MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Pedagogická fakulta Katedra geografie Bukovinka a okolí Diplomová práce Vypracovala: Lucie Antonická Vedoucí práce: Prof. PhDr. Petr Chalupa, CSc. Brno 2007 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně jen s použitím uvedených informačních zdrojů a poznatků z praxe. ………………………. Podpis V Brně dne 12. 4. 2007
2 Poděkování: Děkuji Prof. PhDr. Petru Chalupovi CSc. za vedení mé diplomové práce a za cenné připomínky a rady. Dále děkuji i všem ostatním, kteří mi ochotně a nezištně poskytli k danému tématu informace.
3 Obsah ÚVOD ...... 6 1 TEORETICKÁ ČÁST ...... 7 1.1 CÍLE PRÁCE ...... 7 1.2 DISKUZE PRAMENŮ A LITERATURY ...... 8 1.3 DISKUZE METODOLOGIE A METODICKÉHO RÁMCE PRÁCE ...... 10 2 PŘÍRODNÍ POMĚRY ...... 11 2.1 POLOHA A ROZLOHA OBCE ...... 11 2.1.1 Makropoloha ...... 11 2.1.2 Mikropoloha ...... 12 2.2 POVRCH A NADMOŘSKÁ VÝŠKA OBCE ...... 14 2.3 ČLENĚNÍ A VZHLED OBCE ...... 14 2.4 GEOLOGICKÝ VÝVOJ A STAVBA ...... 17 2.5 GEOMORFOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA ...... 18 2.6 NEROSTNÉ SUROVINY ...... 22 2.7 KLIMATICKÉ POMĚRY ...... 22 2.8 HYDROLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA ...... 29 2.8.1 Podpovrchové vody ...... 29 2.8.2 Povrchové vody ...... 29 2.8.2.1 Potoky protékající zastavěnou částí katastru obce ...... 31 2.8.2.2 Potoky protékající mimo zastavěnou část katastru obce ...... 32 2.8.2.3 Vody se zpomaleným odtokem ...... 33 2.9 PEDOGEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA ...... 34 2.10 BIOTA ...... 36 2.10.1 Rakovecké údolí ...... 39 2.10.2 Údolí Říčky ...... 44 2.11 OCHRANA PŘÍRODY ...... 48 3 OBYVATELSTVO A HOSPODÁŘSTVÍ ...... 50 3.1 DEMOGRAFICKÁ A SÍDELNÍ CHARAKTERISTIKA OBCE ...... 50 3.2 ZEMĚDĚLSTVÍ ...... 59 3.3 PRŮMYSL ...... 60 3.4 DOPRAVA ...... 60 3.5 SPOJE , SLUŽBY A INFRASTRUKTURA OBCE ...... 62 3.5.1 Pošta ...... 62 3.5.2 Internet ...... 62 3.5.3 Pevná linka ...... 62 3.5.4 Mobilní operátoři ...... 63 3.5.5 Příjem rozhlasového vysílání a televizního signálu ...... 63 3.5.6 Obecní rozhlas a siréna ...... 64 3.5.7 Zdravotnictví ...... 64 3.5.8 Školství ...... 64 3.5.9 Pohostinství, ubytování ...... 65 3.5.10 Obchody ...... 66 3.5.11 Elektrická energie a veřejné osvětlení ...... 66 3.5.12 Veřejný vodovod ...... 66 3.5.13 Plynofikace obce ...... 67 3.5.14 Ostatní vybavenost a úřady ...... 67 3.6 CESTOVNÍ RUCH A REKREACE ...... 67 3.7 KULTURA A JEJÍ HISTORIE ...... 68 3.8 SPORT A JEHO HISTORIE ...... 74 4 HISTORIE OBCE ...... 77 4.1 STRUČNÁ HISTORIE PÁNŮ Z HOLŠTEJNA A PRVNÍ ZMÍNKA O BUKOVINCE ...... 77
4 4.2 VÝVOJ A VÝKLAD JMÉNA OBCE ...... 82 4.3 ZNAK A PEČEŤ OBCE ...... 83 4.4 HISTORIE OBCE VE STŘEDOVĚKU A NOVOVĚKU ...... 84 4.5 PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA ...... 85 4.6 VZNIK REPUBLIKY ...... 86 4.7 KRIZE 30. LET ...... 86 4.8 DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA ...... 86 4.9 PAMÁTNÍK V OBCI PŘIPOMÍNAJÍCÍ OBĚTI SVĚTOVÝCH VÁLEK ...... 91 4.10 POVÁLEČNÝ VÝVOJ A JEHO ODRAZ V CHODU OBCE ...... 93 4.11 HISTORIE ZEMĚDĚLSTVÍ A JZD ...... 93 4.12 SPOLKOVÝ ŽIVOT ...... 97 4.12.1 Do roku 1950 ...... 97 4.12.2 Po roce 1951 ...... 98 4.13 HISTORIE MIGRACE ...... 101 4.14 HISTORIE ZAMĚSTNÁNÍ ...... 101 4.15 HISTORIE ZDRAVOTNICTVÍ A NEMOCI ...... 102 4.16 HISTORIE DOPRAVY , DOPRAVNÍCH CEST A SPOJENÍ S OKOLÍM ...... 103 4.17 HISTORIE POHOSTINSTVÍ , ŘEZNICTVÍ A OBCHODŮ ...... 105 4.18 HISTORIE ELEKTRIFIKACE OBCE ...... 107 4.19 HISTORIE PEVNÉ LINKY ...... 108 4.20 HISTORIE OBECNÍHO ROZHLASU A SIRÉNY ...... 108 4.21 HISTORIE RYBNÍKA UPROSTŘED OBCE ...... 109 4.22 HISTORIE ZATRUBNĚNÍ POTOKŮ , KANALIZACE A ODPADKY ...... 110 4.23 HISTORIE POŽÁRŮ ...... 111 4.24 ROZMARY POČASÍ ...... 112 4.25 HISTORIE ŠKOLY A MATEŘSKÉ ŠKOLY ...... 114 4.26 STARÝ KOSTEL ...... 124 4.27 ZŘÍCENINA KAPLE A MNICH PAVEL ...... 124 4.28 STARÝ HŘBITOV ...... 126 4.29 HISTORIE SOUČASNÉHO KOSTELA ...... 128 4.30 NOVÝ HŘBITOV ...... 132 4.31 MARIÁNSKÁ KAPLE ...... 133 4.32 POUTNÍ STEZKY ...... 136 4.33 FOLKLOR ...... 137 4.33.1 Pověsti ...... 137 4.33.2 Kroj ...... 142 4.33.3 Mluva ...... 142 4.33.4 Lidová píseň a motlitba ...... 142 4.33.5 Odvody na vojnu ...... 145 4.34 MÍSTNÍ NÁZVY ...... 145 4.35 OKOLÍ OBCE A NÁMĚTY NA VYCHÁZKY ...... 148 5 VYUŽITÍ PRÁCE V PRAXI ...... 150 ZÁVĚR ...... 151 RESUMÉ ...... 153 RÉSUMÉ ...... 155 SEZNAM PŘÍLOH ...... 157 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY ...... 160
5 Úvod Motto: Dolinečko moje, proč tě lesy kryjí tak jak když nevěstu do věnce zavijí? Ech, horko zelená, samá jedlovinka, pěkně mi zaváníš – jako rozmarinka. /Letopisy obce Bukovinky, str. 50/ Tématem mé práce je Bukovinka vesnice blanenského okresu, kde v současné době žiji. Zaměřuji se na celostní charakteristiku vesnice tak, abych ji případnému čtenáři přiblížila z více úhlů pohledu. Snažím se podat komplexní charakteristiku obce. Práce je zpracována tak, aby mohla být využita i pro laickou veřejnost. Přináší však poznatky, které upoutají nejen čtenáře neznalého našeho regionu, ale i místního člověka. Vždyť mnohdy známe více cizí kraje, než ten náš vlastní. Nejde mi tedy jen o sumarizování holých či odborných faktů, ale o čtivé dílo, které čtenáře zaujme a poučí. Práce je cíleně připravována k publikování v naší obci. V první části práce jsem se zaměřila na popis současného stavu vesnice podle Hettnerova schématu. V druhé části práce jsem využila svůj druhý studijní obor dějepis, abych čtenáři nastínila alespoň letmo i historický vývoj vesnice. Bylo – li to žádoucí, šla jsem i za hranice svých oborů, například v kapitole o folkloru. Cílem je přispět k větší znalosti naší obce nejen u přespolních, ale i místních obyvatel.
6 1 Teoretická část
1.1 Cíle práce Má práce je první komplexní zpracování katastru Bukovinky. Ve spolupráci s Obecním úřadem Bukovinka se chystá její knižní vydání. Základním cílem mé práce je seznámit čtenáře s naší obcí, zvýšit znalosti o ní. Nemám ambice jít do odborných detailů, spíše mi jde o všeobecný přehled nejen o dění v obci v minulosti, ale také postihnout současnost co nejlépe i ze zeměpisného hlediska. Dílčím cílem práce je povzbudit zájem o naši dosud publikačně opomíjenou obec ať už z řad odborníků či místních občanů. Jedná se o základní informační materiál, ze kterého je možno zpracovat regionální vlastivědnou učebnici. K tomu stačí drobné úpravy textu, rozšíření práce o úkoly, cvičení. Práci mohou využít učitelé v blízkých základních školách v hodinách vlastivědy, dějepisu, zeměpisu, českého jazyka a občanské výchovy. Jestliže budu učit v našem regionu, pak se tvorbu vlastivědy Bukovinky a okolí pokusím. Vedlejším cílem mé práce je poznání čtenáře, že dějiny nejsou jen fakta, která se učíme ve škole, ale že neméně zajímavé dějiny se odehrávají i v malých obcích.
7 1.2 Diskuze pramenů a literatury Obecně lze říci, že volně prodejná literatura o naší obci neexistuje. Při svém pátrání jsem narazila pouze na jednu knihu za posledních dvacet let, která se okrajově zabývá Bukovinkou (Čapka a kol.: Křtiny a okolí, 1987). V ostatní literatuře (převážně encyklopedického charakteru) se většinou vyskytuje lakonická zmínka o Bukovince o rozsahu několika málo vět. Ani v regionální literatuře se autoři z okolí o Bukovince obšírně nerozepisují, z jejich postoje cítím jakési informační vakuum o naší obci. Nejčastěji se mnou používané práce zabývají poněkud širší oblastí (např. Blanensko), do kterých je Bukovinka také zahrnována, ale není nijak zdůrazňována. Nakonec jsem v zeměpisné části čerpala z publikací volně dostupných na trhu obecně platných pro celou Českou republiku. Z nich jsem potom použila informace, které se vztahovaly k naší oblasti. Jako příklad mohu použít knihu od Culka M.: Biogeografické členění České republiky (1995) nebo od Boháče P. a kol: Vyšší geomorfologické jednotky České republiky (1996). I na internetu se nenachází mnoho informací. Výjimkou je Český statistický úřad, kde se na jeho webových stránkách dá nalézt určité množství statistických dat, které jsem ale nakonec příliš nevyužila, protože mnohé informace jsem již našla v „papírové“ podobě na pobočkách statistického úřadu. Druhým dobrým zdrojem byly webové stránky Jihomoravského kraje, kde se nachází katastrální mapy. A posledními dobrými webovými stránkami byly stránky brněnské vodohospodářské společnosti s názvem Hydroekologický informační systém VÚV T.G.M. Tyto stránky mi připomínaly prostředí ArcView, se kterými jsme pracovali v hodinách GIS. Daly se zde nastavit různé vrstvy, díky kterým se dalo trochu měnit tematické zaměření map. Nezbývalo nic jiného, než zapátrat v pramenech. Těch už bylo přece jen povícero a staly se významným zdrojem informací pro tuto práci. Prameny se pro druhou dějepisněji zaměřenou část mé práce nejčastěji vyskytovaly v archivech ať už oficiálních, nebo soukromých. Šlo zejména o archiválie, například kroniky rozličného zaměření. V zeměpisné části se uplatil územní plán obce a různé statistiky a práce evidenčního charakteru, které si vedou instituce samy. Prameny mi tak mnohdy posloužily pro vlastní interpretaci dat. Často jsem však musela překonávat jejich roztříštěnost (v případě počáteční části práce) či nejednotnost (v případě dějepisněji laděné části).
8 V tomto směru bohužel selhal statistický úřad. Informace pro naši obec jsou dostupné teprve od Sčítání lidí, domů a bytů v roce 1960. Na můj dotaz, kde se dají sehnat starší statistické údaje mi bylo řečeno, že jsou nedostupné. Při minulých povodních v Praze byl totiž materiál k naší obci zaplaven a dodnes není k dispozici badatelům. Protože nedisponuji znalostmi odborného historika, v práci je středověký vývoj naší obce vynechán. Jak již bylo dříve naznačeno, pro naši obec existují spíše prameny než literatura. V čerpání pramenných informací o obci ve středověku mi brání má neznalost středověké latiny a středověkých písem. Velkým problémem se ukázala přesná citace internetových stránek. Mnohdy se na nich nevyskytují všechny údaje. Na některých stránkách se dokonce nevyskytuje žádný text, pouze mapa. Šlo zejména o webové stránky s klimatickou mapou republiky. V tomto případě jsem zvolila citaci nejbližší hierarchicky vyšší úrovně stránek, kde se už vyskytovalo jméno autora (Pivec) a další potřebné údaje pro citaci. Podobně jsem musela citovat i mapy stažené z webu Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.Masaryka, kdy se u zobrazování map jejich serveru vůbec nevyskytovala webová adresa (pouze se otevřelo anonymní okno s mapou). Dalším problémem, který jsem musela řešit, byla citace webových stránek, na kterých jsem hledala latinské názvy rostlin. Protože tyto stránky fungují v podstatě jako vyhledávač podstránek vlastního webu, zvolila jsem opět citaci nejbližší vyšší úrovně. Jinak bych měla desítky podobných odkazů, zvolila jsem tak jednodušší citaci. Tudíž nedošlo v zahlcení čtenáře v seznamu literatury desítkami podobných odkazů.
9 1.3 Diskuze metodologie a metodického rámce práce V první části diplomové práce byla tou nejdůležitější metodou analýza podle Hettnerova schématu. Tak jsem rozebrala celý katastr obce na jednotlivosti. V dějepisněji laděné části šlo zejména o analýzu historického vývoje jednotlivých částí. Inspirací pro opětovnou analýzu mi bylo částečně Hettnerovo schéma, proto tedy druhá část navazuje na první část práce. V podstatě ji doplňuje, obohacuje a rozšiřuje – v první části práce se například dozvíte o současném zemědělství, v druhé části najdete vývoj zemědělství v minulosti a zeměpisné vazby. Nesmí být opomíjeny ani přílohy – ať už v podobě map, tabulek, schémat, grafů a doprovodného obrazového materiálu. Tento neverbální informační zdroj je nepostradatelnou součástí práce, doplňuje a ilustruje její textovou část. Na mapách se uplatňují zejména metody liniové a plošné. Jestliže jsem chtěla porovnávat zastoupení hodnost, často jsem použila graf (například u porovnávání údajů ze dvou sčítání lidí, domů a bytů). Graf se mi ještě osvědčil v případě určitých vývojových trendů, například v kapitole o klimatu (vývojový trend srážek). Mnohdy jsem graf použila pro větší názornost daných údajů, než by tomu bylo v případě tabulky. V tabulce jsem většinou přehledně seřadila údaje, například o obyvatelstvu. Nutno ještě podotknout, že v případě map a tabulek se dalo čerpat ze zdrojů, nicméně v případě grafů jsem si již musela vystačit s vlastní invencí. Fotografický materiál slouží pro vizuální názornost jevů, o kterých je psáno. Terénní výzkum jsem prováděla pro kapitolu o půdách a vodstvu, kdy moje měření posloužila jako obohacení a doplnění výše uvedených kapitol.
10 2 Přírodní poměry
2.1 Poloha a rozloha obce
2.1.1 Makropoloha Z hlediska makropolohy se obec Bukovinka nachází na jihovýchodě okresu Blansko, v severní části Jihomoravského kraje, ve východní části České republiky. Pro lepší prostorovou představu ještě uvádím vzdálenost a směry od větších měst: Bukovinka leží cca 25 km severovýchodně od centra krajského města Brna, 20 km jihovýchodně od okresního města Blanska, 16 km západním směrem od nejbližšího města Vyškov. Centrum obce má změřeny přesné zeměpisné souřadnice: 16º 48' v.z.d. a 49º 18' s.z.š. /Stanice Bukovinka. Měsíční úhrny srážek v mm/ Protože obec se nachází na samotném okraji blanenského okresu, obec hraničí s dalšími dvěma okresy – vyškovským (směr Bukovinka – Račice) a Brno venkov (směr Bukovinka – Lhotky). Obec dále sousedí s katastry následujících obcí: na západě s Bukovinou, na severozápadě se Křtinami, na severu s Jedovnicemi, na severovýchodě s Ruprechtovem (okr. Vyškov), na jihovýchodě s Račicemi (okr. Vyškov), na jihu s Hostěnicemi (okr. Brno venkov). Z geologického hlediska obec patří k východní části Českého masívu. Geomorfologicky je součástí provincie Česká vysočina. Klima je mírné, přechodné. Veškeré toky z obce náleží k povodí Svratky a tak k úmoří Černého moře. Z biogeografického hlediska patří do bioregionu Drahanské vrchoviny.
11 Mapa č. 1: Poloha Bukovinky v rámci České republiky
Měřítko: 1 : 3 000 000 /Český hydrometeorologický ústav, ke dni 5.2.2007, upravila autorka/
2.1.2 Mikropoloha Ze všech okolních obcí jsme tou nejodlehlejší. Celkově má povrch ráz zvlněné krajiny. Nejstarší část obce se nachází na sníženině vedoucí do Rakoveckého údolí, novější zástavba pak na vyvýšenině. Nadmořská výška centra obce je 523 m.n.m. Místo s nejvyšší nadmořskou výškou v katastru obce se nachází na severozápadní hranici katastru – Proklest s nadmořskou výškou 574 m.n.m. Nejnižší místa katastru se nachází na hranicích katastru v Rakoveckém údolí a jejich nadmořská výška se pohybuje okolo 400 m.n.m. Celková plocha katastru činí 8,48 km 2. Největší část této výměry zabírá lesní půda a zemědělská půda /Územní plán obce Bukovinka, 2004, str. 42/. Katastrální územní obce se po roce 1848 příliš nezměnilo, jak dokládá přiložená tabulka č. 1. Jednotlivé části obce mají neoficiální názvy. Nejstarší částí obce je „Dědina“ a „Dolní konec“. Později přibyla „Pindula“ a Nová čtvrť“, nejnověji pak lokalita „Černý les“ a „U brněnské cesty“.
12 Mapa č. 2: Dnešní katastr Bukovinky (zeleně)
Měřítko: 1: 50 000 /GEOINFO – 1:50 000, 1:500 000 geoscience GIS layers. Czech geological survey, 2003, ke dni 5.2.2007/
Tabulka č. 1: Katastrální výměry obce – srovnání let 1848 a 1997 Katastrální výměra obce po roce 1848 Katastrální výměra obce Celkem 849 (1997) (ha) Z toho zdanitelná půda 838 Celkem 848 Zemědělská půda 190 Zemědělská půda 190 Orná 99 Orná 141 Zahrady 5,3 Zahrady 14 Ovocné sady x Ovocné sady 2 Louky 37 Louky 30 Pastviny 3 Pastviny 3 Lesní půda 635 Lesní půda 694 Vodní plochy 1 Vodní plochy x Zastavěné plochy 7 Zastavěné plochy x Ostatní plochy 15 Ostatní plochy x (x = neuvedeno) /Čapka F.,1987; str. 70, upraveno autorkou. Územní plán obce Bukovinka, 2004. str. 42/
13 2.2 Povrch a nadmořská výška obce Okolí obce má charakter zvlněné krajiny. Podstatná část obce se rozkládá na vyvýšenině, menší část ve sníženině. Obec se nachází v nejvyšší nadmořské výšce ze všech obcí v okolí. Nadmořská výška obce se liší podle zdrojů: na webových stránkách Českého statistického úřadu je oficiálně uváděno 523 m. n. m. /Český statistický úřad: MOS – Městská a obecní statistika. Bukovinka, 2006, ke dni 12.3.2007/. Prvorepublikový zdroj /Slavík, F. A.,1897, str. 67/ a regionální literatura /Panoš, V.,1968, str. 83/ uvádí 528 m. n. m. Český hydrometeorologický úřad udává nadmořskou výšku meteorologická stanice v Bukovince 524 m. m. m., ovšem už od pohledu je tato stanice o něco níže než kostel. Ale možná jde jen o nedorozumění způsobená nepřesným určením místa měření (měření v obci versus měření v katastrálním území obce). Nejvyšší místo v zastavěné obci je kostel (oficiálně 523 m.n.m.), nejnižší místo v obci jsou poslední domy „Dolního konce“ (500 m.n.m.). V katastru obce najdeme i místo s nadmořskou výškou 529,7 m. n. m. (severně od vesnice směrem ke kopci Proklest), v těsné blízkosti obce se nachází kóta 538,3 m. n. m. (jihovýchodně od obce směrem k Račicím). Absolutně nejvyšší bod v okolí je ale Proklest (ležící u severozápadní hranice katastru) se svými 574 m.n.m. V blízkém okolí většinou však nadmořská výška klesá, v Rakoveckém údolí na hranicích katastru se pohybuje i pod 400 m. n. m.
