Bakalářská Práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů

Analýza somatometrických parametrů českých sportovních gymnastek

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské/diplomové práce: Vypracovala: Mgr. Petr Hedbávný, Ph.D. Alice Jáňová Trenérství

Brno, 2018

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.

V Brně dne 22. 4. 2018 Alice Jáňová

Děkuji Mgr. Petru Hedbávnému, Ph.D. za cenné rady, trpělivost a odborné vedení práce v průběhu zpracování bakalářské práce.

Bibliografická identifikace

Jméno a příjmení autora: Alice Jáňová Název bakalářské práce: Analýza somatometrických parametrů českých sportovních gymnastek Pracoviště: Katedra gymnastiky a úpolů Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Petr Hedbávný, Ph.D. Rok odevzdávání závěrečné práce: 2018

Anotace:

Cílem bakalářské práce bylo porovnat somatometrické charakteristiky českých a zahraničních sportovních gymnastek prostřednictvím bioimpedanční analýzy a antropometrickým měřením. Sledovanými parametry byla hmotnost, množství svalové hmoty, tukové tkáně, BMI a svalové dysbalance. Zkoumaný soubor tvořil 29 (14 zahraničních, 15 českých) gymnastek (věk 19 +/- 8 let). Při hodnocení většiny komponent, byly zjištěny srovnatelné hodnoty bez výrazného rozptylu.

Klíčová slova: somatometrie, gymnastika, antropometrie, In Body

Bibliographical identification

Autor’s first name and surname: Alice Jáňová Title of the master thesis: Analysis of somatometric parameters of Czech female gymnasts Department: Department of gymnastice and combatives Supervisor: Mgr. Petr Hedbávný, Ph.D. The year of submission of the final thesis: 2018

Annotation:

The aim of the bachelor thesis was to compare the somatometric characteristics of Czech and foreign sports gymnasts through bioimpedance analysis and anthropometric measurement. The monitored parameters were weight, muscle mass, body fat mass, BMI and muscle dysbalance. The studied group consisted of 29 (14 foreign, 15 Czech) gymnasts (age 19 +/- 8 years). Most of anthropometric components were found without significant scattering values.

Key words: somatometric characteristics, gymnastics, anthropometric, In Body

Obsah 1 Úvod ...... 6 2 Stav dosavadních poznatků ...... 7 2.1 Charakteristika sportovní gymnastice žen ...... 7 2.2 Faktory ovlivňující výkon ve sportovní gymnastice žen ...... 7 2.2.1 Fyziologické aspekty sportovní gymnastiky ...... 8 2.2.2 Metabolická charakteristika výkonu ...... 8 2.2.3 Somatické předpoklady sportovních gymnastek ...... 9 2.3 Tělesné složení ...... 14 2.3.1 Aktivní tělesná hmota ...... 14 2.3.2 Pasivní tělesná hmota ...... 15 2.3.3 Voda v těle ...... 15 2.4 Somatometrie ...... 16 2.5 Metody měření ...... 16 2.5.1 Metoda Sheldon ...... 18 2.5.2 Metoda Heath-Carter ...... 19 2.5.3 Metoda Inbody 720 ...... 20 3 Cíl a úkoly práce ...... 29 3.1 Cíl práce ...... 29 3.2 Úkoly práce ...... 29 3.3 Výzkumné otázky ...... 29 4 Metodika práce ...... 30 4.1 Charakteristika zkoumaného souboru ...... 30 4.2 Metody měření dat ...... 30 4.2.1 Antropometrická měření ...... 30 4.2.2 Analýza složení těla ...... 30 4.2.3 Zpracování naměřených dat ...... 31 5 Výsledky a jejich analýza ...... 32 5.1 Porovnání hmotnosti ...... 32 5.2 Porovnání tělesné výšky...... 32 5.3 Porovnání tělesné výšky vsedě ...... 33 5.4 Porovnání rozpětí paží ...... 34 5.5 Porovnání indexu tělesné hmotnost – BMI ...... 35 5.6 Porovnání svalové hmoty ...... 35

5.7 Porovnání % tělesného tuku ...... 39 5.8 Porovnání tukové hmoty ...... 39 5.9 Porovnání tukuprosté hmoty ...... 40 5.10 Porovnání obsahu vody v těle ...... 41 5.11 Porovnání obsahu minerálů ...... 41 6 Diskuse ...... 43 7 Závěr ...... 46 8 Bibliografie ...... 48 9 Seznam příloh ...... 50 10 Přílohy ...... 50 10.1 Příloha č. 1 – DVD ...... 50

1 Úvod Téma bakalářské práce jsem si zvolila nejen z důvodu studijní profilace, ale proto, že mám ke gymnastice dlouholetý vztah, který byl budován již od dětství. Vzhledem k tomu, že jsem měla tu čest reprezentovat svou zemi na dvou světových šampionátech, prošla jsem během dlouholeté přípravy řadou přístupů ke sportovnímu gymnastickému tréninku. Postupem let se zvyšovaly nároky na výkonnost a ty v mnohém souvisely se složením těla a jeho vývojem vzhledem k věku. Těžké tréninky, omezené prostředky regenerace, výživové nedostatky a tělesný vývoj tvořily tlak na výsledek několikaměsíčního snažení v závodním období.

V gymnastice můžeme z hlediska vývoje disciplíny pozorovat zvyšující se nároky na sportovkyni. Mění se obtížnost gymnastických prvků a tím vzrůstají požadavky na schopnosti i dovednosti gymnastek. Složení těla a antropometrické parametry, jako například tělesná výška a hmotnost, jsou vnímány jako limitující faktory výkonnosti v současné gymnastice.

Cílem této práce je srovnání tělesných parametrů českých a zahraničních reprezentantek v gymnastice. Jedná se o porovnání základních tělesných parametrů, které byly zjištěny pomocí bioimpedanční analýzy v průběhu závodního období.

2 Stav dosavadních poznatků 2.1 Charakteristika sportovní gymnastice žen Sportovní gymnastika žen je individuálním sportem, kde závodnice provádí, jak silové, tak švihové cviky na nářadích (Sarichev, 2014). Ženy soutěží na čtyřech nářadích přeskok, bradla, kladina, prostná, přičemž sestavy na kladině a prostných by neměly přesáhnout časový úsek 90 sekund.

Ve sportovní gymnastice se kladou nároky především na koordinaci svalové činnosti v prostoru a čase. Je proto vyžadována velké míra flexibility v kloubech, pohyblivosti a síly (Bernaciková, 2010).

Řadíme ji do skupiny koordinačně-estetických sportů. Je to esteticky a především technicky náročný sport, který vyžaduje dokonalé a čisté provedení sestav, jejichž struktura je obtížná, a proto je velmi důležitá vysoká úroveň motorického učení, s níž souvisí automatizace prvků. Variabilita ve sportovní gymnastice je minimální. (Korvas, 2014)

Soutěže žen ve sportovní gymnastice můžeme rozdělit na dvě skupiny. Tou první jsou závody mezinárodní (olympijské, mistroství světa, mistroství Evropy, univerziády). Druhou skupinou jsou kontrolní závody, domácí mistrovské soutěže a přípravná mezinárodní utkání. Závody jsou jak pro družstva, tak pro jednotlivkyně. V současnosti soutěží jednotlivkyně nejen na světových pohárech a mezinárodních závodech, ale i na mistrovství světa (Krištofovič, 2005). Ve víceboji družstev se známky počítají, v určitém případě, všem závodnicím v družstvu za předvedené sestavy nebo se nejnižší známka na každém nářadí škrtá. Od roku 2004 došlo ke změně pravidel, kdy výsledná známka může dosáhnout více jak deseti bodů (Bernaciková, 2010)

2.2 Faktory ovlivňující výkon ve sportovní gymnastice žen Sportovní výkon v gymnastice žen závisí na technických, taktických faktorech, biologicko somatických faktorech, kde kromě optimální výšky a hmotnosti je důležitý i somatotyp. Gymnasté se vyznačují menší výškou a nižší hmotností. Dalšími ovlivňujícími faktory jsou dispozice psychické, motoricko- funkční předpoklady, úroveň motorického učení a kondiční dispozice, kde je

zahrnuta koordinace, flexibilita kloubů, síla explozivní, izometrická a vytrvalostní, vytrvalost a rychlost (tab. 1) (Korvas, 2014) a (Hedbávný, 2011).

tab. 1 - Hypotetický model sportovního výkonu (Dovalil, 2002)

FAKTORY Somatické Kondiční Techniky Taktiky Psychické Procesy Osobnost výška, schopnosti: vnitřní: řešení poznávací, vlastnosti hmotnost, silové, biomechanické pohybových emoční, somatotyp rychlostní, základy pohybu, úkolů, účelné volní, vytrvalostní, koordinace, využívání motivace, obratnosti, úroveň techniky anticipace koordinace motorického učení vnější: hala, diváci, soupeřky

V dalších kapitolách se budu věnovat už jen vybraným faktorům, které ovlivňují sportovní výkon v gymnastice žen.

