DOCSLIB.ORG

Číslo 316. Ročník 32. Leden 2003

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
Číslo 316. Ročník 32. Leden 2003 Číslo 316. Ročník 32. Leden 2003 Opuntia fragilis (Nutt.) Haw. OSTNÍK – 2003 ………………................ 1 ……………………………………………. Z literatury Kakteen und andere Sukkulenten č. 9 / 2000 Echinocereus pectinatus je i bez květů parádní rostlinou každé sbírky. A co teprve, když najednou vykvete třinácti nádhernými květy (titulní snímek). P.Hansen se zabývá Lophophora fricii Habermann a spornou varietou Lophophora williamsii var. decipiens Croizat. Začíná od kultovních obřadů s peyotlem u Aztéků, pokračuje Fričovým nálezem (1923) lofofory u San Pedro, kde ji po 50 letech opět nalezl a popsal Habermann. Ze semen původní rostliny vypěstované potomstvo kvete vínově červeně. Jiní autoři (Kreuzinger, Backeberg) popsali loforory a zveřejnili snímky rostlin s odlišným tvarem i barvou petálů, od téměř bílé po tmavě růžovou. Rozdíly jsou v barvě pokožky, velikosti mamlí, areol, množství a barvě plsti na nich, ale také ve vzhledu semen, jejich testy. Závěrem osmistránkového článku s 20 barevnými snímky a 6 rastrovými snímky testy semen se autor uvádí, že podle představy Gryma, kterého zde často jmenuje, má rod Lophophora jen jediný druh Lophophora williamsii, se čtyřmi varietami: williamsii, diffusa, koehresii, fricii. Je těžké přivyknout tomu, že notokaktusy jsou přejmenovány na parodie. Skutečný notofil to musí pokládat skoro za svatokrádež. Pod obrázky rostlin, kterým bych rázem přiřkl název Notocactus ottonis, se však píše o okruhu Parodia nothominuscula a popisuje se nový poddruh gravior, lišící se téměř dvojnásobným průměrem a výškou těla, o málo delšími trny, které jsou u nového poddruhu červenohnědé, zatím co u typu mají být černohnědé. Květ se více rozevírá, plod je opět 2x větší. Pro srovnání je uvedena i Parodia ottonis, jejíž tělo může být mnohem větší (15 cm) a vyšší (až 25 cm), má světlejší pokožku a žluté, delší trny i větší květ (5 barevných snímků). Kaktusaření v Irsku je neobvyklý „sport“, chybí zde i zahradnické firmy, zabývající se pěstováním a prodejem kaktusů. Když se autor přestěhoval z Drážďan do západní části Irska musel si postupně osvojit jiné pěstitelské postupy, než jaké užíval v Evropě. Podnební rozdíly byly výrazné: zimní teploty v Irsku se normálně pohybují mezi 4-7°C, letní kolem 16°C a jen vzácně přesáhnou 25°C. Množství UV paprsků je však mnohem větší, protože nejsou zadržovány nečistotami ovzduší. Proto svítí-li slunce dojde k popálení rostlin i za chladných jarních dnů. Bylo třeba přejít na substrát, který nezadržoval vláhu a rychleji vysychal. Místní horniny obsahovaly značné množství vápníku, proto zpočátku si nechával posílat vhodnou půdu až z Německa. Během posledních pěti let rozšířil sbírku o výsevy a roubovance. Jeho pařeniště s kvetoucími kaktusy se stalo velkou atrakcí pro místní obyvatele (2 barevné snímky). Na slavnostní výroční schůzi k 50. výročí založení Německé kaktusářské společnosti (DKG) zazněl také referát o kaktusářích v bývalé NDR. Největším rozdílem bylo, že kaktusáři v NDR museli být členy „Společnosti k demokratické obnově Německa“, v níž měli Ústřední odbornou sekci pro kaktusy a sukulenty. Společnost byla podporována a kontrolovaná státem stejně, jako jiné pěstitelské a chovatelské sekce, filatelisté nebo lidoví umělci. Kaktusáři (zjednodušuji název) měli ještě specializované sekce pěstitelů některých rodů (parodií, gymnokalycií, mamilárií atd). Státem kontrolovaná organizace měla i své výhody v tom, že termíny výstav, přednášek a jiných hromadných akcí se nepřekrývaly a naopak navzájem na sebe navazovaly. Významným představitelem kaktusářů v NDR byl stále Walter Haage, který pracoval ve své znárodněné firmě dále a napsal hodnotné knížky o kaktusech a OSTNÍK – 2003 ………………………….. 