2.3 Členění a vzhled obce Obec se neformálně dělí na několik částí: „Dědina“ (centrum obce; oblast okolo kostela, obchodů a hospod), „Dolní konec“ (zkráceně „Dolňák“; spolu s „Dědinou“ nejstarší části vesnice; táhne se severním směrem z kopce dolů, proto tedy onen název), „Pindula“ (část obce táhnoucí se západním směrem podél silnice směrem k Bukovině; postavena na poč. 20 stol.) a „Nová čtvrť“ (část obce vybíhající na sever z „Pindule“; postavena převážně v 70. letech 20.stol. jako tehdy nejnovější část vesnice, odtud tedy název). Nově se do vesnice počítá i oblast „Černého lesa“ (nejnovější zástavba západním směrem na bývalém poli mezi „Pindulí“ a sousední Bukovinou) a oblast „Lhotecká“ čili „U brněnské cesty“, někdy též zvaná „Za hospodou“ (oblast naproti kostelu, nejnovější zástavba na jihu mezi cestou vedoucí do
14 rekreační oblasti zvané Lhotky a hospodou v Bukovince, odtud tedy názvy). Ovšem nutno zdůraznit, že jde jen o místní názvy, nikoliv úřední. Vesnice v minulosti byla označována za lesní lánovou ves, kde kolem návsi byly volně seřazeny jednotlivé domy. Protože se však Bukovinka rozrůstala, lze ji dnes označit za vesnici hromadného typu, kde jsou domy postaveny už bez určitého plánu, nahodile a nepravidelně, tak, jak se k vesnici přistavovaly nové části (např. „Pindula“, „Černý les“). Historické jádro vesnice tvoří nepravidelná, částečně zastavěná náves obklopená různorodou, převážně přízemní podélně řazenou zástavbou. Jen novější stavby jsou patrové, zejména při silnici III. třídy, kde se nachází i objekty služeb a ostatní občanské vybavenosti. Převážně přízemní stavby se nachází i na „Dolním konci“, které jsou vystavěny podél cesty vedoucí do Rakoveckého údolí.
15 Mapa č. 3: Letecký snímek okolí obce a její členění
/Digitální podklady pro tvorbu LHP pro ŠLP Masarykův les Křtiny, platnost 1.1.2003 31.12.2012, upraveno autorkou/
16 2.4 Geologický vývoj a stavba Bukovinka z hlediska geologické charakteristiky patří do části Evropy, která se nazývá Mezoevropa. Mezoevropa tvoří západní a jihozápadní Evropu. Vytvořila se v prvohorách. Mezoevropa se dále dělí na několik oblastí, mj. Český masív. Bukovinka je součástí právě Českého masívu, leží na jeho východním okraji. Před prvohorním hercynským vrásněním se zde nacházelo teplé mělké moře. Na jeho břehu sedimentovaly slepence, což jsou částice nad 2 mm velké a slepené různým tmelem. Při hercynském vrásnění bylo toto dno moře vyzdviženo, zvrásněno a rozlámáno podél zlomů na řadu ker. Některé se klenbovitě prohnuly, jiné poklesly a tvoří kotliny. Drahanská vrchovina (jejíž jsme součástí – viz kapitola 2.5 Geomorfologická charakteristika) po vyzdvižení dosahovala dle odhadů až 4 000 m. n. m. Od prvohor přes druhohory až do třetihor trvalo tropické vlhké klima. Povrch Drahanské vrchoviny tedy ve druhohorách podléhal silné erozi a byl tak postupně zarovnáván. Ve starších třetihorách tento proces pokračoval, řeky se zahlubovaly. V mladších třetihorách se ještě několikrát Drahanské vrchoviny dotkly mořské zálivy. Téměř do konce třetihor trvalo teplé vlhké tropické klima. Teprve koncem třetihor se klima ochlazuje, fauna a flora se začíná podobat dnešní. Reliéf krajiny se už téměř podobal dnešnímu stavu. Měnily se ale směry dnešních řek, např. Rakovec se původně vléval do řeky Haná. Ve čtvrtohorách k nám ledovec v dobách ledových přímo nezasahoval. V dobách meziledových se klima podobalo dnešnímu. Obec a její katastr je geologicky jednotný, tvoří ho tedy souvrství mořského prvohorního spodního karbonu (kulmu) – slepence, na povrchu mohou být překryty sedimenty. Slepence (jak již bylo napsáno výše) jsou horniny usazené, zformovaly se při velkých tlacích v mladších prvohorách (před 355 – 290 miliony let). Ovšem horniny, které jsou součástí slepenců, mohou být ještě staršího data (konkrétně starohorního stáří: 2 500 až 545 milionů let). Místem původu může v našem případě být Českomoravská vrchovina, odkud před hercynským vrásněním tekly řeky směrem do naší oblasti a unášely s sebou naplavený materiál /Informační tabule Naučné stezky Rakovecké údolí/. Oblast vápencového Moravského krasu do katastru obce nezasahuje. Velice blízko obce (cca 10 km východně) se nachází rozhraní mezi Českým masívem a Karpatami (které jsou třetihorního stáří a geologicky tak patří do Neoevropy).
17 Mapa č. 4: Geologická mapa okolí Bukovinky
Měřítko: 1 : 50 000 Legenda (zjednodušeno):
/GEOINFO – 1:50 000, 1:500 000 geoscience GIS layers. Czech geological survey, 2003, ke dni 5.2.2007/
2.5 Geomorfologická charakteristika S ohledem na začlenění obce do kontextu republiky musím začít obšírně. Z geomorfologického hlediska se Česká republika dělí na čtyři provincie: Českou vysočinu (která bude pro nás rozhodující), Západní Karpaty, Středoevropskou nížinu (v okolí Opavy) a Západopanonskou pánev (oblast Dolnomoravského úvalu). Hranice mezi Českou vysočinou (prvohorní stáří) a Západními Karpatami (třetihorní stáří) vede zhruba po linii Znojmo, Brno, Vyškov, Přerov, Ostrava. Česká vysočina leží
18 západně od této linie, Karpaty leží východně od této linie. Česká vysočina, se dělí na subprovincie: šumavská, českomoravská, krušnohorská, krkonošsko jesenická, poberounská, česká tabule (viz. mapa č.5).
Mapa č. 5: Poloha Bukovinky v rámci geomorfologického členění České republiky
/Boháč P., Koláč J.,1996. Mapová příloha/ Měřítko: 1 : 3 000 000 Bukovinka se řadí do provincie Česká vysočina, subprovincie českomoravská. I českomoravská subprovincie se dále rozpadá na několik menších oblastí. Pro nás bude nejdůležitější podsoustava Brněnská vrchovina, jejíž součástí Bukovinka je. Brněnská vrchovina se opět dělí na tři celky: Drahanská vrchovina, Boskovická brázda a Bobravská vrchovina. Bukovinka je součástí Drahanské vrchoviny. Ta se ještě dále dělí na podcelky: Adamovská vrchovina, Moravský kras a Konická vrchovina. Bukovinka leží ve jihovýchodní části Konické vrchoviny. Konická vrchovina se ještě dále člení na několik podcelků, na katastr Bukovinky zasahuje Jedovnicko račický prolom (jeho součástí je Rakovecké údolí) a Hornoříčská vrchovina (zasahuje samotnou obec). Pro lepší názornost ještě uvedu jednoduché schéma: Provincie Česká vysočina → Českomoravská subprovincie → podsoustava
19 Brněnská vrchovina → celek Drahanská vrchovina → podcelek Konická vrchovina → → Hornoříčská vrchovina a Jedovnicko račický prolom.
Schéma č. 1: Zařazení Bukovinky do geomorfologického členění ČR
/Zdroj: autorka/
20
Mapa č. 6: Poloha Bukovinky v rámci celku Drahanské vrchoviny
Legenda:
Měřítko: 1 : 400 000 /Boháč P., Koláč J.,1996; upraveno autorkou/
21 Konická vrchovina má vyklenutý zarovnaný povrch s relativním převýšením 75 150 m, Hornoříčská vrchovina i Jedovnicko račický prolom byly z geologického pohledu popsány v minulé kapitole. Hornoříčská vrchovina vznikla vyklenutím povrchu, Jedovnicko račický prolom je zlomového původu, jde o pokleslou oblast mezi dvěma zlomy, takže dnes tvoří hluboké údolí. Protože se často zaměňuje pojem vysočina a vrchovina, oba pojmy chci uvést na správnou míru: vysočina je oblast s nadmořskou výškou nad 200 m.n.m.; kdežto vrchovina je oblast, kde se na ploše o rozloze 16 km 2 pohybuje rozdíl mezi nadmořskou výškou nejnižšího bodu a nadmořskou výškou nejvyššího bodu v rozmezí 75 150 m (je to tzv. relativní převýšení). Bukovinka tedy leží ve vysočině a zároveň ve vrchovině.
2.6 Nerostné suroviny V Bukovince nejsou evidovány dobývací prostory a nebyla vyhodnocena výhradní ložiska nerostů nebo jejich prognózní zdroj a nebyla zde stanovena chráněná ložisková území. Pouze v údolí Rakovce se nacházejí izolovaná místa, kde se nachází malé kousky uhlí, které však nelze těžebně využít. Stavební kámen se těží v okolí Bukovinky, nikoliv však v jejím katastru.
2.7 Klimatické poměry Obecně Bukovinka patří do mírného klimatu, které je na přechodu mezi oceánským a kontinentálním. Podle mapy klimatických poměrů České republiky /Pivec, J., ke dni 10.3. 2007/ Bukovinka patří do mírně teplé oblasti (tzv. MT 9). Klimatické charakteristiky naší oblasti uvádím pro přehlednost v tabulce č. 2. Ovšem tyto hodnoty se mohou v praxi lehce odlišovat – v každé mapě je nutno údaje trochu generalizovat, navíc vždy záleží na georeliéfu, expozici svahu apod.
22 Tabulka č. 2: Klimatické charakteristiky naší oblasti Klima Prům. teplota v dubnu Počet letních dnů (max. (°C) 6 7 teplota je ≥ 25°C) 40 50 Prům. teplota v říjnu (°C) 7 8 Počet dnů nad 10°C 140 160 Prům. počet dnů se Počet mrazových dnů srážkami 1 mm a více 100 120 (min. teplota je ≤ 0,1°C) 110 130 Srážkový úhrn ve Počet ledových dnů vegetačním období (v (max. teplota ≤ 0,1, tj. mm) 400 450 celodenní mráz) 30 40 Srážkový úhrn v zimním Prům. teplota v lednu období (v mm) 250 300 (°C) 3 4 Počet dnů se sněhovou Prům. teplota v červenci pokrývkou 60 80 (°C) 17 18 Počet dnů zamračených 120 150 Počet dnů jasných 40 50 /Autorka podle: Pivec, J., ke dni 12.3.2007/ Jak je z tabulky vidět, letních dnů není příliš mnoho (zhruba jen měsíc a půl v roce), v dané oblasti převládají spíše teploty nižší. Dnů, kdy se vyskytuje celodenní mráz je téměř tolik, kolik je letních dní. Celkově převládají dny, kdy je průměrná teplota nad 10° C (téměř polovina roku), těsně následují dny, kdy se vyskytují mrazíky (ty se vyskytují ve více jak třetině roku). Průměrné teploty ovšem ani v létě ani v zimě nejdou do extrémů. Zajímavé jsou podzimní teploty, kdy setrvačností jsou teploty vyšší než na jaře. Co se týče počtu dnů se srážkami nad 1 mm, je jich zhruba jedna třetina v roce. S tím koresponduje podobný počet zamračených dnů. Ve vegetačním období naprší dvě třetiny celoročního úhrnu srážek. Poměrně vysoký je počet dnů se sněhovou pokrývkou – dva až tři měsíce. Konkrétní teplotní údaje pro Bukovinku neexistují, teplotu měřící meteorologické stanice se v blízkém okolí nevyskytují. Nejbližší stanice se nachází až v Brně – Tuřanech, kde je ovšem zcela jiná nadmořská výška i okolní reliéf. Proto se tedy teplotami více zabývat nebudu. V Bukovince se však nachází srážkoměrná stanice. Stanice měří množství spadlých srážek, výšku a vodní hodnotu sněhové pokrývky, zaznamenávají se meteorologické jevy (např. blesk). Umisťuje se tak, aby svými údaji doplňovala srážkoměrné údaje základních a doplňujících stanic. Naše stanice má poměrně dlouhou historii, měření se provádí nepřetržitě už od roku 1951. Provádí ho občané
23 Bukovinky (často to byl učitel či člověk v penzi). Od roku 1994 se této činnosti ujala paní Anna Fialová z č. p. 9, které se nachází téměř v centru obce, poblíž kostela. Stanice musí být umístěna na vhodném místě, které není ve srážkovém stínu (např. pod stromem). Jak však taková stanice vlastně vypadá? Je celá kovová. Skládá se z malé nádoby, která je vsunuta do větší válcové nádoby se dnem přivařeným k asi 70 cm vysoké tyči. Válcová nádoba je nahoře uzavřena sběrným válcem ve tvaru trychtýře, který odvádí srážkovou vodu do sběrného válce.
Fotografie č. 1: Srážkoměrná stanice
Pozn. Uvnitř válce se nachází malá nádoba. Sběrný trychtýřovitý válec má být správně nasazen na válci s tyčí. /Foto: autorka/ A jak probíhá měření? Každý den v 7hodin ráno se veškerá voda z malé nádoby vylije do odměrného válce, ze kterého se přečte příslušný počet mililitrů a ty převedou na milimetry. Jestliže se jedná o zimní období, otvor pro srážky ve stanici musí být zvětšen. Prvně se zjistí výška nově spadlého sněhu, zaznamenává se i celková výška sněhové pokrývky. Pak se sníh ze stanice v obytné místnosti rozpustí a voda přelije do odměrného válce, ze kterého se opět přečte příslušný počet mililitrů, které se převedou na milimetry. Tyto údaje se zapisují do speciálních deníčků, které se
24 vedou pro každý měsíc zvlášť. V každém měsíci má každý den svou stránku, kde se napíše počet napršených mililitrů (nejsou li srážky, pak se píše „0“ nebo se ten den nechá volné okénko). Objeví li se v daném dni nezvyklý či význačný meteor, zaznamená se pomocí specifického symbolu do deníčku (a příp. se doplní časovým údajem nebo odhadem intenzity). Pozor, meteor v meteorologii znamená úplně něco jiného než astronomický meteor (který je asi známější). Jako meteor se v našem případě označuje jakýkoliv meteorologický jev probíhající v atmosféře (vyjma oblaků) nebo na zemském povrchu. Podle složení a podmínek vzniku je dělíme mj. na hydrometeory (např. déšť, sníh, kroupy, mlha, rosa), elektrometeory (bouřka, blesk, hřmění). Některé jevy nelze zařadit pod pojem meteor, přesto je důležité a žádoucí je pozorovat. Tyto jevy označujeme jako jiné jevy a řadíme sem například vítr /Návod pro pozorovatele srážkoměrných stanic ČSSR, 1972/. Výsledky se odevzdávají pobočce Českého hydrometeorologického ústavu v Brně. Tam také najdete sumarizovaný přehled měsíčních srážek, který uvádím v tabulce č. 3.
Tabulka č. 3: Měsíční úhrny srážek v Bukovince Rok Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec Celkem 1951 71 33 94 36 80 114 80 66 9 0 65 27 675 1952 49 48 25 39 50 124 44 49 85 42 92 60 707 1953 37 32 3 29 41 45 186 32 62 13 11 16 507 1954 35 28 20 57 86 74 189 43 21 53 18 71 695 1955 34 32 33 30 81 90 120 96 50 30 14 25 635 1956 18 34 33 83 12 38 69 57 22 78 50 17 511 1957 21 24 61 30 23 16 96 53 97 5 29 23 478 1958 36 44 40 27 28 124 44 86 50 67 28 43 617 1959 18 6 22 73 56 67 168 44 0 10 30 96 590 1960 38 44 55 18 93 46 90 115 85 80 18 90 772 1961 24 30 15 21 80 161 78 39 14 85 39 40 626 1962 22 44 55 37 135 26 62 67 37 34 117 46 682 1963 44 15 46 22 89 66 25 82 62 26 48 3 528 1964 6 12 38 26 49 65 93 79 14 160 39 33 614 1965 47 22 35 75 117 78 90 52 44 7 26 57 650 1966 21 34 26 62 52 124 135 109 33 38 53 78 765 1967 11 25 49 35 42 70 97 81 73 19 44 53 599 1968 80 21 34 30 72 81 82 165 41 39 39 23 707 1969 47 48 52 19 84 106 12 96 29 10 94 61 658 1970 19 152 61 43 4 91 139 109 7 31 78 41 775 1971 16 48 48 41 61 66 51 26 44 19 58 29 507 1972 40 18 26 65 117 59 184 43 52 5 46 11 666 1973 49 43 10 91 28 84 43 35 58 23 32 20 516 1974 28 22 9 13 39 90 108 94 22 88 53 62 628
25 Pokrač. 1975 23 8 65 26 80 54 71 72 18 115 56 31 619 1976 100 17 22 20 92 26 30 56 50 58 100 45 616 1977 99 77 67 60 94 42 111 148 102 15 62 17 894 1978 23 25 28 43 77 56 85 61 27 28 40 32 525 1979 45 38 56 67 28 100 50 81 56 14 77 55 667 1980 25 22 24 73 47 97 71 33 40 62 34 33 561 1981 50 41 56 45 65 56 54 28 88 106 37 93 719 1982 37 3 27 10 66 67 126 50 15 23 17 51 492 1983 45 44 22 57 59 71 31 28 48 24 17 41 487 1984 48 65 22 63 112 55 64 27 89 29 66 30 670 1985 36 43 51 20 129 89 78 179 20 9 93 46 793 1986 50 33 33 25 97 107 80 45 24 31 35 59 619 1987 65 30 35 22 85 111 67 69 72 50 34 35 675 1988 35 56 49 4 52 61 56 109 66 24 30 59 601 1989 16 20 25 66 42 105 49 57 64 17 22 31 514 1990 6 79 16 93 62 79 55 23 71 44 52 50 630 1991 7 10 25 31 76 67 86 78 41 16 96 53 586 1992 14 20 86 31 15 59 25 50 38 78 40 54 510 1993 19 30 22 7 29 57 60 61 58 48 47 77 515 1994 25 14 35 87 52 16 73 74 56 42 20 42 536 1995 53 22 61 50 77 150 35 73 108 2 44 48 723 1996 41 47 40 45 75 64 43 113 44 54 51 30 647 1997 20 33 24 39 53 101 227 26 41 33 78 40 715 1998 19 5 20 59 31 97 76 95 144 101 28 12 687 1999 12 45 29 42 48 99 103 24 32 21 54 42 551 2000 57 27 89 4 26 19 116 41 27 29 76 36 547 2001 38 19 62 54 62 42 96 117 123 17 32 38 700 2002 13 44 20 41 100 62 52 109 54 83 67 56 701 2003 41 9 8 25 56 12 103 53 28 66 32 62 495 2004 49 35 45 37 33 96 38 45 43 78 52 38 589 2005 42 68 17 63 86 41 96 111 29 8 39 56 656 2006 39 43 71 89 79 71 51 161 4 23 35 29 695 2007 52 38 Celkem 1964 1888 2071 2311 3525 4063 4592 3854 2727 2287 2649 2417 /Stanice Bukovinka. Měsíční úhrny srážek v mm. Český hydrometeorologický ústav, odbor klimatologie a paní Anna Fialová z Bukovinky/. Ve výše uvedené tabulce je přehled srážek v jednotlivých letech a měsících od počátku měření do r. 2006. Navíc je zde součet srážek v jednotlivých měsících. Vyplývá z ní, že nejsušší měsíce jsou zimní – únor, leden. Pak množství srážek vzrůstá, kulminuje v létě – červen, červenec a následuje opět poměrně rychlé ubývání srážek. Průměrně zde spadne 636 mm/rok.
26 Graficky jsem roční srážky znázornila v grafu č. 1. Z něj i z předešlé tabulky č. 3 plyne, že v naší oblasti rozhodně množství srážek neubývá, stabilně se pohybují slabě nad 600 mm/rok. Spíš lze vypozorovat určité trendy: kolísavá padesátá léta, poměrně vodnatá šedesátá léta, vyrovnaná sedmdesátá léta (až na extrémní rok 1977), kolísavá osmdesátá léta a podprůměrná první polovina devadesátých let. Od druhé poloviny devadesátých let až do současnosti nastává opět kolísání.
Graf č. 1: Roční srážky Roční srážky
1000
800
600
400
200
0 Množství srážek (v mm) 1951 1953 1955 1957 1959 1961 1963 1965 1967 1969 1971 1973 1975 1977 1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 Rok Celkové množství srážek /Zpracovala autorka na základě údajů ze Stanice Bukovinka. Měsíční úhrny srážek v mm. Český hydrometeorologický ústav, odbor klimatologie/ V grafu č. 2 jsem se zaměřila na povodňové jevy. V Bukovince se vyskytly lokální povodně v letech 1977 (poškozen nedaleký rybník a 1995 (vytopeny některé domy). V celé České republice se vyskytly povodně v letech 1997 a 2002. Velmi výrazně v grafu vystupuje vrchol z července 1997, kdy v naší obci pršelo soustavně, ale kvůli absenci řek nedošlo k povodním. Dalším vrcholem je červen 1995, kdy spadlo během krátké doby velké množství srážek na malém území a došlo tak k lokálnímu zatopení. Třetím vrcholem je srpen 1977, kdy situace byla podobná roku 1995, došlo poškození blízkého rybníka. Rok 2002 u nás probíhal zcela standardně, nic nenasvědčovalo povodním (ty zasáhly především Čechy).
