Hudba V Obci Suchov

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Etnologie

Hudba v obci Suchov

Bakalářská práce

Ludmila Janásová

Vedoucí práce: doc. PhDr. Martina Pavlicová, CSc.

Brno 2019

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, a svým podpisem stvrzuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně, dne 30. listopadu 2019 …………………………..

Ludmila Janásová

PODĚKOVÁNÍ

V prvé řadě bych chtěla poděkovat vedoucí mé práce paní doc. PhDr. Martině Pavlicové, CSc. za její odborné vedení, vstřícný přístup, trpělivost, podnětné a cenné rady.

Mé upřímné poděkování patří také Františce Čambalové, za pomoc při organizaci terénních výzkumů a komunikaci s pamětníky; vedoucí FS Suchovjan Mgr. Olze Floriánové za zprostředkované materiály, dále paní PhDr. Danuši Adamcové a panu Janu Sedlářovi, za jejich cenné rady a konzultace. Všem členům FS Suchovjan za ochotné přijetí a nasměrování k informátorům.

Ráda bych poděkovala Bc. Natálii Vančurové a PhDr. Stanislavu Tesařovi za poskytnuté konzultace nad rukopisnými kancionály, spolužákům a pracovníkům Ústavu hudební vědy filozofické fakulty Masarykovy univerzity za motivaci a podporu. Mgr. Barboře Turčanové děkuji za podnětné diskuze nad tématem vývoje ansámblové hudby. Dále také Mgr. Kláře Císaríkové, PhDr. Lucii Uhlíkové, Ph.D., Mgr. Ondřeji Volčíkovi a dalším pracovníkům Etnografického ústavu AV ČR v Brně, za poskytnuté materiály a podnětné konzultace.

Děkuji také sběrateli a skladateli Ing. Jaroslavu Smutnému, který se mně věnoval po celou dobu vzniku práce, poskytl mimo své vzpomínky a fotografie také rukopisy lidových písní z vlastních sběrů na Suchově.

V neposlední řadě děkuji Ing. Františku Zákutnému za veškeré informace vztahující se k rodinné větvi Pomykalů, za zprostředkované vyprávění významných pamětníků, cenné poznatky a fotografie. Děkuji také PhDr. Antonínu Mičkovi za pomoc s pamětníky z Velké nad Veličkou. Mé poděkování patří rovněž manželům Palieskovým, paní Josefce Janeskové a Janu Burešovi, za poskytnutí fotografií a rodinné kroniky, která mně napomohla odkrýt další z rukopisných knih.

Velké díky patří všem obyvatelům Suchova, kteří byli nápomocni při shromažďování podkladů ke vzniku této práce.

Obsah

ÚVOD ...... 7

1. Suchov – obec Horňácka ...... 9

1.1 Obecná charakteristika obce ...... 9

1.2 Stručná historie obce ...... 12

2. Duchovní hudba ...... 14

2.1 Duchovní zpěv ...... 14

1.2.1 Schola ...... 15

2.2 Evangelická tradice v obci ...... 16

3. Rukopisné kancionály ze Suchova ...... 19

3.1 Literátská bratrstva ...... 21

3.2 Josef Šumbera a jeho dílo ...... 24

3.2.1 Josef Šumbera a Pomykalova hymnografická škola ...... 26

3.2.2 Výtvarná podoba rukopisů Josefa Šumbery ...... 27

3.2.3 Evangelický repertoár v Šumberově díle ...... 28

3.2.4 Hudební a slovesná charakteristika ...... 29

3.2.5 Funkce a druhotný život kancionálů ...... 30

3.3 Přehled rukopisů Josefa Šumbery ...... 31

3.3.1 Rukopis 1 ...... 32

3.3.2 Rukopis 2 ...... 35

3.3.3 Rukopis 3 ...... 36

3.3.4 Popis kancionálu R3 podle Vítězslava Houdka: ...... 38

3.4 Kancionál rodiny Sokolovy ...... 40

4. Záznamy lidových písní ...... 41

4.1 První sběratelé ...... 41

4.2 Fonografické nahrávky ...... 46

4.3 Sběry a záznamy po druhé světové válce ...... 48

4.4 Zpěvník Suchovské ludové piesničky ...... 54

4.4.1 Okolnosti vzniku ...... 54

4.4.2 První vydání sběrů Jana Šumbery ...... 55

4.4.3 Výtvarné zpracování ...... 56

4.4.4 Textová a notová složka ...... 59

5. Ansámblová hudba ...... 61

5.1 Gajdoš a gajdošská hudba ...... 61

5.2 Starý štrajch ...... 63

5.3 Vznik první dechové hudby ...... 67

5.3.1 Cesty za prací ...... 72

5.3.2 Vystěhovalectví ...... 73

5.4 Dechová hudba druhé poloviny 20. století ...... 76

5.4.1 Příležitosti k tanci a zpěvu ...... 79

5.4.2 Vliv doprovodné hudby na tanec ...... 83

5.5 Bigbít na Suchově ...... 87

5.5.1 Sharon ...... 87

5.5.2 Marien ...... 89

5.5.3 Räbus ...... 89

6. Významné osobnosti ...... 94

ZÁVĚR ...... 104

Resume ...... 107

Prameny ...... 108

Kancionály ...... 108

Písemnosti a další dokumenty ...... 108

Zpěvníky a záznamy lidové písně ...... 108

Notové rukopisy ...... 109

Literatura ...... 109

Seznam internetových zdrojů ...... 115

Přílohy ...... 117

Seznam obrázků ...... 117

Uložení obrázků ...... 118

Seznam zkratek ...... 121

Seznam informátorů ...... 123

Seznam známých kancionálů Pomykalovy hymnografické školy ...... 125

Seznam známých kancionálů Josefa Šumbery ...... 127

Seznam sběratelů lidových písní ...... 128

Seznam lidových písní ...... 129

Seznam členů dechové hudby ...... 141

ÚVOD

V průběhu času došlo v obci Suchov1 k mnoha kulturním i společenským změnám. S pomocí dochovaných pramenů, literatury a vlastního terénního výzkumu se v následujících kapitolách snažím co nejpodrobněji popsat, jakým směrem se ubíral hudební život na Suchově od prvních písemných zmínek až po současnost. Zvolila jsem tři hlavní oblasti, kterými se snažím otevřít co nejširší pohled na hudební tradici v Suchově a jeho přilehlých osadách Suchovské Mlýny, Zámečníkovy Mlýny a Podhájské Mlýny.

První písemné zmínky ve spojitosti s hudbou na Suchově nalézáme prostřednictvím hudby duchovní, spojené s působením literátských spolků ve druhé polovině 19. století. Následuje druhá část věnovaná vývoji zaznamenávání lidové písně a prvním sběratelům, kterým se mezi lety 1890–1975 podařilo zapsat cenný hudební repertoár pěveckých osobností ze Suchova. Cílem třetí části je popsat a vystihnout k jakému vývoji došlo pod proudem vnějších vlivů z pohledu ansámblového obsazení a s ohledem na proměny tanečního repertoáru, tedy od prvních zmínek o gajdošovi až k zatím poslednímu hudebnímu tělesu, dnes již zaniklé bigbítové kapele Räbus. Nelze však opomenout ani významné rodáky, mezi nimiž lze jmenovat alespoň autora rukopisných kancionálů Josefa Šumberu a jeho vnuky Pavla Šumberu, zakladatele první dechové hudby a Jana Šumberu, autora sbírky Súchovské ludové piesničky2. V závěrečném soupisu se nachází i další osobnosti, které výraznou měrou zasáhly do kulturního či společenského vývoje obce.

Hlavní metodou práce byl vedle studia pramenů a literatury terénní výzkum, prováděný v obci Suchov od srpna 2018 do října 2019. Opěrným bodem jsou kvalitativní rozhovory s nejstaršími pamětníky v obci, které napomohly propojení archivních pramenů s terénem. Stěžejní byly také rozhovory se členy zaniklé bigbítové kapely, zpěváky a tanečníky FS Suchovjan, členy místní pěvecké scholy a muzikanty zaniklé dechové hudby na Suchově. Dále jsem ve výzkumu užila metodu zúčastněného pozorování na společenských událostech, jako je fašanková obchůzka obcí, nebo Putování Súchovských republikánů. Zjištěné informace jsem doplnila dotazníkovým šetřením, které probíhalo od března 2019.

1 V textu respektuji místně zaužívané „na Suchově“ na místo spisovného „v Suchově“. 2 Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky. Faksimile rukopisného zpěvníku. (Ed.): Jančář, Josef: Velká nad Veličkou 2001.

Dotazovanými byli žáci, studenti a pracující, kteří mají zkušenost s hrou na hudební nástroj, zpěvem nebo působením ve folklorním souboru. Dalším okruhem informátorů byli pamětníci, ochotní podat výpověď komentující vývoj kulturního a společenského života v obci. Posledním krokem byla krátká reflexe repertoáru lidových písní u místních obyvatel, ke které jsem použila rukopisný zpěvník Súchovské ludové piesničky3 a nahrávky ze sběrné akce Lidová hudba v Československu z roku 1933.4

Klíčovým pramenem k vyhotovení kapitoly věnované duchovní hudbě byly především originály rukopisných kancionálů Josefa Šumbery uložené ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti a Arcidiecézním muzeu Kroměříž. Hlavním pramenem ke zhotovení kapitoly věnující se záznamům lidových písní na Suchově byla korespondence a notový materiál uložený v dokumentačních sbírkách a fondech Etnologického ústavu AV ČR v Brně, a v neposlední řadě také písně ze sběrů Jaroslava Smutného, uložené v jeho soukromé sbírce. K formování představ o fungujících ansámblech mně ponejvíce napomohli pamětníci z obce Suchov a okolí. K propojení a ověření informací získaných v terénu posloužily především digitalizované matriky farnosti Boršice u Blatnice v Moravském zemském archivu v Brně.

3 Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky, c. d. 4 Kratochvíl, Matěj: Lidová hudba v Československu: Nejstarší zvukové záznamy lidové hudby. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2009. CD 3: Jižní Morava, 03; 04; 05.

1. Suchov – obec Horňácka

Horňácko tvoří přechod mezi nížinatým územím strážnického Dolňácka a horskou oblastí moravských Kopanic. Skupinu tvoří deset obcí s přirozeným centrem ve Velké nad Veličkou. Za Velkou se rozkládá Hrubá a Malá Vrbka, Kuželov, Javorník, dále pak Nová Lhota, Suchov, Vápenky, Louka, Lipov a řada samot zvaných Mlýny, které se rozkládají podél řeky Veličky mezi Javorníkem, Vápenkami a Suchovem.5 Odlišný charakter krajiny a vlivy sousedních oblastí se odrážejí ve zdejší lidové kultuře.

Ještě v roce 1885 označoval František Bartoš obyvatele moravské části Bílých Karpat, včetně Horňáků, jako moravské Kopaničáře. Jan Alois Hanke z Hankenštejna a Karel Josef Jurende považovali lid v této oblasti za součást pohraničních Zálešáků či Zálesáků.6 Sami obyvatelé se dříve také neoznačovali za Horňáky, ale používali řadu přezdívek často posměšného charakteru.7 Poprvé se označení Horňácko objevuje v Bartošově druhé sbírce z roku 1889,8 roku 1891 je Horňácko označováno rovněž jako Horná zem moravského Slovenska.9 Až v průběhu 20. století se pozvolna ujalo – nejprve mezi vzdělanci a později v lidových vrstvách, označení Horňácko.

1.1 Obecná charakteristika obce

Suchov se rozkládá na východním okraji okresu Hodonín, v mírně klenutém hřebenu mezi dvěma potoky. Terén je svahovitý, s výrazným převýšením v nadmořské výšce mezi 344–438 m.10 Obec v celé své katastrální rozloze spadá pod CHKO Bílé Karpaty.11 Nad obcí se nachází kopec Šumárník, na protilehlém svahu se rozkládá chráněné území

5 Níže položené obce Lipov a Louka, se přiklánějí k sousedním obcím Veselska. Výše položená Nová Lhota, Vápenky a Súchov, se přiklánějí k moravským a myjavským Kopanicím. Srov. Šimša, Martin – Kalábová, Petra: Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy. Národní ústav lidové kultury, Strážnice 2006, s. 131–133. 6 Korčáková, Alžběta: Zhodnocení objektů Kurialova archivu na Uherskohradišťsku. Disertační práce. Vysoké učení technické v Brně, Brno 2014, s. 19–20. 7 Frolec, Václav (ed.): Horňácko: život a kultura lidu na moravsko-slovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat. Brno 1966, s. 15–17. Používali řadu přezdívek, například obyvateli Blatnice pod Svatým Antoníkem, která přiléhá k Louce, byli posměšně nazýváni keďáci. Z ústního rozhovoru autorky textu s Helenou Turčinovou, narozenou 1951 v Blatnici pod Svatým Antonínkem. 8 Bartoš, František – Janáček, Leoš: Národní písně moravské v nově nasbírané. Brno: Matice moravská, 1889. 9 Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III. Vídeň 1891, s. 1. 10 Mapy.cz. Dostupné z: https://mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&x=17.5554794&y=48.9086104&z=14&rc= 97xf4xS6FTgv0c2q&rs=coor&rs=coor&ri=&ri=&mrp=%7B%22c%22%3A111%7D&rt=&rt=&xc=%5B%5D, cit. 15. 8. 2019. 11 Obce Horňácka – Suchov. Oficiální webové stránky mikroregionu Horňácko. Dostupné z: https://www.hornacko.info/obce-hornacka/suchov/, cit. 15. 8. 2019.

NPP Búrová.12 K Suchovu náleží také nedaleké osady Suchovské Mlýny, Zámečníkovy Mlýny a Podhajské Mlýny.13 Počet obyvatel od roku 1980 postupně klesá,14 k 31. 12. 2018 v obci žilo 48715 obyvatel s průměrným věkem 46,2.16

Zástavba je ulicová, tvořená širokou hlavní ulicí s odbočkou k místnímu JZD17 a jedinou krátkou ulicí, místními nazývanou Na drahách. Množství neobydlených domů postupně narůstá, dochází k jejich chátrání a následné demolici. Ojediněle se rekonstruují staré domy, především v případě nově přistěhovalých obyvatel. Jejich počet v posledních letech roste, právě z důvodu vystěhovalectví a následného prodeje starých nevyužitých domů.18

Z oblasti lidového stavitelství jsou v obci zachovány patrové sýpky a selská stavení z 19. století. V obecních částech Mlýny se nalézají cenné pozůstatky vodních mlýnů na rozvětvených ramenech řeky Veličky. Známý je například Podhajský mlýn, postavený v roce 1885, který se nachází mezi Javorníkem a Suchovskými mlýny.19 Na konci obce, směrem k Suchovským Mlýnům, se nachází kaplička z 15. století. Ve středu obce je zvonice, která byla vystavěna v roce 192220 na místě staré původní, které hrozilo zřícení.21 Ve spodní části obce se hlavní ulice rozděluje: vpravo ke kostelu a hřbitovu, vlevo ven z obce. V prostoru malé návsi se nachází menší parčík. Oficiální stránky mikroregionu Horňácko uvádí také

12 Národní přírodní památka Búrová. Dostupné z: https://nature.hyperlink.cz/Bile_Karpaty/Burova.htm, cit. 15. 8. 2019. 13 Oficiální webové stránky obce Suchov. Dostupné z: http://www.suchov.cz/informace-o-obci/, cit. 15. 8. 2019. V roce 1924 to byly osady: Trnovský mlýn, Horácké mlýny, Zámečnické mlýny, Babušácké mlýny a Kozímelka. (SOkA Hodonín, NŠ-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 5, fol. 3). 14 Územní profil. Český statistický úřad. Dostupné z: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=profiluzemi&uzemiprofil=31548&u=__VUZEMI__43__586617#, cit. 15. 8. 2019. 15 Bilance počtu obyvatel v obcích Jihomoravského kraje. Český statistický úřad. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xb/bilance_poctu_obyvatel_v_obcich_jihomoravskeho_kraje, cit. 15. 8. 2019. 16 Územní profil. Český statistický úřad. Dostupné z: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=profiluzemi&uzemiprofil=31548&u=__VUZEMI__43__586617#, cit. 15. 8. 2019. 17 JZD bylo v obci založeno mezi lety 1957–1958. (Z rozhovoru autorky textu s Martinem Horákem dne 5. 1. 2019, Suchov). 18 Z terénního výzkumu v obci Suchov dne 12. 8. 2018 a 28. 12. 2018. 19 Suchov, 1956. Foto: J. Pešek. Archiv: Slovácké muzeum v Uherském Hradišti 20 Dne 22. října 1922 se na Suchově konalo slavnostní posvěcení kaple pod nově vystavenou zvonicí. Do kaple byla umístěna socha Božského srdce Páně, kterou zakoupili manželé Jiří a Alžběta Migotovi ze Suchova. U příležitosti tohoto posvěcení se konala polní mše svatá u nové zvonice. Odpoledne pak bylo další svěcení, a to nového kamenného kříže na suchovském hřbitově. Kapli, sochu Srdce Páně a hřbitovní kříž posvětil farář z Boršic, P. Vincenc Procházka. Zvonici a kamenný kříž na hřbitově postavila na vlastní náklady obec suchovská obnosem 50 000 korun. Starostou byl tehdy rolník Martin Vaněk. (ŘFBB. Pamětní kniha farnosti Boršice, kniha I. započata od faráře Františka Indry roku 1898). 21 SOkA Hodonín, AO-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 10, fol. 4.

budovu panského dvorce na dolním konci.22 Tato informace však není uvedena v obecních kronikách ani jinak písemně doložena. Stavba se nenachází v žádné z map vojenského mapovaní, o pravdivosti této informace proto lze polemizovat.

Ve spodní části obce se nachází kaple svatého Lukáše vysvěcená v roce 2005.23 V horní části návsi, místními zvané dolní konec, je autobusová zastávka, přímo za ní stála do roku 1990 hospoda, místními nazývána „Na židovém“, kde se v minulosti odehrávaly taneční zábavy a divadla.24 V čele malé návsi na dolním konci je základní škola. Původní budova byla vystavěná v roce 1874, nová budova je z roku 1911.25 Od roku 2004 je místní základní škola mimo provoz. V budově dnes funguje pouze mateřská škola. Suchovská škola byla v době působení učitele, prozaika a národopisného pracovníka Matouše Béni26 centrem tzv. Súchovské republiky. Vznik sdružení umělců se zájmem o kulturu a vlastenectví je spojeno s osobnostmi, jako byl například sběratel lidových písní Martin Zeman, akademický malíř Joža Uprka, právník František Odrážka, učitel a povídkář Alois Fiala, akademický malíř a geometr Jan Hudeček, či právník a spisovatel Ferdinand Dostál, který pod pseudonymem Otakar Bystřina dal později vzniknout humorně laděnému souboru povídek Súchovská republika s podtitulem Kronika mládí. Kniha poprvé vyšla v nakladatelství Františka Obziny ve Vyškově roku 1926.27 Druhého a třetího doplněného vydání se dočkala v roce 1999.28

22 Obce Horňácka – Suchov. Oficiální stránky mikroregionu Horňácko. Dostupné z: https://www.hornacko.info/obce-hornacka/suchov/, cit. 15. 8. 2019. 23 Dne 23. října 2005 byla vysvěcena nově vystavěná kaple sv. Lukáše na Suchově. Slavnostního posvěcení se ujal olomoucký světicí biskup Mons. Josef Hrdlička. V oltáři jsou uloženy ostatky sv. Jana Sarkandera. (ŘFBB. Pamětní kniha farnosti Boršice, kniha II). 24 Divadlo v obci nacvičoval Jan Bureš. V obci žila rodina Lamberkových. Vlastnili obchod, ve kterém sloužila Marie Šumberová (dcera kapelníka Josefa Šumbery). Za druhé světové války deportovali poslední suchovskou židovskou rodinu do koncentračního tábora. Obchod byl během války vykraden. Zloději se do něj vloupali z gánku (mezery mezi domy). Po druhé světové válce došlo k znárodnění a zrušení obchodu, ze kterého udělali byt pro obsluhu hospodu. Každou neděli tu byly muziky. (Z terénního výzkumu autorky textu v obci Suchov dne 28. 12. 2018 a 5. 1. 2019: Josefa Janesková, Martin Horák, Anna Migotová). 25 SOkA Hodonín, AO-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 5, fol. 3). 26 Matúš Béňa byl známý mezi literáty, na Suchově ho navštívil také Svatopluk Čech. Odešel na školu do sousední Blatničky, kde se oženil. Vydal knihy: Děti Slovácka, Žalostiny, Cikáni, napsal divadelní hru o zbojníkovi Polčákovi a jeho příspěvky byly uveřejňovány v časopise Květy, Zlatá Praha, v nedělních přílohách brněnských Lidových novin a jinde. (Skácel, Jan: Stručné dějiny obce Suchov. 1970, s. 19). 27 Bystřina, Otakar: Súchovská republika. Kronika mládí. I. vydání, Vyškov: František Obzina 1926. 28 Bystřina, Otakar: Súchovská republika. Kronika mládí. II. vydání, Břeclav: Moraviapress 1999.

Český rozhlas Olomouc natočil na téma Súchovská republika roku 2013 rozhlasovou hru.29 Spolek Súchovská republika byl založen v roce 1882, k jeho rozpadu došlo v období před první světovou válkou.30 V návaznosti na spolek umělců vznikla z iniciativy etnoložky Olgy Floránové a primáše a akademického malíře Miroslava Minkse z Velké nad Veličkou událost Putování po stopách súchovských republikánů, která se v letošním roce konala již po desáté.

1.2 Stručná historie obce

Vznik osady nesoucí název Suché Němčí, nebo také Suchoněmčí,31 se odhaduje do druhé poloviny 13. století, kdy došlo ke kolonizaci pány z rodu Hrabšiců, spojených s německým jazykovým ostrovem, který ve vesnicích bývalé Lúcké provincie zanikl ve 14. století.32 Obec se proto patří k nejstarším osadám Horňácka.

Obrázek 1: III. vojenské mapování Františko-josefské z let 1876–1878.

Jihozápadně nad vsí se kdysi nacházel hrádek Kanšperk, který se poprvé připomíná v r. 1360, jako středisko nově vzniklého menšího dominia.33 Hrádek byl v držení Beneše Husa, z čehož

29 Pro rozhlas připravil Jaroslav Bařinka. Hudbu složil Richard Mlynář, hráli Václav Zapletal a Roman Höpfler. Technicky spolupracovali mistři zvuku Jiří Pochvalovský a Zdeněk Slavotínek. V režii Michala Bureše účinkoval Miroslav Hruška. (Bureš, Michal: Súchovská republika znovuobjevená. Dostupné z: https://olomouc.rozhlas.cz/suchovska-republika-znovuobjevena-6416445, cit. 20. 8 2019). 30 Skácel, Jan: Stručné dějiny obce Suchov. Strojopis 1970, s. 19. 31 ŘFBB. Pamětní kniha farnosti Boršice, kniha II. 32 Hosák, Ladislav: Období raného a vrcholného středověku. In: Uherskohradišťsko. Vlastivěda moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost 1992, s. 401. 33 Tamtéž, s. 202.

je odvozen jeho název Gansberg. Do dnešních dní se z hradu zachovaly pouhé zbytky,34 neboť už v roce 1486 byl uváděn jako pustý,35 stejně jako obec, která není zaznamenána v soupisu Strážnického panství z roku 1516. V průběhu 16. století sem však přichází několik rodin Horňáků pocházejících ze slovenské Žiliny, proto je ve strážnickém urbáři z roku 1617 uvedeno 36 usedlostí.

K nejnižší severní části obce zvané dolní konec vede žlutá – hlavní příjezdová cesta z farní obce Boršice u Blatnice, která je v současnosti polní cestou. U ní lze vidět šedý kříž, znázorňující katolický hřbitov. Kříž na protější straně byl hřbitovem obyvatel jiného než katolického vyznání, nacházel se u cesty vedoucí k obci Blatnička. Ve středu obce je zakreslena zvonice, nad ní odbočka do polí a jediná ulice, zvaná Na drahách. Silnice dále stoupá jižním směrem v nejvyššímu bodu obce, kde se u cesty směrem k Suchovským Mlýnům nachází kaplička s památnou lípou.

34 Hrad byl jednodílný a měl půdorys 33 × 19 metrů. Do dnešních dnů se z hradu zachovaly jen malé zbytky zdí. Od roku 1999 probíhají v lokalitě prázdninové archeologické tábory. Kabeláč, Martin: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku – Jižní Morava, 21. 4. 2004. Dostupné z: https://www.hrady.cz/?OID=652, cit. 15. 8. 2019. 35 „Synové Beneše Husa II. odprodali hrad před rokem 1381 hrad. (…) Roku 1406 ho vlastnil Beneš z Otěšic a v roce 1417 se po Kanšperku uvádí Jan Lysek z Brandýsa. Za husitských válek hrad získal Petr z Kravař a Strážnice. Ten roku 1439 obnovil zástavu Drslavu z Nákla. Když roku 1466 zemřel Jiří z Kravař a Strážnice a toto zboží zdědila jeho dcera Alžběta, hrad se uvádí jako pustý. Hrad nebyl obnoven a znovu se jako pustý uvádí roku 1486.“ (Plaček, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha: Libri 2007).

2. Duchovní hudba

V blízkém každodenním kontaktu s hudbou lidovou byla hudba duchovní. Vzájemně se prolínaly a obohacovaly. Lidová hudba mnohdy čerpala z hudby církevní, prokazatelný je také vliv rukopisných kancionálů na písňový repertoár obyvatel.36

2.1 Duchovní zpěv

Duchovní písně37 dříve tvořily podstatnou složku každodenního života. Zpěv byl spojen s modlitbou ranní i večerní před ulehnutím ke spánku. Nejvíce byl zpěv slyšet v době postní a adventní, kdy se zpívalo celé večery.38 Filozof a etnograf Vladimír Úlehla ve svém díle Živá píseň dokládá staré nápěvy pramenící z duchovních písní evangelických kancionálů v Javorníku.39 Duchovní zpěv jako součást každodennosti na Horňácku, postupně zanikal v důsledku změn ve společnosti po první světové válce. „Mladí hospodáři prošlí válkou už to nedodržovali a ani děti k tomu nevedli.“40 Zpěv v období postu a adventu se však udržel do doby, než vymřeli staří literáti. Pohřební písně zpívané u lože zemřelého byly na Horňácku zachyceny etnografem Josefem Tomšem ještě v roce 1966.41 Po dlouhou sobu se udržel také zpěv náboženských písní, spojený s modlitbou v prosebné dny, kdy se průvodem chodilo k Božím mukám prosit za úrodu.42 V současné době je zpěv náboženských písní v domácnosti omezen na repertoár národních, ojediněle regionálních koled během vánočních svátků.43 V kolektivní rovině se setkáváme s liturgickým zpěvem v průběhu bohoslužeb.

V místním kostele jsou zpívány ordinária Karla Břízy, Josefa Olejníka, Petra Ebena, Zdeňka Pololáníka, jedenkrát do měsíce jsou mešní zpěvy v latinském jazyce.

36 Pavlicová, Martina: Impulzy vývoje tanečního a hudebního folkloru. In: Doušek, Roman – Drápala, Daniel: Časové a prostorové souvislosti tradiční lidové kultury na Moravě. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie 2015, s. 68–74. 37 Duchovní píseň je označení pro každou píseň náboženského obsahu. (Kouba, Jan: Slovník staročeských hymnografů 13.-18. století. Praha: Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Kabinet hudební historie 2017, s. 7). 38 Holý, Dušan: Hudební umění. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko, c. d., s. 406. 39 Velmi známá je například stará evangelická píseň Poslyš cérko žalostivá, kterou použil Vítězslav Novák v první části Slovácké suity (V kostele) pro malý orchestr op. 32 z roku 1903. (Úlehla, Vladimír: Živá píseň. Praha 1949, s. 114–117). 40 Holý, Dušan: Hudební umění. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko, c. d., s. 426. 41 Tomeš, Josef: Společenský a rodinný život. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko, c. d., 330–332. Srov. Pavlík, Jarko: Hrubá Vrbka. Hrubá Vrbka 2011, s. 208. 42 Posledním známým předřikovačem průvodů byl Martin Horňák, Suchov č. p. 85. (Z rozhovoru autorky textu s Martinem Horákem dne 28. 12. 2018, Suchov). 43 Z terénního výzkumu dne 2. 11. 2018; 28. 12. 2018; 3. 2. 2019; 12. 8. 2019.

Suchov neměl až do roku 2005 vlastní kostel. Před vystavěním kaple sv. Lukáše docházeli Suchovjané na bohoslužby do sousedních Boršic u Blatnice, kde se odehrávaly také křtiny, svatby a pohřby. Roku 2005 byla naproti hřbitova ve spodní části obce postavena kaple sv. Lukáše. Slavnostního vysvěcení dne 23. října se ujal olomoucký biskup Mons. Josef Hrdlička. V oltáři jsou uloženy ostatky sv. Jana Sarkandera.44 Katolické mše se od tohoto data slouží pravidelně ve středu a neděli.45 Duchovní otec p. Mgr. Norbert Waclaw Nawrath dojíždí z farnosti v Boršicích u Blatnice, pod jejíž správu spadá mimo Suchov46 a přilehlé osady také kostel svatého Matouše na Nové Lhotě. Jako první varhanice v nově vystavěném kostele začala hrát nadaná žákyně osmé třídy Veronika Jurištová.47 Působilo zde v té době také 6–7 žen, které zpívaly na pohřbech bez hudebního doprovodu. Od roku 2012 začala hrát na varhany Jitka Pinkavová.48

1.2.1 Schola

Během roku 2014 se pod vedením varhanice Jitky Pinkavové začala postupně formovat pěvecká schola.49 Sbor 5–6 členů doprovází nedělní i všední bohoslužby, křty a svatby, pohřby, každoročně nacvičuje také slavnostní vánoční a velikonoční mše. Několikrát do roka tvoří schola hudební doprovod na jubilejních bohoslužbách, kdy si jednotlivé ročníky místních obyvatel připomínají kulaté výročí, které oslavují děkovnou mší svatou. Hrou a zpěvem se zapojují také do průběhu slavení svátku svatého Mikuláše a Tří králů.

Jejich repertoár tvoří převážně písně zpěvníků Hosana,50 Koinoia51 a Kancionál,52 do budoucna plánují nacvičit koncertní program. Do jejich repertoáru patří také písně ze setkání schol a varhanních kurzů, kterých se účastní vedoucí sboru Jitka Pinkavová.

44 ŘFBB. Pamětní kniha farnosti Boršice, kniha II. 45 Římskokatolická farnost Boršice u Blatnice. Dostupné z: http://borsiceublatnice.farnost.cz/suchov/, cit. 20. 8. 2019. 46 Ke dni 18. října 2015 bylo na Suchově pokřtěno 16 dětí katolického vyznání. Stejný počet 16, bylo biřmovaných. Katolických svateb zde bylo 8. Pomazání nemocných přijalo176 osob, slouženo bylo celkem 45 katolických pohřbů. (Z rozhovoru autorky textu s patrem Mgr. Norbertem Waclawem Nawrath dne 31. 10. 2019, Boršice u Blatnice). 47 Viz kapitola Významné osobnosti. 48 Jitka Pinkavová, varhanice, Suchov. Věnuje se lidové, duchovní a liturgické hudbě, hraje na klavír, keyboard, varhany a akordeon. 49 Současní členové scholy: Pavla Mikeskova, Květoslava Supová, Renáta Supová, Vlastimil Hlaváček, Vlasta Pinkavová a vedoucí scholy, varhanice Jitka Pinkavová. 50 Glogar, Josef: Hosana: zpěvník křesťanských písní. Praha: Portál 2003. 51 Arganaraz, Ricardo: Koinonia Jana Křtitele. Plzeň: DAN 1998. 52 Kancionál: společný zpěvník českých a moravských diecézí. Praha: Ústřední církevní nakladatelství 2004.

Schola také spolupracuje se sbory z Nové Lhoty a Boršic u Blatnice. Scházejí se pravidelně dvakrát do týdne den před bohoslužbou, každý úterní a sobotní podvečer.

Obrázek 2: členové chrámového sboru ze Suchova. Zleva: Vlastimil Hlaváček, Jitka Pinkavová, Pavla Mikeskova, Květoslava Supová, Renáta Supová.53

2.2 Evangelická tradice v obci

Horňácko je rovněž spjato se silnou nekatolickou tradicí. V důsledku protireformace došlo v nížinných obcích Dolňácka k poměrně rychlé masové konverzi ke katolicismu.54 „Na Súchov došly evangelické rodiny z Čech, byli to Dráždilé, Navrátilé, Sokolé, Hassovi, říkali jim Čehúni, Kalvíni, posmívali sa jim – co ten kalvín Český. Zpívali luteránské písničky a chodili do Javorníka na pobožnosti. Spíš ludé vyprávjali, že utěkali do hor před rekatolizacú.“55 Různorodost vyznání na Suchově dokládají záznamy v kronikách a pamětních knihách. Roku 1898 zde žilo z celkových 980 občanů 14 židovského,

53 Seznam všech členů scholy v poznámce podkapitoly Kolektivní zpěv v obci. 54 Holý, Dušan: Problémy vývoje a stylu lidové hudby: lidová taneční hudba na moravské straně Bílých Karpat v subregionu Horňácko. Brno: Masarykova univerzita 2013, s. 44–45. 55 Z rozhovoru autorky textu s Annou Zemčíkovou dne 5. 1. 2019, Suchov.

106 nekatolíků augšpurského a helvetského vyznání.56 V roce 1900 to bylo 63 evangelického a 8 židovského vyznání.57 Dle sčítání lidu v roce 1921 z celkových 1020 obyvatel je počet židovských obyvatel 4, českobratrských evangelických 13.58 Kolem roku 1940–1950 zde žilo 15 evangelických rodin.59 V roce 1960 se Zdenka Jelínková ve svých výzkumech zmiňuje o 10 evangelických rodinách60 z Hané a Čech usazených na Suchově. Na Horňácku tradice protestantských náboženství doposud nevyhasla. V současné době žije v obci 8 evangelických rodin a několik jednotlivců.61 V minulosti se na okraji obce nacházely také dva oddělené hřbitovy, římskokatolický a evangelický českobratrský.62 V současné době pohřbívají evangeličtí věřící odděleně v horní části jediného současného hřbitova na Suchově.

Suchov nikdy neměl vlastní evangelickou modlitebnu. Od postavení římskokatolické kaple sv. Lukáše, která je majetkem obce, jim bylo umožněno vykonávat své bohoslužby zde. Významnější církevní svátky věřící dojíždějí slavit do modlitebny sboru Českobratrské církve evangelické v Javorníku nad Veličkou. Před vystavěním kaple se scházeli v rodinných domech u Břeňů (zvaných Brémé), později u Fajmonů, bohoslužba byla doprovázena hrou na jednoduché klávesové nástroje.63 Dříve také věřící chodili na bohoslužby do Javorníka pěšky, přes Podhradské louky a les zvaný Kaní.64 Část věřících také jezdila na kole přes Suchovské Mlýny. Pan farář z Javorníka chodil jednou měsíčně na Suchov do školy vyučovat náboženství, jednou za měsíc se také zúčastnil večerní pobožnosti (nešpor). „Myslím si, že návštěvy kostela v Javorníku měly vliv na to, že se hojně uzavírala manželství mezi děvčaty a chlapci ze Suchova a Javorníka, v menší míře z Velké nad Veličkou nebo Hrubé a Malé Vrbky.“65

56 ŘFBB. Pamětní kniha farnosti Boršice, kniha I. započata od faráře Františka Indry roku 1898. 57 Procházková, Jarmila: Janáčkovy záznamy hudebního a tanečního folkloru. Brno: Doplněk 2006, s. 289. 58 SOkA Hodonín, AO-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 10, fol. 4) 59 Horňákovi, Břeňovi č. 107, Břeňovi č. 62, Břeňovi č. 126, Dražilovi, Burešovi č. 86, Sokolovi č. 80, Sokolovi č.79, Sokolovi č. 57, Zvonkovi, Fajmonovi č. 76, Fajmonovi č. 44, Hasovi. (Převzato z rodokmenu Jana Bureše). 60 „Na Súchově bylo mnoho přistěhovalých rodin z Hané, Čech a odjinud. Raspilé a Sokolé ze Slovenska, Zemčici z Komně, Dráždilé z Čech, Navrátilé z Hané, Žváčci, Zvonci, Břeň, Klučovští z Čech.“ (Jelínková, Zdenka: EÚB, sign. A 999/67–68). 61 Břeňovi, Horňákovi (nazýváni Petré), Dražilovi, Navrátilovi, Fajmonovi, Sokolovi, Burešovi, Hasovi, dále Josefa Janeskova a Eva Režňákova, která se přivdala z evangelické obce Javorník. (Z rozhovoru autorky textu s Josefou Janeskovou dne 5. 1. 2019, Suchov). 62 Viz mapa obce v úvodní kapitole Stručná historie obce. (SOkA Hodonín, AO-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 10, fol. 3). 63 Z rozhovoru autorky textu s Janem Tomčalou dne 28. 12. 2018, Suchov. 64 Z rodokmenu Jana Bureše. 65 Tamtéž.

Výjimečný repertoár evangelických písní je zaznamenán v nahrávkách fonografické komise. Ze sběrné akce Lidová hudba v Československu byly v roce 1933 pořízeny nahrávky evangelických písní: Můj milý člověče; Aj, Panna je pozdravená; Pán Bůh je síla má.66 Zpívají Jan Šumbera, varhaník ze Suchova a Anežka Kovárová-Okendžáková z Hrubé Vrbky.67

66 Kratochvíl, Matěj: Lidová hudba v Československu: Nejstarší zvukové záznamy lidové hudby. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2009. CD 3: Jižní Morava, nahrávka č. 5. 67 Interpreti pocházejí z obce Suchov (73, 75).

3. Rukopisné kancionály ze Suchova

„Jest pochopitelno, proč se nejvíce opisovaly modlitební knížky; jejich potřeboval lid nejvíce, jich si také vážil nejvíce.“68 Kancionál69 je v obecné rovině rukopisný nebo tištěný zpěvník lidových, pololidových či umělých písní v českém, latinském či německém jazyce, někdy také s notovým záznamem.70 Rukopisné kancionály jsou cenným pramenem dokládajícím svérázné výtvarné, hudební i literární umění moravsko-slovenského pomezí. Jejich vznik lze proto zaznamenat ještě čtyři století po zavedení knihtisku.71 Rukopisy byly v minulosti mnohem dostupnější a v některých případech méně nákladné na pořízení, než knihy tištěné.72 Bohatě zdobené rukopisné knihy byly také významnou složkou rodinné reprezentace.73 O jejich oblibě v regionu74 svědčí množství dochovaných rukopisů Pomykalovy hymnografické školy,75 které vznikaly od počátku 30. do konce 70. let 18. století s rozšířeném do 30. let 19. století.76 Nejhojnější výskyt iluminovaných rukopisů lze zaznamenat v evangelické obci Javorník, kde současně sloužily jako rodinná kronika.77

68 Kafka, Josef: Hlavní katalog a průvodce: s plánem výstaviště, národopisného paláce a četnými vyobrazeními. Praha 1895, s. 327. 69 Kancionály byly objemné knihy, určené pro zpěv na kostelním kůru. Pro zvláštní příležitosti, především mimo kostel byly určeny menší zpěvníčky, funebrály pro pohřební obřady, rorátníky pro ranní adventní mše, drobné knížky poutnických písní pro poutě a procesí. (Kouba, Jan: Kancionál. In: Vysloužil, Jiří – Fukač, Jiří: Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Supraphon 1997, s. 402–405). 70 Holubová, Markéta: Kancionál. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007, s. 356. 71 Podle Kateřiny Smyčkové je rukopisná kultura svébytné publikační médium s vlastními zákonitostmi fungování, jako médium schopné konkurovat knihtisku ještě na prahu moderní doby. Množství dochovaných rukopisných památek vyvrací domněnku, že by se po vynálezu knihtisku omezily rukopisy na soukromou sféru (deníky, korespondence, nákupní seznamy atp.) – některé ze zahraničních studií hovoří přímo o tzv. „rukopisném publikování“ (scribal publication). (Raška, Pavel – Smyčková, Kateřina [ed.]: Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoutcímu [1774]. Moravská zemská knihovna Brno 2017, s. 4). 72 U rozměrných a bohatě iluminovaných kancionálů je cena srovnatelná s tisky. O to více vystupuje kancionál jako prostředek individualizace a rodinné reprezentace: „nebarevná, unifikovaná produkce tiskáren byla převážně médiem všednodenního použití, rukopisný originál reprezentoval svou jedinečností.“ (Raška, Pavel – Smyčková, Kateřina [ed.]: Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoutcímu [1774], c. d., s. 12). 73 Z rozhovoru autorky textu s Annou Migotovou dne 28. 12. 2018, Suchov, viz v podkapitole Funkce a druhotný život kancionálů. 74 Horňácko, Ostrožsko. 75 Pomykalově hymnografické škole se podrobně věnuje Kateřina Smyčková: Raška, Pavel – Smyčková, Kateřina (ed.): Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoutcímu (1774), c. d., s. 50–57. 76 Viz Soupis popsaných a nalezených kancionálů Pomykalovy hymnografické školy. 77„Zapisovaly se sem narození, sňatky či úmrtí. Po staletí je také v Javorníku zaužíváno, že každá věřící rodina má na určitém místě svůj zpěvník, ke kterému při návštěvě kostela přisedá.“ (Z rozhovoru evangelického varhaníka Tomáše Majtána z Javorníka pro Slovácké noviny. AV: V Javorníku se zpívá ze stoletých kancionálů. Slovácké noviny, 27. 4. 1999).

V hlavním katalogovém průvodci Národopisné výstavy Českoslovanské je uvedeno: „Opsané knížky se ozdobovaly často pracně vhodným způsobem a dobrým vkusem a staly se tak pro svou svéráznost skutečně cennými památkami lidové literatury.“78 Svérázná výtvarná podoba a četnost výskytu rukopisů zaujala badatele v 19. a 20. století, díky jejichž podrobné dokumentaci se dochovaly cenné záznamy o mnohých dnes nezvěstných rukopisných památkách.79 První zájem o výzkum lidového ornamentu v místních kancionálech podnítil počátkem roku 1888 Matúš Béňa, učitel na Suchově a člen spolku Súchovská republika. Poslal tehdy do redakce časopisu Vlastivědného muzejního spolku v Olomouci80 několik listů kancionálu Martina Pomykala ze sousedních Boršic u Blatnice.81 Netradiční ornamentální výzdoba rukopisného kancionálu zaujala národopisce Josefa Klvaňu82 a Vítězslava Houdka.83 V létě téhož roku proto podnikli společnou cestu do Boršic za kancionálem Martina Pomykala z roku 1727.84 Narazili zde však na další zajímavé rukopisy takzvané východomoravské iluminátorské školy, dnes konkrétněji označené jako Pomykalova hymnografická škola. Výsledky svých výzkumů publikovali v Časopise vlasteneckého spolku musejního v Olomouci.85 Souborně pak oba autoři popsali nalezené památky v publikaci Moravské ornamenty, vydané ve Vídni roku 1891, která je jednou z prvních národopisných studií tak úzkého zaměření.86 Badatelská práce autorů je nedocenitelná, neboť jsou zachyceny hodnotné prameny z konce 19. století, které již v současnosti není možné dohledat.87

78 Kafka, Josef (ed.): Hlavní katalog a průvodce: s plánem výstaviště, národopisného paláce a četnými vyobrazeními. Praha: Výkonný výbor 1895, s. 327. 79 Mezi významné ztracené rukopisy patří také nejrozsáhlejší z kancionálů Josefa Šumbery z let 1830–1834. 80 Musejní spolek olomoucký byl založen roku 1883 (o dva roky později přejmenován na Vlastenecký spolek musejní v Olomouci). Při tomto spolku vzniklo i první české muzeum na Moravě. V lednu 1884 pak vznikl Časopis Vlasteneckého spolku musejního, který se stal jedním ze základních pilířů rozvoje českého vědeckého života na Moravě. (VMO: https://www.vmo.cz/o-nas-vlastivedne-muzeum-v-olomouci, cit. 12. 7. 2019). 81 Pamětní kniha farnosti Boršice u Blatnice (dále jen Boršice) dokládá přifaření osady Suchov, vzdálené tři čtvrtě hodiny. Do roku 1892 byly součástí farnosti Boršice také Suchovské Mlýny. (ŘFBB. Pamětní kniha farnosti Boršice, kniha I. započata od faráře Františka Indry roku 1898, fol. 2). 82 Josef Klvaňa (1857–1919), český přírodovědec, etnograf, pedagog, fotograf a cestovatel. 83 Vítězslav Houdek (1856–1916), český právník a spisovatel v oblasti moravské vlastivědy. 84 Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Kancionál boršický. Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, č. 20, 1888, s. 145–150; č. 21, 1889, s. 1–7; č. 22, 1889, s. 64–69; č. 24, 1889, s. 154–159; Srov. J. Klvaňa ve Světozoru 1891, s. 192. 85 Houdek, Vítězslav: Prostonárodní malířská škola moravská. ČVSMO, č. 7, 1890, s. 163–165; ČVSMO, č. 20, 1888, s. 145–150; č. 21, 1889, s. 1–7; č. 22, 1889, s. 64–69; č. 24, 1889, s. 154–159.; Klvaňa, Josef: Kancionál boršický. ČVSMO, 1888, č. 5 s. 145–150; Kancionál boršický. ČVSMO, 1889, č. 6, s. 1–7, 64–69, 154–159. 86 Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III. Vídeň 1891. 87 Nejrozsáhlejší kancionál Josefa Šumbery, který vznikal mezi lety 1830–1831, popsán v Moravských ornamentech (s. 74–78), je nezvěstný od 70. let 20. století, kdy bylo zrušeno muzeum Francka Úprky ve Velké nad Veličkou. Iluminace hudce z tohoto kancionálu v kapitole Starý štrajch. Popis kancionálu v kapitole Rukopis 3.

