OSADY STATKU HRADU RYCHMBURK V DESKOVÉM VKLADU Z ROKU 1392 (Ll )

SCIENTIIC PAPERS O THE UNIVERSITY O PARDUBICE Series C aculty of Humanities 6 (2000)

OSADY STATKU HRADU RYCHMBURK V DESKOVÉM VKLADU Z ROKU 1392 (ll )

Jaroslav Teplý akulta humanitních studií Univerzity Pardubice

ÚVODEM

Ozrzeticze - Oldøetice, o. Chrudim. 450 m; 3,5 km jihojihozápadnì od Skutèe. Antonín Profous odvozuje toto místní jméno od osobního jména Oldøata jako ves lidí Oldøatových.1)

Hlynsko oppidum - Hlinsko, o. Chrudim. 580 m; 10 km jihozápadnì od Skutèe. Za první zmínku o Hlinsku se pokládá spurium hlásící se do roku 1073: ... Glina quoque villam, que dicitur ad ecclesiam, ob differentiam alterius ville eodem nomine dicte... [Také vesnici Hlína, je se nazývá u kostela ( = Kostelec, Vrbatùv Koste- lec, o. Chrudim), na rozdíl od druhé vesnice, tým jménem nazývané...]. Ona druhá vesnice z roku 1073 je interpretována jako Hlinsko.1) V roce 1392 bylo Hlinsko jedním ze tøí mìsteèek na statku hradu Rychmburk,2) mìlo tvrz doloenou výslovnì k roku 1413: Hlinske municionem et oppidum...3) [Hlinsko tvrz a mìsteèko...]. Pùdorysem ukazuje Hlinsko na køiovatku severojiní a východozápadní cesty. K východozápadní komunikaci srv. výe heslo Woytiechow - Vojtìchov; severojiní komunikaci zakresluje mapa Mikuláe Klaudyána4) od hradu Rychmburk na Sku- teè, Hlinsko a Krucemburk (Krucemburk, o. Havlíèkùv Brod). Je to stav pøelomu patnáctého a estnáctého století, ale stáøí komunikací v prostoru Hlinska bude sa- hat do minulosti mnohem hlubí.

Strana - z. Strana (Pomístní jméno Stráò u Vítanova, o. Chrudim). Cca 630 m; 1,5 km jihojihozápadnì od Hlinska, o. Chrudim. Osada Strana zanikla, upomíná na ni pomístní jméno Na stráni.1)

127 Blatne - Blatno, o. Chrudim. 570 m; 1 km východojihovýchodnì od Hlinska. August Sedláèek klade do této lokality jméno Mauricius de Blatno ze ètvrtého stejnopisu stíného listu z roku 1415, v tom pøípadì musíme v Blatném poèítat s vladyctvím nebo s manem, sedícím na pùdì statku hradu Rychmburk.1)

Przerostle - Hamry, o. Chrudim. 585 m; 3 km jihovýchodnì od Hlinska. V roce 1418 zemøela v Martinicích Offka, vdova po Jeíkovi z Vildtejna. V od- úmrtním jednání, vedeném v roce 1437 (husitská revoluce pøeruila èinnost dvor- ského soudu a vedení dvorských desek) se o odúmr ucházel Michael de Przerostleho. Nic bliího o nìm nevíme, ale v Pøerostlém je tøeba poèítat s vladyc- tvím, èi alepoò s manem, sedícím na pùdì statku hradu Rychmburk.1) Místní jméno Przerostle z deskového vkladu z roku 1392 bylo pøekryto appelati- vem hamr, je se v pluralisované podobì stalo novým místním jménem.2)

Studnicze - Studnice, o. Chrudim. 624 m; 2,5 km na jih od Hlinska. Místní jméno Studnice, s deriváty v Èechách i na Moravì pomìrnì hojné. V nì- kterých pøípadech patrnì naznaèuje stopu staré cesty, mnohdy ale asi pouze vy- datný vodní zdroj.1)

Wytanowicze - Vítanov, o. Chrudim. 548 m; 2 km jz od Hlinska. Vítanov1) leí v údolí Chrudimky v oblasti, kde se ve ètrnáctém století stýkala drba ètyø feudálních statkù. Vítanov byl v drbì statku hradu Rychmburk, Veradov na zá- padì (Veradov, o. Chrudim), byl nejjinìjím cípem protáhlého severojiního statku hradu umberk (umberk o. Chrudim). Mezi Veradovem a Vítanovem leící Stan patøil k drbì klátera Podlaického (Podlaice, o. Chrudim).2) U Stanu ústí do Chrudimky Slubice, nad ní, nìco pøes tøi kilometry jinìji, leí Chlum (Chlum, o. Chrudim). Chlum byl zpupným stateèkem, první zprávu o tom máme z roku 1423.3)

Camenicze - Kamenièky, o. Chrudim. 625 ; 5,5 km jv od Hlinska. Jde o deminutivum pùvodní podoby místního jména v plurálu.1)

Chlum - Chlumìtín, o. ïár n. Sázavou. 667 m; 8 km jihovýchodnì od Hlinska, mezi Kamenièkami a Svratkou. Chlum je nynìjí Chlumìtín. Støídání místních jmen Chlum a Chlumìtín v desko- vém vkladu z roku 1392 je vysvìtleno ve studii vìnované nejasným místním jmé- nùm statku hradu Rychmburk.1)

Lhota - Lhoty, osada obce Vortová, o. Chrudim. 667 m; 6 km jihojihovýchodnì od Hlinska. Není mnoho osad na statku hradu Rychmburk, o nich by bylo tak málo pøímých zpráv a tudí i málo co øíci jako u této lokality Lhoty, i Antonín Profous cituje jen des- kový vklad z roku 1392 a hned po nìm Sommera z roku 1837.1)

128 Scientific Papers of the University of Pardubice Pokusme se vak z terénu, mapy a ze sousedního teritoria vyèíst alespoò nìco. Nadmoøská výka je znaèná, ale jsou ve ïárských horách osady výe poloené, je známe z tée doby a v nich se hospodaøilo, nae Lhota nebyla tudí v roce 1392 zcela výjimkou. K nejstarím osadám patøit nebude, ale docela dobøe mohla vzniknout ji ve tøináctém století.2) Lokalita Lhoty je v sousedství Vortové (Vortová, o. Chrudim), obì osady jsou kru- hovì obklopeny lesem. Z Hlinska vede do Vortové a do Herálce (Èeský Herálec, o. ïár n. Sázavou) komunikace. Je zøejmì starobylá, protoe v Herálci navazuje na komunikaci dál do Moravy, je je pramennì doloena ve ètrnáctém století. Polome si tudí otázku. Nesouvisel vznik lokality Lhota víc se snahou, mít na této komunikaci drbu a obyvatele, ne s výnosem polního hospodáøství a pod- danských dávek? Dodejme snad, e se statkem hradu Rychmburk v jeho podobì v deskovém vkladu z roku 1392 nemusí vznik lokality Lhota souviset, pùvodním za- kladatelem a dritelem mohl být i statek jiný, vznikla-li Lhota nìkdy - øeknìme - v první polovinì tøináctého století.

Genykow - Jeníkov, o. Chrudim. 648 m; 4 km jihovýchodnì od Hlinska. Podobnì jako v pøedcházející Lhotì jsme v Jeníkovì1) ve vysoké èásti Vrchovi- ny, hora Peava nad Jeníkovem, nejvyí rulový bod Kamenièské vrchoviny, má 697 m. Asi dva kilometry východnì od ní jsou pramenné zdrojnice Chrudimky, ne- pøíli daleko (asi deset kilometrù) jinì jsou pramenné zdrojnice Svratky, jihozá- padnì jsou pramenné zdrojnice Sázavy.2)

Kladne - Kladno, o. Chrudim. 601 m; 5,5 km východoseverovýchodnì od Hlinska. Vechna místní jména v Èechách (celkem dvacet pìt) a na Moravì a ve Slezsku (celkem deset) s kmenem klad- mají spoleèný pùvod, appelativum kláda.1) Lze z toho vyvozovat, e Kladne z deskového vkladu z roku 1392 vzniklo na pùdì pùvod- nì lesní, i kdy dnes je prostor východnì a severovýchodnì od Hlinska pøevánì odlesnìn. Leany a Laany (viz výe heslo Lessany) na severovýchodì k tomuto prostoru patøí také. Stojí za povimnutí, e prostor na sever a severovýchod od hradu Rychmburk, jen je poloen níe, nadmoøské výky 400 - 450 m, má lesní pokrývku vìtí ne prostor jihozápadnì od hradu Rychmburk, kde jsou nadmoøské výky 450 - 600 m. Stav je zøejmì starobylý, soudì alespoò podle pomístního jména Lesní strana ji- hovýchodnì od Kladne, kde opravdu zaèínají velké plochy lesù a nadmoøské vý- ky 600 - 780 m.2)

Dyedowa - Dìdová, o. Chrudim. 658 m; 5,5 km východnì od Hlinska. Antonín Profous odvozuje toto místní jméno od osobního jména Dìd z appelativa dìd. Pøikláním se vak k jeho druhému výkladu, e místní jméno je odvozeno z appelativa dìdictví = hereditas, a to jako dìdictví nedílu. Dìdinník ovem v èeském støedovìku znamenal svobodný nápravník.1)

Series C - aculty of Humanities (2000) 129 Vdrzissie - Oldøí, o. Chrudim. 548 m; 7 km jinì od Skutèe. Oldøí, jak je vidìt z deskového vkladu z roku 1456, kde stojí Oldrziss; pùvod je v osobním jménu Oldøich.1)