2.2.1 Fyziologické aspekty sportovní gymnastiky Výkon v gymnastice má převážně charakter acyklický. Je to zátěž maximální až submaximální intenzity. Střídají se zde prvky statické, švihové a vedené neboli dynamické, které odpovídají různým druhům svalové práce. Ve statických polohách svaly pracují v izometrické kontrakci. Při statické práci je sval nedostatečně zásobovaný krví, čímž dochází k rychle nastupující místní únavě a hromadění metabolitů. Dynamické pohybové prvky prováděné v izotonickém stahu, umožní lepší prokrvení a zásobování svalů, díky kterému únava oddálí. (Hedbávný, 2011)

2.2.2 Metabolická charakteristika výkonu Podle Hedbávného (2001, pramen Seliga, 1991) se pohybuje délka výkonu ve sportovní gymnastice žen mezi pěti sekundami (v disciplíně přeskok) a devadesáti sekundami (prostná a kladina). Z hlediska souvisejícího metabolického krytí odpovídá právě výkonům v jejich délce a intenzitě (viz tab. 2). Jedná se o využití ATP – CP systému v souvislosti s maximální intenzitou výkonu na

přeskoku a při delších výkonech nižších intenzit o krytí prostřednictvím, anaerobní glykolýzy, posléze aerobní fosforylace.

tab. 2 - Funkční odezva a energetický výdej v gymnastických disciplínách žen v různých obdobích tréninkových příprav a v závodě

SF laktát nál.BM výdej energie nářadí (min-1) (mmol*l-1) (%) (kJ*min-1*kg-1) přeskok 177 6,4 8360 6,1 bradla 178 10,3 4200 3,1 kladina 179 8,6 3000 2,2 prostná 188 11,6 3000 2,2

2.2.3 Somatické předpoklady sportovních gymnastek Podle výsledků rešerší v publikaci (MALINA, 2013) je pro vrcholové gymnasty a gymnastky typická nízká postava, pozdější a pomalejší biologické zrání, které podle většiny zdrojů způsobuje intenzivní a frekvenčně náročný ranně specializovaný trénink dlouhodobého charakteru. Nebylo však možné stanovit vztah příčin a důsledků těchto vnějších projevů v kontextu nedostatečného množství faktorů, které mohou nezávisle na tréninku ovlivnit růst a zrání gymnastů, kteří byli zahrnuti do studie. Na základě žádosti vědecké komise mezinárodní federace gymnastiky (dále jen FIG) byla vydána žádost k hlubšímu přezkoumání problematiky v následujících otázkách: − Existuje negativní vliv tréninku na dosažení cílové výšky postavy v dospělosti? − Existuje negativní vliv tréninku na růst dílčích tělesných segmentů? − Ovlivňuje trénink růstové funkce (zmírnění růstu) a zrání dospívajících, zejména tempo růstu a jeho načasování, stejně jako tempo zrání? − Ovlivňuje tréninkový proces negativně endokrinní systém?

V závěru této studie se uvádí následující odpovědi na výše uvedené cílové problémy:

− Výška dospělých nebo téměř dospělých sportovních gymnastů a gymnastek není ohrožena intenzivním gymnastickým tréninkem v mladém věku nebo během pubertálního růstu. − Gymnastický trénink neovlivňuje negativně růst délky segmentu horní (výška vsedě) nebo spodní části (délka dolních končetin, dále jen DK) těla.

− Nebylo prokázáno, že by měl gymnastický trénink tendenci ovlivnit zmírnění tempa růstu v pubertě a dospívání včetně kosterního věku, sekundárních sexuálních charakteristik a věku na menarche1, tempo růstu nebo načasování tempa růstu. Nejsou k dispozici údaje o dalších aspektech růstového nárůstu u gymnastek (věk a výška při zahájení gymnastického tréninku, změna a vývoj parametrů výšky od počátku tréninkového procesu až po vrchol rychlosti růstu a následně vývoj až do finální výšky). Některé gymnasty mají výškové přírůstky pod normální rozmezí věku a /nebo zralosti, ale je problematické interpretovat tyto relativně časově krátké studie s použitím jediné mezní rychlosti, která umožňuje variabilitu měření. Pro zajištění objektivity zkoumání by měla být rychlost růstu jednotlivých gymnastů sledována, aby bylo možné zajistit, že mohou být zaznamenány změny potenciálního klinického významu a v důsledku toho aplikovány v lékařské a terapeutické praxi. − Aktuální dostupné údaje jsou nedostatečné k řešení vlivu intenzivního gymnastického tréninku na změny v endokrinním systému sportovce. (MALINA, 2013)

S rozšiřující se popularitou toho sportu se na konci 70. let zvýšil pokles průměrné výšky a hmotnosti gymnastek (OH 1972: 159,0 cm/49,5 kg, například gymnastky světové úrovně v následujících letech: Chusovitina 153/43, Zamolodčiková 154/46). V publikaci Sportovní geny (Grasgruber, 2008) se píše „Menší, štíhlejší a hbitější dívky se ukazovaly lepšími gymnastkami než vyšší a silnější závodnice“. V průběhu času se snižoval i průměrný věk vrcholových gymnastek (OH 1964: 23 let, OH 1972: 19 let, OH 1976: 18 let viz obr. 1, tab. 3). Postřehnutelný je úbytek endomorfní i mezomorfní komponenty (OH 1968: 2,7 – 4,2 – 2,8, MS 1987: 1,8 – 3,7 – 3,1). Hodnoty finalistek OH 2016 jsou znázorněny níže (viz tab. 4). Při srovnání tělesného složení vrcholových gymnastek s běžnou populací lze pozorovat, že gymnastky jsou výrazně nižšího růstu než průměrné ženy, přičemž obvod rukou a délka končetin se od běžné populace žen výrazně

1 Menarche - Jako menarche je označována první menstruace a prvotní začátek menstruačního cyklu u dívek. Zdroj: Wikipedie

nelišily, nicméně gymnastky měly širší ramena (vetší svalnatost) a užší pas. Menší výška vsedě je ukazatelem delších končetin, např. páky nohou, která tak umožní gymnastce vyšší výskok. Kvůli brzkému sportovnímu vrcholu v gymnastice žen, které bývá převážně v období dospívání, nabývá na důležitosti pro gymnastku, ale i pro trenéra, kompenzovat ontogenetické změny tělesných proporcí zvýšením intenzity během tréninků v rámci sportovní a kondiční přípravy. tab. 3 – Vybrané somatické ukazatele vítězek olympijských her, zdroj: vlastní tvorba, pramen wikipedia.org

výška hmotnost věk rok vítězka BMI (cm) (kg) (roky) 1952 Maria Gorokhovskaya (Soviet Union) ? ? ? 31 1956 Larisa Latynina (Soviet Union) 161 52 20,1 22 1960 Larisa Latynina (Soviet Union) 161 52 20,1 26 1964 Věra Čáslavská (Czechoslovakia) 160 58 22,7 22 1968 Věra Čáslavská (Czechoslovakia) 160 58 22,78 26 1972 Ludmilla Tourischeva (Soviet Union) 160 52 20,3 20 1976 Nadia Comăneci (Romania) 152 39 16,7 15 1980 Yelena Davydova (Soviet Union) 148 45 20,5 19 1984 Mary Lou Retton (USA) 145 42 20 16 1988 Yelena Shushunova (Soviet Union) 147 41 19 19 1992 Tatiana Gutsu (Unified Team) 137 32 17 16 1996 Lilia Podkopayeva (Ukraine) 149 42 18,9 18 2000 Simona Amânar (Romania) 158 44 16,6 21 2004 Carly Patterson (USA) 152 44 19 16 2008 Nastia Liukin (USA) 160 45 17,6 19 2012 Gabby Douglas (USA) 150 41 18,2 17 2016 Simone Biles (USA) 142 47 23,3 19

obr. 1 – Vybrané somatické ukazatele vítězek OH 1952 – 2016 zdroj: vlastní tvorba, pramen wikipedia.org tab. 4 - Vybrané somatické ukazatele finalistek LOH 2016 v gymnastice zdroj: vlastní tvorba, pramen wikipedia.org

nářadí, výška hmotnost věk jméno stát BMI nar. pořadí (cm) (kg) (roky) kladina 1 WEVERS Sanne NED 158 46 18,4 1991 25 2 HERNANDEZ Lauren USA 152 48 20,8 2000 16 3 BILES Simone USA 142 47 23,3 1997 19 4 BOYER Marine FRA 160 50 19,5 2000 16 5 SARAIVA Flavia BRA 133 32 18,1 1999 17 6 FAN Yilin CHN 148 37 16,9 1999 17 7 PONOR Catalina ROU 160 51 19,9 1987 29 8 ONYSHKO Isabela CAN 157 50 20,3 1998 18 bradla 1 MUSTAFINA Aliya RUS 163 59 22,2 1994 22 2 KOCIAN Madison USA 157 46 18,7 1997 19 3 SCHEDER Sophie GER 167 57 20,4 1997 19 4 SEITZ Elisabeth GER 161 58 22,4 1993 23 5 SHANG Chunsong CHN 143 34 16,6 1996 20 LOPEZ AROCHA Jessica 6 Brizeida VEN 153 47 20,1 1986 30 7 DOUGLAS Gabrielle USA 158 49 19,6 1995 21 8 SPIRIDONOVA Daria RUS přeskok 1 BILES Simone USA 142 47 23,3 1997 19 2 PASEKA Maria RUS 162 48 18,3 1995 21 3 STEINGRUBER Giulia SUI 160 56 21,9 1994 22

4 KARMAKAR Dipa IND 150 47 20,9 1993 23 5 WANG Yan CHN 140 35 17,9 1999 17 6 HONG Un Jong PRK 156 47 19,3 1989 27 7 CHUSOVITINA Oksana UZB 153 45 19,2 1975 41 8 OLSEN Shallon CAN 158 52 20,8 2000 16 prostná 1 BILES Simone USA 142 47 23,3 1997 19 2 RAISMAN Alexandra USA 158 52 20,8 1994 22 3 TINKLER Amy GBR 152 47 20,3 1999 17 4 FERRARI Vanessa ITA 146 45 21,1 1990 26 5 WANG Yan CHN 140 35 17,9 1999 17 6 FASANA Erika ITA 145 45 21,4 1996 20 7 MURAKAMI Mai JPN 148 48 21,9 1996 20 8 STEINGRUBER Giulia SUI 160 56 21,9 1994 22

obr. 2 - Vybrané ukazatele tělesného složení a věk finalistek LOH 2016 v gymnastice zdroj: vlastní tvorba, pramen wikipedia.org

2.3 Tělesné složení Tělesné složení dělíme na několik základních složek – tuková a svalová hmota, tukuprostá hmota, voda v těle, nebo například minerální látky v kostech. Tyto základní prvky můžeme naměřit především pomocí bioimpedanční metody nebo hydrodenzitometrií.

