Masarykova univerzita

Fakulta sportovních studií

Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Technické a taktické aspekty olympijského windsurfingu DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí diplomové práce: Vypracoval: Bc. Petr Kučera PaedDr. Miloš Lukášek, Ph.D. Učitelství pro ZŠ a SŠ

Brno, 2010

- 1 -

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu pouţité literatury.

V Brně dne: podpis …......

- 2 -

Poděkování Na úvod své práce bych chtěl poděkovat panu PaedDr. Milošovi Lukáškovi, Ph.D. vedoucímu práce, za jeho cenné rady a připomínky, které mi pomohly při zpracování této diplomové práce.

- 3 - Obsah:

Úvod………….………………………………………………….……………….7 1 Jachting…………………………………………………………………..…...8 1.1 Historie jachtingu…...…….………………………………………8

1.2 Jachting je sport i ţivotní styl………………………………...... 9

2 Terminologie……………………………….…………………..………….10

2.1 Vybavení………………….……………………………………10

2.2 Plavba a její směry…………………………………………….11

2.3 Vítr a jeho směry....…………………………………………...11

2.4 Třídy závodního windsurfingu…………………………...…..…12

3 Windsurfing……………………………………………………….……….14

3.1 Obecná definice…………………………………………...……..14

3.2 Historie windsurfingu…………………………………………..14

3.3 Vývoj olympijské třídy windsurfingu…………………………...18

4 Olympijská třída RS:X…………………………………………………….28

4.1 Obecná definice třídy……………………………………………28

4.2 Série světového poháru …………………………………………29

4.3 Kritéria pro zařazení do reprezentace v ČR…………………….31

4.4 Systém kvalifikace na OH...…………………………………….33

5 Technické aspekty třídy RS:X…………………………………….….….35

5.1 Plovák…………………………………………………………35

5.2 Oplachtění……………………….………………………...….35

5.3 Sestavení kompletu……………………………………………37

5.4 Trimování plachty ……………………………………………39

5.5 Výstroj na windsurfing ………………………………………40

- 4 - 6 Taktické aspekty třídy RS:X……………………………………………...42

6.1 Úvod do závodního windsurfingu……………………………..42

6.2 Závodní problematika…………………………………………43

6.2.1 Základy závodních pravidel………………………….43

6.2.2 Závodní okruh……………………………………… .45

6.2.3 Organizace závodů………………………… ………. 47

6.2.4 Fyziologické zákl. tréninku, výţiva…...... 49

6.2 .5 Zdravotní aspekty………………………………...... 49

6.3 Faktory ovlivňující taktiku……………………….. ………...50

6.3.1 Působení pevniny…………………………………….50

6.3.2 Znalost počasí ………………………………………. 53

6.4.3 Síla větru a nárazy větru……………………………..56

6.3.4 Vyuţití pravidel jachtingu …………………………..58

6.3.5 Mořské proudy ………………………………………58

6.4 Dovednosti závodníka na vodě……………………………. .60

6.4.1 Start ze břehu…………………………………………61

6.4.2 Řízení plavidla ……………………………………….62

6.4.3 Obraty a kurzy ……………………………………….63

6.4.4 Jízda v trapézu………………………………………..65

6.4.5 Předstartovní a závodní taktika………………………66

- 5 - 7 Modelová situace na vnitrozemské vodě……………………………….68

8 Modelová situace na moři………………………………………………69

Závěr…………………………………………………………….……………....70

Seznam použité literatury………………………………………..……………..71

Resumé

- 6 - Úvod

Windsurfing – sport, který většina lidí řadí mezi adrenalinové, málo známé extrémní sporty, se stává hlavní náplní předloţené práce. Stále se setkáváme s lidmi, kteří vlastně ani přesně nevědí, o který sport se jedná a často ho zaměňují s jachtingem. Proto si myslím, ţe tato práce bude dalším, byť malým krůčkem k jeho prezentaci. Tuto problematiku jsem si zvolil, protoţe uţ více neţ 10 let tento zajímavý sport závodně provozuji. Pro výklad taktiky a techniky je také potřeba nezbytná závodní praxe v tomto sportu. Abychom však nezůstali jen u tématu strohé charakteristiky, zaměříme se na dosud málo probírané technické a taktické aspekty olympijského windsurfingu. Budeme se snaţit přiblíţit vám jednotlivé olympiády, které se na windsurfingu jely a celkovou historii tohoto vodního sportu. V dalších kapitolách se zaměříme na charakteristiky součastné olympijské třídy windsurfingu a budeme se zaobírat problematikou týkající se závodů světového poháru a olympijských her. V kapitole technických aspektů se seznámíme s parametry olympijského kompletu a naučíme se ho sestrojit. Stěţejní kapitolou budou taktické aspekty, kde se budeme zaobírat problematikou spojenou se závoděním, dále probereme faktory, které taktiku ovlivňují a dovednosti jezdce nezbytné k jízdě na windsurfingu. Pro spojení teorie s praxí jsem v poslední řadě uvedl modelové situace, jak by mohl vypadat závod na vnitrozemské vodě a na moři.

- 7 - 1 Jachting

Jachting je sport provozovaný na plachetních lodích hnaných silou větru. Jedná se především o plutí na vodě. Pro nedostatek lepšího názvosloví se hovoří i o jachtingu na zamrzlé vodě – ledním jachtingu. V poslední době se pouţívá přeneseného názvu jachting také pro jiné povrchy jako je písek, popř. pevná zem. (Řezníčková D., 2003)

1.1 Historie jachtingu

Jachting je zajímavý sport. Plavba na plachetní lodi je pravěký vynález, po tisíciletí pouţívaný jako způsob vodní dopravy. Předpokládá se, ţe soutěţení plachetních lodi začalo v Nizozemí někdy v 17. století, odkud brzy postoupilo do Anglie, kde se začaly objevovat první na zakázku zhotovené závodní „jachty“.

V roce 1851, vyzval americký jachetní klub v New Yorku své členy k prvnímu souboji a to vedlo k zaloţení slavné tradice Amerického poháru, nejstarší dodnes existující sportovní soutěţe na světě. První regatu vyhrál domácí klub, který slavnou trofej ubránil aţ do roku 1983, kdy ji získala posádka lodi Australia II. Postupem času se závody jachet, a to nejenom na moři, vyvíjely spolu se zdokonalováním výcviku posádek. (Řezníčková D., 2003)

Jachting je zařazen do programu olympijských her od samého počátku. Při I. olympijských hrách 1896 bouřka znemoţnila výjezd na moře. Od roku 1900 je jachting na programu všech olympijských her s výjimkou roku 1904. První olympijské regaty trpěly malým počtem účastníků a nedokonalostí pravidel. Mezinárodní olympijský výbor měl výhrady k amatérismu účastníků (mnohé posádky byly aţ na kapitána, majitele lodi, profesionálové) a k sportovně technickému a morálnímu faktoru (mnoho prý záleţí na konstrukci lodě a méně na fyzických a morálních schopnostech a vlastnostech sportovců).

(Řezníčková D., 2003)

- 8 - První dny jachtingu

Termíny jachta a jachting se datují od roku 1599, kdy byl v Amsterdamu vydán holandsko-latinský slovník, z holandského slova jaghen, coţ znamená pronásledovat nebo honit. Koncem 16. století slovo jaght označovalo kaţdou lehkou a rychlou loď. První oficiální záznam o pouţití lodě k jachtingu pro zábavu, pochází z 19. dubna 1601. Jednalo se o plavbu nizozemského doktora z Vlissingenu do Londýna.Myšlenka plachtit pro radost vznikla v Holandsku zřejmě proto, ţe tato země byla v 16. a 17. století přední námořní velmocí. ( F.Novotný, 2005 )

První závody

Kdyţ se anglický král Karel II. v roce 1660 vracel z exilu v Holandsku do Anglie, dostal darem 15,8 m dlouhou stotunovou jachtu jménem Mary, která přinutila anglické stavitele o zdokonalení konstrukce svých lodí. V roce 1661 dal král Karel II. vystavět dvě jachty : svoji Catherine a Anne pro svého bratra, vévodu z Yorku, aby 1. října 1661 uskutečnil historicky první oficiálně organizovanou regatu, která vedla z Greenwiche do Gravesendu a zpět. Královští bratři měli sázku o 100 liber. ( F.Novotný, 2005 )

1.2 Jachting je sport i životní styl

Jachting je nejenom sportem, ale i ţivotním stylem, kdy najdete po celém světě tisíce lodí a posádek, které tráví dlouhé měsíce a roky na moři. Přeplavba Atlantiku je dnes relativně běţnou záleţitostí a ročně ji absolvují stovky malých lodí. Jachting je také druh turistiky nebo rekreace a v některých námořních zemích způsob výcviku budoucích námořníků, lodních důstojníků i kapitánů vojenského i obchodního loďstva. (Řezníčková D., 2003)

- 9 - 2 Terminologie

2.1 Vybavení

Prkno – slangový, ale prakticky v češtině jediný pouţívaný termín pro windsurfing , tj.kompletní plavidlo.

Ploutev – nebo také kýlová ploutev je hlavní směrová součást . Zasunuje se do ploutvové skříně do plováku.

Ostruha - směrová součást , pevně vestavěná nebo zasunovatelná do zádi plováku.

Kloub – zajišťuje spojení mezi plachtou a prknem ( gumový ).

Pohonný systém – slouţí pro vyuţití síly větru pro plavbu a její změny. Skládá se ze stěţně, ráhna a plachty.

Poutko - úchyty pro nohy na plováku.

Stěžeň – je nosná součást pohonného systému. Je to flexibilní tyč na níţ se navléká komín plachty. Na spodní část nasedá tzv. patice s gumovým kloubem pro spojení s plovákem.

Ráhno - vypínací a ovládací součást pohonného systému. Je připevněno ke stěţni přibliţně ve výšce ramen.

Plachta - Má v základním provedení tvar sférického trojúhelníku, jehoţ strany jsou vyztuţeny a nazývají se lemy nebo líky. K přednímu lemu je přišit komín, v němţ je otvor pro úchyt ráhna ke stěţni. V rozích plachty jsou kovová oka, pomocí kterých se přichytí provazem ráhno k plachtě. Plachta je vystuţena vodorovnými spirami, které drţí tvar a pevnost. Na plachtě je také označení plavidla, a to znaky třídy, státní příslušnosti a rozpoznávací číslo ( CZE – 15 ).

Lanoví – je převáţně pohyblivé . Patří sem – zvedací lano, úvazek ráhna, trimovaní šňůry, trapézové úvazky a úvazky předního lemu.

- 10 - Zásek - zařízení k rychlému upnutí lana či šňůry.

Trim - uvedení pohonného systému nebo plováku do optimálního stavu vzhledem k větru.

Trapéz - je sedací nebo bederní zařízení na závěs surfera na ráhno. Hák+popruhy+sedák.

Spíra – vodorovné vystuţení plachty, které drţí její tvar a pevnost.

Kembr – zasouvá se do něj spíra v komínku plachty, která přiléhá na stěţeň.

(V.Kovařík, 1980)

2.2 Plavba a její směry

Kurs - směr plavby vzhledem ke směru větru. Kurzy jsou: na zadní vítr, na zadoboční vítr, na boční vítr, předoboční a ostře proti větru.

Křižování – plavba proti větru spojováním kurzů obvykle ostře proti větru.

Kursy na levoboku – směry plavby s úchopem ráhna levou rukou vzadu.

Kursy na pravoboku – směry plavby s úchopem ráhna pravou rukou vzadu.

Stoupání - schopnost překonat vzdálenost ve směru proti větru, je také úhel, který svírá směr plavby proti větru s kolmicí na směr větru.

(V.Kovařík, 1980)

2.3 Vítr a jeho směry

Skutečný vítr – směr a síla větru, která působí na stojící prkno.

Jízdní vítr - směr a síla větru způsobeného pohybem prkna. Má opačný smysl neţ plavba.

Zdánlivý vítr - směr a síla větru, který přímo působí na plachtu. Je vektorový součtem vektorového a jízdního větru.

- 11 - Návětří, návětrný - prostor nebo část obrácená proti větru.

Závětří, závětrný – prostor nebo část obrácená po větru.

Halza - Obrat po větru kdy se plachta prohodí předem.

Réčko - Obrat proti větru kdy se stěţeň obchází předem.

Pumping – zrychlování za pomocí přitahování plachty k sobě.

( V.Kovařík, 1980 )

2.4 Třídy závodního windsurfingu

1, Třída RACEBOARD – Nejvíce zastoupená třída v ČR. Je vybavena 3,8 m dlouhým plovákem s oplachtěním velikosti 9,5 m². Olympijská třída do roku 2004 ( Mistral One Design ). Výrobci: Starboard, F2 , mistral , dříve Lechner.

2, Třída FORMULA - Hodně rozšířená třída v ČR i z řad rekreačních jezdců. Je vybavena 1m širokým , 2,75 m dlouhým plovákem. Závodník si můţe vzít libovolnou velikost plachty vzhledem k síle větru. Materiálově velice náročná třída.

3, Třída FREESTYLE – Tato nová třída, která se vyvinula během konce 90.let 20.století zaţívá velký vzestup hlavně u přímořských států díky zájmu medií a sponzorů. Cílem této třídy je provedení co nejnáročnějších triků za určitý čas. Závodníci mohou předvádět skoky na vlnách nebo různé otočky na rovné hladině. Pouţívají se kratší prkna okolo 2,5 m dlouhé a plachty okolo 4-6 m² velké. Jezdec si typ vybavení můţe zvolit sám vzhledem ke své váze a síle větru.

- 12 - 4, Třída SLALOM - Je velice náročná na větrné podmínky a materiálové vybavení, proto je v ČR méně rozšířená. Závod se jezdí mezi dvěmi bójemi pouze na boční vítr. Start je hromadný a účelem je dojet nejrychleji stanovený počet kol. Závodník si můţe zvolit velikost plachty a typ prkna jak uzná za vhodné. Pouţívají se kratší prkna okolo 2,5 m dlouhé a plachty okolo 4-6 m² velké podobně jako u Freestyle windsurfingu, ale typově a tvarově lehce odlišné.

5, Třída SPEED - Účelem je dosáhnout co nejvyšší rychlosti na volné hladině v aktuální síle větru, který zrovna panuje. Rychlost je měřena radarem z lodi. Závodníci libovolně projíţdějí kolem lodi za účelem pokoření co nejvyšší rychlosti. Důleţité je odhadnout jaké vybavení pouţít do závodu vzhledem k větrným podmínkám.

6, Třída WAVE - Náročná disciplína na větrný revír. Porota ze břehu subjektivně posuzuje provedení triků a hodnotí je body podle náročnosti. Závody se odehrávají v těsné blízkosti břehu, díky velké sledovanosti diváků. Pouţívají se 80-120 litrové prkna a malé plachty okolo 5 m².

7, Třída RS:X - Olympijská třída od roku 2005 pod záštitou asociace ISAF. Tento monotyp vyrábí firma Neilpryde. Jezdí se bez rozdílu vah v kategoriích ţen a muţů na tzv. kursové trati v podobě čtverce.

