Vývoj Sektoru Služeb a Jecho Vliv Na Ekonomiku Vybranécho Regionu

Vývoj sektoru služeb a jecho vliv na ekonomiku vybranécho regionu

Bakalářská práce

Valeriya Kozlova

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o.

katedra Hotelnictví

Studijní obor: Hotelnictví

Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Jan Máče, Ph.D

Datum odevzdání bakalářské práce: 2016-11-24

E-mail: [email protected]

Bachelor’s Dissertation

The Development of the Sector of Services and its Influence on the Economy of Chosen Region

Valeriya Kozlova

The institute of Hospitanty Management in Prague 8, Ltd.

Department of Hotel Management

Major: Hotel Management

Thesis Advisor: PhDr. Jan Máče, Ph.D.

Date of Thesis Defense: 2016-11-24

E-mail: [email protected]

P r o h l a š u j i,

že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj sektoru služeb a jecho vliv na ekonomiku vybranécho regionu, zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná.

V souladu s §47b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r.o.

……………………………

Valeriya Kozlova

V Praze dne 24.11.2016

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu své bakalářské práce PhDr. Janu Máčemu, Ph.D. za jeho odborné vedení, ochotu, podporu a cenné připomínky, které mi velmi pomohly k vytvoření mé bakalářské práce. Abstrakt

Teoretická část dané bakalářské práce se zabývá určením faktorů ovlivňujících hospodářský rozvoj regionu a zjištěním podmínek, které jsou nutné pro dlouhodobý rozvoj regionálního sektoru služeb a cestovního ruchu. V teoretické části textu této práce se rovněž klade důraz na způsoby využití dlouhodobých státních a nestátních investic v oblasti regionálního rozvoje a na ovlivnění projektování a plánování regionálního rozvoje státními a nestátními činiteli.

Záměrem praktické části uvedené bakalářské práce je analýza objektů cestovního ruchu města Soči před konání zimních olympijských her v roce 2014 a po ukončení daných her. Součástí zmíněné analýzy je hodnocení hospodářského stavu města Soči a jeho turistického potenciálu, využití objektů cestovního ruchu dotčeného města během konání zimní Olympiády v roce 2014 a poté, kdy byly ukončeny. Hlavním cílem této bakalářské práce je analýza využití hlavních objektů zimní Olympiády ve městě Soči v průběhu konání daných olympijských her a po jejich ukončení.

Klíčová slova: regionální rozvoj, turistický potenciál, cestovní ruch, město Soči, zimní Olympiáda 2014, olympijské objekty

Abstract

The theoretical part of the thesis deals with identifying factors that influence the economic development of the region and finding the conditions necessary for long-term development of regional service sector and tourism. In the theoretical part of this work the ways of using long-term public and private investment in regional development is highlighted along with the influence made by state and non-state actors in designing and planning regional development.

The focus of the practical part of this thesis is the analysis of tourism facilities in Sochi before the Winter Olympics in 2014 and after them. A part of that analysis is the evaluation of the economic state of Sochi, its tourist potential and the probability of using the tourism facilities of the city during the Winter Olympics in 2014 and after them. The main objective of this work is to analyse the use of the main facilities of the winter Olympics in Sochi during the Olympic Games and after.

Keywords: regional development, tourism potential, tourism, Sochi, Winter Olympics 2014, Olympic facilities

Obsah Úvod...... 8

1 Teoretická část...... 10

1.1 Faktory ovlivňující ekonomický rozvoj regionu...... 10

1.2 Předpoklady rozvoje regionálního sektoru služeb a cestovního ruchu ...... 15

1.3 Využití dlouhodobých státních a nestátních investic v regionálním rozvoji...... 21

1.4 Státní a nestátní vliv na projektování a plánování regionálního rozvoje...... 24

2 Praktická část...... 29

2.1 Analýza turistických objektů před olympijskými hrami v Soči v roce 2014 a po nich...... 29

2.2 Hospodářský stav města Soči a jeho turistický potenciál...... 29

2.3 Využití turistických objektů vybraného města během zimní Olympiády...... 34

2.4 Využití turistických objektů po zimní Olympiádě v Soči (komparace s využitím turistických olympijských objektů po zimní Olympiádě ve Vancouveru)...... 39

3 Návrhová část ...... 49

Závěr ...... 53

Literatura...... 55 Seznam příloh...... 61

Úvod

Regionální rozvoj ve mnoha ohledech závisí na tom, jaké služby se poskytují a jaké produkty se vyrábějí v daném regionu, tj. jakým způsobem je v regionu tvořena přidaná hodnota. V případě sektoru služeb platí, že za jeho významnou součást lze označit poskytování služeb v oblasti cestovního ruchu. Pokud určitý region disponuje předpoklady nezbytnými pro poskytování turistických služeb, investování do infrastruktury, do výstavby nových objektů cestovního ruchu a do modernizace těch stávajících je účinným nástrojem dlouhodobého úspěšného regionálního rozvoje. V teoretické části předkládané bakalářské práce se jedná o určení faktorů, které mají dopad na hospodářský rozvoj regionu a o zjištění předpokladů nutných pro rozvoj regionálního sektoru služeb a cestovního ruchu. Teoretická část rovněž pojednává o způsobech využití dlouhodobých státních a nestátních investic v oblasti regionálního rozvoje a o státní a nestátní vliv na to, jak je projektován a plánován regionální rozvoj.

Praktická část dané bakalářské práce je zaměřena na analýzu objektů cestovního ruchu města Soči před zimními olympijskými hrami v roce 2014 a po jejich ukončení. V rámci zmíněné analýzy je rozebírán hospodářský stav města Soči a jeho turistický potenciál, využití objektů cestovního ruchu zmíněného města v průběhu zimní Olympiády a po ukončení zimních olympijských her v Soči v roce 2014.

Hlavním cílem uvedené bakalářské práce je analýza využití hlavních objektů zimní Olympiády v Soči během jejího konání a bezprostředně po jejím ukončení. Za vedlejší cíle předkládané bakalářské práce je označováno: určení faktorů důležitých pro regionální ekonomický rozvoj, stanovení způsobů využití dlouhodobých státních a nestátních investic v regionálním rozvoji a hodnocení turistického potenciálu města Soči. V textu práce je zkoumána výzkumná otázka: „Jakým způsobem byly využity sportovní a organizační objekty po olympijských hrách v Soči?“ a je ověřována hypotéza: „Sportovní a organizační objekty ve městě Soči byly po zimní Olympiádě 2014 využity především ve sportovních účelech.“.

V textu bakalářské práce jsou využity takové metody jako deskripce, komparace, analýza, syntéza a dedukce. Zmíněné metody poskytují možnost setřídění důležitých faktů a poznatků, jejich porovnání a rozbor. Dále na základě vymezených a analyzovaných faktů lze dospět

k závěrům, které vyplývají z rozebírané informace a které přispívají k hlubšímu pochopení tématu probíraného v dané bakalářské práci.

Teoretická část

• Faktory ovlivňující ekonomický rozvoj regionu Rozvoj lze definovat jako proces zpravidla pozitivních socioekonomických, technickoorganizačních, environmentálních a dalších změn vyvolaných cílevědomou lidskou činností. Takovým způsobem, rozvoj vždy souvisí s určitou formou organizované lidské činnosti, tedy záměrnou lidskou intervencí do konkrétní oblasti společenského života. Změny způsobené zmíněnou činností lidí jsou následně hodnoceny na základě existujících standardů, které se mohou v různých zemích podstatně odlišovat. Pojem „regionální rozvoj“ je definován jako proces, tedy probíhající činnost uskutečňovaná pro zajištění vyšší kvality života obyvatel regionu. Celkově vzato, úspěšný regionální rozvoj podněcuje zvýšení kvality života lidí v daném regionu.

U pojmu „regionální rozvoj“ lze rozlišovat teoretický (neboli akademický) a praktický přístup k problematice spojené s regionálním rozvojem. Akademický přístup k regionálnímu rozvoji chápe regionální rozvoj jako proces uplatnění poznatků z jednotlivých vědních disciplín takových jako např. ekonomie, geografie a sociologie na přírodně-geografické, hospodářské a sociální podmínky v konkrétním regionu.

Zkoumáním problematiky regionálního rozvoje především na základě výše uvedeným věd se zabývá vědní obor regionalistika. Dalším přístupem k regionálnímu rozvoji je praktický přístup, jenž je příznačný hlavně pro místní samosprávu a soukromou oblast, pojímá regionální rozvoj jako úsilí o zvýšení potenciálu a využití disponibilních zdrojů určitého systematického prostoru. Uvedené úsilí souvisí s prostorovou optimalizací socioekonomických a jiných podmínek daného regionu. (MINAŘÍK, Bohumil, Jana BORŮVKOVÁ a Miloš VYSTRČIL. Analýzy v regionálním rozvoji., 2013., s.16-17)

Regionální rozvoj je ovlivňován celou řadou různých faktorů. Při zajištění ekonomických aktivit velký význam je přikládán tzv. lokalizačním faktorům, jež mají vliv na rozhodování i umístění podnikatelského subjektu v daném regionu. Za lokalizační faktory jsou považovány:

• Úroveň infrastruktury. Tato úroveň spočívá v dopravní dostupnosti na nejpodstatnější celostátní dopravní spoje. Jedná se dostupnost na železniční a silniční sítě zejména v oblasti dálkové nákladní dopravy, jež má významný dopad na podmínky podnikatelského prostředí.

• Dostupnost půdy s vhodnou technickou infrastrukturou. Tento faktor má význam pro možnost přílivu nových investic, které způsobují zvýšení zaměstnanosti. Uvedený faktor je také označován za tzv. faktor nabídky rozvojových ploch, se kterým je spojováno vytvoření průmyslových zón. Průmyslové zóny jsou považovány za jeden z nejúčinnějších nástrojů pro získávání investic a současně přispívá ke zkvalitnění podmínek podnikatelského prostředí.

• Aglomerační efekty. Dané efekty jsou těsně propojeny s koncentrací určitých aktivit na vymezeném území a jejich příkladem mohou být např. klastry. (HASPROVÁ, Olga, Helena JÁČOVÁ a Jaroslava SYROVÁTKOVÁ. Ekonomické činnosti obcí jako faktor regionálních rozdílů: studie, 2009., s.24)

„Jednotlivé regiony mají proto rozdílné lokalizační předpoklady pro ekonomické aktivity. Předpoklady jednotlivých míst (lokalizační faktory) a prostorová struktura vytvářejí předpoklady regionálního rozvoje. Regiony s příznivými lokalizačními předpoklady a prostorovou strukturou mají lepší předpoklady k rozvoji.“ (JEŽEK, Jiří (ed.). Regionální rozvoj., 2014., s.20)

Za důležitý faktor regionálního rozvoje je označováno posílení a rozvíjení sítí mezi jednotlivými aktéry působícími v regionu (jedná se o tzv. networking). Z hlediska networkingu je pro regionální rozvoj důležitá přítomnost aktérů, které jsou relevantní pro regionální rozvoj. Networking je nejen faktorem regionálního rozvoje, ale i novým konceptem v oblasti regionálního rozvoje založeným na endogenní politice, mobilizaci místních a regionálních aktérů, využití regionálních zdrojů a na mezisektorové spolupráci podniků, veřejných institucí a neziskových organizací.

Sítě na regionální úrovně lze členit na níže uvedené kategorie:

• Informal networks – Sítě vycházející z firemních, přátelských a rodinných vztahů,

• Formal networks – K jejich vzniku dochází mezi jednotlivými aktéry,

• Soft networks – vyznačuje se vyšší pohyblivostí a poskytují aktérům s širšími kontakty a zájmy získávat aktuální poznatky o inovačních možnostech, metodách řízení a marketingu,

• Hard networks – Jsou založeny na smluvních a právních vztazích vytvořených na základě obchodních plánů se stanoveným časovým horizontem,

• Vertical networks – jedná se o dodavatelské vztahy formálně-právního charakteru,

• Lateral networks - tento druh sítí vzniká mezi podniky podobné velikosti s doplňkovou produkcí, jež jsou spojovány formálními sítěmi pro dosažení cíle, který by bez spolupráce nedokázaly splnit (např. může jít o vytvoření žádoucí výrobní kapacity pro zvětšení podnikových obchodních možností). (HLAVÁČEK, Petr. Aktéři a mechanismy regionálního rozvoje., 2012., s.28)

Za další významný faktor ovlivňující kvalitu podnikatelského prostředí je podkládána nabídky pracovní síly v daném regionu, která je vyjádřena počtem ekonomicky aktivního obyvatelstva v něm. Nabídka pracovní síly je spojována s otázkou její kvality a ceny. Kvalita pracovní síly souvisí se vzdělanostní úrovní obyvatelstva regionu a je významným faktorem pro rozvojů jak obcí a měst, tak i celých regionů. Cena pracovní síly v regionu je podmíněna souhrnem všech pracovních příležitostí.

Faktor obchodních možností je rovněž podstatným faktorem regionálního rozvoje a představuje počet větších domácích a zahraničních podniků v daném regionu. Působení těchto podniků v konkrétním regionu mívá nejen kladné dopady na jeho rozvoj v případě, kdy uvedené podniky poskytují možnost zaměstnání, výrobní, technologické nebo obchodní spolupráce, ale i záporné dopady pro socioekonomický rozvoj regionu, dojde-li k ekonomickým problémům nebo zániku zmíněných podniků. (HASPROVÁ, Olga, Helena JÁČOVÁ a Jaroslava SYROVÁTKOVÁ. Ekonomické činnosti obcí jako faktor regionálních rozdílů: studie, 2009., s.24)

Za faktor ovlivňující regionální rozvoj se pokládají rovněž rámcové organizační podmínky fungování regionu. Mezi rámcové podmínky patří: existující modely chování, normy, hodnoty, způsoby spolupráce, instituce podporující regionální rozvoj, infrastrukturní zdokonalování a způsob fungování regionálních (ale i celostátních) veřejných institucí. Nedostatečně vyvinuté výše uvedené předpoklady způsobují nižší ekonomický rozvoj regionu a veřejné instituce, které nefungují účinně, mohou být důležitou překážkou v regionálním rozvoji.

Z ekonomického pohledu, hospodářský rozvoj regionu je umožněn na základě jedné z následujících možností:

• Zvýšení počtu pracovní síly využívané v regionálním hospodářství,

• Zvýšení množství použitého kapitálu,

• Využití poznatků technického pokroku,

• Odstranění existující ekonomické a institucionální neefektivity prostřednictvím organizačních změn, aby regionální ekonomický potenciál byl využíván účinnějšími způsoby. (JEŽEK, Jiří (ed.). Regionální rozvoj., 2014., s.22)

Důležitou podmínkou dlouhodobého a všestranného regionálního rozvoje je konkurenceschopnost jeho hospodářství. Z tohoto důvodu, zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky regionu vede k intenzivnějšímu regionálnímu rozvoji. Faktory konkurenceschopnosti regionu lze členit na vnitřní a vnější faktory.

Jako vnitřní faktory lze především zmínit: schopnost regionálního hospodářství přizpůsobovat se potřebám zákazníků a uspokojovat je; výroba kvalitní produkce a poskytování kvalitních služeb, nižší náklady na pracovní sílu v porovnání s konkurenty, kvalifikace pracovní síly, úroveň péče o spotřebitele regionální produkce a služeb, zajištění dobré jména regionálních podniků (budování jejich značky). Mezi vnější faktory regionální konkurenceschopnosti zejména patří: konkurenční boj s jinými regiony, vyjednávací síla odběratelů a dodavatelů regionální produkce a služeb, zájem lidí o zaměstnávání v regionálních podnicích a podpora ze strany státní a veřejné správy. (HASPROVÁ, Olga, Helena JÁČOVÁ a Jaroslava SYROVÁTKOVÁ. Ekonomické činnosti obcí jako faktor regionálních rozdílů: studie, 2009., s.27)

„Regionální rozvoj zahrnuje různé složky – hospodářský rozvoj, sociální rozvoj, či rozvoj jednotlivých dílčích složek, jako například rozvoj dopravy, rozvoj podnikání, apod., i když ve většině případů realizace rozvojových aktivit některé části nebo složky převažují. Jednotlivé složky regionálního rozvoje jsou spolu propojeny, takže v případě důrazu na ekonomický rozvoj je třeba se zabývat také jeho sociální dimenzí, například vzdělaností obyvatelstva nebo demografickou situací apod.“ (MAIER, Karel. Udržitelný rozvoj území., 2012., s.171)

Dle skupin jednotlivých faktorů, na postavení daného regionu lze nahlížet z níže uvedených hledisek:

• Geopolitické faktory regionálního rozvoje (internacionalizace hospodářských vztahů – region je vnímán jako součást mezinárodních uskupení pohraničích území, jež mohou

spolupracovat mezi sebou). Jako příklad lze uvést postavení jednotlivých regionů České republiky v rámci Evropské unie.

