rozptýlenou zeleň na západě jednotky ohraničující východní svahy Svatého kopečku. Kvazistabilní proto, že se tyto porosty nevyskytují po celé sledované období, ale že byly zčásti vysázeny a zčásti vznikly sekundární sukcesí.

4.30.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 248 Environmentální rizika PKJ 30 Obr. 249 Stabilizující prvky PKJ 30

4.30.4.1 Environmentální rizika Hlavním problémem je větrná eroze, přičemž pozemky jsou silně ohroženy a celá PKJ patří mezi velmi nestabilní oblasti. Podobně jako v předchozí jednotce i zde se k větrné erozi přidružuje vodní a půdy spadají do kategorie 4 – ohrožené. V tomto případě je PKJ částečně stabilní. KAOV dosahuje hodnoty pouze 0,08, což znamená velmi silné antropické ovlivnění vegetace. 4.30.4.2 Stabilizující prvky Jednotka patří do CHKO Pálava. Severozápad ovlivňuje regionální biocentrum a lokalita NATURA 2000 Svatý kopeček, zasahující sem z PKJ 28. Východ je součástí nadregionálního biokoridoru. Krajina je silně narušená až devastovaná s koeficientem ekologické stability 0,55, resp. 0,10.

4.30.5 Management 4.30.5.1 Silné stránky Mezi silné stránky patří černozemě na spraši, závlahový systém v jižní části PKJ, jižní a jihovýchodní expozice svahů a v neposlední řadě biologizace vinohradnictví, spočívající mj. v zatravňování vinic a nahrazování pesticidů a herbicidů biologickými prostředky. Silnou stránkou jsou také existující větrolamy, které tvoří hrubou kostru stabilizujících prvků v krajině.

199 4.30.5.2 Slabé stránky Zhoršená kvalita půd je způsobená jednak dlouhodobým obděláváním – od raného středověku, jednak sklonitostí reliéfu, která má výrazný vliv především na severozápadě – na svazích Svatého kopečku, a pak také u jižních hranic jednotky. Tyto svahy se vyznačují sklonitostí větší než 3°. Potenciálně patří PKJ mezi oblasti silně ohrožené jak vodní tak větrnou erozí, a to přesto, že se v ní vyskytují větrolamy. Je to dáno faktem, že jejich zdravotní stav není příliš uspokojivý. Také hustota stabilizujících prvků zvláště na svazích se sklonem větším než 3° není dostatečná, čímž se zvyšuje riziko eroze půdy. 4.30.5.3 Návrh využívání Zemědělské využívání je pro PKJ typické, podobně jako je tomu i u dalších jednotek. Protože se PKJ nachází v CHKO Pálava – spadá, až na svahy Svatého kopečku na severozápadě (II. zóna), do třetí zóny, platí pro zemědělské využití určitá omezení. Je potřeba omezovat používání anorganických hnojiv a kejdy, obnovit větrolamy a rozčlenit větší celky polí do menších ploch oddělených liniovými výsadbami dřevin, a to především na východě a severu jednotky. Vhodné by bylo přejít na ekologický způsob zemědělství. Co se týče vinohradů, je potřeba i nadále pokračovat v zatravňování nových vinic, biologické ochraně a minimálním vstupu chemických látek – tzv. integrované produkci hroznů a vinné révy. Pro zvýšení biodiverzity by mohly vinice být také více rozčleněny doprovodnou zelení. To je žádoucí hlavně v případě nově vysazených velkoplošných vinic ve středu a na jihu jednotky.

4.31 Jižní lem Pálavy

Rozloha: 601,916 ha

4.31.1 Přírodní podmínky 4.31.1.1 Povrch Povrch je mírně zvlněný s úklonem k jihovýchodu. Výraznou dominantou je vrch Šibeničník, který představuje pokračování vápencového bradla Pavlovských vrchů. Po glaciálech, resp. stadiálech se zde dochovaly kryogenní útvary v podobě úpadů. Jednotka byla pozměněna antropogenní činností. Patrné jsou především uměle vybudované kanály Obr. 250 Geologie PKJ 31 a valy, resp. zářezy cest a železnice. V minulosti se na některých místech také těžily cihlářské suroviny. 4.31.1.2 Geologie Jednotku můžeme rozdělit na dvě části. Východní část vyplňují vápence s písky, které se se zde usazovaly v miocénu a patří do Vídeňské pánve, kdežto na západě převládají kvartérní sedimenty – deluviální resp. hlinito-kamenité sedimenty (viz Obr. 250). Tyto překrývají pískovce a jílovce ždánicko-hustopečského souvrství, patřícího do flyšového pásma Karpat. V oblasti Šibeničníku vystupují na povrch druhohorní vápence a v pruhu táhnoucího se severním směrem se nacházejí miocénní prachovce (opět součást flyšového pásma Karpat). Kolem přítoků Mikulovského odpadu se během holocénu usadily fluviální písčito-hlinité sedimenty. Lokalita východně od Mikulovského transformátu je pokryta miocénními hrubozrnnými štěrky.

200 4.31.1.3 Vodstvo PKJ je odvodňována Mikulovským odpadem a jeho levostrannými přítoky. Ve východní části byly v minulosti provedeny meliorační úpravy. Zasahuje sem i kanál zavodňovací soustavy Brod nad Dyjí – Bulhary – Valtice. 4.31.1.4 Klima Jde o velmi dobře provětrávané území. Na větrolamy se váže vznik mikrocirkulace. Na severu se může objevovat lokální znečištění ovzduší kvůli blízkosti Mikulova. V oblasti Šibeničníku dochází k lokálnímu výskytu mlh především na jaře a na podzim, což je dáno blízkostí rybníka Šibeník.

Obr. 251 Půdy PKJ 31 Obr. 252 Potenciální vegetace PKJ 31

4.31.1.5 Půdy Převařujícím půdním typem je černozem, na východě se vyskytuje černozem karbonátová. Na fluviální písčité sedimenty je vázána černice. Kolem Šibeničníku se vyvinula černozem černická. Sedimenty ždánicko-hustopečského souvrství, které vystupují na povrch podél jihozápadní hranice PKJ, pokrývají pararendziny. 4.31.1.6 Potenciální vegetace Převažují společenstva habrové doubravy a doubravy s ptačím zobem, jihovýchod je charakteristický výskytem habrodřínové doubravy nižšího stupně. Na východní svahy Šibeničníku je vázána šípáková doubrava.

4.31.2 Přírodní zdroje PKJ je charakteristická kvalitní černozemí, která společně s charakterem utváření reliéfu vytváří příhodné podmínky pro zemědělskou výrobu. Na vrch Šibeničník se váží druhohorní vápence. Spraše jižně od Mikulova jsou vhodné jako cihlářské suroviny, valtické štěrky na ně navazující zase jako stavební suroviny. Významným přírodním zdrojem z hlediska uchování teplomilné bioty je vrch Šibeničník, vyhlášený jako přírodní rezervace.

201 4.31.3 Změny využití země Tab. 34 Změny využití PKJ 31 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 75/92 2004 75/92 2004 2004 komunikace 7,7 6,1 3,6 -1,6 -2,5 -4,1 ruderální lada 3,5 3,8 2,7 0,3 -1,1 -0,8 les a křoviny 9,0 6,2 5,8 -2,8 -0,4 -3,2 louky a pastviny 0,0 0,8 0,8 0,8 0,0 0,8 orná půda 69,8 67,4 67,9 -2,4 0,5 -1,9 trvalé kultury 7,5 10,7 12,3 3,2 1,6 4,8 vodní plochy 0,1 0,6 0,1 0,5 -0,5 0,0 zahrady 1,1 2,3 1,5 1,2 -0,8 0,4 zastavěné plochy 1,3 2,0 5,3 0,7 3,3 4,0

Obr. 253 Využití PKJ 31 v roce 1890

Obr. 254 Využití PKJ 31 v roce 1975, resp. 1992 Obr. 255 Využití PKJ 31 v roce 2004 (východ)

Převažující kategorií využití země je orná půda, jejíž rozloha ve všech třech časových úsecích překračovala 67% rozlohy celé jednotky. Její koncentrace je charakteristická jak pro západ, tak pro východ. Střed PKJ vyplňují zastavěné plochy Mikulova a na ně navazující zahrady a trvalé kultury. Trvalé kultury v průběhu sledovaného období zvětšily svou rozlohu až o téměř 5%. Stejně jako u jiných jednotek prodělaly v procesu socializace zemědělství sloučení do větších celků. Při tom zanikly menší viniční trati na severozápadě a na východě. Rovněž došlo k rozorání remízků, typických pro střední část PKJ, což znamenalo zmenšení rozlohy lesa a křovin (o 3,2% v roce 2004 oproti roku 1890). Nárůst rozlohy zastavěných ploch je mimo jiné přičítán vzniku výrobní zóny jihovýchodně od železniční stanice v Mikulově a zemědělského družstva jižně od silnice Mikulov – Sedlec. Stabilními prvky krajiny, které se v jednotce vyskytovaly po celé sledované období, jsou lesík s loukami na vrchu Šibeničník v jižní části jednotky, aleje podél cesty Mikulov – Sedlec (směr jihovýchod) a Mikulov – Březí (severozápad), resp. místní komunikace vedoucí z Mikulova na státní hranici podél železniční stanice Mikulov.

202 4.31.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 256 Environmentální rizika PKJ 31 Obr. 257 Stabilizující prvky PKJ 31

4.31.4.1 Environmentální rizika Téměř 68% jednotky je zorněno. Přestože se zde vyskytují větrolamy, nedosahují takových parametrů, aby snižovaly, resp. zabraňovaly větrné erozi půdy, takže pozemky jsou silně ohrožené a PKJ spadá do oblasti vysoce nestabilní. Zároveň je i ohrožena vodní erozí, avšak v tomto případě je vůči ní částečně stabilní. KAOV je 0,07 – vegetace je velmi silně ovlivněna antropogenní činností. Znečištěné ovzduší mají na svědomí především domácnosti z Mikulova, ale také některé firmy, např. Strojírny masného průmyslu. 4.31.4.2 Stabilizující prvky Na východ jednotky zasahuje nadregionální biokoridor. Značná část PKJ spadá do CHKO Pálava (až po místní komunikaci z Mikulova ke státní hranici, viz Obr. 257). Na jihu leží PR Šibeničník, který chrání stepní druhy rostlin a živočichů. Krajina je opět silně narušená s nadprůměrným zemědělským využíváním (KES = 0,26, resp. 0,11).

4.31.5 Management 4.31.5.1 Silné stránky Jednotka je pokryta kvalitními černozeměmi a na východě jsou vybudovány zemědělské závlahy. Jihozápadně od nádraží jsou umístěny další rozvojové plochy Mikulova (areál Za nádražím) a jižně od zástavby jsou prostory určené pro budoucí sportovní využití. Kromě areálu Za nádražím je možné pro výrobní aktivity využít i areál zemědělského družstva ve středu PKJ. Silnou stránkou je také integrované pěstování hroznů a vinné révy na vinicích, které se zde vyskytují, čímž se snižuje riziko půdní eroze. V PKJ je rovněž umístěna ČOV čistící odpadní vody jak z domácností tak z průmyslových podniků Mikulova. 4.31.5.2 Slabé stránky Slabými stránkami je chybějící břehová zeleň podél místních vodotečí, nedostatek protierozních opatření na severozápadě PKJ a jižně od areálu zemědělského družstva. Patří sem rovněž zornění vrchu Šibeničník, na kterém se nalézá stejnojmenná přírodní rezervace chránící stepní druhy rostlin a živočichů. 4.31.5.3 Návrh využívání Na jednotku má na jedné straně výrazný vliv město Mikulov, na druhé straně CHKO Pálava, do které východní polovina jednotky spadá. Střetávají se zde tak funkce ochranná, zemědělská a průmyslově-sídelně-občanská. Ochranný status Pálavy znamená určitá omezení pro zbylé dvě funkce. Lze tedy konstatovat, že je nejdůležitějším faktorem při managementu jednotky. V zemědělství je potřeba snižovat množství používaných agrochemikálií, 203 nahrazovat chemické ochranné prostředky alternativními způsoby hospodaření, resp. biologickou ochranou vinic, členit velké bloky orné půdy na menší pomocí liniové výsadby dřevin, obnovit stávající větrolamy, vysadit břehovou zeleň podél vodotečí. Na svahy na východě by bylo vhodné dosadit vinnou révu. Je potřeba zatravnit, popř. zalesnit svahy Šibeničníku, v PR provádět pravidelné kosení porostů a vysekávat nepůvodní dřeviny (akát, pajasan). Výrobní aktivity soustředěné do výše zmíněných areálů nesmí zhoršovat stav životního prostředí. Musí se přísně dodržovat pravidla zástavby vymezených ploch podle schváleného územního plánu Mikulova s ohledem na krajinný ráz, tzn. že se musí uplatňovat architektonické znaky typické pro zdejší krajinu. Průmyslová zóna Za nádražím se bude nabízet investorům až po schválení změny územního plánu č. 3 (Kulhavý 2006, ústní sdělení).

4.32 Sníženina Dunajovického potoka

Rozloha: 2657,010 ha

4.32.1 Přírodní podmínky 4.32.1.1 Povrch Jedná se o protékanou sníženinu s mírným sklonem k severu. Na severu se nacházejí terasy řeky Dyje (VI. úroveň). Z antropogenních tvarů je nejvýznamnější těleso silnice I/52, perspektivně rychlostní komunikace. Méně viditelné jsou podzemní zásobníky plynu – prostory vzniklé po vytěžení zemního plynu, které se nacházejí v severní polovině jednotky. 4.32.1.2 Geologie Hlavním geologickým substrátem jsou miocénní vrstevnaté vápnité jíly s písky. Ve východní části na ně nasedají hlinito-kamenité sedimenty, které sem byly přineseny z Pavlovských vrchů svahovými procesy v období glaciálů a interglaciálů. Podloží vodních toků Obr. 258 Geologie PKJ 32 tvoří fluviální písčito-hlinité sedimenty. Na severu sem zasahují i fluviální písčité štěrky. Na jihu pak nalezneme ostrůvky jílovců a pískovců ždánicko-hustopečského souvrství, deluviální sedimenty a jíly s jílovci. V dolním toku Dunajovického potoka se nahromadily hlíny. 4.32.1.3 Vodstvo PKJ je odvodňována Dunajovickým potokem, který tvoří její osu, a jeho pravostrannými přítoky Bavorským a Pernským potokem. Dalším vodním tokem je bezejmenný tok ústící do horní Novomlýnské nádrže vlevo od Dunajovického potoka. Západní hranici jednotky lemuje kanál závlahové soustavy Brod nad Dyjí – Bulhary – Valtice. V minulosti byly na území celé jednotky provedeny meliorační práce spočívající ve výstavbě zavlažovacího zařízení. 4.32.1.4 Klima Oblast je velmi dobře provětrávána. Tvar jednotky podmiňuje při vanutí severozápadního větru odchylování proudnic k jihu. V západní části PKJ, která přiléhá k Dunajovickým vrchům, dochází k méně výraznému závětří. Při silném větru může být v okolí Dolních Dunajovic zaznamenána vysoká koncentrace organoleptických zápachů. Pokud vane vítr jihovýchodních směrů a jeho rychlost překračuje 5 m.s-1, může docházet k projevu dýzového efektu (Buček 1984a). Větrolamy mohou podmiňovat vznik mikrocirkulace.

204 4.32.1.5 Půdy Sníženinu Dunajovického potoka pokrývá černozem a její variety – černozem erodovaná severovýchodně od Dolních Dunajovic a západně od Bavor a černozem karbonátová mezi Pernou a Dolními Dunajovicemi. Na jihu se vyskytují ostrůvky pararendziny. Na fluviální sedimenty jsou vázány půdy charakteristické ovlivněnými horizonty podzemní vodou – černice a černozem černická karbonátová, která se vyskytuje především v oblasti jižně od Dolních Dunajovic.

Obr. 259 Půdy PKJ 32 Obr. 260 Potenciální vegetace PKJ 32

4.32.1.6 Potenciální vegetace Východní část PKJ a také západní hranice jsou charakteristické výskytem habrodřínové doubravy nižšího stupně. Střed je vyplněn potenciální vegetací skupiny typů geobiocénů potočních, resp. říčních (na severu) niv. Ty jsou především na západě, a západně od Perné i na východě, lemovány lipovou doubravou a habrojilmovou jaseninou. Na severu nalezneme doubravu s ptačím zobem, vázanou na říční terasu. U ústí Dunajovického potoka do horní Novomlýnské nádrže se vyvinula habrová doubrava.

4.32.2 Přírodní zdroje Jednak je to černozem, jednak podzemní sloje zemního plynu, které byly v minulosti vytěženy a v současnosti slouží jako podzemní zásobníky tohoto plynu.

205 4.32.3 Změny využití země Tab. 35 Změny využití PKJ 32 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1975 2004 75/92 2004 2004 komunikace 5,5 5,0 2,7 -0,5 -2,3 -2,8 ruderální lada 1,7 2,4 3,2 0,7 0,8 1,5 les a křoviny 3,8 5,7 3,6 1,9 -2,1 -0,2 louky a pastviny 0,1 0,1 0,4 0,0 0,3 0,3 orná půda 83,1 78,6 76,3 -4,5 -2,3 -6,8 trvalé kultury 3,0 3,5 6,0 0,5 2,5 3,0 vodní plochy 0,5 1,1 0,3 0,6 -0,8 -0,2 zahrady 1,3 2,4 3,0 1,1 0,6 1,7 zastavěné plochy 1,1 1,4 4,5 0,3 3,1 3,4

Obr. 261 Využití PKJ 32 v roce 1890

Obr. 262 Využití PKJ 32 v roce 1975 Obr. 263 Využití PKJ 32 v roce 2004

Půdnímu pokryvu, který je tvořen černozeměmi, odpovídá i využití země s více než dvou třetinovým zastoupením orné půdy. Největší rozloha této kategorie byla zaznamenána na konci 19. století, v dalších obdobích klesá na úkor trvalých kultur, ruderálních lad, lesa a křovin, zastavěných ploch a zahrad. Trvalé kultury byly v roce 1890 soustředěny do oblastí podél západních a východních hranic jednotky. Zde tvořily malá políčka (Obr. 261). Po kolektivizaci zemědělství se rozloha jednotlivých tratí zvětšila, zároveň došlo k jejich koncentraci do oblasti západně od Dolních Dunajovic; menší plochy se vyskytovaly při východní hranici u Bavor a Horních Věstonic, kam přesahovaly z PKJ 24 (Obr. 262). Rok 2004 znamenal jejich další nárůst, přičemž největší koncentrace se přesunuly ze západu na východ (Obr. 263). Nárůst rozlohy lesa a křovin v roce 1975 byl způsoben vysazením větrolamů v padesátých a šedesátých letech 20. století, které měly za úkol zabránit, popř. omezit větrnou erozi. Pokles rozlohy této kategorie v současnosti je přičítán postupnému stárnutí a s tím souvisejícímu rozpadu větrolamů. V této jednotce je také zjevná optimalizace cestní sítě, která nabyla pravidelného mřížového charakteru (viz Obr. 262 a 263). Vzrůst 206 rozlohy zastavěných ploch a zahrad souvisí se zvyšováním počtu obyvatelstva Dolních Dunajovic a s rozšiřováním průmyslové zóny Mikulova na jihu PKJ. Stabilnějším prvkem krajiny v této jednotce je horní tok Dunajovického potoka s doprovodnou zelení a travinnobylinnými společenstvy v jižní části a bezejmenný levostranný přítok Dyje na severozápadě. Kvazistabilní prvky krajiny tvoří větrolamy.

4.32.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit 4.32.4.1 Environmentální rizika Severovýchodně od Dolních Dunajovic leží stará ekologická zátěž v podobě kontaminované půdy a podzemní vody, která představuje nízké riziko s lokálním charakterem. Majitelem je PZP Dolní Dunajovice. Dalším environmentálním rizikem je podzemní zásobník plynu táhnoucí se napříč jednotkou, který opět může kontaminovat spodní vody a půdu. V minulosti to bylo ložisko zemního plynu. Domácnosti z Dolních Dunajovic ve středu jednotky a Březího na jihu jednotky způsobují lokální znečištění ovzduší. K tomu přispívají mobilní zdroje pohybující se po hlavní spojnici Brno – Vídeň (silnice I/52), která se má přeměnit na rychlostní komunikaci. PKJ je ohrožena jak vodní tak větrnou erozí. V případě vodní eroze jsou zastoupeny všechny kategorie až na kategorii 1 (bez ohrožení). Kategorie 2 (půdy náchylné) se nachází na severu, kategorie 3 (půdy mírně ohrožené) na západě, kategorie 4 (půdy ohrožené) na jihu a severovýchodě, kategorie 5 (půdy silně ohrožené) jihovýchodně od Dolních Dunajovice a kategorie 6 (půdy nejohroženější) v okolí Spálené hospody. Jednotka je v tomto případě nestabilní. U větrné eroze nejmenší plochu zaujímají půdy ohrožené kategorií 3, které nalezneme na severovýchodě. Půdy silně ohrožené jsou soustředěny do jižní části PKJ, nejohroženější půdy leží na severu. Zbytek PKJ je pokryt pozemky ohroženými. Tomu odpovídá i odolnost území vůči tomuto typu eroze – jih je vysoce nestabilní, kdežto zbytek jednotky je částečně stabilní. O velmi silném antropickém ovlivnění vypovídá KAOV, který dosahuje jedné z nejnižších hodnot ze všech jednotek (0,05).

Obr. 264 Environmentální rizika PKJ 32 Obr. 265 Stabilizující prvky PKJ 32

4.32.4.2 Stabilizující prvky Mezi stabilizující prvky krajiny patří nadregionální biokoridor na severu a regionální biokoridory č. 123 a 125 na jihu. Pás na východě, ohraničený silnicí I/52, spadá do CHKO Pálava, což znamená, že se na něj vztahuje určitý stupeň ochranného režimu. Jednotka má KES pouze 0,15, resp. 0,09 a patří do kategorie narušená, resp. devastovaná krajina s nadprůměrným zemědělským využíváním.

207 4.32.5 Management 4.32.5.1 Silné stránky Silnými stránkami jsou černozemní půdy, vybudované závlahové systémy, relativně plochý reliéf až na jihovýchod a existující síť větrolamů. Dolní Dunajovice i Mikulov mají schválený územní plán, vybudovanou kanalizaci a ČOV. V obou obcích byly v roce 2004 zahájeny komplexní pozemkové úpravy. Mezi silné stránky lze také počítat silnici I/52, která se má změnit na rychlostní komunikaci, a to proto, že zlepší dopravní podmínky a přispěje k přilákání investorů do regionu. Pro průmyslovou výrobu je významná průmyslová zóna Západ 1 v Mikulově na jihu PKJ, která je plně zainvestovaná a je součástí oficiálních průmyslových zón nabízených agenturou Czech Invest. 4.32.5.2 Slabé stránky Mezi slabé stránky patří chybějící břehová zeleň podél vodních toků. Kvůli zoraným pozemkům až těsně ke břehům se do toků dostává velké množství ornice a také aplikovaných umělých hnojiv, které přispívají k zanášení a eutrofizaci Novomlýnských nádrží, kam tyto toky ústí. Špatný zdravotní stav větrolamů společně s velkými bloky orné půdy snižuje její schopnost odolávat jak větrné tak vodní erozi, která se projevuje především na svazích u východních hranic jednotky. 4.32.5.3 Návrh využívání Hlavním způsobem využívání i nadále zůstane zemědělská výroba a na jihu průmyslová výroba patřící k Mikulovu. Aby se snížilo riziko větrné eroze půdy, je potřeba obnovit větrolamy – zlepšit jejich zdravotní stav, revitalizovat vodní toky – přinejmenším vysadit doprovodné porosty. Je také potřeba snížit množství používaných agrochemikálií a neuskutečňovat orbu až po břehy vodních toků. Vzhledem k tomu, že severní hranice těsně přiléhají k Novomlýnským nádržím, bylo by vhodné pozemky podél nich v šířce asi padesát až sto metrů zatravnit, popř. i zalesnit. Na svažitých pozemcích u východních a západních hranic se jako nejlepší způsob jeví ekologické pěstování vinné révy a extenzivních ovocných sadů. Pro průmyslovou výrobu v Dolních Dunajovicích by bylo nejvhodnější využít již stávající objekty, např. bývalých zemědělských družstev, které nejsou v současnosti využívány. V případě výstavby nových výrobních areálů je potřeba uplatnit taková kritéria, aby nebyl narušen krajinný ráz, jehož dominantu tvoří Pavlovské vrchy. Výroba by se měla soustředit na ty činnosti, které neznečišťují životní prostředí. Co se týče průmyslové zóny v Mikulově, je již zcela zaplněna a proto se musí hledat nové prostory, které se budou muser nejdříve zainvestovat a schválit v územním plánu (viz PKJ 31).

4.33 Mikulovské deluvium

Rozloha: 522,854 ha

4.33.1 Přírodní podmínky 4.33.1.1 Povrch Mikulovské deluvium představuje mírnou vyvýšeninu v okolním plochém terénu, která je charakteristická dvěma vrcholy. První vrchol – Kóta – je vázán na druhohorní vápence a je to pokračování Pavlovských vrchů. Druhý bezejmenný vrchol je vázán na bazální a okrajová klastika společně s vrstevnatými vápnitými písky a je tvořen dvěma Obr. 266 Geologie PKJ 33 208 přibližně stejně vysokými vrchlíky. Tento vrchol je také vyšší o sedm metrů vyšší než Kóta, a jeho jihozápadní svahy vykazují sklon cca 2-5°. Ostatní svahy jsou velmi mírné. 4.33.1.2 Geologie Převažujícím geologickým substrátem jsou deluviální, resp. deluviální písčito-hlinité sedimenty na jihu PKJ, které vznikly v podmínkách periglaciálního klimatu v pleistocénu. Tyto sedimenty překrývají neogenní sedimenty: vrstevnaté vápnité jíly, bazální a okrajová klastika a jílovce a pískovce ždánicko-hustopečského souvrství. Z okolních jednotek sem zasahují fluviální písčito-hlinité sedimenty, které se vyvinuly v holocénu v oblastech vodních toků. Na jihovýchodě nalezneme také ostrůvek druhohorních vápenců, který je součástí bradel Pavlovských vrchů. 4.33.1.3 Vodstvo Po jižních hranicích teče Polní potok, který se vlévá do Dyje u Novosedel, a Včelínek, který se vlévá do Dyje u Břeclavi. Po severozápadní hranici teče Mikulovka, ústící do Polního potoka. V severovýchodní části jednotky byly vybudovány závlahové systémy. 4.33.1.4 Klima Jedná se o velmi dobře provětrávanou oblast s normálně osluněnými svahy. 4.33.1.5 Půdy PKJ je pokryta černozemí, místy se vyskytují pararendziny a kolem bývalých vodních toků nalezneme černici, resp. černozem černickou karbonátovou.

Obr. 267 Půdy PKJ 33 Obr. 268 Potenciální vegetace PKJ 33

4.33.1.6 Potenciální vegetace Hlavním typem potenciální vegetace jsou habrové doubravy a doubravy s ptačím zobem. Na severovýchodě se vyskytuje lipová doubrava a habrojilmová jasenina. Zasahují sem také skupiny typů geobiocénů potočních (na severu) a říčních (na jihovýchodě) niv.

4.33.2 Přírodní zdroje Hlavním přírodním zdrojem je černozem. Z nerostných surovin mají určitý význam vápence v oblasti vrchu Kóta a také deluviální sedimenty, které mohou být využity ve stavebnictví.

209 4.33.3 Změny využití země Tab. 36 Změny využití PKJ 33 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1975 2004 75/92 2004 2004 komunikace 3,6 1,9 1,2 -1,7 -0,7 -2,4 ruderální lada 1,2 1,5 1,0 0,3 -0,5 -0,2 les a křoviny 5,4 6,5 4,0 1,1 -2,5 -1,4 louky a pastviny - 0,1 - 0,1 -0,1 - orná půda 80,7 89,6 93,6 8,9 4,0 12,9 trvalé kultury 7,7 - - -7,7 - -7,7 vodní plochy 0,2 0,3 0,1 0,1 -0,2 -0,1

Obr. 269 Využití PKJ 33 v roce 1890

Obr. 270 Využití PKJ 33 v roce 1975 Obr. 271 Využití PKJ 33 v roce 2004

Jak ukazuje Obr. 269, ještě na konci 19. století se v PKJ vyskytovaly viniční trati oddělené remízky a drobnými políčky. Po druhé světové válce byly vinice zlikvidovány a remízky rozorány, takže se vytvořily velké bloky orné půdy, které byly od sebe odděleny uměle vysázenými větrolamy, resp. polními cestami (Obr. 270). Tato situace přetrvává do současnosti, avšak z Obr. 271 je vidět další koncentrace orné půdy, která vznikla odstraněním polních cest. Její rozloha tak dosahuje téměř 94%. Stejně jako v PKJ 32 je u větrolamů pozorován jejich postupný rozpad. Relativně stabilní prvky v krajině vytvářejí společenstva doprovázející Včelínek při jižních hranicích, aleje podél místní komunikace Mikulov – státní hranice, procházející středem jednotky, a lesík na západě, přesahující sem z PKJ 34.

4.33.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit 4.33.4.1 Environmentální rizika PKJ je charakteristická tím, že má nejmenší hodnotu KAOV i KES z celého dolního Podyjí, a to je 0,04 (KES = 0,06 podle metodiky Agroprojektu). Jedná se tedy o devastovanou krajinu s velmi silným antropickým ovlivněním vegetace. Míra zornění je téměř 94%. Jednotka je silně ohrožena větrnou erozí a patří mezi vysoce nestabilní oblasti. V případě vodní eroze je částečně stabilní s výskytem ohrožených půd.

