Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav
Průmysl Novojičínska a Velká hospodářská krize (1929 – 1934) (bakalářská diplomová práce)
Pavel Dvořák
Vedoucí práce: PhDr. Libor Vykoupil, Ph.D. Brno 2009
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím pouze uvedených pramenů a literatury.
V Brně, 10. srpna 2009
2
Rád bych na tomto místě vyjádřil své poděkování PhDr. Liboru Vykoupilovi, Ph.D., za vedení své práce a PhDr. Karlu Chobotovi za mnoţství podnětných konzultací. Poděkování si jistě zaslouţí také všichni ti, se kterými jsem mohl svou práci prodiskutovat a díky těmto rozhovorům ji obohatit o mnoţství nových postřehů a poznatků.
3
1 Obsah
1 Obsah ...... 4
2 Úvod ...... 6
3 Prameny a literatura ...... 11
4 Hospodářský vývoj politického okresu Nový Jičín (od počátků do konce 20. let 20. století) ...... 13
4.1 Od počátků do konce 18. století ...... 13
4.2 19. století – průmyslový rozkvět regionu ...... 16
4.3 Cesta ke krizi (20. léta 20. století) ...... 24
4.4 Národnostní otázka ...... 30
5 Doba hospodářské krize ...... 32
5.1 Počáteční fáze krize (1929 – 1931) ...... 33
5.1.1 Rok 1929 ...... 33
5.1.2 Rok 1930 ...... 35
5.1.3 Rok 1931 ...... 37
5.2 Kulminace hospodářské krize (1932 – 1934) ...... 39
5.2.1 Rok 1932 ...... 39
5.2.2 Rok 1933 ...... 41
5.2.3 Rok 1934 ...... 44
5.2.4 Další vývoj (rok 1935) ...... 47
5.3 Nástin vývoje politické situace během Velké hospodářské krize ...... 48
5.4 Závody Tatra a. s. – výjimečný způsob řešení krize ...... 51
6 Závěr ...... 54
7 Seznam pouţitých pramenů a literatury ...... 57
7.1 Prameny ...... 57
7.1.1 Nevydané ...... 57
4
7.1.2 Vydané ...... 57
7.2 Literatura ...... 58
8 Tabulkové přílohy ...... 61
5
2 Úvod
Velká (také Světová) hospodářská krize přelomu 20. a 30. let 20. století1 je počítána k mezníkům v moderních hospodářských, sociálních a také polických dějinách. Bezprostřední příčiny této krize je nutno hledat minimálně v předcházející dekádě, budeme-li důslední, odhalíme její kořeny hluboko v devatenáctém století, v samotných procesech, které formovaly moderní industrializovanou, kapitalistickou společnost. Tzv. Velká hospodářská krize se formálně řadí k dalším hospodářským krizím (resp. recesím) tak, jak je to pro hospodářský cyklus běţné. I současníci na ni, v jejích počátcích, pohlíţeli jako na běţné oslabení ekonomiky, doprovázené poklesem výroby, zvýšením nezaměstnanosti a utlumením hospodářského růstu. Vţdyť podobná krize postihla svět jen o pár let dříve, jako důsledek První světové války. V dalších měsících se začalo ukazovat, ţe hospodářství celého světa neproţívají pouze drobnou, snadno předvídatelnou a rychle odeznívající recesi. Krize se začala pomalu šířit ze Spojených států na evropský kontinent. Z její finanční a zemědělské podoby se postupně formovala krize, pro kapitalistické ekonomiky mnohem závaţnější, totiţ krize průmyslová. Růst nezaměstnanosti a pokles výroby byl ve světě poměrně prudký2. Pro středoevropský region byl zásadním rok 1931, kdy došlo ke krachu dvou velkých evropských bank - rakouské Creditanstalt a německé Danatbank. Následkem těchto událostí se krize opět transformuje, tentokrát v krizi úvěrovou3. Banky přestávají půjčovat podnikům peníze, ty následně nemohou investovat do protikrizových opatření a modernizace. Rovněţ vnější investiční činnost zamrzá a z krize se tak stává jakýsi „začarovaný kruh“. Podnikání ve většině oborů se stává nerentabilním, nejvíce postiţen je průmysl, ovšem ani zemědělství a obchod nejsou ušetřeny. Svět se z této
1 Časové vymezení Velké hospodářské krize je značně problematické a závislé na několika faktorech. Především je to vyspělost zasaţeného regionu, dále pak jeho geografická poloha, napojení na jiné trhy a ekonomiky a v neposlední řadě také podoba a rozsah opatření, vedoucích ke zmírnění krize. V českém kontextu (Lacina, Kárník, Sekanina) se zachovává datace shodná s datací krize ve světě (tj. 1929 - 1934), reálně k nám však krize přichází aţ v průběhu roku 1930 a její bezprostřední důsledky přetrvávají minimálně do roku 1936. 2 Nástup krize v Československu je obecně vnímán jako pomalejší a vleklejší (viz např. Sekanina, M.: Kdy nám bylo nejhůře?, Hospodářská krize 30. let 20. století v Československu, Praha 2004.) 3 Úvěrová krize jiţ dříve postihla jiné země západní Evropy a především Spojené státy, kde patřila k příčinám krize dalších odvětví. 6
hospodářské katastrofy začíná zotavovat v roce 1933, kdy je dosaţen vrchol krize, která postupně přechází v depresi a mnohde také novou konjunkturu.4 Pro Československo platí podobné vývody, je zde však nutno přihlédnout k některým specifikům, vyplývajícím především z jeho geografické polohy a s tím spojené orientace ekonomiky. Tato specifika jsou popsána v početné literatuře, zabývající se sledovaným obdobím, nebudeme se zde jimi proto podrobněji zabývat. Velká hospodářská krize se vepsala do světových dějin především svou hloubkou, délkou a důsledky, které byly fakticky překryty aţ vznikem Druhé světové války. Mezi těmito důsledky je nutné zmínit především sociální devastaci obyvatelstva spojenou s jeho politickou radikalizací. Ekonomická regenerace probíhala v celém světě velice pomalu, předkrizové úrovně výroby bylo ve vyspělých zemích vesměs dosaţeno aţ v roce 19355. Příčiny, průběh i důsledky krize na světovou i národní ekonomiky jsou většinou dobře popsány. Je to způsobeno jak ničivostí krize, tak snahou o moţnou „prevenci“ a vyvarování se jejího opakování pochopením vlastních mechanismů krize. O poznání horší je situace ve zpracování tématu na regionální úrovni. Co se týče Československa, téma je částečně zpracováno pro oblast východních Čech (František Nesejt), některé dílčí studie byly vydány také pro ostravský region. Pravděpodobně nejdůkladnější a nejpodrobnější práci na toto téma zpracoval Jan Janák pro region západní Moravy6. Předkládaná práce si tedy jako svůj úkol vytyčila zmapovat stav průmyslu a průmyslové výroby v politickém okrese Nový Jičín7 v době před a v průběhu Velké
4 Samotný průběh hospodářského cyklu 30. let nám nedovoluje přesně určit, kdy se krize mění v depresi či konjunkturu, resp. je sloţité postihnout tyto změny v intencích běţných ekonomických teorií. Např. v Německu je krize překonána mohutným zbrojením, které se jistě dá povaţovat za „protikrizové opatření“ srovnatelné např. s americkými investicemi do infrastruktury, toto opatření je však nutně pouze krátkodobé a neřeší samotné příčiny krize. K podobným opatřením (krom jiných) dochází ve většině Evropy - reorganizace armády ve Francii, stavba opevnění v Československu atd. 5 V roce 1935 dosáhla předkrizové úrovně výroby Velká Británie, Švédsko, Holandsko ad. Francie však nedosáhla předkrizové úrovně ani v roce 1937, stejně tak Belgie či Československo. - Lacina, V.: Velká hospodářská krize v Československu 1929-1934, Praha 1984, s. 185 6 Janák, J.: Sociálně ekonomická struktura západní Moravy a velká hospodářská krize, Brno 1970 7 Autor práce si je vědom problémů, spojených s podobným geograficko-správním vymezením studované oblasti. Pro výzkum hospodářských dějin není nejvhodnější vymezení pomocí správního celku typu politického či soudního okresu, který často nerespektuje všechny ekonomické vazby a rozloţení průmyslu na daném území. Povaha pramenného (především pak statistického) materiálu si však podobné vymezení vyţaduje, neboť tento materiál je ve většině případů vázán právě na správní celek. Zpracování podobné tématiky v „širší“ oblasti, 7
hospodářské krize. Pokouší se rovněţ popsat samotný průběh krize a její dopady jak na průmysl obecně, tak na politickou a sociální situaci okresu, který na Moravě patřil k průmyslově vyspělým, se silným zastoupením textilního a strojírenského průmyslu. Velká část tohoto průmyslu byla orientována na vývoz, dopady hospodářské krize se zde proto podepsaly zvlášť silně. Práce se rovněţ pokouší začlenit regionální vývoj do širšího kontextu, především tedy kontextu severomoravské průmyslové oblasti, jakoţto i celé Moravy. Administrativně byl politický okres rozdělen na tři soudní okresy - Nový Jičín, Příbor a Fulnek. Soudní okres Fulnek byl převáţně německý, v příborském a novojičínském okrese měli převahu Češi.8 Tehdejší politický okres Nový Jičín se svou podobou poněkud lišil od své současné podoby.9
vymezené na jiném, vhodnějším základě by snad bylo moţné po vypracování dílčích studií, zahrnujících jednotlivé správní celky. Pozn. Příborský soudní okres bývá začleňován do širší ostravské průmyslové oblasti. V těchto intencích jsou tedy některé informace jiţ zpracovány (viz práce M. Myšky a dalších). 8 Celkově obyv. Čs. národnost Něm. Národnost Pol. ok. Nový Jičín 86242 (100%) 46760 (55,2%) 37708 (44,5%) Soudní okres Fulnek 14517 (100%) 2159 (14,9%) 12309 (84,8%) Soudní okres N. Jičín 45110 (100%) 25034 (55,5%) 19891 (44,1%) Soudní okres Příbor 25120 (100%) 19567 (77,9%) 5508 (21,9%) Pozn. Zbytek obyvatel jsou především cizozemci, z čsl. státních příslušníků pak Poláci a Ţidé.
Z tabulky je patrno, ţe soudní okresy Fulnek a Příbor jsou z národnostního hlediska poměrně jasně vyprofilovány. Problém je v soudním okrese Nový Jičín, kde je sice převaha českého obyvatelstva, coţ je ovšem zapříčiněno hlavně maloměstským a vesnickým osídlením okresu. Samotný Nový Jičín, centrum celého okresu, je městem převáţně německým (z celkového počtu 13997 obyvatel bylo 9220 německé národnosti, tj. téměř 65,9% ). Více k rozloţení národností, především ve vztahu k průmyslu, viz níţe. - Počty obyvatel jsou určeny na základě sčítání lidu z 1. prosince 1930. - Statistický lexikon obcí v republice československé II., země moravskoslezská, Praha 1935. 9 Krom drobných změn, které se týkaly především administrativního spojování a rozpojování obcí, se do současné podoby novojičínského okresu obtiskla především reforma z roku 1960 (zák. č. 36/1960 sb.), která zrušila dosud samostatné okresy Bílovec, Frenštát p. Radhoštěm a Vítkov, jejichţ značná část byla spojena právě s okresem Nový Jičín. Současný okres je tedy oproti tomu z přelomu dvacátých a třicátých let rozšířen především o města Bílovec, Frenštát p. R., Odry, Studénka a další, méně významná sídla. Pozn. Je-li v práci odkazováno na „politický okres Nový Jičín“, je tím míněna jeho meziválečná podoba, není-li řečeno jinak. 8
Předkládaná práce je rozdělena na dvě základní části. V první se autor zabývá vývojem průmyslu a průmyslové výroby v okrese od jejích počátků aţ do vypuknutí hospodářské krize. Je zde přehlédnuto období nejstarší, kdy docházelo k velmi výrazné profilaci jednotlivých částí okresu, k profilaci, která částečně poznamenala jeho podobu dodnes. Toho období je poznamenáno hlavně cechovnictvím. Dále se první část zabývá důleţitými aspekty vývoje v 19. století. Průmyslová revoluce, ale i liberalizace výroby, obchodu a lidského myšlení, hluboce poznamenala také Novojičínsko, které se s konečnou platností zařazuje k průmyslovým oblastem moravského regionu. Nejzávaţnější částí první poloviny práce je pak jakási „průmyslová pohlednice“, přehled stavu průmyslu ve 20. letech 20. století, tedy v období, které bylo zásadním pro vývoj území v době Velké hospodářské krize. Druhá část práce se pak zabývá samotnou hospodářskou krizí. Pozornost je věnována především některým aspektům vývoje důleţitých podniků okresu, stavu nezaměstnanosti, racionalizaci výroby, pokusům o zmírnění dopadů krize, jakoţto i samotným protikrizovým opatřením. Jedna z kapitol je rovněţ věnována stavu a vývoji politické situace a část práce se zaobírá vývojem ve firmě Závody Tatra a. s., jejíţ řešení tíţivé hospodářské situace se vymykalo běţným protikrizovým opatřením a stojí za zmínku. Vnitřní členění práce je víceméně chronologické. Autor jej v tomto případě podkládá za nejpřínosnější a nejpřehlednější. Je zde ještě moţnost, členit práci problémově, tento přístup by však práci rozdělil na méně srozumitelné úseky a zanikl by tak důraz na popis hospodářské situace v jejím vývoji. Výjimku zde tvoří poslední dvě kapitoly, zabývající se politickým vývojem a situací v Závodech Tatra a. s.10 Tato práce si nečiní nárok na to, být vyčerpávajícím popisem všech aspektů Velké hospodářské krize. Koneckonců zasaţenost všech součástí ţivota společnosti, rozsah a
Pozn. Povaţujeme za nutné upozornit na správní zařazení obce Butovice, ve které v roce 1901 vznikla významná továrna na vagóny. Butovice leţí na moravsko-slezské hranici. Od roku 1850 do roku 1939 patřily k soudnímu okresu Fulnek a s výjimkou let 1855 aţ 1868, kdy byl Fulnek samostatným správním okresem, také ke správnímu okresu Nový Jičín. Toto vymezení povaţujeme za nutné zdůraznit především z důvodu blízkosti města Studénka, které však patřilo k jiným administrativním celkům (Klimkovice, Opava, Bílovec) a se kterým byly Butovice v roce 1959 spojeny. - Turek, A. a kol.: Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy, Opava 2004. - Baláš, Miroslav: Vývoj veřejné správy na území okresu Nový Jičín, VSONJ, č. 4, roč. 1970, s. 13-16 10 I přes převládající chronologické členění jsou dílčí časové úseky sloţeny z popisu důleţitých aspektů vývoje, tedy problémově (nezaměstnanost, racionalizace apod.). 9
hloubka krize to na této úrovni ani neumoţňuje. Cílem našeho snaţení je podat moderně pojatý a srozumitelný obraz hospodářské situace politického okresu Nový Jičín se zaměřením na průmysl v době největšího hospodářského úpadku 20. století. Nechť tedy tato práce slouţí jako vhled do problematiky a poskytuje základní materiál k jejímu dalšímu studiu.
10
3 Prameny a literatura
Mezi prameny, pouţitými při zpracovávání práce, se jako nejdůleţitější jeví archivní materiály ústředních institucí. Zásadní informace jsou obsaţeny ve fondech Ministerstva sociální péče (MSP) a Ministerstva průmyslu, obchodu a ţivností (MPOZ), uloţené v Národním archivu v Praze. Fond MSP obsahuje velice cenné výroční a měsíční zprávy o stavu průmyslové výroby a nezaměstnanosti z provenience Ţivnostenského inspektorátu v Moravské Ostravě (ŢI MO)11. Opoznámkované koncepty těchto zpráv12 nám poskytují zajímavé informace jak o jednotlivých podnicích, tak o stavu nezaměstnanosti, stavu a potřebách dělnictva, moţnostech racionalizace atd. Problémem těchto zpráv (pro naši potřebu) můţe být to, ţe podávají informace souhrnně o celém správním obvodu ŢI MO a v případě obecných vyjádření není moţno vypreparovat ta, která se týkají námi zkoumaného území. Zajímavé jsou rovněţ zprávy o vnější činnosti ŢI MO, obsahující počty dělníků, kteří byli zaměstnání v době vykonané inspekce.13 V tomto fondu jsou obsaţeny také kratší situační zprávy o stavu průmyslové výroby a zaměstnanosti dělnictva.14 Fond tohoto inspektorátu je rovněţ přístupný v Zemském archivu v Opavě, ovšem jeho stav je krajně neutěšený. Při několikerém přemísťování fondu se většina důleţitých materiálů pravděpodobně ztratila a fond je tak pro naše potřeby prakticky bezcenný.15 Ve fondu MPOZ nás mohou zajímat především statistiky nezaměstnanosti, vypracované dle jednotlivých okresů16. V Okresním archivu v Novém Jičíně nás mohou zajímat fondy Okresního úřadu Nový Jičín, dále pak fondy archivů jednotlivých obcí okresu, zejména kvůli jejich kronikám. Zbývá zmínit dva archivy, které pro nás mají spíše doplňkový význam. Prvním z nich je archiv muzea Fojtství v Kopřivnici, kde jsou uloţeny nejrůznější dokumenty týkající se dějin města Kopřivnice. Druhým je archiv Tatra a.s., který je bohuţel na relevantní materiály
11 Jeho pravomoc zaujímá obvody okresních úřadů Bílovec, Český Těšín, Frýdek, Fryšták, Místek, Moravská Ostrava, Nový Jičín. - SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3745, 3748, 3751, 3755, 3761, 3766, 3772. 12 Ibid. 13 SÚA Praha, f. MSP, inv. č. 3450, sig. G-2b/20, kart. 3507. 14 SÚA Praha, f. MSP, inv. č. 3514, sig. G-2121, kart. 3600. 15 ZA Opava, f. Ţivnostenský inspektorát v MO. 16 SÚA Praha, f. MPOZ, kart 733. 11
poněkud skoupý. Písemnosti z meziválečného období jsou nepočetné a ve většině případů se nevztahují k našemu tématu. Je však třeba zmínit materiály, které byly v šedesátých letech dvacátého století sesbírány Komisí pro zpracování dějin národního podniku Tatra v Kopřivnici. Jedná se především o opisy novinových článků, vzpomínky pamětníků, výpisky z kronik atd. Jak bylo řečeno, jedná se o materiál spíše doplňkového charakteru. Důleţité postavení zaujímají prameny statistické povahy, vycházející ze sčítání lidu, provedeného v roce 1930. Obecná literatura zabývající se námi sledovanou dobou je poměrně hojná. Z novějších autorů se obdobím zabývá na obecné úrovni především Zdeněk Kárník, Milan Myška (především problematika severní Moravy a Ostravska), Antonín Klimek, Věra Olivová či Vlastislav Lacina. Z pera posledně jmenovaného pochází rovněţ jedna z mála souborných monografií zabývajících se Velkou hospodářskou krizí v Československu17. Autorem další práce, týkající se Velké krize je Milan Sekanina18. K dalším autorům, kteří se zabývali touto problematikou můţeme zařadit Jana Janáka, dříve pak Anatola Dobrého, Richarda Hotowtze či Josefa Macka. Regionální literatura vztahující se k tématu se téměř nevyskytuje. Některé informace však byly zpracovány v odborných článcích (nutno zmínit především regionálního badatele Jaromíra Pavlíčka19) a část vyuţitelných informací je obsaţena v literatuře zabývající se dějinami některých měst okresu (Nový Jičín, Příbor ad.). Obecné informace jsou k nalezení rovněţ v propagační literatuře a pamětních spisech, vydávaných jednotlivými podniky.
