PANURUS , 11 (2001): 3 - 18 3 Břehule říč ní ( Riparia riparia ) na Kol ínsku

Sand Martin ( Riparia riparia ) in Kol ín region Eva Je řá bkov á(1) , Petr Heneberg (2) (1) Ratenice 110, 289 11 Pe čky, (2) Pod Z ámkem 464/12, 373 71 Rudolfov, e-mail: [email protected]

Úvod Břehule říč ní ( Riparia riparia ) je druhem, o n ěmž se a ž doned ávna vyskytovalo jak v na ší , tak i ve sv ětov é literatu ře jen velmi m álo zpr áv navzdory jej ímu kosmopolitn ímu roz šíř en í. Z na šeho územ í tak zn áme jen několik m álo prac í, kter é se roz šíř en ím b řehul í na region áln í ú rovni zab ývaj í (PR ŮCHOV Á 1980,TICH Ý 1980, G ÁBA&TU ŠA1991, ŠÍ REK &POHANKA 1992, HONC Ů 1992, VONDR ÁČ EK & ŠUTERA 1992 a HENEBERG 1997). Z Kol ínska v šak publikace jak éhokoliv ucelen ější ho souboru údaj ů chyb í, dostupn ých je pouze n ěkolik z áznam ů o hn ízd ění ulo žen ých v Ornitologick ém archivu Region áln ího muzea Kol ín. V roce 1999 prob ěhlo na územ í Č R poprv é celost átn í s čí tání b řehul í (HENEBERG in press.), kdy bylo poprv é komplexn ě zmapov áno roz šíř en í tohoto druhu v r ámci cel ého st átu. S čí tání potvrdilo, že v ČR existuj í t ři hlavn í centra v ýskytu b řehul í – ji žní Morava, ji žní Č echy a Polab í. A pr ávě na hn ízdn í biologii a ekologii b řehul í v Polab í, jako žto v regionu, kter ý dosud na rozd íl od ostatn ích nebyl p řehledn ě zpracov án, se zam ěř uje tato pr áce. Krom ě podrobn é inventarizace hn ízdi šť jsme se sna žili zam ěř it i na n ěkter é klimatick é a edafick é faktory ovliv ňuj ící zahn ízd ění druhu a d ále i na faktory ovliv ňuj ící tvorbu subkoloni í v hn ízdn ích st ěnách (viz HENEBERG 1998). Výsledky z ískan é prvn ím z autor ů byly separovan ě zpracov ány v r ámci absolventsk é pr áce (JE ŘÁ BKOV Á 2000). Za poskytnut í dat z ornitologick ého archivu Region áln ího muzea Kol ín děkujeme Ing. Ivu Rusovi. V neposledn í ř ad ě i Mgr. Vladim íru Lemberkovi za pomoc p ři zpracov ání v ýsledk ů, Ing. Elle P átkov é z Ok Ú Kol ín za pomoc při tvorb ě mapy Kol ínska pomoc í GIS, pracovn íkům t ého ž úř adu za vyhle- dání dat o geologick ém slo žen í podlo ží a firm ě P ísek - beton a.s. za poskyt- nut í dat z lokality Hradi štko. Materi ál a metodika Studovan é ú zem í, okres Kol ín (846,2 km 2), bylo zvoleno jako reprezen- tativn í plocha v oblasti Polab í, kde se nach ází jedno ze t ří center v ýskytu břehul í v ČR. Nadmo řsk á v ýš ka se pohybuje mezi 187 a 516 metry, p řev áž ná čá st plochy okresu le ží do 300 m n.m., tedy v oblasti pravideln ého v ýskytu břehul í v Čech ách (HUDEC et al. 1983). Podneb í je tepl é, m írn ě such é (9°C, 560 mm sr áž ek za rok). Břehule si sv é nory hloub í ka ždý rok v ětšinou znovu a pt áci v ětšinou hn ízd í dvakr át ro čně (MORGAN 1979). P ři s čí tání proto mus í b ýt v ěnov ána 4 velk á pozornost d ří ve obsazen ým nor ám, aby do šlo k minimalizaci chyb p ři stanoven í celkov ých po čtů (JONES 1986). Hn ízdn í lokality jsme proto s čí - tali pouze v pr ůběhu hn ízdn í sez óny od dosa žen í kone čného po čtu nor v polovin ě č ervna do konce z áří (BERNDT 1979). Jednotliv é lokality byly mapov ány metodou p ří mého vyhled ávání hn ízdn ích koloni í (podrobn á metodika viz HENEBERG in press.). P ři vyhled ávání potenci áln ích lokalit byl kladen d ůraz p ředev ší m na p ískovny, hlini ště, lomy, ter énn í z ář ezy a jin é lokality, ve kter ých by se mohly vyskytovat kolm é p ísčit é st ěny vhodn é k zahn ízd ění b řehul í. Na ka ždé z lokalit jsme, krom ě ř ady nidobiologick ých údaj ů (typ lokality, poloha, nadmo řsk á v ýš ka, p ří tomnost d řevin, expozice st ěny aj.), kladli d ůraz p ředev ší m na zji štění p řesn ého po čtu nor. Naproti tomu jsme nezji šť ovali p řesn ý po čet p árů, nebo ť jeho stanoven í b ývá časov ě velmi n áro čné a dosud publikovan é metodiky nejsou zcela p řesn é (nap ř. KUHNEN 1978). Akceptovali jsme koeficient obsazenosti nor 75% uží van ý HENEBERGEM (in press.) p ři stanovov ání po četnosti hn ízdn ích párů pro celou ČR. V šechna pozorov ání jsme prov áděli b ěhem hn ízdn í sez óny 1999. Výsledky Během mapov ání okresu jsme nalezli 9 obsazen ých hn ízdn ích lokalit, 11 lokalit os ídlen ých b řehulemi naposledy v p ředchoz ích letech (v 5 p ří pa- dech poz ůstatky star ých nor, u šesti zb ývaj ících lokalit existuj í z áznamy o hn ízd ění z 80. a 90. let v Kol ínsk ém ornitologick ém archivu, p ří p. u autor ů pr áce) a 3 kolm é p ísčit é st ěny neobsazen é b řehulemi v roce 1999 ani v letech dří vější ch. Lokalizace koloni í je zn ázorn ěna na obr. 1. Přehled lokalit Lokality obsazen é b řehulemi v roce 1999

1. p ískovna Hradi štko I. – kvadr át 5957 Lo žisko p ísku v nadm. v ýš ce 192 m, s intenzivn í t ěž bou z vody. B řehy severn í expozice jsou cca 3 m vysok é, kolonie b řehul í čí tá 100 nor. P ískovna je lokalizov ána po prav é stran ě silnice z Veltrub na Kol ín, 250 m od obce Hradi štko.

