Univerzita Pardubice Fakulta filozofická

Lokální elity v obecní samospráv ě. Nechanice 1890 – 1918.

Bc. Žaneta Pásztorová

Diplomová práce 2012

1

2

3

Prohlášení autora

Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracovala samostatn ě. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

Byla jsem seznámena s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skute čností, že Univerzita Pardubice má právo na uzav ření licen ční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o užití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávn ěna ode mne požadovat p řim ěř ený p řísp ěvek na úhradu náklad ů, které na vytvo ření díla vynaložila, a to podle okolností až do jejich skute čné výše.

Souhlasím s prezen čním zp řístupn ěním své práce v Univerzitní knihovn ě.

V Pardubicích dne 28. b řezna 2012

Žaneta Pásztorová

4

KLÍ ČOVÁ SLOVA:

*Nechanice* (*Nechanice*), *d ějiny m ěsta* (*history of town*), *František Rašín* (*František Rašín*), *Josef Štolba* *(Josef Štolba)*, *MUDr. Jan Štoss* (*MUDr. Jan Štoss*), *obecní samospráva* (*municipal self-government*), *volební systém - kúrie* (*curial voting system*), *lokální elity* *(local elitas)*.

5

Pod ěkování pat ří vedoucí této diplomové práce doc. PhDr. Marii Mackové, Ph. D., za její skv ělá doporu čení, výstižnou kritiku a optimismus.

6

ANOTACE: Lokální elity v obecní samospráv ě Nechanice 1890 – 1918

Obecní samospráva se v 2. polovin ě 19. století stala d ůležitou školou pro nov ě reformovanou ob čanskou spole čnost. Docházelo k prudkému rozvoji spolkové činnosti a podporování české národní otázky. V r ůzných typech m ěst docházelo k odlišnému tempu i druhu vývoje. Populace a ekonomika se r ůznila v řemeslných venkovských m ěstech i v metropolích s velkým po čtem r ůzných ú řad ů. Tato práce se zam ěř ila na malé východo české m ěsto agrárního typu v sousedství dvou větších m ěst. Okresní m ěsto Nechanice se nacházelo na p římé trase mezi Hradcem Králové na východ ě a Novým Bydžovem na západ ě. Zkoumanou dobu tvo řilo dvacet osm let, mezi rokem 1890 a rokem 1918, kdy m ěsto Nechanice dostáhlo svého vrcholu. Tématem byly lokální elity v obecní samospráv ě. Obyvatele m ěsta, kte ří byli zvoleni členy obecního výboru a získali rozhodovací pravomoc v obci. Mezi nejd ůležit ější pat řili starostové a členové m ěstské rady. D ůležité bylo jejich postavení v obci, povolání, rodinné zázemí, majetek i jejich vzájemné vztahy. Někte ří obecní výborové byli voleni opakovan ě a mnoho z nich zastávalo významné funkce v místních spolcích. Spolkový život v 2. polovin ě 19. století za čal vzr ůstat raketovým tempem. Vznikly spolky kulturní, charitativní, sportovní, hospodá řské, turistické nebo ekonomické. Úplný základ této práce stál na komunálních volbách a jejich výsledcích, které ovliv ňoval až do 20. století da ňový cenzusem. Cenzus ohrani čoval rozsah volebního práva u obyvatelstva a rozd ěloval ho do t ří r ůzn ě velkých voli čských skupin. Mezi nejzajímav ější nechanické osobnosti mezi lety 1890 až 1918 patřili František Rašín starší a František Rašín mladší (otec a syn). Oba dohromady vykonávali funkci starosty déle než dvacet let. Z jejich rodiny pocházel i významný československý ministr financí, Alois Rašín. Mezi další významné členy obecnícho výboru v Nechanicích pat řil Antonín Mad ěra, MUDr. Jan Štross, JUDr. František Horá ček nebo Bohumil Van čura. Jednalo se o velmi pracovité a pokrokové muže. Už jejich p ředch ůdci do roku 1890 pat řili mezi zajímavé osobnosti. Jednalo se o podnikatele Antonína Čerycha, dramatika a notá ře Josefa Štolbu nebo pokrokového šlechtice Jana Nepomuka hrab ěte z Harrachu. M ěsto Nechanice

7

pod jejich správou fungovalo a rozvíjelo se. Dokázalo p řečkat útrapy z vále čného roku 1866 i strasti ko čovného harfenictví. Smí řilo se s absencí železni čního spojení a snažilo se najít jinou cestu pro ekonomický vzestup. Bez ohledu na snahy obecních výbor ů a zájem četných spolk ů se situace obce za čala po 1. sv ětové válce zhoršovat.

8

OBSAH:

1.ÚVOD ……………………………………………………………………………...... 1 I. Charakteristika práce …...... ………………...……………...... 1 II. Regionální literatura...... …………………….……………....…... 3 III. Metody výzkumu a literatura ………………………………………...... ….. 8 IV. Informa ční základna – archivní prameny……………………………..….... 15 2. NECHANICE ……………………………………………………………………...... 26 I. Geografie …...…………………..………...... 26 II. Historie ………...... …………………..……...….... 27 III. P řírodní katastrofy, války a epidmie …...... ………..……...…...... 32 IV. Pr ůmysl, výrobní podniky a hostince …...... …………………………...... 33 V. Rok 1866 ……...... ……………………….…....…... 36 VI. Harfenictví a harfeníci ...... 42 3. SAMOSPRÁVA A JEJÍ P ŘEDPISY …...... ………………………...... 50 4. POPULACE V ČESKÝCH ZEMÍCH …….……………………………………...... 59 5.VÝVOJ OBECNÍ SAMOSPRÁVY V NECHANICÍCH P ŘED ROKEM 1890 ...... 64 6. STAROSTOVÉ, RADNÍ, ZASTPITELÉ A NÁHRADNÍCI …...………………...... 68 7. PROFESNÍ SLOŽENÍ ČLEN Ů VÝBORU ...... ………………………...... 74 8. SPOLKOVÁ ČINNOST A DALŠÍ ORGANIZACE ….………………….….…...... 81 I. Jednota divadelních ochotník ů………...... 83 II. P ěvecký spolek Hlahol ...... …………………..………...... 86 III. T ělovýchovná jednota Sokol…...... ………..…....…...... 89 IV. V čela řský spolek v Nechanicích …...... …………………………...... 90 V. Sbor dobrovolných hasi čů ...... ………………………...... …...91 VI. Jednota pro okrašlování m ěsta a nejbližšího okolí ...... 92 VII. Klub českých velocipedist ů………...... 94 VIII. Veteránský spolek ...... …………………..………...... 94 IX. Spolek porotc ů v Nechanicích …...... ………..…...... 94 X. Knihovna v Nechanicích …...... …………………...... ………...... 95 XI. Rolnické družstvo pro zpracování a prodej ...... ……………………....…... 95 XII. Úst řední řepa řská jednota pro soudní okres nechanický ...... 95 XIII. Spolek ku polednímu stravování chudých...... 96

XIV. Ob čanský klub ...... …………………..………...... 96 XV. U čitelská jednota Lidner a Klub mládenc ů tamburašk ů...... …....…...... 97 9. NECHANICKÉ PROJEKTY …...... 100 I. M ěšťanské školy …...... …………...... ………………...... 100 II. Nechanické železni ční spojení ...... ………………………....….. 103 III.M ěstská spo řitelna ...... 103 IV. Melioriza ční družstvo za odvodn ění pozemk ů…...... …………...……...... 104 V. Elektrifikace ...... ………………………....…... 104 6. P ŘÍKLADY OSOBNOSTÍ ...... …...……………….. 105 7. ZÁV ĚR...... 112 8. Prameny a literatura ...... 116 9. P řílohy 10. Resumé

1. ÚVOD

I. Charakteristika práce Za výb ěrem témata na diplomovou práci Lokální elity v obecní samospráv ě stálo slou čení dvou podstatnch inspirativních faktor ů. První z nich tvo řila p řibližn ě třicetistránková studie Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850 – 1918 1 (Koncept a díl čí výsedky výzkumu). Druhým d ůvodem pro zvolení tohoto typu práce bylo seznámení se s vývojem konkrétní (nechanické) obecní samosprávy b ěhem sb ěru materiál ů na bakalá řskou práci. Výsledek by m ěl slu čovat oba faktory v magisterskou diplomovou práci na téma Lokální elity v obecní samospráv ě. S jednozna čným zam ěř ením na malé okresní agrární východo české m ěsto Nechanice, jenž se svou polohou pom ěrn ě výhodn ě nacházelo na p římé trase mezi dv ěma bývalými královskými m ěsty Hradcem Králové a Novým Bydžovem. Jednalo se hlavn ě o sb ěr informací o nástupcích osob, jež výhodn ě a úsp ěsn ě využily místo, které se na p řelomu 40. a 50. let 19. století vytvo řilo zrušením poddanství a zavedením moderní samosprávy. Obecní samospráva p ředstavuje nejnižší stupe ň a zárove ň je nejblíže všem ob čan ům, jichž se p římo dotýká. Tento systém se ukázal jako velmi životaschopný, kontinuáln ě vyrovaný a trvanlivý bez ohledu na nep říznivé podmínky v zemi. Jako komunální politické elity se dají chápat osobnosti, které rozhodovaly o dalším vývoji (dobrém nebo špatném) svého m ěsta, m ěstyse nebo vsi. Ovšem krom ě toho se dalo mluvit o elitách podnikatelských, jenž sice mohly vlastnit nejv ětší majetek v okolí, ale jejich politické i kulturní snahy byly mizivé. Hlavním cílem této práce bylo vyhledání nejd ůležit ějších akter ů lokální politiky. Ur čení jejich životaschopnosti v obecním výboru a prom ěny jejich funcí na úrovni zastupitelstva, m ěstké rady a pozice starosty. Zárove ň se ukazuje jako nezbytn ě nutné ur čit jejich socioprofesní rozložení, jenž mohlo nebo naopak nemuselo ovlivnit politické rozhodování jejich vlastními osobními zájmy. Jednotlivé členy obecního výboru spojovaly obchodní zájmy, p říbuzenské či p řátelské vazby, ale nepochybn ě existovali i vzájemné spole čenské vazby. Takový druh mezilidských styk ů

1 FASORA, Lukáš. KLADIWA, Pavel: Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850 – 1918 . Koncept a díl čí výsledky výzkumu . In: Český časopis historický. 2004/4. ISSN: 0862-6111.

zajiš ťovaly v druhé polovin ě devaténáctého století nov ě vznikající a všeobecn ě se velmi bohat ě rozvíjející kulturní, sportovní nebo politické spolky. Samotná práce by m ěla svým zam ěř ením pokrývat p řibližn ě dvacet osm let s možnými minimálními p řesahy v obou časových sm ěrech. Viníkem m ůže být nejednotnost volebních období a opakované zvolením n ěkterých člen ů obecního výboru. Členové místní elity v konkrétních p řípadech z r ůzných d ůvod ů mohli ukon čit svou politickou komunální kariéru, ale to jim nebránilo v pokra čování, v jejich kulturním a spole čenském život ě (spolky) nebo ve vykonávání jejich profese. Osmadvacet zkoumaných let se nacházelo mezi lety 1890 a 1918. P řičemž po čáte ční rok byl vybírán hlavn ě s ohledem na kvalitu dostupné pramenné základny resp. minimální výskyt bílých míst, nebo ť ješt ě v osmdesátých letech jsou zápisy ze sch ůzí vedení obce místy chaotické a nep řehledné. Svou roli také hrála kvantita pramen ů, protože zdaleke ne všechny materiály se z tehdejší doby dochovaly. Zapracoval na nich zub času, neodborné uskladn ění a pé če nebo zmizely p ři zm ěnách politických pom ěrů za Druhé sv ětové války nebo za pozd ějšího rozmachu komunismu. Naopak ukon čení ohrani čuje významný roke 1918, kdy došlo k definitivnímu rozpadu celého soustátí Habsburské monarchie a vzniku moderních nástupnických stát ů, zd ůvod ňuje zm ěna stávajícího volebního zákona pro účely čerstv ě vytvo řené Československé republiky. Teoreticky jednou z nejv ětších p řekážek pro výzkum se jevila relativní „bezvýznamost“ Nechanic, které rozhodn ě se svou nevelkou polohou a po čtem obyvatel t ěsn ě nad hranicí dvou tisíc nemohou rovnat velkým tradi čním m ěst ům nebo rychle expandujícím moderním pr ůmyslovým oblastem. Zárove ň nem ěly v minulosti žádné d ůležité historické postavení, aby jím vpluly do pov ědomí širší ve řejnosti. Prostorov ě se jedná vlastn ě o v ětší vesnici, která ovšem aktivitou a talentem místních p ředstavitel ů získala právní postavení města. Nechanice na p řelomu 19. a 20. století byly obcí, jakých bylo v Čechách, na Morav ě a v Slezsku stovky. Výsledná práce by m ěla seznámit s nejvýznamn ějšími nechanickými lokálními elitami, jejich nejd ůležit ějšími politickými skutky pro úsp ěšný rozvoj obce. M ěla by se pokusit na čtrtnou jejich profesní zam ěř ení. Záv ěre čný výstup musí obsahovat strukturu složení jednotlivých obecních výbor ů ve sledovaných volebních obdobích, s možností vzniklé výsledky porovnat s dalšími pracemi podobného nebo stejného typu.

II. Regionální literatura Literatura k tomuto stále nedostate čně probádanému tématu se dala rozd ělit na dv ě skupiny, z nichž se jedna zabývala tématem lokální elity a jejím postavení v samospráv ě, tvorbou moderní ob čanské spole čnosti, národním uv ědomn ění a praktickým p řínosem pro ekonimiku, vzhled a vývoj jednotlivých obcí. Do druhé skupiny pat ří literatura regionální, jenž se zam ěř ila na historii Nechanic nebo konkrétní události, jež se jich p římo dotýkaly, jako vále čný rok 1866 a nep říliš vzdálená bitva u Sadové, moráln ě problematický a sociáln ě-ekonomický trend ko čovného harfenictví místních obyvatel na po čátku 20. století nebo místní význa čné osobnosti. Do kategorie této literatury by se s kritickou opatrností daly v řadit i osobn ě citov ě zabarvená uměle čtější díla, a ť se jedná o vydání pam ětí významných obyvatel nebo pátrání po rodových ko řenech. Historií Nechanic se p římo zabývaly dv ě monografie, které od sebe d ělilo celých osmdesát sedm let. Starší z nich napsal Josef Pešek2 a vyšla ke konci obodbí sledovaného v této práci tj. v roce 1916 k padesátému výro čí povýšení obce na m ěsto. Svou dobou vzniku se dá považovat za aktuální pro danou dobu, ale s hrozícím rizikem dobové zaujatosti jejího autora nebo jeho lidských informačních zdroj ů. Sta čí zmínit, že nakladatelem knihy byl A. Bohdanecký, správce cukrovaru v Pe čkách a čestný m ěšťan nechanický. V úvodu d ěkuje autor jmenovit ě za spolupráci mnoha lidem ze Zemského archivu království Českého, z archivu Muzea království Českého, z Archivu c. k. Místodržitelství královstí Českého, mnoha dalším archivá řů m, ale také lidem p římo z Nechanic. Mezi ni jsou fará ř Josef Hlavsa, starosta František Rašín, ředitel Bohumil Van čura, m ěstský tajemník František Novotný, ředitel m ěšťanských škol Arnošt Horá ček, řídící u čitel František Malina, berní oficiál Josef Huml, starosta spole čenstva r ůzných řemesel Josef Sláva, Adolf Zemek a rodina Šimlova. Malby, 3 jejiž reprodukce posloužily jako doprovodný obrazový materiál zap ůjčil notá ř na Královských Vinohradech JUDr. Josef Štolba, ředitel jeho kancelá ře Antonín Sláva, Ing. J. Černý a nebo poštovní oficiál Leo Novopacký. Naopak nespornou výhodou byla práv ě p říslušnost na po čátek dvacátého století, kdy n ěkteré události nestihly vymizet z pam ěti a jejich akté ři byli stále naživu. Na tři sta šedestáti stránkách a ve čty řiceti dvou kapitolách se pražský gymnazijní profesor

2 PEŠEK, Josef. Nechanice nad Byst řicí. Minulostí do p řítomnosti . Praha 1916. 3 Autorem v ětšiny obraz ů je místní rodák a malí ř Jan Novopacký.

doktor Pešek v ěnuje d ějinám obce. Krom ě zmín ěných obraz ů Nechanic nebo života v nich, byly sou částí publikace i mapy. Jednotlivé kapitoly vesm ěs krátké a prokládané obrázky, tabulkami nebo grafy. Složení monografie vypadalo podobn ě jako u v ětšiny jí podobných, protože jako první se objevila kapitola o poloze a geografických jevech, za ní následovaly nejstarší d ůkazy o existenci obce (archeologické) a po nich histocké zprávy vzešlé ze studia pramen ů. Pozd ěji byli zaznamenáni první potvrzení držitelé, n ěco málo o okolních vsích Hrádku a Kun čicích, Pecingarove z Bydžína, Schaffgotschové, náboženské pom ěry v neklidném 17. století a v 18. století, slavní rodáci Ignác Raab, Jan K řitel Va ňhal, Harrachové. Nechyb ěl ani pohled na hospodá řskou situaci obce prost řednictvím nejstarších grunt ů a místních cech ů. Své místo v monografii m ěla i zmínka o školách, kostele, zábavách, stavb ě harrachovského zámku Hrádku, harfenictví, nechanické tradice nebo aktuálních událostech z autorovy sou časnosti. Druhá monografie pocházela z pera nechanického rodáka Václava Pražáka. Jednalo se o knihu Nechanice – Obrázky z historie a života m ěsta 4 z roku 2003, která vyšla k 775. výro čí první historicky nejstarší zmínky o obci. Cílem publikace bylo ukázat d ůležité existen čí mezníky m ěsta, jeho vnit řní život i s jeho komplikacemi a nezdary, vedoucí přestavitele i oby čejné obyvatele, zm ěny životního stylu a odraz „velkých celostátních dějin“ na konkrétním malém prostoru oby čejného člov ěka. Už samotný úvod napovídá, že autor z ůstává realistou a nemá p řehnané iluze nebo „uv ědomn ělé“ české národní cít ění svého p ředch ůdce. Snaží se p říliš nezabíhat do kostrbatých hypotéz v místech, kde nemohou posloužit prameny. Bílých míst existovalo hned n ěkolik. Nechanice nebyly zmi ňovány v souvislosti s Husitskými válkami, i když jedno z center odbojných husit ů byl i nep říliš vzdálený Hradec Králové. V dob ě, kdy obec pat řila do majetku Pegingar ů z Bydžína, se v ní vyskytovalo úto čist ě českých brat ří, ale jejich osud za rekatolizace v 17. století, není v žádných pramenech zmín ěn a stejná situace se opakovala p ři povstání sedlák ů v roce 1775, jenž dopadlo tragicky u nep říliš vzdáleného Chlumce nad Cidlinou. Všechny tyto údálosti se staly v nedalekém okolí, ale nechanické prameny o nich ml čí, nedochovaly se nebo nebyly doposud jenom objeveny. Pražákova monografie m ěla necelých dv ě st ě stran dopln ěných o četné dobové fotografie a tvo řily ji t ři části. První obsahovala stru čný úvod a tradi ční seznámení s okolní krajinou. Druhý celek tvo řilo šest

4 PRAŽÁK, Václav. Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta . Hradec Králové 2003. ISBN 80- 86 472-14-0.

podkapitol na patnácti stránkách s celkovým názvem Mezníky, ale pro tuto diplomovou práci mají nejv ětší hodnotu druhá, t řetí a čtvrtá, nebo ť první se zabývala nejstaršími událostmi a dv ě poslední vývojem od roku 1918 do roku 1989 a nov ějšími d ějinami do roku 2000. Záv ěre čná nejdelší část nesla název Lidé, doba, události. Zachycuje majetele Nechanic, významné rodáky, zlomové roky v obci (1848, 1866, 1918, 1939, 1945, 1947), členitý spolkový život, školství, zem ědělskou výrobu, řemesla a další. A lokální elity politického či ekonomického zam ěř ení byly zmi ňované spolu s um ělci či vzd ělanci pouze jako význa čné osobnosti Nechanic nebo nejznám ější rodáci, ale v žádném p řípad ě v ní nebyly zkoumané nebo popisované ze správn ě-sociálního pohledu. Monografie se nesnažila se o jedine čný ucelený pohled, ale dodržovala p říslib zaznívající v hned v podtitulu – obrázky z historie a života m ěsta. Jednou z neblaze proslulých záležitostí m ěsta na b řehu řeky Byst řice se zabývala i monografie Ji řího Kle ňhy Harfenictví v Čechách 5 s podtitulem Historie vandrovních muzikant ů z Nechanic. Monografie se podle jejího autora snažila najít na problematiku „Východo českého otroká řství“ trochu jiný pohled než její p ředch ůdkyn ě, takový který nebude jen a pouze černobílý, ale bude se snažit, o co nejpravdiv ější zachycení skute čnosti. Promovaný biochemik Ji ří Kle ňha, nadšený hudebník a historik, sb ěratel starých hudebních nástroj ů, se p ři zpracování Harfenictví obrátil na nechanické obyvatele a potomky dávno zapomenutých ko čovných um ělc ů. Jeho pohled na potulné organizované minipodnikání pom ěrn ě realisticky shrnoval pravd ěpodobnou skute čnost, ale daleko za hranice uvážlivosti a objektivnosti spadaly jeho narážky na dílo JUDr. Bohuslava Gebauera, soudního adjunkta v Novém Bydžov ě (a pozd ějšího zemského soudního radu), Východo české otroká řství z roku 1906. Kle ňha hlavn ě vyzdvihoval Gebauerovo pokrytecké kritizování a zd ůraz ňování finan ční otázky, protože nechani čtí harfenicí pat řili k pom ěrn ě výd ěle čným osobám. Bez znalosti osobních dobových pom ěrů (bez pat řičných pramen ů osobní povahy) už se dnes t ěžko zjiš ťuje, jestli JUDr. Gebauer p řišel ke svým negativním názor ům na harfenictví p ři své soudní praxi, trp ěl p ředsudky nebo za tím stály daleko osobn ější d ůvody jako závist, poskytnutí/neposkytnutí úplatku nebo pouze stará rivalita. Kle ňha se na rozdíl Gebauera snažil zamyslet nad d ůvody masivního rozvoje potulného muzikantsví v Nechanicích a zárove ň se snažil rozbít dv ě se vžitých Gebauerových teorií. První z nich prezentovala názor, že nechanické harfenictví bylo

5 KLE ŇHA, Ji ří. Harfenictví v Čechách. Historie vandrovních muzikant ů z Nechanic . Praha 1998. ISBN: 80- 85805-69-3

mimo řádné, ojedin ělé a nikde jinde nic podobného neexistovalo a zárove ň tvrdí, že se provozovalo v této lokalit ě odedávna. Druhý názor se týkal otro čení d ětí, prostituce mladých dívek a žebrání chlapc ů p ři cestách po cizin ě. Velice p řínosné informace o konkrétní nechanických pom ěrech a n ěkterých místních ob čanech obsahovaly Pam ěti Dr. Aloise Rašína. 6 Otec prvního československého ministra financí pat řil mezi starosty ve sledovaném období a stejn ě i Alois ův starší bratr František Rašín. P řed časná smrt zabránila Aloisi Rašínovi napsat plnohodnotné vzpomínky, ale na základ ě jeho poznámek a deník ů sepsal pam ěti jeho syn Ladislav. Vycházel p ři tom z deníku, který si jeho otec za čal psát ve vazb ě, ve v ěznici na Borech, v c. k. garnisonním vězení ve Vídni a v Möllersdurfu, kam se dostal na základ ě procesu s Omladinou. Z dlouhé chvíle mezi studováním soudního spisu a p řípravy na soud za čal 20. července 1915 psát své vzpomínky. Jedná se o dv ě st ě t řicet stran rozd ělných do devíti celk ů. První část knihy v ěnoval Rašín vzpomínkám z mládí. Narodil se jako nejmladší, devaté dít ě po šesti chlapcích a dvou d ěvčátkách, ale dva z jeho sourozenc ů zem řeli v d ětském v ěku. Jeho otcem byl peka ř a pozd ější starosta František Rašín starší a matkou Františka Zemková, sestra záme čnického mistra Adolfa Zemka a polovi ční sestra Františka Kudrná če, řezníka z č.p.2. Krom ě jiného se objevily další rodinné vztahy z generace prarodi čů nebo mládí jeho rodi čů . Popis ovšem nezahrnoval pouze p říbuzné, ale i život v samotných Nechanicích a jejich hospodá řský a kulturní stav. Jako další následovaly dv ě kapitoly věnované Františce Zemkové, provdané Rašínové a Františku Rašínovi staršímu. Částe čně se objevila i zmínka o harfanictví. Další pasáže už nebyly z regionálního hlediska p říliš důležité, protože se týkaly už v ětších politických d ějin z pohledu jednoho z aktér ů. Kapitoly se týkaly Omladiny, života ve v ěznici na Borech, „V ěži smrti“ (víde ňské v ězení Hernalsegürtl), „hladomorny“ v Möllersdorfu, státního p řevratu 28. října a událostí poté. Jako u v ětšiny pam ětí se jednalo o subjektivní názor pisatele a zde navíc hrály roli zásahy ze strany Ladislava Rašína, který zápisky zpracoval do publikovatelné verze. Pokud se vezmou tyto poznatky v patrnost, tak Pam ěti Dr. Aloise Rašína p ředstavují velice zajímavý zdroj informací. Sepisují-li se d ějiny rodu, který nenabyl uznané d ůležitosti ani v d ějinách užších, tím mén ě pak v širších, čin se tak proto, aby se n ěco vyu čtovalo a uzav řelo, t řebas jen pro

6 RAŠÍN, Ladislav. RAŠÍN, Alois. Pam ěti Dr. Aloise Rašína . Praha 1994. 2. vydání. ISBN: 80-901693-4 -1

uklidn ění vlastního sv ědomí. 7 Těmi to slovy za čínal úvod poslední knihy známého českého spisovatele Jaroslava Durycha, který vedl velice dlouhý a plodný autorský život. 8 Ke konci svých dní se rozhodl pro genealogický výzkum svých předk ů. Práci na n ěm dod ělal v polovin ě b řezna 1962, p ůl m ěsíce p řed svou smrtí. V osmedesátých letech vzniklo omezené strojopisné t řídílné vydání od Mojmíra Trávní čka. Druhé p řepracované vydání jeho rodopisného rukopisu posloužilo t řicet let po jeho smrti jako základ pro kompletní dílo Kouzelný ko čár, 9 jenž k vydání p řipravil jeho syn Václav Durych, Mojmír Trávní ček, Eva Horá čková a Jan Pa řez. Kniha m ěla n ěco málo p řes šest set stránek, jež byly rozd ěleny do t ří částí. První se zabývala Durychovými p ředky z otcovi strany, druhá rodinou jeho matky a t řetí p říbuznými jeho manželky Marie Anny Kaisrové. Pro tuto diplomovou práci nebyl podstatný ani první celek nazvaný Turnov, ale ani t řetí pojmenovaný Pasovská cesta. D ůležitost pat řila stranám t ři sta patnáct až čty řista šest z druhého úseku nesoucího jméno Nechanická romance. Matka Jaroslava Durycha se narodila jako dcera nechanického mydlá ře Norberta Žabky a Josefy Novopacké. Jednalo se o plných dvanáct kapitol: úvod, na úsvit ě, mezi chrámem a h řbitovem, kolébky um ění, srdce Nechanic, Žabkové p římí, Novopa čtí p římí, d ěde ček Norbert, babi čka v ráji, babi čka ve vyhnanství, mladí Žabkovi, bu ť blahoslavena. Autor se snažil zachytit své vzpomínky z dětství na svého d ěda, strýce a mnoho tet a popsat jejich následné osudy, což bylo pro tuto diplomovou práci velmi p řínosné, nebo ť p říjmení Žabka bylo v Nechanicích velmi časté. Krom ě toho existovaly r ůzné kratší články v regionálním tisku, zpravodaji obce nebo mikroregionu. Jejich informa ční hodnota se r ůznila v závislosti na využití zdrojového pramene či literatury nebo kvalitách autora textu.

III. Metody výzkumu a literatura Metodika této práce vycházela z už d říve zmi ňovaného článku od Pavla Kladiwy a Lukáše Fasory, 10 kte ří se v ěnovali studiu této problematiky v n ěmecké a rakouské odborné literatu ře, protože zjistili, že v české historiografické literatu ře se zájem o tento druh bádání teprve rodí. Podle uve řejn ěné studie se ob čanská spole čnost v 2. polovin ě 19. století na Morav ě, ve Slezku a v Čechách prosadila nejd říve v m ěstském prost ředí, ale

7 DURYCH, Jaroslav. Kouzelný ko čár. Praha 1995. 2. p řepracované vydání. ISBN: 80-85639-39-4 s. 7 8 Jaroslav Durych (narodil se v Hradci Králové 2. prosince 1886 a zem řel v Praha 7. dubna 1962), 9 DURYCH, Jaroslav. Kouzelný ko čár. Praha 1995. 2. p řepracované vydání. ISBN: 80-85639-39-4 10 FASORA, Lukáš. KLADIWA, Pavel. Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850 – 1918. Koncept a díl čí výsledky výzkumu . In: Český časopis historický. 2004/4. ISSN: 0862-6111.

obyvatele neovliv ňovala pouze od center na venkovské periferie, ale i aktivitou místních osvícených a pokrokových osobností, jež v 50. letech 19. století stanuly v čele obecní samosprávy a vzaly na sebe b řím ě nov ě se rozbíhající samosprávy. V 60. letech 19. století se jejich pole p ůsobnosti rozší řilo na čerstv ě vznikající spolkovou základnu. Nebylo bez zájimavosti, že v moravských a trochu i v českých m ěstech tvo řily část tohoto uv ědomn ělého ob čanstva p říslušníci n ěmecké národnosti. Moderní obecní samospráva přímo ovlivnila vznik liberální ob čanské spole čnosti na území českého království. Nejnižší obecní úrove ň byla pro b ěžné obyvatele nejp řijateln ější, protože se týkala jejich denního života na poli kultury, spole čnosti i ekonomiky. A zárove ň její p řestavitelé m ěli osobn ě k pr ůměrným lidem mnohem blíže. Není bez zajímavosti, že d řív ější obce fungovaly jako uzav řená ú četní jednotka, kdy státní orgány systémov ě nep řerozd ělovaly vybrané poplatky a dan ě. Naopak získané finance pat řily do obecní pokladny. Lidé, kte ří osud obce řídili, pat řili mezi členy obecní samosprávy a dali se ozna čit pojmem lokální politické elity. Jejich sociální i politickou strukturu nejlépe dokázali posoudit sociologické definice: Jednalo se o velmi malý okruh osob. Ze své pozice hromadili r ůzné ú řady a funkce (výbory, správa, spolky, komise). Jejich členové pocházeli ve v ětší mí ře ze st ředních vrstev. P řizp ůsobovali se ekonomickému významu svého životního prostoru. Své postavení považuvali za výsadu a i v případech provád ění p říkaz ů od vyšších pozic v ěř ili ve správnost svého i jejich rozhodnutí. V ětšinu držely správní špi čky Bezprost řední kontakt s ostatnímo ob čany nebyl p říliš výrazný, ale záleželo na velikosti lokality, protože jiná situace se tvo řila v malé osad ě a jiná ve statutárním m ěst ě. Šanci na p římý kontakt zvyšovalo členství ve spolku nebo jednot ě. Komunikace s tiskem byla v mí ře menší než malé. Krom ě lokálních politických elit se mohly vyskytovat i elity ekonomické a v n ěkterých případech docházelo k jejich vzájemnému prostupování. Movité podnikatelsté vrstvy se často ve v ětších m ěstech rekrutovali z řad n ěmeckého nebo židovského obyvatelstva. Jejich vliv na další rozvoj obce nebyl zanedbatelný, nebo ť se podíleli na urbaniza čních procesech. Obce sami musely ze svých pen ěz platit výstavbu ulic, most ů, školních i kulturních budov, elektrofikovalo se. Za čaly se rozmáhat kanaliza ční a vodovodní sít ě, jatka a d ůležitá zdravotní za řízení – nemocnice. Vyvstala nutnost rozvrhnout architektonické řešení m ěst, m ěstys ů a vesnic. Ovšem všechno si žádalo peníze, veliké

množství pen ěz, kterých se obcím nedostávalo. Našt ěstí se objevila možnost p ůjček u bankovních institucí, s jejiž pomocí docházelo k financování rozr ůstajícího se obecního úředního aparátu, odborně vzd ělaných zam ěstnanc ů i oby čejných sluh ů. Do roku 2004 se v českých zemí s nejv ětší pravd ěpodobností nevyskytovala syntetická práce, jež by jednotn ě sledovala složení a fungování lokálních elit v ur čitém prostoru mezi lety 1850 až 1914. Naopak velice úsp ěšné práce vznikaly za hranicemi v n ěmecky mluvících zemích. Už od 70. let 20. století nap říklad existovala řada Städteforschung, kde se n ěkolik jejich svazk ů v ěnovalo problematice komunálního d ění. 11 Pravd ěpodobn ě zatím v této řad ě nedošlo k hlubšímu celkovému rozboru lokálních elit v samospráv ě. Volného prostoru využil Lothar Gall pro sv ůj frankfurtský projekt, kde spojil d ějiny m ěst s vývojem spole čnosti. N ěkolika svazkový projekt vedený profesorem Lotharem Gallem, Stadt und Bürgertum analyzoval sociální strukturu měst, složení a prom ěny jejich řídících vrstev a snažil se propojit výsledky s tvorbou politických stran, správního systému, hospodá řství, sociálních vztah ů nebo obecního zázemí. Teoreticky se dala pro St řední Evropu p ředpokládat stejná nebo podobná samospráva se šesti odlišnými druhy m ěst: 12 bohatá tradi ční obchodn ě-řemeslná m ěsta, ran ě industrializovaná řemeslnická m ěsta, industrializovaná m ěsta, reziden ční a správní m ěsta, univerzitní m ěsta a retardovaná města. Výstupy z frankfurtského výstupu vznikly pro Dortmund, Frankfurt na Mohanem, Mnichov, Kolín nad Rýnem, Wiesbaden, Aušpurk, Brémy a Minstr. Cílem bylo posbírat data a realizovat soupis vykonavatel ů ú řad ů, člen ů v r ůzných spolcích, grémiích, kulturních institucích a hospodá řských spole čnostech. Na základ ě t ěchto údaj ů bylo možné získat obraz dané spole čnosti a po zobecn ění výsledk ů získat možnost srovnání více lokalit. Za pomoci studia soupis ů plátc ů p římých daní se dalo ur čit rozložení nejlépe postavených obyvatel m ěsta a jejich rozd ělení do voli čských kurií, které rozhodovaly o následujícím vývoji obce. Svou roli v politickém život ě sehrály i spolky bez ohledu na jejich zájmové zam ěř ení. Sdružovaly m ěstskou elitu bez ohledu na profese, což umož ňovalo kontakt obchodník ům, ú ředník ům, vzd ělnc ům nebo podnikatel ům. Dokonce

11 NAUNIN, Helmut. Städteordnungen des 19. Jahrhundert: historische und geographische Aspekte. Köln – Sien 1983. P řevzato z: FASORA, Lukáš. KLADIWA, Pavel. Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850 – 1918. Koncept a díl čí výsledky výzkumu . In: Český časopis historický. 2004/4. ISSN: 0862- 6111. s. 801 12 FASORA, Lukáš. KLADIWA, Pavel. Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850 – 1918. Koncept a díl čí výsledky výzkumu . In: Český časopis historický. 2004/4. ISSN: 0862-6111. s. 803

se dá v jejich p ůsobení vysledovat i vliv národnostn ě smíšené obce, kde nacionální rozep ře zasahovaly nejen spole čenský život, ale i komunální politiku. 13 Krom ě jednotlivc ů a jejich zázemí nebo spole čenského života p ředstavoval d ůležitý faktor i výsledek jejich konkrétní činnosti v obecní samospráv ě. Základnou pro celé zkoumání by se daly ozna čit komunální volby, které jasn ě definoval zákon. Jejich výsledky ovliv ňoval, v první části touto dipomovou prací zkoumaného období, majetkový cenzuse, jenž ohrani čoval rozsah volebního práva u obyvatelstva a rozd ěloval ho do t ří r ůzn ě velkých kurií. Každá tato skupina volila jednu t řetinu obecního výboru bez ohledu na to, že nejvíce voli čů čítala t řetí kurie a nejmén ě ta první. Zákonem zp ůsobená nevyrovnanost prosazovala do obecní politiky hlavn ě nejbohatší podnikatelskou vrstvu, pozemkové magnáty (rekrutující se ze šlechty) nebo vzd ělaná povolání. Teprve z nich vycházela skupina jedinc ů – obecní výborové. 14 Jako další se dalo zjistit jejich povolání, teritoriální mobilita, mezigenera ční mobilita, náboženské vyznání, obcovací řeč, majetkové pom ěry nebo jejich aktivita v místních spolcích. Pro nejp řesn ější a nejucelen ější výsledek bylo nutné prozkoumat, co nejv ětší množství dochovaných pramen ů. Další část výzkumu se týkala jednotlivých člen ů obecního výboru. D ůležité byly jejich rodinné vztahy, povolání, majetkové pom ěry. Rozsah majetku jednotlivých osob zobrazovaly pozemkové knihy, seznamy da ňových plátc ů a majitel ů dom ů a poz ůstalostní knihy. Nez řídka velkým majetkem disponovaly i ženy (hlavn ě bohaté vdovy nebo statká řky), které p řesto politika i na nejnižší komunální úrovni diskriminovala a až na výjimky je nutila posílat k volebním urnám mužské zástupce. Což byl prvek, který unikal modernímu zkoumání. Další kritérium výzkumu tvo řily r ůzné druhy matrik (s ňatk ů, úmrtí, narození, k řetení), které v našich podmínkách pat řily mezi badatelsky nejvyužívan ější a nejvíce vytížené. Částe čně jejich funkci mohly nahradit r ůzné gratulace, nekrology, rodinná korespondence nebo od poloviny devatenáctkého století na řízená s čítání lidu. Zápisy ze sch ůzí obecního výboru nebo m ěstských radních ukazuvalx pracovní nápl ň člen ů samosprávy. Byl to po výsledku voleb další d ůležitý ukazatel, který dokázal osv ětlit,

13 FASORA, Lukáš. KLADIWA, Pavel. Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850 – 1918. Koncept a díl čí výsledky výzkumu. In: Český časopis historický. 2004/4. ISSN: 0862-6111. s. 805 14 FASORA, Lukáš. KLADIWA, Pavel. Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850 – 1918. Koncept a díl čí výsledky výzkumu. In: Český časopis historický. 2004/4. ISSN: 0862-6111. s. 806

pro č n ěkteré elity dokázaly získat funkci starosty n ěkolik volebních období po sob ě i v dob ě, kdy už za čal platit širší volební zákon, jenž komunální politické vody roz čeřil. Krom ě toho v obci fungovaly i komise nebo referáty, jenž se skládaly z člen ů obecního výboru, což zvyšovalo množství moci i povinností pro jednotlivé osoby. Velm zajímavé bylo sledování kumlování funkcí u jednotlivých člen ů výboru. Na p ůdě r ůzných spolk ů (okrašlovací, divadelní ochotníci, t ělovýchovná jednota, včela ři, dobrovolní hasi či, p ěvecký aj.) často docházelo k setkávání lokálních elit s běžným obyvatelstvem nebo k tvo ření obecní politiky. V takových p řípadech mívaly nejv ětší vypovídací hodnotu seznamy člen ů se soupisy sch ůzí a náplní jejich činnosti. V některých okamžicích mohlo dokonce docházet z pohledu dnešní doby ke st řetu zájm ů, pokud je nap říklad p ředsedou spolku samotný starosta. Jako nejmén ě spolehlivý a pom ěrn ě velice subjektivní zdroj se p ři výzkumu elit jevily novinové články, které se mohly týkat volebního boje, důležitých kulturních akcí a nebo dokonce korupce člen ů obecního výboru. Pokud taková situace nem ěla další dohru bylo velice t ěžké zjiš ťovat, jestli šlo o tah politické konkurence, o zobrazení reálných čin ů člen ů samosprávy nebo pouhou fikci. Nejh ůř e dostopovatelní členové výboru získali své funkce mezi 50. a 70. lety 19. století nebo danou lokalitou pouze proklouzly v dekád ě mezi jednotlivými s čítáními lidu. Zárove ň se lišila pramenná základna u velkom ěsta se zemským centrem a dvoutisícového agrárního m ěsta. Jak Lukáš Fasora a Pawel Kladiwa p řipoušt ěli, 15 tak jejich dosavadní výzkum vytvo řil několik výstup ů vhodných hlavn ě pro v ětší a významn ější m ěsta s pr ůmyslovou základnou, kde hlavní roli hraly mocné podnikatelské a ú řednické vrstvy – Moravská Ostrava. Jako zástupce tradi čního řemeslného centra se dal ozna čit Nový Ji čín. Reziden ční a správní centra p ředstavovaly Brno a Opava a agrární retardovanou obec Jaroslavice. Pr ůměrná výše oprávn ěných voli čů se pochybovala okolo 8% - 15% a na po čátku 20. století se zvedla na 10% až 15%. Nejlépe se každodenní realita ob časnké spole čnosti dala vysledovat v malom ěstském prost ředí. 16 Přesto o t ěchto malých m ěstech existovalo velice málo prací a jejich výzkum

15 FASORA, Lukáš. KLADIWA, Pavel. Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850 – 1918. Koncept a díl čí výsledky výzkumu . In: Český časopis historický. 2004/4. ISSN: 0862-6111. s. 812 16 FASORA, Lukáš. KLADIWA, Pavel. Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850 – 1918. Koncept a díl čí výsledky výzkumu . In: Český časopis historický. 2004/4. ISSN: 0862-6111. s. 822

příliš nelákal. V rakouské literatu ře vzniklo hodnocení minimáln ě pro t ři dolnorakouská města s populací menší než p ět tisíc obyvatel. Spole čný pro n ě byl v polovin ě 19. století zisk berního ú řadu, okresního soudu, četnické stanice a poštovního ú řadu. Nabídka jejich zboží se v p řevážn ě zem ědělském území v ěnovala, co nejširšímu pokrytí místního trhu. Řemeslné a živnostnické profese si v malom ěst ě udržely velký vliv na obecní politiku, což se zobrazilo i na konzervativních venkovských náboženských pom ěrech. Sv ůj velký vliv na retardovanou obec m ělo i zavedení železniční či silni ční dopravy. Snaha o prestiž vrcholila p řid ělováním státních či zemských institucí nebo výstavbou reprezentativních kulturních za řízení jako divadla nebo muzea. Přetrvával tradi ční typ zástavby s hlavním nám ěstím a m ěšťanskými domy či dokonce hradbami. Nám ěstí bylo centrem i symbolem – ve řejn ě p řístupné místo, místo schromážd ění či slavnostních pr ůvod ů. Mnohé oslavy stmelovaly malom ěstský kolektiv, stejn ě jako organizované procházky po parcích, výlety do okolí nebo dobro činné akce. Krom ě nám ěstí další bod malého m ěsta p ředstavoval hostinec, kde svou základnu našly četné spolky. S tím souviselo i velmi prestižní postavení hostinských. Impulzy k založení ur čitých spolk ů vzcházely od politicky a sociokulturn ě vlivných osob, jež p řejímaly velkom ěstské vzory. Jednalo se o starosty, doktory, právníky, soudce, u čitele, lékárníky, bohaté podnikatele či místní šlechtu. Pokud místní základna nedovolovala z řídit nový spolek, tak se často tvo řila pouze odnož již existující spolku. Ukazatelem prestiže v lépe postaveních rodinách bylo zam ěstnávání služebnictva. Jednalo se o pokojské, ch ůvy, kucha řky nebo ko čí. Existoval i rozdíl v rodinnách, kde nov ě formované elity z řad ú ředník ů žily v domácnosti moderního typu, kde povolání a osobní život existovaly zvláš ť. U řemeslník ů p řevažovala širší rodina s pomocníky a tovaryši. Ovšem tyto záv ěry p řevzaté hlavn ě z n ěmecké literatury se musely podložit i více než jednou českou studií. Ob čanské elity byly zastoupeny hlavn ě sborníkem p řísp ěvk ů Ob čanské elity a obecní samospráva 1848 -1948 z mezinárodní v ědecké konference v Brn ě v roce 2005. 17 V jednotlivé p řísp ěvky popisovaly metody bádání i aktuální stav prací. Z jednotlivých kapitol se daly vy číst postupy a výzkumné metody autor ů. Za první vlaštovky by se daly ozna čit Gary Cohena 18 nebo autorské trio Pavla Horská, Eduard

17 FASORA,Lukáš. HANUŠ, Ji ří. MALÍŘ, Ji ří (ed). Ob čanské elity a obecní samospráva 1848 – 1948 . Brno 2006. 1. vydání. ISBN80-7325-091-8. 18 COHEN, Gary.: Němci v Praze 1861 – 1914 . Praha 2000. ISBN: 80-2460-019-6.