27 Graf č. 2: Srovnání povodňových let Srovnání srážek povodňových let 1977,1995,1997 a 2002
250 200 150 100 50
Množství (v mm) 0 Září Únor Říjen Srpen Leden Duben Květen Březen Červen Listopad Prosinec Červenec Měsíce
Rok 1977 Rok 1995 Rok1997 Rok 2002 /Zpracovala autorka na základě údajů ze Stanice Bukovinka. Měsíční úhrny srážek v mm. Český hydrometeorologický ústav, odbor klimatologie/ Srovnáme li procentuální zastoupení srážek ve vegetačním období (duben až září) a mimo vegetační období (říjen až březen), dojdeme k očekávanému závěru, kdy úhrn srážek ve vegetačním období dosahuje 61,3 %, což koresponduje s naší klimatickou oblastí, pro kterou se udává dvě třetiny srážek v tomto období. V zimě se souvislá sněhová pokrývka v letech 1994 – 2005 objevovala okolo 20. listopadu (pozor – nemusela nutně být trvalá), mizela okolo 20. března následujícího roku. Výška maximální sněhové pokrývky značně kolísala v rozmezí od 11 cm (2.1.1998) po 69 cm (14.3.1996). Nejčastěji se však pohybovala okolo 30 cm. Bukovince se nevyhnula ani sněhová kalamita nevšedního rozsahu – 20.2.1996 během sněhové vánice nad ránem napadlo během několika málo hodin 30 cm nového sněhu. Celková pokrývka najednou činila celých 62 cm. A později ještě připadlo dalších 7 cm. Následkem toho se sněhová pokrývka držela až do 16.4.1996. (Tehdy následovaly po sobě 3 extrémní roky: v roce 1995 byly v Bukovince lokální povodně, v roce 1996 sněhová kalamita a v roce 1997 záplavy na Moravě. Tímto se tedy ukončil trend sušších roků první poloviny 90. let.) /Stanice Bukovinka. Měsíční úhrny srážek v mm. Údaje poskytla zapisovatelka dat paní Anna Fialová/
28 2.8 Hydrologická charakteristika Drahanská vrchovina leží ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny. Je spíše chudší na povrchové zdroje vod, klesá i hladina podpovrchových vod. V katastru samotné obce se nachází jak podpovrchové, tak povrchové vody.
2.8.1 Podpovrchové vody Podzemní voda je volná, puklinová. Její celková mineralizace se pohybuje v rozmezí 0,3 až 1 g/l. Podpovrchové vody většího významu se u nás nevyskytují. /Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka, hydroekologický informační systém VÚV T.G.M. Rajony základní vrstvy, ke dni 12.3.2007/. Lze konstatovat, že zásoby podzemní vody byly pro vesnici vždy dostačující. Téměř každý dům měl vlastní studnu s pitnou vodou. Nadto ještě v obci byla vybudována síť obecních studní. Obecní studny sloužily i jako výpomoc JZD v sousední vesnici Bukovině, která se potýkala s problémy ohledně zásob podzemních vod (transport vody se pak prováděl cisternami). V 80. a 90. letech se vybudovalo několik vrtů, jeden z nich se dnes používá jako zásobárna vody pro obecní vodovod. Protože některé domy již nepoužívají či nemají vlastní studnu, staly se plně závislými na dodávkách obecní vody. To činí problémy při nárazovém velikém odběru vody či při poruchách transportu vody, kdy některým výše položeným domácnostem dočasně voda neteče.
2.8.2 Povrchové vody Povrchové vody nadregionálního významu nemáme. Z tekoucích vod se na katastru obce vyskytují čtyři pojmenované místní potoky a několik jejich bezejmenných přítoků. Ze stojatých vod se v centru Bukovinky nachází malá hasičská nádrž. V obci se nachází jeden malý soukromý rybník. Na jihozápadní hranici katastru se nachází další rybník. V samotné obci byste jen těžko hledali nějaký potok či říčku – většina z potoků pramení na okraji katastru obce a vesnici nezasahují. Potoky protékající vesnicí (dnes už spíše pod povrchem) se jmenují Malý Rakovec a Strhovec. Podle starých map (z 19. století) a pamětníků ještě centrem vesnice (zhruba od dnešní hasičské nádrže směrem na „Dolní konec“) teče ještě jeden (dnes zatrubněný) potok, který ale v současných mapách není zaznačen –viz. mapa č. 7. Je přítokem Malého Rakovce a dnes je součástí obecní kanalizace.
29 Mapa č. 7: Potok tekoucí na Dolní konec (není v dnešních mapách)
Pozn.: Potok označen červenou šipkou Měřítko: 1 : 20 000 /1. vojenské (josefské) mapování Morava. 1st Military Survey, Section No. 65, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna, ke dni 10.3.2007, upraveno autorkou/ Z pojmenovaných potoků patřících do katastru (ale nezasahujících zastavěnou část obce) lze uvést Křtinský potok a hraniční Rakovec. Malý Rakovec je přítokem Rakovce, Strhovec je přítokem Křtinského potoka. Katastr Bukovinky leží na rozvodí tří potoků: Křtinského, potoka Rakovec a potoka Říčky. Křtinský potok (s přítokem Strhovec) patří do povodí Svitavy. Rakovec (s přítokem Malý Rakovec) a potok Říčka (na katastru Bukovinky s bezejmennými přítoky) patří do povodí Litavy, která se vlévá do Svratky. Všechny potoky nakonec patří do úmoří Černého moře, protože Svitava se jižně od Brna vlévá do Svratky, Svratka je přítokem Dyje, Dyje je přítokem Moravy a Morava je přítokem Dunaje, který patří do úmoří Černého moře. Vodní toky nacházející se na katastrálním území obce patří pod Zemědělskou vodohospodářskou správu Brno a pod Lesy ČR – Oblastní správu toků Brno.
30 Mapa č. 8: Vodstvo na katastrálním území Bukovinky
Měřítko: 1 : 50 000 Legenda: hranice povodí hranice katastru potok (příp. s názvem) nádrž (rybník) /Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka, hydroekologický informační systém VÚV T.G.M, ke dni 5.2.2007/ 2.8.2.1 Potoky protékající zastavěnou částí katastru obce Malý Rakovec – tento tok lze charakterizovat jako bystřinu o celkové délce zhruba 3,1 km. Plocha jeho povodí je 2,35 km 2. Pramení v polích na severu katastru mezi „Novou čtvrtí“ a „Dolním koncem“. Stáčí se východním směrem k posledním domům na „Dolnímu konci“, těsně před vstupem na „Dolní konec“ je na jeho toku vybudován malý soukromý rybník. Od hráze rybníka až po konec obce je zcela zatrubněn. Je do něj svedena část obecní kanalizace (v budoucnu se na „Dolním
31 konci“ plánuje čistička vod). V místě, kde na „Dolním konci“ vytéká z trubek, už má za sebou pouť o délce asi 0,5 km. Dále teče stále východním směrem. Kousek za zastavěnou částí obce přibírá bezejmenný přítok (ve „Fialově žlíbku“).Vlévá se v Rakoveckém údolí do potoka Rakovec (který je přítokem Litavy a ta patří do povodí Svratky) jako jeho pravostranný přítok (v místě soutoku má Rakovec za sebou už 28,9 km). Průtok Malého Rakovce není oficiálně zjištěn, odhaduji ho podle svých měření zhruba na 15 21 dm 3/s v místě výtoku z trubek (v letním období; v zimě občas na povrchu zamrzá, proto průtok nelze spolehlivě změřit). Průměrný sklon toku je 5,3 %, průměrný sklon povodí je 9,5%. Nejvyšší nadmořská výška v povodí je 535 m. n. m, nejnižší pouhých 390 m.n.m. /Gric, J., 1998/. V roce 1995 a 1997 v Bukovince a okolí došlo k lokálním povodním, které v určitých úsecích značně zahloubily koryto (změny jsou patrné místy dodnes), v jiných úsecích došlo k usazování unášeného materiálu. V důsledku změněného koryta po povodních tedy docházelo místy k trvalému vylévání z břehů. Plány na opravu poničeného potoka se datují prosincem 1998, stavba byla zahájena 16.9. 1999, k dokončení došlo 30.11. 2000 /Kolaudační rozhodnutí (Malý Rakovec), 2001/. Jednalo se zejména o místa, která se kříží s cestami. Došlo k úpravě koryta pomocí trubních propustí či ke zpevnění okolních svahů a břehů. Plánované finanční prostředky na tuto akci byly značné (konkrétně necelých 5,3 milionů Kč) /Gric, J.,1998/. Strhovec – jeho délka je asi 2,24 km, plocha povodí je asi 1,2 km 2. Tento potok pramení v severní části obce mezi „Novou čtvrtí“ a „Pindulí“. Přes obec je opět zatrubněn, ústí do něj druhá část obecní kanalizace. Těsně za zastavěnou částí obce přijímá bezejmenný levostranný přítok (měřící asi 0,5 km). Celý tok Strhovce teče západním až jihozápadním směrem. Na katastrální hranici Bukovinky se nachází na tomto potoku stejnojmenný rybník. Potok se poblíž jihozápadních hranic katastru Bukovinky vlévá do Křtinského potoka (který patří do povodí Svitavy). Průtoky se na tomto potoce oficiálně neměřily, samotný tok je slabý. Statistické údaje o průtoku, maximální a minimální výšce v ploše povodí nejsou k dispozici. 2.8.2.2 Potoky protékající mimo zastavěnou část katastru obce Křtinský potok – pramení na severozápadě katastru Bukovinky v nadmořské výšce 545 m.n.m., spíše blíže sousední Bukovině. Teče jihozápadním směrem, takže
32 velice brzy (zhruba po 1 km) opouští náš katastr a stáčí se do katastru Bukoviny. V lesích našeho katastru přibírá s sebou ještě dva krátké levostranné bezejmenné přítoky o délce 0,5 a 0,9 km. Do zastavěné obce nijak nezasahuje, ani ji v minulosti neovlivnil. Jeho celková délka je 15 km, celková plocha povodí činí 70 km 2. Vlévá se do Svitavy v nadmořské výšce 240 m.n.m. Průtok u ústí se pohybuje okolo 0,25 m 3/s /Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka, hydroekologický informační systém VÚV T.G.M., ke dni 5.2.2007/. Za Křtinami v krasové oblasti se místy propadá a zase vyvěrá. Jméno dostal podle blízké obce Křtiny, kterou protéká. Rakovec – hraniční potok na severu katastru, oddělující náš katastr od katastru ruprechtovského. Pramení mimo náš katastr (na svazích Maleny – 470 m.n.m.). Ústí do Litavy v nadmořské výšce 195 m.n.m. jako její pravostranný přítok ( a spolu s ní patří k povodí Svratky). Jeho celková délka je 34,1 km. Celková plocha jeho povodí čítá 142,7 km 2. Průměrný průtok u ústí se pohybuje okolo 0,34 m 3/s /Kestřánek J., 1984/. Tento potok je součástí Rakoveckého údolí. Spolupůsobí zde jako mikroklimatický činitel. Část toku okolo našeho katastru patří do kategorie pstruhových vod. Do samotné zastavěné části obce nijak nezasahuje, ani ji neovlivňuje, neboť se nachází relativně daleko. Jméno dostal podle raků, kteří v něm žili ještě v polovině 60. let 20. stol. Další informace o něm se dozvíte v kapitole 2.10.1 Rakovecké údolí. 2.8.2.3 Vody se zpomaleným odtokem Hasičská nádrž – nachází se uprostřed obce, asi 100 metrů jihovýchodně od kostela. Tato nádrž je majetkem obce. Rozměry odhaduji na 10 metrů krát 15 metrů, hloubka je přibližně 2 metry. V současné době je v nádrži již jen malé množství dešťové vody, protože díky obecnímu vodovodu, podzemním požárním nádržím a hydrantům všude v obci ztratila na významu. V zimě se ještě nedávno využívala i jako kluziště. Mezi místními se vžil i název „Žabec“, protože v létě voda často mívala zelenou barvu (zřejmě od kvetoucích sinic). Je znázorněn na fotografii č. 18. Strhovec (v obci spíše nazývaný Brodek ) – nachází se na stejnojmenném potoce u katastrálních hranic Bukovinky, západně až jihozápadně od Bukovinky (viz. fotografie č. 11). Byl založen v 70. letech jako protipovodňová nádrž s chovem ryb. V roce 1977 došlo při povodni k poškození hráze. Její oprava byla provedena až v roce 1980, ale rybník nebyl pořádně odbahněn (částečně jen v roce 1982, kdy zároveň v něm bylo zakázáno koupání). Důsledek tohoto opomenutí se projevil až při
33 povodních v r. 1997, kdy došlo k nedostatečnému převádění povodňové vlny. Proto byl v r. 2000 zpracován projekt na zbudování bezpečnostního přelivu a celkové odbahnění. Z důvodu nedostatku finančních zdrojů došlo k realizaci projektu až v letech 2004 2005. Rybník je v majetku Lesů České republiky, s.p. Hradec Králové lesní správa Bučovice. Plocha nádrže je 0,60 ha, délka rybníka je 103 m, hloubka dosahuje až 2,5 m, objem vody v rybníku je 9 600 m 3/ Textová část LHP, LHC Bučovice, 2006/. Sedlákův rybník – malý soukromý rybník na Dolním konci. Neoficiální název dostal dle svého majitele.
2.9 Pedogeografická charakteristika Pro Konickou vrchovinu (a tudíž i katastr Bukovinky) je charakteristický výskyt kambizemí (dříve nazývaných hnědé lesní půdy nebo hnědé půdy). Kambizemě jsou nejrozšířenější půdní typ České republiky. Tvoří se v mírně teplém a mírně vlhkém podnebí oceánského nebo oceánsko kontinentálního klimatu, převážně pod listnatými lesy (doubravy, bučiny). Mateční horniny (tedy ty, na nichž se nová půda tvoří) mohou být velmi různé, našem případě se mateční horninou stal slepenec. U těchto půd lze rozlišit několik vrstev, tzv. horizontů. Nejsvrchnější horizont je humusový, v odborné literatuře označovaný jako „A“. V našem případě dosahuje tloušťky zhruba okolo 10 cm, má tmavou barvu. Na povrchu může být pokryt vrstvou nerozloženého biogenního materiálu, tzv. opad (např. listí). Pod tímto horizontem v případě Bukovinky následuje horizont označovaný v literatuře jako B v, jinak taky zvaný jako hnědý horizont. Je typický pro většinu kambizemí. V mé sondě dosáhl hloubky zhruba 70 cm. V tomto horizontu se již nehromadí humus, mívá světle hnědou barvu kvůli uvolňování železa z hornin. Čím hlouběji se dostáváme, tím více přibývá hornin, až se dostaneme na skalnaté podloží čili mateční horninu označovanou písmenem C. Vše je názorně vidět na fotografii č. 2.
34
Fotografie č. 2: Půdní profil v Bukovince
/Foto a úprava: autorka/ Pozn. Půdní profil byl zhotoven na okraji lesa u severovýchodního okraje zastavěné části obce ve svažitém terénu neporušeném stavebními zásahy člověka. Kambizemě jsou převážně hluboké (60 – 120 cm) až velmi hluboké (nad 120 cm). Na jejich vlastnostech se nejvíce podílí půdotvorný substrát a nadmořská výška. S nadmořskou výškou roste její hloubka, zvyšuje její kyprost a obsah humusu, ale humus se stává kyselejším. Tyto půdy obsahují střední množství živin, vyznačují se spíše menší úrodností. Na méně skloněných terénech se nejčastěji pěstují pícniny, brambory. Na svahovitých polohách tyto oblasti zůstaly zalesněny.
35 2.10 Biota Bukovinka patří do Drahanského bioregionu. Geologickou stavbu, klima a půdy bioregionu v našem okolí není nutno více popisovat, stalo se tak již v předešlých kapitolách. Tento bioregion zabírá z geomorfologického hlediska celou Drahanskou vrchovinu, sahá ještě i za její severní hranice /Culek, M., 1995/. Biota náleží do bukového stupně. Tento stupeň je v České republice rozšířený, vyskytuje se v nadmořských výškách okolo 400 600 m.n.m. V minulosti se zde vyskytovaly bukové lesy, které stupni daly název. V současné době se zde vyskytují už spíše smíšené lesy, případně se tyto oblasti používají k zemědělským účelům (i když nijak intenzivně). Druhová rozmanitost flory i fauny je v okolí Bukovinky zvýšena relativní blízkostí karpatské a severopanonské podprovincie. V tomto bioregionu jsou relativně zachovány společenstva přirozených bučin (v okolí Bukovinky jsou předmětem ochrany – Rakovecké údolí, Říčky). Výšková stupňovitost vegetace se v Bukovince kvůli její poměrně malé výškové členitosti neuplatňuje. Už samotný název obce naznačuje druhové složení původních lesů. Zastavěná část obce je poměrně hodně zazeleněna. Téměř před každým domem je předzahrádka (či alespoň pruh trávy), často se vyskytují i ovocné stromy (jabloně, švestky, třešeň). Většina domů má ještě zahrádky za domem, které se využívají pro pěstování zeleniny, květin a také plní rekreační funkci. V rámci ozelenění vesnice byly místně vysazeny okrasné jehličnany (smrk stříbrný Picea pungens ). Hojně se zde vyskytuje i lípa srdčitá ( Tilia cordata ) u kostela, na Nové čtvrti, u obchodu č.p.2, na „Dolním konci“. Některé lípy mají i svou historii. Například lípa u kostela byla vysázena v roce 1794, zhruba 20 let po postavení kostela. Dnes je památkově chráněna. Lípu u č.p.2 zase vysadili v roce 1930 místní dobrovolní hasiči jako připomínku 80. výročí narození prezidenta Masaryka (obě události připomínají tabulky přibité na kmeny stromů). V okolí památníku padlým v první světové válce (u kostela) se vyskytují vrby náhrobní ( Salix sepulcralis ), jinak taky nazývané smuteční vrby. Další zeleň (vrby obecné – Salix caprea ) je na autobusové točně. V obci se samozřejmě ve dne žádná lesní zvířata nevyskytují. Jen v za šera se zda můžeme potkat např. s ježkem východním ( Erinaceus concolor ), srncem obecným (Capreolus capreolus ), netopýrem severním ( Eptesicus nilssoni ), v dobách říje se na okrajích vesnice za tmy objevovali jeleni evropští ( Cervus elaphus ), poslední roky ale vymizeli. Jinak se ve vesnici vyskytují celkem běžná zvířata jako je např. krtek
36 obecný ( Talpa europaea ), babočka admirál ( Vanessa atlanta ), káně lesní ( Buteo buteo ), sýkora koňadra ( Parus major ), myšovití (čeleď Muridae ). Husté lesy v okolí si pro svoje toulky vybral v roce 1989 i medvěd, který se k nám zatoulal z Beskyd. Byl však brzy odchycen. Jen poměrně malou plochu v katastru obce zabírají pole a louky. Okolí obce je většinou tvořeno smíšenými a jehličnatými lesy. Na polích hospodaří jednak soukromí zemědělci, jednak Zemědělské družstvo ze sousední Bukoviny. Na loukách v okolí se setkáme s lipnicovitými trávami (čeleď Poaceae ), mochnou husí ( Potentilla anserina ), smetankou lékařskou ( Taraxacum officinale ), mateřídouškou obecnou ( Thymus serpyllum ), kopretinou bílou ( Leucanthemum Bulhare ), na podzim s chráněnými ocúny jesenními ( Colchicum autumnale ). V okolí potoků či na vlhčích stanovištích najdeme kapraďovité rostliny (čeleď Dryopteridaceae ). Lesní pozemky v severozápadní části katastru jsou ve správě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně – Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny. Zbývající lesní pozemky vlastní Lesy České republiky – provozovatel Lesní společnost Bučovice. Hranicí vlastnictví pozemků je silnice III. třídy a turisticky značená cesta vedoucí do Rakoveckého údolí. Lesy jsou většinu smíšené. Starší porosty jsou tvořeny buky, mladší porosty zastupuje smrk. Při cestě z Bukovinky po modré turistické značce do Rakoveckého údolí, se nachází tři chráněné smrky obecné ( Picea abies ). Všechny rostou po levé ruce hned u cesty. Jeden se nachází blíže k Bukovince, zbylí dva rostou vedle sebe o kousek níž blíže Rakoveckému údolí. Upozorňují na ně malé tabulky s nápisy „Památné stromy“ „Chráněný přírodní výtvor“ a „Strom chráněný státem“. Jejich ochrana byla vyhlášena v roce 1982.
37 Fotografie č. 3: Chráněné smrky u Bukovinky
/Foto: autorka/ Do katastru obce částečně zasahuje tzv. lesnický Slavín s řadou pamětních desek a památníků věnovaných význačným lesníkům a umělcům. Na našem katastru leží pouze Lichtenštejnský památník. Severní části katastru se trochu dotýká Přírodní park Rakovecké údolí. Jeho poloha je zobrazena na mapě č. 9. Z Bukovinky do Rakoveckého údolí vede 2,5 km dlouhá značená turistická cesta modré barvy. Protože je to chráněná oblast s potenciálním cestovním ruchem, věnuji mu ve své práci více prostoru.