2. p ískovna Chotou ň – kvadr át 5955 Rozs áhl á p ískovna na JZZ okraji obce Chotou ň sm ěrem na Chr ášť any v n.v ýš ce 245 m. Hn ízdn í st ěna o d élce 180 m je intenzivn ě t ěž ena, vlivem těž by do šlo k zatopen í č tvrtiny plochy t ěž en ého lo žiska s pom ěrn ě rozs áh- lým porostem r ákosin. Na lokalit ě se nach ází nejpo četn ější kolonie b řehul í na Kol ínsku – 497 nor. P ískovna je v soukrom ém vlastnictv í dvou fyzic- kých osob. Hn ízdn í st ěna b řehul í je obr ácena severoz ápadn ě, p ři okraj ích se st áčí k z ápadu a k severu.

3. p ískovna Chotutice – kvadr át 5956 Stará p ískovna v nadmo řsk é v ýš ce 231 m, 100 m od prvn ích s ídeln ích objekt ů Chotutic. Na lokalit ě prob íhá jen extenzivn í t ěž ba, v dob ývac ím prostoru je rozs áhl á č ern á skl ádka. Kolonie b řehul í čí tala 34 nor, jejich ž ú st í 5 byla orientov ána JV a SV sm ěrem. St ěny pokr ývá ji ž z v ětší čá sti vegetace, těží se na plo še 60 x 7,5 m. 350 m od kolonie prot éká potok V ýrovka.

4. p ískovna Po říč any – kvadr át 5955 Lokalita se nach ází v nov ě otev řen é p ískovn ě v komplexu n ěkolika star- ší ch t ěž ebn ích jam 1,5 km od Po říč an, 0,5 km od řeky Šembery v nadmo řsk é výš ce 220 m. V p ískovn ě jsme nalezli 143 nor b řehul í. V bezprost ředn í bl íz- kosti nor prob íhá intenzivn í t ěž ba, nicm éně vlastn í hn ízdi ště nen í v pr ůběhu sez óny naru šov áno. St ěna je 9 m vysok á a 200 m dlouh á, expozice p řev áž né čá sti st ěny je severn í, st áčí se k jihov ýchodu.

5. p ískovna Radim – kvadr át 5956 Hn ízdn í st ěna o rozm ěrech 84 x 7,5 m se nach ází v prostoru obecn í skl ádky v Radimi v n.v. 240 m. Kolonie 58 nor b řehul í je orientov ána od JJV přes SZZ a ž k SSV. Sto metr ů od st ěny je kalov á n ádr ž (10 x 10 m) obklopen á porostem r ákosu

6. p ískovna Star ý Kol ín – kvadr át 6057 V nadmo řsk é v ýš ce 202 m u silnice ze Star ého Kol ína na Hl ízov se nach ází zbytky star é p ískovny, ze kter é z ůstala zachov ána čá st st ěny o d élce 5 m, ostatn í svahy jsou ji ž zcela porostl é d řevinami. St ěna o v ýš ce 3,5 m je orientov ána SSZ a v roce 1999 jsme zde pozorovali 13 nor (hn ízd ění zazna- men áno ji ž koncem 80. let J. ŠKAPOU, kol ínsk ý orn. archiv). Nedaleko kolo- nie je skl ádka. Lokalita je jedin ým m ístem na Kol ínsku, kde jsme zaznamenali rozhrab ání nor člov ěkem.

7. p ískovna Veltruby – kvadr át 5957 Zatopen á p ískovna 500 m severn ě od Veltrub, 192 m n.m. Lokalita je situov ána uprost řed pol í, intenzivn í t ěž ba prob íhá p ří mo z vody, net ěž en á místa jsou lemov ána r ákosinami. Hn ízdn í st ěna se 127 norami m á rozm ěru 50 x 1,5 m a ji žní, jihoz ápadn í a ž z ápadn í orientaci. V 80. letech bylo hn ízd ění zaznamen áno L.BENE ŠEM (1983-10 nor) a J.JE ŘÁ BKEM (1986 – 13 nor, 1987 – 7 nor; kol ínsk ý orn. archiv).

8. p ískovna V ítězov – kvadr át 5956 Lo žisko p ísku s ukon čenou t ěž bou zar ůstaj ící d řevinami. Lokalizov ána v nadm. v ýš ce 238 m u silnice Kol ín-Praha nedaleko restaurace Zlat é Slunce. Ve st ěně o d élce 80 m SZ expozice jsme nalezli 271 nor. Nejbli žší vodn í plocha se nach ází 1,5 km jihov ýchodn ě. F.DVO ŘÁ K zaznamenal na t éto lokalit ě r. 1983 120 nor, v roce 1989 kolonie čí tala ji ž 350 nor (J.POMYKAL, kol ínsk ý orn. archiv).

9. p ískovna Z árybn ík – kvadr át 5955 Několik des ítek let star á, z velk é čá sti zarostl á, p ískovna nedaleko ZD Zárybn ík u Kl áš tern í Skalice (n.v. 250 m). Hn ízd ění b řehul í bylo zaznamen áno ji ž F.FOLT ÝNEM a J.POMYKALEM (kol ínsk ý orn. archiv) v prvn í polovin ě osmdes átýchlet (r.1983 5 nor, r.1984 170, r.1985 70, r.1987 50a r. 1989 120 nor). V sou časn é dob ě je v p ískovn ě ukon čena t ěž ba a hn ízdn í st ěna zar ůst á 6 z 80% rostlinstvem. Nejbli žší m vodn ím zdrojem je jeden z p ří tok ů ř eky Kou- řimky 100 m od p ískovny. Kolonie b řehul í čí tala 175 nor a byla um íst ěna v ji žně exponovan ém svahu. Lokality obsazen é b řehulemi p řed rokem 1999 s dosud zachoval ými poz ůstatky nor

10. p ískovna Kachn í Lou že – kvadr át 6055 Stará p ískovna v lese 700 m od osady Kachn í Lou že sm ěrem na Radlice. O hn ízd ění v minulosti sv ědčí poz ůstatky n ěkolika hn ízdn ích nor.

