Strana 161-168
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
C M Y K vstřícnost a spolupráce. V některých ze- tvořivých sil přírody a s tím spojená mini- bem se jednotlivé země s touto výzvou vy- mích to tak funguje, v jiných to jde dosud malizace nákladů. Přírodní procesy se uvá- pořádají, bude záležet na jejich politickém ztuha. dějí do rovnováhy s produkcí tržně uplat- vedení lesnického sektoru. Na prvním mís- První odbornou lesnickou reakcí na tuto nitelných sortimentů dřeva. Tyto zásady tě je to výzva pro národní lesnickou politi- novou situaci na evropské úrovni bylo vy- umožňují provozovat lesní hospodářství ku. Její zásady se musí promítnout do efek- tvoření celoevropské lesnické organizace jako integrovaný systém ochrany a využívá- tivní odborné praxe. Pro Silva Europa v r. 1989, s pobočkami ve ní lesa. Po trpkých zkušenostech s jednostran- většině evropských zemí (Otto 1999). Pro ným pojetím lesa se tedy ke konci 20. stol. Silva Europa definuje lesní hospodářství Výzva pro 21. století ukázalo, že nejen způsob obhospodařování jako strategii optimalizace trvalého uchová- lesa, ale celou koncepci lesnictví je třeba ní lesa, ochrany jeho všestranné diverzity Na počátku 21. stol. stojí tedy středo- změnit. Do hry vstoupily nové faktory: eko- a jeho obhospodařování tak, aby les mohl evropské lesnictví před velkou výzvou. Je nomická globalizace, Evropská unie, mezi- v plném rozsahu plnit funkce, které na něj podobná té, před kterou stáli zakladatelé národní environmentální politika. Ty dnes společnost klade. Jsou to: organizovaného lesnictví na počátku 18. stol. vytvářejí pozadí pro politické rozhodování G zachování lesních ekosystémů, jejich di- Má ale širší vazby a bude mít i hlubší dopa- a pro formulování strategií činnosti růz- verzity a vzájemných vztahů jejich složek; dy. Lesy a lesnictví na počátku 21. stol. už ných oborů v jednotlivých zemích nebo je- G ochrana půdy a ovzduší; nejsou jen záležitostí lokálního managemen- jich uskupeních. Platí to i pro evropské G produkce dřeva; zachování lesa jako kul- tu či národního lesnického sektoru. Dostaly lesnictví, kde dnes důležitou úlohu hraje turního dědictví (rekreace, vztah člověka se do mezinárodních politických, sociál- Evropská unie. O tomto vývoji a z něj vy- k přírodě a krajině). ních a environmentálních souvislostí. Od- plývajících impulsech pro evropské lesnic- Klíčem k obhospodařování lesů je podle tud vycházejí dnes nejdůležitější impulzy tví pojednáme v příštím pokračování naše- Pro Silva Europa maximální možné využití pro provozování lesnictví. Jakým způso- ho seriálu. Proteovité — variabilní krásky Patrně nejznámějšími dominantami kap- Kapsko — botanický ráj ské květeny jsou rostliny proteovité. Celo- 4. Trio typických kapských čeledí světově tato čeleď čítá kolem 1 400 druhů náležejících do zhruba 75 rodů. Svým roz- šířením je vázána téměř výlučně na jižní polokouli, zejména na jižní Afriku, Austrálii a Nový Zéland, zasahuje však i do Jižní a Střední Ameriky a na ostrovy jihozápadní- ho Tichomoří. Charakter areálu dává tušit, Jan Suda, Radka Sudová že jde o skupinu značně starobylou, která se objevila v průběhu druhohor ještě před rozpadem jižního superkontinentu zvané- V tomto dílu našeho putování Kapskem se blíže seznámíme s rostlinnými čele- ho Gondwana. Z výše uvedeného počtu děmi, které se staly synonymem zdejší flóry — proteovitými (Proteaceae), vřesovcovitými (Ericaceae) a travám podobnými Restionaceae. Zástupci těchto Detailní pohled do květenství Leucospermum tří skupin tvoří více než sedminu celkového druhového bohatství kapské kvě- cordifolium prozrazuje, proč anglické jméno teny a co více — naprostá většina z nich patří mezi endemity. Jejich současná rodu zní Pincushion, tedy jehelníček. Zobraze- diverzita je výsledkem rychlé radiace původních starobylých typů, které se do- ný druh patří mezi populární okrasné rostliny konale přizpůsobily jak novým biotopům vytvořeným po vzniku mediteránního a byl opakovaně použit při šlechtění zahradních hybridů, vlevo o O tom, že mezi protey nepatří klimatu, tak zejména spektru nejrůznějších opylovačů. Všechny jmenované jen vzrůstné keře či stromy, svědčí i drobná, čeledi sice rostou i daleko za hranicemi kapské oblasti, nikde jinde na světě je poléhavě rostoucí Protea acaulos. Tento dosti však již nenajdeme pohromadě a nikde tak zásadním způsobem neurčují ráz variabilní druh ve svém areálu vytváří několik rozsáhlých krajinných celků. různých morfotypů, vpravo www.cas.cz/ziva 164 živa 4/2007 C M Y K Květenství samičích rostlin druhu Leucadendron ních podmínkách. Např. husté trichomy né) druhy regenerují z podzemních orgá- pubescens jsou hustě pokryta stříbrnými tricho- druhu Leucadendron argenteum jsou za nů, jiné vyhledávají chráněná místa typu my. Listeny květenství po odkvětu dřevnatějí horkého počasí těsně přitisknuty