17 Lacina, Vlastislav: Velká hospodářská krize v Československu (1929-1934), Praha 1984. 18 Sekanina, Milan: Kdy nám bylo nejhůře?: hospodářská krize 30. let 20. století v Československu, Praha 2004. 19 Jeho článek „Politické důsledky krize na Novojičínsku v letech 1929-1934“ je však zatíţen mnoţstvím nepřesností a zkreslujících údajů. Viz Pavlíček, J.: Politické důsledky krize na Novojičínsku v letech 1929-1934, In: K historii KSČ na Novojičínsku, Nový Jičín 1986, s. 96 - 132. 12
4 Hospodářský vývoj politického okresu Nový Jičín (od počátků do konce 20. let 20. století)
Jak bylo řečeno v předchozí kapitole, novojičínský region patřil k poměrně vysoce industrializovaným oblastem Moravy, i kdyţ vţdy, z pochopitelných důvodů, zůstával ve stínu samotného Ostravska a jeho nejbliţšího okolí.20 Přední postavení zde zaujímal textilní průmysl (především Nový Jičín, Příbor a Fulnek, dříve Štramberk) a průmysl strojírenský (jeho centrem byla Kopřivnice, zastoupení však měl i jinde). Nutno říci, ţe na Novojičínsku byly zastoupeny prakticky všechny druhy průmyslové výroby, které se vyskytovaly i jinde na Moravě.
4.1 Od počátků do konce 18. století
Vývoj novojičínského průmyslu (či podnikání v širším slova smyslu) sahá hluboko do středověku. Jeho páteří byly aţ do 19. století cechy. Ty se vyskytovaly v Novém Jičíně, Fulneku, Příboře, Starém Jičíně a ve Štramberku.21 Cechovní výroba byla nejrozvinutější v Nové Jičíně, kde se soustředila především na textilní produkci. K nejstarším cechům zde patřili soukeníci, jejichţ činnost je pravděpodobně úzce spojena jiţ se samotným zaloţením města. S mohutným rozvojem soukenictví v raném novověku se v tomto odvětví výrazně uplatnila pokročilá dělba práce, která umoţnila vznik dalších samostatných cechů - postřihačů sukna (1661) a tkalců (1666).22 Novojičínské soukenictví se v 17. století stává opravdovým pojmem a základem městské prosperity. O století později pak dosahuje svého vrcholu. Nový Jičín se stává centrem soukenické výroby
20 Novojičínsko se dá počítat jako okrajový region ostravské průmyslové oblasti, především díky svému strojírenskému průmyslu. M. Myška ve své studii zahrnuje do širší ostravské průmyslové oblasti především příborský soudní okres (z Novojičínska). Pozn. Tento vývod platí samozřejmě aţ pro období 19. a 20. století. - srv. Myška, M.: K vymezení ostravské průmyslové oblasti, In: Pitronová, B., Dokoupil, L. (edd.): Genese průmyslových oblastí - vznik a počátky vývoje ostravské průmyslové oblasti – sv I., Ostrava, Katovice, Opava 1967, s. 171-196. 21 Chobot, K., Baletka, T. Chobotová, L.: Historie a současnost podnikání na Novojičínsku, Ţehušice 2008. 22 Ibid., s. 18-23. 13
v celém přerovském kraji (z 10307 kusů suken zde vyrobených v roce 1728 jich pocházelo celých 5500 z Nového Jičína) a na Moravě zaujímá druhou pozici hned za Jihlavou.23 Roku 1800 zde působí jiţ 562 soukenických mistrů, kteří ročně vyrábějí přes 10 tisíc kusů suken všeho druhu.24 Zdejší sukna se vyráběla především na vývoz do Uher, na Slovensko či do Polska. K dalším cechům, spojeným s textilní výrobou, patřili zejména krejčí, koţešníci, kloboučníci25, punčocháři, prýmkaři, šňůrkaři či ševci. Jejich činnost se však nemohla měřit se soukenickou výrobou a jejich význam byl spíše místní. Mezi jinými důleţitými cechy byli rovněţ pekaři, řezníci a mlynáři, nejprestiţnějším cechem však bylo tzv. šenkovní bratrstvo, tedy společenství měšťanů, kteří měli právo vyrábět a prodávat lihoviny, především pivo. Ve městě samozřejmě působily i další cechovní organizace tak, jak je to pro město tohoto významu typické. Jmenujme tedy alespoň kováře, tesaře či skláře. Také ve Fulneku se jiţ v době jeho zaloţení rychle vyprofilovalo soukenictví jako vedoucí výrobní odvětví. Krom něj je však důleţité zmínit také plátenictví (tkalcovský cech), které bylo pro Fulnek velice důleţitým. Fulnecká plátna se vyváţela do celé Evropy, na konci 18. století se objevovala na trzích ve Vídni, na Slovensku, v Uhrách a dokonce také v Itálii26. Soukenictví se v této době dostalo na vrchol své produkce - roku 1791 zde bylo vyrobeno 5000 kusů suken, o sedm let později pak dokonce 8000.27 O tom, ţe velká část sukna, vyrobeného na území pozdějšího okresu Nový Jičín byla určena na vývoz svědčí i tento údaj: v roce 1733 se z celého přerovského okresu vyvezlo mimo hranice Moravy 11914 kusů suken, z toho 11880 bylo fulnecké či novojičínské provenience (dva roky nato se objem vývozu zvýšil na 12555 kusů).28 S touto soukenickou a plátenickou výrobou se samozřejmě pojila i další výrobní odvětví - svůj cech tak měli ve Fulneku krejčí, koţešníci i ševci. Skladba další cechovní výroby je zde podobná jako v Novém Jičíně.
23 Otto, K.: Přehled dějin Nového Jičína do roku 1938, In: Otto, K. (ed.): Čtení o Novém Jičíně, Nový Jičín 1963, s. 21. 24 Janák, J.: Nový Jičín – třetí nejdůleţitější soukenické město na Moravě, VVM 3, 2003, s. 241. 25 Mohutný rozvoj kloboučnictví se klade aţ do 19. století, kdy rodina Hückelů začala klobouky vyrábět průmyslově (viz níţe). 26 Peterek, J.: K dějinám textilního průmyslu ve Fulneku, VSONJ 11, 1973, s. 33. 27 Ibid, s. 34. 28 Ibid. s. 35. 14
Třetím centrem textilní výroby v pozdějším okrese Nový Jičín byl Příbor. Soukeníci (poprvé jsou zmíněni v roce 139429), jejichţ typář se poprvé objevuje roku 158530, se jako i v jiných městech v okolí, vypracovali do postavení ekonomicky nejdůleţitějšího městského cechu. Jejich podnikání bylo zaloţeno na skupování vlny z celého hukvaldského panství, postupem času se neubránili ani jeho dovozu. K roku 1658 víme, ţe téměř polovina všech majitelů domů v Příboře patřila soukenickým mistrům nebo tovaryšům (175 z 354).31 I příborské sukno bylo dobrým vývozním artiklem, uplatnilo se na trzích na Slovensku, v Uhrách, ale také na Balkáně, v Polsku a na Rusi32. V 1. polovině 18. století patřil i Příbor k největším výrobcům sukna na Moravě, jeho roční produkci lze odhadovat na 5000 postavů.33 Podobně jako v okolních městech se také zde uplatňují další cechy, spojené s textilní výrobou - tkalci, krejčí, ševci, kloboučníci34 a další. I v Příboře působily jiné cechy s oblastní působností - řezníci, pekaři, mlynáři, rozvíjelo se pivovarnictví atp. O starojičínských ceších máme o poznání méně zpráv. Mnoho místních řemeslníků patřilo do cechů novojičínských, i přesto však bylo ve Starém Jičíně velmi rozmanité společenství různých řemesel - soukeníci, krejčí, příslušníci potravinářských řemesel a někteří další.35 Štramberk nevybočoval z tradice cechovní textilní výroby období raného novověku. I zde jsou soukeníci nejdůleţitějším a nejpočetnějším cechem. Své artikuly obdrţeli aţ roku 1647, tedy se zpoţděním oproti okolním městům. Samostatným a poměrně početných cechem zde byli také tkalci. Významnému postavení se těšili i šenkovní měšťané se svým právem várenským.36
29 Pyšová, N., Loukotka, L.: Od cechovní řemeslné výroby ke vzniku a rozvoji příborského průmyslu, VSONJ 17, 1976, s. 50. 30 Jurok, J. a kol. : Dějiny města Příbora, Příbor 2002, s. 59. 31 Ibid, s. 60. 32 Ibid., s. 61-62. 33 Ibid, s. 60. 34 Kloboučnictví v Příboře, spojené s továrnou Fluss, svou tradici neodvíjí od tohoto cechu (viz níţe). 35 Chobot, K., Baletka, T. Chobotová, L.: Historie…, s. 69-70. 36 Ibid., s. 72. 15
4.2 19. století – průmyslový rozkvět regionu
Během 19. století se novojičínský region hluboce proměnil. Textilní průmysl začal být i zde mohutně industrializován a postupně se k němu přidávala další odvětví, zejména strojírenství. S touto postupnou industrializací rovněţ narůstá sociální diferenciace obyvatelstva. Na Novojičínsku je tento trend zvláště dobře pozorovatelný v textilním průmyslu, kdy se ze soukenických či tkalcovských mistrů stávají na jednu stranu bohatí průmyslníci a na druhou stranu chudí továrenští dělníci.37 S rozvojem průmyslu došlo samozřejmě také ke zvýšení urbanizace a nárůstu počtu obyvatelstva. Ten se na Novojičínsku nezastavil prakticky po celé 19. století, i kdyţ byl jistě negativně ovlivňován mnohem dynamičtějšími centrálními částmi ostravské průmyslové oblasti.3839 Zlom přináší rok 1848 - vznik rozsáhlejší obecní samosprávy, zrušení poddanství a nové moţnosti při liberalizaci podnikání. Do vývoje území zasáhla rovněţ ţeleznice, tedy přesněji stavba Severní Ferdinandovy dráhy. Ta byla roku
37 Tento vývoj však nebyl nijak překotný. Jeho kořeny je moţno spatřovat jiţ v době rozkvětu cechovního podnikání, kdy se cechovní mistři začali majetkově diferencovat. Je třeba říci, ţe díky své početnosti mistři novojičínských (i jiných) „textilních“ cechů nikdy nevytvořili homogenní vrstvu. 38 Nutno upozornit, ţe tento hospodářský i populační rozmach se týká především pozdějších soudních okresů Nový Jičín a Příbor. Fulnecko nezaţívá téměř po celé 19. století ţádný mohutný přírůstek, spíše naopak. - srv. Mrkos, J.: Hospodářská dynamika země Moravskoslezské v zrcadle jejího populačního vývoje a fluktuace obyvatelstva let 1790-1930, Brno 1948. 39 Nový Jičín se rozrostl několikanásobně, jen mezi lety 1851 a 1900 téměř o polovinu (1816-5569 obyv., 1850- 8677 obyv., 1900-12003 obyv.). - Otto, K.: Přehled dějin Nového Jičína do roku 1938, In: Otto, K. (ed.): Čtení o Novém Jičíně, Nový Jičín 1963, s. 25, 30. - Retrospektivní lexikon obcí okresu Nový Jičín 1850 – 1986, Nový Jičín 1988, s. 21. Příbor také zaznamenal přírůstek, i kdyţ niţší. V roce 1834 se zde nacházelo 4760 obyvatel a v roce 1910 měl 5405 obyvatel. - Prokop, R.: Vývoj urbanizačních procesů a síť měst v utváření ostravské průmyslové oblasti, In: Pitronová, B., Dokoupil, L. (edd.): Genese průmyslových oblastí-vznik a počátky vývoje ostravské průmyslové oblasti-sv.I, Ostrava, Katovice, Opava 1967, s. 236. - Jurok, J. a kol. : Dějiny…, s. 130. Přírůstek obyvatel v Kopřivnici byl rovněţ markantní. Zatímco v roce 1834 se zde nacházelo 972 obyvatel, pak roku 1880 to bylo 1505 obyvatel a o třicet let později jiţ 3953 (K. Chobot ve své níţe citované práci uvádí číslo 4072). - Kadlčík, K.: Osídlení Novojičínska, VSONJ 5, 1970, s. 14. - Chobot, K., Baletka, T. Chobotová, L.: Historie…, s. 107. 16
1847 dovedena aţ do Bohumína a na Novojičínsku měla svou zastávku v Suchdole nad Odrou. Na konci roku 1881 pak byl k Severní dráze ve Studénce připojen další úsek vedoucí směrem na Skotnici, Příbor, Drnholec, Kopřivnici a Štramberk. Poté, co byla v roce 1888 vybudována také dráha z Bielska-Biale do Kojetína přes Frýdek, Valašské Meziříčí a Hulín, došlo roku 1896, z iniciativy bratří Gutmannových40, majitelů lomu a vápenky ve Štramberku, k vybudování trati ze Štramberka aţ do Veřovic.4142 Tato dráhy měly pro region zásadní význam. Jejich stavbou se započal prudký rozvoj průmyslu v Příboře, Kopřivnici a Štramberku. O mnoho problematičtější byla ţelezniční situace v Novém Jičíně, sídle nově vzniklého okresního hejtmanství (1850) a centru celého okresu. Od šedesátých let 19. století se datují pokusy o propojení Nového Jičína se stanicí Suchdol nad Odrou a tím se Severní Ferdinandovou dráhou. V průběhu let zde bylo vytvořeno několik projektů, z nichţ nejvýznamnější je pravděpodobně ten, který usiloval o propojení Pruska a Uher. Nový Jičín měl být napojen na spojku vedoucí z Ratiboře do Opavy, přes Fulnek a Suchdol n. O. Z Nového Jičína měla trať vést dále na Vsetín a do Trenčína. Slibně vypadající podnik se však zhroutil pod tíhou hospodářské krize, která zachvátila Evropu v roce 1873.43 V následujících letech se ještě vyskytlo několik pokusů o znovuoţivení projektu v lokálních intencích, ani ty však nedošly uskutečnění. Nový Jičín se dočkal aţ po vydání zákona o stavbě lokálních tratí (1879). Ani nyní se ovšem stavba neobešla bez problémů. Poté, co vláda odmítla udělit městu subvenci, rozhodli se občané podniknout stavbu sami. Navíc také ztroskotal původní projekt, který plánoval vést trať ze Suchdola, přes Nový Jičín do Valašského Meziříčí a Vsetína, protoţe poslední dvě jmenovaná města od projektu ustoupila. Tak nakonec vznikla „pouze“ trať Suchdol nad Odrou - Nový Jičín. Peripetie novojičínských ale neskončily ani teď. Po dostavbě výše zmíněné dráhy mezi Bialskem a Kojetínem měl i Nový Jičín zájem o připojení k této trati. Spojka mezi Hodslavicemi a Novým Jičínem postavena sice byla a provoz na ní byl v roce 1889 zahájen, ale trať nebyla, kvůli neshodám mezi městem a provozovatelem dráhy, přivedena aţ ke stávajícímu nádraţí městské dráhy. Nový Jičín tak má od té doby dvě,
40 V literatuře je uţíváno několika verzí tohoto jména – Guttman, Gutmann, Guttmann. Přidrţme se v naší práci výkladu, který je uveden jak v Dějinách Ostravy Jaroslava Bakaly (Bakala, J.: Dějiny Ostravy, Ostrava 1993.), tak v Biografickém slovníku Slezska a severní Moravy (Myška, M.: Biografický slovník Slezska a severní Moravy, seš. 2, Opava 1994.), tedy verze s jedním „t“ a dvěma „n“. 41 Jurok, J. a kol. : Dějiny…, s. 125-126. 42 Obě dvě trati (Studénka-Štramberk, Štramberk-Veřovice) však byly spojeny aţ v roce 1945. - Chobot, K., Baletka, T. Chobotová, L.: Historie…, s. 115. 43 Otto, K.: Přehled…, s. 28-29. 17
navzájem nepropojená nádraţí.44 K dokreslení tolik důleţité ţelezniční situace okresu je třeba ještě zmínit trať vedoucí ze Suchdola do Fulneku, vybudovanou v roce 1891. Tato však jiţ jen zmírnila odtrţenost Fulneku od okolních, průmyslově vyspělejších oblastí. Novojičínský průmysl se v devatenáctém století stává motorem rozvoje okresu a textilní výroba je samozřejmě jeho těţištěm. Jiţ v roce 1810 se zde objevuje první stroj na spřádání vlny (ještě na ruční pohon). Ovšem uţ v roce 1832 zavádí soukeník A. F. Döpper do své dílny parní stroj a zakládá tak v Novém Jičíně první továrnu.45 K dalšímu rozvoji pak dochází v roce 1848, kdy Jan Nepomuk Preissenhammer zavádí do své manufaktury parní stroje a dává tak vzniknout další textilní továrně s parním pohonem.46 Neméně důleţitou firmou, vzniklou zde v tomto období (1834), je továrna Justina Lonskyho, vyrábějící nejrůznější zboţí z ovčí vlny, oblekové látky, sportovní oděvy a další. K dalším textilkám můţeme zařadit firmu Justin Czeike a synové (1850), továrnu Antona Seiberta (1843), obě vyrábějící sukno, různé módní látky a vyváţející své zboţí do celého mocnářství a dále na Balkán.47 Zapomenout nesmíme ani na firmu Ferdinanda Czeicznera, velmi moderně zařízený podnik, který později odkoupil i Döpperovu továrnu.48 Do roku 1918 se v Novém Jičíně udrţela asi jen desítka textilních továren.49 Další výrobní odvětví, díky kterému se stal Nový Jičín světově proslulým, je kloboučnictví, které se částečně vyvinulo z kloboučnického cechu, působícího ve městě. Jeho průkopníkem je rodina Hückelů, přišedší do Nového Jičína v roce 1799.50 Jiţ v roce 1865 zavedl Jan Hückel ve své továrně parní stroje a stal se tak zakladatelem tovární výroby klobouků v Rakousku.51 O dva roky později staví Hückel novou továrnu za městem a roku 1868 jí přetváří na obchodní společnost, tvořenou jeho třemi syny, s názvem J. Hückela synové (J. Hückel´s Söhne). Hückelové začínají pronikat také na zahraniční trhy, kde si budují uznání pro kvalitu svých výrobků. Roku 1880 byla jiţ Hückelova továrna druhým
44 Ibid., s. 29. 45 Janák, J.: Nový Jičín – třetí nejdůleţitější soukenické město na Moravě, VVM 3, 2003, s. 241. 46 Stavba této továrny narazila na odpor místních soukenických mistrů a byla dokonce načas zastavena. Do provozu však stejně přišla uţ roku 1850. - Horváthová, A.: K dějinám vlnařství v Novém Jičíně, VSONJ 37, 1986, s. 40. 47 Ibid., s. 40-41. 48 Chobot, K., Baletka, T. Chobotová, L.: Historie…, s. 90-91 49 Lédr, Z.: Historie tabákové továrny v Novém Jičíně do roku 1918, VSONJ 41, 1988, s. 21. 50 Janák, J.: Nový Jičín…, s. 244. 51 Otto, K.: Přehled…, s. 7. 18
největším podnikem ve městě s více neţ sedmi sty zaměstnanci. Ani zde se její rozvoj nezastavil a početní stav dělnictva brzy dosáhnul počtu jednoho tisíce a do vypuknutí První světové války se dokonce zdvojnásobil. Za tyto i jiné zásluhy se dostalo majitelům ocenění v podobě titulu „dvorních továrníků“.5253 Hückelova továrna však nebyla jedinou, která stála za dobrým zvukem novojičínského kloboučnictví. Je nutno zmínit ještě dvě další. První z nich byla továrna Antona Peschla, který se se svou firmou usadil v sousedství Nového Jičína, v tehdy samostatné obci Šenov. Po prvotních obtíţích se i jeho podnik stabilizoval a zajistil si významné místo na evropském trhu klobouky. Posledním podnikem, zabývajícím se výrobou klobouků, byla fabrika bratří Schlesingerových, postavená v roce 1906. Ta se v roce 1912 spojila s firmou Victora Böhma, vyrábějící kloboučnické stroje. Ještě před zánikem Rakouska-Uherska, v roce 1916, z firmy vystoupil Schlesinger a firma se přejmenovala na Bratři Böhmové. Před První světovou válkou zaměstnával kloboučnický průmysl v Novém Jičíně přes 3000 dělníků a vyváţel své výrobky do celého světa.54 Další odvětvím novojičínského průmyslu, vzniklým ve druhé polovině 19. století, byl tabákový průmysl. Ten se ve městě usadil v roce 1870, v podobě státní tabákové továrny, která se v průběhu let stala největší fabrikou ve městě.55 Továrna se mohutně rozšiřovala a v roce 1874 byla postavena nová, moderně zařízená budova. K sortimentu továrny patřily především doutníky, později se výroba orientovala na nejrůznější druhy cigaret a jiných tabákových výrobků.56 Zmínit bychom zde měli i ostatní podniky, které v budoucnosti ovlivnily hospodářský ţivot Nového Jičína. Jedná se o podniky strojírenské. V roce 1866 zaloţil Karl Drössler malou strojírenskou dílnu, z níţ se později vyvinula poměrně veliká továrna na zemědělské stroje, která měla své pobočky v Bratislavě a Budapešti.57 Důleţitým výrobním odvětvím, především v první polovině 19. století, byla v Novém Jičíně výroba kočárů, resp. bryček. Bylo s ní započato v roce 1817. Pro svou pozdější
