BRNO 2016 KATEŘINA JOCHYMKOVÁ Mendelova Univerzita V Brně Agronomická Fakulta Ústav Aplikované a Krajinné Ekologie

Home , Kovalovice

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2016 KATEŘINA JOCHYMKOVÁ Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Možnosti rozvoje agroturistiky v prostoru východně od Brna Diplomová práce

Vedoucí práce: Vypracovala: doc. RNDr. Antonín Vaishar, CSc. Bc. Kateřina Jochymková

Brno 2015 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

Autorka práce: Bc. Kateřina Jochymková Studijní program: Zemědělské inženýrství Obor: Agrobyznys

Vedoucí práce: doc. RNDr. Antonín Vaishar, CSc.

Název práce: Možnosti rozvoje agroturistiky v prostoru východně od Brna Zásady pro vypracování: 1. Zhodnotit existující literaturu k problematice agroturistiky v evropských podmínkách. K tomu využít i článků v časopisech (mj. open access časopisů, např. DOAJ, systému Google Scholar apod.) 2. Stanovit základní faktory rozvoje agroturistiky: lokalizační, realizační, selektivní. Diskutovat vztah agroturistiky a ostatních forem venkovské turistiky (vinařská turistika, cykloturistika aj.) 3. Vymezit zájmové území východně od Brna a toto území charakterizovat z hlediska faktorů rozvoje agroturistiky. Přitom využít i závěrečných prací z MENDELU a dalších univerzit. 4. Analyzovat fungování agroturistických zařízení ve vybraném prostoru na základě terénního výzkumu, rozhovorů s poskytovateli i zákazníky. Jednotlivé formy fotograficky dokumentovat. 5. Pokusit se o zobecnění možností rozvoje agroturistiky v podmínkách Moravy, eventuálně diskutovat možnosti srovnání s jinými regiony u nás i v sousedních zemích.

Rozsah práce: 60 stran + přílohy, minimálně 90 000 znaků

Literatura: 1. MITCHELL, M. -- KIRKPATRICK, I. -- HALL, D. Rural tourism and sustainable business. Clevedon: Channel View Publications, 2005. 365 s. ISBN 1-84541-011-4. 2. HILL, J. -- GALE, T. Ecotourism and environmental sustainability : principles and practice. Farnham, England: Ashgate, 2009. 259 s. 3. TORRES, R M. -- MOMSEN, J H. Tourism and agriculture : new geographies of consumption, production and rural restructuring. Milton Park, Abingdon, Oxon: Routledge, 2011. 223 s. ISBN 978-0-415-58429-6. 4. KONEČNÝ, O. Agroturistika a venkovská turistika: venkovský cestovní ruch v České republice. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. 136 s. ISBN 978-80-7375-738-0. 5. POUROVÁ, M. Agroturistika: Možnosti rozvoje a perspektiva v České republice. Praha: ČZU, 2000. 113 s. ISBN 80-213-0672-6. 6. STŘÍBRNÁ, M. Venkovská turistika a agroturistika. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2005. 65 s. ISBN 80-86726-14-2. 7. Farm Tourism accross Europe; speciální číslo časopisu European Countryside, vol. 5, Nr. 4, 2013 8. Venkovský cestovní ruch - jeho specifika a podmínky pro rozvoj. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2007

Datum zadání: říjen 2014

Datum odevzdání: duben 2016

doc. RNDr. Antonín Vaishar, Bc. Kateřina Jochymková CSc. Autorka práce Vedoucí práce

doc. Ing. Dr. Milada Šťastná doc. Ing. Pavel Ryant, Ph.D.

Vedoucí ústavu Děkan AF MENDELU

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci: „Možnosti rozvoje agroturistiky v prostoru východně od Brna“ vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.

Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne:……………………….

……………………………………………………..

podpis

Poděkování

Ráda bych poděkovala panu doc. RNDr. Antonínu Vaisharovi, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování mojí diplomové práce. Také bych ráda poděkovala majitelům a klientům agroturistických zařízení za jejich ochotu při poskytování informací a dat potřebných k vypracování práce. A v neposlední řadě mojí rodině a přátelům za pomoc a podporu.

Abstrakt

Jochymková, K.: Možnosti rozvoje agroturistiky v prostoru východně od Brna Diplomová práce. Brno: MENDELU v Brně, 2016 Agroturistika, jako jedna z forem cestovního ruchu, představuje propojení zemědělské činnosti a netradičního způsobu turistiky. Agroturistika je stále vyhledávanější formou turistiky především lidmi, kteří chtějí načerpat sílu a relaxovat v přírodě. Agroturistika v České republice nemá takovou tradici a je zatím, na rozdíl od některých okolních států, na nižším stupni rozvoje. Cílem mojí diplomové práce je snaha zamyslet se nad možností rozvoje agroturistiky v České republice, na Moravě a na území východně od Brna. V teoretické části diplomové práce jsem vycházela z dat a závěrů dostupné odborné literatury, zabývající se problematikou agroturistiky. Ve vlastní praktické části jsem terénním šetřením formou osobního individuálního rozhovoru zjišťovala informace od majitelů a klientů agroturistických zařízení. Po analýze podniků v prostoru a po provedení rozhovorů vidím možnost rozvoje agroturistiky na Moravě jako reálnou. Agroturistika v zájmovém území má svůj potenciál na základě hodnocení dle faktorů rozvoje agroturistiky. Klíčová slova: agroturistika, rozvoj, Brno, Jižní Morava

Summary

Jochymková, K.: Possibilities for developing agrotourism in the area east of Brno Diploma thesis. Brno: Mendel University Brno, 2016 As a form tourism, agrotourism links agriculture with an unconventional way of hiking. Agrotourism is growing in popularity, and it is especially sought after by people who want to gain strength and relax in the countryside. In the Czech Republic the tradition of agrotourism is not that great, and compared with some neighboring countries it is at an earlier stage of development. The goal of my diploma thesis is to consider the possibilities for its development in the Czech Republic, namely in Moravia and in the area east of Brno. In the theoretical part, I relied on the data and conclusions from the available literature dealing with agrotourism. In the main practical part I collected information from the owners and clients of the agrotourism facilities, in a field survey by means of individual personal interviews. After analyzing the enterprises in the area and after conducting the interviews I see a real possibility for the development of agrotourism in Moravia. Based on evaluation according to the factors in its development, in the area of interest agrotourism certainly has potential for the future. Key words: agrotourism, development, Brno, Southern Moravia

Obsah

1 ÚVOD A CÍL PRÁCE ...... 10 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE ...... 11 2.1 Cestovní ruch ...... 11 2.2 Turismus ...... 11 2.2.1 Formy turismu ...... 12 2.2.2 Druhy turismu ...... 12 2.3 Agroturistika ...... 16 2.4 Předpoklady pro rozvoj agroturistiky ...... 18 2.7.1 Lokalizační předpoklady ...... 18 2.7.2 Selektivní předpoklady ...... 19 2.7.3 Realizační předpoklady ...... 20 2.5 Doprovodné programy agroturistiky ...... 22 2.6 Vztah agroturistiky k ostatním formám venkovské turistiky ...... 23 2.7 Význam agroturistiky ...... 24 2.7.1 Význam pro zemědělské podnikatelské subjekty ...... 24 2.7.2 Význam pro obce ...... 25 2.7.3 Význam pro regiony a stát ...... 25 2.8 Možné negativní stránky agroturistiky ...... 25 2.8.1 Problémy z pohledu podnikatelů ...... 26 2.8.2 Problémy z pohledu místní samosprávy a státní správy ...... 28 2.9 Rozvoj agroturistiky v České republice ...... 30 2.9.1 Agroturistika jako podnikatelská činnost u nás ...... 32 2.9.2 Subjekty provozující agroturistiku ...... 33 2.10 Agroturistika v zahraničí ...... 34 2.10.1 Slovensko ...... 35 2.10.2 Rakousko ...... 36 2.10.3 Německo ...... 39 2.10.4 Polsko ...... 40 2.10.5 Maďarsko ...... 41 2.10.6 Švýcarsko ...... 42

2.10.7 Itálie ...... 43 2.10.8 Kypr ...... 44 2.10.9 Belgie ...... 45 2.10.10 Velká Británie ...... 45 2.10.11 Irsko ...... 45 2.10.12 Norsko ...... 46 2.10.13 Švédsko ...... 46 2.11 Instituce ovlivňující rozvoj venkovského turismu v České republice ...... 46 2.11.1 Svaz venkovské turistiky ...... 46 2.11.2 CzechTourism ...... 47 2.11.3 ECEAT ...... 48 2.11.4 EuroGites ...... 49 2.11.5 Další zainteresované instituce ...... 50 3 MATERIÁL A METODIKA ...... 51 3.1 Turistický region Jižní Morava ...... 51 3.2 Charakter zájmového území ...... 52 3.3. Předpoklady rozvoje agroturistiky v zájmovém území ...... 53 3.3.1 Lokalizační předpoklady ...... 53 3.3.2 Selektivní předpoklady ...... 54 3.3.3 Realizační předpoklady ...... 54 3.4 Terénní šetření ...... 55 3.4.1 Rozhovor ...... 55 4 PŘÍPADOVÉ STUDIE ...... 58 4.1 Agroturistická zařízení v zájmovém území ...... 58 4.1.1 Ekofarma Jalový Dvůr ...... 59 4.1.2 Farma Olšany ...... 63 4.1.3 Ranč U Jelena ...... 66 4.1.4 Stáj Filip ...... 68 5 VÝSLEDKY A DISKUZE ...... 71 6 ZÁVĚR ...... 76 SEZNAM LITERATURY ...... 78 SEZNAM OBRÁZKŮ ...... 85 SEZNAM TABULEK ...... 86

SEZNAM ZKRATEK ...... 87 PŘÍLOHY ...... 88

1 ÚVOD A CÍL PRÁCE

Agroturistika, jako jedna z forem cestovního ruchu, představuje propojení zemědělské činnosti a netradičního způsobu turistiky. Je specifickou formou venkovského cestovního ruchu, která je vedle bezprostředního využívání přírody a krajiny venkova charakteristická přímým vztahem k zemědělským pracím nebo usedlostem se zemědělskou funkcí (Pourová, 2002).

Agroturistika je stále vyhledávanější formou turistiky především lidmi, kteří chtějí načerpat sílu a relaxovat v přírodě. S touto formou vyžití se mohou turisté setkat na zemědělských farmách, selských dvorech nebo v objektech zemědělských podniků (Němčanský, 1996).

Pro rozvoj agroturistiky u nás je potřebné, aby podnikatelé, kteří se o agroturistiku zajímají a chtějí v ní podnikat, doplňovali stále své znalosti v oboru a dobře se orientovali na tomto specifickém trhu. Aby se tento druh podnikání mohl ve venkovském prostoru a příslušných regionech dobře rozvíjet, je nutná i podpora státu. V České republice se agroturistika pozvolna rozvíjí a je nutné ji brát jako kvalitní nástroj, který může pomoci řešit mnohá úskalí, vyskytující se na našem venkově. Rozvoj agroturistiky je nutné řešit systémově a v širším kontextu rozvoje venkovské turistiky v rámci cestovního ruchu České republiky (Pourová, 2000, Kratochvíl, 2007).

Cílem mojí diplomové práce bylo zhodnotit existující literaturu k problematice agroturistiky v našich i evropských podmínkách, stanovit základní faktory rozvoje agroturistiky, do kterých patří lokalizační, realizační a selektivní faktory a dále také diskutovat vztah agroturistiky s ostatními formami venkovské turistiky. Hlavním cílem mojí práce bylo blíže prozkoumat vymezené zájmové území východně od Brna, charakterizovat ho dle faktorů rozvoje agroturistiky a pokusit se analyzovat situaci v některých vybraných agroturistických zařízeních na základě terénního průzkumu. V závěrečné části práce jsou diskutovány možnosti rozvoje agroturistiky v zájmovém území, také na Jižní Moravě a v celé České republice.

2 LITERÁRNÍ REŠERŠE

2.1 Cestovní ruch Definice cestovního ruchu je poměrně obtížná. V roce 1991 byl pojem cestovní ruch definován organizací UNWTO (World Tourism Organization), Světovou organizací cestovního ruchu následovně: „Činnost osoby, cestující na přechodnou dobu do místa ležícího mimo jiné běžné prostředí, přičemž hlavní účel cesty je jiný než výkon placené činnosti v navštíveném místě“ (Hesková, 2006).

Podstatou této definice je:

 činnosti osob mimo své běžné prostředí, bráno v kontextu různých států či typů cestovního ruchu  do cestovního ruchu nejsou zahrnuty výlety a cesty uvnitř daného území, především rutinní cesty třeba do zaměstnání či za nákupy

V domácím cestovním ruchu se přechodnou dobou myslí obvykle doba do šesti měsíců, v zahraničním cestovním ruchu pak do jednoho roku. V dokumentu Mezinárodní doporučení pro statistiku turismu je definice turismu pozměněna následovně (Palatková, Zichová, 2011):

„Za cestovní ruch se považuje činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší, než je stanovena, za jakýmkoliv hlavním účelem (obchod, trávení volného času nebo jiný osobní účel) a jiným, než být zaměstnán rezidentním subjektem v navštíveném místě.“

Rozdíl je tedy v tom, že byl do turismu zahrnut kongresový turismus MICE (Meetings, Incentives, Conventions, Exhibitions, resp. Events). Obchodní cesty by tedy také měly být zahrnovány do cestovního ruchu (Konečný, 2013).

2.2 Turismus V rámci turismu mluvíme o formách a druzích cestovního ruchu. Formy vycházejí ze zaměření cestovního ruchu na uspokojování určitých konkrétních potřeb účastníka cestovního ruchu, v případě druhů turismu je vždy vypíchnuto určité hledisko, jako je například motiv účasti, délka pobytu apod. (Toušek a kol., 2008).

2.2.1 Formy turismu Do základních forem turismu se řadí rekreační turismus (letní rekreace a turistika u vody, zimní sporty), kulturně-poznávací turismus (někdy také označován jako městský turismus), lázeňský, kongresový a veletržní cestovní ruch. Charakteristika základních forem je uvedena níže:

 rekreační turismus – hlavním cílem je odpočinek (rekreace), jsou vykonávány typické rekreační činnosti, jako jsou například cykloturistika, pěší turistika, vodní sporty, zimní sporty, míčové hry (letní a zimní)  kulturní turismus – patří sem vzdělávání, poznávání, poučení, návštěva kulturních památek, festivaly, výstavy apod.  lázeňský turismus – jde zejména o lázeňskou léčbu pod lékařským dohledem  kongresový a veletržní turismus – aktivní či pasivní účast na veletrhu či kongresu

Mezi specifické formy turismu se řadí:

 ekoturismus  venkovský cestovní ruch  vinařský cestovní ruch  cykloturismus  agroturistika  lovecký cestovní ruch  gastronomický cestovní ruch  náboženský turismus  motivační cestovní ruch ad.

Jednotlivé formy cestovního ruchu se často navzájem doplňují, navazují na sebe nebo jsou pouze podmnožinou. Účastníci v rámci venkovského turismu mohou vyhledávat různé formy.

2.2.2 Druhy turismu Pro rozlišení jednotlivých druhů cestovního ruchu je určující vždy jedno hledisko. Velmi často se vychází z popsaných kritérii (Toušek a kol., 2008):

 místo realizace – dle místa realizace můžeme rozlišit domácí a zahraniční cestovní ruch. Při domácím cestovním ruchu turisté nepřekračují státní hranice vlastní země. Zahraniční cestovní ruch zahrnuje příjezdy (pobyt zahraničních návštěvníků, finanční přínos pro daný stát) a výjezdy přes hranice daného státu (vycestování a pobyt vlastních občanů v zahraničí, finanční výdej prostředků do zahraničí). Souhrn příjezdového a výjezdového zahraničního cestovního ruchu bývá také označován jako mezinárodní cestovní ruch. Pojem tranzitní turismus definuje pouze průjezd určitým státem bez delšího pobytu, je omezen pouze určitým počtem hodin.

„Současný cestovní ruch se vyznačuje pokračující expanzí a geografickou diverzifikací. Turismus patří mezi nejdynamičtěji se rozvíjející ekonomická odvětví. Již tradičním znakem je zapojování nových destinací a oslabování dominantní pozice Evropy a dříve i regionu Severní Amerika. Zásadní změnu v rozmístění globálního cestovního ruchu, která se promítla do pořadí regionů dle mezinárodních příjezdů, bylo možné zaznamenat v roce 2002, kdy se poprvé v historii na druhé místo za Evropu a před Ameriku dostal region Asie a Pacifik, když předstihl region Ameriky. V roce 2014 generoval region Asie a Pacifik 23,2 % světových příjezdů, Evropa na prvním místě však evidovala 51,4 % příjezdů“ (Vošta, Abrhám, 2015). Detailnější přehled turistických příjezdů a meziročních přírůstků ukazuje Tabulka 1 v kapitole Přílohy.

 způsob a organizace zabezpečení služeb  neorganizovaný cestovní ruch – účastník cestovního ruchu si vše zařizuje sám, cestovní kancelář poskytuje pouze částečné zajištění, jako je například prodej jízdenek, letenek apod.  organizovaný cestovní ruch – určitá organizace, jako je například cestovní kancelář, zajišťuje účastníkovi cestu i pobyt  do třetí skupiny se řadí turisté, kteří nepotřebují od cestovní kanceláře žádné služby. Jsou to chataři, chalupáři a turisté, kteří využijí služeb známých či příbuzných.

 velikost skupiny  skupinový cestovní ruch – cestuje formální či neformální skupina účastníků (skupina zaměstnanců vs. skupina známých)  individuální cestovní ruch – účastník cestuje sám nebo se svou rodinou

Obě formy, které jsou uvedeny výše, mohou mít organizovanou či neorganizovanou formu, což záleží na organizaci služeb.

 délka účasti  krátkodobý cestovní ruch – je definován pobytem do 3 dnů mimo trvalé bydliště  dlouhodobý cestovní ruch – je definován pobytem delším než 3 dny mimo trvalé bydliště, ne však delším než 6 měsíců  časový rytmus  každodenní  víkendový  týdenní  dlouhodobější  rozložení během roku  sezónní (letní, zimní)  celoroční

Autoři Shaw a Williams (2004) užívají kritéria způsobu spotřeby turistického produktu. Hovoří o masovém turismu, který je popisován následujícími charakteristikami:

 kolektivní spotřeba od neodlišených turistů  podobnost zařízení a zkušeností  vysoce standardizovaná a velkoměřítková produkce nabídky  vysoká konkurence (tlak na nízké ceny)  vysoký počet turistů

Jiným druhem cestovního ruchu je tzv. postfordistický turismus (nová forma spotřeby). Je iniciován zvyšující se individualizací turistů, kteří preferují a hledají něco odlišného, individuálního, vlastní životní styl. Návštěvníci chtějí být někde jinde, než jsou všichni

ostatní. Jak uvádí Shaw a Williams (2004) nová forma spotřeby se projevuje následovně:

 růst nestálosti preferencí spotřebitelů  zvyšování počtu a typů různých produktů  větší orientace producenta na spotřebitele  zvyšování poptávky po alternativních formách turismu (například agroturistika)  vyhledávání nových turistických destinací  větší dostupnost informací pro turisty o alternativních možnostech trávení dovolené

Podle vlivu na hostitelské prostředí se rozlišuje:

 tvrdý turismus – negativní a nešetrný  měkký turismus – pozitivní a šetrný

Tabulka 2 Charakteristika tvrdého a měkkého turismu

Tvrdý turismu Měkký turismus masové cestování individuální, rodinné cesty rychlé dopravní prostředky, málo času pomalé dopravní prostředky, dost času větší vzdálenosti menší vzdálenosti neměnný program spontánní rozhodování

řízeno cestovní kanceláří řízeno skupinou importovaný styl styl života blízký dané zemi pamětihodnosti zážitky pohodlně a pasivně aktivně a s úsilím

„shopping“, suvenýry vzpomínky, nové zážitky, učení se návštěvníci jsou hlasití a zvědaví návštěvníci jsou taktní a tišší

Zdroj: Librová, 1994

Návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení v České republice: postupně se zvyšuje, v roce 2000 byl počet hostů necelých 11 milionů, do roku 2013 vzrostl na téměř 14 milionů. Necelou polovinu všech hostů tvořili nerezidenti (= opak rezidenta – ten, kdo nebydlí/nemá sídlo na území příslušného státu), v průběhu let se poměr obrátil, převýšil počet hostů nerezidentů. Počet přenocování v průběhu let klesl. V roce 2000 se pohyboval okolo 44 milionů, v roce 2013 byl necelých 40 milionů. Avšak počet přenocování se zvýšil u nerezidentů (z 15,5 milionů v roce 2000 na 20,7 milionů v roce 2013) a u rezidentů se počet přenocování snížil (z 28,6 milionů v roce 2000 na 18,5 milionů v roce 2013), jak uvádí Český statistický úřad (2013). Konkrétní údaje jsou uvedeny v Tabulce 3 v kapitole Přílohy.

Dle Průzkumu Ministerstva pro místní rozvoj (2014), Českého statistického úřadu z roku 2013 byl největší podíl nerezidentů zaznamenán v Praze (86 %) a největší podíl rezidentů v Pardubickém kraji (86 %), nejkratší pobyt nerezidentů (2 noci) v Jihomoravském kraji, oproti tomu nejdelší pobyt v Karlovarském kraji (5,8 nocí). Nejvýraznější letní sezónu zaznamenal Jihočeský kraj (49 % hostů ve 3Q). Další zajímavosti jsou uvedeny v Tabulce 4 v kapitole Přílohy.

2.3 Agroturistika „Agroturistika je specifickou formou venkovského cestovního ruchu, která je vedle bezprostředního využívání přírody a krajiny venkova charakteristická přímým vztahem k zemědělským pracím nebo usedlostem (budovám) se zemědělskou funkcí. Je provozována podnikateli v zemědělské prvovýrobě jako vedlejší, doplňková činnost, která slouží k získání dodatečných finančních prostředků s tím, že zemědělská výroba by měla být činností dominantní.“

„Agroturistika je představována souhrnem služeb (ubytovacích, stravovacích a ostatních) a činností na farmě i v okolním prostředí a možnostmi zážitků, které zemědělský subjekt poskytuje (prodává) návštěvníkům za účelem rekreace a odpočinku. Jde tedy o cestovní ruch na zemědělských farmách nebo v objektech středních a větších zemědělských podniků.“

„Vesnická turistika a agroturistika jsou spojeny s vesnickým osídlením a společně profitují především z přírodního, ale i kulturního bohatství místního prostředí. Odlišují se zejména ubytováním, rekreačními aktivitami i charakterem života v období

rekreačního pobytu na vesnici. Tato odlišnost je zcela zřetelná zejména u agroturistiky na rodinné farmě, jejímž podstatným znakem je spolužití s farmářskou rodinou“ (Pourová, 2002).

