UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE

BENJAMIN PYTLIK

POLSKÉ A ČESKÉ ŠKOLSTVÍ NA T ĚŠÍNSKU V MEZIVÁLE ČNÉM OBDOBÍ

Bakalá řská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Miloš Trapl, Csc .

OLOMOUC 2007

Prohlašuji, že jsem bakalá řskou diplomovou práci zpracoval samostatn ě a uvedl v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použil.

V Olomouci dne 30. listopadu 2007 …….………………………..

2 OBSAH

1. Úvod ...... 4 2. Spole čensko-politická situace na Zaolzí v mezivále čném období ...... 11 2.1. Zaolzí – sporné území dvou stát ů ...... 11 2.2. Dvacetileté období „míru“ ...... 14 2.3. 1938-1939: T ěšínsko sou částí polského státu...... 18 3. Školský systém v ČSR v mezivále čné dob ě...... 21 3.1 Školský systém v letech 1918 – 1922...... 21 3.2 Od „Malého školského zákona“ do za čátku 2. sv ětové války ...... 23 4. Vývoj polského školství v Československu v letech 1918 - 1938 ...... 27 4.1. Obecné a m ěšťanské školy na T ěšínsku ...... 27 4.2. Polské střední školství na T ěšínsku ...... 33 4.3. Organizace podporující polské školství...... 34 4.3.1. Matice školská v Československu ...... 34 4.3.2. Towarzstwo Nauczycieli Polskich (TNP)...... 37 5. Záv ěr...... 39 6. Prameny a literatura ...... 42 Prameny ...... 42 Literatura...... 44 Články...... 45 Internetové zdroje ...... 48 7. Resumé ...... 49 8. Tabulky ...... 50 9. Obrazová p říloha ...... 54

3 1. Úvod

Tato bakalá řská práce si klade za úkol p řiblížit čtená ři polské a české školství v mezivále čném období, tj. od podzimu roku 1918 po vstup polských jednotek v říjnu 1938. Snahou bude postihnout sled událostí v co možná nejsrozumiteln ější form ě, nebo ť nap říklad problematika soužití obou národu na tak malém, ale pro nový stát, jakým bylo Československo, hospodá řsko-strategicky velmi d ůležitém území je víc než t ěžká. Vývoj samotného školství, a ť už českého nebo polského byl ovlivn ěn školskými zákony, ale také zákony o právech menšin. V bakalá řské práci se nebudu zabývat školstvím vysokým a ani mate řskými školami, zam ěř ím se hlavn ě na základní školství a p řiblížím možnosti studia na st ředních školách. Budu se snažit více zam ěř it na polské menšinové školství, nebo ť práv ě školství jest tím pov ěstným základem, co formuje národ či národnostní menšinu. Téma práce, jenž jsem si zvolil, nebylo nijak voleno náhodn ě, ale s jistou dávkou vd ěč nosti. Polské školství v České republice mi poskytlo výchovu a v ědění o dvou slovanských kulturách, které m ěly ve své tisícileté historii vždy blízko k sob ě. M ůj hlubší zájem o historii vyvolaly dv ě životní situace. Ob ě se staly již na základní škole, která mimochodem už neexistuje. 1 Mohl bych zde rozvést n ěkolik hypotéz, pro č došlo k uzav ření této školy. Toto ale není tématem této práce a byly by to do ur čité míry spekulace týkající se nap ř. p řirozené (n ěkdy i nep řirozené) asimilace, s tím spojený úbytek po čtu Polák ů na T ěšínsku, výb ěru školy atd. Vra ťme se ale k původní myšlence. První situace nastala ve druhé t říd ě základní školy, kdy jsem se na jedné z prvních vyu čovacích hodin českého jazyka zeptal paní ředitelky, zda se také Češi u čí polsky? Obdržel jsem negativní odpov ěď . Byl jsem z toho trochu zmatený. Nehled ě na to jsem pozd ěji zjistil, že jsem sou částí polské menšiny žijící v České republice. Druhý krok k většímu zájmu o d ějiny byl u čin ěn o pár let pozd ěji, kdy pan Roman Baron, u čitel d ějepisu na téže škole, m ě svým výkladem natolik upoutal, že jsem z ůstal historii v ěrný až do dnešních dn ů. Za což mu d ěkuji.

1 Základní škola s polským jazykem vyu čovacím v Karviné – Novém m ěsta musel být uzav řena na základ ě malého po čtu p řihlášených žák ů do první t řídy. Tento problém se netýká jenom Karviné, je to problematika každého školství. S napln ěním prvních t říd mají problém i jiné školy v regionu, a ť už polské nebo české. Myslím, že nejvíce diskutovaným uzav řením školy byla v posledních letech třinecká polská základní škola, kde proti uzav ření bojovali rodi če i p ředstavitelé polské menšiny, tj. Kongres Polák ů v České republice.

4 I když v názvu této práce jsem použil pojem T ěšínsko, jenž se b ěžn ě užívá v české historiografii pro ozna čení území, které m ůžeme zjednodušen ě vymezit na východ ě řekou Olší/Olzou 2 a na západ ě řekou Ostravicí 3, na jihu Jablunkovem a na severu Bohumínem. Lze také, a dle mého názoru lépe, hovo řit o tomto území jako o Zaolzí. 4 Tento název lépe vystihuje samou podstatu v ěcí. Takto bylo ozna čováno území v dob ě a následn ě po tzv. sporu o T ěšínsko, kterým to p řičin ěním bylo T ěšínské knížectví rozd ěleno na dv ě části, čímž jsme se stali Poláky žijícími za Olzou (ve sm ěru od Polska), proto Zaolzí . Jak už jsem nastínil na za čátku úvodu, tato bakalá řská práce se zam ěř í na polské menšinové školství a také na české školství na T ěšínsku, obzvlášt ě na bývalý okres Fryštát. Časové období jsem si vymezil na léta 1918-1938, tj. od konce první sv ětové války až po vstup polských jednotek na Zaolzí. Práci jsem rozd ělil do t ří základních částí. První část má za úkol p řiblížit neznalému čtená ři spole čensko-politické vztahy na T ěšínsku. Má se tím na mysli vztahy, jenž byly ovlivn ěny první sv ětovou válkou, sporem o T ěšínsko, asimilací polského obyvatelstva atd. Vše, co m ělo kladný i záporný vliv na soužití obou etnik. Samoz řejm ě na T ěšínsku nalezneme v mezivále čné dob ě i četné skupinky N ěmc ů, ale ty jsou pro náš výklad irelevantní. Dále v téže kapitole zmíním pr ůlomový rok v československých d ějinách, tj. rok 1938, kdy československá diplomacie pod tlakem ustoupila mnichovskému diktátu a rovn ěž p řijala ultimátum polské vlády k odstoupení pohrani čí na T ěšínsku a v severním Slovensku. Druhá část této práce se zam ěř í na systém školství v bývalém Československu. V první podkapitole se budu v ěnovat nejenom událostem, které se odehrály mezi skon čením první sv ětové války a vydáním tzv. Malého školského zákona , tj. do roku 1922, ale i vylí čím fungování školství od roku 1869, kdy byl vydán velký říšský zákon . Tato problematika nespadá v celé své ší ři k zpracovávanému tématu, ale je na místě ji p řiblížit, aby z ní bylo možno vycházet pro další výklad. Československé školství prakticky m ělo své fundamenty postavené

2 Český název zní řeka Olše, ale myslím si, že mohu ud ělat výjimku a používat slovanské ozna čení Olza. K přejmenování došlo na po čátku 60. let minulého století, kdy soudobým vládním garniturám se nelíbila celistvost v regionu. Po evropské integraci Polska a České republiky znovu ožila myšlenka návratu k původnímu názvu, le č zatím bez v ětších výsledk ů. 3 Ostravice byla rovn ěž hrani ční řeka T ěšínského knížectví, kde do poloviny 17. stol. vládla bo ční větev polských Piastovc ů. 4 Tento termín se obecn ě používá v polské historiografii od roku 1920 (viz níže) a ozna čuje území za Olzou , proto Zaolzie/Zaolzí. Setkal jsem se už i s termínem Zaolží či Zaolší . Myslím si ale, že Zaolzí je jediný relevantní p řeklad slova Zaolzie do češtiny.

5 na habsburském systému školství, ale p řesto došlo k vým ěně n ěkolika základních kamen ů, za prvky mnohem modern ější či lépe řečeno progresivn ější. Třetí část mé bakalá řské práce se bude týkat p ředevším národnostního školství na T ěšínsku. Obsahem celé kapitoly nebude jenom m ůj vlastní výzkum, ale do ur čité míry syntéza p ředešlých dvou části. Kdy na jejich základ ě a mého výzkumu se pokusím vystihnout problematiku školství na T ěšínsku, zvlášt ě pak polského. Budu se zabývat p řístupem a soužitím Polák ů a Čech ů v tomto národnostním regionu. Celou kapitolu jsem rozd ělil do n ěkolika podkapitol, kde v první p řiblížím základní polské školství a ve druhé možnosti školství st ředního. Vše se bude dít na pozadí českého školství. V téže části budu dále hovo řit o zp ůsobu vyu čování a p řiblížím problematiku používaní polských u čebnic. Celou jednu podkapitolu v ěnují organizacím, které m ěly velké zásluhy na udržení polského národnostního školství a tím i udržení menšiny v Československu, tj. Macierz Szkolna w Czechosłowacji či Towarzystwo Nauczycieli Polskich. Ješt ě bych se zmínil n ěkolika slovy o literatu ře a pramenech, které jsem použil pro napsání této bakalá řské práce. Jak už jsem podotkl výše, svou pozornost jsem zam ěř il p ředevším na polské školství v bývalém okrese Fryštát. Rozhodl jsem se proto, že k tomuto ú čelu použiji školní kroniky. Ve Státním okresním archivu v Karviné jsem prostudoval 29 školních kronik, a ť už z polských nebo českých škol, které se svým časovým za řazením týkaly zkoumaného období. Kroniky jsou psány ve v ětšin ě p řípad ů jednou či dv ěma osobami, v ětšinou se jedná o u čitele jednotlivých škol. P ři podrobném zkoumání jsem nezaznamenal jednotný postup p ři psaní kronik, práv ě naopak. Každá kronika tvo ří osobitý pramen o d ějinách jednotlivých škol. N ěkteré části jsou samoz řejm ě shodné. Nalezeme v nich údaje o po čtu žák ů na školách, p ředm ětech či konání r ůzného druhu oslav. Problémem ale je identifikace autora. U n ěkterých kronik jsou vypsáni auto ři explicitn ě, ale u n ěkterých jejich jména nenalezneme v ůbec. Jediným vodítkem pak z ůstává styl psaní, podle kterého m ůžeme rozlišit a odvodit n ěkolik autor ů kronik. Z hlediska krátkého zkoumaného období je jasné, že kroniku psal vesm ěs jeden člov ěk. Další problematikou, jenž se v kronikách auto ři zabývají jsou i události netýkající se přímo chodu škol. Jedná se p ředevším o krátký výklad d ějin obcí, dále zaznamenání soudobých událostí, jako byly obecní volby, založení hasi čských sbor ů či události regionálního, ba i p římo státního charakteru. V čem se kroniky rovn ěž shodují je zaznamenání umíst ění škol v budovách. Tato problematika je zeširoka popsána

6 skoro ve všech kronikách, kdy auto ři popisují vyu čování v pronajatých místnostech až ke stavb ě vlastních školních budov. Budovy se rozr ůstaly s navýšením po čtu žák ů v jednotlivých t řídách. Významným okruhem zápis ů jsou zvlášt ě z české strany slova o popolš ťování obcí a tím i škol. To se netýká jen n ěkolika kronik, ale všech. Je jasné, že do ur čité míry jsou tyto zápisy úd ělem subjektivizmu autora, to nelze up řít. A ani to, že T ěšínsko bylo a je nevyhran ěným národnostním regionem, kde se p ředevším polské a české etnikum stálé střetává. A zvlášt ě v mezivále čném období byly tyto st řety velice vyhran ěné. Do ur čité míry jsou zápisy tohoto typu výsledkem nálady ve spole čnosti. V každé mnou studované kronice je cítit p řítomnost n ěkdy až nezdravého vlastenectví. Mám tím namysli nap říklad zachycení výst řižkami z novin úmrtí Tomáše Garrigue Masaryka či zbyte čné oso čování jiného etnika, které zt ěžuje práci u čitel ům atd. V neposlední řad ě sou částí kronik byla rovn ěž zmínka o návšt ěvách významných osob v obci či ve školách. Dále jsem o polském menšinovém školství čerpal p ředevším z článk ů měsí čníku Zwrot (tiskový orgán Polského svazu kulturn ě-osv ětového - PZKO). První číslo m ěsí čníku vyšlo 24. prosince 1949. Svou pozornost p ři hledání relevantních článk ů jsem zam ěř il na léta 1971 až 2006, a to z prostého d ůvodu, p řed rokem 1971 jsem žádné články týkající se polského školství nenašel. V ětšinu článk ů napsal Alfred Kocur. Je na míst ě p řipomenout tuto významnou osobnost polského školství. Byl u čitelem polských škol v Bohumín ě, Rychvald ě a Ostrav ě. V dob ě druhé sv ětové války byl v ězn ěný v koncentra čních táborech v Osv ětimi a Mauthausen-Gusen. Po válce byl funkcioná řem PZKO (tajemník Okresního výboru PZKO v Bohumín ě, p ředseda místního sdružení PZKO v Bohumín ě). Aktivn ě se podílel na fungování Harcerstwa Polskiego w Czechosłowacji. Sbíral materiály související s dějinami polského školství, p ředevším mezi Ostravou a Karvinou. Zem řel v Bohumín ě. Jelikož jeho články mají vesm ěs stejný název, tak jsem se rozhodl pro lepší orientaci v závorce po názvu článku napsat obec či jinak ozna čit místo, kterému se v příslušném článku v ěnuje. Struktura jednotlivých článk ů Alfreda Kocura je podobná. Vždy se v ěnuje po čátk ům školství v dané obci a pak plynule p řechází k výkladu nezapomínaje vložit také pohnutou historii T ěšínska. Rozsah všech Kocurových článk ů není velký, ale zato úrove ň z historického hlediska je dosta čující (i když chybí jakýkoliv poznámkový aparát – to je ale dáno formátem, jakým je tento m ěsí čník). U dalších autor ů je vid ět snaha navázat

7 na Kocurovy články. Vyzdvihl bych tady p řísp ěvky dr. Romana Barona, který se v nich zabýval polským školstvím v Ostrav ě, i když jejich časové vymezení hrani čí s mým. Na jejich základ ě si lze dnes uv ědomit, že polská menšina nepokrývala jenom n ějaký úzký pás od Bohumína po Jablunkov (jak by se neznalý jedinec mohl domnívat), ale že i polské etnikum žilo v Ostrav ě. Což je dle mého soudu opomíjený a často i zapomínaný fakt, nejen dnes. Nemá smysl zvláš ť hodnotit jednotlivá odborná historická díla, která jsem zvolil ke zpracování tohoto tématu. P řesto se zmíním o n ěkolika publikacích. K základním p říru čkám vydaným po roce 1989 k dějinám T ěšínska, pokud pominu četné stat ě a články v odborných časopisech, pat ří Nástin d ějin T ěšínska a Korzenie Zaolzia . Ob ě knihy byly vydány v tomtéž roce (1992), ale svým pojetím d ějin a strukturou se výrazn ě liší. Valent ův Nástin je sborníkem jednotlivých prací, které jsou řazeny chronologicky od prav ěku až do po čátku 90. let. Charakter p řísp ěvk ů je strohý, napsaný s historickou detailností. Zatímco Zahradnikovy Korzenie jsou spíše výkladem d ějin, sice taktéž řazeným chronologicky, ale jejich p ůvab tkví ve form ě a stylu, jakým podávají čtená ři zlomové okamžiky d ějin polské menšiny na T ěšínsku. Ob ěma publikacím chybí jakýkoliv poznámkový aparát, což je dle mého názoru základní chyba. Sou části Nástinu je kapitola s názvem Poznámky k publikaci , kterou napsali Jan Rusnok a Stanisław Zahradnik, jako zástupci polské menšiny v Historické sekci Komise pro posouzení historického vývoje a řešení česko-polských vztah ů na T ěšínsku p ři výboru České národní rady pro územní správu a národnosti, která vydala Nástin d ějin T ěšínska . Oba auto ři této kapitoly mají výhrady k obsahu i ke koncepci celé publikace. Samoz řejm ě r ůzné p řístupy ke zpracování, interpretace fakt ů, využití pramen ů atd. jsou pochopitelné. „Každý prost ě zd ůraz ňuje to, co odpovídá jeho koncepci, jeho zám ěrům a cíl ům, p řípadn ě pomíjí to, co jim neodpovídá. P řesto by se m ělo usilovat o sblížení t ěchto pohled ů.“ 5 Z mého pohledu stále existují rozdíly, co do spole čného česko-polského výkladu dějin T ěšínska. A pokud spole čnost neodsoudí p ředsudky, které je rozd ělují, nikdy nem ůže dojít k ur čité shod ě. Přední polský historik, Marek Kazimierz Kami ński, zabývající se česko- polskými vztahy ve 20. století napsal, dle mého názoru, dosud nep řekonanou publikaci k dějinám sporu o T ěšínsko. Ozna čil bych ji za základ ke studiu konflikt ů

5 Rusnok, Jan – Zahradnik, Stanisław: Poznámky k publikaci. In: Valenta, Jaroslava kol.: Nástin d ějin Těšínska . Ostrava-Praha 1992, s. 153.