210

Obr. 272 Environmentální rizika PKJ 33 Obr. 273 Stabilizující prvky PKJ 33

4.33.4.2 Stabilizující prvky Na severozápadě sem zasahuje cíp regionálního biokoridoru č. 125. Oblast jihovýchodně od místní komunikace spojující Mikulov se státní hranicí spadá do CHKO Pálava, čímž se na ni vztahují určitá omezení vyplývající z ochranného statutu CHKO.

4.33.5 Management 4.33.5.1 Silné stránky Silnými stránkami PKJ jsou kvalitní černozemě na deluviálních sedimentech a provedené meliorace – vybudované závlahové systémy – na severovýchodě. Silnou stránku také představují větrolamy v severozápadní polovině jednotky. 4.33.5.2 Slabé stránky Slabé stránky spočívají ve značném zornění jednotky (nejvíce zorněná ze všech PKJ), přičemž orná půda je nedostatečně chráněná proti větrné erozi. Větrolamy, které se zde vyskytují, jsou ve špatném stavu a přestávají plnit svou funkci. K erozi také přispívá nevhodná skladba pěstovaných plodin, především kukuřice a slunečnice. 4.33.5.3 Návrh využívání Pro jednotku je typické zemědělské využívání, které by mělo i nadále trvat. Je však potřeba zlepšit současný stav větrolamů, vysadit větrolamy nové, především v jihovýchodní polovině, a realizovat další protierozní opatření, jako je orba po vrstevnici, pěstování meziplodin, vytvoření biopásů a travnatých pásů. Dále by bylo vhodné revitalizovat všechny tři toky, které jednotkou protékají. Přinejmenším by měly být doplněny doprovodnou břehovou zelení. Jednou z možností využívání PKJ je pěstování vinné révy na svazích Kóty na východě a bezejmenného kopce ve středu jednotky. Zde se vinná réva pěstovala i v minulosti, jak vyplývá z mapy z roku 1890. Jižní a severovýchodní svahy, které mají sklon větší než 5°, a vrchol Kóty by mohly být zatravněny, čímž by se zamezilo půdní erozi.

4.34 Sníženina Polního potoka

Rozloha: 1079,760 ha

4.34.1 Přírodní podmínky 4.34.1.1 Povrch Povrch je převážně plochý, místy jen velmi mírně zvlněný. Jedná se o aktivní údolí, které je na západě zúžené a nabývá až průlomového charakteru. Podél vodních toků se vyvinuly 211 ploché agradační valy. Další vyvýšené tvary antropogenního původu představují náspy cest a železnice. 4.34.4.2 Geologie Sníženina Polního potoka je součástí neogenních sedimentů Karpatské předhlubně, tvořené v tomto případě vrstevnatými vápnitými sedimenty. Střed PKJ vyplňují holocénní fluviální písčito-hlinité sedimenty, vázané na koryto Polního potoka. Na severovýchodě a východě sem místy zasahují deluviální sedimenty s příměsí písku. 4.34.4.3 Vodstvo Hlavním vodním tokem je Polní potok, který zprava přibírá Mikulovku, bezejmenný přítok protékající Dobrým Polem a občasný vodní tok stékající ze západního hřbetu Dunajovických Obr. 274 Geologie PKJ 34 vrchů. Zleva to je Kobylský potok, který na naše území přitéká z Rakouska. U Dobrého Pole se také nacházejí dva drobné rybníčky. 4.34.4.4 Klima Jednotka je velmi dobře provětrávána. Díky větrolamům se může tvořit mikrocirkulace a v jejich okolí můžeme sledovat zvýšení půdní vlhkosti.

Obr. 275 Půdy PKJ 34 Obr. 276 Potenciální vegetace PKJ 34

4.34.4.5 Půdy Půdy jsou velmi často ovlivněny výše položenou hladinou podzemní vody. Jedná se o černozem černickou a její karbonátovou subvarietu, černici černozemní a černici. Ostrůvkovitě se zde vyskytují i kambizemě. V okolí Dobrého Pole nalezneme stanoglej. Oblast jižně a východně od Březí pokrývají černozemě. 4.34.4.6 Potenciální vegetace Jihovýchodní část, pruh podél západní hranice a oblast mezi Březím a Dobrým Polem pokrývají habrová doubrava a doubrava s ptačím zobem. Zbytek PKJ je charakteristický výskytem skupin typů geobiocénů říčních (severozápadní část) a potočních (severovýchod) niv, tedy společenstva jilmového luhu a vrbových olšin.

212 4.34.2 Přírodní zdroje Z hlediska ochrany přírody je významná přírodní rezervace Slanisko Dobré Pole. Pro zemědělské účely je vhodná černozem černická a především černozem, které zaujímají téměř 60% jednotky.

4.34.3 Změny využití země Tab. 37 Změny využití PKJ 34 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1975 2004 75/92 2004 2004 komunikace 6,2 4,0 1,9 -2,2 -2,1 -4,3 ruderální lada 5,7 4,0 2,7 -1,7 -1,3 -3,0 les a křoviny 7,1 12,3 11,6 5,2 -0,7 4,5 louky a pastviny 1,1 1,7 0,4 0,6 -1,3 -0,7 orná půda 75,4 72,4 76,7 -3,0 4,3 1,3 trvalé kultury 1,9 1,3 2,7 -0,6 1,4 0,8 vodní plochy 1,1 1,9 0,6 0,8 -1,3 -0,5 zahrady 0,8 1,2 1,5 0,4 0,3 0,7 zastavěné plochy 1,0 1,0 1,8 0,0 0,8 0,8

Obr. 277 Využití PKJ 34 v roce 1890

Obr. 278 Využití PKJ 34 v roce 1975 Obr. 279 Využití PKJ 34 v roce 2004

Sníženina Polního potoka se od ostatních intenzívně využívaných jednotek s převahou orné půdy liší velkým množstvím malých lesíků, jejichž průměrná velikost se pohybuje okolo 3,5 ha. Nejvíce se soustředí do oblasti jižně od Dobrého Pole a jižně a východně od Březí. Rozloha orné půdy ve všech sledovaných časových úsecích přesahovala 70% celkové rozlohy jednotky a podobně jako u PKJ 33 svého maxima dosáhla v roce 2004 (viz Obr. 279). Co se týče kategorie trvalé kultury, rok 1975 zaznamenal jejich mírný pokles, ale již v roce 2004 došlo k jejich nárůstu. Jak ukazuje Obr. 277, soustředily se na konci 19. století do oblasti jihovýchodně od železniční zastávky v Březí ve středu PKJ, do severozápadního cípu a v menší míře i jižně od Dobrého Pole. Výskyt na severozápadě přetrval do současnosti, avšak došlo ke zvětšení rozlohy jednotlivých pozemků. Oblast jihovýchodně od železniční zastávky v Březí zaznamenala zmenšení velikosti plochy trvalých kultur v roce 1975 (Obr. 278), avšak rok 2004 ukazuje jejich úplnou likvidaci v této lokalitě (Obr. 279). V okolí Dobrého Pole se trvalé kultury přesunuly směrem na západ od obce. Z dalších kategorií využití země je 213 plynulý pokles rozlohy zaznamenán u komunikací, způsobený rušením polních cest, a ruderálních lad; nárůst, resp. stagnace u zahrad; mírný nárůst následovaný poklesem u vodních ploch, a luk a pastvin které byly rozorány – viz oblast na soutoku Polního a Kobylského potoka a západně od Dobrého Pole; a mírný nárůst u zastavěných ploch, což souvisí s vytvářením výrobních areálů a zvyšováním počtu obyvatel Březí. Stabilní prvky v krajině vytvářejí již zmiňované lesíky. Patří sem rovněž slanisko u Dobrého Pole, které je zároveň přírodní rezervací.

4.34.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 280 Environmentální rizika PKJ 34 Obr. 281 Stabilizující prvky PKJ 34

4.34.4.1 Environmentální rizika Přestože půdy v celé jednotce spadají do kategorie 5 – silně ohrožené, z hlediska odolnosti území proti větrné erozi je PKJ částečně stabilní. Přispívají k tomu četné větrolamy a především remízky. V případě vodní eroze jsou pozemky většinou pouze náchylné, můžeme tedy hovořit o stabilním území. Značné zornění jednotky (74,7%) znamená velmi silné antropické ovlivnění vegetace (KAOV = 0,14). 4.34.4.2 Stabilizující prvky Na jihovýchodě se nachází regionální biokoridor č. 125. Jižně od Dobrého Pole leží PR Slanisko Dobré Pole, které je zároveň lokalitou NATURA 2000 stejného jména. Jedná se o fragment slanomilné vegetace s výskytem kriticky ohrožených společenstev halofytů, např. sivěnka přímořská, jejíž lokalita je zde na SZ okraji svého areálu a patří současně mezi poslední lokalitu tohoto druhu v ČR, jitrocel přímořský, pampeliška besarabská, hvězdnice slanistá panonská, či zeměžluč spanilá. I díky vysokému zornění představuje PKJ narušenou krajinu (KES = 0,23, resp. 0,27), která je nadprůměrně zemědělsky využívána.

4.34.5 Management 4.34.5.1 Silné stránky Jak Dobré Pole tak Březí, které sem pouze zasahuje, mají schválené územní plány a vybudovanou kanalizaci. Dobré Pole má navíc i svou vlastní ČOV a dokončené komplexní pozemkové úpravy, zatímco v Březí stále ještě probíhají. Jednotka je charakteristická vysokým podílem remízků. Jsou zde také kvalitní půdy. Probíhá tudy i Česko-rakouská příhraniční cyklostezka.

214 4.34.5.2 Slabé stránky Výrazným negativem je nedostatečná doprovodná zeleň podél vodních toků. Vzhledem k tomu, že pozemky jsou zorané až ke břehům těchto toků, dostává se do vody značné množství ornice a agrochemikálií, které přispívají k zanášení a eutrofizaci Dyje, do které toky ústí, potažmo Novomlýnských nádrží. Mezi slabé stránky patří také nedostatek větrolamů ve východní části PKJ a tím i zvýšené riziko větrné eroze. Slabou stránkou je také špatný stav místních komunikací. 4.34.5.3 Návrh využívání Podobně jako v případě PKJ 33 i zde plní dominantní funkci zemědělské využívání se zaměřením na pěstování pšenice, kukuřice a slunečnice. Vzhledem k tomu, že poslední dvě plodiny značně podporují erozi půdy, je potřeba jako protierozní opatření zavést biopásy a travnaté pásy. Zároveň je nutné revitalizovat vodní toky alespoň obnovou břehových porostů, v jihovýchodní části vysadit větrolamy, popř. realizovat liniovou výsadbu dřevin podél zpevněných i polních cest. Je také nutno neprovádět orbu až ke břehům toků, ale ponechat alespoň dvou až třímetrový travnatý pás podél obou břehů. Mohlo by rovněž dojít k obnově sadů jihozápadně od Březí, popř. k výsadbě nových. Tento způsob využití je však značně omezen zhoršeným odbytem kvůli dovozu levného ovoce ze zahraničí, především z Polska.

4.35 Dunajovické vrchy - východ

Rozloha: 1564,995 ha

4.35.1 Přírodní podmínky 4.35.1.1 Povrch Má ráz strukturního hřbetu, který se skládá z několika vrcholů od sebe oddělených hlubokými sedly. Východní svahy jsou mírnější, kdežto západní vykazují prudký sklon a mají zřetelné úpatí vůči plochému reliéfu ve vnitřní sníženině. Uprostřed hřbetu na jeho východní straně vznikl nižší, silně rozčleněný reliéf s výraznějšími údolními tvary (kol. autorů 1970). Jih jednotky má velmi mírný sklon a zvolna přechází do sníženiny Polního potoka. Častý je výskyt úpadů – pozůstatků kryogenního působení v glaciálech a interglaciálech. Pro vrcholy Suché hory, Liščího kopce, Dunajovického kopce a především Velké Slunečné jsou typické rozsáhlé agrární terasy. Severní svahy vrcholu Na výsluní byly postiženy těžbou jílů. 4.35.1.2 Geologie Obr. 282 Geologie PKJ 35 PKJ je tvořena neogenními vrstevnatými vápnitými jíly s písky. Na severu nalezneme bazální a okrajová klastika, která v ostrůvcích prostupují střed celé jednotky. Na jihu byly v periglaciálním klimatu naneseny deluviální sedimenty. Četné jsou také fluviální písčito-hlinité sedimenty vázané na dnes suchá údolí. 4.35.1.3 Vodstvo Přes jednotku je veden kanál zavlažovací soustavy Brod nad Dyjí – Bulhary – Valtice. Vzhledem ke svému složení východní hřbet významným kolektorem podzemních vod. 4.35.1.4 Klima Svahy jsou převážně normálně osluněné, v okolí Velké Slunečné, jižně od Dunajovického kopce a jihozápadně od Liščího kopce se vyskytují velmi dobře osluněné plochy. Při 215 západním směru větru se na východních svazích vytvářejí oblasti s mírným útlumem rychlosti větru. Vzhledem ke tvaru jednotky je možná tvorba nočních svahových větrů a výskyt teplé svahové zóny v horních částech svahů, analogické situaci na Děvínu, resp. Stolové hoře.

Obr. 283 Půdy PKJ 35 Obr. 284 Potenciální vegetace PKJ 35

4.35.1.5 Půdy PKJ je pokryta černozemí, na jihu se vyskytují ostrůvky kambizemě. Na fluviální písčité sedimenty jsou vázány černice a černozemě černické karbonátové. Černice jsou typické pro severní část PKJ, černozemě černické karbonátové najdeme ve středu PKJ. 4.35.1.6 Potenciální vegetace Na pruh bazálních a okrajových klastik, která se táhnou středem PKJ, je vázána šípáková doubrava. Ta je obklopena habrovou doubravou a doubravou s ptačím zobem. Východní část jednotky (oblast mezi Desátky a Suchou horou) kryje habrodřínová doubrava.

4.35.2 Přírodní zdroje Z neživých přírodních zdrojů jsou významné černozemě pokrývající téměř celé území PKJ, které však mají díky geologickému substrátu tendenci hutnět. Dalším zdrojem jsou vápnité jíly a písky, které se v minulosti těžily a používaly ve stavebnictví a jako keramické suroviny. Živé přírodní zdroje zastupují již zmíněné drnové stepi NPP Dunajovické kopce.

4.35.3 Změny využití země Tab. 38 Změny využití PKJ 35 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1975 2004 75/92 2004 2004 komunikace 5,7 4,9 1,8 -0,8 -3,1 -3,9 ruderální lada 1,7 3,0 0,9 1,3 -2,1 -0,8 les a křoviny 9,5 8,3 8,8 -1,2 0,5 -0,7 louky a pastviny 0,0 0,7 7,9 0,7 7,2 7,9 orná půda 56,8 50,3 33,9 -6,5 -16,4 -22,9 trvalé kultury 26,3 32,6 46,1 6,3 13,5 19,8 vodní plochy 0,0 - 0,1 0,0 0,1 0,1 zahrady 0,0 0,0 0,1 0,0 0,1 0,1 zastavěné plochy 0,1 0,2 0,4 0,1 0,2 0,3

216

Obr. 285 Využití PKJ 35 v roce Obr. 286 Využití PKJ 35 v roce Obr. 287 Využití PKJ 35 1890 1975 v roce 2004

Obr. 285, reprezentující situaci z konce 19. století, ukazuje malovýrobní způsob hospodaření, ve kterém se střídají políčka orné půdy s vinicemi, oddělená od sebe polními cestami a rozptýlenou zelení. V tomto období zaujímá orná půda téměř 57% celkové rozlohy jednotky. Druhou nejrozšířenější kategorií jsou trvalé kultury, následované lesy a křovinami a komunikacemi. Na Obr. 286 je ukázána situace po kolektivizaci zemědělství, která proběhla v padesátých letech 20. století. Pozemky byly sceleny, zanikly mnohé polní cesty a byly rozorány meze a remízky. Je zaznamenán pokles orné půdy na úkor trvalých kultur, přesto orná půda stále zaujímá více než polovinu území. Rovněž dochází k poklesu rozlohy lesa a křovin a komunikací. Na jihu PKJ zůstávají zachovány lesní komplexy. V okolí Velké Slunečné a Liščího kopce jsou patrné první pokusy o zterasování svahů a soustředí se sem luční porosty (Obr. 286). Konec sedmdesátých a osmdesátá léta 20. století jsou spojena s dalším scelováním pozemků a vytvářením rozsáhlých bloků jak orné půdy tak vinic. Zároveň vznikají rozsáhlé agrární terasy na Velké Slunečné, Liščím kopci, Dunajovickém kopci a Suché hoře. Tato situace přetrvává do současnosti, jak je patrné z Obr. 287. Rozloha trvalých kultur převažuje nad rozlohou orné půdy o 12%; je zaznamenán prudký nárůst luk, který souvisí jednak s vyhlášením NPP Dunajovické kopce v roce 1988, jednak s posupným opouštěním některých pozemků, které byly v minulosti zemědělsky využívány. Mírně narůstá rozloha lesa a křovin a zastavěných ploch (na jihozápadě – Březí). Stabilními prvky v krajině, které se vyskytovaly po celé sledované období, jsou bezesporu lesní komplexy na jihu jednotky. Z hlediska biodiverzity mají význam luční, resp. stepní porosty v NPP Dunajovické kopce, táhnoucí se středem PKJ.

4.35.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit 4.35.4.1 Environmentální rizika Ve středu PKJ (západně od Dolních Dunajovic) je v bývalé cihelně lokalizována stará ekologická zátěž v podobě skládky, jejímž majitelem i provozovatelem je obec Dolní Dunajovice. Představuje střední riziko s bodovým výskytem. Jižně od ní zasahuje ložisko zemního plynu se zastavěnou těžbou, které v současnosti slouží jako zásobník tohoto paliva. Západní a jižní část PKJ je náchylná k vodní erozi, východní a severní část je jí mírně ohrožena. Celkově je jednotka stabilní. Půdy ohrožené větrnou erozí se nacházejí ve východní části, silně ohrožené na jihu a podél západních hranic. Z hlediska odolnosti proti větrné erozi 217 je území částečně stabilní. Vegetace je velmi silně ovlivněna antropogenní činností (KAOV = 0,2), k čemuž přispívá fakt, že třetina PKJ je zorněna. Ovzduší je místně ovlivněno blízkostí obce Březí na jihozápadě a silnicí II. třídy č. 414, protínající jih PKJ.

Obr. 288 Environmentální rizika PKJ 35 Obr. 289 Stabilizující prvky PKJ 35

4.35.4.2 Stabilizující prvky Hlavním stabilizujícím prvkem je NPP Dunajovické kopce, která je současně i lokalitou NATURA 2000 a regionálním biocentrem. Jedná se o komplex teplomilných trávníků s výskytem řady ohrožených rostlin, např. vstavač vojenský, len chlupatý, kosatec nízký, hvězdnice chlumní, kavyl sličný. Lokalita je také jednou z několika posledních v ČR s výskytem mandloně nízké. Z živočichů jsou významní např. krutihlav obecný, strnad luční, pěnice vlašská, kudlanka nábožná. Biocentrum spojuje s NBC Pálava regionální biokoridor č. 123, z nějž k jihu (na jihovýchodě PKJ) vybíhá regionální biokoridor č. 125. Sever cípem zasahuje do nadregionálního biokoridoru nivy Dyje a Svratky. KES má hodnotu 1,70, což znamená, že se jedná o vcelku vyváženou krajinu s převažující přírodní složkou. Podle metodiky Agroprojektu však KES dosahuje hodnoty pouze 0,35, jde tedy o narušenou, intenzívně zemědělsky využívanou krajinu. Tento rozdíl je, podobně jako v předchozích případech, způsoben velkou rozlohou vinic (téměř 46% celkové rozlohy).

4.35.5 Management 4.35.5.1 Silné stránky Hlavní silnou stránku představuje NPP Dunajovické kopce, která tvoří významný stabilizující prvek nejen v jednotce, ale také v celé západní části dolního Podyjí. Dále to jsou dobře osluněné svahy v centrální části PKJ a zavlažovací kanál Brod nad Dyjí – Bulhary – Valtice v severní části PKJ. Významný je i podíl doprovodné zeleně a mezí ve vinicích a větších remízků na jihu PKJ. 4.35.5.2 Slabé stránky Hlavním negativem je potenciální ohrožení půdy erozí. Větrná eroze ohrožuje především jižní, severní, východní a západní okraje PKJ, kdežto vodní eroze ohrožuje nejčlenitější části ve středu. Ve druhé polovině 20. století byly v rámci protierozních opatření vybudovány velkoplošné terasy na Velké Slunečné, Liščím kopci, Dunajovickém kopci a Suché hoře. Tyto terasy nejen že erozi nezabránily, ale zcela změnily půdní podmínky a ráz krajiny. Jednotka také trpí značnou suchostí, a to především ve vrcholových částech. 218 4.35.5.3 Návrh využívání Kromě zemědělského využití má, jak již bylo zmíněno, významnou funkci NPP Dunajovické kopce. Management této památky se řídí plánem péče, který byl schválen na léta 2000-2009. Mimo jiné je potřeba odstraňovat náletové dřeviny a invazní druhy, především akát a pajasan žláznatý, a pravidelně lokalitu kosit. Alternativou je také pastva. Zemědělství by se i nadále mělo orientovat na pěstování trvalých kultur. V případě vinohradů by bylo vhodné pokračovat v ekologizaci vinohradnictví – omezování agrochemikálií, používání biologických prostředků v boji se škůdci, zatravňování nově vysazených vinic. Také by se mělo přistoupit k výsadbě doprovodných liniových společenstev. Toto opatření se týká vinic na Kraví hoře na severu, na východních svazích Ořechové hory na jihu, východních svazích Dunajovického kopce, lokality Na kopečku západně od Dunajovického kopce, východně od Suché hory a jihozápadně od Růžové hory. Další možností je výsadba sadů, např. v lokalitě Desátky západně od Dolních Dunajovic či při západních hranicích PKJ. Je potřeba obnovit větrolamy a vysadit nové, čímž se rozčlení velké plochy orné půdy na východě a na západě (severně od Březí).

4.36 Vnitřní Dunajovická sníženina

Rozloha: 1211,668 ha

4.36.1 Přírodní podmínky 4.36.1.1 Povrch Povrch je mírně zvlněný. Nejvyššího bodu dosahuje přibližně ve středu PKJ, směrem k severu i k jihu se mírně uklání. Na severu v okolí Brodu nad Dyjí se dochovaly terasy řeky Dyje (úroveň VI). V období periglaciálního klimatu se zde vyvinuly četné kryogenní tvary, především suché úpady. 4.36.1.2 Geologie Jednotku vyplňují miocénní vrstevnaté vápnité jíly a písky, které jsou protkány sítí fluviální písčito-hlinitých sedimentů vázaných na údolí bývalých vodních toků. Na severu je geologická stavba pestřejší: Z východu sem zasahují bazální a okrajová klastika, na západě nalezneme fluviální písčité štěrky. Sever pokrývají jak Obr. 290 Geologie PKJ 36 hlinito-kamenité sedimenty, tak ostrůvek vátých písků. Západně od lokality Na Kopečku a jižně od Brodu nad Dyjí se vyskytují hlíny. 4.36.1.3 Vodstvo Severní část PKJ je odvodňována periodickým pravostranným přítokem Dyje, v jižní části pramení levostranný přítok pravostranného přítoku Polního potoka. K Brodu nad Dyjí také zasahuje vnější ochranné pásmo jímacího území Brod nad Dyjí, které slouží pro skupinový vodovod Dolní Dunajovice. 4.36.1.4 Klima Na severu PKJ se na jaře a na podzim častěji vyskytují mlhy spojené s vypařováním vody z hladiny horní Novomlýnské nádrže. Při převládajícím západním směru větru je pro oblast typické snížení rychlosti větru především na jihozápadě. Vzhledem k tomu, že jednotka je ohraničena strukturními svahy Dunajovických vrchů, může se zde vyskytovat noční hromadění studeného vzduchu při jejich úpatí v jižní polovině území.

219

Obr. 291 Půdy PKJ 36 Obr. 292 Potenciální vegetace PKJ 36

4.36.1.5 Půdy Jednotku pokrývá černozem. Na fluviální písčité sedimenty je vázána černice v severní části a černozem černická, resp. její karbonátová subvarieta v jižní části. 4.36.1.6 Potenciální vegetace Kolem Brodu nad Dyjí se vyskytuje potenciální vegetace v podobě lipové doubravy a habrojilmové jaseniny. Na jihu sem také zasahují společenstva skupin typů geobiocénů potočních niv. Zbytek jednotky pokrývá habrová doubrava a doubrava s ptačím zobem.

4.36.2 Přírodní zdroje Vápnité jíly a písky, pokrývající téměř 73% plochy PKJ, se těží na jihozápadě jednotky jako cihlářské suroviny. Pro zemědělskou výrobu jsou vhodné také černozemě (téměř 78% plochy oblasti). V terasách řeky Dyje v severní části se vyskytují zásoby podzemní vody.

4.36.3 Změny využití země Tab. 39 Změny využití PKJ 36 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1975 2004 75/92 2004 2004 bažina - 0,0 - 0,0 0,0 - komunikace 6,9 5,3 2,2 -1,6 -3,1 -4,7 ruderální lada 0,6 2,4 1,9 1,8 -0,5 1,3 les a křoviny 4,4 7,6 5,1 3,2 -2,5 0,7 louky a pastviny 0,5 0,4 0,6 -0,1 0,2 0,1 orná půda 77,2 77,7 74,2 0,5 -3,5 -3,0 trvalé kultury 5,5 1,4 8,1 -4,1 6,7 2,6 vodní plochy 0,2 0,4 0,1 0,2 -0,3 -0,1 zahrady 2,8 2,9 3,9 0,1 1,0 1,1 zastavěné plochy 2,1 2,0 3,9 -0,1 1,9 1,8

Obr. 293 Využití PKJ 36 v roce 1890 220

Obr. 294 Využití PKJ 36 v roce 1975 Obr. 295 Využití PKJ 36 v roce 2004

Výrazné změny ve velikosti rozlohy byly zaznamenány u trvalých kultur a komunikací, menší pak u orné půdy, lesů a křovin a zastavěných ploch. Dominantní kategorií jednotky je orná půda, která zaujímá více než 70% celkové rozlohy. Trvalé kultury se v roce 1890 vyskytovaly především v severní polovině PKJ, a to jak u východních, tak u západních hranic. V jižní části byly situovány západně od Březí (viz Obr. 293). V rámci kolektivizace zemědělství byly tyto pozemky sceleny a rozorány, čímž došlo k mírnému nárůstu rozlohy orné půdy. Zároveň byla optimalizována cestní síť a víceméně chaotické směry byly nahrazeny pravidelnou mřížovitou strukturou. V padesátých letech 20. století byly vysazeny větrolamy, které zabraňovaly větrné erozi, čímž narostla rozloha kategorie les a křoviny (Obr. 294). Rok 2004 ukazuje značné zvýšení rozlohy trvalých kultur, které jsou situovány u západních hranic PKJ, jak je vidět z Obr. 295. Rovněž vzrostla velikost obou sídel (Březí na jihovýchodě, Brod nad Dyjí na severozápadě) a je obklopujících zahrad. Mezi relativně stabilní prvky krajiny patří aleje podél cesty Březí – Novosedly na jihu a Brod na Dyjí – Dolní Dunajovice na severu, které se vyskytovaly po celé sledované období. Kvazistabilní prvky představují větrolamy a porosty obklopující pramennou oblast bezejmenného pravostranného přítoku Dyje v severní části.

4.36.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit 4.36.4.1 Environmentální rizika Jihovýchod a severozápad ovlivňují obce Březí a Brod nad Dyjí společně se silnicemi Drnholec – Mikulov (II/414) a Brod nad Dyjí – Dolní Dunajovice, které přispívají ke znečištění ovzduší (z domácností a aut). Obce také ovlivňují kvalitu vody, protože ani jedna není napojena na ČOV. Na západě se nalézá dosud aktivní lom na cihlářskou surovinu, který lokálně zvyšuje množství prachu v ovzduší. Největším environmentálním problémem je větrná eroze – půdy jsou převážně silně ohrožené. Na druhou stranu se zde uplatňují větrolamy, které zvyšují odolnost pozemků vůči tomuto druhu eroze, a jednotka proto patří mezi částečně stabilní oblasti. K vodní erozi jsou půdy pouze náchylné, výjimku tvoří severovýchodní cíp, kde jsou půdy mírně ohrožené. Území je z hlediska vodní eroze stabilní oblastí. Velmi silné antropické ovlivnění vegetace (KAOV = 0,06) je způsobeno velkou mírou zornění (74,2%).

221

Obr. 296 Environmentální rizika PKJ 36 Obr. 297 Stabilizující prvky PKJ 36

4.36.4.2 Stabilizující prvky Jedinými stabilizujícími prvky jsou nadregionální biokoridor a regionální biocentrum Sinaj na severu. PKJ se proto řadí k oblastem s narušenou krajinou s nadměrným zemědělským využíváním (KES = 0,22, resp. 0,12).