Avšak existuje celá řada užívaných významů pro pojem agroturismus. Jádrem definic je sepjetí turismu a zemědělství. Jedna z definic uvádí, že agroturistika představuje turistický produkt, který je přímo spjatý se zemědělským prostředím, jeho produkty a pobytem na farmě (Sharpley, Sharpley, 1997).

Jsou užívány také pojmy jako faremní turistika (farm tourism), turistika na farmě (tourism on farm), na farmě založený turismus (farmbased tourism), dovolená na statku nebo je takto chápán venkovský turismus (Phillip a kol., 2010).

Agroturismus je tedy zpravidla chápán jako jeden z typů venkovského turismu. V důsledku mnoha typologií agroturismu někteří autoři také rozlišují farmy, na kterých se již zemědělsky nehospodaří (non working farm), avšak mají zemědělský charakter a jsou součástí venkovského turismu. Sem je zahrnována například i hipoturistika (Phillip a kol., 2010). Obrázek 1 Vymezení agroturistiky v rámci turismu

Zdroj: Habán, Otepka, 2004 Setkáváme se zde i s pojmem ekoagroturismus, který můžeme přeložit jako turismus na ekologicky hospodařících farmách produkujících bioprodukty. Produkty produkované v rámci ekoagroturismu podléhají velmi přísné kontrole. Musí splňovat všechny podmínky, které jsou nezbytné pro tento typ hospodaření, aby mohly být označovány ochrannou známkou BIO (Galvasová a kol., 2008).

Podstatným znakem ekoagroturistiky je účast na zemědělských pracích a konzumace produktů ekologického zemědělství (Konečný, 2013).

Jestliže má venkovská turistika naplnit očekávání, že může přispět k procesu rozvoje venkova a stát se udržitelným výrobním odvětvím, musí rostoucí podniky řešit výzvy.

Nesmí opomíjet čtyři zásadní oblasti, kterými jsou konkurence, marketing, kooperace a globalizace (Hall a kol., 2005).

2.4 Předpoklady pro rozvoj agroturistiky Souhrn přírodních a antropogenních aspektů vytváří předpoklady pro realizaci cestovního ruchu (Vystoupil, Šauer, 2011).

Základní faktory pro rozvoj jakékoliv formy cestovního ruchu můžeme rozdělit do několika kategorií (Zelenka, Pásková, 2012):

 lokalizační předpoklady – patří sem přírodní a kulturně-municipální předpoklady (zejména atraktivita místa, atrakce a instituce místní správy a samosprávy).  selektivní předpoklady – zahrnují demografické, politické, sociologické, urbanizační, environmentální a personální předpoklady (struktura obyvatelstva, politická stabilita, profesionalita zaměstnanců v cestovním ruchu, styl života apod.). Jde tedy o obecné prostředí destinací i zdrojových oblastí pro různé aktivity nejen pro oblast cestovního ruchu.

 realizační předpoklady – představují vybavenost komunikačními sítěmi, další infrastrukturou a službami

2.7.1 Lokalizační předpoklady Lokalizační předpoklady pro rozvoj agroturistiky se poněkud liší od lokalizačních faktorů, které podmiňují rozvoj „tradičních“ forem cestovního ruchu, jako je poznávací, pěší nebo sportovně-rekreační turistika. Agroturistika nenabízí atraktivity, jako jsou například památky, jeskyně, rybníky aj. Všechny takové atrakce slouží agroturistice jako doplňkové předpoklady. Tyto atraktivity samy nezajistí rozvoj agroturistiky, mohou ho však podpořit.

Z lokalizačních předpokladů v případě agroturistiky jsou důležité některé složky přírodního prostředí a venkova. Jsou to zejména:

 přítomnost venkovských staveb lidové architektury i staveb v architektonickém stylu jako jsou církevní či šlechtické stavby  rozsáhlá, tichá, málo urbanizovaná krajina  kulturní, společenský a materiální potenciál venkova

 využití krajiny tak, aby byla v souladu s tradičním venkovským prostředím, tzn. například nižší podíl zastavěného území, vyšší podíl lesních ploch a trvalých kultur apod.  přítomnost malých statků s tradiční nebo alternativní zemědělskou výrobou s navazujícími aktivitami, jako jsou například tradiční řemesla, místní obyčeje  kvalitní ovzduší, vod, půdy, nízká hladina hluku  přítomnost a podpora místních muzeí a skanzenů

Agroturistika se může stejně dobře rozvíjet v horách jako v rovinatých oblastech (Toušek a kol., 2008).

2.7.2 Selektivní předpoklady Agroturistika je úzce spjata s pojmem venkovské prostředí a musí splňovat několik dílčích selektivních předpokladů, aby se tato forma cestovního ruchu mohla úspěšně rozvíjet. Určité předpoklady jsou spojeny s faktory (demografickými, urbanizačními, ekonomickými, sociálně-kulturními a sociálně-politickými) na straně nabídky, na straně poptávky se vyskytují jiné. Na straně nabídky hraje velmi významnou roli venkovský styl života. Dá se definovat několika psychologickými a sociologickými faktory. Je to například klidnější způsob života, menší anonymita prostředí (lidé mají mezi sebou silnější vztahové vazby), lidé si více váží prostředí, ve kterém žijí. V ekonomické oblasti hraje důležitou roli zemědělství, zejména extenzivní, popřípadě také různá odvětví primárního sektoru, jako je lesnictví, lov nebo rybolov, a také malé firmy a živnosti. Nezanedbatelným a velmi důležitým selektivním předpokladem pro rozvoj agroturistiky je neporušené a zachovalé životní prostřed, tedy především pestrá fauna a flóra ve své přirozenosti s původní skladbou ekosystémů. Na straně nabídky figuruje pouze jediný hlavní předpoklad a tím je personální zajištění služeb. Jako důležité se jeví mít dobré rodinné zázemí a vytvořit útulné prostředí. Od hostitelů se neočekává pouze profesionalita, ale zejména příjemné rodinné prostředí, do kterého by se hosté rádi vraceli, neformální přístup a vřelé osobní chování.

V oblasti nabídky služeb cestovního ruchu je v poslední době kladen stále větší důraz na kvalitu. S tímto požadavkem je úzce propojena klasifikace a certifikace odlišných skupin služeb. Jako příklad můžeme uvést klasifikaci ubytovacích kapacit dle hvězdiček, ke kterým jsou velmi často přidávány další oborové klasifikace

a certifikace. V rámci venkovské turistiky tyto aktivity zaštiťuje sdružení ECEAT (European Centre For Eco Agro Tourism), které je řídí. Svou pobočku má i v České republice (Toušek a kol., 2008).

Zvyšuje se význam relativní bezpečnosti venkovského prostředí ve vztahu ke kriminalitě, terorismu apod.

2.7.3 Realizační předpoklady Agroturistika, jak již bylo zmíněno, se řadí mezi specifické formy cestovního ruchu. Realizační předpoklady jsou velmi důležité a musí být patřičně zkombinovány. Aby se agroturistika mohla dobře rozvíjet, je velmi důležitá úzce definovaná infrastruktura. Ústřední složkou infrastruktury a služeb jsou zejména ubytovací služby, na ně navazují doplňkové služby, kterými se myslí služby stravovací. Nicméně pro agroturistiku nejsou žádoucí všechny ubytovací služby (Hall, Page, 2006).

Podle Čertíka a kol. (2000) by agroturistika resp. venkovská turistika měla být charakterizována následovně:

 decentralizace – v prostoru by se měla vyskytovat pouze v malé míře malá zařízení, která nebudou narušovat a zatěžovat přírodní i sociální prostor  malá kapacita – je tolerováno maximálně 10 lůžek u zemědělských usedlostí, srubů, chat a jiných a maximálně 50 lůžek v hotelech či penzionech, avšak i zmíněné množství 50 lůžek bývá mnohdy považováno za nadlimitní  rustikální interiér i exteriér s využitím přírodního materiálu – měl by zůstat původní nábytek v původních budovách. Mlýny, salaše, hájovny, kovárny a podobně by měly být ponechány pokud možno v původním stavu s ponecháním a využitím přírodního materiálu, kterým se myslí například dřevo a kámen.  venkovní a interiérová zeleň – má hygienickou a estetickou funkci  dostačující prostor k pohybu

Také stravovací služby by měly mít příznačné vlastnosti:

 gastronomické speciality – jako příklad mohou být uvedeny speciality, které se vážou k tradicím Moravskoslezského kraje (valašské frgály, valašská kyselica,

bramborové stryky, plněná husa se zelím a bramborovými knedlíky), Jihočeského kraje (bramborové šišky, tzv. kočičák, bramboráky nebo zelňáky a samozřejmě ryby – kapr načerno, nadívaný kapr podle blatenských rybářů, štika nebo pstruh po mlynářsku, okoun na másle, ze zvěřiny například srnčí kýta na jalovci nebo zajíc)  vlastní domácí potravinářské výrobky – mléko, mléčné výrobky, víno, burčák, destiláty, ovoce, zelenina, pečivo, med, houby ad.  pochutiny vázané k tradičním vesnickým událostem – zabíjačka, dočesné chmele, vinobraní, tradiční hody ad.

V ekoagroturistice jsou na potravinářské výrobky kladeny mnohem vyšší nároky. Těmi se myslí především takové výrobní postupy, které nezatěžují životní prostředí a přísně se vyvarují užití chemických prostředků.

Neopomenutelným aspektem, který napomáhá rozvoji agroturistiky, jsou nejrozmanitější tematické trasy využívané nemotorovou dopravou. V případě agroturistiky jsou velmi oblíbené a hojně využívané značené i neznačené trasy, kterými jsou:

 cesty pro pěší turisty  cyklistické cesty a trasy  trasy pro běžecké lyžování  méně časté hipostezky  vodní trasy na vodních tocích, kanálech či plochách [1]

Zákazníci do zájmové destinace obvykle přicestují vlastním automobilem, avšak během pobytu se pohybují právě pěšky a nemotorovou dopravou.

Můžeme ale také zmínit složky infrastruktury, které nejsou vhodné pro rozvoj cestovního ruchu. Konkrétně pro agroturistiku za nevyhovující považujeme tzv. „umělou“ infrastrukturu, která se vyskytuje ve venkovských regionech stejně jako ve městech. Typickou „umělou“ infrastrukturou resp. službami jsou například:

 zábavní parky  akvaparky  infrastruktura pro zimní či adrenalinové sporty  hustá síť silnic a podobně

Proces plánování rozvoje agroturistiky je poměrně složitý a specifický. Je proto důležité, aby všechna pozornost nebyla zaměřena pouze na vznik a rozšiřování infrastruktury a služeb, ale také na zmírnění či zabránění vzniku některých dalších složek infrastruktury a služeb, které celkovému dojmu nepřinášejí užitek [1].

2.5 Doprovodné programy agroturistiky Cestovní ruch zákazníkům nenabízí pouze ubytování či stravu. Atraktivnost cestovního ruchu zajišťuje již samotné ubytování, prostředí a okolí objektu a také speciální služby, které podnikatel zákazníkům nabízí. Nemusí jít přitom pouze o služby nabízené samotným podnikatelem, ale také zprostředkované aktivity v blízkém okolí. Nabídka stravování by se měla soustředit na typické pokrmy místních obyvatel a tradiční recepty blízkého okolí. Příkladem mohou být biopotraviny či venkovská strava, jako je čerstvé mléko, brambory, kulajda, bylinné čaje apod. Nabídka se okrajově může soustředit také na místní zvláštnosti jako je vinobraní, zabíjačkové hody či posvícenské slavnosti.

Velký zájem turisté projevují i o sezónní zemědělské práce, při nichž se mohou aktivně zapojit. Pomáhají tak třeba při senosečích, žních, úklidu stájí, pasení či čištění hospodářských zvířat.

Další zajímavou nabídkou jsou projížďky na koních a provozování jezdecké školy. Tyto služby jsou však závislé na tom, zda hospodář má možnost ustájit koně ve stáji či je mít na pastvinách. Doprovodným programem může být projížďka bryčkou či kočárem.

Lov zvěře a rybaření závisí na zázemí a možnostech farmy či zemědělského podniku, na velikosti lesa a rybníků a jejich vlastnictví.

Do doprovodných programů se zařazují i letní a zimní sporty, které ale úzce souvisí s charakterem okolní krajiny. Okolí může turistům nabídnout pěší turistiku, cykloturistiku, lyžování, sáňkování a podobně.

Dále jsou to tradiční řemesla, jako je práce ve mlýnech, kovárnách, krajkářství, kolářství a další.

Do ostatních doprovodných programů patří přírodní zvláštnosti, jako jsou krasové jeskyně, přírodní útvary, obory se vzácnou zvěří a jiné (Němčanský, 1996, Pourová, 2002).

Podstatou doprovodných programů je vytvořit pro klienty komplexní ucelený balíček nabídky. Konkrétní podoba nabídky je úzce spojená s typem zemědělského podniku, který klient navštíví, s charakterem obce a s její vybaveností a v neposlední řadě s nabídkou regionu, ve kterém se činnost realizuje (Malá, 1995).

2.6 Vztah agroturistiky k ostatním formám venkovské turistiky Provozovatel agroturistického zaízení by se měl snažit také využít jiných forem venkovské turistiky, pokud to daná lokalita umožňuje. Cykloturistika a zejména vinařská turistika se stávají stále více oblíbenými. Provozovatel by proto těchto výhod měl využívat a klientům tyto možnosti nabízet.

Jak uvádí Fajtová (2010), v České republice byl zaznamenán o cykloturistiku výraznější zájem až po větším rozšíření horských a trekkingových kol. Začaly vznikat cykloturistické oddíly i cestovní agentury, které tento předmět podnikání začaly více studovat a prosazovat. Velký podíl na rozvoji cykloturistiky má narůstající počet cyklotras a cyklostezek, které v posledních letech zaznamenávají rozmach na celém území České republiky. Na cykloturistiku můžeme pohlížet jako na dopravu, která se podle oprávnění řadí buď do oblasti dopravní obsluhy území (resort dopravy), nebo do oblasti cykloturistiky (resort místního rozvoje).

Vinařská turistika je stále více podporována a stále více obcí nabízí milovníkům vína po dobu letní turistické sezóny návštěvy vinařů, kteří otevírají svoje sklepy v předem určených termínech. Vinařské regiony můžeme rozdělit na vinařskou oblast Morava a vinařskou oblast Čechy. Vinařská oblast Morava je zdaleka významnější a zahrnuje celkově čtyři podoblasti – znojemskou, mikulovskou, velkopavlovickou a slováckou. Ve vinařské oblasti Morava se nachází téměř 96 % ploch všech vinic registrovaných v České republice (Dudák, 2011).

Jako další formu venkovské turistiky je vhodné připomenout ekoagroturistiku, která je provozována v souladu s ochranou přírody a životního prostředí. Původně jsme se s ní mohli setkat jako s jednou z forem venkovské turistiky, jinak individuální turistiky na ekologicky hospodařících farmách. Jejich cílem byla produkce bio potravin. V poslední době je však spíše chápána jako obecná forma venkovské turistiky, která přispívá k trvale udržitelnému rozvoji venkova, k ochraně přírody, životního prostředí, obnově a udržení tradičních kulturních, sociálních a historických hodnot venkovského

životního prostoru (Stříbrná, 2015). Ekoagroturistika se s agroturistikou doplňuje téměř ve všech směrech. Agroturistika dbá o zachování kulturních, sociálních a historických hodnot a snaží se o udržitelný rozvoj venkova.

Agroturistika úzce souvisí s ostatními formami venkovské turistiky. Navzájem se doplňují a podporují. Agroturistická zařízení si mohou být vzájemně prospěšná ve svém rozvoji a také v provázanosti s ostatními formami venkovské turistiky v jakékoliv lokalitě.

2.7 Význam agroturistiky Agroturistika má řadu pozitiv. Jako příklad se uvádí:

 spojuje služby cestovního ruchu se zemědělským sektorem  podporuje uchovávání přirozeného přírodního a životního prostředí  napomáhá krajinotvorbě  objevuje a medializuje (popularizuje) přírodní bohatství a tradice  prohlubuje vztah člověka k přírodě  napomáhá vzniku nových podnikatelských činností (Pourová, 2002)

Rozvoj agroturistiky je v naší zemi stále v počátcích, ale neustále se rozvíjí a je z řady výše uvedených důvodů významný, jak dokazují pozitivní zkušenosti z řady evropských států. Význam agroturistiky je zjevný v několika rovinách. Ovlivňuje rozvoj podnikatelských subjektů, obcí, regionů a státu.

Význam agroturistiky pro jednotlivé subjekty je uveden v dalších podkapitolách podle Brabencové a kol. (1995).

2.7.1 Význam pro zemědělské podnikatelské subjekty Agroturistika pro zemědělské podnikatelské subjekty slouží především jako doplňková podnikatelská činnost z těchto důvodů:

 vedlejší zdroj příjmů – existenční diverzifikace rizika  zemědělci mohou propagovat a následně lépe prodat své výrobky, ubytovací kapacitu a další služby, setkáváme se zde se synergickým efektem (výsledný účinek současně působících složek je větší než souhrn účinků jednotlivých složek (Vodáček, Vodáčková, 2009))  může zajistit finanční přítok dokonce i ohroženým zemědělským farmám a podnikům

 zvyšuje se celková úroveň nejen podniků, ale kultivuje se celkové prostředí dotyčného místa

2.7.2 Význam pro obce Agroturistika má významný vliv také na obce z těchto důvodů:

 jsou využívány budovy, které neslouží již původnímu účelu  úroveň obcí se s rozvojem cestovního ruchu zvyšuje  vytváří pro obec i okolní obce možný odbyt zemědělských výrobků a je tak stimulem pro rozšiřování výroby  příjmy se zvyšují i samotné obci (kromě podnikatelů v obci žijících)  zajišťuje finanční zdroj pro vybavenost obcí  mohou vznikat nová pracovní místa, která ovšem mají zpravidla jen sezónní charakter  podporuje a udržuje tradiční řemeslnou výrobu, folklorní a další tradice dané obce  obec může prosperovat z poskytování svého přírodního, kulturního, ale i historického potenciálu  ovlivňuje udržování rázu krajiny v okolí obce

2.7.3 Význam pro regiony a stát Regiony a stát profitují z poskytování agroturistiky zejména díky:

 mimoprodukční funkci zemědělství a možnosti vyřešit některé jeho problémy  nabízí nové pracovní příležitostí, čímž se snižuje procento nezaměstnanosti  cestovní ruch může rozšiřovat hranice svého působení  stát těží i ze zahraničních návštěv, podporuje exportní aktivity

2.8 Možné negativní stránky agroturistiky Agroturistika je většinou popisována jako prospěšná, funkční a společensky výhodná aktivita, která dodává „jednoduché“ zemědělské výrobě nový a zajímavější nádech. Dle Malé (1995) se jedná o vztah mezi zemědělstvím a cestovním ruchem, vzájemně se doplňující. Na druhé straně se však může stát, že se stanou konkurenty.

To může nastat v následujících případech:

 konkurence pracovních sil – zemědělské pracovní činnosti (senoseče, žně ad.) se mohou navzájem krýt s prací spojenou se zákazníky a službami v agroturistice  konkurence z hlediska rozdělování či investování volného kapitálu – podnikatel se musí rozhodnout jakou aktivitu (zemědělská výroba nebo agroturistika) svými finančními prostředky podpoří

Přímo možné negativní dopady:

 přetěžování žen „farmářek“ – kromě práce v zemědělské výrobě a v domácnosti mají na starost také domácí práce a povinnosti v oblasti agroturistiky  zatěžování a možné poškozování životního prostředí (rušení zvěře, znečišťování odpadky, negativní externality apod.)  nadměrný zájem návštěvníků farmy může narušovat život místního obyvatelstva  může také logicky dojít k úbytku půdy například z důvodu výstavby nových prostor patřících k podniku či další výstavby infrastruktury (Pourová, 2002)

Hill a Gale (2009) považují za hlavní znečištění spojené s cestovním ruchem především znečištění vzduchu v důsledku letecké dopravy a hluk. Dále vidí souvislost s poškozováním ekosystémů, odlesňováním a nadměrným využíváním půdy.

Podnikání, ať už v jakémkoliv oboru, má svá úskalí, která můžeme rozdělit do dvou skupin podle dvou odlišných podhledů. Jedná se o problémy z pohledu podnikatelů a o problémy z pohledu místní samosprávy a státní správy (Pourová, 2002).

2.8.1 Problémy z pohledu podnikatelů Podnikatel, který se pohybuje v agroturistickém podnikání, by měl předpokládat, že kromě výhod a pozitiv, kterých bude využívat, je také řada problémů, které podnikatele mohou potkat.

