Motyli_II_172-191_04.qxd 1.1.2009 23:45 StrÆnka 184

Kapraďovky / mechovnice Eriopinae Bryophilinae

Kapraďovky (Eriopinae) – středně velké druhy; tělo útlé, přední křídla s krycím zbarve- ním mimetizují suché kapradiny nebo kůru; sosák vyvinutý, na hrudi a hřbetu zadečku ště- tečky ze vztyčených chloupků, nohy hustě vlnatě ochlupené; → housenky pestré, s tělem válcovitým; 8. zadečkový článek mírně vyhrbený, hlava velká, v klidové poloze zatažená do předohrudi; → ve střední Evropě 2 druhy ve dvou rodech, jeden druh se vyskytuje i v ČR.

Kapraďovka hasivková Callopistria juventina (Stoll, 1782) Jiný název: blýskavka hasivková Charakteristika. → Dospělec: rozpětí 34–38 mm; → housenka ve dvou barev- ných formách: zelené a hnědé; na každém článku na hřbetě velká tmavá půlmě- sícovitá, světle lemovaná skvrna; spirakulární pruh žlutobílý s černými spirakuly; hlava velká, okrouhlá, červenavá s tmavou síťovitou kresbou. Rozšíření. Pale- arktický druh; jižní a střední Evropa, Střední východ, Střední Asie, Čína, Přímoří; ČR. Bionomie. Nížiny až údolní polohy v horách; mezofilní až mírně hygrofilní 2. až 3. stupně; světlé listnaté a smíšené lesy, světliny, paseky, mýtiny s porosty hasivky orličí; upřednostňuje písčitý podklad; monovoltinní, příležitostně částeč- ně bivoltinní, letová perioda VI. až poč. VIII., event. v IX., motýli aktivní v noci; při- létají na vnadidlo, méně na světlo; → larvální perioda VII.–IX., živnou rostlinou je hasivka orličí, housenky se vyskytují na spodní straně listů, odkud se snadno sklepávají; mimetizují listy; → kuklení hluboko v zemi v pevném hustém kokonu, v kterém přezimují ve stadiu prepupy; v kuklu se proměňují brzo v předjaří.

Příbuzný druh. → Methorasa latreillei (Duponchel, 1827) – 28–32 mm; pontomediteránní druh; jižní Evropa, Turecko, Střední Asie; ve střední Evropě ve Švýcarsku, Rakousku, Maďarsku; polyvotinní, letová perioda konec IV. až konec X. v několika překrývajících se generacích; → živnými rostlinami housenek je kyvor lékařský (Ceterach officinarum), příle- žitostně hasivka orličí.

Mechovnice (Bryophilinae) – malé druhy; přední křídla černošedá až černohnědá, ně- kdy se zelenavým odstínem a s nenápadnou krycí kresbou; tykadla u samců krátce obrvená; hruď přilehle šupinkatá, na konci s malými štětečky, oči holé, holeně neotrněné; → housen- ky krátce zavalité, s mírně zploštělou hlavou, řídce krátce obrvené, s pravidelně uspořáda- nými bradavkami; vyvíjejí se na lišejnících, pravděpodobně i na řasách rodu Protococcus, výskyt druhů závisí na charakteru stanoviště a mikroklimatických podmínkách; převážná většina druhů je vázána na skalní lišejníky rostoucí na skalních stěnách, sutích, zdech nebo střešní krytině (výjimkou je jen mechovnice lipová /Cryphia algae/, vázaná na stromové lišejníky), a proto se řada druhů často vyskytuje i v blízkosti lidských obydlí na zdech, zíd- kách, zahradních skalkách a střechách porostlých lišejníky; vývoj monovoltinní, dospělci létají v létě od července do srpna (C. palliola už v polovině června); vajíčka samice klade do trsů lišejníků; většina druhů (s výjimkou m. domácí /C. domestica/) je hygrotermofilní, vázána na teplá, ale vlhčí stanoviště v nižších polohách; housenky se vyskytují od srpna až do května, tedy přezimují, a to malé a k přezimování si zhotovují mezi lišejníky nebo na růz- ných chráněných místech (skalní štěrbiny, pukliny zdí, škvíry mezi střešní krytinou) zámot-