4.36.5 Management 4.36.5.1 Silné stránky Existující větrolamy, černozemě a mírně zvlněný povrch především v jižní polovině předurčují jednotku k zemědělskému využívání. Mezi silné stránky také patří schválené územní plány u obou obcí, které v PKJ leží, provedené komplexní pozemkové úpravy v Brodu nad Dyjí a vybudovaná kanalizace v Březí. Silnou stránkou je rovněž poloha jednotky, neboť sousedí s Novomlýnskými nádržemi, takže se zde může rozvíjet rekreace spojená s tímto objektem. 4.36.5.2 Slabé stránky Jednou ze slabin je chybějící ČOV v obcích a také chybějící kanalizace v Brodu nad Dyjí, čímž se odpady z domácností i zemědělských podniků dostávají do vodního toku protékajícího obcí a končí v Novomlýnských nádržích. Přispívají tak společně se spláchnutými průmyslovými hnojivy k jejich eutrofizaci. Slabinou je dále špatný zdravotní stav větrolamů v jižní polovině PKJ, resp. jejich absence na severovýchodě PKJ. 4.36.5.3 Návrh využívání Jak již bylo řečeno, jednotka je vhledem k příznivým podmínkám velmi vhodná pro zemědělské využívání. Protože je však silně ohrožena potenciální větrnou erozí, je potřeba realizovat taková opatření, aby se toto riziko snížilo. Mezi ně patří zlepšení zdravotního stavu větrolamů, které spočívá v jejich obnově, vysazení nových větrolamů na severu a ve středu PKJ, pěstování meziplodin, výsadba travnatých pásů a biopásů. Dále je nutné revitalizovat vodní toky, které v jednotce pramení. Revitalizace by měla spočívat přinejmenším ve výsadbě doprovodných břehových porostů. Tím se zároveň sníží množství spláchnuté ornice a agrochemikálií. Na západních svazích Kraví hory na severovýchodě PKJ by bylo vhodné pěstovat vinnou révu, přičemž při jejím pěstování by se mělo uplatňovat integrované pěstování hroznů a vinné révy. Tento způsob pěstování platí také pro již existující vinice u západních hranic. Je potřeba vybudovat kanalizaci v Brodu nad Dyjí, stejně jako ČOV v obou

222 obcích. Tato opatření přispějí ke snížení eutrofizace Novomlýnských nádrží. Další možností využívání severu jednotky je vybudování rekreačního zázemí a rozšíření služeb v Brodu nad Dyjí pro rekreanty hlavně z řad rybářů, ale také cykloturistů. Bylo by vhodné zatravnit okolí zemědělských družstev, především pozemků bezprostředně sousedících s nádržemi.

4.37 Dunajovické vrchy - západ

Rozloha: 464,241 ha

4.37.1 Přírodní podmínky 4.37.1.1 Povrch Strukturní hřbet s mírnějšími západními a strmějšími východními svahy připomíná svým tvarem kozí hřbet. Nejvyšší nadmořské výšky (270 m) dosahuje v protáhlém hřbetu Staré hory. Západní svahy jsou charakteristické krátkými údolími – úpady. Na severu je hlubokým sedlem oddělen vrch Chlumek. Četný je výskyt lomů na těžbu cihlářských hlín, z nichž největší se rozprostírá na západě jednotky. Činný lom na cihlářské suroviny je situován na jihu a přesahuje do jednotky 36 – vnitřní Dunajovická sníženina. Z dalších antropogenních tvarů se zde nacházejí agrární terasy, které jsou výraznou dominantou v jižní části PKJ a také v okolí Liščího vrchu. 4.37.1.2 Geologie Obr. 298 Geologie PKJ 37 Na rozdíl od východního hřbetu Dunajovických vrchů má západní hřbet odlišné geologické složení. Východní část PKJ pokrývají vrstevnaté vápnité jíly a písky, na západě se vyskytují bazální a okrajová klastika, která jsou protkána sítí fluviálních písčito-hlinitých sedimentů vázaných na údolní dna. Na severovýchodě sem zasahují hlíny. 4.37.1.3 Vodstvo Sever PKJ je chráněn pásmem hygienické ochrany druhého stupně, neboť se zde nacházejí zdroje pitné vody, které jsou jímány v jímacím území Brod nad Dyjí a využity pro skupinový vodovod Novosedly. 4.37.1.4 Klima Jižní svahy jsou velmi dobře osluněné, jinak se zde vyskytují normálně osluněné svahy. Na jihovýchodních svazích se při severozápadním proudění může vytvářet slabé závětří. Na východní svahy může také být vázáno noční stékání chladnějšího vzduchu do přilehlé sníženiny. 4.37.1.5 Půdy Hlavním půdním typem je černozem. V úpadech se vyskytují černice a černozemě černické karbonátové. V okolí Syslíku nalezneme pararendziny.

223

Obr. 299 Půdy PKJ 37 Obr. 300 Potenciální vegetace PKJ 37

4.37.1.6 Potenciální vegetace Převládajícím společenstvem potenciální vegetace je habrová doubrava a doubrava s ptačím zobem. Na severu se vyvinuly lipové doubravy a habrojilmové jaseniny. Na temenu Staré hory nalezneme šípákovou a habrodřínovou doubravu.

4.37.2 Přírodní zdroje Využitelné jsou jednak cihlářské suroviny, v současné době těžené na jihu, jednak černozemě, které však nejsou tak kvalitní jako v případě černozemí v PKJ 15 a 16 (Lednická sprašová plošina a Milovické předhůří). Významný přírodní zdroj představuje podzemní voda, jejíž zásoby přesahují z PKJ 39 – vyšší nivní stupeň, na sever jednotky.

4.37.3 Změny využití země Tab. 40 Změny využití PKJ 37 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1975 2004 75/92 2004 2004 komunikace 5,0 5,7 1,4 0,7 -4,3 -3,6 ruderální lada 0,4 1,7 2,3 1,3 0,6 1,9 les a křoviny 14,0 12,0 9,1 -2,0 -2,9 -4,9 louky a pastviny 2,8 - 3,2 -2,8 3,2 0,4 orná půda 62,0 46,4 14,6 -15,6 -31,8 -47,4 trvalé kultury 18,2 33,0 67,7 14,8 34,7 49,5 vodní plochy 0,0 0,1 0,1 0,1 0,0 0,1 zahrady 0,1 0,1 0,2 0,0 0,1 0,1 zastavěné plochy 0,6 1,1 1,3 0,5 0,2 0,7

Obr. 301 Využití PKJ 37 v roce 1890

224

Obr. 302 Využití PKJ 37 v roce 1975 Obr. 303 Využití PKJ 37 v roce 2004

Nejvýznamnější změny se odehrály ve čtyřech kategoriích: trvalé kultury, orná půda, komunikace a les a křoviny. Sledujeme-li vývoj vztahu mezi kategoriemi orná půda – trvalé kultury, zjistíme, že ještě v roce 1975 převažovala orná půda nad trvalými kulturami, ale rozdíl nebyl tak veliký jako na konci 19. století, kdežto v roce 2004 se poměr obrátil a trvalé kultury měly o více než 53% větší rozlohu. Je potřeba zmínit i změnu rozložení trvalých kultur: v roce 1890 pokrývaly víceméně rovnoměrně celou plochu jednotky a měly charakter drobných tratí (Obr. 301). V roce 1975 se jejich výskyt soustředil do severní poloviny a je zde patrná koncentrace do větších bloků (scelování pozemků v rámci kolektivizace zemědělství) – viz Obr. 302. Konečně v roce 2004 trvalé kultury pokrývaly s výjimkou severní části celou PKJ, přičemž zcela převažovaly velké bloky vinic (Obr. 303). Scelování pozemků mělo za důsledek zánik remízků a mnoha polních cest. Jak je vidět z obrázků 301, 302 a 303, stabilní prvky krajiny tvoří lesní komplexy na Syslíku a jižně a jihovýchodně od něj. Zajímavý je také vývoj využívání oblasti mezi Syslíkem a Liščím vrchem, která byla v roce 1890 pokryta loukami. Tyto louky přestaly být obhospodařovány a začaly zarůstat náletovými dřevinami, což ukazuje situace z roku 1975. V současnosti jsou tyto louky opět obnoveny (viz Obr. 303).

4.37.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit 4.37.4.1 Environmentální rizika Z PKJ 36 sem zasahuje aktivní lom na cihlářskou surovinu, který přispívá k místnímu znečištění ovzduší prašnými částicemi. Půdy jednotky jsou silně ohroženy větrnou erozí a jsou náchylné k vodní erozi. Území je částečně stabilní, co se týče větrné eroze, a stabilní v případě vodní eroze. KAOV má hodnotu 0,14, jde tedy o jednotku s velmi silným antropickým ovlivněním vegetace. 4.37.4.2 Stabilizující prvky Přestože se zde nevyskytují stabilizující prvky typu chráněných území, lokalit NATURA 2000 či nadregionálních a regionálních skladebních prvků ÚSES, byla vypočítána hodnota KES na 4,01, což znamená krajinu s převažující přírodní složkou. Tento udivující fakt je způsoben vzorcem použitým při výpočtu, kdy se za stabilní prvky krajiny berou i Obr. 304 Environmentální vinice, jejichž rozloha dosahuje 67,5% celkové rozlohy PKJ. rizika PKJ 37 225 Pokud bychom vzali v potaz výpočet KES podle metodiky Agroprojektu, dosáhla by hodnota 0,28, což znamená narušenou krajinu, která je nadměrně zemědělsky využívána.

4.37.5 Management 4.37.5.1 Silné stránky Silnou stránkou je jednak půda v podobě černozemí, jednak příznivé klima pro pěstování zejména vinné révy, a to v západní a jižní části PKJ. V severní polovině se nacházejí zdroje pitné vody pro skupinový vodovod Dolní Dunajovice. Silnou stránkou také je, že většina vinic je zatravněných, takže se snižuje riziko půdní eroze. Patří sem i vinařská naučná stezka Stará hora, která v PKJ vede kolem cihelny v Novosedlích přes vinice na západních svazích Staré hory. Ve vinicích je umístěno celkem 11 informačních panelů, které obsahují informace a zajímavosti o historii a současnosti pěstování révy v Novosedlích, popis odrůd rostoucích ve zdejších vinicích, podrobnosti o vinařství, vinohradnictví, vinařském zákoně a také o správné degustaci vína. 4.37.5.2 Slabé stránky Slabou stránkou je orná půda na svazích v severní části, které mají sklon větší než 5°. Dále sem patří lom na cihlářskou surovinu společně s cihelnou v jižní části, který výrazně narušuje krajinný ráz jednotky. 4.37.5.3 Návrh využívání I nadále by mělo být zachováno současné využívání jednotky, tzn. pěstování vinné révy. Mělo by se však zavést více stabilizujících prvků – doprovodné zeleně, a to především ve středu a na severu PKJ. Protože se západní svahy Liščího vrchu nacházejí v prvním pásmu hygienické ochrany a zbytek severní poloviny PKJ ve druhém pásmu hygienické ochrany, je potřeba dodržovat přísné podmínky, co se týče používání pesticidů a jiných agrochemikálií, aby nedošlo ke kontaminaci podzemní vody. Severní svahy Liščího vrchu se sklonem větším než 5° je vhodné buď převést na trvalé kultury (vinice, sady), nebo zde pěstovat plodiny snižující erozi půdy (ozimé a jarní obilniny), popř. vytvořit protierozní opatření, např. v podobě biopásů nebo travnatých pásů - mezí. Totéž platí pro východní a jižní svahy Chlumku.

4.38 Kamenný a Přerovský vrch

Rozloha: 341,285 ha

4.38.1 Přírodní podmínky 4.38.1.1 Povrch Jedná se o pokračování západního strukturního hřbetu Dunajovických kopců. Oproti němu však dosahuje nižších nadmořských výšek. Svahy jsou mírné s přibližně stejným sklonem. Nejvyšším bodem je Přerovský vrch (237 m n.m.). Severně od něj se nachází Kamenný vrch (223 m n.m.). Od Přerovského vrchu je sedlem oddělen Velký kopec (250 m n.m.), který se vykazuje větším sklonem svahů. Severovýchodní svahy Kamenného vrchu mají také větší sklon než ostatní svahy. 4.38.1.2 Geologie

Téměř polovina PKJ je tvořena vrstevnatými vápnitými jíly a Obr. 305 Geologie PKJ 38 písky. Západní část až po Přerovský vrch pokrývají bazální a okrajová klastika. Na východní straně se v holocénu vyvinuly fluviální písčito-hlinité sedimenty v oblastech vodních toků, které zde v současnosti chybí. 226 4.38.1.3 Vodstvo Vzhledem k nepropustnému podloží se v jednotce nevyskytují žádné zdroje podzemní vody a ani povrchové toky zde nejsou zastoupeny. 4.38.1.4 Klima Svahy jsou normálně osluněné, což znamená, že zde probíhá vírové proudění v podstatné části mezní vrstvy atmosféry, která je výrazně stabilní, ale bez výskytu inverzní teploty. Vrcholové části Kamenného a Přerovského vrchu se vyznačují vznikem vírů malých rozměrů (Buček 1984a). Na severovýchodních svazích se v noci může vytvářet katabatické proudění. 4.38.1.5 Půdy Hlavním půdním typem je černozem. Na fluviální sedimenty se váže černozem černická karbonátová. Jižně od Kamenného vrchu se vyvinula kambizem, západně od Přerovského vrchu rendzina kambická.

Obr. 306 Půdy PKJ 38 Obr. 307 Potenciální vegetace PKJ 38

4.38.1.6 Potenciální vegetace V západní části PKJ se vyskytují společenstva šípákové a habrodřínové doubravy, zbytek PKJ je z hlediska potenciální vegetace kryt habrovými doubravami a doubravami s ptačím zobem.

4.38.2 Přírodní zdroje Podobně jako u PKJ 37 (Dunajovické vrchy – západ) i zde lze využít vápnité jíly a písky jako cihlářské suroviny. Stejně tak je pro zemědělské účely využitelná černozem, která se díky svažitému reliéfu a jeho expozici uplatní především při pěstování vinné révy.

227 4.38.3 Změny využití země Tab. 41 Změny využití PKJ 38 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1975 2004 75/92 2004 2004 komunikace 3,8 2,9 1,7 -0,9 -1,2 -2,1 ruderální lada 0,2 0,1 0,3 -0,1 0,2 0,1 les a křoviny 6,6 5,4 11,1 -1,2 5,7 4,5 louky a pastviny 0,5 - 0,9 -0,5 0,9 0,4 orná půda 63,9 70,1 39,7 6,2 -30,4 -24,2 trvalé kultury 23,9 20,9 46,2 -3,0 25,3 22,3 zastavěné plochy 0,4 0,5 - 0,1 0,5 -0,4

Obr. 308 Využití PKJ 38 v roce 1890

Obr. 309 Využití PKJ 38 v roce 1975 Obr. 310 Využití PKJ 38 v roce 2004

Jednotka Kamenný a Přerovský vrch představuje poslední část Dunajovických vrchů, která je využívána především k pěstování vinné révy. Podobně jako u PKJ 37 převažovala v letech 1890 a 1975 orná půda nad trvalými kulturami, ale rozdíl mezi těmito kategoriemi je výraznější než u předchozí jednotky (40% v roce 1890, resp. 49,2% v roce 1975). V roce 2004 se poměr změnil ve prospěch trvalých kultur (rozdíl je však pouhých 6,5% ve srovnání s 53% u PKJ 37). Opět dochází ke scelování viničních tratí do větších bloků (viz obrázky 309 a 310) a likvidaci polních cest a remízků. Vinice byly na konci 19. století rozšířeny v celé severní části jednotky a odtud se táhly ve dvou pruzích západně a východně od Přerovského vrchu na jih (Obr. 308), kdežto v roce 1975 se soustředily pouze do většího bloku v severní části a několika menších tratí jižně od Přerovského vrchu (Obr. 309). V roce 2004 pak vyplňovaly celou severní a západní část (Obr. 310). Rok 2004 se vyznačuje nárůstem lesa a křovin, jehož největší komplexy nalezneme na východních svazích mezi Přerovským a Kamenným vrchem ve středu PKJ, východně od kóty 221, u západních hranic a na jihu PKJ v okolí Velkého kopce. Tyto komplexy, až na les na Velkém kopci, tvoří stabilní prvky krajiny, které se v jednotce vyskytovaly po celé sledované období.

228 4.38.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit 4.38.4.1 Environmentální rizika Jižní polovina patří mezi zranitelné oblasti podle směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů. Míra zornění je téměř 40%. Severní polovina je náchylná k vodní erozi, jižní polovina není vodní erozí ohrožená vůbec, což znamená, že celá jednotka je stabilní vůči tomuto typu eroze. V případě větrné eroze se jedná o částečně stabilní území, neboť pozemky jsou silně ohroženy. Antropické ovlivnění vegetace je velmi silné (KAOV = 0,10). 4.38.4.2 Stabilizující prvky Podobně jako u PKJ 37, i zde se nevyskytují žádné stabilizující prvky v podobě ZCHÚ, lokalit NATURA 2000 a nadregionálních a regionálních prvků ÚSES. Pokud se za stabilní Obr. 311 Environmentální prvek berou vinice, pak KES dosahuje hodnoty 1,39 (vyvážená rizika PKJ 38 krajina s převažující přírodní složkou). V případě, že vinice stabilním prvkem nejsou, je hodnota KES 0,24 (nadprůměrně využívaná narušená krajina).

4.38.5 Management 4.38.5.1 Silné stránky Stejně jako v PKJ 37 i zde tvoří silné stránky černozemě a příznivé klimatické podmínky pro pěstování vinné révy. Vyskytují se zde také větší komplexy lesních porostů, a to na východních svazích mezi Přerovským a Kamenným vrchem ve středu PKJ, východně od kóty 221, u západních hranic, kam přesahují z PKJ 39, a v okolí vrcholu Velkého kopce. 4.38.5.2 Slabé stránky Mezi slabé stránky patří orná půda na svazích se sklonem větším než 3°, a to na severních a východních svazích Velkého kopce a na východě jednotky. Dále to je způsob obhospodařování vinic, které na rozdíl od vinic v PKJ 37 často nejsou zatravněné, a proto jsou silně ohrožené půdní erozí. Až na již zmíněné komplexy lesních porostů je zde také velmi málo protierozních prvků – větrolamů, mezí a jiné doprovodné zeleně. 4.38.5.3 Návrh využívání Hlavní činností zůstává zemědělství, především pěstování vinné révy. K zamezení půdní eroze je potřeba zatravnit vinice, což se týká hlavně nově vysazených ploch, a vysadit doprovodnou zeleň v severní části a západně od kóty 221 (jižně a jihozápadně od Přerovského vrchu). Doprovodná zeleň podél polních cest a další protierozní opatření, jako je např. pěstování meziplodin, výsadba biopásů, resp. travnatých pásů, je nutná také pro plochy orné půdy na východě a jihu PKJ. Vzhledem k tomu, že jižní polovina PKJ patří mezi oblasti zranitelné na dusičnany, je potřeba omezit používání dusíkatých hnojiv ať už v podobě agrochemikálií či organické kejdy.

229 4.39 Vyšší nivní stupeň

Rozloha: 878,586 ha

4.39.1 Přírodní podmínky 4.39.1.1 Povrch Povrch je plochý s mírným sklonem k západu. Je tvořen několika úrovněmi teras řeky Dyje, přičemž nejvíce zachovaná je terasa šesté úrovně v okolí Novosedel a Brodu nad Dyjí a terasa páté úrovně v okolí Nového Přerova. V okolí Novosedel a západně od lokality Pod silnicí jsou patrné pozůstatky po slepých ramenech řeky Dyje. Z antropogenních tvarů jsou nejnápadnější lomy na západním svahu západního hřbetu Dunajovických vrchů, tělesa komunikací a rybníky u Novosedel a Nového Přerova. 4.39.1.2 Geologie Obr. 312 Geologie PKJ 39 Jednotka se vyznačuje pestrou geologickou stavbou. Na východě se táhne pás bazálních a okrajových klastik. Tento pruh je směrem k západu ohraničen hlinito-kamenitými sedimenty. Na jihu a jihovýchodě se na povrch derou miocénní vrstevnaté vápnité jíly a písky. Zbytek PKJ je tvořen fluviálními písčitými sedimenty, přičemž v oblastech vodních toků se vyvinula povodňová složka písčito-hlinitých sedimentů. Severozápadně od Nového Přerova najdeme ostrůvek vátých písků. 4.39.1.3 Vodstvo Jednotku odvodňují Baštýnský potok a jeho pravý přítok protékající Novým Přerovem, Polní potok a četné uměle vybudované odvodňovací, resp. zavodňovací kanály. V severní části se vyskytuje jímací území Brod nad Dyjí pro skupinový vodovod Novosedly, které obklopuje pásmo hygienické ochrany, sahající až po silnici Drnholec – Novosedly. 4.39.1.4 Klima Typické je klima polí, které je charakteristické zeslabenou turbulencí, vysýchavým efektem a dobrým provětráváním. Za větrolamy se vytváří mikrocirkulace, která podmiňuje lokální zvlhčení půdy. V okolí Novosedel může docházet k mírné koncentraci emisí unikajících především z bytové zástavby.

Obr. 313 Půdy PKJ 39 Obr. 314 Potenciální vegetace PKJ 39

230 4.39.1.5 Půdy Převažujícím půdním typem je černozem. Kolem vodních toků se vyvinula černice černozemní, fluvizem glejová v jižní části PKJ, černice a stanoglej v severní části PKJ. Severovýchodně od Nového Přerova nalezneme ostrůvky kambizemí. 4.39.1.6 Potenciální vegetace Jihovýchod a oblast východně od Novosedel pokrývají habrové doubravy a doubravy s ptačím zobem. Severně od Novosedel se vyskytuje lokalita halofilní vegetace. V severovýchodním cípu najdeme lipovou doubravu a habrojilmovou jaseninu. Podél západní hranice se táhnou skupiny typů geobiocénů říčních niv, v tomto případě společenstva vázaná na sušší stanoviště - topolojilmové a habrojilmové jaseniny. Na jihozápadě jsou vyvinuta společenstva potočních niv.

4.39.2 Přírodní zdroje Mezi neživé přírodní zdroje lze řadit černozemní půdy, ložiska cihlářských hlín a stavebních surovin a především zásoby podzemních vod v terasách řeky Dyje na severu jednotky. Živé přírodní zdroje reprezentuje PR Slanisko Novosedly a také Baštýnský potok, kde se vyskytuje chráněný piskoř pruhovaný.

4.39.3 Změny využití země Tab. 42 Změny využití PKJ 39 (v %) v letech 1890-2004

1890- 75/92- 1890- kategorie\rok 1890 1975 2004 75/92 2004 2004 bažina 0,0 0,1 - 0,1 -0,1 0,0 komunikace 8,3 6,6 2,7 -1,7 -3,9 -5,6 ruderální lada 1,7 3,7 2,1 2,0 -1,6 0,4 les a křoviny 9,8 14,4 14,4 4,6 0,0 4,6 louky a pastviny 15,7 4,8 2,8 -10,9 -2,0 -12,9 orná půda 52,6 63,6 61,4 11,0 -2,2 8,8 trvalé kultury 6,7 0,9 7,6 -5,8 6,7 0,9 vodní plochy 0,7 0,7 0,7 0,0 0,0 0,0 zahrady 1,9 3,2 3,5 1,3 0,3 1,6 zastavěné plochy 2,3 2,2 4,8 -0,1 2,6 2,5

Obr. 315 Využití PKJ 39 v roce 1890

Obr. 316 Využití PKJ 39 v roce 1975 Obr. 317 Využití PKJ 39 v roce 2004

231 Nejvýraznější změny jsou vidět v severní části PKJ, kde došlo k rozorání luk, které se zde ještě na konci 19. století vyskytovaly (Obr. 315). Zároveň byly zlikvidovány plochy trvalých kultur podél východní hranice a jediné plochy se dochovaly východně od Novosedel. Jediné větší plochy lučních porostů byly zachovány severně od Novosedel (viz Obr. 316), ale i ty byly v pozdější době rozorány, takže do současnosti přetrvaly pouze louky v okolí Novopřerovského rybníku a východně od Nového Přerova (Obr. 317). Co se týče rozlohy trvalých kultur, rok 2004 ukazuje jejich opětovný nárůst (je zaznamenána větší rozloha než na konci 19. století), což bylo způsobeno blížícím se vstupem České republiky do Evropské unie, kdy byly hromadně vysazovány vinice. Tyto vinice sem přesahují z PKJ 37. Nárůst kategorie les a křoviny způsobila sekundární sukcese na lokalitách severně od Novosedel, Pod Silnicí (mezi Novosedly a Brodem nad Dyjí) a jihozápadně od Brodu nad Dyjí (severní cíp jednotky), která nastala po ukončení obhospodařování lučních porostů. Hlavní podíl na zvětšení rozlohy zastavěných ploch a zahrad měly Novosedly, ve kterých od roku 1950 přibývá obyvatelstva. Lesní komplexy severně od Novosedel, v severním cípu jednotky a severovýchodně a jižně od Nového Přerova společně s Novopřerovským rybníkem, loukami východně od Nového Přerova a slaniskem severovýchodně od Novosedel tvoří stabilní prvky krajiny.

4.39.4 Hodnocení dopadů lidských aktivit

Obr. 318 Environmentální rizika PKJ 39 Obr. 319 Stabilizující prvky PKJ 39

4.39.4.1 Environmentální rizika Jedním z významných znečišťovatelů ovzduší je ZD Novosedly ve středu PKJ, který je registrován v IRZ a u kterého se měří amoniak. Ke znečištění ovzduší také přispívají domácnosti v Novosedlích a Novém Přerově a také automobily pohybující se na místních komunikacích (Nový Přerov – Novosedly – Brod nad Dyjí, resp. Drnholec – Mikulov). Přes 61% PKJ je tvořeno ornou půdou, která je ohrožená především větrnou erozí (kategorie 4 a 5). Jih a sever je částečně stabilní, střed (okolí Novosedel) patří mezi nestabilní oblasti vůči tomuto typu eroze. Z hlediska vodní eroze jsou pozemky náchylné. Celá jednotka však patří mezi stabilní oblasti. Na jihu v okolí Nového Přerova se vyskytují pozemky zranitelné vůči dusičnanům. Vegetace je velmi silně ovlivněna činností člověka (KAOV = 0,22). 4.39.4.2 Stabilizující prvky Západní polovina území spadá do nadregionálního biokoridoru, na severozápadě sem zasahuje RBC Rákosinky. Severně od Novosedel nalezneme PR Slanisko Novosedly, které je zároveň i lokalitou NATURA 2000. Předmětem ochrany v této lokalitě jsou halofytní a subhalofytní společenstva, na která navazují porosty rákosin eutrofních a stojatých vod. Místo

232 je poslední bohatší lokalitou výskytu kriticky ohrožené bahenky šášinovité v České republice. Podle hodnoty KES (0,41, resp. 0,44) se jedná o narušenou krajinu, intenzívně využívanou.

4.39.5 Management 4.39.5.1 Silné stránky Hlavní silnou stránkou jsou provedené komplexní pozemkové úpravy v Novosedlích i Novém Přerově, stejně jako schválené územní plány obou obcí. Pro zemědělství jsou důležité černozemní půdy a relativně plochý reliéf. V severní části je jímací území pro skupinový vodovod Dolní Dunajovice. Silnou stránku představuje i částečně vybudovaná kanalizace v Novosedlích. Významnou roli hrají remízky severně od Nového Přerova a Novosedel a na severu PKJ, které snižují riziko větrné eroze půdy. Přes PKJ vedou cyklostezky Jantarová a Česko-rakouská příhraniční, které jsou napojeny na systém cyklostezek Greenways Praha – Vídeň. 4.39.5.2 Slabé stránky Velkou slabinou jsou nevybudovaná kanalizace v Novém Přerově a chybějící ČOV v obou sídlech. Dále sem patří nedostatečné množství protierozních prvků především na jihu jednotky a chybějící břehové porosty u vodních toků. 4.39.5.3 Návrh využívání Zemědělské využívání by se především v okolí Nového Přerova mělo soustředit na ekologické formy zemědělství a to z toho důvodu, že se tato oblast řadí mezi zranitelné oblasti vymezené podle směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů. Měly by se zde také vysadit větrolamy, resp. doprovodné aleje podél polních cest, aby se snížilo riziko větrné eroze. Ekologické zemědělství by se mělo uplatňovat i v severní části jednotky, a to kvůli již zmíněnému jímacímu zdroji. Je potřeba vysadit břehovou vegetaci podél Baštýnského potoka, potoka Pokran i Polního potoka. Zároveň by mělo dojít k obnově alejí podél cest. Vzhledem k tomu, že severně od Novosedel zasahuje do jednotky lokalita NATURA 2000 Baštýnský potok, bylo by žádoucí jeho okolí zatravnit. Na svazích východně od silnice Novosedly – Brod nad Dyjí by bylo vhodné dosadit vinice. U pěstování vinné révy by se i nadále mělo uplatňovat integrované pěstování hroznů a vinné révy.

233 5 Vývoj koryta řeky Dyje

Kapitola se úžeji zabývá lidskými vlivy na řeku Dyji a její nejbližší okolí. Nejdříve budou zmíněny vodohospodářské úpravy koryta Dyje a jejich důsledky, dále revitalizační práce probíhající v devadesátých letech 20. století a nakonec jaký vliv měly tyto činnosti na vývoj koryta Dyje v posledních dvou stech letech.