8 polsko-českých vztah ů v mezivále čné dob ě. Druhou publikaci, kterou bych vyzdvihl ke stejné problematice rozd ělení T ěšínska je práce Jerzego Wiechowského, které ač chybí poznámkový aparát a ani rozsahem není p říliš velká, tak má čtená ři nabídnout zajímavé poznatky z období let 1918-1920 a roku 1938. Dějinami školství se zabývají četní pedagogové a historici už řadu let. Já jsem zvolil jako základ pro bakalá řskou práci Dějiny školství a pedagogiky Miroslava Somra z roku 1987, která sice obsahuje ideologicky zabarvené texty, ale nedá se jí up řít nekoncep čnost a snaha postihnout vývoj československého školství od dob Marie Terezie až po 2. pol. 20. století. Ze Zaolzí vzešla publikace Józefa Macury, Z dziejów szkolnictwa polskiego na Zaolziu, zabývající se polským menšinovým školstvím. Klade d ůraz jednak na p řiblížení polského školství v regionu, ale ani se nevyhýbá konfliktním situacím v česko-polských d ějinách na T ěšínsku. Jednotlivé kapitoly jsou řazeny chronologicky, ale myslím si, že v některých p řípadech postrádají koncep čnost. Rovn ěž bych m ěl výtku k nedostate čnému poznámkovému aparátu, který by mohl být lépe propracován. Celkov ě soudím, že kniha sama o sob ě je p řínosem pro polskou menšinu na T ěšínsku. V publikaci lze nalézt nezkrotnou sílu ducha polské menšiny, která ač tlakem asimilace ztratila své duše, ale nikdy neztratila svou duchovní podstatu bytí. Záv ěrem bych rád zhodnotil ješt ě jednu publikaci, resp. sborník. Jedná se o Vlastiv ědný sborník slezský , kde jednotlivé p řísp ěvky uspo řádal Antonín Lhotský a vydal v Opav ě v roce 1925. Tento sborník je typickým p říkladem nacionální vyhran ěnosti v ůč i jinému etniku, tj. n ěmeckému a polskému. Patrn ě n ěkdo m ůže mít dojem, že tento sborník nehodnotím objektivn ě, ale jako autochtonní Polák se musím ohradit k takovémuto p řístupu k dějinám. Nejsem p řílišný zastánce národnostních boj ů, ty časy již dávno minuly. A v dnešním sv ětě pro n ě není místo. Ale pokud se na zmín ěný sborník podíváme ze soudobé perspektivy, tak zjistíme, že přítomnost nacionální nevraživosti byla na míst ě. Pln ě chápu zatrpklost n ěkterých jedinc ů v mezivále čném období na T ěšínsku, ale i v obdobích následujících. Nebylo jednoduché se smí řit s novými podmínkami soužití. Nicmén ě tvrzení jako: „Od západu a z centra naší zem ě germanismus, od východu polonisace zabírala naše posice jednu za druhou.“ 6 nebo „…byl úpln ě oprávn ěný zoufalý výk řik Bezru čů v o

6 Vale ček, V.: Vývoj a stav českého menšinového školství ve Slezsku . In: Lhotský, Antonín a kol: Vlastiv ědný sborník slezský. Část I. (p řírodní popis a hospodá řské pom ěry, školství a statistika) . Opava 1925, s. 227.

9 umírající v ětvi české.“ 7, jsou dle mého názoru zcela mylné a dávají prostor k nesmyslným protiútok ům. Jsem si v ědom, že na toto téma by bylo možno vést diskuze do nekone čna, nemluv ě ani o Bezru čov ě básní 70 000 . Proto z mého hlediska tento sborník nemá valnou hodnotu a bylo by zapot řebí hlubšího rozboru, zda fakta v něm obsažená jsou pravdivá a na čem se v ůbec zakládají. Psaním bakalá řské práce jsem si stále kladl otázky: Co d ělá menšinu menšinou? Na jakých základech je menšina postavena? Je to práv ě školství, co formuje menšinu? Má v ětšina na menšinu pozitivní nebo negativní vliv? A do jaké míry má vliv politicko-historického prost ředí jednoho regionu na p řítomnost a soužití n ěkolika národností, etnik chcete-li. I když poslední otázka profesn ě možná spadá do sociologie, ale matka moudrosti mi jist ě poskytne pot řebná fakta, resp. odpov ědi.

7 B ělehrádek, F.: Činnost úst řední matice školské ve Slezsku . In: Lhotský, Antonín a kol: Vlastiv ědný sborník slezský. Část I. (p řírodní popis a hospodá řské pom ěry, školství a statistika) . Opava 1925, s. 235.

10 2. Spole čensko-politická situace na Zaolzí v mezivále čném období

Československo-polské vztahy mají dlouhou historii, již od po čátku st ředov ěku jsou oba státy v těsné spolupráci. Nemá smysl na tomto míst ě vypisovat všechna spojenectví a kulturní vlivy do hloubky. P řipome ňme pouze n ěkteré události, nap ř.: dcera Boleslava I. si bere M ěška I., Jan Žižka se aktivn ě ú častní boj ů u Grunwaldu, Komenský emigruje do Leszna, po Listopadovém povstání či pozd ěji Lednovém je možno zaznamenat rozsáhlou vzájemnou pomoc obou národ ů. On ěch dějinných provázaností bychom z řejm ě našli více, ale pokusme se v této kapitole zam ěř it na spole čensko-politickou situaci na Zaolzí v mezivále čné dob ě. Zaolzí ve sledovaném období n ěkolikrát m ěnilo státní p říslušnost: do roku 1918 sou částí Rakouska-Uherska, 1918-1920 sporné území Polska a Československa, do roku 1938 sou částí Československa, 1938-1939 bylo p řipojeno k Polsku.

2.1. Zaolzí – sporné území dvou stát ů

Moderní československo-polské vztahy se za čaly naplno rozvíjet ješt ě p řed oficiálním koncem první sv ětové války. Nebo ť již koncem války si zna čná část populace habsburské monarchie za čala uv ědomovat její možný pád. Problematika mezivále čných vztah ů obou stát ů se odvíjela zejména kolem územních spor ů, zvlášt ě o T ěšínsko 8, což m ělo za následek vyhrocené vztahy po celou dobu mezivále čného období. A práv ě abychom byli schopni porozum ět vzájemným vztah ům v pr ůběhu mezivále čného období, je na míst ě p řipomenout, jakým zp ůsobem a prost ředky bylo dosaženo rozd ělení t ěšínského území. Polská strana se snažila, aby hranice obou státu na T ěšínsku byla vyty čena podle etnické p říslušnosti k jednomu či druhému národu. P ředstavitelé českého státu argumentovali historickým právem na toto území. 9 Krom ě tohoto historického práva, byla snaha českých politik ů získat toto území z hlediska budoucí hospodá řské

8 T ěšínsko nebylo jediným sporným území obou státu. Na slovenském území se spor rozho řel, v téže dob ě, o Spiš a Oravu, ale to je pro náš výklad irelevantní. 9 T ěšínsko se stalo spolu s jinými historickými zem ěmi lénem Jana Lucemburského, který je „vykoupil“ za polskou korunu, jenž mu náležela jako d ědictví v poz ůstalosti p řemyslovské dynastie.

11 základny nov ě vznikající republiky. Uhelná ostravsko-karvinská pánev a košicko- bohumínská železni ční dráha 10 m ěly pro habsburskou monarchii nebývalý význam. Půl roku p řed oficiálním koncem první sv ětové války byla podepsána smlouva, která oba partnery zavazovala k etnografickému řešení t ěšínské otázky. 16. kv ětna v Praze byla podepsána další smlouva, která rovn ěž zd ůraz ňovala etnografické řešení. 11 V takovém p řípad ě by v ětšina T ěšínského Slezska p řipadla Polsku. Ale jak se pozd ěji ukázalo, z české strany to byla pouze politická strategie, pon ěvadž na mezinárodní scén ě zd ůraz ňovali koncepci Československa v jeho historických hranicích (s Čechami, Moravou, Slovenskem a celým Rakouským Slezskem). Potvrzením této myšlenky je práce Tomáše Garrigue Masaryka Nová Evropa: stanovisko slovanské (Praha 1920). Masaryk do národnostních menšin nového stát ů Čech ů a Slovák ů po čítá rovn ěž i 230 tis. Polák ů.12 Z tohoto stanoviska je jasné, že česká strana nem ěla zájem o etnografické rozd ělení hranice, ale naopak cht ěla celé sporné území p řipojit k novému státu z hospodá řských d ůvod ů. Významným krokem české diplomacie bylo prohlášení francouzského ministra zahrani čí Stéphena Pichona, jenž výrazným zp ůsobem podpo řilo vznik Československa v jeho historických hranicích. 13 19. říjná dochází ke vzniku prozatímního polského lokálního správního orgán ů - Rada Narodowa Ksi ęstwa Cieszy ńskiego (Národní rada T ěšínského knížectví), která proklamovala prozatímní vládu na sporném území. Česká strana necht ěla být pozadu a den na to založili Zemský národní výbor pro Slezsko. Samoz řejm ě mezi ob ěma organizacemi docházelo ke st řetu, zvlášt ě p ři obsazování strategických míst. Nehled ě ale na to, 5. listopadu na p ředm ěstí Moravské Ostravy dochází k uzav ření smlouvy mezi Národní radou a Zemským národním výborem o prozatímním rozd ělení T ěšínského Slezska. Definitivní slovo m ěli mít podle smlouvy velvyslanci, polská a česká vláda. Rozd ělení bylo ve shod ě s předchozími úmluvami mezi českou a polskou diplomacií, čili m ělo dojít k etnografickému roz člen ění. To znamená, že celé dva okresy (b ělský a t ěšínský) a také v ětšina fryštátského okresu p řipadnou Národní rad ě. Okres frýdecký a západní část fryštátského pak Zemskému národnímu výboru. Dle mého soudu, to byla nejlepší

10 Tato železni ční dráha také byla jedinou dráhou spojující české a slovenské území ze severu. 11 Wiechowski, Jerzy: Spór o Zaolzie . Warszawa 1990, s. 11. 12 Masaryk, Tomáš Garrigue: Nová Evropa: slovanské stanovisko . Praha 1920, s. 163 a 166. 13 Ale jak sám pozd ěji p řiznal, nebyl s celou problematikou detailn ě vyrozum ěn (Wiechowski, Jerzy: cit. dílo, s. 12.).

12 možná volba p ři vytvá ření nové hranice. Nicmén ě Karel Kramá ř už koncem listopadu tuto smlouvu zrušil, což m ělo v zásad ě za následek lednové události a prodloužení česko-polského konfliktu o dva roky. Nemá smysl zde dopodrobna lí čit události z přelomu ledna a února roku 1919, které se na T ěšínsku odehrály. Mnohem d ůležit ější je fakt, že od února roku 1919 se konflikt p řesunul na jednací st ůl vít ězných mocností. 3. února 1919 byla mezi polskou a československou vládou podepsána tzv. „pa řížská dohoda“, která umožnila vstup Mezispojenecké komise Dohody. 14 Úkolem Komise bylo prozkoumat konflikt a nejlepším možným zp ůsobem celý spor vy řešit. Hranice se m ěla vrátit podle smlouvy z Moravské Ostravy z 5. listopadu 1918, ale prozatím hranice zůstala v místech po nedávno skon čené bitv ě u Skoczowa. 15 V praxi to tedy znamenalo, že Češi m ěli vrchní správu nad košicko-bohumínskou železnicí, karvinským uhelným revírem a v ětšinou t ěšínského okresu. Ani po následující smlouv ě mezi ob ěmi vládami si nebyli Češi jistí, zda jim sporné území p řipadne nebo ne. Vrásky na čele jim přid ělával i 13. bod Wilsonova prohlášení z ledna 1918, podle kterého má Polsko právo na vlastní stát s územími, kde žije v ětšina Polák ů a také volný p řístup k mo ři. Polská strana ale bojovala dál. Na pa řížské mírové konferenci Roman Dmowski 16 poukázal na po čty Polák ů ve fryštátském, b ěleckém a t ěšínském okrese. Dále prohlásil, že Polsko nemá zájem o území obydlené Čechy, a že nepožaduje frýdecký okres. 17 Dalším krokem polské diplomacie byla nabídka uspo řádání referenda na sporném území. Česká strana okamžit ě tuto možnost zamítla. Pro státy Dohody tento konflikt p ředstavoval t ěžké b řemeno, protože jak Polsko, tak i Československo byly jejich spojenci. Po čátkem zá ři se Nejvyšší spojenecká rada usnesla na sporném území uspo řádat referendum. Situace na T ěšínsku se stávala čím dál víc neúnosnou, když docházelo k častým incident ům. V kv ětnu roku 1920 byl vyhlášen výjime čný stav a referendum bylo odro čeno. Edvard Beneš tuto situaci uvítal. Bržd ěním tranzit ů se zbran ěmi a municí do Polska 18 , dosáhl nového obratu ve sporu o rozd ělení T ěšínska. Místo referenda navrhoval mezinárodní arbitráž. Stanisław

14 Wiechowski, Jerzy: cit. dílo, s. 20. 15 Bitva u Skoczowa: teprve tady byly české jednotky zadrženy a po t řech dnech boj ů bylo podepsáno přím ěř í. 16 Byl delegátem polské vlády na zmín ěné konferenci v Pa říži. Byl rovn ěž známý tím, že své proslovy okamžit ě p řekládal do francouzštiny či angli čtiny. 29.1.1919 v 5-hodinové řeči shrnul všechny požadavky polského státu. 17 Wiechowski, Jerzy: cit. dílo, s. 21. 18 V té dob ě probíhá mezi Polskem a Ruskem válka o východní hranice Polska, což znamená, že Piłsudski se nemohl naplno v ěnovat situaci na jihu zem ě.

13 Patek, polský ministr zahrani čních v ěcí, už v červnu v ěděl, že mezinárodní arbitráž se uskute ční a nebyl s to zachránit myšlenku referenda. Tak bylo z české strany zcela ignorováno právo národ ů na sebeur čení. Formálnímu p řijetím arbitráže místo referenda byla smlouva z 10. července 1920 mezi ob ěma státy. 19 Beneš si byl v tento moment v ědom své výhry. Samoz řejm ě nem ůžeme tvrdit paušáln ě, že Beneš byl ten, který dokázal „p řesv ědčit“ polskou stranu o zastoupení referenda mezinárodní arbitráží. Aktivní ú čast zde m ěly i dohodové mocnosti a také polsko-bolševická válka probíhající do polovinu roku 1920. Celý spor byl tak nakonec vy řešen mezinárodní arbitráží, která se konala v belgickém Spaa 28. července roku 1920. Z území čítající 2282 km 2 a 435 tis. obyvatel, Polsku p řipadlo pouhých 1000 km 2 a 142 tis. obyvatel. 20 Jinými slovy Československo získalo touto arbitráží území ležící nalevo od řeky Olzy. Česká diplomacie tak mohla slavit své vít ězství, nebo ť získala nebývalé hospodá řské zázemí pro budoucí rozvoj státu. 21 A č v naivní p ředstav ě všech zú častn ěných byl spor vy řešen, na t ěšínském území se lidé s tímto výsledkem dodnes nesmí řili.