184 Motyli_II_172-191_04.qxd 1.1.2009 23:45 StrÆnka 185

Mechovnice Bryophilinae

ky; aktivní jsou v noci, ve dne se ukrývají v přechodných zápředcích (bivacích) mezi trsy lišejníků, v puklinách a štěrbinách skal nebo v puklinách kůry stromů, opuštěných chod- bách hmyzu (např. C. algae) a jiných podobných úkrytech; u druhů žijících na korovitých lišejnících jsou tyto bivaky patrné jako malé nerovnosti povrchu; za vyšší vlhkosti (silná rosa nebo déšť), kdy stélky lišejníků vlhkem změknou, housenky opouštějí svůj úkryt i za dne a nacházejí se potom volně na lišejnících nebo v jejich okolí; → kuklení v pevném zámotku, u C. algae se housenky zavrtávají do tlejícího dřeva, stadium kukly asi 3 měsíce; → ve střední Evropě 12 druhů, v ČR 6–7 druhů v rodě Cryphia.

Poznámky k chovu. Chov z vajíček je obtížný; housenky se nejlépe sbírají po přezimování (nejlépe v květnu dospělé), hlavně v noci, kdy opouštějí svůj denní úkryt; ve dne se sbírají strháváním nebo vymetáním lišejníku na plátno; v chovech se doporučuje podávat lišejníky rostoucí přímo na původním podkladě (kamenech, kůře stromů); housenky jsou velmi pohyblivé, a proto se doporučuje houseníky těsně uzavřít; potrava se musí pravidelně zvlh- čovat (nejlépe zvečera, kdy housenky opouštějí svůj denní úkryt a rozlézají se za potravou) a po několika dnech vyměnit za novou; jako podklad se doporučuje zvlhčeny hrubší štěrk nebo písek.

Variabilita u mechovnic. Některé druhy mechovnic, jako např. Cryphia algae, C. recep- tricula a zejména C. raptricula (na tabuli), se vyznačují neobyčejně širokou variační šká- lou jak ve zbarvení, tak i kresbě, jejímž základem je sice genetická variabilita, ale výsled- ný fenotyp ovlivňují vnější faktory (teplota, vlhkost, potrava). U některých dalece rozšířených druhů se ve vyšších polohách nebo zeměpisných šířkách s chladnějším a vlh- čím klimatem vyskytují převážně formy s šedoolivovým nebo černozeleným pigmentem v základním zbarvení, který v nižších polohách nebo zeměpisných šířkách s teplejším a sušším klimatem nahrazuje hnědavý až červenohnědý pigment.

185 Motyli_II_172-191_04.qxd 1.1.2009 23:45 StrÆnka 186

Mechovnice Bryophilinae

Mechovnice lipová Cryphia algae (Fabricius,1787) Jiný název: šípověnka lipová Charakteristika. → Dospělec: rozpětí 22–26 mm; → housenka bělošedá, na hřbetě s řadou černých skvrn, po stranách hřbetu se světlými skvrnami; celé tělo pokryté nepravidelnými tmavými skvrnkami; černé, drobné bradavky s brvami. Rozšíření. Západopalearktický druh; téměř celá Evropa, Střední východ; ČR. Bio- nomie. Nížiny až podhůří (v Alpách v údolních polohách pod 1000 m n. m.); mezo- filní až mírně hygrofilní 2. až 3. stupně; listnaté a smíšené lesy, údolní polohy, pobřežní pásma, okraje mokřadů, ovocné sady, parky; monovoltinní, letová perio- da VII.–VIII., motýli aktivní v noci, přes den na kmenech nebo větvích porostlých řasami; přilétají na světlo i vnadidlo; → larvální perioda IX.–VI., housenky žijí na lišejnících na listnatých a ovocných stromech, hlavně na dubech, lípách a topo- lech, a to převážně na starých kmenech; ve dne se ukrývají v puklinách kůry, za deštivého a vlhkého počasí jsou aktivní i ve dne; → kuklení v řídkém zámotku v zemi nebo v tlejícím dřevu. Variabilita. Velmi proměnlivá; známé jsou i jedno- barevně velmi tmavé formy s nevýraznou kresbou, nebo naopak světlé formy s výraznou kresbou. Identifikace. Některé formy podobné C. ereptricula, ale menší, přední křídla vždy více nebo méně zeleně poprášená, báze předních kří- del zelenavá.

