www.jekacs.cz, e-mail: [email protected]

PRŮVODCE PRO VEDOUCÍHO SKUPINY DOPLNĚK

IRSKO

BEARA PENINSULA

LETNÍ POBYTY

2016

JEKA–CS, K Lomu 889, 252 29 Dobřichovice, Praha západ, tel. 257 712 049, 602 398 263, 602 215 376, fax: 257 710 307, 257 710 388

V této části Průvodce naleznete podrobné informace a popisy městeček a obcí, přírodních zajímavostí, tras, památek megalitických, keltských i křesťanských, i poznámky k mytologii. Na své denní výlety si tak můžete vzít s sebou vždy jen několik stránek týkajících se vašich cílů.

POLOOSTROV BEARA PENINSULA ...... 3 OBCE A MĚSTA NA POLOOSTROVĚ BEARA ...... 11 OSTROVY BANTRY BAY A TRAJEKTY ...... 28 - PAMÁTKY A ZAJÍMAVOSTI NA TRASE ...... 42 PŘÍRODNÍ REZERVACE GLENGARRIFF ...... 55 TURISTICKÉ CÍLE V MÍSTECH UBYTOVÁNÍ ...... 58 DALŠÍ ZAJÍMAVÉ CÍLE NA TRASE DO/Z UBYTOVÁNÍ...... 61 WHISKEY A PIVO ...... 63 DUBLIN……………...... 64

Přílohou textových Průvodců jsou samostatné mapy: 1:50 000 - turistická mapa poloostrova Beara Peninsula a okolí, s vyznačenou trasou Beara Way. Mapy ostrovů nacházejících se v zálivu Beara Bay: Dursey Island, Bere Island, Whiddy Island a Garrinish Island s vyznačenými trasami a památkami.

2 POLOOSTROV BEARA PENINSULA

Beara Peninsula Beara (irsky: Béarra) nebo Beara Peninsula je poloostrov na jihozápadním pobřeží Irska, ohraničený zálivem Bay (nebo také Kenmare River) na severní straně a zálivem Bantry Bay na jihu. Od pevniny se odděluje v linii ústí řek Roughty na severu a Coomhola na jihu. Severní část poloostrova, od města Kenmare do obce Ardgroom je součástí hrabství Kerry, zatímco zbytek přináleží baronství Bantry v hrabství . Historie jména Beara Podle legeny, v prvních stoletích našeho letopočtu, Conn Céad Cathach (Con ze sta bitev) bojoval divokou bitvu proti Owen Mór, král Irska na Cloch Barraige. Owen byl těžce zraněn v bitvě. Ti z jeho následovníků, kteří přežili, ho převezli do Inis Greaghraighe (nyní známé jako Bere Island), bezpečného místa pro zotavení. Zde ho víla Eadaoin ho vzala k sobě do „grianán“ (altánek), kde ho ošetřovala, dokud nebyl zase zdravý. Toto místo má dnes jméno Greenane. Owen a jeho následovníci pak se plavili jih, až dorazili do Španělska. Zde se Owen setkal s dcerou krále Kastilie, Hebera Móra, s Bearou a oženil se s ní. Později se Owen a Beara s velkou armáda se plavili nazpět a přistáli v Greenane. Owen vzal svou ženu na nejvyšší kopec na ostrově a při pohledu přes přístav nazval ostrov i celý poloostrov "Beara" na počest své manželky. Rossmacowen, Kilmacowen a Buaile Owen jsou s největší pravděpodobností pojmenovány po synech Owena Móra. Podle místní tradice Owenova manželka, princezna Beara, byla pohřbena v Ballard Commons, v odlehlém a klidném údolí mezi horami Maulin a Knocknagree. Poloha poloostrova Poloostrov probíhá ve směru od severovýchodu na jihozápad, jeho maximální délka je 51 km a maximální šířka 18 km. Minimální šířka je jen 0,5 km v oblasti mysu Crow Head. Směrem na jihozápad se poloostrov postupně zužuje a v západní části poloostrova vybíhají do oceánu malé poloostrovy zakočené mysy - Cod's Head, Black Ball Head, Garnish Point a Crow Head. Pobřeží je velmi členité, do pevniny se zařezávají mnohé zátoky a zálivy: na severu Lehid Harbour, Kilmakilloge Harbour, Ardgroom Harbour, na západě Coulagh Bay a Garnish Bay, na jihu Bear Haven, Harbour a Glengarriff Harbour. Při jižním pobřeží leží ostrov Beara Island a v zálivu Glengarriff ostrov Garinish Island, při západním pobřeží Dursey Island, a u severního leží několik menších ostrovů, např. Inishfarnard, Ormond's Island, Dinish Island. Na východě zálivu Bantry Bay, u města Bantry, leží ostrov Whiddy. Města a obce Největším sídlem poloostrova je městečko /Castletown Bearhaven, mezi větší obce patří Glengarriff, Adrigole, Lauragh, Ardgroom, a Allihies. Nejbližšími většími městy je Bantry ve východní části Bantry Bay a na severu Killarney, v hrabství Kerry. Pohoří na poloostrově Povrch polostrova je hodně členitý s řadou nízkých pískovcových hor. Východní část pokrývá pohoří Caha Mountains (irsky: a Cechach). Nejvyšší horou je (685 m n. m.). Další vrcholy jsou Knockowen (658 m n. m.), Coomnadiha (642 m n. m.), Caha (608 m n. m.), Lackabane (602 m n. m.), Coomacloghane (598 m n. m.), Mountain (573 m n. m.) Západní část poloostrova pokrývá poměrně úzké pohoří Slieve Miskish Mountains. Z desítek vrcholů jsou pojmenovány jen čtyři hory: Knocknagallaun (376 m n. m.) Knockgour (481 m n. m.) Knockoura, irsky: Cnoc Cumhra (490 m n. m.) a Miskish Mountain (386 m n. m.). "Sliabh Mish" je prý pojmenováno po mytologické keltské princezně, která byla známá svou krutostí. Předěl mezi pohořími tvoří silnice R571 mezi Castletownbere na jihu a Eyeries na severu poloostrova. --- Mapky některých vrcholů s popisy cest různých návštěvníků poloostrova zde: http://mountainviews.ie/summit/240/?PHPSESSID=p05tlic4qf6s681q9tdk7a0oi0 Fotografie: http://www.johneaglephoto.com/bearamountains.html https://en.wikipedia.org/wiki/Hungry_Hill Přírodní zajímavosti Nejteplejší místo Irska je v obci Adrigola, u Adrigole Bridge. Sladkovodní mušle, které žijí v oblasti u obce Ardgroom jsou více než 100 let - nejstarší žijící měkkýšů na poloostrově. Poloostrov Beara je domovem pro jednoho z nejvzácnějších ptáků v Irsku - Chough/kavče Nejvyšší bříza v Irsku roste v Lauragh, je to 25 m vysoká bříza pýřitá/Betula pubescent. V lese Glengarriff Forest rostou nejstarší duby v Irsku.

3

Vodstvo Řeky na poloostrově jsou krátké. Nejdelší z nich pramení v pohoří Caha Mountains, stéká nejdříve na východ okolo Bonane a vlévá se u Kenmare do zálivu Kenmare Bay (nebo též Kenmare River). Mnoho potoků a říček vytéká z horských jezer. Především v pohoří Caha se nachází několik ledovcových jezer, například: Lough Inchiquin, Cloonee Loughs, Glenbeg Lough, Glanmore Lake, Barley Lake, Glenkeel Lough, Lough Shanoge, Lough Derreenadavodia a Cummer Lough. U obce Adrigole se nachází u hory Hungry Hill největší irský vodopád Mare's Tail. Je to kaskádový vodopád, který je napájen vodou z jezera Coomadavallig nad údolím Coomgira a přístavem v Adrigole. Vodopád, dříve známý jako Mare Mane, měl vždycky velkou přitažlivost pro místní obyvatele a turisty. Vodopád je za pěkného počasí nepřehlédnutelný. V roce 2012 byl ve filmu Neila Jordana „Byzantium“ zbarven načerveno. http://ringofbeara.com/gems/the-mares-tail-waterfall/ Poloha vodopádu u Hungry Hill: viz mapa Bantry Bay je jedním z nejlepších a nejbezpečnějších přístavů v Evropě. Záliv je velmi hluboký a dobře chráněný, proto byl využíván už od nestarších dob rybáři a obchodním loďstvem jako bezpečný přístav. Po staletí tu kotvily flotily z Anglie, Španělska, Francie a Holandska, platily přístavní poplatky a rybářské daně O'Sullivanu Bére, který záliv kontroloval.

K historii klanu O'Sullivan Beare Beara bylo tradiční sídlo moci klanu O'Sullivan Beare. Klan O'Sullivans byl vyhnán ve 12. století Normany z Knockgraffon, poblíž Clonmel, a usadil se později po obou stranách zálivu Kenmare Bay a na poloostrově Beara peninsula. O'Sullivanovi byly králem Irska Turlough Mór O'Connor přiděleny pozemky v okolí Bantry Bay jako odměna za útok na klášter v Cong. Ppozději si stejné místo zvolili i mniši z hrabství Mayo. O'Sullivan spolu s mnichy kontrolovali záliv a přístav. Jako opevnění a ochrana obchodu byl vystavěn hrad Tower House, Reenavanny Castle of O'Sullivan Bere. Hrad byl zbořen během Cromwellových válek a nakonec podlehl v bouři v roce 1920. Hrad Dunboy byl jedním z posledních míst irského odporu po v bitvě u . S klanem O'Sullivan je spojeno 32 hradů, ale jen 4 z nich nebo jejich pozůstatky dodnes existují. Podrobně viz oddíl Obce a města na poloostrově Beara a Beara Way: Castletownbere(), Kealkill (Carriganas Castle) a (Ardea Castle) http://tuosist.com/history/Entries/2013/6/26_OSullivan_History_And_Genealogy.html https://en.wikipedia.org/wiki/O'Sullivan Bantry Bay je jedním z nejlepších a nejbezpečnějších přístavů v Evropě. Záliv je velmi hluboký a dobře chráněný, proto byl využíván už od nestarších dob rybáři a obchodním loďstvem jako bezpečný přístav. Po staletí tu kotvily flotily z Anglie, Španělska, Francie a Holandska, platily přístavní poplatky a rybářské daně O'Sullivanu Bére, který záliv kontroloval. https://sk.wikipedia.org/wiki/Beara_%28polostrov%29 http://www.bhs.ie/ http://www.discoverireland.ie/Ireland-s-Islands/South-West-%28Kerry%29

K mytologii Bohyně Cailleach Beara (Chailleach Bhéarra) je jednou z nejstarších mytologických bytostí v Irsku. Cailleach Beara je obvykle spojována zejména s regiony Kerry a Cork. Cailleach Beara je bohyní, která má ve své moci dávat králům právo vládnout v jejich zemi. Obvykle se objevuje jako stará žena, která např. hrdinu vyzve ke společné noci a poté se promění v krásnou ženu. Cailleach Beara se stále obnovuje a prochází mnoha životy, od mládí do stáří. V pověstech se praví, že měla přes padesát dětí v pěstounské péči, její vnoučata a pravnoučata tvořily prý kmeny v oblasti Kerry a okolí. Cailleach, aur Hag, znamená také babiznu, čarodějnici - jednu ze tří personifikací Velké bohyně (další jsou Dívka a Matka bytí). Je jednou z nejstarších a nejsilnějších mytologických bytostí, jejíž síla se stále obnovuje. Stanovila prý pravidlo, že bude vládnout jen v zimních měsících – proto vždy zkamení na Bealtaine (=1. května) a zpět svou lidskou podobu získá na Samhain (=1. listopadu). Někteří se domnívají, že v zimě se stává polovinou Bridget, jiné extrémně silné irské bohyně. --- V Kilcatherine, poblíž Eyeries se nachází mytologické místo „Hag of Beara“ – viz oddíl Obce a města na poloostrově. V Ardgroom u jezera Glenbeg Lake jsou prý pohřbeny čtyři mytologické děti Lir – více viz oddíl Obce a města na poloostrově Beara, Adgroom

4 K irské historii a Devítileté válce Po celé 1. tisíciletí n. l. nebylo Irsko jednotným státem. Existovaly zde desítky túath, menších či větších „království“, jejichž náčelníci mezi sebou často bojovali. Žádnému se nepodařilo založit dynastii, která by dokázala sjednotit celé Irsko. Od roku 795 začali do Irska podnikat nájezdy Vikingové, kteří drancovali kláštery a vesnice a odváželi vše cenné do své domoviny. Vikingové postupem času zřizovali na pobřeží stálejší osady, které se vyvíjely v města (Dublin, Wexford, Waterford, Cork, Limerick) a ovládali části Irska. Roku 1014 irský velekrál Brian Bóruma sice dokázal zlomit vikingskou moc, ale ve vítězné bitvě u Clontarfu sám padl. Irsko se znovu ponořilo do drobných, ale ustavičných válek mezi několika vůdčími královstvími. Roku 1166 byl vládce východoirské provincie , král Diarmuid Mac Murchada, svržen svými protivníky a utekl se s prosbou o pomoc za anglickým králem Jindřichem II. Když Jindřichovu normanskému šlechtici Richardu FitzGilbertovi de Clare přislíbil svržený král Diarmuid Mac Murchada svou dceru a dědictví, ten se mu zavázal svou pomocí a roku 1169 se vylodil v Irsku. Normané v Diarmuidových službách dosáhli rychle řady vítězství a když roku 1171 Diarmuid Mac Murchada zemřel, zdědil jeho panství Richard de Clare. O svrchovanost nad dobytým územím se záhy přihlásil král Jindřich II., který je udělil svému nejmladšímu synovi, pozdějšímu králi Janu Bezzemkovi. Od roku 1175 bylo Irsko jako takzvané Panství Irské / Lordship of pod svrchovaností anglických králů. V praxi se ale postupně oblast pod kontrolou vlády zúžila na Pale, oblast kolem Dublinu, zbytek země byl řízen gaelskými vrchnostmi. Do poloviny 13. století se většina Irska ocitla v majetku anglo-normanské šlechty. Země byla postupně členěna na hrabství, podle anglického vzoru byly zaváděny porotní soudy a parlament v Dublinu, stavěly se kamenné hrady namísto dosavadních dřevěných. Zejména ve vnitrozemí vznikala nová města (dosud jich z vikinských časů v Irsku bylo jen několik při pobřeží). Třebaže do Irska proudili přistěhovalci z Anglie a Skotska, postupem času většinou přijímali irský jazyk a zvyky. Angličtí králové byli vázáni válkami ve Francii a domácími boji o trůn. Angličanům v Irsku nepomohla ani nařízení, zakazující irské oděvy, řeč či smíšená manželství, jako byly například Kilkennyské výnosy (The Statutes of Kilkenny) z roku 1366. Díky těmto zákazům vypuklo téhož roku irsko-normanské povstání. Irský jazyk a literatura zažívaly ve 14. a 15. století svůj druhý vrchol. Král Jindřich VIII zahájil politiku dobytí a kolonizace v roce 1530. V letech 1594 až 1603 probíhaly v Irsku velké vzpoury vedené Hughem O'Neilem, Aodh Ruadh Ó Dónaillem a Aodh Mag Uidirem. Irští šlechtici, podporovaní Španěly, se vzbouřili proti Angličanům. V této tzv. Devítileté válce získali řadu vítězství. Zatímco se Angličané soustředili na potlačení vzpoury v Irsku, vyslali Španělé v letech 1596 a 1597 dvě námořní výpravy. Obě byly neúspěšné, první byla zničena v bouři a druhá musela čelit nepříznivému počasí a nedorazila ani k anglickému pobřeží. Španělský král Filip II. zemřel roku 1598 a jeho následník Filip III. pokračoval v bojích již s menší intenzitou. V roce 1599 vyslala Alžběta do Irska vojsko vedené jejím oblíbencem Robertem Devereuxem, 2. hrabětem z Essexu, ale ten nebyl schopen dosáhnout rozhodujícího výsledku a bez jejího svolení se vrátil zpět. Byl nahrazen Charlesem Blountem, kterému trvalo tři roky, než vzbouřence porazil. Bitva u Kinsale: Na konci roku 1601 vyslali Španělé expediční sbor na podporu vzbouřenců do jižního Irska. Vojáci vstoupili v počtu 3.000 do města Kinsale, ale bezprostředně poté museli čelit obléhání Angličany. Na podporu obléhaných Španělů dorazili irští vzbouřenci, ale vlivem špatné koordinace zvítězili v bitvě u Kinsale Angličané. Této bitvy se zúčastnil Donal O'Sullivan Cam Beare. Španělé nechtěli držet Kinsale a tak přistoupili na návrh Angličanů a vrátili se domů. Poté co na anglický trůn nastoupil v r. 1603 král Jakub I. bylo jeho prvním záměrem uzavření mírové dohody se Španěly. Dohoda byla podepsána v Londýně roku 1604. Bitva u Kinsale byl konečnou bitvou v dobytí gaelského Irska Anglií. A ukončila tak tzv. Devítiletou válku, ve které irští vůdci, např. Aodh Mór Ó Néill, Aodh Rua Ó Dónaill, bojovali proti anglické vládě. Výsledek bitvy Kinsale byla zničující na stávající irskou kulturu a způsob života. Vhledem k tomu, že vůdci gaelské aristokracie uprchli do kontinentální Evropy, zanechali po sobě mocenské vakuum a tím uvolnili zemi anglické nadvládě. Královna Alžběta I. (1533 – 1603) vládla království Anglie a Irska od r. 1558 až do své smrti v roce 1603. V Irsku uplatňovala politiku darování půdy v Irsku svým dvořanům, aby tak omezila možnost vytvoření základny vzpour podporovaných Španěly. Vzpoury byly potlačovány taktikou spálené země a zabíjení obyvatel (včetně žen a dětí). Uvádí se, že například při potlačení vzpoury roku 1582 bylo zabito na 30.000 Irů. Irští katolíci využívali jakoukoli možnost spiknutí s jejími nepřáteli. --- Za vlády královny Alžběty byl přijat protestantismus jako základ dalšího rozvoje Anglikánské církve. Všichni veřejní činitelé byli nuceni přísahat oddanost panovnici jako vrchnímu hodnostáři Anglikánské církve, jinak se vystavili nebezpečí zbavení funkce. Byl také přijat zákon o náboženské jednotě, který stanovil povinnou návštěvu anglikánských bohoslužeb a povinnost používání Knihy společných modliteb (Book of Common Prayer) ve verzi revidované roku 1552.

5 Jakub II. Stuart (1633 - 1701) byl v letech 1685 -1688 králem Anglie, Skotska a Irska. Jakubova politika směřující k posílení královské moci a ke zrušení restrikcí namířených proti katolíkům vyvolávala od samého počátku všeobecnou nevoli. Jakub II. se dopustil zásadní chyby, když se snažil za každou cenu obsadit co nejvíce úřadů v zemi svými stoupenci. Narušil tím dosavadní samostatnost univerzit, nezávislost soudů, svobodu v obsazování provinčních úřadů místními lidmi, organizaci armády a námořnictva i samostatnost anglikánské církve. Počet stoupenců katolického krále byl od samého počátku malý, jelikož katolíci tvořili v té době asi jen pouhá 4 % obyvatel země. Po svém vyhnání ze země žil v exilu ve Francii, kde nadále užíval královský titul. Od roku 1697 byl mezinárodně uznaným králem Anglie, Skotska a Irska de iure, zatímco jeho konkurent Vilém III. Oranžský vládl jako král Anglie, Skotska a Irska de facto. Jakub II. byl posledním katolickým králem Anglie, Skotska (jako Jakub VII.) a Irska (pokud nepočítáme jeho potomky, kteří si trůn nárokovali, ale žili v exilu a neměli reálnou moc). Byl také posledním králem, který se tituloval jako král Skotů. https://cs.wikipedia.org/wiki/Al%C5%BEb%C4%9Bta_I. https://en.wikipedia.org/wiki/Siege_of_Kinsale https://cs.wikipedia.org/wiki/Dev%C3%ADtilet%C3%A1_v%C3%A1lka https://en.wikipedia.org/wiki/Elizabeth_I_of_England

K zákonu Penal Laws (irsky: Na Péindlíthe) Konfederace a dobytí Oliverem Cromwellem Roku 1641 vypuklo v Ulsteru povstání, které se rozšířilo po celé zemi. Povstalci, kteří o sobě prohlašovali, že jednají ve jménu krále Karla I. proti anglickému parlamentu, vytvořili tzv. Irskou katolickou konfederaci (Irish Catholic Confederation) se sídlem v Kilkenny. V roce 1649 se Oliver Cromwell vylodil v Irsku a do roku 1652 Konfederaci krutě potlačil. Cromwellovské tažení bylo nejkrutější válkou, jakou Irsko ve svých dějinách zažilo. Bída a trápení doby Cromwellova tažení je připomínána i v mnoha irských písních, například v písni „Irish Ways And Irish Laws“, kde se přímo zpívá: „…Cromwell and his soldiers came, started centuries of shame…“ Následky porážky byly pro katolíky zničující. Katolíci byli vyloučeni z irského parlamentu. Jestliže před rokem 1641 vlastnili (s výjimkou již dříve konfiskovaného Ulsteru) většinu půdy v zemi, nyní jim byla na základě zákona o vypořádání „Act of Settlement“ z roku 1652 z velké části odebrána a přidělena protestantům. Penal Laws je soubor trestních zákonů, které měly donutit irské římské katolíky a protestantantské disidenty (např. presbyteriány) přijmout státem uznávanou anglikánskou církev. V důsledku působení Cromwellovy kampaně proti Irům, a pozdějšího zákona tzv. Penal Laws (1690-1750), bylo sloužení katolických mší obtížné a životu nebezpečné, přesto se na mnoha izolovaných místech katoličtí kněží snažili o dodržování náboženských obřadů. Obřady se prováděly tajně v přírodě, jako oltáře sloužily například kamenné desky, tzv. Mass Rock, viz níže. Sedmnáct katolických mučedníků z tohoto období bylo blahořečeno v roce 1992. Katoličtí biskupové byli vyhnáni, kněží a presbyteriánští kazatelé se museli registrovat podle zákona o registraci Act. 1704 soudu, zaplatit 50 liber a stvrdit, že zůstanou v kraji svého působení. V druhé části zákona stálo, že pokud katolický kněz konvertuje do irské církve, obdrží podporu 20 liber na každého obyvatele v oblasti, kde slouží. Pokud se některý kněz nechtěl registrovat, mohl opustit Irsko do 20. 7. 1704. Pokud nebyl dále registrován, byl po 24. 6. 1705 deportován z Irska. V případě, že by se některý z nich vrátil, měl být odsouzen za velezradu. K vyhledávání neregistrovaných knězů a kazatelů podle zákona 1709 byli zaměstnáváni tzv. lovci presbyteriánů. Všechny zbývající trestní zákony byly nakonec zrušeny Spojeným královstvím Velké Británie a Irskem (to znamená před rozdělením irského svobodného státu) vládou Irska v roce 1920. https://en.wikipedia.org/wiki/Penal_Laws_%28Ireland%29, www.britannica.com/event/Penal-Laws

6 K megalitickým památkám na poloostrově Beara peninsula Na poloostrově Beara se nalézá 511 historických památek, z nichž některé se datují do roku 2.000 př. n. l., například v oblasti Bonane Valley, včetně unikátních menhirů s písmem Ogham – viz oddíl Beara Way Kromě Menhirů, dolmenů a klínových hrobek můžete na poloostrově vidět pozůstatky tzv. Fulacht fiadh, zvláštních míst, označovaných jako společná místa pro vaření, jámy pro vaření. Vyskytují se v Irsku, Anglii, Skotsku, Walesu a na ostrově Man. Nejvíce lokatit se nachází v Irsku - více než 4.500, zhruba 2.000 se nacházejí v hrabství Cork. Pro vytvoření Fulacht fiadh musely být splněny tři podmínky: blízkost vodních zdrojů, (prameny, řeky a potoky, nebo tam, kde jsou podmáčené půdy), blízkost zdroje vhodného typu kamene (který byl získáván blízko povrchu) a zdroje paliva, tzn. blízkost lesa. Když tato místa byla opuštěna a přestala být používána, byla později lidmi opět vyhledávána jiná podobná lokalita a stavěna v blízkosti jiná Fulacht fiadh, proto se jámy někdy nacházejí ve skupinách podél vodních toků.

Předpokládá se, že tyto jámy byly naplněny vodou, do nichž se vhodily vyhřívané kameny, až byla voda vařící a v ní se vařilo maso. Poblíž těchto jam se nacházejí často ohořelé, spálené a puklé kameny. Při rekonstrukci v Ballyvourney, poblíž Macroom v hrabství Cork, byly pokusy s ohřátím vody a vařením masa tímto způsobem úspěšné. Jámy měly rozměr v průměru zhruba 2 x 1 m, s hloubkou cca 0,5 m i více. Byly nalezeny jak malé jámy lemované velkými kameny, i jiné tak veliké, že by se v nich mohl vykoupat člověk. Radiokarbonové datování naznačuje, že většina fulachtaí fiadh byla postavena během střední k pozdní doby bronzové (cca 1.500 - 500 př. n. l.), ačkoli jsou známy i příklady z doby neolitu. Některé z nich byly používány až do středověku. Jen zřídka se v jejich blízkosti nacházejí pozůstatky obydlí. https://en.wikipedia.org/wiki/Fulacht_fiadh Bullaun je další prehistorickou památkou (termín používaný pro depresi v kameni), jedná se o prohlubeň ve tvaru misky naplněné vodou, někdy ozdobené rytinami, jako např. v Ballynacallagh (Petroglyphy/vyryté značky v kamenech). Můžete je spatřit např. na ostrově Dursey. Místní folklór často připisuje kamenům náboženský nebo magický význam, někdy také měla mít voda léčivé vlastnosti díky působení kamene. Rituální použití některých kamenů pokračovalo až do křesťanského období. Například St. Aid nebo také Áed mac Bricc byl biskupem v Killare in 6th-century. Prý při narození narazila jeho hlava na kámen, vytvořila prohlubeň, ve které se hromadila dešťová voda. Ještě ve středověkých literárních pramenech se nalézá odkaz, ve kterém tento svatý St. Aid léčil bolesti hlavy zvláštním zaříkáváním a léčivou vodou. Některá místa s památkami leží na soukromých pozemcích. Přístup organizují většinou místní komunitní skupiny, někde je závislý také na dobré vůli místních vlastníků půdy. Prosím, respektujte jejich majetek, pokud je třeba, vyžádejte si na místě jejich svolení pro průchod pozemkem, příp. zaplaťte majitelům malou částku za umožnění průchodu.(na poplatek upozorňujeme u každé takové lokality). Přímo v popisech turistických tras vás upozorňujeme na místa s megalitickými památkami, včetně informace, jak jsou místa značena anebo jak je nalézt. Místa jsou vyznačena i na turistické mapě Co. Cork.

Cillín - malý hřbitov, malé pohřebiště, malý kostel Jednalo se o neposvěcené pohřebiště v Irsku, pro děti nepokřtěné v době úmrtí, pro sebevrahy, trosečníky a námořníky, cizince, vrahy a někdy i pro jejich oběti. Některé z míst jsou staré více než 1.000 let, patrně souvisejí i s pohanskými pohřebními zvyky, které často přejímalo křesťanství. V dalším významu znamená cillín malý kostel. Slovo Cillín patrně pochází z latiny, kdy slova Cella znamená cela, buňka, ale i malý kostel nebo oratoř. Cela pak ve významu jako vězeňská cela nebo klášterní. Mnohé místní názvy jsou odvozeny z názvu místního kostela + jména místní mnich / světec. Cillin jako slovo se často vyskytuje v irských názvech, někdy v poangličtěném tvaru jako Killeen. Na mapě anebo v popise turistických tras jsou tato místa vyznačena. https://en.wikipedia.org/wiki/Cill%C3%ADn

7 K irským posvátným místům Holy Well Svatá studánka nebo posvátný pramen byl zdrojem uctívání v pohanských a později křesťanských dobách. Pojem „svatá studánka“ nebo „pramen“ se běžně používá k označení jakéhokoliv zdroje vody omezené velikosti (tedy ne jezero nebo řeka), v místě, kde prosakují přírodních prameny a které má nějaký význam ve folklóru oblasti, kde se nachází. Obvykle se k němu váže určitá legenda, jsou mu přičteny léčivé vlastnosti vody díky posvátné přítomnosti jeho strážného ducha nebo křesťanskému svatému. Často se na místě výtrysku pramenu konaly rituály. V křesťanských legendách se např. říká, že voda proudí díky působení světce, v pohanských dobách se mluví o keltských svatých. Někdy byla taková místa již od prehistorických dob označena křemenem, zvláště bílým - křemen prý zvyšuje léčivou sílu vody a je spojen s uzdravením. Svaté studánky se v různých formách vyskytují v mnoha kulturách, v různém náboženském prostředí a historických dobách, vždy však je základem lidský instinkt uctívat zdroj vody. Křesťanská církev si nakonec tato svatá místa přisvojila a pohanské bohy nahradila křesťanskými svatými, a tak získala další lidi pro své náboženství. Termín „haeligewielle“ je původem anglosaský, později došlo k jeho zevšeobecnění a přejmenování na Holy Well. Tento název se používá dodnes. V 17. a 18. století bylo módní záležitostí navštěvovat místa pramenů, od 19. století se tato místa začala zaznamenávat včetně místních dochovaných tradic. V roce 1836 vyšlo souborné dílo Philipa Dixona Hardyho - Holy Wells of Ireland a dílo Protestantské útoky na katolické obřady konané u svatých studní, které jsou pojmenované po křesťanských světcích. Tato svatá místa obvykle nejsou označena na mapách. Stává se, že jsou zničena při stavebních nebo zemědělských pracích. V popisech turistických tras vás upozorňujeme na některá místa, kde se posvátné studánky nacházejí. https://en.wikipedia.org/wiki/Holy_well http://irelandsholywells.blogspot.cz/

Mass rock (irsky: Carraig an Aifrinn) Jedná se o posvátný kamenný oltář, který byl používán při římskokatolických mších kolem poloviny 17. stol. Jiné pojmenování může znamenat také rokli nebo polní kapli, útes, malý oltářní kopec, skalní oltář, plochý kámen. Oltáře se nacházejí na místech, kde byly tajně slouženy mše - dodnes nejsou všechna místa prozkoumána a nalezena, některá se nacházejí na soukromých pozemcích. V důsledku působení Cromwellovy kampaně proti Irům, a pozdějšího zákona tzv. Penal Laws (1690-1750), bylo sloužení katolických mší obtížné a životu nebezpečné, přesto se na mnoha izolovaných místech kněží snažili o dodržování náboženských obřadů. Biskupové byli vyhnáni, kněží a presbyteriánští kazatelé se museli registrovat podle z r. 1704 u soudu, zaplatit 50 liber a stvrdit, že zůstanou v kraji svého působení. V druhé části zákona stálo, že pokud katolický kněz konvertuje do irské církve, obdrží podporu 20 liber na každého obyvatele v oblasti, kde slouží. Pokud se některý kněz nechtěl registrovat, mohl opustit Irsko do 20. 7. 1704. Pokud nebyl dále registrován, byl po 24. 6. 1705 deportován z Irska. V případě, že by se některý z nich vrátil, měl být odsouzen za velezradu. K vyhledávání neregistrovaných knězů a kazatelů podle zákona 1709 byli zaměstnáváni tzv. lovci presbyteriánů. V mnoha případech byl kamenný oltář, Mass rock, převzat z ruin některého kostela a převezen do venkovské oblasti, a na jeho vrcholu byl vytesán jednoduchý kříž. Protože bohoslužby byly nezákonné, informace o době konání mší byly sdělovány jen ústně mezi členy farnosti. Koncem 17. století se už mše častěji odehrávaly pod doškovou střechou, některé ze skalních oltářů byly využity jako vzory. Na některých posvátných místech se občas slouží mše i za dnešních dnů. Podobné kameny se nacházejí také ve Skotsku, kde byli presbyteriáni podobně postaveni mimo zákon a postihováni za náboženské obřady. V rámci informací o turistických trasách upozorňujeme přímo v popisech tras na některá místa, kde se kamenné oltáře nacházejí, celkový přehled všech posvátných v hrabství Cork najdete zde: http://www.findamassrock.com/#!cork1/c22n2

8 K vojenským objektům Věže Martello Připlutí ohrožujícího francouzského loďstva do Bantry Bay v roce 1796, neúspěšná povstání United Irishmen v roce 1798 a začátky napoleonských válek byly podnětem ke zvýšené potřebě vytvořit strategický plán, který vyřeší obranu irského pobřeží. Postupně byla v letech 1804 - 1807 vystavěna síť signálních věží – viz níže. Součástí této obranné linie západního pobřeží Irska byly i Martello věže. Většina věží byly samostatnými pobřežními pevnostmi. Obranné věže Martello byly inspirovány kulatými tvrzemi Torra di Mortella, které byly součástí většího janovského obranného systému, na Punta Mortella (Myrtle Point) v obci Saint-Florent, na Korsice. Projektantem byl Giovani Giacomo Paleari Fratino (el Fratin), jeho první věž byla dokončena v roce 1565. Už od 15. století stavěli Korsičané podobné věže na strategických místech po celém ostrově na ochranu pobřežních vesnic a loďstva před severoafrickými piráty. Irské Martello věže byly vysoké 12 - 15 m, většinou s dvěma podlažími, vstupní dveře byly několik metrů nad zemí. Vstupovalo se po žebříku, který mohl být rychle odstraněn. Díky kruhovému tvaru a tlustým zdem z masívního zdiva byly odolné vůči dělovým útokům. Z vrcholu věže byl rozhled 360°, na ploché střeše lemované nízkou zídkou bylo umístěno dělo na kruhové otočné platformě. Několk věží mělo i příkopy anebo byly v blízkosti vybudovány baterie pro větší ochranu. Obvykle zde velel 1 důstojník a 15 – 25 mužů. Věže Martello se využívaly hlavně v první polovině 19. století, časem ale zastaraly proti lépe vybavenému vojsku s novými výkonnějšími střelnými zbraněmi. Ve druhé polovině 19. století, za doby působení premiéra Lorda Palmerstona, bylo vystavěno rovněž mnoho pevnostních staveb, ty byly nazývány Palmerstonovy pevnosti – i když díky kruhovému půdorysu byly spojovány s věžemi Martello. Věže Martello, které se do dnešních dob zachovaly, jsou chráněny jako historické památky. S Martelo věžemi se setkáte na všech ostrovech v zálivu Bantry Bay – odkazy na ně najdete v popisech ostrovů a turistických tras v jednotlivých místech. http://www.buildingsofireland.ie/niah/highlights.jsp?county=CO&list=true https://en.wikipedia.org/wiki/Tour_de_Mortella https://en.wikipedia.org/wiki/Martello_tower https://en.wikipedia.org/wiki/Irish_Rebellion_of_1798

Signální věže Na pobřeží Irska byla vybudována siť 81 signálních věží. Věže představují 200 let staré telefony, jsou úplně první efektivním komunikačním systémem, který umožnil rychlý přenos důležitých informací. Byly zbudovány na poloostrovech, často v odlehlých místech, a byly obydleny hlavně v letech 1804 a 1806. Signál nebo zpráva tak mohly cestovat až 1076 km podél irského pobřeží (pokud všechny věže byly současně v provozu) – od východu přes jih na západ až k severu. Každá věž byla postavena v přímé viditelnosti k další věži, takže když byla dána výstraha, mohla být zpráva ihned odeslána. Průměrná vzdálenost mezi věžemi byla 13,5 km, nejkratší vzdálenost byla 3,8 km mezi a , nejdelší 36,9 km mezi Ballydavid a Kerry Head. Nízká oblačnost a mlha nad mořem, typické projevy počasí u irského pobřeží, snižovaly účinnost tohoto systému. Zatímco signální věže poskytovaly informace odesláním zprávy, které mohly putovat až do Dublinu anebo k lodím u pobřeží, Martello věže díky silnějšímu opevnění byly obranným prvkem. Signální věže nebyly navrženy pro dělostřeleckou obranu. Věže byly zároveň i ubikacemi pro posádku. Běžně zde bydlel námořní poručík, námořní kadet, dva dispečeři a vojenská stráž, obvykle osm až dvanáct mužů. Všechny věže měly podobnou konstrukci: čtvercový půdorys, dvě podlaží s krbem, plochou střechu s atikou, hlavní vchod na úrovni prvního patra, který byl přístupný ze žebříku. Pro stavbu se často využíval kámen z blízkého okolí. Po Napoleonově porážce u Waterloo v roce 1815, kdy se hrozba francouzské invaze výrazně snížila, byla většina věží opuštěna kvůli vysokým nákladům na jejich údržbu a nedostatečnému využití. Signální systém Flag-and-Ball Signální systém, označovaný jako optický telegraf, vyžaduje, aby každý signál byl viditelný pro jeho protějšky po obou stranách. Pro odeslání zprávy byl vytvořen systém založený na kombinaci vlajek a míčků: zvedání a spouštění velké obdélníkové vlajky, menší modré vlajky a čtyř černých míčků v určitém uspořádání. K tomu byl zapotřebí stožár vysoký 15 m, kostra se zkříženými trámy, a kónický dřevěný kolík k zajištění vlajkového stožáru. Vlajkový stožár o výšce 9 metrů a 9 metrů dlouhé ráhno spolu svíraly určitý úhel, a k nim bylo připevněno plátno pokryté černými míčky.