38 2.10.1 Rakovecké údolí
Fotografie č. 4: Pohled na Rakovecké údolí
/Foto: autorka/ Rakovecké údolí patří k největším údolím Drahanské vrchoviny. Údolí je vklíněno mezi okolní zalesněné strmé kopce. Ploché dno je naopak tvořeno lučním porostem známých i méně známých květin. 29.prosince 1973 zde byla vyhlášena Přírodní rezervace Rakovec (s rozlohou 38,66 ha). 17. listopadu 1977 byl radami dřívějších okresních národních výborů Blansko a Vyškov vyhlášena Klidová oblast Rakovecké údolí, od roku 1992 přejmenovaná na Přírodní park Rakovecké údolí. Rozloha parku činí 1270 ha. Souřadnice středu Rakoveckého údolí je 16° 47' v.d. a 49° 18' s.š. Rozkládá se v dlouhém neširokém pásu po obou březích meandrujícího potoka Rakovce (od jeho horní pramenné části přes kaňonovité údolí jeho středního úseku až po hranu náhorní plošiny) na přibližně 10 kilometrech mezi obcemi Račice, Bukovinka, Jedovnice, Ruprechtov. Název potoka je patrně odvozen od kdysi častého výskytu raka říčního (hojně se zde vyskytoval podle pamětníků ještě počátkem 60. let 20. stol.). Území je označeno na přístupových cestách tabulemi se státním znakem a poučením o pravidlech chování v přírodním parku. Kolem potoka Rakovce je vedena naučná stezka (dlouhá 7 km) s deseti tabulemi informujícími
39 o historii území, geologických podmínkách, flóře a fauně (v současné době jedna tabule kvůli lidskému vandalismu chybí). Nejvýše položený bod má nadmořskou výšku 542 m.n.m., nejnižší bod chráněného údolí se nachází ve výšce 458 m.n.m. Geologické podloží Rakoveckého údolí je tvořeno kulmskou drobou, místy s různě mocným sprašovým překryvem. Droba obsahuje převážně křemen, dále živce a úlomky dalších nerostů a hornin. Přítomnost značně zpevněného tmelu způsobuje pomalé a obtížné zvětrávání. Nesmíme zapomenout, že stejně jako zbytek Drahanské vrchoviny byla tato oblast v prvohorách zalita mořem a tehdejší řeky unášely materiál do naší oblasti až z Českomoravské vrchoviny. Při hercynském vrásnění byla tato oblast rozlámána a vyzdvižena. Toto údolí je tedy zlomového původu tj. pokleslá oblast mezi dvěma zlomy. Je to dobře patrno na fotografii č. 4, kde je vidět jeden zlom (dnes zalesněný svah kopce) a pokleslá oblast, dnešní ploché dno údolí. Památkou na pobřežní močály prvohorního moře zůstaly časté nálezy zkamenělých otisků kapradin (oddělení Polypodiophyta ), přesliček (třída Equisetopsida ) a plavuní (oddělení Lycopodiophyta ). Nejdále od pobřeží se pak usazovaly břidlice s otisky mlže Posidonia bechei . Díky dávným geologickým okolnostem zde mohl vzniknout i unikátní artézský pramen. Artézský pramen svědčí o dvojím zaplavení Rakoveckého údolí mořem mladších třetihor. Mezi dvěma vrstvami pro vodu nepropustných jílů leží silná vrstva zvodnělých štěrkopísků. Proražením vrchní vrstvy jílů stříkala voda podle zákona o spojených nádobách do výšky hladiny spodní vody ve zvodnělé vrstvě. Dnes už zde vodu stříkat neuvidíme, jejím proudem jsou zásobování obyvatelé Ruprechtova a Ježkovic. Někdejší úkaz připomíná pouze panel naučné stezky. Rakovecké údolí stejně jako Bukovinka náleží ke Konické vrchovině, tvoří jej Jedovnicko račický prolom. Podle klimatických charakteristik patří Rakovecké údolí do klimatické oblasti MT5, což znamená mírně teplou oblast (teplejší než Bukovinka). Mezoklimatické poměry jsou ovlivněny reliéfem, kde severní oblast (níže položená v údolí potoka) je relativně chladnější a méně osluněná. Průměrná roční teplota je odhadována okolo 7° C, průměrný roční úhrn srážek je odhadován na zhruba 600 – 650 mm / Plán péče o ZCHÚ. Chráněná území okresu Blansko. Přírodní rezervace Rakovec/. Potok Rakovec pramení asi 500 m severozápadně od přírodní rezervace (v místě zvaném Pod Malenou, západně od obce Ruprechtov), teče obloukem zhruba na jih, vlévá se do Litavy, která náleží do povodí řeky Svratky. Hladina podzemní vody je v údolí vysoko položená, proto jsou půdy podmáčené. Nejvlhčí částí území je
40 pás podél severní a severovýchodní hranice podél potoka Rakovce. Již jen připomenu, že v Rakoveckém údolí přijímá jako přítok potok Malý Rakovec, který protéká katastrem Bukovinky . Půdy jsou v této oblasti stejnorodé, na území rezervace převažuje půdní typ kambizem. Půdy jsou hlinitopísčité až písčitohlinité, většinou mělké až středně hluboké, s vyšším obsahem skeletu. Půda je kyselá a málo výživná. Pod smrkovými monokulturami nastává podzolizační proces. V údolní nivě potoka Rakovce dochází ke glejovým procesům vlivem vysoko položené hladiny podzemní vody. Rakovecké údolí se nachází v západní části Drahanského bioregionu na východním okraji hercynské podprovincie. Kontakt se západokarpatskou podprovincií se zde projevuje pronikáním západokarpatských druhů jako ostřice chlupatá ( Carex pilosa ) a strdivka jednokvětá ( Melica uniflora ). Na území rezervace se vyskytují zejména bučiny, biota území je ovlivněna geomorfologickými poměry a vlivy lesnického hospodaření v minulosti. Toto hospodaření výrazně ovlivnilo druhové složení dřevinného patra zavedením smrkových monokultur na dvou třetinách plochy. Přírodní rezervace Rakovec se proto vyznačuje chudší druhovou skladbou dřevinného patra. Hlavním posláním chráněného území je tedy ochrana zbytků přirozených bučin na podkladu kulmské droby, představuje tak jednu z mála zachovaných ukázek přírodě blízkých společenstev bučin na kulmské drobě. Nachází se zde 20 druhů dřevin. Pro příklad lze uvést buk lesní ( Fagus silvatica ), dub zimní ( Quercus petraea ) a vzácně jedli bělokorou ( Abies alba ). Keřové patro je slabě vyvinuto. Bylinné patro je zastoupeno 56 druhy /Plán péče o ZCHÚ. Chráněná území okresu Blansko. Přírodní rezervace Rakovec, 2002/. . Nejčastěji se zde vyskytuje bika hajní ( Luzula luzuloides ) a ostřice chlupatá (Carex pilosa ). Na sušších místech se vyskytuje kostřava ovčí ( Festuca ovina ), silenka nicí ( Silene nutans ). Na humózních místech je zastoupena mařinka vonná ( Asperula odorata ) a vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia ). Kromě běžných bylin se zde vyskytují i chráněné druhy rostlin, například vemeník dvoulistý ( Platanthera bifolia ), violka bahenní ( Viola palustris ), zvonečník hlavatý ( Phyteuma orbiculare ). Na skalách najdeme zástupce lišejníků (oddělení Lichenes ) a mechorostů (oddělení Bryophyta ) sušší, na jih orientovaná stanoviště; rozsivky (třída Bacillariophyceae ), kapradiny (oddělení Polypodiophyta ) a játrovky (oddělení Hepaticae ) vlhčí, na sever orientovaná stanoviště. Díky meandrujícímu potoku Rakovec a vysoké hladině spodní vody se údolí může pochlubit i mokřadními společenstvy – jako příklad si uveďme
41 „plantáže“ bledule jarní ( Leucojum vernun ), které se pravidelně objevují každé jaro. Bylo spočítáno, že se jich na 4 m2 vyskytuje okolo 300 kusů. Bohužel i zde se mnoho druhů rostlin nenávratně vytratilo (např. kosatec sibiřský Iris sibirica , mečík střechovitý Gladiolus imbricatus , všivec bahenní Pedicularis palustris a orchideovité Orchidaceae ) důsledkem necitlivého zacházení člověka s přírodou. Docházelo zde k rozorávání a osévání luk /Informační tabule Naučné stezky Rakovecké údolí/. Dodnes je ve východní části Rakoveckého údolí (poblíž Račic) pole obdělávané vedle sídlícím zemědělským družstvem. Úplný výčet rostlin je přehledně seřazen v tabulce v tabulce č. 4.
Tabulka č. 4: Rostliny vyskytující se v Rakoveckém údolí Latinský název Český název Bylinné patro Actaea spicata samorostlík klasnatý Ajuga reptans zběhovec plazivý Angelica sylvestris děhel lesní Athyrium filix-femina papratka samičí Avenella flexuosa metlička křivolaká Brachypodium sylvaticum válečka lesní Calamagrostis arundinacea třtina rákosovitá Calluna vulgaris vřes obecný Carex digitata ostřice prstnatá Carex remota ostřice řídkoklasá Carex pilosa ostřice chlupatá Carex sylvatica ostřice lesní Convallaria majalis konvalinka vonná Cruciata laevipes svízelka chlupatá Dentaria bulbifera kyčelnice cibulkonosná Deschampsia caespitosa metlice trsnatá Dryopteris dilatata kapraď rozložená Epilobium montanum vrbovka horská Equisetum sylvaticum přeslička lesní Festuca gigantea kostřava obrovská Fragaria vesca jahodník obecný Galeobdolon luteum pitulník žlutý Galium odoratum svízel vonný Galium rotundifolium svízel okrouhlolistý Geranium robertianum kakost smrdutý Geum urbanum kuklík městský Glechoma hederacea popenec obecný Hieracium murorum jestřábník zední Hieracium vulgatum jestřábník obecný Impatiens parviflora netýkavka malokvětá Juncus effusus sítina rozkladitá Lathyrus vernus hrachor jarní Luzula luzuloides bika hajní
42 Pokračování Maianthemum bifolium pstroček dvoulistý Melica uniflora strdivka jednokvětá Mercurialis perennis bažanka vytrvalá Moehringia trinervia mateřka trojžilná Mycelis muralis mléčka zední Myosotis sylvatica pomněnka lesní Oxalis acetosella šťavel kyselý Paris quadrifolia vraní oko čtyřlisté Platanthera bifolia vemeník dvoulistý Poa nemoralis lipnice hajní Primula elatior prvosenka vyšší Pulmonaria officinalis plicník lékařský Pyrola minor hruštička menší Ranunculus repens pryskyřník plazivý Rubus idaeus ostružiník malinový Scrophularia nodosa krtičník hlíznatý Senecio ovatus starček Fuchsův Stachys sylvatica čistec lesní Stellaria holostea ptačinec velkokvětý Urtica dioica kopřiva dvoudomá Veronica chamaedrys rozrazil rezekvítek Veronica officinalis rozrazil lékařský Viola reichenbachiana violka lesní Stromové a keřové patro Abies alba jedle bělokorá Acer platanoides javor mléč Alnus glutinosa olše lepkavá Betula pendula bříza bělokorá Carpinus betulus habr obecný Daphne mezereum lýkovec jedovatý Fagus sylvatica buk lesní Frangula alnus krušina olšová Fraxinus excelsior jasan ztepilý Larix decidua modřín opadavý Picea abies smrk ztepilý Pinus sylvestris borovice lesní Pseudotsuga menziesii douglaska tisolistá Quercus petraea dub zimní Rosa canina růže šípková Sambucus nigra bez černý Sambucus racemosa bez hroznatý Solanum dulcamara lilek potměchuť Sorbus aucuparie jeřáb ptačí Tilia cordata lípa malolistá /Plán péče o ZCHÚ. Chráněná území okresu Blansko. Přírodní rezervace Rakovec, 2002. Str.6 7./
43 Ani rozmanitost zdejší fauny rozhodně není chudá. Z hnízdících ptáků se zde můžeme setkat s krkavcem velkým ( Corvus corax ), kánětem lesním ( Buteo buteo ), krahujcem obecným ( Accipiter nisus ), puštíkem obecným ( Strix aluco ) a kalousem ušatým (Asio otus ). Ze sousedního Přírodního parku Říčky sem zalétá za potravou čáp černý ( Ciconia nigra ). V potoce Rakovec žijí červi, mlži (třída Bivalvia ), plži (třída Gastropoda ), z ryb pstruh potoční ( Salmo gairdneri ). Populace raka říčního ( Astacus astacus ) je dnes už nepočetná. V lese a na lukách se můžeme setkat se stádem muflonů ( Ovis musimon ) či jelena evropského. Najdeme tu i kunu lesní ( Martes martes ), jezevce lesního ( Meles meles ), lišku obecnou ( Vulpes vulpes ), prase divoké (Sus scrofa ) /Informační tabule Naučné stezky Rakovecké údolí/. Jen pro zajímavost uvádím,že poslední vlk ( Canis lupus ) zde byl uloven v roce 1859. Jeho délka byla 174,4 cm, výška 78,9 cm a vážil 33,6 kg. Ochrana území je zde vážným problémem. V dřívějších dobách přeoráváním travního pokryvu došlo k vymizení vzácných rostlin (viz výše). Údolí neprospělo ani odvodnění místních luk. Okolním zalesněným stráním stále hrozí vytěžení, jakmile na ně dojde v hospodářském plánu řada. Bučiny jsou nahrazovány smrčinami. Samotný tok Rakovce je ohrožován rybáři a splašky z okolních vesnic. Problémem zůstávají vandalové, kteří na jaře vyrývají chráněné bledule jarní i s cibulkami z půdy. Po zmizení artézského pramene se vytratila i okolní vlhkomilná květena na něj vázaná. Začínají se objevovat chaty, odpadky, hluk z kácení stromů. Mnohé lokality by zasloužily ochranu maloplošným chráněným územím. 2.10.2 Údolí Říčky Na jihu náš katastr sousedí s dalším přírodním parkem, tentokrát s Přírodním parkem Říčky. Ačkoliv tento park, jak již bylo řečeno, nezasahuje do našeho katastru, přesto se stává oblíbeným výletním cílem řady místních obyvatel (vedle Rakoveckého údolí). Proto jsem se rozhodla Říčky zahrnout do své práce. Polohu údolí najdete v mapě č. 9.
44 Fotografie č. 5: Pohled na přírodní park Říčky
/Foto: autorka/ Přírodní park Říčky se nachází na rozhraní okresů Vyškov, Blansko a Brno venkov. Celková výměra je 141,36 ha. Z Bukovinky se na Říčky můžete dostat buď po silnici směrem na Račice, kdy u hájenek Říčky odbočíte vpravo, nebo u kostela v Bukovince odbočíte na polní cestu vedoucí k hájenkám nad kostelem. Přírodní park má tvar zhruba kruhový, na severu zasahuje téměř k Bukovince, na východě k Račicím a Olšanům, na jihu skoro až k Pozořicím, na západě se blíží Ochozi u Brna. Zřízen byl dne 13.9.1984 vyhláškou tehdejšího Okresního národního výboru Brno venkov jako Klidová oblast Říčky. V roce 1992 se Klidová oblast Říčky přejmenovala na Přírodní park Říčky. Území je označeno na přístupových cestách tabulemi se státním znakem, základní informace o hodnotách území a poučením o chování návštěvníků v přírodním parku. Důvodem zřízení přírodního parku Říčky je snaha zachovat louky kolem meandrujícího toku Říčky, ochránit skupiny dřevin, tůně a mokřady obklopené lesními porosty se zajímavými výhledy z vrcholků okolních kopců. Dalším motivem bylo zachování zbytků hodnotných biotopů rostlin a živočichů.
45 Údolí Říčky je jako Rakovecké údolí zlomového původu prvohorního stáří (spodní karbon kulm). Vyskytují se v něm pouze usazené horniny mořského původu, které přibližně od čáry Ochoz Hostěnice Mokrá překrývají vrstvy devonského vápence, v němž se vyskytují krasové jevy (ponorné potoky, vyvěračky, jeskyně aj.). Souvrství drob, slepenců a břidlic je vyvinuté mimo jinde i v okolí Račic a význačným rysem je jejich pravidelné střídání. A jaký je rozdíl mezi slepencem, drobou a břidlicí? Slepence už byly popsány – hrubší materiál byl unášen řekami do mělkého moře v naší oblasti. Droby se usazovaly z jemnějších částeček v hlubších polohách moře. A nakonec břidlice se usazovaly z nejjemnějších částeček nejhlouběji v moři. Z geomorfologického hlediska Říčky patří ještě do Konické vrchoviny, do části nazývané Hornoříčská vrchovina. Jihovýchodní část se však blíží Vyškovské bráně a Dyjskosvrateckému úvalu (což jsou součásti Vněkarpatských sníženin patřících geomorfologicky ke Karpatům). Oblast náleží do klimatické oblasti MT10, což je oblast mírně teplá (mírně teplejší než v Bukovince), ale velice se blíží klimatu popsaného už u Bukovinky u Rakoveckého údolí. Liší se od nich pouze menším objemem srážek v zimě a kratším trváním trvalé sněhové pokrývky. Potok Říčka pramení mezi Bukovinkou a Račicemi, 1,5 km severozápadně od Račic v nadmořské výšce 470 m.n.m., ústí zprava do Litavy ve 185 m.n.m. Plocha povodí činí 144,9 km 2, délka toku je 36,5 km. U ústí průměrný průtok činí 0,28 m 3/s. Jedná se v horním toku o pstruhovou vodu stejně jako v případě Rakovce, avšak Říčka v pramenné části dokonce předčí kvalitou vody tok Rakovec. Okolo Brna se využívá i pro vodácké účely. Mezi Hostěnicemi a Ochozí protéká CHKO Moravský kras, kde se pod nádrží Hádek propadá a zase vynořuje u nádrží u Muchovy boudy /Kestřánek, J., 1984/. Na katastrálním území Bukovinky pramení dva její bezejmenné přítoky, které náš katastr opouští po 0,3 km a 0,4 km. Přírodní park Říčky opět patří do Drahanského bioregionu. Lesním typem zde jsou bukové a dubobukové lesy (podobnost s Rakoveckým údolím). Z původních listnatých lesů zůstaly pouze místy bukové porosty na méně přístupných místech. Zbylé plochy v minulosti byly nahrazeny z ekonomických důvodů jehličnatými monokulturami, které jednak vykazují snížení druhové pestrosti organismů, jednak sníženou odolnost proti hromadnému napadení škůdci. Výskyt flory je silně ovlivněn expozicí stanoviště. Vyskytuje se zde tzv. vegetační inverze neboli zvrat vegetačních stupňů. Je to způsobeno vlhkými, stinnými, chladnějšími, na živiny bohatými údolími
46 a naopak suchými, teplými, o živiny ochuzenými vyššími polohami. Na dnech údolích čili relativně nízko se následně vyskytují společenstva vyšších poloh a naopak na vyšších místech rostou teplomilné druhy a společenstva nižších vegetačních stupňů. Na jižních svazích a na vrcholcích kopců lze tak nalézt některé teplomilnější druhy jako medovník meduňkolistý ( Melittis melisophyllum ), bělozářku větvitou (Anthericum ramosum ), dále okrotici dlouholistou ( Cephalanthera longifolia ), okrotici červenou ( Cephalanthera rubra ), jaterník podléšku ( Hepatica nobilis ), dymnivku dutou ( Corydalis cava ), sasanku hajní ( Anemonoides nemorosa ). Ve stinných polohách je druhové složení poněkud odlišné mimo běžných druhů zde nalézáme bradáček vejčitý ( Listera ovata ) a kruštík širolistý ( Epipactis helleborine ), z obojživelníků je běžný mlok skvrnitý (Salamandra salamandra ). Na vhodných místech je možné setkání se zmijí obecnou ( Vipera berus ), pastmi larev mravkolevů obecných ( Myrmeleon formicarius ) a četnými střevlíkovitými (čeleď Carabidae ) a tesaříkovitými druhy brouků (čeleď Cerambycidae ). Nachází se zde i ohrožený orlíček obecný ( Aguilegia vulgaris ) – viz. fotografie č. 6.