V polovině 20. století se výtvarnou podobou iluminovaných kancionálů na Horňácku zabýval etnolog Richard Jeřábek.88 Kancionál Martina Bursíka z Kuželova a další rukopisné knihy uložené ve fondech MZM ve své publikaci charakterizovala etnografka Eva Večerková roku 2014.89 Literární historička Kateřina Smyčková věnovala svou disertační práci písňovému repertoáru moravských rukopisných kancionálů 17. a 18. století,90 načež navázala antologií Růže chuti přerozkošné.91 Posledním dílem Kateřiny Smyčkové je kritické vydání kancionálu Pavla Rašky z roku 1774,92 jakožto vybraného zástupce bohaté rukopisné kultury, doplněno autorčinou odbornou studií.

3.1 Literátská bratrstva

Vznik kancionálů a funebrálů pramení z působení literátských sborů a pěveckých kůrů, složených z mužů pěstujících zpěv převážně v mateřském jazyce.93 Literátská bratrstva, nazývaná sborové, kůrové nebo literáti, tvořila nepostradatelnou pěveckou složku doprovázející katolickou bohoslužbu, později pouze zádušní mše.

Z výzkumů etnografa Josefa Tomše na Horňácku vyplývá, že zpěv literátů byl rovněž součástí obřadů spojených s pohřbem, které se odehrávaly mimo kostel. Bratři se scházeli v podvečer ke zpěvu pohřebních písní ze starých kancionálů a funebrálů u lože zemřelého: „Aby duše nalezla po smrti klidu, jest nutno třeba modliteb a písní ,starých bratrů‘ (…) Nápěvy k žalmu si sami skládají a zpívají je jinak, než církev předepisuje. Žalmy a různé vymyšlené modlitby prozpěvují u mrtvoly nebožtíka po celou noc, když nebožtík jest veřejnosti vystaven, lid věří, že duši člověka bude tím spomoženo a v záhrobí nalezne klid.“94

Působení bratrstva na Veselském a Strážnickém panství je doloženo ustanovením z roku 1584.95 Další písemná zmínka vypovídá o působení strážnického bratrstva Panny Marie

88 Jeřábek, Richard: Výtvarný projev. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko, c. d., 224–231. 89 Večerková, Eva: O čem vyprávějí rukopisné knihy z etnografických sbírek Moravského zemského muzea. Brno: Moravské zemské muzeum 2014. 90 Smyčková, Kateřina: Vytváření písňového kánonu v rukopisných kancionálech 17. a 18. století. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Praha 2015. 91 Smyčková, Kateřina: Růže chuti přerozkošné: antologie moravských rukopisných kancionálů 17. a 18. století. Univerzita Karlova: Praha 2015. 92 Raška, Pavel – Smyčková, Kateřina: Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoutcímu (1774), c. d. 93 Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III. Vídeň 1891, s. 5. 94 Záznam z Nové Lhoty, 30. léta 20. století: Tomeš, Josef: Společenský a rodinný život. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko, c. d., s. 355, pozn. č. 136. 95 Fryc, Ota: Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Krajské nakladatelství: Brno 1963, s. 15.

Růžencové v roce 1632.96 O oblibě zpěvu v regionu svědčí rovněž dopis tehdejšího majitele strážnického panství, Františka de Magni roku 1632, adresován představenému piaristů J. B. Grammayovi do Mikulova. Hrabě Magni v něm přibližuje podmínky pro vznik piaristické školy a koleje na jeho panství: „Věřím, že by bylo velmi dobré, jestliže jednou budou mít natrvalo učitele zpěvu a hudby, protože obyvatelé tohoto hrabství, mého panství a jeho okolí, a zvláště Uhři, mimořádně oblibují tato studia a jejich prostřednictvím by bylo možno přilákat nesmírné množství studentů.“97

K výraznému obratu poměrů došlo za vlády císaře Josefa II. Roku 1784 byly literátské spolky zrušeny a používání kancionálů zakázáno.98 Po císařově smrti však došlo k částečnému obnovení.99 Z pozdějších pramenů vyplývá, že tradice literátských kůrů byla v obci Suchov obnovena a přetrvala, neboť byla zachycena národopisci ještě na konci 19. století: „Jest podobno ku pravdě, že ještě za předešlého století (18. století)100 byl v každé dědině horňácké na moravském Slovensku takový sbor literáků, kteří – zcela jako dávní předkové jejich před vynalezením knihtisku, a namnoze i dlouho po tom – ze společného psaného a umělecky zdobeného kancionálu na kruchtě kostelní (kůru/chóru)101 při pohřbech pak ze zvláštních funebrálů zpívali, ano v některých horňáckých dědinách podnes zpívají.“102 Že tomu tak bylo i na Suchově, potvrzují národopisci Vítězslav Houdek a Josef Klvaňa následujícími slovy: „Kancionály Raškův a Šumberův bylo jen těžko a vždy jen na krátko lze vypůjčiti, poněvadž z nich literáci novolhotští a súchovští podnes společně zpívají.“103

96 Maňas, Vladimír: Hudební aktivity náboženských korporací na Moravě v raném novověku. Disertační práce. Masarykova univerzita Brno 2008, s. 48. 97 Dne 16. 6. 1632: „Se simul et semel postrannohaveremaestri di musica vocale et instrumentale, saria cosa utilissima, essendoquestaContea, Signoria et vicinato et gl´ongheri in particolare in´ estremodatti a questo studio, efficacissimoripiego per allettare numero infinito de scolari, credo.“ In: Pajer, Jiří: Strážnice. Kapitoly z dějin města. Strážnice 2002, s. 481; překlad F. Čelovského, tamtéž, s. 482. Převzato z: Maňas, Vladimír: Hudební aktivity náboženských korporací na Moravě v raném novověku, c. d., s. 146. 98 Holubová, Markéta: Kancionál. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura, c. d., s. 356. 99 Otto, Jan: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha 1900, s. 147–151. 100 Poznámka autorky. 101 Poznámka autorky. 102 Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III, c. d., s. 5. Podobné záznamy jsou také v souvislosti s kancionálem Pavla Rašky z nedaleké Nové Lhoty: „Při zdejším kostele je od roku 1752 literátský kúr, který využívá starého kancionálu, který sestavil rektor Pavel Raška.“ (Okénka, Antonín: Nová Lhota a Vápenky, 2009. Dostupné z:http://www.novalhota.cz/nova-lhota-a-vapenky/d- 11624/p1=5085, cit. 10. 8. 2019). 103 Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III, c. d., pozn. 10, s. 5. Přetrvávající literátskou tradici v Nové Lhotě dokládá Richard Jeřábek ještě v šedesátých letech 20. století. (Jeřábek, Richard: Výtvarný projev. In: Frolec, Václav, ed.: Horňácko, c. d., s. 226).

Zpěv pohřebních písní u lože zemřelého na Horňácku zaznamenal při svých výzkumech etnograf Josef Tomeš ještě v roce 1966.104

O zachovalosti literátské tradice koncem 19. století svědčí rovněž zařazení zpěvu literátů v kostele, jako součást nedělního dopoledního programu105 Národopisné výstavky,106 která se konala 21.–23. července 1894107 ve Velké nad Veličkou. Členem literátského sboru ve Velké byl také sběratel lidových písní a člen Súchovské republiky Martin Zeman.108 Tento schopný organizátor měl zásluhy na realizaci NVV,109 která byla přípravou na Národopisnou výstavu Českoslovanskou v Praze.110 Z toho důvodu se jí účastnili delegáti vybírající program pro Prahu.111 Součástí NVV byly také bible a kancionály.112 Nedá se s jistotou určit, zda byl nejrozsáhlejší kancionál Josefa Šumbery (1830, č. 3) převezen do Prahy113 v roce 1895 u příležitosti NVČ, je však uveden v hlavním katalogovém průvodci. VII. oddělení výstavy: Cenné památky práce výtvarné, jako ukázka lidové drobnomalby v kontextu s dalšími kancionály (lhotecký, boršický a Pavla Rašky).114

104 Tomeš, Josef: Společenský a rodinný život. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko, c. d., s. 330–332. Srov. Pavlík, Jarko: Hrubá Vrbka. Hrubá Vrbka 2011, s. 208. 105 Program NVV v zápisu Karla Klusáka do školní kroniky ve Velké nad Veličkou. 106 Dále jen NVV. „Tehdy se Velká i se Suchovem a vůbec celým Horňáckem proslavila, ukázala umělecký svéráz našeho lidu a v dalších letech se stala dostaveníčkem umělců a národopisců.“ (Skácel, Jan: Stručné dějiny obce Suchov. 1970, strojopis, s. 19). 107 „Začínaly ty slavnosti už v sobotu 21. července stavěním máje, vrcholily v neděli a v pondělí byl pořádán československý výlet na Filipov. Zvon na stěně hájovny vítal hosty ze Slovenska, jak dojížděli z Myjavy, Březové, Skalice a ze Senice.“ (Ptáčníková, A.: 95letá Anna Klusáková vzpomíná. Malovaný kraj, 1985, roč. 21, č. 3, s. 18–19). 108 Byl rovněž organizátorem NVV a jeden z hlavních organizátorů horňácké skupiny na NVČ. Za jeho úsilí, jehož výsledkem byla zdařilá reprezentace Horňácka, obdržel na NVV pamětní bronzovou medaili a diplom. 109 „Výstavka se stala jakousi generálkou pro účastníky v Praze a lze ji také považovat za předchůdce dnešních Horňáckých slavností konaných ve stejných dnech. Pokusným příkladem měla být výstavka také v oblasti zpěvu náboženských a tanečních písní mimo své určené příležitosti. Janáček se zde přesvědčil, že tyto písně musí být součástí obřadu či obyčeje, kterému přísluší a nelze je z nich vytrhnout. Toto zjištění se odrazilo v celém programu lidových slavností na pražské Výstavě.“ (Maňáková, Magdalena: Výstavnictví ve Velké nad Veličkou. Diplomová práce. Masarykova Univerzita Brno 2008, s. 19). 110 Dále jen NVČ. 111 Maňáková, Magdalena: Výstavnictví ve Velké nad Veličkou, c. d., s. 17. 112 Tamtéž. 113 „Věci obsažené na výstavkách se již nevracely majitelům, ale byly odeslány do Prahy, kde se již v září 1894 začalo s jejich katalogizováním a tříděním do jednotlivých skupin.“ (Maňáková, Magdalena: Výstavnictví ve Velké nad Veličkou, c. d., s. 16). 114 Kafka, Josef: Hlavní katalog a průvodce: s plánem výstaviště, národopisného paláce a četnými vyobrazeními. Praha 1895, s. 327.

3.2 Josef Šumbera a jeho dílo

Kostelník a kapelník Josef Šumbera je považován za posledního tvůrce východomoravského iluminátorského umění. Narodil se 28. 2. 1812, jako syn Andrase Schumbera (Ondřeje Šumbery), pololáníka115 ze Suchova č. p. 26 a jeho manželky Anny rozené Tučkové, dcery Andrase Tuczek (Ondřeje Tučka). Pokřtěn byl téhož dne paterem Antonínem Bílečkem,116 kmotry mu byli Jan a Kateřina Horňákovi.117

Obrázek 3: matriční záznam o narození Josefa Šumbery.118 O jeho životě neexistují žádné podrobné záznamy. Jeho ženou byla Anna,119 dcera Pavla Štěpánka, čtvrtláníka120 z Kuželova, která zemřela roku 1869.

Byl sice synem půlláníka, avšak jako domkař na č. p. 125 se údajně živil nádenickou prací. Velká část chudobného obyvatelstva ze Suchova a Boršic v minulosti docházela na sezónní práce do úrodnějších oblastí.121 Je zřejmé, že celý život pobýval na Suchově č. p. 125, kde 9. května roku 1872 zemřel na souchotiny (tuberkulózu).122

Za povšimnutí stojí skutečnost, že Šumberovy rukopisy vznikaly mezi lety 1827–1834, tedy v době, kdy mu bylo mezi 15–22 lety. Z pozdějšího období jeho života se žádné rukopisné

115 Pololáník (místní označení půlláník) je označení stavu, společenské vrstvy, dělené podle majetku. Jedná se o držitele půdy o rozloze ½ lánu. Velikost jednoho lánu se však obec od obce lišila (v sousední obci Blatnička byl jeden lán 16 ha, v nedalekém Hluku však jen 8,4 ha) nelze proto přesně určit jaké množství půdy Ondřej Šumbera vlastnil, řadil se však k bohatším občanům. 116 Pater Antonín Bíleček ve farnosti působil mezi lety 1781–1816. (ŘFBB, Pamětní kniha farnosti Boršice, kniha I. započata od faráře Františka Indry roku 1898). 117 MZA Brno: Matrika narozených 1781–1850. Farnost Boršice u Blatnice. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9490/?strana=40&fbclid=IwAR1zH- tIOYrNWmGKOVYTRQ7fvDLexbgmoLjyOHKO0I6Y5qIkvZy9RgjDVFA, cit. 2. 12. 2018. 118 MZA Brno: Matrika narozených 1781–1850. Farnost Boršice u Blatnice. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9490/?strana=40&fbclid=IwAR1zH- tIOYrNWmGKOVYTRQ7fvDLexbgmoLjyOHKO0I6Y5qIkvZy9RgjDVFA cit. 2. 12. 2018. 119 MZA Brno: Matrika sezdaných 1785–1884. Farnost Nová Lhota. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/464/?strana=45, cit. 2. 12. 2018. 120 Čtvrtláník je označení stavu, společenské vrstvy, dělené podle majetku. Jedná se o držitele půdy o rozloze ¼ lánu. Velikost jednoho lánu se však obec od obce lišila, nelze proto přesně určit jaké množství půdy Pavel Štěpánek vlastnil, řadil se ke střední vrstvě. 121 Z rozhovoru autorky textu s Františkem Zákutným, srpen 2018, Boršice u Blatnice. 122 MZA Brno: Matrika zemřelých 1850–1927. Farnost Boršice u Blatnice. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/464/?strana=45, cit. 2. 12. 2018.

památky nedochovaly. Dalo by se proto uvažovat nad případným vzděláváním Josefa Šumbery v chlapeckém semináři. Vítězslav Houdek poznamenal: „Znal nejenom všechny dosud popsané domácí památky, neboť zvláštnosti každé z nich možno nalézti v jeho kancionále, ale on měl též příležitosť viděti mnoho cizího, obzvláště tištěné obrázkové knihy doby barokní.“123 Předchozí věta však nevypovídá nic o oné „příležitosti viděti mnoho cizího“, nad touto možností proto lze pouze polemizovat.

Protože se z období života Josefa Šumbery nedochovaly žádné zmínky, nejvěrnějším obrazem je jeho dílo. Ve své rukopisné formě nepodléhalo žádné cenzuře, je proto odrazem autorovy osobnosti. Národopisci Vlastivědného spolku muzejního byl Josef Šumbera označován jako „samouk, který maloval na pastvě.“124 Etnolog Richard Jeřábek hodnotil Šumberovo dílo po výtvarné stránce. V komparaci s dalšími kancionály východomoravské iluminátorské školy poznamenal: „tato práce je řemeslně značně nedokonalá a motivicky zcela nevynalézavá“.125 Přesto posloužil kancionál Josefa Šumbery jako předloha malíři a učiteli Josefu Hodkovi, který počátkem 20. století dekoroval rukopisný zpěvník Suchovské ludové piesničky.126 Převzal především Šumberovy fytomorfní motivy,127 které jsou ve zpěvníku zastoupeny spolu se vzácnými motivy figurálními. V úvodním slovu pak autor Josefa Šumberu označuje „malým dekorativním géniem lidovým.“128

Obrázek 4: závěrka či spodní proužek složený z geometrických prvků, se stylově odlišuje od představitelů Pomykalovy hymnografické školy.

Přesto je nutno dodat, že se k umělecké stránce nejrozsáhlejšího Šumberova kancionálu z let 1830–1834 se vyjadřuje Vítězslav Houdek jako o úpadku Pomykalovy umělecké školy: „On vybírá ze všeho, co jemu do rukou se dostalo; neustálenost jeho uměleckého směru je očividna. (…) Všechny umělecké směry působily na vnímavou mysl mladého snaživého

123 Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III, c. d., s. 74. 124 Havelková, Vlasta: Moravské ornamenty II. Vlastivědný spolek musejní, Vídeň 1890, s. 5–6. 125 Jeřábek, Richard: Výtvarný projev. In: Frolec, Václav (eds.): Horňácko, c. d., s. 275. 126 Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky, c. d., s. 8. 127 Fytomorfní motivy jsou jedním ze stavebních kamenů lidové ornamentiky zahrnující veškeré naturalistické, vegetabilní prvky. (Jeřábek, Richard – Kalinová, Alena: Fytomorfní motivy. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura, c. d., s. 224). 128 Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky, c. d., s. 8.

samouka, tak že jeho dílo stalo se pravým kaleidoskopem ukázek slohu domácího i cizího, podobně jako je míšeninou zpěvů katolických i nekatolických.“129 I přesto jsou v jeho díle popsány motivy, které pravděpodobně neokopíroval, ale sám vymyslel.

3.2.1 Josef Šumbera a Pomykalova hymnografická škola

Tvorbu Josefa Šumbery lze zařadit k Pomykalově hymnografické škole,130 která od počátku 30. let 18. století zahrnuje řadu autorů z prostředí Ostrožska a Horňácka.131 Patří mezi ně Jan Josef Pomykal z Boršic, Martin Bursík z Kuželova, Jan Pinkava zvaný Dynga, který ve svém díle uvádí Velkou nad Veličkou a Pavel Raška z Nové Lhoty.

Prvotní označení prostonárodní malířské školy moravské132 definoval národopisec Vítězslav Houdek, který východomoravskou iluminátorskou školu označil podle Martina Pomykala, tvůrce nejstaršího kancionálu, z jehož práce vychází ostatní autoři, kteří do Pomykalovy školy vnášeli své vlastní stylové prvky. Posledním z iluminátorů popsané hymnografické školy je právě Josef Šumbera, který rukopisnou tradici ve 30. letech 19. století uzavírá. Autorkou přesného – upřesněného Houdkova pojmu „Pomykalova hymnografická škola,“ je Kateřina Smyčková.

Pro hymnografickou školu Martina Pomykala jsou příznačné bohatě zdobné rozvinuté ornamenty, které svým objemem zaplňují velkou část listu. Specifická výtvarná výzdoba se pro svou estetickou hodnotu stala oblíbeným regionálním vzorem, prototypem pro Pomykalovy následovníky. Z funkčního hlediska zastávaly iluminované rukopisné kancionály, mimo svou praktickou roli, také podstatnou symbolickou funkci, a to jako

129 Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III, c. d., s. 74. 130 Martin Pomykal se nenachází ve Slovníku staročeských hymnografů (Kouba, Jan: Slovník staročeských hymnografů (13.–18. století). Praha: Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Kabinet hudební historie 2017, s. 505. „Vznikla řada rozsáhlých a bohatě iluminovaných kancionálů – podobná lokální a časová kumulace je v bohemikální rukopisné produkci přinejmenším nadprůměrná. Už jen množství, blízké místo vzniku i nepříliš dlouhé časové rozpětí vede k tomu, aby bylo tyto rukopisy možné chápat a zkoumat nikoli jako jednotlivé prameny, ale jako zvláštní skupinu“ (Raška, Pavel – Smyčková, Kateřina [ed.]: Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoutcímu [1774], c. d., s. 50–55). 131 Viz Seznam kancionálů Pomykalovy hymnografické školy. 132 Houdek, Vítězslav: Prostonárodní malířská škola moravská. Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, roč. 1890, s. 163.

předmět rodinné reprezentace. Lokální pojetí reprezentativního zpěvníku proto mohlo zapříčinit vznik celé Pomykalovy školy.133

3.2.2 Výtvarná podoba rukopisů Josefa Šumbery

Velká většina iluminovaných kancionálů obsahuje paletu základních znaků pramenících z několika málo společných vzorů, které vycházejí z rukopisných památek církevního původu, jako jsou tištěné zpěvníky a modlitební knihy.134 Vzory se dále rozšiřovaly opisováním a vyvíjely přidáváním autorových vlastních výtvarných projevů.

Josef Šumbera ve výtvarné výzdobě v různé míře napodobuje rukopisy Martina Pomykala z Boršic a jeho následovníků. Každý z autorů Pomykalovy školy má však řadu svébytných prvků, které jej odlišují. V rukopisech Josefa Šumbery je zřetelná inspirace kancionály Pavla Rašky, patrná v napodobováním iluminací i typu písma.135 Za důležitou odchylku lze považovat například figurální ornament, který je v Šumberových rukopisech zastoupen mnohem častěji než v rukopisech zbylých představitelů Pomykalovy hymnografické školy.136

Z toho důvodu Šumberovo dílo nepostrádá řadu netradičních humorných vyobrazení člověka. Například iniciálka písmene T, na jejíž spodním člunkovitém příčném trámci stojí muž s napřaženou sekerou (obrázek 5).

Mezi výrazně odlišný prvek patří také vyobrazení nejrůznějších zoomorfních motivů,137 (například lva, beránka, páva či holuba), které jsou patrné v kancionálu R1.

133 Raška, Pavel – Smyčková, Kateřina (ed.): Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoutcímu (1774), c. d., s. 56. 134 Jeřábek, Richard: Výtvarný projev. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko, c. d., s. 226. 135 Raška, Pavel – Smyčková, Kateřina (ed.): Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoutcímu (1774), c. d., s. 54. 136 Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III, c. d., s. 76. 137 Zoomorfní motivy jsou výtvarné prvky v podobě zvířat, jedna ze součástí ornamentiky lidového umění. (Jeřábek, Richard – Kalinová, Alena: Zoomorfní motivy. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura, c. d., s. 1220).

Obrázek 5: figurální malba v R1. Obrázek 6: iniciálka T. 3.2.3 Evangelický repertoár v Šumberově díle

Josef Šumbera byl katolického vyznání. Písně v jeho rukopisech jsou převážně katolické, ojediněle se však objevují písně bratrské a evangelické provenience. Potvrzuje to například zmiňovaný nadpis v Šumberově nejrozsáhlejším kancionálu R3: „Při posvěceni chrámu aneb Zboru.“138 Příčinou zařazení písní z nekatolického prostředí byl údajný nedostatek repertoáru v pobělohorské době. Důvodem pro vkládání písní z dalších náboženských vrstev byla textová složka, která nebyla v rozporu s katolickou věroukou. Jednalo se o písně adventní, vánoční, postní a velikonoční.139 V případě Šumberova zpěvníku R4 však mluvíme přímo o rukopisu směřovaném jednotě bratrské. Vítězslav Houdek také k Šumberově tvorbě podotýká: „Jeho dílo stalo se pravým kaleidoskopem ukázek slohu domácího i cizího, Obrázek 7: píseň č. 38. podobně jako míšeninou zpěvů katolických i nekatolických.“140 Ukázka iluminovaného Houdkovo tvrzení o nesourodosti díla potvrzují iluminace v Šumberově písmene J se symbolem kalicha. prvním zpěvníku R1 z roku 1827. V iluminacích se zde můžeme dvakrát141 setkat se symbolem kalicha, jedenkrát dokonce jako součást iniciály.

138 Píseň na straně 397. (Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III, c. d., s. 76). 139 Toncrová, Marta: Raška, Pavel – Smyčková, Kateřina (ed.): Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoutcímu (1774). Národopisná revue 28, 2018, č. 2, s. 166–167. Recenze. 140 Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III, c. d., s. 76. 141 Další ze symbolů kalicha nalézáme u písně č. 27 (SMUH, H 1356. Pisně při pihrebu ditek, c. d.).

3.2.4 Hudební a slovesná charakteristika

Stejně jako je tomu v případě výtvarné podoby rukopisů, také slovesná a hudební složka Šumberova díla nese známky lokálního repertoáru od různých, pravděpodobně anonymních autorů. Písně byly šířeny a sdíleny právě prostřednictvím následovníků Martina Pomykala ústní i písemnou formou.

Podobnost jednotlivých písní z prostředí Pomykalovy hymnografické školy lze vysledovat pomocí často se opakujících textových incipitů písní. Už samotný titul uvedený na úvodní straně: „Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoucímu (…)“ se vyskytuje nejen u Šumbery (R3), ale také Martina Pomykala, Martina Bursíka a tří zpěvníků Pavla Rašky.142

Ve snaze o komparaci a určení výchozího notového materiálu pro jediný známý notovaný rukopis (R1), jsem využila online databázi Melodiarium,143 která obsahuje rukopisné i tištěné prameny českých, latinských i německých písní, uložených na území České republiky. Závěrem průzkumu kancionálu R1 je zjištění, že podstatná část melodických a textových incipitů nebylo možné přiřadit k žádnému z pramenů v databázi. Je to pravděpodobně v důsledku toho, že mezi zdroje, z nichž byly přejímány písně, patřily mimo ústně tradované písně, především drobné písňové sbírky. Kateřina Smyčková však uvádí mezi tištěnými prameny, z nichž vznikaly regionální rukopisy, např. Šteyerův Kancionál český (1683)144 či Božanovův Slaviček rájský (1719).145

V okruhu Pomykalovy školy tedy obecně docházelo ke sdílení slovesné, hudební i výtvarné informace současně. Přesto se tatáž píseň může u jednotlivých autorů lišit. K rozličným interpretacím docházelo pravděpodobně v důsledku zápisu písní zpaměti, podle ústního tradování, namísto podle neměnné předlohy.

142 Raška, Pavel – Smyčková, Kateřina (ed.): Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoutcímu (1774), c. d., s. 55. 143 Tesař, Stanislav: Melodiarium Hymnologicum Bohemiae. Dostupné z: http://www.musicologica.cz/melodiarium/login.php, cit. 26. 6. 2019. 144 Šteyerův Kancionál český byl vydán roku 1683, kdy byly v důsledku pobělohorských rekatolizací povoleny výhradně kancionály katolické. 145 Toncrová, Marta: Raška, Pavel – Smyčková, Kateřina (ed.): Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoutcímu (1774), c. d., s. 166–167. Recenze.

3.2.5 Funkce a druhotný život kancionálů

S postupným zánikem literátských pěveckých spolků během 20. století ztrácely svou původní funkci také kancionály. V rodině Šumberových se dědily z generace na generaci a byly vnímány jako reprezentativní symbol, známka rodinné prestiže. Anna Migotová (rozena Šumberová) vzpomíná, že její otec Josef Šumbera146 kancionál často ukazoval, když k nim domů na č. p. 5 přišla návštěva.147

Kancionál Josefa Šumbery byl mimo svou původní funkci148 také cenným inspiračním prvkem, který měl zásadní vliv na výtvarné zpracování rukopisného zpěvníku Suchovské ludové piesničky z roku 1909.149 Písně sesbíral kapelník a varhaník Jan Šumbera, grafického zpracování se ujal malíř Josef Hodek, toho času učitel na Suchově, který v úvodu sbírky poznamenává: „Pořádaje sbírku p. Šumberou, měl jsem po ruce kancionál z roku 1830 psaný a malovaný Josefem Šumberou ze Súchova, malým dekorativním géniem lidovým.“150

Suchov byl počátkem 20. století známý v uměleckých kruzích především díky skupině mladých kulturně činných nadšenců, sdružených ve spolku zvaném Súchovská republika.151 Díky jejich aktivitám se o místní kulturu zajímalo široké spektrum umělců, kteří na Horňácko přijížděli pro náměty či inspiraci. Mimo sběratele lidových písní,152 národopisce153 a hudební skladatele154 Horňácko navštěvovali také spisovatelé155 a malíři,156 kteří projevovali svůj zájem o výtvarnou stránku iluminovaných kancionálů. Na podzim roku 1912 přijela na Suchov za kancionálem Josefa Šumbery malířka, s největší pravděpodobností Zdenka

146 Josef Šumbera, narozen 16. 12. 1906, zemřel 21. 3. 1991, č. 5, syn Josefa Šumbery č. p. 5, narozeného asi roku 1884 a Anny Ňorkové z Nové Lhoty, narozené 1886. 147 Z rozhovoru autorky textu s Annou Migotovou, roz. Šumberovou, dne 28. 12. 2018, Suchov. 148 Kancionály byly v prvé řadě pomůckami ke kostelnímu zpěvu – proto jejich pisatelé sestavovali repertoár podle potřeb konkrétního kůru či jednotlivce (např. předzpěváka na poutích), ať už se to týkalo výběru a uspořádání textů či jejich opatření notací, případně nápěvovými odkazy. 149 Více o grafickém a hudebním zpracování sbírky v samostatné kapitole Rukopisný zpěvník Suchovské ludové piesničky. 150 Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky, c. d., s. 8. (viz v kapitole Rukopisný zpěvník Suchovské ludové piesničky). 151 Bystřina, Otakar: Súchovská republika, c. d., s. 267. 152 Více o sběratelích lidových písních v kapitole Záznamy lidových písní. 153 V. Houdek — J. Klvaňa — M. Vanklová: Moravské ornamenty III, c. d., s.74–78. 154 Leoš Janáček, Vítězslav Novák, Hippolit Hoppe, Jaroslav Křička, Josef Černík, Alois Hába, Miroslav Ponc, Vilém Tauský, Josef Bohuslav Foerster, nebo také ředitel brněnské konzervatoře Jan Kunc. (Mička, Antonín: Horňácko, Súchovská republika a hudební skladatelé. Malovaný kraj: národopisný a vlastivědný časopis Slovácka 52, 2016, č. 5, s. 5). 155 Vilém a Alois Mrštíkové, Růžena Svobodová, Josef Holeček a další. (Bystřina, Otakar: Súchovská republika, c. d., s. 267). 156 Zdenka Braunerová, Herbert Masaryk, Miloš Jiránek, bratři Strettiové, Adolf Kašpar a další. (Tamtéž, s. 267).

Braunerová. Cesta však byla neúspěšná, neboť kancionál, který tehdy vlastnil Jan Šumbera č. p. 125, měl toho času zapůjčen hudební skladatel Leoš Janáček.157

Podle výzkumů Vítězslava Houdka byl ve vlastnictví Šumberovy rodiny nejeden kancionál: „Matouš Béňa, učitel na Súchově sdělil, že rodina Šumberova měla kromě kancionálu, jejž psal Josef Šumbera ještě jiný vzácný kancionál, jejž si však jakýsi knihař z Uh. Ostroha přivlastnil a pozdějž do Kuželova prodal. Dovolenu tu zajisté domnívati se, že to byl kancionál Pinkavův, jehož původ by se dal takto stopovati až do Súchova. Mluví o tom částečně příbuznost kancionálu Šumberova s Pinkavovým (…). Odkud by se však tento kancionál byl rodině Šumberově dostal, opět nevíme.“158 Z výzkumů Kateřiny Smyčkové vyplývá, že Jan Pinkava zvaný Dynga, působil jako kantor na Suchově.159 Je také uveden jako svatební svědek v matrice.

3.3 Přehled rukopisů Josefa Šumbery

Šumberovým perem vznikla řada rukopisů psaných pro vlastní potřebu. Písemné záznamy z výzkumu Vítězslava Houdka potvrzují, že jeho nejrozsáhlejší kancionál z roku 1930 byl ještě koncem 20. století denně používán suchovskými literáty.160 Mimo psaní pro vlastní potřebu byly rukopisy vyhotovovány na objednávku, nebo věnovány jako dar. Docházelo tak k šíření do okolních obcí. Dle doložených pramenů Josef Šumbera vytvořil několik takových rukopisů. Svědčí o tom například torzo zpěvníku uložené v AM Kroměříž, kde je podepsán jeho vlastník Matůš Pitel,161 poté i Franc Malúš.162

Vzhledem k možnému rozšíření nelze určit přesný počet rukopisů, které Josef Šumbera za svůj život vytvořil. Do dnešních dnů se dochovaly pouhé dva z Šumberových rukopisů. První z nich (R1), sepsán roku 1927: Pisně při pihrebu ditek: Narikani rodičů nad děťatkem

157 Dokumentační sbírky a fondy Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i., Praha – pracoviště Brno (dále je EÚB), fond korespondence, sign. X3. 158 Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III, c. d., s. 61. 159 Smyčková, Kateřina: Růže chuti přerozkošné: antologie moravských rukopisných kancionálů 17. a 18. století, c. d., s. 24. 160 „Kancionály Raškův a Šumberův bylo jen těžko a vždy jen na krátko lze vypůjčiti, poněvadž z nich literáci novolhotští a súchovští podnes společně zpívají.“ (Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III, c. d., pozn. 10, s. 5). 161 Jméno Pitel/Pytel dle záznamů z matrik bylo v obci Suchov běžné. Například roku 1925 si vnučka Josefa Šumbery, Marie Šumberová vzala za manžela Josefa Pytla ze Suchova. (MZA Brno. Matrika sezdaných 1851– 1927. Farnost Boršice. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/462/?strana=185, cit. 2. 12. 2018). 162 Viz samostatná kapitola věnovaná zpěvníku (R2: Sbírka smutečních písní, 1829). AMK, Šumbera, Josef: Kancionál, 1829. inv. č. 21 118, (součást PomKan 1768), fol 1.

umirajicým wypsanej budiž od Jozefa Šumbery, je uložen ve sbírkách Slováckého muzea v Uherském Hradišti od roku 1977.163 Druhý z dochovaných rukopisů (R2), je nedokončené torzo zpěvníku smutečních písní: Zpěvy začate ke cti a chvale Panu Bohu všemohucimu164 z roku 1829, které bylo svázáno ke kancionálu Jana Josefa Pomykala a je uloženo v Arcidiecézním muzeu v Kroměříži.165

Díky podrobné dokumentaci Vítězslava Houdka a Josefa Klvani se však dochovaly cenné záznamy o dalších Šumberových rukopisech. Nejrozsáhlejší Šumberovo dílo R3: Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohúcímu z roku 1830, R4: zpěvník žalmových písní pro jednotu bratrskou (1830), R5: funebrál: Melodie smutnosti aneb rozloučení poslední t. j. písně pohřební k užívání přítel zemřelých v obci súchovskéj (1832) a nejmladší zpěvník R6: Duchovní slavík o Bohu a jeho vlastnostech z roku 1834.166

3.3.1 Rukopis 1

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti do svých sbírek zaevidovalo Šumberův kancionál pohřebních písní v roce 1977.167 Jakým způsobem se sem dostal není v současné době možné zjistit, je však pravděpodobné, že byl do Uherského Hradiště převezen ze zrušeného muzea Francka Úprky ve Velké nad Veličkou, které bylo toho času ve správě SMUH.168

3.3.1.1 Základní údaje

Sbírka pohřebních písní začala vznikat 23. února 1827, tedy 5 dní před Šumberovými 15. narozeninami, je proto jeho prvním známým rukopisem.

Nadpis na titulní straně: Pisně při pihrebu ditek: Narikani rodičů nad děťatkem umirajicým wypsanej budiž od Jozefa Šumbery 1827. Začatek tohoto pisma gest Die 23 ho Unora Anno: 1827 roka Spiritus Sanctus Consolator Were Nostri Semper Miserere169

163 SM Uherské Hradiště, H 1356. Pisně při pihrebu ditek: Narikani rodičů nad děťatkem umirajicým wypsanej budiž od Jozefa Šumbery 1827. 164 Text z nečitelných zbytků titulního listu na základě předpokládané podobnosti s dílem Pavla Rašky doplnila: Smyčková, Kateřina: Vytváření písňového kánonu v rukopisných kancionálech 17. a 18. století, c. d., s. 42–43. 165 AMK, Šumbera, Josef: Kancionál, 1829. inv. č. 21 118, (součást PomKan 1768). 166 Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III, c. d., s. 73. 167 Přírůstkové číslo: 355/77. 168 Z ústního sdělení PhDr. Antonína Mičky. 169 SMUH, H 1356. Pisně při pihrebu ditek, c. d., fol. 1.

Všechny písně v rukopisu jsou očíslovány, na 41 listech je jich celkem 40, z toho 10 notovaných. Zbylé písně obsahují doplnění např. „zpívá se jako“. Číslování stran je v některých částech přepsáno z římských číslic na arabské. Papírové stránky nesou známky častého používání. Melodický i textový obsah zachycuje regionální repertoár, příznačný pro Pomykalovu hymnografickou školu.170

3.3.1.2 Notový zápis

Sbírka obsahuje smuteční písně při úmrtí dítěte, mladé ženy. Mimo text písní lokálního repertoáru zde můžeme najít také archaickou bílou menzurální notaci, která nekoresponduje s rokem vzniku kancionálu. Je patrné, že notace v kancionálu byly vyhotoveny pisatelem, který se v zákonitostech dané notace nevyznal. Josef Šumbera proto s určitostí přepisoval notové zápisy podle neznámé předlohy. Vyplývá to z faktu, že pisatel s velkou pravděpodobností neznal význam klíčů a dalších zákonitostí v zápise. Zpočátku notová osnova obsahuje šest, někde i sedm linek. Žebříčkový C klíč byl běžně používán v rukopisech 16. století. Jedná se proto o romantizující, spíše dekorativní přepis, vytržený z pravidel v praxi používané notace. Stěžejní významovou úlohu kancionálu tedy v minulosti hrál pravděpodobně text, který však – stejně jako melodii, znal interpret zpaměti.

Obrázek 8: poslední sloka 9. písně. Ukázka dvoubarevné geometrické iluminace a bílé menzurální notace, žebříčkový klíč na třetí lince. Text písně: Pomož nám milý Pane, ať se pýchy vystřiháme, když v pokore trvati, w Slávě wěčně s tebů přebivati. Amen.

170 Z konzultace s muzikologem PhDr. Stanislavem Tesařem, 28. 5. 2019 v Brně.

3.3.1.3 Výtvarná podoba

Rukopis je zdoben pestrobarevnými geometrickými, fytomorfními, zoomorfními i figurálními motivy. Bohatě iluminované iniciály zaplňují dominantní prostorový oddíl na každé straně. Iniciály jsou často zakončeny dračí hlavou, růžicemi nebo zvonky. Iluminovaná strana je ohraničena okrajovou lištou, která je zdobena převážně rostlinným, ornamentálním či florálním motivem. Opakované motivy jsou často zasazeny ve vlnovce, z níž vybíhají větvičky. Dále pak vyobrazení hroznů vinné révy, které symbolizují plodnost. Geometrické vzory na okrajích upomínají na výšivku kroje. Jsou v nich užity velmi pestré kontrastní barvy. Figurální motivy jsou zasazeny do iniciály i mimo ni. Prostor stránky zaplňují drobné postavičky pracujících, smrtky s kosou, andělíčky, postavu ležícího na posteli, vše z nekolorovaných pozdějších ilustrací.

Obrázek 9: iniciála písně č. 19. Výtvarná podoba zpěvníku obsahuje řadu nesourodých prvků a motivů. Celkový dojem působí, jako by do rukopisu zasahovalo několik různých iluminátorů. Znakem pozdějších ilustrací jsou především odlišné proporce, odlišný odstín inkoustu a také umístění v prostoru – zaplnění prázdných míst. Jedná se především o nekolorované figurální motivy žertovného nebo vulgárního charakteru. Lze jmenovat jednoduché obrysy postav, zvířat, andělů, profilu hlavy s fajfkou v ústech. Může se však také jednat o pozdější vpisky jednoho autora, který pouze doplňoval další nové prvky dle vlastního vkusu.

3.3.2 Rukopis 2

Arcidiecézní muzeum v Kroměříži má ve svých sbírkách kancionál Jana Josefa Pomykala z roku 1768, který byl dle záznamu na přebalu zrestaurován v roce 1843. Na posledních listech knižní vazby se nachází torzo rukopisného zpěvníku Josefa Šumbery. Jedná se o náčrt sbírky smutečních písní, která čítá pouhých 6 listů kvartového formátu. Spodní okraj rukopisu je nerovně zaříznutý. Lze proto usoudit, že byla sbírka k Pomykalově kancionálu přidána až při svázání rukopisu do současné podoby. Druh písma nekoresponduje s dobou vzniku zpěvníku. Jedná se proto o romantizující stylizaci české gotické bastardy,171 stejně jako u zbylých zpěvníků.

Dle údaje pod obalem vazby: „Tato kniha přináleží Francovi Malúšovi a je obnovena 1843. Od obnovení dvacítka stříbra pocházá od Antoše Galušky z Kvačic, náleží do numera 90.“172 Další úryvky textu odkazují na Milokošť, která přiléhá k městu Veselí nad Moravou a je vzdálená asi 18 km od Boršic a Suchova.

Výzdoba zpěvníku je zřetelně nedokončená, lze tak usuzovat například z hrubých nákresů iniciál bez barevného koloru. V načrtnutých iniciálách je patrná inspirace zpěvníky Pavla Rašky.173 V jedné z iniciál je skryt letopočet 1829. Zpěvník obsahuje ranní píseň, Sanctus, Agnus Dei a písně po pozdvihování. V rukopisu se rovněž nachází několik pozdějších Obrázek 10: vpisků. Podepsán je na jedné ze stran jistý Matůš Pitel, jedna z nedokončených iniciálek který mohl být buď vlastníkem kancionálu nebo žákem se skrytým (obráceným) letopočtem 1829. či kantorem, který si zpěvník podepsal.

171 Česká bastarda je české gotické knižní písmo, které v sobě spojuje rysy minuskulní a kursivní. Minuskulním rysem bastardy je snaha osamostatnit každé písmeno. Za kursivní pokládáme oblost písma i důsledné užívání smyček u dříků, dosahujících k horní dotahovací lince. (P. Spunar, Geneze české bastardy, Listy filologické 78, 1955, s. 3). 172 AMK, Šumbera, Josef: Kancionál, 1829. inv. č. 21 118, (součást PomKan 1768), fol 1. 173 Smyčková, Kateřina: Vytváření písňového kánonu v rukopisných kancionálech 17. a 18. století, c. d., s. 42–43.

3.3.3 Rukopis 3

Nejrozsáhlejší a pravděpodobně také nejcennější z Šumberových rukopisů je Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohúcímu, v kterémžto písně katolické a v chrámě Božím k zpěvu potřebné jsú (R3). Roku 1891 byl popsán národopisci Vlastivědného spolku v Olomouci, což je do dnešního dne jediný podrobný pramen obsahující popis souboru rukopisů, svázaných do jedné vazby (R3). Vítězslav Houdek a Josef Klvaňa ve své publikaci Moravské ornamenty III z roku 1891 podávají podrobnou zprávu o rozsahu tohoto díla.

Kancionál (R3) vznikal mezi lety 1830–1831. Z údajů uvedených na titulním listě lze vyčíst přesná datace počátku psaní – 20. února 1830, tedy osm dní před pisatelovými osmnáctými narozeninami.

Vzhledem k tomu, že je kancionál od poloviny 70. let 20. století nezvěstný, jsem se ve snaze o jeho nalezení snažila mapovat jeho cesty. Z podchycených bodů vyplynulo, že podle rozdílného popisu je nezvěstných kancionálů Josefa Šumbery mnohem více: rok 1891 1895 1912 kolem 1950 kolem 1970 2016 místo Velká nad Veličkou Praha? Brno Suchov Velká nad Veličkou Suchov kancionál R3 R3 R ? R R3 R ?