2.3.1 Aktivní tělesná hmota Tukuprostá hmota (Lean Body Mass, LBM, také SLM = Skeletal Lean Mass) je hodnota, která zahrnuje hmotnost vnitřních orgánů, kostí, vodních ligament a šlach. V této hodnotě je zastoupena i hodnota esenciálního tuku v orgánech, centrálním nervovém systému a kostní dřeni. Neesenciální mastné kyseliny a tukové rezervy (podkožní, vnitřní, meziorgánové) nejsou součástí hodnoty LBM. (Bjarto, 2008). Jedná se o aktivní tělesnou hmotu bez tukové složky. Můžeme pozorovat i suchou tukuprostou hmmotu „Dry Lean Mass“ (DLM), která je výsledkem rozdílu Fat free Mass (FFM) a celkové tělesné vody TBW.

Svalstvo

Jediná ovlivnitelná složka pohybového systému. V lidském těle pozorujeme tři typy svalové tkáně:

− kosterní svaly (průměrně se uvádí, že u dospělých je tvořeno ze 40 % z celkové hmotnosti těla). − srdeční sval a hladké svalstvo (z 10 %) pracuje pomaleji než kosterní svaly, není řízeno vůlí, avšak jeho výhodou je, že pracuje bez únavy (Riegerova, 2006). K objemově výraznějšímu nárůstu svalstva dochází u dívek ve věku 13. let. Mezi 15. a 60. rokem je nárůst poměrně stabilní a po šedesáti letech postupně objem svalové hmoty klesá. Ve 12. a 16. roku dochází ke zvýšení tukuprosté hmoty u dívek až o 50 %. Vyšších hodnot dosahují především sportovci. Ženy sportovkyně mohou dosáhnout mnohem vyšších absolutních a relativních hodnost v rozvoji svalstva než muži, kteří nesportují (Riegerova, 2006). Podíl svalstva u gymnastek žen je zobrazen v tabulce (viz tab. 5).

tab. 5 - Rozvoj svalstva u sportovců (Matiegova metoda – podíl svalstva na hmotnost – regionální zvláštnosti). (Ulbrichová, 1984). Pozn. K – korigovaný průměr

KPN – KPP – KPS – Sport Svalstvo % KPL – lýtka nadloktí předloktí stehna Gymnastika ženy 49 7,0 7,0 13,5 8,5

2.3.2 Pasivní tělesná hmota Komponenta, které říkáme tuk (Fat Mass - FM). Tuková složka je snadno ovlivnitelná stravou a pohybovou činností. Je hlavním faktorem intraindividuální variability (Odlišné v reakce na stejný podnět u téhož jedince v různých časových intervalech) a interindividuální variability (rozdílné reakce/funkce u více jedinců ve stejném čase). Podílí se na vzniku a průběhu spousty onemocnění. Slouží jako transport různých látek v těle, ať už vitaminů, tak třeba cholesterolu. Pokud by byl příliš nízký podkožní, tuk dochází k různým zdravotním rizikům. Stejně tak vysoké množství podkožního tuku je pro tělo rizikové. Dochází k obezitě a vede taktéž ke zdravotním komplikacím (Riegerova, 2006).

V následující tabulce jsou příklady průměrného množství podkožního u běžné populace, (viz tab. 6). tab. 6 - Standardy % FM (fat mass) pro ženy (Lohman, 1992)

Standardy % tuku ŽENY Zdravotní minimum tuku 8-12 Nízká hodnota (podprůměr) 9-22 Střední hodnota (průměr) 23 Vysoká hodnota (nadprůměr) 24-31 Norma pro obezitu (riziko) 32

2.3.3 Voda v těle Nejvýznamnější složkou v těle je voda, mezibuněčná voda (ICW) a mimobuněčná voda (ECW). Množství vody je závislé na věku, tělesné hmotnosti a pohlaví, s rostoucím věkem se jejich množství v těle snižuje. Celkové vody v organismu je průměrně u dítěte 75 % a u dospělé ženy 53 %. Nejvíce vody se nachází až z 99 % v krvi a v dalších tělních tekutinách, 75-80 % vody je ve svalové tkáni a v kůži. Jen malé množství pak najdeme v tukové tkáni (10 %) a kostech (22 %). Ženy díky vyššímu podílu tukové složky disponují menším množstvím vody

v těle. (Riegerova, 2006). Podrobnější rozbor tělesného složení je součástí kapitoly „Metoda Inbody“ 1.5.3..

2.4 Somatometrie Somatometrie je základní výzkumná metoda v antropologii, kterou dnes nazýváme sportovní antropologií. Jedná se o měření tělesných proporcí a rozměrů na živém jedinci. (Křivánková, 2013). Základním parametrem pro určení dynamiky lidského pohybu, je hmotnost těla, kterou při měření dělíme na aktivní a pasivní složku. (Riegerova, 2006)

V současné době se studie, zaměřené na tělesné složení, zabývají změnami struktury jednotlivých tělesných partií v odlišných vývojových stádiích, například:

− v období růstu a vývoje jedince, − v důsledku zátěže při sportovním tréninku, − z důvodu metabolických onemocnění nebo psychickým onemocněním.

Ze somatometrického hlediska je především posuzován úbytek tukové a nárůst svalové, kosterní složky. Úroveň jednotlivých komponentů tělesného složení demonstruje aktuální zdravotní stav a vypovídá o výživě u měřené osoby. (Riegerova, 2006)

2.5 Metody měření V publikaci zabývající se aplikaci fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu (Riegerova, 2006) se zmiňuje, že nejstarším a nejjednodušším měřením morfologického typu tělesné stavby je určení dvou diametrálně odlišných typů, ty rozlišoval již Hippokrates. Definoval dva základní typy – habitus phthisicus (štíhlý, hubený) a habitus apoplecticus (objemný, obtloustlý, krátký), u něhož převažují horizontální (vodorovné) rozměry. Mezi těmito dvěma extrémy pak byl intermediární typ. Zakladatelem novodobé typologie je J. N. Hallé, který uvádí ve své publikaci čtyři základní typy tělesné stavby: abnominální (břišní), muskulární (svalový), torakální (hrudní) a kraniální (lebeční).

Z hlediska vývoje typologie se další antropologové a vědci od tohoto systému pojetí příliš neodklonili. Základem byl střední typ, od něhož se odlišovaly

extrémy, přičemž jako, příčinu typologie různých somatotypů byly označovány především genetika a prostředí.

V první polovině 20. století se antropologická obec rozdělila na tři školy. První byla francouzská, zastoupená (J. N. Hallé, L. Rostan, C. Siguad, L. Mac Auliff), druhá italská (A. de Giovani, S. Viola) a německá, jejímž představitelem byl Kretschmer. Francouz, zakladatel novodobé typologie je J. N. Hallé uvádí ve své publikaci čtyři základní typy tělesné stavby: abnominální (břišní), muskulární (svalový), torakální (hrudní) a kraniální (lebeční). Německá typologie, zastoupená Kretschemer, se zabývala částí somatickou a psychickou. Ve školách byl zpracován systém dvou vzájemných vztahů psychiky a tělesné stavby (viz obr. 3):

− typ astenický A (nedostatečně vyvinuté svalstvo omezená šířka těla), − atletický B (silně vyvinuté svalstvo, hrudník kostra), − pyknický C (převažují široké rozměry nad vertikálními).

V současnosti je považována za nejvhodnější metodu interpretace dat metoda Sheldona (1940) modifikovaná Heath-Carter (1967) (Riegerova, 2006).

obr. 3 - Schematické znázornění somatických typů: astenický, atletický a pyknický (podle Kretschmera) zdroj: (Riegerova, 2006)

2.5.1 Metoda Sheldon Z hlediska novodobého pojetí somatometrie se vychází především transkripce závěrů Williama Herberta Sheldona, amerického psychologa, který zavádí pojem „somatotyp“, jehož definice je následující: „Vztah morfologických komponent, vyjádřený třemi čísly se nazývá somatotyp individua“. Pro popis tělesného typu člověka stanovil Sheldon tři komponenty (endomorf, mezomorf, ektomorf) a ke každé z nich přiřadil sedmibodovou stupnici. Tělesná stavba člověka je tak vyjádřena trojčíslím celého somatotypu, které potom charakterizuje tělesnou stavbu jednice (viz obr. 4). (Riegerova, 2006)

− endomorf – 711 − mezomorf – 171 − ektomorf – 117

Pro stanovení somatotypu používal autor více metod. Pomocí jedné z nich určil somatotyp standardní fotografií srovnatelnou s atlasem a tabulku distribuce somatotypů na základě výško-váhového indexu. Později určoval pomocí trupového indexu a modifikovaných tabulek. (Riegerova, 2006)

obr. 4- Somatograf sportovních gymnastů (modře-muži, červeně-ženy). Zdroj: (Bernaciková, 2010)

2.5.2 Metoda Heath-Carter Heathová a Carter, kteří vyšli ze Sheldonovy teorie, vytvořili novou a modifikovanou typologii, čímž umožnili přesnější vícebodovou škálu, která se stala modelem soudobé somatometrie. Definují jednotlivé komponenty somatotypu podle antropometrických parametrů. Jejich metoda dokáže určit somatotyp mužů a žen, dospělých i dětí – s přesností až 0,5 stupně. Jejich bodová škála není omezena 7 body, může nabývat mnohem vyšších hodnot u extrémních somatotypů (až 14 bodů u endomorfie). Jednotlivé komponenty definují:

První komponenta – endomorfie (“fat“)

Je podmíněná tloušťkou, kde převažuje množství podkožního tuku v těle. U těchto jedinců převažují oblé tvary a na hmat měkké svalstvo s převažujícím tukem, poměrně silné kosti a krátké končetiny. Charakteristická je u nich kulatá hlava a zakulacený tvar těla. Tito jedinci mají nízký energetický výdej (Grasgruber, 2008).

