Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav českého jazyka Český jazyk a literatura Marie Daňková Soustava místních jmen ve Zlínském kraji Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: prof. PhDr. Jana Pleskalová, CSc. 2006
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedené literatury.
......
2
Největší dík patří vedoucí práce paní profesorce Janě Pleskalové za nové šance.
3 Obsah 1. Úvod 5 2. Vymezení Zlínského kraje 6 3. Georeliéf Zlínského kraje 8 3.1. Orografie 8 3.2. Hydrografie 9 4. Pohled historiků na osídlení Zlínského kraje 10 4.1. Osídlení v pravěku a starověku 10 4.2. Osídlení v raném středověku 11 4.3. Osídlení v době vrcholného středověku 12 4.4. Osídlení v raném novověku 13 4.5. Osídlení ve 20. století 14 4.6. Historický místopis 14 5. Teoretické východisko 15 5.1. Charakteristika místních jmen 15 5.2. Teoretické východisko 15 5.3. Vztahové modely 17 6. Materiálové východisko 19 6.1. Orientační body 19 6.2. Abecední seznam MJ 20 7. Třídění místních jmen dle vztahových modelů 55 7.1. VM IA 55 7.2. VM IB 57 7.3. VM IIA 59 7.4. VM IIB 61 7.5. VM IIIA 63 7.6. VM IIIB 65 7.7. VM IIIC 67 7.8. VM IVA 71 7.9. VM IVB 76 7.10. VM IVC 80 7.11. Jména nezařazená do vztahových modelů 81 8. Další výrazné toponymické typy 82 9. Závěr 86 Seznam literatury 88
4 1. Úvod Tématem práce je zkoumání a popis toponymických typů vyskytujících se na území Zlínského kraje. Původním záměrem bylo popsat toponymické typy na celém území Moravy a Slezska, jelikož stále ještě neexistuje moravskoslezská verze Šmilauerovy práce Osídlení Čech ve světle místních jmen a problematika moravských místních jmen je doposud zpracovávána pouze v dílčích studiích. Tento úkol se však ukázal být nad naše síly i možnosti, proto proběhlo zúžení tématu a práce se zaměří pouze na toponymický materiál ze Zlínského kraje. Z původních 5 570 hesel se počet zmenší na 655. Podstatou práce bude uspořádání místních jmen Zlínského kraje do soustavy, seřazené podle teorie vztahových modelů, kterou vytvořil Rudolf Šrámek. Dále z této soustavy vybereme výraznější typy, které budou popsány a zmapovány. Je třeba objasnit, proč se zaměřujeme právě na toto území – má se jednat o výzkum místních jmen v historickém vývoji, a zkoumaná oblast je vymezena moderními hranicemi. Prvotním impulsem bylo to, že se jedná o můj rodný kraj – na Zlínsku žiji, na Hradišťsku, Kroměřížsku a Vsetínsku častěji pobývám a nemohla jsem si nevšimnout koncentrace jistých typů místních jmen. Ještě jako studentka gymnázia jsem si říkala, jaká je náhoda, že se tyto typy v našem regionu vyskytují v takové míře. Teprve studium historické mluvnice, historické toponomastiky a historie na vysoké škole mě přesvědčilo, že se nejedná o náhodu a vše je výsledkem historického vývoje. Dalším důvodem, proč jsem zvolila právě tento region, je jeho geografická různorodost a členitost, která sehrála roli při jeho osídlování. Právě na tomto členitém terénu může být dobře patrné, zda se liší typy místních jmen v nížinatých a hornatých oblastech, jak je tomu například u pomístních jmen (jak ukázala Jana Pleskalová, 1992, str. 120). A v neposlední řadě se jedná o území, na němž se stýkají tři národopisné oblasti Valašsko, Slovácko a Haná, oblasti s nejarchaičtějšími dialekty, a můžeme tak sledovat stopy nářečí v místních jménech. Výhodu spatřujeme také v tom, že se na kolonizaci regionu podílelo většinou české obyvatelstvo, stopy německé kolonizace najdeme jen ojediněle, proto jsou místní jména převážně česká. Jak upozornil zakladatel moderní české toponomastiky Vladimír Šmilauer v Úvodu do toponomastiky (1966, str. 13), jde v toponomastickém zkoumání o syntézu poznatků lingvistických, geografických a historických, proto se budeme nejprve věnovat charakteristice regionu a jeho geografie, zejména hydrografie a orografie, poté shrneme dosavadní bádání historiků o osídlování regionu a budeme se věnovat uspořádání místních jmen do výše zmíněné soustavy, z níž vybereme nejvýraznější typy pro zmapování.
5 2. Vymezení Zlínského kraje
Zlínský kraj vzniknul k 1. lednu 2000 na základě ústavního zákona č. 347/97 Sb. o vytvoření vyšších územně správních celků a o změně ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb. Zlínský kraj je jedním ze čtrnácti územně správních celků České republiky, leží v její východní části (viz mapa), na jihozápadě sousedí s Jihomoravským krajem, na severozápadě s Olomouckým krajem, na severu s Moravskoslezským krajem, východní hranice kraje je zároveň státní hranicí se Slovenskou republikou. Sídelním městem hejtmana a krajských orgánů je Zlín, největší a nejlidnatější město regionu.
Území Zlínského kraje je tvořeno bývalými okresy Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín.
Svou rozlohou 3 964 km 2 patří Zlínský kraj k těm menším – jde o čtvrtý nejmenší kraj (včetně hlavního města Prahy), s počtem obyvatel 590 706 1 se však jedná o jeden z nejhustěji obydlených krajů, hustota osídlení je 149 obyvatel/km 2. Následující tabulka uvádí, jak se jednotlivé okresy podílejí rozlohou na celkové rozloze kraje, a dokládá, kolik obcí se na této ploše nachází – zjistíme, že na nejrozlehlejším Vsetínsku je osídlení nejřidší, naopak nejmenší Uherskohradišťsko je osídleno nejhustěji. Souvisí to s charakterem georeliéfu – většinou hornatý povrch Vsetínska byl pro kolonizaci nepřístupnější než nížiny kolem Moravy a Olšavy. 1 Údaj Českého statistického úřadu k 1. 1. 2004.
6 rozloha počet obcí Kroměřížsko 992 km 2 79 obcí Uherskohradišťsko 799 km 2 78 obcí Vsetínsko 1 143 km 2 59 obcí Zlínsko 1 030 km 2 84 obcí Zlínský kraj 3 964 km 2 304 obcí Celkový počet obcí není shodný s počtem místních jmen, s nimiž budeme pracovat. Nejde nám jen o názvy současných samosprávných obcí, ale také o jména osad již neexistujících, zaniklých a o jména osad, které dnes nefigurují jako samosprávné obce, ale staly se během historického vývoje častí jiné obce. Počet zkoumaných místních jmen se tak více než zdvojnásobí.
7 3. Georeliéf Zlínského kraje Struktura a hustota osídlení se vyvíjela v závislosti na přírodních podmínkách. Jelikož území kraje není jedním geomorfologickým celkem, byly podmínky pro osídlování v různých částech kraje odlišné.
3. 1. Orografie Území Zlínského kraje patří k oblasti Vnějších Západních Karpat a je tvořeno rovinami, pahorkatinami, vrchovinami i hornatinami. Na severovýchodě zasahují do regionu Moravskoslezské Beskydy (jejich nejvyšší vrchol Lysá hora ovšem leží mimo území kraje, nejvyšším místem Zlínského kraje je Čertův mlýn s nadmořskou výškou 1206 m n.m.), území bývalého okresu Vsetín pak vyplňují ještě vrchy Javorníků, Vsetínských a Hostýnských vrchů, které zasahují i na území okresu Kroměříž a Zlín, kde se stýkají s Vizovickou vrchovinou. Jihovýchodní hranici tvoří Bílé Karpaty (na území kraje leží jejich ústřední a nejvyšší část s nejvyšším vrcholem Velkou Javořinou 970 m, přičemž kopaničářské osídlení posunulo výškovou hranici obdělávané půdy až na 700 m). Na pomezí Uherskohradišťska a Kroměřížska leží pohoří Chřiby, lemující pravý břeh Moravy. Výrazně menší část území kraje představují nížiny – Hornomoravský úval, který zasahuje z území Olomouckého kraje a v němž se rozprostírá úrodná rovina Hané, a Dolnomoravský úval, který se rozkládá i na území Jihomoravského kraje.
8
3. 2. Hydrografie Největší řeka regionu – Morava – přitéká na území kraje Hornomoravským úvalem od severozápadu a pak protéká Dolnomoravským údolem dále do Jihomoravského kraje; dělícím místem mezi úvaly je tzv. Napajedelská brána, kde se široké údolí Moravy výrazně zužuje. 2 Řeka protéká nížinou s nadmořskou výškou 173 – 190 m. Dalšími významnějšími vodními toky jsou řeky Dřevnice, Olšava, Vsetínská a Rožnovská Bečva, což jsou levostranné přítoky Moravy (Bečva se do Moravy vlévá mimo území kraje). Morava odvádí vodu do Dunaje, a tedy do Černého moře. K jeho povodí patří i řeka Vlára, vlévající se na Slovensku do Váhu. Významné pravostranné přítoky Morava na území Zlínského kraje nemá.
2 Toto místo je důležité také pro dialektologii a etnografii – právě zde se stýkají dva národopisné celky: Haná a Slovácko.
9 4. Pohled historiků na osídlení Zlínského kraje Postup osídlení jednotlivých částí kraje sledovali regionální historici a své poznatky shrnuli především v knihách ediční řady Vlastivěda moravská. Tři okresy už mají moderní zpracování své historie (Vsetín dokonce verzi dostupnou na CD ROMU), 3 okres Kroměříž na něj teprve čeká, proto vycházíme z prací vzniklých v 1. třetině 20. století. 4 Podívejme se tedy, jak bylo území kraje osídlováno od pravěku do doby, kdy se síť sídel ustálila prakticky do dnešní podoby.
4. 1. Osídlení v pravěku a starověku Údolí řeky Moravy bylo v minulosti hojně zaplavováno, pokryto bažinami a lužním lesem, a tak nepředstavovalo nejvhodnější prostředí pro nejstarší osídlení – tím se staly nízké pahorkatiny do nadmořské výšky 280 m, které s údolím řeky sousedí. Ostatní kopcovité a hustě zalesněné oblasti východní Moravy byly osídleny jen sporadicky – až od mladší doby bronzové se zemědělci začínají usazovat ve vyšších, pro hospodářství méně příznivých polohách. Nejstarším dokladem přítomnosti člověka na území východní Moravy je nález pěstního klínu z doby středního paleolitu u Karolína na Kroměřížsku. Střední Pomoraví v té době patřilo k nejhustěji osídleným oblastem ve střední Evropě, přičemž více nálezů pochází z pravého břehu řeky Moravy. V mladém paleolitu sídlily na východní Moravě lovecké skupiny, které své osady zakládaly na nejvyšších místech táhlých návrší s dobrým výhledem do údolí Moravy a rovin Hané, jen postupně tito lovci sestupovali do nižších poloh u řek a velmi ojediněle pronikali podél levobřežních přítoků Moravy na východ – směřovali především údolím Olšavy a Vláry směrem k Vlárskému průsmyku, důležitému přechodu přes Bílé Karpaty, který byl významnou spojnicí s Povážím. Zlom ve způsobu života a tím také v budování osad přichází v neolitu – lovce vystřídali zemědělci, kteří začali přírodní prostředí proměňovat v kulturní krajinu, budovali sídliště trvalejšího charakteru a pronikali hlouběji na východní Moravu podél přítoků řeky Moravy. V průběhu eneolitu dochází k rozmachu chovu dobytka a osady jsou zakládány i na místech s vyšší nadmořskou výškou. V době bronzové (2000/1800 př.n.l. – 700 př. n. l.) je nejhustěji osídleno Kroměřížsko, na východ do kopcovitého terénu míří jen menší skupinky zemědělských kolonistů – proti proudu Dřevnice a Vizovickými vrchy míří k Vlárskému průsmyku (i z této doby jsou doloženy kontakty se slovenským prostorem). 3 Nekuda, V. (red.) Uherskohradišťsko . Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1992.; Nekuda, V. (red.) Okres Vsetín: Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko . Valašské Meziříčí: Hvězdárna Valašské Meziříčí, 2002. ; Nekuda, V. (red.) Zlínsko . Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1995. 4 Peřinka, F. Kroměřížský okres . Brno: Musejní spolek v Brně, 1911.; Peřinka, F.V. Politický okres Kroměříž . Olomouc: Učitelská jednota v župě olomoucké, 1930.
10 Od mladší doby bronzové (od 1200 př. n. l.) roste populace a dochází k zakládání nových osad, často na místech, která jsou osídlena úplně poprvé. Mýcením a pastvou dobytka se zvyšovala rozloha zemědělsky obdělávané půdy. V době železné (700 – 400 př. n. l.) naopak dochází k úbytku obyvatelstva (mj. vlivem nájezdů kočovníků z oblastí Karpatské kotliny), kontinuita osídlení sice nebyla přerušena, ale počet sídlišť se snížil. V době laténské (450 př. n. l. – přelom letopočtu) osídlili Moravu Kelti – její východní část měla ovšem odlišný vývoj než část centrální, Keltové budovali své osady podél vodních toků a výše do kopců až na výjimky nepronikli. Nastává doba budování keltských oppid – opevněných sídlišť městského charakteru. Před přelomem letopočtu Keltové naše území opustili a byli vystřídáni germánskými kmeny (obývali naše území od přelomu letopočtu do počátku 6. století), jejichž sídliště jsou doložena na Uherskohradišťsku a Kroměřížsku.
4. 2. Osídlení v raném středověku Na počátku 6. století nebo možná o něco dříve přišli na Moravu Slované a postupně asimilovali zbytky starého, etnicky promíseného obyvatelstva. Od konce 6. století rušili klidný rozvoj slovanského osídlení nájezdy turkotatarských Avarů z území Panonie. Z počátku 7. století je doložen první kmenový svaz západních Slovanů, zvaný Sámova říše, který se dokázal vymanit z nadvlády Avarů a úspěšně čelit nájezdům Franků. Tomuto období se říká doba starohradištní – tehdy je osídlen především levý břeh Moravy. V 9. století se na území Moravy zformoval první státní útvar západních Slovanů, ovládaný dynastií Mojmírovců, nazývaný Velká Morava, který kromě oblasti Moravy a západního Slovenska (Nitranska) postupně obsáhl i Slezsko, jižní oblasti dnešního Polska, území Čech, Lužice a severní část Panonie. Ve Zlínském kraji leželo správní centrum této říše – bájný velkomoravský Velehrad, pravděpodobně v lokalitě Staré Město – Uherské Hradiště – Sady, podle nálezů opevnění mělo toto sídliště rozlohu až 500 ha. Samotné Zlínsko a jižní Valašsko byly tehdy dosídlovány z hustě zalidněného Pomoraví, především z Uherskohradišťska, a Poolšaví, nikde jinde nenacházejí archeologové tolik sídlišť a pohřebišť ze střední doby hradištní jako právě v přelidněném střením Pomoraví, kde byla kromě sídelních aglomerací budována i hradiska útočištného charakteru, tzv. refugia, pro dobu nepokojů. Scházejí doklady o osídlení Valašskokloboucka. Počátkem 10. století po nájezdech Maďarů dochází k rozkladu Velkomoravské říše, řada osad nese stopy násilného zániku, ale v žádném případě nebylo naše území totálně zpustošené a vylidněné, řada osad je osídlena bez přerušení, jen centrum osídlení se přesunulo více na sever, k Přerovu a Olomouci. O území na východ od Bojkovic a na jih od Olšavy se vedly spory mezi českým a uherským státem – Olšava tehdy byla hraniční řekou. Morava se během 10. století dostala do sféry vlivu polských a českých knížat – Přemyslovci byla rozdělena na údělná knížectví a náš region patřil k údělnému knížectví olomouckému. Začala fungovat tzv. hradská soustava, správním centrem našeho regionu bylo hradiště ve Spytihněvi. Z této doby také pocházejí první písemné prameny (z nejcennějších uveďme alespoň listinu Jindřicha Zdíka z roku 1131 vyjmenovávající majetek patřící výše zmíněnému
11 hradisku), které přinášejí cenné informace o postupu osídlování, ale obsahují také místní jména, která jsou předmětem našeho zájmu. Jde především o listiny, které dokumentují zakládání královských hradů, královských měst, formování církevního zboží a postupný vznik feudálních panství jednotlivých šlechtických rodů. Právě šlechta měla zájem na tom, aby její území bylo dostatečně osídleno a mohlo přinášet zisk.
4. 3. Osídlení v době vrcholného středověku V polovině 12. století začal proces tzv. kolonizace – nejúrodnější oblasti byly již osídleny a protože nestačily populačnímu růstu, došlo k expanzi do výše položených, zalesněných a méně úrodných oblastí. Na kolonizaci se podílela v největší míře šlechta, ale i panovníci, kteří usazovali poddané především v pohraničí a kteří obdarovávali velkým množstvím neosídlené půdy kláštery a tím je zapojili do kolonizačního procesu. Na východní Moravě to byly především kláštery cisterciáků na Velehradě (založen 1205 markrabětem Vladislavem) a ve Vizovicích (založen 1261 Smilem ze Střílek). Při zakládání nových obcí v obtížnějším terénu čelili osadníci mnohým potížím, a proto od vrchnosti dostávali na určitý počet let svobodu od placení poddanských dávek v plné výši – v našem regionu to dokládá existence řady obcí s termínem lhota v názvu. Proces kolonizace vrcholí ve 2. polovině 13. století. V převážné většině šlo o kolonizaci vnitřní, tedy kolonizaci, kterou provedlo domácí obyvatelstvo. Němci se podíleli pouze na založení královských měst Uherské Hradiště a Uherský Brod a jejich další stopy dokládají názvy obcí s etnickými jmény v základu a několik místních jmen německého původu. Od 13. století začíná vznikat nový typ sídel – městečka, která se od vesnic původně odlišovala tím, že se v nich konaly trhy. Ve 14. století už byla městečka obchodními a výrobními středisky okolních vesnic. Nejstarší z nich se utvářela na křižovatkách důležitých cest. Síť osídlení doplňovala ještě opevněná sídla – hrady a tvrze, patřící panovníkovi a církevním hodnostářům, případně jejich leníkům. Stalo se módou dávat hradům německá jména, proto najdeme například u Sehradic hrad Engelsberg. V 1. polovině 14. století tak byla síť osad hustší než dnes, řada osad však v dalších letech zanikla – nejčastější příčinou byly války, například lapkovská válka mezi příznivci moravských markrabat Jošta a Prokopa na přelomu 14. a 15. století o podíl majetku z dědictví jejich bratra Jana Soběslava, pustošivé nájezdy husitů ve 2. čtvrtině 15. století nebo spor mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem v 60. letech 15. století. Obce pustly – některé natrvalo, některé dočasně a v příznivějším období byly znovu osazeny. Zanikání osad souvisí i se soustřeďováním obyvatelstva do větších, opevněných sídel, v nichž se lidé v neklidných dobách cítili bezpečněji. Po skončení války mezi českým králem a uherským panovníkem nastává na východní Moravě více než stoleté období míru. Ale ani tehdy neměli obyvatelé východní Moravy zajištěn naprostý klid kvůli poloze u uherské hranice.
12
4. 4. Osídlení v raném novověku 16. století bylo obdobím hospodářského vzestupu, původní vojenská panství se měnila ve velkostatky a s tím souvisel i růst počtu obyvatel a zakládání nových vesnic – vrchnost dovolovala kultivovat dosud nevyužité pozemky v kopcovitém terénu, rozšiřovalo se intenzivní využívání pastvin, valašské pastevectví se stalo novým hospodářským odvětvím a dalo jméno i okolnímu kraji, název Valašsko pro Brumovsko, Světlovsko, Vizovicko, Lukovsko a Zlínsko se používá od 1. poloviny 17. století. Více než stoletý mír skončil na východní Moravě v roce 1605. Předehrou k útrapám třicetileté války byl vpád povstalců Štěpána Bočkaje z Uher do zdejšího kraje. Ti zpustošili pás obcí od Strážnice až ke Zlínu, a i proto najdeme v kraji málo středověkých památek, protože drancující tlupy se nezastavily před ničím. Následky tohoto vpádu se po několika letech podařilo překonat, pustošení v době třicetileté války bylo ovšem ničivější a jeho následky byly dlouhodobé – obce se vylidňovaly a pustly. V letech 1621 – 1644 následovaly tři vlny valašského povstání proti císařské armádě. Po dlouhých třiceti letech války, která znamenala pro východní Moravu naprostou katastrofu, nastalo pomalé, postupné napravování obrovských škod, vrchnost se snažila na opuštěnou půdu přivést nové poddané a opravovat poničená městečka, ale proces sotva započal a už přišla další pohroma – vpád Turků v 60. letech 17. století a tažení braniborské armády, která je měla zahnat. Po této katastrofě stále zůstávala čtvrtina usedlostí pustých (cenným pramenem pro výzkum tohoto období jsou lánové rejstříky – soupisy půdy z let 1656 – 1679 vyjma majetku královských měst) 5 a obnovu nadále brzdily vpády z Uher v 80. letech 17. století a na počátku 18. století. Přesto začalo v 2. polovině 17. století přibývat obyvatel, došlo k zakládání nových vesnic a budování nových zemědělských dvorů. Noví osadníci se formovali z přirozeného přírůstku nebo přicházeli ze Slovenska či Slezska, obyvatelstvo zůstalo z velké části české, poněmčovaly se jen některé měšťanské rodiny. V polovině 18. století zažila východní Morava znovu útrapy spojené s přítomností cizího vojska – v letech 1741 a 1756 vpadla do kraje pruská vojska, válčící o dědictví rakouské s Marií Terezií. Poslední třetina 18. století byla ve znamení efektivnějších metod v hospodaření – omezilo se obdělávání pozemků v málo příznivém terénu, dokonce se rušily některé panské dvory a parcelací jejich pozemků se tvořily nové vesnice (tzv. raabizace). 6 Naopak v pohraničí vrchnost podporovala budování nových osad proti pronikání nových majitelů, a tak kolem roku 1750 začaly vznikat tzv. kopaničářské osady na moravsko slovenském pomezí. V letech 1805 – 1814 se náš kraj naposledy stal křižovatkou procházejících armád – tentokrát se jednalo o vojska bojující v napoleonských válkách. Po jejich skončení nastává v celé monarchii příznivé období pro rozvoj hospodářství, zejména průmyslu, a tehdy začíná být patrné, že náš pohraniční region je izolovanou agrární oblastí s vysokým procentem drobných zemědělců a bezzemků, že jde o zaostalou oblast s nedostatkem průmyslu a nedokonalou sítí komunikací. 5 Vykoupil, L. Slovník českých dějin . Brno: Georgetown, 1994, str. 156. 6 Dle rakouského národohospodáře F. A. Raaba. Pro odpor vrchností byla prováděna jen na některých statcích. Na raabizovaných statcích byli poddaní k vrchnosti pojeni volněji než jinde. (Vykoupil , 1994, str. 263.)
13
4. 5. Osídlení ve 20. století Síť osídlení už se pak zásadním způsobem nemění, migrace obyvatelstva je způsobena stěhováním za prací, zvláště v době, kdy sourozenci Baťovi založili v roce 1894 ve Zlíně obuvnickou továrnu, která zanedlouho nabízela pracovní možnosti i ubytování rodinám z celého kraje a učinila ze Zlína nové centrum regionu. Reformy státní správy za 1. republiky i v době po 2. světové válce zapříčinily, že některé názvy osad přestávají fungovat jako místní jména, neboť řada obcí splynula s většími městy a jejich názvy se staly součástí urbanonymie.
4. 6. Historický místopis Správní struktura zlínského regionu se během století samozřejmě měnila. Podrobnější informace podává například Ladislav Hosák v práci Historický místopis země Moravskoslezské 7 nebo díly Vlastivědy moravské, týkající se jednotlivých okresů. My při výběru materiálu vycházíme z moderních hranic kraje, jak byly ustanoveny v době vzniku Zlínského kraje. Je možné namítnout, že je nelogické stanovovat moderní hranice pro výzkum, který se opírá o historický vývoj, ale uvědomujeme si, že hranice panství a soudních či politických okresů se také měnily, a pokud se objeví výrazný toponymický typ, který přesahuje současné hranice kraje, bude tento přesah zaznamenán. 7 Hosák, L., Weigel, B., Horák, B.: Historický místopis země Moravskoslezské . Praha: Společnost přátel starožitností československých, 1933 – 1938.
14 5. Teoretické východisko
5.1. Charakteristika místních jmen Předmětem našeho zájmu jsou oikonyma, vlastní jména sídlištní či vlastní jména místní, tedy jména obydlených objektů, a to pustých i zaniklých (nejen měst, vsí a jejich částí, ale i samot, skupin domů a jednotlivých objektů sídlištního charakteru – taková místní jména jsou často převzata z anoikonymie, viz Pleskalová, 1992, str. 7), 8 na území Zlínského kraje.
5.2. Teoretické východisko Základem toponomastické práce je sběr materiálu. Díky práci generací historiků a jazykovědců, kteří shromáždili jazykový materiál do toponomastických slovníků, v nichž podali také výklad místních jmen (i když ne vždy přesný), se mohli odborníci z dalších generací věnovat zpracování a utřídění tohoto materiálu. V českém prostředí má stěžejní význam pětidílný slovník Antonína Profouse M ístní jména v Čechách ,9 v němž je shromážděno 15 500 místních jmen z území bývalého Království českého. Nejdůležitější částí jsou samozřejmě historické doklady, které ukazují vývoj jednotlivých místních jmen. Moravskou paralelou Profousovy práce je dvousvazkový slovník Ladislava Hosáka a Rudolfa Šrámka Místní jména na Moravě a ve Slezsku .10 Tento slovník obsahuje 5 570 hesel a na rozdíl od Profousovy práce u historických dokladů upouští od citování celých vět. Profousem shromážděného materiálu využil zakladatel moderní české toponomastiky Vladimír Šmilauer nejen k utřídění místních jmen do soustavy, ale také k tomu, aby ukázal, že takto zpracovaný toponymický materiál je pramenem k poznání osídlování našich zemí. Pracuje s metodou tzv. malých typů, které vymezuje jako „soubory vlastních jmen vyznačujících se shodnou nebo do jisté míry podobnou slovotvornou strukturou, příslušností do stejného vývojového období a kompaktním zeměpisným rozšířením.“ (Karlík, 2002, str. 262). Znovu se tady ukazuje důležitost všech tří složek toponomastické práce – lingvistiky, geografie a historie. Malé typy (nebo podle Šrámka nověji mikrotypy) mají mnohem větší vypovídací hodnotu než tzv. makrotypy, tedy soubory místních jmen se stejným oikonymickým formantem. Ve své práci Osídlení Čech ve světle místních jmen ,11 k níž zpracoval také soubor map, nazvaný Atlas místních jmen v Čechách ,12 Šmilauer vymezil všechny typy, které můžeme sledovat. Malým typem mohou být jednotlivá slova, složeniny (jako slovotvorný typ, jako jedna určitá složenina či jako jeden určitý druhý člen složeniny), základem typu může být osobní jméno (buďto skupina osobních jmen bez zřetele k příponě, jedno určité osobní jméno bez zřetele k místní příponě, skupina jmen s určitou místní příponou či určité místní jméno s určitou místní příponou) a konečně může být základem
8 Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. (eds) Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, str. 491. 9 Profous, A. Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam, změny . Praha: ČSAV, díl I. 1947 1. vyd., 1954 2. vyd., díl II 1949, díl III 1951, díl IV 1957. 10 Hosák, L., Šrámek, R. Místní jména na Moravě a ve Slezsku I . Praha: Academia, 1970.; Hosák, L., Šrámek, R. Místní jména na Moravě a ve Slezsku II . Praha: Academia, 1980. 11 Šmilauer, V. Osídlení Čech ve světle místních jmen . Praha: Nakladatelství ČSAV, 1960. 12 Šmilauer, V. Atlas místních jmen v Čechách. I. Úvod. II. Mapy . Praha: Místopisná komise ČSAV, 1969.
15 typu obecné jméno (buďto bez zřetele k místní příponě nebo s určitou místní příponou či skupina obecných jmen s určitou místní příponou).(Šmilauer, 1960, str. 19 – 20) Takové vymezení typu je dle Šmilauera velmi pružné. Sám zkoumá nejprve typy na nejstarším sídelním území v Čechách, na území, které bylo osídleno dávno před příchodem Slovanů v 6. století, dále na starém sídelním území, což je území osídlené do poloviny 12. století, a konečně se věnuje osídlování Českomoravské vrchoviny, části země, která byla osídlena až po zahájení kolonizace a která svou velkou rozlohou umožňuje dobře sledovat jednotlivé fáze kolonizace. Nelze samozřejmě srovnávat obrovské území Čech s rozlohou Zlínského kraje, přesto však můžeme mezi oběma územími najít shodné rysy – i v části námi zkoumaného regionu najdeme nejstarší sídelní území (jde o bezprostřední okolí řeky Moravy v moravských úvalech v linii Kroměříž, Napajedla, Uherské Hradiště, osídlené už od pravěku neslovanskými kmeny), které se postupně rozšiřovalo, a území po dlouhou dobu neosídlené, především hornaté Valašsko a pohraniční hory. Výhodou oproti zkoumání osídlení Českomoravské vrchoviny je v našem případě téměř naprostá absence německého živlu při kolonizaci hornatých oblastí. Inspirován prací svého učitele a školitele Vladimíra Šmilauera, zpracoval podle jeho vzoru Ivan Lutterer toponomastickou studii Vývoj místních jmen a osídlení v povodí Orlic , 13 v níž se zaměřuje na rozbor toponymie Orlických hor a jejich podhůří. Věnuje se místním jménům českým i německým, opírá se sice o Šmilauerovu klasifikaci místních jmen, pro třídění místních jmen však užívá méně podrobné dělení místních jmen, jehož autorem je polský lingvista W. Taszycki (toto třídění zmiňuje i Šmilauer v Úvodu do toponomastiky , str. 112). Nejprve stanovuje směry postupu kolonizace a protože se na ní výrazně podíleli Němci, v druhém oddíle své práce objasňuje česko německé styky v oblasti místních jmen, zkoumá jednak vzájemné přejímání místních jmen, vzájemnou náhradu přípony nebo základu, překládání místních jmen a tzv. různojmennost a její příčiny. Ve třetí části rozebírá česká místní jména z hlediska jejich tvoření (právě podle Taszyckeho teorie) a v poslední, čtvrté části sleduje hláskoslovné, tvaroslovné a slovníkové změny v místních jménech v průběhu jejich vývoje. Práce je doplněna nezbytnými mapkami pro názornou demonstraci postupu kolonizace. Na základě Šmilauerovy klasifikace uspořádal svou toponomastickou studii o místních jménech na severovýchodní Moravě a ve Slezsku 14 také brněnský jazykovědec Rudolf Šrámek. Jedná se o region, který přímo navazuje na námi zkoumané území, některé nejsevernější obce Zlínského kraje jsou ještě ve Šrámkově studii zachyceny, bude proto zajímavé srovnat Šrámkovy závěry s našimi výsledky a pozorovat přesahy nebo naopak absenci některých typů místních jmen. Šrámek se ovšem zabývá onomastikou celý život a výsledky svých předchozích studií shrnul v roce 1999 v práci Úvod do obecné onomastiky .15 V ní rozvíjí svou modelovou teorii o třídění místních jmen (již dříve užil modelovou teorii slovenský lingvista V. Blanár v antroponymii).16 Na tuto teorii navazuje Jana Pleskalová, která ji aplikuje na moravská a 13 Lutterer, I. Vývoj místních jmen a osídlení v povodí Orlic . Choceň: Knižnice Orlického muzea v Chocni, 1969. 14 Šrámek, R. Soustava místních jmen na severovýchodní Moravě a ve Slezsku. Slezský sborník , 1965, 63, str.368 – 397. 15 Šrámek, R.: Úvod do obecné onomastiky . Brno: Masarykova univerzita, 1999. 16 Ucelené zpracování najdeme v publikaci Blanár, V. Teória vlastného mena: status, organizácia a fungovanie v spoločenskej komunikácii . Bratislava: Veda, 1996.
16 slezská anoikonyma (tedy pomístní jména) v práci Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku .17 Pro anoikonyma je typické kombinování vztahových modelů, neboť se mnohem častěji než v případě oikonym jedná o víceslovná pojmenování. Za víceslovná přitom považuje tříslovná a víceslovná anoikonyma, protože se v některých rysech odlišují od dvouslovných pomístních jmen (Pleskalová, 1992, str. 9).
5.3. Vztahové modely Šrámek uvádí, že propriální pojmenovací akt má tři fáze, které se vzájemně podmiňují a doplňují. Předpokladem vzniku vlastního jména je prenominační rovina, tedy potřeba pojmenovat ze společenských důvodů objekt vlastním jménem, jde o rovinu mimojazykovou. Druhou rovinou je fáze nominační, což je konkrétní jazykové ztvárnění onymického znaku. S první fází ji pojí pojmenovací motiv, s třetí, postnominační fází, kdy jméno začíná fungovat a vyvíjet se v uživatelské praxi, je spojena verifikační funkcí a začleněním do onymického kontextu. (Šrámek, 1986, str. 19 – 23.) Rudolf Šrámek ukázal, že systémový ráz toponymie se nejvýrazněji projevuje v momentu vznikání toponyma, kdy jsou průhledné okolnosti pojmenování. Při tvoření toponyma hraje nejdůležitější roli vztah pojmenovatele k pojmenovávanému objektu. Tento vztah je vymezen čtyřmi obsahově sémantickými kategoriemi, které se dají postihnout otázkami I. „kde“, II. „kdo, co“, III. „jaký, á, é, jací“, „za jakých okolností“ a IV. „čí“. Tyto čtyři kategorie mají platnost onomastické univerzálie, platí obecně, a to nezávisle na konkrétním jazyce. Vztahové modely (VM) vyjadřují tři obecně sémantické kategorie: „popis, charakteristika“, „okolnosti“ a „přivlastnění“. Napříč tímto dělením prochází kategorie životnosti (A) a neživotnosti (B), jelikož z hlediska vztahových modelů jde pouze o dvě velké skupiny objektů, podle nichž se pojmenovává, a to o živé bytosti a o neživý svět. (Šrámek, 1999, str. 36 – 37) Jednotlivé pojmenovací motivy lze kombinovat, což je jev velmi častý zvláště u anoikonym, ale setkáme se s ním i u oikonym, tento jev bývá vystižen kombinací vztahových modelů u víceslovných místních jmen. Vztahové modely vyjadřující pojmenovací motivy jsou výsledkem společenské komunikace, proto jsou časově, místně a sociálně proměnné. Jejich výběr je podmíněn vztahem k realitě. Představují obsahovou složku toponyma.(Šrámek, 1976, str. 112) Konkrétním vyjádřením vztahového modelu je model slovotvorný (SM, u Pleskalové strukturní), ten určuje druh formální utvářenosti toponyma, je vázán jak na volbu vztahového modelu, tak na slovotvorné a pojmenovávací zákonitosti daného jazyka (Šrámek, 1972, str. 310; Pleskalová, 1992, str. 19); vztahový a slovotvorný/strukturní model se realizují vždy společně a dohromady tvoří toponymický model pojmenovací. Jeden vztahový model může být realizován různými slovotvornýni/strukturními modely, každý vztahový model má k dispozici omezený počet slovotvorných/strukturních možností. Je třeba zvolit správný slovotvorný postup a ačkoli někdy záměrně dochází k umělým archaizacím (např. nově vzniklé MJ Vysočany v roce 1964 podle starých obyvatelských MJ –ané › any), při pojmenování se většinou neužívá neproduktivních vztahových ani slovotvorných/strukturních modelů. Jazykové ztvárnění abstraktního pojmu slovotvorný/strukturní model nazýváme slovotvorný (u Pleskalové strukturní) typ (ST).(Šrámek, 1976, str.115) 17 Pleskalová, J. Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Jinočany 1992.
