SPÁDOVOST ZA SLUŽBAMI VE VYBRANÉM REGIONU Travel to Services in Selected Region

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Autor: Ing. Zdeněk Šilhan Mgr. Josef Kovařík

Brno, 2019 MASARYKOVA UNIVERZITA

Ekonomicko-správní fakulta

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

Akademický rok: 2018/2019

Student: Mgr. Josef Kovařík

Obor: Regionální rozvoj a správa

Název práce: Vývoj spádovosti za službami ve vybraném regionu

Název práce anglicky: Development of travels to services in selected region

Problémová oblast: region, regionotvorné procesy, hierarchie služeb

Cíl práce: Cílem práce je vymezení komplexních obslužných regionů na vybraném území, včetně vymezení parciálních mikroregionů a identifikace základních územních změn ve spádovosti. Základem bude analýza mikroregionálních obslužných procesů (školství, zdravotnictví, maloobchod a služby). Zde je nezbytné vlastní anketární šetření.

Postup práce a použité metody:

1. Vymezení předmětu, cíle práce a metod zkoumání. 2. Sběr informací a anketární šetření. 3. Analýza získaných informací, komparace poznatků. 4. Zhodnocení a závěry vyplývající z analýzy a komparací.

Rozsah grafických prací: Podle pokynů vedoucího práce

Rozsah práce bez příloh: 60 – 80 stran

Literatura: MARYÁŠ, Jaroslav. Dojížďka do škol a za službami - Pojezdki na učebu i k cen- tram obsluživanija - Commuting to Schools and Services. In Atlas obyvatelstva ČSSR - Atlas naselenija ČSSR - Population Atlas of the ČSSR. Brno - Praha: Ge- ografický ústav ČSAV - Federální statistický úřad, 1987.

TOUŠEK, Václav, Josef KUNC a Jiří VYSTOUPIL. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 411 s. ISBN 9788073801144.

HAMPL, Martin. Geografická organizace společnosti v České republice : trans- formační procesy a jejich obecný kontext. Praha: Univerzita Karlova, 2005. 147 s. ISBN 808674602X.

MARYÁŠ, Jaroslav. K metodám výběru středisek maloobchodu a sfér jejich vlivu. Zprávy Geografického ústavu ČSAV, 1983, roč. 20, č. 3, s. 61-81. ISSN 0375- 6122.

MARYÁŠ, Jaroslav. Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu. [Výzkumná zpráva.]. Geografický ústav ČSAV, Brno, 1989.

KUNC, Josef, Jaroslav MARYÁŠ, Petr TONEV, Bohumil FRANTÁL,Tadeusz SIWEK, Marián HALÁS, Pavel KLAPKA, Zdeněk SZCZYRBA a Veronika ZUS- KÁČOVÁ. Časoprostorové modely nákupního chování české populace. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 194 s. ISBN978-80-210-6020-3. doi:10.5817/CZ.MUNI.M210-6020-2013.

Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Šilhan

Pracoviště vedoucího práce: Katedra regionální ekonomie a správy

Datum zadání práce: 10. 3. 2016

Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

V Brně dne: 4. 5. 2019

Jméno a příjmení autora: Josef Kovařík Název diplomové práce: Spádovost za službami ve vybraném regionu Název práce v angličtině: Travel to Services in Selected Region Katedra: Regionální ekonomie a správa Vedoucí diplomové práce: Ing. Zdeněk Šilhan Rok obhajoby: 2019

Anotace Předmětem této diplomové práce je zjištění spádovosti za službami a vymezení parciálních a komplexních obslužných regionů v okrese Vyškov. Za tímto účelem byly zkoumány obslužné procesy v oblastech zdravotnictví, školství a maloobchodu a služeb. Potřebná data pro provedení výzkumu byla získána na základě anketárního šetření, do kterého byli zapojeni představitelé všech měst a obcí. V závěru práce bylo provedeno srovnání zjištěných výsledků s výsledky obdobného výzkumu provedeného v 80. letech 20. století, čímž byly zároveň identifikovány základní územní změny ve spádovosti.

Annotation The subject of this diploma thesis is to analyze the travel to chosen services and the definition of partial and complex service regions in the Vyškov district. To this end, service processes in the areas of health, education and retail and services were examined. The necessary data for the research was obtained on the basis of a survey conducted by representatives of all cities and municipalities. At the end of the work, the results were compared with the results of similar research carried out in the 1980s, thus identifying basic territorial changes in travels to services.

Klíčová slova Region, nadlokální, mikroregionální, Vyškov, zdravotnictví, školství, maloobchod, služby, spádovost

Keywords Region, supra-local, microregional, Vyškov, healthcare, education, retail, services, travel to services

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Spádovost za službami ve vybraném regionu vypracoval samostatně pod vedením Ing. Zdeňka Šilhana a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Praze dne 5. 5. 2019

vlastnoruční podpis autora

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Zdeňku Šilhanovi za vedení, cenné připomínky, konzultace a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále bych rád poděkoval starostům obcí a dalším občanům okresu Vyškov za pomoc při průzkumu. Veliký dík pak rovněž patří mé rodině a mé přítelkyni, kteří mne podporovali po celou dobu studia.

Obsah

Úvod ...... 9

1. Vymezení pojmu region a ostatních pojmů ...... 11

1.1 Rozdělení regionů ...... 12

1.1.1 Odvětvové hledisko ...... 12

1.1.2 Metodologické hledisko ...... 12

1.1.3 Taxonomické hledisko ...... 12

1.1.4 Hledisko formy ...... 13

1.2 Sociálněgeografický region ...... 15

1.2.1 Subregiony ...... 15

1.2.2 Makroregiony ...... 15

1.2.3 Mezoregiony ...... 15

1.2.4 Mikroregiony ...... 16

1.3 Metody určení obslužných středisek ...... 16

1.3.1 Výběr středisek na základě statických charakteristik ...... 17

1.3.2 Výběr středisek na základě dynamických charakteristik ...... 18

1.4 Vymezení sfér vlivu středisek ...... 18

1.4.1 Gravitační modely ...... 18

1.4.2 Anketární šetření ...... 20

1.5 Nákupní chování ...... 23

1.5.1 Vývoj nákupního chování v České republice od roku 1989 ...... 24

1.5.2 Současnost a trendy do budoucna ...... 25

1.6 Prostorové aspekty transformace maloobchodní sféry ...... 26

1.6.1 Rekreační nakupování ...... 27

2. Metodologie výzkumu ...... 28

2.1 Metoda výzkumu - dotazování ...... 28

2.1.1 Dotazník ...... 29

3. Vymezení zkoumaného území ...... 33

4. Obslužné regiony okresu Vyškov ...... 39

4.1 Zdravotnický region ...... 39

4.1.1 Nadlokální zdravotnický region ...... 40

4.1.2 Mikroregionální zdravotnický region ...... 45

4.2 Školský region ...... 48

4.2.1 Nadlokální školský region ...... 48

4.2.2 Mikroregionální školský region ...... 53

4.3 Region maloobchodu a služeb ...... 57

4.3.1 Nadlokální region maloobchodu a služeb ...... 60

4.3.2 Mikroregionální region maloobchodu a služeb ...... 64

4.4 Komplexní obslužný region ...... 67

4.4.1 Nadlokální obslužný region ...... 67

4.4.2 Mikroregionální obslužný region ...... 71

5. Komparace výsledků ...... 74

Závěr ...... 76

Seznam literatury ...... 79

Internetové zdroje ...... 80

Seznam tabulek ...... 81

Seznam grafů ...... 81

Seznam obrázků ...... 81

Seznam příloh ...... 82

Úvod V posledních několika málo desetiletích jsme svědky velmi dramatických a překotných změn v rámci všech aspektů fungování celé společnosti. Změny týkající se nákupního chování a celkově spádovostí obyvatel za službami pak rozhodně v kontextu těchto změn nepředstavují žádnou výjimku. Nástup nových technologií, zlepšená dopravní infrastruktura či stále běžnější ochota obyvatel dojíždět za prací daleko mimo své bydliště pak patří mezi nejzásadnější faktory ovlivňující každodenní chování lidí, které následně vede ke změnám v trasách dojížďek za službami. Tyto změny v čase má pak smysl sledovat, neboť na základě těchto změn lze posléze vypozorovat různé trendy, které jsou užitečné (a zároveň ovlivňují) pro všechny účastníky zmíněných procesů (jsou užitečné jak pro spotřebitele, tak i pro provozovatele daných služeb, obchodníky, pro územní plánování atd.). Z těchto důvodů je pak sledování a analyzování spádovostí za službami stále žádoucím a aktuálním tématem.

Cílem této diplomové práce je tedy analyzovat procesy obslužné spádovosti v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji. Po provedení analýzy bude následovat vymezení parciálních regionů, komplexního obslužného regionu a posléze pak i identifikace a porovnání změn ve spádovosti za službami v rámci jednotlivých oblastí. Konkrétně se pak bude jednat o oblasti školství, zdravotnictví, maloobchodu a služeb. V okrese Vyškov se nachází celkem 80 obcí, ovšem tento počet v sobě zahrnuje i vojenský újezd Březinu, který jako takový nemá žádné stálé obyvatele, a proto není pro účely této práce relevantní. Data, sesbíraná formou dotazníkového šetření a následně analyzovaná v rámci praktické části této práce budou tudíž obsahovat údaje pouze ze 79 obcí okresu Vyškov.

Samotná práce je pak rozdělena na dvě hlavní části. První teoretická část práce je zaměřena především na vymezení základních teoretických pojmů týkajících se samotného výrazu region, jeho dělení, klasifikace či možností a způsobů, dle jakých může být zkoumán. V této části bude rovněž popsána metodika samotného výzkumu, která je posléze použita při zpracování praktické části práce. V neposlední řadě pak zde bude stručným způsobem představen samotný okres Vyškov a jeho demografické a administrativní členění.

Praktická část, která je zároveň stěžejní částí této diplomové práce, pak bude zaměřena na vyhodnocování výsledků získaných a interpretovaných z provedených šetření. Konkrétně pak budou stanovena střediska na nadlokální a mikroregionální úrovni a to postupně v oblastech zdravotnictví, školství a maloobchodu a služeb. Získané výsledky v rámci zkoumání těchto tří

zmíněných parciálních regionů pak budou ještě využity k určení komplexního obslužného regionu a to jak na nadlokální, tak i na mikroregionální úrovni. Všechny získané výsledky budou zaznamenány v rámci přehledných tabulek, které jsou ještě doplněny i grafickým znázorněním jednotlivých regionů. Poslední kapitolu diplomové práce tvoří komparace zjištěných výsledků s výsledky obdobného výzkumu, který na území okresu Vyškov provedl J. Maryáš již v 80. letech 20. století. V rámci komparace tak budou identifikovány změny, které zde v mezičase mezi oběma výzkumy nastaly. Ke shrnutí všech získaných zjištění pak ještě dojde v rámci závěru práce.

1. Vymezení pojmu region a ostatních pojmů Samotné slovo „region„ má původ v latině, když se z latinského výrazu regere (ovládat) postupem času vyvinulo regio, což znamenalo království, či přeneseně pak krajina či politické území (Skokan, 1999). Jakožto jeden ze základních konceptů v geografii, vychází region již z antické chorologie. Chorologie je definována jako věda o prostorové či územní diferenciaci.

Region jako politické nebo historické území byl takto chápán v podstatě až do 19. století. Právě v 19. století, kdy se vlivem hlubokých změn v tehdejší společnosti (průmyslová revoluce, revoluční změny ve vědě, rostoucí počet obyvatel a s tím spojená zvětšování měst a sídel) začalo měnit i samotné chápaní pojmu region. Do popředí se pak prosadil především tzv. deterministický přístup chápání regionu. Základem tohoto pohledu byla hypotéza, že sociální, ekonomické a kulturní charakteristiky regionu jsou určovány, respektive, že přímo vycházejí z přírodních podmínek regionu.

V dalším vývoji nastal zlom na přelomu 19. a 20. století, kdy dochází k dalšímu posunu ve vývoji chápaní tohoto pojmu. Základ k tomuto posunu pak zadal svým dílem zakladatel francouzské školy geografie Paul Vidal de la Blache. Ten se odklonil od determinismu tím, že chápal region více komplexně a to jako výsledek vzájemného působení jak fyziogeografických, tak i sociogeografických charakteristik. Tento pohled se nazývá jako tzv. posibilistické pojetí regionu. Současně pak de la Blachovo pojetí regionu bylo idiografické, což znamenalo, že se on, jeho následovníci a zastánci jeho teorií soustředili především na specifické a unikátní znaky regionu, které daný region odlišují od jiných regionů (Toušek a kol., 2008).

V současnosti pak pojetí pojmu region vychází z dnes již nezpochybnitelného faktu, že region je objektem výsostně heterogenním, což znamená, že v různých svých částech vykazuje velké odlišnosti a to jak v přírodních, tak společenských charakteristikách. Obecně pak lze region chápat jako výsledek prostorové nebo územní diferenciace geografické sféry.

Prostorová diferenciace pak vychází především z přírodních, kulturních, politických, ekonomických a sociálních základů nebo případně může být i výsledkem kombinace těchto základů. Prostorová diferenciace učiněná na přírodních charakteristikách geografické sféry pak definuje hlavně fyzickou geografii, zatímco ostatní charakteristiky (politická, ekonomická atd.) jsou dominantou humánní geografie (Toušek a kol., 2008).

1.1 Rozdělení regionů

1.1.1 Odvětvové hledisko Tato klasifikace regionů dle odvětví je úzce spjata s rozdělením geografie jako takové na tzv. monistické a dualistické pojetí geografie (Hampl, 1987). V rámci monistického pojetí geografie je region rozdělen na celkem tři typy:

- Fyzickogeografický (přírodní) region - Sociálněgeografický (humánněgeografický) region - Komplexní geografický region (Toušek a kol., 2008)

Zatímco fyzickogeografické a sociálněgeografické regiony jsou dále členěny dle jednotlivých kritérií na další různé „poddruhy“, vymezení komplexního geografického regionu je jak z metodologického, tak i teoretického pohledu velmi obtížné určit.

V opozici vůči monistickému pojetí geografie je pak přístup dualistický. Toto pojetí geografie vychází z předpokladu, že samotná věda se skládá ze dvou samostatných disciplín ve formě fyzické a humánní geografie a vůbec tedy nepřipouští možnost existence komplexního geografického regionu. (Toušek a kol., 2008).

1.1.2 Metodologické hledisko Z pohledu tohoto přístupu je směrodatné, k čemu dané regiony slouží, za jakým účelem a proč je vlastně vymezujeme. Definovány jsou tedy celkem tři základní přístupy:

a) Region jako nástroj geografického výzkumu - V tomto případě je region chápán jako statistická jednotka a tímto pohledem je na region nahlíženo. b) Region jako objekt geografického výzkumu - Zde je hlavním cílem výzkumu nalezení vymezení regionu (pokud je region vymezen, cíl byl splněn) c) Region jako nástroj managementu území - Region je zde chápán jako území, pro které je vytvářen určitý plán (typickým příkladem jsou regiony soudržnosti tzv. NUTS II) (Toušek a kol., 2008)

1.1.3 Taxonomické hledisko Z taxonomického hlediska se regiony člení na:

a) Individuální

- tyto regiony jsou idiografické, neopakovatelné, což vlastně znamená, že jsou vyčleňovány na základě svých jedinečných a specifických vlastností, kterými se od jiných regionů liší. Z tohoto pak vyplývá, že tyto regiony mají svá vlastní jména a své jednoznačné určení. Jak již z této specifikace vyplývá, je jasné, že se nesmí v konkrétním zkoumaném území opakovat. b) Typologické - neboli nomotetické či opakovatelné regiony jsou v protikladu s individuálními definovány zase na základě obecných a schématických vlastností. Tyto regiony pak většinou nemají své vlastní jméno a opakují se v rámci zkoumaného území (Toušek a kol., 2008).

1.1.4 Hledisko formy Vůbec nejdůležitější (jak z hlediska geografie, tak i pro účely této práce) je pak členění regionů dle formy. Existuje více rozdělení regionů dle formy a to podle různých autorů, nicméně existují pouze dva základní typy regionů: homogenní regiony a nodální regiony a) Homogenní regiony

Jak již sám název napovídá, je pro tyto typy regionů typická prakticky nulová vnitřní diferenciace. Homogenní region je pak takové území, kde zvolené tzv. regionalizační1 kritérium platí rovnoměrně v celé ploše takového území (Anděl, 1996). Tyto regiony jsou tedy homogenní či případně tzv. kvazihomogenní. Homogenní regiony se nejčastěji vyskytují ve fyzické geografii (klimatické, geologické, geomorfologické jednotky atd.). V humánní geografii se vyskytují a vymezují především v rámci kritérií a pojmů jako jsou: politické celky, administrativní celky, náboženství, národnost atd. (Žítek, 2004).

Jak již bylo zmíněno, vnitřní diferenciace je u těchto regionů mizivá. Homogenita těchto regionů však někdy může klesat a to především z následujících důvodů:

- v závislosti se vzrůstající hierarchickou úrovní regionu - v závislosti na vzrůstajícím počtu kritérií, na jejichž základě byl region vymezen. V těchto případech pak lze vysledovat v rámci příslušného regionu jistou strukturu. Dle této struktury je pak homogenní region členěn na: a) jádrovou oblast – zde platí všechna regionalizační kritéria, která byla užita v rámci vymezení regionu

1 Takové kritérium je chápáno jako fyzickogeografický či humánněgeografický jev či proces, na základě kterého je region jako celek vymezen- viz Toušek a kol., 2008.

b) ostatní oblasti – v těchto oblastech platí pouze některá z regionalizačních kritérií, která byla využita při vymezení regionu (Anděl, 1996).

Tím nejdůležitějším, co se v rámci homogenních regionů zkoumá, však není jejich vnitřní struktura, ale nýbrž jejich hranice, které slouží jako linie oddělující jednotlivé regiony. Tyto hraniční linie pak mohou být buď ostré (převládající v rámci humánněgeografických regionů či u takových fyzickogeografických regionů, které jsou podstatně ovlivněné člověkem) nebo rozvolněné neboli tzv. rozvolněné zóny (nacházejí se především u člověkem prakticky neovlivněných či pouze velmi málo ovlivněných částí přírody) (Toušek a kol,. 2008).

b) Nodální regiony

Oproti regionům homogenních jsou pak nodální regiony z hlediska své vnitřní struktury mnohem více výraznější a členitější. Převažuje u nich tedy vnitřní heterogenita, což znamená, že samotné regiony se skládají z jádra (tzv. nodu) a jeho zázemí. Všechny možné geografické jevy se tedy koncentrují v jádru a do ostatních částí regionu jsou pak v různé míře rozptýleny (Anděl, 1996). Právě na základě vzájemných vztahů mezi jádrem a jeho zázemím lze identifikovat následující části regionu dle jejich vnitřní struktury:

a) Jádro regionu – sbíhají se zde prostorové vazby různého charakteru. Jádro má většinou charakter centra měst či města samotného. b) Zázemí jádra – obklopuje jádro a je s ním spojeno pomocí nejtěsnějších a nejsilnějších vazeb. c) Semiperiferní a periferní oblasti – v těchto případech síla regionálních vazeb klesá a to v některých případech až na úplně minimum. Často je pokles těchto vazeb způsoben vzrůstající vzdáleností od jádra, což však není vždy pravidlem a tato funkce není vždy lineární.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nodální regiony jsou založeny a definovány v rámci vazeb a interakcí ve smyslu jádro – zázemí. V rámci jednotlivých regionalizačních kritérií pak sledujeme intenzitu a sílu těchto regionalizačních vazeb. Nodální regiony se tedy z těchto

důvodů častěji vyskytují v rámci humánní geografie (regiony dojížďky do zaměstnání, regiony obslužnosti, spádové regiony atd.) (Toušek a kol., 2008).