Maur a Ji ří Musil, 19 pop řípad ě p řísp ěvky ze sborníku Mezi liberalismem a totalitou. 20 Ucelen ější obrysy se tomuto tématu snažili dát Lukáš Fasora, Pavel Kladiwa, Andrea Pokludová, Martin Markel nebo Milan Hlava čka. Poslední z jmenovaných autor ů v roce 2006 vypustil do sv ěta monografii Zlatý v ěk české samosprávy s podtitulem Samospráva a její vliv na hospodá řský, sociální a intelektuální rozvoj Čech 1862 – 1913. 21 Ve více než jedenácti kapitolách se p ředstavuje okresní samospráva v M ělníku a Ho řovicích. Publikace se dotýkala industrializace, budování zemské železnice, okresního hospodá řských výstav, obecního školství, ú ředního jazyka nebo defraudace obecního majetku. Nechyb ělo ani vykreslení n ěkolika zajímavých osobností jako p říkladu. Snad jediným nedostatkem by se mohlo zdát až p řílišné zam ěř ení na okresní úrove ň. O rok pozd ěji vznikl první díl Lesku a bídy obecních samospráv Moravy a Slezska 1850 – 1914 22 s podtitulem Vývoj legislativy, který zpracoval Pavel Kladiwa. Na sto šedesáti stranách došlo k nástinu zákon ů v oblasti volebního řádu, okresních zastupitelstev, jednacícho jazyka, financí, obecních zam ěstnanc ů, domovského zákona, chudinské pé če a m ěstských statut. V roce 2008 navázal Pawel Kladiwa spole čně s Andreou Pokludovou a Renatou Kafkovou prvním svazkem druhého dílu. 23 Ten se zam ěř il na svých sedmi stech padesáti stranách na muže z radnice. Na prvních sto t řiceti stranách došlo ke shrnutí voleb, samosprávy, národnostních spor ů i spolkového života. Zbytek se v ěnoval p řípad ům konkrétních m ěst. Jednalo se o Opavu, Olomouc, Frýdek, Moravskou Ostravu, Vítkovice, Přerov, Nový Ji čín a P říbor. Druhý svazek druhého dílu se zabýval tématem Financí a infrastruktury. 24 Trojice autor ů se vrátila ke d říve zmapovaným m ěst ům a zabývala se jejich plynovody, elektrárnami, pouli ční dráhou, vodovody, kanalizacemi, jatky, zdravotní pé čí, pen ěžními

19 HORSKÁ, Pavla. MAUR, Eduard. MUSIL, Ji ří.: Zrod velkom ěsta. Urbanizace českých zemí a Evropa. Praha 2002. ISBN: 80-7185-409-3 20 PEŠEK, Ji ří. LEDVINKA, Václav. (ed.) Mezi liberalismem a totalitou. Komunální politika ve st ředoevropských zemích 1848 – 1918. Documenta Pragensia č. 14. Praha 1997. ISBN: 80-902151-4-9. 21 HLAVA ČKA, Milan. Zlatý v ěk české samosprávy. Samospráva a její vliv na hospodá řský, sociální a intelektuální rozvoj Čech 1862 – 1913. Praha 2006 ISBN: 80-7277-297-X 22 KLADIWA, Pavel. Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850 – 1914. 1. díl Vývoj legislativy. Ostrava 2007. ISBN: 978-7368-284-2 23 KLADIWA, Pavel. POKLUDOVÁ, Andrea. KAFKOVÁ, Renata. Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850 – 1914. 2. díl, 1. část Muži z radnice. Ostrava 2008. ISBN: 978-80-7368-595-9 24 KLADIWA, Pavel. POKLUDOVÁ, Andrea. KAFKOVÁ, Renata. Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850 – 1914. 2. díl, 2. část Finance a infrastruktura. Ostrava 2009. ISBN: 978-80-7368-738-0

ústavy, školami atd. Další části p řibližn ě t ři sta osmdesáti stránkové knihy se v ěnovaly obecním zam ěstnanc ům, financím a tvorb ě rozpo čtů, stavebním plán ům, železnici a vztahu mezi obcemi a zemskými ú řady. Na konkrétní osoby se zam ěř ila publikace Člov ěk na Morav ě v 19. stoletím, 25 kde byli editory Lukáš Fasora, Ji ří Hanuš a Ji ří Malí ř. Spole čně s dalšími autory se zam ěř ili na profily obyvatel ve čty řech skupinách – nositelé modernizace, v rozmanitých kontaktech s moderní dobou, reprezentanti p ředmoderních čas ů, na okraji. Z t řiceti jedinc ů se nejlépe hodil P říklad Rudolfa Rohrera, p ředstavitele obecní samosprávy 26 od Lukáše Fasory. Bez důležitosti rozhodn ě nebyli ani velkopodnikatel, léka ř, advokát, u čitel, rolník, hostinský nebo státní ú ředník. Na téma lokálních elit vzniklo i n ěkolik studentských záv ěre čných prací: Obecní samospráva a ob čanské elity v Poli čce 1850 – 1914, 27 Komunální elity a obecní samospráva Bu čovic v é ře dvou starost ů (1886 – 1914), 28 Lokální elity v Horaž ďovicích 1864 – 1912. 29 Cílem této práce nebylo postihnout všechny a všechno, ale práv ě naopak. Tato diplomová práce hledala odpov ědi na otázky, kdo konkrétn ě zasedal v obecním výboru. Jaké povolání výborové a jejich náhradníci vykonávaly. A ve t řetím bod ě, jak vypadal spolkový život v Nechanich a zda – li se mezi členy vyskovali i výborové. Pop řípad ě představení n ěkolika vybraných p říslušník ů elity trošku hloub ěji. Zárove ň s tím srovnání s teorií o redardovaných m ěstech a její potvrzení nebo vyvrácení.

IV. Informa ční základna – archivní prameny Prameny k tématu se v ětšinou nacházely v pé či Státního okresního archivu v Hradci Králové. Jednalo se fondy: Archiv m ěsta Nechanice 1809 – 1945 (1953), 30 Berní ú řad Nechanice 1850 – 1949 (1950), 31 Národní škola Nechanice. 1795 – 1953 (1956), 32

25 FASORA, Lukáš. HANUŠ, Ji ří. MALÍ Ř, Ji ří. (ed). Člov ěk na Morav ě v 19. století. Brno 2004. ISBN: 80- 7325-038-1. 26 FASORA, Lukáš. Představitel obecní samosprávy – Příklad Rudolfa Rohrera. IN: Člov ěk na Morav ě v 19. století. Brno 2004. ISBN: 80-7325-038-1. s. 124 – 139. 27 KRÁLÍ ČKOVÁ, Simona. Obecní samospráva a ob čanské elity v poli čce 1850 – 1914 . Brno 2010. 28 RŮŽI ČKA, Jan. Komunální elity a samospráva Bu čovic v é ře dvou starost ů. (1866 – 1914). Olomouc 2009. 29 SMETANOVÁ, Jaroslava. Lokální elity v Horaž ďovicích 1864 – 1912. Brno 2010. 30 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice 1809 – 1945 (1953). 31 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Berní ú řad Nechanice 1850 – 1949 (1950). 32 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Národní škola Nechanice. 1795 – 1953 (1956).

Městská spo řitelna Nechanice 1888 – 1948, 33 Obchodní gremium Nechanice 1884 – 1949, 34 Ob čanský klub Nechanice 1893 – 1901, 35 Jednota divadelních ochotník ů Kolár Nechanice 1883 – 1964, 36 Okrašlovací spolek Nechanice 1884 – 1950, 37 Včela řský spolek Nechanice 1888 – 1986, 38 Pěvecký spolek Hlahol Nechanice 1887 – 1914, 39 Spolek ku polednímu stravování chudých školních d ětí Nechanice 1893 – 1948, 40 Spole čenstvo různých živností Nechanice.1884 – 1942. 41 Lišila se jejich informa ční hodnota i velikost, ale všechny dohromady p ředstavovaly soubor informací o Nechanicích a jejich obyvatelích.

Archiv m ěsta Nechanice 42 Jako nejzákladn ější pramen by se dal vybrat fond Archiv m ěsta Nechanice 43 , který vznikl v časovém období 1809 – 1945 (1953), a který tvo řil odrazový m ůstek pro sbírání dalších informací o samospráv ě m ěsta Nechanice. Ovšem pro diplomovou práci posta čuje pouze část z mnohem v ětšího celku archivalií. Fond se nacházel v jednom z depozitá řů Státního okresního archivu v Hradci Králové. Jeho rozsah zaujímal mén ě než 10 bm. Z toho bylo zpracováno a inventarizováno 9,50 bm a zatím nezpracováno 0,10 bm. Inventá ř k tomuto fondu vznikl už v roce 1966 pod jiným názvem než m ěl samotný fond a to M ěstský ú řad Nechanice 1809 – 1945 (1953) a vytvo řil ho J. Wipler. Dosti podrobné informace o historii fondu dávala pasáž o d ějinách fondu, jeho stavu a postupu zpracování v příslušné archivní pom ůcce. Až do padesátých let dvacáté století se dokumenty archivu m ěsta nacházely v málo využívaných a naprosto nevhodných místnostech a divadelním sále staré m ěstské radnice. Po návšt ěvě archivního inspektora se uvažovalo o uložení m ěstských dokument ů v muzeu v Hradci Králové, ale k tomu nikdy nedošlo. Uspo řádání dostal na starost František Probošt, který musel dokumenty nosit

33 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Městská spo řitelna Nechanice 1888 – 1948. 34 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Obchodní gremium Nechanice 1884 – 1949. 35 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Ob čanský klub Nechanice 1893 – 1901. 36 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Jednota divadelních ochotník ů Kolár Nechanice 1883 – 1964. 37 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Okrašlovací spolek Nechanice 1884 – 1950. 38 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Včela řský spolek Nechanice 1888 – 1986. 39 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Pěvecký spolek Hlahol Nechanice 1887 – 1914. 40 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Spolek ku polednímu stravování chudých školních d ětí Nechanice 1893 – 1948. 41 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Společenstvo r ůzných živností Nechanice.1884 – 1942. 42 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice 1809 – 1945 (1953). 43 WIPLER, Ji ří. Městský ú řad Nechanice 1809 – 1945 (1953). Hradec Králové 1966 .

dom ů a tam je zpracovávat. B ěhem své práce skartoval nepot řebný spisový materiál, zjistil, že m ěstská korespondence z období p řed rokem 1914 se nedochovala, ale jeho práce nebyla hlubšího a podobn ějšího charakteru. Po jeho smrti v roce 1953 skon čily dokumenty v okresním archivu. K převzetí dalších dokument ů okresním archivem došlo v roce 1959 a 1962. Ke kone čnému zpracování archiválií a vytvo ření inventá ře došlo teprve v roce 1966. P ři po řádní archivního fondu na konci šedesátých let bylo zjišt ěno, že existuje velice málo dochovaných dokument ů z období p řed rokem 1864. Od tohoto období pom ěrn ě souvisle b ěží knihy z jednání m ěstského zastupitelstva, m ěstské rady, účetní knihy a podací protokoly. Dokumenty byly t říd ěny dv ěma spisovými systémy 44 . První z nich 1879 – 1889 se vyzna čoval zna čením římskými číslicemi. Druhý, který byl trvanliv ější od roku 1890 až do roku 1940, využíval písmena abecedy. Na spisech z období 2. sv ětové války zna čky dokonce chyb ěly. Jako poslední se do archivu dostala pam ětní kniha m ěsta Nechanice, která v dob ě vzniku inventá ře nebyla sou částí fondu. Byly v ní zachyceny nejzajímav ější události ve m ěst ě mezi lety 1865 až 1949. Jejím nejv ětším nedostatkem se zdála být stru čnost a zájem pouze o nejv ětší události, o kterých je dala zjistit spousta dalších informací v jiných pramenech. A také opožd ěný vznik záznam ů v knize. Celý fond archivu m ěsta obsahoval t ři sta dvanáct inventárních čísel v pěti skupinách. V první kategorii, kterou zaujímaly listiny se nacházela pouze jedna jediná archiválie, uv ědomn ění o povýšení m ěstyse Nechanice na m ěsto z roku 1867. V druhé kategorii byly zvláš ť rozd ěleny knihy pam ětní, správní a eviden ční. Pam ětní kniha se dochovala pouze jedna. Ovšem knihy správní zna čily inventárními čísly 3 až 34. Jednalo se o protokoly sch ůzí m ěstské rady, m ěstského zastupitelstva, finan ční komise, sociální komise, elektrického výboru, h řbitovní komise a chudinské komise. Pod čísly 35 až 61 se nacházely knihy eviden ční, jenž jsou složeny z matriky p říslušník ů, soupisu příslušník ů jinde p řijatých, seznamu cizinc ů, povolení k ženitb ě, seznam domovských a pracovních knížek, seznam čeledních knížek, trestní rejst řík, odvodní seznamy, parcelní protokoly a seznam dom ů a jejich majitel ů. Třetí kategorií archiválií jsou spisy rozd ělené na eviden ční pom ůcky, které za čínají inventárním číslem 62 a kon čí až číslem 134. Další t ři inventární čísla pat ří korespondenci. Po ní následuje dochovaný zbytek spis ů z období mezi lety 1890 až 1942.

44 WIPLER, Ji ří. Městský ú řad Nechanice 1809 – 1945 (1953). Hradec Králové 1966 .

Jedná se o zmi ňovaný systém zna čení pomocí písmen abecedy. A – da ňové záležitosti B – vojenské záležitosti C – cestovní záležitosti D – domobrana E – výkazy F – domovské právo G – tresty a pokuty H – hnanecké záležitosti J – živnostenské záležitosti K – vojenské taxi L – zdravotní pé če M – pracovní knížky N – chudinské záležitosti O – obecní záležitosti a obecní zam ěstnanci P – vojenské p říp řeže R – různé S – stavby a ve řejn ě prosp ěšná za řízení Jako jediné jsou spisy ozna čené písmenem S vlastními inventárními čísly (155 – 178). Ve zbytku p řípad ů se jedno inventární číslo rovná jedné skupin ě. Jedná se o plány výstavby mostk ů na lukách, opravu budovy jatek, elektrický podnik, sokolovnu, hasi čkou zbrojnici, stavba nové školní budovy, p řestavba radnice, dlažbu okresní silnice, kanalizaci a stavba sirot čince. Od čísla 179 se jedná o čtvrtou kategorii a to ú četní dokumentaci jakou jdou pokladní deník a hlavní kniha pro chudinský fond, nadace, h řbitov, lesní hospodá řství, jatka, elektrický podnik nebo kniha úv ěrů, inventá ř obecního jm ění či deník pivního krejcaru. Inventární čísla 309 až 312 pat ří do páté skupiny r ůzné. Jedná se o sm ěs r ůzných drobných informa čních zdroj ů, které mají spíš charakter sbírky než fondu jako jsou fotografie, novinové výst řižky, plakáty i ú řední tiskopisy. Fond víc než o čemkoliv jiném vypovídá hlavn ě o samosprávním život ě jednoho malom ěsta a jeho vývoji. Práce, kterým m ůže poskytnout základnu spadají hlavn ě do škatulky regionálních. Pouze výjime čně n ěkteré informace mohou pomoci v pracích

obecn ějšího charakteru. M ělo by se jedna o pom ěrn ě objektivní zdroj ú ředních informací, který má mnoho r ůzných autor ů, jejichž soukromý názor m ůže být zast řen zákonnými na řízeními. M ělo by se tedy jednat o pom ěrn ě p řesný odraz reality, ale musíme si uv ědomit, že i jednotlivý ú ředníci a zastupitelé m ěli své subjektivní názory, které se mohly nebo nemusely promítnout na obsahu tohoto pramene. Z tohoto pramenu se dá využít veliké množství informací, které mohou být r ůzného sm ěru od stavebního vývoje m ěsta, p řes správní záležitosti, r ůzné statistické či sociologické studie, které nejvíce omezuje torzovitost pramene ve straším období nebo opot řebení a ne čitelnost dochovaných archiválií.

Jednota divadelních ochotník ů45 Velice zajímavým pramenem, ale naprosto jiného ú čelu byly archiválie vztahující se k Jednot ě divadelních ochotník ů Kolár v Nechanicích z let 1883 až 1964. I tyto archiválie jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Hradci Králové. Fond je to malý, nebo ť má pouhých 0,20 bm, ale je celý zpracovaný. A stejnojmenný inventá ř pro n ěj vytvo řil v roce 1967 Petr Zimmermann. Dokumenty divadelní jednoty Kolár byla částe čně p ředány do okresního archivu v roce 1959, kdy došlo k jejich odd ělení od materiál ů p ěveckého spolku Hlahol. 46 V roce 1962 se do archivu dostal i zbytek dokument ů z rukou školního ředitele J. Kolá řského. Obsah fondu je velice dob ře zachovalý, ale zna čně torzovitý a je pravd ěpodobné, že nebyl sestavován za konkrétním ú čelem. Knihy ob ěžník ů kon čí ve 40. letech 20. století, ale protokoly sch ůzí už o deset let d říve. Naproti tomu spisy nejsou už z období po první sv ětové válce. Sbírka plakát ů je velice zajímavá, ale není kompletní ani uspo řádaná. Ke kone čné inventarizaci fondu došlo v roce 1967 a obsahem bylo 7 knih a jeden karton. V archivní pom ůcce 47 se žádné zapsané listiny nenacházejí, a proto prvních šest inventárních pat ří správním knihám sch ůzí 48 a ob ěžník ů. Jako sedmá je vedena eviden ční

45 SOkA HK. Fond: Jednota divadelních ochotník ů Kolár Nechanice 1883 – 1964. 46 ZIMMERMANN, Petr. Jednota divadelních ochotník ů Kolár Nechanice 1883 – 1964. Hradec Králové 1967. 47 ZIMMERMANN, Petr. Jednota divadelních ochotník ů Kolár Nechanice 1883 – 1964. Hradec Králové 1967. 48 SOkA HK. Fond: Jednota divadelních ochotník ů Kolár Nechanice 1883 – 1964. Inv. č. 1. – 2.

kniha Inventá ře divadelních her a rekvizit 49 . Po ní následuje spisový materiál, který kon čí spisovým číslem dvacet jedna. Jedná se op ět o materiál všeho druhu, jenž zahrnuje korespondenci, novinové výst řižky, plakáty a programy, fotografie, stanovy, materiál z výro čních oslav a jiné. 50 Tento informa ční pramen se vztahuje hlavn ě ke spolkovému životu, který sice podléhal ur čitým zákonným opat řením, ale jeho záznamy jsou spíše soukromého než veřejného rázu. To se projevuje hlavn ě na spisovém materiálu. Jedná se o pramen využitelný pro práce regionálního charakteru nebo studie zam ěř ené na kulturní život obyvatel malom ěsta. Jeho vypovídací hodnota se povážliv ě zv ětšuje, pokud se dá do souvislosti s dalšími souvisejícími prameny.

Včela řský spolek v Nechanicích 51 Podobného druhu, jako prameny ke spolku divadelních ochotník ů jsou i archiválie k Včela řskému spolku z let 1888 až 1965. Celý fond uložený ve Státním okresním archivu v Hradci Králové má pohých 0,20 b ěžných metr ů.52 Po čet inventárních jednotek je sice sedmnáct, ale dohromady to d ělá osm knih a jeden menší archivní karton. O zhotovení inventá ře se stejn ě jako v p ředchozím p řípad ě postaral Petr Zimmermann v roce 1967. Dochované archiválie se dají využít pro regionální bádání, rozvoji v čela řství všeobecn ě, protože se jednalo o jeden z prvních spolk ů tohoto typu na královehradecku. Archiválie z fondu se do královéhradeckého archivu dostaly 6. října 1966 a jako velmi zachovalé, ale už samotný spolek část svého spisového materiálu skartoval. Ze zbylých dokument ů se i p řesto dá vy číst hodn ě informací. Dochovaly se totiž knihy spolku, které obsahují protokoly sch ůzí od roku 1888 až do 60. let 20. století. Ovšem nejd ůležit ější je zachování pam ětní knihy z období od za čátku existence spolku až do druhé poloviny dvacátého století. Kronika 53 včela řského spolku není klasická kniha v pevných deskách, ale naopak pouze sešit o padesáti listech. Stránky jsou zažloutlé, místy s tmavšími fleky, ale papír je velmi

49 SOkA HK. Fond: Jednota divadelních ochotník ů Kolár Nechanice 1883 – 1964. Inventá ř divadelních her a rekvizit. Inv. č. 7 50 SOkA HK. Fond: Jednota divadelních ochotník ů Kolár Nechanice 1883 – 1964. Spisový materiál, karton číslo 1. Inv. č. 8 – 21. 51 SOkA HK. Fond: V čela řský spolek v Nechanicích. 1888 – 1965. 52 ZIMMERMANN, Petr. Včela řský spolek Nechanice 1888 - 1965 . Hradec Králové 1967. 53 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: V čela řský spolek v Nechanicích. 1888 – 1965. Pam ětní kniha včela řského spolku 1888 – 1962. Inv. č. 1

pevný, hladký, lesklý, kvalitn ě zachovalý a tvrdší než oby čejný. Text je umíst ěn pouze na jedné stran ě listu. Písmo kon čí na vn ější stran ě asi p ůl centimetru od hrany stránky a na vnit řní asi dva centimetry. Je použit černý inkoust a písmo pat ří mezi velice dob ře čitelné. Neobjevují se žádné škrtance nebo p řepisy. Naopak to vypadá jako práce pouze jednoho písa ře, což vzbuze otázku, jestli pam ětní kniha nevznikala až dodate čně nebo jako opis staršího textu. Část do poloviny prosince roku 1914 ukon čuje zapisovatel p řáním spolku a podpisem se svým jménem. Na základ ě toho je z řejmé, že se jedná o J. Klepla. Další pokra čování kon čí p řibližn ě rokem 1927. V jediném kartonu ve fondu 54 se nacházejí r ůzn ě čitelné, ale torzovit ě dochovalé soupisy spolkových člen ů55 z 20. století, s údaji o po četu jejich v čelstev, p ředpokládaným odvedením množství medu, održení ur čitých dávek cukru pro všelstvo a samoz řejm ě bydlišt ě doty čných v čela řů , nebo ť se nejednalo pouze o obyvatele Nechanic, ale i přelehlých obcí jako Staré Nechanice, Kun čice, Lubno a další. Krom ě nich se tam nachází i r ůzné plakáty zvoucí na osv ětové p řednášky o chovu v čelstev a na témata související s pěstováním ovoce. Ale nejedná se pouze o plakáty na přednášky, ale i na kulturní akce jako jsou koncerty, na vnitrospokové akce jako jsou valné hromady. S nejv ětší pravd ěpodobností se jedná o pouhý zlomek ze všech plakát ů, které si spolek nechal vytisknout, ale o to lepší kvalit ě jsou dochovány. Sou částí fondu 56 jsou i r ůzné drobnosti z doby po roce 1918. Jedná se o r ůzné brož ůry se stanovami, jednací řády nebo r ůzné nabídkové létáky a katalogy pro v čela ře z druhé poloviny dvacátého století a také diplomy jednoho ze zasloužilých nechanických v čela řů moderní doby. Hodnotov ě nep říliš d ůležité, ale rozhodn ě velice zajímavá je sbírka recept ů na výrobu medoviny a medovéh vína v četn ě dávkování a následných zp ůsob ů zpracování. Velice zajímav ě vypadá i grafické zpracování zm ěn členské základny na p řelomu devaténáctého a dvacátého století. Jedná se o dostate čně dochovaný pramen k d ějiným hospodá řským a k sdružování lidí s širokou vypovídající hodnotou, která se zv ětšuje v souvislosti s dalšími místními fondy podobného typu nebo ve sv ětle ú ředních záznam ů.

54 SOkA HK. Fond: V čela řský spolek v Nechanicích. 1888 – 1965. Karton č. 1 Inv. č. 7 – 11, 14 - 17. 55 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: V čela řský spolek v Nechanicích. 1888 – 1965. Seznamy člen ů 1899 – 1939. Inv. č. 8 56 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: V čela řský spolek v Nechanicích. 1888 – 1965.

Štolbova knihovna Na území Nechanic existovalo na p řelomu devaténáctého a dvacátého století hned několik knihovne a v ětšina z nich byla v rukou jednotlivých místních spolk ů. Za ve řejnou by se dala ozna čit hlavn ě Štolbova knihovna, 57 nesoucí jméno autora divadelních her a po dlouho dobu nechanického ob čana. Časový rozsah fondu Štolbova knihovna Nechanice 58 je od roku 1894 do 1920. Do archivu se materiál dostal v roce 1959. A dochované archiválie zabírají pouze 0,03 b ěžného metru, p řičemž se jedná pouze o t ři inventární čísla v podob ě pokladní knihy, knihovního řádu a seznamu p řispívatel ů. Nejvíce fakt ů v tomto fondu poskytuje inventární číslo jedna, 59 protože zbytek se vztahuje pouze k jednomu roku a nic nevypodívá o následných zm ěnách. Bohužel pokladní kniha sama o sob ě poskytuje málo informací a její vypovídací síla o chodu knihovny v žádném p řípad ě není dostate čná.

Ob čanský klub 60 Jedná se o osv ětovou organizaci pro celý místní okres nechanický, která by se dala ozna čit za p ředch ůdce dnešních politických stran. Dokumenty ve fondu jsou v rozsahu mezi lety 1893 až 1901. Po obsahové stránce se jedná pouze o stanovy a protokoly ze sch ůzí a valných hromad spolku, které jsou v rozsahu čty ři inventárních jednotek a pouze 0,03 b ěžných metr ů. Do Státního okresního archivu v Hradci Králové se archiválie dostali v roce 1959. Vypovídací hodnota fondu o Ob čanském klubu v Nechanicích je minimální, což je odvozeno od dvou d ůvodu. Prvním je tit ěrné množství dochovaného materiálu a druhým je, že se v nich dá sledovat velice kra ťou čký časový úsek.

Rolnické družstvé na zpracování a prodej zem ědělských plodin v Nechanicích Nechanice pat řily svou polohou do venkovské agrární oblasti, kde se chovu domácího zví řectva a hlavn ě p ěstování r ůzných plodin v ěnovalo mnoho rolník ů.61 Jejich význam jako jednotlivc ů byl malý v porovnáním s velkostatká ři, a proto pro n ě bylo výhodné,

57 ZIMMERMANN, Petr. Štolbova knihovna Nechanice 1894 – 1920. Hradec Králové 1967. 58 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Štolbova knihovna Nechanice. 1894 – 1920. 59 SOkA HK. Fond: Štolbova knihovna Nechanice. 1894 – 1920. Kniha pokladní 1904 – 1920 Inv. č. 1. 60 ZIMMERMANN, Petr. Ob čanský klub Nechanice 1893 – 1901. Hradec Králové 1967. 61 ZIMMERMANN, Petr. Rolnické družstvo pro zpracování a prodej zem ědělských plodin Nechanice 1902 – 1944. Hradec Králové 1967.

když se sdružovali do v ětších celk ů nap ř. družstev. Celý fond rolnického družstva 62 se do Státního okresního archivu v Hradci Králové dostal v roce 1959. Bohužel bez nejd ůležit ějších knih zahrnující zápisy z jednání představenstva, ze zasedání valných hromad atd., které existovaly snad ješt ě v roce 1944. Přesto se dochovalo deset knih a dva kartony, což je celkem sedmnáct inventárních jednotek v rozm ěrech 0,45 bm. Pocházejí z časového období mezi rokem 1902 a rokem 1944. Na základ ě dostupných archiválií se dá vyvodit, že jednou ze zajímavých pěstistelských komodit byla čekanka. Více informací poskytuje fond pro obchodí dvacátých, t řicátých a čty řicátých let dvacátého století, ale týká se to hlavn ě níže postavených záležitostí.

Spolek porotc ů krajského soudu v Nechanicích Název spolku je trošku závád ějící a poskytuje možnost mylné interpretace. Doslovn ě se jedná o Spolek porotc ů a jejich zástupc ů krajského soudu v Hradci Králové, 63 ale sídlo spolku se nacházelo v Nechanicích. Ovšem m ěsto na řece Byst řic nebylo první lokací spolku, protože ten p ůvodn ě m ěl svou základnu v Hradci Králové, kde zastupoval zájmy ob čan ů zapsaných v porotních seznamech. Teprve okolo roku 1904 se p řest ěhoval do Nechanicích. V roce 1959 p řevzal a částe čně skartoval dokumenty spolku 64 Státní okresní archiv v Hradci Králové. Nakonec z ůstaly pouze t ři knihy a karton v rozsahu 0,07 b ěžných metr ů z časového období 1891 – 1936.

Spolek r ůzných živností v Nechanicích 65 Z ve své dob ě bohatého materiálu cech ů se do 21. století dochovalo pouze torzo. Z 6 cech ů se vyskytují v SOkA Hradec Králové pouze listiny, privilegia a n ěkteré knihy. 66 Nejstarší dochovaná je kniha mistr ů spojených řemesel, která za číná rokem 1695. V ětšina

62 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Rolnické družstvé na zpracování a prodej zem ědělských plodin v Nechanicích. 1902 – 1944. 63 ZIMMERMANN, Petr. Spolek porotc ů krajského soudu Nechanice 1891 – 1936. Hradec Králové 1967. 64 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Spolek porotc ů krajského soudu v Nechanicích. 1891 – 1936. 65 ZIMMERMANN, Petr. Spole čenstvo r ůzných živností Nechanice 1884 – 1942. Hradec Králové 1967. (sdružený skupinový inventá ř) 66 Podle historie fondu m ěl Josef Pešek na po čátku 20. století, když psal monografii o Nechanicích k dispozici mnohem více dokument ů vzešlých z tvorby cech ů, které se však do dnešní doby nepoda řilo nikde dohledat.

archiválií je spole čná pro cechy i spole čenstva, protože knihy u čedník ů, mistr ů atd. na sebe plynule navazují a v dob ě jejich vzniku nebyla nutnost mít nové knihy, když se dalo zapisovat do p ůvodních. K přijetí dokument ů do archivu došlo v letech 1959 až 1961 od soukromých osob a nic nebylo skartováno. Fond Cech spojených řemesel 1695 – 1859 (1940) má 0,12 bm. Fond Spole čenstva r ůzných živností v Nechanicích 1884 – 1942 má 24 inventárních čísel, což je 10 knih a 1 karton a celkem 0,30 bm. Kniha u čednických smluv 67 spole čenstva r ůzných živností se nachází ve Státním okresním archivu v Hradci Králové, ve fondu Cech spojených řemesel v Nechanicích 1695 – 1859 (1940). 68 Pro č se kniha nenachází ve fondu spole čenstva? Je to pom ěrn ě prosté. Nenachází se tam, nebo ť samotná kniha se dá vnit řními zápisy datovat mezi roky 1837 až 1911, což znamená, ješt ě p řed vznik samotného živnostenského zákona. Až to roku 1884 se tam objevují dva typy zápis ů. V obou p řípadech se jedná o zápisy učednických smluv, ale málo podrobné a dle číslování zna čně torzovité. Je možné, že smlouvy byly propojeny, ale vzhledem k torzovitosti archiválií jednotlivých cech ů je to v dnešní dob ě už nezjistitelné. Od roku 1884 dochází v knize ke sjednocení zápis ů69 a dochování celé řady smluv od čísla jedna až čty řem st ům. Bohužel i zde dochází k drobným nešvar ům, kdy bylo jedno eviden ční číslo p řid ěleno dv ěma r ůzným smlouvám nebo stránka byla vytržena. Učednické smlouvy v knize kon čí rokem 1911, ale pokra čují až do roku 1919 ve dvou položkách z fondu Spole čenstva r ůzných živností v Nechanicích. Kniha má rozm ěr asi 20 cm x 20 cm x 2cm. Je v tvrdých žluto-černých papírových deskách s černým h řbetem. Vzhledem p řipomíná oby čejný sešit v pevných deskách. Papír je zahn ědlý s tmavšími skvrnami. Černý inkoust se v některých místech propil a ztížil čitelnost textu. Písmo je latinka a jazyk český. Doba u čení byla oficiáln ě stanovena na 2 až 4 roku a poplatky za přijetí a za vyu čenou stanovil dohlížení zemský ú řad. Zkušební doba mohla trvat maximáln ě 2 m ěsíce. Náležitosti písemné smlouvy: 1. jméno, v ěk a sídlo mistra s druhem živnosti,

67 SOkA HK. Fond: Cech spojených řemesel Nechanice 1695 – 1859. Kniha u čednických smluv 1837 – 1911. Inv. č. 3. 68 ZIMMERMANN, Petr. Cech spojených řemesel Nechanice 1695 – 1859 (1940). Hradec Králové 1967. (sdružený skupinový inventá ř) 69 SOkA HK. Fond: Cech spojených řemesel Nechanice 1695 – 1859. Kniha u čednických smluv 1837 – 1911. Inv. č. 3.

2. jméno, v ěk a bydlišt ě u čedníka, 3. jméno, zam ěstnání a bydlišt ě rodi čů nebo poru čníka nebo zákonného zástupce, 4. přesná doba trvání pom ěru, 5. závazky ze strany mistra, 6. závazky ze strany u čedníka a jeho rodiny,

2. NECHANICE

I. Geografie: Východo české Nechanice se rozkládají na levém b řehu malé řeky Byst řice, která obec obtá čí ze dvou stran. Jedná se o bažinatou krajinu p ůvodn ě hojn ě posetou velkými rybníky, ale pozd ěji zni čenými p ři n ěkolika regulacích vodního toku. Zalid ňovat se nechanická oblast za čala pravd ěpodobn ě až ve n ěkdy st ředov ěku, protože pro d řív ější osídlení zatím neexistují archeologické nálezy. Poloha obce je teoreticky velice výhodná, protože se nalézá p řibližn ě na p ůl cesty mezi dv ěma bývalými královskými v ěnnými městy, Novým Bydžovem 70 na západ ě a Hradcem Králové 71 na východ ě. Ve vzdálenosti okolo dvaceti kilometr ů se nachází další zajímavé m ěsto, Ho řice. V nejbližším okolí se nachází osada Komárov na severu, necelý kilometr východn ě vesnice Lubno, a podobn ě vzdálené Staré Nechanice 72 na stran ě západní. Ve v ětší vzdálenosti jižn ě ves Kun čice a jihovýchodn ě obec Hrádek. Zem ědělsky se oblast nachází mezi úrodným Polabím a nevlídn ějším Podkrkonoším a není p řesp říliš zalesn ěná. Časté jarní a podzimní rozlití řeky Byst řice a p řilehlého Mlýnského náhonu 73 z koryt znemož ňovalo využití okolních pozemk ů pro p ěstování obilí a dalších rostlin vhodných pro lidskou konzumaci. Využívalo se jich pouze jako luk pro přímou pastvu dobytka nebo na získání pícniny pro ustájená zví řata. Mezi často p ěstované plodiny, krom ě tradi čních a nejd ůležit ějších v lidském potravním žeb říčku, pat řila čekanka a cukrová řepa. Hojn ě se i v Nechanicích vyskytovaly ovocné sady, kde nejvýznam ější podíl pat řil švestkám. Nejbližším lesem a zdrojem možného d řeva byla

70 První písemná zmínka o Bydžov ě je z roku 1186 a jedná o dnešní Starý Bydžov. Jeho význam zvyšovala poloha na kladské stezce do Polska. Dominantou byl románský kostel Svatého Prokopa. Na p řelomu třináctého a čtrnáctého století došlo k povýšení vsi na m ěsto. N ěkdy na po čátku 14. století došlo k p řenesení města na výhodn ější pozici do v ětší blízkosti řeky Cidliny – Nový Bydžov. Z poddanství se m ěsto vykoupilo v lednu 1569 a stalo se svobodným královským v ěnným m ěstem. PROKOP, Jaroslav. Nový Bydžov. Praha- Litomyšl 2007. ISBN: 978-80-7185-845-4 71 První písemná zmínka o Hradci je na darovací smlouv ě krále P řemysla Otakara I. z roku 1225, ale samotné město vzniklo daleko d říve, jak dokazují četné archeologické nálezy. Pravd ěpodobn ě už na konci 9. století leželo na soutoku Labe a Orlice slovanské hradišt ě, d ůležité obchodní st ředisko a tehdejší doby. Ve 14. století získala Hradec a další m ěsta manželka Rudolfa I., Eliška Rej čka. Na královském hrad ě sídlila od roku 1378 do roku 1393 další ovdov ělá královna – Alžb ěta Pomo řanská. Hradec Králové pat řil k centr ům husitského vojska. K dalším zm ěnám v Hradci došlo p ři p řestavb ě hradeb a zm ěně m ěsta na jednu z josefínských pevností v druhé polovin ě 18. století. Opevn ění znesnad ňovalo vnit řní rozvoj města až do konce 19. století. JAKL, Jan. Hradec Králové. Praha-Litomyšl 2005. ISBN: 80-7185-723-8 72 V sou časné dob ě se jedné o nechanické místní části. 73 V sou časnosti se jedná zažitý a mapami užívaný název Mlýnský náhod, vodní tok p ůvodn ě sloužící pro pohon mlýnu ve Starých Nechanicích.

hrab ěcí Bažantnice, obklopující osadu Komárov.

II. Historie: První písemná zmínka 74 o Nechanicích je asi z roku 1228, kdy český panovník Václav I. zaplatil klášteru v Litomyšli část pokut za spásu svého bratra Vladislava. Na stvrzovací listin ě se mezi sv ědky objevila i osoba kaplana Petra z Nechanic. Zdá se pravd ěpodobné, že na po čátku 13. století pat řila trhová ves Nechanice do majetku mocného jiho českého rodu Vítkovc ů. B ěhem jejich správy nejspíš došlo k povýšení vsi na měste čko. 75 Na přelomu 13. a 14. století se m ěstys v žádných dostupných písemných pramenech neobjevuje. Další ov ěř itelné zprávy pocházejí až z roku 1311, z knihy sv ědomí (1311 – 1470) nedalekého m ěsta Nového Bydžova. V nich se nachází zmínka o Jindřichu z Nechanic. Informace o majitelích Nechanic jsou velice kusé, ale pat řil mezi n ě český král Jan Lucemburský nebo Hynek Krušina z Lichtemburka. Na po čátku 15. století se vyno řovaly pouze st řípkovité útržky z dějin „m ěste čka“ na břehu Byst řice, a proto ani není známo náboženské p řesv ědčení a postavení místních obyvatel v dob ě husitství. Pozd ěji se často objevuje jen jméno Markvarta z Nechanic. Jako odúmr ť p řešly Nechanice do rukou krále Ladislava Pohrobeka. V roce 1453 je odkupil Jan z Hazemburka a na Kosti, nejvyšší sudí království českého. Pozd ěji rychle st řídaly r ůzné majitele nap ř. Albrechta z Kolovrat a z Liebštejna či Jana z Valdštejna. Dostatek pramen ů se za číná objevovat až po roce 1516, kdy se majiteli stávají Pecingerové z Bydžína. 76 Mikuláš Pecinger zakoupil za 1000 kop pražských groš ů nejen Nechanice, ale i ves Staré Nechanice, Lhotu, Kun čice, poplužní dv ůr a opušt ěnou tvrz Hrádek i se vsí. Zanedlouho zem řel a jeho majetek p řipadl jeho synovi Vilémovi i s

74 Historií Nechanic se obsáhle zabývali ve svých monografiích Jan Pešek a Václav Pražák. Mezi knihami obou autor ů ve časový rozdíl bezmála devadesát let. PEŠEK,Josef. Nechanice nad Byst řicí. Minulostí do přítomnosti. Praha 1916 . PRAŽÁK, Václav . Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta. H radec Králové 2003.ISBN 80-86 472-14-0. 75 V obou výše zmín ěných monografiích se mluví o m ěste čku, ale výraz m ěstys má totožný význam. Toto vítkovské období údajn ě p řipomíná dodnes městský znak, kde na st říbrném štít ě nachází červená p ětilistá růže. 76 Úvád ěno také jako Pecingárové z Bydžína. P ůvodem n ěmecký rytí řský rod, který se v Čechách objevuje v polovin ě 15. století v okolí Plzn ě. Na po čátku 16. století vykonával Baltazar Pecingár ú řad hejtmana na Křivoklát ě. Jedním z dvo řan ů krále Vladislava Jagellonského byl Mikulá ř Pecingár (umírá 1516), jenž vlastnil n ěkolik statk ů na Plze ňsku, které si mohl koupit za v ěno své choti Markéty z Klinštejna. Jeho syn, také Mikuláš, zakoupil Chroustníkovo Hradišt ě a polovinu Vamberka. Jeho nejstarší syn Jan proslul prudkou povahou a častými konflikty se svými sousedy. Za ú čast na stavovském povstání propadl majetek čty ř člen ů rodu korun ě. Jednalo se o statky Choustníkovo Hradišt ě, Kun čice, Nechanice, Vl čkovice a Vamberk. MYSLIVE ČEK, Milan. Velký erbovník, svazek druhý. Praha 2006. ISBN: 80-7238-521-6

čerstv ě vybudovaným rybni čním systémem. Vilém Pecinger z Bydžína umírá okolo roku 1566. Novým pánem Nechanic se stává Mikuláš Mladší, který pat ří mezi velké p říznivce Jednoty českých brat ří, a proto jim v nep říznivém období poskytuje azyl. Ješt ě za svého života, v roce 1589, p ředává Nechanice do pé če svého syna Ctibora Smila Pecingera. Poslední majitel z rodu Pecinger ů z Bydžína byl ve řejn ě činný a zapojil se do protihabsburského stavovského odboje. Z tohoto d ůvodu mu statky Nechanice a Kun čice zkonfiskoval stát po roce 1622. Třicetiletá válka (1618 – 1648) m ěstys zpustošila a snížila i po čet obyvatel. Rekatolizací došlo i ke zm ěně náboženských pom ěrů. Teprve roku 1659 byl v Nechanicích založen první cech. První nechanická katolická fara se tvo ří okolo data 1678 a s jejím vznikem souvisí i zmínka o existenci školy, která pravd ěpodobn ě vznikla už d říve. Starosti v kraji obyvatel ům p řinesla bou řlivá selská rebelie (1775). 77 Op ět nastává rychlé st řídání majitel ů nap ř. Václav Vchynský z Vchynic a Tetova nebo Werdmanové. Už v roce 1661 koupil oba majetky Jan Arnošt Schaffgotsch, 78 hrab ě z Kynastu a Greifenštejna. Hned následujícího roku je slu čuje se svým dalším statkem Bílá T řemešná a na konci 70. let 17. století i s panstvím sadovským. Roku 1689 získal pro městys privilegium na sobotní trhy a t ři výro ční jarmarky, což výrazn ě posílilo místní ekonomickou situaci. P řed svou smrtí se postaral o barokní p řestavbu kostela Nanebevzetí Panny Marie a zárove ň nechal postavit filiální kostel Svatého Ji ří u vsi Hrádek. Rozsáhlý majetek zd ědil synovec Jan Arnošt Antonín Schaffgotsch, který p ůsobil u apela čního soudu a od roku 1734 jako nejvyšší purkrabí. Roku 1711 založil nové pozemkové knihy a ve 30. letech vymohl m ěstysu další výro ční trh. Po jeho smrti vše zd ědila manželka Marie Alžb ěta a po ní roku 1764 další p říslušník rodu Václav Arnošt Schaffgotsch, jenž v ětšinu

77 Chlumec nad Cidlinou, kde byla rebelie poražena se nachází p řibližn ě 20 km daleko. 78 Schaffgotschové jsou hrab ěcí rodinou ze Slezska a v jejich erbu se nachází ovce (n ěmecky Schaf). Jan z Kynastu (hrad na polské stran ě Krkonoš) vykonával ú řad kanclé ře a dvorského sudího knížectví Svídnice v polovn ě 15. století. Jeho synové se postarali o založení tří rodových v ětví – slezské, české a opavské. Jan Arnošt (1674 – 1747) ze slezské v ětve, nejvyšší purkrabí království Českého nechal v pražské Panské ulici postavit nádherný reprezenta ční palác. Karel Schaffgotsch (umírá 1780) byl nejvyšším hofmistrem království a Antonín Schaffgotch (umírá 1811) nejvyšším dvorským maršálkem. D ědicové slezské v ětve vlasnili majetek v Čechách až do roku 1921. Jan Arnošt z české v ětve m ěl t ři manželky ze starých český šlechtický rod ů. Mezi svodobné pány pat řil od roku 1658 a od roku 1681 m ěl titul hrab ěte. Postupn ě získal v Čechách panství Bílou T řemešnou, Sádovou a další. Jeho synovci vykonávali významné funkce u panovnického dvora. Jan Old řich pat řil za stavovského povstání k císa řské opozici, ale v časn ě stihl p řejít na vít ěznou stranu a stal se císa řským generálem. Na základ ě obvin ění ze spiknutí s Albrechtem z Valdštejna byl v roce 1634 popraven v Řezn ě. Jeho potomci přešli ke katolickému náboženství a poda řilo se jim zachránit část rodinného majetku. MYSLIVE ČEK, Milan. Velký erbovník, svazek druhý. Praha 2006. ISBN: 80-7238-521-6

roku jako tajný rada pobýval ve Vídni. Po roce 1752 se majetek st ěhuje do rukou Václavova syna Václava Arnošta Gundakara. Posledním členem rodu Schlaffgotsch ů na nechanicko-sadovsku je Jan Arnošt starší sloužící u vojska. Jeho rozhazova čný život majora ho donutil panství prodat roku 1788 Tobiáši Grätzlovi, pánu z Gränzenštejnu. Hluboce zadlužená panství kupuje v roce 1829 Arnošt Kryštof hrab ě Harrach. 79 V té dob ě hlavním st řediskem panství byla Sádová a zámkem s parkem, dvorem, kovárnou, palírnou a pivovarem. Ale zámek v roce 1844 i s p řilehlými budovami lehl popelem a do časným správním centrem se stal m ěstys Nechanice. Tém ěř všechno ú řednictvo a další zam ěstnanci se museli p řest ěhovat p řibližn ě deset kilometr ů. Do m ěste čka panské úředníky následovaly i jejich po četné rodiny, které se musely v ůč i domácímu obyvatelstvu jistým zp ůsobem prezentovat. P řísun v ětšího množství lidí si vyžádal zvýšení produkce masa a pe čiva, vznikly nové hospody a rozvíjely se obchody s lah ůdkami, koloniály i sortiment v trafikách. 80 Provizorní zázemí panského ú řednictva se pozd ěji stalo nevyhovujícím a jednotlivci i celé rodiny zamí řily pry č z Nechanic, do jiných obcí (Kun čice, Dolní P řím) nebo jiná harrachovská panství. Rodu Harrach ů v té dob ě pat řil palác ve Vídni, panství v Rakousku, Jižních Čechách, Severních Čechách a Východních Čechách (krom ě Sádové i Jilemnicko a zna čná část Krkonoš). Krom ě jiného podporovali kostely v Nechanicích, Jilemnici, Branné, St ěžerách, Rokytnici nad Jizerou, Lib čanech nebo Jablonci nad Nisou. Do roku 1886 dosáhla rozloha harrachovských pozemk ů v okolí Nechanic p řes šest tisíc hektar ů.