2.2. Dvacetileté období „míru“

Léto roku 1920 znamenalo pro Poláky na T ěšínsku p řelom v jejich dosavadních životech. Nejenže se museli podrobit nové správ ě, ale nová hranice nebývalým zp ůsobem zasáhla do jejich životů. Rodiny se náhle rozd ělily na příslušníky dvou stát ů. Zp řetrhány z ůstaly hospodá řské a ekonomické vztahy. M ěsto Těšín bylo nelogickým zp ůsobem rozd ěleno a tramvajové spojení p řes řeku zaniklo. V nov ě vzniklých podmínkách, …dozvukami vypjaté a šovinismem p řekypující plebiscitní atmosféry …, 22 se t ři t ěšínská etnika zvonu utkaly o vlastní postavení.

19 Wiechowski, Jerzy: cit. dílo, s. 29. 20 Lze setkat i s nepatrn ě odlišnými údaji, nap ř.: Zahradnik, Stanisław: Nástin historického vývoje . In: Kadłubiec, Karol Daniel a kol.: Polská národní menšina na T ěšínsku v České republice. Ostrava 1997, s. 12. Dále: Chlebowczyk, Józef : Nad Olz ą:Śląsk Cieszy ński w wiekach 18.,19. i 20. Katowice 1971, s. 149. 21 Je na míst ě dodat, že krom ě T ěšínska se spor vedl i v polsko-slovenském pohrani čí – Orava a Spiš, kde rozd ělení dopadlo taktéž katastroficky pro polskou stranu. Ignacy Paderewski, dlouho otálel s podpisem smlouvy, ale pod tlakem podepsal. Zároveň protestoval proti rozhodnutí arbitráže z důvod ů opomenutí práva národ ů na sebeur čení, když na české a slovenské stran ě z ůstalo skoro 180 tis. Polák ů. Protest, ale nebyl vyslyšen. (Ryczkowski, Marek – Zahradnik, Stanisław: Korzenie Zaolzia . Warszawa-Praga-Trzyniec 1992, s. 62-68.) 22 Zahradnik, Stanisław: cit. dílo, s. 16.

14 Nejjednodušší to m ělo české etnikum, jenž m ělo silnou podporu v české správ ě, státní moci a místních spolcích. N ěmci sice své p ůvodní postavení ztratili, ale za to jim jejich ekonomická rentabilita, vliv na ú řadech a v pr ůmyslu, dob ře organizované školství a p řítomnost inteligence umož ňovaly, aby m ěli siln ější pozici než polská menšina. Polské obyvatelstvo, a č bylo národnostn ě dostate čně uv ědom ělé a m ělo dob ře zorganizovaný spolkový život, nem ělo dostatek ekonomické potence a z ůstalo i po velké válce v pod řadném postavení. Myslím, že je na míst ě, abych alespo ň trochu p řiblížil národnostní strukturu po první sv ětové válce. Základní zm ěnou byl p řechod od s čítání lidu podle obcovací řeči k censu podle národností. Už z této zm ěny je patrné, že nem ůžeme jednozna čně hodnotit po čet jednotlivých etnik na T ěšínsku. Výsledky s čítání byly mnohokrát zpochyb ňovány polskou stranou. Jak nám ukazuje tabulka 3 (viz Tabulky), tak mezi léty 1910 a 1930 české obyvatelstvo zaznamenalo až čty řnásobný nár ůst v regionu, po čet Polák ů poklesl o t řetinu a N ěmc ů o čtvrtinu. Pln ě souhlasím s dr. Zahradnikem, že tyto zm ěny nemohly být vyvolány jen p řirozeným vývojem, nap ř.: migrací (dobrovolnou či nucenou). 23 Ale v zásad ě lze říci, že zm ěny v po čtu jednotlivých etnik byly vyvolány zm ěnou národnostního cít ění. Jelikož rakouské úřady s čítaly podle obcovací řeči, nem ůžeme dnes říci, jaký podíl obyvatelstva polské národnosti figuruje v roce 1910 a v roce 1921. Existuje zde část ob čan ů, kte ří byli p řed válkou po čítáni k polské obcovací řeči, neb se dorozumívali polským ná řečím, tzv. po naszymu . Jejich orientace byla spíše na české etnikum, takže p ři sčítání roku 1921 se již hlásí k české národnosti. Dále se k české národnosti mohli hlásit neuv ědom ělí a nevzd ělaní lidé, či takové osoby, jenž z toho cht ěli mít ur čitý profit a lepší sociální postavení. Rovn ěž existují p řípady, kdy se s čítací komisa ř pod nátlakem snažil p řesv ědčit s čítané o správné národnosti. 24 S postupem času dochází k paradoxu, kdy se polská v ětšina roku 1918 se na konci zkoumaného období stává menšinou. Všimn ěme si ješt ě jednoho údaje ve zmi ňované tabulce. Období 1921-1930 je charakteristické pro nár ůst Polák ů v regionu. Vysv ětlení je nasnad ě. Tento nár ůst o cca 8 tis. obyvatel byl zp ůsoben ud ělením československého ob čanství (kte ří p ředtím figurovali jako cizinci). Tuto myšlenku dokumentuje i úbytek cizinc ů o cca 15 tis. Jelikož druhá sv ětová válka zabránila, aby bylo možné provést op ětovné s čítání lidu. Vzniká tedy otázka, jaká byla

23 Podlé odhad ů region opustilo asi 15 tis. Polák ů, ale o n ěco více Čech ů zde p řišlo z vnitrozemí. 24 Zahradnik, Stanisław: cit. dílo, s. 17.

15 národností struktura ve 30. letech minulého století?? Odpov ěď bychom mohli spíše odhadovat než s ní na jisto po čítat. Do jisté míry si ale m ůžeme ud ělat obrázek o národnostní struktu ře podle volebních výsledk ů a také podle po čtů žák ů ve školách (samoz řejm ě jsem si v ědom, že tato čísla nejsou zcela pr ůkazná). Stejn ě jako ostatní národnostní menšiny, m ěli Poláci zajišt ěna rozsáhlá národnostní práva. Ta byla formulována jednak v československé ústav ě, ale také v československo-polské smlouv ě z roku 1925 a m ěla je chránit p řed odnárod ňováním. III. část československo-polské smlouvy se v ěnovala ochran ě menšin ( české a slovenské v Polsku, resp. polské v Československu). Mezi jinými se obě strany zavazovaly, že budou uplat ňovat mate řštinu menšin v úředním styku; byla zajišt ěna rovnoprávnost menšin v hospodá řství a podnikání; československé úřady souhlasí se zakládáním polských soukromých škol s ve řejným právem v místech, kde zákonné podmínky nedovolovaly z řídit ve řejné polské školy; v polských školách budou zam ěstnání osoby s polskou národností; u čitelé vystudování v Polsku po p říslušné nostrifikaci mohou vyu čovat v Československu; polské ve řejné školy mají právo na polské u čebnice, které budou hrazeny ze státního rozpo čtu atd. 25 Uplat ňování t ěchto dvou dokument ů v praxi se setkávalo se zna čnými p řekážkami. Projevovaly se v různých formách národnostního útlaku, které m ěly za následek zna čné po češ ťování polského obyvatelstva. Krom ě ústavního práva a československo-polské smlouvy m ěly menšiny ochranu v podob ě zákon ů a na řízení týkajících se jazyka, školství, osv ěty, kultury apod. Jelikož ale k těmto normám chyb ěla výkonná na řízení a nebyly ani vymáhány sankce, docházelo k jejich zneužívání, či k jejich obcházení. Polská menšina s tímto spole čensko-politickým útlakem bojovala již od konce roku 1920, a to ve form ě navázání tradice, jenž byla p řítomná p řed první sv ětovou válkou, v podob ě r ůzných politických, kulturních, osv ětových, mládežnických, náboženských či sportovních spolk ů a jiných organizací. Polští aktivisté se potýkali krom ě nepochopení a neochoty ze strany státních ú řad ů také s velice špatnou finan ční situací, která v podstat ě brzdila jakýkoliv další rozvoj Polák ů na Těšínsku. Ale i v těchto podmínkách se snažila polská menšina pro sebe dělat maximum. V dob ě, kdy opadá vlna plebiscitu a dochází k ur čité stabilizaci spole čnosti tak polské a české spolky za čínají tu a tam ku prosp ěchu všech

25 Zahradnik, Stanisław: cit. dílo, s. 19.

16 spolupracovat. Tato pot řeba vznikla za ú čelem udržení existence polského etnika na Těšínsku. Když si uv ědomíme, že 76 tis. Polák ů26 je oproti 3 mil. N ěmc ů či 750 tis. Ma ďar ů pouhou kapkou v mo ři, tak se není čemu divit, že práv ě polská menšina, v pravém slova smyslu, byla cílem asimila čních útok ů, by ť se československý stát od t ěchto čin ů ve řejn ě distancoval. Jako p říkladem m ůže posloužit neuznaná „slezská národnost“, která se zp ětn ě p řevád ěla nej čast ěji na národnost československou. Jmenování do funkcí osob, jenž byly nep řátelsky nastaveny v ůč i Polák ům. Dále parcelace zem ědělské p ůdy v neprosp ěch polských rolník ů, či administrativní spojení Slezska s Moravou v roce 1928 a vznik tzv. Zem ě moravskoslezské 27 , čímž došlo k v ětšímu p řipoutání Slezska k československému státu. Reprezentace polské menšiny byla zajiš ťována masou osob, jenž si byla vědoma svého poslání a snažila se pokrýt všechny úrovn ě života, a ť už jde o sféru politickou, hospodá řskou, kulturní nebo sociální. Ale nejv ětší pozornost byla věnována práv ě školství. Bylo zapot řebí, aby polské školy vznikaly nejenom v ryze polských obcích, ale p ředevším tam, kde Poláci byli opravdu menšinou a asimilace pak m ěla lepší podmínky. Není se čemu divit, že československé ú řady preferovaly české školy, a to hlavn ě v oblastech, kde byla v ětšina polské národnosti. P říkladem poslouží obec Tyra, kde v roce 1921 podle s čítacích arch ů byly 4 osoby české národnosti, ale již v roce 1927 zde za čalo navšt ěvovat novou českou obecnou školu 50 žák ů.28 Tato praxe se nelíbila polským organizacím, které svorn ě proti tomuto protestovaly a hlásaly heslo: „Polské dít ě do polské školy!“ Jelikož finan ční potence polské menšiny nebyla velká, hospodá řská krize 30. let nijak zvláš ť nep řisp ěla ke zlepšení jejich životních podmínek. Poláci pracovali v administrativ ě státu, továren či hutích ve velmi omezeném po čtu. Daleko víc Polák ů se živilo jako d ělníci v hutích či v továrnách, železni čáři, horníci atd. V polovin ě 30. let bylo sepsáno memorandum adresované československé vlád ě, ve kterém polská menšina upozor ňovala na nedodržování národnostních práv a kterých se dožadovala podle ústavní listiny. Obecn ě lze říci, že československo- polské vztahy na T ěšínsku (a ť už na vládní či pouze místní úrovni) ve 30. letech jsou jednak poznamenány událostmi z roku 1933, kdy se Adolf Hitler dostává

26 Stav k roku 1930, viz Tabulky. 27 Chlebowczyk, Józef: cit. dílo, s. 180. 28 Zahradnik, Stanisław: cit. dílo, s. 20.

17 k moci, ale také podpisem n ěmecko-polské smlouvy o neuto čení z roku 1934. Náhle se stup ňuje vzájemná ned ůvěra a nevraživost. Do této pochmurné atmosféry vstupují nacionalistické a separatistické tendence. V březnu roku 1938 národní strany ( Zwi ązek Śląskich Katolików a Polskie Stronnicwo Ludowe ) spole čně se Svazem organizací polské mládeže ( Zwi ązek Organizacji Młodzie Ŝy Polskiej ) založili nadstranickou organizaci – Svaz Polák ů v Československu ( Zwi ązek Polalów w Czechosłowacji ). Základním požadavkem Svazu byla plná národní autonomie pro polskou menšinu jako nezbytnou podmínkou stabilizace pom ěrů a realizace všech nedo řešených otázek na T ěšínsku .29 Komunisté odmítali jejich požadavky, stejn ě tak, aby Svaz zastupoval všechny Poláky na T ěšínsku. K jasnému řešení nikdy nedošlo. Blížící se mnichovská krize a neuspokojivé odpov ědi vlády zabránily jakýmkoliv dalším jednáním o autonomii polské menšiny v Československu.

2.3. 1938-1939: T ěšínsko sou částí polského státu

Česká diplomacie si na podzim roku 1938 si sáhla na dno svých sil. Hitler, který se dožadoval pohrani čních region ů s německým obyvatelstvem, byl čím dál nep říjemn ější ve svých požadavcích. Do toho všeho vstupuje polská vláda se svými vlastními požadavky v ůč i československému státu. I když je na míst ě říci, že polská vláda tak činila z důvodu zabrán ění vytvo ření precedentu a k opakování konference čty řky , aby se polský stát pozd ěji nestal jako československý, pouhým politickým předm ětem jednání. Těsn ě p řed p ůlnoci 30. zá ří 1938 Kamil Krofta obdržel polské ultimátum, jehož obsahem byla žádost o p ředání sporných území, zvlášt ě T ěšínska. Česká strana m ěla na odpov ěď pouhých 12 hodin. 1. října 1938 p řed polednem Praha přijala polské požadavky. T ěšínsko se stalo sou částí polského státu. Oba T ěšíny se znovu sjednotili a správa nad tímto regionem byla dána Slezskému vojvodství v Katovicích. Polsko dostalo bohatou surovinovou základnu s kvalitním zázemím v podob ě ostravských a t řineckých hutích. Rozloha Polska se zv ětšila

29 Zahradnik, Stanisław: cit. dílo, s. 22.

18 2 30 1 o 870 km a 227 tis. obyvatel, kte ří se z /3 hlásili k polské národnosti, n ěco p řes polovinu k české a pouhých 8% k německé. 31 Na p řipojení T ěšínska k Československu neexistuje jednotný názor. N ěkte ří historici toto p řipojení vysv ětlují jako okupaci a využití obtížného mezinárodního postavení Československa. Jedná se p ředevším o české a část polských historik ů (nap ř.: Gawrecki, Valenta). Jiným pohledem na p řipojení je stanovisko p řevážn ě polských historik ů, kte ří tvrdí, že říjen 1938 byl od čin ěním července 1920 (nap ř.: Chlebowczyk, Wiechowski). 32 Bohužel ani dnes, s odstupem 70 let, nepanuje mezi lidem T ěšínska jednotný výklad podzimních událostí roku 1938. 33 P řevážn ě z české strany je vidno negativní postoj k připojení, Poláci to naopak uvítali. Samoz řejm ě nem ůžeme zde mluvit paušáln ě, že Češi to tvrdí tak a Poláci naopak. Existují v řadách obou etnik jednotlivci i skupiny, které tento akt p řijímají či ho odsuzují z výše uvedeného hlediska, tj. komplikovaného mezinárodního postavení Československa či jiného. Po samotném p řipojení T ěšínska dochází k okamžitému zavedení polštiny jako ú ředního jazyka, české a komunistické organizace byly zakázány. Ti, jenž se projevovaly protipolsky se museli vyst ěhovat (jednalo se o 30 tis. Čech ů a 5 tis. Němc ů). 34 N ěkte ří Češi, zvlášt ě ti, kte ří se nedokázali smí řit s novými podmínkami, tak odešli dobrovoln ě sami. Poláci na T ěšínsku nedokázali využít této p říležitosti ke zlepšení vlastní situace, doznali pouze zlepšení v národnostním pom ěru, nebo ť se te ď stali preferovan ější skupinou než Češi a N ěmci. Snaha místních Polák ů dostat se na vyšší místa v administrativ ě po odst ěhovavších se Češích byla marná, tyto pozice byly udíleny Polák ům z vnitrozemí. Ani ekonomická prosperita regionu nebyla zlepšena, ba naopak zhoršila se. V zásad ě lze říci, že T ěšínsko se po p řipojení stalo jedním z mnoha region ů Polska. Nelze ani dokonce tvrdit, že by se vztahy mezi Poláky a Čechy na T ěšínsku výrazn ě zlepšily. Domnívám se, že

30 Zahradnik, Stanisław: cit. dílo, s. 24. Jerzy Wiechowski udává rozlohu 802 km 2 (Wiechowski, Jerzy: cit. dílo, s. 58) a Dan Gawrecki udává rozlohu 810,5 km 2 (Gawrecki, Dan: Těšínsko v období mezi sv ětovými válkami (1918-1938) . In: Valenta, Jaroslav a kol.: Nástin d ějin T ěšínska . Ostrava 1992, s. 100). Nedokážu si tuto číselnou odlišnost ni čím vysv ětlit. 31 viz: Tabulky: Tab3. 32 Zahradnik, Stanisław: cit. dílo, s. 24. 33 Internetová diskuze m ěsta T řince (http//www.trinec.cz/diskuze) je zdárným p říkladem stále přetrvávající animozity mezi n ěkterými jedinci v ůč i polskému nebo naopak v ůč i českému etniku na Zaolzí. 34 Borák, Me čislav: Těšínsko v letech 1938-1945 . In: Valenta, Jaroslav a kol.: Nástin d ějin T ěšínska, Ostrava-Praha, s. 102.