Kancionál byl s největší pravděpodobností zapůjčen na Národopisnou výstavku, která se konala roku 1891 ve Velké nad Veličkou. Na NVV byly vybírány hodnotné materiály pro Národopisnou výstavu Českoslovanskou, která se konala v Praze roku 1895. Kancionál Josefa Šumbery je uveden v hlavním katalogovém průvodci NVČ.174

Dochovaná korespondence Leoše Janáčka s Janem Šumberou dokládá, že byl kancionál ještě počátkem roku 1912 v soukromém vlastnictví rodiny Šumberovy. Měl jej totiž zapůjčen Leoš Janáček, od něhož tehdejší vlastník, suchovský kapelník a varhaník Jan Šumbera, vymáhal

174 VII. oddělení výstavy: Cenné památky práce výtvarné, jako ukázka lidové drobnomalby. (Kafka, Josef: Hlavní katalog a průvodce, c. d., s. 327).

jeho navrácení: „Jistá malířka175 si dojela schválně z něho malovat a já jsem jí nemohl vyhovět, neboť jsem neměl kancionál doma“.176

Jeden z Šumberových kancionálů byl ještě kolem roku 1950 ve vlastnictví Josefa Šumbery,177 autorova pravnuka, bydlištěm Suchov č. p. 5. Anna Migotová (rozená Šumberová, nar. 1937) vzpomíná, že měli kancionál doma na č. 5. Později si jej vzal domů strýc Jan Šumbera178 na č. 125. Nakonec se prodal neznámo kam.179 Popis dle Anny Migotové: kniha byla v pevné kožené vazbě, přibližně formátu A5, tloušťka více než 5 cm. Obsahoval barevné iluminace a nečitelné písmo.

S jistotou lze říct, že se kancionál Josefa Šumbery R3 nacházel ve sbírce muzea Francka Uprky180 v 60. letech 20. století. Iluminace hudce z kancionálu R3 byla fotograficky zachycena M. Budíkem a následně zveřejněna v monografii Horňácko181 z roku 1966 (viz obrázek 20). Muzeum ve Velké nad Veličkou vzniklo roku 1933 z prostor původní školy. Nacházelo se uprostřed malého návsí v nejstarší části obce zvané Svárov, poblíž kostela svaté Máří Magdaleny. V 70. letech však byla budova bývalé školy v kritickém stavu, proto bylo muzeum zrušeno a budova zbourána.182 Sbírkové předměty byly převezeny do kotelny místního kulturního domu, kde měly být vysušeny a vhodně uloženy.183 Od tohoto momentu je nejcennější z kancionálů nezvěstný.

V archivu knihovny ve Velké nad Veličkou se po zrušeném muzeu dochovalo pouze několik tištěných kancionálů z 19. a 20. století. V žádném z regionálních muzeí ani okresních archivů

175 Jistá malířka byla beze sporu Zdenka Braunerová, která často zajížděla na Slovácko. Ve svém díle se soustředila mimo jiné na venkovský lid a jeho tradice. (Mistr Rodin na Moravě. Národní politika. 5. 6. 1902, s. 4). Ona i další malíři, spisovatelé a hudební skladatelé dojížděli na Horňácko právě díky působení spolku národopisně laděných umělců pod názvem súchovská republika, jehož členové šířili věhlas zdejší lidové kultury do širokých okruhů mezi významné malíře, spisovatele i hudební skladatele. 176 Z dopisu Jana Šumbery Leoši Janáčkovi, dne 24. 2. 1912. Jan Šumbera si stěžuje, že mu ani po půl roce nebyl navrácen jeho kancionál a zaplacena slíbená odměna 20 korun za půjčení. (EÚB, sign. X3). 177 Josef Šumbera, narozen 16. 12. 1906, zemřel 21. 3. 1991, č. 5, syn Josefa Šumbery č. p. 5, narozeného roku 1880 a Anny Ňorkové z Nové Lhoty, narozené 1886. 178 Autor zpěvníku Suchovské ludové piesničky, viz v kapitole Významné osobnosti. 179 Z rozhovoru autorky textu s Annou Migotovou, roz. Šumberovou dne 28. 12. 2018, Suchov. 180 Joža se podepisoval jako Uprka (bez čárky nad písmenem U) a Franta jako Úprka. Horňácké muzeum se ovšem podle dobových dokumentů jmenovalo Francka Uprky, z toho důvodu bude tato podoba jména v textu zachována. (Maňáková, Magdalena: Výstavnictví ve Velké nad Veličkou, c. d., s. 78). 181 Frolec, Václav (ed.): Horňácko: život a kultura lidu na moravsko-slovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat. Brno: Blok 1966. 182 Z rozhovorů PhDr. Antonína Mičky v obecní části Svárov, Velká nad Veličkou, červen a srpen 2019. 183 Podrobně se osudem muzea Francka Uprky zabývá: Maňáková, Magdalena: Výstavnictví ve Velké nad Veličkou, c. d., s. 60–65.

se rukopis nenachází. Z posledního terénního výzkumu na Suchově vyplývá, že se v bývalém domě rodiny Šumberovy (č. p. 125 z roku 1892) nacházel ještě v roce 2016 jeden z nezvěstných, barevně iluminovaných kancionálů Josefa Šumbery (o rozměrech cca 15 x 20 cm, tloušťka asi 10 cm v hnědé kožené vazbě), který údajně mimo písně obsahuje také rodinné záznamy. Posledními obyvateli domu č. p. 125 byli František Švirga z Lanžhota a jeho žena Anna, dcera Jana Šumbery. Manželé byli hluchoněmí, žádné z jejich dětí se nedožilo dospělosti. Dům č. p. 125 byl proto asi od roku 1975 neobydlen a chátral, až byl roku 2016 prodán. Po odkoupení domu novými majiteli byl kancionál převezen k rodině původních majitelů.184

3.3.4 Popis kancionálu R3 podle Vítězslava Houdka:

Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohúcímu je čtvercového formátu o rozsahu 518 stran, tj. 259185 listů. V celém díle se nachází na 300 iniciálek. K hlavní části, čítající přibližně 150 listů, jsou přivázány samostatné kratší zpěvníky, R4, R5 a R6, každý s vlastním titulním listem. Jednotlivé rukopisy mají číslo označení chronologicky podle roku svého vzniku v pořadí dochovaných Šumberových rukopisů. V následujícím soupisu však uvádím jednotlivé rukopisy tak, jak jsou seřazeny ve vazbě kancionálu R3.

Zpěvník R6: Duchovní slavík o Bohu a jeho vlastnostech, má rozsah 28 listů a nachází se na prvních listech ve vazbě kancionálu R3.

Nadpis na titulní straně: „Duchowaj Slawjk o Bohu a geho wlastnostech.“ Pokračuje popisem: „V tomto Slavíku duchovním se nalézají písně ranní, adventní, vánoční, novoroční, na svaté krále a hromnice s postní viz pod K II. Potom o vzkrýšení, o vstúpení i o Ducho sv., o sv. Trojici. Obecné viz pod QVI. A jak se začne obecné, už se užívají ke cti a chvále Pánu Bohu všemohúcímu, až do adventu. (…) Pry tom nekterý Žalmové a jiné duchovní písně spěvané býti mohú.“ Duchovní slavík měl tedy svým obsahem tvořit celý samostatný kancionál. Na zmíněných 28 listech je však pouze několik žalmů a ranních písní. Přestože je nejmladším ze známých Šumberových rukopisů, jako jediný obsahuje mimo klasické číslování arabskými číslicemi také tradiční historická foliace podle složek186 (A, AI, AII, AIII, B, BI, BII, BIII,…). 187

184 Z ústního rozhovoru autorky textu s Františkem Palieskem, Suchov č. p. 125, 28. 10. 2019. 185 Kateřina Smyčková uvádí 260 stran. (Smyčková, Kateřina: Vytváření písňového kánonu v rukopisných kancionálech 17. a 18. století, c. d., s. 42). 186 Z konzultace s muzikologem PhDr. Stanislavem Tesařem dne 22. 10. 2019, Brno.

Kancionál R3 tvoří hlavní část. Nachází se na 29. listě vazby.

Nadpis na titulní straně: „Kanczyonal založený ke czti a chwale Panu Bohu vssemohuczymu, w kterěmžto pýsně katoliczké a w chramě Božím k spěwu potrebne gsů. A takowy skrzewa mů wlastni ruku, Jozeffa Ssumbery zaczatý a zepsaný gest. Na žádost… dne 20hi Februwary Anno 1830 Roku Hec cancio est skripta perme Josef Šumbera.“188 Dle formulace na titulním listu je zřejmé, že byl kancionál psán na zakázku. Vítězslav Houdek však jméno žadatele neuvedl. Bylo pravděpodobně nečitelné, nebo úplně chybělo.

Zpěvník R4: začíná na straně 403, ve vazbě kancionálu R3.

Nadpis na titulní straně: „Počínají se písně žalmové, t. j. spěvové sv. Davida, kterýžto církev stará i nová při službách Božích vždycky s mnohým prospěchem užívala, vypsané v jednotě bratrské od Jozefa Šumbery dne 25ho dubna 1830.“189 Zpěvník R4 je dokladem Šumberovy bratrské či evangelické tvorby. Na straně 397 se rovněž nachází nadpis písně „Při posvěcení chrámu aneb Zboru.“190

Funebrál R5: začíná od strany 481, ve vazbě kancionálu R3.

Nadpis na titulní straně: „Melodyge smutnostj aneb Rozlučenj poslední t. j. pisně pohřebni, k užiwani prýtel zemřelých w obcy súchowskej a to ode mne Jozefa Ssumbery také wypsane gsů: dne 24ho Septembra 1832.“ 191 Klvaňa s Houdkem komentují náklonost Josefa Šumbery k vzorům přejímaných z cizích kancionálů. Například Iniciála F na titulním listě funebrálu R5 je podrobně obkreslena z funebrálu Jozefa Parviho z roku 1774, který vychází z barokní ornamentiky.

187 Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III, c. d., s. 74. 188 Tamtéž, s. 73. 189 Tamtéž, s. 76. 190 Tamtéž. 191 Tamtéž.

3.4 Kancionál rodiny Sokolovy

Další z cenných svědectví o pozdní rukopisné kultuře je obsáhlý kancionál rodiny Sokolovy.

Byl vyhotoven na zakázku roku 1905. Autorem je učitel Josef Nosálek z Myjavy. Majitelka kancionálu Kristína Sokolová (rozená Klimková), jej nechala zhotovit po tragické smrti svého manžela. Mlynář a obchodník Jan Sokol se na Suchov přistěhoval spolu se svou ženou Kristínou a pěti dětmi z Malejova u Myjavy. Koupili zde čtyři domy a založili krupařství. Později na Staré Myjavě zakoupili mlýn, který začali rekonstruovat. V roce 1905 Jan Sokol při cestě z Myjavy nešťastně zahynul. Téhož roku nechala jeho žena Kristína zhotovit kancionál, na jehož zadním přídeští je soupis pěti dětí manželů Sokolových, což potvrzuje zmiňovanou reprezentativní funkci kancionálů v rodinném vlastnictví.192

Opis textu na vnitřním obale kancionálu: „Tato knižka prynaleži Sokolovej Žene na Suchowe a Rozena Klimek ze starej Mijawy a Robena je Roku Páne 1905. Robil ju Jozef Nosálek, bývalý učitel we starej Mijawe. Buh wa sposyluj a požehnávej a wšecko dobře wam dawej zde Časne á potom nekdy aj nebi wečne Amen.“193 Kancionál má celkem 1162 stran, na nich 1011 duchovních písní, 232 stran modliteb nábožných. Zbylých 60 stran je registr všech písní. Je vázaný v kůži, o rozměrech 120 x 178 x 95 mm, údajně psán kurentem.194 V současnosti je uložen mimo obec Suchov.

192 Viz kapitola Josef Šumbera a Pomykalova hymnografická škola. 193 Z rodokmenu Jana Bureše. 194 Tamtéž.

4. Záznamy lidových písní

4.1 První sběratelé

Na Suchově bylo prostřednictvím regionálních i nadregionálních sběratelů zaznamenáno na pět set písní. První písňové zápisy vznikly díky terénním výzkumům dialektologa a národopisce Františka Bartoše a jeho cest na Horňácko v období 80. let 19. století. Ve fondu Moravského zemského archivu v Brně jsou pod jeho jménem uloženy rukopisy textů lidových písní ze Suchova, zapsané před rokem 1900.195 Sám František Bartoš však všechny písně nezapsal – při přípravě svých tří písňových edicí spolupracoval s celou řadou sběratelů z celé Moravy a Slezska. Roku 1883 či 1884196 se ve Velké nad Veličkou seznámil s hudebníkem a sběratelem Martinem Zemanem.197 K tomu v předmluvě ke své druhé edici – Národní písně moravské v nově nasbírané (1889) – poznamenal: „Právě v krajině ze všech moravských nejzachovalejší, kdež se národními písněmi posud hory doly rozléhají, ve Velké na Strážnicku, našel jsem pomocníka nad jiné způsobilého, tamějšího rodáka, absolvovaného žáka Pražské varhanické školy, p. Martina Zemana. Já jsem si psal texty a pan Zeman nápěvy nejen ve Velké, nýbrž i v okolních osadách, kamž mne můj veleochotný pomocník doprovázel.“198 Martin Zeman byl členem tzv. Súchovské republiky, volného sdružení několika mladých umělců a intelektuálů,199 a spolu se svými přáteli usiloval o záchranu rychle mizející lidové kultury na Horňácku. Mimo jiné bylo jejich cílem zachování místní tradiční hudecké muziky, která byla v té době již vytlačována rychle se šířící dechovou hudbou.

195 Incipity písní: V kuželovských dolinách je rozmaryn zelený; Vysoký je Velehrad, ještě vyšší skála; Ej, pode mlynem, nade mlynem; Naše dvera vrzajú; Okolo Moravy chodníček krvavý; Oj, lásko, lásko, šak nejsi stálá; Dyžste bratra zabili; Dyž hnala svině, lehla do síně; Dyž tys ňa nescela; Šohajíčku, čí si; Pán Tulipán štyry listy napsal; Zasela sem bobovníka; V šírém poli strom zelený; Starala sa máti má. Srov. MZA Brno, fond: Bartoš, František, inv. č. 28, sign. G 33, kart. 7. 196 Zeman, Martin: Horňácké písně. (Eds.): Marta Toncrová a Lucie Uhlíková. Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2000, s. 11. 197 Martin Zeman, narozen roku 1854 ve Velké nad Veličkou, zemřel 1919, sběratel, hudebník, organizátor. Lidové písně začal zapisovat přibližně v roce 1881. Od roku 1892 spolupracoval s Leošem Janáčkem a podílel se na přípravě vystoupení horňáckých tanečníků, zpěváků a muzikantů na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze 1895 a také na několika přípravných regionálních výstavách. Byl mj. členem Vlastivědného spolku muzejního v Olomouci a Pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku. Podrobný Zemanův životopis srov. Kučerová, Judita: Sběratel lidových písní Martin Zeman z Velké nad Veličkou (1854–1919): profil, odkaz, hudebně pedagogické inspirace. Brno: Masarykova Univerzita 2011. 198 Bartoš, František: Několik slov o lidových písních moravských. In: Bartoš, František (ed.): Národní písně moravské v nově nasbírané. Brno: Matice moravská, 1889, s.7. 199 Mezi zakládající členy Súchovské republiky dále patřili: Jan Hudeček (1856–1913), Alois Fiala (1859–1942), Joža Uprka (1861–1940), František Odrážka (1860–1896), Matúš Béňa (1861–1944), Otakar Bystřina (1861–1944, vlastním jménem Ferdinand Dostál).

Ze sběrů Martina Zemana otiskl František Bartoš ve své druhé a třetí písňové edici více než tisíc písní,200 „pravých to perel básnických i hudebních“.201 Jejich získání však nebylo nikterak jednoduché. Sám Martin Zeman k tomu napsal: „Často jsem stál pod okny, odkud zněl zpěv a značil jsem si písně notově jen abecedními znaménky, abych nerušil opravdovou náladu zpěváka. Když jsem vkročil do jizby a požádal o opakování, zněla píseň ostýchavě, v neurčitém duševním vypětí.“202 Martin Zeman zachytil více než čtyři tisíce písní, mnohé z nich však nebyly nikdy vydány. Zapisoval nejčetněji ve své rodné Velké nad Veličkou, na Suchově pak sbíral od roku 1890. Pravděpodobně z této doby pocházejí tři nestarší záznamy z této obce.203 Dalších jedenáct písní je pak uveřejněno v již citované druhé Bartošově edici a čtyři v edici třetí, připravené ve spolupráci s Leošem Janáčkem.204 K charakteristice Zemanových příspěvků do této publikace Bartoš napsal: „Mimoto napsal horňáckou hudbu a nápěvy písní od hudců cifrované a podal mi zajímavé zprávy o pěvcích své otčiny, o zápasech hudebních, výkres a popis dud aj.“205 V pozůstalosti Martina Zemana se z obcí Nová Lhota a Suchov dochoval také rukopisný záznam označený titulem Muzikantská večeřa – parodie na vážné obřady svatební,206 zaslaný Františku Bartošovi kolem roku 1885. Tento zvyk představoval muzikanty provozovanou parodii tradiční svatby, konkrétně jednotlivých náboženských úkonů, písní apod. Součástí bylo například i čtení litanií:

„Od hrozénkovských bohů – vysvoboď nás, Pane, od straňanského propadáňá – vysvoboď nás, Pane, od súchovskéj silnice207 – vysvoboď nás pane, […] a k blatnickému vínu – doprovoď nás, pane.“208

200 V Bartošových edicích je celkem otištěno 3 074 písní, z toho více než třetina (1 097) pochází ze sběrů Martina Zemana. 201 Bartoš, František: Několik slov o lidových písních moravských, c. d., s. 7. 202 Kučerová, Judita: Živý odkaz Martina Zemana. O životě a díle nejzasloužilejšího přispěvatele písňových sbírek Františka Bartoše. In: Slovácko, 1983, roč. 25, s. 143. 203 Do téj našéj zahrádečky (175), Počkajte, Veličané (176), Růža su já, růža (177). Srov. EÚB, sign. A1180/175, 176, 177). První dvě písně, doplněné srovnávacím komentářem, byly otištěny v edici Zeman, Martin: Horňácké písně, c. d., s. 54 a 90. 204 Bartoš, František – Janáček, Leoš (eds.): Národní písně moravské, v nově nasbírané. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1899–1901. 205 Bartoš, František: Několik slov o lidových písních moravských, c. d. s. 7. Martin Zeman byl jedním z prvních sběratelů, kteří kromě mnoha písňových variant zachytili také instrumentální hru lidových muzikantů a choreografické popisy lidových tanců. V jeho pozůstalosti nalezneme také popisy výročních a lidových obyčejů apod. Srov. Uhlíková, Lucie: Martin Zeman. Život a dílo. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 206 EÚB, sign. R14. 207 Obec Suchov leží ve svahovitém terénu s převýšením téměř 100 m. 208 EÚB, sign. R14/1–2.

Písňový repertoár Muzikantské večeře obsahoval parodie na lidové duchovní písně, písně ščeglivé, obhroublé, vulgární či rozverné. Pravděpodobně z tohoto důvodu František Bartoš ve své druhé sbírce zveřejnil pouze zkrácenou část,209 kterou uznal v té době za společensky přijatelnou. Kompletní Zemanem zapsaný materiál je otištěn v edici Horňácké písně.210

„Podvečer tvá čeládka, poďte na pec děvčátka. K ochraně tvé hledíme a vy, chlapci, mezi ně.“211

„Díky jemu vzdejme, králi nebeskému, kerý nás dobrotivé dochoval, k stolu dnešnímu. Budiž jemu chvála, budem žrat jak kráva, kráva žere bez omati, aj my tak budem žráti.“212

Více než sto písní zapsal na Suchově brněnský středoškolský učitel Rudolf Kučera.213 Ten do obce přijížděl počátkem 20. století. Z let 1903–1904 od něj pocházejí záznamy repertoáru rodiny Dýškovy, se kterou byl v kontaktu.214 Roku 1904 pak zapisoval zpěvy Jana Horňáka, Jaroslava Pavlíka a Jana Pašky. Poslední dochované záznamy pořídil se značným odstupem od prvních sběrů, a to až v roce 1920 u zpěvačky M. Šlapetové a hostů při svatebním veselí.

Rudolf Kučera byl stejně jako Martin Zeman jedinečný ve svém způsobu zapisování písní. Snažil se zastihnout zpěváka v nepozorovaném okamžiku, vyhledával přirozené příležitosti ke zpěvu. Dle dochovaných poznámek zaznamenával chlapce zpívající v podvečer na dědině,

209 Bartoš, František: Národní písně moravské v nově nasbírané. Brno: Matice moravská 1889, s. 489–493. 210 Zeman, Martin: Horňácké písně, c. d., s. 135–148. 211 Srovnávací komentář k písni ukazuje, že jde tzv. večerní lidovou duchovní píseň, zpopularizovanou spisovatelem Janem Karafiátem. V lidové zpěvní tradici byly zachyceny také další dvě žertovné varianty, které zapsal Jan Nepomuk Polášek v Zubří na Valašsku. Jedna z nich je shodná se Zemanem zapsanou písní, druhá začíná textem: V podvečer tvá čeládka, kdosi nám ukradl jabka. Srov. Zeman, Martin: Horňácké písně, c. d., s. 148. 212 Jde o parodii duchovní písně Díky Bohu vzdejme, králi nebeskému, známou například z kancionálu Miřínského z let 1522 a 1531. Srov. Zeman, Martin: Horňácké písně, c. d., s. 148. 213 Rudolf Kučera, narozen 1884 v Brně, kreslíř, malíř, loutkař, pedagog a sběratel lidových písní. Zemřel roku 1964 v Brně. 214 Četné záznamy Vlasty Dýškové, její matky (někdy s dvojhlasým zápisem krátkých úseků) a Jaroslava Dýška s otcem. O rodině Dýškově nemáme žádné další záznamy. Z žijících suchovských pamětníků toto příjmení nikdo nepamatuje. Ve školní kronice je pouze zmínka o působení učitele Karla Dýška z Březolup, a to od roku 1896.

ženy, muže a děvčata při polní práci (Červené jablúško215), nebo také chasu u muziky, odkud jsou doloženy zápisy tanečních písní (Keď sem išel pres hory216). Některé z písní jsou navíc opatřeny drobným komentářem, například u písně Muzikanti, prišel som k vám je poznamenáno: „Posměšná písnička na Hluocany, chudobné obyvatele N. Lhotek.“217 Text posměšného charakteru směřovaný na obyvatele okolních obcí, je jedním z typických prvků suchovské lidové písně. Nachází se také ve spisu Martina Zemana Muzikantská večeřa – parodie na vážné obřady svatební,218 a v dalších dochovaných písních ze sběrů Rudolfa Kučery a Alžběty Turečkové-Čambalové.219 Podobný prvek zaznamenala Olga Hrabalová v sousedních Boršicích, jedná se však o odlišnou formu škádlení, a to především mezi muži a ženami, zatímco na Suchově je obvyklé hledat narážky na okolní obce.220

Obrázek 11: sedlácká taneční píseň Tá Blatnica, ach můj Bože,221 s posměšným textem, zapsal Rudolf Kučera na Suchově roku 1903. Text: Tá Blatnica, ach můj Bože, dělajú tam len rohože.222 Blatnička je pod Jasenem, handlujú tam všeci senem.223

215 EÚB, sign. A1145/28. 216 EÚB, sign. A 744/28. Stejnou píseň, pouze s rozdílným nápěvem, uvádí rovněž Jan Šumbera ve svém zpěvníku Súchovské ludové piesničky z roku 1909. 217 Tatáž píseň se v pozměněné melodické variantě nachází také ve zpěvníku Jana Šumbery z roku 1909, přičemž rytmus i tónina jsou shodné. 218 EÚB, sign. R14. 219 U písně Myjava je za horama ze sběrů Alžběty Turečkové-Čambalové. (EÚB, sign. A 1310/10). 220 Kadlčíková, Olga: Boršice: příspěvky k historicko-etnografické monografii moravsko-slovenské obce. Diplomová práce. Brno 1953, s. 203–205. 221 Taneční píseň Tá Blatnica, ach můj Bože o rozsahu jedné oktávy je zapsána v tónině G dur. Bezprostředně po úvodním akordickém postupu zde dohází ke zvýšení čtvrtého stupně (kvarty) z c na cis. Interval zvýšené kvarty užitý v písni může značit pozůstatek starých církevních modů, v tomto případě modu lydického. Zvýšená (tvrdá) kvarta g–cis, se v melodii objevuje celkem čtyřikrát. Rytmus písně je rychlý, taneční, s užitím triol a se zpomalením v posledních dvou taktech. 222 Nedaleká obec Blatnice pod Svatým Antonínkem je proslulá především vinohradnictvím, chudobní obyvatelé místních částí Vrbové a Floriánky se však živili pletením tašek a rohoží z orobince – palachu. Z toho důvodu se Blatničanům posměšně říkalo rohožkáré. Marie Patraturová nar. 1918 vzpomínala, že jako dítě nosila do školy palachovou tašku. Na toto téma vznikly mezi dětmi také nejrůznější posměšky, například: „Když Kolumbus objevil Ameriku, čekali ho Blatničané a prodávali rohožky.“

Před první světovou válkou sbíral pro Leoše Janáčka,224 učitel Alfons Čechmánek.225 Dochovaný rukopis dvaceti záznamů ze Slovácka z roku 1914 obsahuje také šest písní ze Suchova.226 Melodicky a rytmicky zajímavý je například zápis táhlé mollové písně o šesti slokách Sedí Jano při potoce.227 Jako zpěvačku uvádí Čechmánek učitelku Albínu Hrabovskou, která na Suchově vyučovala ženské ruční práce od podzimu roku 1914. Bydlela však v sousedních Boršicích u Blatnice.228

V roce 1931 zapisoval lidové písně na Suchově regionální sběratel lidových písní, zpěvák a tanečník Martin Prášek.229 Zaznamenal zde čtrnáct písní, z toho šest včetně notového zápisu, některé s mnohaslokovým textem. V zápisech neuvádí zpěváky, pouze pod záznamem písně Já su šohaj dobrý je připsáno jméno Jožka Fajmon.230

Prozaička a sběratelka Alžběta Turečková-Čambalová231 původem z Velké nad Veličkou se zaměřovala především na slovesný folklor. V Suchově sbírala roku 1942 a u zpěvačky Anny Zemčíkové232 zachytila píseň o rozsahu dvanácti slok, jejíž posměšný text se vztahoval na okolní obce. Obsahuje například sloky:

Myjava je za horama, handlujú tam s pradlenama, v Javorníku kopanice, nosá hríby do Blatnice a Velká je na vše strany, tam má každý dvě tri ženy, Blatnička je pod Jasanem, handlujú tam samým senem, Boršice sú na tri strany, handlujú tam ze sviňami, hopsadraja, triadraja rum.233

223 Sousední obec Blatnička se rozkládá pod kopcem Jasenová (po Jasenem). Díky své katastrální rozloze se značným podílem luk je historicky známá jako zásobárna sena okolních obcí. 224 Janáček byl v té době předsedou Pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku, fungujícího v rámci akce Lidová píseň v Rakousku, řízené z Vídně, a prostřednictvím desítek spolupracovníků v terénu získal více než deset tisíc záznamů lidových písní nejen z Moravy a Slezska, ale také ze Slovenska. Výbor fungoval až do roku 1918 a v roce 1919 jeho činnost pokračovala v rámci aktivit nově vzniklého Státního ústavu pro lidovou píseň. 225 Adolf Čechmánek, (?–?) od roku 1911, učitel v Bílovicích u Uherského Hradiště. 226 Jatělinka hustá, někosená; Pod Javorníčky, zpívá hrdlička; Ešče si já, horem dolem zajdem; V súchovském hájku; Sedí Janopri potoce, ej; Zelinko malá, abych ťa znala. 227 EÚB, sign. A530/4. 228 SOkA Hodonín, NŠ-Such, Kronika školy, inv. č. 1, s. 177. 229 Martin Prášek, narozen 1889 v Kuželově, zemřel roku 1962 v Kyjově. 230 EÚB, sign. A 182/1–8. 231 Alžběta Turečková-Čambalová, narozena roku 1902 ve Velké nad Veličkou, prozaička, sběratelka lidových rčení, přísloví a pořekadel, zemřela roku 1987 v Brně. 232 Viz kapitola Významné osobnosti. 233 EÚB, sign. A 1310/10.

4.2 Fonografické nahrávky

S vynálezem fonografu v roce 1877 a jeho následným rozšiřováním můžeme pozorovat zájem o zachycení lidového zpěvu a slovesnosti na první zvukové nosiče.234 Za zpěváky se na Horňácko vydávají hudební skladatelé,235 mezi nimi i Leoš Janáček (1854–1928). Jeho návštěvu dokládá stručný záznam v deníku Pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku: „7. srpna 1911 Cesta moje do Suchova: povoz 22,–“.236 Skladatel se v obci zastavil při své cestě po Slovácku v souvislosti s chystaným nahráváním lidových duchovních písní ve Vnorovech. Zapsal zde píseň Sedělo dívča.237 Korespondenčně pak na podzim téhož roku vybízí Hynka Bíma k nahrávání na fonograf. Ten však odpovídá: „Do Suchova, pane řediteli, nemohu se už vypravit.“238 Datem 27. září 1911 korespondence Leoše Janáčka a Hynka Bíma o Suchově končí, žádný další záznam se v dostupných materiálech nedochoval.

Počátkem prosince roku 1932 byl pracovníkem Státního ústavu pro lidovou píseň, dialektologem a sběratelem Aloisem Gregorem239 zaslán dotazníkový list s žádostí o spolupráci v rámci akce Sbíráme národní píseň na Moravě a ve Slezsku. Pověřená osoba, nejčastěji učitel, měl za úkol oslovit vybrané uchazeče ke spolupráci na nahrávání. Mezi nároky na zpěváky, vypravěče a hudebníky patřila znalost nářečí, „dobrý hlas, přední zuby a dobré nervy, aby se [tyto osoby] nezalekly a dovedly vypravovati nějaký příběh zpaměti.“240 Dochovala se odpověď tehdejšího řídícího učitele Josefa Taťáka, který byl však na Suchov

234 Fonografické válečky s nahrávkami Leoše Janáčka a jeho spolupracovníků Hynka Bíma a Františky Kyselkové jsou uloženy v EÚB. Vyšly: Procházková, Jarmila: Vzaty do fonografu: slovenské a moravské písně v nahrávkách Hynka Bíma, Leoše Janáčka a Františky Kyselkové z let 1909–1912. Brno: Etnologický ústav AV ČR, Praha – pracoviště Brno, 2012. 235 Mezi hudební skladatele, v jejichž tvorbě se promítla horňácká lidová píseň, patří také Vítězslav Novák, který poslouchal Trnovy hudce na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1895. Slovácká suita, kterou Vítězslav Novák zkomponoval roku 1903, je inspirována řadou horňáckých písní. Podrobně v příspěvku Antonína Mičky: „Ve svých písemných vzpomínkách poznamenává Karel Klusák, že první větu suity (V kostele) tvoří vzorně stylizovaná Augustova píseň ze 16. století, která zní: ´Uslyš, dcerko žalostivá, setři slzy…´ a to tak, jak ji Vítězslav Novák slyšel v českobratrské modlitebně v Javorníku, když ji hrál varhaník Adam Petrucha. Druhá věta (Mezi dětmi) pak vychází z horňácké ukolébavky Halú, belú, koně v zelú a hríbátka v petrželú. Taktéž třetí věta (Zamilovaní), předně však čtvrtá (U muziky), jakož i pátá (V noci) vychází z písní našeho Slovácka, neboť i tohoto velkého skladatele částečně ovlivnil náš region i umělci sdružení v uváděné republice.“ Srov. Mička, Antonín: Horňácko, Súchovská republika a hudební skladatelé. Malovaný kraj, 2016, č. 5, s. 5). 236 EÚB: Deník Pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku, s. 109; dtto na s. 113. 237 Procházková, Jarmila: Janáčkovy záznamy hudebního a tanečního folkloru I. Brno: Doplněk 2006, s. 290. 238 Toncrová, Dana: Korespondence Leoše Janáčka s Hynkem Bímem. Strojopis. Brno: Ústav hudební vědy a estetiky Filozofické fakulty MU, 1999, č. 133 a 136. 239 Alois Gregor, etnograf, sběratel lidových písní, slavista, moravský dialektolog, žil v letech 1888–1971. 240 EÚB, sign. X3/2, Dotazník fonografické komise.

přeřazen z nedaleké Ostrožské Lhoty teprve v září 1932. Neměl tedy mnoho času k dobrému zmapování terénu. Ve stručné odpovědi proto zmínil jediného lidového vypravěče, a to Jana Vaňka, Suchov č. p. 115, který údajně může vyprávět místní pověst nebo příhody o pašování dobytka z Uher – tzv. švercování. K lidovým zpěvákům či hudebníkům se však Josef Taťák nevyjádřil vůbec. Přesto o několik let později pořizuje fonografická komise241 cenné nahrávky v rámci sběrné akce Lidová hudba v Československu ve snaze o zachování mizejících dialektů a hudebních projevů vybraných území celé tehdejší republiky. Přestože původní myšlenka vzešla od lingvistů, bylo rozhodnuto, že zaznamenány budou všechny zvukové projevy: hudba lidová i umělá, nářečí, projevy divadelních umělců, básníků i významných osobností veřejného života.242 Na Moravě probíhalo nahrávání v letech 1933, 1934 a 1937,243 v úzké spolupráci s Hynkem Bímem a Františkou Kyselkovou. Ze Suchova si proto dnes můžeme poslechnout zpěv varhaníka a kostelníka Jana Šumbery244 a Anežky Kovárové-Okendžákové z Hrubé Vrbky.245 Edice zvukových záznamů, vzniklých ve spolupráci s francouzskou firmou Pathé, byla vydána Etnologickým ústavem AV ČR v roce 2009.246 Zajímavostí je, že ani jednu z nahraných tanečních sedláckých písní nezařadil Jan Šumbera mezi své sběry v rukopisném zpěvníku z roku 1909.247 Současná pamětnice Anna Zemčíková, narozena 1928, zná všechny písně obsažené na nahrávce 03:248 Na Súchově pěkně hrajú; Keď sem byl malučký, malušičký; Nebuděm já hospodárit; Od Nového Města; Ej, v háji, bylo, v háji; Oj, mám já koňa.249

Z podzimu roku 1942 se ve fondech brněnského pracoviště Etnologického ústavu AV ČR dochovala korespondence učitele a sběratele Rudolfa Kynčla250 a Aloise Gregora, která

241 Fonografická komise pověřená provedením nahrávek byla při České akademii věd a umění ustanovena na podzim roku 1928. 242 Kratochvíl, Matěj: Lidová hudba v nahrávkách Fonografické komise České akademie věd a umění. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, 2010, s. 24. 243 Tamtéž. 244 Viz kapitola Významné osobnosti. 245 Interpreti pocházejí z obce Suchov (73, 75). 246 Kratochvíl, Matěj: Lidová hudba v Československu: Nejstarší zvukové záznamy lidové hudby. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2009. CD 3: Jižní Morava. Srov.: Kratochvíl, Matěj: Lidová hudba v nahrávkách Fonografické komise České akademie věd a umění, c. d. 247 Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky, c. d. 248 Z rozhovoru autorky textu s Annou Zemčíkovou dne 28. 12. 2018, Suchov. 249 Kratochvíl, Matěj: Lidová hudba v Československu: Nejstarší zvukové záznamy lidové hudby, c. d., CD 3: Jižní Morava, 03. 250 Rudolf Kynčl, učitel, sběratel lidových písní, autor rozhlasových pořadů, autor básnických i prozaických děl z lidového prostředí, která vydával pod pseudonymy Uječek Matěj Škrobák, Dr. Humor, Matúš z Javoriny, Rudyn Efendi, Javor a Luděk Huménko. Pocházel z Hrubé Vrbky, zemřel ve Velké nad Veličkou.

vypovídá o národopisných aktivitách spojených s plánováním záznamů lidových písní na fonograf. V korespondenci je zmíněno také jedno libreto suchovské bohémy. Jednalo se o aktivity spojené s natáčením krátkých filmů ze slováckého prostředí. Zmiňované libreto nepochybně souvisí se souborem povídek Súchovská republika: kronika mládí z pera Otakara Bystřiny, jednoho z „republikánů“.

4.3 Sběry a záznamy po druhé světové válce

Sběratel lidových písní Jan Poláček,251 známý především sedmisvazkovou edicí zpěvníků Slovácké pěsničky, na Suchově zaznamenal roku 1951 taneční píseň Ja, co sú to za pacholci ze Strání252 a táhlou píseň Počúvajte, radní páni málo.253

V roce 1952 tehdy začínající etnomuzikoložka Olga Kadlčíková254 spolu se svým budoucím manželem Františkem Hrabalem sbírala v Suchově písně u Anny Zemčíkové255 a Jana Sokola.256 U zpěváka zapsali nápěvy k sedlácké a dalším lidovým tancům, nejčastěji tzv. figurálním (cukraband, šotyška, konopice) a také k tanci bošácká, kterou začal v Suchově tančit jeho předek Jan Sokol, narozený v první polovině 19. století. Tanec byl v obci velmi populární, díky tomu jej ještě v 70. letech 20. století zdokumentovala etnochoreoložka Zdenka Jelínková u manželů Burešových.257 V jejích zápisech se nachází také poznámka: „V r. 1959 v rodině Světlíkově s O. Hrabalovou. Natáčeno i na magnetofon. Hudební zápisy provedla ručně O. Hrabalová.“258 Magnetofonové záznamy však byly pravděpodobně použity pouze k přepisu nápěvu do not a poté smazány kvůli nedostatku nahrávacího materiálu.

251 Jan Poláček, narozen roku 1896 v Jaroměřicích nad Rokytnou, sběratel lidových písní, civilním povoláním právník zemřel roku 1968 v Prostějově. 252 Zápis z roku 1951 obsahuje 2 sloky, takt je 2/4, tónina G dur obohacena modulacemi. EÚB, sign. A 1009/384. 253 Zápis z roku 1951 obsahuje 6 slok, takt je 2/4, tónina a moll. EÚB, sign. A 1009/385. 254 Olga Hrabalová (rozená Kadlčíková), narozena 1930, zemřela 2017 v Brně. Folkloristika zaměřená na hudební a dětský folklor, klasifikaci písní a historii sběratelství. V obci Boršice u Blatnice prováděla od roku 1952 podrobnou analýzu lidových písní pro svou diplomovou práci. Srov. Kadlčíková, Olga: Boršice: příspěvky k historicko-etnografické monografii moravsko-slovenské obce. Diplomová práce. Brno 1953. 255 Viz kapitola Významné osobnosti. 256 Jan Sokol, narozen 1879, vyučený mlynář, pocházel ze Slovenska. Po jeho smrti roku 1905 nechala jeho žena Kristína zhotovit rodinný kancionál, viz kapitola Kancionál rodiny Sokolovy. (Z rodinné kroniky Jana Bureše). 257 Jan Sokol tanec naučil svého syna Jana Sokola (1879–1956) a ten svou dceru Josefu Burešovou (1908–1998), která jej Zdence Jelínkové zatančila spolu se svým manželem Janem Burešem (1912–1983). Informace pochází z ústního podání jejich dcery Josefy Janeskové, rozené Burešové, doplněno o data z rodinné kroniky Jana Bureše. 258 Jelínková, Zdenka: EÚB, sign. A 999/66.

V dokumentačních sbírkách a fondech brněnského Etnologického ústavu AV ČR se totiž nenacházejí.

S Olgou Hrabalovou spolupracoval také etnograf Josef Tomeš.259 Na Horňácku zaznamenával mezi lety 1956–1959 především výroční a rodinné obyčeje, jejichž součástí byly mnohdy také lidové písně. V Suchově zapsal (včetně nápěvu) tanec konopice, dále svatební taneční hry žabka, židovka a holúbek.260 V adventu roku 1958 a únoru roku 1959 pořídili Josef Tomeš a Olga Hrabalová magnetofonový záznam u zpěvačky Anny Zemčíkové.261 Notové přepisy dvaceti šesti písní byly zhotoveny Františkem Dobrovolným262 a jsou uloženy ve fondech brněnského pracoviště Etnologického ústavu AV ČR. Osahují nejčastěji dívčí popěvky a taneční písně k tanci sedlácké, často s velkým počtem strof. Za zmínku stojí rukopis dvanácti slok balady Vandrovali hudci,263 zachycené se třemi různými rytmickými i nápěvovými variantami, a dále například píseň Štyry koně ve dvore264 o rozsahu osmi slok.

Suchovské mlýny, které patří pod obec Suchov, byly i přes svou odlehlost kulturně a společensky provázány se Suchovem. Svědčí o tom zápisy Zdenky Jelínkové, která si roku 1972 poznamenala: „Mlýny měly větší spád na Súchov (příbuzenské vztahy – sňatky, přirozený spoj s vesnicí, bližší větším osadám, komunikační spoje atp.).“265 Zdenka Jelínková začala realizovat etnochoreologický výzkum v Suchovských mlýnech266 od roku 1951.267 Zaznamenala zde šest písní a jedenáct tanců, z toho devět s nápěvem. V roce 1952 získala materiál od informátorů Marie Mrkvové,268 Josefa Mrkvy269 a Kateřiny Světlíkové.270 Ten obsahuje popis a srovnání jednotlivých tanečních interpretací (tančí se súchovsky, nebo

259 Josef Tomeš, narozen roku 1936 v Hrubé Vrbce, etnograf, odborný pracovník Okresního vlastivědného muzea v Hodoníně (1959–1961), pracovník výzkumu Ústředí lidové umělecké výroby v Brně (1961), zástupce ředitele a vedoucí národopisného oddělení Ústavu lidového umění ve Strážnici (1962–1978). Zemřel v Hodoníně roku 1978. 260 EÚB, sign. A 1027/148–295. 261 Viz kapitola Významné osobnosti. 262 František Dobrovolný, narozen roku 1927 v Němčicích u Brna, učitel v Nedašově, etnoorganolog, violista BROLNu, zemřel roku 1994 v Brně. 263 EÚB, sign. A 1101/34. 264 Tamtéž, sign. A 1101/36. 265 Větší spád na Suchov než na Novou Lhotu, která je protější centrální obcí osad podél toku Veličky (poznámka autorky). Srov. EÚB, sign. A 999/63. 266 „Súchovské – též Mrkovovy Mlýny leží u rozcestí na Súchov pod lesnatou strání při silnici směrem k Vápenkám. Je to skupina stavení podél silnice, tyto tvořící ostrou zatáčku k Javořině s mlýnem na potoku s horním náhonem a s hospodou.“ Srov. EÚB, sign. A 999/64. 267 Roku 1952 sbírala spolu s Vladimírem Klusákem, roku 1958 s Olgou Hrabalovou; 1972; 1974. 268 Marie Mrkvová, narozena roku 1892. 269 Josef Mrkva, narozen roku 1888. 270 Kateřina Světlíková, rozená Vaňková, narozena roku 1905. Do Suchovských mlýnů se přivdala ze Suchova.

hloťácky). Z velké části je u záznamů ze Suchovských mlýnů uvedeno: „Viz Súchov; melodie nezjištěna, snad jako na Súchově; tančí se jak na Súchově.“ Poslední záznam Z. Jelínkové ze Súchovských – Babušáckých mlýnů je z roku 1972, kdy badatelka zapisovala tanec konopice u Marie Horákové.271

V Suchově sbírala Zdenka Jelínková folklorní projevy také s Vladimírem Klusákem272, a to v letech 1951–1962. Zapsali zde 22 písní (z toho 20 s nápěvem) a 28 tanců (18 s nápěvem). Zpívala jim Anna Zámečníková,273 tanec byl zapsán podle tetičky Kubáňové a skupiny místních tanečníků a tanečnic. Při II. Horňáckých slavnostech a při fašanku byl pořízen také filmový záznam tance. Sběr byl prováděn v letech 1951–1952, na podzim roku 1958, v době fašanku v roce 1959 a u příprav na Horňácké slavnosti roku 1958, kde vystupovala skupina tanečníků ze Suchova pod vedením Anny Zámečníkové a její dcery Anny Janušové, za doprovodu místní dechové hudby.

Obrázek 12: vystoupení na Horňáckých slavnostech ve Velké nad Veličkou. Folklorní skupina ze Suchova organizovaná Annou Zemčíkovou předvádí taneční hru konopice za doprovodu místní dechové hudby, foto z roku 1960.

271 Marie Horáková, narozena 1909. 272 Vladimír Klusák (1916–1991), etnograf, muzikolog a hudební skladatel, narozen ve Velké nad Veličkou. 273 Viz v kapitole Významné osobnosti.