79 Původn ě český vladycký rod pochází od jiho české Kaplice, o kterém se první zprávy objevují ve 13. století. První prokazatelný p ředek je znám ze 14. století. Česká v ětev rodu zvaná Haraché ři z Harachova byla povýšena v roce 1705 do panského stavu, o rok pozd ěji získala hrab ěcí titul a v roce 1732 vym řela. Velký vzestup se v první polovin ě 16. století povedl rakouské v ětvi rodu, protože 1577 získali její členové místo v panské stavu českého království. Leonard Harrach získal roku 1524 dolnorakouské panství Rohrau. Jeho syn Karel byl císa řem Ferdinandem II. za prokázané zásluhy povýšen roku 1627 mezi říšská hrabata. Z jeho devíti potomk ů byl nejúsp ěšn ější syn Arnošt Vojt ěch, pražský arcibiskup (1622 – 1667), který korunoval t ři české krále a n ěkolikrát se jako kardinál ú častnil volby papeže. Karlova dcera Kate řina Isabela se stala druhou ženou generála Albrechta z Valdštejna a její sestra Maxmiliána manželkou jeho blízkého p řítele Tr čka. Mužští potomci Karla Harracha založili dv ě v ětve rodu: hlavní rohravskou (vym řelá na konci 19. století) a vedlejší jilemnickou (existující dosud). Jilemnickou v ětev založil Otto Fridrich, císa řský d ůstojník za T řicetileté války, jenž na konfiskacích získal Brannou a Lomnici. V polovin ě 19. století nechal František Harrach vystav ět zámek Hrádek u Nechanic a rodovou hrobku v Horní Branné u Jilemnice. V dob ě Jana Nepomuka Harracha došlo k vym ření rohravské v ětve rodiny, a proto majetek p řešel na jilemnickou část rodu. Titul se ustálil na hrab ě z Harrachu na Rohrau a Thannhausenu, pán hrabství Rohrau, svodobný pán na Pruggu a Pürrhensteinu, pán panství Jilemnice, Sádová a Strkov. (MYSLIVE ČEK, Milan. Velký erbovník, svazek první. Praha 2005. ISBN: 80-7238-520-8) 80 KLE ŇHA, Ji ří. Harfenictví v Čechách. Historie vandrovních muzikant ů z Nechanic. Praha 1998. ISBN: 80- 85805-69-3 s. 52 – 54

Snacha Arnošta Kryštofa, hrab ěnka Anna z Harrachu, rozená z Lobkovic, se do pov ědomí ob čan ů zapsala pé čí o ve řejné blaho. Založila v městysu okolo roku 1841 první nemocnici, d ětskou opatrovnu a pat řila mezi p řední mecenáše místní školy. Na konci t řicátých let devaténáctého století dochází k zapo četí stavby nového reprezenta čního, letního a loveckého sídla pro rod Harrach ů, které má i po hospodá řsko- správní stránce nahradit požárem zni čený záme ček v Sadové. Hrab ě František Arnošt, syn Arnošta Kryštofa, pro sv ůj zám ěr vybral oblast mezi Nechanicemi a vsí Hrádek, kde na zeleném drnu vznikl zámek v anglickém novogotickém slohu. K jeho dokon čení došlo ale po dlouhých osmnácti letech. Tém ěř na konci 19. století d ědí sadovský velkostatek prvorozený syn Jan Nepomuk Harrach. Mezi lety 1865 až 1829 v m ěstysu a od roku 1867 m ěst ě, sídlilo centrum okresu nechanického. Okresní samosprávu p ředstavovalo zastupitelstvo a okresní strarosta. Velice dlouho starostu okresu p ředstavoval Jan Nepomunk hrab ě z Harrachu. V roce 1865 se jím stal poprvé a podržel si tuto funkci až do roku 1875. Tento úsp ěch zopakoval i mezi lety 1880 až 1888. Rovn ěž se mu nedal up řít podíl na povýšení Nechanic na m ěsto v roce 1867. Následující majitelé velkostatku dávali p řednost životu ve Vídni, v hlavním centru velice čerstv ě vytvo řeného rakousko-uherského soustátí. Okres spadal pod hejtmanství v nedalekém Hradci Králové a na jedné stran ě sousedil s okresem novobydžovským a na stran ě druhé s královéhradeckým. Tvo řilo ho sedmnáct osad a čty řicet dva obcí a dosahoval rozlohy n ěco okolo 189 kilometr ů čtvere čních. Stejn ě jako v jiných okresních m ěstech i zde sídlil okresní ú řad, berní ú řad, okresní soud, notá řství, nemocenská pokladna a další. Zárove ň zde existoval m ěstký ú řad, nemocnice, různé pen ěžní spo řitelny a záložny, m ěšťanská škola chlapecká i dív čí, pokra čovací škola a četnická stanice. Roku 1902 byla postavena sušárna čekanky, podnik na zpracování ovoce, 1912 cihelna, pozd ěji malá továrna na výrobu limonád a sodovek nebo jatka. Velikost Nechanic v po čtech dom ů a lidí 81 : Rok Domy Obyvatelé 1833 146 1841 177

81 Údaje pocházejí ze dvou zdroj ů. Hv ězdi čkou * ozna čené roky nesou data uve řejn ěná Českým statistickým úřad [ http://www.czso.cz/sldb/sldb10.nsf/obydomy?openform&:570451 ] (29.2.2012). Zbytek pochází z knihy KLE ŇHA, Ji ří. Harfenictví v Čechách. Historie vandrovních muzikant ů z Nechanic. Praha 1998. ISBN: 80-85805-69-3 s. 102. Rozpor zavin ěn faktem, že statistický ú řad do Nechanic krom ě samotného města zapo čítává i okolní obce.

1850 2017 1856 210 1869* 538 3992 1880* 548 3750 1890 233 1890* 555 3507 1900* 583 3930 1910 316 2071 1910* 657 3933 1921 1746 1921* 672 3488

Jasný rozpor mezi čísly z let 1890, 1910 a 1921 není zavin ěn výpo četní chybou, ale faktem, že statistický ú řad m ěl pod položkou Nechanice zahrnuto m ěsto, ale i p řilehlé obce Staré Nechanice, Lubno, T ůni nebo Suchou... Za pomoci t ěchto informací se dá dob ře zjisti, že Nechanice čítaly v polovin ě 19. století p řibližn ě dva tisíce obyvatel. Na přelomu se stoletím dvacátým dochází k nárustu obyvatelstva, ale údaje ze dvacátých let 20. století ukazují pokles na úrove ň nižší než p řed rokem 1850. P řesn ě stejný po čet (v roce 1910 dosahuje po čet všech obyvatel tém ěř čty ři tisíc a samotné Nechanice jich mají dva tisíce tj. 50%. Procentuální údaj potvrzuje i populace z roku 1921, kdy polovina z t ří tisíc čty ři sta je sedmnácet obyvatel.) osob bydlí roztroušen v n ěkolika okolních vesnicích. Výrazné zm ěny na po čátku 20. let 20. století se dají vysv ětlit, jako p římé následky sv ětové války, která si vyžádala životy části mužských obyvatel m ěsta. Zárove ň s tím došlo k povále čným zm ěnám v domácím československém hospodá řství i státní správ ě. Mnoho lidí se rozhodlo hledat nové uplatn ění v neagrárních oblastech, nebo ť v Čechách zůstala zna čná část pr ůmyslu bývalého habsburského soustátí. Jedná se o známý jev přesídlování lidí z vesnice za prací do m ěst. Po čet dom ů nekopíruje vývoj osídlení Nechanic a okolí, protože zatímco po čet obyvatel na po čátku dvacátých let prudce klesá, tak naopak po čet dom ů stále mírn ě stoupá. Od roku 1833 do roku 1910 se po čet se po čet dom ů ve m ěst ě zdvojnásobil. Pouze holá čísla bohužel nemohou ukázat, jaký typ dom ů byl v daném období preferován a zda-li se nejednalo o výstavbu menších staveb pouze o jedné bytové jednotce. Ve sledované

lokalit ě se k nejvyššímu nárustu dom ů v desetiletí mezi rokem 1900 až 1910, kdy p řibývá hned 74 nových. V desetiletí p ředtím jich je pouze 29 a vtom poté pouze 15 nových. Za mohutným rozr ůstáním sledované lokality s nejv ětší pravd ěpodobností bude p říliv financí vyd ělaných potulnými harfeníky. Na základ ě vzájemného porovnání po čtu dom ů v roce 1890 a 1910 se ukazuje, že na konci 19. století p řevažovalo v ětší množství v okolních vesnicích (555 – 233 = 322), ale už o dvacet let pozd ěji byla situace úpln ě jiná (657 – 316 = 341). Po čet dom ů beze sporu stoupal a nadpolovi ční v ětšinu stále zaujímaly budovy mimo samotné m ěsto, ale rozdíl už nebyl tém ěř devadesát, ale pouze necelých t řicet. Z toho se dá odvodit, že stavební rozvoj v okolí Nechanic možná tém ěř stagnoval, ale samotné m ěsto zažívalo výrazný boom. Bez dalších pramen ů se nedá potvrdit nebo vyvráti, že v místních vesnicích docházelo k p řestavbám a zvelebování starších dom ů na úkor nové zástavby, což by opravdu dokázalo vysv ětlit malý p řírustek dom ů v první dekád ě 20. století.

III. P řírodní katastrofy, válka a epidemie: V 19. století nedocházelo k významn ějším událostem v život ě obyvatel m ěste čka. Měnily to pouze náhodné živelné katastrofy jako epidemie nemocí, války, nebo požáry. P ři jednom z nich ohe ň zasáhl i kostel Nanebevzetí Panny Marie. Mezi slavnostn ější a vítan ější záležitosti pat řil jarmark, p říjezd hrab ěcí rodiny a divadelní p ředstavení místního ochotnického spolku. V roce 1865 došlo v okolí k velkému suchu a následujíc rok se blízkým okolím p řehnala rakousko-pruská vále čná mašinérie, protože 3. července 1866 se v okolí Nechanic odehrála rozhodující bitva u Sadové 82 (Hradce Králové). Saská armáda dokonce m ěla své p řesunuté linie ve Starých Nechanicích a následn ě ustupovala p řes Nechanice a Lubno na Probluz. Centrum bojišt ě bylo od Nechanic vzdáleno něco okolo dvanácti kilometr ů. Vojska zpustošila okolní pole a vít ězní Prusové p řipravili domácí obyvatelstvo o zásoby st řádané na zimu a v n ěkterých p řípadech i o majetek. Pozd ější povýšení m ěstysu na m ěsto bylo satisfakcí za utrp ěné škody. Dne 14. zá ří 1827 došlo k velkému požáru, 83 který zni čil t řicet p ět d řev ěných dom ů, dvacet t ři stodol a zanechal bez st řechy nad hlavou tém ěř padesát rodin 84 . Zárove ň

82 Užívá se i ozna čení u Hradce Králové nebo na Chlumu. 83 PRAŽÁK, Václav. Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta . Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14- 0 s. 17 84 KUDRNÁ Č, Václav. Úplný adresá ř a popis politického okresu Královéhradeckého. Okresy: Králové Hradec,

nevratn ě poni čil místní kostel. Následovaly jiné požáry v letech 1833, 1835, 1836 i 1837. Druhý z nich 7. června 1833 vznikl na území výrobny pun čoch a zasáhl t řináct budov. Následující 23. b řezna 1835 zni čil starou faru a čtvrtý z 11. prosince 1836 jenom sedm dom ů. P ři ohni z 27. října 1837 plameny poškodily jedenáct stodol a t ři a dvacet dom ů. Pozd ěji ho řelo nejmén ě čty řikrát. Jedna z prvních epidemií cholery m ěsto zachvátila v roce 1831 a další ji následovala přibližn ě za dvacet let, kdy zem řelo skoro sto dvacet ob čan ů. Novou epidemi cholery přinesla válka v roce 1866, ale s ní se objevil i tyfus nebo úplavice. Vlhké okolí obce bylo pro rozvoj nemocí a výskyt komár ů velmi p říznivé.

IV. Pr ůmysl, výrobní podniky a hostince: Velký parní mlýn v Lubenské/Palackého ulici nechal postavit Antonín Čerych n ěkdy po polovin ě století. N ěkdy na p řelomu 19. a 20. století vznikla v Nechanicích továrna brat ří Novákových na stroje a koupací vany. Krom ě jiného z pen ěz jedné z harfanických rodin vznikla mezi m ěstem a Lubnem cihelna, která hned dvakrát b ěhem krátké doby vyho řela. Velice se rozmohlo sada řství, kdy se sázely ovocné stromy okolo silnic, na zahradách nebo mezích. Stalo se z toho výborné vedlejší povolání, a ť už se jednalo o samotné sada ření, hlídání strom ů, sklízení ovoce nebo va ření povidel. Jenom samotné m ěsto vlastnilo n ěkolik tisíc strom ů švestek 85 . Krom ě nich se p ěstovaly t řešn ě, jablon ě a hrušn ě. Eduard Novopacký, nechanický krej čí, se u p říbuzných nau čil vypalovat ze švestek slivovici a spole čně s dalšími obvyvateli založili vlastní prosperující spole čnestv pálenic. V roce 1902 vznikly ve m ěst ě dv ě sušárny čekanky. Jednu prozovala firma Andrle a spol. a druhou speciáln ě založené družstvo. Jejich polotovary zpracovala místní firma Josefa Bedná ře na kávové náhražky, v které pracovalo necelých t řicet zam ěstnanc ů. Uvažovalo se o vybudování cukrovaru, ale kv ůli absenci želeni čního spojení se nikdy nerealizoval. Hospodských za řízení se nacházelo ve m ěst ě hned n ěkolik, což pravd ěpodobn ě zavinila jejich malá velikost. V ětšinu provozovali místní obyvatelé u sebe doma. Doprovodné hospodské zázemí často využívaly místní spolky pro svá p ředstavení, sch ůze nebo zkoušky. P ředstavitelé m ěsta využívali t ěchto podnik ů pro výb ěr pivního či ko řele čního

Ho řice, Nechanice a veškeré politické obce a osady. Turnov 1903. s. 8 - 10 85 PRAŽÁK, Václav. Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta . Hradec Králové 2003.ISBN 80-86 472-14-0 s. 73 - 74

krejcaru, což pomohlo finan ční dávkou vzniku nejedné místní školní budovy nebo ve řejn ě prosp ěšné stavby. Krátký p říklad hostinc ů86 : U m ěsta Prahy, U Koruny, U Vykuka, Vysko čil ův, Hyršl ův, Dosko čil ův, U Prokop ů, Kudrná čů v, U jelena. Velice prominentní postavení mezi vý čepy m ěla Radnice, která jak její název napovídá, sídlila v budov ě městské radnice. Její sou částí byl krom ě m ěstských jednacích místností i divadelní sál se šatnou pro herce a dalším zázemím. Toto uspo řádání m ělo své výhody hlavn ě v dob ě konání v ětších spole čenských akcí, divadelních p ředstavení nebo koncert ů místních spolk ů. Krom ě toho v hospodá řském zázemí žil v malém byt ě m ěstký strážník. Krom ě toho v jejím areálu bylo i v ězení a stáje. Další význa čné postavení pat řilo výletnímu/zájezdnímu hostinci H ůrka, jenž se nacházel v panském majetku hrab ěte Harracha. Velkou nelibost zástupc ů m ěsta vzbudila přístavba sálu v roce 1894, nebo ť poskytl nové zázemí divadelnímu a p ěveckému spolku a snížil zisky radni čního hostince. P ůvodn ě stál pom ěrn ě daleko od centrální m ěstské zástavby, ale harfanickým ekonomickým rozmachem v jeho sousedství vznikaly domy za peníze hudebník ů a jeho sousedství vyrostala nechanická nemocnice a na po čátku 20. století i Štrossovi sady (park spojený s bývalým h řbitovem č. 2) 87 . Krom ě toho se v Nechanicích nacházelo i zna čné množství r ůzných řemeslnk ů sdružených v živnostenských spole čenstev a zna čné množštví obchodník ů. Velice významné podniky vlastnila hrab ěcí rodina Harrach ů nap ř. lihovar a cukrovar v Sadové. Existoval cukrovar v Syrovátce, pivovary v Sadové a St ěžerách, mlýn a pila v Kun čicích.

86 KUDRNÁ Č, Václav. Úplný adresá ř a popis politického okresu Královéhradeckého. Okresy: Králové Hradec, Ho řice, Nechanice a veškeré politické obce a osady. Turnov 1903. s. 10 v části v ěnované nechanickému okresu. 87 První známý h řbitov se v Nechanicích nacházel hned vedle kostela. Druhý na území dnešních Štrossových sad ů. T řetí roku 1911 vyrostl na polích mezi Nechanicemi a Kun čicemi.

V. Rok 1866 V roce 1806 zanikla Svatá říše římská národa německého a na jejím míst ě se postupn ě vytvo řilo voln ější uskupení n ěmeckých stát ů v čele s Rakouskou monarchií. Okolo roku 1848 a 1849 se na sn ěmu ve Frankfurtu nad Mohanem objevila dv ě řešení budoucí německé situace, které stály u zrodu prusko-rakouského sporu. 88 Jedno z řešení bylo tzv. Velkon ěmecko, jenž znamenalo sjednocení N ěmecka a zarnovalo i Rakouskou monarchii. A druhé tzv. Malon ěmecko, což zahrnovalo spojené N ěmecko, ale bez Rakouska a v čele by stálo Prusko. V N ěmeckém spolku mezi sebou celá padesátá léta 19. století soup řily Rakousko a nejsiln ější z n ěmeckých stát ů, Prusko. Jednalo se o soupe ření v rovin ě hospodá řské, politické a nakonec i vále čné. V roce 1858 došlo v Prusku k vnit řní zm ěně, p ři které se princ Vilém (králem 1861- 1871) stal regentem a v čele diplomacie stanul p ředseda vlády a ministr zahrani čí, Otto von Bismarck. Ze všeho nejd říve od řízl Rakouskou monarchii z nov ě formovaného Německého celního spolku a poté ji p řizval do války s Dánskem o vévodství šlesvické a holštýnské, v roce 1864. Nejasn ě zav řená vzájemná dohoda mezi ob ěma státy vytvo řila záminku pro vypuknutí vále čného konfliktu. V polovin ě února 1866 došlo vydání pruského královského rozkazu k mobilizaci asi pro čty ři desetitisíce muž ů. Rakousko během jedno m ěsíce v reakci na to, p řesunulo část své vlastní armády od okolí Olomouce. Na po čátku června vstoupila pruská vojska na území holštýnského vévodství. Rakousko navrhlo, aby došlo k mobilizaci n ěmecké spolkové armády a na to reagovalo Prusko vystoupením z N ěmeckého spolku. Sasko, Hessensko a Hannoversko, které podpo řili návrh Rakouska dostali nabídku na neutralitu, ale odmítli ji a pruská armáda zamí řila na jejich území. Ze zapo četí konfliktu obvi ňovala jedna vále čná strana druhou. Mezi 15. a 16. červnem 1866 došlo k bleskovému útoku na menší členy N ěmeckého spolku. B ěhem n ěkolika dn ů všechny t ři státy podlehly pruské armádní mašinerii. Kapitulovalo i m ěsto Frankfurt nad Mohanem. Na p řelomu 22. a 23. června se naplnila prusko-italská dohoda a italská armáda za čala podnikat bojové akce proti Jižní armád ě Rakouska. 89 Ve stejný den se Labská pruská armáda p řesunula p řes české hranice v okolí Šluknova a bez rakouského odporu si to zamí řila p řes Lužické hory. Do pohybu do Čech k Liberci se dala i I. pruská armáda, pod velením prince Bed řicha Karla. Korunní princ Bed řich

88 TANE ČEK, Lud ěk. TANE ČEK, Lukáš. PRAŽÁK, Václav. Memento 1866. Dokument o lidské tragédii na bojištích severovýchodních Čech. Hradec Králové 2001. ISBN: 80-86472-01-9 s. 8 89 TANE ČEK, Lud ěk. TANE ČEK, Lukáš. PRAŽÁK, Václav. Memento 1866. Dokument o lidské tragédii na bojištích severovýchodních Čech. Hradec Králové 2001. ISBN: 80-86472-01-9 s. 12 - 13

44

Vilém m ěl na starosti 2. pruskou armádu, která se do severovýchodního pohrani čí dostala ve t řech rozd ělených proudech, aby se na území Čech op ět spojila v jeden celek, jak to na řizoval Moltkeho 90 bojový plán. Rakouské vedení nedokázalo držet krok s pruským protivníkem. K prvním bojovým srážkám došlo 23. června 1866 u Chrastavy a 24. června u Dlouhého Mostu. Liberec padl bez v ětšího boje. Pak následova Turnov, který bránilo vojsko pod vedením hrab ěte Clam- Gallase, jehož úkolem bylo udržet linii na řece Jize ře do p říchodu posil ze Severní rakouské armády. Od Mnichova Hradišt ě ob ě znep řáteléné armády mí řili sm ěrem na Sobotku a Ji čín. Princ Bed řich Vilém s 2.pruskou armádou dostal rozkazy p řesunout se ze Slezka, kde měl bránit rakouské armád ě vpádu do jeho pruské části, p řestože Severní armáda se k takovému kroku neodhodlala. Došlo k rozd ělení na t ři proudy mí řící na Trutnov, do Broumova a k Náchodu. 29. června opustil pruský král Vilém I. spole čně s generálním štábem Berlín a ve spole čnosti Bismarcka a ministra války Roonema a ná čelníka štábu Moltkeho. Druhý den dorazili do dobytého Liberce. Ve stejnou dobu, kdy pruské armády pronikaly na české území se hlavní část Severní armády vydala na pochod z Olomouce. Na místo určení k Jize ře m ěly dorazit p ěším pochodem, který jim m ěl trvat okolo deseti dní. Po železnici byly posílány zásoby a munice. 27. června dorazila Severní armáda k Josefovu, kde si Ludvík Benedek z řídil velitelské stanovišt ě. 27. června došlo ke st řetu u Náchoda 91 , kde se Rakušané se po proh ře stáhli k České

90 Helmuth Karl Bernard Moltke: Narodil se 26. října 1800 v Parchimu (Meklenbursko) a zem řel 24. dubna 1891 v Berlín ě. Od roku 1812 se mu dostávalo vzd ělání na vojenské škole v Kodani, kterou opustil v roce 1819 v hodnosti poru číka a nastoupil do dánské armády. O t ři roky pozd ěji vstoupil do pruských služeb a za deset let se dostal do pruského generálního štábu. V roce 1835 (zdroj uvádí rok 1855, což se vzhledem k následujícímu číselném údaji zdá nesprávné) se mu p ři cest ě po Východ ě dostalo p říznivého p řijetí u tureckého sultána Mahmuda, kterému posléze pomáhal n ěkolik let v reorganizaci turecké armády. V roce 1846 se stal pobo čníkem pruského prince Jind řicha. V roce 1847 pat řil ke generálnímu velitelství v Porýní. Mezi lety 1849 – 1855 zastával funkci ná čelníka generálního štábu 4. armádního sboru a od roku 1856 působil jako pobo čník prince Bed řicha Viléma. O dva roky pozd ěji byl jmenován ná čelníkem generálního štábu celé pruské armády a generálporu číkem. Vypracoval opera ční strategii proti Dánsku a doprovázel prince Karla Bed řicha do boj ů v letech 1863 až 1864. Bitvy v roce 1866 u Sadové se ú častnil jako generál pěchoty ve spole čnosti krále a řídil následné pruské tažení sm ěrem na Víde ň. Spole čně s Bismarckem vyjednával následné podmínky prusko-rakouského míru a za zásluhy získal pruský řád černého orla a finan ční odm ěnu. Mezi lety 1866 až 1870 p ůsobil jako poslanec na severon ěmeckém sn ěmu. Podílel se na tvorb ě vále čné strategie proti Francii a velel armád ě p ři pruské výh ře. Za to se mu dostalo povýšení na hrab ěte a polního maršálka a získal vysokou finan ční odm ěnu. Od roku 1872 m ěl své místo v panské sn ěmovn ě N ěmecké říše. V roce 1888 p řestal být ná čelníkem generálního štábu a stal se p ředsedou komise pro obranu říše. Jeho osv ědčenou strategií byl p řesun v n ěkolika proudech a následný spole čný útok na nep řítele. Napsal n ěkolik r ůzných d ěl o svých cestách, své pam ěti a vyšly i jeho souborné parlamentní řeči. OTTO, Jan. Ott ův slovní nau čný. Ilustrovaná encyklopedie obecných v ědomostí. Praha 1901 sv. 17 91 TANE ČEK, Lud ěk. TANE ČEK, Lukáš. PRAŽÁK, Václav. Memento 1866. Dokument o lidské tragédii na

45

Skalici. Tam se konala další bitva. Ve stejnou dobu, kdy došlo ke st řetu u Náchoda, tak zamí řila I. pruská armáda na Trutnov. 92 Rakušané nestihli v čas obsadit všechny d ůležité kopce okolo m ěsta. V čele stanul podmaršálek Gablenz, situaci odhadl jako velice nevýhodnou a nechal vojsko stáhnout. Pozd ěji vršky okolo Trutnova musel znovu dobýt. Po krátké bitv ě padl do rukou Prus ů i Dv ůr Králové nad Labem. Na ji čínsku 93 se hrab ě Clam-Gallas spole čně se saským princem Albertem snažili řídit rozkazem udržet jizerskou linii, i když je pruská vojska nutila k ústupu. Z důvodu špatného zpravodajského zázemí oba vybrali taktiku založenou na obran ě Ji čína. Saské vojsko se následn ě stáhlo do okolí Smidar a rakouské k Hradci Králové. 2. pruská armáda se sjednotila u Dvora Králové a navázala fyzický kontakt s 1. pruskou armádou do 1. července 1866. Rakouský velitel Benedek 94 přesunul své stanovišt ě z Dubence do hradeckého hostince 95 „U m ěsta Prahy“ a poslal k císa ři Františku Josefu I. několik telegram ů o špatném vývoji situace a možném p řesunu vojsk na Pardubice a Olomouc. První dva červencové dny prob ěhly bez náro čnějších st řet ů a ob ě vojska přesouvala na výhodn ější pozice. Benedek naplánoval rozhodující bitvu v okolí Hradce Králové, na jeho pravém b řehu a na výšinách Chlumu, Lípy a Probluze. Mezitím se všechny t ři pruské armády objevily na území nep říliš vzájemn ě vzdáleném. Labská armáda se zdržovala v okolí Vysokého Veselí a Smidar, 1. pruská na pomezi Ji čína a Ho řic a 2. pruská armáda u Dvora Králové. V Ji čín ě došlo 2. července k porad ě vrchního pruského velitelství, na které se rozhodlo vy čkávat, nebo ť se p ředpokládalo, že rakouské

bojištích severovýchodních Čech. Hradec Králové 2001. ISBN: 80-86472-01-9 s. 16 92 TANE ČEK, Lud ěk. TANE ČEK, Lukáš. PRAŽÁK, Václav. Memento 1866 . Dokument o lidské tragédii na bojištích severovýchodních Čech . Hradec Králové 2001. ISBN: 80-86472-01-9 s. 34 - 35 93 TANE ČEK, Lud ěk. TANE ČEK, Lukáš. PRAŽÁK, Václav. Memento 1866. Dokument o lidské tragédii na bojištích severovýchodních Čech. Hradec Králové 2001. ISBN: 80-86472-01-9 s. 46 - 47 94 Ludvík Benedek: Narodil se v uherské Šoproni v roce 1804 a zem řel v roce 1881ve Štýrském Hradci. Dostalo se mu vzd ělání ve vojenské akademii ve Vídni, odkud roku 1822 nastoupil do 27. p ěšího pluku jako prapor čík. O jedenáct let se dostal do generálního štábu, kde se mu v roce 1835 dostalo povýšení na setníka a v roce 1840 na majora u 37. p ěšího pluku a jmenován pobo čníkem zemského velitelství v Hali či. Za t ři roky došlo k jeho povýšení na podplukovníka a za další tři na plukovníka. Vyznamenal se p ři povstání u Gdówa a Veli čky, za což získal Leopold ův řád. V roce 1847 se stal velitelem 33. p ěšího pluku v Lombardii. V revolu čním roce 1848 p řevedl své muže beze ztát z Pavie do Mantovy a podařilomu se mu porazit Piemont. Získal řád Marie Terezie a Leopold ův k říž pro velitele. 1849 získal pozici generálmajora a velení v záložní brigád ě dunajské armády v Uhrách. Vyznamenal se v bitvách u Rábu, Starého Szönye, Sirku aj. a byl ran ěn. Získal funci generálního ná čelníka štábu 2. armády v Lombardsku-Benátsku, majitelem 28. pražského p ěšího pluku a držitelem Vojenského k říže za zásluhy a řádu Sv. Anny s brilianty. V roce 1852 byl povýšen na podmaršálka a v roce 1857 i tajným radou. V roce 1859 slavil úsp ěch u Solferina. V roce 1860 se stal ná čelníkem generálního štábu a putoval do Uher jako správce vojenský i politický. Jeho úsp ěšná vojenská kariéra skon čila 3. července 1866 prohranou bitvou u Hradce Králové, která rozhodla o proh ře Habsburské monarchie v Rakousko-pruské válce. Po válce skon čil p řed vojenským soudem, který rozhodl o jeho odchodu do penze. V ústraní dožil sv ůj život ve Štýrském Hradci. OTTO, Jan. Ott ův slovní nau čný. Ilustrovaná encyklopedie obecných v ědomostí . Praha 1890 sv. 3 95 TANE ČEK, Lud ěk. TANE ČEK, Lukáš. PRAŽÁK, Václav. Memento 1866. Dokument o lidské tragédii na bojištích severovýchodních Čech. Hradec Králové 2001. ISBN: 80-86472-01-9 s. 56 - 57

46

vojsko buduje pozice na levém b řehu řeky Labe. P ři návratu do svého štábu princ Bed řich Karel obdržel d ůvěryhodné zprávy o pozicích rakouské armády na pravém říčním b řehu a na jejich základ ě p řipravil plán útoku celou sílou 1. pruské armády, což si nechal potvrdit od Moltkeho, jenž zárove ň uvedl do pohybu 2. pruskou armádu a Labskou armádu. Jednotlivé jednotky rakouského vojska dostaly 3. července rozkaz zaujmout postavení o délce dvanácti kilometr ů. Saský sbor se m ěl soust ředit u Popovic a T řesovic, se zálohou a lehkou jezdeckou divizí u P římu. P ředsunuté postavení kopírovalo tok malé řeky Byst řice od T řesovic až po Kun čice, s vyjímkou obce Staré Nechanice, kde bylo p řed řekou. Část saského vojska b ěhem odpo činku trávila čas v m ěstysu Nechanice. St řední část rakouské linii se táhla od Svobodných Dvor ů, p řes Lípu až ke Chlumu. Pravé k řídlo zaujímalo území mezi Chlumem, Ned ělišt ěm a Lochenicemi. Zálohy zaujímaly postavení u obcí Rosnice, Všestary, Sv ětí nebo B říza. Benedekovo vojenské stanovišt ě se nacházelo na výšin ě v okolí Chlumu a Lípy. Po časí z 2. na 3. července zahrnovalo déš ť a ranní mlhy. Pruské armády vrazily na pochod ze svých stanoviš ť uprost řed noci a rakouské vojsko zaujalo své pozice za svítání. Saské oddíly zm ěnily své pozice z Popovic a T řesovic na probluzské a hornop římské návrší s p ředsunutými oddíly v Nechanicích. Ráno za čaly pruské jednotky tla čit na předsunuté rakouské u Stra čova, Sov ětic a Hn ěvčevse. Od vsi Dubu mí řili Prusové k Sadové. K prvnímu v ětšímu st řetnutí bitvy u Hradce Králové došlo v okolí lesa Holá. Další útoky mí řily na Máslojedy a Čist ěves. Brzy poté dorazil do Dubu pruský král Vilém s Moltkem a z řídili si tam své stanovišt ě pro bitvu. Zpo čátku pruský proud zdržovala rakouská d ělost řelecká palba, ale po p řesunu baterií k Líp ě a Chlumu došlo k dobytí vsí Sadová, Dohalice, Dohali čky a Mokrovousy. Kruté boje se svád ěly o lesní porosty Svíb a Holá. Uprost řed bojišt ě se p říliš neda řilo 1. pruské armád ě, která o čekávala p říchod korunního prince s 2. pruskou armádou od Dvora Králové. Labská armáda ráno zaúto čila na Nechanice p řes Staré Nechanice, odkud byla vytla čena část saských voják ů, jenž zni čili místní most p řes Byst řici. Nechanice byly brzy dobyty a Sasové zamí řili skrz Lubno k ob ěma P řím ům. Zni čení nechanického mostu zpomalilo postup pruské techniky a poskytlo saským voják ům čas na p řemíst ění do ochrany d ělost řelc ů na Probluzi. Pruský velitel rozkázal obejít rakouskou palbu p řes Hrádek a napadnout z jihu postavení Rakušan ů na Horním P římu. Po dlouhém boji padla Probluz a Hornímu P římu hrozilo akutní riziko obklí čení. Okolo poledne se Benedek u Lípy dozv ěděl o p řibližující se 2. pruské armád ě. P řesuny voják ů bojujících o les Svíb se protahly a část armády korunního prince bez v ětších boj ů obsadila Ho řín ěves, Ned ělišt ě a

47

Lochenice, kde rakouské vojáky zahnala p řes Labe. V ohrožení se ocitlo postavení rakouské armády u Rozb ěř ic a na Chlumu. Benedek musel nasadit zálohy, které získaly nazp ět Rozb ěř ice, ale Chlum udržel jejich nep řítel. Po n ěkolika neúsp ěšných útocích došlo k obrovským ztrátám na rakouské stran ě a naopak Prusové za čali úto čit proti Líp ě. V okolí Lípy došlo ke spojení 1. a 2. pruské armády a pozd ě odpoledne rozkázal Benedek ústup k Hradci Králové, protože hrozilo nebezpe čí, že trasu od řízne Labská armáda. Moltke se snažil ustupující Rakušany od říznou jezdectvem, ale proti n ěmu vyrazily Benedekovy jezdecké zálohy. K masivnímu střetu obou jízd došlo nedaleko St řezetic, což za cenu velkých ztrát poskytlo čas ustupujícím. K druhému st řetu se stejným výsledkem došlo v okolí Dlouhých Dvor ů. Ústup byl velice chaotický a vojáci nemohli najít mosty a n ěkte ří z nich se utopili v okolních řekách. I pruskému vojsku docházely síly, a proto nepronásledovalo protivníky, ale snažilo se najít čas k odpo činku a znouvu zorganizovat. Znovu do pohybu se pruské armády daly až 5. července. Mezitím Severní armáda ustupovala k T řebechovic ům, Holic ům a Pardubic ům a jen pomalu se seskupovala zp ět. A pokra čovala dála p řes Moravskou T řebovou, Svitavy a Lanškrnoun k Olomouci. 96 Den po bitv ě se Gablenz snažil vyjednávat u pruského krále, ale jeho poselství bylo zamítnuto. Krátce po bitv ě za čalo docházet k poh řbívání mrtvých a ošte řování ran ěných Prus ů jejich spolubojovníky. Nevýhodou ran ěných voják ů Habsburské monarchie bylo, že nedošlo k potvrzení platnosti Ženevské konvence z roku 1864, jež slibovala, že vít ěz zajistí pomoc i ran ěným nep řátel ům. Na rakouské stran ě zem řelo p řes p ět a p ůl tisíce muž ů, p řes sedm tisíc jich bylo poh řešováno, šestnáct tisíc ran ěno a okolo dvanácti tisíc padlo do zajetí. Prusové p řišli o necelé dva tisíce voják ů, sedm tisíc jich bylo ran ěno a necelých t ři sta muž ů poh řešováno. Pruské armády se rozd ělily a mezi jejich cíle pat řila Praha a Víde ň. Část pruských vojsk se dostala do Prahy a do Plzn ě. 1. pruská armáda putovala p řes Chrudim a Brno k Vídni. Labská armáda mí řila okolo Havlí čkova Brodu, Jihlavy a Znojma k Dunaji. 2. pruská armáda šla ve stopách Severní armády. Po porážce Itálie se část rakouské Jižní armády za čala p řesunovat sm ěrem k Vídni. Vnikla nová spojená armáda v čele s arcivévodou Albrechtem a Benedekem jako jeho pod řízeným. 12. července dostal zbytek Severní armády rozkaz p řiblížit se na nové pozice blíže k hlavnímu m ěstu monarchie, ale opustit Olomouc se povedlo pouze n ěkolika

96 TANE ČEK, Lud ěk. TANE ČEK, Lukáš. PRAŽÁK, Václav. Memento 1866. Dokument o lidské tragédii na bojištích severovýchodních Čech. Hradec Králové 2001. ISBN: 80-86472-01-9 s. 82 - 83

48

jednotkám po železnici. Ostatní putující p ěšmo se museli potýkat s pruskou armádou. O den pozd ěji vstoupila do Brna armáda korunního prince Bed řicha Viléma. Bedenek musel se zbytkem armády postupovat velkou oklikou a do Bratislavy dorazil až v dob ě p řím ěř í. Stategicky velmi hodnotná se p ři plánování útoku na Víde ň jevila Bratislava, pro svou výhodnou polohu a most p řes Dunaj. Moltke se p řed útokem na samotné hlavní m ěsto nejd říve rozhodl podniknout útok na Bratislavu. V jejím okolí u Lama če došlo k poslednímu st řetnutí Rakousko-pruské války v roce 1866, které n ěmělo žádného vít ěze, nebo ť ho p řerušila diplomatická jednání o míru. Prusko se rozhodlo nezaúto čit na Víde ň, protože to nenapl ňovalo Bismarckovi politické cíle, a protože se za čalo ten čit množství zásob a mezi vojáky hojn ě řádila cholera a další nemoci. Už 21. července došlo v Mikulov ě k dohod ě p řím ěř í a stanovení p ředběžných mírových podmínek. K uzav ření mírové smlouvy došlo 23. srpna v Praze. Poslední pruští vojáci opustili území monarchie 19. zá ří. Válka neovlivnila pouze evropské politické d ějiny, ale i každodenní život oby čejných ob čan ů zpustošených území. Úroda byla zni čena, domy pobo řeny a jenom následné nemoci jako tyfus, úplavice nebo cholera si vyžádaly pravd ěpodobn ě desetitisíce ob ětí z řad civilist ů i vojska 97 . Mezi nejh ůř e zasažené oblasti pat řilo okolí Hradce Králové a přilehlých obcí, kde se udála nejd ůležit ější bitva. Po skon čení bitvy 3. července 1866 zabíralo pruské vojsko kon ě a další tažná zví řata, zabavovalo obilné a mou čné produkty, pivo, víno, tvrdší alkohol, mastné výrobky a seno 98 . Docházelo i ke krádežím, zabíjení dobytka a dr ůbeže domácího obyvatelstva. Ni čení postihlo i n ěkteré vesnice a hlavn ě pole a louky, kde se bojovalo. Tém ěř zralá úroda byla spálena, rozdupána a rozježd ěna. Rozmohlo se rabování a n ěkteré domy byly srovnány se zemí. Všechny škody, ale na sv ědomí nem ěla vojska, nebo ť po bitvě využili situace bezcharakterní zlod ěji a za čali rabovat v prázdných domech nebo olupovali mrtvé či ranné p římo na bojišti. Po boji z ůstali na míst ě tisíce mrtvých, ran ěných, nevybuchlá minice, poz ůstatky granát ů i vojenské výzbroje a mrtvoly koní. Oby čejná stavení často poskytla úto čišt ě ran ěným voják ům, pro které už nebylo místo v lazaretech, školách, kostelích, hostincích nebo zámcích. Zdravotní pé če byla nevalná, protože se nedostávalo lék ů, zdravotnického materiálu a dokonce i doktor ů. Časté a v rychlosti provedené amputace kon četin kon čili i

97 TANE ČEK, Lud ěk. TANE ČEK, Lukáš. PRAŽÁK, Václav. Memento 1866. Dokument o lidské tragédii na bojištích severovýchodních Čech. Hradec Králové 2001. ISBN: 80-86472-01-9 s. 86 - 87 98 TANE ČEK, Lud ěk. TANE ČEK, Lukáš. PRAŽÁK, Václav. Memento 1866. Dokument o lidské tragédii na bojištích severovýchodních Čech. Hradec Králové 2001. ISBN: 80-86472-01-9 s. 6

49

přes léka řskou pé či smrtí pacienta. V letním po časí se brzy za čaly ší řit nakažlivé nemoci nap ř. cholera, což si vyžádalo rychlé poh řbívání mrtvých t ěl lidí i zví řat. Mrtvoly padlých kon čily často v hromadných hrobech, které vykopali místní obyvatelé různ ě po krajin ě. Jejich položení se zna čilo zabodnutou puškou, provizorním k řízem, větvemi ze strom ů nebo jen znakem v hlín ě. B ěhem n ěkolika týdn ů se objevili poz ůstalí pátracící pro svých p říbuzných, padlích vojácích. Docházelo k otevírání hrob ů, exhumaci a ukládání t ěl na místních h řbitovech nebo odvezení do domovské obce či vlasti. Za čalo se užívat kvalitn ějšího ozna čení hrob ů a rostly kamenné pomníky i celé vojenské h řbit ůvky. Symbolizovaly moc, slávu, udatnost nebo nešt ěstí a smutek. Na území bitvy z 3. července 1866 existovalo p řes čty ři sta šedesát hrob ů, památník ů, hrobových šachet nebo celých vojenských h řbitov ů. Krom ě toho existovala v roce 1866 další starší bojišt ě ve Východních Čechách (Ji čínsko, Trutnovsko, Náchodsko...). Nejvíce se p řipomíná kopec Chlum 99 s dobrým výhledem, odkud vedly cesty do sousedních vesnic Lípy, Ned ěliš ť, Máslojed, Rozb ěř ic a Čist ěvsi. Krom ě nich se bojovalo i u Sádové, Sendražic, Benátek, Dlouhých Dvor ů, Ho řin ěvse, Hn ěvčeves, Rosnic, Horního Přímu, Sv ětí, St řezetic, Dolního P římu, Boru, Mokrovous, Dohali ček, Dohalic, Probluze, Horních Dohalic, a Sov ětic. Skrz území bojišt ě vedla císa řská silnice spojující Hradec Králové a Ji čín. Dalším d ůležitým bodem byla řeka Byst řice a lesy Svíb, bažantnice ho řin ěvská, Holá a Bor. Pen ěžitá náhrada od státu za utrp ělou újmu byla velmi nedosta čující, ba pouze symbolická. Jednou formou náhrady se stalo nap ř. povýšení m ěstysu Nechanice na m ěsto v roce 1867, což se ovšem neobešlo bez silného vlivu místního starosty Antonína Čerycha a majitele velké části zni čených pozemk ů a sadovského velkostatku, hrab ěte Harracha.