19 došlo k jejich zhoršení. Te ď se role vym ěnily, k řivdy a národnostní útlak byl pro zm ěnu ze strany Polák ů v ůč i Čech ům. Záv ěrem si dovolím tvrdit, že mnichovská dohoda byla akcelerátorem 35 vstupu beckovských vojsk v 1938 roce na T ěšínsko. N ěkte ří to chápali jako zradu, jiní jako kone čné zadosti u čin ění. V kone čném d ůsledku ro ční pobyt polských jednotek na T ěšínsku a polská správa, zap říčinila již tak negativní pohled na Poláky v Československu. Nesmíme však zapomenout, že práv ě Polsko bylo první zemí, kam se po vytvo ření Protektorátu obyvatelé I. republiky uchýlili.

35 Toto slovo jsem použil zám ěrn ě. Zdá se mi, že vyjad řuje nejvíce neutrální stanovisko k dané problematice. Samoz řejm ě je možný i jiný výklad, jako nap ř. okupace pohrani čí polskými vojsky či snaha anektovat T ěšínské území.

20 3. Školský systém v ČSR v mezivále čné dob ě

Vznik Československé republiky na podzim roku 1918 znamenal také pot řebu reformy školství. Prvorepublikové školství m ůžeme rozd ělit na dv ě období - před a po vydaní „Malého školského zákona“. První období je charakteristické snahou vypo řádat se s rozpadem habsburské monarchie a tvorbou pot řebných reforem, v tom také školských, nebo ť práv ě školství je základnou každého státu. Stát by se m ěl ponejvíce v ěnovat práv ě školství, čímž vzd ělává své ob čany ku prosp ěchu svému. Období druhé lze charakterizovat jako postupný vývoj československého školství, v tom také polského, které na tomto školství participovalo (obdobn ě jako v dobách habsburské monarchie), které bylo násiln ě p řerušeno Mnichovem a druhou sv ětovou válkou.

3.1 Školský systém v letech 1918 – 1922

Nový stát po skon čení první sv ětové války v podstat ě p řevzal rakouský školský systém. Ud ělal to ze zcela jednoduchých p říčin, pro č ihned rušit to, co vcelku funguje. Ano, zm ěny byly nutné, ale jejich čas m ěl teprve nastat. Základním školským zákonem, který platil do roku 1922 byl tzv. Hasner ův zákon z roku 1869. 36 Jím byl položen základ moderního vzd ělávání v habsburské monarchii, který v zásad ě spo číval na čty řech pilí řích: - zavedení jednotného státního dozoru nad školami - rovné právo všech vrstev na základní vzd ělání - modernizace obsahu vzd ělání (zavedení reálií) - zrušení konfesijního rázu školy. 37 Tímto zákonem byly zavedeny školy obecné a m ěšťanské, u čitelské ústavy (ty sloužily ke vzd ělání u čitel ů pro školy obecné a m ěšťanské) 38 , ustanovena byla osmiletá školní docházka, rozší řil se obsah vzd ělání a zákon se rovn ěž zabýval

36 M ůžeme se s ním také setkat pod názvem „kv ětnový zákon“ anebo „velký říšský zákon“ . 37 Kova říček, Václav – Jedli čková, Iva: Školství v českých zemích, I. Vývoj školských soustav. Olomouc – Hradec Králové 1995, s. 15. 38 Pro výuku u čitel ů byly z řízeny tzv. preparanda , která byla prodloužena z 3-4 m ěsíc ů na 2 roky v roce 1849 a definitivn ě nahrazena t ěmito čty řletými ústavy, které byly ur čitou obdobou st řední školy (Faimonová, Abby: Dějiny školství rakouského, Po roce 1848 , díl II, Kutná Hora 1908-09, s. 39.).

21 postavením u čitel ů. M ěšťanské školy na rozdíl od škol obecných poskytovaly žák ům vyšší úrove ň vzd ělání, a sice výukou reálií v předm ětech jako byla aritmetika, vedení hospodá řských knih, výuka technického kreslení či cizích jazyk ů. Měšťanské školy je nutné chápat jako ur čitou variantu obecné školy. Z toho také vyplývá osmiletá školní docházka, která se mohla vykonávat dv ěma zp ůsoby, a to osm let navšt ěvovat školu obecnou či p ět let se vzd ělávat ve škole obecné a vzd ělání doplnit t říletou návšt ěvou v měšťance. Teprve novelizací zákona z roku 1883 byla měšťanka pojata jako škola vyšší, která: „…má za úkol p řipravovat jednak pro pr ůmysl a zem ědělství, jednak pro studium na u čitelských ústavech a na odborných školách, které nepožadují p řípravu ze st řední školy“ .39 Novelizace umož ňovala úlevy pro d ěti nemajetných rodi čů po spln ění šestileté školní docházky. 40 D ěti pak chodili do školy jenom část školního roku nebo jen dopoledne či školu navšt ěvovaly pár dní v týdnu. Fakticky novelizace znamenala zkrácení povinné školní docházky z osmi na šest let. 41 V této souvislosti se m ůžeme do číst ve školní kronice Sibice, kde autor vtipn ě poznamenává možnosti pln ění školní docházky, následující, že: „…školu navšt ěvovaly jen dítky rodi čů zámožných - chudší žáci v ětšinou pásli krávy“ .42 Je na míst ě zmínit, jaká byla úloha odborných škol v 2. pol 19. století. Vznikaly na popud rozvíjejícího se hospodá řství, kde bylo zapot řebí kvalifikovaných pracovník ů. Takové typy škol vznikaly zvlášt ě ve 2. pol. 19. století a na po čátku století 20. Byly to zejména školy zem ědělské, kupecké, řemeslnicko- technické, agronomické, obchodní či odborné technické. V 80. letech 19. století se ministr Gautsch pokoušel o sjednocení st ředního školství, ale bez úsp ěchu. Otázka byla znovu nastolena n ěkolik let p řed první sv ětovou válkou, ale rovn ěž bez v ětších výsledk ů. Další problematikou školství 2. pol. 19. století bylo zestátn ění škol a vytvá ření p ředpoklad ů a následný vznik národního školství v habsburské monarchii, proti kterému N ěmci ze všech sil bojovali a snažili se t ěmto vývojovým tendencím zabránit. O národní školství se staraly české obce a spolky (nap ř.: Matice školská ), které zakládaly školy a finan čně je zaopat řovaly.

39 Somr, Miroslav a kol.: Dějiny školství a pedagogiky . Praha 1987, s. 168. 40 Faimonová, Abby:, cit. dílo, díl II, s. 138. 41 Ke zrušení této novely došlo až za I. republiky tzv. Malým školským zákonem z roku 1922 (viz dále). 42 SOkA Karviná, Pam ětní kniha obce Šibice u Českého T ěšína, 1923-1947 , inv. č. 197, s. 1.

22 Od roku 1908 byla zakládána osmiletá gymnázia dvojího typu. První z nich měl dosavadní charakter výuky, u druhého – ozna čovaného jako reformní reálné gymnázium, byla výuka posílena o studium moderních jazyk ů. Nad ěje vkládané do tohoto typu školského ústavu se nevyplnily. Postupn ě nejrozší řen ějším druhem gymnázia se stalo reálné gymnázium. A p ůvodní gymnázium s rozsáhlou výukou latiny a řečtiny se ozna čovalo jako klasické gymnázium. 43 Zm ěny, ke kterým došlo po roce 1918, jasn ě vyplývaly ze zájmu a zam ěř ení nového státu. Zrušen byl dosavadní vliv církve na školy, dále zrušen celibát pro učitelky, zrušeny úlevy ze školní docházky. Tím byla de facto odstran ěna Novela zákona z roku 1883. Nové podmínky dovolily upravit studium dívek na st ředních školách. Tato úprava byla provedena již ve školním roce 1918/1919 a znamenala zrovnoprávn ění studia dívek na chlapeckých st ředních školách. 3. dubna 1919 byl p řijat zákon o menšinových školách, tzv. Metelk ův zákon 44 , jenž z řizoval v každé obci ve řejnou národní školu, „…pokud t říletý pr ůměr činil nejmén ě 40 d ětí s povinnou školní docházkou stejného mate řského jazyka…“ , a také ve řejnou školu m ěšťanskou p ři po čtu 400 d ětí, v č. z obcí vzdálen ějších nad 4 km. 45 Bylo také zapot řebí provést úpravu sít ě škol st ředních a odborných pro národnostní menšiny, tzn. že ve národnostn ě smíšených oblastech byly z řizovány státní menšinové školy.

3.2 Od „Malého školského zákona“ do za čátku 2. sv ětové války

Pro sledované období od roku 1922 do roku 1938 je charakteristické, že československé školství se buduje na nových státoprávních základech, ač ve skute čnosti potvrzuje n ěkterá ustanovení císa řské monarchie. Tzv. „Malý školský zákon“ m ěl odstranit legislativní rozdílnosti mezi zem ěmi koruny České, Slovenskem a Podkarpatskou Rusí. Zmetek koalice , jak jej ozna čili U čitelské noviny, ustanovil osmiletou školní docházku a zrušil možnosti úlev z vyu čování (o tom již byla řeč v minulém oddíle). Zm ěnil se také vztah k vyu čování

43 Kova říček, Václav – Jedli čková, Iva: cit. dílo, s. 17. 44 P ředkladatelem tohoto zákona byl dr. Jind řich Metelka, profesor pražské reálky. 45 Somr, Miroslav a kol.: cit. dílo, s. 220. Dále také: Kopá č, Jaroslav: Dějiny školství a pedagogiky v Československu, I. Brno 1971, s. 19-20.

23 náboženství na školách. Rodi če nemuseli p řihlašovat své d ěti na tento druh vyu čování. Dále školský zákon za řadil mezi povinné p ředm ěty ob čanskou nauku a výchovu, ru ční práce pro chlapce, t ělocvik pro dívky a nauku domácímu hospodá řství. Dominantní postavení n ěmčiny a ma ďarštiny bylo nahrazeno jazykem československým (k tomu se m ělo na školách vyu čovat ješt ě jednomu cizímu jazyku). 46 Tímto zákonem se dále snížil po čet žák ů na t řídu, z 80 na 60. U čitelky mohly vyu čovat i ve vyšších t řídách chlapeckých škol. Nejrozší řen ějším typem st řední školy se v tomto období stalo reálné gymnázium, byla také dokon čena transformace šestit řídních lyceí na reformní reálná gymnázia. Sociálně demokratický ministr školství Bechyn ě p ředložil v dubnu roku 1923 návrh k diskusi. Ponechal vedle sebe školu m ěšťanskou a nižší st řední školu, ale za to zavád ěl pro všechny st řední školy t říletý nelatinský základ. Neusp ěl. Návrh narazil, stejn ě jako i všechny jiné pokusy, o nezájem vládní koalice. Diskuse vedené v mezivále čném období v otázce reformy školství se týkaly p ředevším vztahu mezi školou m ěšťanskou a nižším stupn ěm st řední školy. Nap říklad zda t říletá m ěšťanská škola má navazovat na p ětiletou obecnou nebo má dojít k rozd ělení na dva čty řleté stupn ě. Ve 30. letech minulého století se diskuse nad m ěšťanskou školou p řesunula do jiné úrovn ě, a to zda má z ůstat povinnou pro vyšší stupe ň obecné nebo se má stát školu výb ěrovou pro talentované žáky, či má nahradit nižší stupe ň st řední školy. K výrazné zm ěně ale nedošlo. M ěšťanská škola z ůstala nadále na svých monarchistických základech, tj. byla p řípravou pro budoucí praktická povolání. Od konce 20. let minulého století byla snaha sblížení na nižším stupni mezi klasickým gymnáziem a reálným gymnáziem, a také mezi reformním reálným gymnáziem a reálkou. V roce 1930 byl ministerským výnosem vytvo řen dvouletý základ všech typ ů st ředních škol. Sblížení všech typ ů st ředních škol v důsledku znamenalo rozší řenou diferenciaci výuky, jenž vyústila k zavád ění volitelných předm ětů, což má souvislost rovn ěž s novými osnovami, které v tomto roce byly vydány. 47 Kdybychom se podívali na československé školství z úhlu strukturálního, tak zjistíme následující. Tato struktura byla podmín ěna dv ěma základními zákony

46 V národnostn ě smíšených oblastech dochází k situaci, že vyu čovacím jazykem je jazyk menšiny, dále čeština a další cizí jazyk, v převážné mí ře n ěmčina, francouzština nebo angli čtina. 47 Do té doby platili pro zem ě Československa osnovy vydané ješt ě v dob ě monarchie. Pro české školy to bylo v roce 1915, ale pro Slezsko už v roce 1906 (Kopá č, Jaroslav: cit. dílo, s. 116.). Polské školství si osnovy p řizp ůsobilo podle vlastních pot řeb.

24 o školství, zákonem č. 292 z roku 1920 a zákonem č. 226 z roku 1922 – tzv. Malý školský zákon. K základ ům školství pat řily mate řské školy pro d ětí ve v ěku 3-6 let. Dále dít ě za čalo navšt ěvovat školu obecnou a od její páté t řídy m ělo na výb ěr, bu ďto bude pokra čovat do 14 let, nebo svou povinnou školní docházku dokon čí v měšťance. Zde vidíme ur čitou dvojkolejnost základního školství. Vše samoz řejm ě záleželo na finan čních možnostech rodi čů . Gymnázium bylo osmileté, ukon čené maturitním vysv ědčením, které umož ňovalo pokra čovat ve studiu na vysoké škole. Jiné odborné st řední školy (u čň ovské) se studovaly t ří nebo čty ři roky, dále existovaly dopl ňující vzd ělávací kursy r ůzného druhu. Správou školství se zabývaly okresní, krajové a ministerské školské rady. K vzd ělávání u čitel ů sloužili u čitelské ústavy, které byly čty řleté. K další úprav ě školství zákonem došlo až ve 30. letech minulého století, kdy byl vydán v roce 1935 zákon č. 233, který umož ňoval vytvo řit měšťanskou školu na vesnici, aby i venkovské d ětí mohly pokra čovat po p ěti letech na tomto typu školy. Základní školství se tedy d ělilo na dva stupn ě škol: obecné a m ěšťanské. K tomu je také nutno p řipo čítat speciální školy pro postižené, r ůzn ě vzd ělávací kursy atd. Podle již zmín ěného zákona z roku 1922 bylo náboženství, ob čanská nauka, psaní, vyu čovací jazyk (v našem p řípad ě polština), český jazyk, po čítání, zp ěv, ru ční práce, p řírodopis, d ějepis, zem ěpis, fyzika, chemie, t ělocvik a nauka o vedení domácnosti povinnými vyu čovacími p ředm ěty na obecné škole. T říletá měšťanka rozši řovala výuku o stylistiku, ú četnictví, geometrii, kresbu, kaligrafii; k nepovinným p ředm ětům pat řil další jazyk, hudba či psaní na psacím stroji. Na po čátku 20. let taktéž došlo k vypracování program ů k jednotlivým p ředm ětům. Fixn ě se nastavil po čet vyu čovacích hodin, byly napsány nové u čebnice či vytvo řeny u čební pom ůcky. Co se tý če uspo řádaní t říd v jednotlivých školách, tak vše záleželo na po čtu žák ů. Obecné školy mohly být jednot řídní, ale i plné, tj. mající všech p ět po sob ě jdoucích t říd. Rokem 1936 bylo zavedeno vydávání p ůlro čního vysv ědčení. Školní rok za čínal 1. zá ří a trval až do 31. srpna. Žáci, ale m ěli v červenci a srpnu prázdniny. Vyu čování probíhalo celý den s jedním volným dnem v týdnu nebo dv ěma p ůldny. Celkov ě k mezivále čnému školství v Československu m ůžeme říci, že byla snaha sblížit a sjednotit st řední školství (tyto pokusy se už podnikaly za doby

25 habsburské monarchie). 48 K podstatn ějším zm ěnám však nedošlo. Co se tý če měšťanských škol, tak došlo k jejich kvantitativnímu nár ůstu. Ale omezená platnost maturitních vysv ědčení z reálek zp ůsobila, že klesl zájem o tento typ školy. Co je ale pro nás d ůležité, v celém zmi ňovaném období dochází v národnostn ě smíšených oblastech k otevírání tzv. menšinových škol (jednalo se v převážné v ětšin ě o jednot řídní obecné školy). Dále je v mezivále čném školství vid ět nacionalizace jednotlivých škol, ale také jejich laicizace a v některých p řípadech m ůžeme hovo řit i o jistém druhu preference žactva s ohledem na jejich ekonomické možnosti. 49

48 Touto problematikou se ve své knize ší řeji zabývá J. Kopá č. (Kopá č, Jaroslav: cit. dílo, s. 21, 56-62, 113-114) 49 Kova říček, Václav – Jedli čková, Iva: cit. dílo, s. 23.