• Faktor vývojové etapy regionu (region jako souhrn územních, ekonomických, sociálních a prostorových předpokladů určujících meze jeho rozvoje),

• Administrativní faktory rozvoje regionu (postavení regionu v rámci státního územního členění a způsoby regionálního řízení, které institucionálně podmiňují regionální rozvoj). (SMESHKO, O. Regional'naya ehkonomika: faktory razvitiya., 2014., s.33)

Kromě faktorů regionálního rozvoje je třeba také uvést i nástroje regionálního rozvoje. Mezi nejdůležitější nástroje regionálního rozvoje jsou zařazovány finanční a nefinanční (nebo regulativní) nástroje. Nástroje regionálního rozvoje lze shrnout následovně:

• Administrativní nástroje (legislativní akty, závazné procedury, postupy a organizační normy),

• Institucionální nástroje (povaha fungování institucí, charakter spolupráce mezi nimi a regionální management),

• Koncepční nástroje (strategické dokumenty, dlouhodobé programy rozvoje, územně plánovací dokumenty),

• Věcné nástroje (infrastrukturní vybavení regionu, poskytování poradenství a doplňkových služeb přispívajících ekonomickému rozvoji regionu),

• Sociálně-psychologické nástroje (zajištění vzdělávacích možností a vzájemná komunikace),

• Finanční nástroje (vhodný systém finančních podpor, dotační programy a granty). (DUŠEK, Jiří. Faktory regionálního růstu a rozvoje: (se zaměřením na spolupráci měst a obcí ve Středočeském kraji)., 2011., s.33-34)

Z obecného hlediska lze konstatovat, že povaha regionálního rozvoje je vzhledem k relativně silně působícím kumulativním mechanismům podobná situace charakterizované jako „motýlí efekt“, tedy stavu, v němž i menší změna základních parametrů fungování regionálního hospodářství způsobuje odlišné následky. Integrální povaha rozvoje regionů vyvolává situaci, kdy záměrné ovlivnění regionálního rozvoje je poměrně obtížné a málo úspěšné. Rozhodující otázkou z hlediska regionálního rozvoje je určení postupu, dle kterého

se dílčí změny ve fungování hospodářství regionu stávají nástrojem změny původních regulačních podmínek a mohou způsobit podstatné dlouhodobé změny v úrovni rozvoje daného regionu. (BLAŽEK, Jiří a David UHLÍŘ. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace., 2011., s.275)

• Předpoklady rozvoje regionálního sektoru služeb a cestovního ruchu V moderní době dochází k robustnímu celosvětovému zvýšení úlohy služeb, vzhledem k tomu že vzrostla životní úroveň poměrně velkého počtu lidí a lidé disponují větším množstvím volného času. Na trhu služeb se neustále objevují nové výrobky vyznačující se svým komplikovanějším složením, protože zákazníci na daném trhu je vyžadují. Ještě na začátku 80. let 20. století byl sledován proces vyššího nárůstu tempa růstu služeb než tempa zvýšení průmyslové výroby, což bylo označováno za „deindustrializace ekonomiky“.

Přitom stále roste podíl služeb na HDP a zaměstnanost v oblasti sektoru služeb. Jevem v oblasti sektoru služeb, který nelze opomenout, je rovněž internacionalizace sektoru služeb projevující se ve zvýšení podílu služeb, který překračuje hranice jednotlivých zemí. Podstatným znakem sektoru služeb je jejich propojenost s průmyslovou výrobou – např. podniky prodávající průmyslové výrobky poskytují různé služby spojené s prodávanými produkty např. opravy, údržba záruka atd. (VAŠTÍKOVÁ, Miroslava. Marketing služeb - efektivně a moderně: 2., aktualizované a rozšířené vydání., 2014., s.14)

Jednotlivá odvětví sektoru služeb se vzájemně podstatně odlišují – např. veřejný sektor služeb zahrnuje zákonodárství, zaměstnání, zdravotnictví, armádu, školství atd. Soukromý neziskový sektor služeb poskytuje takové služby jako návštěvy muzeí, charity, univerzity, nemocnice atd. Nicméně převážná část sektoru služeb je tvořena ziskově zaměřenými poskytovateli služeb, mezi které např. patří banky, hotely, zábavní průmysl, reklamní agentury apod. (KOTLER, Philip. Moderní marketing: 4. evropské vydání., 2007., s.709-710)

Cestovní ruch nezbytně patří do sektoru služeb. Obecně řečeno, cestovní ruch je chápán jako krátkodobý přesun osob na jiná místa, než jsou místa jejich trvalého pobytu s cílem vykonávání příjemných činností. Ovšem taková definice nevystihuje všechny aspekty cestovního ruchu jako odvětví sektoru služeb, protože její součástí nejsou např. služební cesty, u nichž stěžejním cílem cestování jsou pracovní činnosti, nikoliv rekreace nebo zábava.

Výše uvedená definice turismu rovněž nevymezuje, na jakou vzdálenost musí člověk cestovat, aby byl považován za turistu a jak dlouho musí pobývat mimo zemi nebo území

svého obvyklého pobytu. Je nutní podotknout, že mezi pojmy „cestovní ruch“ a „cestování“ je úzká vzájemná souvislost. Průmysl cestovního ruchu je složen z celkové nabídky více služeb, která je tvořena např. nabídkou cestovních kanceláří a cestovních agentur a samotný tento průmysl je poměrně mladým oborem v rámci sektoru služeb. (HORNER, Susan. Cestovní ruch, ubytování a stravování, využití volného času: [aplikovaný marketing služeb]., c2003., s.53-54)

Při určení významu cestovního ruchu pro sektor služeb a pro hospodářství státu a jeho jednotlivých regionů je vhodné nahlížet na turismus jednak z nabídkového, jednak z poptávkového přístupu. Nabídkový přístup k cestovnímu ruchu tkví v definování turismu jako souhrnu odlišných odvětví spojených s cestovním ruchem. Na druhou stranu, poptávkový přístup vychází z šetření spotřebního chování lidí a zdůrazňuje objem a strukturu výdajů účastníků cestovního ruchu, díky kterým lze striktněji definovat rozsah a strukturu výstupů turismu (tj. zboží a služeb) spotřebovávaných v odvětví cestovního ruchu.

Mezi hlavní součástí cestovního ruchu patří:

• Ubytovací služby (je nejdůležitějším odvětvím turismu z hlediska významu pro turisty)

• Stravovací služby (služby poskytované stravovacími zařízeními)

• Doprava (různé druhy dopravy)

• Kongresy a konference

• Cateringové služby

• Rekreační a volnočasové služby (např. sportovní a kulturní služby) (PALATKOVÁ, Monika a Jitka ZICHOVÁ. Ekonomika turismu: Turismus České republiky., 2014., s.104- 105)

Z hlediska regionálního rozvoje, cestovní ruch disponuje silnými územními vazbami a hraje důležitou roli pro stabilizační funkci v rozvoji regionů (především se jedná o venkovní regiony a sídla pomocí záchrana obytného fondu venkovních regionů pomocí jeho rekreačního využívání).

Cestovní ruch na regionální úrovni poskytuje přínosy jak v ekonomické oblasti (podněcování rozvoje podnikatelské činnosti a tvorba pracovních míst pro místní obyvatele), tak v sociální sféře (upevnění místní a regionální identity obyvatelstva regionu). Kromě toho,

regionální turismus má kladný dopad na dopravní a komunální infrastrukturu obcí regionu a na jeho kulturní rozvoj. Na druhou stranu, podpora rozvoje cestovního ruchu na úrovni regionu je podmíněna urbanistickou a přírodní atraktivitou daného regionu. (VITURKA, Milan. Kvalita podnikatelského prostředí, regionální konkurenceschopnost a strategie regionálního rozvoje České republiky., 2010., s.100)

„Na turismus je třeba pohlížet jako na nástroj pro rozvoj regionů (a to především hospodářsky zaostalých) a ekonomizaci kultury, jako na významného zaměstnavatele a mírotvůrce, jako na důležitou součást ekonomiky volného času a s tím související zvyšování kvality běžného života.“ (TITTELBACHOVÁ, Šárka. Turismus a veřejná správa: průniky, dysfunkce, problémy, šance : státní politika turismu České republiky : systémový přístup k řešení problémů., 2011., s.11)

Rozvoj cestovního ruchu na určitém území je také ve mnoha ohledech určován kvalitou prostředí (krajiny, lokality nebo i celého regionu). Za potenciál cestovního ruchu je označována úhrnná hodnota všech předpokladů cestovního ruchu ohodnocených na základě bodovací škály.

Hodnocení turistického potenciálu je poté snižováno o zápornou hodnotu negativních předpokladů rozvoje cestovního ruchu – např. se jedná o nepříznivý stav jednotlivých prvků životního prostředí apod. Za předpoklady rozvoje cestovního ruchu v regionu je pokládán souhrn přírodních a antropogenních dimenzí a které poté tvoří předpoklady cestovního ruchu. Zpravidla se tyto předpoklady člení na lokalizační, selektivní a realizační turistické předpoklady. (FORET, Miroslav. Cestovní ruch v regionálním rozvoji: Tourism in regional development., 2014., s.33)

Součástí lokalizačních faktorů jsou přírodní a společenské atraktivity regionu, jež vytváří „fyzickou“ základnu pro uspokojení potřeb zákazníků v cestovním ruchu, zatímco využití daných faktorů je podmíněno realizačními faktory, v jejichž případě se především jedná o dopravu, ubytování a jiné služby a selektivními faktory tvořenými spoluprací, řízením regionu, politickou situací v něm a vnímáním daného regionu hosty.

Takovým způsobem, lokalizační faktory cestovního ruchu v regionu odpovídají na otázku „co lze v regionu vidět“, realizační faktory poskytují odpověď na otázku „jak se do regionu dostat, kde se najíst a přenocovat“, zatímco selektivní faktory odpovídají na otázku „pokud někdo přijede, kdo a v jakém počtu“). Cestovní ruch je především ekonomickou činností a

dopad výše zmíněných faktorů rozvoje regionálního cestovního ruchu na regionální turismus je hodnocen z hlediska dlouhodobé ekonomické využitelnosti v podmínkách neustále rostoucí konkurenci v odvětví cestovního ruchu. (Cestovní ruch – podnikatelské principy a příležitosti v praxi., 2011., s.34)

Lokalizační předpoklady cestovního ruchu v regionu lze dále členit na přírodní předpoklady (reliéf, struktura krajiny a její přírodní atraktivity, podnebí, vodstvo, flóra, fauna, kvalita ovzduší) a kulturně-historické předpoklady, tedy regionální atraktivity vytvořené lidmi, místní lidové tradice, regionální umění a lidový folklór, podstata institucí státní a lokální správy nebo samosprávy).

Přírodní předpoklady rozvoje regionálního cestovního ruchu lze hodnotit jako omezující faktor pro rozvoj regionálního turismu vzhledem k tomu, že podmiňuje kvalitu prostředí, a proto i jeho vhodnost pro turistické využití. Z turistického pohledu, přírodního předpoklady jsou poměrně stálé a neměnné. Přírodní předpoklady jsou klíčovým faktorem lokalizačních předpokladů, jelikož utváří rekreační procesy v regionu.

Z přírodních předpokladů za stěžejní jsou považovány:

• Reliéf. Je hlavním prvkem struktury přírodního rekreačního potenciálu. Povrch místní krajiny lze hodnotit ze dvou aspektů: jedná se o tzv. makroformy reliéfu (obecné členění krajiny) a mikroformy (podrobné členění krajiny). Je důležité, že vhodnost reliéfu pro cestovní ruch závisí na povaze rekreační aktivity.

• Klimatické poměry. Podnebí významně ovlivňuje rekreační činnosti a na něj se nahlíží ze dvou hlavních úhlů pohledů – z pohledu působení horizontální a vertikální zonálnosti podnebí a z pohledu působení klimatických podmínek v daném regionu.

• Vodstvo. Z různých druhů povrchových vod nejdůležitějšími jsou moře a jezera, které lze využít pro dlouhodobé rekreační aktivity, zatímco pro víkendové rekreace jsou využitelné např. řeky.

• Rostlinstvo a živočišstvo. Z hlediska vlivu na celkový turistický potenciál regionu, mívá nejmenší význam. (FORET, Miroslav. Cestovní ruch v regionálním rozvoji: Tourism in regional development., 2014., s.34-36)

Kulturně-historické předpoklady, na rozdíl od přírodních předpokladů jsou vytvořeny lidskou činností. Lze konstatovat, že se jejich význam a míra využitelnosti může zvyšovat,

pokud jsou doplňovány jinými předpoklady regionálního cestovního ruchu (např. jedná-li se o historické budovy blízko mořského pobřeží) a kulturněhistorické objekty v turisticky atraktivních regionech zpravidla vykonávají druhořadou funkci.

Kulturně-historické předpoklady mohou být dále členěny na níže uvedené kategorie:

• Kulturně-historické památky. Tyto památky jsou dokladem minulého historického vývoje, způsobu života lidí, kteří pobývali na daném území v průběhu dějin nebo i projevy tvůrčích schopností z různých oblastí lidských aktivit.

• Kulturní zařízení. Kulturní zařízení plní poznávací a společenskou funkci a z časového hlediska jsou poměrně stabilní a neměnné. Mezi kulturní zařízení patří muzea, galerie, knihovny, divadla, kina apod.

• Kulturní akce. Kulturní akce vykonávají společenské funkce a z časového pohledu jsou relativně snadno měnitelné, tedy nestálé. (Tamtéž, s.37-39)

Realizační předpoklady regionálního cestovního ruchu umožňují dosažení cílové turistické destinace (jedná se o dopravu) a její využití (jde o infrastrukturu ubytovacích, stravovacích a jiných služeb). Realizační předpoklady jsou pokládány za materiálně- technickou základnu regionálního turismu. Pro plné využití služeb cestovního ruchu v území je nutné vytvoření dostatečné kapacity v regionu.

Kromě kapacity realizačních faktorů podstatnou úlohu hraje přiměřená nabídka služeb žádoucí kvality, protože tato nabídka tvoří turistické produkty a rovněž kvalita těchto služeb určující dlouhodobou poptávku po nabídce cestovního ruchu v regionu. Realizační předpoklady regionálního cestovního ruchu jsou měřitelné a pro jejich měření jsou využívány různé statistické ukazatelé – počet a skladba návštěvníků dané turistické destinace, počet ubytovacích zařízení a počet lůžek v nich apod. (Cestovní ruch – podnikatelské principy a příležitosti v praxi., 2011., s.35)

Za hlavní realizační předpoklady lze označit:

• Obecnou infrastrukturu - zajištění dopravní automobilové, letecké, železniční dostupnosti turistické destinace a napojení objektů regionálního cestovního ruchu na vodovody, elektřinu, plyn atd.,

• Turistickou infrastrukturu – jedná se o stravovací a ubytovací zařízení jejich kapacitu,

• Zábavná a sportovní zařízení – mezi ně patří kluby, diskotéky a sportovní infrastruktura regionálního turismu,

• Ostatní turistické služby – zprostředkovatelské služby jako cestovní kanceláře a cestovní agentury, organizační služby jako informační kanceláře a širší kategorie jiných služeb takových jako např. opravny sportovních potřeb, horská služba atd. (FORET, Miroslav. Cestovní ruch v regionálním rozvoji: Tourism in regional development., 2014., s.41-42)

Selektivní předpoklady cestovního ruchu se člení na objektivní a subjektivní předpoklady. Objektivní předpoklady jsou dále rozděleny do těchto předpokladů:

• Politické (politické uspořádání v celém státě, politická situace v daném regionu a povaha státního a regionálního politického systému),

• Ekonomické (životní úroveň populace regionu a její fond volného času, které jsou ovlivněny mírou rozvoje výrobních sil a projevují se v úrovni bydlení, vzdělání, kultury, zdravotní péče atd.),

• Demografické (jednotlivé demografické charakteristiky obyvatelstva jako pracovní aktivita obyvatel, jeho vzdělanostní úroveň, věková struktura, podíl městské populace apod.),

• Urbanizační (proces urbanizace, jenž je zvýšením městského osídlení vyvolává růst roli města ve společenském životě a určitým způsobem mění povahu hospodářského aktivity regionu),

• Ekologické (dopad cestovního ruchu na regionální životní prostředí a vliv stavu životního prostředí regionu na regionální turismus – tyto oba druhy dopadů mohou být jak pozitivní, tak i negativní).

