DOPORUČENÁ CENA ČÍSLA 30/100 KČ | VYCHÁZÍ SAMIZDATOVOU AKTIVITOU V KRÁLOVSKÉM MĚSTĚ BRNĚ | ELEKTRONICKÝ ARCHIV: SPODNIPROUDY.CZ 1510 Festival Potulný dělník | Měsíční noviny potulné akademie | říjen MMXV Uši a Vítr VLADIMÍR VÁCLAVEK | JANA ORLOVÁ | VIKTOR ŽIŽKOV | FESTIVAL NAPŘÍČ | NA VLNĚ HOŘÍCÍHO PSA | 2X | ÚHLY POHLEDU | BLÁZINEC Rozhovor: Vladimír Václavek Anketa Vladimír Václavek (*1959 v Rýmařově) – známý český hudebník (např. Dunaj, Rale, Jaký máš názor na „Protikuřá- Klar, E, Iva Bittová, Čikori a další), který letos vydal u vydavatelství Polí5 znamenitou cký zákon“, který má nařídit sólovou desku „Barvy radugy“. Vydal také několik básnických sbírek (Stín stromu, úplný zákaz kouření ve vnitřních Obrazy cesty) a předloni šamanskou pohádku „Neviditelný svět“. prostorách restaurací, kaváren, barů... ? Kouříš? Nedávno jsi pokřtil novou sólovou desku Barvy radugy. Vím, že se připravovala po- Jsem pro zákaz veřejné intoxikace omam- měrně dlouho, můžeš říct něco o tom, kde nou látkou nikotinem, vyvolávající drogo- a jak vznikala a co jsi v ní pro posluchače vou závislost silnější než na heroinu. připravil? Pokud má takový narkoman potřebu per- Nevznikala lehce, potřebovala svůj čas... manentně se trávit kyanovodíkem, kysliční- Naštěstí jsem vydržel ten tlak a čas jí dal. kem uhelnatým, dehtem, toluenem, formal- Z mého pohledu je to výjimečné CD, dehydem, kadmiem, amoniakem, arsenem, uzavírá a zároveň otevírá jednu moji dlou- nitrosaminem, a dalším více než stem hou životní etapu. Šel jsem více k písni druhů kancerogenních látek obsažených jako fenoménu a nosiči příběhů. Z mého v cigaretovém dýmu, nechť tomu tak činí pohledu je píseň jednou z nejkrásnějších tam, kde s touto činností nebude obtěžovat a nejtěžších hudebních forem. Je blízká normální populaci. lidskému srdci, nekomplikovaná, může Neboť normální je nekouřit! Vladimír Václavek, foto archiv autora jít přímo k jádru a obsáhnout hloubku. (Miroslav Václavek, básník a blogger) Hraje tam také Oskar Török na trubku a klávesy a přinesl zásadní hudební nápady a aranže. A také na ní krásně zpívají Katka Černá a Tanja Nekouřím téměř vůbec, někdy si potáhnu Ebeling. z jointa, kterej koluje. K zákonu mám stejný vztah jako k uklízení Ve Tvých textech se setkáváme s některými těžko srozumitelnými obrazy nebo zprávami, se zvířaty stadionu v Lužánkách. Je to sympatický, jak to a nadpřirozenými bytostmi a pohádkovými příběhy. Ačkoliv Tvé písně poslouchám už dlouho, působí na tam uklidili, ale já to kouzelné místo miloval. mě někdy dojmem nerozluštitelné šifry nebo jen poetických obrazů nedaří se mi vždy chápat jejich meta- Jak to tam bylo zarostlý a vypadalo to jako forickou nebo symbolickou hodnotu. Mohl bys poradit, jak si k těmto slovům najít cestu, jak je můžeme z post-apokalyptickýho fi lmu. chápat? Nebo je to marná snaha? S kouřením to je stejné: chápu ho s ohledem pokračování rozhovoru na straně 2 na citlivé nekuřáky, ale jako u stadionu, i zde se pro mě nenávratně ztratí kouzlo zakouře- nejch levnejch putyk (např. Chicago). Zejména Rozhovor: Jana Orlová zakouřený nádražky. Proboha, co budu dělat, Performerka, básnířka, výtvarnice (*1986 v Uherském Hradišti). Vystudovala FAVU až z republiky zmizí i poslední z nich? v Brně – ateliér performance, FDULS v Plzni – ateliér Malba, Enviromentální studia na Stane se ze mě zahořklej předčasně zestárlej MU v Brně, Historicko-literární studia na Universitě Pardubice. Zastoupena v řadě periodik morous, kterej vzpomíná na starý dobrý za- a almanachů, jedna samostatná básnická sbírka, nespočet performancí a výstav. kouřený časy? (Vojta Landa, scénárista, básník, učitel) Jak se holka z kyjovskýho venkova dostane do první ligy žánru performance? Kdy jsi Udivuje mě, že je někdo ochoten naslou- v sobě objevila tyhle sklony? chat duševně i duchovně vyretušovaným Nejsem z Kyjova, ale ze Slovácka. To pro- potentátům ve vládě. Až některej papaláš sím nezaměňovat, Slovácku totiž vděčím přijde s tím, že kunda smrdí, přestaneme za svůj nos. Myslíš, že jsem v první lize? Já mrdat? Ti nějak nevím... Udivuje mě argumentace zastánců zákazů Sklony k performance jsem zřejmě zača- a milovníků omezování předhazováním frá- la vykazovat na základní škole, kdy jsem ze „všude ve světě“. „chytrými“ dotazy typu: jakou nutriční Neudivuje mě, že nejpříkladnější potírač hodnotu mají mravenci? bavila třídu. kouření je Islámský stát, možná by na jeho Standardní odpovědí je, že jsem chtěla rozrůstajícím se území našli milovníci tzv. dělat zábavnější autorská čtení. čistého vzduchy kýžený azyl. (Fido, pořadatel, vydavatel) pokračování rozhovoru na straně 16 Z performance Jany Orlové, foto archiv Píseň je jednou z nejkrásnějších a nejtěžších hudebních forem

Určitě to není marná snaha. Jsou to tak kultuře pěkný zvuk, ale vezmu-li ho jako pevný bod a domov. A na oplátku jim mů- trochu zprávy z jiného světa. Ze světa, ve postup, vzestup v prostředí, které má svá žeme nepředpojatě naslouchat. Dozvíme se kterém máme kořeny, který můžeme více pravidla a někam vede, má směr, to je ne- úžasné věci, které nás promění. nebo méně vnímat, ale který nemůžeme utrálně, potom ano. Hudební a šamanská nikdy beze zbytku pochopit. Můžeme kariéra se k sobě přibližují, překrývají se, až Před nedávnem jste znovu rozjeli Dunaj – v něm ale najít svoji moudrost. Zvykli jsme splývají. Dá se říci, že to hudební více a více resp. Dunajskou vlnu. Co k tomu vedlo a kdo si operovat s pojmy, analyzovat realitu tak slouží tomu „šamanskému“. byl iniciátorem této vlny? dalece, že máme pocit, že je to skutečné. Byl to Michal Hanzl, organizátor skvělého Nic není vzdálenější pravdě. Mysl a rozum Pohádky, zvířátka, obrázky. Všechno je to tak festivalu Litoměřický kořen, který měl dva- nemají takovou kapacitu, aby obsáhly ce- nějak propojeno se světem dětí. Jaký je vztah cáté výročí. Nebyl si jistý, jestli bude dále lek. Snažím se být tichý a nechat ten druhý mezi Tvými písněmi a světem dětí? Jsou urče- pokračovat a chtěl tam mít lidi a skupiny, svět, aby hovořil, přinášel zprávy, kterým ny také jim? Jak děti Tvé písně vnímají? které hrály na tom prvním ročníku. Zahráli jsme tam v duu „unplugged“ s Pepou Os- třanským. No a on nás pozval ještě na pod- zim to zopakovat, společně s Ivou Bittovou a Čikori. Sedlo nám to, měli jsme radost ze setkání a z toho, že to „funguje“ a tak nějak přirozeně na to navázali.

Jak se cítíš v roli hlavního zpěváka a frontma- na? Nechybí vám na jevišti Jirka Kolšovský? Podařilo se Míši Antalové naladit na ducha písní Dunaje, které jsou někdy snad starší nežli ona? Cítím se tak skvěle. Byla to pro mě veliká výzva, nikdy by mě nenapadlo, že budu v této roli. Šlo o to, abychom se nesnažili kopírovat to, čím jsme byli, ale nalézt nové pocity, nové vyjádření, které by bylo ve shodě s tím, kam jsme došli a čím se stali. A mně to pomohlo najít nové možnosti a spojit se s nimi. Jirka mi už nechybí, smutek už odešel a zůstala vzpomínka jen v dobrém. Tak to je, lidé, a nejen oni, od- chází, celý život odcházíme, někam jdeme a jednou zajdeme těm blízkým za obzor. Kam, ví jen Bůh. Míša je výborná a z mého pohledu zapadla dokonale. Myslím, že její výhoda je, že vlastně ani Dunaj a jeho pís- ně neznala, takže byla úplně nepředpojatá a volná. Duch Dunaje už dávno odešel a my teď musíme tvořit a přizvat toho nového.

Vladimír Václavek s Dunajskou vlnou v brněnském klubu Fléda v roce 2015. Foto Jan Drbal Chystáte s Vlnou také nové písně? Uvidíme, jak dále, ale určitě nechceme zů- se pokouším v srdci porozumět. Nejsem Mám štěstí, že jsem si zase vzpomněl na to, stat jen u starých písní, ale najít a de" novat, v tom žádný expert, dělám jen něco, co když jsem byl dítětem. Dětské vnímaní je co jsme teď. Některé jsou už na cestě. může každý. Takže nepřináším šifry ani do určitého věku jedinečné. Všeobecný ná- symboly. Z mého pohledu je to skutečnost, hled se ještě neza" xoval a neustrnul, takže A já bych jen pro čtenáře dodal ještě jednu která se tak sama pojmenovala, jen jsem se je tam určitá volnost a volná energie. Dítě věc, kterou jsi nezmínil, snad to můžu pro- pokusil to zprostředkovat, být mostem, „vidí“, jak se věci mají. Dobře si vzpomí- zradit, a to, že na cestě je taky nová deska, přes který to může přejít do našeho světa. nám, co mi dospělí říkali o realitě a co jsem která se právě mixuje. Prozradil bys také něco viděl. Naštěstí jsem jim nikdy dooprav- k této desce? Kdy se na ni můžeme těšit, kdo ji Souvisí Tvé texty nějak s Tvojí šamanskou dy neuvěřil a nezapomněl. Byla to jedna vydá a kde bude k sehnání? a léčitelskou praxí? Jak? Je vůbec mezi Tvou hu- z věcí, která mi pomohla najít své srdce. Je to Čikori s Ivou Bittovou. Mám z toho dební a šamanskou kariérou nějaké dělítko? Mám jednu píseň, kterou děti do určitého radost, myslím, že přišla pěkná hudba. CD No souvisí úplně zásadně. Už jsem to vlast- věku milují. Jmenuje se „Na břehu jezera“, vyjde u nakladatelství Pavian records a mělo ně popsal v předchozí otázce. Přesně to je a je zajímavé, že dospělí se jí někdy tak tro- by to být na podzim. Právě CD dokončuje- šamanské, že člověk sbírá životní zkušenos- chu bojí. Primárně ale písně pro děti nesklá- me, tak nám držte palce. ti a stává se mostem, prostředníkem, slouží dám. My můžeme děti učit o pravidlech životu. Kariéra je slovo, které nemá v naší tohoto světa, jak v něm žít a přežít, dát jim Ptal se Vít Kalvoda

– 2 – Uši a Vítr Další nedomrdlý zákon o ochraně zdraví. Kouření je jen jeden z mnoha faktorů hrozí- Konec léta: festival Napříč cích zdravotními komplikacemi. Mezi zdraví škodlivé látky v restauracích patří i alkohol, ten by se měl také zakázat. O jídle raději ne- mluvě. Také stres je významným zdrojem ne- mocí. V restauracích by se měly vést jen nudné řeči, při kterých hosté zůstávají jen v netečné lhostejnosti. Nebezpečné je i shlukování více lidí na jednom místě, kvůli přenosu infekcí, z toho důvodu by měl každý host prokázat svoji neinfekčnost. Nakazit se člověk může ale i v hromadných dopravních prostředcích či dokonce na ulici nebo v práci. Lidé by měli mít zakázáno vycházet z domu. Silné citové vzplanutí a přeměna tohoto citu v opak můžou rovněž přinést komplikace vedoucí někdy až k tragickým koncům. Nesmíme zapomenout ani na pohlavní styk, který nás již při našem početí nakazil nejnebezpečnější chorobou, která končí exitem! Jenže na život naši záko- nodárci ve své zabedněné starostlivosti o své pu(m)pky zapomínají. Místo abychom měli možnost chovat se jako svéprávní lidé, odpo- vědní za své činy, vymýšlí zákony, které nás nesmyslně omezují a osobní odpovědnosti zbavují. Je třeba mít možnost rozhodnout se, zda jít do restaurace, kde se kouří, kouřit, pra- covat v zakouřeném prostředí, zda pít alkohol, přejídat se, milovat se, čili nic. (Radim Babák, akordeonista, komponista, člen kapel [che], Čočka ad.)

Jde o to, jednoznačně říci, že kouření patří “ někam na okraj, a měli bychom udělat všechno pro to, aby se omezilo. (poslanec Radek Vondráček, ANO)

O systému, ve kterém žiji, si už nemyslím vů- bec nic, jen si stále opakuju: jsem svobodný, jsem svobodný, jsem..... (Vladimír Havran Smýkal, fotograf a kytarista NicMoc kvintet)

Mně to nevadí. Když vidím lidi třeba ve Švéd- sku, tak je na ulicích daleko víc lidí a potká se víc známých, protože všichni nebo skoro všich- ni jsou před hospodama na zahrádkách a kouří buď tabák nebo trávu nebo oboje. Já kouřím. (George Silverman, zpěvák a kytarista kapely The Mask)

Kouřím. Pouze tabák, z ostatního kuřiva je mi špatně. Něco jsem o návrhu tohoto zákona sly- šel, ale upřímně: je mi to celkem jedno a ani mne to nezajímá. (René Müller, zpěvák a kytarista kapel Tiché lodi a Hynkovy zámky)

1) Sten Vlč a Lábus junior, 2) Koonda Holaa s kumštýři, 3) Budoár staré dámy, 4) Ve vlastní šťávě, 5) koťátka, 6) Hic- Nekouřím. Se zákazem kouření nesouhlasím!!! kory Jack, 7) Ivoš Krejzek a Olda Minka s knížkou Dvanáct novoročních básní. Foto Zděněk Vykydal (3, 4, 6, 7) a René Pokorný (1, 2, 5). Festival Napříč, Meziříčko u Želetavy, 28.–29. srpna 2015. (Marek Čmelík, kytarista a zpěváka kapely Čmelda&spol.)

Měsíční noviny – 3 – Sépiovou kostí: Viktor Žižkov

Žižkovský básník (*1977), pochází z pohraničí. V roce 2013 mu v nakladatelství Maťa vyšla sbírka Egopolis. Píše texty pro kapelu Mnichovo smardiště. Žít na Žižkově dle jeho slov není úděl, ale životní postoj. A Viktor Žižkov je jeho prorokem, kronikářem, kritikem i obětí.