Kruna - Krouna, o. Chrudim. 530 m; 7 km jihojihovýchodnì od Skutèe. Za dneního stavu patøí Krouna na území statku hradu Rychmburk k lokalitám vìtím; nevíme ovem, zda tomu tak bylo i v dobì deskového vkladu, v roce 1392. Jako údolní øadová vesnice táhne se Krouna v severojiním smìru podél øeky Krounky, je jí dala i jméno. Vodoteè poskyovala nejenom vodu, ale i doplnìk obi- vy rybami, co není domnìnka; dodnes, aè je to neuvìøitelné, jsou v Krounce pstruzi a ve starých dobách snad a sem smìøoval tah lososa. Nejstarí podoba místního jména se dochovala v listinì z roku 1349, lokalita má v ní jméno Grunaw superior, v roce 1392 Kruna.1) Toto Kruna je vlastnì * Gruna, co bylo pùvodní jméno vodoteèe, je to starohor- nonìmecké adjektivum gruene, je støedohornonìmecky zní grüene = zelený. K tomu pøistupuje jako komponenta starohornonìmecké appelativum aha, je støedohornonìmecky zní ahe; obojí znamená tekoucí vodu, staený tvar je -a (srv. øeka ulda), odtud ono * Gruna, pøenesené k nám z oblasti støedonìmecké (tedy z Mitteldeutsch), kde jsou dodnes ètyøi lokality s místním jménem Gruna.2) Obvyklým postupem - podobnì jako u místních jmen Bystøice, Kamenice - bylo jméno vodoteèe pøeneseno na lokalitu jako její místní jméno, je má v roce 1349 podobu Grunaw.3) Z hlediska etymologie tu lze tudí vidìt pùsobení kolonistù z nìmecky mluvících zemí, z oblastí støední nìmèiny (Mitteldeutsch). Je vak otázka, zda tito kolonisté pøili do pusté, to jest neobydlené zalesnìné krajiny, aby ji vykluèili a zaloili pole. Kostel sv. Michala archandìla v Krounì stojí na povýené pravobøení terase Krounky. Stejnì jako v pøípadì kostela v Otradovì nelze bez úèasti archeologa po- vìdìt víc, ale i v Krounì umoòuje poloha tohoto kostela na okraji terasy nad osadou, spolu s patrociniem sv. Michala, uvaovat o jeho starím pùvodu, a to ji v pozdním období rané (= vnitøní) kolonisace. Kolonisté nìmeckého jazyka by pak byli bývali pøili do krajiny, by snad øídce, ale ji zasídlené. Jejich úèasti lze pak pøi- èíst pùdorys øadové osady podél vodoteèe, i podobu místního jména Grunaw superior, 4) je by byla pùvodu mladího ne osada sama. Protoe v pomìrnì neveliké vzdálenosti od Krouny nacházíme dalí místní jmé- na osad nìmeckého pùvodu, Grunaw inferior (viz výe heslo Grunaw inferior - Ot- radov), Rychnow (viz níe), Senowa (je s nejvìtí pravdìpodobností leela v prostoru dneního Èachnova, viz níe heslo Senowa - (?) Èachnov), lze nejspíe uvaovat o miniaturním jazykovém ostrovu, jeho obyvatelé se ovem vlivem èes- kého okolí jetì v prùbìhu støedovìku poèetili vèetnì poèetìní místního jména Grunaw inferior na Otradov. Èeské okolí dokládá pak místní jméno Rybne Czeske z roku 1392, osady sousedící s Otradovem a Rychnovem. Rybne Czeske - Èeská Rybná, o. Chrudim. 508 m; 7 km jihovýchodnì od Skutèe. V Èechách je sedm osad tohoto místního jména, a na zaniklou Rybnou, nezná- mé polohy v Novohradských horách, leí vechny ve východních Èechách. Na Mo-

130 Scientific Papers of the University of Pardubice ravì je pouze jedna Rybná. Antonín Profous soudí na adjektivum rybná ve smyslu rybná voda, to jest bohatá na ryby. Leè pravý pøítok Krounky-, Pehlinský potok, na nìm Èeská Rybná leí, je vodoteè s prùtokem nevelkým a zøejmì dnes, alespoò v osadì, bez ryb. Nicménì, by se to týká Krounky, staøí pamìtnící tu øíkají, e prùtokové mnoství vody v Krounce neustále klesá, zejména díky sniujícímu se stavu vody v pøítocích. Té podle tvaru a rozmìru koryta lze soudit, e Pehlinský potok míval vody více, a e tedy byl i na ryby bohatí.1)

Rychnow - Rychnov, o. Chrudim. 580 m; 8 km jihovýchodnì od Skutèe. Pùvod místního jména Rychnow je ve støedohornonìmeckém sousloví ze der richen ouwe. Rich je bohatý, ouwe je pùda prostírající se u vody a zejména obtékaná vodou, tudí v rovinì, kde se vodoteè vìtví. Novohornonìmecky to zní auf der reichen Au = na bohatém luhu. Støedohornonìmecké ouwe dalo novo- hornonìmecké die Au(e), co je èeské louka, luh, sloenina der Auenwald zname- ná háj, luní lesík u vody, novohornonìmecké reich je bohatý.1) Osada Rychnov leí ve svaitém terénu, v údolí podél Rychnovského potoka, jen ústí do Kamenické vody a ta pak do Krounky. Uprostøed Rychnova narazíme na pomìrnì rovnou kotlinu, to je ona reiche Au, onen bohatý luh. Topografická situace osady Rychnov zcela odpovídá jejímu místnímu jménu, terén je tu tým pramenem jako jazyk.2) Rychnov je tøetí osadou na statku hradu Rychmburk, kde lze poèítat s úèastí ko- lonistù nìmeckého jazyka.

Kameniczka pusta - Pustá Kamenice, o. Svitavy. 620 m; 11 km jihovýchodnì od Skutèe. Kamenice je pomìrnì èasté místní jméno v Èechách, kde je tøiadvacet Kamenic, zatímco na Moravì je pouze jedna a dvì Kamenièky. Vechna tato místní jména mají jeden pùvod. Pøíponou -ice k adjektivu kamenná je utvoøeno substantivum, znamenající vodu tekoucí v kamenitém øeèiti,1) osada byla pak jmenována podle vodoteèe. Tak i v naem pøípadì. Pustá Kamenice leí na horním toku Kamenické vody, pøítoku Krounky, je se pùvodnì jmenovala Kamenice. Epitheton konstans pustý mùe mít pøíèinu dvojí. Buï skuteèné doèasné opu- tìní a poté nové osídlení lokality, jí adjektivum pustá, to jest neosídlená, zùstalo, nebo - a to je tuím pøípad èastìjí - jde o význam pustý ve smyslu oputìný, vzdá- lený. Pustá Kamenice leí dodnes na okraji lesního komplexu, zbytku hranièního hvozdu mezi Èechami a Moravou, a tìmto lesùm øíkali nai pøedkové pusté lesy. Nalezneme to ku pøíkladu ve slovech listiny hlásící se do roku 1073: 2ines vero ipsius silve non sunt nisi ad desertum silvarum...2) [Hranice samého újezdu nejsou vskutku ne pusté lesy...], èeské pustý, to jest oputìný, osamìlý mìlo seman- tický obsah tý jako latinské adjektivem desertus, to jest osamìlý, oputìný, li- duprázdný. Pustá Kamenice je tedy spíe Kamenice na okraji pustých (oputìných) lesù, ne Kamenice, neobydlená (pustá) osada. Rozsáhlý zvlnìný prostor, obklopený ze západu, z jihu a z východu lesy, v nìm leí osady Pustá Kamenice a Èachnov s Rudou a Pecí, patøí k nejmalebnìjím mís- tùm této èásti Èeskomoravské vrchoviny.

Series C - aculty of Humanities (2000) 131 Perarzecz - Perálec, o. Chrudim. 477 m; 6 km východojihovýchodnì od Skutèe. Nejstarí známá podoba tohoto místního jména je v roce 1349 Bernarticz, v roce 1350 Pharacz, v roce 1392 Perarzecz, v roce 1544 Peralecz. Odvozeno je z osobní- ho jména Bernhart, je dalo zèetìné Perart, je analogií se zdrobòující pøíponou -ec dalo Peraøec èi Peralec.1) By osobní jméno Bernhart je nìmecké, nemuselo nevyhnutelnì jít o úèast kolo- nistù nìmeckého jazyka jako v pøípadì Krouny, protoe jméno Bernhart bylo uí- váno v rodu erbu jednoho lekna, jen v roce 1325 statek a hrad Rychmburk drel; vznik Perálce (èi alespoò místního jména Perálec) lze pak, s jistou licencí, spojovat s rodem erbu jednoho lekna a èasovì jej klást pøed rok 1325. Perálec leí mezi Hnìvìticemi a Zderazí a byl poslední osadou na statku hradu Rychmburk. Zderaz náleela ji ke statku Boí Dùm. Jeví se tudí jako pravdìpo- dobné, e lo o vyuití pùdy v nejvýchodnìjím cípu statku, pùdy nadto nevalné; ze severu je nad Perálcem terénní høbet pøevýený o více ne tøicet metrù, na jihu provází Martinický potok a jeho bezejmenný pøítok mokrá pùda, je sahá a na zá- pad od Perálce.2)

Kutrzin - Kutøín, o. Chrudim. 447 m; 5 km jihovýchodnì od Skutèe. Antonín Profous odvozuje místní jméno od osobního jména Cutra. Byl to jeden ze svìdkù listiny Èéèe ze eleznice z 25. bøezna z let 1180 - 1182.1)

Zbeznow - Zbonov, o. Chrudim. 423 m; 1,5 km severovýchodnì od Skutèe. Místní jméno, jeho pùvod lze odvozovat buï od appelativa sboie = majetek, nebo od adjektiva zboný = mocný, zámoný jako protiklad k ubohý (zboný ve smyslu náboný je novoèeský novotvar). Palatalisace zn > ò, v regionu bìná a graficky zachycená v ji estnáctém století, je semanticky irelevantní. Zbonov spolu se tìpánovem a Lhotou (viz výe, hesla Sstiepanow - tìpánov, Lhota - Lhota) leí na hranì ploiny, spadající na jihozápadì do údolí Anenského potoka. Výky jsou tu 450 - 453m, pùda je tu petromorfní, slabì podzolovaná, je dovede být opravdu úrodná. Snad v tom je sémantický základ místního jména, znamenajícího vlastnì zámoný.1)

Senowa - (?) Èachnov, o. Chrudim. 645 m.; 11 km východnì od Hlinska. S nejvìtí pravdìpodobností leela osada Senowa v prostoru dneního Èachnova.1)

Swratka oppidum - Svratka, o. ïár n. Sázavou. 632 m; 10 km jihovýchodnì od Hlinska. Svratka byla jedním ze tøí mìsteèek na statku hradu Rychmburk. Místní jméno má osada podle øeky Svratky, její nejstarí, prameny zachycená podoba jména, je ve dvou spuriích. První spurium, falsum století tøináctého, hlásí se ke 26. listopadu 1048 a slovy sic et flumen Zuratcha [tak i øeka Svratka] jmenuje øeku Svratku. Dru- hé spurium, falsum z let edesátých století dvanáctého, hlásí se k roku 1073. Jmé- no øeky zaznívá tu v kontextu ... et circuitus Olesnice, cuius termini sunt albi lapides

132 Scientific Papers of the University of Pardubice et ex una parte flumen Zuratca et ex altera Zuitaua [a újezd Olenice, jeho hranice- mijsouBílékamenyazjedné strany øeka SvratkaazdruhéSvitava].1) Øeka Svratka, poèínajíc u mìsteèka Svratka a odtud po proudu a ke Krásnému (Krásné, o. ïár n. Sázavou), tvoøila hranici mezi drbou statku hradu Rychmburk na stranì èeské a mezi drbou rodu erbu zubøí hlavy (v roce 1392 se psal ovem ji pouze z Perntejna) na stranì moravské. Tato hranice dreb byla zároveò, od He- rálce (Herálec, o. ïár n. Sázavou) a k Jimramovu (Jimramov, o. ïár n. Sáza- vou), hranicí mezi královstvím a markrabstvím. S jejím ustálením lze poèítat v letech edesátých a osmdesátých století tøináctého.2)