Subjektivní část selektivních předpokladů je tvořena psychologickými pohnutkami cestujících osob, zkušenostmi lidí s cestováním, propagace regionální turistické destinace zvyšující módnost turismu v daném regionu a povahové rysy národa, který žije v konkrétním regionu. (HAMARNEHOVÁ, Iveta. Geografie turismu: mimoevropská teritoria., 2012., s.12- 14)

• Využití dlouhodobých státních a nestátních investic v regionálním rozvoji Investiční prostředí regionu zahrnuje veškeré faktory, které jsou zohledňovány investorem při hodnocení podmínek pro investování finančních prostředků. Uvedené prostředí je posuzováno ve dvou rovinách: jednak na makroúrovni, jednak na mikroúrovni. Z makroekonomického pohledu investiční prostředí je představeno politickými ukazateli (včetně legislativy), ekonomickým a sociálním prostředím pro investice. Pro soukromé investory rozhodujícím politickým faktorem je státní politika zaměřená na přilákání zahraničních investic, účast konkrétního státu v mezinárodních smlouvách o investiční činnosti a kvalita státních institucí. Z mikroekonomického hlediska investiční prostředí je např. vytvářeno prostřednictvím oboustranných vztahů mezi investory (kterými jsou fyzické nebo právnické osoby) na straně investiční nabídky a konkrétními státními orgány, dodavateli služeb a výrobků, klienty bank a odborovými organizacemi na straně investiční poptávky. (LUKOVTSEVА, А. INVESTITSII – OSNOVNOJ FАKTOR MODERNIZАTSII EHKONOMICHESKOGO RАZVITIYA. АUDIT I FINАNSOVYJ АNАLIZ. 2011, s.1) Ekonomická teorie pojímá investice jako „kapitálová aktiva sestávající ze statků, které nejsou určeny pro bezprostřední spotřebu (označovány za investiční statky nebo kapitálové statky a výrobní statky), ale jsou určeny pro užití ve výrobě spotřebních statků nebo dalších kapitálových statků“. Z makroekonomického hlediska investice jsou členěny na hrubé a čisté. Hrubé investice představuje úhrnná částka nových investičních statků (tedy např. budov, strojů, výrobního zařízení a hmotných zásob, která byla přidána ke stávajícím investičním statkům v hospodářství za dané období. Celkový produkt obchodní společnosti je jednak tvořen spotřebními statky (které jsou spotřebovávány) a jednak investičními statky (sloužícími k následné výrobě). Odsud vyplývá, že vyšší výroba investičních statků současně způsobuje nižší spotřebu, zatímco jejich nižší výroba vede k vyšší spotřebě. Takovým způsobem, záměrná volba nižší spotřeby ve prospěch investičních statků slouží k rychlejšímu růst hospodářského výkonu v budoucnosti a zároveň s tím vyvolává zvýšení objemu výroby a spotřeby spotřebních statků. Růst výroby a spotřeby spotřebních statků lze označit za jeden z hlavních cílů fungování hospodářství. Čisté a hrubé investice se liší tím, že čisté investice jsou čistým přírůstkem zásob investičních statků v hospodářství během konkrétního časového období. Čisté investice jsou v podstatě hrubé investice, jejichž hodnota je snížena o opotřebovaný majetek, tj. o odpisy.

Je-li hodnota opotřebovaného (neboli znehodnoceného) majetku vyšší než hodnota nových investic, mají v takovém případě čisté investice zápornou hodnotu. (SYNEK, Miloslav. Manažerská ekonomika., 2007, s.272) Komerční a veřejné investice se vyznačují různými hospodářskými cíli: záměrem komerčních investic je generování zisku, zatímco veřejné investice se hlavně snaží o dosažení co nejvyššího veřejného užitku. Konečný dopad veřejných investic má především povahu pozitivních externalit, a proto způsobuje vznik toho stavu, že při ekonomickém hodnocení jsou veřejné investice ve srovnání s komerčními investicemi odlišně vnímány. Hlavní rozdíly veřejně prospěšných investic od komerčních investic spočívají v tom, že: • Poptávka po veřejných investicích nemůže být zjištěna běžnými způsoby, jelikož se veřejný statek poskytuje všem lidem, nikoliv tedy víceméně konkrétnímu okruhu osob. Z tohoto důvodu, „spotřebitelé“ veřejných statků mohou neznat skutečnou cenu daného veřejného statku nebo nejsou ochotní hradit plnou cenu uvedeného statku. • Nabídka veřejných investic je odvozována především od politických cílů, zatímco ekonomické cíle se považují za druhořadé. Zmíněná skutečnost platí zvláště v té situaci, když hospodářský dopad veřejně prospěšných investic lze jenom stěží objektivně posoudit. Jedním z nejdůležitějších hledisek veřejně prospěšných investic je obecný přínos a veřejná prospěšnost. Veřejné investice se nejčastěji poskytují v podobě veřejných nebo primárně veřejných statků. Povaha veřejných statků neumožňuje vyčíslení jejich hospodářského dopadu na základě standardních ekonomických výpočtů, jelikož se veřejné statky vztahují na celou řadu různých subjektů. Ekonomický efekt veřejných statků ve mnoha případech netkví v tom, jakých hospodářských výsledků se podařilo dosáhnout, ale v tom, čemu se podařilo vyhnout nebo zamezit - může se např. jednat o vyhýbání se určité škodě nebo zamezení konkrétní výši výdajů. V dané situaci se nevypočítá, jakých zisků subjekt dosáhl, ale je kalkulována výše možných nákladů, k nimž mohlo dojít, kdyby konkrétní veřejné investice nebyly realizované (např. provádí se kalkulace toho, jaké by byly časové ztráty v dopravě s přihlédnutím k tomu, že by nebyl postaven nový most). (MAIER, Karel a Vít ŘEZÁČ. Ekonomika v území: urbanistická ekonomika a územní rozvoj., 1994., s.57-58) „V důsledku zvyšujících se nároků obyvatelstva dochází k prohlubování deficitů veřejných rozpočtů. Obce, města a regiony jsou nuceny hledat nové formy financování anebo efektivněji využívat stávající zdroje. Jedním z řešení této situace je zapojování soukromého sektoru do realizace úkolů veřejné správy a vytváření partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem.“ (JEŽEK, Jiří (ed.). Regionální rozvoj., 2014., s.45)

Hlavním společným rysem mnohých místních iniciativ na regionální úrovni je sílící spolupráce mezi aktéry soukromého a veřejného sektoru hospodářství (angl. public private partnership – PPP, neboli veřejně-soukromé partnerství). Uvedené iniciativy jsou kombinací ekonomického potenciálu veřejného a soukromého sektoru a mohou se uskutečňovat tím, že subjekty veřejného sektoru v rámci určitého partnerství poskytují infrastrukturu (např. pozemky), zatímco subjekty soukromého sektoru disponují potřebnými zkušenostmi a finančními prostředky. Lze konstatovat, že pokud subjekt veřejné správy (např. obce nebo město) se přímo spolupodílí na vlastnictví firmy, jejímž cílem je realizace projektu, poskytuje tomuto subjektu možnost účinně kontrolovat uskutečnění projektu a slouží zdrojem dlouhodobých příjmů. Může se např. jednat o realizaci projektu, o který se soukromí investoři téměř nemají zájem vzhledem k jeho delší době návratnosti, ale obec nebo město ho považují za strategicky důležitý. Za podobné projekty lze označit rekonstrukci historicky významného a cenného objektu. V uvedených případech subjekt veřejné správy (obec nebo město) může nižší cenou dlouhodobého pronájmu nemovitostí, pozemků nebo jiných infrastrukturních objektů nebo zúčastnit se investičních projektů v roli zprostředkovatele při spolupráci soukromých investorů. (BLAŽEK, Jiří a David UHLÍŘ. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace., 2011., s.264) Z hlediska kapitálových toků, mezinárodní pohyb kapitálu je složen ze dvou částí: pohyb přímých zahraničních investic a pohyb portfoliových investic. Přímé zahraniční investice se pokládají za takové investiční toky, jejichž podíl přesahuje 10 % podílu subjektu ve formě hlasovacích práv, majetku nebo ekvivalentní tomu podíl. Investice umožňují podílení se na hlasování a rozhodování. Celkově vzato, součástí přímých zahraničních investic je základní kapitál, reinvestovaný zisk a ostatní kapitál. Portfoliové investice představují čistý příliv, který vyplývá z cenných papírů (akcií nebo obligací) nepovažovaných za přímé zahraniční investice. Za portfoliové investice pokládají podíly, akcie, fondy, depozitní certifikáty a přímé nákupy podílů na lokálních trzích cenných papírů uskutečněné zahraničními investory. Cestovní ruch může být důležitou cílovou oblastí pro zahraniční investice. Jak např. uvádí studie UNCTAD, která se zabývá pohybem přímých zahraničních investic do cestovního ruchu v rozvojových zemích, investiční toky do cestovního ruchu mají pro některé rozvojové země rozhodující význam, protože vyznačují se multiplikačním efektem pro celou ekonomiku.

Na druhou stranu, studia UNTAD poznamenávají, že cestovních ruch nelze z hlediska pohybu přímých zahraničních investic považovat za globalizovanou ekonomickou činnost, protože je spojován zejména s určitými regiony světa a má převážně lokální povahu. Kromě toho, i v rozvojovém světě pohyb přímých zahraničních investic se neuskutečňuje rovnoměrně, čímž dochází k prohloubení nerovnováhy v rozvojových zemích. Výše uvedené tvrzení platí vzhledem k tomu, že v jednotlivých rozvojových zemích existuje podstatný rozdíl v podmínkách pro příliv zahraničních investic. Kromě toho, investiční aktivity v některých sektorech cestovního ruchu jsou intenzivnější než v jiných: např. do sektoru ubytování a stravování se investuje mnohem více než do různých druhů dopravy, poskytování služeb cestovních kanceláří a agentur a různé typy služeb (sportovní, kulturní a rekreační služby). I když v sektoru ubytování a stravování jsou uplatňovány různé investiční přístupy (např. privatizace, investice na „zelené louce“, sloučení a fúze), lze sledovat výrazný rozdíl mezi rozvojovými zeměmi a nadnárodními společnostmi ve výši podílu přímých zahraničních investic: u rozvojových zemí jenom 20 % ubytovacích zařízení se v plné míře vlastní nebo spoluvlastní na základě přímých zahraničních investic, zatímco až 80 % hotelů se vlastní a spravuje v souladu s mezinárodními smlouvy nebo na základě franchisingu. (PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní cestovní ruch: analýza pozice turismu ve světové ekonomice, význam turismu v mezinárodních ekonomických vztazích, evropská integrace a mezinárodní turismus., 2011., s.38-39)

• Státní a nestátní vliv na projektování a plánování regionálního rozvoje Kvalita regionálního ekonomického prostoru obecně souvisí s mnohými charakteristikami, mezi které patří:

• Hustota. Hustota je určována jako poměr počtu obyvatel, přírodních zdrojů, základního kapitálu apod. na jednotku plochy daného prostoru.

• Umístění, které je představeno ukazateli rovnoměrnosti, diferenciace, koncentrace, rozdělení obyvatelstva, výroby, existence ekonomicky vyspělejších a slabě rozvinutých území.

• Propojenost, projevující se intenzitou ekonomických vazeb mezi součástmi a prvky daného území, tj. podmínkami pracovní mobility, kapitálu, zboží a služeb určovaných úrovní rozvoje dopravních a komunikačních sítí. (Regional'naya ehkonomika: faktory razvitiya: monografiya., 2014, s.8)

Výše uvedené charakteristiky kvality regionálního ekonomického prostoru se promítají do projektování a plánování budoucího regionálního rozvoje. Důležitým faktorem při řízení regionálního rozvoje je modernizace veřejnosprávních institucí na různé lokální úrovni (např. na úrovni obcí, měst, regionů a krajů). Hlavní cíle a zásady strategického řízení na regionální úrovni se zakládají na principech strategického řízení v soukromém sektoru a jsou přizpůsobovány s přihlédnutím ke specifickým podmínkám fungování institucí veřejné správy.

Lze uvést několik důvodů k zavedení strategického řízení do veřejného sektoru: zejména zvyšující se finanční náročnost poskytování veřejných služeb a statků, rostoucí komplexnost celého veřejného sektoru a omezenost ekonomických zdrojů, které instituce veřejné správy mají k dispozici k tomu, aby zajistili využití statků a služeb v potřebné míře. (KADEŘÁBKOVÁ, Jaroslava a Jitka PEKOVÁ. Územní samospráva - udržitelný rozvoj a finance., 2012., s.120) „V rámci procesu strategického plánování se prolíná přemýšlení o budoucnosti, objektivní analýza a subjektivní zhodnocení různorodých ukazatelů, cílů a priorit. Výsledkem je určení budoucích směrů a aktivit, které by měly zajistit v případě určeného subjektu veřejné správy jeho efektivitu a schopnost přidávat veřejnosti určitou hodnotu.“ (GREBENÍČEK, Pavel a Oldřich HÁJEK. K TÉMATU STRATEGICKÉHO PLÁNOVÁNÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE. 2013) Povaha strategického řízení na lokální úrovni se ovlivňuje vnějšími sociálními, politickými a ekonomickými podmínkami vytvářejícími základ pro činnost jednotlivých institucí veřejných správ. Z daného hlediska, instituce veřejné správy se pokládají za systém podřazený dosavadnímu politickému, sociálnímu a ekonomickému systému. Veřejné instituce se přímo a nepřímo nacházejí s těmito systémy v komunikaci. Za státní a nestátní instituce, s nimiž veřejná správa vstupuje do přímé nebo nepřímé interakce na lokální úrovni, jsou především označovány: různé správní jednotky (např. jednotlivá ministerstva a resorty) a místní asociace (občanská sdružení, neziskové organizace, profesní sdružení a jiné subjekty). Z pohledu uskutečnění strategického plánování je podstatné zajistit vytvoření dlouhodobých perspektiv, cílů a priorit lokálního rozvoje, přičemž důležitá úloha je při vytvoření místních rozvojových programů přikládána názorům a postojům občanů k vývoji a podobě obcí, měst a krajů, v nichž žijí. (KADEŘÁBKOVÁ, Jaroslava a Jitka PEKOVÁ. Územní samospráva - udržitelný rozvoj a finance., 2012., s.120-121)