Babí léto Dušičková naproti ve dvoře ach, ti moji Žižkované: postava za záclonou posmívaj se farářům když převlíkám si spodky a zpovídaj se psům tak přece vrátila se kdo naslouchal by ještě básníkům z chalupy nebo z kliniky, kdo ví když může splácet byt či dům? ještě jedno babí léto za oknem 1+1 2+1 3+1 Pravda o městě bohémů

a život je v háji žižkovská věž je průhledná potom sypej do podnájmu žižkovská žízeň bezedná 0+0 žižkovská mantra jediná: v urnovém háji parkovné, parkovné, parkovné Viktor Žižkov, foto Kateřina Hosnedlová Předvánoční Na žižkovským kopci Uprostřed Žižkova ze žižkovských komínů ukapává dým ten žižkovskej kopec uprostřed města ve městě přemáhá mě kašel to je republika ukryl jsem se přemáhá mě rým bez hranic a bez vlajky před infantilním světem nonstop koncert bez publika jak říkává se vlastně těmhle dním? rezavím, rezavím tiše absint anebo advent na žižkovskym kopci jak jehla v pískovišti co já vím žádný normy neplatěj já dávno k vaší smečce nepatřím poldové tu hulí soused chodí nahatej Dekódování Nad hlavami na žižkovskym kopci zvichřené myšlenky na Parukářce hovny asfalt hnojí v Blind Eye jen echa cizích hovorů: chčijeme jeden druhému nad hlavami nad tím trčí valach odděleni pouze prej tu došlo k boji Žižkov jde nahoru plovoucími podlahami pradědové drsný a je tu prý nejvíc hospod riskovali kůži v celé střední Evropě! teď tu bydlej báby Biblická a muž se tulí k muži to znamená že ze všech zasraných prdelí prší, prší, jen se leje nad žižkovskym kopcem je nejochcanější ta naše k potopě svět zase spěje hvězdy svítěj sprostě sám sebe tu nikdy na déšť, na svět můžu srát nikdo nepřeroste Půlnoční Žižkov je můj Ararat tak už zas fízlové Náš přístav chtěli mou občanku Diagnóza Žižkov je přístav bez moře bez psa a střízlivý rapidně ubývá podniků kde každý chlastá proč prý se potloukám kde by mě nehnali a nikdo nekotví Žižkovem sám a sám? kdybych tam vlez pusťte mě, pánové nejspíš mi vládní škrty ze sbírky Egopolis vždyť už jsem na sračky metastázujou do kapes – zalhal jsem úspěšně těm skinům s odznáčky

– 4 – Uši a Vítr Kouřím příležitostně, avšak když ona příleži- Krajní okénko tost nastane, kouřím v daný okamžik dost :-) Osobně jsem proti tomuto zákonu. Ať si každý Jedinou stálostí v krajině je změna. Proto dalším tématem Krajního okénka provozovatel sám rozhodne, zda bude mít ku- bude historie krajiny a to ta dávná. Vykreslíme pro příklad obrázek jedné řácký či nekuřácký podnik. A člověk má přece z dávných krajin. Přeskočíme období, kdy byl dán základ reliéfu našich zemí, také možnost volby se rozhodnout, zda půjde tzn. dobu variského a alpínského vrásnění a přesuneme se do doby, kdy už tam či onam. Když někomu vadí zakouřená se vrásnění poněkud sklidnila a dostávaly se na řadu jiné krajinotvorné síly. pajza, tak ať tam prostě nechodí. Já když jdu Touto dobou je kvartér, tedy čtvrtohory, jehož mladší formu také teď zažívá- do hospody, tak chci jít vážně do hospody se vším všudy a ne do navoňaného salónku. me (holocén). Starší verzi kvartéru se říká paleocén a to je právě ta doba, kdy (Simona Halmazňová, básnířka) se zemský povrch prudce ochladí a přicházejí čtyři doby ledové, aby krajině trochu změnily účes a nasměřovaly vývoj k výsledku, který je viditelný z pou- hého okna. Nesouhlasíme s tím, že vůbec jakákoliv cenová Doba ledová znamená především pokles prů- záznamu, důležité jsou nerozkládající se zbytky regulace může v roce měrné teploty o 4 až 6°C a sucho, jelikož vel- tehdejších organismů, jako je např. pyl či ulity “ ká část vody zamrzá v ledovcích. S tím souvisí měkkýšů. Po jejich analýze a určení můžeme 2015 někoho napad- pokles hladiny moří a stěhování všeho živého. hledat analogické ekosystémy jinde na světě. nout a projít vládou. Reliéf krajiny mění ledovec. Naše území se Díky takovémuto bádání představa o stepi bez Regulace cen, která je nacházelo mezi dvěma velkými ledovci a to lesa padla a s ní také to, že útočiště pro přírodní Skandinávským a Alpským. Ne v každé ze čtyř společenstva se nacházela výhradně v jižní Ev- mimo daně. To znamená, dob ledových k nám ledovec přicházející ze ropě. ať je to spotřební daň, Skandinávie dosáhl. Stalo se tak dvakrát. Ledo- Střední Evropa v pozdní době ledové na sobě ať je to DPH, jakákoliv nese otrůvky lesa, které se nacházejí daň, která se musí na příhodných oblastech suché nížin- né sprašové zóny (vrstvách navátých odvádět – to je naprosto hornin). Mnoho dřevin tedy nemuselo v pořádku. Ale stanovo- hledat jihoevropský azyl a po ústupu vat někomu, za kolik by ledovce opět migrovat zpátky. Stále tu měl co prodávat, to si byly. Modřín, borovice lesní a limba, bříza. myslím, že je hodně za Představte si krajinu vrcholné doby čárou. ledové: suchá step v údolích s průměr- (Viceprezident Asociace ným úhrnem srážek 250 mm za rok (dnes 600–800mm) , v nivách říček sté- hotelů a restaurací Vlas- kající z hor a na jejich svazích smrkové tislav Šos) a modřínové lesy. Západní Sajany a Altaj se střední Evro- Jako odnaučený kuřák vítám možné usnadně- pě ve vrcholném glaciálu podobá nej- Východní Sajány. Podobně mohla vypadat naše krajina v poslední ní snahy pro ty, kteří chtějí s kouřením přestat. době ledové. Foto archiv autorky lépe. Na Altaji se vůbec dobře cestuje Nicméně omezování svobody jak kuřáků, tak časem. Jak říká Michal Horsák a Milan provozovatelů dotčených podniků je cena vy- Chytrý, na Altaji lze výlet zahájit v bo- soká a nepřijatelná i přes to, že v tichosti jsou vec pronikl do Frýdlantského a Šluknovského rech podobných našim a skončit v době ledo- bohužel schvalovány zákony pro naši svobodu výběžku a na severní Moravu. Kromě velkého vé, tzn. ve vyšší nadmořské výšce a ve srážko- daleko destruktivnější. kontinentálního ledovce se vytvořily i menší vém stínu. (Martin „Maňas“ Mynář, zvukař, hudebník – ledovce v našich pohořích. Krajiny zasažené I když už to u nás vypadá jinak, zůstalo Massive Mustache ad.) ledovcem jsou snadno identiŒ kovatelné, např. u nás několik rostlinných a živočišných dru- díky typickým morénám (materiál nahrnutý hů, které sem přišly právě v době ledové a už Nekouřím. Můj názor je, že je to dobrý zákon ledovcem) nebo údolí tvaru U. Reliéf krajiny u nás i zůstaly. Jsou to glaciální relikty, kte- – kouřit mohou lidé doma či venku, takže zá- se ale v důsledku klimatu mění i bez ledovce. ré žijí na místech s příhodnými podmínka- konem ve většině svých aktivit nijak omezeni Vznikají suťová pole, asymetrická údolí, vrství mi. Mezi nejznámější patří všivec sudetský nebudou. Pokud kouří v restauracích a jiných se naváté horniny. nebo ostružiník moruška. Glaciální relikty uzavřených veřejných prostorách, kde jsou I když reliéf krajiny je jeden z nejvýznamnějších u nás platí za velmi vzácné, severněji jsou nuceni kouř strpět jiní lidé (ať už zaměstnanci aspektů krajinného rázu (krajinný ráz je pojem, ale pro ně vhodné podmínky na mno- nebo ostatní hosté), myslím, že s ohledem na kterému bude nutno věnovat jedno celé Krajní hem větších rozlohách než u nás, a tak prokázaná zdravotní negativa je v pořádku, že okénko), pokryv krajiny nelze opomenout. lze např. v Estonsku koupit v supermar- se tam kouření zakáže. Poslední doba ledová měla zásadní vliv na ketu marmeládu z ostružiníku morušky. Vyhovuje to dle průzkumů i části samotných podobu dnešní, na podobu naší přírody. Kli- Je možné, že zase všechno skončí v době le- kuřáků, kteří nechtějí (stejně jako nekuřáci), matická změna a postupující evropský konti- dové. Pro někoho je globální změna klimatu aby jim po návštěvě hospody smrděly šaty nentální ledovec vytlačují teplomilná přírodní velkým hříchem lidstva, pro jiného předzvěst a vlasy ještě tři dny. společenstva, která musí najít své útočiště jinde. doby ledové. Zároveň si myslím, že náklady na léčbu nemocí Protože nízké teploty a sucho jsou limitujícími způsobených kouřením nejsou vyváženy část- faktory pro růst lesa, myslelo se dříve, že v po- Tématem se zabývají: Vojen Ložek, Milan Chyt- kou, která se vybere na spotřební dani z ciga- slední době ledové střední Evropu pokrývala rý, Michal Horsák, Petr Pokorný, ... ret, takže snižování spotřeby cigaret je rozum- chladná bezlesá step a tundra. Dostáváme se né opatření i z hlediska veřejných rozpočtů. k vykreslení obrázku jedné dávné krajiny. Ta- Ta Pájka (Linda Janků, právnička) kové obrázky se získávají za pomoci fosilního

Měsíční noviny – 5 – Úhly pohledu Filmové okénko Jak malá děcka, Veřejná „poprava“ co podvádí při písemce Jana Procházky

V posledních měsících se více a více odhaluje prohnilost oné proslu- Nevím jestli to dávala ČT, ale na Youtube se objevil pořad ČST Svě- lé západní civilizace. Jsme nazí a odhalení. dectví od Seiny. Chtěl jsem ho vidět už strašně dávno, takže jsem byl blahem bez sebe. Zajímavý je hlavně druhý díl, který zkompro- Začalo to Volkswagenem a jejich podvodem s emisemi. Koho tím mitoval Jana Procházku (z jeho bytu také ony odposlechy jsou). Re- podvádějí? Sami sebe, když ničí planetu, na které žijí. Ale přesto to alita bývá někdy zapeklitější než nejnapínavější " lmový scénář. Ty člověku stojí za to, místo aby věnoval více peněz do výzkumu, jak paradoxy, Procházka napsal trezorový " lm Ucho, který je celý právě jezdit s méně zplodinami, raději ty peníze investuje do přístroje, kte- o moci, machinacích a odposleších, ale když se mu to posléze přiho- rý podvádí kontrolu? A dělají to Němci, vzor současné demokracie. dilo doopravdy, zhroutil se. Jak lze potom čekat, že se k ochraně přírody bude mít třeba Čína, Rusko nebo Indie? O co šlo: v odposleších pomlouvá Dubčeka, i obyčejný lid. Neřekne samozřejmě nic strašného, každému je jasné, že stát se nemůže řídit Štáb České televize odmítne poskytnout světla při pomoci uprch- podle názoru „blbé domovnice“, jenomže domovnice byla výkladní líkům. My tady nejsme od toho pomáhat, my to máme jen natočit. skříní komunismu, a proto kdokoliv se tohle odvážil říct, byl vyří- Když vedle mě bude umírat dítě hlady, tak není mým úkolem jej na- zený (plus pomlouvání milovaného Dubčeka). Z miláčka národa se krmit, ale natočit ho, jak se škube. Vy to snad nechápete? Jsem přece přes noc stal nenáviděný nepřítel. Procházka se zhroutil, onemocněl profesionál, žádné naivní sluníčko. a za nějaký čas zemřel.

Fotograf Šibík spílá dobrovolníkům, kteří makají od pondělí do pát- Stalo se mu přesně to, čeho se bojí jeho hrdinové ve " lmu Ucho. ku, a o víkendu jedou pomáhat do Maďarska. Reportér je ale posílá Nasazení soukormých odposlechů do rozhlasu a televize bylo mis- do Řecka, tam je prý skutečně potřeba pomoct. Tohle je jen laciné trným tahem a kdo si myslí, že se tu babrám v nezáživné historii, získávání bodů. On sám tam pochopitelně jel pracovně, dobře za- tak právě nedávno udělalo něco podobného Rusko (pravděpodob- placen, ale naprosto nechápe ten diametrální rozdíl. ně to byli oni), když zveřejnili názory amerických diplomatů na EU („Fuck EU, they are weak“). Účel je stejný, rozhádat nepřítele. Maďarské popelářské auto projede tunami bordelu, které logicky vznikly po takovémto množství lidí, naloží ony dva kontejnery, jež Škoda obrovského talentu toho mistra. Troufám si tvrdit, že to byl mají v gesci, a projede bordelem zpátky. Úkol splněn. jeden z nejlepších scenáristů vůbec. A k vaší pozornosti doporučuju i jeho méně známé scénáře, jako například Vánoce s Alžbětou. A celá Evropa se nechová jinak než ten popelář. Oplotit hranice, anebo je zastavit už na moři, a pak se co nejrychleji otočit zády, aby- PS.: Pořad jsme probírali v semináři v médiích, jako příklad mistrné chom je neviděli umírat. propagandy. Přestože odposlechy byly pořízeny u něj v bytě, v zá- běrech vidíme ruce neznámého muže řídícího luxusní vůz. Perfektní A lidi, kteří chtějí pomáhat, jsou osočování z „dobroserství“. Jako práce propagandy, posluchač si automaticky představil proradného kdyby i oni si nemohli uvědomovat nebezpečí masové imigrace Procházku, jak kdesi na západě za dolary pomlouvá ve voze agentů (terorismus, nezaměstnanost, kriminalita). Ale oni si je uvědomují, CIA (nebo bůhví koho) opozici. přesto se však nedokáží otočit zády. Přitom pro imigranty lze nasta- vit přísná pravidla, tak jako je tomu například v Kanadě, kde se musí naučit jazyk i zákony, a teprve potom se mohou stát právoplatnými 7 psychopatů občany. Postmoderní fi lm, McDonagh prohrál se ctí Neposkytnutí první pomoci je trestným činem. Ale je to morálně ak- ceptovatelné jenom proto, že se to neděje na našem území, a tudíž Postmoderní " lmy o psaní (či točení) " lmu jsou u autorů nesmír- nás k tomu zákon nevybízí? Jenom proto, že dotyčný nemá správný ně populární. Aby taky ne, scenárista může hrát s diváky otevřenou štempl na pasu? Takže už není člověkem? hru, může si dělat srandu z klišé, zažitých schémat i sám ze sebe. Ty- hle " lmy ale mají také obrovskou nevýhodu: je strašně těžké napsat Smutně pozoruju nenávist ve společnosti. Všechny ty telefonáty na a natočit je tak, aby diváka vtáhly. Velmi často se stane, že vás postavy kominíky a členy africké kapely na turné. Dostaňte tu špínu někdo přestanou zajímat. Je to logické, je těžké mít strach o někoho, jehož pryč odsud! příběh může hlavní hrdina každou chvíli změnit, k takové postavě si většinou držíte odstup. Smutně pozoruju, jak se „vyspělá společnost“ chová jako malé dítě, které podvádí při testu. Anebo dělá něco nekalého, když je rodič Přestože je McDonagh jedním z nejtalentovanějších autorů součas- v nedohlednu. Doufáme, že nám to projde. nosti, nepodařilo se mu přimět diváka, aby se o postavy psychopatů nějak hlouběji zajímal. Jsou drsní, zlí a cool, ale když umřou, těžko A přitom žádný rodič ani učitel není. Možná Bůh pro někoho, ale pro ně budete ronit slzy. Film je tedy jen sledem několika velice po- ten nás do ředitelny nepřitáhne. Jsme to my sami, kdo musí přestat dařených skečů a epizod, ale jako celek nedrží pohromadě. McDo- fňukat, nechtít jen brát (Mami, já nechci, aby sem lezl Pepíček vod nagh se však nemusí stydět, napadají mě jen dva režiséři, kteří " lm sousedů! Bere mi čokoládu a na mě zbude míň!), ale kurevsky rychle o " lmu doopravdy zvládl – Tru# aut a Fellini (Americká Noc, 8 a půl). dospět a začít se starat o svět okolo nás.

