Osídlení Nechanic a Okolí Na Základě Výpovědi Archeologické Školní Sbírky

Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Katedra archeologie

Osídlení Nechanic a okolí na základě výpovědi archeologické školní sbírky

Bakalářská práce

Autor: Eliška Horníková Studijní program: B 7109 Katedra archeologie Studijní obor: Archeologie

Vedoucí práce: Mgr. Pavel Drnovský, Ph.D.

Hradec Králové, 2017

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala (pod vedením vedoucího bakalářské práce) samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.

V Hradci Králové 20. 7. 2017

Eliška Horníková

Poděkování:

Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu práce Mgr. Pavlu Drnovskému, Ph.D., za odborné vedení bakalářské práce, za trpělivost, cenné rady a připomínky. Děkuji také Mgr. Jaroslavě Havelkové a Zdeňku Zajfrtovi za konzultace k řešenému tématu. Další poděkování patří Mgr. Radku Bláhovi, pracovníku Muzea východních Čech, za poskytnutí materiálů a konzultace. Poděkovat bych chtěla i Mgr. Haně Špatenkové, Evě Havranové, DiS., a Miroslavu Kalouskovi, pracovníkům základní školy, za jejich vstřícnost při dohledávání artefaktů ve škole. V neposlední řadě poděkování patří i Mgr. Pavlu Kaclovi ze společnosti Archeo Pro, o. p. s.

Anotace:

Eliška Horníková, Osídlení Nechanic a okolí na základě výpovědi archeologické školní sbírky, Hradec Králové 2017, 118 s. Bakalářská práce. Práce pojednává o školní archeologické sbírce, která byla znovu objevena v roce 2014 v nechanické základní škole. V práci je zachycena stručná historie Nechanic a základní školy. Největší prostor je věnován zmapování sbírky a artefaktům, jež byly v Nechanicích a v nebližším okolí nalezeny, a dokumentaci předmětů, které se podařilo ve školní sbírce dochovat. Práce okrajově shrnuje také zákony, jež se zabývají ochranou archeologického dědictví, a uvádí způsoby prezentace v archeologii. Závěr je pak věnován návrhu možné prezentace a uchování školní sbírky.

Klíčová slova: Nechanice, školní archeologická sbírka, Muzeum východních Čech, Muzeum Království českého, Národopisná výstava českoslovanská, prezentace archeologického dědictví

Annotation:

Eliška Horníková, Populating of Nechanice and surroundings according to the testimony of archaeological school collections, Hradec Králové 2017, 118 pages. Bachelor thesis.

The thesis deals with school archaeological collection which was rediscovered in 2014 in the Elementary School Nechanice. There is captured a brief history of Nechanice and the Elementary School. The biggest part of the thesis is dedicated to mapping the collections and artefacts which were discovered in Nechanice and the closest neighborhood so as documenting subjects that had been preserved in the school collection. The thesis also summarizes the laws dealing with the protection of the archaeological heritage and presents the ways of presentation in archaeology. The conclusion is devoted to designing the possible presentation and preservation of the school collection.

Key words: Nechanice, school archaeological collection, the Museum of Eastern Bohemia, the Museum of the Kingdom of Bohemia, the Czechoslavic Ethnographic Exhibition, presentation of the archeological heritage

Obsah:

1 Úvod ...... 10 2 Metody práce ...... 11 3 Vymezení území ...... 13 4 Přírodní podmínky ...... 14 4.1 Geomorfologie ...... 14 4.2 Geologické podloží ...... 14 4.3 Pedologické poměry ...... 15 4.4 Hydrologické poměry ...... 15 4.5 Vegetace ...... 16 5 Historie Nechanic na základě písemných pramenů ...... 18 5.1 Historický vývoj Nechanic ...... 18 5.2 Nechanická tvrz ...... 22 6 Osídlení Nechanic na základně archeologického poznání...... 24 6.1 Prezentace artefaktů pocházejících z Nechanic ...... 24 6.2 Žižkova ulice ...... 26 6.3 Ulice Pražská ...... 27 6.4 Lokalita „Na Valech“ ...... 29 6.5 Ulice Na Tvrzi ...... 30 6.6 Husovo náměstí ...... 30 6.7 Ulice Havlíčkova ...... 31 6.8 Ulice Palackého ...... 32 6.9 Místní část zvaná Stýskal ...... 32 6.10 Stará hůra ...... 33 7 Dokumentace osídlení okolních lokalit ...... 34 7.1 Dohalice ...... 34 7.2 Hrádek ...... 35 7.3 Komárov ...... 36 7.4 Kunčice ...... 36 7.5 Lubno ...... 37 7.6 Měník ...... 38 7.7 Dolní Přím ...... 39 7.8 Sobětuš ...... 41

7.9 Staré Nechanice ...... 42 7.10 Suchá ...... 42 7.11 Třesovice ...... 43 7.12 Shrnutí ...... 44 8 Školy v bývalém nechanickém okresu ...... 45 8.1 Stručná historie nechanické školy ...... 45 8.2 Sbírkotvorný materiál ve škole ...... 46 8.3 Prehistorická sbírka v Nechanicích ...... 48 8.4 Tvorba archeologické školní sbírky v Nechanicích ...... 49 8.5 Umístění artefaktů ve škole ...... 50 8.6 Osud sbírky po druhé světové válce ...... 51 9 Převzetí školní archeologické sbírky ...... 52 9.1 Současný stav nechanické archeologické sbírky ...... 52 9.1.1 Popis sbírkových předmětů ...... 53 9.1.2 Shrnutí obsahu školní archeologické sbírky ...... 61 10 Ochrana archeologického kulturního dědictví...... 63 10.1 Popularizace archeologie v českém prostředí ...... 64 10.2 Financování archeologického dědictví ...... 65 10.3 Archeologická expozice v Nechanicích ...... 66 11 Závěr ...... 68 12 Seznam použitých zdrojů ...... 71 12.1 Archiválie ...... 71 12.2 Literatura ...... 72 12.3 Internetové zdroje ...... 78 13 Textová příloha ...... 80 14 Obrazová příloha ...... 83

Seznam zkratek

AD – archeologické dědictví

AO MVČ HK – Archeologické oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové AŠS – školní archeologická sbírka c. k. – císařský a královský inv. č. – inventární číslo

KMVČ – Krajské muzeum východních Čech MKČ – Muzeum Království českého MMNB – Městské muzeum v Novém Bydžově MVČ – Muzeum východních Čech NM – Národní muzeum

NVČS – Národopisná výstava českoslovanská

PHMHK – Průmyslové a historické muzeum v Hradci Králové VS – vrcholně středověká

1 Úvod

Stěžejní část mé bakalářské práce pojednává o školní archeologické sbírce uložené na základní škole v Nechanicích. Nechanice jsou malé městečko nacházející se v severovýchodních Čechách mezi dvěma většími metropolemi, jimiž jsou Hradec Králové a Nový Bydžov (obr. 1). Tato města hrála významnou roli v územní správě Nechanic. Do roku 1751 Nechanice spadaly pod Hradecký kraj. Následně přešly pod Nový Bydžov, kde setrvaly do roku 1849, a pak byly opět přiřazeny k Hradci Králové (Pešek 1916, 9). To se kromě jiného odrazilo i na rozptýleném uložení archeologických nálezů, protože předměty z Nechanic můžeme nalézt v záznamech jak Muzea východních Čech v Hradci Králové, tak Městského muzea v Novém Bydžově. Souběžně se prehistorické a středověké předměty ukládaly i v měšťanské škole, kde neunikly pozornosti významných badatelů, jako byli Josef Ladislav Píč a Ludvík Domečka. Archeologická sbírka se začala tvořit bezprostředně po vzniku měšťanské školy, přičemž děti nosily svým učitelům předměty, které nalezly v terénu. Ale nejen děti obohatily instituci o řadu zajímavých artefaktů. Předměty se do školy dostávaly také jako dary od místních občanů a rodáků města. Tímto způsobem se postupně ve škole vytvořily rozsáhlé sbírkové fondy nejrůznějšího charakteru. Kupříkladu se jednalo o přírodovědnou, mineralogickou (obr. 15), numismatickou, uměleckou a v neposlední řadě také o archeologickou sbírku. Stať pojednává především o nálezech archeologické povahy, které se podařilo dohledat ve školních denících, a o nálezech, které byly ve škole zachovány k roku 2015. Tyto předměty se v práci snažím zahrnout do kontextu staršího osídlení této oblasti, přičemž velký důraz kladu na historii Nechanic. Cílem mé bakalářské práce je podat ucelený přehled o vzniku a vývoji Nechanic, a to na základě analýzy hmotných a písemných pramenů. Protože je ve školní sbírce většina nálezů bez možnosti určení jejich původu, věnuje se práce také okolním lokalitám na základě školních obvodů. Nálezy ze školní sbírky mají přitom samostatnou kapitolu. Dále práce řeší otázku ochrany archeologického dědictví a prezentace archeologie ve vztahu k veřejnosti a závěr tvoří návrh archeologické expozice, která bude tvořena zachráněnými předměty z nechanické školní sbírky. Součástí bakalářské práce je příloha, která je tvořena z map, fotografií a vlastních kreseb. Pokud není uvedeno jinak, autorem veškerých fotografií a kreseb je autorka práce. Text práce se řídí současnou pravopisnou normou. V práci se mohou objevit také zkratky jednotlivých institucí.

2 Metody práce

Ve své bakalářské práci jsem použila přímé metody k získání historických faktů prostřednictvím studia pramenů. Prameny týkající se nechanické školy jsou uloženy v Oblastním archivu v Hradci Králové. Zde jsem vycházela ze školní kroniky, inventární knihy a kroniky města Nechanic. V těchto dokumentech jsem nalezla základní údaje o škole a jejím vývoji a také záznamy o některých přírůstcích a darech do školních sbírek. Bohužel se však nedochoval žádný inventář školy, který by kompletně dokumentoval archeologické nálezy. Také se nedochoval žádný dokument, který by uváděl nějaké bližší informace o nálezových okolnostech. Pouze u některých nálezů je v deníku školy uvedeno, kdo a kde předmět nalezl, dále ovšem nic víc. Další archivní materiál je uchován v Muzeu východních Čech v Hradci Králové, kde mi byly k dispozici přírůstkové knihy. Tam jsem nalezla kupříkladu záznam od L. Domečky, který do knihy nakreslil některé nálezy ze školní sbírky (obr. 37–39). Zároveň tam jsou uchovávány nálezové dokumentace k výzkumům v jednotlivých obcích. Práce čerpá i ze zápisů v přírůstkové knize v Městském muzeu v Novém Bydžově, kde je uveden záznam o převzetí Nechanického depotu mincí. V neposlední řadě jsem využila také kroniky z Farnosti Nechanice, a to především záznamy týkající se výzkumů v okolí kostela Nanebevzetí Panny Marie. Pro práci jsem také použila metod orální historie. Podstatné informace mi předala Jarmila Havelková, dcera Antonína Slávy, řídícího učitele a později ředitele nechanické školy, který zachránil několik nálezů a předal je do sbírek školy. Informace prostřednictvím ústního sdělení předal i Jan Skala. V jeho případě se jednalo o aktuální nálezy kovových předmětů na řešeném území. Co se týče nepřímých metod, odborná literatura je použita zejména při obecném popisu lokality a při zasazení získaných informací do historických souvislostí. Jednalo se kupříkladu o dílo Augusta Sedláčka (1887), Antonína Profouse (1951) a Václava Kudrnáče (1903). Důležitá byla také publikace Josefa Peška (1916), ve které jsem nalezla základní údaje o Nechanicích. Významné informace pro tuto práci jsem nalezla v článku L. Domečky, který popisuje putování s J. L. Píčem po nechanickém okolí (Domečka 1913). Důležitá fakta o archeologických výzkumech v Nechanicích jsem nalezla též v pracích Radka Bláhy (2001; 2009). Radek Bláha z MVČ mi byl též konzultantem v oblasti středověkého osídlení Nechanicka. Konzultace ke školní archeologické sbírce mi rovněž poskytl

Pavel Kacl ze společnosti Archeo Pro, o. p. s., a depot zlatých mincí jsem rozebrala s Jiřím Militkým z Národního muzea. Dále jsem použila numismatické studie Emila Fialy (1893), Josefa Koudelky (1936), Emanuely Nohejlové-Prátové (1955; 1956), Josefa Šůly (1966; 1968) a Věry Němečkové (1989). Také jsem použila progresivní metodu. Práce zachycuje jednotlivé artefakty a historické události v chronologickém sledu. Výjimkou je kapitola číslo sedm „Dokumentace osídlení okolních lokalit“, kde jsou informace řazeny podle záznamů o nálezech na daném území. Tato metoda byla použita především v kapitolách „Historie Nechanic na základě písemných pramenů“, „Školy v bývalém Nechanickém soudním okresu“. Další použitou metodou je komparační metoda, a to kupříkladu u kapitol „Historie Nechanic na základě písemných pramenů“, „Školy v bývalém nechanickém okresu“, „Osídlení Nechanic na základně archeologického poznání“ a „Dokumentace osídlení okolních lokalit“.

3 Vymezení území

Nechanice spadají do Královéhradeckého kraje. Od krajského města jsou vzdálené 16 km západním směrem (obr. 1). V letech 1850–1949 Nechanice fungovaly jako okresní město, tzv. soudní okres. Důvodem bylo přesunutí okresního soudu do tohoto města.1 V období, kdy v Hradci Králové fungovalo okresní hejtmanství a v Nechanicích soudní okres, spadalo pod Nechanice dalších 45 vsí a osad. Byly to Babice, Boharyně, Dobřenice, Dohalice, Dub, Hrádek, Dolní Přím, Horní Přím, Hvozdnice, Klenice, Kratonohy, Kunčice, Lhota pod Libčany, Libčany, Lodín, Lubno, Mokrovousy, Mžany, Obědovice, Petrovice, Popovice, Nerošov, Probluz, Puchlovice, Radíkovice, Radostov, Rosnice, Roudnice, Sobětuš, Sovětice, Staré Nechanice, Stěžírky, Stračov, Stračovská Lhota, Střezetice, Suchá, Syrovátka, Těchlovice, Tůně, Trnava, Třesovice, Zvíkov, Želí (Kudrnáč 1903, 15–17). Do tohoto období časově spadá utváření školní archeologické sbírky v Nechanicích. Ta vznikala od konce 19. do poloviny 20. století. V současnosti pod město Nechanice spadá sedm obcí a vsí, jsou to Staré Nechanice, Komárov, Lubno, Tůně, Nerošov, Sobětuš a Suchá (obr. 3). Katastrální výměra činí 3 001 ha a počet obyvatel je 2 188. Největší důraz z vybrané oblasti je kladen na město Nechanice, kde byla sbírka uložená. Nechanicím se z archeologického hlediska zatím nikdo více nevěnoval. Důvodem může být to, že se nacházejí mezi dvěma městy (Hradec Králové, Nový Bydžov), přičemž obě mají muzejní pracoviště. Pro práci bylo zapotřebí se vymanit z teritoriální správy území (obr. 4). Proto je při zařazování školní sbírky do kontextu doby brána v úvahu vzdálenost jednotlivých obcí od Nechanic a možnost docházení žáků do měšťanské školy, přičemž za zdroj pro vymezení území jsou brány školní kroniky z let 1850–1949 a správní rozdělení obcí pod jednotlivé školy.2 Do Nechanic chodili především místní žáci a děti z Lubna, Kunčic, Starých Nechanic a Komárova (Kudrnáč 1903). Opomenout nelze ani několik zmínek o předmětech ve školní archeologické sbírce, u kterých je uvedeno místo nálezu, tudíž se práce okrajově věnuje i těmto lokalitám. Jedná se o Sobětuš, Suchou, Hrádek, Měník, Dohalice, Přím a Třesovice.

1 Politický okres Hradec Králové se dělil na soudní okresy Hradec Králové a Nechanice. 2 Rozdělení dětí pod jednotlivé obce se více věnuje kapitola 8 „Školy v bývalém Nechanickém soudním okresu“.

4 Přírodní podmínky

4.1 Geomorfologie

Sledované území se nachází v oblasti mírné pahorkatiny mezi lesy. Nechanice jsou umístěny na ploché terase, která leží v nadmořské výšce pohybující se okolo 239 m n. m. Nechanická krajina pozvolna stoupá na severní straně k tzv. Šarounovu vrchu a na jižní straně k Jehlickému vrchu (Horyna 1968, 292). Nechanicko je oblastí, kde probíhá intenzivní zemědělská výroba. V současné době se zde pěstuje řepka olejka, hrách setý, mák setý, pšenice ozimá, cukrová řepa a ječmen jarní.3 V letech 1957–2007 činil padesátiletý průměr teploty v dané oblasti 8,75 stupňů Celsia. Úhrn ročních srážek dosáhl 606,6 mm. Desetiletý průměr, který byl měřen v letech 2001–2010, stanovil průměrnou teplotu na 9,29 °C a srážky v tomto období spadly v množství 593,4 mm, z toho 305 mm bylo ve vegetačním období (Demek – Mackovčin 2006, 45, 317–318). Z geomorfologického hlediska lokalitu řadíme do subprovincie České tabule. Polohu dále můžeme specifikovat na Východolabskou tabuli, jejíž součástí jsou Nechanická, Novobydžovská a Ostroměřská tabule. Nechanická tabule se nachází na východním okraji Cidlinské tabule. Její rozsah činí 100,98 km2 a rozprostírá se v povodí řeky Bystřice (Demek – Mackovčin 2006, 45, 317–318).

4.2 Geologické podloží

Nechanická tabule je tvořena horninami vápnitých jílovců, slínovců a vápnitých prachovců. Překrývat je mohou písčito-hlinité, popřípadě hlinito-písčité sedimenty (obr. 5). Do nivního sedimentu Nechanic spadá i štěrk. Údolí nivy řeky Bystřice je tvořeno hlinitými sedimenty (Demek – Mackovčin 2006, 317–318; mapové zdroje České geologické služby). Uvedené území spadá do sekundárního křídového útvaru turonských slínů, v některých úsecích jsou slíny pokryty kvartérními štěrkopísky a sprašovými pokryvy. V těchto případech se na nich vytvořily jílovitohlinité nebo též o jílovité půdy (Válek 1964, 37). Tak je tomu kupříkladu na Jehlickém vrchu v katastru obce Lubna, jenž je budován štěrkopísky na slínech. Podél Bystřice jsou soustředěny aluviální náplavy (Storch et al. 2010, 19, 43).

3 Odborná konzultace na Zkušební stanici Nechanice, s. r. o., informaci poskytl Ing. Petr Horník.

4.3 Pedologické poměry

Půdotvorným substrátem sledovaného území je štěrkopísek s podložím slínu, zemina je svými vlastnostmi kambizem luvická oglejená a luvizem oglejená eubázická (obr. 5). V jejím podloží, ale také ornici, se vyskytuje skelet. Na Nechanicku činí hloubka orby 30 cm a hloubka podorničí dosahuje 60 cm. Nechanice spadají do pásu luvizemě modální, regozemí a kambizemí pelických půd (Vopravil et al. 2011, 13). Luvizemě je složena ze sprašových hlín, smíšených svalovin glaciálních sedimentů a občas také terasových sedimentů. Regozemě je především písčitý sediment, který souvisí s říčními terasami. Kambizemě pelická je půda, jež se řadí do zrnitostně těžké půdy s obsahem minerálů a železa (Vopravil et al. 2010, 86, 91, 98). Co se týká nivní oblasti, tam se nachází fluvizemě modální. V místech, kde je půda propustná, kyselá i suchá, můžeme hovořit o štěrkopísčitém podloží (Storch et al. 2010, 50). V oblasti hnědozemě na sledovaném území se vyskytují především slínovatky a boroviny. Tato půda se vyskytuje jak na Nechanicku, tak i na Bydžovsku a Chlumecku (Válek 1964, 69). Místní písčito-křemenné ornice využívali nechaničtí kamnáři pro výrobu kamen, jak uvádí ve své knize Václav Kudrnáč k roku 1903 (Kudrnáč 1903, 10). Na katastru Nerošova slínové podloží překrývají mezotrofní illimerizované půdy. V místě obce Suchá se nalézá oglejená kambizem. Tento půdní typ se nachází také v Lubně, kde je doplněn o glej. Na lokalitě zvané Sobětušský bor, který leží na katastru Tůní, je typem půdy pseudoglejová pararendzina. V Sobětušském boru převažuje vegetace v podobě dubů, smrků, jasanů, jeřábů i modřínů (Storch et al. 2010, 18).

4.4 Hydrologické poměry

Řešené území leží v močálovité krajině. To souvisí s pleistocenním jezerem, které se na tomto místě nacházelo (Pražák 2003, 15). Kolem Nechanic protéká říčka Bystřice, která ohraničuje město ze severní a západní strany a tvoří značně širokou nivu. Z jara se Bystřice rozlévá do luk severovýchodním směrem od centra města (obr. 6), do oblasti, kde stávala vodní tvrz (obr. 18); (Horyna 1968, 292; Kuča 2000, 284). Bystřice pramení nedaleko Vidonic, které se nacházejí v nadmořské výšce 495 m n. m. Z této oblasti následně protéká Miletínem, Rohoznicí, Jeřicemi, Mokrovousy, kolem Sobětuše a za

15 obcí Lubno, poté tok řeky obtéká Nechanice. U města Chlumce nad Cidlinou vtéká do řeky Cidliny (Vlček et al. 1984, 73). Místní niva je ohraničena řekou Bystřicí a v oblasti Komárova a Bažantnice protéká tzv. Mlýnský potok, který je rovněž nazýván jako Mlýnská Bystřice, který dále pokračuje přes Stýskal na Kunčice. Vhodné vodní nádrže na Nechanicku vznikly zavodněním místních písníků, jako tomu je kupříkladu ve Stýskalu. Kromě písníku se ve Stýskalu nachází i Andrlův a Adámkův rybník. Další rybník leží v Komárově a byl určen pro chov ryb. Celé okolí Nechanic disponovalo množstvím vody, což bylo řešeno na konci 19. století odvodňovacími pracemi (Horyna 1968, 292–293). Při té příležitosti byl zrušen také splav na Bystřici (Pražák 2003, 15). Ve Starých Nechanicích se nachází rozsáhlá vodní plocha, jež se nazývá Velký Lhoták. Rybník se nachází na severovýchodním okraji vesnice. Jeho rozsah činní 10 ha a průtočný je jak na pravém přítoku řeky Bystřice, tak i na levém přítoku Bašnického potoka, který do Starých Nechanic směřuje z Tůní. Na rybník Velký Lhoták navazuje menší vodní plocha s názvem Malý Lhoták (Vlček et al. 1984, 288). V Hrádovské oboře, která leží mezi Hrádkem u Nechanic, Hrádkem, Radostovem a Kunčicemi, se nachází vodní plochy s názvy Rokytník, Žid a Štika. V Kunčicích jsou pak tři vodní plochy, které na sebe navazují, a zároveň kolem západní strany obce protéká Bystřice. Sledované území bylo součástí raně novověké rybníkářské soustavy, která se nacházela ve východočeském prostředí. Rybníky byly budovány i na řece Bystřici. Tato soustava byla zrušena v průběhu 19. století, kdy docházelo k vysušování rybníků, a změněna na pole či louky. Pozůstatkem, který někdejší nádrže připomíná, jsou některé hráze (Storch et al. 2010, 44). Stavitelem rybniční soustavy na Nechanicku mohl být Kunát mladší z Dobřenic, což souvisí s počátkem 15. století, avšak první soupis místních rybníků spadá do roku 1538. K roku 1713 zde existovaly kupříkladu násadné rybníky jako Stejskal, Horní Lhoták či Hlinní (Pražák 2003, 31–32).