52 Ibid, s. 8. 53 Müller, M.: Podnikatelská elita jihovýchodního kravařska v druhé polovině 19. století a na počátku 20. století (Magisterská diplomová práce), Brno, Masarykova univerzita, 2008, s. 50-59. 54 Ibid, s. 8-10. Chobot, K., Baletka, T. Chobotová, L.: Historie…, s. 92-93. 55 K roku 1880 je zde zaměstnáno na 2500 pracovníků, převáţně dělnic. - Otto, K.: Přehled…, s. 28. 56 Lédr, Z.: Historie…, s. 15-22. 57 Otto, K.: Přehled…, s. 28. 19
proslulost se těmto novojičínským vozům dostalo lidového názvu „neutitscheinky“58 či v počeštěné podobě „nojtyčanky“. Na jejich výrobě se zde podílelo několik samostatných řemeslníků – kolářů, kovářů, klempířů, lakýrníků a dalších.59 Podnik, zaloţený v Novém Jičíně Josefem Rotterem v roce 1879, začal vyrábět kočárové svítilny a nejrůznější druhy lamp. V krátkém čase se z něj stal jeden z nejúspěšnějších podniků svého druhu v Monarchii a ve změněné podobě existuje dodnes jako firma Autopal.60 Na dokreslení hospodářské situace Nového Jičína v 19. století zmiňme ještě výstavbu soukromé Heintzeho plynárny (1869), Neusserovy továrny na varhany, Endersovy nebo Kryl- Scottiho tiskárny a stavitelství Heinricha Czeikeho. I ve Fulneku se v 19. století rozmohl textilní průmysl. Uţ v roce 1824 zde vybudoval holandský podnikatel Jean Regnier první mechanickou továrnu na výrobu hedvábných šátků. O šest let později se etabluje i další podnik, továrna Franze Heinze, zaniknuvší roku 1874. Největší továrnou tohoto druhu ve Fulneku v polovině století se stala fabrika Franze Herzmanského, který si pořídil první parní stroj ve městě (1840). Friedrich Pollak, který koupil objekty některých zaniklých fulneckých továren v roce 187461 se do konce století vypracoval na největšího a nejúspěšnějšího městského podnikatele. Jeho firma, vyrábějící nejdříve sukno, později také oblekové látky či plášťoviny, zaměstnávala na počátku 20. století více neţ 1000 lidí. K dalším textilkám můţeme zařadit provozy E. Friedmanna, S. E. Steinera nebo L. Kargla.62 Co se týče strojírenství, i zde měl Fulnek významné zastoupení v podobě firmy Jeana Françoise Regniera, syna výše uvedeného Jeana Regniera. Před rokem 183963 zde zaloţil první strojírenskou továrnu na východní Moravě64, zabývající se výrobou parních strojů jak pro textilní průmysl, tak pro hutnictví, těţbu uhlí a další odvětví. Strojírna velice přispěla
58 Podle německého názvu města Nového Jičína – Neutitschein. 59 Szpuk, L., Rosekranz, K.: Od neutitscheinek k T 813, Kopřivnice 1967, s. 8, 9. Janák, J.: Nový Jičín…, s. 245. 60 Chobot, K., Baletka, T. Chobotová, L.: Historie…, s. 79-80. 61 Firma sama byla zaloţena otcem uvedeného v roce 1860. - Peterek, J.: K dějinám…, s. 37. 62 Chobot, K., Baletka, T. Chobotová, L.: Historie…, s. 124-125. Peterek, J.: K dějinám…, s. 33-41. 63 Srv. Peterek, J.: K dějinám…, s. 36. 64 Chobot, K., Baletka, T. Chobotová, L.: Historie…, s. 77. 20
k intensifikaci mechanizace průmyslu v regionu. Ke škodě Fulneku se Regnier rozhodl ke konci ţivota přesunout svou výrobou do Uher. Důvodem byla pravděpodobně nepřítomnost ţelezničního napojení na město.65 Ani Příbor, se svou tradicí textilní výroby, nezůstával pozadu. V 2. polovině 19. století zde vznikla řada firem, z nichţ některé dosáhly evropského věhlasu. Za průkopníka tovární výroby ve městě můţeme označit Jana Rašku st. Ten zde zaloţil první továrnu na sukna (1846), vyráběl rovněţ turecké fezy, které vyváţel aţ na Balkán. Po poţáru továrny v roce 1863 byl podnik rychle obnoven a pod vedením Jana Rašky ml. se dále rozvíjel aţ do jeho smrti.66 Dalším, neméně významným příborským podnikatelem byl Ignác Fluss. V roce 1864 zaloţil v budově bývalého cukrovaru továrnu na výrobu sukna a polovlněného zboţí.67 Později si zařídil i továrnu na výrobu klobouků a během První světové války se u něj vyráběly vojenské oděvy. Novinkou v příborském průmyslu a podnikání vůbec bylo pletařství a výroba punčoch, se kterou zde v roce 1882 započal Albert Reiser. Díky svým odborným znalostem se dokázal vypracovat a jeho syn Theodor po něm převzal prosperující podnik, který měl před Velkou válkou více neţ 400 zaměstnanců. Největší podnik v Příboře však vlastnil Simon Mandler, který jej zaloţil roku 1885. Jeho firma zaměstnávala před válkou více neţ 850 dělnic.68 Posledním pletařským podnikem v Příboře byla továrna Schnürer a spol. (1901), specializující se na výrobu luxusního a sportovního pleteného zboţí. Své výrobky dokázala vyváţet po celém Rakousko-Uhersku, do Rumunska, Ruska nebo Orientu.69 V Příboře však nepůsobily jen textilní továrny. Důleţitou a známou se stala výroba kachlových kamen Františka Neussera, který také exportoval po celém rakouském soustátí, do Rumunska a Polska.70 Zmínit můţeme rovněţ významnou stavitelskou rodinu Karlsederů nebo tiskárnu Jana Richtera. 19. století je dobou, kdy do průmyslu novojičínského okresu významně proniká další centrum. Je jím Kopřivnice, původně vesnická, zemědělská obec. První továrnou, která na jejím území vzniká je později proslulý podnik na výrobu hliněného zboţí (1812), zaloţený
65 Ibid, s. 77. 66 Pyšová, N., Loukotka, L.: Od cechovní…, s. 53. 67 Chobot, K., Baletka, T. Chobotová, L.: Historie…, s. 177. 68 Pyšová, N., Loukotka, L.: Od cechovní…, s. 53-54. 69 Ibid., s. 54. Jurok, J. a kol.: Dějiny…, s. 123. 70 Ibid., s. 123. 21
Ignácem Raškou. Původně zaloţená manufaktura se rychle pod vedením Ignácova syna Jana rozšiřovala a začala měnit svůj sortiment. Prosluly zejména výrobky umělecké keramiky a fajánse, vyváţené i do Spojených států. I kdyţ nebyla továrna co do počtu zaměstnanců příliš veliká71, dokázala ve 40. letech 19. století vyrobit i 120 tisíc kusů výrobků ročně. Později se podnik orientoval také na výrobu kachlů a kachlových kamen. Jeho sklady se na konci 19. století vyskytovaly po celém Rakousko-Uhersku.72 Kopřivnický průmysl však především proslavila jiná firma, pozdější továrna na výrobu automobilů Závody Tatra a.s. Její počátky můţeme datovat do roku 1850, kdy si Ignác Schustala zaloţil malou dílnu na výrobu bryček na místním Fojtství. Jiţ po dvou letech získává tovární oprávnění, kupuje pozemky a staví si své první tovární budovy. Firma vyrábí nejen bryčky, ale také kočáry a velice rychle se rozšiřuje. Záhy jiţ přestává dostačovat místní výroba a Schustala zřizuje filiálky ve Lvově, Ratiboři, Vratislavi, ve Vídni, v Praze, Berlíně i jinde. Vozy se vyváţely do celé Evropy, firma získala několik významných ocenění. V době největšího rozmachu výroby, v 70. letech 19. století, se v Kopřivnici vyrábělo aţ 1200 vozů ročně. Výroba podniku se však neorientovala pouze na kočáry. Ihned po dostavbě ţeleznice ze Studénky do Štramberka se Schustala chopil příleţitosti a roku 1882 začal vyrábět ţelezniční vozy. Ani zde však výrobní rozmanitost neustrnula. Konec 19. století přináší výrobu prvních automobilů na území Rakousko-Uherska a počátek nejslavnější éry kopřivnické továrny.73 Do První světové války se firma etablovala jako jeden z předních výrobců automobilů v Evropě. Štramberský průmysl je reprezentován především kamenářstvím a vápenkářstvím. Uţ v roce 1820 otevřela obec první vápencový lom v lokalitě „na Skalkách“. Od té doby se ve městě objevuje několik menších lomů, které většinou vyuţívali místní obyvatelé, jak k osobní potřebě, tak k obchodu. Zlom přichází v roce 1880, kdy bratři Gutmannové nechávají odborně prozkoumat místní vápencové skály a vzápětí zřizují velký lom na hoře Kotouči. Na počátku
71 Roku 1832 je zde 28 pomocných dělníků a čtyři točíři. - Chobot, K., Baletka, T. Chobotová, L.: Historie…, s. 106. 72 Ibid., s. 106. Müller, M.: Podnikatelská elita…, s. 44-49. 73 Ibid., s. 23-37. 22
století v něm pracuje téměř 500 pracovníků.74 Jeho vápenec pak slouţil především pro potřeby ostravského ţelezářství.75 Ve Štramberku, který rovněţ patřil k městům s textilní výrobou, měly své dílny mnohé továrny z okolí (např. příborský Mandler). Důvodem byla kvalifikovanost místních textilních dělníků.76 Začátek 20. století přináší vznik ještě jednoho průmyslového podniku, který významně ovlivnil podobu hospodářství fulneckého soudního okresu. Roku 1901 se Adolf Schustala, syn Ignáce, zakladatele kopřivnické továrny, rozhodnul, ţe po neshodách v Kopřivnici odejde z vedení tamní továrny a zakoupil pozemky v tehdy samostatné obci Butovicích, kde tak zaloţil novou továrnu na vagóny. Ta ještě v prvním roce své existence oslavila výrobu tisícího vagónu a do vzniku republiky se etablovala jako významný strojírenský podnik regionu.77 Politický okres Nový Jičín prošel v 19. století řadou pronikavých změn. Proměna či spíše vznik průmyslu se v jeho tváři nesmazatelně zapsala a ovlivňuje jej dodnes. Textilní výroba, postavená na bohaté místní tradici, se dokázala v době průmyslové revoluce rozvinout v mohutné průmyslové odvětví, které směle konkurovalo takovým centrům, jako bylo Brno či Jihlava. Podnikatelé novojičínského okresu se však uplatnili i v jiných oborech, průmyslu strojírenském, keramickém, kamenickém a dalších. Statistika, pocházející z roku 1842, tedy z doby, kdy region ještě zdaleka nebyl na vrcholu své produkce, nám dokládá vyspělost některých měst okresu jiţ v této fázi průmyslové revoluce v porovnání s jinými textilními centry Moravy. Nový Jičín tehdy vyrobil zboţí v celkové hodnotě 820 tisíc zlatých, Fulnek potom za 743 tisíc, Příbor za 310 tisíc a Štramberk dokázal vyprodukovat zboţí za 90 tisíc zlatých. Pro porovnání uveďme, ţe přes hodnotu jednoho milionu zlatých se v tomto roce přehoupla pouze města Brno, Jihlava, Svitavy, Bílsko a Bílovec (!). Opava dokázala vyrobit zboţí za 700 tisíc a Krnov za 648 tisíc. Odry se vyšvihly těsně před Příbor s 330 tisíci zlatých ročně.78
74 Vývoj štramberských vápencových lomů, In: 600 let města Štramberka, Štramberk 1959, s. 28. 75 Adamec, J.: Kotouč. Část 2, Novodobé dějiny kotouče, Štramberk 1999. 76 Jurok, J. a kol.: Dějiny…, s. 123. 77 Kadlčík, K.: K 55. výročí zaloţení závodu Tatra, n. p. v Butovicích-Studénce, Archiv muzea Fojtství Kopřivnice, šanon 335, č. 75. Historie závodu vagónka Tatra Studénka-Butovice národní podnik 1901-1956, Archiv muzea Fojtství Kopřivnice, šanon 25, č. 24. 78 Peterek, J.: K dějinám…, s. 36. 23
4.3 Cesta ke krizi (20. léta 20. století)
První poválečná dekáda byla v průmyslu Novojičínska poznamenána mnoha faktory. Samotná válka a rozpad Rakousko-Uherska změnila jeho tvář několikerým způsobem. Předně, některé podniky byly za války nuceny přeorientovat svou výrobu na jiný sortiment zboţí. Tyto změny ve výrobních programech samozřejmě ovlivnily jak pozdější moţnosti při znovuobnovení výroby původního sortimentu, tak způsobily značnou závislost průmyslu na státních zakázkách. V prvních fázích války to pro podniky nebyla nutně nevýhoda, ovšem v době kdy Rakousko a Německo musely ustupovat tlaku dohodových mocností a oběma státům začaly docházet finanční prostředky, postihla průmysl hospodářská recese. Rozpad Mocnářství se pak podepsal především na ztrátě mnoha osvědčených trhů a obchodních kontaktů. Další krizové období postihlo Československou republiku na konci roku 1921 a trvalo bezmála rok. Na Novojičínsku se poválečná krize projevila především útlumem výroby, několik podniků muselo být zastaveno. Celkově lze říci, ţe hospodářský vývoj ve dvacátých letech směřoval k vypuknutí Velké hospodářské krize na počátku let třicátých. V Novém Jičíně si svou pozici udrţel kloboučnický průmysl, který byl stále největším průmyslovým odvětvím města. Čerpal jednak ze svého výjimečného předválečného postavení, potom také dokázal dobře vyuţít poválečnou konjunkturu. Dle statistik bylo novojičínské kloboučnictví centrem odvětví v celé republice – aţ 50% všech klobouků vyrobených v ČSR pocházelo právě z Nového Jičína a téměř všechny šly na export.79 První světovou válku přeţily prakticky bez potíţí všechny tři velké kloboučnické továrny, i kdyţ se také nevyhnuly nuceným odstávkám a výlukám ve výrobě. Největším podnikem byla stále firma Hückelova. 20. léta pro ni znamenají jak mohutné investice do modernizace a přeměny novojičínského závodu, tak i budování nové filiálky v německé Ratiboři a polském Skoczově, kde se dohromady uplatnilo aţ 1000 dělníků. Mateřský závod zaměstnával na vrcholu své výroby aţ 2000 lidí. I Böhmové se rozhodli po válce modernizovat. Krom toho, v roce 1923 zastavili a později prodali svůj praţský závod a tak celou svou výrobu na území Československa soustředili do Nového Jičína.80 Stav zaměstnanectva se v jejich podniku šplhal aţ k číslu 1300. Peschlové, ač nejmenší, mohli směle konkurovat ostatním dvěma kloboučnickým podnikům ve městě. Jejich devízou byly především módní velurové klobouky, kterými si
79 Pavlíček, J.: Průmysl Novojičínska v letech 1921-1929, VSONJ 30, s. 3. 80 Mimo území ČSR měli Böhmové ještě jeden podnik ve Vídni. 24
zajistili dobré postavení i na zahraničních trzích. I Peschel ve 20. letech modernizoval a rozšiřoval svůj šenovský závod, kde zaměstnával na 500 pracovníků. Kromě kloboučnictví se v Novém Jičíně vyskytovala také početná enkláva jiných odvětví textilního průmyslu. Pravdou sice je, ţe vrchol textilní výroby nastal (nejen na Novojičínsku) jiţ před válkou, i tak se aţ do dvacátých let udrţelo několik menších podniků. Největší továrnou tohoto druhu byla firma Justina Lonskyho, která na vrcholu své produkce zaměstnávala aţ 300 dělníků.81 Dalšími vlnařskými podniky byly firmy Josefa Czeicnera, A. Seiberta nebo Maxe Preisenhammera, kaţdá měla okolo 150 dělníků.82 Co se týče výroby sukna, je třeba zmínit vůbec největší a nejstarší textilku Nového Jičína, podnik J. N. Preissenhammera, velice moderně zařízenou továrnu. Také firma J. Weisz a syn se mohla pochlubit slušnou kvalitou svého sukna. Obě dvě továrny, jakoţto i podniky vlnařské, vyváţely své zboţí i do zahraničí.83 K dalším textilákům se řadí jména jako J. Czeike, A. Liewehr a J. Allehand. Záznamy z počátku dvacátých let hovoří i o dalších jménech (Schimitchek, Mung, Lichnofsky, R. Czeike ad.). Tito se však pravděpodobně nedokázali přenést přes poválečnou krizi a s ní spojené odbytové potíţe a další zmínky o nich nejsou.84 Ostatně vývoj textilního průmyslu ve světě nebyl příznivý ani pro výše zmíněné, prozatím prosperující, podniky. Se svým relativně obyčejným zboţím nemohli konkurovat velkovýrobcům, kteří podobnými výrobky zaplavovali trh, ovšem s nesrovnatelně niţší cenou. I strojírenství mělo významné zastoupení v novojičínském předkrizovém průmyslu. Největším podnikem byla továrna na hospodářské stroje, ovšem po odbytových potíţích v polovině dvacátých let se dostala do úpadku. Naopak firma J. Rottera, která původně vyráběla pouze svítilny, dokázala velice pruţně měnit svůj sortiment a i přes časté finanční problémy se dokázala udrţet. Po spojení s firmou Hanke vyráběla i moderní hliníkové nádobí. O několik let později, jiţ opět jako samostatná firma Rudolf Rotter, byly jejím hlavním sortimentem svítilny všeho druhu85, chladiče86 a různé drobné kovové zboţí, které firma
81 Pavlíček, J.: Průmysl…, s. 4. 82 Ibid., s. 4, 5. 83 Ibid., s. 5. 84 Ibid. 85 Svítilny odebírala pro své vozy hlavně firma Závody Tatra a.s. 86 Největším odběratelem chladičů byly automobilky Aero a Škoda. 25
dodávala nejen na tuzemský trh.87 I strojírenství bylo ve městě zastoupeno menšími podniky. Zmiňme například firmu J. Halla, Hanel a synové, R. Kloss či firma Gnom.88 Jak jiţ bylo řečeno, na Novojičínsku se uplatnila prakticky všechna průmyslová odvětví. Tak byla v Novém Jičíně továrna na nábytek (F. Rattei) i další, menší stolařské firmy. Z tiskáren zmiňme především firmu Kryl a Scotti nebo německý Umělecký ústav pro knihtisk a kamenotisk (L. V. Endersche Kunstanstalt für Buch und Steindruck Hoch- Schleif).89 Lokálního významu nabylo několik stavebních firem. Velká státní tabáková továrna v Novém Jičíně byla po válce rovněţ zmodernizována, díky čemuţ došlo k navýšení produkce, která se více zaměřila na výrobu cigaret na úkor doutníků. Díky pokročilé mechanizaci se však sniţoval počet dělnictva. Na konci dvacátých let zaměstnávala továrna necelých 900 dělníků.90 Mezi větší podniky můţeme zařadit i firmy městské, tedy elektrárnu a plynárnu, obě ve dvacátých letech rozšířené a městskou ţeleznici, vedoucí v Nového Jičína do Suchdola nad Odrou. K dokreslení obrazu novojičínského průmyslu před vypuknutím Velké hospodářské krize můţeme jmenovat také mlýn s parní pilou v Ţivoticích, několik likérek, pivovar a stavební firmy místního významu.91 Fulnecký průmysl hrál v rámci politického okresu nejméně důleţitou úlohu. Jeho sláva odešla s 19. stoletím. Po dlouhou dobu byla jeho brzdou nepřítomnost ţeleznice a celkové odtrţení od jiných center průmyslové výroby. Fulnecko se v této době počítá k zemědělským částem Novojičínska. I přesto však nacházíme ve městě několik málo podniků, které si dokázaly udrţet svou výrobu. Předně je nutno zmínit firmu Kargl a synové, jediný podnik v republice, vyrábějící hedvábné stuhy, které byly vyváţeny do celé Evropy. Podnik tehdy zaměstnával asi 180 dělníků. Firma S. E. Steinera, zaměstnávající podobný počet pracovníků, vyráběla nejrůznější nábytkové a dekorační látky.92 Obě dvě výše zmíněné firmy těţily především ze své úzce zaměřené a jistým způsobem také speciální produkce. Největší továrnou města byla firma Friedricha Pollaka, která vyráběla jak soukenné, tak vlněné zboţí.