Swratuch - Svratouch, o. Chrudim. 665 m; 9,5 km jihovýchodnì od Hlinska. Svratouch se táhne ve svaitém terénu podél bezejmenného potoka, jen spolu s Krounkou a Chrudimkou pramení na evropském rozvodí v nadmoøské výce 737 m. Místní jméno Svratouch je derivací od kmene svrat- pøíponou -úch > -ouch (analogicky k padúch > padouch, srv. zlatouek) a je tedy vlastnì deminutivem jména vodoteèe a jména místního. Podobným pøípadem, s jinou pøíponou, je míst- ní jméno zaniklé osady Svrateèka u Radeínské Svratky (Radeínská Svratka, o. ïár nad Sázavou).1)

Radymye - Radim, o. Chrudim. 286 m; 16 km východojihovýchodnì od Chrudimì. Radim je první osada deskového vkladu z roku 1392, její poloha jde pod 300 m nadmoøské výky, i kdy, jak uvidíme, se i v následujících heslech jetì objeví osady, patøící k osadám horským, to jest výe poloeným. Místní jméno Radim sou- visí s osobním jménem Radim.1)

Radymycze - z. Radimice. 286 m; 16 km východojihovýchodnì od Chrudimì. Radimice v pravém slova smyslu nezanikly, zaniklo pouze místní jméno. Je to dnení severní èást Radimì smìrem k Lozicùm, jak to vyplývá ze slov deskového vkladu z roku 1407: ... et in Radimiczich Paruis unam curiam rusticalem jacentem a Lozicze propinquiorem... vendidit... [a v Radimicích Malých jeden dvùr selský le- ící k Lozicím blízkým prodal].1) Pùvod místního jména je stejný jako u Radimi.2)

Lozicze - Lozice, o. Chrudim. 281 m; 16,5 km východojihovýchodnì od Chrudimì. Lozice jsou jednou z nejstarích jménem známých osad ve východních Èe- chách. Jsou zmínìny ve dvou listinách. První je z 30. èervna 1131: Has villas domi- nus episcopus Henricus emit et dedit sancto W(encezlao):... Lozici... [Tyto vesnice pan biskup Jindøich koupil a dal svatému Václavu:... Lozice... ]; druhou je spurium k 20. lednu 1167: ...Ego etiam rex Wladizlaus dedi... In villa autem Lozic dedi, quic- quid vel Sdico episcopus emerat... [...Také já král Vladislav dal jsem... Té ve vesnici Lozice dal jsem, cokoliv zejména Zdík biskup kupoval...].1) Lozice byly tudí pùvodnì drbou zemìpanskou, poté biskupskou. Kdy vak Lozice vyly z drby olomouckého biskupství a staly se drbou statku hradu Rych- mburk, prameny neuchovaly. Místní jméno má základ v appelativu loza, deminu-

Series C - aculty of Humanities (2000) 133 tivum je lozina, je znamená vinnou révu, pøípadnì drobný køovinatý porost vùbec.2)

Wbrodu - Brdo, o. Chrudim. 357 m; 5 km severovýchodnì od Skutèe. Osada Wbrodu zanikla, zøejmì v první polovinì patnáctého století. V její blízkosti vznikla osada Brdo (Brdo, o. Chrudim).1)

Robun - Rabouò, osada obce Doly, o. Chrudim. 385 m; 6 km severovýchodnì od Skutèe. Rabouò je jednak místní jméno osady, jednak se tak øíká mohutnému terénnímu bloku, vlastnì ostronì, iroké jeden a dlouhé pøes dva kilometry, s pøíkrými svahy a pøevýením o osmdesát metrù, obtékané ze severovýchodu Novohradkou, z ji- hozápadu Krounkou a jejím bezejmenným pøítokem. Asi est set metrù dlouhý mo- hutný val s pøíkopem oddìluje severozápadní èást bloku a ohranièuje tak hradisko1) o ploe dvaapadesáti hektarù; kladeno je toto hradisko do sklonku laté- nu.2) Drobná osada Rabouò leí nad jeho severovýchodním svahem. Antonín Pro- fous odvozuje místní jméno od osobního jména * Rabún.3)

Dolany - Dolany, osada obce Hluboká, o. Chrudim. 342 m; 7,5 km východnì od Skutèe. Pøedevím je tøeba nezamìnit Dolany a Doly, jde o rozdílné lokality.1) Místní jmé- no Doly, Dolany a jeho deriváty je v Èechách hojné, má dvaadvacet poloek, na Moravì a ve Slezsku jedenáct.2) Dolany skuteènì leí v dole, v údolí øeky Novo- hradky, je v tìch místech tvoøila východní hranici statku hradu Rychmburk.

Chlumietin - Chlum, o. Chrudim 395 m; 7 km východoseverovýchodnì od Skutèe. Chlumietin je nynìjí Chlum nad západní hranou údolí Novohradky blízko Dolan. Støídání místních jmen Chlum a Chlumìtín v deskovém vkladu z roku 1392 je vy- svìtleno ve studii vìnované nejasným místním jménùm statku hradu Rychmburk.1)

in Holetin - Holetín, o. Chrudim. 570 m Horní Holetín, 550 m Holetín, 510 m Dolní Holetín; 5 km severoseverový- chodnì od Hlinska. Obec Holetín s osadami Horní Holetín a Dolní Holetín táhne se ve svaitém teré- nu v délce pøes tøi kilometry podél horního toku potoka Leák, jemu se vak míst- nì øíká Holetínka.1) V roce 1374 dreli v Holetínì bratøi Dìtlev a Jeek ze Seslávek (Seslávky, èást, nikoliv administrativní, obce Rosice u Chrasti, o. Chrudim) tøi popluní dvory s poli a pøísluenstvím,2) ke statku hradu Rychmburk patøil tudí jen díl Holetína. Antonín Profous odvozuje místní jméno od osobního jména Holata, je nachází v Podlaickém nekrologiu.3)

in Krzyzanow - Èeské Køiánky, o. ïár n. Sázavou. 615 m; 14 km jihovýchodnì od Hlinska. Køiánky leí tøi kilometry od obce Svrat- ka po proudu øeky Svratky. Jsou dvojí: Èeské Køiánky na levém, severním bøehu, Moravské na pravém, jiním bøehu øeky Svratky. V dnení nomenklatuøe obcí jsou

134 Scientific Papers of the University of Pardubice to pouze Køiánky, vzniknuví slouèením Køiánek Moravských a Èeských (Køián- ky, o. ïár n. Sázavou). V deskovém vkladu z roku 1392 jde o Èeské Køiánky. Byly dìleny, k roku 1345 je v nich pramennì doloen Martino de Chrisanleins, zøejmì dritel vladyckého statku. Nelze vak z pramenné základny vyèíst, zda Martin byl manem k hradu Rychmburk, i kdy to je vzhledem k hranièní poloze osady moné.1) Na jiním bøehu Svratky, tudí na Moravì, jsou Moravské Køiánky. Setkáváme se s nimi v deskovém vkladu v zemských deskách moravských z roku 1437: ... su- per villis... Krzyzankowe, Krasne... [na vesnicích... Køiánkovì, Krásném...], jím Jan z Perntejna zapisoval manelce Barboøe z Valdtejna vìnné osady.2) Místní jméno (Èeské) Køiánky odvozuje Antonín Profous od osobního jména Køian > Chrisan. Za prvotní tvar pokládá Køiánkov. V znìmèené podobì Chri- sanleins je pøípona -lein obmìnou èeské pøípony -ek v deminutivu Køiánek, za pøíponu -ov je tu nìmecké genitivní -s. Obì podoby místního jména, jak Krzyzanow z roku 1392, tak Chrisanleins z roku 1345, jsou tudí výtvory písaøskými.3)

in Rybne Morawske - Pustá Rybná, o. Svitavy. 602 m; 8 km západnì od Polièky. Této osadì je vìnováno pøísluné heslo studie k nejasným místním jménùm statku hradu Rychmburk.1)

in Bieley [Biela] -Bìlá, o. Chrudim. 308 m; 5 km severnì od Skutèe. Z deskového vkladu z roku 1392 vyplývá, e ke statku hradu Rychmburk patøil v Bìlé jen díl, take v Bìlé byla jetì drba jiná, buï vladyctví, nebo drba k jinému statku. Pramenná základna ale tento díl èi díly dalí nezachycuje. Ke statku hradu Koumberk Bìlá nepatøila.1) Místní jméno Bìlá má bez derivátù v Èechách dvaadvacet hesel, na Moravì a ve Slezsku osm. Je odvozeno buï od barvy vody ve vodoteèi, na ní osada leí, nebo - øídèeji - podle barvy zemì.2)

in Srbiczich [Srbicze] - Srbce, o. Chrudim. 352 m; 8 km severoseverovýchodnì od Skutèe. Srbce leí pod strmým západním svahem Kusé hory (405 m), terénního bloku, jen nese dvì pravìké fortifikace. V letech 1354 - 1359 známe Srbce jako léno olomouckého biskupství (1354: Jenczone de Surbcz; 1359: Jenczone de Sirbcz), zjevnì to byl pozùstatek kdysi vìtího celku, protoe v sousedství jsou Lozice, je v roce 1131 drelo olomoucké biskupství (viz výe heslo Lozicze - Lozice). V letech 1372 - 1417 díl Srbcù náleel ke statku hradu Koumberk, v roce 1392 díl Srbcù náleel ke statku hradu Rychmburk.1) V roce 1415 pøivìsil ke stínému listu svoji peèe Petrus Brazda de Srbecz, 2) byla tudí lokalita Srbce nejménì ve tøech dílech.3) Místní jméno je odvozeno z kmenového vlastního jména Srb, Srbi, asi luiètí. Nejspíe je to zajatecká osada z raného støedovìku.4)