4.5 Vegetace

Sledované území se nachází v Polabí, kde nejpočetnější typy vegetace zastupují lipové doubravy svízelové, lipové doubravy se třtinou rákosovitou a lipové doubravy ptačincové. Lesní porosty jsou do značné míry ovlivněny působením člověka, tudíž se jedná o lesy kulturní (Wagner 1956, 23–22).

Ve sledované lokalitě můžeme najít menší lesní porosty, jako je oblast Boru či Bažantnice, ale i rozlehlejší lesy směrem ke Stýskalu nebo k Oboře u Hrádku (Horyna 1968, 292). Na Nechanicku můžeme mluvit o hadcové sleziníkové a bikové doubravě, která je tvořena především dubem zimním, bukem lesním, ale i borovicí lesní, smrky a dalšími teplomilnými druhy. Borovice převažují zejména v místech bývalých pastvin. Zároveň je lesní porost doplněn o další listnaté stromy jako břízy, habry, jeřáby, lípy. Lesy mohly být využívány jak k pastvě, tak i pro samotné dřevo, které člověk dokáže velmi účelně zpracovat a využít. Hojně se v těchto místech vyskytuje také kapradí, hlavně Asplenium cuneifolium, a mech druhu Hypnum cupressiforme (Neuhäuslová et al. 2001, 185–191; Demek – Mackovčin 2006, 317–318). Nechanicko je příhodné pro osídlení člověka, klimatické podmínky jsou charakterizovány jako mírně teplé a mírně vlhké a půdní reliéf tvoří nížiny a mírné svahy. Půdy jsou tvořeny hnědozemí a jsou zde vhodné podmínky pro zemědělství. Postupem času lesní porost začal ustupovat. Les na Nechanicku zůstal pouze v místech, která se nehodila pro zemědělské práce. Jak již bylo zmíněno, na vymezené poloze bylo hodně močálů a bažin, ale i ty podlehly činnosti člověka a postupem času došlo k jejich regulaci. Důsledkem toho byla výrazná změna vlhkosti v dané krajině (Wagner 1956, 22).

5 Historie Nechanic na základě písemných pramenů

5.1 Historický vývoj Nechanic

Nechanice navazují na starší osídlení, které se rozkládalo na severozápadní straně od města (obr. 7). Tam můžeme nalézt ves zvanou Staré Nechanice. Predikát „z Nechanic“ máme poprvé v písemných pramenech zaznamenaný u Petra z Nechanic, a to k roku 1228. V průběhu času se Nechanice psaly jako „Nechanitz“, „Neu-Nechanitz“ a roku 1854 jako „městys Nechanice“ (Profous 1951, 194). Dle badatelů se jméno Nechanice odvozuje od „nechám – nechati – Nechan – jako Neklan – Vodňan – Lipan (…) nechané – zanechané – opuštěné latinsky possessio derelicti posthumi: dědictví zanechané pohrobka“ (Kudrnáč 1903, 6; Profous 1951, 194; Pražák 2003, 15). Město Nechanice patří k lokalitám, u nichž nemáme zcela zmapovaný vývoj od předlokačního osídlení. Před osídlením samotných Nechanic mohlo existovat starší osídlení v místě dnešní obce Staré Nechanice (Šimek 1938, 857; Křížek – Řezník 1992, 57). Avšak ves Staré Nechanice máme v pramenech uvedenou až k roku 1538 (Sedláček 1887, 332; Kuča 2000, 285). Historické záznamy též uvádějí ves zvanou Lhota Nechanická, která měla ležet na katastru dnešních Starých Nechanic, poblíž rybníka Velký Lhoták, avšak o té jsou jen útržkovité zmínky (Sedláček 1887, 332; Kuča 1995, 143). Rozvoj urbanizace Nechanic je částečně limitován řekou Bystřicí, která obtéká město. Po celou dobu vývoje osídlení se Nechanice rozrůstaly jižním směrem od centrální části, tedy od dnešního Husova náměstí. Kolem obdélníkového náměstí pak byla vytvořena uliční síť. Nechanice byly vhodným přechodem pro obchodníky již v raném středověku, kdy zde zaznamenáváme jednu z částí Polské stezky (Vávra 1972, 3–30). První písemnou zmínku k Nechanicím známe k roku 1228, a to v souvislosti s postoupením části pokuty, která měla jít na spásu duše Vladislava, bratra krále Václava I. Pokuty byly přenechány klášteru v Litomyšli. Tento akt byl potvrzen listinou, na které můžeme nalézt, že mezi svědky patřil jistý kaplan Petr z Nechanic. Toto sdělení také souvisí se stavbou místního kostela, který je datován do téhož roku (Cechner 1904, 156; Pešek 1916, 20–21). O několik let později, roku 1235, jsou Nechanice označeny jako tržní ves. Zároveň v písemných pramenech je zaznamenáno jméno Záviše z Nechanic, který

18 pocházel z rodu Vítkovců. K němu je uvedena poznámka, že se jednalo o královského podkomořího (Sedláček 1887, 329; Kudrnáč 1903, 6; Felcman et al. 2009, 261, 296). Záviš z Nechanic je příbuzný s pozdějšími majiteli Nechanic, pány z Krumlova. Ale nejen tento významný jihočeský rod vlastnil ves v severovýchodních Čechách. V državách ho měli také páni z Rožmberka, kteří toto panství zdědili. Díky nim se do znaku města dostala pětilistá červená růže se zlatým středem na bílém poli (obr. 8). V roce 1341 se v písemných pramenech uvádějí přímo Nechanice (Sedláček 1887, 329; Cechner 1904, 156; Pešek 1916, 20–21; Profous 1951, 194; Kuča 2000, 285; Felcman et al. 2009, 313). Ze strategického hlediska Rožmberkové zvolili dosud neosídlenou polohu pro vybudování Nechanic, která se nacházela na pomezí mezi Hradcem Králové a Starým Bydžovem, v místě, kde ležel schůdný brod přes Bystřici (Kuča 2000, 468). Po nástupu Jana Lucemburského na český trůn docházelo k častým změnám majitelů Nechanic. K roku 1311 se dozvídáme o Jindřichu z Nechanic, který figuruje jako svědek v několika smluvních listinách. Následně se ves společně s místní tvrzí dostala do držení krále, který ji směnil s Petrem ze Zebína. Jan Lucemburský za Nechanice a tvrz dostal část žampašského hradu. Roku 1341 ves koupil Hynek Krušina z Lichtemburka, a to po ztrátě svých statků na Českomoravské vrchovině (Sedláček 1887, 329; Pešek 1916, 22; Kuča 2000, 285; Felcman et al. 2009, 420). Od roku 1358 byl patronem místního kostela právě Hynek (Kudrnáč 1903, 14). V roce 1390 město vlastnil Ctibor z Nechanic, v jehož držení byly Nechanice do roku 1398. Po Ctiborově smrti je zdědil jeho syn Vlaštěk. Pro jeho mládí mu byl určen poručník Jiří Haléř z Hrádku, nazývaný též z Nechanic. Pro jeho přídomek se dá předpokládat, že on sám měl ve svém vlastnictví část vsi. Roku 1407 dal Vlaštěk místnímu faráři lán a odtokovou vodu z rybníka, a to namísto výplaty, která náležela k nechanickému kostelu. Nastalo několik let zmatků pro nezletilost dědiců a po roce 1418 byly Nechanice zapsány Janu Semečkovi a Bořku z Hanstorfetu. Následně se stal majitelem Jan z Hazenburka, který roku 1454 postoupil Nechanice Vavřinci, synu Vlaštkovu. Ves i tvrz zdědila dcera Alžběta, avšak než dospěla, její poručníci zadlužený majetek prodali. Od roku 1471 tak byly Nechanice v držbě Jana z Rychemburka, aby se později dostaly do držení Alberta z Kolovrat a Libštejna (Sedláček 1887, 329; Pražák 2003, 16). Když Albert zemřel, ves se dostala do rukou Jana z Valdštejna, což byl syn z prvního manželství Anny z Kovaně. Ten roku 1521 Nechanice společně s dalšími

19 pozemky prodal Mikulášovi Pecingarovi z Bydžína. Mikuláš zemřel roku 1519 a Nechanice přešly na jeho manželku Markétu Kokořínskou z Klinštejna do doby, než dospějí jejich děti. Nechanice a tvrz společně se Starými Nechanicemi, Hrádkem, Kunčicemi a částí Lubna zdědil syn Vilém, který roku 1551 zakoupil ještě Lhotu Nechanickou. Nedlouho potom však Vilém umírá a majetek do držení dostává Mikuláš mladší se svojí manželkou Annou z Chlumu. Podle Augusta Sedláčka není zcela jisté, zda se jednalo o Vilémova syna (Sedláček 1995, 79, 332). Ondřej Tikovský ve své knize uvádí, že Mikuláš byl Vilémův bratr. Zároveň zaznamenal část rodokmenu Pecingarů, kde zmiňuje, že v užším příbuzenském vtahu byl Vilém se Ctiborem Smilem. Jednalo se o jeho vnuka (Tikovský 2013, 207–208, 230). Během 15. a posléze i 16. století postupně klesá význam vsi, což souvisí s Polskou obchodní stezkou, jež vedla k Novému Bydžovu (Storch et al. 2010, 10). Roku 1593 se Nechanice dostaly do majetku Ctibora Smila, který jako své sídlo nezvolil Nechanice, nýbrž Kunčice, a od té doby začala nechanická tvrz pustnout a později zanikla. Ves Hrádek Ctibor daroval své manželce Hedvice ze Zábědovic. Ctibor v roce 1605 obdržel úřad hejtmana Hradeckého kraje. Ctibor Smil se zúčastnil stavovského povstání roku 1618, a následkem toho bylo odebrání poloviny majetku. Za své konání byl Ctibor odsouzen dne 12. listopadu 1622. Nechanice a Kunčice mu byly vzaty a polovina se měla dostat do državy císařského fisku. Roku 1623 byly prodány Václavu Vchynskému z Vchynic. Ten byl již pánem Chlumce nad Cidlinou a prostřednictvím nového majetku se mu rozrostly državy v Pocidliní. O propadlý majetek měl také zájem jihočeský rod Perglasů. Konkrétně se jednalo o císařského radu Arnolda Perglera z Perglasu. Syn Václava Vchynského z Vchynic Jan Oktavian roku 1645 daroval Kunčice Janu, Jiřímu a Anně Marii a Jan poté koupil panství Sadovou (Sedláček 1887, 332; Tikovský 2013, 208, 230–231, 233). V průběhu třicetileté války Nechanice ztrácejí status trhového práva, které jim je navráceno až v 17. století za Leopolda I. Po dlouhé válce v Nechanicích zůstalo jen 24 domů a k roku 1654 už jen necelá polovina z toho. Oproti tomu Staré Nechanice utrpěly ještě více ztrát, zničeny byly dvě třetiny domů (Storch et al. 2010, 11). V letech 1680–1692 došlo k přestavbě kostela Nanebevzetí Panny Marie. Při té příležitosti byl kostel rozšířen a současně byla zbourána stará dřevěná věž. Finance na tyto úpravy poskytl Jan Arnošt hrabě Schaffgotsch. Na kostel byl vsazen znak rodu, který dnes visí nad jižním vchodem, kam byl přesunut v roce 1887 (obr. 11). Dne 13. září 1827 došlo k neštěstí, neboť o půl jedné ráno propukl ve městě požár, při němž byl

20 kostel značně poškozen. Shořelo vše až na hlavní oltář a obraz, které občané vynesli. Kromě kostela shořelo i 35 dřevěných domů a 23 stodol. Pro rodiny postižené požárem byla učiněna sbírka ve Vídni, o niž se postaral Kleeborn a Hynek Vindyš (Kudrnáč 1903, 9, 14). Přestože se podařilo zachránit část inventáře budovy, byly při požáru nenávratně zničeny hlavní zvony. Tuto pohromu přestál pouze umíráček. Povolení na stavbu nového kostela Nechanice získaly v roce 1833 (Cechner 1904, 157–158). Od roku 1829 vlastnil návrší nedaleko Nechanic4 vedle vsi Hrádku rod Harrachů, jenž si zde postavil své lovecké a letní sídlo. Svou trvalou rezidenci měl rod ve Vídni (Nosek 2003, 7; Pražák 2003, 37–38). Harrachové panství zakoupili od Čeňka z Gränzensteinu (Kudrnáč 1903, 9). Příchod Harrachů na Hrádek u Nechanic souvisel s požárem zámku v Sadové, po němž si jako nové sídlo zvolili Lubenský vrch, který leží mezi Nechanicemi, Lubnem, Hrádkem a Kunčicemi. Tam nechali postavit své sídlo ve stylu tudorské gotiky. Hraběcí rod Harrachů přispěl k výraznému rozvoji místního regionu. Půdorys Nechanic následně výrazně rostl (Storch et al. 2010, 11). Tato doba Nechanicím příliš nepřála, protože již 7. června 1833 zde vypukl další požár, který zachvátil 13 domů. Požár se rozšířil ze zdejší fabriky na punčochy. Třetí požár propukl o dva roky později, dne 23. března, kdy shořela stará fara, 13 domů a 9 stodol. Pak následovala série ještě několika menších požárů (Kudrnáč 1903, 9). Kostel byl obnoven za finanční podpory Františka Arnošta hraběte z Harrachu. K vysvěcení došlo na sv. Havla roku 1836, což bylo spojeno se svatohavelským posvícením. Rozloha kostela činí 535 m2 a výška dosahuje 37 m (Kudrnáč 1903, 14). Tato podoba přetrvala do současnosti (obr. 10). Kostel má celkem tři lodě, které ze západní strany doplňuje věž a z východní strany kněžiště, za ním je umístěna menší sakristie. Objekt má celkem čtyři vchody ve směru světových stran. Nad západním vchodem je znak panského rodu Harrachů (obr. 12); (Kudrnáč 1903, 15; Cechner 1904, 157–158). Hraběcí rod Schaffgotschů má v kryptě pod kostelem pohřbených devět svých členů. V zadní části lodě se nachází také náhrobní kámen (obr. 13). Ten pochází z doby, kdy okolo kostela stával hřbitov. Roku 1885 byla kolem kostela vytvořena zelená plocha, a to místním okrašlovacím spolkem (Kundnáč 1903, 15; Cechner 1904, 157– 158).

4 Pamětní kniha obce Nechanice 1110–1949, 143. 21

Pod nechanickou farnost patřily obce Staré Nechanice, Lubno, Komárov, Kunčice, Stejskal, Hrádek (s kostelem sv. Jiří a zámeckou kaplí sv. Anny), Suchá (s kostelem Nejsvětější Trojice), Nerošov, Sobětuš, Tůně, Jehlice a Kobylice. Mecenášem kostela byl Jan hrabě Harrach (Kudrnáč 1903, 30). Od roku 1691 Nechanice měly privilegium pořádat tzv. trhy výroční i týdenní. Toto privilegium bylo uděleno za císaře Leopolda I. Od roku 1902 se začaly týdenní trhy konat v úterý, byly velmi hojně navštěvované, a to nejen místními obyvateli (Kudrnáč 1903, 8). Hraběcí rod Harrachů se snažil, aby Nechanice vzkvétaly. V roce 1840 byla zpřístupněna školka pro děti. V Nechanicích bývala i opatrovna, která vznikla za podpory Anny hraběnky z Harrachu. Opatrovna byla následně přebudována na hraběcí nemocnici, která vznikla v roce 1869 (Kudrnáč 1903, 7; Pražák 2003, 17). Od roku 1850 došlo k podřízení Nechanic c. k. krajskému hejtmanství Královéhradeckému a následně zde byl zřízen okresní soud (Kudrnáč 1903, 6). Již o čtyři roky později byly Nechanice povýšeny na městys a roku 1865 byly povýšeny na správní centrum tzv. politického okresu (Storch et al. 2010, 11). Až do dne 6. července 1867 bývaly Nechanice dlouhou trhovou vsí, poté byly za zásluhy povýšeny na město. V bitvě u Sadové v roce 1866 se obyvatelé příkladně postarali o pruské vojáky. V souvislosti s touto válkou byl v Nechanicích vytvořen polní lazaret (Storch et al. 2010, 11). Již na konci 19. století ve městě žilo pouze kolem 2 000 obyvatel. Proto můžeme hovořit o Nechanicích jako o zemědělském městečku. To souvisí s absencí železnice, a tudíž nemožností rozvoje průmyslu. Kvůli tomu se rozvoj tohoto místa pozastavil (Storch et al. 2010, 11). K roku 1910 pod okres Nechanice spadalo 42 obcí a 17 osad (Pešek 1916, 9). Okres přetrval až do roku 1949. Od roku 1996 patří centrum Nechanic k památkově chráněným pásmům (Storch et al. 2010, 11).

5.2 Nechanická tvrz

Za řekou Bystřicí, severozápadně od centra města, se nachází místo zvané „Na Valech“ (obr. 16). Jedná se o parcely číslo 353/1–5, na kterých stála nevelká tvrz. K louce vede ulička příznačného jména „Na Tvrzi“. Po tvrzi v terénu zbyly tři kruhové násypy (obr. 17). Průměr největšího valu dosahuje kolem 140 metrů. Tvrz stála v bažinaté půdě a její příkopy byly zavodňovány vodou z Bystřice, proto spadá do kategorie vodních sídel

(obr. 18–20). Dle Josefa Peška měla tvrz asi 40 metrů na délku a podobný rozměr i na šířku (obr. 17). Nejspíše se jednalo o tvrz s obvodovou zástavbou. (Cechner 1904, 156; Pešek 1916, 17; Horyna 1968, 293; Kuča 2000, 284; Bláha 2001, 112; Felcman et al. 2009, 484). V písemných pramenech je sídlo nižší šlechty doloženo k roku 1235. V té době toto sídlo vlastnil Záviš, králův podkomoří. Záviš pocházel z rodu pánů z Krumlova. Poté co Nechanice vystřídaly několik majitelů, roku 1490 začala tvrz zanikat a k její obnově došlo někdy kolem roku 1521. Na konci 16. století však opět začala chátrat, a to již trvale, což souviselo se Ctiborem Smilem Pecingerem, který si v roce 1593 za svoje sídlo zvolil nově vystavěnou tvrz v nedalekých Kunčicích. K částečnému bourání došlo roku 1833, přičemž pozůstatky zbourané tvrze občané Nechanic rozvezli. Archeologický výzkum byl pak realizován v roce 18845 (Pešek 1916, 18; Svoboda et al. 2000, 495; Tikovský 2013, 230). Lokalita zvaná „Na Valech“ spadá do seznamu nemovitých kulturních památek České republiky, kde je uvedena pod číslem rejstříku 37419/6-659 (MonumNet, Národní památkový ústav).

5 Viz kapitola 6.4 Lokalita „Na Valech“. K nechanické tvrzi se váže pověst, podle níž byl poslední majitel tvrze velmi zbožným člověkem. Měl tři krásné dcery, které však měly špatné lidské vlastnosti, jakými byla především pýcha. Dcery toužily zejména po radovánkách světského života a nedbaly dávných zvyklostí, které se držely o velikonočním triduu. Na Velký pátek, kdy se lidské myšlenky měly ubírat k Bohu, pořádaly tyto dcery veselici, během níž se strhla bouře a panství se propadlo do země (Košťál 1905, 69). Písemné prameny však vypovídají, že poslední majitel měl dvě dcery, které tvrz nechaly rozbourat a z materiálu, jenž po ní zbyl, nechaly opravit tvrz na Hůrce. Na Hůrce po tvrzi vznikl hostinec hraběcího rodu Harrachů (Pešek 1916, 17). Sídlo na Hůrce stávalo v místě dnešního kulturního domu.

6 Osídlení Nechanic na základně archeologického poznání

V této kapitole jsou uvedeny jednotlivé artefakty, které byly nalezeny v Nechanicích a které bylo možné dohledat v záznamech Národního muzea, Muzea východních Čech, Městského muzea v Novém Bydžově a také v některých dalších pramenech. Jednotlivé podkapitoly jsou rozděleny podle přesného místa nálezu. V této kapitole jsou však uvedeny i ty artefakty, u kterých není přesná lokalizace.