- 13 - 3 Windsurfing

2.1 Obecná definice

Windsurfing je sport, při kterém jezdec na dva aţ čtyři metry dlouhém prkně vyuţívá pomocí plachty sílu větru k pohybu po vodní hladině. Jedná se v podstatě o spojovací článek surfingu a jachtingu. Na rozdíl od plachetnice je ale stěţeň plachty připevněn k plováku pomocí ohebného kloubu, coţ umoţňuje jezdci téměř libovolnou manipulaci s oplachtěním, a tím i řízení směru plavby ve výtlačné jízdě. Při vyšších rychlostech se plovák dostává do skluzu a je jej moţné řídit pouhým nakláněním podobně jako na skateboardu. V metonymicky přeneseném významu, třebaţe je v rozporu s anglickou etymologií, se v češtině windsurfing někdy (spíše mezi laiky) říká i celému plavidlu, tedy plováku s plachtou.

Windsurfing ale není jen sport. Pro mnoho lidí je i ţivotním stylem a názorem na svět, daným nekonečným obzorem nových záţitků, moţností zlepšování vlastních schopností a pocitem dokonalého spojení s přírodou.

Přestoţe historie windsurfingu nesahá příliš daleko do minulosti, jiţ se stal olympijským sportem a rozvinul se do obrovského mnoţství podob. Windsurfing můţe být vším od pokojného klouzání po hladině, přes rychlostní závody, úţasné freestylové triky, aţ po jízdu s příboji s patnáctimetrovými skoky a dvojitými salty. (Bezdíček J., 1994)

2.2 Historie windsurfingu

Windsurfing spatřil světlo světa v Kalifornii, kdy v letech 1967 aţ 1968 opatřili surfovací prkno stěţněm, ráhnem a trojúhelníkovou plachtou s volným závěsem Jim Drake a Hoyle Schweitzer.

A byl vynalezen windsurfing.

Uplynuly 4 roky, píše se rok 1972 a co se děje u nás ?

- 14 - Gejza Mikoczy z Bratislavy viděl na Balatonu podle jeho domnění vodní lyţi, kde lyţař drţí místo lana za člunem podivně konstruovanou trojúhelníkovou plachtu. Začala honba za informacemi a poté první pokusy o stavbu plováku windsurfingu, vymýšlí se stěţeň, ráhno, plachta a další výbava. V roce 1974 přiváţí Honza Pánek z Holandska kompletní plovák typu TEN CATE. Konečně je tedy moţno začít podle něčeho stavět. Byl sejmut otisk plováku a začíná éra jeho výroby do formy, tzv. dutého prkna - "duťáku". V srpnu roku 1975 pořádá ESKA Cheb na přehradě Jesenice u Chebu první oficiální závod. Stalo se to tehdy 30.8. v 11 hodin a 27 min, kdy zazněl startovní zvonec a dvaatřicet různobarevných plachet, s muţi stojícími na úzkém prkně, drţícími v rukou ráhno, se dalo do pohybu. Byl odstartován první, oficiálně vyhlášený závod ve windsurfingu v tehdejší Československé republice, který vyhrává Stefan Jopyk z Polska. NOE Neratovice připravuje výrobu polystyrénových jader pro výrobu plováku ze skelné tkaniny a epoxydové pryskyřice. Vzhledem k zvýšení počtu závodníků dochází k jejich rozdělení do dvou váhových kategorií, a to do 73 kg (lehká váha) a nad 73 kg (těţká váha). V červnu roku 1980 se rozhodlo, ţe bude windsurfing zařazen v rámci jachetních disciplin na Olympiádu v roce 1984 v Los Angeles v USA. V listopadu na zasedání IYRU byl určen typ plováku pro OH 1984, kterým se stal "WINGLIDER". Na začátku 80. let došlo také k největšímu rozvoji windsurfingu u nás. Počty závodníků na regatách stoupaly řádově na stovky, coţ bylo pořadatelsky a bezpečnostně nezvládnutelné. Proto muselo dojít k omezení počtu závodníků, a tak vznikly výkonnostní třídy. Olympijský rok 1984. Poprvé v historii se na OH objevuje i windsurfing, díky velké popularitě tohoto mladého sportu ve světě. Ale náš závodník na Olympiádě zatím chybí. Rok 1989 znamenal obrovský zlom v tuzemském windsurfingu. S otevřením hranic přišla jednak moţnost bez problémů se zúčastňovat závodů v zahraničí a především moţnost vybavit se kvalitním materiálem renomovaných firem. Ze dne na den byl konec plovákům lepeným v garáţích a plachtám šitým na koleně, jelikoţ domácí kutilové nemohli konkurovat továrním výrobkům. Pro závodní ale i rekreační surfování to mělo dva následky. Tento sport tím výrazně podraţil, coţ znamenalo razantní úbytek závodníků, ale na druhou stranu se profesionální

- 15 - materiál přinášel o hodně lepší záţitky ze surfování a dával šanci poměřit se i se závodníky v zahraničí a především také v zahraničí trénovat. V roce 1989 došlo ještě k jednomu mezníku ve vývoji windsurfigu. Rozhodnutím IYRU byl olympijským plovákem pro rok 1992 v Barcelóně zvolen plovák Lechner společně s celospírovou plachtou o ploše 7,3 m2. K 1. lednu 1991 vznikla Československá windsurfingová asociace a řekl bych, ţe se začíná psát novodobá historie WS u nás. Podle usnesení valné hromady měla ČSWA udělat všechno pro účast našeho windsurfera na olympijských hrách. V roce 1992 se to povedla a Patrik Hrdina se díky 7. místu na ME na olympiádu v Barceloně dostal. Obsadil tenkrát 25. místo, coţ odpovídalo moţnostem závodníka z vnitrozemského státu.Windsurfing se začal díky nadšení a velké snaze jeho příznivců v tomto období těšit i nebývalé přízni sponzorů, coţ bylo do té doby něco neobvyklého. Viceprezident ČWA Honza Kuchař začal organizovat mezi surfery populární HB regaty, coţ byly velmi profesionálně pojaté závody a štědře sponzorsky dotované. Byly to takové zlaté časy českého windsurfingu. V té době také přichází zcela nová koncepce plováku, který se snaţí být velmi univerzální. Má poměrně velký výtlak, tak ţe umoţňuje výtlačnou plavbu, ale protoţe má ploché dno, středová ploutev se dá zcela zaklopit a stěţeň je posuvný, lze ho při silném větru rychle přetrimovat, ţe umoţňuje jízdu ve skluzu. Plovák má i poutka, coţ je pro skluz nepostradatelná věc. Je na svou dobu velmi revoluční a vzbuzuje nadšení závodníků. Nová třída má název Raceboard a plovák typu raceboard od firmy Mistral je v roce 93 určen jako olympijský pro olympiádu v roce 1996. Olympijská třída IMCO byla zavedena i v ČR a v roce 94 se mění názvy tříd, které pouţíváme do dneška. Třída Raceboard ve které jsou plováky typu raceboard s plachtou do 7,5 m2 a třída OK. To je otevřená třída bez omezení typu plováku a velikosti plachty. Je nutno říci, ţe se v té době rozvíjí i třída Funboard, počet závodníků kteří v ní závodí je však nízký vzhledem k nutným velkým investicím do materiálu a rovněţ z důvodu, ţe v ČR je málokdy takový vítr, aby se ve Funboardu dalo závodit. V roce 93 i 94 se však podařilo odjet funboardový slalom a mohl být vyhlášen mistr republiky. Vzniká funboardový reprezentační tým vedený Martinem Sladkým, který vyráţí na závody do zahraničí a sbírá zkušenosti, jelikoţ podmínky na moři se velmi liší od klidných vod našich přehrad. V roce 1995 byly kvůli značnému zájmu závodníků zavedeny váhové kategorie ve třídě Raceoard a to do 75 kg a nad 75 kg.

- 16 - Rok 1993 - novým olympijským plovákem pro OH 1996 v Atlantě byl určen IYRU - Mistral One Design - monotyp. Byla zaloţena organizace IMCO-Česká republika. Rok 1996 – rok OH v Atlantě, jachtaři a Mistral měli své soutěţe v Savannah. V olympijské přípravě ČSJ byli Patrik Hrdina a Pavel Netík. Olympiády se ve třídě Mistral One Design se zúčastnil Patrik Hrdina a skončil na 30. místě.

Nadešel rok 1996 a s ním i letní olympijské hry v Atlantě. V olympijské přípravě byl Patrik Hrdina a Pavel Netík. Olympiády se nakonec zúčastnil Patrik Hrdina a obsadil 30. místo. Na další olympijské hry byl určen opět bez jakékoli změny komplet Mistral One Design. Ten uţ je v té době ale značně zastaralý. Plovák je těţký, plachta nemá moderní střih a oproti moderním plachtám je značně nevýkonná. Nicméně dva roky před olympiádou je sestaveno reprezentační druţstvo, které má za cíl opět účast českého závodníka na OH.

V 2. polovině devadesátých let dochází, řekl bych ke stagnaci závodního windsurfingu. Třída raceboard neláká příliš nových závodníků a to ani ve světě. Hitem jsou samozřejmě funboardy, které poskytují mnohem větší radost z jízdy neţ dlouhá prkna. Ovšem závodění ve třídě funboard vyţaduje díky malé flexibilitě plováků a plachet obrovské mnoţství závodního materiálu, coţ je pro mladé závodníky vesměs finančně naprosto neúnosné. Zároveň s Formulí Windsurfing vzniká ve světě další nová odnoţ windsurfignu a to je freestyle. Ve freestylu předvádějí závodníci různé triky, obraty a skoky v podstatě na hladké vodě bez vln, bezprostředně u břehu, coţ velmi atraktivní pro diváky. Rovněţ náročnost na sílu větru není tak velká jako například u wavu a materiál také není třeba nijak rozsáhlý, stačí jeden plovák a zhruba 3 plachty. Freestyle si získává velmi rychle popularitu a je i velmi mediálně zajímavý. Dá se provozovat stejně jako Formule i na vnitrozemských vodách a závody ve freestylu se také často konají společně s Formulemi. Freestyleři nemají příliš potřebu se organizovat a tak se v ČR dosud závody ve freestylu neuskutečnily.

(Česká windsurfingová asociace – online )

- 17 -

Windsurfing dnes

Windsurfing 21. století zaţil hned několik obrovských změn. V roce 2005 byla schválena nová olympijská třída RS:X a třída ONE DESIGN se loučí po 12 letech s olympijskou scénou. Nová třída RS:X v ČR bohuţel nepřilákala dostatek nových ani stávajících závodníků a tudíţ je olympijský windsurfing lehce na úpadku. Zřejmě za to můţe finanční náročnost sportu a také špatné vnitrozemské podmínky. Nicméně třída RACEBOARD je stále u nás velice populární. S příchodem nových typů plováku a plachet 9,5 m² se závody i na našich vodách zrychlily a stali se více zábavnější. Třída FUNBOARD je také velice populární, ale bohuţel v našich podmínkách odjedou polovinu závodů za sezónu, protoţe potřebují jízdě nejméně 5 m/s. Počet závodníků v těchto třídách je okolo 40 lidí, ale počet stále klesá a věkový průměr roste. Musíme doufat, ţe zájem o windsurfing u nás nadále zůstane, aby tento zajímavý sport postupně nezanikl.

2.3 Vývoj olympijských tříd windsurfingu

Windsurfařský vrchol v olympijské třídě přichází aţ kolem 30ti let. Je to sice fyzicky hodně náročný sport, ale velkou roli hrají zkušenosti, protoţe vítr se stále mění a je potřeba znát přesně taktiku a techniku jízdy v určité síle větru a velikosti vln. Je to nepříliš populární sport a hodně lidí se s tímto slovem nikdy nesetkalo. Je to přece jenom mladý sport, který neprovozuje moc lidí. Tento sport v naší republice dělá závodně pouze kolem 100 lidí. Jsme přece jenom vnitrozemský stát a to se značně odráţí ve výsledcích českého windsurfingu ve světovém měřítku. Není totiţ nad kvalitní trénink na moři, to snad dosvědčí kaţdý profesionální trenér. Nynější základna olympijských surfařů u nás tvoří pouze 3 jezdci. To je jen uţší výběr, jinak tuto třídu u nás provozuje kolem 10lidí a to je malý počet oproti ostatním mořským státům. Na světě je ve stávající olympijské windsurfingové třídě RS:X registrováno do světového poháru okolo 450 závodníků. Nyní rozebereme jednotlivé olympijské hry, které byly zastoupeny windsurfingem.

- 18 - Los Angeles 1984

Windsurfing spolu se synchronizovaným plaváním poprvé zařazen do programu olympijských her. Her v kalifornském Los Angeles se sportovci sovětského bloku – mezi nimi téţ Československa – z rozhodnutí SSSR nezúčastnili. Své sportovce vyslalo pouze Rumunsko. Ačkoliv se jako oficiální důvod bojkotu her uváděly obavy o bezpečnost účastníků a znečištěné ţivotní prostředí, jednalo se o odplatu za bojkot moskevské olympiády. Tudíţ představitel Československého windsurfingu na hrách chybí. Jachting se odehrával na proslulé Long Beach. Olympijským plavidlem windsurfingu byl monotyp winglider (viz. obr. č.1). Tento komplet se skládal z 6.5 m² velké plachty a 3.9m dlouhého, plochého plováku. ( Naučný slovník wikipedia – online )

Závodilo se v těchto sedmi třídách: 1, 470 2, Finn 3, Flying Dutchman 4, Soling 5, Star 6, Tornádo 7, Winglider

(Obrázek č.1)

- 19 -

Medailisté windsurfingu:

Zlato - Stephan VAN DEN BERG Nizozemí Stříbro - Randal scott STEELE USA Bronz - Anthony bruce KENDALL Nový Zéland

Soul 1988

24. letní olympijské hry se uskutečnily v době od 17. září aţ do 2. října 1988 v Soulu v Jiţní Korei. Zúčastnilo se jich 8 465 sportovců ze 159 zemí. Soutěţilo se v 263 disciplínách 27 sportů. Tyto hry v roce 1988 byly bojkotovány Severní Koreou a také Kubou. Jachting se odehrával ve velkém přístavním městě Pusan. ( Naučný slovník wikipedia – online )

Závodilo se v těchto osmi třídách: 1, 470 muţi i ţeny 2, Finn 3, Flying Dutchman 4, Soling 5, Star 6, Tornádo 7, Lechner.