Series C - aculty of Humanities (2000) 135 in Martiniczich [Martinicze] - Martinice, o. Chrudim. 278 m; 9,5 km severoseverovýchodnì od Skutèe. I Martinice patøí k tìm osadám, kde se o drbu dìlil velký statek s jinými úèastní- ky. Vedle dílu statku hradu Rychmburk1) byly v Martinicích jetì díly vladycké, koncem ètrnáctého století nejménì dva. Z nich jeden byl v roce 1411 provolán jako odúmr po Jeíkovi z Vildtejna a byl pøipojen ke statku hradu Koumberk,2) druhý, curia allodialis [allodiální dvùr, svobodný dvùr], byl v roce 1417 provolán jako od- úmr dotalicia po Offce,3) vdovì po Jeíkovi.4) Místní jméno je odvozeno z osobního jména Martin.5)

in Zdyslaw - Zdislav, osada obce Lue, o. Chrudim. 305 m; 5 km severnì od Skutèe. Zdislav je starobylá osada s reliktem fortifikace, hrádku1) sahajícího podle nálezu denárových mincí do jedenáctého století. Místní jméno je odvozeno z osobního jména Zdeslav > Zdislav. Snad je to Zdislav, po nìm má lokalita jméno, jej èteme v listinì hlásící se k roku 1073 slovy ...et usque ad silvam Uribete et Zdeslai [...a a k lesu Vrbatovu a Zdislavovu].2) Jeden díl ve Zdislavi patøil v roce 1392 ke statku hradu Rychmburk, 3) jiný díl v roce 1372 a pozdìji patøil ke statku hradu Koumberk.4) Vedle toho bylo v letech 1456 a 1485 ve Zdislavi jetì na dwuoge sedieny, gedno swobodne a druhe plat- ne...., take lokalita se dìlila nejménì na tøi díly.5)

in Tynow - Týn, pomístní jméno v obci Letinka, o. Chrudim. 384 m; 2,5 km západnì od Skutèe. Této osadì je vìnováno pøísluné heslo studie k nejasným místním jménùm statku hradu Rychmburk.1)

in Mikulowicz - Mikulovice, o. Pardubice. 252 m; 4,5 jinì od Pardubic. Touto lokalitou zaèíná ve vkladu z roku 1392 poslední skupina osad, od osad pøedcházejících územnì zcela oddìlená. Pøed rokem 1384 patøila tato skupina osad ke statku hradu Pardubice, po rozdìlení drby rodu erbu pùlkonì odúmrtním sporem ji nacházíme u statku hradu Rychmburk. Mikulovice byly osadou dìlenou mezi nìkolik dritelù. Pøed rokem 1384 byl v Mi- kulovicích ke statku hradu Pardubice dren popluní dvùr - curia aratura. Vklad z roku 1392 je o nìco výmluvnìjí - in Mikulowicz curiam cum duabus agriculturis cum curiis rusticalibus cum censu [v Mikulovicích dvùr se dvìma dìdinníky (to jest svo- bodnými nápravníky) s dvory selskými s (poddanským) úrokem].1) Citované místo sice neøíká, kolik tìch selských dvorù bylo, to bychom od deskových vkladù chtìli pøíli mnoho, za to se ale dozvídáme nìco velmi podstatného, o èem pramenný ma- teriál obvykle nevypovídá. Jsou-li tu dva svobodní nápravníci [cum duabus agriculturis], pak jde o nelechtické vasaly, zavázané slubou. Statek hradu Pardubice mìl tudí manské zøízení, je rozdìlením pøevzal statek hradu Rychmburk.2) Vedle tohoto popluního dvora bylo v Mikulovicích nìkolik dílù vladyckých. V roce 1382 drel jeden díl Wenceslaus de Borzicz et de Mykulowicz,3) jiný díl mìl v roce 1407 Johannes de Mikulowicz dictus Lyderz [Jan z Mikulovic øeèený Lidhéø].4) V roce 1415 pøivìsil ke stínému listu peèe Marssyko de Mikulowicz.

136 Scientific Papers of the University of Pardubice Snad to byl syn Lidhéøùv, jak soudil August Sedláèek, ale mohl to být i dritel dalí- ho dílu,5) nebo také man, sedící na pùdì statku hradu Rychmburk. Místní jméno je odvozeno od osobního jména Mikula < Mikulá.6)

in Drazkow - Drakovice, o. Pardubice. 233 m; 3 km jinì od Pardubic. Místní jméno této lokality je správnì Drakovice. Jako Drazkowicze villa nachází- me je v provolání odúmrti statkù hradù Pardubice (Pardubice, o. Pardubice) a Sta- rá (Staré Hrady, o. Jièín) z 24. záøí 1384, jako Drazkowicze villa je i v soupisech osad statku hradu Rychmburk z let 1456 a 1485 a není tudí tøeba pochybovat o tom, e tvar Drazkow je písaøským omylem.1) V roce 1384 patøily Drazkowicze ke statku hradu Pardubice, po rozdìlení drby odúmrtním sporem zùstaly rodu erbu pùlkonì, v roce 1392 byly, pod místním jmé- nem Drazkow, souèástí statku hradu Rychmburk.2) Stejnì je tomu, pod jménem Drazkowicze villa, v letech 1456 a 1485. V roce 1398 nacházíme jméno Sdyslaus, cliens de Draskowicz.3) Mùe jít o vlady- ku na svobodné pùdì - cliens odpovídá tu èeskému termínu panoe - ale i o èlovì- ka sice svobodného, ale sedícího na pùdì vìtího statku, mana (srv. výe heslo in Mikulowicz - Mikulovice, pozn. 2) Místní jméno je odvozeno z osobního jména Draek.4)

in Gesenczan - Staré Jesenèany, o. Pardubice. 229 m; 3,5 km jihozápadnì od Pardubic. Osada, v roce 1384 ...in gesczenczanech... jako drba statku hradu Pardubice, v roce 1392 ...in Gesenczan... jako drba statku hradu Rychmburk, kam pøipadla po rozdìlení statku hradu Pardubice odúmrtí. Jsou to dnení Staré Jesenèany (Staré Jesenèany, o. Pardubice).1) Do sklonku druhé poloviny osmnáctého století se tato osada jmenovalo pouze Jesenèany. V roce 1776 zaèala na pardubickém komorním panství parcelace pùdy velkostatku, raabisace. V rámci jejího provádìní, na celém komorním panství znaè- nì velkorysého, postavilo si est usedlíkù pøíbytky okolo Jesenèanského rybníka - èasem byl vyputìn a jeho areál obdìlán - vzdáleného asi dva kilometry od Jesen- èan k severovýchodu; podle rybníka zaèalo se nové osadì øíkat také Jesenèany. Brzy se projevila potøeba obì obydlená místa pojmenováním odliit, take na kon- ci osmnáctého století byly ji bìné Jesenèany Staré a Jesenèany Malé, také Nové, v polovinì devatenáctého století jsou to úøednì Nové Jesenèany. S hospodáøským rozmachem Pardubicasrosotoucím poètem obyvatel vznika- la koncem devatenáctého a zaèátkem dvacátého století zástavba drobných dom- kù podél silnice Pardubice - Chrudim, sousedící se zástavbou Nových Jesenèan. Domkùm u ivé silnice se zaèalo øíkat Jesenèánky èi Jesnièánky. Toto zprvu jen po- místní lidové pojmenování pøecházelo - obì zástavby srùstaly - i na Nové Jesenèa- ny a posléze pøevládlo, v minulých desítiletích i úøednì, z Nových Jesenèan se staly Jesnièánky. V dnením stavu jsou Staré Jesenèany (Gesenczan z roku 1392) samostatnou obcí, leící zcela mimo Pardubice, kdeto Jesnièánky, je stavebnì zcela splynuly jak s Novými Jesenèany, tak s jiním koncem mìsta, jsou èástí Pardubic a jménem pouze pomístním. Místní jméno Nové Jesenèany ustoupilo, pro nìkteré stalo se ar- chaismem, pro jiné pojmem vùbec neznámým èi alespoò ne pøíli jasným.2)

Series C - aculty of Humanities (2000) 137 Uherczicze - Úhøetice, o. Chrudim. 238 m; 9 km jihovýchodnì od Pardubic. Rod erbu pùlkonì, koupil Uhøetice mezi lety 1340 a 1384. V listinì z 29. prosince 1340 - je to závì Arnota ze Staré, otce Viléma laky - Uhøetice jetì nenalezne- me, kdeto v provolání odúmrti z roku 1384 je jako Vhercze villa [Uhøetice vesnice] ji èteme. Dìlením statku hradu Pardubice pøipadly Uhøetice ke statku hradu Rych- mburk.1) V roce 1425 je Arnot laka z Rychmburka prodal, aè patrnì ne celé.2) Místní jméno je odvozeno od základu uher-.3)

Ewanowicze - Vejvanovice, o. Chrudim. 240 m; 11 km jihovýchodnì od Pardubic. Poprvé se tato lokalita objevuje ve spuriu k roku 1167 jako místní jméno Iwanoui- ce,1) je vývojem hláskových zmìn dalo Vejvanovice. Základem je osobní jméno Ivan, druhotvar osobního jména Jan.

Pordubicze Mnichowe - Pardubièky, èást obce Pardubice, o. Pardubice. 230 m; 1,5 km jihojihovýchodnì od (støedu) Pardubic. První zpráva o existenci této lokality je v listinì Bonifáce VIII. z roku 1295, jí pa- pe bere v ochranu klátery øádu zvaného cyriakové (správnìji øeèeno kajícní brat- øí, také køiovníci s èerveným srdcem). Mezi tìmito klátery jmenuje Bonifác VIII. také In Dioecesi Pragensi Ecclesiam S. Bartholomei in Pordoby cum S. Egidii et S. Wenceslai in Cluhmek capellis...1) [V diecesi Praské kostel sv. Bartolomìje v Par- dubicích se sv. Jiljí a sv. Václava na Chlumku kaplemi]. Ona S. Egidii capella je dnení (filiální) kostel sv. Jiljí v dneních Pardubièkách. Pøed rokem 1332 získal statek (tehdy jetì s tvrzí) Pardubice Arnustus de Hostina [Arnot z Hostýnì, psal se také Arnot ze Staré, patøil k rodu erbu pùlkonì], jen listinou z roku 1332 odevzdal ... villam meam Pordowitz vulgariter dictam in terra Boemi- ae a civitate Crudym ad unum miliare sitam... fratribus de poenitentia beatorum martyrum...in monasterio sancti Bartholomei ibidem in Pordowitz degentibus...2) [vesnici svou, v øeèi zemì Pardubice zvanou, v zemi èeské, od mìsta Chrudimì míli leící, bratøím kajícným svatých muèedníkù... v kláteøe sv. Bartolomìje ijícím...]. V dùsledku tohoto darování se ji ve ètrnáctém století zaèalo osídlení u kostela sv. Jiljí nazývat Pardubice Mnichové, jak to - Pordubicze Mnichowe - èteme v des- kovém vkladu z roku 1392.3) Jsou to nynìjí Pardubièky. I po rozdìlení statku hradu Pardubice odúmrtí z roku 1384 drel je Smil laka z Rychmburka.4) Místní jméno Pardubice a jeho deminitivum Pardubièky vykládá Antonín Profous z osobního jména Porydub, souvislost s pomístním jménem Pardidub vak odmítá.5)

Czrna - Èerná za Bory, o. Pardubice. 231 m; 3 km východojihovýchodnì od Pardubic. Tomuto místnímu jménu je vì- nováno pøísluné heslo studie k nejasným místním jménùm statku hradu Rych- mburk.1) Nemossiccky male - Nemoice, o. Pardubice. 225 m; 2 km jinì od Pardubic. Tomuto místnímu jménu je vìnováno pøísluné heslo studie k nejasným místním jménùm statku hradu Rychmburk.1) in Ostrzessanych [Ostrzessany] - Ostøeany, o. Pardubice.