6.1 Prezentace artefaktů pocházejících z Nechanic

U následujících artefaktů je uvedeno, že předměty pocházejí z Nechanic, s poznámkou, že byly vystavovány na Národopisné výstavě českoslovanské, která se uskutečnila v Praze v roce 1895. Jejím tématem byl život „českoslovanského lidu“ od počátku po 19. století. Z toho důvodu se pavilon s expozicí Pravěk zemí Českých stal nedílnou součástí celé výstavy. Výstavu navštívil nespočet návštěvníků, které velmi fascinoval vývoj člověka a jeho hmotná kultura (Klusák et al. 1895, 415). Předměty, které měly být vystavovány na této výstavě, začali připravovat obyvatelé Nechanic již v roce 1893, což souviselo s konáním výstavy podobného charakteru ve městě (Pražák 2003, 19). Na výstavě se kromě jiného objevily i archeologické nálezy a pro účel výstavy byl založen archeologický odbor. Tento odbor měl oslovit všechny obyvatele území Království českého, aby v případě, že vlastní archeologické nálezy, je zapůjčili na tuto výstavu. Tímto způsobem se podařilo získat velké množství materiálu pro samostatný pavilón věnující se prehistorickým nálezům. Instalaci artefaktů do výstavních skříní měl na starost Josef Antonín Jíra, jenž jako vlastník rozsáhlé sbírky na výstavu také zapůjčil řadu předmětů. Mezi další členy odboru patřili Jan Nepomuk Woldřich a Vlasta Havelková. Národopisná výstava a pravěké oddělení byly tvořeny prvními expozicemi, které na našem území vznikly, a jež se nesoustředily pouze na České království, ale i na Moravu, Slezsko a Slovensko. V pavilonu byly největší měrou zastoupeny nálezy z moravského prostředí, což byla nejzajímavější část expozice (Kafka 1895 II, 180–181; Klusák et al. 1895, 415; Sklenář 2015, 22–23). Na výstavě byly zapůjčené artefakty rozmístěny do jednotlivých výstavních skříní (Kafka 1895, 173). Mezi vystavovanými nálezy z Nechanic nebyly pouze artefakty, ale nacházely se zde i zajímavé přírodniny, které byly zařazeny pod prehistorické nálezy. To dokládá

24 visačka u kamene ze školní archeologické sbírky. Dva malé lístečky prozrazují, že majitelem kamene byl Antonín Barvíř z Dobřenic. Tento vystavovaný předmět dostal v rámci výstavy číslo 66/684 (obr. 27). V záznamech Národního muzea pod inventárními čísly 508432–508434 můžeme nalézt tři keramické nádoby pocházející z Nechanic (obr. 26). Poznámka, která je uvedena v přírůstkové knize, nás informuje o tom, že nádoby byly také vystavovány právě na NVČS. V současné době vytvoří archeologickou podsbírku Oddělení pravěku a antického starověku v NM. Všechny nádoby jsou datovány do doby bronzové a náleží kultuře lužické. Jedná se o osudí, jež má válcovité hrdlo, mezi tělem a hrdlem se nacházejí žlábky, dno nádoby je vypoulené dovnitř. Výduť je zdobena čtyřmi pupíky, mezi nimiž se nachází soubor třech svislých žlábků. Povrch osudí má červenohnědou barvu a místy se objevují černé skvrny. Nádoba je vysoká 10 cm, průměr okraje činí 9 cm a dna 3,7 cm.6 Další nádobou je koflík s uchem a rozevřeným okrajem. Barva nádoby je také červenohnědá. Koflík je vysoký 4,5 cm, průměr okraje je 9 x 8,4 cm a dna 3,2 cm.7 Poslední nádobou je menší koflík s páskovým uchem, jenž má zaoblený okraj a jeho tělo je kónické. Barva nádoby je okrová, doplněná o černou skvrnu. Výška činní 3,6 cm, průměr okraje je 8 cm a dna 3 cm.8 Bohužel u popisu nádob není uvedena přesná lokalizace nálezů. Dne 19. ledna 1933 do archeologických sbírek Historického a průmyslového muzea v Hradci Králové přibylo několik kamenných nálezů pocházejících z Nechanic. Do muzea je jako dar odevzdal pan Jiří Uhlíř. Jako první nástroj se ve sbírkách ocitl broušený kopytovitý klín. Jednalo se o kamennou motyku, která má oblé boky. Nástroj je přeražen v otvoru a jeho břit je rovnoměrný. Tento předmět je uložen pod inv. č. 3720 (obr. 34).9 Dalším odevzdaným nástrojem byla část sekeromlatu, přeraženého v místě otvoru. Jednu stranu měl zbroušenou do plocha a druhá strana pak byla oblá, hřbet nástroje byl nepatrně vyklenutý. Jeho rozměry činily na délku 8 cm, na šířku 4,5 cm a na výšku 2 cm. Část sekeromlatu je v muzeu uložena pod inv. č. 3721 (obr. 35).10 Poslední kamenný nástroj, který pan Uhlíř daroval HPMHK, byl břit, který má obloukovitý tvar se zbroušenými boky. Třetí předmět je v depozitáři uložen pod inv. č.

6 Inventární kniha archeologické podsbírky Oddělení pravěku a antického starověku NM. Inv. č. 508432. 7 Inventární kniha archeologické podsbírky Oddělení pravěku a antického starověku NM. Inv. č. 508433. 8 Inventární kniha archeologické podsbírky Oddělení pravěku a antického starověku NM. Inv. č. 508434. 9 Muzeum východních Čech, nálezový deník III, 73. 10 Muzeum východních Čech, nálezový deník III, 73.

3722 (obr. 36).11 Kamenné nástroje jsou zařazeny do mladší doby kamenné. U všech těchto nálezů je uvedeno, že v roce 1895 byly taktéž vystavovány na NVČS. Kromě těchto předmětů byly na NVČS vystavovány ještě části dvou komorových kachlů. Z prvního kachle je dochován střed, na kterém je nejspíše vyobrazen prorok Daniel (obr. 31). Ten má na sobě turban a roucho. Kolem Daniela je proveden nápis, avšak pouze část textu je zachovaná. Text je napsán velkými písmeny: „(ECCE) + CE/NCID,IES“. Kachel pochází z počátku 16. století a jeho rozměry jsou na výšku 13,5 centimetrů, na šířku 12 centimetrů a na hloubku 0,9 centimetrů. Dnes je součástí sbírek NM a uložen je pod číslem H2–11345 (Brych 2004, 64). Druhý kachel se na NVČS dostal jako dar od Antonína Teichmanna. Následně se stal součástí sbírky národopisného oddělení Muzea Království českého. Kachel ukazuje scénu ukřižování. Můžeme si na něm povšimnout Panny Marie, sv. Jana, hlavy lva a vyobrazení kříže (obr. 32). Renesanční rámování jej pomáhá zařadit do 16. století. Rozměry kachle jsou 9,6 centimetrů na výšku, 13,2 centimetrů na šířku a 6,6 centimetrů na hloubku a uložen je pod inv. č. H2–11344 (Brych 2004, 160–161). Ve sbírkách současného NM je i další kachel objevený v Nechanicích. Tento kachel se do muzea dostal v roce 1905, a to jako dar od rady Národopisného musea českoslovanského v Praze. Jedná se o střed komorového kachle, na němž je vyobrazena Panna Marie Pomocná, též nazývaná jako Pasovská, držící v náruči malého Ježíška (obr. 33). Kachel je datován do poloviny 16. až počátku 17. století. V současné době je uložen pod inventárním číslem H2– 6254 (Brych 2004, 155). Z Nechanicka by měl pocházet i sekeromlat, který má oblý týl a je vyroben z amfibolické břidlice. Do muzea v Hradci Králové jej daroval jistý pan Studelák roku 1952. Sekeromlat je dlouhý 17 cm a jeho šířka činí 5,6 cm. Datován je do mladší doby kamenné.12

6.2 Žižkova ulice

Vůbec nejvýznamnější prehistorickou památkou z Nechanic je hromadný nález několika zlatých mincí, který byl nalezen v Žižkově ulici (obr. 9). Tento laténský mincovní depot byl rozdělen a uložen do sbírky dnešního Národního muzea v Praze a do maďarského Národního muzea (obr. 28). Jedna mince se dostala také do Městského

11 Muzeum východních Čech, nálezový deník III, 74. 12 Muzeum východních Čech, archeologické oddělení, inventární kniha pravěkých sbírek, 7.

26 muzea v Novém Bydžově, kde však byla ztracena. Dle záznamů MMNB se dozvídáme, že mince byla převzata dne 15. září roku 1904. Vážila 8 gramů a byla uložena pod inv. č. 1197. V současné době je považována za ztracenou (Cechner 1904, 156; Vokolek 1993, 83; Smejtek – Lutovský – Militký 2013, 223).13 Jedná se o laténský mincovní depot, který údajně obsahoval více než deset kusů mincí. Zlaté mince byly nalezeny dne 14. července 1893 při výkopu odvodňovací strouhy v hloubce 24 centimetrů. Strouha se kopala u domu čp. 174, který se nachází v dnešní Žižkově ulici. Přesný počet nalezených mincí není znám (Domečka 1929, 20; Radoměrský 1955, 54–55; Smejtek – Lutovský – Militký 2013, 223). Nález mincí je výjimečný svým složením. V depotu se nacházejí tři typy keltských mincí. Typ Niké ve své ražbě napodobuje statéry Alexandra III. Makedonského a je nejstarší laténskou ražbou na území České republiky. Další tři mince byly typu Athéna-Alkidemos. Tento typ platidla se používal na jantarové stezce a známe jej především v okolí Němčic na Hané. Poslední typ ražby se objevuje především v Čechách. Jedná se o tzv. mince vedlejších řad, které nesou vyobrazení býka, klečícího bojovníka a stojící postavu. Tento depot spojuje český a moravský proud keltských mincí. Tyto mince jsou datované do období 3. a 2. př. n. l. (Felcman et al. 2009, 101; Smejtek – Lutovský – Militký 2013, 224). Do MKČ se mince dostaly náhodou prostřednictvím sbírky Eduarda Fialy a sbírky manželů Zoubkových, kterou muzeum zakoupilo kolem roku 1911 (Pešek 1916, 17). Tomuto laténskému depotu se věnovala řada badatelů. O mincích píše například Eduard Fiala (1893, 198) či Josef Duška (1898, 71). Ve svém díle se o depotu zmiňuje také Josef Ladislav Píč, Inocenc Ladislav Červinka či Josef Dobiáš (Nohejlová-Prátová 1955, 54–55).

6.3 Ulice Pražská

Roku 1933 během výkopu stoky před hostincem v Nechanicích čp. 27 (obr. 9), jehož majitelem byl František Hyršl, byl nalezen stříbrný mincovní depot. Tento depot od dělníků odkoupil hostinský Rudolf Dänemark, ale následně do celé akce zasáhla správa obce a nálezu se ujala.14

13 Městské muzeum v Novém Bydžově, přírůstková kniha I. 14 Pamětní kniha obce Nechanice 1110–1949, staré nálezy, 334.

Obsahem pokladu byly pražské groše Václava II. a Jana Lucemburského, a to celkem 366 kusů. Z tohoto počtu jich město Nechanice získalo 315, zbylých 51 mincí bylo uloženo v Městském muzeu v Novém Bydžově. Dle článku publikovaného Jaroslavem Šůlou bylo 315 mincí uloženo v Městském muzeu v Nechanicích, avšak pod tímto názvem měl autor zřejmě na mysli městský úřad, protože oficiálně v Nechanicích žádné muzeum nikdy nefungovalo (Nohejlová-Prátová 1956, 126–127 Šůla 1968, 228). Jako první mince určil Josef Koudelka, který působil v bydžovském muzeu. Ten také ve svém článku uvádí, že rozpoznat bylo možné pouze 92 grošů z těch, které zůstaly v Nechanicích (Koudelka 1936, 98). Kromě mincí byly nalezeny také dva fragmenty nádoby, nejspíše džbánu. Střepy byly rozměrů 5,2 × 5,8 centimetrů a 6,8 × 4,7 centimetrů. V prvním případě se jednalo o okraj, na němž jsou patrné stopy po uchu, a druhý kus střepu také pochází z horní části džbánu. Fragmenty jsou hladké a na jejich lomu je zřetelná příměs jemného písku, který sloužil jako ostřivo (Němečková 1989, 95). Tyto zlomky se dostaly do novobydžovského muzea společně s 51 groši. Záznam o převzetí je uveden v přírůstkové knize ze dne 27. prosince 1933.15 V roce 1964 se v Nechanicích konaly volby do městského národního výboru. Při této příležitosti mince uchovávané v městském trezoru byly předány pracovníkům Krajského muzea východních Čech. Z původního počtu 315 mincí se do hradeckého muzea dostalo 313, dva groše byly ztraceny (Šůla 1968, 228). I mince a střepy, které se dostaly do Nového Bydžova, byly předány numismatikům z KMVČ, a to dne 22. března 1984. Avšak i v tomto případě došlo ke ztrátě několika mincí. Do hradeckého muzea se dostalo 38 grošů (Němečková 1989, 94). Rozbory ukázaly, že mince obsahují měď a velké množství stříbra. Jednotlivé mince Jana Lucemburského se od sebe váhově liší. U mincí s inv. č. N 6788, N 6787, N 6805 a N 6806 bylo nalezeno rubní znamení. Mohlo by se jednat o odlišné razidlo nebo o znamení rytce kolku (Šůla 1968, 232). Tento depot je výjimečný především tím, že obsahoval sedm variant pražských grošů Jana Lucemburského (Němečková 1989, 105). V současné době jsou mince uloženy v numismatické sbírce Muzea východních Čech v Hradci Králové pod inventárními čísly N/N 6765–7077 a N/N 16785–16823. Roku 1994 se v Pražské ulici realizoval záchranný výzkum, který vedl Jiří Sigl a Vít Vokolek. Tato terénní akce probíhala z důvodu výkopu pro Telecom. V místě čp. 23

15 Městské muzeum v Novém Bydžově, přírůstková kniha I.

28 a 24 byly identifikovány tři objekty, jež podle keramiky, která v nich byla nalezena, spadají do 13. století. J. Sigl a V. Vokolek tento nález interpretovali jako přímé pozůstatky předlokačního osídlení. Toto osídlení mělo být v místech okolo dnešního kostela (Sigl – Vokolek 1994, 51). V roce 2000 probíhaly další terénní práce, a to v souvislosti s úpravou chodníků. I v tomto případě byly nálezy odvezeny na archeologické oddělení MVČ. Dne 5. května probíhaly terénní práce přímo v Pražské ulici, a to pod dohledem pracovníků MVČ Radka Bláhy, Petra Hejhala a Markéty Tomáškové. V jižní části této ulice byla nalezena novověká keramika a železo, př. č. 822/01 (Bláha – Kalferst – Sigl 2004, 78, pol. 519).

6.4 Lokalita „Na Valech“

Za řekou Bystřicí, severozápadně od centra města, se nachází poloha zvaná „Na Valech“ s kruhovým tvrzištěm (obr. 9, 16). K definitivní likvidaci tvrze došlo na konci 19. století. Největší množství předmětů z Nechanic, které jsou uloženy v MVČ, tvoří zlomky středověkých a novověkých keramických nádob. Jejich převážná část pochází z míst tamější tvrze. Mezi další artefakty, které z polohy „Na Valech“ pocházejí, patří i kus hákovnice z železa, koule z železa a dýka. Zároveň zde byl nalezen předmět, který je považován za nástroj ke střílení (Pešek 1916, 18). Průkop meliorace na tvrzišti probíhal v roce 1959 pod dohledem Víta Vokolka z MVČ. Při této příležitosti byla nalezena vrcholně středověká keramika a zvířecí kosti (obr. 43:4–6; 44). Keramika spadá do 14. nebo 15. století (Bláha 2001, 112). Další sběry zde podnikli v roce 1990 P. Křížek a J. Černý. Výsledkem nedestruktivního výzkumu byl nález zlomků keramiky. Střepy byly datovány do období středověku, potažmo i novověku. Současně byly při sběrech nalezeny i zlomek brousku a kus železa (BZO1990–92, 216 pol. 1146). Keramika byla získána též v roce 1994, kdy sběry provedli Jiří Slavík a Jaroslav Svoboda. Pan Slavík na tvrzišti podnikl sběry ještě jednou, a to v roce 1997 ve spolupráci s J. Čížkem a Z. Fišerou. Opět nalezli středověkou a novověkou keramiku. Fragmenty keramických nádob zde nalezl i jistý pan Hlávka, a to dne 12. května 1999 (obr. 42:10,12).16 Poslední povrchový sběr v areálu tvrze jsem učinila já dne 28. února 2017. Byly při něm nalezeny zlomky keramických nádob datovaných do pozdního středověku (obr.

16 Nepublikováno, údaj je dostupný na archeologickém oddělení MVČ. 29

42:1–9). Současně jsem nalezla i oblý fragment tenkostěnné nádoby z tmavě modrého průsvitného skla. Nálezy byly předány na AO MVČ HK.

6.5 Ulice Na Tvrzi

Nechanické náměstí a tvrziště protíná krátká ulice s názvem Na Tvrzi (obr. 9). I v tomto místě došlo k vykopání rýhy za účelem plynofikace, a to dne 17. srpna 2000. Při té příležitosti zde R. Bláha provedl sběry středověké a novověké keramiky, zároveň zde byly nalezeny i kachle. V prostoru mezi ulicí Na Tvrzi a Husovým náměstím bylo nalezeno torzo misky. Tato keramika pochází z vrcholného středověku (Bláha 2001, 114). Další výkop v ulici Na Tvrzi proběhl v roce 2009 z důvodu položení kabelu. Konkrétně to bylo na dvoře domu čp. 47, kde pracovníci MVČ zdokumentovali zahloubený objekt pravoúhlého tvaru (objekt 503). Objekt měl konkávní profilaci s nálevkovitě mírně se zužujícím dnem. Jáma byla vyplněna černohnědou hlínou s rozdrcenou mazanicí. Zároveň bylo nalezeno několik fragmentů keramiky, jež spadá do 16.–17. století. Tento nález byl interpretován jako obytný nebo hospodářský objekt z období raného novověku (Bláha 2009, 4).

6.6 Husovo náměstí

Dne 1. června 1934 Josef Hladík při kopání jámy pro benzínovou pumpu před kostelem na Husově náměstí v hloubce 2,5 metru nalezl sedm mincí a malou nádobku, které byly následně uloženy v MMNB (obr. 9). Jednalo se o baňatou nádobu, jejíž okraj byl převislý, byla černě vypálená a obsahovala příměs slídy. Vysoká byla 5,3 centimetrů a šířka výdutě činila 5,2 centimetrů. Mnoho dalších středověkých střepů se vyskytovalo i v okolní hlíně, jednalo se o zlomky větších nádob.17 Mince uložené v nádobce byly pražské groše Václava II. a šlo o dva typy mincí. Pět mincí představovalo typ Donebauer č. 808 a zbylé dvě mince typ Donebauer č. 807 (Šůla 1966, 29–30). Mince jsou v muzeu uloženy pod inv. č. N 1373, N 1374, N 1375 a N 1736 a střepy pod inv. č. 5064. Dne 29. dubna 1998 probíhal výkop před městským úřadem čp. 83 na Husově náměstí. Tyto práce souvisely s položením kabelů. Autoři výzkumu J. Sigl a V. Vokolek

17 Městské muzeum v Novém Bydžově, přírůstková kniha I.

30 identifikovali jeden objekt a nalezli pozdně středověké až novověké fragmenty keramiky (Kalferst – Sigl – Vokolek 1999, 16). Další předměty byly nalezeny ve dnech 7., 8. a 16. srpna 2000 na Husově náměstí při kopání plynofikace, a to na jižní straně náměstí. Výzkum prováděli opět pracovníci Muzea východních Čech v Hradci Králové R. Bláha a P. Hejhal. Při terénních pracích byla objevena keramika, mazanice a struska. Tyto předměty jsou uloženy pod přírůstkovým číslem 827/01. Materiál uložený pod př. č. 829/01 byl vykopán za stejných okolností, avšak na východní straně náměstí dne 22. srpna 2000. Jde opět o keramiku, strusku, mazanici a také o železo. A tak tomu bylo i u předmětu př. č. 828/1, který byl nalezen v severní části Husova náměstí, kde výzkum proběhl dne 24. srpna 2000. V tomto případě ho prováděl Radek Bláha ve spolupráci s Kateřinou Kožíškovou. Při tomto zásahu byla nalezena opět keramika. Části nádob byly i na západní straně náměstí, př. č. 824/1. Dne 7. srpna byl proveden výkop také před MÚ v Nechanicích. Při té příležitosti byla ze země vyzvednuta keramika, které bylo v muzeu přiřazeno číslo 826/01. Všechny tyto nálezy spadají do období středověku a novověku (Bláha – Kalferst – Sigl 2004, 77–78, pol. 520). V roce 2009 proběhly další výkopové práce na Husově náměstí kvůli opravě kanalizace, a to severně od kostela Nanebevzetí Panny Marie. Akci vedl Radek Bláha. Při tomto zásahu bylo v řezu zdokumentováno 26 objektů, přičemž šlo zejména o kůlové a sloupové jámy. Výjimkou byl objekt č. 2. Ten měl pravoúhlé stěny, jeho celková délka byla 2,5 m a zachycen byl v hloubce 50–70 cm. Jáma byla vyplněna fragmenty keramických nádob a kachlů datovaných do raného novověku (obr. 40). Avšak na ploše byly nalezeny i starší objekty – jámy č. 17 a 23, které můžeme datovat do 13. století. Přestože celý výzkum probíhal v bezprostřední blízkosti kostela, nebyly nalezeny hroby ani pozůstatky staršího kostela (Bláha 2009, 3–4).

6.7 Ulice Havlíčkova

Dne 12. května 2000 byla nalezena keramika a zvířecí kosti i v ulici Havlíčkově před čp. 128 (obr. 9). Keramika dostala přírůstkové číslo 823/1 a chronologicky se řadí do středověku a novověku. Zároveň došlo k nálezu vrcholně středověkých fragmentů nádob a kachlů ve výkopu před domem čp. 160 (Bláha 2001, 113).

6.8 Ulice Palackého Zásah do archeologických terénů se uskutečnil i v ulici Palackého (obr. 9), kde bylo opět potvrzeno středověké a novověké osídlení prostřednictvím keramiky a cihel. Artefakty byly vyzvednuty dne 24. července 2000, a to před čp. 80 a 146 (Bláha 2001, 113). Následující výzkum se v Palackého ulici odehrál v roce 2009 pod dohledem Radka Bláhy při stavbě kanalizace, naproti domu čp. 203. Hloubka řezu činila 80–100 cm v délce 50 m. V tomto výkopu byly nalezeny hatě, jejichž průměr činil 10–15 cm. Ve výhozu hlíny se nacházely části keramiky datované do 14.–15. století (BZO 2009, 160 pol. 646).

6.9 Místní část zvaná Stýskal

Lokalita Stýskal leží jihozápadně od centra města (obr. 21–23). V těsné blízkosti této polohy se nacházely farní pozemky a panský rybník, který po vyschnutí darovala vrchnost kostelu. Z rybníku bylo vytvořeno pole, které ovšem bylo méně úrodné. Ve Stýskalu se chovali také koně a bažanti pro panství Harrachů (Kudrnáč 1903, 7–15). Na konci 30. let 20. století proběhla těžba písku v Kuchařově písníku, jenž se nachází právě ve Stýskalu. Na tomto místě se mohlo rozkládat pravěké pohřebiště a při terénních pracích, které zde probíhaly v roce 1933, se na povrch dostávaly kusy keramických nádob. V kronice města Nechanic máme uvedenou zmínku, že v roce 1933 „V písníku p. Frant. Kuchaře u dvora Stýskalu nalezli dělníci staré slovanské popelnice, které bohužel nebyly zachráněny. Nález vysvětluje pravděpodobný původ názvu Stýskal a Žalov, pohřebiště a podává důkaz o pradávném osídlení tohoto místa.“18 Dle záznamů vedených v databázi Excerpta Muzea východních Čech byla v písníku nalezena nedatovaná popelnice, která byla zničena. Avšak ve školní sbírce se střepy z této lokality nejspíše dochovaly. Fragmenty keramických nádob, jež jsou zmíněny v kronice města Nechanic, se podle výpovědi pamětnice Jaroslavy Havelkové, rozené Slávové,19 nacházejí ve školní archeologické sbírce, do které je daroval její otec Antonín Sláva. Ten se účastnil těžby v písníku společně s dělníky. Při terénních pracích narazili na zlomky keramiky.

18 Pamětní kniha obce Nechanice 1110–1949, staré nálezy, 334. 19 Jaroslava Havelková se narodila roku 1931. 32

„Tenkráte si dělníci hleděli práce a nezdržovali se nějakými střepy,“ míní J. Havelková. Avšak panu Slávovi nebyly nálezy lhostejné a kolem roku 1939 je postupně poslepoval. Paní Havelková vzpomíná: „Byla jsem malá holka, a přesto si vybavuji, jak je doma čistil, na kamnech rozehříval klih a střepy lepil. Podařilo se mu několik popelnic dobře slepit.“20 Pan Antonín Sláva je posléze daroval obecné škole, kde se nádoby vystavily ve vitrínách. Tyto nádoby se ve stavu, v jakém je A. Sláva věnoval škole, do současné doby nedochovaly. Avšak v pozůstatcích sbírky se alespoň několik fragmentů nalezlo. V oblasti zvané Stýskal, byl v březnu roku 2017 nalezen bronzový hrot šípu. Okolnosti nálezu a bližší informace bohužel nejsou známy. Tuto informaci ústně sdělil Jan Skala dne 7. března 2017.