17 Slovotvorné/strukturní modely a typy mohou být v konkrétním jazyce realizovány onymizací apelativ (hora → Hora), plněním propriální funkce jiným druhem vlastních jmen (OJ Šach → MJ Šach), tvořením proprií v rámci morfémových struktur daného jazyka (derivací: OJ Bohuslav → MJ Bohuslavice pomocí přípony –ice; kompozicí: Velehrad, Březolupy; vytvářením dvouslovných a víceslovných místních jmen) a přejetím a adaptací cizích proprií (u nás například předslovanská místní jména). (Šrámek, 1999, str. 57 – 58)
Pozdější vývoj může způsobit oslabení sémantické a motivační stránky jména, místní jméno se pak stává jménem značkovým a jeho toponymická motivovanost se přesouvá do roviny formální – jen dle sufixu poznáme, že jde o místní jméno. (Šrámek, 1976, str. 113) U sídlišť zakládaných v novější době (což je podle L. Hosáka od roku 1650, tedy po skončení třicetileté války, během níž mnohé obce zpustly), dochází k napodobování a přejímání starých slovotvorných typů z doby předkolonizační a kolonizační – původní patronymická jména s příponou –(ov)ice mají paralelu ve jménech odvozených od jmen feudálů či úředníků podílejících se na vzniku obce, či od jména prvního osadníka; osady vzniklé na místě pustých obcí často přejímají jejich jména (případně s přívlastkem Nový), atd. (Hosák, 1958, str. 207 – 208)
18 6. Materiálové východisko Současný toponymický materiál je výsledkem dlouholetého toponymického vývoje, doloženého jmény od roku 1046 (což je ovšem falzum z 12. století, první hodnověrný údaj pochází z roku 1078 a jde o místní jméno Kyselovice). V seznamu předkládáme abecedně seřazená hesla excerpovaná ze slovníku Ladislava Hosáka a Rudolfa Šrámka Místní jména na Moravě a ve Slezsku .18 Jednotlivá hesla jsou v seznamu zpracována takto: místní jméno, jak je uvedeno ve slovníku, i když se neshoduje s dnešní podobou jména; lokalizace sídla v závorce (vzdálenost v kilometrech od bodů orietační sítě, viz dále), pokud jde o obec zaniklou, je označena písměnem Z, pokud obec splynula s jiným sídlem, je označena písmenem S; historické doklady místního jména v transliterované podobě s letopočty (neuvádíme všechny doklady, snažíme se však postihnout všechny změny v podobě místního jména; pokud jde o falzum, je označeno písmenem f a římskou číslicí označující století vzniku falza); výklad místního jména, především přípony, základ místního jména, změny v historickém vývoji a pokud je nutné, i původní význam jména, pokud nevyplývá z přípony. Jelikož se pracuje s historickými doklady, uvádíme je ve shodě s originálem v transliterované podobě. Do přílohy neřadíme tento seznam proto, že materiál představuje východisko našeho výzkumu a neustále na něj budeme odkazovat.
6. 1. Orientační body Bojkovice – leží v údolí Olšavy 13 km východně od Uherského Brodu; Brod Uherský – město ležící na soutoku Olšavy a Korečnice; Bystřice pod Hostýnem – město ležící 22 km severovýchodně od Kroměříže; Holešov – město ležící na březích řeky Rusavy na západních výběžcích Hostýnských vrchů 11 km východně od Kroměříže; Hradiště Uherské – bývalé okresní město ležící v povodí řeky Moravy; Klobouky Valašské – město ležící v údolí říčky Kloboučky na rozhraní Vizovických vrchů a Bílých Karpat; Koryčany – město ležící 17 km jihozápadně od Zdounek; Kroměříž – bývalé okresní město ležící v povodí řeky Moravy; Meziříčí Valašské – město ležící na soutoku Vsetínské a Rožnovské Bečvy; Napajedla – město ležící v nejužším místě údolí řeky Moravy, v tzv. Napajedelské bráně; 18 Hosák, L., Šrámek, R. Místní jména na Moravě a ve Slezsku I . Praha: Academia, 1970. Hosák, L., Šrámek, R. Místní jména na Moravě a ve Slezsku II . Praha: Academia, 1980.
19 Ostroh Uherský – leží na někdejším ostrově řeky Moravy 8 km jižně od Uherského Hradiště; Rožnov pod Radhoštěm – město ležící na úpatí Radhoště v údolí Rožnovské Bečvy 12 km východně od Valašského Meziříčí; Vizovice – město ležící 15 km východně od Zlína na úpatí Janovy hory; Vsetín – bývalé okresní město ležící v kotlině vytvořené Vsetínskou Bečvou a jejími přítoky na rozhraní Vsetínských, Hostýnských a Vizovických vrchů; Zdounky – město ležící na severních výběžcích Chřibů 11 km jihozápadně od Kroměříže; Zlín – krajské město ležící na řece Dřevnici.
6. 2. Abecední seznam MJ Arnoltovice (Z – na VM) – 1389 de Arnoltowicz, 1396 municionem Arnoltowicz, 1557 na ves Araltowicze (!); ovice k OJ Arnolt Babice (6 km s od UH) – 1220 Babice, 1228 in Babiz, 1372 Pabicz, 1504 z Babicz, 1669 Babitz, 1846 Babice; ice k OJ Baba Babice (12 km z od VM) – 1270 Babicz, 1547 na ves Babice…ze vsi Babicz, 1846 Babice; ice k OJ Baba Bánov (6 km v od UB) – 1294 Banoue castrum, 1339 in Banow, 1464 Bánov, 1492 k Bánovu, 1505 ves Banow, 1512 v Banowie, 1520 z Banowa, 1538 šenkéře svého banowskeho, 1571 statku banowskyho, 1671 parochia Banouiensis,1872 Bánov; ov k OJ Ban Bařice (6 km vjv od Km) – 1228 Barice, 1320 villam Barzicz, 1523 z Barzicz, 1555 Barzycze, 1575 poddaným barzyczkym, 1872 Bařice; ice k OJ *Bara (hypokor. k Bartoloměj) nebo též „ves lidí sídlících na bažině“ k psl. bara = bažina
20 Bečva Dolní (3,5 km v od RpR) – 1633 Beczwa, 1675 Under Beczwa, 1846 Unter Beczwa Dolnj Beczwa, 1872 Dolní Bečva; dle hydronyma Bečva a dle polohy na toku Bečva Horní (10,5 km vsv od RpR) – 1675 Ober Betzwa, 1712 z Hornych Becžwysk, 1718 Unter Becžwa, 1846 Ober Betschwa, Hornj Beczwa, 1872 Horní Bečva; dle hydronyma Bečva a dle polohy na toku Bečva Prostřední (7,5 km v od RpR) – 1718 Mittl Becžwa, 1846 Mittel Betschwa, Prostřednj Beczwa; dle hydronyma Bečva a dle polohy na toku Bečvice (samota Horní Bečvy, RpR) – 1893 Bečvice, 1924 Bečvice, Bečvisko; analog. ice k hydronymu Bečva s dem. významem, isko znamená „místo, kde protéká Bečva“ Bělidla (dnes část Km) – 1676 Bielydlo, 1720 Bielidlo, 1872 Bělidlo; apel. původ, „místo, kde se bílilo plátno“ Bělov (11 km jv od Km) – 1131 Nabeloue, 1365 Byelow, 1490 na Bielow, 1571 ves Bielow, 1573 pod Bělovem, 1846 Bělow; ov k OJ Běl (nelze odlišit od apel. původu od psl. bělь) Bezměrov (5 km sz od Km) – 1078 Bezmirow, 1160 Bezmirov, 1280 Bezmirow, 1405 de Bezmyrow, 1522 Bezmirowsstij, 1718 Bezmierow, 1872 Bezměrov; ov k OJ Bezmir ( měr je druhotná přípona) 19 Bezměrov (Z – jz od BpH) – 1466 Bezmirow; ov k OJ Bezmir (viz výše) Bílany (3 km sv od Km) – 1267 de Belen, 1517 z Bilan, 1651 v Bilanech, 1676 Bilan, 1846 Bilany, 1872 Bílany; jan k názvu potoka/říčky Bělé „obyvatelé osady založené u Bělé“ Bílavsko (2,5 km jz od BpH) – 1364 in Bylawska, 1373 villam Bilewsko, 1524 z Bylawska, 1675 Beylawsko, 1751 Bylawko (!), 1846 Bilawsko, 1872 Bílavsko; sko k apel. býlava „místo porostlé býlím“ Bílová (samota u BpH) – 1893 Bilowa; pův. –ova k OJ Bil (Bilova lhota, ves), přehodnoceno na adj. ová Bílovice (7 km sv od UH) – 1256 Belawiz, 1274 Belewiz, 1298 de Wielobitz, 1372 Pilowitz, 1520 od fary bilowsky, 1523 na Bielowiczich, 1591 lidé bilowsstij, 1617 na Bilowiczych, 1633 Bilowitz, 1718 Billowitz, 1846 Bilowice, 1872 Bílovice; ovice k OJ Biel, po ie>í Bíl Biskupice (8 km ssv od UB) – 1131 Biscupici, 1256 Biscopiz, 1274 Pyschopyz, 1446 de Biskupicz, 1520 z Biskupicz, 1671 Biskupitz, 1718 Byskupicz, 1846 Biskupice; ice k apel. biskup Blazice (5 km ssz od BpH) – 1358 villam Blazicze, 1365 in Blazicz, 1406 villam Blassicze, 1447 z Blazicz, 1480 Blazycze, 1494 ves Blazicze, 1675 Blažitze, 1846 Blažice, 1872 Blasice, 1893 Blazice; ice nejspíše k OJ Mlaz, pak záměna Ml /Bl Blišice (osada Kor) – 1322 de Blissicz, 1355 de Bliscic, 1358 in Blissicz,1406 in villa Blyssycz, 1447 villam suam dictam Blissicze, 1670 Blyssicze, 1718 Blisitze, 1720 Blisnitz, 1846 Blišice, 1872 Blíšice, 1893 Blišice; ice k OJ *Blich, *Bliš Blištice (Z – u Boj) – 1563 ves pustou Blíštčicko; za pův. MJ přejato hydronymum Blištice – subst. přípona –ice ke kořeni *blьst , *blьsk , blištivý = lesklý, „potok s lesklou vodou, sko pro pustou ves Bobrek (Z – u Vs) – 1505 vsi pusté Bobrek (ak), 1535 ves pustou Bobrek; dem. k apel. bobr Bohuslavice nad Vláří (8 km jz od VK) – 1365 in Bohuslawicz, 1481 na ves Bohuslawicze, 1872 Bohuslavice; přívlastek až po 2. sv. válce; ice k OJ Bohuslav 19 Dle Svobody, J. Staročeská osobní jména a naše příjmení . Praha: Nakladatelství ČSAV,1964, str.79 – 81.
21 Bohuslavice u Zlína (7 km jjz od Zl) – 1372 Bohuslavice, 1406 villam Bohuslawiczie, 1490 ves Bohuslawicze, 1672 Bohuslawitz, 1751 Bouslawitz, 1848 Bohuslawice, 1872 Bohuslavice; přívlastek až po r. 1948; ice k OJ Bohuslav Bojanovice (6 km ssz od Km) – 1195 villam, que cognominatur Boyanowicz, 1359 in Woyanowicz, 1406 Buganowicze, 1512 na ves Boyanowiczy (sg.), 1651 v Boganowiczych, 1676 Boyanowitz, 1718 Boganowitz; 1751 Bojanowitz, 1872 Bojanovice; ovice k OJ Bojan Bojatín (Z – u VK) – v pramenech se nepřipomíná; ín k OJ Bojata Bojkovice – 1412 super villa Boykowicze, 1466 v městečku Boykowicziech, 1558 městečka Bogikowicz, 1594 v městečku Boykowiczych, 1872 Bojkovice; ovice k OJ Bojek Bonětice (Z – u Zl) – 1379 vilam Bonyetyn, 1437 cum villa deserta Bonyeczko; ice k OJ Boňata, 1379 –ín k témuž OJ; Boněcko pro zpustlou ves Boršice (8 km z od UH) – 1220 Borsiz, 1228 Borschichi, 1265 de Borsiz, 1513 v Borssiczych, 1532 z Borssicz, 1846 Boršice; ice k OJ Boreš, Boršě Boršice u Blatnice (14 km vjv od UO) – 1283 de Borsswicz, 1378 villam Borsicz, 1412 Borssicz, 1447 v Borssiczich, 1617 obec borcziczka, 1633 Borschitz, 1846 Boršice; ice k OJ Boreš, Boršě Bořenovice (4 km s od Hol) – 1371 Borsenowicz, 1448 villam Borzenowicze, 1846 Bořenowice; ice k OJ Bořen Bralová (Z – na Zd) – 1578 ves pustou Bralovou; adj. k subst. bradlo, bradlová hora, stráň, ves, dl > l Branky (6 km zjz od VM) – 1270 nouam villam Branech, 1307 de Branek, 1392 Branky; dem. apel. brána (leží na staré obchodní cestě) Bratřejov (4,5 km v od Viz) – 1464 Bratřejov, 1578 ves Bratiegow (!), 16170 Bratržegow, 1720 Bratrzeow, 1846 Bratřejov; ov k OJ Bratřej Brňov (4,5 km vjv od VM) – 1297 villam Brunnow, 1505 Brniow, 1872 Brňov; pův. –ov k OJ Bruno, od 1505 Brňov (?) Brod Uherský – 1048 (f XIII) Brod, 1131 Na brode, 1248 de Brode, 1250 in Brod, 1273 in Vngaricali Broda, 1415 do města Brodu Uherského, 1480 v Uherskem Brodie, 1872 Uherský Brod; apel. brod, přívlastek dle polohy na uherské hranici Brumov (5,5 km jjv od VK) – 1256 de Brumow, 1256 de Pravnowe, 1259 purchravius Brumouensis, 1261 de Brumowe, 1292 castrum suum Bronowire, 1303 de Brunow, 1447 z Brumova, 1520 Braumow, 1522 Brumow, 1545 Braumow, 1670 Brumaw, 1681 Brumow, 1872 Brumov; ov k OJ Bruno, asimilace n k retnicím B n v/B m v Brusné (4 km j od BpH) – 1358 in Brussne, 1365 villam Brusne, 1519 z Brusneho, 1672 Brusny, 1872 Brusný; adj. brusné (místo, kde se tesá brusný kámen), kolísání v rodě Břest (7 km vsv od Km) – 1220 Brist, 1228 Briezt, 1248 Priezt, 1250 Prist, 1253 in Prizt, 1261 (f XIV) Brsiest, 1265 de Prietz, 1415 v Břestu; stč.apel. břěst = jilm Břestek (8,5 km zsz od UH) – 1131 Prestaz, 1389 in Brzisstek, 1408 v Břestku; dem. stč. apel. břěst = jilm Březnice (4,5 km j od Zl) – 1397 vilam Brzeznicz, 1437 Brzeznicze, 1846 Březnica, 1893 Březnice; ice k adj. březná, za MJ přejato hydronymum Březolupy (7 km jv od Nap) – 1261 (f XIV) in Brsiesolub, 1349 v Brziesolupiech, 1372 Prsisilow, 1374 in Brzizolup, 1375 de Brezolup,1437 in villa Brzezolupy, 1520 lidé jeho brzezolupsstij, 1846 Březolupy; MJ = ak. pl. apel. březolupi = ves, kde sídlili březolupi (loupači březové kůry)
22 Březová (12 km jv od UB) – 1492 na Brzezowu, 1533 na Brzezowey, 1671 Bržezowa, 1872 Březová; adj. březová (osada vzniklá na místě s březovým porostem) Březová (6,5 km sz od Viz) – 1407 in Brzezowa, 1671 Bržesowa, 1751 Bržezowa, 1872 Březová; adj. březová (osada vzniklá na místě s březovým porostem) Březová (Z – u Zl) – 1350 (emit) Brzezowu, 1356 Brzezowe, 1406 villam Brzeziowka, 1492 ves Brzezuwku; adj. březová, é, pak dem. Březůvky (8 km j od Zl) – 1573 vsi pusté Brzezuwek, 1594 ves pustou Bržiezuwky, 1671 Bržezuwka, 1720 Bržezuwek, 1872 Březůvky; dem. k MJ *Březovice ( ovice k OJ Březa, ves lidí Březových) Buchlov (hrad u UH) – 1301 de Buchlow; ov k OJ Buchla Buchlovice (9 km z od UH) – 1270 de Bvchlawiz, 1287 de Buchlowicz, 1324 de Buchlauicz, 1344 de Buchlowicz, 1371 de Puchlawicz, 1437 Buchlowicze, 1846 Buchlowice; ovice k OJ Buchla Buňov (Z – u Nap) – 1350 Bunyow, 1356 Bunov, 1406 villam Bunyeow, 1492 ves pustou Bunyow; ov k OJ Buň Bylnice (7 km j od VK) – 1464 v Bilnici, 1508 z Bylnicze, 1537 z Bilnice, 1633 Bilina(!), 1671 Bylnicza, 1846 Bilnica, 1872 Bilnice, 1921 Bylnice; ice k adj. bylný (potok tekoucí býlím) Bynina (2,5 km s od VM) – 1368 Bynywa, 1368 villam Bynina; ina k OJ Byna/Byňa Bystřice pod Hostýnem – 1368 medium oppidum Bystrzicz, 1373 oppidum Bistricz, 1550 z městečka Bystrzicze, 1570 statku bystrziczkeho pod Hosteynem,1580 na Bystrziczy pod Hostegnem, 1846 Bistřica, 1872 Bystřice pod Hostýnem; ice k adj. bystrá (voda s bystrým tokem) Bystřice pod Lopeníkem (10 km jv od UB) – 1405 in villa Bystrzicz, 1515 ves Bystrziczku, 1677 Bystržicze, 1846 Bystřica, 1872 Bystřice; ice k adj. bystrá (voda s bystrým tokem) Bystřice Malá (9 km jv od VM) – 1675 Nabystržicžkach, 1718 Klein Bystrzytz, 1846 Malá Bistřica, 1872 Bystříčka (!);1893 Malá Bystřice; ice k adj. bystrá (voda s bystrým tokem) Bystřice Valašská (6 km jjz od RpR) – 1675 Gross Bystržitz, 1846 Hrubá Bistřica, 1872 Velká Bystřice, 1924 Valašská Bystřice; ice k adj. bystrá (voda s bystrým tokem) Bystřička (9 km s od Vs) – 1650 Šimčíkova Bystřice, 1846 Býstřička, 1872 Bystřička; dem. k MJ Bystřice Bzová (4 km jjv od Boj) – 1397 villam dictam Bzowe, 1407 ze Bzového...má dědictví Bzové, 1670 Bzowa, 1720 Bzowe, 1751 Bzowa, 1872 Bzové, 1885 Bzova; adj. k subst. bez, tj. místo porostlé bezem, kolísání rodu Cerony (část Babic, UH) – 1846 Cerronjn, 1872 Čeronín, 1885 Ceronín, 1893 Cerony; dle příjmení Ceroni; ín analog. Cetechovice (7,5 km jz od Zd) – 1131 Cetohouicih, 1228 Cethocoviz, 1302 de Cziethochowicz, 1307 de Cethochowicz, 1330 de Czethocowicz, 1373 in villa Cethuhowicz, 1374 in villis Czetochowicz, 1405 de Cyethechouicz, 1407 z Četochovic, 1437 in villa Czetechowicz, 1463 v Cethechowiczich, 1481 za Czetochowicze, 1550 ze vsi Czietochowicz, od 1611 e ; pův. –ovice k OJ Cětoch, kolísání vokálové řady e o o → e e o Cimburk (hrad u Kor) – 1358 Cymburk, 1398 na Cimburg, 1515 na Czimburgku; něm. MJ Zinneburg Cvrčovice (2 km vjv od Zd) – 1412 Swrczowicz, 1520 ves Swrczowicze, 1561 ze vsi Svrcziowicz, 1718 Cžrwcžowitz, 1720 Cwrtschowitz, 1846 Čwrčowice, 1881 Svrčovice, 1885 Cvrčovice; ovice k OJ Švrš, Svrč (=cvrček)
23 Čarták (samota na RpR) – 1935 Čarták; vmor. apel. „malá bouda z prken“ Částkov (9 km ssz od UB) – 1321 de Schasticow, 1447 de Sczastkow, 1463 z Částkova, 1522 z Cžastkowa, 1872 Částkov; ov k OJ Častek Čepkov (dnes část Zl) – 1397 villam Czepkowa, 1437 Czapkow, 1935 Čepkov; ov k OJ Čepek Černava (samota na BpH) – 1935 V Černavě; dle říčky (od adj. črn příponou –ava) Černíkovice (Z – u Kor) – 1131 Cernicouicih, 1349 in Czirnycowicz; ovice k OJ Černík, Črník Dalenkovice (Z – u Nap) – 1372 Dalanowicz, 1506 ves pustou Dalenky; ovice k OJ Dalan, po zpustnutí dem. k MJ Dalenice Dědina Nová (10,5 km jjv od Km) – 1365 Nouam Vilam, 1437 Nowuwes (ak), 1490 na Nowu Wes, 1846 Nowá Dědjna, 1872 Nová Ves, 1915 Nová Dědina; apel. dědina „ves“ Derfle, nyní Sady (dnes část UH) – 1301 Langcile (něm. MJ), 1520 z Derffle (něm.MJ), 1872 Derfle, od 1952 Sady Dešná (5 km s od Viz) – 1373 villam totam Decznam, 1407 super villa Destzne, 1446 Dessnu (ak), 1548 ves Desscznu, 1671 Dessna, 1846 Dešna, 1872 Dešná; buď z adj. dъščьna „desková“ nebo z adj. deščná (z apel. déšť) Divnice (9 km jz od VK) – 1379 de Dywynycz, 1460 de Diwnicz, 1520 z Diwnicz, v Diwiniczych, 1533 z Diwnicz, 1592 ze vsi Diwinicz, 1671 Dywnycze, 1720 Diwinitz, 1751 Diwnitz, 1846 Diwnice, 1872 Divnice ; ice k OJ Diven Dobrkovice (8 km s od UB) – 1360 villam nomine Dobrkouicz, 1397 villam Dobrkowicze, 1872 Dobrkovice; ovice k OJ Dobrek, Dobrka Dobrotice (3 km sv od Hol) – 1269 de Dobroticz, 1523 lidi dobrotske, 1527 z Dobroticz, 1846 Dobrotice; ice k OJ Dobrota Doly Vlčí (dnes část Věžek) – 1377 in Wlczidol, 1437 villam Wlcziedoly, 1480 na Wlczidoly, 1616 ve Vlcži Dollj, 1751Wlcžidoly; 1846 Wlčjdoly, 1872 Vlčí Dol, 1893 Vlčí Doly; z apel. dól, důl Doubravičky Dolní a Horní (Z – u Zl) – 1372 Dubrawicz Superior et Inferior, 1406 villam Dubrawiczky, Wyssie Dubrawiczky, 1492 ves Dubrawiczky; dem. k MJ Doubravice Doubravka (Z – na VK) – dem. k MJ Doubrava Doubravy (14 km s od UB) – 1406 villam Weledubrawy, 1512 nade vsí Weledaubrawami, 1718 Daubrawa, 1846 Dubrawa, 1872 Doubrava, 1893 Dúbravy, 1924 Doubravy; pl. apel. doubrava, po zániku Horních a Dolních Doubraviček označení Vele zbytečné Dražejovice (Z – na Hol) – 1131 Draseiouicih, 1295 villam Draseyowicz, 1376 villam Drazeyouicz, 1446 puol vsi Drazyeowicz, 1447 z Drazegyowicz, 1585 na mlejn v Draziegowsku; ovice k OJ Dražej, sko po zpustnutí Drnovice (6 km sz od VK) – 1261 (f XIV) Dyrnowicz, 1481 Drnovice; ovice k OJ *Drn, nebo „ves lidí bydlících na drnném místě“ Drslavice (4 km sz od UB) – 1373 de Dirslawicz, 1437 super villa Drslawicz, 1466 v Drslawiczych, 1492 se vsí Drslavicí (sg.), 1612 Drslawicz (gen), 1846 Drslawice; ice k OJ Drslav Drslavičky (Z – u UB) – 1417 Drslawizcki Minoris; dem. k MJ Drslavice Držková (12 km sz od Viz) – 1391 super villis Drzkowa Superiori et Inferiori; 1464 Drzkow, 1548 ves Drssczkowu, 1617 Drsstkowa, 1906 Dršťková, 1924 Držková; pův. ova k OJ Držek (Držkova ves, lhota; pak přehodnoceno na adj. –ová), možná i podoba s –ov; lidová etymologie spojila MJ s apel. dršťky) Dřínov (9 km sz od Zd) – 1349 in Wfrinowie (!), 1377 de Drzienow, 1386 de Drzyenoweho,
24 1407 z Dřínového, 1481 super villa Drzienowy, 1490 tvrze Drzynoweho, 1670 Držinow, 1846 Dřinow, 1872 Dřínov; jmenný tvar adj. dřínový, 1407 – 1561 jen adj. podoba Dvůr Bobrcký (samota u Vs) – 1893 Bobrky; z apel. dvůr, adj. dle zaniklé vsi Eleonorovice (S – na Nap) – 1667 Eleonorowicze; ovice k OJ Eleonora Franckovice (část Rackové, 6,5 km jjv od Hol) – 1846 Franckowice, 1885 Františkovice; ovice k OJ Francek Fryšták (7 km s od Zl) – 1389 in oppido Freistat, 1437 Frisstak, 1872 Fryšták; z něm. Freie Stadt „svobodné město“ → Freistat → Fryštat → disimilací dvou t Fryšták Gottwaldov (1948 – 1989 název Zlína) –ov k příjmení Gottwald dle prezidenta K. Gottwalda Halenkov (12 km vjv od Vs) – 1670 Alenkow, Alinkow, 1718 Halenkow, 1872 Halenkov; u dvora Helenkovice vznikla 1658 ves Helenkov, 1670 název změněn na Alenkov (snad dle Halenkovic) Halenkovice (3 km z od Nap) – 1655 Halenkowicz, 1671 Alynkowicz, 1720 Halenkowitz, 1751 Halinkowitz, 1777 (obce) halenkovskej, 1846 Alenkowice, 1872 Halenkovice; ovice analog. k OJ Alena Haluzice (8 km z od VK) – 1261 (f XIV) Halosicz, 1578 ves pustou Haluzycze, 1846 Haluzice; ice k OJ Haluz Na Hamrách (samota na RpR) – 1893 Na Hamrách; z apel. hamr Havřice (2 km sz od UB) – 1671 Hawrschitz, 1846 Hawřice, 1872 Havřice; ice k málo jasnému základu Hážovice (2,5 km jv od RpR) – 1505 Hazowicze, 1535 Hažowicze, 1872 Hažovice; ovice k něm. příj. Hase „zajíc“ Hlinsko pod Hostýnem (6 km s od Hol) – 1348 in Hlynska, 1524 z Hlinska; subst. jm. neutra *glin ьsko, hlinité místo Hluk (9 km v od UO) – 1303 Hluk; z apel. hluk, název pro hlučně tekoucí vodu Hodonovice (Z – na BpH) – 1390 villas desertas Hodonawicz; ovice k OJ Hodoň Holešov – 1131 Golesouici, 1275 de Holesow, 1295 de Holyssow, 1320 in Holeschow, 1386 Holessow, 1846 Holešov; pův. –ovice k OJ Holeš, od 1275 –ov Hondorf (Z – na RpR) – 1505 puol vsi pusté Hondorff; z něm. MJ Hohendorf, Hochdorf „ves vysoko položená, Vysoká“ 20 Honětice (5 km jz od Zd) – 1355 in Honeticz, 1437 v Honieticzich, 1846 Honětice; ice k OJ Hoňata Hostějov (10 km jv od Kor) – 1371 Hostyeow, 1518 puol vsi Hostiegow, 1669 Hosstiow, 1846 Hostěgow, 1872 Hostějov; ov k OJ Hostěj, od 17. stol. dle nař. změny také Hostijov Hostětín (5,5 km vsv od Boj) – 1412 Hostyetyn, 1509 z Hostietina, 1846 Hostětjn, 1893 Hostětín; ín k OJ Hosťata Hostišová (6 km sz od Zl) – 1397 villam Hosstyssowalhota, 1446 villam Hostissow, 1481 ves Hostissowu, 1589 ves Hostissiowu, 1846 Hostěšow, 1893 Hostišová; pův. –ova k OJ Hostiš, po vynechání subst. lhota přehodnoceno na adj. –ová nebo přivlast. –ov Hoštice (6 km zjz od Zd) – 1131 Ozcicih, 1341 de Hossicz, 1398 villam Hossczycz, 1412 in villa Hostycz, 1466 in villa Hosscžicz, 1561 Hosstzicze, 1846 Hoštice; ice k OJ Hoščě Hoštínek (Z – na Zl) – 1407 villam Hoscyn, 1490 ves Hostinek; dem. k pův. MJ Hostín (?) 20 Dle Šrámka (1965, str. 369) jde v moravskoslezském prostoru o nejjižnější kolonizační obec založenou Němci.