1.2 Sociálněgeografický region Pojem sociálněgeografický region lze obecně představit jako komplex rozmanitých sociálněgeografických jevů integrovaných jejich vzájemnými vztahy. Z toho vyplývá, že nejdůležitějším hlediskem pro určování a vymezování sociálněgeografických regionů je hledisko funkční neboli vztahové (Hampl, 1987). Jelikož však takových vztahů můžeme identifikovat velké množství a různých druhů, je důležité se zaměřit na takové vztahy, které jsou významově primární. Je však zřejmé, že specifikaci těchto vztahů nelze jednoznačně určit na základě jednoho kritéria či na základě jednoúrovňového způsobu. To je zapříčiněno především tím, že v závislosti na zvětšování regionů dochází k uzavírání stále většího množství vztahů, zvyšování soběstačnosti regionů atd. Toto pak v důsledku vede k nutnosti vymezení (určení) řádovostních úrovní sociálněgeografické regionální organizace. V tomto směru tedy byly vymezeny celkem čtyři základní řádovostní úrovně určené nejen rozdílným kvantitavním rozsahem příslušných celků, ale i kvalitativním typem integračních procesů (Hampl, 1987).

1.2.1 Subregiony Lze je charakterizovat jako poměrně nekomplexní územní celky. Zjednodušeně lze říct, že jsou to takové regiony, které obyvatelům nezajistí nejdůležitější a nejžádanější potřeby. Nejvíce jsou v rámci subregionů uzavřeny vztahy mezi bydlištěm a některými základními službami, zatímco jiné obslužné vztahy jsou uzavřeny buď částečně (např. nákup zboží) nebo skoro vůbec (pracovní vztahy) (Hampl, 1987).

1.2.2 Makroregiony Makroregiony jsou vlastně ekvivalentem území jednotlivých národních států. Makroregionální úroveň lze tedy ztotožnit s Českou republikou. V rámci České republiky pak lze Prahu na základě výjimečné kvantitativní a kvalitativní pozice jednoznačně určit jako makroregionální centrum (Hampl, 1987).

1.2.3 Mezoregiony Jednotky mezoregionů jsou územně rozsáhlé jednotky, které svou integritu již jen částečně vážou na prostorové vztahy obyvatelstva. Význam v rámci těchto vztahů mají především nedenní dojížďka za prací (což lze klasifikovat jako v podstatě přechodnou migraci), migrace obyvatelstva, dojížďka do vysokých škol atd. Velký význam zde mají vazby mezi podniky a

institucemi (tzn. vztahy k výrobním službám), výrobní kooperace či vztahy k tzv. kvartérním činnostem. V rámci ČR pak lze identifikovat 12 mezoregionálních středisek (z nichž Karlovy Vary jsou považovány za problematické meziregionální středisko). Ze všech těchto center lze identifikovat celkem 3, jejichž význam je největší (Praha, Brno, Ostrava) (Hampl, 2005).

1.2.4 Mikroregiony Mikroregiony lze vymezit jako územní celky, v rámci kterých jsou uzavřeny nejtěsnější a nejintenzivnější regionální procesy (hlavně dojížďka do prací, do škol atd.). Jednotlivé míry uzavřenosti jednotlivých procesů a rozsahy regionů jsou však v praxi značně rozdílné a proto je nutné tyto rozdíly určovat a rozlišovat mezi nimi. Z tohoto pohledu tedy rozdělujeme mikroregiony 1. a 2. stupně (Hampl, 1987). a) Mikroregiony 1. stupně Mikroregiony tohoto stupně byly vymezeny především jako regiony dojížďky za prací, případně jsou pak upraveny dle pravděpodobného obslužného spádu obcí a dojížďky do škol (Hampl, 1987). Hampl pak stanovil minimální velikost tohoto regionu na 15 tisíc obyvatel, zatímco zázemí má počet obyvatel stanoven na 5 tisíc obyvatel. Takto stanovené hodnoty totiž odpovídají zhruba modální velikosti pracovních obvodů. Orientačně tedy lze z hlediska velikosti a významu připodobnit mikroregiony 1. stupně ke spádovým územím středisek osídlení obvodního významu (Hampl, 2005). b) Mikroregiony 2. stupně Rovněž určení mikroregionů tohoto stupně je odvislé od populační velikosti. Zde Hampl stanovil počet obyvatelstva regionu na minimálně 40 tisíc. Takto stanovená hranice je však spíše orientační, než že by měla být pevně stanovenu hranicí. V rámci tohoto dělení však bylo učiněno několik výjimek a to především z důvodu poměrně významného diferencujícího vlivu polohy na úroveň regionální autonomie středisek. Tzn., že byla vyloučena střediska s dostatečně velkými regiony, ale zároveň se značnými dojížďkovými vztahy k ještě větším a důležitějším centrům. (Hampl, 2005). Čistě orientačně pak lze mikroregiony 2. stupně co do velikosti a do významu přirovnat k okresům.

1.3 Metody určení obslužných středisek Za účelem výběru středisek obslužné sféry a hodnocení jejich hierarchické úrovně můžeme využít těchto dvou metodických přístupů:

a) Výběr středisek na základě údajů o funkci, kapacitě a využití zařízení služeb v sídlech= statické charakteristiky.

b) Výběr středisek na základě velikosti obsluhovaného území, tj. na základě obslužných procesů mezi sídly = dynamické charakteristiky (Maryáš, 1983)

Primární rozdíl mezi oběma přístupy spočívá v tom, že zatímco statické charakteristiky využívají data běžně zjišťované statistickými úřady nebo různými resortními soupisy, dynamické charakteristiky využívají data o spádovosti obyvatelstva za obslužným vybavením sídel – viz další kapitoly (Toušek a kol., 2008).

1.3.1 Výběr středisek na základě statických charakteristik Tento přístup má svůj základ v Teorii centrálních míst, kterou ve 30. letech 20. století zformuloval a popsal významný německo-švýcarský geograf Walter Christaller. Jádro této teorie vychází z analýzy sídelní struktury, kde jsou střediska hodnocena a řazena dle rozsahu poskytovaných služeb nebo výrobků. Samotná střediska pak lze vymezit podle: a) Druhů funkcí sídla

Dle tohoto typu vymezení lze střediskovost sídel určit podle koncentrace druhů zařízení maloobchodu a služeb či podle výskytu specializovaných druhů zařízení. Toto vymezení má však své mezery a to především z toho důvodu, že bere v úvahu pouze potenciální možnost sídla být střediskem. Nedá se tak zjistit jestli sídlo reálně funguje jako středisko i pro své zázemí, protože obslužná vybavenost sídla odpovídá hlavně jeho populační velikosti a teprve sekundárně až velikosti obsluhovaného území. Z tohoto důvodu je tedy popsaná metoda spíše orientační a může být opodstatněná pouze v případech, kdy dochází k absenci dat, na základě kterých by se dala lépe určit střediskovost sídla (Toušek a kol., 2008). b) Přebytku významu

Tento přístup je založen na kvantifikaci tzv. přebytku významu sídla. V rámci tohoto postupu je zjišťováno, zda sídlo dosahuje na vyšší ukazatele než na jaké by podle průměrných ukazatelů na 1 obyvatele v rámci zkoumaného území a vzhledem k počtu obyvatel v daném sídle dosahovat mělo (Maryáš, 1983). Jako hlavní ukazatele při určování střediskovosti sídla lze určit tyto následující: počet obslužných zařízení, kapacita obslužných zařízení a využití obslužných zařízení.

I tato metoda je z určitého pohledu problematická a to především proto, že je zde obtížné určit průměr. Otázka vhodně zvoleného průměru je obzvlášť důležitá při použití dat o maloobchodním obratu, kde především z důvodů regionálních disparit v příjmech, věkové struktuře obyvatel a jiných dalších faktorů, může docházet ke zkreslení reality. Na druhou

stranu, i když bude použit vhodný průměr, který by vhodným způsobem odrážel diference v příjmech a věkové struktuře obyvatel, může dojít ke zkreslení reality rovněž (Toušek a kol., 2008). c) Komplexnějších ukazatelů

V této skupině můžeme zařadit především práce, které hodnotí střediska maloobchodu na základě výše zmíněných a popsaných metodických přístupů nebo na základě sofistikovanějších matematických indexů. Celkově je vymezení výběru středisek a určení jejich hierarchie na základě statických charakteristik závislé spíše na administrativním členění než na reálných spádových územích.(Toušek a kol., 2008)

1.3.2 Výběr středisek na základě dynamických charakteristik Pod dynamickými charakteristikami si lze představit především údaje o spádovosti obyvatel za občanským vybavením. Tyto metodické postupy se využívají především pro určení rozsahu spádových území jednotlivých středisek a zjištění intenzity vzájemného vztahu mezi střediskem a zázemím. Údaje o spádovosti obyvatel za službami jsou získávány pomocí anketárních šetření. Nejvhodnějším způsobem pro sběr dat je jejich získávání přímo v jednotlivých domácnostech a to buď formou rozhovorů, rozesíláním dotazníků pomocí poštovních služeb atd. Jelikož jsou ale tyto formy technicky velmi náročné, doporučuje Maryáš využití dotazníkového šetření adresované na konkrétní osoby na obecních úřadech (starostové, místostarostové, tajemníci atd.). Tato forma šetření je pak využita i v rámci této diplomové práce. Dle Maryáše sice nemusí být výsledky získané tímto způsobem vždy úplně reprezentativní, na druhu stranu však odrážejí realitu mnohem více než při použití statických charakteristik (Maryáš, 1983).

1.4 Vymezení sfér vlivu středisek Vymezení sfér vlivu obslužných středisek představuje významnou problematiku v rámci geografie maloobchodu a služeb. Dojížďka za občanským vybavením totiž představuje (vedle dojížďky do zaměstnání) jeden z důležitých regionotvorných procesů. Pro účely vymezení zázemí středisek maloobchodu jsou používány především postupy založené na využití interakčních modelů (gravitační modely) a postupy založené na využití údajů získaných z anketárních šetření.

1.4.1 Gravitační modely Tyto typy modelů vychází (jak již ostatně i samotný název napovídá) z Newtonova gravitačního zákona a historicky byly vůbec prvním používaným druhem gravitačních

modelů. Pro vymezení spádových území nákupních neboli obslužných středisek, začaly být tyto modely využívány od 30. let 20. století. Podle toho, jestli je některá proměnná tzv. neznámá a musí být místo ní zástupná proměnná či jsou všechny proměnné předem známé, dělíme gravitační modely na modely s omezením a modely bez omezení (Maryáš, 2004).

Reillyho zákon maloobchodní gravitace

Tento zákon jeho autor zformuloval na základě anketárního šetření provedeného ve 20. letech Texasu. Jeho znění je pak následující: „v normálních podmínkách dvě města, která jsou středisky maloobchodu, přitahují nakupující z okolních sídel přímo úměrně síle počtu obyvatel těchto měst a nepřímo úměrně síle vzdálenosti každého z těchto měst k okolním sídlům“.

Model však dle Reillyho nezahrnuje všechny aspekty, které působí na rozdělení výdajů obyvatel menšího sídla mezi střediska (Maryáš, 1983). Příklady těchto aspektů potom jsou dopravní spojení, kvalita komunikační sítě, geografické podmínky, hustota obyvatel atd. Významnou modifikaci tohoto zákona pak provedl Converse v roce 1949, který na základě výzkumů, které provedl v zázemí Chicaga a na území státu Illinois, vytvořil model, který sám nazval jako „Nový zákon maloobchodní gravitace“ jehož znění definoval tímto způsobem: „spádové středisko a město uvnitř nebo na hranici spádové oblasti si rozdělují maloobchodní obrat menšího sídla přibližně přímo úměrně počtu obyvatel a nepřímo úměrně faktoru netečnosti a vzdálenosti“. Faktor netečnosti vyjadřuje tzv. „netečnost“, která musí být překonána, aby se uskutečnila návštěva obchodu, který je např. o nějakou vzdálenost dále. Reillyho zákon maloobchodní gravitace (včetně Conversovy modifikace) patří mezi gravitační modely bez omezení (Maryáš, 1983).

Huffův model

Nejznámějším typem gravitačního modelu s omezením je bezesporu Huffův model (1963). Tento model spočívá v definování podílu cest za nákupy z určitého sídla do všech středisek zkoumané oblasti. Tento podíl pak můžeme považovat za pravděpodobnost, že určité středisko bude vybráno jako cíl nákupů obyvateli sídla. Huffův model zohledňuje velikost prodejny danou prodejní plochou a její časovou dosažitelnost. Model má v současnosti široké uplatnění v praxi a je nejčastěji využívaným modelem. I přesto, že jde o nejvyužívanější model, problém v rámci tohoto modelu představuje především náplň jednotlivých parametrů (Maryáš, 2004).

Modely mezilehlých příležitostí

Zásadním rozdílem oproti gravitačním modelům je ten, že modely mezilehlých příležitostí neměří rozdělení prostoru v pojmech času nebo vzdálenosti, ale pojmy mezilehlých příležitostí. Na tomto základě pak lze zformulovat tezi, kdy „ počet cest do cílového sídla je přímo úměrný počtu příležitostí v tomto sídle a nepřímo úměrný počtu mezilehlých ostatních příležitostí“. Model předpokládá, že příslušný vyjíždějící vezme v úvahu postupně každou příležitost, které dosáhne, pokud existuje určitá pravděpodobnost, že jeho potřeby budou uspokojeny.

Za určitých podmínek lze říct, že model mezilehlých příležitostí je modifikovaným gravitačním modelem. Parametry tohoto modelu dávají možnost nejen pro variace v prostorovém rozložení příležitostí, ale také v chování spotřebitelů (konzumentů). Model se však využívá spíše při vymezování nákupních zón ve velkoměstech a městských aglomeracích, tzn. v územích s vysokou hustotou obslužných zařízení, kde faktor dostupnosti nemá takovou relevanci jako třeba ve venkovském prostoru (Maryáš, 1983).

1.4.2 Anketární šetření Při zajišťování spádovosti za službami v rámci anketárního šetření se v podstatě používají tyto dva způsoby:

- Anketa ve vybraných zařízeních obslužné sféry určitého střediska - Anketa ve všech sídlech zkoumané oblasti.

První způsob získávání dat, čili anketa ve vybraných zařízeních obslužné sféry určitého střediska se využívá ke zjištění struktury spotřebitelů neboli motivace spádu. Tento průzkum vedený v obslužných zařízeních střediska, je však využitelný pouze v omezené míře. Při tomto druhu šetření je totiž problematické stanovit kritéria, kterými se určuje jednak rozsah spádového území a jednak intenzita vztahu středisko-zázemí. Maryáš proto za vhodnější k využití považuje druhý způsob získávání dat, čili anketu provedenou ve všech sídlech zkoumané oblasti. Avšak i tento způsob má určitá úskalí, která spočívají především v nutnosti zajistit reprezentativní vzorek respondentů stanovený na 1-2 % domácností v rámci zkoumané oblasti (Toušek a kol., 2008). Tuto podmínku však z technických důvodů, kdy se zkoumají často rozsáhlejší území, většinou nelze splnit. Maryáš proto preferuje anketární šetření

provedené ve všech sídlech oblasti, které ale bude zprostředkované přes soustavu obecních úřadů, což je zároveň metoda, která je použita i v rámci této diplomové práce (Maryáš, 1983).

Maryáš ve své práci Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu z roku 1988 vymezil sféry vlivu obslužných středisek z dat, které byly získány pomocí anketárního šetření. Vykazované směry spádu rozčlenil podle intenzity spádu do tří typů:

- převážný spád, označovaný také jako hlavní 10 bodů, - částečný spád 5 bodů, - výjimečný spád 1 bod.

Výpočet: Daným obcím byla ke každému cíli i, který byl obcí vykazován v daném obslužném procesu j, přiřazena hodnota vij, která určuje relativní význam cíle i pro vykazující obec v tomto obslužném procesu:

Kde:

.Tij Hodnota typu spádu do cíle i v obslužném spádu j .PCij Počet cílů v daném typu .PTj Součet hodnot všech typů spádu uvedených obcí v obslužném procesu j

Pro každý obslužný proces j činí součet hodnot vij 100 %. Každému tomuto procesu je následně přiřazen koeficient kj, jehož hodnota je dána významem a frekvencí využívání.

Celkový relativní význam cíle cvi pro daný cíl i pro všechny obslužné procesy pak vypočítáme následujícím způsobem:

Součet hodnot cvi je v každé obci 100 %.

V rámci vymezování sfér bylo dle Maryáše potřeba především ohodnotit obslužné procesy nadmístního významu z pohledu četnosti využívání a tím získat i určité vyjádření významnosti procesu pro zajišťování a uspokojování potřeb obyvatelstva. Maryáš při zpracování vycházel především z počtu uváděných cílů v ČSSR, za předpokladu, že největší počet „cílových obcí“ je vykazovaný u nejčastěji využívaných zařízení občanské vybavenosti, která zároveň představují nejfrekventovanější a nejvýznamnější obslužné procesy (Maryáš, 1988).

V souvislosti s provedenou analýzou hlavních (neboli i převážných) cílů pak Maryáš rozlišil celkem čtyři podskupiny základních obslužných procesů nadlokální úrovně, kterým byl v rámci dalšího hodnocení přiřazen rozdílný koeficient. Tento koeficient byl stanoven na základě poměrů počtu hlavních cílů, které byly uvedeny v daných obslužných procesech a počtu hlavních cílů v dojížďce za speciálními službami, kde byl nejmenší počet hlavních cílů ze zjišťovaných základních obslužných procesů nadlokální úrovně. Poměry mezi hlavními cíli jsou pak stanoveny následujícím způsobem: speciální služby : nákupy nábytku : nákupy knih : nákupy léků : nákupy běžného průmyslového zboží : běžné služby : nákupy běžného textilu a obuvi = 1 : 1,2 : 1,3 : 2,0 : 3,3 : 4,0 : 4,0.

Koeficienty byly následně stanoveny takto: koeficient 1- nákupy knih, nábytku, speciální služby, nákupy speciálního výběrového zboží, koeficient 2- nákupy léků, koeficient 3 - nákupy běžného průmyslového zboží, koeficient 4 - nákupy běžného textilu a obuvi, běžné služby.