9 Signální věže nebo jejich pozůstatky můžete navštívit na Garnish Island, Glengarriff a Bere Island – viz popisy turistických tras. http://www.irishtimes.com/news/environment/ireland-s-napoleonic-era-signal-towers-1.1253929 http://homepage.eircom.net/~signaltowers/ http://www.oldheadofkinsale.com/signal-tower.asp http://homepage.eircom.net/~signaltowers/map.html http://www.clareisland.ie/the-napoleonic-signal-tower-19th-century/

Filmy Nádherné scenérie poloostrově Beara a irskými legendami opředená „selkie“, tulení víla, se vyskytují např,. ve filmu Ondine režiséra Neil Jordana, s Collinem Farrellem v hlavní roli. V severských pohádkách se tuleni často vyskytují v podobě tulení víly, tak jako v nádherné animované pohádka Song of the Sea/ Píseň moře, která byla nominována na Oskara, objevující svět keltských mýtů. https://cs.wikipedia.org/wiki/Selkie Měděné doly v Allihies, na západě poloostrova jsou popsány v románu Daphne du Maurier "Hungry Hill", který byl také zfilmován. Poloostrov Beara se stal dějištěm dalších filmů, např. podle novely Deirdre Purcell „Falling for a Dancer“, filmy Neila Jordana „Ondine“ a „Byzantium“, film The Purple Taxi s vynikajícím hereckým obsazením odehrávající se v Eyeries. https://en.wikipedia.org/wiki/Deirdre_Purcell https://en.wikipedia.org/wiki/The_Purple_Taxi

10 OBCE A MĚSTA NA POLOOSTROVĚ BEARA

Bantry Město Bantry s cca 2.000 obyvateli se nachází v malém údolí na jihovýchodní straně zálivu Bantry Bay. Město, kterým kdysi procházely vodní cesty místo ulic, dnes charakterizují pestré domy a na náměstí velká promenáda. Město je považováno za hlavní nákupní a obchodní centrum západní části regionu Cork. Příjezd 85 km západně od města Cork, po silnici N71 Jméno Bantry (irsky: Beanntraí, ve významu Beanntovi lidé) pochází patrně od jména jednoho z prvních náčelníků oblasti, Beannta, vnuka slavného Conor MacNeasa/Conchobar mac Nessa, krále Severního Irska v 1. stol. n. l., jehož potomci se usadili v regionu. Zpočátku byl název Bantry aplikován na záliv a okolí, zatímco město v té době neslo název Ballygobbin (Baile Goban) po Sv Gobanovi/St. Goban, jehož centrem byl patrně klášter poblíž Bantry, kde se dnes nachází Kilnaruane Pillar Stone – viz níže https://en.wikipedia.org/wiki/St_Goban Historie Město Bantry a okolní krajina byla kdysi velmi řídce osídlena a nedotčena vnějšími vlivy. Podle starověkého irského rukopisu, "An Leabhar Gabhala’", známý také jako The Book of Invasions/Kniha o invazích, první kolonisté přistáli v Irsku u "Dun Na mBarc" (pevnost na lodi), nebo v Donemarku, což je jedna míle severně od současného města Bantry. Keltské zvyklosti zde přetrvaly až do r. 1591, kdy sem dorazili první angličtí obchodníci. Ti, díky hojnosti ryb v zátoce a špatně placené práce místních rybářů rybolovu, získali značné bohatství. Dobrým vývozním zdrojem byl rybí olej ze sardinek. Mnoho hlavních ulic v Bantry bylo vlastně vodními a přílivovými cestami až do 19. stol., moře sahalo až na konec ulice Church Road, říčka Mill Stream s rybníčkem (která teče podél současné knihovny) a řeka Alley tekoucí podél hlavní silnice tvořily vodní ulice i malou část náměstí. V roce 1846 bylo díky Irské církvi rozšířeno náměstí a později Bantry Estate daroval část pobřeží a tak se náměstí mohlo rozšířit až k současnému stavu. Dne 15. prosince, 1796 Bantry stalo cílem invaze francouzského loďstva. 43 lodí a 15.000 mužů vypluli z Brestu na podporu irského vlastence, Wolfe Tone. Jejich účelem bylo, ve spojení s Wolfe Tonem a United Irishmen, napadnout Irsko, skoncovat s britskou nadvládou a zřídit nezávislou irskou republiku. Richard White, majitel Seafield House, byl upozorněn na možnou invazi, už založil oddíl milice. Milice skládala převážně z jeho vlastních nájemníků, kteří byli loajální k sobě a britské koruně. Muškety a sudy prachu pro výcvik byly uloženy v suterénu domu . Do poloviny prosince téhož roku mu měly hlídky z nejzápadnějších mysů (Mizen Head and Sheep’s Head) zaslat zprávy, až bude francouzské loďstvo spatřeno. Ale počasí Richardu Whitovi pomohlo. Obrovské bouře přerušily komunikaci na lodích, některé lodě díky bouři zůstaly v Atlantiku, některé zakotvily v Bantry Bay. Dne 27. ledna 1797 byl vydán rozkaz k opuštění přístavu a lodě vypluly zpět do Francie. Jedna z lodí zůstala na ostrově Bere a nakonec byla zakotvena u Bantry House až do roku 1940. Repliky vytvořené na základě této lodi jsou nyní používány na celém světě pro výuku tradičních námořních dovedností pro mladé námořníky. V roce 1896 bylo náměstí Egerton přejmenováno na Wolfe Tone Square. Wolfe Tone Theobald Wolfe Tone, posmrtně známý jako Wolfe Tone (1763 – 1798), byl irský revolucionář a jeden ze zakládajících členů United Irishmen, byl vůdčí osobností irské rebelie v roce 1798. Byl zajat britskými silami u Lough Swilly v Donegal a usvědčen jako zrádce britské koruny za účast v irském povstání. Jeho žádost, být zastřelen, mu byla odepřena. Dne 10. listopadu 1798 byl shledán vinným a byl odsouzen k smrti oběšením. Předpokládá se, že buď nepokusil o sebevraždu anebo byl mučen britskými vojáky. Zemřel ve věku 35 let, ve vězení v Dublinu, nedaleko od místa, kde se narodil. Je pohřben v hrabství Kildare v Bodenstown (západně od Dublinu) a jeho hrob je v péči Národní asociace. https://en.wikipedia.org/wiki/Wolfe_Tone Richard White za svou loajalitu vůči Anglii během invaze 1796 získal v roce 1797 titul Baron Bantry. V roce 1801 získal titul vikomta Berehaven, a v roce 1816 mu byl udělen titul 1. hrabě z Bantry/1st Earl of Bantry. 2. hrabě z Bantry měl již jiné představy o tom, jak zařídit Bantry House. Tak byla vybudována zahrada, přistavěna zámecká křídla a knihovna a také velká zimní zahrada s výhledem, která se ale nedochovala. Hrabě se zajímal o umění, jako mladík, a později i s manželkou, cestoval po Evropě, navštívil Rusko a Polsko, a přitom vyhledával vzácná díla, díky nimž vytvořil proslulou kolekci nábytku, gobelínů a jiných uměleckých děl.

11 Tim Healy V Bantry se narodil Timothy Michael "Tim" Healy, (1855 – 1931) irský nacionalista, politik, žurnalista, člen kontroverzního Irského parlamentu/Members of Parliament (MPs). Jeho politická kariéra začala v r. 1880 pod vedením Charlese Stewarta Parnella v Irské parlamentní straně Irish Parliamentary Party (IPP) a pokračovala až do roku 1920, kdy se stal prvním guvernérem Irského státu. Narodil se v rodině Maurice Healyho a Elizy (rozené Sullivan). Jeho starší bratr Thomas Healy byl advokát a člen parlamentu pro Severní Wexford a jeho mladší bratr Maurice Healy byl advokát a poslanec za Cork City. Jeho otec pocházel z katolického rodu, kterému díky své katolické víře byla zkonfiskována půda, což kompenzoval vzděláním. Timothy se vzdělával v křesťanské škole, později i sám, od r. 1869 ve věku 14 let žil v Dublinu se svým strýcem Danielem Sullivanem v Dublinu. Po Timu Helaym je pojmenován průsmyk Healy Pass. Bantry muzeum: Bantry Hystorical Society Museum Kuriózní malé muzeum se nachází za požární stanicí, pro návštěvníky je připravena výstava historických artefaktů a folklóru, včetně pozůstatků hutního průmyslu v této části Bantry. Otevřeno červen – srpen Út – Čt 10:00 – 13:00 hod., St – Pá 14:00 – 17:00 hod. Adresa Wolfe Tone Square, Bantry, u silnice N71 Kontakt Hazel Vickery +353 27 55564, [email protected] Bantry House Objekt Bantry House je proslulý tapiseriemi, exotickými sbírkovými předměty a obnovenými zahradami. A krásnými vyhlídkami na záliv Bantry Bay. Bantry House bylo asi od roku 1765 hlavním sídlem hrabat z Bantry, předchůdců současných majitelů, rodu Shelswell-White. Rod White původně sídlil na protilehlém Whiddy ostrově, ale během let získali pozemky v okolí Bantry. V roce 1765 zakoupili Blackrock House na pevnině, který byl přejmenována Seafield House a v roce 1816 na Bantry House. Objekt byl otevřen pro veřejnost od roku 1946, jako první svého druhu v Irsku.

Během irské občanské války (1922 - 23) zde bylo sídlo nemocnice Cottage Hospital a dům byl poničen požárem. Arethusa Leigh-White nabídl Bantry House jako nemocnici jeptiškám z kláštera za podmínky, že lékařská pomoc bude poskytnuta oběma bojujícím stranám. V knihovně byla vysvěcena kaple a tomuto účelu dům sloužil 5 let. Za druhéhé světové války byl dům (známý jako“The Emergency”) a stáje obsazen irskou armádou. V roce 1946, Clodagh a Geoffrey Shelswell-White otevřeli Bantry House veřejnosti. Většina sbírkových položek shromážděných 2. hrabětem stále zůstává v Bantry House, včetně jednoho gobelínu z Versailles, který byl vyroben na příkaz Ludvíka XV. pro Marii Antoinettu jako dar k sňatku. Otevřeno červen – srpen Bantry House, zahrady a čajovna Každý den Vstupné zahrada 5 EUR Bantry House + zahrada 11 EUR/dosp, 8 EUR/skupiny Parkování Parkoviště pro bus i auta se nachází na západ od Bantry, u pobřeží. Příjezd po N71. Můžete tu rovněž koupit vstupenky. Ze směru od Kerry musíte projet celým městem. Hřbitov - Bantry Abbay cemetery Hřbitov Bantry Abbey se rozkládá na pozemku bývalého františkánského kláštera, západně od Bantry House. Klášter byl postavený patrně kolem r. 1460. Několik málo zbývajících kamenů kláštera bylo sestaveno v blízkosti centra pohřebiště do oltáře, u kterého se pod širým nebem konají mše. Na straně hřbitova směřující se k moři hřbitova stojí 10 stop vysoký kříž, postavený Timem Healy a jeho bratrem Mauricem v roce 1878 na památku stovky obětí Velkého irského hladomoru v letech 1846-48. Těla obětí byla hozena do jam v tomto areálu. Na kříži je nápis: Kéž Bůh dá odpočinutí věrným duším, které odešly. Přírodní zvláštnosti Zdejší přírodní dědictví tvoří biotopy luk, pastvin, rašelinišť a mořského pobřeží s 316 druhy rostlin, 43 druhy travních hub, 43 lišejníky, 10 druhy mořských řas, 12 druhů motýlů, 10 druhů včel a 90 ptáků. Říčka Mill Stream teče z kopce přes mlýnské kolo v knihovně a pod městem a objevuje se nakonec až v přístavu. Zde je místo, kde se objevuje konipas horský. Na severním okraji města se řeka Mealagh vlévá do zátoky u Donemark. Tato místa jsou domovem vydry, lososů a pstruhů, a také malé populace vzácné perlorodky říční, které mohou přežívat až 120 let a jsou nejdéle žijícími živočichy v Irsku.

12 Ryby a mušle: řady barelů ve vnitřní zátoce jsou znamením rozsáhlého pěstovaní slávky jedlé (Mytilus edulis). Bantry Bay je jednou z hlavních oblastí Irska pro tento typ akvakultury. V zátoce je také známý trdlištěm /tření sledě obecného (Clupea harengus). K dalším zdejším rybám patří makrela, treska pollack, parmice a pyskoun skvrnitý. Jednou z unikátních prvků v části stezky Bantry Bay jsou pozůstatky mola na ostrov Whiddy. Masivní molo bylo částečně zničeno, když ropný tanker Betelguese explodoval v roce 1979 s tragickou ztrátou 49 životů. Molo se poté stalo umělým útesem pro hnízdící 70-80 párů ptáků, a pro pozoruhodnou populaci asi 20 párů černých alkounů. Ostatní mořští ptáci hnízdí na ostrovech v zálivu, kolonie kormoránů pak na Lousy Castle Island a Sheelane Island. O ostrově Widdy – viz oddíl Ostrovy Bantry Bay Lough Bofinna, ležící na východě od města, je oblíbené rybářské jezero s výskytem pstruha duhového. Výletní cíle a historické památky v okolí Severovýchodně od Bantry se nachází zřícenina Carriganass Castle, jeden z hradů klanu O’Sullivena. http://carriganasscastle.com/ - viz oddíl Beara Way. Vesnička Keakil se nachází 10 km od Bantry. Nalézá se zde významná archeologická lokalita s radiální kamennou mohylou a několika samostatně stojícími kameny. Odtud se naskýtá i nádherný výhled na záliv Bantry Bay na západě, Cnoc Baoi na severu a Sheha vrchy na východě - viz oddíl Beara Way. Kilnaruane Pillar Stone Tato impozantní reliéfní památka není ojedinělá nejen v hrabství Cork, ale nemá v Irsku obdoby. Předpokládá se, že se zde nalézalo křesťanské osídlení, malý klášter. Řezbářské práce jsou datovány do doby 750 n. l. Severozápadní plocha je rozdělena do čtyř panelů. Na spodním panelu je zřejmě jedinečný výjev v irském umění - nejstarší přežívající znázornění lodi typu Curragh, která vypadá, že je pokryta kůží a pohybuje se křížem přes moře. Přístup: z Bantry jižně po silnici N71, první odbočka vlevo podél hotelu Westlodge Hotel, pěšky dále podle značky „Rope Walk“ cca 400 m dolů po silnici, a dále cestou přes pole po pravé straně. http://www.megalithicireland.com/Kilnaruane%20Pillar%20Stone.html http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=27222 Přístav, pobřeží Krásné pobřežní vody jsou cílem pro náročné jachtaře a pro plavání. Vliv Golfského proudu má dopad jak na příznivou teplotu vody, tak i na vytváření téměř subtropického klimatu v letních měsících. Záliv Bantry Bay poskytuje výhodné prostředí pro jednu z největších populací tuleně obecný v Irsku. Žije tu až na 400 kusů. Uvidíte je často na skalnatých ostrůvcích zvláště na konci léta a začátku podzimu, kdy po období rozmnožování tuleni línají. Rybolov a rybaření Pobřežní rybolov patří k nejoblíbenějším vzhledem k pestrosti ulovených ryb – mořský úhoř, hnědý ostroun obecný, máčkovité tresky, rejnok, mník. Vodní sporty & plachtění, koupání Bantry Bay je jedním z nejlepších a nejbezpečnějších přístavů v Evropě, je velmi hluboký, je chráněn před větrem okolními horami. Pobřežní plážová část „Beach“ u přístavu, je jedním z nejlepších míst pro slalom windsurfing v zemi a konají se tu mistrovství. Kolem Bantry jsou četné malé písečné pláže k relaxaci, i s větším soukromím, kam se dostanete vedlejšími pěšími cestami. Turistika: V okolí Bantry vedou různé turistické trasy, s délkou jednotlivých úseků od 2,5 až 5 km, které se dohromady spojují přes 20 km dlouhou trasu. Ta vás zavede až na špici poloostrova Ships Head Way, nebo se připojí k Beara Way a stezce Drimoleague. Jednotlivé okruhy včetně map: http://explorewestcork.ie/walking/sheeps-head-looped-walks/ http://explorewestcork.ie/walking/bantrys-heritage-loop-walks/ http://sheepsheadplaces.net/historical-sites

13 Ballylickey Mezi městy Bantry a Glengarriff je vesnička Ballylickey pěkným místem na zastávku v chráněné zátoce. Vhodné místo i pro koupání, vodní sporty apod. Příjezd Cca 5 km od Bantry směrem na Glengarriff, silnice č. N71 Přírodní zvláštnosti: chráněná vřesoviště a močály Močály Derryclogher Bog - žije zde chráněný tetřev - bělokur rousný (Lagopus lagopus) Conigar Bog, vzdálené cca 12 km od Ballylickey, je chráněné území sestávající z pahorkatiny, bažin a vřesoviště. Chráněná jsou zde fialová vřesoviště (Molinia caerulea) a ostřice (Scirpus cespitosus), suchopýr (Eriophorum vaginatum) a vřes obecný (Calluna vulgaris). Vřesoviště netvoří husté trsy, místy se vyskytuje mech, dále rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a tučnice obecná s fialovými kvítky (Pinguicula vulgaris). Výletní cíle a památky v okolí Severovýchodně od Ballylickey leží jezero Gougane Barra s kostelíkem St Finbarr's Oratory ze 6. stol. n. l. a lesním parkem Gougane Barra Forest Park v nadmořské výšce 250 – 566 m. Viz Beara Way Keakill stone circle / kamenný kruh - viz Beara Way, vzdálenost Ballylickey- Kealkill circle = cca 7 km, silnice R 584 Zajímavost z historie Ellen Hutchins (1785-1815) se zapsala významně mezi první irské botaniky. Narodila se v Ardnagashel, v severozápadní části zálivu u Ballylickey. Její rodina (otec byl soudce) měla malý majetek v Bantry Bay. Později se přestěhovala se do Dublinu a pracovala u lékaře a přírodovědce Dr. Whitley Stokes. Spřátelila se se skotským botanikem James Townsend Mackay (1775-1862), kurátorem botanické zahrady, kterou nově založila Trinity College v Dublinu. Pomáhal jí v klasifikaci rostlin, které sbírala a které byly i příspěvkem do jeho knihy Flora hibernica. Ellen Hutchins sbírala druhy hub a kreslila je, v okolí Bantry, na západě Irska a v Belfastu sbírala mořské řasy a vytvořila jejich perokresby. Její práce byly uveřejněny v knize Dawson Turnera: Muscologiae Hibernicae Specilegium, první knize o druzích irských mechů. Její vzácné sbírky také zahrnují lišejníky, a tři druhy jsou nazvány po Ellen Hutchins: Lecania hutchinsia, Pertusaria hutchinsiae a Enterographa hutchinsiae.

Glengarriff Glengarriff leží na spojnici měst Bantry a Kenmare v místě, kde se hory setkávají s mořem. Jako oblíbená výletní destinace je známé již od 18. stol. Obec má cca 800 stálých obyvatel, ale v letní sezóně se značně rozroste a najdete tu nejrůznější obchody, galerie, ubytování, restaurace, hospůdky a služby. Irský básník William Butler Yeats tu pobýval v roce 1920. Příjezd Vzdálenost 18km od Bantry, na silnici N71. Zajímavosti V době viktoriánské zde byla důležitá železniční zastávka. Źeleznice Cork, Bandon a železnice jižního pobřeží patřily k hlavním irským železnicím, vznikajícím od r. 1845. První sekce byla otevřena v r. 1851, spojovala město Cork a jižní pobřeží v délce 150 km, a sloužila hlavně pro rozvoj cestovního ruchu. Trasa z Bantry do Killarney, přes Glengarriff byla nazývána Cestou prince z Walesu. Zbytky Cromwellova mostu jsou vidět z mnohem modernějšího mostu za obcí. Tento nemá nic společného s Cromwellem, který zde nikdy nebyl, ale pochází od irského slova Crombheal, což znamená knír a odpovídá tvaru mostu. Most má čtyři oblouky, je cca 300 let starý a není používán od r. 1850. Most využívali mniši Františkáni, kteří přes něj chodili k prameni pro vodu. Básník William Butler Yeats, 13.6.1865 – 28.1.1939 V letech 1890 - 1920 byl Yeats vůdcem irského národního obrození. Stal se spoluzakladatelem Irské literární společnosti (Irish Literary Society) v Londýně a Národní literární společnosti (National Literary Soicety) v Dublinu. Od roku 1899 spolupracoval na obrození irského divadelnictví. Jeho snahy vyvrcholily roku 1904 založením irského národního divadla Abbey Theatre v Dublinu, jehož byl spoluředitelem, a které uvádělo jeho hry. Irský boj za nezávislost prožil Yeats mimo svou vlast, ale v letech 1923 až 1928 působil v novém samostatném irském státě jako senátor. Podrobněji: https://cs.wikipedia.org/wiki/William_Butler_Yeats

14 Maureen O’Hara, 17. 8. 1920 - 24. 10. 2015 Zdejší nejznámější tváří je hollywoodská legenda, irská herečka Maureen FitzSimons známá jako Maureen O'Hara, která si Glengarriff vybrala za svůj domov po mnoho let a byla zapojena do místní komunity. Od 14 let hrála v divadle Abbey Theater v Dublinu, v 19 letech už hrála ve dvou hlavních filmech s Charlesem Laughtonem v Americe. Brzy ocitla na vrcholu filmové kariéry, ale na rozdíl od většiny hvězd její éry, tu zůstala a s její dovedností a talentem byla s přibývajícími lety jen lepší a lepší. Během své dlouhé kariéry hrála ve více než 60 filmech, s Johnem Waynem, Charlesem Laughtonem, Henry Fondou, pracovala se slavnými režiséry např. Johnem Fordem, Alfredem Hitchcockem, Williamem Dieterlem, Henry Hathawayem, Jeanem Renoirem, Georgem Shermanem, Chrisem Columbusem atd. V roce 2014 získala Oskara za celoživotní dílo.

Podrobněji: www.imdb.com/name/nm0000058/bio?ref_=nm_ov_bio_sm Chráněné oblasti Přístaviště a lesy, pohoří Caha Mountains, přírodní rezervace Glengarriff Woods Nature Reserve- viz oddíl Přírodní rezervace Glengarriff. Ostrov Garinish Island s nádhernou zahradou a okrasnými rostlinami z mnoha částí světa – viz oddíl Ostrovy Bantry Bay Památky v okolí Glengarriff – viz oddíl Beara Way http://www.megalithicireland.com/index.html

Park skulptur a zahrady „The Ewe Experience“ - Glengarriff Nádherná kombinace přírody, umění, přírodní historie, literatury...a humoru Nenechte si ujít úžasný relax! Tato oceněná zahrada Sheena Wood a Kurta Lindorffa je světově proslulou atrakcí, kterou vytvářejí již 22 let. Návštěvníci vstupují do zahrady jedním z několika mostů přes řeku, a začínají cestu za poznáním v nádherné směsi umění a přírody ve čtyřech propojených zahradách. Vodní zahrada, strž, les, svahy údolí - procházka o délce cca 1 km zahrnuje stopy vědy i poezie. Počítejte s návštěvou min. 1 hod., v červenci a srpnu jsou pro návštěvníky vymezeny maximálně 2 hod hodiny kvůli omezenému parkování.

Z návštěvní "Přijel jsem a myslel, že je to jen pro děti. Pak jsem poznal, že je to knihy: pro všechny věkové kategorie. Cestou jsem vyrostl - a stal se opět dítětem." Příjezd Po horské silnici N71, Glengarriff - Kenmare. Vzdálenost: cca 5 km od Glengarriffu. GPS: N 51 46’ 37” & W 9 34’ 09” Otevřeno Každý den v době 1. 6. – 20. 9. 2016 10:00 -18:00 hod./ poslední vstup 16:30 hod. Vstupné 6,50 EUR/dosp, 5 EUR/děti, sleva pro skup. od 25 osob: á 5,50 EUR/dosp. Poznámka Doporučena vhodná turistická obuv Skupiny je vhodné ohlásit předem Kontakt The Ewe Experience, Ireland's Eden, Glengarriff, West Cork www.theewe.com, [email protected] tel. +353 027-63840 Další informace http://www.glengarriff.ie/ www.glengarriffnaturereserve.ie

15 Adrigole Malá idylická vesnička s cca 450 obyvateli se nachází mezi Glengarriff a Castletownbere, na trase turistického okruhu Beara Way. Příjezd 36 km z Bantry po silnici R572 do Glengarriff a směr na Castletownbere. Přírodní zvláštnosti Pohoří Caha tvořící páteř poloostrova, Hungry Hill (685 m) – který byl takto pojmenován ve slavném románu Daphne du Maurier o místních baronech měděných dolů v 19. Století. Bažiny a záliv Trafrask Leahil Bog. Výletní cíle v okolí Pohoří Caha s vrcholem Hungry Hill, skrytá jezera Coomarkane a Coomadavallig, nejvyšší vodopád v Irsku - Mares Tail Průsmyk Healy Pass, který se klikatí přes hory do jižní části hrabství Kerry Historické památky Kilkaskin hřbitov, zde sa nachází Gallaun + Ogham stone – viz oddíl Beara Way Leitrim Beg Wedge Grave – viz oddíl Beara Way Aktivity Přístav v obci má výborné podmínky pro mořské sporty, plachtění, kanoistiku, rybaření apod. Pěší turistika po značených trasách Beara Way – viz oddíl Beara Way a Mapová část Koupání – viz oddíl Pláže Další informace Nachází se zde obchod s potravinami sloučený s poštovním úřadem – viz oddíl Kontakty, Průvodce

Castletownbere Castletownbere je nejlepším přirozeným přístavem v Irsku. Chráněný ze severu pohořím Caha a Slieve Miskish a od jihu ostrovem Bere Island. Příjezd Located on the R572, 51km from Bantry on the Glengarriff Road. K historii Město je rodovým sídlem klanu O'Sullivan Bere s hradem Dunboy, který byl místem poslední bitvy v Irsku mezi vojskem královny Alžběty I. a gaelskými náčelníky/klany. Nedaleké sídlo Puxley Mansion bylo vypáleno IRA v roce 1920 – viz níže. Castletownbere je hlavní rybářský přístav na jihozápadě Irska, rybolov jako hlavní ekonomická činnost byl zahájen v roce 1959. Některé z úlovků pokračují přímo do Španělska a dalších evropských zemí, zbývající část se ihned zpracovává v místní rybí továrně nebo zmrazuje před rozvozem do obchodů. Přírodní rezervace Pulleen Harbour Bog / Cuan an Phoillín Pod zvláštní ochranu patří bažiny přírodní rezervace – skrytý klenot poloostrova. Přírodní rezervace vznikla v roce 2005, má rozlohu cca 1 km2 a zátoka v blízkosti nesmí být využita pro kotvení lodí. Nachází se jihozápadně od Dunboy Castle, poblíž zátoky, jižně od Cahergarriff. --- Úžasná procházka na klidném venkově - úzká cesta do Pulleen Harbour vás vede přes Caher Garriff /Cahergarriff (Caher = kamenná nebo kruhová pevnost, Garriff = hrubý) skoro neobydlenou oblastí. Ale archeologické zkoumání odhalilo pozůstatky kamenné pevnosti, stojící kameny a starověký most vedoucí ke dnes nepoužívané cestě. Zhruba na půl cesty mezi označením části trasy Wild Atlantic Way „Fairhead Viewpoint“ a Castletownberen odbočte ze silnice Ring of Beara na L8037, směr Cahergarriff. Cesta vede kolem malých usedlostí a otevírá se do bažinatých částí u malého jezera, až k zátoce. Cesta k zátoce už prochází přírodní rezervací!! --- Pulleen Harbour a blízké okolí můžete shlédnout v překrásných scénách i ve filmu Ondine. Další Informace o rezervaci aj.: https://ringofbeara.wordpress.com/2011/07/13/pulleen-harbour-a-hidden-jewel-at-the-end-of-the-road/ http://eunis.eea.europa.eu/sites/388703 http://www.protectedplanet.net/pulleen-harbour-bog-nha-natural-heritage-area Výletní cíle v okolí Derreenataggart Stone Circle, Popis + trasa viz oddíl Beara Way Cloontream Wedge Grave Popis + trasa viz oddíl Beara Way Dunboy Castle – zřícenina hradu rodu O’Sullivan Bere, viz níže Puxly Mansion - viz níže

16

Galerie v Castletownbere Sarah Walker Gallery Galerie současného umění sídlí na na molu v Castletownbere, v budově bývalého domu pro kočáry: oleje na plátně i papíru, tisky, fotografie a keramika inspirovaná zdejší přírodou a kulturou. Kontakt: Castletownbere Pier, otevřeno: v době duben – prosinec: každý den, +353 86 8902338, [email protected], sarahwalkergallery.com MillCove Gallery Čtyři výstavní prostory galerie obklopuje zahrada s výhledem na moře. Najdete zu to nejlepší z irského současného umění od zavedených i začínajících umělců z malířství, sochařství, kermiky a tisků, můžete zakoupit různé dárky. Kontakt: Castletownbere +353 27 70393, [email protected], www.millcovegallery.com Sea Safari – na speciálně navržené lodi uvidíte pobřeží z jiné perspektivy, majáky, jeskyně a útesy, a opravdu zblízka mořské ptactvo, delfíny nebo sviňuchy. Bere Island Sea Safari, Sean Harrington, West End, Bere Island, Co. Cork 086 8595701 [email protected] www.sea-safari.com Turistika: V roce 1990 byla založena pěší trasa Beara Way: Podrobněji viz oddíl Beara Way. Koupání – viz oddíl Pláže Trhy: na náměstí se konají pravidelné trhy, vždy první čtvrtek v měsíci, v době 9:00 – 14:30 hod. Mimo nabídek místních potravin zde najdete i stánky s různými drobnostmi, starožitnostmi i cetkami/ bric-and brac. Turistická informační kancelář se nachází v areálu kostela Irska v Castletownbere Beara Tourism and Development Association, St. Peter's Church, Castletownbere. Tel/Fax 00353 (0)27 70054, [email protected] [email protected] Další kontakty www.castletownbere.ie, www.explorewestcork.ie

Castletownbere – Dunboy Castle/Caisleán Dhún Baoi, bitva u Kinsale a Devítiletá válka Dunboy Castle byl baštou O'Sullivan Bere, gaelského vůdce klanu a "náčelníka Dunboy". Hrad ležící cca 2 míle západně od Castletownbere byl postaven k obraně přístavu Berehaven. O'Sullivana Bere získal povolení ke kontrole rybolovu v moři u pobřeží Irska a finančně těžil z daní z irských a kontinentálních rybářských plavidel, které kotvily v přístavu. Přístav byl důležitým obchodním centrem, importu/exportu. Siege of Dunboy Od roku 1600 bylo hrabství Munster pustošeno boji, a gaelské klany ztratily více než půl milionu akrů země, kterou Anglie po porážce Desmondova povstání propůjčila anglickým osadníkům v Irsku. O'Sullivan si nejdříve držel od Anglie odstup, ale později se připojil ke konfederaci gaelských náčelníků v čele s Hugh O'Neill, hrabětem z Tyrone a Hugh Roe O'Donnell v Severním Irsku. Konflikt proti Anglii vypukl v roce 1594, O'Neill měl zajištěnou podporu od španělského krále Filipa II., kterému také O'Sullivan slíbil podřízení se jeho autoritě.