6.10 Stará hůra

Objevují se úvahy o možnosti, že v Nechanicích nestála pouze jedna tvrz, ale dvě. Po zbourání tvrze „Na Valech“ došlo k nové výstavbě v místě zvaném „Na Staré hůrce“, což je místo na mírném návrší, kde dnes stojí kulturní dům (obr. 9, 25). Vznik tvrze je kladen do 16. století. Po sídle nižší šlechty zde byl postaven hraběcí hostinec rodu Harrachů. Tomuto místu se také říkalo „U Stínadel“, „U Spravedlnosti“ nebo „Na Štipáku“, a to z důvodu poprav, které se zde ve středověku konaly (Kudrnáč 1903, 8; Křížek – Řezník 1992, 57; Pešek 1916, 17; Horák 1877, 110).

20 Nepublikováno, ústní sdělení Jaroslavy Havelkové.

7 Dokumentace osídlení okolních lokalit

Jak již bylo zmíněno, pro zařazení školní sbírky bylo zapotřebí brát v úvahu vzdálenost jednotlivých obcí od Nechanic a možnost docházení žáků do měšťanské školy. Zároveň bylo potřeba brát v potaz správní rozdělení obcí pod jednotlivé školy. Do Nechanic chodili především místní žáci a děti z Lubna, Kunčic, Starých Nechanic a Komárova (Kudrnáč 1903). Opomenout však nelze ani několik zmínek o nálezech ve školní archeologické sbírce, u kterých je uvedeno místo nálezu, tudíž se práce okrajově věnuje i těmto lokalitám. Jedná se o Hrádek, Sobětuš, Suchou, Měník, Dohalice, Přím a Třesovice. Lokality jsou v textové části seřazeny abecedně.

7.1 Dohalice

Obec Dohalice nalezneme severozápadním směrem od Nechanic ve vzdálenosti 9,1 km (obr. 4). V katastru obce máme dochované již pravěké osídlení. Nejstarší nález, který z této oblasti pochází a máme ho zaznamenaný v písemném pramenu, je nález kamene, který je datován do období eneolitu. Tento nález byl učiněn v roce 1892 v blízkosti kostela (Prostředník 1995, 23–35). Roku 1970 pracovník MVČ Jiří Sigl realizoval výzkum u obvodové zdi v blízkosti místního kostela, kde byl při terénních pracích nalezen novověký kostrový hrob, což potvrdilo pohřební aktivitu v těsné blízkosti kostela. Hrob nejspíše pochází z roku 1866 (Sígl BZO 1970, 34). Pozůstatky z doby bronzové a ze středověku byly nalezeny roku 1989, kdy opět pracovníci MVČ Jiří Kalferst a Vít Vokolek uskutečnili povrchový sběr. Při této příležitosti byly nalezeny fragmenty laténských nádob (Kalferst – Sigl – Vokolek 1992, 10). Na parcelách č. 229/93, 241 a 262/2,3 došlo v roce 1990 k nálezům štípané industrie a fragmentů keramických nádob, a to prostřednictvím povrchových sběrů. Pozdně hradištní střepy byly nalezeny i na parc. č. 263/3,4 a 264/2 tentýž rok (Kalferst – Sigl – Vokolek 1994, 4). O několik let později v roce 1993 došlo na parcele č. 41/1 k povrchovému sběru. Tento sběr realizoval J. Kalferst. Během akce byly nalezeny zlomky sídlištní keramiky, kterou lze datovat do raného středověku a novověku (Vích – Vokolek 1997, 8). K nálezu zlomků keramiky došlo i v roce 2001 Kateřinou Kožíškovou z MVČ, a to v souvislosti s položením inženýrských sítí mezi Bystřicí a železničním vedením.

Fragmenty nádob byly nalezeny ve výhozu. Chronologicky je můžeme zařadit do období neolitu a raného středověku. V roce 2004 na katastru obce máme zaznamenány dvě terénní akce, u kterých byli přítomni R. Bláha a J. Kalferst, pracovníci MVČ; v obou případech se jednalo o vertikální řez. První výzkum byl realizován v místní části Dohaličky jihovýchodně od místního kostela na jižní straně návrší. V této oblasti bylo při stavebních pracích narušeno 8 sídlištních objektů. Dle materiálu, který byl v místě výkopu nalezen, se jednalo o kulturu s vypíchanou keramikou. Již dříve v místě mezi Dohaličkami a Mokrovousy byla identifikována kultura bošácká a z tohoto prostoru známe i laténské nálezy (Bláha – Hejhal – Květina 1999, 77–81). Druhá akce proběhla u dohaličského kostela z důvodu položení kabelů. Dle dokumentace řezu byl zjištěn nález hliníku, nejspíše téže kultury s vypíchanou keramikou, kterou lze identifikovat na základě fragmentů keramiky, která při objektu byla nalezena (BZO 2004, 50 pol. 179). I další terénní zásahy proběhly v místní části Dohaličky. Roku 2005 byl pod dohledem Miroslava Nováka z MVČ proveden vertikální řez z důvodu plynofikace, a to na parcelách 149/2,4 a na 465/2. Při zásahu byl nalezen nedatovatelný materiál, jenž dle datace nálezů z blízkého okolí může pocházet jak z neolitu či období popelnicových polí, tak i ze středověku. Nalezeny byly sídlištní jámy a kůlová, popřípadě sloupová jáma (BZO 2005, 49 pol. 157). O rok později archeolog M. Novák realizoval v oblasti parkoviště u dohaličského hřbitova vizuálně geodetický průzkum, jenž ukázal novověkou pohřební aktivitu a při němž byl rovněž nalezen náhrobní kámen (BZO 2006, 36 pol. 115; BZO 2006, 102 pol. 389). Roku 2009 proběhl opět výzkum v jižní části od dohaličského kostela, před čp. 76, podnětem bylo položení kabelů. V tomto místě byl nalezen objekt vanovitého tvaru o velikosti 5,2 m, jehož hloubka dosahovala 1 m. Jeho výplň tvořily fragmenty středověké keramiky, kterou můžeme datovat do 14.–16. století (BZO 2009, 42 pol. 159).

7.2 Hrádek

Obec Hrádek se rozkládá 4,4 km jihovýchodním směrem od města Nechanic (obr. 4). Hrádek byl pojmenován podle místního hrádku a také podle tvrze, která zde stávala. Václav Horyna se své vlastivědě zmiňuje o nálezu pravěké keramiky a o sídlištní aktivitě z doby hradištní, tedy datované do 9.–10. století (Horyna 1968, 165). Počátky

35 hrádecké tvrze jsou kladeny do 14. století, přičemž první písemný záznam o ní máme z roku 1377 v souvislosti s Bořkem z Hrádku, roku 1405 prameny uvádějí Jiříka Haléře z Hrádku. Tvrz stála na zahradě dnešního čp. 15, avšak do 20. století se z ní dochoval pouze val, kterým tvrz byla obehnána, a ten byl následně částečně rozhrnut (Vokolek – Sigl 1975, 15; Horyna 1968, 165; Křížek – Řezník 1992, 29-31; Horák 1877, 125). Na místě bývalé tvrze byly v roce 1993 nalezeny zlomky vrcholně středověkých nádob. Ty jsou v MVČ HK uloženy pod př. č. 29/97 (Vích – Vokolek 1997, 15). Kolem roku 1890 byl v Hrádku nalezen depot mincí. Jednalo se o 40 kusů mincí typu pražský groš. V depotu byly jak mince Jana Lucemburského, tak i Karla IV. (Nohejlová-Prátová 1955, 132; Šůla 1966, 16–17). Zámek Hrádek, který se nachází na dohled od vsi, byl založen v pol. 19. století a postaven byl tzv. na zelené louce. I přesto máme v areálu zámku zaznamenanou starší aktivitu osídlení. V roce 2002 byl v zámeckém areálu proveden geologický vrt. Akci realizovala Jana Benešová z Národního památkového ústavu v Pardubicích. Byla zde identifikována sídlištní aktivita ze 14. století, a to na základě nálezu keramických zlomků. O tři roky později byl uskutečněn také vertikální řez v místě čp. 50. Došlo k nálezu reliktu cihlové klenby, který potvrdil novověkou aktivitu osídlení (BZO 2003, 156 pol. 739).

7.3 Komárov

Komárov leží 1,1 km od Nechanic, tedy na dohled od města severním směrem (obr. 4). Jedná se o malou osadu, o které máme první záznam k roku 1790. Komárov se nachází uprostřed bažinatých luk, kam se každoročně vylévá řeka Bystřice (Horyna 1968, 292), což je zřejmě důvod, proč z tohoto místa nepochází hmotné doklady pravěkého či středověkého osídlení.

7.4 Kunčice

Kunčice jsou vsí ležící jižně od Nechanic. Jejich vzdálenost od města činí 2 km (obr. 4). V jižní části této obce byly v devadesátých letech minulého století zachyceny stopy pravěkého osídlení (Sigl – Vokolek 1994, 52).

Na místě dnešního zámečku v Kunčicích byl dříve areál tvrze. Ta je datována do roku 1407. V 15. století tvrz vlastnil rod Kbelů. Na přelomu 15. a 16. století dochází k jejímu zpustnutí, avšak roku 1593 je znovu obnovena. K definitivnímu zániku tvrze dochází v roce 1618, a to z důvodu vypálení. K obci Kunčicím patřil tzv. Stejskalův dvůr a kunčická obora (Kudrnáč 1903, 41; Sedláček 1932, 329–332; Horyna 1968, 128; Horák 1877, 110). V roce 1993 byl na jižním okraji obce před čp. 35 realizován záchranný archeologický výzkum. Ten prováděli pracovníci Muzea východních Čech, kteří zasahovali při položení telefonních kabelů. Během této záchranné akce bylo nalezeno 10 sídlištních objektů datovaných do období pravěku. Sběry však při této příležitosti nebyly možné z důvodu podmáčení terénu (Sigl – Vokolek 1994, 52). Další výzkum proběhl v roce 2007 na ploše mezi rybníkem a čp. 1 a také mezi parcelou č. 3 a 503. Jednalo se o povrchové sběry, jež realizoval Radek Bláha, a to v souvislosti s 3 m hlubokým výkopem místní kanalizace. I v tomto případě byla zjištěna sídlištní aktivita, ovšem ze středověkého a novověkého období (BZO 2007, 119 pol. 495). I následující výzkum v Kunčicích o rok později vedl R. Bláha, jižně od místního zámečku. V tomto případě byl 50 cm hluboký výkop vykopán také kvůli kabelu. Ve výkopu byly nalezeny fragmenty keramických nádob datované do vrcholného středověku (BZO 2008, 131 pol. 605).

7.5 Lubno

Obec Lubno leží 1 km východním směrem od města Nechanic (obr. 4). Tato lokalita patří k místům, kde nejsou známy stopy po pravěkém osídlení. Výzkumy nám prozatím zprostředkovávají pouze středověkou a novověkou činnost člověka. Kupříkladu na pozemku čp. 27 a 66 stávalo sídlo nižší šlechty, které bylo obehnáno valy i vodními příkopy. Tvrz máme v písemných pramenech zmíněnou k roku 1457 (Kudrnáč 1903, 44). V těchto místech byly nalezeny fragmenty keramiky, železné předměty a uhlíky z období vrcholného středověku. V roce 2003 majitel pozemku čp. 27, jistý pan Novák, při terénních pracích nalezl části keramiky a zvířecí kosti. Při této příležitosti byl nalezen i základový rošt, jenž se skládal z trámů (Bláha 2003, 156 pol. 742).

Střepy jedné středověké nádoby byly nalezeny i na parc. č. 270, a to při záchranném archeologickém výzkumu v devadesátých letech (Kalferst – Sigl – Vokolek 1994, 8). Další středověká i novověká keramika byla nalezena v areálu místního zemědělského družstva a u čp. 17 při povrchových sběrech v roce 1995.21

7.6 Měník

Obec Měník se rozprostírá 4,8 km od Nového Bydžova a 10,9 km západním směrem od Nechanic (obr. 4). Jedná se o lokalitu, na které byly nalezeny zejména stopy po lidu z doby kamenné, z doby bronzové a z doby halštatské. Paleolitický nález na tomto katastrálním území zaznamenal Josef Koudelka z Nového Bydžova. Jednalo se o ojedinělý nález „diluviální“ kosti (Koudelka 1908, 17–43). Výrazné zde bylo především žárové pohřebiště. Tato aktivita byla objevena v blízkosti komunikace. Tomuto rozsáhlému pohřebišti se v druhé polovině 19. století věnoval badatel Josef Hladík,22 který udržoval korespondenční kontakt s redaktorem Památek archeologických Josefem Ladislavem Píčem. Následně se výstup z tohoto nálezu v periodiku také objevil. Hladík provedl výzkum celkem 24 hrobů (Hladík 1889, 509–518; Horyna 1969, 279). Na pohřebišti byly nalezeny artefakty jako bronzový náramek či skleněné modré korálky. Jednalo se o slezskoplatěnickou kulturu (Šnajdr 1891, 33; Filip 1936, 162). Píč v korespondenci s Hladíkem projevil zájem lokalitu navštívit s úmyslem prokopat několik hrobů, proto se v 80. letech 19. století i on do Měníka dostal. Společně prozkoumali dva pozdně bronzové hroby. V prvním hrobě nalezli velkou nádobu, koflík s uchem a miskovitou nádobu. Ovšem druhý hrob byl o něco bohatší. Nacházelo se v něm 15 velkých nádob a popelnic s poklicí (Píč et al. 1893, 97–98). Tehdy platilo pravidlo, že pracovník muzea, jenž při terénních pracích nalezl artefakty, mohl dané nálezy odvézt do muzea, kde působil, i přesto, že dané muzeum náleželo do jiného kraje (Hobzek 1987, 18). Z toho důvodu i Josef Ladislav Píč odvezl nálezy do sbírek Muzea Království českého, kde byl ředitelem prehistorických sbírek. Kromě těchto nálezů se do muzea dostaly i další předměty z této lokality. Jde o

21 Nepublikováno, uloženo na archeologickém oddělení MVČ. 22 Josef Hladík byl učitel dějepisu, který žil v letech 1845–1910.

38 okřínovitou nádobu se šrafovanou výzdobou a o bronzový kroužek, který byl ve značně poškozeném stavu, protože byl nalezen v žárovém hrobu (Píč et al. 1893, 97–98).23 Po smrti Josefa Hladíka darovala v roce 1910 paní Hedvika Hladíková předměty ze soukromé sbírky do MKČ. V tomto případě se jednalo o 1 hrnec, 2 nádoby, 2 misky, 1 koflík, 8 menších nádob, 4 „baňaté“ nádoby, hliněný picí roh.24 Tentýž rok odevzdala část sbírky po manželovi i do Městského muzea v Novém Bydžově. V bydžovském muzeu z této lokality můžeme nalézt misky, dvouuché hrnce („květináče“), koflíky, bronzové kroužky, sekery a jehlice, otevřené náramky, přesleny, ale kupříkladu i kamenné korálky, vše datované do slezskoplatěnické kultury.25 Jak již bylo výše zmíněno, v lokalitě byly identifikovány nálezy žárových hrobů lužické kultury a slezskoplatěnické předměty. Jednalo se o bronzovou spirálu, kus spirály, část náramku, otevřený náramek, jehlice, bronzovou tyčinku, kus kroužku, část náušnice, prsten, závěsek, část nýtu, slitek, špičku nože a čepelku.26 Do období popelnicových polí spadá i hrobový nález skleněných korálků (Frajdl – Zikmunda 1965, 17). Další nález pochází z míst bývalé cihelny. Jedná se nejspíše opět o pohřební aktivitu. Při tomto terénním zásahu byla nalezena spona datovaná do doby halštatské HA C–D. Do období halštatu spadá i ojedinělý nález bronzového náramku (Filip 1956, 365). Na tyto aktivity pak kontinuálně navazuje středověké a novověké osídlení. V katastru Měníka, v části zvané Libeň, stávala tvrz, o níž máme písemné zmínky z roku 1406 a jejíž zánik je datován již do roku 1516 (Křížek – Řezník 1992, 48).

7.7 Dolní Přím

Dolní Přím se nachází 6,1 km od Nechanic východním směrem (obr. 4). Jedná se o obec, ve které máme doloženy intenzivní stopy především zemědělského pravěku. Tyto známky po lidském osídlení máme doloženy především prostřednictvím velkého množství kamenné broušené industrie a menšího počtu štípané industrie, jež byla nalezena v katastru této obce. K nálezům desítky nástrojů z období neolitu a eneolitu došlo především v minulém století, kdy tyto artefakty byly postupně předávány do

23 Inventární karta archeologické podsbírky Oddělení pravěku a antického starověku NM. Inv. č. 397585. 24 Muzeum Království českého, přírůstková kniha 1, 1903–1929, 74; Inventární kniha archeologické podsbírky Oddělení pravěku a antického starověku NM. Inv. č. 88287. 25 Inv. č. 1743–1751, 3629, 3636,4599, 2500,2507, 2667, 2835,2839–2841, 2856, 2861 a další. 26 Inventární kniha archeologické podsbírky Oddělení pravěku a antického starověku NM. Inv. č. 18703– 110830. 39 hradeckého muzea. Jednalo se například o plochou sekeru s užší týlní částí, různé zlomky nebo polotovary seker, břit kopytovitého klínu, kopytovité kladivo nevrtané, břit sekeromlatu, polotovar motyky, pískovcový brousek.27 Mezi štípané nástroje patří pazourková čepelka s částečnou retuší, pazourková čepel se silným prohnutím, zlomek pazourku a pazourkové odštěpky.28 Kromě samotných nástrojů byly v lokalitě nalezeny i předměty související s jejich výrobou. Šlo kupříkladu o kuželovité vývrtky či kámen na výrobu nástrojů.29 Z téhož období máme známky o zpracování potravin, v tomto případě se jednalo o nález zlomků pískovcových drtidel.30 Dále jsou v Dolním Přímu doloženy nálezy únětické kultury, ke kterým docházelo především z počátku 20. století. Tehdy došlo k rozkopání dvou ženských kostrových hrobů. Tyto hroby objevili dělníci (1908, 1913) v místě „Na Valech“ u lesa, na parcele č. 85. Mezi hrobový inventář patřila zejména keramika, například menší soudkovitá nádoba s nepatrně vydutou stěnou. Druhou nádobou pak byl kónický pohár, který byl zdoben dvěma rýhami pod okrajem. Dalším nálezem byl koflík s kónickou spodní částí. Okraj koflíku byl vyklenutý a od něho vedlo menší ouško. Další mísa byla nalezena o rok později. Mísa měla rozevřený okraj se žlábkovaným hrdlem. Nedlouho poté byly v této lokalitě nalezeny další nádoby. „Na Valech“ byl nalezen i štíhlý hrnek s prohnutým hrdlem. Poslední nádobou byla mísa s kónickou spodní částí.31 Avšak v hrobech byly nalezeny i bronzové šperky. Šlo o záušnice z dvojitého drátu, jenž byl spirálovitě stočen, a svitek ze spirálovitě stočeného drátu.32 K významnému hromadnému nálezu došlo dne 22. března 1927, kdy na dvoře jistého pana Kudrnovského vyhrabaly slepice nádobu s 470 groši, které můžeme datovat do 15. století (Nohejlová-Prátová 1956, 254–255). Roku 1960 bylo na Přímu prostřednictvím povrchových sběrů opět potvrzeno neolitické osídlení. Při tomto sběru byla nalezena provrtaná sekerka z břidlice (Justová 1968, ASM 6). Roku 1990 došlo na parc. č. 267/4–6 k povrchovým sběrům vedeným pracovníky AO MVČ HK Jiřím Kalferstem a Vítem Vokolkem, během kterých byly nalezeny pravěké a středověké zlomky keramiky (Kalferst – Sigl – Vokolek 1994, 4).

27 Muzeum východních Čech, archeologické oddělení, inventární kniha pravěkých sbírek, 101–108. 28 Tamtéž, 6–7. 29 Muzeum východních Čech, archeologické oddělení, inventární kniha pravěkých sbírek, 101–102. 30 Tamtéž. 31 Muzeum východních Čech, archeologické oddělení, inventární kniha pravěkých sbírek, 38–42; Nálezový deník III, 18, 25. 32 Muzeum východních Čech, nálezový deník III, 6–7.

Další výzkumy v obci byly realizovány na počátku 21. století. Pod dohledem Radka Bláhy, zaměstnance MVČ, byly dne 13. května 2005 v místě parcely 2/5 v západní části obce uskutečněny terénní zásahy pro stavbu rodinného domu. Ve výkopu bylo nalezeno větší množství zlomků z keramických nádob chronologicky řazených do novověku. Dle autora výzkumu se mohlo jednat o sekundární umístění artefaktů. Ten samý rok dne 9. září Jan Horák sledoval vertikální řez na dvoře místní továrny Niva, kde byly nalezeny ojedinělé kusy novověké keramiky, která zřejmě pochází z bývalého jezuitského hospodářství (Bláha – Kalferst – Sigl 2008-2009, 5). V roce 2009 pod vedením R. Bláhy proběhla pod parcelou č. 47/26 dokumentace vertikálních řezů, a to v souvislosti se stavbou rodinného domu. Zachyceny byly dva větší objekty o průměru 2 až 3 m v hloubce do 1,5 m. Ve výplni objektů bylo několik fragmentů vrcholně středověké keramiky z 15. století (BZO 2009, 48 pol. 189).

7.8 Sobětuš

Sobětuš se rozprostírá 3 km severovýchodním směrem od města Nechanic (obr. 4). V oblasti, kde se obec Sobětuš stáčí k Lubnu, máme zaznamenáno pohřebiště z období popelnicových polí. Tři žárové hroby byly objeveny mezi lety 1886–1887 při kopání písku panem Novotným. Jednalo se o značně zničené fragmenty keramických nádob. V blízkosti rozbitých popelnic se nacházely oblázky ve vzdálenosti 1 m od sebe. V okolí hrobů se nalezlo několik bronzových předmětů. Střepy byly následně uloženy v sobětušské škole (Cechner 1904, 175; Duška 1900, 71). Roku 1989 byl v Sobětuši realizován povrchový sběr. Sběr učinili pracovníci MVČ J. Kalferst a V. Vokolek na parcelách č. 300/1, 304 a 315. Při této terénní akci došlo k nálezům lužické keramiky, bronzového nýtu a štípané industrie (Kalferst – Sigl – Vokolek 1992, 27). V roce 1902 Sobětuš navštívil J. L. Píč a nalezl tam několik časně slovanských střepů (Domečka 1913, 2). Oproti tomu Josef Pešek uvádí, že se zde nalezly bronzové předměty též datované do časného středověku (Pešek 1916, 16). Nejspíše se jednalo o polohu zvanou Vyšehrad (Pešek 1916, 16; Michalička 1983, 68). Roku 1920 při zemědělských pracích na parcele č. 138 byla vyorána broušená sekera spadající do období neolitu. Kromě tohoto kamenného nálezu pochází z této obce

41 ještě silicitový štípaný nástroj, škrabadlo, avšak přesné místo jeho nálezu není identifikovatelné.33 Mladší výzkum se v Sobětuši odehrál v roce 2006. Výzkum měl na starost Jan Horák z MVČ HK. Jednalo se o orientační řez. Během výkopu byly nalezeny novověké zlomky keramiky (BZO 2006, 188 pol. 713).