Ostatní obce pak byly k vybraným střediskům přiřazeny na základě převažujícího spádu, tzn. za situace, kdy celkový relativní význam druhého nejsilnějšího střediska nedosahoval více než dvě třetiny hodnoty celkového relativního významu prvního nejsilnějšího střediska. Zbývající obce nevykazující dostatečně významnou spádovost k žádnému ze středisek byly označeny za oscilační. Počet obyvatel těchto obcí byl při výpočtu populační velikosti základních obslužných regionů rozdělen mezi příslušná konkurenční střediska (Maryáš, 1988).

1.5 Nákupní chování V rámci stále rychleji šířící se globalizace se mění prakticky všechny oblasti našeho života. Globalizace se pak logicky projevuje i v takových oblastech jako jsou spotřební vzorce chování obyvatelstva. Nakupování jako takové pak patří k jednomu ze základních a vůbec nejobvyklejších forem sociálního jednání, které vytváří sociální interakce v rámci určité komunity lidí (Clarke a Banga, 2010). Především ve venkovských oblastech a menších sídlech pak zajišťuje nakupování v místním obchodě mnohem více funkcí než jenom zprostředkování jedné ze základních služeb a to např. i funkce socializační a mnohdy i kulturní (Smith a Sparks, 2000). Tato forma sociálního jednání se pak dá zkoumat v rámci akademických oborů, jako jsou psychologie, sociologie či geografie. Z hlediska psychologie spotřebitele je zkoumáno nákupní chování člověka vůči jeho hodnotovému systému a potřebám seberealizace (popsáno v rámci tzv. Maslowovy hierarchie potřeb). Sociologie zase zkoumá způsoby sociálního chování v souvislosti s jeho motivací nebo vlivu médií či reklamy na nákupní chování. Velmi důležitým aspektem je pak vztah mezi prostorovou strukturou maloobchodního prostředí a mezi spotřebitelským chováním, přičemž korelace mezi těmito dvěma aspekty vytváří základ pro vědní disciplínu, která se nazývá behaviorální geografie (Kunc a kol., 2013).

Maloobchod v tomto desetiletí 21. století pak prochází překotným vývojem, který je zapříčiněn čím dál masivnějšími a viditelnějšími pokroky v rámci vývoje nových informačních a komunikačních technologií. Nástup internetu a s tím související možnost online nakupování pak především v městských oblastech a aglomeracích ovlivňuje jak nákupní chování obyvatel, tak v širším měřítku i jejich každodenní mobilitu (Calderwood a Freathy, 2014). Předpokládá se, že zavádění moderních technologií postupně bude „vytlačovat“ dnes stále ještě převažující zavedené formy nákupu. Kromě změn mající souvislost s nástupem nových technologií jsou pak stále častěji patrné i změny související s neustále stoupajícím významem měst a městských aglomerací na úkor venkova a to i v souvislosti s nákupním chováním obyvatel. Různé studie totiž ukazují, že v současnosti existuje silná korelace mezi místem výkonu práce a místem nákupů obyvatel. Vzhledem k tomu, že nová pracovní místa dnes vznikají především ve městech a stále více obyvatel do měst za zaměstnáním dojíždí, není tento fakt příliš překvapující (Van Leeuwen a Rietweld, 2011).

Globalizační trendy pak v odvětví maloobchodu patří v České republice dokonce k jedním z nejviditelnějších rysů socioekonomické transformace zdejší společnosti po roce 1989.

Následující kapitola tedy zkoumá, jaké změny v zavedených vzorcích chování nastaly v České republice po roce 1989.

1.5.1 Vývoj nákupního chování v České republice od roku 1989 V letech před sametovou revolucí v roce 1989 byly nákupní zvyklosti po čtyři desítky let ovlivňovány a regulovány nařízeními a směrnicemi centrálně řízené socialistické ekonomiky v oblasti vnitřního obchodu, které určovaly takové fundamentální věci jako co, kdy a v jakém množství a na jakých místech se bude prodávat. Kvůli tomu lokalizace prodejen nerespektovala rozmístění koupěschopné poptávky, což mělo v důsledku za následek takové situace, kdy byla přetěžována centra většiny měst, zatímco chyběla výstavba v rámci nově budovaných sídlišť (Spilková, 2012).

Vzhledem k tomu, že centra měst nebyla vůbec preferována pro výstavbu komplexnějších a rozsáhlejších nákupních středisek, začala se čím dál více projevovat nespokojenost obyvatel ohledně rozsahu a kvality obchodní nabídky. Nic na tomto neutěšeném stavu nezměnila ani zvýšená intenzita výstavby obchodních domů v 70. a 80. letech, která měla za cíl právě eliminovat zmiňovanou nespokojenost obyvatelstva. Celkově byly investice do maloobchodu ve srovnání se státy západní Evropy v tomto období značně podprůměrné.

Začátkem 90. let, kdy byla v Československu (posléze v České republice) uskutečněna rozsáhlá vlna liberalizace a privatizace, se zde začínají objevovat první velkoplošné prodejny zahraničních maloobchodních řetězců. Nutno podotknout, že tato první fáze (tzv. iniciační) probíhala velmi pozvolně, když řetězce vnikaly víceméně na zelené louce převážně v těch místech, kde nabídka chyběla.

Druhá fáze, která probíhala zhruba od druhé poloviny 90. let, se vyznačovala naopak zrychlením přijímáním „západních modelů“ v nakupování, kdy Češi obecně byli ze všech národů střední Evropy v této činnosti nejrychlejší. Prakticky to znamenalo, že zde bylo zaznamenáno výrazné tempo přecházení od prodejen malého formátu (smíšené zboží, samoobsluhy) k prodejnám velkého formátu (supermarkety, hypermarkety). Nejlépe lze tento trend v této době zaznamenat v rámci vzestupu hypermarketů, kdy ještě v roce 2000 jej preferovalo 20 % českých zákazníků, zatímco v roce 2003 to bylo již 37 % zákazníků. V této době rovněž nastává vzestup tzv. diskontních prodejen, když v roce tento typ prodejny preferovalo 24 % českých domácností (Spilková, 2012).

V současné době pak lze vysledovat celkem dva hlavní trendy v rámci nákupního chování obyvatelstva. Ten první spočívá v čím dál větším prosazování racionality a pragmatismu namísto impulzivního stylu nakupování (Kunc a kol., 2013). To znamená, že lidé v podstatě dnes daleko více dopředu přemýšlejí, co a v jaké míře budou kupovat než dříve, kdy bylo spíše zvykem to, že zákazník nejdříve zboží nakoupil a až poté přemýšlel, jak s ním naloží. Druhým trendem pak je orientace zákazníka na hodnotu a kvalitu. Zvyšující se frekvence nákupů je totiž do velké míry dána tím, že zákazník upřednostňuje čerstvé potraviny a je ochoten pro ně do obchodu dojíždět. (Kunc a kol., 2013).

1.5.2 Současnost a trendy do budoucna V současnosti s sebou fungování maloobchodu přináší poměrně významné změny. Čím dál častěji jsou totiž využívány nové komunikační a informační technologie jako motivační faktory pro uskutečnění nákupu. Jako příklad rozmáhání se nových technologií v letech blízko minulých či současných může posloužit např. budování samoobslužných pokladen nebo stále častější platba bezkontaktními platebními kartami. V této souvislosti je nutno poznamenat, že jedním z nejdůležitějších faktorů pro využití těchto novinek na trhu bude jejich přímá vazba na zařízení, které jsou dnes již hojně využívaná (především mobilní telefony a tablety) (Kunc a kol., 2013).

Časopis Ipsos pak na základě analýzy, do které již zahrnul i nástup moderních komunikačních a informačních technologií, identifikoval celkem pět změn či trendů, kterým dnes čelí trh a které významně ovlivňují nákupní chování:

a) „mentální zkratky“ při rozhodování - v důsledku neustálých inovací a rozšiřování produktových řad jednotlivých výrobků se většina kategorií stává velmi fragmentovaná a roste tak složitost výběru. Lidský mozek však není schopen jednoduše vyhodnotit všechny dostupné volby. Z těchto důvodů se proto uchylujeme k tzv. mentálním zkratkám, kdy se selektivně zaměříme na relevantní podněty a odfiltrujeme ty nerelevantní. Aby tedy značka uspěla, musí být schopna se propojit se zákazníky v rozhodujícím okamžiku.

b) Pre-store preference ovlivňují nákupy obyvatel – i když je finální rozhodnutí spotřebitele o koupi daného produktu často učiněno až „na místě“, tak spotřebitel už vybírá z předem daného souboru značek

c) Vliv digitální revoluce na nákupní chování – díky smartphonům a tabletům má dnes zákazník v podstatě okamžitě informace o produktech. Zároveň má k dispozici

recenze a příspěvky dalších zákazníků na sociálních sítích, což má nepochybně rovněž vliv na jeho rozhodnutí o koupi daného produktu. Zákazník je rovněž ovlivňován velmi sofistikovanou a cílenou reklamou.

d) Online nákupy a nové modely e-commerce – globálně dnes představují nákupy po internetu asi 9 % všech nákupů, ale již do 5 let se toto číslo má zdvojnásobit. V tomto směru je dobrým příkladem firma Amazon, která díky inovacím vytvořila nová očekávání zákazníků týkající se jednoduchosti objednání a doručení zboží.

e) Multikanálový prodej propojující fyzické a digitální světy – multikanálový prodej umožňuje nakoupit jak přes mobil tak přímo v obchodě a samostatně i vybrat místo dodeje nákupu. Tento způsob tedy zajišťuje zákazníkovi maximální pohodlí a snižuje bariéry nákupu. Právě jednoduchost a pohodlnost nákupu se tak nyní stávají jakýmsi novým faktorem, který mezi sebou odlišuje jednotlivé zákazníky (Ipsos, 2018).

Z výše zmíněného lze obecně vyvodit, že nákupní chování obyvatel se postupně posunuje a v budoucnu posunovat i bude, směrem od pasivity k aktivitě, tj. řečeno jinými slovy posun od pasivního přijímání k aktivnímu vyhledávání zboží a služeb. Z těchto všech důvodů je tedy zřejmé, že oblast obchodu je dnes jedním z nejprogresivněji rostoucích odvětví zmiňovaných v souvislosti s postupujícím technologickým pokrokem.

1.6 Prostorové aspekty transformace maloobchodní sféry Nákupní chování a s ním spojená prostorová mobilita obyvatel jsou výsledkem vzájemného působení charakteristik osobností jednotlivých nakupujících a rovněž i podmínek okolního prostředí. Lidé, kteří žijí na stejném místě, mohou mít pro své nákupní chování řadu různých diametrálně odlišných důvodů, a proto se mohou za relativně stejných podmínek chovat rozdílně.

Se změnou v nákupním chování pak úzce souvisí nástup velkoformátových řetězcových prodejen a nákupních center. Tyto nové formy postupně vytlačily dříve tradiční formy nakupování do pozadí zájmu nakupujících a zároveň do značné míry změnily kulturní návyky spojené s nakupováním u několika generací (Spilková, 2012). Zde se jedná především o velká nákupní centra, která jsou dnes běžnou součástí veřejného prostoru a plní dnes více funkcí než jen čistě funkci nakupovací. Postupem času se pak do těchto nákupních center začaly kumulovat i další zařízení, které byly součástí městských částí (restaurace, lékárny, pošty atd.)

Mnoho mladých lidí, ale i seniorů, dnes pojímají návštěvu obchodního centra jako jakousi formu společenské události (je to spojeno se zábavou, atrakcí, trávením volného času atd.).

Je tedy zjevné, že nákupní centra dnes poskytují rozličné formy uspokojování potřeb obyvatel. V některých případech dokonce mohou nahrazovat pocit komunity a sounáležitosti v některých okrajových částech měst a rovněž mohou působit proti původní dialektice jádro vs periferie tím, že většinou leží na periferii, ale zároveň mohou fungovat jako jádro (Spilková, 2012).

1.6.1 Rekreační nakupování Jak již bylo zčásti naznačeno výše, je dnes trend tzv. rekreačního nakupování (leisure nebo fun shopping) hodně prosazovaný i mezi českými spotřebiteli. V podstatě se zde jedná o to, že motivace zákazníka k návštěvě nákupního centra spočívá v uspokojování jeho poměrně specifických potřeb. Mezi tyto potřeby spadá nezávazné procházení se po obchodech, nasávání atmosféry jednotlivých obchodů či případně uspokojení ze sociální interakce s ostatními lidmi. Tento trend tak v konečném důsledku může vést k většímu výskytu tzv. nahodilého nakupování, které ve svém důsledku pak vede k nárůstu tržeb pro obchodníky (Kunc a kol., 2013).

2. Metodologie výzkumu Za účelem naplnění cíle diplomové práce, který spočívá ve zjištění spádovosti za službami v okrese Vyškov, je nutné vymezit metody a postup, podle kterých (kterého) bude v této práci postupováno. Předmětem této kapitoly tedy bude popsat postup v rámci tvorby dotazníku, díky kterému je následně možné získávat primární data. Právě získávání primárních dat je v rámci tohoto typu výzkumu často tou nejdůležitější a nejcitlivější operací empirického výzkumu. Je tomu tak z toho důvodu, že pokud výzkumník udělá v průběhu sbírání primárních dat chybu, je tato chyba často dost významná a je potřeba značného úsilí, aby pak byla následně opravena (Surynek, 2001). Samozřejmě existují i jiné metody sběru dat jako je např. pozorování a experiment, pro potřeby této práce jsou však tyto metody nerelevantní, a proto s nimi v práci není nijak dále nakládáno.

2.1 Metoda výzkumu - dotazování Dotazování představuje zdaleka nejrozšířenější metodu sběru dat. Existuje mnoho druhů dotazovacích technik, které lze roztřídit podle celé řady kritérií (podle stupně standardizace, dle počtu respondentů, může být osobní či neosobní, zaměření dotazníku atd.). Každý typ dotazování má své výhody a nevýhody a využívá se v závislosti na mnoha faktorech jako např. téma a doba dotazování, cílová skupina respondentů atd. (Kozel, 2011).

Samotný proces dotazování pak začíná jeho přípravou, kdy je v první fázi důležité formulovat výzkumný problém a definovat cíle výzkumu. Obecně je nutné vymezit, na co bude předmětem tázání a odkud budou získána data a z nich poté informace, které budou využita při splnění cíle.

V další části je nutné stanovit reprezentativní vzorek, tj. takový vzorek, který bude při analyzování zjištěných dat a následně zjištěných výsledků možné vztáhnout na celou populaci (Giddens, 2013). Tato technika způsobu výběru respondentů se nazývá technika základního souboru. Ta využívá poměrně vyčerpávajícího šetření všech členů základního souboru (v rámci této diplomové práce jsou to např. starostové všech obcí okresu Vyškov). Technika je využívána jenom v případě, kdy jsou všichni členové tohoto souboru známi (Surynek, 2001). Ostatní techniky využívají tzv. výběrové šetření (dochází zde k určité výběrové chybě, kterou se snažíme minimalizovat správným výběrem respondentů).

Po těchto krocích je přistoupeno k výběru techniky sběru dat a následně výběru návrhu výzkumného nástroje. Jelikož je v této diplomové práci použit jako výzkumný nástroj dotazník, je následující kapitola věnována jemu.

2.1.1 Dotazník Tato forma výzkumu představuje papírové nebo elektronické formuláře obsahující sérii otázek na které respondenti odpovídají, případně pak můžou obsahovat více variant odpovědí. Ve srovnání s rozhovorem je pak dotazník časové méně náročný, přičemž zároveň umožňuje získání velkého množství dat od velkého počtu respondentů. Celkově význam dotazníku spočívá ve čtyřech oblastech:

- získávání informací od respondentů

- poskytování struktury a usměrňování procesu rozhovoru (čtení)

- zajišťuje standartní jednotnou matrici pro zapisování dat (odpovědí)

- ulehčuje zpracování dat.(Kozel, 2011)

Dotazníky se pak liší podle mnoha různých kritérií (např. podle stupně standardizace, podle počtu respondentů, podle formy – osobní a neosobní, podle počtu témat). Obecně lze však říct, že typy dotazníků lze rozčlenit do třech základních kategorií:

a) strukturovaný dotazník – má pevnou logickou strukturu a využívá převážně otázky, které mohou mít několik málo možných odpovědí. Výhodou je rychlost, stručnost a jednoduchost při zpracování dat

b) polostrukturovaný dotazník – tento typ využívá také polouzavřených nebo otevřených otázek. Tímto způsobem se tedy dá získat větší množství informací, avšak jejich zpracování je pak náročnější než u strukturovaného dotazníku.

c) otevřené otázky – zde jsou otázky záměrně vytvořeny tak, aby se odpovídající mohl vyjádřit vlastními slovy a to v pro něj dostatečné míře. Generováno je tedy velké množství dat, se kterými výzkumník může posléze pracovat. Na druhou stranu je nevýhodou, že je zde velmi obtížné statistické porovnání dat.

Následná administrace získaných dotazníků pak probíhá rovněž několika různými způsoby, z nichž nejrozšířenější jsou:

a) Osobní dotazování (s pomocí tazatele) – jedná se o nejstarší metodu administrace, kdy tazatel buď respondentovi dané otázky předčítá, nebo čeká na vyplnění dotazníku. Nevýhodou tohoto způsobu dotazování je velká náročnost při získávání a zpracování dat, zatímco výhoda spočívá v tom, že je zde v podstatě minimalizováno riziko, kdy respondent udělá při vyplňování dotazníku chybu.

b) Telefonické dotazování (CATI) – v tomto případě musí být dotazník kratší, jednodušší a dostatečně srozumitelný a to s ohledem na respondentovo soustředění

c) Písemné dotazování (poštovní administrace) – podobně jako u telefonického dotazování, musí být i zde otázky formulovány co nejjednodušeji, protože respondent nemá žádnou možnost dotázat se na upřesnění otázky. Vzhledem k tomu, že návratnost dotazníků je zde poměrně nízká, bývá součástí dotazníku tzv. motivační průvodní dopis.

d) Online dotazování (CAWI) – výhoda tohoto způsobu tkví především v tom, že jeho distribuce je časově nenáročná a zároveň je zde i snadná distribuce. Zároveň je takto možné oslovit poměrně velké množství respondentů. Nevýhodou je naopak to, že není zcela zřejmé, kdo odpovídá na otázky a zároveň zde existuje riziko, že respondenti budou položené otázky chápat rozdílně (Kozel, 2011).

Dotazník použitý v práci

Po konzultaci s původním vedoucím práce RNDr. Jaroslavem Maryášem byl v červnu 2016 za účelem dosažení cílů této diplomové práce zvolen dotazník, který byl v zásadě použit již v 70. letech, kdy byly prováděny průzkumy týkající se spádovosti za službami v regionech, které probíhaly za spolupráce Geografických ústavů ČSAV a SAV. Po dohodě s novým vedoucím mé diplomové práce Ing. Zdeňkem Šilhanem pak byly na konec dotazníku zakomponovány ještě další 2 otázky.