Další druh. → Cryphia ochsi (Boursin, 1940) – 20 –24 mm; zasahuje lokálně a jednotlivě z jižní Evropy do jižní alpské oblasti (jižní Tyrolsko, jezero Garda, Tessin); od velmi podob- ného druhu C. algae se spolehlivě rozliší jen podle genitálií; → housenky žijí na stromových a skalních lišejnících, mají podobnou bionomii jako C. algae.

Mechovnice černá Cryphia fraudatricula (Hübner, 1803) Jiný název: šípověnka černá Charakteristika. → Dospělec: 24–28 mm; → housenka vzhledově podobná C. algae. Rozšíření. Palearktický druh; jižní a střední Evropa, na východ až do Japonska; ČR. Bionomie. Mezofilní až xerotermofilní 2. až 3. stupně; listnaté a smíšené lesy; skalní lesostepi, zahrady, parky, lidská sídliště; monovoltinní, letová perioda VI.–VIII.; → larvální perioda IX.–V., housenky žijí na skalních a stromových lišejnících. Identifikace. Podobná C. receptricula, ale větší, s užší- mi předními křídly; od C. raptricula se liší výraznějšími příčkami a širšími, na vněj- ším okraji více zkosenými předními křídly.

Další druhy. → mechovnice terčovková [šípověnka terčovková] (Cryphia receptricula /Hübner, 1803/) – 20–24 mm; pontomediteránní druh; střední a jihovýchodní Evropa, Přední východ, Zakavkazsko; ČR; xerotermofilní; skalní stepi a lesostepi; letová perioda VII.–VIII.; → larvální perioda IX.–V., housenky žijí na stélkatých lišejnících (např. Parmelia); od C. fraudatricula se liší menším rozpětím, krátkými a širokými, tmavošedými, uprostřed hně- davě stínovanými předními křídly; vnější pole v poměru ke střednímu zřetelně užší; → Cry- phia simulatricula (Guenée, 1852) – 24–27 mm; zasahuje z jihozápadní Evropy do střední do

186 Motyli_II_172-191_04.qxd 1.1.2009 23:45 StrÆnka 187

1 mechovnice lipová 1 Cryphia algae rozpětí 22–26 mm

1

2 Cryphia ochsi rozpětí 20–24 mm

3 mechovnice černá Cryphia fraudatricula rozpětí 24–28 mm

5 Cryphia petricolor 4 Cryphia simulatricula rozpětí 25–27 mm rozpětí 24–27 mm

6 Cryphia ravula rozpětí 20–24 mm 3

7 mechovnice terčovková Cryphia receptricula rozpětí 20–24 mm

6

1 3

187 Motyli_II_172-191_04.qxd 1.1.2009 23:45 StrÆnka 188

Mechovnice Bryophilinae

Švýcarska (Valais) a do jižních údolí Alp; v ČR se nevyskytuje; xerotermofilní 1. a 2. stupně; skalní stepi a lesostepi; letová perioda VII.–IX.; od podobného druhu C. fraudatricula se liší kalně bělavými zadními křídly s tmavými žilkami a často i pruhem před lemem; zbarvení předních křídel popelavě šedé (u C. fraudatricula spíše hnědošedé), střední pole předních křídel není nikdy barevně odlišené.