7.9 Staré Nechanice

Staré Nechanice jsou vzdálené 1 km od města Nechanic západním směrem (obr. 4). První písemná zpráva o Starých Nechanicích spadá do roku 1521. V západní části vsi směrem ke Kobylicím leží rybník s názvem Lhoťák. Někteří badatelé v tomto místě uvažují o existenci vsi Lhoty Nechanické, která se řadí mezi zaniklé vesnice (Kuča 2000, 285). V roce 1949 do Krajského muzea východních Čech odevzdal pan František Pražák menší sekeromlat se širokým týlem, který byl nalezen na zahradě pana Tužila. Tento kamenný nástroj je dlouhý 9 cm a široký 4, 6 cm. Nález chronologicky spadá do období eneolitu.34 Na katastrálním území Starých Nechanic se nacházejí i tři mohyly (obr. 24). Leží v nedalekém lese za zemědělským družstvem. Mohyly mají být údajně datovány do doby bronzové.35 V roce 2000 při výkopu u čp. 23 a u komunikace byly nalezeny zlomky středověké a novověké keramiky i se zlomkem železného předmětu.36 V lednu roku 2017 byl v lese na území mezi Nechanicemi a Starými Nechanicemi při detektorovém průzkumu nalezen depot bronzových seker. V tom samém lese nalezl jednu sekeru i archeolog Jan Skala. Nálezy jsou v současné době odevzdané na zpracování na AO MVČ HK.37

7.10 Suchá

Obec Suchá se nachází 3,5 km severně od Nechanic (obr. 4). K několika nálezům na katastru obce došlo roku 1952. Na poli jistého pana Hlavatého, který bydlel v domě čp.

33 Nepublikováno, uloženo na AO MVČ. 34 Muzeum východních Čech, archeologické oddělení, inventární kniha pravěkých sbírek, 9. 35 Nepublikováno, ústní sdělení Jana Skaly. 36 Nepublikováno, uloženo na AO MVČ. 37 Nepublikováno, ústní sdělení Jana Skaly.

42, byly nalezeny pozůstatky neolitického sídliště kultury s vypíchanou keramikou. Na tomto místě došlo i k nálezu broušeného nástroje a středověké keramiky. V roce 1953 na kopci Boru, který se nachází v oblasti „Na Vorání“, byl realizován povrchový průzkum J. Siglem, který zachytil ojedinělé nálezy. Jednalo se o fragmenty keramických nádob, kus kamenných nástrojů a kus břidlicové desky. Nálezy jsou částečně datovatelné do období neolitu. Nejspíše šlo o neolitické sídliště (excerpta [043]). V oblasti neolitického sídliště dnes stojí zemědělské družstvo (Storch et al. 2010, 16). Další povrchové sběry v obci již pan Sigl uskutečnil společně s J. Kalferstem, a to roku 1990. Tentokrát byl výsledkem nález středověkých zlomků keramických nádob (Kalferst – Sigl – Vokolek 1992, 26). Jinak dle písemných pramenů máme zaznamenáno, že v Suché stávala tvrz, jež vnikla před rokem 1366 a k jejímu zániku došlo v průběhu 16. století (Sedláček 1932, 341; Křížek – Řezník 1992, 93–94).

7.11 Třesovice

Třesovice jsou obcí ležící 5 km severozápadním směrem od města Nechanic (obr. 4). Nejstarší známé nálezy z katastru obce můžeme datovat do období pozdní doby kamenné. U dalších nálezů v přírůstkové knize není přesný rok odevzdání do muzea, avšak bylo to někdy před rokem 1985, kdy proběhla inventarizace nálezů. Jedná se o kopytovitou sekerku, motykovitý mlat a fragment menší silné motyčky, řazené chronologicky do mladší doby kamenné, kultury s vypíchanou keramikou.38 Nálezem z pozdní doby kamenné je část parohu, zřejmě z jelena, který dělníci objevili na poli v blízkosti sušárny roku 1912 při manipulaci s potrubím. Nejspíše se jedná o doklad sídlištní aktivity (Horyna 1969, 479–480).39 Během minulého století byla v Třesovicích nalezena i litá tyčinkovitá čepel, jež spadá do starší doby bronzové, únětické kultury. Do Muzea východních Čech ji odevzdal jistý školní inspektor Krčmář.40 V roce 1975 pracovník MVČ Vít Vokolek v Třesovicích provedl povrchový sběr v severní části od obce v souvislosti s položením inženýrských sítí. Dělníci narušili pět

38 Muzeum východních Čech, archeologické oddělení, inventární kniha pravěkých sbírek, 27–28. 39 Tamtéž, 64. 40 Tamtéž, 141. 43 neolitických objektů, na kterých byl zachycen sídlištní areál. O několik let později, roku 1989, opět pracovníci MVČ Jiří Kalferst a Vít Vokolek v Třesovicích uskutečnili další povrchový sběr, při kterém byly nalezeny fragmenty keramických nádob z doby bronzové, kultury lužické.

7.12 Shrnutí

Zpracovaná dokumentace ukazuje, že vymezená oblast je na nálezy chudší s výjimkou katastru obcí Měníku a Dolního Přímu. V obci Měníku máme zachyceno nejstarší osídlení. První nález zde objevený pochází ze starší doby kamenné. Jednalo se o pleistocenní kosti (Koudelka 1908, 17–43). Početněji je však osídlení na Nechanicku zachyceno až od mladší doby kamenné, kdy se na vymezeném území objevují stopy po sídlištní aktivitě vypíchané kultury a zřejmě i výrobním areálu. Sídlištní objekty byly nalezené v obci Dohalicích, v Suché a v Třesovicích a výrobní areál se mohl nacházet na katastru Dolního Přímu. Ojedinělé nálezy z neolitu byly zaznamenány v obci Dohalicích v podobě fragmentů keramických nádob a v Sobětuši, kde byla nalezena broušená industrie. Památky z pozdní doby kamenné, tedy eneolitu, jsou pak prokázány na katastru obcí Starých Nechanic, Dohalic a Dolního Přímu. Početněji na lokalitách máme zastoupenou dobu bronzovou, kterou se podařilo identifikovat na katastru obcí Dohalic, Měníku, Dolního Přímu, Sobětuše, Starých Nechanic a Třesovic. Jedná se především o kulturu únětickou a lužickou. Z období starší doby železné jsou zachyceny nálezy pouze z katastru obce Dohalic. Neidentifikovatelné pravěké objekty byly nalezeny v obci Kunčicích, avšak kvůli absenci nálezového materiálu nebylo možné je blíže datovat. Raně středověké nálezy z vymezeného území byly objeveny pouze v obcích Dohalicích a v Sobětuši. Doba hradištní v podobě fragmentů keramiky byla zachycena opět na katastru obcí Dohalic a Hrádku. S hmotnými nálezy z období vrcholného středověku se tak setkáváme ve všech výše uvedených obcích, až na osadu Komárov.

8 Školy v bývalém nechanickém okresu

V období fungování nechanického soudního okresu v letech 1850–1949, kdy pod Nechanice spadalo 44 vsí, bylo v tomto okresu celkem 18 škol různé kategorie. V Nechanicích sídlila Městská škola chlapecká trojtřídní, Obecní škola smíšená pětitřídní, Průmyslová škola pokračovací dvoutřídní (Kudrnáč 1903, 18). Kromě Nechanic, kde škola byla od roku 1771, existovaly školy také v těchto obcích: Babicích (od 1838), Boharyni (1818), Dobřenicích (1798), Dohaličkách (1797), Hrádku (1871), ve Lhotě pod Libčany (1835), Libčanech (1835), Mžanech (1909), Petrovicích (1808), Probluzi (1881), Lodíně (1907), Roudnici (1859), Sobětuši (1879), Stračově (1852), Suché (1832), Těchlovicích (1880) a Třesovicích (1885).41 Jak se dozvídáme také z knihy Václava Kudrnáče z let 1901–1902, rozdělení jednotlivých dětí do okolních obcí bylo následující. Mezi přiškolené obce nechanické školy patřily: obec Lubno, Kunčice, Staré Nechanice a Komárov. V dalších obcích bylo rozdělení následující. Pod Babice spadaly přiškolené obce Trnava a Barchov. Pod Boharyni: Homyle, Puchlovice a Zvíkov. Pod Dobřenice: Syrovátka a Pravy. Pod Dohaličky: Dohalice, Mokrovousy, Mžany a Sadová. Pod Hrádek: Radíkovice, Radostov a Jehlice. Pod Kratonohy: Michnovka a Obědovice. Lhota pod Libčany byla bez přiškolené obce. Pod Libčany spadaly Hvozdnice a Želí. Do Petrovic docházely děti z Lodína, Janatovic, Pšánek a Kanice. Probluz pod sebou měla obci Dolní a Horní Přím a Střezetice. Roudnice byla bez přidělených obcí. Sobětuš měla pod sebou osadu Tůně. Oproti tomu Stračov měl přiškolené obce Klenice, Dub a Čeňov. Obec Suchá pod sebou měla pouze děti z Nerošova. Těchlovice měly školu bez docházejících dětí a do Třesovic chodily děti z Popovic (Kudrnáč 1903, 43–44).

8.1 Stručná historie nechanické školy

Roku 1771 v Nechanicích začala fungovat triviální škola. Žádost o vytvoření měšťanské školy v Nechanicích se objevuje až v roce 1891, a to na školské radě, kde tento návrh vznesl Vincent Matouška, místní řídící učitel. Bezprostředně poté František Rašín42 podal žádost o svolení otevřít v Nechanicích měšťanskou školu (Pražák 2003, 134).43

41 Statní oblastní archiv v Hradci Králové, Základní škola. 42 Kupec František Rašín byl otcem budoucího ministra financí Československé republiky JUDr. Aloise Rašína. 43 Pamětní kniha obce Nechanice 1110–1949, 132. 45

Ještě tentýž rok se Rašín stal purkmistrem města a jeho zájem na zřízení školy stále trval. Proto se roku 1892 zástupci města odebrali k předsedovi c. k. okresní školní rady Janu Dunovskému se žádostí o vytvoření měšťanské školy. Zřízení školy v Nechanicích bylo schváleno s tím, že ji bude město financovat ze svých zdrojů. Pro stavbu školy byla místním zastupitelstvem vybrána parcela číslo popisné 2, kterou také následně město zakoupilo. František Rašín ve spořitelně domluvil půjčku ve výši 25 000 zlatých na výstavbu budovy.44 Roku 1895 městská rada obdržela rozhodnutí Okresní školní rady, která navrhovala, aby byla vytvořena I., II. a III. třída pro chlapce, již ukončili pátou třídu obecní školy. Důležité také bylo, aby splnili přijímací zkoušky. K otevření školy pro žáky došlo dne 2. září 1895. Nedlouho poté, roku 1896 bylo učitelským sborem navrhnuto, aby při měšťanské škole došlo k vytvoření navazující průmyslové školy, která byla zřízena již roku 1898.45 Na počátku 20. století se objevil návrh na zřízení dívčí měšťanské školy. Plán na založení dívčí školy byl c. k. okresní školní radou schválen. Proto byla vytvořena komise, jejímž úkolem bylo vybrat vhodné místo pro měšťanku.46 Vhodné místo pro školu bylo brzy nalezeno, a to v popisném čísle 3, hned vedle chlapecké měšťanky. Tento dům patřil panu Rašínovi, se kterým komise začala ujednávat podmínky prodeje domu. Dům se pro školu podařilo získat a mohly se začít rýsovat plány na úpravu obou budov (obr. 14). Škola pro dívky byla otevřena v roce 1906 (Kudrnáč 1903, 18).47

8.2 Sbírkotvorný materiál ve škole

Archeologické předměty se v 19. století do různých škol dostávaly zcela běžně, a to díky žactvu, které nosilo nálezy svým učitelům. Často i sami učitelé obohacovali školní sbírky, když získávali například nálezy od dělníků, jako tomu bylo u řídícího učitele Antonína Slávy z Nechanic,48 nebo je mohli nalézt sami, jako v případě řídícího učitele

44 Státní oblastní archiv v Hradci Králové, kronika školní: městské školy chlapecké v Nechanicích, díl I. 1891–1901, 1, 4, 16–20, 36; Pamětní kniha obce Nechanice 1110–1949, 144. 45 Státní oblastní archiv v Hradci Králové, kronika školní: městské školy chlapecké v Nechanicích, díl I. 1891–1901, 12, 16–20, 36. 46 Státní oblastní archiv v Hradci Králové, kronika školní: městské školy chlapecké v Nechanicích, díl II. 1901–1915, 234–235. 47 Státní oblastní archiv v Hradci Králové, kronika školní: městské školy chlapecké v Nechanicích, díl II. 1901–1915, 239. 48 A. Sláva se narodil 3. září 1890. Studoval učitelský ústav v Hradci Králové. Následně vykonával učitelskou profesi v Peřimově, následně v Poniklé, Branné a Studence. Od roku 1914 byl ustanoven učitelem v Nechanicích. Avšak již v roce 1915 odchází na vojnu a vrací se až koncem roku 1918. Po roce

46 jistého pana Knorra z Olšiny (Peša – Šrein – Šreinová 2012, 134). Snaha obohacovat školy o rozmanité předměty byla i ze strany obyvatel dané obce nebo města. Ti škole věnovali celou řadu zajímavých věcí. Jako příklad můžeme uvést dar od jistého pana Gala z Nechanic, který Měšťanské škole v Nechanicích roku 1906 věnoval kámen z pyramidy v Egyptě.49 Tímto způsobem ve školách vznikaly velmi rozsáhlé sbírky rozličného zaměření. Kromě předmětu z Egypta se ve školních sbírkách nacházely také věci pocházející například z Číny. Spektrum sbírkového materiálu pocházející z různých krajin může konkrétně na Nechanicku souviset s faktem, že Nechanice a jejich přilehlé okolí jsou známé především díky znamenitým harfeníkům, kteří se dostali do všech koutů světa a při svém návratu do rodného města neopomněli přivézt různé dary. Dle slov Bohuslava Gebauera: „Každý druhý člověk v Nechanicích pobyl v Rusku nebo na Balkáně. (…) někteří se vrátili z Mandžurie a Číny.“ Zároveň uvádí, že harfeníci cestovali i kupříkladu na Dalmácii, k Černému moři, do Palestiny i třeba do Malé Asie (1906, 4, 18). Postupem času některé školy začaly samy informovat příslušné instituce o svých sbírkách, a to již na počátku 20. století, jako tomu bylo třeba v případě Obecní školy ve Všestarech ve středočeském kraji, kde bylo uloženo několik předmětů. Místní učitel, jistý pan Vlček, v roce 1908 informoval Archeologický sbor Muzea Království českého o tom, že ve škole jsou uchovány kusy nádob, jež byly nalezeny ve Světicích a ve Všestarech. Kromě keramických nádob se ve škole nacházela také část kamenného mlatu s otvorem, železná sekerka a srp.50 Školní archeologická sbírka vznikala i v Sobětuši. Sobětuš leží 3 km severovýchodním směr od města Nechanic. V oblasti, kde se obec Sobětuš stáčí k Lubnu, máme zaznamenáno pohřebiště z období popelnicových polí. Na žárové hroby se narazilo mezi lety 1886–87 při kopání písku. Jednalo se o značně zničené fragmenty keramických nádob. Střepy následně byly uloženy v sobětušské škole (Duška 1900, 71; Cechner 1904, 175). V roce 1902 Sobětuš navštívil J. L. Píč a nalezl tam několik raně slovanských střepů (Domečka 1913, 2). Oproti tomu Josef Pešek uvádí, že se zde nalezly bronzové předměty, datované do stejného období (1916, 16).

1920 se usazuje v Nechanicích a začíná opět učit na místní škole. Zde je nejprve jejím řídícím učitelem a ke konci svého života se stává také jejím ředitelem. Umírá 1. srpna 1949. 49 Státní oblastní archiv v Hradci Králové, kronika školní: městské školy chlapecké v Nechanicích, díl II. 1901–1915, 187. 50 Archiv Národního muzea, fond PÍČ Josef Ladislav, karton 20, veřejná činnost, přijatá, dopis zpráva obecné školy ve Všestarech, položka 1342, z 16. 11. 1908. 47

Kromě sbírek archeologické povahy byly ve škole vedeny i jiné sbírky, např. přírodní a mineralogické. Sbírkotvorný materiál se do školy dostával prostřednictvím koupě nebo daru. Ve školní kronice se můžeme dočíst o velkém množství darů škole ze strany občanů Nechanic a jejich blízkého okolí. Řada darů pocházela také od rodáků a bývalých žáků měšťanské školy. Vedle mnohočetných záznamů o darování vycpaných zvířat a obrazů se dozvídáme i o darech numismatické povahy, kupříkladu od paní učitelky Anny Matějovské. Ta roku 1896 škole darovala 8 měděných, 2 stříbrné a 1 niklovou minci. Další zápis máme ze dne 12. dubna 1899, kdy pan František Munzar z Nechanic škole věnoval zlatou minci z roku 1600, a tentýž rok pan Alois Morávek daroval, jak uvádí záznam ve školní kronice, několik menších mincí.51 Do sbírek se dostal také předmět sfragistické povahy. Předmět daroval Josef Brandejs, který byl c. k. soudní rada. Ten dne 22. května 1899 škole věnoval starou stříbrnou pečeť.52

8.3 Prehistorická sbírka v Nechanicích

Část artefaktů se do měšťanské školy v Nechanicích začala dostávat bezprostředně po jejím vzniku. Zmínky o tom jsou uvedeny ve školních kronikách. Tímto způsobem v jednotlivých školách vznikaly velmi bohaté sbírky, jež se staly velmi cenným zdrojem informací o jednotlivých oblastech pro řadu badatelů. Tak tomu bylo i u Josefa Ladislava Píče, zakladatele první prehistorické expozice v Muzeu Království českého na Václavském náměstí. Expozice pro veřejnost byla otevřena v roce 1893, ale i po jejím zpřístupnění ji bylo potřeba doplňovat hmotnými prameny. Proto J. L. Píč udržoval velmi blízký vztah s regionalisty. Přátelil se také s Ludvíkem Domečkou, ředitelem Historického muzea v Hradci Králové na přelomu 19. a 20. století. V jednom z dopisů adresovaném L. Domečkovi projevil J. L. Píč zájem navštívit Nechanice a jejich přilehlé okolí. Cestu do Nechanic oba badatelé skutečně zrealizovali, a to roku 1902. V měšťance nalezli „prehistorické nálezy z doby kamenné a bronzové“, jak to posléze uvádí ve svém článku L. Domečka (1913, 3). Jednalo se především o kamennou broušenou industrii, o keramiku lužické kultury a o další drobné nálezy.

51 Státní oblastní archiv v Hradci Králové, kronika školní: městské školy chlapecké v Nechanicích díl I. 1891–1901, 56, 114–115. 52 Státní oblastní archiv v Hradci Králové, kronika školní: městské školy chlapecké v Nechanicích díl I. 1891–1901, 116. 48

Po návštěvě nechanické školy Domečka nechal kamenné artefakty a nádobu vyobrazit do nálezového deníku Historického musea v Hradci Králové. V knize můžeme nalézt celkem jedenáct kamenných nástrojů, tři přesleny (?) a jednu nádobu (obr. 37). Zároveň se z tohoto záznamu dovídáme, že dva kamenné předměty pocházejí z Dohalic a jeden z Dolního Přímu.53 Z kamenných artefaktů, které byly ve školní sbírce zastoupeny, se do dnešních dnů dochovala pouze část. Chronologicky se řadí převážně do období neolitu a pár zlomků pochází i z eneolitu. O školní sbírce se zmiňuje také Josef Pešek ve své knize Nechanice nad Bystřicí, který píše, že „(…) nález z Petrovic spadá do doby křesťanské. Střepy hradištní u Sobětuše a na pozemku Habřině u Boharyně prozrazují snad dobu ještě mladší.“ K této výpovědi dodává, že část z výše popsaných věcí se nachází v Historickém muzeu v Hradci Králové a část v Měšťanské škole v Nechanicích (Pešek 1916, 16).

8.4 Tvorba archeologické školní sbírky v Nechanicích

Prehistorické nálezy se do Měšťanské školy v Nechanicích začaly dostávat velice spontánně v době, kdy ve městě fungovala triviální škola. Velmi cenným zdrojem informací pro dohledávání artefaktů je školní kronika, ze které se dozvídáme, jaké předměty se do prehistorických sbírek dostávaly, kdo je škole daroval a ojediněle zjišťujeme i místa nálezu. Avšak tyto zápisy máme k dispozici pouze do počátku 20. století, následně se už přírůstkům školy kronika nevěnuje. V kronice se můžeme dočíst, že roku 1896 žák měšťanky Josef Myslbek z Hrádku škole daroval „kamenné dláto“ nalezené v hrádecké oboře. O rok později, dne 8. března, škola přebrala od žáka druhé třídy Josefa Ledna úlomek „kamenného dláta“ nalezeného při orbě v Boharyni. Další nález nedlouho poté, dne 2. června, učinil František Dostál, též z druhé třídy, který nalezl „kamenné dláto“ v poli u Třesovic.54 Dne 17. června 1898 žáci školy František Bednář ze Suché a Josef Janský z Nechanic do školní sbírky přispěli zlomkem kamenného mlatu a již zmiňovaný Josef Leden z Boharyně do školy donesl hrot kopí a „kování z válečného cepu“. Ani u

53 Muzeum východních Čech, nálezový deník III, Nálezy v Měšťanské škole v Nechanicích, 446–449. 54 Státní oblastní archiv v Hradci Králové, kronika školní: městské školy chlapecké v Nechanicích díl I. 1891–1901, 56, 71, 74. 49 jednoho z těchto předmětů není uvedeno místo nálezu. Zlomky popelnic nalezl u Přímu František Janouch. Do školní sbírky se dostaly dne 12. ledna 1899.55 Do sbírek školy se dostaly také importované nálezy, které se však do dnešních dnů nedochovaly. Dne 6. května 1899 pan Josef Dostál, žijící v Nechanicích, škole daroval lampičku, která byla nalezena na Kavkazu, a také kulovitý mlat od Černého moře.56 Další popelnice se do měšťanky dostala v roce 1901, a to prostřednictvím řídícího učitele Antonína Litta ze Suché.57 Na počátku 20. století se od zaznamenávání přírůstků do měšťanské kroniky upouští. Zápisy se soustředí na seznamy žáků, učitelů, popisy akcí a vybírání financí na dobročinné účely. Přestože se do školy v 19. století přijímalo poměrně dost nálezů, inventář školy nás o nich neinformuje. Jediná zmínka, která je k prehistorickým předmětům v inventáři uvedena, je až k roku 1940. Tehdy se pod učební pomůcky „rázu prehistorického“ řadí jedna „popelnice“ inv. č. D 1, u které je uvedeno imit., tři úlomky nádob inv. č. D 2, u nichž je uveden i rok 1924, což je rok přírůstku předmětu. Pod inv. č. D 3 je vedena „miska z doby prehistorické“ a pod inv. č. D 5 bronzová sekera nalezená 7. února 1938 dělníky v Oboře. Do školy ji donesl Antonín Sláva.58

8.5 Umístění artefaktů ve škole

Artefakty, které se do školy dostaly, byly v první polovině 20. století umístěny v prvním patře na chodbě školy ve vitrínách. V těchto vitrínách byly vystavovány předměty nejrůznější povahy. Žáci tam mohli spatřit předměty věnující se například zvířatům či mineralogickou sbírku (obr. 15). Každá vitrína byla zaměřena na jiné téma. Svoji skříň měly také prehistorické nálezy, jež se do školy v průběhu let dostaly. Bohužel se nám nedochovala žádná fotografie, na které by artefakty byly k vidění.