Muzikanti zleva: Bohumil Nezval,274 v zákrytu Jan Sedlář,275 František Horák,276Josef Horňák, 277 Martin Pomykal,278 Josef Huráb zvaný Mikula,279 Jan Horák,280 Jiří Sedlář.281

Obrázek 13: Anna Janušová a Vlasta Smutná při záznamu písní. V 70. letech sbírali na Suchově vedoucí a zakladatelé SLPT Radošov ve Veselí nad Moravou, manželé Jaroslav a Vlastimila Smutní. Radošov pod jejich vedením zpracovával písně a tance z Veselska, manželé se však vydávali za sběrem písní i do dalších národopisných regionů, kde bylo možné najít výrazné pěvecké osobnosti a zaznamenat jejich repertoár. Na Suchově zapisovali především u zpěvačky Anny Janušové,282 jejího muže Josefa Januše, dále pak u Marie Kuchařové, pana Horňáka, pana Balady a Antonína Sedláka původem z Velké nad Veličkou.283

274 Bohumil Nezval – baskřídlovka. Viz Seznam muzikantů. 275 Jan Sedlář – baryton. Viz Seznam muzikantů. 276 František Horák – křídlovka. Viz Seznam muzikantů. 277 Josef Horňák – baskřídlovka. Viz Seznam muzikantů. 278 Martin Pomykal zvaný Krovčák – křídlovka, člen posádkové hudby, výpomoc z Boršic. 279 Josef Huráb, zvaný Mikula – trombon. Z Boršic. 280 Jan Horák – es klarinet. Viz Seznam muzikantů. 281 Jiří Sedlář – b klarinet. Viz Seznam muzikantů. 282 Viz v kapitole Významné osobnosti. 283 Z rozhovoru autorky textu s Jaroslavem Smutným dne 18. 1. 2019, Veselí nad Moravou.

Obecně rozšířené a známé písně manželé Smutní nezapisovali, duchovní písně jim v dané době nikdo z uvedených nezpíval. Mezi nejcennější sběry patří svatební obřadní písně, říkání a tance. Zapsali zde například píseň Studená rosenka, která se ve variantu s odlišnou melodií nachází mezi sběry Rudolfa Kučery z roku 1903.284 Během let 1973–1980 se manželům podařilo v Suchově zaznamenat 107 písní se známkami lokálního lidového repertoáru. Sběry Vlastimily a Jaroslava Smutných ze Suchova nebyly doposud nikde publikovány. Všechny rukopisy jsou uloženy v jejich soukromém archivu.285

Obrázek 14: rukopis Jaroslava Smutného z roku 1975 od zpěvačky Anny Janušové. Jeden z variantů svatební písně Vinšujem ti kamarádko, která se zpívala při čepení nevěsty.286

Tradiční svatbu a taneční repertoár v Suchově dokumentuje krátký film Proč folklor. Snímek vznikl v režii Petra Zrno. Natáčení proběhlo roku 1977, podíleli se na něm obyvatelé Suchova a SLPT Radošov pod vedením manželů Smutných. V návaznosti na spolupráci SLPT Radošov koncem 70. let vznikla v Suchově organizovaná folklorní skupina.287 Vedení se ujala zpěvačka Anna Janušová. Členové skupiny se scházeli nejčastěji, aby nacvičili vystoupení na Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou, kde pravidelně vystupovali od roku 1958. Roku 1980 se folklorní skupina krojovaných ze Suchova zúčastnila také MFF Strážnice s programem čepení nevěsty v pořadu Hraní, zrání, milování.288

284 EÚB, sign. A 744/39. 285 Z rozhovoru autorky textu s Jaroslavem Smutným dne 2. 8. 2018, Veselí nad Moravou. 286 Z rozhovoru autorky textu s Jaroslavem Smutným, dne 2. 12. 2018, Veselí nad Moravou. Uložení: archiv sběrů Jaroslava a Vlastimily Smutných z Veselí nad Moravou, 32-Suchov, 90b. 287„Suchovjanům se SLPT Radošov velice líbil. Rozhodli se proto, že si také založí soubor.“ Z rozhovoru autorky textu s Jaroslavem Smutným dne 18. 1. 2019, Veselí nad Moravou. 288 Národopisné aktuality roč. 18, 1981, č. 1, s. 22.

Obrázek 15: čepení nevěsty v pořadu Hraní, zrání, milování. Folklorní skupina ze Suchova pod vedením Anny Janušové na MFF Strážnice roku 1980.

Celistvý svatební obřad zpracovala také etnografka Danuše Adamcová v roce 1977. Seminární práce Súchovská svatba289 obsahuje komplexní pohled na tradiční pojetí svatby v Suchově, doplněný o texty písní (bez notového zápisu) a srovnání odlišností ve vývoji svatebního obřadu v 30., 50. a 70. letech.

Posledním známým sběratelem lidových písní v Suchově je umělecký sochař a hudebník Miroslav Minks, který zde v letech 1982–1993 soustavně pořizoval magnetofonové záznamy a notové zápisy u zpěvačky Anny Janušové a jejího muže Josefa Januše. Podařilo se mu zaznamenat celkem 146 písní, které jsou uložený v jeho soukromém archivu. Z pořízených záznamů dodnes aktivně čerpá při vystoupeních se svou cimbálovou muzikou.290

289 Adamcová, Danuše: Súchovská svatba. Seminární práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně 1977. Též: Adamcová, Danuše: Proměny svatebního obřadu v obci Suchov na Horňácku. In: Frolec, Václav (ed.): Svatební obřad. Současný stav a proměny. Lidová kultura a současnost, sv. 9. Brno: Blok, 1983, s. 196–201. 290 Z rozhovoru autorky textu s Miroslavem Minksem dne 3. 9. 2018, Brno.

4.4 Zpěvník Suchovské ludové piesničky

„Co krásných piesní je v těch starých hlavách a naši mladí nijak si jich neváží, raději kupují a zpívají písně kramářské, které jsou docela jiného rázu a krásou k našim ani přirovnat se nedájú. Proto jsem si usmyslil, že aspoň některé naše staré piesničky musím zachovat, aby, keď by snad někdo chtěl koupit si piesničky, mohl si koupiti také naše piekné piesničky, krásné to dědictví našich otců.“291 Uvádí Jan Šumbera v předmluvě své písňové sbírky.

Hodnotným odkazem lidové kultury je rukopisný zpěvník Suchovské ludové piesničky, který byl sepsán na Suchově roku 1909. Nápěvy sesbíral místní kapelník Jan Šumbera,292 výtvarného zpracování se ujal učitel a malíř Josef Hodek.293 Originál rukopisu byl po léta uschován v soukromé sbírce Hodkova přítele Josefa H. Šterby (1888–1971), malíře, sběratele a muzejního pracovníka. Prostřednictvím jeho syna Jana Štěrby se sbírka za pomocí etnografa Josefa Jančáře dostala do Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. V roce 2001 pak došlo téměř po sto letech k jejímu prvnímu celistvému vydání v podobě faksimile.294

4.4.1 Okolnosti vzniku

Impulz ke sběru lidových písní je spojen s národopisnými aktivitami učitelů na Uherskohradišťsku počátkem 20. století. Výraznou osobností, které vděčíme za výtvarnou podobu zpěvníku, byl učitel, malíř a grafik Josef Hodek z Hořehled u Plzně. Na Horňácko se dostal zcela náhodně, když po dokončení studií nemohl najít vhodné místo v okolí svého bydliště.295 Byl proto: „jmenován zatímním učitelem při zdejší škole obecné dekretem téže c. k. okresní školní rady ze dne 15. srpna 1908 čís. 3012 šk. p. Josef Hodek naposledy zatímní učitel v Hrubé Lhotě, který také své nové působiště v Suchově dne 1. září 1908 nastoupil a po

291 Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky, c. d., s. 6–7. 292 Jan Šumbera, obecní zvoník, kostelník a kapelník, žil na Suchově v letech 1874–1962, blíže popsán v kapitole Významné osobnosti. 293 Josef Hodek, učitel, malíř a grafik narozen v Hořehledech roku 1888, zemřel v Plzni roku 1973. 294 80 písní ze sběru Jana Šumbery bylo vydáno již roku 1919 mezi souborem písní: Lísa, Valeš: Slovácké a lidové písně z Uher. Hradišťska. Kroměříž 1919. 295 V dopise svému příteli Josefu H. Šterbovi uvádí: „Po maturitě nebylo na našem okrese žádných míst, leda asi pro tři – čtyři primusy, a já to nebyl – a tož jsem čekal do vánoc,čekal do pololetí. Táta byl starostou v Bílovicích ha členem okresní školní rady v Plzni a myslel, že určitě místo, když ne v Plzni tož na venkově dostanu. Já už měl toho čekání dost a rozeslal jsem korespondenční lístky po okrajových okresech i na Moravě, nebylo-li by tam volné místo učitelské, zatím nebo výpomocně.“ (Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky, c. d.).

celý školní rok 1908–1909 při zdejší škole obecní beze změny další ve sboru působí.“296 V době svého působení na Slovácku se zapojil do národopisných aktivit organizovaných uherskohradišťským školním inspektorem Leonardem Hrázděrou. Národopisná sběrná akce měla za cíl shromáždit materiály k vydání monografie Život slováckého dítěte, připravované učiteli na Slovácku. Po odchodu ze Suchova do sousedních Boršic u Blatnice vedl Josef Hodek deník s názvem Rok mezi moravskými Slováky,297 který obsahuje záznamy vypovídající o celoročních zvycích, obyčejích a zvyklostech místních obyvatel, včetně zápisu říkadel a nápěvů.

Co vedlo Jana Šumberu k vyhotovení zápisů místních písní a spolupráci s Josefem Hodkem na zpěvníku, se můžeme dočíst z jeho úvodního slova: „Mnohé piesničky, které během času, byly již všelijak překroucené, aj jiným nápěvem zpívané, což často velice mňa rmútilo, a to zejména mňa nutilo, bych piesničky naše sepsal, mnohé nápěvy dle starých opravil, by i naše mládež mohla se naučiti písně tak, jak naši otcové je zpívali.“298 Jan Šumbera byl místním zvoníkem, ale také hráčem na kontrabas v hudecké muzice zvané „starý štrajch“, která v obci působila současně s hudbou dechovou. Dožil se úctyhodného věku (1874–1962) za svůj život proto věrně poznal místní repertoár i jeho vývoj.

4.4.2 První vydání sběrů Jana Šumbery

Sbírka Suchovské ludové piesničky byla ve své úplné formě a obsahu vydána jako faksimile až v roce 2001. Část sběrů Jana Šumbery však byla otištěna v roce 1911 v souvislosti s již zmiňovaným sběrem materiálů pro monografii Život slováckého dítěte, iniciovaným školním inspektorem Leonardem Hrádzěrou. Zpěvník pod názvem Slovácké a lidové písně z Uher. Hradišťska299 k vydání připravil učitel a sběratel Valentin Lisa, věnoval jej hudebnímu skladateli Vítězslavu Novákovi.

Valentin Lísa,300 ve sbírce podepsán jako Valeš Lisa shromažďoval písně z Uherskohradišťských obcí: Veselí nad Moravou, Slavkov, Louka, Hluk, Moravský Písek,

296 SOkA Hodonín, NŠ-Such. Kronika školy, inv. č. 1, fol. 132. 297 SM Uherské Hradiště, H259. Hodek, Josef: Rok života mezi moravskými Slováky (1912–1913). 298 Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky, c. d. 299 Lísa, Valeš: Slovácké a lidové písně z Uher. Hradišťska, c. d. 300 Valentin Lísa, učitel a sběratel lidových písní, narozen 15. 2. 1867 v Lelekovicích u Brna, zemřel 20.3. 1939 v Otrokovicích.

Dolní Němčí, Horní Němčí, Boršice, Ostrožská Nová Ves, Ostrožská Lhota, Derfla (dnes Sady), Kunovice, Míkovice, Halenkovice, Tupesy, Jarošov, Spytihněv, Halenkovice. Dílo vzniklo „za součinnosti veškerého učitelstva škol. okresu Uh. Hradišťského.“301 V úvodním slově sbírky je mezi sběrateli uveden: „Hodek ze Suchova (80)“ učitel Josef Hodek, který písně dodal, za jejich sběrem však stojí již zmiňovaný kapelník Jan Šumbera ze Suchova.

Jan Šumbera počátkem 20. století nasbíral na Suchově celkem 116302 písní, přičemž Valentin Lísa ve svém zpěvníku zveřejnil 80, většina s označením Suchov. Jsou zde však mnohé, které čerpal ze sběrů Jana Šumbery, přičemž jsou označeny jako písně z Louky či Boršic u Blatnice.

První vydání z roku 1911 je doplněno malbou dívky v kroji: „Děvčica držící fěrtoch, jako by do něj chtěla nasbírat všecky ty písníčky, co kde zaslechla“.303 Na obale druhého vydání z roku 1919 je malba horňáckého hudce. Oba obrazy pocházejí z dílny malíře Joži Uprky.

4.4.3 Výtvarné zpracování

Zpěvník je ve své výtvarné podobě jedinečným důkazem lidové tvořivosti s ohledem na odkaz místní iluminátorské tradice. Hodkovy iluminace v rukopisném zpěvníku jsou přenesené ve svém významu,304 přesto ponechané v původní dekorativní funkci. Výtvarná podoba zpěvníku pramení především z rukopisného kancionálu Josefa Šumbery,305 který byl v rodinné sbírce jeho vnuka Jana Šumbery. Josef Hodek sám v úvodu sbírky zmiňuje, že mu byl inspirací Šumberův kancionál z roku 1830.306 Josef Šumbera byl svérázným iluminátorem, posledním představitelem Pomykalovy hymnografické školy.307 Užití iluminací z kancionálu, který obsahuje duchovní písně je velmi atypickým jevem. Některé užité motivy

301 Lísa, Valeš: Slovácké a lidové písně z Uher. Hradišťska. c. d., s. 4. 302 112 nápěvů, ke čtyřem z nich je uvedena další textová varianta. 303 Kramářová, Věra: Valeš Lisa (1867–1939). Podřevnicko: Kronika okresu Zlín. 1999, roč. 8, č. 3–4, s. 6–7. 304 Iluminované kancionály měly funkci rodinného reprezentativního předmětu. Viz v kapitole Josef Šumbera a Pomykalova hymnografická škola. 305 Josef Šumbera, žil na Suchově v letech 1812–1872. Viz kapitola Významné osobnosti. 306 „Pořádaje sbírku p. Šumberovi, měl jsem po ruce kancionál z r. 1830 psaný a malovaný Josefem Šumberou ze Súchova, malým dekorativním geniem lidovým.“ (Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky, c. d., s. 8). 307 Viz v kapitole Josef Šumbera a Pomykalova hymnografická škola.

jsou věrnou kopií, část z nich byla upravena, „neboť byly malovány pro písně obsahu náboženského a nebyly by harmonizovaly s obsahem sbírky“.308

V rukopisném zpěvníku Josefa Hodka se z toho důvodu nalézají archaické ornamentální motivy užité především ve zdobení počátečního písmena (iniciály) incipitu písně. Do výtvarné podoby iluminovaných iniciál jsou vsazeny nejčastěji fytomorfní prvky. Písmena jsou zakončena výjevy, které nejčastěji znázorňují lidskou nebo zvířecí hlavu (hada, páva, draka). Ojediněle je součástí iniciály také ikona děvčete či chlapce v kroji nebo figurální motivy, zobrazující místní kroj.309 Popsané iniciály se nachází na každé straně, na jedné straně se nachází jedna, maximálně dvě písně.

(1) (2) (3)

Obrázek 16: (1) iluminovaná iniciála písmene „W“ ve zpěvníku smutečních písní z roku 1827, Josef Šumbera.

Obrázek 17: (2) iluminovaná iniciála písmene „W“, překreslena Vítězslavem Houdkem v publikaci Moravské ornamenty z roku 1891, pramení z nejrozsáhlejšího kancionálu Josefa Šubery (R3) z roku 1830.

Obrázek 18: (3) iluminovaná iniciála písmene „W“ ve zpěvníku Suchovské ludové piesničky ve výtvarném zpracování Josefem Hodkem (faksimile), 1909.

308 Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky, c. d. 309 Tamtéž, s. 90.

Dvojstrana je ohraničena rámováním, které je také bohatě zdobeno. Nejčastěji se zde uplatňují florální motivy, méně často se ve sbírce nalézáme geometrické prvky. Barevně je rukopisný zpěvník řešen decentně s hlavním zastoupením základních barev – žluté, červené, modré, někdy jejich kombinací – oranžové, růžové, méně časté jsou odstíny modré, fialové, šedé, černé či odstíny zelené.

Přehled tří iluminací iniciály písmene „W“ pramení z prvků Pomykalovy hymnografické školy, pro kterou je charakteristické zakončení písmene florálním motivem, lidskou či zvířecí hlavou (v ukázkách výše hlavou draka). Nejstarší iluminace (1) pochází z rukopisného zpěvníku: Písně při pohřbu dítek: Naříkání rodičů nad děťátkem umírajícím z roku 1827, autorem výtvarného provedení je Josef Šumbera. Vedle ní (2) je návrh iluminace pouze o několik let starší, avšak ve výtvarném provedení národopisce Vítězslava Houdka, který tuto iniciálu překreslil z kancionálu Josefa Šumbery: Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohúcímu, v kterémžto písně katolické a v chrámě Božím k zpěvu potřebné jsú, z roku 1830. Je zde patrná odlišnost především ve dvojitém zakončení písmene hlavou draka a umístěním růžice doprostřed písmene „W“. Dalším z výrazně odlišných prvků je čert, který tahá za jazyk jednu z korunovaných dračích hlaviček. Poslední nejmladší iniciálou je iluminace Josefa Hodka (3) v rukopisném zpěvníku Suchovské ludové piesničky.310 Už samotné užití písmene „W“ u písně V súchovském hájku je nezvyklé, neboť na prvním řádku písně je pochopitelně uvedeno „V“. Předloha by podle Houdkových záznamů měla pramenit z kancionálu v němž je umístěna iniciála (2), malba je však mnohem více shodná s iniciálou (1). Malba Josefa Hodka je propracovaná, s decentním užitím tulipánového vzoru a ornamentálních motivů.

310 Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky, c. d.

4.4.4 Textová a notová složka

Textové a notové zápisy vyhotovil místní varhaník a kapelník Jan Šumbera, „lidový hudec súchovský“.311 Sbírka obsahuje celkem 116 písní a 112 nápěvů, u 4 nápěvů je tedy uvedena další textová varianta. Jan Šumbera se pokusil zaznamenat všechny známé sloky, v několika případech jejich počet překračuje deset.

Jazyková stránka textu písní je velmi pestrá. Sám sběratel Jan Šumbera v úvodním slově zmiňuje: „Jsou to ponejvíce piesně z našich horských, pohraničních dědin a tudíž mnohé dialekticky rozdílné.“312 Část zápisů je v různých podobách místního dialektu, jsou zde však i takové, které jsou ve slovenském jazyce. V některých písních se naopak vyskytují slova spisovná, například v písní Kerá je ta vězdička má313 se mimo první sloku zapsanou v dialektu nachází zbylé sloky ve spisovné češtině, tedy: „Jsi-li tmavá, rozsvětli se, má panenko, rozmysli se,“ (namísto rozsvětli sa, rozmysli sa).

Text písní je z pochopitelných důvodů bez užití značek upřesňujících výslovnost, jako je například obalované ł, které se počátkem 20. století stále ještě hojně používalo a v obci se zřídka užívá doposud.314 Zápis výslovnosti slov v dialektu je však poměrně přesný, například „prišeu“ (přišel); „okolo Hradišča“ (okolo Hradiště); „materi“ (matce); „budě“ (bude).

Je zřejmé, že jsou písně zaznamenány v původní tónině, ve které byly zpívány. Svědčí o tom zápisy v neobvyklých tóninách jako například Ges dur nebo es moll. Jan Šumbera tedy při zápisu používal buď hudební nástroj, který mu pomáhal určit tóninu, nebo mohl zapisovat pomocí absolutního sluchu.

V notovém zápisu můžeme najít drobné chyby a pozdější vpisky, týkajících se zpravidla úpravy melodie, předznamenání nebo rytmu. Častý je výskyt zápisu ve stupnicích s béčky. Označení předznamenání je někdy posunuto v nesprávné mezeře či lince, nebo úplně chybí. K častým nejasnostem dochází také při označení taktu. Sám autor hudebního zápisu v úvodu sbírky sebekriticky popisuje: „Co se týká slohu melodii, nebude snad někde zcela správný,

311 Tamtéž, s. 8. 312 Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky, s. 8. 313 Tamtéž, s. 48. 314 Především u starší generace se obalované ł na Suchově používá ještě dnes. (Z terénních výzkumů v obci Suchov dne: 12. 8. 2018; 14. 9. 2018; 2. 11. 2018; 28. 12. 2018; 5. 1. 2019; 2. 3. 2019).

nestačí na to mnohdy moje síly, neboť su jenom prostým venkovským muzikantem a zaměstnávám se většinou prací nádenickou, neměl jsem ani dosti času, ani příležitosti k nějakému zvláštnímu hudebnímu poučení.“315

Písně jsou zaznamenány nejčastěji v celém nebo dvoučtvrťovém taktu, méně často v tříčtvrťovém a čtyřčtvrťovém, v některých případech označení tempa úplně chybí. Většinu písní autor opatřil popisem výrazu, dynamiky nebo charakteru, například: „rázně“, „zádumčivě“, „pomalu“, „zdlouha“, „smutně“. V zápisu se můžeme setkat také s označením několika písní jako „čardáš“.

Sbírka obsahuje písně jednoduché i složitější melodie. Kvalitu zápisu melodie lze jen velmi těžko hodnotit. V komparaci s dalšími sběry z počátku 20. století je zápis většiny písní podobný.316 V případě sběrů Rudolfa Kučery z roku 1903–1904 se jedná pouze o drobné odlišnosti v přidaných či ubraných notách, jimiž se autoři notových zápisů pravděpodobně snaží zachytit melodické zdobení u rozdílných interpretů. Průběh melodie je však většinou téměř totožný, odlišná je pouze zapsaná zpívaná tónina.

Je patrné, že při výběru písní k zápisu provedl Jan Šumbera drobnou estetickou selekci. Sbírka proto obsahuje pouze jedinou dvojsmyslnou (ščeglivú) píseň, která má jedinou sloku, je vepsána ve spodní části stránky a není uvedena v seznamu písní317 na konci sbírky.

I přes drobné nepřesnosti v zápisu je sbírka hodnotným pramenem, podrobnou sondou do místního repertoáru v zachyceném období. Je zpracována hráčem na varhany, kontrabas a baskřídlovku, tedy přímým nositelem hudební tradice v daném prostředí. Tento přístup je zcela odlišný svým bezprostředním kontaktem i podrobnou znalostí hudebního repertoáru.

315 Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky, c. d. 316 Seznam signatur komparovaných sběrů Rudolfa Kučery: EÚB, sign. A744/39; A744/40; A744/42. 317 Může se však samozřejmě jednat o nedopatření.

5. Ansámblová hudba

Hudba byla a stále je důležitou součástí kulturních událostí na Suchově. V minulosti byl hudební společenský život oblíbeným způsobem trávení volného času. V současné době již na Suchově nepůsobí žádné hudební uskupení. Hudba je i přesto součástí kulturního života, především ve spojitosti s rodinnými oslavami, svatbami, hody, nebo fašankovou obchůzkou. Do obce je při těchto příležitostech volána nejčastěji dechová či cimbálová hudba, harmonikář, DJ, hráč na elektronické klávesy nebo bigbítová kapela. V následujících podkapitolách se s pomocí vzpomínek pamětníků a dostupných pramenů pokusím o popis a reflexi původních ansámblů, z doby jejich živého působení v obci.

5.1 Gajdoš a gajdošská hudba

Dudy, na východní Moravě nazývané gajdy,318 se řadí do skupiny aerofonů typu jazýčkových píšťal.319 Nejstarší zmínky o doprovodné hudbě v oblasti Horňácka svědčí o gajdoších a gajdošských nástrojových uskupeních, kdy se ke gajdoši přidal hráč na housle a vznikla gajdošská hudba.320 Dialektolog František Bartoš roku 1899 upřesňuje, že „První houslista slul ,hudec‘ a druhý ,kontráš‘. Ti ve spojení s gajdošem tvoří prototyp staré lidové hudby“.321 Hlavní melodii hrál gajdoš, druhý hlas a kontry hrály dvoje doprovodné housle.322

V paměti současných obyvatel Suchova je gajdošská tradice zapomenuta.323 O gajdoších a gajdošských uskupeních se však krátce zmiňuje suchovský kapelník Jan Šumbera (1874–1962) v předmluvě své sbírky lidových písní Suchovské ludové piesničky324 z roku 1909: „Při zpěvu hrávali muzikanti gajdošé na gajdy, později na dvoje housle a basu. To byla celá slovácká kapela.“ Z archivních záznamů se můžeme dočíst: „Dříve mezi sebou gajdoši

318 Gajdoš, hráč na dudy – gajdy. Termín gajdy je užíván na východní Moravě a na Slovensku, termín dudy v Čechách a na západní a střední Moravě. (Kurfürst, Pavel: Dudy In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura, c. d., s. 171–173). 319 Vysloužil, Jiří: Dudy. Vysloužil, Jiří – Fukač, Jiří: Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Supraphon, 1997, 168–169. 320 Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu: 19. a 20. století. [1], (Do roku 1918). Praha: Academia 1994, s. 27. 321 Rutte, Ladislav: Horňácko ve zpěvu, hudbě a tanci. Gottwaldov: Svit, 1950, s. 9. 322 Kurfürst, Pavel: Hudební nástroje. Praha 2002, s. 762. 323 Z terénních výzkumů v obci Suchov dne: 12. 8. 2018; 14. 9. 2018; 2. 11. 2018; 28. 12. 2018; 5. 1. 2019; 2. 3. 2019; 10. 9. 2019. 324 Více v samostatné kapitole věnované rozboru zpěvníku.

soutěžili zejména na robotních dožínkách na strážnickém zámku,325 kam vysílali poddané vesnice z celého panství. (…) Vítěz pak brával odměněn třeba i osvobozením od roboty, případně panskou penzí.“326

Jedinou písemnou zmínku o gajdoši Kuňákovi ze Suchova nalézáme v rukopisném náčrtu národopisné monografie Rok života mezi moravskými Slováky327 malíře a grafika Josefa Hodka z počátku 20. století.328 Jméno Kuňák je na Horňácku neobvyklé, mohlo se také jednat o přezdívku. Obyvatelé Suchova rod Kuňáků nepamatují, na tamním hřbitově se v současnosti žádný z těchto hrobů nenachází, ani se údajně v minulosti nenacházel.329 Další písemné ani ústní záznamy o gajdošské tradici na Suchově se najít nepodařilo.

Z náčrtu není přesně patrné, zda je pod paží gajdoše umístěn dymák, nebo zda se jedná o gajdy nafukované ústy. Technicky dokonalejší gajdy s dymákem jsou však v oblasti jihovýchodní Moravy známy už na počátku 18. století,330 Obrázek 19: náčrt gajdoše od Joži Uprky, člena Súchovské republiky. přičemž nákres pochází z konce století 19.

325 Suchov spadal pod panství města Strážnice. 326 Pavlík, Jarko: Hrubá Vrbka, obec Hrubá Vrbka, 2011, s. 220–228. 327 SM Uherské Hradiště, H259. Hodek, Josef: Rok života mezi moravskými Slováky (1912–1913). fol. 63. 328 Josef Hodek se po dobu svého pobytu na Slovácku zapojil do národopisných aktivit. V letech 1912–1913 působil jako učitel na Suchově, následně byl přeložen do sousedních Boršic u Blatnice, kde zapsal zmínku o suchovském gajdošovi. 329 Z rozhovoru autorky textu s Annou Migotovou a Františkou Čambalovou dne 28. 12. 2018, Suchov. Srov. rozhovor s Janem Tomčalou (nar. 1925) dne 28. 12. 2018, Suchov. 330 Holý, Dušan: Hudební umění. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko, c. d., s. 370.

5.2 Starý štrajch

V polovině 19. století se ke gajdám a houslím přidaly další smyčcové nástroje, přičemž se postupně upouštělo od hry na gajdy. Bylo to zapříčiněno především jejich akustickým a interpretačním omezením.331 Tuto změnu můžeme považovat za vznik smyčcových uskupení. K houslím hrajícím hlavní melodii, se připojily druhé housle, hrající rytmicko- harmonický doprovod (případně druhou melodii) a malá basa.

Prostřednictvím vzpomínek pamětníků se o působení hudecké muziky můžeme ojediněle doslechnout i dnes. V 50. letech 20. století vytvořila etnochoreoložka Zdenka Jelínková písemné záznamy o tehdy již zaniklém hudebním uskupení. Přijela tehdy na Suchov zapisovat lidové tance, se kterými je spojen hudební doprovod.332 V rámci svého výzkumu provedla rozhovor s primášem bývalé muziky zvané „starý štrajch“.

Štrajch je obvyklé označení pro smyčcový ansámbl s přidáním žesťových nástrojů. Podle záznamů Zdenky Jelínkové se však pod pojmem „starý štrajch“ na Suchově užívalo označení pro hudeckou muziku. Přívlastek „starý“ pravděpodobně získal své označení kvůli staršímu typu tance (sedlácká), který lze kvůli odlišnému rytmu ve své archaičtější podobě tančit pouze za doprovodu zmíněného nástrojového uskupení, nikoliv za doprovodu dechové hudby.333

Zdenka Jelínková ve svých poznámkách o „starém štrajchu“ dále uvádí, že primášem první známé hudecké muziky na Suchově byl Martin Kubík (cigán ze Suchova).334 První housle

331 Staří gajdoši znávali jen čtyři grýfy (tóniny) z nichž odvozovali i příbuzné měkké (mollové) tóniny. Jednotvárnost gajdošské hry bez doprovodu houslí je dána monotónní prodlevou, vycházející přes stavce ze zadního huku, který visí hráči přes rameno. K této melodické prodlevě hráč tvoří doprovod na přední gajdici, která je zakončená menším hukem. Hra na gajdici je však omezena pouhými osmi tóny. (Pavlík, Jarko: Hrubá Vrbka, obec Hrubá Vrbka, 2011, s. 220–228). 332 Od prosince roku 1948 na Suchov, do Suchovských (Mrkvových) a Petruchových Mlýnů jezdila Zdenka Jelínková doprovázena Vladimírem Klusákem nebo Olgou Hrabalovou. Během let zde zaznamenali několik variant tanců a tanečních her: konopice, holúbek, jatelinka, kovárská, kovárská – cigánská, ševčovská, reznícká, zahradnícká, židovská, káčer, hovado, strašák, štyrák – křížová, mašínový, zpáteční, slavík, sedmikročka, cukraband, sekera, šotyška, skok, stínání bučka, tance svatební, žňové. Magnetofonové nahrávky do not přepisoval František Dobrovolný, poté se pravděpodobně přemazaly, neboť se v současnosti v dokumentačních sbírkách Etnologického ústavu AV ČR nenachází. Zdenka Jelínková ve svém výzkumu vycházela z tanců, které uvedl Josef Černík v monografii Moravské Slovensko. Některé z nich se však už v době jejího výzkumu nepodařilo zachytit (hopáč, ztracená, sekerenka, švihák, mlatecká). 333 Viz v kapitole Změny v tanci spojené s doprovodem dechové hudby. 334 Z rozhovoru Zdenky Jelínkové s Pavlem Šumberou, roku 1952. (EÚB, sign. A 999/71–72). Z roku 1924 se v obecní kronice můžeme dočíst: „V obci se zdržuje také jedna rodina cikánů – Kubíků, jež má vystavěný domek u potoka pod školní zahradou.“ (SOkA Hodonín, AO-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 5, fol. 4). V matrice narozených dětí na Suchově se nachází Martin Kubík, cigán ze Suchova, syn Jana Kubíka a Kristýny, dcery Josefa Řeháka, cigána ve Vrbovcích a Uhrách. Dne 2. 9. 1884 se manželce Martina Kubíka, Magdaleně narodila dvojčata Magdalena a Matouš, který zemřel 3. 10. 1884. Číslo domu je

hrál Martin Šumbera, druhé housle Jiří Sedlář335 a kontrabas Josef Hryzlák ze Suchovských Mlýnů.

V době Rakousko-uherské monarchie na Suchově působila Šumberova hudecká muzika.336 Složení kapely bylo postaveno převážně z původních hráčů muziky Martina Kubíka. Primu se ujal Pavel Šumbera337 a na kontrabas hrál jeho bratr, kostelník a varhaník Jan Šumbera.338

Fotografie (obrázek 20) M. Budíka z muzea Francka Uprky ve Velké nad Veličkou pro monografii Horňácko,339 je posledním a jediným vizuálním záznamem o tomto ztraceném kancionálu Josefa Šubery.340 Významné místo v horňácké hudecké muzice zaujímá klarinet nazývaný také jako píščala.341 S průnikem klarinetu

do místního instrumentáře342 dochází Obrázek 20: vyobrazení hudce v rukopisném kancionálu Josefa Šumbery z roku 1830. k harmonickému obohacení celkového melodického dojmu. Klarinet melodii zdobí vázanou hrou melodických ozdob,343 která zapříčiňuje nerovnoměrnou rytmizaci tónů v rámci rytmických frází. Vznikají tím nepravidelné a často nepáropočetné improvizované

proškrtnuto. (MZA Brno: Matrika narozených v obci Suchov 1850–1891. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9491/?strana=241, cit. 8. 12. 2018). 335 Zemřel asi roku 1926 (poznámka Zdenky Jelínkové). 336 Jan Tomačala o hudecké muzice slyšel od svého otce. Děda byli starosta proto se u nich doma scházeli chlapi k večerním debatám. (Z ústního rozhovoru autorky textu s Janem Tomčalou, nar. 1925 na Suchově. Dne 28. 12. 2018, Suchov). 337 Pavel Šumbera ze Suchova, žil v letech 1888–1927, viz v kapitole Významné osobnosti. 338 Viz tamtéž. 339 Holý, Dušan: Hudební umění. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko, c. d., s. 379. 340 Viz kapitola Rukopis 3. 341 Holý, Dušan: Hudební umění. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko, c. d., s. 371. 342 „Klarinet byl na horňácku přijat kladně, zatímco trubka byla na Horňácku přijata kladně jen částí lidového kolektiva.“ (Holý, Dušan: Hudební umění. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko, c. d., s. 365).

ozdobné tvary, etnomuzikologem Dušanem Holým definované jako koncentrální koloristika. Každý z hráčů na klarinet měl vlastní styl koncentrální koloristiky. Z výrazných hráčů na klarinet lze jmenovat Jana Havlíka.344 Písemně doloženy jsou záznamy o klarinetistovi Píseckém z vedlejších Boršic u Blatnice a jeho následovníku Františku Nezvalovi, který pocházel z Hané.345 Dalším z výrazných klarinetistů byl žák Pavla Šumbery Jiří Sedlář, jehož měkký tón a svérázná koncentrální koloristika se později uplatnila také v dechovém orchestru.346

K Suchovu náleží také osady roztroušené podél toku řeky Veličky zvané Mlýny. Muzikanti z mlýnských samot byli nazývaní „minárští muzikanté – Kajkošé–Horáci“.347 Hudecká muzika na Suchově údajně bývala v úzkém kontaktu s Miškeríkovou muzikou z Velké nad Veličkou.348 Hudci se navštěvovali a vzájemně si vypomáhali. Každá muzika proto do jisté míry hrála v proměnlivém obsazení. Například Pavel Šumbera byl schopný hrát prim349 i kontry,350 proto když přišel Rafael Balada ze Suchovských Mlýnů, Pavel Šumbera se ujal kontrů a nechal minárského muzikanta primovat. Stejně tak byl alterován Josef Sedlář351 ze Suchova, který byl ochotný svou basu propůjčit Jiřímu Horňákovi ze Suchovských Mlýnů.352

Mezi další vývojové stupně ansámblové hudby na Horňácku patří rozšíření velkého (Schundova) cimbálu maďarského typu ve 30. letech 20. století.353 Cimbál je jedním z prvků kultury, který byl postupně rozšiřován z oblasti přiléhajících myjavských kopanic.354 Na Suchově o něm však nemáme žádné záznamy z pramenů ani ze vzpomínek místních

343 Melodické ozdoby jsou tóny nebo skupinky tónů, které doplňují – zdobí melodii. Patří mezi ně například příraz, obal nebo trylek. 344 Jan Havlík, narozen roku 1906 na Suchově č. p. 133. (Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem a Janem Tomčalou dne 12. 8. 2018, Suchov). 345 Z rozhovoru Zdenky Jelínkové s Pavlem Šumberou, roku 1952. (EÚB, sign. A 999/71–72). 346 Výrazně odlišný charakter melodických ozdob mají klarinetisté dechových orchestrů. (Holý, Dušan: Hudební umění. In: Frolec, Václav [ed.]: Horňácko, c. d., s. 381.) V případě konkrétního variabilního hráče byl pravděpodobně způsob zdobení diferencován uskupením, ve kterém hrál. (Z ústního rozhovoru s Janem Sedlářem dne 4. 11. 2018, Blatnička). 347 Poznámka z roku 1952. (EÚB, sign. A 999/66). 348 Z rozhovoru Zdenky Jelínkové s Pavlem Šumberou, roku 1952. (EÚB, sign. A 999/71–72). 349 Prim, primovat nebo také hrát první housle. 350 Kontráš je hráč na housle nebo violu, který hraje doprovod – druhé housle. 351 Josef Sedlář ze Suchova, narozen 1880. 352 Z rozhovoru Zdenky Jelínkové s Pavlem Šumberou, roku 1952. (EÚB, sign. A 999/71–72). 353 Kurfürst, Pavel: Sestavy nástrojů tradiční hudby. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura, c. d., s. 895. 354 Holý, Dušan: Ňorkova muzika z Hrubé Vrbky. K 75. narozeninám Jana Ňorka III. Národopisné aktuality 6, 1969, s. 45.

pamětníků, neboť v období jeho šíření se hudecká muzika zvaná „starý štrajch“ postupně rozpadala v důsledku rozšíření žesťových nástrojů.355

Obrázek 21: zápis svatebních písní ze Suchovských Mlýnů ze sběrů Olgy Hrabalové a Zdenky Jelínkové roku1960.

355 Z rozhovoru autorky textu s Janem Tomčalou dne 28. 12. 2018, Suchov.

5.3 Vznik první dechové hudby

Za průnik prvků západoevropské kultury356 je považováno začlenění žesťových nástrojů do smyčcových uskupení. K přijetí plechových aerofonů na Horňácku dochází postupně od 90. let 19. století.357 Přidáním trubky a klarinetu do smyčcových souborů v okolních obcích vznikal nástrojově smíšený ansámbl s regionálním označením štrajch.358 Jak již bylo zmíněno, na Suchově platilo označení „starý štrajch“ pro hudeckou muziku, která fungovala odděleně od hudby dechové, přičemž jediným společným nástrojem smyčcového a dechového ansámblu byl klarinet.359

„Dechová kapela je soubor tří a více muzikantů hrajících na žesťové hudební nástroje.“360 Základní uskupení suchovské kapely bylo tvořeno z těchto nástrojů: křídlovka, baskřídlovka, trubka a heligón. Plechové nástroje doplňovaly také klarinety, z fotografie dechové hudby z roku 1932 je znám rovněž velký buben s činely.

Vývoj hudby na Suchově byl výrazně ovlivněn vojenskou hudbou:361 „Vojenští vysloužilci se často stávali – tak jako před první světovou válkou – organizátory lidových, tedy amatérských nebo poloprofesionálních dechových kapel.“362 Známí vojenští muzikanti ze Suchova byli bratři Šumberovi. Z vojenské služby v posádkových kapelách se vrátili plni nových zkušeností, proto zde koncem 19. století založili první dechovou hudbu.363 Další z členů posádkových orchestrů, kteří posílili dechovou hudbu na Suchově, byli František Nezval,364 Jan Nezval365 a později jeho vnuk Jan Sedlář.366

356 K průniku žesťových nástrojů docházelo především z rakouské časti monarchie. 357 Holý, Dušan: Problémy vývoje a stylu lidové hudby: lidová taneční hudba na moravské straně Bílých Karpat v subregionu Horňácko. Brno: Masarykova univerzita 2013, 94. 358 Smíšené obsazení žesťových/plechových a dřevěných nástrojů. 359 Z rozhovoru autorky textu s Janem Tomčalou (1925) dne 28. 12. 2018, Suchov. 360 Kurfürst, Pavel: Dechová kapela. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura, c. d., s. 124–125. 361 Ve vojenské muzice se hrávalo v nízkém ladění, v okolních muzikách i na Suchově bylo vysoké ladění. (Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem dne 2. 11. 2018, Veselí nad Moravou). 362 Koukal, Milan: Dechovka: historie a současnost naší dechové hudby. Praha: Slovart 2007, s. 75. 363 Z rozhovoru Zdenky Jelínkové s Pavlem Šumberou, roku 1952. (EÚB, sign. A 999/71–72). 364 František Nezval – heligón, viz Seznam muzikantů. 365 Jan Nezval – I. křídlovka, viz Seznam muzikantů. 366 Popis přijetí Jana Sedláře do vojenské posádkové hudby roku 1960: „Přihlášených nás bylo deset. Devět konzervatoristů a já. Měl jsem štěstí, protože mám vrozený nátisk. Připravoval mě učitel Frýbort, ale měl jsem jinak pouze čtyři roky hudebky. Čtyři vzali a šest konzervatoristů vypadlo. To nebyl můj dar, to je Boží dar, to jsem dostal od Boha.“ Jan Sedlář, narozen 15. 8. 1941 na Suchově č. p. 42. Viz v kapitole Významné osobnosti. (Z ústního rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem ve dnech 12. 8. 2018; 2. 11. 2018; 4. 11. 2018).

K rozšiřování obliby dechových orchestrů přispívá mimo zmíněné činitele také rozvoj společenského života, spojeného s národním vlasteneckým uvědoměním. Vzorem nově vznikajících vesnických kapel byly mimo hudby vojenských útvarů také dechovky městských tělocvičných spolků či cirkusů.367

K zakládání dechových orchestrů přispívali mimo jiné i římskokatoličtí kněží, pro které měla hudba důležitou praktickou funkci, jako výraznější hudební doprovod obřadů, které se odehrávaly mimo kostel, kde nebylo možné doprovázet na varhany.368 „Pro dechovou hudbu je typický jasný zvuk, který slyšíme daleko od prostor, kde hudba vyhrává.“369 Protože Suchov v té době neměl vlastní kapli, místní docházeli na mše do sousedních Boršic u Blatnice. Právě s přespolní cestou byly spojeny průvody za doprovodu hudby. Dechový ansámbl se svými akustickými možnostmi proto tvořil výrazný doprovod průvodu věřících na přespolních cestách do farního kostela. Muzikanti byli voláni k průvodům o svatbách, pohřbech,370 ale také u příležitosti uctívání oltářů ve svátek Božího těla, nebo Vzkříšení Páně.371 Ze školní kroniky je písemně doložen doprovod dechové hudby u příležitosti kostelní visitace a biřmování dne 24. června 1898.372

Nově vzniklý dechový orchestr pod vedením nadaných muzikantů získal velkou popularitu v obci i přilehlých osadách.373 Významný vliv na dechovou hudbu a vývoj v jejích počátcích měl kapelník Pavel Šumbera,374 primáš hudecké muziky, který ovládal také hru na akordeon, varhany a všechny žesťové nástroje.375 Muzikant Jan Sedlář o něm zprostředkovaně vypráví, jako o výborném hudebníkovi, který zformoval suchovskou kapelu na výjimečnou úroveň.

367 Kurfürst, Pavel: Hudební nástroje. Praha: Toga 2002, s. 770. 368 Oproti tomu v evangelickém prostředí okolních obcí byla dechová hudba přijímána vlažněji. (Obuch, Peter: Aerofóny v ľudovej ansámblovej hudbe v oblasti Bielych Karpat. Národopisná revue. Národní ústav lidové kultury Strážnice 27, 2017, č. 1, s. 14). 369 Koukal, Milan: Dechovka: historie a současnost naší dechové hudby, c. d., s. 11. 370 Buben byl důležitý především při pohřbu, kde vedl krok smutečního průvodu. (Z rozhovoru autorky textu s PhDr. Danuší Adamcovou roku 2019, Veselí nad Moravou). 371 Procesí k Božím mukám v prosebné dny vedl Martin Horňák č. p. 85, který zároveň předřikoval v kostele. (Z rozhovoru autorky textu s Janem a Ludmilou Zemčíkovými dne 28. 12. 2018, Suchov). 372 SOkA Hodonín, NŠ-Such. Kronika školy, inv. č. 1., fol. 54–55. 373 K Suchovu náleží také nedaleké osady Suchovské Mlýny, Zámečníkovy Mlýny a Podhajské Mlýny. 374 Pavel Šumbera, kapelník a varhaník, žil v letech 1888–1927, více v kapitole Významné osobnosti. 375 Z rozhovoru autorky textu s Janem Tomčalou (1925) dne 28. 12. 2018, Suchov.