138 Scientific Papers of the University of Pardubice 250 m; 4,5 km jihojihovýchodnì od Pardubic. Tato lokalita byla souèástí statku hradu (tvrze) Pardubice ji v závìti Arnota ze Staré z roku 1340 a ji tehdy v ní lze pøedpokládat dalí vladycký díl èi díly. Po roz- dìlení statku Pardubice odúmrtním sporem v roce 1384 zùstaly Ostøeany rodu erbu pùlkonì. V roce 1392 patøila osada, pøesnìji asi pouze její díl - odpovídá tomu ostatnì text deskového vkladu - ke statku hradu Rychmburk.1) Druhý díl Ostøean byl vladycký a nepochybnì byl dále dìlen. Tak v roce 1376 Str- zeczco de Osstrzessan, strenuus miles, presentoval plebána ke kostelu ve Skalici.2) V letech 1394 - 1400 se v pramenech nìkolikrát objevuje Mach de Ostressan.3) Pøed rokem 1406 il Wanco de Ostrzessan,4) z roku 1416 známe mue jménem Thomas Schewira de Ostrziessan.5) Místní jméno Ostøeany odvozuje Antonín Profous z osobního jména Ostøech.6)

Shrnutí získaných zjitìní a vyslovených pozorovaní.

Následující øádky smìøují ke shrnutí zjitìní a pozorování, vyplynuvích z analy- sy deskového vkladu statku hradu Rychmburk tak, jak bylo provedeno ve dvou studiích, v první K lokalisaci nìkterých osad statku hradu Rychmburk v roce 1392" a v této následné pøedkládané studii Osady statku hradu Rychmburk v deskovém vkladu v roce 1392." Zemskodeskový vklad Smila z Rychmburka z 8. èervna roku 1392 postihuje hrad Rychmburk a jeho statek, zahrnující celkem sedmdesát lokalit, rozloených ve dvou navzájem teritoriálnì nesouvisejících oblastech. Zajímá nás pøedevím oblast první, horská, pøevánì ve vyích polohách Vrcho- viny, nebo to jest vlastní statek hradu Rychmburk. Zjiujeme, e tento statek se sklá- dá z nìkolika èástí, v nich se patrnì zraèí jednak postup osídlení, jednak moné drební zisky, rùst statku. Pøímými písemnými prameny pro sledování tìchto postupù vak nedisponujeme. Zjiujeme také, e statek hradu Rychmburk byl centralisován, tato centralisace se jeví zejména v osadách okolo hradu Rychmburk.

V oblasti podél toku øeky Krounky smìrem k Lui a v osadách okolo Lue nachází- me naproti tomu promísení dreb dvou statkù, hradu Koumberk a Rychmburk a promísení s drbou vladyckou. Zøejmì se tu odráí proces osídlení. V oblasti okolo mìsteèka Hlinska se naproti tomu ve tøech lokalitách - jsou to Blatné, Pøerostlé, Èeské Køiánky - setkáváme s predikáty, je mohou zraèit buï drbu vladyckou, buï manství, moná obojí. Z drobnìjích zjitìní lze tu v souvislosti s Rychmburkem uvést dvì nové osoby, Viléma a Závie píící se z Rychmburka, syny Heømana z Mrdic, jimi jsme obohati- li genealogii rodu erbu jednoho lekna. Lze poèítat s existencí nìmecky mluvících osídlencù ve ètyøech osadách, jsou to Krouna, Otradov, Rychnov a enova (s velikou mírou pravdìpodobnosti v prostoru pozdìjího Èachnova), pøi èem Krouna a Otradov mìly zøejmì pøedcházející osídlení èeské. Nìmecky mluvící osídlenci byli pak pøevrstveni osídlením èeským. Naproti tomu Perálec se svým nìmeckým jménem bude asi jen odrazem módy nìmeckého køestního jména Bernhard v rodu erbu jednoho lekna, jen byl èeský.

Series C - aculty of Humanities (2000) 139 Budeme-li pokraèovat v lokalisaci osad zaniklých èi nejasných, podrobná zjio- vání lze struènì formulovat následovnì: Janovice nejsou osada zaniklá, ale oficiální nomenklatura obcí tuto skupinu esti popisných èísel s kostelem mariánského zasvìcení jako èást katastru, aè osada má vlastní (po)místní jméno - Janovièky, neeviduje. Kamenièka, je leela proti proudu Krounky, zanikla. Wyr, jej budeme hledat jetì jinìji proti proudu Krounky, je rovnì osadou zaniklou, pokud nejde o Vír na Svratce, protoe jako zá- stavní drbu jej nelze zcela vylouèit. Bezdìèí a Daletice byly jako osady zrueny v sedmnáctém století, pøi èem - na rozdíl od zaniklé Kamenièky - nemusíme jejich polohu zjiovat, uchovala ji ivá místní tradice. Strana zanikla, ale pomístní jméno a jméno mlýna v podstatì spolehlivì uchova- lo prostor, kde leela. Podaøilo se umístit správnì Chlum a Chlumìtín a zjistit, e místní jména se u tìchto lokalit navzájem zamìnila. Osada V Brodu zjevnì zanikla, ale v blízkosti vznikla osada nová podobného jména, Brdo. Z Køiánek stal se písaøským perem Køianov, podobný osud mìly i Drakovice, zmìniví se v deskovém vkladu v Drakov. Moravská Rybná stala se Rybnou Pustou. Osada Týnov skrývá se v pomístním jménu skupiny budov Týn. Jesenèany existují stále jako Staré Jesenèany, raabisace a nutnost pojmenovat sídlení pøistìhovalcù pøinesly nové místní jméno, Jesenèany Nové. Pardubice Mnichové jsou nynìjí Pardubièky, Èerná z deskového vkladu se moná nekryje s nynìjí Èernou za Bory. V otázce postupu osídlování zdá se místní jméno typu Zhoø v souvislosti s ostat- ními zjitìními øíkat, e osídlování postupovalo z Èech nejen do èeské èásti Vrcho- viny, ale i na Moravu. Pramenná základna této oblasti je neskonale chudí ne pramenná základna pro Èechy jiní, co se odráí v problematice, v ní více ménì tápeme: tak zvané drobné èi nií lechty, snad pøesnìji sluebné lechty, vladykù a svobodníkù; zejména manové jsou v pramenné základnì pro tento region vlastnì nepostiitel- ní, pokud tu manové byli. Zdá se vak, e stopa jich se objevila v souvislosti s lo- kalitami Mikulovice a Drakovice, v obou pøípadech ovem ve skupinì osad pùvodnì ke statku hradu Pardubice. Pokud bychom nápravníky èi many nechtìli hledat v místním jménu Dìdová, pak je ve vlastním okolí hradu Rychnburk nepostihujeme, lokality Blatné, Pøerostlé a Moravské Køiánky mohly být pøikoupeny pozdìji. Laany v soupisu lokalit v deskovém vkladu z roku 1392 nejsou, patrnì to byl svobodný vladycký statek. Kromì tìchto faktografických zjitìní je tu jetì jedno pozorování, platné ovem nejenom v pøípadì statku hradu Rychmburk, toti pozorování, jak stálá jsou lidská sídla. Z tìch v pøedcházejících odstavcích vyjmenovaných lokalit ani o jedné ne- mùeme øíci, e lokalita byla na tomto místì a nyní iroko a daleko nikdo neije, protoe vude, alespoò v pomìrné blízkosti, nìjaké lidské sídlení zùstalo. Ani u za- niklé osady Kamenièka nevíme zcela spolehlivì, zda k ní nepatøil nìkterý z obydle- ných mlýnù mezi Rychmburkem a Doly.

140 Scientific Papers of the University of Pardubice Pøedkládaná mikroanalysa osad statku hradu Rychmburk v deskovém vkladu z roku 1392 pøipravila tak - jak to ostatnì bylo jejím cílem - materiálový pøedpoklad k dalímu zkoumání této èásti Vrchoviny.

Poznámky: Ozrzeticze. 1. Profous, A.: Místní jména v Èechách III, s. 261.

Hlynsko oppidum. 1. CDB I è. 386 s.369. Tato listina, hlásící se do roku 1073 a kladená editorem Ko- dexu Gustavem riedrichem do poèátku let edesátých dvanáctého století, je zaklá- dací listinou klátera Opatovického. Místní jméno Glina... que dicitur ad ecclesiam... interpretoval editor jako Kostelec (Vrbatùv Kostelec, o. Chrudim), slova ob differentiam alterius ville eodem nomine... interpretoval jako Hlínu (Hlína, osada o. Horka, o. Chrudim). - CDB I è.386 s. 369 pozn. 13 a 14. Plaèek, M.: Glina villa, Èeský èasopis historický 17/1911, s. 444 usoudil, patrnì správnì, e ecclesia a nìco pøes kilometr vzdálená (nynìjí) Hlína bylo zasídlení jedno a toté [dnes bychom mluvili o rozptý- leném katastru] a ob differentiam alterius ville eodem nomine pøed [znamená míst- nì=pøed leící] jinou druhou vesnicí tého jména] vyloil jako Hlinsko. Plaèkovu interpretaci pøevzal Profous, A.: Místní jména v Èechách I, s. 633, heslo 1. Hlína, s. 637, heslo 2. Hlinsko, s tím, e pùvodní podoba místního jména Hlína pøela v Hlinské a v osmnáctém století se ujal tvar Hlinsko. 2. RT I s. 547. 3. RT II s. 98. 4. Mikulá Klaudyán: Mapa Èech 1518 (originál SA Litomìøice), facsimile, Praha 1972.

Strana. 1. Teplý, J.: K lokalisaci nìkterých osad, viz zde Úvodem, pozn. 1.

Blatne. 1. Novotný, V.: Hus v Kostnici a èeská lechta, Praha 1915, è. 307 s. 69; srv. Sed- láèek, A.: Úvahy o osobách v stíných listech leta 1415 psaných, è. 307 s. 326. Pro- fous, A.: Místní jména v Èechách I, s. 94.

Przerostle. 1. AÈ XXXVI è. 17 s. 727 - 729. 2. Teplý, J.: K lokalisaci nìkterých osad, viz zde Úvodem, pozn. 1.

Studnicze. 1.V Èechách dvanáct jmen, na Moravì a ve Slezsku dvanáct jmen. - Profous, A.: Místní jména v Èechách IV, s. 222 n.; Hosák, L. - rámek, R.: Místní jména na Mora- vì a ve Slezsku II, s. 510 n. Místní jména s kmenem stud-, znamenající vodní zdroj, lákají ke spojování se stopami starých cest. e tak neèiní Antonín Profous, je pochopitelné, nebyl pøízni-

Series C - aculty of Humanities (2000) 141 vcem kombinací tohoto druhu, ale nenajdeme toto spojování ani u Ladislava Hosá- ka, mistra v pohledech do detailù minulosti a znalce starých cest. Leè i on byl k místním jménùm s kmenem stud- jako stopy starých cest a neobvykle zdrenlivý. - Hosák, L.: Zásady pøi urèování smìru støedovìkých cest. s. 147 - 148; tý:Místní a pomístní jména na Moravì a ve Slezsku jako historický pramen, Vlastivìdný vìst- ník moravský 20/1968, separátní pøíloha èísla 2, s. 4 - 7; tý: Poznámky k urèování smìru støedovìkých obchodních cest, s. 36 - 45.