55 Státní oblastní archiv v Hradci Králové, kronika školní: městské školy chlapecké v Nechanicích díl I. 1891–1901, 74, 86, 110. 56 Státní oblastní archiv v Hradci Králové, kronika školní: městské školy chlapecké v Nechanicích díl I. 1891–1901, 115. 57 Státní oblastní archiv v Hradci Králové, kronika školní: městské školy chlapecké v Nechanicích díl I. 1891–1901, 181. 58 Inventář školy města Nechanice 1940–1948, 63. Inventář přírodnin a přístrojů školy města Nechanice, kabinet I. 75. 50

8.6 Osud sbírky po druhé světové válce

Za druhé světové války byl ve škole zřízen starobinec. Ke konci války v této instituci byli ubytováni „národní hosté“, jinými slovy uprchlíci, jako byly německé rodiny prchající před jednotkami sovětské armády. V průběhu května 1945 se pak ve škole ubytovala Rudá armáda. Škola byla během těchto nepříznivých časů značně poškozena. A ve špatném stavu se nacházely také vitríny, ve kterých se předměty na chodbě školy uchovávaly. Proto v průběhu následujících let došlo k jejich zrušení a archeologická sbírka začala postupně zanikat. Kvůli bezpečnosti byly vitríny z chodby odstraněny a jednotlivé sbírky se dostaly do příslušných kabinetů. Prehistorické předměty byly uchovávány v dějepisném kabinetu (Horyna 1968, 294). V roce 2011 se o nálezy více začal zajímat Zdeněk Zajfrt (obr. 29–30),59 bývalý učitel matematiky a fyziky a zástupce ředitele nechanické školy. Předměty byly umístěny ve třech krabicích, zbytek keramických zlomků ležel na půdě školy a několik předmětů se nalézalo také v ředitelně, avšak zachovala se pouze část původní sbírky. Dochované předměty si pan Zajfrt nafotil a tyto fotografie se na konci roku 2014 staly stěžejním materiálem pro dohledávání artefaktů ve škole.

59 Zdeněk Zajfrt se narodil roku 1938.

9 Převzetí školní archeologické sbírky

Po převzetí školní archeologické sbírky bylo zapotřebí materiál řádně omýt a roztřídit, aby bylo patrné, kteří jedinci patří k sobě. Následně jsem začala některé keramické fragmenty restaurovat, a to za odborné konzultace a asistence Zoe Zvakové, pracovnice restaurátorského oddělení MVČ HK. Střepy jsem poslepovala a u materiálu, z něhož se dochoval celý profil a větší část nádoby, došlo k jeho dosádrování. To bylo možné jen u několika nádob. Následně jsem přešla k dokumentaci sbírkového materiálu, při které jsem nakreslila nejzajímavější artefakty z celého souboru. Ty jsem také popsala v této práci. Poté co dojde k ujednání podmínek mezi zástupci města Nechanic, jako zřizovatelem základní školy, a paměťovou institucí MVČ HK, bude sbírka předána jako dar do vlastnictví muzea. Podmínkou daru bude ujednání o případné dlouhodobé výpůjčce městu, a to v případě, že bude zakoupena vitrína, jež bude vystavená v kulturním domě města.

9.1 Současný stav nechanické archeologické sbírky

Školní archeologická sbírka z nechanické základní školy je zastoupena především v podobě fragmentů keramických nádob a kamenné broušené industrie. Dále je sbírkový materiál tvořen třemi kompletními nádobami, které nejsou lepené a neobjevují se na nich ani jiné stopy po restaurátorských pracích. Jedná se o okřín, miniaturní nádobku a středověký hrnec s uchem. Kamenná broušená industrie je tvořena osmi kusy nástrojů. Jedná se o pět kompletních artefaktů, z nichž jsou tři vrtané. Zbylé tři jsou poškozené, přičemž jeden z nich má vrtaný otvor. Dalším kamenným předmětem ve sbírce je menší poškozená kamenná koule, která může pocházet z nechanické tvrze. Po převzetí artefaktů jsem části nádob rozdělila na jednotlivé jedince a při té příležitosti se ukázalo, že několik nádob má ve sbírce více zlomků. Z toho důvodu bylo možné dvě nádoby z větší části restaurovat. Během restaurování nádob došlo nejprve k jejich slepení a následně k dosádrování ztracených částí těla a okraje nádob. Šlo o amforovitou nádobu a středověký hrnec. U několika dalších střepů bylo možné alespoň kresebně rekonstruovat tvar nádoby. Kresebná dokumentace mohla proběhnout kupříkladu u okřínu s ostrými hranami, napodobenina římské teriny a misky.

Jak je výše zmíněno, v nechanické školní sbírce se nejspíše nacházejí i novodobé kopie nádob. Až podezřele podobný odstín a makroskopicky pozorovatelnou podobu hlíny mají střepy misky (obr. 55), teriny (obr. 56) a miniaturní nádobka (obr. 54). Keramika však nebyla podrobena žádné přírodovědné analýze. Všechny tyto artefakty jsou zdobené. Tato kapitola se věnuje morfologickému popisu artefaktů, které ve sbírce byly nalezeny, a jejich možné lokalizaci na základě kapitol „Osídlení Nechanic na základně archeologického poznání“ a „Dokumentace osídlení okolních lokalit“.

9.1.1 Popis sbírkových předmětů

9.1.1.1 Kamenná broušená industrie

U kamenné broušené industrie byla použita především surovina typu Jistebsko-Pojizeří, což je lokalita v severovýchodních Čechách. Surovina je specifická především tím, že se jedná o amfibolitický rohovec (Šída et al. 2003, 91–99). Prvním nástrojem je kopytovitý sekeromlat (obr. 50:3). V zadní a horní části nástroje je znatelné poškození suroviny. Poškození je patrné i na břitu. Na sekeromlatu jsou znatelné stopy po broušení, ale i přesto je materiál hrubší. Na laterální straně má nástroj výraznou hranu, oproti tomu jeho dorzální strana je zaoblená. Průvrt tohoto kamenného nástroje je téměř v polovině, přičemž je znatelně blíž laterální straně, průměr činí 2,4 cm. Rozměry nástroje jsou 17,7 x 7,5 x 4,1 cm. Druhý nástroj je také kopytovitý sekeromlat (obr. 50:8). Na hřbetu nástroje, hned pod průvrtem, jsou výrazné prohlubně ve tvaru trojúhelníků. Tyto otisky mohly vzniknout při opětovném používání nástroje nebo při vyorávání. Je patrné, že oba otisky nevznikly ve stejnou chvíli. V týlní části nástroje na hřbetu je výrazné zkosení, kvůli čemuž je předmět v tomto místě asymetrický. Rozměry jsou 14,8 x 5,2 x 3,7 cm. Otvor sekeromlatu je umístěn v bazální části nástroje a jeho průměr je 2,2 cm. Dle nálezové knihy Muzea východních Čech by měl nástroj pocházet z Dohalic (obr. 38). Třetím nástrojem je týlní část sekeromlatu (obr. 50:6). Nástroj je zlomen v oblasti průvrtu, který je blíže k laterální hraně. K přelomení došlo zřejmě kvůli otvoru, který se nachází při laterální hraně. Rozměry jsou 6,8 x 6,4 x 4,3 cm. Průměr otvoru je 2,3 cm. I tento nástroj pochází z Dohalic (obr. 38).

Nevrtaná mlatová sekera černé barvy (obr. 50:2). Sekera je hlazená s drobným poškozením, především v oblasti břitu. Má protáhlý obdélníkový tvar, který se směrem k týlu nápadně zužuje. Rozměry jsou 11 x 4,2 cm x 2,8 cm. Zlomek kamenného nástroje (obr. 50:5). Nástroj má rovnou bázi s oblým hřbetem. Rozměry jsou 7,5 x 5,2 x 1,7 cm. Dalším nástrojem je kopytovitý sekeromlat (50:1). V zadní části nástroje máme nepatrný pozůstatek po průvrtu. Na nástroji nejsou patrné stopy po broušení. Břit předmětu je pravidelný. Rozměry jsou 12 x 4,2 x 2,7 cm. Výše popsané artefakty lze díky jejich charakteru datovat do neolitu, vrtané sekerky pak konkrétně do období kultury s vypíchanou keramikou (Pavlů 2007, 74–75). Nález kopytovitého sekeromlatu máme doložen například v Lodíně, který je od Nechanic vzdálen 2 km (Vokolek 1993, 12). Dalším nástrojem je vrtaná sekera (obr. 50:7). Předmět je ze všech stran hlazen. Nástroj je dochován v dobrém stavu bez známek většího poškození suroviny. Týlní část sekery je vejčitého tvaru, přitom jeho břit je do trojúhelníku. Průvrt sekery je umístěn blíže k zadní části nástroje. Rozměry jsou 10,6 x 4,8 x 4,2 cm. Otvor průvrtu dosahuje 2,3 cm. Posledním nástrojem je plochá nevrtaná sekerka (obr. 50:4). Nástroj z této suroviny je zřetelně poškozen. Podél hran nástroje je surovina odlámaná, tudíž nese zřetelné stopy opracování. Předmět je v přední části hladký a ukončený ostrým břitem. Týl nástroje se postupně zužuje. Tvar sekery je protáhlý s konvexní bází a má symetricky vybroušený břit. Rozměry jsou 8,9 x 3,8 x 2,1 cm. Analogii tohoto nástroje můžeme nalézt například v Trotině (Vokolek 1993, 36). Oba tyto nástroje řadíme do období eneolitu (Neustupný ed. 2008, 80). Pravděpodobná místa nálezů nelokalizovaných kamenných nástrojů mohou být v katastrech obcí Nechanic, Starých Nechanic, Dolního Přímu, Dohalic, Sobětuše a Třesovic. Ve všech těchto lokalitách máme doložen nález broušené industrie a toto tvrzení se opírá také o výše zmíněný nálezový deník, ve kterém jsou zobrazeny další kamenné nástroje z tamních lokalit, které již nejsou součástí školní archeologické sbírky.60

60 Muzeum východních Čech, nálezový deník III., 447–449. 54

9.1.1.2 Keramické nádoby a fragmenty nádob

9.1.1.2.1 Neolitické fragmenty nádob

Ve sbírce jsou dochovány tři fragmenty jedné neolitické nádoby (obr. 49:1). Jedná se o okraj a část bombovitého těla. Střepy jsou tmavé barvy. Průměr nádoby činil 17,5 cm. Další střep je také z neolitické nádoby (obr. 49:2). Opět se jedná o část prohnutého okraje. I tento tvar byl bombovitý. Průměr nádoby je 13 cm. Ani na jedné nádobě nejsou stopy po výzdobě. Právě tyto bombovité tvary nádob jsou typické pro nejstarší keramické nádoby, jež vycházejí z dřevěných tvarů. Často se jedná právě o misky, popřípadě zásobnice (Vokolek 1993, 13). Střepy nádob mohly pocházet z katastru obce Suché, kde byly nalezeny pozůstatky neolitického sídliště. Tuto epochu máme zachycenou i na katastru Suché, Sobětuše, Třesovic, Dohalic a Dolního Přímu. Ve školní sbírce keramické fragmenty mají tvary nádob kultury s lineární keramikou. Tuto kulturu máme lokalizovanou například v Lochenicích nebo v Jaroměři (Vokolek 1993, 14; Pavlů 2007, 35).61

9.1.1.2.2 Dvojkónická nádoba

Dvojkónickou nádobu datujeme do pozdní doby bronzové (obr. 53). Část stěny okřínu je popraskaná, avšak nebylo potřeba jej zatím lepit. Výška okřínu činí 9,5 cm, průměr hrdla je 9 cm, oproti tomu v nejširším místě výduť dosahuje 11,3 cm. Průměr dna nádoby je pouhých 4,1 cm. Materiál nádoby je tuhovaný, sytě černé barvy. Nádoba zřejmě pochází z hrobového inventáře (Jiráň et al. 2008, 158). Dvojkónická nádoba je jeden z nálezů, u něhož můžeme s jistotou doložit místo původu, a to prostřednictvím přilepeného štítku na nádobě. Nádoba pochází z katastru obce Měníku. V Měníku bylo v 19. století objeveno žárové pohřebiště, s velkou pravděpodobností nález pochází právě z něho. Tomuto pohřebišti se věnoval především Josef Hladík (Hladík 1889, 509–518; Horyna 1969, 279).

61 Muzeum východních Čech, archeologické oddělení, inventární kniha pravěkých sbírek, 108. 55

9.1.1.2.3 Amforovitá nádoba a okřín s ostře zalomenou výdutí

Amforovitá nádoba a okřín s ostře zalomenou výdutí jsou nádoby datované do mladší doby bronzové a náležejí do lužické kultury (obr. 51); (Jiráň et al. 2008, 153). Amfora je vysoká 20 cm a její šířka pak činí 29,5 cm. Hrdlo není celé, zachovala se pouze jeho nepatrná část, původně mohlo mít kolem 23 cm a dno má 13 cm v průměru. Materiál nádoby je tmavé barvy se světlými mapami. Hlína je velmi dobře vypálená a povrch nádoby je značně lesklý (Vokolek 1993, 63). Podobná nádoba byla nalezena na lokalitě jménem Skalice ve východních Čechách, kde došlo k narušení lužického pohřebiště nositeli kultury slezskoplatěnické (Vokolek 1993, 59). Z okřínu s ostře zalomenou výdutí se dochovalo podstatně méně fragmentů nežli u amforovité nádoby (obr. 52). I přesto lze alespoň rekonstruovat jeho původní tvar. Nádoba je vysoká 22 cm, její výduť dosahuje 29 cm, okraj pak průměru 23,5 cm a podstava průměru 13,7 cm. Materiál nádoby je světle hnědé barvy a je hůře vypálen, dokonce se při kontaktu s vodou rozpouští. Jedná se o lužickou kulturu (Jiráň et al. 2008, 153). Obě nádoby s velkou pravděpodobností pocházejí z žárového pohřebiště. Analogii můžeme hledat například u Víta Vokolka (1993, 48). Podobná nádoba byla nalezena na lokalitě v Kuněticích, jež patří mezi největší prozkoumané pohřebiště z této doby ve východních Čechách (Vokolek 1993, 47). Obě tyto nádoby pocházejí z lokality zvané Stýskal. Fragmenty nalezl Antonín Sláva při kopání v tamějším písníku. Poté co střepy odnesl domů, je slepil pryskyřicí. Nádoby se však ve stavu, v jakém je A. Sláva následně daroval škole, do dnešních dnů nedochovaly a zachovala se pouze jejich torza. Tyto nádoby můžeme klást do souvislosti s třemi nádobkami, které jsou uloženy ve sbírce Národního muzea (Vokolek 2009, 34).62

9.1.1.2.4 Část ucha

Část keramického ucha s okrajem datujeme do doby bronzové, kultury lužické (obr. 54). Mohlo se jednat o nádobu z výbavy žárového hrobu. Keramika je hrubší a špatně vypálená, při kontaktu s vodou se rozpouští. Můžeme na ní spatřit drobné ostřivo v podobě malých kamínků. Ucho navazuje hned na okraj. Zachovaný okraj je široký 6,9

62 Viz kapitola 6.1 56 cm a ucho dosahuje šířky 4,5 cm. Analogii můžeme nalézt kupříkladu u Víta Vokolka (1993, 48).

9.1.1.2.5 Novodobé kopie nádob

Jak bylo výše zmíněno, součástí ŠAS jsou také tři novodobé kopie nádob. Jedná se o miniaturní nádobku, která má imitovat nádoby z doby bronzové, konkrétně slezskoplatěnické kultury (obr. 55); (Jiráň et al. 2008, 159). Nádoba má hrncovitý tvar, jenž je doplněn o dva svislé výčnělky. Výduť miniatury je ve spodní části. Rytá výzdoba je v podobě dvou paralelních přímek, které jsou doplněny o spuštěný dvojitý oblouk. Nad obloukem jsou umístěny tři krátké čárky a nad přímkami jsou dvě vodorovné rýhy. Nádoba dosahuje 3,5 cm na výšku a 6,5 cm na šířku. Její hrdlo má 4,2 cm a dno 4 cm. Okraj nádoby z části chybí a právě v tomto místě je patrná cihlová barva. Další nádobou je mísa (obr. 56). Z té se dochovaly dva větší fragmenty, které je možné restaurovat. Mísa má dno mírně vypouklé dovnitř. Výzdoba nádoby je v podobě třech rytých linií pod krajem a ve spodním díle nádoby. Linie pod okrajem mezi sebou mají větší rozestup, oproti tomu druhá trojice je hustější. Těsně pod okrajem jsou oválky, které jsou od sebe v intervalu po osmi kusech, následně pod nimi mezi liniemi jsou obrácené kapky, jež jdou podél celého obvodu nádoby. Nádoba je vysoká 4,7 cm a její šířka dosahuje 12 cm, dno pak má průměr 4,6 cm. Podobné tvary můžeme nalézt v době římské (Salač ed. 2008, 175). Poslední možnou kopií je terina (obr. 57), z níž se dochovaly fragmenty nádoby z dolní části a menší kus okraje. I na této nádobě se nám dochovala rytá výzdoba v podobě linií a vodorovné klikatky. Pět linií se nachází nad klikatkou a dvě pod ní. Dochovaná část nádoby dosahuje výšky 7,7 cm a výduť dosahuje šířky 12,3 cm. Průměr okraje nádoby činí 9,4 cm. Okraj je vyklenutý, proto průměr zúžení, ke kterému pod okrajem dochází, je 7,9 cm. I tato terina morfologicky spadá do doby římské (Salač ed. 2008, 75, 140).

9.1.1.2.6 Středověký keramický sortiment

Převážnou část nechanické sbírky tvoří kuchyňský a stolní sortiment keramických fragmentů nádob, jejichž datace se pohybuje od vrcholného do pozdního středověku. Dá se proto předpokládat, že tato keramika může pocházet přímo z Nechanic. Morfologicky se jedná o okraje, ucha, těla a dna nádob, současně se tam nachází i několik poklic. Avšak nejpočetněji jsou v této části zastoupeny fragmenty z těla nádob. Pro lepší orientaci si keramiku rozdělíme do několika tzv. keramických skupin, a to především kvůli její různorodosti. Skupiny zohledňují technologická hlediska, a to především výpal, barvu a strukturu povrchu. V rámci těchto skupin je zohledněna také výzdoba, tvar nádoby a její morfologie (Matějková 2014, 92–93). Během pozorování školní keramiky se výrazně profilovalo sedm keramických skupin.

Skupina I. Redukčně pálená hrnčina

Jedná se o redukčně vypálenou keramiku, což znamená, že při výpalu došlo k umělému zakouření keramiky (obr. 60:2, 61). Takto zbarvenou keramiku datujeme od poloviny 15. do počátku 16. století (Žegklitz 2001, 109), přičemž se jedná o vytáčenou keramiku. Jsou to tedy nádoby, které byly vyráběny na rychle rotujícím kruhu. Na několika střepech můžeme zaznamenat výzdobnou technikou vlešťování. Tento druh zboží můžeme nalézt jak v městském, tak i venkovském prostoru, především na venkově setrvala nejdéle (Peroutková-Matějková 2008, 97). Střepy této skupiny mají šedý, tmavě šedý a některé až černý povrch. Jedná se o 46 kusů keramiky (13 okrajů, 25 těl, 4 dna, 3 ucha a 1 poklice). Na některých střepech můžeme nalézt drobný kovový odlesk, který je ve velkých rozestupech. Převážná část fragmentů je na povrchu hladká a jedná se především o tenkostěnné nádoby, jejichž tloušťka se pohybuje mezi 3–6 mm. Avšak najdou se zde i jedinci, kteří mají 7–9 mm. Z morfologického hlediska jsou v této skupině nejpočetněji zastoupeny hrnce. Najdeme zde i jeden okraj z mísy. Na okrajích se můžeme setkat s přehnutým či zavinutým zakončením okraje. Tyto okraje z mírného nebo z žádného vyklenutí přecházejí do přehnutého zahnutí. V této skupině se nacházejí také tři samostatná pásková ucha, která jsou široká 1,3–3,6 cm. Skupina zahrnuje také jedno torzo zvoncovité poklice

58 s knoflíkovitým uchem, na níž je možné zachytit část profilu. Výzdoba na střepech je především radélková, kupříkladu pole s vpichy či výzdoba rybí kosti. Dále je zde zastoupena rytá výzdoba v podobě třech po sobě jdoucích vlnovek. V popisu bychom neměli opomenout ani dno nádoby, na kterém máme stopy po odříznutí nožem. Tento hrnčířský sortiment je velice kvalitní a vyspělý (Drnovský 2013, 365–367; Matějková 2014, 101–101).

Skupina II. Oxidačně pálená hrnčina s písčitým ostřivem

Keramika s písčitým ostřím je v souboru zastoupena pouze několika fragmenty, které na základě morfologie lze datovat do období 14. století (Zápotocký 1976, 215). Hlavním znakem keramiky je, že do keramické hmoty byl přidán písek jako ostřivo. Skupina celkem činí 11 fragmentů (3 okraje a 8 těl). Tento sortiment byl oxidačně vypálený a při výrobě byla využita technologie obtáčení. Na podstatné části střepů můžeme nalézt stopy po používání, které jsou patrné jak na okrajích, tak i na těle fragmentů. Kvůli tomu na původní (hnědooranžové) barvě můžeme nalézt černé skvrny. Morfologicky se jedná zejména o části těla a tři okraje, které je možné identifikovat jako hrnec. Na dvou střepech z těla nádoby se nachází výzdoba v podobě šroubovice. Co se týká okrajů, tak zde máme zastoupen vytažený kraj, který má okruží s vnitřním prožlabením a horní zploštělou plochou. Zároveň je zde zastoupen i oválný okraj s vnitřním prožlabením a s vytaženou vnější plochou (Zápotocký 1976, 181–184, 215). Do této skupiny patří i středověká nádoba, která jako jediná byla ve školní sbírce nalezena v nepoškozeném stavu (obr. 58). Jedná se o jednoduchý hrnec s drobným páskovým řezaným uchem a okrajem vyššího okruží.