11. p ískovna Klu čov kvadr át 5955 Stará, pom ěrn ě rozs áhl á p ískovna v bezprost ředn í bl ízkosti obce Klu čov. V rozs áhl é st ěně zbytky 5 nor. D ůvodem opu štění lokality patrn ě n álet d ře- vin pod st ěnou

12. svah Kou řim – kvadr át 5956 3 km od Kou řimi, v m ístech Kou řimsk é odbo čkyze silnice Bo šice - Kl áš tern í Skalice, se nach ází mal á t ří metrov á st ěna s poz ůstatky cca 60 nor.

13. p ískovna Skramn íky – kvadr át 5955 Rozlehl á p ískovna v pol ích z ápadn ě od Skramn ík. V horn í polovin ě vysok ých st ěn poz ůstatky t ří nor.

14. p ískovna Uhl íř sk á Lhota – kvadr át 5958 Ve vzd álenosti 500 m od Uhl íř sk é Lhoty, sm ěrem na Hradi štko II., se u poln í cesty nach ází 3 m vysok ý svah s cca 10 otvory star ých hn ízdn ích nor. Na lokalit ě prob íhá extenzivn í t ěž ba Lokality obsazen é v 80. a 90. letech, nyn í v šak ji ž bez poz ůstatk ů st ěn s norami

15. p ískovna Cerhenice – kvadr át 5956 Stará p ískovna ji žně od Cerhenic, čá st st ěny dosud nen í zarostl á d řevi- nami, p řesto jsme zde v šak b řehule nezaznamenali. Posledn í z áznam o hn íz- dění b řehul í na tomto hn ízdi šti poch ází od F.DVO ŘÁ KA z poloviny 80. let – 1985-1987 cca 100 p árů (kol ínsk ý orn. archiv).

16. p ískovna Červen é Pe čky – kvadr át 6057 Opu štěná p ískovna 750 m severn ě od Červen ých Pe ček, kter á je chr á- něným nalezi štěm k ří dov é malakofauny. St ěna v ýš ky 6 m je ji ž t éměř zcela porostl á n áletem. Poz ůstatky nor jsme na t éto lokalit ě pozorovali naposledy r. 1997, kdy v šak ji ž byly nory opu štěné.

17. p ískovna Jelen – kvadr át 5957 Star á p ískovna uprost řed les ů je ji ž zcela zarostl á n áletem. Z áznamy o hn ízd ění b řehul í poch ází z prvn í poloviny 80. let – 1983 200 nor, 1984 15 párů (oboj í L.BENE Š), 1985 40 p árů (F.FOLT ÝN, kol ínsk ý orn. archiv). 7

18. p ískovna Oha ře – kvadr át 5957 Břehule zde byly naposled zaznamen ány F.FOLT ÝNEM (kol ínsk ý orn. archiv) v roce 1986 – 80 nor. Lokalita ji ž v sou časn é dob ě neexistuje.

19. hromada zem ě T ýnec nad Labem – kvadr át 5958 Dnes ji ž beze zbytku zanikl á lokalita, na kter é bylo r. 1983 zaznamen áno 10 nor F.DVO ŘÁ KEM (kol ínsk ý orn. archiv).

20. v ýkop Veltruby – kvadr át 5957 Hn ízdi ště bylo situov áno do v ýkopu pro plynovod. V roce 1990 zde J.JE ŘÁ BEK zaznamenal 15 nor (kol ínsk ý orn. archiv). Potenci áln ě obsaditeln é lokality

21. p ískovna Kol ín – kvadr át 5957 Rozs áhl á p ískovna s intenzivn í t ěž bou z vody po lev é stran ě silnice z Kol ína na Star ý Kol ín. Nory jsme ve st ěnách nezaznamenali, b řehule zde nehn ízdily patrn ě pro malou v ýš ku st ěn. Vhodnost t éto lokality pro hn ízd ění břehul í se potvrdila ji ž v hn ízdn í sez óně 2000, kdy lokalitu obsadilo n ěkolik des ítek p árů.

22. p ískovna Kou řim – u skanzenu – kvadr át 6055 Stará p ískovna le ží cí za muzeem lidov ých staveb v Kou řimi je vyu ží vána jako t ěž ebn í dv ůr. Dno zar ůst á bujnou k řovitou vegetac í a st ěny jsou špatn ě pří stupn é. Nezaznamenali jsme zde žá dn é nory.

23. p ískovna Kub šovka – kvadr át 5955 Neleg áln ě zalo žen á p ískovna u odbo čky ze silnice Kol ín-Praha na Cho- tutice. V sou časn é dob ě je p ískovna zatopena, vyu ží vána k rekrea čním úč el ům a st ěny z v ětší čá sti zar ůstaj í travinami. Vliv ekologick ých faktor ů, po četnost a distribuce nor Pří tomnost či absence b řehul í na dan é lokalit ě je do zna čné m íry ovliv- něna p ředev ší m p ří tomnost í vhodn ého materi álu hn ízdn ích st ěn. Nejvy šší hustotu hn ízdn í populace jsme zjistili v severn í čá sti okresu (viz obr.1.), kde se rozprost íraj í cenomansk é p ískovce mezozoika. Pr ůměrn á hustota b řehul í na Kol ínsku činila r.1999 1,3 p áru (tj. 1,8 nory) na km 2. Hn ízd ění jsme prok á- zali ve 4 ze 17 kvadr átů zasahuj ících do sledovan ého okresu (23,5%), nic- méně i s lokalitami obsazen ými b řehulemi do roku 1999 čin í toto čí slo 41,2% (7 kvadr átů). Výskyt b řehul í jsme neprok ázali v oblastech s p řeva žuj ícími pararulami a ortorulami kutnohorsk ého krystalinika v ji žní čá sti okresu. Výskyt b řehul í byl omezen i ze z ápadu vystupuj ícími granitoidy st ředo čes- kého plutonu. Hn ízd ění jsme nezaznamenali ani v oblasti železnohorsk ého metamorfika u T ýnce nad Labem. B řehule na Kol ínsku – na rozd íl od zb ývaj ících center v ýskytu v ČR – nejsou z ávisl é pouze na kvart érn ích usazenin ách. V nich bylo nalezeno jen 44% koloni í obsazen ých v roce 1999. Zb ývaj ící čá st (56%) si pt áci vyhloubili ve svrchnok ří dov ých p ískovc ích, sl ínovc ích a zv ětralin ách ortorul (tab. 1.). 8