Wytanowicze. 1. Profous, A.: Místní jména v Èechách IV, s. 558. 2. Teplý, J.: eudální pozemková drba, s. 176, 28, 179. 3. AÈ III s. 496.

Camenicze. 1. Teplý, J.: K lokalisaci nìkterých osad, viz zde Úvodem, pozn. 1.

Chlum. 1. Teplý, J.: K lokalisaci nìkterých osad, viz zde Úvodem, pozn. 1.

Lhota. 1. Za souèasného stavu jsou Lhoty osadou obce Vortová (Vortová, o. Chrudim), zmìnu místního jména do plurálu vysvìtluje Profous, A.: Místní jména v Èechách II, s. 517 jako dùsledek toho, e osada se skládá z nìkolika dílù. 2. Mapa 1: 50 000 ïárské vrchy, Praha (dotisk) 1997. Nejstarí pramennì doloené místní jméno Lhota je nynìjí lokalita Svatý Jiøí (1950 Svatý Jiøí, 1961 Nový Jiøí, 1993 Svatý Jiøí, o. Ústí nad Orlicí), zmínìna je v listi- nì z 8. ledna 1199: pro ecclesia sua in Lhota, que in regno Bohemie in honorem sancti Georgii dedicata existit... [... pro kostel svùj ve Lhotì, jen ke cti svatého Jiøí zasvìcen, v království Èeském jest...]. - CDB II è. 5 s. 3.

Genykow. 1. Profous, A.: Místní jména v Èechách II, s. 122. 2. Demek, J. (ed.): Zemìpisný lexikon ÈSR. Hory a níiny, Praha 1987; Vlèek, V. (ed.): Zemìpisný lexikon ÈSR. Vodní toky a nádre, Praha 1984.

Kladne. 1. Profous, A.: Místní jména v Èechách II, s. 225 n.; Hosák, L. - rámek, R.:Místní jména na Moravì a ve Slezsku I, s. 391 n.; srv. Machek, V.: Etymologický slovník jazyka èeského, s. 250. 2. Mapa 1: 50 000 Vysokomýtsko a Skuteèsko, Praha 1998.

142 Scientific Papers of the University of Pardubice Dyedowa. 1. Profous, A.: Místní jména v Èechách I, s. 373 n., zvl. heslo Dìdice; srv. Vanì- èek, V.: Základy právního postavení kláterù a kláterního velkostatku I, Praha 1933, s. 32 n.

Vdrzissie. 1. 1456: Soupis osad hradu Rychmburk z opisu Augusta Sedláèka, kopie opisu archiv autorùv; Profous, A.: Místní jména v Èechách III, s. 265.

Kruna. 1. Je to listina z 13. prosince 1349, originál SÚA Brno, fond Benediktini Rajhrad E 6, è. 383; CDM VII è. 974 s. 676 - 677. Stejného obsahu je listina ze 4. listopadu 1350, originál SOA Svitavy, MA Litomyl, fond Mìstské úøady I a, Listiny, è. 9, není editována; její rajhradský stejnopis: CDM VIII è. 52 s. 26 - 27. 1392: RT I s. 547. 2. Profous, A.: Místní jména v Èechách II, s. 416; Lexer, M.: Mittelhochdeutsches Wörterbuch, Stuttgart 199238), s. 2, 77; Pfeifer, Wolfgang (Hsgb.): Etymologisches Wörterbuch des Deutschen, München 1973, s. 1382, 1541. 3. Bystøice leí na øece Bystøici (Bystøice n. Perntejnem, o. ïár n. Sázavou); Kamenice leí na øece Kamenici (Trhová Kamenice, o. Chrudim), dnení Chrudim- ce, je se ve støedovìku jmenovala Kamenice. Jméno Chrudimka pøevládlo a v patnáctém století, nikoliv ovem v Chrudimi, ale u jejího ústí do Labe u Pardubic, je to tudí pardubické jméno øeky. - 1242: ...inter Camenicam et Dubraunicam rivu- los... [mezi Kamenicí a Doubravou øíèkami]. - CDB IV/1 è. 13 s. 75. 4. Ke kostelu sv. Václava v Laanech: Terénní prùzkum autorùv. K poloze kostelù srv. Boháè, Z.: K metodice studia dìjin pøedhusitského osídlení v Èechách, s. 22 - 23; k patrociniu tý: Patrocinia v Èechách dobì pøedhusitské a barokní in: Praské arcibiskupství 1344 - 1994, s. 168, kde oblibu svatomichalského patrocinia klade - s pøíslunou mírou reservy - do doby pøed polovinou 12. století.

Rybne Czeske. 1. Profous, A.: Místní jména v Èechách III, s. 617.

Rychnow. 1. Profous, A.: Místní jména v Èechách III, s. 622 - 623; srv. Hosák, L. - rámek, R.: Místní jména na Moravì a ve Slezsku II, s. 404; Lexer, M.: Mittelhochdeutsches Wörterbuch, s. 156, 168; Pfeifer, Wolfgang (HsGb.):Etymolo- gisches Wörterbuch des Deutschen, s. 73. 2. Terénní prùzkum autorùv.

Kameniczka pusta. Profous, A.: Místní jména v Èechách II, s. 195 n.; Hosák, L. - rámek, R.:Místní jména na Moravì a ve Slezsku I, s. 378; Machek, V.: Etymologický slovník jazyka èeského, s. 501. 2. CDB I è.386 s. 368 n.

Series C - aculty of Humanities (2000) 143 Perarzecz. 1. CDM VII è. 974 s. 676; CDM VIII è. 52 s. 26: RT I s. 547; Profous, A.:Místníjmé- na v Èechách III, s. 340. 2. K roku 1325 viz výe heslo Rychmburgk castrum - Rychmburk hrad; k poloze osady terénní prùzkum autorùv, mapa 1: 50 000 Vysokomýtsko a Skuteèsko, Pra- ha 1998.

Kutrzin. 1. CDB I è. 295 s. 263 n.; Profous, A.: Místní jména v Èechách II, s. 454.

Zbeznow. 1. Profous, A.: Místní jména v Èechách IV, s. 749 - 750; Holub, J.: Struèný slovník etymologický, Praha 19713) s. 348; Machek, V.: Etymologický slovník jazyka èeské- ho, s. 712; Válek, B.: Pùdy východních Èech, Havlíèkùv Brod 1964, s. 54, 63; Ma- át, K. - Kalenda, M.: Komplexní prùzkum pùd ÈSSR. Prùvodní zpráva okresu Chrudim, Praha 1965 - 1966.

Senowa. 1. Teplý, J.: K lokalisaci nìkterých osad, viz zde Úvodem, pozn. 1.

Swratka oppidum. 1. CDB I è. 381 s. 357; CDB I è. 386 s. 370. srv. Profous, A.:MístníjménavÈe- chách IV, s. 262; Hosák,L. - rámek, R.: Místní jména na Moravì a ve Slezsku II, s. 535 - 536. 2. Teplý, J.: Poèátky pùdní drby rodu erbu zubøí hlavy v poøíèí Svratky (v tisku).

Swratuch. 1. Profous, A.: Místní jména v Èechách IV, s. 262; Hosák,L. - rámek, R.:Místní jména na Moravì a ve Slezsku II, s. 534 - 536.

Radymye. 1. Profous, A.: Místní jména v Èechách III, s. 518.

Radymicze. 1. RT II s. 44. 2. Profous, A.: Místní jména v Èechách III, s. 518

Lozicze. 1. CDB I è. 115 s. 121; CDB I è. 399 s. 413. 2. Profous, A.: Místní jména v Èechách II, s. 681; Machek, V.: Etymologický slov- ník jazyka èeského, s. 342.

Wbrodu. 1. Teplý J.: K lokalisaci nìkterých osad, viz zde Úvodem, pozn. 1.

144 Scientific Papers of the University of Pardubice Robun. 1. Poloha bloku a hradiska terénní prùzkum autorùv. Co vak nevíme, jak bylo hradisko osídleno a je-li návaznost mezi pravìkou osadou a nynìjí Rabouní. Ar- cheologický výzkum tu a dosud nebyl. Viz níe pozn. 2. 2. Èurda, T.: Zjiovací výzkum na opevnìní u Rabounì a otázka hradi u Srbcù a Pìic, Východoèeský sborník historický 4/1994, Pardubice, s. 33 - 42. 3. Profous, A.: Místní jména v Èechách III, s. 508.

Dolany. 1. Viz heslo Janowicze - Janovièky, pozn. 1. 2. Profous, A.: Místní jména v Èechách I, è. 14 s. 421; Hosák, L.- rámek, R.: Místní jména na Moravì a ve Slezsku I, s. 185 - 186.

Chlumietin. 1. Teplý, J.: K lokalisaci nìkterých osad, viz zde Úvodem, pozn. 1.

in Holetin. 1. Nai pøedkové takové vodoteèi øíkali øeka, ale v dnení naí terminologii je Le- ák, pramenící u Horního Holetína 606 m n. m. a ústící 236 m n. m. u Hrochova Týnce do Novohradky, pouhým potokem. Nicménì stojí za zmínku, e v Hrochovì Týnci jsem nìkolikrát zaznamenal, e tam Leáku øíkají øeka, uchoval se tudí v Týnci - a nejenom tam - usus v podstatì støedovìký. - Vlèek, V.(ed.): Zemìpisný lexikon ÈSR. Vodní toky a nádre, s. 153. Srv. té Profous, A.:MístníjménavÈe- chách I, s. 667. 2. RT I s. 445; srv. Teplý, J.: eudální pozemková drba ve starém Chrudimsku, s. 92. 3. Profous, A.: Místní jména v Èechách I, s. 667.

in Krzyzanow. 1. RBM IV è. 1626 s. 647; k drobné lechtì srv. zejména Macek, J.: Vladyka in: Macek, J.: Èeská støedovìká lechta, zvl. s. 75 - 76; Problematiku sluebné lechty ale Josef Macek neanalysuje. 2. ZDB XII 360. 3. Profous, A.: Místní jména v Èechách II, s. 407; srv. Hosák, L. - rámek, R.: Místní jména na Moravì a ve Slezsku I, s. 465.

in Rybne Morawske. 1. Teplý J.: K lokalisaci nìkterých osad, viz zde Úvodem, pozn. 1.

in Bieley. 1. Teplý, J.: eudální pozemková drba, s. 175 - 176. 2. Profous, A.: Místní jména v Èechách I, è. 21 s. 47; Hosák, L. - rámek, R.: Místní jména na Moravì a ve Slez- sku I, s. 58 - 59.