26 4. Vývoj polského školství v Československu v letech 1918 - 1938

Povále čný vývoj na Zaolzí nebyl pro místní lid nijak p říznivý, nemluv ě ani o povále čné reaktivaci místního školství. Soužití za čalo po válce v atmosfé ře vzájemného oso čování, strachu a šovinismu p řítomného na každé stran ě. Vra ťme se ješt ě k 5. listopadu 1918, kdy byla podepsána mezi Národní radou Tešínského knížectví a Zemským národním výborem pro Slezsko smlouva. Tato smlouva se zabývala jednak rozd ělením sporného území, ale co je pro náš výklad d ůležité, také zaru čovala nedotknutelnost národního školství. Tato záruka byla velice d ůležitá s ohledem na místní obyvatelstvo, a to z důvodu, aby místní lid, a ť už polský nebo český, byl udržen v relativním klidu a nedocházelo tak k zbyte čnému prolití krve. Kamenem úrazu se ale stala dvojakost školské správy v plebiscitním období. Dozor nad školstvím na budoucím Zaolzí vykonávala Národní rada T ěšínského knížectví, která v dubnu 1919 jmenovala do funkce inspektora pro polské školy Jerzego Ci ęciał ę a pro školy české Ferdynanda Parzyka. Zemský národní výbor v prosinci téhož roku jmenoval pro všechny školy na Zaolzí Antonína Klvan ě.50

4.1. Obecné a m ěšťanské školy na T ěšínsku

Hnací silou polského školství byl Polský pedagogický svaz, který po válce přijal usnesení o likvidaci utrakvizmu, o vyu čování n ěmeckého jazyka, o ochran ě polských d ětí p řed odnárodn ěním. Velice negativní dopad na polské menšinové školství m ěly události zvlášt ě v plebiscitním období. Do ledna roku 1919 fungovaly polské školy pod českou správou normáln ě. Nicmén ě situace se zm ěnila po české agresi v pohrani čí na p řelomu ledna a února roku 1919, kdy byly budovy polských škol využity vojáky, což znemož ňovalo normální výuku. 51 Polská obecní

50 Zenon, Jasi ński: Školství . In: Kadłubiec, Karol Daniel a kol.: Polská národní menšina na T ěšínsku v České republice. Ostrava 1997, s. 186. 51 Macura, Józef: Z dziejów szkolnictwa polskiego na Zaolziu . Český T ěšín, 1998, s. 56.

27 škola v orlovské Porub ě byla z výše uvedených d ůvodu uzav řena. 52 Nep římou sou částí české agrese byly i represe v ůč i polským u čitel ům, na denním po řádku bylo také zatýkání, p ěstní útoky nebo dokonce ni čení jejich domov ů. Zornému oku českých šovinist ů neušly ani polské školy v Ostrav ě, a č nebyly sou částí sporného území. Zde si dovolím odbo čit od tématu a zhodnotit stav polského školství v Ostrav ě. V tabulce č. 4 (viz oddíl Tabulky) jsou uvedeny polské školy v Moravské Ostrav ě, v Slezské Ostrav ě, v Mariánských horách, v Přívoze a Vítkovicích. A už z prvního pohledu je jasné, že ve školním roce 1920/21 bylo zapsáno nejvíce žák ů. Je také na míst ě podotknout, že polskou menšinu, jenž obývala Ostravu a okolí, tvo řili z velké části p řist ěhovalci z Hali če z 2. pol. 19. století, resp. ze za čátku 20. století. Tabulka nám dále ukazuje, že po čet žák ů rapidn ě klesl a do školního roku 1938/39 m ěl regresivní charakter. Čím si tuto vzniklou situaci vysv ětlit? Odpov ěď hledejme práv ě ve slov ě p řist ěhovalec. Jsem totiž toho názoru, že úbytek po čtu školák ů v ostravských školách je zap říčin ěný tlakem, jenž byl vyvíjen na jejich otce, kte ří pod hrozbou ztráty práce poslaly své dít ě do české školy. Toto tvrzení nelze ale paušáln ě p řijmout. K rozhodnutí poslat polské dít ě do české školy vedlo ku pocitu lepší integrace do spole čnosti (když si uv ědomíme, že zna čná část přist ěhovalc ů byla negramotná), zbyte čně nevynikat anebo v horším p řípad ě zapomenout na vlastní minulost a snažit se tak vytvo řit novou identitu. Je nutné podotknout, že to nebyl jenom fenomén Ostravy, takovýto zp ůsob národnostního útlaku se d ěl i jinde, nap ř. v polské obecní škole ve Sk řečoni. 53 A za druhé, ostravské polské školy byly pod silným vlivem českého etnika, kde asimilace je nasnad ě. Z toho proto usuzuji úpadek polského školství v Ostrav ě v celém sledovaném období. O polské školství v Ostrav ě se starala v letech 1922-38 Matice školská v Československu, která p řevzala správu škol od polského školního svazu (Polski Zwi ązek Szkolny na Morawach, nástupnická organizace Towarzystwa Szkół Ludowych), který tyto školy pouze podporoval formou stipendií. Po říjnu 1938

52 K jejímu op ětovnému otev ření došlo až v roce 1926. Škola m ěla jednu t řídu s 27 žáky. O deset let pozd ěji jich už bylo jenom 17 (Kocur, Alfred: Z dziejów szkolnictwa (Por ęmba). In: Zwrot, r. XXVII, č. 3, 1975, s. 47.). 53 Po první sv ětové válce byla zdejší n ěmecká škola transformována na českou a docházelo k nuceným zápis ům polských dítek do této školy (Szeliga, Wincenty: Polska Szkoła Ludowa we Skrzeczoniu. In: Zwrot, r. IXL, č. 10, 1998, s. 60. )

28 polský školní svaz op ět p řejal plnou správu škol, ale úbytek žák ů a nesouhlas českých orgán ů zap říčinilo jeho zrušení. 54 Důležitým faktem ale z ůstává, že i když polská spole čnost v povale čné atmosfé ře byla pod vlivem represí a utla čování, nevzdala se a bojovala, takže polské školství se mohlo dál rozvíjet. Události první poloviny roku 1920 byly zcela v plebiscitním zájmu. Panoval chaos. Mezidohodová plebiscitní komise, která m ěla dbát na po řádek a klid, tuto situaci nedokázala udržet a docházelo stále k čast ějším útok ům na polské u čitelé a školy. Situace se v Karviné vyhrotila natolik, že 19. kv ětna musel být vyhlášen výjime čný stav. 55 Situace se p říliš nezm ěnila ani po červenci roku 1920, kdy došlo k rozd ělení sporného území. Řekl bych spíše naopak, represe se zvýšily, n ěkte ří učitelé byli nuceni na dobro opustit T ěšínsko. Jednou z dalších tragédií na T ěšínsku byly zápisy ve školním roce 1920/21, kdy místní školní komise m ěnily vyu čovací jazyk na český. Mnoho polských u čitel ů proti t ěmto krok ům bojovalo, za což byli „řádn ě trestáni“ z české strany. Represe u čitelů byly na denním po řádku. Krom ě toho byla snaha ekonomicky poškodit rodi če56 t ěch d ětí, kte ří je zapsali do polské a ne české školy. Nehled ě na to, rodi če i tak zapisovali své d ěti do polských škol. 57 Po roce 1920 tak dochází k poklesu po čtu žák ů na školách. Tlak na polskou menšinu byl v tomto sm ěru nesmírný. Samoz řejm ě existovaly rodiny, kde nebylo dbáno na polské tradice, kulturu atd., a tak nevznikala pot řeba polského vzd ělání. Rovn ěž tento úbytek žák ů si lze vysv ětlit na rozdílném s čítání dle obcovací řeči a podle národnosti (viz druhá kapitola). Ale čísla nejsou abstraktní pojmy ani hypotetické úvahy. Uvedu zde n ěkolik p říklad ů. Ve školním roce 1919/1920 bylo v obecní škole v Šumbarku p ět polských t říd. Jenomže jak se po čet žák ů snižoval, tak již o čty ři roky pozd ěji v té stejné škole byly pouhé dv ě polské t řídy. 58 V Dolních Datyních se po čet žák ů snižoval z roku na rok a ve školním roce 1934/1935 jich navšt ěvovalo školu pouhých 38. 59 Ve staré Karviné nacházíme stejnou problematiku. Na za čátku války existovalo šest plných t říd se 400 žáky, ale již ve školním roce 1936/37 jich

54 Zenon, Jasi ński: cit. dílo, s. 192. 55 Macura, Józef: cit. dílo, s. 58. 56 Rodi če v takovém p řípad ě rad ěji dávali p řednost českému školství, aby zabránili ztrát ě zam ěstnání na úkor své polské p říslušnosti. Odvrácenou tvá ři takového nátlaku bylo vyst ěhování se z regionu do Polska, tím pádem klesal po čet polského etnika na Zaolzí (Kocur, Alfred: Z dziejów szkolnictwa (Orłowa). In: Zwrot, r. XXV, č. 9, 1973, s. 27.). 57 Macura, Józef: cit. dílo, s. 59. 58 Kocur, Alfred: Z dziejów szkolnictwa (Szumbark). In: Zwrot, r. XXV, č. 11, 1973, s. 30. 59 Kocur, Alfred: Z dziejów szkolnictwa (Datynie Dolne). In: Zwrot, r. XXVII, č. 1, 1975, s. 31.

29 bylo pouze 90 ve t řech t řídách. 60 Obdobn ě situace vypadala v Horní Suché, kde v roce 1937 chodilo do školy jen pouhých 187 žák ů z původních 630 (v roce 1921). 61 Takovýto postup české strany lze snad vysv ětlit pouze snahou o likvidaci polského školství na T ěšínsku. Tuto myšlenku potvrzují i slova dr. Barona, zástupce předsedy Zemské školní rady v Opav ě, který tvrdil, že polské školství zanikne do t ří let. Výsledkem této snahy je uzavření 16 polských obecných škol, 2 škol měšťanských, 5 mate řských škol, studentské ubytovny v Orlové, Hornické školy v Doubrav ě, Školy domácího hospodá řství v Orlové a 3 dopl ňujících pr ůmyslových škol (Doubrava, Rychvald, Michálkovice). 62 Mimo této tíživé situace vstupovalo polské menšinové školství, jak materiáln ě tak i kádrov ě poškozeno, do nového období. Do období plného nad ějí na zlepšení vlastního postavení. Polské školství v mezivále čném období se snažilo poskytnout tu nejlepší pé či svým žák ům. Každým rokem opoušt ěly zdi škol stovky žák ů dob ře p řipravených na svá budoucí povolání či pokra čování v dalším stupni vzd ělávání. Stalo se tradicí, že polské školy vystupovaly a p ředvád ěly svá um ění ve řejn ě. Takže se organizovaly radovánky, slavil se Mikuláš, Št ědrý den, Den Matek, národní svátky atd. Myslím, že je dobré na tomto míst ě zmínit, jakým zp ůsobem se vyu čovalo a jaké byly používané u čebnice na polských školách a jaký vlastn ě byl u čební program polských škol. V obecních školách p řevládala analyticko-didaktická metoda, dále hláskování či debaty na r ůzná témata. V měšťankách se snažil u čitel o rozvoj individualizace každého žáka a jeho názorovou vysp ělost a tím ho p řipravit na budoucí povolání či ke studiu na vysoké škole. U čební program v celém Československu byl jednotný. Výjimky existovaly pouze v národnostn ě smíšených regionech. Takže z tohoto hlediska bylo zapot řebí zohlednit polskou menšinu, proto vyu čovacím jazykem byla místo češtiny polština. Výuka d ějepisu byla p řizp ůsobena do té míry, že krom ě českých d ějin u čitelé kladli d ůraz na d ějiny polského národa. Obdobn ě to bylo se zem ěpisem. P ři hodinách zp ěvu žáci zpívali p ředevším polské národní písn ě, dále to byly i písn ě regionální charakteru (slezské či t ěšínské). S učebnicemi byl v ětší problém. České školy to m ěli v tomto ohledu jednodušší.

60 Kocur, Alfred: Z dziejów szkolnictwa (Karwina). In: Zwrot, r. XXVI, č. 8, 1974, s. 35. 61 Matuszek, Otokar: Z dziejów szkolnictwa w Suchej Górnej. In: Zwrot, r. XXX, č. 4, 1978, s. 41. 62 Macura, Józef: cit. dílo, s. 60.

30 O obsah a rozsah u čebnic se staralo samo Ministerstvo školství a národní osv ěty. V polském prost ředí ale vznikala otázka: u čit z českých knížek polsky, a nebo opat řit vlastními silami polské u čebnice? První možnost je pro ty nejmenší nereálná, proto sami u čitelé zasedli ke svým stol ům a pracn ě p řekládali české u čebnice do polštiny. Dalším krokem k jejich definitivnímu využití pro školní pot řeby byla nutnost schválit je ministerstvem, pozd ěji také Státním vydavatelstvím v Praze k technické realizaci. Z tohoto d ůvodu v rámci Svazu polských u čitel ů (Towarzstwo Nauczycieli Polskich, dále TNP) existovala speciální U čebnicová komise, jejímž prvo řadým úkolem bylo p řekládat, pop ř. psát vlastní u čebnice. V mezivále čném období byl takto vydáno víc jak 25 u čebnic, bu ď p řekladem z češtiny nebo napsaných vlastními silami. 63 Pokud jsem zmínil u čebnice pocházející z Polska, tak ty v převážné v ětšin ě sloužily jako pomocné u čebnice. Dovolím si zde uvést několik polských a českých u čebnic, které se používaly v mezivále čném období k výuce na obecních a m ěšťanských školách na T ěšínsku: Ústava Československé republiky (1923) Slabiká ř (1925; Jan Matula, Paweł Zybstrzan) Nauka i wychowanie obywatelskie (1923; Jan Uher) Trojdílná čítanka pro české obecné školy I (1930; J. Jursa, J. Sulík) Trojdílná čítanka pro české obecné školy II (1933; J. Jursa, J. Sulík) Pierwsza ksi ąŜ ka rachunkowa dla szkół ludowych (1924; Kozák, Ro ček, Vondrá ček) Druga ksi ąŜ ka rachunkowa dla szkół ludowych (1925; Kozák, Ro ček, Vondrá ček) Trzecia ksi ąŜ ka rachunkowa dla szkół ludowych (1932; Kozák, Ro ček, Vondrá ček) Czwarta ksi ąŜ ka rachunkowa dla 6, 7 i 8 roku szkolnego (1925; Kozák, Ro ček, Rudolf Budnik) Cvi čebnice j. n ěmeckého pro školy obecní I (1924; J. Urlich) Cvi čebnice j. n ěmeckého pro školy obecní II (1930; J. Urlich) Cvi čebnice j. n ěmeckého pro školy obecní III (1934; J. Urlich) Katechizm religijny rzymsko katolicki dla u Ŝytku szkół polskich w Republice Czechosłowackiej (1925)

63 Zenon, Jasi ński: cit. dílo, s. 190. Dále také: Macura, Józef: cit. dílo, s. 73.

31 Nauka j ęzyka polskiego dla szkół ludowych (1923; Franciszek Je Ŝowicz) Gramatyka j ęzyka polskiego z ćwiczeniami dla szkół wydziałowych (1926; Franciszek Toman) Mały katechizm dra Marcina Lutra (1930; Emanuel Tlołka) Geografia 3 (Frysztat 1933; Jerzy Tomoszek) Śpiewnik, zbiór pie śni ko ścielnych dla u Ŝytku szkolnego (1930) Historia I (Praha 1926; Jan Böhm) Historia II (Praha 1927; Jan Böhm) Historia III (Praha 1927; Jan Böhm) Fyzika I (Fryštát 1930; Adam Kubala) 150 pie śni (Czeski Cieszyn 1931; J. Samiec) Geometria dla polskich szkół wdziałowych I (Frysztat 1926; Rudolf Budnik) Geometria dla polskich szkół wdziałowych II (Frysztat 1930; Rudolf Budnik) Geometria dla polskich szkół wdziałowych III (Praga 1934; Rudolf Budnik)

K problematice polského školství rovn ěž pat ří stav budov, ve kterých se nacházely jednotlivé školy. Zde op ět m ělo české etnikum navrch. Budovy českých škol v porovnání s polskými byly zna čně modern ější. Polské, stav ěné ješt ě v dobách rakouských, už neodpovídaly soudobým požadavk ům. Místnosti byly p říliš veliké, špatn ě osv ětlené a byl problém s jejich vytáp ěním. Chyb ěly kabinety či t ělocvi čny. Obce nem ěly dostatek financí, aby mohly rekonstruovat stávající či dokonce stav ět nové budovy. Stát pouze p řisp ěl svým dílem v této záležitosti stavbou m ěšťanky v Horní Suché. Jako významný činitel v této oblasti se ukázala Matice školská, která, a č p ři svých skromných možnostech, dokázala udržovat chod polského školství v Československu a rekonstruovat řadu budov. N ěkteré základní, ale p ředevším mate řské školy, byly umíst ěné v soukromých budovách. Byla to poz ůstalost ješt ě z dob habsburské monarchie. Ostatn ě ani vybavení polských škol nelze srovnávat s českými. Rodi če ochotn ě ve svém volném čase p řicházeli s pomocí, zvlášt ě když bylo zapot řebí vymalovat, opravit nábytek atd. Školní pom ůcky také často vyráb ěli sami u čitelé nebo byly kupovány v Polsku, ty ale musela potvrdit školská správa. Krom ě toho se samoz řejm ě každá škola snažila mít vlastní knihovnu pro pot řebu žák ů či u čitel ů.

