Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

ZPRAVODAJE MĚST A OBCÍ NA BRNĚNSKU

CHARAKTERISTIKA MEDIÁLNÍ KRAJINY

Bakalářská diplomová práce

ANETA ŠEDÁ

Brno 2009

Poděkování Děkuji tímto vedoucímu bakalářské práce panu Mgr. Jaroslavu Čuříkovi za ochotu při konzultacích, odborné rady a podnětné připomínky. Dále děkuji paní Mgr. Heleně Sedláčkové za příjemný rozhovor a podělení se o cenné zkušenosti, slečně Mgr. Magdaleně Černé za totéţ a panu Ing. Vlastimilovi Čevelovi za informace vycházející z celoţivotní praxe.

2

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s pouţitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně, 27. května 2009

......

3 OBSAH ÚVOD ...... 6 1 TEORETICKÁ ČÁST ...... 7 1.1 ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE ...... 8 1.1.1 Regionální versus lokální ...... 9 1.2 ZPRAVODAJ JAKO SOUČÁST LOKÁLNÍCH MÉDIÍ ...... 10 1.2.1 Funkce lokálních periodik ...... 12 1.3 ŢURNALISTIKA OBECNÍCH A MĚSTSKÝCH ZPRAVODAJŮ ...... 13 1.3.1 Problémy redakční práce ve zpravodaji ...... 14 1.3.2 Specifika žurnalistiky zpravodajů ...... 16 1.4 PRÁVNÍ UKOTVENÍ RADNIČNÍCH PERIODIK ...... 18 1.4.1 Ústavní zakotvení ...... 18 1.4.2 Samospráva, komunální zákony ...... 19 1.4.3 Radniční periodika a tiskový zákon ...... 20 1.4.4 Další právní normy a předpisy ...... 21 1.5 RADNIČNÍ NOVINY BEZ CENZURY – OŢIVENÍ, O.S...... 21 2 PRAKTICKÁ ČÁST ...... 25 2.1 CHARAKTERISTIKA MEDIÁLNÍ KRAJINY NA BRNĚNSKU ...... 25 2.1.1 Výběr vzorku a proměnných ...... 25 2.1.2 Definice proměnných a hodnot ...... 26 2.1.3 Brněnsko – současný stav ...... 27 2.1.4 Stav na Brněnsku – přehledová tabulka ...... 27 2.1.5 Vyhodnocení tabulky ...... 32 2.2 ANALÝZA VYBRANÝCH ZPRAVODAJŮ ...... 37 2.2.1 Metody ...... 37 2.2.2 Výběr vzorku ...... 38 2.2.3 Zkoumané kategorie ...... 39 2.2.4 Analýzy, případové studie ...... 42 2.2.4.1 Šlapanický zpravodaj (5/08, 6/08, 1/09, 2/09) ...... 42 2.2.4.2 Tišnovské noviny (1/09, 2/09, 3/09, 4/09) ...... 44 2.2.4.3 Rosice u Brna (1/09, 2/09, 3/09, 4/09) ...... 47 2.2.4.4 Modřický zpravodaj (12/08, 1/09, 2/09, 3/09) ...... 49 2.2.4.5 Hrušovanský zpravodaj (2/08, 3/08, 4/08, 1/09) ...... 52 2.2.4.6 Zpravodaj obce Veverská Bítýška (4/08, 7/08, 10/08, 01/09) ...... 54 2.2.4.7 Nedvědický zpravodaj (červen 08, září 08, prosinec 08, březen 09) ...... 56 2.2.4.8 Zpravodaj obce Moravské Knínice (číslo 11/08, 12/08, 1/09, 2/09) ...... 58 2.2.4.9 Kovalovický zpravodaj (2/08, 3/08, 4/08, 1/09) ...... 60 2.2.5 Shrnutí výsledků ...... 62 3 DISKUZE ...... 67 3.1 DISKUZE K PROBLEMATICE ŢURNALISTIKY ZPRAVODAJŮ ...... 67 3.2 DISKUZE K PRVNÍ ČÁSTI PRAKTICKÉ ČÁSTI PRÁCE – POPIS SOUČASNÉHO STAVU NA BRNĚNSKU ...... 69 3.3 DISKUZE K ANALÝZE VYBRANÝCH ZPRAVODAJŮ ...... 70 3.4 TÉMATA K POZDĚJŠÍMU VÝZKUMU ...... 71 ZÁVĚR ...... 74 POUŢITÁ LITERATURA ...... 76

4 JMENNÝ REJSTŘÍK ...... 79 SEZNAM PŘÍLOH ...... 79 SEZNAM TABULEK ...... 80 SEZNAM OBRÁZKŮ ...... 80 SEZNAM GRAFŮ ...... 80 ANOTACE, KLÍČOVÁ SLOVA ...... 80 PŘÍLOHA A ...... 83 PŘÍLOHA B ...... 88 PŘÍLOHA C ...... 95 PŘÍLOHY D-L – TITULNÍ STRANY ZPRAVODAJŮ ...... 98 PŘÍLOHA M –DOPORUČENÍ PRO VYDÁVÁNÍ PERIODIK SAMOSPRÁVAMI .. 107

5 ÚVOD Vítání jara v naší obci. Slovo starosty o kanalizaci. Naši jubilanti. O vyhlášce upravující volný pohyb psů. Rozpočet na rok 2009 v našem městě. Články, kde čtenáři najdou nejbliţší informace ze svého bydliště. Články, které jsou amatérské, občas naivní, neformální, proti zásadám běţné ţurnalistiky. Články, které mají lidé rádi, které píší oni sami a které je sbliţují. Texty, které se objevují v obecních a městských zpravodajích. S těmito tiskovinami se setkává téměř kaţdý občan České republiky. Radnice a obecní úřady je vydávají, aby občana informovaly o dění v obci. Alespoň by to tak mělo být, zpravodaje jsou totiţ financovány z obecního rozpočtu. Měly by tedy mít smysl, funkci, měly by poskytovat prostor všem občanům nejen informace získat, ale také se o ně podělit. Prozatím zůstane stranou, zda se to tak děje či ne, na tuto otázku by měla práce taktéţ

částečně odpovědět. V kaţdém případě jde o zajímavé ţurnalistické a mediálně-vědní téma, které doposud nebylo dostatečně prozkoumáno. Přestoţe zpravodaje vstupují do ţivota většiny obyvatel, zůstávají odbornou veřejností i legislativními opatřeními opomíjeny. Tato skutečnost vedla k výběru tématu. Dalšími důvody bylo osobní zaujetí a poptávka po materiálu, který by umoţnil i lidem z praxe srovnání s ostatními zpravodaji, a to v rovině obsahové, formální a také obecné napříč okresem Brno-venkov. Čeho chce práce dosáhnout? Předně by to mělo být, jak je z názvu patrné, zmapování mediální krajiny radničních periodik na Brněnsku. Neodmyslitelnou částí je tedy přehled, který zachycuje situaci okresu1, a analýzy obsahu a formálních náleţitostí vybraných zpravodajů. Avšak při podrobnějším studiu těchto tiskovin, problematiky, při rozhovorech s odborníky a s lidmi z praxe nelze pominout ani reflexi, která jde za hranici pouhého popisu stavu a věnuje se aktuálním problémům. Ta však bude jen okrajová a zpracovaná především formou doporučených témat k pozdějšímu výzkumu. Práce se tedy omezuje na prvotní exkurz do problematiky radničních periodik. Protoţe neexistuje dostatek odborné literatura, která by se tomuto tématu věnovala, povaţuji i nahlédnutí do problematiky za přínosné, za sondu do ţurnalistiky zpravodajů. Vycházím přitom z primárních dokumentů – ze zpravodajů, z rozhovorů s lidmi, kteří se této činnosti věnují, a ze základní teorie, která se věnuje lokální ţurnalistice. Následující popis současného stavu, zmapování mediální krajiny a závěrečnou analýzu vybraných zpravodajů a aktuálních problémů lze povaţovat za impuls, který by podnítí odbornou veřejnost k reakci.

1 I kdyţ oficiálně administrativní členění České republiky na okresy zaniklo s reformou územní správy k 1. lednu 2003, pro statistické účely bývá těchto územních jednotek stále uţíváno. S tím se ztotoţňuje i celá práce, proto budu uţívat pro vyhraničené území název okres Brno – venkov.

6 Navázat by mělo zkoumání podrobnější, které by se věnovalo konkrétním problémům, vztahům mezi statistickými daty o zpravodajích, které jsou v praktické části práce a podobně. Nástin takových témat je uveden v závěrečné diskuzi.

1 TEORETICKÁ ČÁST Protoţe není mnoho relevantní odborné literatury, která by popisovala ţurnalistiku obecních a městských zpravodajů, musí práce hledat zdroje informací jinde – v praxi. Na úvod celé práce i teoretické části je nutné zmínit, o jaké zdroje se jedná. Součástí práce, jako přílohy A aţ C, jsou rozhovory s lidmi, kteří mají se zpravodaji bohaté zkušenosti. Všichni tři oslovení se zpravodaji věnují intenzivně. Vybrány byly osoby, které mají tuto činnost jako své zaměstnání, koníček i oblast odborného zájmu. Jedním z kritérií výběru respondentů bylo právě podchycení různých typů lidí, kteří se zpravodajům věnují. Helena Sedláčková je šéfredaktorka Kohoutovického kurýra, ale hlavně se zpravodajům věnuje patnáct let. Připravuje odborný seminář pro redaktory zpravodajů měst i obcí, sesbírala velké mnoţství materiálů z celé České republiky. Systematizuje své poznatky a má moţnost zobecňovat, protoţe se studiem zpravodajů zabývá denně. Je to předmět její výukové činnosti. Sedláčková vystudovala ţurnalistiku a mediální studia, coţ jí dává i patřičný teoretický základ pro zkoumání zpravodajů. Magdalena Černá se v oblasti zpravodajů pohybuje krátce. Má ale za sebou zkušenosti z práce v denním tisku, vystudovala obor mediální studia a ţurnalistika. Zajímavé je, zda taková mladá novinářka pohlíţí na zpravodaj jinak, zda má nějaké jiné cíle neţ zkušený redaktor podobných periodik apod. Předpokladem bylo, ţe mladý člověk, který v oboru začíná, můţe porovnávat realitu s ideály a dokáţe dobře zhodnotit a popsat problémy, se kterými se musí vypořádávat. Vlastimil Čevela je předsedou redakční rady Modřického zpravodaje. Od mládí (šedesátá léta) byl v redakční radě podnikových časopisů. Psaní a lokální ţurnalistika je jeho velkým koníčkem, působí tedy na amatérské úrovni. Tato činnost v měsíčníku, která je časově náročná, ho těší, není za ni honorován. Je to další typ člověka, který má v tomto odvětví specifické zkušenosti a hlavně osobitý pozitivní přístup k amatérské ţurnalistice.

7 Při odvozování společných charakteristik ţurnalistiky zpravodajů i později v dalších částech práce bude tedy odkazováno na tyto rozhovory a na odbornou literaturu o lokální ţurnalistice. Rozhovory byly koncipovány tak, pokud to šlo, ţe byl nechán co největší prostor pro vyjádření tázaného. Pokud to bylo moţné (např. hlavně u Heleny Sedláčkové), byly poloţeny dotazy, které měly jen směrovat úvahy tázaného. Forma nestandardizovaného rozhovoru jako získávání dat je v tomto případě vhodnější neţ kvantitativní metody jako dotazník nebo standardizovaný rozhovor, a to i přes to, ţe tyto rozhovory nebudou součástí ţádného uceleného kvalitativního výzkumu. Slouţí jen jako ilustrace a informační zdroj pro teoretickou i pro praktickou část zpravodaje. Výhody této techniky (flexibilita, volná forma rozhovoru) vzhledem k různorodosti respondentů a cíli těchto rozhovorů převáţily nad potřebou srovnávání, snadného vyhodnocování a vysoké hodnověrnosti dat, kterou by přinesl např. dotazník (Disman, 2000).

1.1 Základní terminologie Slovo „zpravodaj“ má podle Slovníku spisovné češtiny2 dva významy. Zpravodaj znamená podle Akademie věd České republiky buď „dopisovatele“, nebo „noviny“. Jako příklad uţití uvádí slovník „vydávat podnikový zpravodaj, první dva firemní zpravodaje byly hned rozebrány“. Teorie ţurnalistiky však význam slova jako „noviny“ opomíjí. Barbora Osvaldová a kolektiv (Osvaldová, 2007) zmiňuje v Praktické encyklopedii ţurnalistiky a marketingové komunikace jen jeden význam, a to: „Zpravodaj – novinář, kmenový pracovník redakce, který se pohybuje hlavně v terénu, získává informace v místě události a ze svého působení v určitém resortu, regionu či teritoriu zásobuje zprávami ústředí...“ Malá encyklopédia ţurnalistiky toto heslo neobsahuje.

2 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. (zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český AV ČR). 2. opr. a dopl. vyd. Praha : Academia, 2001. 647 s. ISBN 8020004939.

8 1.1.1 Regionální versus lokální Mezi těmito dvěma pojmy někteří autoři nevidí rozdíl. Například Koszyk a Pruys 3, hovoří takto: „Lokální (regionální) tisk je společný pojem pro noviny, které jsou rozšiřované uvnitř stejného úzce ohraničeného území.“ Barbora Osvaldová v Praktické encyklopedii zahrnula jen heslo regionální tisk, který označuje za periodika, která se váží k určitému místu, odkud čerpají informace a pro jehož publikum jsou určena. Regionální tisk informuje o událostech, které se v oblasti dějí nebo pro tamní obyvatele mohou mít význam. Regionální redakce pracují v místě, připravují lokální zpravodajství a publicistiku a zároveň též zprostředkují zprávy pro příslušnou redakci, např. v hlavním městě... (Osvaldová, 2007). Zahraniční literatura také občas uţívá pojem local a regional jako synonyma. „On television, regional bulletins are the mostwatched news genre, and local radio stations have a large following... Chapter 7 opens with a review of the vital place that local media still occupy in journalism’s mythology. Many regional journalists take special pride in their work...“4 Tato práce však bude vycházet z dělení podle Tušera (2003). Ten za lokální povaţuje média, která se váţí k jednomu sídlu – k městu či obci. Regionální jsou podle něj média zasahující širší oblast okresu, oblasti nebo kraje. Pro názornost následuje přehledné schéma:

Obrázek č. 1: Rozdělení na lokální a regionální periodika (Tušer, 2003)

Podobné rozdělení z hlediska dosahu pouţívá i Bartošek (Bartošek, 1997). Ten rozlišuje média na: ● celoplošná (celostátní)

3 In Tušer, 1997 4 Vlastní překlad: „V televizi jsou regionální zprávy nejvíce sledovaným zpravodajským ţánrem a rádiové stanice je v tom následují... Kapitola 7 začíná přezkoumáním ţivého místa, které lokální média zaujímají v mytologii ţurnalistiky. Mnoho regionálních novinářů je pyšných na svou práci... (Překlad do češtiny uvádím

9 ● regionální ● lokální Bartošek poukazuje na fakt, ţe všechna tato média mohou být veřejná nebo interní, přičemţ typický příklad interního periodika jsou firemní noviny.

1.2 Zpravodaj jako součást lokálních médií Ne všechny teoretické poučky o regionální a lokální ţurnalistice se dají aplikovat na vydávání zpravodajů. Tato oblast je natolik specifická, ţe můţe splňovat jen některé funkce, které jinak autoři uvádějí pro ostatní lokální ţurnalistiku. Přesto lze teorii o lokálních médiích s drobnými úpravami pouţít. Zpravodaje totiţ jsou součástí lokálních periodik. Pro příklad těchto nutných úprav lze uvést teorii Tušera (1995). Ten uvádí následující společné proměnné lokální a regionální ţurnalistiky: ● univerzálnost, polytematičnost obsahu ● novinová forma vydávání ● převaha místních informací (z hlediska příslušnosti adresáta) ● uţší teritoriálně (nebo administrativně) vymezená hranice působení ● moţnost blízké interakce s publikem ● výrazný podíl mimoredakčních spolupracovníků na tvorbě obsahu ● novinář jako známá osobnost čtenářů na území působení (osobní kontakty)

Všechny společné charakteristiky sedí i pro radniční zpravodaje, aţ na převaţující novinovou formu. Neobjevila se v analyzovaných zpravodajích v praktické části, ani nelze u periodik s čtvrtletní a menší periodicitou (která podle zjištění první praktické části převládají) novinovou formu očekávat. Po zhodnocení dostupných zpravodajů, informací z analýz a po konzultaci s odborníky (viz příloha A) lze říct, ţe převládá magazínová podoba zpravodajů (pevná obálka, křídový papír, barva, fotografie atd.). Zpravodaj patří k periodikům, která zasahují i ty nejmenší územní jednotky. Přímo se váţou na konkrétní místo. Můţe to být město, městys i vesnice, případně i mikroregion. Autoři (Tušer, Langenbucher) zařazují radniční periodika do druhého nejniţšího stupně lokálních periodik. Na nejniţším stupni jsou pak sublokální média, která vydávají například školy, podniky, obvody atd. oproti zvyklostem do poznámky, v tomto případ jde totiţ o lexikální kontext – jde o termíny „regional“ a „local“ a ne o význam věty)

10

Obrázek č. 2. Rozdělení lokálních periodik (Tušer, 2003)

Dělení lokálních médií podle počtu obyvatel lokality (Tušer, 2003) ● velká města s počtem obyvatel nad 100 000 – velkoměstské noviny, večerníky (bývají to většinou deníky) ● středně velká města 20 000-100 000 obyvatel + menší města pod 20 000 obyvatel – městské noviny (vycházejí týdně aţ jednou za čtrnáct dní) ● v obcích pod 2000 obyvatel – obecní, místní noviny (mají menší periodicitu – měsíčníky, čtvrtletníky, občasníky)

Někteří autoři ale zpravodaje do lokální ţurnalistiky nezařazují vůbec. Např. Osvaldová se v hesle o regionální ţurnalistice o městských a obecních zpravodajích vůbec nezmiňuje. To souvisí s polemikou, která zpochybňuje zařazení obecních a městských zpravodajů do kategorie ţurnalistických periodik. Některá odborná veřejnost povaţuje městské a obecní zpravodaje za PR tiskoviny, které nesplňují základní poţadavky objektivního, ţurnalistického a v tomto případě i veřejnoprávního média (viz dále 1.3.) Podle Tušera (1995) musíme rozeznávat jak regionálnost a lokálnost územní, tak i společensko-odbornou. Územní lokálnost je vázaná geograficky, společensko-lokální se váţe k jednomu tématu či k určité skupině lidí, která je spojená i napříč územím – tzn. k různým církvím, spolkům, politickým stranám, svazům, občanským iniciativám atd. Obecní a městské zpravodaje spadají do první skupiny, avšak vzhledem k aktuální problematice a diskuzi ohledně míry vlivu vedení obce bychom v některých případech mohli uváţit i začlenění do společensko-odborné lokálnosti. V některých obcích je zpravodaj bulletinem vedení obce a politické strany, která má v zastupitelstvu většinu5. Ovšem tato úvaha je povahy ad hoc, obecně se s tímto zařazením pracovat nedá.

5 Podobné názory a analýzy se objevují v následujících dokumentech a publicistických článcích: ●Radniční a krajské noviny-stoupající zájem veřejnosti (http://www.strategie.cz/scripts/detail.php?id=288661) ●Stíţnosti na předvolební kampaň, ČTK (http://www.strategie.cz/scripts/detail.php?id=271741)

11

1.2.1 Funkce lokálních periodik Funkce lokálních médií se zásadně liší od funkcí celostátních periodik (Tušer, 2003). Velmi názorné je Tušerovo schéma:

Obrázek č. 3: Plnění funkcí regionálních a lokálních versus celostátních médií

Tušer (1995) popisuje lokální média jako: Periodika, která jsou omezená svým působením na určité místo. Posláním lokálního tisku je uspokojovat recipientovu potřebu být informovaný o dění z hlediska blízkosti místa, osob a pod., umoţnit recipientovi informovat jiné o svých problémech, potřebách i výsledcích a působit na něj z hlediska potřeb politického, hospodářského a kulturního rozvoje města. Autor vymezuje i další funkce lokálních médií, tedy i zpravodajů měst a obcí. Uvádí je z perspektivy koncového čtenáře: ● sociální orientace na dění v příslušných lokalitách a regionech ● komentování lokálních událostí a budování „komunálního“ publika jako důsledku sociální orientace prostřednictvím lokálního zpravodajství ● zachycení „běţných událostí“ v regionálním, lokálním a sublokálním obvodu (informace z politiky, ekonomiky, kultury a sportu v lokálním či regionálním rámci) ● čtenářský servis jako pomoc při řešení občanských a ţivotních problémů ● postavení novin jako právního zástupce čtenářů (lidově řečeno „advokáta chudých“, tzn. soustavné poukazování na kaţdodenní problémy, pomocné kroky pro sociálně slabé, praktické rady apod.)

●Závěrečná zpráva průzkumu radničních periodik v rámci projektu Radniční listy bez cenzury, str. 11 (Kuţílek, O.: Závěrečná zpráva průzkumu radničních periodik v rámci projektu Radniční listy bez cenzury. Oţivení, o.s., Praha 2006, dokument). Podrobněji se tomto tématu věnuje oddíl 1.3, 1.5, a oddíl 3.

12 Další způsob, jak pohlíţet na funkce těchto médií je z perspektivy institucí, které je vydávají. Tušer upozorňuje na schéma Hubera (1986): Lokání média mají: ● informační funkci (informace o dění v místě) ● integrační funkci (utváření společenského vědomí mezi občany) ● kritickou funkci (reprezentace obce na úrovni kritického partnerského vztahu) ● podněcovací funkci (podpora komunální politické a společenské iniciativy) ● kontrolní funkci (kladení odborných otázek o komunálních politických problémech)

1.3 Ţurnalistika obecních a městských zpravodajů Následující poznatky a kategorie vychází převáţně z praxe a z rozhovorů. Je to dáno tím, ţe odborná literatury je nedostatek a dál bude odkazováno hlavně na publicistické články, na projekt občanského sdruţení Oţivení a hlavně na rozhovory s lidmi z praxe, které jsou jako příloha součástí práce. Avšak tento text odbornou literaturu suplovat nemůţe. Jedná se o podněty a o hypotézy, které by bylo potřeba při dalších průzkumech obhájit, prozkoumat atd. Bylo by potřeba vycházet z vícera rozhovorů s lidmi z praxe, nebo z podrobnějších analýz zpravodajů, redakční práce atd. Před popisem typických znaků tvorby zpravodajů, je nutné zmínit polemiku, která se v této souvislosti obecně objevuje. Jsou zpravodaje měst a obcí druhem ţurnalistiky nebo propagační materiál, PR radnice? Tomuto tématu se věnuje například Jan Číţek ve svém publicistickém článku Radniční a krajské noviny – stoupající zájem veřejnosti6. Uvádí v něm, ţe ve své podstatě jsou radniční periodika PR, ale české prostředí není na zavedení odpovídající formy PR periodika připraveno, proto by se měla radniční periodika stále snaţit o vyváţenost a připomínat spíš noviny. Jan Potůček ve svém článku zase upozorňuje na fakt, ţe zpravodaj nelze brát jako firemní noviny, které jsou více méně PR, protoţe se dostává i mimo radnici, mezi občany7. Taky popisuje praktiky některých redakcí zpravodajů, které neodpovídají novinové objektivní ţurnalistice, ale PR propagaci. Problémem zůstává, ţe se zpravodaj prezentuje jako noviny. To evokuje jiné poţadavky a představy neţ se očekává od PR magazínu. Dále se k této problematice vyjádřila i Barbora Osvaldová. „Postavení těchto lokálních tiskovin vůbec není jednoznačné. Často řeší agendu, která odpovídá jen skupinovým zájmům,

6 http://www.strategie.cz/scripts/detail.php?id=288661 7 http://www.bezkorupce.cz/aktuality/radnicni-nalejvarna/

13 uveřejňuje jen vybrané názory a informace. Redaktoři zde zaměstnaní mohou být prostředníky zvolené politické reprezentace v regionu. To by samo o sobě nevadilo, pokud by recipienti tato periodika takto vnímali. Jenomţe někdy je tak nevnímají. Mají dojem, ţe jde o běţný tisk v tom nejvlastnějším slova smyslu. V tom je ale právě problém.“ (Osvaldová, 2007). V části Diskuze bude na tento rozpor na základě analýz vybraných zpravodajů odkázáno. Následující podkapitola nicméně vychází z předpokladu, ţe existují společné charakteristiky, které dokazují to, ţe prvotním cílem zpravodajů je naplňovat funkce lokálních a regionálních médií, jak je popsal Tušer. Předpokladem je fakt, ţe propagace radnice vzešla aţ druhotně z moci, kterou vedení obce a města má, a nestála u zrodu myšlenky zpravodaj vydávat. V některých obcích je tradice vydávání zpravodaje dlouhá, nelze říct, ţe vţdy se v něm zrcadlily pouze názory vedení radnice a její propagace. Také ne všechny zpravodaje je moţné označit za PR materiál, některé obce (viz 3.4.2.4 - Modřický zpravodaj) dodrţují postupy, které toto všudypřítomné nebezpečí minimalizují. Zmíněný rozpor dokazuje i vyjádření Syndikátu novinářů k radničním tiskovinám z roku 2006, které se na závěr přiklání ke stejnému závěru jako tato práce, a to: „Syndikát novinářů povaţuje za nešťastné, pokud radnice obcí a měst vydávají své informační tiskoviny pod názvem „noviny“ či „zpravodaj“. Podle názoru SNČR to přispívá k matení veřejnosti a k nepřípustnému zaměňování propagačních tiskovin se zpravodajskými periodiky. Současně si na základě studia řady exemplářů těchto tiskovin uvědomujeme, ţe obsahují i kvalitní publicistické materiály a ţe je tedy nelze paušálně odsoudit jako nenovinářské produkty...“8

1.3.1 Problémy redakční práce ve zpravodaji Obecní zpravodaje mají nastavené odlišné podmínky neţ soukromá média s větší působností a běţně se vypořádávají s následujícími problémy: ● malý územní dosah ● nízká periodicita ● neaktuálnost ● opakující se témata, málo témat ● neodbornost redakce, externích dopisovatelů ● cenzura - někde stále funguje ● autocenzura (malý územní rozsah, zakotvenost v prostoru, sepjatost s lidmi)

14 Tento vlastní seznam byl sestaven na základě studia odborné literatury, rozhovorů z lidmi z praxe. Ti nejčastěji uváděli jako překáţku nedostatek témat kvůli malému územnímu dosahu, neaktuálnost a s tím související nízkou periodicitu. I v teorii o lokálních médiích se podobný výčet vyskytuje. Uvedený seznam je tedy syntézou různých zdrojů a praktických zkušeností autorky. Teoretický podklad přináší např. Pavel Macků (2007), který uvádí problémy, s nimiţ se musí regionální ţurnalista vyrovnat a které se dají aplikovat i na tuto oblast. Zmiňuje tematickou náročnost (opakující se témata, málo témat, malý územní dosah), konflikt přímo v místě jejich bydliště, ztráta oblíbenosti (autocenzura). Macků hovoří i o neodbornosti, která, i kdyţ v jiné podobě, je problémem i u zpravodajů (neodbornost redakce a externích dopisovatelů). K nim byly po konzultaci s Helenou Sedláčkovou, s Magdalenou Černou a Vlastimilem Čevelou doplněny další překáţky, které musí právě redaktoři zpravodajů překonávat a které nejsou v běţném lokálním nezávislém tisku běţné. Jistě to není plný výčet. Člověk, který se s tvorbou zpravodaje setkal, musel překonávat některé tyto i jiné překáţky. Záleţí totiţ na konkrétní lokalitě a dalších podmínkách, které redakční práci ovlivňují. Následuje popis a konkrétnější specifikace uvedených problémů.

● Malý územní dosah – na malém území se často neděje tolik zajímavých a aktuálních věcí, vyhledat témata bývá občas sloţité. Záleţí taky na aktivitě obce, na veřejném dění a angaţovanosti občanů. ● Nízká periodicita – zpravodaje vycházejí často čtyřikrát i dvakrát do roka. V tak od sebe vzdálených vydáních je těţké navazovat na číslo předchozí, tisknout reakce na článek, který uţ je dávno zapomenutý. Proto i kdyţ některý článek vyvolá diskuzi, v dalším čísle se uţ o tématu nehovoří. ● Neaktuálnost – souvisí s nízkou periodicitou. Ve zpravodajích se většinou informuje o událostech s časovým odstupem, tisknou se pozvánky na akce, které se uskuteční za dva měsíce. Takové články pak ztrácejí svou funkci. ● Opakující se témata – ţivot na venkově je cyklický, opakují se i oslavy svátků, plesy, hody atd. Pořádají se stejná setkání, píše se o stejných věcech v návaznosti na roční období. V takových tématech je třeba hledat nové perspektivy, pojetí atd. ● Neodbornost redakce a externích dopisovatelů – většina redaktorů píšících do zpravodaje jsou laici. Pokud ve větším městě najdeme profesionála, je to výjimka a takový

8 Stanovisko Syndikátu novinářů k radničním tiskovinám 2006

15 zpravodaj od ostatních poznáme na první pohled. Autory bývají i starostové, členové kulturních komisí, nadšenci, pověřené osoby, ať uţ právnické nebo fyzické. Do zpravodaje pak také ve velké míře píšou přispěvatelé z obce – zástupci spolků, organizací atd. Šéfredaktoři se pak musí vyrovnat s tím, do jaké míry text upravit. ● Cenzura – tento problém, který by sám vydal na diplomovou práci, je stále v nějakých redakcích pozorovatelný. Stalo se víckrát (podle publicistických článků, anket a výzkumů – viz dále), ţe redakce neotiskla kritiku radnice nebo upravila věty tak, aby nebyly tak výrazně útočné. ● Autocenzura – funguje obecně hlavně v dobách diktatury, války, nesvobodného reţimu. U zpravodajů ji lze přesto taktéţ pozorovat, protoţe člověk píšící ostře a diskutabilně můţe mít v malé obci problémy. Můţe být v malé obci neoficiálně exkomunikován – tzn. ztrácí přátele, musí čelit kritice, bývá ve společenském ţivotě obce přehlíţen. Proto někteří autoři píšou mírněji a uvaţují nad tím, jak bude informace v obci přijata a jaký vliv to bude mít na jeho budoucí ţivot v komunitě.

1.3.2 Specifika ţurnalistiky zpravodajů S tímto druhem ţurnalistiky se pojí i specifické postupy redakční práce, odlišné vnímání zpravodaje, autorů i informací. Následující vlastní seznam byl vytvořen podobným způsobem jako výčet problémů, se kterými se redaktoři vypořádávají při tvorbě zpravodajů. Výchozím zdrojem byla konzultace s odborníky (viz přílohy A-C), vlastní zkušenosti z praxe a částečně i odborná literatura.

● Závislost na vedení obce, na zainteresovaných osobách, na obecním rozpočtu Obsah i formální stránka se proměňuje v souvislosti s tím, kdo zpravodaj připravuje, a podle toho, kolik je na něj vyčleněno financí. Rozpočet, který připadne na výrobu na vydání zpravodaje, by měl být jedinou moţností, jak by mohlo zastupitelstvo obce zasahovat do obsahu zpravodaje9.

● Územní zakotvenost Odlišná je forma, jakou se redaktor dostává k informacím, jak s nimi pracuje. Toto specifikum je patrné obecně u všech lokálních periodik, ale na malých obcích se ještě víc projevuje.