2 …………………………………………….. jejich pěstování. Oficiální styky mezi kaktusáři obou německých států prakticky neexistovaly, udržovaly se ale potají a s velkým rizikem závažných následků (v NDR). V roce 1988 bylo v NDR 123 kaktusářských organizací se zhruba 1800 členy. Mammillaria verhaertiana (podle zahradníka Vergaerta, pracujícího u De Laeta), byla popsána 1912 a od té doby již čtyřikrát přejmenována. Její válcovité tělo s odnožemi u báze, nebo po stranách, mívá v době květuschopnosti výšku 10-20 cm při průměru 4-5 cm. Poměrně těsně přiléhající tuhé mamle, kryté světle zelenou pokožkou, nesou malé, zanořené areoly s krátkou světlou vlnou. Silnější střední trny jsou až 1 cm dlouhé, někdy s háčkem na konci, jsou bílé, hnědé až černé. Zvonovité květy vyrůstají ve věnečku kolem temene, jsou 2 cm dlouhé, bílé s hnědočerveným středním proužkem na petálech. Jako všechny mamilárie vyžaduje minerální, propustný substrát. Koncem května, začátkem června, kdy kvete, snáší i vydatnější zálivku, pak je třeba zálivku omezit aby se tělo příliš nevytahovalo (barevný snímek) Dudleya viscida (= lepivá) téměř nevytváří kmen, početné, oble osmihranné masité listy, světle zelené barvy, jsou 7-9 cm dlouhé a 1 cm silné, směrem ke špičce se zužují. Květ tvoří až 30 cm vysoký, tenký stvol, z něhož vyrůstají malé bělorůžové květy o průměru až 1 cm. Pochází z Kalifornie (2 barevné snímky). Také následující článek pojednává o sukulentech – různých druzích rodu Sedum, které rostou v severní Americe. Je jich asi 30 druhů s nejméně 20 poddruhy, varietami a formami. Podle míst výskytu lze odlišit dvě oblasti s charakteristickými druhy: lokality západně od Skalistých hor a lokality v Apalačském pohoří. Specialista najde v článku řadu detailů i 10 snímků různých druhů a variet. Jistě také ocení velkou přehlednou tabulku druhů rodu Sedum, rostoucích v severní Americe. U názvu každého taxonu je uveden rok a autor jeho publikace, místo výskytu, poddruh a zda je to trvalka, dvouletka, nebo letnička. Odlišný způsob pěstování je hlavní příčinou nedostatku těchto sukulentů v evropských sbírkách. Autor uvádí pěstitelské rady, které je třeba respektovat. Vodní přehrada u Vista Hermosa a zdutí vodní hladiny řeky Rio Moctezuma zcela zničilo lokalitu, na níž rostl Echinocactus grusonii. Naštěstí ty největší a nejlepší rostliny byly ještě před napuštěním přehrady vykopány a přestěhovány do zahrad různých zbohatlíků, takže je šance, že tento kaktus si po delším čase opět najde příhodné místo k růstu ve volné přírodě. Pěstitelům se doporučují: Opuntia salmiana var. albiflora (bíle kvetoucí varieta drobné, trsovitě rostoucí opuncie z Paraguaye, dobře rostoucí v každém minerálním substrátu při vydatnější zálivce v létě a na výsluní. Množí se odlomenými články), Mammillaria geminispina (velké, bohatě odnožující rostliny, vyžadující místo na slunci těsně pod sklem dobré