Druhá komponenta – mezomorfie (“muscularity“)

Značí svalově kosterní rozvoj ve vztahu k tělesné výšce. Vyznačuje se objemnou muskulaturou, velkým množstvím kosterního svalstva a masivní kostrou. Typickým znakem pro mezomorfa jsou široká ramena a úzké boky. Somatický typ, který má středně rychlý energetický výdej. Vhodnými sporty pro mezomorfa jsou např. kulturistika, sprinty, gymnastika (Grasgruber, 2008).

Třetí komponenta – ektomorfie (“linearity“)

Vztahuje se k relativní délce částí těla. Štíhlý, hubený typ – dlouhé končetiny, prsty a ruce. Oproti dvěma předchozím komponentám, ektomorf má slabě vyvinuté svalstvo a křehkou kostru. Rychlý energetický výdej a málo podkožního tuku. Mezi vhodné sporty lze řadit vytrvalostní sporty, např. basketbal nebo skok vysoký (Grasgruber, 2008).

Aby bylo možné definovat somatotyp jedince, je potřebné provést antropometrická měření. Je třeba stanovit tělesnou výšku, hmotnost, změřit podkožní tuk nad tricepsem, pod lopatkou a nad hřebenem kosti kyčelní, řasu lýtka, šířku loketního kloubu, šířku kolenního kloubu vsedě, obvod kontrahovaného

bicepsu a obvod lýtka. Naměřené hodnoty jsou pak přeneseny do speciálního protokolu. (Riegerova, 2006)

2.5.3 Metoda Inbody 720 Je to jeden z nejpřesnějších analyzátorů, určený pro bioimpedanci (BIA). Bioimpedanční metoda měří odpor tkání živých organismů pomocí nízkofrekvenčního a vysokofrekvenčního proudu, díky kterému se přenáší elektrický impuls. Slouží k odhadu složení celého těla. Technologie bioimpedanční analýzy je založena na vodivosti tkáně a na jejím odporu. (Kaňková, 2013)

Přístroj InBody 720 pracuje na principu multifrekvenční bioelektrické impedanční analýzy (MFBIA). Využívá přitom frekvence mezi 1kHz a 1000kHz. Elektrický impulz nižší, než 100kHz nemůže proniknout buněčnou stěnou a je přenášen prostřednictvím extracelulární vodoy (Extracellular water – ECW), proto je schopen určit množství pouze ECW. Běžné přístroje BIA pracují na frekvenci 50kHz. Oproti tomu frekvence vyšší, než 100kHz prostupuje skrz buněčnou stěnu a proniknutím do buňky je přístroj schopen měřit množství intracelulární vody (Intracellular water – ICW) a tím pádem určit i kompletní hodnotu tělesné tekutiny (Total Body Water – TBW). Díky využití MFBIA jsou ECW a TBW měřeny separátně a tím lze lépe diagnostikovat balanci vody v těle, především edému (obr. 5,tab. 7). (Bjarto, 2008)

obr. 5 - Zhodnocení edému v jednotlivých segmentech těla a jeho celkové posouzení (zdroj: vlastní tvorba, měřeno přístrojem InBody 720)

Postura subjektu při měření na přístroji InBody 720

Měření probíhá prostřednictvím osmi kontaktních bodů (palec levé a pravé ruky, prsty pravé a levé ruky, levá a pravá pata a prsty pravého a levého chodidla). Subjekt by měl na zařízení vstupovat bez obuvi a ponožek, ideálně ve spodním prádle a bez kovových prvků na těle. Po kontaktu dolních končetin a detekci hmotnosti může subjekt uchopit madla do horních končetin. Před samotným měřením je důležité vyplnit v programu informace o pohlaví, datu narození a výšce subjektu. Po uchopení madel subjekt uvolní paže a provede mírné upažení tak, aby vytvořil prostor mezi pažemi a trupem.

Podmínky pro přesnější měření:

1. Ujistit se, že měření je provedeno před konzumací jídla (minimálně dvě hodiny od posledního jídla) 2. Navštívit před měřením toaletu (objem moči a exkrementů je zahrnut v měření hmotnosti) 3. Před měřením by subjekt neměl provádět trénink (cvičení může způsobit změny ve složení těla) 4. Neprovádět měření během menstruace subjektu (u žen dochází ke změnám objemu a zadržován vody v těle) 5. V místnosti by měly být optimální tepelné podmínky pro měření (20°C ~ 25°C) (Bjarto, 2008)

Výběr z výkladu výsledku měření pomocí přístroje InBody 720 - analýza tělesné kompozice

Analýza tělesného složení je zaměřena na 4-složkovém modelu, který předpokládá složení těla ze čtyř základních komponent: celkové tělesné vody, bílkovin, minerálů a tělesného tuku. Celkové množství tělesné tekutiny je rozděleno na buněčné úrovni na intra a extracelulární vodu.

Ve výsledcích lze rozpoznat údaje o množství intracelulární vody v těle, která uvádí množství vody uvnitř buněčné membrány. Extracelulární voda udává celkové množství v mezitkáňové (intersticiální) tekutině a v krvi. V případě

zdravého těla by měl být poměr ICW a ECW udržován na úrovni přibližně 3:2. (Bjarto, 2008).

Množství minerálů analyzuje InBody 720 ve dvou skupinách: kosterní minerály a nekosterní minerály. Jak z pojmenování plyne, kosterní minerály jsou minerály nalezené v kostech, zatímco nekosterní ty, které se nacházejí ve všech ostatních segmentech těla. Kosterní minerály představují asi 80 % tělních minerálů. Minerální hmota je úzce spjata se „Soft lean mass“ (SLM) (Hume, 1966). Při vyšším relativním zastoupením tukuprosté hmoty na úkor tuků se zvýší relativní hmotnost kostí, což zvýší i hodnotu obsahu minerálů. Metodou BIA nelze přímo zkoumat hodnotu hmotnosti minerálů, jde pouze o odhad. Může být přesně určen skenerem hustoty kostní hmoty metodou DEXA (duální rentgenová absorpciometrie).

Protein je pevnou organickou složkou dusíku a je součástí tělních buněk. Je základní stavební složkou těla a tzv. „Soft Lean Mass“ (SLM) spolu s tělní tekutinou. Množství proteinu je přímo souvislé s množstvím intracelulární vody, z čehož vyplívá, že nízké množství proteinu znamená nedostatek intracelulární vody a tím nedostatečnou výživu buněk těla. (viz tab. 7). (Bjarto, 2008) tab. 7 - Hodnoty minerálů, proteinů ECW, ICW a TCW jednoho ze subjektů měření a referenčních rozsahů včetně normových hodnot.

minerály proteiny ECW ICW TCW subjekt 3,38 9,5 12,9 22 34,9 Min. 2,63 7,7 10,8 17,6 Max. 3,21 9,4 13,2 21,6 norma 2,92 8,5 12 31,5

Množství tuku v těle – Body fat mass (BFM) označuje celkové množství lipidů, které lze extrahovat/odstranit z tuku a dalších buněk. Tuto hodnotu nelze pomocí BIA přímo určit, je vypočítaná vyloučením hmotnosti bez tuku (FFM – fat free mass) z tělesné hmotnosti. Tělesný tuk je uložen pod kůží a mezi orgány v oblasti břicha. Pokud se BFM nachází ve vyšších hodnotách, než je standardní rozmezí, je subjekt diagnostikován jako obézní (Bjarto, 2008).

