UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta

Katedra českého jazyka a literatury

IVETA HLAVÁ ČOVÁ

IV. ro čník – prezen ční studium

Obor: český jazyk – n ěmecký jazyk

ODRAZ ČESKO-RAKOUSKÝCH VZTAH Ů V PŘÍJMENÍCH

Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Milena Krobotová, CSc.

OLOMOUC 2007

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatn ě a použila jen uvedených pramen ů a literatury.

V Olomouci dne 22. b řezna 2007

…….……..…………………..

Děkuji doc. PhDr. Milen ě Krobotové, CSc., za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a materiálových podklad ů k práci. Obsah

Úvod ...... 6

1 Česko-rakouské vztahy ...... 8

1.1 Po čátky české menšiny ve Vídni ...... 8

1.2 Povále čný vývoj ...... 12

1.3 Situace české menšiny v sou časnosti...... 14

2 Česká p říjmení ve Vídni ...... 16

2.1 Vlastní jména z hlediska jazykového ...... 16

2.2 Původ p říjmení ...... 18

2.2.1 Příjmení vzniklá z osobních jmen ...... 24

2.2.2 Příjmení ze jmen místních, národních a z názv ů obyvatelských ...... 26

2.2.3 Příjmení ze jmen obecných ...... 28

2.3 Víde ňská čeština ...... 33

2.4 Grafická a ortografická podoba p říjmení...... 34

2.4.1 Pon ěmčování českých p říjmení ...... 36

2.4.2 Pr ůzkum na ZŠ ...... 43

3 Frekvence českých p říjmení ve Vídni ...... 47

3.1 Po čet Čech ů ve Vídni ...... 47

3.2 Nej čast ější česká p říjmení ve Vídni ...... 49

3.3 Četnost po čáte čních hlásek českých p říjmení ve Vídni ...... 53

4 Práce se jmény v pedagogické praxi ...... 55

4.1 Vlastní jména v učebním plánu českého jazyka ...... 55 4.2 Nám ěty pro netradi ční využití vlastních jmen...... 56

Záv ěr ...... 71

Použitá literatura a prameny...... 73

Přílohy

Úvod

Příjmení pat ří mezi slova, mnohokrát se opakující, jež nemají významový obsah, a p řesto jsou nositeli mnoha smyslových rys ů. Abstraktní jména se v naší p ředstav ě pojí s konkrétní osobou, veškerá pomyslnost mizí a vyst řídá ji jasný obraz. Jméno nás charakterizuje, za řazuje do spole čenského systému, m ůže vystihnout skute čné, domn ělé i cht ěné charakterové či vzhledové vlastnosti, a p ředevším pat ří k sou části naší identity, vlastnictví.

Česká p říjmení se za čala objevovat ve 14. století nejd říve u šlechty, zakládající si na bohaté historii svého rodu, a b ěhem následujících dvou set let se rozší řila i mezi stále po četn ější poddané obyvatelstvo, které se p ři migra čních pohybech proslavilo i za hranicemi království zemí Koruny české, p ředevším na rakouském území. Češi přicházející do Vídně se od 18. století stali její neodmyslitelnou sou částí. Zanechali po sob ě mnoho stop, jež jsou nejz řeteln ěji patrné práv ě v příjmeních tamní populace. Zrcadlí se v nich nejen vzájemné vztahy, ale i spole čná historie obou národ ů, které jsme se blíže věnovali v první kapitole.

V další části práce jsme se v krátkosti zam ěř ili na vlastnosti p říjmení z morfologického hlediska. Pozornost jsme však v ěnovali hlavn ě jejich dlouhému vývoji a grafickým zm ěnám, ke kterým došlo vlivem n ěmeckého jazykového prost ředí. Zajímalo nás také, jak si s pon ěmčenou podobou českého p říjmení poradí žáci základních škol a uskute čnili jsme s jejich pomocí malý pr ůzkum, jehož cílem bylo zjistit, do jaké míry rozum ějí adaptovaným formám českých p říjmení ve Vídni a zda v nich objeví prvotní význam.

Ve t řetí kapitole jsme se snažili doložit teoretické informace a porovnat je s údaji skute čnými. Využili jsme k tomu víde ňský telefonní seznam a řadu odborných, českých i n ěmeckých, publikací zabývajících se antroponymy. Zjistili jsme celkový po čet českých příjmení ve Vídni včetn ě nej čast ěji se vyskytujících jmen.

6 V poslední části diplomové práce se zamýšlíme nad praktickým využití tématu, a to nejen ve výuce českého jazyka na druhém stupni základní školy. Uvádíme n ěkolik nám ětů, které d ěti zaujmou, pobaví a p řisp ějí k rozvoji jejich komunikativních dovedností, fantazie a slovní zásoby.

Některá cvi čení jsme prakticky vyzkoušeli a osobn ě se p řesv ědčili, že práce se jmény je opravdu vynikajícím zpest řením n ěkdy monotónního a zastaralého zp ůsobu výkladu u čiva.

V příloze proto dokládáme několik ukázek žákovských prací.

Práce by m ěla poskytnout obraz o stavu českých p říjmení ve Vídni a p řiblížit tak informace o tomto zna čně opomíjeném tématu, o jejich možnosti využití v pedagogické praxi i o jejich neodmyslitelném významu v život ě každého člov ěka.

7 1 Česko-rakouské vztahy

České a rakouské d ějiny jsou úzce propojeny od samotných po čátk ů osidlování evropského kontinentu. Díky dobrým sousedským vztahům a vhodným p řírodním geografickým podmínkám docházelo k časté migraci obyvatel, jejichž hlavním cílem se stala Víde ň - kulturn ě spole čenské centrum rakouské říše, které p řibližn ě od dob Marie

Terezie vytvá řelo sv ůj vlastní životní styl a po dv ě století pak udávalo tón minimáln ě celé st řední Evrop ě.

1.1 Po čátky české menšiny ve Vídni

Rakouské hlavní m ěsto se díky své p říznivé poloze v srdci „starého kontinentu“ stalo

úto čišt ěm obyvatelstva r ůzných národností. Po Keltech z ůstalo osad ě na Dunaji pojmenování Vindomnia, které pak Římané p řem ěnili na Vindobona, časem se ustálil nyn ější název Wien, jehož české pojmenování je odvozeno od sídlišt ě Wieden při řece

Víde ňce. Antonín Machát ozna čuje Víde ň trefn ě jako „mraveništ ě p říslušník ů r ůzných národ ů a ras, promíchaných tak d ůkladn ě, že se prap ůvodu nikdo nedopátrá, ale zato objeví novou rasu: Víde ňáka.“ 1

Jednu z nejv ětších p řist ěhovaleckých skupin tvo řilo české obyvatelstvo, které se do Rakouska vydávalo obchodovat už po čátkem 12. století a postupem času za hranicemi splynulo s místním obyvatelstvem. První zprávy o Češích m ůžeme najít nap ř. ve spise

Vienna Gloriosa n ěmeckého kroniká ře Wolfganga Laziuse: „…die Tschechen und die

Polen Wein aus Wien ausführten, und Fische, Fleisch, Bier und Tuch einführten.“ („…Češi a Poláci odváželi z Vídn ě víno a dováželi ryby, maso, pivo a sukna.“). 2

1 MACHÁT, A. Naši ve Vídni. 1. vyd. Praha: Práce, 1946, s. 16. 2 BROUSEK, K. Wien und seine Tschechen . 1 vyd. München: Oldenburg Verlag, 1980, s. 11.

8 Vedle kupc ů a chudých poddaných p řicházeli do styku s městem val čík ů a operet také

čeští vále čníci a šlechta, jež v čele se svým panovníkem zasáhla do d ějin Rakouska nejhloub ěji a nejpronikav ěji v druhé polovin ě 13. století. Roku 1246 vym řel po me či bavorský rod Babenberk ů, který vládl na území dnešního Rakouska od konce 10. století.

Nastalo období tzv. rakouského interregna (bezvládí), trvající do roku 1251, kdy se stal do časným vlastníkem Rakous český král P řemysl Otakar II.

Za jeho vlády byla Víde ň zna čně rozší řena. Dal postavit n ěkolik kostel ů a nemocnic, měšťan ům daroval les, aby m ěli pot řebné stavební d řevo k vybudování jejich vyho řelých dom ů, povolil četn ější svobodné trhy a obyvatele osvobodil od veškerých dávek na dobu pěti let. Úsp ěch a sláva „zlatého“ krále však netrvaly dlouho. Nový n ěmecký král Rudolf

Habsburský požadoval babenberské d ědictví a vyhlásil P řemyslovi válku. K rozhodujícímu st řetu došlo roku 1278 v bitv ě na Moravském poli, ze kterého se do Vídn ě vrátilo už jen

Přemyslovo bezvládné t ělo.

Ambice habsburských panovník ů se neomezily pouze na získání n ěmeckého královského titulu, ale p ředevším na zajišt ění trvalého vlastnictví říšské císa řské koruny a vlády v sousedních státech. B ěhem 14. a 15. století ovládli tém ěř celou Evropu. Roku

1526 nastoupil na český a uherský tr ůn Ferdinand I. a položil základ pro vytvo ření mnohonárodnostní habsburské monarchie. P řipojením zemí Koruny české ( Čech, Moravy,

Lužice, Slezska), st ředního a západního Slovenska a západního Ma ďarska se stali

Habsburkové nejmocn ější dynastií ve st řední Evrop ě, nad jejichž říší podle dobového výroku skute čně „slunce nezapadalo“. 3

K velkému st ěhování Čech ů došlo na konci 16. století po bitv ě s Turky a v 17. století po smrti krále Rudolfa II. Jeho milovaná Praha ztratila na významnosti a všechny d ůležité

úřady a archivy byly p řemíst ěny zp ět do Vídn ě. S nimi se do říšského hlavního m ěsta

3 HONZÁK, F. – PE ČENKA, M. – VL ČKOVÁ, J. Evropa v prom ěnách staletí . 1. vyd. Praha: Libri, 1995, s. 387.

9 na Dunaji za čala st ěhovat šlechta a vyšší ú ředníci, kte ří si s sebou p řiváželi služebnictvo.

Není proto divu, že se tu hojn ě za čínala vyskytovat jména jako nap ř. Böhm, Behem,

Peham, Pehaim 4 apod., jimiž se ozna čovali všichni nov ě p říchozí z Čech, pokud nebyla jejich osobní jména již ustálena. 5

Český živel m ěl své centrum p řevážn ě na víde ňských p ředm ěstích, nap ř. na Landstrasse, na Rennwegu, ve Wiedenu, kde se už tehdy nacházely hostince, ve kterých se mluvilo a zpívalo „moravsky“. Dokonce bylo na řízeno, že n ěkteré vyhlášky musí být psány v českém jazyce. Jak uvádí K. Weiss, do roku 1699 dosahoval po čet p řist ěhovalc ů

českého p ůvodu p řibližn ě patnáct tisíc. 6

Migrace českého obyvatelstva pak zesílila ve druhé polovin ě 18. století. Jednalo se především o řemeslníky, drobné pr ůmyslníky, obchodníky, služebnictvo a u čně, jež přicházeli do rakouské metropole za vidinou lepšího života. Koncem 19. století tvo řilo obyvatelstvo pocházející z Čech, Moravy a Slezska podle oficiálních pramen ů p řibližn ě

čtvrtinu obyvatel m ěsta Vídn ě. Neoficiální odhady toto číslo ješt ě p řevyšovaly. Velkou neznámou byli sezónní d ělníci, kte ří p řicházeli jen na jedno nebo n ěkolik období, p řičemž se na zimu op ět vraceli zp ět do českých zemí. Monika Glettler výstižn ě p řirovnala českou komunitu ve Vídni k hotelu, jenž byl sice nep řetržit ě obsazen, ale neustále jinými lidmi. 7

Česká menšina se za čala od 2. poloviny 19. století organizovat. Vzniklo mnoho spolk ů, které zasahovaly do všech oblastí života, od sociální, vzd ělávací, kulturní, sportovní, až po hospodá řskou a politickou. Mezi nejvýznamn ější pat řily nap ř. Českoslovanský spolek evangelických teolog ů, Slovanský zp ěvácký spolek, Slovanská beseda, Akademický

4 BENEŠ, J. Německá p říjmení u Čech ů. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita Purkyn ěho v Ústí nad Labem, 1998, s. 239. 5 Česká p říjmení ob čanských rodin se pravd ěpodobn ě za čala vyskytovat, a to zatím velmi z řídka, krátce p řed rokem 1600; mezi první pat ří rodina Bílských a Novák ů. Uvedená jména byla frekventovaná již d říve, ovšem byla k nepoznání pon ěmčena. 6 WEISS, K. Geschichte der Stadt Wien . 1. vyd. Wien: Verlag von Rudolf Lechner’s Universitäts Buchhandlung, 1872, s. 227. 7 GLETTLER, M. Böhmisches Wien . 1. vyd. München: Herold Verlag, 1985, s. 41.

10 spolek, Českoslovanský d ělnický spolek, Sokol atd., jejichž čelními p ředstaviteli a mecenáši byli na po čátku hrabata Evžen Černín, Jan Harrach a Jind řich Clam-Martinic, architekt Josef Hlávka, léka ři Josef Drozda a Eduard Albert, cestovatel Emil Holub, básníci Josef Svatopluk Machar a Svatopluk Čech, historik a politik František Palacký či pozd ější československý prezident Tomáš G. Masaryk. 8 Postupn ě se vytvo řil systém, který umož ňoval českým obyvatel ům ve Vídni strávit celý spole čenský a často i profesní život v českém prost ředí, aniž by se nau čili německy.

Velký a násilný p řelom nastal pro českou menšinu po vypuknutí první sv ětové války.

Zhoršila se politická a hospodá řská situace a odchod muž ů do války ochromil spolkovou

činnost. Jen z víde ňského Sokola bylo na konci války na frontu povoláno 70 % muž ů.9

Pomalu se za čala vytrácet oddanost a v ěrnost českého obyvatelstva v ůč i monarchii a do pop ředí zájmu se dostaly myšlenky na vytvo ření vlastního státu.

Po vyhlášení Republiky Deutsch-Österreich dne 12. listopadu 1918 bylo rakouské státní ob čanství p řiznáno osobám, které m ěly domovskou p říslušnost k některé rakouské obci či které sídlily na území republiky p řed rokem 1914. 10 D ůležitým požadavkem bylo přihlášení se k nov ě vzniklému státu, bez n ěhož nemohli lidé dále pracovat. Čech ům byla navíc p řipisována vina na rozbití monarchie, a proto byli svými rakouskými spoluob čany považováni za zrádce. Tyto podmínky p řim ěly řadu osob ze všech vrstev spole čnosti a ze všech profesí odejít do nov ě vzniklého Československa. Podle odhad ů reemigrovalo do nové vlasti po roce 1918 p řibližn ě 150 000 lidí. 11

8 GLETTLER, M. Böhmisches Wien . 1. vyd. München: Herold Verlag, 1985, s. 17-21. 9 BROUSEK, K. Wien und seine Tschechen . 1 vyd. München: Oldenburg Verlag, 1980, s. 26. 10 VALEŠ, V. Vídenští Češi v čera a dnes. 1 vyd. Praha: Skriptorium, 2004, s. 99. 11 GLETTLER, M. Böhmisches Wien . 1. vyd. München: Herold Verlag, 1985, s. 33.

11 1.2 Povále čný vývoj

Po vzniku samostatného rakouského a československého státu se situace Čech ů ve Vídni zásadn ě zm ěnila. Museli se vyrovnat se skute čností, že žijí na cizím území, přestože ho do té doby nazývali paradoxn ě svým domovem. Existence Československa jim však dodávala národní hrdost a sou časn ě i politickou, ekonomickou a morální podporu.

Snaha o pomoc víde ňské menšin ě v hospodá řsky rozvrácené zemi byla veliká. Vznikaly nové spolky a organizace, po řádaly se sbírky a benefi ční kulturní akce. Mezi nejvýznamn ější pat řilo sdružení České srdce, které se zabývalo opatrováním a podporou sociáln ě slabých p říslušník ů české minority, p ředevším d ětmi nezam ěstnaných rodi čů .12

Nelehký politický vývoj vyvrcholil v roce 1938, když Adolf Hitler vyhlásil p řipojení

Rakouska k Říši. Dodate čný souhlas s anšlusem 13 si nacisté v záp ětí zajistili referendem, při kterém hlasovalo ve prosp ěch nové vlády 99,73 % Rakušan ů. Mezi víde ňskými Čechy se za čala ší řit panika, že by minimální záporný po čet hlas ů mohl být p řičten na vrub práv ě jim, a uspo řádali proto samostatné hlasování. Výsledky nadšen ě odeslali do Berlína a doufali, že tím uchrání menšinu p řed po čínajícím pronásledováním. 14

Druhá sv ětová válka a následující události však znamenaly tém ěř zánik víde ňských

Čech ů. Stále sílící nacionalistické útoky je nutily odcházet zp ět do své „domovské“ vlasti, jež jim mnohdy byla neznámá a kterou nikdy p ředtím nespat řili. P ředpokládá se, že do roku 1947, kdy byla reemigrace z Rakouska prakticky ukon čena, p řesídlilo do Československa p řibližn ě 11 000 osob. 15

Češi, kte ří z ůstali ve Vídni, za čali ihned po skon čení války obnovovat spolkovou

činnost. Hlavní a nejsiln ější organizací se stal Československý úst řední výbor, v němž byly zastoupeny následující strany a spolky: Československá strana socialistická (sociální

12 Ve 20. letech bylo ve Vídni p řibližn ě 15 000 nezam ěstnaných Čech ů. 13 Násilné p řipojení, zabrání cizího státního území. 14 S anšlusem souhlasilo celkem 23 231 víde ňských Čech ů, proti němu jich bylo pouze 31. 15 VALEŠ, V. Vídenští Češi v čera a dnes. 1 vyd. Praha: Skriptorium, 2004, s. 112.

12 demokracie), Barák (strany národn ě sociální), Sdružení katolických spolk ů (lidovci),

Československé sekce Komunistické strany Rakouska, Osvobození politi čtí v ězňové,

Sokol a Svaz živnostník ů. Nemohli se však už spoléhat na podporu z Prahy. V roce 1946 se stal p ředsedou vlády Klement Gottwald, který postupn ě zvyšoval vliv Komunistické strany Československa a snažil se ovládnout i českou víde ňskou menšinu.

Otázka postoje k novému režimu vedla nakonec k rozšt ěpení celé české minority do n ěkolika skupin. První tvo řily spolky ochotné spolupracovat s vládou v Československu, další spolupráci striktn ě odmítaly. T řetí skupina byla tvo řena osobami, jež stály mimo ob ě uvedená seskupení a k republice zaujímaly neutrální stanovisko nebo jejich postoj kolísal.

Po komunistickém p řevratu v roce 1948 za čalo z Československa utíkat mnoho lidí.

Dolní Rakousy a severní Horní Rakousy patřily až do roku 1955 do sov ětské zóny a út ěk k jižním soused ům tedy znamenal dvojí nebezpe čí. Uprchlíci se soust řeďovali p ředevším ve sb ěrných táborech v západních spolkových zemích, odkud pokra čovali dál na Západ či do zámo ří.

Nejv ětší emigra ční vlnu však vyvolalo obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy roku 1968. Rakousko se stalo p řechodnou stanicí pro desetitisíce ob čan ů, kte ří vy čkávali na další vývoj událostí. 16 Vídenští Češi se ujali svých krajan ů a snažili se jim poskytnout pomoc. Byly zorganizovány do časné ubytovací prostory, rozhlas hlásil

čty řikrát denn ě zprávy v češtin ě a redakce česko-víde ňských novin se prom ěnily v poradenská centra, jež b ěhem následujících m ěsíc ů výrazn ě p řisp ěla k rychlému ustalování a zlepšování situace.

16 Podle oficiálních rakouských údaj ů p řicestovalo od 21. 8. do 24. 10. 1968 p řibližn ě 96 000 československých ob čan ů p římo z ČSSR a dalších zhruba 60 000 z Jugoslávie či jiných zemí. V témže časovém období vycestovalo zp ět do ČSSR p řibližn ě 129 000 osob, takže celkový po čet Čechoslovák ů, který se zdržoval v Rakousku je odhadován na 29 000.

13 Nov ě p říchozí zna čně posílili řady stále se zmenšující české minority. Brzy se však za čaly objevovat problémy plynoucí z názorových rozdílů starousedlík ů a uprchlík ů. Ob ě skupiny Čech ů prožily sv ůj dosavadní život ve zcela rozdílných podmínkách a jejich ideový sv ět se do zna čné míry lišil. Část emigrant ů si proto na základ ě p řátelských styk ů postupn ě vytvo řila zvláštní skupinu, která se pozd ěji sdružovala kolem nov ě vzniklých spolk ů. Mezi nejvýznamn ější pat řily Nová vlast a Kulturní klub, jež se v ěnovaly p ředevším sociálním záležitostem bývalých b ěženc ů.

1.3 Situace české menšiny v sou časnosti

Povále čné rozd ělení menšiny bylo p řekonáno až roku 1989. Po dlouhých letech neochoty dohodnout se za čaly jednotlivé spolky navzájem spolupracovat a podílet se na rozvoji českého zázemí ve Vídni. Přesto se však dnešní minorita musela vyrovnat s řadou problém ů plynoucích p ředevším z nedostatku mladých lidí.