k povrchu skalních útesů nebo se snaží zmírnit účinek a vytvářejí odolný šišticovitý útvar uzavírající listů, za vlhka se však napřimují a usnadňu- ohně plazivým růstem (při zemi bývá tep- semena jí tak cirkulaci vzduchu. Mladé listy proteo- lota během požáru nižší). Důležitou pod- vitých bývají měkké a kvůli vysokému ob- mínkou pro dlouhodobé přežití druhu je druhů jich v jižní Africe najdeme zhruba 360, sahu proteinů představují lákavý cíl pro uchování zásoby semen mimo dosah niči- z toho naprostou většinu (cca 330) v jiho- býložravce. Ochrannou funkci u nich plní vých plamenů. To může být zajištěno ukry- západním a jižním Kapsku. červené zbarvení, díky němuž jsou pro her- tím semen v bezpečné hloubce pod povr- Proteovité rostliny se dobře přizpůsobily bivory z řad hmyzu nenápadné. chem půdy (např. s pomocí mravenců — růstu v horkém a suchém klimatu. Jejich Proteovité jsou rovněž výborně adapto- tzv. myrmekochorní druhy), nebo jejich listy bývají tuhé a kožovité, na povrchu čas- vány na život v prostředí s častým výsky- uzavřením v odolných plodenstvích. Zdřev- to stříbřitě či šedavě chlupaté, ojíněné nebo tem požárů. Některé zástupce chrání před natělá šišticovitá plodenství mnoha proteo- pokryté jemnými voskovitými šupinkami. ohněm silná borka, další (typicky vícekmen- vitých zůstávají uzavřena až do příchodu Díky tomu lépe odrážejí sluneční paprsky požáru. Působením vysokých teplot se pak a chrání tak rostlinu před přehříváním Představitelem proteovitých s dělenými listy je šištice otevřou a následně uvolní semena. a nadměrnou ztrátou vody. Charakter odění rod Serruria. Mezi nejmenší zástupce patří Na spáleništích naleznou semenáčky dosta- se navíc může měnit v závislosti na aktuál- S. glomerata, endemit Kapského poloostrova tek volného prostoru pro uchycení i množ- ství živin pro další zdárný růst. Do doko- nalosti je popsaný jev doveden u druhu Leucadendron platyspermum, jehož seme- na klíčí po prvních deštích ještě na mateř- ské rostlině a teprve přirůstající kořínek vytlačí semenáčky ze zdřevnatělých šištic. Květy jihoafrických proteovitých rostlin bývají nejčastěji čtyřčetné, s nerozlišenými květními obaly, a většinou skládají atraktiv- ní květenství připomínající úbory. Hlavní doba kvetení spadá do jara a léta, menší část druhů vykvétá na podzim. Toto časové rozložení se shoduje s četností opylovačů a u myrmekochorních druhů s maximální aktivitou mravenců. Opylování proteovi- tých je nesmírně rozmanité a podílejí se na něm ptáci, hmyz, hlodavci i vítr. Zářivě zbarvené listeny (např. u rodů Mimetes a Protea, viz obr.) nebo čnělky (Leucosper- mum, viz obr.) naznačují, že hlavními pře- našeči pylu jsou ptáci. Květenství takových druhů bývají bohatá nektarem, převládají u nich červené a oranžové odstíny a vůně je zpravidla jen nevýrazná. Menší květen- ství, obvykle růžově, krémově nebo žlutě zbarvená, s intenzivní vůní a slabou pro- dukcí nektaru, charakterizují druhy opy- lované hmyzem (např. drobnější zástupce živa 4/2007 165 www.cas.cz/ziva C M Y K rodů Protea, Leucospermum a Leucaden- vyšší vzpřímené keře i vzrůstné stromy, na téže lokalitě zvyšuje šanci na úspěšné dron). Kuriozitou jsou pak některé proteo- které patří mezi nejvyšší druhy fynbos opylování, které u většiny druhů zajišťuje vité (např. Protea cordata), jež se speciali- (např. P. nitida). (O vegetačním typu fyn- hmyz citlivě reagující právě na žlutou část zovaly na přenos pylu prostřednictvím bos blíže v Živě 2007, 3: 117–120.) Atrak- spektra. Jen několik málo druhů (např. Leu- drobných hlodavců. Jejich květenství se vy- tivní květenství protejí rozkvétají od krajů cadendron glaberrimum subsp. erubes- tvářejí těsně nad zemí, jsou většinou tmavě do středu a jsou obklopena zveličelými cens nebo některé formy nejběžnějšího zbarvená, produkují velké množství nektaru a často nápadně zbarvenými listeny. Mezi druhu L. salignum) nese po část roku sytě a jejich typickým rysem bývá nepříjemný proteami najdeme jak rarity s velmi omeze- karmínové zbarvení. zápach. Větrosprašnost je mezi proteovitý- ným areálem, tak druhy rozšířené po celé Na kapskou květennou oblast je vázána mi ojedinělá — byla zaznamenána pouze kapské oblasti. Do první skupiny náleží také valná většina zástupců rodu Leuco- u 10 druhů rodu Leucadendron (jejich kvě- např. P. cryophila nebo P. pruinosa, které spermum, kteří jsou pro svá efektní květen- ty neprodukují nektar ani nevoní). I přes osidlují nejvyšší horské vrcholy s pravidel- ství zcela nezaměnitelní. Jednotlivé květy masové kvetení bývá tvorba semen u proteo- nou sněhovou pokrývkou. Zástupcem širo- mají jasně zbarvené a nápadně vyčnívající vitých obecně velice nízká (často dosahuje ce rozšířených druhů je naproti tomu pro- čnělky, dlouhé i přes 3,5 cm (viz obr.). jen několika procent). Možným vysvětlením tea královská (P. cynaroides, viz Živa 2007, Ostatně