Diagnóza obezity Pro diagnostiku obezity využívá InBody 720 index BMI (Index tělesné hmotnosti) a PBF (Procento tělesného tuku – Percent Body Fat) k určení úrovně obezity. Analýzou hmotnosti subjektu pomocí BMI a procentuální tělesného tuku umožňuje InBody 720 sledování sarkopenické obezity. ( obr. 6). (Bjarto, 2008)

obr. 6 - Diagnóza obezity u jednoho z vybraných subjektů (zdroj: vlastní tvorba)

Index tělesné hmotnosti (Body mass index – BMI) se určuje ze vzájemného poměru výšky a hmotnosti. Metoda BMI je založena na vzájemném poměru těchto dvou komponent, nebere v potaz možnosti vysoké úrovně SMM, např. u atletů, sportovců a atletických somatotypů, u nichž je hodnota množství tělesného tuku nižší. Nedá se proto aplikovat u pohybově aktivních osob ani u dětí, těhotných nebo seniorů nad 65 let. Pro koordinaci v rámci měření diagnostiky obezity používá InBody 720 standardy BMI světové zdravotnické organizace (World Health Organization – WHO 1998). (Bjarto, 2008)

Analýza zastoupení kosterního svalstva a tuků

Tato globální analýza se věnuje vzájemnému poměru tří základních složek - hmotnosti, množství kosterního svalstva a množství tukové složky v těle zkoumaného subjektu (viz obr. 7). Podobně jako ostatní části analýzy, lze i zde sledovat dvě pole. Levá část znázorňuje hodnoty získané měřením subjektu, množství každé z komponent je číselně vyjádřeno a spojnice hodnot znázorňuje trend, který subjekt vykazuje. Pravá část výstupního listu výsledků měření pak ukazuje rozmezí referenčních hodnot rasově, pohlavně i věkově totožných osob. (Bjarto, 2008)

obr. 7 - Znázornění základních komponent kompozice tělesné stavby vybraného subjektu měření (zdroj: vlastní tvorba, protokol měření na přístroji InBody 720)

Porovnáváme-li hmotnost, svalovou hmotu a množství tuku v těle, měla by vertikální spojnice tvořit v ideálním případě tvar písmene „D“. V případě sportovců s ohledem na výšku postavy subjektu, pak výrazně převyšuje množství svalové hmoty hodnotu tělesného tuku a kompozice těla je pozitivně nevyvážená ve prospěch kosterní svalové hmoty. Při porovnání hodnot subjektu pak můžeme na základě linie, kde 100% představuje populační standard, sledovat kromě vzájemného poměru komponent i jednotlivé hodnoty. V našem případě, kdy jsme sledovali gymnastky, lze vidět nízké hodnoty tuku a hodnoty kosterního svalstva vysoko nad normami pro běžnou populaci. Podobně je to i u jiných aktivních sportovců různých sportovních odvětví vrcholové nebo výkonnostní úrovně. (Bjarto, 2008)

Hodnota množství kosterní svalové hmoty (Sceletal muscle mass – SMM, kg) je z hlediska posouzení sportovce důležitá primárně v zobrazení jednotlivých segmentů a rozložení kosterního svalstva v klíčových partiích těla. Například sportovní gymnastky mohou mít v důsledku zapojení a charakteristice výkonu jiné relativní rozložení svalové hmoty, konkrétně s dominancí rozvoje svaloviny na horní polovině těla než gymnastky moderní. Rozdíl v hodnotě kosterního svalstva je také závislý na množství pohybové aktivity u sportovců, relativní hodnota kosterního svalstva je tedy oproti běžné populaci obvykle vyšší (viz tab. 8).

Hodnota kosterního svalstva je prostřednictvím přístroje měřena separátně od svalstva srdečního a orgánového. Jedná se o to, že oproti hladké svalovině a do jisté míry i srdeční (souhrnně označovaná jako „Soft Lean Mass“ - SLM), má

možnost kosterní svalová hmota výrazněji hypertrofovat. Hodnotu kosterního svalstva lze sledovat i separátně v rámci jednotlivých segmentů těla (viz obr. 8) tab. 8 - Rozdíl v antropometrických ukazatelích řeckých adolescentních dívek a gymnastek. Pohybová sedmidenní aktivita byla zjišťována prostřednictvím rozhovorů, zdroj: (Laing, 2002)

gymnastky kontrolní skupina parametr (n=7) (n=10) věk (roky) 10,7±1,58 10,7±1,25 výška (cm) 139±8,2 143±8,11 hmotnost (kg) 32,7±5,86 33,9±6,58 BMI (kg/m2) 16,8±1,21 16,4±1,78 množství tuku (%) 14,1±2,82 21,6±5,71 pohybová aktivita – výdej energie (kcal) 1795±495 1210±189

Standard množství tělesného tuku v těle (Body Fat Mass - BFM, kg) odpovídá standardní hmotnosti měřeného subjektu. U žen je optimální množství tuku 23%, u mužů 15%. Ohled se bere na výšku a věk jedince. Linie v obrázku (obr. 8) znázorňuje aktuální procentuální hodnotu vzhledem k normě. U sportovkyň je absolutní množství tuky nižší než u běžné populace. (Bjarto, 2008)

Svalová rovnováha

Údaj o svalové rovnováze jednotlivých segmentů těla sledovaného jedince je pro sportovní přípravu nejdůležitějším polem z protokolu výsledků InBody prezentovaných výsledků analýzy. Dává trenérovi informace o svalové dysbalanci, rozložení svaloviny a tuků v jednotlivých částech těla a může pomoci sledovat trend v rámci jejich kompenzace nebo rozvoje podílu jednotlivých tělesných komponent v průběhu makrocyklu nebo olympijského cyklu v souvislosti s plánováním tréninkového zatížení. V interpretaci svalové rovnováhy najdeme pro každý segment těla dvě linie v rámci sloupcového grafu. Hodnota pod horní linií zobrazuje relativní tukuprostou hmotnost segmentu. Pokud je tato hodnota rovna 100%, značí to ideální poměr tukuprosté hmoty segmentu pro ideální hmotnost subjektu, která je odvozena z tělesné výšky postavy subjektu. Tato délka tak ukazuje na relativní poměr množství ideální tukuprosté hmoty k ideální hmotnosti subjektu. V prezentaci svalové rovnováhy lze odhadem sledovat i rozložení tuku v jednotlivých segmentech těla (viz obr. 8, tab. 9). (Bjarto, 2008)

obr. 8 – Svalová rovnováha jednoho ze sledovaných subjektů (zdroj: vlastní tvorba, měřeno InBody 720)

Na základě analýzy můžeme sledovat u vybraného subjektu výrazně nad normové hodnoty rozvinuté svaloviny v oblasti trupu a horní poloviny těla. Oproti tomu dolní polovina těla je vyvinuta normálně (vzhledem k běžné populaci stejného věku a pohlaví). Dále můžeme sledovat disproporce v rámci laterality končetin. Levá horní končetina je více vyvinutá oproti pravé a pravá dolní končetina oproti levé. Tato svalová nerovnováha je odpovídající pro sportovce – gymnastku (odrazová DK, častěji a více zapojená HK). tab. 9 - Svalová rovnováha jednoho ze zkoumaných subjektů včetně odhadu segmentálního tuku (zdroj: vlastní tvorba, měřeno InBody 720)

svalovina horní svalovina dolní sledovaný parametr hmotnost končetina trup končetina P L P L množství (kg) 56,7 2,44 2,56 21 6,78 6,7 SLM % normy 101,74 120,18 125,84 113,49 105,2 104 norma 55,7 119,52 125,14 112,94 104,66 103,46 množství (kg) 8,9 0,5 0,4 4,1 1,5 1,4 BFM % normy 49 44 79 61 60 norma 11,2-17,84 1,02 0,90 5,18 2,45 2,33

čistá hmotnost kosterního svalstva bez tuku: 40,78 kg; SLM: 39,48 kg čistá hmotnost svalstva a orgánů: 45 kg čistá hmotnost bez tuku: 47,8 kg množství minerálů: 3,38kg BFM: 8,9 kg ( 15,78% hmotnosti těla) z toho podkožní 7,9 kg a viscerální 44,2 cm2

Další ukazatele

Údaj o bazálním metabolismu (Basal Metabolic Rate - BMR) udává hodnotu minimální požadované energii pro udržení životních funkcí organismu v klidu. Odhad BMR v rámci měření je založeno na regresní rovnici, jejímž základem je množství FFM, které úzce souvisí s BMR.

BMR = 21,6 * FFM (kg) + 370

Hodnota BMR tedy roste se snížením BFM (Body fat mass) a zvýšením FFM (Fat free mass).

Nicméně hodnoty BMR většinou aktivní jedinec přesáhne. Proto se pro výpočet denního energetického výdeje využívá návrh hodnot (viz tab. 10) typických činností, které se k výdeji přičítají náležitý bazální metabolismus (výsledná hodnota je pak % nál. BM2., o kolik je hodnota činnosti náročnější než BMR) (Bjarto, 2008)

Z pohledu sportovce je pak denní energetický výdej několikanásobně vyšší než hodnota BMR. Tento výdej musí být pro zabezpečení optimálních funkcí pohybového aparátu pokryt stravou splňující denní metabolický nutriční výdej sportovce. (Bernaciková, 2012).

BM jednotlivým činnostem vyhledáváme hodnotu tzv. náležitého bazálního metabolismu (nál. BM). Ten procentuálně vyjadřuje o kolik je hodnota jednotlivé činnosti náročnější než je hodnota bazálního metabolismu (100%).

tab. 10 – Hodnoty náležitého bazálního metabolismu (zdroj: Bernaciková, 2012, upraveno dle Heller, 2005)

Pohybová aktivita/sport % nál. BM Pohybová aktivita/sport % nál. BM

Chůze 4 km/hod 290 Aerobik 660 Chůze 5 km/hod 355 Badminton 540-790 Chůze 6 km/hod 445 Basketbal 1000 Chůze 7 km/hod 520 Fotbal 1000 Běh 9 km/hod 860 Golf 350-620 Běh 10 km/hod 950 Gymnastika 620 Běh 12 km/hod 1060 Lední hokej 1000 Běh 14 km/hod 1280 Vysokohorská turistika 610 Cyklistika 12 km/hod 400 Sjezdové lyžování - rekreační 1000 Cyklistika 16 km/hod 580 Běžecké lyžování - rekreační 750 Cyklistika 20 km/h 800 Protahování 1000 Cyklistika – závod 1000 Squash 1000 Plavání 1,2 km/hod 330 Stolní tenis 540 Plavání 1,8 km/hod 530 Tenis 825 Plavání 3,0 km/hod 1000 Volejbal 650

3 Cíl a úkoly práce

3.1 Cíl práce Cílem práce je porovnání somatometrických hodnot českých sportovních gymnastek se s vybranou skupinou elitních zahraničních gymnastek.