Skupina III. Redukčně pálená hrnčina s písčitým ostřivem

Tmavou keramiku datujeme do 14. století (Zápotocký 1976, 220). Tato keramická skupina má 5 fragmentů (1 okraj, 2 těla, 1 dno a 1 poklice). Stejně jako u zakouřené keramiky se převážně jedná o redukční výpal, avšak technologie výpalu je obtáčená (obr. 62:1). Součástí keramické hmoty této skupiny je písčité ostří. Jak již název napovídá, keramika je tmavě šedé až černé barvy. Morfologicky se jedná o jeden okraj s vnitřním prožlabením, část zvoncovité poklice, dva kusy těla a torzo spodní poloviny

59 vejčité nádoby. Výzdobu na střepech můžeme zaznamenat v podobě vývalkové šroubovice. Zároveň do této skupiny spadá jeden hrnec, který se mi podařilo slepit a dosádrovat (obr. 59). Ten má oválné zakončení okraje a můžeme na něm spatřit pás rýh.

Skupina IV. Hrubá hrnčina zásobnicových tvarů

Čtvrtou skupinou jsou keramické zásobnice a fragmenty nádob s puchýřky, které mají původ v severomoravském kulturním okruhu (obr. 60:1, 64). Celkem se jedná o 5 kusů keramiky (3 okraje a 2 těla). Keramika byla redukčně vypálena a vytvořena technologií vytáčení. Jedná se o velice hrubou keramiku s masivními stěnami, obecně se zboží této skupiny označuje jako tzv. severomoravský výrobní okruh (Musil 2013, 10). Morfologicky se jedná o okraje a těla nádob, jež datujeme do 14. až 15. století. Zásobnice jsou tlusté v rozmezí 10–19 mm. Tloušťka stěn pak činí 4–16 mm.

Skupina V. Oxidačně pálená hrnčina světlých odstínů

Skupinu světlé keramiky datujeme do období poloviny 15. století (Zápotocký 1976, 216). Její barva se pohybuje od bílé po světle hnědou, s občasnými nádechy černé. Tato černá barva je zejména na okraji a stěnách nádoby, což je zapříčiněno intenzivním používáním keramiky (obr. 63:3). Tato keramická skupina obsahuje 19 kusů fragmentů (3 okraje, 11 těl, 3 dna, 1 ucho a 1 poklice). Na tento kuchyňský inventář byl použit oxidační výpal. Z morfologického hlediska se pak jedná o okraje, těla, dna a prožlabená pásková ucha nádob. Je zde také jeden knoflík z pokličky. Okraje dosahují tloušťky od 5 do 13 mm, přičemž se jedná zejména o hrnce. Na keramických fragmentech máme patrnou rytou výzdobu.

Skupina VI. Keramika s drobným ostřivem

Keramika s drobným ostřivem je charakteristická malými kamínky, které se v keramické hmotě nacházejí (obr. 63:4). Jedná se o 7 fragmentů (2 okraje a 5 těl). Fragmenty nádob byly oxidačně vypáleny. Keramika je vypálena tvrdě a jedná se především o středně tlusté střepy, jejich rozměry jsou 4–6 mm. Tuto skupinu datujeme

60 do 14. století, přičemž se morfologicky jedná o ucha a těla nádob. Dle dochovaného materiálu můžeme říci, že se jedná o hrnec. Na střepech z těla nádob je pak patrná vývalková výzdoba.

Skupina VII. Hrnčina s vnitřní glazurou

Posledním druhem zboží je keramika s medovou glazurou, což je jediná glazovaná nádoba ze souboru. Do této skupiny morfologicky spadají 3 střepy (1 okraj, 1 tělo a 1 ucho). Jedná se o oxidačně vypálenou keramiku. Světle hnědá poleva se nachází pouze ve vnitřní části nádoby. Morfologicky se jedná o horní fragment nádoby s páskovým uchem, ale bez dochovaného okraje, a o dno nádoby. Typově se nádoba jeví jako jednoduchý hrnec. Hrnec má velice tenké stěny. Keramiku lze obecně přiřadit do období 16. až 17. století (Matějková 2014, 104).

9.1.2 Shrnutí obsahu školní archeologické sbírky

Nejstarší nálezy, které školní archeologická sbírka obsahuje, spadají do doby kamenné, jedná se o kamennou broušenou industrii. Šest z těchto nástrojů řadíme do období neolitu a dva do období eneolitu. Můžeme zde nalézt kopytovité sekeromlaty, které zřejmě pocházejí z katastru Dohalic. Dále jde o mlatovou sekeru a zlomek kamenného nástroje, nevrtanou sekeru a plochou nevrtanou sekeru, u kterých není možné doložit lokalizace. Ve sbírce byly dochovány čtyři fragmenty keramických nádob, které mají bombovitý tvar a chronologicky spadají do mladší doby kamenné. Předměty z neolitu a eneolitu byly nalezeny na katastrech obcí Dohalic, Dolního Přímu, Nechanic, Starých Nechanic, Sobětuše a Třesovic. Proto by artefakty pocházející ze školní sbírky, které jsou řazeny do tohoto období, mohly být objeveny na některém z uvedených míst. Ve školní sbírce je také výrazně zastoupena doba bronzová. Do tohoto období patří amforovitá nádoba, okřín s ostře zalomenou výdutí a část ucha, které příslušejí kultuře lužické a pocházejí ze Stýskalu. Dále ve školní sbírce máme i malou dvojkónickou nádobu, jež pochází z Měníka a je datována do pozdní doby bronzové. Ve sbírce můžeme nalézt i tři repliky nádob. Jedná se o miniaturní nádobku, datovatelnou do doby bronzové. Další jsou miska a terina datovatelné do doby římské.

Nejpočetněji jsou však ve sbírce zastoupeny fragmenty středověkých keramických nádob. Ty byly po opakovaném pozorování rozděleny do sedmi keramických skupin. Jedná se o redukčně pálenou hrnčinu I, oxidačně pálenou hrnčinu s písčitým ostřivem II, redukčně pálenou hrnčinu s písčitým ostřivem III, hrubou hrnčinu zásobnicových tvarů IV, oxidačně pálenou hrnčinu světlých odstínů V, keramiku s drobným ostřivem VI a hrnčinu s vnitřní glazurou VII. Tato vrcholně středověká a raně novověká keramika svým charakterem odpovídá soudobé regionální produkci, a lze tak předpokládat její výrobu a distribuci v rámci Nechanicka, Bydžovska či širšího Hradecka. Pouze u hrubé hrnčiny, jejíž původ lze hledat v oblasti okolo severomoravských Loštic, musíme očekávat její nadregionální původ. Vzhledem k charakteru školní sbírky je možné, že většina středověkých nálezů pochází přímo z intravilánu Nechanic nebo z jejich nejbližšího okolí.

10 Ochrana archeologického kulturního dědictví

Kapitola ochrany archeologického kulturního dědictví se zde nachází kvůli bezohlednému zacházení s movitými archeologickými památkami. S tím jsem se setkala právě na základní škole, kde došlo k vyhození části sbírky, protože se pracovníci školy domnívali, že se jedná „pouze o kopie“. Zbytek sbírky ve škole byl rozdělen na dvě části, a to na kamenné artefakty a celé nádoby, které byly uloženy v dějepisném kabinetu a sloužily kupříkladu jako zátiší při hodinách výtvarné výchovy, a na fragmenty střepů a miniaturní nádobky, které byly určeny k likvidaci, ale nakonec si je k sobě vzala vychovatelka ze školy, která z nich dětem chtěla udělat zábavný program. Základy ochrany archeologického kulturního dědictví jsou ukotveny především zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava 14 České republiky, a také zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Mezinárodní smlouvou, která řeší ochranu archeologického dědictví, je „Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy“, známá pod názvem „Maltská konvence“. Ta byla ratifikována 16. ledna 1992 ve Valletě. V účinnost vstoupila dne 23. září 2000. Takto se dostala archeologie do územního plánování a na její ochranu se vztahuje i zákon 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Cílem úmluvy je zachovat archeologické památky jako zdroj evropské kolektivní paměti a jako nástroj historického a vědeckého studia. To umožní vysledovat vývoj historie lidstva. Hlavními zdroji těchto informací jsou archeologické výzkumy nebo objevy (Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.). Organizací oprávněných k výkonu památkové péče je jen několik. Od roku 1970 je to Archeologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Archeologický ústav Akademie věd České republiky v Brně. Dále muzea, kupříkladu Muzeum východních Čech, Národní muzeum a Národní technické muzeum. Opomenout nelze ani Národní památkové ústavy, univerzity a soukromé společnosti. Smlouvou se Česká republika zavazuje nejen k ochraně archeologického dědictví, ale i k vedení soupisu nálezů a vytváření archeologických rezervací (Centrum pro prezentaci kulturního dědictví).

10.1 Popularizace archeologie v českém prostředí

Jednou z přínosných metod prezentace archeologie odborné veřejnosti jsou odborné semináře a workshopy. Tyto odborné aktivity byly zastřešeny například projektem Archeologie na dosah či Cesty archeologie, kde bylo prezentováno množství různých přístupů k prezentaci archeologie. Základem popularizace se jeví archeologické programy pro školy a veřejnost. Programy jsou u návštěvníků velmi oblíbené pro svoji kreativitu a hravost. Střídají se činnosti přednáškové a interaktivní a jejich skladba umožní udržet pozornost i nejmenším návštěvníkům. Pro větší děti je atraktivní zařazení moderní techniky a počítačů s možnými animacemi. Programy bývají členěny na několik stanovišť či výtvarných dílen. Návštěvníci si zde mohou vyzkoušet různé pracovní aktivity. Zajímavý nápad je také vytvoření prakticky zaměřené školy mladých archeologů. Prakticky zaměřené programy jsou vhodné i pro postižené návštěvníky. Děti se zrakovými či sluchovými vadami mají příležitost vnímat archeologii, jako příklad můžeme uvést Hmotnou stezku Východočeského muzea v Pardubicích. Podmínkou kvalitních programů je přítomnost archeologa, který programy vede a zajišťuje jim vysokou odbornou úroveň (Archeologie na dosah; Cesty archeologie; Klimešová-Bačová 2013, 6–9; Východočeské muzeum v Pardubicích). Moravské zemské muzeum šlo s prezentací archeologie ještě dál. Od dětských dílen se posunulo k interaktivním výstavám s řadou odborných informací a originálních exponátů. První interaktivní výstavu realizovali v muzeu již v roce 1995. Protože však byli v této oblasti průkopníky, museli pracovníci muzea nastudovat literaturu věnovanou experimentální archeologii a problematiku konzultovali s odborníky z Masarykovy univerzity. Další aktivity byly věnovány technologickým postupům, jako je malování keramiky či ražba mincí. Metody, které používají v Moravském zemském muzeu, tedy řízené diskuze a zkoušení technologických postupů, jsou využitelné jako příklady dobré praxe (Jelínková 2013, 10–13). Altamira je příkladem dětského zájmového sdružení experimentální archeologie v Kosmonosech. Díky své významné činnosti pro děti v oblasti experimentální archeologie se Altamira dostala do podvědomí veřejnosti. Centrum ctí hodnotu lidské práce a ukazuje ji na experimentech z oblasti řemeslné výroby keramiky, tkalcovství, zemědělství, kovotepectví, metalurgie, tavby skla a dalších činností. Zajímavý nápad je prezentování aktivit sdružení například formou festivalů či prezentace archeologie na sociálních sítích (Altamira).

Archeopark ve Všestarech zaměřuje propagační a vzdělávací činnost v oblasti archeologie na programy pro školy a veřejnost. Tyto programy jsou realizovány ve spolupráci s katedrou archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové. Studenti tak získávají potřebnou praxi ve styku a komunikaci s veřejností. Spolupráce s katedrou archeologie zajišťuje Archeoparku také vysokou odbornou úroveň. Pro návštěvníky je připravena experimentální forma prezentace archeologického dědictví (Archeopark Všestary). Archeoskanzen Modrá tvoří Velkomoravské sídliště středního Pomoraví. Skanzen názorně představuje každodenní život doplněný o naučné představení a programy. Programy se zaměřují na zemědělskou výrobu, výrobu keramiky a na pokusné tavby kovů. Archeoskanzen Modrá má vytvořené velmi zajímavé prezentační video s podtitulem „opravdové zážitky“. Součástí skanzenu je také množství domácích zvířat, které návštěvníkům zpříjemní návštěvu (Archeoskanzen Modrá). Spolek Boii z Nasavrkách se zabývá především prezentací doby laténské. Spolek provozuje skanzen a návštěvníkům nabízí prezentaci archeologie formou oslav různých svátků, jako je například oslava jarní rovnodennosti, jarní orba a sázení stromů či oslava svátku Imbolc. Zajímavostí toho spolku jsou tematické programy ze života Keltů, dobové hostiny, firemní a vzdělávací programy. Spolek se dále zaměřuje na nabídku programů pro školy a školky a nabízí akreditované vzdělávací semináře pro pedagogy základních a středních škol (Boii, z. s.). Na uvedených příkladech je patrné, že každá organizace přichází s osobitým přístupem k návštěvníkům a k prezentaci archeologického dědictví. Kupříkladu Archeopark ve Všestarech se zaměřuje na experimentální přístup k archeologii, naproti tomu v Archeoskanzenu Modrá se zaměřili především na zážitkové prezentování archeologie. Avšak archeologické kulturní dědictví je možné prezentovat i menší expozicí, například školní sbírkou.

10.2 Financování archeologického dědictví

Jedním z poskytovatelů, u něhož je možné žádat o příspěvek na archeologické kulturní dědictví, je Ministerstvo kultury České republiky. Toto ministerstvo vyhlašuje výzvy na podávání žádostí o dotaci v různých programech, avšak archeologie nemá samostatný program. Žádost o dotaci podává vlastník památky ve spolupráci s příslušným územním odborným pracovištěm Národního památkového ústavu.

Ministerstvo pro místní rozvoj vyhlašuje program na Podporu obnovy drobných sakrálních staveb v obci. Také zde není samostatný program na archeologické dědictví. Dalším ministerstvem, které se zabývá záchranou památek, je Ministerstvo zemědělství. Ministerstvo vyhlašuje programy na záchranu historických alejí a drobných památek. Ani v tomto programu archeologické památky nejsou (Národní památkový ústav). Vzhledem k těmto skutečnostem byla prověřována ještě možnost podpory v rámci krajských dotací. Také zde je situace neuspokojivá. Archeologické dědictví musí soutěžit s ostatními kategoriemi projektů a pak je náročné získání potřebného počtu bodů. Závěrem lze tedy říci, že situace v oblasti podpory AD je složitá. Právě u menších projektů, jako je archeologická expozice, by byla řešením cílená podpora například dárců nebo podpora obecního úřadu.

10.3 Archeologická expozice v Nechanicích

Jak již bylo zmíněno, podmínkou pro darování archeologické školní sbírky Muzeu východních Čech bylo, že sbírka zůstane jako dlouhodobá zápůjčka ve městě Nechanicích. První snahy o prezentaci ŠAS proběhly v roce 2015, a to v místním periodiku s názvem Zpravodaj mikroregion Nechanicko, v němž jsem veřejnost seznámila s touto problematikou (Horníková 2015, 2). Budoucí prezentace těchto nálezů by měla probíhat prostřednictvím malé expozice, která by měla být umístěna v kulturním domě. Prvotní úvahy o expozici se vztahovaly k místu nálezu sbírky a k jejímu opětovnému vystavení na chodbě tamější základní školy. Avšak kvůli bezpečnosti žactva a ochraně sbírky byl nápad pozměněn a nalezeny byly vhodnější prostory. Školní archeologická sbírka by mohla tvořit základ stálé archeologické expozice umístěné v kulturním domě v Nechanicích. Expozice by měla být umístěna v prvním patře na pravé straně od schodiště, vedle malého sálu. Výklenek, který se zde nachází, je dostačujícím místem pro instalaci nálezů. Vzhledem k počtu exponátů by bylo vhodné doplnit výstavní předměty o kopie dalších významných nádob, které jsou dnes součástí sbírek Národního muzea a o další nálezy ze sbírek Muzea východních Čech.

Předměty by ve vitríně byly uspořádány chronologicky s tím, že nahoře by byly umístěny nejstarší nálezy a spodní patra by se věnovala středověku, popřípadě zajímavým novověkým artefaktům. Ve vitríně by se objevovaly pouze drobné popisky s názvem sbírkového předmětu a s jeho datací. Podrobnější informace by se v expozici nacházely na bannerech, popřípadě na deskách s PVC potiskem. Tyto texty s případnými kresebnými rekonstrukcemi by se nacházely přímo u zdi. Cílem expozice by byla především záchrana značně poškozených předmětů ze školní archeologické sbírky a zpřístupnění sbírky veřejnosti. Prostřednictvím tohoto projektu by se obyvatelé a návštěvníci mohli na základě archeologických nálezů seznámit se vznikem Nechanic, ale i s dalším vývojem tohoto malého městečka. Expozice v Nechanicích by byla také zaměřena na žáky základních škol a na jejich výuku vlastivědy a dějepisu a na vzbuzení zájmu mladých lidí o dějiny prostřednictvím nálezů z míst, která denně navštěvují. Součástí výstavy by bylo vytvoření vhodného výukového materiálu a aktivit pro děti a doplnění o bohatý obrazový materiál, vytvořený ve spolupráci se studenty Univerzity Hradec Králové, Archeologického ústavu a Pedagogické fakulty. Vhodná by byla spolupráce s MVČ HK, kde budou sbírkové předměty ošetřeny a restaurovány, zároveň bude navrženo prostorové řešení této menší expozice. Po dokončení realizace proběhne slavností otevření expozice. Veřejnost bude o nové expozici informována ve Zpravodaji mikroregionu Nechanicka a na webovém portále Archeologie na dosah. Pro bezpečné vystavení sbírkových předmětů by byly využity prosklené, volně stojící vitríny s osvětlením a zamykáním. Do prostoru by se hodily velké informační tabule.

11 Závěr

Bakalářská práce podala ucelený přehled o nálezech archeologické povahy na Nechanicku, kterým se dosud nikdo více nevěnoval. Tyto nálezy jsou uloženy v paměťových institucích, jako jsou Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Městské muzeum v Novém Bydžově a Národní muzeum. Součástí tohoto přehledu je kresebná dokumentace nejzajímavějších nálezů. Zároveň je toto poznání doplněno o poznatky ze zachráněné archeologické sbírky, která byla několik desítek let skryta před zraky veřejnosti v nechanické základní škole. Při převzetí byla sbírka ve zbídačeném stavu a bylo zapotřebí ji ošetřit a následně některé artefakty zrestaurovat. To jsem prováděla za odborné asistence pracovníků Restaurátorského oddělení MVČ. Poté jsem sbírkové předměty zdokumentovala a výsledky jsou uvedeny v této závěrečné práci. Z důvodu neexistujícího inventáře sbírky bylo zapotřebí hledat záznamy ve školní kronice, kde se několik informací ke sbírce podařilo nalézt. Zároveň se v tomto archivním materiálu podařilo dohledat několik dalších záznamů o artefaktech, které dnes již nejsou součástí sbírky. Jak bylo zmíněno, neexistuje žádný soupis artefaktů, který by podal ucelený přehled o okolnostech a místech nálezů. Proto se kromě archivního materiálu bylo zapotřebí opírat i o informace od pamětníků, jimiž jsou Jarmila Havelková a Zdeněk Zajfrt. Zároveň bylo potřeba brát v potaz, z jakých obcí děti do nechanické školy chodily, aby bylo možné alespoň orientačně identifikovat katastr, ze kterého předměty pocházejí. V Nechanicích (až na několik výjimek) známe především středověké nálezy a ve školní archeologické sbírce se nachází i několik předmětů z pravěké etapy dějin. V práci jsou artefakty rozděleny do třech pomyslných skupin: za prvé nálezy, které byly nalezeny přímo v Nechanicích, za druhé artefakty, které byly nalezeny v okolních obcích, a za třetí předměty ze školní sbírky. Nejstarší nálezy, které školní archeologická sbírka obsahuje, spadají do doby kamenné. Jde o kamennou broušenou industrii. Šest z těchto nástrojů řadíme do období neolitu a dva do období eneolitu. Ve sbírce byly dochovány čtyři fragmenty keramických nádob spadající do neolitu. Nálezy neolitu a eneolitu byly identifikovány na katastrech obce Dohalice, Přím, Nechanice, Staré Nechanice, Sobětuš a Třesovice. Proto se dá přepokládat, že industrie pochází z některé této oblasti. Ve školní sbírce je

68 také výrazně zastoupena doba bronzová. Jedná se o nádoby a fragment lužické kultury, které by mohly pocházet z lokality zvané Stýskal. Ve Stýskalu bylo do současnosti nalezeno jen několik málo předmětů, například bronzová šipka. Nálezy nádob s touto lokalitou spojuje také výpověď Jarmily Havelkové, která vzpomínala na tyto předměty v souvislosti s otcem, který je ze Stýskalu donesl. Dále ve školní sbírce máme i malý okřín, jenž bezpochyby pochází z měnického pohřebiště. Toto tvrzení lze podložit cedulkou, která je na předmětu přilepena. Další materiál, který se ve sbírce nachází, jsou tři novodobé kopie keramických nádob. Na základě opětovného pozorování lze konstatovat, že se jedná o fragmenty, které mají totožnou barvu a materiálové složení keramického těsta. Avšak nedošlo k laboratorní analýze, proto s jistotou toto tvrzení nelze doložit. Nádoby jsou datovány do doby bronzové a doby římské. Ty zřejmě sloužily pro výuku žáků na škole. Nejpočetněji však jsou ve sbírce zastoupeny fragmenty středověkých keramických nádob, které jsem rozdělila do sedmi keramických skupin. V potaz byl brán kupříkladu způsob výpalu, barva či styl výzdoby. Jedná se o redukčně pálenou hrnčinu, oxidačně pálenou hrnčinu s písčitým ostřivem, redukčně pálenou hrnčinu s písčitým ostřivem, hrubou hrnčinu zásobnicových tvarů, oxidačně pálenou hrnčinu světlých odstínů, keramiku s drobným ostřivem a hrnčinu s vnitřní glazurou. Datace tohoto kuchyňského sortimentu se pohybuje od vrcholného do pozdního středověku. Keramika může pocházet přímo z intravilánu Nechanic, popřípadě z jeho nejbližšího okolí. Kromě předmětů archeologické povahy měla škola velkou sbírku numismatickou, mineralogickou či rozsáhlou sbírku uměleckou. Tyto předměty do školy nosily jednak děti, ale i rodáci a obyvatelé města Nechanic. Při komparaci pramenů se podařilo propojit některé záznamy ve školních denících s informacemi, které se zprvu pro tuto stať zdály jako nepodstatné. Příkladem si můžeme uvést, že Nechanice patřily mezi nejvýznamnější oblasti, kde se rozvíjelo harfenictví. Harfeníci z tohoto malého města navštívili nejrůznější kouty světa a při svém návratu do rodného místa neopomněli dovést nějaký předmět do měšťanské školy. Díky tomu ve sbírkách této instituce vznikaly velmi zajímavé cizokrajné soubory. Tímto způsobem se do školy dostalo i několik artefaktů kupříkladu od Černého moře. Bakalářská práce se věnuje také možnosti prezentace sbírky s uvedenými příklady popularizace archeologického dědictví v českém prostředí. Součástí toho je také financování této oblasti. V roce 2016 a posléze i 2017 bylo mojí snahou za podpory

69 města Nechanic a Místní akční skupiny Hradecký venkov podat žádost o dotaci. Žádost jsem podala do programu Královéhradeckého kraje, přičemž finanční prostředky měly být použity na potřebnou vitrínu pro nechanickou archeologickou sbírku, která měla být umístěna v kulturním domě v Nechanicích. Jednalo se o dotační titul s názvem Podpora a rozvoj profesionálních i neprofesionálních kulturních aktivit, což byl jediný možný program, do kterého se expozice dala vsadit. Avšak podpora byla ze strany kraje zamítnuta z důvodu nedostatečného splnění daných kritérií. Tato kritéria spočívala v zahraniční spolupráci a v tradici akce, což bohužel malá expozice na místní úrovni nemohla splnit. Pořízení vitríny a dalších propagačních materiálů proto do budoucna zvažuje financovat město Nechanice samo. Je vhodné pro daný záměr začít spolupracovat s místní samosprávou, které je historie daného místa nejbližší. Tato spolupráce může napomoci k propagaci tohoto oboru mezi širokou veřejností a probuzení většího zájmu o regionální archeologii a historii. Ačkoli se může školní archeologická sbírka tohoto rozsahu zdát odborné veřejnosti jako soubor s malou vypovídací hodnotou, pro místní obyvatele má význam značný. Mluvit můžeme o podpoře sounáležitosti obyvatel s územím. Je prokázán zájem místních občanů o osud sbírky, poté co jsem zveřejnila článek o jejím nálezu a obsahu ve Zpravodaji mikroregionu Nechanicko (Horníková 2015). Sbírka má také funkci osvětovou. Řada místních občanů neměla tušení o existenci sbírkotvorného materiálu a nyní se zájmem sleduje, jaký bude další osud sbírkových předmětů, zda se je podaří umístit do plánované výstavní expozice, či budou předány do depozitu MVČ. Jak bylo zmíněno výše, expozice by měla být vystavena v místním kulturním domě. Ten je hojně navštěvován nejen místními dětmi, které tam docházejí na kroužky, ale i dospělými, kteří navštěvují knihovnu a různé společenské akce na tomto místě. Z těchto hledisek se kulturní dům ukázal jako nejpříhodnější místo, které má dostatek prostoru. Původně proběhly úvahy o tom, že by bylo vitrínu vhodné umístit na chodbě základní školy, ale právě kvůli dostupnosti sbírky pro veřejnost se od tohoto záměru brzy ustoupilo. Práce si kladla za cíl také seznámit pracovníky nechanické školy s archeologickým dědictvím a obeznámit je s jeho ochranou. Zároveň by jim měla dát ucelený přehled o nálezech z Nechanic, aby dokázali předat informace dětem při hodinách vlastivědy a dějepisu a v rámci toho vzbudit jejich zájem o archeologii a doplnit obecné informace o místní poznatky.