Vojtěch Landa Vojtěch Landa

– 6 – Uši a Vítr Asi šest let už nekouřím. Dnes si zapálím Kóany jen zcela výjimečně během nějaké význam- nější příležitosti, a to jen kvalitní balený Kóany Nomen- Kóany eidetickej tabák. Se zákazem kouření v restauracích, hospo- omen-zen redukcie dách a barech souhlasím, neboť zde dochá- zí k tzv. pasivnímu kouření, které ohrožuje Jediné bytie, ktoré je tichom. Jazyk je len to, čo Vrátiť sa k veciam samotným. Vrátiť sa vrátiť. Čo nekuřáky na zdraví. Nesouhlasím se záka- som; teda nič. v tomto kontexte znamená pojem „kríza“ ako zem kouření z vodních dýmek v čajovnách. Proti všetkému, všetkým, každému, každej, „spor“? Sporné reakcie. Sporné, lebo všetko, do Tam mohla být výjimka. Ale zcela jistě by proti sebe, vláde, kameňom, slovám, zvieratám, čoho sa pustí, zaváňa sporom. Adrenalinovým se muselo kouřit jen v nějaké oddělené čás- planétam, vesmírom. Voči tomu všetkému mám obzorom. ti čajovny. Co mě překvapilo, tak je úplný predsudky. Sú tieto veci snáď mojimi spomien- A vysoká mienka je pritom na neuverenie. Zve- zákaz kouření na letních hudebních festiva- kami? Som ja snáď „karikatúrou“ človeka a jeho rejnenie v popredí, v pozadí karmy. Večný kruh, lech pod širým nebem. Tam mohla být také zmyslu pre povinnosť? Povinnosť, povinnosť, by v tom nevidel „som“. Cieľ nie nadarmo opi- výjimka. Asi tak: „kdo chce, ať si kouří, ktorá je formou „intelektu“.. suje kruh. Neopisuje ale zverokruh. Asimilácia. ale ať s tím smradem neobtěžuje toho, kdo Ukladám do formy chcenie, ktoré ma presahuje, Sublimácia. Za správny koniec treba asi chytiť chce žít zdravě“. A protože jsou někteří lidé do formy svojho „existenciálneho okna“. Okno ten proces, ktorý sa skracuje do bodky. Veľká vesměs netolerantní a neohleduplní, je po- mojej existencie. Nečakám, nechodím, nemys- myšlienka, ktorej veľkej „patriotky“; čo sa len třeba zákon, který bude jejich chování řídit. lím, neviem, kto som, odkiaľ som, čo som, kde človek natrpí, čo sa len nenatrpí. (Petr Krátký, pedagog, dříve zpěvák kape- som. Sú oči okná do duše? A ja mám okná dve Všetko mi život ničí. Fatálna je „totalita“, a totál- ly Koe) ako dve existencie. Rádovo som sa dopočítal na je fatalita.. jediný fakt ostáva, že pritom všet- miliardy na entú hviezd. Povedal od toho, že tu kom sa človek vzdá aj rozumu, pri zmysloch, Podporuji plošný zákaz bol, že tam bol od toho tam tu. ktorého je, pri rozume, pri ktorom je...rozume. Jednej, druhej, tretej „voľby“, ktorú som nikdy S akého dôvodu mať dôvod? Čioran nemá „mo- kouření na veřejných neurobil pred tým, než s tým, kto s koho začal. Po tívy“ alebo má? Podvedome cíti, že je niekde, “ místech nejen jako mini- jednej nohe, jednej ruke, sa vlečie čas vo veľkom že niekde, kde ho čaká ono „ja“, že si príde na str zdravotnictví, ale štýle, ale čo nepokryte kontroluje, že stávkuje. „svoje.“ Ale pravda? především jako lékař. S momentu na moment. Z raja do pekla, v kto- Len preto, že smrť nestojí za prežitie, že nestojí rom dych zataja, s pekla do raja, do raja, do pekla. o to, kto ju dostojí? A potom, v celku, v ktorom Mnohokrát jsem v praxi Je niečo ako vedomie smrti vedomia moci, ktorú sa zrodilo „bytie“...musel som si pustiť hudbu viděl následky, které vlastní, pre ktorú vlastní, že vsádza na pravdu, žilou, lebo som si musel pustiť hubu žilou po nechává kouření na lid- pravdu pre pravdu. A potom, keď obchádza špacíre. Vo fóre. Spomienky na včerajšok sú ském organismu. Nikdo ten most, keď chodí dokola kol, keď mu sebe- predsudkami dneška. Ale nemysli si, že niečo vražda visí na krku, keď ona visí na dverách, keď hrajem. Nahral som už sa až dosť, v tomto „ži- by neměl být vystaven v očiach karmy stúpa „sebavedomie“ do hlavy, vote“, v tomto „vývoji“, ktorý nikam nevedie. pasivnímu kouření. Ti, ktorou trhá, ktorú si chce pustiť na nohu ako Láska pre lásku? Morálka pre morálku, myseľ kteří si zdraví ničí proto, guľu, ale tak, aby ho nikto nevidel. pre myseľ. Myšlienka vychádza konečníkom? Skutočnosť je ako „ľudská hora“ kauzálneho ne- Myšlienka mu „vyšla“ konečníkom. Že by sa to že nejsou schopni se tvora. V priestore vedomia smrti, ktorá ho ne- všetko dialo cez „riť“? Že by tá myšlienka, ktorá zbavit závislosti, nechť nechá byť tam, kde je, ktorá ho nenechá nebyť mu vyšla, s ktorej k jemu „komunikačnému ná- tak činí na místech, kde tak ďaleko. protivku“ prichádza svetlo, mu vyšla koneční- neohrožují zdraví ostat- Možno je to len metafora ten svet, ale možno pri- kom? Že by Ažbeta Bátoriová predsa len nepo- nesie všetko na podnose striebornom jeho tela, žrala všetku múdrosť „sveta“ sprostého? Ľudská ních. Nejde jen o zdraví v živle jeho jazyka, ktorý si necháva na budúce, s sprostosť je vraj nekonečná, a preto, že je neko- hostů nekuřáků, ale ktorého sú už všetci von ako z najhoršieho. nečná nie je múdrosť ako múdrosť, lebo nikto také například o zdraví V myšlienke, v tele „myšlienky“. Sústrasť úprim- z nej nie je múdrejší. Na nič si nespomína len personálu provozoven. ná s celým človekom. Ľudstvom, len ľudstvom. v sebeobrane, v ktorej sú jeho dlane, do ktorých Slovom, ktorým otvára a zatvára „oči“ bez si hľadí, spácha „sebevraždu“. (Ministr zdravotnictví mihnutia „brvou“, bez mihnutia „života“. Ná- Keď sa ti stalo, čo sa stalo, sa presralo, čo sa pre- Svatopluk Němeček) nos „existencie“, existencia, ktorá sa mení, od sralo, alebo „myslím, že teda nie som“.. je to akej sa jeden „oslobodzuje“, a aby toho nebolo bezosporu. Ale krisis zem, to ja neunesiem. Veď málo, sa „hľadá“. Pomalšie ako existuje sa hľa- to od teba ani nikto nechce. Smrť ti je najavo. Kouřím a dle mého názoru bych nechal na pro- dá, v každom kútiku oka, v každom kútiku úst, Život je najavo, v ktorom tempe životom, kto- vozovatelích takových zařízení, aby se sami v každom človeku, aký ho napadne, ktorý mu ne- rého konca, v ktorom „som“ aby sa nestalo nič rozhodli, jestli se u nich bude nebo nebude vrazí nôž do krku, ktorý ho neprivolá do svojho „vn- „vážne“. Vážne ako pre koho? Vlastne kto je kto kouřit. útra“, aby sa pozrel na to, ako vyzerá svet zvonku… medzi nami? Medzi nami postrannými milen- (Víťa Začal, učitel hudby, kytarista a baskyta- Preto, že jestvuje, že jestvuje skutočnosť, ktorá cami. Do svojho vonkajšieho života? Letargia, rista kapel Začalovec, Velká svačina ad.) je večná, ktorá je hlboká, hlbšia, hlbšia ako mo- ktorá prichádza na človeka sa opúšťajúceho sa hutnosť ako nemohúcnosť Zenu. Očami bez rúcajúceho. Je snáď moja existencia stratená len Kouřím. A hlavně mám někdy potřebu si zapá- farieb, s ktorých dúcha do kosy života v ľade pre mňa? Ale nepovedz, že stratená je vo mne, lit i na pódiu při hraní. Respektuju nekuřáky a veľhorách. Pozná len kožu, čo v rukách hnieti. v súcne. a snažím se jim nehulit pod nos. Ale jít do Auru, ktorá sa skončila celým jedným človekom, hospody na androš, nebo prostě za kulturou ktorého hľadal začiatkom. Nebyť, ale povedomie Kristián Čura nám blízkou, a nemoci si zapálit, je omezování o tom narástlo, aby sa nepovedalo, ale iba slzy to naší svobody. Nevím co na to řekne Fido, ale samozrejme nespravili, ani keď cez nich bolo po- souhlasím s ním :-) čuť smiech. (Mucek, kytarista kapely Ylo-Africký slon)

Měsíční noviny – 7 – Na vlně hořícího psa Pokračování eposu hanáckého písmáka Jeronýma Nikdo, introvertního hulváta a hledače hlavní postavy své- ho života, který příležitostně vystupuje, pokud má z čeho, jinak chodí pěšky. S první částí časosběrného doku- mentárního vyprávění měl vážený čtenář možnost se zeznámit v čísle 01-2015 novin Uši Vítr. Část druhá – Předměstí Fotograˆ e, koláže, montáže, fotomontáže, fotokoláže, kolážomon- táže. Líbí se mi to, hlavně s přibývající orosenou manou. Ztracené Opouštím navštívené Město a vydávám se na Předměstí. Zanechá- a znovu nalezené existence. Výtvarníci třímají v rukou fotoaparáty, vám za sebou několik hodin klábosení v nádražní knajpě, pach spá- cvakají, vlastně cvakají již od začátku výstavy, místnost protíná je- leného umakartu od típlých vajglů a několik místních ˆ gurek, které den blesk za druhým, není kam uhnout, není se kde schovat, pouze nevypadaly na to, že by jim ujel vlak. Neujelo jim vlastně vůbec nic, za namodralý kouř. Vracíme se ke stolu, popelníky již dávno nejsou jak byly šťastné, občas jen pár vulgárních slov, sem tam nějaká facka, vidět, típáme cigára o ubrusy, které svou bělost ztratily někdy v mi- ale jinak se tvářily jakoby nic. Pár obyčejných hodin v obyčejném nulém století. Městě. Nastupuje Kapela, která se prezentuje jako vlastní revival (kdyby tak věděla, jak nesnáším revivaly...), ale líbí se mi to od počátku, šla- pe to, zpěvák ne nepodobný Fidelovi v rukou třímá valchu, s vousy omotanými kolem mikrofonního stojanu hrozivým hlasem křičí do mikrofonu, že postrádá koťátko, a že pokud najde toho, kdo mu ho ukradl, tak že si to s ním v nejlepším případě vyřídí jako chlap s chla- pem, v tom horším, že mu taky ukradne koťátko, pomalu se v pro- blému ztrácím, již nevím, kdo měl vlastně koťátko, zda on nebo jeho nejlepší přítel, zda vůbec někdo, bicí se prohýbají pod údery pali- ček, kytaristovi praskla struna, nedbá na to a pokračuje v šílené jízdě po hmatníku, zpěvák vyhazuje valchu ke stropu, rozbije přitom lustr a brýle výtvarníka, který je ponechal na stole aby si mohl zapogovat a natřásat se před výtvarnicí, která ho následně objímá a líbá na tváře, pijeme pivo a kouříme a pozorujeme tu nádhernou sešlost, Písničkář stojící u reprobedny má ruce až v nebi a klátí se jako topol, pohazuje hlavou ze strany na stranu, až mám strach, že se mu skutálí někam, kde ji nenajde, jeden ze spolustolovníků si na krk nasazuje myrto- vý věnec, první cenu sboru místních dobrovolných hasičů v soutěži před pár lety, sundal ji z poličky, kde vydržela až do dnešního dne, do poličky mezitím padá výtvarnice, z poličky již jsou jen prkna, Rytina A Midnight Modern Conversation , autor: William Hogarth i výtvarnice leží na podlaze, taky jako prkno, spolustolovník s věn- cem kolem krku vylézá na stůl a v rukou drží vítězoslavně zapalovač, Dnes večer má být na Předměstí v místní hospodě vernisáž výstavy jak tohle to vlastně skončí, pijeme a kouříme, basák si sundává ná- výtvarných přátel a nějaká muzika, tak uvidíme, jaké to bude. Jdu stroj, chytne jej oběma rukama, rozmáchne se a praští jednou ranou kolem krabicových supermarketů a parkovišť plných aut. No hlav- Písničkáře i reprobednu zároveň, reprobedna funguje, Písničkáře ně aby se dalo pít pivo, říkám si, se špatným pivem se i sebelepší bohužel nevidím, basák opět hraje na basu, zpěvák řve, kde jako umění hůře vnímá, třeba jako před měsícem, když u nás došlo če- že je to koťátko, spolustolovník na stole volá, že má žízeň, mává do pované a byly jen předražené a navíc teplé lahváče. Rozumíš? Tep- rytmu hudby zažehnutým zapalovačem, výtvarník padá na prken- lé!! No to je přece absolutní hnus! Otřesu se odporem, zkřivím ústa nou výtvarnici, pijeme a bavíme se, vajgly už netípáme ale házíme a v tom slyším, jak na mne řve nějaký pitomec z naleštěné káry „De- je po kapele, snažíme se treˆ t do mikrofonu, hospodský nese další bile, tady není přechod“. Inu, jsa zamyšlen, přecházím silnici, kudy várku piv a kořalky, někdo treˆ l zpěváka vajglem do oka, vzápětí mne napadne a pitomci odvětím, že je pitomec. Pitomec otevře pusu zpěvák hází naším směrem půllitr, trefuje spolustolovníka na stole, k odpovědi, pak najednou zavře okénko u káry, ještě koutkem oka ten si v pádu zapalovačem podpálí myrtu kolem krku, je cítit smrad, zahlédnu třpytky zlata kolem jeho krku a odfrčí nakupovat. Každý jakoby někomu hořely vlasy, lijeme pivo do sebe i na spolustolov- jsme úchylný jinak. Vytáhnu tabák, ubalím cigáro, slastně potáhnu níka pod stolem, který již jen doutná, byl to dobrý chlap, najednou a pokračuji v cestě na Předměstí. vidím Písničkáře, který s našpulenými rty nese koťátko zpěvákovi, Konečně se vítám s přáteli, usedám ke stolu a čekání na pivo si krá- šílený řev, řve zpěvák i basák, který si zase sundává z těla basu, po tím pozorováním umění visícího na zdi. Sice by bylo slušné projít chvíli řve i Písničkář, spolustolovník pod stolem již neřve, po stole rovnou a hned kolem něj, podívat se zblízka, ale udělám to později. přeběhne koťátko, vidím děsivé oči zpěváka, někdo konečně treˆ l Je zarámované a zaˆ xované sklem, nikam neuteče. Rty se dotknou mikrofon, bohužel štamprlí a to neplatí, vždyť jsme si říkali jedině pěny a čepovaná mana naplňuje tělo i mysl mé i mých spolustolov- vajglem, fotoaparáty létají po místnosti, více blesků, než stačíš spo- níků blaženým pocitem. Nafališe. Večírek začíná… čítat, pijeme a kouříme, probouzí se výtvarnice, při pokusu vstát se Na úvod vystoupí jeho Veličenstvo výtvarníků s krátkým proslovem. přikrývá ubrusem i tím, co na něm bylo, sedíme po kolena v pivě, Nasloucháme, pijeme a kouříme, kouříme a pijeme, posloucháme. objednáváme další, na voru z prken k nám připlouvá hospodský, Hned po něm nastupuje za mikrofon Písničkář s vizáží zenového mi- místo kormidelníka zaujal Písničkář, basák se k němu řítí s basou, stra. Naslouchám jeho hlasu a kytaře. Zpívá o lese a hracích automa- po stole běhají koťátka, zpěvák pláče a zvrací, kdyby aspoň jedno tech, o otci a vzdálené zemi, do které by asi chtěl jet, ale buď jej tam koťátko, ale neumím plavat, kytarista se potápí k výtvarnici, z výtvar- nikdo nepozval, nebo ještě v sobě stále hledá odvahu podniknout níka je pustý ostrov, alespoň tam se dostat, na jeho břicho, ale raději cestu do neznámých končin, sám nevím, ale možná to ví on. Musím zůstáváme tady, za stolem… se jej na to po koncertě zeptat. Popelníky začínají přetékat a žadonit o vyprázdnění, publikum žadoní o přídavek, spolustolovníci ža- Je příliš brzy zhasnout světlo. doní o pivo. Za mikrofonem po chvíli nastává pauza, se sklenicemi v rukou korzujeme po sále a pozorujeme umění uvězněné za sklem. Jeroným Nikdo

– 8 – Uši a Vítr S tým zákonom nesúhlasím, nie je tolerantný, Dřevěná cikáda nie všetci chcú dýchať vzduch bez tabáku. Zá- kon zmenšuje, ničí životný priestor pre dnes TOMÁŠ LOTOCKI Na poslední desce si za pod- Navaříkové. Autor pravidelně už málo sa vyskytujúcich fajčiarov, ktorý tak Kázání na Mniší hoře klad pro svou hudbu vybrala přispívá do Voknovin a pořádá radi platia vyššiu DPH za tabakové výrobky. Ears&Wind Records, 2015, kniha kupříkladu indiánskou poesii. hudebně-poetické akce v Olo- Ja som nefajčiar, ale párkrát za rok si rád dám mouci. dobrú cigáru alebo cigaretu. A to sa nedá ro- biť na detskom kúpalisku. Vhodnejšie pre to VOJTĚCH LANDA sú krčmy, kde sa odjakživa fajčilo a fajčiť sa Drobíš mi do života OLIVEROVA DÁLKA aj naďalej bude. Kto chce podnik bez fajče- Ears&Wind Records, 2015, kniha Smíření nia, môže ho navštíviť, jednoduché, účinné Ears&Wind Records, 2015,CD a tolerantné riešenie. To isté platí pre fajčiarov. Reálně kapela koncertovala Ak chceme žiť zdravo, tak by sme mali skrátiť v létech 1994–2001 a stala se na pracovný čas z 8 hodín, ktorý bol zavedený so Nymbursku lokální legendou. vznikom Česko-Slovenska pred 100 rokmi na Návrat přichází po čtrnácti lé- 6 hodín. Bolo by menej duševných chorôb, čo by našim národom prospelo viac ako presun krčiem do fi tness zóny. (Jaro Stančík, básník)