Nejlepší vyhlídky p řežít do dalšího desetiletí mají sdružení a organizace, v nichž je do činnosti aktivn ě zapojena mládež. Jedná se zejména o Sokol, který po řádá nejen pravidelná cvi čení, ale i maškarní plesy, mikulášské nadílky či hody, a Školský spolek

Komenský. V sou časné dob ě má toto seskupení asi 90 člen ů a v jeho budov ě je soust řed ěna mate řská, obecná a sekundární škola, rovnající se prvnímu stupni reálného gymnázia, i vyšší stupe ň gymnázia, na n ěmž se v roce 2004 poprvé od války skládaly maturitní zkoušky v české řeči.

Není jisté, jak dlouho budou ješt ě vídenští Češi schopni odolávat asimila čním tlak ům.

Ve měst ě rozkoše a rozma řilosti, 17 ve kterém jsou Češi roztroušeni jako malá neviditelná zrnka písku mezi domácím obyvatelstvem, se vyskytuje stále více smíšených manželství, jež up řednost ňují n ěmecký jazyk. D ůležité faktory ovliv ňující p řizp ůsobení a ztrátu

17 MACHÁT, A. Naši ve Vídni. 1. vyd. Praha: Práce, 1946, s. 15.

14 národní identity tvo ří také celkový dojem a p ředstavy mate řského státu o ob čanech minority. Práv ě v tomto sm ěru je česká menšina ve Vídni v nevýhodném postavení.

Mnohé, ne p říliš lichotivé fráze p řežívají z minulé doby a zp ůsobují mnohdy zbyte čné, komplikované vztahy mezi ob ěma zem ěmi.

Stopy existence Čech ů ve Vídni však nelze p řehlédnout. Slova p řevzatá do víde ňského dialektu, jídla českého a moravského p ůvodu, která pevn ě zakotvila v jídelní čku místních obyvatel, a česká p říjmení p ředstavují snad nejvýrazn ější d ůkazy o p řítomnosti našich krajan ů.

Rozhodli jsme se proto zam ěř it na skupinu jmen, která nejsou jen pouhou sou částí hovorové mluvy místních obyvatel, ale tvo ří d ůležitou identifika ční a individualiza ční složku v oficiální spole čenské komunikaci celého národa. Jedná se o česká p říjmení, jež se během n ěkolika staletí p řizp ůsobila v různé mí ře rakouskému prost ředí a v nichž se odráží naše dávná, bohatá historie.

15 2 Česká p říjmení ve Vídni

Příjmení tvo ří ve slovní zásob ě národa zvláštní skupinu. Jsou zbavena významu slova, z něhož vznikla, a často se od n ěho liší pravopisem a sklo ňováním. Chápeme je jako prost ředky sociální a právní legalizace, které ustálen ě ozna čují svoje nositele. Jsou d ědi čná zpravidla po otci a v přechýlené podob ě p řecházejí na manželku a dcery.

Přesný po čet českých p říjmení v naší republice není jednozna čně známý. D. Moldanová uvádí, že jich je více než 40 000. 18 Podle sou časných údaj ů Centrálního registru ob čan ů

České republiky je však kone čné číslo mnohonásobn ě vyšší. Rejst řík obsahuje 115 378 různých p říjmení. 19

Rozmanitost našich jmen se projevila také ve víde ňském adresá ři. Podle zjišt ěných informací se v rakouském hlavním m ěst ě vyskytuje 14 465 r ůzných p říjmení českého původu, jejichž nositelé p řicházeli už od dob st ředov ěku na území našich jižních soused ů.

V novém, cizojazy čném prost ředí se ve v ětšin ě p řípad ů česká p říjmení p řizp ůsobila neznámému jazykovému systému. Zm ěnila svou grafickou podobu a často tak skryla po čáte ční význam. V této kapitole se proto pokusíme charakterizovat nej čast ější p řem ěny, ke kterým u p říjmení došlo. Zam ěř íme se na jejich vlastnosti, vznik, p ůvod, grafickou podobu a r ůzné zvláštnosti jejich užívání.

2.1 Vlastní jména z hlediska jazykového

Jména neboli slovní druhy jmenné povahy, mezi které řadíme substantiva, adjektiva, pronomina a numeralia, d ělíme do dvou velkých skupin na jména obecná (apelativa) a jména vlastní (propria, onyma).

18 MOLDANOVÁ, D. Naše p říjmení . 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1983, s. 15. 19 MATES, V. Jména tajemství zbavená . 1. vyd. Praha: Knižná klub, 1998, s. 7.

16 Obecná jména mají zobec ňující charakter a shrnují podstatné rysy pojmenované t řídy předm ětů nebo jev ů skute čnosti. Naproti tomu jména vlastní jsou jazykové jednotky, jež ozna čují a rozlišují konkrétní jednotliviny jako jedine čné objekty, a jsou hlavním předm ětem onomastického výzkumu. 20

Rudolf Šrámek uvádí: „Hlavní funkcí vlastních jmen je propriáln ě pojmenované objekty v rámci objekt ů téhož druhu individualizovat (tj. ohrani čit je jako neopakovatelnou jednotlivinu), diferencovat (tj. odlišit v rámci téhož druhu objekt ů jednotlivé prvky dané množiny nezam ěnitelným zp ůsobem od sebe) a lokalizovat (tj. za řadit propriáln ě pojmenovaný objekt do ur čitých v ěcných, prostorových, sociálních, kulturních, historických nebo ekonomických vztah ů).“ 21

Vlastní jména jsou p řevážn ě apelativního p ůvodu. P ři svém vzniku a v po čáte čních fázích vývoje se shodují s některým obecným jménem p říslušného jazyka. Pro vlastní onomastickou funkci jmen je však lexikální význam bezvýznamný, a proto se často vytrácí a ruší. Krom ě souvislostí se slovní zásobou mizí i fonetická a morfologická funkce (nap ř. propria se nestup ňují, nemohou se časovat apod.). Dochází k mimo řádným zm ěnám, díky nimž se jména izolují, odlišují se formáln ě a morfologicky od apelativ, mnohdy se vyzna čují archai čností a uchovávají si vývojov ě starší podobu.

Nejvýznamn ějším a nej čast ějším procesem vzniku vlastních jmen je proprializace, při které p řechází apelativum v proprium. Jejím výsledkem je vytvo ření nové lexikální jednotky, jež má všechny znaky a vlastnosti vlastního jména ( ková ř → Ková ř).

Opa čný postup probíhá p ři apelativizaci, kdy se proprium stává apelativem. Vzniká tak pom ěrn ě častý typ metafory a metonymie, nap ř. biblické jméno Lazar se m ění

20 LOTKO, E. Slovník lingvistických termín ů pro filology . 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2000, s. 78. 21 ŠRÁMEK, R. Úvod do obecné onomastiky . 1. vyd. Brno: Masarykova universita, 1999, s. 11. „Onomastika jako v ědní obor, který je sou částí systému spole čenských v ěd, se zabývá vznikem a funkcí propriálních pojmenovacích soustav, povahou a podstatou systému jazykových a mimojazykových kategorií, které jsou nezbytn ě nutné ke vzniku vlastních jmen a jejich fungování ve spole čenské komunikaci, teoretickými východisky a speciálními pracovními metodami.“

17 v apelativum lazar ve významu „nemocný, trpící člov ěk“. Vlastní jména nejsou pro p řenášení p říliš vhodná, jelikož mají nedosta čující vlastní význam a podléhají mu nap ř. při pojmenovávání známého nositele výrazných vlastností (nap ř. samaritán, romeo, skot ).

V odborném vyjad řování n ěkdy dochází k zám ěrnému p řenášení, p ři n ěmž nemusí být výchozí nositel jména vždy všeobecn ě znám (nap ř. pojmenování fyzikálních jednotek podle jmen fyzik ů: watt, volt, ohm,… ). 22

Zdrojem apelativizace bývají p ředevším jména osobní ( benjamín, kuba, koniáš ), místní

(sodoma, damašek, havana ), mytologická ( venuše, titán, herkules ), biblická ( goliáš, jidáš, rebeka ), literární ( švejk, donchuán, donkichot ) a historická ( napoleon, mecenáš ).

Mén ě obvyklým zp ůsobem vzniku proprií je transonymizace. Jedná se o proces, při n ěmž je vlastní jméno jednoho objektu p řeneseno na jiný jedine čný objekt. Podle zaniklé hospody U slunce 23 byl nap ř. pojmenován hotel Slunce , podle řeky se část zem ě jmenuje Morava … Za transonymizaci však nelze pokládat p řípady, ve kterých je stavba vytvo řeného propria pozm ěněna r ůznými slovotvornými procesy, nap ř. sufixy ( Milo ň a Milena → Milonice, Milo ňovice, Milenín ). 24

Odvozování a vznik vlastních jmen se liší od apelativního hlavn ě tím, že je to proces výrazn ě determinovaný spole čenskými faktory, ve kterém se uplat ňují r ůzné sociální a prestižní aspekty. Soubor proprií je tudíž velmi rozmanitý a zahrnuje celou řadu pojmenování, jejichž význam a p ůvod jsou p ředm ětem častého onomastického zkoumání.

2.2 Původ p říjmení

K jednozna čnému ozna čení a rozlišení osoby v českých zemích, podobn ě jako ve v ětšin ě zemích evropských, sta čilo v nejstarších dobách jedno jméno osobní, které bylo

22 GREPL, M. a kol. Příru ční mluvnice češtiny . 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003, s. 99. 23 Jedná se o p ůvodní název. Podle nejnov ější pravopisné normy by se název musel psát U Slunce . 24 ŠRÁMEK, R. Úvod do obecné onomastiky . 1. vyd. Brno: Masarykova universita, 1999, s. 56.

18 pozd ěji nahrazeno tzv. jménem k řestním.

Původ osobních jmen musíme hledat ve jménech obecných. Vznikala z nich tehdy, když se objevila pot řeba jedince pojmenovat, individualizovat a identifikovat. Jméno m ělo

člov ěka výstižn ě popsat, charakterizovat jeho za řazení do spole čenského života a p řírody, vystihnout jeho skute čné, domn ělé nebo cht ěné duševní a t ělesné vlastnosti, či vylí čit jeho vztah k lidem, p řírod ě, boh ům nebo veškerému okolnímu sv ětu.

Nejstarší osobní jména užívaná na našem území byla p ůvodu slovanského ( Orel, Živan,

Vojt ěch ). Pozd ěji k nim p řibyla jména neslovanská, jež se u nás za čala vyskytovat v souvislosti s rozvojem mezinárodních styk ů našich p ředk ů s cizinou. V důsledku ší ření křes ťanství, válek, obchodování, cestování panovník ů do dalekých zemí a vlivem cizích kultur k nám pronikla především jména hebrejská ( Jan ), řecká ( Kate řina ), latinská

(Ond řej ), n ěmecká ( Ludvík ), románská ( Iveta ), keltská ( Brigita ) a orientální ( Omar ).

Osobní jméno bylo dlouho nejd ůležit ějším, mnohdy dokonce jediným pojmenováním osob, protože po čet lidí, kte ří spolu p řicházeli do styku, byl nevelký. Bohatost zásoby těchto jmen m ůžeme doložit nap ř. z předhusitských českých urbá řů (n ěkterý Václav byl pravideln ě nazýván Váša , jiný Vachek či Vencl ) nebo ze starých rejst řík ů svatebních a pozemkových knih, jež byly uspo řádány podle k řestních jmen až do 18. století.

S růstem po čtu obyvatel se postupn ě ukazovalo, že jedno osobní jméno k identifikaci jedinc ů ve v ětším spole čenství nesta čí. Nesnáze vznikající z opakování téhož pojmenování u n ěkolika osob žijících v ur čité oblasti se odstra ňovaly p řipojováním r ůzných rozlišovacích dopl ňků k rodným jmén ům. Od 13. století se v českých zemích 25 za čaly objevovat nové varianty jmen, tzv. p říjmí 26 neboli p řízviska. Nej čast ěji se jednalo o rozmanité domácké (hypokoristické) podoby a obm ěny. Jméno Jan se vyskytovalo nap ř. v následujících variantách: Jan či Janota literát (1490), Jan Jenišek (1499), Janovi

25 Ve Vídni se dvojjmennost prosazovala kolem roku 1228. 26 Stálo „p ři jmén ě“ a dopl ňovalo je.

19 řečenému Janák (1529), Jan jinak Jíša ková ř (1551), Janovi jinak Jankovi v Chuchlíku

(1579). 27

Užívání p říjmí jako dopl ňkových pojmenování vedlo časem od jednojmennosti k pravidelné dvojjmennosti. Stará p říjmí jsou vývojov ě p ředch ůdci našich dnešních příjmení, ve kterých jsou zastoupeny všechny jejich sémantické a slovotvorné typy.

Přízviska se však od našich p říjmení výrazn ě liší, a to hlavn ě svou neustáleností a prom ěnlivostí. Táž osoba byla ozna čována bu ď zárove ň, nebo postupn ě i n ěkolika příjmími (nap ř. Kašpar Kropá ček byl nazýván také Kašpar Buzek ). Kolísala i jejich podoba, nap ř. Ryba byl ozna čován i Rybka , Sedlák též Sedlá ček , Nikuš i Mikeš apod.

Příjmí byla individuální, tudíž se zpravidla ned ědila. I nejbližší p říbuzní mohli mít odlišná jména ( Jíra Bebtavý , syn Jana Koktánka; Jakub Laurin a jeho bratr Petr Pa čkoza ).

Ve vývoji p říjmení se v českých zemích výrazn ě uplat ňovaly spole čenské a časové rozdíly. Zvyk používat dv ě jména se ší řil od 14. století nejd říve ve vrstvách feudálních pán ů, jež si zakládali na vznešeném rodu a za čali si jméno v ustálené podob ě p ředávat z generace na generaci. Ve šlechtických kruzích se dlouhou dobu kladl d ůraz p ředevším na jméno k řestní. P řízvisky se pak vyjad řovaly tradice pokrevní, majetkové a spole čenské

(Ješek Draho ň z Újezda , Bohuchvalové z Hrádku , Svatomír z Doudleb ).

Ob čanská dvoujmenní m ěšťan ů a venkovan ů se zpo čátku objevovala jen sporadicky.

Rozší ření ned ědi čných a prom ěnlivých p říjmí podnítilo pravděpodobn ě husitské hnutí, které p řisp ělo ke zvýšenému spole čenskému styku. Jako p říznak celé rodiny se v těchto spole čenských vrstvách za čala budoucí p říjmení užívat až v 16. století. V některých případech bylo obtížné kup říkladu rozeznat, kdy se jednalo o p říjmí a kdy o ozna čení zam ěstnání ( Václav Perníká ř řemesla truhlá ř).

27 MOLDANOVÁ, D. Naše p říjmení . 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1983, s. 11.

20 Na venkov ě se za čala p říjmí ustalovat v dědi čná p říjmení až v 17. století a pozd ěji.

Většina obyvatel vykonávala stejné povolání (tj. zem ědělství), a proto se jména rozlišovala podle druhu a místa obydlí, p řírody, charakteru usedlosti či zp ůsobu usazení (nap ř. dnes nejfrekventovan ější p říjmení Novák pochází od nov ě p řišlého, osedlého hospodá ře).

O venkovských p říjmeních rozhodovala hlavn ě vrchnost než samotní poddaní. Pokud nap ř. Mat ěj Vo řech p řestal bydlet na vo řechovské usedlosti, panský písa ř mu dal p říjmí podle usedlosti nové či zam ěstnání, nap ř. Mat ěj Sedlá ř.28

Nejpozd ěji, tj. až koncem 18. století, se objevovala p říjmení ve vrstv ě d ělnické.

Před industrializací výroby se objevovala p ředevším jen p říjmí haví řská a hutnická ( Tomáš

Kr čma po otci, po hornicku Vort ). Motivem vzniku p říjmí v tomto prost ředí byly samy pracovní podmínky, pom ůcky, činnost a místo ( Důl, Kahanec , Nebozez , Vyvrtal , Štola ,

Šicht ).

Dlouhodobý proces ustalování p říjmení byl ukon čen v dob ě osvícenské. V mnoha jazykových p říru čkách 29 se m ůžeme do číst, že používání p říjmení jako závazného a stálého jména, se u nás uzáko ňuje patentem císa ře Josefa II., jenž byl vydán 1. 11. 1780. S nejv ětší pravd ěpodobností se však jedná o mylný údaj, protože v pražských sbírkách a seznamech josefínských patent ů se toto na řízení nevyskytuje. 30 Nesprávnou domn ěnku potvrzuje i víde ňský odborník dr. Walter Zeyringer, který uvádí, že císa řský patent JGS

(Justizgesetztsammlung) č. 591, jímž se poprvé pro celé území tehdejší Rakouské říše stanovila zákonná pravidla pro odvozování rodinných jmen, tedy příjmení manželky od jejího manžela a d ětí od otce, aby se zabránilo svévolnému a chaotickému pozm ěň ování

28 KNAPPOVÁ, M. Naše a cizí p říjmení v sou časné češtin ě. 1. vyd. Liberec: TAX AZ KORT, 2002, s. 7. 29 BENEŠ, J. O českých p říjmeních .; KNAPPOVÁ, M. Naše a cizí p říjmení v sou časné češtin ě.; MOLDANOVÁ, D. Naše p říjmení .; SVOBODA, J. Staro česká osobní jména a naše p říjmení . aj. (Úplná bibliografická citace je uvedena v seznamu literatury.) 30 BENEŠ, J. O českých p říjmeních . 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie v ěd, 1962, s. 12.

21 jmen, pochází z 1. 11. 1876. 31 Zám ěnu letopo čtu patrn ě zap říčinila písa řova nebo tisková chyba, jelikož v rukopisu m ůže být číslice nula snadno zam ěněna s číslicí šest.

Nejdokonaleji byl propracován patent týkající se jmen židovského obyvatelstva p řijatý roku 1787, který na řizoval všem Žid ům p řijetí rodných jmen i p říjmení. P říslušný seznam obsahuje zhruba 1500 jmen, mezi nimiž m ůžeme najít i n ěmecky psaná česká jména, nap ř.

Benesch, Libusch aj.

Nedodržování dekret ů bylo p řísn ě trestáno. Ten, kdo užíval jiná jména, než byla připušt ěna, musel zaplatit finan ční pokutu nebo byl s celou rodinou vyhošt ěn ze všech dědi čných rakouských zemí. Už v té dob ě však vládla byrokratická svévolnost a úplatká řství. Bohatí Židé a m ěšťané si zaplatili krásná a vznešená jména, nap ř. Rosenfeld

(r ůžové pole), chudí se museli spokojit s necht ěným Kanalgeruch (zápach kanálu).

Staletý vývoj, jímž naše p říjmení prošla, v nich zanechal nesmazatelné stopy. Svou podobou odrážejí nejen prom ěny jazyka, ale i spole čenské zm ěny v život ě národa. Proto jsou mezi nimi i taková, která vznikla ze slov už dávno nepoužívaných, zastaralých či zaniklých, nap ř. Ksás (renesan ční kalhotky), Janeba (z Jan), Grmela (kudla, starý n ůž; přenesen ě nešika) apod. 32

Významu p říjmení ze zapomenutých slov porozumíme jen tehdy, nahlédneme-li nap ř. do st ředov ěkých listin, starých literárních d ěl, slovník ů, map, urbá řů, matrik, cestovních zpráv, artefakt ů, zemských desek, kronik, kalendá řů, itinerá řů… Rekonstruovaná podoba jména tém ěř vždy p řisuzuje jménu i zna čně v ětší stá ří, než je v historických dokladech dokumentováno, a proto se p ři onomastickém zkoumání využívá také různých archeologických nález ů, paleobotanických poznatk ů či ná řečí a řemeslnických slang ů.

Některá p říjmení m ůžeme vyložit n ěkolika zp ůsoby, a to podle toho, kdy a jak vznikala.

Výklady však nejsou vždy stejn ě etymologicky pr ůkazné. Příjmí Sova mohl n ěkdo nap ř.

31 MATES, V. Jména tajemství zbavená . 1. vyd. Praha: Knižná klub, 1998, s. 164. 32 MOLDANOVÁ, D. Naše p říjmení . 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1983, s.13.

22 dostat podle znamení sovy na dom ě, jindy se mohlo jednat o pojmenování metaforické, přezdívku, narážku na n ěkteré vlastnosti nebo vzhled. Z těchto d ůvod ů nem ůžeme t řídit příjmí podle toho, v jakém smyslu bylo apelativum vzato za jméno vlastní, podle podn ětu pojmenování, který bývá v ětšinou neznámý, nýbrž jen podle p ůvodního významu apelativa, jenž se stalo vlastním jménem osoby. 33 Tím je jednozna čně prokázáno, že neexistoval žádný spole čný prap ředek a že nositelé stejných, zejména čast ějších p říjmení nebyli v žádném p říbuzenském vztahu.