Celkem jsme na Kol ínsku r. 1999 pozorovali 1506 nor b řehul í na 14 hn íz- di štích. P ři p ředpokl ádan é obsazenosti 75% to čin í 1129 p árů. 1418 (94,2%) nor bylo v 9 koloni ích v roce 1999 obsazen ých, 88 nor (5,8%) v 5 koloni ích v roce 1999 neobsazen ých. Pr ůměrn á velikost obsazen ých koloni í č inila 157,6 nor (118 p árů), po čet nor na obsazen ých hn ízdi štích se pohyboval od 13 do 497 nor (45% koloni í čí talo 50-150 nor). Pod íl koloni í r ůzn é velikosti ukazuje tab. 2. Nadmo řsk á v ýš ka koloni í se pohybovala od 192 m (lok. Veltruby a Hra- di štko I.) po 251 m (Z árybn ík). Pr ůměrn á nadmo řsk á v ýš ka činila 223,9 m (medi án=231 m). Situov ání koloni í do ni žší ch nadmo řsk ých v ýš ek je v šak siln ě ovlivn ěno geologick ým podlo ží m, nebo ť ve vy šší ch poloh ách chyb í vhodn é lokality umo žň uj ící zahn ízd ění (viz v ýš e). Vzd álenost k obci činila v pr ůměru 565,6 m (medi án=270 m, min=70 m, max= 1500 m). Relativn í č etnost koloni í ve vztahu k vzd álenosti k nejbli žší m sídeln ím objekt ům je zn ázorn ěna na obr. 2. Vzd álenost koloni í od vodn í plochy činila v pr ůměru 298 m (medi án=100m, min=0 m, max=1500 m). Distribuci koloni í a nor ve vztahu k vodn ím ploch ám vyu žiteln ým jako potravn í zdroj, p ří padn ě nocovi ště, ukazuje obr. 3. Subkolonie V r ámci t éto pr áce jsme rovn ěž zji šť ovali tendenci b řehul í k tvorb ě subko- loni í – shluk ů nor podm íněných edafick ými faktory, v ýš kou st ěny, ru šen ím, pří tomnost í d řevin aj. V okrese Kol ín tvo řily b řehule subkolonie na 4 z 9 obsazen ých lokalit. Nory byly v ždy soust řed ěny do horn í t řetiny st ěny. Hustota nor v koloni ích v ětšinou kles á od centra k okraj ům kolonie, nicm é- ně b řehule maj í tendenci k „liniov ému “ uspo řá dání nor ve vrstv ách s nejv ýhodn ější mi fyzik áln ími vlastnostmi p ísku (nap ř. lokality č. 2 a 8). Lokality s tvorbou subkoloni í jsou p řehledn ě uvedeny v tab.3. Na lokalit ě Z árybn ík b řehule sv é subkolonie situovaly do m íst s v ětší pevnost í p ísku, kter á byla v íce odoln á v ůč i erozi (jak se mj. uk ázalo v pozdn ích letn ích m ěsících, kdy po de štích st ěna mezi subkoloniemi na několika m ístech spadla). Expozice ke sv ětov ým stran ám tvorbu subkoloni í patrn ě neovliv ňuje. V jednotliv ých p ískovn ách (nap ř. lokalita Chotou ň) tvo řili pt áci kolonie ve zcela protilehl ých st ěnách (v Chotouni nap ř. severoz ápadn í, z ápadn í i severn í expozice). Obecn ě byly subkolonie exponovan é severn ě m éně po četn é ne ž subkolonie orientovan é ostatn ími sm ěry. Důle žit ým faktorem byla naopak d élka st ěny (viz obr. 4). Po čet nor v subkolonii se se zdvojn ásoben ím d élky st ěny řá dov ě zvy šuje (subkolonie do 10 nor ve st ěnách o pr ům. d élce 60 m, subkolonie nad 100 nor ve st ěně 180 m dlouh é). Rozd íly ve v ýš ce st ěny nem ěly naopak na velikost subkoloni í vliv, av šak tvorbu subkoloni í jsme na Kol ínsku pozorovali jen ve st ěnách o v ýš ce 6,5 m a vy šší . 64,2% subkoloni í bylo tvo řeno 10-100 norami (obsahovaly 55,1% nor). Tato data lze porovnat s vlivem v ýš ky a d élky st ěny na celkovou velikost kolonie b řehul í (viz obr. 5 a 6). Diferenciace hn ízdi šť b řehul í do subkoloni í je ovlivn ěna i řadou dal ší ch faktor ů jako je trofick á nab ídka, struktura st ěny apod., kter é v šak vy žaduj í zhodnocen í materi álu z rozs áhlej ší oblasti. 9