Obrázek 22: Svatba Jan Mikulčíka, nar. 1906 a Anny Vaňkové 1908–1989 ze Suchova. Fotografie z roku 1928 před farním kostelem v Boršicích u Blatnice.376 Muzikanti na fotografii: Vlevo s baskřídlovkou stojí pravděpodobně Jan Šumbera, který po smrti bratra po určitou dobu zastával pozici kapelníka. Vedle něj stojí klarinetista Jiří Sedlář ml.,377 s trubkou pod paží Josef Zemčík378 za ním stojí neznámý, pátý zleva stojí asi Bohumil Nezval. Šumberova kapela byla v okolí vyhlášená.379 Pavel Šumbera měl rád řád a disciplínu, proto každému vystoupení předcházela zkouška. „Na pouť ke Svatému Antonínku muzikanti hráli mariánské písně jedině bez bubnů, protože Šumbera říkali, že bubny zakrývajú chyby.“380 Pavel Šumbera také skládal vlastní písně. Své žáky učil číst notový zápis, aby byli schopni hrát na zkouškách podle not. Notové rukopisy byly bohužel zničeny nebo prodány kolem roku 1980.381

376 Popis fotografie sestavený dle nejstarších pamětníků v obci: vedle ženicha neznámá družička, vedle družičky v haleně je otec ženicha, strýček Mikulčík, měl manželku z Boršic, družička vedle nevěsty je Anna Zemčíková, provdaná Havlíková ze Suchova, matka Anny Halamíčové, vedle ní stojí Josef Tomčala. 377 Jiří Sedlář ml., zvaný Sagánek – b klarinet, viz Seznam muzikantů. 378 Josef Zemčík, zvaný Klimeček – trubka, viz Seznam muzikantů. 379 Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem, údaje o Pavlu Šumberovi doplněny ze vzpomínek matky JS, dne 13. 8. 2018, Suchov. 380 Z ústního rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem dne 12. 8. 2018, Suchov. 381 Výpovědi se liší, noty buď zničil nebo prodal jeden z posledních členů kapely. (Z terénního výzkumu na Suchově ve dnech: 12. 8. 2018; 2. 11. 2018; 28. 12. 2018; 5. 1. 2018; 2. 3. 2019).

Obrázek 23: dechová hudba na Suchově asi kolem roku 1930. Horní řada: František Nezval,382 neznámí dva muzikanti pravděpodobně ze Mlýnů, Jiří Sedlář st.,383 spodní řada zleva: Martin Vaněk,384 Jiří Sedlář ml.,385 Jiří Janás,386 František Horák,387 neznámý, Josef Zemčík.388 Dechové orchestry na Suchově měly obvykle kolem deseti členů, někdy i více. Muzikanti sjednotili oděv na slavnostní košili (šňúrkovicu) a tesilové kalhoty, u mladých mužů doplněnou šly (kšandy, šráky). Povytažené nohy vepředu sedících muzikantů poukazují na novou módní obuv.

Kapela byla v období 30. let složena z žáků bývalého kapelníka Pavla Šumbery. Nejstarší generace zjištěných žáků bratrů Šumberových, kteří nejsou uvedeni na fotce: Josef Tomčala,389 Josef Pomykal,390 Jan Havlík,391 Marti Horák.392 Mezi mladší generaci patřili: Martin Horák,393 Jan Goroš,394 František Kopeček.395

382 František Nezval – heligón, viz Seznam muzikantů. 383 Jiří Sedlář st., zvaný Sagánek – b klarinet, viz Seznam muzikantů. 384 Martin Vaněk – baskřídlovka, viz Seznam muzikantů. 385 Jiří Sedlář ml., zvaný Sagánek – b klarinet, viz Seznam muzikantů. 386 Jíří Janás – es klarinet, viz Seznam muzikantů. 387 František Horák, zvaný Gorošák – křídlovka, viz Seznam muzikantů. 388 Josef Zemčík, zvaný Klimeček – trubka, viz Seznam muzikantů. 389 Josef Tomčala – es klarinet, viz Seznam muzikantů. 390 Josef Pomykal – es klarinet, viz Seznam muzikantů.

Obrázek 24: dechová hudba na Suchově s kapelníkem Martinem Vaňkem. Horní řada zleva: Jan Havlík,396 kapelník Martin Vaněk,397 František Nezval398 uprostřed: František Horák,399 Jiří Janás,400 Martin Horák,401 Jiří Sedlář,402 dole sedí: neznámý a Josef Zemčík.403

Když Pavel Šumbera roku 1927 náhle zemřel, vedení dechové hudby se na určitý čas ujal jeho starší bratr Jan Šumbera,404 který hrál na baskřídlovku. Podařilo se mu dopsat některé Pavlovy autorské skladby, řídil muziku a pokračovat ve výuce mladých muzikantů. Funkce se však za nejasných okolností brzy vzdal, kapela proto na určitý čas ztratila své vedení. Muzikanti, které vyučil Pavel Šumbera, i po jeho smrti nadále působili v kapele. Novým kapelníkem

391 Jan Havlík, zvaný Bobík – baskřídlovka, viz Seznam muzikantů. 392 Martin Horák (Gorošák, starší bratr Františka) – buben, viz Seznam muzikantů. 393 Martin Horák – b trubka, viz Seznam muzikantů. 394 Jan Goroš – tuba, bicí, viz Seznam muzikantů. 395 František Kopeček – akordeon, bicí, viz Seznam muzikantů. 396 Jan Havlík, zvaný Bobík – baskřídlovka, viz Seznam muzikantů. 397 Martin Vaněk – křídlovka, viz v kapitole Významné osobnosti. 398 František Nezval – heligón, viz Seznam muzikantů. 399 František Horák, zvaný Gorošák – křídlovka, viz Seznam muzikantů. 400 Jíří Janás – es klarinet, viz Seznam muzikantů. 401 Martin Horák, zvaný Gorošák – buben, viz Seznam muzikantů. 402 Jiří Sedlář ml., zvaný Sagánek – b klarinet, viz Seznam muzikantů. 403 Josef Zemčík, zvaný Klimeček – trubka, Suchov č. p. 217. Tragicky zahynul v roce 1945, když šlápl na minu. 404 Jan Šumbera hrál v DH na baskřídlovku. „Výjimečný muzikant. Na co chytli – na to hráli. Byl to dar od Boha.“ (Z rozhovoru autorky textu z Janem Sedlářem dne 4. 11. 2018, Blatnička).

proto stal jeden z jeho žáků, obecní policajt Martin Vaněk,405 který od roku 1936 zastával také funkci obecního zvoníka.406

5.3.1 Cesty za prací

„Ej, letěla bílá hus, ej letěla do Rakús, ej letěla do Němec, ej Andulce pro čepec,…“407 zní svatební píseň ze zápisu Jaroslava Smutného na Suchově. K cestám za prací do bližších i vzdálenějších lokalit docházelo často u chudobnější vrstvy obyvatelstva Horňácka. Za prací odcházeli muži, děti, často i celé rodiny.408 Záznam v Pamětní knize obce Suchova z roku 1924 vypovídá: „Jelikož půda je kamenitá, neúrodná, nemůže uživiti obyvatelstvo, které je nuceno choditi do světa za výdělkem. Chodí na jaře a na podzim ,do řepy‘ a v létě na žně na Slovensko a do Rakouska.“409 Pohyb obyvatelstva byl jedním z prvků, které měnily kontinuitu kulturního života v obci. Zároveň však místní obyvatelé – obohaceni touto zkušeností – přinesli ze sousední krajiny také mnoho nového – „pokrokové“ nápady, nové zvěsti, předměty, ale také melodie a písně.

Členové místní kapely nebyli profesionálními muzikanty. Pokud vlastnili půdu, živili se zemědělskou prací. Nemajetné obyvatelstvo bylo odkázáno na nádenické práce410 a sezónní cesty za prací. Do Rakouska na žně chodil také kapelník Jan Šumbera, autor zpěvníku Súchovské ludové piesničky, který byl vyučen tkadlec. Jako domkař na č. p. 125 byl odkázán na své řemeslo a cesty za prací.411

Domkaři, kteří nevlastnili ornou půdu, odcházeli v období sklizně na sezónní práce do úrodnějších oblastí Moravy, ale hlavně Rakouska. Svědčí o tom zápisy v Pamětní knize obce Suchova, kde jsou zaznamenány události před druhou světovou válkou roku 1938 následovně: „Pro mezinárodní obtíže odjíždělo do Rakous na sezónní práci méně lidí.“412

405 Martin Vaněk – křídlovka, viz v kapitole Významné osobnosti. 406 Novým zvoníkem byl zvolen Martin Vaněk č. p. 220 za roční plat 600 Kčs. (SOkA Hodonín, AO-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 5, fol. 47). 407 Píseň zpívaná po odčepení nevěsty po svatbě. Sběr z roku 1975, zpěvačka Anna Zemčíková. Uložení: soukromý archiv autora sběrů, Jaroslava Smutného, zn. 32-Suchov, 91a, 91b. 408 Z rozhovoru autorky textu s Annou Zemčíkovou dne 5. 1. 2019, Suchov. 409 SOkA Hodonín, AO-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 5, fol. 4. 410 Nádeník je pomocník najatý na krátkodobé práce (na den). 411 Z rozhovoru autorky textu s Annou Migotovou, rozenou Šumberovou dne 28. 12. 2018, Suchov. 412 SOkA Hodonín, AO-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 5, fol. 55.

O rok později se obecní záznamy vyjadřují k nové politické situaci následovně: „Lidé naši – od nepaměti zvyklí jezditi do Rakouska – nyní Německa – jeli tam z jara opět v hojném počtu.“413 Odchodům za výhodným výdělkem do sousední země byl konec již nedlouho poté. Anežka Gorlová,414 vyšívačka, textařka a malířka ze sousedních Boršic u Blatnice reagovala na situaci kolektivizace zemědělství v 50. letech textem verbuňku: „Dobre je, dobre je, že už néni pána, už nám neporúčá starodávný gazda.“415 Gazda byl hlavním organizátorem cesty za prací.416

5.3.2 Vystěhovalectví

K migraci417 obyvatelstva dochází od nepaměti. Důvody k opuštění místa svého rodiště mohou být různé a nelze je zobecňovat. Mezi ty nejčastější patří ekonomické, sociální, náboženské, osobní či politické.418 V obecní kronice je roku 1924 poznamenáno: „Mnoho obyvatelstva obojího pohlaví je vystěhováno v Americe.“419 Od druhé poloviny 19. století docházelo k masové emigraci místních obyvatel do Ameriky. Písně vyprávějící o životních osudech vystěhovalců sesbírali a zpřístupnili manželé Jaroslava a Vlastimila Smutní. Zpěvník pod názvem Keď som sa já z mojho kraja do Ameriky zberal420 vyšel roku 2006.

Trvalé odtržení od původních vazeb na rodnou obec bylo bezesporu výrazným zásahem do života člověka. Není proto divu, že si emigranti v novém prostředí hledali podobný způsob trávení volného času, jako tomu bylo v jejich rodném kraji.

413 SOkA Hodonín, AO-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 5, fol. 60, rok 1939. 414 Anežka Gorlová, rozená Janečková, narozena roku 1910 v Boršicích č. p. 5, zemřela v roce 1993. „Odposlouchala mnoho starých boršických písní od své babičky Janečkové a matky, jež byly obě dobrými zpěvačkami. Na základě znalosti těchto tradičních písní psala pak svou vlastní písňovou tvorbu.“ (Kadlčíková, Olga: Boršice: příspěvky k historicko-etnografické monografii moravsko-slovenské obce, c. d., s. 334). 415 Nápěv k verbuňku složil O. Horký. (Gorlová, Anežka: Nech sa dobre darí. Knihovna souborů lidové tvořivosti: Praha 1951, s. 30). 416 Z rozhovoru autorky textu s Františkem Zákutným roku 2018, Boršice. 417 Příchod a odchod obyvatel je přirozeným jevem. Z historie obce Suchova je doložen například příliv evangelických věřících v období rekatolizace. Jména evangelických rodiny zapsala při svých výzkumech roku 1960 Zdenka Jelínková: „Na Súchově bylo mnoho přistěhovalých rodin z Hané, Čech a odjinud. Raspilé a Sokolé ze Slovenska, Zemčici z Komně, Dráždilé z Čech, Navrátilé z Hané, Žváčci, Zvonci, Břeň, Klučovští z Čech.“ (Jelínková, Zdena: EÚB, sign. A 999/67–68). Evangeličtí věřící zde žijí a své náboženství praktikují doposud. Viz kapitola Evangelická tradice. 418 Pavlicová, Martina – Uhlíková, Lucie: Vystěhovalectví do Ameriky a kulturní paměť (na příkladu moravské zpěvní tradice). In: Přibylová, Irena – Uhlíková, Lucie. Od folkloru k world music: Svět v nás, my ve světě. Náměšť nad Oslavou: Městské kulturní středisko, Náměšť nad Oslavou 2014. s. 11. 419 SOkA Hodonín, AO-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 5, fol. 4. 420 Smutný, Jaroslav – Smutná, Vlastimila: Keď som sa já z mojho kraja do Ameriky zberal. Veselí nad Moravou 2006.

Žák kapelníka Pavla Šumbery Jiří Tomčala,421 emigroval roku 1928 do kanadského městečka Taber. O deset let později za ním přijel také jeho syn Josef Tomčala (1921–2007). Společně zde působili v dechovém orchestru pod vedením Františka Bartoška. Byla to kapela složená z českých krajanů z okolních obcí jejich rodiště (Kněždub, Vnorovy), proto hráli písně ze Suchova a ze Slovácka.422

Obrázek 25: kapela z Taberu v Kanadě, 1940.

Vlevo na kraji stojí hráč na eufonium Josef Tomčala ze Suchova, v pravo na kraji je s tubou v ruce jeho otec, Jiří Tomčala,423 bývalý člen Šumberovy dechové hudby. Kapela je sestavená z krajanů ze Slovácka, kteří emigrovali do Taberu, provincie Alberta v Kanadě.

421 Jiří Tomčala byl žákem Pavla Šumbery, hrál na eufonium. Roku 1928 emigroval do Kanady, roku 1938 za ním přijela také jeho žena Marie (roz. Řepkovou, nar.1891) a nejmladší syn Josef. Doma zanechali zbylé tři děti, které se za svými rodiči po druhé světové válce nikdy nedostaly. Tomčalovi se usadili v městečku Taber v provincii Alberta, kde nejprve pracovali v cukrovaru, později si koupili pozemky a začali hospodařit. Jiří Tomčala zde spolu se svým synem Josefem (1921–2007) hrával v místní kapele s krajany ze Vnorov (Čajka), Kněždubu (Šafařík, Sovka). Dirigoval je František Bartošek. Údajně hráli suchovský repertoár. Na podzim po sklizni a v zimě jezdili hrávat horníkům do hor. (Z výzkumu Mgr. Olgy Floriánové). 422 Z výzkumu Mgr. Olgy Floriánové, 2018. 423 Jiří Tomčala, narozen 1893 na Suchově č. p. 49, zemřel 1969 v Kanadě. Hráč na eufonium, pradědeček etnografky Olgy Floriánové, který v roce 1928 emigroval do Kanady.

V období po druhé světové válce dochází k mnoha zásadním změnám. Ze Suchova odešla velká část místního obyvatelstva osídlovat domy po násilně vysídleném německy mluvícím obyvatelstvu do pohraničních oblastí v okolí Mikulova.424 Dechová hudba tehdy ztratila podstatnou část muzikantů a na určitou dobu se rozpadla. Osudy všech vysídlených nejsou známy, ale například syn bývalého kapelníka Josef Šumbera,425 odešel do vysídlené pohraniční obce Březí u Mikulova.426 Suchov opustili také stávající kapelník Martin Vaněk a s ním klarinetista Jiří Janás.427

V důsledku politické situace po druhé světové válce byly cesty do zahraničí obtížné, oficiální vystěhování v podstatě nemožné. Známý je příběh Františka Vávry, kapelníka z Boršic u Blatnice, který roku 1974 inicioval měsíční cestu do Ameriky s dechovou hudbou Boršičanka. Ze Suchova měl jet jako výpomoc hráč na první křídlovku Jan Sedlář, nakonec se ale zájezd za nejasných okolností zrušil, pravděpodobně k tomu přispěly obavy z případné emigrace muzikantů.428

424 Z rozhovoru autorky textu s Annou Migotovu dne 28. 12. 2018, Suchov. 425 Josef Šumbera, syn z prvního manželství kapelníka Pavla Šumbery, narozen kolem roku 1920. 426 Z rozhovoru autorky textu s Annou Migotovou dne 28. 12. 2018, Suchov. 427 Z rozhovoru autorky textu s Janem Tomčalou dne 28. 12. 2018, Suchov. 428 Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem dne 12. 8. 2018, Suchov.

5.4 Dechová hudba druhé poloviny 20. století

Dechová kapela se v důsledku vystěhovalectví po druhé světové válce ocitla v těžké situaci. Novým kapelníkem se stal hráč na es klarinet Jan Horák, zvaný Kajkoš.429 Jeho hra plná melodických ozdob byla výjimečná, nedokázal však dobře číst notový zápis, výuka mladých muzikantů byla proto velmi obtížná.430 Zkoušky probíhaly po několik let u Horáků doma, kde učil skupinku chlapců,431 ti však po odchodu ze střední školy hry zanechali a kapela se znovu rozpadla.432 Výuky se na určitý čas ujal také místní muzikant Martin Horák. Mezi jeho žáky patřili: Antonín Vávra433 a Josef Januš.434 Dalším ze suchovských učitelů byl hráč na baskřídlovku Bohumil Nezval,435 který učil Josefa Horňáka.436

Řada mladých chlapců se zájmem o hudbu si však začala hledat učitele v okolních obcích. Nábor muzikantů v období 50. let 20. století probíhal spontánně. Podle vzpomínek bývalých muzikantů přišel kapelník Bartoloměj Všetula z Veselí nad Moravou na základní školu na Suchově. Přinesl do třídy nátrubek na lesní roh a zkoušel místní chlapce, který z nich dokáže zatroubit.437 V 60. letech jezdili žáci do Veselí nad Moravou k učiteli J. Svobodovi.438 V 70. letech jezdil na Suchov učitel Josef Břečka z Lidéřovic.439 Jeho žáky byli: Antonín Vávra440 a Jan Sedlář.

V období druhé poloviny 20. století pochopitelně není věnovaná přílišná pozornost k popisu kulturního života v Pamětní knize obce Suchova. Zápis z roku 1960 však přímo uvádí, že se kromě plesů a zábav v obci žádné kulturní události nekonají.441 Dle vzpomínek pamětníků se

429 Viz v kapitole Významné osobnosti. 430 Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem dne 4. 11. 2018, Blatnička. 431 Mezi žáky, kteří ukončili svou výuku, patřil mimo jiné také vnuk Jana Šumbery, František Horňák – první křídlovka, viz Seznam muzikantů. 432 Z rozhovoru autorky textu s Františkou Čambalovou dne 17. 7. 2018, Suchov. 433 Antonín Vávra – b trubka, viz Seznam muzikantů. 434 Josef Januš – b trubka, viz Seznam muzikantů. 435 Bohumil Nezval – baskřídlovka, viz Seznam muzikantů. 436 Josef Horňák – baskřídlovka, viz Seznam muzikantů. 437 Výuce se u něj v Boršicích učili Josef Nožička, Josef Pomykal a Jan Sedlář. (Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem dne 4. 11. 2018, Blatnička). Viz Seznam muzikantů. 438 Mezi žáky J. Svobody patřili: Josef Tomčala, Josef Zemčík – křídlovka, viz Seznam muzikantů. 439 Učitel Josef Břečka z Lidéřovic vedl také závodní nádražní muziku ve Veselí nad Moravou. Vyučoval hru na klarinet a žesťové nástroje ve Vnorovech a Veselí nad Moravou. Byl údajně velmi přísný a důsledný učitel. (Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem dne 2. 11. 2018, Veselí nad Moravou). 440 Antonín Vávra – b trubka, viz Seznam muzikantů. 441„V hostinci Jednota býval jednou týdne promítán film. Kromě přednášek, které organizovala OB, plesů a zábav, žádné kulturní podniky v obci pořádány nebyly.“ (SOkA Hodonín, MNV-Such. Kronika Suchov 1952– 1976, inv. č. 5, fol. 63).

v obci každoročně konala hodová zábava, fašanková obchůzka a taneční zábavy v místní hospodě nebo na tanečním parketu „Pod vrchama“. Plesy byly do roka dva až tři, většinou v organizaci spolků.442

Zvukový záznam z roku 1958 svědčí o tehdejší hudební produkci suchovské dechové hudby, která doprovázela místní taneční skupinu při vystoupení na Horňáckých slavnostech ve Velké nad Veličkou. Nahrávka obsahuje táhlou píseň Tá súchovská hospoda.443 Přehrávce melodie v podání dechové hudby předchází mužský předzpěv a capella v tónině H dur. Hlavní melodie je po úvodní repetici doplněna druhým hlasem, zpívaným nad základní melodií. Melodicky i textově shodnou píseň zapsali při svých sběrech na Suchově v roce 1975 manželé Jaroslav a Vlastimila Smutní u zpěvačky Anny Janušové.444

Text písně: Tá súchovská hospoda, mezi pěkným stromovím, měl sem já tam galánečku, ale už k ní nechodím.445

Po předzpěvu následuje přehrávka dechového orchestru v obsazení: es klarinet a b klarinet (a); křídlovka a baskřídlovka (b). Etnomuzikolog Peter Obuch vyhotovil přepis instrumentální části nahrávky v původní tónině As dur:

Obrázek 26: přepis písně Tá súchovská hospoda pro dva klarinety, křídlovku a baskřídlovku.

442 Z rozhovoru autorky textu s etnografkou PhDr. Danuší Adamcovou roku 2019, Veselí nad Moravou. 443 Fonotéka NÚLK: Skupina ze Suchova, Horňácké slavnosti 1958, sign. V58/3, inv. č. M 277. 444 Tá súchovská hospoda, zápis Jaroslav Smutný, tónina C dur, uložení Jaroslav Smutný 32-Suchov, 98. 445 Přepis textu z nahrávky (Horňácké slavnosti 1958, tamtéž).

Na Horňáckých slavnostech roku 1958 dle vzpomínek zúčastněného Jana Sedláře v komparaci s nahrávkou hráli: b křídlovky (František Horák a Jan Sedlář), b klarinet a es klarinet (Jan Horák a Jiří Sedlář), baskřídlovky (Bohumil Nezval a Jan Havlík), trubka (Martin Horák) a buben (Bohumil Nezval).446

Odchodem místních muzikantů za prací do okolních měst v průběhu 60. a 70. let kapela ztratila své trvalé hráče, ze kterých se stala občasná výpomoc.447 Ze Suchova kromě Jana Sedláře odešli: Antonín Vávra,448 Josef Januš,449 Josef Tomčala,450 František Kopeček.451

V obci pochopitelně probíhaly snahy o pozvednutí místní dechové hudby. Starosta Martin Horňák se snažil o záchranu místní dechové hudby již v 70. letech, kdy hudba opět postrádala silné vedení. Snažil se motivovat schopného muzikanta Jana Sedláře,452 který byl po dobu vojenské služby členem posádkové hudby. Se svými zkušenostmi by vedení dechového orchestru beze sporu zvládnul. Starosta Martin Horňák dokonce nabízel, že z rozpočtu obce nakoupí hudební nástroje. Jan Sedlář se však oženil a přestěhoval do Veselí nad Moravou. Do obce pak přijížděl pouze jako výpomocný hráč na první křídlovku, vedení kapely se však nikdy neujal.

V obci neustále chybělo schopné vedení, staří muzikanti postupně přestali hrávat, mladé neměl kdo učit. Do obce byli proto často zváni muzikanti z okolních vesnic. Počátkem 80. let kapela přišla o veškerý notový materiál z rukopisů bratří Šumberových. Z řady zmíněných důvodů se proto kapela kolem roku 1988 definitivně rozpadla. Poslední muzikanti, kteří v kapele hráli: Jiří Sedlář, Jan Havlík, František Horák,453 Josef Zemčík, Josef Horňák, Bohumil Nezval, Jan Sedlář a Martin Horák.454

446 Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem dne 2. 11. 2018, Veselí nad Moravou. 447 Odešel také Jan Goroš, František Nezval. Jako výpomoc na Suchov přicházel například Štěpán Šimčík z Blatničky. 448 Antonín Vávra – b trubka, viz Seznam muzikantů. 449 Josef Januš – b trubka, viz Seznam muzikantů. 450 Josef Tomčala – I. křídlovka, viz Seznam muzikantů. 451 František Kopeček – akordeon, viz Seznam muzikantů. 452 Viz v kapitole Významné osobnosti. 453 František Horák, zvaný Gorošák – křídlovka, viz Seznam muzikantů. 454 Martin Horák – b trubka, viz Seznam muzikantů.

5.4.1 Příležitosti k tanci a zpěvu

Vzpomínky pamětníků svědčí o kdysi bohatém společenském a kulturním životě v obci. Příležitostí ke sdružování obyvatelstva ke zpěvu a tanci byla v minulosti celá řada. Byly dány jednak osobní potřebou, ale také řádem kalendářního roku, spojeného se zemědělským a církevním rokem, a jeho zvyky. Z kolektivních událostí lze jmenovat například vánoční či velikonoční obchůzku, ale také obchůzku u příležitosti jmenin. Nejvíce se v obci slavilo na svatého Jana, Martina, Kateřinu a Štěpána.455 „Zpívało a chodiło sa po dědině na fašanky, aj na hody.“456 V individuální rovině byly hlavním z impulsů události v životě člověka, jako například svatba, křtiny, odvod na vojnu, později také oslavy významného jubilea. Kolektivní události byly většinou organizovány chasou svobodné mládeže nebo spolky, individuální pak rodinou a okruhem přátel.

Zpívalo se ale také během neformálních příležitostí, kdy se lidé sešli ke společné práci. Dle vzpomínek současného nestaršího občana Suchova, se během zimního období často scházeli příbuzní a sousedi ke vzájemné výpomoci: „Baby dříve chodívaly po domoch ,na prásku – na konopě‘457. Chłapé u toho seděli a hráli karty, baby rozpravovaly a zpívaly.“ Při draní peří se zpívaly dlouhé baladické písně.458 „Když děvčice draly pérí kluci tam byli s nima a płétli jim mastičky459. Było to zvykem, dnes už sa tak nikdo nesejde.“460 Od 60. let už se scházeli při draní pouze ženy, protože muži často jezdili za prací.461

5.4.1.1 Muziky

Přibližně do 80. let462 se v obci odehrávaly spontánní taneční zábavy zvané muziky. Konaly se většinou v sobotu či v neděli večer z iniciativy místních chlapců, často z ročníku odvedenců zvaných stárci nebo také legrúti. Chlapci chodili po dědině od domu k domu, aby

455 „Na Suchově sa chodilo vyhrávat také u příležitosti jmenin, hlavně na Martina, na Štěpána, kdy byla po obchůzce také taneční zábava, na Jana sa chodilo vyhrávat Janovi.“ (Z rozhovoru autorky textu s Annou Migotovou dne 28. 12. 2018, Suchov). 456 Z ústního rozhovoru autorky textu s Janem Tomčalou dne 28. 12. 2018, Suchov. 457 Příst na kolovratech. 458 Baladické písně při draní peří jmenoval Jan Tomčala: Vinšujem ti, kamarádko, vinšujem ti štěstí (svatební, zapsali Jan Šumbera, s. 84; Jaroslav Smutný, 90a; 90b); Ked sme pres hory precházali (Jaroslav Smutný, 66). 459 Mašlovačky, místní název také perútky. 460 Z ústního rozhovoru autorky textu s Janem Tomčalou, nar. 1925 na Suchově, dne 28. 12. 2018, Suchov. 461 Z rozhovoru autorky textu s Danuší Adamcovou roku 2019, Veselí nad Moravou. 462 Srovnání z terénních výzkumů na Suchově ve dnech 12. 8. 2018; 14. 9. 2018; 16. 10. 2018; 2. 11. 2018; 28. 12. 2018; 5. 1. 2019; 15. 1. 2019; 2. 3. 2019; 3. 6. 2019.

vybrali peníze na večerní zábavu. Obešli také místní muzikanty, kteří brzy nato hráli před hospodou pochod, na který svolávali tanečníky.463 „Muziky byly tak běžné. Občas nekdo jéł enom tak kolem hospody s koňama, zastavil sa na pivo, zazpívał si, poručił si (píseň nebo přímo tanec),464 dał muzikantom po půllitru a jéł daléj.“465

V zimním období se taneční zábavy odehrávaly v místní hospodě na dolním konci zvané „Na židovém“.466 „Maminky, které tam měly děti, hleděly přes okno do hospody z venku. Ríkali jsme jim súdná stolica.“467 Vstupné na muziku se vybíralo od mládeže různě.468 Sál v hospodě byl malý, u vstupu proto hosté dostali mašličky. Svobodní chlapci a dívky měli bílé, modré byly pro ženáče. V kole se pak střídaly tyto dvě skupiny, protože nebylo možné, aby se všichni v jeden čas vměstnali na tentýž taneční parket. Když se stalo, že někdo tančil, kdy neměl, byl to dobrý důvod k bitce.469 Zábava většinou končila kolem půlnoci, když muzikanti začali vyhrávat píseň Dětičky, běžte už spát.470 To bylo často impulzem, aby někdo z mužů poručil sólo, zaplatil a díky tomu se zábava o chvíli protáhla.471

V teplém období se zábavy odehrávaly na odlehlém místě nad obcí, místními zvaném „Pod vrchama“.472 „Prvéj sa tančilo na hlině posypané jehličím. Pozděj sa taneční kolo vybetónovalo.“473 K tanci hrála dechová hudba složená z místních muzikantů. Nejčastěji se tančil valčík, polka a tango. Pokud se hrály sedlácké, tančili je většinou pouze starší lidé. Mezi mládeží klesala obliba sedlácké a místních tanečních her přibližně od 50. let v důsledku změny vkusu spojené s příchodem zmíněných nových tanců.474

463 Z rozhovoru autorky textu s Martinem Horákem dne 28. 12. 2018, Suchov. 464 Poznámka autorky. 465 Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem dne 4. 11. 2018, Blatnička. 466 V obci byla ještě jedna hospoda přímo naproti obecní zvonice, zde se však muziky nekonaly, ale hrálo se zde divadlo. 467 Z rozhovoru autorky textu s Annou Migotovou, roz. Šumberovou dne 28. 12. 2018, Suchov. 468 Výpovědi pamětníků o ceně vstupného se pochopitelně různí podle jejich věku a doby na kterou vzpomínají. Shodují se však, že to bylo vždycky více pro muže a méně pro ženy. „Vybrało sa od kluků 10,- Kčs, od děvčic – kolik daly.“ Srov: „Kluci płatili štyri koruny, děvčata tri. Když došlo k muzice málo ludí, muzikantom sa nechtělo hrát.“ (Z terénních výzkumů v obci Suchov ve dnech 2. 11. 2018; 28. 12. 2018; 5. 1. 2019). 469 Zazpíval Jan Tomčala (1925), dne 28. 12. 2018, Suchov. 470 „Dětičky, běžte už spát, tatíček mosí jít hrát, v hospodě čekajú lidičky, na moje smutné písničky.“ (Zpívala Anna Migotová dne 28. 12. 2018, Suchov). 471 Z rozhovoru autorky textu s Ludmilou a Janem Zemčíkovými dne 5. 1. 2018, Suchov. 472 Taneční parket „Pod vrchama“ se nacházel kousek nad obecním fotbalovým hřištěm, kde v současné době stojí šatny fotbalistů. (Z rozhovoru autorky textu s Františkou Čambalovou dne 12. 8. 2018). 473 Z rozhovoru autorky textu s Martinem Horákem dne 28. 12. 2018, Suchov. 474 „Súchove, Súchove, malý Súchovečku, nemožem si najít v tobě galánečku. Jednu sem si našel, takého bubáka, keď šla krávy dójit, sedla pod bujáka (býka – pozn. autorky). Jak dójí milého bujáka, bije ho, kope ho, že mléko

Obrázek 27: Hasičská taneční slavnost na venkovním podiu nad obcí, zvaném „Pod vrchama“ kolem roku 1965.

Na Suchově byla běžná také dámská taneční zábava zvaná „zástěrková“. „Co by děvčice – sedávaly zme na príkopě a zpívaly. Z ničeho nic sme si rekly – uděłajme zástěrkovú. Klidně aj ve dvě hodiny odpoledňa sa zašlo réct muzikantom. Ty vyhrávali, už jak šli dúłe dědinú do hospody, aby svolali mládež.“475 Chlapci se sešli v nálevně a čekali. Pořadatelky si oblekly zástěrku a chodily pro kluky zvát je k tanci – dámská volenka. „Když sa klukovi nekterá děvčica nelúbiła, tož utékł, aby s ňú nemoséł tančit. Když ale kluk došeł pro děvčicu, nemohla odmítnút, protože by ju ináč lištił.“476

nedává.“ Každý měl svou oblíbenou písničku, třeba František Horňák měl rád Zdeničko má, Jan Sedlář zase Smutnou milenku a Snubní prstýnek. (Z rozhovoru autorky textu s bývalým muzikantem Martinem Horákem, zpíval dne 28. 12. 2018, Suchov). 475 Z rozhovoru autorky textu s Annou Zemčíkovou, dne 5. 1. 2019, Suchov. 476 Z rozhovoru autorky textu s Ludmilou a Janem Zemčíkovými, dne 5. 1. 2018, Suchov.

5.4.1.2 Fašanky

Fašank (masopust) trval na Suchově a v jeho přilehlých osadách čtyři dny.477 První taneční zábava byla v sobotu večer v místní hospodě. Následovala nedělní mše ve farním kostele v Boršicích u Blatnice a po ní se začalo s obchůzkou. Každodenní obchůzka byla zakončena večerní taneční zábavou. „Když jsem byl legrút, tak jsme šli po dědině s klukama. Začło sa na dolním koncu, nekde sa zašło aj do baráku, dostali sme štamprlu, nekde aj kafé, kus kłobásky, špek a vajca. V pondělí była muzika, v úterý sa pak pochovávała basa.“478 Slivovice byla pohoštěním v každém domě. Z posbírané výslužky se pak uspořádala společná večeře pro muzikanty, zbytek se dal muzikantům a stárkom.

Obrázek 28: místní kapela a stárci – krojovaní mládenci ročníku 1941 o fašanku na Suchově roku 1960. Muzikanti zleva: Antonín Polášek z Blatničky;479 Martin Horák,480 Jan Goroš,481 Jan Havlík,482 Josef Horňák,483 kapelník Jan Horák,484 Jan Sedlář,485 František Horňák.486

477 Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem dne 4. 11. 2018, Blatnička. 478 Z rozhovoru autorky textu s bývalým muzikantem Martinem Horákem dne 28. 12. 2018, Suchov. 479 Antonín Polášek – velký buben a činely, Blatnička č. p. 23, žil mezi lety 1907–1995, hrál také na trubku a klarinet. (Ze vzpomínek RNDr. Ing. Miroslava Hudečka, Blatnička č. p. 16). 480 Martin Horák – b trubka, viz Seznam muzikantů. 481 Jan Goroš – bas, viz Seznam muzikantů.

Vpravo v pozadí se drží stárci – krojovaní mládenci ročníku 1941: Josef Janéska č. 26; Jan Zemčík č. p. 64; Jan Tomčala č. p. 66; s košíkem Josef Goroš č. p. 111. „V úterý šla obchůzka do Mlýnů. Vycházelo sa od Hašků k bytovce kde bývali ludé, co dělali v protějším kravíně, pokračovalo sa ,Pod hájem‘ (směrem k Javorníku kde bydlel Jan Šebesta), pak ke Kajkošom (Zámečníkovy Mlýny),487 a končilo sa v Suchovských Mlýnech. Po obchůzce byla muzika v hospodě u Světlíků,488 kde sa pochovala basa.“489 Protože fašanky trvaly čtyři dny, velká část muzikantů měla brzy problém s nátiskem. Čtvrtý den v kuse nebyli schopní udržet nátrubek v ústech a hrát.490

5.4.2 Vliv doprovodné hudby na tanec

S proměnou instrumentálního složení ze smyčcového na žesťový ansámbl dochází ke zjednodušení melodického, harmonického i rytmického výrazu. V důsledku těchto změn spolu se změnami vkusu spojeného s příchodem nových tanců, lze sledovat zajímavý vývoj místního hudebního i tanečního repertoáru.

Dechový orchestr není schopný zajistit doprovod v průběhu předzpěvu tanečníků tak, jako je tomu v případě smyčcového obsazení: „Těžkopádnější technika a tvrdý zvuk žesťů se nadále již nehodily k doprovodu spontánního lidového zpěvu, tím méně pak byly schopny udržet úzký dosavadní kontakt hudebního doprovodu s tanečníky, tj. přizpůsobovat se měnlivému rytmu a střídavému taktu některých dosud oblíbených tanců.“491 Limity žesťového uskupení spočívají především v obtížné hratelnosti táhlých frází, které se vyskytují ve vokálním předzpěvu tanečníků, předcházejících instrumentálním tanečním frázím. Došlo tedy k úpravě rytmu tak, aby šla sedlácká dechovému orchestru dobře zahrát.492

482 Jan Havlík – baryton, viz Seznam muzikantů. 483 Josef Horňák – tenor, viz Seznam muzikantů. 484 Jan Horák – es klarinet, kapelník, viz Seznam muzikantů. 485 Jan Sedlář – první křídlovka, viz Seznam muzikantů. 486 František Horňák – druhá křídlovka, viz Seznam muzikantů. 487 Poznámka autorky. 488 Hospoda Cyrila Světlíka v Suchovských mlýnech. 489 Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem dne 4. 11. 2018, Blatnička. 490 „Většina muzikantů už plula krev. Občas se stalo, že se někdo opil, přecházel jsem proto na jiný nástroj, abych daného muzikanta nahradil.“ (Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem dne 4. 11. 2018, Blatnička). 491 Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu: 19. a 20. století. [1], (Do roku 1918). Praha 1994, s. 29–30. 492 Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem dne 4. 11. 2018, Blatnička.

Změny z toho plynoucí měly především za následek uplatňovat zmíněné předzpěvy bez hudebního doprovodu. Vypuštěním doprovodu v předzpěvu dochází ke zvukovému kontrastu, kdy po táhlém předzpěvu a capella493 nastává taneční fráze za doprovodu dechového orchestru. Instrumentální taneční fráze je však rytmicky odlišná než fráze předzpěvu, z toho důvodu došlo k úpravám tanečního tempa.494

Ze záznamů etnochoreoložky Zdenky Jelínkové vyplývá, že došlo mimo tanec sedlácká také ke zrychlení a úpravě tance Konopě,495 který se prováděl večer na taneční zábavě o masopustním úterku v obcích Suchov, Nová Lhota a Vápenky. Dechová hudba v případě tohoto tance bezprostředně navazovala na předzpěv žen; zatímco na Vápenkách se ženy do kola postupně svolávaly zpěvem a tančily po celou dobu pomalým tempem, na Suchově se tempo tance zrychlovalo pomocí dechové hudby.

Kromě úpravy tanečního tempa dochází také k potlačení rytmické mnohotvárnosti, například k úplnému vytěsnění triol. V podání dechové hudby docházelo mimo úpravy v rytmu také k harmonickému i melodickému zjednodušování nápěvů.496 Etnomuzikolog Peter Obuch ve své studii uvádí: „Na Horňácku sú hráči na trúbi nositeli prostej melódie. Tendencia melódiu skôr zjednodušovať.“497 Zaznamenaným jevem je částečná nebo úplná změna melodie písně – unifikovaní několika samostatných, textově i hudebně rozdílných melodií, do jediného nápěvu, pochopitelně podmíněného dobovým vkusem.

Zjednodušení melodie i harmonie lidových písní lze demonstrovat na příkladu táhlé svatební písně Na vás my, mamičko, na vás my, čekáme,498 kterou na Suchově v roce 1975 zapsal sběratel lidových písní Jaroslav Smutný u zpěvačky Anny Janušové (varianta č. 1).

493 Zpěv bez doprovodu hudebních nástrojů. 494 „Dechovka se určitým způsobem podepsala na charakteru nynější sedlácké: při předzpěvu tanečníků (event. i tanečnic) nehrála a při vlastním tanci pak zrychlovala tempo předzpívané písně.“494 (Jelínková, Zdenka: Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska. Díl VII. Slovácko. Ústav lidové kultury ve Strážnici 1996, s. 113). Největší úprava tempa pak přišla v 70. letech pod vlivem Moravanky. (Turčanova, Barbora: Funkcia dychovej hudby na slovensko-moravskom pomedzí v 20. storočí na príklade lokalít Kúty, Brodské, Lanžhot a Tvrdonice. Magisterská práce. Masarykova univerzita, Brno 2019, s. 39). 495 EÚB, sign. A 999/70. 496 Uhlíková, Lucie: Nástrojová seskupení. In: Jančář, Josef (ed.): Lidová kultura na Moravě, c. d., s. 299–300. 497 Obuch, Peter: Aerofóny v ľudovej ansámblovej hudbe v oblasti Bielych Karpat. Národopisná revue. Národní ústav lidové kultury Strážnice 27, 2017, č. 1, s. 21. 498 Archiv sběrů Jaroslava a Vlastimily Smutných z Veselí nad Moravou. 32-Suchov, 28.

Obrázek 29: rukopis Jaroslava Smutného z roku 1975. Svatební píseň Na vás my, mamičko, na vás my, čekáme (varianta č. 1).

Svatební píseň zpívaná u příležitosti házení do koláča,499 se na Suchově hrála v pomalém, harmonicky bohatém variantu, obsahujícím modulace do paralelních tónin, rytmicky obohaceném množstvím triol. Text této písně se v podání dechové hudby varioval do obecně rozšířeného nápěvu známé písně Boženku, otčenku.500 Manželé Smutní při svých sběrech na Suchově zapsali starší variantu č.1, v době zápisu (1975) byl však při svatbách běžně zpívaný variantu č. 2:

Obrázek 30: zápis variantu č. 2 svatební písně Na vás my, mamičko, na vás my, čekáme, jejíž nápěv byl původně zpíván k písni Boženku, otčenku.501

499 Házení do koláča je jedním ze svatebních rituálů, kdy se novomanželům uděluji finanční dar za doprovodu písní a průpovídek, který se vkládá do bohatě zdobeného koláče. 500 Čech, Pavel: Podlužánek. Dostupné z: https://www.podluzanek.cz/pisen/bozenku-otcenku, cit. 10. 1. 2019. 501 Z rozhovoru autorky textu s Jaroslavem Smutným dne 2. 12. 2018, Veselí nad Moravou.

Změna instrumentálního složení vedla také k otevření se nově příchozím vnějším vlivům. Hudební doprovod byl proto v době po první světové válce rozšiřován o populární repertoár ze zahraničí.502 Docházelo také k přijímání nových nástrojů. Za příklad lze uvést přijetí saxofonu, trombonu a návratu ke kontrabasu. S tímto fenoménem se můžeme setkat od období mezi válkami až do 50. let. Nově vzniklé kapely menšího obsazení se nazývaly džez,503 nebyly spjaty s lokálním repertoárem, zpracovávaly především šlágry504 a nový repertoár. Dle výpovědi místních pamětníků a bývalých muzikantů se nástrojová obměna v podobě takzvaného džezu na Suchově nikdy neujala. Vliv nového repertoáru se však promítnul především obměně tanečního repertoáru hraného místní dechovou hudbou.

Z terénního výzkumu vyplývá, že se v průběhu tanečních zábav na Suchově ještě v roce 1952 běžně tančila sedlácká. Mládež starší patnácti let však sedláckou netančila.505 Pod vlivem nově příchozích tanečních stylů městského typu tančili: foxtrot (fox, preklaťování, prešlapování), samba (sambo, navalování), polonéza a tango. K běžnému tanečnímu repertoáru patřila také polka, valčík a mazurka. V 60. letech pak vlivem nových tanců a působení rozhlasu a televize docházelo k postupnému upouštění od točivého párového tance sedlácká při tanečních zábavách. Kolem roku 1965 se na Suchově začal tančit také charleston.506 Ze 70. letech je už tanec sedlácká v podání dechové hudby na zábavách méně obvyklý.507 Se zánikem dechové hudby na Suchově v polovině 80. let dochází přirozeně i k zániku tance sedlácká. Příchozí kapely v obci hrají vlastní repertoár. V současnosti dochází k obnovování tance suchovská sedlácká v podání FS Suchovjan.