Mezi základní problémy, se kterými se může podnikatel potýkat, patří finanční, marketingové, právní, osobní a komunikační. Uvedené problémy jsou detailněji popsány níže:

 finanční problémy – podnikatel se potýká s finančními problémy, pokud má nedostatek či naopak nadbytek kapitálu. Pokud má podnikatel nedostatek kapitálu, nemůže zahájit či dále rozvíjet své agroturistické podnikání. Nadbytek finančního kapitálu nebo snadné získání kapitálu (dotace) se nemusí vyplatit méně zkušenému či začínajícímu farmáři z důvodu

neefektivního investování kapitálu nebo časové tísně. Překážkou pro získání finanční podpory také může být vypracovaný podnikatelský záměr, který nepřesvědčí úřady o návratnosti finančních prostředků. Častou chybou je i špatná informovanost podnikatelů o možných podporách v podnikání v agroturistice.  marketingové problémy – častou chybou je nepřesné provedení marketingové strategie, v horším případě strategie zcela chybí. Po uvedených chybách se mohou začít vyskytovat problémy, jako například neuspokojení poptávky, problémy se stanovením ceny ad. Často používanou metodou pro průzkum trhu je SWOT analýza, která zkoumá silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby. Tato analýza je ale ve většině případů prováděna pouze částečně a ještě k tomu často i chybně.

 právní problémy – často vznikají špatnou znalostí zákonů, vyhlášek apod. podnikatelé mohou skončit v krajních případech až u soudu  osobní problémy – podnikání v relativně novém nezemědělském oboru vytváří na farmáře a celou jeho rodinu velký tlak – nové pracovní povinnosti, časová zaneprázdněnost a s tím spojené i možné zanedbávání jiných zájmů, finanční a obchodní potíže aj. Farmáři jsou mnohdy v oboru nevzdělaní a nemají zkušenosti v oboru.  komunikační problémy – vznikají často mezi podnikatelem a institucemi, úřady, organizacemi, informačními středisky apod. Vznikají komunikační bariéry, které by se měly odbourávat, pokud má dojít k dobré spolupráci mezi těmito dvěma subjekty. Uvádí se, že v agroturistickém podnikání chybí synergická kritéria a je nedostatečný tzv. synergický efekt, což je propojení lidských zdrojů a organizací do akceschopných systémů. Synergického efektu se docílí, pokud se vytvoří fungující systém, který bude zahrnovat jak rodinné farmy, které se orientují na agroturistiku, tak turistické kanceláře, poradenské firmy, vládu, zahraniční partnery, zájmová regionální sdružení pro agroturistiku ad. (Pourová, 2002)

2.8.2 Problémy z pohledu místní samosprávy a státní správy  podceňování strategie rozvoje regionu, obce

Každý region má svá specifika a také odlišné podmínky pro rozvoj cestovního ruchu. Uvažuje se tedy nad tím, jestli by se daný region mohl zabývat cestovním ruchem, agroturistikou, a zda disponuje zemědělskými objekty, farmami apod. Dále pak, zda region bude provozovat např. venkovskou turistiku nebo v širším pohledu turistický ruch.

Možné problémy:

 střet zájmů podnikatelů, občanů, ochránců přírody, zástupců místní samosprávy, investorů včetně zahraničních apod.  nadměrné osídlení rekreačních oblastí v sezóně tzn. letní a zimní dovolené, například Pálavská jezera, kde je devastována přírodní krajina  absence multiplikačního efektu v regionech. Obce v regionu nejsou navzájem propojeny, ani mimo region.  každá obec nabízí „všechny“ služby, málokterá přichází se specifickým produktem  je málo využívána Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism z hlediska finančního i metodického  problémem jsou také bariéry, které se vyskytují mezi státním a regionálním produktem cestovního ruchu. Doporučuje se vytvořit komplexní produkt pro jednotlivé segmenty trhu (turisty).  naprostá absence kvalitních národních i individuálních prezentací venkovského turistického ruchu, především tedy agroturistiky na území i mimo Českou republiku. Ve srovnání ČR se zeměmi EU a USA je prezentace a rozšíření informací o našem cestovním ruchu zcela nedostatečná.  v regionech se vyskytuje malý počet kvalitních organizací, které by se zabývaly poradenstvím pro podnikatele  nedostatečná informovanost podnikatelů i místní samosprávy o možnostech získání dotací do podnikání v agroturistice. Obecní úřady by se měly do této spolupráce také zapojit.  podnikatelům může chybět dostatečná motivace v tomto oboru podnikání z důvodu neevidování daňové výnosnosti cestovního ruchu v komunální sféře

 je nedostatečný marketingový management v cestovním ruchu

 podhodnocení cestovního ruchu v České republice

Jak už bylo zmíněno, v České republice je často zanedbávána prezentace cestovního ruchu ve srovnání s jinými státy. Uvažuje se, že s příchodem reformy územní státní správy nesmí být nadále venkovská turistika podhodnocována. Je nutné apelovat na podnikatele a vzbudit v nich zájem o tento druh podnikání.

Velmi významným problémem je také neznalost konkurence v podnikání v agroturistice. Častou chybou podnikatelů je to, že ani oni sami neznají svůj produkt, natož produkt v obci či regionu. Produkt je součástí marketingového mixu, který dále zahrnuje cenu, místo a způsob prodeje a propagace. Produkt je ale jedním z nejdůležitějších ukazatelů, který by měl zaručit úspěch na trhu.

Cestovní kanceláře a odbytové organizace a následně ubytovací zařízení se také potýkají s problémy ve formě cenotvorby.

Problémem také je, že často samotný podnikatel není schopen správně spočítat náklady na propagaci, rozumí se tím komunikace klientů s podnikatelem, a pak platí za svou neznalost vysokou cenu. Podnikateli by měla pomáhat obec, ale ta nemá jednotné zdroje právě na krytí finančních výloh na komunikaci s klienty – turisty. Obec spíše spoléhá na jednotlivé podnikatele.

Podnikatel by se měl dobře orientovat v mnoha oblastech, aby jeho podnikání v agroturistice přinášelo zisk. Neúspěch přichází, pokud má neznalosti v následujících oblastech:

 cenotvorba – především oblast smluvních cen  centrální podpora a její formy pro rozvoj agroturistiky  daňové a pojišťovací zákony  podmínky pro získání úvěru  personální podmínky pro podnikání v oboru agroturistiky ad.

Mezi základní problémy patří nezájem o rozvoj venkovské turistiky v obcích. Aby marketing v obci plnil svou funkci, měla by obec mít vhodnou organizačně institucionální strukturu a dobře prezentovat své zájmy jako regionální sdružení

cestovního ruchu. Obce neznají své zákazníky a nedokážou tak svou nabídkou klienty uspokojit, neoslovují konkrétní segmenty trhu. Výhodou je dělat průzkumy trhu během jednotlivých turistických sezón, což mnoho obcí neprovádí.

Podnikatelské subjekty by mezi sebou měly komunikovat a spolupracovat, jak to bývá obvyklé v zahraničních státech. Podnikatelé u nás se navzájem vnímají hlavně jako konkurenti a projevuje se zde spíše žárlivost. Výhodou společné spolupráce je vytěžit ze vzájemné pomoci výhody pro všechny subjekty, které se účastní dohody.

Výše vyjmenované problémy jsou řešitelné, ale je nezbytné se na ně zaměřit, následně je odstraňovat či jim předcházet opatřeními ku prospěchu agroturistiky včetně celého cestovního ruchu v jednotlivých obcích a v celém regionu.

I přes uvedené problémy a nedostatky má agroturistika a celá venkovská turistika v České republice potenciál. Postupem času narůstá tendence tuto činnost dál rozvíjet na regionální úrovni i na úrovni vlastních podnikatelských subjektů. Lidé, kteří se zabývají agroturistikou a podporují její rozvoj, jsou si jisti, že venkov na území České republiky disponuje výjimečnými přírodními i kulturními podmínkami pro rozvoj turistického ruchu, a jsou si vědomi příležitostí v tomto podnikání (Brabencová a kol., 1995).

Aby se rozvoj agroturistiky vyvíjel tím správným směrem, je nutný systémový přístup. Agroturistika by se měla prolínat ve všech sférách podnikání v oblasti zemědělství a v oblasti cestovního ruchu a současně řešit již zmíněné problémy.

Aby byl rozvoj agroturistiky úspěšný, je potřebný marketing na úrovni obce, regionu a státu. Realizace marketingové koncepce chce spolupráci více subjektů. Myslí se jimi podnikatelé a podnikatelské subjekty, orgány místní samosprávy i státní správy a všech zainteresovaných subjektů (samotní obyvatelé obce a regionu).

2.9 Rozvoj agroturistiky v České republice Jak uvádí Holeček a kol. (1999), rozvoj cestovního ruchu byl u nás zaznamenán již v 19. století. S návratem romantismu se staly populárními výlety do přírody a do hor, stavěly se horské boudy, které poskytovaly výletníkům skromné ubytování a stravování. Vznikaly první turistické spolky a sdružení (např. Klub českých turistů byl založen již v roce 1888).

Agroturismus se nemohl kvůli historickým událostem v tehdejším Československu do počátku 90. let 20. století více rozvíjet a to především vlivem kolektivizace v zemědělství, která proběhla v 50. letech. Zakládala se družstva, velkovýrobní zemědělské podniky. Rodinné statky, které měly svou historii a tradici, začaly zanikat. Statky se pak v 90. letech, také pod vlivem popsaných událostí, nebyly schopny plně zotavit a tato tradice se tak znovu ne zcela obnovila. V České republice se přesto nachází už dnes mnoho rodinných farem podnikajících v agroturistice, ale nedosahují takového významu a velikosti jako například ve Velké Británii, Rakousku, Nizozemí či Francii (Konečný, 2013).

Po revoluci v roce 1989 restrukturalizace a transformace zemědělství podpořila řadu různých zajímavých aktivit a produktů, které jsou farmy schopny nabízet. Řadí se sem i služby v cestovním ruchu a tedy i agroturistika. V roce 1993 vznikla v Nizozemí organizace ECEAT (European Centre for Ecological and Agricultural Tourism). Jejími prvními členy byla Česká republika, Polsko a Maďarsko jako cílové země agroturistiky. Zdrojovou klientelou byli především Nizozemci (Burian a kol., 2008).

Zpočátku v roce 1993 byl vytvořen seznam adres 15 českých zemědělců, kteří měli tu možnost a chtěli nabídnout i zahraničním turistům svůj domov. Následující rok vzrostl počet agroturistických zařízení na 51 (Ryglová, 2003).

Podle Pourové (2002) farem, které provozují agroturistiku, je řádově několik stovek, ale podnikatelů, kteří jsou součástí venkovského turismu, je mnohonásobně více.

Z výsledků, jež uvádí Pourová (2002), vyplývá:

 agroturistika je pouze doplňkovou službou a představuje spíše vedlejší příjem podnikatelů  vzhledem k historickým událostem není zcela možné, aby měla agroturistika u nás, v Polsku, Maďarsku a v některých dalších postsocialistických zemích takový vývoj, jako tomu bylo a je v západní Evropě  uvažuje o tom, že ostatní formy venkovské turistiky budou mít na našem území větší možnost se rozvíjet a mít zde větší uplatnění

Stříbrná (2005) uvádí, že se rekreuje na českých farmách ročně kolem 30 000 turistů, z toho je asi 10 000 turistů zahraničních, většinou Němců, Poláků a Nizozemců.

Závěry Šetření v zemědělství v roce 2010 na krajské úrovni dokazují, že farmy nejsou více regionálně koncentrovány. Pouze v Jihočeském a Středočeském kraji se nachází téměř jedna třetina farem podnikajících v agroturistice v České republice. Čtyři nejvýznamnější kraje (Jihočeský kraj, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj a Královéhradecký kraj – dle celkového počtu farem) posílily svoji pozici a v roce 2010 v nich byla vymezena polovina všech farem, které podnikají v agroturismu v České republice. Došlo k nárůstu činností v agroturismu pro farmy. Zvyšuje se podíl tohoto typu diverzifikace na úkor jiných aktivit mimo zemědělství ve všech krajích (Konečný, 2013). Podrobná data jsou uvedena v Tabulce 5 v kapitole Přílohy.

2.9.1 Agroturistika jako podnikatelská činnost u nás Agroturistika může být do budoucna důležitým zdrojem příjmů a také poskytovatelem nových pracovních míst. V České republice se tato forma turismu stále rozvíjí a může čerpat zkušenosti z některých vyspělých států Evropy, jako je například Rakousko či Švýcarsko, kde agroturistika vzkvétá díky vládním i nevládním organizacím a institucím.

Česká republika je vhodná pro agroturistiku díky své atraktivní turistické poloze („srdce Evropy“), přírodním krásám, kulturnímu a historickému potenciálu. Dostatek zemědělských usedlostí, statků, chat a chalup vybízí k využití potenciálu v rozvoji venkova. Je tedy potřebné cílevědomě podporovat rozvoj cestovního ruchu v České republice.

Podpora rozvoje agroturistiky je důležitá nejen pro zemědělce, ale i pro ostatní obyvatele venkova. Ti mohou podpořit vývoj své vesnice, obce nebo regionu například poskytováním ubytovacích služeb, v oblasti obchodu, pohostinství, řemeslné výroby, opravárenství, organizací volného času pro turisty (zábava, sportovní aktivity, místní tradice aj.), propagací a informačními službami v tuzemsku i zahraničí.

Ve světě je stále více zaznamenávána poptávka po komornějších formách dovolené a odpočinku mimo turistická centra, proto je o agroturistiku a její specifické produkty stále větší zájem. Turisté jsou bezprostředně spjati s přírodou, více dbají na ochranu životního prostředí, proto takový typ podnikání podporují (Pourová, 2002).

2.9.2 Subjekty provozující agroturistiku Agroturistika se provozuje v zemědělském prostředí, na rodinných statcích nebo v jiných zemědělských subjektech. Tato forma turismu představuje jedinečné souznění zemědělství a turistiky, přitom může statku často přinést nezanedbatelný příjem. Zároveň podnikateli umožňuje uskutečňovat vlastní zemědělskou produkci živočišnou, rostlinnou či kombinovanou. Přímo na farmě může hostům nabídnout k prodeji své vlastní produkty. Ceny za ubytování jsou přijatelné vzhledem k levnějším vstupům, proto mohou zejména zaujmout rodiny s dětmi (Němčanský, 1996, Pourová, 2002).

2.9.2.1 Agroturistika na rodinné farmě Provozovatel, který o chod farmy pečuje, je podnikatelem v zemědělské výrobě. V zákoně je definovaný jako fyzická osoba provozující zemědělskou výrobu zapsaný v evidenci dle zvláštního předpisu § 2, odst. 2, písm. c/ zákona 513/1991 Sb. v obchodním zákoníku.

Velmi důležitou složkou u takového druhu podnikání je ubytování. To je klientům poskytnuto v zemědělské usedlosti, na rodinném statku, nebo v rekreačních objektech, které má sám provozovatel ve vlastnictví či si je jen pronajímá. Rekreačními objekty se rozumí například rekreační domky, chaty, chalupy a sruby. Jde o specifické ubytování v rodinném prostředí, které nabízí jen vesnická či zemědělská usedlost. Maximální ubytovací kapacita dle Pourové je 12 lůžek.

Pro zvýraznění specifik agroturistiky na rodinné farmě je velmi důležitým kritériem limit ubytovací kapacity ve vztahu ke službám a k prostředí, kde se realizují. Při takovéto formě podnikání nemusí provozovatel prokazovat odbornou způsobilost. Minimální standard ubytovacího vybavení je podobný jako pro ubytování v soukromí.

U stravování může provozovatel využít svou vlastní produkci, tedy suroviny, které byly u něj vyprodukovány, jako je například maso, mléko, zelenina, ovoce aj. nebo polotovary. Hostům je také poskytnuta vlastní kuchyňka, kde si mohou připravit stravu dle vlastního výběru nebo se mohou stravovat v místních hostincích či restauracích. Pokud by se hostům nabízely kompletní stravovací služby, tedy více než 10 hlavních jídel za den, jednalo by se o koncesovanou živnost, při které by se musela prokazovat odborná způsobilost. Hostitelé však mohou pozvat ke společnému stolu klienty a nabídnout jim místní speciality. Pokud nabídka nepřesahuje daný limit 10 hlavních jídel denně, jedná se o živnost volnou, což znamená, že se odborná způsobilost

prokazovat nemusí. Proto se z těchto důvodů nedoporučuje poskytovat kompletní stravovací služby.

Zázemí rodinné farmy je specifické tím, že hostům nabízí „volný pohyb“ v prostředí zemědělského objektu, kde se mohou seznámit se vším, co vlastní zemědělský statek tvoří i co jej obklopuje. Myslí se tím domácí a hospodářská zvířata, hospodářské objekty a nemovitosti (stáje, chlévy, stodoly aj.).

2.9.2.2 Agroturistika provozovaná jinými zemědělskými subjekty Provozovatelé jsou fyzické či právnické osoby, které podnikají v oblasti zemědělské prvovýroby a služeb pro zemědělství.

Ubytování je poskytováno v rekreačních objektech, jako jsou například chaty, sruby, hotely či penziony. V rekreačním objektu je stanoven maximální počet 12 lůžek, v hotelích a penzionech je stanoveno maximálně 50 lůžek nebo 25 pokojů na jeden objekt.

Limitování ubytovacích kapacit má zamezit nadměrnému soustředění turistů na jedno místo, zanechat komorní atmosféru prostředí pro turisty, minimalizovat zatížení krajiny a umožnit lepší udržování stavu životního prostředí.

V tomto případě jde o živnost koncesovanou, tzn., že podnikatel musí prokazovat odbornou způsobilost. Je to zejména díky povaze ubytovacích služeb, zejména hotelů a penzionů. Nezbytná je zde služba recepční, která musí být přítomna 24 hodin denně.

Stravování, minimálně snídaně, musí být zajištěno po celý den například formou bufetu, restaurace, stánku s občerstvením apod. I zde se nabízí možnost prodeje vlastních farmářských produktů. Podnikatel mj. také vytváří pracovní příležitosti ve formě odborného a provozního personálu.

Zázemí je specifické tím, že polnosti, pastviny, lesy a louky jsou ve vlastnictví podnikatele, nebo ho má alespoň v pronájmu. Je to ideální prostředí pro rozvoj dalších speciálních služeb, jako jsou například jezdecké školy, vyjížďky do okolí, myslivost, honitba, sportovní rybolov apod.

2.10 Agroturistika v zahraničí Trávení volného času ve venkovském prostředí se v některých zemích Evropy i světa traduje již delší dobu. Člověk se totiž nezaměřuje pouze na masový cestovní ruch,

ale vyhledává často i kvalitní životní prostředí, odpočinek, klidné prostředí spojené s přírodou a často i samotou, ve kterém se nabízejí netradiční možnosti naplnění volného času a zábavy.

V zemích Evropské unie plynou jednomu ze tří farmářů vedlejší příjmy z níže uvedených aktivit:

 turistické ubytování se snídaní, případně večeří  sportovní a rekreační aktivity jako je sportovní rybaření, vyjížďky na koních, lyžování, nordic walking ad.  sběr a prodej vlastních produktů v obchodech, samosběr ovoce i zeleniny, různé formy donáškové služby ad.  vlastní produkty zpracované a následně prodané, většinou mléčné a masné výrobky, také výrobky ze zeleninových směsí, prodej zahradních a lesních plodů  umožnění klientům nahlédnout do provozování netradiční zemědělské výroby (například chov koz, výroba bioproduktů, produkce hlemýžďů, chov pštrosů ad.)  zpracování dřeva, výroba nábytku, keramiky ad.  rozšíření sortimentu služeb – taxislužba, restaurace, pronájem půdy a budov, poradenská činnost (Pourová, 2002)

Autoři Habán a Otepka (2004) hovoří o následujících typech agroturistiky v zahraničí:  dovolená na farmě – nabídka ubytování a dalších služeb na farmě, typickým příkladem je dovolená na „selském dvoře“ – hovoří se při nízkých cenách nebo i kvalitě služeb o „levném turismu“  labužnický a gastronomický agroturismus – zaměřen na prodej vlastních výrobků zpracovaných přímo na farmě hosty nebo odběrateli. Převládá v zemích Středomoří a částečně ve Francii.  „skandinávský typ agroturismu“ – nabídka kempovacích ploch, prázdninových domů nebo bytů atp. Tato forma se rozšiřuje i do zemí střední Evropy.

2.10.1 Slovensko Agroturismus není na Slovensku novou formou cestovního ruchu. Za dob Rakouska-Uherska vzniklo na venkově, na území dnešního Slovenska, mnoho kurií (Mikušáková, 2010), a proto se stal oblíbeným místem šlechtických rodin, které si zde

užívaly aktivního i pasivního odpočinku (Repová, 2009). V současné době se na Slovensku diskutuje, zda agroturistiku rozvíjet spíše v podhorských či v marginálních oblastech, případně zda ji rozšiřovat na celé území. Díky průzkumům se zjišťuje, že se agroturistika může dobře rozvíjet téměř na celém území Slovenské republiky a to z níže popsaných důvodů (Otepka, Habán 2007).

Horské a podhorské oblasti Slovenska se rozléhají na více než 2 milionech hektarů, z toho zemědělský půdní fond představuje více než 800 tisíc hektarů. Venkovský charakter má přibližně 80 % slovenského území. Z více než 2 900 slovenských osad, vesnic a měst se až 2 500 vyskytuje na venkovském území. Z tohoto důvodu je celé území Slovenska hodnoceno jako perspektivně vhodný prostor pro zřizování agroturistických farem (Némethová, 2010).

Tato forma cestovního ruchu se na Slovensku začala pomalu rozvíjet od roku 1993 po vzniku Slovenské republiky. Na Slovensku se vydává současná odborná literatura, katalogy a jsou zřizovány databáze pro cestovní kanceláře. Proto se dá předpokládat, že postupný rozvoj agroturistiky zde bude zachován i do budoucna. Dle Habána a Otepky (2004) je potřeba, aby se agroturistika nadále rozvíjela, protože nemá na Slovensku tradici a není ještě dostatečně vybudovaná.

Jiný názor na slovenskou agroturistiku prezentuje daný nevyužitý potenciál a také to, že agroturistika se zatím neřadí mezi často vyhledávané formy trávení volného času na Slovensku. Podle ankety České asociace cestovního ruchu si tuto formu odpočinku na venkově vybere pouze 14 % lidí. Podobná čísla platí i pro Slovensko. Slovenská zemědělská a potravinářská komora doporučuje provozovatelům agroturistických zařízení, aby se více zaměřili ve svých nabídkách na domácí klientelu (Lužáková, 2014).

2.10.2 Rakousko V Evropě bývá za nejvýznamnější stát v oblasti venkovského turismu a agrotrurismu často označováno Rakousko. Je to země, která společně s USA, Francií, Španělskem, Itálií a Velkou Británií patří mezi nejvyspělejší turistické země na světě. V Rakousku je zaměstnáno okolo 400 000 občanů, kteří podnikají a pracují ve zmíněném oboru. Turismus v Rakousku tvoří celkově až 9 % hrubého domácího produktu (Konečný, 2013).