Třetí sbírka brněnského bás- Obcím bude umožněno, níka a publicisty (*1977). Vy- aby mohly zakázat dal básnické sbírky Chuť vína (MSD, Brno, 2004), Čeřeny “ kouření v místech, (Weles, 2011). Společně s Iva- kde se pro to samy nem Petlanem uspořádal an- Prvotina brněnského básníka rozhodnou. Nejde třeba tologii Co si myslí andělíček (*1981) původem z Moravské – dítě v české poezii (Větrné Třebové. Je autorem jed- tech k příležitosti reedice CD o předzahrádky restau- mlýny/LFŠ v Uherském Hra- né rozhlasové hry, jednoho Smíření z roku 2001. „Pohrál rací, ale hlavně o okolí dišti, 2004). Autor je šéfredak- scénáře k rozhlasové adapta- jsem si takto asi se šesti tako- škol a sportovišť. Dle torem internetového časopisu ci povídky Andrzeje Sap- vými alby kapel, který se mi ministra zdravotnictví Herberk – útulna poezie. Spo- kowského, jednoho nereal- líbily už při nahrávání u nás“, lupracujeme také s Českým izovaného televizního scénáře říká známý zvukař ze studia se tímto opatřením rozhlasem. Páteřní texty této a režie k hranému $ lmu (Set- Mac Sound ve Vinařicíchna na dostaneme do hlavního knihy, poémy Kázání na Mniší kání – premiéra 2014). Dále Kolínsku Mirek Adamec, který proudu evropských zemí Hoře a Úhoři, byly též převe- je autorem několika fejetonů, chodí pořád v montérkových deny do formy rozhlasového povídek, recenzí a pravidelným lacláčích. dokumentu a odvysílány na přispěvatelem novin Uši a Vítr. Nejsem pro úplný celoplošný zákaz kouření, stanicích Vltava a Brno. kouření bych ponechal při stavebně odděle- 3+ ných prostorách. Kouřím pouze u piva. MIROSLAV MIKY EP (Arnošt Pitkoř, kytarista a zpěvák kapely TVAR BEZ FORMY MARUSJAK Ears&Wind Records, 2015, CD Fossil) Ears&Wind Records, 2015, CD Ponorka Ears&Wind Records, 2015, kniha Kouřím leda vodní dýmku, a tak nejsem asi ten pravý komentátor. Už dlouho chodím jak do kuřáckých, tak i nekuřáckých hospod, restaurací, barů a třeba i čajoven. Nemám s tím problém a přitom někdy oblečení větrám celý den. Zavání mi to celé jakýmsi moc vel- kým řízením, a to už tu přece bylo. Osobně mi víc vadí, když jdu úzkou uličkou, nebo lesem, a někdo jde přede mnou a kouří. Ale stačí přece předhonit jej či počkat a zastavit se na 3 nové + nejstarší vál; kapela chvíli. pro změnu ve 3 + mistr zvuku. (Michael Bártek, zpěvák a kytarista oneman Šumavská kapela Tvar bez for- Nahráno a smícháno ve studiu kapely Žen) my se hlásí k odkazu moderni- H8M3 recording v Jeseníku. stického básníka T. S. Eliota. Zvuk jak by rozšlapával pivní Zákon jsem nečetl, ale s tím, aby se nekouřilo Svým hudebním projevem trubky. v hospodách, souhlasím. Mám velice pozitivní navazuje na tradici českého zkušenost z Anglie. Býval jsem občasný kuřák, undergroundu, přičemž ho teď nekuřák. svou tvorbou chce posouvat (Petr Valihrach, baskytarista kapely Kloaka 69) dále. Nad kytarovými krautroc- kovými plochami plují saxofo- Nekouřím a celkem bych to uvítal ve špatně nové křiklavé tóny. Kapela se Třetí sbírka olomouckého bás- Tyto a další tituly větratelných prostorách. také zaměřuje na zhudebňová- níka (*1960). Kniha je opět získáte internetovém obchodě (Vilda Majtner, provozovatel brněnského klu- ní českých i světových básníků. doplněna fotogra$ emi Jany drevenacikada.cz bu Brooklyn)

Měsíční noviny – 9 – Od Schvandy až do Píčrepa

Večer už dávno přešel v noc a ani nevím kdy nás odtud vyhodili. Schvanda Každopádně čaj o páté v kavárně Švanda se vydařil a ráno sračka ne- byla. Vitráže na zdech, šílená výzdoba, dokonce i skleněný motýli. Plná hospoda zlaté mládeže, ta mě snad nikdy nepřestane pronásledovat. Na Židlích se mi to stát nemůže, děkuju aspoň za to. Je narváno. Hledám volnej Š ek. Sedl bych na zahrádku, ale tady je Píčrepo snad jediná zahrádka v Brně, kde se nekouří. No hnus, to už ani není možný, jak s kuřákama vymrdávají, a to nemluvím o hulení. Fleka Po telefonickém rozhovoru s novopečeným fotrem Danem valím ke nacházím u stolku kde sedí kočka s krásnýma zlatýma náušnicema. Kubovi na Anenskou. Jde se slavit, a kde jinde, než v této legendární Hodí se sem tak z poloviny. Drží v ruce tužku a píše cosi do sešitu. putyce. Hned od vchodu vidím to vlasaté individum z kapely, jak Vypadá jako mladičká Edith Piaf. nasává Starobahno. Sedí tu s kámošem potapěčem a jeho holkou. Objednávám Poličku u pingla s vizáží modela. Balím cigáro a kou- Plot na cechu vypadá impozantně. Objímá mě pln hrdosti z naro- kám kolem sebe. Je to už tři roky, co jsem fotil dole v divadle a trávil zení Maximuse a v rukou svírá dárek, co jsem odpoledne dotáhl do tu veškerej volnej čas. porodnice. Ukulele. „Nejde nám to naladit“, blekotá. Říkám si, že Nikde nevidím tu místní galérku, co tu vysedává snad už od revolu- dám dám dvě tři a povalím domů. Jdu zítra do hokny. ce. Ani Kocman tu nechlemtá svou čtvrtou kofolu. Kde jsou herci, Kolem nás sedí docela dobrá cháska a vše z vrchu sleduje Sonny Ha- produkční a buzerantskej ředitel divadla? las. Potapěč vypráví, jak muzicíroval na vojně a hrával po barech na Dva pinglové s účesem Jaroslava Rudiše kmitají tak, jak se sluší na ságo. Dan, notně posilněn alkoholem, nepřestává halekat na celou tento podnik. Hned si všímají, nemám co pít, nesou další. Začíná se knajpu, jak je úžasný bejt u porodu. No, nejsem prase. Jednou jsem mě tu docela líbit. vzal koc na rande do kina v hospodě U Sucháča, kde v rámci potulné akademie promítali asi hodinovej porod. Čumět na roztažený nohy dotyčného děvčete a sledovat, jak vylejzá děcko z kundy, mně přišlo docela nechutný. Rande tehdy nevyšlo, dívenka utekla asi za deset minut. Každopádně slavit se musí. Pinklica donesla další kousek a přeje no- vorozeněti hodně štěstí. Dělá tu přes dvacet let. Pamatuju si ji coby adolescent chodící s otcem na pivo. Dopíjíme, platíme a někdo do- stal skvělej nápad jít o kousek dál do Ponrepa. Nu což, proč na jedno ještě nezajít, pak rychle domů, ráno přece vstávám. Hned v předsálí na nás ze stěn zírají kýčovitý malby a potapěč se rozplývá nad ma- lůvkami rybiček z Nema. „To by byla reklama pro naši potapěčskou # rmu!!!“, řve do éteru. Vlezeme dovnitř a před máma se rozprostírá obrovskej prostor. Všechno je tu v neonu a na stěnách docela dobrý fotky od nějaký mařky. Stolečky, stoly a kulečníky jak v americkým # lmu...a na kon- ci tohoto pajzlu pódium. Sedáme do prvního boxu a objednáváme škopek. Po chvíli uvažování se přesunem rovnou na bar. Dávám druhý a přemýšlím, že bych měl vypadnout. V momentě mám před Rytina Like Father, Like Son , autor: Sol Eytinge sebou panáka. „Na Maxe!“...pingl pije s náma a říká, ať vydržíme čtvrt hodiny, že bude tančit nějaká koc na pódiu. Proč ještě chvíli Čekám na Dana z kapely. Byl jsem u něj v kavárně za rohem, ale nezůstat, nikdy jsem to neviděl. Po půl hodině to docela pohledná vůbec se nezdržel, nýbrž čtvrtinka lahváče za čtyřicet mě neoslovila. brunetka rozjede. Dan, úplně na plech, vyhoupne za ní a tancuje. Kočka s náušnicema odchází a hodí na mě roztomilej úsměv. Polil Čumím jak péro, ten magor to umí! Dávám další a vlna hořícího psa mě blaženej pocit. Lokál stále praská ve švech. mě pohltila naplno. Rozvalí se dveře a rozčílenej kolík drží v ruce řetěz a hledá svoje Cestou na hajzl jsem zmerčil schody. Nelením a jdu to vobhlídnout. kolo. Zdá se, že o něj přišel. Proč jezdí, debil, do hospody na kole? Další barůvka, jen tady je to ňáký divný. Obrhnusnej týpek, ověše- Ale radši držím hubu a upiju Police. Tak mě napadá, kdyby tu seděl nej zlatejma řetězama, sedí v sedačce a na každým kolenu buchtu. Topol, určitě by mu zazpíval,... Sbohem a řetěz... Dám se do řeči s blonckou na baru. „To je jako bordel?“, zeptám se Po pátým pivu přichází Kocman a míří rovnou na hajzl, prostatik. Na odvážně. „Ne, my jsme tanečnice“. No to mě poser. Objednám si zpáteční cestě kolem baru mě zmerkne a přisedne. Objednává černý panáka a valím dolů za borcama. Dan zmizel a já přemítám, že bych mok a debatujem, o Kalouskovi. Prej je to nejlepší polistopadovej měl už konečně vypadnout. Netuším, kolik je hodin a na práci jsem politik u nás a myslí to s náma dobře. No nevím, přemýšlím že si pod dávno zapomněl. Vycházím z předsálí a dostanu dělo jak vod Tajsna, sebe nabliju. Miluju tyto debaty, kdy všichni a nikdo nemá pravdu. druhou vo zeď. V mžiku jsem bez peněženky a šrajtoŠ e. Přátelská atmosféra, nejen u našeho stolu, stoupá stejně jako mlha Cesta domů je jedna velká výkladní skříň. Ráno mě budí kolega, že cigaretovýho dýmu. Hovor se stočil ke Skalákovi a jiným velmi ro- mám dvě hodiny zpoždění. To by nebyl až takovej průser kdybych zumným tématům. nedostal do huby foukačku. „Tak se sbal, v pondělí si přijď pro výpo- Konečně doklusal Dan, a než usedne, dostane žejdlík s pozdravem věď“, říká nasraně šéf. To je zase kurva ráno. Naštěstí to nakonec byla „zdar“. Je tu pečenej vařenej a na Židle nedojde, kámoš. Omlouvá jen důtka a doporučený ambulantní protialkoholní léčení. Takže... ho snad jen manželka čekajíc, vedle v baráku, každým dnem odvoz „Na Maxe!!!“ sanitním vozem do porodnice. Horlivě se překřikujem jeden přes druhýho a konzumujem jedno pivko za druhým. Kavárna se pomalu Sťatý Lukáš vyprazdňuje a já mám několik zmeškaných hovorů od Danovy ženy. abstinující hudebník Doufám, potichu, že nenastal čas rození...

– 10 – Uši a Vítr KOKOTINA. Zbývá už jen zakázat v hospodách chlastat. Ale je snad hospoda nějaká mateřská Recenze školka? Světu vládnou kokoti a kurvy. My je přechčijeme a přežijeme. King Crimson – London, Hackney Poprvé jsem kouřil, když mi byly čtyři roky a čtyři měsíce (startky bez fi ltru). V osmnácti Empire, koncert 8. 9. 2015 jsem přestal. 33 let nekouřím. (Emir Chali, císař I. fotopoetického klubu) Britská kapela King Crimson se vrátila ve své osmé inkarnaci, a to ve slo- Jelikož kouřím bio tabák (z vlastní zahrádky) žení: (drums), Bill Riefl in (drums), (drums), a na vlastním dvorku, na zákon kašlu, ale je (bass and vocals), (Sax, fl ute), (, mi líto mladých, kteří už nezažijí zakouřenou vocals) a samozřejmě (guitar). hospodu, kde člověk nemohl nahmatat ani popelník. Jeví se mi ovšem poněkud pitoreskní, že zatím- co kouření se omezuje a přejde pravděpodob- ně časem do ilegality, marihuana se naopak pomalu uvolní a já nevím, jestli nemám jásat. A já, když si nejsem jistý, tak raději jásám. (Marian Palla, kontrabasista, spisovatel, vý- tvarník, pedagog)

Za porušení zákazu kouření ve veřejných “ prostorách by kuřákům podle návrhu zákona měla hrozit pokuta 5000 King Crimson v současné sestavě, ofi ciální foto kapely korun, provozovatelům až 50 tisíc. Pokud se Cože to jsou vlastně King Crimson zač? Legen- odpověděl, když se mu loni chlubila, že jede na v baru objeví opilé dítě, dární psychedelická art-rocková kapela, hrající krimsny do Buchlovic: „Hovno Mucha jedeš na s přestávkami od roku 1968. Kapela se prosla- Krimsny, hovno!“. provozovatel bude mu- vila v roce 1969, kdy pouhé 3 měsíce po svém Jakmile jsme se tedy s kamarády Vítkem Kalvo- set na dva dny zavřít. prvním koncertě hráli v londýnském Hyde Par- dou a Petrem Slavíkem o koncertu King Crimson ku společně s Rolling Stones pro více než 650 v londýnském Hackney Empire dozvěděli, ne- V době, kdy se v mé rodné vísce s třemi tisí- 000 návštěvníků. Debutovou desku In the Cou váhali jsme a hned koupili vstupenky (do dvou ci obyvatel nachází pět hospod, z nichž čtyři of Crimson King natočili až po dalších 3 měsících. dní se po nich zaprášilo). Přeci jen, co si budeme mají nekuřácký salonek, přijde mi tento zákon Kopie jejich kazety se ke mně dostala v mých 12 povídat, na světě už není tolik kapel, na které by vskutku idiotský. Pokud byly doby, kdy byli letech, na jedné straně byla deska Red (1974), stálo za to na koncert letět mimo kontinent. nekuřáci diskriminováni, jsou jistojistě pryč. které mě dostala hned na první poslech, jelikož Po důkladné psychedelické přípravě a cestách Já jsem kuřák, a proto se mě tento zákon to bylo pro mě naprosté nóvum, na druhé straně londýnským undergroundem i overgoundem dotýká velice, a beru ho jako omezování mé byla deska Beat (1982), po jejímž poslechu mě se ocitáme v Hackney Empire a hned se usa- svobody, jsem si ale jista, že bych byla proti, hned rozbolela hlava – na něco takového jsem zujeme do místní Gallery – těsně pod stropem i kdybych byla nekuřákem. ve 12 přeci jen nebyl zvyklý. Proto jsem si po s výhledem na půdorys kapely. Londýnský Ha- Kuřáci i nekuřáci by měli mít možnost volby, jednom poslechu tuto stranu kazety neuváže- ckney Empire je divadelní prostor podobný což je možné nyní, ale po vstoupení zákona ně smazal a přehrál seattleskými Soundgarden. brněnskému Mahenovu divadlu. Žádný mode- v platnost nikoliv. Později jsem musel kazetu pořád přetáčet, pro- rátor, žádné zbytečné kecy, hned přichází mu- Když pominu své osobní zájmy, děsím se tože potřeba slyšet King Crimson byla silnější... zikanti a pomalu se rozjíždí úvodní Skřivánčí představy, co se stane v nonstopech či ven- Stále jsem ale nevěděl nic o jejich historii, až v 15 jazýčky v rosolu ( Larks´ Tongues in Aspic, pa one , kovských putykách čtvrté cenové. Upřímně letech jsem šel kolem hodonínské tra" ky, kde 1973). Hned poznáváme hudebního profesora lituju všechny majitele a provozovatele těchto jsem viděl rockový magazín Spark a na obálce Roberta Frippa, jediného původního člena ka- podniků, ve skrytu duše ale doufám, že se jim bylo malým písmem napsáno King Crimson. pely, jemuž je nyní 69 let. Jako obvykle sedí na podaří najít nějakou skulinu a zákon obejít. Hned jsem si časopis koupil, abych se o kapele barové stoličce s kytarou a téměř se nehne, hud- (Štěpánka Ludvíková, herečka) něco dozvěděl, jelikož v té době nebyl běžný ba se vytváří kolem něj jakoby sama. veřejný internet. Pamatuju si z článku Frippovu Poprvé mají v sestavě 3 bubeníky, jejichž Nekouřím, zákaz vítám, i když si dovedu před- odpověď na otázku, co pro něj kapela znamená: soupravy jsou seskládány na přední stra- stavit, že by se lidem líbila i nějaká kuřárna „Fundamentálním cílem King Crimson je orga- ně pódia. Za nimi zleva Mel Colins na sa- uvnitř podniku. Ono pokud všichni budou nizování anarchie, využívání ukryté síly chaosu xofon, klarinet a fétnu (hrál s nimi již chodit na ulici, zase to nebude nic příjemného a nalezení skrze to vlastní rovnováhy“. v roce 1970), basák Tony Levin (hrající pro lidi, co mají okna nad restaurací, zejména Jejich koncert se mi nikdy nepodařilo navštívit – v kapele od roku 1981), nový zpěvák a kytaris- v létě. když hráli v Praze v 90. letech, tak jsem na ně ne- ta Jakko Jakszyk a samozřejmě starý dobrý Ro- (Radek Nikl, kytarista kapely 000) měl peníze, v létě 2003 jsem zase měl brigádu v ky- bert Fripp. Nutno zmínit, že nový zpěvák Jakko jovských sklárnách, ze které jsem nemohl odejít; Jakszyk (v King Crimson od roku 2013, předtím Jako nekuřák omezení hulení v hospodách ví- a koncert $ e Crimson ProjeKt v Buchlovicích 21st Century Schizoid Band) zapadl do nové tám. Ale i kdybych kouřil, chodil bych si radši v roce 2014 pro mě zase nebyl takovou výzvou, sestavy jako prdel na hrnec, skladby zpívané zapálit ven. jelikož to prostě a jednoduše nebyli Krimsni Adrianem Belewem (tedy od 80. let) vůbec ne- (Víťa Krejčí, bývalý provozovatel Galerie Pod s Frippem. Však kamarád Slavík Nikole Muše zazněly, zato kapela vsadila na staré dobré vály Petrovem)