87 Pavlíček, J.: Průmysl…, s. 6. 88 Ibid., s. 6. 89 Ibid., s. 7. 90 Ibid. 91 Ibid. 92 Ibid., s. 10, 11. 26
Zaměstnávala asi 700 lidí.93 I ve Fulneku byla k nalezení další průmyslová odvětví - výroba sladu či sušeného mléka a pila (Q. Hamburger), výroba hospodářských strojů (F. Amler), likérka a několik dalších.94 Příborský průmysl vyšel z První světové války poškozen. Ne však materiálně, nýbrţ ekonomicky. Nejhůře zde dopadla Flussova továrna, vyrábějící před válkou soukenné a vlněné zboţí a klobouky. Válka přinutila firmu přeorientovat svou výrobu na sortiment vojenského ošacení, se státním příslibem, ţe po válce bude znovuobnovena původní výroba, hlavně kloboučnická. Změna poměrů však tuto změnu neumoţnila a Fluss sám nedokázal vlastními prostředky výrobu přeměnit. Soukenická část továrny nepřečkala ani první poválečnou krizi. Výroba klobouků byla pravděpodobně na konci 20. let ještě oţivena, neboť klobouky a šišáky značky Fluss byly vystavovány na okresní hospodářské výstavě v Příboře v roce 1930.95 Dalším úspěšným příborským podnikatelem, o kterém jsme se zmínili jiţ v předchozí kapitole, je Reiser, tedy v našem případě syn zakladatele továrny Theodor. Po válce měl podobné potíţe jako Fluss, v roce 1922 byl dokonce nucen propustit všechny dělníky. O rok později však opět rozjíţdí výrobu a v roce 1924 uţ zaměstnává přes 450 osob. Reiser se mohutně uchytil také v zahraničí, jeho fabrika měla filiálky v Rumunsku, Jugoslávii, Polsku a Maďarsku.96 Reiser, jako velice flexibilní podnikatel, měl finanční podíly v několika dalších, nejen místních továrnách.97 Třetí a největší příborskou textilkou byla továrna Simona Mandlera. I jej přinutily poválečné poměry postupně utlumovat výrobu, která byla v roce 1922 na čas úplně zastavena. Záhy se však produkce obnovuje a koncem roku 1925 má továrna přes 800 pracovníků. Ve dvacátých letech je továrna rozšířena a je rovněţ přikoupeno několik budov bývalé Flussovy soukenické továrny.98 Poslední textilkou v Příboře je firma Schnürer und Comp. Poválečná krize se jí dotkla stejně jako ostatních místních textilek - roku 1922 byla výroba načas utlumena, následující rok opět obnovena a osazenstvo podniku přesáhlo číslo 300. Schnürer vyráběl především sportovní pletené zboţí a vyváţel do celé
93 Ibid., s. 11. 94 Ibid. 95 Jurok, J. a kol.: Dějiny…, s. 161, 162. 96 Po rozpadu Rakousko-Uherska se mnoho československých firem rozhodlo budovat své pobočné závody přímo v cílové zemi, do které předtím vyváţely. Hlavním důvodem bylo především vytvoření poměrně vysokých celních bariér, mezi státy. Tímto opatřením se tyto bariéry dařilo částečně obcházet. 97 Ibid., s. 163. 98 Ibid., s. 163, 164. 27
Evropy.99 V předchozí kapitole jsme se zmínili také o První moravskoslezské továrně šamotových kamen a strojních sporokrbů. Tzv. Neusserova továrna prosperovala aţ do války. Během ní byla zabrána a v jejích prostorách byla zřízena vojenská oděvna. Na počátku dvacátých let se František Neusser rozhodnul obnovit výrobu, avšak první poválečná krize jeho továrnu srazila na kolena - roku 1923 nabídnul věřitelům vyrovnání a výrobu jiţ nikdy neobnovil.100 Mezi dalšími podniky průmyslového typu bychom v Příboře ve dvacátých letech našli pivovar, pilu, cihelnu, likérku či tiskárnu. Meziválečné období s konečnou platností potvrdilo výsadní postavení Kopřivnice coby průmyslového centra okresu. Mezi menšími podniky měla výsadní postavení Továrna na hliněné zboţí, která na konci dvacátých let zaměstnávala asi 150 dělníků.101 Kopřivnický průmysl byl ale zosobněn v automobilce a vagónce. Ta se hned na počátku dvacátých let nostrifikovala102 a změnila svůj název na Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Aktien- Gesellschaft, tedy česky Kopřivnická vozovka a. s. Ve dvacátých letech se také poprvé objevuje nový název firmy Tatra-závody103. Toto předkrizové období bylo pro kopřivnickou továrnu revolučním. Na trhu se uplatnilo několik nových typů automobilů104, v této době vznikla převratná “tatrovácká koncepce“105. Rok 1920 znamenal také vrchol výroby vagónů. Roku 1923 se firma stala jedním z podniků Ringhofferova koncernu, coţ pro ni znamenalo
99 Ibid., s. 164. 100 Ibid., s. 163. 101 Pavlíček, J.: Průmysl…, s. 10. 102 Zákon č. 12/1920 Sb. (Zákon o podnicích, které mají sídlo mimo území československého státu). Tento zákon nařizoval podnikům, majícím své provozovny na území nově vzniklého Československa, avšak sídlo firmy mimo území, aby toto v určené lhůtě rovněţ přemístily na území republiky. 103 Název se stává oficiálním v roce 1927. Jeho plné znění je „Závody Tatra a.s. pro výrobu automobilů a ţelezničních vozů“. 104 Typ TL 4, T 11, T 12 a další. 105 Tatrovácká výrobní koncepce spočívala ve spojení několika inovativních prvků při stavbě automobilů, jako například samonosného podvozku s centrální troubou, nezávislého pérování kol, vyuţití vzduchem chlazených motorů atd. Prvním automobilem, postaveným podle tohoto konceptu je model T 11. Za otce této koncepce je povaţován dr. Hans Ledwinka. - Szpuk, L., Rosekranz, K.: Od neutitscheinek…, s. 56, 57. 28
moţnost dalšího rozvoje.106 Kopřivnický podnik byl největší firmou celého politického okresu, v roce 1928 zaměstnával 3655 lidí.107 Na doplnění zmiňme ještě několik dalších továren, které pracovaly na území tehdejšího politického okresu Nový Jičín. První z nich je Studénská továrna na vagóny se sídlem v Butovicích. Z podniku se během jeho poměrně krátké historie stala důleţitá součást novojičínského průmyslu. Ovšem dvacátá léta pro něj nebyla úspěšná. Ještě roku 1920 dosáhla firma počtu 2364 zaměstnanců a produkce 2089 kusů vagónů ročně. Poválečná krize však utlumila vagonářskou výrobu, která je nucena se rozšířit o další druhy sortimentu (elektrické stoţáry, vojenské karosérie pro radiostanice, polní pece ad.) a je dokonce přistoupeno k propouštění. I butovickou vagónku zasahují tendence směřující ke koncentraci vagonářské výroby v ČSR - v roce 1929 je podnik začleněn do Ringhofferova koncernu.108 Situace továrny se sice poněkud stabilizuje, avšak podmínky na trhu a silná konkurence nedávají dobrou perspektivu. Úrovně výroby z roku 1920 se jiţ nikdy nepodařilo dosáhnout.109 Další firmou je štramberský vápencový lom a cementárna ve vlastnictví bratří Gutmannů. Ve 20. letech pracovalo v lomu asi 250 lidí a v cementárně téměř 300. Celý komplex byl několikrát rozšířen a modernizován.110 V Suchdole nad Odrou fungovaly, krom několika malých potravinářských firem, také dvě továrny strojírenské, především Schneiderova továrna na zemědělské stroje a Manaskova továrna na výrobu dřevoobráběcích strojů. Posledním podnikem, o kterém se zde zmíníme je továrna Mundus, firma na ohýbaný nábytek v Drnholci nad Lubinou, která však během 20. let zanikla.111
106 Koudelová, J.: Dějiny Tatry Kopřivnice v meziválečném období (Magisterská diplomová práce), Opava, Slezská univerzita, 2000. 107 Pavlíček, J.: Průmysl…, s. 9. 108 Jiţ v roce 1928 mění firma jméno na Moravsko-slezská vozovka ve Studénce, akc. spol. 109 Ibid., s. 10. 110 Ibid., s. 7, 8. 111 Ibid., s. 9, 11. 29
4.4 Národnostní otázka
Rozloţení národností v průmyslu před vypuknutím Velké krize je poměrně homogenní. Převáţná část majitelů větších firem v okrese byli Němci. Kloboučníci Hückel, Böhm112 i Peschel byli německé národnosti, nemluvě o naprosté převaze němectví v ostatním textilním průmyslu. I strojírenství (Rotter, Hanke) v Novém Jičíně bylo německé. Jediné dvě významnější české firmy zde byly tiskárna Kryl-Scotti a autosprávkárna Baar.113114 Fulnecký a příborský průmysl byl na tom podobně, tedy převáţně v německých rukou (Pollak a jiní ve Fulneku, Fluss, Mandler, Reiser či Schnürer v Příboře). Jedinou významnou výjimkou v Příboře by snad mohl být František Neusser a jeho továrna na kamna, která, zdá se, byla česká.115 Štramberk, se svou cementárnou ve vlastnictví bratří Gutmannů, byl ve stejné situaci. Sloţitější byla otázka česko-německá v Kopřivnici. Ignác Schustala, zakladatel továrny na kočáry, patřil k původně české fojtovské rodině. Jeho národností cítění bylo údajně spíše německé, v tomto duchu také vychovával své děti. Na druhou stranu však mluvil výborně česky (základní vzdělání absolvoval v češtině, německy se naučil aţ na Hlavní škole v Novém Jičíně) a se svými dělníky se lašským nářečím také dorozumíval. I děti byly vedeny k tomu, aby se naučily česky.116 Později se potomci této podnikatelské větve rodiny stávají naprosto Němci. Raškové, majitelé keramického závodu, byli pravděpodobně také spíše česky smýšlející. Jednou z indicií můţe být například nápis na hřbitovním kříţi zakladatele závodu Ignáce Rašky, který je psán česky.117 Adolf Raška starší, významná postava kopřivnického keramického průmyslu a několikanásobný starosta obce, se jiţ od studií projevoval jako Čech. Na vídeňské technice se prý často scházel s českými vlastenci a aktivně se zapojoval do jejich
112 Böhm byl Němec ţidovského původu. 113 Otto, K.: Přehled…, s. 44. 114 Z úředního průzkumu, vypracovaného v roce 1930, vyplývá, ţe v 31 německých podnicích nebyl z deseti ředitelů ani jeden Čech, ze 160 úředníků jich bylo českých jen 16 a ze 46 úřednic pak pouze 2 české národnosti. Mezi dělnictvem byla situace jiná, národnostně téměř vyrovnaná (ze 7139 dělníků bylo 3659 Němců a 3470 Čechů). - Otto, K.: Přehled…, s. 43, 44. 115 Mňuk, J. a kol.: Moravské Kravařsko, Příbor 1898, s. 69. 116 Müller, M.: Podnikatelská…, s. 24, 37. 117 „sWeho IgnaCe RasskV zaLostnaV sLzV opLakaWacI přIbVznI, Wěrna WDoWa s syneM“ - Kopřivnice a její život v minulosti, Z pozůstalosti vlastivědného pracovníka Emila Hanzelky, Kopřivnice, s. 21. - Náhrobní kámen Ignáce Rašky, uloţeno v Muzeu Fojtství, Kopřivnice. 30
činnosti.118 I přes tyto náznaky „češství“ byl průmysl na Novojičínsku plně v německých rukou. Tato situace je pochopitelná, vezmeme-li v úvahu, jaké bylo rozloţení sil v průmyslu v kontextu Moravy, potaţmo celé Monarchie.
118 Müller, M.: Podnikatelská…, s. 46. 31
5 Doba hospodářské krize
V předchozích kapitolách jsme se pokusili naznačit vývoj a stav průmyslu v Novojičínském politickém okrese do vypuknutí Velké hospodářské krize v roce 1929. Z výkladu vyplývá, ţe skladba tohoto průmyslu byla značně rozmanitá, coţ na jednu stranu zakládalo hospodářství jako celku dobrou perspektivu do nadcházejícího krizového období, ovšem na druhou stranu majorita textilního a strojírenského průmyslu, který byl krizí zasaţen nejvíce, dávala tušit značnou komplikovanost budoucího vývoje. Zastavme se nyní u textilního průmyslu, který byl hospodářskou krizí zasaţen nejváţněji. Jeho mohutnou konjunkturu ukončila První světová válka a ve dvacátých letech jiţ nedosáhnul předválečného rozmachu. Vrcholem textilní výroby v ČSR byl rok 1927, poté následovaly ještě dva roky stagnace, neţ došlo k otevřené krizi. Tato stagnace byla provázena i tzv. krizí trhu surovin.119 Krize samotná pak měla zničující dopady především na malovýrobce a podniky zabývající se výrobou konvenčních druhů zboţí. Poněkud odlišná byla situace ve strojírenství. To proţívalo ve dvacátých letech mohutný rozvoj. Především vývoj automobilismu a s ním spojený automobilový průmysl, s místním zastoupením v kopřivnické továrně, zaţíval v tomto období nebývalý vzestup. I zde se však během krize objevují významné finanční potíţe, které vedou aţ k omezování výroby a kartelizačním snahám. Výjimečné podmínky však postavily firmu Tatra do nové situace, o které se podrobněji zmíníme později. Celkově lze říci, ţe průběh hospodářské krize na Novojičínsku do určité míry kopíroval vývoj krize v celé republice, potaţmo v Evropě.120
119 Janák, J.: Sociálně ekonomická struktura západní Moravy a Velká hospodářská krize, Brno 1970, s. 25. 120 Bylo by však chybou domnívat se, ţe hospodářská krize, postihnuvší Československou republiku, byla pouze důsledkem hospodářské krize vzniklé ve Spojených státech amerických. Kořeny krize je třeba hledat jak ve vnitřních (vývoj hospodářství, finanční a hospodářská politika státu), tak ve vnějších faktorech (provázanost světových ekonomik, importní a exportní závazky). 32
5.1 Počáteční fáze krize (1929 – 1931)
5.1.1 Rok 1929
Situace v prvních dvou letech krize byla prakticky analogická se situací v ČSR. Rok 1929 znamenal ve většině odvětví ukončení období růstu, jen strojírenství, konfekční výroba a několik dalších odvětví si ještě nějakou dobu podrţelo vzestupnou tendenci.121 V první polovině roku 1929 byla hospodářská situace Novojičínska velice dobrá, za zmínku snad stojí jen silnější mrazy na začátku roku, které poněkud brzdily růst. Ţivnostenská inspekce v Moravské Ostravě, do jejíţ provenience spadal i novojičínský okres, se ve své zprávě zmiňuje jen o „rostoucí ochablosti v posledním čtvrt roku“.122 Hospodářská krize se tedy na Novojičínsko dostává velice pozvolna, ostatně jako do celé Československé republiky. Většina podniků je stále plně vytíţena a některé dokonce nestačí vyřizovat všechny zakázky. Cementárna a lom ve Štramberku jsou po celý rok plně vytíţeny hlavně díky vrcholící konjunktuře výroby ţeleza v Ostravě, kam je dodáván její vápenec. Ochabnutí zde lze vyčíst pouze v dodávkách vápence na stavební účely. Tatra v Kopřivnici je ke konci tohoto roku nucena začít mírně propouštět a zkracovat pracovní dobu. I studenská vagónka má dobré hospodářské výsledky jen v letní sezóně (od dubna do října).123 V textilním průmyslu je třeba stále rozlišovat jednotlivé druhy výroby. Bavlnářské závody a závody na hedvábné stuhy proţívaly jiţ v nyní značný pokles výroby a také sníţení zaměstnanosti. Podobná situace byla i v pletárenství. Oproti tomu továrny pracující s vlněným zboţím pracovaly celý rok aţ na 90% své kapacity a mnohdy se jim nedostávalo kvalifikované pracovní síly. V továrnách na plstěné klobouky je pak slabší zaměstnanost neţ v roce 1928 a dělníci jsou na konci roku vysazováni z práce.124 Tento relativně stabilní a pozitivní vývoj (i vzdor celkovému poklesu na konci roku) vede mnohé majitele k rozšiřování a přestavbám svých továren. Tak například štramberské cementárny v tomto roce zřizují a uvádějí do chodu jiţ čtvrtou rotační pec, kotel na odpadní teplo, turbodmychadlo, další mlýn a odprašovací zařízení. Kopřivnická Tatra dokončuje svou
121 Lacina, Vl.: Velká…, s. 79. 122 SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3745, sl. Moravská Ostrava, s. 65. 123 Ibid., s. 66 – 67. 124 Ibid., s. 68. 33
dlouhodobou přestavbu vagonářských dílen na automobilová pracoviště125. Ani v Novém Jičíně neustává stavební ruch. Böhm i Hückel rozšiřují své závody několika přístavbami, z nichţ největší je přístavba kotelny, čistící stanice a plstírny. 126 Nezaměstnanost je v okrese na velice nízké úrovni, pokud se vůbec dá mluvit o nezaměstnanosti. Statistika nezaměstnanosti dle jednotlivých okresů z fondu Ministerstva průmyslu, obchodu a ţivností nám bohuţel poskytuje data aţ od konce roku 1930, avšak dle těchto dat je moţné usuzovat, ţe zaměstnanost byla opravdu relativně vysoká.127 Je zde však nutno podotknout, ţe tato čísla musíme povaţovat za relativní. Úbytek zakázek a s tím spojený úbytek práce byl v prvních dvou letech krize řešen nejrůznějšími způsoby - výlukami z práce, nucenými dovolenými, prací na částečný úvazek, sniţováním mezd atd. Všichni pracovníci, postiţení těmito opatřeními však nebyli povaţováni za nezaměstnané, neměli nárok na podporu128 apod. Proto je moţno říci, ţe určitá forma nezaměstnanosti postihla
125 Ve stejném roce však ve fabrice zaniká pracoviště na výrobu barev. 126 Ibid., s. 13 – 14. 127 V měsících říjnu, listopadu a prosinci 1930 bylo v p. o. Nový Jičín nahlášeno 7, 20 a 25 nezaměstnaných. - SÚA, fond MPOŢ, kart. 733. Pozn. Tato statistika nám poskytuje měsíční údaje pro jednotlivé okresy z let 1930 - 1936. Chybí v ní bohuţel data z období leden - září 1930 a leden - srpen 1931. Všechna data této statistiky jsou součástí statistických přehledů o činnosti veřejných zprostředkovatelen práce, které byly měsíčně zasílány Zemským úřadem v Brně Ministerstvu sociální péče. K těmto údajům je však nutno učinit několik poznámek. Počet nezaměstnaných zde není zcela přesný, je zkreslován několika faktory. Předně, celková nezaměstnanost je v ČSR registrována aţ od roku 1931, do té doby byli registrováni pouze organizovaní pracovníci, kteří pobírali podporu dle Gentského systému nebo se hlásili u odb. org. o práci. Od roku 1933 se museli všichni uchazeči o začlenění do státní stravovací akce hlásit alespoň jednou týdně o práci u veřejné zprostředkovatelny práce - statistika tak doznala určitého zpřesnění, zahrnovala jak podporované Gentským systémem, tak Státní stravovaní akcí. Na paměti je nutno mít také závislost přesnosti statistik na hustotě rozmístění zprostředkovatelen práce. Meziválečné odhady říkaly, ţe tyto zprostředkovatelny zachytí v průměru 77% všech nezaměstnaných. - Janák, J.: Sociálně ekonomická struktura západní Moravy a Velká hospodářská krize, Brno 1970, s. 41, 81. Pozn. V případě, ţe bude v dalším textu pouţito údajů o počtu nezaměstnaných v p. o. Nový Jičín, bude vţdy uţito výše uvedených archiválií (pokud nebude výslovně řečeno jinak) a nebude na ně znovu upozorňováno v textu poznámkového aparátu. 128 Nárok na podporu v nezaměstnanosti dle Gentského systému vznikal pouze pracovníkům, kteří byli odborově organizováni. Tyto podpory vyplácely právě odborové organizace, které k tomuto účelu uţívaly státních příspěvků. Systém byl uzákoněn jiţ roku 1921, avšak do chodu se dostal aţ v roce 1925. Důleţitou novelizací prošel v roce 1930, další pak v roce 1933. Více viz Rákosník, J.: Odvrácená tvář meziválečné prosperity. Nezaměstnanost v Československu v letech 1918 - 1938, Praha 2008. 34