25 Hošťálková (9 km z od Vs) – 1505 Hossczalkowa, 1627 obce Hošťálkové, 1670 Hosstialkow, 1893 Hošťálková; typ Hostišová, k OJ Hoščálek Hovězí (7 km jv od Vs) – 1505 Howiezy, 1872 Hovězí; neutrum adj. hovězí „místo, na němž se choval hovězí dobytek“ Hovísky (kolonie u Hovězí na Vs) – 1906 Hovísky; dem. k MJ Hovězí v pl. (správně –ízky) Hradčovice (5 km sz od UB) – 1247 (f střv.) Radichowiz, 1360 in Hradsouicz, 1374 prope Raczouicz, 1385 super villa Hradsowicz, 1405 Hradssouicze,1406 in villa Hradczowicz, 1418 z Hradšovic, 1437 v Hradczowiczich, 1463 v Hradssowiczich, 1490 dvuor muoj hradczowsky, 1924 Hradčovice; ovice k OJ Rač, Radša, Ratša, předřazeno H a významem spojováno s apel. hrad, takže do grafiky proniklo dč Hrádek na Vlárské dráze (11,5 km jz od VK) – 1406 de Hradek, 1924 Hrádek na Vlárské dráze; dem. k apel. hrad Hradisko (osada obce Postoupky na Km) – 1280 de Hradisch, 1491 k hradištskému mlýnu, 1512 na vsi Hradisstko, 1579 ves Hradisstie, 1596 ves Hradisstko, 1651 Hradiska, 1676 Hradisko;MJ Hradíšťko je dem. k MJ Hradiště; upraveno zřejmě v kanceláři dle apel. hradisko (na Moravě isko týž význam jako –iště) Hradiště Uherské – 1258 apud Nouam Velgrad, 1301 Rediss, 1315 Redisse, 1325 Hradisst, 1338 in Redysch, 1350 in Radyss, 1395 v Hradišča, 1433 Hradisscze, 1512 města Hradisstie, 1875 Uherské Hradiště; nejprve Nový Velehrad, ze stč. apel. hradišče, přívlastek snad dle františkánů patřících k uherské provincii nebo napodobením Uh. Brodu Hradišťko (samota na Viz) – 1935 Hradišťko; dem. k apel. hradisko Na Hradské (samota na Km) – 1893 Na hradské; adj. k subst. hrad, „cesta hradní, k hradu“ Hrachovec (2,5 km jv od VM) – 1397 Hrachowecz, 1872 Hrachovec; ec k adj. hrachový, nebo –ovec k příjmení Hrách Hrobice (8 km sz od Viz) – 1446 Hrobicze, 1846 Hrobice; ice k OJ Hrob Hrozenkov Nový (15 km v od Vs) – 1670 Rozynkow, 1718 Hrozinkow, 1751 Hrozenkow, 1872 Nový Hrozenkov; ov k OJ Rozina, od 1718 přiřazeno k MJ Hrozinkov (Starý), proto i přívlastek Nový; v nářečí spojeno s apel. hrozénky Hrozenkov Starý (9 km jvj od Boj) – 1481 ves pustú řečenú Hrozenkow...k tej vsi Hrozinkowu, 1519 o vsi pusté Wysoke Lhotie, kteráž leží na potoku Hroznikowie; 1520 Hrozinkow, Wysoka Lhota, 1522 z Hroznikowa, jinak ze Lhotky, 1522 z Hrozinkowa, jinak z Wysoke Lhoty, 1720 Hrosinkow, 1836 Hrozinkow, Hrozenkow, Starý Hrozenkow, 1885 Starý Hrozenkov; ov k OJ Rozenek, po zpustnutí založena nová obec Vysoká Lhota, jméno původní obce zachováno ve jménu potoka, pův. OJ lehce spojitelné s dem. apel. hrozn, přívlastek jako protiklad k Hrozenkovu na Vs Hroznov (Z – u BpH) – 1492 ves Hroznov; ov k OJ Hrozen Hulín (6 km vsv od Km) – 1224 in Hulin, 1492 v lese hulínským; ín k OJ Hula Huslenky (ves u Hovězího na Vs) – 1893 Huslenky; pl. dem. k MJ Husliná Huslina (sedlisko u Hovězího na Vs) – 1893 Huslina; ina k OJ Husl(a) Huslná (Z – u Hovězího na Vs) – 1505 vsi pusté Huslna, 1535 ves pustou Huslinu; pův. –ina k OJ Husl(a), il > Ĝ Huštěnovice (4,5 km s od UH) – 1220 Wesconewiz, 1228 Wschenowicz, 1250 Vscenowiz, 1381 de Usczenowicz, 1405 de Husczenowicz, 1508 ves Husstienowicze, 1580 ze vsi Hausstienowicz, 1718 Hustienowitz, 1846 Hustěnowice, 1872 Húštěnovice, 1881 Ustěnovice,
26 1893 Huštěnovice; ovice k OJ Úščěn, pak protetické h U Skelné Hutě (samota u Strání na UB) – U Sklenné hutě; apel. huť U Staré Hutě (samota na RpR) – 1893 U Staré Hutě; apel. huť Hutě Staré (15 km zsz od UH) – 1846 Stará Huť, 1872 Staré Huttě; pl. k apel. huť Hutě Stráňanské (samota u Strání na UB) – nový název pro kolonii U Sklené Hutě; pl. k apel. huť, přívlastek dle MJ Strání Hutisko (6 km vjv od RpR) – 1675 Glass Hütten, 1718 Hutisko; isko k apel. huť „místo, kde je huť“ Hvozdná (8 km zsz od Viz) – 1446 Hwozdnu (ak), 1872 Hvozdná; adj. k apel. hvozd „ves ve hvozdě“ Hynčina (Z – na Hol) – 1536 ves pustú Hyncžinu; ina k OJ Hynek, Hyncě Chlum (osada Lhotky u Zl) – 1846 Chlum; apel. chlum Chlum (dvůr u Slavkova na BpH) – 1893 Dvůr pod Chlumem, 1935 Chlum; apel. chlum, dle blízkého kopce Chlum Chlum (samota na Km) – 1893 Chlum; apel. chlum Chlum (Z – u Osvětiman) – 1350 cum Chlum villa; apel. chlum Chlumec (Z – na Zd) – 1373 in Paruo Hlumcze, 1448 in villa deserta dicta Chlum; pův. Malý Chlumec – dem. apel. chlum, 1448 pustá ves Chlumec (Z – na Hol) – 1381 villam Chlumecz; dem. apel. chlum Chlumečné (Z – na BpH) – 1365 Chlumeczne; adj. k apel. chlumec, chlumek „místo, ves na chlumu, chlumku“ Chobot (dříve osada Km) – 1854 Chobot; apel.chobot „ohon, úzký výběžek lesa, pozemku, rybníka“ Chomútovice (Z – na Zd) – 1358 Chomutowicz, 1437 in villa Chomutowiczich (není ou – doklady do 1536); ovice k OJ Chomút Chomýž (6 km vsv od Hol) – 1365 Chomicz, 1437 Chomyz, 1527 z Chomizie, 1718 Chomitz, 1751 Chomis, 1846 Choměz, 1872 Chomýž; nejasné MJ Choryně (6 km zsz od VM) – 1131 Nachorini, 1307 de Chorynie, 1320 de Chorina, 1389 villam Chorine, 1435 in Chorynye, 1464 villa Choryna, 1525 na Choryni, 1554 Chorynie, 1846 Chorina, 1872 Chorýn,1893 Choryň; ynja k OJ Chor, Chora Chrastěšov (3 km s od Viz) – 1261 (f XIV) Krasteschow, 1578 Chrastissow, 1872 Chrastěšov; ov k OJ Chrastěš, Chrastiš Chrášťany (osada Záhlinic u Km) – 1532 lidem chrášťanským, 1651 v Chrasstianech, 1846 Chřažsstiany, 1872 Chrášťany; ak.pl. apel chrášťan, „ves lidí usedlých v chrastí, u chrástu“ Chropyně (7 km ssz od Km) – 1261 (f XIV) Chropin, 1374 de Chropina, 1463 v Chropíně, 1511 na ves Chropyn, 1517 ze vsi Chropinie, 1596 Chropin, 1638 Chropyň, 1924 Chropyně; ynja k OJ *Chrop Chvalčov (3 km vsv od BpH) – 1447 Chwaliczow, 1675 Chwalcžow, 1845 Chwalcžowa, 1872 Chvalčov; ov k OJ Chvalič, od 1675 v nepřízvučné slabice vynecháno i Chvalnov (9 km jz od Zd) – 1371 Chwalnow, 1872 Chvalnov; ov k OJ Chvalen Chylice (osada Ostrožské Nové Vsi u UO) – 1343 de Chilez, de Chilz, 1348 de Chylecz, 1397 villam Chylcze, 1446 villam Chilicze, 1448 u Chylec, 1448 z Chilecz, 1463 Chilczie, 1592 Chilicze, 1846 Chilce, Chilče, 1872 Chýlice, 1885 Chylice; pův. nejspíše Chylce – ak. pl. OJ Chylek n. Chylec, nom. rozšířen na Chylice Jablonné (Z – na Zd) – adj. jablonné, „ves, místo u jabloně, pod jabloní“
27 Jablůnka (6 km ssz od Vs) – 1505 Yablunka, 1535 ves Jablunka, 1670 Jablonka, 1924 Jablůnka; dem. k apel. jablon, jabloň Jalubí (6 km ssz od UH) – 1265 de Gelube, 1372 Gelbowe, 1532 z Yalubij, 1562 Jalubj, 1580 dědiny Jalubij...ze vsi Jalubie, 1720 Ialub, 1751 Jaluby, 1893 Jalubí; nejasné MJ Jankovice (5 km sv od Hol) – 1365 Jenicouicz, 1527 z Genikowicz, 1672 Jenikowicz, 1718 Janikowitz, 1720 Iankowitz, 1846 Jankowice; ovice k OJ Jeník, pak k OJ Janek Jankovice (11 km ssz od UH) – 1655 Jankowicz, 1671 Janowa (!), 1720 Iankowitz, 1846 Jankowice; ovice k OJ Janek, též Janova (ves) Janová (Z – na Viz) – 1446 Janow, 1509 z Yanuwky, 1548 ves Januowku; předpokládaná řada: Janova (ves, lhota) → posesívní Janov, nebo Janová → dem. *Janóvka → Januovka → Janůvka Janůvka (samota na Viz) – dem. k MJ Janová Janůvky (mlýn na Viz) – 1893 Janůvky; pl. dem. k MJ Janová Jarcová (3 km j od VM) – 1392 Jarczowam Lhotam, 1396 Jarczowa Lhota, 1505 Jarczowa, 1872 Jarcová; pův. ova k OJ Jarec, přehodnoceno na adj. ová Jarohněvice (4 km jjz od Km) – 1131 Iarogneuici, 1267 de Gernoviz, 1348 in Jarohnyewicz, 1371 in villa Jaronowicz, 1463 z Jarohnyewicz, 1527 na puol vsi Jarohniowicz, 1893 Jarohňovice i Jarohněvice; ice k OJ Jarohněv, podoba s –ňovice analog. dle jmen s s ovice Jaroslavice (3 km jv od Zl) – 1596 Jaroslawicze, 1872 Jaroslavice; ice k OJ Jaroslav Jaroslavice (Z – na Hol) – 1365 Jaroslawicz ,1464 Jaroslawicze; ice k OJ Jaroslav Jarošov (dnes část UH) – 1220 Jarossow, 1228 Jaroshowe, 1265 Gherossowe, 1327 Jerischow, 1457 u Jarossowa, 1846 Jarošov; ov k OJ Jaroš Jasenice (5,5 km s od VM) – 1406 medium molendinum dictum Gessenyczkeho, 1406 cum medio molendino dicti Gessenyczky, 1418 in villa Jesenicz, 1437 sub villa Yessnicze, 1505 Morawsku Geseniczy, 1506 v Geseniczi, 1535 ves Morawske Jasenicze, 1872 Jasenice; do 1506 Jesenice s přehláskou a>ě, ice k adj. jasenná „ves, stráň, voda v jasanovém porostu“ Jasenka (dnes část Vs) – 1505 Gesenka, 1535 Jasenka; subst. k MJ Jasenná Jasenná (6 km sv od Viz) – 1481 Jasenú (ak), 1562 ze vsi Jasenny, 1578 ves Gasennau, 1672 Jasenna, 1872 Jasená, 1924 Jasenná; adj. jasenná Javorovec (dnes část Mistřic na UH) – 1372 Jawirnik, 1376 Jauornyc, 1406 Jawornyczky, 1505 v Jaworniczku, 1670 Jaborowecz, 1846 Jaworowec; pův. –ík k adj. javorný, pak pl. dem. k MJ Javorník, teprve od 1670 –ec k adj. javorový Jenče (Z – na BpH) – 1373 Gencze; ja k OJ Jěnec, Jenek (MJ je sg.) Jenišovice (Z – u Osvětiman) – 1350 in Geuissowycz, 1397 in deserta villa Jeuissouicz, 1447 in medio Geniczowicz; ovice buď k OJ Jeniš, nebo dle prvních dokladů k OJ Jeviš Jestřabí (9 km jjz od VK) – 1520 Gestrzebij, 1575 Gestrzaby, 1579 Gestrzabij, 1872 Jestřabí; adj. jěstřěbie, jestřabí (les, místo, hora) Jestřebí (Z – na BpH) – 1446 Gestrzebie; adj. jěstřěbie, jestřabí (les, místo, hora) Ježov (Z – u Zl) – 1446 Zezow, 1548 vsi pusté: Gezow; ov k OJ Jež Johanová, nyní Janová (4 km jjv od Vs) – 1505 Johanowa, 1872 Johanová, od 1949 Janová; pův ova k OJ Johan – přehodnoceno na adj. ová Juřinka (3 km zsz od VM) – 1353 Jursina lhotcha, 1403 Jurzenyna Lhota, 1437 de Girzina Lhota, 1675 Juržinka, 1846 Juřinka; pův. ina k OJ Juřie, Juří „lhota náležející Jiřímu“, od 1675 dem. k MJ Jiřina (Lhota), dle nářečí s u
28 Kaňovice (10,5 km s od UB) – 1374 in villa Canouicz, 1381 in Kanouicz, 1407 in Kanyowicz, 1466 villam Kaniowicze, 1846 Kaňowice; ovice k OJ Kaň(a) Kanšperk (Z – hrad na UO) – z něm. Gansberg „husí kopec“ Karlovice (7 km jz od Zl) – 1769 Karlovince, 1846 Karlowice; nejprve koruptela jmen zakladatele Karla Vincence, pak –ovice k OJ Karel Karlovice (dnes osada Kostelce u Hol) – 1846 Karlowice; ovice k OJ Karel Karlovice Malé (22 km v od Vs) – 1872 Malé Karlovice; ovice k OJ Karel, přívlastek po rozdělení Karlovic na Malé a Velké Karlovice Velké (23 km v od Vs) – 1846 Karlowitz, 1872 Hrubé Karlovice, 1893 Velké Karlovice; přívlastek po rozdělení Karlovic (založených 1714) na Malé a Velké (1774) Karolín (osada Sulimova na Km) – 1846 Karolinow, 1924 Karolín; analog. přípony k něm. MJ Karolinendorf Karolinka (18 km v od Vs) – 1945 vytvořena vynětím z Nového Hrozenkova, název z pův. něm. Charlottenhütte – Karolinina Huť příp. ka Kasařov (Z – hrad na Hol) – 1522 na hradu pustém Kasařově; nejasné MJ Kašava (9,5 km ssz od Viz) – 1446 Kassawa, 1846 Kašawa, 1872 Kašava; nejasné Kateřinice (9 km sz od Vs) – 1505 Katherzinicze, 1846 Kateřinice; ice k OJ Kateřina Kateřinice (S – s Halenkovicemi na Nap) – 1846 Kateřinice; ice k OJ Kateřina Kateřinice (Z – na BpH) – 1390 villas desertas Katheindorf (jediný doklad něm.) Kelč (10 km z od VM) – 1201 (f XIV) versus Kelecz, 1247 in Ghelz, 1269 in Kelcz, 1480 z Kelcze, 1846 Kelcža, 1872 Kelč; jь k OJ Kelek, Kelec, nový nom. morfologickým vyrovnáním s ost. pády Kelníky (10 km s od UB) – 1372 Colniczi, 1497 ves Kelník, 1550 ves Kelníky; ak. pl. apel. *kelník „člověk s velkým špičákem“ či „ten, který opracovává kly“; buď „ves rodiny Kelníků“ nebo „ves kelníků“ Kladeruby (8,5 km zsz od VM) – 1398 in Kladrub, 1508 na Kladorubech, 1517 na ves Kladruby, 1539 na Kladorubych, 1636 z Kladerub, 1751 Kladruby, 1872 Kladeruby; ak. pl. k apel. *kladorub „dřevorubec“, e analog. dle jmen typu Boleslav, Hořesedly Kladeruby (Z – na Hol) – 1131 Cladorubeh; ak. pl. k apel. *kladorub „dřevorubec“ Kladná (5,5 km ssz od Boj) – 1376 in villa Cladna, 1551 ves Kladnu, 1601 vsí Kladny, v Kladnej, 1670 Kladna, 1893 Kladná; adj. klad ьna „ves postavená z klád, u klád“ Kladoruby (Z – na Km) – 1131 Cladorubeh, 1365 Cladruby, 1406 in villa Kladruby, 1490 na Kladoruby; ak. pl. k apel. *kladorub „dřevorubec“ Klečůvka (6 km z od Viz) – 1397 villam Klyczowka, 1672 Kleczuwka, 1872 Klečůvka; 1. doklad od posesívního *Klíčova (ves, lhota) → Klíčová → dem. Kličůvka; nebo dem. k adj. Klčová, Kličová od stč. adj. klčný „být schopný, vhodný“; nebo dem. k MJ *Klečová (z apel. kleč, klět – kosodřevina, nebo klétka – hliněný dům) Klobouky Valašské – 1242 apud Klobuk, 1356 Antiquum Clobuk, Novum Clobuk, 1407 z Klobúk, 1501 v Klobuczych, 1517 na městečko Klobuky, 1580 v Klobauczych, 1885 Valašské Klobouky; pl.apel. klobouk, klobúk, může být i „ves rodiny Kloboukovy“, lze připustit i topograf. termín klobouk – vršek Kněžpole (5 km sv od UH) – 1220 Zneispole, 1228 Knesepole, 1265 de Knespol, 1522 z Kniezpole, 1670 Kniežpole, 1846 Knězopole, 1872 Kněžpole; MJ složeno přivlast. adj. kněž a subst. pole = kněží pole Kobelec (Z – na Hol) – 1381 villam Cobelec; asi –ec k adj. kobelí (z apel. kobela, kobyla)
29 Kocanda (hospoda u Kostelce u Hol) – častý název hospod nebo skupin domů stojících mimo centrum osady, na předměstí nebo o samotě, pravděpodobně –nda k něm. pl. Kotsassen, zn. „domek chudiny, obvykle stojící stranou“, zúžení významu na „hospodu podřadného rázu stojící o samotě“ v češtině sekundární Kochavec (Z – na VK) – 1520 ves pustou Kuchawecz, 1575 ves pustou Kochawecz; dem. příp. –ec k MJ Kuchov n. Kochov Kolelek (Z – na VK) – 1466 villam desertam Kolelek, 1592 v Kololeči, 1893 Koleleč (!); patrně název cesty, na níž se křivila kola – ze složeniny z apel. kolo a slovesného základu l k „křivit“ Količín (4,5 km z od Hol) – 1348 de Koliczyn, 1872 Količín; ín k OJ Kolicě Kolkov (Z – na BpH) – 1368 Kolkow, 1387 Kolcow, 1464 Kolkow; ov k OJ Kolek Komárno (9 km vsv od BpH) – 1320 de Chomarne, 1413 super villa Comarne, 1554 na ves Komarne, 1676 Komarno; 1751 Komarow, 1846 Komárno, 1872 Komárno; pův. adj. k apel komár, od 1676 jmenný tvar neutra adj. komárné Komárov (4,5 km jv od Nap) – 1368 in Chomarow, 1437 Komarow, 1872 Komárov; ov k OJ Komár, nebo jmenný tvar adj. komárový (pravděpodobnější) Komárovice (9 km z od VM) – 1270 Comarouicze, 1543 na gruntech mých komarowskych, 1558 na ves Komarowicze, 1872 Komárovice; ovice k OJ Komár Komňa (5 km j od Boj) – 1261 (f XIV) annexam Compne, 1385 de Komnye, 1408 in Chomnye, 1415 z Komně, 1552 ves Komnj, 1594 ves Komnie, 1718 Komnya, 1872 Komňa; buďto karpatismus „osada u kopce“ z *Kom ьna, nebo z OJ Koma příp. –ja Komьnja vьsь > Komně ves, nom. Komňa pak analog. dle subst. húňa, túňa Konvice (Z – na VM) – 1580 k pusté vsi Konwiczy; z apel. konvice Kopa (Z – na Zd) – 1561 ves pustou Kopu; apel. kopa „menší vrch kupovitého charakteru“, pravděpodobně z pův. PJ Koryčany – 1349 in Corzyczan oppido, 1358 Coriczan, 1407 v městečko Koryčany, 1464 z Korziczan, 1508 v Coryczanech; ak. pl. apel.korytčěné = obyvatelé menšího úvalu, ř díky měkkému č Korytná (9 km j od UB) – 1351 Korytnu (ak), 1359 Koritna, 1893 Korytná; adj. k apel. koryto „ves v hlubokém úvalu“ Kostelany (5,5 km jjv od Zd) – 1670 Kostelany; ak. pl. apel. kostelané – lidé bydlící či sloužící u kostela Kostelany nad Moravou (7 km s od UO) – 1131 Kostelaz, 1220 Costelan, 1513 člověka mého kostelanského; ak. pl. apel. kostelané – lidé bydlící či sloužící u kostela Kostelec u Holešova (7 km sz od Hol) – 1131 Kostelci, 1368 in villa Costelecz, 1537 Kostelecz, 1885 Kostelec u Holešova; dem. k apel. kostel, přívlastek od 2. pol. 19. st. Kostelec u Zlína (4,5 km sv od Zl) – 1399 in villa Kostelecz, 1885 Kostelec u Štípu (!), 1893 Kostelec u Štípy, 1948 Kostelec u Gottwaldova, 1990 Kostelec u Zlína; dem. k apel. kostel, přívlastek od 2. pol. 19. st. Košíky (7 km zjz od Nap) – 1671 Kossyky, 1872 Košíky; ak. pl. OJ Košík Košovy (Z – na BpH) – 1893 Kosowa, 1906 Košovy; pův. Košova (ves, lhota), přechod do pl. pozdní Kotojedy (dnes část KM) – 1353 medium Cotoged, 1358 Cothoged, 1511 Kotojedy; ak. pl. apel. *kotojed (hanlivé, ten, kdo jí kocoury), posměšné MJ Kozinec (Z – u Zl) – 1356 Kozynecz; apel. kozinec „kozí chlév“ Kozojedy (Z – na Zd) – 1360 de Cosogied, 1376 in Kozoged, 1537 na vsi pusté Kozogedsku; ak. pl. posměšného apel. kozojed, sko pro pustou ves Kozrál (Z – na Hol) – 1368 in Kozoral, 1446 za Kožeraly, 1448 villam desertam Kozraly, 1935 Kozrál; pův. snad ak. pl. apel. *kozodral nebo*kožodral
30 Kračenovice (Z – u Zl) – 1356 Craczenowycz, 1406 villam Kraczenowicze; ovice k OJ Kračen Králov (dvůr u UB) – 1893 Králov Dvůr, 1906 Králov; ov k OJ Král Králov (Z – na BpH) – 1466 Kralow; ov k OJ Král Krásno nad Bečvou (část VM) – 1299 de Crazna, 1348 de Crasna, 1368 in villa Krasna, 1505 s městečkem Krasnem, 1620 v městečku Krásném, 1872 Krásna, 1885 Krásná, 1915 Krásno nad Bečvou; jm. tvar neutra adj. krásen Krátká (Z – na VK) – 1440 inter Kratkym, 1481 villam Kratke, 1483 ves Krátkú, 1554 ves pustou Krateczko, 1893 Kratecko, 1935 Krátecko; adj. krátká (ves,lhota), sko pro pustou ves Krhov (2,5 km jv od Boj) – 1409 Krhov, 1518 z Krhowe (!); ov k OJ *Krha Krhová (2 km sv od VM) – 1502 za Krhowu, 1872 Krhov, 1885 Krhová; ova k OJ *Krha → adj. ová Krnůvky (Z – u Kostelce u Hol) – 1447 villam Krnowek, 1537 ves pustou Krnuowek; dem. k MJ *Krnovice Kroměříž – 1131 Cromesir, 1207 Cromezir, 1209 Cromesir, 1235 in Crimsir, Cromezir, 1253 in Chremsier, 1256 villam nomine Cromesir, 1262 Cremerensi, 1265 de Cromesier, 1266 oppisum nostrum Cremsyr, 1383 de Kromierzierz, 1397 v Kromyerzirzy, 1463 z Cromerzizie, 1464 měštěnín cromieržisky, 1491 v Cromerzizij, 1516 v městě Kromierzizi, 1633 Kroměřiž, 1846 Kromieřiž, 1872 Kroměříž; jь k OJ Kroměžir, od 14. stol. přesmyk Kroměžiř → Kroměříž, pův. M, časem přechod k F Křekov (3,5 km zjz od VK) – 1371 Krzehow, 1481 Krzekow; ov k OJ Křek Křídlo (hrad u Chomýže na BpH) – 1365 castrum Krzidlo; apel křídlo, dle erbovního znamení Křivé (část Podlesí u VM) – 1392 Krzywe, 1505 Krziwa, 1506 z Krziweho, 1675 Kržiwy, 1720 Krzibe, 1751 Kržiwe, 1885 Křivé; neutrum adj. křivý, kolísání v rodě Kudlov (dnes část Zl) – 1596 Kudlow; ov k OJ Kudla Kudlovice (6 km jjz od Nap) – 1372 Guglawicz, 1381 in villa Cudlouicz, 1408 in Kudlowicz, 1552 ze vsi Kudlowicz; ovice k OJ Kudla Kunčovanice (osada Franckovic na Hol) – patrně ze sg. *Klučovanica (od slovesa klučit), obalované l splynulo s následujícím u Kunkovice (12 km jjz od Zd) – 1131 Cuncouicih, 1349 de Cuncowicz, 1437 de Kunkowicz, 1463 v Cunkowicziech, 1482 v Kunkovicích; ice k OJ Kunek Kunovice (3 km j od UH) – 1196 Cunovicz, 1235 de Cunowiz, 1258 in Kunowicz, 1490 Kunowicze; ovice k OJ Kuna (některé doklady k OJ Kóna, což je stejně jako Kuna dem. k OJ Kunrát) Kunovice (12, 5 km zjz od VM) – 1676 Kunowitz, 1846 Kunowice; ovice k OJ Kuna Kurovice (6 km jz od Hol) – 1276 de Curovitz, 1320 Chorobitz, 1339 Curowicz, 1512 na Kurowicze; ovice k OJ Kur(a) Kvačice (dnes část UO) – 1371 Gwaczicz, 1372 Guassicz, 1417 Kwaczicz, 1466 Kwačzicze; ice k OJ Kvak, Kvaka Kvasice (8,5 km jv od Km) – 1131 Quasicih, 1248 de Chwaschiz, 1353 de Kwassicz, 1463 z Kwassicz; ice k OJ Kvas Květná (sklárny u Strání na UB) – 1935 Květná; adj. květná (ves, stráň v kvítí) Kvítkovice (dnes část Otrokovic na Zl) – 1350 Kwyetcowycz, 1356 Kwyetkowycze, 1464 Kwitkowicz, 1528 na vsi Kwitkowiczych, 1872 Kvítkovice; ovice k OJ Kvietek Kyselovice (9 km s od Km) – 1078 Kisselowici, 1374 in villa Kyssielouicz, 1497 ve vsi Kyselowiczych; ovice k OJ Kysel, Kyselo Lačnov (5 km s od VK) – 1520 Lacžnow, 1846 Lačnow; ov k OJ Lačen
31 Lapač Horní (4,5 km jv od Hol) – 1846 Horní Lapač; buď –jь k OJ Lapák, Lapač, nebo spíše apel. lapač „místo, kde se lape, chytá“ Lázy (10 km jz od VM) – 1846 Laže, 1872 Laze, 1893 Láze; pl. apel. láz „pozemek získaný vypálením lesa“ Lechotice (6,5 km j od Hol) – 1342 Lechoticzie, 1362 Lechoticz, 1397 villam Lechotycze, 1481 ves Lechoticze; ice k OJ Lechota Leskovec (6 km j od Vs) – 1481 Leskovec, 1578 Lijskowecz, 1670 Leskowecz; ec k adj. léskový, 1578 úžení é > í Lešná (zámek u Zl) – 1893 Lešná; adj. k stč. léska, léščie Lešná (6 km ssz od VM) – 1355 in Lesczna, 1415 in Lesthna, 1516 z Lesstne, 1544 na grunty lessczenske, 1633 Leschno, 1676 Leschna, 1846 lesna, 1872 Leštná, 1893 Lešná; adj. k stč. apel. léska, léščie Lhota (7 km jjz od Zl) – 1350 (emit) Lhotu, 1356 Lhotam (ak.), 1406 villam Teczowska Lhota, 1492 ves Lhotu, 1670 Hruba Lhota, 1672 Lhota Maior, 1720 Gross Lhota, 1872 Velká Lhota; apel. lhota Lhota (dnes část Pačlavic na Zd) – 1349 in Lhota; apel. lhota Lhota (Z – na Boj) – 1594 pustou ves Lhotsko, 1598 z pusté vsi Lhotky; sko pro pustou ves Lhota (Z – na UB) – 1513 ves pustou Lhotu; apel. lhota Lhota (Z – na BpH) – 1386 mediam villam Lhotam; apel. lhota Lhota (Z – na Hol) – 1368 Lhota, 1387 in Pustalhota, 1464 et Lhotam; apel. lhota Lhota (Z – na Hol) – 1342 Lhota; apel. lhota Lhota u Choryně (4,5 km zsz od VM) – 1392 pro villa Drozdowa, 1403 in Drozdowa Lhota, 1462 de Mediokri Lhotka, 1554 na Lhotu Prostrzedni, 1675 Lhota, 1893 Lhota u Choryně; apel. lhota; zpočátku typ Hostišová Lhota u Vsetína (4,5 km jz od Vs) – 1670 Lhota, 1872 Lhota u Liptálu, 1881 Lhota Liptálská, 1906 Lhota u Vsetína; apel. lhota, přívlastek dle polohy na cestě ze Vsetína na Liptál Lhota Dolní (9 km jjz od Viz) – 1544 ves Lhotku Nissij, 1670 Dolní Lhota, 1964 Lhota u Luhačovic; apel. lhota, přívlastek odlišuje od Horní Lhoty Lhota Francova (9,5 km sv od VK) – 1525 ves Ffranczowu Lhotu, 1885 Lhota Francová, 1893 Francova Lhota; apel. lhota, přívlastek od OJ Franc Lhota Horní (8 km jjz od Viz) – 1544 ves Lhotku Wyssij, 1670 Hornij Lhota, 1885 Kamenná Lhota, 1906 Horní Lhota, 1964 Lhota u Luhačovic; apel. lhota, přívlastek odlišuje od Dolní Lhoty Lhota Chvalčova (osada Chvalčova u BpH) – 1368 mediam villam Lhotcam, 1675 Lhota Chwalcžow, 1718 Lhotta Chwalcžowa, 1751 Lhota, 1846 Lhota Chwalczow, 1872 Lhota Chvalcov, 1881 Chvaličova Lhota 1893 Lhota Chvalčov; apel. lhota, pův. jen dem., příp. –ova 1718 a pak až 1924 Lhota Malá (11 km z od VM) – 1585 ze Lhotky za humny, 1676 Klein Lhota, 1846 Malá Lhota, 1952 Lhota u Kelče; apel. lhota Lhota Malá (5 km jv od VM) – 1411 Tomášova Lhota, v 16. stol. Kolečkova Lhota, 1505 Mala Lhota, 1846 Malá Lhota; apel. lhota, přívlastky pro rozlišení od sousední Velké Lhoty Lhota Měsíčná (Z – na BpH) – 1349 madiam villam dictam Mysseczna Lhota, 1359 in Lhota Messeczna, 1374 in Lhota Mieseczna, 1406 in Myesseczna Lhota, 1437 in villa Myesseczney Lhotie, 1446 in Mnyeseczna Lhota; apel. lhota, adj. od apel. měsíc, zkomoleno na Měšečná Lhota Mikulášova (Z – na VM) – 1403 Mikulassowa Lhota, apel. lhota
32 Lhota Mladá (Z – na BpH) – 1464 Lhotu Mladotu (!), 1493 s Mladú Lhotú; pův. –ova k OJ Mladota, apel. lhota Lhota Nedašova (5,3 km vjv od VK) – 1520 ves Lhotu Malu, 1575 ves Lhotku Malu, 1670 Lhota Nedassowska, 1718 Lhota Nedassowa, 1720 Lhotka, 1751 Lhota Nedassowska, 1756 z dědiny Lhoty Nedašovej; apel. lhota, přívlastek dle sousední obce Nedašov Lhota Ostrožská (5 km v od UO) – Lhota, 1522 z Ostrowske Lhotty, 1592 Lhota Ostrowska, 1720 Ostro Lhota, 1751 Ostralhota, 1846 Ostra Lhota, lépe Ostrowska Lhota, 1872 Ostrá Lhota, 1906 Ostrožská Lhota; apel. lhota, přívlastek odvozen od Uh. Ostrohu, který měnil své jméno Lhota Píškova (Z – na VM) – 1392 Piescowam Lhotam, 1396 Peskowa Lhota, 1437 de Pisskowa Lhota; apel. lhota, přívlastek od OJ Píšek, Piešek Lhota Podhradní (9 km vsv od BpH) – 1580 z Lhoty Podhradní; apel. lhota, přívlastek dle polohy pod hradem Schauenburkem Lhota Podkopná (9,5 km s od Viz) – 1671 Lhota Podkopnj, 1672 Lhotka, 1718 Lhotta Podkoppny, 1751 Lhota Podkopnj, 1846 Lhota, 1872 Lhota Podkopná; apel. lhota, přívlastek dle polohy pod vrchem Kopná Lhota Radslavova (Z – na VM) – 1565 ves Raczlawowu Lhotu; apel. lhota, přívlastek dle OJ Radslav Lhota Stará (Z – na BpH) – 1373 villa deserta Antiqualhota, 1466 Lhotu Staru; apel. lhota Lhota Velká (6,5 km jv od VM) – 1374 in Lhota, 1505 Lukanowa Lhota, 1535 ves Lukaniowu Lhotu, 1594 Chmelova Lhota,1675 Gross Lhota, 1846 Hrubá Lhota, 1872 Velká Lhota; apel. lhota, přívlastek k OJ Lukan n. Lukáň, dle fojta Chmela a k rozlišení od sousední Malé Lhoty Lhota Vlachova (4,5 km ssz od VK) – 1412 in Rankowa Lhota, 1481 na Lhotu, 1670 Lhota Wlachowska, 1718 Lhota Wlachowa, 1872 Vlachova Lhota; apel. lhota, přívlastek k OJ Ranek a dle blízké vsi Vlachovice Lhota Vysoká (Z – na BpH) – 1373 villa deserta Wysokalhota, 1466 Lhotu Wysoku; apel. lhota Lhotka (osada Hradčovic na UB) – 1374 Lhota, 1376 villam Lhotka; dem. apel. lhota Lhotka (dnes část Zl) – 1372 Hotman, 1378 super villa Otmanowolhoty, 1492 ves Hotmanowu Lhotu, 1670 Mala Lhota, 1924 Lhotka; dem. apel. lhota, pův. Otmanova (Hotmanova) Lhota k něm. OJ Hartman Lhotka (4 km v od Zd) – 1409 villam Lhotkam, 1670 Lhotka, 1718 Lhotta, 1720 Lhotka; dem. apel. lhota Lhotka (Z – na Km) – 1261 (f XIV) Lhotka; dem. apel. lhota Lhotka nad Bečvou (5 km sz od VM) – 1406 Lhotka, 1506 ze Lhoty nad Beczwau, 1540 na vsi Lhotce, jinak Žabokrcích, 1580 z Lhotky Záhumnej, 1585 z Lhotky za humny, 1676 Lhota, 1718 Lhotka, 1893 Lhota u Lešné; dem. apel. lhota, 1540 MJ Žabokrky – místo, kde vřískají žáby Lhotsko (2 km jjv od Viz) – 1548 vsi pusté Lhotsko, 1846 Lhotsko, též Lhotka; sko přípona pro (dočasně) pustou obec Libosváry (4,5 km sv od BpH) – 1293 Lubezwari, 1351 in Lyvboswar, 1358 in Lyboswar, 1368 villam Liboswar, 1371 super villa Luboswar, 1446 ves Lybozwary, 1464 Liboswary; ak. pl. apel. *libosváři „ves lidí, kteří se rádi svářili“ Lideč Horní (6 km ssv od VK) – 1518 ves Lidcže Hornij, 1520 vsi Horni Litcze, 1575 ves Horni Lidcži, 1846 Hornolič, 1872 Lideč, 1885 Horní Lideč; ja k OJ L´udek, pak přehláska u>i, podoba F byla zaměňována s M Lideč s příponou – jь k témuž OJ, přívlastek k rozlišení od Dolní Lidče, později Lidečka