Bitva u Kinsale r. 1601 Bitva u Kinsale byla konečnou bitvou Anglie v dobytí gaelského Irska ke konci vlády královny Alžběty I. V té době byl Donal O'Sullivan Cam Bere, Aodh Mór Ó Néill, Aodh Rua Ó Dónaill a další irští náčelníci ve vzpouře proti anglické koruně. Roku 1594 vypukla válka v Irsku, irští šlechtici, podporovaní Španěly, se vzbouřili proti Angličanům. Zatímco se Angličané soustředili na potlačení vzpoury v Irsku, vyslali Španělé v letech 1596 a 1597 dvě námořní výpravy. Obě byly neúspěšné, první byla zničena v bouři a druhá musela čelit nepříznivému počasí a k anglickému pobřeží ani nedorazila. Král Filip II zemřel roku 1598 a jeho následník Filip III. pokračoval v boji s již menší intenzitou. Vzhledem k zapojení Španělska, které chtělo získat strategické výhody, se bitva stala součástí Anglo-španělské války (1585 -1604), v širším konfliktu šlo o boj protestantské Anglie proti katolickému Španělsku. Na konci roku 1601 Španělsko poslalo na pomoc armádu pod vedením Dona Juana D'Aquilla na podporu vzbouřenců do jižního Irska. Vojáci v počtu 3.000 vstoupili do města Kinsale, ale bezprostředně poté museli čelit obléhání Angličany. Na podporu obléhaných Španělů dorazili irští vzbouřenci, ale vlivem špatné koordinace zvítězili v bitvě u Kinsale Angličané. Španělé nechtěli dále držet Kinsale a tak přistoupili na návrh Angličanů a vrátili se domů.

17

Siege of Dunboy a Devítiletá válka Donal O'Sullivan Cam Beare (1561-1618), princ Beare, 1. hrabě z Berehaven (irsky: Domhnall Cam Ó Súilleabháin Bhéara) se zúčastnil bitvy u Kinsale v řadách irských vzbouřenců proti anglické koruně. Byl jediným irským náčelníkem, kterému anglickou královnou Elizabeth I. nebylo v této tzv. Devítileté válce odpuštěna účast na povstání. Po návratu z Kinsale se Donal O'Sullivan uchýlil na Dunboy, odkud měl cestovat do Ulsteru na jednání s Hugh O'Neillem, který v úkrytu na severu Irska byl stále hrozbou pro Anglii. Královna Elizabeth I. poslala proti Donal O'Sullivanovi, k potlačení povstání, silnou armádu s 5.000 muži, pod vedením sira George Carew. V létě 1602 byl hrad Dunboy dějištěm památečného „Obléhání Dunboy“/Siege of Dunboy, jehož důsledkem bylo nakonec zničení hradu a rozbití moci klanu O'Sullivan Bere. Donal sám byl přítomen obležení Dunboy. Králi Filipovi poslal dopis s žádostí o pomoc, ale přitom pokračoval v boji s partyzánskou taktikou. Skryl na 300 žen a dětí ve své pevnosti na Dursey ostrově, ale ta byla napadena a obránci zmasakrováni, toto přepadení bylo později nazváno jako tzv. Dursey masakr a bylo popsáno synovcem Donala - Philipem O'Sullivana Beare (1590-1660). Hrad Dunboy byl, dokonce i se svou malou posádkou 143 mužů, považován za nedobytný. Ale silné dělostřelecké bombardování prorazilo některé zdi a nakonec po zoufalém boji o poslední trosky hradu byli obránci překonáni. 58 obránců, kteří přežili dvoutýdenní obléhání, bylo popraveno na nedalekém tržišti. --- Po pádu Dursey a Dunboy O'Sullivan Beare, pán Beara a Bantry, bojoval dál. Shromáždil své zbývající stoupence a vydal se dne 31. prosince 1602 se svými 1.000 zbývajícími lidmi na sever, na 500 km dlouhý pochod. Doufal, že se na břehu jezera Lough Neagh setká s Hugh O'Neillem, kam se měli dostavit i další irští loajální náčelníci Rory O'Donnell, Brian Oge O'Rourke, Cu Chonnacht Maguire (bratr Hugh Maguire). Postupně cestou obsadil šest hradů v okolí západního Corku, v Glengarriffu chtěl přezimovat. Zde je ale napadl Wilmot, velitel vojska Koruny a zabavil mu na 4.000 ks dobytka a 2.000 ks ovcí. S hladověním neměl Donal O'Sullivan vyhlídku na úspěšné přezimování, proto musel ustupovat na Leitrim, kam dospěl po 14 dnech. Vedl své vojáky kolem Carriganass Castle (viz oddíl Beara Way) a do podhůří severně od hradu, kde jedna mohyla po cestě vyznačuje smrt člena jeho skupiny. Celou dlouhou cestu na sever, přes Munster, a Severní Irsko bojoval za pomoci irských spojenců Donal O'Sullivan proti mnohem větším anglickým silám. Pochod byl poznamenán utrpením a hladem při hledání potravy na už zdecimovaném irském venkově v zimě. Mnohokrát se setkali s odporem místních obyvatel nebo náčelníky klanů, kteří byli stejně zoufalí, např. Mac Egans na zámku Redwood v Tipperary, na Donohill v hrabství O'Dwyer, kde vyrabovali obchod s potravinami, podobně jako v Aughrimu, byl mu zakázán vstup vstup do hradu Glinsk. Své uprchlíky vedl dále na sever, po jejich příchodu na zámek The O'Rourke's Castle v Leitrimu dne 4. ledna 1603, zbylo z původních 1000 stoupenců jen 35. Mnozí zemřeli v bojích nebo hladem, někteří uprchli na trase. O'Sullivan Beare pochodoval přes 500 kilometrů, překročil řeku Shannon/Sionna za tmy v noci zimního slunovratu (měl jen dva dny, aby se na člunu z kůže a lískových prutů přeplavili přes půl kilometru širokou řeku), neustále bojoval v bitvách a potyčkách a ztratil během cesty téměř všichni své lidi. V Leitrimu se snažil O'Sullivan Beare spojit se s ostatními severními náčelníky v boji proti Angličanům. Odpor irských vzbouřenců skončil, když Hugh O'Neill, 2. hrabě z Tyrone podepsal Treaty Mellifont, smlouvu, která v roce 1603 ukončila Devítiletou válku Irska s Anglií (1594 do 1603). --- Lord Mountjoy, zástupce Anglické koruny, však soustředil během jara 1603 své síly v severních okresech a provincii Leinster: nařídil spálit půdu, zničit sklizně a sklady a nechat obyvatelstvo vyhladovět. Ale protože anglické války stály již královskou pokladnu tři čtvrtiny ročních příjmů státní pokladny, naléhal lord Mountjoy a jeho rada, aby královna Elizabeth uzavřela mír. Královna nakonec upustila od bezpodmínečné kapitulace a pověřila lorda Mountjoy zajistit smír a zacházet s O'Neillem za čestných podmínek. --- Exil O'Sullivan uprchl lodí do vyhnanství ve Španělsku, jemu a jeho klanu pomáhali Cornelius O'Driscoll a další irští rytíři. Ve Španělsku byl uvítán králem Filipem III., který potvrdil jeho knížecí stav a byla mu přiznána renta jako císařskému generálovi. V tomto ohledu mu byl nápomocen i jeho synovec Philip O'Sullivan Beare, díky jeho latinsky psaném pojednání z r. 1618 „Vztah Irska a rozmanitost irštiny“ O'Sullivan Beare byl zavražděn v Madridu v r. 1618, právě když odcházel mši na náměstí Plaza de Santo Domingo. Jeho vrahem byl John Bathe, Angličan z Dublinu, který byl znetvořen po duelu se synovcem O'Sullivana, a který byl špiónem anglické koruny. O'Sullivan Beare se těšíl značné pověsti, která pomohla otevřít dveře pro pozdější vojáky z jeho vedení. O 165 let později, John Sullivan, považovaný za potomka O'Sullivan Beare, sloužil jako generál v americké revoluci. --- V současné době je velká část hradu Dunboy zničena, ale ruiny jsou otevřeny pro veřejnost.

18

Beara-Breifne Way je značená dálková pěší trasa (propojená částečně s trasou Beara Way), která úzce navazuje na linii historického pochodu. O'Sullivanův pochod v roce 1603 byl nejslavnějším pochodem v irské historii. --- Mapa cesty zde: http://www.heritagecouncil.ie/fileadmin/user_upload/Education/Beara_Breifne_Way_Map2012_OVERALL__1_.pdf Další informace o Dunboy, O'Sullivanovi, Devítileté válce, bitvě u Kinsale, Anglo-španělských válkách : http://bbgreenway.com/history/history1.html https://en.wikipedia.org/wiki/Dunboy_Castle https://en.wikipedia.org/wiki/Siege_of_Dunboy https://en.wikipedia.org/wiki/Donal_Cam_O'Sullivan_Beare https://cs.wikipedia.org/wiki/Anglo-%C5%A1pan%C4%9Blsk%C3%A1_v%C3%A1lka_%281585-1604%29 https://en.wikipedia.org/wiki/Siege_of_Kinsale https://cs.wikipedia.org/wiki/Anglo-%C5%A1pan%C4%9Blsk%C3%A1_v%C3%A1lka_%281585- 1604%29#Po.C4.8D.C3.A1tek_v.C3.A1lky https://en.wikipedia.org/wiki/Treaty_of_Mellifont http://carriganasscastle.com/history/donal-cam-osullivan/

Puxley Mansion V blízkosti zříceniny hradu Dunboy stojí Puxley Mansion, zámek z 19. Století. O‘Sullivanovo panství přešlo do rukou rodiny Puxleyů, anglických kolonialistů. Tato rodina vystavěla nové sídlo blíže do vnitrozemí (nejzazší část nového Dunboy). Složité pašerácké intriky vedly ke zbabělé vraždě Johna Puxleye v roce 1757. Vrahem byl Murty Oge O‘Sullivan. Okamžitě vzplanula stará zášť mezi Iry a Angličany. Murty Oge uprchl na pevninu, kde jako žoldnéř prošel všemi bitvami té doby. Když se tajně vrátil do svého rodiště Eyeries, někdo jej udal. Byl zajat a zabit Angličany. Jeho zmrzačené tělo nechali Angličané v Corku narazit na kůl. Rodina Puxleyů zažila o několik generací později období rozkvětu díky měděným dolům v Allihies. Ruda, která obsahuje až 15% čisté mědi, se převážela přes Knockgour do Castletownu a po moři do Walesu (Swansea). V letech 1840 až 1850 zde bylo zaměstnáno více než 1300 lidí. Puxlyové zkrášlovali svůj příbytek a nechali dovézt mramor až z Itálie. Zahraniční konkurence, rodinné problémy a politický spor o irskou nezávislost vyhnaly Puxleye ze země, a to ještě před dokončením přestavby zámku. V roce 1920 byl zámek spálen IRA jako odveta za zničení domů, ve kterých se skrývaly příslušnící IRA se zbraněmi. Plány na obnovu zámku byly zastaveny v roce 2011. Spor mezi Murty O‘Sullivanem a Puxleyovými a rozkvět a úpadek měděných dolů byly skvělými náměty pro romány. Ve své knize "Two Chiefs of Dunboy" popisuje Froude zášť mezi O‘Sullivanem a Puxleyovými. Anglická spisovatelka Daphne du Maurier převyprávěla rodinnou kroniku Puxleyových ve svém románu "Hungry Hill". http://apassportaffair.com/2013/11/14/ravaged-abandoned-burned-osullivan-curse-puxley-manor/ http://bbgreenway.com/houses/puxleys.html

19 Allihies Allihies, poslední vesnice na konci poloostrova Beara, sedí mezi impozantním skalním pohořím a členitým pobřeží Atlantiku. Panorama je nezapomenutelné, a jak budete sestupovat směrem k vesnici, uvidíte z šedých hor vyčnívat dům Man Engine – pozůstatek po těžbě mědi. Příjezd 70km od města Bantry, západně od Castletownbere, na silnici Glengarriff Road R575 Výskyt malachitu a těžba rudy mědi Malachit je uhličitan mědi, zpravidla má zelenou barvu, která se může pohybovat v odstínech od světle zelené až po černozelenou. Je neprůhledný. Malachit byl používán jako minerální pigment v zelených barvách od starověku, je velmi citlivý na kyseliny a kolísání v barevných tónech. V 19. století, v oblastech s vyšší akumulací byl využíván jako méně významná ruda mědi, jelikož obsahuje 55 % až 57,4 % mědi. Nacházen byl na většině měďnatých ložisek, dříve byl nazýván jako skalní zeleň. Zjednodušeně se dá říci, že malachit vzniká na místech, kde dochází ke zvětrávání mědi, často se vyskytuje jako povlak na jiných horninách a minerálech, ale může tvořit také krápníky. Název minerálu pochází z řeckého slova malache označující sléz a sytě zelenou barvu. Měď je v zemské kůře přítomna poměrně vzácně. Odhaduje se, že její obsah činí 55 – 70 mg/kg. V mořské vodě se její koncentrace pohybuje pouze na úrovni 0,003 mg/l. Hlavním zdrojem pro průmyslovou výrobu mědi jsou sulfidické rudy, které jsou poměrně bohaté na železo, ale obsah mědi se v nich pohybuje kolem 1 %. Vytěžená ruda se proto nejprve drtí a koncentruje, čímž obsah mědi stoupne na 15 až 20 %. Měď se nevyužívá jen v čisté podobě, ale ze 45% k výrobě slitin, jako je bronz nebo mosaz. Nejznámějším bronzem je slitina mědi s cínem. Pod pojmem bronz však rozumíme slitinu mědi s jakýmkoliv prvkem mimo zinku. Slitina mědi se zinkem se nazývá mosaz. Mosaz obsahuje optimálně 32% zinku (maximálně 42%)

Allihies Copper Mines/ Měděné doly Existenci měděné rudy na West-Beara zjistil již roku 1810 jistý Colonel Hall, který identifikoval na velkém křemenitém výběžku Dooneen křemenité skály s jasným malachitovým zbarvením. Těžba mědi v Allihies začala v roce 1812, kdy John Puxley založil největší důl na těžby mědi v Irsku, který přinesl průmyslovou revoluci do tohoto zapadlého koutu Irska. Rok 1812 tak navždy dramaticky změnil zdejší život Je to mimořádný příběh o využití nové techniky. Důkazy uvidíte dodnes všude v okolí Allihies – velké objekty se zabudovanými corwalskými parními motory, které umožňovaly těžbu rudy, odčerpávaly vodu ze stále hlubších nalezišť, využití těžních zařízení snižovalo množství potřebných horníků, sloje se postupně nacházely až pod úrovní oceánu. Po většinu 19. stol. se v Allihies rozléhal zvuk obří strojů, které drtily křemen obsahující měděnou rudu. Těžba i oddělení rudy byl náročný úkol pro člověka i stroje, výsledná ruda byla přepravena plachetnicemi do Swansea v jižním Walesu, které bylo v 18. a 19. století centrem těžkého průmyslu. Proudy vody stékaly z vyšších úrovní dolů až Ballydonegan Beach, kolem domků a chatrčí, ve kterých bydlely stovky irských dělníků a jejich rodin. Allihies byl přeplněn, v každém obydlí v obci přebývalo až 25 osob. V době nejvyššího provozu doly zaměstnávaly téměř 1.500 lidí. Měď se těžila v kopci nad vesnicí v letech 1812 - 1884 a v době svého vrcholu zde pracovalo přes tisíc lidí. Zbytky budov s parními stroji se nalézají na úbočí. Pro krásné bílé písečné pláže pod obcí byl využit rozdrcený křemen ze skály, ze které se měděná ruda dobývala. Počáteční těžba začala vybudováním dolu Dooneen Mine/Mianach Dhúiní, který se nachází na pobřeží Atlantiku, cca 1,3 km severozápadně od Allihies. Rudná žíla Duneen Lode byla 23 m vysoká a 9 m široká a tvoří úzký výběžek o délce až 83 m do oceánu. Vznikl zde tunel s doplňujícími štolami vedoucími skrz křemenitou žílu dolů od oblázkové pláže. V roce 1821 byly dvě šachty zatopeny. Zaplavení štol bylo stálým problémem, proto byl v roce 1823 přivezen parní stroj z Cornwallu pro čerpání vody z hlubin a postavena strojovna. Zbytky této budovy se spodní částí komína jsou vidět u silnice. Ve vnitrozemí vznikla přehrada s odpadní odčerpávanou vodou, která byla využita pro pohon parních strojů a pro oddělení mědi z horniny. To byl jeden ze šesti produktivních dolů v oblasti Allihies, jeho provoz pokračoval až do roku 1838, kdy uzavřen z důvodu vyčerpání rudy. Nedaleko vznikaly postupně další doly: Caminches Mine/Mianach Chúim Inse, Coom Mine/Mianach Chúim, Kealogue Mine/Mianach Chaolóige Mountain Mine/Minach Mór.

20 Životní podmínky horníků byly v té době velmi tvrdé. Protože se v bezprostředním okolí nedostávalo vyškolených pracovníků, byli majitelé dolů nuceni angažovat horníky z Cornwallu. Ti se se svými rodinami usadili na úpatí kopce na místě, kterému se dnes říká "Cornish Colony" (u Caminches). Protože místní obyvatelstvo nebylo těmto cizincům nikterak nakloněno a odmítalo jim prodávat potraviny, musely se potraviny dovážet kyvadlovou lodí z Anglie. Když potom později vypukl hladomor, byli Irové ještě rádi, že dál funguje anglické zásobování, a jejich vztah k dolům se poněkud změnil. Zhruba v polovině 19. století bylo v dolech zaměstnáno přes 1300 lidí. Od roku 1850 nastal úpadek. Horníci se stěhovali do Ameriky za zdravější a lépe placenou prací. John Puxley zemřel v roce 1860 a v roce 1868 jeho syn Henry Puxley prodal doly nové těžařské společnosti Berehaven, která znovu otevřela důl a instalovala v roce 1872 nový parní stroj. Bylo sice ještě vytěženo menší množství rudy, ale v roce 1884 byly doly uzavřeny. Následné práce byly provedeny ještě v roce 1920 a další průzkumné práce v letech 1957 - 1962, které potvrdily, že doly už nemohou být dále provozovány, že horníci v 19. stol. odvedli velmi důkladnou práci. Slavné měděné doly se právem řadí k nejlepším měděným dolům v Evropě. Muzeum měděných dolů ACMM Muzeum je pěšky dosažitelné z obce Allihies dokládá svědectví o fenomenálním těžebním průmyslu při dobývání mědi na začátku průmyslové revoluce a jejím vlivu na obrovské změny v tomto kraji. Prohlídka areálu V pokladně muzea je k dispozici mapa prohlídkové trasy. Značená pěší trasa prochází šesti ze sedmi důlních míst v Allihies. Vydáte se po stopách horníků do míst, kde dodnes stojí dvě budovy s parními stroji, uvidíte pozůstatky i dalších důlních staveb. Projdete přes pláž kolem skalních stěn, přes pole až do hor. Trasa je hodnocena jako jednoduchá procházka, jen některé úzké stezky nad oceánem doporučujeme pro osoby bez závrati. A to vše doplněno nádhernými přírodními scenériemi této post-industriální krajiny. Varování: Šachty nejsou zcela utěsněné nebo oplocené. Je životu nebezpečné do nich vstupovat. Opuštěné těžební území je vyznačené pouze zčásti. Ústí větracích šachet se podobají velkým kráterům. Příjezd GPS 51° 38′ 19.697″N, 10° 2′ 52.015″W Otevřeno 10:30 – 16:30 hod. Vstupné Dospělí 5 EUR, senioři 4 EUR, děti 2 EUR, skupiny od 15 os bez průvodce á 4,50 EUR, skupiny od 15 os s průvodcem á 6,50 EUR Poznámka K dispozici občerstvení v Copper Café, [email protected] or phone 027 73218. Podrobné Info o mědi: https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9B%C4%8F kontakty http://www.acmm.ie/ (i zde najdete mapu s okružní trasou prohlídky, detailní popisy jednotlivých důlních míst a objektů, informace o geologii) Cormac Boydell Cormac Boydell pracoval jako geolog v Austrálii a Libyípřed svým přestěhováním do Allihies v roce 1972. Od té doby se věnuje keramice, od roku 1973 vystavuje. Při své práci nepoužívá žádné nástroje, jeho díla mají specifické zářivé barvy, texturu a glazuru. Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách Národního muzeua Irska v Dublinu, muzea v Ulsteru a Belfastu, v Limericku, Corku, a v objektu ministerstva zahraničních věcí v Dublinu.

Mytologie: Children of Lir. Traduje se, že poblíž Allihies je místo, kde jsou pohřbeny děti Lir/ Children of Lir. Kruhové kameny v místě pohřbení byly tradičním způsobem vyrobeny místními lidmi. Peníze pod balvany znamenají oběť za děti a jejich osud. Značky vás nasměrují k bájnému místu, ale pozor, je snadné je přehlédnout!! Vše o legendě podrobně – viz obec Ardgroom, níže. kontakt www.cormacboydell.com

21 Eyeries Eyeries (historicky hláskované Irees nebo Iries, z irského názvu: na hAoraí) je obec na severním pobřeží poloostrova Beara s výhledem na zátoku Coulagh Bay a na jihozápadě zálivu Kenmare River, jen pár minut chůze u písečné pláže. Eyeries bylo původně součástí panství Murty Oge O‘Sullivana. Obec leží na úpatí hory Maulin/Rusalky (623 m), která je nejvyšším vrcholem v pohoří Slieve Miskish, tvořící část páteře poloostrova. Eyeries by se mohla nazývat nejpestřejší vesnicí v Irsku, upoutají výrazně barevné domy (každý v jiné barvě), obec získala v národní irské soutěži vyhlašované každý rok ministerstvem životního prostředí Tidy Town ocenění již mnohokrát. Díky své nádherné poloze, bylo Eyeries využito jako pozadí pro mnoho filmů, např. The Purple Taxi (1977) v hlavní roli Fred Astaire, Peter Ustinov, a Charlotte Rampling, v roce 1998 pro televizní seriál Falling for a Dancer s Colinem Farrellem na motivy románu spisovatelky Deirdre Purcell o životě a lásce v Irsku v letech 1930: Falling for a Dancer. http://www.csfd.cz/film/35855-laska-k-tanecnikovi/komentare/ Eyeries je zmiňováno v díle Jamese Anthonyho Frouda: "The two Chiefs of Dunboy" Nachází se tu obchod O´Sullivans, pošta, dvě hospůdky - Causkeys naproti kostelu a Mary O'Shea u benzínky. Příjezd 58km z Bantry, na trase Bantry – Glengarriff – Castletownbere - Eyeries, silnice R571

Výroba sýra Milleens Cheese Sýr Milleens Cheese, vyráběný v Eyeries, představuje velkou změnu ve výrobě irských řemeslných potravin. Dříve se zde sice vyráběl sýr z mléka rohatých krav, který byl dobrý, ale ničím zvláštním nevynikal. Veronica a Norman Steele začali vyrábět sýr inspirováni tradicí v Munsteru - malé farmy se 6-7 krávami s velmi vysokou kvalitou mléka, která je odrazem specifického mikroklimatu v této oblasti. Přinesli tuto tradici zpět do moderního Irska. Bývalá stanice Britské Pobřežní Stráže The British Coast Guard Station

Tato pobřežní stanice v zátoce Coulagh Bay byla vystavěna Brity, v roce 1920 napadena a spálena. Legenda říká, že místní žena informovala místní oddíl IRA, že se zde nachází skrýš pušek a dalších zbraní. IRA se rozhodla neutralizovat hrozbu. Stará stanice Pobřežní hlídky je nyní v troskách, ale návštěvníci mohou stále vidět místnosti, v nichž členové britské pobřežní hlídky žili a spali.

Přístup: Jděte pěšky dolů malou úzkou cestou naproti poště. Na molu pokračujte přes kovové schody vpravo na cestu Beara Walk, dále podél pobřeží směrem na Ballycrovane cca 2,5 km. Stanice Britské pobřeží stráže se nachází na pravé straně, na malém pahorku s výhledem na zátoku. Garra Fado The Garden Nursery - Zahradnictví Útulná zahrada s rybníkem, plná rostlin vhodných pro zdejší klima. Pokud chcete, můžete si objednat procházku s průvodcem – majitelka Connie má spoustu odborných znalostí. Relax v krásném prostředí s výhledem na poloostrov Beara „Zahradnictví není jen naše práce, to je náš způsob života“ - Connie a Michael Inches, Eyeries, Seaside Nursery and Garden, +353 86 8397149, [email protected], garrafadogarden.com

Kontakty www.eyeries.ie/businesses-eyeries.php Eyeries www.eyeries.ie/activities-history-archaeology.php

22

Mytologie: Hag of Beara Hag ‘An Chailleach Beara’ je zdejší mytologické místo, které je zmiňováno v irské poezii. V gaelském bájesloví (=irský, skotský a manský) je tato Cailleach (výslovnost irsky: [kalʲəx], skotská galština výslovnost: [kaʎəx]) božská čarodějnice, tvůrce božstva a počasí, je zmiňována v mnoha mytologiích v Irsku, Skotsku a na ostrově Man. Cailleach, aur Hag, znamená babiznu, čarodějnici - jednu ze tří personifikací Velké bohyně (další jsou Dívka a Matka bytí). Je jednou z nejstarších a nejsilnějších mytologických bytostí, jejíž síla se stále obnovuje. Stanovila pravidlo, že bude vládnout jen v zimních měsících – proto vždy zkamení na Bealtaine (=1. května) a zpět svou lidskou podobu získá na Samhain (=1. listopadu). Někteří se domnívají, že v zimě se stává polovinou Bridget, jiné extrémně silné irské bohyně. V mnoha básních a duchovních spisech se bohyně sama často stává mytologickým vypravěčem. V jednom z nejstarších irských poemů z 10. stol., The Lament of the Old Woman of Beare, naříká nad ztrátou svého mládí: Celá báseň zde: www.maryjones.us/ctexts/beare.html Je zmiňována v poemu „Mise Éire“ (Já jsem Irsko) básníka Padraiga Pearse, který báseň napsal v irštině, v době irského nacionalismu. Pearse byl neúnavný spisovatel a jako irský aktivista propagoval získání nezávislosti nad britskou nadvládou. Byl jedním z klíčových členů Velikonočního povstání v roce 1916 a jeho nadšení pro irskou nezávislost ho stálo život - byl popraven Brity. Více, vč. hudebního filmu režiséra Sean O'Riada na motiv poemu, který měl premiéru na filmovém festivalu v Corku: http://ireland-calling.com/mise-eire/ K místu se vztahují různé legendy: 1. Chailleach Bhéarra (Hag of Beara) je jednou z nejstarších mytologických bytostí spojených s Irskem, a zvláště s místem Kilcatherine, kde prý žila. Byla považována za bohyni svrchovanosti, která dávala králům právo vládnout jejich zemi. Prožila prý sedmkrát období svého mládí a každý člověk, se kterým žila, měl k ní ve stáří přijít zemřít. Jejích vnuků a pravnuků bylo tolik, že z nich vznikly celé kmeny a rasy – proto byla známá v mnoha částech Irska a podél západního pobřeží Skotska. 2. Hag of Beara považovala příchod Naomh (sv.) Caitiarin, který kázal křesťanství v Kilcatherine a okolních farnostech, jako hrozbu pro její síly. Den poté, kdy sbírala plody moře podél pobřeží Whiddy Island v Bantry Bay, se Hag se vrátila do Kilcatherine a našla světce spícího na holém návrší. Rychle se přiblížila, popadla jeho modlitební knížku, a utekla. Mrzák, který žil poblíž, viděl co, se stalo a křičel na Naomh Caitiarin. Ten se probudil a viděl Hag utíkat, běžel za ní a dohonil ji v Ard na Cailli, a získal zpět svou modlitební knihu. Pak Hag of Bearu proměnil v šedý kámen a otočil ji zády ke skalám, tváří k moři. Tam zůstává až do dnešních dnů. 3. V další legendě se praví, že tato skála představuje zkamenělé pozůstatky tváře Hag of Beara, která čeká na svého manžela Manannan, boha moře.

Ať už legendám věříte nebo ne, reprezentuje v nich Hag of Beara mnoha způsoby Mna na hEireann - ženy z Irska, kvůli její moci, plodnosti a síle. Určitě má moc pomáhat pečovat o Irsko. Skála se nachází na vrcholu kopce, je to zvláštně tvarovaná hornina, která nijak nepřipomíná jiné skály v okolí. Bývá pokryta malými dary, často i ve štěrbinách - mincemi, keramikou, sklem a různými drobnostmi a upoutá vás tím už z dálky. Další informace o životě Hag of Beara najdete v Muzeu skřítků v Dublinu: www.leprechaunmuseum.ie/folklore-and-mythology/otherworld/the-hag-of-beara/ https://en.wikipedia.org/wiki/Cailleach http://sheepsheadplaces.net/hag-beara Cailleach v Irsku bývá spojována také s rozeklanými horami a ochozy, jako jsou Hag Head (irsky: Ceann Caillí, což znamená "Hlava baby"), nebo nejjižnější cíp Mohérových útesů v hrabství Clare, dále s megalitickou hrobkou Loughcrew v okrese Meath, která se nachází na vrcholu Slieve městě na Calliagh (irsky: Sliabh na Caillí, což znamená "hora na čarodějnice je"), nebo známá jako "židle na čarodějnice" Cairn T na Slieve na Calliagh, což je klasický průchozí hrob, ve kterém paprsky rovnodennosti východu slunce svítí chodbou a osvětlují vnitřní komoru naplněnou megalitickými kamennými sochami. Příjezd ke Hag of Beara: Eyeries – výjezd směr na Ardgoom - Kilcatherine v zátoce Coulagh Bay, ke kostelu Kilcatherine Church a poblíž po levé straně se nachází směrovka – nepřehlédněte! Malé parkoviště.