16

● Široká vrstva čtenářů, různorodá cílová skupina Cílová skupina čtenářů je zájmově i generačně široká. Proto je těţké vyhovět všem. Je to i jeden z problémů, který musí redaktoři překonat.

● Často neexistuje šéfredaktor Bývá většinou určená osoba, která zodpovídá za vydání, ale šéfredaktorem jmenovaná není. Nerozhoduje o tématech, ta určuje buď redakční rada a hlavně ten, kdo do zpravodaje přispěje10.

● Silnější vazba na autora článku Souvisí s územní zakotveností. Mnozí lidé si čtou články proto, ţe je napsal jejich soused nebo známý. Pod jménem si představují konkrétního člověka, coţ s sebou přináší jiné vnímání textu. To souvisí s problémem autocenzury (viz výše).

● Převládá publicistický styl Většinou se ve zpravodajích neobjevuje zpravodajství, ale spíš publicistika, ve velké míře hlavně prolínání obou. Je to kvůli periodicitě, ale i kvůli autorům článků – amatérům, kterým je publicistický styl bliţší. Funkce těchto periodik také předpokládají spíš publicistický charakter textů. U reportáţí z akcí, u pozvánek, u rozhovorů, u zamyšlení atd., se téměř vţdy promítá názor autora. Zpravodajský strohý styl se objevuje u výpisů z jednání zastupitelstva rady města či obce, případně u úředních oznámeních. Radniční periodika mají spíš magazínový, časopisecký charakter.

● Typické rubriky Je mnoho typických rubrik, které se objevují ve většině zpravodajů. Předně to je slovo starosty – úvodník, ve kterém starosta popisuje a hodnotí dění v obci nebo obsah zpravodaje. Dále se pak objevují okénka místních spolků a organizací – zahrádkářská rubrika, hasičská, sportovci atd. Informace z jednání zastupitelstva, články z historie a pod.

9 Rozhovor s Helenou Sedláčkovou, příloha A 10 Rozhovor s Vlastimilem Čevelou, s Mgr. Magdalenou Černou, příloha B, C

17 ● Míšení a neurčitost ţánrů Typické je pro texty tohoto typu, ţe nebývá jasně určen a vymezen ţánr. Dochází ke smíchávání publicistiky a zpravodajství, ale i k syntéze napříč těmito skupinami, např. reportáţní prvky v komentáři, glosa ve storce atd. I kdyţ je tento trend obecně sledovatelný i v jiných médiích, u zpravodajů je o to víc markantní. Autoři textů jsou většinou amatéři a proto píší, jak umí a jak jim to přijde přirozené.

● Zpravodaje nemusí reagovat na poţadavky trhu Tím, ţe jsou radniční periodika vydávána z veřejných peněz a ţe v místě vydávání většinou neexistuje konkurence, nemusí reagovat na poptávku trhu, na poţadavky čtenářů. Navíc mnohdy ani nemůţou, protoţe je vytváří amatéři. Je to zásadní rozdíl, který odlišuje tyto zpravodaje od ostatních soukromých periodik.

1.4 Právní ukotvení radničních periodik Protoţe peníze na vydávání radničních periodik pocházejí z rozpočtu obce, lze očekávat nějakou právní úpravu a zakotvení těchto tiskovin v zákonech či vyhláškách. Obecně lze však říct, ţe je tato oblast opomíjena. Neexistuje ţádný zákon, který by přímo vydávání radničních periodik upravoval. Přesto je moţné na tuto oblast některé legislativní regulace aplikovat. Této problematice se podrobně věnuje Helena Svatošová (Vydávání tzv. „radničních novin“ v právních souvislostech, 2006).

1.4.1 Ústavní zakotvení Na prvním místě stojí ústavní řád České republiky. Ten v čl. 8 ustanovuje samosprávu územních samosprávných celků. Blíţ je toto „právo na samosprávu“ rozpracováno v sedmé hlavě, článku 99 a 100 Ústavy nazvané Územní samospráva (Ústava České republiky, 1993) Samosprávní celky mají v kompetenci i vydávání radničních periodik. Avšak i samospráva podléhá kontrole státní mocí. Tato opatření nalezneme v zákonech o obcích a městech. Zde vyplývá na povrch poţadavek kontroly hospodárného, efektivního vyuţití financí na zpravodaj v souladu s dalšími legislativními poţadavky. Ta zatím neexistuje. Na vydávání zpravodajů by se dal aplikovat i článek 22 Listiny základních práv a svobod, který stanovuje, ţe výklad a pouţívání zákonné úpravy všech politických práv a svobod musí

18 umoţňovat a ochraňovat svobodnou soutěţ politických sil v demokratické společnosti. (Listina základních práv a svobod, 1993). Toto nařízení bývá zmiňováno při kritice současného stavu v oblasti vydávání radničních periodik (viz 2.5. Radniční noviny bez cenzury – o.s. Oţivení). Podobný případ je i se svobodou projevu, kterou zajišťuje jak Listina základních práv a svobod (čl. 17), tak i lidskoprávní dokumenty Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (čl. 19 a 20) a v Evropská úmluva o lidských právech (čl. 10). Tyto články zajišťují moţnost kohokoli vyjádřit názor, ideu a informaci jak vůči určitému adresátu, tak vůči veřejnosti obecně. Tato svoboda platí pro jakoukoli fyzickou osobu na území České republiky a tedy i pro osoby tvořící obsah radničních periodik. Oblastí, která bývá v souvislosti se zpravodaji diskutována, je i otázka práva občana podílet se na správě veřejných věcí (čl. 22). Poţadavkem výkladu základních práv v obecných ustanoveních Listiny pak je, aby byla respektována podstata a smysl práv a svobod v jejich vzájemné souvislosti . „Z výkladu obou práv je moţné dovodit zvláštní poţadavky na obsah radničních novin ve smyslu vyváţenosti obsahu ve vztahu k relevantním politickým silám, jelikoţ vydávání radničních novin je projevem správy veřejných věcí.“ (Svatošová, 2006)

1.4.2 Samospráva, komunální zákony Druhou skupinou aplikovatelných zákonů je komunální sféra legislativy. Moţnost (ne povinnost) vydávat informační periodika lze nalézt pouze v § 93 odst. 1 a 97 zákona o obcích, který nabízí moţnost informování o zasedání zastupitelstva obce a o činnosti orgánů obce „způsobem v místě obvyklým“ (vedle povinného informování o termínu zasedání zastupitelstva na úřední desce a informování o činnosti orgánů právě na zasedání zastupitelstva). Další úpravy hovoří o tom, ţe takové vydávání by měla řídit rada obce, zastupitelstvo by mělo schvalovat jen finanční částku z rozpočtu (ovšem jak z následujícího výzkumu vyplývá, ne vţdy se to tak děje). Kontrolní mechanismus probíhá jen zpětně na základě podnětu a upozornění, ţe něco není v souladu se zákony. Podnět krajskému úřadu ohledně potřeby dozoru můţe podat kdokoli, avšak ţádný zákon nenařizuje bezprostřední prošetření či soudní řízení. A tak v praxi se jen těţko můţeme setkat se situací, kdy by kraj poţadoval na obci například vyváţený obsah zpravodaje, protoţe neexistuje ţádná podzákonní norma, která by to přímo nařizovala. Problematické je občasné neefektivní vyuţívání finančních prostředků. Moţným mechanismem, jak tenhle problém hlídat, je kontrola podle zákona č. 420/2004 Sb.,

19 o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí. Avšak vyváţenost a efektivnost se v tomto zákoně neobjevuje. Mohli bychom brát v potaz také zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, podle nějţ by obce měly kontrolovat samy sebe, své organizační sloţky a příspěvkové organizace. Spoléhat se však na systém, kdy je objekt i subjekt kontroly totoţný, by bylo naivní. Kontrola je v tomto případě stejná, stejně nedůrazná, jako u neekonomických aspektů.

1.4.3 Radniční periodika a tiskový zákon Protoţe většina radničních novin naplňuje definici periodického tisku podle tiskového zákona č. 46/2000 Sb. (periodicita, stejný název, obsahové zaměření, grafická úprava...) , měl by být brán v potaz i on. Z něj vyplývají pro vydavatele určité povinnosti, které lze shrnout jako

a. povinnosti registrační b. povinnosti evidenční c. povinnosti obsahové

Jak Svatošová připomíná, „...úprava zjevně nepočítá s periodiky vydávanými z veřejných prostředků veřejnoprávní korporací, kde je zcela legitimní poţadavek podílení se celé místní komunity (či jejího zastoupení) na obsahu média, na jehoţ vydávání také odvádí prostředky.“ (Svatošová, 2006) Obsahové poţadavky jsou redukovány na povinnost uvést tiráţ. Zahrnuty jsou i odpovědnost vydavatele (přísně zakotvená - odpovědnost i za externí dopisovatele, za soulad se zákony o ochraně osoby atd.), právo na odpověď a dodatečné sdělení atd. Skupině radničních periodik se nijak specificky tiskový zákon nevěnuje a nevyţaduje tedy názorovou vyváţenost obsahu. Pasáţe, které se zabývají reklamou, vymezují inzerci jen jako oznámení, text, grafickou část, která propaguje podnikatelské subjekty. Nevztahují se tedy na vedení obce, na propagaci starosty atd. Zde je podle Svatošové i podle výzkumu o.s. Oţivení problém, protoţe vedení obce můţe periodikum povaţovat za svou reklamní plochu. Další věcí, která bývá ve zpravodajích problematická a kterou uvádí tiskový zákon, je důsledné oddělení reklamy od ostatního obsahu, případně zákaz reklamy skryté (§ 2 odst. 1 zákona o regulaci reklamy).

20 1.4.4 Další právní normy a předpisy Protoţe jsou zpravodaje financovány z rozpočtu, mělo by jejich vydávání podléhat i zákonům o veřejných zakázkách, které se řeší hlavně při outsourcingu (tvorba obsahové stránky periodika je svěřena externímu subjektu, typicky PR agentuře). Je jím zákon č. 40/2004 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Sem spadají různé praktiky, které Svatoňová komentuje, v této práci jsou však nepodstatné. Dalším dokumentem by se měly řídit obce, jejichţ pracovníci a zástupci přímo tvoří a vedou periodikum. Je jím právně nezávazný Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě, který vydalo Ministerstvo vnitra ČR v roce 2001. Tento kodex mimo jiné doporučuje pracovníkům samosprávy jednat nestranně při výkonu jejich funkce. Zároveň by se měli redaktoři řídit Etickým kodexem novináře, avšak pokud není reportér členem Syndikátu novinářů, nelze na něm dodrţování těchto postupů nijak vymáhat. Svatošová upozorňuje také na absenci jakékoliv regulace v předvolebních kampaních, kdy je nepřípustné, aby se médium stalo výsostným periodikem úřadujícího vedení obce, ale občas se to stává. Svatošová i o.s. Oţivení (viz 2.5.) navrhuje potřebné zákonné úpravy, které by byly třeba zapracovat, aby se tato problematika stala více transparentní a stejně tak, jako běţný periodický tisk, byla právně vymahatelná ochrana proti porušení pravidel, která vycházejí z toho, ţe obecní a městské zpravodaje jsou médiem veřejným, financovaným ze státních prostředků, které by mělo splňovat jisté funkce z toho odvozené. Svatošová proto vyţaduje úpravu v legislativě, která by definovala zpravodaje jako média veřejné sluţby, institucionální kontrolu spolu s poţadavky vyváţenosti, které by tato instituce hlídala. Dále poţaduje posílení práv třetích osob na odpověď, na dodatečné sdělení atd.

1.5 Radniční noviny bez cenzury – Oţivení, o.s. Důleţitým momentem, který si zaslouţí zvláštní pozornost, je výzkum občanského sdruţení Oţivení, který se věnuje tématu cenzury a neobjektivity obecních a radničních periodik. Občanské sdruţení Oţivení se zabývá mnohými tématy, většinou problémům s nedodrţování demokratických principů v samosprávách. Problém cenzury v radničních periodikách přímo spadá do jeho činnosti. Výzkum patří k jedné z mála odborných prací, které se vůbec tématu obecních zpravodajů věnují. Dotýká se nejpalčivějšího problému, který je v souvislosti se zpravodaji veřejně diskutovaný. Oţivení provedlo průzkum, v němţ zjišťovalo, do jaké míry je ve zpravodajích poskytován prostor opozici radnice a jednotlivcům, do jaké míry se stávají radniční noviny jakousi reklamou stávajícího vedení města placenou z veřejných peněz.

21 Cíle výzkumu byly11: ● zjistit, které prvky přispívají k vyšší pluralitě názorů ● popsat typické rysy periodik ● najít extrémní případy vyuţití/zneuţití periodik ● podpořit zjištěnými skutečnostmi doporučení pro vydávání periodik Oţivení zvolilo metodu obsahové analýzy. Zapojilo dobrovolníky, pročetlo a analyzovalo obsah pětiset zpravodajů vybraných z celé České republiky. Tyto metody, jimiţ uvedený problém zkoumat, však nejsou jediné moţné. Obsahová analýza je zaloţena na kvantitativních postupech, tudíţ se na ni vztahuje i obecná kritika těchto metod (Disman, 2000). Konkrétní kritiku uvádí v rozhovoru i Helena Sedláčková (příloha A). Mimo jiné řekla: „Byla jsem tehdy na semináři o.s. Oţivení. Podle metod výzkumu je zjevné, ţe zpravodaje zkoumali od zeleného stolu. Oldřich Kuţílek sám uvedl, ţe se na výzkumu podíleli studenti, ţe dostali za úkol zanalyzovat zpravodaje jen podle výtisků. Proto taky dospěli k některým výsledkům. Uvedli třeba, ţe některý zpravodaj nedává prostor opozičním hlasům a hlasům veřejnosti. Jenomţe si neuvědomují, ţe to, ţe tam nejsou jiné názory, nemusí zákonitě znamenat, ţe kontroverzní názor do redakce přišel a byl hozen do koše. Mnohdy totiţ vůbec opoziční vyjádření nevznikají a nikdo je nepíše. A zpravodaj je hned odsouzen jako neobjektivní.“ Zpravodaje jsou podle výzkumu o.s. Oţivení různorodé a nelze jednoznačně potvrdit, ţe převládá ten či onen způsob tvorby, skladby textů, grafický design, i v rovině politické korektnosti a v apolitických ukazatelích jsou podobné diametrální rozdíly. Například i kdyţ je průměrné procentuální zastoupení inzerce ve zpravodaji víc jak desetiprocentní, v některých periodikách inzerci nenajdeme, jinde je víc jak sedmdesátiprocentní12. Nebo počet stran. Průměr hodnocených zpravodajů byl 14,4 strany. Některé zpravodaje měly stranu jednu, jiné i šedesát. I náklady byly různorodé. Zajímavé je však číslo 400 milionů. Tolik by měl po zprůměrnění zaplatit stát ročně na všechny radniční zpravodaje. Poněkud jednotnějšího charakteru jsou výsledky šetření ve věci nevyváţenosti a politické nerovnováhy radničních periodik. Závěry jsou zjevné. „Radniční a krajské listy nesplňují ani základní principy média veřejné sluţby. Občan se především vůbec nedozví, jaké jsou návrhy a názory opozice, coţ je na celostátní úrovni nemyslitelné. Chybí informace a polemika o připravovaných rozhodnutích, názorová pluralita.“ (Kuţílek, 2006)

11 Závěrečná zpráva průzkumu radničních periodik, Kuţílek 2006

22 Obecná statistika v této oblasti ukázala, ţe politická plocha tvoří v průměru 39 % plochy periodik (max 90 % - min 1 %). Pro účely výzkumu formulovalo Oţivení index IRON – Index různosti názorů. IRON představuje poměr všech “politických sdělení“ k těm z nich, která jsou sdělením odlišným od názoru radnice, tj. vládnoucí koalice. Průměr u zkoumaného vzorku je 5,4 % plochy. Jsou však i zpravodaje, kde se alternativní názory vůbec neobjevují.

Graf č. 1

Pořadí podle souhrnného indexu cenzury (S!C - kumuluje četnost zmínek a fotek starosty, "proradničních" sdělení a IRON. Hodnota IRON vyjádřena značkou)13

Zajímavým zjištěním je fakt, ţe se zpravodaje ve velké míře snaţí o apolitičnost. „Více jak dvě třetiny vydavatelů se snaţí tvářit tzv. apoliticky tím, ţe odstraňují polemiku. Podle názoru realizátorů průzkumu však odstranění polemiky nepřináší apolitičnost, právě naopak. Politizace se tak posílí, jedna část názorů je cenzurována a vyřazena ze svobodné soutěţe. I k suché zprávě o rekonstrukci náměstí má veřejnost právo na informace alternativní, zejména o protinávrzích, diskusi a variantách.“ (Kuţílek, 2006) Faktory, které ovlivňují politickou vyváţenost, jsou následující: tím větší pravděpodobnost vyváţenosti, čím méně je ve zpravodaji zmínek o starostovi a jeho fotek. Dál tuto pravděpodobnost zvětšuje malý počet obyvatel v obci, účast opozice v redakční radě, uvedení autora článku, sdělení o budoucích plánech obce a umoţnění politického obsahu.

12 V případech zejména větších měst se ukazuje jako schůdný model samofinancování periodika z reklamy. Vzniká tak otázka privatizace periodik, která ale vyvolává zásadní otázky odpoutání periodika od vlivu radnice (Kuţílek, 2006) 13 KUŢÍLEK, Oldřich. Závěrečná zpráva průzkumu radničních periodik v rámci projektu Radniční listy bez cenzury, 2006

23 Pokud tyto faktory nabudou opačných hodnot, zvětšuje se riziko nevyváţenosti obsahu. Tato zjištění by měla slouţit i jako poradní hlas pro praxi. Jak by měly obce postupovat, pokud chtějí vydávat radniční periodikum? Oţivení navrhuje, aby byla v potaz vzata otázka, zda je nutné vůbec takový zpravodaj vydávat, zda funkci lokálního média nemůţe plnit nebo neplní jiné soukromé médium. Pokud se to tak neděje (hlavně u menších obcí), měli by radní následovat tyto pokyny: ● organizační opatření – zavedení redakční rady s politicky vyváţeným zastoupením ● dodrţování Kodexu dobrého radničního periodika a Desatera základních pravidel14 Oţivení navrhuje i legislativní úpravu. Stát by měl definovat radniční periodika jako média veřejné sluţby a vyţadovat dodrţování závazků z toho vyplývajících. Ţe se jedná o palčivou problematiku ilustruje i pravidelná soutěţ občansky prospěšné společnosti Otevřená společnost v rámci projektu Otevrete.cz15. Ta pořádá uţ šestý rok při příleţitosti Mezinárodního dne informací, který připadá na 28. 9. , soutěţ Otevřeno x Zavřeno. Ve své závěrečné tiskové zprávě za rok 2008 uvádí: „Oceňujeme největší „přátele“ a „nepřátele“ svobody informací a otevřenosti veřejné správy v České republice za období 2007 – 2008.“16 Případy, kdy samospráva porušila nějakým způsobem principy svobody projevu, hodnotila desetičlenná porota nezávislých odborníků a i veřejnost prostřednictvím internetové ankety. Nejednou se na vysokých místech v nechvalném ţebříčku umístila obec či město, které nedodrţovaly zásady vyplývající ze svobody projevu ve svých radničních periodikách. Naopak ocenění za kvalitní přístup k radničnímu periodiku a vyváţenosti a transparentnosti jeho obsahu získala také jedna obec ocenění.

14 Viz příloha M 15 Otevřená společnost, obecně prospěšná společnost, je neziskovou organizací, která přispívá ke konsolidaci občanské společnosti v České republice rozvojem principů a prosazováním politik zaloţených na kultuře práva a právního státu, demokratické formy správy státu a ochrany lidských práv (http://www.otevrenaspolecnost.cz/).

Otevrete.cz je součást projektu Právo na informace Otevřené společnosti, o.p.s. Cílem projektu je podporovat občany ve schopnosti účinně se uplatnit ve veřejných záleţitostech, a to zejména uplatněním práva na informace, schopností zapojit se do rozhodování veřejné správy, kultivovat oblast otevřenosti rozhodování (poţadovat např. aby byly k disposici obsaţné záznamy o důleţitých rozhodnutích) a téţ se umět bránit neoprávněnému omezování práva šířit informace. Cílem je také prohloubit motivaci k tomuto uplatnění práv (http://www.otevrete.cz/index.php?akce=clanek&id=332).

16 http://www.otevrete.cz/index.php?akce=rubrika&rubrikaid=166&webid=

24 2 PRAKTICKÁ ČÁST

2.1 Charakteristika mediální krajiny na Brněnsku Následující část se kvůli zaměření celé bakalářské práce omezí na popis současného stavu na Brněnsku. V metodologii bude popsán a okomentován výběr a charakteristika proměnných. Bliţší souvislosti budou zmíněny v závěrečné diskuzi. Jako závěr této popisné části uvede autorka výsledky zmapování uvedením aritmeticky zprůměrněných hodnot proměnných ve vztahu k celému okresu.

Na základě sběru dat pomocí e-mailové a telefonní komunikace byla vytvořena tabulka, v níţ se sledovalo, zda obec na Brněnsku zpravodaj vydává, jak se jmenuje, jaký má formát, jestli je černobílý či barevný, jeho periodicita a také sloţení redakce.17 Cílem bylo získat základní povědomí o současném stavu – tzn. předně kdo tato periodika vydává, kdo ne, a jak zpravodaje vypadají formálně. Do obsahové stránky tato část práce kvůli rozsáhlému vzorku nezachází. Z těchto dat jdou vyvodit snadněji zobecnitelná, verifikovaná, validní data (narozdíl od analýzy vybraných zpravodajů). Výběr kritérií pro srovnávání a zkoumání vztahů mezi proměnnými je uţ nad rámec charakteristiky a odkazuje na pozdějších šetřeních.

2.1.1 Výběr vzorku a proměnných Jako výzkumný vzorek bylo vybrán okres Brno-venkov. Bylo nutné stanovit si určitou územní jednotku, nelze operovat s vágními pojmy Brněnsko, okolí Brna apod. Jako proměnné bylo určeno na ose Y jméno obce, na ose X pak počet obyvatel, jméno zpravodaje, formát zpravodaje, barva tisku, periodicita a sloţení redakce zpravodaje. Tento výběr vychází z teorie, z právního systému i ze snahy popsat jednoduše a kvantifikovatelně formální stránku zpravodajů a okolnosti jejich vzniku.

17 Dotazování probíhalo v únoru a březnu roku 2009. Na obecní úřady byl rozeslán elektronickou poštou dopis s dotazy: - zda obec nějaké informační periodikum vydává - jak se jmenuje - jak často (čtvrtletně, měsíčně, občasník..) - jaký má formát - jestli je barevný nebo černobílý - kdo je odpovědný redaktor, případně z koho je sloţena redakce (člen vedení obce, dobrovolník, zastupitel atd.)

25 Podle autorů Tušera nebo Langenbuchera, ze kterého Tušer vychází, dělíme periodika podle toho, jak velké území zasahují. Z toho vychází uvedení počtu obyvatel v obci18. Periodika mají ze zákona povinnost oznámit název a periodicitu Ministerstvu kultury České republiky.19 Je to tedy i podle legislativy důleţitý rozpoznávací znak. Formát a barevnost vychází ze snahy popsat formální vzhled zpravodaje. Údaj o sloţení redakce vychází ze dvou moţností vedení zpravodaje, které se obecně vyskytují. Zpravodaj můţe sestavovat přímo obec nebo můţe pověřit externí osobu. Tou je buď jednotlivec, redakční rada nebo právnická osoba, většinou PR agentura. Pokud se tedy jedná o jednoduše popsatelný a vyhodnotitelný znak, který můţe být zařazen do dotazu obci, není důvod jej neuvést. Důleţité z hlediska reflexe postupu je podotknout, ţe omezený počet kategorií oslabuje schopnost tohoto přehledu co nejpravdivěji popsat situaci na Brněnsku. Proč nebyly zařazeny další kategorie a proměnné? Snaha byla učinit co nejjednodušší dotazování, aby byly zainteresované osoby schopné a ochotné odpovědět. Navíc, jak jiţ bylo mnohokrát uvedeno, se jedná o základní popis a charakteristiku. Je moţné udělat podobný průzkum zaměřený na konkrétní problém a zařadit další proměnnou. Tato tabulka poskytuje jen moţnost srovnání se základními informacemi pro pozdější práce. Nad těmito moţnostmi je uvaţováno v části Diskuze (3.2).

2.1.2 Definice proměnných a hodnot V tabulce a v následných grafech budou sledovány následující proměnné, které můţou nabývat uvedených hodnot:

Jméno zpravodaje – neomezený počet hodnot Formát – A4, A5, jiný formát Barevnost – černobíle (pokud je zpravodaj celý černobílý), barevně (pokud je připuštěna barva – i pouze na obálce nebo např. zeleno-černo-bílé zpracování) Periodicita20 – měsíčník (vychází jednou měsíčně)

18 Pokud uváţíme i snahu zahrnout částečně okolnosti vzniku a formální stránku zpravodaje, patří počet obyvatel také do kategorie okolností vzniku. Podle počtu obyvatel se totiţ odvíjí i míra finančního toku ze státního rozpočtu do příslušné obce. Získáme tak povědomí o tom, jaké moţnosti obec má, jak je v tomhle ohledu vyuţívá atd. 19 Tato povinnost není zdaleka ve všech případech dodrţována. Podle veřejně dostupné evidence periodického tisku ministerstva kultury (http://www.mkcr.cz/cz/tiskovy-servis/evidence-periodickeho-tisku-16733/) je zaregistrovaných jen 58 z celkových 98 zpravodajů, které na Brněnsku vycházejí. To představuje jen 59%. 20 Jiná, neţ uvedená periodicita, se nevyskytla.

26 dvouměsíčník (vychází po dvou měsících) čtvrtletník (vychází čtvrtletně) občasník (vychází míň jak čtvrtletně, nepravidelně) Redakce – obec – pokud do zpravodaje výrazně zasahuje a vede jej člen zastupitelstva, rady obce nebo zaměstnanec obecního úřadu – úředník, úřednice externista - pokud zpravodaj sestavuje člen mimo dění v obci (není člen zastupitelstva, rady ani zaměstnanec obecního úřadu, je moţné, aby byl člen poradní komise), nebo jiná reklamní agentura případně jiná instituce.

2.1.3 Brněnsko – současný stav Okres Brno-venkov se nachází v bezprostřední blízkosti města Brna, tvoří jej široký pás o rozloze téměř sto padesát tisíc hektarů, na níţ se nachází 187 obcí. Z nich má třináct statut města (Dolní Kounice, Ivančice, Kuřim, Modřice, Oslavany, Pohořelice, Rosice, Šlapanice, Tišnov, Újezd u Brna, Zbýšov a Ţidlochovice), 9 obcí má statut městyse (Deblín, Doubravník, Lomnice, Medlov, Nedvědice, Nosislav, Ostrovačice, Pozořice a Troskotovice) a 6 obcí má o přiznání tohoto statutu poţádáno. Okres Brno-venkov nemá vlastní okresní město21. Pro svou bohatou škálu co se velikosti a typu lidských sídel týče je okres Brno- venkov jako oblast zájmu dalších navazujících prací a výzkumů ideální.