33 Lidečko (7 km ssv od VK) – 1509 z Lidcze, 1516 vsi Lidcze, 1520 ves Lidcže, 1575 ves Dolnij Lidcžy (gen), 1633 Licz, 1670 Dolni Lydcže, 1751 Lidetschko, 1846 Lidečko, též Dolny Lič; ja k OJ L´udek, od pol. 18. stol. dem. N Lidečko, přívlastek k rozlišení od Horní Lidče Lípa (6 km z od Viz) – 1261 (f XIV) Lip villam...Lipa villa, 1363 Lypa, 1578 ves Lipu, 1846 Ljpa, 1872 Lípa; apel. lípa Lipina (samota u Jankovic na Hol) – 1935 Lipina; apel. lipina „kde je lipový porost“ Lipina (2,5 km zjz od VK) – 1412 de Lypyny, 1520 z Lipiny, ves Lipinu; apel. lipina „kde je lipový porost“ Lipová (10 km zjz od VK) – 1543 ves Lipowu, 1570 ze vsi Lipowy, 1573 ves Lipowau; adj. lipová Liptál (7,5 km jz od Vs) – 1361 Luptal, 1505 Liptal, 1627 obce Liptále, 1846 Ljptal, 1872 Liptál; snad Mischname – české L´ubá + něm. tál Lísky (10 km jz od Zd) – 1371 in Liscach, 1381 villam Liski, 1391 in Lyska, 1437 in villa Lysky, 1511 z Lisek, 1569 ze vsi Leisek, 1720 Lisky, 1846 Ljsky, 1872 Lísky; pl. apel. líska Litenčice (6,5 km jjz od Zd) – 1131 Lutincicih, 1351 de Lyvtenczicz, 1371 in villa Litenczicz, 1512 do Litenczicz, 1532 z Litenczicz, 1572 Lytencžycze, 1846 Litenčice; ice k OJ L´utenek Lomná (Z – na VK) – 1520 ves pustou Lomensko; příp. –sko pro pustou ves, pův. Lomná či Lomnice; adj. lomná, příp. –ice k tomuto adj. Lopeník (13 km jv od UB) – 1775 na Lopeníku; přejato jméno blízké hory ( ík k adj. lopenný) Loštice (Z – na UB) – 1406 ville Lostycz, 1464 ves Loščicko, 1466 v Losticziech, 1518 ves pustou Losczicze; ice k OJ Lošek, sko pro pustou ves Loučka (11 km jjz od VM) – 1307 de Luczka, 1718 Laucžka, 1874 Loučka; dem. apel. louka Loučka (6 km jjv od Viz) – 1261 (f XIV) Lutsch, 1578 ves Lauczky, 1846 Laučka, 1872 Loučka; dem. apel. louka, příp. pl. dem. tohoto apel. Loukov (4,5 km vsv od BpH) – 1348 in Lucow, 1391 in villa Lukowyc, 1447 villas Luckow, 1466 Lukow, 1675 Laukow, 1872 Loukov; buď jmenný tvar adj. lúkový, nebo spíše –ov k OJ Lúka (mělo by být spíše *Lučín, ale dle okolních obcí přípona ov analogicky) Louky (část Zl) – 1350 Luky, 1406 villam Luka, 1492 ves Luky, 1523 z Lauky (!), 1578 ves Lauky, 1597 na Lukach, 1609 na Laukach, 1672 Luka, 1718 Lauky, 1720 Luka, 1846 Luk, Lauka i Luky, 1924 Louky nad Dřevnicí; pl. apel. louka Loz Suchá (7,5 km jjv od UB) – 1261 (f XIV) Suchalusi, 1493 mlýn nad Sucholozy, 1507 v Suchey Hlozij, 1512 v Suchey Lozi, 1612 do Sucheloze, 1671 Sucholoza, 1718 Suchaloza, 1872 Suchá Loza, 1924 Suchá Loz; apel. loza „drobné roští“ Lubná (8 km j od Km) – 1131 Nalubney, 1358 villam Lubna, 1464 odkúpil Lubné, za zboží Lubnú, 1511 z Lubne, 1515 z Lubney, 1872 Lubná; adj. lubná Ludkovice (12,5 km s od UB) – 1412 super villis Lytkowicze, 1437 v Litkowiczich, 1498 ves Lidkowicze, 1577 v Ludkowiczich, 1580 z Lidkowicz, 1751 Ludkowitcz, 1846 Ludkowice; ovice k OJ Ludek, v dokladech s přehláskou u>i, nepřehlasovaná podoba podle místního nářečí Ludslavice (4,5 km jz od Hol) – 1275 de Luczlauicz, 1376 villam Ludslauicz, 1407 z Ludslavic, 1412 z Lidslavic, 1589 ves Rudslavicze, 1924 Ludslavice; ice k OJ Ludslav, od 1589 disimilace L l > R l Luhačovice (12 km sv od UB) – 1412 super Luhaczowicze, 1498 ves Luhaczowicze; ovice k OJ Luhač (patrně podle zaniklých Luhačovic na Ždánicku – měly stejného majitele)
34 Lukov (9 km sv od Zl) – 1348 in Lucow, 1517 Lukovec pod hradem, 1548 hrad Lukow ... v Lukowczi, 1612 na Lukowie, 1672 Lukowecz, 1846 Lukow, Welikij Lukowec, 1872 Hrubý Lukovec, 1885 Velký Lukov, 1924 Lukov; původně hrad i ves pod ním nesly stejné jméno, 1517 poprvé rozlišeny – ves dem., od 1718 přívlastek Gross/Veliký/Hrubý; ov k OJ Luka Lukoveček (7,5 km vjv od Hol) – 1519 na vsi Lukoweczku, 1671 Maly Lukowecz, 1672 Lukowecžek, 1872 Lukovičky, 1885 Malý Lukov, 1893 Lukoveček; dem. MJ Lukovec Lutonina (3 km sv od Viz) – 1261 (f XIV) Luthonin, 1481 Lutoninu (ak), 1531 z Litonina (!), 1578 ves Litoniin, 1670 Lutonina; ina k OJ Lutoňa, Lutoňě, OJ ina + lhota, ves, po odpadnutí substantiva se MJ s –ina dochovalo v původní podobě (na rozdíl od typu Hostišová) Lutopecny (3,5 km z od Km) – 1290 Lutopecz, 1320 Luthopecen, 1389 in Litopecznich, 1517 z Litopecen, 1557 ve vsi Lytopecznych, 1561 z Litopecen, 1649 Litopeczny, 1770 statku lutopeckého...v dědině Lutopecích, 1846 Lutopeč, 1872 Lutopec, 1881 Litopecny, 1885 Lutopecny; ak. pl. k apel. *l´utopecen „ves lidí, skrblíků, kterým je líto chleba“ Lužkovice (6 km v od Zl) – 1446 Luzkawicze, 1596 Lusskowicze, 1846 Luškowice 1893 Lužkovice; ovice k OJ Lúšek nebo Lúžek Lužná (12 km s od VK) – 1520 ves Lužnu, 1575 ves Lužnau, 1751 Lucžna, 1846 Lučna, 1872 Lužná, 1885 Lúžná, Lučná, 1893 Lužná; adj. lužná „ves ležící na luhu“ Machová (8,5 km jjz od Hol) – 1397 villam Machowalhota, 1589 ves Machowau, 1675 Machowa, 1846 Machowa, též Lhota Machowa, 1872 Machová; ova k OJ Mach po vynechání apel. lhota přehodnoceno na adj. ová Malenisko (samota u Provodova na Viz) – 1881 Malenisko; apel. malenisko „kde roste maliní“, pravděpodobně z PJ Malenovice (dnes část Zl) – 1321 de Malehnawicz, 1349 in Malenowicz,1447 z Malenowicz, 1464 na Malenovicích; ovice k OJ Malen Maliková (Z – na Hol) – 1589 ves pustou Malikowau; ova k OJ Malík po vynechání apel. lhota přehodnoceno na adj. ová Mansko (dvůr na Hol) – 1906 Mansko; zpodstatnělé adj. neutra k apel. man „vazal“ Marková (Z – u Zl) – 1342 Markowalhota, 1397 villam Markowa, 1548 ves Markowu; ova k OJ Marek po vynechání apel. lhota přehodnoceno na adj. ová Maršov (6,5 km ssv od UB) – 1671 Marschow, 1846 Maršov; ov k OJ Mareš; Z 1965 Martinice (3 km jv od Hol) – 1262 villa Martinicz, 1672 Martinicze, 1846 Martinice; ice k OJ Martin Mařatice (dnes část UH) – 1220 Maratiz, 1228 Mareticz, 1250 Maratici, 1265 de Maratiz, 1515 z Marzaticz, 1846 Mařatice; ice k OJ Mařata Medlov (dnes část Zborovic na Zd) – 1356 villam Medlaw, 1412 v Medlově, 1670 Mydlow, 1720 Medlow, 1872 Medlov; spíše apel. původu „místo s mdle tekoucí vodou“, méně pravděpodobně ov k OJ Medl; (Mydlov hyperkorekce na pozadí hanác. nář. změny y>e) Medlovice (10 km jv od Kor) – 1351 bona Medlowycz, 1355 de Medlouicz, 1601 Mydlowicze, 1720 Medlowitz, 1846 Medlovice; ovice k OJ Medl(a), Mydlovice pravděpodobně analog. dle ostatních jmen s Medl , která se v té době psala s y (obec leží mimo hanácká nářečí) Medonice (Z – na Km) – 1396 derffel Menowicz; ke spolehlivému výkladu nedostatek dokladů, snad –ice k OJ Medoň
35 Měrůtky (4 km z od Km) – 1358 villam Myrotky, 1359 in Myrotka, 1371 villam Mirotky, 1377 Mirotky,1406 Myrutky, 1651 v Mirutkach, 1751 Mierutek, 1872 Měrůtky, 1881 Miroutky, 1885 Měroutky, Měrůtky, 1893 Měrutky, 1924 Měrůtky; dem. k ice k OJ Mirota, záměna Mir /Měr častá Městkovice (Z – u Boj) – 1412 in villa Myestkowitz, 1543 Městkov, 1594 ves pustou Miestkowsko; ovice k OJ Městek, sko pro pustou obec Město Staré (1,5 km zsz od UH) – 1131 Veligrad, 1220 Welegrad, 1228 Welihrad, 1433 v Starem Hradisczi, 1453 v lese staromiestskem, 1459 v Starém Hradisstij...v Starem miestie Hradissti, 1513 z Stareho Miesta za Hradissczem, 1561 z Stareho Miesta, 1846 Stáre Město, 1872 Staré Město; pův Velehrad, pak na rozlišení od Uh. Hradiště Staré Hradiště, s jeho rostoucím významem kontaminace Staré Město Hradiště, od 1846 jen Staré Město; apel. město Meziříčí (Z – na Hol) – 1342 Lhota Mesirzietzie, 1397 villam Mezyrzyeczie, 1536 ves pustou Mezrziczko; apel. meziříčí < stč. meziřiečie, sko pro pustou ves Meziříčí Valašské – 1297 de Meserzicz, 1392 Mezirziecz, 1396 in oppido Mezericz, 1504 lide mezirziczkym, 1522 v Mezrziczij, 1557 na město Mezerzicz pod Roznowem, 1570 Mezrzyczij nad řekou Beczwau, 1573 na Mezeržÿczÿ nad řekou Becžwau, 1846 Walaský Mežeřicz, 1872 Valašské Meziříčí; apel. meziříčí < stč. meziřiečie, podoba s e dle složenin typu Velehrad, Vyšehoří či asimilací vokalické řady e i í í > e e í í; forma Mezříč zde patrně podle nářečí – vyskytuje se nejhojněji v nejbližším okolí obce Míkovice (4,5 km jv od UH) – 1258 Minogwicz, 1301 Minoguich, 1323 Menckowitz, 1364 mediam villam Menykouicz Superius et Menykouicz Inferius, 1466 Minikowicze, 1538 grunty mé mijkowske, 1592 Mykowicze, 1846 Mikowice, 1924 Míkovice; nejprve –ovice k *OJ Miňoj, ve 14. a 15. stol. –ovice k OJ Měník, od 1538 ovice k OJ Mik(a), Mík(a); 1.podoba nejméně spolehlivá – nekvalitní písař, střídání Mi /Mě /Mi by se dalo chápat na pozadí palatalizačních procesů, které jsou na vých. Moravě živé Mikulůvka (10 km ssz od Vs) – 1505 vsi pusté: Mikulkowa, 1548 Mikulkuov pustý, 1580 ves pustou Mikuluwku, 1652 Mikulášov, Mikulovice, 1654 nová ves Mikulůvka, 1670 Mikulassow, 1872 Mikulůvka; dem. k MJ Mikulová (pův. –ova přehodnoceno na adj. –ová, zdrobňuje jako typ Lipová), 1505 – 1535 Mikulkova ves, 1670 – 1846 ov k OJ Mikuláš podle zaniklé Mikulášovy Lhoty Milenov (Z – u Zl) – 1460 Milenov; ov k OJ Milen Miloňov (Z – na Viz) – 1261 (f XIV) ultra Milonov; ov k OJ Miloň Milovice (část obce Soběsuky na Zd) – 1846 Milowice, 1924 Milovice; ovice k OJ Mil(a) Miňůvky (3 km sz od Km) – 1415 de Mnyeowicz, 1438 villam Miniowicze, 1504 ves Miňovice, 1651 v Miniuwkach, 1718 Miniuwek, 1872 Miňůvky; pův. ovice k OJ Miň, pak dem. tohoto MJ Mirošov (dnes část VK) – 1522 v Mirossowie, 1526 z Mirossowa, 1846 Mirošov; ov k OJ Miroš Miřín (Z – na Boj) – 1522 ves pustou Mirzin, 1525 ves pustou slove Miřínsko...z Měřínska, 1550 ves pustou Myržyn, 1594 ves pustou Mirzynsko; ín k OJ Miřa, Miřě, sko pro pustou ves Mistřice (5,5 km vsv od UH) – 1247 de Mysteriz, 1301 de Mistrzicz, 1376 in villa Mistricz, 1406 super villis Mystrziczich, 1505 v Mistrziczich; ice k OJ Mistr
36 Míškovice (6,5 km jjz od Hol) – 1397 villam Nyezkowicze, 1518 z Nizkowicz, 1589 ves Mnisskowicze, 1672 Misskowicze; pův. –ovice k OJ Nížek, M hyperkorekcí na pozadí nářeční palatalizace M´ Mladcová (dnes část Zl) – 1365 Mladerzow (korupt.), 1397 villam Mladczowa, 1437 Mlaczow, 1596 ves Mladžiowu, 1661 z Mlatczowa, 1670 Mlacžow, 1881 Mladcová; pův. –ova k OJ Mladec přehodnoceno na adj. ová, 15. – 18. stol. Mlacov analog. Mladotice (S – se Slavičínem) – 1131 Mladotici, 1671 Mladoticze; ice k OJ Mladota Mlýn Bájovský (samota jz od UB) – 1881 Bajovec, 1893 Bajovský mlýn, 1924 Bajovský Mlýn; apel. mlýn, přívlastek dle příjmení majitele Modrá (6 km sz od UH) – 1846 Modra, 1872 Modrá; pův. jmenné adj. fem. modra, motivace neznámá, na místě starého sídliště z doby velkomoravské Morkovice (8 km zsz od Zd) – 1222 de Morckwycz, 1238 de Morcoviz, 1348 villam Morkowicz, 1438 v Morkowiczich; ovice k OJ Morek Mrlínek (3 km s od BpH) – 1365 Mirlyn, 1368 super villa Myrlyn, 1405 de Mrlyn, 1523 na ves Dolnij Mrlin, 1551 ze vsi Mrlijnka, 1872 Mrlínky, 1881 Mrlínek; pův. ín k OJ *Mrla, pak dem. k MJ Mštěnovice (4 km ssz od VM) – 1374 Missenowicz, 1505 z Msscenowicz, Msstienowicze, 1517 z Mštěnovic, 1535 ves Msscženowicze, 1675 Msstienowitz, 1720 Mczenowitz, 1872 Mčenovice, 1881 Mstenovice, 1893 Mčenovice, 1924 Mštěnovice; ovice k OJ Mščen, šč > šť, Mšč zjednodušeno na Mč Mysločovice (8 km j od Hol) – 1397 villam Mysloczowicze, 1872 Mysločovice; ovice k OJ Mysloč Náklady (Z – na UB) – MJ pluralizací PJ Náklad, „co se dává navíc, co se přidává“ Napajedla – 1371 Napagyedl, 1388 opidum nostrum Napagedl, 1446 z Napagedl, 1463 z Napagiedl, 1495 za Napagedla, 1872 Napajedly, 1881 Napajedla; pl. stč. apel. napajedlo „místo, kde se napájelo“ – doklad o středověké cestě Návojná (5 km jv od VK) – 1503 Návojné, 1846 Nawogna, 1881 Návojná; adj. návojné k apel. návoj „tkalcovské vratidlo“, N → F analog. dle blízkých MJ Střelná, Smolná Nedachlebice (10 km vsv od UH) – 1209 villam, que Nedaclebiz vocatur, 1349 de Nedachlebicz, 1447 z Nedachlebicz, 1846 Nedachlebice; ice k OJ Nedachleb (skupina Ne jmen v údolí Olšavy) Nedakonice (7 km jz od UH) – 1220 Naconice, 1228 Nenakuniz, 1238 Nachoniz, 1250 Naconiz, 1320 Nacanycz, 1441 Nedakúnycze, 1512 z Nedakunicz, 1720 Nedakonicz, 1846 Nedakonice; pův. – ice k OJ Nakon, pak předsunuta negace, disimilace n n → n d (skupina Ne jmen v prostotu UH – UB) Nedašov (6 km jv od VK) – 1520 Nedassow, 1872 Nedašov; ov k OJ Nedaš (skupina Ne MJ v údolí Olšavy a Vláry) Němčí Dolní (13,5 km v od UO) – 1358 Nyemczie, 1359 partem ville Nempczi, 1381 medium Nyemcie, 1447 Nyempczicz, 1505 z Dolni(h)o Niemczij, 1510 puol Niemczy Dolni, 1513 v Dolnij Niemczij, 1569 z Dolnijch Niemcžicz, 1592 Niemcžy Dolnj, 1617 ze vsi Dolniho Němcžij, 1846 Dolněmčj, 1881 Dolní Němčí; jo k OJ Němek nebo k nár. jménu Němec (ves osídlená německými kolonisty), přívlastek k odlišení od Horního Němčí Němčí Horní (18 km vjv od UO) – 1447 in Hornye Nyempczie, 1497 ze vsi Hornij Niemczy, 1513 o ves Horni Niemczij, 1517 z Horni Němčí, 1846 Horněmčí, 1881 Horní Němčí; jo k OJ Němek nebo k nár. jménu Němec, přívlastek k odlišení od Dolního Němčí; na Moravě ojedinělá koruptela Dolněmčí a Horněmčí
37 Němčice (11 km sv od Km) – 1261 Nemeziz, 1267 de Nemziz, 1320 Nemczicz, 1542 ves Niemczicze, 1872 Němčice; ice k Němek nebo Němec (i apel. němec) Němetice (10 km zsz od VM) – 1131 Nemitci, 1328 in Nemytecz, 1408 super villa Nemeticz, 1437 Nemiticz, 1445 in Nemicz (= Niemeticz), Nemicích, 1463 Nyemicze, 1476 Němetice; ice k OJ Němeta < Něm´ata; v Pobečví skupina jmen s t ovým sufixem v základu Neradice (dnes část UB) – 1131 Vneradici; „ves lidí Uněradových“ Neratov (samota na Viz) – 1893 Neratov; ov k OJ Nerat (asi starší MJ, skupina Ne MJ v údolí Dřevnice na Vizovicku) Neubuz (5 km ssz od Viz) – 1373 villam totam Neubuz, 1548 Neobuz, 1671 Neobuza, 1924 Neubuz; jь k OJ Neubud, dle nářečí přechod k F (u archaických nářečí překvapivý), kolísání Neu /Neo ; skupina Ne MJ (na její východní hranici) Nevšová (8 km ssv od Boj) – 1449 Nevšava; 1544 ves Newssowu, 1598 z dědiny Nevšovy... dědiny Nevšovej, 1872 Nevšová; pův. ova k OJ Nevša, Nevšě přehodnoceno na adj. –ová, skupina Ne MJ na horní Olšavě Nezdenice (7,5 km v od UB) – 1374 in villa Nezdenicz, 1492 v Nezdeniczich, 1846 Nezděnice, 1881 Nezdenice; ice k OJ Nezden; Ne MJ v horním Poolšaví Nezdenky (Z – na UB) – 1372 Nesdenky, 1497 Nezdenky, pustú ves; dem. k MJ Nezdenice, je třeba číst Nezdénky Nežetice (Z – na UH nebo UB) – 1131 Nesaticih; ice k OJ Něžata (doklad ještě bez ě<´a) Nítkovice (11,5 km zjz od Zd) – 1349 de Netkowicz, 1375 de Nyethcowicz, 1371 de Nietkouicz, 1391 Nyetkowicz, 1446 de Nitkowicz, 1872 Nítkovice; ovice buď k OJ Nietka > Nítka, nebo Nietek Nivka (dvůr u Vs) – 1881 Nivka; dem. k apel. niva Nivnice (14 km v od UO) – 1261 (f XIV) Nynnicz, 1463 k Nivnici; ice < ica k adj. nivná, „voda, říčka tekoucí nivou“; apel. niva = pole nově vzdělané Novosady (dnes část Hol) – 1760 Novosady; pl. apel sadъ „co je (nově) zasazeno, založeno“, nepociťuje se jako „Garten“, jde o mladší toponymické synonymum Nové Vsi, z Nové Sady analog. dle typu Černovír Obřany (hrad u BpH) – 1373 montem Obrzan, 1438 obrzanske zboží, 1881 Obřany; buď z adj. obří – ak. pl. k obřěné (lidé obří postavy či lidé z místa, které bylo něčím obrovité), nebo z OJ Obr – ves lidí Obrových Ohníšťky (Z – na Km) – 1131 Ognisckouicih, 1365 Ohniskouicze, 1406 Ohnystky, 1437 Ohniczky, 1490 Ohnissczky, 1571 ves pustou Ohnicko; pův. –ovice k OJ Ohniščko, pak dem. k MJ Ohnišťkovice Oldřichovice (4 km vsv od Nap) – 1368 villam Odrzichowicze, 1371 Oldrzichowiz, 1672 Ondrzichowicze, 1924 Oldřichovice; ovice k OJ Oldřich, od 1669 zápisy s Ond Olšovec (S s Březovou na UB) – 1720 Olschowetz, 1872 Olšovec; ec k adj. olšový Olšovec (Z – na Nap) – 1365 in Olschowecz, 1548 ves pustú Olšovsko; ec k adj. olšový, sko pro pustou ves Olšovec (Z – na Zd) – 1481 Olssowecz; ec k adj. olšový Opatovice (Z – na UB) – 1131 Opatouicih, 1374 in villa Oppatouicz, 1498 ves pustou Oppatowicze; ak. pl. k opatovici „lidé opatovi“, MJ jen na starém sídelním území Opatovice (Z – na Zd) – 1351 in Opatowycz, 1398 villam Opattowicze; ak. pl. k opatovici „lidé opatovi“, MJ jen na starém sídelním území
38 Ordějov (dvůr na UB) – 1513 mlýn pod Ordějovem (hora), 1513 na mlýně ordějovském i na rybníce ordějovském, 1881 Ordějov; analog. –ov k OJ Orděj Ořechov (8 km sz od UO) – 1270 in Orzechauve, 1301 de Orechow, 1398 in Orzechowe prope Byzenz, 1438 v Orzechowem, 1446 in villa Orzechowe, 1669 Oržechau, 1716 in Parvo Orzechov, 1846 Maly Ořechow, 1872 Ořechov, 1881 Malé Ořechové, 1924 Ořechov; adj. ořechové a jmenný tvar adj. ořechový, kolísání Ořechov/Ořechové, přívlastek pro rozlišení od Velkého Ořechova Ořechov Velký (9,5 km s od UB) – 1131 Orechouem, 1355 in Orzechow, 1368 in Orsechechowe, 1407 villam Orzechowe, 1417 de Orzechoweho, 1612 tvrz a dvůr a ves Oržechowy, 1633 Orechow, 1671 Gross Oržechau, 1846 Welky Ořechow, 1872 Velký Ořechov;adj. ořechové/ý, pak jmenný tvar adj. ořechové; přechod ové → ov buď dle něm. –au (to se užívalo za české ov), nebo proto, že –ov má větší toponymickou hodnotu Osíčko (7 km vsv od BpH) – 1360 Nouum Hosek, 1676 Osytzka, 1718 Ossicžka, 1720 Ositzko, 1846 Osičko, 1872 Osíčko; pův. Nový Osek z apel. osek typického pro lesní kolonizaci, Osíčko je dem. k apel. osěčí Oskol (dnes část Km) – 1517 Oskole, 1651 v Oskoly, 1676 Oskol; pův. pravděpodobně pl. MJ Oskoly (1517 s hanác. y > e) „místa obsekaná nebo obitá“ Ostrata (8 km sz od Viz) – 1261 (f XIV) Ostrata (potok), 1391 in Ostrat, 1407 in Ostrata; na ves přeneseno jméno potoka (t ový sufix u hydronym řídký) Ostroh Uherský – 1286 in Stenicz, 1318 municionem nostram Stenicz sive Ostroh, 1322 in Ostroh, 1371 bona Ostrow...Ostroh, 1376 Ostroh genannt Stanicz, 1411 drží Ostroh, 1466 de Ostrow, 1497 rybníkem svým ostrozskym, 1501 z Ostrowa, 1504 v Ostroze, 1893 Uherský Ostroh; apel. ostroh a do 19. stol. velmi často i ostrov (dle Hosáka oprávněnější vzhledem k poloze), přívlastek od pol. 19. st. dle UH; 1. doklad nejasný Osvětimany (8 km jv od Kor) – 1350 Oswyetyman, 1365 medium Ossuetyman, 1409 villam Oswyetymany, 1872 Osvětimany; ak. pl. k Osvětiměné „lidé z Osvětimi“ Otrokovice (11 km z od Zl) – 1131 Otrocouicih, 1350 Otrocowicze, 1356 Otrokowycz, 1406 villam Otrockowicze, 1466 z Wotrokowicz, 1480 o Otrokowicze, 1872 Otrokovice; ovice k OJ Otrok Oznice (6 km jz od VM) – 1396 Ozdnicze, 1403 in Oscznicz, 1505 Oznicze, 1535 ves pustou Wozniczy, 1580 k pusté vsi Ozdniczy, 1751 Oznicza, 1846 Osnicza, 1872 Osnice, 1881 Ozdnice, 1885 Osnice, Oznice; pův. pl. MJ –ice k OJ *Ozna, přechod do sg. po zpustnutí a obnovení sídla – MJ oživeno, ale v sg., v 18. a 19. st. Osnice – příklon k apel. os(a) = vosa Pacetluky (6 km s od Hol) – 1131 Pecetulceh, 1270 Paczotluch, 1437 de villa Paczotluk, 1446 villam totam Paczotluky, 1499 obci dědiny Pacetluk...obec pacetlucká, 1751 Pacžetluk, 1846 Pačetluky, 1872 Pacetluky; ak. pl. obyv. jména Pacětluci, pacotluci, složenému z apel. *pac = hrouda a slovesného komponentu tluk = tlouci „lidé, kteří roztloukali hroudy“ nebo „lidé, kteří obsekávají tlusté kmeny, tj. kladorubi“ Pačlavice (11,5 km zsz od Zd) – 1131 Pacezlauicih, 1160 Pacizlauiz, 1228 Passhlawiz, 1349 in Paczlawicz, 1360 in villa Paczlauicz, 1510 lidí mých paczlawskych, 1572 na mlýně pod Paczlawiczy, 1846 Pačlawice, 1881 Pačeslavice, 1893 Pačlavice; pův. –ice k OJ Pačěslav, pak vynechání e v nepřízvučné slabice → Pačlavice
39 Pančava (samota u Zl) – 1924 Pančava; častý název osaměle stojících hospod, původně „místo, kde se nalévá nekvalitní pití“, později „hospoda hlučná, proslulá pitkami, rvačkami“; přípona –ava zde nemá hydronymický charakter Pánkov (Z – na VM) – 1429 ves kostelní Pankuov; ov k OJ Pánek Parišovice (Z – na UH) – 1228 Parisshowiz; ovice k OJ Paryš Parišovice (Z – na Zd) – 1131 Parisouicih; ovice k OJ Paryš Paseky Želechovické (samota na Zl) – 1924 Želechovické Paseky; pl. apel. paseka, „místo vysekané a již porostlé travou, křovím apod.“, MJ typické pro vých. Moravu (název samoty, hájenky, či skupiny roztroušených chalup v areálu Kyjovsko – jv svahy Chřibů – Host. a Viz. vrchy – Bojkovicko – Vsetínsko – Valašskomeziříčsko – Frenštátsko – Příborsko – Karvinsko – Frýdecko, nikoli však na Hodonínsku, Veselsku, Uherskohradišťsku, Uherskobrodsku, Kopanicích) Pašovice (6,5 km s od UB) – 1365 in villa Paschowicz, 1407 mediam villam Passowicz, 1437 villam Passowicze; ovice k OJ Paš(a) Pěnkov (Z – na Zl) – 1368 villam Penkaw, 1371 Penkow, 1437 Peynkow, 1464 Penkow, 1506 ves pustou Pienkow; ov k OJ Penek nebo Pěnek Perná (6,5 km ssz od VM) – 1355 in Perne, 1368 in Perna, 1415 in villa Perna...in Perna, 1481 ves Pernú s dvorem; adj. vzniklé připojením ьn ke kořeni slovesa pьrati, „místo, kde se dá prát“ nebo „kde je perná voda, která má prudký tok“, doloženo kolísání rodu, pravděpodobně původní hydronymum Petrůvka (7,5 km s od Boj) – 1523 na vsi Petruovce, 1598 Petruwka, 1846 Petrůvka, 1881 Petrůvky; pův. Petrova Ves → Petrova → Petrová → dem. Pindula (samota na Vs) – 1924 Pindula; pejorativní ula k vulg. pinda Pindula (samota na Zl) – 1924 Pindula; pejorativní ula k vulg. pinda Pitín (3 km v od Boj) – 1412 Pytyn, 1512 z Spitína, 1550 z Pitijna, 1670 Pitiniow, 1718 Spitinow, 1720 Pittin, 1846 Pitjn; ín k OJ Pita, 1670 analog. –ov, 1517 a 1718 s aglutinací předložky z, která způsobila přiklonění k OJ Spytihněv Plešovec (4,5 km s od Km) – 1261 (f XIV) Pleschowiz, 1306 in Plespicz, 1437 Plešvice, 1446 v mých lesích plessiwskich, 1464 z Plessywcze, 1523 z Plessowcze, 1524 z Plessiwcze, 1532 půl vsi Plešovce; substantivizující –ec k adj. plešový či plešivý „místo neporostlé, holé“; něm. doklad Plespicz patří k nejsevernějším dokladům česko něm. substituce, která je jinak charakteristická pro jižní a jihozápadní Moravu (jakoby české –šovice → něm. spitz) Ploština (skupina chalup na VK) – 1924 Ploština; apel. ploščina „ploché místo“ nebo „rovinatá plocha na stráni, na kopci, vhodná k obdělání nebo k pastvě“, termín rozšířen na Valašsku a ojediněle na Těšínsku Počenice (8 km sz od Zd) – 1283 de Pocenicz, 1355 Poczinicz, in Poczenicz, 1368 in Poczinicz, 1407 in villa Poczeniczich, 1463 v Poczenicziech, 1590 ze vsi Poczienicz, 1846 Počenice; ice k OJ Počěn, Počen Podhradí (část Pozlovic na UB) – 1563 ves Podhradí Starosvětlovské, 1598 Podhradj; apel. podhradí „místo pod hradem“ Podhradí (Z – na Nap) – 1358 Podhradi, 1375 de Podhradye, 1437 in Podhradie; apel. podhradí „místo pod hradem“ Podolí (5,5 km vjv od UH) – 1670 Podoly, 1872 Podolí; apel. podolí, stč. podolé, podolie „dlouhé údolí, úval“ Podolí (9,5 km zjz od VM) – 1369 de Podole, 1554 Podoli, 1718 Podoly, 1846 Podoli, 1850 Podolí; apel. podolí, stč. podolé, podolie „dlouhé údolí, úval“
40 Pohořelice (2 km vsv od Nap) – 1255 de Pohorelicz, 1368 villam Vhorzolicze, 1371 Vhorsolicze, 1460 Ohořelice, 1464 Pohorzelice, 1537 Ohorzelicze, 1580 na Pohorzeliczych, 1846 Pohořelice; ak. pl. apel. *pohořělici „obyvatelé vyhořelé vsi“, ve 14. a 15. století s jinou prefixací Polanka Valašská (13,5 km s od VK) – 1361 Polanka, 1481 drží...Polanku, 1578 ves Polanky(!), 1670 Polanka, 1881 Polánka, 1924 Valašská Polanka; dem. k apel. polana „pole v horách“, „náhorní paseka“, toto MJ patří do skupiny jmen dokazujících husté zalesnění Pole Vysoké (7 km sz od VK) – 1261 (f XIV) Byssoka Lhota, que et Byssokapoli dicitur, 1481 drží Vysoke Pole, 1572 ves Wysoky Pole, 1846 Wisokepole, 1872 Vysoké Pole; apel. pole (označení místa v zalesněných oblastech vhodná k obdělání), přívlastek dle polohy nad okolními vesnicemi Polešovice (9,5 km zjz od UH) – 1220 Polissowiz, 1378 Polessowycz, 1463 v Polesowicziech, 1502 z Polessowicz; ovice k OJ Poleš Police (8 km zjz od VM) – 1383 ville Policz, 1676 Politz, 1846 Police; apel. police „otevřený a rovný terén výše položený“, je li pl. MJ pův., pak zn. „lidé bydlící na poli“ nebo „ves lidí Polových“ Poličná (2 km zjz od VM) – 1391 de Paliczne, 1396 Policzna, 1449 Poličná; ьna k apel. police „otevřený a rovný terén výše položený“ Polichno (7 km sv od UB) – 1368 in villa Polichnow, 1374 in Polichna, 1618 statek polichensky, 1671 Polichna, 1720 Polichnow, 1846 Polichno; zatím nejasné Polom (Z – na BpH) – 1272 villam Polom, 1893 samota Na Polomsku, 1924 Polomsko; apel. polom „kus lesa poškozený větrem, sněhem, s polámaným větvovím“, sko pro pustou ves Popov (7 km jjz od VK) – 1442 z Popovakře, 1515 v Popowie Krzi, 1546 ves Popuw Kerz, 1670 Popukerž, 1846 Popukeř, 1850 Popov; pův. MJ „keř popův“ – dle Hosáka apel. keř nejisté, jména s Pop u nás leží jen v oblastech nejstaršího osídlení Popovice (5 km vjv od UH) – 1220 utrumque Popowiz, 1228 Popowicz Superius et Popowiz Inferius, 1247 capellam Popowiz, 1522 z Popowicz, 1846 Popowice, 1872 Popovice; ak. pl. k popovici „lidé popovi, lidé ve vsi patřící knězi“, jména s Pop u nás leží jen v oblastech nejstaršího osídlení Popovice (5 km zjz od Km) – 1651 v Popowiczich; ak. pl. k popovici „lidé popovi, lidé ve vsi patřící knězi“, jména s Pop u nás leží jen v oblastech nejstaršího osídlení Pornice (část obce Pačlavice na Zd) – 1349 de Pornicz, 1376 cum villa Pornycz, 1385 de Pornicz, 1511 z Pornicz, 1531 na ves Pornicze; ice k OJ Porna Postoupky (3,5 km sz od Km) – 1349 villam Postupki, 1359 in Postupka, 1371 villam Postupek, 1377 Postupki, 1406 Postupky, 1512 na ves Postupki, 1676 Postaupky, 1718 Postaupek, 1872 Postoupky; dem. k MJ *Postupice, patří do skupiny starých zdrobnělých jmen na Kroměřížsku, méně pravděpodobný je výklad z pl. OJ Postúpek „ves rodiny Postúpkovy“ Poteč (2,5 km sv od VK) – 1341 Potecz; jь k OJ Potek, Potec, není vyloučen apel. původ z apel. poteč „poloha u tekoucí vody“ Pozděchov (12 km jjz od Vs) – 1361 Pozehow, 1363 Posozyechow (!), 1481 Pozdichov, 1672 Pozdiechow, 1846 Pozděchow; ov k OJ Pozděch, v některých dokladech nář. změna ě>i Pozlovice (15 km ssv od UB) – 1287 Pozlovicensem, 1399 Pozlowicz, 1412 super villis... Pozlowicze, 1579 ves Pozlowicze, 1872 Pozlovice; ovice k OJ *Pozl, Pozel