23 Kilcatherine: Ruiny kláštera Kilcatherine Church a hřbitov Kilcatherine Cemetery Kilcatherine Church je starobylé klášterní místo se zříceninou středověkého hradu ze 7. století. Kostel je pojmenován po tajemné Sv. Caithighearn, známé údajně jako Kočičí bohyně s kuriózní kamennou hlavou, která je vsazena v jižní fasádě nad dveřním obloukem. Podle knihy napsané Danielem M. O'Brienem, "Beara, cesta v průběhu dějin" představuje vytesaná kamenná hlava významný prvek, podobně jako v kostelech v Itálii a Rakousku, který je přisuzován předkřesťanské architektuře a mytologii, možná je snad spojen i s uctíváním hada. --- V knize Klášterní mapa Irska je vysloven předpoklad, že zde byl spíše ženský než mužský klášter. Poprvé je klášter zmiňován v nedatovaném dopise papeži Inocencovi III., v němž jsou uvedeny farnosti na západ od Bantry, Cellechdach (Killough Or Killeacac), Cellmana (Allihies nebo Kilmanagh, Cellchattigern (Kilcatherine) a Cellmoceogain (Kilmackkowen). Existuje i nedatované pověření papeže Eugena IV. pro diákona Rosse, který má vykonávat bohoslužby i pro farnosti Kyllman a Kyllcharrine. (Diákon vykonává službu charitativního a administrativního charakteru, aktivně se podílí na bohoslužbách, předčítá posvátné texty, vyučuje náboženství a podobně. Pro svůj úřad musí být vysvěcen). ------Myšlenka na umístění hřbitova patrně pochází od stejných mnichů, jedněch z prvních irských křesťanů, kteří postavili klášter na hornatém ostrově v Atlantiku, severozápadně od Dursy Island, v hrabství Kerry. Pozůstatky kláštera patří ke světovému dědictví Unesco. Na hřbitově Kilcatherine se nachází kamenný kříž, datovaný do 8 – 9 stol., který patří do soupisu národních památek. Obdobný kříž se nalézá i na ostrově Skellig Michael. O ostrově více: https://en.wikipedia.org/wiki/Skellig_Michael?oldid=213708832 Příjezd: Kostel se nachází naproti Eyeries, přes zátoku Coulagh Bay. Jeďte po místní silnici, která vede podél pobřeží z Eyeries k Ballycrovane, a dále na západ ke Kilcatherine, kostel je po pravé straně. Další informace: http://ierlandvakanties.com/kilcatherinechurch.html

24 Ardgroom Název Ardgroom (irsky: Dhá Dhroim, což znamená "dvě vyvýšeniny") odkazuje na dva štěrkovité kopce vytvořené ledovcem, Dromard a Drombeg. Obec se nachází na severo severozápadě od jezera Glenbeg Lough, s výhledem na zátoku Kenmare River, mezi pobřežím a pohořím Slieve Miskish hor. Příjezd Po silnici R572 Bantry – Castletownbere, zde odbočit na R 571 do Eyeries a dále Ardroom. Přírodní cíle Jezero Glenbeg Lake/ Glenbeg Lough Jezero je jednou z hlavních atrakcí v Ardgroomu. Bylo vytvořeno přesouváním ledovce, jeden konec tvoří skalnatý masív Mass Rock – vypráví se, v těžkých dobách, kdy platily trestní zákony Penal Laws, a kněží žili v úkrytech a přestrojení, byl zde sťat kněz a jeho tělo bylo pohřbeno v okolní krajině. Zákony Penal Laws = viz oddíl Beara Peninsula --- K jezeru vede z Ardgoom cca 2 km dlouhá cesta. Hluboké jezero skrývající se za nevysokým kopcem a je skrytým pokladem. Mír a klid tohoto místa se odráží v v některých mýtech, proto i někteří věří, to zde je místo posledního odpočinku Dětí Lir/Children of Lir. Značky vás nasměrují k bájnému místu, ale je snadné je přehlédnout!! Jezero má nyní v pronájmu Rybářská asociace. Mytologie: The Children of Lir a jezero Glenbeg Lake Kousek od krásné přímořské vesnice Ardgroom je malé posvátné místo věnované dětem Lir (Clann Lir). Jejich životy se v prastarých pověstech staly proslulými, jsou tím nejsmutnějším v irských pověstech, a ani jejich konec není šťastný. Irská mytologie je plná příběhů, které se propojují navzájem. Jednou z těchto skupin příběhů je známý kolektivně jako Tři Smutná Vyprávění/The Three Sorrows of Storytelling, která zahrnuje tři tragické příběhy (www.amergin.net/stories.html) Mnoho oblastí v Irsku si přisvojuje místa, kde se příběh odehrál, existuje mnoho verzí. Ve starověkém Irsku lidé věřili v magii a kouzla druidů. Byly to doby, kdy se stal příběh dětí Lir, příběh boha Lir, vládce moře. Lir byl jednou z božských bytostí Tuatha de Danaan (viz Průvodce, Keltská mytologie), se oženil s dcerou krále Bodb Dearg /Bov the Red, Aobh/Eve. Eva a Lir byli šťastní. Narodili se jim nejprve dvojčata, děvčátka Aodh a Fionnuala, a po krátké době následovala další dvojčata, chlapci Conn a Fiachra. Eve však zemřela brzy po jejich narození a Lir nechtěl jejich děti nechat vyrůstat bez matčiny lásky. Proto se oženil s druhou dcerou krále Bov the Red, Aoife, která vládla kouzelnou mocí. Jejich manželství bylo zpočátku šťastné, ale později Aoife začala žárlit na oddanost dětí Lirovi. Ve své nenávisti přivezla děti k jezeru Lough Darravagh/Lake Derravarragh (Loch Dairbhreach, hrabství Leinster, cca 100 km severozáp od Dublinu) v blízkosti jejich domova, a přeměnila je na labutě. Pak se ulekla toho, co udělala, chtěla překonat výčitky svědomí a pokusila se kouzlo zmírnit. V jejich utrpení jim mohla ulehčit tím, že mohli zpívat, ale děti musely zůstat v podobě labutí po dobu 900 let, do doby, než do Irska dorazí nový Bůh. Labutě strávily prvních 300 let na Loch Derravarragh (Dairbhreach), v blízkosti jejich domova, kde utěšovaly svého otce, dědečka a bezpočet dalších lidí s hudbou Sidhe. Každý člověk, který slyšel jejich hudbu, mohl usnout bez ohledu na své problémy a nemoci. Dalších 300 let strávily labutě na moři Sea of Moyle (Sruth na Maoile)., studené a pusté oblasti mezi Skotskem a severním Irskem. Posledních 300 let žili na Atlantickém oceánu. Děti věděly, že kouzlo pomine, až uslyší zvon nového boha v jejich původní vlasti. Když končil jejich čas v labutí podobě, mnich Mochua žijící v obci Allihies je zvoněním zvonu přivolal a když připlavaly na břeh, požádaly ho, aby je změnil zpět do lidské podoby. Mochua jim řekl vše o svém novém Bohu a o sv. Patrikovi, který přinesl svou víru do Irska. Děti poznaly, že to je nový Bůh, o kterém jim nevlastní matka vyprávěla, a nechaly se pokřtít. Mochua jim připravil útočiště v malé kapli, kterou stavěl. Po pokřtění děti stárly velice rychle. Krátce nato zemřely a byly pohřbeny pod velkými bílými balvany. V době, kdy jejich exil končil, jejich otec Lir z Tuatha de Danaan, se stává už jen legendou a ve světě smrtelníků už pro něj nebylo místo. -- Traduje se, že jezero Glenbeg Lake může být posledním místem labutí – dětí Lir, předtím, než uslyšely zvonit zvony. Dalším takovým bájným místem je na severu ostrov Inis Gluaire v hrabství Mayo. http://www.ireland-information.com/articles/thechildrenoflir.htm http://irelandofthewelcomes.com/the-children-of-lir/ Více: www.ireland-information.com/articles/thechildrenoflir.htm

25 Megalitické památky Okolí Eyeries a Ardgroom bylo obydleno národy pro tisíciletí. Nedaleko obce se nachází množství megalitických památek, nejnavštěvovanější z nich je patrně kamenný kruh, ležící jihozápadně od obce. Nazývá se “Canfea”, nebo také „Ardgroom SW Circle“ pro odlišení od jiného kamenného kruh severovýchodně od obce. Neobvyklé je zde, že kameny se zužují směrem dolů. viz oddíl Beara Way, úsek Argroom -Lauragh V blízkém okolí se nacházejí ještě dvě kruhové tvrze a menhiry stojící v řadách: Ardgroom Stone Circle, Caheravart, Caiseal Coillte, Cashelkeelty Stone Circle, Lauragh, Ballycrovane Ogham Stone viz oddíl Beara Way, úsek Argroom -Lauragh Ardgroom občerstvení V obci se nachází čerpací stanice, okouzlující irská hospoda The Village Inn, jen pár minut chůze po silnici od rekreačních domů. V objektu pošty Harrington's Post Office tu mimo poštovních služeb najdete i příjemnou kavárnu, čerstvě vyrobené potraviny a malý obchod. Galery - Marianne Klopp Pottery Obec je sídlem výtvarnice Marianne Klopp. Narodila se v Německu, kde se také vyučila v ateliéru ateliéru Maria Phillippi a dále studovala keramický designe. V r.1980 si otevřela vlastní studio v Berlíně, vystavovala v Německu, Dánsku, Francii a Japonsku. V roce 1988 odešla do Ekvádoru, kde se učila původním hrnčířským domorodým technikám. V roce 1990 se přestěhovala do Irska a otevřela ateliér v Camden Street, v Dubliun, v roce 2003 přesídlila do Ardgroom na poloostrově Beara. http://www.corkcraftanddesign.com/members/member/marianne%20klopp%20pottery http://mklopp-pottery.ie/ kontakty www.ardgroomleisurevillage.ie/ en.wikipedia.org/wiki/Ardgroom

Lauragh Obec Lauragh leýí v krásném zalesněném okolí (především borovice), zcela chráněné před větrem, na břehu zátoky Kilmakilloge Harbour. The Beara Gallery, Lauragh Galerie umělce Nigela Overtona a jeho hostů nabízí současné umění inspirované poloostrovem a mořem, a také speciální malířské potřeby vyrobené v dílně Pipa Seymora. http://www.thebearagallery.com/ https://www.facebook.com/The-Beara-Gallery-419303974822781/ Megalitické památky Na pobřeží mezi Lauragh a Tuosist se v Glentastelu nachází tzv. pre-Ogham, patrně njstrší menhir spásmem Ogham v Irsku. U silnice R571 v touland Knockacappul se nachází menhir, další památky jižně od Lauragh směrem na Glanmore Lake. (Towland – viz Průvodce) Další informace – viz Beara Way Zahrady Derreen Gardens Zahrady v Lauragh byly založeny před více než sto lety pátým Lordem z Landsdowne na pozemcích jeho rezidence v Derreen. Na ploše 60 akrů je zasazeno mnoho subtropických rostlin a květin, najdete tu také paseky eukalyptu, obří Eucalyptus deanei, bambus nebo obří červený cedr (43 m) Pozemky kolem Derreen se dostaly do vlastnictví rodu Fitzmaurice v roce 1657 přes Sira William Pettyho, lékaře a inspektora Olivera Cromwella. Jeho dcera se provdala za hraběte z Kerry, jehož rodina později nazývala Lansdowne. Až do roku 1856 byl dům v nájmu místního náčelníka klanu O'Sullivan, McFinnigan Duffs. Pátý markýz Lansdowne se v roce 1856 rozhodl, že v Derreen bude jeho letní obydlí a začal budovat zahradu. Dům a zahrady dnes patří jeho potomkům. Vstupné Vstupné: 7 EUR/dosp., 2 EUR/ dítě, 1 EUR/mapa zahrady Příjezd Nachází ce v touland Deerren, severně do centra Lauragh, cca 150m od silnice R573 Kontakty Kontakty: +353 64 6683588 [email protected], www.derreengarden.com, David Bigham: +353 64 6683103

26 Tuosist Vesnička se pyšní úžasnou scenérií, obklopená horami i mořem, s výhledem na Atlantský oceán a přes záliv Kenmare Bay až k nejvyššímu pohoří Irska Macgillycuddy Reeks (Černé hory). V okolí se nacházejí staré lesy, subtropické zahrady, řeky, vodopády a jezera. A samozřejmě – úžasné megalitické památky - viz Beara Way. Farnost je součástí majetku barona z Glanrought a je rozdělena do tří volebních obvodů - Dawros, Ardea a Glenmore. Pozemky farnosti začínají cca 1,5 km od města Kenmare a táhnou se na západ podél pobřeží až k obci Ardgroom. Jižní hranici tvoří vrcholky pohoří Caha. Příjezd Z Glengariffu po R572 do Castletownbere, a dále po R571 do Eyeries – Ardgroom- Lauragh - Tuosist, nebo z Glengarrifu po hlavní silnici N71 do Kenmare a před zálivem odbočit vlevo na R571, případně nejobtížnější varianta z Adrigole přes průsmyk Healy Pass po úzké silnici R574. Gleninchaquin Park Severovýchodně od centra Tuosist se rozkládají v údolí zvedající se od pobřeží k Caha Mountains jezera Cloonee Lough, Cloonee Lough Upper, Lough Inchiquin a Cummeenadillure Lough. Z Tuosistu se k nim můžete dostat po značené cestě Beara Way anebo po silnici R571 a odbočit u jezera Cloonee Lough na Derrynabrack – silnice vás dovede až k parku. Žijí zde vzácné druhy ptáků a rostlin, najdete tu dubový les Uragh Wood, vodopád apod., v horní části parku pak vede značená trasa podél jezera Cummeenadillure Lough. Gleninchaquin je spojen s dávnou historiíí osídlení, což dokládají megalitické památky, kruhová pevnost, pohřebiště i místa fulacht fiadh (pravěká místa určená patrně k vaření, viz oddíl Beara peninsula). Najdete tu i dvě historické budovy z 18. stol., jaké se v dávných dobách stavěly v oblasti Kenmare. Vstupné Vstupné: 6 EUR/dosp., 4 EUR/studenti, děti do 6 let zdarma, sleva pro skupiny Kontakt Kontakt: http://gleninchaquinpark.com/ Donal Corkery, +353 64 6684235 Historické památky K místním atraktivitám se řadí megalitické památky, např. Uragh Stone Circle, les Uragh Wood, jezera Clooney, Inchiquin Lough a Glenmore, průsmyk Healy Pass, podrobně viz oddíl Beara Way Ardea Castle – zřícenina hradu klanu O Sullivan-Bere, bašty Dónalla Cam O'Sullivana. Nachází se cca 2 km západně od centra na ostrohu na zálivem Kenmare Bay, u ústí řeky Cloonee River. Hrad byl jedním ze tří hlavních hradů klanu O Sullivan-Bere. Klan O'Sullivans byl vyhnán ve 12. století Normany z Knockgraffon, poblíž Clonmel, a usadil se později po obou stranách zálivu Kenmare Bay a na poloostrově Beara peninsula. --- Před čtyřmi sty lety žil v Ardea Philip O'Sullivan - Tanist/Tánaiste klanu = tzn. dědic titulu a pozemků. Byl strýcem náčelníka Donala O'Sullivan Cam-Bere, jehož hrad v Dunboy byl zničen v roce 1602. Působivá stavba s 6 stop tlustou zdí byla postavena a pojmenována po Aodh Beanan, předchůdci O'Moriarty klanu a otce Mor Mumhan, zakladatelem klanu O'Sullivan. Aodh měl 12 synů, zemřel v roce 621 n.l. Hrad byl často označován jako dům pánů z Moriartys, kteří byli původními vlastníky. Těm zůstalo Moriarty v držení až do počátku 13. století, kdy poklidně předali hrad Ardea a Castle Drummond ve farnosti Kilgarrylander klanu O'Sullivanů a stali se jejich nájemníky. V roce 1603, po bitvě u Kinsale, byl hrad předán neporušený Angličanům, ale později byl znovu vrácen rodině O'Sullivan. Během Cromwellovských válek byl hrad přehlížen, zanedbáván a několik stěn spadlo do moře. Philip O'Sullivan odešel po r. 1690 do Francie, hrad byl v letech 1738 až 1756 obsazen rodinou Coote z C. 1738 až 1756. Některé zdroje z té doby pojmenovávají hrad jako „dvě věže a slavnostní sál“. Nynější ruiny hradu jen těžko vystihují jeho původní stav, a místo je nebezpečné. S klanem O'Sullivan je spojeno 32 hradů, ale jen 4 z nich nebo jejich pozůstatky dodnes existují. http://www.tuosist.com/history/Entries/2009/5/27_Ardea_Castle.html http://www.wild-atlantic-way.de/ardea-castle.html Rybaření Jezera Cloonee Lake, Inchiquin Lake, Uragh Lake and Glenmore Lake jsou ideální pro pobřežní rybaření – můžete tu chytat lososy a pstruhy. Loď si můžete pronajmout v rybářském klubu u jezera Cloonee Lake. Cena Rybaření je zdarma. Pronájem lodi: 7,50 EUR/hod., bez motoru (motory nejsou k dispozici), k dispozici 6 člunů. Povolení k rybolovu lze získat od paní Marie O'Shea, Lake House, Clonee, Kenmare, Tel. +353 64 6684205 Vodní sporty v zálivu Kenmare River: plachtění, kanoistika, jízda na kajaku, jízda na mořském kajaku, windsurfing, hillwalking, výlety lodí, potápění, golf, jízda na kole, na ponících, rybaření, mořské rybaření atd. Kontakt Star Sailing & Adventure Centre, Dawros +353 64 6641222 [email protected]://www.staroutdoors.ie/ kontakty http://tuosist.com/welcome.html

27 OSTROVY BANTRY BAY A TRAJEKTY

Garinish Island/ Ilnacullin - Glengarriff Garinish, ve významu "ostrov v blízkosti“ je také známý pod názvem Ilnacullin, "ostrov cesmíny", což mohl být jeho původní název. Původně to byla holá skála, která byla ovládána britskou armádou z věže Martello. Historie V roce 1910 byl ostrov o rozloze 15 ha od Ministerstva války zakoupen podnikatelem z Belfastu, Johnem Annan Brycem, který načrtl plány pro nádhernou zahradu a dům na ostrově. Po smrti Annana Bryce v roce 1923 výstavba zahrad pokračovala díky jeho vdově, Violet. Práci na zahradách pak převzal v roce 1932 jejich syn, Rowland Bryce, který přivážel zajímavé rostliny z mnoha částí světa. Po smrti Rowlanda Bryce v roce 1953 rodina darovala ostrov státu. John Bryce pověřil architekta Harolda Ainswortha Peto (1854-1933), aby navrhl zahradu s jednotlivými objekty. Peto se specializoval na navrhování zahrad italského stylu, a byl známý a uznávaný v celé Británii a jižní Francii. Jádrem návrhu je italská zahrada s dokonalými proporcemi budov. Zahrada Garinish je ceněna jako jeho mistrovské dílo, je trvalou poctou vize Annana Bryce a architekta Harolda Peto. Rrodina Bryce používala rozšířený objekt chaty jako svůj domov, protože plánovaný dům nebyl nikdy postaven, čajovna, loděnice, pavilon, obezděné zahrady a zahradní chrám patří mezi zahradní prvky, kterými se můžete potěšit dodnes. Od roku 1911 do roku 1914 více než sto mužů přiváželo lodí půdu na ostrov lodí, odstřelovali skály, vysazovali stromy, stavěli cesty a zdi zahrady, postavili vysokou věž s hodinami a vybudovali nádhernou italskou zahradu. Ostrov navštívilo mnoho významných návštěvníků, např. George Bernard Shaw v roce 1923, který zde pracoval na hře "Saint Joan", irský básník (známý jako AE), novinář a ekonom George William Russell. Zahrada Mnoho rostlin z původní výsadby bylo zpočátku poškozeno drsným počasím Tento problém byl vyřešen až tehdy, když se o zahrady začal v roce 1928 starat vynikající skotský zahradník Murdo Mackenzie. Mackenzie si uvědomil, že pro ochranu exotických rostlin je zapotřebí vybudovat chráněné mikroklima, a proto k jejich ochraně osázel pásy skotských a montereyských borovic (Pinus radiata), a tak zabránil hlavnímu náporu atlantických větrů. Pak pokračoval vybudováním nádherné sbírky vzácných vybraných rostlin, díky nimž je ostrov tak známý. Zahradník Mackenzie zůstal ve službě až do roku 1971. Jeho významná práce na ostrově je jedním z největších úspěchů irského zahradnictví. --- Zahrada je proslulá bohatostí tvaru a barev rostlin, neustále se měnícím s obdobími. Rododendrony a azalky dosahují svého vrcholu v průběhu května a června, zatímco stovky kultivarů popínavých rostlin, mnohé trvalky a keře dominují v období od června do srpna. A především nádherné vřesové porosty vynikají během září a října. Čajový dům / Casita Tato poutavá budova je jedním z hlavních architektonických rysů Garnish Island. Italský charakter domu je v souladu s ostatními budovami na ostrově. Ačkoli hlavní dům nebyl nikdy postaven nikdy, související zahradní struktury vyprávějí o zamýšleném záměru. Budova byla vystavěna 1915, dominuje zde sloupořadí kolonády, které rozšiřuje vstupy ze severu a jihu. Břidlicová střecha nad centrálním blokem s jednou šikmou střechou nad kolonádou a šikmými střechami nad doprovodnými vchody. V prvním patře oculus - otvory s pevnými dvojskly. Dvoukřídlé prosklené dveře vedoucí na sever a jih. Na kolonádě jsou použité pískovcové dórské sloupy z kamene Bath stone, vyřezávané kamenné balustrády (na severu, východě a jihu), italská terasovitá zahrada na západě. Oculus (z latiny oculus - "oko") je kruhový otvor ve středu domu nebo ve stěně Zahradní chrám Volně stojící šestihranný zahradní chrám byl postavený v r. 1915. Dórské sloupy se sokly čtvercového profilu podpírají lisované architrávy. Tato výjimečná stavba je dobrým příkladem řeckého chrámu a jeho pozice poskytuje krásný výhled na západ na pohoří Caha hor. Nezvyklé a unikátní v rámci celého hrabství West Cork je použití vyzrálého kamene, sloupy ze slavného červeného mramoru Rosso Antico připomínající římské stavby a žilkovanou krásu mramorových desek z Carrary a Connemara.

28 Italský pavilon Volně stojící pavilon se čtvercovým půdorysem vznikl v r. 1910, v trojlodním benátském stylu, s otvory na východ a na západ. Břidlicová střecha s převislými okapy a dřevěnými konzolami. Pískovcové stěny z kamene Bath stone s podstavci a koncovými pilíři. Benátské uspořádání zahrnuje centrální zaoblené otvory podepřené růžovými mramorovými sloupy a jónskými pilastry (architektonický reliéfní prvek napodobující sloup), interiérovou dlažbu, schodištěm směřované na východ a mramorovou balustrádu na západ. Věž Martello Věž Martello byla vystavěna na jižním pobřeží ostrova v letech 1804-1805. Byla jednou z mnoha podobných věží postavených kolem pobřeží jako preventivní opatření proti možné francouzské invazi. Obvodové kamenné zdi s kamennými dlaždicemi, střecha s parapetem, vytesaná platforma pro zbraně, klenuté otvory s kamennými parapety, ocelové schodiště. Samostatně stojící dvoupatrová kruhová věž je nyní nepoužívaná. Věže Martello – viz oddíl Beara peninsula Loděnice Jednopodlažní loděnice se štítovou zdí byla vystavěna v roce 1915. Forma a styl této dobře dimenzované loděnice ukazuje jemné detaily, zvláště v různých okenních a dveřních otvorech, na stěnách jsou použity kameny Bath sandstone (oolitický pískovec, z města Bath, Anglie) s barevnými akcenty, střecha je pokryta břidlicí. Okolo je kovové zábradlí navazující na dlážděné nádvoří na přední straně. Loděnice odpovídá svým stylem ostatním stavbám na ostrově. Hradební zdi zahrady Podle plánu byly zdi zahrady vystavěny do obdélníku s jednopodlažními pavilony v rozích va SV a JZ, a dvoupodlažní pavilony na JV rohu, věž s hodinami na SZ rohu. Pro jejich stavbu byl použit pískovec, pavilony mají špaletová okna, břidlicové střechy a vyčnívajícími okapy s litinovými dešťovými svody, kolem dveří pískovcové lišty a pískovcové parapety. Brány jsou z tepaného železa. Dělnický dům Samostatně stojící dvoupodlažní dům s vikýři v podkroví byl postaven v r. 1915. Tato malebná budova si udržela svůj historický charakter, včetně klenutí nad okny a verandou. Veranda se svislými dřevěnými podpěrami směřuje na JZ, břidlicová střecha, na zdi na přední straně byl použit lomový kámen, okna mají posuvná křídla, parapety ze dřeva. Na objekt navazují zahradní zdi. Dokonce i pro ty, kteří se nijak zvlášť nezajímají o zahrady, je ostrov atraktivním místem k návštěvě – uvítají jistě krásné scenérie na záliv a pevninu nebo je zaujmou tuleni vyskytující se často na jižním pobřeží ostrova. Občerstvení Kavárna na ostrově Kontakty www.garnishisland.com www.harbourqueenferry.com/our-ferries www.travellingforfun.com/friendliness-bere-island-cork-ireland http://www.buildingsofireland.ie/niah/highlights.jsp?county=CO&list=true Mapa Viz Mapové přílohy

29 Trajekt na ostrov Garnish Island Trajekt Harbour Queen Ferry

Trasa trajektu: přístav v Glengarriff (naproti Eccles Hotel) na pevnině a severní část ostrova Garnish Island.

Odjezdy v době 1. dubna – 31. října, každý den Odjezd Glengarriff Každých 30 minut Po – pá 09:30 – 17:00 hod. neděle 10:30 – 17:00 hod. Trajekt K dispozici jsou 3 lodě, s kapacitou od 45 do 54 osob. Kontakt Brendan O'Sullivan Garnish Island Boat Services Ltd, Glengarriff, West Cork, Ireland +353 (0) 27 63116 www.harbourqueenferry.com/our-ferries Jízdné Zpáteční lístek: 13 EUR (včetně vstupného 3 EUR na ostrov) Poznámka Parkování pro auta i bus zdarma! Na ostrově se nachází jedinečná historická italská zahrada a věž Martello. Při plavbě na ostrov spatříte docela blízko tuleně. Otvírací doba italských zahrad Červen: po – pá 10:00 – 18:00 / neděle 11:00 – 18:00 Tyto lodě si můžete objednat na rybolov nebo lodní výlety po zálivu Bantry Bay – viz Průvodce, oddíl Rybaření

30 Whiddy Island/ Oileán Faoide - Bantry Malý ostrov o rozměrech cca 4,8 km x 1.6 km leží na východním konci zálivu Bantry Bay. Je přístupný trajektem z mola, které je vzdáleno cca 1 km z centra města Bantry. Nabízí nejen bezkonkurenční výhledy na Glengarriff a Hugh Cara na pohoří na pevnině, ale také díky své zajímavé historii možnost seznámit se s historickými objekty z různých dob. Na ostrově žije trvale kolem 20 osob, kteří se věnují rybolovu a zemědělství. Klidné odpoledne můžete doplnit pozorováním ptáků u dvou jezer Kilmore Lakes. Historie ostrova Odhaduje se, že ostrov byl poprvé obydlený patrně již cca 4.500 let př.nl. U jezera Kilmore Lake byl vystavěn kostel Kilmore Church a protestantský hřbitov, jejichž historie sahá až do 6. stol. n. l. Pozdější záznamy z regionu poukazují na útoky Vikingů, kteří v kraji napadali kláštery a vesničky kolem roku 850 n. l., odkazovaly již na ostrov jako "Vod Iy" což znamená „Svatý ostrov“a existenci dvou klášterů a převorství již z let cca 500 n. l. Kolem r. 1170 nastával přesun irských klanů na jih, včetně Normanů. V této době přišel O'Sullivan s malým klanem do oblasti Bantry a později si stejné místo zvolili i mniši z hrabství Mayo. O'Sullivanovi byly králem Irska Turlough Mór O'Connor přiděleny zdejší pozemky jako odměna za útok na klášter v Cong. (Info níže). O'Sullivan spolu s mnichy kontrolovali záliv a přístav. Jako opevnění a ochrana obchodu byl vystavěn na ostrově Whiddy Island hrad Tower House, Reenavanny Castle of O'Sullivan Bere. Hrad byl zbořen během Cromwellových válek a nakonec podlehl v bouři v roce 1920. Tři pevnosti však přežily. --.(Hrádek Tower House /redout), je pevnost nebo pevnostní systém sestávající z uzavřeného obranného místa, je určen chránit vojáky mimo hlavní obrannou linii a může být trvalé konstrukce nebo narychlo postavena dočasná pevnost. Pevnosti byly vždy součástí vojenských strategií většiny evropských říší během koloniální éry, a to zejména ve vnějších dílech). --- (Cong leží na hranicích hrabství Galway a Mayo, v provincii Connacht. V roce 623 n. l. zde byl založen klášter Saint Féchín/Féichín. Toto místo bylo následně vybráno Turlough Mór O'Connor / O'Conor, králem Connachtu (1106–1156) a Irska (ca. 1120–1156) pro stavbu augustiniánského opatství Cong Abbey, který byl postaven v roce 1120. Zřícenina tohoto opatství se datuje do 13. století a zároveň je uváděna jako jeden z nejlepších příkladů středověké církevní architektury v Irsku). www.congtourism.com/cngabbey.htm https://en.wikipedia.org/wiki/Cong_Abbey https://en.wikipedia.org/wiki/Tairrdelbach_Ua_Conchobair Kolem r. 1.600 n. l. byl ostrov Whiddy prodán anglickému osadníku, White, který zde prosperoval díky zemědělství, rybolovu a obchodech. Později zakoupil tzv. Bantry House, dříve zvaný "Blackrock House“ a převzal celou oblast Bantry.- více o Bantry House – viz oddíl Obce a města na poloostrově Bantry V letech kolem r. 1.700 ostrov Whiddy prosperoval díky lovu sardinek a rybářskému průmyslu, vznikla tu flotila cca 150 lodí, a byly vystavěny tři objekty "Fish Palaces" na východě ostrova. V té době tu žilo už 817 lidí. Zříceniny těchto „rybích“ domů můžete vidět nedaleko Bank House. Dělostřelecké baterie Ostrov měl vždy díky kotvišti v hluboké vodě strategický význam pro Bantry Bay. V roce 1796 došlo k invazi francouzské moci pod vedením Wolfe Tone, ale díky nepříznivým povětrnostním podmínkám byla invaze odsouzena k neúspěchu. V důsledku těchto událostí se rozhodla Anglie vystavět zde 3 dělostřelecké baterie, ochránit tak přístav na ostrově proti další možné invazi. Bylo tu umístěno 186 mužů a 7 dělostřeleckých důstojníků a v bateriích umístěno 18 velkých děl. Baterie byly opuštěny v roce 1807 a mužstvo odešlo chránit místní rodiny. V roce 1806-1807 byla na severovýchodním cípu ostrova v Reenavanny vybudována základna East Battery pro 100–150 mužů a 8–12 děl. Popis baterie: Baterie je volně stojící kruhový objekt postavený 1807, kruhový půdorys je doplněn vápencovými schody, kamenným příkopem a železným vstupním mostem. Nyní jsou jeho ruiny obehnány plotem. Tato působivá stavba s výhledem na všechny strany dokládá vysokou úroveň řemeslného zpracování a strojírenství. Je připomínkou strategického významu této odlehlé části pobřeží v minulých dobách. Gallows Hill Během velkého hladomoru došlo ke snížení populace na ostrově na 250 osob a Lord Bantry představil trendy v zemědělství a orbu půdy na ostrově jako možnosti vylepšení situace. Následovaly však nepokoje a mnoho lidí bylo pověšeno na neslavný "Strom viselců", v blízkosti místa, nyní známého jako Gallows Hill (poblíž přístaviště na ostrově).