VI. Harfenictví a harfeníci Nechanice v 2. polovin ě 19. století a na po čátku 20. století p říliš ne řešily otázky soužití Čech ů a N ěmc ů v jednom m ěst ě. Svou polohou se nacházely v oblasti osídlené hlavn ě česky mluvícím obyvatelstvem a národní cít ění podporovala p řevážn ě místní inteligence, protože nižší vrstvy m ěly na starosti otázky p řežití spíše než aktulní státní politiky. Přesto m ělo m ěsto zvou vlastní zvláštnost, která se v n ěkterých kruzích obzvlášt ě přet řásala. Jednalo se o putování skupin ko čovných muzikant ů do zahrani čí za prací, ale hlavn ě harfeník ů. Týkalo se to mnoha obcí a rodin, ale pouze Nechanice vešly ve známost,

99 Vršek Chlum je od obce Nechanice vzdálen okolo 10 kilometr ů a Dolní P řím n ěco okolo 6 kilometr ů.

50

jako východo český Harfenburg, což se v té dob ě pronášelo s handlivým nádechem. Protože první vyjížd ějící harfenické skupiny byly úsp ěšné a vyd ělávaly nemalé peníze, za čaly se vyjezdy skupin muzikant ů postupn ě organizovat ve velkém a z p ůvodního harfenictví se postupn ě vyvinulo jakési „velkoharfenictví“, p ři n ěmž organizované výpravy skupin „vandrovných muzikant ů z malého území východních Čech nakonec zaplavily celý Balkán, Turecko, Řecko, Egypt, Ruso a další zem ě asijského kontinetu, putovaly p řes Sibi ř do Mandžurie, Číny a Honkongu, n ěkteré hrály i v Japonsku a v Americe. 100 Toulavý hudebník nebyl novinkou, protože o nich existivaly zprávy ze st ředov ěku a možná ješt ě d řív. Ovšem nechanickým harfeník ův se poda řilo vyd ělávat si peníze, což samoz řejm ě nez ůstalo nepovšimnuto. V roce 1906 rozpoutal JUDr. Bohuslav Gebauer 101 skandál vydáním své publikace Východo české otroká řství, kde nechanické harfenictví ost ře kritizoval, praný řoval najímání mládeže jako novodobé otroctví a rozputal tím pomyslný hon na čarod ějnice ztvárn ěné potulnými muzikanty. Při tom jsou Nechanice m ěstem radikáln ě-vlasteneckým, s živým v ědomím „státoprávním“. Na nám ěstí stojí p řed kostelem 3. července rozst říleným Hus ův pomník, r. 1904 za banální slavnosti odhalený, na d ůkaz, že i domov šuma řů a pob ěhlic ctí kostnického mu čedníka,.. 102 Proti potulnému harfenictví se za čalo ú ředn ě brojit, i když bez velkého úsp ěchu. V roce 1907 Gebauer dokonce p řednáší na Prvním rakouském kongresu na ochranu d ětí ve Vídni na téma nechanického harfenictví. Dalším odp ůrcem se o něco málo pozd ěji stává F. L. Sál s prácemi Harfenictví z hlediska národního (1913) a Harfenické d ěti (1914). Nechani čtí harfeníci rozhodn ě nebyli první, protože už o více než sto let d říve, p řed rokem 1790 vyrážely do sv ěta skupiny n ěmeckojazy čných muzikant ů z Karlovarské oblasti, konkrétn ě z Božího Daru nebo P říse čnice, 103 nemluv ě o n ěmeckých m ěste čkách jako Salzgitter nebo Hundeshagen. V Sudetech, ale převážn ě v okolí Chebu a Karlových Var ů pat řila harfa mezi tradi ční lidové nástoje a svou pozici si udržela až do konce Druhé sv ětové války, kdy došlo k násilnému vyst ěhování n ěmeckého obyvatelstva. Často se harfa používala spole čně s dalšími hudebními nástoji jako byly housle, flétna, basa, dudy nebo klarinet. Po čátek nechanického harfenictví se v ětšinou dává do souvislosti se zm ěnami v

100 KLE ŇHA, Ji ří. Harfenictví v Čechách. Historie vandrovních muzikant ů z Nechanic. Praha 1998. ISBN: 80- 85805-69-3 s. 5 101 Podle J. Kle ňhy nejv ětším nedostatkem Gebauerovy práce bylo, že její obsah zavání demagogí a zkresluje. Další auto ři jeho myšlenky pouze p řejímají, ale nepodrobují základní kritice literatury a pramene. Kle ňha se hlavn ě snaží vyvrátit teorii, že harfenictví bylo naprosto ojedin ělé a specifické pouze pro Nechanice, kde existovalo ode dávna. 102 GEBAUER, Bohuslav. Východo české otroká řství. Praha 1906 s. 3 103 Dnes už neexistující obec v blízkosti Vejprt v krušnohorském pohrani čí.

51

polovin ě devatenáctého století. V následujících letech se pozvola rozvíjí, ale pravým vrcholem byla doby mezi rokem 1900 a rokem 1910. Harfenictví bylo p římým d ůsledkem chudoby místních obyvatel, nedostatkem ekonomických prost ředk ů k uživení rodiny a nízké zam ěstanosti, což ovšem nebyl problém pouze Nechanic, ale i dalších harfenických obcí. Ve 40. letech 19. století došlo k p řenesení centra panství do Nechanic a nov ě p říchozí vrstva panských ú ředník ů a zam ěstnanc ů m ěla jiné životní nároky než oby čejné venkovské obyvatelstvo. Jejich rodiny často po řádaly na místní pom ěry honosné oslavy narozenin, k řtin, živorních výro čí nebo čerstvých povýšení, které se krom ě bohatého pohošt ění mohly chlubit i muzikou. U čitel Josef Malý hudbu v Nechanicích vyu čuje a místní truhlá ř Erben vyrábí nej čast ěji lidový hudební nástroj, harfu. Místní obyvatelé vidí snadn ější p řivýd ělek v hraní na nástoje, a proto mu dávají přednost p řed místy d ělník ů v továrnách, sezonními zem ědělskými pracemi nebo domácí výrobou, i když n ěkteré rodiny se v ěnují více výd ěle čným činnostem najednou. „Na harfu“ dávají d ěti pravideln ě d ělníci, bará čníci, v ůbec chudina, říd čeji m ěnší rolník, řemeslník. Otec jedné harfenice bydžovské je tulák, jiný je prototyp lenocha a opilce nejhorší sorty. Povolání harfenistá řů bývá jaksi d ědi čné. 104 Časem panští ú ředníci opoušt ějí provizorní základnu v Nechanicích a i s rodinami mí ří do okolních vsí nebo na jiná místa rozlehlého harrachovského panství. Na jejich místo nastupují architekti a stavební personál pro nový harrachovských zámek, jenž za čal naplno vyr ůstat taktéž ve 40. letech. Jednalo se reprezenta ční a letní sídlo pro hrabe čí rodinu, jenž vzniklo v lese nedaleko obce Hrádek, v blízké vzdálenosti od Kun čic, Lubna a Nechanic. Jednalo se o stavbu nákladnou a dlouhodobou, a pravd ěpodobn ě také stihnutou rozkrádáním majetku a korupcí. Zámek Hrádek u Nechanic byl definitivn ě dokon čen v roce 1857 a život v Nechanicích se vrátil na p ředchozí argrární venskovskou úrove ň. Hudba na nástoje i zp ěv, ale neupadly do zapmenutí a první odvážlivci se rozhodli zkusit své št ěstí mimo Nechanice. Nejd říve putovali do Prahy, Brna, Vídn ě, Budapešti, Hali če, Itálie a dalších zemí pat řících do Habsburské monarchie. Časem zamí řili i p řes její hranice do dalších zemí jako bylo Rusko, Bulharsko nebo Turecko. Mezi nejb ěžn ější hudební nástroj prat řila harfa, protože byla velmi cenov ě dostupná. Mezi členy mnoha muzikantských skupin pat řili i d ěti a mládež. Kapelníci si je pronajmuli na ur čitou dobu od jejich rodi čů a ti za utržené peníze mohli doma zabezpe čit zbytek rodiny. 105 Další vlnu

104 GEBAUER, Bohuslav. Východo české otroká řství. Praha 1906 s. 13 - 14 105 Tato činnost je mín ěna, když se nechanické harfenictví ozna čuje za otroká řství.

52

harfenictví spustilo sucho v roce 1865 a následný nedostatek potravin, který umocnila následujícího roku okolí okupující rakouská a také pruská armáda, které se v červenci st řetly v bitv ě na Chlumu u Sádové, kde výsledkem byly desetitisíce mrtvých voják ů a tisíce koní. Nové skupiny v n ěkterých p řípadech m ěly více hudbních nástroj ů, ale p řesto se všechny ozna čovaly jako harfenické. Josef Malý, u čitel v d ětské opatrovn ě založené hrabenkou z Harrachu, byl členem vlastní velice dobré kapely a vyu čoval mladé hudb ě, ale tím se zárove ň jeho sv ěř enci stali perfektvními kandidáty do skupin řízených místními potulnými kapelníky tzv. strý čky. Za ur čitý plat verbovali mládež a u čili je na harfu nebo na housle, posléze s nimi vyrazili na cesty p ěšky nebo povozy. Mezi nejznám ější verbí ře pat řil Kopcký, Peterka, Šlechta a Koza. Dopravu povozy do Hradce Králové zajiš ťovali Bedná ř, Novotný a Rašín. N ěkteré výpravy putovaly po železnici a jiné s vlastním povozem a jedním kon ěm, ale v zemích, kde byly po řízení kon ě moc nestálo dopl ňovaly sp řežení. Jejich trasa nej čast ěji vedla sm ěrem na Pardubice, Brno až do Bratislavy. Své hudební um ění p ředvád ěli hospodách, kavárnách nebo na soukrom ě p řádaných akcích. Nejmenší celoro ční platby, jež dostala rodina od kapelníka za práci svého dítka se pohybovaly roku 1860 na minimáln ě 20 zlatých a naopak maximáln ě 150 zlatých okolo 1900. Nejednalo se o čistý výd ělek, ale částku, kterou rodi če harfeníka (nebo on sám) dostal p ředem. Reáln ě byl kapelník ův zisk z harfeníka snížen o náklady na dopravu, jídlo, bydlení či úplatky vyšší. Jestli n ěco ze zisku šlo i harfeníkovi záleželo na charkteru v ůdce hudebního uskupení. Nej čast ějí destinací skupin bylo carské Rusko, protože jeho zákony umož ňovaly provozování hudebních p ředstavení bez náro čné byrokracie, nebo ť sta čilo zajít na místní policejní ú řad. Mladí harfeníci nejd říve n ěkolik let pracovali pro „strý čky“, kte ří si je najímali a časem se osamostatnili a spojili s dalšími mladými potulnými muzikanty nebo se sami stali kapelníky vlastních skupin. N ěkteré skupiny tvo řily rovnou celé rodiny a malé d ěti vozily s sebou nebo je nechávaly v Nechanicích v svých rodi čů . Manažerské náležitosti zajiš ťoval kapelník, ale o každodenní b ěžné starosti pe čovala v ětšinou jeho manželka. Starala se o stravu, ošacení i p řespávání. Skupina v zahrani čí z ůstalava pr ůměrn ě dva a více let. N ěkteré získaly pevné zázemí a z ůstávaly na jednom míst ě, ale jiné ko čovaly po velmi širokém území. Stejn ě se lišila i kvalita hudebních produkcí nebo chování kapelník ů ke člen ům skupin. N ěkte ří se neštítili své sv ěř ence týrat a docházalo k žebrání nebo prostituci. Jiní naopak p řidávali svých harfeník ům i n ěco na p řilepšenou. O harfenistá ři X - „králi“ nechanických harfenistá řů – Gebauer říká: „Harfenistá ř p řed n ěkolika lety

53

šuma ření zanechal a žije v Nechanicích jako zna čně zámožný ob čan; má p ěkný hostinec a jest, tuším, členem obecního zastupitelstva. (Potom se ovšem nemíme divit, že m ěsto Nechanice odpov ědělo na dotazník okr. výboru Královéhradeckého o harfenících, že tam takových osob není.“ 106 Majitelé místních povoz ů vozili harfeníky na nádraží, ale také pokud náhodou sed ěli v obecním výboru, tak sabotovali podle „dobových zlých jazyk ů“ snahy o dovedení želenize do Nechanic. Spole čnosti vadily pochybné mravy, alkoholismus, žebráctví mladých chlapc ů a prostituce dívek. Je nesporné, že nechani čtí harfeníci dokázali v zahrani čí vyd ělat peníze a poslat je zp ět dom ů ke svým rodinnám, které za n ě budovaly domy, dostávaly se z nejhorší chudoby a pomáhaly k rozvinout venkovské město. Jako zlatý d ůl se harfeník ům zdála Japonsko-ruská válka. Z vyd ělaných pen ěž putujících zp ět do Nechanic se tvo řila nová tvá ř m ěsta. Vznikaly celé nové ulice dom ů na Ra čanech, na Malém nám ěstí, ulice Smetanova a Štolbova. Jedním z prvních harfeník ů m ěl být Václav Gall i s rodinou. Od n ěho se u čil jeho ze ť, Josef Kudrná č, jeden ze zakladatel ů harfenické rodiny Kudrná čů . Pr ůměrná nechanická harfa vážila n ěco okolo šesti kilo a vyráb ěl je zpo čátku nechanický truhlá ř Antonín Erben, časem ho následoval truhlá ř František Kdoul, jenž se oženil s o t řináct let starší vdovou po jednom z Kudrná čů . Truhla řin ě se v ěnovali i Rybové, brat ři Antonín a Josef Slávové, Bradnové, Vincenc Antony, František Ranuška, František Hruška, Jan Baudyš, Ji ří Sláva aj. Podnikavý zakladatelé nechanického harfenictví a první kapelníci: Procházka, Jah ůdka, Kore ček, Roubí ček, Vejr, Petera, Khýn, Dostál, Vojt ěch, Forman, Gal, Kudrná č, Kofránek, Táblon, Černý, Grebner, Mrkvi čka, Kalivoda, Novotný z Holic. Jejich následovníci: Hlavové, Ho ňkové, Havlí čkové, Cardové, Prokopové, Okrouhli čtí, Ermlové, Hyršlové, Vondrá čkové, Šimákové, Pila řové, Müllerové, Chmela řové, Kutílkové, Novotní, Ornátové, Prášil, Hájek, Rybá ř, Žabka, Rykr, Michálek, Cep, Š ťástka, Junek, Doul, Gal, Koní ček, Haipišl, Kudrna, Štancl, Holub, Valach, Munzarová, Viš ňák, Vrabec, Nedvídek, Čáslavský, St ěhulka, Knajfl, Šaroun, Andrle, Žíla, Kovanda, Šmíd, Tichý, Lehký a A. Ulrich. Jedná se o členy potulných kapel p řibližn ě do roku 1900. Poslední t řetí skupina své zájmy p řesm ěrovala z revolu čního Ruska jihovýchoním sm ěrem. Jednalo se o Lehkého, Rykra, Dvo řáka, Bublu, Pe řinu, Šafa říka, Šandu, Albína Novotného, Edu

106 KLE ŇHA, Ji ří. Harfenictví v Čechách. Historie vandrovních muzikant ů z Nechanic . Praha 1998. ISBN: 80- 85805-69-3 s. 5

54

Novotného 107 Několika harfenickým kapelník ům se poda řilo naschromáždit velké jmení a často se usazovaly v cizin ě a z řizovali si tam r ůzné živnosti.108 Josef „Rotchield“ Novotný zvaný Ježíšek na po čest netradi čního p ředstavení, jenž uspo řádal v postní dob ě v Rusku. Narodil se 24. b řezna 1849 do rodiny tesa ře Václava Novotného a Anny Linkové ze Starých Nechanic. Za čínal pod kapelníkem Táblonem, ale pozd ěji si našet řil na osamostatn ění a po řídil si kon ě, povoz a hudební nástroje. Jeho osobní život byl komplikovaný, protože v říjnu roku 1872 se narodil jeho nemanželský syn Viktor, jehož matkou byla šestnáctiletá Anna B ělohoubková. Na nechanickou faru, ale d říve dorazila informace, že Josef Novotný v Temešváru uzav řel v červenci 1872 manželství s jednadvacetiletou Františkou Kozlovou ze Starých Nechanic. V roce 1875 se jim narodila dcera Markéta. Dlouho se skupina zdržuje v Uhrách, jeden ze člen ů je dokonce unesen loupežníky a v roce 1898 umírá Františka Kozlovová. Jedním z v ůbec nemovit ějších harfeník ů byl Albín „Milioná ř“ Novotný, jenž si v Asii zřídil obchod s hudebními nástroji. A jeho návrat do Nechanic býval velikou atrakcí pro obyvatele, protože zpravidla platil v hospod ě útratu za všechny. Od Josefa Novotného ho věkem d ělilo t řicet let, protože se narodil až v roce 1880. Do rodiny d ělníka a sada ře Josefa Novotného a Anny Junové z Ho řic. Harfenictví se v ěnoval spole čně se sestrou Marií. V roce 1902 oba v rozmezí velice krátké doby uzav řely manželství ve Vladivostoku a oba jejich partne ři se také živili jako potulní muzikanti. Albín se oženil s Marií Novotnou, dcerou Františka Novotného a Anny Kholové. Stále v zahrani čí se jim narodilo několik d ětí Josef, Albín, Bed řich, Alexandra a Albína. Zp ět do Nechanic se Albín Novotný na tvrvalo nevrátil a pravd ěpodobn ě zem řel n ěkdy na konci 40. let 20. století v Čín ě. Brat ři Šimákové vložili své peníze z harfenictví do stavby cihelny mezi obcemi Nechanice a Lubno. V ní vyrobené pálené cihly se užívala p ři stavebním rozmachu v Nechanicích, jenž byl část ěč ně financován práv ě z výd ělk ů potulných harfeník ů. Cílem kampan ě Bohuslava Gebauera pravd ěpodobn ě nebyla pomoc chudým obyvatel ům Nechanic a okolních obcí, ale tlak na ob čany, kte ří na nich v n ěkterých případech velice vyd ělávali, protože podle n ěkterých teorií109 existovala v pozadí

107 KLE ŇHA, Ji ří. Harfenictví v Čechách. Historie vandrovních muzikant ů z Nechanic . Praha 1998. ISBN: 80- 85805-69-3 s. 179 108 KLE ŇHA, Ji ří. Harfenictví v Čechách. Historie vandrovních muzikant ů z Nechanic . Praha 1998. ISBN: 80- 85805-69-3 s. 95 - 101 109 V. Krpata: Harfanická kruciáta a K. Jonáš: Žebrochtivci P řevzato z: KLE ŇHA, Ji ří. Harfenictví v Čechách.

55

dostate čně postavená osoba, která harfenictví podporovala. M ělo se jednat o muže se ctihodným spole čenským postavením a rozporuplnými vztahy k synovi. Údajn ě jím m ěl být samotný starosta František Rašín a synem nesouhlasícím s názory otce Alois Rašín. Nejv ětší p řekážkou této teorie z ůstává fakt, že František Rašín starší umírá v roce 1903, což je t ři roky p řed vydáním Východo českého otroká řství. Nátlak ú řad ů na harfeníky neplnil sv ůj ú čel, ale naopak pomál k rozvinutí pad ělatelství a korupce na celnicích a železni čních nádraží. Skute čný zánik ovšem harfenictví v Nechanicích p řivodily velké politické konflikty jako První sv ětová válka, revoluce v Rusku a následn ě vznik samostatné Československé republiky. A následné zm ěny ekonomické situace, kdy odpadla nutnost cestovat za prací, ale peníze mohli obyvatelé vyd ělávat i v míst ě svého bydlišt ě.

Historie vandrovních muzikant ů z Nechanic . Praha 1998. ISBN: 80-85805-69-3 s. 113

56

3. SAMOSPRÁVA A JEJÍ P ŘEDPISY

Dřív než se oba pojmy (lokální elity x obecní samosrpáva) spojí, bylo by dobré se zam ěř it na každý z nich zvláš ť. Co znamená obec? Čím se vyzna čuje samospráva? Jakými předpisy se řídí? Vesnice, m ěste čka, m ěsta, 110 byla jako obce, poprvé upravena Zákonem z 20. b řezna 1849 tzv. Stadinovým prozatímním obecním z řízením. 111 Zakladatelem svobodného státu je svobodná obec. 112 Zákon rozd ěloval obce na místní, okresní a krajské, ale v platnost vsoupily pouze části vztahující se k místním obcím. A ty se tak staly nejspodn ějšími články a prvními instancemi celé soustavy územní samosprávy. Jako základ sloužily hlavn ě p ůvodní josefínské katastrální obce. Noví a nezkušení členové obecních orgán ů za čali vyvíjet činnost roku 1850, p řesto jim trvalo řadu m ěsíc ů a let než se dokázali sžít s novým systémem. Jejich první t říleté volební období se protáhlo až do šedesátých let devaténáctého století, protože nedošlo k vyhlášení nových voleb. První vážnjší p řípravy pro nový obecní zákon se vyskytly v roce 1852, ale teprve na samém konci padesátých dostaly konkrétní podobu. V platnost, ale vsoupila pouze část, která se zabývala institutem domovského práva. Přelomovým dnem se stal 5. b řezen 1862, kdy byl vydán Říšský obecný zákoník vztahující se na celou p ředlitavskou část Habsburské monarchie. V Českém království vstoupilo obecní z řízení a řád volební v obcích v platnost až dne 16. dubna 1864 jako Zákon č.7 Zemského zákoníku. Obecní z řízení se skládalo z devíti kapitol tvo řených ze sto šestnácti r ůzn ě obsáhlých paragraf ů.113 První část definovala pojem obec a její významy. Druhá se zabývala obyvateli obce a jejich domovskými a m ěšťanskými právy. T řetí kapitola se v ěnovala představitel ům obce – obecnímu zastupitelstvu, p ředstavenstvu a starostovi. K vymenezní správní a samosprávní p ůsobnosti obce docházelo ve čtvrté. Na finan ční a majetkové záležitosti se zam ěř ovala část pátá. Šestá kapitola pojednávala o spojení obcí pro spole čné spravování vlastních záležitostí nebo pro spole čné ústavy. Sedmá část vymezovala

110 Prozatimním obecnímu z řízení p ředcházela patrimoniální správa. M ěsta se d ělila na královská, v ěnná, korunní, poddanská... Stejn ě i m ěste čka a vesnice byly korunní nebo poddanská, dokud je nový zákon v některých ohledech nezrovnoprávnil. 111 HLEDÍKOVÁ, Zde ňka. JANÁK, Jan. DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v Českých zemích:Od po čátk ů státu po sou časnost. Praha, 2007. ISBN 978-80-7106-906-5. 112 HLEDÍKOVÁ, Zde ňka. JANÁK, Jan. DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v Českých zemích:Od po čátk ů státu po sou časnost. Praha, 2007. ISBN 978-80-7106-906-5. str. 298 113 PODOLÁK, Josef. Z řízení obecní a řád volební v obcích. Pardubice 1900.

57

pravomoci dozor čích a nad řazených ú řad ů. O místních částech obcí se zmi ňovala osmá. A v deváté kapitole se nacházely obecná ustanovení.

Rozbor obecního z ření a volebního řádu: 114 1. základ obce a její význam (paragrafy 1. až 5.) Řešil slu čování a rozd ělování obcí v jednom politickém okresu, zm ěny v jejich územních hranicích a v §5 nemovitosti vylou čené z obce. Speciální vyjímku tímto paragrafem m ěly sídla císa ře a nejvyššího dvora se zahradami a sady.

2. obyvatelé a domovské právo (paragrafy 6. až 12.)115 V každé obci se zdržovaly dv ě skupiny lidí: a) ob čané: - příslušníci: (vlastnili domovské právo v p říslušné obci) - spole čníci: (nem ěli domovské právo v p říslušné obci) Jednalo se o majitele nemovitostí v katastru p říslušné obce nebo plátce ze samostatn ě provozované živnosti nebo p římé dan ě z p říjm ů v p říslušné obci a také v ní museli řádn ě bydlet. Stejné podmínky (krom ě bydlišt ě) platily i pro korporace a akciové spole čnosti. b) p řespolní Domovským právem se zabýval samostatný zákon č. 105 ř. z. ze 3. prosince 1863, aktualizovaný novelou z 5. prosince 1896. Domovské právo se dalo nabýt narozením (manželské d ěti v míst ě, kam naleží v dob ě jejich narození otec a u nemanželských matka), s ňatkem ženy (do manželovy p říslušné obce), p řijetím ve svazek domovský (ud ěleno obecním zastupitelstvem), nabytím ve řejného ú řadu (obecní, okresní, zemští, státní, dvorští ú ředníci, obecní a okresní služebníci, u čitelé, duchovní a c. k. notá ři), vydržením tj. desetiletým dobrovolným a nep řetržitým pobytem. §8 a §9 pojednávaly o m ěšťanském právu a čestných ob čanech. 116 Postavení m ěšťana se vztahuvalo pouze na konktrétní osobu a nikoliv na celou rodinu. Obec si za jeho poskytnutí často nechávala zaplatit. M ěšťané mohli v obcích volit, ale nemuseli v nich platit dan ě ani bydlet, a nebo se na n ě vztahovaly další výhody. V p řípad ě chodoby m ěli ob čané právo žádat po obci zaopat ření. Obec nemohla odep řít povolení k pobývání ve svém katastru, pokud osoba

114 PODOLÁK, Josef. Z řízení obecní a řád volební v obcích. Pardubice 1900. 115 PODOLÁK, Josef. Zřízení obecní a řád volební v obcích . Pardubice 1900. 116 Měšťané a čestní m ěšťané se vyskytují pouze ve m ěstech a m ěstysech.

58

nezneužívala obecní dobro činnost a vedla bezúhonný život 117 nebo m ěla domovské právo v doty čné obci. 3. zastupitelský sbor, p ředstavení a starosta (paragrafy 13. až 26.) Záležitosti obecní m ěl na starosti výbor a p ředstavenstvo. Po čet člen ů zastupitelstva se odvíjel dle po čtu ob čan ů s právem volebním: − mén ě než 100 voli čů : 8 nebo 9 zastupitel ů − 100 až 200 voli čů : 12 zastupitel ů − 201 až 400 voli čů : 18 zastupitel ů − 401 až 600 voli čů : 24 zastuptel ů − 601 až 1000 voli čů : 30 zastupitel ů − nad 1000 voli čů : 36 zastupitel ů Pokud se zastupitelé nemohli dostavit na jednání nebo jejich místo nebylo obsazeno, tak jejich pozici zaujal náhradník. Náhradnický sbor dosahoval maximáln ě polovi čního po čtu zastupitel ů. Stejn ě jako zastupitelé se pocházeli ze skupiny, která disponovala voli čským právem. Představenostvo obce se skládalo ze starosty (p ředstaveného) a minimáln ě dvou starších (radních), ale nejvíc mohlo čítat 1/3 ze všech člen ů zastupitelstva. Starosta odpovídal za jednání m ěstské rady, ale pokud ho n ěkterý z radních zastupoval, tak doty čný byl odpov ědný sám za sebe. Starosta a p ředstavení se volili z řad výbor ů. § 17 zmi ňoval speciální vyjímku - virilní hlas. Jednalo se o ob čana s právem voli čským, který sám odvád ěl jednu šestinu ze všech p římých daních v obci. Nevztahovalo se n ěho omezení po čtu zastupitel ů na základ ě množství voli čů . Virilista se mohl nechat zastupovat, ale pokud se jednalo o člena vojska, ženu nebo osobu ve služebním pom ěru, tak se musel nechat zastupovat. Tuto funkci mohli vykonávat i členové výboru, ale zpolnomocn ěncem nemohl být žádný z radních. Zvolený ob čan m ěl povinnost p říjmout doty čnou funkci, ale existovaly vyjímky, kterým zákon dovoloval odmítnutí: duchovní a ve řejní u čitelé; dvorští, státní a zemští úředníci; vojáci v záloze; jedinci starší šedesáti let; členové p ředstavenstva z minulého volebního období, t ěžce a trvala zdravotn ě nezp ůsobilí jedinci, osoby vykonávající povolání požadující dlouhou nep řítomnost v obci. Standartní volební období bylo t říleté, ale sta ří zastupitelé kon čili ve funci teprve ve chvíli, kdy se ustanovil nový sbor. B ěhem normálního období docházelo k dopl ňovací

117 Závadný zp ůsob života: osouzení za trestný čin ze ziskuchtivosti, proti mravnosti a mravopo čestnosti, anebo jeho nemravná domácnost budí ve řejné pohoršení.

59

volb ě starosty nebo obecních starších. Ta m ěla prob ěhnout do 14 dn ů. Pokud se uvolnilo místo člena výboru, tak jmenovánovali náhradníka. Starosta a radní povinn ě p řísahali p ři nástupu do funkce p řed celým výborem a za sv ědctví okresního ú ředníka. Slibovali panovníkovi v ěrnost, poslušnost, dodržování zákon ů a sv ědomité pln ění povinností. Od dne p řísahy za čal výbor své funk ční období, za něž nebral žádné odm ěny. Jedinou výjimka se týkala starosty, jemuž výši odm ěny mohlo ustanovit zastupitelstvo.

4. p ůsobnost obce (paragrafy 27. až 66.) Působnost obce byla samostatná nebo p řenesená. A) samostatná: Obec sama na základ ě říšských a zemských zákon ů rozhodovala v záležitostech správy svého jm ění, bezpe čnosti osob a majetku, pé če o obecní dopravní komunikace a mosty, potravinového a zdravotního dozoru, dohledu nad čeledi a d ělníky, mravnostního dozoru, zabezpe čení chudých a obecních dobro činných ústav ů, stavebního dohledu, ú časti ve správ ě st ředního a obecného školství a konflikt ů mezi ob čany. B) p řenesená: Obec se podílela na ve řejné správ ě. Obecní výbor nem ěl výkonou pravomoc. Jako poradní a usnášení schopný sbor rozhodoval v záležitostech kmenového majetku obce, obecního rozpo čtu a jeho p římech a výdajích, výro čních zprávách a dohledu nad vyhodným nakládáním s jm ěním. Také navrhoval obecní rad ě ú ředníky, obecní služebníky to i pro obecní ústavy. Krom ě toho výbor volil starostu, řešil záležitosti domovského a m ěšťanského práva, jmenování měšťan ů a čestných ob čan ů, práva patronátního a prop ůjčování fundací, ustanovoval zástupce obce ve v ěcech právních, hlasoval o zm ěnách obecních, narovnával sousedské spory v obci, zabezpe čoval místní policii, zaopat řoval chudé, vydával dobrozdání, rozhodovalo stížnostech. Dále dohlížíl na práci p ředstavenstva obce, správu obecních ústav ů a z řizoval speciální komise. Výbor v obci svolával starosta nebo jeho nám ěstek písemn ě (jinak by nebylo platné) a podle pot řeby, ale minimáln ě jednou za t ři měsíce. Sbor byl úsnášení schopný pokud se sešlo více než polovina jeho člen ů, ve zvláštních naléhavých p řípadech alespo ň dv ě t řetiny jeho člen ů. Pokud se projednávaná záležitost týkala n ěkterého z výbor ů,118 bylo nutné, aby se doty čný zdržel hlasování. Celému jednání předsedal starosta nebo jeho nám ěstek. Ke schálení usnesení bylo t řeba nadpolovi ční většiny p řítomných člen ů a jejich hlasování se d ělo ve řejn ě. Sch ůze výboru byly ve řejn ě

118 ...nebo jeho manželky, p říbuzných, švagr ů až do druhého kolena.

60

přístupné pokud členové nerozhodhodli jinak, ale jednání o ú čtech a rozpo četu obce byla vždy p řístupná. O výsledcích informoval protokol ze sch ůze. Starostovi p říslušelo řídit a dohlížet na obecní záležitosti, v čemž mu pomáhali radní. Měl moc disciplinární nad zam ěstnanci obce a jejích ústav ů, zastupoval obec navenek, zprost ředkovával mimoobecní záležitosti, p řipravoval podklady nutné p ředložit výboru, dohlížel na správu jm ění, povoloval dobrovolné licitace movitých p ředm ětů, držel záštitu nad místní policií, na řizoval neodkladné práce (požáry, povodn ě, epidemie nemocí...) a pokud na n ě nesta čila obec samotná, tak to oznamoval na politickém okresu, dle zákon ů a na řízení jednal v záležitostech p řenesené p ůsobnosti, trestního práva, donucovacích prost ředk ů a pokut. Starosta se zodpovídal obci nebo vlád ě, ale radní pouze obci.

5. hospoda ření obce (paragrafy 67. až 92.) 119 Všechen majetek obce (movitý, nemovitý, závazky i pohledávky) a ústav ů musel být pe čliv ě zapsán do inventárního seznamu. Základní majetek obce se nem ěl zmenšovat, ale naopak p řinášet, co nejv ětší zisk, který se pouze vyjíme čně mohl dát rozd ělit mezi ob čany. P řebytky se naopak m ěly dále zhodnocovat. Rozpo čet hospoda ření obce i jejich ústav ů ve správním roce p řipravoval starosta a schvalovali výborové. Dan ě a dávky spojené s užíváním majetku obce se mohly platit ze zisku z obecních statk ů nebo jejich přímými uživateli. Pokud p říjmy obci nesta čily, tak zbývalo využítí n ěkolika druh ů přísp ěvk ů: p řirážky k p římým daním a k dani z potravin, služby k pot řebám obecním nebo platy a dávky nenáležející k p řirážkám. Z p řirážek se osvobozovaly platy a služební p říjmy dvorských, státních, zemských úředník ů, zam ěstnanc ů ve řejných fond ů, voják ů a jejich vdov i sirotk ů, penze, provize, přísp ěvky na vzd ělání, p říjmy duchovních do 600 zlatých a p říjmy u čitel ů do 400 zlatých a p říjmy osob nebydlících v obci. P řirážky k daním m ěly být rozvrženy rovnom ěrn ě a stížnosti na n ě řešilo okresní zastupitelstvo. P řirážka k dani potravy se vztahovala pouze na p římou spot řebu jídla a nikoliv na produkci nebo obchod. Maximální výše p řirážky mohla činit 15 procent, pokud okresní výbor nerozhodl jinak. Nad 30 procent (u p řirážky z potravin 20 procent) povoloval vypsání zemský výbor. Obec mohla požádat o služby ru ční nebo tažní a oce ňovala a rozd ělovala je podobn ě jako p římé dan ě. Nové dávky zavád ět a staré m ěnit nebo zakazovat mohl pouze zemský zákon. O zavedení dávek ze spot řeby lihovin rozhodoval zemský výbor a místodržitelství. Další

119 PODOLÁK, Josef. Zřízení obecní a řád volební v obcích. Pardubice 1900.

61

přirážky a dávky mohly být z najemného činžovních budov, za vypoušt ění domovních stok do obecní, z odebírání vody z obecního vodovodu a za pronájem hrob ů na h řbitov ě. Každé usnesení obce o p řísp ěvcích se muselo ve řejn ě vyhlásit a každý ob čan k n ěmu do osmi dn ů mohl vznést p řipomínky. Jejich výb ěr na starosti stejný orgán jako u p římé dan ě. Jiné pen ěžité dávky vybírál starosta. Zvláštní zákony také stanovily, kdo m ěl povinnost p řispívat na stavby kostel ů, škol, silnic, vodní díla i pé či o chudé.

6. spol čování obcí (paragrafy 93., 94., 95.) Spojit se mohla každá obec nebo místní část obce ve stejném politickém okrese v záležitostech samosprávních, správních nebo kv ůli z řízování spole čných ústav ů (nap ř. škol). Výsledná úmluva se musela p ředkádat místodržitelství nebo okresnímu zastupitelstvu. Okresní zastupitelstvo rozhodovalo i o finan čních nákladech pokud se obce sami nemohly shodnout.

7. dozor nad obcemi (paragrafy 96. až 106.) Dohlížecí i odvolací pravomoc nad obcí m ělo okresní zastupitelstvo, jenž má chránit základní majetek obce a jejich ústav ů. Obec musela požádat o souhlas pokud cht ěla prodat nebo zastavit sv ůj základní majetek, rozd ělit ro ční p řebytek z majetku, vzít si p ůjčku, pronájemout majetek na více než 12 let či bez ve řejného řízení, zvýšit t ěžbu d řeva z les ů, účastnit podnikání. Státní správa m ěla dohledací pravomoc nad obcí a (c.k. okresní hejtmanství) mohlo zakro čit, jestli obec p řekro čila meze svojí p ůsobnosti nebo p ři jasném porušení zákona. Mohla také mimo řádn ě rozpustit obecní zastupitelstvo a jmenovat zástupce do doby než budou vypsány nové volby.

8. místní obecní části (paragrafy 107. až 114.) Některé obce se skládaly z více osad. Osada mohla sama pe čovat o sv ůj majetek, mít sv ůj místní výbor 120 , starostu i své ústavy. Schválení svých plán ů na okresní nebo zemské úrovni musela požadovat p řes obecní výbor.

9. záv ěre čná ustanovení (paragrafy 115. a 116.) 121

120 Dle § 109 mohla mít pouze 2 volební kúrie, 8 nebo 12 člen ů výboru a pokud bylo mén ě než 12 voli čů , tak všichni se stávali automaticky výbory. 121 PODOLÁK, Josef. Zřízení obecní a řád volební v obcích. Pardubice 1900.

62

Zmi ňovalo využívání souvisejících zákon ů a nakládání s pen ěžitými pokutami ukládanými dle řádu. Samostatný volební řád 122 v obcích království Českého m ěl dv ě kapitoly a 42 paragraf ů. První kapitola o volb ě obecního výboru jich čítala dvaat řicet a druhá o volb ě představenstva obce pouze deset. Informace v n ěm uvedené už se částe čně objevily ve třetí kapitole Obecního z řízení. Na konci volebního období byl vznikl nový seznam voli čů . Nejmén ě čty ři týdny p řed volbami ho p ředložil starosta k ve řejnému nahlížení, aby byla potvrzena jeho správnost a předešlo se námitkám. Volby se oznámily ve řejnou vyhláškou nejmén ě osm dní dop ředu. Nejprve p ři samotné volb ě odevzdával hlasy t řetí voli čský sbor, poté druhý a nakonec první. Celou událost řídila volební komise. Po spo čtení hlas ů od t řetího sboru se volil dalším, aby nedošlo k shod ě ve výsledcích. Právo volit m ěli čestní ob čané, m ěšťané a honorace tj. místní duchovní (k řes ťanští i židovští), dvorští, státní, zemští a ve řejných fond ů ú ředníci, vojenští d ůstojníci a ú ředníci (i na penzi), léka ři, ředitelé škol, u čitelé a podu čitelé státních škol v aktivní služb ě. Dále se toto právo vztahovalo na poplatníky dan ě, jenž platili v obci p římou da ň z nemovitosti, živnosti nebo p říjmu. Zahrnovalo to i korporace, akciové spole čnosti atd. Trestní zákon mohl ob čanovi zakázat ú čast na volbách. Jednalo se o p řípady, kdy bylo prokázáno spáchání zlo činu, pokud probíhalo vyšet řování, pachatelé nebo spolupachatelé p řestupk ů jako je krádež, podvod, zpronev ěra obecního majetku nebo ve řejných fond ů. Právo také nem ěli dlužníci obecních dávek, osoby v konkurzu nebo liknavý správce či ú četní obecních ú čtů. Voli či mohli být u zastoupeni. Osoby k právním čin ům nezp ůsobilé nahrazoval jejich zástupce. Ženy, d ůstojníky ve služb ě a nepřítomné ob čany jejich zplnomocn ěnec. Za stát, zem ě a ve řejné fondy (vlastníci nemovitostí) vykonával volbu ustanovený zástupce. Zplnomocn ěnec mohl zastupovat pouze jednoho voli če. Členem obecního výboru nebo náhradníkem se mohl stát pouze muž starší dvaceti čty ř let, s právem volit a právn ě zp ůsobilý. Naopak zvolit se nedali ú ředníci policejních a politických ú řad ů vyšší instance, osoby v obecní služb ě, chudí, nádeníci nebo pomocníci v živnostech. Vylou čeni byli pachatelé zlo čin ů, p řestupk ů proti mravopo čestnosti nebo ze ziskuchtivosti a disciplinárních p řečin ů za ú čelem osobního obohacení. Starosta nejd říve do seznamu voli čů zapsal čestné ob čany a m ěšťany, poté honora ční

122 PODOLÁK, Josef. Zřízení obecní a řád volební v obcích. Pardubice 1900.

63

voli če a nakonec plátce p římé dan ě v obci (sestupn ě podle výše platby, pokud dva platili úpln ě stejnou částku, tak ur čující byl v ěk voli če – starší jako první). Na konci se odvod daní se četl a vyd ělil t řemi, protože b ěžn ě v obcích existovaly t ři voli čské sbory. Odvedené dan ě se dle seznamu (od nejvyšší hodnoty) za čaly ses čítávat a ve chvíli, kdy dosáhly jedné třetiny byl stanoven první voli čský sbor. U druhého se po čítání opakovalo. Ve výsledku vždy bylo naprosto nejvíce voli čů ve t řetím sboru a nejmén ě v prvním. Do prvního sboru pat řili také místní duchovní, dvorní, státní a zemští úředníci a vojenští d ůstojníci a důstojnické vojenské strany vyšší než 8 dietní t řídy. Do druhého pat ří zbytek d ůstojník ů a vojenských d ůstojnických stran a vojenské strany bez d ůstojnické hodnosti, léka ři, ředitelé, u čitelé a podu čitelé pokud platí alespo ň n ějako p římou da ň.123 Pokud žádnou přímou da ň neplatili, tak se nacházeli až ve t řetím volebním sboru. M ěšťané pokud se na ně nevztahovalo nic z p ředešlého rozd ělení a neplatili žádnou da ň, tak volili ve t řetím volebním sboru. Po čet voli čů v prvním sboru m ěl dosahovat dvojnásobného množství než budoucí výbo ři a náhradníci z této skupiny. Pokud obec nem ěla dostate čný po čet voli čů , tak se ustanovovaly dva nebo dokonce i jeden sbor. Volený po čet člen ů obecního výboru a náhradník ů se d ělil rovnom ěrn ě po čtem kúrií. Samotnou volbu řídila volební komise složená ze starosty nebo z n ěkterého obec. staršího a čty ř volitelných d ůvěrník ů, jenž si vybral. Dohled mohl vykonávat zástupce místního politického okresu. Sbory hlasovaly postupn ě od t řetího do prvního a mezi každou volbou byly oznámeni vít ězové, což zaru čovalo, že už nebudou znovu voleni. Každý voli č si mohl vybrat své kandidáty bez ohledu na p ůsobnost ke sboru. Volba byla ve řejná za pomoci hlasovacích lísk ů, kam se zapisovala jména kadidát ů. Odevzdání lístk ů se p řesn ě zanamenávalo do voli čského seznamu. Za úsp ěšné se pokladáli zastupitelé s nejvyšším po čtem hlas ů. Stejn ě to platilo u náhradník ů. Pokud docházelo ke schod ě o výhercích voleb rozhodoval los. Mohlo se stát, že zvolený náhradník v jednom sboru byl v dalším zvolen členem výboru, a proto v takovém p řípad ě na jeho místo nastupoval náhradník s dalším nejvyšším po čtem hlas ů. Námitky k volb ě se podávaly p řes starostu a místní politický okes až na místodržitelství. Pozd ěji následovala další volba, kdy museli výborové ze svého st ředu vybratr nového starostu a radní. Ú častnit se museli všichni členové výboru a dohled vykonával zástupce politického okresu. Celý proces řídil nejstarší ze člen ů a k ruce m ěl dva vybrané pomocníky. Kandidáti na starostu byly limitováni zákonem, protože ten vylu čoval osoby v

123 Pat řili do druhé volební skupiny, pokud výše jejich platby p římé dan ě je neza řazovala do skupiny první.

64

obci nebydlící, ú ředníky ve služb ě, duchovní, ve řejné u čitele a p říbuzné až do druhého stupn ě a švagry radních obce. Nejd říve se volil starosta a pokud nevzešel z prvního ani druhého hlasování, tak se nabídka kandidát ů zúžila na dva nejúsp ěšn ější. Po starostovi následuje volba obecních starších, jednoho po druhém. Pokud se b ěhem období uvolnilo místo starosty nebo radního, tak došlo k dopl ňovací volb ě. Nov ě zvolený sbor byl zodpov ědný za zadalší rozvoj obce a prosp ěch jejich obyvatel. K velice zásadní zm ěně došlo na po čátku 20. století, kdy byl zm ěněn rozsah voli čského práva. Nov ě mohli volit všichni zletilí ob čané mužského pohlaví.

65

4. POPULACE V ČESKÝCH ZEMÍCH (sociáln ě-spole čenský pohled)

Jednu část této práce definovalo obnovené z řízení zemské a lidské zdroje v ní zastoupené volební řád v obcích. Na základ ě t ěchto dvou zákonných p ředpis ů vyplynulo, že volit a být voleni mohly být pouze ur čité části obyvatelstva a to až do roku 1906, kdy dochází ke zm ěně, která rozši řuje voli čskou základnu, ale nepovoluje rovné právo pro všechny obyvatele v p ředlitavské části Habsburské monarchie. Na základ ě da ňového cenzu byla k volbám p řipušt ěna v druhé polovin ě 19. století a na velmi krátkém za čátku 20. století pouze ur čitá elitní skupina obyvatelstva. Jednalo se hlavn ě o populaci z vrstvy st řední a nejvyšší. Naopak nižší vrstvy chyb ěly, protože jejich každodení starostí bylo hlavn ě získání obživy a p řežití. Vyšší a st řední vrstvy pat řili k t ěm hybatelům lokální politiky, ale jaká část obvyvatel pat řila mezi n ě? Rozhodoval o jejich postavení majetek? Nebo nejd ůležit ější bylo jejich postavení? Hrál v tom i svou roli jejich původ? Vezme-li se v úvahu, že obec sledovaná v této práci m ěla v této dob ě pouze n ěco p řes dva tisíce obyvatel, nacházela se v centru jednoho bývalého Harrachovského panství a v oblasti s agrárním zam ěř ením a žádným významným pr ůmyslem, v sousedství daleko menších vesni ček a bez nezpochybnitelného historického významu, tak se z toho dá vyvodit, že zastoupení vyšších vrstev p ři volbách v Nechanicích existovalo, ale jejich význam nebyl nejd ůležit ější. Dalo by se o nich spíše uvažovat, jako o nositelých nových pokrokových myšlenek z rozvinut ějších center soustátí, ale vlastní osobní kontakt s běžným obavytelstvem jejich vlastní postavení ve spole čnosti zna čně omezovalo. Vzhledem k tomu se jako nejd ůležit ější v život ě pr ůměrné venkovské obce jeví vrstvy st řední, ale každá komunita se skládala ze všech t ří. Na téma sociálních vrstev ve spole čnosti vzniklo mnoho prací, ale nejznám ější pocházeli od autorské dvojice Jana Macha čová a Ji ří Mat ějí ček. Z roku 2002 je jejich dílo O st ředních vstvách v českých zemích 1750 – 1950 124 a z roku 2010 obsáhlejší Nástin sociálního vývoje v českých zemích 1781 – 1914. 125

124 MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří. O st ředních vrstvách v českých zemích. 1750 – 1950. Základní zjišt ění, hypotézy, nám ěty. Opava 2002. ISBN: 80-86224-36-8 125 MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří. Nástin sociálního vývoje českých zemí. 1781 – 1914. Praha 2010.