Význam plánovacích podkladů sloužících k regionálnímu rozvoji spočívá hlavně ve dvou oblastech: • Uvedené podklady jsou analytickými materiály, které poskytují informace o stavu a podmínkách regionálního rozvoje. V této souvislosti významnou roli hrají územně technické podklady, a to nejen celostátní, ale regionální (kraje) a lokální (obce). Územně technické podklady podávají informace o podmínkách regionálního rozvoje z pohledu ochrany životního prostředí, ochrany přírody a krajiny a ochrany kulturních památek. Kromě toho, vymezují základní meze, ve kterých se určuje způsob a intenzita využití konkrétního území. • Územně technické podklady jsou koncepčními materiály, na jejichž základě jsou vypočítány různé varianty využití území a očekávané důsledky strategického rozvoje území. Tzv. územní prognóza může být využita k výpočtu možností dlouhodobého strategického rozvoje území s ohledem na stávající územně technické podmínky, stav životního prostředí, demografické, sociologické a ekonomické podklady strategického rozvoje území. Územní prognóza je nástrojem poskytujícím možnost zajištění strategického regionálního rozvoje území v různých možnostech, včetně varovných možností, u nichž se upozorňuje na možné zneužívání životního prostředí, zničení unikátních místních přírodních a kulturních hodnot území. Územní prognóza se rovněž může upozorňovat na nebezpečí vzniku ekonomických a sociálních problémů. (VAŠKO, Martin. Cestovní ruch a regionální rozvoj., 2002., s.10) Cílem analýzy potenciálu strategického rozvoje území je hodnocení ekonomických, finančních, sociálních, kulturních a politických ukazatelů daného území. K analýze dosavadního stavu jsou využitelné různé metody, nicméně nejčastěji je využívána metoda tzv. SWOT analýzy (SWOT – je zkratkou sestavenou z prvních písmen 4 anglických slov: „Strengths“ – silné stránky, „Weaknesses“ – slabé stránky, „Opportunities“ – příležitostí a „Threats“ - hrozby). Zmíněna metoda je standardním nástrojem pro analýzu stavu území uplatňovaným institucemi státní správy a regionální samosprávy při regionálním strategickém plánování. Meze strategického rozvoje území jsou běžně určovány prostřednictvím stanovení vnitřních silných a slabých stránek konkrétní územní správní jednotky: silné stránky poukazují na oblasti, ve kterých územní jednotka disponuje konkurenčními výhody a předbíhá konkurenty, zatímco slabé stránky zdůrazňují ty charakteristiky územní jednotky, u nichž zaostává za svými konkurenty a nemá konkurenční výhody. Na druhou stranu, za příležitosti se pokládají vnější faktory, jejichž využití může přispět k ekonomickému a sociálnímu rozvoji

správní jednotky, zatímco hrozbami jsou vnější činitelé, které mohou bránit dané územní jednotce v ekonomickém a sociálním rozvoji. Za hlavní předpoklady přípravy a uskutečnění strategického územního plánování jsou považovány: • Určení sociálních a ekonomických silných a slabých stránek územní jednotky, • Odhad demografického a sociálního vývoje v daném území a vymezení toho, jakým způsobem zmíněný vývoj se promítne do možností strategického rozvoje území, • Sdílená vize, která je integrací postojů a cílů všech sociálních a ekonomických aktérů na budoucí uspořádání konkrétního území, • Strategický plán, který bere v potaz jednotlivé kroky a opatření umožňující realizaci plánovanou strategickou vizi území, • Určení dílčích projektů a opatření vedoucích k dosažení plánovaného strategického územního rozvoje, s odhadem výši očekávaných zdrojů, • Stanovení kritérií a ukazatelů míry dosažení cílů, společných pro všechny aktéry. (KADEŘÁBKOVÁ, Jaroslava a Jitka PEKOVÁ. Územní samospráva - udržitelný rozvoj a finance., 2012., s.121-122) Moderní plánování regionálního rozvoje se považuje za jeden z nejdůležitějších faktorů komplexního a vyváženého územního rozvoje opírajícího se o principy udržitelného rozvoje. Je třeba poznamenat, že systematická implementace moderních a účinných plánovacích postupů a metod se považuje za žádoucí předpoklad vzniku širokého společenského konsenzu v problematice budoucností území.

Velice podstatnou je skutečnost, že zpracování a aplikace kvalitně koncipovaných strategických rozvojových koncepcí, územních plánů a jiných dokumentů pro střednědobé a dlouhodobé plánování na lokální úrovni umožňuje propojení ekonomického a sociálního růstu zohledňujícího ochranu životního prostředí.

Jednotlivá území díky plánovacím metodám, které jsou založeny na dlouhodobém partnerství různých sektorů hospodářství (tj. veřejného, neziskového a podnikatelského a sektorů), mohou vymezit nejvýznamnější strategické cíle a priority regionálního rozvoje s přihlédnutím k finančním prostředkům nutným pro dosažení daných cílů a priorit. Zmíněné metody mohou zlepšit jejich investičních a dotačních pozici, která umožňuje získávání vnějších finančních zdrojů.

Nelze opomenout, že metody plánování poskytují jednotkám veřejné správy možnost účinněji využívat materiální zdroje a efektivnějším způsobem hospodařit s finančními prostředky, které mají k dispozici. Takovým způsobem, plánovací metody jsou považovány za strategický nástroj regionálního rozvoje území. Daný nástroj přispívá ke snížení nepříznivých vlivů způsobených snahou některých jednotlivců nebo skupin prosadit vlastní ve vlastní prospěch na úkor veřejných zájmů na konkrétním území. (Tamtéž, s.124-125)

Důraz na vyšší samostatnost regionů v hospodářském rozvoji určité země je přirozeným projevem integrálního přístupu a zájmem o vyrovnaný rozvoj celého systému „příroda- obyvatelstvo a hospodářství“ a přispívá k překonání převážně ekonomického pohledu na řešení problémů rozvoje, k určení jejich prvořadého významu, k hodnocení efektivity různých hospodářských a sociálních opatření.

Z tohoto důvodů, v regionální politice je vhodné se řídit nejen čistě ekonomickými kritérií, ale komplexními kritérií, které jsou v souladu s dlouhodobě udržitelným rozvojem konkrétního území. Přitom je zapotřebí zohledňovat ambivalentní povahu regionu jakožto ekonomického objektu. Na straně jedné region je poměrně samostatný ekonomický podsystém disponující vlastními zdroji a ekonomickými prostředky. Na druhou stranu, region jako administrativní jednotka určitého státu je součástí národního hospodářství a fungování uvedeného regionu je těsně spjato právě s jeho podílem na utváření jednotného ekonomického prostoru té které země.

Jakékoliv snahy o zlepšení ekonomické, sociální a politické situaci v regionech lze pokládat za úspěšné jenom v tom případě, pokud výsledkem těchto snah je skutečné zvýšení životního standardu obyvatel těchto regionů. Z uvedeného hlediska, projektování a plánování územního rozvoje by mělo být součástí celonárodní strategii rozvoje. Přitom celonárodní strategií rozvoje je vhodné koncipovat na dílčích regionálních strategií zohledňujících specifika jejich problémů, které je třeba vyřešit. (Faktory ustojchivogo razvitiya regionov Rossii: monografiya / V.V. Vinitsyna, O.S. Gajfutdinova, P.M. Gorshenina i dr. / Pod obshh. red. S.S. CHernova., 2009., s.41-42)

2 Praktická část

2.1 Analýza turistických objektů před olympijskými hrami v Soči v roce 2014 a po nich

2.2 Hospodářský stav města Soči a jeho turistický potenciál Současné lázeňské město Soči se rozkládá na 145 kilometrů podél východního pobřeží Černého moře. Celková délka pláží města Soči činí 118 kilometrů. Nicméně turistický potenciál města Soči je představen nejen mořem a pláží, ale i horami. Na 50 kilometrů od mořského pobřeží město Soči je tvořeno horami – Hlavním kavkazským hřebenem. Celé území Hlavního Kavkazského hřebene je součástí Státního přírodního národního parku.

Celkové území města Soči činí 3796 kilometrů čtverečných. Soči se skládá ze 4 administrativních celků: Centrálního, Chostinského, Lazarevského a Adlerského. Obyvateli města Soči jsou představiteli více než 100 národností: Rusové, Arméni, Ukrajinci, Gruzínové, Řekové, Adygové, Bělorusové, Tatarové, Židé, Němci atd. Součástí města Soči je rovněž obec Krasnaja Poljana, která se nachází 52 kilometrů od Adlera (centra Adlerského administrativního celku). (AVEDYAN, O. a A. VARYUKHIN. SOCHI PECREATION AND TRAVEL INDUSTRY POTENTIAL., 2011, s.811)

K 01. 01. 2016 úhrne obyvatelstvo město Soči a jiných obcí spadajících do působnosti administrace daného města Soči činilo 480,2 tisíc osob. V letech 2011-2016 (stav k 01.01 každého roku), obyvatelstvo města Soči se zvýšilo z 344,3 tisíc osob v roce 2011 na 401,3 tisíc osob v roce 2016. Takovým způsobem, za dané období nárůst počtu obyvatel města činil 16,6 %, tedy populace města vzrostla o necelou pětinu. (Krasnodarskij kraj v tsifrakh. 2015. Krasnodarstat, 2016., s.9-26)

Tabulka 1: Počet zaměstnanců ve vybraných segmentech hospodářství města Soči, leden-březen 2016 Počet Zdravotnictví Hotely a Vzdělání Státní správa a Velkoobchod zaměstnanců restaurace vojenská a všech bezpečnost maloobchod, organizací různé druhy města oprav

94449 23203 11046 10669 9132 7776 Zdroj: POKАZАTELI, KHАRАKTERIZUYUSHHIE SOSTOYANIE EHKONOMIKI I SOTSIАL'NOJ SFERY MUNITSIPАL'NOGO OBRАZOVАNIYA gorod-kurort Sochi za 2016 god. Gks.ru [online].

Tabulka 1. uvádí celkový počet zaměstnanců města Soči v prvních třech měsících roku 2016 a poskytuje informace o tom, v jakých segmentech hospodářství dotčeného města pracuje nejvíc lidí. V turistickém odvětví, které úzce souvisí s provozováním hotelů a restaurací, je zaměstnáno 11046 osob, tedy 11,7 % všech pracovníků města Soči. V uvedeném segmentu pracovního trhu mají zaměstnání druhé v pořadí nejvyšší podíl zaměstnanců. Více osob pracuje jenom ve zdravotnictví, které také zčásti souvisí s cestovním ruchem. Na zdravotnictví připadá 24,6 % všech zaměstnanců města Soči, tj. téměř jejich čtvrtina.

Tabulka 2: Počet kulturních zařízení a zařízení pro volný čas ve městě Soči v letech 2009 a 2014 2009 2014 Počet zařízení pro trávení volného času a odpočinku 168 10 Počet veřejných knihoven 80 58 Počet muzeí 5 5 Počet kulturních parků a městských zahrad 4 4 Počet cirkusů 1 1 Zdroj: Gorod-kurort Sochi, znachenie pokazatelya za god.Gks.ru [online].

V tabulce 2. je uvedeno, jaká počet kulturních zařízení a zařízení pro trávení volného času se nacházel na území města Soči v letech 2009 a 2014. Z obou sledovaných let je zřejmé, že se mezi lety 2009 a 2014 počet zařízení pro trávení volného času a odpočinku v daném městě klesl o 16,8krát, zatímco počet veřejných knihoven se snížil o 27,5 %, tj. prakticky o třetinu. Na druhou stranu, počet muzeí, kulturních parků, městský zahrad a cirkusů zůstal v období 2009-2014 zcela stejný.

Město Soči hraje důležitou roli z hlediska rozpočtových příjmů celého Krasnodarského kraje, do něhož administrativně spadá. V letech 2000-2010, příjmy rozpočtu Krasnodarského kraje plynoucí z cestovního ruchu a z lázeňství se 7násboně zvýšily a dosáhly v roce 2010 5,4 mld. ruských rublů. Téměř polovina zmíněných příjmů připadá na město Soči. (SHHEPАKIN, Mikhail a Аnait BАSYUK. TURISTSKАYA DESTINАTSIYA: KHАRАKTERNYE CHERTY I EHTАPY RАZVITIYA. 2014, s.2)

V roce 2010, město Soči navštívilo 3,1 mil. turistů, zatímco pouze kapacita mořské rekreace města Soči ve stejném roce byla odhadována na 11,9 mil. osob za koupací sezonu. (SNEGIREVА, E. OTSENKА POTENTSIАLА SOCHI KАK SUBREGIONА TURISTSKO-

REKREАTSIONNOJ SPETSIАLIZАTSII. 2012, s.104-105) Odsud vyplývá, že uvedené město disponuje skutečně velkým potenciálem pro zvýšení počtu návštěvníků města.

Město Soči disponuje do určité míry unikátním i přírodními podmínkami v měřítku celého Ruska, jelikož pouze v daném městě lze sledovat vlhké subtropické prvky a jenom v Soči lze v přirozených podmínkách pěstovat subtropické rostliny. Od začátku 21. století, se v Ruské federaci relativně úspěšně rozvíjí vnitřní trh cestovního ruchu. Za hlavní předpoklady rozvoje zmíněného segmentu cestovního ruchu jsou považovány:

• Růst platební schopnosti obyvatelstva,

• Postupný rozvoj turistické infrastruktury,

• Aktivnější šíření dálkových služeb (zejména bankovních a internetových služeb),

• Na Krasnodarský kraj připadá téměř třetina celého vnitřního trhu cestovních ruchu (zatímco město Soči hraje významnou roli v cestovním ruchu uvedeného kraje),

• Poměrně vysoký podíl turistů v Rusku, kteří nemají finanční možnost cestovat do zahraničí, vytváří dodatečnou poptávku po službách vnitřního cestovního ruchu. (Dorozhnaya karta po populyarizatsii g. Sochi kak kruglogodichnogo kurorta na 2014 - 2016 gody., 2014., s.2)

Hlavními rekreačními zdroji města Soči jsou nejen výše zmíněné mořské pláže, ale také subtropické parky, které se zpravidla nacházejí na uzavřeném území a jsou pokládány za klimatické zdroje města. Dalším důležitým přírodním faktorem rekreace jsou minerální lázně, které přispívají k léčbě různých chorob. Např. balneoterapeutické sdružení „Macesta“ disponuje 924 vanami, jejichž roční kapacita činí přibližně 3 miliony vodních procedur. Celkově lze konstatovat, že potenciální hydrominerální zdroje města Soči mohou zajistit balneologickou léčbu téměř 4 milionů osob v průběhu tzv. studeného období (když není koupací sezona).

Město Soči je největším balneoklimatickým lázeňským městem Ruské federace, vzhledem k tomu, že disponuje nejrozsáhlejší sanatorní základnou. Město má celkem 200 zařízení léčebního a relaxačního typu: např. sanatoria, léčební pensionáty a léčebně- ozdravovací centra. Na město Soči připadá zhruba polovina celého sanatorního a lázeňského komplexu Krasnodarského kraje. (AVEDYAN, O. a A. VARYUKHIN. SOCHI PECREATION AND TRAVEL INDUSTRY POTENTIAL., 2011, s.812)

Rekreační a turistický komplex města Soči může být určen jako souhrn přírodně- klimatických a sociálně-ekonomických faktorů. V rámci uvedených faktorů velký význam mívají objekty rekreačního, turistického a infrastrukturního charakteru. Z výše zmíněných faktorů lze vyčlenit dvě odvětví, které disponuje výlučnou důležitostí pro hospodářství města Soči. Jedná se o přírodní komplex a rekreačně-turistický komplex.

V rekreační a turistické oblasti města Soči (jak vyplývá z údajů Městského úřadu), je poměrně vysoký podíl zařízení se státním vlastnictvím (zvlášť se daná skutečnost týká sanatorií a léčebních pensionátů). Dále je nutné dodat, že velký počet ozdravovacích zařízení patří různým odborovým organizacím. Forma vlastnictví značně ovlivňuje způsoby financování daných objektů: vyznačují se významnou závislostí na vnějších zdrojích financování. (SNEGIREVА, E. OTSENKА POTENTSIАLА SOCHI KАK SUBREGIONА TURISTSKO-REKREАTSIONNOJ SPETSIАLIZАTSII. 2012, s.105)

Od roku 2011, Ministerstvo lázní a cestovního ruchu Krasnodarského kraje za účelem rozvoje odvětví cestovního ruchu uskutečňuje opatření pro celou řadu tzv. cílových programů (tj. programů rozvoje zaměřených na určité sociálně-ekonomické oblasti). Mezi uvedené programy lze zařadit:

• „Rozvoj sanatorního, lázeňského a turistického komplexu Krasnodarského kraje v období 2011-2017“,

• „Zajištění účasti města Soči v organizování a provedení XXII Olympijských a XI Paralympijských zimních her v roce 2014“,

• „Poskytování sociální podpory a rehabilitační pomoci invalidům a zvláštních skupinám občanů v Krasnodarském kraji“ v letech 2011-2015,¨

• „Prevence terorismu a extremismu v Krasnodarském kraji“ v období 2013-2015. (GORLOVА, E. OSOBENNOSTI RАZVITIYA TURISTSKOJ INDUSTRII KRАSNODАRSKOGO KRАYA. INFRАSTRUKTURNYE OTRАSLI EHKONOMIKI. 2015, s.106-107)

Z názvů uvedených rozvojových programů vyplývá, že se především zaměřují na celý Krasnodarský kraj. Nicméně město Soči zaujímá v rámci Krasnodarského kraje zvláštní

postavení a pro něj je vytvořený vlastní program rozvoje, vzhledem k tomu, že se v roce 2014 v městě Soči konaly zimní Olympijské a Paralympijské hry.