41 Pradlisko (14,5 km ssv od UB) – 1598 ves Pradliska, 1670 Pradlisko, 1881 Pradliska, 1893 Pradlisko; nář. apel. pradlisko „kde se pere prádlo“ Prakšice (5,5 km s od UB) – 1131 Praxici, 1389 villam Prakschicz, 1446 de Prasicz, 1481 ves Prakssycze; ice k OJ Prakeš, dle 1. dokladu k OJ Praksa Prasklice (10,5 km zsz od Zd) – 1355 villam dictam Prasklicz, 1385 villam dictam Prasklice; ice k OJ Praskl Pravčice (8 km vsv od Km) – 1261 Praweziz, 1320 in Prawczicz, 1649 z Prawcžycz; ice k OJ Pravek, Pravec Prlov (8,5 km vsv od Viz) – 1361 Perlow, 1363 Pyrlow, 1481 Prlov; nejasný základ Probice (Z – na Hol) – 1131 Probicih, 1255 de Probicz, 1526 ten dvůr Probický; ice k OJ Proba Prosinky (Z – u Nap) – 1374 in villa Prossinek, 1377 villam Prosinecz, 1399 villam Prossynky, 1416 villam Prossyenky, 1447 villam Prossynky, 1494 na Prosinky, 1893 dvůr Prusinky; dem. MJ Prosenice (tento typ dem. je starší a jen na starém sídelním prostoru), změna na Pru patrně sekundárním přikloněním k MJ Prušánky, Prusy Provodov (8,5 km jv od Zl) – 1412 super villis Prowodow; ov k OJ Provod Prštné (dnes část Zl) – 1397 villam Prsczna, 1437 Prssczne, 1490 Prssne, 1517 z Pršného, 1670 Prssno, 1672 Prssna, 1798 Pržna, 1872 Pržná, 1881 Prštné, 1885 Pršné, 1906 Pršná, 1924 Prštné; z adj. pьrstьna → Prščná → Prstná k apel. prsť, stč. šč → šť nebo st, rod jména kolísal Prusinovice (5,5 km s od Hol) – 1349 de Prusynowicz, 1365 super Prussenowicz, 1464 villam Prussinowicze, 1516 z Prusynowicz; ovice k etnickému jménu Prusín, tato MJ jen na starém sídelním území Moravy, nejsou doložena ve Slezsku Pržno (6,5 km ssz od Vs) – 1372 de Przna, de Pirzna, 1410 z Pržného, 1411 z Pržné, 1505 městečko Przno, 1580 z městečka Pržna, 1589 in Pržno; buď „místo vypálené, vyprahlé“ z pův. pьrgьn > pržn „pražiti“, nebo „místo štěrkovité, písčité“ z kořene pьrg „štěrk“ Přečkovice (11 km vsv od UB) – 1376 villam Przeczcouicz, 1498 z Przeczkowicz, 1543 z dědiny Přečkovic, 1601 na Přečkovsku, 1670 Pržecžkowicze; ovice k OJ Přeček Příkazy (část obce Osíčko u BpH) – 1360 villam Prziekassy, 1672 Pržikazy, 1846 Přikaž, 1872 Příkazy; buď obyvatel. jm. k OJ Příkaz, nebo spíše pl. stč. apel. překaza „překážky“ Příkazy Valašské (4,5 km sv od VK) – 1520 ves Przikazy, 1850 Příkazy, 1924 Valašské Příkazy; buď obyvatel. jm. k OJ Příkaz, nebo spíše pl. stč. apel. překaza „překážky“, přívlastek dle polohy na Valašsku Přílepy (3 km vjv od Hol) – 1272 de Pryelep, 1437 villam Przilepi, 1437 v Przilepiech, 1515 z Przilep, 1532 tej tvrze Przyelep...drží tvrz Przylepy, 1850 Přílepy; buď obyv. jm. k OJ Přílep, nebo apel. původu „místo k větší ploše dodatečně přilepené, tj. připojené“ Příluky (dnes část Zl) – 1437 Przieluk, 1490 Przeluky, 1518 z Prziluku, 1580 ze vsi Przeluka, 1596 ves Pržiluk, 1846 Přiluky, 1872 Příluky; pl. apel. příluka < přieluka „přechod“ Příluky (4,5 km zsz od VM) – 1358 de Przieluk, 1437 villam Prziluk, 1506 na gruntech mých prziluczkych, 1676 Pržiluka, 1718 Pržiluk, 1846 Přiluky, 1850 Příluky; pl. apel. příluka < přieluka „přechod“
42 Pulčín (10,5 km ssv od VK) – 1438 z Plučin (!), 1518 hrad pustý a vsi pusté Pulcziny a Zubruwku, 1520 ves pustou Pulcziny, 1720 Pulcin, 1846 Pulčjn, 1850 Pulčín; ín k OJ Půlka, ves i hrad dočasně zpustly, hrad již neobnoven a jméno přešlo do plurálu Pustina (Z – u Zd) – 1561 ve vsi Puščině; apel. pustina znamenající buď zaniklou lokalitu, nebo „pustou, neúrodnou zemi“ Pyzdratice (Z na Hol) – 1274 villam integram Bysertiz, 1320 de Pyzdraticz, 1464 villam Pizdraticze; ice k OJ Pizdrata Racková (7 km jjv od Hol) – 1397 cum villa Raczkowa, 1846 Ratzkowa, též Lhota Ratzkowa, 1872 Racková; ova k OJ Racek přehodnoceno na adj. ová Rácov (Z – na BpH) – 1417 in Raczow, 1490 ves Raczow; ov k OJ Rac Račín (Z – na Km) – bez dokladu, ín k OJ Raca, Rača, Radka, Radša; 1961 obnoveno jako jméno sídliště v Kroměříži Rajnochovice (11 km v od BpH) – 1798 Reinochowitz, Ragnochowitz, 1846 Reinochovice, 1872 Rainochovice, 1881 Rajnochovice; ovice k příjmení Rajnoch (odvozeno z nář. slova rajnoh, rajnoha) Raková (3,5 km sz od Viz) – 1549 vsi pusté: Rakovú, 1578 Rakowau (ak), 1670 Rakowa, 1872 Raková; ova k OJ Rak přhodnoceno na adj. ová Rakovice (Z – u Km) – 1290 Racowicz; ovice k OJ Rak Rataje (5 km ssv od Zd) – 1283 de Ratay, 1409 za Ratají, 1447 medietatem ville Ratay, 1515 na gruntech mých rathagskych, 1531 ves Ratage...ve vsi Ratagich, 1872 Rataj, 1881 Rataje; ak. pl. stč. apel. rataj = oráč, starobylé jméno Ratiboř (6,5 km zsz od Vs) – 1505 Ratiborz, 1548 ve vsi Ratiboři; jь k OJ Ratibor, v nářečí dochováno pův. M Rokytnice (11 km jz od VK) – 1520 ves Rokytniczy, 1670 Roketnitz, 1846 Roketnica, 1872 Roketnice, 1924 Rokytnice; ica> ice k adj. rokytná Rokytnice (dnes část Vs) – 1353 – 1412 Rokitnitz, Rokytnytz, Rokytnicze, 1361 Roketnitz, 1459 fojt z Horní Roketnice, 1505 Dolnij Rokytnicze, Wyssij Rokytnicze (tato dvojice nikde jinde na Moravě nedoložena), 1670 Roketnitz, 1720 Roketnitza, 1846 Roketnica, 1872 Roketnice, 1924 Rokytnice; ica> ice k adj. rokytná, Horní Rokytnice nazývána později Lhota Roštění (5 km sz od Hol) – 1131 Rosceni, 1351 Rostienie, 1376 Rosczenye, 1384 Rosczeny, 1417 in villa Rosczenie, 1672 pagus Rosstin, 1846 Roštěny, 1872 Roštění; ne zcela jistý výklad – z apel *roztění, *roztiní „místo, kde se rozetíná, které vzniklo roztětím lesa, porostu, kde se rozevírá, dělí údolí apod.“, asimilací rostění, pak roščení a roštění Roštín (5 km jjz od Zd) – 1360 Rohczin, 1373 in Rosczin, 1376 in Rostyn, 1381 Rochczyn, 1389 in Rosczyn, 1480 z Roštína, 1481 ve vsi Roščíně, 1560 z Rosstina, 1872 Roštín; ín k OJ*Rošta Rovná (dvůr u Nap) – bez dokladu; adj. rovná Rovná (Z – na Hol) – 1516 (název trati) U Rovně; adj. rovná Rozářín (samota na Zd) – 1846 Rozarowice, 1881 Rozárka, 1885 Rozárov, 1924 Rozářín; analog. přípony k něm. Rosalienfeld Rožnov pod Radhoštěm – 1267 Rosenowe, 1366 zu Rosenow, 1389 de Roznaw, 1480 na hrad Roznow...na Roznowecz, 1502 zboží roznowskeho, 1503 k zámku Roznowu, 1505 hrad Roznow s městečkem Roznowczem, 1508 zboží rožnowske(h)o, 1523 na Roznowie, 1575 statek rožnowsky,1633 auf Rosenaw, 1675 Rožnow, 1915 Rožnov pod Radhoštěm; buď z něm. Rosenau (pro název hradu něm. název velmi pravděpodobný), nebo –ov k OJ Rožen; název městečka pův. dem. ke jménu hradu Ruda (Z – na Zd) – 1481 na puol vésky Rudy; apel. ruda
43 Rudice (6 km zsz od Boj) – 1350 in Wrudycz, 1420 villam Rudycz, 1438 de Rudicz, 1497 ves Rudicze, 1538 ves Rudiczy, 1846 Rudice; v nejst. dokladech pl., proto buď –ice k OJ Ruda, nebo pravděpodobněji analog. vyrovnání dle patronymických MJ pův. sg. Rudica → Rudice (substantivizace adj. rudá dle barvy vody zbarvené od železné rudy, která se zde těžila) Rudimov (4,5 km ssv od Boj) – 1532 z Rodimowa, 1544 ves Rodimow, 1718 Rudimow, 1720 Radymow, 1751 Rudimow; ov k OJ Rodim, dle sousedního MJ Rudice upraveno na Ru Rusava (6 km j od BpH) – 1672 Rothalowicze, 1855 Rusala, 1872 Rusava; ovice k přízvisku majitele panství Jana z Rottalu, ale už dříve se užívalo jméno Rusava dle potoka, na němž ves leží –ava k adj. rusъ „rusý, rezavý“ dle barvy vody; násilně osazena Valachy po potlačení rebelie 1644 – západní výspa Valaššska z etnograf. i dialekt. hlediska Rusov (Z – u UH) – 1131 Rusou; ov k OJ Rus Růžďka (6,5 km s od Vs) – 1505 Ruozdczka, 1535 ves Ruožsta (!), 1580 z dědiny Rausstky, 1580 z Rausstczky, 1633 Raustka, 1718 Hruždka, 1751 Hruschka, 1846 Raučka, Hrusska, 1881 Růždka, 1885 Roučka, 1893 Rouštka, 1924 Růžďka; ka k OJ Rozžďa nebo k OJ *Róžďa nebo k OJ *Roždie, 1846 mylná úprava Hruška Rybníčsko (Z – u Viz) – 1460 dvě vsi pusté Milenov a Rybničsko; apel. rybník, sko pro pustou ves Rychlov (dnes část BpH) – 1359 in Rychloff, 1360 Richlaw, 1373 villam Richlow, 1527 pod Rychlowem; ov k OJ Rych(e)l Rymice (4 km zsz od Hol) – 1353 in Rymicz, 1377 villam Rzimicz, 1416 v Rymicích, 1655 parochias...Rimnicensem, 1846 Řimnica, 1872 Rymnice, 1924 Rymice; ice k OJ Rym(a), 1377 příklon k Řim , v 17. a 18. stol. psáno Rymnice – asi dle výslovnosti s měkkou retnicí m´ice> mnice Rysov (hrad na UB) – 1517 hrad pustý Rysov; buď –ov k OJ Rys, nebo jmenná podoba adj. rysový Řehlov (Z – na VM) – 1502 ves pustá Rzehlow; ov k OJ *Řehl, *Řehla Řetechov (14,5 km ssv od UB) – 1412 super villis Rzetechow, 1846 Řetechow; ov snad k OJ Břětech, počáteční B zaniklo Sady (dnes část UH) – 1301 Langcile (něm. MJ), 1520 z Derfle (něm.MJ), od 1952 Sady; pl. k apel. sadъ „co je posazeno, zasazeno, (nově) založeno“ Sady Nové (osada na BpH) – 1854 Nové Sady; typicky mor. MJ, zpravidla za něm. Neustift, v 18. a 19. stol. v běžné podobě Novosady, apel. původ „co je (nově) založeno“ Sady Nové (dnes část Km) – 1651 v Nowosadech, 1676 Nowosady, 1751 Nowosad, 1872 Novosady, 1924 Nové Sady; typicky mor. MJ, zpravidla za něm. Neustift, v 18. a 19. stol. v běžné podobě Novosady, apel. původ „co je (nově) založeno“ Salaš (6,5 km jjz od Zl) – 1846 Salaš; apel. salaš z valašské pastýřské kultury Salaš (11,5 km sz od UH) – 1846 Salaš; apel. salaš z valašské pastýřské kultury Sazovice (7 km zsz od Zl) – 1373 villam Zazowicz, 1437 villam Sazowicze; ovice k OJ Saza Seč (Z – na UH) – 1228 (f XIII) Seeschae; může být totožné s MJ Sag (snad z apel. sak – název místa, kde se lovily ryby), nebo apel. seč „vysekané místo, mýtina“ Sedlíšťky (Z – na Nap) – 1501 ves pustou Sedliščky; pl. dem. MJ Sedliska Sehradice (8,5 km j od Viz) – 1300 de Engelsberch, 1397 z Sehradic, 1544 na pustý hrad Sehradicze, na Nowe Sehradicze; něm. MJ pro hrad, MJ pro ves ice k OJ Sehrad Semetín (Z – u Vs) – 1505 vsi pusté Semetin, 1771 Samotin (osedlý), 1881 Semetín; ín k OJ Semata
44 Senice Valašská (12,5 km sv od VK) – 1504 Seminku (ak!), 1512 Senici, 1515 Seninky (gen), 1521 ves Srninku (!), 1530 ves Jesenici (!), 1573 ves Seniczy, 1846 Senice, kdysi Seninka, 1924 Valašská Senice; ica> ice k adj. sěnná > senná (louka, ves, stráň nebo říčka) Seninka (8 km jjz od Vs) – 1500 Seninku, 1503 z dědin...Seninky, 1504 Seninku, 1623 ves Šemínky, 1626 Seninky, 1675 Dorf Seninka, 1718 Seninka; MJ * Sěnina/*Senina (ves, lhota) → dem. Senínka (v nář. délka zachována) → krácením Seninka Sidonie Svatá (12 km jjv od VK) – 1872 Svatá Sidonie; OJ některé z příslušnic rodu, který ves vlatnil, přívlastek dle sousední osady Svatý Štěpán Sirotčí (Z – na Hol) – 1397 viliam Syrotczie, 1437 villam Syrotssy, 1446 villam Syrotsky, 1481 s pustú vsí Sirotším, 1495 ves...řečený Pustá Sirotší, 1529 ves pustú Sirotsko, 1530 Sirocko; adj. sirotčí „sirotčí ves, ves patřící sirotkům“, po zpustnutí sko Skaštice (4,5 km ssv od Km) – 1267 de Cassiz, 1290 Kaschiz, 1405 z Skaštic, 1489 Skaštice; ice k OJ Skašek, Skaščice → Skaštice Skržice (2 km vsv od Zd) – 1373 in villa Skirsicz, 1408 villam Skrzycze, 1670 Skržicze, 1846 Skžice; ice k OJ Skrha Skřítkovice (Z – na Km) – bez dokladu; ovice k příjmí Skřítek Slavičín (11,5 km zjz od VK) – 1256 oppidi Zlawizin, 1375 in Slawiczin, 1494 v Slawiczinie; ín k OJ Slavíka, Slavica > Slavicě Slavkov (8,5 km jjz od UB) – 1261 (f XIV) retro Slevkov, 1298 de Zlabcove, 1412 Slavkov ves, 1447 Slawkow; ov k OJ Slávek, Slavek Slavkov pod Hostýnem (2,5 km j od BpH) – 1349 de Slawkow, 1924 Slavkov pod Hostýnem; ov k OJ Slávek, Slavek Slížany (7 km zsz od Zd) – 1353 de Slezan, 1408 z Slezan, 1447 v Slezanech, 1520 vsi Slyzan, 1527 při poli mém slezianskem, 1552 Slyzany, 1675 Slyžan, 1846 Sljzany, 1850 Slížany, 1872 Sližany, 1881 Slezany, 1893 Slížany; ak. pl. etnického jména Slězěné „obyvatelé Slezska“ nebo „lidé pocházející od Slezy“; nebo z apel.slěza nebo domácího hydronyma *Slěza, které však na Moravě není doloženo, pak „lidé z mokrého místa“; přednost má výklad z etnického jména díky doloženým česko polským kontaktům Slopné (7 km j od Viz) – 1261 (f XIV) villam Sloppnam, 1298 villam dictam Zlopna, 1463 ves Slupnu (ak), 1481 drží Slopné, 1578 ves Slaupny, 1670 Slaupne, 1718 Slaupnie, 1720 Slopna, 1872 Slopná, 1881 Slopné; pův. F Slopna z adj. slopna „ves, kde se vyráběly, kladly pasti“, kolísá rod, ustaluje se v N Slušovice (5 km sz od Viz) – 1261 (f XIV) contra Sluschowicz, 1373 Sluschowicz, 1374 de Slussouicz, 1508 z Slussowicz, 1548 Slussowicze; ovice k OJ Sluš Smíchov (Z – na UO) – 1371 Smichov, 1412 ze Smíchova; ov k OJ Smiech → Smích Smolina (2,5 km ssz od VK) – 1520 ves Smolnu, 1575 ves Smolinu, 1663 Smolina; ina k OJ Smola, nelze vyloučit ani apel. pojetí „místo, kde je smola“ Soběhřiby (Z – na Zd) – 1131 Sobegribeh; kompozitum složené z dativu reflex. zájmena se a nominální části –hřib; dle Profouse „ves lidí, kteří měli hřiby jen pro sebe“, dle Šrámka MJ vzniklo jednak podle OJ typu Sobě + verbální komponenty, jednak podle složených obyvatelských jmen typu Hrdlořezy, Mokronosy, přičemž u jmen s komponentem Sobě existuje možnost spojit ho s libovolným nominálním či verbálním základem a významový vztah obou komponentů je velmi volný, Šrámek tedy tato jména nepokládá ani za plurálová obyvatelská jména k OJ, ani za bezprostředně odvozená z ak. pl. apelativ; všechna MJ s komponentem Sobě leží na okraji starého sídelního areálu Sobělice (4,5 km zjz od Km) – 1290 Zobilicz, 1318 Sobielicz, 1523 z Sobielicz, 1651 v Sobieliczych, 1850 Sobělice; ice k OJ Soběl(a)
45 Soběsuky (3 km v od Zd) – 1287 de Sobyesuk, 1520 ves Sobiesuky, 1846 Soběsuky; viz Soběhřiby Sobnov (Z – na UB) – 1131 Sobnouo; ov k OJ Soben Solanec pod Soláněm (7 km vjv od RpR) – 1569 Solanec, 1583 na Solánci, 1657 Solánec, 1924 Solanec pod Soláněm; dem. oronyma Soláň „místo, kde se ovcím sypala sůl“ Sovadina (4 km ssz od BpH) – 1475 s Vaňkem Sovadinským, 1511 k Sowadinie, 1516 v gruntech sowadských, 1519 na vsi Sovadině; ina k OJ Sovada Splavisko (S s obcí Komárno na BpH) – 1788 Na Splavisku, 1846 Splawisko; isko k apel. splav „místo, kde je splav“ Spytihněv (3,5 km jjz od Nap) – 1046 (f XII) Spitignev, 1131 ad Spitigneuensen, 1318 in Spitignew, 1401 de Spitignaw, 1406 z Spityhnowa, 1417 z Spytihněva, 1481 z Spitinova, 1515 vsi stolní... Spitiniowa, 1517 z Spytiňova, 1582 ze vsi Spitinova, 1617 ze vsi Spytiniowa, 1655 in Spitinow, 1667 dědina Spitinow, 1872 Spytihnov, 1881 Spytihněv; jь k OJ Spytihněv, úprava na Spyti(h)ňov dle jmen na ov Srnov (Z – na Zd) – 1376 villam Syrnow, 1386 villam Srnow; jmenný tvar adj. srnový nebo spíše –ov k OJ Srn, Srna Strabenice (7,5 km jz od Zd) – 1359 in Strabenicz, 1464 v Strabenicziech, 1504 ve vsi Strabeniczych, 1846 Strabenice; ice k OJ Straben Strabišov (Z – na Zd) – 1377 villam Stranosow, 1391 villam Strabyssow, 1481 Strabissow; ov k OJ Strabiš Strání (13,5 km jjv od UB) – 1358 de Stranye, 1359 Strany, 1480 tvrz Stranij, 1492 k Strání, 1846 Stranný, 1850 Straní, 1872 Strání; apel strání (kolektivum k straň/stráně) Stránka (Z – u Zl) – 1545 na dvuor a ves pustú Stranku; dem. k apel. strana Střelná (7,5 km sv od VK) – 1517 ze Střílného, 1526 ze Strelneho, lidem svým strzilenským, 1575 ves Strzelne, 1580 ve vsi své Strzilnem, 1604 Strželno, 1670 Strželne, 1671 Strzelna, 1850 Střelná; z adj. střelná „rychlá, bystrá“ nebo z apel. střěla jako „ves střelců“ – ves střeží průsmyk do Pováží; v některách dokladech úžení a dloužení Střelná > Střielná > Střílná Stříbrnice (11 km z od UH) – 1131 Zrebrniceh, 1464 in Strzibrniczich, 1515 z Strzibrnicz, 1612 ves Strzibrnicze, 1846 Střibernice, 1850 Stříbrnice; z pův. *Stříbrníky – ak. pl. apel. střiebrník „kdo dobývá stříbro“, obyvatelská jména vyjadřující povolání bývají odvozena příponami –níky nebo –nice, u některých obě formy kolísají Střílky (12,5 km od Zd) – 1261 de Zdrilke, 1261 (f XIV) de Strieltz, 1273 de Strelik, 1358 Strilki castrum, 1418 castrum Strzylky, 1447 k hradu Strzielkam, 1464 z Strzilek, 1481 hrad Strzilky s městečkem Strzilkami, 1670 Stržilky, 1846 Střjlky, 1850 Střilky, 1872 Střílky; a) dem. k MJ *Střely (jméno hradu); b) z OJ Střela MJ *Střely „ves rodiny Střelovy“ nebo *Střelice „ves lidí Střelových“ → dem. Střílky; nebo z OJ Střielek, Střilka „ves rodiny Střílkovy“ Střítež (kolonie Choryně na VM) – 1798 Stržitesch, 1850 Střítež; dle Hosáka – Šrámka kolektivní přípona –ež k apel. *střít „rákosovité místo, bažina“, dle Lva – Šaura má tento výklad sémantické i hláskové nedostatky – MJ vykládají ze slovesného základu *ster , jde o deverbativní substativum s významem „volné místo, místo vzniklé vykácením porostu“ 21 Střítež nad Bečvou (6,5 km v od VM) – 1317 Schretes, 1368 in villa Strzietez, 1505 Strzitez, 1850 Střítež; výklad viz MJ Střítež, přívlastek dle polohy u řeky Bečvy 21 Více ve studii Lev, S. – Šaur, V.: Místní jméno Střítež, Acta onomastica 46, Praha 2005, str. 105 – 110.
46 Střížovice (6 km jv od Km) – 1365 villam Strzesnicze, 1406 in villa Strzyezowicz, 1406 super villa Strzizowicz, 1437 Strzyzowicze, 1718 Stržiziowitz, 1720 Strzizowitz, 1751 Stržižowitz, 1846 Střizowice, 1872 Střižovice, 1881 Střížovice; ovice k OJ Střěz > Střiez > Stříž Studně Petrova (dvůr u Bylnice na VK) – 1798 Petrowa Studina, 1852 Petrowastudna, 1881 Petrova studně, 1893 Petrovastudna, 1906 Petrova Studně; apel. studně Stupava (6 km v od Kor) – 1751 Stupawwa, 1850 Stupava; dle říčky Stupavy – buď analog. –ava k výchmor. stupa „stoupa či hutní zařízení k drcení rudy“, nebo „říčka tekoucí dolinami“, pak by MJ bylo synonymem k *Jamnice Sulimov (8 km jjv od Km) – 1365 Svlimow, 1670 Sylymow, 1846 Sulimow, 1850 Silimov, 1924 Sulimov; ov k OJ Sulim; Sul > Sil je buď analogií přehlásky u>i, nebo vokalické srovnání u i o Sušice (6 km s od UH) – 1344 in Suzichcz, 1464 in villas Sussicz, 1464 Sussicz (gen), 1671 Sussicze, 1850 Sušice; ice k OJ Such Svárov (10 km vj od Nap) – 1669 Swarow, 1893 Svárov; ov k OJ Svár, nelze vyloučit apel. původ „místo, o které je veden svár“ Svárov (Z – na Zd) – 1381 in villa Swarov, 1881 Svárov (dvůr); ov k OJ Svár, nelze vyloučit apel. původ „místo, o které je veden svár“ Svéradov (Z – na Viz) – 1549 vsi pusté...Svěřadov, 1924 Svéradov; ov k OJ Svérad Světlá (Z – u Zd) – 1412 Swyetla, 1561 ves pustou Swietlau, 1881 samota Světlá; adj. světlá „ves založená na světlém místě“ Světlov Nový (zámek u Boj) – 1512 na Nowem Swietlowie, 1633 Swětlow, 1881 Světlov; jmenný tvar adj. světlý „hrad založený na světlém místě, na vyvýšenině“ Světlov Starý (hrad na UB) – 1360 in Swietlaw castrum, 1371 de Swytlow, 1392 in Swietlow, 1515 na hrad zbořený Starý Swietlow; jmenný tvar adj. světlý „hrad založený na světlém místě, na vyvýšenině“ Svojanov (Z – na Vs) – 1548 vsi pusté...Svojanuov; ov k OJ Svojan Svojšice (Z – na Nap) – 1368 villam Zwoysiczem, 1371 Swoysicze, 1437 villam desertam Swoyssicze; ice k OJ Svojša > Svojšě Šanov (6,5 km v od Boj) – 1261 (f střv.) Schonov, 1361 Schonow, 1522 z Ssanowa, 1881 Šanov; z něm. schöne Aue „krásný palouk“ Šarovy (7 km jjv od Nap) – 1360 de Ssarow, 1406 villam Ssarow, 1415 in Ssarow, 1480 blíž Ssarowa, 1881 Šarovy, 1906 Šarov, 1924 Šarovy; pův. ov k OJ Šar, pl. v 19. stol. zaveden dle nářečního úzu (hrad Šarov a městečko Šarov → pl.) Šelešovice (5,5 km jjz od Km) – 1290 Sulswicz, 1651 v Sselessowiczych, 1881 Sulešovice, 1924 Šelešovice; pův. –ovice k OJ Suleš, až od 17. stol. změna vyrovnáním řady sykavek s š > š š a samohlásek u e > e e Štěchovice (S s Km) – 1290 de Schecwicz...in Sechwicz, 1320 Wcžechowicz, 1437 in Sczechowicz, 1522 v Ssczechowiczych, 1559 ve vsi Czechowicz, 1617 v Sstiechowiczych, 1872 Štěchovice; ovice k OJ Ščech Štěpán Svatý (osada Bylnice na VK) – 1872 Svatý Štěpán; dle jména majitele, z OJ Štěpán Štěpánovice (Z – na Hol) – 1317 Scepanowicz, 1524 Ssczepanowsstcij; ovice k OJ Štěpán Štípa (6,5 km s od Zl) – 1464 farář štípský, 1509 z Ssczypy, 1517 Ščípa, 1552 na vsi Sstypie; za MJ přejato OJ *Ščípa Štítná nad Vláří (8,5 km jjz od VK) – 1464 v Ščitné, 1520 ves Ssczitnau, 1526 fojta sstcitenskeho, 1537 z Štítnej,1924 Štítná nad Vláří; adj. příp. –ьna Štrbková (Z – na Vs) – 1505 Ssttzrkow (!), 1535 ves pustou Sczerbkow, 1780 Šterbková; nelze bezpečně rozhodnout, zda pův. podoba zněla Ščrkov (=jmenný tvar adj. ščrkový – z apel. štěrk) nebo Ščerbkov ( ov k OJ Ščerbek), pravděpodobnější možnost Ščrbk → Ščrk
47 Študlov (6 km vsv od VK) – 1447 z Ščudlova, 1575 ves Sstudlow, 1670 Sstiudlow, 1885 Študlov; asi –ov k OJ *Ščudla – ale jelikož blízko MJ Návojná, je možné, že jde o jméno apel. původu – obě jména spojena s tkalcovskou terminologií Šumice (5,5 km vsv od UB) – 1391 villam Schumycz; 1447 v Šumnicích, 1464 vsi Ssumycz, 1612 do Ssumicz, 1846 Šumice; ice k OJ Šuma (doklad s mn buď kontaminací s adj. šumný či pod vlivem silné palatalizace retnice m) Šváby (Z – na Zd) – 1358 villam Swaby, 1365 in villa Swabye, 1377 villam Swaby, 1480 na Sswabsko, na ves pustou; pl. k etnickému jménu Šváb „ves, kde bydlí Němci“, po zpustnutí přípona sko Tečovice (6 km z od Zl) – 1131 Cetisouicih, 1350 Teczowicze, 1356 Tetcowycz, 1406 villam Tetczowicz, 1492 ves Tetczowicze, 1571 ve vsi Teczowiczych, 1881 Cetišovice (Tetšovice), 1924 Tečovice; pův. ovice k OJ Cětiš → Cetiš (jména s Cet jen na starých sídelních areálech), přechod Cetišovice → Tečovice asi hyperkorektní záměna stč.asibilovaného ť za „náležité“ c Těšánky (2 km jz od Zd) – 1349 in Czessan, 1498 ve vsi Tiessankach, 1513 z Tiessanek, 1846 Těšanky, 1872 Těšánky; dem. k MJ Těšany Těšany Velké (6 km j od Km) – 1379 media v. Tyeschan, 1387 Tyessans, prope Tyessan, 1651 v Tiessanech, 1846 Hrubé Tiessany, 1872 Hrubé Těšany, 1893 Velké Těšany; ak. pl. k nom.Těšani, MJ buď pl. k OJ Těšan „ves rodiny Těšanovy“, nebo pl. obyvatelského jména Těšan „obyvatel Těšína, Těchova“; přívlastek k rozlišení od blízkých Těšánek Těškovice (Z – na Vs) – 1505 vsi pusté ... Tiesskowicze; ovice k OJ Těšek, Těška Těšnovice (4 km jjv od Km) – 1307 de Tessnowiz, 1353 in Tyessnouicz, 1391 mediam villam Tyessnowycze, 1397 in villa Czessnowicze, 1412 in villa Tyessnowicz, 1446 v Tyessnowiczich, 1546 na vsi Tiessniowiczych, 1555 puol vsi Tiessnowicze; ovice k OJ Těšen Těšov (2,5 km vsv od UB) – 1247 de Thieschenowe, 1373 villam Tesschow, 1409 v Těšově; ov k OJ Těšen (1247), pak OJ Těš (k dataci přechodu scházejí doklady) Tetětice (7 km sz od Zd) – 1358 in Teczeticze, 1391 villam Teteczicz, 1437 villam Teteticze, 1437 k Tetietyczom, 1507 v Theteticzich, 1511 z Teteticz, 1924 Tetětice; ice k OJ Teťata, zapisováno též se stč. asibilací t : c´ (T c´ t c nebo T t c´ c) Tichov (5 km ssz od VK) – 1575 ves Czichow, 1670 Czichlow, 1671 Cžychow, 1718 Czichow, 1751 Cžyhlow, 1846 Čichow, kdysi Těchov, 1872 Cichov, 1924 Tichov; ov k OJ Čich(a), vzhledem k asibilaci ť/c´ nelze vyločit ani OJ Tich Tlumačov (9 km s od Nap) – 1131 Na telmacoue, 1261 de Tlumachow, 1368 Tulmatschau, 1407 opidum Tlumaczow; ov k OJ Tlumač nebo apelativně „ves, kde bydlí tlumočník, která patřila tlumočníkovi“ Topolná (6 km jjv od Nap) – 1318 Topolna, 1515 vsi Topolne, 1545 z Topoleney, 1581 z Topolného...ze vsi Topolné...při vsi Topolném, 1671 Topolna, 1885 Topolná; adj. topolná, kolísá v rodě Topolná (Z – na UB) – 1294 Topel; není jasné, zda jde o MJ Topol, Topoly, nebo o *Topel(y) „bažinaté místo s nebezpečím utonutí“ Traplice (7 km ssz od UH) – 1228 Trapleiz, 1261 de Trapplicz, 1265 de Trappliz, 1380 super villa Traplicz, 1431 ves naši Traplycze, 1504 z Traplicz; ice k OJ *Trapl(a) Trávník (4 km jv od Km) –1283 ville Traunik, 1287 villam Trawnik, 1463 z Trawnika, 1480 v tvrz Trávník, 1872 Trávník; apel. trávník Trávník (S se Zl) – 1571 Trávník; apel. trávník Trnava (8,5 km s od Viz) – 1397 villam Trnawam, 1512 z Trnawy; hydronym. příp. ava k apel. trn „trnité místo“ nebo „říčka tekoucí trnitým místem“
48 Troubky (3,5 km z od Zd) – 1281 de Trubek, 1349 in Trubca, 1392 in Trubek, 1397 in villa Trubky,1438 v Trubkach, 1550 z Traubek, 1751 Trubky, 1846 Traubky, též Trubky, 1872 Troubky; a) ak. pl. k OJ Trúbka > Troubka „ves rodiny Troubkovy“; b) pl. apel. trúbka „místo, kde se voda přivádí troubkami“ = napajedla, obec leží u staré komunikace Třebětice (4,5 km zjz od Hol) – 1339 Trebeticz, 1408 v Třeběticích, 1464 drží lúku třebětskú, 1481 z Střebětic, 1512 do Trzebieticz, 1532 na vsi Trzebieticzych, 1543 na ves Trzebieticzy, 1554 na ves a dvuor Trziebieticze, 1751 Stržebetitz, 1846 Střebetice, 1872 Třebetice, 1881 Třebětice, 1893 Střebětice, 1924 Třebětice; ice k OJ Třěb´ata > Třěběta Tučapy (3 km s od Hol) – 1131 Tucapi, 1493 Tučapy; ak. pl. pro označení lidí, kteří tu čapí, kteří se tu usídlili Tučapy (9,5 km zjz od UH) – 1131 Tucapi, 1371 in villa Tuczapi, 1464 in Tuczapech, 1502 u hranic...tuczapskych, 1511 v Tuczapiech; ak. pl. pro označení lidí, kteří tu čapí, kteří se tu usídlili Tupesy (7 km zsz od UH) – 1220 Typiz, 1228 Tupezzi, 1250 Tupici, 1261 Tupicz, 1265 de Tupiz, 1372 Tupicz, 1506 z Tupes; nejasné Tvrdimov (Z – na BpH) – 1358 in Dwrdymow; ov k OJ Tvrdim Tylovice (1 km jjv od RpR) – 1505 ves Tylowicze, 1517 ze Štylovic, 1535 ves Tylowicze, 1872 Tylovice; ovice k OJ Tyl Ublo (4 km vsv od Viz) – 1450 fojta z Ubla, 1481 Ublo, 1670 Vblow, 1672 Vblo, 1718 Vblow, 1751 Ublo; z apel *ubl „pramen, studánka“ Uhliska (samoty roztroušené na Valašsku) – u VM 1924 Uhliska; pl. apel. uhlisko (střmor. a výchmor. varianta k uhliště) Uhřice (10 km sz od Zd) – 1336 de Uhrzicz, 1341 de Vhrzecz, 1355 villam dictam Uhrcziecz, 1371 villam Vhrzecz, 1407 super villa Vherzce, 1437 villam Vhercze, 1512 lidé z Uhrzecz, 1588 na Uherczych, 1846 Uhřice; pův. MJ Uherce – pl. etn. jména Uhřec „ves, kde bydlí Uhři, Maďaři“, pak přechod k typu –ice k OJ Uhřice (Z – na UB) – 1527 o háje uhrziczke; pův. MJ Uherce – pl. etnického jména Uhřec „ves, kde bydlí Uhři, Maďaři“, pak přechod k typu –ice k OJ Újezd (7 km jv od Viz) – 1261 (f XIV) Wilperc sive Vgesd locatam villam forensem, 1321 in villa dicta Ugest, 1578 ves Augezd, 1872 Újezd; apel. újezd – „moravské“ MJ – místo, ohraničené objížďkou (většinou les určený k mýcení, ale i louky a orná půda) Újezd (Z – na Hol) – 1375 in Vgezd; apel. újezd Újezd Hřivínův (12 km ssv od UB) – 1371 super villam Vgiesd, 1587 ves slove Hrziwinu Augezd, 1612 Augezd Hržiwjnu, 1671 Hržiywnoey Augezd, 1718 Hriwnowy Augezd, 1720 Ržiwinow Auiest, 1751 Hržiwni Augezd, 1846 Hřívný Augezd, 1872 Hřivný Újezd, 1924 Hřivínův Újezd; apel. újezd, přívlastek dle OJ majitele Hřivína z Lipan, neporozuměním hřivný (od apel. hřivna = peníz) Újezdec (Z – na UH) – 1220 Wezde, 1228 Vgezd, 1250 Vgest, 1506 o ves pustou Vgezdecz; dem. MJ Újezd Újezdec (Z – na VK) – 1481 Újezd; dem. MJ Újezd Újezdec (Z – na Km) – 1365 Vgyesdcze, 1437 Vgyezddecz, 1490 na Vgezdecz, 1571 Augezszko; dem. MJ Újezd, sko pro pustou ves Újezdec (Z – u Zl) – 1571 Oujezdec, dem. MJ Újezd Újezdec u Luhačovic (3 km sv od UB) – 1371 villam Vgiesd, 1374 in Vgezd, 1482 ves Vgezdecz, 1495 za Újezd, 1511 ve vsi Ugezdczy, 1612 z Augezdcze, 1671 Augezd, 1872 Újezd, 1924 Újezdec, 1960 Újezdec u Luhačovic; apel. újezd, pak dem. MJ Újezd, přívlastek dle polohy