Novým olympijským plavidlem windsurfingu byl monotyp Lechner divize II. Tento komplet disponoval 6.7 m² velkou plachtou a plovákem s kulatým profilem dna. Velkou výhodou tohoto plováku byla jízda proti větru, ale naopak nevýhodou byla jízda na boční a zadní vítr, protoţe udrţet stabilitu na tomto prknu nebylo jednoduché. (viz. obr. č.2)

- 20 -

(Obrázek č.2)

Medailisté windsurfingu:

Zlato - Anthony bruce KENDALL Nový Zéland Stříbro - Jan d. BOERSMAAHO Nizozemské Antily Bronz - Michael william GEBHARDTUSA USA

Barcelona 1992

25. letní olympijské hry se uskutečnily v době od 25. července aţ do 9. srpna 1992 v Barceloně ve Španělsku. Zúčastnilo se jich 9 956 sportovců ze 169 zemí. Soutěţilo se v 286 disciplínách 32 sportů. Jachting se odehrával přímo v Barceloně na moři. Na této olympiádě poprvé startují ţeny ve windsurfingu. ( Naučný slovník wikipedia – online )

Závodilo se v těchto sedmi třídách: 1, 470 muţi i ţeny 2, Finn 3, Flying Dutchman 4, Soling 5, Star 6, Tornádo 7, Lechner muţi a ţeny.

- 21 - Třída Lechner windsurfing prodělala nepatrné změny v designu plachty i plováku, ale největším pokrokem bylo sklápění a vyklápění středové ploutve do plováku. Plachta byla zvětšena na 7.3 m² a opatřena spírami . (viz. obr. č.3) Na těchto hrách byl poprvé viděn zástupce Česko-Slovenského windsurfingu Patrik Hrdina z Prahy, který vybojoval 25.místo.

(Obrázek č.3)

Medailisté windsurfingu:

Zlato - Franck DAVID Francie Stříbro - Michael GEBHARDT USA Bronz - Lars KLEPPICH Austrálie

Atlamta 1996

26. letní olympijské hry se uskutečnily v době od 19. července aţ do 4. srpna 1996 v Atlantě v USA. Zúčastnilo se jich 10 281 sportovců ze 197 zemí. Soutěţilo

- 22 - se v 271 disciplínách. V průběhu volby pořadatelského města se hodně spekulovalo o tom, zda by čest hostit letní olympiádu neměly mít Athény (na počest stoletého výročí prvních novodobých olympijských her). Volba ale nakonec rozhodla pro Atlantu, americké město ve státě Georgia. Jachting se uskutečnil v 500km vzdáleném pobřeţním městě Savannah. Naši republiku opět reprezentoval Patrik Hrdina, který obsadil 30. místo z 46 účastníků. Třída windsurfing byla zastoupena poprvé kompletem One Design (viz. obr.č.4) , který byl oplachtěn 7,4 m² velkou plachtou. Plovák měl ploché dno a měřil 3,76 m. Tento komplet byl ideální univerzální plavidlo, které se dalo pouţít ve všech větrných podmínkách a byl velice kvalitně zpracovaný, tak aby vydrţel náročné mořské podmínky. ( Naučný slovník wikipedia – online )

Závodilo se v těchto osmi třídách: 1, 470 muţi i ţeny 2, Finn 3, Soling 4, Star 5, Tornádo 6, Mistral muţi a ţeny 7, Evropa 8, Laser

( Obrázek č.4 )

Medailisté:

Zlato - Nikolas KAKLAMANAKIS Řecko Stříbro - Carlos ESPíNOLA Argentina Bronz - Gal FRIDMAN Izrael

- 23 -

Sydney 2000

Hry 27. olympiády 2000 se konaly v australském Sydney v září 2000. V Austrálii se olympijské hry konaly podruhé v historii, poprvé po 44 letech od letních olympijských her 1956. Her se zúčastnilo 199 výprav. Jachting se odehrával v samém centru Sydney v tamějším přístavu, kde byl střídavý a velmi slabý vítr díky vysokým budovám. Ve windsurfingu se po kladných odezvách z minulé olympiády opět soutěţilo na plavidle One Design ( viz. obr. č.4 ). Zástupce České republiky bohuţel na hrách chybí. ( Naučný slovník wikipedia – online )

Závodilo se v těchto devíti třídách: 1, 470 muţi i ţeny 2, Finn 3, Soling 4, Star 5, Tornádo 6, Mistral muţi a ţeny 7, Evropa 8, Laser 9, 49er

Medailisté windsurfingu:

Zlato - Christoph SIEBER Rakousko Stříbro - Carlos ESPíNOLA Argentina Bronz - Aaron MCINTOSH Nový Zéland

- 24 - Athény 2004

28. letní olympijské hry 2004 se konaly v řeckých Athénách v srpnu 2004. Účastnilo se jich 10 625 sportovců z 201 zemí světa. Tyto hry byly ve své podstatě unikátní, protoţe tradice olympijských her začala právě ve starověkém Řecku. Nazvěme je příznačně například jako Antické olympijské hry. Tyto hry se poprvé uskutečnily v roku 776 před naším letopočtem a konaly se kaţdé čtyři roky v srpnu nebo v září na počest boha Dia. Slavnostní zahájení proběhlo 13. srpna 2004 a ukončení se konalo 29. srpna 2004. Těchto her se účastnilo 11 099 sportovců z 202 zemí. Z toho 142 českých. Jachting se konal na moři u břehů Athén. Za zmínku stojí stříbrná medaile ( první v historii OH ) Lenky Šmídové ve třídě Evropa. Windsurfing byl jiţ po třetí a naposledy zastoupen třídou One Design (viz. obr.č.4). Českou republiku tehdy reprezentoval Tomáš Malina na 31. místě z 34 účastníků. ( Naučný slovník wikipedia – online )

Závodilo se v těchto devíti třídách: 1, 470 muţi i ţeny 2, Finn 3, Soling 4, Star 5, Tornádo 6, Mistral muţi a ţeny 7, Evropa 8, Laser 9, 49er

Medailisté windsurfingu:

Zlato - Gal FRIDMAN Izrael Stříbro - Nikolas KAKLAMANAKIS Řecko Bronz - Nick DEMPSEY Velká Británie

- 25 -

Peking 2008

29. letní olympijské hry 2008 se konaly v čínském Pekingu od 8. srpna 2008 do 24. srpna 2008. Mezi nově zařazené disciplíny patřila například cyklistická disciplína BMX nebo takzvaný plavecký maratón. Některé nevládní organizace protestovaly proti olympijským hrám, kvůli porušování lidských práv v Číně. Jachting byl pořádán v 700km jiho-východně vzdáleném přímořském velkoměstu Quingdao, které leţí ve velice teplém a znečištěném Ţlutém moři. O nominaci na tyto olympijské hry jsem bojoval s mým spolujezdcem a kamarádem Karlem Lavickým rok před hrami na Novém Zélandu a bohuţel nikdo z nás na nominační kritéria o kousek nedosáhl. V Quingdau jsem byl na předolympijské regatě v roce 2007 a podmínky pro jachting zde byly velice slabé. Teplota zde neklesala pod 35 ° C, vlhkost vzduchu byla vysoká, panovalo 10dnů bezvětří a moře skýtaly silné proudy. Nějak tak se i odehrávala samotná olympiáda, která byla terčem kritiky mnoha jachtařů. Poprvé na těchto hrách byl pouţit k závodu nový monotyp olympijské třídy windsurfingu Neilpryde RS:X ( viz. obr. č. 5 ). ( Naučný slovník wikipedia – online )

Závodilo se v těchto devíti třídách: 1, 470 muţi i ţeny 2, Finn 3, Soling 4, Star 5, Tornádo 6, RS:X muţi a ţeny 7, Laser Radial 8, Laser 9, 49er

- 26 -

( Obrázek č.5 )

Medailisté windsurfingu:

Zlato - Tom ASHLEY Nový Zéland Stříbro - Julien BONTEMPS Francie Bronz - Shahar ZUBARI Izrael

Londýn 2012

30. letní olympijské hry 2012 se budou konat v anglickém Londýně. Zahájení bude 26. července 2012 a ukončení 12. srpna 2012. Windsurfing bude opět zastoupen třídou RS:X a závod se bude odehrávat na jiţním pobřeţí Anglie ve městečku Weymouth. Je to velice větrný region, který ovlivňuje úţina La Mance. Téměř kaţdá předchozí olympiáda se odehrávala ve velice slabém větru a tím nahrávala na úspěch úplně jiným typům závodníků. Byli to lehcí a menší atleti. Teď má velkou šanci i těţší, silovější typ závodníka. Necháme se překvapit. Snad uvidíme nějakého windsurfera zastupovat naši republiku.

- 27 - 4 Olympijská třída RS:X

4.1 Obecná definice třídy

Jedná se o novou olympijskou třídu ve windsurfingu, která se začala vyrábět od roku 2005 a poprvé na OH v Pekingu 2008 byla olympijským plavidlem. Závodníci pouţívali mnoho let komplet Mistral ONE DESIGN, který se výrazně lišil od součastné třídy RS:X. Plno závodníků ukončilo kariéru, protoţe nový styl a technika jízdy jim jednoduše nevyhovovala. Naopak mnoho kvalitních závodníků ihned po OH v Athénách nakoupilo nový komplet a během dvou let opět zářili. . Změny byly provedeny jak v pouţitém materiálu na výrobu, tak v technologii, rozměrech, hmotnosti a tvaru oplachtěného plováku. Finanční náklady se bohuţel zvedly dvojnásobně coţ určitě pár lidí odradilo od tohoto sportu. Komplet stojí 120tisíc a vlastnit jen jeden je značné riziko, protoţe uţ se mi mnohokrát stalo plno nehod, kdy výměna materiálu byla nezbytná. Dále doprava, ubytování atd. na zahraničním závodu není mnohdy levná. Windsurfing je bohuţel sport, který potřebuje určitý obnos, coţ jistě zatracuje mnoho talentů kteří na to zkrátka nemají a to také vysvětluje proč tento sport není tak populární a provozuje ho stále méně lidí.

Rozměry nynějšího závodního setu jsou takové: prkno měří 2.86 m na délku a je o 1m kratší a o 50cm širší oproti tomu předchozímu ONE DESIGN plováku, skládá se ze dvou ploutvý z čehoţ ta zadní je o 30cm delší, plachta o 2.5m2 větší – má 9.5m2 a proto se konečná jízda velmi blíţí ke stylu jízdy fun board u které je úhel stoupání proti větru menší neţ u delšího prkna.

Tudíţ je dráha kterou proti větru jedeme znatelně delší, ale také znatelně rychlejší. Nový typ plováku je schopen od 6m/s síly větru jet kurz proti větru ve skluzu, coţ před tím moţné v této třídě nebylo. Závodění se tím pádem zrychlilo a stalo se tak aspoň pro mě zábavnějším. Pokud vítr klesne pod hranici 6 m/s, komplet RS:X je bohuţel o mnoho pomalejší neţ dlouhý plovák ( RACEBOARD ) v jakémkoli kurzu. To je dáno parametry plováku – tvarem, váhou i oplachtěním.

- 28 - Tato změna přinesla pro někoho spoustu příjemných i nepříjemných změn a zajímavě zamávala se světovým ţebříčkem, coţ poukazuje na adaptabilitu jednotlivých závodníků. Posunula se i ideální váhová hranice ze 70kg na 77kg a to bezesporu otevírá cesty i jiným typům závodníků. Nejlepší jezdci měří přes 185 cm, protoţe páka jakou působí proti odporu plachty je větší. Samozřejmě to platí pouze při silném větru. Naopak při slabém větru mají menší a lehčí závodníci nespornou výhodu.

Váha je jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících výkonnost sportovce. Od toho se samozřejmě odvíjí i forma tréninkové přípravy na suchu, která je převáţně aerobní vzhledem k délce trvání jedné rozjíţďky, která se pohybuje od 40min – 1h. Nejvíce namáhané jsou ramena, předloktí a zádové svalstvo. V samotném závodu je úkolem objet trať vytyčenou bójemi, která se skládá z kurzu proti větru o délce 1-2km, potom z bočního kurzu podobné délky a zadního kurzu. Obvykle se jezdí dvě kola. V zahraničí tato trať z půdorysu vypadá jako čtverec a v ČR jako trojúhelník.

4.2 Série světového poháru RS:X

Je soutěţí několika prestiţních světových závodů na kterých máme moţnost poměřit síly s nejlepšími závodníky současnosti v olympijské třídě. Je zde daleko početnější konkurence neţ na olympijských hrách. Těchto regat se průměrně zúčastní více neţ sto závodníků ze zemí celého světa. Kaţdý rok se koná přibliţně 20 regat v rámci série světového poháru + mistrovství světa a Evropy. Tradičními pořadateli jsou hlavně evropské státy, mimoevropské např. USA, Austrálie, Nový Zéland atd. ( viz. termínová listina 2011 ).

Termínová listina - 2011 Leden 1-5 Bay of Cadiz New Year Regatta Cadiz ESP 12-16 RS:X Asian Windsurfing Championships Singapore SIN 15-17 Alex Caviglia Blue Water Classic Miami USA

- 29 - Únor 2-6 Sail Auckland Auckland NZL 18-20 RS:X North American Windsurfing Championships Cozumel MEX 18-21 New Zealand RS:X National Championships Auckland NZL Březen 16-20 Split Olympic Sailing Week Split CRO Duben 02-09 Trofeo SAR Princess Sofia MAPFRE Palma ESP 22-29 Semaine Olympique Francaise Hyeres FRA Květen 18-22 Athens Eurolymp Week Athens GRE 18-22 Expert Olympic Garda - Eurolymp Riva del Garda ITA 25-29 Delta Lloyd Regatta Medemblik NED Červen 05-11 Skandia Sail For Gold Regatta Weymouth GBR 18-26 Kieler Woche Kiel GER Červenec 7-16 ISAF Youth World Championships Zadar CRO 19-26 RS:X Youth World Windsurfing Championship San Francisco USA Srpen 01-14 London Olympic Games Test Event Weymouth GBR 12-23 Summer Universiade Games Shenzhen CHN Září 10-17 RS:X European Windsurfing Championships Nessebar BUL 16-18 Delta Lloyd Open Dutch Championships Medemblik NED Říjen 23-29 XVI Pan American Games Guadalajara MEX Listopad 4-20 Sail Melbourne - The Asian Pacific Regatta Melbourne AUS Prosinec 3-18 RS:X World windsurfing Championships Perte AUS 4-8 Semana Olimpica Canaria De Vela Gran Canaria ESP ( Mezinárodní jachtařská asociace –online )

- 30 - 4.3 Kritéria pro zařazení do reprezentace v ČR

NOMINAČNÍ PRAVIDLA REPREZENTAČNÍHO DRUŽSTVA ČSJ

I. REPREZENTAČNÍ DRUŢSTVO JE SLOŢENO Z VYBRANÝCH ZÁVODNÍKŮ, ČLENŮ ČESKÉHO SVAZU JACHTINGU, OLYMPIJSKÝCH A PŘÍPRAVNÝCH TŘÍD, KTEŘÍ USILUJÍ O ÚČAST NA OLYMPIJSKÝCH HRÁCH II. ZAŘAZENÍ DO REPREZENTAČNÍHO DRUŢSTVA (DÁLE RD) a) automaticky bude zařazen závodník, který splní výkonnostní kriteria na dané období b) na návrh trenérské rady (členové KVS a trenéři reprezentantů) můţe být zařazena také posádka, která nesplnila kriteria na daný rok z objektivních důvodů (např. zranění) a také ten, o kterém se trenérská rada domnívá, ţe by mohl reálně splnit nominaci na OH c) závodníci mohou být zařazeni do čtyř skupin: RD A, RD B, RD AJUN a RD BJUN d) oslovení kandidáti předají vţdy k 7.11. podklady pro zařazení do RD - rámcový plán do OH, plán na další rok (pololetí) včetně tréninku a trenéra; k 7. 6. plán na druhé pololetí a hodnocení prvního; plán musí splňovat poţadavky stanovené pro daný rok Komisí vrcholového sportu. e) VV ČSJ schválí sloţení RD vţdy na červnovém (pro období červenec aţ prosinec) a listopadovém zasedání (pro období leden aţ červen)

III. POVINNOSTI ČLENŮ RD a) důstojně reprezentovat ČSJ a ČR b) podepsat smlouvu E 30 Budget RD do 15.2. na první část sezóny a do 15.7. na druhou část sezóny a řídit se jejími ustanoveními. ČSJ připraví smlouvy do 7 dnů po schválení rozpočtu Konferencí respektive po schválení RD na červnovém zasedání VV ČSJ. včas zaslat poţadované dokumenty (slovní hodnocení a tabulka s odjetými dny na vodě a doplněnými výsledky závodů) do 7.6. za období leden-červen a do 7.10. za období červenec -září

- 31 - KRITÉRIA PRO ZAŘAZENÍ DO RD

Výkonnostní kriteria jsou zadána, tak aby se během OH kampaně zpřísňovala a RD se postupně zuţovalo na závodníky, kteří se mohou reálně kvalifikovat a uspět na OH. Níţe uvedená kriteria jsou určena pro zařazení do RD A a RD B. Závodníky v juniorských kategoriích navrhuje KVS na základě výsledků z MSJ, MEJ a dalších významných juniorských regat a dále na základě jejich výkonnostního růstu.