Zna čné komplikace p ři zkoumání zp ůsobuje také častá zkomolenost jmen, jejich zám ěrné „zušlech ťování“, p řeslechnutí či špatné čtení. Prvotní oficiální zápis p říjmení se za čal provád ět v období habsburské monarchie. Tehdejší administrativu obstarávali především n ěme čtí ú ředníci, kte ří neum ěli česky, a proto docházelo k častým grafickým nep řesnostem. Ve víde ňské kancelá ři psali nap ř. za krále Maxmiliána Kolebrod místo

Kolovrat .34

Komolila se také cizí a etymologicky nepr ůzra čná p říjmení, nap ř. n ěmecké jméno

Schwarz se p řizp ůsobilo systému češtiny v podob ě Švarc, Švorc . P řítomnost n ěmeckého příjmení v rodin ě však nemusí nutn ě znamenat, že p ředkové této rodiny m ěli n ěmeckou národnost. V 18. století byla totiž česká p říjmení apelativního p ůvodu p řekládána do n ěmčiny, nap ř. v českém urbá ři byli poddaní zapsáni jako Peka ř, Ková ř, Krej čí, Tesa ř,

Švec, Černý , ovšem v německém urbá ři již jako Bäcker, Schmied, Schneider,

Zimmermann, Schuster, Schwarz. Někdy se dokonce objevovaly ob ě podoby sou časn ě, nap ř. vedle p říjmení Ptá čník byl uveden ješt ě tvar Vogelsteller , vedle Uhlíře Köhler apod.

33 SVOBODA, J. Staro česká osobní jména a naše p říjmení . 1. vyd. Praha: Československá akademie v ěd, 1964, s. 186. 34 BENEŠ, J. O českých p říjmeních . 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie v ěd, 1962, s. 16.

23 Přestože je pravopisná podoba p říjmení d ědi čná a d ědí se z generace na generaci, 35 nejde v mnoha p řípadech již zdaleka o jeho p ůvodní, výchozí podobu. Badatelská práce zabývající se jmény je z tohoto d ůvodu velmi náro čná na p řípravu a vyžaduje komplexní znalosti o d ějinách národa ve všech sm ěrech. N ěkterá p říjmení se poda ří odhalit nahlédnutím do matrik a starých zápis ů o evidenci obyvatelstva na jednotlivých panstvích, jiná však z ůstanou i nadále tajemstvím.

Obecn ě m ůžeme říci, že p říjmení vznikala z vlastních jmen osob (deantroponymická příjmení), z vlastních jmen místních (detoponymická příjmení) a ze jmen obecných

(deapelativní p říjmení). Tyto t ři velké skupiny se pak dále člení do n ěkolika menších podskupin. V každé z nich uvádíme pro názornost n ěkolik p řípad ů, které se ve Vídni dodnes hojn ě vyskytují. 36

2.2.1 Příjmení vzniklá z osobních jmen

Skupina p říjmení vzniklých z osobních jmen, tj. jmen rodných a k řestních, je obrovská

(p ředstavuje p řibližn ě 33 % ze všech p říjmení ve Vídni 37 ) a existuje asi 150 českých přípon, jimiž jsou tvo řena.

Základem p říjmení jsou často osobní jména slovanského p ůvodu, která se u nás vyskytovala po staletí. Podobn ě jako jiná indoevropská jména se zpravidla objevovala v podob ě složené, tj. ze dvou významových základ ů, nap ř. Mir- + -slav (Miroslav ), nebo jednoduché ( Václav, Stich ). Často se zkracovala a jejich části se r ůzn ě modifikovaly.

Vznikla tak nap ř. p říjmení Blaha, Blaha ček, Blahak, Blahetek, Blahna, Blahnik, Blaho,

Blahos, Blahota, Blahoudek, Blahouš, Blahout, Blahovec, Blahovsky, Blahusch, Blahušek,

35 Nalezenc ům bývala p říjmení ur čena, nap ř. m ěsto Lipník dalo bezejmennému sirotku p říjmení Lipenský , opušt ěný chlapec v Praze byl pojmenován Bezejmenný apod. 36 Jednotlivým zp ůsob ům vzniku proprií se v ěnujeme blíže také v kapitole 2.1 Vlastní jména z hlediska jazykového (s. 16n). 37 NEUMANN, J. Tschechische Familiennamen in Wien . 1. vyd. Wien: Verlag Adolf Holzhausens, 1972, s. 8.

24 Blahut, Blahutka (Blahoslav); Jarec, Jarek, Jareš, Jarisch, Jarischko, Jaroch, Jaronek,

Jaroschin, Jaroslavsky, Jaroš (Jaroslav); Vaca, Vacek, Vach, Vachal, Vachek, Vachota,

Vachuda, Vachuta, Vacik, Vackar, Vaclavek, Vaclaví ček, Vaclena, Vacola, Vacovsky,

Vacula, Vaculík, Vaculin, Vaculka (Václav); Vojta, Vojtasek, Vojtech, Vojt ěchovský,

Vojtek, Vojtišek, Vojtsch (Vojt ěch) aj.

Celá řada osobních jmen byla pro tehdejší obyvatelstvo neznámá a netypická, ale brzy si získala zna čnou oblibu. Jedná se p ředevším o po češt ěná jména hebrejská a biblická, nap ř. Adam ( Adam čik, Adamec, Adamic, Adami ček, Adami čka, Adamko, Adamovi,

Adamski ), Jakub ( Jakeš, Jakisch, Jakoubek, Jakubci, Jakubec, Jakubi čka, Jakubitschek,

Jakubovsky, Kubasch, Kubaschowsky, Kubelka, Kubic, Kubka ), Šimon ( Sim čik, Simera,

Simetz, Simonis, Šima, Šima ček, Šimek, Šimunek ) aj.

V raném st ředov ěku k nám p řinesli benediktýnští mniši jména latinská, nap ř. Antonín

(Antoch, Antoniak, Antonic, Antoní ček, Antoniwicz, Antusch ), Benedikt ( Bek, Benada,

Benath, Benc, Benda, Beneschek, Benusch ), Marek ( Mareda, Marešek, Markes,

Markouschek, Mark ů), Valentýn ( Vala, Valal, Valda, Valek, Valenta, Valeš, Valian,

Valouch, Valušek ) aj.

V základ ě našich p říjmení se zachovala i stará germánská jména, jak počešt ěná, tak původní, nap ř. Dietrich ( Detrich, Tyl, Tyle, Tyle ček, Tylenek ), Karel ( Kara, Karas,

Karelka, Karla, Karlach, Karletz, Karli ček, Karlitzky, Karlusch ), Ludvík ( Luca, Ludva,

Ludvan, Ludvicek ), Siegmund ( Ziga, Zigmundik, Zigmundovsky, Zigmundik, Zigo, Ziha,

Zika, Zikeš, Zikl, Zikmund, Zikuda ) aj.

Ve víde ňském adresá ři se objevuje nejvíce p říjmení odvozených od jmen apoštol ů a sv ětc ů, nap ř. české jméno Václav je základem 173 p říjmení, Jan je zastoupen ve 140 variantách jmen. 38

38 NEUMANN, J. Tschechische Familiennamen in Wien . 1. vyd. Wien: Verlag Adolf Holzhausens, 1972, s. 9.

25 Po četná skupina t ěchto příjmení, jejíž bohatství spo čívá hlavn ě ve využívání r ůzných sufixálních p řípon, vznikla nej čast ěji ze starých osobních jmen slovanských, hebrejských, latinských či germánských.

2.2.2 Příjmení ze jmen místních, národních a z názv ů obyvatelských

Pot řebovali-li naši p ředkové odlišit n ějakou osobu od jiné, p řidávali k jejímu k řestnímu jménu také ozna čení v podob ě p říjmí, které napovídalo, odkud člov ěk pochází, kde bydlí nebo kde žil, nap ř. Petr od Dubu, Jan z Chel čic, Katherina Jehlová od Hory aj. Často bývá velmi obtížné ur čit, které z místních jmen motivovalo vznik p říjmení, protože stejn ě zn ějících jmen se jak u nás, tak i v cizin ě mnohdy vyskytuje n ěkolik, nap ř. v České republice najdeme p řibližn ě 265 Lhot, 191 Vsí či 61 Pasek (v ětšinou ve spojení s dalším rozši řujícím p řívlastkem, nap ř. Podkopná Lhota, Nová Ves nad Popelkou, Horní

Paseka …). 39

Řada p říjmení vznikla z názvu českých osad, nap ř. Bechine, Beroun, Bochorak,

Brandeis, Cidlik, Dedina, Dobrisek, Dolenek, Horowitz, Hradec, Chrudimak, Ivancic,

Javornik, Jesenik, Kadane, Kadanka, Lhotka, Loucka, Lounek, Opava, Pisec, Raudnitz,

Roznow, Suschitz, Teltsch, Versic, Vitkovics, Vranovitz…

Čast ěji než jména místního bývalo k bližšímu ozna čení člov ěka používáno p řídavné jméno z názvu místa odvozené p říponou –ský , nap ř. Bechinsky, Berounsky, Bohuminsky,

Caslavsky, Dolensky, Hesensky, Hodonsky, Chlumsky, Ivanovsky, Jaworowsky, Kunovsky,

Lešanovsky, Mostecky, Namjesky, Opavsky, Opocensky, Ostrawsky, Prerovsky,

Prostejovsky, Přibyslavsky, Ratiborsky, Sazawsky, Táborsky, Trnavsky, Trutnovsky,

Vambersky, Varsavsky, Vodnyansky, Wimbersky, Wisoko Meytsky, Wolinsky, Zambersky,

Zlinsky, Žižkovsky…

39 Velký autoatlas. 7. vyd. Praha: Kartografie Praha, 1996, s. 69-93.

26 Malou skupinu p říjmení tvo ří také p říjmení vzniklá ze jmen obyvatelských. Jejich základem jsou tzv. choronyma, 40 jež p ůvodn ě patrn ě ozna čovala nov ě p řist ěhovalého

člov ěka podle oblasti, ze které p řišel, a vypovídají o kolonizaci českých zemí i o st ěhování obyvatel. Častým motiva čním zdrojem byla také etnonyma 41 ozna čující nej čast ěji p ůvod prvotního nositele. Jedná se nap ř. o p říjmení Cechak, Cikanek, Čech, Dan, Flandera,

Flandrak, Francuz, Hana ček, Charvat, Moravec, Moravek, Morawitz, Nem čik, Nemecek,

Polak, Polašek, Rakusan, Rus, Russak, Sas, Sassik, Sleza ček, Slezak, Slovak, Slovencik,

Spanihel, Srba, Svejcar, Svejda, Švab, Talian, Tatarek, Ture ček, Turek, Uher, Uherka,

Valach, Valašek, Vlach, Zid, Zidacek, Zikan…

Můžeme sem za řadit také p říjmení motivovaná polohou, druhem či charakterem bydlišt ě a jeho lokalizací v terénu. V ětšina z nich vznikla p řevážn ě ze jmen obecných, avšak v n ěkterých p řípadech nelze vylou čit p ůvod v pomístním jmén ě. Pat ří sem nap ř. příjmení Brazda, Brezina, Dolak, Dolansky, Dole ček, Dolejski, Dolejš, Doubrava, Fara,

Hajek, Haji ček, Hora, Hora ček, Horais, Horanek, Horecky, Horsky, Chaloupka, Chalupa,

Chyška, Kone čný, Kopecky, Kope ček, Koutnik, Koutny, Krajnik, Loucka, Loucky, Louka,

Nademleinsky, Podhajsky, Podhorsky, Podhradzky, Podskalsky, Richta, Salašek, Skalak,

Skalka, Spitalsky, Stepni čka, Stransky, Tvrznik, Ulicny, Vrsecky, Zablatsky, Zalesky,

Zapotocky, Zavesky…

Skupina českých p říjmení vzniklých ze jmen místních zaujímá po četn ě ve Vídni druhé místo. Jejich r ůznorodost je mnohem v ětší než v německé řeči, protože jsou odvozována

řadou sufix ů, nap ř. Pražák, Pražan; Hulek, Hulík, Hula; Lhotak, Lhotan, Lhotka, Lhotsky aj. 42

40 Jedná se o vlastní jména v ětších obydlených i neobydlených p řírodních a správních celk ů. 41 Jedná se o vlastní jména kmen ů a národ ů. 42 V němčin ě jsou místní jména odvozována jen pomocí p řípony –er , nap ř. Prager (pražský), Wiener (víde ňský), Müncher (mnichovský), Berliner (berlínský) aj.

27 Četnost výskytu t ěchto p říjmení je zp ůsobena také hojností názv ů českých vesnic a vísek, z nichž p říchozí české obyvatelstvo do Rakouska p řicházelo.

2.2.3 Příjmení ze jmen obecných

Třetí skupinu tvo ří p říjmení vzniklá z apelativ, tj. podstatných jmen, p řídavných jmen, sloves, p říslovcí, částic a citoslovcí obecného významu. Je velmi rozmanitá a odráží v celé

ší ři sv ět, v němž se naši p ředkové pohybovali.

Množství t ěchto p říjmení za řazuje člov ěka podle jeho místa v lidském kolektivu, podle jeho zam ěstnání, charakteristických fyzických a duševních rys ů, podle událostí, v nichž se proslavil apod. Často jen konstatují a popisují, mnohdy je jejich základem p řezdívka značně expresivní. Pom ěrn ě málo expresivity je v příjmení Ková ř, ale už p říjmení Neková ř

či Kova říček , která jsou od n ěj odvozená, v sob ě zahrnují ur čité hodnocení či vztah k pojmenované osob ě. N ěkterá p říjmení jsou metaforou, p řestože v běžném styku ztrácí sv ůj p ůvodní význam a vnímáme ji jen jako ozna čení konkrétního nositele. Nevadí nám, že pan Vrabec je velký a silný člov ěk klidných zp ůsob ů, pan Pospíšil málokdy pospíchá a že sle čna Hrubá je jemná, drobná dívka. Výjimku tvo ří p říjmení utvo řená ze slov, jež se vztahují k oblasti sexu a vym ěšování, nap ř. Tomáškovi p říjmím Prdel (1391), Prdelík

St řelec Hašk ův (1399), Procopio Pizda dicto (1450). 43 Byla vnímána jako neslušná a sami jejich nositelé požádali v ětšinou o zm ěnu jména. Do naší doby se udržela jen ta, která sv ůj hanlivý význam ztratila, nap ř. Jebavý, Kep, Hrma .

Ve Vídni se naopak nemravná p říjmení mající p ůvod v různých vulgárních výrazech uchovala dodnes. V německém prost ředí totiž nikdo nevnímal jejich obecný význam, a proto se m ůžeme b ěžn ě setkat s příjmeními jako nap ř. Curak, Gebák, Hajzl, Hnoupek,

Hnup, Jebavy, Kaka č, Kakalik, Kepka, Kokot, Kravina, Krupan, Kunda, Ludra, Magor,

43 MOLDANOVÁ, D. Naše p říjmení . 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1983, s. 22.

28 Mrvik, Mrvka, Nejebse, Nezerka, Perda, Picka, Pinda, Pitschan, Pobuda, Prase, Pudelka,

Ritka, Skurwa, Soustal, Swiniak, Wosserka aj.

Řada p říjmení vznikla podle fyzických a duševních vlastností. Tato p říjmení jsou původem jmény podstatnými, p řídavnými, pop ř. složenými z více slov, protože ozna čují rozmanité vlastnosti, jako tvar t ěla, nápadnost n ěkteré jeho části, vlastnosti hlasu, temperament, povahu, zp ůsob vystupování apod.

Fyzické vlastnosti se nap ř. odrážejí ve jménech Bachraty, B ělohlavek, Bily, Bradaczek,

Brichac, Cachoun, Cernocky, Červený, Dlouhy, Drobny, Durdik, Hlava č, Hlavanek,

Hloušek, Hnatek, Holan, Holec, Holeczek, Chromecek, Churavy, Kolinko, K řiva ček,

Ku čera, Kulhánek, Lehky, Lysy, Maly, Menšík, Noha ček, Obr, Ospaly, Plosky, Rypacek,

Ryšanek, Sedivec, Silny, Smudla, Stary, Studenik, Tintera, Tlustoš, Tvrdy, Usaty, Voka č,

Vysoky, Zebro, Zelenka aj.

Příjmení vzniklá podle duševních vlastností jsou nap ř. Bumbalek, Hodny, Hovorka,

Hrdy, Hrubec, Chlubna, Krakora, K řikava, Kyselka, Lakomy, Louda, Mizera, Ml čak,

Mudroch, Nemluva, Nemrava, Neskudla, Nezbeda, Opatrny, Plachy, Poslušny, Pysny,

Rehounek, Rozumek, Skuhrovec, Smutny, Spatenka, State čny, Sverepa, Tichy, Trestik,

Tupy, Vesely, Všete čka, Vyborny, Zmatlo aj.

Příjmeními se stala i slova, která ozna čují v ěk, vzr ůst a p říbuzenské vztahy, nap ř.

Babuschka, Dedek, Dedic, Hošek, Chovanec, Jonak, Klou ček, Kmoch, Maticka, Mužík,

Pacholik, Pastorek, Robek, Ro ček, Schovanec, Sta řeček, Suhaj, Synek, Taticek, Vejrosta,

Zenisek aj.

Velkou skupinu tvo ří p říjmení podle sociálního rozvrstvení, spole čenských pom ěrů, feudálních, církevních a vojenských hodností, nap ř. Biskup, Berník, Ctvrtnik,

Dobrovolny, 44 Drab, Drabek, Dragoun, Fojt, Hejduk, Hrabeta, Chalupnik, Jeneral,

44 Příjmení Dobrovolný obdržel člov ěk, který se dal dobrovoln ě k poddanství.

29 Kaplanek, Kapral, Knap, Knez, Kn ěží ček, Knizatko, Kostelnik, Kral, Kralovics, Lanicek,

Laník, Lapa ček, Mestan, Nadvornik, Pansky, Poddany, Probošt, Prochazka, 45 Rychtar,

Ryti ř, Safa ř, Sedla ček, Sedlak, Starosta, St řelec, Svobodnik, Vevoda, Voja ček, Zeman,

Zemanek aj.

Velmi rozmanitá jsou také p říjmení z názv ů řemesel, r ůzných zam ěstnání a činnosti

člov ěka, nap ř. Bedna ř, Bubenik, Cihla ř, Dudák, Forman, Gajdošik, Hajny, Hostinsky,

Hudec, Chmelarik, Kadlec, Kamenik, Kantorek, Klempiřik, Ko čí, Kola ř, Kolomaznik,

Kosa ř, Kova řík, Kožešnik, Krama ř, Kr čma řik, Krej ča, Kuchti ček, Lama č, Masa řik,

Mlynar, Mydla ř, Myslive ček, Peka ř, Pilar, Polesny, Ponocny, Pta čnik, Pun čochar,

Rezni ček, Ryba ř, Skla ř, Sladek, Šindela ř, Švec, Tesa řik, Tkadlec, Truhla ř, Uhlí ř, Vcelar,

Voborník, Volejnik, Vora č, Vozka, Za ček, Zahradni ček, Zednik, Zpevak aj.

Řemeslníci dostávali p řezdívky i z názv ů nástroj ů, s nimiž pracovali ( krej čí Jehli čka,

švec Cvo ček ), ze kterých se postupn ě utvá řela p říjmí a p říjmení, nap ř. Be čka, Bicik, Cep,

Hák, H řebík, Jehla, Kladivo, Knejp, Kotlik, Kudlicka, Lopata, Moty čka, Nalevka, Palicka,

Pilla, Rádl, Roubik, Sekera, Smetazko, Trdlicka, Vařečka aj. Motivací pro pojmenování byly často i r ůzné pokrmy a potraviná řské výrobky, nap ř. Buchta, Burt, Dole ček, Haluska,

Homolka, Chlebe ček, Jahelka, Kaše, Koblizka, Kola ček, Koralka, Kroupa, Kvasni čka,

Livanec, Maslo, Mleczko, Mou čka, Otruba, Pastika, Polivka, Rohli ček, Rosol, Smetanka,

Sva čina, Šiška, Topinka, Tvaroh, Tvaruzek, Vodi čka, Voma čka, Vomastek, Zemli čka aj.

Příjmení vznikala i z názv ů dopravních prost ředk ů ( Kara, Kocabek, Ko čar, Kolecko,

Sana ), hudebních nástroj ů ( Buben, Cimbal, Kobza, 46 Trubka, Varhanek, Zvonek ), zbraní

(Kord, Kusche, Pistulka, Prak, Puschka, Savel, Svancara, 47 Šip ), mincí ( Ctvrtnik, Dukat,

Hali ř, Huba ček, 48 Krejcar, Kros, Penízek, Petnik, Sestak, Tolar ), oble čení a obuvi ( Botka,

45 Výraz, jímž se d říve ozna čoval zběhlý poddaný. 46 Drnkací nástroj, druh mandolíny. 47 Slavnostní haví řská sekera. 48 Posm ěšný název groše Ferdinanda I., který m ěl odulé rty.

30 Capka, Halenka, Kabatek, Lacl, Pantlitschko, Passek, Rubaš, Satek ), budov a částí místností ( Kominek, Krb, Kuchynka, Picka, Podlaha, Pokoj, Strop, St řecha, Sv ětni čka,

Zavorka ) aj. Vyskytují se také p říjmení z abstrakt ( Hrstka, Chladek, Chudoba, Krock,

Mrakota, Mraz, Naprava, Necasek, Nouza, P říhoda, Slunecko, Smrt, Svadba, Valka,

Vojna, Záloha ) a ozna čení času ( Duben, Hodinka, Jaro, Masopust, Patek, Podzimek,

Poledna, Pondelik, Ve černik, Zima ).