5.1 Vodohospodářské úpravy

Než došlo k větším úpravám toku Dyje, spočívala ochrana proti povodním v budování hrází, např. mušovské poddanské louky chránila před velkými vodami Svratky dlouhá hráz podél jejího pravého břehu od soutoku s Jihlavou až k ústí do Dyje. Stará Břeclav byla chráněná hrází podél levého břehu Dyje od ladenského mlýna až po břeclavský jez (Veselý 2004). První větší snahy regulovat řeku Dyji a zamezit tak zplavování okolních pozemků spadají do 18. století a začátku 19. století. V té době se zhoršily odtokové poměry, odlesňování horních částí povodí dosáhlo vrcholu, byly hromadně rušeny rybniční soustavy vybudované v 15. a 16. století. Proto se započalo s mapovacími pracemi, které zachycovaly podélný profil koryta Dyje a jejích mlýnských náhonů. Výsledky těchto prací sloužily k vytvoření regulačních projektů. V polovině 19. století (léta 1822-1838) byla provedena úprava koryta Dyje v úseku od Tasovic po Nový Přerov. Další plány na úpravu Dyje nebyly realizovány pro nesouhlas především břeclavského panství, resp. lichtenštejnských dominií, pouze na konci padesátých let 19. století bylo vydáno nařízení, aby se proti povodním bránilo čištěním koryta, těžbou štěrku a písku při nízkých vodních stavech, odstraňováním špicí zákrutů, vysekáváním stromů visících do vody a aby se bahno z mlýnských náhonů nedávalo těsně ke břehu, jinak je deště spláchnou zpět (Bínová a kol. 1992b). Významná úprava Dyje se odehrála na konci 19. a na počátku 20. století (v letech 1888 až 1902). Jednalo se o úpravu Dyje od Nového Přerova po Mušov. Hlavní tok Dyje byl při těchto úpravách přenesen o zhruba 400 m jižněji a zároveň byl zrušen splav nad Mušovem. V roce 1911 byla provedena místní úprava Dyje ve Staré Břeclavi a v Břeclavi, v roce 1934 pak byla dokončena regulace části dyjského toku od Mušova po Dolní Věstonice i s vyústěním Svratky. V tomto případě úpravy spočívaly v zasypání dvou vedlejších ramen řeky, rozšíření a prohloubení hlavního koryta, odstranění mlýnského náhonu a dvou splavů a napřímení dolní Svratky vyrovnáním přirozených meandrů (kol. autorů 1997a). Další úpravy Dyje spadají až do druhé poloviny 20. století a jsou známy pod pojmem komplexní vodohospodářské úpravy. Komplexní vodohospodářské úpravy zahrnovaly úpravy Dyje v úseku od Nových Mlýnů po Břeclav, výstavbu vodního díla Nové Mlýny a úpravu soutoku řek Moravy a Dyje. Koryto řeky pod Novými Mlýny bylo s výjimkou průkopu dvou meandrů ponecháno až po obec Bulhary téměř v původním stavu. Zároveň byla vybudována ochranná hráz odsazená více než 100 m od levého břehu. Původní Aarský jez v blízkosti obce Bulhary byl nahrazen pohyblivým jezem Bulhary. Na tomto jezu odbočuje rameno Zámecká Dyje, které přivádí vodou do areálu zámeckého parku v Lednici. Pod jezem Bulhary bylo až po Janův hrad vyhloubeno nové koryto. Původní říční koryto bylo zachováno, ale odříznuto ochrannými hrázemi. Od Janova hradu po Břeclav bylo koryto ponecháno v původním přirozeném stavu. Protipovodňová ochrana je zde zajištěna ochrannými hrázemi. Úpravy koryta řeky Dyje od Břeclavi po soutok s Moravou spočívaly především v odříznutí říčních meandrů tzv. průpichy, které vedly k napřímení podélného směru toku, a došlo tak ke zkanalizování koryta řeky Dyje. Na dolním toku Dyje v délce 23 km bylo provedeno 234 celkem 18 průpichů. Původní délka toku 23 km se zkrátila na 18 km, z čehož 7,1 km je zcela nové koryto. Oddělené říční meandry na území České republiky byly z části zavezeny zeminou a z části z nich vznikla odstavená říční ramena. Na rakouském území zůstalo zachováno spojení oddělených meandrů s aktivním tokem. V letech 1975 až 1990 bylo v oblasti Mušova, resp. soutoku Jihlavy, Svratky a Dyje vybudováno vodní dílo Nové Mlýny, které se skládá ze tří nádrží. Stavba byla rozdělena do dvou etap, kdy v první etapě byly vybudovány horní a střední nádrž a ve druhé etapě pak nádrž dolní, která je ze všech nádrží největší. Vzhledem k tomu, že se nádrže nacházejí v ploché nivní krajině, musely být kromě příčných hrází vybudovány i hráze podélné. Vlivem propustného podloží (písčito-hlinité až písčité štěrky) a nedokonalou těsností hrází dochází k prosakování vody do záhrází. Proto musel být vybudován systém odvodňovacích příkopů a čerpacích stanic. Ve střední nádrži byly z přebytkového materiálu vybudovány umělé ostrovy – tři v oblasti Mušova (na jednom z nich stojí jediná stavba, která z obce zůstala - románský kostel), dva v ústí Svratky do nádrže a jeden v blízkosti Dolních Věstonic. Kromě vodohospodářských úprav se v nivě Dyje uskutečnily i meliorační práce, a to na lichtenštejnských panstvích. Až do poloviny 19. století byly tyto práce prováděny velice zřídka. Ve třicátých letech 19. století byly zřízeny závlahové příkopy s propouštějícími stavidly na cáhnovské Kobylí louce (Bínová a kol. 1992b). Soustavné budování melioračních zařízení je datováno až od sedmdesátých let 19. století a soustředilo se na louky v oblasti soutoku Moravy a Dyje (tzv. Velká louka, cáhnovské a ranšpurské louky, louky Jízda a Rynava v lanžhostkém revíru). Toto budování skončilo na počátku 20. století, kdy byly pokryty téměř všechny panské louky a lužní lesy systémem zavlažovacích a odvodňovacích kanálů. Po roce 1919, kdy byly lichtenštejnské majetky zkonfiskovány, přestaly být tyto kanály udržovaly a ztratily tak svou funkci.

5.2 Důsledky vodohospodářských úprav

Díky vodohospodářským úpravám se změnily hydrologické podmínky jak nivy Dyje, tak jejího koryta. Zkrácením koryta pomocí odstavení meandrů získal tok větší spád a tedy větší energii a zahloubil se do svých sedimentů. Tím došlo k narušení horizontu podzemních vod. Zkrácení toku a jeho přehloubení také znamenalo zmenšení plochy aktivní břehové infiltrace, podmínilo depresi hladiny mělkých podzemních vod a podstatně urychlilo podpovrchový odtok (Martykán 1987). Největší vliv na nivu měly bezesporu komplexní vodohospodářské úpravy. Jejich provedením došlo k zásadnímu omezení povodňových rozlivů a údolní niva byla téměř úplně odříznuta od toku Dyje. To způsobilo minimální průtočnost vodních ploch, zvýšený výskyt vodního květu na hladině v letních měsících a jejich postupné zanášení a zarůstání. V oblasti Novomlýnských nádrží bylo zatopeno 3232 ha nivy, z toho 1108 ha lužního lesa. Došlo tím ke ztrátě jedinečných biotopů vzácných rostlin a živočichů. Byly zničeny například i hlavaté vrby, které byly unikátní tím, že je k hnízdění využívaly husy velké. Co se týče změny hladiny podzemních vod, bylo pozorováno snížení maxima hladiny podzemní vody o cca 50-60 cm a došlo ke zkrácení doby trvání vysokých stavů podzemních vod. To způsobilo jednak vysýchání stanovišť, jednak zastavení přísunu živin (kvůli zastavení sedimentace kalů).

5.3 Revitalizace

Vzhledem k zhoršeným hydrologickým podmínkám v nivě způsobeným vodohospodářskými úpravami bylo po roce 1990 započato s revitalizacemi, a to jak lužních lesů tak 235 Novomlýnských nádrží (v jejich případě se hovoří o ekologizaci). Revitalizace probíhaly za přispění lesního závodu Židlochovice a Povodí Moravy. Revitalizace lužních lesů byly započaty v roce 1990 a spočívaly v obnově vodních poměrů v lesích. Ubíraly se dvěma směry. Jednak to byla simulace jarních povodní vodou z Novomlýnských nádrží – tzv. řízené povodňování, jednak došlo ke zprůtočnění lesních kanálů a obnově některých tůní, což způsobilo zavodnění mokřadů, lesních porostů a luk. V souvislosti s jarním řízeným povodňováním docházelo a stále dochází ke střetu zájmů mezi ornitology a ichtyology. Tento střet se týká jednak data, kdy má povodňování začít, a také délky doby, po kterou mají být lužní lesy a louky zaplaveny. V letech 1991 – 1996 probíhala revitalizace vodních toků na polesí Horní les. Tato revitalizace byla zaměřena na zvodnění vyschlých tůní a kanálů. Celkem bylo obnoveno 21,6 km zavodňovacích kanálů a 9,6 ha stálých tůní (Vybíral, Hrib 2002). V roce 1997 byl vypracován a realizován s podporou programu PHARE projekt obnovy mokřadů na lokalitě Herdy (součást polesí Horní les), který pokračoval v revitalizaci kanálů, kdy došlo k obnově Staré (Černé) Dyje. Touto revitalizací vznikly v oblasti tři hlavní souběžná říční ramena: regulované koryto řeky Dyje (hlavní funkcí je protipovodňová ochrana), obnovené původní koryto řeky Dyje (cesta pro migraci ryb, plnění ekologických nároků okolí) a Zámecká Dyje (ovlivňování úrovně hladiny podzemní vody v období minimálních průtoků) (kol. autorů 1997b). Revitalizační opatření byla provedena také na polesí Soutok, a to v letech 1990-1999. Bylo obnoveno a pročištěno více než 70 km lesních kanálů, vybudován systém propustků a stavidel, který umožňuje jarní povodňování jak lužních lesů tak aluviálních luk. Je nutno upozornit, že mnohdy jsou tyto lesní kanály protékané pouze v době jarních záplav; v letním období dochází k jejich vyschnutí a voda se soustřeďuje pouze v tůních, např. kolem mostků. V souvislosti s projektem PHARE, který se zaměřil i na prostupnost Dyje pro rybí společenstva, bylo navrženo vybudování rybího přechodu u jezu Břeclav, jehož stavba se začala realizovat v srpnu 2004 a byla dokončena v létě 2005. Povodí Moravy chtělo také zrevitalizovat vlastní tok Dyje. Problémem je, že dolní úsek řeky Dyje v říčních km 0,0 až 16,5 tvoří státní hranici mezi Českou republikou a Rakouskem, a proto tam nelze v časovém vymezení 10-20 let počítat s jakýmkoli zásahem do vlastního říčního koryta. Řešením se stalo napojení odříznutých meandrů řeky Dyje od soutoku s Moravou po Břeclav (jedná se o jedenáct ramen, viz Obr. 320). Jejich realizace byla naplánována na léto 2004. Co se týče Novomlýnských nádrží, byla v roce 1993 vytvořena dokumentace o ekologizaci těchto nádrží. Její princip spočíval ve vybudování náhradních biokoridorů jak na březích nádrží, tak v prostoru střední nádrže, která byla v roce 1994 vyhlášena přírodní rezervací. Bylo zde navrženo vybudování tří ostrovů. Pro jejich výstavbu bylo nutné snížení hladiny střední nádrže ze 170,35 m n.m. na 169,50 m n.m.. Realizace probíhala v letech 1996-2001 a byly Obr. 320 Slepá ramena navržená vybudovány pouze dva ostrovy – Šmardův a k opětovnému napojení na tok Dyje Vlčkův. Na těchto ostrovech bylo vysazeno 41 druhů dřevin. Zároveň zde a na obnaženém dně probíhala spontánní primární sukcese. Bohužel v roce 2001 došlo k opětovnému zvýšení

236 hladiny v nádrži na 170,00 m n.m., což způsobilo jednak snížení plochy ostrovů, které jsou dále díky silnému vlnobití rozplavování, jednak hromadný úhyn dřevin.

5.4 Historický vývoj koryta Dyje

Historický vyývoj koryta Dyje byl sledován v pěti úsecích vymezených na základě vodohospodářských úprav (Skokanová 2005).

5.4.1 Úsek 1 V tomto úseku se odehrály první úpravy koryta (na přelomu 19. a 20. století – 1888-1902). Na mapách z druhého vojenského mapování řeka stále meandruje, přičemž některé úseky nabývají až anastomózního typu (oblast severně od Novosedel a východně od Drnholce). Slepá a mrtvá ramena se vyskytují v blízkosti Novosedel a také v okolí Brodu nad Dyjí. Vodohospodářské úpravy znamenaly vznik mnoha slepých a mrtvých ramen, která se však do současnosti nedochovala. Byla situována na levém břehu v blízkosti Nového Přerova, na obou březích severně od Novosedel a na pravém břehu u Brodu nad Dyjí. Jediné dochované mrtvé rameno se nachází severně od soutoku Jevišovky a Dyje. Hydrologické podmínky úseku byly změněny vybudováním mnoha odvodňovacích a zavodňovacích kanálů na obou březích Dyje. Díky vybudování zavodňovacích a odvodňovacích kanálů došlo k vzrůstu celkové hustoty říční sítě. Stejně tak vzrostla i rozloha vodních ploch (viz Tab. 43). Tento vzestup byl v období 2001 způsoben vzdutím hladiny Dyje po výstavbě horní Novomlýnské nádrže. Vzrůst hustoty vodních ploch v období reprezentovaném mapou třetího vojenského mapování byl zapříčiněn narovnáním koryta Dyje. Mapy z padesátých let 20. století ukazují pokles hustoty vodních ploch, způsobených jednak přirozeným zazemňováním tůní, jednak jejich zasypáváním. Celkově došlo ke zkrácení toku Dyje o cca 9 km a k poklesu křivolakosti téměř o polovinu. Řeka tak prodělala vývoj od meandrujícího toku v období 1830 přes mírně křivolaký tok (období 1890 a 1955) až po přímý tok (2001).

Tab. 43 Morfometrické charakteristiky pro úsek 1

celková hustota plocha délka délka rozloha hustota vodních oblasti Dyje vodních vodních říční sítě ploch [km2] [km] toků [km] ploch [ha] [km/km2] [počet/km2] křivolakost 2. vojenské mapování (1827-1830) 18,150 16,008 42,719 7,744 2,354 0,661 1,882 3. vojenské mapování (1870-1876) 18,150 10,826 30,037 26,071 1,655 1,653 1,233 1955 18,150 10,821 24,973 10,567 1,376 0,882 1,215 současnost (2001) 18,150 6,881 58,613 103,708 3,229 0,386 1,071

237

Obr. 321 Změny koryta Dyje v úseku 1

5.4.2 Úsek 2 Tento úsek je specifický, protože byl zcela zaplaven při výstavbě vodního díla Nové Mlýny. Veškeré mokřadní biotopy byly zničeny a došlo ke změně hydrologických podmínek území. Pozůstatky koryta Dyje můžeme nalézt v blízkosti Dolních Věstonic, kde tvoří dvě tůně. Pokud porovnáme mapy z let druhého a třetího vojenského mapování (1830 a 1876) a z roku 1955, můžeme zřetelně vidět jednotlivé fáze vodohospodářských úprav. Mapa z roku 1830 ukazuje přirozené koryto. Na mapě z roku 1890 je vidět úprava koryta po Dolní Věstonice; další úpravy týkající koryta Svratky lze spatřit na mapě z roku 1955. Úpravy koryta se promítly do poklesu délky řeky a poklesu míry křivolakosti. Přesto po všechna tři období (1830-1955) měla řeka meandrující tok. Naproti tomu došlo k nárůstu hustoty vodních ploch, což bylo způsobeno především obnovením Strachotínského rybníka v padesátých letech 20. století.

238 Tab. 44 Morfometrické charakteristiky pro úsek 2

celková hustota plocha délka délka rozloha hustota vodních oblasti Dyje vodních vodních říční sítě ploch [km2] [km] toků [km] ploch [ha] [km/km2] [počet/km2] křivolakost 2. vojenské mapování (1827-1830) 35,899 25,408 75,108 59,267 2,092 1,003 2,145 3. vojenské mapování (1870-1876) 35,899 22,301 51,923 55,408 1,446 1,254 1,753 1955 35,899 22,035 39,257101,785 1,094 1,922 1,546 současnost 20,667 (2001) 35,899 1 26,067 3017,257 0,726 0,362 N/A 1 teoretická délka Dyje za předpokladu, že řeka teče převážně svým původním korytem

Obr. 322 Změny koryta Dyje v úseku 2

5.4.3 Úsek 3 Jednou z nejvýznamnějších změn v tomto úseku bylo v rámci komplexních vodohospodářských úprav vybudování zcela nového koryta Dyje a jeho ohrázování od Bulhar po Janův hrad. Ze srovnání map (Obr. 323) je zřejmé, že na konci 19. století byly téměř všechny tůně (mrtvá ramena) vysušeny a využívány jako louky. Hlavní oblasti, kterých se to týkalo, byly v okolí Obelisku na levém břehu Dyje a severně od Bulhar – opět na levém břehu Dyje. Situace se změnila během 20. století, kdy byly některé tůně opět napájeny podzemní vodou (hlavně v oblasti Herd – mezi Nejdkem a Lednicí, a v okolí Obelisku). Tento stav ilustruje mapa z roku 1955. V letech 1990 - 1999 byly jak v polesí Horní les (v oblasti Herd), tak v polesí Dolní les (severně od potoka Včelínek) revitalizovány lesní kanály, což zachycuje letecký snímek z roku 2001.

239 Při srovnání rozlohy vodních ploch ve sledovaném období můžeme konstatovat, že situace byla přibližně stejná v letech 1830 a 2001, přičemž výrazný pokles je zaznamenán koncem 19. století. Konec 19. století se vyznačuje i menšími hodnotami v hustotě říční sítě a hustotě vodních ploch. Porovnáme-li míru křivolakosti ve všech obdobích, zjistíme, že vysoká byla v prvním období, posléze klesla, aby v padesátých letech 20. století opět stoupla (nejvyšší hodnota ze všech sledovaných období). Stále se však jednalo o meandrující tok. Konečně poslední období se vyznačuje velmi nízkou mírou křivolakosti, která byla způsobena komplexními vodohospodářskými úpravami, především již zmíněným vybudováním nového koryta Dyje. Dyje tak nabyla podoby středně křivolakého toku. Pokles míry křivolakosti na konci 19. století byl pravděpodobně způsoben přirozenými fluviálními procesy. Tab. 45 Morfometrické charakteristiky pro úsek 3

celková hustota plocha délka délka rozloha hustota vodních oblasti Dyje vodních vodních říční sítě ploch [km2] [km] toků [km] ploch [ha] [km/km2] [počet/km2] křivolakost 2. vojenské mapování (1827-1830) 32,740 21,163 66,743 79,325 2,039 1,649 1,732 3. vojenské mapování (1870-1876) 32,740 20,363 47,741 57,550 1,458 1,619 1,702 1955 32,740 22,398 53,599 70,371 1,637 3,268 1,782 současnost (2001) 32,740 16,843 115,973 80,687 3,542 2,810 1,263

Obr. 323 Změny koryta Dyje v úseku 3

240 5.4.4 Úsek 4 Úsek může být rozdělen na dvě části – nad a pod Břeclaví. Oblast nad Břeclaví (Kančí obora) byla charakteristická vysokou rozptýleností tůní v korytech Včelínku a jeho přítoků, které nebyly vzájemně propojeny, patrně kvůli suchému období. Tuto situaci reprezentuje mapa z roku 1890. Některé tůně byly propojeny v padesátých letech 20. století, ale největší změny jsou pozorovány na leteckém snímku z roku 2001. Část pod Břeclaví byla na konci 19. století téměř bez tůní, jedinou výjimkou byly mrtvé rameno Podkova (nad soutokem Dyje a jejího odlehčovacího ramena), tůně severovýchodně od Pastvin a tůně blízko Pohanska. Tato situace trvala do devadesátých let 20. století, kdy došlo k obnově lesních kanálů a četných tůní. Některé tůně vznikly již v sedmdesátých letech 20. století při komplexních vodohospodářských úpravách, spočívajících v tomto případě v průpichu meandrů. Takto vznikly tůně u Pajdavých kút (mrtvá ramena D6, D7 a D8), Štičí rameno (D5A), Utajené rameno (D5C) a tůň pod Pohanskem (D9). Míra křivolakosti postupně rostla a nejvyšší byla v roce 1955. Vzhledem k hodnotám míry křivolakosti řeka v tomto úseku nikdy nenabyla typu meandrujícího toku, ale pouze typu středně křivolakého toku. Nejblíže k typu meandrujícího toku byla v období reprezentovaném rokem 1955. Co se týče rozlohy vodních ploch a celkové hustoty říční sítě, největší pokles byl zaznamenán na konci 19. století. V padesátých letech 20. století došlo k mírném nárůstu, ale největší nárůst obou charakteristik je zaznamenán na leteckých snímcích z roku 2001 a byl způsoben již zmíněnými revitalizačními pracemi. Tab. 46 Morfometrické charakteristiky pro úsek 4

celková hustota plocha délka délka rozloha hustota vodních oblasti Dyje vodních vodních říční sítě ploch [km2] [km] toků [km] ploch [ha] [km/km2] [počet/km2] křivolakost 2. vojenské mapování (1827-1830) 41,065 16,267 116,328 2,686 2,833 0,170 1,440 3. vojenské mapování (1870-1876) 41,065 16,517 59,166 13,549 1,441 0,950 1,463 1955 41,065 16,839 68,746 15,620 1,674 0,949 1,491 současnost (2001) 41,065 14,910 125,374 47,271 3,053 2,679 1,320

241

Obr. 324 Změny koryta Dyje v úseku 4

5.4.5 Úsek 5 Nejvyšší celková hustota říční sítě společně s nejvyšší mírou křivolakosti byla v období reprezentované mapou z roku 1830. Mapa z roku 1890 ukazuje, že většina lesních kanálů byla vyschlá, zůstaly pouze některé tůně. Tyto tůně byly částečně propojeny v roce 1955. Z leteckých snímků z roku 2001 je patrný nárůst rozlohy vodních ploch, což je důsledkem komplexních vodohospodářských úprav, především průpichů meandrů. Obnova lesních kanálů, realizovaná v průběhu devadesátých let 20. století, znamenala vzrůst celkové hustoty říční sítě. Lesní kanály, kterých se obnova týkala, jsou: Krumpava, Nová Kyjovka a Kladnické strouhy. Zároveň byly vytvořeny nové tůně, např. Křivé jezero, Bobrové jezero nebo tůně v oblasti Košárských luk. Nejvyšší míra křivolakosti byla zaznamenána ve 30. letech 19. století, kdy řeka nabývala podoby meandrujícího toku. Na konci 19. století došlo k poklesu míry křivolakosti (změna na středně křivolaký tok). Tento pokles byl způsoben přirozenými fluviálními procesy (odškrcení meandrů v oblastech Košárských luk, Tmavé a Kopánek). Mapa z poloviny 20. století reprezentuje opětovný nárůst míry křivolakosti, kdy Dyje opět nabývá typu meandrujícího toku. Vodohospodářské úpravy ze sedmdesátých let 20. století znamenaly snížení míry křivolakosti, a tedy i změnu typu toku na středně křivolaký.

242 Tab. 47 Morfometrické charakteristiky pro úsek 5

celková hustota plocha délka délka rozloha hustota vodních oblasti Dyje vodních vodních říční sítě ploch [km2] [km] toků [km] ploch [ha] [km/km2] [počet/km2] křivolakost 2. vojenské mapování (1827-1830) 30,386 13,424 120,962 15,129 3,981 0,757 1,917 3. vojenské mapování (1870-1876) 30,386 12,462 52,993 9,418 1,744 0,921 1,482 1955 30,386 13,057 56,135 43,078 1,847 1,185 1,553 současnost (2001) 30,386 11,435 97,998 51,892 3,225 2,040 1,360

Obr. 325 Změny koryta Dyje v úseku 5

5.5 Tůně

Vznik a zánik tůní souvisí s přirozenými fluviálními pochody, které se v nivě odehrávají. Prochází vývojem od slepých ramen, která jsou postupně odřezávána od hlavního toku, přes mrtvá ramena, resp. tůně, pomalu vyplňovaná mrtvými listy a půdou smývanou z okolí (procesu se říká zazemňování) až po vznik mokřadů, představujících klimaxové stádium, kdy je mrtvé rameno zcela vyplněno sedimenty. Při povodních dochází k doplnění vodní fauny a narušení zazemňování průplachem povodňovými vodami. Vodohospodářské úpravy cyklus vývoje tůní modifikují. Díky nim vznikají tůně nové a zároveň dochází k rychlému zániku tůní starých, resp. jejich přeměně v mokřady, pokud nejsou doplňovány podzemní vodou. V rámci sledování vlivu vodohospodářských úprav na řeku Dyji byla věnována pozornost i vývoji tůní v její nivě. Již zmíněné poznatky o ovlivňování vzniku a zániku tůní jsou patrné z obrázku 326.

243 Největší počet tůní vykazuje situace z roku 2001. Tento stav je způsoben jednak komplexními vodohospodářskými úpravami z let 1975-1990, jednak revitalizačními opatřeními

120 z devadesátých let 20. století. 110 Naopak nejmenším počtem tůní se 100 vyznačuje období reprezentované 90 1830 80 rokem 1830, ve kterém Dyje na 70 1890 sledovaném území ještě nebyla et č 60 1955 po regulována a v podstatě jediné 50 2001 40 regulace byly provedeny v již 30 zmíněném úseku Tasovice – Nový 20 10 Přerov, těsně navazujícím 0 na studované území. Lze tedy říci, 1. 2. 3. 4. 5. úsek že tůně z roku 1830 vznikaly a zanikaly výlučně přirozenými Obr. 326 Vývoj počtu tůní v jednotlivých úsecích v procesy. období 1830-2001 Podíváme-li se na jednotlivé úseky, můžeme říci, že největší počet tůní je charakteristický pro úsek 3, a to pro všechna období s výjimku roku 2001, kdy se více tůní vyskytuje v úseku 4. Pro ten je typický i druhý extrém – nejmenší počet tůní v roce 1830. V úseku 3 nalezneme také nejvíce tůní, které se zachovaly po všechna čtyři sledovaná období: 8, resp. 9 tůní – Křivé jezero, Mahenovo jezero – dvě části, tůně v oblasti Hrubých luk – jižně od Přítluk, část bývalého toku Dyje západně od Květného jezera, tůň severovýchodně od Obelisku, tůň v oblasti Trokvis a západní část Dlouhého rybníku. Jak z výčtu vyplývá, největší koncentrace tůní je soustředěna v oblasti severozápadně od Lednice (lokality Herdy, Pastvisko, Obelisk). Druhou oblastí s větší koncentrací tůní je oblast Dolního lesa, vymezená Včelínkem, Loveckým zámečkem a Dyjí. Tyto koncentrace jsou pravděpodobně výsledkem plochého reliéfu, ve kterém vodní toky mohly bez jakýchkoli omezení meandrovat a vytvářet anastomózní typy koryt, která byla postupně odškrcována a transformována na mrtvá ramena. Jejich pozůstatky jsou patrné především na mapě z roku 1830. Ze všech pěti úseků je na množství tůní nejméně bohatý úsek 1. V tomto úseku počet tůní dosahuje maxima v období reprezentovaném rokem 1890, což bylo způsobeno napřímením toku Dyje, přičemž vodohospodářské úpravy zde proběhly nejdříve z celého studovaného území. Radikální pokles množství tůní v úseku 2 v roce 2001 byl způsoben výstavbou Novomlýnských nádrží v letech 1975-1990, kdy byla téměř celá plocha úseku 2 zaplavena. Jak již bylo řečeno, rok 2001 se celkově vyznačuje největším počtem tůní, přičemž z hlediska jednotlivých úseků je to charakteristické pro úseky 4 a 5. U úseku 4 je zajímavá geografická distribuce maxima tůní v jednotlivých časových obdobích, zejména v roce 1890 a 2001. Zatímco v roce 1890 bylo maximum tůní soustředěno na oblast severně od Břeclavi (polesí Dolní les), v roce 2001 bylo toto maximum přesunuto do oblasti jižně od Břeclavi. Lze usuzovat, že tento posun byl způsoben jednak pravděpodobným nadměrným suchem na konci 19. století, a tedy vyschnutím tůní, jednak revitalizací systémů lesních kanálů v devadesátých letech 20. století. Co se týče úseku 5, maximum počtu tůní v roce 2001 je jasně dáno odstavením ramen v rámci komplexních vodohospodářských úprav.

244

Obr. 327 Tůně úseku 1 Obr. 328 Tůně úseku 2

Obr. 329 Tůně úseku 3 Obr. 330 Tůně úseku 4 Obr. 331 Tůně úseku 5

245 6 Závěry

Hlavním cílem předkládané práce bylo hodnocení krajiny dolního Podyjí na základě vymezených krajinných ekosystémů v podobě individuálních přírodních krajinných jednotek (PKJ), které vyústilo v návrh využívání tohoto území. Hodnocení krajiny spočívalo v analýze přírodních podmínek, jejichž syntézou vzniklo 39 individuálních PKJ, sledování změn využití země ve třech časových horizontech s důrazem na přírodní faktory a socioekonomické činitele, které měly na změny využití země vliv, analýze environmentálních rizik a vymezení stabilizujících prvků krajiny. Samotnému návrhu využívání území, resp. jednotlivých PKJ, předcházela analýza a zhodnocení vybraných dosavadních rozvojových dokumentů, která se zaměřila na cíle a opatření, vymezené v dokumentech, přesněji do jaké míry jsou plněny a jaký vliv mohou mít na krajinu, resp. životní prostředí dolního Podyjí. Dílčím cílem disertační práce byla také historická analýza říčního koryta řeky Dyje, kdy byly srovnány čtyři časové úseky a bylo sledováno, jaký vliv měly na vývoj koryta vodohospodářské úpravy.