1. Kriteria k zařazení do RD v sezóně 3 roky před OH a) účast na nejméně 3 „velkých“ regatách (MS, ME, SP) v roce 4 roky před OH nebo b) účast na posledních OH

2. Kriteria k zařazení do RD v sezóně 2 roky před OH a) účast na nejméně čtyřech z výše zmíněných velkých regat v roce 3 roky před OH, přičemţ nejméně na dvou z nich dosáhnout „upraveného redukovaného pořadí“ nejvýše 100% b) alespoň v jednom z výše uvedených závodů v roce 3 roky před OH dosáhnot „upraveného redukovaného pořadí“, nejvýše 50%. c) dosáhnout na MS v roce 3 roky před OH umístění do 15% startovního pole nebo na ME umístění do 15% startovního pole s vyřazením mimoevropských závodníků

3. Kriteria k zařazení do RD v sezóně 1 rok před OH a) účast na nejméně pěti z výše zmíněných velkých regat v roce 2 roky před OH. b) alespoň v jednom z výše uvedených závodů v roce 2 roky před OH dosáhnout „upraveného redukovaného pořadí“, nejvýše 50%. c) dosáhnout na MS v roce 2 roky před OH umístění do 15% startovního pole nebo na ME umístění do 15% startovního pole s vyřazením mimoevropských závodníků

- 32 - 4. Kriteria k zařazení do RD v roce pořádání OH I. První pololetí a) splnění kvalifikace na OH b) ve třídách jiţ nominovaných, se šancí uspět v nominaci na OH dle „Nominačních kritérií na OH“ c) ve třídách nenominovaných nejméně na dvou z výše zmíněných velkých regat v roce 1 rok před OH dosáhnout „upraveného redukovaného pořadí“, nejvýše 75%.

II. Druhé pololetí - Pouze nominovaní na OH

Pojmem „velká regata“ se rozumí závody MS, ME, SP v OH třídách. ( Český svaz jachtingu –online )

4.4 Systém kvalifikace na OH

Olympijské hry jsou největší sportovní událostí moderní doby. Jsou hrdostí a snem kaţdého profesionálního sportovce. Kvalifikace je jedním z klíčových okamţiků sportovní kariéry, který musíme překonat, abychom okusili chuť olympiády. Ve windsurfingu probíhá kvalifikace rok před OH a v rok konání OH. Z kaţdého státu světa se můţe nominovat pouze jeden nejlepší závodník, který je členem reprezentačního druţstva určitého státu. Počet států, které se v minulosti účastnili olympiády se pohyboval mezi 35-46. Na OH v Londýně 2012 se bude kvalifikovat pouze 33 států. V součastné době provozuje olympijský windsurfing přibliţně 60 států. Mezi státy, které tradičně dominují na OH jsou např. Francie, Polsko, Španělsko, Velká Británie, Izrael, Nový Zéland atd. Jedná se o velké přímořské státy s dobrými podmínkami pro jachting , kvalitní a početnou základnou reprezentujících závodníků. Systém kvalifikace závisí na výkonnosti a výsledcích atleta v nominačních regatách. Těmito podniky jsou mistrovství světa ( dále MS ) a Evropy ( dále ME).

- 33 - Závodník se má šanci kvalifikovat ve třech případech: ( např. Londýn 2012 – 33 států )

1, Rok před olympiádou na MS uspět mezi nejlepšími 12 státy v absolutním pořadí ve výsledcích závodu. ( Nominace prvních 12 nejlepších států )

2, V rok olympiády uspět na MS mezi zbývajícími státy v absolutním pořadí ve výsledcích závodu ( zbývajících 21 z 33 států )

3, Olympijský výbor na má právo vybrat 2-4 státy na tzv. divokou kartu. ( Nejčastěji to bývají exotické země pro zpestření her, ale ubírají tak místo lepším závodníkům, kterým kvalifikace utekla o kousek ).

- 34 - 5 Technické aspekty třídy RS:X

5.1 Plovák

Neilpryde RS:X, délka - 286 cm, šířka - 96 cm, váha - 14 kg , výtlak – 220 litrů, karbonová zadní ploutev – délka 66 cm. Můţe být vybaven aţ sedmi poutky.

Obrázek č.1 – prkno RS:X

5.2 Oplachtění

Plachta - Neilpryde RS:X, velikost – 9,5 m² ( ţenská- 8.5 m² ) , obsahuje 7 laminátových spír (výstuh) a 2 kembry. Váha – 6.1 kg.

Obrázek č.2 – plachta RS:X

- 35 - Stěţeň - RS:X, délka – 520 cm, dvě 100% karbonové části, váha-2.4 kg

Obrázek č.3 – stěţeň RS:X

Ráhno - Neilpryde RS:X, variabilita v délce od 225-265 cm, váha – 3.05 kg, 65% karbon.

Obrázek č.4 – ráhno RS:X

Nástavec a kloub - Neilpryde RS:X

Obrázek č.5 – Nástavec a kloub RS:X

- 36 - Trimování - Výrobci: Harken, Ronstan. Dvě kladky proti sobě, které se umístí pod ráhno na stěţeň a zajišťují trim plachty za jízdy.

Obrázek č.6 – trimování

5.3 Sestavení kompletu

Pro strojení oplachtění potřebujeme vhodnou, nejlépe travnatou plochu, aby se plachta nepodřela. Plachtu vysuneme z obalu a rozvineme tak, aby špička plachty směřovala po větru. Spojíme oba díly stěţně a začneme ho zasouvat ze spodu do komínu plachty. Komín je lukovitě zahnutý, proto zasunutí jde obtíţně a tudíţ je lepší se stěţněm otáčet. Plachta obsahuje dva kembry, které se však zaklapují nakonec, aţ je plachta napnutá. Při zasouvání je proto potřeba trefit se mimo kembry. Po vsunutí stěţně na něj nasadíme nástavec pro nastavení optimální délky stěţně vzhledem k aktuální síle větru. Na stupnici od 24 cm – malý vítr , 26 cm – střední vítr, 28 cm – velký vítr. Dále nasadíme ( navlečeme ) spodním lemem plachty ráhno a připevníme ho pomocí jednoduché kruhové čelisti ( rychloupínací přezky ) ke stěţni a to do výšky ramen jezdce. P upevnění ráhna přejdeme na jeho druhý konec a provlečeme trimování na ráhně okem na bočním lemu plachty. ( Ráhno je také teleskopicky výsuvné stejně jako nástavec a pouţíváme zde stejné hodnoty podle síly větru jako u nástavce ).

- 37 - Po předepnutí plachty na ráhně se přesuneme zpět ke stěţni a začneme těsně pod uchycením ráhna připevňovat trimování na stěţeň pomocí stahovací smyčky. Dolní konec trimování protáhneme nejdříve přes kladku patky a následně do kladky plachty. Takto pokračujeme 3x a končíme v záseku, který je zataven v patě nástavce. V plachtě je integrovaná troj-kladka stejně jako v nástavci, které sniţují sílu potřebnou k vypnutí plachty. Po předepnutí plachty na stěţni i ráhnu můţeme teprve přejít k zaklapnutí kembrů na stěţeň. Pro finální dotaţení plachty je dobré pouţít napínák nebo trapézový hák, protoţe síla kterou musíme vyvinout na dotaţení plachty je značná. Nemusíme se obávat zlomení stěţně, kdyţ plachtu maximálně utahujeme do velkého větru, protoţe jsou vyrobeny s ohledem na tuto zátěţ. Při konečném napnutí by měli být kladky co nejvíce u sebe. Zbylé lanko z trimování se zasouvá zespodu patky dovnitř nástavce. Posledním krokem je upevnění vytahovacího lana k nástavci a vsunutí kloubu do nástavce za pomocí pojistky. Oproti oplachtění je příprava plováku jednoduchá. U nového plováku nejdříve do připravených otvorů ( insertů ) namontujeme šroubovákem poutka. Dále připevníme pomocí šroubů ( mast track ) – pojezd kloubu, stěţně. Dalším krokem je zamontování centrální ploutve pomocí osmi šroubů. Dále zasuneme zadní ostruhu do boxu plováku a shora pomocí dvou šroubů zadní ostruhu dotáhneme. Posledním krokem je spojení plachty a plováku pomocí kloubu a komplet je po odnesení na vodu připraven k jízdě.

Péče o materiál

Údrţba materiálu během sezóny spočívá hlavně v jeho pravidelné kontrole. Materiál je vystaven velkým tlakům, slunečnímu záření, nárazy o vodu apod. Zaměřujeme se především na dopnutí spír, stav pojezdu, potrhání plachty a povrchu ráhna. Trhlinky v plachtě zavčas přelepíme pevnou průhlednou tapetou. Dále musíme pravidelně kontrolovat opotřebení lanek v kladkách a zásecích. Největším nepřítelem plachty je sluneční záření, proto je vhodné plachtu ukládat na stinné místo a zabezpečit ji proti větru. Nejlépe za větší objekty, které tvoří závětří ( auto, dům, lesík atd.). Při poškození plováku pouţíváme rychle- tvrdnoucí tmel ( např. auto-tmel ), který po zaschnutí přebrousíme smirkovým papírem do hladké podoby.

- 38 - 5.4 Trimování kompletu

Trimování je vlastně optimální nastavení, sladění regulačních prvků windsurfingového kompletu tak, aby bylo moţno dosáhnout maximálního vyuţití jeho potenciálu pro daný účel, v daném prostředí a s daným jezdcem. Na jízdu plováku, zejména pak na jeho rychlost a potaţmo nástup do skluzu mají vliv tyto faktory : Typ, výtlak, šířka a hmotnost vybavení, hmotnost a síla jezdce, pumping jezdce, velikost a typ plachty, trimování plachty, nastavení trapézových úvazků, pozice kloubu v prkně. ( Štumbauer J., 2005 )

U olympijského windsurfingu jsou tyto faktory pouze tři a to hmotnost jezdce, jeho úsilí ( pumping ) a trim plachty. Důvod je jednoduchý, protoţe kaţdý pouţívá stejné vybavení, takţe úspěch závodníka je čistě v jeho připravenosti. Jednoduše se tím zamezí spekulacím, jaký kdo pouţil materiál a proč.

Trimování plachty spočívá v dostatečném vypnutí ve stěţni a ráhně vzhledem k aktuální síle a poryvovosti větru. Plachta RS:X je moderní twistová plachta, která je konstrukcí uzpůsobena do všech větrných spekter, protoţe závody jsou vţdy větrně velice rozmanité. ( Větrná hranice závodů je 2-18 m/s ). Trimování začíná nastavením odpovídajících hodnot na nástavci a ráhnu vzhledem k síle větru. ( viz. 5.3 sestavení kompletu). Do slabého větru potřebujeme, aby plachta měla hlubší profil a těţiště tahu blíţe ke stěţni. Proto je plachta opatřena kembry pro její lepší prohnutí, vyboulení. Jednoduše je plachta hodně povolená na stěţni i na ráhně. Čím více vítr sílí, tím více tyto dva konce dotahujeme abychom zmenšovali účinnou plochu plachty. Při utahování zejména na stěţni si můţeme všimnout jak plachta postupně přechází do zkrutu ( twistu ) a většího ohnutí stěţně. Tímto otevírá horní lem plachty a zmenšuje tak svoji účinnou plochu tahu. Z původních 9,5 m² můţe při maximálním napnutí vypustit aţ 3 m². Tuto vynikající vlastnost plachty ocení závodník při větru nad 8-10 m/s, protoţe nemůţe pouţít v závodu jinou ( menší ) plachtu. V tomto tkví smysl a krása olympijského windsurfingu, protoţe kaţdá závodník má úplně stejné podmínky.