Podle Moravce (2007) je Rakousko z tohoto důvodu na cestovním ruchu závislé. V roce 2006 bylo realizováno pouze 14,7 % přenocování turistů ve městech. Rakousko je spíše venkovskou oblastí. Venkovská turistika ale v některých oblastech může být dokonce i „masová. Je možné najít ale také statky, které si zachovaly svou původní podobu a nejsou „masového typu“. Hlavní turistická sezóna probíhá ve dvou obdobích – letním (měsíc červenec a srpen) a zimním (měsíc leden a únor). Díky sdružení Urlaub am Bauernhof mohou podnikatelé lépe nabízet a propagovat své výrobky a služby. Prostřednictvím sdružení tak nabízí své služby okolo 2 800 ověřených farem. Výhodou pro farmáře, který je členem sdružení, je možnost získat nové klienty. Klienti po pobytu na farmě mohou zhodnotit služby poskytovatele pomocí květinek (sedmikrásek). Zmíněné sdružení poskytuje podnikatelům také rozličné vzdělávací kurzy. Velkou výhodou vysoce rozvinuté agroturistiky v Rakousku je nezávislost podnikatelů a farmářů, podnikajících v agroturistice, na své zemědělské produkci. Rakousko je také členem mezinárodního sdružení EuroGites (European Federation of Rural Tourism).

Agroturistika v Rakousku je spíše zapsaná jako „dovolená na selském dvoře“. Orgány poskytují podnikatelům dotace formou úhrady úroků z úvěru do ubytovací kapacity 10 lůžek a v horských a podhorských oblastech nabízí investiční příplatky na výstavbu domů a vnitřního vybavení včetně zbudování a zařízení společenské místnosti. Od roku 1992 vláda v rámci regionálních dotací nabízí podnikatelům také finance na zbudování tzv. letních bytů. Po splnění podmínek, což je zapsání bytu po dobu 6 let do katalogu zemědělské komory a po dobu 10 let nesmí být byt pronajat do trvalého pronájmu, budou farmáři dotace vyplaceny (Mach, Haspra, 1993).

Farmáři mohou na farmě klientům nabízet vlastní potraviny, polopenzi nebo plnou penzi, pokud v okruhu jednoho kilometru není žádná restaurace.

Vjatrová (2010) uvádí další specializované statky, se kterými se turisté mohou v Rakousku setkat. Jsou to vinařské statky, jezdecké statky, statky pro zdraví, biostatky, bylinářské statky, bezbariérové statky a statky pro děti a kojence.

2.10.2.1 Vinařské statky Klienti mají možnost navštívit jak tradiční, tak i moderní vinařské usedlosti s vinnými sklepy a vinnými šenky. V nabídce jsou hlavně regionální vína od místních vinařů. Návštěvnici mohou ochutnat tradiční červená a bílá vína a také speciální vína, jako je

například kořeněný Tramín, vína ze zmrzlých či seschlých hroznů. U nás se hovoří o ledovém a slámovém víně.

2.10.2.2 Jezdecké statky Dalším typem statků v Rakousku jsou tzv. jezdecké statky. Tento typ se výhradně zabývá dovolenou v koňském sedle. Statkáři zde chovají své koně a mohou se pochlubit velkou škálou plemen. Klienti se také mohou zúčastnit teoretické i praktické výuky v jezdecké škole, kde si mají možnost vyzkoušet parkurní či drezurní styl jízdy. Pro klienty, kteří navštívili statek za účelem větší relaxace, jsou připraveny vyjížďky na koni do terénu za doprovodu proškolených jezdců a trenérů. Statky jsou vybaveny i boxy pro případné koně klientů.

2.10.2.3 Statky pro zdraví Hosté, kteří se zajímají o zdravý životní styl, mohou navštívit statky s širokou a pestrou škálou sportovních zážitků. Statky jsou vybaveny tělocvičnami, saunami, vířivkami, parními lázněmi a službami, jakou jsou například masáže, kosmetické služby, terapie. Klienti se mohou realizovat i mimo statek při cyklistice, běhu, pěší turistice, jízdě na koni, adrenalinových sportech a poté na statku relaxovat. Statky se řídí heslem „Ve zdravém těle zdravý duch“.

2.10.2.4 Biostatky Zajímavostí je, že tyto statky jsou vybaveny pouze přírodními materiály – len, dřevo, bavlna aj. Důraz se také klade na zdravou výživu s důrazem na luštěniny, obiloviny, celozrnné pečivo, ovoce, zeleninu. Potraviny zde mají označení BIO, jsou tedy bez jakýchkoliv chemických přísad.

2.10.2.5 Bylinářské statky Zkušené selky na těchto statcích rozpoznají každou bylinku a umí poradit každému klientovi, jaká bylinka je vhodná na jeho případné zdravotní problémy. Umí z bylin připravit čaje, masti, oleje, krémy a přísady do koupele. Rády své zkušenosti a znalosti předávají klientům.

2.10.2.6 Bezbariérové statky Tyto statky jsou vybaveny bezbariérovými přístupy pro vozíčkáře s dalšími specifickými požadavky. Výtahy, chodby, pokoje a další prostory jsou nadstandardně prostorné a sanitární zařízení jsou upravena dle norem. Okolí statku se také postiženým

podřizuje ve všech aspektech. Statky jsou často situovány v blízkosti důležitých služeb (lékařská péče, pošta, banka, obchody ad.).

2.10.2.7 Statky pro děti a kojence Zařízení statků je orientováno na rodiny s malými dětmi. Klienti mají k dispozici dětské postýlky, vysoké stoličky, kolébky, dětské digitální chůvičky, bezpečnostní zásuvky na elektřinu, dětské nádobí i hračky. Děti s rodiči mají možnost sportovního vyžití nebo mohou využít krás přírody v podobě rekreačního klidného trávení času a také třeba dojení krav, krmení drůbeže i hraní se psy a kočkami.

2.10.3 Německo Německo je zařazeno mezi ty státy, které mají úroveň poptávky po agroturistice a venkovské turistice a nabídky na velmi vysoké úrovni. Německo nebylo tolik zasaženo socialistickým typem hospodaření, proto mohlo dojít k rozmachu a vývoji soukromého podnikání. Venkovská turistika je v Německu součástí programu rozvoje venkova, který je oficiálním vládním programem. To vše koresponduje s kvalitou nabízených služeb. Z průzkumu služeb vyplývá, že nejčastějšími klienty v agroturistice a venkovském cestovním ruchu jsou rodiny s dětmi do 13 let, dospělí středního věku a senioři. Mezi nejnavštěvovanější oblasti v Německu patří Bavorsko, Šlesvicko- Holštýnsko, Dolní Sasko a Meklenbursko-Dolní Pomořansko (Mach, Haspra, 1993) [2].

Podnikatelé v Bavorsku jsou členy zájmových sdružení, která zabezpečují pro své členy společnou propagaci agroturistiky, jako například nabídkový katalog, kontrolu kvality poskytovaných služeb a kontrolu stanovených cen za služby. Informační katalogy se vydávají v jednotlivých regionech Bavorska. Náklady na vydávání katalogu hradí stát a z části rolníci ve stanovených poplatcích pro svá sdružení (Pourová, 2000).

Na selském dvoře jsou turisté v době pobytu pojištěni. Pojistku uzavírá provozovatel z důvodu své ochrany při úrazu turisty. Mach a Haspra (1993) uvádějí, že soudní spory mezi provozovateli a turisty narůstají. Provozovatel agroturistiky je povinen vést knihu hostů.

Při šetření mělo o venkovskou turistiku zájem celých 10 % německého obyvatelstva, což je přibližně 7 milionů lidí. Tak vysoké procento zájmu není možné v České republice čekat z několika důvodů, kterými jsou nevelká poptávka, poměrně nízká míra propagace a mj. také zájem o jiný druh dovolené.

Farem v Německu, na kterých je možné se ubytovat, je nespočet. Rozdíl mezi farmami je však v kvalitě. Určitou úroveň statků zaručuje společnost DLG (Deutsche Landwirtschafts-Gesellschaft), která přiděluje zařízením certifikaci.

Poskytuje certifikáty ve třech kategoriích:  Urlaub auf dem Bauernhof – dovolená na farmě,

 Urlaub auf dem Winzerhof – dovolená na vinici,

 Landurlaub – dovolená na venkově

Aby ubytovací zařízení mohlo získat certifikát, je třeba, aby bylo na úrovni minimálně dvouhvězdičkového typu ubytování. Německo je také členem sdružení EuroGites (Šimanová, 2012).

2.10.4 Polsko Polsko patří k jedné z největších zemí v regionu CEE (Central and Eastern Europe), která se zabývá zemědělstvím v oblasti cestovního ruchu. Polsko je „agrární zemí“ a to díky relativně velkému množství lidí pracujících v zemědělství. Ze statistického hlediska je každý třetí Polák zemědělcem a počet hospodářství v Polsku je dokonce srovnatelný s počtem hospodářství v USA. Výraznější rozvoj agroturistiky časově spadá do 90. let minulého století. V současnosti v Polsku můžeme nalézt až 50 zemědělsko- turistických sdružení v různých subsektorech (agroturistika na farmách, ekoturistika, jezdecká turistika a další). V současné době se na polském území nachází přibližně 8 000 agroturistických nemovitostí.

Zemědělští podnikatelé nabízejí svým klientům dva typy ubytování. První typ ubytování je na tradičním polském venkovském sídle. Druhým typem ubytování jsou komfortní pokoje v hotelích či v mini hotelích, které jsou postavené na farmě.

V Polsku jsou dva typy farem. Farmy, které se zaměřují pouze na agroturistiku a pak ty, které využívají agroturistiku jako svůj vedlejší zdroj příjmů. Podnikatelé, zabývající se prvním typem podnikání, se více zaměřují na agroturistickou činnost. Turisty informují o místní historii, tradicích, obyčejích, zvyklostech, tradiční kuchyni a nabízejí informativní prohlídky. Na druhém typu farem se musí turisté více spoléhat sami

na sebe v zařizování poznávacích výletů do okolí. Nabídka pokrmů je pestrá ale méně náročná na přípravu.

Počet těchto zařízení je celkově odhadováno polským Ministerstvem zemědělství a rozvoje venkova na více než 11 tisíc. Z toho více než 5,5 tisíc podniků se podle odhadů věnuje agroturismu a ty ostatní pak dalším aktivitám venkovského cestovního ruchu (Konečný, 2013).

Polská agroturistika svým klientům nabízí například pronájem rodinných domů nedaleko Varšavy, venkovské domy u Baltského moře, byty na farmách na úpatí polských Tater.

Mezi oblasti, ve kterých se nalézá nejvíce agroturistických usedlostí, patří Pomorze, Mazury, Wielkopolska, Dolny Śląsk a Pojezierze Lubuskie. K oblíbeným destinacím, kam se turisté rádi vracejí, patří Beskidy (Vjatrová, 2010), [3].

2.10.5 Maďarsko V Maďarsku se začal venkovský turismus rozvíjet už v 19. století a brzy se stal velmi populárním. Před druhou světovou válkou bylo dovolených na venkově zaznamenáno 34 – 45 % ze všech dovolených. Po druhé světové válce se ale tento vývoj zcela obrátil (Konečný, 2013).

Obnova venkovského cestovního ruchu v Maďarsku se datuje až od roku 1989. V letech 1932 – 1940 bylo pohostinství velmi různorodé a na vysoké úrovni. V dalším období maďarský venkovský turismus utrpěl mnohé rány, podobně jako tehdejší Československo, jež se muselo vypořádat s poúnorovým politickým systémem, který soukromým podnikatelům moc nepřál.

V roce 1989 bylo založeno „Maďarské sdružení venkovských hostitelů“. Zasadilo se o to, aby se agroturistika znovu obnovila a rozvíjela. Sdružení muselo začít komunikovat se všemi právními složkami státu, jako jsou parlament, vláda, obecní úřady a další, aby dosáhlo svého cíle a mohlo tak podpořit kulturní dědictví státu. Sdružení vytvořilo koncept, který obsahoval strategii včetně pravidelného informování obyvatel státu přes média. Snaha sdružení byla úspěšná a po pěti letech byly vidět výsledky. Počet podnikatelských subjektů se zvyšoval. Byla zavedena finanční podpora od státu ve formě jednorázových půjček a daňových výhod pro podnikatele, kteří nabízeli na své farmě ubytování pro návštěvníky do 10 lůžek. Podnikatelé měli možnost využít různé programy školení, které poskytovala Evropská unie, a byli také

zapojeni do mezinárodní informační sítě. Agroturistika byla jednou z hlavních priorit ministerstev cestovního ruchu, zemědělství a programů PHARE (Pologne- Hongrie Actions pour la Reconversion Economique). Program PHARE vznikl jako zvláštní program Evropského společenství na pomoc nově se transformujícím zemím bývalého sovětského bloku.

Chráněné oblasti, chráněná krajinná území a veřejné národní parky v Maďarsku tvoří téměř jednu desetinu celé rozlohy. Agroturistika je zde dnes velmi populární. Turisté se na venkově mohou realizovat ve svých zájmech. Umožňují jim to také bohaté programy spojené s výlety na kolech, sportovní a fitness programy a lázeňské kúry. Kolébkou chovu koní a jezdeckého sportu jsou pověstná stáda maďarské puszty (Vjatrová, 2010), [4].

Zahraniční turisté se v Maďarsku zajímají nejčastěji o pobyty v sousedství populárnější turistické destinace a motivací jsou pro ně zároveň i nízké ceny. Dále je lákají folklórní programy a představení s koňmi (Konečný, 2013).

2.10.6 Švýcarsko Dokonalý vzhled krajiny, malé farmy a nízká migrace tamních obyvatel z vesnic do měst jsou pro Švýcarsko typické. Švýcarsko má ideální podmínky pro zdárný rozvoj agroturistiky, přesto však není úroveň agroturistiky ve Švýcarsku tak vysoká, jako například v již zmíněném Německu nebo Rakousku. První zmínky o rozvoji agroturistiky pocházejí z let 1975-1979, kdy byla snaha o její rozšíření převážně v kantonu Ticino. Znalosti, podpora a snaha o rozvoj agroturistiky je v jednotlivých kantonech země velmi odlišná, ale i tak na velmi dobré úrovni [5].

Asi 40 % všech zemědělských podniků ve Švýcarsku leží v horských oblastech. Většina z nich se neobejde bez dalších příjmů z cestovního ruchu. Jejich existence a rozvoj závisí na dobré ekonomické spolupráci obou zmíněných sektorů národního hospodářství. Zemědělství v daném regionu hraje ale v tomto rozvoji klíčovou roli (Pourová, 2002).

Agroturistika nabízí svým klientům také službu „spaní na slámě“. Počet subjektů nabízející zmíněnou službu v období 1998-2007 se mírně snižoval. Naproti tomu je zjevný zájem turistů o přenocování, který každým rokem mírně stoupá.

Mezi nejdůležitější sdružení, která působí ve Švýcarsku, se řadí:

 Schlaf im Stroh, které bylo založeno v roce 1994. Jejich kompletní nabídku produktů a služeb je možné najít v jejich online katalogu [6].  Ferien auf dem Bauernhof bylo založeno v roce 1988. Sdružení disponuje také online portálem, kde si zájemci mohou najít a zarezervovat vybraný statek.  Tourisme-Rural.ch bylo založeno v roce 1979 jako Association Neuchâteloise pour le Tourisme Rural [5,7].

Zmíněná sdružení mají zejména za úkol zajistit propagaci a reklamu, ale také kvalitu služeb, dále přijímat a starat se o nové i stávající klienty. Je řada dalších spolků, které mají na starosti obdobné úkoly, ty jsou však již na regionální úrovni.

2.10.7 Itálie Agroturistika je v Itálii podporována vládními iniciativami a také je vládou regulována, tak je ovlivňován i typ a velikost podniků. Italská vládní politika podporuje agroturismus, vede ke znovuoživení venkovského prostoru, napomáhá přežití zemědělství v marginálních oblastech, podporuje vytváření nových pracovních míst na venkově, zvyšuje přidanou hodnotu regionálních zemědělských produktů a diverzifikuje příležitosti v cestovním ruchu (Torres, Momsen, 2011).

Nejvíce se agroturistika rozvinula v severní části Itálie. Tamní regionální benátská vláda schválila v roce 1986 předpis o provozování agroturistiky. Zamýšlela tím udržení obyvatelstva na venkově, ochranu životního prostředí, zachování a obnovu lidových tradic, zhodnocování produktů zemědělské a řemeslné výroby a podporu cenově dostupnější rodinné rekreace. Jak uvádí Mach a Haspra (1993), je pozitivní, když zde ubytovatel může nakoupit alespoň čtvrtinu výrobků a surovin pro klienty od jiných podnikatelů.

V současnosti je velmi oblíbené trávit dovolenou v Itálii v kamenných usedlostech v klidném prostředí. Tento typ ubytování se v posledních letech stal velmi vyhledávaným a stále se rozšiřuje. Doba, kdy Angličané a Němci kupovali v Itálii levné usedlosti, je dávno pryč. Dnes se už domy za výhodnou cenu nenajdou. Některé oblasti se proměnily v přepychové s vysoce vybavenými usedlostmi.

V roce 2001 se v Itálii vyskytovalo již 10 000 agroturistických zařízení, z toho přes 2 000 v Toskánsku, kde se počet statků ještě zvýšil. Typický toskánský statek se nazývá casale a je téměř symbolem pro několikadenní pobyt rodin v přírodě. Poptávka rostla a tím se také zvýšila kvalita nabídky. 43

Turisté v dnešní „agroturistické“ Itálii mohou najít luxusní usedlosti se starožitným nábytkem či s bazény. Italové mají ve svém pohostinství tradici. Jsou pyšní na své kulinářské regionální speciality, a proto zavedení bioproduktů nebylo velkým problémem. Italové rádi vycestují za dobrým jídlem i mimo svůj domov a jsou schopni podnikat i delší cesty za kuchařským uměním. Agroturistika je v Itálii velmi oblíbená a stává se „moderní“. Italská krajina i kuchyně jsou velkým lákadlem pro zahraniční i domácí klienty. V posledních letech zůstává strategie a turistické priority Itálie na stejné úrovni [8].

2.10.8 Kypr Kypr je oblíbeným letoviskem turistů díky svým proslulým plážím a krajině. Kromě pobytu u moře a na pláži mohou trávit svůj čas více aktivně, podnikat cyklovýlety i trekking po zalesněných horách a načerpat tak energii z divoké přírody středního a východního Kypru.

Agroturistika se na Kypru začala více rozvíjet od roku 1992. Farmy, které se agroturistikou chtěly zabývat, musely dodržet charakter tradičního prostředí. Klienti dnes mohou trávit dovolenou v bezprostřední blízkosti přírody, poznávat místní obyvatelstvo, jeho zvyky, tradice i kuchyni.

Agroturistika je na Kypru živou součástí cestovního ruchu. Místní podnikatelé a farmáři poskytují svým klientům ubytování v tradičním stylu. Za tradiční nepovažují pasení ovcí či sběr ovoce. Obytné domy jsou většinou postaveny z kamene, kde se drží stín a chlad, mají dřevěné okenice a kolem stavení rostou typické citrusovníky a mišpule. Vybavenější farmáři mají na zahradě také bazén.

Agroturistika na Kypru se velice liší od agroturistiky, jakou známe ve středoevropských podmínkách. Ve většině případů nejde o levné ubytování. Agroturistika zde představuje zpravidla pobyt v domku pro vícečlennou rodinu a cena za pokoj se pohybuje okolo 50 eur za noc mimo sezónu.

Většina domů, které jsou turistům dnes poskytovány, bývaly ruinami, které se musely přestavět a zrekonstruovat do obyvatelné podoby. Podnikatelé, začínající s agroturistickou činností, jsou podporováni finančními prostředky od kyperské turistické organizace, pokud splní podmínku pět let aktivně provozovat činnost a být členy v turistickém programu. Při rekonstrukcích domů se velmi dbá na to, aby si

stavení zachovala co nejpůvodnější vzhled. Stavení se nacházejí v klidných lokalitách a obyvatelé jsou tak oproštěni od turistického rušného života [9].

2.10.9 Belgie První koncepce agroturistiky byla v Belgii navržena v 60. letech minulého století. Údaje z roku 2003 uvádí, že se celkově 47 % území Belgie řadí do zemědělského sektoru, ve kterém pracují 2 % aktivního obyvatelstva. Žije zde přibližně 20 000 farmářů, kteří se zabývají různorodými aktivitami, do nich patří také agroturistika. Záznamy z první organizované agroturistiky se datují k roku 1973, píše se o společnosti „Agricole Belge“. Každý region se s rozvojem agroturistiky vyrovnal po svém. Prázdninové programy s názvy „Agro dovolená“ a „Agrotour“, které byly projektovány, měly za úkol zaujmout a pobavit turisty během hlavní sezóny. V Belgii se setkáme spíše s pojmem venkovská turistika než agroturistika. Je zde kladen větší důraz na sociální a kulturní oblast zájmu než pouze na výnosnou aktivitu (Vjatrová, 2010), [10].

2.10.10 Velká Británie O rozvíjejícím se agroturismu ve Velké Británii jsou zmínky od 70. let 20. století. Znatelnější pokrok v rozvoji farem s pestřejší nabídkou aktivit byl zaznamenán od roku 1991, kdy celkově 9,5 % farem nabízelo ubytování či stravování. Ke snadnějšímu rozkvětu agroturismu také přispěly postoje spojené s diverzifikací statků. Farmáři ve Velké Británii nabízejí následující služby, které jsou rozděleny do 3 kategorií:

 B&B (bed and breakfast), přeloženo jako „postel a snídaně“  farma s možností stravování  farma s možností kempování (Konečný, 2013).

2.10.11 Irsko V Irsku se začala agroturistika rozvíjet až v roce 1960. Jedním z důvodů byla nedostatečná ubytovací kapacita pro turisty. Agroturistika byla zpočátku zaměřena na turisty z USA a Velké Británie, poptávka převyšovala nabídku místních agroturistických zařízení. V současné době nabízí irský venkov svým návštěvníkům nové příležitosti, jak trávit volný čas v přírodě. Roste počet turistů, kteří zde tráví svůj volný čas na venkově a podnikají pěší výlety [11].

2.10.12 Norsko V Norsku je poskytované ubytování ve venkovských oblastech často vázáno na národní parky a kulturní bohatství. V 90. letech 20. století začali turisté dávat přednost soukromým cestám, zvyšovala se poptávka po prázdninových činnostech a zkušenostech, které souvisely s venkovským životním stylem. S novým zájmem lidí se ale také snížila poptávka po službách v oblasti stravování, kdy se turisté o stravu postarali sami.