49 Újezdec u Osvětiman (11 km jv od Kor) – 1437 Wygezdecz, 1552 do vsi Augezdcze, 1611 ves Augezdecz, 1872 Újezdec; dem. MJ Újezd Újezdsko (4 km jv od Zd) – 1377 in villa Vgezdecz, 1520 ves pustou Vgezdecz, 1561 ves pustou Augezdeczko, 1670 Augezdek, 1846 Augezdsko, 1872 Újezdsko, 1893 Oujezdsko, též Újezdsko; dem. MJ Újezd, pak –ek, pak sko pro pustou ves, v době pusté vsi ještě další zdrobnění Únětice (Z – na UH) – 1447 v Vnyeticzych; ice k OJ Uňata Ústí (4 km jjv od Vs) – 1505 Vstij, 1535 ves Austij, 1569 Uszy, 1663 Austi, 1670 Austj, 1793 Ústí, 1846 Usti, 1872 Ústí; apel. ústí Ústí (Z u Boj) – 1412 super media Vstye, 1544 ves pustou Vstij, 1550 Austij, 1935 dvůr Ústsko; apel. ústí Vápenice (9 km jjv od Boj) – 1846 Wapenitz, 1881 Vápenice; pl. apel. vápenice „pec, v níž se pálí vápno“ Vasily (Z – na Boj) – 1131 Vasile, 1544 ves pustou Wasyl, 1550 vsi pusté Wasyly, 1598 ke dvoru Vasilskejmu, 1881 Vasilsko; pl. k OJ Vasil, sko pro pustou ves Vážany ( 11,5 km zjz od UH) – 1250 Wasan, 1265 de Wasan, 1438 ves Wazany, 1718 Wažian, 1846 Wažaný, 1872 Vážany; obyv. jméno se sufixem jan , výklad dvojí: a) k apel. vazъ = „obyvatelé vazného, vazového místa“ (ale na archaičtějších areálech se toto MJ nevyskytuje; apel. vaz se v české toponymii jako základ nevyskytuje, není doloženo ani z Čech, ani ze Slovenska; není doložena stč. podoba *Věžěné; lesy jsou jen smíšené, nikoli vazové); b) „obyvatelé, lidé přišlí od Váhu“ – opírá se o výklad historiků a jazykovědci s ním souhlasí; MJ je na okraji starého sídelního areálu Vážany (dnes část Km) – 1290 versus Wasan, 1651 v dědině Vážanech; výklad viz výše Včelary (6,5 km sv od UH) – 1406 in Wczelarzie, 1670 Wcžeraly(!), 1846 Wčeláry, 1872 Včeraly, 1881 Včelary; ak. pl. apel. včelař, zaměstnanecké jméno, 1. doklad ještě v měkké variantě Včelaře Velehrad (6,5 km sz od UH) – 1209 de Welgrad, 1220 de Welegrad, 1228 in Weligrade, 1234 in Welegrad, 1263 ecclesie Welehradensis, 1278 de Velegrad, 1544 k klášteru Welehradu; původně spřežka Welgrad z psl. velьjъ gordъ „velí hrad“ = velký, mohutný hrad, složená podoba Velehrad nejspíše podle OJ typu Veleslav, Velebor Veletiny (6,5 km zsz od UB) – 1283 de Welethin, 1365 in Weletyn, 1372 Welatein, 1373 Weleteyn, de Welethin, 1412 z Veletína, 1512 na ves Weletiny, 1671 Weletin, 1872 Veletín, 1924 Veletíny; pův. sg. –ín k OJ Vel´ata, podle časté pluralizace od poč. 16. stol. Veletiny; do něm. přejato s obvyklým –ín → ein Velíková (9,5 km sz od Viz) – 1391 versus villam Welkow, 1446 Wolkov, 1548 ves Welkowu, 1672 Welikowa; pův. MJ Vel(i)kov –ovk OJ Velík nebo Velek, přechod k fem. –ová analog. dle typu Machová (snad i zde bylo pův. Velíkova ves, Velíkóv majetek) Ves Bílá (Z – na BpH) – 1429 Bílá Ves; apel. ves, pův. význam „dědina“, teprve později „vesnice“ jako antonymum k „město“, přívlastek jako protiklad k sousední Černé Vsi Ves Černá (Z – na BpH) – 1429 v Černéj Vsi; apel. ves, přívlastek jako protiklad k sousední Bílé Vsi, patrně podle barvy vody Ves Dolní a Horní (dnes části Fryštáku u Zl) – 1397 in villa dicta Freystatska, 1512 z Dolni a Horni wsi, 1519 na Hornij a Dolni Wsi; apel. ves, přívlastky antonyma
50 Ves Nová (Z – na BpH) – 1359 villam Nouam Villam, 1881 Novovesko; apel. ves, přičemž přívlastek nemusí být antonymem k Stará, ale může znamenat založení nové vesnice, někdy i na místě starší pusté osady Ves, Ostrožská Nová (3,5 km sv od UO) – 1258 Longenczyl, 1301 Langcile, 1323 Longa villa, 1364 Lankczeil, 1466 Nowawes, 1490 Nowu Wes, 1881 Nová ves (Ostrožská), 1924 Ostrožská Nová Ves; do konce 14. stol. Langenzeil, tj. dlouhá řada domů, po změně národnosti obyvatel a snad i po dočasném zpustnutí název Nová Ves, přívlastek dle příslušnosti k ostrožskému panství Veselá (4 km v od VM) – 1392 Wesela, 1623 vsi Veselej; adj. veselá, přací jméno Veselá (6 km zsz od Viz) – 1718 Wessela, 1872 Veselá; adj. veselá, přací jméno Vésky (dnes část UH) – 1503 v Weskach, 1519 z Wesek, 1538 ve vsi Weskach, 1671 Wesseckh, 1751 Wesek, 1846 Weissek, též Weschek, kdysi Weska, 1881 Vésky; pl. apel. véska Vésky (Z – na Km) – bez dokladu, pl. apel. véska Věžky (8 km z od Km) – 1377 de Wezek, 1399 de Wezka, 1437 de Wezek, 1527 na gruntech mých wezeczkych, 1561 Věžeckými, 1751 Wisky či Wiežek, 1846 Wežky, kdysi Weska, 1872 Vežky, 1924 Věžky; pl. apel. věžka, v některých dokladech se ztrátou jotace Vidče (4 km jz od RpR) – 1411 Vič, 1507 Fojtovou Vidč, 1515 Wittcze, 1620 fojt z Viča dědiny, 1675 Widcze, 1720 Wicze, 1751 Widcze, 1846 Wicze, 1872 Vič, 1881 Vitče, 1893 Vidče; jь nebo –jo k OJ Videk, Videc, nový nom. Vidč morf. vyrovnáním s nepř. pády Vigantice (4 km vjv od RpR) – 1411 Vigantice, 1531 Vyhančice, 1535 Wyganczicze, 1548 Vajhenčice, 1608 z Vygančic, 1675 Wyganticz, 1881 Vigantice; ovice k OJ Vigant, něm. české hybridní jméno Vítonice (5,5 km ssv od BpH) – 1381 Vitonicz, 1846 Wittonice, 1872 Vítonice; ice k OJ Vítoň Vítová (část Fryštáku u Zl) – 1481 ves Vítovú; pův. –ova k OJ Vít přehodnoceno na adj. ová Vizovice – 1261 (f XIV) in Bysowicz, 1270 de Wizowiz, 1287 de Wysawicz, 1298 in Wizowitz, 1370 in Wisowicz, 1464 konvent kláštera vyzovského, 1481 městečko Vyzovice; ovice k OJ Viz, počáteční Vi někdy pokládáno za předponu Vy Vlachovice (5,5 km zjz od VK) – 1261 (f XIV) ultra Blachowicz, 1371 in villas Blahowicz et Krzehow, 1391 in Wlachowicz, 1481 na tvrz a ves Vlachowicze; ovice k OJ Vlach, 1. doklady se záměnou stč. obouretného V a B Vlář (Z – na VK) – 1520 ves pustou Wlarzy, 1893 Vlára, 1924 Vlář, 1935 Vlárský průsmyk; dle hydronyma předslovanského původu Vlář/Vlára, pak dle polohy ve Vlárském průsmyku Vlčková (12 km ssz od Viz) – 1373 Wilczkaw, 1446 Wlczkow, 1509 z Wlczkowe, 1548 ves Wlczkowu, 1671 Wlcžkowa, 1872 Vlčková; pův. –ov k OJ Vlček, pak příklon k adj. –ová dle okolních jmen typu Machová Vlčnov (5 km zjz od UB) – 1264 Wylchenow, 1373 in Wlcznow; ov k OJ Vlčen Volenov (Z – na UB) – 1351 vsi pusté Wolenow; ov k OJ Volen Vrbětice (6 km zjz od VK) – 1417 de Wrbieticz, 1520 ves Wrbieticze, 1872 Vrbetice, 1881 Vrbětice; ice k OJ Vrb´ata Vrbka (7,5 km j od Km) – 1464 odkúpil Vrbky, 1464 Lubnú a Vrbku, 1561 ze vsi Wrbky, 1670 Wrbka, 1872 Vrbka; dem. k apel. vrba
51 Vrchovec (S s obcí Police na VM) – 1846 Wrchowa, 1872 Vrchová, 1885 Vrchovec; z něm. MJ Hohendorf „vrchová ves“ nejprve české adj. Vrchová, pak substantivizace adj. vrchový Vršava (dnes část Zl) – 1881 Vršava; apel. *vršava „místo s vrchy“ či „místo na vrchu“ Vršava (samota na Nap) – 1881 Vršava; apel. *vršava „místo s vrchy“ či „místo na vrchu“ Vsetín – 1308 oppidum Setteinz, 1396 Wssetin, 1417 ze Vsetína; ín k OJ *Sěta, pak aglutinace předložky v (v Sětíně → Vsetín, ve Vsetíně) Všechlapy (Z – na Zd) – 1447 in Wssechlapiech; ak. pl. k *všěchlapi – ves, v níž bydlí jen poddaní sedláci, zanikla v sousedství vsi Rataje „sedláci, oráči“ – MJ Všechlapy mohlo být chápáno jako ironizující; patří k nejstarší top.vrstvě Všemina (6,5 km s od Viz) – 1261 Pschemina, 1373 Swemina, 1446 Wsseminu (ak), 1509 z Wsseminy, 1548 ves Wsseminu, 1872 Všemina; ina k OJ Všema (jako Lutonina či Machová) Všetuly (část Holešova) – 1358 de Wsetul, 1511 na Wssetulech, 1532 k vsi mé Wssetulom, 1537 z Wssetul, 1636 svobodný dvůr ve Všetulích, 1872 Všetuly; ak. pl. k *všetuli – všichni se toulají, antonymum k MJ Tučapy, Všečapy „všichni se usadili“, patří k nejstarší toponymické vrstvě Vysoká (5,5 km ssz od VM) – 1358 in Wyssoka, 1872 Vysoká; adj. vysoká, tj. ves ležící vysoko nebo výše Vyškovec (12 km j od Boj) – 1812 na Viškovci, 1872 Viškovice, 1885 Vyškovec, Víškovice, 1893 Vyškovec; ovec k základu vyšk , zde „ves ležící vysoko“ Vyškůvky (Z – na Zd) – 1351 in Wyscowycz, 1373 in Wystkowicz, in Vyskowicz, 1481 za Viškóvky; dem. k MJ Vyškovice Záblacany (Z – na UH) – 1131 Zablacaz, 1228 Zablazan, 1238 Zablazan; ak. pl. obyv. jména záblacěné „lidé bydlící za blaty, za blátem“ Zádveřice (3,5 km z od Viz) – 1261 (f XIV) Zadwasicz, 1512 v Zadwriczych, 1578 ves Zadwerzycze, 1670 Zadweržicze, 1846 Zadweřice, 1893 Zádveřice; ak. pl. obyv. jm. zádveřici „lidé sídlící za dveřmi“ – snad dle toho, že jde o ves na přechodu mezi Viz. vrchy a dolinou kolem řeky Dřevnice Záhlinice (8 km jz od Hol) – 1355 in Zelenicz, 1391 villam totam Zahlenyczie, 1405 z Zahlenic, 1412 v Zahlenicích, 1516 na vsi Zahleniczijch, 1561 ze vsi Zahlinicz, 1569 v Zahleniczych, 1571 Zahlynicze, 1846 Zahlenice, 1872 Záhlenice, 1881 Zahlenice, 1924 Záhlinice; ak. pl. obyv. jm. záhlinici „lidé bydlící za hlínou, za hlinitou půdou“, nář. změna i>e Zahnašovice (3 km jjz od Hol) – 1131 Zagnosouih, 1672 Zahnassowicze, 1751 Zanaschowitz, 1846 Zanašovice, 1872 Zahnačovice, 1881 Zahnašovice; pův. –ovice k OJ *Zahnoš od slovesa zahniesti, pak příklon k slovesu hnáti Záhorovice (3 km jz od Boj) – 1408 villam suam Zahorowicze, 1552 ves Zahorzicze, 1633 Záhorowitz, 1846 Zahorowice, 1872 Záhorovice; ak. pl. obyv. jm. záhorovici (zde horou míněn patrně les) „ves lídí sídlících za lesem“ Zákřov (Z – na UB) – 1374 Zackrzow, 1482 ves pustou Zakrzow, 1492 za Zákřov; buď analog. –ov k apel. zákří, nebo jmenná podoba adj. zákřové Záříčí (10 km ssz od Km) – 1261 (f XIV) Zarsiecz, 1406 Zarzycziczye, 1512 na puol vsi Zarzieczie, 1526 puol Zarzieczij, 1531 z Zarziczij, 1615 ves Zaržiczy, 1651 v Zarziczij, 1872 v Zařičí, 1893 Záříčí; apel. záříčí „místo za řekou“, 1406 dem. Záříčíce Zástřizly (11 km jz od Zd) – 1368 de Zastrzl, 1381 media parte ville Zastrzihl, 1406 in villa Zastrzyzl, 1480 ves Zástřizl, 1533 ves Zastryzla, 1575 z Zatržizl, 1612 na Zastrzzlich, 1617 na Zastržzlych, 1670 Zastržizle, 1846 Zastřizl, 1881 Zástřizly, 1885 Zastřízl,1893 Zástřízly, 1906 Zastřizlí, též Zástřzly, 1915
52 Zastřizlí,1924 Zástřizly; ak. pl. k OJ *Zastřezl(a) „ves rodiny Zastřězlovy“; *Zastřezly → Zastřízly → Zástřizly; krácení í/i a dloužení a/á analog. dle typu jmen Zámostí, Zábraní Zašová (5,5 km v od VM) – 1466 (k r. 1374) v Zašově, 1480 na ves Zašovú, 1505 Zassowa, 1511 z Jašovej, 1535 ves Ziassowu, 1629 z dědiny Zašovic, 1675 Zassowa, 1846 Žassowa, 1872 Žašová, 1881 Zašová; přivl. ova k OJ Zaš přehodnoceno na adj. ová Závodí (S s Km) – 1718 Zawodny; pův. asi Závodní; apel. závodí „místo za vodou“ Zborovice (3 km sz od Zd) – 1348 in Sborowicz, 1353 de Sborouicz, 1366 in Zworowicz, 1371 Sborowicz, 1408 in villa Zborowicz, 1446 v mej vsi Zborowiczich; ovice k OJ Zbor Zbožná (Z – u Zl) – 1397 villam Zbozna, 1437 Bezna, 1490 Zbozna, 1596 ves pustú Zboziensku; adj. zbožná od apel. zboží, sko po zpustnutí Zděchov (11 km jjv od Vs) – 1638 Děchov, 1640 Diechaw, 1663 Zdechow, Zdiechow, 1670 Zdiechow, 1846 Zděchov; ov k OJ Zděch Zdislavice (4 km z od Zd) – 1349 in Sdislauicz, 1375 de Sdislaicz, 1407 in villa Zdyslawicz, 1408 v Zdislavicích, 1550 grunty mé žysslawske, 1550 ze Zdislawicz, 1589 na Zysslawiczych, 1593 na Žižlavicích, 1670 Zdislawicze; ice k OJ Zdislav Zdislavov (Z – na Viz) – 1446 Zdislawow, 1516 ves Lhotu Zdislavovu, 1548 ves Zdijslawowu Lhotku, pův. –ov k OJ Zdislav, pozdější názvy analog. dle typu Machova Lhota (dnes Machová) Zdounky – 1298 de Noneken, 1330 de Donka, 1368 in Wzdunka, 1368 ecclesia in Sdunka, 1375 in oppido Sdunka, de Wzdunek, 1406 v mú tvrz Vzdúnky, 1407 de Zdunka, na vzdúneckém zboží, 1437 ze Vzdúnek, 1483 plebani in Zdunek, 1510 ve Zdaunkach, 1513 ze Zdunek...ze Wzdunek, 1516 gruntové zdunecztij, 1569 v témž statku zdauneczkym, 1573 na Zdunkach, městečko Zdaunky, 1872 Zdounky;buď a) z OJ *Vzdún, nebo b) z dem. OJ Zdún „ves rodiny Zdúnkovy“ nebo ice k OJ Zdún (MJ Zdúnice → dem. Zdúnky), nebo c) z apel. zdún „hrnčíř“ (avšak dem. MJ označující zaměstnání jsou vzácností) Zlámanec (9 km vjv od Nap) – 1392 villam Zlamany Vgezd, 1604 Zlamany Augezd, 1671 Zlamany Vgezd, 1846 Zlamanetz, lépe Zlamany Augezd, 1872 Zlámanec; pův. apel. újezd s přívlastkem označujícím založení na půdě odděléné – zlomené od většího celku, nebo ves založenou na vertikálně vrásněné trati (pravděpodobnější, ves leží v kopcovitém terénu) Zlámanka (4,5 km v od Zd) – 1374 de Fracta lhota, 1561 ves Zlamansko, 1670 Zlamanka, 1881 Zlámanka; pův. apel. lhota s přívlastkem označující založení na půdě oddělené – zlomené od většího celku, nebo ves založenou na vertikálně vrásněné trati Zlechov (6 km z od UH) – 1220 Leischowe, 1228 Zlechow, 1265 de Lechowe, 1517 v Lechově, 1532 z Lechowa, 1536 fojta zlechowskeho, 1544 Zlechowskym, 1669 Zlechow, 1704 super Zlechovic, 1718 Zlechow; ov k OJ *Zlech, někdy zapisováno s dekompozicí Zlech /Lech Zlín – 1322 in Slyn, 1349 de Zlina, 1358 in Zlyn, 1360 in Slina, 1371 de Zlyn, 1389 de Zlin, 1431 ze Zlína; ín k OJ Zla Zlobice (6 km z od Km) – 1078 Zlobiczi, 1126 Zlobicze, 1160 Zlobici, 1249 Zlobicih, 1512 na vsi...Zlobicze, 1524 ze vsi Zlobicz, 1526 z Lobicz, 1527 lidem našim zlobiczkym; ice k OJ Zloba Zubačov (hrad na Boj) – 1517 s hradem pustým Zuvačovem; buď –ov k OJ Zubač, Zubáč, nebo pojmenováno del podoby cimbuří
53 Zubrůvka (Z – na VK) – 1492 Zubruovka, 1516 pustej vsi Zubrzinky, 1518 vsi...Zubruwku, 1520 pustou ves Zubruowku, 1549 ves pustou Zubruwku; apel. původ, dem. k *Zubrová a dem. k *Zubřina – oba tvary označují místo, kde se vyskytují zubři Zubří (4 km zsz od RpR) – 1310 Wes Zubřj, 1485 na ves Zubrzij, 1535 ves Zubrzye, 1630 do vsi Zubřího, 1846 Žubři, 1872 Zubří; z adj. zubří „místo, kde jsou zubři“ Zubřice (Z – na BpH) – 1272 villa de Zubricij; doložena podoba zubřičí – adj. od apel. zubřík = malý zubr Zubřič (hrádek na BpH) – 1272 de Zubricij; z adj. zubřičí k apel. zubřík, tvarové vyrovnání dle dvojic Meziříčí/Mezříč, Bezděčí/Bezděč Žabokrky viz Lhotka nad Bečvou Žalkovice (9 km ssv od Km) – 1221 villam nostram Schucowicz, 1248 Svcowiz, Sucowiz, 1253 Sukowitz, 1265 de Zucowiz, 1506 ze Zaukowicz, 1513 v Zukowiczych, 1516 ze Zuokowicz, 1523 Zulkowicze, 1526 z Zalkowicz, 1580 ze vsi Zialkowicz, 1590 ves Zialkowicze, 1872 Žalkovice; pův. –ovice k OJ Žuk, až od 16. stol. spojováno s OJ Žalek, a to na základě zvratné analogie dle případů s psl. tъlt > tlt > výchmor. nář. tut (*Žlk → Žaukovice → Žųukovice → Žlukovice → Žulkovice → přiklonění k průhlednému základu žal ) Želechovice nad Dřevnicí (6 km v od Zl) – 1261 (f XIV) per Selichowicz, 1361 medias Zelithowicz, 1397 mediam villam Selythohowicz, 1437 cum medietate Zelechowicz, 1490 Zylochowicze, 1494 v Zelechowiczych, 1518 z Zielichowicz, 1578 ves Zielechowicze, 1596 ves Zielychowicze, 1672 Zelechowicz, 1846 Želechovice; ovice kOJ Želich, pak vokalická řada ě i o upravena buď na e e o nebo na i o o Žeranovice (5 km jjv od Hol) – 1297 de Gyranowys, 1322 in Ziranowicz, 1342 de Schyranowicz, 1397 villam Zyranowicze, 1406 z Zyranovic, 1523 na Zeranowiczych, 1536 Žeranowicze, 1628 Žeranovice; pův. –ovice k OJ Žiran, změna i>e uspíšena hanáckým prostředím Žernovy (Z – na Zd) – 1561 ves pustou Zernowau; pův. –ová k apel. žernov, etymologicky původní –ov(á) přehodnoceno na sufixální (jako Nepřejov/Nepřejovy) Žilín (13 km sv od UB) – 1412 super villis...Zylyn, 1551 ves Zylyn, 1598 z kopanice žilinske, ves Žilyn, z vsi Žiliny, 1601 vsí Kladny a Žiliny...v Žilině, 1670 Zylin, 1881 Žilín; ín k OJ Žila, Žíla, v 17. stol. kolísá s podobou F Žilina Žitková (8 km jv od Boj) – 1829 žitkovská obec, 1846 Židkowa, 1893 Žitková; pův. ova k OJ Žitek, přehodnoceno na adj. ová Žlutava (3,5 km ssz od Nap) – 1671 Zutowa, 1872 Žlutavá, 1881 Žlutavy, 1885 Žutavy, 1893 Žlutava; pův. MJ Žltov, Žlutov – název hory, není proto jisté, zda jde o posesívní –ov k OJ Žlt, Žlut, nebo o apelativní MJ (motivace dnes již nezřetelná), název se pluralizoval Žlutov → Žlutovy a došlo k disimilaci u o → u a Žopy (2,5 km vsv od Hol) – 1131 Sebeh, 1272 villam de Zepy, 1374 de Zopi, 1374 de Zopiech, 1493 Žopského z Žop, 1536 ves Zoppy, 1872 Žopy; nejasné, asi předslovanské
54 7. Třídění místních jmen dle vztahových modelů Tato část práce přináší soustavu místních jmen na Zlínku – místní jména jsou seřazena podle Šrámkovy klasifikace, uvedené v Úvodu do obecné onomastiky (1999, str. 38 – 49). V rámci jednotlivých vztahových modelů jsou jména rozdělena do podskupin, v nichž jsou jména řazena chronologicky podle prvního dokladu. Jelikož většina místních jmen je jednoslovných, řadíme dvouslovná toponyma podle základního vztahového modelu.
7.1. VM IA „kde jsme, kde bydlíme, kde jsme se usadili, odkud jsme přišli“ Místní jména, vytvořená podle tohoto vztahového modelu, patří k nejstarší vrstvě oikonym a jsou rozšířena na starých sídelních areálech. Pojmenovávanými byli původně lidé, kteří se v obci usadili či kteří ji založili – akuzativ plurálu tohoto obyvatelského jména se pak stává nominativem nového místního jména. Jako způsob tvoření se zde uplatňuje výhradně derivace. Odvozuje se od apelativ označujících terén, půdu, vodu, rostlinstvo, zvířectvo a jiné věci lidského života, například sídliště, pracoviště. V našem regionu chybí jména odvozená od základů označujících zvířata. 7.1.1. –any < ané Příponou –ané se ve staré češtině tvořila obyvatelská jména, jichž se užívalo i k označení osady, kterou tito lidé založili nebo obývali. Akuzativ plurálu tohoto obyvatelského jména fungoval jako místní jméno. Totéž platí pro jména se sufixy –ice a –ovice. V nejstarších dokladech najdeme někdy podobu MJ ještě s podobou –ané, to se v žádném námi uvedeném případě nestalo, jen dva nejstarší doklady – MJ Záblacany a Kostelany – z roku 1131 jsou uvedeny v podobě starého lokálu: Zablacaz, Kostelaz = v Záblacanech, v Kostelanech. MJ s příponou –any jsou obecně častější, než jména se sufixem (ov)ice, v našem regionu je jejich poměr vyrovnaný. a) terén: Koryčany (Zd, 1349) b) půda: Záblacany (UH, 1131) c) voda: Bílany (Km, 1267) d) rostlinstvo: Chrášťany (Km, 1532) e) rozmanité věci: Kostelany nad Moravou (UO, 1131), Kostelany (Zd, 1670) 7.1.2. –ice, ovice < ici, ovici Tato oikonyma se tvořila analogicky podle patronymických jmen s příponou –(ov)ici > (ov)ice (VM IVA). Žádný z dokladů není doložen v podobě nominativu obyvatelského jména se sufixem –ici, ovici. Bařice (Km, 1228), Pohořelice (Nap, 1255), Drnovice (VK, 1261), Zádveřice (Viz, 1261), Záhlinice (Hol, 1355), Police (VM, 1383), Záhorovice (Boj, 1408)
55 7.1.3. „odkud přišli“ Dle Šrámka (1999, str. 39) je tento motiv důležitým zdrojem poznatků o migraci obyvatelstva. Základem oikonyma může být jiné místní jméno, hydronymum nebo jméno etnické. Etnická jména jsou pak pramenem o kolonizaci našeho území. Jména odvozená sufixem –any: Vážany (UH, 1250), Vážany (Km, 1290), Těšánky (Zd, 1349), Osvětimany (Kor, 1350), Slížany (Zd, 1353), Těšany Velké (Km, 1379) Jména odvozená jinými sufixy od etnických jmen (příp. etnická jména v akuzativu plurálu): Uhřice (10 km sz od Zd, 1336), Němčí Dolní (13,5 km v od UO, 1358), Šváby (Zd, 1358), Němčí Horní (18 km vjv od UO, 1447), Uhřice (UB, 1527)
56 7.2. VM I B „kde leží, kde to je“ 7.2.1. předložka + jméno Tento typ je v anoikonymii velmi častý, v oikonymii má naopak naprosto okrajové postavení. Taková místní jména označují většinou samoty nebo malé osady, což potvrzuje i pět dokladů z našeho regionu. U Skelné Hutě (samota u Strání na UB) – U Sklenné hutě; apel. huť U Staré Hutě (samota na RpR) – 1893 U Staré Hutě; apel. huť Na Hradské (samota na Km) – 1893 Na hradské; adj. k subst. hrad, „cesta hradní, k hradu“ Na Hamrách (samota na RpR) – 1893 Na Hamrách; z apel. hamr Černava (samota na BpH) – 1935 V Černavě; dle říčky (od adj. črn příponou –ava) 7.2.2. předpona + jméno Tento typ, který má i v jiných oblastech nízkou frekvenci, se ve Zlínském kraji nevyskytuje, naopak hojně využit je v anoikonymii. 7.2.3. předpona + jméno + přípona Podle Šrámka (1999, str. 39) jde o typ stále produktivní. Nejčastějším a zde jediným doloženým sufixem je –í, repertoár prefixů je bohatší, ovšem ne tam bohatý jako v anoikonymii. Záříčí (Km, 1261), Meziříčí Valašské (1297), Meziříčí (Hol, 1342), Podhradí (Nap, 1358), Podolí (VM, 1369), Podhradí (UB, 1563), Podolí (UH, 1670), Závodí (Km, 1718) 7.2.4. „tam, kde je“ U tohoto strukturního typu se setkáváme s transonymizací – dochází k přesunu hydronym a oronym do třídy oikonym, neboť v tomto případě obce přejímají většinou jméno toku, na němž leží, nebo terénního útvaru, u něhož leží. Může dojít i k tomu, že podhradní sídlo převezme jméno hradu (např. pod hradem Rožnovem vzniklo městečko Rožnovec, transonymizace zde byla dovršena deminutivizací) nebo že novější zámek převezme jméno stašího hradu (viz dvojice Starý a Nový Světlov). Nové místní jméno může být po formální stránce totožné s původním hydronymem, jeho motivická hodnota se však liší – např. hydronymum Blištice znamená „třpytivá, průzračná voda“, řadíme jej tedy ke vztahovému modelu IIIB. Časté jsou ale i formální obměny takto utvořených místních jmen – nejčastěji jde o pluralizaci, deminutivizaci a o rozlišení pomocí shodného či neshodného přívlastku, např. na řece Bečvě leží tři obce se jménem řeky v názvu, rozlišené shodnými přívlastky podle polohy na toku Horní – Prostřední – Dolní. 7.2.4.1. Dle hydronyma: Ostrata (8 km sz od Viz, 1261), Bystřice pod Hostýnem (město na Km, 1368), Březnice (4,5 km j od Zl, 1397), Trnava (8,5 km s od Viz), Vlář (VK, 1520), Blištice (Boj, 1563), Bečva Dolní (3,5 km v od
57 RpR, 1633), Bystřička (9 km s od Vs, 1650), Bečva Horní (10,5 km vsv od RpR, 1675), Bystřice Malá (9 km jv od VM, 1675), Bystřice Valašská (6 km jjz od RpR, 1675), Bečva Prostřední (7,5 km v od RpR,1718), Stupava (6 km v od Kor, 1751), Rusava (6 km j od BpH, 1855) 7.2.4.2. Deminutiva dle hydronyma: Bečvice (samota Horní Bečvy, RpR, 1893) 7.2.4.3. Dle oronyma: Ordějov (dvůr na UB, 1513) Solanec pod Soláněm (7 km vjv od RpR, 1569) Žlutava (3,5 km ssz od Nap, 1671) Lopeník (13 km jv od UB,1775) 7.2.4.4. Dle hradu: Rožnov pod Radhoštěm (1505 jako Rožnovec) Světlov Nový (zámek u Boj, 1512)
58 7.3. VM II A „kdo jsme, čím jsme (byli)“ Šrámek (1999, str. 40) u tohoto vztahového modelu rozlišuje dvě velké skupiny jmen: jednak jsou to jména vyjadřující povolání, zaměstnání obyvatel, jednak jména označující sociální stav a postavení. V souboru místních jmen, která sledujeme, najdeme pouze zástupce první skupiny. Tato místní jména jsou vytvořena derivací nebo kompozicí. Jde o starobylá jména, jsou rozložena na starém sídelním areálu. 7.3.1. áry i –áře Včelary (6,5 km sv od UH, 1406) – první doklad z roku 1406 je doložen v měkké variantě Včelaře, dvojí podoba sufixu má původ ve skloňování: konsonantický nominativ Včelar’e přešel k jo kmenům, genitiv a akuzativ plurálu byly o kmenové, proto nominativ Včelary či Včelaře (Hosák – Šrámek, 1980, str. 669). Jména s příponou –áry jsou dle Šmilauera v Čechách omezena jen na nejstarší sídelní území (1960, str.37). 7.3.2. níky Kelníky (10 km s od UB, 1372) – první zápis z roku 1372 by mohl být čten Kolníci, Kolníky, tedy „ves lidí vyrábějících koly“, další zápisy už mají v základu Kel , takže podoba Kol vznikla buď chybným zápisem, nebo kvůli východomoravské výslovnosti souhláskové skupiny *kł (Hosák – Šrámek, 1970, str. 389); MJ znamená „ves lidí opracovávajících kly“ nebo „ves Kelníkovy rodiny“ (pak VM IVA) 7.3.3. –nice Stříbrnice (11 km z od UH, 1131) – obyvatelská jména vyjadřující povolání mohou být odvozena příponami –níky nebo –nice, u některých MJ obě podoby kolísají, u tohoto MJ je doložen jen sufix nice 7.3.4. e Rataje (5 km ssv od Zd, 1283) – jedno ze starobylých jmen, označující „ves oráčů“ 7.3.5. složená jména Všechna místní jména tohoto typu jsou vytvořena kompozicí substantivního a verbálního základu. Kladeruby (Hol, 1131), Kladoruby (Km, 1131), Pacetluky (6 km s od Hol, 1131), Březolupy (7 km jv od Nap, 1261), Kozrál (Hol, 1368), Kladeruby (8,5 km zsz od VM, 1398) Starobylá oikonyma označující zaměstnání jsou zanesena do následující mapy, čísla odpovídají pořadí, v jakém jsou místní jména uvedena výše. Hranice kraje prochází prostorem, v němž se vyskytují zaměstnanecká místní jména, z oikonym z druhé strany hranice uveďme alespoň Rybáře (u Hranic na Moravě, 1770), Kladníky (u Přerova, 1372) nebo Vinary (u Přerova, 1282).