Měsíční noviny – 11 – v novém hávu (1969–1974). Jakszyk důstojně odezpíval skladby, hrál na melotron a Jakszyk zpíval tuto legendární skladbu s textem které původně zpíval (1968–1970, později Emerson, Richarda Palmera-Jamese jako o život. Pat Mastelotto si skladbu vy- Lake & Palmer), Gordon Haskell (1970), Boz Burell (1971–1972) či loženě užíval a za bicíma se pohupoval, aniž by vůbec hrál. (1972–1974, později Asia). Přídavek začal troj-bubenickým sólem, ze kterého se vyklubal ! e Po skřivánčích jazýčcích zazněly ozvěny 90. let v podobě skladby talking Drum, na který navazovalo co jiného než Larks´ Tongues in z desky ! rak (1995) a dále pár nových, vesměs instrumentál- Aspic pa II , nestihli jsme ani vydechnout a přidali hymnickou ! e ních kousků, mezi nimi i ! e ConstruKction Of Light z roku 2000. Poté Cou of Crimson King . Bylo toho až až, jak říkal přísedící kamarád Sla- se ozvaly první tóny Easy Money z jazýčků a my už tušili, že se právě vík: „ještě chvilku a už by mi to vadilo“. Po koncertě jsme se všichni odehrává něco velkého. shodli, že lepší koncert jsme nezažlili a už asi nezažijeme a všechny Velkým překvapením bylo zařazení skladby ! e Le" ers z jejich čtvrté nás během koncertu napadlo skočit z galerie dolů – co po takovém desky Islands (1971) a Sailor’s Tale z druhé desky In the Wake of Posei- koncertě se životem? jak teď máme chodit na jiné koncerty? co s na- don (1970). Zazněla rovněž tolikrát rimejkovaná 21st century schizoid šimi životy? man s excelentním sólem na bicí Gavina Harrisona a z první desky Po koncertě rychle do kšeftu pro levné polské škopky, rychle cigáro rovněž Epitaph s nádherným textem básníka Petra Sin+ elda, „..ano, a někam se vychcat, pak kvapný úprk před policajtem kvůli chcaní bojím se, že zítra budu plakat“. na veřejnosti a šup se uklidnit k parku na lavičku se škopkama. Při prvních tónech baladické ze sedmé desky Red (1974) po- temněla světla a celé pódium se zalilo doruda. Bubeník Bill Rie" in Honza Ba oň

King Crimson, backstage Hackney Empire, foto Tony Levin Robert Fripp před koncertem v Hackney Empire, foto Tony Levin

Psychedelická smršť. Továrna na hudební blaženost. King Crimson se revidují. Robert Fripp poskládal hvězdnou forma- ci, která předvádí divadlo nadskutečné a nevýslovné krásy.

Od prvního okamžiku, dřív než začne koncert, ocitneš se v cockpitu hují, sedět v němém úžasu, v šoku, doširoka otevřené oči, uši a duši Frippovy vesmírné lodi, po koncích nervových zakončení ti přejíž- a doufat, že když ne mozek, aspoň hloubka srdce pojme celou tuto dějí akupunkturní jehličky a zbavují tě nervozity. Poslední zahouká- nádheru v celé její plnosti. ní... a loď odplouvá. Tolik ke spodní řadě bubeníků, k podzemním proudům a tepům Hned u břehu se zaposloucháme do skřivánčích jazýčků v aspiku srdcí. (Larks´ Tongues in Aspic, pa II ). Impozantní bicí, tři továrny pe- Nad nimi je řada druhá, strunná, dechová a hlasová. Úplně napravo kelných kotelníků nebo snad kotelných pekelníků, Pat Mastelotto jasné sluníčko Robert Fripp (*1946), kdo ho nehledá, ani by si ho (*1955), Bill Rie" in (*1960), který má uprostřed bicích usazeny snad nevšiml a myslel by si, že je to snad jen nějaký zvukař, který i klávesy, na které se nezdráhá hrát i paličkami a virbl si tlumí loktem, si přišel poslechnout koncert. Fripp, autor celého projektu, zcela aby příliš nedrnčel, asi podobně jako to musel dělat i první jemno- tichý, nenápadný a nehybný, až kdo se zaposlouchá, jej uslyší, až virblý bubeník King Crimson . A úplně napravo, pod kdo se zakouká, všimne si, že jeho prsty hrají na kytaru, nehne brvou Frippem, obložen desítkami činelů, činýlků a čineličků, excelentní jako starý indián, a jeho prsty, před koncertem naolejované jemným bubeník Gavin Harrison (*1963). Šlapou jako dokonalý kmen, jsou vonným olejem, se hýbou vždy jen tolik, kolik je nezbytně nutné, základem, motorem, na kterém spočívá tato nová vlna královského ani o pohyb navíc, žádné gesto, žádný výraz jiný, nežli hudební, karmínového bigbítu, jsou to znovuobjevené rockové bicí, jak jim Fripp, který každým gestem říká „tady není nic k vidění, raději po- Fripp nakázal, a oni své zadání dokonale splnili. slouchej“, jasná hvězda, jejíž tiché paprsky svou silou ovládají celý Skutečně, jako bychom se ocitali kdesi v Africe, v hloubi útrob kon- organismus, která jen občasným pozvednutím obočí nebo mírným tinentu, v rockující, tedy houpající se kolébce lidství, rytmu, přírody náklonem hlavy vydává signál, jakoby všem říkal „však Ty už víš“. Fri- a vesmíru, nacházíme se v podzemní továrně na absolutní skuteč- pp, který sedí jako stavidlo na řece nebo jako tichý vodní mlýn, roz- nost. Perkuse a cingrlátka Jamieho Muira supluje Mastelotto místy táčející své lopatky ducha hudbou, která jím sama protéká, hudba, na elektronické bicí – odpusťme mu to, přece jen tyto písně zaznívají která nepatří jemu a není jeho, která jím jen prochází jako paprsky v jiné době, bezmála padesát let od svého zrodu. slunce krystalem nebo kapkou vody, Fripp se svými sluchátky, který Bubeníci jsou dokonalí a děje se toho už jen mezi nimi tolik, že ač- v nejsilnějších okamžicích jen na chvíli pozvedne skromně do hud- koliv napínáš uši a soustředíš se na maximum, není možné vše po- by zanořenou hlavu, jakoby říkal „no toto? toto se opravdu stalo?“, jmout. Jako poslouchat Bachovo patnáctihlasé oratorium nebo tep osoba nerozlučně spjatá se svým blackboxem, věží plnou lahodných sta srdcí. Nezbývá než jako před ostatními těmi, kdo a co nás přesa- zvuků, tu nekompromisně křičících, tu hladících a přelévajících se,

– 12 – Uši a Vítr tu jen emanovaných jako měkké teplo hvězd, vestoje, přicházejí pánové znova a v plné síle, Ač nekuřák, kuřácké podniky navštěvuji pravi- které snad ve svých výletech Fripp právě na- a srdcem davu projede záblesk ohně, když zazní delně. Negativa spojená s pasivním kouřením vštěvuje, zatímco jeho schránka tu nehnutě sedí píseň na rozloučenou – ! e Cou" of the Crimson mi kompenzuje skutečnost, že se tu setkávám u kytary a povídá nám o tom. King. s lidmi, které mám rád a v jejichž společnosti Zvuk plný jasu i temnoty, jednou sladký, jindy Řveš a výskáš nadšením. Jednou potlesk za- je hezky na světě… Navíc mám speciální sla- hořký, obvykle tichý, a když zaburácí, tak jako čne dříve, než si Fripp představoval. Po něko- bost pro poetiku typických čtyřkových hos- hlas hromu, který není ničím menším než hla- lika minutách potlesku Fripp zůstává ještě asi pod. Ježto mě můj přítel Robert Fajkus, po- sem nitra přírody. Při Starless si předává sve ko- půl minuty sedět a nechává doznívat své tiché ctivý básník a ještě poctivější praktický lékař, lovrátkově kouzelné a nepochopitelné kytarové tóny, pak teprve pozvedá hlavu a lehce trap- poslal nedávno na preventivní rentgen plic, linky se zpěvákem Jakko Jakszykem (*1958), ným úsměvem nám sděluje „až teď“. Jsme to ale mám čerstvý glejt, že moje plíce proti tomuto který stojí vedle něj, předávají si je tiše a beze hloupí nedočkavci, ne jako tichý Fripp, který zkoušení těla zatím neprotestují… švů, jako když se spojí dva proudy vody a sta- umí mlčet a mlčí snad více než polovinu doby Jako liberálně smýšlející člověk pochopitel- nou se jedním, aby zase ze sebe vystoupily, zpě- jako jin co tvoří jang, struny bezchybně zatlu- ně vždy zbystřím, když se jakákoliv státní vák, kterému táhne na 60, hrdinně zpívá party meny oběma rukama, zaposlouchán do partů moc pokouší omezovat naše občanská práva dvacetiletých, pln napětí ze závažného úkolu, svých spoluhráčů. a svobody. V souvislosti s kouřením na veřej- který mu byl svěřen: být nositelem hlasu a du- Také my postupně nasáváme Frippovo ticho ných místech do hry pochopitelně vstupuje cha starých nekonečných King Crimson, psy- a místo mlácení sebou do převalujícího se křoví ještě další aspekt, a tím je ochrana nekuřáků. chedelickych putovníků nekonečnými pláněmi a džungle dokonale uspořádaných rytmů zů- Stará dobrá fl oskule praví, že moje svoboda ducha a hudby. stáváme jen tiše a konsternovaně sedět v šoku. končí tam, kde začíná svoboda druhého. Tady Slova mladých dávných a věčných Krimsonů za- Je toto vůbec možné? Jsme na vrcholu blaha, se nám krásně fackují kuřákova svoboda kou- znívají ze zralých úst s prohloubením: stává se blaženosti z krásy, snad podobné té, o které ho- řit a svoboda nekuřákova nebýt obtěžován z nich poselství a odkaz, který připravují, říkají vořil Schoppenhauer jako o jediné možnosti jak a ohrožován kuřákem. Argumenty zdůrazňující „toto bychom rádi, abyste si po nás vzali, toto překonat utrpení tohoto světa. Pokud bych kdy nebezpečí pasivního kouření považuji za silné, byste měli vědět a na toto bychom neměli za- chtěl skončit tento život, tak právě teď, pádem na straně druhé nekuřáka v případě restaurač- pomenout“. Tak kapela, která posunula lidství z vysokého bidýlka galerie, kde sedíme. Myslí- ních zařízení nikdo nenutí, aby kuřácké lokály kupředu, reviduje svůj odkaz a s ní i Tony Le- me na to všichni. Právě teď skončit tento život, navštěvoval. Přesto jsem z pohledu ochrany vin (*1946), gentleman, který by snad i v tričku tak trapný ve srovnání s krásou, kterou nyní sly- nekuřákova zdraví schopen tento plošný zákaz a v teplákách vypadal jako v saku s motýlkem, šíme. Jaký smysl má žít natolik vzdáleni těmto klasických cigaret akceptovat. U elektronic- který s jistotou kráčí krajinami rytmů a zvuků výškám? To ale své milované kapele neudělá- kých cigaret a vodních dýmek, u nichž je vliv jinými neprobádanými. me, Fripp by minimálně nelibě zvednul obočí pasivního kouření zjevně marginální, považují A nakonec Mel Collins (*1947), virtuózní ‹ ét- a možná by musel i přerušit koncert. To mu ne- jejich zákaz ve všech restauračních zařízeních nista, saxofonista a klarinetista, který bravurně uděláme. Tak jen sedíme v úžase dál a modlíme za nesmyslný zásah do našich práv a svobod. zvládá klasické party, jakožto i své vlastní nové. se, aby tento okamžik nikdy neskončil. (Tomáš Lotocki, básník a rybář) Po první písni ze své páté desky zahrají jednu Koncert skončil. Další čtvrt hodiny potlesku. zcela novou píseň. Po tomto víceméně instru- Sedíme konsternovaně a hledíme před sebe. Je Chci, aby lidé ve mentálním začátku následuje jedna pecka za to možné? Bylo to na tomto světě? Toto nelze druhou, všichni výskaji nadšením: Easy Money, nikomu sdělit, toto nelze zaznamenat, toto lze společnosti přestali Starless, 21st century schizoid man, Epitaph a téměř jedině zažít. Kéž odkaz King Crimson nikdy ne- “ kouřit vlastním rozhod- celá deska Skřivánčích jazýčků v aspiku na jeden zanikne. nutím, a ne že budu zátah. Jeden kousek z Islands a úplně nakonec, postihovat hospodské. po snad dvacetiminutových bouřlivých ovacích Vít Kalvoda Dokud je tato droga, a pro mě to je droga, tak buď budeme bojovat osvětou a dalšími prostředky proti tomu, aby lidé skutečně přestali kouřit, anebo je budeme někam vyhánět. (František Laudát, TOP 09)

Když nepočítám občasné potáhnutí pár šluků z jointa, jsem odjakživa nekuřák, takže jsou mi tyto starosti kuřáků a humbuk kolem zákona víceméně ukradené. Venku a v dobře větraných prostorech mi kou- ření nevadí, ale když je zahulíno že není vidět na krok, mívám s tím problém, je mi druhej den blbě. Páč jsme celý HROZNĚ nekuřáci, vyhledáváme spíš nekuřácký hospody – třeba Hluchá Zmije. (Jaromír Řehoř, baskytarista brněnské kape- ly Hrozně) King Crimson, backstage Hackney Empire, foto Tony Levin

Měsíční noviny – 13 – Povídka Hledá se král undergroundu Albertov Oplakávání dlouhých vlasů