2.1.4 Stav na Brněnsku – přehledová tabulka Tabulka č.1 počet jméno obce obyvatel zpravodaj formát barevný Periodicita redakce Babice nad Svitavou 937 Babický zpravodaj A5 černobíle Měsíčník obec Babice u Rosic 583 NE 0 0 0 0 Běleč 197 NE 0 0 0 0 Bílovice nad Svitavou 2 737 Bílovický zpravodaj A4 barva dvouměsíčník externista Biskoupky 184 NE 0 0 0 0 Blaţovice 1 091 Blaţovický zpravodaj A4 černobíle dvouměsíčník obec Blučina 2 035 NE 0 0 0 0 Borač 319 NE 0 0 0 0 Borovník 80 NE 0 0 0 0 Braníškov 159 NE 0 0 0 0

21 Český statistický úřad, http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_brno_venkov

27 Zpravodaj obce Branišovice 495 Branišovice A4 barva Občasník obec Bratčice 633 NE 0 0 0 0 Brumov 234 NE 0 0 0 0 Březina 557 Březinský zpravodaj A4 barva občasník Obec Březina (u Tišnova) 242 NE 0 0 0 0 Bukovice 59 NE 0 0 0 0 Cvrčovice 578 Cvrčovické listy A5 černobíle čtvrtletník Obec Čebín 1 671 NE 0 0 0 0 Černvír 162 NE 0 0 0 0 Česká 722 NE 0 0 0 0 Čučice 418 NE 0 0 0 0 Deblín 970 Deblínský zpravodaj A4 černobíle čtvrtletník Obec Dolní Kounice 2 373 Měsíční zpravodaj A4 černobíle měsíčník Obec Dolnoloučský Dolní Loučky 1 144 zpravodaj A5 černobíle čtvrtletník Obec Domašovský Domašov 555 zpravodaj A5 barva občasník Obec Doubravnický Doubravník 804 zpravodaj A4 černobíle čtvrtletník Externista Drahonín 115 NE 0 0 0 0 Drásov 1 151 Drásovský zpravodaj A4 barva občasník Obec Hajany 335 NE 0 0 0 0 Heroltice 181 NE 0 0 0 0 Hlína 307 Hlínské Rozhledy A5 černobíle čtvrtletník Externista Hluboké Dvory 74 NE 0 0 0 0 Holasice 889 Holasický zpravodaj A4 barva čtvrtletník Externista Horní Loučky 290 NE 0 0 0 0 Zpravodaj obce Hostěnice 555 Hostěnice A4 černobíle čtvrtletník Obec Hradčany 507 NE 0 0 0 0 Hrušovany u Hrušovanský Brna 3 031 zpravodaj A5 černobíle čtvrtletník Obec Zpravodaj obce Hvozdec 234 Hvozdec A4 černobíle čtvrtletník Obec Chudčice 768 Chudčický zpravodaj A4 černobíle občasník Obec Ivaň 726 NE 0 0 0 0 Ivančice 9 220 Ivančický zpravodaj A5 barva měsíčník Externista Javůrek 241 NE 0 0 0 0 Jinačovice 563 NE 0 0 0 0 Zpravodaj obce Jiříkovice 890 Jiříkovice A5 barva čtvrtletník Obec Kaly 247 NE 0 0 0 0 Kanice 616 Kanický zpravodaj A5 barva občasník Obec Katov 195 NE 0 0 0 0 Ketkovický Ketkovice 630 zpravodaj A5 barva občasník Obec Kobylnice 857 Kobylnické listy A5 barva čtvrtletník Obec Kovalovický Kovalovice 592 zpravodaj A4 černobíle čtvrtletník Obec Kratochvilka 430 NE 0 0 0 0 Křiţínkov 189 NE 0 0 0 0 Kupařovice 243 NE 0 0 0 0 Kuřim 9 941 Zlobice A4 černobíle měsíčník Externista

28 Kuřimská Nová Ves 93 NE 0 0 0 0 Kuřimské Jestřabí 126 NE 0 0 0 0 Laţánky 649 Zpravodaj A4 barva občasník Obec Ledce 206 NE 0 0 0 0 Zpravodaj obce Lelekovice 1 547 Lelekovice A5 černobíle dvouměsíčník Obec Lesní Hluboké 188 NE 0 0 0 0 Litostrov 112 NE 0 0 0 0 Loděnice 492 NE 0 0 0 0 Zpravodaj městyse Lomnice 1213 Lomnice A5 barva čtvrtletník Obec Lomnička 438 NE 0 0 0 0 Lubné 48 NE 0 0 0 0 Lukovany 549 NE 0 0 0 0 Malešovice 331 NE 0 0 0 0 Informační zpravodaj Malhostovice 847 MALHOSTOVICE A4 barva čtvrtletník Obec Maršov 471 Obec Maršov A4 barva občasník Obec Medlov 630 NE 0 0 0 0 Mělčany 438 NE 0 0 0 0 Měnín 1 643 Měnínský zpravodaj A5 černobíle občasník Obec Modřice 3 963 Modřický zpravodaj A5 barva měsíčník Externista Mokrá Horákov 2 674 Zpravodaj A5 barva dvouměsíčník Externista Moravanský Moravany 1 576 zpravodaj A4 černobíle dvouměsíčník Obec Moravské Bránice 905 NE 0 0 0 0 Moravské Zpravodaj obce Knínice 820 Moravské Knínice A4 černobíle měsíčník Obec Moutnice 1 167 Moutnický zpravodaj A4 barva čtvrtletník Obec Nebovidský Nebovidy 544 zpravodaj A4 černobíle čtvrtletník Externista Nedvědice 1 337 Zpravodaj A4 černobíle čtvrtletník Externista Nelepeč- Ţernůvka 80 NE 0 0 0 0 Němčičky 301 NE 0 0 0 0 Neslovice 871 NE 0 0 0 0 Nesvačilka 335 NE 0 0 0 0 Níhov 204 NE 0 0 0 0 Nosislavský Nosislav 1 244 zpravodaj A4 barva dvouměsíčník Obec Nová Ves 743 NE 0 0 0 0 Novobranický Nové Bránice 770 měsíčník A5 černobíle měsíčník Externista Odrovice 146 NE 0 0 0 0 Ochoz u Brna 1 217 Ochozský zpravodaj A5 černobíle čtvrtletník Externista Ochoz u Tišnova 105 NE 0 0 0 0 Olší 291 NE 0 0 0 0 Omice 710 Omický zpravodaj A4 černobíle měsíčník Externista Opatovice 972 NE 0 0 0 0 Ořechovský Ořechov 2 384 zpravodaj A4 barva čtvrtletník Obec Osiky 155 NE 0 0 0 0

29 Okno - místní Oslavany 4 566 zpravodaj A5 barva měsíčník Externista Ostopovický Ostopovice 1 401 zpravodaj A4 barva čtvrtletník Obec Ostrovačický Ostrovačice 599 zpravodaj A5 černobíle občasník Obec Otmarov 206 NE 0 0 0 0

Pasohlávský obecní Pasohlávky 727 zpravodaj A4 černobíle měsíčník Externista Pernštejnské Jestřabí 167 NE 0 0 0 0 Zpravodaj obce Podolí 1 157 Podolí A5 barva čtvrtletník Obec Pohořelice 4407 Zpravodaj A4 černobíle měsíčně Externista Ponětovický Ponětovice 340 zpravodaj A4 černobíle občasník Obec Popovice 248 NE 0 0 0 0 Zpravodaj obce Popůvky 747 Popůvky A4 barva čtvrtletník Obec Pozořice 2 119 Pozořický zpravodaj A5 barva dvouměsíčník Externista Prace 890 Pratecký zpravodaj A5 barva čtvrtletník Obec Pravlov 530 NE 0 0 0 0 Zpravodaj obce Prštice 914 Prštice A5 černobíle občasník Obec Ţivot obce Předkláštěří 1 443 Předkláštěří A5 barva čtvrtletník Obec Přibice 1000 Přibický zpravodaj A4 černobíle občasník Obec Příbram na Moravě 565 Zpravodaj A5 černobíle měsíčník Obec Přibyslavice 451 NE 0 0 0 0 Přínostice 800 Zpravodaj A5 černobíle čtvrtletník Obec Radostice 695 Radostníček A5 barva občasník Obec Rajhradský Rajhrad 2 824 zpravodaj A5 barva dvouměsíčník Obec Zpravodaj obce Rajhradice 1 200 Rajhradice A5 černobíle občasník Obec Rašov 220 NE 0 0 0 0 Rebešovice 746 NE 0 0 0 0 Rohozec 224 NE 0 0 0 0 Rojenín 70 NE 0 0 0 0 Rosice 5 364 Rosa A5 barva měsíčník Externista Rozdrojovice 739 NE 0 0 0 0 Rudka 352 NE 0 0 0 0 Řícmanický Řícmanice 689 zpravodaj A5 černobíle čtvrtletník Obec Říčany 1 732 Říčanské klepeto A5 barva občasník Externista Říčky 303 NE 0 0 0 0 Řikonín 34 NE 0 0 0 0 Senorady 406 NE 0 0 0 0 Sentice 520 NE 0 0 0 0 Informační list pro obyvatele obce Silůvky 705 Silůvky A5 barva čtvrtletník Obec Sivice 978 Sivický zpravodaj A4 barva čtvrtletník Obec Skalička 98 NE 0 0 0 0 Skryje 62 NE 0 0 0 0

30 Zpravodaj obce Sobotovice 470 Sobotovice A5 černobíle občasník Obec Sokolnický Sokolnice 1 897 zpravodaj A4 černobíle měsíčník Obec Stanoviště 308 NE 0 0 0 0 Strhaře 133 NE 0 0 0 0

Střelice 2 617 Střelický zpravodaj A4 černobíle měsíčník Obec Svatoslav 424 NE 0 0 0 0 Synalov 113 NE 0 0 0 0

Syrovice 993 Syrovický zpravodaj A4 černobíle čtvrtletník Externista Šerkovice 213 NE 0 0 0 0 Šlapanice 6 618 Šlapanický zpravodaj A4 barva dvouměsíčník Externista Štěpánovice 440 NE 0 0 0 0 Šumice 217 NE 0 0 0 0 Telnice 1 358 Telnický zpravodaj A4 barva čtvrtletník Externista Těšany 1 210 Těšanský zpravodaj A4 černobíle občasník Obec Tetčice 985 Tetčický zpravodaj A5 černobíle čtvrtletník Externista Tišnov 8 316 Tišnovské noviny A5 černobíle měsíčník Obec Tišnovská Nová Ves 66 NE 0 0 0 0 Trboušanský Trboušany 337 zpravodaj A5 černobíle čtvrtletník Externista Troskotovice 568 NE 0 0 0 0 Troubsko 2 034 Troubský hlasatel A5 barva čtvrtletník Externista Tvaroţenský Tvaroţná 1 196 zpravodaj A5 barva dvouměsíčník Obec Zpravodaj Újezd u Újezd u Brna 3 032 Brna A5 barva dvouměsíčník Obec Újezd u Rosic 237 Zprávy z radnice A5 černobíle čtvrtletník Obec Újezd u Tišnova 119 NE 0 0 0 0 Unín 204 NE 0 0 0 0

Unkovice 689 Informace z radnice A4 černobíle měsíčník Obec Úsuší 134 NE 0 0 0 0

Velatice 572 Velatický zpravodaj A5 černobíle čtvrtletník Externista Veverská Zpravodaj Veverská Bítýška 2 831 Bítýška A5 černobíle čtvrtletník Obec Veverské Knínice 851 Knínický zpravodaj A4 černobíle občasník Obec Viničné Zpravodaj obce Šumice 1 107 Viničné Šumice A5 barva čtvrtletník Obec Vlasatice 840 NE 0 0 0 0 Vohančice 150 NE 0 0 0 0 Vojkovice 1 083 Vojkovický zpravodaj A4 barva čtvrtletník Obec Zpravodaj obce Vranov 651 Vranov A5 barva občasník Obec Vranovický Vranovice 2002 zpravodaj A4 černobíle dvouměsíčník Obec Vratislávka 89 NE 0 0 0 0 Všechovice 182 NE 0 0 0 0 Vysoké Popovice 629 Povyk A5 černobíle čtvrtletník Externista

31 Zakřany 744 Zakřanský zpravodaj A5 černobíle občasník Obec Zálesná Zhoř 40 NE 0 0 0 0 Zastávecký Zastávka 2 462 zpravodaj A5 barva čtvrtletník Obec Zbraslav 1 227 Heralt A5 barva občasník Obec Zbýšov 3 874 Ozvěna A5 barva čtvrtletník Obec Zhoř 56 NE 0 0 0 0 Ţabčice 1 551 Ţabčický občasník A5 černobíle občasník Obec Ţatčany 784 Obecní zpravodaj A4 černobíle čtvrtletník Externista Ţďárec 356 NE 0 0 0 0 Ţelešice 1 418 Ţelešický zpravodaj A4 barva čtvrtletník Obec Ţelezné 378 Ţelezňák A4 černobíle občasník Obec Ţidlochovický Ţidlochovice 3 196 zpravodaj A4 černobíle měsíčník Obec

2.1.5 Vyhodnocení tabulky Vyhodnocení tabulky vzniklo na základě aritmetických průměrů ve vztahu k celému okresu Brno – venkov.

- kolik procent obcí v okrese zpravodaj vydává, kolik ne Graf č.2

Kolik obcí vydává na Brněnsku zpravodaj

obec/město zpravodaj vydává 88 47% 98 53% obec/město zpravodaj nevydává

Výsledek je překvapující, pokud uváţíme, ţe plných 98 procent obcí, které nevydávají zpravodaj, má míň neţ 1000 obyvatel. Ve větších obcích je vydávání zpravodaje přímo běţnou praxí. 98 % obcí s počtem obyvatel nad 1000 obyvatel zpravodaj vydává. Jen dvě takové obce zpravodaj nevydávají. Menší obce, které zpravodaj vydávají, je většina z kategorie mezi 500 – 1000 obyvateli. Jen 9 vesnic s menším počtem obyvatel neţ 500

32 vydává zpravodaj, tzn. jen 12 % (z celkových 78 obcí). V obcích s počtem obyvatel 500 – 1000 obyvatel (57 obcí) vychází 39 zpravodajů. To je plných 68 %. Zde je číslo příznivé a ukazuje na to, ţe i v menších obcích vycházejí zpravodaje často.

- kolik procent zpravodajů v okrese má v názvu slovo „zpravodaj“ Graf č.3

Název zpravodajů

20% v názvu slovo "zpravodaj"

jiné slovo v názvu (např. listy, informace pro občany, hlasatel, zprávy z radnice, měsíčník, rozhledy, okno a jiné) 80%

Plných osmdesát procent zpravodajů (coţ odpovídá i zjištěním Heleny Sedláčkové – příloha A) pouţívá ve svém názvu slovo zpravodaj. V kontrastu s odbornou literaturou (Osvaldová, Malá encyklopédia ţurnalistiky atd.) přechází v praxi toto slovo k označení tohoto typu periodika běţně.

- kolik procent zpravodajů obcí v okrese je formátu A4/A5? Graf č.4

33 Formát zpravodajů

47% A5 53% A4

Mírně převládá malý formát zpravodaje. Ale rozloţení je téměř rovnoměrné. Tato kategorie nemá tak výraznou výpovědní hodnotu. Ani nelze potvrdit, ţe by v nějakých typem měst a obcí převaţovala jeden či druhý formát. Nicméně konstatovat lze stávající oblíbenost (oproti ostatním tiskovinám) malého formátu A5. Na stáncích s tiskem se takových periodik vyskytuje minimum.

- kolik procent zpravodajů obcí v okrese je černobílých/barevných? Graf č.5

Barva ve zpravodajích

46% černobíle 54% barva

34 Převládá černobílý typ, přičemţ i v barvených periodikách jsou zařazeny i ty, které jakkoliv barvu připouští. Jen nepatrný počet zpravodajů jsou barevné celé (Bílovický zpravodaj např.).

- kolik procent zpravodajů obcí v okrese je měsíčník/dvouměsíčník/čtvrtletník/občasník/má jinou periodicitu? graf č. 6

Periodicita zpravodajů na Brněnsku

19 25 19% 26%

měsíčník 11 dvouměsíčník 11% čtvrtletník občasník

43 44%

Zásadní převahu mají čtvrtletníky a to nejen v malých obcích. Následuje občasník (hlavně v malých obcích) a pak měsíčník. I v malých obcích se forma měsíčníku vyskytuje (Moravské Knínice, Unkovice, Omice...)

- kolik procent redakcí zpravodajů je sloţeno ze zástupců obce? Kolik jich je externích?

35 graf č. 7

Odpovědný člověk, šéfredaktor

29%

externista obec

71%

Většina redakcí měla v čele člověka z obce – starostu, místostarostu případně jiného zastupitele. Za člena obce byl povaţován i administrativní úředník, který je touto prací pověřen. Většinou totiţ tito lidé jen plní nařízení starosty a vedení obce. Ţe je podobná praxe ve větších územních celcích nekorektní, naznačuje o.s. Oţivení i mnohé další kritické hlasy22.

Tyto výsledky a data jsou pouhým aritmetickým základním průměrem vycházejícím z tabulky. I to je však důleţité, pokud chceme o tématu přemýšlet dál a hlouběji. V této části práce nezbývá neţ odkázat na závěrečnou diskuzi, kde bude o výsledcích z tabulky uvaţováno v širším kontextu.

Reflexe Jak uţ bylo v úvodu této části naznačeno, tato tabulka neodpovídá na všechny otázky, které by bylo moţné v této souvislosti poloţit. Snaha popsat formální stránku byla zahrnuta, ale omezení, které vyplynulo z nutnosti jednoduché a rychlé komunikace s obcemi, si vyţádalo i

22 Tyto kritické hlasy se objevují především v publicistických článcích dostupných na adresách: http://www.advojka.cz/archiv/2006/42/jak-nejlepe-recyklovat-moc (Jan Procházka: Jak nejlépe recyklovat moc) http://www.otevrete.cz/index.php?akce=clanek&id=722 http://www.strategie.cz/scripts/detail.php?id=288661 (Jan Číţek: Radniční a krajské noviny- stoupající zájem veřejnosti) http://www.strategie.cz/scripts/detail.php?id=271741 (Stíţnosti na předvolební kampaň - čtk) http://www.bezkorupce.cz/aktuality/radnicni-periodika-s-nesvary-paragrafy-nepocitaji/ (Radniční periodika: S nešvary paragrafy nepočítají) http://www.bezkorupce.cz/aktuality/radnicni-nalejvarna/ (Jan Potůček: RADNIČNÍ NALEJVÁRNA)

36 nepřesnosti, které jsou v tabulce sledovatelné. Například pokud by byla do tabulky zahrnuta kategorie počtu stran, výpověď by byla přesnější. Některé zpravodaje totiţ jsou barevné, formátu A4, ale mají například jen 8 stran. Jiné mají ve stejném barevném formátu stran dvacet. Jsou tedy finančně náročnější. Kategorie barva také nerozlišuje, zda má zpravodaj celý obsah barevný nebo jen obálku a zbytek černobílý (coţ byla většina zpravodajů).

2.2 Analýza vybraných zpravodajů Následující analýza vybraných zpravodajů blíţeji osvětluje, jaké jsou moţnosti tvorby i podoby zpravodaje. Narozdíl od předchozí části se nevěnuje Brněnsku komplexně, ale na příkladech uvádí konkrétní postupy redakční práce, popis formální i obsahové stránky zpravodaje. Ilustruje tak spíš obecně ţurnalistiku zpravodajů a uvádí moţnosti, jak je moţné zpravodaj vytvářet, pojmou a sestavit. Z výsledků devíti analýz nelze vyvozovat závěry platné pro celé Brněnsko, ale i tento exkurz do obsahové stránky můţe naznačit nějaké obecné informace týkající se tohoto druhu ţurnalistiky (např. podobné rubriky, postupy, řazení článků atd.).

2.2.1 Metody Analýza vybraných zpravodajů se omezí na popis designu, obsahu, rubrik a redakční práce. Jednotlivé zpravodaje nebudou hodnoceny. Vzhledem k rozsahu a k cíli práce nebudou hodnoceny ani jednotlivé články ani například to, zda správně naplňuje funkci veřejnoprávního média (poţadavek o.s. Oţivení, viz. 1.5.). To bude aţ součást závěrečné Diskuze. Kaţdý zpravodaj bude popsán na základě čtyř výtisků. Čtyři výtisky byly zvoleny kvůli tomu, aby bylo moţné zahrnout změny a případně popsat, zda je zpravodaj jednotný. Ve většině případů se jedná o čtvrtletníky, čtyři čísla by tedy měla zahrnovat jeden ročník. Popis se omezuje jen na přiřazení hodnot, vztahy mezi nimi a jinými proměnnými zkoumány nejsou. V jiném případě by šlo o postup, který by zacházel za hranici této práce. Postup analýz je na první pohled chaotický a nejednotný. Prvním důvodem k tomu bylo přizpůsobení se lidem, od kterých byly informace získávány. Rozhovory o redakční práci a o datech, která nejsou k vyčtení ze samotných tiskovin, byly vedeny různým způsobem, podle

37 toho, jaké přání uvedl dotazovaný. Nejdříve byly rozeslány e-maily s ţádostí o kontakt a o informace, následně byly buď rozeslány otázky na příslušnou adresu nebo došlo k osobnímu nebo telefonickému kontaktu. Tím pádem došlo k prolínání otázek, k různé intenzitě odpovědí atd. Pokud by byl pouţit klasický strukturovaný dotazník a byl by rozeslán e-mailem, lze předpokládat, ţe návratnost dat by byla, narozdíl od zvoleného postupu, menší. Ne kaţdá obec přes e-mail komunikuje, telefonický kontakt je jistější a rychlejší. Dalším důvodem pro nesystematické analyzování byl odlišný charakter zpravodajů. V těch byla různá specifika, o kterých bylo přednější hovořit, ať uţ jde o stylistiku slova starosty nebo o nedostatečném zdrojování fotografií a článků. Tento postup se přibliţuje kvalitativním výzkumným metodám, kdy výzkumník na sebe nechává působit zkoumaný objekt a tím zachytí informace, které by ze standardizovaného dotazníku vyplynout nemusely (Disman, 2000). Například to, ţe je v jedné analýze větší soustředění na podpisy autorů u článku, ukazuje na fakt, ţe je to důleţitá problematika v konkrétním zpravodaji. Ţe má redakce mezery v tomto a ne v grafice. Analýzy ale nejsou součástí uceleného výzkumu, spíš by mohly slouţit jako materiál pro výzkum navazující. Po zanalyzování všech zpravodajů jsou výsledky srovnány, a to v rámci zkoumaných kategorií. Srovnání se omezuje pouze na kategorie, které byly analyzovány. Jsou porovnány styly, layouty, přístupy k tvorbě zpravodajů. Je porovnáno, které zpravodaje mají nebo nemají redakční radu. Je srovnáno financování, autorství článků a fotografií atd. V závěrečné diskuzi je upozorněno na některá témata, která by byla vhodná k hlubšímu zkoumání – například porovnání vydávání zpravodajů v závislosti na počtu obyvatel obce.

2.2.2 Výběr vzorku Pouţita byla metoda náhodného stratifikovaného výběru (Disman, 2000), přičemţ byla v potaz brána dvě kritéria. Za prvé se zpravodaje roztřídily do skupin podle počtu obyvatel obce, ve které vycházejí, za druhé byly náhodně vybrány tři z kaţdé skupiny. Potom bylo ověřeno, jestli zpravodaj v obci vychází, jestli vychází pravidelně a bude moci být popsána jeho pevná struktura a jestli je dostupný23. Cílem této metody výběru zpravodajů k analýze bylo obsáhnout tak celý okres Brno-venkov. Tímto výběrem bylo zajištěno zastoupení jak malých, tak i velkých obcí, přičemţ zařazením náhodného výběru bylo

23 Ověřeno bylo nejdříve, zda je dostupný na internetu. Všechny vybrané obce, které zpravodaj podle informací z tabulky č. 1 vydávaly, měly zpravodaj k dispozici na svých webových stránkách.

38 zamezeno upřednostnění některých obcí ať uţ z důvodu osobní náklonnosti nebo kvality zpravodaje. Vybrány byly: ● ve skupině s počtem obyvatel na 5000 obyvatel – města Šlapanice, Rosice u Brna a Tišnov ● ve skupině s počtem obyvatel od 2000 do 5000 obyvatel – městys Veverská Bítýška, obec Hrušovany u Brna, město Modřice ● ve skupině s počtem obyvatel do 2000 obyvatel – obce Kovalovice, Nedvědice, Moravské Knínice

2.2.3 Zkoumané kategorie V rozboru jednotlivých zpravodajů bude popsána forma i obsah, budou zodpovězeny základní otázky a popsány kategorie, jejichţ výčet následuje.24

Okolnosti vydávání zpravodaje Do této kategorie byla přiřazena fakta o vydavateli, periodicitě, nákladu, ceně zpravodaje. Je vydávání zpravodaje v obci nějak legislativně upraveno? Kolik peněz je na něj z rozpočtu vyhrazeno? Je zpravodaj nový, nebo má v obci tradici? Je propojen z internetem, případně s jiným informačním zdrojem? Na tyto otázky je velmi nutné odpovědět, zásadně totiţ ovlivňují konečnou podobu. Od financování je odvislý jak obsah, tak i forma. Stejný vliv má i periodicita, vydavatel atd. Legislativní opatření by měla zamezit některým eticky problematickým praktikám. Propojení s internetem také přináší obsahové i funkční změny25.

Formální stránka zpravodaje V těchto kategoriích by měl být popsán vzhled a grafika zpravodaje. Mělo by být jasné, zda redakce dodrţuje sjednocený grafický layout, zda periodikum pouţívá barvy, tabulky, různá pozadí, zda text zalamuje jednotně do sloupců atd. Pak by mělo být zřejmé, kolik stran zpravodaj většinou má apod.

24 Následující výčet kategorií a formálních postupů, kterých je nutné si v analýze zpravodaje všímat, vychází z předběţného výzkumu a z konzultace s Mgr. Sedláčkovou.

39 Častá témata a rubriky Ve zpravodajích se pravidelně objevují různé rubriky. Po konzultaci s Helenou Sedláčkovou a po prozkoumání mnoha zpravodajů i mimo ty, které budou analyzovány, je moţné rozdělit tematické skupiny článků, které se zpravidla objevují, na: - Slovo starosty - Zprávy z jednání zastupitelstva a rady města - Hlasy veřejnosti - Inzerce

Slovo starosty Tradiční úvodník, který se nachází ve velké části zpravodajů. Můţeme jej odlišovat podle toho, čemu se věnuje (zda komentuje obsah zpravodaje, dění v obci, dění na úřadě v zastupitelstvu, zda se věnuje obecným tématům atd.). Dále pak záleţí na tom, kdo ho píše (starosta, úřednice, externista, místostarosta atd.), jakým jazykem je psán (beletristicky, úřednicky, zpravodajsky atd.), kolik prostoru se mu věnuje a jestli jej doprovází nějaký obrazový materiál (fotka, hlavička starosty atd.).

Zprávy z jednání zastupitelstva a rady města/obce Zpravodaj by měl slouţit jako informační zdroj – jako prostor pro sdělování informací, které obci ukládá zákon. To obec můţe konat prostřednictvím různých informačních kanálů – úřední deska, kabelová televize, internetové stránky, obecní rozhlas nebo právě zpravodaj. Mezi tyto povinně zveřejňované informace patří i zprávy z jednání zastupitelstva. Zpravodaje je uveřejňují v různých formách – kompletní úřední záznam, výpis z jednání, jen jako zmínka v jiných článcích atd. Dále můţeme popsat kolik místa mu redaktoři věnují, zda jej někdo komentuje atd.

Hlasy veřejnosti Tato kategorie článků bývá nejčastěji kritizována v souvislosti s nevyváţeností zpravodaje, s cenzurou. Je rozebírána podrobně ve výzkumu občanského sdruţení Oţivení (viz 2.5.). Hlasy veřejnosti a obyvatel obce jsou důleţitou součástí. Můţeme opět pozorovat, kolik místa jí zpravodaje věnují, v jaké podobě (zda nezměněné dopisy, články, jestli ve zvláštní rubrice, jestli s dovětkem, ţe se „názor redakce nemusí shodovat s otištěnými příspěvky“

25 Pokud jsou články ve zpravodaji i součást internetového portálu obce,

40 atd.). Dále bychom měli sledovat, kde se ve zpravodajích tyto názorové články objevují – jestli těsně za vyjádřením radnice jako opozitní názor nebo odděleně vzadu atd. Případně ke kterým kauzám se občané vyjadřují, ke kterým ne.

Inzerce Inzerce je jako v celostátním tisku důleţitý prvek, který je nutno reflektovat. A to jak kvůli objektivnosti, tak i kvůli působení na čtenáře. Inzerce je v mnohých případech hlavní zdroj financování zpravodaje, v některých případech má zanedbatelnou roli. Je nutné zkoumat, kdo je vydavatel zpravodaje – zda je vydavatelem přímo obec nebo soukromá reklamní firma. Výzkumník by se měl zaobírat celkovou plochou inzerce, oddělením od ostatního textu, skrytou inzercí, vkusností, cenou inzerce, mírou vyuţívání a typem inzerátů. Je zajímavé, jaké firmy a podnikatelské subjekty inzerují v tomto typu média. Zda čistě regionální nebo i zahraniční. Můţeme sledovat, kde se inzeráty v textu vyskytují, zda se dodrţují základní grafické principy – jestli inzerce nepřebije text atd.

Stylistika V této kategorii by měl být popsán styl a sloh, který je (je-li vůbec) majoritní a který je charakteristický pro daný zpravodaj. Můţeme rozlišit, zda převládá beletristický styl psaní, úřednický, zpravodajský atd. Důleţité je v tomto autorství a odpovědná osoba – šéfredaktor, který můţe články upravovat. Do této kategorie paří i úroveň jazyka – laická, profesionální, pravopisné chyby, jazyková obratnost atd. Tyto informace budou zahrnuty v kategorii ostatní postřehy, a to z důvodu, ţe ne u kaţdého zpravodaje je nutné tuto kategorii explicitně vyčleňovat.

Fungování redakce – redakční práce Důleţitým procesem, který ovlivňuje konečnou podobu, je redakční práce a tvorba textů. Prostřednictvím e-mailové korespondence a telefonického dotazování byly zjištěny podrobnosti o tom, za jakých podmínek zpravodaj vzniká. V analýze by měly být kromě jiných zodpovězeny následující otázky: Kdo je zodpovědná osoba? Jak je placena? Kdo je členem redakce? Funguje redakční rada? Kdo sedí v redakční radě? Jakým způsobem jsou sbírány materiály od externistů? Probíhá třídění a odmítání článků?

41 Kdo články upravuje? Funguje uzávěrka? Jak se rozhoduje o tématech ve zpravodaji?

Toto rozdělení do kategorií slouţí hlavně k následující analýze a pomáhá tak alespoň částečně údaje roztřídit a vyhodnotit. Je více méně převzato z praktických zkušenosti Heleny Sedláčkové.26 Nelze je vnímat jako závazné a jediné moţné.

2.2.4 Analýzy, případové studie

2.2.4.1 Šlapanický zpravodaj (5/08, 6/08, 1/09, 2/09)

Okolnosti vydávání zpravodaje, redakční práce Šlapanice jsou město s 6329 obyvateli v bezprostřední blízkosti Brna. Zpravodaj u nich vychází od roku 1934. Momentálně to je dvouměsíčník, na formátu A4, s barevnou obálkou a případně i s barevnými přílohami. Na své existenční dráze prošel kontinuálním vývojem. Od novinového typu, kdy byl zpravodaj černobíle zelený, aţ po současný magazínový typ s velkým počtem fotografií, rubrikami, informacemi z mnoha oblastí ţivota na maloměstě. Náklad je v současnosti 3 000 kusů, z rozpočtu na něj kaţdé dva měsíce město vyčlení finance v rozmezí 40 – 50 tisíc Kč. Zpravodaj má pravidelně 28 stran plus barevnou obálku. Zpravodaj vede v současnosti pracovnice městského úřadu. Není jmenována do funkce šéfredaktora, je ale osoba odpovědná za vydávání zpravodaje, ve své funkci se stará i o tiskové zprávy a propagaci radnice, je za to placená. Dává zpravodaj dohromady a zodpovídá se redakční radě. Ta je sloţena ze starosty, prvního a druhého místostarosty, dále je v ní vedením zpravodaje pověřená pracovnice, předseda tiskové komise a vedoucí odboru komunikace s veřejností na magistrátu. Redakční rada se schází vţdy před vydáním zpravodaje, vyjadřuje se k jednotlivým článkům, které si před tím členové přečetli. Rozhoduje, ke kterému článku je nutné dopsat reakci a jestli všechny články odpovídají zásadám otiskování článků. Ty si vytyčili nelegislativní cestou v jednom ze starších čísel. Uzávěrka funguje téměř spolehlivě, ale je prostor pro informace i po ní, případně se občas uzávěrka kvůli důleţitým informacím posouvá. Součástí zpravodajů je mnoho příloh (č. 1/2009 – nový jízdní řád a ceník IDS JMK, č.6/2008 – o výročí místního hasičského sboru

42 atd.). Témata nikdo nevyhledává, záleţí na tom, jaké příspěvky se objeví. Zpravodaj je registrován na ministerstvu kultury pod evidenčním číslem E 10246.

Titulní strana Často se měnila. Nejdřív byla na titulce jen jedna velká fotka, poté grafická koláţ z přírodních motivů. Aktuální číslo má hlavičku, kde je černě napsán název a barevný znak města, tři menší obrázky s popisem jako upoutávky ke čtení a jeden titulní obrázek bez popisu(viz příloha D).

Obsah Čísla jsou rozdělena do čtyř sekcí – Z města, Ze školství, Volný čas, Z historie, Ze sportu, Z kultury a Souvislosti. Do nich jsou řazeny jednotlivé články. Z města – Pohled do starostovy kanceláře, Zastupitelé se představují, Zprávy ze zasedání a jednání rady města. Dále pak sem patří zprávy z městské policie, z hasičského sboru, jubilanti, poučky o třídění odpadů, zprávy o městských akcích, o rekonstrukcích, o publikacích o městě, o návštěvách atd. Oddíl Ze školství obsahuje informace z MŠ, ZŠ a místního gymnázia. Volný čas zahrnuje zprávy o činnosti spolků, o kulturních akcích, pozvánky atd. Z historie – tradiční oddíl obsahující referáty, výpisky z kronik atd. V Souvislostech bývají mimo jiné, nezařaditelné příspěvky uveřejňovány hlasy veřejnosti, kritika i zamyšlení. Často bývají přepisovány pasáţe z beletristické literatury.

Jednotlivá témata Slovo starosty V první rubrice dominuje úvodník starosty pojmenovaný Pohled do starostovy kanceláře. V něm starosta vţdy popřeje něco příznivého obyvatelům, přivítá je při čtení (oslovení: „Milí spoluobčané,“) a zrekapituluje, co bylo vybudováno a co radnice řešila, a připomene plány do budoucna. Délka je různá, většinou sloupec třetí strany a pokračování na další stránce. Jazyk je lidový, zdvořilý. Neobjevují se odborné nesrozumitelné výrazy, nezaokrouhlená čísla, pro čtenáře je text srozumitelný. Bývá rozčleněn do oddílů podle projednávané akce, výstavby atd. U článku je profilové foto – hlavička starosty.