větrání podporuje růst dlouhých silných trnů. V létě bohatá zálivka, v zimě naprosté sucho a teploty 8-10°C), Echinopsis aurea (častěji veden jako Lobivia, má v mládí kulovité tělo, později válcovité. Nádherné sytě žluté květy dosahují průměru až 8 cm. Dobře roste v létě venku, při častější zálivce a přihnojení. V zimě sucho a velmi nízké teploty !), Gymnocalycium mihanovichii forma „Rubra“ (tato forma postrádající chlorofyl byla před desítkami let nalezena mezi semenáčky a roubováním je stále udržována a rozmnožována. Nejlépe roste na Hylocereus undatus. Lidově se ji říká „jahodový kaktus“. Chránit před intenzivním sluncem a teplomilnou podložku v zimě před podchlazením. Množí se odříznutými a hned naroubovanými odnožemi), Aloe dorotheae (růžice masitých listů se na slunci charakteristicky červeně barví. Listy jsou po okrajích a stěnách posety drobnými bílými zoubky. Nevelká rostlina se hodí i do menší sbírky. Množí se semeny, dobře roste v písčité půdě a vydatné zálivce v létě. Chladně zimovat se slabou zálivkou), Euphorbia gottfriedii (je novější druh ze skupiny „millii“, u nás známé pod názvem OSTNÍK – 2003 ………………………….. 3 …………………………………………….. „trnová koruna“.Je však drobnějšího těla, má velmi úzké, v době sucha opadavé lístky. Pochází z Madagaskaru, vyžaduje lehce kyselý, minerální substrát, který musí být značně vodopropustný. Výsluní a opakovaná zálivka v létě, chladno a sucho v zimě. Množí se zjara odřezky). Ke všem rostlinám je barevný snímek. Pěstitelé agáví jsou obvykle velmi trpělivý lidé. Ono to ani jinak nejde, když agave kvetou až za další dobu. Popsán je případ květu u Agave attenuata, pěstované ve velkém skleníku po dlouhých 27 let. Květní stvol dosáhl délky 2,6 metru a měl typický tvar labutího krku. Autor zdůrazňuje, že tento rod potřebuje k zakvetení co nejvíce světla ( 3 barevné snímky). Delosperma sutherlandii patří mezi již v mládí bohatě kvetoucí delospermy. Na dvou snímcích autor předvádí záplavu velkých, sytě fialových květů s jasně žlutým středem u dvouletých semenáčků. Rostou v normální zemině pro kaktusy, přes prvou zimu semenáčky téměř neměly vegetační pauzu, ač při 12°C byly zalévány jen minimálně. Po 12 měsících od výsevu byla část semenáčků vysazena na skalku, kde již za dva měsíce, v polovině července, velice bohatě vykvetly. Až do prvých mrazů rostly na skalce, pak byly jejich už značně velké hlízy vybrány, očištěny a ponechány oschnout. Přes zimu byly ve sklepě při 6-12°C. Na jaře byly scvrklé, ale po 12-hodinové koupeli ve vlažné vodě byly počátkem května opět vysázeny na skalku. Opět bohatě kvetly, zatím co několik rostlin, úmyslně ponechaných přes zimu na skalce a přikrytých smrkovými větvemi, zašlo (2 barevné snímky). MUDr. Vladimír Plesník Drobničky ► Sběr známek s kaktusářskou tématikou je krásným doplňkem sběratelské vášně zvláště pro ty, kteří nemají jinou možnost, jak se věnovat kaktusům. Těmto zájemcům je určeno zvláštní číslo časopisu „Sukkulentenwelt“, vydávaného ženevským Spolkem pro podporu pěstování sukulentů. Uveřejňuje krátké články o sukulentech a
Load more

Recommended publications
  • Albuca Spiralis