Dle průzkumu NILF (Norsk Institutt for Landbruksoekonomisk Forskning), který se uskutečnil v roce 2011, bylo zjištěno, že okolo 10 % farem, které se účastnily průzkumu, nabízelo nějakou turistickou zájmovou činnost. Nejvíce nabízenou službou bylo pronajímání chatek (7,5 % farem). Statky v Norsku, zabývající se agroturismem s vyšší návštěvností turistů, mají čistý příjem okolo 50 % z celkového příjmu z farmaření (Konečný, 2013).

2.10.13 Švédsko Ve Švédsku se začal agroturismus rozvíjet v 70. letech 20. století. Díky projektu „Pobyt na farmě“, který se realizoval v roce 1989, se agroturismus stal lépe uchopitelným a organizace tak byla snadnější. V roce 1996 nabízelo celkově už 20 % farem nějaké činnosti spojené s agroturismem. Neopomenutelným článkem je znovu nabídka ubytování a domácího stravování. Klienti nejsou ubytovaní přímo na farmě ale v domech, které jsou od farmy odděleny a jsou pro tyto účely postaveny (Konečný, 2013).

2.11 Instituce ovlivňující rozvoj venkovského turismu v České republice

2.11.1 Svaz venkovské turistiky Svaz venkovské turistiky je dobrovolné nepolitické profesní sdružení podnikatelů ve venkovském cestovním ruchu a dalších příznivců. Svaz byl založen v roce 1997 a je součástí (složkou) Hospodářské komory České republiky a členem mezinárodní organizace svazů venkovské turistiky Eurogites. Svou činností přispívá k ekonomickému, kulturnímu a společenskému oživení venkova, obnově jeho tradic,

údržbě krajiny i ke stabilizaci jeho osídlení. Pomáhá také při propagování ubytovacích zařízení jeho členů [12].

Obrázek 2 Logo Svazu venkovské turistiky Zdroj: Svaz venkovské turistiky, 2012 [12]

Se Svazem venkovské turistiky je také spjat projekt Prázdniny na venkově. Tento projekt vznikl z iniciativy Svazu venkovské turistiky, který je jeho nositelem. Jeho cílem je podpořit rozvoj venkovského cestovního ruchu v České republice. Prázdniny na venkově jsou výběrem toho nejlepšího, co lze na českém, moravském i slezském venkově najít a prožít. Tento turistický produkt pomáhá návštěvníkům venkova i místním podnikatelům. Je určen především rodinám s dětmi, ale má co nabídnout každému návštěvníkovi venkova [13].

Obrázek 3 Logo projektu Prázdniny na venkově Zdroj: Svaz venkovské turistiky, 2012 [13]

2.11.2 CzechTourism Agentura CzechTourism je státní příspěvkovou organizací, jejím zřizovatelem v roce 1993 je Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Vyvíjí svou činnost v souladu s cíli zřizovatele, zřizovací listinou a platným statutem.

Základním cílem agentury je propagace České republiky jako destinace cestovního ruchu v zahraničí i v České republice. K dosažení tohoto cíle plní CzechTourism v koordinaci s Ministerstvem pro místní rozvoj ČR těchto 6 hlavních úkolů [14]:

 koordinace činností v oblasti cestovního ruchu  destinační marketing  mediální prezentace ČR, odvětví cestovního ruchu i agentury CzechTourism  informační podpora cestovního ruchu  výzkumné a vzdělávací činnosti

 ekonomické a administrativní zajištění chodu agentury

Obrázek 4 Logo CzechTourism Zdroj: CzechTourism, 2005, [14]

2.11.3 ECEAT V roce 1993 byla v Nizozemí založena organizace ECEAT (European Centre For Ecology and Tourism) jako nástroj pro realizaci prvního rozvojového projektu financovaného nizozemskou vládou v České republice, v Maďarsku a Polsku. ECEAT jako samostatný subjekt v České republice byl založen v roce 1994 Michalem Burianem v podobě Nadace ECEAT. Se změnou zákona nadace ukončila činnost a bylo založeno stejnojmenné občanské sdružení, jež je aktivní do současné doby. Od počátku 90. let byl ECEAT jedinou organizací v České republice, jež se zabývala mimo jiné rozvojem tzv. agroturistiky či ekoagroturistiky . ECEAT má na rozvoji těchto oborů v České republice zcela zásadní podíl. V současné době provozuje systematické hodnocení kvality ekologického ubytování, provádí poradenské služby, angažuje se v projektech (Centrum zelených vědomostí, programy pro vzdělávání, rozvojový projekt Stezky dědictví apod.) [15].

Obrázek 5 Logo ECEAT Zdroj: ECEAT, 2008, [15]

2.11.4 EuroGites EuroGites (European Federation of Rural Tourism) je Evropský svaz pro farmaření a venkovský turismus. Svaz sdružuje 34 profesních sdružení z přibližně 27 zemí Evropy včetně České republiky. EuroGites seskupuje přibližně 400 000 ubytovacích zařízení a okolo 3,6 milionů lůžek [16].

Obrázek 6 Logo EuroGites Zdroj: EuroGites, 2012 [17]

2.11.5 Další zainteresované instituce  PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců ČR  LEA – Liga Ekologických Alternativ  A.T.I.S. – Asociace turistických informačních středisek  Asociace vzdělávacích zařízení pro rozvoj venkovského prostoru  Národní informační středisko ČR  Ministerstvo zemědělství ČR  Ministerstvo pro místní rozvoj ČR  Ministerstvo životního prostředí ČR  EAGGF – Evropský orientační a záruční fond pro zemědělství – Podporování rozvoje venkova (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2007)

3 MATERIÁL A METODIKA

Ve třetí části práce se zabývám vybraným zájmovým územím, nacházejícím se východně od Brna, a to z hlediska možností rozvoje agroturistiky. V prvé řadě bude celkově popsán turistický region Jižní Morava, jakožto centrum přírodních krás a atraktivní lokalita pro turisty. Poté bude zvolený prostor charakterizován z hlediska faktorů rozvoje agroturistiky. Následně budou popsány a zdůvodněny metody, které jsem si vybrala k prozkoumání zvoleného území.

3.1 Turistický region Jižní Morava Plný barev, plný vína. I tak můžeme charakterizovat turistický region Jižní Morava, jehož území je geograficky shodné s územím Jihomoravského kraje. Ve skutečnosti však tento region nabízí jeho návštěvníkům mnohem více. Moravský kras se řadí mezi nejvýznamnější krasové oblasti ve střední Evropě, jedinečná je zvlněná krajina Slovácka, která zvolna přechází do úbočí Bílých Karpat, pod Pálavou a v Lednicko-valtickém areálu nalezneme největší dochovaný zbytek lužního lesa v Evropě. Jako typický krajinný rys pro daný region bychom mohli označit i dolní toky řeky Moravy, Dyje, Jihlavy, Oslavy a Svratky. Také milovníci historických památek najdou na Jižní Moravě své místo. Území se pyšní množstvím památek v historických městech například v Brně, Znojmě, Mikulově, Moravském Krumlově. Můžeme jako příklad zmínit hrady Cornštejn, Bítov, Pernštejn, zámky a zámecké areály Vranov nad Dyjí, Lednice, Valtice, Boskovice, kláštery Rajhrad, Dolní Kounice, Louka a další klenoty třeba unikátní vodní mlýn ve Slupi nebo znojemské podzemí. V neposlední řadě by měly být uvedeny také viniční tratě, vinné sklepy a sklípky. Regionem prochází významná hustá síť cyklostezek a cyklotras včetně speciálních vinařských stezek, a také proto agroturistika v tomto regionu má svůj osobitý charakter (Dudák, Pavelka, 2012).

Obrázek 7 Administrativní členění Jihomoravského kraje Zdroj: Česko – Jižní Morava, 2013, [18]

V Tabulce 6 v kapitole Přílohy jsou podrobně uvedeny dominující formy cestovního ruchu, doprovodné formy cestovního ruchu a vybrané turistické atraktivity, které turisté mohou navštívit ve vybraných lokalitách Jihomoravského kraje.

3.2 Charakter zájmového území Jako zájmové území byl zvolen prostor východně od Brna, jež bude následně charakterizován z hlediska faktorů rozvoje agroturistiky. Jak již bylo popsáno v teoretické části práce, základní faktory pro rozvoj jakékoliv formy cestovního ruchu můžeme rozdělit do několika základních aspektů.

3.3. Předpoklady rozvoje agroturistiky v zájmovém území

3.3.1 Lokalizační předpoklady Řadí se sem přírodní a kulturně-municipální předpoklady místa, zejména jeho atraktivita, místní atrakce a instituce místní správy a samosprávy. Zájmové území, východ od Brna, je z hlediska lokalizačních předpokladů významné. Do přírodních předpokladů tohoto území patří zejména např. Drahanská vrchovina, v hojně zalesněné části se nachází přírodní park Říčky, CHKO Moravský kras, jeskyně Pekárna, ochotská jeskyně, Mariánské údolí, přírodní památka Vinohrady aj. Ke kulturním památkám se řadí zámek se zámeckou zahradou ve Slavkově, Muzeum Brněnska ve Šlapanicích, památník na návrší Žuráň u Podolí, návrší Santon.

Obrázek 8 Přírodní park Říčky Zdroj: Kateřina Jochymková, 2015

Obrázek 9 Jeskyně Pekárna Zdroj: Kateřina Jochymková, 2015

3.3.2 Selektivní předpoklady Do selektivních předpokladů patří klidnější způsob života, silnější vztahové vazby než ve městě, kdy si lidé více váží prostředí, ve kterém žijí. V zájmové oblasti můžeme vyzdvihnout zemědělskou výrobu, a to zejména rostlinnou. Pěstuje se zde pšenice, ječmen, kukuřice, řepka, slunečnice. V oblasti přírodního parku Říčky se můžeme také setkat s těžbou dřeva a s následným sázením nových dřevin. Velmi důležitým selektivním předpokladem pro rozvoj agroturistiky je neporušené a zachovalé životní prostředí. Myslí se tím zejména rozmanitá flóra a fauna, přirozenost a původní skupiny ekosystémů, málo znečištěné ovzduší, půda, voda a nízká hladina hluku. Důvodem zřízení přírodního parku Říčky je zachovalý komplex luk kolem meandrujícího toku Říčky se skupinami dřevin, tůněmi, mokřady obklopené lesními porosty se zajímavými výhledy z vrcholků okolních kopců. Dalším motivem bylo zachování zbytků hodnotných biotopů rostlin a živočichů. Na vhodných místech je možné setkání se zmijí jedovatou, pastmi larev mravkolevů a četnými střevlíkovitými a tesaříkovitými druhy brouků. Ve stinných polohách je druhové složení poněkud odlišné. Mimo běžných druhů zde nalézáme bradáček vejčitý a kruštík širolistý, z obojživelníků je běžný mlok skvrnitý. V sušších místech najdeme prvosenku vyšší, kakosty, na podzim se zamodrají koberce ocúnu jesenního. Na vlhčích místech se setkáme s blatouchem bahenním, upolínem evropským a prstnatcem májovým.

3.3.3 Realizační předpoklady Realizační předpoklady jsou velmi důležité, a proto musí být patřičně zkombinovány. Aby se agroturistika mohla dobře rozvíjet, je velmi důležitá úzce definovaná infrastruktura. Ústřední složkou infrastruktury a služeb jsou zejména ubytovací služby, na ně navazují doplňkové služby, kterými se myslí služby stravovací. Podle Čertíka (2000) by realizační předpoklady pro agroturistiku měly splňovat následující požadavky:

 decentralizace – ve vybraném prostoru se vyskytují malá zařízení, která nenarušují ani nezatěžují prostor.  malá kapacita – vybrané usedlosti mají k dispozici max. 10 lůžek u zemědělských usedlostí, srubů a chat a max. 50 lůžek v hotelech či penzionech.

 rustikální interiér i exteriér – jak uvádí Čertík (2000), měl by zůstat původní nábytek v původních budovách jako např. mlýny, salaše apod. s využitím přírodního materiálu. Dle terénního průzkumu je interiér v zařízeních z převažující části moderně zařízen. Vyskytují se zde maximálně původní dřevěné trámy s kamenným obkladem. Těmto parametrům vyhovuje např. známé výletní místo Ranč U Jelena.  venkovní a interiérová zeleň – slouží jako hygienická a estetická funkce a najdeme ji u všech mnou vybraných farem.  dostačující prostor k pohybu – v okolí farem se vyskytují zejména pole, louky a lesy, tedy požadavek dostačujícího prostoru je splněn.  stravovací služby – měly by mít také příznačné vlastnosti. Na farmách v zájmovém území se setkáme zejména s gastronomickými specialitami, které se řadí mezi tradiční jídla jižní Moravy a pochutinami, které se vážou k tradičním vesnickým událostem (zabíjačka, tradiční hody atp.). Na farmách se však nesetkáme s tím, že by měli farmáři ve své nabídce vlastní domácí potravinářské výrobky (mléko, mléčné výrobky, ovoce, zeleninu ad.).

3.4 Terénní šetření V zájmovém území byla vybrána 4 agroturistická zařízení, která jsem podrobila terénnímu šetření. Udělala jsem rozhovory s majiteli dvou farem a s řadou klientů vybraných agroturistických zařízení. Rozhovor jako zajímavý evaluační nástroj k získání informací jsem si vybrala z důvodů, které jsem popsala dle odborné literatury níže. Zvolila jsem ho k získání informací o vybraných agroturistických zařízeních na základě výhod, které spatřuji v této možnosti opatření informací přímo od zdroje. Rozhovory jsem vedla jako částečně strukturované s otevřenými i uzavřenými otázkami. Jsou to osobní individuální rozhovory. K přesnému zaznamenání rozhovorů jsem použila nahrávací zařízení.

Úplné znění rozhovorů je umístěno v kapitole Přílohy.

3.4.1 Rozhovor Rozhovor (interview) je jedna z klíčových metod získávání informací (sběru dat). Představuje formální komunikaci tváří v tvář mezi dvěma osobami. Nejedná se pouze o jednostranné získávání dat od dotazovaných, ale o společné vytváření smysluplných

výpovědí. Interview využívá techniku kladení otázek. Ty mohou být otevřené či uzavřené. Otevřené otázky slouží především k získání kvalitativních dat. K výzkumnému rozhovoru potřebujeme seznam otázek nebo poznámek k rozhovoru, blok na zapisování případně nahrávací zařízení (Hendl, 2005).

3.4.1.1 Typy rozhovorů podle míry strukturace  strukturovaný rozhovor  otázky jsou dopředu známé a závazné  výhody: přesná struktura umožňuje získávání dat od většího množství osob a následné porovnání výsledků  nevýhody: ten, kdo pokládá otázky, má při vedení rozhovoru minimální volnost, může např. jen objasnit dotazovanému nějaký pojem, případně jej požádat o zpřesnění odpovědi na otázku, chybí možnost doptávat se .  nestrukturovaný rozhovor  otázky (jejich obsah, znění, pořadí atd.) nejsou přesně formulovány, dotazovaný je podněcován k vyprávění, tazatel se doptává (stále však sleduje cíl svého zkoumání)  výhody: umožňuje detailnější a hlubší poznání, působí na dotazovaného přirozeněji  nevýhody: nevhodné při hromadném sběru dat, obtížná sumarizace a vyhodnocování dat

 částečně strukturovaný rozhovor  některé části mohou být úplně strukturované a jiné naopak nestrukturované  výhody: využívá výhod obou předchozích typů rozhovorů, je možné klást libovolné doplňující otázky (např. pokud dotazovaný nepochopí, nebo pochopí špatně některou z otázek)  nevýhody: klade větší nároky na tazatele a jeho přípravu

3.4.1.2 Typy rozhovorů podle dalších kritérií Dále rozlišujeme rozhovor podle typu kontaktu (osobní rozhovor – tváří v tvář nebo s podporou technických prostředků – např. telefonický rozhovor) a podle počtu osob, se kterými je rozhovor realizován (individuální nebo skupinový). Skupinový rozhovor můžeme realizovat tak, že předčítáme otázky ze samonaváděcího formuláře a dotazovaní si své odpovědi zaznamenávají do vlastního formuláře (Hendl, 2005).

3.4.1.3 Obecné výhody a nevýhody rozhovoru Výhody  klade menší nároky na iniciativu dotazovaného  pro dotazovaného je obtížnější vynechat odpovědi na některé otázky a získaná data jsou komplexnější  ve srovnání s návratností dotazníků jde o úspěšnější metodu  eliminují se problémy související se špatnou schopností číst  umožňují odhalovat řadu detailních informací a dle potřeby vést otázky příslušným směrem

Nevýhody

 pracná a nákladná technika sběru dat  může být časově náročné  vyžaduje spolupráci dotazovaných  anonymita je pro dotazované málo přesvědčivá  rozdíly mezi tazateli a rozdíly v jejich chování mohou vyvolat zkreslení výsledků (platí pro standardizovaný rozhovor) (Disman, 2011)

Další postupy a etapy rozhovoru, které jsem zohlednila, jsou uvedeny v kapitole Přílohy.

4 PŘÍPADOVÉ STUDIE

V této části práce budou popsána vybraná centra agroturistiky v zájmovém území, doplněná získanými informacemi z vlastního šetření a z rozhovorů s jejich představiteli.

4.1 Agroturistická zařízení v zájmovém území Prostor východně od Brna, druhého největšího města v republice a zároveň centra Jižní Moravy, byl ohraničen vzdáleností 35 km. V takto vymezeném zájmovém území se nachází okolo 10 agroturistických zařízení. Vybrána byla pouze ta větší a významnější, která budou níže popsána a charakterizována – Ekofarma Jalový Dvůr, Farma v Olšanech, Ranč U Jelena a Stáj Filip. Vyjmenované destinace byly vybrány záměrně z důvodu specifických zajímavostí okolností.

Ekofarma Jalový Dvůr je jednou z několika ekofarem, které se nacházejí na Jižní Moravě. Chovají zde více druhů zvířat a také se účastní se svými zvířaty výstav po celé republice i mimo ni. Se spolumajitelkou farmy jsem udělala rozhovor, který jsem uvedla v kapitole Přílohy.

Farma Olšany, dříve Farma Bolka Polívky, je zajímavá tím, že patřila až donedávna „valašskému králi“ Bolku Polívkovi, který farmu proslavil.

Ranč U Jelena je pozoruhodný svým interiérem i exteriérem. Ubytování s restauračním zařízením a stáje jsou zde na poměrně malé ploše. Restaurace je zařízena v mysliveckém stylu a penzion v country stylu.

Stáj Filip je ve vybraném prostoru jedinou dostihovou stájí. Účastní se rovinových dostihů v nižších soutěžích, kde dosahuje významných úspěchů. S majitelem stáje a také s klientkou jsem udělala rozhovory, které jsem uvedla v kapitole v Přílohy.

4.1.1 Ekofarma Jalový Dvůr Ekofarma Jalový Dvůr se nachází v obci Heršpice 33 km od Brna, nedaleko Slavkova. Farma byla založena v roce 1992 a specializuje se na chov ovcí a koní. Statek se nachází na úpatí Ždánického lesa. V blízkém okolí můžeme nalézt chráněná území s přírodními a archeologickými památkami. Statek je obklopen zatravněnými stráněmi, na kterých se pasou koně, ovce, ale také osli, krávy, lama a drobné zvířectvo, jako jsou čínská prasata, pávi či husy. Minulost statku je zajímavá. Pány usedlosti bývaly šlechtické rody, z nichž poslední byli Palfyové. Podle názvu statku můžeme usuzovat na neúrodnost místní půdy, místní svažitá půda nepatří k těm úrodným.

Obrázek 10 Ekofarma Jalový Dvůr Zdroj: Kateřina Jochymková, 2015

Na starých německých mapách můžeme statek najít pod názvem Galdendorf. Patřily k němu pozemky táhnoucí se do okolí. Farma katastrálně patří do obce Heršpice, od které ji dělí dlouhý severojižní hřeben. V současnosti je statek soukromou rodinnou pastevní farmou. Majitelé zde hospodaří na necelých padesáti hektarech v režimu ekologického zemědělství. K farmě patří také rybník, který dodává celému areálu téměř pohádkový ráz. Hosté zde mají možnost navštívit stylovou restauraci U Hříbka, která je součástí areálu statku a je často navštěvovaná zejména cyklisty, kteří se zastaví při projížďce po oblíbené cyklistické trase. V okolí Jalového Dvora je mnoho značených tras, které jsou vhodné jak pro cyklisty, tak pro pěší turistiku.

Služby Jalového Dvora

 Hostinec U Hříbka – nekuřácké zařízení je v provozu v letních i v zimních měsících. V letních měsících mohou zákazníci posedět před hostincem na zahrádce, kde se mohou potěšit pohledem na přilehlé svahy s pasoucími se zvířaty. V hostinci se konají také svatby, firemní večírky, maturitní večírky, večery s kytarou, zabíjačky a další společenské akce.  jízda na koni – vyjížďky na koních probíhají pod dozorem zkušeného instruktora. Jsou vhodné pro mírně pokročilé i zkušené jezdce. Dále stáj nabízí tréninkové hodiny, které jsou organizovány podle zkušeností jezdce. V nabídce jsou také procházky přírodou na koni, které jsou vhodné i pro děti a začátečníky.  vozík tažený osly

Obrázek 11 Osli na jalovém Dvoře Zdroj: Ekofarma Jalový Dvůr, 2014, [19]

 jízda kočárem po okolí – kočár táhne pár lipicánů nebo českých teplokrevníků

Obrázek 12 Koně zapřažení v kočáru Zdroj: Ekofarma Jalový Dvůr, 2013, [20]

 péče o koně – za hodinu instruktor naučí klienta vše, co by měl vědět, než začne s vlastní jízdou na koni. Do výuky je zahrnuto kromě základů péče o koně jeho sedlání, uzdění atp., také přednáška o historii soužití člověka s koněm, jejich chovu, koňských plemenech aj.  možnost ustájení koní  koňské týdenní tábory – umožňují dětem strávit čas v přírodě se zvířaty a naučit se základním dovednostem při práci se zvířaty  víkendové či jednodenní pobyty u koní - jsou obdobnou alternativou týdenních koňských táborů  školní výlety – nabízené s půldenním, celodenním či vícedenním programem  rybaření – chytání ryb je na Jalovém dvoře povoleno pouze pod podmínkou zakoupení rybářského lístku v Hostinci u Hříbka a dodržování stanovených podmínek.  ubytování na farmě – je poskytováno pouze klientům, kteří jsou zapojeni do organizovaných akcí na statku. Statek nabízí ubytování až pro 25 lidí. Pokoje jsou vybaveny 3 – 5 lůžky, sociální zařízení se nachází v prostorech ubytování. Možnost stravy v Hostinci u Hříbka.