502 Koukal, Milan: Dechovka: historie a současnost naší dechové hudby, c. d., s. 75. 503 Známá a vyhledávaná byla například džezová kapela Josefa Pančíka Melodi Boys. Působila ve vedlejší obci Blatnička, kam obyvatelé Suchova docházeli na taneční zábavy. (Janásová, Ludmila: Život a dílo Josefa Pančíka [1905–1989]. Seminární práce. Masarykova Univerzita: Brno 2016, s. 19–20). 504 Šlágr je v názvosloví nonartificiální hudby výraz pro skladbu, která dosáhla vysoké (třeba jen krátkodobě) obliby. (Poledňák, Ivan: Šlágr. In: Vysloužil, Jiří – Fukač, Jiří: Slovník české hudební kultury, c. d., s. 909–1000). 505 „Sedláckou tančili starší lidé, dokud mohli – až nemohli netančil ji nikdo.“ (Z rozhovoru autorky textu s etnografkou PhDr. Danuší Adamcovou roku 2019, Veselí nad Moravou). 506 Z rozhovoru autorky textu s Annou Migotovou dne 28. 12. 2018, Suchov. 507 Jako repertoár s textem zaměřeným na určité příležitosti se hraje například při svatbách. (Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem dne 2. 11. 2018, Veselí nad Moravou).

5.5 Bigbít na Suchově

Se zánikem dechové hudby v polovině 80. let 20. století na Suchově po několik let nefungovalo žádné místní hudební těleso. Kulturní události se proto konaly za doprovodu hudebních skupin z okolních obcí. K pozvolnému obratu došlo počátkem 90. let, kdy se začala formovat první bigbítová kapela na Suchově.

U zrodu myšlenky v roce 1990 stála trojice mladých mužů: Roman Havlík (nar. 1976), Aleš Pinkava (nar. 1975) a Dalimil Páč (nar. 1973). Zařídili si zkušebnu v technické místnosti pod obecním úřadem, kde trávili svůj volný čas. Nikdo z nich nebyl profesionální muzikant, ani neměl základní hudební vzdělání. Koupili si elektrické kytary a začali se na ně sami učit. Aleš Pinkava si pořídil svou první elektrickou kytaru v patnácti letech, když nastoupil na střední školu.508 Už v té době začal skládat první písně s českým textem. Společně pak odehráli jediné vystoupení na fotbalovém hřišti nad Suchovem, načež se skupina rozpadla, protože Roman Havlík nastoupil povinnou vojenskou službu a Aleš Pinkava byl určitou dobu mimo obec.

5.5.1 Sharon

První bigbítová kapela Sharon vznikla na Suchově v roce 1992. K Dalimilu Páčovi se přidal Marián Sup na klávesy a na bicí Josef Šustr, který původně hrával s dechovou hudbou. Z okolních obcí se přidali Petr Jurena na baskytaru z Javorníku nad Veličkou a Jiří Rolenc z Blatnice pod Svatým Antonínkem. Jiří hrál na kytaru od čtrnácti let. Základům ho naučil jeho otec, který hrál country s kapelou Eldorádo, pak už se učil sám.509

Kapela hrála hlavně na Suchově a v okolních obcích, roku 1995 například na místním koštu slivovice spolu s cimbálovou muzikou. Střídání žánrově kontrastních uskupení v průběhu jedné kulturní akce je obvyklé také v současné době. Důvodem je uspokojení všech kategorií posluchačů, diferencovaných především podle věku. Obdobnou míru zvukového kontrastu lze zaznamenat také v období na přelomu 19. a 20. století, kdy docházelo k přerodu smyčcového ansámblu v žesťový. Tehdy na Suchově působila hudecká muzika zvaná „starý štrajch“ a místní dechová hudba, přičemž oba nesourodé a kontrastní, rytmicky (tedy i tanečně) odlišné ansámbly se střídaly v průběhu jednoho večera.

508 Z rozhovoru autorky textu s Alešem Pinkavou dne 10. 9. 2019, Blatnička. 509 Z rozhovoru autorky textu s Jiřím Rolencem dne 8. 6. 2019, Blatnička.

V obecním zpravodaji Súchovská republika z roku 1995 je zmínka o kapele Sharon jako hudebním doprovodu dětského maškarního karnevalu.510 Potvrzuje to tedy, že také v nedávné minulosti směřovala žánrová výměna směrem k publiku. Variabilita repertoáru kapely byla tedy určována především skupinou jejích fanoušků, neboť stejná sestava muzikantů dokázala hrát pro odlišnou věkovou kategorii na večerních tanečních zábavách. Z jejich repertoáru lze jmenovat například Severní vítr; Hlupák váhá; První láska; Karneval; Sedmnáct; Nejsi nevinná.

Stylově skupina navazovala na tradici beatových kapel 80. let. Bigbít byl na vesnicích v 90. letech stále ještě velmi populární. Podobných kapel v regionu fungovala celá řada, z těch nejznámějších lze jmenovat následovné: Čmeláci (Uherský Ostroh), Ferrum (Lipov),511 Generace (Kunovice),512 Kordi (Velká nad Veličkou), Spektrum (Staré Město), Invence (Uherské Hradiště),513 DDT (Ždánice), Začalovci (Kyjov), Sekvence (Koryčany).514

Obrázek 31: kapela Sharon při vystoupení na Suchově kolem roku 1992. Vlevo nahoře stojí technik Dušan Švrček, vedle něj je Marián Sup – klávesy. Vlevo dole stojí Dalimil Páč – kytara, Josef Šustr – bubny, Petr Jurena st. – bas kytara.

510 Světlík, Jaroslav: Súchovská republika. Zpravodaj obce Suchov 1, 1995, s. 13. 511 Oficiální stránky kapely Ferrum. Dostupné z: http://www.ferrummusic.cz/, cit. 1. 9. 2018. 512 Oficiální stránky kapely Generace. Dostupné z: http://generace.com/, cit. 1. 9. 2018. 513 Oficiální stránky kapely Invencem. Dostupné z: https://invence.estranky.cz/, cit. 1. 9. 2018. 514 Z rozhovoru autorky textu s Michalem Janásem dne 1. 9. 2018, Blatnička.

5.5.2 Marien

Po rozpadu kapely Sharon se v obměněné sestavě během let 1997–1998 zformovala skupina Marien. Protože se mimo suchovské členy přidali také muzikanti z dalších obcí, zkoušelo se u Jiřího Rolence v Blatnici pod Svatým Antonínkem. Z původních členů v kapele zůstal také zpěvák Dalimil Páč a klávesista Marian Sup ze Suchova. Mezi nově příchozími členy byli Roman Šrámek z Tasova, který hrál na bicí, a baskytarista Martin Dvořáček z Louky. Nikdo z členů nebyl profesionální muzikant, ani za sebou neměl výuku hry na nástroj na ZUŠ.

Repertoár skupiny tvořily populární české a slovenské písně (Reklama na ticho), ale také cizojazyčné, většinou anglické písně s přeloženým českým textem (např. od americké kapely Bon Jovi515). Podstatnou část repertoáru tvořily také vlastní autorské skladby s českým textem. Písně komponoval Jiří Rolenc a Dalimil Páč za pomoci zbytku kapely. Vydali rovněž vlastní kazetu pod názvem Kde najdu co hledám, jsou zde zařazeny také některé z jejich autorských písní. Následně 1999 vydali CD Dvojí tvář, které kompletně složeno z autorských písní. Lze jmenovat alespoň některé: Bílá paní; Motýlí křídla; Kvůli vám; Dvojí tvář.516

Skupina fungovala asi osm let, často jako předkapela na hodech a tanečních zábavách v okolních obcích (Blatnička, Boršice u Blatnice, Blatnice p. Sv. Ant., Javorník, Velká nad Veličkou, Tasov, občas jezdili i na vzdálenější festivaly). Roku 2000 odešel na vojnu Roman Šrámek, pak se oddělil také zpěvák Dalimil Páč. K úplnému rozpadu kapely v roce 2002.

5.5.3 Räbus

Poslední bigbítovou kapelou na Suchově byla skupina Räbus. Formovala se už kolem roku 2003. Lídrem kapely byl Dalimil Páč, z původní sestavy se přidal také Aleš Pinkava.

V roce 2005 vymysleli název Räbus (čti rébus nebo také rámus): „Píše se rok 2005, je pár týdnů před hodami v Suchově a parta přátel (…) marně přemýšlí nad názvem své kapely, která však vznikla ještě o trochu dříve. Není to lehký úkol vymyslet název, který by je charakterizoval. Padlo několik návrhů, např. anglicky zkušebna, což ale samozřejmě nikdo

515Americká kapela, v regionu známá především svým slavným singlem It's My Life z alba Crush. Oficiální stránky kapely Bon Jovi. Dostupné z: http://www.bonjovi.com/, cit. 15. 12. 2018. 516 Z rozhovoru autorky textu s Dalimilem Páčem, Erikou Páčovou a Zdeňkou Pinkavovou dne 2. 11. 2018, Suchov.

nevěděl, jak se řekne. Pak tu byl ještě název, kterým je častovali obyvatelé Suchova, a to Rámus.“517 Ještě toho večera vymysleli název Räbus, logo navrhla Zdeňka Pinkavová.

Postupně se kolem bigbítové kapely začala tvořit skupina kulturně angažovaných lidí, kteří začali výrazně oživovat společenské dění v obci. Jejími členy v průběhu let byli Aleš Pinkava – kytara; Roman Havlík – kytara, zpěv; Erika Páčová – zpěv; Dalimil Páč – zpěv, kytara; Jaromír Čambal – bicí; David Břeň – bas kytara, později ho nahradil Zbyněk Janoška – baskytara, zpěv; výpomoc z Javorníka Petr Juřena st. – baskytara; Petr Juřena ml. – kytara doprovod; později také syn Eriky a Dalimila, Dominik Páč – bicí. Zdeňka Pinkavová – propagace.

Skupina byla centrem kulturního dění v obci. Během roku společně organizovali nespočet akcí pro děti i dospělé: na jaře karneval, v létě dětský den, soutěže a fotbalové zápasy na místním fotbalovém hřišti, v závěru roku mikulášskou besídku. Hrávali nejčastěji na Suchově, zřídka v okolních obcích na hodech a tanečních zábavách.518

Obrázek 32: obal CD a DVD kapely Räbus.

Obrázek 33: logo kapely Räbus.

517 Úryvek z textu v úvodním slově vydaného DVD s nahrávkami z koncertů. Autor: Zdenka Pinkavová, 2006. 518 Z rozhovoru autorky textu se Zdeňkou Pinkavovou, Dalimilem a Erikou Páčovými dne 9. 11. 2018, Suchov. Srov. s rozhovorem s Františkou Čambalovou a Jaromírem Čambalem dne 2. 11. 2018, Suchov.

Obrázek 34: vystoupení na Mikulášském karnevalu v roce 2005. Zleva: Aleš Pinkava – kytara, David Břeň – bas kytara; Jaroslav Čambal – bicí; Dalimil Páč – zpěv; Erika Páčová, Petr Tomčala, Zdeňka Pinkavová – zpěv; Roman Havlík – kytara.

Obrázek 35: skupina Räbus při Mikulášském karnevalu v roce 2005. Zleva: Jan Horák, Erika Páčová, David Břeň, Roman Havlík, Petr Tomčala, Jaromír Čambal, Zdeňka Pinkavová, Miroslav Jančařík, spodní řada: Aleš Pinkava, David Sup, Dalimil Páč, nad nimi stojí v masce Batmana Dominik Páč (nar. 1995), bylo to jeho první vystoupení na bicí.

Zkoušky se konaly jednou týdně, členové se scházeli v klubovně pod kulturním domem. O propagaci a dokumentaci se starala Zdeňka Pinkavová, která vytvářela filmové záznamy z koncertů a dalších událostí, stříhala a vypalovala je na CD a DVD.

Aleš Pinkava a Dalimil Páč společně složili také sadu autorských písní: Instrumental (úvodní znělka) – Aleš Pinkava Kytarovej král – Aleš Pinkava Od počátku – Aleš Pinkava Blázne bláznivej – Aleš Pinkava + Dalimil Páč Kvůli vám – Dalimil Páč Nymfomanka – Aleš Pinkava Jsi vážně nádherná – Aleš Pinkava

Obrázek 36: hody na Suchově roku 2007, kapela Räbus těsně před rozpadem. Zleva: Aleš Pinkava – kytara, Jaromír Čambal – bicí, Dalimil Páč – zpěv, Zbyněk Janoška z Velké nad Veličkou – baskytara.

V roce 2007 začala rekonstrukce kulturního domu na Suchově, kapela proto musela zrušit svou zkušebnu. Räbus ještě chvíli zkoušel v bývalé mateřské škole, v roce 2008 však došlo definitivnímu rozpadu skupiny.519

519 „Byla to taková správná parta lidí, škoda že se v roce 2008 rozpadli.“ (Z rozhovoru autorky textu s Františkou Čambalovou dne 2. 11. 2018, Suchov).

Pod tlakem nově příchozích populárních stylů, jako je rap nebo elektronická taneční hudba, spěl československý bigbít konce 20. a počátku 21. století k pozvolnému úpadku. Žánrové změny nejsou zapříčiněny pouze příchodem nových stylů.520 Jsou spojeny s celkovými změnami ve společnosti a způsobem trávení volného času mladé generace s příklonem k individualismu. Jako příklad lze uvést absenci jednotného, generačně určujícího stylu hudby. „Nově příchozí styly jsou znakem toho, že do budoucna populární hudba jako taková už neponese roli globálního generačního ukazatele, jako v letech šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých a zčásti i v posledním desetiletí.“521 V důsledku těchto změn v regionu funguje zlomek původních bigbítových kapel 80. a 90. let. Z těch nejznámějších, které byly nastíněny v úvodu lze jmenovat i takové, které stále (často v obměněné sestavě) fungují: Generace,522 Invence, či Artemis (Uherský Ostroh), jejímž členem je také Jiří Rolenc, bývalý člen skupin Sharon a Marien. Z rozhovoru se současnými muzikanty vyplývá, že největší úpadek bigbítu nastal asi před deseti lety, kdy byla velmi silná móda tanečních klubů a disko hudby. V současné době je bigbítová hudba opět na vzestupu. Kapely často přizpůsobují svůj repertoár mladému publiku, proto přichází každý rok nové generace fanoušků.523

520 Melichnová, Karla: Česká alternativní hudba 90. let 20. století. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Brno 2015, s. 26. 521 Historie české a slovenské rockové hudby podle dokumentárního cyklu ČT, 2003. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20100119080452/http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/codal/codal1.php, cit. 16. 12. 2018. 522 Mezi současné fanoušky kapely Generace patří věková skupina lidí, kteří chodili na jejich koncerty před dvaceti lety. V porovnání se skupinou Artemis, na kterou neustále chodí z velké části generace teenagerů. 523 Z rozhovoru autorky textu s Jiřím Rolencem dne 21. 11. 2018, Blatnice pod Svatým Antonínkem.

6. Významné osobnosti

V následující kapitole předkládám přehled osobností spojených především s hudbou z obce Suchov, Suchovských Mlýnů, Zámečníkových Mlýnů a Podhájských Mlýnů. Tento soupis je jednak pomůckou pro lepší orientaci v obsahu předložené práce, ale také souhrnem osobností, které se dle svých možností zapojily do společenského života v obci, proto by neměly být zapomenuty.

Josef Šumbera, 1812–1872, iluminátor, domkař na Suchově č. p. 125.524

Syn Ondřeje Šumbery, půlláníka525 ze Suchova, a jeho ženy Kateřiny, rozené Jurčekové. Narodil se 28. 2. 1812 na Suchově č. p. 26, pokřtěn byl téhož dne paterem Antonínem Bílečkem,526 kmotry mu byli Jan a Kateřina Horňákovi. Jeho ženou byla Anna, dcera Pavla Štěpánka, čtvrtláníka z Kuželova. Z jejich dětí jsou známi Martin, Jiří a Samuel.

Josef Šumbera byl posledním tvůrcem východomoravského iluminátorského umění Pomykalovy hymnografické školy.527 Patřil k chudobnějšímu obyvatelstvu, v matrice je zaznamenán jako domkař, z čehož plyne, že nevlastnil žádnou zemědělskou půdu. Na živobytí si proto pravděpodobně přivydělával nádenickou prací, v jeho domě se dochoval také tkalcovský stav. Žil na č. p. 125, kde 9. května roku 1872 zemřel na souchotiny (tuberkulózu).528

Samuel Šumbera, narozen kolem roku 1837, domkař na Suchově č. p. 125.

Syn Josefa Šumbery, domkaře ze Suchova a jeho manželky Anny, dcery Pavla Štěpánka, čtvrtláníka529 z Kuželova.

Ve 28 letech se 15. 11. 1865 oženil se sedmnáctiletou Annou Vaňkovou.530 Z jejich dětí531 byli známí muzikanti Jan (1874–1962),532 varhaník, kontrabasista; Pavel (1888–1927),533

524 Domkař, též. baráčník je označení pro vlastníka menšího stavení (domku či baráku). Patřil k nejmenším majitelům nemovitosti na vesnici, neměl pole, pouze zahradu kolem domku (maximálně do 0,4 ha). Mohl se živit buďto námezdní zemědělskou prací, nebo provozováním řemesla 525 Pololáník (místní označení půlláník) je označení stavu, společenské vrstvy, dělené podle majetku. Jedná se o držitele půdy o rozloze ½ lánu. Velikost jednoho lánu se však obec od obce lišila, nelze proto přesně určit jaké množství půdy Ondřej Šumbera vlastnil, řadil se však k bohatším občanům. 526 Pater Antonín Bíleček ve farnosti působil mezi lety 1781–1816. (ŘFBB, Pamětní kniha farnosti Boršice, kniha I. započata od faráře Františka Indry roku 1898). 527 Viz kapitola Josef Šumbera a Pomykalova hymnografická škola. 528 MZA Brno: Matrika zemřelých 1850–1927. Farnost Boršice u Blatnice. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/464/?strana=45, cit. 2. 12. 2018. 529 Čtvrtláník je označení stavu, společenské vrstvy, dělené podle majetku. Jedná se o držitele půdy o rozloze ¼ lánu. Velikost jednoho lánu se však obec od obce lišila, nelze proto přesně určit jaké množství půdy Pavel Štěpánek vlastnil, řadil se ke střední vrstvě.

primáš a kapelník. Dle záznamů Kateřiny Smyčkové se nachází jméno Samuela Šumbery mezi vlastnickými přípisky v nešproníku Pavla Rašky z roku 1751,534 čítajícím 34 stran.535

Jan Šumbera, narozen 21. 12. 1874 na Suchově č. p. 125, dlouholetý obecní zvoník, muzikant a kapelník, tkadlec.536

Syn domkaře Samuela Šumbery a Anny Vaňkové.537 Oženil se 8. 2. 1899 s Evou Řepkovou.538 Měli spolu čtyři dcery: Anežku, Marii a dvě hluchoněmé dcery Evu, nar. 1911, a Annu, nar. asi 1909.539

Živil se drobným zemědělským hospodařením a nádeničením, přivydělával si jako tkadlec, jeho žena byla švadlena, dcery vyšívaly. Jan Šumbera byl významný suchovský muzikant, autor sběrů ve zpěvníku Suchovské ludové piesničky,540 hráč Obrázek 37: Jan Šumbera na varhany, kontrabas, akordeon a baskřídlovku. Je zmiňován jako kapelník a vojenský muzikant, který spolu s bratrem Pavlem založil na Suchově dechovou hudbu, po Pavlově smrti v roce 1927 zastával funkci kapelníka. Ovládal hru na smyčcové i žesťové nástroje a vyučoval mladé muzikanty.541

530 Anna Vaňková, nar. 8. 12. 1848, dcera Jiřího Vaňka, mlynáře z Nových Lhotek, a jeho manželky Kateřiny, rozené Peterek z Malé Vrbky. (MZA Brno: Matrika narozených obce Suchov do roku 1891. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9491/?strana=174, cit. 8. 12. 2018. 531 Společně se jim na č. 125 narodily děti: Rozina (1868–1869); Ondřej (1869–1870); Tomáš (1873, zemř. Po narození); Jan (1874–1962), varhaník; Anna (1877) provdaná Nezvalová; Josef (1880); Marie, neměla děti, bydlela na Lhotkách (1882); Kateřina, zůstala ve Vídni (1885); Pavel (1888–1927), muzikant a kapelník; Magdalena (1890–1892). 532 MZA Brno: Matrika narozených obce Suchov do roku 1891. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9491/?strana=228, cit. 8. 12. 2018. 533 MZA Brno: Matrika narozených obce Suchov do roku 1891. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9491/?strana=264, cit. 8. 12. 2018. 534 SMUH, H 1355. Raška, Pavel. Kancionál založený, v kterémžto nešpory nedělní, sváteční přes celý rok potřebné jsou. 1751. 535 Smyčková, Kateřina: Vytváření písňového kánonu v rukopisných kancionálech 17. a 18. století, c. d., s. 28. 536 Byl tkadlec, měl tkalcovský stav, živil se výrobou konopného plátna na prostěradla, kalhoty, pytle. (Z rozhovoru autorky textu s Annou Migotovou, dne 28. 12. 2018, Suchov). 537 MZA Brno: Matrika narozených obce Suchov do roku 1891. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9491/?strana=174, cit. 8. 12. 2018. 538 Eva Řepková z č. p. 52, dcera Jana Řepky, poddruha v Suchově a jeho manželky Mariany z rodu Jana Zemčíka, půlčtvrtníka v Suchově. (MZA Brno: Matrika sezdaných č. 11347, obec Suchov 1851–1927. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/462/?strana=94, cit. 8. 12. 2018). 539 Anna Švirgová, rozená Šumberová, nar. asi 1911, provdala se za Františka Švirgu z Lanžhota, který byl také hluchoněmý, bydleli nejprve v Lanžhotě, po válce se vrátili na Suchov – měli spolu jedno dítě, které zemřelo. (Z rozhovoru autorky textu s Annou Migotovou dne 28. 12. 2018, Suchov). 540 Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky, c. d. 541 Z terénního výzkumu v obci Suchov dne: 12. 8. 2018; 2. 11. 2018; 28. 12. 2018; 5. 1. 2018.

Ve vzpomínkách jeho vnuka Františka Horňáka byl sečtělý, společensky angažovaný člověk. Josefem Hodkem označen jako „lidový hudec súchovský“. Praneteř Jana Šumbery vzpomíná, že měl doma tkalcovský stav a jezdil si přivydělávat na sezónní práce do Rakouska.542 Během první světové války byl vojínem ve 4. rotě u 42. domobraneckého praporu. Roku 1917 byl raněn na italské frontě poblíž Gorice.543 Dle záznamů z Pamětní knihy obce Suchov byl předsedou místní osvětové komise založené 1. 1. 1928.544 Dále také obecním zvoníkem. Funkci zvoníka často zastával muzikant, protože zvonění muselo být přesně rytmické, aby bylo znát, k jaké příležitosti zvoní. Funkce se Jan Šumbera vzdal roku 1936,545 načež dne 30. 5. 1937 přestoupil do Církve československé husitské,546 chodil potom na bohoslužby do Uherského Ostrohu.547 Zemřel na Suchově roku 1962.

Pavel Šumbera, narozen 23. 1. 1888 na Suchově č. p. 125, primáš hudecké muziky, spoluzakladatel a kapelník dechové hudby, dělník.

Syn domkaře Samuela Šumbery a Anny Vaňkové.548 Římskokatolického vyznání. Poprvé se oženil 23. 2. 1916 v Boršicích s Annou Zemčíkovou, nar. 6. 2. 1894 z č. p. 77.549 Měli spolu syna Josefa, který se po druhé světové válce odstěhoval do pohraničí. Podruhé se v 36 letech oženil 19. 11. 1924 v Boršicích s 22letou Marii Horňákovu550 (1902–1988), bydlela na č. 150 a vlastnila trafiku,551 měli spolu dvě děti, Marii a Stanislava.

Byl talentovaným muzikantem, primášem hudecké muziky zvané „starý štrajch“.552 Ovládal hru na housle, akordeon, varhany a všechny žesťové nástroje. Byl také bývalým členem posádkové hudby a spoluzakladatelem dechové hudby na Suchově. Vyučoval muzikanty hře na žesťové nástroje a skládal vlastní písně pro dechový orchestr. Dne 24. 10. 1927 náhle zemřel. „Pavel Šumbera byl pochovaný s křídlovkou, byl geniální muzikant, z odposlechu rozepisoval noty, všichni si ho vážili a oslovovali ho pane kapelník.“553 Jeho autorské písně dopisoval Pavlův starší bratr Jan.

542 Z rozhovoru autorky textu s Annou Migotovou dne 28. 12. 2018, Suchov. 543 Z výzkumů RNDr. Ing. Miroslava Hudečka, Blatnička č. p. 16. 544 „Dne 1. ledna 1928 založena byla místní osvětová komise, jejímž účelem jest zvýšení kulturní úrovně lidu. (…) Předsedou zvolen Jan Šumbera č. p. 125.“ (SOkA Hodonín, AO-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 5, fol. 3). 545 Novým zvoníkem byl zvolen Martin Vaněk (po určitou dobu rovněž kapelník dechové hudby) č. p. 220 za roční plat 600 Kč. (SOkA Hodonín, AO-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 5, fol. 47). 546 Dle sdělení okresního úřadu v Uherském Hradišti. (Tamtéž). 547 Z rozhovoru autorky textu s Annou Zemčíkovou, dne 5. 1. 2019, Suchov. 548 MZA Brno: Matrika narozených obce Suchov do roku 1891. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9491/?strana=174, cit. 8. 12. 2018. 549 MZA Brno: Matrika sezdaných č. 11347, obec Suchov 1851–1927. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/462/?strana=138, cit. 8. 12. 2018. 550 MZA Brno: Matrika sezdaných č. 11347, obec Suchov 1851–1927. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/462/?strana=163,cit. 8. 12. 2018. 551 Z rozhovoru autorky textu s Annou Migotovou, roz. Šumberovou, dne 28. 12. 2018, Suchov. 552 Z rozhovoru autorky textu s Janem Tomčalou, (1925) dne 28. 12. 2018, Suchov. 553 Z rozhovoru autorky textu s Janem Sedlářem dne 4. 11. 2018, Blatnička.

Anna Zemčíková rozená Horňáková, narodila se roku 1886 v Malé Vrbce, zpěvačka.

Přivdala se na Suchov č. p. 41, jejím manželem byl Cyril Zemčík, narozen 1883.

Anna Zemčíková byla sólová zpěvačka s širokou znalostí místního repertoáru. Zapisovala u ní například Alžběta Turečková-Čambalová, magnetofonový záznam pořídili Josef Tomeš, Olga a František Hrabalovi. Její pravnučka PhDr. Danuše Adamcová na ni vzpomíná jako na nesmírně hodnou a veselou osobu, která velmi ráda zpívala. Dle ústního sdělení jejího vnuka zpívala sólo na prvních Horňáckých slavnostech v roce 1957.554 Zemřela na Suchově roku 1968.

Obrázek 38: Anna Zemčíková se synem roku 1920.

Martin Vaněk, narozen asi kolem roku 1913, Suchov č. p. 220, muzikant, kapelník dechové hudby.

Byl žákem Pavla Šumbery, v jehož hudbě působil jako hráč na křídlovku. Později se stal kapelníkem, od roku 1936 také obecním zvoníkem555 a policajtem, který ohlašoval v obci. Po druhé světové válce odešel do pohraničí (Březí u Mikulova), do vystěhovaného domu po Němcích.

Obrázek 39: kapelník Martin Vaněk roku 1932.

Anna Janušová, rozená Zemčíková, narozena 7. 10. 1913 na Suchově č. p. 136, vyšívačka, zpěvačka a vedoucí folklorní skupiny ze Suchova.

Byla dcerou zpěvačky Anny Zemčíkové a Cyrila Zemčíka. V roce 1931 se provdala za Josefa Januše, narodily se jim děti: Anna, Marie, Josef a Ludmila. Obrázek 40: Anna Janušová při natáčení krátkého filmu Proč folklor v roce 1977.

554 Z rozhovoru autorky textu s Janem a Ludmilou Zemčíkovými dne 28. 12. 2018, Suchov. 555 SOkA Hodonín, AO-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 5, fol. 47.

Její pěvecký repertoár byl velmi široký. Dle výpovědi jejího synovce byla veselé povahy, znala velké množství písní. S folklorní skupinou ze Suchova každoročně nacvičovala pořad na Horňácké slavnosti, roku 1980 také program na MFF ve Strážnici. V roce 1977 se zúčastnila natáčení filmu Proč folklor. Natočila také rozhlasový pořad. Její písně zapisovali i nahrávali sběratelé Jaroslav a Vlastimila Smutní a Miroslav Minks. Zemřela roku 7. 8. 2001 na Suchově.

Jan Horák, zvaný Kajkoš, narozen 3. 8. 1922, Suchov č. p. 38, muzikant.

Syn Marie, rozené Horňákové a Tomáše Horáka. Hrál na es klarinet, byl posledním kapelníkem na Suchově. Zemřel 19. 12. 2000.

Obrázek 41: svatební fotografie Jana Horáka a Marie Šumberové z roku 1947.

Jan Sedlář, zvaný Katušák, narozen 15. 8. 1941 na Suchově č. p. 42, v současnosti žije ve Veselí nad Moravou, muzikant.

V šesti letech se začal učit hře na baskřídlovku značky Lidl, kterou mu koupil jeho otec od muzikanta Františka Chabiči z Blatničky. Později docházel na LŠU do Veselí nad Moravou k Bartoloměji Všetulovi. Ve třinácti letech začal hrát na večerních tanečních zábavách do půl desáté, jak bylo povoleno pro děti školou povinné. První svícu556 odehrál v roce 1955, od patnácti let začal hrávat také v okolních obcích. Dva roky jej vyučoval Josef Frýbort ze Žadovic, aby se připravil na přijímací zkoušky do posádkové hudby. Po jejich úspěšném absolvování hrál mezi lety 1960—1962 ve vojenské hudbě v Bratislavě. Díky těmto zkušenostem a přirozenému nátisku se z něj stal vyhledávaný muzikant. Působil jako sólový hráč na první křídlovku v dechových hudbách Boršičanka v sousedních Boršicích u Blatnice, Šarovec z Hluku, Stráňanka ze Strání, Šohajka z Dolních Bojanovic, i v dalších okolních i vzdálenějších obcích,557 které měly vlastních dechovou hudbu a potřebovaly výpomoc. V současné době je v penzi a v žádné dechové hudbě nepůsobí.

Obrázek 42: Jan Sedlář se svým prvním nástrojem, 2018.

556 Svíca je rozlučka se svobodou před svatbou. 557 Velké nad Veličkou, Hrubé Vrbce, Lipově, Ostrožské Lhotě, Blatnici pod Svatým Antonínkem.

Zdena Pinkavová, rozená Havlíková, narozena. 27. 6. 1954 Suchov č. p 240, zpěvačka, vedoucí dětského folklorního souboru Suchovjánek.

Suchovjánek začala vést kolem roku 1987. Od roku 2005 byla členkou programové rady Horňáckých slavností. Aktivně se podílela na kulturním životě v obci, několik let byla také místostarostkou. Vedla sbor děvčat a žen ze Suchova, se kterými v roce 1996 nahrála kazetu pod názvem Došli sme k vám – lidové sbory z Horňácka.558 Zemřela 5. 10. 2013.

Obrázek 43: Zdena Pinkavová, 2010.

Františka Čambalová, rozená Horákova, narozena 7. 9. 1962, žije na Suchově č. p. 38, zpěvačka, tanečnice FS Suchovjan, vedoucí DFS Suchovjánek.

Františka Čambalová, dcera posledního suchovského kapelníka Jana Horáka, je výraznou pěveckou osobností FS Suchovjan. Od svého otce v dětství převzala část místního repertoáru. Nové písně získává nejčastěji z regionu Horňácka, učí se je většinou v souboru Suchovjan či odposlechem z nahrávek a videí. Mimo lidové písně jsou v jejím repertoáru také písně populární. Vystupuje nejčastěji za doprovodu cimbálové muziky s FS Suchovjan. Je také sběratelkou panenek, kočárků a starožitností, aby vytvořila sbírku pro muzeum na Suchově, o jehož vznik se stále snaží. Panenky a kočárky vystavuje před svým domem během akce Putování Súchovských republikánů. Její sbírka čítá na 150 panenek a 20 kočárků a stále se rozrůstá. V letech 2015–2019 vedla dětský folklorní soubor Suchovjánek. Spolu s Olgou Floriánovou a Richardem Pinkavou jsou největšími hybateli folklorního hnutí na Suchově.

Obrázek 44: Františka Čambalová u příležitosti Vánočního koledování dne 28. 12. 2018.

558 14. Studená rosenka téj noci padaua (Sbor děvčat a žen ze Suchova): "Došli sme k vám" – lidové sbory z Horňácka, 1996, CD.

Petr Světlík, narozen 1963, do roku 1965 bydlel na Suchově, poté do r.1988 ve Veselí n. M., v současnosti žije v Uherském Hradišti, dojíždí na Suchov, muzikant, cimbalista CM Radošov.

V šesti letech se začal učit hře na akordeon v LŠU ve Veselí nad Moravou u Milana Všetuly, poté u Antonína Popeláře z Blatnice. Jako žák 5. třídy začal doprovázet na akordeon školní kroužek pod vedením Boženy Neoralové, od 6. třídy pak zpíval s hudeckou muzikou Aloise Kristoně. Protože ale v dětské muzice chyběl cimbalista, začal se v roce 1977 učit hře na cimbál v LŠU ve Strážnici u hudebního skladatele a zakladatele BROLNu Emanuela Kuksy. Při studiu na SPŠ stavební v letech 1978–1981 zdokonaloval hru na cimbál u Milady Vlasákové v LŠU Antonínská v Brně. V roce 1978 začal hrát jako cimbalista CM SLPT Radošov ve Veselí nad Moravou, kde působí doposud. Při studiu na FAST VUT v Brně hrál v CM souboru Polana, krátce také v CM souboru Javorina, v letech 1986–1990 pak v CM Skaličan, v letech 1989–1991 v CM Hlubina v Ostravě. Mezi lety 1995–2005 byl vedoucím souboru Radošov, v současné době je vedoucím CM Radošov, se kterou hraje na nejrůznějších kulturních a společenských akcích. Jako cimbalista hostuje v cimbálových muzikách, na akordeon doprovází společenské akce i folklorní soubory, každoročně také FS Suchovjan na fašankové obchůzce v obci.

Dalimil Páč, narozen 1973, Suchov č. p. 205, zpěvák, kytarista a bubeník, umělecký a organizační vedoucí kapel Sharon, Marien a Räbus.

K hudbě má vztah díky své rodině, jeho strýc hrál na baskytaru, cimbál a housle, matka je učitelka v mateřské škole. V dětství se začal sám učit na kytaru, když mu bylo osmnáct, jezdil do Blatnice pod Svatým Antonínkem zahrát si s kapelou Gerberus. Později byl u zrodu první suchovské bigbítové kapely Sharon, která v obměněné sestavě dále fungovala jako kapela Marien. Když se rozpadla Marien, hrál určitou dobu v Horním Němčí v kapele Design, dále v kapele Van haleny z Halenkovic. Byl hlavním uměleckým vedoucím kapely Räbus, která fungovala na Suchově v letech 2003–2008. Spolu s Alešem Pinkavou složili několik autorských písní. Zdenka Pinkavová natočila a vydala CD z kulturních akcí, které pořádala kapela a její příznivci.

Obrázek 45: Dalimil Páč jako kytarista a zpěvák kapely Sharon roku 1997.

100

Bc. Veronika Mlčáková, rozená Jurištová, narozena 24. 3. 1991, do roku 2014 žila na č. p. 261 v Suchově, v současné době žije v Nové Lhotě, hudební pedagožka, varhanice.

Hudební předpoklady zdědila od svých předků. Dědeček z maminčiny strany Ondřej Mikeska hrál na trubku a klarinet v dechové hudbě na Nové Lhotě. Dědeček František Jurišta na akordeon a housle. Prateta Julie Jurištová je herečka, která založila Divadelní společnost Julie Jurištové v Praze. Otec hrál na kytaru a dělal osvětlovače, zvukaře pro kapelu Ferrum.

Obrázek 46: Veronika Mlčáková v kapli svatého Lukáše na Suchově, 2018.

V pěti letech se začala učit hře na zobcovou flétnu, které se věnovala do svých dvanácti. Od osmi do svých jedenácti navštěvovala hru na klavír a keyboard v ZUŠ ve Veselí nad Moravou. Za doprovodu cimbálové muziky sólově zpívala559 na přehlídce dětských zpěváčků Slovácká stuha, na přehlídce dětských folklorních souborů Mladé Horňácko a na Horňáckých slavnostech ve Velké nad Veličkou. „V roce 2005 mě oslovil pan farář Josef Crla s prosbou, zda bych nezkusila hru na varhany v nově vysvěcené kapli na Suchově. Po krátké úvaze jsem jeho nabídku přijala. Oficiálně jsem tedy začala hrát v této kapli před Vánoci 2005. Zhruba po půl roce aktivní hry na tento hudební nástroj jsem se rozhodla (to jsem byla asi tak v 8. třídě na ZŠ), že bych se v tomto nástroji chtěla více zdokonalit, a tak jsem rok před nástupem na střední školu začala mimo klavír věnovat také hře na varhany u pana učitele Zdeňka Hanáčka.“ V kapli svatého Lukáše hrála až do roku 2012. V současnosti příležitostně doprovází varhanní hrou mše a svatby v kostele sv. Ducha ve Starém Městě a v kostele sv. Františka Xaverského v Uherském Hradišti. Svatby příležitostně v kapli sv. Lukáše na Suchově a v kostele sv. Matouše v Nové Lhotě.

Na střední školu nastoupila Veronika Mlčáková v roce 2007. Na Církevní konzervatoři v Opavě složila absolutorium z předmětů hra na klavír, varhany, řízení sboru, cembalo, liturgická hudba a zpěv. „Mým cílem po absolvování konzervatoře bylo věnovat se hudbě jako profesi, tedy jako učitelka hudby, nikoliv jako sólová hráčka.“ Po studiu konzervatoře začala učit hru na klavír, hru na elektoronické klávesy a hudební nauku na ZUŠ Slovácko. Poté dostala nabídku působit na ZUŠ Morava, kde učí hru na klavír, zobcovou flétnu, elektronické klávesy, interpretační seminář a hudební nauku od roku 2014 až doposud. Je také aktivní korepetitorkou, od roku 2018 vedoucí klávesového oddělení. Kromě ZUŠ Morava působí

559 Asi v roce 1996 přijela na Novou Lhotu etnochoreoložka Zdenka Jelínková, která si nechala svolat všechny děti z MŠ a ZŠ, mezi nimi vytipovala dobré sólové zpěváky, mezi nimiž byla také Veronika (zápis podle výpovědi respondentky).

101

od roku 2017 na umělecké škole v Luhačovicích, kde vyučuje hru na klavír a elektronické klávesy. Zasedá také v porotě při soutěžích základních uměleckých škol ve hře na klávesy. V letech 2016–2019 studovala vysokou školu, ve své závěrečné práci se zaměřila na hudební vývoj u dětí předškolního a raně školního věku a vytvořila didaktické lekce zaměřené na klavír. Její práce se stala příručkou pro pedagogy v MŠ, ZŠ a ZUŠ. Nyní studuje navazující magisterský obor předškolní pedagogika na UTB ve Zlíně, kam ji díky předchozím studijním výsledkům přijali bez přijímacího řízení. Komponuje jednoduché klavírní doprovody pro sólové nástroje, většinou pro housle. Nyní skládá muzikálovou pohádku Betlémská krajina pro děti ve věku 5–10 let, která by se měla dočkat svého provedení před Vánoci 2020 pod záštitou ZUŠ Morava.

Štefaník Filip, narozen 20. 9. 1991, Suchov č. p. 85, zpěvák, muzikant.

Hře na zobcovou flétnu jej začal učit v pěti letech jeho otec a dědeček. Od sedmi let začal s výukou v ZUŠ ve Veselí nad Moravou ve třídě Jiřího Štici, jako devítiletý navázal hrou na b klarinet. První kapela, ve které působil, byla právě dechová hudba při ZUŠ pod vedením Jiřího Štici. V roce 2007 začal hrát v dechové hudbě Blatnička, kde působí doposud. Hra na klarinet je v rodině Štefaníků velmi tradiční. Prvním klarinetistou byl pradědeček František Štefaník ze Šanova. Roku 1935 zde založil dechovou hudbu. V 60. letech pak vlastní kapelu složenou ze svých čtyř synů. Františkův syn Jaromír i vnuk Jaromír pokračovali ve hře na klarinet. Filip Štefaník je proto už čtvrtou generací klarinetistů. Na zobcovou flétnu se začíná učit i jeho syn Filip narozen 28. 6. 2012.

Obrázek 47: Filip Štefáník, 2018.

MgA. Michaela Danielová, rozená Baladová, narozena 17. 6. 1992 v Suchovských Mlýnech, č. p. 255. V současné době žije v Brně, muzikálová, činoherní a loutková herečka, zpěvačka, moderátorka, dabérka, učitelka a vedoucí kapely.

Už od malička zpívala, a i když vyrůstala na Horňácku, rodiče i prarodiče ji vedli nejen k lidové hudbě, ale také k folku, trampským písním nebo populární hudbě. Od 3. třídy základní školy, navštěvovala ZUŠ ve Velké nad Veličkou v oboru hra na klavír.

Obrázek 48: Michaela Danielová, 2018. 102

Začala zpívat v pěveckém sboru při Církvi adventistů sedmého dne ve Veselí nad Moravou. Když jí bylo 16 let, její tatínek Josef Balada přiměl několik muzikantů a zpěváků z pěveckého sboru, aby založili hudební kapelu. A tak vznikla kapela Only His, která funguje dodnes, Michaela je její uměleckou vedoucí. S nástupem na střední školu se přestěhovala do Brna, kde začala studovat pedagogické lyceum. Na SŠ navštěvovala pěvecký sbor Cantate. Rok navštěvovala hodiny klasického zpěvu u p. u. Morávkové, poté přešla k p. u. Matysové. Roku 2011 byla úspěšně přijata na JAMU, obor muzikálové herectví. Čtyři roky navštěvovala ateliér doc. Sylvy Talpové, jejím pedagogem zpěvu byl doc. Karel Hegner. Absolvovala muzikálem Zvonokosy v Divadle na Orlí. Dostala nabídku angažmá v Divadle Radost, kde si zahrála jak loutková, hudební i činoherní představení. Začala také hostovat v Městském divadle Brno. Ke spolupráci ji oslovil kolega Zdeněk Ševčík a začala s ním jezdit s loutkovými pohádkami po MŠ. Společně s Ensamble Opera Diversa pod Národním divadlem Brno nastudovala operu Chameleon. Hostuje také v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, hraje i v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Věnuje se také činohře, s hercem a režisérem Zdeňkem Černínem hraje hlavní roli ve Dvorním divadle v představení Loutka. Věnuje se i dabingu a načítání audioknih. Společně se svým manželem, hercem a zpěvákem Jiřím Danielem, vytvořili muzikál Jsem tu s tebou, kde se Michaela ujala režie. Ve volném čase se věnuje výuce zpěvu. Je členkou organizačního týmu, který pořádá v Javorníku nad Veličkou multižánrový open air festival NG Fest. Vystupuje s kapelou Only His z Veselí nad Moravou, která už natočila dvě CD – Přijď (2017) a Leť (2019). Tradičně před Vánoci koncertuje ve Veselí nad Moravou, účinkuje však po celé České i Slovenské republice. Kapela skládá své vlastní písně s tematikou o lásce, víře, naději, životě. V současné době ji tvoří zpěvačky Michaela Danielová, Adriana Chlapečková, Kateřina Justrová a hudebníci David Balada, Jiří Daniel, Jakub Hrdinka, Adrián Husár, Tomáš Majtán.

Dominik Páč, narozen 1995, Suchov č. p. 205, bubeník, bývalý člen kapel bigbítové Räbus a death metalové kapely Bestial Therapy

K hudbě jej vedl jeho otec Dalimil Páč. Jako dítě jej zaujala hra na bicí. V deseti letech se proto začal sám učit na bubny, které má doma. Ve třinácti odehrál svůj první koncert s kapelou Räbus560 ze Suchova. V letech 2012–2014 hrál v death metalové kapele Bestial Therapy561 z Moravského Písku. V současné době nepůsobí v žádné kapele.