Lze konstatovat, že přírodní faktory hrály hlavní roli při rozmístění jednotlivých kategorií využití země v období feudalismu. Po zemědělské a technické revoluci, které proběhly v 19. století, začaly hrát určující roli socio-ekonomické faktory, a to především změna politického systému v roce 1948 a v roce 1989, s čímž souvisela i změna ekonomického prostředí, demografický vývoj, kde byl rozhodujícím faktorem poválečný odsun německého a charvátského obyvatelstva, a ochranný statut území. Poválečný odsun obyvatelstva se projevil v nárůstu rozlohy ruderálních lad a/nebo bažin v nivě řeky Dyje, neboť odsunutí obyvatelé s sebou odnesli poznatky o údržbě koryta Dyje. Následkem toho docházelo k inundacím Dyje do okolí již při mírném zvýšení průtoků. Tento stav ilustrují PKJ 1, 2 a 39. Změna politického systému v roce 1948 se nejvíce dotkla kategorií lesů a křovin, a komunikací, u kterých byl zaznamenán pokles rozlohy, jak je vidět u PKJ 24, 27, 31, 35 a 38. Tento pokles souvisel s kolektivizací v zemědělství. Dalším počinem, který ovlivnil využití země v dolním Podyjí, byla výstavba vodního díla Nové Mlýny v druhé polovině 20. století, která měla vliv na rozlohu vodních ploch, lesů a křovin, luk a pastvin a bažin. Zatímco rozloha první zmiňované kategorie výrazně narostla, rozloha dalších kategorií poklesla. Nejvýraznější to je u PKJ 2, kterou Nové Mlýny zcela zaplavily. Konečně změna politického systému v roce 1989 přinesla výrazné snížení rozlohy orné půdy, které bylo způsobeno nárůstem trvalých kultur. Na zvětšení rozlohy této kategorie měl hlavní vliv vstup České republiky do Evropské unie, s čímž souviselo stanovení kvót na celkovou rozlohu vinic v České republice. Nejvíce se to týkalo PKJ 11, 12, 13, 14, 16, 18, 20, 24, 27, 32, 36, 37 a 38. Vzrostla také rozloha luk a pastvin, přičemž tento nárůst souvisí se snížením ekonomického tlaku na půdu. Nárůst o více než 1% zaznamenaly PKJ 3, 4, 5, 6, 8, 11, 17, 18, 19, 20, 21, 23, 29, 35 a 37. Díky ochrannému statutu území je zřejmý rozdíl mezi západní částí dolního Podyjí, která má vysloveně zemědělský charakter a jejíž území bylo vždy intenzivně využíváno, a východní částí, zahrnující jak CHKO Pálava tak Lednicko-valtický areál, ve které byly některé oblasti chráněny již od roku 1946, resp. 1951 (viz PKJ 25, 26 a 28).

Ve studovaném území můžeme identifikovat dvě hlavní environmentální rizika. Prvním je eroze půdy, a to jak vodní tak větrná, druhým znečištění vodních toků a nádrží. Eroze půdy způsobená vodou nejvíce postihuje PKJ 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31 a 33, částečně také PKJ 13, 14, 16 a 32. Jedná se tedy o PKJ s velkou sklonitostí svahů.

246 Větrnou erozí půdy jsou ohroženy především pozemky s rozsáhlými bloky orné půdy a nedostatečnou protierozní ochranou v podobě větrolamů, mezí a dalších liniových prvků, což je charakteristické pro PKJ 7, 10, 12, 13, 16, 18, 31, 32, 33, 34, 36 a 39 a části PKJ 1, 22, 24, 29 a 30. Na znečištění vodních toků a nádrží – v tomto případě hovoříme o páteřním toku Dyji a Novomlýnských nádržích, se nejvíce podílejí zdroje ležící mimo dolní Podyjí, které nejsou napojeny na čistírny odpadních vod nebo jsou existující čistírny zastaralé a tudíž nejsou schopny zachytit znečištěniny vypouštěné do vod. Na místním znečištění mají největší podíl obce bez ČOV (13 obcí) a také zemědělská výroba používající průmyslová hnojiva. Další environmentální rizika v podobě znečištění ovzduší a starých ekologických zátěží mají pouze lokální charakter a nízké riziko. Co se týče ovlivnění vegetace činností člověka, lze konstatovat, že nejvíce je vegetace ovlivněna v intenzivně zemědělsky využívaných PKJ, tedy v PKJ 7, 10, 12, 13, 15, 16, 18, 21, 22, 24, 27 a 30- 39. Ovlivnění vegetace se často určuje pomocí koeficientu antropické ovlivnění vegetace (KAOV). Je nutné zdůraznit, že tento koeficient představuje určité zjednodušení a nebere v potaz např. turistiku a rekreaci, takže ne vždy odpovídá skutečnosti.

Stabilizující prvky krajiny jsou představovány zvláště chráněnými územími (ZCHÚ), a to jak maloplošnými (26), tak velkoplošnými (CHKO Pálava), lokalitami soustavy NATURA 2000 (25), prvky regionálního a nadregionálního Územního systému ekologické stability (ÚSES) (22) a lokalitami vymezenými na základě Ramsarské úmluvy (2). Je potřeba zdůraznit, že více než dvě třetiny dolního Podyjí (PKJ 3-6, 8, 9, 11-30, částečně i PKJ 10, 31 a 33) náležejí do biosférické rezervace Dolní Morava, z čehož vyplývá i specifický režim pro tyto jednotky, který spočívá v ochraně cenných společenstev a zároveň i ve využívání poznatků umožňujících trvale udržitelný způsob obhospodařování. Navíc statut CHKO znamená další omezení jak v zemědělské a průmyslové výrobě, tak v lesním hospodářství a rozvoji sídel, a tím spojeném cestovním ruchu. Jak je vidět, ve studovaném území se nachází mnoho stabilizačních prvků, avšak jsou koncentrovány převážně do nivy Dyje a do Pavlovských vrchů a chybějí v oblastech, které jsou intenzivně zemědělsky využívány, tedy v PKJ 7, 10, 12, 15, 16, a především 33, 34, 36, 37 a 38. Stabilitu krajiny je možné vyjádřit také pomocí koeficientu ekologické stability (KES), který operuje se stabilními a nestabilními ekosystémy. Vzhledem k tomu, že existuje několik metodik výpočtu, je potřeba být velmi obezřetný při interpretaci výsledků. To je patrné především u PKJ 2, která by podle KES měla mít přírodní až přírodě blízkou krajinu, avšak ve skutečnosti se jedná o silně antropogenně změněnou krajinu. Při výpočtu je také důležitý výběr ekosystémů, které budou zařazeny mezi stabilní a které mezi nestabilní. Tento fakt se týká hlavně trvalých kultur, a to vinic. Jestliže tyto ekosystémy zařadíme mezi ekosystémy stabilní, může v konečném výsledku vyjít, že se jedná o krajinu vyváženou (PKJ 18), resp. s převažující přírodní složkou (PKJ 24, 27, 35, 37 a 38), zatímco pokud jsou vinice zařazeny mezi ekosystémy podmíněně stabilní až nestabilní, jsou tyto jednotky řazeny mezi krajiny narušené. Obecně lze říci, že metodika vytvořená Agroprojektem podává mnohem přesnější výsledky i přes určitá upravení, než metodika obecně užívaná (tj. poměr ploch ekosystémů stabilních k ekosystémům nestabilním).

Dolní Podyjí představuje multifunkční území, kde hlavní činností je zemědělská výroba zaměřená na pěstování trvalých kultur – vinné révy (PKJ 24, 30, 35, 37 a 38), a na rostlinnou výrobu (především PKJ 1, 12, 13, 15, 16, 21, 22, 29, 32, 33, 34, 36 a 39). Vedle zemědělství se zde uplatňuje ochrana přírody (PKJ 25, 26 a 28) a cestovní ruch (části PKJ 2, 3, 4, 5, 6, 11, 12, 13, 14, 15, 24, 25, 26, 27 a 28), který těží z obou výše zmiňovaných činností. Malou 247 měrou přispívá i průmyslová výroba, která je soustředěna do dvou významných sídel – Břeclavi a Mikulova (PKJ 5, 7 a 10, resp. 27, 29, 31 a 32), a také lesní hospodářství společně s myslivostí, neboť se zde nacházejí unikátní lužní lesy a také komplexy Milovického a Bořího lesa (PKJ 3, 5, 8, 11, 17, 19 a 23). Návrh využívání jednotlivých jednotek se tedy odvíjí jak od těchto funkcí tak od statutu, který byl výše zmíněn (BR Dolní Morava, CHKO Pálava). Při navrhování využívání PKJ je také potřeba přihlížet i k dalším omezením, jako je CHOPAV Kvartér řeky Moravy, který zasahuje do PKJ 5, 6, 7, 8, 9, 10, 14 a 15, zranitelné oblasti vymezené směrnicí Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991, o ochraně vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů (PKJ 1, 3 – 16, 38 a 39), pásma hygienické ochrany jímacích území (PKJ 1, 3, 5, 6, 10, 14, 37 a 39) a konečně zátopová území u PKJ 3, 4, 5, 6, 8 a 9. Lze tedy shrnout, že u jednotek s převahou pěstování vinné révy je potřeba pokračovat nebo zavést integrovanou produkci hroznů a vinné révy, která spočívá ve snižování až úplném vyloučení použití hnojiv a chemických pesticidů, a zatravňování vinic a vysazování doprovodné liniové zeleně, aby se snížilo riziko půdní eroze, v tomto případě vodní varianty. U rostlinné výroby je potřeba pro snížení rizika půdní eroze, a to jak vodní tak větrné, zmenšovat velikost jednotlivých bloků orné půdy pomocí liniových prvků zeleně, obnovou větrolamů, výsadbou alejí podél komunikací, zaváděním dalších protierozních opatření v podobě biopásů, travnatých pásů, orbě po vrstevnici, pěstování meziplodin a plodin, které nezvyšují riziko půdní eroze (např. nepěstovat kukuřici a slunečnici na svazích). Prudké svahy, které jsou v současnosti zorány, by bylo vodné převést buď na trvalé kultury nebo zatravnit, popř. zalesnit. Je žádoucí převést ornou půdu v nivě na trvalé travní porosty nebo zalesnit. V oblastech vymezených směrnicí EHS a v okolí jímacích zdrojů by bylo vhodné aplikovat ekologické způsoby hospodaření. V ochraně přírody je potřeba řídit se plány péče zpracovanými pro jednotlivá maloplošná ZCHÚ. Protože jsou tato ZCHÚ často hojně navštěvována turisty (týká se především PKJ 25, 26 a 28), je potřeba usměrňovat jejich pohyb pomocí cedulí, popř. různých zábran. Co se cestovního ruchu týče, je potřeba pokračovat v propagaci dolního Podyjí jak na nejrůznějších mezinárodních veletrzích, tak na webovských stránkách. Dále je potřeba zlepšit úroveň služeb v obcích. Přinejmenším v obou městech – Břeclavi a Mikulově – by bylo vhodné nabídnout program pořádaný ve večerních hodinách (koncerty, divadlo apod.). Bylo by vhodné rozšířit síť turistických stezek a cyklostezek také do Milovického lesa. V současnosti se cestovní ruch orientuje na aktivní rekreaci, především cykloturistiku, k čemuž má dolní Podyjí vzhledem k relativně plochému reliéfu předpoklady. Je tedy potřeba zlepšit služby související s tímto typem aktivit a také infrastrukturu (stav cyklostezek, jejich značení). Cestovní ruch by se také měl orientovat na vinařskou turistiku, jako specifikum studované oblasti, a pořádání různých kongresů. Průmyslová výroba by se měla soustředit do průmyslových areálů, které vznikly nebo vznikají v blízkosti obou měst. Možností je rovněž využití komplexů bývalých zemědělských družstev. Mělo by se jednat o výrobu, která by co nejméně narušovala životní prostředí a krajinný ráz. Přednost by měla mít tradiční řemesla. Konečně lesní hospodářství by se v Milovickém lese mělo zaměřit na převod nízkokmenného lesa na vysoký, postupné zalesňování zvěřníků a úživných ploch pro zvěř. V Bořím lese je potřeba snižovat podíl borovice černé ve prospěch listnáčů, v lužních lesích je potřeba pokračovat v pravidelném povodňování, aby se zlepšily hydrologické podmínky nivy a nedocházelo tak k usychání lesních komplexů, ponechávání vzrostlých stromů, doupných stromů a starých kmenů k rozvoji fauny a flóry. Ve všech třech oblastech je potřeba provádět trvale udržitelný způsob hospodaření, který spočívá v holosečné těžbě se sečí do 2 ha v lužním lese a do 1 ha v Milovickém a Bořím lese. Tam, kde je to možné ve výběrové těžbě,

248 a v obnově setím a výsadbou. V oborách je potřeba zachovávat normované stavy zvěře, aby nedocházelo k poškozování porostů okusem.

Pro účely analýzy historických změn koryta Dyje byla niva Dyje rozdělena na pět úseků podle vodohospodářských úprav. Úsek 1 zahrnuje PKJ 1 a částečně PKJ 2, úsek 2 PKJ 2, úsek 3 PKJ 3, 4 a částečně 5 a 6, úsek 4 PKJ 5, 6 a 7 a úsek 5 PKJ 8 a 9. Pro stav z roku 1830 je typické, že se v říčním vzoru Dyje uplatňují meandry dvou velikostních řádů – velkých, kilometrových, a drobných – volných, v řádu desítek metrů. Lze tedy konstatovat, že Dyje v tomto období vykazovala prvky anastomózního systému, a to v celé své délce, přičemž nejmarkantnější projevy jsou v úsecích 1 a 5. Na konci 19. století vykazují všechny úseky mnohem menší podíl jak vodních toků tak vodních ploch. Tato anomálie může být vysvětlena buď extrémně suchými roky v tomto období, účelovým vysušením mokřadů či nepřesným mapováním. Komplexní vodohospodářské úpravy provedené v sedmdesátých letech 20. století znamenaly zánik mnoha mrtvých ramen, protože ramena přestala být proplachována během povodní nebo dotována buď říční vodou nebo vodou podzemní. Tento jev je patrný u mrtvých ramen především v úseku 1 a také některých tůní v oblasti Obelisku. Naproti tomu revitalizační práce provedené v devadesátých letech 20. století znamenaly nárůst rozlohy vodních ploch i vodních toků. Týkalo se to především tůní v oblasti Herd a Košárských luk a lesních kanálů v úsecích 4 a 5. Pokud zhodnotíme vývoj míry křivolakosti Dyje v rámci celého zkoumaného území, můžeme říci, že došlo k jejímu poklesu, a to o zhruba 70% v roce 2001 oproti roku 1830. Dyje v obdobích 1830, 1890 a 1955 představovala typ meandrujícího toku, období 2001 reprezentuje typ středně křivolakého toku. Pokles míry křivolakosti byl důsledkem zkrácení délky koryta Dyje jejím napřímením, způsobeným odstavením meandrů v rámci vodohospodářských úprav. Narovnání koryta také znamenalo jeho zaříznutí do sedimentů.

Předkládaná práce představuje jeden z možných přístupů ke studiu krajiny, vycházející z přírodních podmínek studované oblasti. Návrh využívání území se opírá o poznatky o přírodním potenciálu a limitech sledovaného území a měl by tak přispět k trvale udržitelnému rozvoji. Mezi přínosy rovněž patří historická analýza vývoje využívání dolního Podyjí, která zároveň odráží hybné síly ovlivňující změny využití země. Dále je to rozbor rozvojových dokumentů, především cílů a opatření jimi navržených, a jejich podrobení hodnocení dopadů na životní prostředí. V neposlední řadě se jedná o historickou analýzu vývoje říčního koryta a vlivu vodohospodářských úprav na ně, jíž se v podmínkách České republiky zabývá velmi málo vědeckých pracovníků. Ve světě je však značně rozšířená.

249 Literatura

[1] ACREMAN, M. C., a kol. (2003): Hydrological impacts of floodplain restoration: A case study of the River Cherwell, UK. Hydrology and Earth System Sciences, roč. 7, č. 1, s. 75-85 [2] ADAMS, W. M., PERROW, M. R. (1999): Scientific and institutional constraints on the restoration of European floodplains. Geological Society Special Publication, roč. 163, s. 89-97 [3] AL-BAKRI, J. T., a kol. (2001): Monitoring land use change in the Badia transition zone in Jordan using aerial photography and satellite imagery. The Geographical Journal, roč. 167, č. 3, s. 248-262 [4] ALLANSON, P., MOXEY, A. (1996): Agricultural land use change in England and Wales, 1892-1992. Journal of Environmental Planning and Management, roč. 39, č. 2, s. 243-254 [5] ANDERSSON, R. a kol. (2005): The last European landscape to be colonised: A case study of land-use change in the Far North of Sweden 1850-1930. Environment and History, roč. 11, č. 3, s. 293-318 [6] ANONYM (2000): Společná strategie ekonomického rozvoje měst Hodonína a Břeclavi. Břeclav [on-line]. Dostupný na: http://www.breclav.org/cze/podnikatel/dokumenty.htm [7] ANONYM (2002): Hydrologická ročenka ČR 2001. ČHMÚ, Praha. 179 s. [8] ANONYM (2002): Sčítání lidu, domů a bytů 2001. ČSÚ Praha [on-line]. Dostupné na: http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/okresy/CZ0624 [9] ANONYM (2005): Stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Rychlostní komunikace R52 Pohořelice - Mikulov (Drasenhofen). Ministerstvo životního prostředí, Praha. 45 s. [10] ANTONÍN, V., VÁGNER, A. (2003): Výzkum makromycetů v biosférické rezervaci Pálava a Podluží. In: DANIHELKA, J. [eds]: Pálava na prahu třetího tisíciletí. Správa chráněných krajinných oblastí České republiky, Správa chráněné krajinné oblasti Pálava, Mikulov, s. 31-36 [11] ANTROP, M. (1999): Landscape ecology: from concepts and methodology towards applications in environmental and spatial planning. Plenary adress. In: Landscape ecology. The science and the action. Snowmass, Colorado [12] BAGAR, R., KLIMÁNEK, M. (1999): Hlavní příčiny a důsledky změněných ekologických podmínek v lesních ekosystémech lužní oblasti jižní Moravy. Ochrana přírody, roč. 54, č. 6, s. 178-182 [13] BALATKA, B. a kol. (1967): Geologické poměry zájmového území přehrady u Nových Mlýnů. Závěrečná zpráva. GGÚ ČSAV, Brno. 7 s. [14] BALATKA, B. a kol. (1974): Geomorfologické poměry Pavlovských vrchů a jejich okolí. Sborník československé společnosti zeměpisné, roč. 79, č. 1, s. 1-10 [15] BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ, E. (1963): Luční společenstva v inundačním území jižní Moravy. Ochrana přírody, roč. 18, č. 4, s. 64-68 [16] BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ, E. (1995): Fytocenologická a synekologická charakteristika lanžhotských luk. Zpr. Čs. Bot. Společnosti, roč. 30, suppl. 1995/1, s. 23-27 [17] BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ, E. (1996): K ekologii zaplavovaných luk kontinentálně laděných oblastí. Příroda, roč. 4, s. 69-76 [18] BALTUS, J. (1975): Lednické rybníky. Ochrana přírody, roč. 30, č. 7, s. 201-206 [19] BALTUS, J. (1976): Prohlídková trasa státní přírodní rezervace Lednické rybníky. Památky a příroda, roč. 1, č. 2, s. 127

250 [20] BALTUS, J. (1979): Lednické rybníky. Průvodce naučnou stezkou. KSPPOP, Brno. 52 s. [21] BASTIAN, O. (2001): Landscape Ecology - towards a unified discipline? Landscape Ecology, roč. 16, č. 8, s. 757-766 [22] BENDER, O. a kol. (2005): Analysis of land-use change in a sector of Upper Franconia (Bavaria, Germany) since 1850 using land register records. Landscape Ecology, roč. 20, č. 2, s. 149-163 [23] BIČÍK, I. (1992): Long-term tendencies of land use in the Czech Republic. Acta universitatis Carolinae - Geographica, roč. XXVII, č. 1, s. 59-63 [24] BIČÍK, I. a kol. (1996): Land use/land cover changes in the Czech Republic 1845- 1995. Geografie - sborník české geografické společnosti, roč. 101, č. 2, s. 92-109 [25] BIČÍK, I. a kol. (2001): Land-use changes and their social driving forces in Czechia in the 19th and 20th centuries. Land Use Policy, roč. 18, č. 1, s. 65-73 [26] BIČÍK, I., JELEČEK, L. (2003): Long term research of LUCC in Czechia 1845- 2000. In JELEČEK, L., a kol. [eds]: Dealing with diversity, 2nd International conference of the European Society for Environmental History. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, PřF, UK, Praha, s. 224-231 [27] BIMKA, J. (1978): Geologická stavba oblasti mezi Strachotínem, Březím, Mikulovem, Rakvicemi a její nadějnost na přírodní uhlovodíky. PřF UJEP, Brno. 108 s. (rigorosní práce) [28] BÍNOVÁ, L. a kol. (1991): Obnova biotopů na dně III. nádrže (dolní) vodního díla Nové Mlýny. Ústav pro životní prostředí, Ústí nad Labem. 252 s. [29] BÍNOVÁ, L. a kol. (1992a): Národní park Morava - Dyje. Vstupní projekt jihomoravské části navrhovaného třístranného parku v nivách Dunaje, Moravy a Dyje. Veronica, Brno. 28 s. [30] BÍNOVÁ, L. a kol. (1992b): Projekt trvale udržitelného vývoje dolního Pomoraví. Ústav pro životní prostředí, Brno. 101 s. [31] BLAŽEK, M. (1961): Kosatec nízký v Pavlovských kopcích. Živa, roč. 9, č. 47, s. 12- 14 [32] BORNETTE, G., a kol. (1998): Ecological complexity of wetlands within a river landscape. Biological Conservation, roč. 85, č. 1-2, s. 35-45 [33] BREE, T., CUNNANE, C. (1980): The effect of Arterial Drainage on Flood Magnitude. In: Casebook of methods of computation of quantitative changes in the hydrological regime of river basins due to human activities. Project 5.1 of the International Hydrological Programme, UNESCO, s. 116-126 [34] BROOKES, A. (1988): Channelized rivers: perspectives for environmental management. John Wiley & Sons, Chichester. 326 s. [35] BROOKES, A. (1995): River channel restoration: Theory and practice. In: GURNELL, A. M., PETTS, G. [eds]: Changing river channels. John Wiley & Sons, Chichester, s. 369-388 [36] BROWN, G. W., KRYGIER, J.T. (1970): Effects of clearcutting on stream temperature. Water Resources Research, roč. 6, č. 4, s. 1133-139 [37] BRUNDTLAND, G. H. a kol. (1991): Naše společná budoucnost. Academia, Praha. 300 s. [38] BUBÍK, M. a kol. (1995): Výskyty svrchnokřídového pálavského souvrství v příležitostných odkryvech ve městě Mikulov. In: Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 1994. ČGÚ, Brno, s. 24-27 [39] BUČEK, A. (1987a): Biosférická rezervace Pálava. Veronica, roč. 1, č. 2, s. 19 [40] BUČEK, A. (1987b): Územní systémy ekologické stability krajiny. Optimalizace na úpatí Děvína. Veronica, roč. 1, č. 2, s. 5-7 [41] BUČEK, A. (1997): Zajištění ochrany přírody a krajiny na jižní Moravě. Veronica, roč. 11, č. 4, s. 1-6

251 [42] BUČEK, A. a kol. (1984): Hodnocení změn krajiny v oblasti budování a provozu nádrží Nové Mlýny. GGÚ ČSAV, Brno. 299 s. [43] BUČEK, A. a kol. (1994): Vybrané fyzickogeografické aspekty pro revitalizaci nivy Dyje v úseku VD Nové Mlýny - soutok s Moravou. Ústav Geoniky, AVČR, Brno. 54 s. [44] BUČEK, A. a kol. (2001): Hodnocení současného stavu populací a společenstev dřevin v přírodní rezervaci Věstonická nádrž. Studie pro AOPK ČR, det. pr. Brno. ÚLBDT MZLU, Brno. 30 s. [45] BUČEK, A. a kol. (2002): Přežívání dřevin na zaplavených plochách přírodní rezervace Věstonická nádrž. Studie pro AOPK ČR, det. pr. Brno. ÚLBDT MZLU, Brno. 54 s. [46] BUČEK, A. a kol. (2004): Stav a vývoj nadregionálního biokoridoru vybudovaného ve střední nádrži VD Nové Mlýny. In PETROVÁ, A., MATUŠKA, P. [eds]: ÚSES - zelená páteř krajiny, Sborník ze semináře. CD ROM, AOPK ČR, Brno. [47] BUČEK, A., KOVÁŘOVÁ, P. (2002): Osud dřevin ve střední novomlýnské nádrži. Veronica, roč. 16, č. 3, s. 10-13 [48] BUČEK, A., LACINA, J. (1990): Pálava - putování biosférickou rezervací. Blok, Brno. 152 s. [49] BUČEK, A., PELIKÁN, J. (1985): Geoekologické aspekty vodohospodářských úprav na Jižní Moravě. ČSAV, Brno. 299 s. [50] BUČEK, A., VLČEK, V. (1984): Proměna krajiny jihomoravských údolních niv. Živa, roč. 32, č. 4. s. 122-124 [51] BUKÁČEK, R., MATĚJKA, P. (1997): Metodika hodnocení krajinného rázu. SCHKO ČR, Praha. 32 s. [52] BÜRGI, M. a kol. (2004): Driving forces of landscape change - current and new directions. Landscape Ecology, roč. 19, č. 8, s. 857-868 [53] CAIRNS, J. (1982): Restoration of damaged ecosystems. In: MASON, W. T., IKER, S. [eds]: Research and Wildlife Habitat. Office of Research and Development and US Environmental Protection Agency, Washington D.C. [54] CAIRNS, J. (1991): The status of the theoretical and applied science of restoration ecology. The Environmental Professional, roč. 13, s. 186-194. [55] CAMPBELL, K. L. a kol. (1972): Stream straightening effects on flood run-off characteristics. Transactions of the American Society of Agricultural Engineering, roč. 15, č. 94 [56] CARDILLE, J. A., FOLEY, J. A. (2003): Agricultural land-use change in Brazilian Amazonia between 1980 and 1995: Evidence from integrated satellite and census data. Remote Sensing of Environment, roč. 87, č. 4, s. 551-562 [57] CORDONE, A. J., KELLEY, D.W. (1961): The influences of inorganic sediment on the aquatic life of streams. California Fish and Game, roč. 47, č. 2, s. 189-228 [58] COTTINGHAM, P. a kol. (2002): Using ecological knowledge to underpin river rehabilitation. Water, roč. 29, č. 8, s. 33-36 [59] ČEPICKÝ, J. a kol. (2005): Tvorba digitálního modelu krajiny v oblasti jihomoravského luhu. In MĚKOTOVÁ, J., ŠTĚRBA, O. [eds]: Říční krajiny. UPOL, Olomouc. s. [60] CULEK, M. a kol. (1996): Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha. 347 s. [61] ČERMÁK, M. (1952): Dyje. Hydrologická studie. KNV Brno. 75 s. (disertační práce) [62] ČERMÁK, P. (1995): Obora Klentnice a zvěř. Veronica, roč. 9, č. 4, s. 32-33 [63] ČERMÁK, P. (2003): K záměru obory Obelisk. Veronica, roč. 17, č. 3, s. 28 [64] ČTYROKÝ, P. a kol. (1989): Litologie a biostratigrafie miocénu ve vrtu Perná 1 u Mikulova. Zprávy geologického výzkumu, roč. 44, s. 1-198 252 [65] ČTYROKÝ, P. a kol. (1998): Přírodní rezervace Turold. ARC, Mikulov. 24 s. [66] DANIHELKA, J. (1993): Poznámky k rozšíření některých vzácnějších a pozoruhodných rostlin na Mikulovsku. RegioM, roč. 1993, s. 37-39 [67] DANIHELKA, J. (2003): Květena cévnatých rostlin biosférické rezervace Pálava a Podluží. In: DANIHELKA, J. [ed]: Pálava na prahu třetího tisíciletí. Správa chráněných krajinných oblastí České republiky, Správa chráněné krajinné oblasti Pálava, Mikulov, s. 37-46. [68] DANIHELKA, J. [ed]. (2003): Pálava na prahu třetího tisíciletí. Správa chráněných krajinných oblastí České republiky, Správa chráněné krajinné oblasti Pálava, Mikulov. 138 s. [69] DANIHELKA, J. a kol. (1996a): Přírodní rezervace Svatý kopeček. SCHKO Pálava, Mikulov. 23 s. [70] DANIHELKA, J. a. kol. (1996b): Průvodce národní přírodní rezervací Děvín. Hireco, Brno. 11 s. [71] DANIHELKA, J., CHYTRÝ, M. (1993a): Milovický les aneb Po nás potopa? Veronica, roč. 7, č. 2, s. 29-31 [72] DANIHELKA, J., CHYTRÝ, M. (1993b): Vliv oborního chovu zvěře na lesní společenstva. Lesnická práce, roč. 72, č. 6, s. 169-173 [73] DANIHELKA, J., HANUŠOVÁ, M. (1995): Poznámky k současnému stavu slanomilné flóry a vegetace v okolí Nesytu u Sedlce. Zpr. Čs. Bot. Společnosti, roč. 30, suppl. 1995/1, s. 135-146 [74] DANIHELKA, J., ŠUMBEROVÁ, K. (2002): Louky na Soutoku: zalesňovat nebo nezalesňovat? Veronica, roč. 16, č. 5, s. 27 [75] DEMEK, J. (1974): Systémová teorie a studium krajiny. Studia geographica 10. GGÚ ČSAV, Brno. 198 s. [76] DEMEK, J. (1984): Teoretická geografie. SPN, Praha. 221 s. [77] DEMEK, J. a kol. (1967): Geografický obraz zájmového území plánované přehrady na řece Dyji u Nových Mlýnů - závěrečná zpráva. GGÚ ČSAV, Brno. 178 s. [78] DEMEK, J. a kol. (1987): Zeměpisný lexikon České socialistické republiky: Hory a nížiny. Academia Praha, 584 s. [79] DEMEK, J., MACKA, M. (1953): Příspěvek k otázce mísovitých prohlubenin Pavlovských kopců. Sborník ČSSU, roč. 57, č. 1, s. 54-56. [80] DEVUYST, D. (1999): From EIA to sustainability assessment. [on-line]. Dostupný na: http://www.art.man.ac.uk/EIA/publications/newsletters/newsletter18/index.htm [81] DOLEŽAL, P. a kol. (2005): Problémová studie "Větrná eroze půdy v Jihomoravském kraji a návrh jejího řešení". Agroprojekt PSO, Brno. 97 s. [82] DOMINIK, P. a kol. (1999a): Profil okresu Břeclav. Okresní úřad Břeclav, Břeclav. 93 s. [83] DOMINIK, P. a kol. (1999b): Profil mikroregionu Lednicko-Valtického areálu. Okresní úřad Břeclav, Břeclav, DHV, Brno. 129 s. [84] DOWNS, P. W., THORNE, C. R. (2001): Rehabilitation of a lowland river: Reconciling flood defence with habitat diversity and geomorphological sustainability. Journal of Environmental Management, roč. 58, č. 4, s. 249-268 [85] DURDÍK, M. (1964): Význam lužních lesů pro hospodářskou produktivitu krajiny. Ochrana přírody, roč. 19, č. 4, s. 97-100 [86] DUŠEK, J. (1987): Zajímavosti z fauny lednických zámeckých rybníků. Živa, roč. 35, č. 2, s. 66-67 [87] DUVEL, W. A. a kol. (1976): Environmental impact of stream channelization. Water Resources Bulletin, roč. 12, č. 4, s. 799-812 [88] EGAN, D., HOWELL, E. A. (2001): Historical ecology handbook. Island Press, Washington DC, USA. 488 s.