Zprávy z jednání zastupitelstva a rady města

26 Viz příloha A

43 Tato kapitola je zpracována formou výpisků – jen nejdůleţitější usnesení, zachovává se úřednický jazyk. Otiskuje se v kaţdém čísle. Kromě toho jsou zařazeny i medailony jednotlivých zastupitelů jako seriál. Hlasy veřejnosti Jsou zastoupeny hlavně představiteli spolků, ale občas se objeví i kritika radnice, poděkování občanů atd. Z rozhovoru s Mgr. Černou, pracovnicí městského úřadu, vyplynulo, ţe tento problém řeší v redakční radě27. Hlas veřejnosti se omezuje jen na informace o činnosti, zamyšlení atd. K větším polemikám ve zpravodaji nedochází. Mgr.Černá uvedla, ţe pokud taková polemika do redakce přijde, snaţí se řešit problém jinou cestou – napíšou vyjádření přímo odesílateli atd. Inzerce Je zařazena aţ na konec zpravodaje. Je černobílá, uveřejňuje se za 2800 za stranu, dále pak alikvótně. Většinou zabere dvě strany A4. Je označena stejně jako ostatní oddíly jako Z města, Ze školství a pod. Z větší míry je lokálně ukotvená (i z nejbliţšího regionu), občas se objeví inzerát cizí realitní firmy nebo pojišťovny.

Ostatní postřehy Do textu jsou zakomponovány sloupce s šedým podkladem jako místo pro nejaktuálnější věci nazvané Ve zkratce. Zde se objevují výzvy, poděkování, nejaktuálnější informace, které se stanou po uzávěrce. Typicky ve zpravodaji objevují smíchané ţánry. Mgr. Černá píše rozhovory (v kaţdém čísle jeden – např. s dívkou, která závodí na koních, s krasobruslaři atd.), objevují se komentáře, reportáţe, historické referáty i propagační materiály různých organizací, spolků a obecně prospěšných institucí. Objevují se historické fotky, soutěţe pro čtenáře. Na zadní straně jsou buď fotografie, které samostatně informují o akci nebo doplňují informace uvnitř čísla. Případně je zde prostor pro umělecké fotografie nebo obrazy – místně ukotvené.

2.2.4.2 Tišnovské noviny (1/09, 2/09, 3/09, 4/09) Město Tišnov leţí severně od Brna, má víc neţ osm tisíc obyvatel. Tišnovské noviny jsou zpravodaj, který vydává Městský úřad Tišnov, a rozšiřuje ho zdarma do všech domácností ve

27 Viz příloha B

44 městě. Tišnovské noviny vychází v Tišnově od roku 1970, nejdříve s názvem Tišnovsko - tišnovský kulturní zpravodaj.

Okolnosti vydávání zpravodaje, redakční práce Vychází čtrnáctidenně, o prázdninách měsíčně, a to v nákladu 4300 kusů. Několik kusů si kupují okolní obce (Borač, Šerkovice, Hluboké Dvory - cena 4,50 Kč) a také několik kusů se prodává v tišnovských trafikách. Vydávání řídí redakční rada, tajemnice redakční rady je Šárka Kubátová, předsedkyně kulturní komise, předsedou je Josef Zacpal, dále je členem redakční rady grafik a spolumajitel firmy, která tiskne noviny, a také místostarosta. Příspěvky, články, inzerci shromaţďuje Šárka Kubátová. Jsou to příspěvky ze základních škol, z Domu dětí a mládeţe, Mateřského centra, Ekoporadny, Městského kulturního střediska, knihovny, občanské sdruţení, sportovní kluby. Přednostně jsou zveřejňovány zápisy ze zasedání zastupitelstva města, oznámení a upozornění úřadu. Příspěvky většinou chodí e-mailem. Grafik si všechno přebírá vţdy na pondělní redakční radě. Ve čtvrtek grafik zasílá noviny ke korektuře. Tu dělají dvě referentky odboru kultury a školství, sekundární korekturu dělá vedoucí odboru. Ve čtvrtek odpoledne se dokument vrací grafikovi, ten v pátek zasílá noviny do tiskárny, noviny jsou hotové další úterý odpoledne, kdy je dovezou na odbor. Ve středu oficiálně noviny vychází. Jsou distribuovány do trafik a chodí si pro ně studenti, kteří na základě dohody o provedení práce roznášejí noviny do tišnovských rodin. Letos je z rozpočtu vyhrazena částka 1 milion korun na rok. Zpravodaj je černobílý. Uzávěrka funguje - striktně to je pondělí do 17.00 hodin (dle harmonogramu), pak zasedá redakční rada, kde se řeší, co bude příští číslo obsahovat a grafik si všechna data nahrává a bere s sebou na zpracování. O zveřejnění příspěvku rozhoduje redakční rada, v případě neotisknutí redakční rada hlasuje. Redakční rada se řídí statutem redakční rady a dle zákona č. 46/2000 zasílá povinné výtisky např. do krajských knihoven atd. Na webových stránkách jsou k nahlédnutí Tišnovské noviny upravené pro web. Zpravodaj je registrován na ministerstvu kultury pod evidenčním číslem E 10100.

Titulní strana - má jednotný layout. V hlavičce velkým písmem název „Tišnovské noviny“ s podtitulky: do kaţdé rodiny, Zpravodaj města Tišnova a okolí. Dále je v hlavičce znak

45 města. Pokračuje se obrázkem z aktuální tematikou a v podvale pak začíná úvodník starosty. Titulní strana má v hypertextové formě barevné pozadí, ale tiskne se černobíle. (viz příloha E)

Obsah Zpravodaj je lomený do dvou sloupců, s jednoduchou grafikou. Nepouţívají se rámečky, pozadí atd. Zpravodaj je rozdělen do pěti základních sekcí –Slovo starosty (podle měsíce- Únorové slovo starosty např. ), Radnice informuje, Kultura v Tišnově, Různé, Sport a Inzerce. Obsah ve zpravodaji není. Podstatnou část zpravodaje tvoří kulturní servis, protoţe zpravodaj vydává kulturní komise vedení města. Po těmito texty nejsou podepsáni autoři, jedná se o pozvánky a reflexe uskutečněných akcí. Velký prostor se také dává článkům s lokální historickou tematikou.

Jednotlivá témata Slovo starosty Vychází v kaţdém druhém čísle, je vţdy poutavě beletristicky napsané. Vztahuje se ke čtenářům, k ročnímu období, k dění ve městě. Není uveřejněná hlavička – profilové foto starosty. Informace z jednání zastupitelstva a rady města Uveřejňují se nejen informace z pravidelných zasedání, ale i důleţité vyhlášky a usnesení zvlášť. Zápis je takřka v nezměněné podobě, zachovává úřednický styl a přemíru čísel a zkratek. Hlas veřejnosti Články, které by byly evidentně reakcí na nějaké dění, nebo jako reakce na předchozí příspěvky se moc neobjevují. Jde spíš o pozvánky, vzpomínky, reportáţe z akcí. Inzerce Zabírá velkou plochu (5-13 stran) Je jak řádková přijímaná od občanů, tak i plošná. Od 1. dubna došlo ke zdraţení inzerce (město se stává plátcem DPH). Inzerce řádková - 1 řádek (max.37 písmen včetně mezer) stojí 60,- Kč kaţdý další řádek je dalších 30,-Kč. Za zmínku stojí i inzertní vyřešení společenské rubriky a uveřejňování jubilantů a výročí úmrtí. Takzvané „vzpomínky“ jsou pro občany města zdarma (text), pokud chtějí i fotku, zaplatí 100,-Kč a verš je dle řádkové inzerce (1 řádek 60,-Kč). Plošná inzerce – jedna strana stojí 3600 Kč, dál se to odvíjí podle podílu strany.

46 Objevují se inzeráty jak místní (hlavně řádková inzerce), tak i celorepublikové. Inzerce je oddělená, je vţdy aţ na konci zpravodaje, včetně zadní strany obálky, kde je zároveň umístěna i tiráţ.

Ostatní postřehy – objevují se malé fotky bez udání autora fotografie, je to spíš výjimka, na fotografie se velký důraz neklade.

2.2.4.3 Rosice u Brna (1/09, 2/09, 3/09, 4/09) Rosice u Brna jsou městem leţícím západně od Brna, nedaleko dálnice D1, s počtem obyvatel kolem 5300. Od roku 1964 vychází v Rosicích u Brna zpravodaj.

Okolnosti vydávání zpravodaje, redakční práce Garantem za podobu a obsah je vydavatel Kulturní informační centrum (KIC) Rosice. Zpravodaj je tvořen vesměs z dodaných příspěvků a zpráv od občanů, odborů úřadu a dalších spolků a organizací. Redakční část v rozsahu cca 6 stran vytváří pracovníci KICu, články doplňují fotografiemi a tvoří aktuální kulturní přehled, zbytek obsahu doplňuje inzerce a reklama. Šéfredaktorem je ředitel KICu - Lukáš Volánek, který se stará o výslednou podobu zpravodaje. Redakční radou jsou zaměstnanci KICu, funguje zejména na přelomu roku, kdy se vymýšlejí nové rubriky (pravidelně dochází k obměně rubrik s roční periodicitu, rubriky jsou pak v průběhu roku pravidelně naplňovány). Z rozpočtu KIC Rosice je na zpravodaj vyhrazeno 360 000 Kč ročně, v této částce je započtena DTP příprava, tisk a distribuce. Zpravodaj má formát A5 a rozsah 40-60 stran na číslo. Náklad je 3 000 ks. Uzávěrka je pevná, jedná se o desátý den v měsíci. Pravidelnými příspěvky ze strany vedení obce jsou výpisy ze zasedání rady města a zastupitelstva. Články z úřadu se zařazují podle aktuální potřeby něco zveřejnit - zastupitelé a členové výborů přispívají pouze občas a spíše individuálně. Podle slov šéfredaktora nejsou zařazovány principielně anonymní příspěvky, hanlivé a vulgární výplody, osobní výpady a také politicky laděné texty, protoţe tak rozhodla rada města. Úprava probíhá většinou po předběţné dohodě a to ve smyslu zkrácení či zestručnění obsahu.

47 Je vydáván a distribuován zdarma do všech domácností v Rosicích, mimo Rosice je k zakoupení za 5 korun. Zpravodaj je vystaven v archivu na webu v elektronické podobě. Je registrován na ministerstvu kultury pod evidenčním číslem E 10255.

Titulní strana Má vţdy fotografii na celé ploše obálky, s znakem města a názvem Rosa s podtitulem Zpravodaj Rosicka v hlavičce. V dolní části titulní strany je pak měsíc a rok vydání a popis fotografie na obálce (viz příloha F).

Obsah Obsah na druhé straně obálky společně s editorialem šéfredaktora, který reaguje na aktuální dění v obci. Následují informace pro občany Babic a Kratochvilky (ne vţdy). Zpravodaj má jednotnou grafiku, je zalomen do tří sloupců (ale jsou i články, které zalomené nejsou – například Akce na leden apod.). Pouţívá různé grafické prvky (rámečky, pozadí, hlavičky)

Jednotlivá témata Slovo starosty Někdy se vyjadřují i starostové Kratochvilky a Babic, slovo starosty Rosic není nezbytně v kaţdém čísle (v analyzovaných číslech bylo Slovo starosty jen jednou pod názvem Novoroční slovo starosty). Starosta se vlídně obrací k občanům, přeje jim do následujícího období a rekapituluje dosavadní činnost. Hlavička starosty – jeho foto – u článku není. Zprávy jednání zastupitelstva a rady města Usnesení a vyhlášky jsou psány formou výtahu, otiskuje se jen to nejdůleţitější. Většinou zaberou dvě aţ tři strany. Za textem následují podpisy jako na úředním dokumentu. Následují zprávy o činnosti radnice ve formě ucelených článků. Autorem je většinou místostarosta. Hlasy veřejnosti Objevují se jen zprávy o děních v institucích od autorů, kteří přispívají pravidelně a na vyţádání. Ţádná polemika, zamyšlení nebo komentování veřejného dění v obci se ve zkoumaných číslech neobjevily. Inzerce Objevuje se nejen na konci zpravodaje, většinou i v textu. Jedná se o plošnou inzerci, která není zřetelně označená (pokud inzerce zabere celou stranu, pokud půl strany, je oddělená).

48 Reklam je ve zpravodaji relativně dost, ale nepřesahuje 20 procent (např. v únorovém čísle 6 a půl strany z 42 stran). Inzeráty zaberou vţdy zadní barevnou stranu, kde pak není místo pro fotografie. Černobílá celá strana A5 stojí 1400 Kč, dál alikvótně. Barevná strana stojí dvojnásobek, na vnější straně trojnásobek.

Ostatní postřehy Důsledné je označení fotek (mnoho autorů) a jednotná grafika. Vţdy v dubnu se vydává aprílové číslo, zpravodaj se jmenuje jinak (Róza, Koza, Asor atd.). V tomto dubnu bylo i řazení článků zrcadlové, tzn. slovo starosty a informace pro občany Babic a Kratochvilky byly vzadu. Ze školy jsou otiskovány články, vyjádření, ankety i úryvky z prací zdejších ţáků. Společenská rubrika s jubilanty a vzpomínkami na zemřelé je otiskována formou bezplatné inzerce. Předchází se tak nebezpeční narušení ochrany osobních údajů.

2.2.4.4 Modřický zpravodaj (12/08, 1/09, 2/09, 3/09) Modřice mají přibliţně 4 tisíce obyvatel a od roku 1994 jsou městem. Leţí v těsném sousedství Brna u výpadovky na Vídeň a patří pod vyšší správní celek Šlapanice. Vydávání měsíčníku „Zpravodaj Modřice“ bylo zahájeno po komunálních volbách koncem roku 1990.

Okolnosti vydávání zpravodaje, redakční práce Vydavatelem je město Modřice. V první etapě tvořila redakci Kulturně školská komise, následně se přešlo na direktivnější řízení obsahu zpravodaje ze strany tehdejšího starosty. Účast kulturně školské komise (KŠK) se stala spíše formální a docházelo i k nepravidelnostem v termínech tisku. Ve volbách v roce 2006 došlo k změně vedení obce a i k změně v redakční práci. Byla zaloţena redakční rada jako nezávislý orgán s občanským mandátem, sloţená ze zástupců nominovaných hlavními politickými subjekty v zastupitelstvu, včetně opozice a nezávislých občanů. Předseda je nezávislý občan, důchodce Vlastimil Čevela. Externím členem redakční rady je asistentka starosty, která je kontaktním místem pro sběr příspěvků, připomínky čtenářů i zajišťování distribuce. Redakční rada formulovala koncepci vydávání zpravodaje. Tato koncepce byla schválena Radou města, je zveřejněna na oficiálních internetových stránkách města a redakční rada se podle ní řídí při své práci. Rozhodování redakční rady je samostatné a nezávislé, včetně práva odmítnout

49 příspěvek bez udání důvodu, ale existuje téţ moţnost odvolání se k Radě města, která má pak konečné slovo. Zpravodaj Modřice vychází měsíčně v nákladu 1800 kusů a náklady na jedno vydání činí přibliţně 14 – 15 000 Kč (tisk a distribuce) v závislosti na rozsahu, který bývá kolem 30, výjimečně i 40 (prázdninové dvojčíslo) stran. Distribuován je zdarma do kaţdé domácnosti Českou poštou a v předstihu, tj. ihned po dokončení sazby téţ zveřejňován v samostatné rubrice na internetových stránkách města. Články nejsou upravovány, za gramatickou a stylistickou správnost ručí autor. Avšak při pročítání článků redakční rada něco opraví, pokud chyby objeví, ale nedělá to cíleně. Uveřejňování příspěvků je vymezeno zmiňovanou Koncepcí, v jejímţ úvodu se praví, ţe „Zpravodaj Modřice je vydáván městem Modřice za účelem všeobecné informovanosti občanů o všech důleţitých skutečnostech, souvisejících s ţivotem ve městě. Současně je téţ otevřenou demokratickou platformou pro uplatňování dotazů a názorů občanů“. Tuto funkci Zpravodaj splňuje - objevují se v něm názory a zamyšlení občanů k činnosti města atd. Koncepce upravuje i délku příspěvků. Reaguje tak na připomínky, ţe některé příspěvky jsou zbytečně dlouhé a nejsou čtivé. Přitom nadbytečná délka není důvodem k odmítnutí, článek by měl být vrácen ke zkrácení. Jako kriterium pro dotazy a názory je uvedeno, ţe „příspěvky musí být stručné a věcné a nesmí být útočné nebo vulgární.“ Proces přípravy a výroby Zpravodaje probíhá výhradně digitální cestou. Kontaktním místem pro příspěvky je e-mailová adresa asistentky starosty na radnici. Ve výjimečných případech (většinou starší lidé) je moţné dodat texty psané na stroji nebo fotografie na papíře, které jsou naskenovány do PDF a následně při tvorbě sazby přepisovány. Všechny příspěvky jsou v průběhu měsíce ihned po převzetí z radnice rozesílány mailem členům redakční rady i redaktorce sazby v tiskárně. Tím je umoţněno, aby brzy po uzávěrce, která je poslední kalendářní den v měsíci, mohl být ze strany tiskárny předloţen členům RR návrh sazby k první korektuře. První pondělí následujícího měsíce se pak nad korekturou koná schůzka redakční rady, která rozhoduje o případných změnách v pořadí článků, upřesňuje výběr fotografií a vše, co uzná za vhodné ke správnému vyznění čísla. Přípravu řídí „editor vydání“, který příslušné závěry souhrnně uplatňuje směrem k partnerům (tiskárna, autoři, radnice) a po opravných korekturách uvolňuje vydání k tisku. Ve funkci editora, uváděné v tiráţi čísla, se členové redakční rady pravidelně střídají. Zpravodaj je registrován na ministerstvu kultury pod evidenčním číslem E 11272.

Titulní strana

50 Má od začátku vydávání téměř stejný jednoduchý layout. Obálka je na tvrdším papíře, s barevným protiskem. Barva se mění kaţdý rok. V hlavičce je jen číslo a ročník vydání, internetový odkaz na internetové stránky Modřic a znak města. Podstatnou část pak tvoří velké grafické logo se symboly města (věţ kostela a ţalud ze znaku), které se v malé siluetě opakuje i na poslední straně (viz příloha G).

Obsah Zpravodaj vychází jednou za měsíc, má jednotný grafický design, formát A5, Na obálce je barevný protisk, obsah je černobílý. Lámání do sloupců není jednotné, občas je strana rozdělena do dvou sloupců, ale převaţuje celistvá strana. Rozdělení příspěvků do rubrik po konzultacích v redakční radě určuje editor vydání. Rubriky jsou: Zprávy z radnice, Informace pro občany, Ţivot v našem městě, Různé, Inzerce.

Jednotlivá témata Slovo starosty Není ve všech číslech. Někdy jsou otištěny jen usnesení rady a zastupitelstva města. V něm starosta upozorňuje na nejdůleţitější problémy a Hlavička starosty otisknutá není. Zprávy z jednání zastupitelstva a rady města Do posledního čísla byly otištěny jen přesné záznamy jednání, úřední záznam, od čísla 3/2009 se redakční rada rozhodla, ţe toto zpravodajství bude uveřejňovat prostřednictvím komentářů. Ty ale zůstávají zjednodušením úřednického jazyka. Podle slov Vlastimila Čevely se vţdy redaktor sejde se starostou a spolu upravují jednotlivé vyhlášky a usnesení. Hlas veřejnosti Objevují se různá zamyšlení i polemiky. Občané se vyjadřují z územnímu rozvoji města, k palčivým problémům. Jako hlas veřejnosti opět převládají zprávy a informace o chystaných nebo minulých akcích. Inzerce je uveřejněna aţ na poslední straně. V čísle se objevují i pozvánky na akce, které sice nejsou komerční, ale odlišným fontem a grafikou inzerát připomínají. Jedna strana ve zpravodaji stojí 1000 Kč, půlstrany 500 Kč atd. Inzerce je zřetelně

Ostatní poznámky:

51 Ve zpravodaji se často střídají fonty. Zpravodaj poskytuje informační servis. Například v kaţdém čísle se v rubrice místní knihovny vyskytuje rámeček, kde je uvedena otevírací doba. Jsou zde uvedeny akce, které se budou v knihovně konat a kníţky, které je moţné si v knihovně půjčit. Převládají texty s informační hodnotou (pozvánky,upozornění, výtah z usnesení vedení obce, výsledky nohejbalistů atd. Společenské rubrika je zařazená, ale jen v okleštěné podobě – jsou uvedeny pouze jména lidí, kteří se doţívají významného jubilea. Jejich věk otištěn není. Objevuje se občas i ţánr rozhovoru (12/2008). Rozhovor se sestává ze dvou-tří otázek a hodně dlouhých odpovědí. Neobjevují se pravidelně články týkající se historie města. Je to dáno zřejmě tím, ţe Modřice takovou tradici nemají. Grafika pracuje s tmavým pozadím, s rámečky, ze záloţkami. Fotografie mají téměř všechny jednoho autora (člena redakční rady Miroslava Hájka), jsou černobílé a poměrně malé, občas nečitelné (z pohledu zpravodajské fotografie – mnoho lidí, nestřídá se detail s celkem atd.). Stylistika některých článků je neobratná, krkolomná a nejasná – redakční rada články neupravuje a otiskuje je v původním znění.

2.2.4.5 Hrušovanský zpravodaj (2/08, 3/08, 4/08, 1/09) Hrušovany u Brna je obec, ve které ţije asi 3000 obyvatel. Leţí 20 kilometrů jiţně od Brna. V současnosti tu vychází čtvrtletník Hrušovanský zpravodaj. Je černobílý, na formátu A5 a je relativně obsáhlý, má 44 – 56 stran. Zpravodaj vycházel od 70. let v různých podobách většinou pod názvem Hlas Hrušovan u Brna.

Okolnosti vydávání zpravodaje, redakční práce Vydávání neupravuje ţádná vyhláška nebo zásady, v obci funguje redakční rada. Ta je sloţená z různých organizací v obci a zástupců ostatních komisí při obci. Kromě zpravodaje ještě zajišťuje redakční rada i vysílání Regionálního zpravodaje kabelové televize. Členů je sedm. Na tvorbě textů se nejvíce podílí starosta a úředníci OÚ, učitelé ZŠ a MŠ. Zpravodaj dává dohromady odpovědný redaktor Josef Valoušek Plánem redakční rady na daný rok je stanoven den uzávěrky, je to vţdy sobota cca 14 dní před koncem měsíce března, června, září; v prosinci. Asi tak čtrnáct dní před uzávěrkou rozesílá odpovědný redaktor e-mail všem, kteří kdy do zpravodaje přispívali, anebo od

52 kterých se dá očekávat nějaký text. Dál pak kontaktuje přispěvatele v pondělí před uzávěrkou. Zpravodaj pak sestaví. Oficiální funkce šéfredaktora není. Texty pak zpracovává grafická firma, ta jej předá před vytisknutím ke korektuře na obecní úřad. Zpravodaj pak roznáší pracovníci obce. Na zpravodaj je letos vyhrazeno z obecního rozpočtu 100 tisíc. Jde o 4 čísla v nákladu 1200 ks. Materiály jsou sbírány nejčastěji emailem. Občas se objeví nečekané příspěvky – například pochvala od rodičů, fotografie amatérů apod. Někteří obyvatelé zabývající se historií Hrušovan přispívají spontánně. Články se většinou neodmítají. Stalo se to jednou, šlo o zveřejnění básniček, jejichţ přítomnost ve zpravodaji si redakční rada nedokázala zdůvodnit ani jako ukázku tvorby místního občana (autor si přál zůstat anonymní). Rada se rozhodla příspěvek vrátit a otisknout autorovi v dalším čísle jiné verše. Někdy se některý článek nevejde do zpravodaje z prostorových a časových důvodů – v tom případě je nabídnuto autorovi uveřejnění v příštím čísle. Za správnost článků odpovídá autor. Příspěvky o historii Hrušovan jsou předkládány k vyjádření kronikářce, která je také členkou redakční rady. Pokud odpovědný redaktor narazí na nějakou chybu při sestavování vlastní podoby zpravodaje, tak ji opraví. Kdyţ je málo místa, texty jsou upraveny. Zpravodaj je registrován na ministerstvu kultury pod evidenčním číslem E 10090.

Titulní strana V hlavičce je název Hrušovanský zpravodaj, panorama obce a obecní znak. Pod hlavičkou je odkaz na internetové stránky obce a na stránky Hrušovanského zpravodaje, které jsou v současné době neaktuální. Dále následuje jen fotka z aktuálního dění v obci (viz příloha H).

Obsah Některá vydání mají „Téma čísla“, pokud se podaří získat větší příspěvek. Většinou jde ale jen o kompilát nezávislých článků. Zpravodaj je rozčleněn do sekcí Obecní úřad, Různé, Téma čísla, Komise, AZ občasník kronikáře, Školy, Organizace. Kaţdá sekce má odlišnou barvu v záhlaví. Na články upozorňuje obsah na vnitřní straně obálky. Ve zpravodaji se střídá zalomení do dvou sloupců nebo jednolité strany.

Jednotlivá témata Slovo starosty

53 Má hlavičku starosty, obrací se na čtenáře, ale jeho styl je odbornější, víc se obrací na problémy samosprávy i v širším kontextu, uveřejňuje dosaţené výsledky apod. Starosta uvádí různá čísla, srovnává současnost s minulostí. V kaţdém úvodníku je přání občanům, povzbuzení k činnosti a odhodlání pro občany, ale i pro vedení obce. V závěru je podpis jak strojový, tak rukopisný. Informace z jednání zastupitelstva a rady města Jsou uveřejňovány jako výběr z jednání, zachovává se úřednický jazyk a forma. Uveřejňovány jsou i ucelené důleţité vyhlášky v původním znění nebo úřednické záznamy o územním plánu. Sekce Obecní úřad zabírá občas velkou část zpravodaje (č. 4/08 - 20 z 52 stran), jindy je podíl vyváţený. Hlas veřejnosti Objevuje se opět jen ve formě zpráv z akcí, zamyšlení nebo polemika o věcech veřejných se nevyskytuje. Inzerce Stránka A5 stojí 750 Kč a menší formáty alikvótně. Neobjevuje se výlučně na konci, občas se objeví v textu. Inzerce není označena, ale je patrné, ţe se o inzerát jedná. Uveřejňuje se i řádková inzerce.

Ostatní postřehy U fotografií chybí autor, zpravodaj je registrován na ministerstvu kultury, občas se objeví přepis článků z denního regionálního tisku týkajícího se Hrušovan. Je vţdy uvedeno datum a určení, odkud pochází text, případně fotky. Zajímavé a podrobné reportáţe dodávají do zpravodaje pravidelně zájmové organizace jako Táborníci (turistický oddíl) nebo školáci. Často texty píšou přímo děti. Pravidelně přispívá i Sluníčko – občanské sdruţení na podporu volného času dětí a mládeţe v obci. Sportovní tematika není pravidelná.

2.2.4.6 Zpravodaj obce Veverská Bítýška (duben 08, červenec 08, říjen 08, leden 09) Veverská Bítýška je o od roku 2008 městysem leţícím severně od Brna. Má 2831 obyvatel. Zpravodaj Veverské Bítýšky začal vycházet v roce 1996.

54 Okolnosti vydávání zpravodaje, redakční práce Podle slov pracovnice úřadu, který jej sestavuje, bylo jiţ na začátku bylo určeno, ţe zpravodaj bude podávat informace o dění v obci a nebude určen k polemikám (ale ţádný dokument, který by to ustanovil, k tomu určený není). V první fázi byla pětičlenná redakční rada zpravodaje. V současné době rada nefunguje. Odpovědnost za zpravodaj má pracovnice úřadu, která si sama zajišťuje příspěvky. Zpravodaj je čtvrtletník, vychází ale nepravidelně (měsíce se liší, ve formátu A5 a mívá zhruba mezi 8- 16 stranami). Z rozpočtu obce je vyčleněno cca 35.000,- Kč na rok. V ceně je zahrnutý jen tisk. Zpravodaj je distribuován poštou. Redakční práce probíhá následovně: Pokud je nějaké téma, které občany zajímá, jsou osloveni kompetentní osoby k vyjádření. Zpravodaj chce mapovat ţivot v obci, v organizacích či sdruţeních. Komunikuje se přes e-mail nebo osobním kontaktem. Články nejsou odmítány. Ve zpravodaji se nepíše o problémových tématech. Je to reakce na problém, kdy byla rada zpravodaje napadána ze strany jednoho občana. Na to konto se rada rozpadla. Vydávání zpravodaje zůstalo na obci, kde byla pověřena pracovnice ke zpracování zpravodaje. Ţádná uzávěrka není, vše si řídí pracovnice OÚ sama. Články neprochází jazykovou úpravou. Zpravodaj je registrován na ministerstvu kultury pod evidenčním číslem E 10379.

Titulní strana V hlavičce je stabilně fotka z náměstí ve Veverské Bítýšce, v niţ je název městyse i napsán. Nalevo je velké písmeno „Z“ se znakem městyse uprostřed. Nad fotografií je napsán měsíc a rok vydání a slovo Zpravodaj. Pod čarou následuje Slovo starosty (viz příloha I)

Obsah Ve zpravodaji jsou stálé rubriky, coţ je slovo starosty, usnesení zastupitelstva, informace z obce. Jsou otiskovány staré fotografie. Objevují články o zajímavých a úspěšných lidech obce. Většinu zpravodaje ale zabírají informace z obecního úřadu a slovo starosty. Pravidelně se objevuje rozpis plánovaných akcí mateřského centra Oříšek. Společenská rubrika není vedena. Texty nejsou zalomeny do sloupců nepravidelně, občas se objevují různé fonty. U fotografií chybí autorský údaj. Fotografie se objevují poměrně málo. Neobjevují se ţádné jiné grafické prvky, zpravodaj je zpracován jednoduše.

55 Jednotlivá témata Slovo starosty Starosta v úvodníku, který je součástí kaţdého čísla, informuje o problémech a o dění v obci. Obrací se hlavně v úvodu a na závěr textu na čtenáře a občany obce (ale i uprostřed textu – např. pokyny třiďte odpad a pod.). Text začíná tradičním oslovením „Váţení spoluobčané,“. Jazyk úvodníku je strohý, informativní. Většinou zabere titulní a následující stranu. Je zalomen do dvou sloupců. Bez hlavičky starosty. Informace z jednání zastupitelstva a rady obce Jsou zalomeny do tří sloupců (usnesení zastupitelstva). Informace, usnesení a vyhlášky se objevují v plném znění a rozsahu, zabírají téměř polovinu zpravodaje. Název rubriky je Výpis usnesení ze zasedání Zastupitelstva obce Veverská Bítýška dne..., ale článek budí dojem, ţe jsou usnesení otiskována kompletně. Informační články z obecního úřadu nejsou podepisovány. Hlas veřejnosti Je omezen jen na zástupce spolků, kteří informují o dění. Polemické názorové články nejsou otiskovány, na coţ je přímo upozorněno v tiráţi. Objevují se různá poděkování (za zdařilé hody), zprávy o činnosti tanečního klubu, soupis divadelních her ochotnického spolku atd. Inzerce Je plošná, 1 cm2 plochy stojí 2,-Kč. Inzeráty jsou vţdy na konci zpravodaje. Mnoţství je nepravidelné, v jednom čísle zabírají reklamy tři strany, jindy je ve zpravodaji jen jeden inzerát. Inzeráty jsou zpravidla lokálně zakotvené. Inzerce je znatelně označena a oddělena.

Ostatní postřehy Zpravodaj zřejmě nemá v obci prioritu mezi informačními kanály. V kaţdém čísle je odkazováno na internetové stránky jako na aktuální a úplný zdroj informací. Články často připomínají úřednický styl. I kdyţ se píše o úspěších ZŠ, pouţijí se raději statistické tabulky.

2.2.4.7 Nedvědický zpravodaj (červen 08, září 08, prosinec 08, březen 09) Nedvědický zpravodaj vydává městys Nedvědice se zhruba 1300 obyvateli. Leţí v severní části okresu. Zpravodaj vychází jako čtvrtletník, je černobílý, formát strany je A4.