V některých jménech se odráží i stará náboženská ideologie a pov ěry. Zahrnujeme k nim nap ř. p říjmení z názv ů biblických osob, které jsou zt ělesn ěním n ěkterých vlastností

(Apostol, Herodek, Ježischek, Kainka, Kolias, Pilat, Prorok ), nadp řirozených bytostí a strašidel ( Bubak, Cert, Dabell, Hatermann, Schottek, Skritek ) či p říslušnosti k církevním a náboženským spole čnostem ( Haban, Kaci ř, Katolicky, Pikart, Pohan, Zidacek ).

Další inspirací p ři tvorb ě p říjmení byla pro člov ěka p říroda, jež ho obklopovala. Velkou skupinu p ředstavují p ředevším jména z názv ů živo čich ů, nap ř. jména Bažant, Bej ček,

Beranek, Cvr ček, Čap, Čejka, Čížek, Drozd, Dudek, Havranek, Hejl, Husicka, Chrobacek,

Chroust, Jelen, Ježek, Ji řička, Kacenka, Kocour, Komar, Kos, K řepelka, Labut, Lev, Liška,

Motejlík, Myška, Norek, Orel, Papoušek, Penkava, Prasicek, Racek, Rybka, Slavi ček, Sova,

Srnec, Sysel, Vepřek, Vokoun, Vrabec, Zaji ček aj. 49

Hojn ě jsou zastoupena také p říjmení z rostlinné říše, nap ř. Bodlak, Boruwka,

Bramburek, Cibulka, Česnek, Doubek, D řevo, Fialka, Hrach, Hribek, Hruška, Chmel,

Jahoda, Jav ůrek, Je čmínek, Kapusta, Klasek, Kop řiva, Ko řinek, Lipa, Makovi čka,

Mrkvi čka, Oliva, Osika, Parez, Petrželka, Pivonka, Repa, Rericha, Ruži čka, Smr ček,

Svestka, Šafranek, Šípek, Trnka, Vochomurka, Vrba, Zazvorka, Žalud aj.

49 Z celkového množství t ěchto jmen jsou ve Vídni nejb ěžn ější p říjmení pocházející z názv ů pta čí říše, jejichž po čet se pohybuje kolem 354.

31 Další po četnou skupinou jsou p říjmení tvo řená z různých slovesných tvar ů, zejména z příčestí minulého, nap ř. Behal, Blabolil, Bouchal, Coufal, Dohnal, Dokulil, Dosko čil,

Hlucil, Hrabal, Hradil, Klapal, Kou řil, Kryl, Libal, Loudal, Louzil, Makal, Mazal, Motal,

Nepil, Neveceral, Nezdaril, Obalil, Ohlidal, Opletal, Paral, Pipal, Pospišil, Radil,

Rozehnal, Rozsypal, Sehnalek, Schanel, Smazil, Tlacil, Touzil, Trefil, Udrzal, Uchytil,

Utesil, Vedral, Vohlidal, Vysko čil, Wylicil, Wytrisal, Zabloudil, Zapletal, Zbo řil, Zlamal aj.

Mírn ě komicky zn ějí p říjmení z tvar ů p řítomného času a rozkazovacího zp ůsobu, a to i ve v ětném spojení, nap ř. Darmohray, Dobredelej, Drbohlav, Dus, Has, Hejpetr,

Hrejsemnou, Hybej, Klepej, Navarmi, Nebehay, Nehnevais, Nechodom, Nejezchleba,

Nepijwoda, Nepovím, Nepras, Osolsobie, Poley, Potrebujes, Prinesdomu, Skocdopole,

Valihrach, Varvoda, Vozihnoj, Witamwas, Zakreis aj., či p říjmení z podstatných nebo přídavných jmen odvozených ze slovesných základ ů vyjad řující nej čast ěji r ůzné vlastnosti a sklony, nap ř. Budilek, Cadilek, Dlabac, Dopita, Fu čik, Kutilek, Lapa ček, Mimra,

Netopilik, Obdržalek, Pleskac, Susta, Švehla, Tr čka, Vostatek, Znamenacek aj.

Setkat se m ůžeme také se složenými příjmeními, která vznikla z různých předložkových, adjektivních, číselných, p říslove čných a v ětných spojení, nap ř.

Bezstarosta, Bezvoda, Brzobohaty, Cochcewitz, Darmovzal, Dobramisl, Dobrohruschka,

Domnosil, Drahokoupil, Chleborad, Chodispal, Kozibratka, Krivanoska, Ledasil,

Malimanek, Masojídek, Pecival, Petioky, Potmesil, Precechtel, Pulpan, Sedmidubsky,

Semrad, Skamene, Slabihoud, Stojaspal, Sucharipa aj.

Zajímavou skupinu tvo ří p říjmení ze slov nesklonných, která se patrn ě vyvinula z přezdívek, ze slov, jež pojmenovaný opakovan ě říkal, prokládal jimi svou řeč apod.

Původ v příslovcích mají nap ř. jména Halabala, Lecjaks, Ledajaks, Neni čka, Pak,

Posavad, Prey, Pro čka, Proto, Radej, Sak, Tenkrat, Tenta, Tot, Znenahlo, Zouplna aj.

Z citoslovcí napodobujících r ůzné zvuky pak vznikla nap ř. Blabla, Bum, Cink, Cvak, Cvrk,

Frk, Klap, Rach, Sup, Sust aj.

32 Pozoruhodný soubor tvo ří také zdrobn ěliny obecných jmen, z nichž pochází celá řada příjmení a jež jsou mnohdy čast ější než jejich základní podoba. Ve Vídni tak m ůžeme najít nap ř. 168 Sedlák ů a 465 Sedlack ů, 85 Zajíc ů a 129 Zaji čků, 110 Vlk ů a 285 Vl ček ů či 95

Matouš ů a 210 Matoušk ů.50

Soustava českých p říjmení užívaných v Rakousku je díky dostate čnému množství fantazie a motiv ů velmi rozmanitá. Jak je však z některých výše uvedených p říklad ů patrné, není jejich p ůvod vždy etymologicky jednozna čně pr ůkazný, protože v ětšina příjmení více či mén ě zm ěnila vlivem víde ňského prost ředí svou d řív ější podobu. Hlavní příčiny musíme hledat hlavn ě v rozdílnostech českého a n ěmeckého jazykového souboru.

2.3 Víde ňská čeština

V minulosti byla česká řeč ve Vídni velmi rozší řená. Češi si v ědom ě uchovávali svou identitu a sv ůj mateřský jazyk neustále rozvíjeli. Díky prolínání rakouských a českých obyvatel, kte ří vedle sebe po staletí žili a v ětšinou ovládali ob ě řeči, však p řesto docházelo ke vzájemnému ovliv ňování a sbližování. Čeština p řevzala rozmanité n ěmecké, v ětšinou místní ozna čení a výrazy nespisovného charakteru, Rakušané si osvojili p ředevším speciální výrazy používané v domácnosti a kuchyni.

Víde ňská čeština je charakteristická hlavn ě používáním množství n ěmeckých slov, jež

čeští mluv čí za čle ňovali do promluvy. Hlavním d ůvodem byly pravd ěpodobn ě nedostatky ve slovní zásob ě. Pokud si člov ěk nemohl vzpomenout na ur čité slovo, použil jeho německou variantu, nap ř. seš starej faulencr, hóluj vodu a pomož mi pucovat forcimru, ale ordentlich (seš starej lenoch, p řines vodu a pomož mi pucovat p ředsí ň); dobrou vý řečnost má, ale frejlix všecko je jenom ibung (dobrou vý řečnost má, ale pravda, všecko je jenom cvi čení) ; jo, jo, to mate úpln ě recht, ja bych ho taky koupila, p ěkný štof, ale drahý (jo, jo,

50 NEUMANN, J. Tschechische Familiennamen in Wien . 1. vyd. Wien: Verlag Adolf Holzhausens, 1972, s. 10.

33 to máte pravdu, já bych ji taky koupila, p ěkná látka, ale drahá) .51 P říležitostn ě se dostávala německá slova do českého systému také jeho adaptací, nap ř. pflast říček, popinka, puntí ček, givinovat aj., nebo jeho doslovným p řekladem, neodpovídajícím českým jazykovým zvyklostem, nap ř. marmeládyd ělání (Marmelademachen), vlnový koupališt ě (Wellenbad), obchodovedoucí (Geschäftsführer), telefonní kniha (Telefonbuch) aj. 52

Vliv ům se neubránila ani rakouská n ěmčina. Z češtiny p řevzala prvky ze slovní zásoby, a dokonce i n ěkteré gramatické zvláštnos ti, p ředevším používání p ředložek a p ředložkových pád ů, nap ř. auf etwas vergessen (zapomínat na n ěco), das steht nicht dafür (to nestojí zato), auf d’letzt (naposledy) aj.

Česká slova se stala základem i četných frází a ustálených spojení, nap ř. auf lepschi gehen (jít na lepší) , petschiert sein (být zpe čet ěno) , heidipritsch (hej, jdi pry č), schetzkojedno (všecko jedno) , Rozumisch haben (mít rozum) , tam leschi (tam leží) , povidalen (povídat) , copaken (co pak) aj.

Zna čné problémy pak m ělo n ěmecké obyvatelstvo hlavn ě s výslovností a grafickou podobou českých slov, a to se významn ě projevilo i p ři za čle ňování českých p říjmení do rakouského jazykového systému.

2.4 Grafická a ortografická podoba p říjmení

Jazyk od svého po čátku do sou časného stavu prošel zásadní zm ěnou, p ři níž se vyvíjela nejen slovní zásoba, ale i ostatní složky. Patrné je to zejména u ortografické a grafické formy, která je specifická pro každý jazyk.

Nyn ější ortografická podoba našich p říjmení se datuje do 19. století, kdy došlo k pravopisné reform ě následkem požadavk ů obrozenc ů, k níž dal podn ět Josef Dobrovský.

51 GLETTLER, M. Böhmisches Wien . 1. vyd. München: Herold Verlag, 1985, s. 104. 52 BLAHAR, J. – KLOFEROVÁ, S. – VOJTOVÁ, J. U nás ve Vídni . 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 1999, s. 13.

34 Úprava nejprve tzv. analogická 53 a pozd ěji ve 40. letech téhož století tzv. skladná se stala základem českého moderního pravopisu. Od této doby nedošlo již k žádné zásadní úprav ě a zm ěny se týkají jen jednotlivostí.

V České republice se s p říjmeními, ve kterých se zachoval původní, tedy

„p ředreformový” pravopis, setkáme jen výjime čně. Zcela jiná situace je však ve Vídni, kde najdeme řadu jmen, jejichž úprava nebyla nutná ani žádoucí, protože se netýkala tamního gramatického systému. Často se proto m ůžeme setkat se jmény, která obsahují g místo nov ě zavedeného j. Jde nap ř. o p říjmení Gedlicka, Gelinek, Gerschitzka, Gerzabek,

Gestrab, Gezek, Gile ček, Gindra, Gitschin, Gura, Negedly, Podogil aj. Hojn ě zastoupená jsou i jména, v nichž nedošlo k hláskové p řem ěně g v h, nap ř. Gawlik, Glavac, Gluchi,

Gratsch, Grawatsch, Gunka aj.

Dalším p říkladem zachování p ůvodního pravopisu je i novo český diftong ou , který vznikl ze staro českého ú – au (Mu čka – Mau čka > Mou čka ). Tato hlásková zm ěna nebyla na po čátku slova pojata do spisovné gramatické normy a z ůstala p řevážn ě v rovin ě hovorové, obecné a ná řeční. Nej čast ěji se proto setkáme s příjmeními jako např. Aulehla,

Aulitzky, Aunicky, Aupor, Aurada, Aurednicek, Autersky, Autrata, Oujezdsky, Oulehla,

Oumrt, Ourada, Ourednik, Outrata, Outulny aj.

Obdobn ě tomu bylo i se zm ěnou ý > ej, které se na st řední Morav ě (Haná) vyvinulo v –é. Mezi p říjmeními m ůžeme najít nap ř. jména Dymacek > Dejm, H řebík > H řebejk,

Kyval > Kejval, Smykal > Smejkal > Smekal, Stryz > Strejc > Strecek, Sycek > Sejcek, Tyral

> Tejral, Vyborny > Vejborny aj.

V příjmeních, jež mají ná řeční podobu dále neprob ěhly zm ěny typu o > uo > u

(Bamboschek > Bambuschek, Lastovka > Laštuvka, Sohajek > Suhaj ), a > ě > e (Nohavica

53 Čmejrková, S. - Daneš, F. - Kraus, J. - Svobodová, J. Čeština jak ji znáte i neznáte. Praha: Academia, 1996, s. 136.

35 > Nohavice, Poupa > Poupie, Ve čera > Ve čeře, Vyletal > Wyletel ), 54 u > i (Rerucha >

Rericha ) aj.

Pravd ěpodobn ě díky geografické poloze p řevažují ve Vídni p říjmení moravského původu s jejich typickými dialektologickými znaky, nap ř. Babica, Hlavica, Husser,

Hyn čica, Jurasek, Jurica, Klanica, Kozusnik, Kytlica, Maluska, Ohnutek, Pernica, Scerba,

Sčasny, Smekal, Teral, Tihelka, Verosta, Zalubil, Zehnal, Zhanel aj.

Nej čast ěji se však v Rakousku setkáme se sp řežkovým pravopisem (dodnes zachovaný v jediném písmenu ch ), který se stal hlavním nástrojem p ři pon ěmčovacím procesu

českých jmen.

2.4.1 Pon ěmčování českých p říjmení

Pon ěmčováním se z vývojového hlediska rozumí proces postupného za čle ňování původem cizího p říjmení do n ěmeckého jazykového prost ředí. Pod jeho vlivem dochází u t ěchto p říjmení p ři užívání v němčin ě nejen k jejich za čle ňování do n ěmeckého gramatického systému, ale v mnoha p řípadech k postupnému pon ěmčení psané podoby, pop řípad ě i hláskovému komolení. Jednotlivá p říjmení jsou postupn ě pon ěmčována obvykle ve shod ě s výslovností tak, aby jejich psaná podoba postihovala i jejich podobu výslovnostní.

Při pon ěmčování pravopisu p ůvodem českých p říjmení jde bu ď o postupný proces, při n ěmž jedna zm ěna vyvolává za čas zm ěnu další, nebo o soub ěžnou kombinaci n ěkolika zp ůsob ů najednou.

Zm ěnám podléhaly české hlásky, které byly pro rakouské obyvatelstvo neznámé a které

činily zna čné komplikace p ři výslovnosti. Jedná se p ředevším o m ěkké souhlásky ž, š, č, ř,

ď, ť, ň a dlouhé samohlásky á, é, í, ó, ú, ů.

54 V případ ě zm ěny a > ě se Morava a Slezsko odlišily od Čech, v nichž došlo k záv ěre čné zm ěně ě > e.

36 Nej čast ěji docházelo p ři adaptaci k zaniknutí diakritických znamének. Tento zp ůsob grafického záznamu jmen je patrný u 90 % českých p říjmení ve Vídni, nap ř. Babovka,

Chudy, Drstak, Hrebesky, Kacerek, Lipar, Matejicek, Nekovarik, Odmekcil, Pondelicek,

Ricka, Savel, Taborek, Uteseny, Vrsek, Zupan aj. Došlo tak k výraznému zjednodušení zápisu, avšak fonetická podoba jména byla zna čně narušena. Nová varianta p říjmení ztratila d řív ější délku a m ěkkost a částe čně skryla jeho p ůvod.

Krom ě krácení hodnoty vokál ů a zániku há čků u konsonant ů se typicky české hlásky nahrazovaly odpovídajícími foneticky nejbližšími hláskami n ěmecké abecedy, nap ř. ř se nahrazuje r nebo kombinacemi n ěkolika grafém ů rs, rz, rsch . Velmi častý je práv ě sp řežkový zp ůsob záznamu.

Při pon ěmčování českých p říjmení lze ve shod ě s výslovností nap ř. pozorovat následující postupy:

• Český grafém c se p řepisuje jako cz, ts, tz, z :

Bartetzki, Borovecz, Czihla ř, Czoppek, Dedicz, Dolenz, Fitzka, Franczek, Hadrboletz,

Janetzky, Karletz, Kopetz, Kotzmanek, Krupitza, Lasetzky, Luschtinetz, Maczejka,

Mazourek, Mesitz, Novaczky, Ozasek, Patzka, Platzatka, Pototzky, Prinzlik, Sernetz,

Skrczeny, Skripecz, Sobotetzky, Stohlawetz, Truskawetz, Ujetz, Vaczlav, Waschitza,

Wenzlik, Zemanetz, Zisarsky, Zitzwarek, Zwotschka…

• Český grafém č se p řepisuje jako cs, cz, tsch :

Abrahamczik, Babczak, Csejka, Czeczelitz, Hanitschka, Hubatschka, Katschina,

Kluczik, Korotwitschka, Laditsch, Lasitschka, Luskacz, Maczkal, Masantschek,

Mitschitzek, Nevlacsil, Nositschka, Otocska, Owczaczek, Palitsch, Panatschek,

Pekatschek, Placz, Rolletschek, Schimetschek, Schultschik, Statetschek, Tkaczek,

Tschapka, Tschutschek, Vetschera, Wanitscka, Wileczil, Zwatschka…

37 • Český grafém š se p řepisuje jako sch, ss, st, sz :

Beneschek, Bussek, Danesch, Doschek, Eliasch, Frenstatsky, Hraschek, Chocholoushek,

Janusz, Ježischek, Kallischek, Kaschel, Kossik, Lalouschek, Lischka, Manoszek,

Marsidouschek, Massiczek, Nedoschil, Netuschill, Olschinski, Pechousch, Podeschwa,

Puschka, Roschlapil, Roskosz, Schaschinka, Schischka, Szarka, Tuschka, Uschan,

Wisuschil, Wsseticka, Zanaschka…

• Český grafém ř se p řepisuje jako rs, rz, rsch :

Bakalarz, Becvarz, Brzesowsky, Brzitwa, Dworschak, Herzka, Horzinek, Hrziwna,

Jersabek, Kaderschabek, Korsalka, Korzenar, Kovarzik, Krzik, Krzizala, Malirsch,

Marzi, Meystrzik, Minarzsky, Orzech, Parschizek, Pecarz, Pentlarz, Perzinka, Przedak

Przibil, Rittirsch, Rzehorz, Rzipa, Rzizek, Rzyman, Sawrschel, Skwarzil, Sporshill,

Trzebin, Uhlarz, Urbarz, Vostrzansky, Wawrzek, Zakrzyk…

• Český grafém z se p řepisuje jako c, s, tz :

Basalka, Drocda, Hanslik, Hesoun, Honsig, Hrasdil, Hwesda, Jisda, Kasil, Kolomasnik,

Masatch, Masurka, Matzanec, Mrosek, Neswal, Plas, Podrasky, Resni ček, Roslifka,

Rosmanit, Rossipaul, Sablatschan, Sahorak, Saic, Saletnik, Sawadil, Seleny, Soubek,

Spevak, Vymasal, Wosihnoj, Zersawy…

• Český grafém ž se p řepisuje jako s, sch :

Baschant, Blaschek, Brosch, Derschatta, Dolleschal, Hauschwicka, Hloschek,

Kaluscha, Kneschourek, Luschnicky, Muschik, Neuschill, Nisinsky, Paschout, Poschar,

Rusche, Ruschovy, Schalud, Schaludek, Schatschek, Schelivsky, Schischkovsky,

Tattermusch, Wrasda, Zischka…

38 • Český grafém v se p řepisuje jako w:

Beczwarowsky, Cernowicky, Dewaty, Hriwa, Hwiszt, Jaworowsky, Kiowsky, Kolowrat,

Kriwonos, Kwokal, Litwak, Low, Mallowan, Markwa, Medwed, Mirow, Nepewny,

Oskwarek, Pihowaty, Piwowar, Powel, Rozwoda, Siwy, Slatohlawek, Strawa, Swedek,

Twaruschka, Tworek, Wawrowetz, Wdolecek, Wlachowsky, Wranna, Zawada,

Zawodnik, Zluwa…

• Český grafém v se p řepisuje jako f:

Bartoschofsky, Bidschof, Borufka, Drosdofsky, Flassak, Fnoucek, Hafran, Hefka,

Hornof, Jeserofsky, Kacerofsky, Kafka, Krafka, Lafka, Letofsky, Lifka, Ofczarek,

Olschafsky, Pafka, Plefka, Polifka, Roslifka, Rudlof, Scharofsky, Schefzick, Tetzlaff,

Wenzlofsky, Wetrofsky, Worofka…

• Český grafém h se p řepisuje jako ch :

Bochdalofsky, Bochdansky, Brloch, B řech, Jechne, Machdalik, Truchla ř, Twaroch,

Zacharatnitzek, Zachradka…

• Český grafém ch se p řepisuje jako k:

Kaluppa, Karwat, Klapete, Kmell, Kocholl…

• Český grafém k se na za čátku a na konci p říjmení n ěkdy p řepisuje jako g:

Berschig, Bochnig, Gabat, Galinovsky, Gasparek, Golatsch, Gotschy, Gragora,

Grawatsch, Gretschi, Gudernatsch, Gunkal, Hintschig, Hobsig, Jagsch, Jarnig, Jenig,

Jeschofnig, Kassig, Kolig, Landig, Migschitz, Mostetschnig, Peschigg, Pisgats…

39 • České grafémy ď, ť, ň se p řepisují jako dia, tia, nia :

