2 Stručný Přehled Dějin Moderní Pěvecké
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra zpěvu Zpěv Vývoj české pěvecké školy Diplomová práce Autor práce: BcA. Jan Kučera Vedoucí práce: Doc. Mgr. MgA. Monika Holá, Ph.D. Oponent práce: PhDr. Alena Borková Brno 2012 1 Bibliografický záznam KUČERA, Jan. Vývoj české pěvecké školy [The development of the Czech singing school]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra zpěvu, 2012. 50 s. Vedoucí diplomové práce Doc. Mgr. MgA. Monika Holá, Ph.D. Anotace Diplomová práce „Vývoj české pěvecké školy“ pojednává o utváření české pěvecké metody a dále zobrazuje nejpřednější představitele interpretace českého repertoáru v období od konce 19. století do konce první poloviny 20. století. Práce je rozčleněna do tří kapitol, z nichž nejrozsáhlejší je kapitola, zabývající se snahou o definici české pěvecké metody. Annotation The thesis "The Czech singing school" deals with the formation of Czech singing methods and shows the foremost leaders in the interpretation of the Czech repertoire from the 19th century to the end of the first half of the 20th century. The work is divided into three chapters, of which the largest is the chapter dealing with trying to define Czech singing method. Klíčová slova vývoj, Pivoda, Benoni, Otava, Vašek, interpretace Keywords formation, Pivoda, Benoni, Otava, Vašek, interpretation 2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jsem uvedené informační zdroje. V Brně, dne 18. května 2012 BcA. Jan Kučera 3 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí mé diplomové práce, paní doc. Mgr. MgA. Monice Holé, Ph.D. za přínosné a cenné rady při realizaci této práce. Dále bych chtěl poděkovat svému pedagogovi, doc. MgA. Zdeňku Šmukařovi za jeho úvahy o tomto tématu. 4 OBSAH 1 ÚVOD...............................................................................................8 2 STRUČNÝ PŘEHLED DĚJIN PĚVECKÉ PEDAGOGIKY A PRINCIPY JEJÍCH PŘEDSTAVITELŮ..............................................9 2.1. Manuel Garcia ml..................................................................................9 2.2. Německá zpěvní pedagogika...............................................................10 2.2.1. Julius Stockhausen..................................................................10 2.2.2. Friedrich Schmitt.....................................................................11 2.2.3. Bruno Müller-Brunow.............................................................11 2.2.4. MUDr. Paul Bruns-Molar.......................................................12 3 SNAHY O DEFINICI ČESKÉ PĚVECKÉ METODY................................13 3.1. František Pivoda a jeho pedagogická činnost.....................................13 3.1.1. Pivodova metoda.....................................................................15 3.2. Bohumil Benoni a jeho pěvecká škola................................................16 3.2.1. Bohumil Benoni jako pedagog................................................18 3.2.2. Benoniho metodika..................................................................19 3.3. Zdeněk Otava - nejvýznamnější Benoniho žák a pokračovatel..........21 3.3.1. Zdeněk Otava – pedagog........................................................24 3.4. Pěvecká metoda Rudolfa Vaška..........................................................24 3.4.1. Osobnost Rudolfa Vaška..........................................................24 3.4.2. Vaškova kritika české pěvecké pedagogiky..............................26 3.4.3. Vaškova metodika....................................................................28 3.4.3.1. Dechová otázka...........................................................28 3.4.3.2. Vaškovo pojetí dechové otázky.....................................31 3.4.3.3. Výuka Rudolfa Vaška...................................................33 3.4.4. Vaškovi nejvýznamnější žáci....................................................35 3.4.4.1. Ivo Žídek......................................................................35 3.4.4.2. Přemysl Kočí...............................................................37 5 3.4.4.3. Dalibor Jedlička..........................................................39 4 PĚVCI-VZORY INTERPRETACE ČESKÉHO REPERTOÁRU.....................................................................................41 4.1. Josef Lev..............................................................................................41 4.2. Václav Bednář.....................................................................................42 4.3. Marie Podvalová.................................................................................43 4.4. Beno Blachut.......................................................................................44 4.5. Eduard