3.2 Úkoly práce Pro splnění cíle práce byly stanoveny následující úkoly:

− Sběr teoretických poznatků literární a elektronické podoby z dostupných dokumentů a textů. − Studium ovládání a tvorba metodiky měření pomocí přístroje Biospace Inbody 720. − Organizace měření v rámci MČR v Brně 2015. − Vlastní provedení měření 12. 5. 2015 českých gymnastek. − Studium podkladů z měření zahraničních gymnastek, které bylo provedeno stejnou metodou z Lublaně, které se konalo 2015. − Zpracování naměřených dat českých i zahraničních gymnastek. − Provedení statistické srovnání naměřených hodnot obou skupin gymnastek. − Pomocí programu MS Excel grafické zpracování výsledných hodnot.

3.3 Výzkumné otázky 1. Jak se budou somatometrické charakteristiky českých gymnastek lišit od somatometrických charakteristik gymnastek zahraničních? 2. Jak se liší hmotnosti českých a zahraničních gymnastek? 3. Jak se liší množství svalové hmoty českých a zahraničních gymnastek? 4. Jak se liší množství tukové tkáně českých a zahraničních gymnastek? 5. Jak se liší výška postavy u českých a zahraničních gymnastek? 6. Jaké budou rozdíly BMI u českých a zahraničních gymnastek? 7. Projevily se nějaké dysbalance u některých sledovaných osob?

4 Metodika práce

4.1 Charakteristika zkoumaného souboru Zkoumaný soubor tvořilo 29 sportovních gymnastek (15 českých, 14 zahraničních) ve věku 15-27 let a průměrný věk byl 19 let (19,1 let české gymnastky, 18,9 let zahraniční gymnastky). Z celkového počtu gymnastek bylo 14 zástupkyň světové elitní gymnastiky a 15 gymnastek z Česka. Všechny gymnastky byly reprezentační úrovně.

4.2 Metody měření dat Měření bylo provedeno na světovém poháru v Lublani v roce 2015, české gymnasty byly měřeny ve stejném roce v rámci mistrovství České republiky v roce 2015.

4.2.1 Antropometrická měření V rámci měření jsme zjišťovali parametry:

− tělesná výška pomocí stadiometru s přesností ±0,1cm − výška vsedě pomocí antropometru s přesností ±0,1cm − rozpětí paží pomocí přístroje na měření rozpětí paží v souladu s metodikou dle (HALL, 2006) − tělesná hmotnost prostřednictvím přístroje Inbody 720 s přesností ±0,1kg

4.2.2 Analýza složení těla Měření bylo provedeno prostřednictvím přístroje Inbody 720. Způsob měření i jednotlivé výstupy měření pomocí přístroje jsou uvedené na str. 14. Mezi hlavní zkoumané a porovnávané parametry byly zařazeny:

− analýza složení těla − diagnóza obezity − segmentální rozložení tukové a tukuprosté hmoty

4.2.3 Zpracování naměřených dat

Pro zpracování naměřených dat jsem použila program Microsoft Excel a Statistica 13.0. Kolmogorov-Smirnovův test Pro zjištění normality dat jsme použili Kolmogorov-Smirnovův test, abychom zjistili, zda je rozložení dat normální. Tento test je metodou matematické statistiky a snaží se určit, zda se dvě datové množiny od sebe vzájemně liší.

T-test Pro zjištění rozdílu v jednotlivých parametrech mezi českými sportovními gymnastkami a elitními zahraničními gymnastkami jsme zvolili nepárový parametrický T-test. V našem případě jsme počítali na hladině statistické významnosti p=0,05.

Všechna data pro analýzu i samotná analýza jsou součástí přílohy P1.

5 Výsledky a jejich analýza

Níže jsou uvedené výsledky výzkumu, veškeré hodnoty zdrojových dat jsou obsahem Přílohy č. 1. 5.1 Porovnání hmotnosti Naměřená průměrná hodnota porovnávané hmotnosti českých sportovních gymnastek je 54,91 kg. Nejvyšší hodnota u české skupiny gymnastek činí 62,7 kg a nejnižší hodnota je 43,6 kg. U zahraničních sportovních gymnastek, je průměrná hodnota 52,39 kg. Nejvyšší hodnota zahraničních gymnastek je 65,4 kg a nejnižší naměřená hodnota je 44,6 kg (viz obr. 9).

Výsledek rozdílu skupin není statisticky významný (viz tab. 11)

obr. 9 – Porovnání hmotnosti (kg) českých a zahraničních sportovních gymnastek. tab. 11 – Statistická významnost měření u tělesné hmotnosti T-test

T-test n platných č/z průměr (č) průměr (z) p

hmotnost (kg) 15/14 54,91 52,39 0,261405

5.2 Porovnání tělesné výšky Při porovnání průměrné výšky u českých gymnastek můžeme sledovat hodnotu 160,77 cm a u zahraničních 159,91 cm. Ve výsledku je patrno, že české gymnastky jsou nepatrně vyšší než zahraniční. Nejvyšší naměřená hodnota u skupiny českých závodnic je 169,8 cm, naopak nejnižší hodnota je 156,2 cm a u

druhé skupiny zahraničních závodnic je nejvyšší naměřená hodnota 169,4 cm a nejnižší 155,8 (viz obr. 10).

Výsledek rozdílu skupin není statisticky významný (viz tab. 12)

obr. 10 – Porovnání tělesné výšky českých a zahraničních sportovních gymnastek. tab. 12 - Statistická významnost měření u tělesné výšky T- test

T-test n platných č/z průměr (č) průměr (z) p tělesná výška 15/14 160,77 159,91 0,612528 (cm)

5.3 Porovnání tělesné výšky vsedě Výška vsedě je u obou skupin velmi podobná. U českých gymnastek je průměrná hodnota 84,83 cm a u zahraničních gymnastek je naměřená hodnota 84,33 cm. Při analýze výšky vsedě můžeme pozorovat u skupiny českých gymnastek nejvyšší naměřenou hodnotu 89,5 cm a nejnižší naměřenou hodnotu 80,3 cm. U skupiny zahraničních gymnastek je nejvyšší neměřenou hodnotou 90,1 cm a nejnižší hodnotou 81,0 cm. (viz obr. 11)

obr. 11 - Porovnání tělesné výšky vsedě českých a zahraničních sportovních gymnastek.

5.4 Porovnání rozpětí paží Při porovnání rozpětí paží pozorujeme u jedné z českých gymnastek extrémní výsledek, kdy při výšce 169,8 cm má rozpětí paží 177,5 cm. Nejnižší naměřená hodnota u českých gymnastek při tom byla 153,2 cm a průměrná naměřená hodnota rozpětí paží českých gymnastek pak 161,65 cm. Oproti tomu byla průměrná hodnota rozpětí paží zahraničních gymnastek 161,83 cm. Nejvyšší naměřenou hodnotou bylo 171,0 cm a nejnižší naměřenou hodnotou 156,0 cm. (viz obr. 12)

obr. 12 - Porovnání rozpětí paží českých a zahraničních sportovních gymnastek.

5.5 Porovnání indexu tělesné hmotnost – BMI Další porovnávanou hodnotou je index tělesné hmotnosti. U české skupiny gymnastek vidíme na grafu větší rozpětí. Jejich průměrná hodnota je 21,15 o něco málo vyšší než zahraničních gymnastek, ta je 20,54. Nejvyšší hodnota u českých gymnastek je 24,65 a nejnižší hodnota je 17,25. U skupiny zahraničních gymnastek je nejvyšší hodnota 23,47 a nejnižší naměřená hodnota činní 17,91. (viz obr. 13). Výsledek rozdílu obou skupin není statisticky významný (viz tab. 13)

obr. 13 - Porovnání indexu tělesné hmotnosti – BMI českých a zahraničních sportovních gymnastek. tab. 13 - Statistická významnost měření u BMI T-test

T-test n platných č/z průměr (č) průměr (z) p

BMI 15/14 21,15 20,54 0,369378

5.6 Porovnání svalové hmoty Porovnání svalové hmoty mezi českými a zahraničními gymnastky, které můžeme z grafu pozorovat, vidíme, že zahraniční skupina má nejvyšší a zároveň nejnižší hodnotu svalstva. Průměrná hodnota českých gymnastek je 26,81 kg, nejvyšší porovnávanou hodnotou je 30,1 a nejnižší hodnou je 23,27 kg. U zahraničních gymnastek je průměrná hodnota 25,38 kg, jejich nejvyšší naměřená

hodnota je 33,56 kg a nejnižší hodnota je 21,9 kg. (viz obr. 14). Výsledek rozdílu skupin není statisticky významný (viz tab. 14),

obr. 14 - Porovnání množství svalové hmoty v těle (kg) českých a zahraničních sportovních gymnastek. tab. 14 - Statistická významnost měření u svalové hmoty T-test

T-test n platných č/z průměr (č) průměr (z) p svalová hmota 15/14 26,81 25,38 0,196380 (kg)

Porovnání svalové hmoty na pravé horní končetině (PHK) je u českých gymnastek 6,83 kg, nejvyšší naměřená hodnota je 8,38 kg a nejnižší hodnota je 5,84 kg. U zahraničních gymnastek je průměrná hodnota 6,61 kg, nejvyšší porovnávanou hodnotou je 8,99 kg a nejnižší hodnou je 5,36 kg.