Breschtiak, Dania, Horniak, Hunia ček, Kaniak, Kostial, Krchniak, Lesniak, Mandiak,

Manias, Matiatko, Pistiak, Vania, Vodniansky…

• České grafémy se často zdvojují, nap ř. l – ll, n – nn, p – pp, r – rr, s – ss, t – tt :

Allinka, Blaboll, Botta, Czoppan, Dabell, Darrek, Hottowy, Hussarek, Husslik, Kerttek,

Klepp, Kotte, Lassak, Lellek, Littomericky, Machatty, Mallek, Nassek, Ossadnik, Pilla,

Plettl, Prasse, Sassik, Schipp, Sitto, Skatulla, Strupp, Tessar, Tettinek, Vallach, Vessel,

Wancatta, Wiskott, Wittassek, Zannikal…

• Český grafém x se p řepisuje jako ks :

Baksa, Fuksa, Leksa, Miksa, Peksa, Truksa…

• Spojení českých grafém ů aj se p řepisuje jako n ěmecká dvojhláska ai, ay :

Cayanek, Czaika, Darmohray, Faifrzyk, Gaidoš, Haidanek, Haini, Haynisch, Horais,

Kaida, Kraic, Kraitschek, Maida, Maidloch, Maiek, Machain, Nebehay, Nehnevais,

Paida, Podhaisky, Raida, Raynoschek, Tupay, Vaida, Zaitschek…

• Spojení českých grafém ů ej se p řepisuje jako n ěmecká dvojhláska ei, ey :

Barteis, Deim, Deimal, Dobrey, Dolleyschka, Freyka, Freyla, Heiduschka, Heybal,

Heykal, Heyrovsky, Keyklir, Kreisa, Meytsky, Nademleinsky, Peyhovsky, Peychal,

Polley, Reischek, Seiczek, Seikora, Seyr, Scheibal, Scheida, Skreischowsky, Speyl,

Steiny, Streitz, Teyral, Veidovsky, Veyr, Weywara, Wondreis, Zakreis, Zeydlik…

40 • Český grafém ě se p řepisuje jako ie :

Biehavka, Biehounek, Bielesch, Bielohlavek, Bieloch, Diedek, Kniez, Medwied,

Mierzinski, Niemetz, Niemtschik, Piechura, Pietka, Pospiech, Poupie, Stiepka,

Stierbina, Stietka, Swierak, Swietlik, Wanierka, Zastiera, Zwiedak, Zwierzina…

• Český grafém y se p řepisuje jako i:

Adamski, Berdich, Czernecki, Dobramisl, Hospodski, Hrizak, Hutschinski, Kidalka,

Kobylanski, Levi, Marcinowski, Mekis, Mislik, Mohila, Orlovski, Pischny, Pitel, Prybil,

Rebryk, Ribitschka, Rischavy, Schabenski, Schibany, Stolarzyk, Uchitil, Veliki, Vibihal,

Wicpalek, Widra, Wihra, Wikidal, Zachistal, Zamikal, Zbitek…

• Český grafém í se p řepisuje jako ie :

Bielecky, Diete, Friedek, Frievaldsky, Jerie, Jielek, Klien, Klietsch, Kniesche, Kvietek,

Liebal, Liebesny, Lien, Lieskovsky, Miecek, Mierny, Mietzel, Niezky, Oriesek, Pieka,

Schiepek, Stiepak, Stieppl, Wiecenec, Wietz, Zielka…

Nazna čené pon ěmčovací postupy neprobíhaly soub ěžn ě a ne všechny byly uskute čněny.

To znamená, že jedno a totéž p říjmení m ůže v němčin ě existovat v několika variantních pravopisných či tvaroslovných podobách, nap ř. nejoblíben ější jméno Hrdli čka se vyskytuje ve 20 podobách ( Hrdli čka, Hrdlicka, Hrdliczka, Herdliczka, Herdlitschka, Hertlitschka,

Herlitzka… ), p říjmení Čížek dokonce ve 25 modifikacích ( Čížek, Čižek, Cizek, Czizek,

Czisek, Cissek, Zisch… ). 55

Množství existujících pravopisných variant jednoho a téhož p říjmení je d ůležitým prost ředkem rozlišovacím, zv ětšujícím výb ěr p říjmení a poukazujícím na rodovou

55 NEUMANN, J. Tschechische Familiennamen in Wien . 1. vyd. Wien: Verlag Adolf Holzhausens, 1972, s. 6.

41 příslušnost jeho nositel ů. V praxi ovšem p ůsobívá jisté komplikace, protože ani p říslušníci jedné rodiny nejsou n ěkdy schopni udržet stejnou podobu ve všech rodinných dokladech.

Některá jména prošla tak složitým pravopisným vývojem, že jeho prvotní podoba je pro českého ob čana úpln ě skryta, t řebaže jeho forma a výslovnost nazna čují stále český původ. Jedná se nap ř. o p říjmení Czwaczek (Žvá ček), Frapscha (Vrab čák), Sersen (Srše ň),

Scherschek (Zrzek), Schwertka ( Čtvrtka), Schwitschka (Sví čka), Viszterczill (Vystr čil)…

Pokud grafická podoba p ůvodem cizího p říjmení činí svému nositeli potíže, m ůže ob čan požádat o její zm ěnu. Podle rakouského zákona o zm ěnách p říjmení a rodných jmen 56 však musí p ředložit závažný d ůvod, který ho k tomuto činu vede, nap ř. dosavadní jméno je sm ěšné či urážlivé, činí obtíže p ři výslovnosti a psaní, znemož ňuje p říslušník ům cizí národnosti za řazení do spole čnosti, 57 jméno ob čana a datum jeho narození jsou identické s jménem jiného člov ěka a dochází tak k zám ěně totožnosti, nezletilé dít ě chce p řijmout jméno dlouhodobých p ěstoun ů…58

Posuzování žádostí o zm ěnu p říjmení je vždy náro čná a zodpov ědná záležitost jak po stránce jazykové, tak i spole čenské. Záleží na matri čních ú řadech, aby rozpoznaly a eliminovaly p ředevším p řípady, kdy jde o okamžité nápady, r ůzné mentální a psychické

úchylky či snahy o odstran ění pocit ů mén ěcennosti a jiných spole čenských komplex ů, a braly v úvahu d ůvody skute čné a závažné.

V Rakousku, stejn ě jako v ostatních zemích, se m ůžeme setkat s řadou ná řečí a r ůznými formami sociolekt ů. Neznámé české hlásky mohl každý člov ěk vyslovovat jiným

56 Bundesgesetz vom 22. März 1988 über die Änderung von Familiennamen und Vornamen Namensänderungsgesetz - NÄG), BGBl. Nr. 195/1988 idf BGBl. Nr. 25/1995. 57 O zm ěnu jména m ůže ob čan cizí národnosti zažádat až po dvou letech od ud ělení rakouského státního ob čanství. 58 V minulosti se k překladu jmen lidé uchylovali jen v případech, kdy byli pro sv ůj p ůvod v nebezpe čí. Činili tak hlavn ě v dob ě obsazení Rakouska N ěmci, nap ř. p říjmení Swoboda si jeho majitel nechal zm ěnit na Foerster (hajný) . Nejv ětší zm ěny pak následovaly v roce 1941, když podle na řízení tehdejšího říšského vůdce Heinricha Himmlera museli policejní ú ředníci se slovanskými, respektive s českými p říjmeními, přijmout n ěmecké jméno. (V dnešní dob ě je v Rakousku ke každé zm ěně jména pot řeba ú řední povolení, které se ud ěluje jen p ři závažných d ůvodech.)

42 zp ůsobem, který považoval za nejp řesn ější. Zápis jména, jež byl pak v minulosti ve v ětšin ě případ ů provád ěn podle výslovnosti, byl pro neznalost české abecedy zaznamenáván nep řesn ě či chybn ě, a to vedlo ke komolení a vzniku rozsáhlého systému českých p říjmení.

Uvedené varianty p říjmení českého p ůvodu užívaných ve Vídni nejsou z těchto d ůvod ů kompletní.

2.4.2 Pr ůzkum na ZŠ

Během pedagogické praxe jsme s žáky provedli malý pr ůzkum. Zajímalo nás, zda jsou dotazovaní schopni porozum ět jmén ům sousedního národa, zda si uv ědomují, jak jsou v tomto ohledu d ějinn ě spojeni a dokáží rozlišit p ůvod jmen.

Při pr ůzkumu jsme spolupracovali s 60 žáky 6. a 9. ro čníku základní školy (v každé tříd ě 30 respondent ů). P ředpokládali jsme, že nemají o dané problematice jisté penzum znalostí a v ědomostí, a proto jsme jim p řed řešením úkol ů poskytli základní informace o výskytu Čech ů v Rakousku, jejich život ě a adaptaci v cizím prost ředí. 59

Protože se položená otázka týkala p ůvodu českých p říjmení, seznámili jsme také žáky s odbornou literaturou zabývající se významem rodných jmen 60 a poskytli jim prostor vyhledat údaje, o něž m ěli zájem. Teprve poté jsme p řistoupili k realizaci zadaného

úkolu. 61

Dotaz zn ěl: „Která z níže uvedených p říjmení používaných ve Vídni jsou českého původu? ” Žáci m ěli na výb ěr z deseti jmen, mezi která jsme zám ěrn ě za řadili i jména

59 Ze všech žák ů v ěděl minimální informace o víde ňských Češích jen jeden hoch z deváté t řídy. 60 BENEŠ, J. O českých p říjmeních .; KNAPPOVÁ, M. Naše a cizí p říjmení v sou časné češtin ě.; MOLDANOVÁ, D. Naše p říjmení . aj. (Úplná bibliografická citace je uvedena v seznamu literatury.) 61 Zadání otázky bylo spole čně p řečteno a ponechán dostate čný čas k vypln ění dotazník ů. V p řípad ě nejasností se ú častníci mohli obrátit s dotazy na autorku pr ůzkumu. Respondenti nebyli žádným zp ůsobem ovliv ňováni, pracovali samostatn ě a jejich odpov ědi nebyly kontrolovány.

43 německého p ůvodu ( Sersen, Richter, Prochazka, Diete, Neumann, Jechne, Wrasda, Mayer,

Lasitschka, Haini ), 62 správnou možnost ozna čovali k řížkem či kroužkovali.

Pr ůzkumem jsme dosp ěli k následujícím záv ěrům (viz Graf č. 1):

Graf č. 1 P říjmení českého p ůvodu (6. t řída)

14,3% 1,5% 4,5% Sersen Richter 17,3% 8,3% Prochazka Diete Neumann

Jechne 11,3% Wrasda

0,8% Mayer 21,8% Lasitschka 13,5% 6,8% Haini

Graf č. 1 procentueln ě vyjad řuje odpov ědi žák ů 6. ro čníku. Na první pohled je patrné,

že rozeznat p ůvod jmen nebylo pro žáky v ůbec jednoduché. 63 Nejvíce správných odpov ědí jsme zaznamenali u p říjmení Prochazka (22 %), za ním následovali Lasitschka (14,3 %) a Wrasda (11,3 %). Tém ěř nikdo neur čil správn ě p ůvod p říjmení Sersen (4,5 %), Haini

(1,5%) a Jechne (0,8%). Řada žák ů naopak ozna čovala myln ě n ěmecká jména. Mayer obdržel 8,3 %, Neumann (13,5 %), Richter dokonce 17,3 %.

62 P ůvodní podoby českých jmen jsou: Sersen (Srše ň), Prochazka (Procházka), Diete (Dít ě), Jechne (Jehn ě), Wrasda (Vražda), Lasitschka (Lasi čka), Haini (Hajný) ; Richter, Neumann, Mayer jsou p říjmení n ěmeckého původu. 63 Ve t říd ě se prvním rokem u čí n ěmčinu 5 žák ů, avšak ani u nich nebylo pravd ěpodobn ě vzhledem k jejich prozatím malým znalostem cizího jazyka zaznamenáno více správných odpov ědí.

44 Jak nazna čuje následující graf (viz Graf č. 2), podobné výsledky jsme získali i od žák ů

9. ro čníku.

Graf č. 2 P říjmení českého p ůvodu (9. t řída)

2,5% 2,5% Sersen 20,3% 8,5% Richter Prochazka Diete 7,6% Neumann Jechne 25,4% Wrasda Mayer 11,9% Lasitschka 1,7% 12,7% 6,8% Haini

Srovnáme-li odpov ědi obou ro čník ů,64 zjistíme, že nejúsp ěšn ější byli žáci 9. t řídy op ět při ur čení p ůvodu p říjmení Prochazka (25,4 %), Lasitschka (20,3 %) a Wrasda (11,9 %), ostatní česká jména nebyla ani v této skupin ě ve v ětšin ě p řípad ů v pon ěmčené podob ě tak řka rozeznána. Stejn ě jako mladší „kolegové“ se nechali zmást i n ěmeckými jmény:

Neumann (12,7 %), Richter (8,5 %), Mayer (7,6 %). Je však znatelné ur čité snížení po čtu chyb pramenící pravd ěpodobn ě z rozsáhlejších základních znalostí n ěmeckého jazyka. 65

Po odevzdání vypln ěných „minidotazník ů“ jsme žák ům sd ělili správné odpov ědi a vyvolali tím vášnivou diskuzi. Zejména d ěti z 6. ro čníku byly řešením velmi udiveny

64 Viz také P říloha č. 1. 65 V 9. ro čníku se u čí n ěmecky 14 žák ů, kte ří v ětšinou p říjmení n ěmeckého p ůvodu poznali (jméno Neumann rozeznali správn ě všichni, Mayera a Richtera v obou p řípadech 9 žák ů.

45 a zároveň rozho řč eny, protože nepoznaly zdánliv ě jednoduchou p řem ěnu jména. Nej čast ěji svoje mylné odpov ědi zd ůvod ňovaly argumenty typu: „Kate řina Neumannová, ta co lyžuje, je p řece od nás!“; „Vedle nás v baráku bydlí Richterovi a nejsou to žádní N ěmci!“;

„Moje maminka se d řív jmenovala Mayerová a nikdy v Německu nebyla, tak jak by se mohla jmenovat n ěmeckým jménem!“ „Náš u čitel d ějepisu Richter je teda N ěmec? To je teda dobrej, že umí tak dob ře česky!“… 66 Využili jsme proto jejich nový pozitivní postoj i nadšení k činnosti a b ěhem následujících hodin českého jazyka prakticky vyzkoušeli některé nám ěty netradi čních cvi čení a her, jejichž základem je práce se jmény. 67

66 Odpov ědi jsou zaznamenány v autentické podob ě, nebyly žádným zp ůsobem upravovány nebo m ěněny. 67 Viz kapitola 4 Práce se jmény v pedagogické praxi (s. 55n).

46 3 Frekvence českých p říjmení ve Vídni

V předchozích kapitolách bylo teoreticky nazna čeno, jakým zp ůsobem p říjmení vznikala, jak se prolínala s n ěmeckým jazykem, m ěnila svoje p ůvodní podoby a p řizp ůsobovala se místnímu jazyku.

Cílem naší práce však také bylo zjistit skute čný celkový po čet českých p říjmení užívaných v rakouském hlavním m ěst ě, který jsme následn ě porovnali s nej čast ějšími

českými p říjmeními v České republice. Zajímavé výsledky také p řineslo zkoumání frekvence po čáte čních hlásek p říjmení.

3.1 Po čet Čech ů ve Vídni

Frekvence českých p říjmení ve Vídni, tj. četnost jejich výskytu, je úzce spojena s pohybem obyvatel. D ůvody, které vedly Čechy k migraci z rodné vlasti, podmín ěné nejr ůzn ějšími sociálními, historickými, rodinnými či osobními okolnostmi, jsou zna čně rozmanité a mají p římý dosah pro modifikaci systému p říjmení užívaných v Rakousku. 68

Celkový po čet Čech ů, jež do Vídn ě odešli, nelze stanovit p řesn ě. Zjiš ťování národnosti

úředním s čítáním lidu se za čalo v Rakousku provád ět teprve na konci 19. století, kdy prob ěhl v Bruselu mezinárodní statistický kongres. 69 Za dob monarchie se však nezkoumala mate řská řeč, ale jazyk obcovací. Objevovaly se také snahy, aby zjišt ěný po čet

Čech ů byl co nejmenší. Oficiální statistiky byly proto velmi nespolehlivé a kontrola dat tém ěř nemožná.

68 Dané problematice se v ěnujeme podrobn ěji v kapitole 1 Česko-rakouské vztahy (s. 8n). 69 Tendence zjiš ťovat po čty a složení obyvatelstva byly již od starověku, zejména kv ůli vojenským a da ňovým d ůvod ům. V ětšinou se ale netýkaly celé populace, chyb ěli p ředevším otroci, kte ří byli považováni za majetek, a dále se patrn ě nes čítaly ženy. Ve st ředov ěku se pak censy týkaly jen jednotlivých panství, nikoli celých stát ů a kvalita se velmi odlišovala. Teprve od poloviny 19. století se za čalo s čítání týkat všech obyvatel.

47 Soukromé sčítání, které m ělo danou problematiku objasnit, bylo sice provád ěno pe čliv ě, ale stálo mnoho práce, času i pen ěz a nemohlo ani p ři sebelepší organizaci postihnout všechny p říslušníky české národnosti. Situaci navíc zt ěžoval rychlý r ůst m ěsta i samotný přístup Čech ů. Čeští Židé, pro něž m ěla Víde ň zvláštní p řitažlivost, se dobrovoln ě hlásili k Němc ům, p řestože pocházeli ze sousedního státu. Nemohlo se také po čítat s těmi, kte ří se už necítili být Čechy a považovali za samoz řejmé p řidat se k druhé stran ě.70

Výsledky vládních ú ředních s čítání českých obyvatel ve Vídni, jež se provádí každých deset let od roku 1880, uvádíme v následujícím grafu (viz Graf č. 3):

Graf č. 3 Výsledky s čítání lidu ve Vídni

115 025* 120 000 102 974* 100 000

80 000 63 884* 54 933 60 000 51 846

40 000 31 595 25 186*

20 000 7 475 4 600 8 033 8 245 3 733 ** 0 1880 1890 1900 1910 1923 1934 1939 1951 1961 1971 1981 1991 2001

* řeč česká - moravská - slovenská ** nevyhodnocováno

70 Nejstarší zprávy o po čtu Čech ů ve Vídni uvádí Šembera v ČČ M z roku 1845 ve studii O Slovanech v Dolních Rakousích . Výsledky jsou však velmi nep řesné a neur čité a pro p řesn ější zkoumání je nelze využít.

48 Jak je patrné, nejvíce Čech ů p řicházelo do sousedního státu na p řelomu 19. a 20. století.

Po roce 1910, kdy se jejich celkový po čet pohyboval kolem 115 000, došlo ke zna čnému

úbytku lidí hlásících ke svému p ůvodu. Vliv na vzniklou situaci m ěly patrn ě hlavn ě politické d ůvody. Nejlépe viditelné je to nap ř. p ři prvním s čítání lidu po druhé sv ětové válce v roce 1951. V té dob ě se podle výsledk ů vyskytovalo ve Vídni pouze 3 733 Čech ů.

Pokud bychom však se četli všechny členy tehdejších českých spolk ů, došli bychom k po čtu 14 800 Čech ů.71

Podle posledního s čítání obyvatel v roce 2001 žilo ve Vídni 8 245 Čech ů. Z celkového množství víde ňských obyvatel (1 651 437) tedy tvo ří naši krajané asi 0,5 % místní populace. 72

3.2 Nej čast ější česká p říjmení ve Vídni

Česká p říjmení se v rakouském hlavním m ěst ě p ředávala z generace na generaci a svoje významné postavení si b ěhem staletí upev ňovala uzavíráním smíšených manželství.

V sou časné dob ě se m ůžeme ve Vídni setkat s tém ěř 200 000 nositeli českých jmen. Jedná se tedy asi o 27 % ze všech aktuáln ě používaných p říjmení. 73

Pr ůzkumem, který jsme provedli v roce 2006, jsme z víde ňského telefonního seznamu 74 a slovníku českých p říjmení ve Vídni 75 zjistili, že celkový po čet českých jmen v tomto měst ě činí 14 465.

V následující tabulce (viz Tab. č. 1) uvádíme stru čný p řehled nejrozší řen ějších českých příjmení.

71 VALEŠ, V. Vídenští Češi v čera a dnes. 1 vyd. Praha: Skriptorium, 2004, s. 135. 72 Poslední oficiální údaje o po čtu Čech ů ve Vídni pochází z roku 2001. Další s čítání lidu by m ělo prob ěhnout v roce 2011. 73 Vycházíme z předpokladu, že celkový po čet všech p říjmení je totožný s celkovým po čtem víde ňských obyvatel. 74 V elektronické podob ě je telefonní seznam dostupný na http://www.herold.at/. 75 NEUMANN, J. Tschechische Familiennamen in Wien . 1. vyd. Wien: Verlag Adolf Holzhausens, 1972. 269 s.