Mechovnice skalní Cryphia ereptricula (Treitschke, 1825) Jiný název: šípověnka skalní Charakteristika. → Dospělec: 22–26 mm; → housenka modrošedá, po stranách hřbetu podélná řada oranžových skvrn oddělených proloženými bělavými skvrn- kami, na hřbetě více nebo méně patrná řada tmavých skvrn; bradavky velké, černé, s krátkými světlými brvami. Rozšíření. Západopalearktický druh; střední a jižní Evropa; ČR. Bionomie. Pahorkatiny až nižší polohy v horách; xerotermofil- ní 1. až 2. stupně; skalní stepi a lesostepi, křovinaté stepi ve skalnatých údolích a soutěskách, mosty, skalnaté zářezy cest, zahrady, parky, staré zdi, suťoviska; monovoltinní, letová perioda VII.–VIII., motýli aktivní v noci, přes den na kamen- ných zídkách a skalách; → larvální perioda IX.–V., housenky žijí na různých dru- zích skalních lišejníků (Parmelia, Lecanora aj.). Identifikace. Podobná C. algae, avšak o něco větší a zavalitější, přední křídla bez příměsi zelenavých šupinek a s kontrastně světlým vnitřním polem.

Další druhy. → Cryphia petricolor (Lederer, 1869) – 25–27 mm; pontomediteránní druh; zasahuje z jihozápadní Evropy do Švýcarska; → Cryphia ravula (Hübner, 1813) – 20–24 mm; atlantomediterán- ní druh; zasahuje z jihozápadu do západní části střední Evropy (západní Německo, Švýcarsko); bio- nomie dospělců i housenek podobná C. ereptricula.

Mechovnice hnědá Cryphia raptricula (Denis & Schiffermüller, 1775) Jiný název: šípověnka hnědá Charakteristika. → Dospělec: rozpětí 22–26 mm; → housenka podobná C. erep- tricula, ale s výraznou oranžovou skvrnou na předohrudním štítku. Rozšíření. Palearktický druh; téměř celá Evropa, Střední Asie, Čína; ČR. Bionomie. Nížiny až pahorkatiny; mezofilní; skalnaté biotopy, staré zídky, střechy, kamenné sloupy, skalnaté svahy, kamenné mosty; monovoltinní, letová perioda konec VI. až IX.; → larvální perioda IX.–VI., housenky se vyvíjejí na skalních a stromových stél- katých i korovitých lišejnících. Variabilita. Velmi proměnlivá; přední křídla břidli- cově šedá, žlutohnědá až téměř jednobarevně černá se zaniklou kresbou. Iden- tifikace. Podobná C. fraudatricula, ale přední křídla užší, s méně zkoseným vnějším okrajem, příčky méně výrazné, vnější polovina vnitřního pole až ke stře- du často hnědá až hnědočervená.

188 Motyli_II_172-191_04.qxd 1.1.2009 23:45 StrÆnka 189

1 mechovnice hnědá Cryphia raptricula rozpětí 22–26 mm

1

2 mechovnice domácí 2 Cryphia domestica rozpětí 22–26 mm

2

3 Cryphia orthogramma rozpětí 22–26 mm

4

4 mechovnice skalní Cryphia ereptricula 5 mechovnice zední rozpětí 22–26 mm Cryphia muralis rozpětí 26–30 mm

1 1 2 4 4 5

189 Motyli_II_172-191_04.qxd 1.1.2009 23:45 StrÆnka 190

Mechovnice Bryophilinae

Další druh. → Cryphia orthogramma Boursin, 1954 – 22–26 mm; eurosibiřský druh, z východní Evropy zasahuje do východní části střední Evropy (Polsko, Maďarsko); spíše druh stepí, jinak biono- mie podobná jako u předchozího druhu.

Mechovnice domácí Cryphia domestica (Hufnagel, 1706) Jiný název: šípověnka perlová Charakteristika. → Dospělec: rozpětí 22–26 mm; → housenka šedomodrá s širokým oranžovým hřbetním pruhem se slabou tmavou linkou uprostřed; spi- rakulární pruh široký, bílý, někdy dvojitý; hlava, bradavky a spirakula černé. Roz- šíření. Západopalearktický druh; téměř celá Evropa, Přední východ, Zakavkaz- sko; ČR. Bionomie. Nížiny až hory; xerotermofilní 1. až 2. stupně; skály, skalnaté stráně, vinohrady, staré zdi, zříceniny, staré střechy, cihlové zídky, mosty; mono- voltinní, na jihu částečně bivoltinní, letová perioda VI.–VIII.; → larvální perioda IX.–V., housenky se živí lišejníky rostoucími na kamenech, zídkách a starém dřevu; → kuklení ve vejcovitém zámotku.