56 Okolnosti vydávání zpravodaje, redakční práce Nedvědický zpravodaj vydává městys Nedvědice se zhruba 1300 obyvateli. Leţí v severní části okresu. Zpravodaj vychází jako čtvrtletník, je černobílý, formát strany je A4. Vedením zpravodaje je pověřena historická komise, odpovědní redaktoři jsou Jiří Šmíd a Antonín Špaček, kteří nejsou členy zastupitelstva. Městys Nedvědice má na Zpravodaj vyhrazeno 50.000 Kč na 1 rok. Zpravodaj vychází nákladem 800 ks. Do zpravodaje přispívají zastupitelé, úředníci i občané (záleţí na tématech). Materiály jsou sbírány nejčastěji přes e-mail, příspěvků mívá redakce dost (kapacita je 16 stran, mnohdy se všechny příspěvky nezveřejní a případně se nechávají na příští číslo). Redakce se snaţí vyuţít všechny články, odůvodnění o nezařazení článku se nezasílají. Články upravuje historická komise, případně pomáhají učitelé základní školy. Kaţdé číslo zpravodaje má svoji uzávěrku. Aktuální informace jsou mimo jiné zveřejňovány v místním teletextu (i na www stránkách). Potvrzení o evidenci tisku na ministerstvu kultury zpravodaj má, povinné výtisky do knihoven redakce rozesílá. Zpravodaj vychází třetím rokem. Zpravodaj je evidován na ministerstvu kultury pod evidenčním číslem E 17302.

Titulní strana Obsahuje fotku z Nedvědic – většinou panorama, pohled na Nedvědice. V hlavičce je znak Nedvědic, velkým písmem slovo Zpravodaj, menším pak Nedvědický. Dále pak informace o čísle, ročníku, a měsíci vydání. V podvale začíná Slovo starosty, které pak pokračuje na následující straně (viz příloha J).

Obsah Grafika je jednotná, všechny nadpisy mají jednotný rámeček i font písma. Zpravodaj je lomený do dvou sloupců. Zpravodaj není rozdělen do ţádných oddílů, v přední části jsou ale většinou zprávy starosty a z vedení obce, pak následují reportáţe a komentáře uplynulých akcí, reportáţe z návštěv divadla, ze zájezdu atd. Významný podíl zabírají články s historickou tematikou. Objevují se beletristické ţánry, stylistika je vytříbená a většina článků je čtivá a poutavá. Tematicky je zpravodaj velmi různorodý, v kaţdém čísle, týká se však většinou odlehčených informací z kulturního ţivota. Jednotlivá témata Slovo starosty – je v kaţdém čísle, věnuje se většinou rekapitulaci minulého období, občas se věnuje jednomu tématu (odpady). Je psáno čtivě, poutavě, starosta často oslovuje občany, čtenáře. Bez hlavičky starosty.

57 Zprávy z jednání zastupitelstva a rady města Jsou uveřejňovány formou zjednodušeného výtahu a přepisu, v odráţkách. Píše je starosta. Jsou srozumitelné, objevují se i zkratky, ale jsou jednodušší neţ v původní úřednické verzi. Hlasy veřejnosti Se netýkají kritiky vedení obce, ale jsou to většinou zamyšlení, úvahy i beletristické příspěvky. Do zpravodaje přispívají ve velké míře tíţ autoři. Inzerce Je uveřejněna v zadní části zpravodaje, ale ne výhradně odděleně od ostatních článků. Inzerát je označen drobným písmem „placená inzerce“, avšak ne vţdy. Inzeráty jsou oddělené většinou rámečkem a jiným druhem písma a grafikou. Strana ve zpravodaji stojí 4 tisíce, půl strany 2000 atd.

Ostatní postřehy Ve zpravodaji jsou pečlivě a jednotně uváděna jména autorů článků – odlišnou barvou písma. Většinou to jsou kratší články, které zaberou půl strany A4 s fotkami, důsledně jsou uváděni i autoři fotografií.

2.2.4.8 Zpravodaj obce Moravské Knínice (číslo 11/08, 12/08, 1/09, 2/09) Od roku 1993 mohou obyvatelé Moravských Knínic nalézt ve svých schránkách zpravodaj obce. Moravské Knínice jsou obec s 823 obyvateli. Nachází se severozápadně od Brna, mezi Kuřimí a Tišnovem.

Okolnosti vydávání zpravodaje, redakční práce Zpravodaj obce Moravské Knínice je dokument vytisknutý na papír formátu A4, nemá vazbu. Jedná se pouze o spojené listy, které obecní úřad tiskne přímo na úřadě. Náklady na tisk a papír jsou hrazeny z peněz určených na běţný provoz kanceláře a úřadu. (finanční kategorie: správa). Zpravodaj vychází kaţdý měsíc a přináší základní informace na 6-8 stranách. Zpravodaj je plně v reţii obecního úřadu, podílí se na něm starosta, dvě pracovnice obecního úřadu a příleţitostně i dva externisté (vzdělavatel Sokola a vedoucí skautského oddílu). Redakční rada v obci nefunguje.

58 Materiály obec sbírá pomocí e-mailu. A protoţe není limitovaná počtem stran a není potřeba nějakých grafických úprav, neřeší problém s nedostatkem materiálu. Články nijak nehodnotí, neodmítá, otiskne vše, co do redakce přijde. Není pevně stanovená uzávěrka. Obec se orientačně řídí podle kalendářního měsíce. Zpravodaj obec vyvěšuje na internetové stránky. Zpravodaj není podle evidence periodického tisku registrován na ministerstvu kultury.

Titulní strana – Není. Zpravodaj začíná buď hned nadpisem Starosta informuje, nebo jednoduchým nadpisem ZPRAVODAJ OBCE MORAVSKÉ KNÍNÍCE. Za tím následuje měsíc a rok vydání (viz příloha K).

Obsah Zpravodaj není nijak rozčleněn, nejdřív se objevuje rubrika Starosta informuje, dále pak po sérii článku informace ze zasedání zastupitelstva, poté různé pozvánky na akce. Pokud je zrovna doba tradičních lidových zvyků (Vánoce, Velikonoce, masopust), uveřejňuje obecní úřad i informace o těchto svátcích a o kořenech. Tyto články nejsou ozdrojované a není zřejmé, odkud pochází. To není zřejmé ani u jiných článků, ve velké míře a převaze jsou otiskovány články bez uvedení autora. V celém zpravodaji není ani podpis starosty. Občas se ve zpravodaji objeví články ţáků zdejší školy, u nich uvedený autor je. Pravidelně se objevuje rubrika Blahopřejme jubilantům, ale nemá jednotné grafické zpracování.

Jednotlivá témata Slovo starosty Věnuje se hlavně aktuálnímu dění v obci. Komentuje proces staveb, rekonstrukcí, události atd. Protoţe není uveden autor u jednotlivých článků, můţe se zdát, ţe součástí tohoto úvodníku je většina zpravodaje. Jazyk se omezuje na stručný informativní styl, součástí není oslovování občanů (i bez počátečního oslovení) a čtenářů, ani ţádná přání a zamyšlení. Bez hlavičky starosty. Informace z jednání zastupitelstva a rady Neobjevuje se pravidelně, občas jsou tyto informace zakomponované v úvodníku starosty. Pokud je jim věnován samostatný článek, pak se jedná o zjednodušenou formu úřednického zápisu. Hlasy veřejnosti

59 Ve zpravodaji se články občanů neobjevují často, spíš zřídka. Jsou často anonymní, případně informují o dění ve škole nebo v organizaci a nebo se jedná jen o výsledkovou listinu tamějších fotbalistů. Inzerce Neobjevuje se, zpravodaj ani tuto moţnost nenabízí.

Ostatní postřehy Ve zpravodaji chybí tiráţ, zpravodaj není podle evidence periodického tisku ministerstva kultury registrován. Převládá hlavně informační a strohý jazyk. Zpravodaj plní čistě informační funkci – vychází v relativně vysoké periodicitě (jednou měsíčně), obsahuje aktuální informace, ale na úkor obsahu.

2.2.4.9 Kovalovický zpravodaj (2/08, 3/08, 4/08, 1/09) Kovalovice jsou malou obcí s necelými šesti sty obyvateli na východ od Brna. Zpravodaj v obci vychází od roku 2001, kdy se jeho tvorby ujali ze své iniciativy manţelé Šmerdovi.

Okolnosti vydávání zpravodaje, redakční práce Vydavatelem zpravodaje je obec Kovalovice, ale ta pouze poskytuje finance na vydávání. Do obsahu nezasahuje, vedením zpravodaje jsou pověřeni manţelé Šmerdovi jako externisté. Dostanou přidělenou částku z rozpočtu, kterou můţou čerpat podle uváţení. Letos dostali 32 tisíc na rok. Většinou jim to stačí na vydání čtyř čísel, zbytek, pokud něco zbude, si nechávají jako odměnu. Redakční rada nefunguje, vydávání, otiskování článků, korekturu i výběr témat mají na starost Jitka a Petr Šmerdovi, přičemţ manţel zajišťuje spíš technické zázemí a pracuje na počítači, Jitka zajišťuje dodávání příspěvků, hledá témata atd. Uzávěrku si stanovují sami čtyřikrát do roka. Manţelé Šmerdovi zpravodaj tedy sami sestaví, osloví dopisovatele, obecní úřad, sami zpravodaj sestaví a pošlou do tiskárny. Jednou musela Jitka Šmerdová řešit článek, který reagoval kriticky na dění v obci, konzultovala pak tento článek se starostou a ten potom osobu kontaktoval a problém mu vysvětlil. Článek otisknutý nebyl. Zpravodaj má zpravidla 10-14 stran formátu A4. Zpravodaj není podle evidence periodického tisku registrován na ministerstvu kultury.

60 Titulní strana V hlavičce je jméno Kovalovický zpravodaj, měsíc a rok vydání se znakem obce. Následuje velkým písmem oslovení „Váţení spoluobčané, kterým začíná slovo starosty. Pod textem je vţdy ještě nějaká fotografie, občas s přáním nebo veršem uvnitř (viz příloha L).

Obsah Zpravodaj je zalomen do tří sloupců, tam kde je potřeba přechází zalomení do dvou sloupců. Objevují se rámečky, odlišná pozadí, která oddělují jednotlivá témata. Jsou otiskovány i volnočasové rubriky – kříţovky, recepty od místních občanů, pravidelný komix. Často přispívají myslivci, méně pak sportovci (s nimi je podle J.Šmerdové problém). Přispívá i Kovalovická farnost. Pravidelné rubriky, kromě slova starosty, se nevyskytují.

Jednotlivá témata Slovo starosty Starosta oslovuje občany a hodnotí uplynulé období a informuje o problémech a o budoucí činnosti vedení obce. Jazyk je neutrální, čtivý, ale ne příliš beletristický. Slovo starosty začíná oslovením „Váţení spoluobčané,“, zabírá průměrně stranu A4 (začátek na titulní straně a pokračování na straně 2). Bez hlavičky starosty. Zprávy z jednání zastupitelstva a rady obce Informace z obecního úřadu bývají většinou shrnuty ve Slově starosty. Následuje výpis z usnesení zastupitelstva. Pod výpisem je podepsán starosta a zapisovatel – stejně jako na úředním dokumentu. Informace z obecního úřadu netvoří většinu zpravodaje, převládají informace z dění ve spolcích, ve škole atd. Hlasy veřejnosti Objevují se jen ohlasy na uskutečněné akce, polemické články se neobjevují. Většinou přispívají stálí opisovatelé. Inzerce Je zveřejňována za symbolický poplatek 50 Kč za inzerát. Ve čtyřech zkoumaných číslech se však neobjevil ani jedna inzerce.

Ostatní postřehy Občas se objevují texty bez uvedení autorství. Nejsou ani uveřejňováni autoři fotografií.

61 Informace z veřejných akcí a recenze na ně sepisuje redaktorka Jitka Šmerdová. Z celého zpravodaje je znát, ţe se reaktoři snaţí jej sestavit zajímavě a čtenářsky přitaţlivě.

2.2.5 Shrnutí výsledků

I kdyţ byly tyto analýzy sepsány a sesbírány nesystematicky, coţ mělo své důvody i cíle (viz 3.2.1. Metody), lze vyvodit určité závěry a srovnání v následujících kategoriích:

● financování ● tradice ● legislativa v obci/městě ● redakční rada ● slovo starosty ● zprávy z jednání zastupitelstva a rady obce/města ● hlasy veřejnosti ● inzerce ● autorství

Pro přehlednost byla sestavena tabulka, kde jsou některé z těchto informací uvedeny (viz následující strana).

62 Slovo Zprávy Hlasy starosty z jednání veřejnosti Inzerce Ostatní komplet/ Redakční hlavička výtah polemika Cena v Kč tradice financování rada legislativa Šlapanice 6618 obyv. ano výtah ano A4 - 2800 1934 300 000 ano ano Tišnov 8316 obyv. ne komplet ne A5 - 3600 1970 1 000 000 ano ano Rosice 5364 obyv. ne výtah ne A5 - 1400 1964 360 000 ano ano Modřice 3963 obyv. ne výtah ano A5 - 1000 1990 180 000 ano ano Veverská Bítýška 2831 obyv. ne komplet ne 2Kč/cm2 1996 35 000 ne ne Hrušovany 3031 obyv. ano výtah ne A5 - 750 1970 100 000 ano ne Nedvědice 1337 obyv. ne výtah ne A4 - 4000 2006 50 000 ne ne Moravské Knínice nelze 802 ne komplet ne není 1993 spočítat ne ne Kovalovice 592 ne výtah ne A4 - 50/ks 2001 32 000 ne ne

Tabulka č. 2 Výsledky analýz vybraných zpravodajů

U slova starosty je zapsáno, zda je u článku hlavička. Bylo zamýšleno uvést i další charakteristiky, ale v této kategorii dopadly všechny zpravodaje stejně. Všechny úvodníky oslovovaly (aţ na Moravské Knínice) spoluobčany a obraceli se na ně. Většina z úvodníků byla psaná zajímavým, aţ beletristickým způsobem (prostý informativní styl se objevil jen v Moravských Knínicích. Všechny texty starostů komentovaly a popisovaly předchozí a nastávající období, uváděly, co se v obci nebo v městě změnilo, spravilo, a vyzývaly občany k různým věcem (třídění odpadu, spolupráce, trpělivost atd.). Slovo starosty se objevovalo pravidelně v kaţdém čísle ve Šlapanicích, Veverské Bítýšce, v Hrušovanech, Nedvědici, Moravských Knínicích a Kovalovicích. Hlavně v malých obcích je tedy zpravodaj většinou vázán na slově starosty a bez něj nevychází. Zprávy z jednání zastupitelstva a rady města/obce – zda obec tyto informace uveřejňuje formou výtahu nebo kompletně uveřejní dokument není tak těţké vyhodnotit. Většina zpravodajů také tyto informace uveřejňovala pravidelně. V některých zpravodajích se podobným informacím z úřadu (i různé vyhlášky, záznamy z jednání o územním plánu atd.) věnuje značná část zpravodaje – např. Hrušovany, Tišnov, Veverská Bítýška. Jiné zpravodaje se těmito informacemi příliš nevěnují a kladou důraz na jiné texty (Rosice, Modřice, Kovalovice).

63 Hlasy veřejnosti - tyto články od externistů měly převáţně charakter zpráv z akcí, referencí o kulturním dění v obci, vzpomínek na minulost nebo pozvánek a poděkování. K polemice s úřadem, k zamyšlení nad vývojem obce nebo vyjádření nespokojenosti a alternativního názoru téměř nedocházelo (jen Šlapanice, Modřice). V tabulce bylo vyhodnoceno, zda se ve zpravodaji polemika nebo nějaké kontroverznější názorové články objevují, ne to, zda se připouští. Výsledek však nemůţe být interpretován jen jako výraz apolitičnost, cenzury a neobjektivity zpravodaje. Byly zkoumány jen čtyři čísla, je moţné, ţe v jiných vydáních se podobné články objevily a v těchto číslech jen nebylo k čemu se vyjadřovat nebo nebyl nikdo, kdo by se vyjadřovat chtěl. Inzerce – uveden je jen údaj, kolik zaplatí inzerent za stránku uvnitř zpravodaje. Přináší to zajímavé zjištění, ţe v některých obcích si funkci inzerce a její velký vliv moc neuvědomují a nevyuţívají toho. Např. Kovalovice chtějí za jakýkoliv inzerát jen 50 Kč. I kdyţ na zváţení je dosah takové reklamy, moţná proto se v tomto zpravodaji inzerce moc neobjevuje. Nejdraţší inzerci má Tišnov a Nedvědice. Zajímavé je, ţe i přes vysokou cenu v Nedvědicích (v porovnání s dosahem reklamy), se ve zpravodaji inzerce objevuje hodně. Další problematikou bylo odlišování reklamy od ostatního textu. Toho většinou zpravodaje dosahovaly, bylo zřejmé, ţe se jedná o inzerci, i kdyţ někdy to explicitně uvedeno nebylo. Inzerce byla většinou uveřejňována na konci zpravodaje (jen v Rose, v Hrušovanském zpravodaji a částečně v Nedvědickém zpravodaji to tak není). Finance - kolonka finance uvádí, jaká je částka, kterou město/obec ročně vyhradí ze svého rozpočtu na vydávání zpravodaje. Tato čísla jsou jen ilustrativní, kolik je vedení města/obce schopné investovat do zpravodaje. V úvahu musí být vzata i periodicita a náklad. Například Tišnov sice vynakládá milion ročně, ale za rok vyjde ve městě 22 zpravodajů (oproti např. Šlapanicím, kde vyjde jen 6 čísel za rok). Ve výsledku tedy vychází zhruba stejná částka kolem 300 tisíc za rok na města nad 5 000 obyvatel. Ve skupině od 2000 do 5000 vydává nejmíň Veverská Bítýška. A to třikrát míň neţ ostatní obce v této kategorii. V menších obcích do dvou tisíc jsou na tom zřejmě nejhůř Moravské Knínice. Naopak třeba Kovalovice s pěti sty obyvateli vydávají zhruba stejné peníze jako Veverská Bítýška s téměř třemi tisíci obyvateli. Tradice srovnává, jak dlouho uţ zpravodaj v obci/městě vychází. Oproti předpokladům a informaci o velkém porevolučním boomu ve vydávání těchto periodik se mezi analyzovanými zpravodaji vyskytly zpravodaje s hlubokou tradicí – zvlášť ve větších obcích a městech. Kořeny 4 z 9 zpravodajů sahají do doby před revolucí v roce 1989.

64 Legislativa v obci/městě (ano - město/obec má nějakou vyhlášku nebo dokument, podle něhoţ se vydávání zpravodaje řídí, ne - město/obec podobný dokument nemá) Tato kategorie ukázala, jak špatně na tom hlavně menší obce jsou. Ve velkých městech jako Rosice, Šlapanice a Tišnov si vedení netroufne nechat vydávání radničního periodika, do kterého se ročně vkládají velké peníze, bez legislativního opatření. Šlapanice a Modřice si nad to stanovily v rámci redakčních rad pravidla pro uveřejňování článků ve zpravodaji. Redakční rada (ano – funguje, ne – nefunguje) Tato kategorie opět naznačila, ţe menší obce (s výjimkou Hrušovan u Brna) redakční radu nemají, města ano. Je to nejspíš důsledek toho, ţe v obci je míň lidí, navíc ochotných k tomu, aby řídili vydávání zpravodaje. Redakční rady jsou různé povahy. Například v Rosicích funguje redakční rada hlavně na začátku roku a řeší spíš provozní záleţitosti jako nové rubriky, témata, postupy redakční práce a pod. Vydávaní zpravodaje ale má pod hlavičkou kulturní informační centrum. Ve Šlapanicích funguje redakční rada sloţená ze zástupců obce i nezávislých odborníků. Ti hodnotí články obsahově a zvaţují případný postup ve věcech, které jsou oţahavější. Mají rozhodující hlas, ale na tvorbě zpravodaje se přímo nepodílejí. V Modřicicích má redakční rada vydávání zpravodaje přímo na starost. Její členové se střídají v editování a odpovědnosti za číslo. Je zcela nezávislá na vedení města. Jisté je, ţe fungování redakční rady přispívá k výsledku práce a k větší hodnověrnosti a objektivitě. Kategorie, která nebyla do tabulky pro obtíţnost objektivního zachycení jedním slovem uveřejněna, je autorství. To, zda jsou články a fotografie řádně zdrojovány, přispívá k transparentnosti obsahu a redakční práce. Většina zpravodajů to dodrţuje, méně jich je pak v tomto důsledných. Mezi ty, kteří autorství fotek a článků důsledně a jednotně uvádějí, patří jen Rosa. V některých zpravodajích se neobjevuje původ fotografie (Hrušovany, Nedvědice), jinde pouţívají nejednotné zdrojování autora článku (Šlapanice). V extrémních případech se autor článků neobjevuje vůbec (Moravské Knínice)

Obecná srovnávání Nejhůře ve srovnání s ostatními dopadly Moravské Knínice. Nejde o to, ţe je zpravodaj strohý, vytisknutý jen na papíře, ale postrádá všechny důleţité prvky periodika – tiráţ, název, podpisy u článků. I kdyţ není zaregistrovaný na ministerstvu kultury, má jisté znaky periodika - vychází kaţdý měsíc, chce informovat občany o aktuálním dění, přináší informační servis (výsledky sportovních utkání, jubilea, prostor pro organizace, pozvánky atd.), uveřejňováním informací o tradicích a jejich původním kořenů se snaţí dosáhnout

65 integrační a orientační prospěšnosti pro obyvatele obce. Pokud by ale obec dodrţovala pravidla, vnímali by občané zpravodaj intenzivněji28. Z hlediska grafického zpracování a dodrţování zásad periodika dopadla nejlépe Rosa. Je pravidelná, přehledná, uvádí všechny zdroje a má velký záběr témat. Z hlediska plnění funkce radničního periodika vynikají Modřice s nezávislou redakční radou, s jasným vymezením pravidel otiskování a s moţnosti uveřejnit bez stylistických úprav text, který je v mezích slušnosti. Všechny zpravodaje jsou pro obyvatele obcí a měst zdarma, některé se prodávají za symbolickou částku i v okolních obcích (Rosa, Tišnovské noviny). Další postřehy a úvahy plynoucí z analýz budou zahrnuty do části Diskuze (3.3.).

28 Tuto formu informování obyvatel ale nejde jen odsoudit. Jak uvedla v rozhovoru Helena Sedláčková, nelze formální podobu zpravodaje vyţadovat po všech. Okolnosti vzniku jsou různé a je moţné, ţe k vydávání ucelenějšího periodika není náklonnost zastupitelstva. V takovém případě, pokud chce starosta obce informovat o dění v obci, nezbývá mu, neţ podle svých moţností sepsat vlastní v tomto případě spíš letáky.

66 3 DISKUZE Jelikoţ se jedná o prvotní exkurz této oblasti ţurnalistiky, bude část diskuze delší, neţ tomu běţně bývá. V práci bylo zjištěno mnoho nových a zajímavých informací a témat, které je nutné připomenout a uvést k nim bliţší souvislosti. To by mělo být podnětem k dalšímu výzkumu a přemýšlení o tématu. Dalším důvodem k uvedení některých souvislostí je i celkové zaměření a cíl práce. V úvodu bylo uvedeno, ţe se jedná o stručný exkurz do problematiky, který si klade za cíl zmapovat situaci na Brněnsku a uvést některé souvislosti se aktuální situací a problematikou spojené. Tyto spojitosti shrne následující část.

3.1 Diskuze k problematice ţurnalistiky zpravodajů V této části diskuze se zamyslím nad teoretickou částí, kde byly uvedeny společné jmenovatele ţurnalistiky zpravodajů, kde byl rozebrán stav legislativy radničních periodik a problematika, která je v současnosti se zpravodaji zmiňována. Je vůbec ţurnalistika zpravodajů ţurnalistikou? V úvodní teoretické části bylo zmíněno, ţe existují dva hlavní názory na zpravodaje. Jedni je povaţují za PR materiál a tudíţ nelze hovořit o specifikách ţurnalistiky těchto periodik, ale je nutné je zahrnout do skupiny reklamních textů. Druhý tábor je za ţurnalistické texty povaţuje, i kdyţ mnohdy neobjektivní, hodnotící a PR článkům se občas přibliţující. Nelze souhrnně zahrnout všechny zpravodaje do jedné kategorie. Existují extrémní případy, kdy ve zpravodaji najdeme jen propagaci starosty, práce obce, jen oslavné články na akce uspořádané v obci. Navíc pokud je v redakci jen starosta a případně jeho přímí podřízení, nelze zpravodaj jako objektivní označit vůbec. Existují však i taková periodika, ve kterých se dává prostor opozici, ve kterých se objevují články, které popisují problematiku ze dvou úhlů, které komentují (Modřický zpravodaj) . Ze zjištění o.s. Oţivení vyplývá, ţe spíš převaţuje první typ – tedy PR články. K takovému tvrzení by ale bylo potřeba udělat šetření širší a zkoumat zpravodaje různými metodami. Oprávněné se zdají i argumenty Heleny Sedláčkové v rozhovoru, kde tento výzkum komentuje. Kvantitativní metody, které Oţivení pouţilo, s sebou nesou různé výhody i úskalí. Kvantitativní metoda nemůţe zahrnout odlišné okolnosti vzniku článku nebo specifické vnímání zpravodaje v obci apod. Dále pak nebere v potaz to, ţe například nikdo jiný, neţ starosta do zpravodaje psát nechce, coţ se můţe na malé obci stát. Na otázku, zda je v takovém případě nezbytné zpravodaj vydávat, odpoví místní vnímání zpravodaje a sympatie a nesympatie k němu. Pokud zpravodaj sepisuje

67 starosta a kromě zpráv o činnosti vedení obce otiskuje a sepisuje články o historii obce, o významných rodácích, uveřejňuje ankety, zajišťuje v něm informační servis a zprávy z kulturního dění, bylo by nespravedlivé označit takový zpravodaj za neodpovídající objektivitě a tudíţ i nepotřebný. Na rozpor, kdy zpravodaj nese název „noviny“, „zpravodaj“, „listy“ atd. a dává tak čtenáři signál, ţe je objektivní periodikum, upozorňuje nejen článek Jana Číţka29, ale i Syndikát novinářů České republiky. „Syndikát novinářů povaţuje za nešťastné, pokud radnice obcí a měst vydávají své informační tiskoviny pod označením „noviny“ či „zpravodaj“. Podle názoru SNČR to přispívá k matení veřejnosti a k nepřípustnému zaměňování propagačních tiskovin se zpravodajskými periodiky“30. Podle všeho však nelze takhle zobecňovat. Některé zpravodaje svou funkci naplňují a neodpírají přístup všem hlasům. Proč by taková periodika neměla nést takový název? Dalším problémem, který úzce souvisí se zařazení zpravodajů jako ţurnalistického textu nebo PR dokumentu, souvisí i problém neobjektivity, nevyváţenosti a cenzury tak, jak jej zmiňuje ve svém výzkumu o.s. Oţivení a rozvádí jej dál o.p.s. Otevřená společnost v projektu Otevřete. Kritika tohoto přístupu uţ byla uvedena na předchozích stranách. Pokud jsou příklady prohřešení proti idejím radničních periodik srovnány se zpravodaji na Brněnsku, není situace tak palčivá. V analýzách jsem se nesetkala s nějakými váţnými zjištěními, s nějakými okatě propagačními články.

Pokud tedy existují zpravodaje, které mohou být označeny jako ţurnalistické texty, je nezbytné popsat společné proměnné, které se u nich objevují. Takový přehled je součástí teoretické části práce. Samozřejmě i zde existuje vázanost na konkrétní podmínky a prvky, které jsou v jedné obci významné, mají v druhé obci okrajovou funkci. Například tam, kde je ve zpravodajích velký počet autorů článků, nemusí být znát vliv odpovědného člověka za vydávání, který články jen seskládá a gramaticky zkoriguje. Naopak jsou případy, kdy převaţují články od jednoho autora (například kronikář, ale i starosta), a tam uţ je zřejmý jednotný jazykový styl (například informační, beletristická apod.).

29 http://www.strategie.cz/scripts/detail.php?id=288661

30 Stanovisko Syndikátu novinářů k radničním tiskovinám 2006

68 3.2 Diskuze k první části praktické části práce – popis současného stavu na Brněnsku Tato část práce přinesla kompletní přehled toho, v kterých obcí a jaký zpravodaj vychází. Výsledky byly spíše vyrovnané. 53 % obcí zpravodaj vydává. Ovšem abychom měli správný pohled na věc, musíme uváţit zastoupení malých obcí, které mají zhoršené podmínky a ne tak velkou poptávku po radničním periodiku, neţ větší obce a města. Obcí s počtem obyvatel do tisíce je v okrese většina (135 obcí z 189, tj. 71 %). Převáţná část obcí, které zpravodaj nevydávají, je právě z kategorie těchto malých vesnic (86 z 89, tj. 97%). Nelze srovnávat obce se stovkou obyvatel s městem o šesti tisících obyvatel. Města mají větší čtenářskou základnu, větší výběr témat a finance v rozpočtu na vydávání zpravodaje. Tyto úvahy vedou k otázce, jaký má vliv počet obyvatel obce na to, zda obecní úřad zpravodaj vydává. Vyvstávají otázky jako co má na to vliv, jaké podmínky musí být k tomu, aby zpravodaj v obci vycházel, jaké podmínky naopak toto vydávání ztěţují apod. V tabulce se totiţ vyskytly případy, kdy buď zpravodaj ve velké obci nevychází (Čebín, Moravské Bránice, Blučina), nebo naopak v malé obci překvapivě vychází kvalitní zpravodaj v relativně vysoké periodicitě (Hvozdec, Troubšany, Újezd u Rosic atd.). Pokud by se zkoumalo, co za těmito výjimkami, které vybočují z teorie, ţe převáţně v malých obcích zpravodaje nevychází a naopak, vězí a jaké podmínky jsou zde přítomné, bylo by moţné dobrat se k zajímavým výsledkům a případně najít nějaké společné proměnné, které na vydávání periodika mají vliv. Ty by s daly aplikovat na ostatní zpravodaje, porovnat výsledky a získat tak objektivní vědeckou zprávu. Ta by mohla schopná vysvětlit, jaké nálady, finanční zdroje musí být v obci, aby vznikal kvalitní zpravodaj a naopak. Tento výzkum by byl nad rámec popisu a úvodního exkurzu do problematiky. S počtem obyvatel souvisí i další zajímavé zjištění. Mezi obcemi, které zpravodaj nevydávají, byla jen jedna s počtem obyvatel nad tisíc (Čebín). Nabízejí se otázky, proč to tak je. Proč je zpravodaj oblíbený a proč se takto dostal do běţné praxe samosprávy. Na to ale tato práce odpověď nepřináší, toto téma jde opět za hranici jejího dosahu. Velmi zajímavé by byla moţnost srovnání s jinými okresy, ale podobnou statistiku ještě v České republice sestavena nebyla. Do tohoto komplexního srovnávání by bylo moţné zahrnout i hledisko jiných sociálních věd. Pokud by byl zkoumán důvod současné oblíbenosti (neoblíbenosti – podle výsledků srovnání), měly by být uváţeny faktory tohoto okresu, které by na tento jev měly vliv. Například pospolitost v obcích, historická tradice, katolictví na venkově, vliv masové komunikace atd.