    Flowering Plants of Africa A magazine containing colour plates with descriptions of flowering plants of Africa and neighbouring islands Edited by G. Germishuizen with assistance of E. du Plessis and G.S. Condy Volume 62 Pretoria 2011 Editorial Board A. Nicholas University of KwaZulu-Natal, Durban, RSA D.A. Snijman South African National Biodiversity Institute, Cape Town, RSA Referees and other co-workers on this volume H.J. Beentje, Royal Botanic Gardens, Kew, UK D. Bridson, Royal Botanic Gardens, Kew, UK P. Burgoyne, South African National Biodiversity Institute, Pretoria, RSA J.E. Burrows, Buffelskloof Nature Reserve & Herbarium, Lydenburg, RSA C.L. Craib, Bryanston, RSA G.D. Duncan, South African National Biodiversity Institute, Cape Town, RSA E. Figueiredo, Department of Plant Science, University of Pretoria, Pretoria, RSA H.F. Glen, South African National Biodiversity Institute, Durban, RSA P. Goldblatt, Missouri Botanical Garden, St Louis, Missouri, USA G. Goodman-Cron, School of Animal, Plant and Environmental Sciences, University of the Witwatersrand, Johannesburg, RSA D.J. Goyder, Royal Botanic Gardens, Kew, UK A. Grobler, South African National Biodiversity Institute, Pretoria, RSA R.R. Klopper, South African National Biodiversity Institute, Pretoria, RSA J. Lavranos, Loulé, Portugal S. Liede-Schumann, Department of Plant Systematics, University of Bayreuth, Bayreuth, Germany J.C. Manning, South African National Biodiversity Institute, Cape Town, RSA A. Nicholas, University of KwaZulu-Natal, Durban, RSA R.B. Nordenstam, Swedish Museum of Natural History, Stockholm, Sweden B.D. Schrire, Royal Botanic Gardens, Kew, UK P. Silveira, University of Aveiro, Aveiro, Portugal H. Steyn, South African National Biodiversity Institute, Pretoria, RSA P. Tilney, University of Johannesburg, Johannesburg, RSA E.J.
    [Show full text]
  • A Vegetation Map for the Little Karoo. Unpublished Maps and Report for a SKEP Project Supported by CEPF Grant No 1064410304
    A VEGETATION MAP FOR THE LITTLE KAROO. A project supported by: Project team: Jan Vlok, Regalis Environmental Services, P.O. Box 1512, Oudtshoorn, 6620. Richard Cowling, University of Port Elizabeth, P.O. Box 1600, Port Elizabeth, 6000. Trevor Wolf, P.O. Box 2779, Knysna, 6570. Date of Report: March 2005. Suggested reference to maps and this report: Vlok, J.H.J., Cowling, R.M. & Wolf, T., 2005. A vegetation map for the Little Karoo. Unpublished maps and report for a SKEP project supported by CEPF grant no 1064410304. EXECUTIVE SUMMARY: Stakeholders in the southern karoo region of the SKEP project identified the need for a more detailed vegetation map of the Little Karoo region. CEPF funded the project team to map the vegetation of the Little Karoo region (ca. 20 000 km ²) at a scale of 1:50 000. The main outputs required were to classify, map and describe the vegetation in such a way that end-users could use the digital maps at four different tiers. Results of this study were also to be presented to stakeholders in the region to solicit their opinion about the dissemination of the products of this project and to suggest how this project should be developed further. In this document we explain how a six-tier vegetation classification system was developed, tested and improved in the field and the vegetation was mapped. Some A3-sized examples of the vegetation maps are provided, with the full datasets available in digital (ARCVIEW) format. A total of 56 habitat types, that comprises 369 vegetation units, were identified and mapped in the Little Karoo region.