Dotazník (příloha č. 2), tedy obsahoval celkem 31 otázek, z nichž 29 bylo rozděleno do 3 tématických částí (poslední 2 byly vedeny samostatně). Kromě samotných otázek pak dotazník obsahoval ještě představení mé osoby, žádost o vyplnění a rovněž i pokyny pro vyplnění dotazníku.

Spolu s tímto dotazníkem jsem pak ještě vytvořil průvodní dopis (příloha č. 1), ve kterém jsem krátce představil sebe a mojí diplomovou práci, uvedl důvody, proč dotazník zasílám a poděkoval za spolupráci.

Tyto dvě části jsem pak zaslal na emailové adresy starostům/starostkám obecních či městských úřadů, případně např. pracovníkům úřadů, na které jsem zjistil na příslušných webových stránkách kontakt.

Členění dotazníku

1. Zdravotnictví

- návštěva praktického lékaře

- návštěva dětského lékaře

- návštěva stomatologa

- návštěva gynekologa

- návštěva speciálního lékaře

- návštěva nemocnice

- návštěva pohotovosti

2. Školství

- Mateřská škola

- Základní škola I. stupeň

- Základní škola II. stupeň

- Střední škola, gymnázium, učiliště

- Vyšší odborná škola

- Vysoká škola

3. Maloobchod a služby

- Nákup běžného denního zboží (potraviny, drogerie)

- Nákup textilu a obuvi

- Běžné služby (kadeřnictví, čistírny, opravny, holičství)

- Návštěva lékárny

- Nákup běžného průmyslového zboží (elektronika, sportovní potřeby….)

- Speciální služby (fotograf, opravny elektroniky)

- Nákup knih a mediálních nosičů

- Nákupy speciálního výběrového zboží (auta, šperky)

- Nákup nábytku a bytových doplňků

- Návštěva kulturních zařízení (koncerty, muzea, výstavy)

- Návštěva divadel

- Návštěva kina

- Návštěva restaurací, vináren, barů

- Návštěva sportovních zařízení (tělocvičny, fitcentra, bazény)

- Návštěva zábavních zařízení (diskotéky, kuželky, bowling)

- Návštěva finančních institucí

V rámci vyplňování dotazníku pak respondenti vyplňovali prázdná pole u každé z výše uvedených otázek. Tam, kde obyvatelé dané obce jezdili nejvíce, vyplnili pole s názvem „převážně“, následně pak dle intenzity následovaly pole „částečně“ a pole „výjimečně“.

Takto sestavený dotazník jsem tedy spolu s průvodním dopisem (jak již bylo řečeno výše) zaslal na emailové adresy jednotlivých obecních či městských úřadů. V první fázi (červenec 2018) byla návratnost zhruba okolo 30 %. V druhé fázi (srpen – září 2018) pak celková návratnost činila zhruba 50 %. Ve třetí fázi emailové komunikace, která probíhala v říjnu 2018, se podařilo získat celkem okolo 60 % dotazníků. V poslední fázi jsem přes webové stránky jednotlivých obcí získal telefonní čísla na představitele obce, které jsem postupně všechny obvolával a to hlavně v úředních hodinách. Tímto způsobem se mi nakonec podařilo sesbírat všechny dotazníky do listopadu 2018.

3. Vymezení zkoumaného území Okres Vyškov leží v Jihomoravském kraji a to na jeho východní části. Sousedí celkem se šesti dalšími okresy, na východě s okresem Kroměříž, který je součástí kraje Zlínského, na severu a severovýchodě se rozkládá okres Prostějov z Olomouckého kraje. Následují 4 okresy Jihomoravského kraje, kdy na západě sousedí s okresem Brno-venkov, na severozápadě s územím okresu Blansko, jižní hranice odděluje okres Vyškov od území okresů Hodonín a Břeclav. Nejdále na sever sahá katastrální území obce Nové Sady, na východ katastr obce Kožušice, na jih Bošovice a na západ Hostěrádky- Rešov.

Celková rozloha okresu činí 869 km² a počet obyvatel je celkem 91 325. Hustota zalidnění je tedy zhruba 105 obyv./km². Okres Vyškov svojí rozlohou patří k menším okresům Jihomoravského kraje, když menší je pouze okres Brno-město (230 km2) a okres Blansko (863 km2).

Graf 1 Vývoj počtu obyvatel v okrese Vyškov mezi lety 2000-2017

92 000

91 000

90 000

89 000

88 000

87 000

86 000

85 000

84 000

83 000 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

Graf 2 Vývoj počtu obyvatel v Jihomoravském kraji mezi lety 2000-2017

1 190 000

1 180 000

1 170 000

1 160 000

1 150 000

1 140 000

1 130 000

1 120 000

1 110 000

1 100 000 200020012002200320042005200620072008200920102011201220132014201520162017

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

Z výše uvedených grafů, týkajících se vývoje počtu obyvatel v okrese Vyškov a v Jihomoravském kraji, ve kterém se okres Vyškov nachází, je poměrně zřetelně patrný trend, kdy počet obyvatel v posledních letech neustále vzrůstá.

Struktura obyvatelstva je pak následující: 0-14 let: 16,3 %, 15-64 let: 65,2 % a 65 let a více: 18,5 %. Průměrný věk obyvatel je pak 41,7 let. Tato čísla tedy víceméně koresponduje s věkovou strukturou v rámci celé České republiky, kdy je tato struktura následující: 0-14 let:15,7 %, 15-64 let – 65 % a 65 a více let – 19,2 %, přičemž průměrný věk obyvatel je 42,2 let.

V roce 2017 byl počet narozených dětí 1058, zatímco počet zemřelých byl 977. Přirozený přírůstek tedy byl 0,9 %. Počet vystěhovalých byl za rok 2017 1449, zatímco počet přistěhovalých 1338. Celkově tedy počet obyvatel okresu Vyškov stoupnul za rok 2017 o 192 obyvatel.

Okres Vyškov v roce 2017 vykázal nezaměstnanost ve výši 2,8 % s tím, že počet uchazečů na jedno pracovní místo na úřadu práce byl 1,6. V tomto ohledu tedy nijak okres Vyškov nevybočuje ze státního průměru, když v roce 2017 byl podíl nezaměstnaných v rámci celé

České republiky 2,9 % s tím, že počet uchazečů na jedno pracovní místo na úřadu práce byl za tento rok 1,3.

Graf 3 Vývoj míry nezaměstnanosti v okrese Vyškov mezi lety 2005-2017

8,0 7,5 7,0 6,5 6,0 5,5 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

Graf 4 Vývoj míry nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji mezi lety 2005-2017

9,0

8,5

8,0

7,5

7,0

6,5

6,0

5,5

5,0

4,5

4,0 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

Graf 5 Vývoj míry nezaměstnanosti v České republice mezi lety 2005-2017

8,5 8,0 7,5 7,0 6,5 6,0 5,5 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

Z grafů je patrné, že míra nezaměstnanosti v okrese Vyškov je dlouhodobě celkově nižší, než je míra nezaměstnanosti v rámci Jihomoravského kraje. Svým vývojem v průběhu let je pak spíše bližší vývoji v rámci celé České republiky. Všechny tři grafy znázorňující různé stupně územních celků však mají zároveň jeden společný znak, který spočívá v celku výrazně klesající míře nezaměstnanosti od roku 2013.

Administrativně se okres Vyškov člení na 80 obcí a dále pak na 118 částí obcí. Celkem 63 obcí má jednu část obce, 17 obcí se dělí na dvě a více částí obce, z toho město Vyškov má dokonce 14 částí obce. Pouze 5 obcí má statut města (Bučovice, Ivanovice na Hané, Rousínov, Slavkov u Brna a Vyškov), 3 obce mají statut městyse (Brankovice, Hvězdlice, Švábenice) a 3 obce mají o přiznání statutu městyse zažádáno (Bošovice, Račice-Pístovice, Šaratice).

Od 1. 1. 2003 je v platnosti nové správní uspořádání obcí. Na území okresu Vyškov působí 3 obce s rozšířenou působností (ORP) – Bučovice, Slavkov u Brna a Vyškov (obce 3. stupně). Podle správního území těchto tří obcí byly od počátku roku 2007 narovnány hranice okresu, čímž tedy obec Mouchnice, která nyní patří pod ORP Kyjov, přešla do okresu Hodonín.

Správní obvod Vyškova má největší rozlohu – 547 km2, patří sem 42 obcí, následují Bučovice s rozlohou 171 km2, patří sem 20 obcí. Správní obvod Slavkova u Brna má rozlohu 158 km2 a patří do něj 18 obcí. K nižšímu správnímu členění: Bučovice a Slavkov u Brna plní zároveň i

funkci pověřeného obecního úřadu (POU), v rámci ORP Vyškov jsou celkem 3 POU – Ivanovice na Hané, Rousínov (obce 2. stupně) a Vyškov (ČSÚ, 2017).

Tabulka 1 Počet obcí a obyvatel dle velikostní kategorie obce

Velikostní Z celkového Z celkového Počet obyvatel Počet obcí kategorie obce počtu obyvatel počtu obcí

0-199 690 0,76 % 5 6,25 %

200 - 499 9 254 10,13 % 27 33,75 %

500 - 999 20 500 22,47 % 29 36,25 %

1000 -1999 15 795 17,3 % 12 15 %

2000 - 4999 5 307 5,81 % 2 2,5 %

5000 - 9999 18 780 20,58 % 3 3, 75%

10 000 a více 20 999 22,99 % 1 1, 25 % Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

Obrázek 1 Administrativní členění okresu Vyškov k 1. 1. 2016

Zdroj: ČSÚ

4. Obslužné regiony okresu Vyškov Tento oddíl práce je již věnován praktické části, která je pro dosažní cílů této práce stěžejní. Konkrétně se jedná o analýzu výsledků z vyplněných dotazníků, které byly získány od představitelů (starostové, účetní, administrativní pracovníci atd.) jednotlivých obcí.

Na základě výsledků anketárního šetření byla tedy provedena analýza základních obslužných procesů a to v těchto třech zkoumaných oblastech:

- Zdravotnictví

- Školství

- Maloobchod a služby

V první podkapitole je kladen důraz na vymezení zdravotnického regionu, což spočívá v určení spádovosti do vybraných typů zdravotnických zařízení určených v samotném dotazníku. Zde (stejně jako v rámci školského regionu a regionu maloobchodu a služeb) je pak podkapitola dále rozčleněna na nadlokální a mikroregionální regiony. Druhá podkapitola se věnuje vymezení školského regionu, který je určen na základě dojížďky do základních a středních škol. Třetí podkapitola zkoumá region maloobchodu a služeb, ve kterém je analyzováno ze všech tří kapitol nejvíce obslužných procesů. V poslední podkapitole dochází k určení komplexního obslužného regionu, který je stanoven na základě výsledků z již výše zmíněných tří regionů. I tato poslední podkapitola je pak rozčleněna na nadlokální a mikroregionální komplexní úroveň.

4.1 Zdravotnický region Parciální zdravotnický region byl vymezen na základě informací získaných z dotazníků zaslaných ze strany představitelů jednotlivých obcí. Jelikož se mohlo stát, že daná obec uvedeným typem zdravotnického zařízení disponovala, ale občané dané obce přesto dojížděli do zdravotnického zařízení do jiné obce, byly informace o vybavenosti jednotlivých obcí okresu Vyškov zjišťovány (případně doplněny) i z jiných dostupných zdrojů. Zde se jednalo o internetové stránky Českého statistického úřadu, Ústavu zdravotnických informací a statistiky a rovněž i ze stránek jednotlivých obcí.

Zdravotnické regiony byly tedy rozčleněny na nadlokální zdravotnické regiony a mikroregionální zdravotnické regiony. Nadlokální procesy zahrnovaly návštěvu praktického

lékaře, dětského lékaře, stomatologa a ženského lékaře. Aby mohla být obec považována za středisko nadlokální úrovně, musela být některou obcí uvedena jako spádová oblast alespoň v případě tří ze čtyř uvedených typů lékařů. V rámci mikroregionální úrovně pak byla stanovena podmínka návštěvy specializovaných lékařů nebo poliklinik. Za mikroregionální středisko mohla být určena ta obec, která splňovala podmínku přítomnosti nejméně čtyř specializovaných lékařů (ušní, nosní, bakteriolog atd.), zároveň muselo být mikroregionální středisko rovněž střediskem i nadlokální úrovně.

K tomu, aby mohly být obce přiřazeny k jednotlivým střediskům nadlokálního významu, bylo nutné vypočítat jejich relativní významy a to u všech uvedených cílů. K tomuto účelu byla použita metodika výpočtu uvedená v kapitole 1.4.2 této práce. Po sečtení relativních významů mohly být obce přiřazeny k danému spádovému středisku. Pokud obec uvedla u daných obslužných procesů uvedených v dotazníku pouze jeden cíl, byla k danému středisku přiřazena automaticky. V případě, že v dotazníku bylo uvedeno více cílů a v případě, že celkový relativní význam prvního nejvýznamnějšího střediska nedosáhl alespoň hodnoty 60 % relativního významu prvních dvou středisek, byla tato obec označena jako oscilační mezi prvním a druhým střediskem. Tento stav nastal z toho důvodu, že se na základě takového výsledku nedal určit jeden převažující směr dojížďky.

4.1.1 Nadlokální zdravotnický region Jak již bylo popsáno výše, do nadlokálních procesů se řadí dojížďka za praktickým lékařem, dětským lékařem, stomatologem a gynekologem, přičemž aby obec mohla být určena jako nadlokální středisko, musely být uvedeny některou z obcí minimálně ve třech ze čtyř uvedených typů lékařů. V rámci dotazníku byl věnován prostor i dojížďkám do nemocnic a na pohotovost, ale jelikož tyto procesy mají jak nadlokální tak i mikroregionální přesah, nebyly v rámci této práce hodnoceny.

Po zpracování informací ze všech dotazníků bylo zjištěno, že minimálně jeden z uvedených typů lékařů se nachází celkem ve 21 obcích v rámci okresu Vyškov a ve 13 obcích, které leží mimo okres Vyškov. Splnění podmínky minimálně tří ze čtyř uvedených typů lékařů pak splnilo celkem 10 obcí v rámci okresu Vyškov, jejichž výčet je následující: Vyškov, Slavkov u Brna, Otnice, Drnovice, Bučovice, Šaratice, Rousínov, Pustiměř, Křenovice, Ivanovice. Mimo okres Vyškov tuto podmínku splnila tato 2 střediska: Brno, Koryčany.

Největší spádovou oblastí v rámci nadlokální úrovně se stalo okresní město Vyškov, pod který spadá celkem 23 obcí. Jelikož je toto město centrem stejnojmenného okresu, nebyl tento

fakt žádným překvapením. Na druhém místě co do počtu obcí se pak nachází město Bučovice se 16 spádovými obcemi a na třetím pak město Slavkov u Brna pod který spadá 10 obcí. Zbývající spádové oblasti již nejsou tak početně výrazné a proto je jejich celkový výčet shrnut v tabulce níže. Do nadlokálních zdravotnických středisek, které leží mimo zkoumané území, pak spadají obec Šaratice (středisko Brno) a rovněž i obec Nemotice (Koryčany). Obce Drnovice a Křenovice pak označily samy sebe za středisko, ale žádná jiná obec zde nemá převažující spád.

V rámci okresu Vyškov je celkem 15 obcí, u kterých nebylo možné určit převažující spád do jednoho střediska, a proto byly zařazeny mezi oscilační obce.

Vyškov: Prusy-Boškůvky, Lysovice, Zelená hora, Rybníček, Nemojany, Vyškov, Ruprechtov, Orlovice, Drysice, Křižanovice u Vyškova, Hlubočany, Švábenice, Dětkovice, Habrovany, Kučerov, Letonice, Luleč, Podivice, Pustiměř, Rostěnice-Zvonovice, Studnice, Topolany, Vážany, Bučovice: Dobročkovice, Dražovice, Bohaté Málkovice, Bučovice, Mouřínov, Hvězdlice, Malínky, Brankovice, Kojátky, Chvalkovice, Křižanovice, Kožušice, Nemochovice, Nevojice, Rašovice, Uhřice, Slavkov u Brna: Heršpice, Holubice, Koběřice u Brna, Nížkovice, Slavkov, Hrušky, Hodějice, Němčany, Vážany nad Litavou, Velešovice, Rousínov: Tučapy, Podbřežice, Komořany, Rousínov, Otnice: Bošovice, Lovčičky, Otnice, Ivanovice na Hané: Ivanovice na Hané, Medlovice, Pustiměř: Radslavice, Šaratice: Hostěrádky-Rešov, Křenovice: Křenovice, Drnovice: Drnovice, Brno: Šaratice, Koryčany: Nemotice

Oscilační obce: Bohdalice-Pavlovice (Bohdalice-Vyškov), Krásensko (Krásensko-Vyškov), Kozlany (Bučovice-Vyškov), Nové sady (Vyškov-Plumlov), Milešovice (Vyškov-Šaratice), Snovídky (Bučovice-Vyškov), Podomí (Podomí-Vyškov), Olšany (Rousínov-Vyškov), Milonice (Bučovice-Nesovice), Zbýšov (Slavkov u Brna-Šaratice), Ježkovice (Drnovice- Vyškov), Moravské Málkovice (Ivanovice na Hané-Vyškov), Nesovice (Bučovice- Nesovice), Račice-Pístovice (Vyškov-Drnovice), Hoštice-Heroltice (Ivanovice na Hané-Vyškov).

Tabulka 2 Nadlokální zdravotnický region v okrese Vyškov

Podíl obyvatel Počet Podíl Počet obyvatel Středisko Počet obcí v % (bez obyvatel obyvatel v (bez střediska střediska) celkem % Vyškov 23 13 027 32, 65 % 34 026 37, 26 % Otnice 3 1 900 4, 76 % 3 464 3, 79 % Slavkov u 10 8 019 20,10 % 14 666 16, 06 % Brna Drnovice 1 0 0 % 2 363 2, 59 % Bučovice 16 6 557 16,43 % 13 025 14, 26 % Ivanovice na 2 307 0, 77 % 3 251 3, 56 % Hané Rousínov 4 1 532 3, 84 % 7 197 7, 88 % Pustiměř 1 415 1, 04 % 415 0, 45 % Křenovice 1 0 0 % 1 947 2,13 % Šaratice 1 845 2, 13 % 845 0, 93 % Brno 1 1 040 2, 62 % 1 040 1, 14 % Koryčany 1 416 1, 04 % 416 0, 46 % Oscilační 15 8 670 21, 72 % 8 670 9, 49 % Zdroj: Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

Ze zjištěných dat, která jsou shrnuta v tabulce výše vyplývá, že nepřekvapivě je nejdůležitějším střediskem samo okresní město Vyškov, když celkový počet obyvatel, které „obsluhuje“ představuje zhruba třetinu obyvatel celého okresu. Další významná střediska v rámci okresu jsou Bučovice a Slavkov u Brna. Zajímavou skutečností je fakt, že Slavkov u Brna při poměrně výrazně nižším počtu spádových obcí je v celkových počtech pro více obyvatel střediskem nadlokálního významu. Celkově lze konstatovat, že výše zmíněné tři střediska význam všech ostatních středisek zdaleka převyšují, když jsou celkem pro zhruba 2/3 z celkového počtu obyvatel hlavní spádovou oblastí. Z tohoto pohledu pak stojí za zmínku snad ještě středisko Rousínov, které je hlavním spádovým střediskem pro celkem 7, 88 % obyvatel okresu.