Antropick é ohro žen í a vliv p ří rodn ích faktor ů Posledn ím d ůle žit ým zji šť ovan ým údajem bylo ovlivn ění hn ízdi šť p ří - rodn ími faktory a člov ěkem. V pr ůběhu hn ízdn í sez óny 1999 jsme sn íž en í po čtu nor vlivem p ří rodn ích faktor ů a p ůsoben ím člov ěka pozorovali na dvou lokalit ách. Jedn ím z nich bylo rozhrab ání 9 nor na lokalit ě Starý Kol ín (tj. zni čeno 41% hn ízd – ve st ěně po z ásahu zbylo jen 13 otvor ů). Druh ým pří padem byl p ád čá sti hn ízdn í st ěny v p ískovn ě Z árybn ík. V klimaticky pří zniv ém roce 1999 jsme tedy nezaznamenali v ýrazn ější ovlivn ění stavu koloni í de šť ov ými sr áž kami a t ím ani vodn í eroz í. Po vyhn ízd ění pt áků jsme do ří jna zjistili podem ílání b řeh ů (2 lokality) a odt ěž en í st ěny (1 hn ízdi ště), co ž jsou v šak z árove ň faktory zaji šť uj ící p řirozenou obnovu hn ízdn ích st ěn. Potenci áln í ohro žen í koloni í b řehul í v okrese Kol ín je uvedeno v tab. 4. V tabulce je uveden relativn í po čet koloni í, kter é jsou ovliv ňov ány faktory zap říč iňuj ícími p ři del ší m p ůsoben í z ánik koloni í. Diskuse Výskyt b řehule říč ní je v ČR v ázán p řev áž ně na t ři hlavn í oblasti hn ízd- ního roz šíř en í. Krom ě jihomoravsk ých úval ů a jiho česk ých p ánv í je to pr ávě Polab í. Oblast Česk é k ří dov é tabule v šak, na rozd íl od zb ývaj ících dvou region ů, nebyla dosud z hlediska v ýskytu tohoto druhu podrobn ěji zpra- cov áno ( ŠÍ REK & POHANKA 1992, HENEBERG 1997, HENEBERG in press.). V ýskytem b řehul í v t éto oblasti se zab ývali pouze PR ŮCHOV Á (1980) na Pardubicku a okrajov ě i VONDR ÁČ EK & ŠUTERA (1992) zpraco- vávaj ící oblast severn ích Čech. Nicm éně ob ě tyto pr áce se zam ěř ily pouze na inventarizaci po čtu nor na jednotliv ých hn ízdi štích bez d ůrazu na ostatn í faktory ovliv ňuj ící hn ízd ění b řehul í. Během mapov ání jsme na Kol ínsku zaznamenali celkem 9 lokalit. Po čet párů hn ízd ících na územ í okresu v roce 1999 jsme odhadli na 1129. Na územ í cel é Č R zjistil v tomt éž roce HENEBERG (in press.) celkem 33284 p árů ve 158 obsazen ých koloni í. Kol ínsko se tedy pod ílí 3,4% na celkov é populaci tohoto druhu v na ší republice. 93% koloni í se nach ázelo v p ískovn ách, pouze 7% v dlouhodob ě net ě- žen ých strm ých svaz ích. P řes intenzivn í p átr ání jsme nenalezli žá dnou lokalitu v p ůvodn ích p řirozen ých hn ízdn ích biotopech na b řez ích řek. K podobn ému v ýsledku dosp ěl i TICH Ý (1980) – 100% lokalit v p ískovn ách, PR ŮCHOV Á (1980) – 83% lokalit v p ískovn ách aj. P ři celost átn ím s čí tání bylo zji štěno v p ískovn ách 68% lokalit a v p ůvodn ích biotopech v b řez ích řek jen 2% hn ízdi šť (HENEBERG in press.). Naproti tomu v šak řada autor ů zjistila vysok é procento koloni í v p řirozen ých biotopech (PECK & JAMES 1987, LAYMON et al. 1988 – a ž 95% koloni í ve str žen ých b řez ích). V ýsledky získan é z Kol ínska tak d ále potvrzuj í skute čnost, že populace b řehul í je v na ší ch podm ínk ách velmi zraniteln á, proto že je t éměř zcela z ávisl á na lidsk é č innosti. To vede často k destrukci cel ých koloni í t ěž ebn í č innost í nebo k z ániku hn ízdn ích lokalit d íky rekultivac ím (viz nap ř. ŠKOPEK & FUCHS 1989). Naproti tomu HJERTAAS (1984) demonstroval, že b řehule mohou preferovat člov ěkem vytvo řen é biotopy p řed p řirozen ými, kde doch ází k pomalej ší obnov ě st ěn. 10