Fotografie č. 6: Ohrožený orlíček obecný (zplanělý)
/Foto:autorka/
47 V pramenné oblasti Říčky se vyskytují trvalé, většinou ani v létě zcela nevysychající tůně hostící unikátní společenstva. Vzhledem ke kvalitě vody skýtající podmínky pro vývoj několika druhů obojživelníků rosničky zelené ( Hyla arborea ), čolka obecného ( Triturus vulgaris ) a horského ( Triturus alpestris ). Z rostlin se na jejich okrajích vyskytuje kosatec žlutý ( Iris pseudacorus ), v minulosti i kosatec sibiřský, raritou je výskyt masožravé bublinatky jižní ( Utricularia australis ), která svými měchýřkovitými pastmi loví vodní plankton. V tůních se vyvíjí larvy vážek, lze se setkat i s několika druhy vodních brouků – potápníčky (čeleď Dytiscidae ), příkopníky (rod Acilius ) a vírníky (čeleď Gyrinidae ). Fauna zde tvoří četná vývojová stádia hmyzu a pijavky (třída Hirudinea ). Kameny jsou často obrostlé mechem prameničkou obecnou ( Fontinalis antipyretica ). V okolí potoka lze pozorovat četné druhy vážek (řád Odonata)a motýlic (rod Calopteryx ). Louky se velmi liší v závislosti na stupni zamokření. V sušších místech najdeme prvosenku vyšší ( Primula elatior ), kakosty (čeleď Geraniaceae ), na podzim se zamodrají koberci ocúnu jesenního. Na vlhčích místech se setkáme s blatouchem bahenním ( Caltha palustris ), upolínem evropským ( Trollius europaeus ), prstnatcem (rod Dactylorhiza ). Na slunných a suchých místech můžeme potkat slepýše křehkého (Anguis fragilis) či ještěrku obecnou ( Lacerta agilis ) a řadu druhů denních motýlů /Podle oficiálních internetových stránek města Vyškova. Příroda Vyškovska, ke dni 11.3.2007, upravila autorka/. Co se týče ochrany přírody, lze tu napsat podobná slova jako u Rakoveckého údolí: extenzivní využívání luk jako pastvin pro dobytek či nevhodná meliorace, která však zde oproti Rakoveckému údolí měla poněkud menší rozsah. Dnes se začínáme potýkat s novým problémem – poničení cest při jízdě těžkých traktorů, nevhodná těžba, kdy vznikají holiny či osamoceně stojící smrky. Při těžbě řídne les, zvěř ztrácí své přirozené úkryty, nemá se kam schovat, je vystresována z hluku způsobeného člověkem. Kvůli vytěžení stromů je zde prakticky zabráněno tlení větví a následnému vzniku nového humusu. Vznikají zde chatové stavby množí se odpadky okolo cest.
2.11 Ochrana přírody Podíváme–li se na topografickou mapu, ihned si všimneme, že Bukovinka leží mezi dvěma přírodními parky a poblíž se nachází chráněná krajinná oblast. Lze tedy říci, že ochrana přírody zde není jen prázdným pojmem.
48 Mapa č. 9: Chráněná území v okolí Bukovinky
/Ministerstvo informatiky a ministerstvo životního prostředí: Portál veřejné správy České republiky. Mapové služby. Přírodní parky, ke dni 5.2. 2007, upraveno autorkou/ Před rokem 1989 v obci existovalo několik skládek odpadu (dvě na Dolním konci, jedna na Pinduli). Žádná se v současné době nepoužívá a některé prošly rekultivací. Odpadová problematika se značně za posledních roky zlepšila. Velký podíl má pravidelný svoz komunálního odpadu (od roku 1989). Několikrát v roce se navíc zdarma provádí svoz kovového šrotu a nebezpečného odpadu. Bohužel někteří lidé si svého okolí neváží, nejdůležitější pro ně zůstává uklizený vlastní dům a zahrada. Dalším problémem je ochrana vod. V obci je svedena veškerá odpadová voda do potoků. Například Malý Rakovec je přítokem Rakovce, který je (zatím ještě) pstruhovou vodou. V obci nepůsobí žádný jiný větší znečišťovatel vod. Významný průmyslový znečišťovatel ovzduší v obci ani v blízkém okolí neexistuje. Ovzduší je (podle mého mínění) menší měrou znečišťováno dopravou (silnice III. třídy) a větší částí vytápěním tuhými palivy v zimním období. Ačkoliv je obec plynofikována, z ekonomických důvodů se dost obyvatel vrátilo k levnějším
49 tuhým palivům (uhlí a hlavně samozásobitelské dřevo). Blízké lesy (nepatřící do přírodních parků) jsou tak přetěžovány nadměrnou těžbou. Těží se (podle mého názoru) i relativné mladé řídké listnaté porosty, které jsou nevhodně nahrazovány smrkovými monokulturami. Trpí následně i lesní cesty a asfaltové cesty v Bukovince, které nejsou stavěné na zátěž traktorů (částečně jsem o tomto problému psala už v předešlé kapitole). Vypalování ploch trávy neprospívá drobným živočichům žijícím v trávě. O další ochraně místní flory, fauny, Přírodního parku Rakovecké údolí a Přírodního parku Říčky již bylo pojednáno v subkapitolách kapitoly 2.10 Biota.
3 Obyvatelstvo a hospodářství
3.1 Demografická a sídelní charakteristika obce Údaje o počtu obyvatel a počtu domů v naší obci ve středověku máme jen hrubé odhady, neexistovala přesná evidence. Historikové udávají následující údaje shrnuté v tabulce č. 5.
Tabulka č. 5: Vývoj počtu obyvatel a domů před rokem 1869 Rok 1609 1673 1718 1775 1790 1834 1843 1850 1854 Počet domů 15 9 x 25 30 41 41 x x Počet obyvatel 80 50 10 x 161 298 300 362 362 (x = údaje neuvedeny) /Autorka na základě: Čapka, F.,1987, str. 55; Hosák, L.,1965, str. 15/ Spolehlivé zprávy o počtu obyvatel v Bukovince máme od prvního sčítání lidí, domů a bytů v roce 1869, viz. tabulka č. 6.
Tabulka č. 6: Vývoj počtu obyvatel a domů v období 1869 – 2006 Počet obyvatel a domů (bytů) Počet Počet domů Rok obyvatel (bytů) 1869 373 50 1880 405 60 1890 449 66 1900 407 66 1910 422 78 1921 430 80 1930 387 89
50 Pokračování 1950 423 111 1961 446 112 1970 442 116 1980 391 113 1991 355 115 2001 306 142 2006 360 131* * v tomto případě se jedná pouze o domy s trvalým pobytem občanů, nejsou ze započítány neobydlené domy, tj. chalupy, rozestavěné stavby apod. /Autorka na základě: Retrospektivní lexikon obcí ČSR 1850 – 1970, 1978, str. 680; Sčítání lidu, domů, bytů 1980, str. 95; Sčítání lidu, domů, bytů 1991 v okrese Blansko, 1992, str. 102; Územní plán obce Bukovinka, 2004, str. 42; Předběžné výsledky sčítání lidu, domů, bytů 2001. Jihomoravský kraj, okres Blansko, 2001, str. 26; Statistika dat obyvatel ke dni 21.10.2006. Dodal Obecní úřad Bukovinka z databáze Policie ČR/ V roce 1869 žilo v Bukovince 373 obyvatel a obec čítala 50 domů. Od té doby počet obyvatel kolísal až do roku 1980 zhruba mezi 400 až 450 obyvateli, nejvíce obyvatel obec hlásila při sčítání v roce 1961 – celkem 446 občanů. V každém následujícím sčítání obyvatel však už bylo sečteno vždy zhruba o 40 obyvatel méně než při předešlém sčítání. Po roce 1980 pokračoval poměrně velký úbytek počtu obyvatel, takže se zde zjevně neprojevil populační boom ze 70. let. Pokles pokračoval i v následujících desetiletích. Největší propad nastal po sametové revoluci – v roce 2001 obec zaznamenala nejnižší počet svých obyvatel v historii sčítání lidí – pouze 306 občanů. Důvodem je poměrně malá porodnost – na přelomu tisíciletí se rodilo okolo 2 dětí ročně, úmrtnost starších ročníků toto číslo snadno překračovala. Dalším důvodem je vyšší míra vystěhovalectví než přistěhovalectví. Dokladem je tabulka č. 7.
51 Tabulka č. 7: Pohyb obyvatelstva okolo roku 2000 Pohyb obyvatelstva Rok Živě narození Zemřelí Přistěhovalí Vystěhovalí Celkem 1999 1 4 7 8 4 2000 2 5 3 4 4 2001 0 4 7 5 2 2002 3 5 10 9 1 /Souborné informace. Přehled obcí a jejich částí za Jihomoravský kraj, 2003, str. 23/ Proto se obec po roce 2000 rozhodla situaci zvrátit výstavbou nových domů, a tak podporovat růst přistěhovalectví, což se projevilo už v říjnu roku 2006, kdy se konečně počet obyvatel v obci zvýšil na rovných 360. Tabulka č. 8 nám přináší podrobnější přehled o počtu narozených, zemřelých v obci a migrační saldo obce v druhé polovině 20. století.
Tabulka č. 8: Pohyb obyvatelstva v 2. polovině 20. století Celkem Celkem Rok nar. Celkem zem. Mig. saldo přírůstek/úbytek 1957 3 9 ? ? 1958 6 7 ? ? 1959 9 6 ? ? 1960 5 5 ? ? 1961 6 2 ? ? 1962 8 2 ? ? 1963 8 3 ? ? 1964 7 10 ? ? 1965 5 2 ? ? 1966 5 6 ? ? 1967 10 4 ? ? 1968 4 1 ? ? 1969 11 1 ? ? 1970 3 8 ? ? 1971 5 5 ? ? 1972 6 8 ? ? 1973 6 6 ? ? 1974 5 9 ? ? 1975 6 4 8 6 1976 5 4 8 9 1977 10 9 6 5 1978 7 3 4 0 1979 9 4 2 7 1980 3 4 4 5
52 Pokračování 1981 1 6 5 0 1982 9 8 2 3 1983 4 6 2 4 1984 2 5 0 3 1985 7 5 8 6 1986 8 8 3 3 1987 5 5 9 9 1988 2 1 5 6 1989 4 4 7 7 /Autorka na základě: Letopisy obce Bukovinky (1930 – 1979); Kronika. Obec Bukovinka. Okres Blansko. Díl: II. (1980 – 1989)/ Je zde patrný úbytek porodnosti. Zajímavé je, že se nás příliš nedotkl populační boom z poloviny 70. let. Určitý nárůst porodnosti je patrný až se zpožděním – v letech 1977 až 1979. Ale i poté následoval poměrně rychlý pokles dokonce pod úroveň porodnosti první poloviny 70. let. Mnohem menší výchylky má úmrtnost, která se nejčastěji pohybuje mezi 4 – 8 osobami ročně. Z předešlých údajů vyplývá úbytek obyvatelstva. I migrační saldo není většinou kladné, z obce se lidé spíše vystěhovali, než se zde aby se zde přistěhovali. Takže jak už je na údajích ze Sčítání lidí, domů a bytů patrno, počet obyvatel v převážné části druhé poloviny 20. století klesal. Že ani dnes to nevypadá na výrazný vzestup porodnosti a následný vzrůst počtu žáků základní školy z Bukovinky, ukazuje tabulka č. 9. Z ní je patrno, že téměř v každém ročníku jsou pouze zhruba 1 2 děti. Jedná se o děti v rozpětí zhruba 6 15 let, takže ročníky narozené v letech 1992 až 2001. Z této tabulky lze odvodit porodnost v porevolučních letech (která není v předešlé tabulce). Nepochybně porodnost po roce 1989 šla oproti 80. letem rapidně dolů. Kopírujeme tak neutěšený stav porodnosti v celé České republice.
53 Tabulka č. 9: Přehled počtu žáků z Bukovinky ve šk. roce 2006/2007 Přehled počtu žáků z Bukovinky ve škol. r. 2006/2007 ZŠ Bukovina ZŠ Křtiny Součet podle tříd Třída Dívky Chlapci Dívky Chlapci Dívky Chlapci Celkem 1. 0 3 1 0 1 3 4 2. 0 1 0 0 0 1 1 3. 3 1 0 0 3 1 4 4. 1 0 0 1 1 1 2 5. 2 1 0 0 2 1 3 6. * * 0 2 0 2 2 7. * * 1 0 1 0 1 8. * * 1 0 1 0 1 9. * * 0 1 0 1 1 Celkem 6 6 3 4 9 10 19 * ve škole ročník neexistuje /Tabulku sestavila autorka na základě údaje poskytnutých Mgr. Janou Havelkovou ze ZŠ Bukovina a Mgr. Karlem Smejkalem ze ZŠ Křtiny/ Uvidíme, co s porodností v naší obci do budoucna udělá jednak příliv obyvatel do nově postavených domů, jednak jak s porodností zahýbají silnější ročníky narozené koncem 70. let. Co se týče počtu domů, lze zde nalézt převážně vzestupný trend od samého počátku obce. Zajímavé je tedy porovnat vývoj počtu obyvatel a počtu domů, viz. graf č. 3.
Graf č. 3: Srovnání počtu obyvatel a počtu domů (1869 – 2006)
Srovnání populace a počtu domů 500
400
300
Počet 200
100
0 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2006 Roky Počet obyvatel Počet domů (bytů) /Autorka na základě tabulky č. 6/
54 Z předešlého grafu je patrné výraznější kolísání počtu obyvatel, ale paradoxně rostoucí trend počtu domů. Příčina je podle mého názoru jednoduchá – měnilo se využití rodinných domů. Místo původního trvalého obývání se z domů stávaly chalupy pro obyvatele, kteří v obci neměli trvalý pobyt. Patrný je zejména nárůst v devadesátých letech. Názorně to ukazuje graf č. 4. Další údaj, který moje zjištění podporuje, je počet obyvatel na 1 byt. Zatímco v roce 1991 to bylo 3,01 obyvatele na 1 byt, v roce 2001 už to bylo pouze 2,86 obyvatele na 1 byt. Druhým důvodem vysokého počtu neobydlených domů jsou v té době vznikající novostavby.
Graf č. 4: Procentuální srovnání neobydlených domů (1970 – 2001)
Neobydlené domy (procentuelní srovnání)
30
25
20
15 Procenta
10
5
0
Rok 1970 Rok 1980 Rok 1991 Rok 2001 /autorka na základě: Předběžné výsledky sčítání lidu, domů, bytů 2001. Jihomoravský kraj, okres Blansko, 2001, str. 26; Sčítání lidu, domů, bytů 1991 v okrese Blansko, 1992, str. 102; Sčítání lidu, domů, bytů 1980. Okres Blansko, kraj Jihomoravský, str. 95; Šetření lidu, domů, bytů 1970. Kraj Jihomoravský, okres Blansko, str. 85/ Sčítání lidí, domů a bytů v roce 2001 nám přineslo několik údajů o složení obyvatel naší obce. Ačkoliv v České republice převládají v počtu obyvatel ženy, v naší obci jsou více zastoupeni muži (50,3 %). Ale ve věku nad 60 let už (stejně jako
55 v České republice) převládají ženy. Do 15 let u nás žilo 38 obyvatel, nad 60 let ale již 93 obyvatel. Z toho vyplývá i poměrně vysoký průměrný věk obyvatele Bukovinky – přes 44 let. Z celkového počtu obyvatel je zaměstnáno 39,2 % obyvatel. Ženy jsou zaměstnány zhruba z 31 %, muži jsou zaměstnáni ze 47 %. Na těchto číslech se jistě podílí vyšší počet žen než mužů v postproduktivním věku. V obci pracuje už od 80. let stabilně okolo 14 % zaměstnaných, zbytek vyjíždí za prací z obce (nejčastěji do Brna) /Předběžné výsledky sčítání lidu, domů, bytů 2001. Jihomoravský kraj, okres Blansko, 2001 a Územní plán obce Bukovinka, 2004/. Zajímavé údaje nám poskytne porovnání sčítání lidí, domů a bytů v roce 2001 s rokem 1991. Zatímco v roce 1991 se vesnice rozdělila na dvě přibližně stejně velké poloviny co se týče příslušnosti k národnosti české a moravské, v roce 2001 opadl zájem o moravskou národnost. V celé České republice můžeme pozorovat obdobný trend – „módu“ moravské národnosti v euforii posametové doby a současný trend návratu k „tradičnější“ české národnosti. Slovenská národnost v naší obci po rozpadu Československa zcela vymizela.
Graf č. 5: Srovnání národností (1991 a 2001)
Národnosti (srovnání)
300
250
200
150
100 Počet obyvatel
50
0 česká moravská slovenská
Rok 1991 Rok 2001 /autorka na základě: Předběžné výsledky sčítání lidu, domů, bytů 2001. Jihomoravský kraj, okres Blansko, 2001, str. 18; Sčítání lidu, domů, bytů 1991 v okrese Blansko, 1992, str. 93/
56 Když bylo náboženství zjišťováno za první republiky, k víře se hlásili téměř všichni v obci, drtivě převládala římsko – katolická církev. Po roce 1989 se měnil i vztah k náboženství. Poprvé po několika desetiletích se občané při sčítání obyvatel v roce 1991 směli přihlásit k náboženství. V naší obci tak učinilo 80 %. Z těchto 80% se většina hlásila k římskokatolickému náboženství. Pouze 11% obyvatel se označilo za ateisty (zbylých 9 % nebylo zjištěno). V roce 2001 už je zde patrný odklon od víry. K víře se hlásí už jen zhruba 59 % obyvatel (opět převažuje římsko katolická církev), ale i tak se jedná o vysoký počet věřících oproti průměru celé České republiky. K ateismu se přihlásilo zhruba 28 %obyvatel (zbylých 13 % nebylo zjištěno). Názorné srovnání přináší graf č. 6.
Graf č. 6: Srovnání náboženství (1991 a 2001)
Náboženství (srovnání)
90
80
70
60
50
40 Procenta
30
20
10
0 řím. kat husitské evangelické bez vyznání
Rok 1991 Rok 2001 /autorka na základě: Předběžné výsledky sčítání lidu, domů, bytů 2001. Jihomoravský kraj, okres Blansko, 2001, str.22 ; Sčítání lidu, domů, bytů 1991 v okrese Blansko, 1992, str. 93/ Oproti údajům z posledního sčítání lidí, domů a bytů se k 1.1.2005 poněkud snížil průměrný věk obyvatele Bukovinky na 42,9 roku. Důvodem je výše zmiňovaný
57 příliv nových rodin do novostaveb v Bukovince. Také nepatrně narostl podíl mužů na
50,5 % /Ministerstvo informatiky: Portál veřejné správy České republiky. Obec
Bukovinka, ke dni 12.3.2007/. Podle nejnovějších údajů z roku 2006 jsem sestavila graf znázorňující rozložení obyvatel v Bukovince podle jejich ekonomické aktivity. Je zde vidět převažující (zhruba o třetinu) postproduktivní složka nad předproduktivní složkou. V případě Bukovinky se tedy jedná o regresivní populaci.
Graf č. 7: Zastoupení obyvatel podle ekonomické aktivity (2006)
Zastoupení obyvatel podle ekonomické aktivity
60+
18 60 let
Počet obyvatel Do 18 let
0 50 100 150 200 250 300 350 Věk obyvatel
Věk obyvatel /Zdroj: autorka na základ: Statistika dat obyvatel ke dni 21.10.2006. Dodal Obecní úřad Bukovinka z databáze Policie ČR/ Jen pro srovnání – ještě při sčítání lidí, domů a bytů v roce 1961 bylo v obci 110 osob v předproduktivním věku a 72 osob v postproduktivním věku. Tehdy naposled se v případě naší obce jednalo o populaci progresivní. Od sčítání v roce 1970 se vždy jedná o regresivní populaci (tehdy postproduktivní složka převažovala pouze zhruba o 5 %). Nezaměstnanost v červenci 2006 činila v naší obci 7,2 % (čili 10 osob ze 138 ekonomicky aktivních práceschopných obyvatel). V lednu 2007 byla nezaměstnanost na úrovni 8,7 % (čili 12 osob ze 138 ekonomicky aktivních práceschopných obyvatel). Z grafu č. 8 vyplývá celkový úbytek nezaměstnanosti v naší obci. Důvodem může být ale i změna metodiky výpočtu nezaměstnanosti úřadů práce, kdy se opticky nezaměstnanost snížila zhruba o 1,5 %. Většina obyvatel nachází práci v okolí, zejména v Brně, najdou se však i tací, kteří za prací jezdí až do Prahy.
58 Graf č. 8: Vývoj nezaměstnanosti v Bukovince (2002 2007)
Nezaměstnanost
18 16 14 12 10 8
Procenta 6 4 2 0 říjen 2002 říjen 2003 říjen 2004 říjen 2005 říjen 2006 leden 2002 leden 2003 leden 2004 leden 2005 leden 2006 leden 2007 duben 2002 duben 2003 duben 2004 duben 2005 duben 2006 červenec 2002 červenec 2003 červenec 2004 červenec 2005 červenec 2006 Období
Nezaměstnanost / Autorka na základě: Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí: Statistiky nezaměstnanosti z územního hlediska, ke dni 13.3.2007/
3.2 Zemědělství Jak již bylo řečeno v kapitole 2.1 Poloha a rozloha obce, v našem katastru je asi 22% zemědělské půdy (190 ha), jejíž většinu tvoří orná půda (140 ha). Některá pole měla na počátku 20. století močálovitý charakter, proto byla odvodňována. Orná půda se nachází v těsném kontaktu se zastavěnou částí katastru (na hranicích katastru se vyskytují lesy). Je převážně obhospodařována bývalým JZD v sousední Bukovině, v současnosti nazývaným Agos Bio Bukovina a.s. Místní obyvatelé půdu navrácenou v restitucích příliš nevyužívají. Většina orné půdy se nachází severně, západně a jižně od obce. Orná půda na západ od obce (v lokalitě zvané „Černý les“) se v současné době mění na obytnou zónu. Podobně je tomu i s částí orné půdy na jihu od obce – kde se v místě zvaném „U brněnské cesty“ (nebo taky nazývaném „Lhotecká cesta“) začíná se stavbou nových rodinných domů. Na orné půdě náležející firmě Agos Bio Bukovina a.s. se pěstují plodiny nenáročné na teploty – obiloviny (pšenice, ječmen), kukuřice na siláž, řepka olejka. Soukromí zemědělci na svých polích pěstují kromě obilovin i brambory. Některé plochy jsou zatravněny pícninami pro dobytek.