59
60 7.4. VM II B „co zde (tam) je, bylo, bude“ U tohoto vztahového modelu dochází k proprializaci apelativ – oikonyma přímo pojmenovávají to, co odpovídá pojmenovacímu motivu „co zde (tam) je, bylo, bude“. Tato místní jména jsou rozdělena podle Šmilauerovy klasifikace místních jmen, publikované například v 5. díle Místních jmen v Čechách (1960, str. 521 – 642). 7.4.1. Země: 7.4.1.1. Terénní útvary: Klobouky Valašské (1242), Polom (BpH, 1272), Ostroh Uherský (1318), Chlum (UO, 1350), Strání (13,5 km jjv od UB, 1358), Chlumec (Zd, 1373), Doly Vlčí (dnes část Věžek, 1377), Chlumec (Hol, 1381), Police (8 km zjz od VM, 1383), Kopa (Zd, 1561), Chlum (osada Lhotky u Zl, 1846), Vršava (dnes část Zl, 1881, samota na Nap, 1881), Chlum (samota na Km, 1893), Ploština (skupina chalup na VK, 1924) 7.4.1.2. Půda: 7.4.1.2.1. Neobdělaná půda: Pustina (Zd, 1561) 7.4.1.2.2. Nerosty: Ruda (Zd, 1481) 7.4.1.3. Získávání kulturní půdy: Lázy (10 km jz od VM, 1846), Paseky Želechovické (samota na Zl, 1924) 7.4.1.4. Kulturní půda: Kněžpole (5 km sv od UH, 1220), Loučka (6 km jjv od Viz, 1261), Pole Vysoké (7 km sz od VK, 1261), Loučka (11 km jjz od VM, 1307), Louky (část Zl, 1350), Polanka Valašská (13,5 km s od VK, 1361), Nivka (dvůr u Vs, 1881) 7.4.2. Vody: Hluk (9 km v od UO, 1303) Splavisko (S s obcí Komárno na BpH, 1788) Rybníčsko (Viz, 1460) Ublo (4 km vsv od Viz, 1450), Studně Petrova (dvůr u Bylnice na VK, 1798) Ústí (Boj, 1412), Ústí (4 km jjv od Vs, 1505) 7.4.3. Rostlinstvo: Listnaté stromy: Břestek (8,5 km zsz od UH, 1131), Břest (7 km vsv od Km, 1220), Lípa (6 km z od Viz, 1261), Lísky (10 km jz od Zd, 1371), Vrbka (7,5 km j od Km), Jablůnka (6 km ssz od Vs, 1505 ) Porosty: Loz Suchá (7,5 km jjv od UB, 1261), Trávník (4 km jv od Km, 1283), Bílavsko (2,5 km jz od BpH, 1364), Doubravičky Dolní a Horní (Zl, 1372), Doubravy (14 km s od UB, 1406), Lipina (2,5 km zjz od VK, 1412), Trávník (S se Zl, 1571), Malenisko (samota u Provodova na Viz, 1881), Lipina (samota u Jankovic na Hol, 1935), Doubravka (VK) 7.4.4. Zvířectvo: Bobrek (Vs, 1505) 7.4.5. Tělo lidské a zvířecí: Křídlo (hrad u Chomýže na BpH, 1365), Chobot (dříve osada Km, 1854), Pindula (samota na Vs, 1924, samota na Zl, 1924) 7.4.6. Věci lidského života: 7.4.6.1. Sídliště: 7.4.6.1.1. Typy sídel: Ves Nová (BpH, 1359), Dědina Nová (10,5 km jjv od Km, 1365), Ves Dolní a Horní (dnes části Fryštáku u Zl, 1397), Ves Černá a Bílá (BpH, 1429), 1429 Město Staré (1,5 km zsz od UH, 1453, dříve Veligrad), Ves, Ostrožská Nová (3,5 km sv od UO, 1466), Vésky (dnes část UH, 1503), Sady Nové (dnes část Km, 1651 Novosady), Novosady (část Hol, 1760), Sady Nové (osada na BpH, 1854), Sady (část UH, 1952) 7.4.6.1.2. Opevněná místa: Město Staré (1,5 km zsz od UH, 1131 Veligrad), Velehrad (6,5 km sz od UH, 1209), Hradiště Uherské (1258 Nový Velehrad, 1325 Hradiště), Hradisko (osada obce Postoupky na Km, 1280), Věžky (8 km z od Km, 1377), Hrádek na Vlárské dráze (11,5 km jz od VK, 1406), Hradišťko (samota na Viz, 1935) 7.4.6.1.3. Dvory: Dvůr Bobrcký (samota u Vs, 1893), Králov (dvůr u UB, 1893 Králov Dvůr)
61 7.4.6.2. Zvláštní stavby: Kostelec u Holešova (7 km sz od Hol, 1131), Kozinec (Zl, 1356), Kostelec u Zlína (4,5 km sv od Zl, 1399), Salaš (6,5 km jjz od Zl, 1846, 11,5 km sz od UH, 1846), Pančava (samota u Zl, 1924), Čarták (samota na RpR, 1935), Kocanda (hospoda u Kostelce u Hol ) 7.4.6.3. Pracoviště : Pradlisko (14,5 km ssv od UB, 1598), Hutisko (6 km vjv od RpR, 1675), Bělidla (dnes část Km, 1676), Hutě Staré (15 km zsz od UH, 1846), Vápenice (9 km jjv od Boj), Mlýn Bájovský (samota jz od UB, 1893), Uhliska (samoty roztroušené na Valašsku), Hutě Stráňanské (samota u Strání na UB), 7.4.6.4. Hranice, ohrady : Příkazy (část obce Osíčko u BpH, 1360), Příkazy Valašské (4,5 km sv od VK, 1520) 7.4.6.5. Prostranství, cesty, brody, mosty: Brod Uherský (město na UH, 1048), Branky (6 km zjz od VM, 1270), Troubky (3,5 km z od Zd), Napajedla (1371), Příluky (4,5 km zsz od VM, 1358), Příluky (dnes část Zl, 1437), Kolelek (VK, 1466) 7.4.6.6. Jiné věci lidského života : Klobouky Valašské (1242), Konvice (VM, 1580), Náklady (UB)
62 7.5. VM III A „jací jsou obyvatelé“ V tomto případě má oikonymum vyjádřit vlastnost zakladatelů či obyvatel sídla. Velmi často se jedná o tzv. jména přezdívková, která ironizují obyvatele pojmenovávané lokality a která pocházejí od obyvatel okolních obcí. Psychologií těchto pojmenování se zabývali naši jazykovědci a historikové už v 2. polovině 19. století, jmenujme alespoň Antonína Vaška, který zkoumal místní obyvatelská jména složená ze dvou základů a dospěl k tomu, že jde o zvláštní skupinu jmen vzniklých z ironických narážek a posměšků obyvatelům. Předpokládá, že se osady původně jmenovaly jinak a že se přezdívkové jméno stalo plnohodnotným oikonymem teprve později. Paralelou by tak byla nepravá jména dětí, která rodiče dávali svým potomkům jako ochranu před démony – jelikož se nepravé jméno používalo, plnilo rozlišovací a identifikační funkci, stalo se jménem oficiálním a původní jméno dítěte bylo zapomenuto. Vaškově teorii odporuje to, že se jedná o starobylé typy jmen a že jsou od nejstarších dob doloženy prakticky ve stejné podobě. Jiného názoru byl už v 19. století například František Palacký – považoval tato jména za plurály osobních jmen. Na základě oikonymického materiálu, který shromáždil Antonín Profous ve slovníku Místní jména v Čechách , a na základě Šmilauerovy práce Osídlení Čech ve světle místních jmen se nad psychologií pojmenování těchto jmen zamýšlel i Ivan Lutterer (1964, 1978). Odmítá nadprodukci posměšných jmen a navrhuje jejich výklad z osobních jmen v množném čísle (jako Palacký), ze jmen podle zaměstnání obyvatel, ze jmen metaforických a ze jmen čistě topických (neosobního původu). Sám se pokoušel nově vyložit některá nejasná plurálová místní jména, dalším odborníkem, který se tímto typem jmen zabývá, je Jaromír Spal (1971, 1972). Například místní jméno Kozojedy, které se na námi zkoumaném území také vyskytuje, vykládá Lutterer jako „ves postavenou na místě kozojedu,“ tedy na místě, kde se pásly kozy, nikoli jako „ves lidí, kteří jedí kozy“, jak nacházíme u Hosáka a Šrámka (1970, str. 438, přičemž registrují i Luttererův návrh). Přesto i tak zůstává v naší oikonymii určitý počet názvů skutečně posměšných a hanlivých. Místní jméno Kotojedy musíme vyložit jako „ves lidí, kteří jedí koty,“ tedy kočky. Podle odborníků je tento typ charakteristický pro staré sídelní areály (viz Šmilauer, 1960, str. 201) a v oikonymii byl produktivní do konce 15. století. Dále zůstává živý jen v tvoření přezdívek obcí a osob. Tento názor se na zkoumaném území potvrzuje – Zdounecko, Holešovsko, Uherskohradišťsko a Kroměřížsko patří k nejstarším osídleným územím v našem regionu, všechny první doklady jsou datovány do konce 15. století, jediný doklad, který je pozdější, Žabokrky z roku 1540, je přezdívkou dnešní Lhotky nad Bečvou, doložené už roku 1406 pod názvem Lhotka. Ve všech případech se jedná o kompozita. Soběhřiby (Zd, 1131) pron + subst Tučapy (3 km s od Hol, 1131) adv + verb Tučapy (9,5 km zjz od UH, 1131) adv + verb Soběsuky (3 km v od Zd, 1287) pron + subst
63 Lutopecny (3,5 km z od Km, 1290) adv + subst Libosváry (4,5 km sv od BpH, 1293) verb + subst Kotojedy (dnes část Km, 1353) subst + verb Všetuly (část Holešova, 1358) num + verb Kozojedy (Zd, 1360) subst + verb Kozrál (Hol, 1368) subst + verb Všechlapy (Zd, 1447) num + subst Žabokrky (5 km sz od VM, 1540) subst + verb
Zástupce stejného typu jmen najdeme v bezprostřední blízkosti hranic našeho kraje – jsou to místní jména Doloplazy (1365, subst + verb, můžeme řadit i k VM IIA), Kozojídky (1501, subst + verb), Přestavlky (1275, verb + subst) a Soběchleby (1368, pron + subst).
64 7.6. VM III B „jaké to zde (tam) je“ V tomto případě vznikala místní jména na základě pojmenovacího motivu, který odrážel typickou vlastnost, která dobře plnila rozlišující funkci a která odpovídala na otázku „jaké to tam je“. Kromě adjektiv sem patří i jmenné tvary adjektiv. Pokud jde o rod těchto místních jmen, v drtivé většině původně adjektivních jmen jde o feminina, méně o neutra, místní jméno mužského rodu se nevyskytuje (pouze u jmenných tvarů adjektiv). Rod navíc často u jednotlivých místních jmen v průběhu historického vývoje kolísal. 7.6.1. í Zubřice (BpH, 1272) doložena podoba zubřičí Zubřič (hrádek na BpH, 1272) z adj. zubřičí, tvarové vyrovnání Zubří (4 km zsz od RpR, 1310) Sirotčí (Hol, 1397) Jestřebí (BpH, 1446) Hovězí (7 km jv od Vs, 1505) Jestřabí (9 km jjz od VK, 1520) Hovísky (kolonie u Hovězí na Vs, 1906) dem. k MJ Hovězí v pl. (správně –ízky) 7.6.2. –ý, á, é Vysoká (5,5 km ssz od VM, 1358), Křivé (část Podlesí u VM, 1392), Světlá (Zd, 1412), Krátká (VK, 1400), Modrá (6 km sz od UH, 1846) 7.6.3. a) –ová Březová (Zl, 1350), Bzová (4 km jjv od Boj, 1397), Březová (6,5 km sz od Viz, 1407), Březová (12 km jv od UB,1492), Lipová (10 km zjz od VK, 1543), Žernová (Zd, 1561, pak Žernovy),Bralová (Z – na Zd, 1578), Vrchová (VM, 1846, od 1885 Vrchovec) b) –ové Ořechov Velký (9,5 km s od UB, 1131 ové) Ořechov (8 km sz od UO, 1270 ové) c) jmenný tvar –ov Loukov (4,5 km vsv od BpH, 1348), Dřínov (9 km sz od Zd, 1349), Světlov Starý (hrad na UB, 1360), Komárov (4,5 km jv od Nap, 1368), Zákřov (UB, 1374), Srnov (Zd, 1376) d) substantivizovaná adjektiva –(ov)ec Plešovec (4,5 km s od Km, 1261), Olšovec (Nap, 1365), Kobelec (Hol, 1381), Leskovec (6 km j od Vs, 1481), Olšovec (Zd, 1481), Javorovec (dnes část Mistřic na UH, 1670), Olšovec (S s Březovou na UB, 1720), Vyškovec (12 km od Boj, 1812), Vrchovec (VM, 1885) e) deminutivum k –ová Zubrůvka (VK, 1492) 7.6.4. a) –ný, ná, né
65 Lubná (8 km j od Km,1131), Slopné (7 km j od Viz, 1261), Topolná (6 km jjv od Nap, 1318), Komárno (9 km vsv od BpH, 1320), Korytná (9 km j od UB, 1351), Lešná (6 km ssz od VM, 1355), Perná (6,5 km ssz od VM, 1355), Brusné (4 km j od BpH, 1358), Chlumečné (BpH, 1365), Dešná (5 km s od Viz, 1373), Kladná (5,5 km ssz od Boj, 1376), Poličná (2 km zjz od VM, 1391), Prštné (dnes část Zl, 1397), Zbožná (Zl, 1397), Hvozdná (8 km zsz od Viz, 1446), Štítná nad Vláří (8,5 km jjz od VK, 1464), Jasenná (6 km sv od Viz, 1481), Návojná (5 km jv od VK, 1503), Rovná (Hol, 1516), Střelná (7,5 km sv od VK, 1517), Lomná (VK, 1520), Lužná (12 km s od VK, 1520), Lešná (zámek u Zl, 1893), Květná (sklárny u Strání na UB, 1935), Jablonné (Zd), Rovná (dvůr u Nap) b) jmenný tvar –no Krásno nad Bečvou (část VM, 1299), Pržno (6,5 km ssz od Vs, 1372) c) substantivizovaná adjektiva –(n)ice Nivnice (14 km v od UO, 1261), Rokytnice (dnes část Vs, 1353), Bystřice pod Lopeníkem (10 km jv od UB, 1405), Jasenice (5,5 km s od VM, 1406), Bylnice (7 km j od VK, 1464), Senice Valašská (12,5 km sv od VK, 1512), Rokytnice (11 km jz od VK, 1520) d) deminutivum k –ná Jasenka (dnes část Vs) – 1505 Gesenka, 1535 Jasenka; subst. k MJ Jasenná 7.6.5. Substantivizovaná adjektiva na sko Neuvádíme zde jména s příponou –sko, kterou dostaly obce po zpustnutí. Hlinsko pod Hostýnem (6 km s od Hol) – 1348 in Hlynska, 1524 z Hlinska; subst. jm. neutra *glin ьsko, hlinité místo Mansko (dvůr na Hol) – 1906 Mansko; zpodstatnělé adj. neutra k apel. man „vazal“
66 7.7. VM III C „za jakých okolností“
Jedná se o samostatnou skupinu jmen, jejichž pojmenování je spjato s událostí spojenou se založením sídla či s okolnostmi vedoucími k založení. Tyto okolnosti jsou důležité pro studium hospodářských dějin, právních dějin, sociálních vztahů.
7.7.1. Okolnosti způsobu dobývání půdy Tato místní jména dokládají, jakým způsobem obyvatelé získávali novou půdu – jednak jako stavební pozemky, jednak jako zemědělskou půdu. Etnografové ukazují, že některé způsoby získávání nové půdy bylo i extenzívním hospodářským systémem, v němž jako první umělé hnojivo používali popel, kterým nahrazovali nedostatek hnoje od hospodářských zvířat. Naše území leží mimo areál mytebních MJ Zhoř a Žďár. Jelikož část zkoumaného regionu leží ve vyšší nadmořské výšce a kolonisté, kteří se zde chtěli usadit, se museli potýkat s hustým zalesněním tohoto prostoru, očekávali bychom, že dokladů mytebních jmen bude velká řada. Ale naopak – jedná se o celkem malou skupinu místních jmen. Jiná situace je ale v anoikonymickém materiálu, zde se naopak z mytebními jmény setkáváme velice často (viz např. Šrámek, 1999, mapa č. 8 – laz v PJ a MJ, mapa č.9 – PJ Paseka). Seč (Z – na UH,1228) může být totožné s MJ Sag (snad z apel. sak – název místa, kde se lovily ryby), nebo apel. seč „vysekané místo, mýtina“ Střítež nad Bečvou (6,5 km v od VM, 1317) výklad viz MJ Střítež, přívlastek dle polohy u řeky Bečvy Osíčko (7 km vsv od BpH, 1360) pův. Nový Osek z apel. osek typického pro lesní kolonizaci, Osíčko je dem. k apel. osěčí Polanka Valašská (13,5 km s od VK, 1361) „pole v horách, náhorní paseka“ Střítež (kolonie Choryně na VM, 1798) dle Hosáka – Šrámka kolektivní přípona –ež k apel. *střít „rákosovité místo, bažina“, dle Lva – Šaura má tento výklad sémantické i hláskové nedostatky – MJ vykládají ze slovesného základu *ster , jde o deverbativní substativum s významem „volné místo, místo vzniklé vykácením porostu“ 22 Lázy (10 km jz od VM, 1846) „pozemky získané vypálením lesa“ Paseky Želechovické (samota na Zl, 1924) „místo vysekané a již porostlé travou“ Kunčovanice (osada Franckovic na Hol) – patrně ze sg. *Klučovanica (od slovesa klučit = vykopávat staré pařezy), obalované l splynulo s následujícím u 7.7.2. Poukaz na úspěšnost/neúspěšnost V tomto případě se jedná o jména, která měla nalákat osadníky, nebo je naopak varovat. Svárov (Zd, 1381) – spíše –ov k OJ Svár (tedy VM IVB), ale nelze vyloučit výklad „místo, o které je veden svár“ Veselá (4 km v od VM, 1392) přací jméno Svárov (10 km vj od Nap, 1669) – viz výše Veselá (6 km zsz od Viz, 1718) přací jméno
22 Více ve studii Lev, S. – Šaur, V.: Místní jméno Střítež, Acta onomastica 46, Praha 2005, str. 105 – 110.
67 7.7.3. Způsob vymezení hranic 7.7.3.1. Apelativum újezd Nejčastějším apelativem, označujícím způsob vymezení hranice, je v našem regionu apelativum „újezd“, jímž se označovalo objížďkou ohraničené území obsahující obvykle vedle převažujícího lesa, určeného k mýcení, též louky a ornou půdy. Vesnice na takto vymezeném úseku půdy dostala jméno Újezd. Toto MJ je moravské – nevyskytuje se na východ od linie Šumperk – Šternberk – Hranice – Vsetín. Je typické pro okraje starého sídelního areálu Moravy: pro Ždánicko, Zdounecko, Uherskobrodsko, severní podhůří Hostýnských vrchů, západní okraj Oderských vrchů, pro široký pruh z Boskovicka přes Kunštátsko na Bítešsko až po Moravskobudějovicko. Areál Újezdů obklopuje prostor nejstarších toponymických typů Moravy, nezasahuje však do oblastí středověké kolonizace. Prostor mladších Lhot k němu tvoří zeměpisný doplněk. Produkční vrchol dosahují Újezdy v dokladech ve 14. století, dá se však předpokládat, že jsou o 150 – 200 let starší. Nejstarší záznamy jsou v listině biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1131. Moravské Újezdy tvoří s Újezdy v Čechách a na Horní Lužici společný celek. Nejsou na Dolní Lužici. Ve středomoravském prostoru jsou časté i jako PJ (viz Šrámek, 1999, mapa č. 13). Újezdy a Újezdce v našem regionu jsou tedy součástí většího celku a zároveň velmi výrazným typem. Újezdec (UH, 1220), Újezd (7 km jv od Viz, 1261) Újezd Hřivínův (12 km ssv od UB, 1371), Újezdec u Luhačovic (3 km sv od UB, 1371), Újezd (Hol, 1375), Zlámanec (9 km vjv od Nap, 1392) Újezdec (VK, 1481) 7.7.3.2. Deminutiva: Újezdec (Km, 1365) Újezdsko (4 km jv od Zd, 1377) Újezdec u Osvětiman (11 km jv od Kor, 1437) Újezdec (Zl, 1571)
68 7.7.4. Ekonomicky zvýhodňující právní okolnosti MJ Lhota (k adj. lehký) označuje osadu vzniklou zpravidla na lesní půdě, osvobozenou do jisté lhůty od všech feudálních dávek a povinností; stč. apelativum lhota označovalo „osvobození nového osadníka na jistou dobu od feudální renty“, pak osadu s takovými osadníky, kdežto apelativum lhóta přešla do novočeštiny jako lhůta, časový termín. Takto nazvaných osad vznikalo hodně, bylo třeba je rozlišit různými přívlastky dle polohy, majitele, sousedství, stáří, atd. Lhoty jsou charakteristické pro 13. a 14. století, představují mladší typ než „újezdy“, na něž navazují časově i zeměpisně. Dle Šmilauera (1960, str. 124 126) je to MJ typické pro kolonizaci Českomoravské vrchoviny. Jedná se o nejčastější MJ – Lhot a Lhotek je v Čechách 322, na Moravě 130. První doloženou Lhotou v Čechách je z roku 1199 Lhota v okrese Ústí nad Orlicí (dnes Nový Jiří), na Moravě Panská Lhota v bývalém okrese Jihlava. Českému MJ Lhota odpovídá slovenské Lehota a polská Lgota či Ligota. Areál Lhot(ek), Lehot a Lgot ukazuje následující mapa z publikace Zeměpisná jména Československa (Lutterer – Majtán Šrámek, 1982, str. 37).
V našem kraji je 44 obcí, jejichž místní jméno apelativum lhota či jeho deminutivum obsahuje, či obsahovalo (některé obce zanikly, jiné se dnes jmenují jinak). Nejstarší doklad je z roku 1261, nejvíce dokladů je ze 14. století. Lhotka (Km, 1261), Pole Vysoké (7 km sz od VK, 1261) Lhota (Hol, 1342), Marková (Zl, 1342), Meziříčí (Hol, 1342), Lhota (dnes část Pačlavic na Zd, 1349), Lhota Měsíčná (BpH, 1349), Lhota (7 km jjz od Zl, 1350), Juřinka (3 km zsz od VM, 1353), Lhota (Hol, 1368), Lhota Chvalčova (osada Chvalčova u BpH, 1368), Lhota Stará (BpH, 1373), Lhota Vysoká (BpH, 1373), Zlámanka (4,5 km v od Zd, 1374), Lhotka (osada Hradčovic na UB, 1374), Lhota Velká (6,5 km jv od VM, 1374), Lhotka (dnes část Zl, 1378), Lhota (BpH, 1386), Lhota Píškova (VM, 1392), Jarcová (3 km j od VM, 1392), Hostišová (6 km sz od Zl, 1397), Machová (8,5 km jjz od Hol, 1397)
69 Lhota u Choryně (4,5 km zsz od VM, 1403), Lhota Mikulášova (VM, 1403), Lhotka nad Bečvou (5 km sz od VM, 1406), Lhotka (4 km v od Zd, 1409), Lhota Malá (5 km jv od VM, 1411), Lhota Vlachova (4,5 km ssz od VK, 1412), Lhota Mladá (BpH, 1464) Lhota (UB, 1513), Zdislavov (Viz, 1516), Hrozenkov Starý (9 km jvj od Boj, 1519), Lhota Nedašova (5,3 km vjv od VK, 1520), Lhota Ostrožská (5 km v od UO, 1522), Lhota Francova (9,5 km sv od VK, 1525), Lhota Dolní (9 km jjz od Viz, 1544), Lhota Horní (8 km jjz od Viz, 1544), Lhota Radslavova (VM, 1565), Lhota Podhradní (9 km vsv od BpH, 1580), Lhota Malá (11 km z od VM, 1585), Lhota (Boj, 1594) Lhota u Vsetína (4,5 km jz od Vs, 1670), Lhota Podkopná (9,5 km s od Viz, 1671) Lhotsko (2 km jjv od Viz) – 1548 vsi pusté Lhotsko, 1846 Lhotsko, též Lhotka; sko přípona pro (dočasně) pustou obec
70 7.8. VM IV A „čí lidé“ Jedním z nejstarších a nejrozšířenějších pojmenovacích motivů místních jmen je vyjadření posesivity. Přivlastňovací vztah „čí“ vyjadřuje vlastnictví. V drtivé většině případů jsou tato místní jména vytvořena derivací. 7.8.1. OJ = oikonymum Tento typ se v naší oikonymii vyskytuje velmi zřídka, v češtině je totiž neproduktivní. Navíc je těžko rozlišitelný od motivu IVB – lze těžko rozhodnout, zda MJ Štípa znamená, že ves osídlil Štípa a jeho lidé, nebo zda se jedná o Štípův majetek. MJ Štípa je jediným dokladem tohoto typu jména ze středověku, další dva doklady z konce 19. století patří dvěma blízkým obcím, z nichž jedna kopírovala pojmenovací motiv druhé – přívlastek Svatá u MJ Svatá Sidonie je napodobením přívlastku z MJ blízké vsi Svatý Štěpán. Za hranicemi kraje najdeme ještě MJ Šišma u Bystřice pod Hostýnem (1348). Štípa (6,5 km s od Zl, 1464) Sidonie Svatá (12 km jjv od VK, 1872) Štěpán Svatý (osada Bylnice na VK, 1872) 7.8.2. OJ v ak. pl. = oikonymum Tento typ jmen patří ke starším typům, rozšířeným na starých sídelních prostorách. Není tak produktivní jako jiné typy tohoto vztahového modelu, ale protože odpovídá tendenci oikonym pluralizovat se, vznikají v pozdější době i jeho analogické formy. Vasily (Boj, 1131) Klobouky Valašské (1242), Střílky (12,5 km od Zd, 1261), Přílepy (3 km vjv od Hol, 1272), Troubky (3,5 km z od Zd, 1281), Zdounky (1298) Chylice (osada Ostrožské Nové Vsi u UO, 1343), Postoupky (3,5 km sz od Km, 1349), Těšánky (2 km jz od Zd, 1349), Příkazy (část obce Osíčko u BpH, 1360), Zástřizly (11 km jz od Zd, 1368), Kelníky (10 km s od UB, 1372), Těšany Velké (6 km j od Km, 1379) Příkazy Valašské (4,5 km sv od VK, 1520) Košíky (7 km zjz od Nap, 1671) 7.8.3. OJ + (ov)ice < (ov)ici Tento typ je nejpočetnějším nejen ve zkoumaném regionu, ale patří k nejčastějším nejen v češtině, ale i v dalších slovanských jazycích (Šrámek, 1999, str. 45 uvádí polštinu a ukrajinštinu). Přípona –(ov)ice se pojí s dvoučlenným antroponymem, nebo s jeho zkrácenou, hypokoristickou či deminutivní formou, nebo s jednoduchým antroponymem apelativního původu. Příponou –(ov)ici se původěn tvořila obyvatelská jména, jejichž akuzativ plurálu se stal nominativem nového místního jména. V podobě nominativu obyvatelského jména jsou některá místní jména doložena a v přehledu místních jmen je uveden i rok dokladu – nejstarší je z roku 1078 u místního jména Kyselovice a Zlobice, další doklady pocházejí z roku 1131. V novější době, tedy po roce 1650, bylo podle vzoru původně obyvatelských jmen odvozováno od jmen rychtářů či úředníků, podílejících se na zakládání nové obce.