Mechovnice zední Cryphia muralis (Forster, 1771) Jiný název: šípověnka zední Charakteristika. → Dospělec: rozpětí 26–30 mm (největší středoevropská mechovnice); → housenka svrchu černošedá, vespod okrová až okrově hnědá, bradavky černobílé s výraznými bílými brvami; na hřbetě nezřetelná bílá linka. Rozšíření. Západopalearktický druh; západní a jižní oblasti střední Evropy, Stře- domoří; v ČR pravděpodobně chybí. Bionomie. Nížiny až podhůří; mezofilní 1. stup- ně; staré zdi, skály, skalnatá údolí, rokle, mosty, střechy, zahrady, staré dřevěné stavby; monovoltinní, letová perioda VII.–VIII., na jihu území už v polovině V.; → larvální perioda IX.–VI., housenky žijí na lišejnících rostoucích na kamenech, skalních stěnách, v roklích, kaňonech, na zídkách, starém dřevu, dřevěných stavbách, střešní krytině; přes den se ukrývají v komůrkách pod mechem, v no- ci a před východem slunce volně na porostech lišejníků; → kuklení v řídkém zámotku.

190 Motyli_II_172-191_04.qxd 1.1.2009 23:45 StrÆnka 191

Lichenofágní housenky Housenky můrovitých mají poměrně bohaté potravní spektrum, kromě obvyklé potravy, jako jsou listy, květy, popřípadě kořeny semenných rostlin, se zde můžeme setkat i s některými potravními specialisty, k nimž patří i druhy živící se lišejníky. Do této potrav- ní kategorie patří lišejnice (Aventiinae), mechovnice (Bryophilinae) a lišejníkovci (Arctii- nae). Zatímco lišejnice a lišejníkovci nejsou přísnými lichenofágy, protože kromě lišejní- ků se živí usychajícími nebo zavadlými částmi vyšších rostlin, řasami, mechy a játrovkami, mechovnice (alespoň převážná většina druhů) se zdají být výlučnými lichenofágy. Proto- že jsou lišejníky, vzhledem ke své tuhé konzistenci, obtížně zpracovatelnou potravou, housenky je mohou přijímat jen tehdy, když jejich stélky v důsledku vyšší vlhkosti (za deště nebo rosy) poněkud změknou. Z toho důvodu jsou housenky většiny lichenofágních druhů nejvíce aktivní po setmění nebo za svítání, kdy se zvyšuje relativní vlhkost vzduchu.

Rozlišení housenek lichenofágních můrovitých Lišejnice – housenky štíhlé, píďalkovité, na bocích s ostře odsazeným řasnatým záhy- bem, první dva páry břišních pošinek zakrnělé, nohy prodloužené, do stran vyčnělé; zbar- vení kryptické (lichenoidní); housenky se trvale zdržují na větvích nebo kmenech porost- lých lišejníky, s nimiž barevně splývají (prokrypse). Lišejníkovci – housenky zavalité, s plným počtem břišních pošinek, tělo s řídkými až hustými trsnatými chlupy, vyrůstajícími z pravidelně uspořádaných bradavek; housenky aktivní v noci, jsou velmi pohyblivé, ve dne se ukrývají volně v různých úkrytech (na zemi, pod kameny, v suchém listí, stelivu nebo pod kůrou). Mechovnice – housenky zavalité, s plným počtem břišních pošinek; tělo s řídkými tuhými brvami, vyrůstajícími jednotlivě z pravidelně uspořádaných bradavek; housenky aktivní v noci, jsou málo pohyblivé, ve dne se ukrývají ve zhotovených přechodných zápředcích (bivacích) mezi stélkami lišejníků, ve skalních štěrbinách, puklinách, pod kůrou stromů nebo v opuštěných chodbách dřevokazného hmyzu.