69 3.3 Diskuze k analýze vybraných zpravodajů V tomto oddíle by měly být uvedeny postřehy z analýz zpravodajů, které v souvislosti s problematikou a s odbornou diskuzí o radničních periodikách vycházejí na povrch. Společným jmenovatelem všech zpravodajů byla snaha o apolitičnost, které ale nelze dosáhnout, pokud budou uveřejňovány komentativní články ze strany vedení obce. Téměř všechny zpravodaje si buď přímo v koncepcích nebo nepřímo bez dokumentového zakotvení ustanovily, ţe zpravodaj neslouţí k veřejným polemikám a politickým tahanicím. Takové snahy mají za následek ještě větší nevyváţenost. Vedení obce se totiţ prostor pro vyjádření dává automaticky (minimálně ve starostově úvodníku). Polemiky a komentáře občanů se objevily jen v Modřickém zpravodaji, který otiskne kaţdý příspěvek, pokud není vulgární, není jen útočný, ale i konstruktivní (alternativní názor), a pokud vyhovuje předepsané délce. Na tuto problematiku, která vyplynula i z analýz (snaha o apolitičnost), naráţí o.s. Oţivení a odsuzuje ji jako prohloubení nevyváţenosti. Tuto tendenci dokazuje i hlavní zastoupení nekritických a nekonfliktních článků z kulturního a sportovního dění v obci, z historie a informace z vedení radnice podané zpravodajským stylem. Otázkou zůstává, zda je to účel a úmyslné potlačování hlasů veřejnosti ze strany radnice, nebo zda se jen pokračuje v tradici a přebírá se jakýsi „úzus“ ve stylu vydávání zpravodajů. Další alternativou příčin tohoto stavu je i pasivita občanů ve věcech veřejných, jiná řešení konfliktů neţ v radničních periodikách nebo bezproblémový vztah s vedením obce. Tyto moţnosti nemohou být vyloučeny, ale i z krátkých korespondencí s obecními a městskými úřady je zřejmé, ţe ke konfliktům dochází. Jako reakce na kritiku obce se např. rozpadla redakční rada v Moravských Knínicích. Poté, kdy ve Šlapanicích byla radnice napadaná ohledně cenzury a jiných nečistých praktik, vydala Zásady uveřejňování článků ve Šlapanickém zpravodaji. Pokud jsou příklady prohřešení proti idejím radničních periodik, které uvádí projekt Otevřete nebo i Oţivení, srovnány se zpravodaji na Brněnsku, není situace tak palčivá. V analýzách se neobjevila váţná zjištěními, okatě propagační články vedení obce. Ale i toto zjištění můţe být zpochybněno malým zkoumaným vzorkem, i nesystematickým delším zkoumáním periodik, které by zahrnulo i nejkritičtější předvolební období. Z analýz lze vypozorovat další nejzásadnější problémy v souvislosti s ţurnalistickou praxí. Společné je smíchávání ţánrů, ale to není zas aţ tak palčivým problémem, jak uvádí i Helena Sedláčková (viz příloha A). Čtenáři nejde o to, aby četl kvalitní ţurnalistické texty se všemi náleţitostmi, ale poţaduje především informace o svém bezprostředním okolí, úvahy, články z historie i názorová vyjádření. Zpravodaj má především podle Tušera funkci integrační a orientační a jako takový neklade důraz na čisté zpravodajství.

70 Společným prvkem je i občasné nedodrţování a nejednota označování autorů článků a především fotografií. Pokud by byl odstraněn tento nešvar, přispělo by to k vyšší kvalitě těchto tiskovin. Jen ve dvou jsou důsledně uváděni i autoři fotografií (Modřice, Rosice), ale téměř nikde se neobjevuje jednotné označování textů. Někde se autoři podepisují pouze svou funkcí, ba další straně jménem, jinde zase zkratkou. Jen Moravských Knínicích se objevují texty bez podpisu. Kapitola sama pro sebe je redakční práce. A především sloţení a pravomoci redakční rady. Předpokladem by mělo být, ţe redakční rada má zásadní vliv na objektivitu ve zpravodaji. V malých obcích je moţné tento orgán suplovat pověřením externí osoby, které sama zpravodaj sestavuje, ale není členem ani vedení obce ani opozice, a dát jí suverenitu nad obsahem zpravodaje. Redakční rada oproti předpokladům nezajišťuje absolutní korektnost a správné fungování zpravodajů. Například redakční rada ve Šlapanicích rozhoduje, ke kterým článkům vytiskne ve stejném čísle reakci. Autor článku se chce na reakci vyjádřit taky. Místo takových tahanic je raději od kontroverzního a polemického tématu upuštěno. Redakční rada také můţe schválit ideologii zpravodaje, který by podle ní měl být apolitický, coţ je opět v rozporu s vyváţeností (viz výše). Absolutní oddělení redakční rady od městského úřadu by bylo řešením. Takto to probíhá například v Modřicích, které v tomto hodnocení dopadly nejlépe. Mohlo by se pokračovat v hodnocení dále, ale nejdřív by musel být vytyčen jakýsi ideál. Stejně, jak upozorňuje Helena Sedláčková v rozhovoru, není moţné hodnotit tiskoviny bez znalosti místních poměrů a okolností, za kterých je zpravodaj vydáván. Tyto okolnosti byly v analýzách uvedeny, ale nelze porovnávat natolik odlišné zpravodaje. Jako řešení se opět nabízí další výzkum napříč jednou skupinou zpravodajů – například v městech nad 5000 obyvatel. Tam by se mohla srovnávat i tematika článků, mohl by se hodnotit kulturní ţivot a přínos zpravodaje. Zajímavé by bylo i udělat průzkum mezi občany obce, jak zpravodaj vnímají a jak jej čtou. To je ale opět námět do budoucna. Podobný výčet následuje i v další podkapitole.

3.4 Témata k pozdějšímu výzkumu V úvodu této práce bylo řečeno, ţe se jedná jen o pilotní výzkum, stručný exkurz do problematiky. Jaká jsou tedy zjištění a doporučení pro následující odborné práce? Kterým otázkám by se následná pozornost v této oblasti měla věnovat? Jaká témata byla během této práce objevena?

71 Za samostatnou kapitolu radniční ţurnalistiky vhodnou ke zkoumání lze povaţovat:

● Ţánry v radničních periodikách – jak se utvářejí tyto ţánry? Do jaké míry je to otázka tradice, do jaké osobnosti redaktora, šéfredaktora? Jaké ţánry existují? Jak se dodrţují zavedené ţurnalistické postupy?

● Inzerce v radničních novinách – kolik místa zabírá? Kam plynou finance z inzerce získané? Dodrţují se etická pravidla? Odděluje se inzerce? Jaký je zájem o inzerci? Jaký druh inzerátů se objevuje? Jak jsou inzeráty lokálně zakotveny? Jak je moţné inzerci regulovat? Jak je moţné postupovat v případě, ţe zpravodaj vytváří externí agentura?

● Cenzura, objektivita, vyváţenost – lze o ni alespoň usilovat? Jaké problémy se objevují? Jaká jsou řešení? Jsou výsledky občanského sdruţení Oţivení stále aktuální? Je výzkum validní? Jak by se měl tento problém zkoumat? Atd.

● Specifika ţurnalistiky lokálních médií, komunikační kanál obec vs. občan - s jakými problémy se musí redaktoři vypořádat? Co lze povaţovat za dobré, co za špatné radniční médium? Jaké jsou moţnosti komunikace? Jaká jsou pozitiva a jaká negativa jednotlivých komunikačních kanálů (internet, zpravodaj, místní rozhlas, kabelová televize, úřední deska atd.)?

● Případové studie – zajímavé by bylo zmapovat vývoj jednoho radničního periodika. Mohlo by se sledovat, jakým způsobem se v něm odráţejí aktuální trendy, jaké faktory ovlivňují jeho vývoj, co se mění, jak a proč atd.

● Budoucnost městských a obecních zpravodajů - v souvislosti s budoucností lokálních médií atd.

● Srovnání okresu Brno-venkov s jinou oblastí – je na tom Brněnsko co se týče vydávání zpravodajů dobře? Co to znamená? Jaké podmínky musí být v oblasti (pospolitost v obcích, kulturní dění atd.), aby zde vycházelo tolik/tak málo zpravodajů?

72 ● Zpravodaj jako kulturní text – jak se odráţí v obecním zpravodaji ţivot na vesnici? Jak jej obyvatelé vnímají? Co zpravodaj zvýznamňuje a jak se prostřednictvím zpravodaje utváří hodnoty společné pro vesnici, pro město? atd.

73 ZÁVĚR Zpravodaje měst a obcí odpovídají definici periodického tisku podle tiskového zákona. Současně je však jasné, ţe mají zvláštní postavení jako periodikum vydávané z obecního rozpočtu, čili z peněz všech obyvatel obce či města, které má navíc v rukou velký mocenský potenciál. Práce se pokusila o odkrytí společných jmenovatelů těchto periodik v souvislosti s charakteristikou stavu ve vydávání zpravodajů na Brněnsku. Předchozí řádky i práce dokazují, ţe téma, které tato práce zpracovává, je skutečně široké. Jak uţ bylo v úvodu řečeno, jde o jeden z prvních odborných pokusů shromáţdit informace o radničních periodikách na jednom území a začlenit tyto informace do teoretického rámce lokální ţurnalistiky. Dalo by se říct, ţe Brněnsko jako předmět charakteristiky není v celé práci tak důleţité, protoţe nemáme moţnost srovnání s jinými územními celky, a spíš poskytuje ohraničený prostor pro hledání charakteristik tohoto druhu ţurnalistiky. Ovšem i tato prvotní exkurze a sonda do ţurnalistiky radničních periodik na Brněnsku přinesla cenné informace a zdroj pro budoucí srovnávání. Byla zjištěna zajímavá fakta: například víc neţ polovina obcí, včetně těch nejmenších, zpravodaj vydává. Téměř všechny obce a města s počtem obyvatel nad tisíc mají svá radniční periodika. To znamená, ţe jsou podobné tiskoviny oblíbené, ať uţ u čtenářů nebo u radnic. Některé navazují na dlouholetou tradici, jiné obce naplno vyuţívají moţnosti, které jim zpravodaj nabízí, další jsou spíše amatérským pokusem o obecní zpravodaj. Stejně jako jiné podobné „úvody“ do problematiky se pokouší práce nezacházet do podrobností, ve kterých by bylo velmi jednoduché zabřednout, a utopit se tak v tématech jako cenzura, stylistika, ţánry, funkce zpravodajů atd. Od začátku však práce tuto výhodu i nevýhodu zároveň reflektuje a uzpůsobuje tomuto faktu pracovní postup, zdroje informací, i rozsah, který je věnován teoretické části. Zpravodaje mají v sobě podle všeho obrovský potenciál. Stejně jako všude ve světě se i v České republice klade čím dál tím větší důraz na regionální a lokální informace. Lokálních médií přibývá, zájem o dění v nejbliţším okolí roste. Ve zpravodajích by měli mít občané další veřejnoprávní médium. Je financováno z rozpočtu obce, mělo by tedy přinášet kvalitní a objektivní informace z nejbliţšího okolí, se kterými se jinde obyvatelé obcí v jiných médiích setkat nemůţou. Radnice by měly mít povinnost, pokud zpravodaj vydávají, všemi prostředky usilovat o naplnění těchto cílů a funkcí. Bohuţel jak dokazují mnohé příklady z praxe, různé kritické hlasy odborné veřejnosti, ne vţdy splňují radniční periodika tyto podmínky a spíš se podobají reklamním tiskovinám současného politického vedení obce. Jedná se v tuto chvíli

74 spíš o poţadavek z ţánru sci-fi, jak dokazuje jak výzkum o.s Oţivení nebo rozbor Heleny Svatošové, není v České republice příhodné legislativní prostředí, které by k tomu obce tlačilo. Avšak i dnes existují některé obce, které dokazují, ţe je moţné se přiblíţit periodiku veřejné sluţby, případně se o to snaţí. Teoretická i praktická část i rozhovory s lidmi z praxe v té souvislosti dokazují, ţe se zpravodaje liší vesnici od vesnice. Záleţí na lokálních podmínkách, na velikosti obce, tradici i na přístupu radnice nebo obecního úřadu. Protoţe je Brněnsko tak různorodé, je okresem s největším počtem sídel v České republice, kopíruje tento fakt i různost přístupů, formálních podob, redakční práce atd. Symbolem pro zpravodaje těchto měst a obcí oblast je tedy také různorodost. Bohuţel není moţné stav na Brněnsku srovnávat s jinou lokalitou, podobný přehled v České republice ještě zpracován nebyl. Pokud by byly uváţeny výsledky jako takové, těší se zpravodaje v obcích a městech oblibě. Závěr z toho vyplývající je jasný. Zpravodaje na Brněnsku mají velký počet příznivců. Jsou mnohdy kvalitní, i menší obce vydávají pravidelně obsáhlé tiskoviny, kde otiskují zajímavé články. Ty se však především omezují na nekonfliktní témata. Pokud by zpravodaje překonaly překáţky, které s tím souvisí (autocenzura, lokální zakotvenost, cenzura atd.) a přizpůsobily redakční práci podle doporučení organizací, které se touto problematikou zaobírají, mohly by se postupně hlásit k postu veřejnoprávního média. A to by mělo být jejich cílem.

75 POUŢITÁ LITERATURA

Primární literatura:

Šlapanický zpravodaj (4/08, 5/08, 6/08, 1/09) Tišnovské noviny (1/09, 2/09, 3/09, 4/09) Rosa (Rosice u Brna) (1/09, 2/09, 3/09, 4/09) Modřický zpravodaj (12/08, 1/09, 2/09, 3/09) Zpravodaj obce Veverská Bítýška (duben 08, červenec 08, říjen 08, leden 09) Hrušovanský zpravodaj (2/08, 3/08, 4/08, 1/09) Nedvědický zpravodaj (červen 08, září 08, prosinec 08, březen 09) Zpravodaj obce Moravské Knínice (11/08, 12/08, 1/09, 2/09) Kovalovický zpravodaj (2/08, 3/08, 4/08, 1/09)

Sekundární literatura:

ALDRIDGE, Meryl. Understanding the local media. Berkshire : Open University Press, 2007. 193 s. ISBN 9780335221721 (pb).

BARTOŠEK, Jaroslav. Ţurnalistika : úvod do studia. Vyd. 1.. Olomouc : Filozofická fakulta Univerzity Palackého, 1997. 130 s.

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost : příručka pro uţivatele. 3. vyd.. Praha : Karolinum, 2000, Vyd. Univerzita Karlova, ISBN 80-246-0139-7

KUŢÍLEK, Oldřich. Závěrečná zpráva průzkumu radničních periodik v rámci projektu Radniční listy bez cenzury. Oţivení, o.s., Praha 2006, dokument

MACKŮ, Pavel. Achillova pata regionální ţurnalistiky. In: Regionální média v evropském kontextu /Lenka Waschková Císařová (ed.). Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2007..121 s. ISBN 978-80-210-4473-9

Malá encyklopédia žurnalistiky. spracoval kolektív autorov, zostavovatel Ludovít Jacz. 1. vyd. Bratislava : Obzor, 1982. 570 s.

76

OSVALDOVÁ, Barbora. - HALADA, Jan. Praktická encyklopedie žurnalistiky. kolektiv autorů pod vedením Barbory Osvaldové a Jana Halady. 2., dopl. vyd. Praha : Libri, 2002. 240 s. ISBN 8072771086.

OSVALDOVÁ, Barbora. Regionální noviny v České republice z hlediska mediálního zařazení a etiky. In: Regionální média v evropském kontextu / Lenka Waschková Císařová (ed.). Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2007..121 s. ISBN 978-80-210-4473-9

PERNIŠOVÁ, Valéria. Obecné lokálne periodiká hornej Nitry [rukopis] : nástup novej tlače?. Valéria Pernišová. 2007. 132 s., [20] l. foto příl.

Radniční listy bez cenzury. Výzkumný projekt radničních periodik v České republice. Společnost Oţivení, o.s. Říjen 2005 – prosinec 2006.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. (zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český AV ČR). 2. opr. a dopl. vyd. Praha : Academia, 2001. 647 s. ISBN 8020004939.

Syndikát novinářů České republiky. Stanovisko Syndikátu novinářů k radničním tiskovinám 2006, In: Regionální média v evropském kontextu / Lenka Waschková Císařová (ed.). Vyd. 1.. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2007. 121 s. ISBN 978-80-210- 4473-9

TUŠER, Andrej. Stredoeurópsky rozmer slovenských regionálnych médií. In: Regionální média v evropském kontextu / Lenka Waschková Císařová (ed.). Vyd. 1..Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2007.121 s. ISBN 978-80-210-4473-9

TUŠER, Andrej. Typológia periodickej tlače I: Lokálna a regionálna tlač. 1. vyd.. Bratislava : Univerzita Komenského, 1995. 159 s. :. ISBN: 80-223-0834-X.

Internetové zdroje: Zákonodárné dokumenty

77 http://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/ustava-cr.shtml [3.4.2009] - úplný text Ústavy České republiky ve znění 1/1993 Sb., oficiální stránky Praţského hradu http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html [3.4.2009] – úplný text Listiny základních práv a svobod jako Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ,oficiální stránky Parlamentu České republiky

K problematice cenzury a nevyváţenosti zpravodajů http://www.bezkorupce.cz/aktuality/radnicni-periodika-s-nesvary-paragrafy-nepocitaji/ [23.3.2009] http://www.bezkorupce.cz/aktuality/radnicni-nalejvarna/ [28.3.2009] http://www.advojka.cz/archiv/2006/42/jak-nejlepe-recyklovat-moc [28.3.2009] http://magistrat.praha-mesto.cz/76265_Zapis-ze-6-zasedani-komise-Rady-HMP-pro- transparentni-verejnou-spravu-ze-dne-18-3-2008 [16.4.2009] http://www.otevrete.cz/index.php?akce=clanek&id=722 [16.4.2009]

http://www.otevrete.cz/index.php?akce=rubrika&rubrikaid=166&webid= [16.4.2009] http://www.otevrete.cz/index.php?akce=clanek&id=332 [16.4.2009]

http://www.mediazurnal.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=88:dali-spor-o- radnini-tiskoviny&catid=37:aktuality&Itemid=61 [16.4.2009]

http://www.otevrenaspolecnost.cz [28.3.2009]

http://www.strategie.cz/scripts/detail.php?id=288661 [23.3.2009]

http://www.strategie.cz/scripts/detail.php?id=271741 [23.3.2009]

http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?x=1997668 [23.3.2009]

78 Ostatní http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_brno_venkov [1.3.2009] - Český statistický úřad

JMENNÝ REJSTŘÍK Bartošek, Jaroslav ....str. 8 Černá, Magdalena ....str. 6, 75 Čevela, Vlastimil ....str. 6, 46, 83 Číţek, Jan ....str. 12 Disman, Miroslav .... str. 7, 35 Koszyk, Kurt ....str. 7 Kuţílek, Oldřich .... str. 20, 21, 75 Langenbucher, Wolfgang .... str. 9, 23 Macků, Pavel .... str. 13 Osvaldová, Barbora .... str. 7-9, 12, 31 Potůček, Jan ....str. 12 Procházka, Jan .... str. 33 Pruys, Karl ....str. 7 Sedláčková, Helena ....str. 21, 31, 36, 37, 39, 63, 73 Svatoňová, Helena ....str. 18 Šmerda, Petr .... str. 57 Šmerdová, Jitka .... str. 57 Tušer, Andrej .... str. 8-12, 23

SEZNAM PŘÍLOH Příloha A...... Rozhovor s Mgr. Helenou Sedláčkovou – str. 83 Příloha B...... Rozhovor s Mgr. Magdalenou Černou – str. 88 Příloha C...... Rozhovor s Vlastimilem Čevelou – str. 97 Přílohy D – L...... Titulní strany zpravodajů – str. 98 - 107 Příloha K ...... Kodex dobrého radničního periodika, o.s. Oţivení – str. 108

79 SEZNAM TABULEK Tabulka č.1 – Stav ve vydávání radničních periodik na Brněnsku...... str. 27 Tabulka č.2 - Výsledky analýz vybraných zpravodajů...... str. 63

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: Rozdělení na lokální a regionální periodika...str. 9 Obrázek č. 2. Rozdělení lokálních periodik...str. 11 Obrázek č. 3: Plnění funkcí regionálních a lokálních versus celostátních médií...str. 12

SEZNAM GRAFŮ

Graf č. 1 - Pořadí podle souhrnného indexu cenzury (o.s.Oţivení) ... str. 23 Graf č. 2 - kolik procent obcí v okrese zpravodaj vydává, kolik ne ... str. 32 Graf č. 3 - kolik procent zpravodajů v okrese má v názvu slovo „zpravodaj“... str. 33 Graf č. 4 - kolik procent zpravodajů obcí v okrese je formátu A4/A5?... str. 33 Graf č. 5 - kolik procent zpravodajů obcí v okrese je černobílých/barevných?... str. 34 Graf č. 6 - kolik procent zpravodajů obcí v okrese je měsíčník/dvouměsíčník/čtvrtletník/občasník/má jinou periodicitu? ... str. 35 Graf č. 7 - kolik procent redakcí zpravodajů je sloţeno ze zástupců obce? Kolik jich je externích? ... str. 36

ANOTACE, KLÍČOVÁ SLOVA

Anotace: Název práce: Zpravodaje měst a obcí na Brněnsku (charakteristika mediální krajiny) Vedoucí práce: Mgr. Jaroslav Čuřík

Obecní a městské zpravodaje - téma, které nabízí mnohá uchopení a způsoby rozboru. Tato bakalářská diplomová práce se snaţí o teoretický a praktický informační základ pro případné podrobnější analýzy a výzkumy týkající se tohoto specifického druhu ţurnalistiky.

80 V teoretické části vychází z rozhovorů a z odborné literatury o lokání ţurnalistice, které se pokouší propojit. V praktické části shrnuje nejdříve základní informace o zpravodajích na Brněnsku a sestavuje přehled ve vydávání zpravodajů. V druhé části analyzuje obsahovou i formální stránku devíti vybraných zpravodajů. Autorka analyzuje přístupy jednotlivých redakcí, jejich sloţení, uvádí informace o fungování redakčních rad. Dále se soustředí na obsah, na strukturu a formální podobu zpravodaje. Práce v závěrečné diskuzi nastiňuje některé základní problémy, které jsou v souvislosti s tímto druhem ţurnalistiky diskutovány, uvádí některá zjištění nad rámec běţné charakteristiky mediální krajiny a uvádí do souvislostí aktuální problematiku a teorii s výsledky analýz a charakteristiky regionu. K hlubšímu exkurzu do problematiky i jako informační zdroj vyuţívá rozhovory s odborníky.

Klíčová slova

Městské zpravodaje, obecní zpravodaje, lokální ţurnalistika, lokální média, cenzura, charakteristika mediální krajiny, Brno-venkov, funkce lokálních médií

Summary

Name: City and village bulletins in the surroundings of Brno (characterization of media area)

Supervisor: Mgr. Jaroslav Čuřík

City and village bulletins are a topic which offers various approaches and ways of analysis. This work introduces theoretical and practical information background for potential detailed analyses and works related to this specific kind of journalism. The work comes out in the theoretical part from interviews and from professional literature about local journalism and tries to connect them. In the practical part the paper summarizes available information about bulletins in the surroundings of Brno, compiles a summary of issuing in the region. In the second part the author analyses the form and content of nine chosen bulletins. The author describes approaches of editorial teams, their structure and function and existence of editors´ councils. Then she concentrates in the analysis on content, on the structure and form of bulletins. In its concluding discussion, the work outlines some basic problems which are

81 generally referred to as related to this field of journalism. The author brings forward some findings beyond the terms of characteristic of medial country. She compares actual problems and theory with conclusions of analysis and characterization of region. To achieve a more intensive excursion to the problems, she uses a method of deep interviews with the specialists.

Key words City bulletins, village bulletins, local journalism, local media, censoring, Brno-venkov, characterizing of media area, function of local media

82 PŘÍLOHA A31

Rozhovor s Mgr. Helenou Sedláčkovou (Brno, Kohoutovice, 4. března 2009)

Mgr. Helena Sedláčková vystudovala ţurnalistiku, od roku 1996 vede Kohoutovický kurýr a připravuje odborné semináře pro redaktory zpravodajů. Aktivně vyhledává a třídí informace o zpravodajích a své zkušenosti předává dál. Rozhovor kopíruje jeho průběh, kdy byla poloţena otázka a Heleně Sedláčkové byl nechán prostor k vyjádření.

Jak by měl člověk hodnotit zpravodaj? Je dobré třeba srovnávat zpravodaje s těmi nejlepšími, například po grafické stránce, obsahové atd.

To si ale člověk musí vyhodnotit sám, které jsou ty nejlepší... Ano, to si člověk musí vyhodnotit sám. Ţádné normy, předpisy nebo literatura k tomu dostupná není. Pak je také důleţité dívat se na zpravodaj z pohledu lidí, kteří jej tvoří. Úroveň zpravodajů je velice různá, ale i já, která ten zpravodaj dělám tolik let, mám za sebou mnoho zkušeností a absolvovala jsem fakultu ţurnalistiky, bych si netroufla říct, ţe tento zpravodaj je špatný a tento výborný. Často ty zpravodaje dělá třeba starosta, často jen ve svém volném čase. Dělá to jen pro ty lidi ve své obci. Chce, aby nějaký zpravodaj byl, o novinařině nemá ani potuchy, je to třeba inţenýr, technik, který ten zpravodaj dělá o víkendu, aby mohl občanům nějaké informace poskytnout. Není to novinář, dělá to zadarmo ve svém volném čase... Je tedy nefér se stejnýma očima dívat na takový zpravodaj a na ten, který dělá profesionál, který sedí na radnici a kromě kultury nebo jiných věcí nemá na starosti nic jiného neţ zpravodaj. Neţ se začne hodnotit, je nutné si zjistit a přihlédnout k tomu, za jakých podmínek ten zpravodaj vzniká. Jestli člověk, který jej tvoří, to dělá v rámci své práce, nebo to dělá po práci, za peníze nebo zadarmo.

Myslíte si, ţe by bylo dobré takové lidi poučit o základech ţurnalistiky a redakční práce, aby se úroveň zvyšovala? Vaše otázka směřuje přesně k tomu, co nás vedlo k uspořádání odborného semináře. Ukázalo se, ţe tyto semináře svým způsobem zaplnily díru na trhu. Tento typ seminářů tady zatím nebyl a jak říkám, byly docela úspěšné. Průměrně přišlo na seminář dvacet aţ čtyřicet lidí, v některých městech jsme byli i dvakrát. S řadou lidí jsem potom v e-mailovém kontaktu, redaktoři se mnou konzultují různé etické problémy, obsahové atd. Dokládá to fakt, ţe lidé mají zájem se v oboru vzdělávat. Ale opět jsme u toho. Pokud je tam redaktor, který vytváří jenom zpravodaj a dělá to dobře, pak se rád dozví i něco víc. Pokud je to ale ten zmiňovaný starosta, který zpravodaj tvoří ve volném čase, a dá se předpokládat, ţe ta jeho činnost skončí společně s jeho volebním obdobím, nedá se od něj čekat, ţe na to bude mít čas a chuť.

Měl by mít podle vás občan moţnost nějak vyjádřit svůj nesouhlas s podobou zpravodaje? Mělo by to být nějak regulované? Naráţím třeba na fakt, ţe mnohá periodika jsou finančně nákladná, ale nepřináší ţádné zajímavé informace a ţádný prostor pro vyjádření občanů.

31 Rozhovory jsou záznamem řeči a mírnými úpravami, nejsou stylisticky upraveny pro „beletristickou nebo publicistickou“ podobu.

83 Finance na zpravodaj jsou odvislé od politického zastoupení obce a od toho, jak ke zpravodaji zastupitelstvo přistupuje. To znamená, ţe jedno období tam bude člověk, který si uvědomuje význam zpravodaje, a tudíţ do něj bude dávat obec třeba sto tisíc ročně. Po volbách se ale situace změní, další vedení bude naopak preferovat webové stránky a bude zpravodaj dotovat jen poloviční částkou. Nebo naopak dvakrát tolik. Občané tedy mohou vyjádřit svůj názor ve svobodných volbách.

Jak by mělo být legislativně ošetřeno vydávání zpravodajů? Kaţdá obec by se měla opírat o tři základní dokumenty. Listina základních práv a svobod, Tiskový zákon a Zásady pro vydávání, které schválí vydavatel, které jsou de facto prováděcí vyhláškou předchozích dvou listin. Kaţdá obec by si měla určit, kolik prostoru by se mělo věnovat jakým tématům, co si radnice můţe a nemůţe dovolit – naráţím na bezplatnou politickou reklamu vedení obce, která je často zjevná.

Pokud byste měla popsat nebo nějak rozčlenit materiál, který jste za dobu, co se věnujete radničním periodikům, sesbírala, jakým tématům a kategoriím jste se věnovala? Mám tady takové hromady materiálů, vţdy k jednomu tématu. Pak příklady zpravodajů, ve kterých jsou příklady z praxe, oficiální dokumenty atd. První hromadu, čili první kategorii, jsem měla pracovně nazvanou: „Musíme otisknout, všechno, co chceme.“ Hodně se mluví o cenzuře. Na svých seminářích mluvím o tom, ţe se při vydávání zpravodajů opíráme o tři základní dokumenty. Listina základních práv a svobod, ta nám říká mimo jiné, ţe kaţdý má právo na informace atd., Tiskový zákon a Zásady vydávání, které schválí vydavatel, které jdou de facto prováděcí vyhláškou zákonů předešlých. Do tohoto tématu bych se ale nepouštěla, to by bylo téma na samostatnou práci. Dál k tomu mám různé příklady takových vyhlášek, které upravují vydávání zpravodaje (Semily, Přelouč, Trutnov, Kostelec nad Orlicí, Hlubočky, atd. z celé republiky). Dále mám v tomto souboru podklady Oţivených. Dokumenty, které sepsal Kuţílek apod.

Jaká témata a rubriky se ve zpravodaji objevují? Jak jste zpravodaje hodnotila a zkoumala? Tak například: slovo starosty. Poznamenávala jsem si, kdo jej píše: starosta sám, mluvčí, místostarosta, redaktor, redaktor poloţí otázku nebo ve zpravodaji není vůbec. Následují opět příklady.

Pak jsem si utřídila informace o tom, jakým způsobem se ve zpravodajích odráţí jednání zastupitelstva a rady města. Někdo otiskoval kompletní jednání zastupitelstva, někdo z toho dělá jen výtah. Pak je rozdíl, kdo ze zasedání dělá výtah – jestli tajemník, úředník, starosta. Měl by být pod textem vţdy někdo podepsaný. Mělo by to být vţdy nějak graficky ztvárněno, na stálém místě atd. Není jednoznačně určeno, jestli jsou lepší výpisky nebo kompletní otištění. Kdyţ se jedná o zpravodaj malé obce, tak se dává často všechno. Velká města by naopak při kompletním otiskování neměla ve zpravodaji nic jiného. Pak takové informace nemusí být v periodiku vůbec. K tomuto tématu vţdycky říkám, ţe pokud by ve zpravodaji nebylo nic jiného neţ informace z jednání zastupitelstva, tak by obec splnila zákonnou povinnost podle zákona o obcích informovat o své činnosti. Takţe legislativně je nejdůleţitější ve zpravodaji právě tato rubrika nebo téma.

Dále jsem řešila ochranu osobních údajů, jak na to obecní úřad pohlíţí, co se můţe zveřejňovat, co ne.

84

Další téma je informace z radnice, čili jakým způsobem se dávají informace z jednotlivých komisí, z investiční činnosti, stavební činnost, jednotlivé vyhlášky a pod. Setkala jsem se s následujícími moţnostmi, jak o téhle činnosti informovat: tématické přílohy, rubriky Odbory se představují, Rozpočty, Komentáře k rozpočtu, rubrika Investiční činnost, Vybráno z webu, Poskytnuté granty, Ročenky, miniankety, Hledáčkem fotoaparátu – vyfotí se, co se postavilo za minulý rok apod.