66

I. Spole čenské vrstvy: Dolní vrstvy zabíraly asi n ěco okolo 70% - 80% populace českých zemí 126 a skládaly se z mistr ů v továrnách a manufakturách, chudých rolník ů, domká řů , podruh ů, čeledi, tovaryš ů, nekvalifikovaných d ělník ů, služebnictva, z řízenc ů a na nejspodn ější p říčce se nacházeli Cikáni, tulaci a žebráci. Materiální možnosti mistr ů se lišily v závislosti na kvalifikaci a oboru činnosti. Naopak rolníci krom ě své zem ědělské činnosti docela často vykonávali i r ůzné p říležitostné práce nebo se věnovali druhému zp ůsobu obživy nap ř. tkaní, broušení perleti, výrob ě krajek, což se velmi rozmáhalo hlavn ě v chudých horských regionech (Krkonoše, Orlické hory). Nej četn ější část dolních vrstev zabírali podruzi a domká ři. Jednalo se hlavn ě o venskovské obyvatele bez pracovní odbornosti. Živili se prací v zem ědělství nebo službách či pr ůmyslu, domácí výrobou nebo službami, podomním prodejem a to trvale, p říležitostn ě, st řídav ě nebo ve více p řípadech sou časn ě. Podruzi zaujímali horší p říčku v dolních vrstvách než domká ři, protože ti, jak název napovídá disponovali domkem a v ětšinou nějakou menší zahradou. Čele ď selská a dvorská pe čovala o cizí majetek a jejich postavení bylo jist ější a dloudob ější než u nádeník ů. Spadali mezi ní d ěve čky k hospodá řskému zví řectvu, ko čí aj. V p řípad ě řemeslných tovaryš ů se jednalo o vyu čené profesní d ělníky se tovaryšskou zkouškou. Velice výhodné pro ně bylo p řiženit se do rodin mistr ů nebo se v nich rovnou narodit. D ělnická vrstva se skládala ze t ří r ůzn ě velkých celk ů: mistr ů, tovaryš ů a nekvalifikovaných d ělnických sil. Mezi služebnistvo pat řily odborné práce jako kucha řka, komorná nebo komorní či jednoduchá povolání jako služebné nebo podomci. Poté následuje pro ú čely této diplomové práce nejzajímav ější část obyvatelstva a Jana Macha čová s Ji řím Mat ějí čkem své monografii užívají následovnou definici: ... ke st ředním vrstvám pat řily skupiny obyvatelstva se st ředním majetkem nebo st ředními příjmy a na st řední úrovni moci – v agrární spole čnosti často s vlastnictvím domu nebo usedlosti, obojí v ětšinou i se zem ědělským pozemkem. 127 Krom ě toho existují další r ůzné znaky, které v široké mí ře využívá sociologie, jako jsou zp ůsob života, vzory chování a ekonomická pozice, protože naprostá v ětšina musela vykonávat n ějaký druh práce, aby zajistila uspokojení pot řeb sebe i své rodiny. V ěnovali se p ředevším odborné práci, z které

ISBN: 978-80-246-1679-7 126 MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří. Nástin sociálního vývoje českých zemí. 1781 – 1914. Praha 2010. ISBN: 978-80-246-1679-7 s. 146 127 MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří. O st ředních vrstvách v českých zemích. 1750 – 1950 . Základní zjišt ění, hypotézy, nám ěty. Opava 2002. ISBN: 80-86224-36-8 s. 23

67

jim výd ělky umož ňovaly i odložení části pen ěz na mnohem horší dobu. Nezbytnou nutnost pro n ě p ředstavovaly v ědomosti a praktické dovednosti. Velice zajímavým druhem byla tzv. honorace, pro své vyjíme čné povolání nebo pro své velice kvalitní a vysoké vzd ělání. Podle názoru odborník ů v 19. století tvo řily st řední vrstvy asi 15% až 20% z celé spole čnosti. 128 Bez ohledu na svou p říslušnosti se jednalo o naprosto r ůznorodý celek ve vztahu k financím, statusu v populaci a druhu zam ěstnání. Od poloviny století devaténáctého si teoreticky byli všichni ob čané rovni. Dochází k přeskupování sociálních skupin obyvatelstva, mizí n ěkterá privilegia a vzr ůstá význam jednotlivce na základ ě jeho schopnosti hromadit a rozmnožovat vlastní majetek. Takoví jednotlivci, kte ří se dokázali uchytit v období pokroku, modernizace, rozkv ětu podnikání a snažili se dostat do vyšší st řední vrstvy nebo nižší horní vrstvy, ale v mnoha p řípadech čelili ostré diskriminaci ze strany tradi čních a konzervativních p řílušník ů doty čné vrstvy. Velmi výrazný skok zaznamenala nap ř. složka sedlák ů, kte ří p řestali pat řit k venkovským poddaným. Za jejich rozvojem stály politicko-právní zm ěny i revoluce v zem ědělství a hospodá řství. Pozvolna za čaly posilovat ur čité skupiny pat řící k nižším vrstvám a vyvíjela se klasická řemeslná výroba. Krom ě sedlák ů zm ěny ve druhé části 19. století zaznamenala i řemesla, jenž byla do té doby limitována existencí cech ů. S jejich zrušením došlo k prudkému r ůstu, protože výrobky už nemusely být zhotovovány výhradn ě pro místní trh nebo na objednávku. Naopak došlo k povzbuzení pro hledání nových odbytiš ť v jiných lokalitách nebo zv ětšení kapacity stávajících provozoven, což m ělo za následek rozvoj vrstvy obchodník ů a velkopodnikatel ů. Ve st ředních vrstvách tvo řili nejpo četn ější část sedláci, pak následovali m ěšťané a živnostníci, ú ředníci a honorace. Také do nich pat řila asi jedna t řetina ze všech vlastník ů půdního majetku v Čechách. 129 Snižovala se skupina kn ěžích, ale naopak se rozvíjela svobodná povolání jako byli právníci, dokto ři medicíny, noviná ři atd. Ve venkovských oblastech často splývaly n ěkteré profese dohromady, protože m ěšťané a řemeslníci často měli ve svém vlastnictví i zem ědělské pozemky, jenž aktivn ě využívali a obd ělávali. Teritoriální mobilita ve st ředních vrstvách byla nejrozší řen ější u mén ě majetných řemeslník ů, jenž mí řili do zahrani čí a često i p řes mo ře do Ameriky. Krom ě toho za čalo vylid ňování vesnic, kdy jejich obyvaté toužili po lepším výd ělku ve m ěstech. Trochu jiná situace byla u doktor ů medicíny, notá řů , u čitel ů, kn ěžích nebo státních ú ředník ů, protože o

128 MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří. O st ředních vrstvách v českých zemích. 1750 – 1950 . Z ákladní zjišt ění, hypotézy, nám ěty. Opava 2002. ISBN: 80-86224-36-8 s.23 129 MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří. O st ředních vrstvách v českých zemích. 1750 – 1950. Základní zjišt ění, hypotézy, nám ěty. Opava 2002. ISBN: 80-86224-36-8 s.26

68

jejich dalším p ůsobišti bylo často rozhodováno nad řízenými orgány. Naopak tém ěř nulová mobilita byla u sedlák ů, protože jejich majetek se ve v ětšin ě skládal z d ědi čných pozemk ů a hospodá řství, a proto často docházelo alespo ň k situaci, že sedlák zajistil dalším syn ům, kte ří nem ěli získat statek, odpovídající vzd ělání pro st řední t řídu. Často o postavení rozhodoval majetek, protože ten pat řil k v ěcem, které se daly ukazovat na venek a mohly doty čného dostate čně reprezentovat. V první polovin ě 19. století m ěli nejvyšší prestiž ze st ředních vrstev z řejm ě m ěšťané a honorace, tj. obchodníci nebo řemeslníci vlastnící d ům nebo usedlost a platící dan ě; dále provozovatelé povolání všeobecn ě vážených – úřednictvo, výnosná řemesla a svobodná povolání – která byla nap říklad oce ňována m ěstskou obcí p řijetím jejich nositel ů za m ěšťany. 130 Mít v majetku nemovitost bylo minimem pro ob čana, aby získal status m ěšťana a na to navazující volební právo, tedy krom ě možnosti placení p římých daní v ur čté výši. A také s tím úzce souvisela ú čast v komunální politice a r ůzných obchodních grémiích a spole čenstvech. V osobní rovin ě v ětší d ůvěru budil ženatý muž, protože s ňatkem teoreticky prokázal, že dokáže ekonomicky zabezpe čit svou rodinu. N ěco podobného platilo i pro ženy, ale status vdaných byl posuzován hlavn ě na základ ě postavení jejich manžela. Cílem st ředních vrstev byl zisk p řim ěř eného postavení tj. stejného nebo lepšího než měla rodina ze strany muže, zajistit d ětem vzd ělání, kariéru nebo s ňatek a udržet si kvalitní postavení ve spole čnosti. U n ěkterých rodin vznikala i „nutnost“ se prezentovat v okolí za pomoci nejr ůzn ějších zp ůsob ů nap ř. vzhledem domu, vybavením místností, vzd ěláním na vyhlášených školách, nákupem um ěleckých d ěl, zájmem o kulturu a charitu nebo modním od ěvem. Rodiny živnostník ů pom ěrn ě dlouho ve druhé části devaténáctého století byly v úzkém kontaktu s výkonem řemesla. Jejich povolání dokonce ovliv ňovalo výb ěr nemovistosti a za řízení domácnosti. Hlavn ě u chudších řemeslník ů nebo naopak u menších podnik ů často přikládali ruce k dílu i členové rodiny. Ani situace ú ředník ů nebyla jednoduchá, protože představovali „zástupce“ vládnoucí moci, a proto se od nich o čekávalo, že budou vystupovat jako místní honorace bez ohledu na jejich reálnou situaci po materiální stránce. Z této sociální vrstvy vzešlí chlapci získávali hlavn ě pracovní odbornost a velmi často vykonávali stejné povolání jako jejich otec nebo d ěd. Dcery ze st ředních vrstev se snažily prosadit si možnost studia a následného zam ěstnání bez ohledu na stále dominující teorie,

130 MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří. O st ředních vrstvách v českých zemích. 1750 – 1950. Základní zjišt ění, hypotézy, nám ěty. Opava 2002. ISBN: 80-86224-36-8 s. 29

69

že žena by se pouze m ěla starat o chod domácnosti a d ěti. Už od mali čka jim byla všt ěpována základní morální pravidla, pracovitost, slušnost, káze ň nebo loajalita k panovníkovi. Pozd ěji se p řidala i odpov ědnost. Život populace stále také ovliv ňovala hlavn ě k řes ťanská církev bez ohledu na p říslušný sm ěr. St řední vrstvy se samy inspirovaly u nejvyšších vrstev, ale zárove ň sloužily jako vzor pro ty nejnižší. Zárove ň z ůstávaly jistým zp ůsobem jedine čné. Asi nejsiln ěji ze všech t ří měly nejvyšší rozdíly mezi p řílušníky své sociáln ě nejnižší a naopak nejvyšší skupiny, a proto se v ětšina člen ů st řední vrstvy pohybovala v jejím rámci a pouze zlomek padl sm ěrem dol ů do nejnižších vrstev nebo naopak v osobách r ůzných velkopodnikatel ů zamí řil nahoru. Horní vrstvy pat řily mezi nejmocn ější a nejd ůležit ější část populace. ...soubor skupin, které mimo jiné řídí spole čnost v četn ě její ekonomické činnosti, to znamená, že mají i příslušnou moc (možnosti) a odm ěny. 131 K dobrému pln ění své funkce pot řebovaly ur čité znalosti a dovednosti, nebo ť bez nich nemohly „vládnout“ zbytku spole čnosti. Správn ě pracující nejvyšší vrstvy 132 zajiš ťovaly obnovu spole čnosti, vyrované fungování a upokojování jejích pot řeb, ale zárove ň musely zvádnout reagovat na vnit řní i vn ější zm ěny a podn ěty. Jejich názory a chování vycházely z jejich p ředstav a cíl ů. Přibližn ě do p ůlky devaténáctého století absolutní špi čku a hlavní p ředstavu horních vrstev vytvá řela šlechta. O ve řejných záležitostech rozhodovala za pomocí r ůzných privilegií, polického vlivu nebo zažitých tradic. V té dob ě se za čali do nejvyšší vrstvy prosazovat podnikatelé, velkoobchodníci a finan čníci na ekonomickém vzestupu. Krom ě nich to samoz řejm ě zahrnovalo i velkostatká ře, členy vlády, nejmocn ější ú ředníky, armádní d ůstojníky, generalitu a nejvyší církevní p ředstavitele. M ěšťanští potomci se za čali stávat členy horní vrstvy i na pozicích soudc ů u nejd ůležit ějších soud ů, význa čných politik ů, v ědc ů a vysokoškolských profesor ů i nejznám ějších um ělc ů své doby. Pro dosažení svých tužeb se mohli formovat do r ůzných zájmových skupin. V celé populaci pravd ěpodobn ě zabírali 0,5% až 1%. 133 Jejich složení ovliv ňoval příchod „nové krve“ od zbohatlých m ěšťan ů, řemeslník ů a ambiciózní inteligence hlavn ě od šedesátých let devaténáctého století. Zárove ň hybnou sílu tvo řily krachy a vzestupy rodin z horních vrstev, povyšování do šlechtického stavu, za člen ění pokrokových šlechtic ů

131 MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří. N ástin sociálního vývoje českých zemí. 1781 – 1914. Praha 2010. ISBN: 978-80-246-1679-7 s. 283 132 MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří. Nástin sociálního vývoje českých zemí. 1781 – 1914 . Praha 2010. ISBN: 978-80-246-1679-7 s. 283 133 MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří. Nástin sociálního vývoje českých zemí. 1781 – 1914 . Praha 2010. ISBN: 978-80-246-1679-7 s. 286

70

do rozvíjejícího se pr ůmyslu a možnost nabytí pozemkového majetku i pro židovské obyvatelstvo. Nejprestižn ější postavení v horních vrstvách zaujímal panovník, ale vztahovalo se to spíše na funkci samu o sob ě než na konkrétní osobu. Za ním následovala místní šlechta, která ovliv ňovala každodenní život a projevy její v ůle byly dob ře viditelné. Vysoké armádní p ředstavitele prezentovalo výrazné chování a oblékání a naopak duchovenstvo jeho styk s Bohem. Symboly k jejich postavení tvo řilo oble čení, zbran ě, honosné ko čáry, luxusní p ředm ěty a možnost kotaktu s panovnickým dvorem. Svou pověst si snažili vylepšit pomocí charitativních akcí a po řádáním r ůzných kulurních a spole čenských akcí. Horní vrstva spole čnosti se nikoliv nezbytn ě nerovná pojmu elita, protože se m ůže jednat o i o ur čitou úzkou skupinu ob čan ů ze st ředních nebo nižších vrstev, jenž spl ňuje ur čité znaky. Elitám je vlastní spole čenská autorita, ale bez podložení ekonomických zázemím nebo reálnou mocí. Pojem „místní elity“ nebo v terminologii první poloviny 19. století „honorace“ tak splývá s pojmem „horní vrstvy obce“ atd. Za „vedoucí vrstvy“ bychom mohli ozna čit soubor osob, které aktivn ě řídí spole čnost hlavn ě v politické sfé ře a mají k tomu také p říslušnou moc. 134 Tímto jsou vylou čeny velice movité osoby bez zájmu o ovliv ňování spole čnosti nebo naopak významné a vlivné osobnosti tém ěř bez majetku, ale práv ě tato definice se ukazuje, jak velice zásadní pro tuto práci. Kdo tedy byl ve vedoucí vrstv ě místní (nechanické) elity a zasedal v obecním výboru?

134 MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří. Nástin sociálního vývoje českých zemí. 1781 – 1914. Praha 2010. ISBN: 978-80-246-1679-7 s. 283

71

5. VÝVOJ OBECNÍ SAMOSPRÁVY V NECHANICÍCH PŘED ROKEM 1890

Obecní samospráva se objevuje až v souvislosti s reformami v polovin ě 19. století, ale už p ředtím se ve m ěstech, m ěstysech a vesnicích objevovala skupina lidí s právem rozhodovat. Často se sice musela zodpovídat vrchnosti, ale p řesto dokázala ovlivnit osudy běžných obyvatel ve své lokalit ě. V Nechanicích toto postavení zaujímali rychtá ři a od roku 1678 je jich v ětšina známa na základ ě pramen ů. N ěkterá p říjmení se v Nechanicích objevují i po více než dvou stech letech a jejich potomci našli své místo mezi členy obecního zastupitelstva. Rychtá ři135 v Nechanicích byli Petr Smetana, Jan Hruška, Ji ří Šolc, Václav Novopacký, Václav Šolc, Ji ří Lebuza, Josef Bohák, Mikuláš Mat ějovský, Fratnišek Kolá ř, Antonín Mat ějovský, František Bok, Jan Martinec. Na svou pozici je vrchnost um ěle dosazovala, pokud rychta se ned ědila, což se v Nechanicích nestalo. Rychtá ři kontrolovali poddané, aby pracovali a mohli plnit své povinnosti k obci a k majiteli panství – robota. Zajiš ťovali dodržování zákon ů, trestali nepatrné p řestupky a rozdovali menší sousedské spory. Samoz řejm ě, že jim z jejich postavení plynuly ur čité výhody nap ř. osvobození od výkonu roboty. Prvním starostou 136 obce Nechanice se stal pozd ější pošmistr, Josef Vosáhlo. B ěhem jeho starostování postihla obec nová epidemie cholery, jež si vyžádala sto osmnáct mrtvých v samotném m ěstysu a jeho nejbližším okolí. Mezi roky 1861 – 1864 ú řadoval Josef Drnek. Obec se za čala pozvolna rozvíjet a její vedení s rozhodlo k vyjád ření svých národních vlasteneckých názor ů, když za čestné ob čany nechalo prohlásit Františka Palackého, Františka Ladislava Riegra a zemského poslance Josefa Wenziga, školního radu a autora n ěkolika libret k operám Bed řicha Smetany.

135 KUDRNÁ Č, Václav. Úplný adresá ř a popis politického okresu Královéhradeckého. Okresy: Králové Hradec, Ho řice, Nechanice a veškeré politické obce a osady. Turnov 1903. s. 10 v části v ěnované nechanickému okresu. 136 PRAŽÁK, Václav. Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta . Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14- 0 s. 67 - 68

72

Třetím starostou byl Antonín Čerych v období mezi roky 1864 až 1868. Pat řil mezi nejvýzna čnější osoby zaujímající funkci pukmistra v Nechanicích, protože jeho zásluhy za krátké čty ři roky pat ří k nezpochybnitelným. Zárove ň dokázal obec vést v náro čných vále čných časech. V roce 1866 se p řes Nechanice p řehnala saská a pruská vojska, která v jejich okolí zanechala stovky mrtvých a rann ěných. Všechny ve řejné budovy a n ěkolik soukromých Prusové p řetvo řili na lazarety, muselo se zajistit poh řbívání mrtvých a i boj proti ší řící se epidemii cholery. Docházelo k zabavování majetku – hospodá řských zví řat i movitých v ěcí do lazaret ů. B ěhem své funk ční doby se podnikatel Čerych sešel hned s dv ěma hrá či velkých politických d ějin. Za necelý týden po osudové bitv ě u Hradce Králové z 3. července 1866 se v m ěstysu objevil osobn ě pruský ministerský p ředseda Otto von Bismarck. Obsah jejich jednání není p řesn ě znám. O pár m ěsíc ů pozd ěji, 3. listopadu se Čerych setkal s rakouským císa řem Františkem Josefem I. p ři jeho návšt ěvě po rakousko-pruských bojištích. Ješt ě v dob ě jeho pobytu v Josefov ě se mu dovolil zmínit o těžkých škodách v m ěstysu napachaných a o možnosti zmírnit jejich dopad, když ne finan čně, tak alespo ň spole čensky, povýšením Nechanic na m ěsto.Císa ři se pozd ěji dostalo slavnostního uvítání na Chlumu, ve St řezeticích, Probluzi a P řím ě. B ěhem toho samoz řejm ě nemohli chyb ět zástupci Nechanic z řad m ěšťan ů i cech ů. Jejich nadšené vítání (i s pravd ěpodobnou podporou hrab ěte z Harrachu) nez ůstalo bez odezvy a 6. července 1867 p řišlo z císa řské dvorské kancelá ře povýšení m ěstyse na m ěsto. O 14 dní pozd ěji tuto zprávu potvrdilo i pražské místodržitelství. Krom ě války b ěhem Čerychova funk čního období došlo z ukon čení provozu nemocnice pro její nezp ůsobilost, k otev ření lékárny U Bílého lva nebo vytvo ření Ob čanské záložny. Následující t ři roky strávil ve funkci starosty Eduard Mat ějovský. 137 Dop řál m ěstu novou, reprezentativn ější radni ční budovu, když za řídil nákup domu od Kate řiny Kudrná čové, s číslem popisným 48 na Nám ěstí za p ět tisíc dva st ě zlatých. Prvn ě se v Nechanicích za čalo s vybíráním pivního krejcaru, jehož výnos m ěl být využit na stavbu nové školní budovy. Jan Novák vydržel dv ě volební období tj. celkov ě od roku 1871 do roku 1888. B ěhem té doby došlo k postavení nové nemocnižní budovy, zavedení telegrafu mezi Nechanicemi a Novým Bydžovem a postavení nové obecní školy. Po n ěm následoval mezi lety 1880 – 1885 Theodor Mat ějovský. Poda řilo se mu ukoni čit spor s velkostastakem o jednu konkrétní parcelu, ve prosp ěch m ěsta. Zrušila se

137 PRAŽÁK, Václav. Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta . Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14-0 s. 67 - 70

73

dětská opratrovna hrab ěnky z Harrachu a došlo k založení druhého nechanického finan čního ústavu – Okresní hospodá řské záložny. Situace od roku 1885 do roku 1888 ve vedení obce nebyla snadná, nebo ť sice bylo zvolen nový obecní výbor, ale volba starosty neprošla a setkala se námitkami u nad řízených orgán ů. Tuto funkci získal Karel Bok, ale reáln ě všechna rozhodnutí konal úřadující první radní Norbert Žabka. Teprve 1888 až 1891 starostuje Karel Bok. B ěhem těchto let došlo k vytvo ření nechanické kanaliza ční sít ě, k ustálení poštovního spojení s železni ční stanicí v Dob řenicích nebo obnovení pivního krejcaru. Velice výraznou zm ěnou bylo nové pojmenování stavajících ulic ve m ěst ě. Dosavadní názvy jednozna čně ur čovaly, kam ulice vede, ale nová jména p řinesla do obce národní nádech. Staronechanická ulice se stala Havlí čkovou, Kun čická ulice Husovou, Hrádovská se zm ěnila na Jungmanovu, Lubenská na Palackého ulic, z Židovské se stala Na tvrzi a dv ě nové skon čily jako Žižkova a Ra čany.

74

6. STAROSTOVÉ, RADNÍ, ZASTUPITELÉ A NÁHRADNÍCI

Volební období 138 1888 – 1891 139 Starosta: Karel Bok Rada m ěsta: František Rašín, Norbert Žabka, Jan Bayer, Josef Andrle Obecní zastupitelstvo: I. sbor: Jan Novák, Antonín Što ček, MUDr. Jan Štross, Bohdan Mat ějovský, Josef Brandejs, Jan Mach II. sbor: Antonín Erben, Ji ří Skalický, František Rašín ml. III. sbor: Hynek Žabka, Karel Bohdanecký, Antonín Mad ěra, Antonín Rus ( ┼ 12/1888) Náhradníci: I. sbor: Václav Jánský ( ┼ 1/1889), Václav Mikeš, Antonín Drnek II. sbor: František Van čura, Jan Škava, Josef Stodola, III. sbor: Adolf Celer, František Vachek, Jan Kofránek Městský tajemník: Vácslav Trkal Slib složen: 30. prosince 1888

Volební období 1891 – 1897 Starosta: František Rašín st.

138 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice. Pam ětní kniha. Inv. č. 2 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice. Protokoly sch ůzí m ěstské rady a obecního zastupitelstva 1890 – 1895. Inv. č. 6 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice. Protokoly sch ůzí m ěstské rady a obecního zastupitelstva 1895 – 1899. Inv. č. 7 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice. Protokoly sch ůzí m ěstské rady a obecního zastupitelstva 1899 – 1903. Inv. č. 8 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice. Protokoly sch ůzí m ěstské rady a obecního zastupitelstva 1903 – 1906. Inv. č. 9 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice. Protokoly sch ůzí m ěstské rady a obecního zastupitelstva 1906 – 1908. Inv. č. 10 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice. Protokoly sch ůzí m ěstské rady a obecního zastupitelstva 1908 – 1912. Inv. č. 11 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice. Protokoly sch ůzí m ěstské rady a obecního zastupitelstva 1912 – 1914. Inv. č. 12 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice. Protokoly sch ůzí m ěstské rady a obecního zastupitelstva 1914 – 1919. Inv. č. 13 139 (p říloha Tab.1)

75

Rada m ěsta: Karel Bohdanecký, Antonín Erben, František Jánský, Antonín Mad ěra Obecní zastupitelstvo: Josef Brandejs, Mat ěj Ryba, Theodor Mat ějovský, MUDr. Jan Štross, Karel Bok, Jan Mach, Hynek Žabka, František Rašín ml., Ji ří Skalický, Jan Munzar, Antonín Žabka ( č.p. 36), Antonín Žabka ( č p. 176), Jan Bohdanecký. Náhradníci: Antonín Drnek, Adolf Guth, František Vydra, František Van čura, Alois Morávek, Jan Škava, Josef Sláva, Adolf Celer, Ludvík Munzar. Městský tajemník: Bohumil Van čura Volba prob ěhla: 29. a 30. zá ří 1891 Slib složen: 30. listopadu 1891

Volební období 1897 - 1900 Starosta: František Rašín st. Rada m ěsta: František Jánský, Karel Bohdanecký, Antonín Mad ěra, Antonín Žabka ( č.p. 176) Obecní zastupitelstvo : Karel Bok, Theodor Mat ějovský, František Vydra, Jan Šrayer , Dr. František Horá ček, Josef Drnek, Hynek Žabka, Jan Munzar, František Rašín ml., Alois Morávek, František Van čura, František Sláva, Jan Bohdanecký. Náhradníci: I. sbor: Josef Sláva, Viktor Skalický, František Pavelka. II. sbor: Ludvík Munzar, Karel Rašín, Antonín Šaník. III. sbor: Josef Antony, Antonín Vozáb, Josef Vejs. Městský tajemník: Josef Skalický Slib složen: 13. prosince 1897

Volební období 1901 – 1904 Starosta: František Rašín starší ( ┼1903) nahrazuje Antonín Erben, Bohumil Van čura Rada m ěsta: Antonín Erben, Karel Bohdanecký, Antonín Mad ěra, Antonín Žabka ( č.p. 156), Bohumil Van čura, Antonín Žabka ( č.p. 36). Obecní zastupitelstvo: Theodor Mat ějovský, Jan Šrayer , František Vydra, Josef Drnek, JUDr. František Horá ček, František Pavelka, Edvard Bureš, František Rašín mladší, František Sláva, Alois Morávek, Josef Bedná ř, Hynek Žabka starší, Antonín Vozáb, Ludvík Munzar, Josef Vejs, František Bor čický, Jan Bohdanecký. Náhradníci:

76

I. sbor : Václav Prokop , František Škava, Josef Sláva, Viktor Skalický, II. sbor: Josef Rašín mladší, František Jav ůrek mladší, František Van čura, Ludvík Čáslavský, III. sbor: Antonín Šaník, Josef Antony, Josef Stuchlík, Ferdinand Flum. Městský tajemník: Josef Skalický Volba provedena: 17. a 18. června 1901 Slib složen: 30. července 1901

Volební období 1905 – 1910 Starosta: František Rašín mladší Rada m ěsta: Antonín Mad ěra, Bohumil Van čura, Antonín Žabka ( č.p. 156), Antonín Žabka ( č.p. 36), Antonín Vozáb, Alois Morávek. Obecní zastupitelstvo: Antonín Erben, JUDr. František Horá ček, Josef Andrle, František Vydra, Antonín Sixl, František Sláva, Jan Holý, Karel Bohdanecký, Eduard Bureš, Ludvík Munzar, František Škava, Josef Vejs, Hynek Žabka starší, Josef Bedná ř, Jan Bohdanecký, František Bor čický, Antonín Šaník. Náhradníci: − I. sbor : Jan Novotný, Jan Bou ček, Karel Bok, Václav Prokop, − II. sbor: František Jav ůrek, Josef Stuchlík, Ludvík Čáslavský, Josef Rašín, − III. sbor: Ferdinand Flum, Jaroslav Novotný, Josef Kaš ťák, Josef Antony. Městský tajemník: František Novotný Volba provedena: 9., 10. a 11. února 1905 Slib složen: 8. b řezna 1905

Volební období 1910 – 1913 Starosta: František Rašín mladší Rada m ěsta: Antonín Mad ěra, Bohumil Van čura, Antonín Žabka ( č. p. 36) , Josef Andrle, Jan Bohdanecký, Jaroslav Novotný. Obecní zastupitelstvo: Jan hrab ě Harrach, JUDr. František Horá ček, František Vydra, Alois Morávek, Antonín Sixl, Václav Lehký, Jan Novotný, František Malina, Václav Kvapil, Ludvík Čáslavský, František Jav ůrek, Antonín Vozáb, František Hošek, Josef Bedná ř, Josef Stuchlík, Antonín Šaník, Ferdinand Flum. Náhradníci: Josef Hysek, M Ph.Vojt ěch Hemr, Václav Kudrná č, František Skáva, Jan

77

Hruška, Josef Rašín, Josef Šimák, František Hyršl, Josef Okrouhlický, František Stuchlík, Josef Antony, František Janouch. Volba provedena: 9. kv ětna 1908 a 13. července 1910 Slib složen: 4. srpna 1910.

Volební období 1913 – 1919 Starosta: František Rašín mladší Rada m ěsta: Antonín Mad ěra, Bohumil Van čura, Antonín Žabka ( č. p. 36), Josef Andrle, Jan Bohdanecký, Antonín Vozáb. Obecní zastupitelstvo: Josef Antony, Josef Hysek, Václav Lehký, Alois Morávek, Jaroslav Novotný, František Stuchlík, František Vydra, Ludvík Čáslavský, Arnošt Horá ček, Antonín Munzar, Jan Novotný, František Jav ůrek, Josef Stuchlík, Josef Novotný, Josef Sláva, Ferdinand Flum, František Hošek. Náhradníci: Jan Mat ějovský, Jan Holý, František Munzar, Karel Kotr č, Josef Rašín, Václav Kudrná č, František Škáva, Josef B ělina, Josef Dunda, Antonín Hlubu ček, František Janouch. Městský tajemník: František Novotný Volba provedena: 6. - 7. října a 18. října 1913 Slib složen: 27. října 1913 . Ve sledovaném časovém pásmu od roku 1890 až do roku 1918 140 se v Nechanicích odbylo celkem osm volebních 141 období s teoretickou délkou t ří let, ale ve skute čnosti některá odobí byla p řed rokem 1910 i p ěti nebo šestiletá. Volební řád p řipoušt ěl r ůzná odvolání proti volebním výsledk ům nebo státní orgány nebyly spokojeny s pr ůběhem voleb. Funk ční odbobí mohly ovlivnit i takové záležitosti jako nový volební řád nebo sv ětová válka. Na za čátku devadesátých letech čítal obecní výbor osmnáct člen ů a dev ět náhradník ů. Ale s p říchodem nového století se jejich po čet vyšplhal na dvacet čty ři a dvanáct. Prameny ohledn ě rozložení člen ů výbor ů do jednotlivých kúrií nejsou p říliš sdílné, ale v p řípad ě náhradník ů se ve v ětšin ě p řípad ů dochovalo jejich rozd ělení. Za celých 28 let teoreticky museli zvolit celkem 235 kandidát ů (160 zastupitel ů a 75 náhradník ů).

140 Sledované období je od 1890 do 1918, ale volby na to neberou ohledy, a proto zapo čítány výsledky z roku 1888 a sledovány události až do roku 1919. 141 Období: 1888 – 1891, 1891 – 1897, 1897 – 1900, 1901 – 1904, 1905 – 1910, 1910 – 1913 a poslední 1913 – 1919.

78

Přesto se b ěhem této doby vyst řídalo celkem 90 ob čan ů r ůzných profesí a různého vzd ělání jako obecních výbor ů nebo jejich náhradník ů. Hned 2x se objevuje p říjmení Bohdanecký (Jan, Karel), Drnek (Antonín, Josef), Hořáček (Arnošt, František), Jánský (František, Václav), Sláva (František, Josef), Skalický (Ji ří, Viktor), Stuchlík (František, Josef), Škava (František, Jan), Van čura (Bohumil, František), 3x Mat ějovský (Bohdan, Jan, Theodor), Novotný (Jan, Jaroslav, Josef), 4x Munzar (Antonín, František, Jan, Ludvík), Rašín (František, František, Josef, Karel) a Žabka (Antonín, Antonín, Hynek, Norbert). Stejné p říjmení m ůže být náhodné nebo m ůže odkazovat na blížké p říslušníky jedné rodiny. Našt ěstí obecní z řízení myslelo i na takové p řípady a omezovalo moc rod ů zákazem p ůsobení ve stejných komisích a n ěkterých orgánech nap ř. otec František Raším byl starosta a jeho František mladší zastupitel (oba zvolili do obecního výboru), ale František mladší nemohl být m ěstským radním, pokud jeho otec byl ve starostentské nebo radní funkci. V p řípad ě Františk ů Rašín ů a Antonín ů Žabk ů vysvstává jistý problém ur čení totožnosti osoby. U Rašín ů se jednalo o otce a syna (p římé p říbuzné) a ozna čovali je jako mladšího a staršího. Naopak u Žabk ů se k ur čení osoby užíval údaj čísla popisného, z čehož se dá teoreticky soudit, že se nejednalo o p říbuzné v přímé linii, ale možná bratrance, pokud spolu v ůbec byli ve vztahu p říbuzenském. Velice se liší četnost zvolení u jednotlivých kandidát ů. Jenom jednou a to pouze jako náhradníci člen ů obecního výboru se objevili ve volebních výsledcích Josef B ělina, Jan Bou ček, Josef Dunda, Adolf Guth, Vojt ěch Hemr, Antonín Hlubu ček, Jan Hruška, František Hyršl, Václav Jánský, Josef Kaš ťák, Jan Kofránek, Karel Kotr č, Jan Mat ějovský, Václav Mikeš, František Munzar, Josef Okrouhlický, Karel Rašín, Josef Stodola, Josef Šimák a František Vachek. N ěkterá jména se dají najít mezi náhradníky z doby mezi lety 1888 a 1891 (Jan Kofránek, Václav Mikeš atd.) a jiná 1913 až 1919 (Antonín Hlubu ček, Josef Šimák atd.), práv ě v jejich p řípad ě je situace složit ější, protože v prvním p řípad ě jmenovaní mohli být členy obecního výboru v 70. nebo 80. letech a pozd ěji už zastávili pouze místa náhradník ů. Naopak p řed osobami ve druhém p řípad ě může být mnoho funk čních období po roce 1919, což ovšem není doba, kterou se má zabývat tato práce. D ůvod ů, pro malý výskyt m ůže být více: umrtí (Václav Jánský), přest ěhování, nemoc, vysoký v ěk atd. Krom ě dvaceti výše vypsaných osob byly v období mezi lety 1890 až 1918 pouze náhradníky ve více volebních obdobích i Adolf Celer, František Janouch, Václav Kudrná č, František Pavelka, Václav Prokop, Josef Rašín, Josef Sláva, Viktor Skalický a Jan Škava.

79

Ob ě skupiny muž ů čítaly dohromady dvacet dev ět osob a jejich význam pro chod obce nebyl p říliš d ůležitý ze samosprávného hlediska. Mnohem d ůležit ější význam má zbylých šedesát jedna člen ů obecního výboru. Nep řetržit ě celých dvacet osme let se objevují pouze dv ě jména Antonín Mad ěra a František Rašín mladší. Mad ěra v vykonával v prvním odbobí funkci obecního zastupitele a ve všech zbylých byl na pozici m ěstského radního. Rašín byl nejd říve čty ři-krát po sob ě obecním zastupitelem a pozd ěji t řikrát starostou. Ú řad starosty za čal vykonávat v roce 1905, tedy až v dob ě následující po smrti jeho otce a p ředcházejícího starosty Františka Rašína staršího v zim ě 1903. V mezidobí povinnosti starosty p řevzal ú řadující první radní Bohumil Van čura. Ze sedmi oddobí strávili více než čty ři142 v obecním výboru Josef Andrle, Jan Bohdanecký, Antonín Erben, František Horá ček, Theodor Mat ějovský, Alois Morávek, František Rašín starší, Bohumil Van čura, Antonín Vozáb, František Vydra, Hynek Žabka a oba Antonínové Žabkové. Nelehkou pozici starosty zastávaly pouze t ři muži: mezi lety 1888 až 1891 Karel Bok, od roku 1891 až do své smrti v roce 1903 František Rašín starší a od voleb v roce 1905 až do roku 1919 František Rašín mladší. Otec Rašín starostoval celých dvanáct let, ale jeho let čtrnáct, což jsou z pohledu dnešní doby velice úctyhodná čísla. V m ěstské rad ě se objevil pouze úzký po čet člen ů obecího výboru (1x) Jan Bayer, Alois Morávek, Jaroslav Novotný, František Rašín starší, Norbert Žabka, (2x) Jan Bohdanecký, Antonín Erben, František Jánský, Antonín Vozáb, (3x) Josef Andrle, Karel Bohdanecký, Antonín Žabka z čísla 176, (4x) Bohumil Van čura, Antonín Žabka z čísla 36 (6x) Antonín Mad ěra. Musí se vzít v úvahu, že samospráva v Nechanicích existovala už n ěkolik desetiletí před rokem 1890, a proto část člen ů výboru se v té dob ě mohla realizovat a v devadesátých letech už jim ubývaly síly a p řenechávali pozice jiným. Zárove ň existovala po roce 1918, kdy mladší obecní zastupitelé často st řídali v m ěstské rad ě a na pozici starosty starší generaci. 143

142 Krom ě výše jmenováného Františka Rašína mladšího a Antonína Mad ěry. 143 Zastupitel objevující se teprve mezi roky 1913 a 1919 Antoní Munzar se stal starostou Nechanic ve 20. a 30 letech 20. století.

80

7. PROFESNÍ SLOŽENÍ ČLEN Ů VÝBORU

Nechnické komunální volby z pohledu profesní analýzy 144 . V rámci zjednodušení došlo ke slou čení n ěkterých výraz ů, protože část údaj ů pochází ze s čítacích operát ů a totožné povolání mohlo být ozna čeno více výrazy. Obchodník zahrnuje i povolání kupec. Rolník sdružuje výrazy samostatn ě hospoda řící, polní hospodá ř, zem ědělsky hospoda řící. Hudebník zašti ťuje i výraz muzikant nebo ko čovný muzikant či ko čovný hudebník. Hlavním cílem je snadn ější orientace a lepší pozorumn ění výsledk ům výzkumu. Někte ří členové obecního výboru nebo jejich náhradníci m ěli krom ě hlavního i jiné vedlejší povolání nap ř. řemeslnou výrobu jako hlavní a jako vedlejší rolnictví. Jako sm ěrodatné posloužila hlavní činnost jedince a první zaznamenaná v daném období 145 . Majestát císa ře Leopolda I. z 23. dubna 1691 ud ělil Nechanicím právo po řádání týdenních trh ů a t ří trh ů výro čních. Následující rozvoj podnítil založení prvního cechu, kterým pravd ěpodobn ě byl, dle dochovaných písemných doklad ů, Spojený cech ková řů , kolá řů , be čvá řů , truhlá řů , záme čník ů a sklená řů . Stalo se tak 24. kv ětna 1695 146 . Jako druhý samostatný cech se v roce 1734 vytvo řil řeznický. Z roku 1740 jsou známy cechy řeznické, peka řské a mlyná řské, krej čovský, mezulánský a tkalcovský ševcovský a spojený. Nejpo četn ější byl údajn ě cech tkalcovský s přibližn ě 30 členy a nejmenší cech tkalc ů a mezulán ů. Úředný výkaz z roku 1740 zaznamenal v Nechanicích a okolí tyto cechy 147 : 1. řeznický (4 členové v Nechanicích, 13 v okolních vesnicích), 2. peka řský, mlyná řský a perníká řský (2 členové v Nechanicích, 10 v okolních vsích), 3. krej čovský (8 člen ů v Nechanicích, 22 v okolních vesnicích), 4. ševcovský (7 člen ů v Nechanicích, 14 v okolních vesnicích), 5. truhlá řský, kolá řský, ková řský, záme čnický, be čvá řský a sklená řský (10 člen ů v Nechanicích, 10 člen ů v okolních vesmicích), 6. tkalcovský a mezulánský (5 člen ů v Nechanicích, 5 v okolních vesnicích)

144 Tabulka č. 2 145 PRAŽÁK, Václav. Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta . Hradec Králové 2003.ISBN 80-86 472-14-0 Státní okresní archiv Hradec Králové: Sčítací operáty - Nechanice 1890. Státní okresní archiv Hradec Králové: S čítací operáty – Nechanice 1900. 146 PRAŽÁK, Václav: Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta. Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14- 0. s. 39 147 PRAŽÁK, Václav: Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta. Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14- 0. s. 39

81

V roce 1851 si podali truhlá ři na ú řad v Hradci Králové žádost o vystoupení, nebo ť jich bylo zdaleka nejvíce okolo 35. Žádost byla p řijata a roku 1853 se odd ělili. Na tradici nechanických cech ů p římo kontinuáln ě navázaly místní živnostenská spole čenstva, což dokládaly tém ěř totožné názvy i pokra čování ve stavajících knižních soupisech člen ů. Už v roce 1861 se v Nechanicích nacházelo spole čenstvo z řízené dle nového živnostenského řádu. Jednalo se o spole čenstvo mlyná řů , peka řů , perníká řů a sládk ů. A pat řilo v ůbec k jedn ěm z prvních v okresu královehradeckém 148 . V 70. letech 19. století bylo složení velice pestré: krej čí, krupa ři, obuvníci, řezníci, obuvníci, truhlá ři a smíšená řemesla. Kolem roku 1880 došlo ke sjednocení a nadále existovalo pouze spole čenstvo r ůzných živností a obchodní grémium 149 . O desetiletí pozd ěji se odd ělilo spole čenstvo od ěvních živností a po 1. sv ětové válce spole čenstvo hostinských a vý čepník ů. Spole čenstvo r ůzných živností v Nechanicích sousedilo se spole čenstvy v Kratonohách, Lib čanech a Stra čov ě. Na základ ě u čednických smluv spole čenstva r ůzných živností v Nechanicích se dá odvodit, že mezi lety 1895 až 1904 m ěli svou provozovnu ve m ěst ě tato povolání: Nechanice: záme čnické, soustružnické, klempí řské, kamná řské, sklená řské, malí řské, truhlá řské, stroja řské, socha řské, hodiná řské, pokrýva čské, ková řské, sedlá řské, zednické, holi čské, kolá řské, zahradnické, bedná řské a kominické. Nebyly to všechny živnosti provozované na území spadajícím pod Nechanice, ale pouze řemeslníci p římo z m ěsta, kte ří v tomto sledovaném období si k sob ě vzali u čedníka nebo u čeníky. Doložené živnosti v dalších obcích spadajících pod spole čenstvo v Nechanicích: Bohárna: ková ř, sedlá ř Staré Nechanice: kolá řské, ková řské, pokrýva č, malí ř Lubno: ková řské, tesa ř, zednické Suchá: zednické, ková řské Kun čice: soustružnické, ková řské Tůně: zednické Sob ětuš: ková řské: Popovice: soustružnické Homyle: ková řské Zvíkov: ková řské, soustružnické Následující p řehled kopíruje volební výsledky z p ředcházející kapitoly, ale jména

148 ZUMAN, Rudolf: O po čátku vývinu živnostenských spole čenstev na Hradecku a Ho řicku. 1870. 149 ZUMAN, Rudolf: O po čátku vývinu živnostenských spole čenstev na Hradecku a Ho řicku. 1870.