Problematice vyu ží vání st ěn k opakovan ému hn ízd ění se v ěnovala řada autor ů (PETERSEN 1955, HICKMANN 1979, PECK 1979, PECK & JAMES 1987). Hlavn ím d ůvodem, pro č nejsou hn ízdn í st ěny se star ými norami opa- kovan ě pou ží vány, je patrn ě parazitace kl íšť aty ( Ceratophyllus spp. ) (HAAS et al. 1980, SZ ÉP & M ŐLLER 1999, aj.) sni žuj ící mj. kvalitu potomstva a procento p řeživ ší ch ml áď at (SZ ÉP & M ŐLLER 2000). Žá dn á z koloni í, kterou jsme v roce 1999 na Kol ínsku zaznamenali, nep řes áhla svou po četnost í 500 nor (pr ům. po čet nor na kolonii činil 158, maximum 497 nor). I kdy ž se tak Kol ínsko řad í k region ům, kde hn ízdi ště břehul í dosahuj í velmi vysok ých po čtů nor v koloni ích (srov. KUHNEN & BECKER 1968, SANDMANN-FUNKEOV Á 1972, SCHROETER 1978 a MILDENBERGER 1984), nejv ětší kolonie jsou v porovn ání s jin ými regiony st ředn í Evropy relativn ě m álo po četn é (srov. SZ ÉP 1991, HENEBERG in press.). Pravd ěpodobn ě je to zp ůsobeno ni žší trofickou nab ídkou ve srov- nání s oblastmi s v íce po četn ými koloniemi t ěchto pt áků (nap ř. B řeclavsko (HENEBERG nepubl.)). TURNEROV Á (1980) ud ává, že b ěhem krmen í ml á- ďat b řehule v ětšinou lov í do 200 m od hn ízdi ště; b ěhem zb ývaj ící čá sti hn ízdn í sez óny pak do 8-10 km (MEAD 1979). Pokud je tedy trofick á nab ídka v okol í potenci áln ího hn ízdi ště ni žší , je pro b řehule v ýhodn ější hn ízd ění v m éně po četn ých koloni ích, jak je tomu pr ávě v n ámi zkouman é oblasti. Souhrn V roce 1999 jsme zkoumali po četnost a distribuci b řehule říč ní v okrese Kol ín s p řihl édnut ím k ekologick ým faktor ům ovliv ňuj ícím jej í zahn ízd ění. Během mapov ání jsme zaznamenali 1506 nor na 14 hn ízdi štích (z toho 9 obsazen ých v roce kontroly). P ři pr ůměrn é obsazenosti 75% činila po čet- nost b řehul í na územ í okresu 1129 p árů. Bylo zji štěno, že zahn ízd ění této vla štovky je na Kol ínsku zcela z ávisl é na činnosti člov ěka, nebo ť ani p řes intenzivn í p átr ání nebylo nalezeno žá dn é hn ízdi ště v p ůvodn ích biotopech – b řez ích řek. 93% nalezen ých koloni í bylo um íst ěno v p ískovn ách, s čí mž souvis í zv ýš en é ohro žen í hn ízdi šť č innost í č lov ěka, zejm éna pak p ří mými těž ebn ími z ásahy (intenzivn í t ěž ba byla prov áděna v bl ízkosti v íce ne ž 61% nor). Po četnost b řehul í v obsazen ých koloni í č inila 158 nory/kolonie, co ž je jedna z nejvy šší ch dosud zaznamenan ých hodnot v Česk é republice a sv ědčí tak o d ůle žitosti Polab í jako jednoho z center v ýskytu b řehule říč ní u n ás. Summary Distribution and abundance of the Sand Martin and the ecological factors influen- cing its breeding were investigated in Kol ín district in 1999. We recorded 1506 breeding holes on 14 breeding sites during the survey. There were 9 breeding sites out of the totall number occupied in the year of the control. There were about 75% of nest holes occupied on each locality and the abundance was 1129 pairs in the whole district of Kol ín. In spite of very intensive investigations, there were no breeding holes found in the natural habitat – riverbanks. Therefore, the breeding of the Sand Martin is strictly dependent on human activities in Kol ín district. 93% of breeding colonies found during the survey were situated in sandpits. However, these breeding sites are highlyendangered by human activities, especially by a direct exploitation (an intensive exploitation was in process in the vicinity of more than 61% of all breeding holes). The abundance of the Sand Martin in occupied colonies was 158 breeding holes per one colony. This number is one of the highest ones obtained in the Czech Republic so far and therefore Polab í region proved its high importance as one of the breeding centres of the Sand Martin in the Czech Republic. 11 Literatura BERNDT R.K., 1979: Brutbestand und Habitatwahl der Uferschwalbe, Riparia riparia, an den Steilk űsten der schleswig-holsteinischen Ost- seek űste im Jahre 1974. Corax, 7: 71-86 . GÁBA Z. & TU ŠA I., 1991: V ýskyt b řehule říč ní na Jesenicku. Vlastiv ědn ý sborn ík Severn í Morava, 61: 64-65 . HAAS G.E., RUMFELT T. & WILSON N., 1980: Fleas ( Siphonaptera ) from nests and burrows of the Bank Swallow ( Riparia riparia ) in Alaska. Northwest Sci., 54: 210-215 . HENEBERG P., 1997: Roz šíř en í, hn ízdn í biologie a ekologie b řehule říč ní (Riparia riparia) v okrese Česk é Bud ějovice. Sylvia, 33: 54-78 . HENEBERG P., 1998: Vliv velikosti hn ízdn í st ěny na po čet a hustotu nor břehule říč ní ( Riparia riparia ). Sylvia, 34: 115-124 . HENEBERG P., in press: B řehule říč ní (Riparia riparia) v ČR - v ýsledky celost átn ího s čí tání b řehul í 1999 . Sylvia: 00-00 . HICKMAN G.R., 1979: Nesting ecology of Bank Swallows in interior Alaska. Master ´s thesis, Univ. of Alaska, Fairbanks: 112 pp . HJERTAAS D.G., 1984: Colony site selection in Bank Swallow. Master ´s thesis, Univ. of Saskatchewan, Saskatoon: 78 pp. HONC Ů M., 1992: Hn ízd ění b řehul í obecn ých (Riparia riparia L.) na Čes- kolipsku. Fauna bohemiae septentrionalis, 17: 17-22 . HUDEC K., et al., 1983: Fauna ČSSR. Pt áci 3/I. Academia, Praha: 704 pp . JE ŘÁ BKOV Á E., 2000: Monitoring hn ízdn ího v ýskytu b řehule říč ní v okrese Kol ín. Absolventsk á pr áce, VO Š Chrudim: 96 pp . JONES G., 1986: The distribution and abundance of Sand Martins breeding in central Scotland. Scottish Birds, 14: 33-38 . KUHNEN K. & BECKER B., 1968: Die Uferschwalbe und ihre Brutkolonien im Raume Kempen-Krefeld. Heimatbuch des Landkreises Kempen- Krefeld: 14-19 . KUHNEN K., 1978: Zur Methodik der Erfassung von Uferschwalben (Riparia riparia) - Populationen. Vogelwelt, 99: 161-176 . LAYMON S.A., GARRISON B.A. & HUMPHREY J.M., 1988: Historic and current status of the Bank Swallow in California, 1987. State of Califor- nia, Resources Agency, Dept. Of Fish and Game, Wildl. Mgmt. Div. Admin. Rept. 88-2: 46 pp. MEAD C.J., 1979: Colony fidelity and interchange in the Sand Martin. Bird Study, 26: 99-106 . MILDENBERGER H., 1984:Die V ögeldes Rheinlandes,TeilII. Greven: 268 pp . MORGAN R.A., 1979: Sand Martin nest record cards. Bird Study, 26: 129-132 . PECK G.K. & JAMES R.D., 1987: Breeding birds of Ontario: nidiology and distribution. Volume 2: Passeriformes. Royal Ont. Mus. Life Sci. Misc. Publ., Toronto, Ontario: 356 pp. PETERSEN A.J., 1955: The breeding cycle in the Bank Swallow. Wilson Bull., 67: 235-286 . PR ŮCHOV Á Z., 1980: Hn ízd ění b řehule říč ní (Riparia riparia L.) na Pardu- bicku . Sborn ík V ýchodo česk é pobo čky ČSO, 2: 15-17 . 12