Další kapitola sama pro sebe – inzerce. Mám tu takový příklad zpravodaje brněnské městské části Útěchov. Ten je otištěn na krásném křídovém papíře, ale po obsahové stránce je slabší. Vydává jej totiţ reklamní agentura, která do něj dává inzeráty a z peněz za inzerci financuje celý zpravodaj. Pokud tedy chceme popsat inzerci, musíme rozlišovat dvě základní moţnosti vydávání. Jestli vydává zpravodaj radnice sama a plně ho financuje a nebo právě zmiňovaná reklamní agentura. Takţe pak můţeme řešit dál jaké jsou předepsané formáty, podíl inzerce a zpravodajství, jestli se objevuje inzerce na konci čísla, jestli je dodrţováno oddělování inzerce od ostatních článků (odstrašující případ zpravodaj Děčína), i co se týče typu písma apod. Občas ve zpravodajích vydávaných reklamní agenturou objeví i víc jak polovina inzerátů. To je potom na zváţení obce, co je jí milejší. Nebezpečí je, ţe některé inzertní firmy si ani nepřečtou texty a nešetrně umístní inzeráty doprostřed textů apod. Jakási nepsaná zásada je, ţe by inzerce ve zpravodaji neměla přesahovat 25%.

Další oddíl, který stojí za pozornost, jsou dopisy. Je nutné se ptát, jaký podíl tvoří příspěvky od čtenářů. Dále je nutné sledovat, jestli většina příspěvků nemá jednoho nebo dva autory. Redakce by měla hledat přispěvatele, aby byly články různorodé. Těţko se můţe jeden člověk vyznat ve všech oblastech ţivota v obci nebo ve městě. A taky i kdyby psal zpravodaj sám i Karel Čapek, tak nebude tak pěkný, jako kdyţ ho bude psát deset lidí, kteří úrovně Čapka nedosahují. Ale kaţdý z nich tomu dává svůj pohled a pestrost.

Jak by měla redakce a vydávání zpravodaje fungovat? Důleţitá věc je redakční rada. Základní otázky do diskuze jsou: sloţení redakční rady (politické, smíšené), úkoly redakční rady (schvaluje obsah, metodicky řídí, jmenuje redaktory..) má/nemá zpravodaj redakční radu. Podle mě je lepší mít redakční radu. Předejde se obviněním, chybám, je to v souladu s posláním zpravodaje.

Kolik se do zpravodajů průměrně investuje? Je to různé. Např. Tábor – asi 1 milion ročně, Čelákovice – jen 7 tis. ročně , Olomouc – 300 tisíc měsíčně, Kolín – 80 tisíc měsíčně Kopřivnice - 2 a půl miliónu ročně atd. Ale u těchto údajů je nutné uvádět i informace o nákladu a periodicitě a taky, jestli je do ceny započítán jen tisk nebo i práce redaktora, grafická příprava a distribuce. Většinou jsem se setkala s distribucí přes poštu nebo distribuční firma, ale jsou i případy, kdy to roznáší studenti jako brigádníci, nebo skauti, případně to v malých obcích starostové nebo pracovníci úřadu roznáší sami.

Jak jsou na tom zpravodaje graficky? Řešíte grafiku i na školení? Do grafické stránky zpravodajů jsem se na seminářích nepouštěla. Ne, ţe bych neměla o čem mluvit, spíš naopak, ale usoudila jsem, ţe různorodost posluchačů na seminářích, pro které jsem si tyto materiály shromaţďovala, je velmi široká. Byli tam jak profesionálové, kterým člověk nemusí vysvětlovat, jak umístit fotku, jak vyfotit vůbec obrázek, nebo jak sázet text. Pak tam byli i takoví, kteří se s typografií a s grafikou vůbec nesetkali a jsou rádi, ţe dají

85 dohromady wordový soubor. Hodnotit grafickou stránku zpravodaje by se však mělo. Tam jsou skutečně velké rozdíly.

Grafika je ale důleţitá, udělá zpravodaj atraktivnějším. Jak lze poučit redaktory, kteří by chtěli něco změnit, ale neví jak? Doporučuji příručku, kterou vydala Otevřená společnost. Jsou to Základy ţurnalistiky pro redaktory studentských časopisů, ale jsou tam zahrnuty ty nejzákladnější poučky od grafiky aţ po to, jak sepsat zprávu apod.

S podílem příspěvků dopisovatelů, o němţ jste mluvila, souvisí i výzkum občanského sdruţení Oţivení a funkce zpravodaje, jakou by měl mít. Můţete nějak komentovat výsledky výzkum? Byla jsem tehdy na semináři o.s. Oţivení. Podle metod výzkumu je zjevné, ţe to zkoumali od zeleného stolu. Oldřich Kuţílek to sám uvedl, ţe se na výzkumu podíleli studenti, ţe dostali za úkol zanalyzovat zpravodaje jen podle výtisků. Proto taky dospěli k některým výsledkům. Uvedli třeba, ţe některý zpravodaj nedává prostor opozičním hlasům a hlasům veřejnosti. Jenomţe si neuvědomují, ţe to, ţe tam nejsou jiné názory, nemusí zákonitě znamenat, ţe kontroverzní názor do redakce přišel a byl hozen do koše. Mnohdy totiţ vůbec opoziční vyjádření nevznikají a nikdo je nepíše. A zpravodaj je hned odsouzen k tomu, ţe je neobjektivní. Navíc mi přišla zvláštní ta metoda různých indexů, kvantitativní postupy, které mají i nevýhody. Poměr názorů se můţe lišit v různých číslech zpravodaje. Navíc byly zkoumány jen čísla, která jsou na internetu. Zdaleka ne všichni mají zpravodaje vystavené na webu. Bylo zkoumáno také jen sto zpravodajů, a vzhledem k tomu, ţe v republice je kolem šesti tisíc obcí, z nichţ dejme tomu tři tisíce mají vlastní zpravodaj, to není zas aţ tak reprezentativní vzorek.

Před časem jsem se setkala se zpravodajem mikroregionu. Je to častá praxe? Ano, je to čím dál běţnější. Spojí se různé obce a vydávají zpravodaj společně. Ale z ohlasů, které mám, není nad to, kdyţ si kaţdá obec vydává zpravodaj sama. Lidi uţ tolik nezajímá, co se děje v sousední vesnici. A taky je to sloţitější na výrobu. Redaktoři si stěţují, ţe to trvá hodně dlouho, neţ dají zpravodaj do kupy, musí to od starostů pracně shánět atd.

Jak se zpravodaje většinou jmenují? Jsou nějaká srovnání? Takovou soukromou statistiku jsem si vedla. Z osmdesáti procent je název tvořen z názvu obce nebo města a slovem zpravodaj, listy, noviny atd. Těch originálních názvů je málo. Zajímavé je třeba: Hejtman (podle rybníku), Drbna, Regent, Řeč (Řečkovice), Vendolín (podle světce, kterému je zasvěcen kostel), Větrný mlýn (Klobouky u Brna).

Myslíte si, ţe by kaţdá obec měla vyloţeně zpravodaj vydávat? V současné době existuje celá řada komunikačních nástrojů, jakými můţe radnice komunikovat s občany. Ty hlavní jsou: zpravodaj, webové stránky, kabelová televize, místní rozhlas, informační tabule, úřední desky. Záleţí na podmínkách kaţdé obce, který nástroj bude pouţívat více a který méně. Jsou příklady z menších obcí, ţe tam vychází zpravodaj dvakrát do roka a je to dostačující. Mají tam totiţ místní rozhlas nebo na jiţní Moravě je

86 hodně rozšířená kabelová televize, kde běţí smyčka informací a jednou týdně zpravodajství. Mají i webové stránky. Jsou ale zase města, které mají noviny obsáhlé, třeba třicetistránkové, ale uţ nemají rozhlas a kabelovou televizi. Tam mají noviny mnohem větší sílu neţ v malých obcích. V Kohoutovicích dělali studenti výzkum o informovanosti. Sestavili anketu o tom, jakým způsobem lidé získávají informace o městské část. Suverénně u nás vede Kohoutovický kurýr. Tím jen dokazuji, ţe je to různé a ţe záleţí na lokálních podmínkách.

Kaţdý informační kanál má však svá specifika. Jaká má zpravodaj? Můţou tam být otištěny delší články, o historii apod. Zpravodaj posiluje vztah lidí k místu. Mám to rozebrané jako zvláštní kategorii, kde rozebírám jednotlivé komunikační kanály a uvádím jejich plusy a mínusy. V závěru, kdyţ hovořím o těchto komunikačních moţnostech, uvádím, ţe je na obci, aby vzala z kaţdého kanálu to pozitivní a dokázala to dobře zkombinovat. To znamená: městským rozhlasem uvedou aktuality nebo upozornění v krizových situacích a ve zpravodaji uveřejní úryvky z kronik. Z hodů pak natočí video a umístí na kabelové televizi. Tyto příspěvky můţou různě avizovat. Tedy aby bylo zpravodaje dobře vyuţíváno, je nutné znát jeho specifika a jeho klady. To je právě vytváření vztahu k obci a ke spoluobčanům, posilování kořenů. Toho docílíme uveřejňováním článků z historie, výpovědi pamětníků, zprávy ze spolků atd.

Jak celkově hodnotíte situaci ve vydávání zpravodajů? Je to těţké hodnotit, ale můţu upřímně říct, ţe úroveň zpravodajů velice výrazně stoupá. To se dá dokumentovat na historii různých zpravodajů. Úroveň stoupá především po grafické stránce, ale i po obsahové. Hlavně u středně velkých měst. Čím dál tím častěji bývá vloţen zpravodaj do rukou profesionálů. Od deseti tisíc obyvatel nahoru uţ dělá zpravodaj profesionál.

Co říkáte na plnobarevné zpravodaje na křídovém papíře? Je to efektivní? Podle mě to je vyhazování peněz. Stejně dobrý, i lepší zpravodaj lze udělat černobíle. Ale ta preference barev je opět odvislá od vedení obce. Ti chtějí vidět barvu, často chtějí vidět i sebe v barvě. Já sama jsem vedení často říkala, ţe pro informovanost lidí to není potřebné, ale politici mají konečné slovo.

Setkala jsem se s praxí, kdy redaktoři otiskli vše, co jim přišlo, i kdyţ kvalita článku nebyla aţ tak dobrá, protoţe byli rádi, ţe vůbec něco přišlo. Jak to je s ochotou lidí psát?

Záleţí to opět případ od případu. Setkala jsem se s obcemi, kde je ve zpravodaji osmdesát procent příspěvků od dopisovatelů. Musí často rozšiřovat počet stran, aby se jim to do zpravodaje všechno vešlo. Pokud je někde nedostatek příspěvků, doporučovala bych sníţit periodicitu nebo sníţit počet stran neţ otiskovat nekvalitní články, převzaté z internetu apod.

Má cenu u zpravodajů poţadovat profesionalitu? Dodrţování ţánrů, postupů? Jsou zpravodaje, ve kterých se objevují články, které se mnohdy vyrovnají celostátním publicistickým i zpravodajským periodikům. Ale obecně u zpravodajů nelze striktně poţadovat ţánrové rozlišení. Nemůţeme to poţadovat od amatérů, kteří často zpravodaj sestavují a píší, ale ani čtenáři to nevyţadují. Jsou rádi, ţe se dočtou. Jsou tam třeba rozhovory, které nesplňují zásady, které teorie ţurnalistiky poţaduje. Zpravodajství z jednání radnice také nedodrţuje zásady, ţe se postupuje od nejdůleţitějšího, ţe uvádíme perex atd. Je tam třeba jen jeden bod za druhým. Ale lidem to nevadí. Je potřeba se na to dívat

87 jiným pohledem a nehodnotit zpravodaje jako ţurnalista, který se drţí zásad novinařiny celostátní a profesionální. Jsou však pravidla, která by se dodrţovat měly – uvádění autorů například. V tom bývá mezera v leckterých případech.

Setkala jste se s tím, ţe často neexistuje šéfredaktor, ale jen osoba, která schraňuje příspěvky a nijak do podoby nezasahuje? Jenom výjimečně jsem se setkala s tím, ţe úřednice z podatelny shromaţďuje příspěvky a pak je souborně pošle do grafického studia, případně přepíše na počítači a udělá z toho wordový soubor a vytiskne. Ve své praxi jsem se s tím setkala moţná jenom jednou. Téměř vţdy je určená osoba, která odpovídá za obsah - můţe to být starosta, místostarosta, případně vedoucí redakční rady či redaktor. A tak je to i v souladu s tiskovým zákonem.

Myslíte, ţe mají zpravodaje měst a obcí budoucnost? Proč? Obecní zpravodaje mají bezesporu velkou budoucnost, moţná větší, neţ některá celostátní média. Je to trend patrný i ve vyspělých západních zemích. Lidi stále více zajímá to, co se děje u nich doma, a tím myslím u nich ve vesnici, městě, neţ co se děje např. v Praze. Za posledních 10 - 15 let bylo zaloţeno velké mnoţství zpravodajů a tam, kde vznikly, uţ se jich občané nechtějí vzdát. Zvykli si na ně a mají je rádi. Patří k nejvýznamnějším komunikačním nástrojům mezi radnicí a občanem.

PŘÍLOHA B Rozhovor s Mgr. Magdalenou Černou (Šlapanice, 24.března 2009)

Referentka pro komunikaci s veřejnosti kanceláře starosty města Šlapanice. Je odpovědná osoba pro vydávání Šlapanického zpravodaje. V roce 2008 absolvovala studium Mediálních studií a ţurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Zpravodaj má na starosti dva roky.

Jak jste se dostala k této práci a ke zpravodaji? Studovala jsem v Brně ţurnalistiku a tak jsem se k tomu dostala přes praxi. Občas jsem sem tam něco do Zpravodaje sepsala. Pak mi nabídli stálý pracovní poměr v místě bydliště. Nemyslela jsem si, ţe tady skončím, ale je to výhoda pracovat tam, kde člověk bydlí. I kdyţ částečně i nevýhoda.

V čem je výhoda a v čem nevýhoda? Dobré je, ţe člověk lidi zná, ţe jej potkávají lidé na ulici a dávají mu podměty. Někdo mě i chválí. Jsem těm událostem nejblíţe, proţívám je všechny. Nevýhoda je, ţe má člověk větší pocit zodpovědnosti a je v práci i po pracovní době, právě kdyţ jej takhle někdo potká a začne mu vyprávět, co se mu líbilo ve Zpravodaji, o čem by se mělo psát atd. Tak sepjatost s místem je hodně důleţitá.

Jaké byly vaše začátky?

88 Tady to funguje tak, ţe je někdo zvolen z politické vůle a nastoupí do vedení města bez předchozí nebo jen s menší zkušeností se samosprávou. Takţe se to všechno musí naučit a neví. Zjišťuje, na co se kdo hodí, zajišťuje kontakty atd. Začátek je takový, ţe do toho spadne a musí začít plavat. Tady nebyl nikdo, kdo by mě zaučil, nebo kdo by mi řekl, jaká ta činnost tady bude. Pak jsem zjistila, ţe jaké si to udělám, takové to bude. Ze začátku jsem byla nervózní kvůli různým tlakům. Politici chtěli být všude. Bylo pro mě těţké se s nimi naučit komunikovat. Ne, ţe oni mi řeknou, jak bude Zpravodaj vypadat, ale ţe čekají, ţe já budu ten, kdo řekne, jak to má být. Začátek byl opravdu náročný. A tak se jednou řeklo: „Magda vládne perem“ (smích). Dostala jsem tedy na starost zpravodaj, tiskové zprávy a propagaci města. Připravuji také, je-li potřeba nějaký materiál na webové stránky nebo pomáhám s infokanálem a atd.

Jaký je rozdíl mezi zpravodajem a infokanálem? V kabelové televizi uveřejňujeme píšeme aktuální věci. Například ţe doktorka Stoklásková neordinuje, občané si mají vyzvedávat doklady někde jinde neţ před tím a podobně.

Funguje nějaká spolupráce mezi webem a zpravodajem? Budujeme ji. Jde to ztuha, teprve začínáme. Spolupráce spočívá zatím v tom, ţe zpravodaj umísťujeme na webové stránky. Máme ve vedení člověka, který se snaţí o kvalitní zpravodajství v kabelové televizi z města. Dávám mu podměty a témata, která se řeší ve zpravodaji, aby byly z místa i reportáţe na infokanále. Naopak se snaţím dávat do zpravodaje odkazy na webové stránky, kam umístím plné znění zápisu z jednání rady a pod. Ale to vzniká postupně.

Nemáte problém s tím, ţe internet není dostupný všem, například starším lidem? Pro starší lidi je právě ten Zpravodaj. V něm v podstatě všechno je. Kdo chce víc informací, můţe jít na web. Další ze zákona povinné informace uveřejňujeme na úředních deskách, v kabelové televizi, kde se opakují cyklicky informační bloky, v rozhlase, ve zpravodaji atd. Moţností je hodně, lidé ví, kde všechny informace najdou. Ne vţdy to stoprocentně funguje, ale nějaké výrazné problémy s tím nejsou.

Mohla jste nějak vyuţít zkušenosti ze studia a z ţurnalistické práce? Toto odvětví je přece jen hodně odlišné... Velké pozitivum je v tom, ţe mám takovou nálepku, ţe jsem „odborník“. I kdyţ jsem spíš improvizátor (smích). Nebo na schůzi budí titul důvěru. Ale i teď, kdyţ chodím po různých školeních, kde nás učí, jak dělat propagaci, tak mi většinou zopakují to, co jsem se učila ve škole. Například forma obrácené pyramidy a tak. Starosta po mně chce, abych četla jeho články a dávala mu doporučení. Snaţím se tedy tyto poznatky zatáhnout do praxe. Můţu mu říct, ţe to musí být jasné, stručné, výstiţné. Pokud se můţu hájit obecnou poučkou, nebo mu přímo ukázat příručku, vezme to daleko lépe. Pak začne psát články stručněji. Tohle platí obecně u kohokoliv, nejen u starosty.

Nějaký konkrétní příklad? Problém je s tím, ţe všichni přispěvatelé píší do článku oslovení pan a paní. Kdyţ jsem jim to vysvětlovala jako Magda, tak to nevzali. Pokud to vysvětlím jako Mgr. Černá a řeknu, ţe jsme se to tak učili ve škole, můţu jim to doloţit, je to oficiální, tak to přijmou. Jsou to spíš drobnosti. Přicházím na to časem. Pokud chce člověk něco změnit, pouţije na to tyhle znalosti z FSS a je to lepší.

Upravujete a korigujete nějak články od přispěvatelů?

89 Ano, je to potřeba. Pokud píše Mateřská škola na dvě stránky něco o tom, jak se Pepíček a Honzík hádali pod stolem, tak to asi nikoho moc nezajímá a nezbývá místo na důleţité informace. Vytvořili jsme Pravidla pro vydávání příspěvků. Tím můţu zdůvodnit i moje připomínky. Pak funguje i redakční rada. Jsou to takové dva hlavní „biče“ na přispěvatele.

Jak funguje vydávání zpravodaje? Které orgány do něj zasahují? Ve Šlapanicích funguje mimo jiné komise, které by měly zastávat funkci poradních hlasů odborníků pro Radu města, i komise pro tisk a informace. Měli by tam tedy být odborníci, ale v této komisi sedí například výhybkář, který dělá na dráze a podobně. Je těţké najít někoho odpovídajícího na malém městě. Tato komise nám radí, jak bychom to měli všechno dělat. Mají na to právo, ale kdyţ začnou vykládat něco, o čem člověk ví, ţe to fungovat nemůţe, je nutné se s nimi domluvit. Tito lidé tedy dávají podněty radě, která by na jejich základě měla vytvářet nějaká nařízení a doporučení, jak pracovat s tiskovými informacemi ve městě.

Máte redakční radu? Samozřejmě. V redakční radě je v současné době šest lidí. Z vedení města starosta, 1. místostarosta a místostarosta, já, pak vedoucí tiskového oddělení - oddělení pro komunikaci s veřejností, a vedoucí komise. Redakční rada má na starosti jenom zpravodaj. Rada by měla dohlíţet na to, aby se do zpravodaje nedostalo nic, co by bylo politicky nekorektní, co by zpravodaji neprospělo, nebo aby tam nebyly chyby. Já jsem tedy člověk, který zpravodaj dělá, ale rada mi pomáhá a hlídá mě, aby to bylo ve všem korektní.

Zpravodaji se u vás věnuje docela velká pozornost... Kdyţ tu byl člověk přede mnou, tak se zabýval víc televizí. Zpravodaj nebyl zas aţ tak důleţitý. Já se teď zabývám spíš zpravodajem. Do zpravodaje se také hodně investuje, proto je tu taková spousta poradních hlasů a orgánů, které se mu věnují.

Jak vzniká zpravodaj prakticky? Zpravodaj je dvouměsíčník, dva měsíce mi chodí články, od uzávěrky minulého čísla. Po uzávěrce uţ ţádné články nepřijímám. Články začnu probírat, pošlu je externímu korektorovi. Pak se články pošlou všem členům redakční rady. Ti si to přečtou a navrhují, na co je potřeba reagovat a mají i jiné různé připomínky. Po redakční radě udělám úpravy, vydám doporučení, co je potřeba upravit. Pak se to předá grafikovi a nakonec opět korektorce. Opět znova grafik a pak jde zpravodaj do tisku.

Kdo zpravodaj distribuuje? Zpravodaj roznáší skauti. Jsou levnější a můţou to roznést i přes víkend. Rozesílám pak nějaké výtisky na různé adresy. Do muzea, do okolních obcí, do knihoven a do Rovnosti.

Vrátím se ale k jednání redakční rady.Pokud otiskujte reakce městského úřadu na články, které město kritizují, nesetkala jste se s poţadavkem původního článku napsat reakci na reakci? Případně nebyly vám tyto reakce vyčítané? Jak tohle řešíte? Autorovi oznámím po redakční radě, ţe starosta takovou reakci napsal. Jenţe někdy chce samozřejmě pisatel opět reagovat na reakci a tak by to šlo dokola. Jednou se nám to stalo, a tak jsem napsala hromadný mail členům redakční rady. Vysvětlila jsem jim, ţe takové politické tahanice a dohady zpravodaji neprospívají. Ţe si to mají vyříkat mezi sebou na zastupitelstvu a nezatěţovat takovými texty čtenáře. Navíc jsou ta vyjádření neúměrně dlouhá. To by pak lidé ten zpravodaj házeli do koše. Vysvětlila jsem jim, ţe našim zájmem je

90 přinášet informace občanům o tom, ţe se pro ně vedení snaţí něco dělat. A hlavně je důleţité, aby jej občané četli. Měl by to být zájem nás všech. No a stal se zázrak, oni to přijali a stáhli všechny tyhle příspěvky.

Takţe tato polemika vůbec nevyšla? Ne. Jsem ráda, ţe to tak dopadlo, protoţe co já mám zkušenost, tak lidi takové věci nečtou a házejí zpravodaj do koše. Je zvykem, ţe vedení plive na předchozí vedení a naopak, a to je to nejhorší, co zpravodajům škodí. To, kdyţ to je politická záleţitost. Snaţím se, aby to tak nebylo. Mě by to pak ani nebavilo. Hlídám, aby se články týkaly aktuálního dění v městě a ne nějakých postojů nebo prosazování politického obsahu.Vţdycky po uzávěrce mají zastupitelé tendenci se dohádat, ale přes zpravodaj by to dělat neměli.

Nějak se ale politika zpracovávat musí. Obyvatelé Šlapanic na to mají právo. Jak to řešíte? Vymysleli jsme, ţe se uveřejňují na webu záznamy z jednání zastupitelstva, kde si to zastupitelé můţou v klidu vše vyříkat. Plánujeme pořádat besedy, které by měl řídit moderátor, který hlídá, aby to bylo i věcné a ne jen nějaké bouřlivé emoce, tak by to mohlo být přínosné. Moderátor bude z řad profesionálů.

Měla jste problém prosadit tuto formu zpravodaje (křídová obálka, A4, barva)? Ne. Vedení obce to tak chtělo. Pan starosta si staví na tom, aby se pro občany udělal kvalitní zpravodaj. A proto je taky kolem hodně lidí, kteří mi radí, vnášejí své podněty, a snaţí se to ovlivnit. Pokud si nějaká organizace, jako například teď hasiči, udělají svou přílohu na barevném křídovém papíře, platí to oni. Celkově tato forma není moc drahá. No jak říkám, byla to iniciativa vedení obce.

Co všechno je z částky z rozpočtu placeno? Hlavně tisk, výroba, korektoři. Taky platíme grafika, ale ten to dělá spíš z lásky k rodnému městu. Jak říkám, přímo materiál není drahý, ale je s tím hodně práce a hodně lidí se na tvorbě různě podílí.

Jak se měnila například grafika a obsah od té doby, co jste nastoupila? V době, kdy jsme začínali, jsme třeba měli aţ moc barevnou hlavičku, nikdo neupravoval fotky, vše to bylo jako v cirkuse. I články byly moc dlouhé. Dnes uţ bych byla za to hnána, ţe jsem tam nechala tak dlouhý článek.

Ve zpravodaji je často hodně vloţených listů jako přílohy, proč? Příloh je opravdu hodně. Starosta to tak prostě chtěl. Vkládáme do zpravodaje plánky kulturních akcí, velké barevné pozvánky, jízdní řády atd. Občas si nějaká organizace takovou přílohu sestaví a vytiskne sama. Pak jsem dělali i tematické přílohy ke stavbě silnice atd.

Jak se dostáváte ke článkům a příspěvkům? Příspěvky pravidelně dodávají spolky. Jsou uţ naučení, ţe tam mají pravidelnou rubriku, takţe dodávají materiál spolehlivě. Například zahrádkáři. Ti taky tyto články čtou. Mají z toho všichni radost, je to taková jejich vývěsní tabule. Všichni ze spolku si rádi přečtou, co se u nich nového děje. Jen od sportovců musím občas články pracně získávat. Já sama sepisuji hlavně rozhovory - třeba s úspěšnými ţáky, s jejich učiteli atd.

Takţe nemáte problém s nedostatkem materiálu?

91 Určitě nemám takový problém. Vyhazuji nebo škrtám články ne z toho důvodu, ţe by se nevlezly, ale pro, ţe jsou nekorektní. Autoři nadávají například na zdravotnictví. Jeden občan v textu napadal Julínka. Spíš se chtěl vynadávat, tak jsme to vyhodili. Nebo jak jsem říkala o té papírové hádce mezi zastupiteli. Pak tady máme jednoho pána, který si neustále na něco stěţuje. Má to jako takový ţivotní styl. Zaloţil si svůj web, ve kterém na zastupitelstvo plive, kde můţe. Tak i jeho článek jsem teď odmítla, protoţe to bylo uţ příliš. Naučila jsem se mu to odborně vysvětlit a vzal to. Takţe buď jdou pryč články, které jsou výrazně a nekorektně proti městu, nebo ty, které nadávají na vládu, případně ty, které jsou hrubé a sprosté.

Přepisujete někdy články? V těch případech, kdy je to nutné tematicky nebo kvůli délce, vydám doporučení, ţe by to měl autor přepsat jinak. Například mateřská školka. Pokud napíše učitelka dvě strany o tom, jak se dvě děti pohádaly, tak to autorce vysvětlím. Řeknu jí, ţe je lepší psát o obecných věcech a zveřejňovat hodně fotky.

Co stylistické úpravy, děláte? Nehlídám stylistiku druhých. Můţu autorům něco doporučit, oni to můţou opravit, ale do takových věcí jim nezasahuji. Například zahrádkáři jenom vypisují, kde byli, co tam dělali.. je to spíš pro spolek. Ostatní to asi moc nezaujme. Zkrátka jak si to kdo napíše, tak to má. Zpravodaj je sloţený z článků, jejichţ autoři nejsou profesionálové. Takţe je ta stylistika skutečně různá.

Co si myslíte, ţe je takový hlavní rys a specifikum této novinařiny? Pro mě je velké plus, ţe se pohybuji v malém městě. Člověk jde po ulici a ostatní ho zastavují, říkají mu, co se jim líbilo a co ne. O čem by se mělo napsat atd. Fungují tady mezilidské vztahy. Na jednu stranu to je "drbárna", všichni ví všechno. Na druhou stranu pokud má člověk sledovat, co se děje, tak je na lidi napojený. To je výrazné specifikum, které člověk ve větším městě, například při práci v deníku, nezaţije.

Co vypořádávání se s problémy? Opakující se témata? Máte problém s aktualitou? Zkouším různé formy, jak o takových opakujících se akcích originálně informovat. Teď jsme udělali takovou koláţ z fotek z plesů. Snaţíme se vyuţívat zpravodajské fotky, které samy řeknou, co se děje. Například se napíše jen popisek Vandalismus, a k tomu se dají fotky posprejovaných zdí. To k potřebné informaci stačí. Co se aktuality týče, tak se třeba snaţím dávat pozvánky dost dopředu. Klidně beru i po uzávěrce všechny pozvánky kvůli co největší aktuálnosti.

Občas bývá zpravodaj jednotvárný. Slovo starosty, informace z radnice, ze spolků, z historie a hotovo.. Snaţíme se také zpravodaj ozvláštnit třeba různými čtenářskými soutěţemi, kdy mají soutěţící poznat, co zobrazuje nějaká stará fotografie. Teď se mi sešlo hodně odpovědí, tak jsem musela dokonce losovat. Výhra je balíček různých propagačních materiálů města.

Z toho, o čem jsme se bavily tedy vyplývá, ţe uzávěrka je v podstatě variabilní. Z různých důvodů to občas musíme pozdrţet, třeba kvůli redakční radě nebo právě kvůli tomu, ţe se něco stane těsně po uzávěrce. K takovým účelům máme vyhrazené takové rámečky nazvané ve zkratce, které jsou graficky odděleny. Ve zkratce jsou většinou krátká oznámení, ţe něco bylo, ţe něco bude. Pak i různá poděkování.

92 Jak vypadá struktura vašeho zpravodaje? Máme tu několik témat. V oddíle Z města se objevují informace, které se týkají vedení města. Např. ţe tu budujeme lakovnu, průmyslovou zónu. Nebo někdo z vedení obce napíše, jak to bylo na úřadě před dvaceti lety atd. To je z pohledu starostovy kanceláře. Další oddíl je Ze školství. Sem spadají školky, gymnázium, základní škola. Potom oddíl Volný čas. To jsou hasiči, zahrádkáři, a další kluby. Historie - sem mi pravidelně dodávají lidé různé články o historii obce, o různých památných stromech atd. Ze sportu - to se mi vţdy podaří někoho dotlačit k tomu, aby něco napsal. Z kultury - sem spadá muzeum, koncerty atd. Souvislosti - to jsou ostatní nezařaditelné články. Je to tak přehlednější. Sama si to tak vedu, rozřazuji do rubrik uţ hned, jak článek dostanu.

Co typická rubrika o jubilantech obce, je ve Šlapanicích taky? Jubilanty zatím vedeme, ale upadá to kvůli ochraně osobních údajů.

Zpravodaj je určen jen pro občany Šlapanic? Náklad zpravodaje je 3000 kusů. Je zdarma pro všechny občany Šlapanic a Bedřichovic. Pak rozesíláme zpravodaje na povinné adresy. Pak se snaţím zpravodaj pouţívat i jako propagaci, tzn. nechávám i nějaké výtisky v ordinacích u lékařů a tak. Posílám zpravodaj i do médií. Spolupracuji i s redaktory brněnské Rovnosti. Pokud redaktoři potřebují téma, kontaktují mě a já jim je vyhledám. Pokud já chci něco sdělit, tak sepíšu tiskovou zprávu. Někdy jsou vlastně články součástí tiskové zprávy. Nebo naopak napíšu tiskovou zprávu a tu pak pouţiji jako článek do zpravodaje. Propojuji tady tyto dvě sféry.