31 Naval Air Station V roce 1918 Američané vybudovali v posledním roce 1. Světové války na východním konci ostrova, v Reenavanny, základnu tzv. Naval Air Station/pojmenovanou také „Bantry Bay Station“ pro hydroplány, které měly hlídat nepřátelské německé ponorky a lodní dopravu. Hydroplány rovněž hlídaly Fastnet Rock. (Fastnet Rock/ nebo z norštiny Hvasstan= ostrov s ostrými zuby je osamělá skála, malý ostrůvek s majákem v Atlantském oceánu a nejjižnější bod Irska). Základna na ostrově Whiddy byla uzavřena 15. února 1919, menší pozůstatky jsou tu patrné dodnes. Jako upomínka zde stojí mezi květy a v travinách nenápadný pomník, a také fontánka/pítko, známé jako "šálek s podšálkem" vyrobený americkými námořními důstojníky. O americké základně Naval Air Station: www.ronaldv.nl/abandoned/airfields/ei/southwest.html https://en.wikipedia.org/wiki/Naval_Air_Station_Whiddy_Island Další foto: https://www.flickr.com/search/?ss=2&w=27497198@N08&q=gifford+whiddy&m=text Novodobá historie – ropný terminál Od roku 1960 sem byla přivážena obřími tankery ropa z Kuvajtu přes mys Dobré naděje do Bantry. Ostrov byl místem pro překládku do menších tankerů, které pluly do evropských rafinérií. V roce 1966, korporace Gulf Oil Corporation vybrala Whiddy Island jako nejvhodnější místo pro nový terminál. Ostrov totiž nabídl dlouhé chráněné kotviště, v hlubokých vodách. Navíc to bylo místo v dostatečné vzdálenosti od velkých populačních center a námořních tras. Stavba byla zahájena v roce 1967 a terminál byl dokončen v roce 1969. Byl schopen obstarávat 300.000 tunových tankerů. Pohroma na Whiddy Island, známá pod názvem Betelgeuse incident, přišla dne 8. ledna 1979. Kolem 01. hod. ropný tanker Betelgeuse explodoval u pobřežního mola. Vzhledem k poruše konstrukce lodě došlo i k vypouštění nákladu ropy. Molo se rozpadlo a hasiči, kteří přijeli z okolních měst nebyli schopni dostat se do blízkosti plavidla. Soustředili tedy své úsilí na zabránění rozšíření požáru do olejových nádrží. Místní rodiny žijící na ostrově bojovali o život. Asi 12 hodin po výbuchu se velká část lodi Betelgeuse potopila ve svém kotvišti do hloubky 40 metrů. Navzdory tomu, záchranáři nebyli schopni přistupovat k vraku (část byla ještě nad vodou) ještě po dobu dvou týdnů vzhledem k oblakům jedovatého a hořlavého plynu, který ho obklopoval. Po dvou týdnech, bylo možné vynést těla z vraku a odčerpávat zbytek ropného nákladu, který byl stále ještě na palubě. Exploze a požár, si vyžádala životy 50 lidí (42 Francouzů, 7 Irů a 1 občana Spojeného království). Během záchranné operace došlo ještě ke ztrátě holandského potápěče. Flóra Klima ostrova je ovlivněno severním Atlantikem a teplým Golfským proudem, proto se zde nalézají rostliny obvykle rostoucí např. ve Španělsku a Portugalsku, např. Tučnice/ Butterwort (Pinguicula vulgaris), která roste na podmáčených půdách. Zvláštní zmínka patří Obří rebarboře/Giant rhubarb (Gunnera tinctoria), původem z Jižní Ameriky a zde rostoucí na jižním pobžeží ostrova, jejíž listy mohou dosahovat šíře až 2 metry. Další rostlinou, typickou pro Jižní Ameriku, a bohatě se vyskytující na ostrově je fuchsie magelánská/ Fuchsia (Fuchsia magellanica). U jezera Kilmore Lake vás v době rozkvětu ohromí žlutá zálava žlutých vodních lilií (stulík žlutý)/Yellow water lillies (Nuphar lutea). Běžně se tu vyskytují různé druhy sukulentů např. pupec štěrbinový/Navelwort (Umbilicus rupestris), který může být viděn v květu po celé léto. V pozdním létě vás upoutá podél stezek a silnic svou barevností mombrécie/Montbretia (Crocosmia croherb), která vyniká ještě víc po odkvětu jiných rostlin. Je tu velké množství druhů mechů a lišejníků, rostou tu i majestátní královské kapradiny Podezřeň královská/ Royal fern (Osmunda regalis). Velké plochy na ostrově zaujímají pastviny, tráva je uskladněna na siláž.

32 Fauna Nejvýraznějším zástupcem ostrovní fauny jsou zajíci. Jedná se o horské zajíce, kteří jsou menší než zajíc polní. Vyskytuje se tu lasicovitá šelma vydra říční, ale je velmi plachá. Pokud ji náhodou spatříte, je to opravdu výjimečné! Mnoho lidí zaměňuje vydru za norka amerického (Mustela vison). Norek se tu vyskytuje také a je mnohem pravděpodobnější vidět norka než vydru. V zálivu mohou pobývat šedí tuleni kuželozubí (Halichoerus grypus), ale jsou plaší a lidem se vyhýbají. V oblasti zálivu i na jezerech Kilmore Lake můžete pozorovat mnoho mořských ptáků, např. hejna tereje bílého/Gannets (Sula bassana) při krmení v zátoce, Hejna kolihy velké/Curlew (Numenius arquata) můžete spatřit na polích hlavně na jaře a v zimě. Také tu může být občas viděno kavče červenozubé/ Choughs (Pyrrhocorax Pyrrhocorax), tento pták se ale na ostrově nemnoží. Turistický okruh Viz Mapová příloha Aktivity Walking, fishing, birdwatching Občerstvení Restaurace „Bankhouse“ nedaleko přístavu. Majitelka Kathleen podává jídla v restauraci anebo venku, k jídlu si můžete objednat pivo nebo víno. Rezervace: 00353 868755294.

Kontakty http://www.whiddyferry.com/, http://homepage.eircom.net/~whiddyisland/frame1.htm https://en.wikipedia.org/wiki/Naval_Air_Station_Whiddy_Island http://www.thesheepsheadway.ie/index.cfm/page/whiddy_island_loop_walk

Trajekt na ostrov Whiddy Island Trajekt Ocean Star ferry boat

Trasa trajektu: přístaviště v Bantry na pevnině a jižní část ostrova Whiddy Island.

Odjezdy v době červen, červenec, srpen Odjezd Bantry Po – Pá 9:30 11:30 13:45 14:40 16:00 18:00 sobota 9:30 11:00 13:00 14:00 16:00 18:00 Neděle 11:00 13:00 14:00 15:00 16:00 18:00 Odjezd Whiddy Island Po – pá 8:30 11:00 14:00 15:45 17:45 sobota 9:00 10:45 13:45 15:45 17:45 neděle 11:15 13:15 14:15 16:15 17:45 Délka plavby cca 10 – 15 min. Kontakt Tim O´Leary: +353 086 862 67 34 [email protected], www.whiddyferry.com Jízdné Zpáteční lístek: 8 EUR Poznámka Irsky se ostrov nazývá Faoide, což znamená „špatné počasí“ Ostrov má rozlohu cca 4,8 x 1,6 km Tento ostrov je útočištěm pro volně žijící živočichy a skvělé místo pro relaxaci. Ostrov měl strategický význam již v dávných dobách, od příchodu francouzské armády až po americkou leteckou základnu ve 20. století.

33 Bere Island/ Oiléan Béarra Podle legendy byl ostrov Bere i poloostrov Beara peninsula pojmenovány podle dcery španělského krále Beary – viz oddíl Beara Peninsula výše. poloha Záliv Bantry Bay, příjezd po silnici k přístavu Castletownbere- cca 51 km z Bantry. Ostrov byl v historii často v centru dění díky jeho strategické poloze a hlubokým vodám v přístavech Berehaven a Lawrence Cove, které nabízejí bezkonkurenční útočiště pro lodě všech velikostí. Ostrov je bohatý na archeologické lokality pocházejí z doby bronzové až do středověku, nachází se tu kruhová hrobka, menhir, klínová hrobka, již za dob druidů vznikl oltář St. Michaela u Holly Well. -- Bere Island byl ale součástí významné vojenské historie: byly zde postaveny dvě obranné věže Martello, vzniklo vojenské opevnění a kasárna Lonehort Port a v roce 1899 vystavěna signální věž. Několik amerických lodí během 1. Světové války tu potkalo podobný osud jako na Pearl Harbour. Po anglo-irské smlouvě v roce 1921, se ostrov stal jedním z tří záchytných irských přístavů pro Velké Británii. Turistické stezky na ostrově jsou součástí pěších tras Beara Way (viz Mapová příloha), můžete tu rybařit ze břehu a koupat se, nachází se tu archeologická naleziště a památky, zbytky viktoriánských britských vojenských opevnění a dvě Martello věže, z nichž jedna byla nedávno zrenovována a otevřena jako součást památkového Heritage Centre. Ostrov patří do civilní farnosti Killaconenagh (Cill Eecha Naoineach) v baronství Bear (Béarra). (Baronství - viz Průvodce). Deset z původních 75 townlands, civilní farnosti Killaconenagh, se nachází na ostrově: Ardra West, Ardra East, Ballinakilla – s kostelem St Michael Church, Cloonaghlin West, Cloonaghlin Upper, Dolní Cloonaghlin Lower, Derrycreevy, Greenane, Ardagh, Rerrin (viz Mapová příloha) V současnosti zde žije přibližně 200 osob, v minulosti to ale bylo mnohem více: v r. 1841 při sčítání lidu zde sídlilo 2 122 osob, ale v důsledku velkého hladomoru počet obyvatel v r. 1851 poklesl na 1.454. Pokles pokračoval v důsledku emigračních vln během 19. a 20. století. Na rozdíl od mnoha jiných ostrovů při pobřeží Irska jsou obyvatelé ostrova Bere anglicky rodilí mluvčí, irština byla místními obyvateli opuštěna mezi lety 1880 a 1885. Historie ostrova Ostrov byl majetkem klanu O'Sullivan Bere a zůstal tak až do rozdělení moci gaelských náčelníků v roce 1602. Když Sir George Carew nařídil postavit silnici napříč ostrovem a dopravit anglické síly k obležení hradu Dunboy, znamenalo to první vojenské zájmy o ostrov. (Sir George Carew (1.504. - 1545) byl anglický voják a poadce, admirál za vlády krále Jindřicha VIII, který zemřel při potopení vlajkové lodi Mary Rose Královského námořnictva v bitvě u Solenta). Více o G. Carew: https://en.wikipedia.org/wiki/George_Carew_%28admiral%29 V prosinci 1796 francouzské loďstvo vedené generálem Hochem pod vedením Wolfe Tone, vůdce organizace United Irishmen, vplulo do přístavu Berehaven Harbour. Nepříznivé větry však zabránily přistání a nakonec způsobily, že se loďstvo vrátilo domů. V srpnu 1798 došlo po irském povstání v témže roce k dalšímu pokusu o invazi, u města Killala v hrabství Mayo. Výsledkem těchto událostí bylo, že britské úřady přezkoumaly své obranné plány a v roce 1803, v době války s Francií, byl podplukovník William Twiss poslán do Irska vypracovat plán obrany, součástí zprávy bylo rovněž zabezpečení zálivu Bantry Bay. (Více o United Irishmen: https://en.wikipedia.org/wiki/Society_of_United_Irishmen) Kontraadmirál Sir Robert Calder, který velel námořní eskadře v Castletownbere Port žádal v prosinci 1803 o ochranu svých zásoby potravin a skladovacích lodí, které měly být ukotveny Berehaven. Bylo rozhodnuto, že ochrana lodí je nezbytná a začalo se se stavbami věží Martello. Kromě věže Martello tu byla postavena i signální věž, kasárna pro 2 důstojníky a 150 mužů, přístavní hráze a sklady. Po skončení napoleonských válek následovalo období vojenské stagnace trvající až do r. 1898, kdy Britská vojska zvýšila objednávku na zvětšení ploch na ostrově za účelem vybudování dalších opevnění s cílem chránit britské flotily na kotvě v Berehaven Harbour. Věž Martello + Signální věž - viz oddíl Beara Peninsula Během Anglo-irské války byli někteří irští republikáni internováni na ostrově, včetně Canona Williama Kennedyho, ředitele vysoké školy ze St Flannan's College, Ennis. (od 1919-1932). Po skončení irské války za nezávislost, v roce 1922, v souladu s podmínkami Anglo-irské smlouvy ustoupili Britové z větší části z Irska, ale tři hluboké přístavy v Berehaven, Queenstown (přejmenovaný ), a Lough Swilly zůstaly podle smluvních podmínek jako suverénní britské základny až do r. 1938. Více Anglo –irské války: https://cs.wikipedia.org/wiki/Irsk%C3%A1_republik%C3%A1nsk%C3%A1_arm%C3%A1da

34 Dunbeg Fort/ Promontory Fort (pevnostní ostroh) Jméno znamená „malou pevnost ", což je v tomto případě zavádějící, neboť zde se jedná o jednu z větších staveb v Irsku. Opevněný ostroh je pevnost ve smyslu obranné stavby, nacházející se na strmé skále, často bývá s pevninou spojen jen úzkým krčkem. Pevnosti se převážně nacházejí v Irsku, Británii, na Orknejských ostrovech, na ostrově Isle of Man, v Devonu a Cornwallu. Jejich datování je obtížné, ale obecně jsou zařazovány do doby železné, ale ostroh v Dunbeg by mohl pocházet z doby bronzové. --- Jen nemnoho irských pevností na ostrohu je vyhloubeno. Některé pevnosti obsahovaly i dovezenou středomořskou keramiku (např. Dalkey Island,), některé byly v průběhu staletí opět obsazovány a měnily se v raném středověku. Dunbeg měl např. v raném středověku sedlovou kamennou střechu (clochan). Zhroucená klínová hrobka/Wedge Tomb Klínové hrobky byly stavěny v dobách pozdního neolitu a střední doby bronzové irských středověku (cca 2.500 - 2.000 př.n.l). V části ostrova Ardaragh West A = na jižní straně ostrova za obcí, se nachází zhroucená klínová hrobka, typický druh irské pohřební komory, patrně z doby bronzové, kolem r. 2000 př. n. l. Klínová hrobka je pojmenována proto, že se pohřební komora na jednom konci zužuje (obvykle klesá nejen výška, ale i šířka od západu na východ) a vytváří tak ve výšce klínový tvar. Předsíň je oddělena od pohřební části bez „dveří“, je průchozí a obecně směřuje na západ. Stěny mohou být i dvojité, často jsou pokryty oválným nebo kulatým kamenem, případně kamenem ve tvaru D. St Michaels Church St Michaels Church & hřbitov, byl postavený v roce 1843 v oblasti Ballinakilla, na severním břehu ostrova. Cesta vás zavede pobřežní silnicí kolem ostrova, na západ od přístavu od Lawrence Cove. Na hřbitově se nacházejí hroby jak katolíků, tak i protestantů, Britů i Irů, včetně britských vojenských hrobů a hrobů španělských námořníků, kteří přišli o život v přístavu Berenhaven. V roce 1900 byl hřbitov rozšířen. V roce 2009 byl proveden průzkum, přičemž všechny hroby byly identifikovány a očíslovány. Svatá studánka St Michael’s Holy Well Svaté studny/Holy Well jsou všeobecně oblíbená místa, kam lidé přicházejí s modlitbami. Jsou to pozůstatky z předkřesťanských dob, kdy studánky byly posvátným místem různých náboženství. Svatý Michael je v Irsku patronem zbožnosti a lásky, mše se na ostrově koná každoročně v nejbližší neděli před jeho svátkem. Více o Holy Well viz oddíl Beara Peninsula Menhir Menhir, stojící kámen je 3 m vysoký a je dobře viditelný z přístavu Berehaven. Má jedinečné místo: stojí v přesném středu ostrova, jak podélně, tak na šířku – skutečně pozoruhodně plánováno! Odsud uvidíte obnovenou věž Martello, která je otevřena pro návštěvníky. Holy Year Cross Kříž Holy Year Cross byl postaven v roce 1950 na památku svatého roku a nachází se na největším kopci na ostrově. Každý rok se u kříže koná za za pěkného počasí mše, a to vždy v srpnovou neděli v době víkendového svátku - Bank Holiday. Svatý rok jako čas duchovní obnovy má své kořeny v biblickém jubileu pozorovaným židovským lidem, kdy v 50 letých intervalech byly dluhy omilostněny a otroci osvobozeni. Termín "jubilejní" sám pochází z hebrejského slova yobel, znamená beraní roh, na který se troubilo a začínal tak čas doby odpuštění. Pro katolickou církev, svatý rok zůstává dobou velkého duchovního významu, důraz je kladen na zpytování svědomí a obrácení, odpuštění hříchů, smíření, konkrétními skutky solidarity a iniciativ obnovit spravedlnost. Jde o posílení víry v Krista a inspirovat více společenství v rámci církve a společnosti. První Svatý rok byl vyhlášen papežem Bonifacem VIII v roce 1300, kdy tisíce křesťanů z celé Evropy přišly na pouť do Říma.

35 Bardini Reefer Ship Wreck

Vrak chladírenské lodi Bardini ještě s viditelným stěžněm je z větší části potopen v kanálu mezi ostrovem Bere a pevninou, v hloubce cca 15 m. Loď o výtlaku 3975 t, s rozměry 113 x 16 m a rychlostí 19 uzlů, byla vyrobena ve Španělsku v roce 1956 pod názvem Monte Arucas, její další řecký majitel ji přejmenoval na Nissos Kerkyra, další panamský majitel na Atlantic Freezer, a poté se jejím posledním nmajitelem stala panamská společnost Bardini Shipping Corp. Loď byla ukotvena a čekala na přesun do suchého doku v Aviles, když vypukl požár s následnými výbuchy a za několik dnů se loď dne 15.12.1982 potopila. http://www.irishwrecksonline.net/details/BardiniReefer115a.htm http://www.wrecksite.eu/wreck.aspx?10304 Lonehort Harbour a vojenské opevnění ostrova Jak zjistili archeologové, Lonehort Harbour, malý krytý přístav na ostrově, sloužil v dávných dobách už Vikingům. V r. 1602 zde přistál generál Carew (viz výše – Historie ostrova)v rámci přípravy útoku na hrad Dunboy. V roce 1899 začala vznikat vojenská opevnění a různé vojenské a pozemní stavby. Historicky termín „baterie“ odkazuje na skupinu děl buď v dočasné pozici během bitvy nebo při obléhání pevnosti nebo města. Obléhání mohlo zahrnovat řadu baterií na různých místech po celém obléhaném místě. Termín byl proto později používán pro skupinu děl v pevném opevnění, pro pobřežní nebo hraniční obranu. Během 18. století, začal být termín "baterie" používán i z organizačního hlediska pro trvalou jednotku dělostřelectva v míru i pro dělostřeleckou jízdu. Baterie obvykle sestávala ze 6 - 12 děl a houfnic. Dělostřelecké baterie byly seskupené tak, aby umožnily nejlepší bojiště, včetně komunikace a velení, a také rozptyl pro dělostřelecké posádky a jejich systémy. Práce na budování baterie a opevnění započaly v roce 1899, občané byli odsunuti do jiné části ostrova. Účelem těchto opevnění bylo chránit britskou flotilu kotvící v zálivu, zatímco probíhá běžná údržba. Sedm baterií bylo postaveno v části Ardaragh, největší pak v přístavu Lonehort. Baterie v Ardaragh jsou zaměřeny na sever směrem k zálivu a Castletownbere, zatímco baterie Lonehort ochraňovala východní přístupu k zálivu. Tři baterie byly postaveny na obranu západního přístupu k zátoce, v části Raheenduff, Derrycreveen a Ardnakinna. Všechny tyto baterie byly malé ve srovnání s konstrukcemi v Lonehort Harbour. Baterie se skládala ze dvou 6 palcových děl a jednoho 9 palcového děla. V průběhu doby se baterie vyvinula do pevnosti – byl vystavěn sklad munice, kasárna a strážní věže s vysoce výkonnými světlomety. Pevnost byla obklopena suchým příkopem o šířce 15 stop (cca 4,5m), který bylo možné překročit po malém železném mostě jen v jednom místě. Tato pevnost se stala známou jako Fort Berehaven. Fort Berehaven zůstal v rukou Britů během první světové války. Irsko se stalo svobodným státem v prosinci 1922, avšak s klauzulí ve smlouvě (známé jako smlouva Treaty Ports) týkající se přístavní obrany u Corku, Berehaven a Lough Swilly. Tato místa zůstala pod kontrolou britské vlády. V meziválečném období byla smlouva Treaty Ports udržována při mnoha příležitostech britskými veliteli obrany. Pokud by se potencionálním nepřítelem stalo Německo, požadovalo Královské námořnictvo přístav Cork Harbour jako základnu pro protiponorkové jednotky k zajištění obrany ze západu. A pokud by Cork Harbour nebyl z jakéhokoli důvodu k dispozici, měly protiponorkové jednotky použít další z existujících základen v Angli, avšak kvůli větší vzdálenosti základen by mohli střežit úseky jen na kratší vzdálenosti i čas. Pokud by byla potencionálním nepřítelem Francie, bylo vyžadováno zachovat přístavy Cork Harbour a Berehaven jako základny pro flotily. Tato bezvýchodná situace pro Irsko byla přerušena v březnu 1938, kdy britská vláda oznámila, že smlouva Treaty Ports bude trvat do konce tohoto roku. V květnu, britské a irské vojenské diskutovaly o zařízeních, které měly být předány. Tato úprava Smlouvy vlastně zajistila Irsku nárok na neutralitu během 2. světové války. Během 2. světové války Churchill hrozil vzít smlouvu zpět násilím a v případě potřeby použít pevnosti Berehaven jako základnu pro doplňování paliva pro britské námořnictvo. Irsko zde vytvořilo obranné síly, které v pevnostech operovaly až do konce války v roce 1945. Baterie na ostrově Bere Island, včetně pevnosti Fort Berehaven jsou v současné době opuštěné a v různých stavech úpadku. Nejpodrobnější a vynikající popis jednotlivých míst opevnění na ostrově vč. fotografií: http://www.abandonedireland.com/bf.html https://knowthyplace.wordpress.com/2011/07/02/defending-thy-place-the-bere-island-martello-tower-complex/ http://bereislandheritage.com/tag/martello-tower/ texty + foto + plány

36

Martello Towers, věže v Ardagh + Cloughland Obranné věže Martello Towers byly postavené Brity během napoleonských válek pro posílení obranných pozic proti Francouzům. První ze čtyř kruhových věží byla připravena již v únoru 1805, proto byla pravděpodobně nejčasnější irskou Martello věží. Všechny byly postaveny z lomového kamene,a chránily kotviště mezi malým přístavem Lawrence Cove na Bere Island a Castletownbere. Každá věž měla na střeše velké otočné dělo, které se mohlo otáčet v libovolném směru. Dvě z těchto věží byly zničeny při stavbě pozdějších baterií, ale věže v Ardagh a Cloughland na východě ostrova, jsou stále v dobrém stavu. Věže Martello měly kruhový půdorys s průměrem cca 12 m v přízemí, parapet ve výšce 7,6 m nad zemí, vnější zeď byla často skloněné dovnitř. V plánu jsou některé věže eliptické nebo zakřiveného tvaru. Vstup byl vždy z 1. patra ze strany od pevniny, většinou měly otvor v podlaze mezi nosnými stěnami na úrovni ohrazení. V suterénu se nacházela cisterna pro sběr dešťové vody.

Signal Tower Jedna z několika signálních věží byla postavena u západního pobřeží ostrova Brity v letech 1804-08 jako součást obranného opevnění v době napoleonských válek. Dvoupatrová věž se signálním světlem je podobná těm, které jsou postaveny na poloostrově Sheep’s Head a Blackball Head. Věž stojí nedaleko Martello věže v Ardaghu. Signální věž byla poškozena po úderu bleskem v roce 1959 a v roce 1964 se zřítila. Předpokládá se, že kameny v pozůstatcích lomu v okolí věže byly zdrojem pro stavbu zdí. Nedaleko se nachází nízká kamenná zeď vymezující hranici okolí signální věže. Stával tu vlajkový stožár používaný ke komunikaci s nedalekou věží Martello. http://bereislandheritage.com/tag/martello-tower/ Signální věže měly čtvercový půdorys (cca 4,5 m x 4,5 m), obvykle měly dvě podlaží v celkové výšce 9m od země a vchod z 1. poschodí ze strany od moře. Zdi byly cca 0,6 m tlusté a okraje byly z břidlice. Otvory v podlaze jsou přímo v hradbě nad dveřmi a dva otvory směrem k pevnině v rozích věže. Okna se nacházejí v bočních stěnách v úrovni přízemí a 1. patra, krby/ohniště a komíny jsou zabudovány do rozevřené zadní stěny. Mohou být postaveny také v obdélníkovém půdorysu s půlkruhovým rozšířením směrem k moři, kde byl umístěn stožár. Maják, v Ardnakinna Maják vyznačuje západní přístup ke Castletownbere. V roce 1847 byla stavba doporučena admiralitou, bylo vybráno místo v západní části ostrova a již v roce 1850 byla stavba hotova. O maják se staral místní člověk, který tu pracoval do roku 1863, kdy byla věž uzavřena. Když v roce 1901 britská admiralita rozhodla, že v Castletownbere by se měly postavit loděnice a přístav, požádala, aby údržba místních majáků a bójí byla převedena pod ni, ale v roce 1923 byla signalizace z majáku zrušena. Když v roce 1945 najel trawler na skálu poblíž Castletownbere, Sdružení pro rozvoj Berehaven napsalo žádost, aby byla přístavní světla obnovena. Pokračovalo se dost pomalu, byly vytvořeny studie pro nejlepší umístění nového majáku a ke schválení došlo až v roce 1964 s tím, že bude využit původní maják na Ardnakinna. Došlo jen k menším úpravám, protože původní maják měl vyhovující výšku 15,4 m s jedním mezipatrem, zapotřebí byla jen moderní lucerna, a zdi byly nově nabarveny nabílo. Nové světlo bylo umístěno v roce 1965m, je napájeno ze sítě a k dispozici je pohotovostní dieselový generátor pro případ výpadku elektrické sítě. Výška věže: 20m, nejvyšší úroveň vodní hladiny při přílivu je 62 m, světla: každých 10 s, bílé světlo: okruh 17 námořních mil, červené světlo 14 námořních mil http://www.irishlights.ie/tourism/our-lighthouses/ardnakinna.aspx Bere Island Heritage Centre – informační středisko Nachází v budově bývalé staré školy v části Ballinakilla postavené v roce 1857. Návrh na vytvoření Heritage Centre se stal realitou v roce 2009, stavbu prováděl místní stavitel Jack Sullivan. Součástí objektu jsou výstavní prostory věnované historii a životu na Bere Island, konají se tu různá setkání místních obyvatel i návštěvníků. Bere Island Heritage a informační středisko je ústředním bodem pro zachování a Foto: http://www.flickr.com/photos/bereheritage/ Kontakt Tel: 027 75956 Fax: 027 75194, [email protected], www.Facebook.com/BereHeritage 37 Turistické trasy na Celý ostrov spojuje značený okruh Beara Way, který vás seznámí s historií ostrově a památkami - viz Mapová příloha Obchod, občerstvení, pošta – Rerrin, východní část ostrova The Post Office, otevřeno: Po – pá, 9:00 – 13:30 a 14:30 – 17:30 hod., So, 9:00 – 13:00 hod. V obci se nachází obchod, restarace, kavárna, 2 ubytovny, marina. http://www.bereisland.net/services/restaurants Odpadky na ostrově Využívajte prosím recyklačních kontenerů na ostrově a pomožte chránit životní prostředí: v obci Rerrin (východní část) a Oilean na gCaorach (západní část) se nacházejí kontejnery na plast, papír, konzervy, láhve a plechovky. Kontakty http://www.bereisland.net/ http://www.bereislandholidayhomes.com/unique-history/ http://www.travellingforfun.com/friendliness-bere-island-cork-ireland

Trajekty na ostrov Bere Island Ostrov Bere Island se nachází na počátku zátoky Bantry Bay a střeží hluboké vody přístavu Berehaven jižně od Castletownbere. Vzdálenost mezi pobřežím a ostrovem je jen cca 2 km. Ostrov má rozlohu zhruba 11 km x 5 km.

Existují 2 přepravní společnosti, jejichž trajekty vás přepraví buď na východní, nebo severozápadní část ostrova.

Trajekt Murphys Ferry – východní strana ostrova

Trasa trajektu: Molo Pontoon, východně od Castletownbere v místě Berehaven Golf Course na pevnině a obec Rerrin na ostrově. Odjezdy v letní sezóně: červen – červenec – srpen, každý den Odjezd Pontoon 8:00* 10:00 11:30* 13:00 15:00 17:00 19:00 20:30 Odjezd Bere Island, Rerrin 7:30* 9:30 11:00* 12:30 14:30 16:30 18:30 20:00 *mimo neděli Kontakt Carol Murphy, Murphys Ferry, “Ancorage” Bere Island Mob: 087 2386095, www.murphysferry.com Jízdné Zpáteční lístek: 8 EUR

Trajekt Bere Ferries – severozápadní strana ostrova

Trasa trajektu: Castetownbere na pevnině a přístaviště Oilean na gCaorach ostrově.

Odjezdy v letní sezóně: červen – červenec – srpen – 21. září, každý den Odjezd Castletown Po – pá 8:00* 9:00 11:30 13:30 15:30 17:30 18:30 20:30 Neděle 11:30 12:30 15:00 17:00 19:00 20:00 Odjezd Bere Island Po – pá 7:45* 8:30 10:00 12:30 14:30 16:30 18:00 20:00 neděle 11:00 12:00 14:30 16:30 18:30 19:30 * První a poslední trajekt Kontakt Colum Harrington, Bere Island Ferries, “FerryLodge”, Bere Island Mob: 086 2423140, 027 75009 www.bereislandferries.com Jízdné Zpáteční lístek: 8 EUR

38 Dursey Island/Baoi Bhéarra/ nebo Oileán Baoi Ostrov tvoří jihozápadní cíp poloostrova Beara, od pevniny je oddělen úžinou zvanou Dursey Sound s velmi silným přílivovým proudem, který zaplavuje skálu Flag Rock (leží v centru kanálu v jeho nejužším místě a při nízkém stavu vody je skála potopena cca 0,3 m pod hladinou). S pevninou je ostrov spojen unikátní historickou lanovkou (viz níže) převážející místní obyvatele i návštěvníky přes průliv široký cca 250 m. Ostrov má tři vrcholy, nejvyšší je 252 m vysoký. Na ostrově kdysi byly tři Townlands: Ballynacally, Kilmichael a Tilickafinna. Některé z budov nebo jejich ruiny můžete vidět při procházce po ostrově. Dnes na ostrově žije pouze 6 osob. Keltové poprvé přistáli v Irsku u Garinish, poblíž nejzápadnějšího konce poloostrova, naproti ostrovu Dursey Island. V době nájezdů Vikingů byl ostrov Dursey Island používán pro umístění otroků. Vzdálenost Po silnici z Bantry 73 km (1hr 55min.), z Kenmare 64 km. Velikost ostrova 6.6 km x 1.5 km Archeologické památky Na ostrově byly objeveny různé prehistorické památky, např. tzv. Bullaun kameny, kameny s rytinami v Ballynacallagh (Petroglyphy), prehistorická chýše v Killowen. V Ballynacally v místech, kde se nacházel klášterní kostel St. Marry Abbey (dnes zřícenina) a hřbitov, a pozemek hradu na Oileán Beag (tzv. "Small Island") je nyní archeologické naleziště. O kostelu se dochovala zmínka, že jej postavili mniši z ostrova Skellig Island. V roce 1602 tu bývalo hradiště obývané rodinou O'Sullivan Beare, které bylo spolu s hradem Dunboy Castle během tzv. Devítileté války zničeno. Dle dokumentace Philipa O'Sullivana byli všichni obyvatelé hradu zabiti – tento akt je známý pod pojmem jako „Masakr Dursey“. O hradišti se ale dochovalo jen málo důkazů. Nejen v Ballynacallagh uvidíte i původní staré domy, např. dnes již opuštěnou budovu školy se zřícenou střechou nebo pozůstatky domků dřívějších obyvatel v jednotlivých částech ostrova. Historie majáků a skal v pobřežních vodách Dursey Island: Už z roku 1846 je datován požadavek Královského námořnictva na postavení majáku na skále Bull Rock. Po zdlouhavých jednáních byla nakonec pro postavení majáku vytipována skála Calf Rock, vznikly první návrhy na litinovou věž s podlažími, podobnou jako je na Fastnet Rock (v té době už byla 4 roky v provozu). V dalších probíhajících jednáních bylo zjištěno, že skálu vlastní královna Viktorie a započalo jednání o odkoupení pozemku a poté stavební práce. V roce 1864 byla věž na Calf Rocku včetně svítilny již hotová, následující rok byla dodána optika a otočné zařízení. Na jižní straně ostrova Dursey byly postaveny domy pro zaměstnance majáku. Na začátku r. 1869 byl maják poškozen těžkými bouřemi, při nichž zemřelo 6 osob. Proto byla v roce 1870 věž posílena o další litinový plášť a prostor mezi novým pláštěm a věží byl vyplněn sutí. V roce 1881 byla prudkou bouří věž kompletně i s lucernou zničena. Okamžitě byl vytvořen na západním konci Dursey dočasný maják, který byl uveden do provozu v r. 1882. Ochranné zdi tohoto dočasného majáku jsou na ostrově ještě vidět. Calf Rock byl vyhodnocen jako neopravitelný, proto se zájem o postavení nového majáku obrátil opět k Bull Rock - ten byl od královny Viktorie nakonec zakoupen za 21 £. Bull Rock je pozoruhodný přírodním tunelem, který skálou prochází. Je situován na trase do zálivu Kenmare Bay, 5,5 míle od pevniny a 2,5 míle od nejbližšího bodu na Dursey Island. Měří zhruba 750 x 540 stop; strany jsou strmé a členité a vrchol se nachází 305 stop nad hladinou moře. Maják byl dokončen v roce 1888 a od 1. ledna 1889 byla funkční i světla a signál do mlhy. Provoz dočasného majáku na ostrově Dursey byl přerušen. Nový maják byl během let neustále obměňován lepší technikou a optikou, v roce 1978 došlo k další výměně světel za speciální světla pro sníženou viditelnost, v r. 1989 byl zrušen signál do mlhy. V r. 1991 byl maják převeden na automatický provoz, světla byla opět nahrazena a použity speciální halogenové žárovky s vysokou intenzitou světla, bylo vybudováno telemetrické spojení s Irish Lights v Dun Laoghaire. V roce 2000 byla stanice převedena na solární energii a původní lucerna byla nahrazena elektrickou. Výška majáku je 15 m, výška světla nad vodní hladinou 91 m, dosah světla 18 námořních mil.