59 Ze zemědělských budov je v obci budova bývalého kravínu, vepřínu a přípravny. Vepřín byl v minulosti zbudován ze soukromé stodoly. Objekt kravína, vepřína a přípravny je dnes nevyužívaný a v zanedbaném stavu. Obec uvažuje o obnovení živočišné výroby (předpokládá se 20 ks koní nebo 30 ks býků). Firma Agos Bio Bukovina v naší obci nemá žádnou živočišnou výrobu. Soukromí zemědělci a obyvatelé Bukovinky vlastní menší množství skotu, koní, vepřů, ovcí a drůbeže (převážně pro vlastní potřebu).
3.3 Průmysl Významná průmyslová výroba se v obci nenachází. V minulosti sídlo nebylo využíváno pro průmyslové účely, velký rozvoj se neplánuje se ani do budoucna. Naproti kostelu je dnes nevyužívaný objekt pily, v budoucnu se počítá s jeho asanací a využití pozemku pro obytné účely. V obci v 90. letech fungovalo několik místních malých soukromých firem – stolařství, instalatérství a zámečnictví. Stolařství má vlastní objekty pro podnikání poblíž centra obce, v jejich sousedství se plánuje vybudování nových výrobních objektů pro podnikatele. Ostatní výše zmiňované firmy nevlastní samostatné objekty sloužící pouze podnikatelským účelům. Celkem v roce 2004 bylo v obci napočítáno 50 podnikatelských subjektů (nejde vždy jen o firmy, patří tam ale i občané s živnostenským listem) /Ministerstvo informatiky: Portál veřejné správy České republiky. Obec Bukovinka, ke dni 12.3.2007/.
3.4 Doprava Obcí prochází pouze jedna komunikace a to silnice III. třídy č. 37365 (viz mapa č. 3). Podél ní byla vystavěna počátkem 20. století část obce jménem „Pindula“. Celková délka na našem katastru činí zhruba 3,2 km. Komunikace prochází přibližně směrem východ západ. Směr je podle mého názoru silně ovlivněn i přítomností dvou přírodních parků na severu a na jihu, které znemožňují vést komunikace směrem sever – jih. Směrem na východ dojedeme do obce Račice a následně do města Vyškov, směrem na západ silnice vede do sousední Bukoviny a pak můžeme pokračovat na města Blansko nebo Brno. V obci se dále nachází místní a účelové komunikace, délku místních komunikací odhaduji zhruba na necelé 2 km. Místní komunikace spojují většinou části obce – „Dolní konec“ s „Dědinou“, „Novou čtvrť“ s „Dědinou“
60 a „Pindulí“. V současnosti se staví komunikace spojující „Černý les“ s komunikací III. třídy. Nedávno byla vybudována místní komunikace spojující silnici III. třídy a nový transformátor na Pinduli. Kromě propojení obytných zón mohou využívat místní komunikace i podnikatelé pro přístup k podnikatelským objektům. Lesní firmy využívají napojení místních komunikací na lesní cesty. Plánuje se převedení některých účelových komunikací do kategorie místních komunikací. Jedná se zejména o část komunikace nazývané „U brněnské cesty“ nebo nazývané taky „Lhotecká cesta“ – kvůli propojení novostaveb rodinných domů se zbytkem vesnice (viz. mapa č.3). Další účelová komunikace navržená k přeřazení do kategorie místních komunikací je cesta vedoucí k podnikatelskému objektu stolařské firmy, která bude v budoucnu obsluhovat plochy navržené k podnikání a bydlení. Hodnoty intenzity dopravy jsou příznivé – obcí neprojede ani 500 aut za den. Způsobeno je to absencí komunikací tranzitního charakteru či alespoň regionálního významu. V příloze jsou uvedeny tabulky obsahující údaje o dopravě. Data byla získána terénním šetřením přímo v obci. Bohužel chybí údaje za předešlá desetiletí, takže lze jen těžko odhalit trend v posledních letech. Z tabulky č. 10 vyplývá, ze průměrně za hodinu projede obcí okolo 14 dopravních prostředků, což znamená průměrně jeden dopravní prostředek za čtyři minuty (autobusy se nezapočítávají). Ani v roce 2010 se neočekává výraznější nárůst. Převažuje individuální doprava /Územní plán obce Bukovinka, 2004/.
Tabulka č. 10: Doprava v Bukovince (2002) Rok 2002 – doprava v Bukovince Celkem Osobní doprava Těžká doprava Motocykly Za 24 hodin 328 263 63 2 Průměrně za hodinu 13,7 11,0 2,6 0,1 /Územní plán obce Bukovinka, 2004, str. 44/ Co se týče hromadné dopravy, patříme od 1.1. 2004 do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. V obci se nachází dvě autobusové zastávky – jedna u kostela a druhá na Pinduli.Zastávky obsluhuj linka č. 157, která jede trasu Vyškov – Adamov (případně je trasa této linky zkrácena na úsek Bukovinka – Křtiny). Integrovaný systém tak pro naši obec znamená ztrátu přímého spojení
61 s Blanskem a Brnem (je nutné 2x a 1x přesedat). Okolí je rozděleno na zóny a cestující si musí koupit jízdenku na daný počet zón, jízdenka platí po celou dobu jízdy (tj. při přesedání si nemusí cestující kupovat novou jízdenku). Četnost spojů se zvýšila. V zimě nastává problém s přesedáním komunikace III. třídy ze zákona nemusí být ihned prohrnuta, proto se stává, že autobus buď nedojede vůbec, nebo dojede se zpožděním a ujíždí přípoje na tuto linku navazující. Přesedání dále působí potíže nemocným a starým lidem mířícím na polikliniku v Blansku, kdy je někdy nutné ujít značnou vzdálenost z autobusového nádraží na polikliniku pěšky. Protože pro některé spoje linky 157 je Bukovinka konečnou stanicí, na konci obce směrem k Račicím je vybudována autobusová točna. Železnice, splavné toky či letiště se v obci ani blízko jejího katastru nevyskytuje.
3.5 Spoje, služby a infrastruktura obce
3.5.1 Pošta Pošta se v obci nenachází, patříme od roku 1869 pod poštu ve Křtinách (vzdálenou 6 km) se směrovacím číslem 67905. Ale i tato pošta je pobočkou pošty v Jedovnicích (od Bukovinky vzdálených 12 km), takže křtinská pošta neposkytuje plný rozsah služeb. Chybí zde například terminál on line; nepřevzaté zásilky či nevyzvednuté důchody se uchovávají v Jedovnicích, což místním obyvatelům z hlediska dopravní dostupnosti příliš nevyhovuje.
3.5.2 Internet V obci je vybudován Wi Fi přístup na internet. Tento signál se vysílá z Kojálu a je rozváděn dále po obci. Další alternativou připojení se k internetu je pevná linka.
3.5.3 Pevná linka
V obci se nachází jeden veřejný telefonní automat firmy Telefonica O 2 Czech
Republic (dříve nazývaná Český Telecom). Je umístěn před budovou Společenského domu, funguje na předplacenou kartu. Pevná linka je samozřejmou součástí mnoha domácností, přesto však v posledních letech tlakem mobilních operátorů dochází k rušení pevných linek a jejich nahrazením mobilním telefonem. Kvůli připojení Wi Fi není pevná linka potřeba ani k připojení na internet. Telefonní číslo našeho telefonního obvodu začíná čísly 516 439.
62 3.5.4 Mobilní operátoři V obci jsou v současné době zastoupeni všichni mobilní operátoři působící v České republice. Jako první měl pokrytí v naší obci na přelomu tisíciletí operátor Vodafone (tehdy pod názvem Oskar). Jako další se k němu v průběhu roku 2003 připojil operátor O 2 Czech Republic (dříve nazývaný Eurotel), který postavil vysílač v blízké Březině. Teprve koncem roku 2006 se k nim přidal operátor T Mobile (dříve nazývaný Paegas), který si postavil vysílač přímo na katastru Bukovinky. Vysílač se nachází asi 1 km severozápadně od centra obce u kóty 529,7 m. n. m., blízko „Nové čtvrti“, v lesích u cesty zvané Šíbrnka. Stromy okolo něj jsou tak vysoké, že vysílač není z obce téměř vidět, takže nehyzdí výhled na okolní krajinu.
3.5.5 Příjem rozhlasového vysílání a televizního signálu Oboje nám zajišťuje radiokomunikační středisko zvané Kojál. Stojí na stejnojmenném kopci (podle kterého dostal název) v nadmořská výšce 600 m. n. m., mezi obcemi Krásensko a Lipovec. Vzdušná vzdálenost činí asi 8 km severně od Bukovinky. Televizním signálem pokrývá jižní Moravu, západní Slovensko a část východních Čech. Vysílá signál pro programy ČT1 (29. kanál), ČT2 (46. kanál), Nova (9. kanál) a několik rozhlasových stanic (mj. Český rozhlas, Impuls, Frekvence 1). Je dobře viditelný ze silnice III. třídy v místech procházejících okolo současného hřbitova. Název Kojál pochází buď z ukrajinštiny a znamená nevlídný kopec, kde se prohání vítr; nebo zde matky cestující za obchodem kojily v dávných dobách své děti a kopec tak dostal název od slova „kojit“. Vysílání televize začalo v roce 1953. Stavba Kojálu začala na jaře 1956. Zkušební vysílání bylo zahájeno koncem roku 1958 a 3.března 1959 byl vysílač uveden do trvalého provozu. Tenkrát se ještě vysílal pouze první program. Tehdejší stožár dosahoval výšky 322,4 m. Ve své době byl nejvyšší stavbou Evropy! Eiffelovku, do té doby držící prvenství ve výšce, odsunul na druhé místo. V roce 1970 Československá televize začala vysílat druhý program, proto mezi lety 1973 1975 došlo k přestavbě Kojálu. 22.12.1975 začal Kojál vysílat i druhý program. Téhož roku byl uveden do provozu i nový výkonnější vysílač pro první program. Poslední rekonstrukce proběhla v letech 1984 a 1985. Po ní stožár dosáhl současné výšky 340 m. Dnes je třetí nejvyšší stavbou v České republice /Křetínský – Černý, E., Zouharová D.,1998/.
63 V obci lze zachytit signály i z jiných vysílačů a to i ze zahraničí. Tak je možno sledovat kanály Slovenska (Jednotka, Dvojka, Markíza) a Rakouska (ORF 1, ORF 2). Kvalita příjmu je však ovlivněna meteorologickou situací. Obec neprojevila zájem o zřízení kabelové televize. Individuálně se v obci vyskytuje satelitní přijímač.
3.5.6 Obecní rozhlas a siréna Místní rozhlas s ústřednou se nachází ve Společenském domě. Bývá využíván poměrně hojně, každý týden probíhá hlášení důležitých informací pro místní obyvatele. Může být využit i v krizových situacích pro rychlé informování či svolání obyvatel. V obci je i siréna, oznamující poplach. Její zkouška probíhá podle zákona každou první středu v měsíci. Je umístěna na hasičské zbrojnici naproti kostelu.
3.5.7 Zdravotnictví V obci se nenachází žádné zdravotnické zařízení ani lékárna. Nejbližší zdravotnické zařízení (obvodní lékař, dětský lékař, zubní oddělení) je zajišťováno blízkými Křtinami, nejbližší lékárna je v Jedovnicích. Nejbližší nemocnice s poliklinikou je ve Vyškově, ale protože patříme pod okres blanenský, většinou jsme nuceni využívat nemocnice a polikliniky v Blansku. Blanenská nemocnice nemá všechna nemocniční oddělení, chybí zde i některé specializace na poliklinice, proto obyvatelé Bukovinky pro některé zdravotnické úkony využívají i nemocnic v Brně.
3.5.8 Školství Ze školských zařízení se zde vyskytuje mateřská školka. Mateřskou školku navštěvuje okolo 25 dětí a to i ze sousední Bukoviny. Budova mateřské školy se nachází v centru obce vedle Společenského domu vedle silnice III. třídy. V přízemí se nachází šatna, kuchyň s jídelnou a technické zázemí. V prvním patře nalezneme kancelář ředitelky (v současné době paní Vlasta Crhonková), hernu, lehárnu, sociální zázemí. Děti mají k dispozici i venkovní prolézačky a hřiště. Kuchyně vaří i pro starší spoluobčany, kteří mají možnost odebírání obědů. Naše mateřská školka byla v minulosti základní školou. Více o vývoji školských zařízení v naší obci bude pojednáno v jiné kapitole, kde také najdete její fotografii. Základní škola – 1. stupeň (1. –5. třída) se nalézá v sousední Bukovině. Na 2. stupeň (6. 9. třída) žáci dojíždí do Křtin. Někteří rodiče své děti posílají už od první
64 třídy do Křtin. Některé děti přechází na základní školy ve městech případně na víceletá gymnázia (v současné době převažují brněnská školská zařízení). Střední školy a vysoké školy si vybírají podle zájmu, převažují opět brněnská školská zařízení. Ve Křtinách i v Bukovině je realizováno několik zájmových kroužků – například počítačový, sportovní, výtvarný, hudební. Některé zájmové kroužky jsou realizovány se Základní uměleckou školou v Adamově. Problémem zůstává malý počet dětí do 15 let. Podle mého zjištění v každém ročníku základní školy se vyskytuje většinou pouze 1 3 děti. Jsou zde slabé zejména porevoluční ročníky narozené v letech 1991 – 1993. Silnější jsou pouze mladší ročníky, zde je to však způsobeno i odkladem školní docházky některých dětí, takže se v ročníku nakumulovaly děti narozené v průběhu několika let. Do budoucna ale může nastat zlepšení, do reprodukčního věku přichází silnější ročníky ze 70. a zejména počátku 80. let 20. století, plánuje se s přílivem mladých rodin do novostaveb v lokalitách „Černý les“ a „U brněnské cesty“ (= „Lhotecká cesta“). Problémem však může být horší dopravní dostupnost služeb, kultury, školy, zájmových kroužků a zaměstnání, která tak časem může mít vliv na odliv mladých blíže městu. Naopak levnější pozemky oproti městu a pěkná příroda zase mohou některé mladé lákat, takže těžko soudit, které faktory převládnou a tak ovlivní množství mladých rodin a tak i počet školou povinných dětí.
3.5.9 Pohostinství, ubytování V obci máme jeden hostinec, jednu restauraci a jeden cyklopenzion. Hostinec se jmenuje Hostinec nad Rakovcem a nachází se v centru obce vedle Společenského domu. Jeho kapacita činí asi 50 míst u stolů. Další místa pro letní sezónu jsou ve dvorním traktu objektu. Návštěvník se zde může napít (kromě nealkoholických nápojů i tradičního alkoholu) a najíst (ve zdejší kuchyni vaří hotová jídla). Protože okolo hostince vede cyklostezka, hostinec se stává častým místem odpočinku a občerstvení pro okolo projíždějící cyklisty, v zimě služeb využívají i běžkaři. Hostinec je spojovací chodbou propojen se sousedním Společenským domem. To lze ocenit při pořádání kulturních akcí ve Společenském domě, kdy se občerstvení rychleji a pohodlněji distribuuje z hostince ke strávníkům ve Společenském domě. Restaurace nese název Klub, nachází se též u komunikace III. třídy, u autobusové zastávky u kostela. Jeho kapacita je také asi 50 míst. Také zde se
65 podávají nápoje (alkoholické i nealkoholické) a jídlo (i zde se v kuchyni vaří). I toto zařízení se stává častým místem občerstvení projíždějících cyklistů či běžkařů. Ubytovat se turista může v Cyklopenzionu Bukovinka č. p. 6, který se nachází u hasičské nádrže poblíž centra Bukovinky. Jeho kapacita je několik pokojů.
3.5.10 Obchody V obci se vyskytuje maloobchodní síť tvořená dvěma obchody se smíšeným zbožím. Oba jsou v soukromých rukou. Jeden z obchodů s názvem „Smíšené zboží R. Janoušková“ se nachází v č. p. 23 vedle Hostince nad Rakovcem u komunikace III. třídy, jedná se o pultový prodej. Dříve na jeho místě byla prodejna masa a uzenin, která byla po revoluci zrušena. Druhý z obchodů se nachází v č.p. 2 v části zastavěné návsi. Nese název „Včela“. Má dlouholetou tradici, obchod zde byl od nepaměti, jen se měnily názvy a střídali majitelé. Nejbližší supermarkety využívané našimi občany se vyskytují ve Vyškově, následně pak v Blansku. Více se o historii obchodů dozvíte v jiné kapitole, také najdete jejich fota.
3.5.11 Elektrická energie a veřejné osvětlení Obec je zásobována elektrickou energií ze dvou trafostanic. Starší trafostanice se nachází v centru obce vedle mateřské školy, novější trafostanice byla vybudována v 90. letech 20. století na Pinduli. Pro lokalitu „Černý les“ se plánuje vybudování nové trafostanice. Rozvod elektrické energie po obci je vzdušným vedením. Celou obcí prochází veřejné osvětlení, umístěné na sloupech elektrického vedení.
3.5.12 Veřejný vodovod Obec je zásobována pitnou vodou ze skupinového vodovodu Bukovinka Bukovina. Zdroj vody se nachází jižně od zastavěné části obce v lokalitě zvané „U brněnské cesty“ (= „Lhotecká cesta“) v nadmořské výšce 516,8 m.n.m. Vodovod byl vystavěn v polovině 90. let 20. stol. Provoz vodovodu si obec hradí sama. Hloubka vrtu je 100 m.Za jednu sekundu vyprodukuje 2,2 litru. V roce 2004 spotřeba Bukoviny a Bukovinky dohromady činila 0,51 l/s čili 44 m 3/den, což dělalo 16 000 m3/rok. Spotřeba samostatné Bukovinky se udávala 0,27 l/s čili 23 m 3/den, což dělalo 8 500 m 3/rok. Nesmíme ale zapomenout, že se v obci staví nové domy a plánuje se výstavba podnikatelských objektů, takže nároky na množství vody rostou.
66 Stávající rodinné domy většinou kombinují odběr obecní vody s odběrem vody z vlastních studní /Územní plán obce Bukovinka, 2004/. V obci se na několika místech nachází i hydranty, které mohou využít hasiči při požáru a dvě podzemní požární nádrže (na „Dolním konci“ a v „Nové čtvrti“).
3.5.13 Plynofikace obce Obec byla plynofikována v roce 1997 (do té doby se topilo tuhými palivy). Plynovod byl přiveden ze sousední Bukoviny. Většina domů byla plynofikována, ale kvůli rostoucím cenám plynu se domácnosti opět vrací k topení tuhými palivy. Na plynofikaci i výstavbu veřejného vodovodu obec dostala částečně dotaci, část nákladů kryla úvěrem u banky, který v současnosti splácí.
3.5.14 Ostatní vybavenost a úřady Jiné služby se v obci nevyskytují. Nejbližší kadeřnictví je ve Křtinách. Ostatní služby se vyskytují v okolních městech. Matrika je pro naši obec ve Křtinách, farní úřad se nachází tamtéž. Obvodní oddělení Policie ČR a stavební úřad je v Jedovnicích. Ostatní úřady se nalézají v okresním městě Blansku.
3.6 Cestovní ruch a rekreace Protože naše obec se nachází mimo Moravský kras, máme tu méně turistů. Turisté většinou naši obec využívají jako tranzitní místo pro blízké Křtiny, Jedovnice nebo výše zmiňovaný Moravský kras. Valoritou cestovního ruchu v Bukovince je jednoznačně příroda. V Rakoveckém údolí se každý rok v létě konají skautské tábory, kam se sjíždí děti ze širokého okolí. V zimě v Rakoveckém údolí najdeme zástupy běžkařů, kteří údolí využívají jako přechod z Račicka na Jedovnicko. Někteří si trasu obohatí i o zajížďku na Bukovinku. Od jara do podzimu bývá turisty využívána cyklotrasa č. 507 vedoucí z Moravského krasu z Ostrova u Macochy přes Bukovinku do Vítonic, Rousínova a dál do Ždánického lesa (je součástí dálkové trasy cyklostezky Hradec Králové – Břeclav). Pro pěší návštěvníky je přichystáno turistické značení. Naproti kostelu stojí turistický rozcestník. Z něj máme dvě možnosti – buď se vydáme severním směrem
67 po modré nebo jihozápadním směrem po červené turistické barvě. Obcí (konkrétně „Dědinou“ a „Dolním koncem“) prochází modrá turistická značka vedoucí do již zmiňovaného Rakoveckého údolí. Tam se kříží s turistickou červenou barvou. Opačným směrem z obce (ke Lhotkám) vede červená turistická značka, která návštěvníka zavede do poutního místa Křtiny. Na Lhotkách se kříží s modrou turistickou barvou, která cestovatele zavede do Přírodního parku Říčky. Návštěvníci Bukovinky se mohou občerstvit ve dvou místních hospůdkách ležících v centru obce u silnice III. třídy. K dispozici je i malý cyklopenzion naproti hasičské nádrži. Katastr Bukovinky je i vyhledávaným cílovým místem pro sběrače hub.