Celkem 6 středisek je potom spádovou oblastí vždy pouze pro jednu obec. Na této skutečnosti není ani tak zajímavým faktem samotný počet takových středisek, ale spíše skutečnost, že obyvatelé některých těchto středisek sami dojíždějí do středisek jiných (Pustiměř, Šaratice). U celkem 15 obcí nebylo možné určit převažující spádovou oblast, a proto byly zařazeny mezi oscilující střediska. Vzhledem k tomu, že počet obyvatel těchto obcí se podílí jenom asi z 9,5 % na celkovém počtu obyvatel okresu, dá se usuzovat, že se jedná především o menší obce vzdálené zhruba podobné vzdálenosti od větších středisek.

Obrázek 2 Grafické znázornění nadlokálního zdravotnického regionu

Zdroj: ČSÚ, Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

4.1.2 Mikroregionální zdravotnický region K tomu, aby mohla být obec považována za středisko mikroregionálního významu, musí splňovat dvě podmínky. Prvním podmínkou je, aby se v dané obci nacházelo alespoň pět specializovaných lékařů (oční, kožní, ortoped, alergolog apod.), nebo případně, aby se v dané obci nacházela poliklinika. Druhá podmínka spočívá v tom, že obec se může stát střediskem mikroregionálního významu jen v případě, pokud je zároveň střediskem nadlokálního významu.

Tyto dvě podmínky pak v rámci okresu Vyškov splnily celkem 4 střediska, přičemž 3 z nich svou polohou náleží do okresu Vyškov (Vyškov, Bučovice, Slavkov u Brna) a 1 středisko leží vně tohoto okresu (Brno).

Stejně jako v případě nadlokálního zdravotnického regionu i zde se stal Vyškov střediskem největšího významu, když jej celkem 42 obcí uvedlo jako svou spádovou oblast. Další střediska již měla za Vyškovem poměrně značný odstup, když druhé nejvýznamnější středisko Bučovice uvedlo jako svou spádovou oblast 9 obcí. Za Bučovicemi pak následovalo Brno (8 obcí) a Slavkov u Brna (7 obcí). Celkem u 13 obcí pak nešlo přiřadit jednu převažující spádovou oblast a proto tak byly zařazeny mezi obce oscilační. Níže uvádím celkový přehled jednotlivých obcí a jejich středisek.

Vyškov: Komořany, Hlubočany, Švábenice, Drnovice, Orlovice, Bohdalice-Pavlovice, Krásensko, Rybníček, Dobročkovice, Podbřezice, Olšany, Ruprechtov, Vyškov, Radslavice, Holubice, Tučapy, Nemojany, Nové Sady, Ivanovice na Hané, Zelená Hora, Křižanovice u Vyškova, Hvězdlice, Prusy-Boškůvky, Dětkovice, Ježkovice, Kučerov, Letonice, Luleč, Medlovice, Moravské Málkovice, Nesovice, Nevojice, Podivice, Pustiměř, Račice-Pístovice, Rostěnice-Zvonovice, Rousínov, Hoštice-Heroltice, Studnice, Topolany, Vážany, Vážany nad Litavou, Bučovice: Brankovice, Mouřínov, Bučovice, Bohaté Málkovice, Kozlany, Malínky, Křižanovice, Rašovice, Uhřice, Brno: Křenovice, Milešovice, Heršpice, Lysovice, Šaratice, Habrovany, Němčany, Nemochovice, Slavkov u Brna: Hostěrádky-Rešov, Koběřice u Brna, Slavkov u Brna, Hrušky, Hodějice, Lovčičky, Velešovice, Oscilační: Zbýšov (Slavkov u Brna-Brno), Kojátky (Slavkov u Brna-Brno), Chvalkovice (Slavkov u Brna-Brno), Dražovice (Slavkov u Brna-Brno), Drysice (Vyškov-Brno), Nížkovice (Vyškov-Brno), Milonice (Vyškov-Bučovice), Podomí (Vyškov-Bučovice), Snovídky (Vyškov-Bučovice), Bošovice (Slavkov u Brna-Brno), Kožušice (Vyškov-Bučovice), Nemotice (Vyškov-Bučovice), Otnice (Vyškov-Slavkov u Brna).

Tabulka 3 Mikroregionální zdravotnický region v okrese Vyškov

Podíl Počet Počet obyvatel v % Podíl obyvatel Středisko Počet obcí obyvatel (bez obyvatel (bez v % střediska) celkem střediska) Vyškov 42 33 560 58, 67 % 54 559 59, 74 % Bučovice 9 3 855 6,74 % 10 323 11, 3 % Slavkov u 7 5 294 9, 26 % 11 941 13, 08 % Brna Brno 8 6 677 11, 67 % 6 677 7, 31 % Oscilační 13 7 825 13, 68 % 7 825 8, 57 % Zdroj: Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

Data vyjádřená v absolutních číslech a shrnutá do tabulky výše potvrzují dominanci města Vyškov, které je pro téměř 60 % obyvatel spádovým střediskem mikroregionálního významu. Stejně jako v případě středisek nadlokálního významu, tak i zde dochází k menší „anomálii“, kdy pod středisko Bučovice spadá více obcí než pod středisko Slavkov u Brna (9 ku 7), ale Slavkov u Brna je střediskem pro celkově vyšší počet obyvatel. Zároveň je zde patrný i nárůst významu krajského města Brna, což je vzhledem k jeho významu pro celou oblast jihovýchodní Moravy a rovněž vzhledem ke geografické blízkosti okresu Vyškov vcelku logické a pochopitelné zjištění.

Obrázek 3 Grafické znázornění mikroregionálního zdravotnického regionu

Zdroj: ČSÚ, Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

4.2 Školský region V této další podkapitole je pozornost věnována vymezení školského regionu. Postup pro toto vymezení bude analogický jako v případě zdravotnického regionu. Pro určení spádového střediska bylo tedy opět nutné vyhodnotit data získaná z dotazníkového šetření. To znamenalo provést výpočet relativního významu všech cílů, které byly v dotazníku uvedeny. Tam, kde představitelé obcí uvedly pouze jeden cíl, byla obec rovnou přiřazena k příslušnému středisku. Na druhou stranu u obcí, které uvedly více cílů, muselo platit, že celkový relativní význam prvního střediska musí dosahovat minimálně 60 % celkového relativního významu prvních dvou středisek. V těch případech, kdy nebylo možné u dané obce zjistit převažující spád, byla tato obec označena za oscilační mezi více středisky.

V rámci školského regionu byla sledována dojížďka do základních a středních škol, přičemž i zde byla rozlišována nadlokální a mikroregionální úroveň. Podmínkou pro to, aby mohlo být dané středisko označeno za středisko nadlokální úrovně, byla existence základní školy, která disponuje oběma vzdělávacími stupni (1–9. třída). V případě, když středisko disponovalo základní školou obsahující pouze 1. stupeň (1–5. třída), nemohlo být zařazeno mezi střediska nadlokálního významu. Střediskem mikroregionálního významu se pak mohla stát pouze obec, na jejímž území jsou alespoň 2 střední školy rozdílného typu (např. gymnázium a střední odborné učiliště). Zároveň i zde platí podmínka, že středisko mikroregionální úrovně musí být zároveň i střediskem nadlokální úrovně. V rámci dotazníku pak byla ještě zjišťována dojížďka do vyšších odborných škol a vysokých škol. Jelikož tyto dvě dojížďky přesahují jak nadlokální tak i mikroregionální úroveň, není s nima v práci dále nijak počítáno.

Na základě vyplněných dotazníků a rovněž i na základě ověření tohoto stavu v Rejstříku škol a školských zařízení Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT, 2018) bylo zjištěno, že mateřskou školou disponuje v rámci okresu Vyškov celkem 60 obcí, což je z celkového počtu 80 obcí v daném okresu velmi vysoký podíl. Základní školou prvního stupně pak disponuje 24 obcí, zatímco plnohodnotná základní škola zahrnující oba vzdělávací stupně se nachází celkem ve 14 obcích okresu Vyškov.

4.2.1 Nadlokální školský region Jak již bylo naznačeno výše, jako středisko nadlokálního významu může být označena pouze ta obec, jejíž základní škola disponuje oběma vzdělávacími stupni. Tuto podmínku tedy splňuje celkem 14 obcí, které byly v rámci výzkumu označeny jako střediska nadlokálního

významu. Konkrétně jsou to: Brankovice, Vyškov, Slavkov u Brna, Šaratice, Bohdalice- Pavlovice, Pustiměř, Ivanovice na Hané, Křenovice, Podomí, Bučovice, Rousínov, Nesovice, Drnovice, Otnice. Všechny tyto obce svou polohou spadají do okresu Vyškov.

I v tomto případě bylo z anketárního šetření zjištěno, že nejvýznamnějším spádovým školským střediskem nadlokálního významu je okresní město Vyškov, které je spádovým střediskem pro 12 obcí. Nutno však podotknout, že je zde více srovnatelně důležitých středisek jako Vyškov, jelikož rozdíly v počtech obcí jsou spíše zanedbatelné. Druhým nejvýznamnějším střediskem se staly Bučovice, které jako hlavní cíl dojížďky do základních škol uvedlo 10 obcí. Další v pořadí jsou poněkud překvapivě Brankovice, do kterých dojíždějí děti z 9 obcí, což je více než např. v případě Slavkova u Brna, který je co do počtu obyvatel mnohonásobně větší. Pro celkem 11 obcí okresu nebylo možné určit jediný převažující spádový směr, a proto byly tyto obce zařazeny mezi oscilační obce. Níže uvádím celkové shrnutí všech středisek a jejich spádových obcí.

Vyškov: Křižanovice u Vyškova, Lysovice, Vyškov, Rybníček, Studnice, Topolany, Hoštice- Heroltice, Hlubočany, Prusy-Boškůvky, Nemojany, Vážany, Rostěnice-Zvonovice, Slavkov u Brna: Slavkov u Brna, Vážany nad Litavou, Velešovice, Heršpice, Koběřice u Brna, Nížkovice, Hodějice, Němčany, Šaratice: Šaratice, Hostěrádky-Rešov, Zbýšov, Bohdalice- Pavlovice: Kozlany, Bohaté Málkovice, Bohdalice, Kučerov, Brankovice: Hvězdlice, Malínky, Snovídky, Dobročkovice, Chvalkovice, Brankovice, Kožušice, Nemochovice, Nemotice Pustiměř: Zelená Hora, Radslavice, Drysice, Podivice, Pustiměř, Ivanovice na Hané: Ivanovice na Hané, Dětkovice, Křenovice: Křenovice, Podomí: Podomí, Ruprechtov, Krásensko, Bučovice: Bučovice, Mouřínov, Kojátky, Nevojice, Milonice, Křižanovice, Dražovice, Nesovice, Rašovice, Uhřice, Rousínov: Olšany, Rousínov, Komořany, Habrovany, Nesovice, Drnovice: Drnovice, Ježkovice, Račice-Pístovice, Otnice: Lovčičky, Otnice, Milešovice, Bošovice, Oscilační: Hrušky (Hrušky-Křenovice), Nové Sady (Plumlov- Drahany), Tučapy (Tučapy-Drnovice), Holubice (Holubice-Slavkov u Brna), Orlovice (Ivanovice na Hané-Orlovice), Podbřezice (Komořany-Rousínov), Švábenice (Ivanovice na Hané-Švábenice), Letonice (Letonice-Bučovice), Luleč (Luleč-Drnovice), Medlovice (Medlovice-Ivanovice na Hané), Moravské Málkovice (Orlovice-Ivanovice na Hané).

Tabulka 4 Nadlokální školský region v okrese Vyškov

Podíl Počet Počet Počet obyvatel v % Podíl Středisko obyvatel(bez obyvatel obcí (bez obyvatel střediska) celkem střediska) Vyškov 12 4 955 12, 48 % 25 954 28, 42 % Slavkov u Brna 8 6 009 15,14 % 12 656 13, 86 % Šaratice 3 1 516 3, 82 % 2 556 2, 80 % Bohdalice- 1 964 4 1 112 2, 80 % 2, 15% Pavlovice Pustiměř 5 1 470 4,11 % 3 250 3, 56% Ivanovice na 2 263 0, 66 % 3 207 3, 51% Hané Křenovice 1 1 947 4, 90 % 1 947 2, 13 % Podomí 3 1 021 2, 57 % 1 436 1, 57 % Bučovice 10 5 294 13, 34 % 11 762 12, 88 % Rousínov 4 2 115 5, 33 % 7 780 8, 52 %

Nesovice 0 0 0 0 0

Drnovice 3 1 619 4, 08 % 3 982 4, 36 % Otnice 4 2 580 6,50 % 4 144 4, 54 % Brankovice 9 2 314 5, 83 % 3 196 3, 50 % Oscilační 11 7 491 18,87 % 7 491 8, 20 % Zdroj: Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že pořadí středisek co do počtu spádových obcí nemusí nutně korespondovat s pořadím sestaveným na základě celkového počtu obyvatel, které dané středisko obsluhuje. Nejlépe je to zdokumentováno na příkladu Vyškova a Slavkova u Brna v počtu a podílu obyvatel bez započtení samotného střediska. Zatímco Vyškov s počtem 12 obcí je spádovým střediskem pro zhruba 12,5 % obyvatel, tak Slavkov u Brna s počtem 8 obcí je spádovým střediskem pro bezmála 15,2 % obyvatel. Rovněž pak Bučovice s 10 spádovými obcemi jsou střediskem bezmála pro 13,4 % obyvatel. V rámci celkového počtu obyvatel je pak sice nejvýznamnějším střediskem Vyškov (28,42 % obyvatel celkem), což je ale dáno především samotnou velikostí okresního města (20 999 obyvatel).

Zajímavým úkazem je pak zjištění, že obec Nesovice, která byla ostatními obcemi uvedena jako jeden z cílů dojížďky, avšak u žádné z nich není určena jako hlavní cíl dojížďky. Jako hlavní cíl není tato obec ani pro samotné občany této obce, kteří uvedli jako své spádové středisko Bučovice. Vzhledem k poměrně vysokému počtu středisek nadlokálního významu v rámci tohoto okresu pak nepřekvapí poměrně vysoký počet obyvatel, kteří oscilují mezi jednotlivými středisky (8,20 % z celkového počtu obyvatel okresu).

Obrázek 4 Grafické znázornění nadlokálního školského regionu

Zdroj: ČSÚ, Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

4.2.2 Mikroregionální školský region Na mikroregionální úrovni je spádovost určována dojížďkou obyvatel do středních škol (gymnázia, střední odborné učiliště, obchodní akademie atd.). Středisko musí pro to, aby mohlo být označeno jako středisko mikroregionální úrovně splňovat dvě podmínky. První podmínkou je přítomnost alespoň dvou středních škol různého typu (gymnázium, střední odborné učiliště atd.). Druhá podmínka spočívá být zároveň střediskem nadlokálního významu.

Na základě výsledků z dotazníkového šetření a rovněž i na základě ověření přítomnosti různých středních škol na webových portálech středních škol byly v okrese Vyškov určeny celkem 4 střediska mikroregionálního významu, které se nachází na území okresu: Vyškov, Slavkov u Brna, Bučovice, Rousínov. Dále pak byly identifikovány ještě další 3 střediska mikroregionálního významu, které však neleží na území okresu Vyškov: Brno, Prostějov, Kroměříž. Střediska Slavkov u Brna, Bučovice a Rousínov byla zařazena mezi střediska i přes to, že se tam nachází podle Rejstříku škol a školských zařízení fyzicky pouze jedna škola. V těchto případech se však vždy jedná o několik typů škol (většinou gymnázium, obchodní akademie, střední odborná škola, střední odborné učiliště), které byly v důsledku slučování školských zařízení zařazeny pod jedno vedení školského zařízení. Z tohoto pohledu tak podmínku dvou a více typů školských zařízení splňují.

Nejvýznamnějším školským střediskem mikroregionálního významu je středisko Vyškov, které je spádovým střediskem pro 38 obcí v regionu. S velkým odstupem je pak na druhém místě středisko Bučovice se 16 spádovými obcemi. Na třetím místě se již nachází středisko, které se nachází mimo zkoumaný okres a kterým je krajské město Brno se 7 spádovými obcemi. Slavkov u Brna je pak hlavní spádovou oblastí pro celkem 3 obce. Střediska Rousínov, Prostějov a Kroměříž pak nejsou hlavním spádovým střediskem pro žádnou z obcí. U celkem 15 obcí pak nebylo možné určit hlavní spádový směr, a proto byly tyto obce zařazeny mezi oscilační obce. Níže je uveden podrobný výčet středisek a jejich spádových obcí:

Vyškov: Hlubočany, Švábenice, Drnovice, Bohdalice-Pavlovice, Krásensko, Rybníček, Drysice, Podbřezice, Orlovice, Olšany, Vyškov, Podomí, Radslavice, Tučapy, Nemojany, Nové Sady, Ivanovice na Hané, Zelená Hora, Lysovice, Kozlany, Prusy-Boškůvky, Křižanovice u Vyškova, Dětkovice, Hodějice, Ježkovice, Kučerov, Luleč, Medlovice, Moravské Málkovice, Podivice, Pustiměř,Račice-Pístovice, Rostěnice-Zvonovice, Hoštice- Heroltice, Studnice, Topolany, Vážany, Velešovice, Bučovice: Kojátky, Dobročkovice,

Milonice, Mouřínov, Bučovice, Křenovice, Bohaté Málkovice, Malínky, Hvězdlice, Kožušice, Křižanovice, Nemochovice, Nemotice, Nevojice, Uhřice, Vážany nad Litavou, Brno: Zbýšov, Hostěrádky-Rešov, Koběřice u Brna, Holubice, Milešovice, Šaratice, Hrušky, Slavkov u Brna: Heršpice, Bošovice, Otnice

Mezi oscilující obce pak patří: Komořany (Vyškov-Slavkov u Brna), Brankovice (Bučovice- Vyškov), Chvalkovice (Brno-Slavkov u Brna), Dražovice (Brno-Slavkov u Brna), Nížkovice (Bučovice-Slavkov u Brna), Ruprechtov (Bučovice-Vyškov), Snovídky (Bučovice-Slavkov u Brna), Slavkov u Brna (Bučovice-Slavkov u Brna), Habrovany (Brno-Vyškov), Letonice (Bučovice-Slavkov u Brna), Lovčičky (Brno-Slavkov u Brna), Němčany (Bučovice-Vyškov), Nesovice (Bučovice-Brno), Rašovice (Bučovice- Brno), Rousínov (Bučovice-Vyškov)

Tabulka 5 Mikroregionální školský region v okrese Vyškov

Podíl Počet Počet obyvatel v % Podíl Středisko Počet obcí obyvatel (bez obyvatel (bez obyvatel v % střediska) celkem střediska) Vyškov 38 24 886 43, 49 % 45 885 50,24 %, Bučovice 16 7 241 12, 66 % 13 709 15,01 %, Brno 7 5 956 10,41 % 5 956 6, 52 % Slavkov u 3 3 607 6,30 % 3 607 3,95 %, Brna Rousínov 0 0 0 0 0 Prostějov 0 0 0 0 0 Kroměříž 0 0 0 0 0 Oscilační 15 15 521 27, 13 % 22 168 24,27 %, Zdroj: Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

Ze shrnutých výsledků je zřejmé, že Vyškov je zdaleka nejvýznamnějším střediskem mikroregionálního významu, když jak z pohledu počtu obcí, tak z pohledu celkového počtu obyvatel je spádovým střediskem vždy zhruba pro polovinu obcí/obyvatel okresu. Druhým významným střediskem v rámci mikroregionální úrovně je pak středisko Bučovice, které díky tomu, že zde jako v jediném středisku kromě Vyškova sídlí gymnázium a obchodní akademie, je významnou spádovou oblastí pro přilehlé obce. Zároveň se na mikroregionální úrovni již začíná projevovat velmi významná pozice Brna jako hlavního města celé aglomerace, kde již

pro 7 obcí je hlavním spádovým střediskem a to i přes poměrně velkou vzdálenost. Naopak Slavkov u Brna jako středisko, které je svou velikostí srovnatelné s Bučovicemi, je hlavní spádovým střediskem pouze pro 3 obce. Dá se předpokládat, že je tomu tak právě z důvodu absence gymnaziálního vzdělávání a rovněž i již relativní blízkostí města Brna, do kterého pak obyvatelé přilehlých obcí dojíždějí spíše. Slavkov u Brna sám pak osciluje mezi Bučovicemi, Slavkovem u Brna a Brnem.