Jaké jsou funkce zpravodaje? O co usilujete ve své práci? Tak samozřejmě informovat, ale taky hlavně pobavit. Jsou tam soutěţe, kříţovky, otiskujeme povídky z Peru přepsané z jedné knihy. A taky články většiny spolků také nejsou výlučně informační.

Co třeba funkce integrační? Ano, rozhodně, to bych zvýraznila, dokonce si myslím, ţe je víc důleţitá tato funkce, neţ informovat. Pak bych ještě doplnila funkci propagační, protoţe vlastně propagujeme činnost radnice.

Co si myslíte o zpravodajích, které vydávají inzertní firmy? Přijde mi, ţe by to měla obec vydávat sama. Pak se tam ztrácí ta integrační rovina. Já jsem si přímo dala za cíl dělat zpravodaj pro lidi, spíš posilovat tu soudrţnost. Nechtěla jsem, aby to bylo moc politické.

Co by se mělo obecně zlepšit ve vydávání zpravodajů? Největší problém je politické handrkování a články, které jenom poškozují čtenost. Kdyţ se zpravodaj nedělá pro lidi, ale jako prezentace politiků. Redakce některé zpravodaje nesestavují tak, aby byly čtené. A to je špatně. To se mi teď podařilo prolomit, jak jsem uţ povídala. Ale obecně je spíš několik drobných problémů. Třeba i grafické zpracování. To přitahuje pozornost, a občas bývá amatérské a nelákavé.

Kdyţ teď vidím ve zpravodaji fotky s graffitti na kontejneru, to jste viděla někde sama? Nebo jak člověk přijde na takové téma? Zavolal mi stráţník z městské policie a řekl: "Magdo, nechceš do zpravodaje fotku graffittů? Máme tady nové." Je to zkrátka síť informátorů. Kdyţ jdu po městě, tak mě někteří zastavují a říkají, o čem by se mělo psát. V něčem je to dobré a v něčem ne. Například i kdyţ mám

93 volno, po pracovní době, řeším zpravodaj. Ale zase ta zakotvenost v místě je dobrá, jak jsem říkala.

Jak zpracováváte historii obce? Na historii tu mám dobré lidi, kteří píšou hodně, dobře a rádi. Tyto články jsou hodně čtené. Ale zase je to o autorovi, lidi ho tady znají a ví, kdo se za článkem skrývá a ţe jsou jeho texty dobré. Takové to: „Jó, to psal ten. No to bude zas něco...“

Myslíte, ţe Šlapanický zpravodaj je spíš časopis, noviny, propagační materiál? Je to taková koláţ. Nedá se říct, jestli je to zpravodajství, magazín, noviny.. je to vše dohromady. Například co se týče vandalismu, tak jsme otiskli i zamyšlení dětí ze základní školy, jak by se proti němu mělo bojovat. To jsou spíš takové místní střípky, v novinách nebo i v časopise bychom to nenašli. Ale opět to má jen lokální úroveň. Pro někoho, kdo tu nebydlí nebo pro někoho cizího by nemělo cenu vědět, kdo vyhrál v zápase volejbalových týmů Šlapanice - Jiříkovice. A jak říkáte, zpravodaj má určitě vedle integrační a informační role i roli propagační – propagace vedení (jejich práce). Je to tak 50 procent-40 procent a 10 procent.

Pokud píšete něco vy, jak se podepisujete? Podepisujeme se, snaţíme se hlídat i autorství fotek. Ne vţdy se to uhlídá. Někdy se podepisuji jen jako mč, někdy celým jménem, někdy jako redakce. I autorství článků jsou různé. Někdy se podepíší jako zahrádkáři, jindy jako předseda zahrádkářského svazu a jindy celým jménem. V sloupečku Ve zkratce podpisy nebývají, protoţe je to stručné a aktuální. Někteří lidé se nechtějí podepsat, protoţe se stydí. Jen občas najdu někoho, kdo se nebojí o sobě zveřejnit nejen jméno. Taková zajímavost z jednoho čísla. Setkala jsem se v nějakém časopise s formou obráceného rozhovoru, To znamená, ţe jeden člověk sepíše sadu otázek, na které by se chtěl lidí zeptat. Touto sadou se člověk dozví něco o sobě, kdyţ na ně zodpoví, ale i o člověku, který otázky poloţil. Přemluvila jsem jednoho člověka ze Šlapanic, aby takové otázky sepsal. Působilo to moc zajímavě ve zpravodaji. Kaţdý by samozřejmě k tomu nepřistoupil.

Snaţíte se zaujmout všechny generace? Ano, ale je to těţké. Chtěla jsem uveřejnit něco pro děti, ale to mělo malou odezvu. Chvilku jsem přepisovala něco z kníţky. Byly to takové detektivní příběhy s hádankou. V dalším zpravodaji jsem otiskla řešení. Teď uţ jsem ve zpravodaji pro děti neměla nic. To souvisí s tím, ţe je těţké zaujmout všechny věkové a zájmové kategorie. Například pro mladé je těţké něco vymyslet. I to je jeden z největších problémů - lidé zpravodaje málo čtou. Jen určitě skupiny. To se snaţím nabourat a dělat vše proto, aby se to četlo. Aby tam nebyly šílené články jako rekce na reakci reakce na článek atd. Mělo by to být čtivé.

Co bývá na zadní straně obálky? Fotky na zadní straně jsou většinou na jedno téma. Buď to jsou přírodní zátiší, nebo vítání občánků, nebo obrazy zdejšího malíře.

Budete v oboru pracovat dál? Jste spokojená s prací na městském úřadě? Kdyţ jsem skončila školu, taky jsem myslela, ţe skončím někde jinde. Ale kdyţ přišla nabídka práce v místě bydliště, tak jsem to vzala. Je to fajn, protoţe to mám celé ve své reţii. Na začátku to byl problém, ale uţ jsem si zvykla a snaţím se to naučit. Baví mě to, asi u toho ještě nějaký čas zůstanu.

94

PŘÍLOHA C Rozhovor s Vlastimilem Čevelou (Modřice, 1. dubna 2009)

Předseda redakční rady Modřického zpravodaje. Vlastimil Čevela je nyní v důchodu. Ještě v zaměstnání působil v různých redakčních radách podnikových zpravodajů. Láska k amatérské ţurnalistice mu zůstala. V současnosti tvoří i s kolegou internetový magazín pro Modřice, kde uveřejňuje aktuální informace z veřejného dění ve městě.

Jak jste se k funkci šéfa redakční rady dostal? S trochou nadsázky se dá říct, ţe jsem psal uţ jako dítě. Vţdy mě tady ta „amatérská“ ţurnalistika zajímala a bavila. Ještě, kdyţ jsem působil v podniku 1. brněnská, byl jsem v redakční radě podnikových časopisů Nápor a Montáţník. Poté jsem přešel do Ingstavu, kde jsem také seděl v redakční radě tamějšího firemního Zpravodaje. V obou případech jsme ale měli placeného redaktora a jenom jsme schvalovali články a případně podávali doporučení.

Můţete nějak porovnat práci v podnikovém časopise a v městském zpravodaji? Je to téměř stejné, podmínkou je dobrá znalost prostředí s aktivním vnímáním dění kolem.

Do redakční rady Modřického zpravodaje jste se tedy dostal díky těmto zkušenostem? Abych se přiznal, jsem trochu grafoman Rád píšu a všichni to tady o mně vědí. Přispíval jsem také do zpravodaje, kdyţ jsem ještě nebyl v redakční radě. Pak, kdyţ rada vznikala, jsem byl osloven a rád jsem tuto funkci přijal. Jsem uţ v důchodu, tak mám více časových moţnosti se tomu věnovat – a taky to vhodně navazuje na internetový magazín, který s kolegou vydávám.

Co je vašim cílem? Co by měl zpravodaj splňovat? Myslím, ţe to je takový průběţný záznam o ţivotě obce nebo města. Měly by tam být všechny informace o dění ve městě i v nejbliţším okolí. Svázané zpravodaje z jednotlivých roků by měly představovat něco jako kroniku obce. A pak by taky mohly povzbudit k dalším činnostem v oblasti kultury nebo sportu atd.

Co si myslíte, ţe je největší problém, se kterým se tvůrci zpravodaje musí vypořádávat? Málo dopisovatelů. Pokud budou lidi psát, bude i zpravodaj. Občas je to sloţité, někdy člověk musí příspěvky pracně vyţádat. Musíme zkrátka hledat lidi, kteří jsou trochu grafomani a šoumeni, protoţe celý zpravodaj stojí a padá na lidech. Pokud se nenajdou lidé, kteří jej víceméně dobrovolně tvoří, zanikne i zpravodaj. Ne kaţdý si dá tu práci sepsat něco o činnosti v jeho spolku, ne kaţdý má taky pro psaní předpoklady.

Co je pro vás zpětná vazba? Znám tu dost lidí a ti mi občas, kdyţ se potkáme, řeknou, co se jim líbilo, co ne. Co mě v poslední době potěšilo je graf ve výzkumu, který si město nechalo udělat ke Strategickému plánu. Ptají se tam na preferovaný způsob získávání informací v Modřicích. Mezi místním rozhlasem, vyhláškami, internetem atd., skončil náš Zpravodaj s výrazným náskokem na prvním místě.

Pokud byste měl říct, kterou funkci zastává nejvíc zpravodaj v Modřicích, bude to funkce informační, integrační, propagační a nebo zábavná?

95 Určitě informační. Snaţíme se informovat a přinášet základní servis pro občany. Za velice důleţité povaţuji, aby se průběţně, otevřeně a srozumitelně prezentovala práce radnice. Je potřeba lidi informovat o tom, co se zrovna projednává i jaké problémy a s jakým postojem radnice řeší. Někdy ovšem mohou být různé názory na vhodnost širší publikace nehotových či připravovaných věcí a převádět řeč „úředních jednání“ do obecně srozumitelné formy je dost pracné. Dá se říct, ţe se to ve vzájemné spolupráci postupně učíme.

Většina radnic zakládá zpravodaj hlavně proto, aby mohla prezentovat své úspěchy ze své iniciativy. Tady to tak bylo ze strany bývalého starosty před rokem 2006. Současné vedení ale raději ke spolupráci přizvalo ochotné lidi, kteří musí být, upřímně řečeno, trochu blázni. Kdo jiný by se tolik věnoval ve svém volném čase takové práci. Vţdyť sestavit jedno číslo znamená vyměnit si tak 60 i 80 a více e-mailů, různé telefonáty a hlídání termínů .. a to kaţdý měsíc znovu. Člověk musí být buď grafoman, nebo to musí dělat z lásky k městu. Radnice Zpravodaj jako informační medium a redakční radu jako „nezávislou občanskou korekční vazbu“ bere velmi váţně. Příklad z poslední doby – na základě našich připomínek se upustilo od formální prezentace doslovného usnesení z jednání Rady města, ale pan starosta si kaţdý měsíc najde hodinu času, aby ve spolupráci se mnou připravil výstiţný komentář k vybraným důleţitým bodům.

Vraťme se ale zpět, má váš zpravodaj i funkci integrační? To je spíš dlouhodobá záleţitost. Kaţdá skupina obyvatel si tam najde to své, to určitě. Tady je těţké mluvit o nějaké semknutosti občanů, která by se měla posilovat a ze které by mohl Zpravodaj také těţit. Modřice existují v jiných historických souvislostech - do roku 1945 zde byly tři čtvrtiny německých obyvatel. Po jejich odsunu se sem přistěhovala řada rodin ze zničeného Ořechova i odjinud a s rozvojem sídlišť v dalších letech i po roce 1989 přibylo další velké procento novousedlých. Nebyl tu moc veřejný ţivot, kaţdý si ţil po svém, takţe nejsou lokální tradice, na které by se dalo navazovat, ale snaţíme se integrační funkci plnit.

Zábavnou funkci má zpravodaj taky? To bych se přímo neodváţil tvrdit. Snaţíme se o to, aby ve Zpravodaji byly pěkné fotky, občas nějaké zajímavé téma, ale primární tato funkce určitě není. Je otázka, co do toho zahrneme. Například nyní zveřejňujeme populární článek k dějinám Modřic a Rajhradu v roce 1449, není to určitě k obveselení, ale můţe to pro ledaskoho být zajímavé. Třeba i rozhovor s místostarostou o připravovaném rybníku, nebo popis principu „pasivního bytového domu“, který se chystá pro seniory, můţe plnit poučnou funkci, která čtenáře zaujme pro podrobnější přečtení v jeho volném čase.

Jak se vypořádáváte s opozičními politickými příspěvky ve zpravodaji? Vyhodili jste některý článek? V našem Zpravodaji má kaţdý prostor vyjádřit se, pokud nikoho nenapadá, neuráţí a neosočuje a dodrţuje povolený rozsah. Navíc bylo v redakční radě dohodnuto, ţe nebude publikována předvolební či jiná politická agitace. Vydávání Zpravodaje je dotováno z veřejných peněz a případný „politický boj“ na jeho stránkách by pak bylo velice obtíţné přiměřeně a spravedlivě regulovat. Také bychom vyhodili příspěvky, které budou hanlivé či vulgární. Zatím se nám to nestalo, odmítli jsme jen dva inzeráty, které se nám nezdály poctivé. Jeden propagoval něco, čemu se nedalo věřit a druhý vůbec nesouvisel s naším městem. V obou případech jsme poslali oficiální odůvodnění zadavateli.

Spolupracujete s jinými komunikačními kanály?

96 Ze strany radnice je kromě Zpravodaje nezávisle na redakční radě vyuţívána publikace v regionálním tisku a jsou vydávány i další materiály. Kromě tištěné podoby je Zpravodaj i na internetu. V řadě případů pak přináší podrobné rozvedení stručněji publikovaných příspěvků neoficiální Modřický internetový magazín, který soukromě vydáváme ve spolupráci s kolegou fotografem Hájkem na adrese http://mim.voda.cz. V současné době je tam k prohlíţení několik stovek stránek a přes 4 tisíce fotografií.

Váš zpravodaj se mi zdá jako je jeden z těch konzervativních, na druhé straně jste ale pokrokoví fungující nezávislou redakční radou, to se jen tak nevidí. Děkuji za uznání, budu ho tlumočit ostatním členům redakční rady. Určitě jsme konzervativní v zachování tradičního formátu a obálky. Je na ní totiţ krásné, dnes nově stínováním téměř plastické grafické logo, které vhodně symbolizuje město Modřice. S případným přechodem na více volnočasově zaměřenou zábavnou formu nepočítáme. Za sebe osobně bych přivítal víc příspěvků o historii a přírodě v okolí, ale to je problém získání kvalitních autorů. Stejné je to se zaměřením na mládeţ - v době internetu těţko získáte někoho, kdy by se namísto nezávazného „chatování“ namáhal s vymýšlením a psaním nějakých povídání či úvah ...

Jak vidíte budoucnost zpravodajů? Myslím, ţe papírová forma místních zpravodajů určitě jen tak nezanikne, uţ proto, ţe počítačová obrazovka je méně intimní, ani zdaleka se u ní nedá pohodlně sedět a ve společnosti dobře udělané papírové publikace se lépe odpočívá i přemýšlí …

Co byste doporučil ze své praxe ostatním? Z hlediska naší praxe se velice osvědčilo střídání členů Redakční rady ve funkci „editora vydání“. Kaţdý totiţ opakovaně zaţívá, jak vypadá samostatné rozhodování a zodpovědnost, takţe pak můţe daleko kvalifikovaněji na společném díle spolupracovat. V neposlední řadě je to také velice uţitečné rozdělení pracnosti a časové náročnosti - nevisí to všechno na jedné osobě a v případě potřeby jsme vzájemně kdykoliv zastupitelní.

97

PŘÍLOHY D-L – TITULNÍ STRANY ZPRAVODAJŮ Příloha D – Šlapanice

98

Příloha E – Tišnov

99

Příloha F – Rosice u Brna

100

Příloha G – Modřice

101

Příloha H – Hrušovany u Brna

102

Příloha I – Veverská Bítýška

103

Příloha J – Nedvědice

104

Příloha K – Moravské Knínice

ZPRAVODAJ OBCE MORAVSKÉ KNÍNICE – říjen 2008

Starosta obce informuje

Rekonstrukce základní školy

Oprava starého domu je vţdy náročnější neţ novostavba. Při rekonstrukci se objevují různé nepředvídané situace v konstrukci budovy, kvalitě materiálu a ocení se pak profesionalita stavební firmy a zručnost jednotlivých pracovníků. Nic se nedá uspěchat. Kaţdý postup je nutno konzultovat se statikem a nové situace je třeba řešit s jediným cílem a to, ţe vznikne kvalitní dílo. Moţná se zpočátku zdálo, ţe rekonstrukce školy nějak vázne, ale opak je pravdou. Ručně bylo nutno zmanipulovat desítky tun materiálu, odstranit všechny nevyhovující konstrukce. Z budovy zůstalo prakticky jen zdivo. Můţeme konstatovat, ţe stavební práce na rekonstrukci budovy základní školy jsou v plném běhu. Před několika dny byla dokončena hlavní nosná část střešní konstrukce, kterou tvoří ocelové rámy. Na tuto konstrukci byly upevněny dřevěné krokve mansardové střechy.

V současné době je jiţ téměř dokončena výtahová šachta. Při stavbě bylo nutno otevřít konstrukci podlahy a stropu v budově obecního úřadu v prostorách přístupných ze zasedací místnosti, které byly doposud uţívány jako archív. Na následující fotografii můţete vidět skladbu stropní konstrukce. Zjistilo se, ţe zde úplně chybí tepelná izolace.

Souběţně probíhá montáţ stropní konstrukce z keramických nosníků nad prvním nadzemním podlaţím a příprava pro montáţ monolitického ţelezobetonového schodiště, které propojí přízemí s půdní vestavbou. Stropní konstrukce jsou budovány postupně po částech a kladení nosníků vţdy předchází úprava obvodového zdiva, které v místech uloţení původních dřevěných trámů je kombinováno s kamenem. Část kamene je nahrazováno cihelnou obezdívkou tak, aby byl utvořen pevný podklad pro váhové zatíţení novým stropem.

Finanční zajištění investiční akce

Po prvním neúspěšném podání ţádosti na financování projektu „Rekonstrukce Základní školy Moravské Knínice“ z Regionálního operačního programu NUTS II Jihovýchod jsme vyuţili moţnosti opakovaného podání ţádosti. Ve spolupráci s firmou RPA s.r.o Brno jsme se ve výpočtu nákladů zaměřili na financování konkrétních rekonstruovaných prostor, které bezprostředně souvisejí s výukou ţáků a s vyuţitím v rámci volnočasových aktivit a krouţků. Celkové způsobilé výdaje projektu se v této opakované ţádosti sníţily na 8,3 mil. Kč. Pokud bude tento náš projekt schválen k financování z programu ROP Jihovýchod, pak je obec schopna dofinancovat investici z vlastních prostředků bez přijímání dalších zásadních opatření.

105

Příloha L – Kovalovice

106

PŘÍLOHA M –DOPORUČENÍ PRO VYDÁVÁNÍ PERIODIK SAMOSPRÁVAMI a Kodex dobrého radničního periodika (o.s. Oţivení) DOPORUČENÍ PRO VYDÁVÁNÍ PERIODIK SAMOSPRÁVAMI Pokud je moţné, aby potřebu informací ve velkém městě či kraji zajišťoval soukromý vydavatel při dostatečné konkurenci, pak není vhodné radniční periodikum vydávat s přispěním a jménem samotné radnice (kraje). Objektivitu a různorodost informací by měla zajistit konkurence. V takovém případě je však vedení samosprávy z hlediska právních předpisů povinno zajistit absolutně rovný přístup k informacím všem takovým sdělovacím prostředkům. Zejména je zakázáno preferovat některou redakci z hlediska rychlosti poskytovaných informací, z hlediska poskytování předběţného avíza o událostech a z hlediska přístupu novinářů k představitelům samosprávy. V současné fázi vývoje mediálního trhu však nezávislé soukromé sdělovací prostředky často potřeby informací o činnosti samosprávy a společenském ţivotě v místě nedovedou dostatečně uspokojit, a to zejména v menších obcích. Pokud se tedy obec rozhodne periodikum vydávat, poskytnout mu záštitu své autority nebo v jakékoli míře přispívat z veřejných prostředků na jeho vydávání, je vhodné uplatnit následující doporučení. Při vydávání je třeba, pokud moţno, co nejvíce odlišovat roli redakční rady a redakce. 1. Redakční rada 1.1. Vytvoření Zastupitelstvo si na začátku volebního období vyhradí působnost dohledu nad vydáváním periodika a provozování dalších sdělovacích prostředků, jako jsou webové stránky. Dále zřídí Redakční radu jako výbor zastupitelstva. Úkolem periodika totiţ je poskytovat veřejnosti objektivní informace o činnosti vedení obce (kraje). Působnost v této oblasti výkonu samosprávy proto nemá být jen v rukou těch, o nichţ se mají poskytovat objektivní informace. 1.2. Sloţení Redakční radu zpravidla tvoří zvolení členové zastupitelstva a další osoby se společenskou autoritou. Je vhodné, aby tyto dvě skupiny tvořily zhruba poloviny, a by v sobě zahrnovaly místním poměrům odpovídající názorovou různost. 1.3. Střet zájmů Starosta a členové rady nemají být členy redakční rady. Jde o klasický střet zájmů. Úkolem periodika je informovat objektivně o činnosti starosty a rady. Vytváření příznivého obrazu vlastní osoby a práce můţe z významné části představovat osobní prospěch získaný za veřejné prostředky. Veřejní představitelé by měli příznivý obraz získat svou činností, nikoli ovládáním informací o své činnosti. Periodikum se nemá stavět k činnosti vedení obce (kraje) nekriticky. 1.4. Úkoly redakční rady Redakční rada ve vztahu k redakci (dodavateli) o ukládá a upřesňuje základní pravidla tvorby periodika, nikoli však detailní řešení, o pravidelně u kaţdého čísla kontroluje jejich plnění (kontrola probíhá následně, redakční rada tedy přímo neschvaluje příspěvky ke zveřejnění). 2. Redakce

107 Redakce můţe být představována profesionálem nebo dobrovolníkem, uvolněným či neuvolněným členem zastupitelstva, tiskovým mluvčím, pracovnicí úřadu, vnějším dodavatelem anebo kombinací uvedených osob. I tehdy, kdy roli redakce plní dobrovolně starosta nebo jiný člen rady, jde o výkon samostatné působnosti, a musejí respektovat právo občanů seznamovat se i s názory, které jim osobně nelichotí nebo s nimiţ nesouhlasí. I zde se projevuje, ţe veřejná funkce je sluţbou celé veřejnosti, a ţe jediným soudcem mezi různými názory jsou voliči. To však neznamená povinnost zveřejňovat polemiku či odlišné názory v rozsahu nepřiměřeně vyšším, neţ jim reálně přísluší v místních poměrech. Výběr externího dodavatele Pokud funkci redakce plní vnější dodavatel, obec (kraj) bez ohledu na podíl poskytovaných veřejných prostředků na nákladech vydávání periodika uzavře písemnou smlouvu o dodávání místního periodika, která bude vţdy obsahovat podrobná ustanovení, realizující pravidla pro objektivní šíření informací potřebných pro svobodné vytváření názorů, uvedená v Kodexu - Desateru. Smlouva musí být veřejně přístupná. Její plnění pravidelně kontroluje kontrolní výbor i co do obsahu z hlediska různorodosti názorů, tak jako dodávku kaţdé jiné sluţby (přiměřená různorodost názorů se má posuzovat jako důleţité stránka kvality dodávky, stejně jako například kvalita nátěru oken). Dodavatel se vybírá transparentním výběrovým řízením, pokud je součástí dodávky i obsah, pak se hodnotí také nabídnuté mechanismy a záruky zajištění objektivních a různorodých informací ve smyslu Kodexu dobrého radničního periodika 3. Pravidla vydávání periodika Obec, Redakční rada i redakce se řídí Kodexem dobrého radničního periodika, které upřesňuje tyto obecné zásady. Nikdo jiný neţ redakce a následně redakční rada by do obsahu periodika neměl zasahovat.

KODEX DOBRÉHO RADNIČNÍHO PERIODIKA

Doporučení pro vydávání periodik obcí, měst a krajů Úvod Vydávání periodika za veřejné prostředky a s veřejnou autoritou nelze vnímat jen jako jednostranný vztah předávání lichotivých či nepolemických informací od představitelů radnice k občanům. Vynakládané prostředky a vyuţití autority radnice (tedy veřejného úřadu) opravňují občany i členy zastupitelstva (zejména opoziční) poţadovat od tohoto nástroje také zpětnou vazbu. To znamená moţnost dozvídat se i odpovědi na otázky, které by si sami představitelé radnice nepoloţili, přiměřenou moţnost jim tyto otázky aktivně klást a také přiměřenou moţnost předkládat ostatním občanům alternativní zprávy, názory a komentáře. Redakční rada Jednání redakční rady má být vţdy vedeno tak, aby se v něm projevila základní zásada demokracie: „rozhodování většiny při respektování a ochraně názoru menšiny“32. Právě při šíření informací za veřejné prostředky a s veřejnou autoritou má ochrana menšinových názorů a informací mimořádný význam a je právní povinností. Takové šíření informací nesmí být omezováno úplným vylučováním ţádných názorů. Je třeba upozadit většinový mechanismus. Hlasování jako projev většiny je vhodné vyuţít jen v případech hraničních, jako je porušení zákona a dobrých mravů. Občané však mají právo veřejné představitele podrobit mnohem vyšší míře kritiky neţ ostatní osoby. Redakce Redakce (ať uţ ji představuje jedinec či tým) si má být vědoma odpovědnosti za šíření informací tak, aby občané měli k dispozici nezkreslený obraz skutečné šíře názorů, zpráv,

32 Ústava České republiky, Čl.6: „Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.“

108 komentářů a dalších sdělení, které různí lidé a různé skupiny mají k otázkám místní komunální či regionální politiky. Redakce by si měla uvědomovat, ţe i názory kritické, překvapující, někdy aţ pobuřující, jsou i v místní politice často zdrojem odhalení skrytých problémů, rychlejšího řešení, vyšší společenské stability. Redakce (jedinec či tým) respektuje základní pravidla a obecné pokyny redakční rady, při přípravě periodika však postupuje samostatně a nepodléhá konkrétním pokynům a objednávkám ze strany veřejných představitelů. Redakce má zprostředkovávat nejen zprávy a názory vytvářené úřední činností funkcionářů, ale stejně tak i zprávy, otázky, názory a kritiku ze strany ostatních zastupitelů a občanů. I na malých obcích, kde redakci představuje jeden dobrovolník, umoţňuje dnešní komunikační technika velmi snadno získávat i názory členů zastupitelstva a dalších občanů, kteří mají svou práci a na radnici zajdou jen jednou za čas (například včasným rozesláním SMS či e-mailového dotazu).

DESATERO Základní pravidla tvorby periodika Redakční rada a redakce bez ohledu na poměry hlasů respektuje tato základní pravidla pro objektivní šíření informací potřebných pro svobodné vytváření názorů: 1. Volba formy Redakce sama volí typ uveřejnění alternativních názorů (rozhovor, zpráva, dopis, stanovisko apod.). Má tedy právo například názor opozičního zastupitele, předaný formou dopisu, uvést jako citaci v rámci redakčního článku o jednání zastupitelstva. Názory však nesmí zkreslovat. 2. Oddělení zpráv od komentářů Redakce odděluje v členění periodika zprávy od komentářů. 3. Aktivita k získání alternativních sdělení Redakce je povinna, vzhledem k tomu, ţe nositelé alternativních názorů zpravidla mají jiná zaměstnání a nepracují na radnici, vynakládat přiměřené úsilí k získání alternativních názorů (např. formou avíza – viz další bod). 4. Avízo Redakce uplatňuje avízo - s přiměřeným předstihem (alespoň 5 dnů, např. e-mailem) informuje představitele opozice v zastupitelstvu, případně občanská sdruţení, o hlavních tématech místní komunální či regionální politiky připravovaných k uveřejnění tak, aby mohli alternativní názor poskytnout do uzávěrky. To se týká jak zpráv, tak komentářů. Pokud přesto redakce neobdrţí alternativní sdělení, přiměřeně o tom čtenáře informuje. 5. Odmítnutí alternativních sdělení Pokud jsou získána alternativní sdělení, jsou v zásadě vţdy zařazena. Je však právem redakce uplatnit výjimky pokud: o rozsah alternativního sdělení přesahuje v průměru několika čísel podíl, odpovídající nositelům tohoto názoru v zastupitelstvu anebo podle společenské situace (petice, sdruţení občanů apod.), v takovém případě redakce můţe alternativní názor zkrátit, o jde o vyjádření obsahující výslovné uráţlivé útoky v osobní rovině. To se však nesmí zneuţít, pokud jde o kritiku politickou či odbornou, neboť občané a opoziční představitelé mají právo veřejné představitele podrobit mnohem vyšší míře kritiky, včetně provokující, neţ ostatní osoby. 6. Povinnost zveřejnění Vţdy bude v rozsahu přiměřeně odpovídajícím síle tohoto názoru v zastupitelstvu uveřejněno stanovisko klubu (skupiny, v malých obcích i jedince) zvolených zastupitelů k tématu místní komunální či regionální politiky. 7. Odstup od sdělení Redakce a redakční rada neposuzují pravdivost předkládaných alternativních sdělení (pokud nejde o situaci, kdy by zveřejněním došlo k zásahu do osobnostních práv, za který je

109 vydavatel odpovědný dle tiskového, občanského nebo trestního zákona), naopak přispívají k tomu, aby se pravdivost pro čtenáře ukázala aţ ve střetu argumentů a názorů. 8. Nestrannost při úpravě výtisku Redakce nepoškozuje uveřejněné alternativní sdělení - tím, ţe spolu s ním zveřejní v rozsahu nepřiměřeně větším „nápravné“ komentáře, - ironizováním nepřiměřené formě kritiky, - zneuţitím moţnosti vyjádřit se poslední. 9. Vyváţenost Pro posouzení vyváţenosti se všechna sdělení k aktivitám radnice povaţují za obsah, který vyjadřuje nebo vytváří politický názor. To platí i u zpráv, které pouze uvádí přijatá rozhodnutí (usnesení) či realizované akce. I k takovým sdělením má veřejnost právo na informace alternativní, a to zejména informace o protinávrzích, výsledcích hlasování, diskusi a alternativních řešeních. 10. Budoucí rozhodnutí Redakce je povinna zajišťovat sdělení o připravovaných budoucích rozhodnutích samosprávy, a poskytovat veřejnosti návod, jak se k nim vyjádřit a ovlivnit je, a také veřejnosti tuto moţnost aktivně vytvářet.

Dokument vznikl za finanční pomoci Evropské unie a Open Society Fund Praha. Za obsah dokumentu je výhradně odpovědné Oţivení, o.s. a nelze jej v ţádném případě povaţovat za názor Evropské unie. Toto doporučení vzniklo v rámci projektu Radniční listy bez cenzury realizovaném Oţivením, o. s. a partnerskými organizacemi Otevřená společnost (Otevřete.cz) a Iuridicum Remedium. Autorem dokumentu je Oldřich Kuţílek s přispěním Lenky Petrákové a Heleny Svatošové. Prosinec 2006.

110