3.7 Kultura a její historie Celá tato kapitola je buď čerpána z vlastní zkušenosti nebo z kroniky obce /Kronika. Obec Bukovinka. Okres Blansko. Díl: II. (1980 – 1989)/. V centru obce mezi pohostinstvím a dnešní mateřskou školou se nachází Společenský dům (č.p. 126). Jak už název dává tušit, je v něm soustředěn téměř veškerý současný společenský život obce odehrávající se v uzavřených prostorech. Vejdeme li dovnitř hlavním vchodem, můžeme průchozí spojovací chodbou jít přímo do vedlejšího pohostinství (tato chodba se hodně využívá při akcích s občerstvením – není nutné jídlo a pití nosit z vedlejšího hostince přes ulici) nebo pokračovat rovně do tzv. předsálí. V předsálí doporučuji návštěvníkovi zvednout oči – na stropě visí originální lustr. Jeho originalita spočívá ve umělecké zdobnosti – celé svítidlo je z černého kovu, jen místy se proplétají červené dubové ratolesti se žaludy. Je zde tak ztvárněn znak Bukovinky – dubová větvička se žaludy. Další originální svítidlo se nachází v zasedací místnosti. Autory obou lustrů jsou místní občané Antonín a Jiří Hanušovi. Kulturní dům se může navíc pochlubit krásným kazetovým stropem, který zhotovil další občan Bukovinky pan Josef Daněk.
68 Fotografie č. 7: Lustr ve Společenském domě
Pozn.: Vlevo mezi rameny symbolika obce /Foto: autorka/ V přízemí vpravo od předsálí se nachází Obecní úřad Bukovinka a zasedací sál, ve kterém se konají volby, případně jednání či znovuobnovené vítání občánků. V přízemí vlevo je šatna, která se využívá zejm. při kulturních akcích a sociální zařízení (WC). Projdeme – li předsálím rovně, narazíme na místnost, která slouží jako tělocvična a hlavní sál v jednom. Zde se konají nejen akce prospěšné fyzickému zdraví (k dispozici jsou koše na basketbal, žíněnky, míče, kruhy, ribstole), ale i kulturní akce – plesy, maškarní bály, hody a podobně. Za tělocvičnou se ještě nachází malá kuchyňka, ve které je možno například připravovat studenou kuchyni při společenských akcích. Z přízemí je možno vystoupat do prvního patra, ve kterém se nachází místní knihovna (čítající několik tisíc svazků) a místnosti, sloužící jako sklad pro obecní úřad.
69 Fotografie č. 8: Tělocvična ve Společenském domě
/Foto:autorka/ Dříve byl objekt vytápěn kamny na tuhá paliva, ale při plynofikaci obce se přistoupilo na plynofikaci celého objektu. Kvůli častým nájezdům zlodějů se v polovině devadesátých let zavedl v budově centrální alarm, který ihned upozorní na nevítaného hosta. Historie Společenského domu není dlouhá – povolení k jeho stavbě se datuje rokem 1980 (i když projektová dokumentace je už ze 70. let, čekalo se několik let na souhlas Okresního národního výboru), postaven byl během následujících čtyř let v „Akci Z“ mimo jiné svépomocí místními občany většinou zdarma v jejich volném čase. Dohromady bylo odpracováno dnes těžko uvěřitelných 23 700 brigádnických hodin. Celkově jsou rozměry kulturního domu (jak je často nazýván) zhruba 19 m krát 19 m, výška 7,7 m. Suma nákladů na stavbu se vyšplhala na tehdejších 1 868 000 Kčs. Každý rok bylo odpracováno okolo 6 000 brigádnických hodin, takže každý brigádník odpracoval průměrně okolo 65 hodin. Kolaudace se konala 14.12. 1984. Do provozu byl Společenský dům slavnostně uveden 10. května 1985 (i když v tomto roce ještě dobíhaly drobné úpravy a dodělávky). Aby byl zajištěn klidný průběh oslav, byla
70 dokonce odkloněna doprava ze silnice III. třídy vedoucí okolo Společenského domu. Před domem hrála dechová hudba Olšovanka z Jedovnic, bylo vyřčeno několik slavnostních proslovů. Po přestřihnutí pásky si mohl kdokoliv slavnostně vyzdobený Kulturní dům prohlédnout. Poté se předaly medaile a čestná uznání nejpilnějším místním brigádníkům, poslancům MNV, předsedům společenských organizací, které se na výstavbě podílely a místnímu kronikáři. Vše završil kulturní program tvořený umělci z tehdejšího Státního divadla v Brně a baletní dvojicí manželů Kinčekových z bratislavského Národního divadla (manželé měli v Bukovince chalupu). Večer vše korunovala taneční zábava, které se účastnilo mnoho místních i jejich známých. Do budovy Společenského domu se nastěhovala i tehdejší místní lidová knihovna a místní národní výbor, obě instituce sídlící společně od padesátých let 20. století v budově naproti současnému kostelu (na počátku 21. století budova zbourána a na jejím místě postaven rodinný dům sloužící jako sociální bydlení). Obec tak stavbou získala nejen reprezentativní prostoty pro obecní úřad, ale i prostor pro konání společenských akcí, protože doposud nebylo kde pořádat větší akce vyžadující zastřešený prostor (jediné prostory do té doby nabízel hostinec).
Fotografie č. 9: Společenský dům
/Foto: autorka/
71 Roku 1870 byla ve škole založena řídícím učitelem Emanuelem Prachařem školní knihovna. Obecní knihovna (existující od roku 1888) se za Protektorátu sloučila s knihovnou čtenářského spolku „Havlíček“ a společně tak daly základ dnešní místní knihovně, která funguje dodnes. Do budovy dnešního Společenského domu se knihovna přestěhovala v roce 1986 z budovy naproti kostelu, kde sídlila od padesátých let společně s místním národním výborem. (Kde sídlila předtím se mi nepodařilo zjistit, ale dá se předpokládat, že možná v budově školy.) Před rokem 1905 občas do obce zajížděli potulní herci, kteří zde předváděli svá hraná představení pro dospělé a loutková pro děti. Hrávalo se v tehdejším hostinci. V období první republiky v obci fungoval čtenářský spolek Havlíček, který pořádal i ochotnická divadelní. Hrávala se nejčastěji představení českých dramatiků. čas na zábavu byl především v zimě, kdy nebylo na polích příliš práce. Jako jeviště sloužily na papíře namalované kulisy, postupem času je nahradily kulisy namalované na dřevo, doplněné oponou. První podium bylo sbito z dřevěných desek, které (aby podium bylo výš) stály na sudech či na dřevěných kozách. Teprve roku 1930 bylo v hostinci zbudováno stabilní podium.To sloužilo i pro případné muzikanty při tanečních zábavách. Herci se zpočátku převlékali za jevištěm nebo v hospodské kuchyni. Z kuchyně, které s jevištěm nesousedila, museli na podium prolézt oknem přes dvůr. V těchto bojových podmínkách se odehrála spousta legrace, záměrné i nechtěné. Při jednom představení pod účinkujícími praskla prohnilá koza, která podpírala podium a celý sbor Havlíček se rázem ocitl pod jevištěm. Tato scéna sice pobavila diváky, ale méně pak účinkující, kteří byli rádi, když jeden z nich duchapřítomně zatáhl oponu. Nikomu se nic nestalo a tak se jen vyměnila koza a hrálo se dál. Jen výjimečně se hrávalo v létě v přírodě před dnešní hospodou na Lhotkách. Ochotnická představení pořádala za první republiky i místní škola (datují se rokem 1919), Sdružení katolické omladiny a Orel. V dobách Protektorátu, kdy byly mnohé spolky zrušeny, tuto iniciativu převzal spolek Hasičů a Strana národního souručenství. Po roce 1945 se ochotnického divadla chytla místní organizace Komunistické strany Československa spolu se Svazem československé mládeže. V roce 1949 se z popudu KSČ sjednotili všichni, kdo byli ochotni dál provozovat
72 ochotnické divadlo, do spolku Osvěta. S příchodem televize však četnost a návštěvnost představení slábla. Krásná tradice ochotnického divadla se však do dnešní doby neudržela, zmínky o ochotnících mizí v 60.letech. Představení pro děti se pak už hrála jen výjimečně a zřejmě už nebyl žádný stály soubor ochotníků. Po druhé světové válce se rozšířila mezi občany oblíbenost hraných filmů. Protože do nejbližších kin v Račicích a Křtinách to bylo daleko, byla zde od roku 1949 snaha vybudovat vlastní kino. Překážkou však už tehdy byly finance. Nakonec se dospělo ke kompromisnímu řešení – škola z dotací z ministerstva zakoupila promítací filmový projektor a začalo se promítat v našem hostinci .Představení byla vcelku pravidelně pořádána každou neděli v podvečer, scházelo se na nich okolo 60 lidí. Nástup televizí do domácnosti měl za následek pokles počtu návštěvníků filmových představení pořádaných obcí. Nakonec pravidelné promítání filmů pro dospělé bylo v roce 1963 zastaveno úplně, promítalo se jen příležitostně pro školní děti. I taneční zábavy zaznamenaly úbytek účastníků, televize byla větší lákadlo. První televizor se v obci objevil v roce 1958 (československá televize začala vysílat v roce 1953). Protože na počátku roku ještě nestál vysílač Kojál, signál se přijímal z Bratislavy. Pro příjem bylo tak nutné mít poměrně velkou a vysokou anténu, o kvalitě tak vzdáleného signálu dobové zdroje nehovoří. Ale s televizí měli obyvatelé Bukovinky ještě i jinou zkušenost. Televizní studio Praha nafilmovalo 3.února 1963 jeden den života v naší obci. Nejprve zde byly záběry a zimní radovánky dětí, pak ukázky práce zemědělců v našem vepříně a v kravíně, v neposlední řadě zábava místních v hostinci. Nejzajímavější však musely být záběry z pravé domácí zabíjačky, která se konala v č.p. 54. Celý pořad byl odvysílán 10. března 1963. Filmaři naši obec od té doby vyhledali několikrát: v srpnu 1987 se v okolí obce natáčelo část filmu o benderovcích, v roce 1988 scény z filmu podle scénáře spisovatele Vladimíra Fialy (který měl v Bukovince chalupu). V roce 2006 se zase v Rakoveckém údolí natáčela část seriálu „Četnické humoresky“. Během 50. až 80. let se významně na kulturní činnosti podílely spolky jako byl Československý červený kříž, Sbor pro občanské záležitosti, Tělovýchovná jednota Sokol, SSM. Např. v polovině 80. let se konaly nejrůznější zájezdy na kulturní akce (divadla v Brně, vlastivědné zájezdy), sportovní akce (zájezdy do plaveckých bazénů
73 např. ve Vyškově, sportovní odpoledne pro děti, fotbalová utkání). Vítali se noví občánci (od roku 1974 do devadesátých let), občané si mohli zatancovat na tanečních zábavách či plesech. Slavil se i mezinárodní den dětí v červnu, na mezinárodní den žen bylo připraven kulturní program pro ženy. Na konci zimy se obcí procházel ostatkový průvod masek, v prosinci chodil Mikuláš a konala se předvánoční nadílka pro děti. A stejně jako ve zbytku republiky se při příležitostech státních svátků konaly oslavy – lampiónový průvod k výročí osvobození republiky a relace v místním rozhlase k různým politickým výročím. Po roce 1989 následoval úbytek akcí pořádaných obcí, důvodem může být narůstající motorizace obce, tendence k větší individualizaci jedinců a pohodlnost. Z větších akcí se v současné době pořádají posezení místních seniorů, zástupci obecního úřadu chodí přát seniorům k významným životním jubileím, pro děti se pořádají sportovní odpoledne na hřišti „Na Kopanině“ k příležitosti Mezinárodního dne dětí. V zimě pořádají místní hasiči ples, v létě bývá taneční zábava opět na hřišti „Na Kopanině“. Příležitostně se pořádají zájezdy do Aquaparku ve Vyškově. O tom, že kultura a vlastenectví měly v minulosti v Bukovince vždy své zastánce, svědčí i přítomnost našeho učitele Emanuela Prachaře a občana Josefa Kotulana (z č.p. 11) při pokládání základního kamene Národního divadla v Praze v roce 1870. Z celé této kapitoly je vidět, že geopolitika celé České republiky se odráží i na místní úrovni kulturního života – i kulturní spolky odléhaly tlaku zvenčí. A nemuselo jít vždy jen o geopolitiku, šlo i o styl života.
3.8 Sport a jeho historie Tato kapitola čerpá převážně z kroniky obce /Kronika. Obec Bukovinka. Okres Blansko. Díl: II. (1980 – 1989)/ a vlastní zkušenosti. Pro sportovní vyžití lze využít jednak již výše zmiňovaný Společenský dům (který zde již nebudu rozebírat) či několik venkovních hřišť.
74 Jedno venkovní hřiště se nachází mezi „Novou čtvrtí“ a „Pindulí“. Nese název Sokolské hřiště. Jedná se v podstatě o rovný obdélníkový částečně trávou porostlý plácek. Další hřiště se nachází za mateřskou školkou (o které ještě bude řeč). Má pevný asfaltový povrch s barevnými čárami pro některé sporty, lze na něm natáhnout síť pro tenis, celý areál je pro větší bezpečnost z poloviny oplocen. Na toto hřiště navazuje plotem oddělený prostor s prolézačkami a houpačkami pro menší děti, který také patří mateřské školce. Vybudováno bylo v roce 1989. A posledním hřištěm je v lese skryté travnaté hřiště zvané „Na Kopanině“ či jen prostě „Kopanina“. Nachází se za Bukovinkou poblíž silnice III. třídy vedle nového hřbitova. Jeho počátky spadají do roku 1955, kdy místní národní výbor zakoupil od lesního podniku malý lesního pozemek v lokalitě „U Tří panen“ k vystavění hřiště. Už tehdy se začalo budovat, ale práce šla pomalým tempem. V roce 1956 se vykácely stromy a buldozer plochu zhruba srovnal. Hřiště pak několik let zase zarůstalo náletovými křovinami. Teprve v roce 1967 byla dokončena výstavba samotného hřiště. Bylo zde odpracováno opět mnoho brigádnických neplacených hodin. Až roku 1972 bylo „ Na Kopanině“ započato s výstavbou zděných kabin (v podstatě šaten pro převlékání hráčů). Dokončeny byly roku 1975. Slavnostně byly otevřeny 10. května 1975. První zápas se zde odehrál 9. května 1967 utkáním dorost : muži. Zápas dopadl 4 : 2. V červenci 1967 se družstvo přihlásilo do blanenské okresní ligy, do IV. třídy. Nebylo zde dlouho, protože zakrátko se rozpadlo. Obnoveno bylo až po třech letech v roce 1970, tentokrát naši fotbalisté kopali za okres Vyškov (důvodem byla blízkost soupeřů). Zhruba třetinu zápasů vyhrávali, dvě třetiny zápasů prohrávali. Úspěch jsme zaznamenali zejména v sezoně 1982/1983, kdy jsme ve IV. třídě skupiny B vyškovského okresu skončili na výborném 2. místě. Časem se klub (tvořený nejen hráči z Bukovinky) vrátil opět do ligy blanenského okresu, kde působil až do devadesátých let, kdy jeho činnost ustala. Ustala i činnost fotbalistů – dorostu.
75 Fotografie č. 10: Hřiště Kopanina
/Foto: autorka/ Pro plavce je zde možnost koupání v rybníce „Strhovec“ (v Bukovince známější pod názvem „Brodek“), který se nachází na západní hranici našeho katastru. Nejbližší větší rybník se jedovnický Olšovec. Kdo chce na koupaliště, musí si zajet do Křtin.
Fotografie č. 11: Rybník Strhovec (Brodek)
/Foto: autorka/
76 V současné době se koná cvičení ve Společenském domě. Nebylo tomu však tak vždy. Před jeho výstavbou se cvičilo v prostorách propůjčených – v sále hostince. V zimě se dá lyžovat či sáňkovat prakticky na každém kopci. Oblíbenými místy ještě před několika desetiletími bývala tzv. „Ulička“, která spojovala silnici III. třídy s obchodem v č.p.2 a trasa od hasičské nádrže (u kostela) směrem k obchodu č.p. 2. Kdo si chce zabruslit, může opět na hasičské nádrži (je – li zde dostatek vody) nebo na výše zmiňovaném rybníku Brodek (který ovšem ne vždy zamrzá). V roce 1967 si místní mladí pokusili udělat kluziště z louky za vesnicí po pravé straně směrem k Bukovině. Na začátku zimy si postavili hráz na protékajícím potůčku, který se následně rozlil a vylitá voda brzy při mrazu vytvořila plochu vhodnou pro bruslení. Mělo to však nevýhody: jestliže bylo hodně vody, neustále přitékala nová voda, která zaplavovala ledovou plochu nebo naopak když bylo málo vody, zase praskal tenký led. Sice se uvažovalo o zřízení kluziště, ale nikdy k tomu nedošlo. V minulosti se občané z naší obce zúčastnili (jako sportovci i jako diváci) spartakiády v roce 1960. Ale náš katastr slouží v posledním desetiletí i k dalším sportovním účelům významnějšího charakteru. Konají se zde závody (někdy celorepublikové, jindy i mezinárodní) v orientačním běhu či cyklistice (zvané Merida Bike Tour). I v této kapitole se objevuje geopolitika České republiky – i my jsme byli součástí akcí Spartakiády. Ovšem díky „budovatelskému nadšení“ socialistických let se můžeme pochlubit několika sportovními areály, ať už jde o hřiště venkovní či vnitřní.
4 Historie obce
4.1 Stručná historie pánů z Holštejna a první zmínka o Bukovince Bukovinka patřila ve středověku pod panství jedovnické (někdy zvané i holštýnsko jedovnické; původně se panství totiž nazývalo podle Jedovnic, po dostavění hradu Holštýna se změnil název panství na jedovnicko holštýnské). Předkové pánů z Holštejna byli pánové Častolov z Ceblovic (Ceblovice je zaniklá vesnice JZ od Brna poblíž Rosic) a jeho bratr Crha z Ceblovic, oba žijící ke konci 12. a ve 13. století. Výše uvedený Crha z Ceblovic byl v letech 1226 – 1251 rytířem českého krále Václava I. a purkrabím na pohraniční pevnosti v Děvíčkách na
77 moravsko – rakouském pomezí. Vlastnil i panství v dnešním Rakousku. Byl zajat královými nepřáteli, ale hrad v Děvíčkách jim nevydal, i když ho mučili a vypíchli mu levé oko. Za věrnost v královských službách pak dostal Crha od Václava I. roku 1251 málo osídlené území na Drahanské vrchovině (jehož vlastníkem byl doposud král) pod podmínkou, že Crha toto území kolonizuje. Zatím se zde rozkládaly hluboké lesy, jednou z mála existujících vesnic byly mimo jiné patrně české Jedovnice a také Bukovinka. Crha měl tři syny – nejstaršího Bohuše, pak Hartmana a nejmladšího Petra. Zpočátku Bohuš a později právě Hartman začal osídlovat Drahanskou vrchovinu zprvu českým, poté německým obyvatelstvem, které přivedl mimo jednak ze svých panství v dnešním Rakousku, jednak i z jiných oblastí Rakouska. Petr nastoupil duchovní službu a Bohuš se nakonec pustil do kolonizace oblasti Drahotuš u Lipníku nad Bečvou. Náš Hartman z Holštejna měl jediného známého syna Crhu, který ale asi pravděpodobně svého otce nepřežil – zmínky o Hartmanovi mizí v roce 1315, zprávy o jeho (pravděpodobně bezdětném) synovi nemáme od roku 1308. Tím vymřel rod pánů z Holštejna /Doležel, J.,2003/. . Dlouho se myslelo, že první historicky dochovaná zpráva o Bukovince je na darovací listině Hartmana z Holštejna zábrdovickému klášteru z roku 1283 pod jménem Pvchwan (=Bukowany = Bukovinka). Není tomu tak. V polovině 20. století byla objevena listina, která naši historii posouvá ještě hlouběji: Hartman z Holštejna (tehdy si říkal ještě Hartman z Ceblovic) daroval již v roce 1268 vesnici Pvchwan na věčné časy premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích. Pro dokumentaci uvádím přepis latinského originálu z roku 1268: „Universis Christi fidelibus presentes litteras inspecturis dominus Hartmannus de Zeblowiz salutem in omnium salvatore. Quoniam temporis instabilitas factorum veterum oblivionem ad ducit necesse est bene gesta scripti testimonio confirmari. Vestre igitur universitati notuma esse volumus, quod nos sani mente ac corpore villam nostram dictam Pvchwan cum omnibus suis pertinenciis preter silvam fratribus et conventui de Zabrawiz iure proprietatis contulimus post mortem nostram liberte possidendam. Ne autem aliquod super oe dubium oriatur presentem litteram ipsis dedimus sigilli nostri munimine roboratam. Huius rei testes sunt: dominus Brvno episcopus Olomvncensis, dominus Hartliebus camerarius, dominus Zmilo de Srilz,
78 dominus Chvno, dominus Mylota, dominus Drahozlavs, dominus Luzlavs, dominus Mathyas de Gobals, dominus Weliz, milites Mucker, Bvzlaus de Petrawiz, Chvnradus advocatus de Iedawiz et alii quam plures. Datum anno Domini M°CC°LXVIII, III° nonas marcii.“ /Šebánek, J., Dušková, S., 1981, str. 115/ Přibližný český překlad originálního latinského textu z roku 1268 zní: „Všem Kristu věrným, kteří přítomný list uvidí, pan Hartman z Ceblovic pozdrav ve Spasiteli všech. Všem Kristovým věrným, hodlajícím čísti následující list, pán Hartman z Ceblovic přeje zdraví ve jménu Spasitele . Neboť běh času přináší zapomnění starých skutků, je třeba, aby byly činy dobře stvrzeny zapsáním ve svědectví. Chceme tedy, aby vám všem bylo známo, že my, ducha jakož i těla zdravého, vlastnickým právem odkazujeme po naší smrti ves naši zvanou Bukovinka se vším, co k ní náleží, kromě lesa, bratřím a klášteru ze Zábrdovic do svobodného vlastnictví. Aby však z tohoto nevzešla nějaká pochybnost, dali jsme tento list stvrzený ochranou naší pečeti. Svědkové této věci jsou: pán Bruno biskup olomoucký, pán Hartlieb komoří, pán Smil ze Střílek, pán Kuna, pán Milota, pán Drahoslav, pán Luslav, pán Matouš z Koválova, pán Veliš, rytíři Mucker, Buslav z Petrovic, Konrád rychtář z Jedovnic a více jiných. Datum Léta Páně 1268, 5. března“ /Překlad: Kamila Šustrová. Překlad laskavě zapůjčil ze svého soukromého archivu Josef Plch/ Listina byla sepsána latinsky na pergamenu o rozměrech 19 x 10 cm. Měla přivěšenou trojúhelníkovou pečeť ze zeleného vosku – gotický štít s erbem pánů z Ceblovic (beraní rohy spojené kusem lebky), kolem latinský opis přeložený do češtiny znějící: „Pečeť pána Hartmana z Holštejna“. Podle názoru odborníků pocházel diktátor i písař listiny z okruhu příjemce, tj. formulace i zapsání je dílem někoho ze zábrdovického kláštera. Na rubu listiny byla poznámka svědčící o tom, že kdysi byla v klášterním archivu v Zábrdovicích. Listinu včetně pečeti vyfotografoval v r. 1951 J. Šebánek na faře ve Křtinách, kde byla uložena. Nedlouho poté originál listiny zmizel a je dodnes nezvěstný. K dispozici tak máme právě jen Šebánkovu fotku.