Obrázek 5 Grafické znázornění mikroregionálního školského regionu

Zdroj: ČSÚ, Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

4.3 Region maloobchodu a služeb Dalším a zároveň i posledním parciálním regionem, kterému je v diplomové práci věnována pozornost, je region maloobchodu a služeb. V rámci zpracovaných a rozeslaných dotazníků byla soustředěna pozornost na dojížďku v následujících obslužných procesech: nákup běžného denního zboží (potraviny, drogerie, běžné domácí potřeby), nákupy textilu a obuvi, běžné služby (kadeřnictví, čistírny, opravny, holičství), návštěva lékárny, nákupy běžného průmyslového zboží (elektronika, sportovní potřeby), nákupy knih a mediálních nosičů (např. CD, DVD), nákupy nábytku a bytových doplňků, speciální služby (fotograf, opravny elektroniky, atd.) a nákupy speciálního výběrového zboží (šperky, motoristické zboží atd.).

Stejně jako v předešlých kapitolách, tak i zde bude kapitola rozdělena na nadlokální a mikroregionální úroveň. Pro nadlokální úroveň jsou brány v potaz odpovědi na otázky týkající se nákupu textilu a obuvi, využívání běžných služeb a návštěva lékárny. Ve výše uvedeném výčtu pak chybí jedna poměrně významná služba, kterou představují nákupy běžného denního zboží. Je tomu tak proto, že tato služba je ve velké většině případů uskutečňována na lokální úrovni, když téměř v každé obci existuje nějaký menší obchod či malá samoobsluha. Z tohoto důvodu je pak zbytečné zahrnovat tuto službu do nadlokální úrovně v rámci které s ní tedy není nadále počítáno. Podmínkou pro to, aby obec mohla být označena jako nadlokální středisko, je skutečnost, že zde musí být přítomny minimálně dvě ze tří zmíněných služeb.

Pro mikroregionální úroveň jsou pak relevantní odpovědi na otázky spojené s poskytováním speciálních služeb, nákupy běžného průmyslového zboží, nákupy nábytku a doplňků do domácnosti, nákupy knih a multimédií a nákupy speciálního výběrového zboží. I zde jsou stanoveny podmínky pro to, aby mohla být příslušná obec označena jako středisko mikroregionálního významu. První podmínkou je přítomnost alespoň tří z celkem pěti výše uvedených služeb. Druhá podmínka spočívá, tak jako u ostatních parciálních regionů v tom, že středisko mikroregionálního významu musí být zároveň střediskem nadlokálního významu.

Procesu samotného vymezování regionů pak musí nutně předcházet jeden „mezikrok“, který spočívá v určení hierarchické úrovně, na které jsou dané obslužné procesy relativně uzavřeny. Za tímto účelem bylo nutné změřit jednotlivé vzdušné vzdálenosti a to jak v rámci hlavních cílů, které byly obcemi v dotazníku uvedeny, tak i v rámci vedlejších a výjimečných cílů. K měření jsem pak využil internetového webu ww.mapy.cz. Zde byly tedy zjištěny potřebné vzdušné vzdálenosti jednotlivých cílů. Uzavřenost obslužných procesů je následně stanovena podle vzdáleností, ve kterých se uskuteční 90 % všech cest. V rámci každého procesu bylo

odečteno 10 % hodnot, které se nejvíce odchylovaly. Tímto postupem bylo zjištěno, kam směřuje 90 % cest dojížďky, neboli můžeme říct, že byl určen 90 percentil. Všechny výsledky provedených měření jsou pak zachyceny v následující tabulce níže.

Tabulka 6 Vzdálenost hlavních a vedlejších cílů v rámci jednotlivých procesů v km

Obslužný proces Hlavní cíl Veškeré cíle Běžné denní nákupy 2,52 15,85 Nákup textilu a obuvi 13,66 22,79 Běžné služby 10,86 16,51 Návštěva lékárny 7,82 17,7 Nákup běžného 14,89 21,76 průmyslového zboží Speciální služby 10,64 20,85 Nákup knih a mediálních 14,17 23,63 nosičů Nákupy speciálního 20, 86 28, 62 výběrového zboží Nákup nábytku a bytových 16, 94 26, 78 doplňků Zdroj: Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

Ze zjištěných výsledků zaznamenaných v tabulce je zřejmé, že na nejkratší vzdálenosti jsou uspokojovány potřeby běžných denních nákupů a to především z toho důvodu, že většina obcí disponuje alespoň malým obchodem či samoobsluhou. Z tohoto důvodu tedy tato služba není zahrnuta do skupiny ostatních služeb nadlokálního významu. U dalších služeb je pak přece jen patrná větší diverzifikace cest. Nejdelší dojížďku pak obyvatelé okresu Vyškov absolvují kvůli nákupům speciálního výběrového zboží, kdy v případě hlavních cílů 90 % absolvovaných cest probíhá do vzdálenosti 20,86 km, zatímco v případě vedlejších cílů je to 28,62 km. Zajímavým zjištěním je pak nepochybně fakt, že v rámci dalších služeb již nejsou rozdíly v dojížďkách tolik markantní. Hlavní cíle se pak u jednotlivých služeb pohybují v rozmezí cca 8-17 km zatímco u vedlejších cílů je toto rozmezí 16-27 km. U vedlejších cílů se pak projevuje fakt, že hlavní města či střediska okresu jsou rozprostřena do jiných světových stran.

Po zjištění vzdušných vzdáleností jednotlivých cílů bylo nutné z výsledků dotazníkového šetření zjistit počet uváděných hlavních a veškerých cílů pro všechny obslužné procesy v rámci parciálního regionu maloobchodu a služeb. Z těchto údajů tedy byly určeny koeficienty významnosti jednotlivých obslužných procesů, které jsou nutné pro další výpočty při vymezení sfér vlivu obslužných středisek. Výpočet koeficientu byl stanoven podle poměru hlavních cílů uvedených u jednotlivých procesů. Výchozím a směrodatným procesem byl stanoven ten s nejmenším počtem hlavních cílů, od kterého se posléze odvíjely další procesy a byly stanoveny další poměry. Všechny zjištěné údaje byly shrnuty do tabulky níže, ve které jsou uvedeny všechny koeficienty významnosti u jednotlivých služeb.

Tabulka 7 Počty hlavních a vedlejších cílů v rámci obslužných procesů

Obslužný proces Hlavní cíle Vedlejší cíle

Běžné denní nákupy 54 14

Nákup textilu a obuvi 7 6

Běžné služby 15 31

Návštěva lékárny 10 14 Nákupy běžného 7 15 průmyslového zboží

Speciální služby 7 13

Nákupy nábytku a bytových 6 13 doplňků

Nákupy knih a 6 12 multimediálních nosičů

Nákupy speciálního 5 12 výběrového zboží Zdroj: Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

Z výše uvedené tabulky je patrné, že nejvíce hlavních i vedlejších cílů bylo uvedeno celkem nepřekvapivě u běžného denního nákupu (54 hlavních cílů a 14 vedlejších cílů) a běžných služeb (15 hlavních cílů a 31 vedlejších cílů). U ostatních služeb se pak počty již tolik nelišily a rozdíly byly tedy poměrně malé. Celkem pro všechny druhy služeb se počty hlavních a vedlejších cílů pohybovaly v intervalu od 5 do 15.

Na základě metodiky J. Maryáše jsou jednotlivé koeficienty seřazeny následovně: Nákupy speciálního výběrového zboží : Nákupy knih a multimediálních nosičů : Nákupy nábytku a bytových doplňků : Speciální služby: Nákupy běžného průmyslového zboží : Nákup textilu a obuvi : Běžné služby : Běžné denní nákupy = 1 : 1,2 : 1,2 : 1:4 : 1,4 : 1,4 : 2:3 : 10,8. Jak již bylo zmíněno výše, tak je obslužný proces běžných denních nákupů uspokojován na lokální úrovni, a proto tedy není dále brán v potaz.

Určení těchto koeficientů významnosti je velmi důležité pro výpočet spádovosti obslužných procesů. Region maloobchodu a služeb totiž na rozdíl od regionů zdravotnictví a školství nedisponuje pevně danou hierarchií procesů. Z tohoto důvodu je tedy nutné pro výpočet spádovosti nutné využít oba vzorce uvedené v teoretické části práce v kap. 1.4.2, ve které je zároveň popsán i celý postup výpočtu.

4.3.1 Nadlokální region maloobchodu a služeb Pro nadlokální region maloobchodu a služeb platí stejná pravidla jako v případě školského regionu a zdravotnického regionu. To znamená, že i tady se přiřazuje celkový relativní význam dané obce k jednotlivým spádovým střediskům. V případě, když byl ze strany obce uveden jediný cíl, byl tento cíl automaticky přiřazen ke středisku. V případě, když obec uvedla více cílů, byla spádovost určena dle převažujícího spádu, když celkový relativní význam prvního střediska musí dosahovat alespoň 60 % významu prvních dvou středisek. V případě, když je význam střediska menší než zmíněných 60 %, je obec označena za oscilační.

Pro určení nadlokálního regionu maloobchodu a služeb jsou relevantní následující tři služby: běžné služby, nákup běžného textilu a obuvi a návštěva lékárny. Za středisko nadlokálního významu pak může být označena pouze ta obec, která disponuje minimálně dvěma ze tří zmíněných služeb.

Na základě zaslaných dotazníků pak bylo zjištěno, že v okrese Vyškov je celkem 7 středisek maloobchodu a služeb, které svou polohou spadají do okresu Vyškov: Vyškov, Bučovice, Slavkov u Brna, Ivanovice na Hané, Rousínov, Brankovice, Otnice. Zároveň pak bylo identifikováno i jedno středisko, které svou polohou spadá mimo zkoumané území: Újezd u Brna. Z dotazníkového šetření pak jako nejvýznamnější středisko vzešlo okresní město Vyškov, které jako hlavní cíl dojížďky uvedlo celkem 34 obcí. Na druhém místě co do významu se pak umístilo město Bučovice s celkem 12 obcemi, které jej uvedly jako hlavní cíl dojížďky. Dále následoval Slavkov u Brna, který jako hlavní směr dojížďky uvedlo 8 obcí.

Převažující směr dojížďky pak nebylo možné určit celkem u 15 obcí. Tyto obce pak byly označeny za oscilační, přičemž nejvíce byly identifikovány oscilace mezi Vyškovem a Bučovicemi či případně pak mezi Slavkovem u Brna a Bučovicemi. Níže je pak uveden celkový přehled středisek a jejich spádových obcí.

Vyškov: Radslavice, Lysovice, Nové Sady, Nemojany, Zelená Hora, Kozlany, Hvězdlice, Křižanovice u Vyškova, Prusy-Boškůvky, Hlubočany, Švábenice, Drnovice, Bohdalice- Pavlovice, Krásensko, Rybníček, Drysice, Orlovice, Ruprechtov, Vyškov, Podomí, Dětkovice, Ježkovice, Kučerov, Letonice, Luleč, Moravské Málkovice, Podivice, Pustiměř, Račice-Pístovice, Rostěnice-Zvonovice, Hoštice-Heroltice, Studnice, Topolany, Vážany, Bučovice: Bohaté Málkovice, Snovídky, Kojátky, Chvalkovice, Křižanovice, Mouřínov, Bučovice, Nemotice, Nesovice, Nevojice, Rašovice, Uhřice, Slavkov u Brna: Holubice, Koběřice u Brna, Slavkov u Brna, Nížkovice, Hodějice, Němčany, Vážany nad Litavou, Velešovice, Rousínov: Komořany, Podbřezice, Olšany, Habrovany, Rousínov, Ivanovice na Hané: Ivanovice na Hané, Medlovice, Brankovice: Nemochovice, Otnice: Otnice, Újezd u Brna: Hostěrádky-Rešov

Mezi oscilující obce pak patří: Milešovice (Slavkov u Brna-Brno), Tučapy (Rousínov- Vyškov), Hrušky (Hrušky-Slavkov u Brna), Malínky (Bučovice-Brankovice), Heršpice (Slavkov u Brna-Brno), Šaratice (Slavkov u Brna-Šaratice), Zbýšov (Slavkov u Brna-Brno), Brankovice (Bučovice-Brankovice), Dražovice (Bučovice-Rousínov), Dobročkovice (Bučovice-Brankovice), Milonice (Milonice-Bučovice), Křenovice (Křenovice-Slavkov u Brna), Bošovice (Slavkov u Brna-Brno), Kožušice (Kožušice-Brankovice), Lovčičky (Slavkov u Brna-Újezd u Brna).

Tabulka 8 Nadlokální region maloobchodu a služeb

Podíl Počet Počet Počet obyvatel obyvatel v % Podíl Středisko obyvatel obcí (bez střediska) (bez obyvatel v % celkem střediska) Vyškov 34 20 513 43, 64 % 41 512 45,47 % Bučovice 12 5 264 11,2 % 11 736 12, 85 % Slavkov u Brna 8 6 418 13,66 % 13 065 14, 31 % Rousínov 5 2 360 5,02 % 8 025 8, 79 %

Ivanovice na 2 307 0, 65% 3 251 3, 56 % Hané Brankovice 1 279 0, 59 % 279 0,31 % Otnice 1 0 0 1 564 1,71 % Újezd u Brna 1 845 1,8 % 845 0, 93 %

Oscilační 15 11 048 23, 51 % 11 048 12,1 %

Zdroj: Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

Dle výše uvedených výsledků je zřejmé, že okresní město Vyškov je jednoznačně nejdůležitějším střediskem nadlokálního významu v rámci stejnojmenného okresu, co se týče maloobchodu a služeb. Zde je možné si povšimnout jisté „vyváženosti“ v podílu procent, co se týče jak počtu obcí, které město obsluhuje, tak i počtu obyvatel. V obou případech se totiž jedná o zhruba 45% podíl na celkových číslech v počtu měst a obyvatel okresu. Na druhém a třetím místě jsou potom další dvě důležitá střediska okresu a to Bučovice a Slavkov u Brna. Zde je poměrně zajímavým úkazem, že zatímco v počtu obcí, pro které jsou tato střediska hlavní spádovou oblastí, mají převahu Bučovice nad Slavkovem u Brna (12 oproti 8), tak v celkových počtech obyvatel je pak o něco málo významnější Slavkov u Brna (13 065 oproti 11 736 obyvatelům). Zvláštní případ pak představuje obec Brankovice, která ač je pro jednu jinou obec hlavní spádovou oblastí, tak sama osciluje mezi Brnem a Bučovicemi. Zajímavé zjištění představuje rovněž fakt, že v rámci výzkumu byl identifikován poměrně velký počet oscilujících obcí s poměrně výrazným zastoupením na celkovém podílu obyvatelstva okresu.

Obrázek 6 Grafické znázornění nadlokálního regionu maloobchodu a služeb

Zdroj: ČSÚ, Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

4.3.2 Mikroregionální region maloobchodu a služeb V rámci této další podkapitoly je pozornost zaměřena na maloobchod a služby a to z mikroregionální úrovně. V souvislosti s tímto bude blíže zkoumáno těchto pět služeb: nákup běžného průmyslového zboží (elektronika, sportovní potřeby…), nákup knih a mediálních nosičů, nákup nábytku a doplňků do domácnosti, nákup speciálního výběrového zboží (auta, šperky atd.) a speciální služby (opravny elektroniky, fotograf…). K tomu, aby obec mohla být označena jako středisko mikroregionálního významu, je nutné, aby splňovala podmínku přítomnosti alespoň tří z pěti uvedených služeb. Zároveň pak musí být určena jako středisko nadlokálního významu.

Postup, který zde bude využit pro je pak zcela identický s postupem použitým o kapitolu výše. Tzn., že nejprve budou vypočítány relativní významy, které následně budou vynásobeny příslušnými koeficienty, které byly pro tyto účely vypočítány na začátku kapitoly věnující se regionu maloobchodu a služeb. I zde platí hranice 60 %, která je stěžejní při určování středisek. V případě, kdy tedy obec nedosáhne 60% hodnoty součtu prvních dvou středisek, bude zařazena mezi oscilující obce.

Celkem takto byla identifikována 4 střediska mikroregionální úrovně, z nichž celkem 3 svou polohou spadají do okresu Vyškov: Bučovice, Vyškov, Slavkov u Brna. Rovněž bylo zaznamenáno i jedno středisko, které spadá mimo toto zkoumané území: Brno

V rámci provedeného zkoumání pak bylo zjištěno, že stejně jako v případě určování nadlokálního regionu maloobchodu a služeb je i zde patrná kruciální role okresního města Vyškova, které bylo celkem 37 obcemi určeno jako hlavní spádová oblast. Zároveň je zde jasně patrný i nárůst vlivu krajského města Brna, které identifikovalo jako středisko celkem 9 obcí. Stejný počet obcí potom určilo jako středisko město Bučovice a příliš pozadu nezůstal ani Slavkov u Brna, který byl určen jako hlavní spádová oblast pro 8 obcí. U zhruba čtvrtiny obcí (přesně 20 obcí) pak nebylo možné určit převažující spád, a proto tedy tyto obce byly zařazeny do kategorie oscilujících obcí. Níže je pak ještě uveden podrobný výčet obcí a jejich středisek.