Cow Rock – leží mezi Bull Rock a Calf Rock. Na ostrově hnízdí mnoho kolonií mořských ptáků, v okolním moři se vyskytují delfíni, velryby a někdy i žraloci. --- O majácích podrobně zde: www.irishlights.ie/tourism/our-lighthouses/bull-rock.aspx

39 Signal tower/ Signální věž Ostrov Dursey byl slabým místem pro Angličany. Bitva v Bantry r. 1696 a o 100 let později pokus o invazi s vůdcem Wolfe Tonem ukázaly, že stavba signální věže je prioritou. Pro místo byl vybrán nejvzdálenější a nejvyšší bod ostrova, v Tilickatina. Výhled odtud byl široký: na sever k ostrovu Skelligs a jih k signální věži na výběžku Mizen Haed v hrabství Cork. Na stavbě se podílelo místní obyvatelstvo a říká se, že díky výdělku si někteří z nich mohli koupit svoje první boty. Kámen byl dobýván přímo pod místem, kde nyní stojí věž, na severní straně ostrova. Dosud jsou vidět pozůstatky hlubokého lomu. Zdejší signální věž vychází z tvaru místních pevností stavěných klanem O'Sullivan Bere v 16. století. Tyto věže měly tři podlaží a suterén. Každé podlaží s klenutým kamenným stropem nad ohništěm a oknem. Samotná věž byla úzká, každý ze tří prostor měl rozměr 30 x 30 stop. Mohli zde žít dva vojáci a jejich rodiny. Věže nebyly samozřejmě postaveny s komfortem, nebyly to hrady, ale počítalo se hlavně s jejich obrannou funkcí (jako kruhové věže stavěné v 11. stol.) a jako původní věže měla i vyvýšený vstup. Každou noc mohli muži uvnitř vytáhnout žebřík a být chráněni proti podrážděné místní populaci. Stavba signální věže započala r. 1804, ale až v roce 1806 zveřejnil John Hampton plán stavby věže a příjezdové silnice. Věž byla navržena jako jednopodlažní, se stožárem v uzavřeném prostoru. O rok později bylo zjištěno, že stavba není dokončena ani z poloviny, že stojí pouze holé zdi a ještě v srpnu 1809 byl stav stejný. Na konci tohoto roku bylo konstatováno, že se zdi začínají hroutit a že zmizel stožár, který ostrované zakopali v poli u Ballynacally Z r. 1811 pochází zpráva, že věž není zastřešená, stavebník věže se odstěhoval do Crookhaven, věž tedy byla nedokončená a neobyvatelná. Možná, že když v r. 1814 odezněla hrozba války, nikdo se už nenamáhal podat o stavbě zprávu a věž dokončit, protože v další zprávě z let 1850 se stále mluví o věži jako o rozpadlé stavbě bez střechy a s holými stěnami. Přesto se jednalo se o tom, že zde budou umístěny signální vlajky – obdélníková, úzká trojúhelníková a čtyři černé koule. Od r. 1812 pak již byl určen poručík, který službu na věži vykonával. Po počátečním napětí se věž stala i místem společenských setkání s ostrovany, několik mužů posádky se na ostrově oženilo a usadilo. To dokládají i náhrobky na hřbitově (u středověkého kláštera), potomci těchto rodin dodnes žijí na ostrově anebo na pevnině naproti úžině Dursey sound,v části Garinish. Věž je nedílnou součástí historie ostrova, tato impozantní stavba si zachovává svůj původní charakter a tvoří již neodmyslitelný rys v krajině. O signálních věžích – viz oddíl Poloostrov Beara Během 2. světové války byl v blízkosti věže postaven bílý znak s označením "Eire/Irsko" pro přelétající piloty. V červenci 1943 Luftwaffe Junkers JU88 narazil na Crow Head (na pevnině) nedaleko Dursey, zemřeli všichni členové posádky.

Pozorování ptáků Ostrov Dursey je také oblíbeným místem pro milovníky ptactva: nejen na pobřeží Bull rock, ale i zde spatříte tereje/Gannet, buřňáky severní /Manx Shearwaters, alkouny obecné /Guillemots, alky/Razorbills a papuchalky/Puffins. A jako doplněk je možné spatřit chov chráněných ptáků – kavče/Choughs Na ostrově ale pobývají i migrující ptáci, především v prostředí luk a v nízkých živých plotech u cest nebo v zahradách (vstup do zahrad pouze se souhlasem majitele!): ptáci ze Severní Ameriky, např. Wilsonova pěnice/ Wilson's Warbler a z čeledi lesňáčkovitých Seiurus/Ovenbird, Ptáci ze Sibiře a Dálného Východu, např. sedmihlásek šedý (Eastern Olivaceous Warbler) a modruška tajgová(Red-flanked Bluetail), ptáci z jižní Evropy např. dudek chocholatý (Hoopoe) a vlha (Bee-eater). Turistické trasy Ostrovem prochází část značené trasy Beary Way – podél ruin hradu O'Sullivan, signální věže, členitého pobřeží a močálů až k západnímu břehu s výhledem na Skellig Islands na severozápadě a Mizen Head na jihovýchodě. Kromě poklidu vás ohromí atmosféra úctyhodného Atlantiku s divokými větry. Předpokládaná doba pobytu na ostrově pro návštěvníky je cca 2-3 hod. Trasa: Viz Mapová příloha Obchod, Dursey nemá žádné obchody, hospody či restaurace, nezapomeňte si občerstvení přinést občerstvení, s sebou. odpadky Odpadky po své svačině nenechávejte na ostrově! Video o Pat Neill doručuje poštu na ostrov, po přesunu lanovkou má na ostrově k dispozici auto. ostrově Svezte se s ním a uděláte si první představu o ostrově: http://balooz.com/category/dursey/

40 Kontakty a www.durseyisland.ie/ informace www.inspirock.com/ireland/crookhaven/dursey-island/a98214309 www.discoverireland.ie/Arts-Culture-Heritage/dursey-island/62094 www.buildingsofireland.ie/niah/search.jsp?type=record&county=CO®no=20912601 www.johneaglephoto.com/lhbull.html www.irishlights.ie/tourism/our-lighthouses/bull- rock.aspxhttps://www.tripadvisor.cz/ShowUserReviews-g775193-d216130-r308398915- Dursey_Island-Crookhaven_County_Cork.html# http://cestovani.idnes.cz/irsko-lanovkou-doprostred-oceanu-dlv-/kolem- sveta.aspx?c=A060403_134111_igsvet_tom

Lanovka Dursey Cable Car Lanovka spojuje západní cíp poloostrova Beara Peninsula s ostrůvkem Dursey, přes průliv o šířce cca 250 m. Je to jediná lanovka v Irsku. Byla postavena v 60. letech 20. století a její historická modrá dřevěná kabinka se přesouvá opravdu pomalu, délku 250 m překoná zhruba za 15 minut. Počítejte ale jen 3 x převoz za hodinu! Letní provozní doba 14. 6. – 28. 9. 2016 9:30 - 20:00 hod. Cena – zpáteční lístek 8 EUR dosp., 4 EUR děti Kapacita 5-6 osob (nebo 1 kráva), max. 544 kg Kontakt www.durseyisland.ie/cable-car-timetable.html Poznámka: V případě požadavku přepravy velkého počtu návštěvníků v odpoledních hodinách je možné, že ne všichni budou moci využít lanovku. To proto, že je třeba před koncem provozní doby přepravit všechny návštěvníky z ostrova zase zpět (5 osob/15 minut). Proto doporučujeme radši návštěvu ostrova v dopoledních hodinách nebo kolem poledne. Modrý minibus jezdící na Dursey Island. Za poplatek vás může převézt na konec ostrova a zpět.

Kontakt tel. Tommy: 00353 87 206 08 09

41 BEARA WAY - PAMÁTKY A ZAJÍMAVOSTI NA TRASE Trasa je značena tabulemi: žluté šipky na černém pozadí

Beara Way je turistická pěší trasa o délce cca 220 km procházející poloostrovem se zastávkami na různých místech, vztahujících se k historii poloostrova a jednotlivým místům, k památkám, legendám, archeologickým nalezištím apod., některé části trasy vás zavedou k Atlantiku, některé k pohořím poloostrova. Hlavními místy na trase jsou Castletownbere, Kenmare a Glengarriff a doplňují je vesnice Allihies, Ardgroom, Adrigole a Eyeries, a ostrovy Bere Island a Dursey Island. Upozornění: Mnoho úseků Beara Way prochází soukromými pozemky. Přístup organizují většinou místní komunitní skupiny, někde je závislý také na dobré vůli místních vlastníků půdy. Prosím, respektujte jejich majetek, pokud je třeba, vyžádejte si na místě jejich svolení pro průchod pozemkem, příp. zaplaťte majitelům malou částku za umožnění průchodu. Některé úseky vedou klidnými vedlejšími cestami a silničkami, ale vzhledem ke zvýšení silničního provozu doporučujeme zvýšenou opatrnost! Beara Way je součástí Beara-Breifne Way, která je vznikla na základě 500 km dlouhého pochodu O'Sullivan Beare v 1603, a je nejdelší cestou v Irsku jak pro chodce, tak pro cyklisty. Prochází poloostrovem Beara, přes šest pohoří, podél řeky Shannon a přes regiony Roscommon a Leitrim. (Viz oddíl Obce a města na poloostrově Beara – Castletownbere, Dunboy Castle + Oddíl Beara Way Hrabství Cork a Kerry jsou místa s největším výskytem kamenných kruhů a megalitických hrobek. Ale stalo se, že několik lidí se zranilo na pozemcích s památkami a úspěšně žalovali zemědělce za svá zranění. Proto se můžete u některých míst setkat s omezením přístupu. Existují i jednotlivé úseky Beara Way speciálně určené cyklistům.

42 Beara Way: úsek Kealkill - Glengarriff Z Ballylickey na silnici N71 odbočit na Kealkill. O cca 1 km dále leží obec Carriganas. Trasa vychází z Carriganass Castle k podhůří Caha mountains. Vyjděte po hlavní silnici ke křižovatce a podle značení odbočte vlevo na klidnou klikatou cestu. Po cca 1 - 2 km cesta v terénu šplhá k rašeliništím, zvaným „The Bull’s Pocket“, poblíž se nachází menhir. Z tohoto místa je nádherný pohled na zátoku Bantry Bay s poloostrovy Beara Peninsula i Sheep's Head, i směrem k nejvyššímu vrcholu západního Corku, (Cnoc Baoi). Po 3 - 4 km trasa klesá k asfaltové cestě. Podle značení přejdete přes řeku Coomhola River a následně opět podle značek pokračuje terénní cestou po úbočí hory Cobduff (349 m n. m.). Tento mírný výstup poskytuje další krásné výhledy na záliv Bantry. Poté se cesta připojuje ne rušnou silnici N71, po níž pokračujete posledních 5 km do Glengarrif. Délka cca 3 – 4 hod. bez zastávek Další informace http://peakery.com/cobduff-ireland/#sthash.5vOQNjDS.dpuf http://mega-what.com/SiteCat/Maughanasilly/index.html Příjezd z Glengarriff Po silnici N71 až do Ballylickey. Na první hlavní křižovatce, kde je Ouvane Falls Hotel, odbočit vpravo na R584 podle směrovek Macroom. Pokračovat až k odbočce ke Kealkill, odtud po spodní cestě stále směrem na Macroom dojet k parkovišti, malé kavárně Riverside a hrad Carriganass uvidíte před sebou. http://roaringwaterjournal.com/tag/kealkill-stone-circle/

Cariganas Castle, historie klanu O'Sullivan Hrad Carriganass byl postaven na skalnatém ostrohu na severním břehu řeky Owvane, které teče na západ do Bantry Bay, do Ballylickey, vzdálené cca 5,5 km. Carriganass Tower House byl postaven ve stylu obytné opevněné věže, který byl irskými náčelníky klanů i Anglo-normanskými barony oblíbený od 15. do 17. století. Tower House byl postaven asi v roce 1541 klanem rodu Dermota O'Sullivan Beare. Ke stavbě bylo zvoleno místo na východní straně teritoria území O'Sullivanů. Nejznámějšími obyvateli hradu byli Sir Owen O'Sullivan, který byl pasován na rytíře královnou Elizabeth I., a Donal Cam O'Sullivana, který velel vojsku Munster v bitvě u Kinsale v roce 1601. Owen O'Sullivan měl spory se svým bratrancem, což vedlo k trvalému rozdělení území O'Sullivan Beare. Protože se obával útoku od svého bratrance, přistavěl zhruba o 40 let později obrannou věž, tzv. bawn. Zdejší obranná zeď „bawn“ obklopuje věž na zhruba obdélníkovém půdorysu, cca 42 m na délku (od východu na západ) a 21 m na šířku (od severu k jihu). Západní část je nejzachovalejší, s tloušťkou stěny 80 cm a výšce čtyři metry. Na každém rohu byla vyčnívající bašta ve tvaru kopí lemující věž, vysokou 2 patra. V západní a severní straně byly střílny, nyní díky nahromadění sutin uvnitř jsou jen ve výšce 1 m nad zemí. Ve východní zdi, nyní zablokované, se nacházel patrně původní vstup. U jižní stěny s výhledem na řeku, byly pravděpodobně další správní a obytné budovy. Tower House/Věžový dům tvořila pětipodlažní obdélníková budova o výšce kolem 17 m. Byla postavena z pískovce, který pocházel z Poc Tarbh / Bull’s Pocket – z kopců nad hradem. Kámen ve věži byl pokryt maltou na bázi vápence. Stěny měly tloušťku 2,5 metru, přízemí je 9 m dlouhá. První a třetí podlaží mělo klenuté stropy, což naznačuje, že tyto části sloužily jako soukromé prostory majitelů hradu. Druhé patro bylo s největší pravděpodobností veřejným prostorem pro uvítání i zábavu hostů nebo pro obchodní jednání. Podkroví se sedlovou střechou ve 4. patře bylo nízké, střechu obklopoval úzký chodníček s nízkou zdí, kterým se přistupovalo k obranným „bartizans“ v každém rohu. Dodnes je to nejlépe dochovaná zřícenina ze čtyř hradů klanu O'Sullivan Beare. ------Tower House/Věžové domy se začaly objevovat ve středověku, a to zejména v horských či omezených přístupných místech, aby bránily své strategické body se sníženými silami. Zároveň byly také použity jako bydliště aristokrata, kolem kterého pak vzniklo další osídlení. Podrobné informace o věžových domech s fotografiemi a nákresy: http://roaringwaterjournal.com/category/archaeology/ Bartizan je název pro malé zavěšené věžičky, vyčnívající ze zdí středověkých budov nebo opevnění, nejčastěji v rozích, s oporou stupňovitých konzol. Patřily k obranným prvkům, mohly být vybaveny střílnami. Slovo „Bawn“ znamená obrannou zeď obklopující irský Tower House. Je to poangličtěná verze irského slova bábhún, znamenající "dobytek - pevnost". Původním účelem totiž bylo chránit dobytek před útokem. Vznikaly příkopy, často zesílené živým plotem. V průběhu doby byly příkopy postupně nahrazovány zdmi, a stejné pojmenování zůstalo později i pro obranné zdi, které byly postaveny kolem věží.

43 Konec gaelského řádu: Historie hradu odráží úpadek staré gaelské šlechty. Donal Cam O'Sullivan velel vojsku Munsteru v bitvě u Kinsale a vedl pochod k Leitrim, kde se měl setkat s dalšími poraženými gaelskými vůdci – viz oddíl Obce a města na poloostrově Beara, Castletownbere a Dunboy. Po Donalově ústupu hrad Carriganass přežíval jako vojenská pevnost ještě necelých 100 let. Zdivo bylo později použité k výstavbě hospodářských budov, a v roce 1880 byly kameny z hradní věže převezeny do Bantry pro použití při renovaci Bantry House. Na začátku 21. století převzala hrad asociace pro rozvoj Carriganass. Díky vytrvalé péči a projektu obnovy hradu vznikla nevšední zastávka v hrabství West Cork. Hrad Carriganass je nejvýznamnější zbývající památkou na klan O'Sullivan Beare. Legenda V místní legendě se praví, že anglický vojenský velitel St. Leger zavraždil na Gougane Barra manželku Donala O'Sullivana Cam, Aiofe. O'Sullivan Cam ho odsoudil k smrti a hodil ho do řeky Owvane. Události jsou sepsány v poemu z 19. století J. J. Callanan nazvaném "Pomsta Donal Cam". Další informace http://carriganasscastle.com/directions/ https://en.wikipedia.org/wiki/Carriganass_Castle https://en.wikipedia.org/wiki/Tower_house Občerstvení Riverside Coffee Shop Carriganas http://carriganasscastle.com/things-to-do/riverside-cafe/

Jeka doplňuje: megalitické památky při cestě Kealkill Stone circle/An Chaolchoill Kealkill je malá vesnička s kostelem, obchodem, školou leží cca 10,3 km od Bantry. Zhruba 800 jihovýchodně od obce se nalézá významná archeologická lokalita s radiální kamennou mohylou a dvojicí stojících kamenů. Z obce Kealkill jděte podle ukazatele, celkem strmě na kopec, přejděte přes pole a dřevěnou bránou na další pole. Pozemky mohou být podmáčené! (vhodná obuv). Stone circle, nádherný kamenný kruh je jedním z nejvýraznějších příkladů megalitické architektury v Irsku. Zdejší komplex se skládá z pěti axiálních kamenů v kruhu, s osou ve směru severovýchod a jihozápad. Vykopávky zjistily, že uvnitř kruhu se nacházely zkřížené dřevěné trámy, které možná byly podporou pro stojící kameny. V blízkosti kruhu jsou vztyčeny další dva samostatné kameny s výškou cca 2,4 m a 4,5 m. Vyšší kámen je nyní rozlomen - jeho původní výška byla kolem 6m. Vedle těchto monolitů jsou pozůstatky kamenité mohyly, nyní částečně zarostlé, která byla vytvořena malými radiálně vyrovnanými kameny. Další informace https://en.wikipedia.org/wiki/Kealkill www.ireland.com/what-is-available/attractions-built-heritage/museums-and- attractions/destinations/republic-of-ireland/cork/kealkill/all/1-49759/ http://carriganasscastle.com/kealkill-stone-circle http://roaringwaterjournal.com/tag/kealkill-stone-circle/ http://www.docbrown.info/docspics/wedig/index.htm Maughanasilly, řada megalitů Řada megalitů sestává z 5 stojících kamenů a jednoho ležícího. Byly nalezeny v roce 1977, bez stop o pohřebišti či rituálním účelu. Kameny se liší výškou, nejvyšší měří cca 1,4 m, nejmenší 0,5 m. Místo leží na vrcholu menšího kopce, nad křižovatkou dvou klidných cest, v odlehlém údolí říčky Coomhola River – a opět nádherné výhledy na pohoří Shehy mountain a vrchol Knockboy. http://ancientstones.blogspot.cz/2014/03/a-return-to-maughanasilly-and-kealkill.html http://mega-what.com/SiteCat/Maughanasilly/index.html http://peakery.com/maughanaclea-hills-ireland/ http://www.isleofalbion.co.uk/sites/120/maughanasilly.php

44 Mill Little Complex, Coomhola V Coomhola, cca 4 km vzdušnou čarou severně od Ballylicky, se nacházejí pohřební kameny Mill Little Boulder-Burials, kamenný kruh a dvojitý kámen (nenechte se zmást ostatními kameny, které sem byly dodány). Celý komplex se datuje do doby bronzové, cca 3 - 4 tis. př. n. l. Kamenné kruhy a kamenné řady byly zaměřeny k významným slunečním událostem, například k vycházejícímu slunci při slunovratu nebo zapadajícímu slunci u rovnodennosti. Na místě, jako je toto, je možné, že všechny všechny kameny byly určeny pro pozorování s tím, že řada kamenů, pohřebních balvanů a kamenný kruh poskytují více možností zarovnání a označení pro sluneční a měsíční události. Boulder Burial – pohřební balvan a kamenný kruh mají klasický vzhled - velký bludný balvan sedí na vrcholu tří nosných kamenů. Výkopy ve West Corku ale nikdy nepřinesly důkaz o tom, že tzv. pohřební kameny Boulder Burial skutečně označovaly hroby. http://mega-what.com/SiteCat/MillLittle/index.html http://roaringwaterjournal.com/tag/boulder-burials/ http://www.irishmegaliths.org.uk/cork2.htm Farranfadda,Coomhola Severně od Mill Little: stojící kámen http://mega-what.com/SiteCat/Farranfadda/index.html Coomhola Mountain s vrcholem 472 m http://peakery.com/coomhola-mountain-ireland/ http://mountainviews.ie/summit/540/?PHPSESSID=s9u9fesvkbuk436pt3p76ull87 Currakeal + Canrooska Cca 3 km severně od Glengarrif se nachází areál s kamenným kruhem, pohřebními kameny boulder burial, stojícím kamenem a mohylou a o kousek dále v Canrooska – Mass Rock.

Výborný popis zde: http://ancientstones.blogspot.cz/2014/03/canrooska-currakeal-and-reenmeen-in.html http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=25100

Zhruba 7 km severovýchodně od Kealkill se nalézá zajímavá lokalita Gougane Bara Gougane Barra s kostelíkem St. Finbarr's Oratory Severovýchodně od Kealkill pak leží jezero Gougane Barra, s kostelíkem St Finbarr's Oratory ze 6. stol. n.l , obklopené lesním parkem Gougane Barra Forest Park v nadmořské výšce 250 – 566 m, s 20 druhy stromů, a množstvím původních druhů rostlin a živočichů. Lesopark má cca 10 km značených stezek. Jezero je napájeno řekou Lee. St. Finnbar, původním jménem Lochan (550 – 623 n. l.) studoval v hrabství Kilkenny, a nové jméno přijal v době, kdy byl kandidátem na kněze. S některými mnichy odešel na pouť do Říma a cestou zpět navštívil St. David ve Walesu. Po dokončení vzdělání žil na jezeře, dříve zvaném Loch Irce, kde postavil na vápencové skále postavil v r. 606 kostel. St. Finnbar je pokládaný i za zakladatele dalších malých kostelů v jiných místech, např. Ballineadig v hrabství Cork, byly ale po něm pojmenovány i velké katedrály, např. v Corku. Je patronem města a diecéze Cork, jeho svátek je dne 25. 9. Jméno Guágan Barra pochází od St. Finbara, později biskupa Corku, který zde část svého života žil. Guágan byl jednou částí území klanu O'Leary. Ruiny na ostrově nejsou součástí původního osídlení, ale pocházejí z let kolem 1700, z pozůstatků stavby Denise O'Mahony, který zde ve stopách St. Finbara žil v izolaci. V dobách Penal Laws bylo Gougane Barra známé místo, kde se sloužily římskokatolické mše. V blízkosti původního kostela vznikl v 19 stol. jiný kostel s krásně zdobeným interiérem, který je dodnes oblíbeným místem svateb. Další informace http://www.gouganebarra.com/ https://en.wikipedia.org/wiki/Gougane_Barra www.cork-guide.ie/gouganebarra/gouganebarra.html

45 Beara Way: úsek Glengarriff - Adrigole Trasa do Adrigole vede přes přírodní rezervaci Glengarriff Woods Nature Reserve (vstup zdarma), dále prochází údolím Coomerkane Valley podél říčky Coomerkane River, vrací se k pobřeží, u zátoky Ilaungarrif se stáčí do vnitrozemí k Caha Mountains, vede podél jezírka Magannagan Lougs, stoupá až do výšky 500 m jižně pod vrcholem Sugarloaf Mountain (574 m); v tomto vysokohorském průsmyku buďte opatrní! Poté trasa pokračuje pod kopcem Mass Mount (221 m) poblíž Holy Well a napojuje se na silnici u Adrigole. --- Sugarloaf Mountain (irsky: Gabhal Mhór, což znamená "Big fork"), výška: 574m se dělí na dva vrcholy, nižší sousední vrchol se nazývá Gabhal Bheag ("Little fork") Na vrcholu Sugarloaf se nachází zářivě bílý pilíř a je odtud nádherný výhled na záliv a Bantry. Hora v pozadí je Toberavanaha, téměř stejně vysoká jako Sugarloaf. Přístup na vrchol je možný ze staré trasy Beara Way, z parkoviště v Glengarrif, pozor na odbočku, kterou lze snadno přehlédnout. Následná cesta k vrcholu je strmá a kluzká. Sestup se nedoporučuje k severu a východu, spíše jihozápadním směrem. http://mountainviews.ie/summit/319/?PHPSESSID=2fnsf0nndqr7o42pqjggv78pu5 Délka cca 13 km, 4 - 5 hod. bez zastávek / 5 – 7 hod. se zastávkami Jeka doplňuje: megalitické a křesťanské památky při cestě Leitrim Beg Wedge Grave - Dolmen stojí v poli farmáře nedaleko Adrigole. Jděte po silnici východně od Mass Mount asi 5 km, dávat pozor na znamení ukazující na levé straně. Menhir/ Standing stone se nachází na druhé straně od silnice. http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=11163 http://www.themodernantiquarian.com/site/14026/leitrim_beg.html http://www.alamy.com/stock-photo/leitrim-beg-standing-stone.html Ruiny kostela Massmount Church Kostel Massmount spadal do farnosti Adrigole a od městečka je vzdálen cca 3 km. Byl postaven po době tzv. Penal times, pravděpodobně nahradil původní kostel. Kostel ve tvaru T byl úzký, s nízkými vstupními dveřmi. I když toho z kostela mhoho nezbylo a ruiny jsou již zarostlé, je to nádherné místo k odpočinku. Pověst říká, že v kostele býval kámen o velikosti lidské lebky, která při pohlazení kolem čela měla léčit bolesti hlavy. Z tohoto místa uvidíte přístav v Adrigole, za vámi se pak vrství robustní kopec z červeného pískovce zvrásněný ledovcovými erozemi a nejvyšší hora pohoří Caha – Hungry Hill. https://ringofbeara.wordpress.com/2008/01/01/massmount-church-ruins-adrigole-county-cork/ Penal times – viz Oddíl Beara peninsula Kilcaskan + Inchintaglin severně od Adrigole směrem na Healy Pass se nachází kámen Bullaun stone + Ogham stone na hřbitově www.megalithicmonumentsofireland.com/COUNTIES/CORK/ Kilcaskan_BullaunStone.html www.megalithicmonumentsofireland.com/COUNTIES/CORK/ Kilcaskan_OghamStone.html http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=25162 Holy Well Kilcaskan Naproti hřbitovu v Kilcaskan, jen přes silnici se nachází svatá studánka „Holy Well“, ve skalním výchozu, který je opatřen hrubě řezaným křížem, kdysi to mohlo být místo před-křesťanských bohoslužeb. Adrigole – část Cappaleigh North: Menhir, stone cirkle/kamenný kruh na pobřeží, boulder – burial/pohřební kámen západně od přístavu ke konci silnice směřující k Hungry Hill je menhir/ standing stone http://www.themodernantiquarian.com/site/14618/cappaleigh_north.html http://www.megalithicmonumentsofireland.com/COUNTIES/CORK/ CappaleighNorth_StandingStone.html Více o Kilcaskan, Glengarrif a Adrigole http://www.irishidentity.com/extras/clergy/stories/kilcaskan.htm Glengarriff Woods Nature Reserve – viz samostatný oddíl níže

46

Beara Way: úsek Adrigole - Castletownbere Toto je nejdelší úsek Beara Way. Pokud se rozhodnete opustit trasu dříve, můžete využít mnoha odboček vedoucích dolů k silnici R572. Trasa vede kolem megalitických památek – mohyl, hrobek, menhirů, míst Fulacht Fia (viz oddíl Beara peninsula) a kamenných oltářů Mass Rock. Pěší trasa vychází z farnosti Adrigole nejdříve po silnici Ring of Beara, pak přechází na terénní cestu k úpatí Hungry Hill, vede podél severního břehu jezera Park Lough, cestou k Castletownbere budete míjet místo s klínovou hrobkou. Před Castletownbere můžete odbočit k pohřebním kamenům boulder burials anebo jít rovnou přístavu. Cesta odkrývá výhledy na přístav Berehaven, Adrigole i ostrov Bere Island. Délka Délka: cca 18 - 22 km, cca 5 - 7 hod., bez zastávek, nejvyšší místa 660m/780m Jeka doplňuje: Megalitické památky Rossmackowen/ Ross Mcowen: kamenný oltář Mass Rock (irsky: Carraig an Aifrinn) Rossmackowen/ Ross Mcowen - Knockacullin (Curryglas, Ross Mcowen) – menhir http://www.megalithicmonumentsofireland.com/COUNTIES/CORK/ Knockacullen_StandingStone.html Derrymihin West v okolní krajině se nalézají megalitické hrobky, Fulacht Fiá, kameny Boulder burials… viz mapa Značení k megalitické hrobce Derrymihin je sporadické, ke konci uvidíte směrovku „Derrymihan Cairns“ a musíte se otočit o 90o a přejít přes bažinatý terén. Cloontream Wedge Grave Pozůstatky hrobka stojí vysoko nad Castletownbere. Buď se na místo dostanete přímo ze značené cesty Beara Way, než budete scházet dolů k městu. V opačném případě jděte z města severovýchodním směrem, za barem Millbrook Bar odbočte první odbočkou vlevo a pokračujte stoupáním, až se dostanete k bráně. Odtud jděte ještě cca 3,2 km a hrobku uvidíte po levé straně. http://bbgreenway.com/routes/bearaway.html Castletownbere Historie a popis: viz oddíl: Obce a města Beara….