49 Tab. č. 1 Nej čast ější česká p říjmení ve Vídni 76

Abs. po čet Rel. Čet. 77 Po řadí p říjmení nositel ů [%]

1. Novak 2020 0,122 2. Svoboda 1628 0,099 3. Dvo řak 1310 0,079 4. Novotny 1122 0,068 5. Prochazka 1005 0,061 6. Černy 911 0,055 7. Vesely 758 0,046 8. Polak 719 0,044 9. Jelinek 707 0,043 10. Fiala 670 0,041 11. Pokorny 628 0,038 12. Ku čera 592 0,036 13. Kola ř 586 0,035 14. Nemec 583 0,035 15. Dolezal 555 0,034 16. Hajek 550 0,033 17. Ruži čka 540 0,033 18. Čermak 495 0,030 19. Horak 494 0,030 20. Sedla ček 474 0,029

Z tabulky vyplývá, že nej čast ější p říjmení Novak a za ním následující Svoboda se vyskytují p řibližn ě u 1 % populace. Další místa obsadili nap ř. Dvo řak s 1 310 nositeli,

Novotny (1 122 nositel ů), Prochazka (1 005), Černy (911), Vesely (758), Polak (719),

Jelinek (707), Fiala (670), Pokorny (628), Ku čera (592), Kola ř (586), Nemec (583),

Dolezal (555) atd.

76 P říjmení jsou zaznamenána v základní podob ě, avšak do celkového po čtu nositel ů jsou uvedeny všechny zp ůsoby zápisu jednotlivých jmen (blíže se této problematice v ěnujeme v kapitole 2.4 Grafická a ortografická podoba p říjmení, s. 34n). 77 Relativní četnost je procentuáln ě vyjád řený po čet nositel ů konkrétního p říjmení ve vztahu k celkovému po čtu obyvatel zkoumané lokality (je-li nap ř. relativní četnost p říjmení Novák 0,8353 %, znamená to, že v pr ůměru se mezi tisícem osob nalézá 8 nositel ů p říjmení Novák ).

50 Pro srovnání uvádíme v další tabulce (viz Tab č. 2) také nejobvyklejší p říjmení v České republice:

Tab. č. 2 Nej čast ější p říjmení v České republice 78

Abs. po čet Rel. čet. Po řadí p říjmení nositel ů [%]

1. Novák 70 930 0,689 2. Svoboda 52 281 0,508 3. Novotný 50 186 0,488 4. Dvo řák 46 274 0,450 5. Černý 37 090 0,368 6. Procházka 33 461 0,325 7. Ku čera 31 509 0,306 8. Veselý 26 594 0,258 9. Horák 25 326 0,246 10. Němec 22 808 0,222 11. Marek 22 620 0,220 12. Pokorný 22 414 0,218 13. Pospíšil 22 349 0,217 14. Hájek 21 334 0,207 15. Jelínek 20 815 0,202 16. Král 20 624 0,200 17. Beneš 19 772 0,192 18. Fiala 19 233 0,187 19. Růži čka 18 911 0,184 20. Sedlá ček 18 538 0,180

Jak m ůžeme vid ět, dvacet nej čast ějších českých p říjmení ve Vídni a u nás je tém ěř totožných. 79 Zejména soubor prvních šesti p říjmení je zastoupen s malými odchylkami stejnými jmény: 1. a 2. místo zaujímají shodn ě p říjmení Novák a Svoboda , na 3. – 6. míst ě se pak objevují Dvo řák, Novotný, Procházka a Černý .

78 KNAPPOVÁ, M. Naše a cizí p říjmení v sou časné češtin ě. 1. vyd. Liberec: TAX AZ KORT, 2002, s. 211. 79 Viz také P říloha č. 2.

51 Od sedmého místa se výsledky za čínají výrazn ě r ůznit. V obou p řípadech se vyskytují jména Veselý 80 (Víde ň 7. místo, ČR 8. místo), Jelínek (Víde ň 9., ČR 15.), Fiala (Víde ň 10.,

ČR 18.), Pokorný (Víde ň 11., ČR 12.), Ku čera (Víde ň 12., ČR 7.), Němec (Víde ň 14., ČR

10.), Hájek (Víde ň 16., ČR 14.), R ůži čka (Víde ň 17., ČR 19.), Horák (Víde ň 19., ČR 9.) a Sedlá ček (Víde ň 20., ČR 20.).81

Ve víde ňském rejst říku jmen se mezi dvaceti nej čast ějšími jmény dále vyskytují Polák,

Kolá ř, Doležal a Čermák , jež u nás nahrazují Marek, Pospíšil, Král a Beneš .

Lze konstatovat, že repertoár českých p říjmení ve Vídni a v české spole čnosti je v podstat ě identický a jednotlivá jména si pouze vym ěň ují po řadí v celkovém umíst ění.

Abychom poskytli kompletní údaje o stavu p říjmení ve Vídni, uvádíme v následující tabulce (viz Tab. č. 3) pro zajímavost k nahlédnutí také nejb ěžn ější n ěmecká jména:

Tab. č. 3 Nej čast ější n ěmecká p říjmení ve Vídni 82

Abs. po čet Rel. čet. Po řadí p říjmení nositel ů [%]

1. Schmid 4510 0,27 2. Mayer 4120 0,25 3. Bauer 3240 0,20 4. Müller 3120 0,19 5. Fisher 2340 0,14

Z tabulky je z řejmé, že nejvyšší frekvenci mají p říjmení Schmid, Mayer, Bauer, Müller a Fischer . Za nimi pak následují Wagner, Schneider, Weber, Becker, Schulz, Hoffmann,

80 V závorkách uvádíme frekvenci jmen ve Vídni a v České republice ( ČR). 81 Všechna p říjmení p ři srovnávání uvádíme pro lepší orientaci v původní české podob ě. 82 P říjmení jsou zaznamenána v základní podob ě, avšak do celkového po čtu nositel ů jsou uvedeny všechny zp ůsoby zápisu jednotlivých jmen.

52 Schäfer, Koch, Bauer, Richter, Klein, Wolf, Schröder , Neumann, Schwarz a Zimmermann .83

Obecn ě m ůžeme k frekvenci jmen říci, že čím nižší je po čet nositel ů jednotlivých jmen, tím prom ěnliv ější je jejich postavení v po řadí udávajícím absolutní četnost p říjmení.

3.3 Četnost po čáte čních hlásek českých p říjmení ve Vídni

K dopln ění frekven čního p řehledu všech p říjmení pat ří také zjišt ění, kterými hláskami

česká p říjmení ve Vídni obvykle za čínají (viz Graf č. 4).

Graf č. 4 Nej čast ější po čáte ční hlásky českých p říjmení ve Vídni

2000 1926

1800 1605 1600

1400 1251

1200 1094 1078 993 1000 834 703 800 559 589 600

400

200

0 BHKLMPRSVZ

83 Konkrétní údaje o po čtu p říjmení uvádíme jen u vzorku prvních p ěti nejfrekventovan ějších n ěmeckých příjmení. Blíže se problematice nev ěnujeme, jelikož se p římo nevztahuje k tématu naší práce, a proto jsme za řadili jen základní orienta ční informace.

53 Nejvíce p říjmení za číná hláskou K (1926 jmen), za ní následují S (1605), P (1251), B

(1094), M (1078), H (993) atd. 84

Po řadí jednotlivých grafému je však siln ě modifikováno vlivem cizího jazykového prost ředí. Mnoho českých p říjmení se p řizp ůsobilo n ěmeckému gramatickému systému a ztratilo svou p ůvodní podobu. Ve Vídni se proto nesetkáme se jmény, která by za čínala typickými písmeny české abecedy, nap ř. Ď, Ň, Ť,85 minimální zastoupení mají i Č (21 příjmení), Ř (2), Š (62) a Ž (6). 86

Ze zjišt ěných údaj ů lze do budoucna p ředpokládat, že za nezm ěněného stabilizovaného demografického vývoje české menšiny ve Vídni s přim ěř enými migra čními pohyby nedojde s nejv ětší pravd ěpodobností k větším zm ěnám jak v systému p říjmení, tak v jejich nej čast ějším frekven čním zastoupení. Vzhledem k mírnému zvýšení po čtu Čech ů bychom se mohli naopak domnívat, že v následujících letech budou česká p říjmení v Rakousku stále b ěžn ější a uchovají si „hrd ě“ sv ůj slovanský p ůvod.

84 P řehled četnosti všech po čáte čních hlásek je zaznamenán v Příloze č. 3. 85 P říjmení za čínající na hlásky Ď, Ť, Ň se vyskytují velmi vzácn ě i v České republice a je jich minimální množství, nap ř. Ďásek, Ďun ďa, Ďopan, Ďoubal, Ďur ček, Ďur čík, Ďur ďa, Ďurdík, Ďurinová, Ňorková, Ťápal, Ťapal, Ťap ťuch, Ťujík, Ťuka, Ťulpa, Ťulpík… 86 Zm ěnám grafické podoby p říjmení se v ěnujeme v kapitole 2.4 Grafická a ortografická podoba p říjmení (s. 34n).

54 4 Práce se jmény v pedagogické praxi

Jména jsou d ůležitými činiteli, jež slouží k jednoduché a rychlé identifikaci osob.

Obzvlášt ě v po četn ějších skupinách, mezi které pat ří i školní t řída, usnad ňují orientaci a vzájemnou komunikaci.

Se jmény, názvy a r ůznými pojmenováními lze prakticky pracovat v každém konkrétním vyu čovacím procesu. U čitel s jejich pomocí m ůže familiárním oslovením dít ěte vyjád řit pozitivní hodnocení a náklonnost ( Výborn ě, Ani čko! Kájo, p řines mi prosím křídu! Mirko, pokra čuj!… ), stejn ě jako zlobu či napomenutí použitím formálního ozna čení v podob ě p říjmení ( Nováková, sednout! Blaháku, nehoupej se na židli! Sko číková, nebav se s Hnili čkou! ...). M ěl by však vždy správn ě odhadnout vzniklou situaci a uvážit vhodnost

či nevhodnost t ěchto pojmenování. Velmi d ůležitá je pro pedagoga také znalost p řezdívek svých žák ů, které často napovídají o jeho sociální pozici v třídním kolektivu.

4.1 Vlastní jména v učebním plánu českého jazyka

V letošním roce (2007) za čne být do škol zavád ěn nový rámcový vzd ělávací program

(dále jen RVP), který vymezuje závazné rámce vzd ělání pro jednotlivé etapy – p ředškolní, základní a st řední vzd ělávání. St ěžejní postavení mezi devíti tzv. vzd ělávacími oblastmi, 87 do nichž je RVP orienta čně rozd ělen, zaujímá okruh Jazyk a jazyková komunikace , jehož sou částí je krom ě p ředm ětu český jazyk a literatura i cizí jazyk.

Dobrá úrove ň jazykové kultury pat ří k podstatným znak ům všeobecné vysp ělosti absolventa základního vzd ělávání. Jazykové vyu čování dává žák ům nejen pot řebné předm ětové znalosti, ale i podstatným zp ůsobem rozvíjí komunikativní dovednosti,

87 Vzd ělávací obsah základního vzd ělávání se skládá z následujících vzd ělávacích oblastí: Jazyk a jazyková komunikace, Matematika a její aplikace, Informa ční a komunika ční technologie, Člov ěk a jeho sv ět, Člov ěk a spole čnost, Člov ěk a p říroda, Um ění a kultura, Člov ěk a zdraví, Člov ěk a sv ět práce.

55 myšlení, prožívání a zvyšuje úsp ěšnost v dalších p ředm ětech. Také z tohoto d ůvodu má výuka mate řského jazyka nejvyšší hodinovou dotaci a prostupuje celým základním vzd ěláním.

U čební látka týkající se vlastních jmen, a ť už z pohledu tvaroslovného, pravopisného či lexikálního, je za řazena do vyu čování jazykového. Poprvé se s ní d ěti setkávají již na prvním stupni základní školy, kde se u čí rozlišovat vlastní jména od obecných a uv ědom ěle zvládat jejich pravopisnou podobu. Na tyto základy se poté navazuje na druhém stupni. Žáci již pracují p římo se jmény osobními a místními a zam ěř ují se na sklo ňovaní regionálních jmen. Pozornost je také v ěnována psaní velkých písmen, přechylování a problematice sklo ňování jmen p řejatých i cizích. 88

Tématu vlastních jmen je v ěnován pom ěrn ě velký po čet hodin. Nesetkáme se s nimi jen v českém jazyce, jelikož správná deklinace, pravopis a výslovnost provází d ěti také v ostatních vyu čovacích p ředm ětech. Vlastní jména procházejí nap říč vzd ělávacími oblastmi a umož ňují propojení jednotlivých obor ů. Tím p řispívají ke komplexnosti vzd ělávání žák ů a pozitivn ě ovliv ňují proces utvá ření a rozvíjení klí čových kompetencí.

Děti tak dostávají možnost utvá řet si integrovaný pohled na danou problematiku a uplat ňovat širší spektrum v ědomostí.

4.2 Nám ěty pro netradi ční využití vlastních jmen

Téma vlastních jmen pat ří k u čební látce, která je d ětem všech v ěkových kategorií blízká. Díky intenzivnímu každodennímu používání k řestních a rodových jmen jsou žáci s uvedenou tematikou prakticky seznámeni již p řed vstupem do školy. Práv ě této znalosti

88 Neuvádíme zám ěrn ě konkrétní ro čníky, v nichž se témata vlastních jmen probírají. Každá škola si dle RVP vytvá ří vlastní školní vzd ělávací program, a proto se m ůže problematikou vlastních jmen v jednotlivých ro čnících zabývat v různé mí ře a p řizp ůsobit se pot řebám žák ů. (Nej čast ěji však školy nadále vychází z učebních osnov nejužívan ějšího vzd ělávacího programu Základní škola.)

56 můžeme využít a pracovat se jmény netradi čními a zábavnými metodami i formami, které vedou nejen k zvládnutí daného cílového jevu, ale také k rozvoji komunikativních dovedností, vzájemných vztah ů a sebepojetí žák ů, fantazie či kreativity.

Uvádíme n ěkolik nám ětů, jež jsou v ětšinou velmi zábavné a setkávají se u d ětí s velkou odezvou.

Hra na jména

Toto dvoudílné pam ětní cvi čení má n ěkolik u čebních cíl ů. Lze je využít k tomu, aby dětem pomohlo zapamatovat si jména svých spolužák ů a založit vzájemné pozitivní nalad ění k sob ě samým i k novým kamarád ům. V případ ě, že se žáci už dob ře znají, za čneme druhou částí.

V první fázi sedí t řída v kruhu. U čitel zahájí hru slovy: Jsem Jan Nový. První žák vpravo řekne: Já jsem Franta a to je pan u čitel Nový . Další žákyn ě pokra čuje: Já jsem

Zuzana, tohle je Franta a to je pan u čitel Nový. Tento princip se stále opakuje a poslední

žák musí říct všechna křestní jména.

V druhém kole musí každý žák p řidat ke svému jménu n ěco, v čem vyniká, nap ř. Jsem pan u čitel Nový, kytarista . Jsem basketbalista Franta a to je kytarista pan u čitel Nový.

Jsem horolezkyn ě Zuzana, tohle je basketbalista Franta a tamhle je kytarista pan u čitel

Nový. Tímto zp ůsobem hra pokra čuje.

Další varianta spo čívá v tom, že každý p řidá p řívlastek, který vyjad řuje, jak se kdo v daném okamžiku cítí, nap ř. Jsem š ťastný pan Nový. Jsem unavený Franta a tohle je

šťastný pan Nový. Jsem naštvaná Zuzana, tohle je unavený Franta a tamhle je šťastný pan

Nový .

Se staršími d ětmi je možné hru ztížit tím, že ke k řestním jmén ům p řidáme ješt ě příjmení: Jsem š ťastný pan Nový. Jsem unavený Franta Pospíšil a tohle je š ťastný pan

57 Nový. Jsem naštvaná Zuzana Horá čková, tohle je unavený Franta Pospíšil a tamhle je

šťastný pan Nový. 89

Co skrývá moje jméno

Vyzveme žáky, aby z hlásek svého jména sestavili co nejvíce smysluplných slov.

Nejprve doporu čujeme pracovat jenom s k řestním jménem, např. Vendula – nula, lev, dav, den, ale, dul, ven, nedal, len… Pokud jsou úsp ěšní, p řidáme ke k řestnímu jménu ješt ě hlásky z p říjmení žáka. Všechna slova si žáci zapisují na papír. Za správné slovo po čítáme dva body, za slovo s pravopisnou chybou jeden bod. Nejúsp ěšn ější řešitele m ůžeme odm ěnit. 90

Pomocí nov ě vzniklých slov lze také vymyslet n ějaký p říb ěh, nap ř.:

Vendula

Moje kamarádka Vendula nebyla žádná nula. Protože má ráda zví řata, tak navrhla, že bychom mohli jít zítra do cirkusu. Byl nádherný den , slunce svítilo a ptáci krásn ě zpívali.

Když jsme došli k cirkusu, stál už u pokladny dav lidí. Poté, co jsme p řišli dovnit ř, představení za čalo. Vystupovala tam r ůzná zví řata. Jeden lev m ěl p řesko čit hromádku s ho řícím lnem . Ale byl z toho, chudák, tak vystrašený, že vyb ěhl ze stanu a utíkal pry č.

Lidé za čali k řičet, my jsme vyb ěhli ven a b ěželi dom ů, co nám nohy sta čily.

Naše záliby

Všichni máme obvykle n ějakého koní čka. Každý z žák ů se p ředstaví a řekne, co rád dělá. Po čáte ční hlásky koní čků se musí shodovat s jejich monogramem. Mohou to být i fiktivní záliby, nap ř. Jmenuji se Michal Horák (M. H.) a nejrad ěji mám moderní hudbu.

89 CANFIELD, J. Hry pro zlepšení motivace a sebepojetí žák ů. 1. vyd. Praha: Portál, 1995, s. 2. 90 POLÍVKOVÁ, D. Hry pro jazykové vyu čování. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1963, s. 22.

58 Jsem Daniela Kubelková (D. K.) a mám ráda domácí knedlíky. Jmenuji se Lenka Bártková

(L. B.) a nejrad ěji létám balónem. Jsem Pavel Kocurek (P. K.) a rád plavu kraula. Jmenuji se Jana Vaculíková (J. V.) a mám ráda jarní vandrování. Jmenuji se Julie Ptá čníková a ráda zkoumám jeskynní propasti. 91

Přiřadit vhodné koní čky m ůžeme také našim spisovatel ům, zp ěvák ům, hudebník ům a dalším významným osobnostem, nap ř. Karel Gott - krmení gepard ů, Helena

Vondrá čková - hýčkání vnu čky, Bed řich Smetana - buzení slavík ů, Václav Čtvrtek - volání

červánk ů, Karel Čapek - kroužkování čáp ů, Antonín Dvo řák - autobusová doprava,

Jaroslav Foglar - jazzový fanda , Václav Havel - volání havran ů, Bohuslav Martin ů - brzd ění motorek aj. Ve vyšších ro čnících volíme jména náro čnější, nap ř. Stanislav Kostka

Neumann - starostlivé krmení nosorožc ů, Karel Hynek Mácha - krájení hov ězího masa,

Wolfgang Amadeus Mozart - windsurfing a mořeplavba aj.

Tyto pomyslné koní čky m ůžeme dále rozvád ět do v ět: Karel Gott má tak velmi rád

šelmy, že ho neodradí ani nakrmit nebezpe čné gepardy. Václav Havel chodí rád na procházky, a proto každý den v parku svolává všechny havrany a krmí je. 92

Zkracujeme svá jména a p říjmení

Děti si často vymýšlejí r ůzná jména a p řezdívky pro své spolužáky. Malá Ani čka se nap ř. stále nem ůže zbavit p řezdívky Mrkev, která podle vysv ětlení ostatních d ětí vznikla podle jejích zrzavých vlas ů, Davidu N ěme čkovi ne řekne nikdo jinak než Něma a nejvyšší dívka ve t říd ě je pro všechny Žirafa .93

Žáci mají za úkol zkrátit svá jména, aby vznikla výstižná p řezdívka. Nová slova, pokud možno neutrální, by m ěla vycházet z pouhého zkrácení jména a p říjmení, p ř. Eliška

91 P říklady uvád ěli žáci 9. ro čníku. 92 KROBOTOVÁ, M. Nám ěty pro tvo řivý sloh aneb jména, v ěci a lidé kolem nás . Metodický list pro u čitele základní školy. Praha: Raabe, 2001, s.1-12. 93 Uvádíme příklady p řezdívek žák ů, které jsme zaznamenali b ěhem pedagogické praxe na ZŠ.

59 Soukupová – Eso, Michal Repá ň – Mire, Kristýna Pochylá – Kripo ; z p řesmy čky, nap ř.

Václav Pe č – Pecla, Aleš Suchý – Šlus, Radim Müller – Midler ; anebo vznikala “nová” slova, která vycházela z hlásek p říslušného jména, p ř. Petr Kocurek – Korek, Martin

Kopásek – Opar, Simona Kubí čková - Kuna… 94

Přezdívky

Na tabuli napíšeme po čáte ční písmena k řestního jména a p říjmení všech žák ů, nap ř.

Z…H…( Zdena Horáková), M…S… ( Marie Skálová), V…B…( Václav Bedná ř), atd. Nyní se žáci navzájem vyvolávají tak, že uvád ějí vždy p ředm ět s přídavným jménem, jejichž po čáte ční písmena jsou shodná se za čáte čními písmeny jména a p říjmení n ěkterého žáka, nap ř. první žák řekne Hledám velkou bednu . Druhý žák ( Václav Bedná ř) musí ihned zareagovat a p ředstavit se: Zde je velká bedna. Hledám zelenou hrušku . Další žákyn ě

(Zdena Horáková) pokra čuje: Zde je zelená hruška. Hledám modrou stužku…

Trestný bod zapíšeme tomu, kdo nedovede rychle pojmenovat n ějaký p ředm ět podle po čáte čních písmen nebo kdo nepozná svoji p řezdívku. 95

Jak m ůžeme oslovovat své spolužáky?