Obrázek 49: Dominik Páč, 2005.

560 O kapele Räbus více v kapitole Bigbít. 561 Death metalová kapela Bestial Therapy z Moravského Písku hrála v obsazení 2 kytary, bicí, zpěv. Zkoušky byly jednou za dva týdny. Koncerty například v klubu Mír v Uherském Hradišti, Royal Clubu ve Veselí nad Moravou, v Hodoníně a na festivalech, například Tasovské rockování.

103

ZÁVĚR

Suchov byla obec s pestrým kulturním a společenským životem, který se dotýkal širšího okolí. Ve své práci jsem se snažila o shromáždění, zpracování a zpřístupnění dokladů, které vypovídají především o hudební historii této lokality.

S ohledem na geografické, historické a společenské okolnosti můžeme na Suchově zaznamenat prolínání nejrůznějších hudebních rovin, díky nimž v průběhu let přirozeně vznikal i zanikal písňový a hudební repertoár. Ve fondech Etnologického ústavu AV ČR v Brně dnes můžeme nalézt 267 rukopisných zápisů lidových písní, zaznamenaných v obci Suchov mezi lety 1890–1972. Dále k nim můžeme řadit sběry Jana Šumbery, manželů Smutných a zvukové nahrávky Miroslava Minkse. Je pochopitelné, že repertoár současných obyvatel Suchova je zcela odlišný a můžeme zde aplikovat obecné vyjádření muzikologa Josefa Kotka: „Ve svém staletém historickém vývinu a ústním tradování procházely lidová zpěvnost a hudebnost stálým asimilačním, adaptačním a přirozeně též eliminačním procesem.“562

Součástí terénních výzkumů byl průzkum soudobého hudebního repertoáru místních obyvatel. Přestože většina obyvatel Suchova nikdy neslyšela o předloženém zpěvníku Jana Šumbery, repertoár písní v něm zapsaných je mezi místními stále v povědomí. Často se jedná o obecně známé durové melodie, které byly do současnosti přeneseny prostřednictvím dechové hudby a jsou běžné i v jiných obcích na Horňácku.563 Téměř neznámé jsou pak písně s melodií v mollových tóninách.564 Znalost repertoáru dávných lidových písní je patrná především u obyvatel starší generace.565 Nalézají se zde výjimeční pamětníci, jako například Anna Zemčíková (1928), která spolehlivě zná písně k tanci sedlácká z nahrávek fonografické komise při sběrné akci Lidová hudba v Československu z roku 1933.566

562 Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu: 19. a 20. století. (Do roku 1918). Praha 1994, s. 31. 563 Pro příklad lze uvést incipity některých z nich: Haj, haj, haj; Okolo Hradišča; Sobotěnka s nedělú; Za hájíčkem, za zeleným; Za Dunajkom; Na tem našem díle. 564 Například: Růža su já, růža; U súsedú je hodný syn; Čko, čko, čko; Už je má milá, zle s nama; V našem domě; Trebár som já, trebár; Keď sme šli na hody. 565 Z terénních výzkumů na Suchově ve dnech 12. 8. 2018; 14. 9. 2018; 16. 10. 2018; 2. 11. 2018; 28. 12. 2018; 5. 1. 2019; 15. 1. 2019; 2. 3. 2019; 3. 6. 2019; 3. 9. 2019; 20. 10. 2019. 566 Kratochvíl, Matěj: Lidová hudba v Československu: Nejstarší zvukové záznamy lidové hudby, c. d., CD 3: Jižní Morava, 03; 04; 05.

104

Oblíbeným žánrem místních obyvatel je dnes ve velké míře dechová a cimbálová hudba, dále také pop, metal, klasická hudba a některé další žánry a jejich styly, zprostředkované rádiem a televizí.567 Hudební televizní programy se zaměřením na dechovou hudbu mají v obci své příznivce v průřezu všech generací. Například posluchači TV Šlágr byli narozeni i v 80. a 90. letech 20. století.568 Hudební vkus obyvatel částečně ovlivňují také videoklipy kapely Musica Folklorica a písně z CD nosičů cimbálových muzik a dechových kapel z okolních obcí. Hudební repertoár v obci do jisté míry formují rovněž členové FS Suchovjan, kteří pod vedením etnoložky Mgr. Olgy Floriánové zpracovávají písně staršího repertoáru a zprostředkovávají je na svých vystoupeních při nejrůznějších kulturních událostech.

V současné době se v obci Suchov na kolektivní úrovni udržují tradice spojené především s aktivitami, které mají své pevné zakotvení v církevním a kalendářním roce. První společenskou událostí roku je Tříkrálová obchůzka, které se účastní místní děti. Každoročně se na Suchově a v Suchovských Mlýnech koná fašankový průvod za doprovodu harmonikáře Petra Světlíka,569 následují oslavy Dne matek. Mezi další pravidelné události patří srpnové Putování Súchovských republikánů na Ozvěny Horňácka do Velké nad Veličkou a hodová taneční zábava v měsíci listopadu. Veškeré uvedené dění organizačně zaštiťuje FS Suchovjan ve spolupráci s obcí Suchov.

Obecné reakce respondentů na otázku, jaký je kulturní a společenský život současného Suchova, nevyznívaly ale příliš pozitivně. U místních obyvatel jsem se v průběhu terénních výzkumů nezřídka setkala s nostalgickým vzpomínáním na časy, kdy byl společenský život v obci intenzivnější a provázaný s životem komunity. Spontánní taneční zábavy, které se odehrávaly „Pod vrchy“, besídky a karnevaly pro děti a další zmiňované události se už v současné době na Suchově nekonají. Velká část občanů narozených před rokem 1960 postrádá přirozené příležitosti ke zpěvu a tanci, které v minulosti organizovala svobodná mládež.570 Dnešní taneční hodová zábava je spojena s účastí přespolních obyvatel a folklorních souborů, které bývají často přizvány, aby spoluutvářely kulturní program v průběhu večera. Došlo tak k rozšíření kulturního kontaktu se zájmově spřízněnými

567 Největší zastoupení má hudební televizní program Óčko a Šlágr. Z rádiových stanic je to Český rozhlas a Rádio dechovka. 568 Z dotazníkového šetření v obci Suchov 2. 3.–15. 5. 2019. 569 Viz v kapitole Významné osobnosti. 570 Z terénních výzkumů na Suchově ve dnech 12. 8. 2018; 14. 9. 2018; 16. 10. 2018; 2. 11. 2018; 28. 12. 2018; 5. 1. 2019; 15. 1. 2019; 2. 3. 2019; 3. 6. 2019.

105

kolektivy v okolí, ale naopak k zúžení v zapojení z řad místních obyvatel, tedy k omezení společenského života založeného na generačních, zájmových a dalších sociálních vazbách v obci.

Na Suchově žije nezanedbatelné množství obyvatel se základním či jiným hudebním vzděláním. Mnozí z nich se v mládí nebo dětství učili hře na hudební nástroje u soukromých učitelů, například v Boršicích u Blatnice, později také na ZUŠ (dříve LŠU), která se od šedesátých let nachází ve Velké nad Veličkou a Veselí nad Moravou. Převážná část dotazovaných se ale po absolvování určitého stupně studia ke hře na hudební nástroj nikdy nevrátila. Chybí zde prvek propojení s kulturním a společenským životem v obci, výrazná osobnost schopná organizace a motivace spoluobčanů.571 Jediným současně fungujícím hudebním uskupením v obci Suchov je pěvecká schola při kapli sv. Lukáše, pod vedením varhanice Jitky Pinkavové.572

Z dotazníkového šetření vyplynulo, že v obci není přílišné povědomí o díle Jana a Josefa Šumberových. Při zpracování kapitoly o rukopisech Josefa Šumbery jsem byla proto plně odkázána na dostupné prameny a literaturu, neboť zkoumané rukopisy nemají téměř žádný přesah do povědomí současných obyvatel Suchova. Z toho důvodu jsem se rozhodla věnovat samostatnou kapitolu soupisu osobností, které byly v obci hudebně aktivní a určitým způsobem zasáhly do jejího kulturního vývoje.

Věřím, že předložená práce dobře poslouží k reflexi získaných informací z terénu k případnému rozšíření zkoumaného tématu. Zároveň základ tohoto textu bude publikován jako kapitola Hudba a lidová píseň v monografii obce Suchov.

571 Z terénních výzkumů na Suchově ve dnech 12. 8. 2018; 28. 12. 2018; 5. 1. 2019; 15. 1. 2019; 2. 3. 2019. 572 Na Suchově kolem roku 1995 působil sbor děvčat a žen, který v roce 1996 natočil kazetu pod názvem Došli sme k vám – lidové sbory z Horňácka. Sbor žen ze Suchova: druhý hlas: Zdena Pinkavová (1954), vedoucí sboru; Markéta Pinkavová (1984); první hlas: Ivana Horáková (1982); Zdeňka Horňáková (1933); Jana Kaufmanová (1982); Jana Kazíková (1982); Kateřina Zemčíková (1982).

106

Resume

The bachelor thesis is devoted to musical activities in the village of Suchov from the first mention to the present. The introduction is devoted to the ethnographic delimitation of the surveyed area with a general description of the village and its history. The following chapters aim to describe the musical activities in the village from three different angles in chronological order. From the perspective of the spiritual song and its hymnical books, which originated in the first half of the 19th century, by Suchov native Josef Šumbera. The second part describes the state of research regarding the folk songs collecting in Suchov and adjacent settlements and is followed by chapter devoted to the development of music ensembles in the village. Eventually, this thesis provides a list of important personalities of Suchov, identified hymn books and a list of collected songs from the village of Suchov.

107

Prameny

Kancionály AMK, Šumbera, Josef: Kancionál, 1829. inv. č. 21 118, (součást PomKan 1768). SMUH, H 1356. Pisně při pihrebu ditek: Narikani rodičů nad děťatkem umirajicým wypsanej budiž od Jozefa Šumbery 1827.

Písemnosti a další dokumenty Adamcová, Danuše: Súchovská svatba. Seminární práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně 1977. Bureš, Jan: Rodinná kronika. Archiv rodiny Janeskovy, Suchov. Digitální fotoarchiv obce Suchov, Obecní úřad Suchov. Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III. Vlastivědný spolek musejní, Vídeň 1891. MZA Brno. G 33, fond: Bartoš, František. inv. č. 28, sign., kart. 7. MZK Brno. Sign. 5-0052.119,2. Havelková, Vlasta: Moravské ornamenty II. Vlastivědný spolek musejní, Vídeň 1890. ŘFBB, Pamětní kniha farnosti Boršice, kniha I. započata od faráře Františka Indry roku 1898. ŘFBB, Pamětní kniha farnosti Boršice, kniha II. SMUH, H259. Hodek, Josef: Rok života mezi moravskými Slováky (1912–1913). Skácel, Jan: Stručné dějiny obce Suchov. Strojopis 1970. SOkA Hodonín, AO-Such. Pamětní kniha obce Suchova od roku 1924, inv. č. 10. SOkA Hodonín, MNV-Such. Kronika Suchov 1952–1976, inv. č. 5. SOkA Hodonín, NŠ-Such. Kronika školy, inv. č. 1.

Zpěvníky a záznamy lidové písně Arganaraz, Ricardo: Koinonia Jana Křtitele. Plzeň: DAN 1998.

Bartoš, František – Janáček, Leoš (eds.): Národní písně moravské, v nově nasbírané. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1899–1901.

Batroš, František – Janáček, Leoš (eds.): Kytice z národních písní moravských, slovenských i českých, kterouž uvili František Bartoš a Lev Janáček. Telč 1901. Glogar, Josef: Hosana: zpěvník křesťanských písní. Praha: Portál 2003.

Gorlová, Anežka: Nech sa dobre darí. Knihovna souborů lidové tvořivosti: Praha 1951.

108

Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky. Faksimile rukopisného zpěvníku. (Ed.): Jančář, Josef. Velká nad Veličkou 2001. Kancionál: společný zpěvník českých a moravských diecézí. Praha: Ústřední církevní nakladatelství 2004.

Kratochvíl, Matěj: Lidová hudba v Československu: Nejstarší zvukové záznamy lidové hudby. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2009. CD 3: Jižní Morava, 03; 04; 05.

Lísa, Valeš: Slovácké a lidové písně z Uh. Hradišťska. Nakladatelství Josefa Pitharta v Kroměříži 1911. NÚLK fonotéka, M 277. Horňácké slavnosti 1958, skupina ze Suchova, sign. V58/3. Smutný, Jaroslav – Smutná, Vlastimila: Keď som sa já z mojho kraja do Ameriky zberal. Veselí nad Moravou 2006. Sušil, František: Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými. Praha 1951. Notové rukopisy Archiv sběrů Jaroslava a Vlastimily Smutných z Veselí nad Moravou. 32-Suchov, 1–104. Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha – pracoviště Brno. Dokumentační sbírky a fondy: A 0530/ č.1–3,5,9,14; A 1146/ č.67; A 0182/ 1–8; A 0744/ č.28,29,30,32,39,39a,40,41,42,43,44,45,46,47,48,49,50,51,52,53,54, 55; A 0762/ 1–34; A 0999/ s. 62–65; A 1155/ s.156; A 1027/ s.148,290–291; A 0977/ 48,49,53,59,63,108–114; A 0999/ s.67; A 0999/ s.63a,66a; A 0999/ s.68–89; A 0999/ s.74–79; A 1156/ č.30b,37,44,79,120, 134; A 0963/ 39–61; A 0985/ č.15,255–257,259–260,283; A 0999/ s.68–85; A 1009/ č.374–375; A 1180/ s.175–178,276; A 1101/ s.15–39; A 1178/ s.152–154; A 1102/ s.1–38; A 1310/ s.10.

Literatura

Adamcová, Danuše: Proměny svatebního obřadu v obci Suchov na Horňácku. In: Frolec, Václav (ed.): Svatební obřad. Současný stav a proměny. Lidová kultura a současnost, sv. 9. Brno: Blok 1983, s. 196–201. Bartoš, František: Několik slov o lidových písních moravských. In: Bartoš, František (ed.): Národní písně moravské v nově nasbírané. Brno: Matice moravská 1889, s. 1–9. Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta 2007.

109

Bystřina, Otakar: Súchovská republika. Kronika mládí. I. vydání, Vyškov: František Obzina 1926.

Bystřina, Otakar: Súchovská republika. Kronika mládí. II. vydání, Břeclav: Moraviapress 1999.

Frenštácká, Hana: Evangelická píseň od kancionálů po současnost. Bakalářská práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2010.

Frolec, Václav (ed.): Horňácko: život a kultura lidu na moravsko-slovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat. Brno: Blok 1966.

Fryc, Ota: Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Brno: Krajské nakladatelství 1963.

Havelková, Vlasta: Moravské ornamenty II. Vlastivědný spolek musejní, Vídeň 1890. Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky. Faksimile rukopisného zpěvníku. (Ed.): Jančář, Josef: Velká nad Veličkou 2001.

Houdek, Vítězslav: Prostonárodní malířská škola moravská. Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, roč. 1890, s. 163.

Holý, Dušan: Hudební umění. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko: život a kultura lidu na moravsko-slovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat. Brno: Blok 1966, 363–427.

Holý, Dušan: Ňorkova muzika z Hrubé Vrbky. Národopisné aktuality 6, 1969, č. 1, s. 31–52.

Holý, Dušan: Problémy vývoje a stylu lidové hudby: lidová taneční hudba na moravské straně Bílých Karpat v subregionu Horňácko. Brno: Masarykova univerzita 2013.

Holý, Dušan: Slepý hudec z moravskoslovenského pomezí. Slovácko 4–5, 1962–1963, s. 81–84.

Holý, Dušan: Zpěvní jednotky lidové písně, jejich vztahy a význam. Univerzita J. E. Purkyně v Brně 1988. Holubová, Markéta: Kancionál. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007, s. 356. Horák, Jiří: Humor, vtip a satira v české lidové písni. Praha: Sfinx Bohumil Janda 1947.

Hosák, Ladislav: Období raného a vrcholného středověku. In: Uherskohradišťsko. Vlastivěda moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost 1992, s. 197–203.

Houdek, Vítězslav: Prostonárodní malířská škola moravská. ČVSMO, č. 7, 1890, s. 163–165.

Hrabalová, Olga: Boršice: příspěvky k historicko-etnografické monografii moravsko- slovenské obce. Diplomová práce. Brno 1953. 110

Janásová, Ludmila: Život a dílo Josefa Pančíka (1905–1989). Seminární práce. Masarykova Univerzita: Brno 2016.

Jančář, Josef (ed.): Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Strážnice – Brno: Ústav lidové kultury – muzejní a vlastivědná společnost 2000.

Jelínková, Zdenka: Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska. Díl VII. Slovácko. Ústav lidové kultury ve Strážnici 1996.

Jeřábek, Richard: Výtvarný projev. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko: život a kultura lidu na moravsko-slovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat. Brno: Blok 1966, s. 224–231.

Jeřábek, Richard – Kalinová, Alena: Fytomorfní motivy. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura: Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007, s. 224.

Jeřábek, Richard – Kalinová, Alena: Zoomorfní motivy. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura: Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007, s. 1220.

Kadlčíková, Olga: Boršice: příspěvky k historicko-etnografické monografii moravsko- slovenské obce. Diplomová práce. Brno 1953.

Kafka, Josef (ed.): Hlavní katalog a průvodce: s plánem výstaviště, národopisného paláce a četnými vyobrazeními. Praha: Výkonný výbor 1895, s. 326–327.

Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Kancionál boršický. Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, č. 20, 1888, s. 145–150.

Korčáková, Alžběta: Zhodnocení objektů Kurialova archivu na Uherskohradišťsku. Disertační práce. Vysoké učení technické v Brně, Brno 2014.

Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu: 19. a 20. století. [1], (Do roku 1918). Praha: Academia 1994.

Kouba, Jan: Slovník staročeských hymnografů (13.-18. století). Praha: Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Kabinet hudební historie 2017.

Koukal, Milan: Dechovka: historie a současnost naší dechové hudby. Praha: Slovart 2007.

Kučerová, Judita: Sběratel lidových písní Martin Zeman z Velké nad Veličkou (1854-1919): profil – odkaz – hudebně pedagogické inspirace. Brno: Masarykova univerzita 2011.

Kučerová, Judita: Živý odkaz Martina Zemana. O životě a díle nejzasloužilejšího přispěvatele písňových sbírek Františka Bartoše. In: Slovácko, 1983, roč. 25, s. 143.

111

Kurfürst, Pavel: Dechová kapela. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007, s. 124–125. Kurfürst, Pavel: Dudy In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007, s. 171–173. Kurfürst, Pavel: Hudební nástroje. Praha: Toga 2002.

Kurfürst, Pavel: Sestavy nástrojů tradiční hudby. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura: Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007, s. 895. Kramářová, Věra: Valeš Lisa (1867–1939). Podřevnicko: Kronika okresu Zlín. 1999, roč. 8, č. 3–4, s. 6–7. Kratochvíl, Matěj: Lidová hudba v nahrávkách Fonografické komise České akademie věd a umění. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze 2010.

Maňas, Vladimír: Hudební aktivity náboženských korporací na Moravě v raném novověku. Disertační práce. Masarykova univerzita Brno 2008.

Maňáková, Magdalena: Výstavnictví ve Velké nad Veličkou. Diplomová práce. Masarykova Univerzita Brno 2008.

Melichnová, Karla: Česká alternativní hudba 90. let 20. století. Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno 2015.

Mička, Antonín: Horňácko, Súchovská republika a hudební skladatelé. Malovaný kraj: národopisný a vlastivědný časopis Slovácka 52, 2016, č. 5, s. 5.

Obuch, Peter: Aerofóny v ľudovejansámblovejhudbe v oblasti Bielych Karpat. Národopisná revue. Národní ústav lidové kultury Strážnice 27, 2017, č. 1, s. 13–35.

Otto, Jan: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha: J. Otto spol. 1900, s. 147–151. Pavlicová, Martina: Lidová kultura a její historicko-společenské reflexe (mikrosociální sondy). Brno: Ústav evropské etnologie FF MU 2007.

Pavlicová, Martina: Lidová píseň, hudba a tanec v Hluku. In: Břečka, Jan – Mitáček, Jiří: Hluk. Dějiny města. Hluk 2011, s. 589–602.

Pavlicová, Martina: Impulzy vývoje tanečního a hudebního folkloru. In: Doušek, Roman – Drápala, Daniel: Časové a prostorové souvislosti tradiční lidové kultury na Moravě. Brno: Ústav evropské etnologie 2015, s. 68–74.

Pavlicová, Martina – Uhlíková, Lucie: Romantický obraz lidové kultury jako základ novodobého folklorismu. Folia ethnographica: Supplementa ad Acta Musei Moraviae, Scientiaesociales, Brno 2011, č. 1, s. 3–16.

112

Pavlicová, Martina – Uhlíková, Lucie: Vystěhovalectví do Ameriky a kulturní paměť (na příkladu moravské zpěvní tradice). In: Přibylová, Irena – Uhlíková, Lucie. Od folkloru k world music: Svět v nás, my ve světě. Náměšť nad Oslavou: Městské kulturní středisko, Náměšť nad Oslavou, 2014. s. 9–24. Pavlík, Jarko: Hrubá Vrbka. Hrubá Vrbka 2011.

Pavlík, Jan – Pavlík, Vladimír: Putování po rodném kraji očima vzpomínek – Nářeční slovník Horňácka. Bohuslavice, 2018.

Pešek, J.: Výstavní síň ve Velké nad Veličkou. Národopisné aktuality, 1965, roč. 1, č. 1–2, s. 95.

Pavlík, Vladimír – Šalé, František – Šaléová, Václava: Zápisky z Horňácka na přelomu z 19. do 20. století. Boskovice: Albert 2017.

Plaček, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha: Libri 2007. Plocek, Jiří: Folklorní mapa Moravy: folklorní regiony, památky, festivaly, výroční obyčeje, regionální lidová hudba. 2. vyd., opr. Brno: Gnosis 2002.

Poledňák, Ivan: Šlágr. In: Vysloužil, Jiří – Fukač, Jiří: Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Supraphon, 1997, s. 909–1000. Procházková, Jarmila: Janáčkovy záznamy hudebního a tanečního folkloru. Brno: Doplněk 2006.

Procházková, Jarmila: Vzaty do fonografu: slovenské a moravské písně v nahrávkách Hynka Bíma, Leoše Janáčka a Františky Kyselkové z let 1909–1912. Brno: Etnologický ústav AV ČR, Praha – pracoviště Brno, 2012.

Smyčková, Kateřina: Vytváření písňového kánonu v rukopisných kancionálech 17. a 18. století. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze 2015.

Smyčková, Kateřina: Růže chuti přerozkošné: antologie moravských rukopisných kancionálů 17. a 18. století. Praha: Univerzita Karlova v Praze 2015.

Světlík, Jaroslav: Súchovská republika. Zpravodaj obce Suchov 1, 1995. Šimša, Martin – Kalábová, Petra: Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy. Strážnice: Národní ústav lidové kultury 2006, s. 131–133.

Tomeš, Josef: Společenský a rodinný život. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko: život a kultura lidu na moravsko-slovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat. Brno: Blok 1966, 330–332.

Toncrová, Dana: Korespondence Leoše Janáčka s Hynkem Bímem. Strojopis. Brno: Ústav hudební vědy a estetiky Filozofické fakulty MU, 1999, č. 133 a 136. 113

Toncrová, Marta: Korespondence Leoše Janáčka s Hynkem Bímem. Strojopis. Brno 1999.

Toncrová, Marta: Raška, Pavel – Smyčková, Kateřina (ed.): Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoutcímu (1774). Národopisná revue 28, 2018, č. 2, s. 166–167. Recenze.

Turčanova, Barbora: Funkcia dychovej hudby na slovensko-moravskom pomedzí v 20. storočí na príklade lokalít Kúty, Brodské, Lanžhot a Tvrdonice. Magisterská práce. Brno: Masarykova univerzita 2019. Uhlíková, Lucie: Martin Zeman. Život a dílo. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita 1994.

Uhlíková, Lucie: Nástrojová seskupení. In: Jančář, Josef (ed.): Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Strážnice – Brno: Ústav lidové kultury – muzejní a vlastivědná společnost 2000, 299–300.

Úlehla, Vladimír: Živá píseň. Praha: Fr. Borový 1949.

Raška, Pavel – Smyčková, Kateřina (ed.): Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoutcímu (1774). Moravská zemská knihovna Brno 2017.

Rutte, Ladislav: Horňácko ve zpěvu, hudbě a tanci. Gottwaldov 1950.

Václavek, Bedřich – Smetana, Robert – Dvořák, Jaromír: O lidové písni a slovesnosti. Praha: Československý spisovatel 1963.

Večerková, Eva: O čem vyprávějí rukopisné knihy z etnografických sbírek Moravského zemského muzea. Brno: Moravské zemské muzeum 2014.

Vetterl, Karel – Hrabalová, Olga: Nápěvy lidových písní z Moravy a Slezska a jejich základní melodické typy. Sešit 1, Studie. Brno: Etnologický ústav AV ČR 2003.

Vysloužil, Jiří: Dudy. Vysloužil, Jiří – Fukač, Jiří: Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Supraphon 1997, 168–169. Zeman, Martin: Horňácké písně. (Eds.): Marta Toncrová a Lucie Uhlíková. Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky 2000.

114

Seznam internetových zdrojů

Bilance počtu obyvatel v obcích Jihomoravského kraje. Český statistický úřad. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xb/bilance_poctu_obyvatel_v_obcich_jihomoravskeho_kraje, cit. 15. 8. 2019.

Bureš, Michal: Súchovská republika znovuobjevená. Dostupné z: https://olomouc.rozhlas.cz/suchovska-republika-znovuobjevena-6416445, cit. 20. 8 2019. Čech, Pavel: Podlužánek. Dostupné z: https://www.podluzanek.cz/pisen/bozenku-otcenku, cit. 10. 1. 2019. Historie české a slovenské rockové hudby podle dokumentárního cyklu ČT, 2003. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20100119080452/http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/co dal/codal1.php, cit. 16. 12. 2018. Kabeláč, Martin: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku – Jižní Morava, 21. 4. 2004. Dostupné z: https://www.hrady.cz/?OID=652, cit. 15. 8. 2019. Manuscriptorium. Dostupné z: www.manuscriptorium.com, cit. 26. 6. 2019. Mapy.cz. Dostupné z: https://mapy.cz/zakladni?planovanitrasy&x=17.5554794&y=48.9086104&z=14&rc=97xf4xS 6FTgv0c2q&rs=coor&rs=coor&ri=&ri=&mrp=%7B%22c%22%3A111%7D&rt=&rt=&xc= %5B%5D, cit. 15. 8. 2019. Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive Vienna. Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně: III. vojenské mapování. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz, cit. 20. 8. 2019. MZA Brno: Matrika narozených 1781–1850. Farnost Boršice u Blatnice. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9490/?strana=40&fbclid=IwAR1zHtIOYrNWm GKOVYTRQ7fvDLexbgmoLjyOHKO0I6Y5qIkvZy9RgjDVFA, cit. 2. 12. 2018. MZA Brno: Matrika narozených 1850–1891. Farnost Boršice u Blatnice. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9491/?strana=282, cit. 8. 12. 2018. MZA Brno: Matrika sezdaných 1785–1884. Farnost Nová Lhota. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/464/?strana=45, cit. 2. 12. 2018. MZA Brno: Matrika sezdaných č. 11347, obec Suchov 1851–1927. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/462/?strana=138, cit. 8. 12. 2018. MZA Brno: Matrika zemřelých 1850–1927. Farnost Boršice u Blatnice. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/464/?strana=45, cit. 2. 12. 2018. Národní přírodní památka Búrová. Dostupné z: https://nature.hyperlink.cz/Bile_Karpaty/Burova.htm, cit. 15. 8. 2019. Národopisné aktuality, roč. 18, 1981, č. 1, s. 22. Dostupné z: http://na.nulk.cz/1981/1/1_001.jpg, cit. 8. 3. 2019. 115

Obce Horňácka – Suchov. Oficiální webové stránky mikroregionu Horňácko. Dostupné z: https://www.hornacko.info/obce-hornacka/suchov/, cit. 15. 8. 2019. Oficiální stránky kapely Bon Jovi. Dostupné z: http://www.bonjovi.com/, cit. 15. 12. 2018. Oficiální stránky kapely Ferrum. Dostupné z: http://www.ferrummusic.cz/, cit. 1. 9. 2018. Oficiální stránky kapely Generace. Dostupné z: http://generace.com/, cit. 1. 9. 2018. Oficiální stránky kapely Invencem. Dostupné z: https://invence.estranky.cz/, cit. 1. 9. 2018. Oficiální stránky kapely Only His. Dostupné z: http://onlyhis.cz/, cit. 30. 9. 2018. Oficiální webové stránky obce Suchov. Dostupné z: http://www.suchov.cz/informace-o-obci/, cit. 15. 8. 2019. Okénka, Antonín: Nová Lhota a Vápenky, 2009. Dostupné z:http://www.novalhota.cz/novalhota-a-vapenky/d-11624/p1=5085, cit. 10. 8. 2019. Římskokatolická farnost Boršice u Blatnice. Dostupné z: http://borsiceublatnice.farnost.cz/suchov/, cit. 20. 8. 2019. Sbírkové a dokumentační fondy EÚ AV ČR, pracoviště Brno – fond korespondence. Dostupné z: http://osw-web.avcr.cz/eu/index.php/korespondence/suchov/, cit. 9. 9. 2018. Tesař, Stanislav: Melodiarium Hymnologicum Bohemiae. http://www.musicologica.cz/melodiarium/login.php, cit. 26. 6. 2019. Územní profil. Český statistický úřad. Dostupné z: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=profiluzemi&uzemiprofil=31548&u=__V UZEMI__43__586617#, cit. 15. 8. 2019. VMO: https://www.vmo.cz/o-nas-vlastivedne-muzeum-v-olomouci, cit. 12. 7. 2019

116

Přílohy

Seznam obrázků

Obrázek 1: III. vojenské mapování Františko-josefské z let 1876–1878...... 12 Obrázek 2: členové chrámového sboru ze Suchova...... 16 Obrázek 3: matriční záznam o narození Josefa Šumbery...... 24 Obrázek 4: závěrka či spodní proužek...... 25 Obrázek 5: iniciálka T...... 28 Obrázek 6: figurální malba v R1...... 28 Obrázek 7: píseň č. 38...... 28 Obrázek 8: poslední sloka 9. písně...... 33 Obrázek 9: iniciála písně č. 19...... 34 Obrázek 10: jedna z nedokončených iniciálek se skrytým (obráceným) letopočtem 1829. .. 35 Obrázek 11: sedlácká taneční píseň Tá Blatnica, ach můj Bože ...... 44 Obrázek 12: vystoupení na Horňáckých slavnostech ve Velké nad Veličkou...... 50 Obrázek 13: Anna Janušová a Vlastimila Smutná při sběru...... 51 Obrázek 14: rukopis Jaroslava Smutného z roku 1975 od zpěvačky Anny Janušové...... 52 Obrázek 15: čepení nevěsty v pořadu Hraní, zrání, milování...... 53 Obrázek 16: iluminovaná iniciála písmene „W“ ve zpěvníku smutečních písní z roku 1827, Josef Šumbera...... 57 Obrázek 17: iluminovaná iniciála písmene „W“ ve zpěvníku Suchovské ludové piesničky ve výtvarném zpracování Josefem Hodkem (faksimile), 1909...... 57 Obrázek 18: iluminovaná iniciála písmene „W“, překreslena Vítězslavem Houdkem v publikaci Moravské ornamenty z roku 1891 ...... 57 Obrázek 19: náčrt gajdoše od Joži Uprky, člena Súchovské republiky...... 62 Obrázek 20: vyobrazení hudce v rukopisném kancionálu Josefa Šumbery z roku 1830...... 64 Obrázek 21: zápis svatebních písní ze Suchovských Mlýnů ...... 66 Obrázek 22: svatba Jan Mikulčíka a Anny Vaňkové ...... 69 Obrázek 23: dechová hudba na Suchově asi kolem roku 1930...... 70 Obrázek 24: dechová hudba na Suchově s kapelníkem Martinem Vaňkem...... 71 Obrázek 25: kapela z Taberu, Kanada, 1940...... 74 Obrázek 26: přepis písně Tá súchovská hospoda...... 77

117

Obrázek 27: hasičská taneční slavnost roku 1965...... 81 Obrázek 28: místní kapela a stárci o fašanku na Suchově roku 1960...... 82 Obrázek 29: rukopis Jaroslava Smutného z roku 1975. Svatební píseň Na vás my, mamičko, na vás my, čekáme (varianta č. 1)...... 85 Obrázek 30: zápis variantu č. 2 svatební písně Na vás my, mamičko, na vás my, čekáme, jejíž nápěv byl původně zpíván k písni Boženku, otčenku...... 85 Obrázek 31: kapela Sharon při vystoupení na Suchově kolem roku 1992...... 88 Obrázek 32: obal CD a DVD kapely Räbus ...... 90 Obrázek 33: logo kapely Räbus...... 90 Obrázek 34: vystoupení na Mikulášském karnevalu v roce 2005...... 91 Obrázek 35: skupina Räbus při Mikulášském karnevalu v roce 2005...... 91 Obrázek 36: hody na Suchově roku 2007, kapela Räbus těsně před rozpadem...... 92 Obrázek 37: Jan Šumbera ...... 95 Obrázek 38: Anna Zemčíková se synem roku 1920 ...... 97 Obrázek 39: kapelník Martin Vaněk roku 1932...... 97 Obrázek 40: Anna Janušová při natáčení krátkého filmu Proč folklor v roce 1977...... 97 Obrázek 41: svatební fotografie Jana Horáka a Marie Šumberové z roku 1947...... 98 Obrázek 42: Jan Sedlář se svým prvním nástrojem, 2018...... 98 Obrázek 43: Zdena Pinkavová, 2010...... 99 Obrázek 44: Františka Čambalová u příležitosti Vánočního koledování dne 28. 12. 2018. .... 99 Obrázek 45: Dalimil Páč jako kytarista a zpěvák kapely Sharon roku 1997...... 100 Obrázek 46: Veronika Mlčáková v kapli svatého Lukáše na Suchově, 2018...... 101 Obrázek 47: Filip Štefáník, 2018...... 102 Obrázek 48: Michaela Danielová, 2018...... 102 Obrázek 49: Dominik Páč, 2005...... 103

Uložení obrázků

Obrázek 1: III. vojenské mapování: Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive Vienna. Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně: III. vojenské mapování. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz, cit. 20. 8. 2019. Obrázek 2: autor Ludmila Janásová, archiv autorky.

118

Obrázek 3: MZA Brno: Matrika narozených 1781–1850. Farnost Boršice u Blatnice. Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9490/?strana=40&fbclid=IwAR1zHtIOYrNWm GKOVYTRQ7fvDLexbgmoLjyOHKO0I6Y5qIkvZy9RgjDVFA, cit. 2. 12. 2018. Obrázek 4: Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III, c. d., s. 78. Obrázek 5: SMUH, H 1356. Pisně při pihrebu ditek: Narikani rodičů nad děťatkem umirajicým wypsanej budiž od Jozefa Šumbery 1827. Obrázek 6: Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III, c. d., s. 75. Obrázek 7: SMUH, H 1356. Pisně při pihrebu ditek, c.d., fol. 42. Obrázek 8: SMUH, H 1356. Pisně při pihrebu ditek, c.d., fol. 11. Obrázek 9: SMUH, H 1356. Pisně při pihrebu ditek, c.d., fol. 26. Obrázek 10: AMK, Šumbera, Josef: Kancionál, 1829. inv. č. 21 118, (součást PomKan 1768), fol 1. Obrázek 11: EÚB, sign. A 744/31. Obrázek 12: autor neznámý, soukromý archiv Františky Čambalové. Obrázek 13: autor Jaroslav Smutný, soukromý archiv Jaroslava Smutného. Obrázek 14: autor rukopisu Jaroslav Smutný, archiv sběrů Jaroslava a Vlastimily Smutných z Veselí nad Moravou, 32-Suchov, 90b. Obrázek 15: autor Ivan Nováček, převzato z: Národopisné aktuality, roč. 18, 1981, č. 1, s. 22. Dostupné z: http://na.nulk.cz/1981/1/1_001.jpg, cit. 8. 3. 2019. Obrázek 16: SMUH, H 1356. Pisně při pihrebu ditek, c.d., fol. 18. Obrázek 17: Klvaňa, Josef – Houdek, Vítězslav: Moravské ornamenty III, c. d., s. 75. Obrázek 18: Hodek, Josef – Šumbera, Jan: Suchovské ludové piesničky. Faksimile rukopisného zpěvníku. (Ed.): Jančář, Josef. Velká nad Veličkou 2001, s. 62. Obrázek 19: náčrt převzat z: Bystřina, Otakar: Súchovská republika. Kronika mládí. 1. vyd. Vyškov, 1926. Obrázek 20: Holý, Dušan: Hudební umění. In: Frolec, Václav (ed.): Horňácko, c. d., s. 379. Obrázek 21: EÚB, sign. A 999/67. Obrázek 22: autor: Josef Janečka 1928, soukromý archiv Františka Zákutného. Obrázek 23: autor neznámý, digitální fotoarchiv obce Suchov. Obrázek 24: autor neznámý, digitální fotoarchiv obce Suchov. Obrázek 25: autor neznámý, soukromá sbírka Olgy Floriánové, Strážnice.

119

Obrázek 26: autor nákresu Peter Obuch, převztato Obuch, Peter: Aerofóny v ľudovej ansámblovej hudbe v oblasti Bielych Karpat. Národopisná revue. Národní ústav lidové kultury Strážnice 27, 2017, č. 1, s. 32. Obrázek 27: soukromý archiv Josefy Janeskové, Suchov. Obrázek 28: autor neznámý, soukromý archiv Jana Sedláře, Veselí nad Moravou. Obrázek 29: archiv sběrů Jaroslava a Vlastimily Smutných: 32-Suchov, č. 28, Veselí nad Moravou. Obrázek 30: text upraven LJ, notový zápis převzat z: Čech, Pavel: Podlužánek. Dostupné z: https://www.podluzanek.cz/pisen/bozenku-otcenku, cit. 10. 1. 2019. Obrázek 31: autor Erika Páčová, soukromý archiv Dalimila Páče, Suchov. Obrázek 32: autor návrhu obalu Zdeňka Pinkavová, soukromý archiv Dalimila Páče, Suchov. Obrázek 33: autor loga Zdeňka Pinkavová, soukromý archiv Dalimila Páče, Suchov. Obrázek 34: autor Lenka Fojtíková, soukromý archiv Dalimila Páče, Suchov. Obrázek 35: autor Lenka Fojtíková, soukromý archiv Dalimila Páče, Suchov. Obrázek 36: autor neznámý, soukromý archiv Aleše Pinkavy. Obrázek 37: autor neznámý, fotografie z pozůstalosti na č. p. 125, uložení: František Paliesek, Suchov. Obrázek 38: autor neznámý, digitální fotoarchiv obce Suchov. Obrázek 39: autor neznámý, digitální fotoarchiv obce Suchov. Obrázek 40: Jaroslav Smutný, soukromý archiv Jaroslava Smutného, Veselí nad Moravou. Obrázek 41: autor neznámý, soukromý archiv Františky Čambalové. Obrázek 42: autor Ludmila Janásová, archiv autorky. Obrázek 43: autor neznámý, soukromý archiv Zdeňky Pinkavové. Obrázek 44: autor Ludmila Janásová, archiv autorky. Obrázek 45: autor Erika Páčová, soukromý archiv Dalimila Páče, Suchov. Obrázek 46: autor Petr Mlčák, soukromý archiv Veroniky Mlčákové. Obrázek 47: autor Jaromír Valný, soukromý archiv Filipa Štefaníka. Obrázek 48: autor neznámý, soukromý archiv Michaely Danielové. Obrázek 49: autor Erika Páčová, soukromý archiv Dalimila Páče, Suchov.

120

Seznam zkratek

AMK – Arcidiecézní muzeum Kroměříž

AV ČR – Akademie věd České republiky

BROLN – Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů

CM – cimbálová muzika

č. – číslo

ČL – Český lid

ČMM – Časopis Matice moravské

ČVSMO – Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci

DFS – dětský folklorní soubor

DH – dechová hudba

EÚB – Etnologický ústav AV ČR – pracoviště Brno

VUT FAST –Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební

FS – folklorní soubor

CHKO – chráněná krajinná oblast inv. č. – inventární číslo

JAMU – Janáčkova akademie múzických umění v Brně

JZD – jednotné zemědělské družstvo

LŠU – lidová škola umění

MFF – mezinárodní folklorní festival mj. – mimo jiné

MJAK – Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě ml. – mladší

MM – Masarykovo muzeum Hodonín

MŠ – mateřská škola

121

MZA – Moravský zemský archiv v Brně

MZK – Moravská zemská knihovna v Brně

MZM – Moravské zemské muzeum v Brně nar. – narozen/a

NDB – Národní divadlo Brno

NPP – národní přírodní památka

NVČ – Národopisná výstava Českoslovanská

NVV – Národopisná výstavka ve Velké nad Veličkou

NÚLK – Národní ústav lidové kultury ve Strážnici

OSVČ – osoba samostatně výdělečně činná

PomKan – kancionál Jana Josefa Pomykala

PHŠ – Pomykalova hymnografická škola p. u. – paní učitelka roz. – rozená

ŘFBB – Římskokatolická farnost Boršice u Blatnice

SLPT – soubor lidových písní a tanců

SMUH – Slovácké muzeum v Uherském Hradišti

SOkA – státní okresní archiv

SPŠ – střední průmyslová škola

SŠ – střední škola st. – starší

VMO – Vlastivědné muzeum Olomouc

ZŠ – základní škola

ZUŠ – základní umělecká škola

122

Seznam informátorů

1. Čambalová Františka, narozena 1962, Suchov č. p. 38, zpěvačka 2. Dražil Petr, narozen 1995, Suchov č. p. 258, bývalý hráč na hudební nástroj, student 3. Janeskova Josefa, narozena 1946, Suchov č. p. 126, v penzi 4. Migotová Anna, narozena 1937, Suchov č. p. 112, v penzi 5. Mlčáková Veronika, narozena 1991, Nová Lhota, učitelka na ZUŠ, studentka 6. Páč Dalimil, narozen 1973, Suchov č. p. 205, bývalý lídr bigbítové kapely 7. Páč Dominik, narozen 1995, Suchov č. p. 205, bývalý bubeník bigbítové kapely 8. Páčová Erika, narozena 1974, Suchov č. p. 205, bývalá zpěvačka bigbítové kapely 9. Paliesek František, narozen 1975, Suchov č. p. 125, dělník 10. Pinkavová Zdenka, narozena 1981, Suchov č. 240, organizátorka společenských akcí 11. Sedlář Jan, narozen 1941, Suchov č. p. 42, bydliště Veselí nad Moravou, bývalý člen dechové hudby, v penzi 12. Smutný Jaroslav, narozen 1934, Veselí nad Moravou, skladatel a sběratel lidových písní, stavební technik v penzi 13. Supová Renata, narozena 1977, Suchov č. p. 268, zpěvačka pěvecké scholy 14. Štefaník Filip, narozen 1991, Suchov č. p. 85, muzikant 15. Tomčala Jan, narozen 1925, Suchov č. p. 88, v penzi 16. Turčinová Helena, narozena 1951, Blatnice pod Sv. Antonínkem, švadlena, v penzi 17. Zákutný František, Boršice u Blatnice, středoškolský učitel, v penzi 18. Zemčík Jan, narozen 1942, Suchov č. p. 64, v penzi 19. Zemčíková Anna, narozena 1928, Suchov č. p. 116, v penzi 20. Zemčíková Ludmila, narozena 1945, Suchov č. p. 64, v penzi

Anonymizovaní

21. muž, narozen 1951, Suchov č. p. 220, muzikant, v penzi 22. Milena, narozena 1955, pochází ze Strážnice, bydliště Suchov č. p. 107, v penzi 23. žena, narozena 1953, Suchov č. p. 66, šička, v penzi 24. žena, narozena 1966, Suchov, prodavačka, v penzi 25. žena, narozena 1966, Suchov č. p. 140, učitelka, v penzi 26. JP, narozena 1985, Suchov č. p. 25, učitelka na ZUŠ 27. AD, narozena 1956, Veselí nad Moravou, v penzi 123

28. pan Borýsek, narozen 1930 v Boršicích, od roku 1965, bydliště Suchovské Mlýny 29. B. Marie, narozena 1939, Suchov č. p. 194, v penzi 30. H. Martin, narozen 1938, Suchov č. p. 159, bývalý člen DH, v penzi 31. H. Josef, narozen 1942, Suchov č. p. 248, bývalý člen DH, v penzi 32. M. Jiří, narozen 1957, Suchov č. p. 102 33. MA, narozen 1945, Velká nad Veličkou, pedagog v penzi 34. M. Jana, narozena 1996, Suchovské Mlýny č. p. 239, hudebnice, studentka 35. M. Jiří, narozen 2003, Suchovské Mlýny č. p. 239, muzikant, student 36. M. Milan, narozen 1997, Suchovské Mlýny č. p. 239, muzikant, student 37. M. Miroslav, narozen 1968, Velká nad Veličkou, umělecký sochař, hudebník 38. P. Aleš, narozen 1975, Veselí nad Moravou, bývalý člen bigbítové kapely 39. Šumberová M., narozená 1948 v Nové Lhotě, rodným příjmením Štipčáková, od roku 1966 žije na Suchově č. p. 5, v penzi

124

Seznam známých kancionálů Pomykalovy hymnografické školy

Následující tabulka obsahuje přehled iluminátorů Pomykalovy hymnografické školy (vyjímaje Josefa Šumberu, který se k PHŠ také řadí, ale má samostatnou tabulku). Přehled je řazen chronologicky, pouze Jan Jozef Pomykal je umístěn přímo za Martinem Pomykalem, neboť navazoval přímo na jeho dílo. Lokace určuje místo vzniku a datace rozmezí období vzniku. Údaje k sestavení tabulky byly převzaty z výzkumů Kateřiny Smyčkové.573

č. autor název lokace datace uložení 1 Martin Kancionál založený ke cti a Boršice 1727–1733 VMO, Knihovna Pomykal chvále Pánu Bohu sign. R 81, R 82 všemohúcímu 2 Jan Jozef Kancionál založený pro Boršice 1768 AM Kroměříž, Pomykal všelijaké písně, obvzláštně o inv. č. 21 118 Panně Maryi 3 bez titulního Novolhotský kancionál Nová 1732–1735 MJAK v listu Lhota Uherském Brodě, sign. HF 446 R

4 Martin Bursík Kancionál založený ke cti a Kuželov 1736–1739 MZM Brno, EÚ chvále Pánu Bohu sign. St 5 všemohoucímu 5 Jan (Jiří) bez titulního listu Velká 1733–1734 MM Hodonín, Pinkava, nad sign. H 2091 zvaný Dynga Veličkou

6 Jan (Jiří) kancionál 1732–1735 Pinkava, ? zvaný Dynga

7 Jan (Jiří) zpěvník 1740–1741 Pinkava, ? zvaný Dynga

8 Pavel Raška Kancionál sedláka Kúdely Nová 1741 AM Kroměříž, (1706–1776) Lhota inv. č. 21 117 9 Pavel Raška Ostrolhotský kancionál Nová 1747–1748 MZM Brno, (1706–1776) Lhota Oddělení dějin hudby, sign. A 40 134 10 Pavel Raška Kancionál založený, v Nová 1751 SM Uherské (1706–1776) kterémžto nešpory nedělní, Lhota Hradišti, sváteční přes celý rok potřebné inv. č. H 1355 jsou

573 Raška, Pavel – Smyčková, Kateřina (ed.): Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoutcímu (1774), c. d., s. 436–439.