„Nebojím se vás, jako jsem se vás nebál před pětadvaceti lety“, pro- „Co to je underground? Underground, to je hudební styl teda? Já si kládal řeč dlouhými pauzami, ale na vznešenosti mu to nepřidalo. myslím, že už není, ne?“ Sedmdesátiletý muž vypadal unaveně. Těžká hlava, která se (bez „Já si myslím, že furt je, ne? Ale už to může být klidně rock, jazz… urážky) velmi podobala kravské, visela bez páteře na laločném pop… to už je dneska jedno… důležitý je, že to není mainstream.“ těle, jež se kymácelo nakřivo. Zdálo se, že každou chvíli upadne „Jo. Líbí se mi underground. Hodně. Ty akce, který dělám, jsou a bachratým podstavcem proboří prkna světa. takový spíš nelegální v podstatě. Tajný oslavy narozenin.“ Rozhořčený dav bučel a pískal, ale s rozvahou sobě vlastní pokračo- „Ale to má vzor v minulosti, ne? Jaký to má smysl „dělat je tajně“, val v řeči. „Jak vidíte, pozval jsem si dnes pár přátel, abych se od nich když vám je už nikdo nezakazuje?“, ptá se redaktor. učil, jak stabilizovat dav“, pokusil se o přívětivý úsměv, ale spadlý „To sice ne… ale vždycky nás někdo může napráskat… a to je ten koutek nevykouzlil jiný, než jízlivý. Chromou pravicí vzdal hold rus- adrenalin.“ ké, čínské a kubánské hlavě státu. „A to se vám líbí? To dobrodružství?“ „Věřím, že společnými silami můžeme dokázat velké věci, osvobo- „Je nám příjemně s o generaci staršíma lidma z tý doby. Tam se dit se od vykořisťující unie …od jakési… pseudodemokracie… je na prostě cejtíme jako ryby ve vodě. Je mně líto, že jsem se nenarodil čase říct si pravdivě, jak už to mezi přáteli bývá, …o událostech…“, o čtyřicet let dřív. Dneska už nemusíme bojovat za svobodu, pro- mluvil těžce, se zavřenýma očima a zvednutým obočím, jako by mu- tože ji máme jasnou, a je to smutný.“ sel každé slovo úporně lovit v paměti. „No. Já to sepjetí generací provádím prakticky. Tady přítelkyni „Rus-kej šváá-b! Rus-kej šváá-b!“, frázoval dav s úderností projíž- jsem sbalil já a rozdíl mezi námi je 32 let. Ale nijak nám to zvlášť dějícího rychlíku, „Tady není Kreml! Tady není Kreml!“, aniž by ho nevadí. Že?“, válejí se dvě macatá polonahá tělíčka pod dekou. nechal domluvit. „A už jděte pryč s těma kamerama. My máme co k dočinění.“, uza- Bezkon‹ iktní tým mezitím zparalyzovat pár nebožáků, co házelo vírá dokument postarší máňa v klobouku. vajíčka, a několik dalších bigošů vyběhlo na pódium s roztaženými Muž vypnul televizi. „Prej král undergroundu! Hovado jedno!“, deštníky. utrousil vztekle mezi zuby. Pohled do zrcadla ho nepotěšil. Proče- „Není tady přátelská atmosféra, pane prezidente, auta jsou přistave- sal do půl pasu dlouhé vlasy, prořídlé plesnivé provázky. Přejel tvá- na…“, důvěrně se do něj zahákl poradce. Ale prezident se houpal ře břitvou a poplácal pitralonem. Při oblékání zuřil. Nosil neměn- za mikrofonem dál, nehledě na to, že už nejde slyšet ani vidět. Jako ně jeden svetr a dlouhý kožený kabát, což mu dnes ale obzvlášť hračka s dojíždějícími baterkami, co nejde zastavit. smrdělo. Zkoušel kus za kusem, ale ve všem byl napasovaný jako Tisíce lidí pokračovalo krok sun krok ulicemi přes Betlémské náměs- úchyl. Rozhazoval šaty po koupelně a proklínal onu dívku, jako by tí na hrad. Staří, mladí, děti mávaly transparenty a nesmířlivě skan- za to mohla. Nakonec přece jen vylovil své obvyklé šaty ze špíny dovali: „My ky-dá-me hnůj! My ky-dá-me hnůj!“, dokud nenarazily a vztekle bouchl dveřmi. na hlouček Příznivců. Rozzuřená žena od plotny běžela přímo proti proudu a už z dálky hrozila rukou, vztekle odplivovala od pussy. „Tak vy se budete zastávat ku*ev? Já sem to na vlastní voči viděla, Hostinec jak m*dali v tom muzeu. Ta jedna cou*a byla v devátým! Za ty tady bojujete? Za ku*dy, co dělají bordel v kostele? To je celej ten váš Judita seděla v klasické čtverce s pobryndanými stoly a zažloutlými humanitárec Havel a spol.!“ záclonami. Muž, na kterého čekala, měl hodinu zpoždění. Byla ne- Proud zablokovali čtyři ženy a dva muži mávající s portrétem prezi- zvykle nervózní, káva se jí třepala v ruce, až bryndala kolem. denta. Příznivců bylo jen pár desítek, ale zoubky cenili pěkně. „Ka- „Tak tady seš, Judito… nejdu moc brzy?“. várenská ver-bež, kavárenská ver-bež!“, vraceli úder. Bylo jasné, že „Ne, ne. Naopak. Před chvílí jsem přišla… bála jsem se, že jste už se neshodnou. „Je nás víc! Je nás víc!“, znovu se rozeznělo burácení, odešel…pane Koudelko“. jako ve sparťanském kotli. Dav se dal do pohybu Malostranským ná- Básník objednal pivo a rum, přisedl. „Na personu se musí čekat…“, městím k hradu. rozchechtal se a prohrábl vlasy. Rendy, Filip a Judita vklouzli do večerky k Vietnamcům pro lahváče. „Nezlobte se… mám z vás trošku strach, celá se klepu. Moc si Vás Fronta sahala až ke dveřím, až dovnitř doléhal hukot ulice. „Nechce- vážím, víte, za to, jaký jste, co všechno jste dokázal… je pro mě čest -me ož-ra-lu! Nechce-me ož-ra-lu!“ udělat rozhovor… určitě to může povzbudit i dnešní mladý lidi!“ „Uf. To jsem nečekal, že dojde tolik lidí.“ Koudelka se otřepal jako páv. Hned začal barvitě vyprávět historii „Asi jsou nasraný, no…“ svého života. Judita ťukala do laptopu jako o závod. „To vy mla- „Tak to se není čemu divit, že… úplně pošlapal hodnoty, který vysta- dí dneska víte hovno, to bolševik dělal z lidí charaktery… To my věli před ním… dělá jenom ostudu…kretén vožralej…“ jsme seděli v kriminále za přesvědčení, museli jsme kolikrát nuceně „Stejně se nám vysměje. Už vidím ty jeho samolibý kecy! Jak to celý emigrovat. Byly to blbý časy. Já jsem seděl skoro stejně tak dlouho shodí!“ jako Maniak, ale o tom se moc nemluví. Nevím, jestli‘s to věděla? „Ale dobře, že to není lidem jedno… kdesi jsem četla, že k vítězství Budu o tom vykládat v tom novým dokumentu… sleduješ taky Fe- zla stačí, aby dobří lidé seděli se založenýma rukama.“ nomén?“ „Jo? A nejseš trošku přemoudřelá?“, popíchne ji René. Judita ho při- Dívka přikývla. Hltala každé slovo. Nic netušíc, že Koudelka sice táhne za šálu až k tělu, začne se s ním líbat. Nevšimli si, že Filip úplně v kriminále seděl, ale za neplacení alimentů. zrudl. Vidět svoji tajnou lásku v cizím objetí bylo pod pás. „A nemyslíte, že o svobodu se musí bojovat v každé době? I teď? „Ehm. Pardon? Počkám na vás venku… až si to tady… doděláte…“ Třeba když vidíte tu absolutní zvůli našeho prezidenta? Neopakují „Ha-vel na hrad! Ha-vel na hrad!“, duní z ulice, zatímco zavírá dveře. se dějiny?“ „Co mu je?“ „Ale kdepak, děvče, to už se nevrátí. Vy už dneska máte úplně jiný „Nevím. Asi podzimní depka.“ možnosti. Máte svobodu. No, jak teďka vyšli do ulic ti kartičkáři…

– 14 – Uši a Vítr to jsem se zasmál. Já chápu, že si ti mladí taky chvíle a magický pocity a okamžiky, podobný No já myslím, že by to mělo zůstat na svobod- chtějí zažít nějakou pořádnou demonstraci… píčoviny, totální, do sebe zahleděný sračky, tak né volbě jak provozovatelů, kteří si můžou ale proboha! Takhle se to nedělá!“ se musíš smát. Ale je to smutná daň malý země, určit jak to chtěj, a návštěvníků, kteří můžou Oba už byli přiopilí. Z Judity tréma opadla, malejch lidí v malejch poměrech. Já se při Ko- volit mezi nekuřáckým a kuřáckým prostorem, rozverně šátrala pod stolem (v jednom mo- márkových čteních upřímně bavím, někdy proto, ač nekuřák, jsem proti zákonu. mentě se to jevilo dvojsmyslně), až vytáhla i chechtám. On měl teď mozkovou příhodu (Kozlík, člen kapely Nevidim) desky svázané šňůrkou. a je na tom blbě, tak jsem nechtěl jet do O., aby „Co to je?“, podivil se Koudelka. můj chechtot nevypadal stupidně. Takže už se Jsem pro nekouření v místech, kde lidé nemají „To jsou moje básně, víte, já taky píšu… mohl budu chechtat jenom při Maniakovi.“ právo výběru. Ať jsou klidně dvě místa – kuřác- byste mi říct, jestli to má smysl?“ Judita zalapala po dechu, už nic nezapisovala. ká a nekuřácká. Arogance a sociální natvrdlost Rozchechtal se. „Takových složek mi leží na Nemohla uvěřit tomu, co slyší. „Já… já …mysle- mnohých kuřáků by se měla brát v potaz, stej- stole! Znal jsem dost lidí, co měli slibnej ta- la, že… že jste přátelé… že jste i za komoušů stáli ně jako právo na čerstvý vzduch rodiny, která lent a promrhali ho v blbým prostředí. V prů- při sobě a že i teď…“ si chce v restauraci dát večeři. Básník ji důvěrně chytl za ruku. „Nedej se, ty seš (Zdeněk Vilímek, pořadatel jeskynních akcí hezká holka, oni starý zmrdi, kteří vykašlávají a hráč na didgeridoo) prohulený plíce a prochlastaný pajšly. Ty žalost- ně, smutně, vesele, jakkoli zpívej, oni ať kňourají a skučí. Nedávno mi říkal Fráňa, že pozval do bej- Podle průzkumu valé sokolovny Dádu a že ho uvedl jako jedno- Eurobarometru v Česku ho z posledních Plastiků. Cha cha. Mladý holky holduje nikotinu přes 24 prej kolem něho v hloučku, che che, ale nechtěly “ autogram, che che, ale plastickou operaci. Ten procenta dospělé popu- dopadl, cha cha! Mně před chvílí volali z rádia, lace. To je pátý největší že některý mý texty číst nebudou, že jsou „spole- podíl v Evropské unii. čensky nekorektní“. Tak jsem jim řekl, ať nečtou Více se kouří nic a basta. Doporučil jsem jim Dádu, ten že je stoprocentně korektní, zejména když má za se- v Řecku, Maďarsku, bou houslový kvarteto“, rozchechtal se. Irsku a v Estonsku. To už bylo příliš. Seděl naproti ní zcela jiný člo- Pro plošný zákaz věk, než kterého si představovala. Zlý a zapšklý. kouření v restauracích je Lidi, o nichž se tak nechutně vyjadřoval, chovala v úctě, a těmi slovy nyní hluboce urazil i ji. Zved- podle průzkumu už 78 la se hrdě od stolu, ale udržet balanc bylo nad lid- procent obyvatel ČR. ské síly. Básník tomu nerozuměl, přemlouval ji, ať zůstane. Když opětovně odmítla, vykouzlil psí oči a poprosil, zda by mu nepůjčila pjéťo, že čeká na invalidní důchod. Zaplatila útratu za oba. Kouřím a jsem pro protikuřáckému zákonu. Je Vyběhla se slzami zklamání na ulici. Do prvního to světový standart, tak nevím, proč by měli kontejneru hodila Koudelkovu sbírku. nekuřáci doplácet na kuřáky a chodit z párty načichlí od cigaret a to neberu v potaz pasivní kouření. Kafárna (Mína, básnířka a zpěvačka kapely Zaplamne)

„Takže kartičky, transparenty a mozky nám posla- Kouřím a můj názor na „protikuřácký zákon“ běhu let jsem vychoval několik umělců. Dneska li Američané. Jestli jste to ještě nečetli!“, hodil na je takový, že omezuje svobodu člověka v jeho patří ke špičce. S těma lidma jsem byl v denním stůl noviny René. rozhodnutí kouřit. Chápu, že někomu to může kontaktu, s těma holkama jsem pár let šoustal. „Já jsem čet, že jsme kavárenští povaleči a profe- vadit, ale nelíbí se mi plošné zákazy. Když jsme se ale pak ztratili z očí, šli do mínusu sionální $ ákači. Že zbytek národa s prezidentem (Tomáš Dvořák, zpěvák kapely Betonovej a zblbly.“ souhlasí. Chtějí tradiční lidovou Českou repub- bez) Vytáhl knihu, kterou sám napsal. „Nejdřív začni liku bez agresivního západu. Tlačenku, pivo, číst kvalitní literaturu a pak můžeš psát vlastní seriály.“ Zákaz vodních dýmek i elektronických cigaret věci…kvalitní věci“, odbyl ji. „Nejhorší je, že se „něco“ děje, ale nevíme „co“. mi přijde debilní. Chtěla se ještě na něco zeptat, ale rád skákal do Jde to cítit ve vzduchu… nemám z toho dobrej Elektronické cigarety nesmrdí a pasivně řeči. Názor o přátelích z undergroundu vyjád- pocit.“ neškodí, vodní dýmky jsou většinou jen řil jasně: „Víš… Komárek je depresívní kokot. „Já si dám presso, prosím vás…“, zničená Judita v jedné místnosti v čajovně k tomu určené, Jeho knižní bláboly jsem naházel do kontej- zajela za stůl. Právě dorazila za ostatními. René o jejich zdravotním efektu nevím, ale nesmrdí, neru. Největším tvým přítelem jsem já, Judito, vstal a galantně jí pomohl z kabátu. Políbili se. spíš voní a dokreslují atmosféru. To je stejná i když to teď asi nechceš slyšet. Pokud se „Tak co? Jak dopadl rozhovor?“ blbost, jako když zakázali bídíska, protože ne- z těchto pseudobásníků budeš dál zesírat „Bída. To už je prostě všechno pryč. Dneska se věděli, do jaké škatulky patří. a dělat s nima rozhovory, ztratíš svobodu. Ale to nedá použít. To je úplně jinej druh nepřítele. Zákaz kouření normálních a balených cigár se vlastně, co je mi do toho. Tihle Komárci a Krá- Abstraktní. Musíme na to jinak…“ mi líbí, ale taky bych tam nechala možnost pro líčkové jsou už dávno vyskřehotaní a hodně podniky, které prostě kuřácké být chcou. V Ho- mimo mísu. Když posloucháš ty jejich magický Lucie Rušková landsku to je ošetřené drahou licencí, takže si to fakt dobře rozmyslíš, jestli ti to za to stojí, „V OCHODĚ NEKOUPÍTE, V RÁDIU NEUSLYŠÍTE” – TROCHU JSME VÁM LHALI: ale jde to. A mělo by se to personálu kompen- zovat aspoň fi nančně, popř. placenou, „lázeň- skou“ dovolenou u moře nebo tak nějak. DRÁŤÁK.CZ – RÁDIO SPODNÍCH PROUDŮ (Janica Nečasová, barmanka brněnské kavár- ny Tři ocásci)

Měsíční noviny – 15 – Performance: živá akce v prostoru a čase

Nos máš pravda excelentní. Mimo jiné. Jak jsi přišla k psaní a kdo v tom má prsty? Kde se vzaly tvé músy a kdy jsi svý texty vytáhla ze šuplíku? Nebo jinak, z jakýho pocházíš sociálního prostředí? Psát jsem zkoušela krátce po tom, co jsem se naučila číst. A četla jsem vášnivě ráda, klidně knížku denně. Tajně jsem chodila do oddílu pro dospělé. Nejdřív jsem psala krátké dětské povídky o konci světa, pak od dvanácti let poezii. První básnička byla o ptáku v kleci, co chce ven – byl to volný verš. Docela dlouho jsem hrála hru na to, že ne- chci publikovat a stačí mi jednou za čas vytisknout texty, trochu je vyzdobit a rozdat je přátelům. Pak ale zvítězila touha po tom mít nepřátele. Sociální prostředí? Matka byla krásná a otec vášnivý.

Kromě toho že jsi publikovala v řadě neo# cielních tiskovin, byla jsi i u zrodu xeroxovaného zinu, kterého vyšlo několik čísel. To byla ná- hoda, potřeba něco zkusit, nebo jsi chtěla udat směr? Kolik se podařilo zrealizovat čísel a jak fungovala redakce? Tuším, že tak čtyři čísla, první bylo pár listů, to poslední už tlustý sborník. Dělali jsme jej společně s bývalým manželem, první vydal on, ostatní spolu. Chtěli jsme tehdy vytvořit zin podivných lidí, mysleli jsme, že to bude ostatní bavit. Byl to mix studentského pře- bytku času, naivity, vizionářství, revolty.