82

jednotlivých člen ů obecního výbor ů nahradila jejich povolání p ř. Karel Bok = obchodník. Jedná se o výstup z p řílohy Tab. 2.

Volební období 1888 – 1891 150 Starosta: obchodník Rada m ěsta: peka ř, mydlá ř a 2x rolník Obecní zastupitelstvo: I. sbor: rolník, soukromník, léka ř, obchodník, c. k. smí řč í soudce, u čitel II. sbor: 2x obchodník, krupa ř III. sbor: kamná ř, majitel realit, rolník a A.Russ, který umírá p řed po čátkem sledovaného období Náhradníci: I. sbor: V. Jánský (umírá p řed za čátkem sledovaného období), rolník a obchodník II. sbor: rolník, obuvník a neznámé povolání u t řetího náhradníka III. sbor: soustružník, hospodský, hudebník

Volební období 1891 – 1897 Starosta: peka ř Rada m ěsta: majitel realit, obchodník a 2x rolník Obecní zastupitelstvo: c. k. smí řč í soudce, 4x obchodník, ú ředník, léka ř, u čitel, kamná ř, krupa ř, 2x peka ř a krej čí Náhradníci: 4x obchodník, rolník, obuvník, 2x truhlá ř, soustružník

Volební období 1897 - 1900 Starosta: peka ř Rada m ěsta : majitel realit, obchodník a 2x rolník Obecní zastupitelstvo: 5x obchodník, 2x rolník, advokát, majitel realit, kamná ř, peka ř, truhlá ř a krej čí Náhradníci: I. sbor: truhlá ř, záme čník, ú četní II. sbor: 2x truhlá ř a obchodník III. sbor: obuvník, klobou čník, obchodník

150 Příloha (Tab. 2)

83

Volební období 1901 – 1904 Starosta: peka ř Rada m ěsta: 2x obchodník, majitel realit, rolník, ú ředník, peka ř Obecní zastupitelstvo: 5x obchodník, rolník, majitel realit, advokát, účetní, u čitel, 2x truhlá ř, výrobce, kamná ř, klobou čník a 2x krej čí Náhradníci: I. sbor : hudebník, obuvník, truhlá ř, záme čník II. sbor: peka ř, krej čí, rolník, hostinský III. sbor: truhlá ř, obuvník, rolník, cukrá ř

Volební období 1905 – 1910 Starosta: obchodník Rada m ěsta: rolník, ú ředník, peka ř, 2x obchodník, klobou čník Obecní zastupitelstvo: 4x obchodník, advokát, rolník, notá ř, 3x truhlá ř, majitel realit, učitel, obuvník, kamná ř, výrobce a 2x krej čí Náhradníci: I. sbor : 2x hudebník, lékárník, obchodník II. sbor: krej čí, rolník, hostinský, peka ř III. sbor: cukrá ř, záme čník, pokrýva č, obuvník

Volební období 1910 – 1913 Starosta: obchodník Rada m ěsta: 2x rolník, ú ředník, peka ř, krej čí, záme čník Obecní zastupitelstvo: šlechtic, advokát, notá ř, 2x obchodník, hudebník, peka ř, u čitel, hostinský, krej čí, klobou čník, obuvník, výrobce, rolník, truhlá ř, cukrá ř, (neznámé) Náhradníci: zedník, (2x neznámé), 2x rolník, truhlá ř, peka ř, 3x hudebník, 2x obuvník

Volební období 1913 – 1919 Starosta: obchodník Rada m ěsta: 2x rolník, ú ředník, peka ř, krej čí a klobou čník Obecní zastupitelstvo: 2x obuvník, zedník, peka ř, 2x obchodník, záme čník, 2x rolník,

84

hostinský, ředitel m ěšťanských škol, podnikatel, hudebník, krej čí, (Josef Novotný) 151 a cukrá ř Náhradníci: 2x peka ř, obchodník, hudebník, (2x neznámé), rolník, 2x obuvník, kominík a řezník

Jednotlivé skupiny povolání mezi členy obecního výboru v Nechanicích rozd ělné na kategorie dle druhu: Polní hospodá řství: rolníci Klasické řemeslné živnosti: soustružník, zedník, pokrýva č, truhlá ř, záme čník, kamná ř Od ěvní živnosti: obuvník, krej čí, klobu čník Potraviná řky zam ěř ené živnosti: cuká ř, řezník, peka ř, krupa ř Obchodníci a další živnosti: obchodník (se st řižním zbožím, s k ůží atd.) mydlá ř, kominík, hostinský Povolání závislá na vzd ělání: lékárník, c. k. smír čí soudce, u čitel, školní ředitel, advokát, účetní, notá ř, léka ř Jiná: majitel nemovitostí, šlechtic, hudebník, podnikatel, soukromník Skupina povolání člen ů obecního výboru a jejich náhradník ů je už od pohledu pom ěrn ě úzká, protože je jich pouhých t řicet jedna. P ři tom šlechtic není povolání, ale ozna čení postavení a za ním se skrývá mnoho dalšího, protože hrab ě na p řelomu 19. a 20. století musel mít částe čné znalosti hned z n ěkolika obor ů. Část šlechty rovn ěž podnikala, ale bylo by trochu zavád ějící srovnávat její postavení s b ěžnými podnikateli ze st ředních vrstev. Majitel nemovitostí také není standartní povolání, ale objevuje se to hned dvakrát, z čehož je jasné, že pravd ěpodobn ě šlo o velice lukrativní finan ční záležitost, která p ři vlastn ění hned n ěkolika bytovách dom ů se velmi p říjemn ě vyplatila. Hudebník pat ří mezi povolání úsce svázaná p ředevším s Nechanicemi a jejich proslulou érou harfanictví, a proto není p řekvapité, že i n ěkolik úsp ěšných zbohatlých muzikant ů bylo schopno získat podporu pro své zvolení do komunální samosprávy. Vzd ělaná honorace m ěla také pom ěrn ě bohaté zastoupení, což vzhledem k sídlu národní i m ěšťanské školy není ni čím p řekvapivým. V závislosti na existenci nemocnice není p řekvapivé ani objevení léka řů či lékárník ů. Ani soudce, advokát nebo notá ři nejsou překvapivý v centru soudního okresu. Zastoupení od ěvních ani potraviny zpracujích živností nebylo neo čekávané (snad chybí

151 Jméno Josef Novotný bylo v této dob ě v Nechanicích zna čně frektventované. P řipadá v úvahu hned n ěkolik kandidát ů: hudebník, rolník, řemeslník, majitel povoz ů...

85

jen mlyná ř), ale velice slabé číslo se objevilo u po čtu klasických řemeslných živností jako soustružník, zedník, pokrýva č, truhlá ř, záme čník, kamná ř. Úpln ě chybí řemeslo kolá řské, ková řské, bedná řské, klempí řské nebo sklená řské, ale v místních cechách p řitom zastoupena byla. Jednou z možností se zdá být p řesun t ěchto povolání do sousedních obcí, slabší ekonomické postavení nebo nezájem mistr ů o místo v komunální politice. P říliš aktivní v samospráv ě podle t ěchto výsledk ů nejsou ani místní hostin čští, ale to i p řesto, že v Nechanicích bylo takových podnik ů n ěkolik. V řeči čísel se v obecním výboru m ěsta vyst řídalo: celkem 12 rolník ů, 12 obchodník ů, 7 hudebník ů, 7 peka řů , 5 obuvník ů, 4 truhlá ři, 4 zástupci u čitelské profese (u čitelé + ředitelé dohromady), 3 krej čí, 2 ú ředníci, 2 záma čníci, 2 majitelé nemovitostí, 2 hostinští. Zbytek povolání se objevuje pouze jednou, v šesti případech nebylo zjišt ěno a ve dvou výborové zem řeli p řed sledovaným obdobím. Na první pohled by se mohlo zdát, že síly rolník ů a obchodník ů v Nechanicích byly vyrovnané, ale opak je pravdou, protože velice silnou základnu m ěly provozovatelé řemeslnických živností. Z toho vyplývá, že nejsiln ější zastoupení a nejv ětší rozhodovací vliv v nechanické obecní politice byl v rukou obchodník ů a řemeslník ů a zájmy rolník ů p řeci jen v pozadí. Částe čně to zavin ěnoval fakt, že m ěsto bylo st řediskem svého vlastního soudního okresu, což zp ůsobovalo zvýšenou koncentraci obchodních p říležitostí, jež v pr ůměrné argární vesnici nejsou. Druhým důvodem se jevil malý po čet pozemk ů vhodných pro zem ědělkou produkci, chudší obyvatelstvo a nižší stav rolník ů, což dokládá i velmi vysoká míra zastoupení neobvyklého druhu živnosti, kterým bylo hudebnictví. Velice zajímavý trend se objevuje i u čelních p ředstavitel ů obce tj. starosty a radních. Ze t ří starost ů byli dva obchodníci a jeden peka ř. Rozhodn ě se nedá říct, že tyto funkce získala pro sebe obchodnická, řemeslnická povolání nebo vzd ělaná honorace. Spíše naopak situace p ůsobí pom ěrn ě vyrovnan ě. V prvním volebním období mezi lety 1888 až 1891 stál v čele obchodník a s ním dva rolníci a dva živnostníci. Od roku 1891 do roku 1897 starostoval peka ř a v rad ě zasedali dva rolníci a majitel realit a obchodník. Obsazení funkcí 1897 – 1900 bylo naprosto úpln ě totožné. Takže z celkového pohledu se jedná o dva rolníky, obchodníka, živnostníka a jiné povolání (nebo dalšího živnostníka). Od roku 1901 došlo ke zm ěně, kdy už to neznamenalo čty ři plus jedna funkce, ale po čet m ěstských radních se zvýšil o t ři, a proto jeden starosta a p ět radních tj. celkem sedm osob. 1901 až 1904 byl starostou živnostník a v rad ě dva obchodníci, rolník, živnostník, člen vzd ělané honorace a majitel realit. Mezi lety 1905 až 1910 stále v čele obce op ět

86

obchodník a v rad ě m ěsta se nacházeli dva obchodníci, rolník, živnostník a člen vzd ělané honorace. Od 1910 do roku 1913 zastával ú řad starosty obchodník a funkce radních dva rolníci, člen vzd ělané honorace a t ři živnostníci. V posledním volebním období 1913 – 1916 starostoval obchodník a dále se tam nacházeli dva rolníci, člen vzd ělané honorace a tři živnostníci. V prvních t řech období od roku 1888 do roku 1900 chybí v m ěstské rad ě zástupce vzd ělanosti, což časem s navýšením jejich po čtu p řestalo platit. Celou dobu byl také mezi členy alespo ň jeden rolník, ale zajímává zm ěna nastává od rou 1910. V posledních dvou obdobích chyb ěl mezi radními obchodník. Jeden sice zastával ú řad starosty, což možná spíše v souvislotí, že se osv ědčil už v p ředchozím období a vzhledem následování rodinné tradice. Ale na úkor obchodník ů se zvýšil po čet řemeslník ů. Nesmí se však zapomínat, že spousta řemeslník ů byla zárove ň obchodníky, nap ř. krej čí, peka ř, protože v ětšinou vlastnili krámek, kde své zboží také prodávali.

87

8. SPOLKOVÁ ČINNOST A DALŠÍ ORGANIZACE

Jedna z p říležitostí, kde se pravideln ě a často mohli scházet ob čané, byly r ůzné spolkové činnosti, které byly považovány za významný znak m ěšťanstva a signalizovaly přechod od stavovské k ob čanské spole čnosti. 152 Krom ě vzájemného propojení lidí nabízely i p říležitost pro styk mezi p ředstavitely obce a jejími obyvately. Samoz řejm ě, že se to nevztahovalo na všechny spole čenské vrstvy, protože ty nejnižší si to nemohly ekonomicky dovolit a naopak nejvyšší pat řily v ětšinou mezi čestné členy, ale jejich faktická činnost byla minimální. Zárove ň to stav ělo na rove ň šlechtu, církev a st řední vrstvy obyvatelstva. 153 Ve výsledku mezi členy spolku v ětšinou pat řily zástupci majetkov ě lépe zabezpe čených vrstev, jako nap říklad léka ři, právníci, ředitelé škol, u čitelé, notá ři, řemesníci, obchodníci a rolníci. A ze stejné vrstvy v naprosté v ětšin ě p řípad ů pocházeli i členové obecních výbor ů, pro které tím vzniklo výte čné prost ředí, kde mohli získávat silnou základnu hlas ů pro p řístí volby. A naopak prost řednictvím spolkové činnosti si udržovali vztahy se svými voli či a mohli reagovat na názory obyvatelstva. V roce 1848 došlo ke krátkému uvoln ění politické situaci, což vyústilo v krátkodobý intenzivní rozpuk spolkové činnosti. Jednalo o napln ění d řívejších plán ů na vytvo ření spolku nebo o nové myšlenky sm ěř ované na politické spolky. 154 Původn ě se jednalo o soukromé aktivity 155 závislé na daném spole čenském prost ředí. První pokus o regulaci ze strany státu se objevil v polovin ě 18. století v souvislosti se ší řením zedná řského hnutí a tajných revolu čních spolk ů. Už v roce 1754 vyšlo v platnost na řízení, že policejní podkomisa ři musí provád ět dohlet a podvatnou činnost hlásit. V roce 1788 došlo k zákazu vstupu do zedná řských lóží. K uvoln ění p řisp ělo osvícenství za Josefa II., který zm ěnil podmínky a snažil se spolky dostat pod státní dozor. Problémem

152 FASORA, Lukáš. Svobodný ob čan ve svodobné obci? Ob čanské elity a obecní samospráva m ěsta Brna 1851 – 1914. Brno 2007. ISBN: 978-80-86488-43-1 s. 105 153 KAVKA, Tomáš. Um ělecké spolky a jich funkce p ři formování ob čanských kultur 19. století. Možnosti st ředoevropskéo srovnání. IN: M ěsto a m ěstská spole čnost v procesu modernizace 1740 – 1918. Ostrava 2009. ISBN: 978-80-7368-688-8 s. 119 154 FASORA, Lukáš. Svobodný ob čan ve svodobné obci? Ob čanské elity a obecní samospráva m ěsta Brna 1851 – 1914. Brno 2007. ISBN: 978-80-86488-43-1 s. 106 155 DRAŠAROVÁ, Eva. Stát, spolek a spol čování. IN: Paginae Historiae. Sborník Státního úst ředního archivu v Praze. Praha 1993. ISSN: 1211-9768. s. 152

88

byly politicky smýšlející spolky s p řestupky proti bezpe čnosti státu. Naopak podporu získaly čtená řské, osv ětové, v ědecké, charitativní a výrobní spolky, nebo ť vykonávaly svou činnost v souladu se státem. V roce 1816 došlo k publikování zásad pro zakládání ženských spolk ů zam ěř ených na dobro činné apod. aktivity. Vydání za řídila víde ňská Spole čnost šlechti čen na podporu dobrého a užite čného. Soukromá aktivita byla vítána, nebo ť šet řila peníze státu, ale zárove ň si stát vyhradil možnost spolky zrušit. Pr ůmyslové spolky sbírali informace ze svého odv ětví, vydávaly časopis a po řádaly pravidelné výstavy nebo p řednášky. Ve 40. letech došlo k vydání množství r ůzných na řízeních, jež upravovala aktivity spolk ů ve stát ě. V roce 1848 se v okrojované ústav ě objevilo 156 peti ční právo a právo na tvo ření spolk ů. Dle p ředpis ů z roku 1849 nepolitické nevýrobní spolky ohlašovaly čtrnáct dní p ředem svou ustavující sch ůzi obecnímu p ředstavenému a zástupci okresního politického ú řadu. A oznamovaly vytvo ření spolkového výboru. Výrobní spolky respektovaly p ředpisy z po čátku 40. let. Politické spolky m ěly také ohlašovací povinnost, jejich cíle nesm ěly zasahovat do zákonodá řství či výkonné moci státu. O svých sch ůzích musely nejmén ě dvacet čty ři hodin dop ředu kontaktovat ú řady. Členství v nich bylo zakázáno pro žáky gymnazií. Se Silvestrovskými patenty v roce 1851 dozor nad spolky přitvrdil. V padesátých letech op ět došlo ke zm ěnám a spolk ů za čalo rapidn ě p řibývat, i když stát n ěkteré zrušil jako nevyhovující. 157 Skladba spolk ů mohla být velice pestrá, ale Nechanice, sami pro svou malou rozlohu a přibližn ě dvoutisícový po čet obyvatelstva, v místních spolcích sdružovaly i členy přespolní. Jednalo se o pom ěrn ě dobré řešení, protože m ěsto m ělo rozlohu v ětší vesnice a bylo blíže obyvatel ům ze sousedních obcí než Hradec Králové 158 nebo Nový Bydžov. Zárove ň místní činitelé udržovali hojné styky s Hradcem Králové nebo i Prahou. Práv ě hlavní m ěsto království Českého pat řilo k líhni spolkových myšlenek, které se odtud nadšen ě, i když se zpožd ěním, ší řili dál a často i do Nechanic. Nápln ě spolk ů se r ůzn ě lišily, protože jejich část se v ěnovala charitivním projekt ům, různým druh ům sportu, osv ětě, hospodá řsko-zem ědělské činnosti nebo vlastenckým myšlenkám. N ěkdy se zam ěř ení jejich činnosti m ěnilo v závislosti na politickém pov ětří

156 DRAŠAROVÁ, Eva. Stát, spolek a spol čování. IN: Paginae Historiae. Sborník Státního úst ředního archivu v Praze. Praha 1993. ISSN: 1211-9768. s. 156 157 DRAŠAROVÁ, Eva. Stát, spolek a spol čování. IN: Paginae Historiae. Sborník Státního úst ředního archivu v Praze. Praha 1993. ISSN: 1211-9768. s. 160 158 HLOUŠKOVÁ, Zuzana. (ed.) Historie spolkové činnosti na Hradecku. Hradec Králové 2001. ISBN: 80- 902749-6-X. s. 7 - 22

89

nebo zm ěně vedení kolektivu. Úsp ěšn ější spolky dokázaly p řežít n ěkolik desítek let a během toho se jich základna zten čila i rozrostla mnohonásobn ě, ale ty nevýrazné existovaly pouze pár krátkých let než upadly v zapomn ění. Prokázalo se, že nejstarší spolek nerovná se nutn ě nejlepší, nejslavn ější nebo s nejv ětší členskou základnou. Naopak d ůležitou roly hrálo mnoho faktor ů: názor okresního hejtmanství, silná osobnost v čele, kontakty na další totožné organizace, cíl jejich činnosti, náro čnost na finance, čas i prostor a hlavn ě zájem ve řejnosti a možnost se prezentovat na venek. V Nechanicích kulturní život zastupovaly P ěveský spolek Hlahol nebo Jednota divadelních ochotník ů, charitativní činnost provozoval Spolek ku polednímu stravování chudých školních dítek, mezi hospodá řské pat řil V čela řský spolek, sportovn ě – spole čenské byly Klub velocipedist ů a T ělovýchovná jednota Sokol. Krom ě skoro výhradn ě místních organizací p ůsobily v Nechanicích i skupiny s okresním významem jako nap říklad Okresní sdružení agrárního dorostu, Okresní agrární svaz a Okresní družení chovatel ů.159

I. Jednota divadelních ochotník ů: Po čátky hraní ochotnického divadla v Nechanicích se v ětšinou dávají do souvislosti s rokem 1842, 160 kdy studenti, ovlivn ění vlastenecky smýšlejícími gymnaziálními vyu čujícími Václavem Klimentem Klicperou a Josefem Chmelou z blízkého Hradce Králové, vrhli na uspo řádání prvních, ale ojedin ělých divadelních p ředstavení v Nechanicích. 161 Asi o 3 roky pozd ěji podle článku v časopise Kv ěty došlo k odehrání asi 8 her, z nichž některé byly pro velký úsp ěch opakovány. Mezi nejoblíben ější pat řily kusy od českých vlasteneckých autor ů. V roce 1850 došlo k požáru, kterému padlo za ob ěť i vybavení divadla, což zp ůsobilo rozpad nebo minimáln ě zmražení činnosti spolku. Ovšem ob ěhem deseti let došlo ke zm ěnám v kolektivu a obnovení divadelních p ředstavení. V roce 1869 došlo k první p ředstavení, které bylo proloženo zp ěvy. O necelé dva roky pozd ěji se divadlo p řest ěhovalo do sálu v městské radnici, ve které

159 PRAŽÁK, Václav. Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta. Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14- 0. s. 83 160 ZIMMERMANN, Petr. Jednota divadelních ochotník ů Kolár Nechanice 1883 – 1964. Hradec Králové 1967. 161 HLOUŠKOVÁ, Zuzana. (ed.) Historie spolkové činnosti na Hradecku. Hradec Králové 2001. ISBN: 80- 902749-6-X. s. 11

90

mimo jiné zasedalo obecní zastupitelstvo, m ěstská rada, nacházel se hostinec, podzemní lednice i byt místního obecního strážníka. Za další dva roky došlo k sjezdu krajského spolku student ů „Krakonoš“ a p ři té p říležitosti k prezentaci divadelní veselohry Na rozcestí, ve které si zahrála hostující Otilie Sklená řová – Malá 162 . V roce 1883 došlo k ustanovení spolku Jednoty divadelních ochotník ů, ale rozkv ět ochotnického divadla v Nechanicích se týká 11 let mezi rokem 1880 a rokem 1891, kdy se do spolku dostal notá ř JUDr. Josef Štolba, rodák z Hradce Králové, který se v roce 1884 postavil i do jeho čela jako p ředseda. B ěhem jeho vedení došlo sehrání mnoha úsp ěšných her, ale také Nechanice navštívili i r ůzné kulturní osobnosti. Po jeho odchodu dochází k třenicím v kolektivu ochotník ů a ke spor ům se samosprávou města, které pat ří budova radnice o užívání divadelního sálu, jeviště i šaten nejen pro účely divadelní jednoty, ale i pro akce po řádané místními hasi či a dalšími spolky. 163 V roce 1896 se starý spolek transformuje v nový, který je pojmenován Jednota divadelních ochotník ů Kolár 164 . V následujících letech se hrálo p ět až deset divadelních p ředstavení ro čně. V roce 1918 se ochotníci zapojili do jubilejních oslav okolo Národního divadla. Nejd říve se konal přednáškový cyklus, který vyústil v uvedení Jiráskovy Vojnarky. V roce 1921 došlo ke vstupu do Úst řední matice divadelních ochotník ů. Spolku se nepovedlo obnovit slávu, kterou m ěl za dob Štolbova p ředsednictví, ale i v dobách celé Československé republiky a za okupace pokra čoval v hraní. V 50. letech činnost spolku pomalu skomírala, ale k dalšímu zášlehu došlo v roce 1955 p ři p říležitosti kulatého výro čí, kdy došlo k uvedení hry Alejandra Casony Jit řní Paní. Ochotnické divadlo v Nechanicích se 21. století nedožilo. N ěkdy v pr ůběhu 2. poloviny 20. století zaniklo, ale tradice návšt ěv divadelních představení v Nechanicích stále existuje, i když se jedná pouze o jednotlivé hry divadelních skupin v místním kulturním dom ě. Stejn ě jako se m ěnila divadelní jednota m ěnilo se místo hraní her. V ětšina se tradi čně uskute čň ovala v divadelním sále v radnici, ale i v přírod ě lesa Bažantnice, který m ěsto

162 Otilie Sklená řová-Malá (Víde ň 1844 – Praha 1912) Jedna z nejvýznamn ějších českých here ček své doby. Poprvé vystoupila v roce 1863 v Praze v roli Panny Orleásnké. Vynikala krásným vzhledem, vynikajícím hlasem a skv ělou recitací, což ji p ředur čovalo p ředevším k rolím tragických a patetických hrdinek. Vynikala ale i v jemných komických rolích, zejména konverza čních. [http://cs.wikipedia.org/wiki/Otýlie_Sklená řová- Malá ] (20.2. 2012) 163 Není bez zajímavosti, že brožura mapující dokumenty ve sporu a dávající za pravdu samospráv ě se objevila těsn ě p řed komunálními volbami. 164 Přídomek Kolár byl mezi divadelními ochotnickými sbory na konci 19. století velice častý a odkazoval na jejich vlastenecký zápal a na osobu Josefa Ji řího Kolára, herce a režiséra Stavovského divadla a p řekladatele Shakespearových dramat. Jeho hra Mravenci byla sehrána jako první p ři p řest ěhování divadelního spolku do Radnice.

91

Nechanice ve 20. letech 20. století zakoupilo od hrab ěte Harracha, místních hostincích či lokálech sousedních obcí. Příklady her hraných divadelním spolkem v 90. letech 19. století: 165

Datum: 26.prosince 1892 Hra: Praha je Praha Autor: O. Blumenthal, J. Kadelburg, zpracoval J. Kühnl Podrobnosti: Veselohra o 4 jednáních Postavy: Martin Zemla – továrník, Zde ňka – jeho dcera, JUDr. Dvo řák – obhájce, Ludmila – jeho cho ť, Fric Krempl – její bratranec. Bohumil Lukáš – inženýr, MUDr. Hrdli čka aj. Po čet postav: 13 Místo d ěje: První a čtvrté d ějství v Praze, druhé a t řetí v Ra čicích. Poznámka: před p ředstavením a mezi akty hraje Hlahol, vstupenky 50 až 10 krejcar ů.

Datum: 19. b řezna 1893 Hra: Žádný muž a tolik d ěvčat, Ztratila řeč Autor: J. B., hudba A. Suppé, Karel Šim ůnek Podrobnosti: komická opereta, fraška o jednom jednání Postavy: Jeremiáš Mrkvi čka – statká ř, Libuše – Češka, Bel ča – Slovenka, Rezi – Němka, Sstvánka – Ma ďarka, Britta – Angli čanka aj. (Žádný muž…), Libor Svoboda – bohatý soukromník, Božena – jeho dcera, nev ěsta Jaroslavova aj. (Ztratila řeč) Po čet postav: 15, 5 Místo d ěje: Mrkvi čkův statek v okolí hlavního m ěsta, Poznámka: vojenské kostýmy pro dámy zhotovené ke h ře, p řed p ředstavení pr ůvod všech Mrkvi čkových dcer, krátký koncert, dv ě p ředstavení. Žádný muž a tolik d ěvčat reprízováno 16. dubna 1893.

Datum: 26. prosince 1893 Hra: Pod krovem otcovským Autor: Jan Vávra Podrobnosti: činohra o t řech jenáních Postavy: Albrecht Šebestinn Lískovec z Leskovce, pán na Cerekvici, Anežka a Vilém –

165 Státní okresní archiv Hradec Králové: Jednota divadelních ochotník ů Kolár Nechanice. 1883 – 1964. Plakáty a pragramy 1889 – 1964. Inv. č. 17

92

jeho d ěti, Salomena – jeho sestra aj. Po čet postav: 10 Místo d ěje: v roce 1632 na cerekvickém zámku, od rána do večera Poznámka: kostýmy dodala firma H. Trida z Brandýsu nad Labem.

Datum: 25. února 1894 Hra: Manžel v base Autor: Harry Giblom Podrobnosti: fraška o čty řech jednáních Postavy: Filip Mráz – továrník sodových vod, Tu ček – jeho spole čník, Šebek – bývalý peka ř, Ma řenka – jeho cho ť, Vanda – Mrázova cho ť aj. Po čet postav: 15 Místo d ěje: Praha a Teplice

Pr ůměrn ě se po čet postav ve hrách pohyboval do čísla patnáct, ovšem jeden herec mohl zvládnout více vedlejších rolí, a proto jich v jedné h ře ú činkovalo okolo deseti. Zbytek spolku se staral o tvorbu kostým ů, lí čení, stav ění a malování kulis, hudební doprovod nebo o režii. Nejv ětší frekvence divadelních p ředstavení byla v zimních m ěsících, kdy se obyvavatelé agrárního venkova nemuseli v ěnovat polním pracem. V lét ě se často hrálo pod širým nebem nap ř. v lese zvaném Bažantnice. Samoz řejm ě, že divadelní ochotníci nemohli chyb ět na význa čných událost často ve spolupráci s hudebním spolkem Hlahol.

II. P ěvecký spolek Hlahol Do roku 1887 se sborový zp ěv v Nechanicíc provozoval hlavn ě v kostele Nanebevzetí Panny Marie. 166 Přesto hudba m ěla v obci své ko řeny, protože se v ní narodil vynikající hudebník Jan K řtitel Va ňhal. V roce 1869 sehrálo místní ochotnické divadlo zp ěvohru, což také dokládá zájem o hudbu u obyvatel. Je možné, že chyb ějící p ěvecký spolek a nadšení mezi lidmi m ělo na sv ědomí často kritizované harfenictví. Chudší ob časné z Nechanic a okolí často se celými svými rodinami ko čovali o období 2. poloviny 19. století a na za čátku 20. století do cizích zemí za obživou. Mezi vyhledávané lokality pat řilo Rusko, Ukrajna, Bulharsko nebo Turecko. Mnohdy se stávalo, že s kapelníky cestovala najaté děti, jenž tímto zp ůsobem živily zbytek rodiny. Ú řady p ředevším ve svých hlášeních

166 ZIMMERMANN, Petr. Pěvecký spolek Hlahol 1887 – 1914 (1943). Hradec Králové 1967.

93

zmi ňovaly možnou prostituci dívek a zlod ějnu nebo žebrácký zp ůsob života u chlapc ů odtržených od rodiny. Z podn ětu místního u čitele Edvarda Bureše v roce 1887 vznikl první p ěvecký spolek s názvem Hlahol. Podle svých stanov 167 měl za úkol rozvíjet sv ětský i církevní zp ěv, se zam ěř ením na slovanský pro podpo ření národního sebeur čení a hru na hudební nástroje. Výsledkem a prezentací činnosti p ěveckého spolku Hlahol bylo množství koncert ů, tane ční zábavy, organizované výlety a hudební doprovod místních divadelních představení. 168 Prvním p ředsedou spolku byl zvolen doktor František Horá ček, místop ředsedou doktor Josef Štolba a sbormistrem Edvard Bureš. Zázemí pro Hlahol vzniklo v budov ě radnice a nácviky a koncerty se konaly v jejím divadelním sále. B ěhem prvního roku se do spolku přihlásila p řibližn ě t řicet osm člen ů, b ěhem dalšího roku se jejich po čet vzrostl na osmdesát. Část z nich byla hudebn ě negramotná a Edvard Bureš jim musel doplnit znalosti not. Část člen ů pat řila do řad u čitelstva z okolních vesnic. Roku 1889 vznikla hudební sou část spolku, kterou m ěl na starost u čitel Laichter. Uvažovalo se i o z řízení hudební školy, ale to se nepovedlo. 169 V prvních letech svého života se spolek aktivn ě ú častnil sv ětských i církevních slavností a zpíval i na kostelním k ůru, což skon čila v roce 1896, kdy došlo k názorové rozep ři mezi vedením spolu a novým fará řem 170 . Hlahol často zpíval a hrál na poh řbech a svatbách svých člen ů a významných obyvatel obce, plánoval hromadné výlety s hudbním doprovodem do okolí nap ř. na Hrádek, podporoval r ůzné dobro činné akce a velice často spolupracoval s místním ochotnickým divadlem. Mezi každoro ční pat řila ú čast na slavnostech Božího T ěla či Poslední le či, po řádání Cecilské zábavy, Josefské zábavy, zahradní slavnosti, ve řejn ěho výro čního koncertu, spolkového v ěne čku, Silvestru 171 V roce 1893 se odd ělila od smíšeného t ělesa dámská část a nadále vedle sebe fungovali mužský a ženský p ěvecký sbor, orchestr a komorní kvarteto. Spolek cvičil t řikrát do týdne a v ětšinou v úterý muži, ve st ředu ženy a hudba v pátek.

167 Státní okresní archiv Hradec Králové: P ěvecký spolek Hlahol Nechanice 1887 – 1914. Stanovy spolku. Inv. č. 7 168 PRAŽÁK, Václav: Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta . Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14- 0. s. 80 - 81 169 Státní okresní archiv Hradec Králové: P ěvecký spolek Hlahol Nechanice 1887 – 1914. Protokoly sch ůzí11894 – 1902. Inv. č. 2 170 Spolek si na chování fará ře st ěhovaž až u královehradeckého biskupa a člen ů se spolku se zastal i hrab ě Harrach. 171 Silvestrovské slavnosti – v dobovém prameni a na plakátech zásadn ě psáno s Y jako sylvestrovská zábava.

94

Někdy po roce 1893 došlo k t ěžské krizi 172 a spolek p řišel o 35 člen ů ze svých 97 a možnost užívat prostory v budov ě radnice. Okolo roku 1900 nechal hrab ě Jan Harrach vybudovat spole čenský sál Na H ůrce 173 a v n ěm spolek našel své nové zázemí. Hlaholu zůstalo p řes padesát člen ů, ale nedokázal dosáhnout svých p ředchozích úsp ěch ů a vystupovat samostatn ě na v ětších kulturních událostech. Konkurence mu vyrostla v podob ě Cyrilské jednoty pro zvelebení hudby a zp ěvu chrámového. Do roku 1911 spolek přežíval a prezentoval se r ůzných nechanických kulturních událostech. P ři život ě se udržel i p řes I. a II. sv ětovou válku.

Vývoj členské základny spolku v období mezi lety 1893 až 1901. Jedná se o členy mužského a ženského sboru a orchestru: 174 Rok 1893...... 97 člen ů Rok 1894...... 75 člen ů (3 zakládající + 19 p řispívajících + 53 výkoných) Rok 1895...... 82 člen ů (3 zakládající + 21 p řispívajících + 58 výkoných) Rok 1896...... 65 člen ů (3 zakládající + 19 p řispívajících + 43 výkoných) Rok 1897...... 60 člen ů (3 zakládající + 17 p řispívajících + 40 výkoných) Rok 1898...... 63 člen ů (3 zakládající + 16 p řispívajících + 44 výkoných) Rok 1899...... 70 člen ů (3 zakládající + 17 p říspívajících + 50 výkoných) Rok 1900...... 77 člen ů (3 zakládající + 16 p řispívajících + 58 výkoných) Rok 1901...... 71 člen ů (3 zakládající + 15 p řispívajících + 53 výkoných) Rok 1903...... 56 člen ů (41 výkoných) Rok 1904...... 53 člen ů (39 výkoných) Rok 1905...... 58 člen ů (45 výkoných) Rok 1910...... 39 člen ů (33 výkoných) Mezi jednu z častých potíží uvnit ř spolku pat řilo zanedbávání zkoušek. Každý ze člen ů alespo ň jednou za rok zameškala, ale n ěkte ří p řišli o více než ¼ zkoušek. Pokud nepomohla domluva, p řišlo na řadu vylou čení ze spolku. Omluvou pro dlouhodobou neú čast mohlo být náro čné povolání, které vyžadovalo člen ův čas.

172 Dle knihy protokol ů došlo ke sporu mezi m ěstem Nechanice zastoupeném členy obecního výboru a vedením hudebního a divadelního spolku o užívání divadelního sálu. Následná „nevraždivost“ je doložena ješt ě v roce 1900. 173 Ozna čení části m ěsta Nechanice. 174 Státní okresní archiv Hradec Králové: P ěvecký spolek Hlahol Nechanice 1887 – 1914. Protokoly sch ůzí11894 – 1902. Inv. č. 2 Státní okresní archiv Hradec Králové: P ěvecký spolek Hlahol Nechanice 1887 – 1914. Protokoly sch ůzí11902 – 1911. Inv. č. 3

95

III. T ělovýchovná jednota Sokol 175 Nejstarší kontinuláln ě p ůsobící spolkovou organizací v Nechanicích byla T ělovýchovná jednota Sokol. K jejím založení došlo v roce 1867, pohých p ět let po vzniku prvního takového spolku v Praze. První ustanovující sch ůze byla svolána na 18. zá ří 1867. Mezi nejzasloužilejší zakladatele pat řil MUDr. Jan Štross, poslanec zemského sn ěmu a hlavn ě předseda sokolské organizace v Kutné Ho ře. Na základ ě jeho p řání kutnohorští členové vykonali výlet na Chlum, na místo bojišt ě z Rakousko-pruské války v roce 1866. Cestou se dostali do Nechanic, kde ukázka jejich cvi čení oslovila ve řejnost a vedla místní ob čany ke snahám vytvo řit místní odnož organizace T ělovýchovné jednoty. Prvním p ředsedou místní sokolské obce 176 byl zvolen MUDr. Jan Štross, který v té dob ě vykonával funkci okresního léka ře v Nechanicích. Od za čátku hlavní existen čí problém představoval komplikovaný vztah k c. k. ú řad ům. První spole čný výlet do obce Lib čany dorazilo pouze patnáct člen ů oble čených v krojích. Pozd ěji následovala ú čast na oslav ě památky Mistra Jana Husa v Hradci Králové, kde mluv čím nechanické jednoty byl MUDr. Štross. Členové, ale nanáhlásili svou ú čast příslušným ú řad ům, a proto byli za nepolenou činnost potrestáni n ěkolikadenním v ězením. O stravu se jim v té dob ě starali manželé Štrossovi. První ve řejné cvi čení se konalo v roce 1870 ve Stýskalu. V té dob ě jednota sdružovala necelých padesát osob. Jejich pravidelná cvi čení se konala v letním období ve dvo ře staré budovy obecné školy a v zim ě u jednoho z jejich člen ů. Se zvyšujícím se po čtem člen ů se zimní cvi čišt ě p řesunulo do Ulrichova hostince. A pozd ěji se sídlem t ělocvi čny stal sál v radnici, jenž m ěsto sokolské jednot ě pronajímalo zdarma. Vlastenecké cít ění a opadávající nadšení ve řejnosti pod permanentním tlakem ú řad ů zp ůsobilo, že v roce 1874 došlo na valné hromad ě k zvláštnímu rozhodnutí zm ěnit místní odnož T ělovýchovné jednoty Sokol na organizaci hasi čskou. M ěsto Nechanice v té dob ě žádnou vlastní dobrovolnou jednotku hašic ů nem ělo. Až o osm let pozd ěji se dobrovolní hasi či op ět vrátili ke své sokolské činnosti a vytvo řili nové stanovy, ve kterých se stále po čítalo s výkonáváním hasi čské služby. V červnu 1882 se objevili na jubilejní oslav ě dvacátého výro čí založení Sokola v Praze. Přes šedesát nechanických člen ů v té dob ě už vlastnilo nové spolkové uniformy. V roce

175 PRAŽÁK, Václav: Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta. Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14- 0. s. 77 - 83 176 Pam ětní list, vydaný k 70. výro čí založení t ělocvi čné jednoty „Sokol“ v Nechanicích 1867 – 1938. Nechanice 1937.

96

1900 došlo ke kone čnému odd ělení dobrovlného haši čského sboru od t ělovýchovné jednoty. A také zem řel zakladatel MUDr. Jan Štross. V roce 1907 došlo při čty řicátém výro čí založení místní části organizace k pojmenování m ěstských sad ů na Štrossovy, na jeho po čest. Nechanická sokolská jednota se v ěnovala i vlastenckým snahám. V osmedesátých letech deváténáctého století zakoupila pozemky u n ěkolik kilometr ů vzálené obce Rosnice, kterým se říká Žižk ův st ůl. Na vrcholu kopce postavili členové památník Jana Žižky z Trocnova. Ke slavnostnímu odhlalení došlo 29. srpna 1886. Pr ůvod vyrazil brzy ráno z centra Nechanic a k odhalení došlo v deset hodin dopoledne v provedení zemského poslance K. T ůmy. Krom ě pravidelných cvi čení svých člen ů po řádala jednota i ve řejná vystoupení a členové se ú časntnili i všesokolských slet ů v Praze. P ři p ětadvacátém výro čí vzniku Východo české župy v srpnu 1893 se konal její slet v práv ě v Nechanicích. Okolo roku 1895 se zrodila myšlenka na založení vlastní vlastní sokolské t ělocvi čny. Darem se jí poda řilo získat pozemek, ale pozd ěji ho m ěsto Nechanice odkoupilo zp ět do svého vlastnictví. V té dob ě se nechanická jednota stala sou částí Orlické župy a v ní vydržela až do roku 1949. A v roce 1897 došlo k založení ženského oddílu nechanického Sokola a v roce 1912 k jeho op ětovnému slou čení. Členové místní jednoty se pravideln ě ú častnili velkolepých a masových slet ů v Praze. Na Čtvrtém všesokolském sletu roku 1901 vystoupilo 33 člen ů a členek z Nechanic. Šestého všesokolského sletu se ú časntnilo už víc než sedmdesát zástupc ů. Nechani čtí byli přítomni i na sletu v Brn ě ke konci m ěsíce července 1914. Jeho ú častníci byli rozehnáni četníky v souvislosti s atentátem na nástupníka tr ůnu v Sarajevu. Ve strachu p řed konfiskací majetku se ho rozhodla jednota sv ěř it do pé če m ěsta Nechanice a její činnost byla v období války v útlumu.

IV. V čela řský spolek v Nechanicích 177 O založení samostatného spolku pro v čela ře z Nechanicka se postaral nadšený v čela ř František Šafr, ale zásluhy m ěl mít i hospodá řský správce Podrazil a řídící u čitel F. Hák z Petrovic 178 . P ředtím místní v čela ři možná pat řili pod spolek ve Velkých Petrovicích, ale 11. b řezna 1888 se vytvo řil místní nechanický v čela řský spolek, jako odnož od základny v Ronov ě – Osko řínsku. Ale už 9. prosince 1888 se definitivn ě osamostatnil. Spolek se

177 ZIMMERMANN, Petr. Včela řský spolek Nechanice 1888 - 1965 . Hradec Králové 1967. 178 Na osobou zakladatele se Petr Zimmerman a Václav Pražák rozcházejí. Objevují se jména Podrazil, Hák a Šafr.

97

snažil splnit velké množství svých plán ů a byl velice aktivní. V roce 1892 se spolen čně s Hospodá řským spolkem podílel na založení ovocné školky. 179 Svoji prokudci prezentoval na mimo řádn ě velkém množství výstav (1894 – Krajská výstava v Hradci Králové) a ovoce z jejich školky čestná uznání a n ěkolik cen. B ěhem let přibyla stanice na zpracování ovoce a hned v po čátcích byla schopná zpracovat p řes 57 hektolitr ů ovocného vína. Na po čátku 20. století za čal spolek vydávat sv ůj vlastní členský časopis, což ovšem bylo podmín ěno zvýšením členských p řízp ěvk ů. Postupn ě následuje útlum spolku a jeho ovocná školka je pohlcena rozr ůstající se obytnou zástavbou. 180 V roce 1914 uplynulo 25 let od založení spolku a za tu dobu prob ěhlo 84 valných hromad, 133 sch ůzí výboru a 102 tématických p řednášek. Členská základna se z 21 osob rozší řila na 90 člen ů. Dvacátá léta dvacátého století p řinesla jen velmi drobné zm ěny. Další rozkv ět za čal ve třicátých letech, kdy se zvášila p řenášková, výstavní, družební i kulturní činnost. Po Druhé sv ětové válce čítal spolek p řes 150 člen ů. V šedesatých letech dvacátého století se tradi ční v čela řství za čalo prudce m ěnit na základ ě v ědeckých poznatk ů.

V. Sbor dobrovolných hasi čů 181 V roce 1900 došlo v Nechanicích ke kone čnému odd ělení hasi čského sboru od Tělovýchovné jednoty Sokol. V následujícím období zbytky sboru p řežívaly a snažily se plnit hlavní nápl ň své činnosti – ochranu majetku ob čan ů. Teprve 16. dubna 1905 došlo k definitivnímu rozhodnutí a založení Sboru dobrovolných hasi čů .182 V jeho čele jako předseda stanul Bohumil Van čura, jeden ze zakladatel ů. K tomuto datu čítala členská základna 43 aktivních a 33 p řispívajících osob. Do konce roku se poda řilo zajistit hasi čskou výzbroj hned pro čty řicet člen ů a krom ě toho k dispozici byly tři st říka čky (vozová, p řenosná a ru ční), t ři žeb říky, háky a koše. Jejich první boj s oh ňem se odehrál v sousedních Starých Nechanicích, kde požár zachvátil majetek Josefa Antonyho. B ěhem krátké doby, 1. června 1906, obstáli i v činnosti na poli kulutry, když oraganizovali 10. sjezd župy Nechanické. Jednotka dobrovolných hasi čů se od první chvíle snažila zajistit osv ětu a p ředcházet požár ům a

179 K jejímu zrušení došlo v roce 1909, protože musela ustoupit nové výstavb ě. 180 PRAŽÁK, Václav: Nechanice . Obrázky z historie a života m ěsta. Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14- 0.s. 81 181 PRAŽÁK, Václav: Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta . Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472- 14-0. s. 82 182 KOBOSIL, Josef. Památník sboru dobrovolných hasi čů v Nechanicích (1905 – 1935), vydaných k oslavě třicetiletého založení sboru. Nechanice 1935.

98

následným škodám. Práce sboru byla utlumena s p říchodem První sv ětové války, kdy část člen ů narokovala do armády, další vykonávali místní vále čnou stráž a n ěkolik z nich vypomáhalo p ři činnosti Červeného k říže v nemocnici.