125

č. autor název lokace datace uložení

11 Pavel Raška Kancionál založený ke cti a Nová 1752–1755 V soukromém (1706–1776) chvále Pánu Bohu Lhota vlastnictví všemohoutcímu 12 Pavel Raška Kancionál založený ke cti a Nová 1774 SM Uherské (1706–1776) chvále Pánu Bohu Lhota Hradišti, všemohoutcímu inv. č. H 12 500 13 Pavel Raška Kancionál založený ke cti a Nová 1775 MJAK v (1706–1776) chvále Pánu Bohu Lhota Uherském Brodě, všemohoutcímu Knihovna, HF 434 R 14 Pavel Raška Kancionál založený, v němž se Nová 1776 MJAK v (1706–1776) obsahují písníčky o Lhota Uherském Brodě, blahoslavenē a vždycky čistē Knihovna, Panny Marye. HF 440 R

126

Seznam známých kancionálů Josefa Šumbery

Dílo Josefa Šumbery obsahuje jak kancionály, tak drobné zpěvníky, zvolila jsem proto obecné označení R (rukopis). Následující číslo pak určuje pořadí v Šumberově tvorbě (1–6). Rukopisy jsou tedy seřazeny chronologicky. Datace označuje den počátku psaní, uveden na titulním listě. Stejně tak zkrácený a gramaticky upravený574 název je převzat z titulního listu daného rukopisu (pokud se zde vyskytuje). Rozsah listů je ve většině případů pouze přibližný, protože jej u nezvěstných rukopisů nelze spolehlivě určit. Lokací je míněno místo vzniku. Údaje o rukopisech R1 a R2 čerpám z vlastního archivního výzkumu, údaje o rukopisech R3–R6 jsou převzaty z výzkumů Josefa Klvani a Vítězslava Houdka.

zn. autor název lokace datace uložení rozsah R1 Josef zpěvník pohřebních písní: Suchov 23. 2. 1827 SM Uherské 41 listů Šumbera Písně při pohřbu dítek: Hradiště, Naříkání rodičů nad inv. č. H1356 děťátkem umírajícím R2 Josef zpěvník smutečních písní: 15. 10. AM torzo, Šumbera Zpěvy začaté ke cti a chvále Suchov 1829 Kroměříž, 6 listů Panu Bohu všemohucímu575 inv. č. 21 118

R3 Josef Kancionál založený ke cti a Suchov 20. 2. 1830 nezvěstný asi 150 listů Šumbera chvále Pánu Bohu všemohúcímu, v kterémžto písně katolické a v chrámě Božím k zpěvu potřebné jsú R4 Josef zpěvník žalmových písní pro Suchov 25. 4. 1830 nezvěstný asi 40 listů Šumbera jednotu bratrskou R5 Josef funebrál: Melodie smutnosti Suchov 24. 9. 1832 nezvěstný asi 20 listů Šumbera aneb rozloučení poslední t. j. písně pohřební k užívání přítel zemřelých v obci súchovskéj R6 Josef zpěvník: Duchovní slavík o Suchov 1834 nezvěstný 28 listů, Šumbera Bohu a jeho vlastnostech nedokončeno

574 Přesná citace názvu na titulním listu se nachází v konkrétní kapitole, věnované podrobnému popisu rukopisu. 575 Text z nečitelných zbytků titulního listu na základě předpokládané podobnosti s dílem Pavla Rašky doplnila: Smyčková, Kateřina: Vytváření písňového kánonu v rukopisných kancionálech 17. a 18. století. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Praha 2015, s. 42–43.

127

Seznam sběratelů lidových písní

Následující tabulka obsahuje chronologicky řazený soupis sběratelů lidových písní, kteří na Suchově zapisovali a nahrávali v letech 1903–1993.

č. rok počet písní jméno sběratele zpěvák 1 1903–1904, 101 Rudolf Kučera Rodina Dýškova, chasa, 1920 M. Šlapetová 2 1909 116 Jan Šumbera neuveden 3 Neuveden 3 Martin Zeman neuveden 4 1914 6 Alfons Čechmánek Hrabovská 5 1931 9 Martin Prášek Jožka Fajmon, často neuveden 6 1942 1 Alžběta Turečková – Čambalová Anna Zemčíková 7 1951 2 Jan Poláček neuvedeno 8 1951–1959 23 Zdenka Jelínková různí 9 1952 34 František Hrabal, Olga Kadlčíková Jan Sokol, Anna Zemčíková 10 1956–1959 6 Josef Tomeš neuvedeno 11 1973–1980 107 Jaroslav Smutný Anna Janušová, Josef Januš, a další576 12 1982–1993 146 Miroslav Minks Anna Janušová, Josef Januš

576 Viz kapitola Sběratelé po druhé světové válce.

128

Seznam lidových písní

Následující tabulky obsahují seznamy písní, které byly na Suchově zapsány v letech 1903–1993. Seřazeny jsou chronologicky podle jednotlivých sběratelů. Číslo písně v tabulce je označeno značkou č., počet zaznamenaných slok je pod zkratkou sl., v případě, že v zápise není uveden zpěvák, uvádí se zdroj, například: „chasa u muziky.“ Označení signatury (sign.) a čísla strany (s.) se vztahuje k uložení v dokumentačních sbírkách Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i., Praha – pracoviště Brno, v případě sběrů Jaroslava Smutného číslo označení platí v systému jeho uložení pod číslem 32.

1. Rudolf Kučera

č. sign. s. název písně sl. sběratel zdroj rok 1 A 774 28 Keď sem išel přes hory 3 Rudolf Kučera u muziky 1903 2 A 774 29 Jedú chlapci, jedú 4 Rudolf Kučera ? 1903 3 A 774 30 Od Nového Města 4 Rudolf Kučera u muziky 1903 4 A 774 31 Tá Blatnica, ach můj Bože 2 Rudolf Kučera u muziky 1903 5 A 774 32 Súchove, Súchove 3 Rudolf Kučera u muziky 1903 6 A 774 39 Studená rosenka 12 Rudolf Kučera ? 1903 7 A 774 40 Smutná je ně, smutná 2 Rudolf Kučera ? 1903 8 A 774 41 Keď som išel z Moravy 2 Rudolf Kučera ? 1903 9 A 774 42 Muzikanti, prišel som k vám 3 Rudolf Kučera ? 1903 10 A 774 43 Na Suchově dobře robjá 2 Rudolf Kučera ? 1903 11 A 774 44 Seje milý hrach, na suchých 4 Rudolf Kučera ? ? horách 12 A 774 45 Počkaj, milá, čo ti buděm hovorit 1 Rudolf Kučera ? ? 13 A 774 46 Ja, létala laštověnka 5 Rudolf Kučera ? ? 14 A 774 47 Počkajte, Veličané Rudolf Kučera ? ? 15 A 774 48 Pověz ty mně, moja milá 2 Rudolf Kučera ? ? 16 A 774 49 U Hradišča na trávníčku 4 Rudolf Kučera ? ? 17 A 774 50 Žalo dívča, žalo trávu 5 Rudolf Kučera ? ? 18 A 774 51 Za Dunajkom, za tým hájkom 2 Rudolf Kučera ? ? 19 A 774 52 Veselú maměnko, veselú izbu 2 Rudolf Kučera + 2 textové ? máš var. 20 A 774 53 V suchovských horách, tráva 4 Rudolf Kučera ? ? zelená 21 A 774 54 Už je, milá, zle s nama 1 Rudolf Kučera ? ? 22 A 774 55 Tá bošácká veža 2 Rudolf Kučera ? ? 23 A 963 39 Pásla děcečka páva 2 Rudolf Kučera Vlasta 1904 Dýšková s matkou 24 A 963 40 Mám já milú, pěknú bílú 3 Rudolf Kučera Jaroslav 1903 Dýšek s otcem 25 A 963 41 Mal som sedem peňazí 5 Rudolf Kučera muži při 1903 aldamáši v hospodě 26 A 963 42 Ej, dúbečku zelený 5 Rudolf Kučera J. Dýšek 1903 s matkou 27 A 963 43 Zapadá slunečko za ty lesy 3 Rudolf Kučera Vlasta 1903 Dýšková s matkou 129

č. sign. název písně sl. sběratel zdroj rok 28 A 963 44 To strážnické širé pole 5 Rudolf Kučera chasa při 1904 muzice 29 A 963 46 Za Dunajkom, za tým hájkom 2 Rudolf Kučera Jaroslav 1903 Dýšek s matkou 30 A 963 47 Dyž sem já šel okolo 5 Rudolf Kučera Vlasta 1904 Dýšková s matkou 31 A 963 48 Ked som išel přes ten les 12 Rudolf Kučera táž. 1904 32 A 963 49 Uderila jedna, uderila druhá, 5+2 Rudolf Kučera Jar. Dýšek, 1904 otevři ně milá dvě textové var. 33 A 963 50 Fijalenka modrá, sedm roků 4 Rudolf Kučera Vlasta 1904 kvitla Dýšková 34 A 963 51 Studená rosička (z kopanic- S) 5 Rudolf Kučera Jaroslav 1903 Dýšek s matkou 35 A 963 53 Nebola som doma, po štyry 8 Rudolf Kučera Vlasta 1904 neděle Dýšková s matkou 36 A 963 54 Sobotěnka s nedělú 5 Rudolf Kučera Vlasta 1904 Dýšková s matkou 37 A 963 55 Létala mi lašťověnka, létala 7 Rudolf Kučera mládež při 1904 muzice 38 A 963 56 Červené jablúško 7 Rudolf Kučera Vlasta 1904 Dýšková s matkou 39 A 963 57 Lietala mi laštověnka 8 Rudolf Kučera Jaroslav 1903 Dýšek s otcem 40 A 963 58 Zlatá panimámo, co děláte 6 Rudolf Kučera Vlasta 1904 Dýšková 41 A 963 59 Šuhajek trávu seče 3 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s otcem 42 A 963 60 Pochválen buď, Pán Ježíš 4 Rudolf Kučera Jan Horňák 1904 43 A 963 61 Na tom našem nátoni 6 Rudolf Kučera paní 1904 Dýšková 44 A 977 59 Pod horú zelenú 6 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek 45 A 977 107 A ja som děvucha, chudobného 3 Rudolf Kučera M. 1920 otca Šlapetová 46 A 977 108 V pondělí, na jarmak půjdem 2 Rudolf Kučera Jan Horňák 1904 47 A 977 109 Chudoba, chudoba 2 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek 48 A 977 110 Oženil som sa po svej vůli 3 Rudolf Kučera Jaroslav 1903 Dýšek s otcem

130

č. sign. s. název písně sl. sběratel zdroj rok 49 A 977 111 Vím já jeden háječek 14 Rudolf Kučera Vlasta 1904 Dýšková s matkou 50 A 977 112 Bože moj, Otče moj 6 Rudolf Kučera táž 1904 51 A 977 113 Aničko milá, či je tvá vůla 8 Rudolf Kučera táž 1904 52 A 977 114 Zarazičané, v tenkých košulkách 4 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek 53 A 977 152 Už ten starý, téj mladéj neverí 9 Rudolf Kučera hosté na 1920 svatbě 54 A 1145 3 Ach Bože, rozbože 4 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s matkou 55 A 1145 7 Andulenko moja, vydávaj sa 4 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s matkou 56 A 1145 19 Byla láska, už jí není 3 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s otcem 57 A 1145 21 Co to enom bude, milý Pane 5 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Bože Dýšek 58 A 1145 26 Červená růžička 3 Rudolf Kučera J. Dýšek 1904 s matkou 59 A 1145 27 Červené jablúško 8 Rudolf Kučera chasa večer 1904 na návsi 60 A 1145 28 Červené jablúško 8 Rudolf Kučera děvčata při 1904 polní práci 6 A 1145 38 Dyž já půjdem okolo 9 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s matkou 62 A 1145 43 Ej, jeden hájek, dva hájíčky 3 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek 63 A 1145 55 Kde si bola 6 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s matkou 64 A 1145 62 Hluboký járek 2 Rudolf Kučera chasa 1904 v hospodě 65 A 1145 65 Hory, hory, hory černé 5 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s otcem 66 A 1145 69 Hlubočí, hlubočí 2 Rudolf Kučera týž 1904 67 A 1145 73 Išla děvečka do jazérečka 5 Rudolf Kučera děvčata při 1904 polní práci 68 A 1145 78 Jaká je to láska zlá 4 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s otcem 69 A 1145 82 Janošenko, Janko 8+7 Rudolf Kučera J. Dýšek 1904 a+b (dvě textové varinaty) s otcem Jaroslav Pavlík z Velké

131

č. sign. s. název písně sl. sběratel zdroj rok 70 A 1145 83 Jedna hodina z půlnoci bila 3 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s otcem 71 A 1145 86 Kde si byla, Andulenko 6 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek 72 A 1145 94 Kde sem išel přes ten les 11 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s otcem 73 A 1145 101 Lubina, Lubina 3+5 Rudolf Kučera J. Dýšek 1904 a+b Nepozeraj dívča, na moju… s otcem Kopanice 74 A 1145 122 Nad Komárnem vyskočilo 4 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 slunéčko Dýšek s otcem 75 A 1145 123 Nad Suchovem, to je pole 2+3 Rudolf Kučera chasa u 1904 a+b Šenkérenko, nalej vína muziky Jaroslav Dýšek 76 A 1145 125 Na prahu stála, pěkná sa zdála 3 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek a spol. 77 A 1145 126 Na Suchově, dobře robjá 2 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek 78 A 1145 131 Na tem mostě, tráva roste 2 + Rudolf Kučera Jaroslav 1904 a+b Tak su ráda, že su mladá 1 Dýšek a spol. 79 A 1145 132 Na trenčanském mostě 7 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s otcem 80 A 1145 135 Nechoď k nám, synečku 5 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s matkou 81 A 1145 132? Počkajte, Veličané 4 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s otcem 82 A 1145 163 Pod našima oknama 6 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek a spol. 83 A 1145 165 Před našima zahrádečka 2 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek Anna 1909 Svobodová 84 A 1145 167 Přes dzedzinu išel, ej, na grumle 3 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 grumloval Dýšek chlapci večer na dědině 85 A 1145 182 Sobotěnky, neděle 5 Rudolf Kučera rodina 1904 Dýškova 86 A 1145 185 Studená rosenka; 6 Rudolf Kučera chasa večer 1904 a+b Keby som vedela, čí sú to +4 na návsi koníčky 87 A 1145 191 Šohajek trávu seče 3 Rudolf Kučera J. Dýšek 1904 132

č. sign. s. název písně sl. sběratel zdroj rok 88 A 1145 194 Taký se mi tejto noci sníval sen 5 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek 89 A 1145 210 Tri bučky, tri bučky 4 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s otcem 90 A 1145 216 Uderila jedna, uderila druhá 4 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek 91 A 1145 218 U Hradišča na trávníčku 7 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek, Jaroslav Pavlík 92 A 1145 228 Vím já jednu zahrádečku 2 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s otcem 93 A 1145 248 Vysoko zornička 3 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s matkou 94 A 1145 256 Zahraj mně, hudečku 3 Rudolf Kučera mládež u 1904 muziky 95 A 1145 261 Zavrť sa mi, cérečko 2 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek 96 A 1145 263 Zdálo sa mi, zdálo 4 Rudolf Kučera J. Dýšek 1904 s rodinou 97 A 1145 285 Fijala, fijala Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s matkou 98 A 1145 322 Při studánke stála, napájala páva 4 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s matkou 99 A 1145 340 Vím já jeden hájíček 4 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Pavlík 100 A 1145 342 V širém poli jatelinka pěkná, 3 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 zelená Dýšek s matkou 101 A 1145 352 Zelenaj sa, zelený majorán 4 Rudolf Kučera Jaroslav 1904 Dýšek s matkou

2. Jan Šumbera

strana název sběratel rok 36 Ach, Bože moj Jan Šumbera 1909 79 Ani nevím, co mám robit Jan Šumbera 1909 104 Až půjdete přes pole Jan Šumbera 1909 42 Byla jedna Jan Šumbera 1909 56 Bože, Bože Jan Šumbera 1909 12 Čo sa stalo Jan Šumbera 1909 43 Čko, čko, čko Jan Šumbera 1909 89 Čí sú to husy Jan Šumbera 1909 126 Cos delala, ženo Jan Šumbera 1909

133

strana název sběratel rok 100 Dyž já pujděm okolo Jan Šumbera 1909 54 Ej, počkaj, počkaj Jan Šumbera 1909 65 Ej, v širém poli Jan Šumbera 1909 90 Ej, ze země sem pošeu Jan Šumbera 1909 91 Ej, dolů Váhem Jan Šumbera 1909 122– Ej, hájek, hájek Jan Šumbera 1909 123 23 Haj, dubeček zelený Jan Šumbera 1909 59 Hlubočí, hlubočí Jan Šumbera 1909 64 Hluboký járek Jan Šumbera 1909 90 Haj, haj, haj Jan Šumbera 1909 14 Chudoba, chudoba Jan Šumbera 1909 52 Chodí kněz po dvore Jan Šumbera 1909 125 Ja, létala vlaštověnka Jan Šumbera 1909 99 Já sem synek z Temešváru Jan Šumbera 1909 19 Janošenko, Janko Jan Šumbera 1909 20 Ja, dolina, dolina Jan Šumbera 1909 21 Ja, do by mňa kázal Jan Šumbera 1909 27 Jede Janko Jan Šumbera 1909 88 Janíčku, bratranče Jan Šumbera 1909 96 Ja su synek Jan Šumbera 1909 13 Keď sme šli na hody Jan Šumbera 1909 34 Kdo to na mňa povídal Jan Šumbera 1909 39 Keď sa Janko do vojny bral Jan Šumbera 1909 48 Kerá je ta má Jan Šumbera 1909 52 Keď som na tu vojnu Jan Šumbera 1909 77 Keď sem šel z Moravy Jan Šumbera 1909 80 Keď sem išel přes hory Jan Šumbera 1909 87 Keď ty půjděš k nám Jan Šumbera 1909 105 Kde si byla Jan Šumbera 1909 108 Keď sem išel pres ten les Jan Šumbera 1909 115 Keď sem išel pres ty hory Jan Šumbera 1909 40 Malučký som já byl Jan Šumbera 1909 37 Mezi dvouma horama Jan Šumbera 1909 92 Máš, máš, Marina Jan Šumbera 1909 97 Muzikanti, prišeł sem se vám Jan Šumbera 1909 98 Mala babka Jan Šumbera 1909 114 Mamko, mamko Jan Šumbera 1909 14 Na co si mňa Jan Šumbera 1909 15 Na tem našem nátoni Jan Šumbera 1909 18 Nocovali, malovali Jan Šumbera 1909 63 Nad dubem fták Jan Šumbera 1909 66 Našeł sem jú, našeł Jan Šumbera 1909 67 Na dolách, na horách Jan Šumbera 1909 69 Nevdávaj ma, mamko Jan Šumbera 1909 71 Nad Suchovem Jan Šumbera 1909 86 Na fraštátském mostě Jan Šumbera 1909 93 Na tem našem díle Jan Šumbera 1909 94 Na tem našem dvorku Jan Šumbera 1909 116 Na tem mostě Jan Šumbera 1909

134

strana název sběratel rok 120 Na Suchově, dobre robjá Jan Šumbera 1909 61 Okolo Hradišča Jan Šumbera 1909 74 Okolo mlýna Jan Šumbera 1909 80 Odkad že to chlapci byli Jan Šumbera 1909 112 Od Prešpurka Jan Šumbera 1909 118 Oženil sa po svéj vůli Jan Šumbera 1909 10 Preco si sa vydávala Jan Šumbera 1909 25 Pověz ty mňa Jan Šumbera 1909 28 Paseł Janko dva voly Jan Šumbera 1909 128 Paseł Janko dva voly Jan Šumbera 1909 129 Paseł Janko dva voly Jan Šumbera 1909 31 Páslo dívča, páslo koně Jan Šumbera 1909 50 Pri Hradišču na trávníčku Jan Šumbera 1909 55 Prisedla k němu Jan Šumbera 1909 60 Počkajte, Veličané Jan Šumbera 1909 92 Počkaj, milá Jan Šumbera 1909 102 Paseł ovčák ovce Jan Šumbera 1909 76 Růža su já, růža Jan Šumbera 1909 9 Sedí sokol na topoli Jan Šumbera 1909 41 Sobotěnka s nědělú Jan Šumbera 1909 44 Svítilo slunečko Jan Šumbera 1909 49 Studená rosenka Jan Šumbera 1909 58 Smutná je mňa, smutná Jan Šumbera 1909 73 Suchovští šohaji takoví sú Jan Šumbera 1909 46 Šohajku, čí si ty Jan Šumbera 1909 61 Šak sa mňa, má milá, pěkná zdáš Jan Šumbera 1909 22 Trebár, som já, trbár Jan Šumbera 1909 26 Ta Bošácká veža Jan Šumbera 1909 47 Také mňa má milá Jan Šumbera 1909 51 Teče voděnka Jan Šumbera 1909 57 Tebje je dobře Jan Šumbera 1909 68 Těžký je, těžký Jan Šumbera 1909 32 U súsedú je hodný syn Jan Šumbera 1909 82 Už sa ten šohajek Jan Šumbera 1909 107 U Dunaja šaty perú Jan Šumbera 1909 121 Uderila jedna, udeřila druhá Jan Šumbera 1909 124 Už sa ty chodníčky Jan Šumbera 1909 110 V hajíčku na kraji Jan Šumbera 1909 117 V pondělí pálené pijem Jan Šumbera 1909 16 V našom domě, jako v jamě Jan Šumbera 1909 17 V Suchovských horách Jan Šumbera 1909 62 V Suchovském háji Jan Šumbera 1909 72 V téj našéj zahrádce Jan Šumbera 1909 75 Veselou mamičko Jan Šumbera 1909 78 Vandrovali tesari Jan Šumbera 1909 84 Vinšujem ti, kamarádko Jan Šumbera 1909 95 Vím já o dívčině Jan Šumbera 1909 106 Všeci ludé povidajú Jan Šumbera 1909 24 Za horama dědina Jan Šumbera 1909 26 Za Dunajkom Jan Šumbera 1909

135

strana název sběratel rok 30 Za horama, za dolama Jan Šumbera 1909 35 Za hájíčkom, za zeleným Jan Šumbera 1909 38 Za horama v lesi Jan Šumbera 1909 70 Zahraj mňa, hudečku Jan Šumbera 1909 11 Žalo dívča, žalo trávu Jan Šumbera 1909

3. Alfons Čechmánek sign. č. název písně sběratel zpěvák rok A 550 1 Jatělinka hustá, někosená (4) Alfons Čechmánek A. Hrabovská 1914 A 550 2 Pod Javorníčky zpívá hrdlička Alfons Čechmánek A. Hrabovská 1914 A 550 3 Ešče si já horem dolem Alfons Čechmánek A. Hrabovská 1914 zajdem A 550 5 V súchovském hájku Alfons Čechmánek A. Hrabovská 1914 A 550 9 Sedí Jano pri potoce, ej Alfons Čechmánek A. Hrabovská 1914 A 550 14 Zelinko malá, abych ťa znala Alfons Čechmánek A. Hrabovská 1914

4. Martin Prášek

č. sign. název písně sl. sběratel zpěvák rok 1 A 182 Šak já dobře vím, že zle pochodým 6 Martin Prášek ? 1931 2 A 182 Na zelenéj lúce u vody 3 Martin Prášek ? 1931 3 A 182 Prevez na, Janko 4 Martin Prášek ? 1931 4 A 182 Kerý vtáček na dvoch vrškoch sedá 4 Martin Prášek Jožka Fajmon 1931 5 A 182 Měl sem galánečku 4 Martin Prášek ? 1931 6 A 182 Dostal sem pár volů 3 Martin Prášek bez nápěvu 1931 6 A 182 Pod naším okénkem 3 Martin Prášek bez nápěvu 1931 7 A 182 V tem zeleném lesi 4 Martin Prášek bez nápěvu 1931 8 A 182 Já sem sa oženyl, vzal sem si 2 Martin Prášek bez nápěvu 1931 čudáka 9 A 182 Podla našich oken, teče voda 2 Martin Prášek ? 1931 skokem

5. Martin Zeman

č. sign. s. název písně sl. sběratel 1 A 1180 175 Do téj našéj zahrádečky 5 Martin Zeman 2 A 1180 176 Počkajte, Veličané 4 Martin Zeman 3 A 1180 177 Růža sú já, růža 2 Martin Zeman

6. Alžběta Turečková – Čambalová sign. č. název písně sběratel zpěvák rok A 1310 13 Myjava je za horama (12 sl.) Alžběta Anna Zemčíková 1942 Turečková, Čambalová 136

7. František Hrabal – Olga Kadlčíková sign. č. název písně sběratel zpěvák rok A 762 1 Počúvala Anička F. Hrabal, O. Kadlčíková Anna Zemčíková 1952 A 762 2 Oženil sa Janko F. Hrabal, O. Kadlčíková Anna Zemčíková 1952 A 762 3 Už sa ty chodníčky F. Hrabal, O. Kadlčíková Anna Zemčíková 1952 A 762 4 Ej, hájek, hájek F. Hrabal, O. Kadlčíková Anna Zemčíková 1952 A 762 5 Vandrovali hudci F. Hrabal, O. Kadlčíková Anna Zemčíková 1952 A 762 6 Šel bych k vám, a nesmím F. Hrabal, O. Kadlčíková Anna Zemčíková 1952 A 762 7 Pověz ně, má milá rozmilá F. Hrabal, O. Kadlčíková Anna Zemčíková 1952 A 762 8 Olivo, olivo F. Hrabal, O. Kadlčíková Anna Zemčíková 1952 A 762 9 Co sa stalo v Hradišti pri F. Hrabal, O. Kadlčíková Anna Zemčíková 1952 bráně A 762 11 Pondělí, pondělí F. Hrabal, O. Kadlčíková Anna Zemčíková 1952 A 762 12 Sobotěnka s nedělú F. Hrabal, O. Kadlčíková Anna Zemčíková 1952 A 762 13 Na Súchově pěkně hrajú F. Hrabal, O. Kadlčíková Anna Zemčíková 1952 A 762 16 Ja, kdo by ně za starého F. Hrabal, O. Kadlčíková Anna Zemčíková 1952 A 762 17 Bylo ně dvacet let F. Hrabal, O. Kadlčíková Anna Zemčíková 1952 A 762 18 Pochválen buď, Pán Ježíš F. Hrabal, O. Kadlčíková Jan Sokol 1952 A 762 20 Prvéj panny byly F. Hrabal, O. Kadlčíková Jan Sokol 1952 A 762 21 Počkajte, Veličané F. Hrabal, O. Kadlčíková Jan Sokol 1952 A 762 22 Všeci Veličané, a Javorničané F. Hrabal, O. Kadlčíková Jan Sokol 1952 A 762 23 Svitaj, Bože, svitaj F. Hrabal, O. Kadlčíková Jan Sokol 1952 A 762 24 Kdybych k vám byl chodil F. Hrabal, O. Kadlčíková Jan Sokol 1952 A 762 25 Těžko tomu kameňu F. Hrabal, O. Kadlčíková Jan Sokol 1952 A 762 26 Sedí sokol na topoli F. Hrabal, O. Kadlčíková Jan Sokol 1952 A 762 27 Javorina šedá, Javorina F. Hrabal, O. Kadlčíková Jan Sokol 1952 A 762 30 Škaredá, hrbatá, volala z ulice F. Hrabal, O. Kadlčíková Jan Sokol 1952 (sedlácká) A 762 31 Zahrajte mě, páni muzikanti F. Hrabal, O. Kadlčíková Jan Sokol 1952 (cukraband) A 762 32 Sem, dva kroky dopředu F. Hrabal, O. Kadlčíková Jan Sokol 1952 (šotyška) A 762 33 Sejem, sejem konopice F. Hrabal, O. Kadlčíková Jan Sokol 1952 (konopice) A 762 34 Tá bošácká veža F. Hrabal, O. Kadlčíková Jan Sokol 1952 (bošácká)

8. Jan Poláček sign. č. název písně sl. sběratel zpěvák rok A 1009 374 Ja, co sú to za pacholci 2 Jan Poláček ? 1951 A 1009 375 Počúvajte, radní páni 6 Jan Poláček ? 1951 málo

137

9. Jaroslav Smutný

číslo sign. název písně sběratel 1 1 Oženil sa Janko, hore pod horami Jaroslav Smutný 2 2 Stojí Janko na ledě, na ledě Jaroslav Smutný 3 3 V pondělí, na jarmak půjdem Jaroslav Smutný 4 4 Kovářská (tanec) Jaroslav Smutný 5 5 Mašínový (tanec) Jaroslav Smutný 6 6 Sejem, sejem, konopice (tanec) Jaroslav Smutný 7 7 Suchove, Suchove, malý Jaroslav Smutný suchovečku 8 8 Ej, v hornom konci bývám Jaroslav Smutný 9 9 Ej, orešinko, orešná Jaroslav Smutný 10 10 Zvečera je jasno Jaroslav Smutný 11 11 Co sem sa nachodil Jaroslav Smutný 12 12 Zahrajte ně, hudci Jaroslav Smutný 13 13 Suchov, dolina, lúčka zelená Jaroslav Smutný 14 14a Poď, nevěsto, za stodoly Jaroslav Smutný 15 14b Zabila panička pána Jaroslav Smutný 16 15a Moja milá sukne nemá Jaroslav Smutný 17 15b Naša Kača plače Jaroslav Smutný 18 16 Sadila sem čerešenku Jaroslav Smutný 19 17 - Jaroslav Smutný 20 18 Bože, Bože, co mám robit Jaroslav Smutný 21 19a Čí sú to husky na téj vodě Jaroslav Smutný 22 19b Ej, počkaj, počkaj, mrcho sedláče Jaroslav Smutný 23 20 Na Suchově dobře robja Jaroslav Smutný 24 21 Na čo si mi, na čo, Katrinko, Kačo Jaroslav Smutný 25 22 Mala babka, mala capka Jaroslav Smutný 26 23 Ja, letěla laštověnka, létala Jaroslav Smutný 27 24a V pondělí pálené pijem Jaroslav Smutný 28 24b V pondělí pálené pijem Jaroslav Smutný 29 24c [pokračování – 2. sloka] Jaroslav Smutný 30 25 V suchovském hájku Jaroslav Smutný 31 26 Sedlácká (tanec) Jaroslav Smutný 32 27 Co to máš, milá Jaroslav Smutný 33 28 Na vás my, mamičko, na vás my Jaroslav Smutný 34 29 Na zdraví z Olomúca (přípitek) Jaroslav Smutný 35 30 Ta bošácká veža, pěkná vysoká Jaroslav Smutný 36 31a Zelenaj sa, zelený trávníčku Jaroslav Smutný 37 31b Zelenaj sa, zelenaj Jaroslav Smutný 38 32 Za stodolenků hájíček Jaroslav Smutný 39 33 Kde si byla, ženo má Jaroslav Smutný 40 34 Moja milá sukne nemá Jaroslav Smutný 41 35 Oženit sa není dobře Jaroslav Smutný 42 36 Ta suchovská hospoda Jaroslav Smutný 43 37 Ticho, ticho, tichučko (svatební) Jaroslav Smutný 44 38 Moje milé, prerozmilé čerešně Jaroslav Smutný 45 39 Suchove, Suchove Jaroslav Smutný 46 40 Masári, masári, co děláte Jaroslav Smutný 47 41 Sedlácké (tanec) Jaroslav Smutný

138

číslo sign. název písně sběratel 48 42 Otvírajte, otvírajte milého Jaroslav Smutný 49 43 Ty nejsi kupec, ty mosíš utéct Jaroslav Smutný 50 44a Pochválen buď Ježíš Kristus Jaroslav Smutný (svatební) 51 44b Pochválen buď Ježíš Kristus Jaroslav Smutný 52 44c Porád sa vysmíváte Jaroslav Smutný 53 45 Zabila panička pána Jaroslav Smutný 54 46 Když sem u mamičky byla Jaroslav Smutný 55 47 Chodila Andulka, po širokém poli Jaroslav Smutný 56 48 Pod kopcem Hostýnem Jaroslav Smutný 57 49 Ej, mamko, mamičko, ožením sa Jaroslav Smutný 58 50a Nedívaj sa na panenku Jaroslav Smutný 59 50b Nedívaj sa na panenku Jaroslav Smutný 60 51 Kde si byla Andulička, Anna Jaroslav Smutný 61 52 Čí sú to husky na tej vodě Jaroslav Smutný 62 53 Povídal ně jeden chlapec Jaroslav Smutný 63 54a Podívaj sa, milá, z doliny Jaroslav Smutný 64 54b Podívaj sa, milá, z doliny Jaroslav Smutný 65 55a Tři léta jsi za mnú chodil Jaroslav Smutný 66 55b Skoro ráno za svítání Jaroslav Smutný 67 56 Olivo, olivo, lístku olivový Jaroslav Smutný 68 57 V pondělek na jarmak Jaroslav Smutný 69 58a Oženil sa Janko Jaroslav Smutný 70 58b Tobě, bratře, tobě, štyry koně vrané Jaroslav Smutný 71 59a Súchov, dolina, lúčka zelená Jaroslav Smutný 72 59b Súchov, dolina, lúčka zelená Jaroslav Smutný 73 60a A já nic nepovím Jaroslav Smutný 74 60b Neboj sa, Aničko, u Šišperů Jaroslav Smutný 75 61 Neboj sa, Aničko, u Šišperů Jaroslav Smutný 76 62 Ej, ženy, ženy, poraďte že mi Jaroslav Smutný 77 63 Zakukala kukulenka Jaroslav Smutný 78 64 Sadaj, sunko, sadaj Jaroslav Smutný 79 65 Ja, kdo by ně za starého kázau Jaroslav Smutný 80 66 Keď sme pres hory precházali Jaroslav Smutný 81 67 Ráda piju, ráda jím Jaroslav Smutný 82 68 Čí je to svatbička, čí je to Jaroslav Smutný 83 69 Ach, kmocháčku lůbučický Jaroslav Smutný 84 70 Pásla dívka, pásla koně Jaroslav Smutný 85 71 Na tom našem díle Jaroslav Smutný 86 72 Šak sa ně, má milá, pěkná zdáš Jaroslav Smutný 87 73 Pije, pije na kolaji ptáča Jaroslav Smutný 88 74 Šak sa ně, má milá, pěkná zdáš Jaroslav Smutný 89 75 Těžký je, těžký kameň mlýnský Jaroslav Smutný 90 76a Poď ty, dívča, poď ty za mňa Jaroslav Smutný 91 76b Poď ty, dívča, poď ty za mňa Jaroslav Smutný 92 77a Pod Javorníčkem zpívá hrdlička Jaroslav Smutný 93 77b Pod Javorníčkem zpívá hrdlička Jaroslav Smutný 94 78 Kosí Janko, kosí trávu Jaroslav Smutný 95 79 Pije, pije na koleji ptáča Jaroslav Smutný 86 80 Byl jest jeden mlynář Jaroslav Smutný

139

číslo sign. název písně sběratel 87 81 V suchovském hájku Jaroslav Smutný 88 82 Daj ňa, mamičko, daj ňa Jaroslav Smutný 89 83 Těžko tomu kameňu Jaroslav Smutný 90 84 Masári, masári, co děláte Jaroslav Smutný 91 85 Poď, nevěsto, za stoly Jaroslav Smutný 92 86a Dyž sem já, Bože můj Jaroslav Smutný 93 86b Dyž sem já, Bože můj Jaroslav Smutný 94 87 Ej, poď ženičko, poď kupečku Jaroslav Smutný 95 88 Dolů, dolů, můj věnečku, zelený Jaroslav Smutný 96 89a Dolů, dolů, můj věnečku, zelený Jaroslav Smutný 97 89b Dolů, dolů, můj věnečku, zelený Jaroslav Smutný 98 90a Vinšujem ti, kamarádko Jaroslav Smutný 99 90b Vinšujem ti, kamarádko Jaroslav Smutný 100 91a Ej, letěla bílá hus do Rakůs Jaroslav Smutný 101 91b Ej, letěla bílá hus do Němec Jaroslav Smutný 102 92 Ej, co vy na to pravíte Jaroslav Smutný 103 93 [text] Jaroslav Smutný 104 94a Ej, dajte, mamičko, dukát Jaroslav Smutný 105 94b Dajte, mamičko, múky Jaroslav Smutný 106 95 Poď, nevěsto, za stoly Jaroslav Smutný 107 96a Hrajte jí, hudci, hrajte Jaroslav Smutný 108 96b Na vás, vy mamičko, na vás Jaroslav Smutný 109 97a Na Javorině kopa sena Jaroslav Smutný 110 97b Ej, na Javorině větr fúká Jaroslav Smutný 111 98 Ta súchovská hospoda Jaroslav Smutný 112 99 V súchovskéj hospodě Jaroslav Smutný 113 100 Odejdi ty, ledajaký chlape Jaroslav Smutný 114 101 Zakukala kukulienka, seďa na Jaroslav Smutný javorec 115 102 Studená rosenka téj noci padala Jaroslav Smutný 116 103 Podívaj sa, milá, z doliny Jaroslav Smutný 117 104 Na tom našem díle, štyry koně bílé Jaroslav Smutný

140

Seznam členů dechové hudby

Seznam zjištěných bývalých členů dechové hudby z obce Suchov je abecedně řazený. Číslo je pouze orientační a slouží k určení počtu, jméno muzikanta je uvedeno včetně přezdívky, číslo popisné v kolonce bydliště se vztahuje k obci Suchov, současné bydliště a další informace jsou uvedeny v poznámce pod čarou.

1 Goroš Jan577 tuba, bicí asi 1926 8 František Nezval 2 Havlík Jan, zvaný baskřídlovka, asi 1906 133 Pavel Šumbera Bobík baryton 3 Horák František, zvaný křídlovka 1905 159 Pavel Šumbera Gorošák578 4 Horák Jan, zvaný es klarinet 1922 38 ? Kajkoš 5 Horák Josef bicí asi 1930 ? Josef Horák 6 Horák Martin, zvaný buben asi 1909 159 Pavel Šumbera Gorošák 7 Horák Martin b trubka asi 1925 172 ? 8 Horňák František579 baskřídlovka, 1931 41 Jan Šumbera (I. křídlovka) 9 Horňák František II. křídlovka 1937 84 LŠU ve Zlíně 10 Horňák Josef baskřídlovka 1942 248 Bohumil Nezval 11 Horňák Josef tenor 1942 100 Bohumil Nezval; Jan Havlík 12 Janás Jiří580 es klarinet 25 Pavel Šumbera 13 Josef Januš581 b trubka 1941 36 Josef Horák 14 Kopeček František582 akordeon, bicí 1929 ? ? 15 Nezval Bohumil583 baskřídlovka 1911 10 ? 16 Nezval František584 heligón 1902 78 bývalý člen posádkové hudby 17 Nezval Jan585 I. křídlovka 1878 81 taktéž

577 Velmi dobrý bubeník, dělal šprýmy, vyhazoval paličky do vzduchu, počátkem sedmdesátých let se přestěhoval do vesnice k Brnu. 578 Velmi dobrý muzikant, měl příjemný tvrdší tón. 579 Dokázal velmi dobře číst noty, ale hry na hudební nástroj brzy zanechal. 580 Po druhé světové válce odešel do pohraničí (Březí u Mikulova), do vystěhovaného domu po Němcích. 581 V 70. letech se odstěhoval do Brankovic. 582 Přestěhoval se do Ostrožské Nové Vsi. 583 Pocházel z Boršic, jeho matka byla Anna roz. Šumberová, sestra Pavla Šumbery, Bohumil však nebyl žákem Pavla Šumbery, proto neuměl dobře noty. Snažil se učit mladé muzikanty. 584 Odstěhoval se ze Suchova do Ostrožské Nové Vsi. 585 Děd Jana Sedláře.

141

č. jméno hudební nástroj narození bydliště učitel Suchov č. p. 18 Pomykal Josef586 es klarinet asi 1903 Pavel Šumbera 19 Sedlář Jan I. křídlovka 1941 42 Všetula 20 Sedlář Jiří st., zvaný b klarinet kolem 1890 218 ? Sagánek 21 Sedlář Jiří ml. zvaný b klarinet á 1910 218 Pavel Šumbera Sagánek 22 Šumbera Jan baskřídlovka 1874 125 bývalý člen posádkové hudby 23 Šumbera Pavel kapelník 1888 125 bývalý člen posádkové hudby 24 Tomčala Josef I. křídlovka asi 1960 66587 J. Svoboda a Konzervatoř Brno 25 Tomčala Josef es klarinet asi 1906 Pavel Šumbera 26 Vaněk Martin588 baskřídlovka, kolem 220 Pavel Šumbera kapelník 1913 27 Vávra Antonín589 b trubka 1942 Horák, Břečka 28 Zemčík Josef křídlovka 1937 217 B. Nezval; J. Svoboda590 29 Zemčík Josef, zvaný trubka kol. 1910? 217 Pavel Šumbera Klimeček

586 Přiženil se do Boršic u Blatnice. Uměl krásně hrát Zpěv skřivana. 587 Dnes nezvěstný. 588 Později se stal kapelníkem, obecním zvoníkem a policajtem (bouchali na buben ohlášky), po druhé světové válce odešel do pohraničí (Březí u Mikulova), do vystěhovaného domu po Němcích. 589 Vynikající muzikant a lidový vypravěč. Přiženil se do Milotic. 590 Výborný muzikant, měl velmi jemný tón.

142