V roce 2013 sis udělala radost a vydala knížku básní Čichat oheň. Do- konce sis ji sama ilustrovala a byť nese knížka ISBN a je pod ní podepsa- ný nakladatel Pavel Mervart, je to vlastně samovydavatelská aktivita od zpracování po úhradu. Co obnášelo vydat knihu vlastmími silami? Sbírka vyšla na konci roku 2012. Samovydavatelská aktivita to úplně nebyla, na knize jsem pracovala s editorem a redaktorem Lukášem Vavrečkou, prošla také korektorskýma rukama Lenky Chytilové z ge- nerace osamělých běžců. Ano, " nancovala jsem si ji sama, propagaci a distribuci (např. přes Kosmas) zajistilo nakladatelství. Smrt proti vráskám, 17. června 2015. Falešná reklamní kampaň spojená s distribu- Tvoje performance jsou pestré, kdysi jsi řekla, že se asi budeš muset ně- cí vzorku pleťové masky. Foto Petr Flíček. kde veřejně vyzvracet, abys publikum dokázala šokovat. Místo toho jsi se při křtu kapely Ginnungagap vymočila na desku, pak ses pořezala nou reakci. Což mi z dlouhodobého hlediska vadí – máš pravdu, že v synagoze, jindy na sebe naplácala těsto během skladby Sperma kvalit- jsem tehdy dala přednost oborové akci (je otázka, zda lukrativněj- ních mužů, nebo na holešovickém nádraží dýlovala falešnou kosmeti- ší...) před Krákorem, kde je dle mých zkušeností všem celkem jed- ku. Utkvělo ti něco, nebo někdo v paměti? Nějaká originální reakce na no, co tam dělám. Za kariéristickou se nepovažuju, kariéru v pravém tvé podněty? slova smyslu v rámci performance udělat nelze. Pamatuju si v podstatě každou akci, kterou jsem dělala. Některou více, některou méně. Vždycky je to pro mě silné a výjimečné. Hodně Tvé performance jdou mimo politiku a nevidím ani snahu ovlivňovat si pamatuju akci Smrt proti vráskám, zjistila jsem, že lidský popel je současná ožehavá témata. Nemíváš tendence se takto vyjadřovat, kri- lepší nechat v klidu (dostala jsem jej darem od malíře Daniela Bala- tizovat? Ovlivnit či poukázat prostřednictvím performance na něco, co bána). A pak taky pálení kalhotek. Polila jsem rozkrok whisky, zapá- tě třeba rozčiluje tě neláká? Performance jako ventil názoru je tabu? lila je a držela je před sebou. Když oheň došel ke gumě, vystřelila mi A co myslíš, že je Smrt proti vráskám? Všechny performance na něco na ruku a nějakou dobu se mi tam ta umělá „hmota“ škvařila. poukazují, jen se jedná o univerzálnější věci, než je současná politic- ká situace. Nějak se ti rouhání s lidským popelem vymknulo? Nebo vymstilo? Divné pocity. Ve spojitosti s předchozí otázkou jsem si vybavil Milana Kohouta s jeho oprátkovou aférou před bostonskou Bank of America, nebo Milana Sugesce bubáků? Kozelku pálícího v koncentračním táboře Osvětim vlajku státu Izrael. Nemohla jsem několik dní spát, měla jsem děsivé sny. Hýbaly se mi Oba si pochopitelně vykoledovali průser. Myslíš že tohle je přes čáru? Je věci v bytě a tak. to performance? exhibicionismus, výkřik zoufalcův? To, co uvádíš, jsou příklady aktivistického umění. Tyto konkrétní Považuješ se za cílevědomou? Či kariéristickou? Napadá mě příklad, podle mě přes čáru jsou. Performance je podle mě živá akce v pro- kdy jsi měla doprovodit Mongolovy městské sady během vystoupení na storu a čase. Krákoru a na poslední chvíli jsi vystoupení zrušila, protože jsi měla lukrativnější možnost seberealisace... Ptal se Fido Vystupování na koncertech je takové dvousečné: na jednu stranu stránky Jany Orlové: janaorlova.cz mám ráda, že tam není nikdo z oboru a mám možnost pracovat s ne- připraveným divákem, na druhou stranu pak nemám žádnou zpět-

– 16 – Uši a Vítr Tento zákon je další křížek po funuse našich Na svatého Václava chlastá zákonodárců. Když se kouřilo naprosto bez vý- jimky ve všech hospodách, protikuřácký zákon neměl nejmenší šanci parlamentem projít, teď, Zeman s Rusama když je (řekl bych) až polovina restauračních zařízení nekuřácká, se bude s velkou pompou přijímat. Asi jim na našem zdraví velmi záleží. Koncem září se v naší zemi pravidelně slaví svá- tomu tak pravidelně, rok co rok. I dávno před- Může nás alespoň chlácholit, že v tom nejsme tek Svatého Václava, který je přezdíván vévodou tím než se prolhal na pražský Hrad. A to na sami. V Anglii to bylo podobné, až když na- a patronem země české. Tedy někým, kdo má řeckém Rhodosu, kam jezdívá zván výkvětem prostá většina hospod byla nekuřácká, zatrhli snad největší podíl na státní existenci České ruského organizovaného zločinu, který tvoří kouření všude, asi aby se žilo líp. V kontrastu republiky, neboť byl tím, kdo tehdejší české podstatnou část tamního zločineckého režimu. (např. opět k té Anglii) s neustále se rozmáha- knížectví vyvázal ze spojenectví s barbarskými A to naprosto totožně, jako je tomu i u nás. jícím hazardem (Tipsport extraliga, ...) a alko- slovanskými kmeny odmítajícími přijmout ci- O čemž svědčí i poslední pohled na jedno z cha- holismem (Gambrinus liga, ...) jsou to zvláštní vilizaci a nasměroval , velmi volně řečeno, naši padel politicky organizovaného zločinu, uťaté- regule. Výplatu v zafl usaném pseudokasínu zemi do rodiny zemí zakotvených v tehdejší Říši ho v Olomouci. (jakých je Brno plné) sice můžete prohrát za římské, tedy ve společenství majících své srdce hodinu, můžete u toho vypít lahev vodky kou- na západě Evropy. Díky čemuž se můžeme smě- Ptáte se jako tradici to mám na mysli? pené na peróně, ale opovažte si u toho zapálit. le řadit mezi národy evropské a vzdělané, neboť (Jan Lamram, hudebník a pedagog, člen ka- z tam odsud k nám díky multikulturní výměně Odpověď je nasnadě. Je to tradice ožralecká pel 000, Ples v opeře, Massive mustache ad.) přicházelo vzdělání, právo, stavitelství, kultura a kolaborantská, kdy se kol dne Svatého Václava a světlo vůbec. Miloš Zeman schází se svými řídícími důstojníky na Rhodosu, nebo dává ostentativně najevo své Chápu, že podnikatelé Jakkoli byl poté Svatý Václav zavražděn svým hluboké pohrdání Českou republikou oslavou hájí svůj zisk, ale já bratrem Boleslavem I., jež tak uzurpoval svoji narozenin za zvuků garmošky a tancováním ko- hájím ochranu zdraví osobní moc a následným obchodem s otroky záčka s Rusy, nikoliv s Čechy, například v jedné “ konstituoval naši státnost ať se nám to líbí nebo z mnoha českých a moravských restaurací, jimiž a dnešní rozhodnutí ne, pak na tomto směřování nic nezměnili ani se Manhattan jenom hemží. vlády považuji za národně obrozenečtí blouznivci se svými ší- významný krok na cestě lenými sny o Rusku coby naší nové vlasti, ani Ale jak jsem zmínil již v počátku článku, je to k vítězství této och- vytvoření francouzského protektorátu zvaného pouze neškodný ožrala a užitečný idiot sloužící Československo, ani jeho rozbití nacistickým Vladimíru Adolfoviči Putinovi, neboť alespoň rany zdraví nad mocnou Německem a jeho opětovné slepení sovětskými na Rhodosu tak někdo naslouchá jeho blábo- lobby těch, kterým komunisty. lům majících původ v rumu, což je zároveň kuřáci, ale i konzumenti i příčinou jeho mezinárodní izolace. Protože Protože je prověřené staletími vývoje a mnoha takových „prezidentů,“ má každá jiná země alkoholu, přinášejí krizemi, k nimž nás přivedlo právě to, když jsme v každé nálevně více než dost. nemalé zisky. se na tomto pokusili něco změnit. A to směrem (Ministr zdravotnictví na východ. Tak jak se o to nyní pokouší i za- Jeho přihlouplý projev pronesený příšernou Svatopluk Němeček) stupující ruský protektor a obchodní zástupce angličtinou v OSN do prázdného sálu tak svěd- Čínské lidové republiky Miloš Zeman se svými čí pouze o tom, že jestliže na Svatého Václava, křečovitými snahami nasměrovat loď naší země chlastá Zeman s Rusama, je to asi zhruba tak opět k východním mělčinám, odkud jsme tak všechno, co tvoří obsah této smutné postavy Ke kouření se klidně a rád přiznám, nevidím tak vypluli na volné moře teprve před velmi a s civilizovaným světem se tak zcela míjí. v tom totiž nic zlého, člověk přece nějaký ten krátkým časem. zlozvyk mít musí. No a k protikuřáckému záko- A v příštích prezidentských volbách bude zále- nu bych řekl toto: nedávno jsem si jen tak nad Je samozřejmě pouze směšný, neboť se svými opi- žet jen na nás, zda se tato „tradice“ stane jen dal- pivem povídal s jedním známým a ten vyslovil leckými extempore, jakožto i nadužíváním vul- ší panoptikální vzpomínkou totožnou s tou, na myšlenku, že pokud se jen naši zastupitelé, garit zcela zdiskreditoval a s tím jak opět poma- alkoholem nasáklého masového vraha Gottwal- poslanci, senátoři nebo europoslanci poroz- lu dohořívá oheň uprchlické hysterie zapálený da, jehož reziduem Miloš Zeman je. Byť notně hlédnou kolem sebe a uvidí ten materiál (tím a udržovaný přiléváním benzínu kremelským vyčichlým a v zásadě neškodným. myslel nás obyčejné smrtelníky), nebude jim režimem, nutně opadají i momentální sympatie, dělat žádný problém dál schvalovat takovéto jež si vytvářel těmi nejprimitivnějšimi a nejvul- Jenže vysvětlujte to světu, že jinak jsme celkem zákazy. gárnějšími konstatováními na adresu lidí hleda- normální lidí, když nás zastupuje tento Rus. Ano, nekuřáci si jistě v našich smogem zamo- jících pomoc před válkou, až opadnou zcela. Protože jak zpívá David Koller: Jsme v prdeli. řených městech po uvedení zákazu kouření ve vnitřních prostorách restaurací a barů v praxi A tak jestliže zde máme tradici svatováclavskou, A můžeme si za to sami. oddychnou. Nicméně neklesal bych na mysli, na kterou můžeme být právem hrdi, pak Miloš přes léto máme venkovní zahrádky a v zimě Zeman založil tradici spojenou s tímto datem, takto může vzniknout spousta nádherných, ale to zcela jiného charakteru. Protože nikoliv Miroslav Václavcek, útulných, mrazivých zimních zahrádek. Krákor pouze letos se pan prezident naléval samohon- Šumperk, říjen 2015 bude, o čemž nepochybuji, nadále kuřáckým kou v ruské restauraci na Manhattanu, ale činí festivalem a dámám v místnostech pod stoly, přece protikuřácký zákon kouření nezakazuje... INZERCE (Ivosh Krejzek, básník)

Jakubské náměstí 7 Nesouhlasím s protikuřáckou kampaní, jsem kuřák. tel.: 777 611 495 www.hosteljacob.cz(Jiří Hilčer, zpěvák a akordeonista kapely He- lemese)

Měsíční noviny – 17 – Povídka: Blázinec (část 3) Blanka Šimoníčková (1963), zvaná Matka rodu. Rodačka z Litomyšle, vystudovaná veterinářka, dnes kera- mička na volné noze. V polovině osmdesátých let spoluzakladatelka dívčí kapely tO, po revoluci zakladatelka a umělecká vedoucí kapely Čočka. Žije v Křepicích, kde každoročně pořádá bigbítové veselice.

tém byl natolik komplikovaný , že mu věnuju samostatnou kapitolu. Můj první den Vzhledem k tomu, jaký chaos mi natropily léky s pamětí, nebudu popisovat den za dnem. Tak si užijte vývoj, mezičlánky a hutnou Prášky na lačno! Prášky na lačno! Rozléhalo se nemocniční halou. koncovku. Myslím, že zdejší poměry nejlépe pochopíte z příběhů Tento válečný pokřik mne bude odedneška denodenně budit. A to lidí, které jsem zde potkala. Vážení přátelé, seznamte se.... dokonce i po návratu domů. Ještě dnes se mi stává, že se vzbudím v půl sedmé a zní mi v hlavě. Absolutně jsem nechápala co se děje. Normálně vstávám okolo deváté, desáté. Rozhlédla jsem se. Ostatní Seznamte se pacientky spokojeně pochrupkávaly a nejevily žádné známky pro- bouzení. Sotva jsem znovu zabrala, rozrazily se dveře. Děvčátka, PACOŠI vstáváme! Hezky se oblečeme a vzhůru na rozcvičku. Toto mě vydě- Nejprve náš kuřácký elitní sbor. Nejedná se o běžný vzorek. Pokud silo už úplně. Celá rozlámaná, zpitomělá z prášků a cvičit? Zbytek někdo z vás moji milí chybí, nezlobte se, ono se sem opravdu neve- osádky přijal tuto informaci s naprostou apatií. Ženy se velice poma- jde všechno. lu vyklubávaly z pelechu a šouraly na záchod neb oblékaly. Na roz- Helena cvičku nešel nikdo. Bázlivě jsem zkoumala okolí. Kdoví, jak dlouho tu s nimi budu. Okolí tiše a nenápadně zkoumalo mne. Paní od okna rozmrzele po- dotkla „Vás přivezli v noci, že? Bouchala jste dveřma a vrzala skříněma“, vy- čítala. Pokorně jsem se omluvila. Paní Hana se mne zastala. „Vždyť ji přivezli v noci! Musela se přece ubytovat.“ Poté se do hovoru vmísila Janička a poutavě nám vylíčila, co všechno ji dneska bolí. Nikdo se nikomu nepředstavil, žádné podávání rukou, nic. Proč taky. Každý žil v uzavřeném světě svého skomírajícího mozku, svého trápení. Jména se často zapomínala. Poslední paní z našeho pokoje byla ve- lice sympatická žena; asi v mém věku. Rychle jsme se sblížily. Asi po čtyřech dnech odešla. Tak tu jsem vlivem medikamentů zapomněla skoro celou. Když se na konci mého pobytu do ústavu vrátila; ra- dostně se ke mně přiřítila. Moje hlava se zmohla na jediné. Tu tvář už jsem někde viděla. Smutné, trapné, deprimující. Ale vraťme se na začátek. První snídaně. Už nevím, co to bylo. Strava nepatřila k nej- pestřejším a stereotypně se opakovala. Ovšem ten den mi dozajista chutnala. Zpočátku jsem měla radost ze všeho. Unikla jsem ze světa Slunko mého pobytu. Ocitla se u našeho stolu asi čtvrtý den. Po- mizejících larev, praní a vysavače. 6 hodin spánku bylo požehnání. dívaly jsme se na sebe a bylo to jasný. Když píšu tyhle řádky, je po Hned po snídani jsem vystartovala kouřit. Okolo venkovního stolku vánocích a Hela je na cestě z Křepic do své pastoušky bez proudu se na lavičkách tísnil houfec kuřaček. Uzavřená společnost. Proni- a vody v Šumicích. A já se o ni bojím. Bude muset zpátky do blá- knu? Jasně že jo. Pomalu, ale jistě, se stanu bavičem, psycholožkou, zince. Ne. Není blázen. Má rakovinu a šedý zákal. Černovice jsou studnou i plyšovým medvídkem téhle bandy. jedinou nemocnicí, která je ochotna se o ni postarat a odkud se bez Zatím jsem se uprdelila bokem a rozkošnicky nasávala nikotin a slu- problémů dostane na všechna potřebná vyšetření. Utekla odtud po níčko. Pak následovala prohlídka okolí. Automat na kafe za rohem. mém odchodu, prý kvůli psovi. Ale její stav se zhoršuje. Miluje svo- Za dalším park, jezírko a stánek s tabákem. Bezva. Ovocný sad a mo- bodu a bojí se operace. rušová alej nedaleko. U vrátnice měli kouzelné okénko na peníze, Takže Helena. Věk 66. Džíny, tričko, pohodářka. Elektrotechnička, kantýnu a obchod. Dokonalé. Při obhlídce mi úplně vypadlo, že má závodní tanečnice, loutkovodička a bůhvíco ještě. Pražanda. Žila si být nějaká komunita. Atrakce, kterou jsem dosud znala jen z Œ lmů. tam svým bohémským životem; nic nemusela řešit. Pak přišla po- Přiřítila jsem se na konec. Ženy sborově pěly lidovou píseň. Hezky. hroma. Umřela jí maminka. Odkázala svou část domu spořádanému Moc hezky. Pro některé to byla jediná chvilka radosti v tomto domě bratrovi. Umřel otec. Chtěl napsat závěť a napravit matčino sobectví smutku. Doktorka mě zdrbala a jízlivě dodala, že tu máme novou ve prospěch Heleny, ale nestihl to. Bratr nechal pohotově „odhad- pacientku, která neví, co se patří, ale že snad i tak ji budou mít děv- nout„ vilu, odbyl sestru třemi sty tisíci, a prodal jí střechu nad hlavou. čátka ráda. Ano. Většina děvčátek (průměrný věk 60) mne opravdu Tak se i s manželem Mirkem rozjeli na milovanou Moravu. Šumice ráda měla, ale ústavu to moc užitku nepřineslo. nebyla nejlepší volba. Pastouška byla na spadnutí, Mirek zanedlou- Pohovor. Doktorku ani moc nezajímalo, co mě vlastně trápí, přita- ho onemocněl a umřel. Zjistili jí rakovinu. Začala pít. Jednoho dne hovala ji spíše otázka alkoholu a drog. Ta koza z Bohunic mě sem na ni soused zavolal policajty. Už nějaký čas ji vykrádal a takhle to poslala coby alkoholičku. Situace se opakovala. Vy jste opravdu vy- bude pohodlnější. Odvezli ji do Černovic. Jak jednoduché. pila šest piv za jeden večer? V jejím pohledu se mísil úděs s obdivem. Hmmm... A marihuanu kouříte? Aha. Příležitostně. Spíše výjimeč- Martina ně. No dobrá, dodala nevěřícně. Ještě se zběžně poptala jak to bylo Milá buclatá mamina. V ústavu asi po páté. Kolem čtyřicítky. Pro- s larvami a od té doby jsem byla děvčátko s brouky. blémy? Mindrák z tloušťky, možná rozvod. Dvě hodné velké děti, Oběd. Ujala se mne paní Vašků a horlivě vysvětlovala, jak to tu cho- dobré zázemí. dí. Kdy má kdo službu, kdy je jaká atrakce a jaký tu mají úchvatný Finančně zajištěná. Naprosto jsem nechápala, co tu pohledává a řád. Jo řád a služby. To byla její jediná vášeň. Přišlo mi, že roznést tak jsem se optala. Otázka ji zaskočila, ale po chvíli přiznala, že se talíře a utřít stoly není žádná věda a hravě to zvládnu. Omyl... Sys- vrací kvůli partě, zázemí a pocitu klidu. Nemusí nic řešit. Venku se