Ačkoliv vypracování vlastního programu rozvoje pro město Soči souviselo právě se zmíněnou významnou sportovní událostí, samotný fakt, že se zimní Olympijské a Paralympijské hry konaly ve městě Soči, znamená, že uvedené město v porovnání s jinými lázeňskými městy Krasnodarského kraje disponuje větším přírodním, klimatickým a turisticko-ekonomickým potenciálem.

Vyšší potenciál města a plynoucí z toho lepší podmínky pro provedení sportovních akcí celosvětové úrovně lze pokládat za hlavní důvod zvolení města Soči pro provedení Olympijských a Paralympijských her. Provedení sportovní události nejvyšší úrovně vyžadovalo vypracování vlastního rozvojového programu pro město Soči, aby byla zajištěna požadovaná úroveň kvality provedení Olympijských a Paralympijských her.

V roce 2014, po provedení zimních Olympijských a Paralympijských her v rozvoji cestovního ruchu lze sledovat níže uvedené tendence:

• Formování turistických komplexů v oblasti balneologie, horského a sportovního cestovního ruchu a také MICE-turismu. MICE je zkratkou z angličtiny: Meetings – obchodní schůzky; Incentives – pobídkové zájezdy pro zaměstnance a partnery; Conferences – pořádání konferencí, účast na seminářích a výstavách; Events – pořádání korporátních akcí. MICE turismus je zajišťován pro největší ruské a zahraniční komerční podniky v čtyřhvězdičkových a pětihvězdičkových hotelech města Soči.

• Zvýšení kapacity stávajících stravovacích, ubytovacích a léčebních zařízení a rozšíření spektra poskytovaných služeb v léčebních a balneologickém cestovním ruchu,

• Utváření nové turistické nabídky na bázi objektů zimních Olympijských a Paralympijských her,

• Rozvoj horizontální a vertikální kooperace mezi turistickými organizacemi za účelem vytvoření nových turistických produktů a jejich propagace,

• Zvýšení kvality služeb cestovního ruchu prostřednictvím realizace opatření zaměřených na rozvoj systému přípravy odborných kádrů v oblasti turismu včetně

poskytování vyššího a středního odborného vzdělání a zlepšení kvalifikačních dovedností osob, zaměstnaných v cestovním ruchu,

• Aktivizace činnosti podniků různých ekonomických odvětví pro uspokojení zvyšující se poptávky po kvalitnějších službách cestovního ruchu a pro zvýšení turistických toků. (Dorozhnaya karta po populyarizatsii g. Sochi kak kruglogodichnogo kurorta na 2014 - 2016 gody., 2014., s.3)

Lze se domnívat, že příprava a provedení XXII Zimních Olympijských a XI Paralympijských her značným způsobem přispělo k zlepšení stávající infrastruktury města Soči a k vytvoření infrastruktury nové. Rovněž došlo k rozvoji hotelového odvětví daného města, což v souhrnu přispělo k tomu, že se do určité míry zvýšila kvalita služeb cestovního ruchu dotčeného města. (KLIMOVА, Natal'ya. TURIZM V KRАSNODАRSKOM KRАE: POTENTSIАL, EHKONOMICHESKOE ZNАCHENIE I PERSPEKTIVY RАZVITIYA. 2014, s.2)

2.3 Využití turistických objektů vybraného města během zimní Olympiády Ve městě Soči k roku 2014 byl vytvořen tržní a technologický turistický systém založený na principech komparativních výhod, vnitřního a zahraničního cestovního ruchu, rozvoje dopravy a spojů, hotelového a zábavního průmyslu, sportu, sanatorní a léčební infrastruktury, zemědělství apod. Celkový objem státních a nestátních investic do objektů olympijské infrastruktury je dle některých zdrojů odhadován na 7 až 10 mld. ruských rublů, zatímco jiné zdroje odhadují výši daných investic na 21,5 až 30 mld. ruských rublů. (KULESHOVА. Rekreatsionnyj potentsial sochinskogo regiona v sisteme sotsial'nogo razvitiya Rossijskoj Federatsii., 2011, s.61)

Před provedením olympijských her značným způsobem byla rekonstruována infrastruktura města Soči. Došlo k modernizaci dosavadních objektů dopravní infrastruktury a k výstavbě nových objektů (celkem jedná se o 47 objektů infrastruktury). Bylo rekonstruováno a postaveno 370 kilometrů silnic a mostů a 200 kilometrů železničních tratí.

Letiště města Soči také prošlo rekonstrukcí, čímž byla zvýšena jeho kapacita: zatímco v roce 2007 letiště „Adler“ mělo kapacitu 900 osob za hodinu, před provedením zimních olympijských her daná kapacita činila již 2500 osob za hodinu. Během zimních olympijských her kapacita letiště města Soči dosáhla 3800 osob za hodinu. Kromě toho, ve městě Soči bylo

vybudováno 26 tisíc moderních hotelových pokojů, což je 20 % všech hotelových pokojů zmíněného města.

Je důležité, že výstavba nové infrastruktury a rekonstrukce stávajících objektů ve městě nemělo negativní dopad na ekologickou situaci ve městě Soči. Na druhou stranu, emise do ovzduší se dvounásobně snížily díky tomu, že objekty elektrické energie začaly využívat ekologičtější palivo. V Soči před provedením Olympijských her byly postaveny dva plynovody, dvě elektrárny a byly likvidovány dvě velké skládky odpadů. (Zolotaya Olimpiada Rossii: Tsena pobedy., 2014., s.15-16)

Vysoké ekologické standardy byly nepostradatelnou součástí všech olympijských a infrastrukturních objektů rekonstruovaných nebo postavených před zimní Olympiádou 2014. Např. před výstavbou a modernizací olympijských objektů byla vypracována a implementována celá řada právních předpisů, které upravují oblast nakládání s pozemky, se zajištěním ekologické bezpečnosti a s ekologickými normami aplikovanými při výstavbě olympijských objektů. (TERESHINА, M. a G. LOMАKINА. Krasnodarskij kraj. Ustojchivoe razvitie: opyt, problemy, perspektivy., 2011., s.35-36)

Při projektování olympijských a infrastrukturních objektů, byly schváleny takové ekologické požadavky a implementovány takové „zelené“ standardy (tj. ekologické standardy) jako BREEM, LEED, HQE, CASBEE a GBI. Nicméně se lze domnívat, že výše uvedené ekologické standardy nejsou zcela dostatečné pro splnění ambiciózního cíle spočívajícího v ochraně klimatu města Soči a jeho nejbližšího okolí, vzhledem k tomu, že nejsou v dostatečné míře detailně propracovány. (PILLEN, Nikol' (ed.). Sochi – analiticheskij otchet po ehnergoehffektivnosti zimnej Olimpiady Olimpiady-2014., 2009., s.12)

Za účelem zajištění vysokých ekologických standardů při modernizaci a výstavbě olympijských projektů zimních olympijských her v Soči, byly vymezeny určité strategické ekologické aspekty:

• Energetická účinnost: Osvětlení, tepelná izolace, pasivní projektování a rekuperace tepla.

• „Zelená“ elektrická energie: hydroenergetika, plynová generace tepla a solární energetika.

• Spotřeba vody: sběr a využití dešťové vody, oddělené vodovody (užitná a pitná voda).

• Ochrana životního prostředí a zachování biodiverzity: terénní výzkumy, kompenzační opatření, zachování unikátních endemických druhů rostlin a cest migrace zvěře.

• Nakládání s odpady: Minimalizace stavebních odpadů a jejich recyklace.

• Architektura a projektování: Komplexní přístup k projektování a zvýšení energetické efektivity.

• Doprava: Obnovení parku železničních vozidel a modernizace parku městské hromadné dopravy. Aktivní využité jiných druhů dopravních prostředků: jízdných kol, elektromobilů atd.

Mezi klíčové objekty zimní Olympiády, u nichž byly využity ekologické technologie lze zmínit Centrální stadion, Kryté rychlobruslařské centrum a Velkou ledovou arénu. Při výstavbě Centrálního stadionu je využita technologie sběru deštivé vody, technologie zvýšení energetické efektivity (rekuperace tepla, osvětlení) a využití přirozeného světla. V případě krytého rychlobruslařského centra lze uvést: přirozené osvětlení, tepelná izolace, sběr deštivé vody, aplikace alternativních energetických zdrojů a inovační stavební technologie. U velké ledové arény byly aplikovány takové ekologické technologie jako šetřící energii osvětlení, systém kontroly a šetřící energii fasádní sklo. (Otchet o vnedrenii "zelenykh" standartov stroitel'stva. , 2010., s.2)

Modernizace a výstavba nových olympijských objektů se prováděla na základě systému řízení udržitelného rozvoje (sustainability management system, SMS). S ohledem na zmíněný systém byly určeny cíle, procedury a priority, které jsou zaměřeny na zajištění i na budoucí využití olympijských objektů a na regionální rozvoj. Uvažované cíle, procedury a priority jsou vymezeny níže uvedeným způsobem:

• Aplikace ekologických nebo recyklovaných stavebních materiálů,

• Minimalizace negativního působení na životní prostředí díky využití pokrokových technologií a materiálů vhodných pro „zelenou výstavbu“ (Green Building),

• Snížení spotřeby energetických zdrojů v budovách díky využití obnovitelných energetických zdrojů,

• Využití při výstavbě olympijských objektů a jejich vybavení alespoň 25 % regionálních ekologických materiálů. (PILLEN, Nikol' (ed.). Sochi – analiticheskij otchet po ehnergoehffektivnosti zimnej Olimpiady Olimpiady-2014., 2009., s.24)

Zimní Olympijské hry ve městě Soči, které se konaly v roce 2014, lze považovat za nejkompaktnější za celé dějiny provedení daného typu her, protože všechny objekty olympijské infrastruktury byly umístěny na relativně menším území. Z celkem 11 sportovních objektů, postavených pro provedení olympijských her, ze kterých 10 objektů byly určeny pro olympijské závody, zatímco 2 objekty – pro tréninky olympijských sportovců.

Všechny olympijské objekty byly situovány ve 2 skupinách objektů (v tzv. klastrech). První klastrem je Horský klastr (Mountain Cluster), druhý klastr byl označován za Pobřežní klastr (Coastal cluster), přičemž vzdálenost mezi oběma klastry činila pouze 48 kilometrů, díky čemuž zimní Olympiáda ve městě Soči lze hodnotit jako nejkompaktnější za celé dějiny zimních olympijských her.

Veškerá infrastruktura dotčených olympijských her byla koncipována takovým způsobem, aby cesta z olympijské vesnice do místa konání olympijských závodů v Pobřežním klastru nezabírala více než 5 minut. V případě cesty z olympijské vesnice do Horského klastru délka cesty byla odhadována maximálně na 15 minut. Železniční trať postavená pro zimní Olympiádu umožnila zkrátit délku cesty mezi dvěma výše uvedenými klastry na 45 minut. Z infrastrukturního hlediska, zimní paralympijské hry se konaly na stejných objektech jako i olympijské hry. Daná skutečnost byla umožněna díky tomu, že všechny olympijské objekty splňovaly kritéria bezbariérového přístupu.

Pobřežní klastr se nachází v městské čtvrti Adler na pobřeží Černého moře. Ústředním bodem Pobřežního klastru je olympijský park, který sjednocuje všechny objekty sportovní infrastruktury. V průběhu zimní Olympiády, olympijský park mohly navštívit 75000 hostů najednou, zatímco maximální počet návštěvníků činil 112000 hostů. Celkově vzato, olympijský park během olympijských her v Soči navštívilo více než 1,5 milionů osob. (BRYANTSEV, Alexander (ed.). OFFICIAL REPORT SOCHI 2014 OLYMPIC WINTER GAMES., 2014., s.27-28)

U všech bez výjimky olympijských sportovních objektů platí, že po konání zimních olympijských her budou vlastněny různými organizacemi, tj. město Soči nebude nakládat s žádnými sportovními objekty, které budou spravovány různými majiteli. Uvedená

skutečnost je současně určitou výhodou a nevýhodou. Výhoda spočívá v tom, že administrace města Soči nebude hradit finanční náklady spojené se správou zmíněných sportovních objektů, zatímco za nevýhodu lze označit povinnost administrace dotčeného města hledat řešení vhodná jak pro nové majitele objektů, tak i pro samotnou administraci, v případě nutnosti využít dané objekty ke sportovním účelům. (KONTSEPTSIYA USTOJCHIVOGO RАZVITIYA GORODА SOCHI DO 2030 GODА., 2013., s.62)

Pobřežní klastr je tvořen následujícími objekty: olympijským stadionem, 2 hokejovými arénami, rychlobruslařským centrem, ledovou arénou, curlingovou arénou, pobřežní olympijskou vesnici a hlavním mediálním centrem. Olympijský stadion Fišt, který je pojmenován po hoře Fišt, se stal stadionem pro ceremonií zahájení a ukončení zimních olympijských a paralympijských her. Kapacita daného stadionu činí 40000 diváků.

Střecha stadionu Fišt je vyhotovena z membrán, které mají vysokou světelnou průhlednost. Takovým způsobem, stadion Fišt se podobá kamenité skále a harmonicky zapadá do panoramatu Kavkazských hor. Pro ekonomickou spotřebu energetických zdrojů, na zmíněném sportovním objektu jsou aplikovány systémy automatické kontroly pohyblivých částí stadionu, systém světové kontroly, LED lampy a lampy s nižší spotřebou elektrické energie.

Ledový dům Bolšoj má kapacitu 12000 diváků a slouží pro pořádání závodů v ledním hokeji. Speciální sklo použité při výstavbě uvedené ledové arény umožňuje snížení spotřeby elektrické energie díky úspoře tepla. Barva skla je zvolena takovým způsobem, že ve večerních hodinách stadion se stává úplně průhledný a je vidět interiér budovy. Za účelem úspory energie, na střeše stadionu jsou umístěny 38000 diodových lamp. Celková plocha ledové arény činí 26000 metrů čtverečných a v ní se nachází 12 hříšť pro lední hokej.

Aréna Šajba disponuje kapacitou 7000 diváků a je určena pro konání závodů z ledního hokeje. Curlingové centrum umožňuje přijetí maximálně 3000 diváků. Jak vyplývá z názvu, tento sportovní objekt slouží ke konání závodů z curlingu. Design Curlingového centra se vyznačuje minimalismem a dané centrum se podobá polyedru. Při výstavbě Curlingového centra, veškerý stavební odpad byl recyklován. Kromě toho, čerpací infračervené senzory poskytly možnost úspory do 21 krychlových metrů vody denně během výstavby Curlingového centra.

Bruslařské centrum (Iceberg Skating Palace) má kapacitu 12000 osob a bylo postaveno pro konání krasobruslařských závodů a závodů v short-tracku (rychlobruslení na krátké draze). Z vizuálního hlediska, design bruslařského centra je součástí panoramatu hor v severní části budovy a vln Černého moře v její jižní části. Rychlobruslařské centrum disponuje moderním vybavením, které umožňuje vytvoření univerzálního povrhu. Speciální detektory umístěné na povrhu ledu zajišťují kontrolu jeho kvality pomocí sledování kolísání teploty ledu.

Adler Arena má kapacitu 8000 diváků a je určena ke konání závodů z rychlobruslení. V uvedené budově jsou využity moderní zpevněné betonové technologie za účelem zajištění žádoucí pevnosti a bezpečnosti Adler Arény. Uvedená aréna je vybavena speciálním mrazícím systémem určeným pro rychlobruslení s ohledem na skutečnost, že povrh, vhodný pro závody, musí mít teplotu - 12 stupňů Celsia.

Vzhledem k tomu, že vítěz rychlobruslařských závodů je určován s minimálním časovým rozdílem (který může činit i zlomek vteřiny), v Adler Aréně byl instalován speciální systém sledování času se zařízením, které reaguje na světlo a pořizuje fotografie s rychlostí 2000 snímků za vteřinu. V Adler Aréně se rovněž využívá systém vzdušné recirkulace a zařízení pro kontrolu klimatu, což vytváří podmínky pro ovládání mikroklimatu uvedeného sportovního objektu. (BRYANTSEV, Alexander (ed.). OFFICIAL REPORT SOCHI 2014 OLYMPIC WINTER GAMES., 2014., s.28-31)

2.4 Využití turistických objektů po zimní Olympiádě v Soči (komparace s využitím turistických olympijských objektů po zimní Olympiádě ve Vancouveru) Ve městě Soči po konání olympijských her budou využívány 15 sportovních objektů, z nichž 9 jsou umístěny v Pobřežním klastru, zatímco 6 objektů se nachází v Horském klastru. V Krasnodarském kraji je zřízení ministerstvo olympijského dědictví, které se zabývá využitím olympijských objektů po konání zimní Olympiády 2014.