VI. Jednota pro okrašlování m ěsta a nejbližšího okolí 183 V 2. polovin ě 19. století se za číná zvyšovat hodnota zelen ě a p řírody pro b ěžný život městského člov ěka. 184 Rozmáhající se urbanizace, zne čišt ěné prost ředí uvnit ř zástavby a osvícenstké i filozofické názory z konce 18. století stvo řily myšlenku moderního ve řejného m ěstkého parku. Ob čan bydlící ve m ěst ě už necestuje ko čárem ze svého domu do svého sídla na venkov ě, které disponuje soukromou dob ře oplocenou a upravenou zahradou či par číkem. Naopak se nechává vid ět ostatními spoluob čany v ulicích, na promenádách a ve ve řejn ě p řístupných parcích, kde se aktivn ě podílí na spole čnském a kulturním život ě m ěsta. Častými zastávkami procházek byla r ůzná letní divadla a koncerty, výletní restaurace a hosp ůdky, zahradní slavnosti, sportovní i jiné aktivity. Městská parková zele ň často vznikala dobrovolnou prací amatérských nadšenců. Tito lidé se následn ě sdružovali do r ůzných okrašlovacích, osv ětových, horských a turistických spolk ů nebo jednot. První okrašlovací komise v Čechách se tvo ří v souvislosti s na řízením guberniálního prezidia z roku 1830. Další postupn ě p řibývají. Ministerstvo ve řejných prací poskytovalo okrašlovacím spolk ům dotace ze speciálních pen ěžních zdroj ů. Této souvislosti bylo nutné z řídit ur čitou formu kontroly a řízené spolupráce v centrální rovin ě, a proto došlo k rozhodnutí nov ě z řídit spole čné úst ředí. Dne 30. října 1904 se v zahradním sále pražské restaurace „U Chod ěrů“ konala ustanovující valná hromada Svazu českých okrašlovacích spolk ů v království Českém se sílem v Praze. Ovšem už na valné homad ě 11. června 1905 se oficiální název m ění na Svaz českých spolk ů okrašlovacích v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku. Další zm ěna prob ěhla až v říjnu 1909, kdy se jednota nov ě nazývá: Svaz českých spolk ů pro okrašlování a ochranu domoviny v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku (sídlem v Praze), ve zkratce Svaz okrašlovací v Praze. Vypracovává se nový vzor spolkových stanov pro všechny okrašlovací jednoty. Nový název i stanovy náledn ě p řijalo p řes sto spolk ů po celém království Českém.

183 PRAŽÁK, Václav. Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta. Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14- 0.s. 80 184 KUPKA, Ji ří. XIX. století, století okrašlovacích spolk ů (strakonický Spolek Renner) . IN: M ěsto a m ěstská spole čnost v procesu modernizace 1740 – 1918. Ostrava 2009. ISBN: 978-80-7368-688-8 s. 179 - 186

99

Úkolem svazu bylo dohlížet na organizaci po formální stránce a zajiš ťovat spolupráci jednotlivých okrašlovacích spolk ů, podporovat jejich rozvoj, zales ňování, zlepšování vzhledu obcí, podporovat ochranu p řírody, pe čovat o p řírodní, historické i um ělecké památky a chránit lidové um ění. Krom ě jiného p řádal r ůzné p řednášky, výstavy i sout ěže a vydával tiskem r ůzné časopisy a propaga ční či vzd ělávací brožury. Svaz vedl starosta, úst řední výbor a dozor čí výbor. Mezi lety 1904 až 1923 byl starostou univerzitní profesor Jan Urban Jarník, znalec rumunštiny a albánštiny. Na činnosti okrašlovacího svazu se podílela i část dobových osobností nap ř. Alois Jirásek, Svatopluk Čech nebo Karel Klosterman. Zales ňovací a okrašlovací spolek v Praze a okolních obcích nechal b ěhem čty řiceti let vysázet tém ěř jeden milion r ůzných strom ů a ke řů . Okrašlovací spolek založný o dvacet let pozd ěji v Brn ě, roku 1878, nechal do První sv ětové války vysadit skoro dva miliony strom ů. Aktivit ě zemských metropolí nemohla menší krajská m ěsta a mali čká okresní měste čka v žádném p řípad ě konkurovat. Okrašlovací jednota v Nechanicích byla založena 185 jako t řetí nejstarší místní spolková organizace a to v roce 1884. Mnohem pozd ěji než pražský spolek (o necelých t řicet let) a brn ěnský spolek (o šest let). V jejím čele stál doktor Jan Štross a jedním ze zakládajících člen ů byl i notá ř Josef Štolba. Jednalo se o osv ětov ě vzd ělávací organizaci, jenž po řádala různé ve řejné p řednášky a velice aktivn ě navrhovala plány na zlepšení života uvnit ř města. Částe čně úsp ěšné projekty pomáhala i realizovat. Jednota sama nemohla náro čné akce financovat, protože její majetek pocházel členských p řísp ěvk ů, výt ěžk ů z p ředstavení po řádaných ochotnickým divadlem a ob časných dar ů, které se často skládaly ze sazenic různých strom ů. Hlavní finan ční b řemeno projekt ů na zlepšení života ve m ěst ě nesla samotná obec za pomoci tzv. ko řele čného krejcaru. U p říležitosti čty řicátého výro čí nastoupení Františka Josefa I. na panovnický tr ůn nechal spolek vysázet na hlavní nechanické nám ěstí zdobné stromo řadí. Pozd ěji došlo k vysázení strom ů a založení malého par číku i okolo kostela, nebo ť jeho architektura se zdála nezda řilá a p říliš mohutná. V roce 1889 se jednota zasadila o nové chodníky a silni ční p řechody v okolí nám ěstí. Jako stavební materiál bylo použito pískovce od nedalekých Ho řic. Ze stejného kamene se vytvá řily i chodníky v jiných částech m ěsta v pozd ějších letech. Polední významný skutek p ředstavovalo založení parku v sousedství bývalého h řbitova. Samotný h řbitov byl zrušen v roce 1911 a park se rozší řil i na jeho

185 ZIMMERMANN, Petr. Okrašlovací spolek Nechanice 1884 – 1950. Hradec Králové 1967 .

100

území. Okrašlovací jednota p řežila První sv ětovou válku, ale její zásahy postrádaly d řív ější intenzitu. Udržela se i p řes Druhou sv ětovou válku, aby byla jako mnoho dalších spolk ů zrušena v 50. letech 20. století.

VII. Klub českých velocipedist ů186 Vznikl okolo roku 1897 jako sportovní organizace v čele s p ředsedou Ferdinandem Flumem , cukrá řem z Nechanic. Klup často po řádal výlety po okolí a často p ři této činnosti spolupracoval s obdobným spolkem z nedalekého Nového Bydžova. Cyklistika se ovšem nedala provozovat po celý rok, ale p řes zimu se člen ům poda řilo vymyslet jinou aktivitu. Na místních rozlehlých lukách vytvo řili udržované kluzišt ě.

VIII. Veteránský spolek Někdy ke konci 70. let nebo na po čátku 80. let 19. století na sebe upozornil „prorakousky“ zam ěř ený spolek vysloužilých vojenských veterán ů. Hlavní náplní spolku měla být péče o vysloužilé vojáky. 187 Jedním ze zaznamenanách po čin ů byl nákup úpln ě nových uniforem. Dle veteránských stanov existovaly dv ě r ůzné skupiny člen ů.188 První z nich nosila uniformy p ři r ůzných slavnostních p říležitostech a byla ozna čována jako rukující. Druhá, nerukující, oblékala civilní oble čení. Nejvíce rozporuplných emocí mezi ob čany Nechanic vzbuzovali členové spolku, kte ří zárove ň vlastnili členství v jiném „vlastenecky smýšlejícím“ spolku nap ř. Sokolu. Veteránský spolek skon čil svou existenci n ěkdy v období po 28. říjnu 1918.

IX. Spolek porotc ů v Nechanicích Základním úkolem 189 spolku bylo hradit jeho člen ům výlohy spojené s jejich funkcí porotce. Stanovy byly odsouhlaseny 25. prosince 1891 v Praze Zemským zastupitelstvem. Členem mohl být kdokoliv, kdo byl zaznamenán v porotním seznamu. Do roku 1904 byl sídlem nedaleký Hradec Králové a p ředsedou hradecký knihkupec B. E. Tolman. Novým

186 PRAŽÁK, Václav. Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta . Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14- 0.s. 81 187 Veteránský spolek v Nechanicích existoval, ale mnoho zpráv o n ěm se nedochovalo do dnešních dn ů. Spíše zůstaly zaznamenané negativní reakce na n ě než cokoliv jiného. 188 PRAŽÁK, Václav. Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta . Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14- 0.s. 81 189 ZIMMERMANN, Petr. Spolek porotc ů krajského soudu Nechanice 1891 – 1936. Hradec Králové 1967.

101

předsedou se stal nechanický Bohumil Van čura. Obyvkle spolek čítal n ěco okolo 30 až 40 člen ů a v ětšina z nich pocházela z nechanického soudního okresu. Okolo roku 1924 se objevují snahy o ukon čení činnosti spolku. K poslední valné hromad ě spolku došlo až v roce 1936.

X. Knihovna v Nechanicích Ve 40. letech 19. století se o vznik první ve řejné knihovny v Nechanicích postaral místní spisovatel amatér a obrozenecky smýšlející fará ř Josef H. Windyš. V její tradici pokra čovala v roce 1892 založená Štolbova knihovna. Její financovcování m ěla pocházet od ob čan ů, kte ří vždy k Novému roku platili jednohrázový p řízp ěvek. P ůjčovní dny byly vždy ve čtvrtek a v ned ěli. Poda řilo se jí ve své činnosti vytrvat až do roku 1919, kdy byla Osv ětovým sborem sloužena s Hasi čskou knihovnou, Sokolskou knihovnou a Knihovnou spolku Edvarda Slávy v jednu Ve řejnou knihovnu m ěsta Nechanice.

XI. Rolnické družstvo pro zpracování a prodej zem ědělských plodin v Nechanicích Družstvo vzniklo 190 asi okolo roku 1902 a v Nechanicích vlastnilo svou sušárnu. Mimo jiné se zabývalo zpracováním čekanky. Svou činnost provozovalo ješt ě v roce 1944.

XII. Úst řední jednota řepa řská pro soudní okres nechanický

K založení okresní oragnizace 191 došlo v roce 1909. Jejím cílem bylo podporovat zdejší pěstitele cukrové řepy, zajiš ťovat zásobování curkovar ů řepou a vyjednávat, co nejlepší výkupní ceny pro své členy. Ze získaných pen ěz se platily odm ěny člen ům ve vedoucích pozicích, cestovné, p řízp ěvky hlavní organizaci a podporovala se i politická strana agreární. Úst řední jednota řepa řská pro soudní okres nechanický se snažila budovat i nové družstevní cukrovary. Její činnost byla p řerušena n ěkde okolo roku 1931, ale pravd ěpodobn ě znovu fungovala v letech 1934 až 1937.

190 ZIMMERMANN, Petr. Rolnické družstvo pro zpracování a prodej zem ědělských plodin Nechanice 1902 – 1944. Hradec Králové 1967. 191 ZIMMERMANN, Petr. Úst řední jednota řepa řská pro soudní okres Nechanice 1911 – 1937. Hradec Králové 1967.

102

XIII. Spolek ku polednímu stravování chudých školních dítek Vznikl okolo roku 1893 a jeho hlavní náplní byla charitativní činnost – polední stravování chudých žák ů.192

XIV. Ob čanský klub Politicko - osv ětová organizace. 193 Existenci spolku byla povolena dne 2.srpna 1893. Ustavující sch ůze zahajující činnost Ob čanského klubu pro okres nechanický prob ěhla 4. zá ří 1893 a do spolku jako členové p řistoupili 194 : František Rašín starší, František Jánský (m ěšťan), JUDr. Josef Chrištof (advokát) MUDr. Alois [Jppen] (obvodní léka ř), Karel Bohdanecký (majitel dom ů), Karel Bok (obchodník) Josef Brandejský (obchodník), Jan Brendl (obuvník), Ferdinand Flum (cukrá ř), František Hlubuček (klempí ř), Jan Holý (obchodník), Jan Kužel z Hrádku (rolník), Antonín Mad ěra (m ěšťan), Alois Morávek (obchodník), Josef Novotný (povozník), Karel Rašín (obchodník), Josef Skalický (obchodník), František Saifrt (hodiná ř), Antonín Taichmon ze Sob ětuše (rolník), Josef Vais (obchodník), Bohumil Van čura (m ěstský tajemník), Jan Vojt ěch z Lodína (rolník), Antonín Žabka (obchodník), Hynek Žabka (kamná ř). Představenstvo Ob čanského klubu bylo zvoleno p římou volbou a p ředsedou se stal starosta m ěsta Nechanice František Rašín starší a členy výboru JUDr. Josef Chrištov (a jako jednatel klubu), Antonín Mad ěra, Antonín Taichmon (a jako místostarosta), Karel Bok, Hynek Žabka, Jan Kužel, Jan Vojt ěch, František Jánský a Karel Bohdanecký (a jako pokladník). Stejn ě i jako v dalších volbách nap ř. pro obecní výbor i v Ob čanském klubu se volilo n ěkolik náhradník ů: Antonín Žabka ( č.p. 176), Alois Morávek a Ferdinand Flum. Každý ze člen ů m ěl zaplatit ro ční členský p řísp ěvek ve výši padesáti krejcar ů. B ěhem krátké doby p řistoupilo asi dalších dvacet člen ů do Ob čanského klubu: Jan Jánský z Nechanic (rolník), Jan Bohdanecký (krej čí), František Frýda z Trnavy (rolník), Václav Ryba (truhlá ř), František Honc ze Starých Nechanic (rolník), Josef Teichman ze Sob ětuše (rolník), Václav Fridrich z Kobylic (rolník), František Rašín mladší (kupec), Václav Mašinda (kolá ř), Stanislav Vojt ěch (vlastník domu), Josef Kaš ťák (pokrýva č), František Ryba (soust řužník), Josef Kolá řský (kniha ř), Jaroslav Ryba (záme čník), Tomáš Vohrna

192 ZIMMERMANN, Petr. Spolek ku stravování chudách školních d ětí Nechanice 1893 – 1948. Hradec Králové 1967. 193 ZIMMERMANN, Petr. Ob čanský klub Nechanice 1893 – 1901. Hradec Králové 1967. 194 Státní okresní archiv. Fond: Ob čanský klub v Nechanicích. Protokol Ob čanského klubu v Nechnicích 1893 – 1901. Inv. č. 1

103

(krej čí), Josef Dostál (majitel domu), František Šaroun starosta Starých Nechanic, Ludvík Munzar (truhlá ř), František Stuchlík z Nechanic (rolník). Volba nového vedení Ob čanského klubu se opakovala každoro čně, ale ve skute čné zm ěny v osazenstvu orgán ů spolku byly minimální. Cíl spolku spo číval v ší ření v ědomí národních práv, hospodá řských a politických svobod na demokratickém základ ě, ší řit národní v ědomí, rozvíjet ve řejnou a obecní správu a pomoci ob čan ům k lepšímu zastoupení v zákonodárných a samosprávních sborech. Spolek hájil v nejv ětší mí ře zájmy st ředních m ěšťanských vrstev obyvatelstva. T ěsné vazby udržoval s Národní stranou svobodomyslnou tzv. Mlado českou. Dvacet čty ři člen ů ustanovilo klub a pozd ěji se p řidalo dalších 20 člen ů. Stanovy spolku p řísn ě zakazovaly účast cizinc ům a ženám. Sch ůze se konaly ve řejn ě, aby p řilákaly, co nejvíce člen ů z okolních obcí. První p řednáška se v ěnovala tématu „Jakým zp ůsobem bylo by za pom ěrůpanujících umírniti zjit ření mysli lidu a kterak lze zabezpe čit v království českém ve řejný klid a po řádek.“ P řednášek se ú častnili i říšští a zemští poslanci, aby ve řejnosti vysv ětlili svou činnost a její p řínos. Se svými prvními ve řejnými sch ůzemi to ovšem klub vůbec nem ěl lehké, protože byly zakázány okresním hejtmanstvím v Hradci Králové. Na konci zá ří 1893 klub stanovil konání ve řejné sch ůze v hospod ě Václava Rykla v obci Lib čany na 1. října 1893, ale c. k. okresní hejtmanství ji b ěhem pár dn ů zrušilo. O nic lépe se neda řilo s ve řejnými sch ůzemi z 8. října také v Lib čanech a z 15. října v hospod ě v Radnici v Nechanicích. Další už úsp ěšnéjší v ěř ejná setkání prob ěhly v hospod ě u Pazlera na Probluzi nebo u Hynka v Krátonohách.

XV. U čitelská jednota Lindner a Klub mládenc ů tamburašk ů Jedná se o dva velmi málo známé nechanické spolky 195 . Na tamburašky odkazuje převážn ě dobová fotografie, která podává obraz o obsazení souboru a jeho hudebních nástojích. Toto hudební t ěleso vystupovalo hlavn ě koncem devaténáctého století na různých místních zábavách. Učitelská jednota Lidner 196 v Nechanicích dle pramen ů existovala mezi lety 1897 až 1921 a jednalo se uzav řený spolek, jehož členové pat řili mezi vyu čující v nechanické měšťanské škole, což vysv ětluje založení v druhé polovin ě devadesátých let devatenáctého století, protože je to velmi krátce po založení místní chlapecké m ěšťanské

195 PRAŽÁK, Václav: Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta . Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14- 0. s. 81 - 82 196 ZIMMERMANN, Petr. Učitelská jednota Lidner Nechanice 1897 – 1921. Hradec Králové 1967.

104

školy. Docházelo ke konání pravidelných výro čních sch ůzích, ale jinak činnost jednoty není p říliš známa.

V Nechanicích i p řes jejich malý význam i rozlohu existovalo víc než spolk ů a r ůzných jednot. Po n ěkterých se dochovala jedna fotografie a jiné za sebou zanechaly pestrou škálu různých plakát ů, protokol ů sch ůzí, pozvání na akce aj. Sokolská organizace, dobrovolní hasi či nebo v čela ři dokázali p řestát nep říznivá období a oslavit staletá výro čí svého trvání. Spolková základna nepocházela pouze z m ěsta Nechanice, ale i z okolních obcí, což je asi nejlépe vid ět na U čitelské jednot ě. Jedny z nejp říšn ějších stanov pat řily Ob čanskému klubu, který spíše než spolek p řipomíná politickou stranu nebo pánský klub se zapov ězeným p řístupem pro ženy a cizince. Na druhou stranu se ženy prosazovaly v divadelním, p ěveckém nebo t ělovýchovném spolku, ale nikdy nepat řily mezi zakládající členky, nebo ť toto postavení pat řilo muž ům. Zakladatelé až na vyjímky (cyklistický spolek) pat řili mezi vzd ělanou vrstvu, a ť se jedná o léka ře Štrossa, notá ře Štolbu, fará ře, hrab ěte Harracha nebo okresního tajemníka. A svou inspiraci nacházely mimo malé okresní agrární m ěsto. Členového obecního výboru vždy pat řili mezi podporovatele spolk ů a jejich první členy, i když se lišili jejich preference a docházelo vzájemným rozpor ům. Okolo roku 1894 došlo k dlouhodobé roztržce mezi divadelními ochotníky, Hlaholem a nechanickým obecním výborem, což by nebylo na první pohled nic zvláštního, kdyby zna čnou část člen ů spolk ů netvo řili práv ě p ředstavitelé obce. Část z nich zrušila své členství a další zůstali s rozhodnutím bránit své zájmy v obecní rovině. Nakonec ovšem došlo k opušt ění spolkového zázemí v hostinci Radnice a p řest ěhování do provizorních prostor v jiných nechanických hostincích. Nakonec kulturní spolky našly své zázemí v novém sále H ůrky, k velké nelibosti n ěkterých jejich koleg ů z obecního výboru. Všichni výborové pat řili do n ějakého spolku, 197 ale ve velmi častých p řípadech zaujímali pozici v jeho vedoucích orgánech. Nebylo vyjímkou, že získali členství v několika jednotách najednou. Mimo řádné postavení m ěl Jan Nepomuk Harrach, který pravd ěpodobn ě nebyl aktivním spolkovým členem, ale pravideln ě získlaval čestné členství. Spolky často spolupracovaly na jednom spole čném projektu. Mohl jím být spole čný

197 Bohužel nejsou zachovány všechny spolkové dokumenty, takže úplný a kompletní seznam členské základny nejde vyhotovit. Ale zdá se to více než pravd ěpodobné.

105

výlet, po řádání dobro činné sbírky nebo n ěco jiného. Pro p říklad: na základ ě návrhu 198 vzešlého od člen ů T ělovýchovné jednoty došlo v roce 1903 k vytvo ření speciálního výboru složeného ze zástupc ů všech d ůlžitých spolk ů v Nechanicích a člen ů m ěstské samosprávy. Jejich snahy sm ěř ovaly k vybudování pomníku Mistra Jana Husa. Socha byla slavnostn ě odhalena v roce 1904. Mezi spolková zázemí pat řil divadelní sál v Radnici nebo pozd ěji na H ůrce. Mnohem mén ě problém ů s nalezením prostoru pro svou činnost než sokolové a divadelní ochotníci měly další místní spolkové organizace, protože pouze vyjíme čně pot řebovaly uspo řádat sch ůze pro své členy nap ř. okrašlovací. Malé skupinky využívaly domov ů svých člen ů a větší s ob časnou pot řebou cvi čit využívaly p řízn ě místních hospod, což pro jejich provozovatele mohlo znamenat snadný zisk. Bez ohledu na nep říznivou venkovskou polohu a absenci vlakového spojení dokázaly v Nechanicích vzniknout spolky na dosti kvalitní úrovni a se slušnou členskou základnou. Většinou se jednalo o samostatné spolky nebo osamostatn ěné odnože z jiných mate řských organizací. Nové druhy spolk ů vznikaly nebývale rychle a místní obyvatelé stíhaly sledovat m ěnící se pražské podmínky možná lépe než v leckterém daleko v ětším m ěst ě.

198 PRAŽÁK, Václav. Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta. Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14- 0.

106

9. NECHANICKÉ PROJEKTY

Lidé časem odcházejí a zapomínají, kdo si dokáže za pár let vybavit jména zastupitel ů, radních či starost ů. Po jedné dvou generacích upadají jednotlivci v zapomn ění, ale jejich díla mohou p řetrvat n ěkolik desetiletí i déle. Odkaz není v osob ě samotné, ale v tom, o co se zasloužila. Ze sledovaného období mezi lety 1890 až 1918 nastal v Nechanicích stavební boom. Mnohé domy podlehly zubu času nebo se zm ěnily k nepoznání, ale na jejich míst ě se stále nachází zástavba a obydlené území se nevrací zp ět na pole, louky nebo sady. Nejedná se pouze o osobní soukromé stavby, ale i obec, okres nebo stát investoval do rozvoje Nechanic. N ěkteré projekty se prokázaly jako velice životaschopné a p řežily generace až do sou časnosti a jiné skon čily v zárodku. Š ťastnou ruku m ělo tehdejší vedení m ěsta se stavbou m ěšťanských škol, které dnes okupuje druhý stupe ň místní základní školy a naopak výstavba železni čního spojení skon čila naprostým fiaskem.

I. M ěšťanské školy 199 V roce 1895 došlo v Nechanicích k založení chlapecké m ěšťanské školy 200 a p řesn ě za deset let poté následovala dív čí m ěšťanská škola. Náklady na první z nich činili 56.200 korun a na druhou 81.230 korun. K financování se užila p ůjčka z M ěstské spo řitelny a výb ěr pivní dávky. Nová budova dív čí m ěšťanky se stav ěla v roce 1906 hned vedle budovy chlapecké školy. Došlo ke zv ětšení t ělocvi čny, vznikla kreslírna pro chlapce, rozrostl se technický kabinet, kabinet p řírodních v ěd z ůstal zem ěpisným sbírkám a přírodní v ědy získala nový a v ětší. Došlo k p řerozd ělení školních zahrad, vznikla knihovna a u čebna ru čních prací pro ženy. Na pom ůcky sloužily dotace od samosprávy i dary od ob čan ů. V roce 1898 do m ěšťanské školy chodilo .....77 chlapc ů ….ve 3 t řídách. V roce 1908 do m ěšťanské školy chodilo....116 chlap ů .... ve 3 t řídách a...92 dívek …...ve 3 t řídách.

II. Nechanické železni ční spojení

199 LENDEROVÁ, Milena. Měšťanská škola Nechanice 1891 – 1976 . Hradec Králové 1986. 200 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice. Inventá řní č. 2 Pam ětní kniha č. 1

107

Už v roce 1897 se probírala možnost nového železni čního projektu pro trasu Sadová – Nechanice – Dohalice a vypracováním poklad ů pro další jednání byli pov ěř eni m ěstský tajemník Josef Skalický a okresní tajemník Bohumil Van čura 201 . V období dubna či kv ětna 1904 za čala ú řední komise 202 připravovat podklady a materiály pro vydání stavebního povolení na zbudování místní železni ční trati na trase Dob řenice (Syrovátka) – Nechanice – Sadová (Dohalice). Vzniklá dráha by spojila dohromady dv ě jiné a to c. k. privátní dráhu mezi Ostom ěř í a Hradcem Králové a c.k. severozápadní spojující Hradec Králové s Prahou. Nejednalo se první pokus o p řivedení železnice do Nechanic, ale o jeden z nejpropracovan ějších. Za celou akcí v tomto p řípad ě stálo Družstvo pro stavbu dráhy, které se skládalo z politicky nejangažovan ějších osob nechanického okresu. P ředsednictví obdržel 203 hrab ě Jan Nepomuk Harrach. Funkci místop ředsedy získal okresní starosta František Bedná ř ze Suché a jednatele okresní tajemník a nechanický starosta 204 Bohumil Van čura. Mezi členy výkonného výboru byl lesmistr harrachovského panství Václav John z P římu, hospodá řský rada na Hrádku Jan Vaní ček, statká ř Václav Morávek z Roudnice, František Panzner ředitel velkostatku ve Sta čov ě, ředitel sadovského cukrovaru Karel Záb ěhlický, stavební inženýr Viktor Šmíd z Lib čan, starosta Rosnic Josef Procházka, rolník Václav Novák ze Mžan, obchodníci Theodor Mat ějovský, Antonín Žabka ( č. p. 176) a Fratnišek Vydra z Nechanic, Antonín Mad ěra z Nechanic. Na základ ě jednoro ční koncese získané z ministerstva ve Vídni mohlo družstvo provád ět p ředběžné práce na p řípravách stavby. Na základ ě podn ětů vyšlých od člen ů výboru a dalších zú častn ěných pracoval železni ční projekt inženýr Max Pícha z Prahy a jeho lidé. Jejich stanoviska o terénu plánované trat ě zabrala dva česko-německé protokoly dohromady čítající p řes t ři sta stran. Komise za čala pracovat od Syrovátky p řes obce s možnými budoucími zastávkami, které m ěly být původn ě čty ři a to v obcích Roudnice, Kun čice, Popovice, Mokrousy a plus nádraží v Nechanicích. Pom ěrn ě bou řlivé jednání probíhalo v Popovicích, kde obecní zastupitelstvo odmítalo odsouhlasit tamním starostou navrhované a možná i nutné rozší ření p řístupové cesty k plánované železni ční zastávce. Nakonec velmi rádi souhlasili. T řesovice o

201 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice. Inventá řní č. 2 Pam ětní kniha č. 1 202 PRAŽÁK, Václav. V ýro čí které nebude aneb Jak jsme mohli jezdit vlakem . IN: Zpravodaj mikroregionu Nechanicko. 4/2005 203 KUDRNÁ Č, Václav. Úplný adresá ř a popis politického okresu Královéhradeckého. Okresy: Králové Hradec, Ho řice, Nechanice a veškeré politické obce a osady. Turnov 1903. 204 V osob ě Bohumila Van čury se zdroje lehce rozcházejí. Po smrti Františka Rašína staršího v roce 1903 řídil město Nechanice, což je jednozna čné. Ovšem nejasnosti jsou, jestli z pozice nového starosty nebo jako zastupující první radní. N ěkde se uvádí, že místo starosty zastával Antonín Erben. S novými komunálními volbami pozici starosty zaujmul František Rašín mladší.

108

zastávku podmín ěnou existencí sušárny na čekanku firmy Ryba aspol. žádaly neúsp ěšn ě. Objevily se i výhrady k plánované zastávce v Homyly, které vzešly z Kun čic, protože hrozilo nebezpe čí, že homylská dostane p řednost a funkce kun čické bude minimalizována pouze na dobu polních prací. Podklady pro stavbu železni ční trat ě vznikaly velmi pe čliv ě a propracovan ě. Inžený ři museli vzít v úvahu terénní nerovnosti, lesní porosty, druh p ůdního podloží, p řístupové cesty, vodní svody, zem ědělské polní cesty, okresní silnice, meolirizované pozemky, protipožární opat ření nebo harrachovský vodovod. Svou roli sehrálo plánované vyvlast ňování pozemk ů, námitky vlastník ů staveb i pozemk ů. Svým názorem do plánování p řisp ělo i Okresní hejtmanství v Hradci Králové, Zemský výbor království českého, ministerstvo vojenství a zástupci obou stávajících železni čních tratí, jež m ěly být vzájemn ě propojeny. Hlavn ě obec Dob řenice si plánovala lepší vlastní rozvoj. Nejv ětším odp ůrcem stavby dráhy byl n ěmecký majitel dob řenického velkostatku Karl Weinrich, který jednal prost řednictvím svého zástupce, nechanického advokáta Františka Horá čka. Jako d ůvod uvád ěl snížení hodnoty nejlepších pozemk ů dob řenického velkostatku a snížení jejich vým ěry, což m ělo zavinit nemožnost jejich orání parostrojem. S nejv ětší pravd ěpodobností jeho motivy byly úpln ě jiné, nebo ť on sám pat řil k hlavním příznivc ům stávající trasy severozápadní dráhy z Hradce Králové do Prahy. Podle prvních návrh ů m ěla vést železnice vést z Hradce Králové p řes Nechanice, Nový Bydžov až do Prahy. Velkostatká ř Weinrich naopak horliv ě prosazoval trasu p řes Dob řenice (Syrovátku), která byla také nakonec postavena, a údajn ě se přitom dopoušt ěl korupce, když využil své styky a známosti v Praze a možná i úplatky. Jeho snahy se mu jist ě vyplatily, nebo ť mohl snadn ěji zásobovat sv ůj cukrova v Syrovátce a snadn ěji posílat zboží ze svého velkostatku. Další z odp ůrc ů byl člen výboru družstva pro stavbu dráhy Václav Morávek, statká ř z Roudnice, jehož názory na rozdíl od Weinrichovým m ěly svou váhu. Předb ěžná opat ření si vyžádala i r ůzná opat ření u obyvatel žijících v blízkosti plánované trati. Vzhledem k možnosti požáru zp ůsobeném jiskrou od projížd ějícího vlaku se v nejbližším okolí nesm ěly nacházet stohy slámy a sena, musela se zajistit ochrna dřev ěných prvk ů obytných staveb, stodol a k ůlen nebo se nechat rovnou strhnout. Problematické bylo plánované vedení dráhy v Kun čicích, protože mělo být na rybni ční hrázy ve velmi t ěšné blízkosti n ěkolika dom ů.

109

Nechanické nádraží 205 mělo p ředpokládanou délku p řes t ři sta metr ů a jeho zázemí by tvo řila hlavní železni ční budova, výtopna, skladišt ě, p řekladišt ě, vodárenské za řízení a vedlejší koleje. K tomu bylo nutné p řipo čítat i p řístupovou komunikaci. Vzhledem ke zna čné prostorové náro čnosti a výkupu mnoha parcel si m ěsto Nechanice cht ělo nechat vytvo řit podrobn ější plány a propo čty, protože už i do té doby byl v jejich okolí nedostatek kvaltních polností, jež by netrp ěly častými jarními a podzimními záplavami. Přesto p ředstavitelé m ěsta p řislíbili na výstavbu trati částku sto tisíc korun a zastupitelstvo okresu nechanického dv ě st ě tisíc korun. Kone čná fáze jednání o projektu vypukla 28. listopau 1905. Pár dní p řed koncem prosince došlo k ukon čení jednání a podání dvou žádostí. První byla na stavební povolení a druhá na státní garanci pro stavbu. K samotné realizaci stavby železnice od Dob řenic p řes Roudnici, Kun čice, Nechanice, Popovice do Sádové nikdy nedošlo. P řesný d ůvod neúsp ěchu této stavební akce není znám. Nabízí se n ěkolik teorií. Velmi pravd ěpodobné je, že se nedostávalo pen ěžních prost ředk ů na zaplacení celé akce a státní orgány asi neschledávaly tra ť dostate čně perspektivní, aby se ji snažily prosadit. Sv ůj vliv možná uplatnil dob řenický velkostatká ř Karl Weinrich nebo naopak ve své podpo ře ustal Jan Nepomuk z Harrachu. Možná se jednalo o první ze snah ztížit cestování potulným nechanickým harfeník ům. N ěkteré velmi odvážné teorie za str ůjce pádu železni čního projektu dokonce ozna čovali nechanické majitele povoznictví, kte ří by takto p řišli o své povolání. Snad by stálo za zmínku, že jedním z povozník ů byl nový starosta 206 města Nechanice, František Rašín mladší. Bez ohledu na skute čný d ůvod před časného ukon čení celé akce se místní obce vyvíjeli i bez železnice za pomoci silni ční dopravy. O sto let pozd ěji se tento vývoj dá sledovat úpln ě z jiného pohledu, nebo ť mnohé železni ční trati zanikají a úsp ěch naopak slaví silnice.

III. M ěstská spo řitelna Na svém jednání 5. dubna 1888 m ěstká rada v Nechanicích p řišla s plánem na založení vlastní m ěstské spo řitelny 207 . Sv ůj návrh p ředložila na nejbližším jednání obecního výboru 11. dubna 1888, kde došlo k jednohlasnému schválení. Stanovy pro budoucí spo řitelnu byly tvo řeny dle vzoru z jarom ěř ské spo řitelny. M ěstská rada je 8. kv ětna schválila a 7.

205 PRAŽÁK, Václav. Výro čí které nebude aneb Jak jsme mohli jezdit vlakem. IN: Zpravodaj mikroregionu Nechanicko. 4/2005 206 Zvolen 1905. 207 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice. Inventá řní č. 2 Pam ětní kniha č. 1

110

července 1888 došlo k jejich odeslání c. k. místodržitelství, které je nechválilo a v roce 1889 vrátilo zp ět. Ve stanovách se m ěsto Nechanice zavazovalo, že p řevezme všeobecné ru čení za veškeré do budoucí spo řitelny 208 vložené vklady a jejich p říslušenství, veškerým jm ěním obce. Na podzim 1889 byly stanovy op ět vráceny na dopln ění, stejn ě jako v roce 1891 a i pozd ěji. V b řeznu 1892 se členové obecního výboru rozhodli pro radikální zm ěnu stanov, jež kone čně splnila nároky c. k. místodržitelství a 15. kv ětna 1892 došlo k jejich schválení. Po více než čty řech letech od první myšlenky na nechanickou M ěstskou spo řitelnu. Členové obecního výboru si neprodlen ě v nové spořiteln ě rozd ělili vedoucí funkce. Předsedou výboru spo řitelny se stal František Rašín starší a Antonín Sixl p řednostou kancelá ře. Antonín Mad ěra, František Jánský a Hynek Žabka získali pozici člen ů ředitelství. Členy výboru byli Josef Brandejs, Karle Bohdanecký, Antonín Erben, Jan Bou ček, František Rašín mladší, Antonín Žabka z č. p. 176 a Antonín Žabka z č. p. 36, Ji ří Skalický, Alois Morávek, Jan Bohdanecký, Adolf Celer, Josef Antony, Jan Brendl.

IV. Melioriza ční družstvo za odvodn ění pozemk ů V roce 1907 došlo k založení družstva 209 pro odvodn ění pozemk ů v Nechanicích, nebo ť řeka Byst řice, která te če okolo m ěsta se velice často rozlévala a zaplavovala okolní pozemky, hlavn ě louky. První nechanický družstevní obvod: p ředseda Bohumil Van čura, nám ěstek Anotnín Mad ěra, jednatel František Novotný, pokladník Antonín Žabka č. p. 36 Druhý nechanický družstevní obvod: p ředseda Antonín Mad ěra, nám ěstek Josef Andrle, jednatel František Novotý a pokladník Josef Gal.

V. Elektrifikace V roce 1914 došlo s jednání s elektrárenským svazem v Hradci Králové o elektickém osv ětlení v Nechanicích. P ředsedou vytvo řené komise pro tuto agendu se stal Bohumil Van čura, zapisovatelem Josef Novotný a členy Jan Bohdanecký, Václav Lehký, Jaroslav Novotný, František Jav ůrek, Josef Sláva a m ěstký tajemník František Novotný. 210

208 URBAN, B. Městská spo řitelna Nechanice 1888 – 1948. Hradec Králové 1997. 209 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice. Inventá řní č. 2 Pam ětní kniha č. 1 210 Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice. Inventá řní č. 2 Pam ětní kniha č. 1

111

10. P ŘÍKLADY OSOBNOSTÍ

Některé členové místní nechanické elity vynikali nad ostatními svou činorodostí a aktivitou nejen v komunální politice, ale i spole čenském život ě. Často se jejich jména objevovala mezi zakládajícími členy spolk ů nebo pozd ěji po dlouho dobu na p ředsednické funci, na nejvyšších pozicích r ůzných m ěstských podnik ů nebo p ři d ůležitých příležitostech. Ale zárove ň se o nich zmi ňují i jiné než oficiální prameny nap ř. r ůzné pam ěti nebo soukromá korespondence. Mezi takové osobnosti pat ří velice činnorodý léka ř, mnohonásobný starosta a člen z místního rozv ětveného klanu.

MUDr. Jan Štross (2. listopadu 1830 – 27. července 1900) Zpo čátku p ůsobil jako léka ř211 v Kutné Ho ře ve St ředních Čechách. V té dob ě došlo k jeho zvolení do českého zemského sn ěmu. Celkov ě se dokázal nechat zvolit hned p ětkrát. V roce 1868 podepsal českou deklaraci s požadavky nespokojeného českého národa v ůč i Rakousku-Uhersku. 1. kv ětna 1867 získal jmenování do funkce okresního léka ře v Nechanicích, ale jeho povinnosti v rámci profese se za čaly vylu čovat s pln ěním jeho poslaneckého mandátu, a proto se ho v roce 1872 vzdal. Když došlo k rozt říšt ění nechanického okresu na t ři menší zdravotní obvody, tak získal do správy obvod stra čovský s centrem v Nechanicích. Pozd ěji získal místo primá ře nechanické okresní nemocnice. Krom ě léka řství se Jan Štross v ěnoval i dalším rozsáhlým činnostem. Podílel se na vytvo ření nechanické Ob čanské záložny, mezi lety 1868 až 1892 pat řil do okresního výboru, zasedal v okresní školní rad ě a v obecním zastupitelstvu. Řadil se k zakládajícím člen ů místní odnože Úst řední Matice školské, místní T ělovýchovné jednoty Sokol a Okrašlovacího spolku. Na množství projekt ů spolupracoval spolu s JUDr. Josefem Štolbou, kde se p řes čty řicet let držel na nejvyšších pozicích. V roce 1895 se postaral o vytvo ření parku na obecních pozemcích v okolí starého h řbitova, který byl po jeho smrti pojmenován na jeho po čest - Štrossovi sady. Ke konci života absolvoval lé čebné kúry v lázních Sedmihorky. P ři zhoršení jeho zdravotních potíží došlo k jeho p řevozu do nemocnice v Ho řicích, kde v roce 1900 zesnul.

211 PRAŽÁK, Václav. Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta . Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14- 0 s. 152

112

212 Josef Štolba (3. kv ětna 1845 – 12. kv ětna 1930) Josef Štolba se narodil v dom ě na Malém Nám ěstí v Hradci Králové, b ěhem posunutých oslav 1. kv ětna. Jeho otec byl místodržitelský ú ředník, který byl pod vlivem roku 1848 p řeložen do Prahy. Práv ě v Praze se jako dít ě Josef Štolba setkal s loutkovým divadlem, které ho naprosto zaujalo. Jeho koní ček pokra čoval po řízením d ětského papírového divadélka, pro které si sám za čal vymýšlet časem hry. Během studia na gymnáziu se seznámil s díly p ředních českých i zahrani čních autor ů a s pomocí vzdálené p říbuzné pracující v německém Stavovském divadle získal možnost tajn ě shlédnout n ěkterá divadelní p ředstavení, protože na oby čejné vstupné se mu nedoválo financí. Ve vále čném roce 1866 dokon čil st ředoškolská studia a pokra čoval ve studiu na univerzit ě, kde se stal nadšeným ochotnickým hercem. Pozd ěji se mu poda řilo získat roli v Novom ěstském divadle ve h ře Žižkova smrt. O postavu Jana Žižky se p ři divadelní zkoušce utkal s budoucím pražským primátorem Podlipským. Postavu Žižkovi dcery Cidliny ztvárnila Otilie Sklená řová – Malá. Za svou postavu získal velice p říznivou kritiku a do cesty stát se profesionálním hercem se mu postavil pouze otc ův nesouhlas. Třiadvacetiletý Josef Štolba zkusil své št ěstí i v nov ě otev řeném Prozatímním divadle. 1869 se hraje jeho jednoaktová hra A p ředce, která byla kladn ě p řijata, což autora povzbudilo k další práci. Pozd ěji následuje t říaktová fraška Krej čí a švec, která m ěla úsp ěch u divák ů, ale nikoliv u poroty, což Štolbu hluboce zasáhlo. Mezi lety 1870 a 1876 vznikly veselohry: Bratranec, Spiknutí v Podmazov ě, Únos, Zapov ězené ovoce, Jenom ne písemn ě, Tak je to na tom sv ětě, O velkém boji se ženami. A drama Mat čino dílo, které ale bylo censurou zakázáno. Po dokon čení studia práv se Štolba stává vychovatelem u šlechtických rodin Kounic ů a Desfours-Walderode. S nimi se dostane do St řední a Severní Ameriky a do stát ů Západní Evropy. Své zážitky zaznamenává ve fejetonech nebo cestopisech. Od roku 1872 krátce dopisuje pro humoristický časopis Pale ček. Po získání doktorátu se v ěnoval soudní, advokátní a notá řské praxi. Od roku 1879 se stal notá řem ve východo českých Nechanicích. 213 Oženil se dcerou významného nechanického m ěšťana a bývalého starosty Antonína Čerycha. Špatné pom ěry v Prozatímním divadle ho vedly k zastavení psaní divadelních her. Pro Štolbu bylo

212 SOkA Hradec Králové: Jednota divadelních ochotníků Kolár Nechanice. 1883 – 1964. Slavností ve čer JUDr. Josefa Štolby. Inv. č. 14, 213 PAVLÍK, Ji ří. Notá řství Štolba Josef, JUDr. Nechanice 1888 – 1910. Hradec Králové 1999.

113

venkovské malom ěstské prost ředí n ěč ím novým a brzy na sebe nenechala čekat ani látka na novu divadelní hru. Štolba se jako právník ú častnil jednání o regulaci řeky Byst řice, založení družstva, bou řlivých sch ůzí obhájc ů i odp ůrc ů projektu a získal p řehled o zákulisí celé akce. Na základ ě svých zkušeností napsal velice úspěšnou divadelní veselohru Vodní družstvo. Její postavy byly inspirovány skute čnými lidmi a humorn ě vylí čeny. Jako první hru četla jeho žena, protože až b ěhem zkoušek se za čaly objevovat nedostatky jeho her. Nakonec hru poslal do Prahy dramatikovi Ladislavu Stroupežnickému a za pár týdn ů ji hrálo Národní divadlo. V Nechanicích se Vodní družstvo objevilo na divadelních prknech v dubnu 1887 a m ělo n ěkolik repríz. A sám autor si zahrál úlohu inženýra Cirkla. Popularita hry byla zp ůsobena i tím, že se v postavách daly poznat osobnosti okresu a obce. Krom ě toho v Nechanicích ješt ě vznikly veselohry: All right, Malom ěstští diplomaté, Křivé cesty. A drama z vesnického života: Záv ěť . Novela: Pod farní st řechou. 29. zá ří 1883 se Štolba podílel na založení Jednoty divadelních ochotník ů. Stal se předsedou a do jejího repertoáru vybíral hlavn ě p ůvodní slovanská díla. P ři zkouškách předehrával role, napovídal i nutil herce opakovat jejich výstup. Divadlo bral velice vážn ě a snažil do k časnému a p řesnému p říchodu vychovat i nechanické publikum. Každého účinkujícího lí čil a kontroloval než ho pustil na jevišt ě, pomáhal s kulisami a bavil se nad výstupy dvojice komik ů Slávy a Žabky. Josefu Štolbovi se poda řilo p řesv ědčit m ěstskou radu, aby došlo k přestavb ě a zv ětšení sálu a za utržené peníze nakoupili ochotníci nové kulisy. V nových podmínkách se poprvé hrálo v prosinci 1886 p ředstavení Mravenci od Kolára. Jednalo se o p ředstavení se zp ěvy, kdy se o řízení zp ěvák ů staral řídící u čitel Edvard Bureš. Podobné akce daly vzniknout hudebnímu spolku Hlahol. Štolba byl velice neúnavný ve ve řejném život ě. Pomáhal po řádat koncerty, akademie, divadlo se hrálo p ři r ůzných slavnostech, o Vánocích, o Silvestru, na Mikuláše aj. Na návšt ěvu k němu jezdil Alois Jirásek, Julius Zeyer, Jaroslav Vrchlický, Vojta Náprstek, Antal Stašek, Jaromír Čelakovský a další um ělci. Po jedenácti letech odešel do Pardubic a pozd ěji na Vinohrady, kde napsal další dramatická díla jako Po letech, Peníze, Zlod ěj, Mezi um ělci, Na letním byt ě, Mo řská panna, Její systém, Za šlechtickým erbem, Ach ta láska!, Staré h říchy, Zlatá rybka, Zlo čin v horské boud ě. Celkov ě napsal Josef Štolba n ěco okolo 25 her. Štolbovou p ředností jsou díla plná humoru, i když dokáže psát smutná dramata nebo citlivé povídky.