253 [89] ERSKINE, W. D. (1992): Channel response to large-scale river training works: Hunter river, Australia. Regulated Rivers: Research and Management, roč. 7, č. 3, s. 261-278 [90] ERSKINE, W., D. a kol. (1992): Alluvial cutoffs as indicators of former channel conditions. Earth Surf. Process. Landforms, roč. 17, č. 1, s. 23-27 [91] ERSKINE, W. D. a kol. (1999): River rehabilitation from the hydrogeomorphic impacts of a large hydro-electric power project: Snowy river, Australia. River Research and Applications, roč. 15, č. 1-3, s. 3-24 [92] FIALA, P., ŠTĚPÁNEK, V. (1992): Za úpravami Dyje do historie. Veronica, roč. 6, č. 2, s. 1-6 [93] FIALA, Š. (1955): Povodně v břeclavských lesích. Lesnická práce, roč. 34, č. 4, s. 170-174 [94] FILIPOVÁ, L. a kol. (2000): Strategie rozvoje mikroregionu Mikulovsko. DHV, Ostrava. 300 s. [95] FILIPOVÁ, L. a kol. (2004): Rozvojová strategie mikroregionu Mikulovsko. Aktualizovaná verze. ARC, Mikulov. 212 s. [96] FORMAN, R. T. T. (1995): Land Mosaics: the ecology of lanscapes and regions. Cambridge university press, Cambridge. 632 s. [97] FORMAN, R. T. T., GODRON, M. (1993): Krajinná ekologie. Academia, Praha. 584 s. [98] FRANEK, M. a kol. (1995): Ekologizace Novomlýnských nádrží. Veronica, Brno. 20 s. [99] FRÖHLICH, A., LEITL, M. (1968): Výskyt nebo chybění některých druhů rostlin na Mikulovsku a jeho příčiny. Zpr. Čs. Bot. Společnosti, roč. 3, č. 3, s. 188-189 [100] FRÖHLICH, A., ŠVESTKA, F. (1963): Soudobý botanický průzkum Sv. Hory a okolí Mikulova. In: Z jihomoravských reservací. Okresní vlastivědné muzeum a Okresní archiv v Mikulově, Mikulov, s. 19-30 [101] GALAT, D. L. a kol. (1998): Flooding to restore connevtivity of regulated, large- river wetlands: Natural and controlled flooding as complementary processes along the lower Missour River. Bioscience, roč. 48, č. 9, s. 721-733 [102] GILL, R., OBOŘIL, D. (1999): Plán péče a rozvoje Lednicko-Valtického areálu. SWOT analýza. Rozvojová strategie. DHV, Brno. 120 s. [103] GRULICH, V. (1978): K záchraně květeny a zvířeny Pavlovských vrchů. Vesmír, roč. 57, č. 4, s. 106-110 [104] GRULICH, V. (1990): Kosatec nízký na jižní Moravě. Muz. správy, roč. 2, s. 9-17. [105] GRULICH, V., DANIHELKA, J. (1996): Aluviální louky dolního Podyjí a Pomoraví. Příroda, roč. 4, s. 77-87. [106] GRUNKEMEYER, W., MOSS, M. (1999): Key Concepts in Sustainable Development. Regional Research Institute, West Virginia University [on-line]. Dostupný na http://www.rri.wvu.edu/WebBook/Grunkemeyer-Moss/contents.htm [107] GURNELL, A. M. (1995): Vegetation along river corridors: Hydrogeomorphological interactions. In: GURNELL, A. M., PETTS, G. [eds]: Changing river channels. Wiley & Sons Ltd., Chichester, s. 237-260 [108] HAASE, G. (1989): Medium scale landscape classification in the German Democratic Republic. Landscape Ecology, roč. 3, č. 1, s. 29-41 [109] HACHLER, E. (1963): Lednicko-sedlecké rybníky. In: Z jihomoravských reservací. Okresní vlastivědné muzeum a Okresní archiv v Mikulově, Mikulov, s. 31-40 [110] HAINDL, K. a kol. (1983): Účelné využití odvodňovacích čerpacích stanic ke zmírnění důsledků znečištění nádrže Nové Mlýny. In: Vodní dílo Nové Mlýny, výstavba a provoz. Povodí Moravy, Brno, s. 64-72

254 [111] HAINES-YOUNG, R. (2005): Landscape pattern: context and process. In: WIENS, J., MOSS, M. R. [eds]: Issues and Perspectives in Landscape Ecology. Cambridge University press, Cambridge, s. 103-111 [112] HAINES-YOUNG, R., CHOPPING, M. (1996): Quantifying landscape structure: a review of landscape indices and their application to forested landscapes. Progress in Physical Geography, roč. 20, č. 4, s. 418-445 [113] HAVLÍČEK, P. (1996): Významné sprašové lokality jižní Moravy. In: Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 1995. ČGÚ, Brno, s. 9-13 [114] HAVLÍČEK, P., KOVANDA, J. (1985): Nové výzkumy v okolí Pavlovských vrchů. Sbor. geol. věd, Antropozoikum, roč. 16, s. 21-59 [115] HAVLÍČEK, T. a kol. (2004): Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje. Atelier Fontes, Brno. 747 s. [on-line]. Dostupný na: http://koncepce1.fontes.cz/page.php?etapy [116] HERZÁNOVÁ, J. (1984): Pálava; průvodce chráněnou krajinnou oblastí. Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Brno. 24 s. [117] HETEŠA, J. (1986): Fytoplankton Mušovské nádrže v letech 1981-1984. In: JIRÁSEK, J., ADÁMEK, Z. [eds]: Vývoj biologických poměrů na Mušovské a Věstonické zdrži v letech 1981-1984. Folia Universitas Agriculturace, Brno, s. 10-19 [118] HETEŠA, J., MARVAN, P. [eds] (1984): Biologie nově napuštěné nádrže. Academia, Praha. 175 s. [119] HLADKÁ-HRŮZOVÁ, J. (1980): Problematika krajinářských úprav (modelový objekt Lednicko-Valtický areál). Zahradnická fakulta MZLU, Brno. 53 s. + 17 příl. (diplomová práce) [120] HLUCHÝ, M. (1996a): Projekt biologizace vinohradnictví na území CHKO a BR Pálava. Biocont Laboratory, Brno. 19 s. [121] HLUCHÝ, M. (1996b): Trvale udržitelné vinohradnictví pod Pálavou. Veronica, roč. 10, č. 4, s. 11-15 [122] HOLMES, N. T. H. (1993): River restoration/enhancement as an integral part of river management in England and Wales. European Water Pollution Control, roč. 3, č. 3, s. 27-34 [123] HOLMES, N. T. H. (1997): River rehabilitation in the UK. Ecos: a Review of Conservation, roč. 18, č. 2, s. 33-40 [124] HOOKE, J. M. (1995): River channel adjustment to meander cutoffs on the River Bolin and River Dane, northwest England. Geomorphology, roč. 14, č. 3, s. 235-253 [125] HOOKE, J. M. (1997): Styles of Channel Change. In THORNE, C. R., a kol. [eds]: Applied Fluvial Geomorphology for River Engineering and Management. Wiley, Chichester, s. 237-268 [126] HOOKE, J. M. (2003): River meander behaviour and instability: a framework for analysis. Trans Inst Br Geogr, roč. 28, č. 2, s. 238-253 [127] HOOKE, J. M. (2004): Cutoffs galore!: occurrence and causes of multiple cutoffs on a meandering river. Geomorphology, roč. 61, č. 3-4, s. 225-238 [128] HOOKE, J. M., HARVEY, A. M. (1983): Meander changes in relation to bend morphology and secondary flows. Spec. Publs int Ass. Sediment., roč. 6, s. 121-132 [129] HORÁK, J. (1963): Lužní lesy a vodohospodářské úpravy jihomoravské krajiny. Ochrana přírody, roč. 18, č. 4, s. 63-64 [130] HORÁK, J. (1964): Lesní fytocenózy jako indikátor změn vodního režimu lužních lesů. In: Vegetační problémy při budování vodních děl. ČSAV, Praha, s. 39-53 [131] HORÁK, J. (1978): Obora mufloní zvěře a ochrana přírody v Pavlovských vrších. Památky a příroda, roč. 33, č. 3, s. 490-493 [132] HRADECKÝ, J. (2002): Hodnocení časových změn morfodynamiky beskydských toků za využití historických map a leteckých snímků. Geomorphologia Slovaca, roč. 2, s. 31-39

255 [133] HRIB, M. (2001): Lesy, lesní hospodářství a myslivost v okolí města Břeclav. In: KORDIOVSKÝ, E., KLANICOVÁ, E. [eds]: Město Břeclav. Muzejní a vlastivědná společnost, Brno, s. 23-40 [134] HRIB, M. (2002): Lužní lesy na soutoku řek Moravy a Dyje. Lesy České republiky, Lesní závod Židlochovice, Židlochovice. 10 s. [135] HRIB, M., KORDIOVSKÝ, E., [eds]. (2004): Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav. 591 s. [136] HUDEC, K. (1993): Národní park "Luhy dolní Moravy a Dyje". Veronica, roč. 7, č. 2, s. 18-20 [137] HUDEC, K., PELLANTOVÁ, J. (1984): Assessment of the avian community in part of the foot zone of Pavlovské vrchy Hills (southern Moravia) comprised in a landscape improvement scheme. Ekológia, roč. 3, č. 4, s. 354 [138] HUGGET, R. J. (1995): Geoecology - an evolutionary approach. Routledge, London. 320 s. [139] HUSÁK, Š. (1973): Dřevinná složka pobřežní vegetace rybníku Nesytu. Dendrol. sdělení, roč. 27, s. 68-69 [140] HYNEK, A., TRNKA P. (1981): Topochory dyjské části Znojemska. PřF UJEP, Folia Geographia, Brno. 100 s. [141] CHLUPÁČ, I. a kol. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha. 436 s. [142] CHOVANEC, A. a kol. (2002): Rehabilitation of a heavily modified river section of the Danube in Vienna (Austria): Biological assessment of landscape linkages on different scales. International Review of hydrobiology, roč. 87, č. 2-3, s. 183-195 [143] CHUTTER, F. M. (1969): The effects of silt and sand on the invertebrate fauna of streams and rivers. Hydrobiologia, roč. 34, č. 1, s. 57-76 [144] IVAN, A. (1967): Zpráva o geomorfologickém průzkumu jihovýchodní části zájmového území plánované nádrže u Nových Mlýnů na jižní Moravě. GGÚ ČSAV, Brno. 47 s. [145] IVAN, A., KIRCHNER, K. (1996): Nové poznatky o geomorfologii Pavlovských vrchů. In: Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 1995. ČGÚ, MU, Brno, s.11-13 [146] IZAKIČOVÁ, Z. (2004): Krajinnoekologický plán - základný nástroj optimálného využívania potenciálu územia. In HERBER, V. [ed]: Fyzickogeografický sborník 2, Kulturní krajina. MU, Brno, s.103-106 [147] JELEČEK, L. (1995): Využití půdního fondu České republiky 1845-1995: hlavní trendy a širší souvislosti. Geografie - sborník ČGS, roč. 100, č. 4, s. 276-291 [148] JONES, M. (1991): The elusive reality of landscape. Concepts and approaches in landscape research. Norsk geogr. Tidsskr., roč. 45, č. 3. s. 229-244 [149] KÁŇA, K. (1995): Lužní les ožívá. Veronica, roč. 9, č. 2, s. 28-29 [150] KAPLER, O. (1990): Zánik hydrobiologických lokalit v dolním Podyjí. Živa, roč. 38, č. 6, s. 245-247 [151] KERN, K. (1992): Rehabilitation of streams in south-west Germany. In: BOON, P. J., CALOW, P., PETTS, G. E. [eds]: River conservation and management. John Wiley & Sons, Chichester, s. 321-352 [152] KINCOVÁ, H. (1990): Krajinný výzkum soutokové oblasti řek Svratky, Jihlavy a Dyje. Katedra geografie PřF MU, Brno. 89 s. (diplomová práce) [153] KLAPKA, P. a kol. (2003): Novomlýnské nádrže a cestovní ruch. Výzkumné centrum regionálního rozvoje MU, Brno. 53 s. [154] KOČKOVÁ, E. (1981): Vyhodnocení vlivu 1. stavby vodního díla Nové Mlýny na komplex ekologických souvislostí v krajině a na životní prostředí. VÚV, Brno. 91 s. [155] KOČKOVÁ, E. (1983): Návrh na postupné zlepšení čistoty vody vodního díla Nové Mlýny. VÚV, Brno. 52 s.

256 [156] KOL. AUTORŮ (1970): Pavlovské vrchy a jejich okolí. Regionální geografická studie. Textová část. GGÚ ČSAV, Brno. 198 s. [157] KOL. AUTORŮ (1978): Retrospektivní lexicon obcí ČSSR 1850-1970, díl I., svazek II. Federální statistický úřad Praha, 1184 s. [158] KOL. AUTORŮ (1980): Geografický obraz chráněné krajinné oblasti Pálava. GGÚ ČSAV, Brno. 166 s. [159] KOL. AUTORŮ (1986): Ekologická optimalizácia využívania Východoslovenskej nížiny. I. díl. Ústav experimentálnej biológie a ekológie Centra biologicko- ekologických ved SAV, Bratislava. 170s. [160] KOL. AUTORŮ (1990): Vypustíme Nové Mlýny? Veronica, roč. 4, č. 2, s. 25-31 [161] KOL. AUTORŮ (1992): Zpráva o řešení věcné etapy č.1 studie: Zhodnocení vybraných variant řešení střetů zájmů v oblasti vodního díla Nové Mlýny. GGÚ ČSAV, Brno. 85 s. [162] KOL. AUTORŮ (1996): Lužní lesy a mokřady Břeclavska. Moraviapress, Břeclav. 43 s. [163] KOL. AUTORŮ (1997a): Strategie trvale udržitelného rozvoje biosférické rezervace Pálava. Závěrečná zpráva. Veronica, Brno. 241 s. [164] KOL. AUTORŮ (1997b): Zlepšení životního prostředí ryb a vodohospodářské situace na dolním toku řek Moravy a Dyje. Ústav biologie obratlovců, Povodí Moravy, Brno. 1 CD-ROM [165] KOL. AUTORŮ (1998): Plán péče CHKO Pálava. SCHKO Pálava, Mikulov. 136 s. [166] KOL. AUTORŮ (2000a): Plán péče pro NPR Děvín-Kotel-Soutěska na období 2001- 2009. Správa CHKO Pálava, Mikulov. 22 s. [167] KOL. AUTORŮ (2000b): Plán péče pro NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen na období 2001-2009. Správa CHKO Pálava, Mikulov. 19 s. [168] KOL. AUTORŮ (2001): Plán péče pro přírodní rezervaci Svatý kopeček na období 2002-2009. Správa CHKO Pálava, Mikulov. 15 s. [169] KOL. AUTORŮ (2002a): Floodplain. Využití fotogrammetrie ke zpracování digitálního ortofota na základě leteckých snímků v části dolní nivy řeky Moravy od hranice okresů Hodonín-Břeclav po soutok řeky Moravy s řekou Dyje a vyhotovení digitálního modelu terénu v dotčeném území. Etapa I. Fyzickogeografická charakteristika území. Okresní úřad Senica, Masarykova univerzita, PřF, katedra geografie, Brno, Laboratoř geoinformatiky a kartografie (MU Brno) [on-line]. Dostupný na: http://www.geogr.muni.cz/lgc/credo/credo_cz.html [170] KOL. AUTORŮ (2002b): Strategie trvale udržitelného využívání údolní nivy Dyje v obci Rakvice. Případová studie. Veronica, Brno [on-line]. Dostupný na: http://www.veronica.cz/voda/rakvice.html [171] KOL. AUTORŮ (2002c): Program rozvoje Jihomoravského kraje. III. strategická vize, problémové okruhy, cíle a stručné charakteristiky opatření. DHV Brno, 48 s. [on-line]. Dostupný na: http://www.kr-jihomoravsky.cz/urad/orr/new/index.htm [172] KOL. AUTORŮ (2003): Cyklistika v geografickém informačím systému a formy jejího dalšího rozvoje. Výzkumné centrum regionálního rozvoje, MU, Brno. [on- line]. Dostupný na: http://www.kr-jihomoravsky.cz/urad/orr/Na_NET3/index.htm [173] KOL. AUTORŮ (2004): Agroenvironmentální programy České republiky. Programy na ochranu a obnovu životního prostředí v zemědělství. MŽP, Praha. 24 s. [174] KOL. AUTORŮ (2005a): Plán péče chráněné krajinné oblasti Pálava na období 2006-2015. Správa ochrany přírody, Praha. 35 s. [175] KOL. AUTORŮ (2005b): Rozbory chráněné krajinné oblasti Pálava. Správa CHKO Pálava, Mikulov. 130 s. [176] KOLEJKA, J. (1987): Landscape-historical synthesis. Materials, methods and results. Ekológia, roč. 6, č. 1, s. 51-62

257 [177] KOLEJKA, J. (1988): Možnosti aplikace historických zkušeností s využitím přirozených krajinných jednotek v prostoru Novomlýnských nádrží v plánování. In: Racionální využití výsledků výzkumů v oblasti vodohospodářských úprav jižní Moravy. Pohořelice, s.132-140 [178] KOPP, R., SKÁCELOVÁ, O. (2004): Hospodaření na Lednických rybnících a jejich sinicová a řasová flóra. Veronica, roč. 18, č. 1, s. 11-14 [179] KOS, P. a kol. (2000): Sprašové jeskyně u Dolních Věstonic pod Pavlovskými vrchy. Speleo, roč. 30, s. 14-19 [180] KOUŘIL, Z., PROKOP, J. (1977): Podzemní vody údolí řek Dyje, Jevišovky a Svratky s Jihlavou v Dyjsko-svrateckém a Dolnomoravském úvalu. Díl I. - III. Studia geographica 58. GGÚ ČSAV, Brno. 135 + 13 příl. + 244 s. [181] KOVANDA, J. (1985): Dosavadní nálezy kvartérních měkýšů Pálavy a jejího okolí (Jižní Morava). Sbor. geol. věd, Antropozoikum, roč. 16, s. 9-20 [182] KOVÁŘOVÁ, P. (2003): Development of woody species communities in the supraregional biocorridor buillt in the model water reservoir of Nové Mlýny. Ekológia, roč. 22, Suplement 2, s. 231-241 [183] KŘÍŽ, H. (1988): Výsledky výzkumu režimu podzemních vod v oblasti vodohospodářských úprav jižní Moravy. In: Racionální využití výsledků výzkumů v oblasti vodohospodářských uprav jižní Moravy. Phořelice, s. 141-148 [184] KŘÍŽ, H., VLČEK, V. [ed]. (1990): Vstupní studie ekologických úprav v oblasti nádrží Nové Mlýny. GGÚ ČSAV, Brno [185] KUENZLER, E. J. a kol. (1977): Water quality of North Carolina coastal plains streams and effects of channelization. WRRI Report No. 127. UNC Water Resources Research Institute, Raleigh, NC. 160 s. [186] KUPKOVÁ, L. (1996): Changing land use patterns in the Semily district 1849-1995. Acta universitatis Carolinae - Environmentalica, roč. 10, č. 1, s. 15-35 [187] KYJOVSKÝ (1989): Krajinný výzkum Lednicka a Valticka. Katedra geografie PřF UJEP, Brno. 89 s. (diplomová práce) [188] LANGHAMMER, J. a kol. (2004): Hodnocení vlivu změn přírodního prostředí na vznik a vývoj povodní. Závěrečná zpráva. Katedra fyzické geografie a geoekologie, PřF UK, Praha. 87 s. [189] LAŠTŮVKA, Z. (1994): Motýli rozšířeného území CHKO Pálava. AF VŠZ, Brno. 119 s. [190] LENAT, D. R. a kol. (1981): Variable effects of sediment addition on stream benthos. Hydrobiologia, roč. 79, č. 1-3, s. 187-194 [191] LEOPOLD, L. B., a kol. (1964): Fluvial processes in geomorphology. W. H. Freeman and Co., San Francisco USA. 522 s. [192] LEOPOLD, L. B., MADDOCK, T. (1953): The hydraulic geometry of stream channels and some physiographic implications. U.S. Geological Survey Professional Paper 252. 57 s. [193] LIPSKÝ, Z. (1995): The changing face of the Czech rural landscape. Landscape and Urban Planning, roč. 31, č. 1-3, s. 39-45 [194] LÖW, J. (1985): Krajinářsko vegetační úpravy části úpatí Pálavy. Agroprojekt, Brno. 37 s. [195] LÖW, J. (1996): Územní plán velkého územního celku zájmového území CHKO a BR Pálava. Veronica, roč. 10, č. 2, s. 21-24 [196] LÖW, J. a kol. (1982): Studie ekologické soustavy hospodaření v modelovém území části úpatí Pálavy, průzkumy a rozbory. Agroprojekt, Brno. 128 s. [197] LÖW, J. a kol. (1989): Územně ekologická studie dopadu výstavby vysílače Ústředního programu sovětské televize na Státní přírodní rezervaci Děvín. Agroprojekt, Brno. 131 s.

258 [198] LÖW, J. a kol. (1994): Dokumentace vlivů souboru staveb "Ekologizace novomlýnských nádrží" na životní prostředí. Löw a spol., Brno. 138 s. [199] LÖW, J. a kol. (1995): Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Doplněk, Brno. 124 s. [200] LÖW, J. a kol. (2000): Územní plán velkého územního celku Palava. Löw a spol., Brno. 152 s. [201] LOŽEK, V. (1951): Nástin malakozoologických poměrů Pavlovských vrchů. časopis Nár. muzea, roč. 120, č. 2, s. 71-75 [202] LOŽEK, V. (1982): Biostratigrafický význam suťových osypů pod skalami Martinky na Pálavě. Čs. kras, roč. 32, s. 125-126 [203] LUSK, S. (1995): Renaturalizace vodních toků. Veronica, roč. 9, č. 4, s. 12-13 [204] LUSK, S. a kol. (1993): Zatížení ryb cizorodými látkami v Novomlýnských nádržích na řece Dyji. In: Toxicita a biodegrabilita odpadů a látek významných ve vodním prostředí. Vodňany, s. 150-155 [205] LUSK, S. a kol. (2003): Rehabilitating the floodplain of the lower river Dyje for fish. River Research and Applications, roč. 19, č. 3, s. 281-288 [206] LUSK, S. a kol. (2004): Rehabilitační záměry v aluviu řeky Dyje a ochranářské kontroverze. In MĚKOTOVÁ, J., ŠTĚRBA, O. [eds]: Říční krajina. Sborník příspěvků z konference. UPOL, PřF, Olomouc, s. 150-155 [207] MACHÁČEK, P. (1987): Ptáci na Pálavě a v Podpálaví. Veronica, roč. 1, č. 2, s. 21-22 [208] MACKLIN, E. a kol. (2002): The Ecology of Dam Removal. American Rivers, Washington. 17 s. [209] MADĚRA, P. a kol. (2003): Přežívání rostlin na zaplavených plochách PR Věstonická nádrž v roce 2003 po zvýšení hladiny na kótu 170 m n.m.. Studie pro AOPK ČR, det. pr. Brno. ÚLBDT MZLU, Brno. 26 s. [210] MALANSON, G. P. (1996): Riparian landscapes. Cambridge University Press, Cambridge. 306 s. [211] MARSCHALKO, M. (2002): Sledování průsečíků starých koryt řek s protipovodňovými hrázemi pro posouzení jejich stability. [on-line]. Dostupný na: http://laboratore.vsb.cz/cez/PDF/7a.pdf [212] MARSCHALKO, M., a kol. (2000): Sledování časového vývoje údolní nivy řeky Odry s využitím GIS. [on-line]. Dostupný na : http://gis.vsb.cz/GIS_Ostrava/GIS_Ova_2000/Sbornik/Marschalko/Referat.htm [213] MARSTON, R. A. a kol. (2005): Effects of Jackson Lake Sam on the Snake River and its floodplain, Grand Teton National Park, Wyoming, USA. Geomorphology, roč. 71, č. 1-2, s. 79-98 [214] MARTYKÁN, Z. (1987): Změna nivních krajin řeky Dyje mezi Znojmem a Břeclaví v 19. a 20. století. katedra geografie UJEP, Brno. 65 s. (diplomová práce) [215] MATOUŠKOVÁ, M. (2004): Antropogenní transformace říční sítě. In MĚKOTOVÁ, J., ŠTĚRBA, O. [eds]: Sborník příspěvků z konference říční krajina. Univerzita Palackého, Přírodovědecká fakulta, Olmouc, s.168-177 [216] MATUŠKA, J. (1990): Aktuální problémy CHKO a BR Pálava. In PŘIBYL, S., a kol. [eds]: Ekologie a ekonomika Třeboňska po deseti letech, Vol. I. Třeboň, s.77-78 [217] MÍCHAL, I. (1989): Lanžhotský prales. Veronica, roč. 3, č. 2, s. 3-8 [218] MÍCHAL, I. a kol. (1999): Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve státní správě. AOPK, Praha. 19 s. [219] MÍCHAL, I., MUSIL, O. (1978): Prognóza ekologických změn jihomoravských lužních lesů. Lesnictví, roč. 24, č. 4, s. 289-312 [220] MIKLÓS, L. (1989): The general ecological model of the Slovak Socialist Republic - Methodology and contents. Landscape Ecology, roč. 3, č. 1, s. 43-51