Stadion Fišt po konání olympijských her se po určitou dobu nacházel na rekonstrukci, a proto v roce 2014 se v něm nekonaly žádné sportovní akce. V krytém rychlobruslařském centru Adler Aréna byly uskutečněny 5 akcí, přičemž jednou byl Mezinárodní tenisový turnaj „Pohár federace – 2014“. Celkový počet návštěvníků Adler Arény v roce 2014 (po konání zimní Olympiády“ činil 16500 osob.

Ledová aréna Šajba byla v roce 2014 po zimních olympijských hrách využitá k provedení 2 akcí. 4 července 2014 začal fungovat „Všeruské dětské sportovně-ozdravovací centrum“. Celkově v roce 2014 danou arénu navštívilo 7000 osob. Na ledové aréně Šajba se celoročně stále cvičí 6 směn (zhruba 1200 osob). Bruslařské centrum (Iceberg Skating Palace) v roce 2014 navštívilo 135400 osob a v daném centru se konalo 3 akcí. (Artjomova, Jelena. Razvitije industriji turisma v Krasnodarskom kraje v postolimpijskij pjeriod. 2015., s.9)

Ledový dům Bolšoj se stal místem konání 4 různých akcí v roce 2014. Uvedený ledový dům v současné době je domácí ledovou arénou hokejového klubu „Soči“. Během roku 2014 ledový dům Bolšoj navštívilo 100000 osob. V Curlingovém centru bylo celkově provedeno 7 akcí a jeho navštívilo více než 9000 osob. Na trase Formula 1 v roce 2014 došlo ke konání 3 akcí, jednou z kterých byla etapa Grand Prix Formuly 1 roku 2014 – Gran Prix Ruska. Zmíněnou trasu v roce 2014 navštívilo celkově 163000 osob.

Tréninková hokejová aréna, jejíž kapacita činí 500 osob, byla v roce 2014 využita ke konání 2 akcí, z nichž jednou byl mezinárodní hokejový turnaj „Pohár Černého moře“. Uvedenou tréninkovou arénu v roce 2014 navštívilo 6000 osob. Tréninkové krasobruslařské centrum pojmenované dle krasobruslařů T. Volosožar a M. Traňkova disponuje kapacitou 500 osob a v roce 2014 v daném centru se konalo 2 akcí. Dotčené krasobruslařské centrum navštívilo 1250 osob. (Artjomova, Jelena. Razvitije industriji turisma v Krasnodarskom kraje v postolimpijskij pjeriod. 2015., s.9-10)

Celkově vzato, k objektům materiálního dědictví zimních olympijských her patří infrastrukturní objekty, které byly postaveny před konáním daných her nebo rekonstruovány před nimi. Jedná se o 14 sportovních objektů, jejichž celková kapacita přesahuje 145 tisíc míst a o 4 moderní horská lázeňská střediska sjednocená do jednotné zóny pro lyžování s celkovou délkou tras více než 150 kilometrů.

Kromě toho, mezi objekty materiálního dědictví zimní Olympiády 2014 jsou zařazovány: modernizovaný dopravní systém s délkou silnicí a mostů o více než 360 kilometrů, 102 automobilových a 54 železničních mostů, 22 tunelů, 46 nových olympijských ubytovacích objektů s celkovým ubytovacím fondem více než 27000 pokojů, 26 rekonstruovaných objektů sanatorní zaměřenosti.

Díky olympijských hrám celkový ubytovací fond hotelových pokojů vzrostl o 60 %, přičemž 20 objektů (jak nově postavených, tak i rekonstruovaných) patří mezi hotely

kategorie 4 a 5 hvězdiček. Celkově 15 nově postavených a rekonstruovaných objektů jsou spravovány mezinárodními hotelovými řetězci: např. Marriott International, The Rezidor Hotel Group, Accor Hotels). (ONIŠČJENKO, JELENA., VLADIMIR ŠARAFUTDINOV. Marketingovyj podchod k strategičeskomu planirovaniju sočinskogo regionaľnogo turprodukta v postolympijskij pjeriod. 2014, s.42)

Olympijský stadion Fišt bude po roce 2014 využíván jako fotbalový stadion během konání mistrovství světa ve fotbale 2018. Daný stadion slouží také jako tréninkové centrum národního fotbalového týmu Ruské federace a pro pořádání koncertů a zábavních akcí. Alpské centrum Rosa Chutor, Park Rosa Chutor Park pro extrémní sporty, Biatlonové centrum a Lyžařské centrum Laura budou využívány jako lázně a jako prostory pro trénink a pro soutěže na nejvyšší úrovni.

Ledový dům Bolšoj se přemění ve víceúčelové sportovní centrum a na něm se budou konat utkání Kontinentální hokejové ligy. Průměrná návštěvnost daného ledového domu se odhaduje na 7000 až 8000 tisíc osob během jednoho utkání. Curlingové centrum se po konání zimní Olympiády 2014 stalo víceúčelovým sportovním a zábavním komplexem. Lyžařské centrum Sanki a Centrum skoků na lyžích RusSki Gorki se využívají pro pořádání sportovních soutěží a pro trénink. (FACTSHEET. SOCHI 2014 FACTS AND FIGURES., 2015., s.3)

V ledovém domě Bolšoj se také konají národní a mezinárodní soutěže v krasobruslení a v rychlobruslení na krátké draze. Aréna Šajba může ubytovat více než 4000 mladých sportovců celoročně. Bruslařské centrum po konání zimní Olympiády 2014 se plánovalo využívat jako cyklistickou dráhu. Později došlo ke změnám dosavadních plánů a bruslařské centrum slouží jako světové centrum ledové show.

Rychlobruslařské centrum Adler Aréna bylo po zimních olympijských hrách zcela renovováno ve výstavní centrum pro pořádání mezinárodních, národních a regionálních výstav a považuje se za největší výstavní centrum v Ruské federaci. Sedadla Adler Arény v roce 2014 byly demontovány a použity jako sedadla pro diváky soutěže Formula 1 Ruské Grand Prix, které se konalo v říjnu stejného roku. (BRYANTSEV, Alexander (ed.). OFFICIAL REPORT SOCHI 2014 OLYMPIC WINTER GAMES., 2014., s.134)

Biatlonové centrum a Lyžařské centrum Laura po zimní Olympiádě 2014 jsou využity jako tréninkové a soutěžové prostory pro národní a mezinárodní turnaje v lyžování a biatlonu. Kromě toho, uvedené centrum se stalo součástí horského turistického centra společnosti

Gazprom. Alpské centrum Rosa Chutor se po dotčených olympijských hrách zařadilo mezi hlavní alpská lyžová centra, v jejichž prostorách se pořádají soutěže ve všech 10 disciplínách alpského lyžování. Alpské centrum Rosa Chutor je unikátním objektem v rámci Ruské federace, protože v této zemi neexistuje žádný analogický sportovní objekt.

Centrum skoků na lyžích RusSki Gorki po zimní Olympiádě ve městě Soči je využíván jako celoroční tréninkový a soutěžový objekt pro lyžařský skok a lyžařský dvojboj. Lyžařské centrum Sanki po ukončení zimních olympijských her slouží k pořádání sportovních soutěží a v jeho prostorách probíhají tréninky ruského národního týmu v rohačkách, skeletonu a sáňkařství. Lyžařské centrum Sanki v roce 2015 se stalo místem konání mistrovství Evropy v sáňkařství a v roce 2017 v tomto centru se bude konat mistrovství světa v rohačkách a skeletonu. (BRYANTSEV, Alexander (ed.). OFFICIAL REPORT SOCHI 2014 OLYMPIC WINTER GAMES., 2014., s.134-135)

Je nutné uvést, že různé sportovní objekty zimní Olympiády 2014 mají odlišnou pravděpodobnost úspěšné v rozvoji města Soči po ukončení olympijských her. Jak je níže uvedeno v tabulce 3., ze všech 7 sportovních objektů, pouze 1 objekt má nízkou pravděpodobnost úspěšného uplatnění v období po olympijských hrách. Jedná se o ledovou arénu Šajba, která byla malou ledovou arénou pro pořádání utkání v ledním hokeji.

Je pozoruhodné, že v porovnání s velkou ledovou arénou (ledový dům Bolšoj), ledová aréna Šajba disponuje o 5000 osob menší kapacitou, a proto by mohla být využita pro konání sportovních akcí s menším počtem diváků, tj. nízká pravděpodobnost úspěšného využití dané arény je spojená nikoliv s tím, že po zimní Olympiádě ve městě Soči se nebudou konat velké sportovní akce, ale pravděpodobně s tím, že se ve městě Soči nebudou pořádat akce určité zaměřenosti přímo související s charakteristikami ledové arény Šajba.

Dalším objektem, který má podprůměrnou odhadovanou úspěšnost využití, je bruslařské centrum, zatímco ostatní uvedené objekty se vyznačují vysokou úspěšnosti využití v období po konání zimních olympijských her z roku 2014. Celkově vzato, ze 7 uvedených sportovních objektů, 5 objektů (tedy 62,5 %) má vysokou pravděpodobnost úspěšného využití, zatímco necelé 15 % (přesněji 14,3 %) disponují střední pravděpodobností úspěšného využití. Lze konstatovat, že celkem 76,8 % sportovních objektů města Soči jsou charakterizovány nadprůměrnou pravděpodobností úspěšného využití v období po olympijských hrách.

Tabulka 3: Pravděpodobnost úspěšného využití jednotlivých sportovních objektů

Název objektu Pravděpodobnost úspěšného využití Olympijský stadion Fišt Vysoká Aréna Šajba Nízká Ledový dům Bolšoj Vysoká Curlingové centrum Vysoká Rychlobruslařské centrum Adler Aréna Vysoká Bruslařské centrum (Iceberg Skating Palace) Střední Alpské centrum Rosa Chutor Vysoká Zdroj: KONTSEPTSIYA USTOJCHIVOGO RАZVITIYA GORODА SOCHI DO 2030 GODА., 2013., s.62- 63

Po ukončení olympijských her ve Vancouveru v roce 2010, vlastnická práva 3 olympijských objektů – olympijského parku Whistler, lyžařského centra Whistler a atletického centra Whistler byla předána neziskovým společnostem. Uvedená skutečnost je spojena s tím, že misí zimních olympijských her ve Vancouveru, konaných v roce 2010, bylo využití sportovních objektů zimní Olympiády s cílem dlouhodobého vysoce účinného rozvoje sportu a rekreace. (THE VANCOUVER ORGANIZING COMMITTEE. Vancouver 2010 Sustainability Report 2009-10. 2011., s.98)

V zimních olympijských hrách z roku 2010 byly využity 2 klastry: Vancouver a Whistler. Ve Vancouveru se nachází většina sportovních arén a objektů nespojených s konáním sportovních soutěží. Mezi olympijské sportovní objekty umístěné ve Vancouveru patří:

• BC Place – sportovní aréna sloužící pro konání ceremonií zahájení a ukončení olympijských her (celková kapacita 60000 osob),

• Olympic and Paralympic Village Vancouver – olympijská vesnice Vancouveru, (celková kapacita 2730 osob),

• GM Place – Hlavní aréna pro pořádání utkání v ledním hokeji, (celková kapacita 19300 osob),

• Pacific Coliseum – sportovní aréna pro konání soutěží v krasobruslení a v short-tracku (rychlobruslení na krátké draze), (celková kapacita 15713 osob),

• Richmond Olympic Oval – aréna pro konání soutěží v rychlobruslení, (celková kapacita 7600 osob),

• UBC Thunderbird – zimní sportovní centrum Univerzity Britské Kolumbie, které slouží jako malá aréna k uskutečnění utkání v ledním hokeji, (celková kapacita 5054 osob),

• Cypress Mountain – sportovní komplex pro pořádání soutěží ve snowboardu a v akrobatickém lyžování, (celková kapacita 24000 osob),

• Hillcrest/ Nat Balley Stadium Park – sportovní aréna pro pořádání soutěží v curlingu, (celková kapacita 5600 osob),

• Main Media Centre – hlavní mediální centrum zimní Olympiády ve Vancouveru. (VLADIMIR ŠELEPOV. Olympijskoje nasljedije Vankuvera. 2010, s.16-17, BRENDA KWAN. Olympic Games Impact (OGI) Study for the 2010 Olympic and Paralympic Winter Games. 2013., s.122, THE VANCOUVER ORGANIZING COMMITTEE. Staging the Olympic Winter Games Knowledge Report. 2011., s.74-80)

V horském klastru, který je umístěn v menší obci Whistler vzdálené od Vancouveru přibližně 125 kilometrů, se nacházejí níže uvedené olympijské objekty:

• Whistler Olympic Park/ Whistler Paralympic Park – olympijský a paralympijský park, místo konání soutěží v biatlonu, v lyžování a ve skocích na lyžích,

• Whistler Sliding Centre – centrum, v němž se pořádají soutěže v skeletonu, rohačkách a sáňkařství,

• Olympic and Paralympic Village Whistler – horská olympijská a paralympijská vesnice,

• Whistler Medals Plaza – místo pro pořádání ceremonií vyznamenání vítězů soutěží, které se konaly v horském klastru Whistler,

• Whistler Creekside – sportovní komplex sloužící ke konání soutěží ve sjezdu na lyžích. (VLADIMIR ŠELEPOV. Olympijskoje nasljedije Vankuvera. 2010, s.17)

Tabulka 4: Účel využití olympijských objektů po zimní Olympiádě 2010 konané ve Vancouveru Olympijský objekt Účel využití po zimní Olympiádě Canada Hockey Pořádání zhruba 100 akcí ročně, což činí z Canada Hockey Place nejobsazenější Place sportovní objekt Severní Ameriky Cypress Mountain Návštěvnost se odhaduje zhruba na stovky tisíc návštěvníků ročně. Využití jak v sportovních (pořádání soutěží), tak i v rekreačních cílech (aktivní odpočinek) Pacific Coliseum Využití pro pořádání sportovních akcí v takových sportech jako lední hokej, box,

košíková a pro pořádání koncertů, ledních show a obchodních výstav Richmond Olympic Po zimních olympijských hrách, daný objekt se využívá jako mezinárodní centrum pro Oval sportování a pro wellness. Uvedený objekt může být využit jako ledová aréna, atletická dráha o délce 200 metrů a fitness centrum o ploše 23000 metrů čtverečných UBC Thunderbird UBC Thunderbird se využívá jako rekreační a víceúčelový sportovní objekt, především jako tréninkové centrum a místo konání soutěží v ledním hokeji Hillcrest/ Nat Po zimní Olympiádě 2010, zmíněný park slouží jako rekreační centrum zahrnující Balley Stadium prostory pro lední hokej, curling, gymnastické haly, knihovnu, plavecký a rekreační Park bazén Olympic and Olympijská vesnice se po zimní Olympiádě proměnila v dostupné ubytování s kanceláří Paralympic Village a s možnostmi nakupování a parkování Vancouver Olympic and Olympijská vesnice ve Whistleru zajišťuje stálé dostupné ubytování, tréninkové prostory Paralympic Village pro tréninky špičkových sportovců. Součástí olympijské vesnice je gymnastická hala pro Whistler kondiční trénink o ploše 4000 metrů čtverečných, další gymnastickou halu o ploše 5400 metrů čtverečných a také kanceláře a víceúčelové konferenční prostory Whistler Creekside I po ukončení Olympiády ve Vancouveru, daný sportovní komplex poskytuje rekreační služby ve sjezdu na lyžích, a slouží jako místo konání mezinárodních soutěží ve sjezdu na lyžích a jako tréninkové prostory kanadského národního týmu v uvedeném sportu Whistler Olympic Zmíněný park je místem konání národních a mezinárodních soutěží v lyžařském Park/ Whistler dvojboji. Uvedený park disponuje rekreačními možnostmi díky tomu, že má dalších 40 Paralympic Park kilometrů rekreačních lyžařských tras Whistler Sliding Whistler Sliding Centre po olympijských hrách 2010 je místem konání mezinárodních Centre soutěží a slouží k rozvoji takových sportů jako skeleton, rohačky a sáňkařství na regionální úrovni. Dané centrum se nachází blízko světoznámých hotelů, a proto je vhodné pro realizaci rekreačního cestovního ruchu. Zdroj: THE VANCOUVER ORGANIZING COMMITTEE. Staging the Olympic Winter Games Knowledge. 2011., s. 74-84

Tabulka 5: Struktura nákladů na zimní Olympiádu 2010 a 2014 Vancouver 2010 Soči 2014 Operační náklady Olympiády, mld. 46,29 51,12 ruských rublů Infrastrukturní náklady Olympiády, mld. 16,47 195 ruských rublů Náklady na organizaci a na realizaci 62,76 246,12 Olympiády, mld. ruských rublů Náklady na vytvoření regionální 107,64 754 infrastruktury, mld. ruských rublů

Celkové náklady, mld. ruských rublů 170,4 1000 Zdroj: JAKIMJENKO, OLJEG. Osnovnyje probljemy upravlenija nasledijem Olympijskich igr. 2014., s.3-4

Z tabulky 5. je patrné, že operační náklady dvou porovnaných zimních Olympijských her se mírně lišily: daný druh nákladů během konání zimní Olympiády v Soči z roku 2014 přibližně o 9,45 % převyšoval stejný druh nákladů ze zimních olympijských her ve Vancouveru konaných v roce 2010. Na druhou stranu, významný rozdíl mezi dvěma Olympiády lze spatřit v infrastrukturních nákladech na pořádání Olympiády.