12 Seznam použitých zdrojů

12.1 Archiválie

Archiv Národního muzea, fond PÍČ Josef Ladislav: Veřejná činnost – karton 20, položka 1342, Všestary.

Národní muzeum: Národní muzeum, přírůstková kniha 1, 1903–1929.

Muzeum východních Čech, archeologické oddělení: Nálezový deník III. Inventární kniha pravěkých sbírek.

Městské muzeum v Novém Bydžově: Přírůstková kniha I.

Státní oblastní archiv v Hradci Králové: Pamětní kniha obce Nechanice 1110–1949. Inventář školy města Nechanice 1940–1948. Inventář přírodnin a přístrojů školy města Nechanice. Kronika školní: měšťanské školy chlapecké v Nechanicích, díl I. 1891–1901. Kronika školní: městské školy chlapecké v Nechanicích, díl II. 1901–1915. Obecní škola v Nechanicích kniha pamětí započatá rokem slunečním 1881 do roku 1953.

Římskokatolická farnost Nechanice: Farní kronika Nechanic 1840–1945.

Město Nechanice: STORCH, J. et al., 2010: Odůvodnění územního plánu Nechanice. Žaluda, projektová kancelář.

Orální historie: Výpověď Jarmily Havelkové ze dne 20. 11. 2014 v Praze.

Výpověď Jana Skaly ze dne 7. 3. 2017 v Hradci Králové.

12.2 Literatura

BLÁHA, R. 2001: Záchranný archeologický výzkum v Nechanicích, Zpravodaj muzea v Hradci Králové 27, 109–119.

BLÁHA, R. 2009: Záchranný archeologický výzkum při rekonstrukci Husova náměstí v Nechanicích, okr. Hradec Králové (název stavby „Nechanice – Lubno, průtah“). Nepublikováno, 1–6.

BLÁHA, R. – HEJHAL, P. – KVĚTINA, P. 1999: Objekt vypíchané kultury a problematika získávání surovin štípané industrie. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 25, 77–81.

BLÁHA, R. – KALFERST, J. – SIGL, J. 2004: Přírůstky archeologické sbírky hradeckého muzea v letech 2000–2003. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 30 – Supplementum, 3–142.

BLÁHA, R. – KALFERST, J. – SIGL, J. 2008–2009: Přírůstky archeologické sbírky MVČ Hradec Králové v roce 2007. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 34, 3–21.

BRYCH, V. 2004: Kachle doby gotické, renesanční a raně barokní: výběrový katalog Národního muzea v Praze. Praha.

CECHNER, A. 1904: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Královéhradeckém. Praha.

DEMEK, J. – MACKOVČIN, P. 2006: Hory a nížiny zeměpisný lexikon ČR. Brno.

DOMEČKA, L. 1913: Archeologický výzkum J. L. Píče v Hradeckém kraji, Hradecký kraj, č. 1 a 2, r. VIII.

DOMEČKA, L. 1929: Obchodní cesty na Hradecku v době předhistorické. Hradec Králové.

DRNOVSKÝ, P. 2013: Nálezy pocházející z tvrze v Obědovicích uložené v hradeckém muzeu. Archeologie východních Čech 6, 362–375.

DUŠKA, J. 1898: Nálezy předhistorické v kraji Královéhradeckém. Hradec Králové.

FELCMAN, O. et al. 2009: Dějiny východních Čech: v pravěku a středověku (do roku 1526). Praha.

FIALA, E. 1893: Nález prehistorických mincí. Památky archaeologické XVI, sv. I, Praha, 157–160.

FILIP, J. 1936: Popelnicová pole a počátky doby železné v Čechách. Praha.

FRAJDL, J. – ZIKMUNDA, V. 1965: Listy z dějin východních Čech. Havlíčkův Brod.

GEBAUER, B. 1906: Východočeské otrokářství. Praha.

HAIŠMANOVÁ, L. et al. 1995: Výzkumy v Čechách 1990/2. Archeologický ústav AVČR Praha.

HLADÍK, J. 1889: Žárové hroby u Měníka, Památky archeologické 14, 509–518.

HOBZEK, J. 1987: Vývoj památkové péče v českých zemích. Praha.

HORÁK, J. 1877: Topografický popis všech osad hejtmanství Kralohradeckého, jenž osahuje soudní a berní okresy: Kralohradecký, Hořický a Nechanický. Hradec Králové.

HORNÍKOVÁ, E. 2015: Archeologická sbírka měšťanské školy v Nechanicích, Zpravodaj: mikroregion Nechanicko č. 4, 2.

HORYNA, A. 1968: Vlastivěda Královéhradecka: kulturní a hospodářský snímek okresu. Hradec Králové.

JELÍNKOVÁ, E. 2013: Archeologie interaktivně ve výstavách Moravského zemského muzea. In: Opatrná, M. (ed.), Edukace a prezentace archeologického kulturního dědictví. Metody, přístup, stanoviska. Praha, 10–13.

JIRÁŇ, L. (ed.) 2008: Archeologie pravěkých Čech. 5. Doba bronzová. Praha.

KAFKA, J. 1895a II: Národopisná výstava českoslovanská v Praze. Hlavní katalog a průvodce. Praha.

KAFKA, J. 1895b: Národopisná výstava českoslovanská. „Českých novin“. Praha.

KALFERST, J. – SIGL, J. – VOKOLEK, V. 1992: Archeologické přírůstky v muzeu východních Čech v Hradci Králové v letech 1990 a 1991. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 18, 7–29.

KALFERST, J. – SIGL, J. – VOKOLEK, V. 1994: Přírůstky archeologické sbírky muzea v Hradci Králové v roce 1993. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 20, 3–6.

KALFERST, J. – SIGL, J. – VOKOLEK, V. 1999: Přírůstky sbírky AO MVČ v Hradci Králové za roky 1998 a 1999. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 25, 3–31.

KLIMEŠOVÁ-BAČOVÁ, V. 2013: Archeologické programy pro školy a veřejnost v Muzeu hlavního města Prahy. In: Opatrná, M. (ed.), Edukace a prezentace archeologického kulturního dědictví. Metody, přístup, stanoviska. Praha, 6–9.

KLUSÁČEK, K. et al. 1895: Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895. Praha.

KOŠŤÁL, J. 1905: Pohádky, báchorky a pověsti, díl I. Telč.

KOUDELKA, J. 1936: Nález grošů v Nechanicích. Numismatický časopis československý 11–12, 98.

KŘÍŽEK, P. – ŘEZNÍK, M. 1992: Hrady, zámky a tvrze na Královéhradecku: historický průvodce. Hradec Králové.

KUČA, K. 1995: Chlumecko a Novobydžovsko. Historie a architektonické památky. Pocidliní. Hradec Králové.

KUČA, K. 2000: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl IV., Ml–Pan. Praha.

KUDRNÁČ, V. 1903: Úplný adresář a popis politického okresu Královéhradeckého. Okresy: Králové Hradec, Hořice, Nechanice a veškeré politické obce a osady. Turnov.

MATĚJKOVÁ, K. 2014: Keramický sortiment turnovských domácností. Možnosti zpracování keramických souborů z městských souvrství, Archaeologia historica 39, 89–117.

MICHALIČKA, J. 1983: Nechanice a okolí v historii a dnes. Nechanice.

MUSIL, J. 2013: Katalog archeologických nálezů z hradu Rabštejnka, sbírky regionálního muzea v Chrudimi. Chrudim.

NĚMEČKOVÁ, V. 1989: Druhá část nálezu pražských grošů krále Jana Lucemburského v Nechanicích, Numismatický sborník 18, 93–110.

NEUHÄUSLOVÁ, Z. et al., 2001: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Praha.

NEUSTUPNÝ, E. (ed.) 2008: Archeologie pravěkých Čech. 4. Eneolit. Praha.

NOHEJLOVÁ-PRÁLOVÁ, E. 1955: Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl 1. Praha.

NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ, E. 1956: České, moravské a slezské nálezy mincí údobí grošového (1300–1547), in: Nohejlová-Prátová, E. (red.), Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II. Praha, 113–298.

NOSEK, P. 2003: Hrádek u Nechanic. Pardubice.

PAVLŮ, I. (ed.) 2007: Archeologie pravěkých Čech. 3. Neolit. Praha.

PEROUTKOVÁ-MATĚJKOVÁ, K. 2008: Středověký a novověký Jičín ve světle archeologických nálezů a aspekt dobového hrnčířství, rkp. nepubl. diplomové práce ulož. v ÚAM FF MU, Brno.

PEŠA, V. – ŠREIN, V. – ŠREINOVÁ, B. 2012: Kamenná industrie z oblasti Ralska na jihovýchodním Českolinsku, Archeologie ve středních Čechách 16, 127–146.

PEŠEK, J. 1916: Nechanice nad Bystřicí. Od minulosti do přítomnosti. Praha.

PÍČ, J. L. 1909: Starožitnosti země České díl III, Čechy v době knížecí, archeologická část sv. I. Praha.

PÍČ, J. L. et al. 1893: Archeologický výzkum ve středních Čechách. Praha.

PRAŽÁK, V. 2003: Nechanice obrázky z historie a života města. Hradec Králové.

PROFOUS, A. 1951: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, díl III. M–Ř. Praha.

PROSTŘEDNÍK, J. 1995: Archeologické nálezy ze sbírek krkonošského muzea v Jilemnici, Zpravodaj Muzea východních Čech 21, 23–35.

RADOMĚRSKÝ, P. 1955: Nálezy keltských mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, in: Nohejlová-Prátová, E. (red.), Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. Praha, 33–84.

REZEK, A. 1876: Statky skonfiskované r. 1547 a jich rozprodávání. Památky archaeologické a místopisné X., sv. 1, 451–482.

SALAČ, V. (ed.) 2008: Archeologie pravěkých Čech 8. Doba římská a stěhování národů. Praha.

SEDLÁČEK, A. 1887: Hrady zámky a tvrze Království Českého, díl V. Praha.

SIGL, J. – VOKOLEK, V. 1994: Zpráva o průzkumu na průkopech Telecomu v oblasti MTO Staré Ždánice (okr. Pardubice) a Nechanice (okr. Hradec Králové), Zpravodaj Muzea v Hradci Králové 20, 47–61.

SKLENÁŘ, K. 2005: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů. Praha.

SKLENÁŘ, K. 2015: Z historie archeologických výstav mimo muzea, Zprávy České archeologické společnosti, Supplément 98.

SMEJTEK, L. – LUTOVSKÝ, M. – MILITKY J. 2013: Encyklopedie pravěkých pokladů v Čechách. Praha.

SVOBODA, L. et al. 2000: Encyklopedie Českých tvrzí, díl. II, K – R. Olomouc.

ŠÍDA, P. et al. 2003: Neolitický těžební a výrobní areál na katastru obce Jistebsko, Archeologie ve středních Čechách 6, 91–99.

ŠIMÁK, J. V. 1938: České dějiny I. Středověká kolonizace v zemích českých. Praha.

ŠNAJDR, L. 1891: Počátkové předhistorického místopisu země České a některé úvahy odtud vycházející. Pardubice.

ŠŮLA, J. 1966: Příspěvky k soupisu nálezů mincí v severovýchodních Čechách 1. Fontes musei Reginalhradecensis. Krajské muzeum v Hradci Králové.

ŠŮLA, J. 1968: Nález pražských grošů krále Jana Lucemburského v Nechanicích, Numismatický sborník 10, 228–232.

TIKOVSKÝ, O. 2013: S údělem prosebníka. Restituční úsilí šlechty českého severovýchodu potrestané pobělohorskými konfiskacemi. Hradec Králové.

VÁLEK, B. 1964: Půdy východních Čech. Havlíčkův Brod.

VÁVRA, I. 1972: Polská cesta. Historická geografie Praha, 3–30.

VÍCH, D. – VOKOLEK, V. 1997: Nálezy získané do sbírek AO MVČ v letech 1996– 97. Zpravodaj Muzea východních Čech 23, 3–27.

VLČEK, V. et al. 1984: Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha.

VOKOLEK, V. – SIGL, J. 1975: Záchranné výzkumy – archeologického oddělení KMVČ – pracoviště Hradec Králové v roce 1974. Zpravodaj krajského muzea východních Čech 2, 15–20.

VOKOLEK, V. 1993: Počátky osídlení východních Čech. Hradec Králové.

VOKOLEK, V. 2009: Katalog sbírky oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea. IV, Drobné přírůstky z let 1919–1939. Praha.

VOPRAVIL, J. 2010: Půdy a její hodnocení v ČR, díl. I. Praha.

VOPRAVIL, J. 2011: Půdy a její hodnocení v ČR, díl. II. Praha.

Výzkumy v Čechách 2000. Praha.

Výzkumy v Čechách 2003. Praha.

Výzkumy v Čechách 2004. Praha.

Výzkumy v Čechách 2005. Praha.

Výzkumy v Čechách 2006. Praha.

Výzkumy v Čechách 2007. Praha.

Výzkumy v Čechách 2008. Praha.

Výzkumy v Čechách 2009. Praha.

WAGNER, J. 1956: Hrádek u Nechanic: státní zámek a okolí. Praha.

ZÁPOTOCKÝ, M. 1976: Středověká keramika severočeského Polabí. Morfologie a relativní chronologie, Památky archeologické 69, 171–238.

ŽEGKLITZ, J. 2001: Svědectví střepů 3 – raně novověká keramika z Petřína. In: Zavřel, J. a kol., Pražský vrch Petřín. Praha – Litomyšl, 108–113.

12.3 Internetové zdroje

Altamira [cit. 11-04-2017]: Dostupný z http://www.altamira.cz/?page_id=597

Analýzy výškopisu [cit. 11-03-2017]: Dostupný z http://ags.cuzk.cz/dmr/

Analýzy výškopisu [cit. 16-06-2017]: Dostupný z http://ags.cuzk.cz/dmr/?extent=- 656813.7561%2C-1039046.5197%2C-656130.6694%2C-1038739.9807%2C102067

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. [cit. 11-04-2017]: Dostupný z http://www.arup.cas.cz/?p=1565.htm

Archeologie na dosah [cit. 11-04-2017]: Dostupný z http://www.archeologienadosah.cz/sites/default/files/naki/workshop_sbornik_final.pdf

Archeopark Všestary [cit. 11-03-2017]: Dostupný z www.archeoparkvsestary.cz

Archivní mapy [cit. 1-02-2016]: Dostupný z http://archivnimapy.cuzk.cz/cio/data/main/cio_query_01.html?mapno_cm=c5012-1

Archeoskanzen Modrá [cit. 11-04-2017]: Dostupný z http://www.archeoskanzen.cz/archeoskanzen.php

Boii, z.s. [cit. 11-04-2017]: Dostupný z http://www.boii.cz/cinnost

Centrum pro prezentaci kulturního dědictví [cit. 11-04-2017]: Dostupný z http://www.emuzeum.cz/admin/clanky/files/309-elpubl071221icomos.pdf

Cesty archeologie [cit. 11-04-2017]: Dostupný z https://www.cestyarcheologie.cz/o-nas

Databáze archeologické sbírky [cit. 15-09-2016]: Dostupný z http://forum.nm.cz/prehistorie/index_ph.php

Digitalizace archeologických dokumentů [cit. 11-03-2017]: Dostupný z http://www.muzeumhk.cz/digitalizace-archeo.html

Geoportál ČÚZK [cit. 8-03-2017]: Dostupný z http://ags.cuzk.cz/dmr/?extent=- 656813.7561,-1039046.5197,-656130.6694,-1038739.9807,102067

Geoportál ČÚZK [cit. 9-03-2017]: Dostupný z http://geoportal.cuzk.cz/geoprohlizec/#ipsQueue

Mapové zdroje České geologické služby [cit. 11-03-2017]: Dostupný z http://mapy.geology.cz/geocr_50/

Mapy.cz [cit. 16-06-2017]: Dostupný z https://mapy.cz/dopravni?x=15.6346100&y=50.2370370&z=16&l=0

MonumNet, Národní památkový ústav [cit. 12-03-2017]: Dostupný z http://monumnet.npu.cz/pamfond/hledani.php

Národní památkový ústav [cit. 16-06-2017]: Dostupný z https://www.npu.cz/cs/opravujete-pamatku/financovani

Stabilní katastr, indikační skici a císařské otisky [cit. 16-06-2017]: Dostupný z http://archivnimapy.cuzk.cz/cio/data/main/cio_query_01.html?mapno_cm=c5012-1

Východočeské muzeum v Pardubicích [cit. 11-04-2017]: Dostupný z http://www.vcm.cz/archeologicka-expozice/

Zeměpis.com geografický portál [cit. 16-06-2017]: Dostupný z http://www.zemepis.com/reky4.php

13 Textová příloha

sumarizace + morfologie výzdoba

(ks)

3 cm (ks) 3 cm (ks) 6

tělo (ks)

dno (ks)

lišta (ks)

rýha (ks)

– –

ucho (ks)

okraj (ks)

poznámka

malba (ks)

žlábek (ks)

0 3

poklice (ks)

glazura (ks)

výčnělek (ks)

nad 6 cm nad(ks)6 cm

prstování (ks)

nehtování(ks)

vlešťování (ks)

pásvpichů (ks)

hřebenování (ks)

plošná malba (ks)

min.počet jedinců

hlazení/leštění (ks)

datace/druh skupiny

záseky okraji na

keramika celkem (ks) nehtovitý vryp(y)nehtovitý (ks)

neolit 3 1 2 3

neolit 1 1 1

doba bronzová 1 okřín

doba bronzová 1 amforovitá nádoba

doba bronzová 9 3 6 9 okřín s ostře zalomenou výdutí

doba bronzová 1 1 1 část ucha

doba bronzová (imit.) 1 1 2 miniatura

doba římská (imit.) 2 2 2 miska

doba římská (imit.) 13 4 8 1 3 6 4 6 terina

Středověká keramika redukčně pálená hrnčina I. 46 13 25 4 3 1 10 17 19 3 1 1 oxidačně pálená hrnčina s písčitým ostřivem II. 1 11 3 8 6 5 4 3 redukčně pálená hrnčina s písčitým ostřivem III. 1 5 1 2 1 1 5 1 2 hrubá hrnčina zásobnicových tvarů IV. 5 3 2 5 oxidačně pálená hrnčina světlých odstínů V. 19 3 11 3 1 1 2 8 9 3 keramika s drobným ostřivem VI. 7 2 5 2 2 3 hrnčina s vnitřní glazurou VII. 3 1 1 1 1 1 2 1 3 džbánek

Tab. 1 Nádoby a keramické fragmenty ze školní archeologické sbírky

úštěp úštěp se

znatelné

(ks)

datace

–

rozměry

poznámka

průvrt (ks)

celý nástroj (ks)

celkem(ks)

BI BI

číslo obrázku

poškození(ks)

stopami (ks) B

–

průměr průměr průvrtu

otisky na nástroji

broušená industrie

barva suroviny (ks) BI BI neolit 1 1 1 1 černá 1 2,4 cm 17,7 x 7,5 x 4,1 cm 50:3 kopytovitý sekeromlat neolit 1 1 1 šedá 1 2,2 cm 14,8 x 5,2 x 3,7 cm 50:8 kopytovitý sekeromlat šedá s bílými a černými neolit 1 1 1 1 skvrnami 1 2,3 cm 6,8 x 6,4 x 4,3 cm 50:6 část sekeromlatu neolit 1 1 šedočerná 1 ? 11 x 4,2 x 2,8 cm 50:1 kopytovitý sekeromlat neolit 1 1 1 1 černá 7,3 x 5,2 x 1,8 cm 50:2 hladká sekera šedá s bílými a černými neolit 1 1 1 skvrnami 7,5 x 5,2 x 1,7 cm 50:5 zlomek nástroje eneolit 1 1 1 hnědošedá 1 2,3 cm 10,6 x 4,8 x 4,2 cm 50:7 vrtaná sekera šedá s bílými a černými eneolit 1 1 1 1 skvrnami 8,9 x 3,8 x 2,1 cm 50:4 nevrtaná sekera

Tab. 2 Kamenná broušená industrie ze školní archeologické sbírky

14 Obrazová příloha