Novojičínsko hned na konci roku 1929. Její vyčíslení však naráţí na značné obtíţe, protoţe je vázána na konkrétní podnik a jeho situaci. S touto formou nezaměstnanosti je spojena rovněţ redukce pracovní doby, která byla jednou z forem sniţování nákladů firmy. K této redukci docházelo v 2. polovině roku 1929 v mnoha továrnách okresu. Nejvíce byly opět postiţeny textilky, zejména bavlnářské podniky, kde byla týdenní pracovní doba sniţována aţ na 36 hodin.129
5.1.2 Rok 1930
Rok 1930 znamenal pro Novojičínsko další prohlubování hospodářských obtíţí. Oproti předešlému roku se s krizí začalo potýkat i ostravské ţelezárenství, coţ znamenalo značné potíţe pro jediné velké tovární podniky ve Štramberku, vápencový lom a cementárku, která omezila svou výrobu aţ na dvě pětiny celkové kapacity. K mohutnému propouštění dělnictva zatím nedocházelo, továrna však nepřibírala další pracovníky, dodrţovala všechny svátky a krátila pracovní dobu.130131 Přes letní sezónu byly relativně dobře zaměstnány jak obě vagónky, tak kopřivnická automobilka. Mimo letní měsíce však i zde docházelo k redukci výroby a také dělnictva.132 Bavlnářský průmysl pokračoval ve svém pádu i tohoto roku. Zde uţ nepomáhala ani redukce pracovní doby, která mnohde dosáhla aţ 30 hodin týdně, a bylo namnoze přistupováno k propouštění dělníků. Vlnařství se sice drţelo na lepší pozici neţ bavlnářství, avšak i zde pracovalo méně dělníků kratší dobu. Zajímavá situace nastala v pletařském průmyslu. Z důvodu nucených výluk a odstávek na jaře a v létě 1930 se dělnice
129 Pro srovnání uveďme, ţe opačná situace vládla v maloţivnostenských podnicích, kde byla pracovní doba naopak nezákonně prodluţována, mnohde aţ na 60 hodin týdně. Dělo se tak pravděpodobně ze snahy o co největší sníţení nákladů na výrobu. Dělnictvo se proti těmto opatřením příliš nebránilo - pravděpodobně z obavy o ztrátu zaměstnání. - SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3745, sl. Moravská Ostrava, s. 54 – 55. 130 SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3748, sl. Moravská Ostrava, s. 3. 131 V této továrně se důsledkem sníţeného odbytu hromadil cement a slíny ve skladech a dvacet dělníků bylo pro továrnu přebytečných. Aby nemuseli být propuštěni, byli všichni dělníci rozděleni do part, které střídavě braly osmi či čtrnáctidenní volno. - SÚA Praha, f. MSP, inv. č. 3450, sig. G-2b/20, kart. 3507, leden 1930. 132 V lednu 1930 bylo ve vagónce v Butovicích propuštěno 155 a v kopřivnické fabrice 43 lidí. - Ibid. 35
nepodařilo opětovně sehnat do práce a na podzim tohoto roku byl v pletařství zaznamenám dokonce nedostatek kvalifikované pracovní síly.133 V továrnách na plstěné klobouky se uspokojivě pracovalo dohromady tři měsíce, během kterých však docházelo i k práci přes čas a byly přibírány nové pracovní síly. Po zbytek roku se pracovalo dosti omezeně.134 Výkonnost dělnictva oproti předešlému roku značně poklesla. Jednak to bylo způsobeno dalším omezováním výroby a druhak se zřejmě začal projevovat strach zaměstnanců o práci. K největšímu propadu došlo u pracovníků přeřazených na nouzové a náhradní práce.135 Co se týče nezaměstnanosti, musíme pro rok 1930 vycházet z čísel, která máme k dispozici pro celý obvod Ţivnostenského inspektorátu v Moravské Ostravě136. Zde byla nezaměstnanost oproti předešlému roku asi sedminásobná. Nejvíce se zvýšila v lednu, skokově o 85%. Od února do dubna byl pak její nárůst kaţdý měsíc asi 10%. Květen a červen byly příznivé, nezaměstnanost vzrostla o max. 4% za měsíc a v červenci dokonce o 3% poklesla. Od této doby aţ do listopadu se opět zvyšovala i o 20% oproti předešlému měsíci. Konec roku byl relativně příznivější, nárůst byl necelých 7%. Celkově bylo nezaměstnáno asi 3% všeho dělnictva (3356 lidí), ovšem ani zde nejsou započítáni pracovníci ve výluce, na nucené dovolené či se zkrácenou pracovní dobou, se kterými by procento nezaměstnaných jistě dosáhlo hranice 5%. Co se týče plně zaměstnaných dělníků, tedy těch, kteří týdně odpracují celých 48 hodin, nebylo jich více neţ 50%. Celkově se v roce 1930 přihlásilo o práci necelých šest tisíc uchazečů, z čehoţ bylo vyhověno asi jedné třetině.137 Problémem v některých oblastech bylo zajištění dělnictva v nezaměstnanosti. Neorganizovaní dělníci neměli, dle Gentského systému, nárok na podporu v nezaměstnanosti. To je činilo dosti nespokojenými a navíc je uvrhávalo do značné bídy. Produktivní péče o nezaměstnané sestávala především z akcí, organizovaných samotnými podniky. Většinou se
133 Ještě na začátku roku konstatovala Ţivnostenská inspekce, ţe situace textilních podniků je ze všech oborů „nejvýhlednější“. - Ibid. 134 SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3748, sl. Moravská Ostrava, s. 7. 135 Ibid., s. 14. 136 Tedy přesněji, tato data pocházejí z provenience šesti zprostředkovatelen práce, působících v obvodu výše zmíněného ţivnostenského inspektorátu (Nový Bohumín, Frýdek, Fryšták, Moravská Ostrava, Slezská Ostrava, Český Těšín). 137 Ibid., s. 9 – 10. 36
jednalo o údrţbu závodů, či pokud to finanční situace dovolila, o alespoň omezenou modernizaci a racionalizaci výroby.138 Rok 1930 na Novojičínsku přinesl i jednu pozitivní změnu, týkající se pracovní doby. Ţivnostenská inspekce v MO ve své zprávě s potěšením konstatuje, ţe všechny novojičínské podniky zavedly pětidenní pracovní týden, tedy, ţe vměstnaly zákonnou pracovní dobu do pěti pracovních dní. Tento trend zde začal pronikat i do maloţivností. Údajně byl Nový Jičín prvním městem v republice, které tak učinilo.139 I přes nepříznivý vývoj hospodářství v novojičínském okrese, vyskytlo se zde několik rozšíření továren i nových podniků. V kopřivnické automobilce byla zařízena nová vzorkárna, do provozu byla dána slévárna, ţíhací pece a cídírna odlitků. Bratři Gutmannové ve Štramberku zakoupili několik bagrů na lámání vápence a tamní vápenka zařídila novou automatickou šachtovou pec. Dokonce ani textilní průmysl nebyl ochuzen o inovace. Ve fulnecké Steinerově továrně na nábytkové látky byla zřízena nová barvírna a Reiser v Příboře zakoupil do továrny zařízení na odsávání mlţin a stroj na chlazení barev v kádích. A. Peschel pořídil do své fabriky parní kotel. Co se týče nových podniků, je třeba upozornit na novojičínskou firmu B. Jestřábek, slévárna ţeleza a ţlutých kovů a také Manaskovu Továrnu na dřevoobráběcí stroje v Suchdole nad Odrou.140 V Příboře přibyla firma J. Simpera, zabývající se opravami strojů a karosérií. Ze zrušených podniků zmiňme především novojičínskou továrnu na hospodářské stroje. Rovněţ samostatná šroubárna v Butovicích byla zrušena a sloučena s tamní vagónkou.141
5.1.3 Rok 1931
Rok 1931 můţeme ještě zařadit k počáteční fázi hospodářské krize jak ve většině republiky, tak v novojičínském okrese. Hospodářství se potýkalo se stále stejnými problémy, úbytkem zakázek, omezováním výroby, klesající zaměstnaností atd. I přes tyto skutečnosti se však mnoho zaměstnavatelů snaţilo situaci řešit jinými prostředky neţ propouštěním. Aţ konec roku přinesl obrat a krize se začala naplno projevovat se všemi svými negativními důsledky.
138 Ibid., 11 – 12. 139 Ibid., s. 36. 140 Jaromír Pavlíček klade její zaloţení jiţ do roku 1927 (viz Pavlíček, J.: Průmysl…, s. 11.). 141 SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3748, sl. Moravská Ostrava, s. 63-67. 37
Štramberský lom po celý rok omezoval výrobu, úměrně s tím, jak klesala výroba v ostravských hutích. I tamní továrna na portlandský cement vyuţívala maximálně dvě ze svých čtyř rotačních pecí. V letních měsících byla na čtyři týdny dokonce úplně zastavena výroba.142 Vagónka ve Studénce se propadala do stále těţší krize a utlumovala výrobu. Oproti tomu kopřivnická automobilka byla během celého roku poměrně dobře zaměstnána. Situace v textilním průmyslu téměř kopíruje situaci předešlého roku. Bavlnářství dále upadalo a v továrnách se pracovalo po celý rok s redukovanou pracovní dobou i počtem pracovníků. Vlnařství zaţívalo jen přechodné oţivení a pouze pletárny mohly aţ do podzimu vykazovat alespoň mírně uspokojivé výsledky. Co se týče kloboučnických firem, ty pracovaly v normálním reţimu pouze přes sezónu, jinak byla zaměstnanost nízká a docházelo ke zkracování pracovní doby.143 Jak jsme jiţ naznačili výše, nezaměstnanost se po většinu roku 1931 drţela v rozumných mezích. Ovšem poslední dva měsíce roku přinesly skokový zvrat. Zatímco v září a v říjnu bylo v politickém okrese Nový Jičín hlášeno 50 a 54 nezaměstnaných, v listopadu jich bylo jiţ 605 a v prosinci 2334. Do 2. poloviny roku 1931 také datujeme vypuknutí úvěrové krize, která se na zaměstnanosti dělnictva rovněţ mohutně projevila. Nutno také zmínit, ţe aţ do poloviny tohoto roku byla krize často stále vnímána jako poměrně snadno překonatelná a víceméně běţná.144 Další vývoj dokonale odkryl tento omyl. Zmiňme se nyní o péči o nezaměstnané dělnictvo. Ta sestávala kromě podpor organizovaným pracovníkům dle Gentského systému také ze Státní stravovací akce, při které byly lidem rozdávány stravenky. Dětem byla určena tzv. Mléčná akce, při které děti v některých obcích dostávaly půl litru mléka na osobu a den a o Vánocích ještě speciální potravinové poukázky. Některé firmy rozdávaly i svým bývalým zaměstnancům i speciální dary - ošacení, potraviny, uhlí ad. Nejrůznější instituce zadávaly rovněţ nouzové práce. Pro rok 1931 jich bylo v novojičínském politickém okrese provedeno šest, většinou se jednalo o úpravy komunikací, přestavby škol nebo například odklízení sněhu.145 Ani plné rozvinutí hospodářské krize nezabránilo mnohým podnikům okresu provést různé úpravy a rozšíření svých provozů. Mnohde se tak dělo z důvodu přizpůsobení výroby nové krizové situaci. V Novém Jičíně toho roku vzniká slévárna ţeleza a kovů majitele A.
142 SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3751, sl. Moravská Ostrava, s. 1. 143 Ibid., s. 3. 144 Rákosník, J.: Odvrácená tvář…, s. 276. 145 SÚA Praha, f. MSP, inv. č. 11. 38
Koliga a v Tatře zařizují novou slévárnu ocele s ocelářskou elektropecí. K dalším inovacím v tomto podniku můţeme zařadit nový způsob zaběhávání vozů, kdy se místo jejich zajíţdění uţívá zaběhávání na stolicích.146 Ve štramberské cementárně pořídili lţícové rýpadlo. Adaptace průmyslu na nové podmínky je nejvíce znát v textilnictví. Kargelova továrna na stuhy ve Fulneku zavedla výrobu prýmků a nákrčníkových stuh. Pletařství v Příboře se také dočkalo inovací. Reiser začíná s výrobou bavlněného zboţí a Mandler přibírá výrobu dámského prádla a šactva. Továrna na klobouky Peschel dokonce staví novou barvírnu. Warhankova fabrika v Suchdole přibírá do svého sortimentu rybí karbonáty a uzenice.147
5.2 Kulminace hospodářské krize (1932 – 1934)
5.2.1 Rok 1932
Rokem 1932 vstupuje hospodářská krize do svého nejtěţšího období, ve kterém jsou postiţena prakticky všechna výrobní odvětví. Většina podniků jiţ definitivně pracuje ve zkráceném reţimu a hospodářské situaci je přizpůsobován také početní stav dělnictva. Pokud se podíváme na statistiku nezaměstnanosti, zdá se být diametrálně odlišná od té, kterou známe z předešlých let. Jiţ konec roku 1931 přináší vysoký nárůst, který pak pokračuje po celý následující rok. Stav nezaměstnaných pracovníků na Novojičínsku se v prosinci zastavuje na čísle 10072, coţ je přes 11,5% veškerého obyvatelstva.148 Pro nezaměstnané bylo, krom „tradiční“ pomoci, opět připraveno několik nouzových prací v Novém Jičíně, Šenově, Ţivoticích, Butovicích a ve Štramberku. Jednalo se opět o stavby silnic, mostů, opravy kanalizace či regulaci potoka.149 Jak jsme řekli výše, většina podniků omezuje svou výrobu. Štrambersko-vítkovické cementárny ve Štramberku po většinu roku pouţívají pouze jednu ze svých čtyř rotačních pecí. Koligova strojírna v Novém Jičíně, která vnikla teprve o rok dříve, pak úplně zastavuje výrobu. Z textilu se opět nejhůře vede bavlnářství (pracuje v průměru na 35 - 50%), lépe je na
146 SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3751, sl. Moravská Ostrava, s. 20. 147 Ibid., s. 75 - 79. 148 Pro srovnání uveďme, ţe v lednu toho roku to bylo 3 142 lidí. Celkově bylo na konci roku na Moravě 209047 lidí bez místa (oproti 129357 lidem v lednu). - Janák, J.: Sociálně ekonomická struktura západní Moravy a Velká hospodářská krize, Brno 1970. 149 SÚA Praha, f. MSP, inv. č. 11. 39
tom výroba vlněných látek (60 - 70%, ale někdy i 80%) a některé pletárenské továrny. Kritického bodu dosáhl kloboučnický průmysl, jehoţ situace se po celý rok zhoršovala a ke konci roku dosahovala zaměstnanost někdy pouze 30%. S postupující krizí rovněţ klesala výkonnost dělnictva.150 Mzdové poměry dělnictva se začaly rapidně zhoršovat. Jedním důvodem byla řada nucených odstávek a dovolených, které samozřejmě nebyly placeny. Tak se stávalo, ţe čistá mzda klesala dělníkovi na 1/5 aţ 1/6 normálního výdělku. Dalším důvodem bylo zastavení přidělování různých bonifikací, přídavků a prémií, které se rozdělovaly při dobré zaměstnanosti. Nutno je také připočíst samotné sniţování nominálních hodinových platů, ke kterému v dřívějších letech nedocházelo. Toto opatření se týkalo hlavně středních a menších podniků, kde nebyla s dělníky sjednána kolektivní smlouva. Zde se plat krátil různými individuálními smlouvami v průměru o 10 - 15%.151152 Stavební ruch a racionalizace výroby v závodech se v roce 1932 podstatně utlumila. K nemnoha případům, kde přibylo nového zařízení, patřila štramberská cementárna, kde uvedli do chodu novou automatickou pec. V lomu Bratří Gutmannů pak přibyly dva drtiče štěrku. Velice pronikavě se racionalizace projevila v Tatře Kopřivnice. Zde se dostalo do provozu 42 nových, moderních obráběcích strojů a při slévárně ocele byla postavena čistírna odlitků a ţíhárna. Karoserie se ve fabrice montovaly pomocí speciálních šablon a forem.153 Stejná továrna přistoupila tohoto roku ke zvláštní, ale chvályhodné praxi. U východu z továrny umístila schránky, do kterých mohou zaměstnanci házet své připomínky a návrhy na zlepšení hygienických podmínek a podmínek při práci. Nejzajímavější nápady firma dokonce honorovala.154 Bratři Böhmové v Novém Jičíně zavedli do své barvírny a valchy novou odsávačku par a navíc zařídili u továrny malý park, kde mohli zaměstnanci trávit volné chvíle.155 Na tomto místě však nutno upozornit také na zastavené a zrušené podniky, kterých bylo více neţ předešlý rok. Jiţ jsme se zmínili o Koligově novojičínské továrně. Zastaven byl
150 SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3755, sl. Moravská Ostrava. 151 V kloboučnických závodech se plat sniţoval o 15 - 25%, v některých pletárnách pak aţ o 90%. K drobnému zvýšení došlo v suchdolské továrně na rybí konzervy. 152 Ibid., s. 12 - 13. 153 Ibid., s. 22 - 24, 73 - 74. 154 Ibid., s. 48. 155 Ibid., s. 47. 40
také provoz v tamní strojírně Karla Hückela, Weisseho továrně na sukno a ve fulnecké pile Hamburger a Weinberger.156 Pracovní doba se v tomto roce opět zkrátila, většinou na 24 - 32 hodin týdně. Pracovalo se pouze čtyři dny v týdnu po šesti nebo osmi hodinách. Schnürerova pletárna v Příboře, která měla práci jen pro určité stroje, byla dokonce nucena rozdělovat práci pro dělníky na tři směny, aby se výroba vyplatila.157 K zajímavé situaci došlo v tiskárně F. Enderse v Novém Jičíně, kde byla pro nedostatek práce dělníkům navrţena zkrácená pracovní doba, aby nebylo nutno propouštět. Pracovníci návrh nepřijali s odůvodněním, ţe pouze zcela nezaměstnaní dělníci mají nárok na týdenní podporu od odborové organizace.158 Na tomto příkladu je vidět, ţe někteří zaměstnanci dosud dostatečně nepochopili, jak hluboká krize celou zemi zasáhla a jaké mohou být její dopady na úplně nezaměstnané.