32 4.2. Polské střední školství na T ěšínsku

V p ředchozí kapitole jsem se zmi ňoval, že k vzd ělávání u čitel ů sloužily učitelské seminá ře či též ústavy. Na české stran ě jím byl U čitelský ústav ve Slezské Ostrav ě, kde se nacházely polské t řídy. Druhou možností jak dosáhnout pot řebného vzd ělání pro vyu čování na obecních či m ěšťanských školách, bylo navšt ěvovat ústav v Cieszynie-Borku: zde bylo ale zapot řebí pozd ěji nostrifikace, aby absolvent mohl vyu čovat na české stran ě. Studium trvalo čty ři roky. Vyu čující na gymnázium pot řebné vzd ělání získali na univerzit ě.64 Absolventi polských obecních a m ěšťanskcýh škol mohli pokra čovat na n ěkteré místní st řední škole. Z řejm ě nejprestižn ější polskou st řední školou a pýchou spole čnosti na Zaolzí bylo Polské reálné gymnázium Juliusze Słowackého v Orlové, založené roku 1909. Jednalo se o soukromou školu s právem ve řejnosti (od roku 1924). O finan ční zabezpe čení se starala Matice školská v Československu (viz níže). Z gymnázia vycházeli dob ře p řipravení absolventi, kte ří p řevážn ě pokra čovali v dalším studiu v Polsku. Další možností, jak získat st řední vzd ělání na gymnáziu, bylo navšt ěvovat polské t řídy českého reálného gymnázia v Českém Těšín ě, či polské t řídy Zimní zem ědělské školy v Českém T ěšín ě. Pro pot řebu vzd ělávání dívek byla založena dív čí rodinná škola v Ko ńské (Szkoła Gospodarstwa Wiejskiego), pro kterou bylo využito místního zámku. 65 Tato škola byla zprvu založena Rolnickým spolkem (Towarzystwo Rolnicze) roku 1919, ale již roku 1928 byla p ředána pod patronaci Matici školské z finan čních d ůvodu a v roce 1936 se do čkala zestátn ění. Obdobn ě na tom byla druhá dív čí škola - Szkoła Gospodarstwa Domowego. Založena byla v Orlové v roce 1912 sdružením žen a krakovským TSL (Towarzystwo Szkoły Ludowej), ale již o dva roky pozd ěji se o její údržbu stará Matice školská. Fungovala až do roku 1939 s přestávkou mezi léty 1920-27. Původn ě byla p ětim ěsí ční, pozd ěji se stala jednoletou školou. Rokem 1933 byla zestátn ěna. Polska Szkoła Górnicza w D ąbrowie byla založena ješt ě v dob ě monarchie v roce 1907, jelikož bylo zapot řebí odborník ů v rozvíjejícím se regionu. Financování zajiš ťoval Polský svaz hornických a hutnických inženýr ů (Polski Zwi ązek In Ŝynierów Górniczych i Hutniczych) a krakovský uhelný revír. Z důvodu rozd ělení T ěšínska v červenci roku 1920 byla škola uzav řena a už nedošlo k jejímu

64 Zenon, Jasi ński: cit. dílo, s. 190. Dále také: Macura, Józef: cit. dílo, s. 73. 65 Polak, Karol: Szkoła Gospodarstwa Wiejskiego. In: Zwrot, r. XL, č. 11, 1989, s. 32.

33 op ětovnému otev ření. 66 Dále v mezivále čném období fungovaly tyto st řední školy: Jednoroczny Kurs Handlowy w Orłowej (1912-38), Dwuletnia Prywatna Szkoła Stenografii Józefa Dadoka w Orłowej (1926-38). 67

4.3. Organizace podporující polské školství

V této podkapitole bych rád p ředstavil organizace pomáhající ve vývoji a životaschopnosti polského školství. Zmíním se o čty řech organizacích: Polská osv ětová komise, Rodzina Opieku ńcza, Matice školská v Československu a Towarzystwo Nauczycieli Polskich. Osv ětové komise za čaly vznikat již od po čátku roku 1919. Financovány byly převážn ě z místních zdroj ů, staraly se o polské knihovny, po řádaly p řednášky, národní svátky a snažily se koordinovat činnost jednotlivých polských organizacích v obcích. Rodzina Opieku ńcza byla institucí založenou na sociální pomoci a pé či o dít ě a mládež. Snažila se zajistit správný morální, duchovní i fyzický vývoj jednotlivce. Rovn ěž v její náplni práce byla pomoc d ětem nezam ěstnaných rodi čů , a to formou finan ční či hmotnou. Dále to byla pé če o sirotky, d ěti osi řelé, zanedbané, pracovn ě zneužívané atd. Velký význam m ěla tato organizace na zvyšování kulturnosti a zdravotnické osv ěty. O posledních dvou organizacích se zmíním ve speciálních podkapitolách.

4.3.1. Matice školská v Československu

Pro národní pov ědomí menšiny na území národnostní v ětšiny je d ůležité, aby pokryla všechny stupn ě školství. Poláci v Těšinském knížectví až do r. 1895 nem ěli vlastní polskou st řední školu. Do té doby existovalo pouze st řední n ěmecké školství v Bílsku a v T ěšín ě. Podn ět ke vzniku takového stupn ě školy dali Češi, kte ří roku 1880 z řídili tzv. Úst řední matici školskou 68 a roku 1883 zaštítili vznik českého soukromého gymnázia v Opav ě. Polští národní buditelé se vydali obdobnou cestou.

66 Polak, Karol: Z dziejów szko lnictwa. Szkoła Górnicza w Dąbrowej. In: Zwrot, , r. XL, č. 8, 1989, s. 36 a 37. 67 Zenon, Jasi ński: cit. dílo, s. 190-191. Dále také: Macura, Józef: cit. dílo, s. 362. 68 P řed tímto rokem byly zakládány místní Matice školské, které m ěly charakter regionálního rázu. Matice se snažily být do jisté míry opakem n ěmeckého Schulvereinu .

34 Dne 9. listopadu 1885 vznikla tzv. Matice školská pro T ěšínské knížectví . V ůdčí osobností této organizace se stal Paweł Stalmach a po n ěm kn ěz Ignacy Świe Ŝy. 69 Po roce 1918 70 tato organizace vystupuje jako Matice školská v Československu, když muselo dojít k logickému rozd ělení organizace z důvodu vyty čení nové hranice. Prvním povále čným p ředsedou se stal Ignacy Domagalski, od roku 1921 do roku 1930 jim byl dr. Wacław Olszak z Karviné 71 a v letech 1930-1939 ředitel polského reálného gymnázia v Orlové Piotr Feliks. 72 První kroky této kulturn ě-osv ětové organizace nebyly lehké. Bylo zapot řebí pokra čovat v již zapo čaté práci, kterou první sv ětová válka a plebiscitní období p řerušilo. Byly znovu obnovené místní sdružení Matice, každým rokem se jejich po čet zv ětšoval, dokonce docházelo k situaci, kdy v jedné obci bylo n ěkolik místních sdružení Matice. Natolik to byla silná organizace. Polští horníci, d ělníci a rolníci se spontánn ě shromaž ďovali okolo jednotlivých místních sdružení, aby bojovali za svoji školu, ale také za národnostní a kulturní práva. Povále čný program Matické školské v Československu byl tento: 1. udržet polské menšinové školství 2. zakládat nové školy v místech, kde je jich nezbytn ě zapot řebí 3. propagace mimoškolní osv ěty mezi místním obyvatelstvem Polská spole čnost na Zaolzí nebyla dotována státem v takové mí ře, v jaké by si jist ě zasloužila, proto Matice školská musela vyvíjet aktivní činnost uvnit ř své organizace a prost řednictvím dar ů (které byly n ěkdy i n ěkolika tisícové od soukromých osob, ale činnost podporovaly také četné organizace z Polska), po řádáním slavností, amatérského divadla, ve čírk ů atd., aby byla schopna plnit sv ůj program. P říjem Matice školské v letech 1920-1938 činil víc jak 87 mil K č.73 Toto číslo samo o sob ě vypovídá kolik práce a úsilí muselo být vynaloženo. Samoz řejm ě

69 Zaj ąc, Antoni: Powstanie i działalno ść Macierzy Szkolnej dla Ksi ęstwa Cieszy ńskiego w latach 1885-1920 . In: Chrz ąszcz, Tadeusz a kol.: Jednodniówka z okazji 85-lecia Macierzy Szkolnej dla Ksi ęstwa Cieszy ńskiego i 50-lecia Macierzy Szkolnej w Czechosłowacji . Czeski Cieszyn 1971, s. 7. 70 Resp. po roce 1920, kdy dochází k jejímu faktickému rozšt ěpení na dv ě organizace v důsledku ukon čení sporu o T ěšínsko arbitrážní cestou. 71 MUDr. Wacław Olszak je pozoruhodnou osobností Karviné, léka řskou v ědu studoval ve Vídni, pracoval jako léka ř pro horníky, ale také pro studenty orlovského gymnázia. V letech 1928-1936 byl starostou Karviné. Popularizoval medicínu a hygienu. Stal se rovn ěž první ob ětí nacismu v Karviné 11. zá ří 1939. 72 Wójcik, Wanda a kol.: Powstanie i działalno ść Macierzy Szkolnej w Czechosłowacji . In: Chrz ąszcz, Tadeusz a kol.: Jednodniówka z okazji 85-lecia Macierzy Szkolnej dla Ksi ęstwa Cieszy ńskiego i 50-lecia Macierzy Szkolnej w Czechosłowacji . Czeski Cieszyn 1971, s. 11 a 12. 73 Wójcik, Wanda a kol.: cit dílo, s. 12. A také: Zahradnik, Stanisław: Macierz Szkolna w Czechosłwacji, cz. 3. In: Zwrot, r. XXXVI, č. 9, 1985, s. 45. Józef Macura píše pouze o 51 mil. K č na udržování škol a 13 mil. K č na jejich stavbu (Macura, Józef: cit. dílo, s. 64).

35 spolupráce je efektivní, když je tým dokonale slad ěn a nemá žádné vnit řní p řekážky, které by ho rozd ělovaly. Toto pravidlo lze použít i pro Matici, kde v jejím čele pracovali lidé nejen s různým politickým, ale také s náboženským p řesv ědčením, protože všichni m ěli jeden jediný cíl: prosp ěch polského lidu. Takže díky tomu, že došlo ke shod ě mezi všemi členy Matice nap říč politickým, náboženským či sociálním spektrem, mohla se tato organizace pasovat do role v ůdčí instituce polského lidu na Zaolzí. Hlavní výbor Matické školské v Československu m ěl n ěkolik sekcí (osv ětovou, muzejní, divadelní atd.). Pro náš výklad je nejd ůležit ější sekce školská, která m ěla na svých bedrech udržení polského školství v Československu. Každoro čně podávala zprávu o své činnosti. I když Matice vykazovala snahu p ředat financování škol státu, nepoda řilo se ji za 18 let mezivále čného období tohoto cíle dosáhnout. 74 Nehled ě na to, rokem 1937 Matice školská udržovala 1 reálné gymnázium, 7 m ěšťanských škol, 11 obecných škol, 62 mate řských škol, 2 dív čí učilišt ě, 5 ubytoven pro žáky, studenty a u čitele, tzv. bursy. 75 Důležitou činností Matice bylo po řádání p řednášek, a to nejen pro členy Matice, ale také pro žáky škol a jejich rodi če. K přednášejícím se po čítají polští léka ři, inžený ři, u čitelé, technici, politi čtí a ve řejní pracovníci. V náplni činnosti školské sekce bylo také vydávat plakáty pro rodi če v dob ě zápis ů do škol. V roce 1923 vydala brožuru o právních p ředpisech, které jsou závazné pro menšinové školství na T ěšínsku. Polský u čitelský sbor se postaral o vysokou úrove ň menšinového školství svou horlivou prací i ve svém vlastním volnu. Ustavi čně se vzd ělával a zavád ěl moderní vzd ělávací metody, nap ř.: ve řejné hodiny p řed rodi či nebo v jejich p řítomnosti diskuse na dané téma. Je také namíst ě zd ůraznit, že konkurence v podob ě českých a n ěmeckých škol byla silná. České školství pln ě dotoval stát a n ěmecká menšina byla natolik finan čně zabezpe čena, že nem ěla v ětších problém ů s chodem škol. Polské menšinové školství ale místo toho mohlo nabídnout vysokou úrove ň vzd ělání. Problémem polského menšinového školství byl malý počet škol vhledem k rozsáhlému území, z čehož vyplývá, že n ěkte ří žáci a studenti (kte ří nem ěli možnost bydlet v burse, tj. ubytovn ě) museli i n ěkdy hodinu jít p ěšky do školy.

74 K 1.1.1938 m ělo dojít k předání reálného gymnázia v Orlové státu, s tím, že Matice se postará o finan ční zabezpe čení než se vy řídí všechny formality. Mnichovským diktátem bylo vše znemožn ěno. 75 Wójcik, Wanda a kol.: cit. dílo, s. 12.

36 Ale i zde se Matice vyvíjela maximální úsilí, snažila se stav ět m ěšťanky, aby umožnila pokra čovat svým žák ům ve vzd ělávání v mate řském jazyce na tomto typu školy. 76 Matice školská se také zam ěř ovala na vzd ělání t ěch nejmenších, a proto vytvo řila Sekci u čitelek mate řských škol. Formou stipendií podporovala studující mládež na vysokých školách. Organizovala vzd ělávací kursy r ůzného druhu. Do roku 1926 vycházel m ěsí čník Matice školské, od roku 1929 jako čtvrtletní časopis. Roku 1929 vydala Matice školská k příležitosti Ve řejné krajské výstavy v Poznaniu publikaci Frantiszka Kulisiewicza „Polacy w Czechosłowacji“. 77 Činnost Matice školské v Československu byla tedy rozsáhlá. Je až k neví ře, kolik dobré v ůle se kryje v lidech, nebo ť v těžkých dobách mezivále čných bylo zapot řebí hodn ě v ůle, ale také trp ělivosti, oddanosti, aby bylo možno udržet p ři život ě základ každého národa, tj. národní školství. A plně souhlasím s dr. Zahradnikem, že „ …Macierz Szkolna była w całym słowa tego znaczeniu polskim ministerium o światy w Czechosłowacji“.78

4.3.2. Towarzstwo Nauczycieli Polskich (TNP)

Jeden ze t ří u čitelských svaz ů na Zaolzí. Byl ale taky nejvýrazn ějším svazem. 79 Založen byl na valném shromážd ění 23. kv ětna 1921. P ředsedou byl zvolen Jan Chromik a jeho zástupcem ředitel polského gymnázia v Orlové Piotr Feliks. TNP sdružoval u čitele zam ěstnané na polských obecních, m ěšťanských a st ředních školách. Hlavní náplní svazu byla snaha zajistit stejné podmínky pro polské u čitele jako m ěli u čitelé na českých školách. Dále pot řebné u čebnice a didaktické pom ůcky. Řešil problematiku zestátn ění škol či se také zasazoval, aby do funkcí inspektor ů pro polské byly školy byli jmenováni Poláci. Svaz se rovn ěž staral o zvyšování pedagogické úrovn ě. Velikým úsp ěchem byly polské t řídy

76 Zahradnik, Stanisław: Macierz Szkolna w Czechosłowacji, cz. 1 . In: Zwrot, r. XXXVI č. 7, 1985, s. 43. 77 Wójcik, Wanda a kol.: cit. dílo, s. 14. 78 Zahradnik, Stanisław: Macierz Szkolna w Czechosłowacji, cz. 1 . In: Zwrot, r. XXXVI č. 7, 1985, s. 40. 79 Byly to tyto svazy: Towarzystwo Nauczycieli Uzupełniaj ących Szkół Przemysłowych Polskich w Czechosłowacji (svaz zanikl rokem 1938) a Zwi ązek Nauczycieli Śląska Wschodniego (od 30. let spojený s Józefem Ko Ŝdoniem, čímž se stával čím dál víc antipolský). (Rudnik, Czesława: Towarzystwo Nauczycieli Polskich. In: Zwrot, r. LV, č. 10, 2004, s. 4.)