Děti se ve t říd ě oslovují mnohdy jinak než jménem. Proto žáci dostanou za úkol, aby oslovením svého spolužáka vyjád řili sv ůj vztah k němu. Všechna slova však musí za čínat na stejnou hlásku, nap ř. Moudrá můro! Koktavý krte čku! Bílá bledule! Líný lenochode!

Hysterický hrdino! Hladový houslisto! Neš ťastná naivko! Rozcuchaný rvá či! Milá myško!

Ctižádostivý cyklisto! Veselá vědmo! Pyšný pisálku! Sympatická sle činko! Kouzelná květinko! Čiperný čtveráku! 96

94 P říklady uvád ěli žáci 6. ro čníku. 95 POLÍVKOVÁ, D. Hry pro jazykové vyu čování. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1963, s. 48. 96 P říklady uvád ěli žáci 6. ro čníku.

60 Abeceda

Procvi čování abecedy je vhodné p ředevším v nižších ro čnících základních škol.

V posledních letech se však ukazuje, že řazení písmen je i pro starší d ěti velmi komplikované a často jim činí obtíže nap ř. p ři práci se slovníky.

Hra spo čívá v tom, že rozd ělíme t řídu na skupiny, jejichž členové se musí co nejrychleji bez dorozumívání se řadit podle po čáte čních písmen jejich p říjmení. Za čínáme s maximáln ě t řemi d ětmi ve skupin ě a postupn ě zvyšujeme náro čnost. V kone čné fázi by měla z ůstat jen jedna skupina (celá t řída). 97

Hrajeme si na prodava če

Řekneme své k řestní jméno a uvedeme druh zboží, které prodáváme. Zboží musí za čínat stejnou hláskou jako k řestní jméno žáka, nap ř. Jmenuji se Kate řina a prodávám kopr, kop řivy, krémy, kameny, kokosky, kopretiny…; Jmenuji se Barbora a prodávám biče, brambory, banány, budíky, brýle, bedny…; Jmenuji se Hana a prodávám houby, hrušky , housle, háčky, housata, hermelín, halenky…; Jmenuji se Simona a prodávám sýry, smetanu, samet, sirky, sekyrky, sádlo, suši čky…; Jmenuji se Tomáš a prodávám tužky, tramvaje, traktory, tulipány, tapety, tri čka…; Jmenuji se Mat ěj a prodávám máslo, mašle, mléko, muchom ůrky, med, mouku, motorky… 98

Co napovídají naše jména?

Jména jsou p ředávána z generace na generaci. Byly časy, kdy skute čně m ěla sv ůj význam. K řestní jméno Filip nap ř. ozna čovalo toho , kdo miluje kon ě, Petr znamenal

97 JE ČNÁ, K. Nuda p ři češtin ě? Ani nápad! 1. vyd. Praha: Strom, 1997, s. 9. 98 P říklady uvád ěli žáci 9. ro čníku.

61 kámen nebo skála , Hedvika byla žena bojovnice . Význam m ěla také p říjmení: Bedná ř byl

člov ěk, který d ělal sudy, Mlyná ř mlel obilí a Hrn číř vyráb ěl keramiku.

Po krátkém rozhovoru o tom, jak vznikala naše jména zadáme žák ům úkol, aby se pokusili vypráv ět fiktivní p říb ěh o tom, jak p řišli ke svému jménu, nap ř.: Jmenuji se

Klára Borovská. Jednou se m ůj prapraprad ěde ček vydal do lesa. Sbíral houby, jedl maliny nebo jen tak lelkoval. A protože nedával pozor, narazil hlavou do obrovské borovice a ud ělal si po řádnou bouli. Všichni z vesnice si z n ěho utahovali a volali na n ěj borovice.

Pozd ěji, když vyrostl, zkrátila se jeho p řezdívka jen na bor, protože borovice bylo p říliš dlouhé. A tak vzniklo moje p říjmení Borovská .

Ke skute čnému vysv ětlení p ůvodu jmen je možné využít r ůzné etymologické slovníky

či odborné publikace v ěnující se p římo antroponym ům, aby si žáci ov ěř ili, jak p řesný byl jejich odhad. 99

Někte ří mohou být se svým p říjmením nespokojeni a považovat ho za neatraktivní.

Dáme proto žák ům p říležitost pokusit se p řejmenovat tak, aby jejich jméno vyjad řovalo nějakou jejich vlastnost nebo oblíbenou činnost, nap ř. Hercová (cht ěla by být here čka),

Ke čup (má rezavé vlasy), Buchtová (je pohodlná), Sametová (má ráda pohodlné a krásné oble čení)…100

Fiktivní jména

Různá fiktivní jména m ůžeme sami p ředem p řipravit na lístcích, nap ř. pan Piždílek,

Plouska, Paž ďuch, Drnkrslík, Hrombombína ... Žáci pak uvád ějí, kdo to je, kde žije, kde pracuje, co jí apod.

99 BENEŠ, J. O českých p říjmeních .; KNAPPOVÁ, M. Naše a cizí p říjmení v sou časné češtin ě.; MOLDANOVÁ, D. Naše p říjmení . aj. (Úplná bibliografická citace je uvedena v seznamu literatury.) 100 KNÁPKOVÁ, J. Jak zajímav ě pracovat s literárním textem na 1. stupni ZŠ. In Tradi ční a netradi ční metody a formy práce ve výuce českého jazyka na základní škole. 1. vyd. Olomouc: Pedagogická fakulta UP, 2003, s. 136.

62 Jde o pom ěrn ě náro čné texty, které mohou sloužit i jako výslovnostní cvi čení. Jejich výrazné p řečtení je mnohdy obtížné i pro žáky 2. stupn ě základní školy a studenty gymnázií, nap ř.:

Rodina K řupe řažanová

Rodina K řupe řažanová bydlí v malé vesni čce K řupe řažanice. Pan K řupe řažan a paní

Křupe řažanová spolu mají dvoj čátka K řupe řaža ňátka, kte ří po řád k řupe řažaní. Pan

Křupe řažan pracuje v jedné k řupe řažlárn ě, kde se vyrábí k řupe řažátka. Paní

Křupe řažanová je doma s malými k řupe řaža ňátky. Když p řijde pan K řupe řažan z křupe řažlárny, tak pomáhá paní Křupe řažanové s malými k řupe řaža ňátky. 101

Barevné sv ěty

Naše fiktivní rodiny mohou žít ve sv ětech vytvo řených z r ůzných barev. A práv ě podle těchto barev tvo ří žáci charakteristiku svého sv ěta, pojmenovávají p říslušníky jednotlivých rodin i v ěci okolo nich. Nej čast ěji si d ěti p ředstavovaly sv ět zelený a modrý. Vznikla měste čka Modrákov, Modralov, Modrá, Mod řičice, Modranov, Modrov , Zelenákov ,

Zelená, Zelenov , Zeleni čice, Zelenice, Zelenovice, v nichž žijí rodiny Modrá, Modrákova,

Modrova, Modrých, Zelená, Zelených, Zelenákova, Zelen čicova aj. Podle ur čité barvy jsou pojmenovány i ulice a nám ěstí, p ř. U Modré řeky, U Modrých, U Modrého mí če, Modrá cesta, Zelené záhonky, U Zeleného muží čka, Zelená stezka aj. Spole čně jsme tvo řili p říb ěh o tomto m ěste čku. Do “našeho” barevného sv ěta jsme se dostali r ůzným zp ůsobem, nap ř.:

Je pátek ve čer a já jdu spát. Zhasnula jsem lampi čku, zav řela jsem o či a hned jsem usnula. Najednou jsem se ocitla v zemi, kde bylo všechno zelené. V dálce jsem uvid ěla zelený dome ček, vedle něho zahrádku s krásnými zelenými stromy. Šla jsem k tomu dome čku a potkala jsem starého pána, který pracoval na zahrádce. “Dobrý den, pane,

101 Další ukázky jsou za řazeny do P řílohy č. 4.

63 prosím vás, mohl byste mi říct, kde to jsem?” A pán odpov ěděl: “V zeleném sv ětě.”

Rozhlédla jsem se a vid ěla zelenou trávu, zelený d ům, kolem domu zelený plot a za plotem byla také samá zele ň. A tam stál ten pán, celý v zeleném a krásn ě se na m ě usmíval. Zdálo se mi, že dokonce vychází zelené sluní čko, ale vtom jsem se probudila. 102

Telefonní seznam

Tvo řivou práci se jmény lze využít také p ři probírání jednotlivých slovních druh ů.

Pom ůže nám telefonní seznam.

Můžeme v n ěm hledat podstatná jména a řadit je abecedn ě, p ř. Albertýn, Barák, Bi č,

Bitka, B řečka, Bu řič, Cícha, Cívka Čagan, Hála, Ho řík, Hrbá č, Knotek, Nohavica, Oha ř,

Paná ček, Panák, Papírek, Pobuda, Rosa, Špendlík, Talí ř, Uhlí ř, Zima, Zlomek, Žalud.

Všimnout si m ůžeme také výskytu jmen zdrobn ělých, p ř. Bouda -Boudi čka, Chalupa -

Chaloupka, Komín - Komínek, Lopata - Lopatka, Mlýn - Mlýnek, Motyka - Moty čka, Mráz

- Mrázek, Sekyra - Sekyrka, V ětřík - Vítr aj.

Obdobn ě lze pracovat s p řídavnými jmény, p ř. Bílý, Drobný, D řev ěný, Falešný, Hladký,

Hrubý, Chytrý, Krásný, Kyselý, Lakomý, Malý, Mokrý, Nejedlý, P ěkný, P řív ětivý,

Rozkošný, Skoupý, Slabý, Smutný, Široký, Tenký, Tu čný, Vážný, Veselý, Zelený, Zubatý,

Žlutý aj., nebo se slovesy, u nichž je nej čast ěji zastoupeno p říčestí činné (na 2. stupni se zam ěř íme také na frekvenci slovesného vidu, na st ředních školách i na zp ůsob slovesného děje), p ř. Běhal, Čekal, Dokulil, Hrabal, Chvátal, Klusal, Kopal, Mazal, Nesnídal, Opravil,

Pípal, P řidal, Rozsypal, Skácel, Tikal, Vykou řil, Zdražil, Zmeškal aj.

Dále m ůžeme pomocí telefonního seznamu procvi čovat vyjmenovaná slova, p ř.

Bydžovský, Bystro ň, Bývalec, Kobylka, Lysická, Mlyná ř, Myslive ček, Myšák, Pyšný,

102 KROBOTOVÁ, M. Nám ěty pro tvo řivý sloh aneb jména, v ěci a lidé kolem nás . Metodický list pro u čitele základní školy. Praha: Raabe, 2001, s. 1-12.

64 Pytlí ček, Sýkora, Synek, Syrovátka, Vybíral, Vydra, Vyhnálek, Výmola, Výst řela, Výšinka aj.

Zabývat se m ůžeme i antonymy, p ř. Malý – Velký, Radovani č – Smutník, Za čal –

Kone čka, Tm ějový – Sv ětlovský, Novák – Starý aj. či synonymy, p ř. Veselý – Š ťastný,

Pěkník – Krasavin, Hájek – Lesák, Hrdý – Pyšný, Studeník – Ledín aj.

Jména lze dále d ělit podle r ůzných hledisek, která si mohou zvolit i d ěti samy, p ř. na jména ze zví řecí a pta čí říše, p ř. Kocourek, Lev, Špa ček, Veverka, Žába , na jména mající původ v pojmenování ovoce, p ř. Bor ůvka, Hruška, Jahoda, Malina, Trnka , zeleniny, p ř.

Cibulka, Kapusta, Mrkvi čka, Okurka, Petržel , strom ů, p ř. Bříza, Dub, Javor, Lípa,

Smr ček , kv ětin, p ř. Fialka, Konvalinka, Maceška, Pivo ňka, Šafránek aj., na jména ozna čující povolání, p ř. Bedná ř, Hostinský, Řezník, Švec, Zahradník aj.

Jména mohou také ozna čovat dny v týdnu, p ř. Čtvrtek, Pátek, Sobota, Ned ěla , houby, př. Holubinka, Hřib, Kozák, Liška , potraviny a pokrmy, p ř. Bílek, Huspenina, Smetana,

Žemli čka , p říslušníky rodiny, p ř. Babi čka, Dít ě, Synek, Vnou ček , části lidského t ěla, p ř.

Hlavinka, Koleno, Ledvina, Žilka , biblické postavy, p ř. And ěl, Lazar, Mojžíš, Šalamoun, pohádkové postavy, p ř. Bajaja, Cipísek, Mrazík, Popelka , národnosti, p ř. Polák, Slovák,

Turek, Vlach aj. 103

Jména lze spojit s vypravováním o jejich vzniku, můžeme pohovo řit nap ř. o r ůzných povoláních, starších vojenských hodnostech apod.

Co se ješt ě všechno dovíme z telefonního seznamu

Práce se jmény m ůže být nejen zajímavá, ale i veselá. V pražským telefonním seznamu nap ř. najdeme: 722 Veselých , ale jen 60 Smutných ; 5 Vážných a 2 Škarohlídy ; 133 Hovork ů a 25 Ml čoch ů; 2 Tichošlápky a 2 Bulíky.

103 Viz také kapitola 2.2 P ůvod p říjmení (s. 18n).

65 Máme také r ůzné charaktery. Mezi námi žije:19 Skoupých , 19 Opatrných , 24 Hrubc ů,

17 Vzteklých , 12 Nevrlých a k tomu ješt ě 4 Prskavci .

Existují však i optimistická jména. V Praze bydlí: 221 Kašpar ů, 44 Kašpárk ů, 54 Šašk ů,

43 Smíšk ů, 21 Nezbed ů, 14 Diblík ů, 5 Šus ů a 3 Šoufkové .

Najdeme rovn ěž r ůzné funkce a tituly: 452 Král ů, 25 Princ ů, 24 Starost ů, 5 Vévod ů, 7

Nám ěstk ů a 6 Písa řů .

Mezi námi žijí i um ělci, máme: 5 Muzikant ů, 4 Zp ěváky a 2 Zp ěvá čky , 10 Malí řů a také

10 Mazal ů. Najdeme také: 10 Mikuláš ů, 44 And ělů a 2 Čertíky .

Podobným zp ůsobem si m ůžeme “hrát” s telefonním seznamem kterékoli obce či kteréhokoli m ěsta, anebo m ůžeme vytvo řit fiktivní telefonní seznam t řídy, do n ěhož za řadíme všechny p řezdívky žák ů.104

Najdeš české spisovatele?

Jedná se o velmi oblíbené cvi čení, které je vhodné použít zejména k motivaci či rychlému opakování v literární výchov ě.

Připravíme si v ěty (písemn ě na tabuli nebo kopie, aby je všichni žáci dob ře vid ěli), jež v sob ě ukrývají p říjmení známých českých spisovatel ů, nap ř. Výhra balonu d ěti pot ěšila.

(Hrabal); Číča pekla s pejskem dort. (Čapek); Práh rubíny posetý se objevuje v pohádkách.

(Hrubín); Mapa Velké Británie visí na st ěně. (Pavel); Říká se i fertig místo českého hotovo.

(Seifert); Tato kniha velmi zajímav ě vypráví o život ě Indián ů. (Havel); Pane, zvaly vás už děti na p ředstavení? (Nezval); Převislá dekorace z kv ětin nás okouzlila. (Sládek); Paní

Růžena Ponužá čeká dopis od syna. (Žá ček); Víme o n ěm, co vášniv ě celý život sbírá.

(N ěmcová); Peter Benstein je cizinec. (Erben) apod.

Děti musí poté v těchto v ětách co nejrychleji objevit zašifrovaná jména.

104 KROBOTOVÁ, M. Nám ěty pro tvo řivý sloh aneb jména, v ěci a lidé kolem nás . Metodický list pro u čitele základní školy. Praha: Raabe, 2001, s. 1-12.

66 Kdo jsem?

Na principu hádanky je založeno i toto cvi čení. Uvedeme žák ům n ěkolik tajemných výrok ů, které v sob ě ukrývají jméno ur čité slavné osobnosti z dějin, nap ř. Melu pátou přes devátou. (Beethoven); Lže jako když tiskne. (Guttenberg); Kostky jsou vrženy.

(Rubik); Nemá to cenu. (Nobel); Nestavte se mi na odpor. (Ohm) aj. Následn ě d ěti vyzveme, aby si pro své spolužáky p řipravily další podobné rébusy.

Žáci 9. ro čníku uvád ěli nap ř. tyto slovní h říčky: Nemá to hlavu ani patu . (Achilles);

Síla, co? (Newton); Bylo nás p ět. (d'Artagnan); Konecn ě se mi rozsvítilo. (Edison); Už mi nevolej . (Bell); Vím, že nic nevím . (D ěd Všev ěd); Ty jsi ta jedna jediná. (Adam); My v tom prsty nemáme. (Jezinky); Kdo neumí, u čí. (Komenský) apod.

Tvo říme rodokmen

Kdo byli moji p ředkové? Jak žili a čím se živili? Bezpochyby existuje jen velmi málo lidí, kterým jsou odpov ědi na tyto otázky zcela lhostejné.

Žáci si mohou proto zahrát na malé badatele a podle rodných list ů rodi čů a prarodi čů sestavit rodokmen své rodiny (n ěkte ří prarodi če mohou mít nap ř. ješt ě uloženy opisy rodných list ů, povinn ě shromaž ďované za druhé sv ětové války k dokázání nesemitského původu). 105

Variantou tohoto cvi čení m ůže být také vytvo ření rodokmenu známých pohádkových postav ( Křemílek a Vochom ůrka, Hloupý Honza, Pyšná Princezna, Dlouhý, Rákosníček,

Liška Bystrouška, Krakonoš… ). 106

105 Viz P říloha č. 5. 106 Viz P říloha č. 6.

67 Lexikon strašidel

Strašidýlka jsou malá strašidla. Jedna rozvazují tkani čky od bot a kradou kapesníky, druhá dávají ve škole p ětky, další ve tm ě kašlou, smrkají, dupají, cupají, ťukají, volají, vzdychají a t řískají. Obklopují nás na každém kroku, sta čí se jen bedliv ě dívat.

Upozorníme žáky, aby se pozorn ě rozhlédli po t říd ě, doma nebo po okolní krajin ě cestou dom ů ze školy a pokusili se n ějakou p říšerku vystopovat. Pokud budou p ři svém pátrání úsp ěšní, musí pe čliv ě zaznamenat všechny údaje: jméno, velikost, kde žije, čím se

živí, co umí, jak se pohybuje, dorozumívá, kolika let se dožívá apod. Je možné, že potkají nap ř. Křídovníka b ělostného, který má strach ze sk řítka Fixovníka, protože ho st řídá na tabuli, když je tabule bílá. K řídovník b ělostný píše na tabuli černou. Vyskytuje se ve t řídách, kde je hodn ě d ětí s paní u čitelkou, ale není vid ět a potom ve čer pojídá k řídy. 107

Z objevených „bubák ů“ pak ve t říd ě sestavíme obrázkový lexikon strašidel. 108

Česká jména v cizích jazycích

Zájem vzbuzují u d ětí také česká jména, která se vyskytují v jiných jazycích, zvlášt ě v rakouské n ěmčin ě, nebo ť práv ě s Rakouskem nás pojila dlouhá spole čná historie. 109

Mnoho českých jmen m ělo nap ř. p říponu -tschi [-či], p ř. Maltschi (Amálka, Málka),

Tontschi (Toni čka), Antschi (Ani čka, Andulka). Jméno Marianka bylo žertovné ozna čení pro všechny české dívky, které sloužily ve Vídni, jméno Wenzel [vencl ] humorn ě ozna čovalo všechny Čechy v ůbec. N ěkterých p říjmení se užívalo v symbolické platnosti nebo jako frazeologický komponent, p ř. Trawnicek (Trávní ček) byla kabaretní postava prostoduchého Víde ňana; Machatschek (Machá ček) byl “šéf”, “machr” (viz n ěmecké machen ); vazba der Nowak sein (být Novákem) znamenalo “být pon ěkud hloupý” apod.

107 Další ukázky najdeme v Příloze č. 7. 108 JE ČNÁ, K. Nuda p ři češtin ě? Ani nápad! 1. vyd. Praha: Strom, 1997, s. 24. 109 Dané problematice se v ěnujeme podrobn ěji v kapitole 1 Česko-rakouské vztahy (s. 8n).

68 S žáky m ůžeme dále vyhledávat česká jména v názvech významných víde ňských architektonických památek, nap ř. Choteksch Gartenpalais (palác hrab ěte Chotka, ve kterém v 19. století bydlel malí ř Friedrich von Amerling), Harrachpalais (palác hrab ěte

Harracha), Harrasche Gartenpalais (roku 1802 ho odkoupil císa ř František Josef I. a nechal u n ěho vybudovat „Kaisergarten“ - velkolepou ovocnou zahradu), Kaunitzpalais

(nese jméno státního kanclé ře hrab ěte Kounice, zakladatele myšlenek josefinismu),

Kolowratpalais (hrab ě Kolowrat vedl ve Vídni zemskou správu Čech a požadoval vzk říšení české řeči a d ějin) aj.