– 18 – Uši a Vítr cítí nejistě a zmateně. Tady je jedno, jestli jste často. A tak je tady. Jeho jemný humor mi ně- V současné době se hodně mluví o omezování tlustí nebo hubení, chytří nebo hloupí. Tady kdy chybí. Jo. 63. Slavil to s námi nanukáčem. jedné nebo druhé skupiny. Jakožto nekuřák nejsou úspěšní. Všichni jsou na jedné lodi. Jen Moc a moc na něj vzpomínám. s protikuřáckým zákonem v podstatě souhla- jim nedošlo, že je to potápějící se vor. S Mar- sím, svobodnější bych ale viděl variantu dveř- ťou se dalo pokecat. I dula jsem. Očividně jí Stázina mi oddělené kuřárny s ventilací (nemyslím tím venku chyběli kamarádi. „Což takhle pejskaři? Vyzáblá, asi 50 let, příšerně zmalovaná. Drbna. salonky) tam, kde není možnost kuřáren, tak Zahrádkáři? Nějaké cvičení? Ne. To ne. A co Každou čtvrthodinu přepočítávala cigarety zby- čistě nekuřácké podniky. Pak by ovšem měla cimbál?“ Její oči se rozzářily. Pak už zcela prak- lé v krabičce. Občas si i nezapálila. To obdivuju. zůstat svobodná možnost založit si něco jako ticky plánovala a snila. Jo. Muziku mám ráda. Ale působilo to velice neuroticky. Měla epilep- „klub kuřáků“, zvlášť pro uživatele dýmek, Na netu najdu, kde co je. Můžu tam i sama. Na sii. Když jsem jí vylíčila, jak mí známí s touto což ale ze zkušeností hospod nebude zrovna hodech u vás se uvidíme. chorobou žijí spokojeně venku, byla překva- masová záležitost, po zákazu kouření totiž Kéž by. FANDÍM TI, MARTINO. pena. To, že Marie dělá hospodskou, ji dosta- zpravidla mívají větší návštěvnost. Ono není lo. Hluboce se zamyslela. Šla mámit povolení pro nekuřáka zrovna příjemné strávit večer Danuška k odchodu. Prý ještě ne... Týden po mém odjez- v hospodě nebo klubu kde není skoro vidět Další velice kyprá milá žena. Hodný manžel du už tam nebyla. Záchvat v kantýně a převoz a vzduch by se dal pomalu krájet, člověk si i děti. Po třicítce. Zde tuším po sedmé. Pro- do vojenské nemocnice. nemusí dát ani deci alkoholu a přesto je mu blémy? Nevím. Mám takový blbý dojem, že druhý den všelijak, jenom díky tomu, co musí jediný problém byla ta obezita. Netuším, co do Zdena dýchat. ní cpali, ale z vycházky domů se vracela se zá- Paní přísná. Její pohled dával jasně najevo, Navíc hospody s oddělenými kuřárnami jsou, řícíma očima, švitořivá, vyrovnaná. Do tří dnů kdo je tu kápo. Byla asi nejstarší z naší sebran- a bez problému to funguje. Neříkám, že ne- z ní byla utahaná troska. Nikdy jsem ji nestihla ky. Helu nepočítám, no uznejte, baba, co tan- mám rád kvalitní tabák, jednou dvakrát do pořádně vyzpovídat, neb jsme se spolu neocitly čí po dvoře. Už tu byla také po několikáté. roka si rád dám poctivý kubánský doutník, nikdy samy. Nepsané pravidlo dvorku. Nikdy A dlouho. Přesto si zachovala překvapivě bystrý ten si ale mnohem raději dám někde venku, neříkej, proč tu jsi, se porušovalo výjimečně rozum. Na úvod mě párkrát zdrbala. Že pouš- cigaretové tabáky, které kouří většina kuřáků, a když tak jen jednomu páru uší. tím muziku a jakou. Že mluvím moc. Že mlu- naopak nemusím vůbec, nic mi to neříká. I u ní však doufám, že mé rýpání „Co tu děláš vím nahlas. Nikdy jsme se nesblížily, ale časem Nejde tedy o diskriminaci kuřáků, když se babo“ neb „ zhůru na svobodu! Do vlastní vany jsme se naučily vzájemnému respektu. Často narodí člověk, nemá v ruce paklík tabáku, ani a postele!“, padlo na úrodnou půdu. si stýskala, že ji nechtějí pustit domů. Ono by jej nepotřebuje k životu, a pak už je jenom na šlo jít na revers, ale to se každý bál. Bylo veřej- něm samotném, co chce nebo nechce užívat, Jana křepická ným tajemstvím, že kdo odejde na revers, dají ale s tím, že mu tato konzumace nedává právo Moje malá běsnící bestie. Krasavice přes třicet. ho příště na nejhorší oddělení. A tam prý paci- omezovat ostatní. Bohužel v naší společnosti Těžký případ. Její malá dcera Vendulka zemřela enty i bijou. Svěřila jsem jí tedy své domněnky je vše trochu naopak, návykové látky jako ta- po dlouhém boji s rakovinou. Manžel, klasický ohledně částky na pacienta a délky pobytu. Viz bák a alkohol se dlouhá léta propagují a pod- venkovský frajer a patriarcha, nezvládl její vý- Fámy a pověry. Podivila se, ale po završení tře- porují a nenávykové, jako například léčebné kyvy a našel si jinou. Připravil ji o barák. Opa- tího měsíce šla žádat znovu. Klaplo to. Když to konopí či ostatní léčivé byliny, a to i ty bez kovaně se pokoušela o sebevraždu a pokaždé kolektivu slavnostně oznamovala, obdařila mě omamných účinků, se zakazují. skončila tady. Zpočátku byl její stav alarmující. děkovným pohledem. Ani nevím, za co tu byla. (Jiří Slavíček, pořadatel kulturních akcí) Střídavě plakala, smála se, stěžovala si a háze- la mobilem. Zoufale toužila po chlapovi, ale Anička My tady chceme chránit po předešlé zkušenosti se vztahu bála. Poví- Nádherná žena. Rómka. Vždy elegantní a upra- daly jsme si spolu celý měsíc v jednom kuse. vená. Velice otevřená a rázná. Bránila slabé, ře- servírky před kouřením Po týdnu přestala házet mobilem. Po čtrnácti šila kon( iktní situace a budila takový respekt, “ v restauracích, ale už dnech ustával pláč a ke konci mého pobytu že zlodějíčci vraceli mobily a doktoři rušili zá- neřešíme, že některé jsme já a Hela dostaly od jejího syna platinové kazy. Skamarádily jsme se rychle. Jen v jediném z nich musí obsluhovat řetízky. Že prý jsme mu spravily mámu. No, mi zkomplikovala život. Vždy po první ranní raději jsem ještě doporučila Dvořáčka. Taková cigaretě a kávě vybíhám na záchod. Bylo nutno i hosty na technoparty. brněnská kapacita. Psychoanalytik. Já tam ne- oznámit ženám, kam jdu, aby mi hlídaly věci. Tam jim praskají ušní byla, ale spravil mi pár kamarádů. Dalo hodně Poprvé jsem tedy hrdě pronesla “jdu se vys..“ bubínky práce přesvědčit ji o existenci hodnejch chlapů, a při pohledu na Aničku jsem nedořekla. „Jdu (sociálnědemokratický nicméně Dráček, František i další moji přátelé se vykakat“. A prchla jsem. Po návratu mě mírně se chovali vzorově, Jana se hluboce zamyslela sprdla a požádala, ať jí nekazím požitek z ranní poslanec Jiří Koskuba) a sbalila Pavlíka. Nyní jsou už oba venku a bydlí kávy a Davido) y. Od té doby jsem odchod spolu v Kyjově. Nedávno nás navštívili a byl to ohlašovala slovy „jdu procházkou“, toto se líbi- úchvatný pohled. Trosky z pakárny by v těchto lo a ujalo. Po svrabové anabázi šla domů. Den Jelikož přes den nekouřím a zapálím si až ve- hrdličkách nikdo nehledal. přede mnou. čer u piva, tak je to špatný. Vždyť jsou různé nekuřácké salonky nebo celé restaurace a fun- Pavlík Mirka guje to, takže opět EU. Kamarád ze spřátelené kapely. Milý a přátelský Zjevila se jako vichřice. Paní učitelka z hor. Uži- (Ivo Cedivoda, klávesista kapely Ylo-Africký člověk. Prý má občas divné deprese a jezdí se la jsem si ji jenom týden. Senza týden. Z léků slon) sem opakovaně léčit. Nevím zda ho z nich do- ji zajímaly jen ty obveselující, občas si jen tak stane vztah s tou naší praštěnou Janou, ale dou- ujela třeba zaplavat na přehradu. Občas i na Kouřím. Plížím se ulicema. Kouřím. Schody už fejme. Všechno lepší než pakárna. pivo, jako by ani nebyla v léčebně. Potrápil ji vidím. Tahám. Schody oblizuju patama. Típám. mužskej. Tak si sem zajela na dovolenou. Před- Dveře asi nechám otevřené. // Balím. Asi od- Pepíček pokládám, že už je dávno venku a obráží bary. cházím. Pálím. Asi vyrážím. Stojím. Asi kouřím. Rakoviňák. Prý nejdéle léčený žijící u nás. Veli- A pak už nevím. ce rozumný a bystrý chlapík. Dalo se s ním po- Blanka Šimoníčková (Michal Fridrich, grafi k) vídat o všem. Má byt, peníze, vše, ale nemá se pokračování příště o něj kdo postarat, když mu je špatně, a to je Anketní otázky e-korespondencí.

Měsíční noviny – 19 – Doporučujeme: Oheň na střeše Tajemství záhadného života na zemi je dost možná vy- BARRANDOVSKÁ ČTYRRKA Program festivalu světlena: vědci z časopisu Science Advances konstatovali, RC Brooklyn, ulice Bašty, Brno POTULNÝ DĚLNÍK že kometa Lovejoy uvolňuje značné množství ethanolu 4. listopadu 2015 30.–31. 10. 2015 (C H OH) a glykoaldehidu (CH OHCHO), tedy alko- STYLUS, IACOBUS YUDÆUS, D. 2 5 2 V. TRANGHET, S.D.CH., SMUTNÝ RC Brooklyn, Brno holu a cukru. Vznikl život na zemi z chlastu? ••• Podle HAVRAN Světové zdravotnické organizace WHO způsobuje prů- Pátek 30. října od 17.30 myslově zpracované maso rakovinu tlustého střeva ••• Projekce videoklipů ČESNEKOVÝ HLAVY Adamovská kavárna se bouří a nežije NON-STOP, ve měs- VELKÁ SVAČINA tě snů byl uzavřen jediný podnik tohoto druhu ••• Vědci Skleněná louka, Brno, rock / Skalica z Národního ústavu duševního zdraví konstatovali, že 7. listopadu 2015, FRANTIŠEK VRBA změna času je pro člověka nepřirozená ••• Skupině @ e autorské čtení / Olomouc PSYCHEDELIC UMAMI - POROD JIŘÍ TRNKA Plastic People of the Universe byly zcizeny hudební nástro- Fléda, ulice Štefánikova, Brno autorské čtení / Olomouc je ••• V CHKO Kokořínsko byl nalezen mrtvý vlk ••• 14. listopadu 2015 PAVEL HEROT Občanské sdružení Přátelé českého undergroundu uspo- SUPEREGO KID, AT BONA FIDE, autorské čtení / Martínkov řádalo sbírku pro Plastiky ••• K 28. říjnu 2015 nabízí Mc- PURE CITYZEN, MANCUSO, ŤOVAJZ & SPOL. Donald v České republice 98 volných pracovních pozic KIDNEY TRAUMA, ANON MEURT, zhudebněné pásmo poezie Jana ••• Test nevěry podle DNA vzorku přijde na 14 990 Kč, CORE BELIEF Kameníka / Brno důkaz semene ve skvrně na pouhých 4 990 Kč ••• Žen má TOMÁŠ LOTOCKI novou manaženu ••• „Příčinou každé sebevraždy bývá Melodka, ulice Kounicova, Brno autorské čtení / Brno nešťastná láska – někdy k ženě, a vždy k životu.“ / Fjodor 16. listopadu 2015 PAVEL ŠUHÁJEK Michajlovič Dostojevskij/ ••• Brněnský OSA z pověření NĚMÁ HYSTÉRIA, NICMOC autorské čtení / Brno pražské centrály začal po létech znovu rýpat do Krákoru KVINTET LAMRAM JAM a zcela v rozporu s dobrými mravy trvá na byrokratickém crossover-hardcore / Brno dodržení litery zákona a vyžaduje čestné prohlášení tři MARTIN KARVAY LES, XIII. narozeniny EARS&WIND roky zpětně ••• V Británii není legální zemřít v parla- autorské čtení / Mladá Boleslav REC., Paradox, ulice Křížová, Brno mentu ••• Vznikla tzv. Česká nezávislá televize. Silné ža- 28. listopadu 2015 VOJTĚCH LANDA ludky nechť posoudí: ubunturadio.cz ••• Pivovýrobna STARÁ DOBRÁ RUČNÍ PRÁCE, autorské čtení / Brno Heineken představila lahve s vyobrazením Jamese Bonda OLIVEROVA DÁLKA – křest CD, ÚNP ••• Čínská hora: China Energy Company Limited ovládla SKRYTÝ PŮVAB BYROKRACIE, garage-bigbít / Hrušovany Pivovary Lokowitz, kam spadají také značky Platan, Ježek, TYRŠOVA SPOLEČNOST, 3+ – křest CD, BALET CS Sobota 31. října od 17.00 Uherský Brod, Rychtář, Klášter, Vysoký Chlumec a Černá ROZHLASU Videoprojekce ukázek starších hora ••• V Polsku zvítězila strana PiS, „prochčiju ti prsa jako rčníků Potulného dělníka sněhulákovi“, pěje lo-Q bůh ze Skalska Květoslav Dolejší FESTIVAL NEKAPEL MICHAELA BÁRTKOVÁ φ Pochcaný židle, Brno under pop / Brno 19. prosince IVAN MOTÝL autorské čtení / Ostrava JAKUB CHROBÁK HOMÉRS MEMORIAL V. autorské čtení / Ostrava Paradox, ulice Křížová, Brno LÁZNĚ KOBALT 15.–6. ledna 2016 hudba + poezie / Praha BALZAMINA, VÍŤA HOLATA IVAN PETLAN & SPOL., ČESNEKOVÝ HLAVY, autorské čtení / Brno KONTROLL, TVAR BEZ FORMY VIKTOR ŽIŽKOV drevenacikada.cz - křest CD, RADIM BABÁK, autorské čtení / Praha HAMELN, NĚMÁ HYSTÉRIA, SBOR BŘEŽANSKÝCH KAPELA SOBOLA II, MIKY KASTRÁTŮ MARUSJAK & STŘEVLÍK a další... hudebně recitační těleso / Praha TEREZA DAMCOVÁ NAROZENINY NĚKOHO videoprojekce / Brno RC Brooklyn, ulice Bašty, Brno PETR PUSTORYJ 4.–5. března 2016 autorské čtení / Olomouc SIBÉRIJA, YLO, METALURG, JAN DADÁK ČOČKA, HROZNĚ, NICMOC autorské čtení / Olomouc KVINTET, HYNKOVY ZÁMKY, VÍTEK SKŘÍTEK ELIÁŠ MIRA KUBÍN, TICHÉ LODI ad. folk-alternative / Praha Předplatné Změnili jsme takt periodicity z šesti na pět čísel ročně a navýšili počet stran z šestnácti na dvacet. Můžete si předplatit libovolný počet výtisků à 25 Kč. Porto neúčtujeme a horní cenová hranice není omezena.

Kontakt: [email protected], Info a archiv: spodniproudy.cz Knížku komiksů Venduly Chalánkové distribuuje:

Tiráž: Uši a Vítr – noviny potulné akademie • založil J. E. Frič v roce 1996 • od r. 2012 vycházejí jako samizdat s pomocí Boží a přátel • číslo připravili: Fido, Honza Bartoň, Vít Kalvoda, Sťatý Lukáš, Miroslav Václavek, Vojtěch Landa, Blanka Šimoníčková, Kristián Čura, Ta Pájka, Jeroným Nikdo. Velké číslo obsahuje DVD + fotosešit Emira Chaliho Deset let Ears&Wind Records z klubu Boro 16. a 17. listopadu 2012 (DVD PAL 45 minut, 45 stran)