5.2.2 Rok 1933
Rokem 1933 se hospodářská krize dostává do své vrcholné fáze. V celém okrese prakticky není jediný podnik, který by pracoval plným vytíţením a nepostihlo jej některé z omezení, které si situace vynutila. Drobné zlepšení nastalo během letních měsíců, ovšem jak se ukázalo, bylo jen dočasným. Například Štramberská cementárna pracovala pouze 137 dnů v roce a to většinou jen v sedmihodinových směnách. Štramberský lom bratří Gutmannů pracoval také sotva na 50% své normální kapacity a také zde se dělníci střídali na sedmi nebo čtrnáctidenních směnách. Část roku se zde nepracovalo vůbec. Situace se ukázala být kritická také v kopřivnické Tatře, které během celého roku propustila na 588 dělníků a dalších sto lidí bylo na neplacené dovolené. Ostatní pracovali pouze 34 hodin týdně. Podobné poměry zavládly také v butovické vagónce. Zde z necelých 500 dělníků pracovala průměrně méně neţ polovina159, která byla týdně v továrně 35 hodin.160 V textilu byla situace velice nejednotná.
156 Ibid., s. 75. 157 Proti tomuto opatření však musela zasáhnout ţivnostenská inspekce, neboť někteří dělníci pracovali jiţ od čtvrté hodiny ranní a jiní končili aţ o desáté večerní. - Ibid., 29. 158 Ibid., s. 30 - 31. 159 V lednu toho roku bylo zaměstnáno dokonce pouze 55 lidí, v srpnu, kdy byla zaměstnanost nejvyšší to pak bylo 347 pracovníků. - SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3761, sl. Moravská Ostrava, s. 3. 41
Příborský Reiser pracoval po většinu roku téměř naplno, jen s drobnými výlukami některých zaměstnanců. Simon Mandler z Příbora pak průměrně pracoval na 75% své kapacity. Na druhou stranu, některé textilní továrny byly nuceny svou výrobu úplně uzavřít. V průměru byla v tomto odvětví celoroční zaměstnanost 68 - 70%.161 Kloboučnický průmysl se rok od roku více propadal. Více neţ 300 dělníků bylo úplně propuštěno a 600 aţ 1000 jich bylo na nucené dovolené. Ovšem ani pracující neměli o obţivu naprosto postaráno, protoţe pracovní doba byla často pouhých 20 hodin týdně.162 Nezaměstnanost se v novojičínském politickém okrese drţela celý rok na podobné úrovni.163 Jen v letním období, jak jsme se zmínili jiţ výše, došlo k mírnému oţivení ekonomiky a stav nezaměstnaných klesnul na 9890 v červenci a 9833 lidí v srpnu. Péče o nezaměstnané byla podobná jako v předchozích letech. Většina podniků z moţných opatření upřednostňovala zkracování pracovní doby či nucené dovolené před propouštěním. Upozorněme na tomto místě na váţnou situaci, vzniklou v Böhmově továrně na klobouky v Novém Jičíně. Zde se několik dělníků rozhodlo zaţalovat továrnu o náhradu hodin, které nebyly kvůli nedostatku zakázek odpracovány.164 Ţaloba byla nakonec, po mohutných intervencích a naléhání nejrůznějších organizací a úřadů, samotnými iniciátory odvolána.165 Nouzových prací bylo toho roku zhruba stejné mnoţství jako roku předchozího. Ovšem zadavatelé se jiţ očividně v předchozích letech finančně vyčerpali, proto i dotace těchto prací byla o poznání niţší.166 Tyto práce byly prováděny ve Fulneku, Šenově, Větřkovicích, Příboře
160 Ibid., s. 1 - 3. 161 Ibid., s. 5. 162 Ibid., s. 7. 163 V lednu zde bylo hlášeno 11948 lidí bez práce, v prosinci pak 12160, nastal tedy meziročně mírný nárůst. Ve srovnání se stavem v celé Moravskoslezské zemi se jednalo o opačný trend. Na celé Moravě bylo k nezaměstnaným počítáno v lednu 243827 a v prosinci 237404 lidí, tedy úbytek. 164 Dělníci se v tomto případě odvolávali na pracovní řád, který říká, ţe týdenní pracovní doba je 48 hodin a také na §1155 všeobecného občanského zákoníku. - Ibid., s. 13. 165 Pokud by se tak nestalo a ţalobě by bylo vyhověno, továrna by byla nucena náhrady vyplatit. V tomto kontextu by šlo o poměrně závaţný precedens, díky kterému by se podobného opatření mohli domáhat všichni nepracující dělníci. Továrny by na druhou stranu byly nuceny začít ještě mohutněji propouštět, aby u zbývajících dělníků pracovní dobu dodrţely. 166 Zatímco v roce 1932 byl povolen limit 78800 Kč pro všechny nouzové práce v okrese, o rok později to bylo jiţ pouze 38000 Kč. - SÚA Praha, f. MSP, inv. č. 12. 42
a Ţivoticích. V Příboře se toho roku dokonce přihlásilo 100 rodin, které jednou či vícekrát v týdnu vezmou k sobě na oběd chudé dítě.167 Příborský spolek Ludmila vyplatil v roce 1933 4860 Kčs na potraviny a šatcvo a 3710 Kčs v penězích. Olomoucký arcibiskup zde pak daroval vagón dříví, který byl rozdělen chudým.168 Výkonnost dělnictva je tohoto roku opět na niţší úrovni neţ dříve a ţivnostenská inspekce dokonce poukazuje na to, ţe se přiblíţila nízké výkonnosti poválečné. Příčin je opět několik. Ztráta motivace, snaha o prodlouţení práce, ztráta zručnosti díky dlouhým odstávkám, na jednom díle se často vystřídá více pracovníků neţ dříve. Svou roli jistě sehrála také fyzická a psychická nepohoda, způsobená nedostatkem výţivy i všeobecnou dobovou stísněností.169 I racionalizace se v tomto roce projevila méně. V Tatře Kopřivnice se rozšířili o výrobu zimotvorných strojů a butovická vagónka se částečně přeorientovala na sortiment polních kuchyní a jiných vojenských vozů. Na tomto místě se musíme zmínit o velice pronikavých racionalizačních změnách v příborské pletárně Alberta Reisera. Ta byla aţ dosud technologicky poměrně zastaralá a pracovní metody, kterých zde bylo pouţíváno, byly vzhledem ke konkurenci, dosti omezující.170 Aby v této konkurenci továrna obstála, musela dělnicím dávat relativně nízké platy. Časem se i toto opatření začalo míjet účinkem. Ve firmě proto přistoupili k zásadní reorganizaci výroby – některé dílny byly přemístěny, aby jejich pozice odpovídala postupu výroby, byly zřízeny transportní výtahy, zlepšena komunikace na pracovištích. Změn doznaly i pracovní postupy, zavedeno bylo uţívání nových pracovních pomůcek atd. Ohodnocení pracovníků se také pozměnilo. Stanovena byla průměrná doba, potřebná na kaţdý výkon a od ní se pak odvíjel základní plat. Progresivně se mzda zvyšovala těm, kteří normu překonali. Všechna tato opatření měla na továrnu blahodárný účinek. Téměř celý rok pracovala naplno, nebylo nutno propouštět a mzdy si podrţely svou dosavadní úroveň.171 Továrna si racionalizací vybudovala lepší pozici na světovém trhu, coţ bylo v době
167 Pavlíček, J.: Politické důsledky krize na Novojičínsku v letech 1929 - 1934, In: K historii KSČ na Novojičínsku, Nový Jičín 1986, s. 108. 168 Pamětní kniha města Příbora, obcí Klokočova a Vésky od roku 1918 s přehledem událostí let války (strojový opis), SokA NJ, f. Archiv města Příbora, inv. č. 453, s. 257. 169 SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3761, sl. Moravská Ostrava, s. 16. 170 Jednotlivé části výroby na sebe nenavazovaly, komunikace mezi pracovišti vázla, transport surovin i výrobků byl téměř výhradně ruční atd. Docházelo tak často k situaci, ţe v jedné části továrny bylo práce nedostatek, zatímco v jiné práce chyběla apod. 171 Ibid., s. 25 - 27. 43
probíhajícího hospodářského úpadku zvláště důleţité. I dělnictvo mělo ze změn prospěch. Zvýšila se mu příleţitost k práci a rovněţ se mu otevřela cesta k vyšším výdělkům. Je moţno říci, ţe takto se Reiser zařadil k vzorovým podnikům celé severní Moravy. K podstatnému rozšíření svého závodu toho roku přistoupil pouze Bedřich Pollak ve Fulneku, který nechal ke své továrně přistavět barvírnu s úpravnou. Oproti tomu počet zastavených nebo zrušených továren v tomto roce dosahuje kritické hranice. K dočasně zastaveným podnikům můţeme počítat Továrnu na šamotová kamna Fr. Neussera v Příboře - Klokočově, Štramberské vápenky s.r.o., stejně jako tamní podnik bratří Gutmannů. Nadále stojí i Koligova novojičínská strojírna, nově pak tkalcovna vlněných látek Jana Czeicznera tamtéţ. Zrušena byla továrna na stroje Karla Hückela a továrna na šátky Fr. Ja. Weisse syn v Novém Jičíně, pila a továrna na bedny Hamburger a Weissberger a výroba hedvábných stuh L. Kargl a synové, obě ve Fulneku.172 Další továrnou, která se zapsala na seznam těch, které nepřeţily krizové období, byly Spojené továrny průmyslu lihovarnického a likérnického v Šenově.173
5.2.3 Rok 1934
Rok 1934 se pro hospodářství novojičínského politického okresu zdá být více perspektivním, neţ rok předchozí. Alespoň srovnáme-li průměrnou hodinovou týdenní zaměstnanost v nejdůleţitějších průmyslových odvětvích.174 I absolutní čísla však vypadají mnohem příznivěji neţ dříve – aţ do září nezaměstnanost klesá k hodnotám, které naposledy platily téměř o dva roky nazpět. Po zbytek roku, mimo obvyklou sezónu, je zaznamenán opět mírný nárůst, i tak se v meziročním srovnání celkově jedná o významný úbytek.175 Vývoj
172 Ibid., nestránkováno. 173 Ibid., s. 7. 174 V ţelezářství (které je spíše vázáno na Ostravsko a zde jej uvádíme jen pro srovnání) to bylo v roce 1933 3,83 osmihodinových směn v týdnu, zatímco v prvních devíti měsících roku následujícího jiţ 4,65 plných směn týdně. V textilu se potom jednalo o 4,98 směn pro rok 1933 oproti 5,45 v roce následujícím. Pozn. Tyto údaje se nevztahují pouze na novojičínský okres, nýbrţ jsou vázány na celou oblast, kterou má ve své jurisdikci Ţivnostenská inspekce v Moravské Ostravě. - SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3766, sl. Moravská Ostrava, s. 2. 175 Jen pro příklad uveďme, ţe v lednu 1934 bylo na Novojičínsku 12322 lidí bez práce, kdeţto v září toho roku jich bylo pouze 7189. Podrobnější informace jsou k nalezení v tabulce umístěné v příloze. 44
nezaměstnanosti na Novojičínsku kopíruje i hodnoty, platné pro celou Moravskoslezskou zemi. I přes tato optimistická zjištění panuje v průmyslu i nadále krizová situace. Štramberský lom176 i cementárna pracují ve velmi omezeném provozu – v lomu je vţdy 25 dělníků po tři týdny na dovolené a v cementárně, která pracuje stále pouze s jednou rotační pecí a v různých intervalech, mezi šedesáti a čtrnácti dny, zastavuje výrobu. V těchto nucených odstávkách pak dělníkům zadává alespoň různé náhradní práce, většinou po šesti hodinách denně. Ani Štramberské vápenky nepracovaly uspokojivě. Práce byla většinou pouze 3-5 dnů v týdnu a často majitelé přikračovali ke sniţování stavu dělnictva aţ o 50%. Dle informací o kopřivnické továrně na kachle a kachlová kamna, byla i zde podstatně sníţena pracovní doba a některá oddělení dokonce nepracovala vůbec.177 U Rottera v Novém Jičíně bylo také asi 20 dělníků na střídavé dovolené a pracovní doba byla sníţena. Kopřivnická automobilka byla dokonce donucena propouštět (samozřejmě krom sníţení pracovní doby na 34 hodin týdně) – ve 3. čtvrtletí to bylo 610 dělníků. K zajímavému kroku se tato továrna odhodlala, kdyţ začala uplatňovat tzv. týdenní propouštění, kdy bylo vţdy 100 aţ 150 lidí z práce propuštěno, aby stejný počet dříve propuštěných byl opět na nějakou dobu do práce přijat. Vagónka v Butovicích zaměstnávala v průměru pouze 38,2% všech zaměstnanců a to jen na 35,5 hodiny týdně. V textilnictví se situace poměrně stabilizovala. Fulnecký Pollak, který má největší vlnařskou továrnu v okrese, pracoval se 60 - 70% dělnictva při plné pracovní době 48 hodin. Velice dobře je zaměstnána i továrna na Kargl a synové, vyrábějící stuhy.178 Steinerova továrna na nábytkové látky ze stejného města je na tom o něco hůře. J. N. Preisenhammer z Nového Jičína po jedenáct měsíců v roce zaměstnával 76,2% normálního stavu dělnictva při 38 hodinové pracovní době, v prosinci pak dokonce při pracovní době nezkrácené. Jan Czeiczner, který byl o rok dříve nucen svou fabriku načas zastavit, ji dokonce opět uvedl v chod. Reiserova i Schnürerova příborská pletárna jsou po celý rok zaměstnány velice dobře. Pohromou pro zaměstnanost v okrese byla
176 Tohoto roku prodávají bratři Gutmannové svou firmu Vítkovickým ţelezárnám. Důvodem jsou neudrţitelné finanční poměry majitelů. - Pamětní kniha města Štramberku, SokA NJ, f. Archiv města Štramberka, inv. č. 110, s. 561. 177 SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3766, sl. Moravská Ostrava, s. 4 - 5. 178 Zde je potřeba upozornit, ţe výroční zpráva Ţivnostenské inspekce pro rok 1933 řadí tuto továrnu ke zrušeným podnikům. Zpráva pro rok 1934 pak konstatuje její dobrou zaměstnanost. Továrna tedy byla buďto znovu obnovena nebo zpráva konstatující její uzavření mluvila např. pouze o některém z provozů továrny. 45
úplná likvidace firmy Simona Mandlera, které připravila o práci více neţ 700 lidí.179 I kloboučnictví se stále potácí v problémech. Propouštěním zde bylo zasaţeno většinou jen sezónní dělnictvo, ovšem mimo sezónu měl Hückel i Böhm asi 600 dělníků na neplacené dovolené. Podobná situace panovala také v poslední kloboučnické továrně Nového Jičína, firmě A. Peschela.180 I tohoto roku bylo zavedeno několik opatření ve prospěch nezaměstnaného dělnictva. Velké štramberské továrny a kopřivnická Tatra například poskytovaly svým nepracujícím zaměstnancům ubytování za stejných podmínek. První zmíněný jim přispíval také na palivo, které bylo k dispozici buď za reţijní cenu nebo úplně zadarmo. V Kopřivnici i Butovicích pak byla dělnictvu prodávána mouka za velice nízkou cenu. Rozdíl mezi touto cenou a cenou nákupní pak doplácely podniky. Mnoho podniků okresu181 pak svým zaměstnancům (jak stávajícím, tak propuštěným) poskytovalo dlouhodobé půjčky a úvěry na nákup potravin nebo šactva. Mnohé z nich dávaly dokonce peněţité dary v hotovosti. Další formou pomoci byly různé příspěvky na rodinu, děti apod. V Příboře se pomalu stávalo tradicí, ţe se vţdy našlo několik rodin, které zadarmo braly chudé děti k sobě na oběd.182 V Tatře se dokonce mohli i nepracující dělníci stravovat nadále v závodních jídelnách, někde byly firmami zadarmo rozdávány potraviny, buďto pro dělníky samotné nebo i pro jejich rodiny. Některé firmy se dokonce rozhodly vyplácet příspěvky za dobu, kdy dělníci nepracují.183 K péči o nezaměstnané můţeme i tohoto roku počítat některé nouzové práce, kterých bylo provedeno více a ve větším rozsahu neţ dříve.184
179 V objektu Mandlerovy továrny byl v roce 1936 zřízen pracovní tábor pro mladé nezaměstnané muţe ročníků 1915 - 1921 s dobou trvání 90 dní na jednu osobu. Chlapci byli z tábora posíláni na různé práce (čištění potoka, úklid lesů, úprava veřejných prostranství apod.), pokud se práce nedostávalo, museli zůstat v táboře a dostali nějaké zaměstnání zde. - Pavlíček, J.: Politické…, s. 108. - Jurok, J. a kol.: Dějiny…, s. 157. 180 Ibid., s. 14 - 16. 181 Moravskoslezská vagónka v Butovicích, Bratři Böhmové v Novém Jičíně, Závody Tatra v Kopřivnici, Štrambersko - vítkovické cementárny ve Štramberku ad. 182 V roce 1934 celkem 135 rodin poskytlo zdarma 50 dětem obědy. - Pamětní kniha města Příbora, obcí Klokočova a Vésky od roku 1918 s přehledem událostí let války (strojový opis), SokA NJ, f. Archiv města Příbora, inv. č. 453, s. 256. 183 Ibid., s. 26 - 29. 184 Tohoto roku byla finanční kvóta na nouzové práce 74900 Kč. Prováděny byly v Novém Jičíně, Butovicích, Fulneku, Závišicích a ve Vlčnově. 46
Modernizace výroby se v roce 1934 téměř zastavila. Za zmínku stojí především Hückelova a Böhmova kloboučnická továrna, kde se podařilo zavést výrobu klobouků z tzv. krátkého velouru, o které byl zájem především v cizině. V Böhmově továrně se rovněţ rozhodli přistavět pro dělníky nové koupelny s teplou a studenou vodou.185 K podnikům, které byly tohoto roku dočasně zastaveny patří hodslavické kamenolomy, firma Štramberské vápenky s.r.o. a podnik Bratří Gutmannů tamtéţ. Zrušena byla například výroba šamotových kamen Františka Neussera v Příboře - Klokočově nebo šenovská továrna na dřevěné floky (Karel Menzel). Největší podnik, který nepřeţil rok 1934 je jiţ výše zmíněný S. Mandler.186
5.2.4 Další vývoj (rok 1935)