71 Uvádíme zde nejprve přhled všech MJ s formantem –(ov)ice, podrobnější členění se řídí strukturou osobního jména (viz teorie malých typů Vladimíra Šmilauera), vybrané výrazné typy budou zmíněny níže. Nejvíce dokladů pochází ze 13. a 14. století, tedy z doby, kdy bylo osídlování našeho regionu a budování nových osad v plném proudu. Kyselovice (9 km s od Km, 1078 ovici), Zlobice (6 km z od Km, 1078 ici), Cetechovice (7,5 km jz od Zd, 1131), Černíkovice (Kor, 1131), Dražejovice (Hol, 1131), Holešov (město na Km, 1131 ovici), Hoštice (6 km zjz od Zd, 1131), Jarohněvice (4 km jjz od Km, 1131 ici), Kunkovice (12 km jjz od Zd, 1131), Kvasice (8,5 km jv od Km, 1131), Litenčice (6,5 km jjz od Zd, 1131), Mladotice (S – se Slavičínem, 1131 ici), Němetice (10 km zsz od VM, 1131 ici), Neradice (dnes část UB, 1131 ici), Nežetice (UH nebo UB, 1131), Ohníšťky (Km, 1131), Otrokovice (11 km z od Zl, 1131), Pačlavice (11,5 km zsz od Zd, 1131), Parišovice (Zd, 1131), Prakšice (5,5 km s od UB, 1131 ici), Probice (Hol, 1131), Tečovice (6 km z od Zl, 1131), Zahnašovice (3 km jjz od Hol, 1131), Bojanovice (6 km ssz od Km, 1195), Kunovice (3 km j od UH, 1196) Nedachlebice (10 km vsv od UH, 1209), Babice (6 km s od UH, 1220), Boršice (8 km z od UH, 1220), Huštěnovice (4,5 km s od UH, 1220), Mařatice (dnes část UH, 1220), Nedakonice (7 km jz od UH, 1220), Polešovice (9,5 km zjz od UH, 1220), Žalkovice (9 km ssv od Km, 1221), Morkovice (8 km zsz od Zd, 1222), Bařice (6 km vjv od Km, 1228), Parišovice (UH, 1228), Traplice (7 km ssz od UH, 1228), Hradčovice (5 km sz od UB, 1247), Mistřice (5,5 km vsv od UH, 1247), Bílovice (7 km sv od UH, 1256), Míkovice (4,5 km jv od UH, 1258), Drnovice (6 km sz od VK, 1261), Haluzice (8 km z od VK, 1261), Němčice (11 km sv od Km, 1261), Pravčice (8 km vsv od Km, 1261), Slušovice (5 km sz od Viz, 1261), Vizovice (1261), Vlachovice (5,5 km zjz od VK, 1261), Želechovice nad Dřevnicí (6 km v od Zl, 1261), Martinice (3 km jv od Hol, 1262), Skaštice (4,5 km ssv od Km, 1267), Dobrotice (3 km sv od Hol, 1269), Babice (12 km z od VM, 1270), Buchlovice (9 km z od UH, 1270), Komárovice (9 km z od VM, 1270), Pyzdratice (Hol, 1274), Ludslavice (4,5 km jz od Hol, 1275), Kurovice (6 km jz od Hol, 1276), Boršice u Blatnice (14 km vjv od UO, 1283), Počenice (8 km sz od Zd, 1283), Pozlovice (15 km ssv od UB, 1287), Rakovice (Km, 1290), Sobělice (4,5 km zjz od Km, 1290), Šelešovice (5,5 km jjz od Km, 1290), Štěchovice (S s Km, 1290), Žeranovice (5 km jjv od Hol, 1297) Těšnovice (4 km jjv od Km, 1307), Štěpánovice (Hol, 1317), Malenovice (dnes část Zl, 1321), Blišice (osada Kor, 1322), Třebětice (4,5 km zjz od Hol, 1339), Lechotice (6,5 km j od Hol, 1342), Sušice (6 km s od UH, 1344), Zborovice (3 km sz od Zd, 1348), Nítkovice (11,5 km zjz od Zd, 1349), Pornice (část obce Pačlavice na Zd, 1349), Prusinovice (5,5 km s od Hol, 1349), Zdislavice (4 km z od Zd, 1349), Jenišovice (UO, 1350), Kvítkovice (dnes část Otrokovic na Zl, 1350), Rudice (6 km zsz od Boj, 1350), Medlovice (10 km jv od Kor, 1351), Vyškůvky (Zd, 1351), Rymice (4 km zsz od Hol, 1353), Honětice (5 km jz od Zd, 1355), Prasklice (10,5 km zsz od Zd, 1355), Kračenovice (Zl, 1356), Blazice (5 km ssz od BpH, 1358), Chomútovice (Zd, 1358), Tetětice (7 km sz od Zd, 1358), Strabenice (7,5 km jz od Zd, 1359), Dobrkovice (8 km s od UB, 1360), Bohuslavice nad Vláří (8 km jz od VK, 1365), Jankovice (5 km sv od Hol, 1365), Jaroslavice (Hol, 1365), Pašovice (6,5 km s od UB, 1365), Střížovice (6 km jv od Km, 1365), Bořenovice (4 km s od Hol, 1371), Oldřichovice (4 km vsv od Nap, 1368), Svojšice (Nap, 1368), Kvačice (dnes část UO, 1371), Bohuslavice u Zlína (7 km jjz od Zl, 1372), Dalenkovice (Nap, 1372), Kudlovice (6 km jjz od Nap, 1372), Drslavice (4 km sz od UB, 1373), Sazovice (7 km zsz od Zl, 1373), Skržice (2 km vsv od Zd, 1373), Kaňovice (10,5 km s od UB, 1374), Mštěnovice (4 km ssz od VM, 1374), Nezdenice (7,5 km v od UB, 1374), Přečkovice (11 km vsv od UB, 1376), Divnice (9 km jz od VK, 1379), Police (8 km zjz od VM, 1383), Arnoltovice (VM, 1389), Hodonovice (BpH, 1390), Šumice (5,5 km vsv od UB, 1391), Medonice (Km, 1396), Oznice (6 km jz od VM, 1396), Míškovice (6,5 km jjz od Hol, 1397), Mysločovice (8 km j od Hol, 1397), Sehradice (8,5 km j od Viz, 1397), Strabišov (Zd, 1377), Vítonice (5,5 km ssv od BpH, 1381)
72 Loštice (UB, 1406), Vigantice (4 km vjv od RpR, 1411), Bojkovice (městys na UH, 1412), Cvrčovice (2 km vjv od Zd, 1412), Ludkovice (12,5 km s od UB, 1412), Luhačovice (12 km sv od UB, 1412), Městkovice (Boj, 1412), Miňůvky (3 km sz od Km, 1415), Vrbětice (6 km zjz od VK, 1417), Hrobice (8 km sz od Viz,1446), Lužkovice (6 km v od Zl, 1446), Únětice (UH, 1447) Hážovice (2,5 km jv od RpR, 1505), Kateřinice (9 km sz od Vs, 1505), Těškovice (Vs, 1505), Tylovice (1 km jjv od RpR, 1505), Jaroslavice (3 km jv od Zl, 1596) Halenkovice (3 km z od Nap,1655), Jankovice (11 km ssz od UH, 1655), Eleonorovice (Nap, 1667), Rusava (6 km j od BpH, 1672 Rothalowicze), Kunovice (12, 5 km zjz od VM, 1676), Rajnochovice (11 km v od BpH, 1798), Franckovice (část Rackové, 6,5 km jjv od Hol, 1846), Karlovice (dnes osada Kostelce u Hol, 1846), Karlovice Velké (23 km v od Vs, 1846), Kateřinice (S – s Halenkovicemi na Nap, 1846), Milovice (část obce Soběsuky na Zd, 1846), Rozárovice (Zd, 1846, dále pak Rozárka, Rozárov, od 1924 Rozářín), Karlovice Malé (22 km v od Vs, 1872) Skřítkovice (Z – na Km) Častým jevem je deminutivizace jmen se sufixem –ovice. Tato oikonyma mají označovat malost sídla, a to malost původní i malost nabytou během historického vývoje. Šrámek (1970, str. 379) rozděluje deminutivní místní jména na: 1. původní a) potenciální (izolovaná) – vztahují se jen k jednomu a témuž objektu a vyjadřují jeho malost, není doložen vztah k nezdrobnělému jménu; v našem regionu např. MJ (*Střelice →) Střílky; b) diferencující – malé osady dostanou hned při založení deminutivní jméno odvozené od nezdrobnělého jména starší a větší osady, která je zeměpisně či majetkově blízká nově založené obci; u nás např. MJ Drslavice a Drslavičky; 2. nepůvodní (vyjadřují malost nabytou historickým vývojem): a) v rámci jednoho a téhož objektu; b) v rámci dvou nebo více stejnojmenných objektů; c) v rámci dvou nebo více nestejnojmenných objektů (okolní osady s jiným jménem rostou územně, populačně či společenským významem). Jen v jednom případě se v našem regionu setkáme s resufixací (ov)ice → (ov)ičky, mnohem častější je typ –ovice → ůvky nebo –ice → dloužení vokálu v předcházející slabice + ky. 7.8.3.1. Deminutiva s prodlouženým volálem v základu + ky a typ –ovice → ůvky: Střílky (12,5 km od Zd, 1261) Zdounky (1298) Postoupky (3,5 km sz od Km, 1349) Měrůtky (4 km z od Km, 1358) Nezdenky (UB, 1372) Prosinky (Nap, 1374) Krnůvky (Hol, 1447) Březůvky (8 km j od Zl, 1573)
73
Moderní hranice kraje prochází středem areálů tohoto typu deminutiv, blízko za hranicemi kraje najdeme MJ utvořená stejnýmn způsobem: Boškůvky (1494), Malínky (1408), Popůvky (1720), Snovídky (1360), Sobůlky (1373). 7.8.3.2. Deminutiva –ice → ičky Drslavičky (UB, 1417) 7.8.4. apelativum + (ov)ice V tomto případě je místní jméno odvozeno sufixem –(ov)ice od apelativního pojmenování osoby. V našem případě se vždy jedná o pojmenování církevního hodnostáře – už ve výkladu o historii regionu bylo zmíněno, že církev patřila k největším feudálním pánům a výrazně se podílela na kolonizaci našeho kraje. Biskupice (8 km ssv od UB, 1131 ici) Opatovice (UB, 1131) Popovice (5 km vjv od UH, 1220) Opatovice (Zd, 1351) Popovice (5 km zjz od Km, 1651)
74 7.8.5. OJ + any Méně produktivním a méně častým formantem, který vyjadřuje posesivitu, je sufix –any. Z našeho regionu dokládáme pouze jeden doklad, a to ještě sporný – Šrámkův výklad připouští buďto alternativu vzniku z OJ Obr, nebo se jedná o odvozeninu z adjektiva obří – obřěné by byli lidé z místa, které je něčím obrovské, což by jménu hradu odpovídalo možná víc než zařazení k typu IVA.. Obřany (hrad u BpH, 1373)
75 7.9. VM IV B „čí majetek“ 7.9.1. OJ = oikonymum Tento model nelze bezpečně odlišit od VM IV A 1 „čí lidé“, uvedené doklady byly stejné (viz výše). 7.9.2. OJ + jь, ja Jedná se o přivlastňovací příponu, pojí se s OJ. U jmen končících –v nebo –m došlo k palatalizaci těchto hlásek a takto utvořená místní jména přešla už ve staré češtině od mužského k ženskému rodu. Tento trend zachovávají dialekty na západní polovině jazykového území a spisovný jazyk, zatímco většina Moravy a celé Slezsko uchovávají původní stav. Tak i u nás lidé používají tvary ten Spytihněv, ten Kroměříž. Tento model je typický pro staré sídelní areály, frekvenčného vrcholu dosahuje na Moravě později než v Čechách (tam to bylo ve 12. a 13. století). Na námi sledovaném prostoru není samozřejmě tak četný jako nejužívanější model OJ+ ov. Spytihněv (3,5 km jjz od Nap, 1046) Kroměříž (1131) Kelč (10 km z od VM, 1201), Komňa (5 km j od Boj, 1261) Poteč (2,5 km sv od VK, 1341), Jenče (BpH, 1373), Neubuz (5 km ssz od Viz, 1373) Vidče (4 km jz od RpR, 1411) Ratiboř (6,5 km zsz od Vs, 1505), Lidečko (7 km ssv od VK, 1509), Lideč Horní (6 km ssv od VK, 1518) Lapač Horní (4,5 km jv od Hol, 1846) 7.9.3. OJ + ov
Nejčastější příponou vztahového modelu IVB je sufix –ov. Odvozuje se jím od hypokoristik a deminutiv, od jednoduchých osobních jmen i od jmen cizího původu. Tento sufix funguje od začátku tvoření místních jmen a uchoval si stálou životnost, je v systému českých oikonym rozložen bez výrazného časového omezení, produkční vrchol má v době středověké vnitřní kolonizace. Ve zlínském regionu je nejvíce dokladů ze 14. století. Původně posesívní přípona –ov se později objevila jako formální příznak jmen honorifikujících (viz níže). Ačkoli jde v české oikonymii o nejčetněji užívaný sufix, v našem kraji je častější užití přípony –(ov)ice. Bezměrov (5 km sz od Km, 1078) Bělov (11 km jv od Km, 1131), Tlumačov (9 km s od Nap, 1131), Rusov (UH, 1131), Sobnov (UB, 1131) Jarošov (dnes část UH, 1220), Zlechov (6 km z od UH,1220), Těšov (2,5 km vsv od UB, 1247), Brumov (5,5 km jjv od VK, 1256), Chrastěšov (3 km s od Viz, 1261), Miloňov (Viz, 1261), Slavkov
76 (8,5 km jjz od UB, 1261), Vlčnov (5 km zjz od UB, 1264), Rožnov pod Radhoštěm (1267 – není li něm. původu), Bánov (6 km v od UB, 1294), Brňov (4,5 km vjv od VM, 1297) Buchlov (hrad u UH, 1301), Částkov (9 km ssz od UB, 1321), Loukov (4,5 km vsv od BpH, 1348), Lukov (9 km sv od Zl, 1348), Slavkov pod Hostýnem (2,5 km j od BpH, 1349), Buňov (Nap, 1350), Volenov (UB, 1351), Medlov (dnes část Zborovic na Zd, 1356), Tvrdimov (BpH, 1358), Rychlov (dnes část BpH, 1359), Šarovy (7 km jjv od Nap, 1360), Pozděchov (12 km jjz od Vs, 1361), Sulimov (8 km jjv od Km, 1365), Kolkov (BpH, 1368), Komárov (4,5 km jv od Nap, 1368), Pěnkov (Zl, 1368), Hostějov (10 km jv od Kor, 1371), Chvalnov (9 km jz od Zd, 1371), Křekov (3,5 km zjz od VK, 1371), Smíchov (UO, 1371), Vlčková (12 km ssz od Viz, 1373, ová od 1509), Srnov (Zd, 1376), Svárov (Zd, 1381), Velíková (9,5 km sz od Viz, 1391, ová od 1548), Čepkov (dnes část Zl, 1397) Krhov (2,5 km jv od Boj, 1409), Provodov (8,5 km jv od Zl, 1412), Řetechov (14,5 km ssv od UB, 1412), Rácov (BpH, 1417), Pánkov (VM, 1429), Janová (Viz, 1446), Študlov (6 km vsv od VK, 1447), Ježov (Zl, 1446), Zdislavov (Viz, 1446), Chvalčov (3 km vsv od BpH, 1447), Milenov (Zl, 1460), Bratřejov (4,5 km v od Viz, 1464), Bezměrov (BpH, 1466), Králov (BpH, 1466), Hrozenkov Starý (9 km jvj od Boj, 1481), Hroznov (BpH, 1492) Řehlov (VM, 1502), Štrbková (Vs, 1505), Rysov (hrad na UB, 1517), Zubačov (hrad na Boj, 1517), Lačnov (5 km s od VK, 1520), Nedašov (6 km jv od VK, 1520), Mirošov (dnes část VK, 1522), Rudimov (4,5 km ssv od Boj, 1532), Svojanov (Vs, 1548), Svéradov (Viz, 1549), Tichov (5 km ssz od VK, 1575), Kudlov (dnes část Zl, 1596), Zděchov (11 km jjv od Vs, 1638) Svárov (10 km vj od Nap, 1669), Halenkov (12 km vjv od Vs, 1670), Hrozenkov Nový (15 km v od Vs, 1670), Maršov (6,5 km ssv od UB, 1671) Karolín (osada Sulimova na Km, 1846 Karolínov), Neratov (samota na Viz, 1893), Králov (dvůr u UB, 1906) deminutiva: ovec: Kochavec (VK, 1520) dem. k MJ Kuchov n. Kochov oveček: Lukoveček (7,5 km vjv od Hol, 1519) 7.9.4. OJ + ova ová Jedním z nejvýraznějších typů jmen v našem kraji je model OJ + ova > ová. Původní přivlastňovací přípona –ova se pojila s OJ spojeným s doplňujícím substantivem, většinou ves, lhota, po vynechání tohoto doplňujícího slova byla přípona přehodnocena na adjektivní –ová. Bylo možné vytvořit i typ –ov, což se také podle písemných dokladů stalo (např. u obcí Vlčková a Velíková), ale podvědomá spojitost se substantivem byla patrně velmi živá, jak dokazují časté nářeční doklady, proto převážil sufix ová. Nejvíce dokladů pochází ze 14. století, tvoření tohoto typu MJ v novověku analogické podle častého typu. Marková (Zl, 1342), Držková (12 km sz od Viz, 1391), Jarcová (3 km j od VM, 1392), Lhota u Choryně (4,5 km zsz od VM, 1392 pro villa Drozdowa), Hostišová (6 km sz od Zl, 1397), Machová (8,5 km jjz od Hol, 1397), Mladcová (dnes část Zl, 1397), Racková (7 km jjv od Hol, 1397), Nevšová (8 km ssv od Boj, 1449), Zašová (5,5 km v od VM, 1466), Vítová (část Fryštáku u Zl, 1481), Krhová (2 km sv od VM, 1502), Hošťálková (9 km z od Vs, 1505), Johanová, nyní Janová (4 km jjv od Vs, 1505), Raková (3,5 km sz od Viz, 1549), Maliková (Hol, 1589), Žitková (8 km jv od Boj, 1829), Bílová (samota u BpH, 1893), Košovy (BpH, 1893)
77
Na mapě jsou zanesena i místní jména se sufixem –ina, která mají stejný vývoj jako jména s –ova > ová: z původního spojení Všemina ves zůstalo po odpadnutí substantiva MJ Všemina (sufix se ovšem nemění). Deminutiva: Klečůvka (Viz, 1397), Janová (Viz, 1509), Mikulůvka (10 km ssz od Vs, 1505), Petrůvka (7,5 km s od Boj, 1523), Janůvky (mlýn na Viz, 1893), Janůvka (samota na Viz) 7.9.5. OJ + ín Přípona –ín se u posesiv uplatnila v případě, že osobní ujméno, od něhož se odvozovalo, patřilo k a kmenům či ja kmenům. Není proto tak četná jako sufix –ov. Hulín (6 km vsv od Km, 1224), Slavičín (11,5 km zjz od VK, 1256), Veletiny (6,5 km zsz od UB, 1283), Vsetín (1308), Zlín (1322), Količín (4,5 km z od Hol, 1348), Roštín (5 km jjz od Zd, 1360), Mrlínek (3 km s od BpH, 1365), Bonětice (Zl, 1379), Hoštínek (Zl, 1407), Hostětín (5,5 km vsv od Boj, 1412), Pitín (3 km v od Boj, 1412), Žilín (13 km sv od UB, 1412), Pulčín (10,5 km ssv od VK, 1438), Semetín (Vs, 1505), Miřín (Boj, 1522), Cerony (část Babic, UH, 1846), Karolín (osada Sulimova na Km, 1846) Bojatín (Z – u VK), Račín (Z – na Km)
78 7.9.6. OJ + ina I tomto případě, stejně jako u typu OJ + ín, se odvozuje od a kmenových a ja kmenových osobních jmen. (mapu viz výše) Všemina (6,5 km s od Viz, 1261), Bynina (2,5 km s od VM, 1368), Sovadina (4 km ssz od BpH, 1475), Lutonina (3 km sv od Viz, 1481), Huslná (Vs, 1505), Smolina (2,5 km ssz od VK, 1520), Hynčina (Hol, 1536), Huslina (sedlisko u Hovězího na Vs, 1893) 7.9.6.1. Deminutiva: Seninka (8 km jjz od Vs, 1500), Huslenky (ves u Hovězího na Vs, 1893) pl. dem. k MJ Husliná 7.9.7. OJ + ka Pro oikonymii netypický sufix –ka se ve středověku a raném novověku uplatnil v případě jediného jména, druhý doklad je poválečný a analogicky užívá formant obvyklý spíše v anoikonymii pro českou podobu německého MJ Charlottenhütte. Růžďka (6,5 km s od Vs, 1505), Karolinka (18 km v od Vs, 1945) 7.9.8. OJ + ovec Tento formant je také typický spíše pro anoikonymii, jediný středověký doklad je doprovozen názvem samoty Bajovec, která se dnes oficiálně jmenuje Bájovský Mlýn. Hrachovec (2,5 km jv od VM, 1397), Mlýn Bájovský (samota jz od UB, 1881) 7.9.9. OJ + yně Šrámek (1999, str. 48) uvádí, že topoformant –yně nelze vždy spolehlivě vykládat jako posesivní, za spolehlivý považuje jen doklad Choryně, my přiřazujeme i MJ Chropyně, ačkoli Svoboda (1964) OJ *Chrop neuvádí. Choryně (6 km zsz od VM, 1131), Chropyně (7 km ssz od Km,1261)
79 7. 10. VM IV C „honorifikující motiv“ Tento motiv je variací posesivního pojmenovacího motivu – jméno nevyjadřuje vlastnický vztah k sídlu, ale má být poctou dané osobě. Vytvoření takového jména mívá politický podtext. Ve Zlínském kraji došlo k přejmenování dnešního krajského města v roce 1948, nové pojmenování mělo být holdem 1. dělnickému prezidentovi a jméno se mělo stát symbolem socialismu. Bylo vytvořeno pomocí nejrozšířenějšího toponymického sufixu ov, který jméno jasně zařazuje do skupiny oikonym. Pojmenování Zlín dále oficiálně fungovalo jako označení centra města, „starého“ Zlína, neboť během dalších 40 let se město rozrůstalo o další obce, které připojilo, a název Gottwaldov tak od 1. ledna 1949 fungoval pro „velký“ Zlín. V mluvě a povědomí lidí však byl starý název zafixován. Během listopadové revoluce se na náměstí ozývalo volání „Ať žije Zlín!“ a od 1. ledna 1990 se město vrátilo ke svému původnímu názvu. Jako honorifikující sufix funguje původně posesivní sufix –ov; mohla být zvolena jiná oikonymická přípona, například –ovice, ale tou se tvořila původně jména obyvatelská, a tak nebyla pro honorifikující motiv pojmenování vhodná. Gottwaldov (1948 – 1989 název Zlína) –ov k příjmení Gottwald dle prezidenta K. Gottwalda
80 7.11. Jména nezařazená do vztahových modelů
7.11.1. Kvůli svému nejasnému původu Havřice (2 km sz od UB) –ice k málo jasnému základu Chomýž (6 km vsv od Hol) Jalubí (6 km ssz od UH) Kasařov (Z – hrad na Hol) Kašava (9,5 km ssz od Viz) Polichno (7 km sv od UB) Popov (7 km jjz od VK) původně „keř popův“ – dle Hosáka výklad apel. keř nejistý Prlov (8,5 km vsv od Viz) –ov k nejasnému základu Roštění (5 km sz od Hol) ne zcela jistý výklad Topolná (Z – na UB) z jediného dokladu nelze bezpečně určit podobu MJ Tupesy (7 km zsz od UH) Žopy (2,5 km vsv od Hol)
7.11.2. Kvůli německému původu Cimburk (hrad u Kor) něm. MJ Zinneburg Derfle (dnes část UH) z něm. Dörffel „vesnička“ Fryšták (7 km s od Zl) z něm. Freie Stadt „svobodné město“ Hondorf (Z – na RpR) z něm. Hohendorf, Hochdorf „ves vysoko položená, Vysoká“ Kanšperk (Z – hrad na UO) z něm. Gansberg „husí kopec“ Kateřinice (Z – na BpH) jediný doklad něm. Liptál (7,5 km jz od Vs) snad Mischname – české L’ubá + německé tál Rožnov (hrad u RpR) z něm.Rosenau Šanov (6,5 km v od Boj) z něm. schöne Aue „krásný palouk“
81 8. Další výrazné toponymické typy 8.1. Složené OJ + sufix Na tomto místě uvádíme oikonyma vzniklá derivací nezkrácených podob složených osobních jmen. Zde zastoupená oikonyma patří do skupiny nejstaších doložených místních jmen, první doklady pocházejí z druhé poloviny 11. století, jedná se tedy o jména starobyla a jejich rozvržení na nejstarším sídelním areálu tomu odpovídá.
Složené OJ + ov: 1 Bezměrov (1078), 2 Bezměrov (1466), 3 Řetechov (1412), 4 Svéradov (1549), 5 Zdislavov (1446) + jь: 1 Kroměříž (1131), 2 Neubuz (1373), 3 Spytihněv (1046, 1131), 4 Ratiboř (1505) + ova: 1 Radslavova Lhota (1565) + ice: 1 Bohuslavice nad Vláří (1365), 2 Bohuslavice u Zlína (1372), 3 Drslavice (1373), 4 Jarohněvice (1131, ici), 5 Jaroslavice (1596), 6 Jaroslavice (1365), 7 Ludslavice (1275), 8 Nedachlebice (1209), 9 Pačlavice (1131), 10 Zdislavice (1349)
82 Nedaleko za hranicemi Zlínského kraje najdeme tato MJ ze složených OJ + ice: Dobromilice (1280), Dřevohostice (1368), Jarohněvice (1222), Nezamyslice (1276), Radslavice (1269, 1381), Víceměřice (1320), Vícemilice (1349), Vrchoslavice (1351) 8.2. OJ s t ovým komponentem + sufix Podle Šmilauera (1960, str. 201) jsou OJ s t ovým komponentem typická pro Českomoravskou vrchovinu. V našem regionu jsou tato oikonyma koncentrována v Poolšaví, v okolí Vláry, na Holešovsku a Kroměřížsku, tedy na starém sídelním území – některé doklady (z roku 1131) patří k nejstarším dokladům, další pocházejí z 13. – 16. století, tedy z doby, kdy je kolonizace výše položených oblastí v plném proudu.
OJ s t ovým komponentem + ín: 1 Bojatín, 2 Bonětín (1319), 3 Hostětín (1412), 4 Semetín (1505), 5 Veletiny (1283, pl. od 1512) + ice: 1 Dobrotice (1269), 2 Honětice (1355), 3 Lechotice (1342), 4 Mařatice (1220), 5 Měrůtky (dem. k Mirotice, 1358),6 Mladotice (1131, ici), 7 Němetice
83 (1131), 8 Něžetice (1131), 9 Pyzdratice (1274), 10 Tetětice (1358), 11 Třebětice (1339), 12 Únětice (1447), 13 Vrbětice (1447) Z hranicemi kraje leží tato místní jména stejného typu: Kojetín (1280), Kojetín (1499), Milotice (1360), Milotice nad Bečvou (1131, ici), Želatovice (1282) 8.3. MJ s předponou Ne Tato místní jména jsou odvozena především od osobních jmen s negací, což jsou jména, která měla původně ochranný ráz, měla skrýt pravý smysl osobního jména. Šrámek (1966, str. 98) řadí mezi tato jména i místní jméno Neradice, ačkoli ve slovníku Místní jména na Moravě a ve Slezsku (1980, str. 136) uvádí, že jde o MJ původně odvozené od jména Úněrad. Tato místní jména jsou odvozována od verbálních, adjektivních a pronominálních základů, jedenkrát je základem jednoduchá věta. Nejčastější příponou je přípona –ice a (deminutivizace místního jména vytvořeného pomocí sufixu –ice), další sufixy, které se v našem kraji uplatňují, jsou přípony –ov, ova > ová a jь. Tato místní jména začínají vznikat v době, kdy starobylá složená místní jména typu Doloplazy, Přestavlky a jména se sufixem –any začínají ustupovat, a rozšiřují oblast nejstaršího osídlení. V našem kraji se vyskytují v Poolšaví, v okolí řeky Vláry a na středním toku Dřevnice. Jsou to také jména, která nenajdeme za linií Hranice na Moravě – Valašské Meziříčí (Šrámek, 1965, str. 370).
84
1 Nedachlebice (1209), 2 Nedakonice (1228), 3 Nedašov (1520), 4 Neratov (1893), 5 Neubuz (1373), 6 Nevšová (1449), 7 Nezdenice (1374), 8 Nezdenky (1372)
85 9. Závěr V této práci se pokoušíme uspořádat oikonymii Zlínského kraje do soustavy, která by ukázala podíl jednotlivých vztahových modelů při tvoření oikonym v tomto regionu. Vycházíme z modelové teorie Rudolfa Šrámka, kterou rozpracovával od konce 60. let. Své názory publikoval v četných studiích v průběhu 70. a 80. let a shrnul je v teoretické práci Úvod do obecné onomastiky . Materiál čerpáme ze slovníku Ladislava Hosáka a Rudolfa Šrámka Místní jména na Moravě a ve Slezsku . Bylo vybráno 655 hesel, přinášejících zásadní informace geografické, historické a lingvistické o osadách existujících či zaniklých od roku 1046/1078 do poloviny 20. století na území Zlínského kraje. Tento region byl zvolen záměrně, část leží na starém sídelním území, na němž – jak se ukázalo – se opravdu setkáváme s nejstaršími typy oikonym, které již nezasahují do míst ve vyšší nadmořské výšce, část je naopak hornatá a odolávala kolonizaci, osídlení je řidší a některé názvy osad jsou typické spíše pro anoikonymii (např. předložková jména). Navíc jde z jazykového hlediska o region převážně český, německá kolonizace je zastoupena minimálně – tím se liší od Šrámkem podrobně zkoumaného území severovýchodní Moravy a Slezska, kde se kromě němčiny výrazně uplatňuje i vliv polštiny, a od Luttererem zvoleného povodí Orlic, kde je zaznamenán výrazný podíl německé kolonizace. Odpadá tak proto zkoumání smíšených jmen či pozorování česko německé dvoujmennosti osad. Místní jména německého původu jsou uvedena v kapitole 7.11.2. V teoretické části seznamujeme s geografií a historií regionu, aby bylo naplněno krédo toponomastické práce – využití historických, geografických a lingvistických poznatků. Zjišťujeme, že část území je osídlena již od pravěku a patří po tisíciletí k permanentně obydleným regionům, je křižovatkou starých obchodních cest a v době historické byla centrem prvního státního celku vytvořeného na našem území. S rostoucí nadmořskou výškou ubývá starobylých typů jmen, nově osídlovaná území jsou spojena především s domácí kolonizací, případně s kolonizací ze slovenské strany hranice. Poté se věnujeme popisu základních toponomastických monografií a prací slovníkového typu. Dále se zabýváme teorií vztahových modelů, kterou pro toponymii rozpracoval Rudolf Šrámek. Na základě této teorie jsme došli k těmto závěrům: Jednoznačně nejfrekventovanějším vztahovým modelem je model IV „čí“, který vyjadřuje posesivitu ve vztahu k lidem (IVA – „čí lidé“) i k majetku (IVB – „čí majetek“). Jména vyjadřující posesivitu vznikají na našem území od nejstarších dob, v novější době dochází k analogickému tvoření pomocí nejčastějších sufixů –(ov)ice a –ov. Typy charakteristické pro nejstarší sídelní areál: místní jména odvozená od nezkrácených podob složených osobních jmen (VM IVA, VM IVB) místní jména se sufixem –any (VM IA) místní jména vytvořená ze zaměstnaneckých obyvatelských jmen (VM IIA)
86 kompozita, z nichž část tvoří tzv. přezdívková jména (VM IIIA) místní jména z OJ + jь Typy charakteristické pro území rozšiřující nejstarší sídelní areál: Újezd, Újezdec místní jména s předponou Ne Typy charakteristické pro novější osídlení (hornatější oblasti jsou velmi blízké typologii osídlování Českomoravské vrchoviny): Lhota, Lhotka ova > ová ina deminutiva –ovice → ůvky a deminutiva z –ice → zdloužení vokálu v základu + ky místní jména z OJ s t ovým komponentem Typy charakteristické pro pojmenování osad v nové době (po roce 1650): analogické používání nejčastějších sufixů –(ov)ice a –ov, odvozování od příjmí a příjmení tvoření dvouslovných a víceslovných názvů (často byrokratická záležitost) Jsme si vědomi toho, že toto seřazení do soustavy podle vztahových modelů není vyčerpávající, nabízí se samozřejmě rozpracování dle slovotvorných/strukturních modelů (SM) a slovotvorných/strukturních typů (ST) včetně zachycení struktury víceslovných pojmenování (jejichž repertoár není zdaleka tak pestrý jako u anoikonym).
87 Seznam literatury Bělič, J., Kamiš, A., Kučera, K. Malý staročeský slovník . Praha: SPN, 1978. Blanár, V. Apelatívna a propriálna sémantika. Jazykovedný časopis ,1980, 31, 1, str. 3 – 13. Blanár, V. Motivačný model v onomastike. Jazykovedný časopis , 1990, 41, 2, str. 113 – 120. Blanár, V. Teória vlastného mena: status, organizácia a fungovanie v spoločenskej komunikácii . Bratislava: Veda, 1996. Boháč, Z. Přínos jazykovědy k dějinám osídlení českých zemí. Acta onomastica, 1995, XXXVI, str. 38 – 41. Dokulil, M. Status tzv. vlastních názvů. Slovo a slovesnost , 1977, 38, str. 311 – 319. Dokulil, M. Tvoření slov v češtině 1. Teorie odvozování slov . Praha: Nakladatelství ČSAV, 1962. Dokulil, M. Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen . Praha: Nakladatelství ČSAV, 1967. Gebaurer, J. Historická mluvnice jazyka českého III/1 . Praha: ČSAV, 1960. Harvalík, M. Synchronní a diachronní aspekty české onymie . Praha: Academia, 2004. Hosák, L. Z problematiky zakládání osad v novější době (1650 – 1850). Časopis Společnosti přátel starožitností českých , 1958, 66, str. 203 – 211. Hosák, L., Šrámek, R. Místní jména na Moravě a ve Slezsku I . Praha: Academia, 1970. Hosák, L., Šrámek, R. Místní jména na Moravě a ve Slezsku II . Praha: Academia, 1980. Hosák, L., Weigel, B., Horák, B.: Historický místopis země Moravskoslezské . Praha: Společnost přátel starožitností československých, 1933 – 1938. Karlík, P., Nekula M., Pleskalová, J. (eds.) Encyklopedický slovník češtiny . Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. Kramařík, J. Tři etnografické příspěvky k otázce mýcení a mytebních jmen. ZMK , str. 324 – 330.
88 Kramoliš, Č. Rožnovský okres . Brno: Musejní spolek v Brně, 1907. Lamprecht, A., Šlosar, D., Bauer, J. Historická mluvnice češtiny . Praha: SPN, 1986. Langerová, B. Zlínský kraj . Zlín: ACR Alfa, 2006. Lev, S. – Šaur, V. Místní jméno Střítež. Acta onomastica , 2005, 46, str. 105 – 110. Lutterer, I. Vývoj místních jmen a osídlení v povodí Orlic . Choceň: Knižnice Orlického muzea v Chocni, 1969. Lutterer, I. Cizí zeměpisné názvy na českých mapách. Onomastica , 1968, 13, str. 129 – 141. Lutterer, I. K českým místním jménům typu „Kozojedy“. Slavica Pragensia , 1978, XXI , str. 235 – 239. Lutterer, I. Postup osídlování Čech očima onomastika. Naše řeč, 1997, 80, 1, str. 8 – 12. Lutterer, I. Psychologie pojmenování a tzv. přezdívková jména místní. Naše řeč , 1964, 47, str. 81 – 87. Lutterer, I., Majtán, M., Šrámek, R.: Zeměpisná jména Československa . Praha: MF, 1982. Lutterer, I. Šrámek, R. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku . Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2004. Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého . Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. Majtán, M. Toponymum a onymická situácia. Jazykovedný časopis , 1979, 30, 1, str. 40 – 43. Majtán, M. Z problematiky predložkových zeměpisných názvov. Jazykovedný časopis , 1971, XXII , 1, str. 41 – 48. Malenínská, J. K problematice místních jmen Řepy, Říčany, Říčky. Acta onomastica , 2002, XLIII, str. 39 – 42. Malenínská, J. K zaniklým apelativům v toponymii Čech. In: Olivová – Nezbedová, L., Knappová, M. Pomístní jména v Čechách . Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 1995, str. 169 – 201.
89 Michálek, E. Česká místní jména typu Podhoří, Podhora. ZMK , str. 303 – 305. Nekuda, V. Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu . Brno: 1961. Nekuda, V. (red.) Uherskohradišťsko . Brno: Muzejní a vlastivědná apolečnost v Brně, 1992. Nekuda, V. (red.) Okres Vsetín: Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko . Valašské Meziříčí: Hvězdárna Valašské Meziříčí, 2002. Nekuda, V. (red.) Zlínsko . Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1995. Němec, I. K problematice místních jmen deverbativních. ZMK, XXI, str. 493 – 498. Olivová – Nezbedová, L. Místní jména tvořená příponou –ina z názvů zvířectva. OZ ČSAV , 1985, 26, str. 440 – 458. Peřinka, F. Kroměřížský okres . Brno: Musejní spolek v Brně, 1911. Peřinka, F.V. Politický okres Kroměříž . Olomouc: Učitelská jednota v župě olomoucké, 1930. Pleskalová, J. Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku . Jinočany 1992. Polívková, A. Cizí jména zeměpisná. In: Petr, J., Polívková, A. Praktické kapitoly ze spisovné češtiny . Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, 1987, str. 28 – 51. Pokluda, Z. Sedm století zlínských dějin . Zlín: Klub novinářů Zlín a Zlínské tiskárny, 1991. Polívková, A. Naše místní jména a jak jich užívat . Praha: Academia, 1985. Profous, A. Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam, změny . Praha: ČSAV, díl I. 1947 1. vyd., 1954 2. vyd., díl II 1949, díl III 1951, díl IV 1957. Spal, J. Co znamenalo místní jméno Mrchojedy? ZMK , 1972, XIII, str. 163 – 167. Spal, J. K problematice plurálních místních jmen. Onomastica, 1971, XVI, 1 – 2, str. 5 – 17. Svoboda, J. , Šmilauer, V. Místní jména v Čechách V . Praha: Nakladatelství ČSAV, 1960. Svoboda, J. Staročeská osobní jména a naše příjmení . Praha: Nakladatelství ČSAV,1964. Šlosar, D. , Večerka, R.: Spisovný jazyk v dějinách české společnosti. Praha: SPN, 1982.
90 Šmilauer, V. Atlas místních jmen v Čechách. I. Úvod. II. Mapy . Praha: Místopisná komise ČSAV, 1969. Šmilauer, V. Osídlení Čech ve světle místních jmen . Praha: Nakladatelství ČSAV, 1960. Šmilauer, V. Česká deminutivní místní jména z apelativních základů. Slavica Pragensia , 1968, X, str. 285 – 296. Šmilauer, V. Úvod do toponomastiky . Praha: SPN, 1966. Šrámek, R. Areál onymický a areál dialektový In: E. Breza, Nazewnictwo obszarow jezykowo mieszanych . Wroclaw Krakow Warsawa Gdansk 1981, str. 157 – 166. Šrámek, R. Jak vznikal slovník Místní jména na Moravě a ve Slezsku. In: Sborník prací historických XVI. Olomouc: UPOL, 1999, str. 153 – 157. Šrámek, R. Kategorie času a propriální systém. Onomastica , 1984, 29, str. 33 – 43. Šrámek, R. Moravskoslezská místní jména s Ne . Onomastické práce I , 1966, str. 97 – 103. Šrámek, R. Moravskoslezská místní jména se zakončením –nice, novice, ňovice. Slavica Slovaca , 1970, 5, s. 313 – 319. Šrámek, R. Plurál v pomístních jménech (na materiálu ze Slezska). In: České, polské a slovenské jazykové a literární souvislosti , Olomouc: UPOL 2003. Šrámek, R. Problematika studia přezdívek obcí (na materiálu z Moravy a Slezska). Národopisné aktuality , 1977, XIV, 1, str. 29 – 54. Šrámek, R. Problematika tvoření deminutivních místních jmen v češtině. Slavia , 1970, 39, s. 377 – 398. Šrámek, R. Slovotvorný model v české toponymii. SaS , 1976, 37, str. 112 – 120. Šrámek, R. Soustava místních jmen na severovýchodní Moravě a ve Slezsku. Slezský sborník , 1965, 63, str.368 – 397.
91 Šrámek, R. Teorie onomastiky a roviny propriálního pojmenování. SaS , 1986, 47, str. 16 – 28. Šrámek, R. Toponymické modely a toponymický systém. SaS , 1972, 33, str. 304 – 318. Šrámek, R.: Úvod do obecné onomastiky . Brno: Masarykova univerzita, 1999. Vencálek, J. a kol. Valašsko. Geografie místního regionu . Kroměříž: Školský úřad Kroměříž; Vsetín: Školský úřad Vsetín; Zlín: Školský úřad Zlín,1993. Vykoupil, L. Slovník českých dějin . Brno: Georgetown, 1994.
92