- 39 -

5.5 Výstroj na windsurfing

Výstroj zajišťuje jezdci během závodu ochranu proti nepříznivým vnějším vlivům a napomáhá mu k samotné jízdě. K výstroji pouţívané při windsurfingu v závislosti na vnějších podmínkách patří trapéz, neoprénové obleky a boty, rukavice, čepice nebo kukla, sluneční brýle. Trapéz je prakticky nejdůleţitější součást výstroje závodníka. V jachtingu se sedací trapéz pouţíval dávno před vznikem windsurfingu k vyváţení malých dvou-posádkových plachetnic. Havajští surfaři však v roce 1976 přišli s jiným typem tzv. hrudním trapézem , který měl vysoko hák a snáze se s ním manipulovalo. Záhy se ukázalo, ţe má tento typ více nevýhod a to např. přetěţování páteře, posouvání háku vzhůru a nemoţnost pouţití plovací vesty. Tyto nevýhody vedly k postupnému sniţování pozice háku. Přes bederní, sedací s vysoko poloţeným hákem, se dospělo aţ k úplnému sedacímu trapézu. Ve třídě RS:X téměř všichni závodníci pouţívají sedací trapéz, ale v jiných disciplínách jako např. wave nebo freestyle se pouţívá bederní trapéz, protoţe nabízí větší volnost pohybu při manévrech, lépe s nimi můţeme reagovat na vlny a poryvy větru, snadněji se zahákneme a vyhákneme. Naproti tomu je síla plachty přenášena výše na našem těle a páteř je více namáhána. Také naše pozice bude více nad plovákem a je obtíţnější plachtu ideálně dovřít. Hlavní důvod, proč všichni závodníci v olympijské třídě pouţívají sedací trapéz je, ţe jim dokáţí vyvinout větší tah a to prakticky v těţišti těla. Také jim umoţňuje vyvaţovat plachty velkých rozměrů po dlouhou dobu bez větších obtíţí, coţ 9,5 m² bezesporu je. Naše pozice je více mimo plovák, snáze a lépe můţeme zatáhnout plachtu a dosáhnout tak vyšší rychlosti.. ( Štumbauer J., 2005 )

Plovací vesta je v olympijském windsurfingu nepovinnou výbavou jezdce. Pouze při nepříznivých podmínkách (silný vítr) rozhodčí na startovní lodi můţe vyvěsit vlajku Y, která znamená povinné záchranné vesty. Důvodem, proč není povinná vesta je zřejmě fakt, ţe v olympijském windsurfingu je závodník stále někým sledován. Téměř kaţdý jezdec má svého trenéra s doprovodným člunem, který stále monitoruje jízdu svého svěřence a je schopen ihned zakročit při potíţích. Dalším důvodem jsou také stíţnosti jezdců, kteří tvrdí, ţe vesty je při

- 40 - pumpingu omezují v pohybu. Pouţití záchranné vesty však nechci v ţádném případě podceňovat, naopak bych ji doporučil kaţdému jezdci, protoţe nejednou zachránila ţivot. Mnohokrát se stalo, ţe při jízdě v silném větru se komplet rozpojil, prkno uplavalo a jezdec zůstal pouze s plachto, která se za chvíli potopila. Stejně tak při nekontrolovatelném pádu můţe oplachtění jezdce udeřit do hlavy a omráčit ho. ( Štumbauer J., 2005 )

Neoprénový oblek je neodmyslitelnou součástí surfaře, která nám poskytuje potřebnou ochranu před chladem. Kromě surfování za slabého větru a slunečných podmínek neoprén vţdy rádi oceníme. Za silných větrných podmínek i kdyţ je teplo, je dobré mít neoprén aspoň s krátkými rukávy, protoţe chlad se na větru násobí. V neposlední řadě můţe ochránit jezdce před oděrkami z pádu na drsné prkno a také ve vodě zvětší náš vztlak. Typů neoprénových obleků je na trhu spousta, proto je dobré mít více variant do všech spekter větru. Jelikoţ během závodu, který trvá nejméně 40 min vynaloţí jezdec spoustu práce, je dobré odhadnou co si obléknout. Nejhorší je, kdyţ se na moři změní podmínky během chvíle a vy jste buďto navlečený, nebo naopak oblečení díky bouřce nutně potřebujete. Většina závodníků pouţívá tzv. LongJohn , který má dlouhé nohavice na nohou a nahoře pouze pásky přes ramena, aby byl volný horní pletenec k pumpingu. Podle potřeby pak kombinujeme s likrovým tričkem. Nejnovější typy neoprénů se vyrábějí tlusté 3mm , jsou vyrobeny na bázi titanu a mívají i vnitřní froté podšívky. Výchozími faktory pro výběr kvalitního neoprénu jsou váha, optimální těsnost, vnitřní komfort, pohyblivost v něm a pro některé design. ( Štumbauer J., 2005 )

Neoprénové boty jsou další součástí výbavy jezdce. Je zde sice mnoho jezdců, kteří v létě boty vůbec nepouţívají, ale jejich pouţívání není někdy od věci. Po delším závodění či tréninku se nevyhneme oděrkám na šlapkách. Nohy jsou také velice citlivé na prochlazení, proto jsou také kotníčkové typy s těsnícím zipem.

Rukavice a kukla se pouţívají pouze při nejextrémnějších podmínkách, ale i tak mnoho závodníků odmítá rukavice díky špatnému úchopu ráhna. Ve slunečných podmínkách se často pouţívá kšiltovka jako ochrana před úpalem.

- 41 - 6 Taktické aspekty třídy RS:X

6.1 Úvod do závodního windsurfingu

Není lepší cesty, jak se dobře naučit ovládat plavidla s pohonem větru a dále vylepšovat své dovednosti, neţ soupeřit s jinými loděmi, závodit se soupeři ve stejné lodní třídě. Závodění vás rychle naučí dobrému ovládání prkna i při jeho sloţitosti a také se naučíte, jak seřídit svůj komplet pro širokou škálu větrných podmínek. Cesta závodníka začíná přihlášením do klubu, který lodní třídu o kterou máme zájem provozuje. Tím je nám vystavena registrační závodní licence a můţeme se s chutí pustit do závodnického řemesla.

Nejlepší příleţitostí k setkání s jachtaři pro rozvoj dovedností je aktivní členství v jachetním klubu. Klub obvykle pořádá závody pro více lodních tříd a mívá i hendikepované závody, kterých se mohou zúčastnit lodě ostatních, méně rozvinutých tříd. Jachetní kluby mívají sekce pro mládeţ, které organizují trénování, kurzy a závody pro nové i stávající členy. Kaţdý dobrý jachtař začínal v nějakém klubu a postupem času se dostal aţ na mezinárodní úroveň. Postupně procházel od úspěchů v klubové flotile, přes vítězství v regionálních a pohárových soutěţích aţ po zařazení do reprezentačního druţstva.

Jak začít se závoděním

Závodění je organizováno jachetními kluby na místní úrovni a asociacemi lodních tříd na úrovni národní nebo mezinárodní. Na úrovni klubu má obvykle kaţdá flotila svého kapitána, který vydává termínovou listinu závodů a obvykle je zkušeným kormidelníkem ve své třídě. On je dobrým začátkem, jestliţe začínáte hledat nové rady a zkušenosti do závodění. Téměř vţdy zjistíte, ţe ostatní členové vítají nově příchozí a rádi vám pomohou při vašem startu. Máte- li ambice dosáhnout vrcholu při závodění na oplachtěném plavidle, měli byste si zvolit jednu z uznávaných olympijských tříd a být připraveni na dlouhou, tvrdou, drahou a náročnou cestu vzhůru k vrcholovému sportu. Jestliţe však vaše ambice nejdou dále neţ k dosaţení úrovně dobrého klubového závodníka nebo člena

- 42 - národního druţstva, máte moţnost širšího výběru typu plavidla. Výběr je poměrně široký, můţete se rozhodnout podle toho co je vám blízké - taktické závodění, rychlost, více posádková plavba, nebo dáte přednost jedno-posádkové lodi. ( Sleight S., 2002 )

6.2 Závodní problematika

6.2.1 Základy závodních pravidel

Kaţdé 3-4 roky vychází na stránkách Českého svazu jachtingu (ČSJ) inovované znění závodních pravidel, které by měl kaţdý závodník trochu ovládat, nebo aspoň umět v pravidlech dobře listovat. Základem sportovního chování je, ţe kdyţ závodníci poruší pravidlo, tak bez prodlení přijmou trest, kterým můţe být vzdání. V této době jsou závodní pravidla jachtingu v úplné, tj. 278 stránkové česko-anglické formě k nahlédnutí právě na stránkách ČSJ na internetové adrese : http://www.sailing.cz/dokumenty.php?detail=34 Jsou platné od roku 2009-12 a jsou závazné pro všechny registrované jachtaře světa. Nyní bych rád podle osnovy závodních pravidel udělal stručný souhrn a vyloţení jednotlivých pravidel.

STRUČNÝ SOUHRN ZÁVODNÍCH PRAVIDEL JACHTINGU

ZNAMENÍ ZÁVODU – tato část obsahuje nejdůleţitější přehled vlajek, které jsou spojené s řízením závodu. ZÁKLADNÍ PRINCIP - pojednává o sportovním chování a základních pravidlech. ČÁST 1 – ZÁKLADNÍ PRAVIDLA – jsou zde kapitoly o bezpečnosti, čestném plachtění a antidopingu. ČÁST 2 – POTKÁVÁNÍ LODÍ – je zde probírány situace dávání přednosti dvou a více plavidel, které jsou na různých kurzech, při manévrování a u bójí. ( Základní pravidlo – levobok má přednost )

- 43 - ČÁST 3 – ŘÍZENÍ ZÁVODU - tato část obsahuje kapitoly o startování závodu, o jeho řízení a pouţití vlajek během závodu. ČÁST 4 – DALŠÍ POŢADAVKY PŘI ZÁVODĚNÍ – coţ jsou záchranné prostředky a vybavení, které závodník musí pouţívat při závodu. Dále řešení trestu v okamţiku incidentu a další. ČÁST 5 – PROTESTY, NÁPRAVA, PROJEDNÁVÁNí, HRUBÉ JEDNÁNí A ODVOLÁNí ČÁST 6 – PŘIHLÁŠENÍ A KVALIFIKACE – řeší se zde přihláška do závodu, vyloučení závodníků - diskvalifikace, identifikace na plachtách, reklama a kvalifikace. ČÁST 7 – ORGANIZACE ZÁVODU – Tato kapitola stanovuje jakými pravidly či plachetními směrnicemi se musí řídit závodní komise, pořadatel závodu a protestní komise. DODATEK A – BODOVÁNÍ – udělování bodů za odjeté rozjíţďky. DODATEK B – ZÁVODNÍ PRAVIDLA PRO WINDSURFING - Windsurfingové závody musejí být plachtěny podle Závodních pravidel jachtingu, jak jsou změněna tímto dodatkem. Pojem „loď“ kdekoliv v závodních pravidlech znamená „plovák“ nebo „loď“, jak je přiměřené. Pouze dvě pravidla jsou výjimkou: windsurfing se můţe dotýkat bójek a jezdec můţe pouţívat pumping. DODATEK C – Závodní pravidla souboje (MATCH RACING) – je zde terminologie a změny oproti normálním pravidlům jachtingu. DODATEK D – PRAVIDLA PRO ZÁVOD DRUŢSTEV – jde o tzv. Team racing kdy proti sobě jedou 4 členná druţstva v jednom závodu a smějí taktizovat v rámci pravidel team racingu. DODATEK E – ZÁVODNÍ PRAVIDLA PRO RÁDIEM ŘÍZENÉ LODĚ DODATEK F – PROCEDURY PRO ODVOLÁNÍ A ŢÁDOSTI DODATEK G – IDENTIFIKACE NA PLACHTÁCH – zabývá se označení na plachtě např. CZE – 15, ISR – 10, ITA – 22 atd. Je zde přehled všech států světa ve zkratkách.

- 44 - DODATEK H – VÁŢENÍ ODĚVU A VÝSTROJE DODATEK J – VYPSÁNÍ ZÁVODU A PLACHETNÍ SMĚRNICE – obsahuje obsah vypsání závodu a směrnice, které o vypsání hovoří. DODATEK K – PRŮVODCE VYPSÁNÍM ZÁVODU DODATEK L – PRŮVODCE PLACHETNÍMI SMĚRNICEMI DODATEK M – DOPORUČENÍ PRO PROTESTNÍ KOMISI DODATEK N – MEZINÁRODNÍ JURY – její sloţení, jmenování a organizace. DODATEK P – Speciální postupy pro pravidlo 42 – tresty a signalizace. Je zde k nahlédnutí protestní formulář. DEFINICE - různé definice týkající se jachtařské terminologie. ( Český svaz jachtingu –online )

6.2.2 Závodní okruh

Olympijskou tratí je tzv. trapezoid, který vystřídal v roce 2004 olympijský trojúhelník. Trapezoid je taktéţ pouţíván ve všech světových pohárech třídy RS:X i v ostatních olympijských třídách jachtingu. Je tomu tak, protoţe na tomto typu okruhu jsou schopny závodit dvě skupiny zároveň na rozdíl od trojúhelníku. Např. při počtu startujících 100 se startovní pole rozdělí na dvě skupiny po 50 a jedna skupina jezdí vnitřní okruh a druhá vnější. Z hlediska hromadných startů a jízdy je tento způsob pro závodníky lepší. Start a cíl jsou většinou vytyčeny jednou lodí (kde se nachází závodní komise) a jednou bójí nebo člunem. Startovní čára musí být v kolmici na směr větru. Trať bývá vytyčena bójemi stejných barev, které jsou označeny čísly a mají velikost nejméně 1m do výšky a 0,5m do šířky. Trapezoid rozlišujeme vnitřní a vnější ( viz. obrázek č.1 a 2 ). Na tuzemských závodech se stále jezdí trať ve tvaru trojúhelníku.

- 45 - Vnitřní trapezoid

( obrázek č.1 )

Vnější trapezoid

( obrázek č.2 )

- 46 - 6.2.3 Organizace závodů

Závody mezinárodního charakteru tzv. regaty jsou nejčastěji organizované v dobrém větrném revíru na moři. I tak se můţe stát, ţe polovinu závodů vůbec nefouká nebo fouká jen lehce. Regaty trvají nejméně 6 dní a významnější podniky jako MS, ME a OH trvají aţ 14 dní. Nejčastěji bývá regata vypsána na 12 rozjíţděk a denně se můţou odjet jenom 2 rozjíţďky. Kdyţ nějaký den nefouká a závod se nekoná, můţou se jet aţ 3 rozjíţďky za den. Nejpozději den před regatou je potřeba se na místě konání přihlásit, zaplatit startovné a nechat si proměřit materiál. Většina velkých regat poţaduje před-registraci na internetových stránkách nejméně měsíc předem z organizačních důvodů. Samotná rozjíţďka se skládá z asi dvouhodinové před-přípravy závodníka na břehu. Před vyjetím na vodu je potřeba zhodnotit jaké je počasí pro optimální volbu neorénu. Dobré je také znát denní předpověď počasí, abychom věděli jaké změny během závodu mohou nastat. Dále nás čeká příprava materiálu a jeho nastavení do stávajících větrných podmínek. Na vodu je potřeba jít nejméně půl hodiny předem, protoţe závodní okruh bývá aţ 10km vzdálený od pobřeţí, aby byli lepší větrné podmínky. Startovní procedura začíná jedním zahoukáním ze startovní lodě a to 5 minut před startem. Následuje vyzývací 4 minutové znamení a potom 1 minutové. Závodníci jsou seřazeni na startovní čáře a čekají na startovní výstřel. Pokud závodník přetne startovní čáru před výstřelem, musí objet její dva konce a odstartovat znovu. Po startu následuje výše zmíněný okruh zvaný trapezoid. První kurz proti větru bývá dlouhý přibliţně 1-3 km vzhledem k větrným podmínkám. Čím více fouká, tím delší je okruh. Rozjíţďka trvá přibliţně 40-50 min tudíţ je potřeba být dobře fyzicky připraven. Mezi rozjíţďkami bývá pauza asi 20 minut, aby si mohli závodníci odpočinout a napít se na svých podpůrných člunech. Po dokončení závodu následuje cesta na břeh a poklizení materiálu nejčastěji do velkých stanů, které zajišťuje pořadatel. Takto nějak vypadá celý závodní týden a někdy poslední dva dny dokáţí opravdu bolet. Nejvíce je namáháno předloktí, dlaně a zádové svalstvo. Těţko říct co je namáhavější, jestli pumping v malém větru, nebo zápolení se silným větrem.