37 v ostravském u čitelském ústavu. 80 V celém mezivále čném období a i dnes je vid ět úzká spolupráce s Matici školskou v Československu. Sou částí TNP byly sekce různého druhu, nap ř. u čitel ů obecních a m ěšťanských škol, u čitelek mate řských škol (založený v roce 1934), u čitel ů v důchodu (založený v roce 1935), nebo také pěvecký sbor (založený v roce 1925). Krom ě t ěchto aktivit se TNP rovn ěž staral o osv ětu prost řednictvím p řednášek, kurs ů, výlet ů apod. V roce 1922 TNP za čalo vydávat časopis pro d ětí – Jutrzenka , které bylo spojeno s jiným časopisem – Nasza Młodzie Ŝ ( časopis Zwi ązku Nauczycieli Śląska Wschodniego) a vznikl tak časopis pro d ěti – Nasze Pisemko . Na stránkách tohoto časopisu byly otisknuty r ůzné studijní materiály, čímž n ěkdy nahrazoval chyb ějící u čebnice. 81

80 Rudnik, Czesława: Towarzystwo Nauczycieli Polskich. In: Zwrot, r. LII, č. 2, 2001, s. 8. 81 Zenon, Jasi ński: cit. dílo, s. 195.

38 5. Záv ěr

Doc. Ji ří Urbanec, literární historik, napsal ve svém článku, že po první sv ětové válce Češi a Poláci nežili spolu , ale vedle sebe .82 Tato formulace do jisté míry charakterizuje stav polského a českého školství v mezivále čné dob ě. Musíme si uv ědomit, že období 1914-1920 (1921) 83 m ělo negativní dopad na místní obyvatelstvo, kde žádost o p řipojení sporného území ke své mate řské zemi, nebyla vyslyšena. Dostane se pak do situace (v té dob ě už menšina), kterou za p ředchozí období rakouské monarchie nepoznalo. Do situace, kdy dojde k přetrhání sociáln ě- kulturní vazeb a k um ělému vytvo ření hranice v místech, která tomu nejsou přizp ůsobená ( Český T ěšín/Cieszyn). Rozd ělení T ěšínska zp ůsobilo, že organizace p ůsobící na celém sporném území už nem ěly jak fungovat na československé stran ě. Státem byly rozpušt ěny. Důsledkem toho byl vznik tzv. nástupnických organizací, které p řejaly de facto jejich management. P říkladem m ůže posloužit Macierz Szkolna dla Ksi ęstwa Cieszy ńskiego (z ní vznikla Macierz Szkolna w Czechosłowacji) nebo Towarzystwo Szkół Ludowach (z ní Polski Zwi ązek Szkolny na Morawach). Samoz řejm ě nebylo možné po čítat s automatickou registrací na ú řadech. Elita polské menšiny si uv ědomila po červenci roku 1920, že zachování polské národní identity, bude prvo řadý úkol pro všechny místní organizace. P ředevším pak v oblasti kultury, osv ěty a hlavn ě školství. Uv ědomovali si složitost postavení polské menšiny na Zaolzí. Její ekonomickou nevysp ělost. Proto v celém období je snaha zestátnit polské soukromé školy, financované p ředevším ze zdroj ů Matice školské . Tato činnost se d ěje za podpory n ěkolika zástupc ů do Rady Zemského národního výboru v Brn ě (Jan Buzek, Emanuel Chobot) a také na p ůdě parlamentu (Leon Wolf, Karol Śliwka). Po čet zestátn ěných škol nep řinesl ale o čekávaný efekt. Pln ě souhlasím se Zenonem Jasi ńskim, že a č se polské školství potýkalo z řadou problému (nedostatek finan čních prost ředk ů, u čebnic, školních pom ůcek atd.), tak dokázalo držet krok s českým školstvím. I když „…za cenu jeho heroického úsilí a vydatné pomoci z Polska.“ 84 Dle mého názoru, chyb ěla v ětší

82 Urbanec, Ji ří: Tradice polské literatury na území České republiky . S. 2. [online; cit. 2006-12-30]. Dostupné z WWW: . 83 Po čátkem období je výbuch první sv ětové války a horní hranice je definována zápisy do škol ve školním roce 1920/21. 84 Zenon, Jasi ński: cit. dílo, s. 195.

39 podpora polského menšinového školství ze strany státu. Ta pomoc ale byla nedosta čující. Hlavní finan ční tíha ležela na bedrech polské menšiny, resp. Matice školské v Československu . Odpov ědí, které jsem hledal na otázky z úvodu, mi byly studiem a četbou poskytnuty, dle mého názoru, dostate čně. Ob čanem státu se člov ěk nestane jen převzetím legitimace v 15 letech, ale je to i ukon čením povinné školní docházky, která pat ří k základnímu vývoji jedince ve spole čnosti. Dosažením ur čitého stupn ě inteligence. Tím pádem dochází k formování národnostního uv ědom ění a p řipoutání ke státu nebo v našem p řípad ě k národnostní menšin ě. Jakákoliv menšina pot řebuje své školství, aby za prvé udržela své vnit řní hodnoty, rozvíjela lásku k „vlasti“ a za druhé, aby nedocházelo k překotnému poklesu žák ů ve školách. Jelikož nezáleží na velikosti menšiny, tak v moment ě, kdy nem ůže vzd ělávat své d ěti, ztrácí jakoukoliv možnost budování národního sebev ědomí. A polská menšina na T ěšínsku vždy bude pot řebovat své školství. Už jenom z toho d ůvodu, že celé území bylo vždy polské a p řist ěhovalecké vlny z východu od 2. pol. 19. století a také ze západu hlavn ě od vzniku samostatné Československé republiky promíchaly karty v národnostním složení regionu natolik, že stav polské menšiny má od mezivále čného období regresivní charakter. Nicmén ě pro polské školství na Zaolzí v mezivále čném období je charakteristická hlavn ě snaha nepodlehnout českému prost ředí. Bojovat. A pokud možno všemi prost ředky. Vše záviselo na finan čních možnostech, ale Matice školská dokázala, že je schopná organizace, i když má minimální možnosti. Důležitým faktorem pro polskou menšinu, resp. školství bylo vlastn ění mate řských, obecních, m ěšťanských škol, st ředního školství, ale také polských t říd v ostravském učitelském ústavu. Je to d ůležité p ředevším z hlediska vzd ělávání na všech stupních (mimo univerzitního), čímž je zajišt ěna kontinuita ve vzd ělání. Dále je tímto zajišt ěna tvorba nové elity uvnit ř menšiny. Nedochází tak k před časnému odlivu do jiného, resp. v našem p řípad ě českého, prost ředí. Je nutné si uv ědomit, že školství je do jisté míry zrcadlem spole čnosti. Myslím si, že pokud školství bude prosperující (tedy pokud dob ře p řipraví své žáky na život), tak spole čnost bude mít na čem stav ět a tedy její vývoj bude všem prosp ěšný. I název filmu pro pam ětníky z konce 30. let minulého století, Škola základ života , vypovídá o hodnot ě, jakou škola má. Rovn ěž o zodpov ědnosti, jakou škola ve spole čnosti tvo ří. Školství formuje jedince pro národ, a ť už je jedinec

40 jakýkoliv, dobrý nebo špatný. Školství má moc ovlivnit vývoj každého jedince, ale už bohužel není schopné se bránit proti útoku zven čí. Školství je zranitelné. Stejn ě jako tvo ří, tak je i ni čeno. T ěmito katastrofami mám na mysli n ěkdy i zbyte čné národnostní boje. Když se ohlédneme na T ěšínsko od 2. pol. 19. stol. do konce první sv ětové války, zjistíme následující. Poláci stejn ě jako Češi byli v neustálém národnostním boji proti N ěmc ům. Ale tam, kde N ěmci nebyli p řekážkou, stávala se druhá národnost cílem útok ů. Obdobn ě to fungovalo po první sv ětové válce, ale ty příčiny hledejme už na po čátku Jara národ ů. To byl moment, kdy došlo k znovu nalezení svých národnostn ě-vlasteneckých hodnot. Snahou byl objektivní p řístup ke zvolenému tématu, ale jelikož historik nezkoumá objektivní pravdu, nýbrž pouze subjektivní zachycení minulosti, která ne vždy p řibližuje danou skute čnost (m ůže být zám ěrn ě zkreslena). Proto také historik stojí na pomezí objektivity, jenž je pro něho cílem, ale zárove ň nedosažitelným cílem. Dále bylo zapot řebí, abych hodnotil každý pramen zvláš ť, nebo ť i když p ředstavují jednotný soubor pramen ů, vycházejí každý z jiného prost ředí, jenž je ovlivn ěno nap ř. vztahem menšiny a v ětšiny či náboženstvím, ale také vývojem a nároky dané obce na školství. Polské školství na Zaolzí je tv ůrčí silou, duchem polské menšiny. I kdybychom cht ěli srovnat polské a české školství, tak nem ůžeme. Je to dáno tím, že bychom nesrovnávali rozdíly ve školství mezi dv ěma státy, ale dvoje školství ze stejné zákonné základny v jednom stát ě, v jednom regionu. M ůžeme srovnávat po čty škol, žák ů, budov. Z toho lze usuzovat ur čité záv ěry na historickém pozadí. Ale nelze srovnat n ěco, co je již a priori odlišné. A polské školství vždy bylo odlišné od českého. Ano, vyvíjelo se paraleln ě, participovalo na československém vzd ělávacím systému, ale m ělo odlišný cíl. Vzd ělat a vychovat p říslušníky polské menšiny uvnit ř české v ětšiny, jenž by byli schopni s to pochopit sv ůj p ůvod a do jisté míry i slovanskou rozdílnost. Polské školství bylo odlišné minimáln ě snahou a bojovností nejenom o školství, ale také o zachování menšiny jako takové.

41 6. Prameny a literatura

Prameny

BUZEK, Kamil: Nejd ůležit ější zákony a na řízení o národním školství pro zemi Moravskoslezskou . Praha 1938. Státní okresní archiv Karviná, Česká obecná škola ve Stonav ě, školní kronika od roku 1920 do roku 1937 , inv. č. 391. Státní okresní archiv Karviná, Chlapecká obecní škola v Dombrové, 1920-1946 , inv. č. 12. Státní okresní archiv Karviná, Kronika české obecné školy v Karvinné u Jind řichové jámy , inv. č. 87. Státní okresní archiv Karviná, Kronika české státní školy obecné v Horní Suché , inv. č.367. Státní okresní archiv Karviná, Kronika české obecní školy v Petrovicích , inv. č. 35. Státní okresní archiv Karviná, Kronika české obecné školy ve Starém Bohumín ě za léta 1920-38 , inv. č. 619. Státní okresní archiv Karviná, Kronika II. české státní školy obecné v Novém Bohumín ě – Šunychlu, 1922-1955 , inv. č. 621. Státní okresní archiv Karviná, Kronika III. obecné školy s československým jazykem vyu čovacím v Novém Bohumín ě, inv. č. 407. Státní okresní archiv Karviná, Kronika III. české obecné školy v Karvinné na Hranicích , inv. č. 556. Státní okresní archiv Karviná, 4. obecná škola v Karvinné 1920-1939 , inv. č. 24. Státní okresní archiv Karviná, Kronika národní školy v Konkolné-Dětmarovicích , inv. č. 7. Státní okresní archiv Karviná, Kronika obecné školy v Pet řvald ě-Nové D ědin ě, inv. č. 38. Státní okresní archiv Karviná, Kronika Pomocné školy v Karvinné , inv. č. 190. Státní okresní archiv Karviná, Kronika Prywatnej Szkoły Ludowej Macierzy Szkolnej w Porubie , inv. č. 41. Státní okresní archiv Karviná, Kronika Szkoły Ludowej w Polskiej Lutyni, 1882-1920 , inv. č. 15.

42 Státní okresní archiv Karviná, Kronika školy 1921-1937 – reálné gymnázium v Bohumín ě, inv. č. 345. Státní okresní archiv Karviná, Kronika szkolna Darków , inv. č. 76. Státní okresní archiv Karviná, Kronika szkolna w Marklowicach Dolnych , inv. č. 10. Státní okresní archiv Karviná, Kronika ústavu – spolkové československé reálky Fryštát , inv. č. 23. Státní okresní archiv Karviná, Kronika zemské odborné školy pro ženská povolání v Českém T ěšín ě, inv. č. 5. Státní okresní archiv Karviná, Obecná národní škola s československým jazykem vyu čovacím v Karviné – Solci, 1920-53 , inv. č. 25. Státní okresní archiv Karviná, Pam ětní kniha obce Šibice u Českého T ěšína , inv. č. 197. Státní okresní archiv Karviná, Polská obecná škola Fryštát, 1919-1939 , inv. č. 21. Státní okresní archiv Karviná, Polska Szkoła Ludowa w Stonawie – Krzywy dół , inv. č. 44. Státní okresní archiv Karviná, Školní kronika dvojt řídní školy obecné v Mostech u Českého T ěšína , inv. č. 29. Státní okresní archiv Karviná, Školní konika II. obecní školy ve Stonav ě, 1931-1939 , inv. č. 583. Státní okresní archiv Karviná, Školní kronika ve řejné p ětit řídní národní školy pro ob ě pohlaví v Karviné „hrani ční kolonie“ 1902-36 , inv. č. 558. Státní okresní archiv Karviná, Školní kronika v Novém Bohumín ě 1937-51 , inv. č. 31. Státní okresní archiv Karviná, Školní kronika obecné školy v Pet řvald ě, 1898-1955 , inv. č. 39.

43 Literatura

BARTOŠ, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960 . Svazek I. Ostrava 1966.

CHLEBOWCZYK, Józef : Nad Olz ą: Śląsk Cieszy ński w wiekach 18., 19. i 20. Katowice 1971.

CHRZ ĄSZCZ, Tadeusz: Jednodniówka z okazji 85-lecia Macierzy Szkolnej dla Ksi ęstwa Cieszy ńskiego i 50-lecia Macierzy Szkolnej w Czechosłowacji . Czeski Cieszyn 1971.

FAIMONOVÁ, Abby: D ějiny školství rakouského, Po roce 1848, díl II. Kutná Hora 1908-09.

JAROŠ, Karel – JOB, Jan: Rozvoj československého školství v číslech . Praha 1961.

KADŁUBIEC, Karol Daniel a kol.: Polská národní menšina na T ěšínsku v České republice. Ostrava 1997.

KAMI ŃSKI, Marek Kazimierz: Konflikt polsko-czeski 1918-1920 . Warszawa 2001.

KOPÁ Č, Jaroslav: Dějiny školství a pedagogiky v Československu I. Brno 1971.

KOVA ŘÍČEK, Václav – JEDLI ČKOVÁ, Iva: Školství v českých zemích, I. Vývoj školských soustav. Olomouc – Hradec Králové 1995.

LHOTSKÝ, Antonín a kol: Vlastiv ědný sborník slezský. Část I. (p řírodní popis a hospodá řské pom ěry, školství a statistika) . Opava 1925.

MACURA, Józef: Z dziejów szkolnictwa polskiego na Zaolziu . Czeski Cieszyn 1998.

MASARYK, Tomáš, Garrigue: Nová Evropa: Stanovisko slovanské . Praha 1920.