    [Show full text]
  • Phylogenetic Relationships in the Southern African Genus Drosanthemum (Ruschioideae, Aizoaceae)
    Phylogenetic relationships in the southern African genus Drosanthemum (Ruschioideae, Aizoaceae) Sigrid Liede-Schumann1, Guido W. Grimm2, Nicolai M. Nürk1, Alastair J. Potts3, Ulrich Meve1 and Heidrun E.K. Hartmann4,† 1 Department of Plant Systematics, University of Bayreuth, Bayreuth, Germany 2 Unaffiliated, Orléans, France 3 African Centre for Coastal Palaeoscience, Nelson Mandela University, Port Elizabeth, Eastern Cape, South Africa 4 Department of Systematics and Evolution of Plants, University of Hamburg, Hamburg, Germany † Deceased. ABSTRACT Background. Drosanthemum, the only genus of the tribe Drosanthemeae, is widespread over the Greater Cape Floristic Region in southern Africa. With 114 recognized species, Drosanthemum, together with the highly succulent and species-rich tribe Ruschieae, constitute the `core ruschioids' in Aizoaceae. Within Drosanthemum, nine subgenera have been described based on flower and fruit morphology. Their phylogenetic relationships, however, have not yet been investigated, hampering understanding of monophyletic entities and patterns of geographic distribution. Methods. Using chloroplast and nuclear DNA sequence data, we performed network- and tree-based phylogenetic analyses of 73 species of Drosanthemum with multiple accessions for widespread species. A well-curated, geo-referenced occurrence dataset comprising the 134 genetically analysed and 863 further accessions was used to describe the distributional ranges of intrageneric lineages and the genus as a whole. Results. Phylogenetic inference supports nine clades within Drosanthemum, seven of which group in two major clades, while the remaining two show ambiguous affinities. The nine clades are generally congruent to previously described subgenera within Submitted 8 November 2019 Accepted 26 March 2020 Drosanthemum, with exceptions such as cryptic species. In-depth analyses of sequence Published 8 May 2020 patterns in each gene region were used to reveal phylogenetic affinities inside the Corresponding author retrieved clades in more detail.
    [Show full text]
  • Page 1 the GENUS CONOPHYTUM a Conograph Steven A. Hammer
    THE GENUS NOPHYTUM A Conograph Steven A. Hammer SUCCULENT PLANT PUBLICATIONS PRETORIA 1993 Conophytum bolusiae Schwantes 72 Contents subsp. bolusiae 72 subsp. primavernum S.A.Hammer 73 Preface and Acknowledgements 10 Conophytum ernstii S.A.Hammer 74 Introduction 12 subsp. ernstii 74 Taxonomic Considerations 12 subsp. cerebellum S.A.Hammer 75 Morphological Considerations 16 Principles of Reduction 25 Conophytum flavum N.E.Br 75 Shifting Characters 26 subsp. flavum 76 Conophytums in Habitat 27 subsp. novicium (N.E.Br.) S.A.Hammer 77 Humans and Conophytums 31 Conophytum fraternum (N.E.Br.) N.E.Br 77 Detective Work 42 Unorthodoxy 43 Conophytum globosum (N.E.Br.) N.E.Br 78 Measuring Lilliput 44 Conophytum gratum (N.E.Br.) N.E.Br 79 Map of the north-western Cape 45 subsp. gratum 79 subsp. marlothii (N.E.Br.) S.A.Hammer 80 Map of the southern Cape 46 Conophytum minutum (Haw.) N.E.Br 81 Subgenus DERENBERGIA Schwantes Diurnal var. minutum 81 flowers 47 var. nudum (Tischer) Boom 82 var. pearsonii (N.E.Br.) Boom 83 Section 1 : BILOBA N.E.Br 48 Conophytum obscurum N.E.Br 84 Conophytum bilobum (Marloth) N.E.Br 49 subsp. obscurum 84 subsp. bilobum 49 subsp. vitreopapillum (Rawe) S.A.Hammer 85 subsp. altum (L.Bolus) S.A.Hammer 50 subsp. gracilistylum (L.Bolus) S.A.Hammer 51 Conophytum ricardianum Losch & Tischer 86 subsp. ricardianum 86 Conophytum chauviniae (Schwantes) subsp. rubriflorum Tischer 87 S.A.Hammer 52 Conophytum schlechteri Schwantes 88 Conophytum frutescens Schwantes 53 Conophytum taylorianum (Dinter & Schwantes) Conophytum meyeri N.E.Br 54 N.E.Br 89 Conophytum velutinum Schwantes 55 subsp.