Obrázek 13 Ubytování Zdroj: Kateřina Jochymková, 2015

 prodej ovcí, koní, vietnamských prasat

Obrázek 14 Ovce Merinolandschaf

Zdroj: Kateřina Jochymková, 2015

4.1.2 Farma Olšany Farma Olšany, dříve Farma Bolka Polívky, prodělala od svého vzniku dramatický vývoj. Nachází se v malé moravské vesnici Olšany, ležící 29 km od Brna, nedaleko Rousínova. Místo svým návštěvníkům nabízí jedinečný pohled na Drahanskou vrchovinu.

Farmu provozoval „valašský král“ od začátku 90. let. Díky evropské dotaci dostavěl později hotel a menší wellness. K prvním problémům došlo při dostavbě hotelu. Polívka se v té době dostal do finančních problémů, proto v říjnu 2012 podala stavební firma návrh na insolvenci a v roce 2013 poslal soud podnik do konkurzu. Umělcův přítel nakonec farmu koupil a dal do pronájmu zkušenému hoteliérovi. V roce 2014 farma znovu ožila, ale kvůli nízké návštěvnosti a snad i z osobních důvodů hoteliér ukončil svou činnost. Unie nyní požaduje vrácení dotace. Za dob svojí největší slávy farma nabízela návštěvníkům bohaté služby.

Obrázek 15 Letecký pohled na Farmu Olšany

Zdroj: Farma Olšany, 2015, [21]

Dřívější služby farmy  letní divadlo  pořádání koncertů a firemních akcí  wellness s bazénem  suchá sauna, ochlazování v kádi

 jízda na koni, na poníkovi – výuka jízdy či vyjížďky po okolí  možnost ustájení koní  restaurace – rozdělena na kuřáckou a nekuřáckou část  galerie  tenisové kurty, paintball, lukostřelba  ubytování – v areálu farmy je hotel, jehož kapacita je 70 lůžek ve dvou, třech až pětilůžkových pokojích. Všechny pokoje mají vlastní sociální zařízení (koupelny s umyvadlem, sprchovým koutem nebo vanou a WC), na každém pokoji je televize, rychlovarná konvice a na některých pokojích i malá chladnička.  na požádání konzultace ohledně výletů a dalších outdoorových (venkovních) aktivit, které farma a okolí nabízí, k dispozici WiFi připojení k internetu  doplňkový prodej  k dispozici venkovní ohniště a krb pro grilování s příjemným posezením

Obrázek 16 Farma Olšany

Zdroj: Kateřina Jochymková, 2014

Obrázek 17 Bolek Polívka s přáteli na farmě Zdroj: Šíp, 2013, [22]

Obrázek 18 Restaurace Zdroj: Kateřina Jochymková, 2013

Obrázek 19 Wellness Zdroj: Farma Olšany, 2013, soukromá fotografie

Obrázek 20 Stáje Zdroje: Farma Olšany, 2013, soukromá fotografie

V současné době je farma pro veřejnost uzavřena, chátrá a nenabízí žádnou z výše jmenovaných služeb.

4.1.3 Ranč U Jelena Ranč U Jelena se nachází 15 km východně od Brna v obci Mokrá-Horákov, uprostřed krásné přírody v chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Ranč leží přímo na atraktivních turistických trasách vedoucích z Brna (Obřany, Líšeň), z Bílovic nad Svitavou, Adamova, ze Šlapanic, z Rousínova a širokého okolí. Proto je také po celou sezónu oblíbenou zastávkou turistů, cyklistů, běžkařů, ale i jezdců na koních. V areálu můžeme najít restauraci, penzion v country stylu a stáj s koňmi.

Obrázek 21 Ranč U Jelena Zdroj: Kateřina Jochymková, 2015

Služby ranče

 penzion s 22 lůžky, restaurační zařízení s krbem  terasa s altánem  whirpool, suchá sauna  možnost ustájení koní, jízda na koni  vinný sklep  zookoutek, dětský koutek, malé hřiště  projížďky americkým dostavníkem  zvěřinové hody a zabíjačky  prostory poskytnuté k akcím – svatby, promoce, rodinné oslavy, firemní akce, školy v přírodě a sportovní soustředění.

Obrázek 22 Wellness Zdroj: Ranč U Jelena, 2014, [23]

Obrázek 23 Restaurace Zdroj: Ranč U Jelena, 2014, soukromá fotografie

Obrázek 24 Zookoutek

Zdroj: Kateřina Jochymková, 2015

4.1.4 Stáj Filip Stáj Filip se nachází v obci Kovalovice 23 km východně od Brna. Leží na rozhraní Drahanské vrchoviny a Dyjskosvrateckého úvalu. Stáj je rozdělena do dvou částí, pro koně dostihové a pro koně rekreačních jezdců. Majitel Vladimír Filip má dva stálé zaměstnance, trenérku koní paní Kateřinu Berthier a jezdkyni, dceru Pavlínu Filipovou. Stáj Filip se zabývá i jinými činnostmi (podpůrné činnosti pro zemědělství a posklizňové činnosti, pronájem vybavení).

Dostihová část

Hlavní činností stáje je vedení a trénování dostihových koní. Většina dostihových koní patří majiteli stáje panu Vladimíru Filipovi a trenérce paní Kateřině Berthier. Trenéři koně připravují na rovinové, bezpřekážkové dostihy. Účastní se zejména dostihů nižší úrovně. V dostihové stáji se starají o 15 koní.

Rekreační část

V této části farmy je umístěno kolem 30 koní, využívaných především k rekreačnímu sportu, ale najdeme zde i koně parkurové. Většina koní patří soukromým majitelům, kteří je ve stáji mají celoročně ustájené.

Služby stáje

 kompletní péče o ustájené koně – čištění boxů, pobyt koní střídavě ve stájích a na pastvinách, příprava krmných dávek, odčervování a očkování koní  výuka jízdy na koni – zkušený instruktor vyučuje jízdě na koni na venkovní jízdárně nebo v kryté hale. Zkušení jezdci mohou po domluvě vyjet s instruktorem na vyjížďku do okolí.  trénování koní do dostihů  konzultace s odborníky  pořádání akcí – Hubertova jízda, Mikulášská zábava, Velikonoční zábava, Jarní olympijské hry, Horse Cup apod.  možnost vstupu do JK Fergus (jezdecký klub Fergus) – pod záštitou klubu se mohou členové účastnit soutěží v disciplínách (parkur, drezura…). Jezdecký klub má aktuálně 15 členů.

JK Fergus je amatérský jezdecký klub. Díky svým aktivním, kreativním členům postupně realizuje zajímavé akce. Klub sdružuje nejen členy stáje, ale i další přátele a koňské nadšence z blízkého okolí. Klub nemá jednoznačné, úzce vyhraněné zaměření, ale hlavní náplní, kterou se členové zabývají, je především drezura a parkurové skákání.

Vybavenost stáje

 krytá hala  venkovní jízdárna  vybavení pro skokovou průpravu  ohrady na pastvinách využívané po celý rok kromě zimního období  ohrady využívané v zimním období  kolotoč pro koně  dvě sedlovny s kuchyňským koutem, toaletou  50 boxů (i venkovní boxy bez elektřiny)

Obrázek 25 Venkovní ohrady Zdroj: Kateřina Jochymková, 2016

Obrázek 1926 Krytá hala Zdroj: Kateřina Jochymková, 2016

Obrázek 27 Koně na pastvině Zdroj: Kateřina Jochymková, 2016

5 VÝSLEDKY A DISKUZE

Rozvoj agroturistiky v České republice resp. na Moravě má svůj potenciál a všechny předpoklady k tomu, aby se zde agroturistika v blízké budoucnosti rozvíjela a dosáhla kvality srovnatelné s okolními státy. Jak uvádí například Čertík (2000), Zelenka a Pásková (2012), faktory rozvoje agroturistiky jsou pro každou lokalitu velmi důležité a ryze specifické. Jižní Morava okouzluje své návštěvníky rozmanitostí a bohatstvím přírodních krás. Na Jižní Moravě UNESCO zaštiťuje hned tři území. Jedná se o Bílé Karpaty, Pálavu a přilehlý Lednicko-valtický areál. Již v roce 1956 byla vyhlášena na Jižní Moravě první moravská chráněná krajinná oblast Moravský kras a leží zde rovněž jeden ze čtyř národních parků České republiky, Národní park Podyjí. Na Jižní Moravě také její návštěvníci naleznou pečlivě obdělávané vinice a ovocné sady, četná místa s výskytem teplomilné flóry a fauny, rozsáhlé komplexy lužních lesů i vodní plochy, které jsou rájem vodního ptactva. Na Severní Moravě můžeme nalézt krásná pohoří Beskydy a Jeseníky. Mezi celou řadou zajímavých míst v Chráněné krajinné oblasti Beskydy vynikají například Pustevny, Valašské muzeum v Rožnově pod Radhoštěm, řada hradů, zámků, ale i jeskyně ad. V Jeseníkách můžeme navštívit Kralický Sněžník, Červenohorské sedlo, Praděd, taktéž řadu hradů, zámků a zajímavých naučných stezek. Střední Morava nabízí turistům zážitky z Hanácka (Hrad Bouzov, Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, Svatý kopeček u Olomouce, jeskyně ad.), ze Slovácka (Baťův kanál, Zámek Strážnice, Zámek Buchlovice, Luhačovice ad.) a z jihu Valašska.

Dle terénního výzkumu Procházkové (2008) je Jihomoravský kraj oblastí, která je pro domácí i zahraniční turisty, vyhledávající agroturistiku, atraktivní. V regionu nabízí těmto turistům ubytování převážně podnikatelé s chovem koní. Farmáři se většinou věnují jen chovu koní bez zemědělské výroby. Na území se téměř nesetkáme s ubytováním v zemědělských usedlostech a s farmami produkujícími biopotraviny, přitom na agroturistických usedlostech by aktivity spojené se zemědělskou produkcí měly být i zajímavou součástí nabízených služeb návštěvníkům. Pěstování a následný prodej zeleniny, ovoce, ale i vedlejších produktů zemědělské produkce by měl sloužit jako další nabízená služba zákazníkům, tím by se nabídka rozšířila. Zásadní otázka, kterou Procházková (2008) položila svým respondentům, tedy návštěvníkům kraje, byla, zda mají, resp. z jakého důvodu nemají zkušenosti s agroturistikou.

40 % respondentů uvedlo jako důvod nedostupnost informací, 38 % dotazovaných uvedlo neatraktivnost.

Všechny čtyři agroturistické usedlosti (Ekofarma Jalový Dvůr, Farma Olšany, Ranč U Jelena, Stáj Filip), které jsem ve své práci zkoumala, byly analyzovány prostřednictvím studované literatury a také pomocí vlastního terénního výzkumu. Provedla jsem rozhovory s majiteli dvou usedlostí a řadu rozhovorů s jejich klienty, tři rozhovory jsou uvedeny v kapitole Přílohy.

Společným rysem tří zkoumaných farem je ustájení a chov koní, péče o ně a služby pro zákazníky s touto činností spojené. Podnikatelé tuto činnost vykonávají především proto, že je jejich koníčkem, není hlavním zdrojem jejich příjmů. Koně a služby spjaté s nimi jsou častým artiklem, který agroturistika svým klientům u nás nabízí, jak také uvádí Procházková (2008).

Žádná ze studovaných farem nemá zemědělskou produkci jako svou hlavní činnost, stejně jako uvádí Procházková (2008) podle svého průzkumu. Na Ekofarmě Jalový Dvůr se zabývají dále chovem ovcí a oslů. Prodávají živá jehňata, vlnu a také hříbata. Farmy nemají v nabídce své vlastní výrobky, které by svým zákazníkům nabízely. Dle realizačních faktorů rozvoje agroturistiky podle Čertíka (2000), Touška a kol. (2008) by měla farma nabízet i své vlastní produkty.

Pan Filip ze stejnojmenné stáje nemá v plánu poskytovat zákazníkům stravování. Pokud však podnikatel nabízí hostům do 10 jídel denně, jedná se o živnost volnou, tedy podnikatel nemusí prokazovat odbornou způsobilost (Pourová, 2002). Nicméně jsou dány přísné hygienické předpisy a jejich dodržování je kontrolováno. Službu stravování by na Farmě Filip přivítali oslovení klienti.

Dostupnost zkoumaných farem je rozdílná. Pan Filip zmiňuje výbornou dostupnost jeho statku. Na Farmu U Jelena se dostanou návštěvníci na kole a autem. Pěšky jim bude cesta trvat od autobusu nejméně půl hodiny. Podobně je tomu s dostupností i u Ekofarmy Jalový Dvůr. Jak uvádí Zelenka a Pásková (2012), je jedním z důležitých faktorů pro rozvoj cestovního ruchu dopravní dostupnost.

Ekofarma Jalový Dvůr jako jediná ze zkoumaných podniků má opravdu pestrou škálu nabídky. Nechybí zde ubytování, stravování a další program. Ekofarma Jalový Dvůr je ze zkoumaných farem na nejvyšší úrovni, co se týče vybavenosti i služeb. Co se však dá této Ekofarmě vytknout, je nedostatečná propagace zařízení. Majitelé sice vytvořili

webové stránky a profil na sociální síti, ale propagace farmy je stále nedostačující. Webovou stránku má vytvořenou i Ranč U Jelena. Profil na sociální síti mají vytvořený také Farma Olšany a nově i Stáj Filip. Nedostatečná propagace je společným rysem všech analyzovaných agroturistických zařízení. Pouze Farma Olšany je mezi veřejností známá, a to především díky svému bývalému majiteli, známému herci Bolku Polívkovi.

Nedostatečná propagace je obecným problémem agroturistiky u nás. Zlepšení propagace na profesionální úroveň však zpravidla není v silách majitelů agroturistických zařízení. Zapojení do propagace v rámci mikroregionů a v rámci řetězců je velmi žádoucí. Propagace agroturistiky a malá podpora státem v České republice se obecně bere za jeden z největších problémů v jejím dalším úspěšném rozvoji.

Druhým nejvybavenějším zařízením se zajímavou nabídkou služeb je Ranč U Jelena. Klienti však ranč navštěvují především o víkendech, stravovací služby jsou zákazníkům poskytovány jen od pátku do neděle.

Sami farmáři jsou si vědomi toho, že čím více služeb budou nabízet, tím více zákazníků mohou mít. Proto pan Filip, majitel stejnojmenné farmy, vážně uvažuje o rozšíření svých služeb o ubytování. Na Ekofarmě spolumajitelka MVDr. Sedlinská přemýšlí o rozšíření služeb pořádáním dalších akcí pro veřejnost například typu známých Ovenálií (ovčácké slavnosti) a jarmarků.

Vybraná agroturistická zařízení (Ekofarma Jalový Dvůr, Ranč U Jelena, Stáj Filip) jsou provozována majiteli, kteří mají jako hlavní pracovní činnost jinou aktivitu než agroturistiku a na vedení farmy jim tak zbývá méně času. Farmy jsou proto méně vybavené a nabízí svým klientům omezené služby. Zaměstnanci, kteří se starají o chod farem, jsou většinou rodinní příslušníci majitelů.

Jak uvádí Pourová (2002), provoz agroturistického zařízení může mít i přímo negativní dopady. Uvádí jako příklad přetěžování žen „farmářek“. Mimo práce v zemědělské výrobě a v domácnosti mají na starost také domácí práce a povinnosti v oblasti agroturistiky. Během rozhovoru s panem Filipem ze Stáje Filip jsem se sama o tomto konkrétním negativním dopadu přesvědčila. Pan Filip mi sám svěřil i svoje rodinné starosti tohoto typu. Dále uvádí, že z provozu statků plyne majitelům především vedlejší příjem, vnímá to jako jeden z hlavních znaků agroturistiky u nás. V terénu jsem zjistila

od spolumajitelky Ekofarmy Jalový Dvůr MVDr. Sedlinské, že farmu majitelé dokonce i dotují ze svého hlavního příjmu, aby farma mohla dobře fungovat.

Farma Olšany je v současné době uzavřena. I takto zavedený rozvinutý podnik v oblasti agroturistiky, který nabízel svým klientům velmi pestrý a bohatý program, se může setkat s velmi vážnými problémy, které vedou až k jeho uzavření. Podrobně se setkáváme s touto problematikou v práci Pourové (2002), kde rozvádí finanční, marketingové, právní, osobní a komunikační problémy z pohledu podnikatelů.

Analyzovaná, nyní provozovaná, agroturistická zařízení by, dle mých poznatků, měla svým hostům nabízet více služeb, zájem o ně ze strany klientů jsem při rozhovorech zaznamenala. Například klienti Stáje Filip by uvítali stravování i ubytování, klienti Ekofarmy Jalový Dvůr by uvítali pořádání jarmarků, prodej výrobků z ovčí vlny, jako tomu bylo v minulosti, a prodej jehněčího a skopového masa. Ekofarma nabízí pouze prodej živých zvířat.

Vlastní průzkum mezi zákazníky například pomocí krátkých a opakovaných dotazníků by více majitelům zkoumaných farem napověděl, o jaké služby by měli zájem jejich klienti a třeba je tak i posunul v jejich dalších aktivitách. Také propojenost s ostatními podobnými zařízeními by v rozvoji farem mohla sehrát pozitivní roli. Dále pak rozhodně kvalitní informační systém, do kterého by byly zapojeny jednotlivé subjekty, celé řetězce a stát.

Pourová (2002) nespatřuje velkou budoucnost v provozování agroturistiky na Jižní Moravě. Spíše zde vidí možnosti rozvoje jiných forem cestovního ruchu, poukazuje na programy „Stezky dědictví “, „Vinařský turistický program“, zde Milada Šťastná, Antonín Vaishar a kol. (2014) [24] však připomínají kontroverznost vinařských cyklostezek.

Pourová (2002) se shoduje se Zelenkou a Páskovou (2012) v tom, že se agroturistika může rozvíjet kdekoliv v České republice. Podmínky pro rozvoj agroturistiky se mohou lišit v jednotlivých krajích i v rámci jednotlivých okresů téhož kraje, ale také i v jednotlivých obcích stejného okresu. Setkáme se s úspěšnou agroturistickou farmou v rovinaté krajině stejně jako v horské oblasti. Návštěvníkům farem je však potřebné nabídnout i vhodné doprovodné programy.

I přes veškeré výše popsané výhody, kterými Česká republika disponuje, je v porovnání s okolními státy u nás zatím agroturistika na relativně nízké úrovni rozvoje.

Dle Ministerstva pro místní rozvoj ČR (2007) [25] jsou hlavními překážkami rozvoje agroturistiky nízká úroveň spolupráce mezi subjekty, malá informovanost, neochota obyvatel se zapojit do cestovního ruchu, špatná úroveň služeb v turisticky málo vyhledávaných regionech, nedostatečně udržované kulturní památky, jazyková bariéra a nedostatečná státní podpora. K tomu se přidávají často méně kvalitní služby. Při současné absenci certifikace a standardizace se nelze divit, že potenciální zákazníci nemají o agroturistiku tak velký zájem. Značným problémem je také nejednotný informační systém cestovního ruchu, malá vybavenost farem a mnohdy nekvalitní dopravní dostupnost.

Agroturistika je v mnoha vyspělých evropských státech na vysoké úrovni. Hlavním důvodem je vedle tradice, velká podpora státu a účinná spolupráce mezi jednotlivými subjekty. Některé agroturisticky vyspělé státy tak dokážou velice efektivně využít a zhodnotit své přírodní a kulturní bohatství. Česká republika by se jimi měla nechat inspirovat.

6 ZÁVĚR

Ačkoliv je agroturistika v České republice zatím stále v začátcích svého rozvoje, má velké předpoklady k tomu, aby byla časem na vyšší úrovni, jak vidíme v některých jiných evropských státech. Z hlediska faktorů rozvoje agroturistiky má k tomu Česká republika předpoklady a má rozhodně co nabídnout. Významnou bariérou u nás je však malé množství rodinných hospodářství, která jsou pro rozvoj agroturistiky nejlepší. Je otázkou, zda se toto v budoucnu zlepší.

Hlavím cílem diplomové práce bylo v zájmovém prostoru východně od Brna analyzovat vybraná agroturistická zařízení pomocí terénního průzkumu a diskutovat možnosti rozvoje agroturistiky a to nejen v této lokalitě.

Všechna vybraná agroturistická zařízení byla zhodnocena jako vyhovující kromě Farmy Olšany, která je nyní pro veřejnost uzavřena. Farmy Ekofarma Jalový Dvůr, Ranč U Jelena a Stáj Filip, jsou provozovány majiteli, kteří mají jako hlavní pracovní činnost jinou aktivitu než agroturistiku. Společným rysem zkoumaných farem je ustájení a chov koní, péče o ně a služby pro zákazníky s touto činností spojené. Liší se mezi sebou zejména vybaveností a nabídkou poskytovaných služeb. Jsou navštěvovány spíše zákazníky z okolí, kteří zde žijí.

Zařízením by prospěla kvalitnější a intenzivnější propagace, aby se zvýšila návštěvnost a tedy i příjmy provozovatelům, následně pak nabídka a kvalita služeb. Zlepšení propagace na profesionální úroveň však většinou není v silách majitelů agroturistických zařízení. Zapojení do propagace v rámci mikroregionů a v rámci řetězců je velmi žádoucí.

Zařízení nejsou atypická při srovnání s literaturou, výstupy z výzkumu jsou obdobné jako informace o jiných lokalitách v České republice i v rámci zobecnění (spíše vedlejší příjem z provozu farem, užší nabídka služeb, nedostatečná propagace a malé povědomí veřejnosti o zařízeních).

Na výzkum je možné navázat například v rámci celého Jihomoravského kraje, zkoumat další agroturistická zařízení v rámci regionu, hledat konkrétní možnosti pro rozvoj agroturistiky v dané lokalitě.

Jihomoravský kraj je významný především z hlediska lokalizačních faktorů, přesto je počet agroturistických zařízení nejvyšší v Jihočeském kraji a ve Středočeském kraji.

Jihomoravský kraj je na třetím místě v počtu agroturistických zařízení a v počtu pracovníků, pracujících v tomto odvětví (Český statistický úřad, 2013).