Laspeyria flexula Eilema complana Cryphia ereptricula

191 Motyli_II_192-219_03.qxd 2.1.2009 1:28 StrÆnka 192

Blýskavky Xyleninae

Blýskavky (Xyleninae) – morfologicky i ekologicky různorodá, druhově početná podče- leď můrovitých, dělená do 12 skupin (tribů), z nichž deset (Pseudeustrotiini, Prodeniini, Elaphriini, Caradriniini, Dypterygiini, Actinotiini, Phlogophorini, Apameini, Episemini a Xyle- nini) má zastoupení i ve střední Evropě včetně ČR; → ve střední Evropě 216 druhů, v ČR 153 druhů.

Bělavka rdesnová Pseudeustrotia candidula (Denis & Schiffermüller, 1775) Jiný název: blýskavka rdesnová Charakteristika. → Dospělec: rozpětí 22–26 mm; → housenka štíhlá, zelená až červenavě hnědá; hřbetní bělavá linie patrná jen na hrudi, na zadečku jen s tmavě prosvítající hřbetní cévou; postranní a spirakulární pruh bělavý, mezičlánkové zářezy žluté. Rozšíření. Eurosibiřský druh; střední a severní oblasti jižní Evropy, jižní Skandinávie, na východ až do Japonska; ČR. Bionomie. Nížiny až podhůří; mezofilní až xerotermofilní 2. stupně; lesní okraje, světliny, paseky, stepi, pole; bivoltinní až trivoltin- ní, letová prioda konec V. až VII. a VIII. až poč. IX., na severu oblasti monovoltinní v VI.–VII., motýli aktivní v noci, ve dne se ukrývají v křovi- natém podrostu; jsou poměrně plaší, při vyrušení vyletují na krátkou vzdálenost; přilétají na světlo; → larvální perioda VII. a VIII.–IX., poly- fágní housenky žijí na nízkých bylinách, např. svlačci, šťovíku, rdesnu, merlíku; → kukly přezimují.

Lesknice červivcová Spodoptera exigua (Hübner, 1808) Jiný název: blýskavka červivcová Charakteristika. → Dospělec: rozpětí 26–32 mm; → housenka tmavě hnědošedá, břicho světlé; hřbetní linie černá, přerušovaná, postranní linie běložlutá, spirakulární pruh široký, žlutozelený, z obou stran světle lemovaný. Rozšíření. Kosmopolitní druh; tažný; rozšířený v tropech a subtropech Starého světa, příležitostně zaletující až na sever Evropy (Finsko, Skotsko); ve střední Evropě jako příležitostný migrant s pře- chodně zakládanými populacemi; ČR. Bionomie. Na jihu polyvoltinní s překrývajícími se generacemi, ve střední Evropě nejčastěji od VI. do poč. IX.; → larvální perioda ve střední Evropě VI.–XI., v jižní Evropě po celý rok, zimující generace housenek od IX. do VI.; polyfágní housenky žijí na různých planých i kulturních rostlinách (svlačec, kopřiva, smetán- ka, pampeliška, jitrocel, locika, vojtěška, sléz, rdesno, brukev, řepa, bavl- ník, cukrová třtina aj.), ve střední Evropě se vyskytují zpravidla na pod- zim, ale v zimě v důsledku nízkých teplot hynou; → kuklení v zemi.

Další druh. → lesknice bavlníková (Spodoptera littoralis Boisduval, 1833) – 35–42 mm; afrotropický druh, příležitostně zaletující na sever až do západní Evropy; ve střední Evropě pozorován v Německu a Švýcarsku, častěji zavlečen jako housenka s některými druhy kul- turních a okrasných rostlin (např. hvězdnice); ve střední Evropě se motýli nejčastěji vysky-

192 Motyli_II_192-219_03.qxd 2.1.2009 1:28 StrÆnka 193

1

1 1 bělavka rdesnová Pseudeustrotia candidula rozpětí 22–26 mm

2 2 2 lesknice červivcová Spodoptera exigua rozpětí 26–32 mm

3 2

3 lesknice bavlníková Spodoptera littoralis rozpětí 35–42 mm

4 4 lesknička narůžovělá Elaphria venustula rozpětí 19–23 mm

3 3 3 4

193