259 [221] MIKLÓS, L., IZAKOVIČOVÁ, Z. (1997): Krajina ako geosystém. Veda, Bratislava. 152 s. [222] MIKULA, H. (1927): Die Polauer Berge als Landschaft. Mitt. d. Geogr. Gesellschaft Wien, roč. 70, s. 306-327 [223] MILONOVA, E. V. a kol. (1999): Land use/cover change in Russia: mapping and GIS. Land Use Policy, roč. 16, č. 3, s. 153-159 [224] MINÁŘ, J. (1963): Vodohospodářské úpravy oblasti jižní Moravy z biologicko- zdravotnického hlediska. Ochrana přírody, roč. 18, č. 4, s. 69-70 [225] MOSLEY, M. P. (1975): Channel changes on the River Bolline, Cheshire, 1872- 1973. East Midland Geogr., roč. 6, s. 185-199 [226] MOSS, M. R. (2000): Interdisciplinarity, landscape ecology and the "Transformation of Argicultural Landscapes". Landscape Ecology, roč. 15, č. 3, s. 303-311 [227] MOTTL, J., PRUDIČ, Z. (1973): Optimální zaměření pěstování lesů v souvislosti s vodohospodářskými úpravami Moravy. Zprávy lesnického výzkumu, roč. XIX, č. 3, s. 13-17 [228] MRÁZ, K. (1973): Očekávané změny stanovištních poměrů jihomoravských lužních lesů vlivem budovaných vodohospodářských úprav. Zprávy lesnického výzkumu, roč. XIX, č. 3, s. 2-9 [229] MRÁZ, K. (1979): Vliv dokončených vodohospodářských úprav na lužní lesy jižní Moravy. Lesnictví, roč. 25, č. 1, s. 45-56 [230] MÜRLE, U. a kol. (2003): Effects of experimental flooding on riverine morphology, structure and riparian vegetation: The River Spöl. Aquatic Sciences, roč. 65, č. 3, s. 191-198 [231] NATIONAL RESEARCH COUNCIL (1992): Restoration of aquatic ecosystems - science, technology and public policy. National Academic Press, Washington D.C. 576 s. [232] NAVEH, Z., LIEBERMAN, A. (1994): Landscape ecology, Theory and Applicaton. Springer-Verlag, USA, NewYork. 360 s. [233] NETOPIL, R., TARABA, J. (1986): Změny v režimu podzemní vody v údolí Dyje u Nových Mlýnů. Sborník ČSGS, roč. 91, č. 3, s.189-201 [234] NIENHUIS, R. H., LEUVEN, R. S. E. W. (2001): River restoration and flood protection: Controversy or synergism? Hydrobiologia, roč. 444, s. 85-99 [235] NOVÁČEK, S. (1979): Kolektivizace na pohraničním okrese Mikulov v letech 1949- 1959 a její některé odlišnosti od kolektivizace ve vnitrozemských okresech. In Zemek, M. (eds): Kolektivizace zemědělství na jižní Moravě. IX. Mikulovská sympozia, Břeclav. s. 36-49 [236] NOVÁKOVÁ, J. a kol. (2005): Krajinná ekologie. Skripta ke cvičením. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy. 31 s. [237] O'CONNOR, J. E. a kol. (2003): Flood plain and channel dynamics of the Quinault and Queets Rivers, Washington, USA. Geomorphology, roč. 51, č. 1, s. 31-59 [238] ONDRÁČEK, P., ZEMAN, J. (2000): Dynamika těžkých kovů v systému Novomlýnských nádrží. In: Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 1999. ČGÚ MU, Brno, s. 157-160 [239] ONDRÁŠEK, I. (1981): Vzácná kvetena Pavlovských kopcov. Príroda a spoločnosť, roč. 31, č. 21, s. 6-11 [240] OŤAHEL, J., FERANEC, J. (1998): Landscape structure analysis in environmental planning: Case study - Part of Liptov (Slovakia). In KOVÁŘ, P. [ed]: Nature and culture in landscape ecology (experiences for the 3rd Millenium). The Karolinum Press, Praha, s. 155-169 [241] PARKER, G., ANDRES, D. (1976): Detrimental effects of river channelitation. In: ASCE Rivers '76. American Society of Civil Engineers, Fort Collins, s.1248-1266

260 [242] PAVLÍK, S. a kol. (1983): Vodohospodářská výstavba Jižní Moravy. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. 156 s. [243] PAVLOV, I. (1993): Čtyřicetiletá koza bezoárová - pálavská. Veronica, roč. 7, č. 2, s. 25 [244] PAVLOVSKÝ, L. a kol. (1991): Zhodnocení pozitivních a negativních ekonomických i mimoekonomických dopadů vybraných variant dokončení vodního díla Nové Mlýny na proces územního rozvoje (včetně rozlišení jejich hierarchických konsekvencí). VÚV, Brno. 64 s. [245] PEACOCK, K. (2003): Rivers, Floodplains and Wetlands: Connectivity and Dynamics. RSPB, 64 s. [246] PELIKÁN, J. (1975): Mammals of Nesyt fishpond, their ecology and production. Přírodovědné práce ústavů ČSAV v Brně: nova series, roč. 19, č. 12, s. 1-40 [247] PELIKÁN, J., HODKOVÁ, Z. (1977): On the ecology of mammals on Nesyt fishpond during a spell of extreme drought. Folia fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brno, Zoologica, roč. 26, č. 2, s. 99-113 [248] PELLANTOVÁ, J., FRANEK M. (1994): Výzkum v oblasti Novomlýnských nádrží v období 1988-1993 - sborník. Český ústav ochrany přírody, Brno. 182 s. [249] PETRŮJOVÁ, T. (1992): Problematika plavenin vodního díla Nové Mlýny. ČHMÚ, Brno. 5 s. [250] PETTS, G. E. (1989): Historical analysis of fluvial hydrosystems. In: PETTS, G. E., a kol. [eds]: Historical changes of large alluvial rivers. John Willey & Sons, Chichester, s. 1-18. [251] PETTS, G. E., FOSTER, I. D. L. (1985): Rivers and Landscapes. Edward Arnold, a division of Hodder and Stoughton Ltd., London. 274 s. [252] PIETRZAK, M. (1998): Syntezy krajobrazowe. Zaloźenia, problemy, sastosowania. Bogucki Wydawnictvo Naukowe, Poznan, Poland. 168 s. [253] PLCH, M. (2002): Plán rekultivace pískovny. Pískovna Mušlov. Zepiko, Brno. 21 s. [254] POVOLNÝ, D., ŠUSTEK, Z. (1986): Consequences of water management on a community of Sarcophagidae (Diptera) in a Central European lowland forest. Acta ent. bohemoslov., roč. 83, č. 2, s. 105-131 [255] POVOLNÝ, F. (1987): CHKO Pálava čtvrtou biosférickou rezervací v ČSSR. Památky a příroda, roč. 12, č. 8, s. 480-484 [256] PRAX, A. (2003): Výsledky antropických zásahů do vlhkostního režimu půd lesů a luk v nivách řek jižní Moravy. In SÁŇKA, M., KULHAVÝ, J. [eds]: Ochrana a využití půdy v nivních oblastech. MZLU, ČPS, MŽE ČR, Velké Bílovice, s.13-18 [257] PRETTY, J. L. a kol. (2003): River rehabilitation and fish populations: Assessing the benefit of instream structures. Journal of Applied Ecology, roč. 40, č. 2, s. 251-265 [258] PŘÍHODA, A. (1956): Hynutí lužních lesů na Břeclavsku. Ochrana přírody, roč. 11, č. 7, s. 214-218. [259] PROCHÁZKA, L. (1979): Fyzicko-geografické a socioekonomické faktory ve vztahu k některým problémům režimu, odtoku a výparu v údolní nivě Dyje mezi Znojmem a soutokem s Jevišovkou. PřF UJEP, Brno. 98 s. (Rigorózní práce) [260] PROCHÁZKOVÁ, D. (1990a): Stav půdní úrodnosti na svahu po rušené vinici v Perné. Vinohrad, roč. 28, č. 11, s. 245-247 [261] PROCHÁZKOVÁ, D. (1990b): Vliv terasování na půdní vlastnosti vinorodých svahů. Vinohrad, roč. 28, č. 9, s. 198-200 [262] PROCHÁZKOVÁ, D. (1991): Analýza vlivu zemědělské činnosti na stav půdního fondu okresu Břeclav v letech 1960-1990. In KORDIOVSKÝ, E. [ed]: Vývoj životního prostředí v podmínkách jižní Moravy. XXI. Mikulovské sympozium, Břeclav, s. 299-310 [263] PROCHÁZKOVÁ, D., ŠEDA, Z. (1991): Vliv terasování na vegetaci a vlastnosti půd v CHKO Pálava. Závěrečná zpráva. Katedra ŽP PřF MU, Brno. 51 s.

261 [264] PROCHÁZKOVÁ, D., ŠEDA, Z. (1993): Vliv terasování na vegetaci a vlastnosti půd v okolí obce Sedlec, okr. Břeclav. Závěrečná zpráva. Katedra ŽP PřF MU, Brno. 55 s. [265] PROL-LEDESMA, R. M. a kol. (2002): Use of cartographic data and Landsat TM images to determine land use change in the vicinity of Mexico city. International Journal of Remote Sensing, roč. 23, č. 9, s. 1927-1933 [266] PROŠEK, P. (1972): Nepravidelný průběh nočního ochlazování v Západní části Pavlovských vrchů. Sbor. ČSSZ, roč. 2, č. sv.77, s. 322-344 [267] PROŠEK, P. (1976): Noční teplotní inverze při výskytu teplé svahové zóny na svazích Pavlovských vrchů. Meteorologické zprávy, roč. 3, č. XXIX, s. 89-92 [268] QUITT, E. (1961): Mesoklimatický průzkum střední části Dyjskosvrateckého úvalu. Práce Brněnské základny ČSAV, roč. 2, č. XXXIII, s. 77-111 [269] QUITT, E. (1984): Klima Jihomoravského kraje. Kabinet zeměpisu KPÚ, Brno. 165 s. [270] RAAT, A. J. P. (2001): Ecological rehabilitation of the dutch part of the river Rhine with special attention to the fish. River Research and Applications, roč. 17, č. 2, s. 31-144 [271] RAUŠER, J. (1989): Biogeografické poměry SPR Děvín. 135 s. [272] RIGASOVÁ, M. a kol. (2002): Krajinou luhů a stepí Břeclavska. Moraviapress, Břeclav. 223 s. [273] ROHDE, S. (2004): River restoration: Potential and limitations to re-establish riparian landscapes. Assessment & Planning. University of Hannover, Hannover. 133 s. (doktorská práce) [274] ROSECKÝ, D. a kol. (2001): Metodika posuzování vlivů regionálních rozvojových koncepcí na životní prostředí. MŽP, Praha. 66 s. [275] ROZKOŠNÝ, R. a kol. (1995): Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere reserve of UNESCO I, II. MU, Brno. 406 s. [276] RUSSEL, E. W. B. (1997): People and the land through time: linking ecology and history. Yale University Press, New Haven, USA. 306 s. [277] SADLER, B. (1999): EIA and sustainability. [on-line]. Dostupný na: http://www.art.man.ac.uk/EIA/publications/newsletters/newsletter18/index.htm [278] SCHMAL, R. N., SANDERS, D. F. (1978): Effects of stream channelization on aquatic macroinvertebrates, Buena Visa Marsh, Protage County, Wisconsin. WI Coop. Fish. Res. Unit, Coll. Nat. Resources, Univ. WI, Stevens Point. 80 s. [279] SEDLÁČKOVÁ, L. (2002): Ekologické aspekty obnovy krajinného rázu Ledniko- valtického areálu. Zahradnická fakulta MZLU, Brno. 134 s. + 5 příl. s. (diplomová práce) [280] SETO, K. C. a kol. (2002): Monitoring land-use change in the Pearl River Delta using Landsat TM. International Journal of Remote Sensing, roč. 23, č. 10, s. 1985- 2004 [281] SHIELDS, F. D. J. a kol. (2000): Reservoir effects on downstream channel migration. Environmental Conservation, roč. 27, č. 1, s. 54-66 [282] SHIELDS, F. D., SANDERS, T.G. (1986): Water quality effects of excavation and diversion. Journal of Environmental Engineering, roč. 112, č. 2, s. 211-228 [283] SKÁCEL, V. (1985): Plán rekultivace lomu Mikulov - Mariánský mlýn. Brnoprojekt, Brno. 10 s. [284] SKÁCELOVÁ, O. (1991): Mizející svět podyjských tůní. Veronica, roč. 5, č. 4, s. 18- 20 [285] SKÁCELOVÁ, O. P., PIRO, Z. (1995): Algologický výzkum jako jeden z podkladů pro plán péče o NPP Pastvisko. Zpr. Čs. Bot. Společnosti, roč. 30, suppl. 1995/1, s. 149-151

262 [286] SKÁCELOVÁ, O., KOMÁREK, J. (1989): Some interesting cyanophyte species from the Kutnar reserve (Southern Moravia, Czechoslovakia). Acta Musei Moarviae. Scientiae naturales, roč. 74, č. 1-2, s. 133-143 [287] SKÁCELOVÁ, O., MARVAN, P. (1993): Diatom flora of the Kutnar Pool (South Moravia). Acta Musei Moarviae. Scientiae naturales, roč. 78, č. 1-2, s. 71-79 [288] SKOKANOVÁ, H. (2005): Změny koryta dolní Dyje v období 1830-2001 způsobené antropogenní činností. Geografie – sborník ČGS, roč. 110, č. 4, s. 271-285 [289] SOČAVA, V. B. (1978): Introduction to teaching on geosystems. Nauka, Novosibirsk. 318 s. [290] SOUKALOVÁ, E. (1994): Vliv nádrží Nové Mlýny na režim podzemních vod v jejich bezprostředním okolí. In: Sborník XX. přehradních dnů v Brně. Povodí Moravy, Brno, s. 73-84 [291] SPARKS, R. E. a kol. (1998): Naturalization of the flood regime in regulated rivers: The case of the upper Mississippi River. Bioscience, roč. 48, č. 9, s. 706-720 [292] STEJSKAL, J. (1934): Geologická stavba Pavlovských vrchů na jižní Moravě. Věstník Státního geologického ústavu, roč. 10, č. 6, s. 199-209 [293] STRÁNÍK, Z. a kol. (1999): Geologická minulost Pavlovských vrchů. Sbor. geol. věd, roč. 49, s. 5-32 [294] SUKOP, I. (1981): Vliv vodohospodářských úprav na jižní Moravě na rozvoj zoobenthosu v inundačním území řeky Dyje. In OKÁLI, I. [ed]: Spoločenský význam zoologických výskumov pri tvorbe a ochrane životného prostredia, Zborník materiálov z VI. celoštátnej zoologickej konferencie. Bratislava, s. 66-70 [295] SUKOP, I. (2004): Zooplankton a zoobentos NPP Pastvisko. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun, roč. 52, č. 4, s. 149-458 [296] ŠKOPEK, V. a kol. (1987): Anthropoecological evaluation of landscape system. Ekológia, roč. 6, č. 2, s. 179-186 [297] ŠMARDA, J. (1963a): K vodohospodářským úpravám na jižní Moravě. Ochrana přírody, roč. 18, č. 4, s. 70-72 [298] ŠMARDA, J. (1963b): Z květeny Pavlovských kopců. In: Z jihomoravských reservací. Okresní vlastivědné muzeum a Okresní archiv v Mikulově, Mikulov, s. 3- 18 [299] ŠMARDA, J. (1975): Rostlinná společenstva skalnaté lesostepi Pavlovských kopců na Moravě (ČSSR). Čs. ochrana přírody, roč. 14, s. 5-57 [300] ŠVANDA, J. (1974): Hydrologické poměry údolní nivy Dyje mezi Lednicí a Ladnou. PřF UJEP, Brno. 100 s. (rigorosní práce) [301] TAJOVSKÝ, K., PIŽL, V. (2003): Mnohonožky (Diplopoda), stonožky (Chilopoda), suchozemští stejnonožci (Oniscidea) a žížalovití (Lumbricidae) biosférické rezervace Pálava. In: DANIHELKA, J. [ed]: Pálava na prahu třetího tisíciletí. Správa chráněných krajinných oblastí České republiky, Správa chráněné krajinné oblasti Pálava, Mikulov, s. 47-58 [302] TANSLEY, A. G. (1935): The use and abuse of vegetational concepts and terms. Ecology, roč. 16, č. 3, s. 284-307 [303] TOMÁŠEK, M. (1995): Atlas půd České republiky. Český geologický ústav, Praha. 36 s. [304] TREMBOŠ, P. (2001): Geografické informácie - niektoré možnosti ich spracovania a využitia v krajinnom plánování. Katedra fyzickej geografie a geoekológie, PrF Univerzita Komenského, Bratislava. 25 s. (autoreferát dizertačnej práce) [305] TRNKA, P. (1985): Prostorová struktura vegetačního krytu. PřF UJEP, Brno. 166 s. (dizertační práce) [306] TURNER, M. (1990): Spatial and temporal analysis of landscape patterns. Landscape Ecology, roč. 4, č. 1, s. 21-30 [307] UNAR, J. (1976a): Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Děvín. 170 s.

263 [308] UNAR, J. (1976b): Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Kotelná. 130 s. [309] UNAR, J. (1976c): Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Soutěska. 98 s. [310] UNAR, J. (1979a): Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Sirotčí hrádek. 108 s. [311] UNAR, J. (1979b): Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Kočičí kámen. 51 s. [312] UNAR, J. (1979c): Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Kočičí skála. 57 s. [313] UNAR, J. (1979d): Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Kopeček. 97 s. [314] UNAR, J. (1979e): Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Stolová hora. 103 s. [315] UNAR, J. (1979f): Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Turold. 114 s. [316] UNAR, J. (1984): Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Šibeničník. 64 s. [317] UNAR, J. (1987): Státní rezervace versus obora. Veronica, roč. 1, č. 2, s. 20 [318] UNGERMAN, J. (1992): Velkoplošné závlahy z novomlýnských nádrží - představy a skutečnost. Veronica, roč. 6, č. 1, s. 8-11 [319] UNGERMAN, J., VLASÁKOVÁ, L. (2004): Návrh trilaterální ramsarské lokality Niva na soutoku Moravy, Dyje a Dunaje. Ochrana přírody, roč. 59, č. 10, s. 316-318 [320] URBAN, M. A., RHOADS, B.L. (2003): Catastrophic human-indiced change in stream-channel planoform and geometry in agricultural watershed, Illinois, USA. Annals of the Association of American Geographers, roč. 93, č. 4, s. 783-796 [321] VÁCLAVÍK, T. (2005): Co je ekologické zemědělství a co jsou biopotraviny? Jihomoravské ekolisty, roč. 2, č. 2. s. 6-8. [322] VANNOTE, R. L. a kol. (1980): The river continuum concept. Can. J. Fish. Aquat. Sci., roč. 37, č. 1, s. 160-137 [323] VAŠÁTKO, J. (1979): Geobiocenózy Pavlovských vrchů a jejich okolí. Academia, Praha. 96 s. [324] VAŠÁTKO, J., LOŽEK, V. (1971): K postglaciálnímu vývoji malakofauny Pavlovských vrchů. Zprávy GGÚ ČSAV Brno, roč. 8, č. 4, s. 20-24 [325] VAŠÍČEK, F. (1980): Účinky změn vodního režimu na ekologické podmínky a strukturu a biomasu vrstvy bylin a keřů v ekosystému lužního lesa jižní Moravy. VŠZ, Brno. 136 s. [326] VAŠÍČEK, F. (1983a): Struktura a ekologická funkce lesů a náhradních společenstev lužní oblasti pod vodními nádržemi Nové Mlýny po realizaci vodohospodářských úprav na řece Dyji. VŠZ, Brno. 69 s. [327] VAŠÍČEK, F. a kol. (1983b): Ekologické důsledky řízených vodohospodářských úprav v lesních, lučních a vodních ekosystémech lužní oblasti jižní Moravy. VŠZ, Brno. 417 s. [328] VESELÝ, D. (2004): Vodní hospodářství v oblasti dolního toku řek Moravy a Dyje, povodně a regulace toků od historie po současnost. In: HRIB, M., KORDIOVSKÝ, E. [eds]: Lužní les v Dyjskosvratecké nivě. Moraviapress, Brno, s. 63-79 [329] VICHEREK, J. (1960): Poznámky k vegetaci a květeně aluviální nivy dolního Podyjí. Sborník Klubu přírodovědeckého, roč. 32, s. 56-57 [330] VICHEREK, J. (1962): Typy fytocenóz aluviální nivy dolního Podyjí se zvláštním zaměřením na společenstva luční. Folia Přírodovědecké fakulty UJEP v Brně, Biologia, sv. 3, spis 5, s. 1-113 [331] VICHEREK, J. a kol. (2000): Flóra a vegetace na soutoku Moravy a Dyje. Masarykova univerzita, Brno. 368 s.

264 [332] VLAŠÍN, M. (1997): Pálava. Strategie trvalé udržitelnosti v oblasti ochrany přírody. Veronica, roč. 11, č. 4, s. 7-9 [333] VRŠKA, T. (1993): Průzkum lužních biotopů v nivách dolních toků řek Moravy a Dyje. Ochrana přírody, roč. 48, č. 5, s. 132-137 [334] VRŠKA, T., HORT, L. (2001): Péče o pralesovité porosty lužního lesa na jižní Moravě. Ochrana přírody, roč. 56, č. 8, s. 227-229 [335] VYBÍRAL, J. (1995): Vliv nového vodního režimu na lužní lesy po regulaci Moravy a Dyje a možnosti optimalizace hydrologických podmínek. In: Sborník trilaterální konference Revitalizace údolní nivy Moravy a Dyje. Daphne, Mikulov, s. 25-28 [336] VYBÍRAL, J. (1998): Ochrana přírody na jihovýchodní Moravě očima lesníka. Ochrana přírody, roč. 3, č. 53, s. 68-72 [337] VYBÍRAL, J. (2004): Pěstování lužních lesů na počátku 21. století. In: HRIB, M., KORDIOVSKÝ, E. [eds]: Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 239-250 [338] VYBÍRAL, J., HRIB, M. (2002): Revitalizace v lužních lesích na LZ Židlochovice. Lesy České republiky, Lesní závod Židlochovice, Židlochovice. 10 s. [339] WAGNEROVÁ, E. (1999): Lom Mikulov - Svatý kopec. Projekt rekultivace jižní části DP. ČM cement, Beroun. 7 s. [340] WENG, Q. (2002): Land use change analysis in the Zhujiang Delta of China using satellite remote sensing, GIS and stochastic modelling. Journal of Environmental Management, roč. 64, č. 3, s. 273-284 [341] WICKHAM, J. D., NORTON, D. J. (1994): Mapping and analyzing landscape patterns. Landscape Ecology, roč. 9, č. 1, s. 7-23 [342] WOJTANOWICZ, J. (2004): Influence of natural environment on cultural landscape management. In KIRCHNER, K., WOJTANOWICZ, J. [eds]: Cultural landscpes. Regiograph, Brno. s. 9-15 [343] ZEMAN, A., IVAN, A. (1974): Problémy geotektoniky říčních teras na JV okraji České vysočiny a v Dyjsko-svrateckém úvalu. Studia geographica 36. GGÚ ČSAV, Brno. 88 s. [344] ZIMOVÁ, E. a kol. (1991): Územně-krajinářské posouzení terénních úprav v CHKO a BR Pálava, k. ú. Sedlec, lokalita Viničná trať. Löw a spol., Brno. 12 s. [345] ZLATNÍK, A. (1976): Přehled skupin typů geobiocénů původně lesních a křovinatých v ČSSR. Zprávy GGÚ ČSAV Brno, roč. 13, č. 3-4, s. 55-64 [346] ZONNEVELD, I. S. (1989): The land unit - A fundamental concept in landscape ecology, and its applications. Landscape Ecology, roč. 3, č. 2, s. 67-86 [347] ZONNEVELD, I. S. (1995): Land ecology. SPB Academic Publishing, Amsterdam. 199 s.

Mapy [1] Biogeografická mapa 1:200000, list Brno. Kartografické nakladatelství pro Geografický ústav ČSAV, Praha, 1970 [2] Břeclavsko, Hodonínsko - turistická mapa 1:50 000, Shocart, Vizovice, 2002 [3] Břeclavsko, Pálava - turistická mapa 1:50 000, Shocart, Vizovice, 2001 [4] ČTYROKÝ, P. a kol. (1995): Geologická a přírodovědná mapa CHKO a BR Pálava 1:25000, Český geologický ústav, Praha [5] DEMEK, J. a kol. (1968): Geomorfologická mapa Pavlovských vrchů a jejich okolí 1:50 000, GÚ ČSAV, Praha [6] Geologická mapa ČR 1:50 000, list 34-21 Hustopeče. ČGÚ, Praha, 1993 [7] Geologická mapa ČR 1:50 000, list 34-23 Břeclav. ČGÚ, Praha, 1993 [8] Geologická mapa ČR 1:50 000, list 34-41 Moravský Ján. ÚÚG, Praha, 1990 [9] Geologická mapa ČSR 1:50 000, list 34-12 Pohořelice. ÚÚG, Praha, 1988 [10] Geologická mapa ČSR 1:50 000, list 34-14 Mikulov. ÚÚG, Praha, 1988 265 [11] Geomorfologické členění, typy reliéfu a vybrané tvary 1:100 000, Geografický ústav ČSAV, Brno, 1985 [12] Mapa III. vojenského mapování 1:25 000, sekce 4457/1. Zeměpisný ústav ministerstva vnitra, Praha, 1945 [13] Mapa III. vojenského mapování 1:25 000, sekce 4457/2, 7. vydání. 1942 [14] Mapa III. vojenského mapování 1:25 000, sekce 4457/3-4557/1, 5. vydání. Vojenský zeměpisný ústav, Praha, 1938 [15] Mapa III. vojenského mapování 1:25 000, sekce 4557/2, 4. vydání. Vojenský zeměpisný ústav, Praha, 1936 [16] Mapa III. vojenského mapování 1:25 000, sekce 4558/1. Zeměpisný ústav ministerstva vnitra, Praha, 1952 [17] Mapa III. vojenského mapování 1:25000, sekce 4457/4. Zeměpisný ústav ministerstva vnitra, Praha, 1941 [18] Mapa III. vojenského mapování 1:25000, sekce 4458/3, 9. vydání. Zeměpisný ústav ministerstva vnitra, Praha, 1912 [19] Prozatímní základní mapa ČSR 1:25 000, list 34-124 Pouzdřany. ČÚGK, Praha, 1975 [20] Prozatímní základní mapa ČSR 1:25 000, list 34-141 Hrušovany n. Jevišovkou. ČÚGK, Praha, 1975 [21] Prozatímní základní mapa ČSR 1:25 000, list 34-142 Mikulov. ČÚGK, Praha, 1975 [22] Prozatímní základní mapa ČSR 1:25 000, list 34-213 Hustopeče. ČÚGK, Praha, 1979 [23] Půdní mapa ČR 1:50 000, list 34-12 Pohořelice. ÚÚG, Praha, 1991 [24] Půdní mapa ČR 1:50 000, list 34-14 Mikulov. ÚÚG, Praha, 1992 [25] Půdní mapa ČR 1:50 000, list 34-21 Hustopeče. ÚÚG, Praha, 1993 [26] Půdní mapa ČR 1:50 000, list 34-23 Břeclav. Výstup projektu VaV 640/5/01. Tematický obsah: AOPK ČR, det. prac. Brno, Brno, 2003 [27] Půdní mapa ČR 1:50 000, list 34-41 Moravský Ján. ČGÚ, Praha, 1995 [28] QUITT, E. (1971): Klimatické oblasti ČSR 1:500000, Brno [29] QUITT, E. (1985): Mezoklimatické poměry, ochrana ovzduší a omezující faktory jeho využití 1:100 000, Geografický ústav ČSAV, Brno [30] Topografická mapa 1:25000, M 33-117-B-d (Drnholec). Generální štáb ČSLA, Praha, 1955 [31] Topografická mapa 1:25000, M 33-117-D-b (Hrušovany nad Jevišovkou). Generální štáb ČSLA, Praha, 1955 [32] Topografická mapa 1:25000, M 33-118-A-c (Dolní Dunajovice). Generální štáb ČSLA, Praha, 1955 [33] Topografická mapa 1:25000, M 33-118-A-d (Šakvice). Generální štáb ČSLA, Praha, 1955 [34] Topografická mapa 1:25000, M 33-118-B-c (Velké Pavlovice). Generální štáb ČSLA, Praha, 1955 [35] Topografická mapa 1:25000, M 33-118-D-a (Lednice). Generální štáb ČSLA, Praha, 1955 [36] Topografická mapa 1:25000, M 33-118-D-b (Břeclav). Generální štáb ČSLA, Praha, 1955 [37] Topografická mapa 1:25000, M 33-118-D-d (Lanžhot). Generální štáb ČSLA, Praha, 1955 [38] Topografická mapa 1:25000, M 33-130-B-b (Moravský Svätý Ján - část). Generální štáb ČSLA, Praha, 1955 [39] Topografická mapa ČSR 1:25 000, list 34-123 Drnholec. ČÚGK, Praha, 1975 [40] Vodohospodářské úpravy a vodní zdroje 1:100 000, Geografický ústav ČSAV, Brno, 1985 [41] Základní mapa ČR 1:25 000, list 34-123 Drnholec. ČÚZK, Opava, 2001

266 [42] Základní mapa ČR 1:25 000, list 34-124 Pouzdřany. ČÚZK, Opava, 2001 [43] Základní mapa ČR 1:25 000, list 34-141 Hrušovany nad Jevišovkou. ČÚZK, Opava, 2001 [44] Základní mapa ČR 1:25 000, list 34-142 Mikulov. ČÚZK, Opava, 2001 [45] Základní mapa ČR 1:25 000, list 34-213 Velké Pavlovice. ČÚZK, Opava, 2001 [46] Základní mapa ČR 1:25 000, list 34-412 Ruské domy. ČÚZK, Opava, 1994 [47] Základní mapa ČSFR 1:25 000, 34-232 Velké Bílovice. ČÚGK, Praha, 1992 [48] Základní mapa ČSFR 1:25 000, list 34-231 Lednice. ČÚGK, Opava, 1992 [49] Základní mapa ČSFR 1:25 000, list 34-233 Valtice. ČÚGK, Opava, 1992 [50] Základní mapa ČSFR 1:25 000, list 34-234 Břeclav. ČÚGK, Praha, 1992 [51] Základní mapa ČSSR 1:50 000, list 34-12 Pohořelice. ČÚGK, Praha, 1978 [52] Základní mapa ČSSR 1:50 000, list 34-14 Mikulov. ČÚGK, Praha, 1982 [53] Základní mapa ČSSR 1:50 000, list 34-21 Hustopeče. ČÚGK, Praha, 1982 [54] Základní mapa ČSSR 1:50 000, list 34-23 Břeclav. ČÚGK, Praha, 1986 [55] Základní mapa ČSSR 1:50 000, list 34-24 Holíč. ČÚGK, Praha, 1979 [56] Základní mapa ČSSR 1:50 000, list 34-41 Moravský Ján. ČÚGK, Praha, 1979