- 47 - Ukázka organizační struktury OH v Pekingu 2008

( Mezinárodní jachtařská asociace –online )

- 48 - 6.2.4 Fyziologické základy tréninku, výživa

Windsurfing je silově-vytrvalostní sport, který zapojuje nejvíce svalstvo zad, předloktí a ramen. Na souši trénujeme vytrvalost jako v jachtingu kontinuálním během na vzdálenost 3-6 km, nejlépe l-2x týdně. Silový trénink (2x50 min týdně v zimním období) má většinou podobu kruhového tréninku. Trénujeme sílu různých svalových skupin. V sezóně je nejlepším tréninkem samotné surfování. Testujeme hlavně spiroergometrické a silové schopnosti surfařů. Strava surfaře musí být pestrá s převahou cukrů, které by měly tvořit 60-70 % energetického příjmu, coţ představuje u osoby s hmotností 70 kg příjem asi 600 g sacharidů za den. Ztráty tekutin hlavně v horkých dnech je dobré nahradit ihned po výkonu. Doporučují se sladké iontové nápoje, co nejdříve po výkonu vzhledem k úpravě hydratace a časného obnovení zásob glykogenu. (P.Šrámek, 1995)

6.2.5 Zdravotní aspekty

Rekreační windsurfing je sport všestranný a rovnoměrně zatěţující celý organismus. Pouze při závodě dochází k přetěţování horních a dolních končetin. K přetěţování páteře dochází vţdy. Surfování v silném větru zatěţuje značně svalstvo statickou silou. Stoupá při něm krevní tlak, coţ můţe za určitých okolností přitíţit srdečně-cévnímu systému. Doporučujeme proto, aby se všichni surfaři nad 35 let nechali vyšetřit absolvováním zátěţového testu. Windsurfing můţe vést bez dobrého zdravotního stavu a fyzické zdatnosti k neštěstí i na malých vodních plochách. Při silném větru dochází k velkému poklesu teploty těla. Svalovou prací produkované teplo ji jiţ neudrţí na poţadované výši. Podchlazení vznikne najednou a rychle. V prevenci jsou rozhodující dobrá obuv, oblečení a správný odhad délky pobytu na vodě. Velké riziko přináší delší vystavení přímému UV záření. Vedle pokrývky hlavy a slunečních brýlí je nutné přizpůsobit ostatní oblečení zevní teplotě (triko, neoprén). (P.Šrámek, 1995)

- 49 - 6.3 Faktory ovlivňující taktiku

Jedná se o faktory na základě kterých se jezdec rozhoduje před a během závodu jakou taktiku zvolí v průběhu závodu.

6.3.1 Působení pevniny

Pro předvídání počasí je velkou pomocí znalost globálních povětrnostních jevů, níţí a výší, ale při plavbě podél pobřeţí nebo ve vnitrozemí je také třeba vědět, jak počasí ovlivňuje pevnina. Na otevřeném moři budeme plachtit na větru, který určuje nejbliţší tlakový útvar, v blízkosti pevniny budou místní podmínky ovlivňovat jeho působení a přispívat k lokálním změnám počasí. ( Sleight S., 2002 )

Pevnina a počasí

Pevnina ovlivňuje počasí mnoha způsoby. Denní změny, denní a noční pobřeţní bríza, jsou ovlivňovány výstupnými proudy vzduchu nad pobřeţím nebo mořem. Nejsilnější je tento vliv v létě za jasné oblohy, kdy se zemský povrch ohřívá a ochlazuje daleko rychleji. ( Sleight S., 2002 )

Pevnina a teplo

Vzduch není ohříván sluncem, ale hlavně mořem a pevninou, nad kterou se pohybuje. Pevnina jej zahřívá mnohem rychleji a různé hodnoty ohřevu a ochlazování vykazují i rozdílné povrchy. Schopnost příjmu a vyzařování tepla určuje utváření a charakter krajiny. Plochá pobřeţí a pole se po ránu ohřívají velice rychle a nad nimi se pak tvoří rozsáhlé výstupové proudy. Strmé svahy a údolí zůstávají chladnější, zatímco velké městské aglomerace se ohřívají výrazně. ( Sleight S., 2002 )

- 50 - Pevnina a vítr

Pevnina můţe měnit směr a sílu větru. Vítr vanoucí pod ostrým úhlem ke strmému, vysokému břehu se bude stáčet podél pobřeţí. Také říční údolí odklánějí vítr vzhůru nebo dolů údolím. Pokud ovšem vane vítr přímo k pobřeţí nebo od něj, setrvává ve směru kolmém vůči břehu. Vítr vanoucí nad pevninou je zpomalován zvýšeným povrchovým třením. Vítr vanoucí z moře na pevninu můţe být na pobřeţí silný, ale jiţ po několika kilometrech nad pevninou bude jeho rychlost niţší. Naopak vítr vanoucí z pevniny na moře svou rychlost zvýší. Toto je potřeba vzít v úvahu kdyţ při přípravě plavby, kdyţ trimujeme plachtu a odhadujeme sílu větru na moři. ( Sleight S., 2002 )

Větrné stíny

Při plavbě podél břehu je dobré se vyhýbat větrným stínům ( oblasti s omezenou rychlostí větru ). Na otevřeném moři se setkáte s větrnými stíny v závětrné straně velkých ostrovů. U pobřeţí zase hrají roli výška břehu, zalesnění, vysoké budovy. Tyto faktory mohou vyvolat místní poryvy větru stejně jako bezvětří či větrné víry. Účastníci regat na vnitrozemských vodách musejí obzvláště věnovat pozornost větrným stínům a mikroklimatickým poruchám, způsobeným lokálním ohřevem a výstupovými proudy. ( Sleight S., 2002 )

Typy větrů - Denní bríza

Jedním z nejnápadnějších jevů vyvolaných lokálním ohřevem je pobřeţní bríza, spojená se stálým letním počasím. Kdyţ se pevnina při pobřeţí zahřeje ranním sluncem, vznikají nad ní velké výstupové proudy. Nad pevninou zahřívaný vzduch stoupá a tlak vzduchu klesá. Relativně chladný vzduch nad vodní hladinou proudí od oblasti niţšího tlaku a nahrazuje stoupající vzduch. Denní bríza vane kolmo k linii pobřeţí, ale je ovlivňována kaţdým gradientním větrem ( vítr způsobený tlakovými systémy ). Jestliţe vane taká k pobřeţí, spojí

- 51 - se s denní brízou a vítr uprostřed zesílí. Kdyţ vane od pobřeţí, oba se vzájemně ruší a výsledkem je slabý vítr nebo bezvětří. Výskyt kup ( cumulů ) podél linie pobřeţí bezpečně signalizuje vývoj denní brízy. I kdyţ den začíná oblohou bez oblaků a bezvětřím, můţe díky denní bríze vát po poledni k pobřeţí svěţí vítr. K večeru s ochlazováním pobřeţí bríza slábne. ( Kopáček J., 2005 )

Noční bríza

Za jasné noci se země rychle ochlazuje, zatímco voda si svoji teplotu drţí. Ochlazený vzduch nad pevninou klesá a tlak vzduchu roste, relativně teplý vzduch nad mořem stoupá. Opět se vytváří výstupný proud, ale tentokrát vane vítr z pevniny na vodu. Noční bríza bývá obvykle slabší neţ denní, ale můţe se projevovat do desítek kilometrů na moři. ( Kopáček J., 2005 )

( Obrázek č.1 – Denní a noční bríza )

- 52 - Slapový vítr

Vzduchové proudy klesající z hor jsou známé jako slapový ( katabatický ) vítr. Setkáme se s ním v blízkosti hornatého pobřeţí, kde studený, těţký vzduch stéká po úbočí a způsobuje vítr vanoucí na vodu. Obvykle se objevuje v noci a brzy ráno. ( Kopáček J., 2005 )

6.3.2 Znalost počasí

Počasí je jedním z přírodních úkazů, které vzbuzují bázeň i úctu. Od lehké brízy k hurikánům, od jarních deštíků k monzunům – ovlivňuje vše, co činíme, a přesto je nedokáţeme ovládnout. Nikdo není tak závislí na počasí jako plavec- námořník, protoţe bez větru nemůţe plachtit, a kdyţ je větru příliš, stává se plavba nebezpečnou. Porozumění systémů počasí, jejich příčinám a důsledkům tvoří hlavní část všech dovedností jachtaře.

Počasí se týká relativně nízké vrstvy atmosféry, nazývané troposféra. Její výška dosahuje okolo 16 km nad povrchem země na rovníku a postupně se zmenšuje na polovinu na pólech. Kdyţ slunce ohřívá zemský povrch, je část tepla předávána vzduchu nad ním. Tento efekt je větší na rovníku a niţší na pólech. Teplý vzduch stoupá a studený klesá a to je příčinou vertikálního pohybu vzduchových hmot, způsobující změny tlaku vzduchu. Tyto pohyby a změny tlaku převádějí nadměrné teplo z rovníku směrem k pólům , stabilizují globální teploty a zabraňují progresivnímu oteplování na rovníku a progresivnímu ochlazování na pólech. ( Coopeová S., 1999 )

Místní povětrnostní podmínky, které zaţíváme, jsou součástí větších povětrnostních systémů – útvarů rozmístěných po celé planetě. Většina jachtařů se pohybuje v oblasti tropů a subtropů. V tropech převládají pasátní větry s příjemným počasím a občasné bouřky. V mírném pásu převládají západní větry, ale počasí je více proměnlivé v důsledku přechodu níţí a anticyklon a vlivu polárních front. ( Sleight S., 2002 )

- 53 - Počasí je velice sloţitá záleţitost. Přesto je moţné naučit se hodnotit povětrnostní podmínky a dostatečně přesně předpovídat, co v blízké budoucnosti očekávat. V dnešní době také můţeme vyuţívat všech dostupných zveřejňovaných předpovědí. Srovnáním těchto předpovědí s vlastním pozorováním můţeme získat úplnější představu a vyuţít ji během závodní činnosti.

Předpověď počasí

Předpověď počasí můţeme získat z různých zdrojů. Televize, rozhlas, noviny nebo internet jsou dobré zdroje informací. Přinášejí jednoduché , obecně platné předpovědi pro velké oblasti. Některé z nich ale nabízejí podrobnější synoptické mapy se zakreslenými tlakovými útvary, izobarami, frontami a směrem a rychlostí větru. V mnoha zemích vysílají veřejné rozhlasové stanice specializované námořní předpovědi. Ty pak mohou obsahovat takové informace, jako je varování před bouří nebo vichřicí. Speciální předpovědi jde také obdrţet od pobřeţní stráţe nebo pobřeţních radiostanic. Speciální předpovědi pro námořníky poskytují systémy Navtex a Weatherfax. K jejich získání je potřebný příslušný přijímač nebo software pouţitelný na PC, ve spojení s rádiem. Čtením Navtexu lze získat řadu informací navigačních a bezpečnostních. ( Sleight S., 2002 )

Synoptická mapa

Synoptická mapa je nejdůleţitější prostředek pro získání informací o rozloţení tlakových výší a níţí, rychlosti a směru jejich pohybu a o větrech s nimi spojených. Odborně sestavená synoptická mapa je výborný výchozí bod pro předpověď blíţícího se počasí a zpřesnění odhadu na základě vlastního pozorování. Synoptickou mapu a satelitní snímky lze získat z různých internetových zdrojů. Také si můţeme nakreslit vlastní mapu na základě informací z rádia. Ty obvykle obsahují obecný přehled povětrnostní situace a pak předpovědi pro jednotlivé oblasti moří a konečně zprávy meteorologických stanic s informacemi o síle a směru větru, tlaku, sráţkách a viditelnosti.

- 54 - Přenesením těchto údajů na mapu můţeme stanovit průběh izobar (míst ze stejným tlakem ) , směry a rychlost pohybu tlakových níţí a výší. ( Coopeová S., 1999 )

Barometr

Dobrý barometr je tím nejdůleţitějším předmětem ve výbavě jachtaře pro předpověď počasí. Je však nutné ho seřídit podle přesných místních údajů, které nabízí buďto media nebo pobřeţní stráţ. Samotný údaj o tlaku není příliš důleţitý, ale jeho vývoj v čase ( rychlost změny a směr ). Vzestup nebo pokles tlaku jsou ukazatele bezprostřední změny počasí s kterou musí jachtař počítat. Pro jachting se pouţívají digitální, vodotěsné barometry. ( Coopeová S., 1999 )

Anemometr

Moţnost měřit směr a rychlost větru je velice uţitečná věc. Umoţňuje ho zařízení zvané anemometr. Při windsurfingu se pouţívá pouze ruční měřící přístroj s náměrovým kompasem nebo střelkou, která ukazuje směr a stáčení větru. Ruční přístroj pouţíváme na návětrné straně lodi, aby vítr nebyl ničím rušen. Nesmíme zapomenout na to, ţe přístroj určuje pouze sílu zdánlivého větru a jeho směr. ( Sleight S., 2002 )

Beaufortova stupnice větru

Beaufortova stupnice je stupnice pro odhad síly (rychlosti) větru bez uţití přístrojů, tj. podle účinku větru na různé objekty. Udává se ve stupních Beauforta; rychlost větru se týkají standardní výšky 10 m nad zemí ve volném terénu: viz. tabulka č.1 - Beaufortova stupnice větru ( Coopeová S., 1999 )

- 55 -

( Tabulka č.1 – Beaufortova stupnice větru )

6.4.3 Síla větru a nárazy větru

Je téměř povinností kaţdého závodníka před závodem zhodnotit povětrnostní podmínky, které panují na vodě. Kdyţ není moţnost vyjet na vodu motorákem a sledovat chování větru přímo na vodě, je dobré alespoň pozorovat dění větru ze břehu. Sledujeme místa, kde se poryvy větru nejčastěji vyskytují, jaký mají směr a kam se stáčejí. Podle síly větru si seřídíme trim plachty a můţeme vyplout. Závodní plachta RS:X má spoustu regulačních prvků, které se dají během závodu nastavovat, aby tvar a tah plachty byl optimální vzhledem k síle větru. Dá se říci, ţe kaţdý závodník má své individuální nastavení, které se odvíjí od váhy, síly a techniky jízdy závodníka. Zkušenosti tohoto typu získává závodník za dlouhou dobu a dá se říct, ţe trimování je alchymií jezdce. Kaţdé větrné spektrum má své zásady, které bych rád uvedl:

- 56 - 1, Slabý vítr – v lehkém větru pro vyvinutí síly potřebujeme naplněné plachty. Ve velmi slabém větru kolem 2 - 4 m/s se windsurfingový komplet RS:X téměř nejede i kdyţ jsou plachty úplně povolené a je zapotřebí velké úsilí ve formě pumpingu. V tomto větru je ze závodního hlediska důleţité dobře odstartovat, aby nikdo na kurz po startu nebyl nad námi a nebral nám vítr. Dále vydrţet silově pumpovat co nejdelší dobu, nejlépe celou rozjíţďku. Nejdůleţitější je po celou dobu závodu si hlídat čistý vítr, protoţe kdyţ vám někdo vezme i to málo větru z plachet co fouká, téměř se zastavíte. Tudíţ je výhodnější otočit na jiný kurz, protoţe v malých rychlostech obratem tolik neztratíme, hlavní je kdyţ jedeme na čistý vítr.