Rokem 1934 dosáhla Velká hospodářská krize jak v Československu, tak na Novojičínsku svého vrcholu a jak zaměstnanost, tak průmyslová výroba se dostala do fáze deprese. Uveďme však ještě pro srovnání několik charakteristik roku 1935, které nám pomohou ukotvit a vymezit hospodářskou krizi 30. let v širším kontextu a naznačí, jaký byl následující vývoj. 1. polovina toho roku byla ještě poznamenána jednak pozůstatky předchozího stavu, druhak obecně niţší úrovní výroby v zimě. Ve většině oborů pak nastalo zlepšení na jaře. Výjimkou z tohoto konstatování je průmysl kamene a zemin. Ten se po celý rok potácel v problémech, velká část jeho výrobních kapacit stála. Automobilový průmysl se v létě vzmohl, pracovní týden v Závodech Tatra a. s. dosahoval v červnu jiţ 45 hodin. Na podzim sice došlo k opětovnému oslabení, na konci roku se však situace ustálila. I v butovické vagónce se poměry ke konci roku zlepšily.187 Soukenické fabriky byly zaměstnány po celý rok relativně dobře, stejně jako vlnařské a pletařské podniky. Hůře se pak dařilo balvnářům. Ostatně podobná byla situace během celého krizového období. Výraznou změnu k lepšímu
- SÚA Praha, f. MSP, inv. č. 12. 185 SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3766, sl. Moravská Ostrava, s. 88 - 89. 186 Ibid., nestránkováno. 187 Továrna tohoto roku zavádí výrobu vozidel pro armádu a také výrobu a opravu letadel. - SÚA Praha, f. MSP, inv. č 3660, sig. G varia, kart. 3772, sl. Moravská Ostrava, s. 37. 47
prodělaly kloboučnické firmy, které dokázaly opětovně proniknout na zahraniční trhy a zaměstnanost v nich dosáhla téměř předkrizové úrovně.188 Tyto zlepšené hospodářské poměry se pozitivně projevily i na celkové zaměstnanosti dělnictva. Mnoho podniků začalo znovu rozšiřovat pracovní dobu a přijímalo do práce dělníky dříve propuštěné nebo na dovolené. Toto zlepšení se projevilo i v absolutních číslech.189 Nově vzniklých či rozšířených podniků bylo stalé poskrovnu. Za touto situací stála nejistota, spojená s budoucím vývojem. Nutno však podotknout, ţe oproti předchozím letům se omezil počet zastavených či zrušených firem. Jiţ tradičně se v tomto roce rozšířily Závody Tatra a. s., které přistavěly novou čistírnu odlitků z aluminiových a bílých kovů. K zastaveným a zrušeným podnikům musíme počítat hlavně štramberské kamenářské firmy, které však měly problémy jiţ několik let.190
5.3 Nástin vývoje politické situace během Velké hospodářské krize
Udělejme nyní několik poznámek o aspektech vývoje politické situace v okrese Nový Jičín v době před, během a po Velké hospodářské krizi.191 Rozloţení politických sil bylo v p. o. Nový Jičín poměrně nehomogenní. Záviselo především na počtu příslušníků jedné ze dvou majoritních národností a také na příslušnosti k sociální vrstvě či třídě. Ve fulneckém soudním okrese měly po celou dobu trvání První republiky silnou pozici německé negativistické strany, především DNP a DNSAP. Dle výsledků voleb do Poslanecké sněmovny v roce 1925 a 1929 byly tyto dvě strany nejsilnějšími uskupeními. Při volbách roku 1935, kdy jiţ obě strany nefungovaly192, zde nabyla drtivé převahy Henleinova SdP. Poměrně silnou pozici zde měli také němečtí sociální demokraté (DSD) a křesťanští sociálové (DCV). Hospodářská krize jim
188 Ibid., s. 1 - 16. 189 Nezaměstnanost klesla v srpnu 1935 aţ na číslo 5786. 190 Ibid., nestránkováno. 191 Touto problematikou se podrobněji zabýval jiţ Jaromír Pavlíček ve svém výše citovaném článku, čerpat tedy budeme především z jeho práce. 192 DNSAP i DNP byly v roce 1933 úředně zastaveny. V roce 1935 byla DNP opět povolena, avšak jiţ neobnovila svou činnost. 48
však ubrala na popularitě a v roce 1935 byly ve srovnání s SdP jen „malými“ stranami.193 Určitý vliv měli na Fulnecku také němečtí agrárníci (BdL). Z českých stran stojí za zmínku pouze KSČ a Sociální demokracie, které však, díky naprosté převaze Němců na Fulnecku, neměly velkého vlivu.194 V novojičínském soudním okrese byla situace odlišná. Město Nový Jičín bylo sice městem německým, ovšem v jeho okolí bylo silné české zázemí. K tradičně silným německým stranám patřily strany stejné jako ve fulneckém okrese. Ovšem zastoupení českých stran se velmi lišilo. Ve volbách roku 1925 byla nejsilnější stranou vůbec Československá strana lidová, v jejímţ závěsu se drţeli sociální demokraté. O čtyři roky později se jejich pozice prakticky vyrovnaly. Poměrně dobrou pozici si drţeli také národní socialisté a agrárníci. Výsledek komunistů byl ve všech třech volbách vţdy okolo 3%. Pohromou pro české strany byly volby v roce 1935. Mnoţství voličů zrušených DNP a DNSAP dalo své hlasy nově vzniklé SdP, která se tak stala nejsilnější partají okresu. Nic na tom nezměnil ani fakt, ţe téměř všechny významné české strany si v těchto volbách polepšily (s výjimkou Sociální demokracie).195 Příborský soudní okres byl svou politickou situací také specifický oproti ostatním dvěma okresům. Převaha českého obyvatelstva způsobila zásadní převahu vlivu českých politických stran v celém období předmnichovské republiky. Nejsilnější pozici zde měli čeští sociální demokraté a lidovci. I národní socialisté a agrárníci si udrţovali svůj vliv. V roce 1935 se k silným stranám přidala také Československá ţivnostensko - obchodnická strana středostavovská. Komunisté nemají ani zde přílišnou podporu, jejich volební výsledek stěţí překračuje 5%. Mezi německými stranami jsou populární socialisté, křesťanští sociálové a agrárníci. Rovněţ negativistická DNP a DNSAP si udrţují své voličstvo. Volební výsledky německých stan jsou zde na úrovni výsledků komunistických. I na Příborsku je v parlamentních volbách 1935 pozorovatelný podobný
193 Z celkového počtu 7849 odevzdaných hlasů dostala v roce 1935 DSD 952, DCV 995 a SdP 4824 platných hlasů. - Přehled volebních výsledků do Poslanecké sněmovny z let 1920 – 1946 v Severomoravském kraji (podle bývalých politických a soudních okresů), In: K metodickým otázkám regionálních dějin dělnického a komunistického hnutí, Ostrava 1976, s. 156. 194 Ibid. 195 Ibid., s. 157. 49
trend jako ve zbylých soudních okresech p. o. Nový Jičín. Po zrušení DNP a DNSAP se většina jejich voličů přiklání k SdP.196 Výsledky parlamentních voleb se rovněţ odráţely do výsledků voleb do obecních či okresních zastupitelstev. V těchto volbách v roce 1931 zvítězili v Novém Jičíně němečtí nacionální socialisté a starostou se zde stal dr. E. Schollich, který byl opětovně zvolen i v roce 1933. Toho roku byl však pro své výpady proti Československé republice odvolán a Ministerstvem vnitra nebyl potvrzen ani pro následující období. Dalším starostou zde byl řádně zvolen člen německé DCV dr. Paul Ziegler. Během jeho starostenství se však situace spíše zakonzervovala, neţ aby došlo k posunu na jednu či druhou stranu.197 V Příboře se při volbách do obecního zastupitelstva 1931 situace také příliš nezměnila. S převahou zvítězila Československá strana lidová, následována ostatními českými stranami. Starostou byl zvolen Oldřich Otáhal (ČSL) a prakticky celé zastupitelstvo se skládalo z českých občanů.198 Jak vidno, Velká hospodářská krize se sice na preferencích politických stran novojičínského okresu podepsala, ovšem ne fatálním způsobem. Rozhodující úlohu si zde většinou podrţela ta politická uskupení, která měla silnou pozici jiţ před vypuknutím krize. Nový Jičín a Fulnek, které byly centry radikálního německého hnutí jiţ před rokem 1929, těmito centry zůstaly i po skončení krize. Němečtí radikálové zde samozřejmě dosáhli vyšší popularity, nejednalo se však o převratnou změnu.199 I Příbor zůstal městem českým, stejně jako byl před krizí. Pozice KSČ se dle výsledků voleb drţela na velice nízké úrovni. Politické preference komunistů naprosto neodpovídají líčení většiny starší literatury a je moţno se domnívat, ţe vliv této strany na politický i sociální vývoj okresu nebyl zdaleka tak veliký, jak popisuje tato literatura.
196 Nutno upozornit, ţe se zde nejedná o pouhý „přesun“ voličů mezi politickými subjekty. Díky špatné hospodářské situaci se k německým negativistům přidávají i dřívější voliči jiných německých stran, které vesměs zaţívají pokles popularity. 197 Pavlíček, J.: Politické…, s. 113. 198 Jurok, J. a kol.: Dějiny…, s. 159. 199 Zde je třeba se ptát, do jaké míry byli do tohoto německého nacionálního hnutí zapojení jednotliví průmyslníci. S ohledem na německou hegemonii v novojičínském průmyslu můţe nabýt tato otázka zásadního významu. Není však v intencích této práce, dobrat se v tomto bodě konečné odpovědi. 50
5.4 Závody Tatra a. s. – výjimečný způsob řešení krize
Pokusme se nyní několika slovy popsat poměrně specifickou situaci, v jaké se na přelomu 20. a 30. let ocitla největší továrna novojičínského politického okresu – Závody Tatra a. s. v Kopřivnici. Způsob, jakým se snaţila čelit hospodářské krizi, byl velmi specifický a zasahoval do vývoje automobilového průmyslu v celé republice. Ve 20. letech prošel automobilismus ve světě mohutným rozvojem. Výroba i uţívání automobilů rostly skokově.200 V roce 1929 měly jiţ 4 země registrováno více jak 1 milion vozidel – USA, Velká Británie, Kanada a Francie. Československo se s těmito giganty nemohlo měřit. Počet automobilů se zde pohyboval okolo 45 000, coţ se v Evropě rovnalo 11. a celosvětově aţ 23. místu. Ovšem co se týče automobilové produkce, řadilo se Československo po bok průmyslových velmocí – na 7. místo celosvětově a 5. v Evropě.201 Na československém automobilovém trhu se uplatňovalo 6 velkých firem – Praga202, s největším zastoupením osobních i nákladních automobilů, Tatra203, která se drţela na 2. místě v osobních automobilech, Škoda204, Walter, Zbrojovka a firma Wichterle a Kovařík. Podíl československých automobilů na našich silnicích byl asi 40%, zbytek tvořily především vozy USA205, Anglie a Německa.206 Během 20. let sílí v čsl. automobilovém průmyslu snahy po koncentraci, které jsou završeny vznikem tří koncernů, ovládajících toto výrobní odvětví u nás – ČKD, Škoda a Ringhofferovy závody.207 Mezi těmito závody (především však mezi
200 Zatímco v roce 1925 bylo na celém světě registrováno 21 374 506 vozů, v roce 1929 to bylo jiţ téměř 32 miliónů. Většinový podíl zde měly samozřejmě Spojené státy americké (tento podíl byl více neţ tříčtvrtinový). - Klos, M.: Československý automobilový průmysl na počátku Velké hospodářské krize, In: Klos, M. (ed.): K dějinám Tatry Kopřivnice II, Kopřivnice 1970, s. 170. 201 Ibid., s. 170 - 174. 202 Od roku 1928 součástí ČKD. 203 Patřila od roku 1922 do Ringhofferova koncernu. 204 V roce 1925 se ke koncernu Škodových závodů přiřadila firma Laurin a Klement a. s. v Mladé Boleslavi. Od 1. 1. 1930 je pak vytvořena formálně samostatná společnost ASAP (Akciová společnost pro automobilový průmysl) se sídlem v M. Boleslavi, která je však plně ve Škodových rukou. 205 Na konci 20. let se americký trh jiţ nasytil a tamní automobilky hledaly odbytiště v Evropě. Konečně největším konkurentem pro československý automobilový průmysl byl právě automobilový průmysl Spojených států. 206 Ibid., s. 177. 207 Ibid., 181 - 182. 51
Škodou a ČKD) probíhal silný konkurenční boj, doprovázený rovněţ bojem v pozadí stojícího finančního kapitálu.208 Koncentrace samozřejmě vycházela z poměrně praktických pohnutek – jedním z jejich cílů bylo odstranění konkurence na domácím trhu a moţnost větší konkurenceschopnosti vzhledem k cizím výrobcům.209 Za této situace vstupuje na scénu Velká hospodářská krize a otázka další koncentrace automobilového průmyslu. Jiţ v roce 1931 dochází k předběţné dohodě o vzniku automobilového monopolu, později nazývaného Motor. V rámci tohoto uskupení, vzniknuvšího z iniciativy Škodových závodů a zahrnujícího rovněţ ČKD a Tatru mělo dojít ke koncentraci většiny automobilové výroby v ČSR do těchto tří podniků. Zároveň bylo předběţně rozhodnuto o rozdělení výroby mezi tyto firmy.210 Cílem podniku byla úspora ve výrobě i prodeji, na mzdách a snadnější pozice v konkurenčním boji.211 V červenci toho roku, kdy mělo dojít k podpisu konečné smlouvy, však Tatra od dohody ustupuje a kontrakt je podepsán pouze zástupci Škody a ČKD.212 Událost nevyvolala většího ohlasu, neboť se předpokládalo, ţe Tatra nemůţe dlouhodobě v konkurenci Škody - ČKD obstát.213 Zde se tedy dostáváme k úloze kopřivnické Tatry v čsl. automobilovém průmyslu a zároveň k „opatřením“, která ji vyvedla z hospodářské krize 30. let. Rokem 1927 začíná pro továrnu velmi úspěšné čtyřleté období. V roce 1926 vstoupil do výrobního programu velice oblíbený vůz T12, ke kterému se později přidruţil ještě typ T30. Tyto automobily zajišťovaly továrně roční produkci přes 3500 kusů ještě na počátku krize v roce 1930.214 V roce 1931
208 Škodovy závody se postupně dostávaly do vlivu Angločeskoslovenské a Praţské úvěrní banky, zatímco ČKD a stále více také Ringhoffer patřili pod křídla Ţivnostenské banky. 209 Československé automobily byly oproti autům americkým či francouzským několikanásobně draţší. Zatímco prodejní cena malého amerického vozu je asi 500 dolarů a podobného typu francouzského Citroenu asi 900 dolarů, pak cena malé Tatry či Pragy je asi 1450 dolarů. - Ibid., s. 183. 210 V Mladé Boleslavi se měly vyrábět malé osobní vozy a od nich odvozené kamióny. V Libni a Kopřivnici se pak měly vyrábět ostatní osobní i nákladní automobily a traktory. Rovněţ bylo dohodnuto o tom, ţe Škoda a ČKD si mezi sebou rozdělí výrobu polotovarů. 211 Ibid., s. 184 - 185. 212 Společnost Motor se rozpadla záhy. Jiţ 2. 3. 1932 bylo oznámeno, ţe ČKD poţádala o rozvázání vztahů se společností Škoda, čímţ Motor fakticky zaniká. Důvodů bylo několik, pravděpodobně i osobní neshody mezi hlavními představiteli obou společností. 213 Ibid., s. 184 - 189. 214 Model T12 pomohl Tatře přenésti se přes první období hospodářské krize (1929 – 1931). Vyráběl se aţ do roku 1936. 52
přichází výše zmíněná moţnost přidruţení se ke společnosti Motor, Tatra však odmítá. Jednak to bylo z důvodu nevýhodných podmínek, nastavených pro Tatru, hlavním motivem se však zdá být uvedení nového vozu, který způsobil revoluci v čsl. automobilové dopravě. Jedná se o model T57215, lidově zvaný Hadimrška. Jeho uvedení bylo velice přesně načasováno na rok 1931, kdy se představil na Praţském podzimním autosalonu, kde způsobil poprask, protoţe se jeho vývoj podařilo velice dobře utajit. Automobil se okamţitě dostal do popředí zájmu jak řidičů, tak ostatních československých automobilek. Největší předností tohoto čtyřválce, který znamenal vyvrcholení tatrovácké koncepce osobních automobilů, byla jeho cena. Ta se pohybovala okolo 25 000 korun, coţ byla cena opravdu „lidová“. Ostatní automobilky prakticky neměly v této kategorii co nabídnout. Hospodářská krize však postihuje i Tatru, avšak aţ v posledním krizovém roce 1933. Toho roku se výroba prudce sniţuje na 1773 vozů roční produkce, coţ je asi polovina normálního stavu. I za tento výkon však firma děkuje především modelu T57, který se na celkovém počtu podílí číslem 1555. V produkci automobilky byly v těchto letech i další úspěšné typy osobních i nákladních automobilů.216 Závody Tatra se během krize vlastně nikdy nedostaly do existenčních potíţí, které by ohrozily samotné fungování podniku. O tom, jak byla kopřivnická automobilka stabilní, svědčí i fakt, ţe v roce 1934, kdy se ve většině odvětví krize vrcholí, se její produkce zvýšila na 2590 kusů.217 Do tohoto roku pak zasahuje další událost, která v pravdě poznamenala celý automobilový svět. Je jím uvedení modelu T77, prvního sériově vyráběného aerodynamického vozu na světě. A právě novátorství a obchodnická odvaha patří k devizám, které udrţely továrnu „nad vodou“ v těţkých letech Velké hospodářské krize.