Vyškov: Hlubočany, Švábenice, Drnovice, Bohdalice-Pavlovice, Krásensko, Rybníček, Drysice, Orlovice, Ruprechtov, Vyškov, Podomí, Radslavice, Tučapy, Nesovice, Nové Sady, Nemojany, Ivanovice na Hané, Zelená Hora, Kozlany, Hvězdlice, Křižanovice u Vyškova, Prusy-Boškůvky, Dětkovice, Ježkovice, Kučerov, Luleč, Medlovice, Moravské Málkovice, Podivice, Pustiměř, Račice-Pístovice, Rostěnice-Zvonovice, Rousínov, Hoštice-Heroltice,

Studnice, Topolany, Vážany, Brno: Milešovice, Nížkovice, Podbřezice, Křenovice, Zbýšov, Šaratice, Bošovice, Habrovany, Otnice, Bučovice: Kojátky, Dražovice, Dobročkovice, Bučovice, Snovídky, Křižanovice, Nemotice, Nevojice, Rašovice, Slavkov u Brna: Holubice, Koběřice u Brna, Slavkov u Brna, Hodějice, Lovčičky, Němčany, Vážany nad Litavou, Velešovice

Do kategorie oscilujících obcí pak spadají následující obce: Brankovice (Brno-Bučovice), Chvalkovice (Vyškov-Bučovice), Hostěrádky-Rešov (Újezd u Brna-Slavkov u Brna), Milonice (Vyškov-Bučovice), Olšany (Brno-Vyškov), Mouřinov (Brno-Vyškov), Bohaté Málkovice (Vyškov-Bučovice), Hrušky (Brno-Slavkov u Brna), Malínky (Brno-Bučovice), Heršpice (Brno-Slavkov u Brna), Komořany (Brno-Vyškov), Letonice (Brno-Bučovice), Nemochovice (Vyškov-Bučovice), Nesovice (Vyškov-Bučovice), Uhřice (Vyškov-Bučovice).

Tabulka 9 Mikroregionální region maloobchodu a služeb

Podíl Počet Počet obyvatel v % Podíl Středisko Počet obcí obyvatel (bez obyvatel (bez obyvatel v % střediska) celkem střediska) Vyškov 37 28 622 50, 04 % 49 621 54, 35 % Brno 9 8 872 15, 51 % 8 872 9, 72 % Bučovice 9 4 111 7, 19 % 10 579 11, 59 % Slavkov u 8 6 425 11, 23 % 13 072 14, 31 % Brna Oscilační 16 9 181 16, 05 % 9 181 10, 06 % Zdroj: Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

Z výše zpracované tabulky je opět zřejmé, že Vyškov je nejvýznamnějším střediskem pro největší počet obcí okresu. I zde přitom do značné míry platí jistá „přímá úměra“ mezi absolutním počtem obcí pro které je město hlavní spádovou oblastí a celkovým počtem obyvatel, přičemž obě tyto proměnné jsou vyjádřeny cca z 50 %. Zároveň lze z tabulky odvodit poměrně značný nárůst vlivu krajského města Brna, které je již, co se významu týče, již na úrovni Bučovic a Slavkova u Brna, které jsou tak po Vyškovu nejvýznamnějšími středisky v rámci zkoumaného okresu Vyškov. Poměrně velká vzdálenost mezi jednotlivými významnými středisky je pak nepochybně jedním z důvodů, že je zde poměrně velký počet oscilujících obcí, které oscilují právě mezi těmito hlavními středisky okresu Vyškov.

Obrázek 7 Grafické znázornění mikroregionálního regionu maloobchodu a služeb

Zdroj: ČSÚ, Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

4.4 Komplexní obslužný region Vymezení komplexního obslužného regionu nabízí ucelený a shrnující pohled na všechny tři výše zkoumané regiony tzn., zdravotnický, školský a region maloobchodu a služeb. V tomto konkrétním případě se nejedná o vymezení komplexního sociogeografického regionu podle Hampla, a to z toho důvodu, že se práce nezabývá dojížďkou obyvatel za prací. Proto je tedy v rámci této kapitoly používán pojem komplexní obslužný region. I v rámci této kapitoly byla střediska rozčleněna na nadlokální a mikroregionální úroveň, přičemž i zde při rozčleňování platí jistá pravidla. Ta konkrétně spočívají v tom, že obec, aby mohla být označena jako středisko nadlokální či mikroregionální úrovně, musí být střediskem alespoň ve dvou ze tří zmiňovaných parciálních regionů.

Analogicky s předchozími kapitolami bylo postupováno rovněž při samotném výpočtu a následném určování obce, zda je či není střediskem dané úrovně. V případě, kdy byla obec přiřazena ke spádovému středisku ve všech třech zkoumaných oblastech (školství, zdravotnictví, maloobchod a služby), byla k danému středisku automaticky přiřazena. V ostatních případech, kdy měla obec v každé oblasti jiný spád, bylo potřeba určit spád, který převažoval. Za tímto účelem byl proto každému obslužnému procesu přiřazen příslušný koeficient. Nejnižší koeficient byl přiřazen oblasti školství, protože v tomto případě se jedná pouze o pohyb jedné určité skupiny obyvatel a to žáků a studentů. Tomuto procesu byl tedy přiřazen koeficient 1. Oblastem zdravotnictví a maloobchodu a služeb pak byl přiřazen koeficient významu s hodnotou 2, neboť se v těchto případech jedná o procesy, do nichž jsou zapojeny všechny skupiny obyvatel bez rozdílu v rámci zkoumaného okresu. Obec, jejíž celkový relativní význam dosahuje hodnot větších než 60 % v rámci prvních dvou nejvýznamnějších obcí, je pak označena jako středisko nadlokálního či mikroregionálního významu. V případě, kdy žádná obec této hranice nedosáhne, je pak označena za oscilační.

4.4.1 Nadlokální obslužný region V rámci okresu Vyškov splňovalo výše zmíněné podmínky celkem 10 obcí, která jsou tedy středisky nadlokálního významu: Vyškov, Bučovice, Slavkov u Brna, Rousínov, Otnice, Ivanovice na Hané, Brankovice, Křenovice, Pustiměř, Šaratice. Všechny identifikované střediska nadlokálního významu pak svou polohou spadají na území okresu Vyškov.

Nejvýznamnějším střediskem je pak opět okresní město Vyškov, které je hlavní spádovou oblastí pro celkem 26 obcí. Na druhém místě jsou dále Bučovice, které jako svůj hlavní směr dojížďky uvedlo 13 obcí. Následuje pak Slavkov u Brna se 7 obcemi a Rousínov s celkem 6

obcemi. Ostatní střediska pak dosáhla počtu několika málo jednotek obcí a mají v tomto procesu již spíše marginální význam. U poměrně velkého počtu celkem 17 obcí pak nebylo možné určit převažující směr dojížďky, a proto byly tyto obce označeny za oscilační. Níže je opět uveden celkový přehled středisek a obcí, které do jednotlivých středisek spadají:

Vyškov: Hlubočany, Vyškov, Ruprechtov, Drysice, Rybníček, Nemojany, Prusy-Boškůvky, Podomí, Zelená Hora, Křižanovice u Vyškova, Švábenice, Drnovice, Orlovice, Lysovice, Bohdalice-Pavlovice, Krásensko, Dětkovice, Ježkovice, Kučerov, Luleč, Podivice, Pustiměř, Rostěnice-Zvonovice, Studnice, Topolany, Vážany, Bučovice: Křižanovice, Mouřínov, Kojátky, Bohaté Málkovice, Chvalkovice, Bučovice, Dražovice, Nemochovice, Nemotice, Nesovice, Nevojice, Rašovice, Uhřice, Slavkov u Brna: Koběřice u Brna, Nížkovice, Slavkov u Brna, Hodějice, Němčany, Vážany nad Litavou, Velešovice, Rousínov: Tučapy, Olšany, Podbřezice, Komořany, Habrovany, Rousínov, Šaratice: Šaratice, Hostěrádky-Rešov, Ivanovice na Hané: Ivanovice na Hané, Medlovice, Hoštice-Heroltice, Křenovice: Křenovice, Pustiměř: Radslavice, Otnice: Bošovice, Lovčičky, Otnice,

Obec Brankovice, která je mezi střediska zařazena, pak sama spadá pod oscilující obce a zároveň pak žádná jiná obec zde nemá převažující spád. Mezi oscilační obce se dále řadí: Heršpice (Heršpice-Slavkov u Brna), Holubice (Vyškov-Slavkov u Brna), Hrušky (Slavkov u Brna-Křenovice), Nové Sady (Vyškov-Protivanov), Kozlany (Vyškov-Kozlany), Milonice (Nesovice-Bučovice), Hvězdlice (Vyškov-Bučovice), Brankovice (Brankovice-Bučovice), Dobročkovice (Brankovice-Bučovice), Milešovice (Milešovice-Slavkov u Brna), Malínky (Brankovice-Bučovice), Zbýšov (Slavkov u Brna-Šaratice), Snovídky (Vyškov-Bučovice), Kožušice (Vyškov-Bučovice), Letonice (Vyškov-Bučovice), Moravské Málkovice (Ivanovice na Hané-Vyškov), Račice-Pístovice (Drnovice-Vyškov).

Tabulka 10 Nadlokální komplexní obslužný region

Podíl Počet Počet Počet obyvatel v % Podíl Středisko spádových obyvatel (bez obyvatel (bez obyvatel v % obcí střediska0 celkem středisek) Vyškov 26 15 233 34, 51 % 36 232 39, 68 % Bučovice 13 6 135 14, 22 % 12 603 13, 80 % Slavkov u Brna 7 5 180 12, 07 % 11 827 12, 95 % Rousínov 6 2 938 6, 85 % 8 603 9, 42 % Otnice 3 1 900 4, 49 % 3 464 3, 79 % Ivanovice na 3 936 2, 21 % 3 880 4, 25 % Hané Brankovice 0 0 0 % 0 0 % Křenovice 1 0 0 % 1 947 2, 13 % Pustiměř 1 415 0, 98 % 415 0, 45 % Šaratice 2 1 040 2, 46 % 1 885 2, 06 % Oscilační 17 10 469 22, 21 % 10 469 11, 46 % Zdroj: Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že město Vyškov opět dominuje jako jednoznačně nejvýznamnější středisko nadlokálního významu, když je zhruba pro třetinu obcí (26), tak i pro třetinu obyvatel (34,51 respektive 39,68 %) hlavní spádovou oblastí. Další významná střediska pak představují Bučovice, Slavkov u Brna a ještě i Rousínov. Zajímavostí je pak skutečnost, že Bučovice jsou sice hlavní spádovou oblastí pro téměř dvojnásobně větší počet obcí než Slavkov u Brna (13 ku 7), ale v rámci celkového počtu obyvatel už jsou čísla o poznání vyrovnanější (14,22 % ku 12,07 % respektive 13,80 % ku 12,95 %). Svědčí to tedy o tom, že Bučovice jsou spádovou oblastí především pro ty nejmenší obce, nacházející se v bezprostředním okolí města. Poměrně významné středisko pak představuje ještě město Rousínov, které je hlavní spádovou oblastí pro 6 obcí a celkem pro 9,42 % obyvatel okresu. Obec Brankovice pak není hlavní spádovou oblastí pro žádnou z obcí, a sama pak ještě osciluje mezi Bučovicemi a jí samotnou, tedy Brankovicemi. Obec Křenovice je pak střediskovou obcí sama pro sebe.

Obrázek 8 Grafické znázornění nadlokálního komplexního obslužného regionu

Zdroj: ČSÚ, Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

4.4.2 Mikroregionální obslužný region Při určování středisek mikroregionálního významu byl zvolen stejný způsob, jako tomu bylo u středisek nadlokálního významu. Tzn., že pro to, aby mohla být obec označena jako středisko mikroregionálního významu, musela být takto definována v rámci minimálně dvou ze tří obslužných regionů. Tuto podmínku pak splnila celkem 4 střediska, přičemž 3 z nich svou polohou spadají do území okresu Vyškov (Vyškov, Bučovice, Slavkov u Brna) a 1 pak leží vně tohoto okresu (krajské město Brno).

V rámci přiřazování jednotlivých obcí ke střediskům pak byla využita stejná metodika jako v předcházející kapitole. Když u obce nebylo možné určit převažující směr dojížďky, byla označena za oscilační.

V rámci provedeného průzkumu bylo zjištěno, že nejvýznamnějším střediskem se opět jako v případě nadlokálního obslužného regionu stalo město Vyškov, které jako hlavní cíl dojížďky v rámci tohoto procesu uvedlo celkem 40 obcí. Na této úrovní je pak zároveň možné pozorovat vzrůstající důležitost krajského města Brna, které se společně s Bučovicemi dělí o druhé místo se 6 obcemi, které je označily za své hlavní spádové oblasti. Slavkov u Brna je pak střediskem pro 3 obce. Stejně jako v případě nadlokální úrovně, tak i v rámci této úrovně můžeme identifikovat poměrně velké množství oscilujících obcí (celkem 24), což zároveň představuje poměrně velké procento z celkového počtu obyvatel okresu. Níže je zaznamenán přehled všech obcí a jejich zařazení k jednotlivým střediskům

Vyškov: Krásensko, Bohdalice-Pavlovice, Lysovice, Orlovice, Drnovice, Podomí, Prusy- Boškůvky, Nemojany, Rybníček, Drysice, Ruprechtov, Hvězdlice, Zelená Hora, Olšany, Kozlany, Nové Sady, Tučapy, Hlubočany, Dětkovice, Ježkovice, Kučerov, Luleč, Medlovice, Moravské Málkovice, Podivice, Pustiměř, Račice-Pístovice, Rostěnice-Zvonovice, Rousínov, Hoštice-Heroltice, Studnice, Topolany, Vážany, Komořany, Slavkov u Brna: Koběřice u Brna, Slavkov u Brna, Hodějice, Bučovice: Snovídky, Bučovice, Chvalkovice, Kojátky, Nevojice, Rašovice, Brno: Křižanovice, Šaratice, Heršpice, Bošovice, Habrovany, Otnice

Mezi oscilující obce pak patří: Dražovice (Bučovice-Vyškov), Zbýšov (Slavkov u Brna- Brno), Křenovice (Slavkov u Brna-Brno), Hostěrádky-Rešov (Vyškov-Brno), Malínky (Brno- Bučovice), Bohaté Málkovice (Bučovice-Vyškov), Milešovice (Vyškov-Brno), Dobročkovice (Bučovice-Vyškov), Brankovice (Bučovice-Vyškov), Milonice (Bučovice-Vyškov), Mouřínov (Bučovice-Vyškov), Hrušky (Slavkov u Brna-Brno), Nížkovice (Vyškov-Brno), Holubice (Vyškov-Brno), Kožušice (Bučovice-Vyškov), Letonice (Bučovice-Vyškov),

Lovčičky (Slavkov u Brna-Brno), Němčany (Slavkov u Brna-Brno), Nemochovice (Bučovice- Vyškov), Nemotice (Bučovice-Vyškov), Nesovice (Bučovice-Vyškov), Uhřice (Bučovice- Vyškov), Vážany nad Litavou (Slavkov u Brna-Vyškov), Velešovice (Slavkov u Brna- Vyškov).

Tabulka 11 Mikroregionální komplexní obslužný region

Podíl Počet Počet Počet obyvatel v % Podíl Středisko spádových obyvatel (bez obyvatel (bez obyvatel v % obcí střediska) celkem středisek) Vyškov 40 30 150 52, 71 % 51 149 56, 02 % Bučovice 6 1 991 3, 48 % 8 459 9, 27 % Brno 6 6 288 10, 99 % 6 288 6, 89 % Slavkov u Brna 3 1 710 2, 99 % 8 357 9, 15 % Oscilační 24 17 072 29, 85 % 17 072 18, 7 % Zdroj: Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

Z uvedené tabulky vyplývá, že město Vyškov je pro více jak polovinu obyvatel stejnojmenného okresu střediskem. Jak jsem bylo naznačováno výše, tak je zde zajímavým zjištěním projevující se významnost jihomoravské metropole Brna, které je co do počtu obyvatel, mezi které se nezapočítávají počty obyvatel samotného střediska, již druhým nejvýznamnějším střediskem (6 288 obyvatel, což představuje necelých 11 % obyvatel v rámci vzorku populace bez středisek a necelých 7 % z celkového počtu obyvatel okresu). Kromě obcí, pro které Vyškov představuje středisko, pak převažuje podíl obcí, které oscilují. Tyto obce jsou pak zastoupeny v celkovém množství populace okresu zhruba z jedné pětiny (přesně 18,7 %).

Obrázek 9 grafické znázornění mikroregionálního komplexního obslužného regionu

Zdroj: ČSÚ, Vlastní tvorba dle dostupných dat z provedeného průzkumu

5. Komparace výsledků Tato závěrečná kapitola je věnována srovnání výsledků, které byly zjištěny v rámci průzkumu popsaného u této diplomové práce s výsledky dotazníkového šetření, které proběhlo pod vedením J. Maryáše v 80. letech 20. století. Za účelem porovnání výsledků byla využita mapa, která charakterizuje dojížďku v oblasti maloobchodu a služeb a to na mikroregionální úrovni. Oba dva výzkumy lze společně mezi sebou porovnat, neboť při obou byla využita stejná metodika, která je zaznamenána v teoretické části této práce.

Při porovnávání výsledků bylo nutné vzít v potaz trochu odlišné administrativní členění okresu, které od období 80. let doznalo určitých změn. Ty spočívaly v tom, že některé obce se sloučily, některé naopak zase rozdělily a v 21. století pak jedna obec byla „přeřazena“ do jiného okresu (obec Mouchnice v roce 2007 se stala součástí okresu Hodonín). Celkem tak byla ve výzkumu J. Maryáše identifikována 4 střediska a to: Vyškov, Bučovice, Slavkov u Brna a Rousínov. Dle mapy (příloha č. 3) je zřetelně vidět, že město Vyškov je zde nejvýznamnějším střediskem, když obsluhuje obce především ve střední a severní části regionu. Střediska Bučovice a Slavkov u Brna jsou pak dle mapy zhruba stejně významná. Ke středisku Rousínov pak zde náleží obce Habrovany a Podbřezice. Obec Nemotice v jihovýchodní části okresu pak má svůj převážný spád v obci Koryčany, které spadá do sousedního okresu Kroměříž. Naopak v jihovýchodním cípu je pak vidět, že 2 obce (Hostěrádky-Rešov a Milešovice) vykazují spád ke krajskému městu Brnu. Několik obcí v tomto prostoru pak ještě osciluje.