Beara Way: úsek ostrov Bere Island Na ostrově si můžete zvolit značené okruhy: Ardnakinna Loop (3 - 4 hodiny) a kratší East End Loop (1-2 hodin), ale můžete si oba okruhy propojit a projít celý ostrov (5-6 hod.). Okruh Ardnakinna vede kolem majáku, stáčí se do vnitrozemí a přitom stoupá na centrální hřeben, takže máte výhledy na celý záliv i poloostrov. Místy cesta využívá i veřejné komunikace. Na silnicích na ostrově není sice velký provoz, ale upozorňujeme na bezpečné Historie, trajekty, památky Viz oddíl Ostrovy Bantry Bay Mapa a trasy Viz Mapová příloha

47 Beara Way: úsek Castletownbere - Allihies Tento úsek prochází okolo několika archeologických lokalit. Trasa překračuje poloostrov a míří k jeho severní straně. Vede otevřeným terénem do kopce, lesem, s možným výstupem na Knockgour 481m a končí v Allihies. Nádherné výhledy na Ballydonegan Bay, a západní části poloostrova - Cod’s Head a Garinish. Nejvyšší vrchol Slieve Mountains je Knockoura 488m, jižněji od něj leží vrchol Knockgour 481, k němuž vede odbočka z cesty Beara Way. délka Cca 12 km / 4 – 5 hod., nejvyšší bod 220 m Z centra města Castletownbere jděte z hlavní ulice západním směrem, až dojdete ke značce ukazující směr ke kamennému kruhu/Stone circle. Asi po 1,5 km dojdete po pravé straně k bráně na pole, odkud je přístup ke kamennému kruhu Derreena Taggart West – popis viz níže. Zhruba za další 1,5 km dojdete k odbočce, zde zamiřte vpravo na starou cestu směřující přes rašeliniště k pohoří Slieve Miskish Mountain. Cesta lehce stoupá zatravněným pozemkem, a nedlouho odbočuje vlevo z rašeliniště a míří přes otevřené vřesoviště na západ, kde se opět připojí k silnici. Asi po 0,5 km dojdete k bráně vedoucí k Teernahilane Ring Fort. Zhruba po 1 km minete opuštěné kamenné budovy. Tento úsek silnice končí u T-křižovatky, kde odbočíte vpravo po Beara Way na lesní cestu. Strmé stoupání prochází rovně skrz jehličnany, po 2 km se cesta ztrácí, terén je pozvolnější a vede pod horou Knockgour 481m. Les ustupuje, cesta míjí další prehistorické místo – kamennou řadu menhirů. Dále sestupujete z kopce dolů a po několika zatáčkách budete v centru Allihies. Allihies historie a popis - Viz oddíl Obce a města Bantry Bay Jeka doplňuje:Megalitické památky Zpočátku cesty, u značky 96, se nachází zbytky klínového hrobu. Jsou docela nenápadné, snadno je můžete minout. Kamenný vrchol leží asi metr daleko. Knockaneroe Standing Stone/menhir. Nachází se po pravé straně od Mill Rod, když míříte z Castletownbere ke kamennému kruhu Dereentaggart Stone Circle.Uvidíte štíhlý, 3,2m vysoký kámen, nadklánějící se k jihu, který se nachází na vrcholu skalnatého návrší, poblíž stavební parcely. Je oplocen dřevěným zábradlím. http://www.megalithicireland.com/index.html Dereenataggart West Stone Circle/kamenný kruh Kamenný kruh o průměru cca 8,5 m, z původních 15 kamenů jich stojí 8, nejvyšší kámen 2,3 m. Místo leží nedaleko od centra Castletownbere severozápadním směrem, ale je dobře značené. Tento kruh patří k nejlepším v Irsku. Je sice poměrně malý, ale má dobře definovanou orientaci, vchodové kameny, není nahoře rozpadlý, ani není zarostlý keři. http://www.isleofalbion.co.uk/sites/115/derreenataggart.php http://www.megalithicireland.com/Dereenataggart%20West%20Stone%20Circle.html http://ancientstones.blogspot.cz/2014/03/return-to-beara-peninsula.html http://www.megalithicireland.com/index.html Teernahillane Zde se nalézá kruhová pevnost, impozantní objekt (prý jedna z největších v Irsku), a za ním pod vrcholem kopce stojí pak megalitická hrobka Wedge Tomb. http://ancientstones.blogspot.cz/2014/02/the-beara.html http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=26114 Knockoura – Na úpatí hory Knocgour je značena kamenná řada menhirů Vrchol Knockgour, 481 m n. m. Při cestě Beara Way, nedaleko odbočky k vrcholu, je značen menhir a dva stojící kameny s výškou 2,2 a 1,7 m, patrně se jedná o pozůstatky kamenného kruhu. http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=25128 Clonglaskan – Asi 1,5 km od odbočky z Beara Way, jižně zpět ke Castetownbere, jedna kamenná řada se třemi kameny (2 nyní ležící) a druhá řada se 3 malými kameny, místa je oplocené a lze k němu dojít jen přes farmu. http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=1836

48 Beara Way: úsek Allihies – průliv Dursey Sound Tato část trasy prochází v Allihies podél pláže Ballydonegan Beach (viz Průvodce, oddíl Pláže) a podél pobřeží s fantastickým výhledem na ostrov Skellig Island a ostrovy Scarriff. Ve Firkeel Gap, průsmyk mezi Garinish and Firkeel se naskýtají dvě možnosti, jak dojít k průlivu Dursey Sound – buď si trasu prodloužit o menší okruh a vydat se jižní cestou, přičemž poslední 2 km vedou po hlavní silnici, anebo odbočit k severnímu cípu výběžku a podél pobřeží ho obejít až k průlivu. Firkeel Gap: www.geograph.ie/photo/263723 Upozornění: na západním cípu poloostrova je velmi špatné pokrytí mobilní sítě, místy bez signálu! délka 4 - 5 hod. Allihies a měděné doly Na severním konci Allihies vás značená cesta nasměruje na krásné staré „Boreen“, které vás dovedou ke starým hutím a pozůstatkům důlních objektů. „Boreen nebo Bohereen“ (irsky: bóithrín), jsou staré malé úzké, často nezpevněné, venkovské cesty ohraničené živými ploty a kamennými zídkami, sloužící kdysi i pro přesun dobytka. Historie měděných dolů - viz podrobně oddíl Obce a města poloostrova Beara Jeka doplňuje: megalitické památky Knocknahulla 236 m n. m. – kamenná řada Přístup je z cesty Beara Way: u Cloghfune odbočit a přes 400 metrů po svahu dojít do malého sedla těsně pod vrcholem hory Knocknahulla. Jde o jednoduché zarovnání dvou kamenů - jihovýchodně a severozápadně. I když kameny vypadají všedně, zarovnání je neobvyklé, v jiné lokalitě se neopakuje. Může to být náhodné, nebo naopak úmyslné nasměrování na ostrov Skellig Michael, který je viditelný z celého hřebenu kopce. http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=26113 Beara Way: úsek Allihies - Eyeries Trasa prochází nejdříve kolem pozůstatků důlního objektu známého jako North Engine a částečně starou důlní cestou až vás dovede k průsmyku ve výšce cca 250 m s výhledem na zátoku Coulagh Bay a záliv Kenmare River. Zde se nachází poblíž cesty kamenný oltář Mass Rock. Pak se cesta napojí na malou klidnou silničku, po které vás dovede přes Coulagh až do neobvykle barevné obce Eyeries. Zde se můžete projít po pláži, prohlédnout barevné domy nebo si udělat další menší okruh. Při cestě do Eyries můžete odbočit a využít občerstvení/pub v obci Urhan. délka Cca 12 km, 3 – 4 hod., nejvyšší bod 160 m Eyeries Vše o historii a zajímavostech a archeologickch a megalitických památkách: viz oddíl: Obce a města poloostrova Beara Okruh kolem Eyeries - Coastal Walk Pohodlná procházka trvající cca 2 hodiny. Vyjděte od obchodu O'Sullivan Foodstore, cesta směřuje podél obchodů k pláži Pallas Strand až k rozcestí. Zde odbočte vlevo a pokračujte cca 800 m k dalšímu rozcestí. Odbočte vpravo. Pak přijdete k rekreačnímu objektu Morty oG Holiday Cottage a už uslyšíte moře. Podél pobřeží pokračujte cca 2,2 km, až přijdete k silnici. Zde odbočte vpravo a dojdete zpět k obchodu O'Sullivan's Foodstore. Mapka zde: www.irishtrails.ie/Trail/Eyeries---Creha-Quay-loop/88/ Jeka doplňuje: Megalitické památky Coulagh – stone circle Ve směru z Allihies se zhruba 3 km před Eyeries leží Coulagh. Vlevo od silnice se nachází kamenný kruh. Tento kruh je ve špatném stavu a je docela obtížné představit si ho v původní podobě. Pravděpodobně zdy byl původně dvojitý kruh. Pouze dva kameny stojí na místě, i když jsou nakloněné, možná šlo o portálové kameny. Kameny nahromaděné naproti jsou pravděpodobně součástí původního stavby, ale další byly patrně zabudovány do okolních zídek. Přesto stojí za to se ke kruhu vydat. http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=3161 http://www.megalithics.com/ireland/coulagh/coulmain.htm Eyeries – kamenná řada, odbočka z Beara Way Před Eyeries se Beara Way spojí se silnicí R571. Rovně míří do Eyeries, vpravo ke Kealineha. Zhruba za 2 km od křižovatky se u říčky Kealincha River nachází tři zarovnané kameny. Zhruba v polovině cesty mezi Allihies a Eyeires se podél pobřeží nachází několk megalitických památek – několik odboček z Beara Way vede k pobřeží. Pokud byste tuto trasu absolvovali po značené cyklotrase Baera Cycle Route, nachází se podém pobřeží mnoho megalitických památek.

49 Beara Way: úsek Eyeries - Ardgroom Tato kratší trasa je pozoruhodná rozmanitostí terénu. Z Eyeries zamíříte nejdříve po silnici podél pobřeží, projdete podél staré pobřežní stanice Coastguard Station až dojdete k přístavu Ballycrovane Harbour. Odtud odbočíte do vnitrozemí, cesta vede kolem jižního břehu jezera Lough Fadda (což znamená, Long Lake) a asi po 1 km dorazíte ke skále Hag of Beara. Poslední část cesty vede přes vrchol nízký hřebene s panoramatickým výhledem na Kenmare Bay a přístav Ardgroom. Pokud chcete, můžete se v přístavu Ballycrovane Harbour odklonit od cesty Beara Way a podél pobřeží pokračovat ke kostelu Kilcatherine Church, a do Ardgroom dojít po značené cyklotrase (silnice) Beara Way. délka 3 – 4 hod. Legenda Hag of Beara Ruiny kláštera Kilcatherine Church Viz oddíl Obce a města Beara Peninsula, Eyeries a hřbitov Kilcatherine Cemetery Coastguard Station Legenda The Children of Lir a jezero Glenbeg Lake Viz oddíl Obce a města Beara Peninsula, Ardgroom Jeka doplňuje: Megalitické památky Megalitická hrobka/Megalithic Tomb Nachází se cca 2 km od centra města, u značené cesty Beara Way Ballycrovane- menhir http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=12 http://www.themodernantiquarian.com/site/4679 Ballycrovane- Ogham stone, Kámen s písmem Ogham (viz Průvodce) se nachází se na pobřeží v zálivu Coulagh Bay, cca 300m od malého přístavu. S výškou 5,2 m je tento kámen nejvyšší v Evropě. Na kameni je nápis, který byl přidán mnohem později: MAQI-DECCEDDAS AVI TURANIAS, což znamená „Syn Deich, potomek Torraina“. https://de.wikipedia.org/wiki/Ballycrovanehttps://ringofbeara.wordpress.com/2007/11/03/ballycrovane-ogham- stone/ http://nezumi.dumousseau.free.fr/stonesa.htm http://www.megalithicireland.com/ http://www.megalithicireland.com/index.html http://www.inyourfootsteps.com/sailing/harbours/259/ballycrovane_harbour www.megalithicmonumentsofireland.com/COUNTIES/CORK/Ballycrovane_OghamStone.html Barrees: Dvojice menhirů/Standing Stone Pair Lokalita se nalézá mezi obcemi Eyeries a Ardgroom, severně poblíž silnice R571. Při vykopávkách v r. 2003 tu byly nalezeny tři malé křemenné valouny a dřevěné uhlí, dále zpopelněné kosti s navršenou hromádkou oblázků. Dalším ohledáním bylo zjištěno, že zde stála robustní budova (6,7m x 5,2m) a dřevěné uhlí z naleziště bylo datováno do doby 2465 ± 20 př. n. l. http://mega-what.com/SiteCat/Barrees/index.html

Gowlane – menhir Lokalita se nachází jihovýchodně od Eyeries, ve směru silnice R571 Eyeries Castletownbere. Kámen je vysoký 3m. Source: http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=25098 Caheravart – raně křesťanské osídlení Lokalita se nachází jihovýchodně od Eyeries, ve směru silnice R571 Eyeries Castletownbere. Jedná se o místo starověké vesnice. Patrně bylo opevněné zdí 2,5 m vysokou, která byla v některých částech doplněna příkopem. Ve středověkých a pozdějších dobách bylo opakovaně k pohřbívání a hrubý kříž označuje polohu bývalé kaple na vyzděných základech. Asi 60 západně stojí menhir, a v okolí je i pohřební kámen burial boulder. http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=25098 Kontakt http://www.eyeries.ie/activities-history-archaeology.php

50

Beara Way: úsek Ardgroom - Lauragh Trasa Beara Way vychází z Ardgroom souběžně se silnicí R571 a dále míří k úpatí hory Tooreennamna. Zhruba po 2,5 km se připojuje k hlavní silnici, po níž pokračujete cca 1,5 km až do Coolownig. Odtud odbočíte vpravo na klidnou cestu, cesta se stáčí kolem Drung Hill 175m až ke Cashelkeelty s výhledy na záliv Kilmakilloge Harbour, poté se spojí se silnicí a za další cca 2 km dojdete do Lauragh, obklopeném piniemi a rododendrony. Trasa je lemována mnoha megalitickými památkami. délka 3-4 hod., nejvyšší bod 200m Ardgroom – historie, legendy, památky Viz oddíl Obce a města Beara poloostrova Jeka doplňuje: Megalitické památky Ardgroom - menhir mohutný kamenný blok má na povrchu vytesán symbol svastiky (což není starověký symbol) http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=11327 Ardgroom Canfea, nazývaný též Ardgroom Outward Stone Circle Tři zbývající axiální kameny v kruhu. Tyto kameny jsou velmi neobvyklé tím, že jsou poměrně široké a relativně málo vysoké. Nejvyšší měří cca 1,6 m a je 2 m široký. Patrně zde kdysi bývalo pět kamenů. http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=3009 Ardgroom Stone Circle Ve směru Ardgroom – Lauragh se nachází kamenný kruh s 9 stojícími a 2 ležícími kameny, má v průměru cca 7m. Štíhlé kameny se liší výškou, nejvyšší měří cca 2 m. O 6m dále východním směrem stojí další samostatný kámen. Každý kámen má odlišný charakter, místo je velmi působivé. Lokalita se nalézá cca 4 km po silnici R571 od Ardgroomu směr Lauragh, před označením pro hrabství Kerry je odbočka vpravo na blátivou polní cestu, která je v bažinatých částech zpevněná místy kameny. Kruh se nalézá na vyvýšeném pozemku, cca 100m od silnice. Upozornění: Kruh je na soukromém pozemku, pokud se naskytne příležitost, zažádejte o povolení vstupu na pozemek!! http://www.isleofalbion.co.uk/sites/110/ardgroom_outward.php Cashelkeelty Stone Circle jsou dvě lokality poblíž sebe, s výhledem na záliv Kenmare River. I když uvidíte jen části z původních kruhů, je to přesto velice působivé místo. http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=751

Cashelkeelty North West /Severozápad Pozůstatek velkého kamenného kruhu s průměrem cca 17m. Původně zde stálo 12 kamenů, nyní jsou zde 4, z toho 3 jsou vzpřímené. Nejvyšší z nich měří asi 2,5 m. Cashelkeelty South East/Jihovýchod Zde se nalézají pozůstatky malého kamenného kruhu a kamenné řady. Kruh se skládá ze tří zbývajících kamenů z původního pěti, s průměrem asi 2 m. Dva vzpřímené kameny jsou vysoké cca 0,6 m. Nejvyšší kámen v přilehlé řadě je cca 3 metry vysoký. Střed kruhu byl možná pohřební jámou. I když kruh je neúplný, jeho působení je umocněno neobvyklým uspořádáním blízké kamenné řady.

http://www.isleofalbion.co.uk/sites/113/cashelkeelty_north_west.php http://www.isleofalbion.co.uk/sites/114/cashelkeelty_south_east.php http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=1810 http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=3105

51 Shronebirrane Stone Circle Další kamenný kruh, který se nachází zhruba 2.4 km JJV od Cashelkeelty při místní silnici, v úzkém údolí. Jižně od něj se tyčí hora Eskatarriff 600m a The Pocket. Jedná se o klidné a kouzelné místo. Pravděpodobně zde bylo 13 kamenů, 8 z nich zde stojí, nezvykle blízko u sebe, nakloněné ke středové ose. Naproti nejvyššímu kameni (vchod nebo portál) stojí axiální kámen, s rovným horním okrajem. Druhý vchodový kámen chybí. Jeden z kamenů na severovýchodě dosahuje výšky asi 2,6 m, jeden z ležících kamenů na jihozápadě je 2,1 m dlouhý a 0,7 m vysoký. Jen asi 20 m od kruhu stojí moderní bungalov, pokud jsou majitelé doma, mohou požadovat 2 EUR za přístup, i když zde není informace o tom, že pozemek vlastní a není zde žádný vstup… http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=866 https://de.wikipedia.org/wiki/Shronebirrane http://www.isleofalbion.co.uk/sites/121/shronebirrane.php http://visionsofthepastblog.com/2014/09/28/shronebirrane-stone-circle-co-kerry/

Glenbeg Lake, Mass Rock Během doby tzv.Penal Laws byly konány tajné mše u oltáře, Mass Rock, nahoře u jezera Glenbeg Lake. Kněz byl sťat britskými vojáky a jeho tělo pohřbeno asi 200 m odtud. Další Mass Rock je možné vidět Cnocan an Aifrinn (návrší, kde se konají mše) v Cahirkeem, poblíž Allihies. Kněží v těch dobách obvykle žili v jeskyních míst, kde se konaly mše. http://www.eyeries.ie/history-eyeries.php O jezeru Glenbeg Lake a souvislosti s mýtem The Children of Lir – viz oddíl Města a obce na poloostrově Beara Beara Way: úsek Lauragh - Tuosist Tento celý úsek vede pouze po silnici – buď asfaltové, anebo částečně po tzv. borrens s omezeným provozem! Z Lauragh vyjdete po hlavní silnici R571 a po cca 500 m odbočíte podle značení vlevo. Silnice stoupá do sedla mezi Knockatee 330 m a Knockanoughanish 386 m, odkud se naskýtá výhled na lesy a záliv Kilmackillogue Dereen Harbour. Dále se cesta svažuje, u Drombohilly vede kolem kamenného kruhu, až dosáhne křižovatky. Zde se můžete rozhodnout: buď pokračovat na sever do Tuosist, nebo na východ do Bonane (cca dalších 6 hod. chůze). Farnost Tuosist je součástí majetku barona z Glanrought, pozemky začínají cca 1,5 km od města Kenmare a táhnou se na západ podél pobřeží až k obci Ardgroom. Jižní hranici tvoří vrcholky pohoří Caha. http://www.rootsweb.ancestry.com/~irlker/tuosist.html délka Cca 2- 3 hod. bez zastávky O obci Tuosist, přírodě, jezerech Viz Oddíl Obce a města Bantry Uragh Wood (irsky: Tearmann Dúlra Choill na hIúraí) Uragh Wood je dubový les u Tuosistu, s rozlohou cca 80 ha, který se rozkládá u jezera Gleninchaquin Lake/ Lough Inchiquin. V roce 1982 byla oblast vyhlášena přírodní rezervací. Je ve vlastnictví státu a není přístupná pro veřejnost!! http://www.gleninchaquin.com Jeka doplňuje:Megalitické památky Drombohilly Stone Circle Cestou z Lauragh do Tuosist vede cesta Beara Way podél jezera Gowlan Lough a jen o cca 1 km dále se nachází vpravo od cesty tento kamenný kruh, který korunuje navíc ještě úžasný výhled. Z původních 11 – 13 kamenů jich stojí 9, jeden z chybějících kamenů ležel a kruh byl znám dříve pod názvem ležící kamenný kruh, nikoliv axiální. Průměr kruhu je asi 8 m. Kamenný kruh snadno uvidíte ze silnice, ale přístup může být velmi obtížný díky bažinaté půdě a několika plotům, a to i za dobrého počasí. Překážku představuje také elektrický ohradník a poslední plot u kruhu. Patrně někdo poškodil kameny, protože do kruhu je přístup zakázán. Místní zemědělec vysadil v r. 2007 na severních svazích borovice, které za několik let budou blokovat nádherný výhled na záliv! http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=866 http://www.isleofalbion.co.uk/sites/116/drombohilly.php https://www2.stetson.edu/neolithic-studies/stone-circles/drombohilly-stone-circle-county-kerry-ireland-2/ Drombohilly Wedge Tomb Nachází se na severním svahu Knockbeg směrem na západ směrem k jezeru Gowlaun Lake – pěkný příklad megalitické hrobky tohoto typu. Asi 200 metrů odtud na sever se nachází kamenný kruh. http://www.themodernantiquarian.com/site/2579/drombohilly_wedge_tomb.html http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=25104 52 Uragh Stone Circle West Nachází se poblíž cesty Beara Way, nedaleko západní hranice dubového lesa Uragh Wood. Kruh je sevřen u skalního výchozu a působí spíše uzavřeně. 8 z 12 nebo 13 kamenů je stále vzpřímených, několik jich leží. Tři kameny na západní straně jsou zabudované do zídky u pole, a nejsou vyšší než 80 cm. Ve skále na jihozápadě je prasklina, která mohla tvořit malou jeskyni. http://www.megalithomania.com/show/site/1338/uragh_west_stone_circle.htm Uragh Stone Circle Druhý kruh se rovněž nachází u cesty Beara Way, ale východním směrem od výše zmíněného kruhu, jen kousek od břehu jezera. Kruh se skládá z 5 megalitů, nejvyšší měří cca 3 m, kruh má průměr 2,4 m. Mimo to na jižní straně stojí 2 kameny a 1 je v kruhu, ale mimo střed. http://www.megalithomania.com/show/site/702/uragh_stone_circle.htm http://www.megalithicireland.com/Uragh%20Stone%20Circle.html https://www2.stetson.edu/neolithic-studies/stone-circles/uragh-stone-circle-beara-peninsula-county-kerry- ireland/ Okruh Lauragh – Glanmore Lake - Lauragh Vyjděte od školy v Lauragh, za cca 100 m ve směru na Kenmare odbočíte doprava na místní cestu a půjdete po ní až na břeh Glanmore Lake. V bezprostřední blízkosti hlavní cesty, na spojnici mezi cestou do Healy Pass a cestou ke Glanmore Lake stojí stará irská hospoda "An Sibin" (1001 starožitností a útulný interiér). Máte možnost vykoupat se v jezeře. Zpět se můžete vrátit po paralelní cestě (Croanshagh Bridge). Dostanete se na hlavní cestu severně od místa, odkud jste vyšli. Máte-li dost času, abyste si procházku prodloužili, jděte po břehu jezera a pokuste se najít Stone Circle vzadu v Drimminboy Valley, na úpatí Eskatarirriffu.

Beara Way: úsek Tuosist - Bonane Z Tuosistu se vychází na jih po hlavní rušné silnici R571, po cca 2 km dojdete ke křižovatce, kde už odbočíte vlevo na terénní cestu, která stoupá k vedlejšímu vrcholu Knockagarrane 209 m a pokračuje podél kamenných kruhů Uragh (viz výše) k jezeru Lough Inchiquin. Značená cesta stoupá a vede dále sedlem ve výšce cca 340 m zhruba souběžně s liní pobřeží, opět klesá a prochází terénem s megalitickými památkami – Dromroe a asi po 2 km od kamenného kruhu se spojí se silnicí, zhruba ve výšce cca 50 m. Zde odbočíte na silnici vpravo, do hor, cesta se stáčí údolím jihovýchodním směrem pod vrcholy, stoupá do výšky cca 200 m. Ssi po 5 km dojdete k hlavní silnici N71 a podle směrovek za další cca 3 km do Bonane/Bunane, ve výšce cca 100 m. Zhruba o cca 2,5 km severovýchodně, po silnici N71 se nachází v údolí Sheen Valley Bonane Heritage park délka 6 - 8 hod. bez zastávek / cca 20 km Jeka doplňuje: Megalitické památky

Derryvorahig Cca 4 km od jezera Lough Inchiquin a jen kousek od cesty Beara Way, přes pastvinu, stojí mezi porosty dvojice menhirů a ruiny dalších kamenů. http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=26309 Dromroe Stone circle Místo se nachází vysoko nad silnicí, na rovinatém terénu – jeho izolace mu dodává na tajemnosti. Stejně jako u ostatních kamenných kruhů v této oblasti (Uragh West, Kenmare, Dromagurteen, Gurteen) se uprostřed kruhu nachází Burial Stone. Nádherný kruh má průměr cca 10 m, sestává z 10 kamenů z původních 13, škoda jen, že jedním z ležících kamenů je vstupní kámen. Ostatní kameny jsou cca 2 m vysoké. Kruh je obklopen keři a stromky. http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=868 http://www.megalithomania.com/show/site/701/dromroe_stone_circle.htm http://www.themodernantiquarian.com/site/2576/dromroe.html http://www.irishmegaliths.org.uk/kerry.htm

53 Bonane Heritage park Zhruba o cca 2,5 km severovýchodně od Bonane, po silnici N71 se nachází v údolí Sheen Valley „Bonane Heritage park“ – místo s jednou z nejvyšších koncentrací pravěkých památek v zemi tady, najdete tu více než 250 artefaktů, z nichž některé mají zásadní astronomický význam. V townland Dromagorteen se nachází kamenný kruh sestávající z 13 kamenů, uprostřed nichž je pohřební kámen Boulder Burial. Kruh je středobodem složitého astronomického kalendáře, s měsíčními i slunečními cykly. V townland Garranes, v těsné blízkosti hřbitova Drom-Fiachna Cemetery, uvidíte jednu z nejvýznamnějších památek z doby kamenné v západní Evropě – několikanásobný kámen Boulder stone, nazývaný ‘Rolls of Butter‘. Kámen měří cca 2 m2, na jeho povrchu je 8 různě velkých jamek, v každé je kámen oválného tvaru. V centru kamene je ruční „mlýnek“. Nedávný výzkum ukazuje, že toto byla kdysi astronomická observatoř. Zarovnání kamene s hranicí starého hřbitova ukazuje na spojení s vycházejícím sluncem v době zimního slunovratu.

Wedge tombs - Tyto megalitické hrobky mají galerii s bočními kameny, které snižují od vchodu, a jsou buď rovnoběžné, nebo mají klínový vzhled. Jsou zastřešené velkými kameny, které sedí přímo na stěnách galerie a jsou často orientovány ve směru východ – západ, a jeden kámen často uzavírá. Obecně pocházejí z konce neolitu a mladší doby bronzové. Menhiry, stojící kameny, jsou nejjednodušší a nejpočetnější megalitické památky v Irsku. Často jsou to velké oválné kameny, vážící až několik tun, stojící ve vzpřímené poloze. Mohly být postavené k různým účelům, mohly vyznačovat hranice nebo pohřebiště. Kruhové pevnosti, v Bonane známé jako Liosanna nebo Raths, jsou velmi četné a dobře známé z archeologických nalezišť. Datují se do doby kolem 1.000 n. l., byly stavěny jako opevněné dvorce na ochranu proti vetřelcům. Obvykle seskládají z jedné kruhové ohrady okolo pozemku a vnějšího příkopu. Jeden z nejlepších příkladů leží nedaleko kamenného kruhu Dromagorteen. Další podrobné http://www.bonaneheritagepark.com/location.htm informace http://bonane.com/attraction/archaeology/

Úsek Beara Way: Bonane - Glengarrif Cesta vychází z oblasti známého parku Heritage Park Bonane, vede starou cestou z Kenmare do Glengarriffu a z východní strany obchází ve výšce cca 340 m horu Esc Mountain (383 m). Sestupuje kolem Crossterry East (menhir) k hlavní silnici N71. Po ní sejdete cca 5 km k pobřeží Bantry Bay, do Glengarriffu. délka Ca 3 – 4 hod. Horský okruh Esknamucky Walk Okolo hory Esk Mountain vede značený okruh, cca 3 km, patřící k trasám v přírodní rezervaci Glengarriff Nature Reserve. Strmá stezka, částečně vedoucí lesem, vás dovede k fantastickým vyhlídkám. Tento okruh lze zkombinovat s okruhem okolo vodopádu Glengariff’s Waterfall Walk- viz oddíl Přírodní rezervace Glengarriff http://www.irishtrails.ie/trail/Esknamucky-Walk---Glengarriff-Nature-Reserve/329/ Jeka doplňuje: Megalitické památky Crossterry East - Standing Stone / Menhir http://www.themodernantiquarian.com/site/11754/crossterry_east.html Currakeal + Canrooska – viz část Beara Way - Glengarriff

54 PŘÍRODNÍ REZERVACE GLENGARRIFF Jméno Glengarriff je odvozeno z irského Gleann Garbh, který se překládá jako hrubé nebo drsné údolí. Poloha přírodní rezervace je velkolepá, s lesy rostocími v roklích obklopené strmými skalami, nad nimiž se rozkládá pohoří Caha Mountains. Rezervace se rozkládá na ploše cca 300 ha, s dominantními biotopy starých dubových lesů a mladý lesů, které vyrůstají v oblastech, kde byly v posledních letech vykáceny nepůvodní jehličnaté stroy. Tyto lesy jsou jedním z nejlepších příkladů oceánských dubových lesů v Irsku a svou důležitostí zaujímají v hodnocení druhé místo za lesy v Killarney. Glengarriff Woods Nature Reserve Na počátku 17. století byly lesy kolem Glengarriffu rozsáhlé a poskytovaly tu i úkryt O'Sullivanu Beare a jeho stoupencům na počátku jejich dlouhého pochodu do Leitrim. V první polovině 18. století začalo být zdejší dřevo používáno k výrobě dřevěného uhlí pro místní železné huti. V roce 1751 se lesy staly součástí panství rodiny White, majitelů Bantry House. Začátkem 18. stol rodina Whitů vystavěla uprostřed lesů lovecký zámeček, založili oboru a zaměstnali hajného. Díky jejich péči byly lesy do značné míry chráněny před vykácením. Záznamy dokládají, že zdejší lesy nikdy nebyly zdevastované tak jako mnoho jiných lesů v Irsku. Rodina White zahájila i výsadbu lesa - například byly dovezeny skotské borovice, a v letech 1857 - 1887 byl osázeno cca 7 ha. Některé z těchto borovic tu rostou dodnes. V roce 1955 získal stát 380 ha lesa pro obchodní účely, došlo k masívní výsadbě jehličnanů a mnoho starých dubů bylo vykáceno. V roce 1970 byla opět uznána hodnota dubových lesů a jednalo se o založení přírodní rezervace. Nakonec v roce 1991 byla stanovena oblast o velikosti 301 ha, která získala statut přírodní rezervace. Ta je nyní ve vlastnictví National Parks & Wildlife Service. Převládající horninou je červený pískovec, který je z období devonu (asi 350 milionů let). Ledovcové procesy formovaly a vytvořil nyní zalesněné rokle, důkazem jsou ledově vyhlazené kameny, které se vyskytují v rezervaci, například podél turistických tras. Nadložní zeminy tvoří kyselá hnědá půda, naplavená hnědá zemina a rašeliny. Glengarriff Woods Nature Reserve, Glengarriff, Co Cork,Ireland Tel: + 353 27 63636 E-mail: [email protected] http://www.glengarriffnaturereserve.ie/ Výchozím bodem pro všechny procházky je hlavní parkoviště. Doporučujeme kvalitní obuv, zvláště pro oblíbené trasy Esknamucky Walk a vyhlídku Lady Bantry’s Lookout Trasy jsou různé= náročnosti, od nenáročných až po strmé cesty s nádhernými vyhlídkami, např. vyhlídka Bantry’s Lookout, delší okruh k Big Meadow nebo k Esknamucky Trail. Na území přírodní rezervace se nacházejí místa pro občerstvení / picnic areas, s lavicemi a stoly. Je zakázáno grilování z důvodu nebezpečí požáru!!

The River Walk Charakteristika Krátké seznámení s přírodní rezervací – procházka dubovými lesy podél břehů říčky Glengarriff river, s porosty kapradin, mechů a lišejníků. Pod duby vyrůstají cesmíny s pichlavými stálezelenými listy a s červenými bobulemi. Pokud budete mít štěstí, uvidíte při pohledu do říčky perlorodky říční (Margaritifera margaritifera), které se v Irsku dožívají až 120 let.

Vzdálenost 1 km Doba Cca 25 min. Obtížnost Lehká, terén – pěšina bez výrazného převýšení Trasa Opusťte hlavní parkoviště, vyjděte přes lávku a odbočte doleva. Asi v polovině trasy tohoto okruhu je most pro pěší (pokud se chcete pokračovat procházkou k Big Meadow, můstek přejděte), jinak pokračujte rovně až k veřejné komunikaci, pak vystoupáte po schodech a dojdete zpět na parkoviště.

55 Lady Bantry’s Lookout Charakteristika V nedalekém lese Glengarriff je stejnojmenná rokle (volně přeloženo jako: hrubé údolí), ve které rostou některé z nejstarších a nejrozsáhlejší dubové a břízové háje Irsku. Krátká, ale strmá stezka vede až k vyhlídce Lady Bantry Lookout, která nabízí nádherný panoramatický výhled na Glengarriff a záliv s ostrovy. Na severu můžete vidět zalesněná údolí lemováné pohořím Caha. Vzdálenost 1 km Doba Cca 30 min. Obtížnost Mírná, pěšina je místy příkrá se schody Trasa Z parkoviště jděte jižně podél trati do zatáčky. Překřížíte úzkou lávku a jdete nahoru pěšinou, která navazuje na linii starověké silnice na poloostrově Beara. Přejděte přes veřejnou cestu a pokračujte prudkým stoupáním. Jedním z posledních stromů po levé straně, poblíž vrcholu, je Strawberry Tree – jahodový strom/Planika (Arbutus unedo). (Planika je rod více než 14 druhů čeledi vřesovcovitých, přirozeně rostoucí v teplých oblastech Středozemí, Západní Evropy a Severní Ameriky). Zpět po stejné trase k parkovišti.

Big Meadow Charakteristika Unikátní je zde oblast staréch pastvin, které nebyly hnojeny, existují tu stovky mravenišť, pásy divokých květin a několik majestátních dubů. V zimním období je louky spásá dobytek. Až přejdete přes louku, projdete po trase lemované buky, eukalypty a borovicemi. Za Borovice lesní je nová jezera, která byla úspěšně vytvořena pro vzácné osikový Emerald vážka. Hodně z oblasti u jezera je svěží s regenerující lesy, které se vyvíjely samozřejmě po oblast byla zbavena jehličnatých plantážích. Vzdálenost 3 km Doba Cca 90 min Obtížnost Nenáročná trasa, pěšiny a lesní cesty, převážně bez převýšení Trasa Jděte po stezce, dokud se nedostanete k lávce. Přejděte ji a držet vlevo a jděte přes druhý můstek. Pak odbočte vpravo, až dojdete k Big Meadow/velké louce. Na konci louky odbočte vlevo okolo buků a kolem jezírka. Těsně před branou na veřejné silnici odbočte vlevo na stezku. Zhruba o 1.3km dojdete k označení k vyhlídce Lady Bantry’s Lookout. Odbočit vlevo a dojdete zpět na parkoviště (nebo vpravo, pokud máte ještě energii vyšplhat až na vyhlídku).