215 Tatra T57 má v portfoliu kopřivnické továrny výsadní postavení. V první řadě je to typ, kterého bylo vyrobeno zdaleka nejvíce kusů (od roku 1931 do roku 1943 je to 20 702 kusů). V druhé řadě je pak „Hadimrška“ nejdéle vyráběnou Tatrou v historii firmy. Vyráběla se od roku 1931 a poslední kusy z továrny vyjely aţ v roce 1948. T57 prošla během této doby samozřejmě dlouhým vývojem. - Norský, D.: Produkce kopřivnické automobilky v letech 1897 – 1943, In: Klos, M. (ed.): K dějinám Tatry Kopřivnice III, Kopřivnice 1975, s. 112. - Klos, M.: Československý automobilový průmysl na počátku Velké hospodářské krize, In: Klos, M. (ed.): K dějinám Tatry Kopřivnice II, Kopřivnice 1970, s. 187. 216 Jmenujme například luxusnější model T75 či limuzínu T70. Mezi nákladními vozy zaujímá přední místo typ T72, který se vyráběl téměř 14 let (1930 – 1943). - Ibid. 217 Norský, D.: Produkce kopřivnické automobilky v letech 1897 – 1943, In: Klos, M. (ed.): K dějinám Tatry Kopřivnice III, Kopřivnice 1975, s. 110. 53
6 Závěr
Velká hospodářská krize zasáhla svět v tu nejméně příhodnou dobu. Euroamerická společnost byla na konci 20. let 20. století ve svém největším rozmachu. Podařilo se jí překonat hospodářské obtíţe, spojené s poválečnou obnovou, dokázala se alespoň formálně politicky stabilizovat. Zhruba jedno desetiletí dělilo tuto krizi od dvou nejničivějších válek v dějinách. V té první je moţno hledat její kořeny, ve druhé pak její důsledky. Velká hospodářská krize se do tváře politického okresu Nový Jičín podepsala zvlášť silně. Její postup byl sice pomalejší (analogicky s vývojem v ČSR), její hloubka a trvání však zasáhla téměř kaţdé výrobní odvětví o to ničivější silou. První fáze krize, probíhající mezi lety 1929 a 1931, je spojena s kolísajícím nárůstem nezaměstnanosti a stálým utlumováním výroby. Na Novojičínsku se začíná projevovat především nedostatek zakázek a ztráta odbytišť v zahraničí.218 S problémy se potýkají zejména textilní fabriky, nástup krize je však znát i v odvětvích těţkého průmyslu. Do prvních potíţí se dostává kamenářský průmysl, který je závislý na výrobě ţeleza v ostravských vysokých pecích. Nezaměstnanost se prozatím udrţuje na zvládnutelné úrovni. Je však třeba si uvědomit, ţe dělnictvo, které je sice nominálně zaměstnáno, trpí nucenými odstávkami z práce, dovolenými a dalšími opatřeními, kterými se redukují výrobní a provozní náklady firem. Tato patření se samozřejmě projevují na čistých dělnických příjmech. Pozvolna tak klesá výkonnost i ţivotní úroveň pracovníků. Konkurzů a vyrovnání je v tomto období poskrovnu. Druhá fáze hospodářské krize (1932 – 1934) má rychlejší a těţší průběh. Po vypuknutí úvěrové krize219 se československé hospodářství rychle hroutí. Na Novojičínsku počátek tohoto období poznáme snadno dle indikátorů nezaměstnanosti, které prudce rostou jiţ v posledních měsících roku 1931. Výrobní omezení se dotýkají prakticky kaţdého podniku v okrese, postupem času se mnoţí počet úpadků firem. Díky nemoţnosti získat úvěr se také zastavují mnohé racionalizační a modernizační procesy v továrnách. Jako světlou výjimku uveďme Reiserovu pletárnu v Příboře, která byla v roce 1933 přestavěna, coţ ji v krizovém období velice pomohlo či firmu Závody Tatra a. s. Rokem 1934 pak hospodářská krize v ČSR
218 Na vývoz bylo na Novojičínsku odkázáno mnoho firem, především zástupců lehkého průmyslu – kloboučnické továrny, textilky, ale také například továrny na vagóny v Kopřivnici a zejména v Butovicích. 219 Svou roli zde jistě sehrál i psychologický moment, kdy si společnost uvědomila, s jak rozsáhlým hospodářským problémem se vlastně potýká. 54
i na Novojičínsku kulminuje a pomalu začíná ustupovat. Nemůţeme však říci, ţe by se krize najednou obrátila v novou konjunkturu. V druhé polovině toho roku se hospodářství dostává teprve do fáze deprese, která, s postupným zlepšováním, trvá prakticky aţ do roku 1938. Aţ polovina 30. let plně odhalila škody, napáchané hospodářskou krizí. Novojičínsko se jiţ nikdy nezbavilo poměrně vysoké nezaměstnanosti.220 Několik desítek podniků se vůbec nedokázalo překlenout přes toto období. Mezi nejvýznamnějšími zmiňme například textilní továrnu Simona Mandlera, výrobu šamotových kamen Františka Neussera, obě v Příboře nebo strojí továrnu Karla Hückela v Novém Jičíně. Na druhou stranu se však vyprofilovalo několik firem, které si dokázaly upevnit svou pozici a Velká hospodářská krize byla jakýmsi prubířským kamenem jejich ţivotaschopnosti.221 I politická situace se díky hospodářské krizi pozměnila. Nedá se říci, ţe by snad tato krize způsobila zásadní a nečekaný zvrat v politickém myšlení občanů na Novojičínsku, rozhodně však přispěla k určité česko-německé polarizaci politického spektra, která se později projevila jako fatální.222 Jiţ v úvodu tohoto spisu jsme uvedli, ţe práce není a nemůţe být vyčerpávajícím pojednáním. Pokusme se na tomto místě naznačit další moţné směry bádání týkající se Velké hospodářské krize ve výše vymezeném regionu. Předně je třeba říci, ţe stále existují nevytěţené archivní materiály, které mohou dále osvětlit jak hospodářský, tak zejména politický vývoj okresu v této době. Co se týče hospodářských dějin, bude nutné probrat se zejména fondem Obchodní a ţivnostenské komory v Olomouci, pod jejíţ jurisdikci novojičínský okres spadal. Pro lepší zmapování úpadků, konkurzů a vyrovnání firem, najdeme relevantní informace ve fondu Krajského soudu v Novém Jičíně, který tuto agendu spravoval.223 Některé informace by mohl obsahovat také fond Severomoravského slezského svazu průmyslníků224 či fondy jednotlivých odborových organizací. Politické dějiny, jejichţ
220 V roce 1936 byl nejniţší stav nezaměstnanosti v červenci a to 4543 lidí. Ještě v prvních letech krize se toto číslo pohybovalo v řádu desítek. - SÚA, fond MPOŢ, kart. 733. 221 Mnohé z těchto firem fungují dodnes (Tatra a. s.), jiné se udrţely ještě dlouhou dobu po skončení krize a jejich tradice je v okrese dodnes ţivá (Tonak a. s.). Pro mnohé se stalo osudným období let 1938 - 1945 nebo únorové události roku 1948. 222 Největší škodu zde paradoxně napáchala snaha o postiţení dvou vlivných německých nacionálních stran DNP a DNSAP. Po jejich zrušení se jejich, do té doby nejednotné voličstvo sjednotilo pod křídly SdP. 223 Oba dva fondy jsou uloţeny v ZA Opava. 224 Archiv města Ostravy. 55
vývoj jsme pouze v obrysech naznačili, si bezpochyby zaslouţí samostatné zpracování. I přesto, ţe politický vývoj okresu je jiţ částečně zpracován225, bude nutno některé údaje a hlavně závěry korigovat. Zde se opět nabízí široké spektrum vyuţitelných pramenů – dobový tisk, materiálny z fondů policejních i správních úřadů na regionální, zemské i celostátní úrovni. Dalším moţným pokračováním této práce můţe být pojednání o sociálních poměrech okresu, ţivotě a stavu dělnictva i ostatních společenských tříd a vrstev. Politický okres Nový Jičín se z Velké hospodářské krize zotavoval dlouhou dobu. Obyčejné obyvatelstvo těţce chápalo její příčiny a o to hůře se smiřovalo s jejími důsledky. Velice lapidárně shrnul tento pocit štramberský kronikář ve svém zápisu z roku 1935: „Jak jsme na tom hospodářsky? Nemá-li rolník peněz, nemá průmyslník, řemeslník, živnostník odbytu a dělník práce. Klesáním cen plodin zemědělských, klesá také cena práce, mzda. To je špatná politika utiskovat zemědělce, domkáře, chalupníky, nedopřát jim úměrnosti cen jejich produktů s produkty průmyslu! Taková politika ve státě vede pozvolna, ale jistě k nezaměstnanosti, snižování gáží zaměstnanců, omezování potřeb rodin, obcí, okresu, zemí a státu, vede k nepodnikavosti, všeobecné krizi, daňovým nedoplatkům, exekucím a ke krachu. Má-li zemědělec, má každý a obrana státu je pak lépe zajištěna. Toť zdravý náhled národohospodářů, politických ekonomů v pravém toho slova smyslu. Škoda, přeškoda, že jich máme stále ještě tak málo! Řemeslných politiků, demagogů, štváčů a rváčů ve všech zemích všude dost, ale o prozíravé a důmyslné národohospodáře na výši doby a světového rozhledu pořád dosud nouze. A v tom hlavně vězí nebezpečí času přítomného do budoucna.“226 Právě takto pociťovala krizi většina občanů, bez sloţitostí, vycházejíce z jednoduchých premis a docházejíce k jednoduchým závěrům. Je bezesporu, ţe tato interpretace opomíjela mnoho důleţitých faktorů vývoje a byla značně zjednodušující, jedno jí však upřít nelze - víru v Československou republiku, jejího člověka a jeho schopnost odolat těţkým zkouškám hospodářským i jiným. Jak prorockými byly poslední věty tohoto zápisu ukázala nejbliţší léta.
225 Viz článek J. Pavlíčka. 226 Pamětní kniha města Štramberku, SokA NJ, f. Archiv města Štramberka, inv. č. 110, s. 563. 56
7 Seznam použitých pramenů a literatury
7.1 Prameny
7.1.1 Nevydané
Státní ústřední archiv Praha
- Fond Ministerstvo sociální péče
- Fond Ministerstvo průmyslu, obchodu a ţivností
Zemský archiv Opava
- Fond Ţivnostenský inspektorát v Moravské Ostravě
Státní okresní archiv Nový Jičín
- Fond Archiv města Příbora
- Fond Archiv města Štramberka
- Fond Okresní úřad Nový Jičín
Archiv muzea Fojtství Kopřivnice
Archiv Tatra a. s.
7.1.2 Vydané
Československá statistika – svazek 104, Praha 1934. Československá statistika – svazek 98, Praha 1934. Hospodářská ročenka Českého slova, Praha 1931. Hospodářská ročenka Českého slova, Praha 1932. Hospodářská ročenka Českého slova, Praha 1933. Mrkos, J.: Hospodářská dynamika země Moravskoslezské v zrcadle jejího populačního vývoje a fluktuace obyvatelstva let 1790-1930, Brno 1948. Předběžné výsledky sčítání lidu v Republice československé ze dne 1. prosince 1930, Praha 1931.
57
Přehled volebních výsledků do Poslanecké sněmovny z let 1920 – 1946 v Severomoravském kraji (podle bývalých politických a soudních okresů), In: K metodickým otázkám regionálních dějin dělnického a komunistického hnutí, Ostrava 1976, s. 143 – 187. Retrospektivní lexikon obcí okresu Nový Jičín 1850 – 1986, Nový Jičín 1988. Sekanina, M.: Světová hospodářská krize na Ostravsku, Výběrová bibliografie zpracovaná k 35. výročí Února, Ostrava 1982. Statistický lexikon obcí v Republice československé 3, Praha 1934. Statistický lexikon obcí v republice československé II., země moravskoslezská, Praha 1935. Turek, A. a kol.: Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy, Opava 2004.
7.2 Literatura
Adamec, J.: Kotouč. Část 2, Novodobé dějiny kotouče, Štramberk 1999. Bakala, J.: Dějiny Ostravy, Ostrava 1993. Baláš, Miroslav: Vývoj veřejné správy na území okresu Nový Jičín, VSONJ 4, 1970, s. 13-16. Bieberle, J.: O politické orientaci obyvatelstva střední a severní Moravě za předmnichovské republiky, In: Príspevky k dejinám KSČ, Bratislava 1965, s. 219 – 252. Dobrý, A.: Hospodářská krize československého průmyslu ve vztahu k Mnichovu, Praha 1959. Gawrecki, D. a kol.: Průmyslové oblasti českých zemí za kapitalismu (1780 – 1945), Svazek I. 1780-1918, Opava 1987. Horváthová, A.: K dějinám vlnařství v Novém Jičíně, VSONJ 37, 1986, s. 40 - 42. Chobot, K. (ed.): Okres Nový Jičín, místopis obcí svazek I., Nový Jičín 1997. Chobot, K. (ed.): Okres Nový Jičín, místopis obcí svazek II., Nový Jičín 1997. Chobot, K., Baletka, T. Chobotová, L.: Historie a současnost podnikání na Novojičínsku, Ţehušice 2008.
58
Janák, J.: Nový Jičín – třetí nejdůleţitější soukenické město na Moravě, VVM 3, 2003, s. 241 - 248. Janák, J.: Sociálně ekonomická struktura západní Moravy a velká hospodářská krize, Brno 1970. Jurok, J. a kol.: Dějiny města Příbora, Příbor 2002. Kadlčík, K.: Osídlení Novojičínska, VSONJ 5, 1970, s. 9 – 16. Kárník, Z.: České země v éře První republiky (1918-1938). Díl druhý, Československo a České země v krizi a v ohrožení (1930-1935), Praha 2002. Kárník, Z.: České země v éře První republiky (1918-1938). Díl první, Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929), Praha 2003. Kárník, Z.: České země v éře První republiky (1918-1938). Díl třetí, O přežití a o život (1936-1938), Praha 2003. Klos, M.: Československý automobilový průmysl na počátku Velké hospodářské krize, In: Klos, M. (ed.): K dějinám Tatry Kopřivnice II, Kopřivnice 1970, s. 169 - 205. Kopřivnice a její život v minulosti, Z pozůstalosti vlastivědného pracovníka Emila Hanzelky, Kopřivnice. Koudelová, J.: Dějiny Tatry Kopřivnice v meziválečném období (Magisterská diplomová práce), Opava, Slezská univerzita, 2000. Lacina, V.: Velká hospodářská krize v Československu 1929-1934, Praha 1984. Lédr, Z. : Historie tabákové továrny v Novém Jičíně do roku 1918, VSONJ 41, 1988, s. 15 – 22. Mňuk, J. a kol.: Moravské Kravařsko, Příbor 1898. Müller, M.: Podnikatelská elita jihovýchodního kravařska v druhé polovině 19. století a na počátku 20. století (Magisterská diplomová práce), Brno, Masarykova univerzita, 2008. Myška, M.: Biografický slovník Slezska a severní Moravy, seš. 2, Opava 1994. Myška, M.: K vymezení ostravské průmyslové oblasti, In: Pitronová, B., Dokoupil, L. (edd.): Genese průmyslových oblastí-vznik a počátky vývoje ostravské průmyslové oblasti-sv.I, Ostrava, Katowice, Opava 1967, s. 171-196. Norský, D.: Produkce kopřivnické automobilky v letech 1897 – 1943, In: Klos, M. (ed.): K dějinám Tatry Kopřivnice III, Kopřivnice 1975, s. 103 - 120.
59
Olšovský, R. a kol.: Přehled hospodářského vývoje Československa v letech 1918 – 1945, Praha 1963. Otto, K.: Přehled dějin Nového Jičína do roku 1938, In: Otto, K. (ed.): Čtení o Novém Jičíně, Nový Jičín 1963, s. 9 – 50. Pavlíček, J.: Politické důsledky krize na Novojičínsku v letech 1929-1934, In: K historii KSČ na Novojičínsku, Nový Jičín 1986, s. 96 - 132. Pavlíček, J.: Průmysl Novojičínska v letech 1921-1929, VSONJ 30, 1982, s. 3 – 12. Peterek, J.: K dějinám textilního průmyslu ve Fulneku, VSONJ 11, 1973, s. 33 – 41. Prokop, R.: Vývoj urbanizačních procesů a síť měst v utváření ostravské průmyslové oblasti, In Pitronová, B., Dokoupil, L. (edd.): Genese průmyslových oblastí-vznik a počátky vývoje ostravské průmyslové oblasti-sv.I, Ostrava, Katovice, Opava 1967, s. 235 – 254. Pyšová, N., Loukotka, L.: Od cechovní řemeslné výroby ke vzniku a rozvoji příborského průmyslu, VSONJ 17, 1976, s. 49 – 55. Rákosník, J.: Odvrácená tvář meziválečné prosperity. Nezaměstnanost v Československu v letech 1918-1938, Praha 2008. Sekanina, M.: Kdy nám bylo nejhůře?, Hospodářská krize 30. let 20. století v Československu, Praha 2004. Setinský, J.: Teorie krizí v Československu, Praha 1964. Szpuk, L., Rosekranz, K.: Od neutitscheinek k T 813, Kopřivnice 1967. Vývoj štramberských vápencových lomů, In: 600 let města Štramberka, Štramberk 1959, s. 27 - 29. Ziegler, P.: Wirtschaftgeschichte der Stadt Neutitschein, I. Die Schankbürger, Wien 1983. Ziegler, P.: Wirtschaftgeschichte der Stadt Neutitschein, II. Die Tuchmacher, Wien 1983. Ziegler, P.: Wirtschaftgeschichte der Stadt Neutitschein, III. Die Tuchmacher, Wien 1983. Zikmundová, J.: Radikalisace dělnictva na Moravě v době počínající hospodářské krise v letech 1929 – 1931, In: Sborník Vysoké školy stavitelství v Brně, svazek V., spis 84, Brno 1956, s. 9 – 15.
60
8 Tabulkové přílohy
61
1. Statistika obyvatel dle skupin povolání 227
Průmysl a ţivnosti Textilní průmysl Oděvní průmysl Pr. strojů, přístrojů a dopr. prost. Průmysl zpracování kovů
V povolání činní Úhrn k povolání příslušných V povolání činní Úhrn k povolání příslušných V povolání činní Úhrn k povolání příslušných V povolání činní Úhrn k povolání příslušných V povolání činní Úhrn k povolání příslušných Dělnictvo Dohromady Dělnictvo Dohromady Dělnictvo Dohromady Dělnictvo Dohromady Dělnictvo Dohromady Souhrn 2422 3612 6590 S. o. Fulnek Ženy 771 983 3161 857 960 1337 210 292 406 213 237 700 471 558 1254 Muži 1651 2629 3429
Souhrn 9925 13015 24137 S. o. Nový Jičín Ženy 3731 4269 11931 901 1010 1473 4415 4991 8277 523 647 1401 1088 1252 2446 Muži 6194 8746 12206
Souhrn 4852 7186 15084 S. o. Příbor Ženy 1309 1607 7380 1324 1433 1847 202 334 2792 978 1447 3288 1339 1536 3479 Muži 3543 5579 7704
Souhrn 17199 23813 45811 P. o. Nový Jičín Ženy 5811 6859 22472 3082 3403 4657 4827 5617 11475 1714 2331 5389 2898 3346 7179 Muži 11388 16954 23339
Souhrn 1608582 2501644 5146937 267741 348645 526536 113910 238217 364350 107550 188552 394990 184902 283228 599401 ČSR Ženy 394007 558190 2488022 178720 212853 338257 70617 141696 234688 8770 16331 168604 11777 17361 247327 Muži 1214575 1943454 2658915 89021 135792 188279 43293 96521 129662 98780 172221 226386 173125 265867 352074
Souhrn 452620 684457 1456253 64253 81573 126787 31017 68998 113269 26890 45621 99171 55203 80578 172745 Z. moravskoslezská Ženy 100207 139902 689663 43327 50089 81787 16979 36380 68414 1306 2680 41590 2563 3598 69936 Muži 352413 544555 766590 20926 31484 45000 14038 32618 44855 25584 42941 57581 52640 76980 102809
Ženy OŢK Olomouc 182825 278677 572205 23079 29741 44527 15429 33210 57133 10407 17708 38224 22580 33036 69253 Muži
227 Československá statistika – svazek 104, Praha 1934.
62
2. Statistika nezaměstnanosti pro p. o. Nový Jičín a Zemi moravskoslezskou 228
1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 NJ Mor. NJ Mor. NJ Mor. NJ Mor. NJ Mor. NJ Mor. NJ Mor. Leden - - - 58646 3142 129357 11948 243827 12322 250885 8264 234554 7503 238698 Únor - - - 63725 3364 142195 12422 257281 12282 255435 7607 238443 7219 240121 Březen - - - 64927 3668 147583 12158 252067 11842 240991 7327 232447 6677 226881 Duben - - - 58717 3400 135892 12063 233020 11313 224703 6843 214768 5910 206680 Květen - - - 48605 3067 124629 11298 218672 9936 198612 6498 201148 5629 187561 Červen - - - 44365 2375 119789 10413 207334 8320 188738 6152 187067 5056 170159 Červenec - - - 44373 2692 121312 9890 201961 7770 185829 5867 177460 4543 151357 Srpen - - - 45219 3216 123970 9833 201633 7474 185514 5786 171587 4567 142470 Září - - 50 46195 3876 129740 10105 203099 7189 184397 6054 171892 5040 138872 Říjen 7 - 54 49944 5046 143148 11813 203162 7424 189395 6747 179085 4938 134180 Listopad 20 - 605 65701 6353 165971 11759 217908 7718 202127 7033 198023 5406 147776 Prosinec 25 - 2334 99149 10072 209047 12160 237404 8939 223795 8247 228459 - 185852
228 Údaje pro novojičínský politický okres jsou čerpány ze Statistik nezaměstnanosti dle jednotlivých okresů (SÚA, fond MPOŢ, kart. 733.). Údaje pro Zemi moravskoslezskou jsou čerpány z publikace Janák, J.: Sociálně ekonomická struktura západní Moravy a Velká hospodářská krize, Brno 1970. 63