RUPP J., 1996: Brutverbreitung und Bestand der Uferschwalbe (Riparia riparia) am rechtsrheinischen s űdlichen Oberrhein. Naturschutz s űdl. Oberrhein, 1: 131-140 . SANDMANN-FUNKE S., 1972: Untersuchungen zur Anlage von Ufer- schwalbenkolonien in Abh ängigkeit von Bodentypen. Abhandlungen aus dem Landesmuseum f űr Naturkunde zu M űnster in Westfalen, 34: 88-94 . SCHROETER U., nepubl.: rukopis pr áce o b řehuli říč ní ve Šlesvicku – Hol štýnsku. Kempen-Krefeld (1998): 25 pp . SZ ÉP T., 1991: A Tisza Magyarorsz ági szakasz án f észkel ö partifecske (Riparia riparia L., 1758 ) állom ány eloszl ása és egyedsz áma. Aquila, 98: 111-124 . SZ ÉP T. & M ÖLLERA.P., 1999: Cost of parasitism and host immune defence in the sand martin Riparia riparia : a role for parent-offspring conflict? Oecologia, 119: 9-15 . SZ ÉP T. & M ÖLLER A.P., 2000: Exposure to ectoparasites increases within- brood variability in size and body mass in the sand martin. Oecologia 125: (2) 201-207 OCT 2000. ŠÍ REK J. & POHANKA J., 1992: Roz šíř en í b řehule říč ní (Riparia riparia L. ) v okrese P řerov a n ěkolik pozn ámek k jej í biologii. Moravsk ý ornitolog, 1: 2-11 . ŠKOPEK J. & FUCHS R., 1989: K roz šíř en í vla štovkovit ých na územ í velk é Prahy. Živa, 37: 185-186 . TICH Ý H., 1980: Kolonie b řehul í říč ních vbl ízk ém okol í Loun. Litom ěř icko, 16: 177-181 . TURNER A.K., 1980: The use of time and energy by aerial-feeding birds. Ph.D. diss., Univ. of Stirling, Scotland: 105 pp. VONDR ÁČ EK J. & ŠUTERA V., 1992: B řehule říč ní, Riparia riparia L., v severn ích Čech ách. Fauna bohemiae septemtrionalis, 17: 35-40 .

+ foto v barevn é p ří loze ISBN 80-86046-53-2 13

Tab. 1: P řehled materi álů, v nich ž na Kol ínsku hn ízdily r. 1999 b řehule říč ní (n=9 lokalit). Materi ál st ěny je rozt ří děn podle geologick ého st áří a d ále podle jednotliv ých souvrstv í, v nich ž se jednotliv é lokality nach ázely. Tab. 1: List of different types of material of the Sand Martin ‚s breeding holes in Kol ín district in 1999 (n=9 localities). The material of the embankment in different localities was assorted by its geological age and its formation.

€T„ „€†‡„ˆ‰Š‹Œˆ€‹ ‰6$€„%‰"‰&' ‰!"‰  Bedrock Age and formation type Number of colonies %‹ Œ€ Œ)‡"$'ˆ€‰* & + €‚ƒ„ ‡DŠ„‹ƒŠ Ž€„„Š‘Ž’‡ƒ “”•‡ŠT—‚’ š “€•„Ž‚•’‡‘„•‡M‡ƒ™•„ “€’‡‹ƒŠ„ “€ ™‘ ™•‡DŠ„‹ƒŠ‡‚‡‹ƒŠ Ž€„„Š‘Ž’‡ƒ “”•‡ŠT—‚"‡‘„•ƒŠ # ƒ™•„ “€ ,$-‰-‰'%Š,)ˆ‹Œ*.&„%T! / “€•„Ž‚•ƒŠ ‡‹ƒŠ„ “€ ‹‚™€„„Š‘Ž‡M‡‹€Ž„Š‚$„•ƒŠ ' ‹ƒŠ„ “€’‡%™„ “€‡ƒ‡‹„™„”‚Ž‡ƒ™€‹€•“\ “€•„Ž‚•ƒŠ ‡‹ƒŠ„ “€ ‹‚™€„„Š‘Ž’‡Š‚Ž$‘Ž‡M‡Š„‘TŽƒŠ ' „„‘™‡Š‘•„”„Šƒ ”„‡Šƒ‚™•Š‚ “€•„Ž‚•ƒŠ ‡‹ƒŠ„ “€ Ž€„„Š‘Ž’‡ƒ “”•‡ŠT—‚M‡‘„•ƒŠ š ƒ™•„ “€

Tab. 2: Velikost obsazen ých koloni í b řehule říč ní na Kol ínsku r. 1999. Tab. 2: Size of occupied colonies of the Sand Martin in Kolín district in 1999.

0$"'%‰ˆ€„%‰"‰&'$ ‰6$€„%‰"‰&' ‰6$€„&‰Œ 1 1 Colony size Number of colonies Number of holes 2)233„&‰Œ (holes ) ))’) '*+ š)’) 232)433„&‰Œ (holes # ##’# ))+ #š’) 5433„&‰Œ (holes ' ''’' ,-. +)’' 6$"%$, Total 7 23383 2+29 23383 14

Tab. 3: Velikost a po čet subkoloni í na lokalit ách v okrese Kol ín. Z 9 obsaze- ných koloni í tvo řily subkolonie 4 lokality (44%). Jednotliv é subkolonie jsou vyps ány v po řad í, v jak ém se nach ázely na hn ízdn í st ěně. Tab. 3: Size and number of subcolonies in different breeding localities of Kolín district. There were 4 subcolonies in the 9 colonies found. Names of the subcolonies are written in the succession in which they were found.