114

František Rašín starší 214 Pocházel z rodiny kožešníka, ale vyu čil se peka řem. Jako jediný syn získal rodinnou chalupu. Jeho otci se p řezdívalo družba Rašín a jako vým ěnek od Františka získal sypání, jednu krávu, jednu místnost a stolování s hospodá řem. František m ěl jediného dalšího sourozence, sestru Annu, manželku Josefa Stuchlíka z nechanické Lubenské ulice. Rašín se n ěkdy v polovin ě 19. století oženil Františkou, rozenou Zemkovou z domu č. p. 2 215 v Nechanicích 216 . Františ čina matka pocházela z rodu Matouš ů ze Sloupna 217 a její otec vlastnil dva statky. Její strýcové z Matoušových rodiny získali velmi kvalitní zabezpe čení do života – vojenský léka ř, mnich v benediktinském řádu v Broumov ě a t řetí zd ědil statky po otci. Otec Matouš podporoval u svých d ětí vztah k hudb ě a kultu ře. Tchýn ě Františka Rašína staršího se stihla celkem dvakrát provdat. Z jejího prvního manželství s Františkem Kudrná če, řezníkem a handlí řem, dosp ěly t ři d ěti. Dcera Marie se vdala na Klos ův statek u Nového Bydžova, svobodná Anna pe čovala o svého strýce léka ře v Novém Bydžov ě a řezníka Františka, jež p řevzal d ům č. p. 2. Z druhé manžeství se Zemkem se narodili t ři děti, ale p řežili pouze Františka, pozd ěji Rašínová, a její bratr Adolf Zemek, který provozoval v Nechanicích záme čnictví. Vzhledem byla Františka dlouhovlasá bruneta s modrýma o čima a jemnou tvá ří. Její manžel m ěl st řední postavu, blon ďaté vlasy a energickou povahu. Na po čátku vlastnili pouze její malé v ěno (okolo 80zl.) a jeho letitou chalupu. Rašínovi za čali na kraji m ěsta s vlastním pekařstvím a krupa řstvím. Obilí mleli v okolí nebo v P ředm ěř icích, Budín ě a Kydlínov ě. Pro lepší dostupnost zákazník ům se peka řství p řest ěhovalo na nám ěstí k „Holan ům“, kde si pronajali pekárnu, obchod i byt. Po čase se p řest ěhovali do nov ě zakoupeného a pro obchod výhodn ěji položeného domu č. p. 3, ke kterému pat řily i pozemky pro snadn ější obživu. Rašínovo pole se nacházelo v sousedství hrab ěcího hostince H ůrky. Časem do majetku rodiny p řibyla louka u Lubna. Manželé Rašínovi m ěli celkem dev ět d ětí. Posledním a nejmladším chlapcem byl

214 PRAŽÁK, Václav. Něco z naší historie. Obyvatelé domu čp. 3, ulice Kun čická , Nechanice . In: Zpravodaj 7- 8/08. 215 Na míst ě č. p. 2 pozd ěji za starostování František Rašína staršího vyrostla budova chlapecké m ěšťanské školy. Na míst ě sousedního č. p. 3 o dekádu pozd ěji vznikla dív čí m ěšťanská škola. M ůže se zdát zarážející, že oba domy pat řili n ěkomu z p říbuznestva Rašín ů , tehdejších starost ů. 216 RAŠÍN,Alois, RAŠÍN, Ladislav: Pam ěti Dr. Aloise Rašína. Brno 1994. 2. vydání. ISBN: 80-901693-4-1. s. 15 - 62 217 RAŠÍN,Alois, RAŠÍN, Ladislav: Pam ěti Dr. Aloise Rašína. Brno 1994. 2. vydání. ISBN: 80-901693-4-1. s. 16 115 pozd ější ministr financí Československé republiky Dr. Alois Rašín. Krom ě n ěho se Rašínovým narodilo šest chlapc ů a dv ě dívky, z nichž jeden chlapec a dívka zem řeli v dětském v ěku. Další dva synové vystudovali technickou školu a t řetí u čitelský ústav. P ři jejich vzd ělání pomohly styky Matoušovy rodiny. Dcera dostala od svého otce do manželství s harrachovským ú ředníkem velmi slušné v ěno. Naproti tomu František Rašín vychodil pouze obecnou školu, ale p řesto si dokázal poradit s právem a vystupovat jako jednatel Ob čanské záložny v Nechanicích a dalších organizací. Manželé Rašínovi se řadili k váženým ob čan ům m ěsta Nechanice. Jejich prestiž nepochybn ě pozvedlo zvolení Františka v roce 1891 starostou. V tomto ú řad ě setrval až do roku 1902. V roce 1894 byl dokonce zvolen jako poslanec do říšské rady za stranu radikáln ě pokrokovou. Jednalo se o protest proti uv ězn ění jeho syna Aloise za ú čast v Omladin ě. Peka ř František Rašín se stal i poru čníkem n ěkolika sirotk ů. Krom ě toho vystupoval jako aktivní člen n ěkolika spolk ů a p řispíval jako obecní zastupitel a pozd ěji člen obecní rady k rozvoji obce. Františka zem řela 3. července 1902. Její manžel ji p řežil o necelého p ůl roku. Františka Rašína mladšího, obchodníka, zvolili starostou v roce 1905. Ve funkci setrval až do roku 1919, což z něj činí jednoho z nejdéle pracujících starost ů.

Rodina Žabkova (rodina ze stany matky Františka Durycha 218 ) Zmínka o nechanickém rodu Žabk ů se objevuje už v 17. století, ale brzy dochází k širokému p říbuzenskému rozv ětvení. První Žabkové vlastnili usedlost na východní stran ě Kun čické cesty okolo roku 1685, když tam vrchnost dosadila hrn číře Tobiáše Žabku. Pozd ěji ho st řídá syn Ji ří, vnuk Karel, pravnuk Václav, Václavova vdova Františka a po ní roku 1815 syn Jan. V roce 1821 Jan Žabka prodává grunt Františku Holanovi. Roku 1718 se p řiženil hrn číř Václav Žabka k Ann ě Veselé do domu na nám ěstí hned vedle radnice. Další vlastnili grunt v Lubenské ulici nebo jinou nemovitost na nám ěstí č. p. 84, kde je roku 1750 zmi ňován Karel Žabka, ze ť mydlá ře Václava Dominika. Po Dominikov ě smrti zd ělila grunt a mydlá řské pot řeby jeho manželka. Až po její smrti p řešel majetek na Karla a jeho ženu. V roce 1788 p řešel grunt na Karlova syna Norberta a jeho ženu Veroniku. Na

218 DURYCH, Jaroslav. Kouzelný ko čár. Praha 1995. 2. p řepracované vydání. ISBN: 80-85639-39- 4 s. 315 - 356 116 základ ě testamentu Norberta Žabky z roku 1802 m ěla manželka Veronika hospoda řit a časem p ředat majetek synovi Františkovi, jež by časem vyplatitl své sourozence Jana, Václava, Josefa a Annu. K tomu došlo roku 1808 a řezník František Žabka (Durych ův prad ěd z matčiny strany) získal p řízemní d řev ěnný domek na nám ěstí s malým krámkem, zahrádkou a pole. Pozd ěji se oženil s Annou Mat ějovskou. Norbert Žabka se narodil 18. dubna 1828 do rodiny Františka Žabky a Anny Žabkové, rozené Mat ějovské z č. p. 84. František pat řil mezi m ěšťany a řezni čil spolu se svým bratrem Janem a jeho ženou, rozenou Mraborovou z Radíkovic. Anna m ěla za rodi če Filipa Mat ějovského, obuvníka, a Ludmilu Urbanovou z č. p. 56. Norbert m ěl další sourozence: Václava, Lidmilu, Jana, Josefa a Annu. 219 Dne 6. července1838 se v Nechanicích narodila Josefa Novopacká, Norbertova budoucí žena. Jednalo se o dceru tkalce Ignáce Novopackého a Františky, rozené Brožové. Františka Novopacká byla potomkem Jana Brože a Anny Kozové z Radostova. Ignác m ěl za rodi če Jana Novopackého a Kate řinu Novopackou, rozenou Baudyšovou z č. p. 79. Jednalo se o p říbuzenství Žabkové, Novopacští, Mat ějovští, Baudyšové, Brožové a Kozové. Norbert Žabka (Durych ův d ěd) se vyu čil mydlá řem, zatímco jeho starší bratr Jan převzal po otci řeznickou živnost. S Josefou se seznámil p řed rokem 1856 prost řednictvím ochotnického divadla. V roce 1857, 1859 a 1861 se jim narodili t ři synové, Norbert, Vít a Jind řich a o dva roky pozd ěji Božena (Durychova matka), první z osmi dcer. 220 Norbert se stal v 2. polovin ě 60. letech 19. století členem výboru spolu se svými vzdálen ějšími příbuznými Antonínem Čerychem, Eduardem Mat ějovským a Janem Novopackým. Jeho tři synové se vyu čili v mydlá řskému řemeslu a postupn ě si rozd ělili práci mezi sebe. Dcery naopak s chutí hráli ochotnické divadlo pod vedením Josefa Štolby a Norbert, jako radní podporoval zájmy divadelního spolku v m ěstské rad ě. Na za čátku 80. let se Božena Žabková provdala za noviná ře, její sestra Zde ňka si z řídla klobou čnickou dílnu v Hradci Králové a Marie s vdala za c. k. dvorního zahradníka z Vídn ě. Mariin manžel se rozhodl za čít s podnikáním, aby si vylepšil svou vlastní prestiž, ale nevedlo se mu a všechny dluhy za n ěho platitl tchán. Nakonec se zadlužil i Norbert Žabka. Mydlá řskému řemeslu se

219 DURYCH, Jaroslav. Kouzelný ko čár. Praha 1995. 2. p řepracované vydání. ISBN: 80-85639-39- 4 s. 358 220 DURYCH, Jaroslav. Kouzelný ko čár. Praha 1995. 2. p řepracované vydání. ISBN: 80-85639-39- 4 s. 362 117 nejvíce v ěnoval prost řední Norbert ův syn Vít, ale vzhledem k rodinné situaci, kdy jeho starší bratr p říliš nepracoval a švagr pouze z rodiny tahal peníze, odešel od rodiny s pomocí svého p řítele truhlá ře Jana Slávy. Na po čátku 90. let Norbertovi onemocn ěla dcera Josefa, ale dv ě další dcery se provdaly za harrachovského ú ředníka a školního správce. Už 25. června 1890 Norbert Žabka podlehl mrtvici. O rok pozd ěji se pátá z dcer provdala za hrab ěcího revidenta, ale v roce 1892 zem řela Božena Žabková, provdaná Durychová, matka čty ř d ětí na souchotiny. Josefa Žabková, vdova po Norbertovi, se p řest ěhovala za svou matkou do Lubna a mnohem pozd ěji do skormného byte čku v Hradci Králové. 221 Na p řelom 19. a 20. století se v obecním výboru objevili hned čty ři Žabkové. Jednalo se o dva Antoníny, Hynka a Norberta. V roce 1884 se ustanovující sch ůze ochotnického divadelního spolku objevili brat ři Norbert s Vítem a jejich sestry Božena a Marie. Norbert se stal pokladníkem a Vít jednatelem.

221 DURYCH, Jaroslav. Kouzelný ko čár. Praha 1995. 2. p řepracované vydání. ISBN: 80-85639-39- 4 s. 382 118

11. ZÁV ĚR

Nechanice p ředtavovaly typické malom ěstské prost ředí, kde se se správnými znalostmi dal sledovat vývoj každodenního života ob čan ů. M ěstská populace čítala na p řelomu 19. a 20.století n ěco okolo dvou tisíc, což p řestavovalo p řibližn ě podobný po čet jako v Bu čovicích222 nebo Horaž ďovicích 223 ve stejné dob ě. Ve všech t řech m ěstech čísla postupn ě stoupala na konci 19. století a na samém po čátku 20. století, ale už ve s čítání z dvacátých let byl znát pokles. Pravd ěpodobn ě se jednalo o d ůsledky vále čné, politické a hospodá řské, protože p řes zna čnou nechanickou harfanickou migraci za prací po čet obyvatel obce stoupal a docházelo ke stavebnímu boomu. Nechanický pr ůmysl hluboce zaostával a železnice se obci vyhnula. Krom ě Jana Bajera, 224 který se jako jediný živil pouze rolnictvím, byl mezi ostatními sedláky rozší řen model: řemeslo nebo jiná živnost plus pole a louky na obživu rodiny. Krom ě velkostatk ů se v okolí žádný v ětší majitel pozemk ů nenecházel. P řísu ň pen ěz p ředstavoval prodej ovoce na trhách v Hradci Králové a v Ho řicích, prodej švestkových povidel do Pruska nebo kamná řství a hrn čířství, ale s rozmachem pr ůmyslového zboží tento zdroj obživy přišel do krize. A dalším vývozním artiklem byly skupiny potulných muzikant ů. Nejednalo se o ojedin ělý jev, ale udivovala jeho kvantita a výd ělky harfeník ů. Bez kone čného zisku by si nejspíš nikdo ani ni čeho nevšiml. Muzikantská omladina konala po obci výtržnosti a chlastala ko řalku, což údajn ě zavinil jejich nez řízený zp ůsob ko čovného nemravného života. Takové a mnohé jiné stížnosti se objevují v dobových písemnostech kritik ů pom ěrů, mezi které pat řil i syn starosty Alois Rašín. Zárove ň se objevila otázka srovnání, jestli mladí výtržníci existovali i v obcích mimo harfenický region. S nejv ětší pravd ěpodobností ano. Kritika harfenického „žebráctví a prostituce“ rozhodn ě m ěla množství p říznivc ů, ale rady a pomoc pro ekonomický vzestup „ řádnou prací“ minimální. Starosta František Rašín starší ozna čovaný harfenickými kritiky za muže v pozadí pravd ěpodobn ě opravdu nepat řil ke skalním odp ůrc ům, což se od člov ěka znalého situace ani čekat nedalo, ale navrhoval v ěkové omezení pro mladé muzikanty, aby do sv ěta místo

222 RŮŽI ČKA, Jan. Komunální elity a samospráva Bu čovic v é ře dvou starost ů. (1866 – 1914). Olomouc 2009. 223 SMETANOVÁ, Jaroslava. Lokální elity v Horaž ďovicích 1864 – 1912 . Brno 2010. s. 15 224 RAŠÍN,Alois, RAŠÍN, Ladislav: Pam ěti Dr. Aloise Rašína. Brno 1994. 2. vydání. ISBN: 80-901693-4-1. s. 18 119

čtrnáctiletých šli až sedmnáctiletí a zárove ň požadoval ur čitou kvalitu jejich hudebního projevu. V dob ě vydání spisku Východo české otroká řství byl už n ěkolik let po smrti a starostenské ot ěže svíral pevn ě jeho nejstarší syn Fratnišek Rašín mladší. Nechanice rozhodn ě pat řily mezi p říkladová malom ěsta, ale ozna čení z n ěmecké literatury za retardované či konzervativní prost ředí není úpln ě adekvátní. Docházelo v nich k rozvoji a mnohdy rychlejšímu než v daleko v ětších m ěstech, což se ukazuje hlavn ě na spolkovém život ě nebo p řem ěně cech ů na živnostenská spole čenstva. Ani místní osobnosti nejsou nezajímavé nebo nepokrokové. Slovem konzervativní by se v té dob ě nedaly ozna čit jen m ěstské obce, ale naprostá v ětšina monarchie. Mezi nechanické malom ěstské poznávací znaky pat řila tradi ční zástavba s centrálním nám ěstím a okolo rostoucími domy m ěšťan ů a nejvýznam ějších ob čan ů, radnicí, kostelem a sídly ú řad ů. Velký vliv pat řil, opravdu, vykonavatel ům řemesel a dalších živností, což ovšem nepostrádá logiku, protože p říliš pestrá nabídka povolání na venkov ě nebyla. Rolníci a vzd ělaná vrstva také zaujímali dostate čné místo ve spole čnosti. Hlavn ě léka ři, právníci a u čitelé se realizovali v r ůzných spolcích. V ětšinov ě katolické Nechanici nebyly nábožensky p říliš konzervativní, což se nedalo říci o zdejší m ěšťanské škole, kde žáci měli povinn ě na řízeno chodit na ranní mše a ú častnit se procesí. Vzhledem k nařízení se zdá více než pravd ěpodobné, že n ěkte ří žáci i jejich rodi če nepat řili mezi nábožensky příliš horlivé. Další náboženství v obci zastupovalo izralitské (dnes židovské) náboženství, jenž p ředstavovala hlavn ě rozv ětvená obchodnická rodina Guth ů. Jeden z jejích člen ů, Adolf Guth, se objevil dokonce jako náhradník do obecního výboru. Krom ě nám ěstí s kostelem, další úst řední bod obce p ředstavoval hostinec resp. hostince, které se lišily skladbou svých zákazník ů a sloužily jako základna pro r ůzné spolkové organizace. I tentokrát se potvrdil obecný vzorec, kdy mezi nositele velkom ěstskách vzor ů pat řili léka ři, advokáti, notá ři, u čitelé, velkopodnikatelé nebo aristokracie. V Nechanicích vedle sebe a promíchan ě existovaly oba druhy rodin, kde často krom ě tovaryš ů v rodin ě lépe postaveného řemeslníka vypomáhala i služebná. Nejprestižn ější služebnictvo z pohledu s čítání lidu zam ěstnával bývalý nechanický zastupitel, notá ř a dramatik Štolba, 225 nebo ť jeho d ěti m ěly anglickou vychovatelku.

225 Státní okresní archiv Hradec Králové. S číta čí operáty – Nechanice 1890. 120

Srovnávat by se dalo i s prací Milana Hlava čky, 226 nebo ť Jan Nepomuk Harrach by sm ěle mohl na okresní úrovni konkurovat Ji římu Kristiánovi z Lobkowicz, uskute čnila se i malá hospodá řská výstava, probíhalo jednání o železnici, došlo na školství či mizení obecního majetku nebo defraudaci ze strany zastupitele Františka Pavelky, jenž zpronev ěř il peníze v záložn ě, kde pracoval jako ú četní. Nedošlo k jeho odsouzení, ale ztráta se uhradila z prodeje staronechanického mlýna. Pavelka s ostudou odešel do Prahy, kde se v ěnoval odhalování jiných defraudant ů. V Nechanicích žili lidé, kte ří by si jist ě zaloužili své vlastní studie, nebo ť kusé informace o jejich život ě zn ěli více než zajímav ě. Mohlo by se jednat o harfeníka Josefa Novotného zvaného Rotšild nebo Albína „Milioná ře“ Novotného, okresního tajemníka Bohumila Van čuru či léka ře Jana Štosse. Jejich jména pomalu mizí v čase stejn ě jako zprávy o výrobn ě kávových náhražek nebo stroja řském závod ě bratr ů Novotných. Vývoj mezi lety 1890 až 1918 v Nechanicích kopíroval situaci v mnoha dalších malom ěstech v P ředlitavsku. P řesto z ůstala zachována ur čitá osobitost a odlišnost proti ostatním t řeba v záležitosti harfenictví.

226 HLAVA ČKA, Milan. Zlatý v ěk české samosprávy. Samospráva a její vliv na hospodá řský, sociální a intelektuální rozvoj Čech 1862 – 1913 . Praha 2006 ISBN: 80-7277-297-X 121

Prameny:

Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Archiv m ěsta Nechanice).1809 – 1945 (1953). Inv. č. 2, 6. - 13.

Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Ob čanský klub Nechanice. 1893 – 1901. Inv. č. 1

Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Okrašlovací spolek Nechanice 1884 – 1950.

Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Spolek ku polednímu stravování chudých školních d ětí Nechanice. 1893 – 1948.

Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: V čela řský spolek Nechanice. 1888 – 1986. Inv. č. 1, 7 – 11, 14 - 17

Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: P ěvecký spolek Hlahol Nechanice. 1887 – 1914. Inv. č. 2, 3, 7

Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Spole čenstvo r ůzných živností Nechanice. 1884 – 1942.

Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Cech spojených řemesel Nechanice 1695 – 1859. Inv. 1 a 3.

Státní okresní archiv Hradec Králové. Fond: Jednota divadelních ochotník ů Kolár Nechanice. 1883 – 1964. Inv. č. 1,2, 7 – 21

Státní okresní archiv Hradec Králové. Sčítací operáty - Nechanice 1890.

Státní okresní archiv Hradec Králové. S čítací operáty - Nechanice 1900.

Tabulka s čítání lidí a dom ů pro Nechanice a okolní obce za celé období [http://www.czso.cz/sldb/sldb10.nsf/obydomy?openform&:570451 ] (29.2.2012)

Literatura:

Almanach V čela řského spolku pro Hradec Králové a okolí. 1906 – 2006. Hradec Králové 2006.

BĚLINA, Pavel. FU ČÍK, Josef. Válka 1866. Praha 2005. ISBN: (Paseka) 80-7185-765-3 (Havran) 80-86515-53-2.

DURYCH, Jaroslav. Kouzelný ko čár. Praha 1995. 2. p řepracované vydání. ISBN: 80-85639- 39- 4

FASORA, Lukáš. Svobodný ob čan ve svodobné obci? Ob čanské elity a obecní samospráva města Brna 1851 – 1914. Brno 2007. ISBN: 978-80-86488-43-1

FASORA, Lukáš. HANUŠ, Ji ří. MALÍ Ř, Ji ří. (ed). Člov ěk na Morav ě v 19. století. Brno

122

2004. ISBN: 80-7325-038-1.

FASORA, Lukáš. HANUŠ, Ji ří. MALÍ Ř, Ji ří (ed). Ob čanské elity a obecní samospráva 1848 – 1948. Brno 2006. 1. vydání. ISBN: 80-7325-091-8.

GEBAUER, Bohuslav. Východo české otroká řství. Praha 1906.

HLAVA ČKA, Milan. Zlatý v ěk české samosprávy. Samospráva a její vliv na hospodá řský, sociální a intelektuální rozvoj Čech 1862 – 1913. Praha 2006 ISBN: 80-7277-297-X

HLEDÍKOVÁ, Zde ňka. JANÁK, Jan. DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v Českých zemích. Od po čátk ů státu po sou časnost. 2. aktualizované vydání. Praha, 2007. ISBN 978-80-7106-906-5.

HLOUŠKOVÁ, Zuzana. (ed.) Historie spolkové činnosti na Hradecku. Hradec Králové 2001. ISBN: 80-902749-6-X.

JAKL, Jan. Hradec Králové. Praha-Litomyšl 2005. ISBN: 80-7185-723-8

KEBRLE, Josef. Dějiny českého včela řství. K památce padesátiletého trvání zemského úst ředí spolk ů v čela řských pro Čechy v Praze. Praha 1922.

KLADIWA, Pavel. Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850 – 1914. 1. díl Vývoj legislativy. Ostrava 2007. ISBN: 978-7368-284-2

KLADIWA, Pavel. POKLUDOVÁ, Andrea. KAFKOVÁ, Renata. Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850 – 1914. 2. díl, 1. část Muži z radnice. Ostrava 2008. ISBN: 978-80-7368-595-9

KLADIWA, Pavel. POKLUDOVÁ, Andrea. KAFKOVÁ, Renata. Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850 – 1914. 2. díl, 2. část Finance a infrastruktura. Ostrava 2009. ISBN: 978-80-7368-738-0

KLADIWA, Pavel. ZÁ ŘECKÝ, Aleš. (ed.) Město a m ěstská spole čnost v procesu modernizace 1740 – 1918. Ostrava 2009. ISBN: 978-80-7368-688-8.

KLE ŇHA, Ji ří. Harfenictví v Čechách. Historie vandrovních muzikant ů z Nechanic. Praha 1998. ISBN: 80-85805-69-3

KOBOSIL, Josef. Památník sboru dobrovolných hasi čů v Nechanicích (1905 – 1935), vydaných k oslav ě t řicetiletého založení sboru. Nechanice 1935.

KUDRNÁ Č, Václav. Úplný adresá ř a popis politického okresu Královéhradeckého. Okresy: Králové Hradec, Ho řice, Nechanice a veškeré politické obce a osady. Turnov 1903.

MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří. Nástin sociálního vývoje českých zemí. 1781 – 1914. Praha 2010. ISBN: 978-80-246-1679-7

MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří. O st ředních vrstvách v českých zemích. 1750 – 1950. Základní zjišt ění, hypotézy, nám ěty. Opava 2002. ISBN: 80-86224-36-8

123

MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří.(ed.) Studie k sociálním d ějinám 19. století č. 3. Opava 1993.

MACHA ČOVA, Jana. MAT ĚJÍ ČEK, Ji ří.(ed.) Studie k sociálním d ějinám 19. století č. 5. Opava – Praha – Kutná Hora 1995.

MYSLIVE ČEK, Milan. Velký erbovník . Praha 2005. 2. vydání ISBN: 80-7238-520-8 sv. 1

MYSLIVE ČEK, Milan. Velký erbovník. Praha 2006. ISBN: 80-7238-521-6 sv. 2

OTTO, Jan. Ott ův slovní nau čný. Ilustrovaná encyklopedie obecných v ědomostí. Praha 1890. sv. 3

OTTO, Jan. Ott ův slovní nau čný. Ilustrovaná encyklopedie obecných v ědomostí. Praha 1901. sv. 17

Pam ětní list, vydaný k 70. výro čí založení t ělocvi čné jednoty „Sokol“ v Nechanicích 1867 - 1938. Nechanice 1937.

PEŠEK,Josef. Nechanice nad Byst řicí. Minulostí do p řítomnosti. Praha. 1916.

PODOLÁK, Josef. Zřízení obecní a řád volební v obcích . Pardubice 1900.

PRAŽÁK, Václav. Nechanice. Obrázky z historie a života m ěsta . Hradec Králové 2003. ISBN 80-86 472-14-0

PROKOP, Jaroslav. Nový Bydžov. Praha-Litomyšl 2007. ISBN: 978-80-7185-845-4

RAŠÍN,Alois, RAŠÍN, Ladislav: Pam ěti Dr. Aloise Rašína. Brno 1994. 2. vydání. ISBN: 80- 901693-4-1.

ŠTOL BA, Josef. Vodní družstvo. Veselohra o t řech jednáních. Praha 1921. 8. vydání.

TANE ČEK, Lud ěk. TANE ČEK, Lukáš. PRAŽÁK, Václav. Memento 1866. Dokument o lidské tragédii na bojištích severovýchodních Čech. Hradec Králové 2001. ISBN: 80-86472- 01-9

VAN ČURA, Bohumil. Nechanicko. Praha 1913.

VOJÁ ČEK, Ladislav. SCHELLE, Karel. KNOLL, Vilém. České právní d ějiny. Plze ň 2008. ISBN 978-80-7380-127-4.

ZUMAN, Rudolf: O po čátku vývinu živnostenských spole čenstev na Hradecku a Ho řicku . 1870.

Články:

DRAŠAROVÁ, Eva. Stát, spolek a spol čování. IN: Paginae Historiae. Sborník Státního úst ředního archivu v Praze. Praha 1993. ISSN: 1211-9768.

124

FAJSTAUEROVÁ, Jana. Hospodá řský život a rozvoj pr ůmyslu a živností na Ji čínsku od druhé poloviny 19. století do roku 1948. IN: Východo český sborník historický č. 11. Pardubice 2002. ISBN: 80-86046-62-1

FASORA, Lukáš. Rodinné vazby jako integra ční faktor v procesu konstituování ob čanských elit. P říklad m ěsta Brna 1851 – 1914. IN: Brno v minulosti a dnes č. 19. Brno 2006. ISBN: 80-86736-03-2

FASORA, Lukáš. KLADIWA, Pavel. Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850 – 1918: Koncept a díl čí výsledky výzkumu. IN: Český časopis historický . 2004/4. ISSN:0862-6111

MACKOVÁ, Marie. Ženy v prost ředí venskovského m ěsta druhé poloviny 19. století. IN: Česko – slovenská historická ro čenka. Brno 2001. ISSN: 1214-8334.

PRAŽÁK, Václav. N ěco z naší historie: Obyvatelé domu čp. 3, ulice Kun čická, Nechanice. In: Zpravodaj: Časopis pro ob čany Nechanic, Starých Nechanic, Komárova, Lubna, Nerošova, Sob ětuše, Suché a T ůně. 7-8/08.

PRAŽÁK, Václav. Výro čí které nebude aneb Jak jsme mohli jezdit vlakem. IN: Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko . 4/2005

Archivní pom ůcky a studentské práce:

KRÁLÍ ČKOVÁ, Simona. Obecní samospráva a ob čanské elity v poli čce 1850 – 1914. Brno 2010.

LENDEROVÁ, Milena. Měšťanská škola Nechanice 1891 – 1976 . Hradec Králové 1986.

LENDEROVÁ, Milena. Obecná škola Nechanice 1795 – 1953 (1956). Hradec Králové 1986.

LENDEROVÁ, Milena. Pr ůmyslová škola pokra čovací Nechanice 1896 – 1944 (1945). Hradec Králové 1986.

PAVLÍK, Ji ří. Notá řství Sixl Antonín Nechanice 1891 – 1910. Hradec Králové 1999.

PAVLÍK, Ji ří. Notá řství Štolba Josef, JUDr. Nechanice 1888 – 1910. Hradec Králové 1999.

RŮŽI ČKA, Jan. Komunální elity a samospráva Bu čovic v é ře dvou starost ů. (1866 – 1914). Olomouc 2009.

SMETANOVÁ, Jaroslava. Lokální elity v Horaž ďovicích 1864 – 1912. Brno 2010.

URBAN, B. Městská spo řitelna Nechanice 1888 – 1948. Hradec Králové 1997.

URBAN, B. Okresní hospodá řská záložna Nechanice 1864 – 1948. Hradec Králové 1997.

URBAN, B. Spo řitelna a záložna Nechanice 1867 – 1952. Hradec Králové 1997.

125

WIPLER, Ji ří. Městský ú řad Nechanice 1809 – 1945 (1953). Hradec Králové 1966.

ZIMMERMANN, Petr. Berní ú řad Nechanice 1850 – 1949 (1950). Hradec Králové 1994.

ZIMMERMANN, Petr. Cech spojených řemesel Nechanice 1695 – 1859 (1940). Hradec Králové 1967. (sdružený skupinový inventá ř)

ZIMMERMANN, Petr. Jednota divadelních ochotník ů Kolár Nechanice 1883 – 1964. Hradec Králové 1967.

ZIMMERMANN, Petr. Ob čanský klub Nechanice 1893 – 1901. Hradec Králové 1967.

ZIMMERMANN, Petr. Okrašlovací spolek Nechanice 1884 – 1950. Hradec Králové 1967.

ZIMMERMANN, Petr. Pěvecký spolek Hlahol 1887 – 1914 (1943). Hradec Králové 1967.

ZIMMERMANN, Petr. Rolnické družstvo pro zpracování a prodej zem ědělských plodin Nechanice 1902 – 1944. Hradec Králové 1967.

ZIMMERMANN, Petr. Spole čenstvo mlyná řů , peka řů , krupa řů Nechanice 1860 – 1881. Hradec Králové 1967. (sdružený skupinový inventá ř)

ZIMMERMANN, Petr. Spole čenstvo krej čích, kožešník ů a klobou čník ů Nechanice 1861 – 1988. Hradec Králové 1967. (sdružený skupinový inventá ř)

ZIMMERMANN, Petr. Spole čenstvo od ěvních živností Nechanice 1890 – 1946. Hradec Králové 1967. (sdružený skupinový inventá ř)

ZIMMERMANN, Petr. Spole čenstvo r ůzných živností Nechanice 1884 – 1942. Hradec Králové 1967. (sdružený skupinový inventá ř)

ZIMMERMANN, Petr. Spolek Červeného k říže Nechanice 1914 – 1919. Hradec Králové 1967.

ZIMMERMANN, Petr. Spolek ku stravování chudách školních d ětí Nechanice 1893 – 1948. Hradec Králové 1967.

ZIMMERMANN, Petr. Spolek porotc ů krajského soudu Nechanice 1891 – 1936. Hradec Králové 1967.

ZIMMERMANN, Petr. Štolbova knihovna Nechanice 1894 – 1920. Hradec Králové 1967.

ZIMMERMANN, Petr. Učitelská jednota Lidner Nechanice 1897 – 1921. Hradec Králové 1967.

ZIMMERMANN, Petr. Úst řední jednota řepa řská pro soudní okres Nechanice 1911 – 1937. Hradec Králové 1967.

126

ZIMMERMANN, Petr. Včela řský spolek Nechanice 1888 - 1965 . Hradec Králové 1967.

ZIMMERMANN, Petr. Živnostenské spole čenstvo hostinských a vý čepník ů Nechanice 1914 – 1942. Hradec Králové 1967. (sdružený skupinový inventá ř)

.

127

PŘÍLOHY Soupis člen ů obecního výboru a jejich náhradník ů (Tab.1) Vysv ětlivky: S – starosta, R – radní, Z – jen zastupitel, N – náhradník. Volební období 1. (1888 – 1891), 2. (1891 – 1897), 3. (1897 – 1900), 4. (1901 – 1904), 5. (1905 – 1910), 6. (1910 – 1913), 7. (1913 - 1919)

OBECNÍ VÝBOROVÉ A JEJICH NÁHRADNÍCI (1890 až 1918) Sledované volební období Jméno 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

1. ANDRLE, Josef R Z RR

2. ANTONY, Josef N N N NZ 3. BAYER, Jan R

4. BEDNÁ Ř, Josef ZZ Z 5. B ĚLINA, Josef N 6. BOK, Karel S Z Z N

7. BOHDENECKÝ, Jan Z Z Z Z RR 8. BOHDANECKÝ, Karel Z R R R Z 9. BOR ČICKÝ, František Z Z 10. BOU ČEK, Jan N 11. BRANDEJS, Josef Z Z 12. BUREŠ, Eduard ZZ 13. CELER, Adolf N N

14. ČÁSLAVSKÝ, Ludvík N N ZZ 15. DRNEK, Antonín N N 16. DRNEK, Josef Z Z

17. DUNDA, Josef N 18. ERBEN, Antonín Z R R Z

19. FLUM, Ferdinand N N ZZ 20. GUTH, Adolf N

21. HARRACH, Jan hrab ě Z

128

22. HEMR, Vojt ěch M Ph N 23. HLUBU ČEK, Antonín N

24. HOLÝ, Jan Z N

25. HORÁ ČEK, Arnošt Z 26. HORÁ ČEK, František JUDr. Z Z Z Z

27. HOŠEK, František ZZ

28. HRUŠKA, Jan N

29. HYRŠL, František N

30. HYSEK, Josef NZ

31. JANOUCH, František NN 32. JÁNSKÝ, František R R 33. JÁNSKÝ, Václav N

34. JAV ŮREK, František N N ZZ 35. KAŠ ŤÁK, Josef N 36. KOFRÁNEK, Jan N

37. KOTR Č, Karel N 38. KUDRNÁ Č, Václav NN

39. KVAPIL, Václav Z

40. LEHKÝ, Václav ZZ 41. MACH, Jan Z Z

42. MAD ĚRA, Antonín Z R R R R RR

43. MALINA, František Z 44. MAT ĚJOVSKÝ, Bohdan Z 45. MAT ĚJOVSKÝ, Jan N 46. MAT ĚJOVSKÝ, Theodor Z Z Z 47. MIKEŠ, Václav N

48. MORÁVEK, Alois N Z Z R ZZ

49. MUNZAR, Antonín Z

50. MUNZAR, František N 51. MUNZAR, Jan Z Z 52. MUNZAR, Ludvík N N Z Z

129

53. NOVÁK, Jan Z

54. NOVOTNÝ, Jan N ZZ

55. NOVOTNÝ, Jaroslav N RZ

56. NOVOTNÝ, Josef Z

57. OKROUHLICKÝ, Josef N 58. PAVELKA, František N N 59. PROKOP, Václav N N 60. RAŠÍN, František st. R S S S

61. RAŠÍN, František ml. Z Z Z Z S SS

62. RAŠÍN, Josef NN NN 63. RAŠÍN, Karel N 64. RUSS, Antonín Z 65. RYBA, Mat ěj Z

66. SIXL, Antonín Z Z 67. SLÁVA, František Z Z Z

68. SLÁVA, Josef N N N N 69. SKALICKÝ, Ji ří Z Z 70. SKALICKÝ, Viktor N N 71. STODOLA, Josef N

72. STUCHLÍK, František NZ

73. STUCHLÍK, Josef N N ZZ

74. ŠANÍK, Antonín N N Z Z

75. ŠIMÁK, Josef N 76. ŠKAVA, František N Z 77. ŠKAVA, Jan N N 78. ŠRAYER, Jan Z Z 79. ŠTO ČEK, Antonín Z 80. ŠTROSS, Jan MUDr. Z Z 81. VACHEK, František N 82. VEJS, Josef N Z Z

83. VAN ČURA, Bohumil R R RR 84. VAN ČURA, František N N Z Z

130

85. VOZÁB, Antonín N Z R ZR

86. VYDRA, František N Z Z Z ZZ

87. ŽABKA, Antonín ( čp. 36) Z R R RR 88. ŽABKA, Antonín ( čp.176) Z R R R 89. ŽABKA, Hynek Z Z Z Z Z 90. ŽABKA, Norbert R

Tabulka profesí jednotlivých člen ů obecního výboru a náhradník ů (Tab 2.)

OBECNÍ VÝBOROVÉ A JEJICH NÁHRADNÍCI (1890 až 1918) Jméno Povolání 1. ANDRLE, Josef ROLNÍK 2. ANTONY, Josef OBUVNÍK 3. BAYER, Jan ROLNÍK 4. BEDNÁ Ř, Josef VÝROBCE 5. B ĚLINA, Josef 6. BOK, Karel OBCHODNÍK 7. BOHDENECKÝ, Jan KREJ ČÍ 8. BOHDANECKÝ, Karel MAJITEL NEMOVITOSTÍ 9. BOR ČICKÝ, František KREJ ČÍ 10. BOU ČEK, Jan LÉKÁRNÍK 11. BRANDEJS, Josef C. K. SMÍR ČÍ SOUDCE 12. BUREŠ, Eduard UČITEL 13. CELER, Adolf SOUSTRUŽNÍK 14. ČÁSLAVSKÝ, Ludvík HOSTINSKÝ 15. DRNEK, Antonín OBCHODNÍK 16. DRNEK, Josef MAJITEL NEMOVITOSTÍ 17. DUNDA, Josef KOMINÍK 18. ERBEN, Antonín OBCHODNÍK

131

19. FLUM, Ferdinand CUKRÁ Ř 20. GUTH, Adolf židov. OBCHODNÍK 21. HARRACH, Jan hrab ě šlechtic 22. HEMR, Vojt ěch M Ph 23. HLUBU ČEK, Antonín ŘEZNÍK 24. HOLÝ, Jan OBCHODNÍK 25. HORÁ ČEK, Arnošt ŘEDITEL m ěšť. šk. 26. HORÁ ČEK, František ADVOKÁT 27. HOŠEK, František OBUVNÍK 28. HRUŠKA, Jan 29. HYRŠL, František HUDEBNÍK 30. HYSEK, Josef ZEDNÍK 31. JANOUCH, František OBUVNÍK 32. JÁNSKÝ, František ROLNÍK 33. JÁNSKÝ, Václav m 34. JAV ŮREK, František KREJ ČÍ 35. KAŠ ŤÁK, Josef POKRÝVA Č 36. KOFRÁNEK, Jan HUDEBNÍK 37. KOTR Č, Karel 38. KUDRNÁ Č, Václav ROLNÍK 39. KVAPIL, Václav 40. LEHKÝ, Václav PEKA Ř 41. MACH, Jan UČITEL 42. MAD ĚRA, Antonín ROLNÍK 43. MALINA, František UČITEL říď. 44. MAT ĚJOVSKÝ, Bohdan OBCHODNÍK 45. MAT ĚJOVSKÝ, Jan PEKA Ř 46. MAT ĚJOVSKÝ, Theodor OBCHODNÍK 47. MIKEŠ, Václav ROLNÍK 48. MORÁVEK, Alois OBCHODNÍK 49. MUNZAR, Antonín PODNIKATEL 50. MUNZAR, František HUDEBNÍK

132

51. MUNZAR, Jan PEKA Ř 52. MUNZAR, Ludvík TRUHLÁ Ř 53. NOVÁK, Jan ROLNÍK 54. NOVOTNÝ, Jan HUDEBNÍK 55. NOVOTNÝ, Jaroslav ZÁME ČNÍK 56. NOVOTNÝ, Josef POVOZNÍK 57. OKROUHLICKÝ, Josef HUDEBNÍK 58. PAVELKA, František ÚČETNÍ 59. PROKOP, Václav HUDEBNÍK 60. RAŠÍN, František st. PEKA Ř 61. RAŠÍN, František ml. OBCHODNÍK 62. RAŠÍN, Josef PEKA Ř 63. RAŠÍN, Karel OBCHODNÍK 64. RUSS, Antonín m 65. RYBA, Mat ěj ÚŘEDNÍK 66. SIXL, Antonín NOTÁ Ř 67. SLÁVA, František TRUHLÁ Ř 68. SLÁVA, Josef TRUHLÁ Ř 69. SKALICKÝ, Ji ří KRUPA Ř 70. SKALICKÝ, Viktor ZÁME ČNÍK 71. STODOLA, Josef ŘEZNÍK 72. STUCHLÍK, František ROLNÍK 73. STUCHLÍK, Josef ROLNÍK 74. ŠANÍK, Antonín TRUHLÁ Ř 75. ŠIMÁK, Josef HUDEBNÍK 76. ŠKAVA, František OBUVNÍK 77. ŠKAVA, Jan OBUVNÍK 78. ŠRAYER, Jan ROLNÍK 79. ŠTO ČEK, Antonín SOUKROMNÍK 80. ŠTROSS, Jan MUDr. LÉKA Ř 81. VACHEK, František HOSTINSKÝ 82. VEJS, Josef OBCHODNÍK

133

83. VAN ČURA, Bohumil ÚŘEDNÍK 84. VAN ČURA, František ROLNÍK 85. VOZÁB, Antonín KLOBOU ČNÍK 86. VYDRA, František OBCHODNÍK 87. ŽABKA, Antonín ( čp. 36) PEKA Ř 88. ŽABKA, Antonín ( čp.176) OBCHODNÍK 89. ŽABKA, Hynek KAMNÁ Ř 90. ŽABKA, Norbert MYDLÁ Ř

134

RESUMÉ: Local elites in municipal self-government Nechanice 1890 – 1918

Local self-government became very important school in the second half of the 19 th century for newly reformed civil society. There was a rapid develompent of federal activities and promotion of the Czech national issues. In different types of towns there was a different pace and a kind of development. Population and economic was varied in craftsman county towns and in cities with large number of authorities. This work has focused on small Eastern Bohemia town agrariran type in the vicinity of two bigger cities. Disctrit town Nechanice was located on the direct route between Hradec Králové on the east and Nový Bydžov on the west. Examined time was twenty- eight years, between 1890 and 1918, when Nechanice reached it's peak. The topic were local elites in municipal self-government. The citizens of the town, that were elected members of municipal commite and gained decision-making power in the municipality. Among the most important were mayors and members of city council. Important was therir position in municipality, profession, family background, property and their mutual relations. Some of municipal comittee's were elected repeatedly and many of them were in the important positions of local socities. Social life in the second half of the 19 th century began skyrocketing growth. Cultural, charitable, sports or economic socities were created. Complete basic of this work depended on municipal elections and their results, that affected until the 20 th century tax census. Census bordered the extent of voting rights of population and divided it into three various large voting groups. Among the most important figures between 1890 and 1918 were František Rašín the older and František Rašín younger (father and son). Both together were mayors for more than 20 years. From their family also came a significant Czechoslovak minister of finance, Alois Rašín. Among the others important members of municipal commitee in Nechanice were Antonín Mad ěra, MUDr. Jan Štross, JUDr. František Horá ček or Bohumil Van čura. They were really hard-working and progressive men. Even their predecessors from the years before 1890 were really interesing figures. It was businessman Antonín Čerych, dramatist and notary Josefa Štolba or progressive noble Jan Nepomuk the Earle of Harach. Nechanice worked under their management and developed. It managed to survive the hardships from the war year in 1866 and woes of nomadic harp playing.. It reconciled with absence of railway and tried to find another way for economic upturn. Regardless of

135

the efforts of municipal committees and the interest of many members of socities the situation of municipality has worsened after the First World War.

136