Haken......................................................................................45 5 ZÁVĚR.......................................................................................47 6 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE......................................48 6 Předmluva Za téma své diplomové práce jsem zvolil „Vývoj české pěvecké školy“ . K tomuto tématu mě přivedl hluboký zájem o historii pěveckého umění, zvláště pak pěvecké pedagogiky. Domnívám se, že v době globalizace společnosti je rozšíření povědomí o českém pěveckém umění velmi potřebné a aktuální. O pěveckou metodiku jsem se začal zajímat již od svých studií zpěvu na konzervatoři a to nejen diskuzemi se svými pedagogy (hlavně s p. Jurijem Gorbunovem, p. Václavem Zítkem a dále pak s mým nynějším pedagogem, doc. Zdeňkem Šmukařem). Domnívám se, že každý pěvec pro svůj osobní vývoj potřebuje znát alespoň základy historie pěvecké metodiky. Tyto diskuse a mé teoretické poznání mě také často přivedly k novým podnětům a uvažování nad pěveckou technikou. Pro pěvce je nesmírně cenné i poslouchat vynikající pěvce a analyzovat jejich způsob zpěvu. V této práci bych chtěl především vyzdvihnout jména pedagogů, kteří se snažili definovat českou pěveckou metodu. Chtěl bych zmínit i jména pěvců, kteří formovali české pěvecké umění. 7 1 Úvod Za cíl své diplomové práce jsem si stanovil popsat vývoj české pěvecké školy. V první řadě se budu zabývat vývojem české pěvecké pedagogiky, která není moc zmapována. Vyjmenovat všechny pedagogické směry a pedagogy, kteří se o rozvoj českého pěveckého umění zasloužili je samozřejmě nad rámec možností této práce. Budu tedy vycházet ze spisů a metod pedagogů, kteří důsledně používali termín česká pěvecká metoda. Podle pramenů, které jsem vyhledal, se jedná především o Bohumila Benoniho, Zdeňka Otavu a Rudolfa Vaška. U každého z nich bych chtěl popsat jejich metodu a zmapovat kariéru jejich nejvýznamnějších žáků. Budu přitom studovat metodické spisy, hudební slovníky, monografie a nahrávky. Svou práci budu směřovat do období konce 19. století a první poloviny 20. století, kdy podle mého názoru s postupnou globalizací snahy o vytvoření české pěvecké metody končí. U Rudolfa Vaška bude navíc i delší pojednání o problematice pěveckého dechu, protože Rudolf Vašek učil naprosto jiné principy pěveckého dechu než klasická pěvecká pedagogika. V druhé řadě bych se chtěl zaměřit na nejvýznamnější české pěvce, kteří byli vzorem interpretace českého repertoáru. I v tomto případě jsou cennou pomůckou hudební slovníky, monografie a nahrávky. 8 2 Stručný přehled dějin pěvecké pedagogiky a principy jejich představitelů 2.1. Manuel Garcia ml. Zakladatel moderní hlasové pedagogiky se narodil 17. března 1805 do významné hudební rodiny, původem ze Španělska. Jeho otec, Manuel Garcia st. (1775-1832) byl hudebně všestranně nadanou osobností. Zpěv začal studovat již v raném mládí, proto nebylo divu, že debutoval s velkým úspěchem již v sedmnácti letech. V roce 1811 odjel do Neapole, kde studoval a zdokonaloval se u slavného tenoristy Anzaniho. Díky tomuto jeho krásný tenor získal na zvuku i lehkosti výšek. Gioacchino Rossini, který byl přítomen při Garciově vystoupení v Turíně, komponoval pro něj hlavní tenorový part Norfolka ve své opeře „Alžběta, královna anglická“ i hraběte Almavivu v „Lazebníku sevillském“. Kromě interpretace rossiniovských tenorových partů (mj. i Otella) byl uznávaným mozartovským pěvcem, v jehož operách zpíval i barytonové postavy Dona Giovanniho (Don Giovanni) a Guglielma (Cosi fan tutte). Roku 1819 se usadil v Paříži, odkud až do roku 1828 vyjížděl k pohostinnským představením. Byl také úspěšným skladatelem (podle muzikologa Fetise1 má na svém kontě 43 oper, k nimž si psal i libreta) a hlasovým pedagogem. K jeho nejvýznamnějším žákům patřily i jeho dcery altistky Maria Malibran (1808-1836) a Pauline Viardot (1821-1910), které se řadily k nejlepším zpěvačkám své doby, dále pak první tenorista pařížské opery Adolphe Nourrit (1802-1839). Při tomto rodinném zázemí se dalo očekávat, že i jeho syna čeká velká pěvecká kariéra. Stejně jako jeho sestry začal velmi záhy studovat zpěv u svého otce, ale bohužel i přes všechnu snahu a inteligenci bez valných výsledků. Proto ho jeho otec svěřil do péče slavného altisty Aprileho, ale ani ten nedokázal udělat s Manuelovým průměrným barytonem zázraky. Garcia se sice na scéně newyorské opery představil jako Figaro v Lazebníku sevillském a poté podnikl turné se svým otcem a sestrami, ale již roku 1829 trvale opustil jeviště a dále již jen vyučoval. 1 Francois – Joseph Fetis (1784 – 1871) – významný belgický hudební kritik, muzikolog, skladatel a pedagog. 9 Manuel Garcia ml. je považován za otce moderní pěvecké pedagogiky hlavně díky tomu, že se jako první pedagog snažil uplatnit fyziologii