5€‚ƒ„ƒ ‡ˆ‰ƒŠ ‡‹ŒŽD  €‚ƒ„"†‡ƒ6€‰ €‚ƒ„†# ‚% )ƒ6€‰† ƒ!†„†*€# ƒ‰+„",- Number and name of the ƒ! Total number &‰D ( Embankment &./‚ƒƒ +,- Number of locality of holes length holes in each subcolony 12†-ƒ‰ƒ. N !" #$% &! # "## '(## 32†-ƒ‰.‰+,€ ( &% )$ ) 42†)ƒT6% ( # ( )%% !" & 62†7!(/ ‚ #"' !% &$ )"&)#$

Tab. 4: Potenci áln í ohro žen í koloni í b řehule říč ní v okrese Kol ín (n=1418 nor). Tab. 4: Possible danger to the colonies of the Sand Martin in Kolín district (n=1418 breeding holes).

8!.-†ƒ-!ƒ €   9€%‰+„ †‡ƒ#† ƒ!†:;<  9€%‰+„ †‡ƒ#†‚ƒƒ +†:;<  Type of danger % of holes % of colonies )T!ƒ# †=%‚‰ƒ!( *+,-/01+20 #%%3% #%%3% 41\78/78D-:/1+78;<-78=0> '(3) &&3" ?;08/,T0=<-/A+,/78D-+B )&3' 3 C07B=/78D-: "3 ))3) > ‰!ƒ‡+,‚ †=%‚‰ƒ!( D-80-2<=-/8D EF # 3 GH80-2<=-/8D EF "3 ((3( CI;,I+=- "3 ((3( ?0+,8D 0-/-+1 (#3' ))3) 4F8+A0-/-+1 #&3% ))3) J10,FK0 # 3" ))3) L0IB;8<=FK0 3# ##3# L+2M1FE-/-+1 %3! ##3# N>78D-/78F=0E %3! ##3# 15 ky č lokality Pe í sto lokality II. ě é ln é á ovka e n n ř š ě í 5 t š erven Č Okres. m 2 Kol 1 Kub Potenci 4 Jelen 5 1 Cerhenice 2 Veltruby (plyn.) 3 Oha Opu nec ý T n. Labem 3 4 9 e imi ž n ř í Lhota ý 2 ky lokality I. í Lou á Kol í é sk im - skanzen n ov Velk Osek ř ě íř č t š n v roce 1999 í 7 5 1 Klu 2 Skramn 3 svah u Kou 4 Kachn 5 Uhl Opu Hranice okresu Obec 6 Kou 2 8 n v okrese Kol í 6 í lokality k ň í n tko I é Kol š any zov ý říč 1 ě rybn říč t í ky á č Pe 7 Veltruby (p.) 8 Hradi 9 Star Obsazen 1 Po 2 Chotou 3 Chotutice 4 Radim 5 Z 6 V ehule 3 ř 4 smuky b á 3 í Z 5 6 en im šíř ř 1 4 2 2 Kou Roz 1 1 Brod ý . Lesy Č esk Kostelec n. Č

Obr. 1: Um íst ění koloni í b řehule říč ní v okrese Kol ín. Zaznamen ány jsou i potenci áln í hn ízdi ště v r ámci okresu (n=23). Fig. 1: Location of colonies of the Sand Martin in Kolín district; potential breeding sites of Kol ín district are recorded. 16

„

ƒ

‚ distance todistance buildings



€

',-)$&"/% "- 01-"' +  €†„ „€†€ €€† ‡ ˆ‰ \ ! ˆ"6$% &"‰ ' (")"&** + av.number of holes in the colony Obr. 2: Po čet nor v kolonii v z ávislosti na vzd álenosti k nejbli žší m s ídeln ím objekt ům (n=1418 nor). Fig. 2: Number of breeding holes per colony in dependence on a distance to the nearest housing estates (n=1418 holes).

2

„

ƒ

‚ / number of holes of number /

 $% &"‰ 6

ˆ" €

 ˆ"- /% D&"1 €†„ „€†„ ‡„

',-)$&"/% "- '"-& ˆ)"456 7 8 + distance to the water expanse [m]

Obr. 3: Distribuce hn ízdn ích nor b řehul í na Kol ínsku podle vzd álenosti od nejbli žší vodn í plochy (n=1418 nor). Fig. 3: Distribution of breeding holes of the Sand Martin in Kolín district according to a distance to the nearest expanse of water (n=1418 holes). 17 ‹†‚

‹Œ‚

Œ„‚

Œ‰‚ length of the the of length Œ ‚

Œ†‚ €€‚ƒ„ ‚†‡€ˆ€‰†ƒŠ‚‹ ŒŒ‚ embankment [m] embankment "€()"* €/01+ D „‚

, )(.€%! ‰‚

‚ Œ ‹Œ Œ ŽŒ ŠŒ Œ‚Œ Œ‹Œ ŒŒ  6 !€"#€$€%&'()"**€+€ number of holes in the subcolony

Obr. 4: Z ávislost po čtu nor v subkolonii na celkov é d élce st ěny kolonie (n=849 nor). R=0,7292. Fig. 4: Dependence of number of holes per subcolony on the total lenght of the embankment (n=849 holes). R=0,7292. ‚‚

‚‚

€€Œ2 †Ž‹‡€ˆ€ŒŽ2„Œ †‚‚

/ number / holes of ‹‚‚ !€"#€ 6

 Œ‚‚

‚ ‚ ‚ Œ‚‚ Œ ‚ ‹‚‚ , )(.€%! D"€/01€+€ length of the embankment [m ]

Obr. 5: Z ávislost po čtu nor v kolonii na d élce hn ízdn í st ěny (n=1418 nor). R=0,6317. Fig. 5: Dependence of number of holes per colony on the length of the embankment (n=418 holes). R=0,6317. 18

„

ƒ

‚

y =17,814x + 42,752 / number of holes number of /  !"#€$" 6

€ €

 € ‚ „ † ‡"Š‹ŒŽ D !Œ"#$Œ%Œ height of the embankment [m] Obr. 6: Z ávislost po čtu nor v kolonii na v ýš ce hn ízdn í st ěny (n=1418 nor). R=0,3493. Fig. 6: Dependence of number of breeding holes in a colony on the height of the embankment (n=1481 holes). R=0,3493.