Propagace agroturistiky a malá podpora státu v České republice se obecně bere za jeden z největších problémů v jejím dalším úspěšném rozvoji.

Po pokoření zmíněných překážek čeká agroturistiku nejen na Moravě ale i v celé České republice další vzestup v rozvoji, vyšší návštěvnost zařízení a podpora tohoto zajímavého odvětví nejen z řad jejích příznivců.

SEZNAM LITERATURY

Citace z monografií

BRABENCOVÁ Hana a Marie POUROVÁ a kol. Podpora rozvoje agroturistiky místní správou. Instruktorská příručka. Agentura pro trh práce a sociální politiku, EU Phare, Projekt T9108/04/01/11c/WP3, 1995.

BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I., NOVÁK, P. Cestovní ruch na venkově. Tišnov: ECEAT CZ, 2008. 70 s.

ČERTÍK, Miroslav a kol. Cestovní ruch: vývoj organizace a řízení. Vyd. 1. Praha: Off, 2000, 352 s. ISBN 80-238-6275-8.

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 4., nezměn. vyd. Praha: Karolinum, 2011, 372 s. ISBN 978-80-246-1966-8.

DUDÁK, Vladislav. Putování vinařským krajem: průvodce Moravskou vinařskou oblastí. Vyd. 1. Praha: Práh, 2011, 247 s. Genius loci (Práh). ISBN 978-80-7252-324-5.

DUDÁK, Vladislav a Zdenko PAVELKA. Agroturistika v České republice: dovolená na venkově. Vyd. 1. Praha: Novela bohemica, 2012, 280 s. ISBN 978-80-87683-03-3.

FAJTOVÁ, Dominika. Cestovní ruch na Jižní Moravě – cykloturistika. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 50.

FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 255 s. ISBN 80-717-8367-6

GALVASOVÁ, Iva a kol. Průmysl cestovního ruchu. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008. ISBN 978-80-87147-06-1.

HABÁN, Miroslav, OTEPKA, Pavol. Agroturistika. Nitra: SPU, 2004. ISBN 80-8069- 451-6.

HALL, Derek R, Irene KIRKPATRICK a Morag MITCHELL. Rural tourism and sustainable business. Clevedon: Channel View Publications, 2005. 365 s. ISBN 1- 84541-011-4.

HALL, Colin Michael a Stephen PAGE. The geography of tourism and recreation: environment, place, and space. Third edition. Abingdon, Oxon ; New York, NY: Routledge, 2006. ISBN 0415335612.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2.

HESKOVÁ, Marie. Cestovní ruch: pro vyšší odborné školy a vysoké školy. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2006, 223 s. ISBN 80-7168-948-3.

HILL, Jennifer a Tim GALE. Ecotourism and environmental sustainability: principles and practice. Burlington, VT: Ashgate, c2009. ISBN 978-0-7546-7262-3

HOLEČEK, Milan, Miroslav STŘÍDA a Peter MARIOT. Zeměpis cestovního ruchu: učebnice pro hotelové a jiné střední školy: příručka pro průvodce cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1999. ISBN 80-86034-39-9.

KONEČNÝ, Ondřej. Agroturistika a venkovská turistika: venkovský cestovní ruch v České republice. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. 136 s. ISBN 978- 80-7375-738-0.

KRATOCHVÍL, Jakub. Agroturistika – moderní způsob hospodaření na selském dvoře. Brno, 2007. Bakalářská práce. Agronomická fakulta Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. Vedoucí práce Ing. Vladimír Mikule, Ph.D.

LIBROVÁ, Hana. Pestří a zelení: kapitoly o dobrovolné skromnosti. Vyd. 1. Brno: Hnutí DUHA, 1994, 218 p. ISBN 8085368188.

LUŽÁKOVÁ, Lucie. Rozsah a regionálna diferenciácia agroturizmu na Slovensku. Brno, 2014. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Mgr. Ondřej Konečný MACH, František a Rudolf HASPRA. Vidiecky turizmus a agroturizmus v zahraničí. 1.vyd. Bratislava: RÉKA, 1993. ISBN 80-88731-04-6. MALÁ, V. Základy podnikání v agroturistice. Učební texty pro lektory kurzu: Podpora podnikatelů začínajících v turistice na venkově. INPRO – INSTITUT Praha: MPSV ČR, 1995.

MIKUŠÁKOVÁ, Janka. Agroturistika a ekoturistika. 1. Bratislava: Progressus Slovakia, s.r.o., 2010. ISBN 978-80-969642-9-1.

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. Venkovský cestovní ruch, jeho specifika a podmínky pro rozvoj. Praha: Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1159-7.

MORAVEC, Ivo. Venkovská turistika v Rakousku, České republice a Francii: koncept, aktivity a vzdělávání. Vyd. 1. České Budějovice: Centrum pro komunitní práci, 2007. ISBN 978-80-86902-50-0.

NÉMETHOVÁ, Zuzana. Možnosti rozvoja agroturistiky v Nitrianskom samosprávnom kraji. Nitra, 2010. Diplomová práce. Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre. Vedoucí práce Ing. Pavol Otepka, PhD.

NĚMČANSKÝ, Milan. Agroturistika. Vyd. 1. Karviná: Slezská univerzita, 1996. ISBN 80-85879-36-0.

OTEPKA, Pavol a Miroslav HABÁN. Vidiecky turizmus a agroturizmus. 1. vyd. Nitra: Vydavateľstvo NOI, Bratislava, Nitra, 2007. ISBN 978-80-89088-52-2.

PALATKOVÁ, Monika a Jitka ZICHOVÁ. Ekonomika turismu: turismus České republiky: vymezení a fungování trhu turismu, přístupy k hodnocení významu a vlivu turismu, charakteristika turismu České republiky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, 205 s. ISBN 9788024737485.

PHILLIP, S., HUNTER, C., BLACKSTOCK, K. A typology for defining agritourism. Tourism Management, 31(6), 2010. s. 754 – 758

POUROVÁ, Marie. Agroturistika, možnosti rozvoje a perspektiva v České republice: monografie. Vyd. 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2000. ISBN 80-213-0672-6.

POUROVÁ, Marie. Agroturistika. Vyd. 1. Praha: Credit, 2002, 123 s. ISBN 80-213- 0965-2.

PROCHÁZKOVÁ, Jana. Srovnání úrovně poskytování agroturistických služeb v Jihomoravském kraji. Brno, 2008. Bakalářská práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Vedoucí práce Ing. Vladimír Mikule, Ph.D.

REPOVÁ, Denisa. Objekty individuálnej rekreácie na Slovensku so zameraním na chalupárenie v obci Brestovec. Bratislava, 2009. Diplomová práce. Univerzita Komenského v Bratislave. Vedoucí práce Mgr. Eva Dţupinová PhD.

RYGLOVÁ, Kateřina. Cestovní ruch: učební texty pro studenty BA (Hons) in Business Management a studenty PEF MZLU v Brně. Vyd. 1. Brno: Brno International Business School, 2003. ISBN 80-86575-92-6.

SHARPLEY, Richard and Julia. Rural tourism: an introduction. 1st ed. London: International Thomson Business Press, 1997. ISBN 0415140102.

SHAW, Gareth a Allan M WILLIAMS. Tourism and tourism spaces. Thousand Oaks: SAGE, 2004, xiii, 311 p. ISBN 0761969926.

STŘÍBRNÁ, Marie. Venkovská turistika a agroturistika. 1. vyd. Praha: Profi Press, c2005. ISBN 80-86726-14-2.

STŘÍBRNÁ, Marie. Venkovská turistika a agroturistika. 1. vydání. Praha: Profi Press, s.r.o., 2015. ISBN 978-80-86726-71-7.

ŠIMANOVÁ, Lenka. Projekt založení centra agroturistiky. Plzeň, 2012. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce Ing. Pavel Česal

TORRES, Rebecca Maria a Janet Henshall MOMSEN. Tourism and agriculture : new geographies of consumption, production and rural restructuring. Milton Park, Abingdon, Oxon: Routledge, 2011. 223 s. ISBN 978-0-415-58429-6.

TOUŠEK, Václav, Josef KUNC a Jiří VYSTOUPIL. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7380-114-4.

VJATROVÁ, Karin. Historie a aktuální rozvoj agroturistiky v zemích EU. Brno, 2010. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Ing. Vladimír Mikule, Ph.D.

VODÁČEK, Leo a Oľga VODÁČKOVÁ. Synergie v moderním managementu. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2009. ISBN 978-80-7261-190-4.

VYSTOUPIL, Jiří a Martin ŠAUER. Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-340-7.

ZELENKA, Josef a Martina PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s. ISBN 978-80- 7201-880-2.

Citace z internetových zdrojů

[1] Koncepce rozvoje agroturistiky s využitím přírodního bohatství Ústeckého kraje: Analytická část. In:Ústecký kraj [online]. 2012 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: file:///C:/Users/Katka/Downloads/KRAUK%20-%20ANAL%C3%9DZA%20(3).pdf

[2] Bundesministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Verbraucherschutz. Studie Urlaub auf dem Bauernhof – Urlaub auf dem Lande 2010/2011. [online]. 2012.

Bundesministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Verbraucherschutz. [cit. 2016- 04-09] Dostupné z: http://www.bmelv.de/SharedDocs/Downloads/Broschueren/Studie- 55UrlaubBauernhof.pdf;jsessionid=5DCD32389195EC5B92DC2D142571E446.2_cid2 30?__bl ob=publicationFile

[3] Agroturistika se v Polsku stala novou módou. Agris: Agrární WWW Portál [online]. Praha, 2004 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://www.agris.cz/venkov/agroturistika-se- v-polsku-stala-novou-modou?id_a=132711

[4] Lidové tradice. Maďarsko [online]. Praha [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://www.hungarytourism.cz/proc-madarsko%3F/lidove-tradice/

[5] EGER, Thomas. FAVRE, Genevieve. PASSAGLA, Marsillio. Der Agroturismus in der Schweiz – Analyse [online]. 2008 Bern: Schweizerische Arbeitsgemeinschaft für die Berggebiete, 2008, 123 s. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.tourismerural.ch/image/AgritourismeCH_DE/Agrotourismus_EtudeSAB_2 008_allemand.pdf

[6] Schlaf im Stroh. Katalog 2011. [online] 2011. Flaach: Schlaf im Stroh, 64 s. [cit. 2016-03-27] Dostupné z: http://www.schlaf- imstroh.ch/fileadmin/user_upload/dokumente/Katalog_2011/SiS_Brosch_2011.pdf

[7] Ferien auf dem Bauernhof. [online] [cit. 2016-04-09] Dostupné z: http://www.bauernhof-ferien.ch/

[8] CATALANO, Alessandro. Toskánsko: Agroturistika a jídlo [online]. 2006 [cit. 2016-03-26]. Dostupné z: http://www.zemesveta.cz/archiv/rocnik-2006/toskansko-11- 2006/1085-3/agroturistika-a-jidlo

[9] ZARZYCKÁ, Karolina. Na Kypru se rozmáhá cenově lákavá agroturistika. In: Novinky.cz [online]. 2010 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/cestovani/199625-na-kypru-se-rozmaha-cenove-lakava- agroturistika.html

[10] Transformace belgických zemědělských usedlostí pro agroturistiku. Jihočeský kraj: Kancelář Jihočeského kraje v Bruselu [online]. 2012 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://www.southbohemia.eu/?transformace-belgickych-zemedelskych-usedlosti-pro- agroturistiku,1579

[11] POTOČNIK-SLAVIČ, Irma a Serge SCHMITZ. Farm Tourism Across Europe. European Countryside [online]. 2013-01-1, 5(4), - [cit. 2016-04-09]. DOI: 10.2478/euco-2013-0017. ISSN 1803-8417. Dostupné z: http://www.degruyter.com/view/j/euco.2013.5.issue-4/euco-2013-0017/euco-2013- 0017.xml

[12] O svazu. In: Svaz venkovské turistiky [online]. 2012 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.svazvt.cz/doc/5/

[13]Prázdniny na venkově. In: Svaz venkovské turistiky [online]. 2012 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.svazvt.cz/doc/20/

[14] Základní informace. In: CzechTourism [online]. 2005 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.czechtourism.cz/o-czechtourism/zakladni-informace/

[15] O ECEAT podrobně. In: ECEAT [online]. 2008 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.eceat.cz/

[16] COUNTRY AND FARM TOURISM IN EUROPE. In: EUROGITES: Country Holidays in Europe [online]. [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.eurogites.org/

[17] Safety and Security EuroGites [online]. 2012 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://safety.eurogites.org/en/manual?0

[18] Česko – Jižní Morava: [online]. 2013 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.jimi007.cz/zeme/cesko/jizni-morava/jizni-morava_turistika.htm

[19] Vozík tažený osly. In: Ekofarma Jalový Dvůr [online]. Jalový Dvůr, 2014 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://www.jalovydvur.cz/oslici-t69

[20] Koně zapřažení v kočáru. In: Ekofarma Jalový Dvůr [online]. Jalový Dvůr, 2013 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://www.jalovydvur.cz/oslici-t69

[21] Farma Bolka Polívky. In: Penziony.cz [online]. Olšany, 2013 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://www.penziony.cz/olsany/farma-bolka-polivky/

[22] Pravda o Bolkově podnikání. In: Šíp [online]. 2013 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://sip.denik.cz/celebrity/pravda-o-bolkove-podnikani-na-vyplaty-nemel-nikdy-tvrdi- clovek-z-okoli-farmy-201.html

[23] Sauna a whirlpool. In: Ranč U Jelena [online]. Mokrá-Horákov, 2014 [cit. 2016- 04-09]. Dostupné z: http://www.rancujelena.cz/akce-detail.php?id=36

[24] ŠŤASTNÁ, Milada, Antonín VAISHAR, Hana VAVROUCHOVÁ a Miloslava ŠEVELOVÁ. CESTOVNÍ RUCH JAKO ALTERNATIVNÍ ODVĚTVÍ PRO ROZVOJ VENKOVA V JIHOMORAVSKÉM KRAJI?: Projekt Interní grantové agentury Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v roce 2014. In: Česká geografická společnost: Venkov 2015 úspěšně proběhl [online]. Brno, 2014 [cit. 2016-04-15]. Dostupné z: http://geography.cz/wp-content/uploads/2015/02/Vaishar-venkov-2015.pdf

[25] Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. [online]. 2007 [Cit. 2016-04-05]. Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007-2013. Dostupné z: http://www.mmr.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=9436a891-44cd-426a-

[26] VOŠTA, Milan a Josef ABRHÁM. GLOBÁLNÍ CESTOVNÍ RUCH A IMPLIKACE PRO ČESKOU REPUBLIKU[online]. In: Praha, 2015 [cit. 2016-04-11]. Dostupné z: file:///C:/Users/Katka/Downloads/481.pdf

[27]Návštěvnost v hromadných ubytovacích zařízeních - Archiv 2000 - 2013 - Cestovní ruch - časové řady. Český statistický úřad [online]. Praha, 2013 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/crua_cr

[28] BENÍČKOVÁ, Margit a Pavel VANČURA. Aktuální data statistiky cestovního ruchu: MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD [online]. In: Praha, 2014 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/d85b6749-4a0d-49bf-8e93- 759a7d38386c/PPT_web.pdf?ext=.pdf

[29]HOLEČEK, Jan, Iva GALVASOVÁ, Jan BINEK, Kateřina SYNKOVÁ, Hana SVOBODOVÁ a Roman CHMELAŘ. Program rozvoje cestovního ruchu Jihomoravského kraje na období 2014–2020: ANALYTICKÁ ČÁST (části A + B) [online]. In: Brno, 2013 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: file:///C:/Users/Katka/Downloads/PRCRJMK_A%252bB_Analyzy_FINAL.pdf

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1 Vymezení agroturistiky v rámci turismu – str. 17 Obrázek 2 Logo Svazu venkovské turistiky – str. 47 Obrázek 3 Logo projektu Prázdniny na venkově – str. 47 Obrázek 4 Logo CzechTourism – str. 48 Obrázek 5 Logo ECEAT – str. 49 Obrázek 6 Logo EuroGites – str. 49 Obrázek 7 Administrativní členění Jihomoravského kraje – str. 52 Obrázek 8 Přírodní park Říčky – str. 53 Obrázek 9 Jeskyně Pekárna – str. 53 Obrázek 10 Ekofarma Jalový Dvůr – str. 59 Obrázek 11 Osli na Jalovém Dvoře – str. 60 Obrázek 12 Koně zapřažení v kočáru – str. 61 Obrázek 13 Ubytování – str. 62 Obrázek 14 Ovce Merinolandschaf – str. 62 Obrázek 15 Letecký pohled na Farmu Olšany – str. 63 Obrázek 16 Farma Olšany – str. 64 Obrázek 17 Bolek Polívka s přáteli na farmě – str. 65 Obrázek 18 Restaurace – str. 65 Obrázek 19 Wellness – str. 65 Obrázek 20 Stáje – str. 66 Obrázek 21 Ranč U Jelena – str. 66 Obrázek 22 Wellness – str. 67 Obrázek 23 Restaurace – str. 67 Obrázek 24 Zookoutek – str. 68 Obrázek 25 Venkovní ohrady – str. 70 Obrázek 26 Krytá hala – str. 70 Obrázek 27 Koně na pastvině – str. 70

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1 Mezinárodní příjezdy v roce 2014 a meziroční změny 2009 a 2014 – str. 88

Tabulka 2 Charakteristika tvrdého a měkkého turismu – str. 15

Tabulka 3 Návštěvnost v hromadných ubytovacích zařízeních v ČR – str. 89

Tabulka 4 Rok 2013 z pohledu ubytovacích zařízení – Krajská NEJ – str. 90

Tabulka 5 Rozměr agroturistiky (počet zpravodajských jednotek) v jednotlivých krajích České republiky v letech 2005 – 2010 – str. 91

Tabulka 6 Přehled turistických oblastí Jihomoravského kraje, jejich vybraných turistických atraktivit a převládajících forem cestovního ruchu – str. 92

SEZNAM ZKRATEK

A.T.I.S. – Asociace turistických informačních středisek B&B – Bed and breakfast CEE – Central and Eastern Europe ČCCR – Česká centrála cestovního ruchu DLG – Deutsche Landwirtschafts-Gesellschaft EAGGF - European Agricultural Guidance and Guarantee Fund ECEAT – European Centre for Ecological and Agricultural Tourism LEA – Liga ekologických alternativ MICE – Meetings, Incentives, Conventions, Exhibitions, resp. Events NILF – Norsk Institutt for Landbruksoekonomisk Forskning PHARE – Pologne-Hongrie Actions pour la Reconversion Economique SWOT – Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats UNESCO – United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization UNWTO – World Tourism Organization

PŘÍLOHY

Tabulka 1 Mezinárodní příjezdy v roce 2014 a meziroční změny 2009 a 2014

Region Příjezdy v mil. Příjezdy v % Změna 2009 v % Změna 2014 v %

Svět 1,133 100 -4,0 4,3

Evropa 581,7 51,4 -5,1 2,7

Asie a Pacifik 263,3 23,2 -1,6 5,4

Amerika 180,9 16,0 -4,7 8,0

Afrika 55,7 4,9 2,5 2,4

Střední východ 51,1 4,5 -5,4 5,4

Zdroj: UNWTO, 2015, [26]

Tabulka 3 Návštěvnost v hromadných ubytovacích zařízeních v ČR

Rok / Počet hostů Počet přenocování Čtvrtletí celkem nerezident rezidenti celkem nerezident rezidenti i i

1=2+3 2 3 4=5+6 5 6

2000 10 863 4 772 794 6 44 15 597 087 28 602 772 090 978 199 616 529

2001 11 283 5 405 239 5 39 17 254 881 21 867 185 877 946 122 187 306

2002 10 415 4 742 773 5 37 15 569 156 21 540 255 672 482 109 835 679

2003 11 346 5 075 756 6 39 16 510 618 22 832 482 270 726 343 250 632

2004 12 219 6 061 225 6 40 18 980 462 21 800 689 158 464 780 708 246

2005 12 361 6 336 128 6 40 19 595 035 20 725 793 025 665 320 477 442

2006 12 724 6 435 474 6 41 20 090 348 21 357 926 289 452 447 797 449

2007 12 960 6 679 704 6 40 20 610 186 20 220 921 281 217 831 072 886

2008 12 835 6 649 410 6 39 19 987 022 19 296 886 186 476 283 474 452

2009 11 985 6 032 370 5 36 17 746 893 18 915 909 953 539 662 192 299

2010 12 211 6 333 996 5 36 18 365 947 18 542 878 877 882 908 811 864

2011 12 898 6 715 067 6 38 19 424 839 18 810 712 183 645 235 088 249

2012 13 646 7 164 576 6 39 20 521 815 19 045 913 482 337 567 512 697

2013 13 868 6 39 20 719 826 18 596 336 7 309 856 558 480 316 017 191

Zdroj: Český statistický úřad, 2013, [27]

Tabulka 4 Rok 2013 z pohledu ubytovacích zařízení – Krajská NEJ

Největší podíl Praha (86 %) převaha Němců (13 %)a Rusů (11 %) nerezidentů

Největší podíl rezidentů Pardubický kraj (86 %) – z cizinců Němci (25 %)

Nejdelší pobyty Karlovarský kraj – 5,8 nocí

Nejkratší pobyty Jihomoravský kraj – 2,0 noci

Nejvýraznější letní Jihočeský kraj (49 % hostů ve 3Q) sezóna

Nejvýraznější zimní Královéhradecký (28 % hostů) sezóna

Nejvyrovnanější Karlovarský kraj +/- 5 % od průměru Q sezónnost

Nejvyšší vytíženost Praha (využití lůžek 54 %, využití pokojů 60 %) – srpen 66 % / 72 %

Nejnižší výtěžnost Ústecký kraj (lůžka 21 %, pokoje 25 %) – leden jen 12 % / 16 %

Zdroj: Vlastní zpracování, Ministerstvo pro místní rozvoj, Český statistický úřad, 2013, [28]

Tabulka 5 Rozměr agroturistiky (počet zpravodajských jednotek) v jednotlivých krajích České republiky v letech 2005 – 2010

Agroturistika 2005 2007 2010 Index změny 10/05 Pracovníci (2007) Česká republika 363 684 610 168,0 1515 Hlavní město Praha 9 22 4 44,4 76 Středočeský kraj 42 66 90 214,3 118 Jihočeský kraj 46 93 96 208,7 185 Plzeňský kraj 25 63 33 132,0 103 Karlovarský kraj 25 29 31 124,0 48 Ústecký kraj 23 31 39 169,6 53 Liberecký kraj 24 45 40 166,7 160 Královéhradecký kraj 29 95 52 197,3 287 Pardubický kraj 18 33 27 150,0 72 Vysočina 32 54 35 109,4 78 Jihomoravský kraj 34 68 67 197,1 183 Olomoucký kraj 20 25 30 150,0 63 Zlínský kraj 13 27 29 223,1 49 Moravskoslezský kraj 24 31 37 154,2 41

Zdroj: Český statistický úřad, 2013, Konečný, 2013

Tabulka 6 Přehled turistických oblastí Jihomoravského kraje, jejich vybraných turistických atraktivit a převládajících forem cestovního ruchu.