Series C - aculty of Humanities (2000) 145 in Srbiczich. 1. Die ältesten Belehnungs- und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz, ed. Lechner, K., Brno 1902, s. 7, 21 a III - IV (errata); RT I s. 441; RT II s. 132; RT I s. 547. 2. Novotný, V.: Hus v Kostnici a èeská lechta, è. 290 s. 69; AÈ III s. 189; srv. Sed- láèek, A.: Úvahy o osobách v stíných listech leta 1415 psaných, è. 290 s. 325. 3. Teplý, J.: eudální pozemková drba, s. 93. 4. Profous, A.: Místní jména v Èechách IV, s. 150, 152, 419 - 420; tý:Místníjmé- na v Èechách V, s. 560; Hosák, L. - rámek, R.: Místní jména na Moravì a ve Slez- sku II, s. 482.

in Martiniczich. 1. RT I s. 547. 2. AÈ XXXVI s. 1; RT II s. 132. 3. AÈ XXXVI s. 727 - 729. 4. Teplý, J.: eudální pozemková drba, s. 81 - 82, kde literatura o Jeíkovi; Pro- fous, A.: Místní jména v Èechách III, è. 5 s. 32.

in Zdyslaw. 1. Terénní prùzkum autorùv. 2. CDB I è. 386 s. 368; Profous, A.: Místní jména v Èechách IV, s. 765; 3. RT I s. 547. 4. RT I s. 441; RT II s. 132. 5. AÈ XXXVI s. 754; k drbì srv. Teplý, J.: eudální pozemková drba, s. 136; k lokalitì tý: Hrádek Zdislav, Zpravodaj University Pardubice 3/1997 è. 8, s. 13 - 16, Pardubice.

in Tynow. 1. Teplý, J.: K lokalisaci nìkterých osad, viz zde Úvodem, pozn. 1.

in Mikulowicz. 1. AÈ XXXI s.1 n.; RT I s. 547. 2. e náprava byla vasalstvím, dokládají slova pramene: ...bona Sbynkonis... va- zalia, videlicet naprawa... [...statky Zbynkovy...vasalské, toti náprava]. - AÈ XXXI è. 29 s. 146. 3. AÈ XXXV è. 9 s. 419 - 420; 4. AÈ XXXV è. 9 s. 419 - 420; RT II s. 38. 5. Novotný, V.: Hus v Kostnici a èeská lechta, è. 252 s. 69; srv. Sedláèek, A.: Úvahy o osobách v stíných listech leta 1415 psaných, è. 252 s. 322, jen má Maríka za moného Lidhéøova syna. 6. Profous, A.: Místní jména v Èechách III, s. 72.

in Drazkow. 1. 1384: AÈ XXXI s. 5 n.; 1456: soupis osad statku hradu Rychmburk je z opisu Au- gusta Sedláèka z dvorských desek, kopie opisu archiv autorùv; AÈ XXXVI s. 753. 2. RT I s. 547. 3. Acta iudiciaria consistorii Pragensis III, ed. Tadra, ., Praha 1895, s. 398.

146 Scientific Papers of the University of Pardubice 4. Profous, A.: Místní jména v Èechách I, s. 461. in Gesenczan. 1. AÈ XXXI s. 5; RT I s. 547. 2. Sakaø, J.: Dìjiny Pardubic I, s. 174 n.; Profous, A.: Místní jména v Èechách II, s. 129. Místní jméno Jesenèany odvozuje Antonín Profous od deminutivního appelativa jesinek k jasan. Jesnièánky zná pouze jako tvar lidový.

Uherczicze. 1. RBM IV è. 2067 s. 806; AÈ XXXI s. 5; RT I s. 547. 2. AÈ III s. 497; AÈ XXXVII/3 s. 1705. 3. Profous, A.: Místní jména v Èechách IV, s. 424 - 425; srv. Hosák, L. - rámek, R.: Místní jména na Moravì a ve Slezsku II, s. 631 - 633.

Ewanowicze. 1. CDB I è. 399 s. 413. Editor Kodexu Gustav riedrich interpretoval Iwanouice jako Vejvanovice (Vejvanovice, o. Chrudim), co pøevzali jak Profous, A.: Místní jmé- na v Èechách IV, s. 487; viz i tý: Místní jména v Èechách II, s. 96, heslo Svatý Jan pod Skalou; tak Hosák, L. - rámek, R.: Místní jména na Moravì a ve Slezsku I, s. 332 - 334.

Pordubicze Mnichowe. 1. RBM II/2 è. 2251 s. 1201. 2. Listinu Arnota z Hostýnì z 22. listopadu 1332 otiskl z jím objeveného originá- lu ebek, .: Listina Arnota z Hostýnì z roku 1322 pro pardubické cyriaky, Infor- maèní zpravodaj Klubu pøátel pardubického musea a Historického klubu - poboèka Pardubice 7/1990 è. 1, Pardubice, s. 1 - 5; srv. ebek, .a kol.: Dìjiny Par- dubic I, s. 37 - 38, 47 - 49, 63. 3. RT I s. 547. 4. Místní jméno Pardubièky objevuje se ji v letech 1456 - 1491, srv. Teplý, J.: eudální pozemková drba, s. 21 - 23, 146 - 149. 5. Profous, A.: Místní jména v Èechách III, s. 321; k pomístnímu jménu Pardi- dub srv. Teplý, J.: eudální pozemková drba, s. 22 - 23.

Czrna. 1. Teplý, J.: K lokalisaci nìkterých osad, viz zde Úvodem, pozn. 1. Nemossiczky Male. 1. Teplý, J.: K lokalisaci nìkterých osad, viz zde Úvodem, pozn. 1. in Ostrzessanych 1. RBM IV è. 2067 s. 806; AÈ XXXI s. 5; RT I s. 547. 2. Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim III - IV, ed. Tingel, A. - Emler, J., Praha 1870, s. 55. 3. AÈ XXXI s. 350; AÈ XXXV s. 415 4. AÈ XXXV s. 423. 5. AÈ XXXVI s. 726 6. Profous, A.: Místní jména v Èechách III, s. 206.

Series C - aculty of Humanities (2000) 147 Prameny, pomùcky a literatura: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I - V, ed. riedrich, Gustav - Duková, Saa - ebánek, Jindøich - Vakù, Vladimír, Praha 1904 - 1993 (CDB) Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae I - XV, ed. Boèek, Antonín - Chlumec- ky, Petr - Brandl, Vincenc - Bretholz, Bertold, Brno 1836 - 1903 (CDM) Codex epistolaris Joannis regis Bohemiae, ed. Jacobi, Thomas, Berlin 1841 Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae I - VII, ed. Erben, Karel Jaromír - Emler, Josef - Mendl, Bedøich - Linhartová, Marie - Spìváèek, Jiøí, Praha 1855 - 1963 (RBM) Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV. I - IV, ed. Jenovská, Vìra - Vavøínek, Vladimír - Kopièková, Boena, Praha 1967 - 1989 (RBMV) Archiv praské metropolitní kapituly, katalog listin a listù I ( - 1419), ed. Praák, Jiøí - Eril, Jaroslav, Praha 1956 Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae I - II ed. Emler, Josef, Praha 1870 - 1872 (RT) Zemské desky brnìnské a olomoucké I - III, ed. Chlumecky, Petr Ritter von - Chy- til, Josef - Demuth, Carl - Wolfskron, Antonín - Kalina, Tomá - Rohlík, Miloslav - Ma- tìjek, rantiek, Brno 1856 - 1957 (ZDB, ZDO) Die ältesten Belehnungs- und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz, ed. Lechner, Karl, Brno 1902 Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim I - X, ed. Tingel, Antonín - Emler, Josef, Praha 1865 - 1889 (LC) Acta iudiciaria consistorii Pragensis I - VII, ed. Tadra, erdinand, Praha 1893 - 1901 (SA) Archiv èeský I - XXXVII, ed. Palacký, rantiek - Kalousek, Josef - riedrich, Gus- tav, Praha 1840 - 1944 (AÈ) Antl, Theodor: Rejstøík k Pozùstatkùm desk zemských I - II, Praha 1899 Boháè, Zdenìk: K metodice studia dìjin pøedhusitského osídlení v Èechách, Historická geografie 17/1978 Boháè, Zdenìk: Patrocinia v Èechách dobì pøedhusitské a barokní, in: Praské arcibiskupství 1344 - 1994, Praha 1994 Brichta, Aloisius: Bývalé panství Richenburské, Památky archeologické 1/1857 Èarek, Jiøí: Mìstské znaky v Èeských zemích, Praha 1985 Èerný, rantiek: Ukazatel jmen k latinským zemským deskám brnìnským a olo- mouckým, Brno 1914 Demek, Jaromír (ed.): Zemìpisný lexikon ÈSR. Hory a níiny, Praha 1987 Durdík, Tomá: Encyklopedie èeských hradù, Praha 1995 olia historica Bohemica 2/1980 rolík, Jan: Záchranný výzkum na hradì Rychmburku v roce 1994, Zprávy musea v Hradci Králové 20/1994, Hradec Králové Habel, Edwin - Gröber, riedrich: Mittellateinisches Glossar, Paderborn 19892) Holub, Josef: Struèný slovník etymologický, Praha 19372 Hosák L.: Zásady pøi urèování smìru støedovìkých cest, Èasopis Spoleènosti pøátel staroitností 65/1957 Hosák, Ladislav: Místní a pomístní jména na Moravì a ve Slezsku jako historický pramen, Vlastivìdný vìstník moravský 20/1968, separátní pøíloha èísla 2.