Svalová hmota na levé horní končetině (LHK) je u českých gymnastek 6,83 kg jako průměrná hodnota. Nejvyšší naměřená hodnota je u českých závodnic 8,27 kg a nejnižší hodnota je 5,94 kg. U zahraničních gymnastek je průměrná hodnota 6,61 kg, nejvyšší naměřená hodnota je 8,8 kg a nejnižší naměřená hodnota je 5,35 kg. (viz obr. 15), Stejné hodnoty na PHK a LHK byly naměřeny pouze u dvou zahraničních závodnic Mann bianca Falon 2,45 kg a Valente Ailen 2,78 kg.

Svalová dysbalance mezi levou a pravou horní končetinou u českých závodnic byla v průměru 0,05 kg. U zahraničních gymnastek byla v průměru 0,04 kg.

obr. 15 - Porovnání svalové hmoty PHK a LHK (kg) českých a zahraničních sportovních gymnastek.

Další hodnota, u které se provádělo porovnání, je svalový objem dolní končetiny levé a pravé. Skupina českých gymnastek vykázala průměrnou hodnotu, jak u levé a pravé dolní končetiny a něco málo vyšší, než gymnastky zahraniční, hodnota byla 6,83 kg. Průměrná hodnota u zahraničních závodnic je 6,61 kg. Stejně jak české závodnice, tak zahraniční závodnice vykázaly shodný průměr u levé a pravé dolní končetiny.

Nejvyšší naměřená hodnota u české porovnávané skupiny je 8,37 kg na pravé končetině, na levé konšetině 8,27 kg. Nejnižší hodnota na pravé dolní končetině je 5,84 kg a na levé pak 5,94 kg. České závodnice měly v průměru svalovou dysbalanci mezi LDK a PDK jen nepatrnou a to 0,05 kg. U zahraničních závodnic byla nejvyšší naměřená hodnota 8,99 kg na pravé DK, přičemž 8,8 kg bylo naměřeno na levé DK. Nejnižší hodnota u pravé DK je 5,36 kg a na levé pak 5,35 kg. Svalová dysbalance u zahraničních závodnic je v průměru mezi LDK a PDK 0,06 kg. (viz obr. 16). Pouze u dvou gymnastek, a to zahraničních, byly naměřené stejné hodnoty na pravé a levé dolní končetině. 5,64 kg, resp. 7,03 kg.

obr. 16 - Porovnání svalové hmoty PDK a LDK (kg) českých a zahraničních sportovních gymnastek.

Devátou porovnávanou hodnotou byl trup. Průměrná hodnota u českých závodnic u objemu svalové hmoty je 21,11 kg. Zahraniční gymnastky měly průměrnou hodnotu 20,36 kg, o necelý kilogram méně, než české skupina. Nejvyšší hodnotou českých závodnic je 23,94 kg, jejich nejnižší hodnotou bylo naměřeno 18,27 kg. U zahraničních závodnic nejvyšší hodnota dosahuje 26,74 kg a jejich nejnižší hodnota je 17,26 kg. Zahraniční gymnastky vykazují znatelně širší rozpětí hodnot v porovnání nejvyšší a nejnižší naměřenou hodnotou trupu oproti gymnastkám českým. (viz obr. 17).

obr. 17 - Porovnání svalové hmoty trupu (kg) českých a zahraničních sportovních gymnastek.

5.7 Porovnání % tělesného tuku Průměrná hodnota tělesného tuku je u českých gymnastek vyšší, odpovídá hodnotě 13,98 procent. Zahraniční gymnastky mají průměrnou hodnotu 12,99 %. Celkovou nejvyšší naměřenou hodnotou je 21,76 % u české gymnastky. Nejnižší hodnotou u další české gymnastky jsou pouze 3 %. Zahraniční gymnastka s nejvyšší hodnotou dosáhla na 17,7 % a s nejnižší hodnota na 5,39 %. (viz obr. 18)

obr. 18 - Porovnání % tělesného tuku českých a zahraničních sportovních gymnastek.

5.8 Porovnání tukové hmoty Průměrné množství tuku v těle je u českých závodnic 8,65 kg, u zahraničních závodnic o 1,82 kg méně a to 6,83 kg. Nejvyšší naměřená hodnota u českých závodnic je 19,78 kg, u zahraničních závodnic je to výrazně, až o 10 kilogramů méně a to 9,3 kg. Nejnižší naměřená hodnota u českých závodnic je 1,3 kg a u zahraničních závodnic 2,4 kg. (viz obr. 19). Výsledek rozdílu skupin není statisticky významný (viz tab. 15). tab. 15 - Statistická významnost měření u tukové hmoty T-test

T-test n platných č/z průměr (č) průměr (z) p

tělesný tuk (kg) 15/14 8,65 6,83 0,223648

obr. 19 - Porovnání tukové hmoty (kg) českých a zahraničních sportovních gymnastek.

5.9 Porovnání tukuprosté hmoty U českých gymnastek byl naměřený průměr 47,01 kg, u zahraničních gymnastek to bylo 45,56 kg. Nejvyšší naměřená hodnota byla 53,8 kg a nejnižší naměřená hodnota 42,3 kg u českých gymnastek. Druhá skupina zahraničních gymnastek měla nevyšší hodnotu 58,8 kg a nejnižší hodnotu 39,3 kg. (viz obr. 20)

obr. 20 - Porovnání tukuprosté hmoty (kg) českých a zahraničních sportovních gymnastek.

5.10 Porovnání obsahu vody v těle Další hodnotou, kterou jsem v této práci porovnávala, byl obsah vody v těle. Průměrná hodnota u českých závodnic je 34,49 kg, u zahraničních závodnic pak 33,44 kg. Nejvyšší naměřená hodnota u české skupiny je tak 39,5 a nejnižší naměřená hodnota je 31,1 kg. U zahraniční skupiny je nejvyšší naměřená hodnota 43,2 kg a nejnižší hodnota je 28,8 kg. (viz obr. 21)

obr. 21 - Porovnání celkové vody v těle (kg) českých a zahraničních sportovních gymnastek.

5.11 Porovnání obsahu minerálů Na závěr jsou uvedeny hodnoty a srovnání obsahu minerálů v těle. U českých závodnic se jedná v průměru o 3,13 kg u závodnic ze zahraničí pak 3,06 kg. České závodnice mají nejvyšší hodnotu 3,64 kg a nejnižší hodnotu 2,81 kg. Zahraniční gymnastky mají nejvyšší naměřenou hodnotu 3,81 kg a nejnižší naměřenou hodnotu 2,67 kg. (viz obr. 22)

obr. 22 - Porovnání obsahu minerálů (kg) českých a zahraničních sportovních gymnastek.

6 Diskuse 1) Jak se budou somatometrické charakteristiky českých gymnastek lišit od somatometrických charakteristik gymnastek zahraničních?

Somatometrické charakteristiky obou skupin se výrazněji nelišily (viz otázka 2-7.)

2) Jak se liší hmotnosti českých a zahraničních gymnastek? Tato antropometrická komponenta se v naměřené průměrné hodnotě liší přibližně o 2,5 kg ve prospěch českých gymnastek. Přestože byla absolutní nejvyšší hodnota tělesné hmotnosti naměřena u zahraniční gymnastky, tak můžeme u českých gymnastek pozorovat četnější výskyt vyšších hodnot tělesné hmotnosti. 3) Jak se liší množství svalové hmoty českých a zahraničních gymnastek? Z měření a jejich výsledků vyplývá, že zahraniční gymnastky mají v průměru méně kosterního svalstva, avšak jejich hodnoty jsou více kolísavé - od 21 kg až po 33 kg svalové hmoty. U českých gymnastek jsou hodnoty vyšší, ty se pohybují v rozmezí 25-31 kg. V segmentálním rozdělení české závodnice mají opět vyšší hodnoty jak na horních končetinách, tak dolních končetinách těla. 4) Jak se liší množství tukové tkáně českých a zahraničních gymnastek? U českých gymnastek lze pozorovat vysoká kolísavost hodnoty tukové tkáně. Oproti zahraničním gymnastkám tak dosahují vysokého rozptylu této hodnoty, což může být částečně způsobeno i kolísavými hodnotami tělesného vzrůstu. V průměru mají až o dvě kila více tělesného tuku než zahraniční gymnastky. 5) Jak se liší výška postavy u českých a zahraničních gymnastek?

Z hlediska tělesné výšky jsou české gymnastky zkoumaného vzorku vyrovnanější oproti zkoumanému vzorku gymnastek zahraničních. U těch pozorujeme celkově nižší průměrné hodnoty vzrůstu (159,1cm) a dvě extrémní hodnoty (v průměru 168, 5cm) Bez těchto extrémních hodnot se jedná o 158,48 cm. Oproti tomu, je u českých gymnastek pozorovaná celkově vyšší hodnota tělesného vzrůstu 160,77cm s jednou extrémní hodnotou 169,8 cm. Bez této hodnoty je průměr zbývajících českých gymnastek 160,12cm. Bez extrémních hodnot jsou pak při porovnání tělesného vzrůstu hodnoty obou skupin téměř identické.

6) Jaké jsou rozdíly BMI u českých a zahraničních gymnastek?

Hodnoty poměru tělesné výšky a hmotnosti, tedy index BMI není z našeho pohledu, vzhledem k absenci ohledu na hodnotu kosterního svalstva, relevantní proměnnou, která by určovala podíl tukové složky. Přesto je tato hodnota z dlouhodobého hlediska sledována a můžeme najít paralely se sledováním tělesné antropometrie i v minulosti. Z našeho šetření vyplývá, že průměr indexu BMI (kg/m2) u českých gymnastek s hodnotou 21,15 a zahraničních s hodnotou 20,54 se příliš neliší ani od dlouhodobého trendu olympijských vítězek (20,45; viz tab. 3). Nejvyšší hodnotu BMI měla v historii vítězka olympijských her Věra Čáslavská (1964 a 1968) 22,78 a nejméně pak Nadia Comăneci s hodnotou 16,7 .