RYCZKOWSKI, Marek – ZAHRADNIK, Stanisław: Korzenie Zaolzia . Warszawa- Praga-Trzyniec 1992.

SOMR, Miroslav a kol.: Dějiny školství a pedagogiky . Praha 1987.

VALENTA, Jaroslav a kol.: Nástin d ějin T ěšínska . Ostrava-Praha 1992.

WIECHOWSKI, Jerzy: Spór o Zaolzie . Warszawa 1990.

44 Články

BARON, Roman: Ocali ć od wynarodowienia. Polska Szkoła Ludowa im. ksi ęcia Józefa Poniatowskiego w Maria ńskich Górach (1909-1919) . In: Zwrot, r. LV, č. 12, 2004, s. 15-21. BARON, Roman: Ocali ć od wynarodowienia. Polska Szkoła Ludowa im. Marii Konopnickiej w Morawskiej Ostrawie (1902-1919) . In: Zwrot, r. LV, č. 10, 2004, s. 27-34. BARON, Roman: Ocali ć od wynarodowienia. Polska Szkoła Ludowa im. Władysława Jagiełła w Przywozie . In: Zwrot, r. LVII, č. 11, 2006, s. 15-21. BARON, Roman: Polskie szkoły Hermanicach i Radwanicach (1909-1920) . In: Zwrot, r. LVII, č. 3, 2006, s. 8-13. BARON, Roman: Polskie szkoły wydziałowe w Morawskiej Ostrawie . In: Zwrot, r. LVII, č. 4, 2006, s. 7-12. BARON, Roman: Zamknięta przeszło ść czy Ŝywa tradycja? Kilka historycznych refleksji z okazji jubileuszu 90-lecia zalo Ŝenia Polskiego Gimnazjum Realnego im. J. Słowackiego w Orłowej . In: Zwrot, r. L, č. 9, 1999, s. 2-10. BARON, Roman: Zarys stosunków polsko-czeschosłowackich w okresie mi ędzywojennym , cz. I. In: Zwrot, r. XLVIII, č. 9, 1996, s. 28-33. BARON, Roman: Zarys stosunków polsko-czeschosłowackich w okresie mi ędzywojennym , cz. II. In: Zwrot, r. XLVII č. 10, 1996, s. 37-42. CHMIEL, Józef: Polska Szkoła Górnicza w D ąbrowej . In: Zwrot, r. LV, č. 10, 2004, s. 21-26. KOCUR, Alfred: Bledn ą o światy kaganiec . (Ostrawskie) In: Zwrot, r. XXIII, č. 10, 1971, s. 19-22. KOCUR, Alfred: Bledn ą o światy kaganiec . (Rychwałd) In: Zwrot, r. XXIII, č. 6, 1971, s. 20-21. KOCUR, Alfred: Bledn ą o światy kaganiec . (Zabłocie) In: Zwrot, r. XXIII, č. 12, 1971, s. 30. KOCUR, Alfred: Spotkania z przeszło ści ą. Z dziejów szkolnictwa we Frysztacie . In: Zwrot, r. XXX, č. 5, 1978, s. 46-48. KOCUR, Alfred: Spotkania z przeszło ści ą. Z dziejów szkolnictwa we Frysztacie . In: Zwrot, r. XXX, č. 9, 1978, s. 50-51.

45 KOCUR, Alfred: Spotkania z przeszło ści ą. Z dziejów szkolnictwa w Lutyni Dolnej . In: Zwrot, r. XXIX, č. 5, 1977, s. 37-40. KOCUR, Alfred: Spotkania z przeszło ści ą. Z dziejów szkolnictwa w Lutyni Dolnej . In: Zwrot, r. XXIX, č. 10, 1977, s. 46-47. KOCUR, Alfred: Spotkania z przeszło ści ą. Z dziejów szkolnictwa w Lutyni Górnej . In: Zwrot, r. XXX, č. 1, 1978, s. 41-43. KOCUR, Alfred: Spotkania z przeszło ści ą. Z dziejów szkolnictwa w Piotrowicach . In: Zwrot, r. XXIX, č. 1, 1977, s. 50-51. KOCUR, Alfred: Spotkania z przeszło ści ą. Z dziejów szkolnictwa w Raju . In: Zwrot, r. XXXI, č. 4, 1980, s. 66-67. KOCUR, Alfred: Spotkania z przeszło ści ą. Z dziejów szkolnictwa w Sibicy . In: Zwrot, r. XXX, č. 2, 1978, s. 47-49. KOCUR, Alfred: Spotkania z przeszło ści ą. Z dziejów szkolnictwa w śukowie Dolnym . In: Zwrot, r. XXX, č. 12, 1978, s. 48. KOCUR, Alfred: Spotkania z przeszło ści ą. Z dziejów szkolnictwa w śukowie Górnym . In: Zwrot, r. XXX, č. 11, 1978, s. 50-51. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Bogumin) In: Zwrot, r. XXVIII, č. 11, 1976, s. 31-33. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Bł ędowice Dolne) In: Zwrot, r. XXXIX, č. 12, 1988, s. 22-24. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Cierlicko) In: Zwrot, r. XXVIII, č. 3, 1976, s. 19-21. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (D ąbrowa) In: Zwrot, r. XXV, č. 1, 1973, s. 34. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Darków) In: Zwrot, r. XXVIII, č. 5, 1976, s. 31-32. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Datynie Dolne) In: Zwrot, r. XXVII, č. 1, 1975, s. 31. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Karwina) In: Zwrot, r. XXVI, č. 8, 1974, s. 35-36. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Karwina) In: Zwrot, r. XXV, č. 12, 1974, s. 28-29 . KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Kocob ędz) In: Zwrot, r. XXVIII, č. 12, 1976, s. 37-38.

46 KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Ł ąki nad Olz ą) In: Zwrot, r. XXVIII, č. 6, 1976, s. 29-30. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Łazy) In: Zwrot, r. XXVII, č. 12, 1975, s. 42-43. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Łazy) In: Zwrot, r. XXVIII, č. 1, 1976, s. 33-35. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Marklowice) In: Zwrot, r. XXVIII, č. 4, 1976, s. 35-36. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Orłowa) In: Zwrot, r. XXV, č. 9, 1973, s. 27-28. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Pietwałd) In: Zwrot, r. XXV, č. 6, 1973, s. 19-20. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Por ęba) In: Zwrot, r. XXVII, č. 3, 1975, s. 46-47. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Skrzeczo ń) In: Zwrot, r. XXV, č. 3, 1973, s. 14-15. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa w Stonawie . In: Zwrot, r. XXXII, č. 3, 1981, s. 60-62. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa w Stonawie . Szkoła nr III na Krzywym Dole . In: Zwrot, r. XXXII, č. 4, 1981, s. 51-52. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa w Stonawie . In: Zwrot, r. XXXII, č. 5, 1981, s. 65-67. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . (Szumbark) In: Zwrot, r. XXV, č. 11, 1973, s. 29-30. KOCUR, Alfred: Z dziejów szkolnictwa . ( śywocice) In: Zwrot, r. XXVIII, č. 10, 1976, s. 34-35. KUFA, Irena: Spu ścizna i stan obecny polskiego szkolnictwa średniego w Republice Czeskiej . In: Zwrot, r. LV, č. 1, 2004, s. 7-13. LASOTA, Kornelia: Rola Towarzystwa Nauczycieli Polskich w działalno ści szkół na terenie Zaolzia. In: Zwrot, r. LII, č. 8, 2001, s. 8-11. MATUSZEK, Otokar: Z dziejów szkolnictwa w Suchej Górnej . In: Zwrot, r. XXX, č. 4, 1978, s. 40-41. POLAK, Karol: Z dziejów szkolnictwa. Szkoła Górnicza w D ąbrowie . In: Zwrot, r. XL, č. 8, 1989, s. 35-37.

47 POLAK, Karol: Z dziejów szkolnictwa. Szkoła Gospody ń Wiejskich . In: Zwrot, r. XL, č. 11, 1989, s. 32-34. RUDNIK, Czesława: Stulecie polskiej szkoły w Stonawie w Hołkowicach . In: Zwrot, č. 9, 2000, s. 3-7. RUDNIK, Czesława: Towarzystwo Nauczycieli Polskich . In: Zwrot, r. LV, č. 10, 2004, s. 3-9. RUDNIK, Czesława: Trzy wcielenia Macierzy Szkolnej . In: Zwrot, r. LV, č. 5, 2004, s. 3-11. SZELIGA, Wincenty: Polska Szkoła Ludowa w Skrzeczoniu . In: Zwrot, r. IXL, č. 10, 1998, s. 60-61. WAŁOSZEK, Leopold: Ćwier ćwiecze szkoły przemysłowej . In: Zwrot, r. XXVIII, č. 9, 1976, s. 32-34. ZAHRADNIK, Stanisław: Macierz szkolna w Czechosłowacji, cz. I. In: Zwrot, r. XXXVI, č. 7, 1985, s. 39-41. ZAHRADNIK, Stanisław: Macierz szkolna w Czechosłowacji, cz. II. In: Zwrot, r. XXXVI, č. 8, 1985, s. 42-44. ZAHRADNIK, Stanisław: Macierz szkolna w Czechosłowacji, cz. III. In: Zwrot, r. XXXVI, č. 9, 1985, s. 45-48. ZAHRADNIK, Stanisław: Macierz szkolna w Czechosłowacji, cz. IV. In: Zwrot, r. XXXVI, č. 10, 1985, s. 50-52.

Internetové zdroje http://ubk.fpf.slu.cz/pracovnici/urbanec/doc/tradice-polske.doc - článek Ji řího Urbance ( Tradice polské literatury na území České Republiky ) http://www.kc-cieszyn.pl/biografie/index.php? - Elektroniczny słownik biograficzny Śląska Cieszy ńskiego http://www.trinec.cz/diskuze - internetová diskuze m ěsta T řince http://www.zaolzie.org - Polski Biuletyn Informacyjny – Zaolzie

48 7. Resumé

The Polish and Czech school system at the T ěšín region between the first and the second world wars

The Polish and Czech school system at the T ěšín region between the first and the second world wars is the subject of this thesis. The period I specified from autumn of 1918 till the entrance of Polish units on October 1938. The development of the school system no matter if Czech or Polish wasn’t influenced only by school laws, but also by laws about rights of minorities. In this thesis I didn’t deal with higher education and kindergartens. I aimed mainly at basic education and I approximated possibilities of studies of high schools. I tried more to target the Polish minority education at the Těšín region, especially ex-district Fryštát. I divided the thesis into three basic parts. The first part approaching complicated sociability-political relationships at the Těšín region. I meaning the relationships, which were influenced by the first world war, the plebiscitary period, the assimilation etc. The second part of this thesis is aiming at school system in former Czechoslovakia. I dealt with the school system from changes in so-called The Hasner Act, further over so-called The Small School Laws as far as to the end of 1930’s in 20th century. The last part of my thesis is dealt mainly at all nationality school system at the Těšín region. Contents of this whole chapter isn’t only my personal research, but also synthesis of previous two parts. I tried to describe the questions about school system at the Těšín region, especially Polish school system on their base and my research The thesis exemplifies complicated sociability-political aspects of the life in the Polish minority groups inside Czechoslovakia, which are best visible just on the school system. The elite of Polish minority notified after July 1920, that maintenance of the Polish national identity will be top-priority task for all local organization. The important factor for the Polish minority or more precisely school system was possessing kindergartens, basic schools, high schools, but also polish classes in teacher training college in Ostrava.

49 8. Tabulky

Tab1

Národnostní složení obyvatelstva podle obcovací řeči z roku 1910 85

území Poláci Češi Němci K 84 989 63,7% 28 432 21,3% 20 039 15,5% F-M 38 934 85,4% 4 389 9,6% 2 273 5,0% Z 123 923 69,2% 32 821 18,3% 22 312 12,5%

legenda: K – okres Karviná F-M – t ěšínská část okresu Frýdek-Místek Z – Zaolzí (T ěšínsko)

Tab2

Rozhrani čení podle smlouvy z Moravské Ostravy, dne 5. listopadu 1918

území km 2 obyvatel Poláci Češi Němci Rada Narodowa Ksi ęstwa 1800 300 000 73% 5% 22% Cieszy ńskiego Zemský národní výbor pro 500 140 000 20% 70% 10% Slezsko legenda: Rada Narodowa Ksi ęstwa Cieszy ńskiego – získala území b ělského, tešínského a také v ětšinu fryštátského okresu Zemský národní výbor pro Slezsko – západní část fryštátského okresu a celý frýdecký

85 Ryczkowski, Marek – Zahradnik, Stanisław: cit. dílo, s. 179.

50 Tab3

Národnostní struktura podle obcovací řeči (1910) a podle národnosti (1921, 1930) 86

1910 1921 1930 národnost po čet % po čet % po čet % polská 123 923 67,5 68 034 33,4 76 230 33,5

česká 33 821 17,9 88 556 43,4 120 639 53,1

německá 22 312 12,1 18 260 9,0 17 182 7,60

ostatní 89 0,0 2 326 1,1 2 204 1,0

cizinci 4 529 2,5 26 586 13,0 11 144 4,9

celkem 183 674 100 203 744 99,9 227 399 100

Tab4

Po čty žák ů ve školách Matice školské v Československu v letech 1920-1938 87

obec rok 1920/21 1925/26 1930/31 1935/36 1938/39 založení reálné gymnázium Orlová 1909 543 414 395 673 614 měšťanské školy Dolní 1927 - - 123 173 148 Bludovice Byst řice nad 1923 - 206 132 243 221 Olzou Český T ěšín 1924 - 140 180 221 202 Fryštát (4. t řída) 1924 - 12 14 19 17 Jablunkov 1926 - - 95 172 103

86 Stanisław, Zahradnik.: cit. dílo , s. 17. 87 Chrz ąszcz, Tadeusz a kol.: cit. dílo, s. 25, 27 a 28.

51 Německá 1914 139 79 81 157 103 Lutyn ě Lazy 1923 - 237 v roce 1927 zestátn ěná Mor. Ostrava 1907 198 177 97 97 40 Slezská Ostrava 1918 168 48 v roce 1926 zlikvidována obecné školy Nový Bohumín 1906 245 84 59 63 65 Český T ěšín 1925 - 35 72 97 65 Dětmarovice 1905 - - - 27 27 Hrádek „Gro ń“ 1938 - - - - 24 Německá 1922 - 76 v roce 1929 Lutyn ě zestátnená Polská Lutyn ě 1924 - 59 90 73 59 Dolní Lomná 1934 - - - 26 23 Mariánské Hory 1902 280 83 44 23 16 Poruba 1926 - - 51 33 18 Přívoz 1908 313 86 41 v roce 1934 zlikvidována Rychvald 1923 - 69 80 58 42 Vítkovice 1909 157 43 35 12 11 Věř novice 1925 - 35 46 45 45 učilišt ě hospodá řská 1919 14 15 27 24 33 dív čí škola v Ko ňské škola domácího 1927 - - 107 69 65 hospodá řství v Orlové dopl ňující pr ůmyslové školy Český T ěšín 1927 - - - 74 104 Byst řice nad 1924 - - - 21 22 Olzou Fryštát 1921 - - - 57 174 Karviná 1919 - - - 43 32 Lazy 1912 - - - 25 - Nový Bohumín 1929 - - - 20 9 Orlová 1909 - - - 45 45 Stonava 1924 - - - 20 32 kurzy kroje a šití Fryštát 1921 - - - 37 33

52 Jablunkov 1927 - - - 12 9 Třinec 1923 - - - 25 26

SOU ČET gymnázium 543 414 395 673 614 Orlová měšťanské 505 903 722 1082 1305 školy obecné školy 1385 679 594 484 418 učilišt ě 14 15 134 93 98 dopl. pr ůmysl. - - - 305 418 školy kurzy kroje a - - - 74 68 šití celkový po čet žák ů ve sledovaných šk. letech 2819 2761 3395 4360 5392

Tab5

Struktura polských obecních škol ve školním roce 1937/38 88

okresy/školy Český T ěšín Fryštát dohromady 1-třídní 20 4 24 2-třídní 19 12 31 3-třídní 8 2 10 4-třídní 5 6 11 5-třídní 7 7 14 úhrnem 59 31 90

88 Macura, Józef, cit. dílo, s. 70.

53 9. Obrazová p říloha

Mapa 1

Těšínsko mezi léty 1918-1920 89

89 Kami ński, Marek Kazimierz: Konflikt polsko-czeski 1918-1920 . Warszawa 2001, s. 481.

54