S dětmi lze po Vídni také „cestovat“, zaznamenávat si názvy víde ňských ulic (nap ř.

Czerningasse , Dvorakgasse, Hlavacekweg Holubstra βe, Jiricekgasse, Kluckygasse,

Kratky-Baschnik Weg, Sellenygasse, Slezakgasse, Spalowskygasse, Zelinkagasse,

Chwilagasse, Czapkagasse, Pliwagasse, Proschkogasse, Reznicekgasse, Leo-Slezak-Gasse,

Nepomukgasse, Skodagasse… 110 ) a tvo řit z nich spole čně skute čný vlastní plán m ěsta. Aby byla práce zábavn ější a šla všem p ěkn ě od ruky, m ůžou si d ěti prozp ěvovat lidové písni čky, nap ř. „ O Zavadil, o Zavadil , hast du denn gar kein Schamgefühl“ nebo „Der

Wisko čil“ .111

Některá cvi čení jsme vyzkoušeli realizovat s žáky 6. a 9. ro čníku a setkala se s velkou odezvou. Posloužila nám také jako výborný seznamovací činitel, pomocí kterého jsme překonali po čáte ční rozpaky a ned ůvěru plynoucí z vzájemné neznalosti. D ěti se nadšen ě poušt ěly do pln ění zábavných úkol ů a braly je spíše jako hru než „strohé“ úlohy v učebnici.

Vytvá řely se zájmem rodokmeny své vlastní rodiny nebo pohádkových postav, vymýšlely fiktivní rodiny či r ůzné p řezdívky pro své spolužáky, hledaly zajímavá p říjmení v telefonním seznamu, zjiš ťovaly p ůvod svého jména…

110 Mapa Vídn ě je v elektronické podob ě dostupná na http://www.hot-maps.de/europe/austria/vienna. 111 Viz P říloha č. 8.

69 Učební látka týkající se k řestních a rodinných jmen nabízí velké množství cvi čení a her, které rozvíjejí znalosti d ětí hlavn ě po stránce gramatické a lexikální. Hry často simulují nep řipravené či jen částe čně p řipravené mluvní projevy, a proto mají vliv i na slovní vyjad řovaní a komunikativní dovednosti žáka. Výčet nám ětů jist ě není vy čerpávající, p řesto jsme se však pokusili na n ěkolika p říkladech upozornit na možnosti využití získaného materiálu p ři výuce zam ěř ené na vznik, tvo ření a pravopis vlastních jmen.

70 Záv ěr

Příjmení v sob ě ukrývají mnoho informací, které nejsou na první pohled zcela patrné.

Odráží se v nich p ůvod a místo, kde vznikla, n ěkterá ukrývají prvotní význam a na mnohých je patrná jejich cesta historií.

Česká p říjmení používaná ve Vídni p ředstavují neprávem opomíjenou skupinu jmen, v nichž se zrcadlí pevné a vzájemné česko-rakouské vztahy, které s nástupem Habsburk ů na český tr ůn za čaly nabývat mezinárodních rozm ěrů a ur čovat politický i kulturní vývoj tak řka celé Evrop ě. Lidé, p řicházející do metropole na Dunaji, se v novém prostředí usazovali, uzavírali s ňatky s místními obyvateli a p ředávali tak svá jména dalším generacím.

Během staletí prošla česká p říjmení vlivem n ěmeckého prost ředí ur čitou prom ěnou.

Podléhala asimila čním tlak ům a p řizp ůsobovala se rakouskému jazykového systému, který neobsahuje řadu typicky českých hlásek. Vznikaly tedy nové rozmanité formy jmen, jež měly novým nositel ům uleh čit výslovnost a usnadnit komunikaci s úřady i ostatním obyvatelstvem. Stále čast ější zásahy do struktury jména však vedly k potla čení prvotní grafické podoby a více čí mén ě skryly jeho p ůvodní význam, který je v některých případech bez bližšího zkoumání už jen t ěžko rozpoznatelný. Tuto domn ěnku nám b ěhem pedagogické praxe potvrdili i žáci 6. a 9. ro čník ů základní školy. Pr ůzkum ukázal, že znalost p ůvodu pon ěmčených českých p říjmení dnešní mládeže není bezchybná a neomezená. Velký podíl na tom má pravd ěpodobn ě i stále menší obliba n ěmeckého jazyka, který je postupn ě vytla čován do pozadí populárn ější angli čtinou.

Výzkumná část diplomové práce se stala velice d ůležitým zdrojem nových poznatk ů, jež nám umožnily utvo řit si p ředstavu o situaci jmen ve Vídni v sou časné dob ě. Zjistili jsme, že česká p říjmení tvo ří tém ěř 30 % ze všech aktivn ě používaných jmen. Naše

71 nejfrekventovan ější p říjmení Novák je nap ř. v Rakousku rozší řeno tak hojn ě jako sedmé nejb ěžn ější n ěmecké jméno Schneider .

V záv ěre čné kapitole jsme v ěnovali pozornost praktickému využití znalostí o vlastních jménech na druhém stupni základní školy. Záleží už jen na individualit ě každého u čitele a jeho schopnosti i ochot ě být kreativní a tv ůrčí.

72 Použitá literatura a prameny

BENEŠ, J. O českých p říjmeních. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962. 355 s.

BENEŠ, J. Německá p říjmení u Čech ů. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita Purkyn ěho v Ústí nad Labem, 1998. 359 s.

BLAHAR, J. – KLOFEROVÁ, S. – VOJTOVÁ, J. U nás ve Vídni . 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 1999. 143 s. ISBN 80-210-2128-4.

BROUSEK, K. Wien und seine Tschechen . 1 vyd. München: Oldenburg Verlag, 1980. 148 s. ISBN 3-486-50151-8.

CANFIELD, J., WELLS, H. Hry pro zlepšení motivace a sebepojetí žák ů. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. 197 s. ISBN 80-7178-028-6.

ČMEJRKOVÁ, S. – DANEŠ, F. - KRAUS, J. - SVOBODOVÁ, J. Čeština jak ji znáte i neznáte. Praha: Academia, 1996. 259 s. ISBN 80-200-0589-7.

ČORNEJ, P. – ČORNEJOVÁ, I. – RADA, I. – VANÍ ČEK, V. Dějiny zemí koruny české . 1. vyd. Praha: Paseka, 1992. 303 s. ISBN 80-85192-29-2.

GLETTLER, M. Böhmisches Wien . 1. vyd. München: Herold Verlag, 1985. 128 s. ISBN 3- 7008-0307-9.

GLETTLER, M. Die Wiener Tschechen um 1900 . München: R. Oldenburg Verlag, 1972. 629 s. ISBN 3-486-43821-2.

GREPL, M. a kol. Příru ční mluvnice češtiny . 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 799 s. ISBN 80-7106-134-4.

HAVRÁNEK, B. – JEDLI ČKA, A. Stru čná mluvnice česká . 26. vyd. Praha: Fortuna, 2002. 248 s. ISBN 80-7168-555-0.

HONZÁK, F. – PE ČENKA, M. – VL ČKOVÁ, J. Evropa v prom ěnách staletí . 1. vyd. Praha: Libri, 1995. 591 s. ISBN 80-85983-00-1.

JE ČNÁ, K. Nuda p ři češtin ě? Ani nápad! 1. vyd. Praha: Strom, 1997. 47 s. ISBN 80- 901954-4-X.

KNÁPKOVÁ, J. Jak zajímav ě pracovat s literárním textem na 1. stupni ZŠ. In Tradi ční a netradi ční metody a formy práce ve výuce českého jazyka na základní škole. 1. vyd. Olomouc: Pedagogická fakulta UP, 2003. 120 s. ISBN 80-244-0627-6.

KNAPPOVÁ, M. Osobní jména v českém mluvnickém systému. In Propria v systému mluvnickém a slovotvorném . 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brn ě, 1999. 161 s. ISBN 80-210-2031-8.

73 KNAPPOVÁ, M. Naše a cizí p říjmení v sou časné češtin ě. 1. vyd. Liberec: TAX AZ KORT, 2002. 256 s. ISBN 80-238-8173-6.

KROBOTOVÁ, M. Spisovná výslovnost a kultura mluveného projevu . 1. vyd. Olomouc: Pedagogická fakulta UP, 2000. 220 s. ISBN 80-244-0187-8.

KROBOTOVÁ, M. Nám ěty pro tvo řivý sloh aneb jména, v ěci a lidé kolem nás . Metodický list pro u čitele základní školy. Praha: Raabe, 2001. II / A. 11 s.

LOTKO, E. Slovník lingvistických termín ů pro filology . 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2000. 128 s. ISBN 80-244-0123-1.

MACHÁT, A. Naši ve Vídni. 1. vyd. Praha: Práce, 1946. 419 s.

MATES, V. Jména tajemství zbavená . 1. vyd. Praha: Knižná klub, 1998. 176 s. ISBN 80- 7176-731-X.

Mluvnice češtiny 2. Tvarosloví. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. 536 s.

MOLDANOVÁ, D. Naše p říjmení . 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1983. 296 s.

NELEŠOVSKÁ, A., SVOBODOVÁ, J. Hry jako prost ředek rozvoje komunikativních dovedností d ětí p ředškolního a mladšího školního v ěku. 1. vyd. Praha: Votobia, 2004. 64 s. ISBN 80-7220-197-2.

NEUMANN, J. Tschechische Familiennamen in Wien . 1. vyd. Wien: Verlag Adolf Holzhausens, 1972. 269 s.

POLÍVKOVÁ, D. Hry pro jazykové vyu čování. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1963. 90 s.

SOUKUP, F. Česká menšina v Rakousku . 1. vyd. Praha: Orbis, 1928. 588 s.

SVOBODA, J. Staro česká osobní jména a naše p říjmení . 1. vyd. Praha: Československá akademie v ěd, 1964. 320 s.

ŠRÁMEK, R. Úvod do obecné onomastiky . 1. vyd. Brno: Masarykova universita, 1999. 191 s. ISBN 80-210-2027-X.

VALEŠ, V. Vídenští Češi v čera a dnes. 1 vyd. Praha: Skriptorium, 2004. 144 s. ISBN 80- 86197-52-2.

Velký autoatlas. 7. vyd. Praha: Kartografie Praha, 1996. 95 s. ISBN 80-7011-424-X.

WEISS, K. Geschichte der Stadt Wien . 1. vyd. Wien: Verlag von Rudolf Lechner’s Universitäts Buchhandlung, 1872. 417 s.

Mapa Vídn ě: Dostupné z: [citace 18. 2. 2007]

74 Víde ňský telefonní seznam: Dostupné z: [citace 3. 1. 2007]

Rámcový vzd ělávací program: Dostupné z: [citace 15. 3. 2007]

Rakouský zákon o zm ěnách p říjmení a rodných jmen: Dostupné z: [citace 15. 3. 2007]

75

Přílohy Seznam p říloh

Příloha č. 1

Graf četnosti odpov ědí žák ů 6. a 9. ro čníku

Příloha č. 2

Tabulka nej čast ějších českých p říjmení ve Vídni a v České republice

Příloha č. 3

Graf nej čast ějších po čáte čních hlásek českých p říjmení ve Vídni

Příloha č. 4

Fiktivní rodiny

Příloha č. 5

Rodokmen žáka

Příloha č. 6

Rodokmen pohádkové postavy

Příloha č. 7

Lexikon strašidel

Příloha č. 8

Víde ňská lidová píse ň

Příloha č. 1

Graf četnosti odpov ědí žák ů 6. a 9. ro čníku

30 29 30 24 25 23

20 18 19 15 15 14 15 11 10 9 10 8 9 6

5 3 2 3 1 2 0 r a e n e r a i en te zk et an n da ye hk in ers ich ha Di m ch ras a sc Ha S R oc eu Je W M sit Pr N La

6.A 9.A

Graf zachycuje četnost odpov ědí žák ů 6. a 9. ro čníku, kte ří m ěli za úkol rozpoznat a ozna čit ze zadaného výb ěru jmen (horizontální osa) p říjmení českého p ůvodu. Uvedené hodnoty jsou komparací absolutních četností jednotlivých sledovaných jev ů. P říloha č. 2

Tabulka nej čast ějších českých p říjmení ve Vídni a v České republice

Po řadí Víde ň ČR

1. Novak Novák 2. Svoboda Svoboda 3. Dvo řak Novotný 4. Novotny Dvo řák 5. Prochazka Černý 6. Černy Procházka 7. Vesely Ku čera 8. Polak Veselý 9. Jelinek Horák 10. Fiala Němec 11. Pokorny Marek 12. Ku čera Pokorný 13. Kola ř Pospíšil 14. Nemec Hájek 15. Dolezal Jelínek 16. Hajek Král 17. Ruži čka Beneš 18. Čermak Fiala 19. Horak Růži čka 20. Sedla ček Sedlá ček

Tabulka srovnává po řadí prvních dvaceti nejfrekventovan ějších českých p říjmení ve Vídni a České republice. Příloha č. 3

Graf nej čast ějších po čáte čních hlásek českých p říjmení ve Vídni

2000 1926

1800 1605 1600

1400 1251

1200 1094 1078 993 1000 834

800 703 559 589 600 525 488 455 373 362 374 400 226 199 224 200 149 85 22 38 62 64 21 0 0 8 2 0 0 0 6 0 ABC Č D Ď EFGHCHI JKLMN Ň OPQR Ř SŠT Ť UVWXYZŽ

Graf vyjad řuje celkové srovnání výskytu jednotlivých po čáte čních hlásek českých příjmení ve Vídni. Příloha č. 4

Fiktivní rodiny

Rodina Prstrst řekova

V jedné vesni čce Prstrst řekovnici žije pan Prstrst řek se svojí ženou Prstrst řekavkou a s dětmi Prstrst řekov čatem a Prstrst řekov čátkem. Pan Prstrst řek má vlastní firmu „Prstrst řekova prstrst řekovna“, kde vyrábí prstrst říkové prstrst říky, které jsou v Prstrst řekovnici velmi vyhledávanou pochoutkou. Paní Prstrst řekavka je na mate řské dovolené a stará se o malé prstrst řekov čí d ěti. Prstrst řekov če a Prstrst řekov čátko jsou velmi neposední a strkají všude svoje prstrst řekov čí prstí čky.

Rodina Klklaklopova

Rodina Klklaklopových žije v Klklaklopách nad Klklaklápkou. Klklaklápka je malá říčka, u které bydlí v malém domku pan Klklaklopov a paní Klklaklopová. Mají spolu hol čičku Klklaklopinku a chlape čka Klklaklopováka. Pan Klklaklopov klklaklopuje v Klklaklopách v klklaklopových klklapech. Klklaklopuje s nástrojem klklaklopítkem do kamene a hledá klklaky, které pak jeho žena paní Klklaklopová prodává na trhu v Klklaklopách nad Klklaklápkou.

Rodina Srs čanžanova

Rodina Srs čanžanova bydlí v Srs čanžanech u Velkého Srs čanžáku. Pan Srs čanžan s manželkou Srs čanžankou a jejich hol čičkami Srs čanžaninkou a Srs čanžaneškou mají malý domek v Srs čanžanov ě ulici nedaleko srs čanžanského muzea dr. Srs čanžanovanáka. Babi čka Srs čanžanová často hlídá malá Srs čanžata a chodí s nimi do parku Srs čanže, kde sbírají srs čaže. Srs čaže pak hážou psovi Srs čovi nebo z nich vyrábí srs čažata.

Rodina Sušišvestkova

Sušišvestkovi bydlí v Sušišvestci nedaleko Sušišvest čích Sušic. Pan Sušišvestka a paní Sušišvestková nají malé miminko Sušišves ťátko a starší Sušišvest če, které už chodí do sušišvestcovy školy, kde se u čí sušišvestit. Pan Sušišvestka suší švestky a prodává je ve svém sušiším Suššv ětě. Obyvatelé Sušišvestce jeho švestky zbož ňují a sušisvest čí si to do sušišího Suššv ěta i n ěkolikrát za den. Paní Sušišvestková musí panu Sušišvestkovi proto často pomáhat sušit švestky, aby byli v Sušišvestci všichni Sušišvest čani sušišvestsky spokojeni.

(Žáci 9. ro čníku) Příloha č. 5

Rodokmen žáka

(Žák 6. ro čníku) Příloha č. 6

Rodokmen pohádkové postavy

(Žákyn ě 9. ro čníku) Příloha č. 7

Lexikon strašidel

Jméno a p říjmení: Zabavova č u čitelkový Datum narození: 1.4.1951 Bydlišt ě: mozky u čitelek

Další údaje: Toto mladé strašidlo se vyvinulo teprv nedávno, ale už je celkem hodn ě rozší řené. Zabavova č napadá nej čast ěji u čitelky od za čátku do poloviny školního roku. Projevuje se tak, že postižená má nesnesitelné p řání zabavovat nic netušícím žák ům prost ředky jejich zábavy a vracet jim je až na konci roku. To je podle posledních výzkum ů také d ůvod pro č se nejvíc objevuje v období od za čátku do poloviny školního roku, chce totiž, aby žáci co nejvíc trp ěli a co nejvíc obvi ňovali u čitele, po polovin ě roku už totiž ten tlak na u čitelku pon ěkud ochabuje.

Jméno a p říjmení: Zlot řilec psaní čkový Datum narození: 14.2.1124 Bydlišt ě: inkoust

Další údaje: Toto strašidlo vzniklo z hlavy šíleného profesora, který cht ěl ze sv ěta vymýtit veškerou lásku. Proto vynalezl p řísadu do inkoustu, která se m ěla po napsání milostného textu zm ěnit na hromadu výhružek a blábol ů. Našt ěstí ud ělal profesor p ři poslední příprav ě chybu a místo zkázy vznikl tento šprýma ř. Výpary inkoustu z plnících per p řim ějí žáka, aby psal r ůzná psaní čka i proti své v ůli, text má podobu žertu, vtipu, dotazu nebo dokonce v pozd ější fázi i poezie. Bu ďme ovšem za to rádi, protože 97 % veškeré poezie vzniklo jen díky zlot řilci. Bez n ěj by nebylo Shakespeara či jiných um ělc ů. Takže nelze než doporu čit hysterickým u čitelkám, aby psaní čka nezabavovaly, nýbrž je podporovaly, nem ůžeme si dovolit p řijít o dalšího významného dramatika, či básníka, jen kv ůli podrážd ěnosti kantor ů.

Jméno a p říjmení: Bludi čka zá řivková Datum narození: 17.4.1948 Bydlišt ě: startéry zá řivek

Další údaje: Tohle nep říliš staré strašidlo se poprvé objevilo v minulém století, jeho nejv ětší rozmach nastal s nástupem zá řivek. Traduje se že ho stvo řila Jana Epileptová jako mstu za nemoc svého syna. Projevuje se neustálým poblikáváním zá řivek ve t říd ě, což má za následek nervozitu vyu čujících a málo časté, zato mnohem nebezpe čnější, epileptické záchvaty. Jediná ochrana oproti bludi čce je v časná vým ěna startéru již v raných vývojových stádiích bludi čky, jinak hrozí velké nebezpe čí.

(Žáci 9. ro čníku) Příloha č. 8

Víde ňská lidová píse ň

Der Wisko čil

Wer ist beim Veteranen-Corps,

Hat musikalisch fines Ohr.

Und ist dabei bei jeder Leich,

Besonders, wenn der Tote reich!

Blast Bombardon dort mit Gefühl:

Der Wisko čil.

Die Frau von Zell, die kommt nach Haus

Und geht gleich in die Kuchel naus;

Da sitzt ein Fremder bei der Thein

Und haut grad Zwetschenknödel ein.

Wer ist das? fragt’s die Köchin still:

Der Wisko čil. ANOTACE

Jméno a p říjmení: IVETA HLAVÁ ČOVÁ Katedra: českého jazyka a literatury Vedoucí práce: doc. PhDr. Milena Krobotová, CSc. Rok obhajoby: 2007

Název práce: Odraz česko-rakouských vztah ů v p říjmeních

Název v angli čtin ě: Reflection of Czech-Austrian surname relations

Diplomová práce j e zam ěř ena na česká p říjmení ve Vídni. Analýzou t ěchto jmen byla zjišt ěna jejich frekvence, p ůvod a grafická podoba. Sou částí práce je také test srozumitelnosti Anotace práce: původu pon ěmčených českých p říjmení, který vypracovávali žáci šestých a devátých t říd základní školy. V záv ěru jsme uvedli možnosti práce s vlastními jmény v hodinách českého jazyka a literatury na základní škole.

česko-rakouské vztahy, česká p říjmení, rakouská p říjmení, Klí čová slova: český jazyk, výuka, základní škola

This diploma thesis deals with Czech surnames in Vienna. These names were analyzed to ascertain their frequency, origin and graphic form. A test of ease of understanding of the origin of Germanized Czech surnames is also part of this work. This Anotace v angli čtin ě: test was carried out by pupils in the 6 th and 9 th years of elementary school. In the conclusion we have summarized the possibilities for the use of these names in Czech language and Literature lectures at elementary schools.

Klí čová slova Czech-Austrian relations, Czech surnames, Austrian surnames, v angli čtin ě: Czech language, education, elementary school

Přílohy vázané tabulka, grafy, ilustrace, ukázky prací žák ů v práci:

Rozsah práce: 75 s. Jazyk práce: CZ