7) Projevily s nějaké dysbalance u některých sledovaných osob?

Při hodnocení svalové dysbalance u horních končetin jsou pouze dvě gymnastky, které mají vyrovnané obě horní končetiny (HK) z hlediska SMM. Obě z nich jsou zahraniční, což koresponduje s lepším celkovým průměrem rozdílu objemu SMM oproti českým gymnastkám. Nejvyšší rozdíl u HK byl pozorován 0,13 kg na končetiny, což shledávám jako zanedbatelné (viz obr. 23). U dolních končetin jsem sledovala na základě videoanalýzy z dostupných elektronických zdrojů (youtube) souvislost případných dysbalancí s preferencí odrazové nohy. Nejvyšší rozdíl u dolních končetin (DK) byl pozorován 0,19 kg na končetiny. U českých gymnastek bylo v 9 z jedenácti pozorovaných případů ve shodě odrazová a silnější končetina oproti tomu u zahraničních jsme tento jev sledovali pouze u 4 z jedenácti gymnastek. Pouze ve dvou případech byla dysbalance nulová, oba v zastoupení zahraničních gymnastek.

obr. 23 - Svalové dysbalance u sledovaného souboru gymnastek. Uvedené hodnoty jsou množství SMM v kilogramech (vlastní tvorba, pramen pozorování - You tube)

7 Závěr Cílem této práce bylo analyzovat a vyhodnotit antropometrické parametry dvou skupin gymnastek. V první – teoretické části práce jsem shrnula výběr dosavadních poznatků k problematice antropometrie v gymnastice i somatometrie obecně. V praktické části pak uvedla rozbor vybraných parametrů, které byly zjištěny prostřednictvím antropometrických měření a bioimpedační analýzy, v průběhu soutěžního období sezony 2015 na vybraných závodech. V rámci výsledků byly zpracovány a porovnány dílčí podklady jako například hmotnost, výška, výška vsedě, rozpětí paží a podíl jednotlivých segmentů složení těla včetně rozboru svalových dysbalancí. Tím byl cíl práce splněn. Pro jeho dosažení jsem stanovila sedm dílčích výzkumných otázek. Odpovědi na všechny dílčí otázky jsou uvedeny v kapitole Diskuze.

Z hlediska dalšího výzkumu by bylo dobré rozšířit zkoumaný soubor o vyšší počet subjektů různých výkonností či etnik. V případě dlouhodobého sledování v průběhu ontogeneze gymnastek by bylo přínosné sledovat více antropometrických ukazatelů subjektu a genetický potenciál, (antropometrické charakteristiky rodičů, složení těla, úroveň klíčových schopností rodičů) celkový vývoj růstu v souvislosti s výživou a tréninkem. Prostřednictvím dlouhodobé studie bychom mohli blíže určit faktory, které mají vliv na tělesný rozvoj a potenciál výkonosti.

Ze současných výsledků výzkumu, které jsme měli k dispozici, nebylo možné určit, zda mají antropometrické a somatometrické charakteristiky na výkonnost zásadní vliv. Vzhledem k nízkému počtu subjektů a tomu, že nemáme dostatek informací o složení těla elitních gymnastek, nemůžeme určit, který z parametrů je pro výkonost zásadní (např. délka končetin, podíl SMM). Přesto, jak je z výsledků šetření patrné, lze vzhledem k charakteru antropometrických ukazatelů pravděpodobně určit, která z disciplín bude pro různé somatotypy gymnastek více či méně úspěšná.

Z praktického využití antropometrie a somatometrie v gymnastice lze určit genetické předpoklady a využít je v rámci selekce talentů pro rozvoj ve výkonnostní gymnastice v případě SMM lze blíže analyzovat charakter svalových vláken a přizpůsobit trénink z hlediska objemu a použitých metod současnému trendu nebo

individuálním potřebám gymnastek. Nedílnou součástí tréninkové přípravy by tak měla být konzultace výživových zvyklostí s nutričním terapeutem a následná korekce výživových zvyklostí a tréninkového zaměření v souladu s individuálními somatickými předpoklady, ontogenezí a očekávanou výkonností.

8 Bibliografie 1. BERNACIKOVÁ, M, 2012. Výdej energie. Fyziologie [online]. [cit. 2018]. Dostupné z: http://www.fsps.muni.cz/emuni/data/reader/book-3/Impresum.html 2. BERNACIKOVÁ, M., K. KAPOUNKOVÁ a J. NOVOTNÝ, 2010. Fyziologie sportovních disciplín. Fyziologie sportovních disciplín [online]. [cit. 2017]. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/index.html 3. BJARTO, Dag, 2008. InBody. Inbody 720 Results Interpretation & Application [online]. [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.bodyanalyse.no/docs/720%20how%20to%20read%20result%20she et%20v2.pdf 4. DOVALIL, J. a a KOL, 2002. Výkon a trénink ve sportu. Brno: Olympia Praha. 5. GRASGRUBER, P. a J. CACEK, 2008. Sportovní geny. PAVEL GRASGRUBER, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Press, a.s. 6. HALL, Judith a et AL., 2006. Handbook of physical measurements. Oxford University Press. 7. HEDBÁVNÝ, Petr, 2011. Vliv úrovně rovnováhových schopností na provedení vybraných gymnastických pohybových struktur. Disertační práce. Brno: MU. 8. HUME, R., 1966. Prediction of lean body mass from height and weight. 194389– 91(101136194389). 9. KAŇKOVÁ, H. a J. KAŇKA, 2013. ZkusTo Zdrave. Www.zkustozdrave.cz [online]. [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.zkustozdrave.cz/na-jakem-principu-je- zalozeno-mereni-na-pristroji-inbody-230.html 10. KORVAS, P., L. BEDŘICH a a KOL., 2014. Struktura sportovního výkonu. Impact fsps [online]. [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.fsps.muni.cz/impact/knihovna/struktura-sportovniho-vykonu/ 11. KRAL, Daniel, 2015. Somatotypy podle Williama Sheldona. Prezi [online]. [cit. 2017]. Dostupné z: https://prezi.com/8uvah0lqcfgj/somatotypy-podle-williama- sheldona/ 12. KRIŠTOFOVIČ, J., J. KUBIČKA, V. NOVOTNÁ, Š. PANSKÁ, M. SKOPOVÁ a V. SVATOŇ, 2005. Gymnastika. Praha: Univerzita Karlova v Praze. 13. KŘIVÁNKOVÁ, M, 2013. Základní antropologická metodika II. IS.muni.cz [online]. [cit. 2017]. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1431/jaro2013/Bi6121/um/ 14. LAING, Emma, Jennifer MASSONI, Sharon NICKOLS-RICHARDSON, Christopher MODLESKY, Patrick O'CONNOR a Richard LEWIS, 2002. A prospective study of bone mass and body composition in female adolescent gymnasts. 14. 12(00223476). 15. LEE, Lexa, 2017. Differences Between Fat Free Mass & Lean Body Mass. Livestrong.com [online]. [cit. 2017]. Dostupné z: https://www.livestrong.com/article/128552-fat-body-mass/ 16. LOHMAN, Timothy, 1992. Advances in Body Composition Assesment. Human Kinetics Publishers. 17. LUKASKI HC, Johnson, 1985. Assessment of fat-free mass using bioelectrical impedance measurements of the human body. 41. 4(00029165). 18. MALINA, R., A. BAXTER-JONES, N. ARMSTRONG a et AL., 2013. Role of Intensive Training in the Growth and Maturation of Artistic Gymnasts. . s. 783-802.

19. PEPPA, M, C STEFANAKI, A PAPAEFSTATHIOU, D BOSCHIERO, G DIMITRIADIS a G.P CHROUSOS, 2017. Bioimpedance analysis vs. DEXA as a screening tool for osteosarcopenia in lean, overweight and obese Caucasian postmenopausal females. 2017, 16(2), 181-193 [cit. 2017-12-27]. (10143102002173211093099). 20. RIEGEROVA, J., M. PŘIDALOVÁ a M. ULBRICHOVÁ, 2006. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu. Olomouc: Hanex. 21. SANDS, W.A., J. CAINED a J. BORMS, 2003. Scientific Aspects of Women's Gymnastics. ISBN 3805574762. 22. SARICHEV, George, 2014. SPORTOVNÍ GYMNASTIKA ŽENY. ČESKÁ GYMNASTICKÁ FEDERACE [online]. [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.gymfed.cz/26-o-sportu- sgz.html 23. SELIGA, R, A BHATTACHARYA, P SUCCOP, R WICKSTROM, D SMITH a K WILLEKE, 1991. Effect of work load and respirator wear on postural stability, heart rate, and perceived exertion. 52. (10). 24. SELIGA, R, A BHATTACHARYA, P SUCCOP, R WICKSTROM, I SMITH a K. WILLEKE, 1991. Effect of work load and respirator wear on postural stability, heart rate, and perceived exertion. American Industrial Hygiene Association Journal [online]. 1991, 52(10), 417-22 [cit. 2, 52(10), 417-422. 25. ULBRICHOVÁ, M., 1984. Frakcionace hmotnosti těla z hlediska sportovních pohybových činností. VÚT FTVS UK.

9 Seznam příloh 10 Přílohy 10.1 Příloha č. 1 – DVD DVD obsahuje zdrojová naměřená data a statistickou analýzu.