148 Scientific Papers of the University of Pardubice Hosák, Ladislav: Poznámky k urèování smìru støedovìkých obchodních cest, in: Miscellanea, Supplementum V., Krkonoe - Podkrkonoí, Trutnov 1969 Hosák, Ladislav: K svatováclavským patrociniím na Moravì, Èasopis Matice mo- ravské 89/1970 Hosák, Ladislav - rámek, Rudolf: Místní jména na Moravì a ve Slezsku I - II, Pra- ha 1970 - 1980 Jireèek, Josef: Rodina arcibiskupa Arnota z Pardubic, Památky archeologické 10/1871 - 1874 Koláø, Martin - Sedláèek, August: Èeskomoravská heraldika I - II, Praha 1900 - 1925 Kraft, Wilhelm - Schwemmer, Wilhelm: Kaiser Karls IV. Burg und Wappensaal zu Lauf, Nürnberg 1960 Lexer, Matthias: Mittelhochdeutsches Wörterbuch, Stuttgart 199238) Macek, Josef: Tábor v husitském revoluèním hnutí I - II, Praha 1952 - 1955 Macek, Josef: Èeská støedovìká lechta, Praha 1997 Machek, Václav: Etymologický slovník jazyka èeského, Praha 19713) Maát, Karel - Kalenda, Miloslav: Komplexní prùzkum pùd ÈSSR, prùvodní zprá- va okresu Chrudim, Praha 1965 - 1966 (rozmno.) Menclová, Dobroslava: Èeské hrady I - II, Praha 1972 Merhautová A.: Ranì støedovìká architektura v Èechách, Praha 1971 Novotný, Václav: Hus v Kostnici a èeská lechta, Praha 1915 Nový, Rostislav: Jindøichohradecká znaková galerie z roku 1338, Acta Universi- tatis Carolinae, Philosophia et historica 3 - 4/1971, Studia historica 6 - 7 Pfeifer, Wolfgang (Hsgb.): Etymologisches Wörterbuch des Deutschen, München 19973) Plaèek, Miroslav: Glina villa, Èeský èasopis historický 17/1911 Profous, Antonín - Svoboda, Jan - milauer, Vladimír: Místní jména v Èechách I - V, Praha 1949 - 1960 Retrospektivní lexikon obcí 1950-1970 I - II, Praha 1978 R(oyek), Jan Karel: Biskupství Litomylské, Památky archeologické 9/1871 - 1874 Rùek, Vladimír: Èeská znaková galerie na hradì Laufu u Norimberka z roku 1361, Sborník archivních prací 38/1988, Praha Sakaø, Josef: Dìjiny Pardubic I - V, Pardubice 1920 - 1935 Sedláèek, August: Hrady, zámky a tvrze království Èeského I - XV, Praha 1882 - 1927 Sedláèek, August: Místopisný slovník historický, Praha b.r. (1908) Sedláèek, August: Úvahy o osobách v stíných listech leta 1415 psaných, Èeský èasopis historický 23/1917, Praha Sedláèek, August: Snùka starých jmen, jak se nazývaly v Èechách øeky, poto- ky, hory a lesy, Praha 1920 ebek, rantiek a kol: Dìjiny Pardubic I, Pardubice 1990 imák, Josef Vítìzslav: Hrady Zebin a Wyschonis roku 1289, Èeský èasopis his- torický 23/1917, Praha imák, Josef Vítìzslav: Místopisné drobnosti, Èeský èasopis historický 39/1933, Praha imák, Josef Vítìzslav: Èeské dìjiny I/5 Støedovìká kolonisace v zemích Èes- kých, Praha 1938

Series C - aculty of Humanities (2000) 149 imák, Josef Vítìzslav: Pøíspìvky k starému místopisu Èech II, Èasopis Spoleè- nosti pøátel staroitností 51-53/1943-1945, Praha mahel, rantiek: Husitská revoluce I - IV, Praha 1995 - 1996 milauer, Vladimír: Osídlení Èech ve svìtle místních jmen, Praha 1960 tarha, Ivan: Královéhradecké mìstské právo na Moravì, Vlastivìdný vìstník moravský 20/1970, Brno usta, Josef: Èeské dìjiny II/1 Soumrak Pøemyslovcù, Praha 1935 Teplý, Jaroslav: Perntejnové. Pøíspìvek k dìjinám feudálního rodu, Èasopis Národního musea 168/1989, Praha (vylo 1990) Teplý, Jaroslav: Heømanomìstecký statek koncem 14. století, Východoèeský sborník historický 1/1991, Pardubice Teplý, Jaroslav: Perntejnové ve 13.- 14. století, Pardubice 1996 Teplý, Jaroslav: eudální pozemková drba v pøedhusitském Chrudimsku, Par- dubice 1997 Teplý, Jaroslav: K dosavadním poznatkùm o opevnìném kostele v Kostelci u Heømanova Mìstce, Scientific Papers of the University of Pardubice, Series C, 3/1997, Pardubice Teplý Jaroslav: K lokalisaci nìkterých osad statku hradu Rychmburk v desko- vém vkladu z roku 1392, Scientific Papers of the University of Pardubice, Series C, 4/1998, Pardubice Teplý, Jaroslav: Hrádek Zdislav, Zpravodaj University Pardubice 3/1997 è. 8, s. 13 - 16, Pardubice. Teplý, Jaroslav: Poèátky pùdní drby rodu erbu zubøí hlavy v poøíèí Svratky (v tisku). Tichý, Josef: Poslední èlen rodu pánù z Pardubic, Vìstník èeské akademie vìd a umìní 52/1943, Praha Válek, Bohumil: Pùdy východních Èech, Havlíèkùv Brod 1964 Vanìèek, Václav: Základy právního postavení kláterù a kláterního velkostatku ve starém èeské státì 12. - 15. století I - III, Praha 1933 - 1939 Vlèek, Vladimír (ed.): Zemìpisný lexikon ÈSR. Vodní toky a nádre, Praha 1984 Wirth, Zdenìk: Soupis památek historických a umìleckých v politickém okresu Vysokomýtském, Praha 1902

Resumé: Die Ortschaften des Adelsgutes der Burg Rychmburk in der Landtafelein- tragung im Jahre 1392. Die Abhandlung gehört zu der orschung auf dem Gebiete der Besiedlungsge- chichte und der Entwicklung des Landbesitzes des Adels und der Kirche in den Ländern der Krone von Böhmen seit dem rühmittelalter bis in die vorhussitische Zeit. Das orschungsobjekt der Behandlung ist das Adelsgut der in Ostböhmen lie- genden Burg Rychmburk (Ortschaft Pøedhradí, Tschechische Republik, Land Böhmen, Bezirk Chrudim) zur Zeit der Landtafeleintragung vom 8. Juni 1392, die insgesamt siebzig seiner Lokalitäten und die Burg Rychmburk umfaßt. Die Methode, die benutzt wurde, ist die Mikroanalyse. Ohne die Mikroanalyse wäre es unmöglich, die Struktur der Adelsgüter zu erforschen, diese Struktur zu kennen, stellt eine wichtige Vorbedingung der Resultate in der Siedlungs- und Adelsgüterforschung dar.

150 Scientific Papers of the University of Pardubice Die Abhandlung hat einen territorial relativ kleinen Bereich, weil sie sich nur mit einem einzigen Adelsgut mit seinen siebzig Ortschaften, die in zwei voneinander getrennten Gebieten liegen, befaßt. Die meisten Lokalitäten, insgesamt einundsechzig, befinden sich südlich und südöstlich von Chrudim (Ortschaft Chrudim, Tschechische Republik, Land Böhmen, Bezirk Chrudim) in der Böhmisch - Mährischen Höhe, nur neun Lokalit- äten befinden sich in der Niederung südlich und südöstlich von Pardubice (Or- tschaft Pardubice, Tschechische Republik, Land Böhmen, Bezirk Pardubice). Als Quellenbasis der Studie dienten die Urkunden, die Überreste der Landtafel des Landgerichtes, die Verkündigungsbücher des Hofgerichtes, hie und da die Protokolle des Lehensgerichtes des Olmützer Bistums und die Konfirmation- sbücher des Prager Bistums. Überall wurde die Toponomastik berücksichtigt. Aus den nicht schriftlichen Quellen eine bedeutsame Quelle war das Terrain selbst mit seiner Bebauung; das Terrain wurde samt den Lokalitäten nicht nur mittels schriftlichen Quellen und Toponomastik, sondern auch bei allen behandelten Lokalitäten direkt an der Stelle, untersucht. Die orschung mußte also auch im Terrain verlaufen, in dem sich die Lokalitäten befinden oder im alle der untergangenen Lokalitäten befunden hatten. Alle Lokalitäten des in der Landtafeleintragung beschriebenen Adelsgutes wurden mit den heute existierenden Ortschften identifiziert; daraus die sechzehn Lo- kalitäten, deren Identifizierung gewisse Schwierigkeiten mit sich brachte, teilweise, weil manche verwüstet waren und dann untergingen, teilweise, weil einige Namen sich in verschiedener Weise geändert hatten und sich deshalb von den heute benutzten Ortsnamen unterscheiden. Trotzdem gelang es, alle Lokalitäten zu identifizieren. Diesen sechzehn Ortschaften wurde eine spezielle separate Ab- handlung gewidmet, die sie lokalisierte, doch wurden die Ergenbnisse in die Zu- sammenfassung dieser zweiten Studie kurzgefaßt auch einbezogen. Diese Abhandlung ist also der zweite Teil der Arbeit, die sich dem Adelsgut der Burg Rychmburg widmet. Dieser zweite Teil der Abhandlung, der sich mit den übri- gen, diesmal klaren Ortsnamen der Landtafeleintragung befaßt, vervollständigt das Bild des Adelsgutes der Burg Rychmburg in den beiden, territorial von sich getrennten Gebieten. Man rechnet mit der dritten Abhandlung, die die Siedlungs-und Strukturfragen des breiteren Gebiets in der Böhmisch - Mährischen Höhe beiderseits der böhmisch - mährischen Grenze erforschen sollte. Die wichtigsten Ergebnisse der orschungsarbeit und manche Beobachtungen kann man, auch mit Rücksicht zu der ersten Abhandlung, folglich zusammenfassen: Das Adelsgut der Burg Rychmburg finden wir als eine zentralisierte Domäne, be- sonders in dem Teil rings um die Burg Rychmburk. Nur in dem nordöstlichen Teil des Adelsgutes, wo es an das Adelsgut der Burg Koumberk angrenzt, teilen bei- de Adelsgüter - Rychmburk und Koumberk - einige Lokalitäten untereinander. In einigen Lokalitäten finden wir auch den niederen Adel. Im Zusammenhang mit der Burg Rychmburk wurden in den Quellen zwei weitere Gestalten des Adelsstammes mit dem Wasserroseblatt im Wappen entdeckt, es sind Gebrüder Vilém und Závie von Rychmburg, von den wir bisher nicht gewußt hatten. Wie obengesagt wurde, fast alle Ortschaften der Landtafeleintragung kann man mit den heutzutage existierenden Ortschaften identifizieren. Die Namen von zwei untergangenen Lokalitäten wurden in der Tradition erhalten, nur eine Ortschaft aus

Series C - aculty of Humanities (2000) 151 der Anzahl von siebzig insgesamt mußte man dem Namen nach an dem lußstrom, glücklicherweise von demselben Namen, suchen. Daraus kann man eine Beobachtung in Worten formulieren: Die Siedlungen sind außerordentlich dauerhaft. Zu den wichtigen Ergebnissen der orschung gehört, daß eine Minia- tursprachinsel von vier Ortschaften der deutschen Kolonisten identifizieret wurde, obzwar zwei von den Ortschaften schon früher von einheimischen tschechischen Einwohnern gegründet worden waren. Nichtdestoweniger wurden im Laufe der Zeit die deutschsprachigen Kolonisten von der einheimischen Bevölkerung um- geschichtet, es sind nur Ortsnamen mit dem deutschen Wortstamm geblieben, die an die deutsche Ostbewegung in dieser Region erinnern. In zwei Ortschaften kann man auch das Lehenssystem entdecken, eine Beson- derheit, weil die Quellen für Böhmen die Lehen nur sehr selten erwähnen. Die Mikroanalyse der Landtafeleintragung hat das Bild des Adelsgutes vervolls- tändigt und somit eine Vorbedingung für die weitere Besiedlungs- und Adelsgüter- forschung erwirklicht.

152