    [Show full text]
  • Greg Daniels Mesemb Plant List March 2015 [email protected] 07 3376 3404
    Greg Daniels Mesemb Plant List March 2015 [email protected] 07 3376 3404 Genus/species Collector No Locality Price No. available Acrodon bellidiflorus Rooivlei 5 3 Aloinopsis loganii Matjiesfontein, N 6 1 Aloinopsis schooneesii 5 1 Antimima argentea Namus Kloof 5 1 Antimima limbata Langebaan 5 5 Antimima solida SB1515 Grootgraafwater 5 19 Antimima sp. Brandkop 5 1 Antimima sp. SB1942 Quaggaskop 5 4 Antimima turneriana 5 2 Argyroderma congregatum HH5032 Vredendal, near 5 4 Argyroderma congregatum SB614 Vredendal, near 5 9 Argyroderma delaetii PV255 Nuwerus, 40 km W of 5 3 Argyroderma delaetii 'aureum' Langdam, Bitterfontein 5 13 Argyroderma fissum Klawer 5 3 Argyroderma fissum Klawer, 3 km S of 5 3 Argyroderma fissum 'brevipes' Vredendal 5 3 Argyroderma fissum 'litorale' SB1542 Strandfontein, E of 5 11 Argyroderma framesii ssp. hallii 'cerise fl' Holrivier TL 5 14 Argyroderma patens Kliprand Road 5 1 Argyroderma patens 'lemon to amber fl' Soutrivier Bridge, 8 miles NE of 5 2 Argyroderma pearsonii var. luckhoffii ‘yellow fl' 5 2 Argyroderma pearsonii 'purple fl' 5 6 Argyroderma testiculare 5 2 Astridia longifolia 'bright red fl' SB758 Remhoogte 5 1 Astridia sp. 5 34 Astridia velutina RJC163/97 Hellskloof Gate and Sendlingsdrift, between 5 2 Bergeranthus concavus 6 3 Bergeranthus multiceps 'addoensis' Sondagsrivierpoort 5 3 Bergeranthus multiceps 'artus' 5 10 Bergeranthus scapiger 5 3 Braunsia apiculata Klein Cederberg 5 9 Cephalophyllum alstonii Ceres Karoo 5 22 Cephalophyllum curtophyllum 5 4 Cephalophyllum ebracteatum Lüderitz 5 5 Cephalophyllum loreum SB619 Gifberg 5 4 Cephalophyllum pillansii 5 1 Cephalophyllum pulchrum 5 10 Cephalophyllum rigidum 'aureorubrum' #same? 5 2 Cephalophyllum sp.
    [Show full text]
  • Aizoaceae) for Breeding Purposes
    Characterization of reproductive and cytological features of midday flowers (Aizoaceae) for breeding purposes Von der Naturwissenschaftlichen Fakultät der Gottfried Wilhelm Leibniz Universität Hannover zur Erlangung des Grades Doktor der Gartenbauwissenschaften (Dr. rer. hort.) genehmigte Dissertation von M. Sc. Philipp Braun geboren am 28.01.1985 in Düsseldorf 2016 Referentin: Prof. Dr. rer. hort. Traud Winkelmann Korreferent: Prof. Dr. rer. nat. Thomas Debener Tag der Promotion: 06.07.2016 Abstract Abstract The succulent plant family Aizoaceae (midday flowers), whose members are mainly distributed in southern Africa, offers an enormous diversity of growth forms and flower pigmentations. Moreover, most species are drought tolerant. Despite their high ornamental value, breeding of midday flowers is still in its infancy and only few protected cultivars have been launched onto the market so far. Most likely, this fact can be ascribed to the presence of cross-incompatibilities and to a lack of knowledge on cytological properties and taxonomic relationships, which could facilitate the overcoming of hybridization barriers. These include genome sizes, chromosome numbers and knowledge on physiological mechanisms behind the cross-incompatibilities. Moreover, only little is known about flower-inducing factors and their control during midday flower cultivation. The performed analyses aimed at clarifying these relevant parameters. Genotypes of the genera Cephalophyllum, Lampranthus and Delosperma were analyzed with respect to flower formation. Obligate photoperiodic responses were detected in none of the genotypes. The investigated Lampranthus genotypes formed significantly more flowers at mean daily temperatures of 14 °C than at 20 °C. Conversely, Delosperma tended to form more flowers at 20 °C. Flowering in the investigated Cephalophyllum genotype was not influenced by the chosen temperature regimes.