Turistická Dominující formy Doprovodné formy Vybrané turistické atraktivity oblast cestovního ruchu cestovního ruchu

Vila Tugendhat (UNESCO) Brno a okolí Veletržní a kongresová Nákupní CR Hrady Špilberk a Veveří turistika, kulturně- Gastronomický CR Katedrála Sv. Petra a Pavla historicko-poznávací CR Golfová turistika Brněnské ZOO a hvězdárna Cykloturistika Brno Brněnské výstaviště Masarykův okruh ZOO park a Dinopark Vyškov Slavkovské bojiště Moravský kras Moravský kras Přírodně-poznávací Léčebný CR Hrad Pernštejn Boskovice a okolí turistika Pěší turistika Kulturně- (zámek, židovská čtvrť) Zábavní poznávací turistika park Boskovice Zámky Lysice, Kunštát a Rájec Jestřebí Cykloturistika Venkovská turistika Lednicko-valtický areál Pálava a Kulturně a přírodně- Pobyt u vody (UNESCO) Lednicko- poznávací turistika Venkovská turistika Lázně Lednice Mikulov (zámek, valtický areál Vinařská turistika Cykloturistika Léčebný sv. kopeček) CR Biosférická rezervace UNESCO Dolní Morava Vinařské stezky Novomlýnské nádrže Pavlov (barokní sklepy) Aquapark Pasohlávky Národní park Podyjí Znojemsko a Vinařská turistika Pobyt u vody Vranovská přehrada Zámek Podyjí Kulturně a přírodně- Venkovská turistika Vranov nad Dyjí poznávací turistika Cykloturistika Léčebný Hrad Bítov CR Nákupní CR Znojmo (hrad, podzemí) Vinařské stezky Biosférická rezervace UNESCO Slovácko Etnografická turistika Venkovská turistika Bílé Karpaty Vinařská turistika Cykloturistika Baťův kanál Kulturně a přírodně- Vodní turistika Hodonín (ZOO a lázně) poznávací turistika Lázeňský CR Zámek Milotice Slovanské hradiště v Mikulčicích Strážnice (zámek a skanzen) Templářská tvrz a sklepy v Čejkovicích

Zdroj: Program rozvoje cestovního ruchu JMK na období 2014-2020, vlastní zpracování GaREP, 2013, [29] 92

Rozhovor

Postup a etapy rozhovoru (dle Ferjenčíka, 2000):

 Přípravná etapa  dříve než začne samotný rozhovor, tazatel by si sám sobě měl odpovědět nejméně na tři otázky: . O čem? (Co chceme zjistit?)  co nejpřesnější formulace tématu  příprava přesného znění otázek . S kým?  získání co nejpřesnějších informací o osobě, od které chceme získat potřebná data . Jak?  kde a za jakých podmínek se bude rozhovor realizovat  jak získáme dotazovaného pro spolupráci  jak předem připravíme místnost / prostor, kde bude rozhovor probíhat  je třeba zabezpečit, aby během rozhovoru nikdo další nevyrušoval  jak dlouho má rozhovor trvat  jaký slovník zvolit

 Úvodní etapa  srozumitelně vysvětlíme dotazovanému cíl, smysl a obsah rozhovoru  navodíme optimální atmosféru – tedy takovou, která dotazovanému umožní co nejlépe poskytnout požadované informace  Jádro rozhovoru  přechod z jednotlivých etap musí být pozvolný a plynulý  velmi záleží na tom, jaký typ rozhovoru jsme zvolili  pokud se jedná o strukturovaný rozhovor, striktně se držíme souboru otázek a odpovědi zaznamenáváme předepsaným způsobem  u méně formalizovaných typů rozhovoru je od tazatele vyžadována improvizace a pružnost  pozor bychom si měli dát na vlastní zásahy do komunikace, skákání do řeči nevhodně často a nepřiměřeným způsobem

 důraz klademe na pozorné poslouchání, komunikování zájmu a akceptaci dotazovaného  Závěr rozhovoru  základem je „odměnit“ dotazovaného (např. poděkováním, ocenění ochoty apod.)  můžeme se pokusit i o sumarizaci hlavních bodů, o kterých byla řeč  pokud je rozhovor rozvržen do více setkání, domluvíme se na jeho uskutečnění (místo, čas, načrtnutí okruhů, kterým bude věnována pozornost atd.)  po rozhovoru si děláme protokol rozhovoru, zaznamenáváme všechny potenciálně užitečné okolnosti rozhovoru  Vyhodnocení rozhovoru  data sama o sobě velkou cenu nemají – je potřeba je utřídit, analyzovat, vyhodnotit  neměli bychom se spoléhat jen na vlastní paměť (je potřeba získaná data registrovat – např. písemný záznam, záznamy na magnetofonu, videokameře atd.  obsahová analýza se soustředí na rozbor získaných dat, odpovídá na otázky: Co? (Co je komunikováno? O čem to vypovídá? Čím jsme se zabývali?), Jak? (Jakým stylem, formou, jaké byly použity výrazové prostředky?), Komu? (Komu je sdělení určeno? Na koho se autor sdělení obrací?).

Rozhovor se spolumajitelkou Ekofarmy Jalový Dvůr MVDr. Markétou Sedlinskou

Pro zajištění podrobnějších informací potenciálním klientům a hostům Ekofarmy Jalový Dvůr jsem se rozhodla se spolumajitelkou farmy, paní MVDr. Sedlinskou, udělat rozhovor. Byla ochotná, k rozhovoru svolila a zároveň souhlasila se zveřejněním rozhovoru v mojí diplomové práci, za což jí tímto děkuji.

Zajišťuje vám provozování Ekofarmy Jalový Dvůr hlavní příjem nebo musíte ekofarmu dotovat ze svých příjmů, které máte z jiné činnosti? Aby Ekofarma dobře fungovala, dotujeme částečně její provoz i z našich jiných příjmů, bez toho to zatím nejde.

Kolik máte přibližně hostů za rok, kteří využijí vašich služeb spojených s ubytováním? Ročně se u nás ubytuje asi kolem 200 návštěvníků. Uvítali bychom samozřejmě podstatně vyšší počet zájemců.

Nabízíte ještě další služby, které nemáte uvedené ve Vaší nabídce služeb na webových stránkách ekofarmy? Snažíme se mít na našich stránkách všechny služby, které nabízíme.

Podnikáte v ekologickém režimu. Proč ne konvenčně? Máme přece ekologické cítění (usmívá se).

Bouráte jehněčí maso. Zpracováváte ho dále? Zpracováváte vedlejší produkty z ovcí? Máme od vás z dřívější doby celá rodina přikrývky a polštáře z ovčího rouna. Ne (usmívá se), pouze prodáváme vlnu a jehňata.

Máte v současné době ustájené pouze vlastní koně nebo si u vás zájemce může ustájit svého koně? A pokud ano, kolik stojí měsíčně ustájení? Ustájení pro cizí koně máme pouze v omezené míře, staráme se převážně o hříbata a chovné klisny za 4000 Kč měsíčně v režimu 24/7.

Kolik máte ustájených celkově koní? Je o jízdu na koni velký zájem nebo byste uvítala zájem větší? Nyní máme ustájeno kolem 20 koní, zájem o koně a o ustájení je odpovídající našim současným možnostem.

Oslíky chováte pouze pro svoji radost nebo je prodáváte i zájemcům? Zájemcům o oslíky prodáváme jen hříbata.

Pořádáte nějaké akce, třeba jarmarky nebo o tom uvažujete? Pořádáte akce typu Ovenálie (ovčácké slavnosti)? O podobných akcích uvažujeme, ale s reklamou a přilákáním návštěvníků je to horší. Jsme přece jenom třeba od Brna trochu z ruky a lidé se o nás jednoduše nedozvědí.

Máte na Vaší ekofarmě kromě koní, ovcí, oslíků, krav, lamy ještě nějaká další zvířata? Všimla jsem si na Vašich webových stránkách, že prodáváte vietnamská prasátka. Ano, chováme ještě prasata, králíky, psy, kočky a pávy.

Jaké služby, které nabízíte, jsou u Vás nejvíce vyhledávané? Je to jízda na koni a zájem je také o dětské pobytové tábory. Ale dokázali bychom uspokojit i více zákazníků, kdyby ten zájem z jejich strany byl.

Děkuji Vám, pane doktorko Sedlinská, za rozhovor a přeji Vám mnoho úspěchů i radosti při Vaší práci.

Rozhovor s majitelem Stáje Filip panem Vladimírem Filipem

Pro zajištění podrobnějších informací potenciálním klientům a hostům stáje Filip jsem se rozhodla s majitelem stáje, panem Vladimírem Filipem, udělat rozhovor. Pan Filip byl ochotný, k rozhovoru svolil a zároveň souhlasil se zveřejněním rozhovoru v mojí diplomové práci, za což mu tímto děkuji.

Pan Vladimír Filip začal budovat stáj Filip před více než dvaceti lety. Jeho koně se účastní rovinových dostihů a také provozuje jezdeckou školu pro veřejnost. Uvažuje o tom, že by rozšířil nabídku svých služeb také o ubytování, které by se nacházelo v areálu jeho farmy. Jeho láskou jsou dostihoví koně. Bílá klisna Čarodějka z jeho stáje vyhrála v neděli 28. 6. 2015 ve Slušovicích jeden z dostihů. V rozhovoru jsem s panem Filipem proto mluvila i na toto jeho oblíbené téma.

Pane Filipe, jak hodnotíte nedělní dostih ve Slušovicích?

Byl to pěkný dostih. Dráha byla dobrá a počasí dusné.

Vaše koně jezdí výhradně vaše dcera. Jste s ní spokojen?

Na to, že jí je devatenáct, je, myslím, dobrá. To víte, je to holka a Rája z ní asi nebude, ale učí se rychle. Navíc dělá dvě školy. Jednu tady v Brně a jednu v Praze. Každý den do večera musí doma makat, protože my to tady máme pro radost a ty svoje koně děláme až po práci. My se tím bavíme. Je to ale zápřah, protože tu máme kolem padesáti koní od různých majitelů. A jsou to převážně hobby koně. Jsou tu nějací parkuráci, westernoví koně a samozřejmě také dostiháci. Víceméně je na to jen naše rodina a pár pomocníků.

Jak dlouho se věnujete dostihovému sportu a kdo vás k němu přivedl?

Na koních jsem začal jezdit už jako dítě. Rajtoval jsem na chlaďasech tady v místním kolchozu. Svůj první dostih jsem absolvoval v patnácti letech. Byl to steeplechase v Pardubicích. Rovinu jsem si zkusil až někdy v sedmnácti. Jezdil jsem do vojny a pak chvíli po vojně. Pak to ale všechno padlo, protože v družstvu koně zrušili. A tak jsem si koupil koně vlastního. Nejdřív jednoho, pak druhého a znáte, jak to chodí. Stáje se mi začaly pomalu plnit koňmi. A letos to bude třiadvacet let, co dělám koně. Teď tu máme

nově postavené stáje a dostihoví koně mají své samostatné boxy, aby nebyli dohromady s těmi „špacíry“. Dostiháci mají šestnáct boxů a některé z nich využívá Katka Berthier (DS – Dostihová stáj Blue Star).

Kateřinu Berthier máte uvedenou jako trenérku svých koní. Jak jste s ní spokojen?

Velmi. Ona si tu u mne kdysi koupila takového „špacíra“, bývalého dostiháka.

Co vám dostihový sport přináší nebo co vás na něm nejvíce baví?

My to máme víceméně jako hobby a nějaké veliké ambice nemáme. Kupujeme levné koně, které nikdo nechce. Pak děláme selekci, a co se nám líbí, si necháme. Nijak to neženeme a já osobně jsem rád, když jsou koně zdraví a mohou běhat klidně do deseti let. Nejsme stáj, která prahne po kdovíjakých výsledcích. Nás to prostě strašně baví a je to náš nejmilejší koníček. Pro mě je naprosto ideální trojkový kůň českého chovu, který vyběhá trochu peněz. Do velikých dostihů se nehrneme a jen tu a tam zkusíme nějakou jedničku a občas se „plácnem“ přes kapsu (smích).

Jak s vámi sdílí radost z dostihů zbytek rodiny?

Kromě Pavlíny mám ještě dva kluky, dvojčata. Je jim osmnáct a kolem koní dělají všechno. Dostihy asi jezdit nebudou, ale v pohodě zvládají veškeré práce. No a manželka to asi neunesla a právě probíhá rozvod. A tak mi tu zůstalo hafo koní a tři děti k tomu. Snažím se to ale brát sportovně (smích).

Dostihoví koně přece jenom něco stojí. Čím se zabýváte?

Máme tady takový větší statek s krytou jízdárnou a kolem padesátky koní. To víte, jsme ani ne dvacet kilometrů od Brna a v podstatě všechno, co nejezdí dostihy tu má svého majitele. Pravidelně sem dochází poměrně dost lidí jezdit a tak se máme co otáčet. K tomu obdělávám na čtyřicet hektarů polí a také chodím přibližovat dřevo do lesa.

Do kterého z vašich koní vkládáte největší naděje?

V roce 2013 dvakrát vyhrála Čarodějka, o rok později jednou a letos zatím jednou, tak uvidíme, co bude dál. Je to pozdní kobyla a poloviční sestra Čáriraye, který vyhrával jedničkové dostihy. Je jí šest let, podává takové střídavé výkony a stále na ni čekáme a doufáme, že by z ní mohla být slušná kobyla. Pak tu je Sheikra. Tahle pětiletá kobyla je pravou sestrou Sherona, který v roce 2013 vyhrál v Pardubicích Cenu Vltavy. Sheikra nám vyhrála letos v květnu jeden čtyřkový dostih v Praze a myslíme si, že by to mohla být také dobrá kobyla a jinak uvidíme.

Povězte mi, prosím, něco o svých plánech poskytovat svým klientům také ubytování, které zatím nenabízíte.

Máte pravdu, jak to víte? (smích) Rádi bychom zřídili ubytování pro naše klienty. Nebude to zatím nic velkého, počítáme tak do 10 lůžek. Myslím, že agroturistika je dnes docela populární, tak proč to nezkusit. Okolí stáje je ideální na vyjížďky do terénu. Můžeme využít toho, co nám tady příroda nabízí. Okolo nás jsou pole, louky a krásné hluboké lesy. Takových cest i pro vyjížďky na koních všude kolem je tady hodně. Dopravní dostupnost je výborná. Z Brna sem dojíždí autobus každou půlhodinu, v dopravní špičce každou čtvrthodinu, o víkendech pak jezdí po hodinách.

Přemýšlel jste o tom, jaké další služby byste mohl ubytovaným klientům nabídnout? Mám na mysli například stravování, doplňkový program.

Určitě jsme nad tím s rodinou přemýšleli a zatím to vypadá tak, že budeme nabízet pouze ubytování bez stravy, obchod s potravinami je za rohem (smích) a ještě něco pro děti, měli jsme poníka a to se osvědčilo. Toto vše je v začátcích, ale plány jsou velké (smích). S možností ubytování budou souviset také další programy hlavně pro ty děti. Dětské tábory u koní jsou poslední dobou oblíbené, tak bychom využili docela vysokého zájmu. Co se týká ještě toho stravování, tak plánujeme zatím jen takové akce, jako je opékání selete na roštu, opékání špekáčků a tak podobně.

Plánujete do budoucna, že by provozování agroturistiky s rozšířenými službami mohlo být hlavním zdrojem příjmů farmy?

Zatím to tak nevidím, spíše by to byl přivýdělek. Hlavní výdělky mám z lesa, z rostlinné výroby, z pronájmu stájí a péče o koně, potom něco málo z trénování koní na dostih a z dostihů. Byl by to náš další koníček (smích).

Děkuji Vám, pane Filipe, za rozhovor a přeji Vám mnoho úspěchů i radosti při Vaší práci.

100

Rozhovor s klientkou stáje Filip paní Sárou Nezdařilovou

Další rozhovor jsem udělala s paní Sárou Nezdařilovou, která navštěvuje stáj Filip již několik let a podělila se se mnou o svoje poznatky a zkušenosti. Svolila také s uveřejněním rozhovoru v mojí diplomové práci, a proto bych i jí ráda poděkovala.

Paní Nezdařilová, bydlíte přímo v obci Kovalovice nebo v blízkém okolí? V Kovalovicích jsem bydlela donedávna, teď s rodinou bydlíme v Rousínově, pár kilometrů odtud.

Máte ve stáji Filip ustájeného svého koně nebo navštěvujete jezdeckou školu ve stáji? Mám tady ustájeného vlastního koně už 2 roky, ale před jeho koupí jsem zde několik let navštěvovala jezdeckou školu, kterou vedla paní Filipová.

Jak vysoké jsou zde náklady na ustájení?

Za ustájení platím 4 000 Kč měsíčně a musím říct, že je to velice příznivá cena. V okolí nenajdete levnější stáje. Dříve jsem měla dva koně a to už moje peněženka pocítila více (smích). V ceně je v podstatě veškerá péče o koně kromě očkování, odčervování, odborné péče veterináře a služeb kováře.

Jak jste spokojena se službami, které stáj Filip poskytuje.

Jsem spokojená velmi. Pan Filip mi vždy pomohl, když bylo potřeba a poskytl odborné rady. Je to velmi milý a oblíbený člověk. O koně je tady dobře postaráno a nemusíme se bát o jejich zdraví a bezpečnost. Možná bych zde ocenila ubytování. Já bydlím kousek, ale spousta mých přátel a známých žije daleko odtud, rádi by statek navštívili, zdrželi se delší dobu a ubytování by proto určitě využili. Taky například službu „Vyházej si sám“ (smích). Návštěvník se o svého koně, který je mu přidělen, postará kompletně sám. Ráno koni nachystá krmení, vyvede ho na pastvinu nebo do ohrady, vyháže box, koně vyčistí a vyhřebelcuje a jede si na vyjížďku. Co vím, tak to je oblíbené. Lidé jsou sice

101

na dovolené, ale také se aktivně zapojí do chodu stáje a nadřou se (smích). Prostředí je zde velmi útulné a rodinné

Znáte pojem agroturistika?

Ano, pojem agroturistika už jsem slyšela a provozuje ji i pan Filip. Je to taková forma cestovního ruchu.

Myslíte si, že má agroturistika budoucnost?

Myslím si, že určitě ano. Lidé stále častěji vyhledávají přírodu a aktivní odpočinek v přírodě. Tuzemské dovolené začínají dávat přednost před tou zahraniční. Je to možná také tím, jaké věci se ve světě dnes dějí. Chtějí načerpat z matičky země nové síly (smích). V přírodě trávím hodně volného času, čtu časopisy, knihy, brouzdám po internetu a všimla jsem si zvýšeného zájmu o koňské tábory pro děti i dospělé. Nabídky jsou a to je dobře.

Vidíte v agroturistice nějaké výhody i případně nevýhody?

Ony jsou nějaké nevýhody (smích)? To snad ne (usmívá se). Napadá mě volný pohyb v krajině, zpřístupnění přírodních zajímavostí, pěstování vztahu ke zvířatům a přírodě i zviditelnění toho určitého místa, kde se agroturistika provozuje. Jak tak nad tím přemýšlím, tak asi jako vše, tak i agroturistika může mít své nevýhody. Napadá mě snad ale jenom velký příliv turistů do té oblasti.

Navštívila jste už někdy i jinou farmu provozující agroturistiku? A pokud ano, mohla byste ji srovnat se stájí Filip?

Ano, navštívila jsem již několik farem v jižních Čechách i tady u nás na Moravě. Většinou jsem se setkala s tím, že farmáři chovali kromě koní další druhy zvířat například ovce a kozy. Z jejich mléka pak vyráběli sýry, jogurty, kefíry. Občas bylo prodáváno i jehněčí a skopové maso. Návštěvníci si mohli zakoupit výrobky a produkty přímo od farmáře a jeho činnost tak podpořit. Také byla vybudovaná různá dětská hřiště, zoo koutky. Farmy s takovou nabídkou služeb se provozu věnovaly naplno a byl

102

to jejich hlavní příjem. Pan Filip tak široké služby neposkytuje, protože se stáji věnuje až po práci, je to jeho koníček. O to víc si jeho práce lidé váží a podporují ho.

Jaké služby byste nejvíce uvítala na jiných Vámi navštívených agrofarmách?

Tak jak už jsem zmínila, určitě by to byly zejména vyjížďky na koních do okolí, práce ve stájích a dále třeba možnost vyzkoušet si zemědělské práce, poznat vesnické tradice a být v blízkém kontaktu se zvířaty. Farma by mohla taky zájemce vzdělávat a z vlastní zkušenosti vím, že se návštěvníci rádi přiučí něčemu novému a dozví se něco třeba o historii toho místa.

Potkáváte se zde na farmě i s přáteli a organizujete společně svůj čas?

Ano, s přáteli koňáky se zde potkáváme. Před 3 roky jsme zde založili jezdecký klub Fergus. Náš klub má 15 členů a sdružuje členy i z dalších stájí, které svůj klub nemají. Pořádáme různé akce pro koňáky i nekoňáky. Například Equitown cup, Samův pohár, Mikuláše pro děti, hobby závody, maškarní jízdy a vyjížďky po celý rok. Koňáci přijedou budˇpo kopytě nebo s vozíkem, ve kterém svého koně přepravují. Prostory pana Filipa také využíváme ke schůzím, kde plánujeme akce na celý rok. Je to velmi příjemné, když se tady setkávám s lidmi, kteří mají stejného koníčka jako já a můžeme společně prožívat hezké chvíle u koní.

Paní Nezdařilová, děkuji Vám za rozhovor a přeji mnoho krásných zážitků v koňském sedle.

103