Uvedený typ nákladů obsahuje vybudování infrastruktury spojené přímo s olympijskými hrami (např. vybudování zcela nových olympijských objektů). Infrastrukturní náklady v případě zimní Olympiády v Soči o 91,55 % (tj. více než 11krát) byly vyšší než analogické náklady zimní Olympiády ve Vancouveru. Mnohem vyšší byly i náklady spojené s organizací a realizací zimní Olympiády v Soči: zmíněný druh nákladů v porovnání se zimní Olympiádou ve Vancouveru byl v případě Olympiády Soči vyšší o 74,5 % (jedná se téměř o 4násobný rozdíl).

Nicméně nejpodstatnějším (z hlediska absolutní částky nákladů) je rozdíl mezi náklady na vytvoření regionální infrastruktury, který je 7násobný. Takovým způsobem, na zimní Olympiádu v Soči bylo vynaloženo o 11krát více infrastrukturní nákladů, o 4násobek více nákladů spojených s organizací a realizací Olympiády a o 7násobek více nákladů na vytvoření regionální infrastruktury.

Dá se předpokládat, že velký rozdíl v infrastrukturních nákladech je způsoben nutností rozsáhlé výstavby nových sportovních a organizačních objektů a modernizace stávajících objektů. Významný rozdíl v nákladech na vytvoření regionální infrastruktury je pravděpodobně podmíněn stejně rozsáhlou budováním regionální infrastruktury, která před pořádáním zimních olympijských her ve městě Soči buď byla nedostatečně rozvinutá, anebo neexistovala vůbec.

Celkově vzato, náklady na zimní olympijské hry v Soči o 5,86krát převyšovaly náklady na zimní Olympiádu ve Vancouveru. Celkové infrastrukturní náklady (infrastrukturní náklady na pořádání Olympiády a náklady na vytvoření regionální infrastruktury) na zimní Olympiádu ve Vancouveru činily 72,8 % všech nákladů na pořádání zimní Olympiády, zatímco celkové infrastrukturní náklady v případě zimních olympijských her v Soči se nacházely na úrovni 91,9 % všech nákladů.

Odsud lze vyvodit, že nehledě na značně vyšší náklady, v případě zimní Olympiády v Soči mnohem větší podíl nákladů připadal na infrastrukturu (a to jak přímo spojenou s pořádáním zimní Olympiády, tak i s regionální infrastrukturou). Daná skutečnost jednak poskytuje možnost rychlejšího rozvoje sportu v regionu a v Ruské federaci, jednak klade vyšší nároky na aktivní využití infrastruktury i po konání zimní Olympiádě ve městě Soči.

Tabulka 6: Hlavní olympijské objekty zimních Olympiád ve Vancouveru a v Soči a jejich budoucí využití Objekty Hlavní využití objektů Objekty Olympiády Využití objektů Olympiády Olympiády ve Olympiády ve v Soči 2014 v Soči 2014 Vancouveru Vancouveru 2010 2010 Olympic and Stálé dostupné Stadion Fišt Tréninkové centrum národního Paralympic ubytování, gymnastické fotbalového týmu Ruské federace, Village Whistler haly, kanceláře a fotbalový stadion během konání víceúčelové konferenční mistrovství světa ve fotbale 2018 prostory Olympic and Dostupné ubytování s Rychlobruslařské Největší výstavní centrum Paralympic kanceláří a s možnostmi centrum Adler v Ruské federaci Village nakupování a parkování Aréna Vancouver GM Place Nejobsazenější sportovní Ledová aréna Šajba „Všeruské dětské sportovně- objekt Severní Ameriky ozdravovací centrum“ (ubytování 4000 mladých sportovců celoročně) Pacific Coliseum Pořádání sportovních Bruslařské centrum Světové centrum ledové show akcí v ledním hokeji, (Iceberg Skating boxu, košíkové, pořádání Palace) koncertů, ledních show Richmond Mezinárodní centrum Ledový dům Bolšoj Místo konání utkání Kontinentální Olympic Oval pro sportování a pro hokejové ligy, národní a wellness mezinárodní soutěže v krasobruslení a v rychlobruslení na krátké draze UBC Víceúčelový sportovní Curlingové centrum Víceúčelové sportovní a zábavní Thunderbird objekt, především jako komplex tréninkové centrum a místo konání soutěží v ledním hokeji Cypress Využití jak v sportovních Centrum skoků na Celoroční tréninkový a soutěžový Mountain (pořádání soutěží), tak i lyžích RusSki Gorki objekt pro lyžařský skok a v rekreačních cílech lyžařský dvojboj Hillcrest/ Nat Rekreační centrum Lyžařské centrum Tréninky ruského národního týmu Balley Stadium zahrnující prostory pro Sanki v rohačkách, skeletonu a Park lední hokej, curling, sáňkařství gymnastické haly, knihovnu, plavecký a rekreační bazén Whistler Rekreační služby ve Alpské centrum Soutěže ve všech 10 disciplínách Creekside sjezdu na lyžích, místo Rosa Chutor, Park alpského lyžování konání mezinárodních Rosa Chutor Park soutěží a jako tréninkové pro extrémní sporty prostory kanadského národního týmu v daném sportu Whistler Sliding Místo konání Biatlonové centrum Tréninkové a soutěžové prostory Centre mezinárodních soutěží, a Lyžařské centrum pro národní a mezinárodní turnaje

slouží k rozvoji takových Laura v lyžování a biatlonu sportů jako skeleton, rohačky a sáňkařství Zdroj: Vlastní úprava

V tabulce 6 jsou uvedeny 10 nejdůležitějších olympijských objektů zimních Olympiád ve Vancouveru 2010 a v Soči 2014. Obecně lze uvést, že hlavní využití olympijských objektů po olympijských hrách může být následující povahy:

• Poskytování sportovních rekreačních služeb (tj. návštěvnost daných objektů je zajišťována především turisty),

• Sportovní využití v národním měřítku (pořádání národních soutěží v určitých sportech, využití objekty jako tréninkových center),

• Sportovní využití v mezinárodním měřítku (pořádání mezinárodních soutěží),

• Nesportovní využití (např. organizace výstav, poskytování zábavních služeb, organizace koncertů).

Návrhová část

Konání zimních olympijských her ve městě Soči poskytlo možnost danému městu značným způsobem posílit svou turistický potenciál. Vzhledem k tomu, že infrastruktura ve velké míře ovlivňuje kvalitu služeb cestovního ruchu v destinaci, rozsáhlé investice na celkovou infrastrukturu města Soči (tj. nejen na infrastrukturu spojenou s konáním zimní Olympiády) lze hodnotit jako velkou výhodu města Soči jako destinaci cestovního ruchu.

Na druhou stranu, je třeba poznamenat, že daná infrastruktura bude potřebovat periodické obnovení v budoucnosti, aby mohla odpovídat stále rostoucím požadavkům na sportovní a organizační objekty. Z tohoto úhlu pohledu infrastrukturní investice do sportovních a organizačních objektů města Soči mohou být vnímány jako vybudování počátečního turistického potenciálu regionu, který ovšem v následujících letech je nutné stále obnovovat.

V současné době, tj. více než po dvou letech po konání zimních olympijských her je vhodné zajistit níže uvedené základní podmínky zachování a rozvoje turistického potenciálu města Soči:

Realizace marketingových aktivity pro aktivní využití všech sportovních objektů. Po konání zimních olympijských her je nutné aktivně využívat všechny sportovní objekty vybudované k zmíněné Olympiádě, jednak aby pořadatelé sportovních akcí a mezinárodních sportovních soutěží měly možnost seznámit se s kvalitou sportovních objektů města Soči, jednak aby uvedené sportovní objekty byly finančně ziskové. Finanční ziskovost je v tomto případě může být dána tím, že pořádání velkých sportovních akcí umožní přilákání reklamních sponzorů.

Při formování turistického produktu města klást důraz na ekologičnost služeb. Vyšší ekologické standardy, dle nichž byly vybudovány sportovní a organizační objekty dotčené zimní Olympiády, nejen zajišťují vyšší úroveň pořádání stávajících sportovních akcí, ale také slouží k nabídce lepšího turistického produktu, protože pořadatelé mezinárodních sportovních akcí upřednostňují sportovní objekty odpovídající určitým standardům (včetně ekologických standardů). Turisté, kteří se rozhodnou o návštěvu Soči za účelem rekreačního sportování, také preferují modernější sportovní objekty, na nichž díky ekologičtějšímu životnímu prostředí dokážou zlepšit vlastní kondici. Ekologičnost služeb je důležitým faktorem pro přilákání zahraničních turistů, kteří vnímají ekologičnost služeb jako významný prvek kvality služeb.

Kompaktní umístění sportovních objektů poskytuje možnost utváření komplexní nabídky turistických služeb. Jelikož sportovní objekty zimní Olympiády 2014 se nacházejí v poměrně těsné vzájemné blízkosti, lze daný faktor využít pro nabídku komplexní zvýhodněné vstupenky na několik sportovních objektů, aby turisté mohli za výhodnější cenu navštívit několik sportovních objektů. Všechny sportovní objekty mohou být členěny na jednotlivé okruhy, což přispěje k usnadnění orientace návštěvníků. Komplexní nabídka turistických služeb umožní formování unikátního turistického produktu, který se může stát konkurenceschopným v mezinárodním měřítku a zvýšit poptávku ze strany zahraničních turistů.

Legislativní vymezení možností využití sportovních objektů. Protože všechny sportovní objekty po zimní Olympiádě 2014 jsou vlastněny různými majiteli a administrace města Soči nebude nakládat se sportovními objekty jako s majetkem, je třeba zajistit účelné využití daných objektů. K tomu, aby využití sportovních objektů různými majiteli bylo finančně prospěšné a přitom účelné (tj. aby sportovní objekty byly využívány ve sportovních a rekreačně-sportovních účelech pro širší veřejnost), se jeví jako vhodné schválit právní předpisy, které by upravovaly práva a povinnosti majitelů sportovních objektů a možnosti regulace účelnosti využití sportovních subjektů ze strany městské administrace.

Zajištění alternativního využití sportovních objektů, pokud to bude potřeba. Při nedostatečném účelném využití sportovních objektů (tedy pokud sportovní objekty nebudou v dostatečné míře využívány za sportovním a sportovně-rekreačním účelem), je nutné zabezpečit jejich alternativní účelné využití. Za alternativní účelné využití se v tomto případě dá považovat především veřejně prospěšné nesportovní využití, např. pořádání výstav, zábavních služeb nebo organizace různých koncertů. Alternativní využití sportovních objektů v mezinárodním měřítku může zajistit pořádání každoročních festivalů, koncertů a výstav, které mohou posílit zájem zahraničních turistů o návštěvu města Soči.

Využití moderní sportovní infrastruktury města Soči za účelem zvýšení zájmu investorů o budoucí obnovení sportovních objektů. Moderní infrastruktura sportovních objektů ve městě Soči nejen zvyšuje turistickou atraktivitu regionu, ale rovněž slouží příznivým výchozím předpokladem pro zvýšení zájmu investorů o sportovní objekty města. Z hlediska investorů, moderní sportovní objekty města Soči vybudované díky rozsáhlým investičním výdajům, disponují velkým sportovním a rekreačním potenciálem, a proto investoři mohou mít zájem o pořízení vlastnických podílů na jednotlivých sportovních

objektech. Daná skutečnost také znamená, že pokud sportovní objekt bude mít vlastníky, zvyšuje se pravděpodobnost toho, že tito vlastníci budou zainteresováni v obnovení a aktivním využití sportovních objektů po konání zimních olympijských her.

Při porovnání využití sportovních objektů po zimní Olympiádě z roku 2010, která se konala ve Vancouveru a po zimních olympijských hrách v Soči je patrné, že nejdůležitějším hlediskem uvedené komparace je cíl využití olympijských sportovních objektů. Je třeba také uvést, že pořadatelé dvou daných Olympiád brali v potaz nutnost aktivního využití sportovních objektů Olympiády po konání olympijských her.

Právě odsud vyplývá rozdílné vnímání využití sportovních objektů v kanadském Vancouveru a v ruském Soči: pořadatelé v těchto dvou městech odlišně hodnotili účel využití olympijských objektů a celkovou výchozí úroveň rozvoje sportovních objektů (která byla před konáním olympijských her) a jejich konečnou úroveň (tj. úroveň po ukončení zimní Olympiády). S přihlédnutím k rozdílné povaze využití sportovních objektů v období po ukončení olympijských her ve Vancouveru a v Soči, je nutné znázornit slabé a silné stránky daného využití.

Platí, že v případě Vancouveru se důraz klade na rekreační a sportovní využití olympijských objektů a na jejich nesportovní využití. Silnou stránkou sportovních objektů Vancouveru je ten fakt, že pouze zlepšují, nikoliv budují od začátku, kvalitní infrastrukturu zmíněného kanadského města. Další výhodou sportovních objektů Vancouveru je vnímání Kanady jakožto „velmoci“ v zimních sportech, tj. díky tomu, že se Kanada pokládá za zemi vysokou úrovní rozvoje zimních sportů, existuje vyšší poptávka po sportovních objektů vybudovaných před konáním zimní Olympiády ve Vancouveru.

Za slabé stránky sportovních objektů Vancouveru lze považovat skutečnost, že převážná většina sportovních objektů daného města neslouží k výhradně sportovnímu využití, což znamená, že se sportovní infrastruktura ve Vancouveru neobnovovala v rozsáhlém měřítku již před rokem 2010, kdy se konaly zimní olympijské hry v daném městě. Takovým způsobem, silnější důraz na rekreační a nesportovní využití olympijských objektů může vést k zhoršení možnosti sportovního využití těchto objektů v důsledku zastarávání infrastruktury.

Z tohoto hlediska, pro vlastníky sportovních objektů ve Vancouveru je nutné investovat vyšší finanční prostředky pro zajištění souladu zmíněných objektů s moderními technologiemi. Zabezpečení vyšší poptávky po rekreačním a nesportovním využití

olympijských objektů Vancouveru sice může přispět k dosažení rentability využití daných sportovních objektů, nicméně nemusí znamenat investice do sportovního účelu využití dotčených objektů.

V případě Soči, účel budování sportovních objektů byly v podstatě opačný než ve Vancouveru: vyzdvihovalo se zejména sportovní využití těchto objektů a cílem bylo nikoliv pouze zlepšit, ale vybudovat od začátku veškerou potřebnou infrastrukturu. Lze tvrdit, že hlavní silnou stránkou sportovních objektů Soči je moderní infrastruktura, která je objektivním faktorem pro pořádání sportovních akcí na daných objektech.