Great Glengarriff Horseshoe Charakteristika Tři varianty náročnějších tras, které se dají uskutečnit v jednom dni. North Horseshoe Vzdálenost 10 km Obtížnost Strmé, příkré stezky Trasa Přístup od jezera Barley Lake nebo tunelu Caha Tunnel, trasa sleduje směr na západ, vede přes hřeben nad údolím podél hranice hrabství. Pohledy na sever až Macgillicuddy’s Reeks a na jih do Bantry Bay. South Horseshoe Vzdálenost 11,5 km Obtížnost Strmé, příkré stezky Trasa Výstup od jezera Barley Lake jihozápadně, trasa pokračuje po hřebeni nad údolími Coomerkane a Magannagan po levé straně. Nádherný výhled na západ od Bere Island a Beara poloostrov. Trasa může být doplněna o výstup na Sugarloaf. Sugarloaf Mountain Vzdálenost 11.5 km Obtížnost Strmé, příkré stezky Trasa Výstup k vrcholu lze buď kratší strmější cestou od potoka Magannagan Stream, nebo delší povlovnější trasou z jihu. 360 ° panoramatické výhledy West Cork, South Kerry a Bantry Bay. 56 Esknamucky Charakteristika Trasa známá jako jako High Walk, stezka stoupá lesem s několika fantastickými výhledy přes stromy na hory v pozadí. Tuto trasu můžete doplnit o cestu k vodopádu. Vzdálenost Cca 3 km Doba 1,5 hod. Obtížnost Mírný terén občas s příkrými úseky Trasa Z parkoviště jděte severně po veřejné komunikaci a zahněte doleva. Po chvíli přejdete kamenný most přes řeku Canrooska River. Poté odbočte vpravo k piknikovému místu a sledujte cestu podél břehu řeky k malému vodopádu (zvláště působivý po dešti). Pak cesta šplhá přes několik vyhlídek a nakonec sestupuje lesní cestě okolo eukalyptových stromů. Pak odbočte vlevo z lesní cesty, a další úsekem sejdete dolů k veřejné komunikaci. Tu přejděte a odbočte vlevo na River Walk a během několika minut budete zpět na parkovišti.

Waterfall Walk/ trasa k vodopádu Charakteristika Trasa k vodopádu na řece Canrooska River, který je působivý obzvlášť po dešti. Vody se níže vlévají do řeky Glengarriff River Vzdálenost 0,5 km Doba 15 min. Obtížnost Lehká, mírný svah Trasa Z parkoviště jděte severně po veřejné komunikaci a zahněte doleva. Po chvíli přejdete kamenný most přes řeku Canrooska River. Poté odbočte vpravo k piknikovému místu a sledujte cestu podél břehu řeky k malému vodopádu. Cesta zpět po stejné trase, z níž můžete odbočit na trasu k Esknamucky nebo se vrátit na parkoviště.

Blue Pool Park Blue Pool Park je krásný veřejný prostor v centru obce, k němuž se dostanete z mnoha míst, ideální místo pro relaxaci pro všechny věkové kategorie. Můžete se tu plavit i loďkou, nebo si díky různým odbočkám udělat okruh okolo parku. Plavci mohou využít na konci areálu molo a schody do vody

57 TURISTICKÉ CÍLE V MÍSTECH UBYTOVÁNÍ

Adrigole - Healy Pass Tim Healy, rodák z Bantry, se stal v roce 1922 prvním guvernérem irského svobodného státu. Průsmyk je pojmenován na jeho památku. viz Obce a města na poloostrově Baera, Bantry Stavba tohoto průsmyku byla zahájena v době velkého hladomoru (1845-1849). Po dvou mílích byl projekt zastaven, především pro velký počet obětí mezi dělníky. V roce 1928 byly práce znovu zahájeny z podnětu Tima Healyho. Finančně byl projekt podporován ze státní pokladny. Pro dopravu byl průsmyk otevřen v roce 1931. Těsně před průsmykem stojí kamenná kalvárie, postavená za pomoci neznámého dárce v roce 1936. Průsmykem Healy Pass probíhá hranice mezi hrabstvími Kerry (severně) a Cork (jižně). Předtím, než byla zřízena tato moderní cesta, vedla za dnešním krámkem v Adrigole přes hřeben stezka, které se říkalo Eisc na Corp (stezka mrtvých). Zemřela-li bezdětná žena, přenášeli její tělo do farnosti, kde se narodila. A toto byla cesta, které se používala mezi Lauragh a Adrigole. Vzdálenost 7 km, silnice R574 Doba Cca 2 hod. Půjdete z Adrigole hlubokým, doširoka se rozvírajícím údolím směrem do vnitrozemí. Cesta pomalu začíná stoupat podél jižního úbočí Caha Mountains. Krajina tu trochu připomíná Alpy. V průsmyku vás čeká skutečně ohromující pohled: severní a jižní pobřeží Beara Peninsula a panorama horských vrcholků a lesů. Několik set metrů za průsmykem směrem na Lauragh uvidíte hluboko pod sebou modročelé odlesky jezera Glanmore Lake. Vesnička Lauragh je skryta v lesích na úpatí hor a v pozadí celému pohledu dominuje záliv Kenmare River. Varianta z Healy Pass - prodloužení trasy o 2 hodiny.

Adrigole - Healy Pass - Coombane Prodloužení trasy od průsmyku Healy Pass s výstupem na Coombane, 510 m n. m. Dvě hodiny tam a zpět od horského průsmyku, trasa s náročnějším terénem. Začátek trasy je za sochou kalvárie u Healy Pass. Vrchol Coombane není dlouhou dobu vidět a cesta není nijak značená. Proto jako orientační bod využijte severní svah, i když zde musíte být opatrní! Postupně, jakoby po schodech vystoupíte na horský hřbet, který vás dovede až na vrchol Coombane. Pohled do dálky z tohoto místa je skutečně nezapomenutelný, dá se srovnat snad pouze s vyhlídkou z Hungry Hill. Zpět se vrátíte stejnou cestou, k orientaci dobře poslouží bílé sousoší kalvárie. Doba Cca 2 hod. z Healy Pass a zpět

Adrigole - Healy Pass – Coombane – Hungry Hill Další prodloužení trasy od průsmyku Healy Pass s výstupem na Coombane, 510 m n. m. a Hungry Hill Z vrcholku Coombane můžete bez problémů pokračovat dál do Derryclancy. Na dalším úseku k Hungry Hill musíte překonat ještě výškový rozdíl 100 m, než začnete zdolávat strmý horský svah. Doporučujeme stoupat pomalu po severovýchodním svahu Hungry Hill a pomalu stoupali. Popis cesty – viz níže. Doba Cca 2 hod. z Healy Pass a zpět Obtížnost Výstup na Hungry Hill z Lauragh nebo Adrigole je obtížný. Pouze pro zdatné sportovce, zvyklé na horskou turistiku. Značení Ani jedna z cest na Hungry Hill není značená (pouze stezky k vrcholu), doporučujeme vzít kompas.

58 Adrigole – Glen Lake/Glen Lough Adrigole (Eadargoil = mezi vodami) leží při ústí dvou horských řek, Clashduff a Adrigole River. V zatáčce na úrovni dnešního kostela začíná úzká cesta, která stoupá směrem na sever do Mass Mount s nádherným rozledem na Adrigole Harbour. Cestička se pomalu stáčí doprava a zavede vás až dozadu do údolí, k malému opuštěnému jezírku. Zpět stejnou cestou až na první rozcestí, kde odbočíte vpravo. Cesta vás povede přes můstek na starý hřbitov - Kilcaskan Church, kde leží gallaun. Hřbitov byl uzavřen, protože hrozilo nebezpečí znečištění níže položeného centra vesnice. Přes most Inchintaglin se dostanete na cestu do Healy Pass. Druhá možnost: Z této procházky údolím si můžete udělat pravou horskou túru. Můžete vyrazit z Glen Lake, překonat výběžek Knockeirky a dostat se k Caha Lakes ve výšce 1.300 stop: jezera Glenkeel - Begdoolig - Moredoolig – Shanoge, ale mezi nimi jsou ještě další malá nepojmenovaná jezírka. Vzhledem k tomu, že svahy jsou poměrně strmé a půda je bažinatá, vyžaduje tato varianta dobré počasí. Pohled na pustou, vysoko položenou, nehostinnou plošinu je jedinečný. Vzdálenost 12 km Doba Cca 3 hod.

Ross Mackowen, Curryglas – Hungry Hill (Knockdayd) Cca 150 m od školy v Ross Mackowen směrem na Castletownbere odbočit u obchůdku doprava. Nenechte se zmást různými postranními cestičkami a pomalu stoupejte, nejprve po louce, potom přes rašeliniště a průsmykem k řadě malých jezírek Glas Loughs, která leží mezi Knocknagree a Hungry Hill. Odtud vede značená stezka. Začátek je označen číslicí 1. Dál je stezka značena oranžovými proužky. Teprve poté, co projdete dvěma velice vlhkými rašeliništi, vystoupíte na výběžek Hungry Hill, jezírka máte po levé straně. Pak už bude cesta stoupat až k vrcholu, který označen betonovým sloupem. Potépřejdete na jižní stranu hory a přes široké sedlo - tento kousek cesty není značený, k vyhlídkovému místu s výhledem na kopce u Killarney na severu až po Cape Clear na jihozápadním výběžku Irska. Sestup začíná přibližně uprostřed jižního svahu, tj. několik desítek metrů od navršených kamenů (cairn). Zpočátku jde stezka po mírném svahu pokrytém vřesem. Ale zakrátko zmizí a sleduje přirozenou trhlinu mezi skalami, než se v bezpečné výšce oddělí a odbočí doleva přes horské pastviny. Pozor! Tato cesta je nejkratší, ale také nejnebezpečnější! Túra končí u jezírka (Park Lough) na úpatí hory. Pak cesta pokračuje vlevo a asi po 15 min. se u mostu připojí k hlavní cestě, asi 200 m od Ross Mackowen. Doba Cca 6 hod., tam i zpět Značení Ani jedna z cest na Hungry Hill není značená, jen vrcholové stezky, doporučujeme vzít kompas. Zvláště když vám brání ve výhledu mlha a máte omezený rozhled, vypadají v horách všechna jezírka a skály stejně!

Ross Mackowen – Coarrid Point na pobřeží - Ross Mackowen Jednoduchý okruh k pobřeží. Vyjděte od školy směrem na Adrigole. Za můstkem se dejte druhou asfaltovou cestou doprava. Asi po 1 km dojdete na molo. Procházka po pláži. Délka/doba cca 6 km tam i zpět, 1,5 hod.,

Ross Mackowen – Poonton – Mill Cove – Tooreen Beg – Holly Hill – Roos Mackowen Jděte po hlavní cestě směrem na Castletownbere, zhruba 4 km, až k odbočce "Pontoon", zde odbočte doprava k Mill Cove. Přejděte křižovatku. Dál vede cesta mezi poly, prudce stoupá na sever. Až přejdete uzavírku přes cestu, odbočíte doprava. V dálce v údolí uvidíte dům a stáje. To je Tooreen Beg. Objekt obejdete zadem a pokračujete na východ přes pastviny a po západním svahu vystoupíte k vrcholu Holly Hill. Na hřebeni, zhruba ve výšce Tooreen Beg, projdete okolo rašelinišť a dostanete se na cestu, která vede z Ross Mackowen Knocknagree. Po této cestě se vrátíte k Jeka domu. Délka/doba Cca 12 km, cca 4 hod.

59 Ross Mackowen – Felane – Maulin, 621 m n. m. Stejná část cesty jako okruh „Ross Mackowen – Poonton – Mill Cove – Tooreen Beg – Holly Hill – Roos Mackowen“, až k uzavírce cesty. U uzavírky ale neodbočíte, jako u předchozího okruhu, ale jdete rovně k dalšímu rozcestí. Zde odbočte vlevo. (Cesta, která vede přímo, končí v místě, kde se těží rašelina). Stoupáte do kopce, až dojdete na konec cesty. Vrchol Maulinu leží o 100 m výše. Výstup přes rašeliniště a vřesoviště je naprosto bezpečný. Nahoře vás odmění krásný pohled na Bantry Bay. Pokud půjdete ještě dál směrem na sever, nebudete muset překonávat téměř žádný výškový rozdíl a dojdete do sedla na kraji Glenbeg Lough: naskytne se vám nádherný výhled. Zpět nejlépe stejnou cestou. Celodenní výlet: pokud trasu prodloužíte také o výstup na Knocknagree 586 m n. m., k jezeru Glas Loughs a Tooreen Beg, nebo sejdete do Ross Mackowen. Délka/doba Cca 12 km, cca 4 hod.

Castletownbere – Allihies přes Knockgour, 481 m n.m. Vyjdete z Castletownbere (hlavní silnice se náhle prudce uhýbá doleva) po cestě Beara Way, která vás dovede po cca 3 km na břeh malé zátoky, která omývá Dunboy Castle. Cesta pak stoupá nahoru, okolo lourdské jeskyně, místní Národní školy a přes řeku. O 100m dál v zatáčce cestu opustíme, dáme se doprava po asfaltové cestičce mezi několika zemědělskými staveními směrem nahoru. Až se asfaltový povrch cesty ztratí, otevře se před vámi působivý pohled na Knockgour. Cestička stoupá serpentinami, prochází borovicovými školkami a vede nahoru na hřeben Coonacoura Pass. Výhled z této výšky vás odmění za námahu. Před vámi leží pobřeží Bere Haven a přehlédnete tak celou zátoku Bantry Bay až k Whiddy Island. O něco dále se vám naskytne nádherný pohled na Ballydonegan Bay, Black Ball Head, Dursey atd. Na cestě směrem dolů zahlédnete Allihies, Cod‘s Head, pláž. Podél cesty se nacházejí megalitické památky, menhir, kamenná řada a také studánka Holy Well. Dole na křižovatce se dáte doleva, potom doprava a na rozcestí u Allihies. Délka/doba 13 km, cca 3,5 hodiny (jedna cesta).

Cesty k jezerům mezi severním a jižním pobřežím Beara peninsula Glanmore Lake, trasa Adrigole – Lauragh Glenbeg Lake, Ardgroon Cloonee Lakes, Inchaquin Loch Fada, Eyeries, Ardgroom http://www.discoverbeara.com/lakes.html

Užitečné odkazy http://www.castletownbere.ie/ http://www.kenmare.ie/members/cappanacuss-castle/ http://www.bereisland.net/ http://www.glengarriff.ie/ http://www.acmm.ie/ allihies muzeum mědi, doly + http://www.discoverireland.ie/Arts-Culture-Heritage/allihies- copper-mine-museum/72581 http://www.chooseireland.com/cork/allihies/ http://www.discoverireland.ie/Ireland-s-Islands/South-West-%28Cork%29 http://www.discoverireland.ie/Ireland-s-Islands/South-West-%28Kerry%29 http://explorewestcork.ie/villages/adrigole/ http://www.megalithicireland.com/index.html Mapy přístavů a pobřeží: www.inyourfootsteps.com/sailing/harbours/259/ballycrovane_harbour Památník princezny Beara: https://ringofbeara.wordpress.com/2009/01/10/princess-beara-unveiling-her-memorial-stone/

60 DALŠÍ ZAJÍMAVÉ CÍLE NA TRASE DO/Z UBYTOVÁNÍ

Hrabství Kerry Kenmare město Sheen Falls: malebný vodopád, z centra města směrem na Glengarriff. Dunkerron Castle: po staletí byl v rukou rodu O‘Sullivanů. Svaté prameny: jak pramenu Panny Marie v Gortamullen, tak pramenu sv. Filana u Old Church jsou připisovány léčivé vlastnosti. Stone Circle / Kamenný kruh: 15 vztyčených kamenů tvoří okolo velkého dolmenu kruh o průměru 15m.. Cromwell‘s Bridge: most přes Finnihy River, spojoval františkánské opatství s pevninou. http://kenmare.com/ https://en.wikipedia.org/wiki/Kenmare https://www.tripadvisor.cz/Attractions-g211860-Activities- Kenmare_County_Kerry.html Cappanacuss Castle http://www.kenmare.ie/members/cappanacuss-castle/ Sídlo v Alžbětinském stylu, situované v Národnímparku Killarney/ The National Park, Killarney www.muckross-house.ie Killarney Celá oblast okolo tří jezer je součástí Killarney National Park a patří Národní park k nejnavštěvovanějším turistickým oblastem. Honosí se nádhernou krajinou, která v minulosti lákala řadu výtvarníků a spisovatelů a inspirovala je zvláště v době podzimní, kdy se břehy jezer zbarví do ruda plody planik. Největší pozornost poutají tři jezera Upper Lake, Muckross Lake a Lough Leane. Je v nich řada ostrůvků a na největším z nich Lough Lane se pořádají výletní plavby, které se těší velké přízni návštěvníků https://en.wikipedia.org/wiki/Killarney http://www.irsko-aktualne.cz/killarney-national-park-id2007100006 http://irsko.svetadily.cz/clanky/Narodni-park-Killarney http://www.killarneynationalpark.ie/ Cork a okolí Castle a http://www.blarneycastle.ie/ zahrady http://www.megalithicireland.com/index.html http://www.corkrecords.com/index.htm Ballybeg West Pozůstatky augustiánského převorství a kolumbárium Ballybeg Priory https://en.wikipedia.org/wiki/Ballybeg_Priory Ballybeg Dovecote http://www.hidden-gems.eu/ballincollig-ballybegdovecote.pdf http://www.megalithicireland.com/index.html

Buttevant Abbey https://en.wikipedia.org/wiki/Buttevant_Franciscan_Friary Franciscan Friary http://www.buttevant.ie/History/Ballybeg-Abbey.html http://www.megalithicireland.com/index.html Macroom https://en.wikipedia.org/wiki/Macroom Ballyvourney: St https://pilgrimagemedievalireland.com/2013/02/18/pilgrimage-to-st-gobnait-at- Gobnait's Grave+ ballyvourney-co-cork/ Church http://www.megalithicireland.com/index.html http://www.megalithicireland.com/index.html http://www.megalithicireland.com/index.html Belvelly Castle http://www.megalithicireland.com/index.html

61 Cestou na Mizen Head, nejzápadnější výběžek jižního Irska Ballydehob https://en.wikipedia.org/wiki/Ballydehob http://www.ballydehob.ie/ Schull Pěší trasy: http://explorewestcork.ie/walking/schull-walks/ Schull + Mizen http://explorewestcork.ie/villages/schull-mizen/ Crook haven https://en.wikipedia.org/wiki/Crookhaven http://www.crookhaven.ie/ Info o majáku: www.crookhavenlighthouse.ie/ Mizen Head Malý ostrůvek s majákem, spojený mostem s pevninou. Na majáku je malé muzeum s výkladem o funkcích majáku (zajímavé!) www.mizenhead.net/ www.mizenhead.ie/ https://en.wikipedia.org/wiki/Mizen_Head

Jižně od Corku, např. cestou do/z Dublinu http://explorewestcork.ie/towns/clonakilty-2/ http://www.clonakilty.ie/visiting-clonakilty/ https://en.wikipedia.org/wiki/Clonakilty Pěší trasy v okolí: http://explorewestcork.ie/walking/clonakilty-area-walks/ Kinsale http://explorewestcork.ie/towns/kinsale/ http://www.kinsale.ie/ https://en.wikipedia.org/wiki/Kinsale Skibeeren http://explorewestcork.ie/towns/skibbereen/ https://en.wikipedia.org/wiki/Skibbereen http://www.skibbereen.ie/

Hrabství Tipperarry Rock of Cashel je působivá kamenná stavba hradu, která stojí na skále v hrabství Tipperary a po více než tisíc let byla symbolem královské a kněžské moci. Od

5. století zde sídlili munsterští králové, kteří komplex předali v roce 1101 církvi. Jako středisko náboženství vskvétal Rock of Cashel až do roku 1647, kdy bylo 3000 místních obyvatel zmasakrováno Cromwellovými vojsky. Od 18. století zůstalo hrabství zcela opuštěno, dnes je centrem cestovního ruchu. https://cs.wikipedia.org/wiki/Rock_of_Cashel http://www.mundo.cz/irsko/rock-of-cashel http://www.cashel.ie/

Limerick, Bunratty – hrad a skanzen V jednom areálu najdete středověký věžový hrad a malebný skanzen složený asi , z 20 různých staveb, včetně skoro celé malé vesničky. Skanzen ale žije – můžete skanzen si tu výrobky prohlédnout i ochutnat. A navíc skoro v každé chaloupce hoří na ohništi pár kusů rašeliny a vytváří příjemné domácké teplo. http://www.bunratty.ie/castle http://www.shannonheritage.com/BunrattyCastleAndFolkPark/

62 WHISKEY A PIVO

Middleton, Hrabství Cork Palírna whiskey Palíren whiskey sice v Irsku není tolik jako v sousedním Skotsku, kvalitou svých Jameson výrobků si ovšem s nimi nezadají. Nejznámější značkou je pravděpodobně Jameson. Tu roku 1780 založil v Dublinu John Jameson a v současnosti spadá

pod divizi francouzské firmy Pernod Ricard. Jameson se vyrábí trojitou destilací a kombinací sladových a obilných whiskey. Výsledná směs se pak nechává zrát v soudcích od sherry. Zájemci o historii a výrobu whiskey Jameson mohou navštívit jak palírnu v Middletonu u Corku, kde se dnes Jameson vyrábí, nebo původní palírnu Johna Jamesona v Dublinu. V rámci vstupného dostane každý návštěvník panáka whiskey Jameson na ochutnání a vybraní jedinci pak pod vedením průvodce mohou absolvovat degustátorský minikurz. Prohlídka 1,5 hod. Vstupné 16 EUR/ dosp., 8 EUR/ děti do 18 let, 13 EUR/senioři skupiny od 15 os. 13 EUR/os kontakt https://www.jamesonwhiskey.com/ie/visit-us/jamesonexperience

Guiness Tmavé irské pivo Guinness se v Irsku vyrábí již od roku 1759, kdy si Arthur Guinness v Dublinu pronajal malý pivovar. Tento lahodný mok spadá do kategorie piva „stout“ a vyrábí se z nesladovaného praženého ječmene, který mu dodává typickou karamelovou chuť. Guinness je v současnosti nejúspěšnější pivní značkou na světě s pobočkami ve skoro šedesáti zemích světa. V roce 2009 se vedení pivovaru Guinness rozhodlo uspořádat velkolepé oslavy 350 let existence podniku, které byly na počest jeho zakladatele pojmenovány Arthur Guinness Day (Den Artura Guinnesse). Oslavy vzbudily v Irsku takový ohlas, že se firma rozhodla pokračovat v jejich pořádání a vznikla tak nová tradice slavnosti tohoto irského piva. https://cs.wikipedia.org/wiki/Guinness Guiness v Dublinu: https://www.guinness-storehouse.com/en

63 DUBLIN Hlavní město Irska, Dublin, se nachází v zálivu, který nese jeho jméno. Na rozdíl od většiny irského pobřeží je Dublinský záliv celkem dobře přístupný z moře, což v minulosti podstatnou měrou ovlivňovalo osídlování této oblasti. Keltské kmeny, které na ostrov pronikaly od 6. století, ji sice nepovažovaly za příliš významnou, od dob vikinských vpádů ale toto území postupně získávalo na důležitosti. Seveřané byli také prvními, kdo zde založili opevněný přístav, který nazvali podle jezera, na kterém kotvili své lodě, Dubhlinn (černé jezero). Pozůstatky jejich osídlení můžete vidět například v zahradě Městského úřadu na jižním břehu řeky Liffey. Druhým oficiálním jménem města pocházejícím z moderní irštiny, je Baile Átha Cliath (doslova město u prouťového brodu). Dnes z dublinského přístavu vozí firma Sea Safari Tours otevřeným člunem turisty na prohlídku Dublinského zálivu. Do přístavu se dostanete skrz prostory dublinských doků, které do poloviny devadesátých let byly značně zchátralé, ale které už skoro zcela ustoupily moderní výstavbě. Po cestě uvidíte budovu bývalé Celnice, jež tvoří výraznou dominantu celého nábřeží. Dublin je městem, které dokáže uspokojit snad každého, od milovníků památek, dobrého jídla, pití a kultury, po fanoušky různých sportů či vědecké. Jeho prohlídku vám může usnadnit služba okružní jízdy městem, kterou provozuje místní MHD, ale k prohlédnutí samotného centra vám jistě bude stačit i pěší pocházka V georgiánské době (druhá polovina 18. století) patřil Dublin ke skvostům architektury celé Evropy. Řadové domy z červených cihel s rozměrnými, elegantními portály jsou jeho ozdobou dodnes, zejména kolem náměstí Merrion. Moderní architektura se prosadila až při stavbě dublinského autobusového nádraží Busáras v 50. letech minulého století. Brutalistická stavba Berkeley Library v dublinské Trinity College bývá uváděna jako nejlepší příklad moderní architektury v Irsku. Koncem 20. století nastává rozmach stavební činnosti. V Dublinu se buduje impozantní Financial Services Centre či Custom House Square. Ve stejné době je otevřeno Miléniové křídlo Národní galerie. Nejkontroverznějším dílem moderní architektury za poslední léta je Monument světla (Monument of Light, často nazývaný prostě "Špice"/"Spire", případně "Millenium Spire") na O'Connell Street v Dublinu, štíhlý dutý jehlan z matné oceli. Je vysoký celkem 120 m a je sedmkrát vyšší než budova nedaleké hlavní pošty. Byl odhalen na jaře roku 2003. Památník exprezidenta Václava Havla v Dublinu - Havel´s Place První památník byl instalován primátorem města Dublinu a Karlem Schwarzenbergem v Dublinu na Den lidských práv, 10. 12. 2013. Památník má podobu dvou zahradních křesílek s lípou prorůstající kulatým stolkem. Místo má sloužit k setkávání a vedení dialogů. Další takové památníky vzniky v Barceloně a při Georgetownské univerzitě ve Washingtonu.

http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/dve-kresla-a-stolek-havel-ma-v-barcelone- pamatnik/r~63348b3c96d411e3ab550025900fea04/ http://www.praha.cz/zpravy-z-prahy/v-praze-vznikne-pamatnik-vaclava-havla-tzv-havel-s-place https://en.wikipedia.org/wiki/Havel's_Place Město rozděluje řeka Liffey na jižní a sevení část.

Jižní strana Trinity College Trinity College je nejstarší irská univerzita, kterou založila Alžběta I. v roce 1592. Zde kde studovali např. Jonathan Swift, Oscar Wilde nebo Samuel Beckett. Zde je přechováván iluminovaný evangeliář, kniha z Kellsu, a prastará harfa, která prý kdysi patřila irskému velekráli Brianovi Boruovi. Zajímavé jsou výstavy ve Vědecké galerii – vstup zdarma. https://en.wikipedia.org/wiki/Trinity_College,_Dublin Grafton Street, Jižně od areálu Trinity College vychází jedna z hlavních nákupních ulic v centru. Kromě park honosnějších obchodů tu potkáte spoustu pouličních umělců, kteří zde zkouší své štěstí. St. Stephen's Na konci ulice se nachází náměstí, jehož prostor zabírá jeden z mnohých dublinských Green městských parků, park sv. Štěpána/St. Stephen's Green. Vstup do parku byl běžným lidem až do roku 1877 omezen a ke zrušení tohoto omezení došlo na popud prapravnuka Arthura Guinesse, jehož sochu si v parku také můžete prohlédnout. V blízkém okolí tohoto náměstí najdete nejen Národní knihovnu, archeologickou a přírodovědnou pobočku Národního muzea či Národní Galerii, ale i typické georgiánské domy, které zdobí různobarevné vstupní dveře, jež se staly symbolem města. 64 Dame Street Na západ od Trinity leží důležité správní budovy, které jsou zároveň významnými architektonickými objekty. Hned na začátku se nacházejí budovy bývalého parlamentu, kde nyní sídlí jedna z irských bank, následuje Centrální banka, o kus dále pak Dublinský hrad, radnice z osmnáctého století a katedrála Christ Church. Tato katedrála sousedí s budovou Dublinia, ve které najdete expozici připomínající období vikinské kultury a středověku v Dublinu. St_Patrick's Západně od parku St. Stephen's Green se nachází katedrála sv. Patrika, kde je pohřben Cathedral její bývalý děkan, spisovatel Jonathan Swift. Zde pak také každý rok končí slavnostní průvod k oslavě sv. Patrika. Katedrála svatého Patrika v Dublinu, také známá jako The National Cathedral and Collegiate Church of Saint Patrick, je to největší kostel v Irsku. Je zasvěcena snad nejznámější osobě Irska - svatému Patrikovi, který přinesl na ostrov křesťanství a lid tak sjednotil. Jsou tu dva chrámy: Church of Ireland s věží vysokou 43m, a Christ Church, katedrála diecéze Dublinu a Glendalough. Katedrála Svatého Patrika je zasvěcena snad nejznámější osobě Irska - svatému Patrikovi, který přinesl na ostrov křesťanství a lid tak sjednotil. https://en.wikipedia.org/wiki/St_Patrick's_Cathedral,_Dublin Dublinský hrad Nepříliš výrazná stavba, na které zaujme hodinová věž, ze které se dá shlédnout celé město, a socha spravedlnosti. dublincastle.ie Guinness Pivovar v Dublinu se nalézá na St James's Gate, otevírá denně v 9:30 hod. guinness-storehouse.com

Severní strana O'Connell Zde se nachází turistické centrum. Street V budově Hlavní pošty (GPO) se při povstání v boji za svobodu v roce 1916 zabarikádovali irští vlastenci. Novou dominantu je památník Světla, Spire, který stojí na místě, kde se původně tyčil Nelsonův památník. Ten ale v roce 1966 vyhodila IRA do vzduchu a místo zelo až do vztyčení Spiru v roce 2003 prázdnotou. Jelikož je Spire nejvyšší sochou na světě, světlo na jeho vrcholu vám v noci může posloužit jako dobrý orientační bod. V blízkosti O'Connell Street se například nachází dvě významná divadla, The Gate a Národní divadlo, Abbey. Nedaleko je také Muzeum spisovatelů, Centrum Jamese Joyce či parčík uctívající památku padlých, ve kterém stojí sousoší Děti krále Lira/The Children of Lir – viz oddíl Beara Peninsula. whiskey Z ulice O'Connell Street se také snadno dostanete do Bow Street, kde sídlila palírna Jameson whiskey Jameson. Dnes je tu muzeum této whiskey. Na náměstí vedle palírny se pak po staletí konal proslulý trh s koňmi. jamesonwhiskey.com Směrem na západ od palírny se nalézá jedna z poboček Národního muzea, Muzeum dekorativního umění a irských dějin v Collinsových kasárnách. Phoenix park Zde se nachází sídlo prezidenta a amerického ambasadora, vrchní velitelství irské policie, honosná rezidence pro státní návštěvy, , Papežský kříž, Wellingtonův památník, ale i zoo. Pokud máte dostatek času, projděte si park pěšky nebo využijte služby půjčování kol u jeho hlavní brány, která je vedle budovy nového trestního soudu. Do parku také zajíždí jeden z vyhlídkových autobusů Zoo Zvláštností je tu celkem početné stádo daňka evropského, které se parkem volně pohybuje Croke Park I sportovním fanouškům či milovníkům adrenalinových aktivit má severní strana co nabídnout. Ti první si přijdou na své přibližně 15 minut od O'Connell Street směrem na severovýchod, kde v ulici Jones Street najdou čtvrtý největší sportovní stadion v Evropě, Croke Park

65 Okolí Dublinu Glendalough / Údolí dvou jezer, Wicklow Mountains, County Wicklow, Glendalough je vesnice s klášterem, který byl založen v 6. století sv. Kevinem, poustevníkem a knězem, zničen byl v roce 1398 anglickým vojskem. Z kláštera zbyla kamenná věž a kamenné domy, v okolí věže je hřbitov. Nedaleko se rozkládá Dolní a Horní jezero s výhledem na okolní hory www.glendalough.ie. Zahrady u zámku/hotelu Powerscourt Úžasné zahrady pocházejí z viktoriánského období a patří k nejhezčím v Irsku. Rozprostírají se na úpatí hory Great Sugar Loaf a obklopují sídlo, které navrhl architekt na místě bývalého normanského hradu. Okolní terasy se stupňovitými zahradami vedoucí dolů k jezeru byly založeny ve 40. letech 18. století. Část spodní plochy je věnována japonské flóře Jejich design odráží touhu vytvořit zahradu, která byla součástí širší krajiny. http://powerscourt.com/gardens http://www.mundo.cz/irsko/zahrady-powerscourt Kildare (irsky Cill Dara), hrabství Kildare. Město má bohatou historii. Kildare se datuje již od 5. století, kdy bylo jedním ze tří nejvýznamnějších křesťanských měst v keltském Irsku. Leží asi 50 km západně od Dublinu. Ve městě se nachází katedrála svaté Brigity a hrad Kildare. https://cs.wikipedia.org/wiki/Kildare https://en.wikipedia.org/wiki/Kildare Irský národní hřebčín /National Stud, Tully, Kildare Jižní předměstí Kildare tvoří na první pohled nenápadná osada Tully. Ve skutečnosti však jde o jedno z nejvýznamnějších center chovu koní v rámci celého britského souostroví. http://www.ex-centric.eu/cs/stavby/narodni-hrebcin-v-kildare http://irishnationalstud.ie/home Panství , obec Emo, County Laois Panství bylo založeno v roce 1790 a obklopno překrásnou zahradou a parkem. Je to jedno z mnoha panství, která jsou v současnosti v Irsku předávána původními majiteli do rukou správy státu. Dnes nám poskytuje představu, jak žila na svých panstvích irská šlechta ještě v 80. letech 20. století. www.heritageireland.ie/en/midlandseastcoast/emocourt/ https://en.wikipedia.org/wiki/Emo_Court

66