Zákony: [1] Zákon č. 100/2001 Sb. O posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění zákona č. 93/2004 Sb. [2] Zákon č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny [3] Zákon č. 244/1992 Sb. O posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí

267 Seznam obrázků

Obr. 1 Vymezení zkoumaného území ...... 13 Obr. 2 Průměrná měsíční teplota vzduchu na stanicích Brod nad Dyjí a Lednice za období 1990-2000…………………………………………………………………………………….35 Obr. 3 Průměrné měsíční srážkové úhrny na stanicích Brod nad Dyjí, Lednice, MIkulov a Valtice za období 1990-2000…………………………………………………………………35 Obr. 4 Typy krajinného rázu zkoumaného území…………………………………………….39 Obr. 5 Stabilita pozemků vůči vodní erozi (podle Havlíček a kol. 2004, upraveno) ...... 47 Obr. 6 Stabilita pozemků vůči větrné erozi (podle Doležal a kol. 2005, upraveno) ...... 47 Obr. 7 Koeficient antropického ovlivnění dolního Podyjí……………………………………47 Obr. 8 Koeficient ekologické stability 1...... 49 Obr. 9 Koeficient ekologické stability 2...... 49 Obr. 10 Geologie PKJ 1………………………………………………………………………82 Obr. 11 Půdy PKJ 1 ...... 83 Obr. 12 Potenciální vegetace PKJ 1 ...... 83 Obr. 13 Využití PKJ 1 v roce 1890 ...... 84 Obr. 14 Využití PKJ 1 v roce 1975 ...... 84 Obr. 15 Využití PKJ 1 v roce 2004 ...... 84 Obr. 16 Environmentální rizika PKJ 1 ...... 85 Obr. 17 Stabilizující prvky PKJ 1...... 85 Obr. 18 Geologie PKJ 2………………………………………………………………………86 Obr. 19 Půdy PKJ 2 ...... 87 Obr. 20 Potenciální vegetace PKJ 2 ...... 87 Obr. 21 Využití PKJ 2 v roce 1890 ...... 88 Obr. 22 Využití PKJ 2 v roce 1975 ...... 88 Obr. 23 Využití PKJ 2 v roce 2004 ...... 88 Obr. 24 Environmentální rizika PKJ 2 ...... 89 Obr. 25 Stabilizující prvky PKJ 2...... 89 Obr. 26 Geologie PKJ 3………………………………………………………………………91 Obr. 27 Půdy PKJ 3 ...... 92 Obr. 28 Potenciální vegetace PKJ 3 ...... 92 Obr. 29 Využití PKJ 3 v roce 1890 ...... 92 Obr. 30 Využití PKJ 3 v roce 1975 (severní část - po Křivé jezero), resp. 1992 ...... 93 Obr. 31 Využití PKJ 3 v roce 2004 ...... 93 Obr. 32 Environmentální rizika PKJ 3 ...... 93 Obr. 33 Stabilizující prvky PKJ 3...... 93 Obr. 34 Geologie PKJ 4………………………………………………………………………95 Obr. 35 Půdy PKJ 4 ...... 96 Obr. 36 Potenciální vegetace PKJ 4 ...... 96 Obr. 37 Využití PKJ 4 v roce 1890 ...... 96 Obr. 38 Využití PKJ 4 v roce 1992 ...... 97 Obr. 39 Využití PKJ 4 v roce 2004 ...... 97 Obr. 40 Environmentální rizika PKJ 4 ...... 97 Obr. 41 Stabilizující prvky PKJ 4...... 97 Obr. 42 Geologie PKJ 5………………………………………………………………………99 Obr. 43 Půdy PKJ 5 ...... 100 Obr. 44 Potenciální vegetace PKJ 5 ...... 100 Obr. 45 Využití PKJ 5 v roce 1890 ...... 101 Obr. 46 Využití PKJ 5 v roce 1992 ...... 101 Obr. 47 Využití PKJ 5 v roce 2004 ...... 101 Obr. 48 Environmentální rizika PKJ 5 ...... 102 268 Obr. 49 Stabilizující prvky PKJ 5...... 102 Obr. 50 Geologie PKJ 6……………………………………………………………………..104 Obr. 51 Půdy PKJ 6 ...... 104 Obr. 52 Potenciální vegetace PKJ 6 ...... 104 Obr. 53 Využití PKJ 6 v roce 1890 ...... 105 Obr. 54 Využití PKJ 6 v roce 1992 ...... 106 Obr. 55 Využití PKJ 6 v roce 2004 ...... 106 Obr. 56 Environmentální rizika PKJ 6 ...... 106 Obr. 57 Stabilizující prvky PKJ 6...... 106 Obr. 58 Geologie PKJ 7……………………………………………………………………..108 Obr. 59 Půdy PKJ 7 ...... 108 Obr. 60 Potenciální vegetace PKJ 7 ...... 108 Obr. 61 Využití PKJ 7 v roce 1890 ...... 109 Obr. 62 Využití PKJ 7 v roce 1992 ...... 109 Obr. 63 Využití PKJ 7 v roce 2004 ...... 109 Obr. 64 Environmentální rizika PKJ 7 ...... 110 Obr. 65 Stabilizující prvky PKJ 7...... 110 Obr. 66 Geologie PKJ 8……………………………………………………………………..112 Obr. 67 Půdy PKJ 8 ...... 113 Obr. 68 Potenciální vegetace PKJ 8 ...... 113 Obr. 69 Využití PKJ 8 v roce 1890 ...... 113 Obr. 70 Využití PKJ 8 v roce 1992 ...... 114 Obr. 71 Využití PKJ 8 v roce 2004 ...... 114 Obr. 72 Environmentální rizika PKJ 8 ...... 114 Obr. 73 Stabilizující prvky PKJ 8...... 114 Obr. 74 Geologie PKJ 9……………………………………………………………………..116 Obr. 75 Půdy PKJ 9 ...... 116 Obr. 76 Potenciální vegetace PKJ 9 ...... 116 Obr. 77 Využití PKJ 9 v roce 1890 ...... 117 Obr. 78 Využití PKJ 9 v roce 1992 ...... 117 Obr. 79 Využití PKJ 9 v roce 2004 ...... 117 Obr. 80 Environmentální rizika PKJ 9 ...... 118 Obr. 81 Stabilizující prkvy PKJ 9...... 118 Obr. 82 Geologie PKJ 10……………………………………………………………………119 Obr. 83 Půdy PKJ 10 ...... 120 Obr. 84 Potenciální vegetace PKJ 10 ...... 120 Obr. 85 Využití PKJ 10 v roce 1890 ...... 121 Obr. 86 Využití PKJ 10 v roce 1992 ...... 121 Obr. 87 Využití PKJ 10 v roce 2004 ...... 121 Obr. 88 Environmentální rizika PKJ 10 ...... 122 Obr. 89 Stabilizující prvky PKJ 10...... 122 Obr. 90 Geologie PKJ 11……………………………………………………………………123 Obr. 91 Půdy PKJ 11 ...... 124 Obr. 92 Potenciální vegetace PKJ 11 ...... 124 Obr. 93 Využití PKJ 11 v roce 1890 ...... 125 Obr. 94 Využití PKJ 11 v roce 1990 ...... 125 Obr. 95 Využití PKJ 11 v roce 2004 ...... 125 Obr. 96 Environmentální rizika PKJ 11 ...... 126 Obr. 97 Stabilizující prvky PKJ 11...... 126 Obr. 98 Geologie PKJ 12……………………………………………………………………127 Obr. 99 Půdy PKJ 12 ...... 128 Obr. 100 Potenciální vegetace PKJ 12 ...... 128

269 Obr. 101 Využití PKJ 12 v roce 1890 ...... 129 Obr. 102 Využití PKJ 12 v roce 1992 ...... 129 Obr. 103 Využití PKJ 12 v roce 2004 ...... 129 Obr. 104 Environmentální rizika PKJ 12 ...... 130 Obr. 105 Stabilizující prvky PKJ 12...... 130 Obr. 106 Geologie PKJ 13…………………………………………………………………..131 Obr. 107 Půdy PKJ 13 ...... 132 Obr. 108 Potenciální vegetace PKJ 13 ...... 132 Obr. 109 Využití PKJ 13 v roce 1890 ...... 132 Obr. 110 Využití PKJ 13 v roce 1992 ...... 133 Obr. 111 Využití PKJ 13 v roce 2004 ...... 133 Obr. 112 Environmentální rizika PKJ 13 ...... 133 Obr. 113 Stabilizující prvky PKJ 13...... 133 Obr. 114 Geologie PKJ 14…………………………………………………………………..135 Obr. 115 Půdy PKJ 14 ...... 136 Obr. 116 Potenciální vegetace PKJ 14 ...... 136 Obr. 117 Využití PKJ 14 v roce 1890 ...... 137 Obr. 118 Využití PKJ 14 v roce 1975 (západní část po Nový rybník), resp. 1992 ...... 137 Obr. 119 Využití PKJ 14 v roce 2004 ...... 137 Obr. 120 Environmentální rizika PKJ 14 ...... 138 Obr. 121 Stabilizující prvky PKJ 14...... 138 Obr. 122 Geologie PKJ 15…………………………………………………………………..139 Obr. 123 Půdy PKJ 15 ...... 140 Obr. 124 Potenciální vegetace PKJ 15 ...... 140 Obr. 125 Využití PKJ 15 v roce 1890 ...... 141 Obr. 126 Využití PKJ 15 v roce 1992 ...... 141 Obr. 127 Využití PKJ 15 v roce 2004 ...... 141 Obr. 128 Environmentální rizika PKJ 15 ...... 142 Obr. 129 Stabilizující prvky PKJ 15...... 142 Obr. 130 Geologie PKJ 16…………………………………………………………………..143 Obr. 131 Půdy PKJ 16 ...... 144 Obr. 132 Potenciální vegetace PKJ 16 ...... 144 Obr. 133 Využití PKJ 16 v roce 1890 ...... 145 Obr. 134 Využití PKJ 16 v roce 1992 ...... 145 Obr. 135 Využití PKJ 16 v roce 2004 ...... 145 Obr. 136 Environmentální rizika PKJ 16 ...... 146 Obr. 137 Stabilizující prvky PKJ 16...... 146 Obr. 138 Geologie PKJ 17…………………………………………………………………..147 Obr. 139 Půdy PKJ 17 ...... 148 Obr. 140 Potenciální vegetace PKJ 17 ...... 148 Obr. 141 Využití PKJ 17 v roce 1890 ...... 149 Obr. 142 Využití PKJ 17 v roce 1992 ...... 149 Obr. 143 Využití PKJ 17 v roce 2004 ...... 149 Obr. 144 Environmentální rizika PKJ 17 ...... 150 Obr. 145 Stabilizující prvky PKJ 17...... 150 Obr. 146 Geologie PKJ 18…………………………………………………………………..151 Obr. 147 Půdy PKJ 18 ...... 152 Obr. 148 Potenciální vegetace PKJ 18 ...... 152 Obr. 149 Využití PKJ 18 v roce 1890 ...... 152 Obr. 150 Využití PKJ 18 v roce 1992 ...... 153 Obr. 151 Využití PKJ 18 v roce 2004 ...... 153 Obr. 152 Environmentální rizika PKJ 18 ...... 153

270 Obr. 153 Stabilizující prvky PKJ 18...... 153 Obr. 154 Geologie PKJ 19…………………………………………………………………..155 Obr. 155 Půdy PKJ 19 ...... 155 Obr. 156 Potenciální vegetace PKJ 19 ...... 155 Obr. 157 Využití PKJ 19 v roce 1890 ...... 156 Obr. 158 Využití PKJ 19 v roce 1992 ...... 156 Obr. 159 Využití PKJ 19 v roce 2004 ...... 156 Obr. 160 Environmentální rizika PKJ 19 ...... 157 Obr. 161 Stabilizující prvky PKJ 19...... 157 Obr. 162 Geologie PKJ 20…………………………………………………………………..158 Obr. 163 Půdy PKJ 20 ...... 159 Obr. 164 Potenciální vegetace PKJ 20 ...... 159 Obr. 165 Využití PKJ 20 v roce 1890 ...... 159 Obr. 166 Využití PKJ 20 v roce 1992 ...... 160 Obr. 167 Využití PKJ 20 v roce 2004 ...... 160 Obr. 168 Environmentální rizika PKJ 20 ...... 160 Obr. 169 Stabilizující prvky PKJ 20...... 160 Obr. 170 Geologie PKJ 21…………………………………………………………………..162 Obr. 171 Půdy PKJ 21 ...... 163 Obr. 172 Potenciální vegetace PKJ 21 ...... 163 Obr. 173 Využití PKJ 21 v roce 1890 ...... 163 Obr. 174 Využití PKJ 21 v roce 1975 (SZ), resp. 1992 (JV od Milovic)...... 164 Obr. 175 Využití PKJ 21 v roce 2004 ...... 164 Obr. 176 Environmentální rizika PKJ 21 ...... 164 Obr. 177 Stabilizující prvky PKJ 21...... 164 Obr. 178 Geologie PKJ 22…………………………………………………………………..166 Obr. 179 Půdy PKJ 22 ...... 166 Obr. 180 Potenciální vegetace PKJ 22 ...... 166 Obr. 181 Využití PKJ 22 v roce 1890 ...... 167 Obr. 182 Využití PKJ 22 v roce 1975, resp. 1992 (jihovýchod) ...... 167 Obr. 183 Využití PKJ 22 v roce 2004 ...... 167 Obr. 184 Environmentální rizika PKJ 22 ...... 168 Obr. 185 Stabilizující prvky PKJ 22...... 168 Obr. 186 Geologie PKJ 23…………………………………………………………………..169 Obr. 187 Půdy PKJ 23 ...... 170 Obr. 188 Potenciální vegetace PKJ 23 ...... 170 Obr. 189 Využití PKJ 23 v roce 1890 ...... 171 Obr. 190 Využití PKJ 23 v roce 1975 (západ a sever), resp. 1992...... 171 Obr. 191 Využití PKJ 23 v roce 2004 ...... 171 Obr. 192 Environmentální rizika PKJ 23 ...... 172 Obr. 193 Stabilizující prvky PKJ 23...... 172 Obr. 194 Geologie PKJ 24…………………………………………………………………..173 Obr. 195 Půdy PKJ 24 ...... 174 Obr. 196 Potenciální vegetace PKJ 24 ...... 174 Obr. 197 Využití PKJ 24 v roce 1890 ...... 175 Obr. 198 Využití PKJ 24 v roce 1975, resp. 1992 (jihovýchod) ...... 176 Obr. 199 Využití PKJ 24 v roce 2004 ...... 176 Obr. 200 Environmentální rizika PKJ 24 ...... 177 Obr. 201 Stabilizující prvky PKJ 24...... 177 Obr. 202 Geologie PKJ 25…………………………………………………………………..179 Obr. 203 Půdy PKJ 25 ...... 180 Obr. 204 Potenciální vegetace PKJ 25 ...... 180

271 Obr. 205 Využití PKJ 25 v roce 1890 ...... 180 Obr. 206 Využití PKJ 25 v roce 1975 ...... 181 Obr. 207 Využití PKJ 25 v roce 2004 ...... 181 Obr. 208 Environmentální rizika PKJ 25 ...... 181 Obr. 209 Stabilizující prvky PKJ 25...... 181 Obr. 212 Geologie PKJ 26…………………………………………………………………..183 Obr. 211 Půdy PKJ 26 ...... 183 Obr. 212 Potenciální vegetace PKJ 26 ...... 183 Obr. 213 Využití PKJ 26 v roce 1890 ...... 184 Obr. 214 Využití PKJ 26 v roce 1975 ...... 184 Obr. 215 Využití PKJ 26 v roce 2004 ...... 184 Obr. 216 Environmentální rizika PKJ 26 ...... 185 Obr. 217 Stabilizující prvky PKJ 26...... 185 Obr. 218 Geologie PKJ 27…………………………………………………………………..186 Obr. 219 Půdy PKJ 27 ...... 187 Obr. 220 Potenciální vegetace PKJ 27 ...... 187 Obr. 221 Využití PKJ 27 v roce 1890 ...... 187 Obr. 222 Využití PKJ 27 v roce 1975 ...... 188 Obr. 223 Využití PKJ 27 v roce 2004 ...... 188 Obr. 224 Environmentální rizika PKJ 27 ...... 188 Obr. 225 Stabilizující prvky PKJ 27...... 188 Obr. 226 Geologie PKJ 28…………………………………………………………………..190 Obr. 227 Půdy PKJ 28 ...... 190 Obr. 228 Potenciální vegetace PKJ 28 ...... 190 Obr. 229 Využití PKJ 28 v roce 1890 ...... 191 Obr. 230 Využití PKJ 28 v roce 1975 ...... 191 Obr. 231 Využití PKJ 28 v roce 2004 ...... 191 Obr. 232 Environmentální rizika PKJ 28 ...... 192 Obr. 233 Stabilizující prvky PKJ 28...... 192 Obr. 234 Geologie PKJ 29…………………………………………………………………..193 Obr. 235 Půdy PKJ 29 ...... 194 Obr. 236 Potenciální vegetace PKJ 29 ...... 194 Obr. 237 Využití PKJ 29 v roce 1890 ...... 195 Obr. 238 Využití PKJ 29 v roce 1975 (západ, sever), resp. 1992 (východ, jih)...... 195 Obr. 239 Využití PKJ 29 v roce 2004 ...... 195 Obr. 240 Environmentální rizika PKJ 29 ...... 196 Obr. 241 Stabilizující prvky PKJ 29...... 196 Obr. 242 Geologie PKJ 30…………………………………………………………………..197 Obr. 243 Půdy PKJ 30 ...... 198 Obr. 244 Potenciální vegetace PKJ 30 ...... 198 Obr. 245 Využití PKJ 30 v roce 1890 ...... 198 Obr. 246 Využití PKJ 30 v roce 1975 (západ), resp. 1992 (východ) ...... 198 Obr. 247 Využití PKJ 30 v roce 2004 ...... 198 Obr. 248 Environmentální rizika PKJ 30 ...... 199 Obr. 249 Stabilizující prvky PKJ 30...... 199 Obr. 250 Geologie PKJ 31…………………………………………………………………..200 Obr. 251 Půdy PKJ 31 ...... 201 Obr. 252 Potenciální vegetace PKJ 31 ...... 201 Obr. 253 Využití PKJ 31 v roce 1890 ...... 202 Obr. 254 Využití PKJ 31 v roce 1975, resp. 1992 (východ) ...... 202 Obr. 255 Využití PKJ 31 v roce 2004 ...... 202 Obr. 256 Environmentální rizika PKJ 31 ...... 203

272 Obr. 257 Stabilizující prvky PKJ 31...... 203 Obr. 258 Geologie PKJ 32…………………………………………………………………..204 Obr. 259 Půdy PKJ 32 ...... 205 Obr. 260 Potenciální vegetace PKJ 32 ...... 205 Obr. 261 Využití PKJ 32 v roce 1890 ...... 206 Obr. 262 Využití PKJ 32 v roce 1975 ...... 206 Obr. 263 Využití PKJ 32 v roce 2004 ...... 206 Obr. 264 Environmentální rizika PKJ 32 ...... 207 Obr. 265 Stabilizující prvky PKJ 32...... 207 Obr. 266 Geologie PKJ 33…………………………………………………………………..208 Obr. 267 Půdy PKJ 33 ...... 209 Obr. 268 Potenciální vegetace PKJ 33 ...... 209 Obr. 269 Využití PKJ 33 v roce 1890 ...... 210 Obr. 270 Využití PKJ 33 v roce 1975 ...... 210 Obr. 271 Využití PKJ 33 v roce 2004 ...... 210 Obr. 272 Environmentální rizika PKJ 33 ...... 211 Obr. 273 Stabilizující prvky PKJ 33...... 211 Obr. 274 Geologie PKJ 34…………………………………………………………………..212 Obr. 275 Půdy PKJ 34 ...... 212 Obr. 276 Potenciální vegetace PKJ 34 ...... 212 Obr. 277 Využití PKJ 34 v roce 1890 ...... 213 Obr. 278 Využití PKJ 34 v roce 1975 ...... 213 Obr. 279 Využití PKJ 34 v roce 2004 ...... 213 Obr. 280 Environmentální rizika PKJ 34 ...... 214 Obr. 281 Stabilizující prvky PKJ 34...... 214 Obr. 282 Geologie PKJ 35…………………………………………………………………..215 Obr. 283 Půdy PKJ 35 ...... 216 Obr. 284 Potenciální vegetace PKJ 35 ...... 216 Obr. 285 Využití PKJ 35 v roce 1890 ...... 217 Obr. 286 Využití PKJ 35 v roce 1975 ...... 217 Obr. 287 Využití PKJ 35 v roce 2004 ...... 217 Obr. 288 Environmentální rizika PKJ 35 ...... 218 Obr. 289 Stabilizující prvky PKJ 35...... 218 Obr. 290 Geologie PKJ 36…………………………………………………………………..219 Obr. 291 Půdy PKJ 36 ...... 220 Obr. 292 Potenciální vegetace PKJ 36 ...... 220 Obr. 293 Využití PKJ 36 v roce 1890 ...... 220 Obr. 294 Využití PKJ 36 v roce 1975 ...... 221 Obr. 295 Využití PKJ 36 v roce 2004 ...... 221 Obr. 296 Environmentální rizika PKJ 36 ...... 222 Obr. 297 Stabilizující prvky PKJ 36...... 222 Obr. 298 Geologie PKJ 37…………………………………………………………………..223 Obr. 299 Půdy PKJ 37 ...... 224 Obr. 300 Potenciální vegetace PKJ 37 ...... 224 Obr. 301 Využití PKJ 37 v roce 1890 ...... 224 Obr. 302 Využití PKJ 37 v roce 1975 ...... 225 Obr. 303 Využití PKJ 37 v roce 2004 ...... 225 Obr. 304 Environmentální rizika PKJ 37……………………………………………………225 Obr. 305 Geologie PKJ 38…………………………………………………………………..226 Obr. 306 Půdy PKJ 38 ...... 227 Obr. 307 Potenciální vegetace PKJ 38 ...... 227 Obr. 308 Využití PKJ 38 v roce 1890 ...... 228

273 Obr. 309 Využití PKJ 38 v roce 1975 ...... 228 Obr. 310 Využití PKJ 38 v roce 2004 ...... 228 Obr. 311 Environmentální rizika PKJ 38……………………………………………………229 Obr. 312 Geologie PKJ 39…………………………………………………………………..230 Obr. 313 Půdy PKJ 39 ...... 230 Obr. 314 Potenciální vegetace PKJ 39 ...... 230 Obr. 315 Využití PKJ 39 v roce 1890 ...... 231 Obr. 316 Využití PKJ 39 v roce 1975 ...... 231 Obr. 317 Využití PKJ 39 v roce 2004 ...... 231 Obr. 318 Environmentální rizika PKJ 39 ...... 232 Obr. 319 Stabilizující prvky PKJ 39...... 232 Obr. 320 Slepá ramena navržená k opětovnému napojení na tok Dyje……………………..236 Obr. 321 Změny koryta Dyje v úseku 1 ...... 238 Obr. 322 Změny koryta Dyje v úseku 2 ...... 239 Obr. 323 Změny koryta Dyje v úseku 3 ...... 240 Obr. 324 Změny koryta Dyje v úseku 4 ...... 242 Obr. 325 Změny koryta Dyje v úseku 5 ...... 243 Obr. 326 Vývoj počtu tůní v jednotlivých úsecích v období 1830-2001……………………244 Obr. 327 Tůně úseku 1 Obr. 328 Tůně úseku 2...... 245 Obr. 329 Tůně úseku 3 Obr. 330 Tůně úseku 4 Obr. 331 Tůně úseku 5...... 245

274 Seznam tabulek

Tab. 1 Geomorfologické členění zkoumaného území...... 29 Tab. 2 Vývoj počtu obyvatel v obcích zkoumaného území v letech 1890-2001……………..43 Tab. 3 Vývoj a změny využití území (v %) v letech 1890-2004...... 45 Tab. 4 Změny využití PKJ 1 (v %) v letech 1890-2004...... 84 Tab. 5 Vývoj využití PKJ 2 (v %) v letech 1890-2004 ...... 88 Tab. 6 Vývoj využití PKJ 3 (v %) v letech 1890-2004 ...... 92 Tab. 7 Vývoj využití PKJ 4 (v %) v letech 1890-2004 ...... 96 Tab. 8 Vývoj využití PKJ 5 (v %) v letech 1890-2004 ...... 101 Tab. 9 Změny využití PKJ 6 (v %) v letech 1890-2004...... 105 Tab. 10 Změny využití PKJ 7 (v %) v letech 1890-2004...... 109 Tab. 11 Změny využití PKJ 8 (v %) v letech 1890-2004...... 113 Tab. 12 Změny využití PKJ 9 (v %) v letech 1890-2004...... 117 Tab. 13 Změny využití PKJ 10 (v %) v letech 1890-2004...... 121 Tab. 14 Změny využití PKJ 11 (v %) v letech 1890-2004...... 125 Tab. 15 Změny využití PKJ 12 (v %) v letech 1890-2004...... 129 Tab. 16 Změny využití PKJ 13 (v %) v letech 1890-2004...... 132 Tab. 17 Změny využití PKJ 14 (v %) v letech 1890-2004...... 137 Tab. 18 Změny využití PKJ 15 (v %) v letech 1890-2004...... 141 Tab. 19 Změny využití PKJ 16 (v %) v letech 1890-2004...... 145 Tab. 20 Změny využití PKJ 17 (v %) v letech 1890-2004...... 149 Tab. 21 Změny využití PKJ 18 (v %) v letech 1890-2004...... 152 Tab. 22 Změny využití PKJ 19 (v %) v letech 1890-2004...... 156 Tab. 23 Změny využití PKJ 20 (v %) v letech 1890-2004...... 159 Tab. 24 Změny využití PKJ 21 (v %) v letech 1890-2004...... 163 Tab. 25 Změny využití PKJ 22 (v %) v letech 1890-2004...... 167 Tab. 26 Změny využití PKJ 23 (v %) v letech 1890-2004...... 171 Tab. 27 Změny využití PKJ 24 (v %) v letech 1890-2004...... 175 Tab. 28 Změny využití PKJ 25 (v %) v letech 1890-2004...... 180 Tab. 29 Změny využití PKJ 26 (v %) v letech 1890-2004...... 184 Tab. 30 Změny využití PKJ 27 (v %) v letech 1890-2004...... 187 Tab. 31 Změny využití PKJ 28 (v %) v letech 1890-2004...... 191 Tab. 32 Změny využití PKJ 29 (v %) v letech 1890-2004...... 195 Tab. 33 Změny využití PKJ 30 (v %) v letech 1890-2004...... 198 Tab. 34 Změny využití PKJ 31 (v %) v letech 1890-2004...... 202 Tab. 35 Změny využití PKJ 32 (v %) v letech 1890-2004...... 206 Tab. 36 Změny využití PKJ 33 (v %) v letech 1890-2004...... 210 Tab. 37 Změny využití PKJ 34 (v %) v letech 1890-2004...... 213 Tab. 38 Změny využití PKJ 35 (v %) v letech 1890-2004...... 216 Tab. 39 Změny využití PKJ 36 (v %) v letech 1890-2004...... 220 Tab. 40 Změny využití PKJ 37 (v %) v letech 1890-2004...... 224 Tab. 41 Změny využití PKJ 38 (v %) v letech 1890-2004...... 228 Tab. 42 Změny využití PKJ 39 (v %) v letech 1890-2004...... 231 Tab. 43 Morfometrické charakteristiky pro úsek 1 ...... 237 Tab. 44 Morfometrické charakteristiky pro úsek 2 ...... 239 Tab. 45 Morfometrické charakteristiky pro úsek 3 ...... 240 Tab. 46 Morfometrické charakteristiky pro úsek 4 ...... 241 Tab. 47 Morfometrické charakteristiky pro úsek 5 ...... 243

275 Seznam zkratek

BR biosférická rezervace ČOV čistírna odpadních vod EIA zákon o posuzování vlivu staveb na životní prostředí EU Evropská unie CHKO chráněná krajinná oblast IRZ integrovaný registr znečištění JZD jednotné zemědělské družstvo KAOV koeficient entropického ovlivnění vegetace KES koeficient ekologické stability KPÚ komplexní pozemkové úpravy LVA Lednicko-vlatický areál MCHÚ maloplošné chráněné území NBC nadregionální biocentrum NBK nadregionální biokoridor NPP národní přírodní památka NPR národní přírodní rezervace PHO pásmo hygienické ochrany PKJ přírodní krajinná jednotka PP přírodní památka PR přírodní rezervace RBC regionální biocentrum RBK regionální biokoridor SEA zákon o posuzování vlivu rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí TIC turistické informační centrum TUR trvale udržitelný rozvoj ÚP VÚC územní plán velkého územního celku ÚSES územní systém ekologické stability VD vodní dílo VÚMOP Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy ZCHU zvláště chráněné území ŽP životní prostředí

276 Přílohy

277 Seznam příloh

Příl. 1 Přírodní krajinné jednotky dolního Podyjí Příl. 2 Využití dolního Podyjí v roce 1890 Příl. 3 Využití dolního Podyjí v roce 1975, resp. 1992 Příl. 4 Využití dolního Podyjí v roce 2004 Příl. 5 Environmentální rizika dolního Podyjí Příl. 6 Potenciální vodní a větrná eroze v dolním Podyjí Příl. 7 Stabilizující prvky krajiny dolního Podyjí Příl. 8 Fotografie

278