Na druhou stranu, slabou stránkou olympijských objektů Soči je fakt, že Ruská federace nemá dlouhodobou zkušenost pořádání mezinárodních sportovních akcí na svém území a že nadměrné zdůrazňování sportovního využití olympijských objektů může způsobit snížení jejich finanční rentability, pokud rekreační a nesportovní zaměření využití daných objektů bude podceňováno. Pro vlastníky sportovních objektů města Soči je zapotřebí zabezpečit vyšší rekreační a nesportovní využití olympijských objektů, zatímco orgány veřejné moci Ruské federace by měly posílit image Ruska jako země, která je schopná pořádat mezinárodní sportovní akce na nejvyšší úrovni.

Závěr Při porovnání využití jednotlivých olympijských objektů po Olympiádě je nutné provést rozbor struktury využití olympijského dědictví. Z celkových 10 výše uvedených olympijských objektů zimní Olympiády 2010 konané ve Vancouveru, 2 objekty mají především nesportovní využití, 3 objekty smíšeného sportovně-rekreačního zaměření, 2 objekty jsou objekty sportovního mezinárodního a národního zaměření, 1 objekt má mezinárodní sportovní využití, 1 objekt má sportovní využití v národním měřítku a 1 objekt je převážně rekreační povahy.

Ze zjištěných informací vyplývá, že nejvíce olympijských objektů po Olympiádě ve Vancouveru mají smíšené sportovně-rekreační využití, zatímco druhými nejčetnějšími způsoby využití objektů je jednak sportovní mezinárodní a národní zaměření, jednak nesportovní zaměření. Takovým způsobem, nejvíc olympijských objektů ve Vancouveru mají nejen sportovní, ale také i rekreační využití.

Na druhou stranu, z 10 uvedených olympijských objektů zimní Olympiády, která se konala v Soči, 3 objekty mají sportovní význam v národním měřítku, 2 objekty nesportovního zaměření, 4 objekty smíšeného sportovního národního a mezinárodního využití, zatímco 1 objekt je smíšeného sportovně-rekreačního zaměření. Jak je vidět z daných faktů, nejčastějším využitím olympijských objektů po zimní Olympiádě v Soči je jejich smíšené využití v sportovním národním a mezinárodním zaměření. Dále následuje sportovní význam v národním měřítku.

Obecně lze konstatovat, že v případě olympijských her ve Vancouveru, se důraz klade jak na rekreační, tak i na sportovní využití olympijských objektů, přičemž podstatnou roli ve využití daných objektů po Olympiádě hraje rovněž nesportovní zaměření. Zjištěný stav může znamenat, že sportovní infrastruktura Vancouveru se již před konáním zimní Olympiády nacházela na relativně vysoké úrovni, a proto i využití olympijských objektů v sportovních účelech po dotčené Olympiádě nebylo potřebné.

Jelikož převážná část olympijských objektů Vancouveru má zejména rekreační využití, lze se domnívat, že pořadatelé Olympiády ve Vancouveru se snažili zlepšit sociálně- ekonomické postavení daného regionu, zatímco dodatečné podněcování rozvoje různých sportů bylo druhořadým, vzhledem k tomu, že úroveň zimních profesionálních sportů je v Kanadě poměrně vysoká. Uvedené informace v zásadě korespondují se strukturou nákladů

na zimní Olympiádu ve Vancouveru: podíl celkových infrastrukturních nákladů je v případě daných zimních olympijských her, je nižší v porovnání se zimní Olympiádou v Soči.

Odlišná situace s využitím olympijských objektů je ve městě Soči. Jak vyplývá z výše znázorněné struktury způsobů využití olympijských objektů ve městě Soči po ukončení zimní Olympiády, je zdůrazňováno jejich smíšené sportovní národní a mezinárodní využití a také sportovní využití v národním měřítku. Z tohoto faktu lze vyvodit, že jedním z nejpodstatnějších cílů konání zimní Olympiády v Soči, bylo vybudování nových sportovních objektů, což by mohlo způsobit rychlejší rozvoj zimních sportů v Ruské federaci.

Dá se předpokládat, že v porovnání s Kanadou, ústředním záměrem Ruské federace bylo nikoliv zlepšení kvalitní sportovní infrastruktury a urychlení rozvoje zimních sportů, ale především vytvoření zcela nových infrastrukturních objektů a podněcování rozvoje zimních sportů, které před konáním Olympiády v Soči buď byly slabě vyvinuté, anebo vůbec neměly potřebnou infrastrukturu na území Ruské federace. Stejně jako v případě Vancouveru, podíl celkových infrastrukturních nákladů potvrdil zaměřenost zimní Olympiády. Rozhodující podíl celkových infrastrukturních nákladů na celkových nákladech pořádání zimních olympijských her v Soči, ukazuje, že vláda Ruské federace usilovat především o dlouhodobý přínos dané Olympiády. Zmíněný přínos spočívá v tom, že díky pořádání zimní Olympiády v Soči, Rusko získá potřebnou infrastrukturu pro pořádání mezinárodních soutěží nejvyšší úrovně.

Důležitým aspektem zimní Olympiády v Soči rovněž je její význam pro dlouhodobý rozvoj zimních sportů v Ruské federace, tj. olympijské objekty slouží k tomu, aby ruští sportovci získali možnost cvičit v sportovních zařízeních nejvyšší kvality, což přispěje nejen k zvýšení kvality profesionálních sportovců, ale také přispěje k popularizaci zimních sportů u dětí a mládeže.

Dalším podstatným aspektem zimní Olympiády v Soči je regionální rozvoj. Objekty zimní Olympiády v Soči výrazně slouží k regionálnímu rozvoji v několika směrech: rozvíjí různé nezimní sporty, zvyšují sociální a ekonomický blahobyt občanů regionu tím, že se např. v prostorách olympijských objektů umísťují kanceláře, dostupné ubytování a tím, že některé objekty zimních olympijských her mohou být demontovány a přepraveny do jiných regionů Ruska, tj. nejedná se výlučně o regionální rozvoj města Soči a jeho bližšího okolí. Dá se tvrdit, že se podařilo najít odpověď na výzkumnou otázku položenou v úvodu této práce a zjistit, že sportovní a organizační objekty po zimní Olympiádě v Soči se využívají především ve sportovních účelech, čímž se potvrdila hypotéza dané bakalářské práce.

Seznam literatury:

Artjomova, Jelena. Razvitije industriji turisma v Krasnodarskom kraje v postolimpijskij pjeriod. Naučnyj žurnal KubGAU. 2015. 112 (08), 1-12.

AVEDYAN, O. a A. VARYUKHIN. SOCHI PECREATION AND TRAVEL INDUSTRY POTENTIAL. European Researcher. 2011, 8(5-2), 811-813.

BLAŽEK, Jiří a David UHLÍŘ. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. Vyd. 2., přeprac. a rozš. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1974-3.

BRENDA KWAN. Olympic Games Impact (OGI) Study for the 2010 Olympic and Paralympic Winter Games. The University od British Columbia. 2013. 1-232.

BRYANTSEV, Alexander (ed.). OFFICIAL REPORT SOCHI 2014 OLYMPIC WINTER GAMES. 1. Sochi: Sochi.ru 2014, 2014.

Cestovní ruch – podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. Praha: Grada Publishing a.s., 2011. ISBN 9788024740393.

Dorozhnaya karta po populyarizatsii g. Sochi kak kruglogodichnogo kurorta na 2014 - 2016 gody. 1. Sochi: Аdministratsiya goroda Sochi, 2014.

DUŠEK, Jiří. Faktory regionálního růstu a rozvoje: (se zaměřením na spolupráci měst a obcí ve Středočeském kraji). 1. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2011. ISBN 978-80-87472-13-2.

FACTSHEET. SOCHI 2014 FACTS AND FIGURES. 1. International Olympic Committee, 2015.

FORET, Miroslav. Cestovní ruch v regionálním rozvoji: Tourism in regional development. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014. ISBN 978-80-7509-051-5.

Gorod-kurort Sochi, znachenie pokazatelya za god.Gks.ru [online]. Moskva: Federal'naya sluzhba gosudarstvennoj statistiki, 2016 [cit. 2016-08-04]. Dostupné z: http://www.gks.ru/dbscripts/munst/munst03/DBInet.cgi

GORLOVА, E. OSOBENNOSTI RАZVITIYA TURISTSKOJ INDUSTRII KRАSNODАRSKOGO KRАYA. INFRАSTRUKTURNYE OTRАSLI EHKONOMIKI. 2015, 8, 105-110.

GREBENÍČEK, Pavel a Oldřich HÁJEK. K TÉMATU STRATEGICKÉHO PLÁNOVÁNÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE. URBANISMUS A ÚZEMNÍ ROZVOJ. 2013, XVI(4), 21-26. ISSN 1212-0855.

HAMARNEHOVÁ, Iveta. Geografie turismu: mimoevropská teritoria. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4430-8.

HASPROVÁ, Olga, Helena JÁČOVÁ a Jaroslava SYROVÁTKOVÁ. Ekonomické činnosti obcí jako faktor regionálních rozdílů: studie 5. Vyd. 1. V Liberci: Technická univerzita, 2009. ISBN 978-80-7372-555-6.

HLAVÁČEK, Petr. Aktéři a mechanismy regionálního rozvoje. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2012. ISBN 978-80-7414-523-0.

HORNER, Susan. Cestovní ruch, ubytování a stravování, využití volného času: [aplikovaný marketing služeb]. 1. Praha: Grada, c2003. ISBN 80-247-0202-9.

JAKIMJENKO, OLJEG. Osnovnyje probljemy upravlenija nasledijem Olympijskich igr. Naučno-teoretičeskij žurnal „Učenyje zapiski“. 2014. 4 (110), 199-203.

JEŽEK, Jiří (ed.). Regionální rozvoj. 1. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2014. ISBN 978-80-261-0462-9.

KADEŘÁBKOVÁ, Jaroslava a Jitka PEKOVÁ. Územní samospráva - udržitelný rozvoj a finance. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. ISBN 978-80-7357-910-4.

KLIMOVА, Natal'ya. TURIZM V KRАSNODАRSKOM KRАE: POTENTSIАL, EHKONOMICHESKOE ZNАCHENIE I PERSPEKTIVY RАZVITIYA. Nauchnyj zhurnal KubGАU. 2014, 100(06), 1-14.

KONTSEPTSIYA USTOJCHIVOGO RАZVITIYA GORODА SOCHI DO 2030 GODА. 1. Moskva: Finansovyj i organizatsionnyj konsalting, 2013.

KOTLER, Philip. Moderní marketing: 4. evropské vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1545-2.

Krasnodarskij kraj v tsifrakh. 2015. 1. Krasnodar: Krasnodarstat, 2016. ISBN 978-5- 94985-027-5.

KULESHOVА. Rekreatsionnyj potentsial sochinskogo regiona v sisteme sotsial'nogo razvitiya Rossijskoj Federatsii. UCHENYE ZАPISKI. 2011, (5), 60-66.

MAIER, Karel. Udržitelný rozvoj území. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247- 4198-7.

MAIER, Karel a Vít ŘEZÁČ. Ekonomika v území: urbanistická ekonomika a územní rozvoj. Vyd. 3., přeprac. V Praze: Nakladatelství ČVUT, 1994. ISBN 80-010-3447-X.,

MINAŘÍK, Bohumil, Jana BORŮVKOVÁ a Miloš VYSTRČIL. Analýzy v regionálním rozvoji. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2013. ISBN 978-80-7431-129-1.

ONIŠČJENKO, JELENA., VLADIMIR ŠARAFUTDINOV. Marketingovyj podchod k strategičeskomu planirovaniju sočinskogo regionaľnogo turprodukta v postolympijskij pjeriod. Izvestija Sočinskogo gosudarstvennogo universiteta. 2014, 2(30), 41-49.

Otchet o vnedrenii "zelenykh" standartov stroitel'stva. 1. Sochi: Organizatsionnyj komitet XXII Olimpijskikh zimnikh igr i XI Paralimpijskikh zimnikh igr 2014 goda v gorode Sochi, 2010.

PALATKOVÁ, Monika a Jitka ZICHOVÁ. Ekonomika turismu: Turismus České republiky. 2. Praha: Grada Publishing a.s., 2014. ISBN 9788024793061.

PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní cestovní ruch: analýza pozice turismu ve světové ekonomice, význam turismu v mezinárodních ekonomických vztazích, evropská integrace a mezinárodní turismus. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3750-8.

PILLEN, Nikol' (ed.). Sochi – analiticheskij otchet po ehnergoehffektivnosti zimnej Olimpiady Olimpiady-2014. 1. Berlin, 2009.

POKАZАTELI, KHАRАKTERIZUYUSHHIE SOSTOYANIE EHKONOMIKI I SOTSIАL'NOJ SFERY MUNITSIPАL'NOGO OBRАZOVАNIYA gorod-kurort Sochi za 2016 god. Gks.ru [online]. Moskva: Federal'naya sluzhba gosudarstvennoj statistiki, 2016 [cit. 2016-08-04]. Dostupné z: http://www.gks.ru/scripts/db_inet2/passport/table.aspx?opt=37260002016

SHHEPАKIN, Mikhail a Аnait BАSYUK. TURISTSKАYA DESTINАTSIYA: KHАRАKTERNYE CHERTY I EHTАPY RАZVITIYA. KubGАU. 2014, 97(03), 1-11.

SNEGIREVА, E. OTSENKА POTENTSIАLА SOCHI KАK SUBREGIONА TURISTSKO-REKREАTSIONNOJ SPETSIАLIZАTSII. VESTNIK YURGTU (NPI). 2012, (1), 102-108., s.104-105

SMESHKO, O. Regional'naya ehkonomika: faktory razvitiya. 1. SPb: Izdatel'stvo Sankt- Peterburgskogo universiteta upravleniya i ehkonomiki, 2014. ISBN 978-5-94047-703-7

SYNEK, Miloslav. Manažerská ekonomika. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1992-4.

THE VANCOUVER ORGANIZING COMMITTEE. Staging the Olympic Winter Games Knowledge Report. 1. Vancouver: 2011.

THE VANCOUVER ORGANIZING COMMITTEE. Vancouver 2010 Sustainability Report 2009-10. 1. Vancouver: 2011.

TITTELBACHOVÁ, Šárka. Turismus a veřejná správa: průniky, dysfunkce, problémy, šance : státní politika turismu České republiky : systémový přístup k řešení problémů. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3842-0.

TERESHINА, M. a G. LOMАKINА. Krasnodarskij kraj. Ustojchivoe razvitie: opyt, problemy, perspektivy. 1. Moskva: Institut ustojchivogo razvitiya Obshhestvennoj palaty Rossijskoj Federatsii/TSentr ehkologicheskoj politiki Rossii, 2011. ISBN 5-88305-046-8.

VAŠKO, Martin. Cestovní ruch a regionální rozvoj. Praha: Oeconomica, 2002. ISBN 80- 245-0445-6.

VAŠTÍKOVÁ, Miroslava. Marketing služeb - efektivně a moderně: 2., aktualizované a rozšířené vydání. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2014. ISBN 9788024791210.

VITURKA, Milan. Kvalita podnikatelského prostředí, regionální konkurenceschopnost a strategie regionálního rozvoje České republiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80- 247-3638-9.

VLADIMIR ŠELEPOV. Olympijskoje nasljedije Vankuvera. Sportfacilities. 2010, 1(1), 14-19.

Zolotaya Olimpiada Rossii: TSena pobedy. Moskva: TSentr politicheskogo analiza, 2014.

Seznam příloh:

• Obrázek č. 1- Stadion Fišt

• Obrázek č. 2- Rychlobruslařské centrum Adler Aréna

• Obrázek č. 3- Ledová aréna Šajba

• Obrázek č. 4- Park Rosa Chutor

• Obrázek č. 5 - Centrum skoků na lyžích RusSki Gorki

• Obrázek č. 6 - Lyžařské centrum Sanki soči

Obrázek č.1 - Stadion Fišt

Zdroj : http://liketotravel.ru/

Obrázek č.2 - Rychlobruslařské centrum Adler Aréna

Zdroj : http://sochiplay.ru/

Obrázek č.3 - Ledová aréna Šajba

Zdroj: http://ledni-hokej.blog.cz/

Obrázek č.4 - Park Rosa Chutor

Zdroj : http://lepschristmas.ru/

Obrázek č.5 - Centrum skoků na lyžích RusSki Gorki

Zdroj : http://people.com/

Obrázek č.6 - Lyžařské centrum Sanki soči

Zdroj : http://arch-sochi.ru/