2, Středně silný vítr – ve středním větru se zaměřujeme na dosaţení co největšího působení sil do plachty. Musíme hledat optimální trim plachty, který má v daném větru nejlepší výkon. Jedná se o vítr 4 – 8 m/s, který je ve windsurfingu hraniční mezi rychlím skluzem plováku a pomalou neskluzovou plavbou. V tomto větru se dějí v závodech největší rozdíly mezi závodníky, protoţe část závodního pole je schopna uvést plovák do skluzu a část nikoliv. Rozdíl v rychlosti skluzu a bez něj je obrovský. Na dosaţení skluzu je potřeba velké úsilí v podobě pumpingu a dále technická jízda pro udrţení kompletu ve skluzu. Z hlediska závodní taktiky je dobré odstartovat s rychlostí a tu si udrţet. Kurz proti větru jet na co nejméně obratů a snaţit se o skluz plováku, i kdyţ nejedeme ideálně ostře proti větru. Na boční a zadní vítr není problém udrţet plovák ve skluzu, rozhodující pro závod je kurz proti větru. Pravidlem je - jak dojedeme na první bójku, tak zhruba dojedeme do cíle.

3, Silný vítr - v silném větru je důleţité co nejvíce utáhnout plachtu na ráhně i na stěţni, aby plocha plachty byla co nejmenší. Jedná se o vítr silnější neţ 10 m/s, kdy je plocha 9,5 m² zbytečná. Větrnou hranicí pro pořádání závodu je přibliţně 18 m/s. Záleţí také na stavu počasí. Jízda v silném větru představuje statický, silový odpor jezdce proti plachtě. Windsurfing v tomto větru dosahuje velkých rychlostí a je důleţité během závodu neutrpět pád, protoţe ztráta umístění je obrovská. Největším uměním závodníka je udrţet kontrolu nad plovákem i při velkých rychlostech. Jedná se hlavně o přejíţdění ( prošlápnutí ) vln a manipulací s oplachtěním. Nejlepší jezdci ve velkém větru zpravidla

- 57 - disponují výškou nad 185 cm, váhou nad 75 kg a mnoţstvím zkušeností s tímto větrem. Naopak tito jezdci málo kdy uspějí ve slabém větru.

Na kaţdé regatě jsou větrné podmínky vţdy odlišné, proto je windsurfing velice zajímavý a napínavý sport. Málo kdy se stává, ţe v jednom závodě je jeden favorit na vítězství. Mnoho závodníků se specializuje na určitý vítr, ale za závod se vystřídá mnoho větrných podmínek a zpravidla vyhrají univerzální jezdci.

6.3.4 Využití pravidel jachtingu

Rutinou kaţdého jachtaře je práce s pravidly jachtingu, které pouţijeme na vodě při samotné plavbě, tak na břehu při řešení protestů. Závodník, který udělá prohřešek proti pravidlům jachtingu nebo protivníkovi, musí přijmout individuální trest v podobě obrátky o 720° . Pokud si závodník myslí, ţe prohřešek neudělal, můţe pokračovat v plavbě, ale můţe na něho být podán protest ze strany rozhodčích nebo protivníka. Takový protest je řešen po závodě s komisí rozhodčích, kteří posoudí na čí straně je pravda. Nejčastější střety závodníků bývají na startu, kde mnoho jezdců startuje těsně vedle sebe. Dalším kolizním bodem bývají bóje kam přijíţdějí jezdci ze všech kurzů a musejí umět si dát přednost v jízdě. Na volném kurzu nedochází tak často ke střetům, ale závodníci vyuţívají pravidel k taktizování. Např. při dojezdu do cíle se snaţí závětrná loď vyváţet návětrnou loď mimo správný směr, protoţe má přednost.

6.3.5 Mořské proudy a vlny

Vody moří a oceánů jsou neustále v pohybu způsobeném nejenom vlnami a slapovými jevy. Všude v oceánech probíhá soustavná cirkulace vody a to jak na hladině, tak rovněţ pomaleji v mořských hlubinách. Na vzniku a trvání těchto jevů se podílí několik spojitých jevů. Jde zejména o ohřívání ovzduší a hladiny oceánů slunečním zářením, které vyvolává větry, a dále o různé procesy působící na teplotu, slanost a hustotu povrchových vod. ( Luhr J., 2003 )

- 58 - Povrchová cirkulace - proudy

Velkoplošný systém horizontálního přenosu oceánských vod se nazývá povrchová cirkulace. Je vyvolána především větry, ale pozměněna působením Coriolisovy síly vyvolané zemskou rotací. Pro jachting jsou ale daleko více důleţité informace o lokálních proudech, které jsou nejčastěji způsobeny přílivem a odlivem. Změny ve výšce mořské hladiny mají na otevřeném moři minimální dopad. Blíţe pobřeţí se ovšem stávají velmi významnými. Některých oblastech tvar a směr pobřeţí způsobují velký rozdíl mezi přílivem a odlivem a mohutný pohyb vody tvoří přílivové proudy. Informace o výšce, rozpětí a časech přílivu a odlivu můţeme najít v řadě zdrojů. Námořní ročenky jsou spolehlivým zdrojem. ( Luhr J., 2003 )

Měření proudů

Pohyb oceánských proudů můţe být vyvolán buď větrem nebo rozdíly v hustotě vody. Pohybující se vzdušné masy – zvláště hlavní větrné pásy světa – uvádějí do pohybu proudy poháněné větrem. Tento pohyb je rovnoběţný s hladinou ( horizontální ) a vyskytuje se především v povrchových vodách oceánu, proto se nazývají povrchové proudy. Naproti tomu cirkulace závislá na hustotě má směr vertikální a zodpovídá za důkladné promíchání mas oceánské vody do hloubky. Kombinace teploty a salinity u hladiny, která má za následek vzrůst hustoty vody, je hlavním faktorem vyvolávajícím hustotou poháněnou cirkulaci. Voda o vyšší hustotě klesá a pomalu se rozptyluje hluboko pod hladinou, proto jsou tyto proudy nazývány hlubinné. Povrchové proudy jen výjimečně tečou ve stejném směru a stejnou rychlostí, proto je jejich měření velice obtíţné. ( Thurman H., Trujillo A.,2005 )

Z praktického hlediska v jachtingu měříme proudy následovně. Ze člunu, který musí být dobře zakotven poloţíme plastovou láhev z poloviny naplněnou vodou na hladinu a sledujeme jakým směrem je unášena a jakou vzdálenost urazí za 1 minutu. Měření provádíme v závětří člunu, aby nebylo ovlivněno větrem.

- 59 - Vlny

Mořské vlny vznikají působením větru vanoucího nad hladinou vody. Jejich velikost závisí na síle větru, délce jeho působení ( stálosti větru ) a délce dráhy, po níţ vítr na povrch moře působí. Série vln lze charakterizovat jejich délkou ( vzdálenost mezi hřebeny vln ), frekvencí ( počet hřebenů vln, které minou pevný bod během minuty ) a výškou ( amplitudou ). Povrch na otevřeném moři je často zvlněný chaoticky , neboť působením kolísajícího větru vznikají vlny odlišné frekvence, které na sebe navzájem působí ( interference ). Vlny ve své podstatě přenášejí po povrchu moře energii, nikoliv vodu. ( Luhr J., 2003 )

Jízda na windsurfingu ve vlnách můţe být zábavná, ale ve velkých rychlostech při okruhovém závodu také docela nebezpečná. Při jízdě ve vlnách je důleţité hledat si naopak co nejmenší vlny pro jejich snadnější překonání a rychlejší přejetí. Toto platí při kurzu proti větru, kdy se můţe stát při nájezdu na vysokou vlnu, ţe jezdec nestihne ideálně prošlápnout vlnu a jeho windsurfing se bez kontroly vznese. Tyto situace končí pádem jezdce nebo oplachtění, protoţe dojde k podfouknutí plavidla a těţko se let a dopad na hladinu koriguje. Při jízdě na boční kurz je jízda téměř bezproblémová, protoţe nepřekonáváme téměř ţádné vlny. Naopak při jízdě na zado-boční vítr jedeme skoro šikmo přes vlny, ale ve směru jejich pohybu, takţe se snaţíme surfnout z hřebenu vlny do jejího úpatí a vyuţít tak její energii. Taktika a technika jízdy závodníka je právě ve stylu přejíţdění a vyuţívání vln.

6.4 Dovednosti závodníka na vodě

K tomu, aby jezdec mohl rozvíjet a zdokonalovat závodní taktiku musí nejprve ovládat soubor dovedností, které jsou s windsurfingem spojeny.

- 60 - 6.4.1 Start ze břehu

Pláţový start

Pláţový start je nejenom elegantním zahájením jízdy, ale ušetří nám i hodně sil a námahy a je předstupněm startu vodního. Pro jeho nácvik potřebujeme pokud moţno stálý vítr cca od 4 do 8 m/s, vanoucí přibliţně rovnoběţně s břehem. Dobré je být alespoň po pás ve vodě, aby nedošlo k poškození zadní ostruhy. Plovák směřuje směrem od břehu a plachtu drţíme nad hlavou na boční aţ zadoboční vítr. Následně poloţíme zadní nohu na záď plováku. Přeneseme na ni část hmotnosti a plovák dorovnáme do správné polohy tlakem do kloubu. Druhou nohou stojíme těsně u návětrné strany plováku, těţiště těla přeneseme na něj. Zavřením plachty začneme nabírat více větru. Zvětší se její tah a my se dostaneme s pomocí odrazu ode dna na palubu. Postupně se snaţíme zvládnout pláţový start i v jiných neţ optimálních podmínkách. ( Štumbauer J., 2005 )

Vodní start

Vodní start je velice efektivní a zároveň efektivní startovní manévr , který uplatníme zejména v silnějším a silném větru na různých typech plováků. Na krátkém prkně s výtlakem pod 100 litrů je to jediný moţný start mimo dosah břehu. Jinak je tomu na olympijském prkně, kde můţeme zvolit vytaţení plachty pomocí vytahovacího lana, které je připevněno na přední koncovce ráhna. Tento způsob je mnohdy pomalejší neţ vodní start. Pokud při pádu skončíme pod plachtou, která spadla na návětrnou stranu, můţeme okamţitě nabrat vítr a pokračovat během chvilky v jízdě. Jiné jsou pády, kdy jezdec skončí dál od prkna a musí doplavat ke kompletu. Plachta se mu mezitím zanoří a vodní start je téměř nemoţný. Nácvik začínáme u břehu v hloubce lehce nad pás a postupně jdeme do větších hloubek. Postup nácviku je stejný jako u pláţového startu s rozdílem ţe se nemůţeme odrazit ode dna. ( Štumbauer J., 2005 )

- 61 - Vytaţení plachty z vody

Posledním a nejjednodušším způsobem startu je vytaţení plachty z vody za pomocí lana připevněného na přední koncovce ráhna. Důleţité je mít plovák nastavený na boční kurz a plachtu hozenou na závětrnou stranu. Nohama stojíme na šíři ramen a snaţíme se ho udrţet ve stejném kurzu. Zapřeme se do návětrné strany plováku a silově začneme vytahovat plachtu. Nejdříve musíme počkat aţ se voda z plachty vylije a potom ji můţeme vytáhnout a uchopit za ráhno. Nácvik začneme v mírném a stálém větru. ( Štumbauer J., 2005 )

6.4.1 Jízda a řízení plavidla

Rozjíţdění

Kdyţ si umíme natočit plovák, jak potřebujeme, nedělá nám ţádné problémy nastavit ho kolmo ke směru větru. Stěţeň máme stále mezi nohama , vítr v zádech a plachta vlaje v rukou. Jemné odchylky od ideálního směru si srovnáme snadno jen nakloněním stěţně a přenesením váhy. Po zvládnutí několika pokusů posuneme před startem obě nohy za stěţeň směrem k zádi, čímţ plovák získá lepší jízdní vlastnosti. Jsme připraveni vyplout. Přitáhneme ráhno téměř aţ k bradě a přehmatem uchopíme ráhno, přesně tak, jak jsme si to vyzkoušeli na břehu. Druhou rukou přitáhneme plachtu. Ať stojíme k přídi levým nebo pravým bokem , nazýváme ruku, která drţí ráhno blíţ stěţně, rukou stěţňovou. Tu ruku, která je blíţ k zádi, zase rukou plachtovou. Stěţňová je u stěţně blíţ přídi, plachtová je blíţ zádi. Rukou plachtovou přitahujeme nebo povolujeme plachtu. Rukou stěţňovou ovládáme hlavně náklony stěţně. ( Marek R.,1988 )

Řízení plováku

Řízení plováku není obtíţné, pokud jsme nezapomněli, kde je příď a kde záď. Plovák řídíme tak, ţe nakláníme stěţeň k přídi nebo k zádi. ( ne od sebe a k sobě ). Nakloníme-li stěţeň dozadu, stáčí se příď proti větru. Nakloníme-li stěţeň dopředu, příď od větru odpadá. Vyhledáme na protějším břehu bod, například

- 62 - strom, kopec,dům a snaţíme se korigovat směr tak, abychom směřovali přesně k vyhlédnutému bodu. Jemným nakláněním stěţně dopředu a dozadu ( plovák reaguje se zpoţděním ) docílíme toho, ţe plovák jede přímo. Stáčení proti větru, kterému jachtaři říkají vyostřování, uspíšíme také tím, ţe náklonem plachty dozadu přeneseme i váhu těla na nohu u zádě. Totéţ v opačném směru při odpadání po větru. Můţeme si tak přenášením váhy a nakláněním plachty s plovákem pohrávat a docílit toho, ţe naše dráha bude připomínat trať lyţařského slalomu. ( Marek R.,1988 )

6.4.3 Obraty a kurzy

Obrat proti větru – Re

Zahájíme maximálním vyostřením proti větru. Plovák se stáčí aţ do chvíle, kdy se nám začne třepat ( flatrovat ) plachta. Musíme udělat pár krůčků k přídi a to tak, ţe máme stěţeň opět mezi nohama, pozvolna jej obcházíme, plovák se nám pod nohama otáčí, ale my tvrdošíjně přecházíme kolem stěţně, protoţe dodrţujeme zásadu postoje zády k větru. Aţ přejdeme na druhou stranu, přitáhneme plachtu a nakloníme stěţeň nad příď, aby prkno odpadlo po větru a mohlo nabrat rychlost. Při obcházení stěţně se o něj moc neopíráme, protoţe neskýtá ţádnou oporu a nám uţ se nechce padat do vody. Raději necháme plachtu volně vát, protoţe víme ţe je důleţité si uvědomit směr větru a směr, kterým chceme plout. ( Růţička I.,1999)