V současnosti je pak situace taková, že ze seznamu středisek zmizelo město Rousínov, jehož 2 obce, které k němu vykazovaly spád v 80. letech, nyní vykazují svůj spád ke krajskému městu Brnu. Obec Nemotice, která původně vykazovala svůj spád do Koryčan, nyní spadá pod středisko Bučovice. Střediska Bučovice a Slavkov u Brna mírně oslabila svou pozici a to na úkor především Brna. Pozice Vyškova pak zůstává víceméně stejná, když si stále udržuje status nejvýznamnějšího střediska stejnojmenného okresu.

Celkově lze tedy říct, že menší střediska v podobě Rousínova, Bučovic a Slavkova u Brna co do počtu obsluhovaných obcí mírně „oslabila“ svou pozici, když se zvýšila rozptýlenost dojezdových tras a to především kvůli relativní blízkosti krajského města Brna, jehož význam tak v rámci okresu Vyškov vzrostl. Tento stav je pak zapříčiněn řadou důvodů, mezi které jednoznačně patří lepší dopravní dostupnost velkých měst a také čím dál běžnější dojíždění obyvatel za prací do velkých center, která tak v sobě kumulují stále větší význam a moc. Dalo

by se tedy říct, že současná situace v rámci okresu Vyškov v podstatě kopíruje trendy, které jsou k vidění prakticky všude ve světě.

Závěr V rámci této diplomové práce byla zkoumána spádovost za službami v okrese Vyškov. Pod tento okres spadá celkem 80 obcí rozdělených celkem do tří správních obvodů (Vyškov, Bučovice, Slavkov u Brna), přičemž do tohoto počtu je zahrnut i vojenský újezd Březina, který svou plochou zabírá poměrně velkou rozlohu okresu. Jelikož se však jedná o vojenský újezd, který nemá žádné stále obyvatele, není proto v rámci této práce zahrnut.

Za účelem výzkumu spádovosti za službami byly rozeslány elektronicky emailem dotazníky na všechny starosty (případně místostarosty či administrativní pracovníky) obcí v okresu. Vzhledem pak k o něco málo více než poloviční návratnosti, musely být zbývající informace zjištěny telefonicky během úředních hodin jednotlivých obecních úřadů. Zjištěné údaje pak byly zpracovány podle metodiky J. Maryáše, která je blíže popsaná v rámci teoretické části této práce.

První zkoumanou oblastí respektive prvním zkoumaným parciálním regionem na nadlokální a mikroregionální úrovni bylo zdravotnictví. Na nadlokální úrovni byl největším spádovým střediskem identifikován Vyškov, pod který spadá celkem 23 obcí. Poměrně velký počet obsluhovaných obcí pak mělo ještě město Bučovice (16 obcí). V rámci celkového počtu obyvatel bylo ale významnější středisko v podobě Slavkova u Brna a to i přesto, že počet obsluhovaných obcí zde byl poměrně výrazně menší než v případě Bučovic (10 obcí). Na mikroregionální úrovni pak ještě vzrostl význam okresního města Vyškova, který je pro celkem 42 obcí hlavní spádovou oblastí, zatímco další města už byla jako střediska označena maximálně u 9 obcí (Bučovice). Počet oscilujících obcí pak byl v obou případech podobný (15 obcí v rámci v rámci regionu nadlokálního a 13 obcí v rámci regionu mikroregionálního).

Druhým zkoumaným parciálním regionem pak byl region školský, který byl opět zkoumán na nadlokální, tak i mikroregionální úrovni. Na nadlokální úrovni byl nejvýznamnějším střediskem Vyškov s celkem se 12 obsluhovanými obcemi. Další města však měla rovněž poměrně velký význam, když Bučovice byly určeny jako hlavní spádová oblast celkem pro 10 obcí, Brankovice pro 9 obcí a Slavkov u Brna pro 8 obcí. Celkem pak bylo identifikováno 14 středisek nadlokálního významu, což svědčí o poměrně dobré vybavenosti obcí zařízeními předškolního a základního školního vzdělávání. V rámci mikroregionálního školského regionu pak byla nalezena 4 města, která splňovala předpoklad pro to, aby se mohla stát střediskem. Zdaleka nejvýznamnější spádovou oblastí pak v rámci středoškolského vzdělávání představuje město Vyškov (38 obcí a cca 50 % obyvatel), které je následováno

Bučovicemi, kde se nachází jedno ze dvou gymnázií v celém okresu (středisko celkem pro 16 obcí a zhruba 15 % obyvatel). Počet oscilujících obcí pak byl mírně vyšší v případě mikroregionálního regionu než u nadlokálního (15 obcí ku 11 obcím).

Posledním zkoumaným parciálním regionem pak byl region maloobchodu a služeb. V rámci nadlokální úrovně bylo zjištěno, že na území okresu Vyškov se vyskytuje celkem 7 středisek. Největšího významu pak dosáhlo opět okresní město Vyškov, který jako hlavní cíl dojížďky uvedlo celkem 34 obcí, které reprezentují vzorek zhruba 45 % obyvatel okresu. Pro dalších 12 obcí je pak střediskem město Bučovice a pro celkem 8 obcí pak Slavkov u Brna. Další střediska pak už nabývala pouze marginálního významu. U celkem 15 obcí pak nebylo možné přiřadit středisko, tudíž byly označeny jako oscilační. V rámci mikroregionálního regionu maloobchodu a služeb byla zjištěna 4 střediska, z nichž 3 se nacházejí na území okresu Vyškov a 1 středisko v podobě krajského města Brna, které leží svou polohou mimo tento okres. Nejvýznamnějším střediskem pak byl opět Vyškov se 37 spádovými obcemi, což v celkových číslech reprezentuje více než polovinu obyvatel okresu. Další tři střediska v podobě Brna, Bučovic a Slavkova u Brna měla v rámci průzkumu velmi podobné výsledky (9, 9 a 8 obcí a vždy přibližně 10 % obyvatel regionu). U 16 obcí pak nebylo možné určit jeden převažující směr dojížďky, a proto tedy byly zařazeny mezi oscilující obce.

Na základě výsledků všech tří výše zmiňovaných parciálních regionů pak došlo ještě ke stanovení komplexního obslužného regionu, který byl opět stejně jako parciální regiony vymezen na nadlokální a mikroregionální úrovni. V rámci nadlokální úrovně bylo identifikováno celkem 10 středisek, která všechny svou polohou spadala na území okresu Vyškov. Město Vyškov zde vyšlo jako středisko u 26 obcí se zhruba 40% podílem na zastoupení všech obyvatel okresu. Na dalších místech pak obligátně následovaly Bučovice a Slavkov u Brna (13 a 7 obcí reprezentující zhruba 14 % respektive 13 % obyvatel okresu). Relativně velkého významu pak ještě dosáhl Rousínov se 6 obcemi a téměř 10 % obyvateli okresu. V rámci mikroregionální úrovně pak byl opět jednoznačně nejdůležitějším střediskem Vyškov (40 obcí a více než 56 % obyvatel okresu), když ostatní střediska v podobě Bučovic, Brna a Slavkova u Brna (6, 6 a 3 obce), zdaleka nedosahovala takového významu. Celkem velký počet 24 obcí pak byl zařazen mezi oscilující obce.

V rámci poslední kapitoly této diplomové práce pak bylo provedeno srovnání s výsledky zjištěnými v 80. letech minulého století. V rámci tohoto porovnání pak bylo zjištěno, že okresní město Vyškov si svůj význam v kontextu spádovosti obyvatel za službami, uchovalo. Naopak město Rousínov už v rámci současného průzkumu nebylo zařazeno mezi střediska.

Menší střediska v rámci okresu v podobě Bučovic a Slavkova u Brna naopak zaznamenaly mírný pokles významu, a to především z toho důvodu, že v rámci okresu poměrně výrazně stoupla významnost Brna, jakožto krajského města. V kontextu toho, že se z Brna stává v čím dál větší míře centrum, kde roste počet nabídek práce a pracovních příležitostí, není tento trend příliš překvapivým zjištěním, přičemž do budoucna se dá očekávat, že tento trend bude nadále růst.

Seznam literatury ANDĚL, Jiří.: Sociogeografická regionalizace. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 1996. ISBN 80-7044-112-7.

CALDERWOOD, Eric; FREATHY, Paul.: Consumer mobility in the Scottish isles: The impact of internet adoption upon retail travel patterns. Transportation Research Part A: Policy and Practice, 2014.

CLARKE, Ian; BANGA, Sunil.: The economic and social role of small stores: a review of UK evidence. The International Review of Retail, Distribution and Consumer Research, 2010.

HAGUE, Paul N.: Průzkum trhu: [příprava, výběr vhodných metod, provedení, interpretace získaných údajů]. Brno: Computer Press, 2003. ISBN 9788072269174.

HAMPL, Martin, Václav GARDAVSKÝ a Karel KÜHNL.: Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR. Praha: Polygrafie, n. p., 1987. ISBN 60-047-87.

HAMPL, Martin.: Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich obecný kontext. Praha: DemoArt pro Univerzitu Karlovu, Přírodovědeckou fakultu, 2005. ISBN 80-86746-02.

KOZEL, Roman, Lenka MYNÁŘOVÁ a Hana SVOBODOVÁ.: Moderní metody a techniky marketingového výzkumu. Praha: Grada, 2011. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3527-6.

MARYÁŠ, J.: K metodám výběru středisek maloobchodu a sfér jejich vlivu. In Zprávy geografického ústavu ČSAV. roč. 20, č. 3. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1983. s. 61-76. ISSN 0375-6122.

MARYÁŠ, J.: Dojížďka do škol a za službami. In Atlas obyvatelstva. Geografický ústav ČSAV – Federální statistický úřad, Brno - Praha 1987.

MARYÁŠ, J.: Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu. Výzkumná zpráva. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1988.

MARYÁŠ, J. - VYSTOUPIL, J.: Ekonomická geografie. Brno: Masarykova univerzita, 2004.

MCEACHERN, Morven G.: WARNABY, Gary. Food shopping behaviour in Scotland: the influence of relative rurality. International Journal of Consumer Studies, 2006.

SKOKAN, Ladislav. Úvod do teorie geografie II. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 1999. ISBN 80-7044-229-8.

SMITH, Andrew; SPARKS, Leigh.: The role and function of the independent small shop: the situation in Scotland. The International Review of Retail, Distribution and Consumer Research, 2000.

SURYNEK, Alois, Růžena KOMÁRKOVÁ a Eva KAŠPAROVÁ.: Základy sociologického výzkumu. Praha: Management Press, 2001. ISBN 80-7261-038-4.

TOUŠEK, Václav, Josef KUNC a Jiří VYSTOUPIL.: Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7380-114-4.

VAN LEEUWEN, Eveline S.; RIETVELD, Piet.: Spatial consumer behaviour in small and medium- sized towns. Regional Studies, 2011.

Internetové zdroje ČSÚ: Charakteristika okresu Vyškov [online]. [cit. 2019-05-06]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xb/charakteristika_okresu_vyskov

Ipsos: Trendy v nákupním chování [online]. 2018 [cit. 2019-05-06]. Dostupné z: https://www.ipsos.com/cs-cz/trendy-v-nakupnim-chovani

Mapy.cz [online]. [cit. 2019-05-06]. Dostupné z: www.mapy.cz

Města a obce online: Okres Vyškov [online]. [cit. 2019-05-06]. Dostupné z: http://mesta.obce.cz/vyhledat2.asp?okres=3712&vzhled=ul

MŠMT: Rejstřík škol a školských zařízení [online]. [cit. 2019-05-06]. Dostupné z: https://rejstriky.msmt.cz/rejskol/

Státní správa. Okres Vyškov [online]. [cit. 2019-05-06]. Dostupné z: https://www.statnisprava.cz/rstsp/ciselniky.nsf/i/CZ0646

ÚZIS ČR: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR [online]. [cit. 2019-05-06]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/

Seznam tabulek Tabulka 1 Počet obcí a obyvatel dle velikostní kategorie obce……………………………..37 Tabulka 2 Nadlokální zdravotnický region v okrese Vyškov……………………………….42 Tabulka 3 Mikroregionální zdravotnický region v okrese Vyškov………………………….46 Tabulka 4 Nadlokální školský region v okrese Vyškov……………………………………..50 Tabulka 5 Mikroregionální školský region v okrese Vyškov………………………………..54 Tabulka 6 Vzdálenost hlavních a vedlejších cílů v rámci jednotlivých procesů…………….58 Tabulka 7 Počty hlavních a vedlejších cílů v rámci obslužných procesů…………………....59 Tabulka 8 Nadlokální region maloobchodu a služeb………………………………………...61 Tabulka 9 Mikroregionální region maloobchodu a služeb…………………………………..65 Tabulka 10 Nadlokální komplexní obslužný region………………………………………....69 Tabulka 11 Mikroregionální komplexní obslužný region…………………………………....72

Seznam grafů Graf 1 Vývoj počtu obyvatel v okrese Vyškov……………………………………………………....33 Graf 2 Vývoj počtu obyvatel v Jihomoravském kraji………………………………………………..34 Graf 3 Vývoj míry nezaměstnanosti v okrese Vyškov mezi lety 2005-2017………………………..35 Graf 4 Vývoj míry nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji mezi lety 2005-2017…………………35 Graf 5 Vývoj míry nezaměstnanosti v České republice mezi lety 2005-2017………………………36

Seznam obrázků Obrázek 1 Administrativní členění okresu Vyškov k 1. 1. 2016…………………………………….38 Obrázek 2 Grafické znázornění nadlokálního zdravotnického regionu……………………………...44 Obrázek 3 Grafické znázornění mikroregionálního zdravotnického regionu………………………..47 Obrázek 4 Grafické znázornění nadlokálního školského regionu……………………………………52 Obrázek 5 Grafické znázornění mikroregionálního školského regionu……………………………...56 Obrázek 6 Grafické znázornění nadlokálního regionu maloobchodu a služeb………………………63 Obrázek 7 Grafické znázornění mikroregionálního regionu maloobchodu a služeb………………....66 Obrázek 8 Grafické znázornění nadlokálního komplexního obslužného regionu……………………70 Obrázek 9 grafické znázornění mikroregionálního komplexního obslužného regionu………………73

Seznam příloh Příloha č. 1 – Průvodní dopis Příloha č. 2 – Vzor dotazníku Příloha č. 3 – Mapa vymezených středisek služeb z 80. let 20. století Příloha č. 4 – Seznam měst a obcí v okrese Vyškov

Příloha č. 1 – Průvodní dopis Vážená paní starostko, vážený pane starosto jmenuji se Josef Kovařík a jsem studentem Masarykovy univerzity v Brně na Ekonomicko-správní fakultě, obor Regionální rozvoj a správa. V současné době sbírám informace potřebné ke zpracování mé diplomové práce na téma „Spádovost za službami ve vybraném regionu“. Prosím Vás o vyplnění přiloženého dotazníku, který Vám nezabere víc než 10 minut Vašeho času. Vřele děkuji za Vaši spolupráci a za Váš čas.

Mgr. Josef Kovařík email: [email protected]

Příloha č. 2 – Vzor dotazníku

Pokyny při vyplňování dotazníku

Uveďte prosím směry dojížďky (obec nebo město) za vybraným maloobchodem a službami. „Převážně“ vyplňujte jen tehdy, jestliže občané Vaší obce uspokojují svoje potřeby hlavně v jedné obci. Naopak, jsou-li cesty za vybaveností tak rozdílné, že nelze určit jeden převažující směr, vyplňte „částečně“ a „výjimečně“. (Pokud si nebudete v některých případech zcela jisti, proveďte prosím odhad jakožto znalec místních poměrů).

Vyplnil: Název obce:

1. ZDRAVOTNICTVÍ

Zdravotnické zařízení Obec, kde je daná služba navštěvována

převážně částečně výjimečně

Praktický lékař

Dětský lékař

Stomatologie

Gynekologie

Speciální lékař

Nemocnice

Pohotovost

2. ŠKOLSTVÍ

Druh školního zařízení Obec, kde je daná služba navštěvována

převážně částečně výjimečně

Mateřská škola

Základní škola (I. stupeň)

Základní škola (II. stupeň)

Střední škola, gymnázium, učiliště

Vyšší odborná škola

Vysoká škola

3. MALOOBCHOD A SLUŽBY

Služba, zařízení Obec, kde je daná služba navštěvována

převážně částečně výjimečně

Nákup běžného denního zboží (potraviny, drogerie) Nákup textilu a obuvi Běžné služby (kadeřnictví, čistírny, opravny, holičství) Návštěva lékárny Nákup běžného průmyslového zboží (elektronika, sportovní potřeby..) Speciální služby (fotograf, opravny elektroniky) Nákup knih a mediálních nosičů Nákup nábytku Nákupy speciálního výběrového zboží (auta, šperky) Návštěva kulturních zařízení (koncerty, muzea, výstavy) Návštěva divadel Návštěva kina Návštěva restaurací, vináren, barů Návštěva sportovních zařízení (tělocvičny, fitcentra, bazény) Návštěva zábavních zařízení

(diskotéky, kuželky, bowling) Návštěva finančních institucí( banky, pojišťovny)

Podporuje vaše obec maloobchod a komerční služby?

☐Ano, finanční dotací soukromým provozovatelům, uveďte prosím částku za rok (v tis. Kč):……………

☐Ano, zvýhodněným pronájmem soukromým provozovatelům, uveďte prosím úlevu za rok (v tis. Kč):…………

☐Ano, obec obchod přímo provozuje

☐Ano, obec přímo provozuje objednávkový prodej

☐Ne

Existuje u Vás v obci zařízení maloobchodu nebo služeb, které provozuje podnikatel asijského (nejčastěji vietnamského) původu?

☐Ano ☐Ne ☐Nevím

Příloha č. 3 - Mapa vymezených středisek služeb z 80. let 20. století

Příloha č. 4 - Seznam měst a obcí v okrese Vyškov

Bohaté Málkovice Kožušice Podbřežice Bohdalice-Pavlovice Krásensko Podivice Bošovice Křenovice Podomí Brankovice Křižanovice Prusy-Boškůvky Březina Křižanovice u Vyškova Pustiměř Bučovice Kučerov Račice-Pístovice Dětkovice Letonice Radslavice Dobročkovice Lovčičky Rašovice Dražovice Luleč Rostěnice-Zvonovice Drnovice Lysovice Rousínov Drysice Malínky Ruprechtov Habrovany Medlovice Rybníček Heršpice Milešovice Slavkov u Brna Hlubočany Milonice Snovídky Hodějice Moravské Málkovice Studnice Holubice Mouřínov Šaratice Hostěrádky-Rešov Němčany Švábenice Hoštice-Heroltice Nemochovice Topolany Hrušky Nemojany Tučapy Hvězdlice Nemotice Uhřice Chvalkovice Nesovice Vážany Ivanovice na Hané Nevojice Vážany nad Litavou Ježkovice Nížkovice Velešovice Koběřice u Brna Nové Sady Vyškov Kojátky Olšany Zbýšov Komořany Orlovice Zelená Hora Kozlany Otnice