    [Show full text]
  • Anysberg Nature Reserve & World Heritage Site
    ANYSBERG NATURE RESERVE & WORLD HERITAGE SITE Western Cape, South Africa Protected Area Management Plan 2018 – 2028 DATE APPROVED: 21 February 2018 ANYSBERG NATURE RESE RVE AND WORLD HERITAGE SITE MANAGEMENT PLAN I ANYSBERG NATURE RESERVE & WORLD HERITAGE SITE Western Cape, South Africa Protected Area Management Plan 2018 – 2028 Prepared by Mr Marius Brand, Dr AnneLise Schutte- Vlok & Mr Johan Huisamen CAPENATURE. 2018. Anysberg Nature Reserve & World Heritage Site. Protected Area Management Plan 2018-2028. Unpublished Internal Report, Cape Town, South Africa [Cover page photo: One of the numerous scenic vistas of Anysberg Nature Reserve and World Heritage Site (ANR&WHS) – here showing the mountains of the Grand Canyon sector (Photo: Hans van der Veen). Insert photo: Gibbaeum pubescens (haaibekkies), one of the gems found on ANR&WHS (Photo: Jan & AnneLise Vlok).] ANYSBERG NATURE RESE RVE AND WORLD HERITAGE SITE MANAGEMENT PLAN II The Anysberg Nature Reserve and World Heritage Site (ANR&WHS) comprises the following: Anysberg was first declared a Demarcated Forest in terms of Section 5 of the Forest Act, 1913 (Act 16 of 1913) as amended in Government Gazette 2390 of 20 November 1936 as per Notice 1724 of the same date. Anysberg was again set aside as a Nature Reserve in terms of Section 7 of the Forest Act, 1968 (Act 72 of 1968) in Government Gazette 9231 of 25 May 1984 as per Notice 1050 of the same date. Anysberg Provincial Nature Reserve has been established as a Provincial Nature Reserve in terms of Section 6(1) of the Nature and Environmental Conservation Ordinance, 1974 (Ordinance 19 of 1974), in the Cape of Good Hope Official Gazette 4656 of 17 August 1990 as per Notice 51/1990 of 6 August 1990.
    [Show full text]
  • Federation of European Biological Systematic Societies Abstracts for Posters and Presentations
    Federation of European Biological Systematic Societies Members Sponsors Abstracts for Posters by edited and Presentations Partizipating organizations BioSyst.EU 2017 15–18 August 2017 Gothenburg, Sweden Abstracts for Presentations and Posters edited by International Association for Plant Taxonomy (IAPT) www.iapt-taxon.org Organising Committee (in alphabetical order) MSc. Patrik Cangren Department of Biological and Environmental Sciences, University of Gothenburg Ass.-Prof. Nils Cronberg Department of Biology, Lund University Prof. Mikael Hedrén Department of Biology, Lund University Prof. Ulf Jondelius Swedish Museum of Natural History, Stockholm Prof. Bengt Oxelman Department of Biological and Environmental Sciences, University of Gothenburg Dr. Anja Rautenberg Uppsala County Administrative Board Prof. Catarina Rydin Department of Ecology, Environment and Plant Sciences, Stockholm University Dr. Mikael Thollesson Department of Organismal Biology, Systematic Biology, Uppsala University BioSyst.EU • 15–18 August 2017 • Gothenburg, Sweden Table of Contents CETAF: The Roles of Natural History Collection in Exploring Biodiversity 5 6 10 ForBio:Presentations Taxonomy and Systematics Research in Scandinavia 12 Posters 13 General Session 1 20 Presentations 21 24 GeneralPresentations Session 2 29 Posters 30 General Session 3 33 Presentations 34 GfBS: DNA-barcoding and the Future of Biodiversity Monitoring 38 Presentations 39 43 GfBS:Presentations The Evolution and Diversity of Asexual Organisms 49 Posters 50 54 IOPBS:Presentations Next Generation
    [Show full text]