Obrat po větru - halsa

Z pozorování elegantně zavěšených surfařů na hladině zjišťujeme, ţe obrat, který umíme, není jediný, který lze na oplachtěném prkně provést. Výhradně ve slabém větru se jde naučit ještě jeden způsob, který se nazývá halsa. Toto přehození ve slabém větru je snadnější neţ obrat proti větru, ale v silném větru s ním mají mnohdy problémy i zkušení závodníci. Jedeme-li přímo na boční vítr, zahájíme halsu odpadnutím po větru. Špička plováku se stáčí po směru větru a my povolujeme plachtovou ruku jak nejvíc to jde. Potom plachtu pouštíme plachtovou rukou a vítr nám ji prudce strčí nad příď . V tuto chvíli je půl halsy za

- 63 - námi. Přes špici přehodíme plachtu na druhou stranu, přehmátneme kříţem na ráhno opačné strany a přitáhneme ji do tahu. Plovák opisuje velký oblouk aţ do směru, z něhoţ jsme připluli. Vrcholným prvkem závodních surfařů je halsa ve skluzu, kdy jezdec po celou dobu provedení halsy nevypadne ze skluzu. ( Růţička I.,1999)

Kurzy

Směr neboli kurz, jakým loď jede, se často popisuje ve vztahu ke směru větru. Kurzy a směry můţeme rozdělit do tří obecných kategorii: 1, zadní 2, boční 3, proti větru

Tyto kurzy se pak dále vyskytují v různých kombinacích, jak můţeme vidět na obrázku č.1 ( Evans J.,2003 )

( Obrázek č.1 - Kurzy )

- 64 -

Zadní kurz - jízda po větru (na zaďák)

Při čistém zadním kurzu pluje plachetnice s větrem, který fouká přímo zezadu. Skutečný úhel větru přesně kopíruje směr lodě. Tento čistý zadní kurz není ideální, protoţe se plachetnice stává velmi nestabilní a rychlost je příliš malá . (J. Evans, 2003)

Boční kurz - jízda na boční vítr (na bočák)

Při jízdě na bočním kurzu vítr fouká napříč lodí. Řadíme sem také zadoboční kurz, čistý boční kurz a ostrý boční kurz. Zadoboční kurz je nejrychlejší kurz při plavbě v silném větru. Proto ho pouţíváme častěji, neţ čistý zadní kurz, abychom měli větší rychlost. Z taktického hlediska to nemusí být vţdy výhodné. (J. Evans, 2003)

Jízda proti větru

Kdyţ oplachtěné plavidlo stojí přímo proti větru, není moţné, aby se pohybovalo dopředu. Proto lodě proti větru musí křiţovat na kurzu ostře proti větru. Jedině v tomto případě se uţ vítr dostává do plachet. Cílem je směřovat loď proti větru tak ostře, jak je to jen moţné, nejlépe v úhlu 30° od směru skutečného větru. Důkazem, ţe loď pluje moc proti větru jsou třepající se plachty s úbytkem výkonu. (J. Evans, 2003)

6.4.4 Jízda v trapézu

Zvládnutí jízdy s trapézem je prvním krůčkem od začátečnického windsurfingu k jeho dalším kapitolám. Jeho pouţívání nám ušetří spoustu sil, podstatně prodlouţí dobu, kterou můţeme strávit na vodě a v silném větru se nám jedině s jeho pomocí podaří dokonale dotáhnout plachtu vyuţít tak celý potenciál našeho kompletu. Na druhou stranu zaháknutí trapézového háku za úvazek na ráhně se nám podstatně omezí náš manévrovací prostor na plováku,

- 65 - zaţijeme pády v situacích , které bychom jinak bezproblémově zvládli. K nácviku tudíţ přistoupíme aţ ve chvíli, kdy zvládneme jízdu a obraty. Na vodě plovák nejprve rozjedeme v bočním kurzu za paţe, pak začneme přitahovat ráhno k sobě a zahákneme se do úvazků. Kdyţ se chceme vyháknout, přitáhneme ráhno paţemi aţ se hák z úvazků uvolní. Vyháknutí pomůţeme, kdyţ si stoupneme na špičky. Z počátku si zkoušíme zaháknutí a vyháknutí na břehu a postupně v malém větru na vodě. Při jízdě v trapézu se snaţíme mít paţe propnuté a zvýšený tak jedné, či druhé regulujeme přetáčením v ramenou. V silném větru je zapotřebí neustále sledovat hladinu a předpovídat sílu poryvů. Před blíţícím se poryvem přitáhneme paţe a dostaneme se tělem blíţe k ráhnu. Po jeho nástupu se oddálíme a přeneseme maximum tahu na trapéz. Obdobně sledujeme i slábnutí větru, protoţe v obou případech hrozí pád. ( Růţička I.,1999)

6.4.5 Předstartovní a závodní taktika

Správně zvolená strategie je základem úspěchu. Na okruhu, kde budeme závodit, si nejdříve stanovíme strategii, tedy jakýsi plán „Jak a kudy bychom rozjíţďku jeli, kdybychom jeli sami“, jakou trasu bychom si zvolili, kdyţ by nás neovlivňovali soupeři. Snaţíme se představit si, jaké budou přírodní podmínky během rozjíţďky (jak se budou měnit), abychom je mohli co nejlépe vyuţít a dosáhli co nejdříve cíle. Strategii si stanovíme na základě znalostí místních podmínek a předpovědi počasí. Například pokud víme, ţe na pravé straně chodí pravidelně výhodnější poryvy, snaţíme se startovat tak, abychom mohli co nejdříve jet na pravou stranu. Důleţité je být v místě trati dříve před startem, abychom si ověřili, zda se situace vyvíjí podle našich předpokladů. Projíţděním části tratě před startem pozorujeme, jak se vítr chová během doby jízdy, kde jsou silnější poryvy a jak se vítr stáčí na různých místech. ( Koutná M., 2010 )

Taktika je to, co přidáváme ke strategii ve chvíli, kdy jsou na okruhu i ostatní lodě, se kterými závodíme. Protoţe na sebe jednotlivé lodě vzájemně působí (stáčí se kolem nich vítr , způsobují větrný stín atd.), mohou nastat situace, kdy plnění strategického plánu by nebylo výhodné a tak jej na základě nastalé situace takticky upravíme. Náš strategický plán upravujeme po celou dobu rozjíţďky na základě

- 66 - pozic našich soupeřů a vývoje rozjíţďky. Například pokud chceme jet doprava, ale po startu je v naší blízkosti loď a my kvůli ní nemůţeme jet podle našeho strategického plánu, snaţíme se vymyslet něco, čím bychom se vymanili od této lodě a pokračovali na pravou stranu. Neměli bychom tam však odjet sami, ale mít stále pod kontrolou většinu pole. ( Koutná M., 2010 )

Na závod musí být windsurfer po všech stránkách dobře připraven. K závodu bychom neměli nastupovat fyzicky nepřipraveni nebo ve stavu momentální fyzické indispozice. Musíme umět přemoci dva přírodní ţivly, vodu a vítr, a musíme ovládnout techniku jízdy tak, abychom všechny pohyby dělali víceméně podvědomě. Teprve tak budeme schopni se věnovat závodní taktice. Plovák, plachtu a stěţeň musíme mít v naprostém pořádku, někdy i naprostá maličkost se můţe při závodu vymstít. Důleţité a nejobtíţnější je trimování plachty. Nedá se prakticky naučit a získává se dlouhodobými zkušenostmi. V začátcích je dobré se řídit radami zkušených windsurferů. Dále musíme ovládat závodní pravidla, rychle se přizpůsobovat změnám povětrnostních podmínek a pozorovat jízdu soupeřena trati. (Fára J., 1983 )

- 67 - 7 Modelová situace na vnitrozemské vodě

U závodů okruhového jachtingu na vnitrozemských vodách bereme v potaz tyto tři hlavní faktory: 1, Krátkodobá předpověď počasí – protoţe je závod krátkodobá záleţitost, musíme znát, jak se bude měnit síla a směr větru během dne. 2, Specifikace břehu a krajiny – sledovat místa, kde se tvoří větrné stíny za velkými překáţkami ( les, kopec, budovy atd. ). 3, Větrné koridory – místo, kde má vítr největší rychlost ( úţina, lesní průrva, hladké pole atd.).

( Modelová situace na vnitrozemské vodě – Velké Dářko )

- 68 - 8 Modelová situace na moři

U závodů okruhového jachtingu na mořských vodách bereme v potaz tyto tři hlavní faktory: 1, Krátkodobá předpověď počasí – protoţe je závod krátkodobá záleţitost, musíme znát, jak se bude měnit síla a směr větru během dne. 2, Proudy – bereme v potaz rychlost a směr proudů. Pokud víme, ţe na pravé straně od startu teče proud a je silnější vítr, snaţíme se odstartovat tak, abychom jeli ihned po startu na pravou stranu ( Proud nás negativně ovlivní pouze na kurz proti větru!). 3, Momentální přírodní podmínky – velikost vln, čas nástupu brízy a podobně.

( Modelová situace na moři – Portugalsko – Cascais )

- 69 - Závěr

Cílem naší práce bylo zkompletovat informace, které se týkají olympijského windsurfingu a charakterizovat vývoj a součastný stav tohoto vodního sportu. Probíraná tématika se týkala i záleţitostí spojených s olympiádou, které zahrnovaly podmínky kvalifikace, nebo podmínky zařazení do reprezentačního druţstva ČR. Stěţejní částí byly technické a taktické aspekty olympijského windsurfingu, které v citovaných literaturách neobsahovali příliš konkrétních věcí, proto jsme se snaţili jednotlivé kapitoly obohacovat vlastními zkušenostmi. U technických aspektů jsme probírali součastnou olympijskou windsurfingovou třídu a zaměřili jsme se na materiálovou výbavu závodníka. Zaměřili jsme se na sestavení závodního kompletu, jeho nastavení do různých větrných spekter a na výstroj závodníka, kterou pouţije v závodu. U taktických aspektů jsme zvolili konkrétní faktory, které výrazně ovlivňují rozhodování a tvorbu závodní strategie závodníka před i během závodu. Tato problematika je v jachtařských literaturách často probírána, ale našim úkolem ji bylo převést do windsurfingové podoby. Další zařazenou kapitolou byly dovednosti, které jsou nezbytné pro rozvoj závodní taktiky. Jedná se o všechny dovednosti spojené s ovládáním windsurfingového náčiní. Na závěr jsme do práce zařadili modelové situace závodu na vnitrozemské a mořské vodě. Zde jsme probrali faktory, které závodník musí brát v úvahu, pokud chce v okruhovém závodu uspět.

- 70 - Seznam použité literatury

1. BEZDÍČEK J. Windsurfing. Votobia Brno 1994, 159 s. , ISBN 80-85885-01-8

2. COOPEOVÁ S. Cesty za poznáním počasí. Václav Svojtka – Praha 1999, ISBN – 80-7237-005-7

3. Česká windsurfingová asociace [online]. 2009 [cit. 2010-11-20]. Historie windsurfingu. Dostupné na WWW: http://www.cwa.cz/historie-windsurfingu/index.php.

4. Český svaz jachtingu [online]. 2010 [cit. 2010-11-20]. Nominační pravidla reprezentace ČSJ. Dostupné na WWW: http://www.sailing.cz/dokumenty.php?detail=35.

5. EVANS J. Jachting praktická příručk. 1. vyd., Česlice - Rebo Productions 2003, 256s.,ISBN 80-7234-249-5

6. FÁRA J. Windsurfing. Olympia – Praha 1983, 149 s.

7. KOPÁČEK J., Bednář J. Jak vzniká počasí. Karolinum – Praha 2005, ISBN – 80-246-1002-7

8. KOUTNÁ M. Specifika okruhového a námořního jachtingu. MU Brno 2010, 44 s., Bakalářská práce

9. KOVAŘÍK V. Teorie a didaktika windsurfing. Univerzita J.E. Purkyně, Brno 1980, 68 s., skripta rektorátu UJEP, Jaselská 25 - ofsetový tisk

10. LUHR J. Země. Euromedia Group – Praha 2003, 520 s., ISBN- 80-242- 1225-0

11. MAREK R. Windsurfing. Olympia – Praha 1988, 125 s.

- 71 - 12. Mezinárodní jachtařská asociace [online]. 2010 [2010-11-20]. Plachetní směrnice – Peking 2008. Dostupné na WWW: http://www.sailing.org/tools/documents/08_OG_SailingInstructions- %5B5934%5D.pdf.

13. Naučný slovník wikipedia [online].2010 [2010-11-20]. Historie olympijského windsurfingu.Dostupné na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Olympijské_hry.

14. Neilpryde windsurfing [online]. 2010 [ cit. 2010-11-20]. RS:X products. Dostupné na WWW: http://www.neilpryde.com/product/introduction.html.

15. NOVOTNÝ F. Toulky námořní minulostí , Jak se zrodily jachty a jachting. Yacht 2005, XI., 4, s. 54-56.

16. RŮŢIČKA I. Základy techniky a metodiky windsurfingu. Gaudeamus – Hradec Králové 1999, 61 s., ISBN – 80-7041-171-6

17. ŘEZNÍČKOVÁ D. Encyklopedie sport. Fortuna print Praha 2003, 372 s., ISBN 80-7321-079-7

18. SLEIGHT S. Průvodce světem jachtingu. 2. vyd. Praha - Euromedia Group 2002, 319s. ISBN 978-80-242-2501-2

19. ŠRÁMEK P., MELICHNA J.a kol. Fyziologie tělesné zátěže – Speciální část – 2.díl. Praha 1995, 162 s., ISBN 8071840394

20. ŠTUMBAUER J., VOBR R. Windsurfing. Protisk - České Budějovice 2005, ISBN 80-7232-249-4

21. THURMAN H., TRUJILLO A. Oceánografie . Computer press – Praha 2005, ISBN – 80-2510-353-6

- 72 -

Resume

Tématem naší práce jsou technické a taktické aspekty olympijského windsurfingu. První část diplomové práce je věnována olympijské historii windsurfingu. Druhá část pojednává o olympijském windsurfingu z technického hlediska, blíţe o technickém vybavení jezdce. Třetí část obsahuje taktické hledisko, kde probíráme vše o závodění. Dále se zabýváme faktory, které ovlivňují taktiku závodníka a jeho dovednosti potřebné k jízdě na windsurfingu. Pro spojení teorie s praxí jsme zařadili dvě modelové situace jízdy na windsurfingu, které se týkají vnitrozemských a mořských podmínek.

Summary

The topic of our work are the technical and tactical aspects of the olympic windsurfing. The first part of the diploma thesis is devoted to the history of the olympic windsurfing. The second part is dealing with olympic windsurfing from the technical point of view and in more details with a technical equipment of a rider. The third part includes tactical aspects, where we go throught everything concerning racing. Further we are dealing with factors, which affect tactic of a rider and his skills needed for riding on windsurfing. For the connection of theory and praxis I have inserted two model situations of riding on windsurfing, which refer to mediterranean and sea conditions.

- 73 -