79 Fotografie č. 12: Výřez z donace Hartmana z roku 1268
/Ústav Pomocných věd historických FF MU Brno, PhDr. Zbyněk Sviták/ Pozn.: V prvním řádku text: dus Hartmann ´ d ´Zeblowiz (= dominus Hartman de Zeblowiz = pán Hartman z Ceblovic). V posledním řádku text: d´cam Pvchwan cum omnibs (= dictam Pvchwan cum omnibus = zvanou Bukovany se vším). Text analyzoval Josef Plch (skutečná velikost výřezu zhruba 7 x 3,5 cm). Zde je přibližný český překlad další darovací listiny z roku 1283: „Všem Kristu věrným, kteří přítomný list uvidí, pan Hartman řečený z Holštejna pozdrav ve Spasiteli všem. Poněvadž nestálost času přivádí v zapomenutí staré činy, je třeba činy písemným svědectvím dobře stvrditi. Proto chceme, aby vašemu společenství bylo známo, že naši ves řečenou Pvchwan s kostelem, lesy a jiným příslušenstvím kostelu blahoslavené Marie Panny v Zábrdovicích a konventu tamtéž právem vlastnictví, božskou láskou nadechnuti, jsme udělili po smrti naší k svobodnému držení. Aby pak nevznikla o tom pochybnost, dali jsme jim přítomný list naší pečeti stvrzený. Toto svědkové jsou: Pan Bohuš, řečený z Bojsnic, Vicemilius cudař brněnský, Prostimír občan brněnský, pan Leopold plebán v Lejci, pan Jindřich plebán v Telci, bratr Theobuld, kněz Gotšaba diakon, bratr Trebata kanovník v Zábrdovicích a velmi mnoho jiných. Dáno v Brně Léta Páně 1283, o kalendách prosincových.“ /Domácí protokol fary ve Křtinách, str. 28 29/
80 Tato novější listina v podstatě kopíruje jen s menšími změnami text donace z roku 1268. Novější donace je dnes bez pečeti, psána je úhlednějším písmem než starší listina. Protože v první donaci není zmínka o kostele, je pravděpodobné, že ještě nestál. Můžeme tak vznik kostela datovat pravděpodobně mezi roky 1268 až 1283. Vznik samotné obce lze podle PhDr. Jiřího Doležela z Archeologického ústavu Brno datovat zcela jistě před rok 1268 (čili před německou kolonizaci pánů z Holštejna), nejpravděpodobnější se mu jeví období mezi roky 1200 a 1260. Tomuto období odpovídá i nález střepu v únoru 2007 na pozemku č. p. 7, jehož vznik podle patrné radélkové výzdoby spadá do před rok 1250 (viz. fotografie č. 13). Přesnější datování faktického vzniku obce bez archeologického prozkoumání naší lokality není možné.
Fotografie č. 13: Střep radélka
/Foto: Josef Plch/ Oba odkazy se měly naplnit až po Hartmanově smrti (podobně jako dnešní závěť). Pro lidi té doby bylo totiž prioritou dosáhnout spásy, proto odkazovali klášterům (ale i farním kostelům) nemalé majetky, aby se za spásu jejich duše sloužily zádušní mše a mniši se za ně modlili – což mělo smysl až po smrti. Zmínky o Hartmanovi mizí po roce 1315, takže pravděpodobně někdy v této době přešla Bukovinka pod správu zábrdovického kláštera.
81 Protože v donaci z roku 1283 je uvedeno více majetku než v donaci z roku 1268 (je zde navíc kostel a lesy), opisovala se novější listina i v následujících desetiletích, bylo možno se na ni u úřadů odvolávat a tak celkově vešla více do povědomí. Starší listina upadla v zapomnění a byla znovuobjevena v polovině 20. století a zanedlouho opět originál ztracen. Dodnes ještě spousta lidí netuší, že první zmínka je tedy už z roku 1268, nikoliv z roku 1283. Starší (a patrně i mladší) listina byly asi v době rušení zábrdovického kláštera r. 1784 předány na křtinskou faru, kam Bukovinka farností spadala. Dnes je starší listina nezvěstná (máme jen její fotku uloženou v Brně na Filosofické fakultě) a mladší listina je v archívu v Brně. I zde najdeme nepřímo geopolitiku tehdejší doby: protože řečí vzdělanců byla latina, psaly se listiny latinsky. Avšak už v tehdejší době pronikal německý duch na naše území, takže jméno české vesnice se poněmčovalo. Ještě více to bude patrno v následující kapitole o vývoji jména obce. V našem případě německou kolonizaci okolního území ještě podporovala blízkost pánů z Holštejna k rakouskému území.
4.2 Vývoj a výklad jména obce Název obce se příliš v průběhu staletí neměnil. Správný název obce až do 16. století zněl „Bukowany“, což byla archaická odvozenina od typického charakteru místního lesního porostu pro označení lidí zde bydlících „bukověné“ (dneska by se řeklo lidem bydlícím v blízkosti buků nejspíš „bukované“). Na listině z roku 1268 se však objevuje název „Pvchwan“. Je vidět, že jméno obce je zkomolené. Podle PhDr. Jiřího Doležela písař oné listiny byl s největší pravděpodobností německého původu, protože právě Němcům splývala česká hláska „u“ v hlásku „v“, stejně tak pro jejich sluch zněla stejně hláska „p“ a „b“. Jméno obce by se tady mohlo číst „Puchvan“ nebo „Buchvan“. Na rubu listiny z roku 1268 jsou dodatečně dopsané poznámky, ve kterých je obec zkomoleně nazývána „Bukowan“ a „Pukovin“, četlo by se to tedy například jako Bukovan a Bukovin. Na listině z roku 1283 (která je do určité míry opsáním listiny z roku 1268 jen místy doplněná a rozšířená) je obec nazývána stále „Pvchwan“. Na rubu listiny jsou další dodatečně dopsané názvy pro obec „Bucowan“a „Pukovin“. V mladších opisech této listiny byl zkomolený název obce alespoň částečně opraven zřejmě českým písařem na „Bukowan“. Právě tento název používal badatel
82 Boček, který ve svých edicích vydal listinu z roku 1283. Protože Boček nevyšel při svých opisech z originálu, ale právě z mladších opisů s poopraveným názvem, dlouho se tak držel jeho nechtěný omyl o názvu obce „Bukowan“ už v listině z roku 1283. V případě názvu „Bukowan“ o zkomolený název obce, který měl správně znít „Bukowany“ (v dnešní pravopisné podobě „Bukovany“). Pro názvy slovanských osad je totiž typické zakončení názvu obcí na „ y“. Zábrdovický klášter po obdržení Bukovinky (v té době tedy nazývané správně Bukowany) dal později západně od dnešní Bukovinky vybudovat menší dvůr a kolem něho začala vznikat ves, která byla zvaná stejně jako starší lokalita – Bukowany. Až počet obyvatelstva převýšil původní osadu, začalo se zde místo nazývat Velká Bukowina (dnešní Bukovina) a menší původní osadě Malá Bukowina (dnešní Bukovinka). Poprvé se tak rozlišují v roce 1576 /Čapka, F., 1987/. Podle některých zdrojů se však naše obec nenazývala Malá Bukovina, ale Malá Bukovinka (viz naše pečeť). Dnešní název „Bukovinka“ místo „Malá Bukowina“ (či „Malá Bukowinka“) se poprvé objevuje v 17. století. Od té doby docházelo ještě k drobným změnám názvu (většinou poněmčení). Ale Bukovinkou jsme zůstali podnes. Zde jen pro přehled uvádím data některých písemných zmínek o obci, kde je zároveň zachyceno i kolísání názvu obce: 1673 – Mala Bukowina 1718, 1720 a 1751 – Klein Bukowin 1846 – Klein Bukowin, Mala Bukowjna 1872 – Klein Bukowin, Malá Bukovina 1881 – Malá Bukovinka 1893 – Klein Bukowin, Malá Bukovina, Bukovinka 1915 – Kleinbukowin, Bukovinka /Hosák, L., Šrámek, R.,1970, str. 134/
4.3 Znak a pečeť obce Znakem obce Bukovinka je dubová větvička se dvěma lístky a třemi žaludy a písmeny K.Z ( = klášter zábrdovický, pod který jsme tehdy spadali). Proč zrovna dubová a nikoliv buková větvička již asi navždy zůstane zahaleno rouškou tajemství. Znak obce je dnes vidět například na lustru v sále Společenského domu. Ale nejen tam
83 se náš znak vyskytuje. Objevuje se i na pečetích jako dalších insignií obce. Nejstarší pečeť obce pochází z roku 1668 a kromě dubové větvičky a datace nese nápis „Wubecz Male Bukowinky“. Její zvětšenou kopii můžete spatřit v zasedacím sále Společenského domu. Na mladších kovových pečetích už letopočet 1668 bývá vynecháván. Tyto pečeti sloužily starostům k ověřování úředních listin (spolu s podpisem starosty). Pečetě okolo druhé světové války začala vytlačovat modernější razítka se jménem a znakem obce. V dobách okupace musela být razítka dvojjazyčná (česko – německá).
Fotografie č. 14: Kopie pečeti Bukovinky z roku 1668
/Foto: autorka s laskavým svolením ObÚ Bukovinka/
4.4 Historie obce ve středověku a novověku Část středověkých písemností o obci vzala za své během válek. Většina z materiálů, které překonaly staletí, je dnes uložena v Moravském zemském archivu v Brně, kde je v současné době část materiálu digitalizována a není tak pro veřejnost ani badatele dostupná. V získávání informací o středověkých poměrech v obci mi dále brání neznalost středověké latiny a němčiny, stejně tak neznalost středověkých písem. Proto tuto kapitolu přenechám případných odborným historikům. Jak obecně se žilo
84 v naší oblasti se lze dočíst i například v knize od Čapky F. a kol., kterou uvádím v soupisu použité literatury na konci práce.
4.5 První světová válka Tato kapitola je zpracována převážně na podkladě Letopisů obce Bukovinky. Válka trvala od roku 1914 do roku 1918. Hned na počátku války z Bukovinky narukovalo 52 mladých mužů. Postupně však byli nuceni odcházel další a další, takže nakonec jich odešlo 87. Je to poměrně velké číslo, když si uvědomíme, že na konci roku 1910 bylo při sčítání lidí, domů a bytů napočítáno 422 obyvatel, z toho 199 mužů (všech věkových kategorií). Hned na počátku války padlo 6 mužů (Halič, Uhry, Rusko, Brno). V dalších letech padlo ještě 11 mužů (Rusko, Itálie, Balkán, někteří nezvěstní). Někteří z nich se během války dostali domů kvůli zranění, ale po vyléčení zase museli narukovat zpět. Spousta jich byla zajata (15) zejména v Rusku. Zde se nabízí otázky, zda spíše nešlo o zběhnutí k „bratrskému slovanskému národu“. Čtyři vojáci od nás se přihlásili do legií (2 Rusko, 1 Itálie, 1 – Francie). Jeden z nich zůstal u armády natrvalo, stal se podplukovníkem v Uherském Hradišti. Jejich ženy si rázem musely poradit s celým hospodářstvím i domácností. Až z Brna si k nám jezdili lidé pro potraviny. Objevovalo se i předražování. Mezi lidmi mnohdy vznikala nevraživost, přetrvávající i několik dalších desetiletí. Děti ve škole vyráběly šatstvo pro vojáky. Naše vesnice odevzdala: padesát párů papírových podešví, jedenáct párů nátepniček, a sedm párů ponožek. Sbíraly se i kopřivy a starý papír, ze kterých se vyráběla látka. Mimo to se ještě ustavičně pořádaly finanční sbírky (např. Červený kříž, sbírka na sirotky…). V posledním roce války už byly potraviny na příděl. Lístkový systém v naší obci měl na starosti místní řídící učitel Arnold Skácel. Zřídily se i tzv. žňové komise, které kontrolovaly sklizeň jednotlivých rolníků. Naši rolníci ani nesměli zasít vlastní osivo, museli si jej kupovat od obilního ústavu. Na konci války byl odvezen z našeho kostela i zvon umíráček. Protože se nevrátil, byl do našeho kostela zakoupen nový zvon od firmy Manoušek z Brna. Vysvěcen byl v roce 1930 křtinským farářem, zvon dostal jméno podle svatého Josefa. O pocitech místních lidí z války místní kroniky mlčí, snad proto, že se báli cenzury z vyšších míst. Jen je taktně naznačováno, že mnozí šli do války s nechutí.
85 /Školní kronika školy v Bukovince (1891 – 1940)/. Po skončení války bylo rozhodnuto o postavení pomníku padlých ve válce. Zde na této kapitole je vidět, jak světová válka tvrdě zasahuje i do těch nejmenších a nejodlehlejších vesnic. V současné době se stále diskutuje o druhé světové válce, trochu se tak zapomíná na tu předcházející válku. V ní civilisté trpěli podle názoru mnohých historiků ještě více, protože selhávalo zásobování. V druhé světové válce už bylo lidstvo poučeno, zde spíše ceny potravin vylétly do závratných výšin a tak na ně nebyly peníze. Navíc v první světové válce jsme se jako národ masově aktivně podíleli na bojových akcích, kdežto ve druhé světové válce jsme se spíše podíleli na odboji.
4.6 Vznik republiky Zvěst o této výjimečné události se do obce dostala až 29. října 1918 večer, kdy ji na slavnostně ozdobeném voze přijeli říci vojíni vracející se z 1. světové války. Aby se tuto zprávu dozvěděli všichni obyvatelé Bukovinky, byla vybubnována obecním bubnem. Celá vesnice prý tonula v radosti. Na počest vzniku republiky byla vysazena v květnu následujícího roku vedle kostela národní strom Lípa svobody (rostoucí dodnes), která nám má připomínat dosáhnutí národní samostatnosti.
4.7 Krize 30. let Hospodářská krize postihla i naši obec. Ta se musela pro přežití zadlužit. Ránu dostalo i zemědělství seno se prodávalo velice lacino, sláma téměř nebyla. Proto se musel velice levně odprodávat dobytek, ale protože cena dobytka klesla nízko, spousta chalupníků nemohla na prodeji nic vydělat. Sedláci, doposud zaměstnávající spoustu rolníků, najednou neměli na mzdy a tak si raději nikoho nenajímali a snažili se práci zastat pouze se svými rodinnými příslušníky. Rostla tak nezaměstnanost. Nezaměstnaní nacházeli práci například při stavbě cest.
4.8 Druhá světová válka Není – li uvedeno jinak, tato kapitola čerpá z Letopisů obce Bukovinky a Školní kroniky školy v Bukovince.
86 21. května 1938 bylo z naší obce povoláno 5 mužů k vojenské službě (částečná mobilizace republiky). Ti se však vrátili už v červnu, ale 22. října1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Obecním bubnem se tato smutná zpráva vyhlásila a rukovalo dalších 16 místních mužů. Rukovali jen ti záložníci, kteří pracovali ve zbrojních podnicích. Doprovázel je místní starosta. I tito vojáci se brzy vrátili, protože po podepsání Mnichova nebylo už co hájit. Všechny politické strany, které v naší obci působily, byly rozpuštěny. Neslavil se 28. říjen, nastoupila němčina jako povinný cizí jazyk v naší škole (ač podle sčítání jsme byli vesnicí s českou národností a jsme poměrně vzdáleni od pohraničí). Oblast Vyškovska, kde byl německý jazykový ostrůvek, byla určena k vysídlení. Toto se naší obce již naštěstí netýkalo. Zrušeny byly i spolky v obci. Celkem 18 obyvatel Bukovinky bylo nasazeno na nucené práce do Říše. Ale i tak náš obecní úřad dostával z německé strany letáčky, které propagovaly německý systém. Tyto letáčky musel obecní úřad veřejně číst. Přesto se ale nikdo z Bukovinky nepřihlásil k německé národnosti. Naopak se tyto přednášky stávaly inspirací pro lidový humor. Potajmu se poslouchaly zakázané rozhlasové stanice (ale jen z těch radiopřijímačů, ze kterých Němci nevymontovali část zařízení pro příjem signálu). Němci nám sebrali i oba zvony z našeho kostela. Naposledy s nimi dlouze na rozloučenou vyzváněl místní starosta Jan Pořízek. Výše zmiňovaný Jan Pořízek byl velký vlastenec. Stal se první obětí německé zvůle v naší obci. Měl totiž ukryty v poli zbraně a střelivo pro případ, že by nastalo ozbrojené povstání proti Němcům. Němci je při prohlídkách v období stanného práva (po atentátu na Heydricha) našli a protože na zbrani naneštěstí bylo vyryto jméno majitele a číslo jeho domu, brzy zatkli jak starostu, tak jeho stejnojmenného syna a navíc i řídícího učitele Břetislava Prachaře. Aby nezemřel nevinný syn, starosta se přiznal, nakonec byl v Brně v Kounicových kolejích 5. června 1942 zastřelen bez soudu. Jeho syna i učitele gestapo propustilo. Dnes má bývalý starosta na místním hřbitově na hrobě své rodiny pamětní desku, připomínán je i na pomníku padlých z první světové války (viz. fotografie č. 15). Po smrti starosty byl Němci jmenován jiný občan Bukovinky pan Hloušek jako nový starosta. Naštěstí pro obec ani on nebyl proněmeckého smýšlení. Další obětí německé zvůle byl místní učitel Prachař, který byl obviněn, že je zapsán v seznamu národních bojovníků. Prošel si řadou koncentračních táborů, ale přežil.
87 Školní děti byly v Protektorátu nabádány, aby sbíraly staré šatstvo a cenné odpadové suroviny jako staré hadry, barevné kovy. Tehdy však byly takovéto odpady školními dětmi vyváženy do lesa a tam zakopávány, aby se nedostaly do rukou nacistů a tak obec vlastně nepomáhala nepříteli. Bylo však potřeba nějak zakamuflovat, aby se to nacisté nedozvěděli. Pro naši obec falešná potvrzení o sběru surovin (které však reálně vybrány nebyly) dělal Rom Matěj Růžička z Brna, který později zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Jak postupovala na konci války fronta, spousta lidí, zejména z Brna, se uchylovala do Bukovinky k přechodnému pobytu v domnění, že zde budou mírnější boje. Naše obec tak rázem získala tolik obyvatel s přechodným bydlištěm v Bukovince, kolik činil počet starousedlíků (cca 300 starousedlíků, 300 přechodně bydlících). Stěhovali se k nám také Češi z násilně vysídlené oblasti okolo Lipovce. Partyzáni se u nás objevili poprvé už v prosinci 1944. Boje o Bukovinku na konci druhé světové války trvaly několik dní, partyzáni byli v kontaktu s naším starostou Hlouškem. Bojovaly zde rumunské jednotky jako součást 2. ukrajinského frontu vedeného maršálem Malinovským v rámci bratislavsko – brněnské vojenské operace. O Bukovinku se bojovalo už od konce dubna. Fronta se u nás zastavila a boje skončily až 4. května, kdy konečně poslední němečtí vojáci opustili obec. Těžké boje až do konce války se také odehrávaly o sousední Bukovinu. V Bukovince byla během války jedna oběť bombardování, kterou zasáhla střepina. Druhá oběť v naší vesnici byla smrtelně zasažena vybuchlým granátem, když předtím tento člověk odmítl při bombardování jít do krytu. Zemřel krátce po vyhlášení míru. Ve vesnici nebyl po válce ani jeden nepoškozený dům, země byla plná trychtýřů po bombách. Padlo zde 14 vojínů a 2 důstojníci, taktéž 16 německých vojáků. Dnes jsou vojáci Rudé armády pochováni v Brně na Ústředním hřbitově. Němci jsou pochovaní v místě, kde zemřeli. /Letopisy obce Bukovinky, str. 120 a Letopisy kostela v Bukovince, str. 31/. O dramatických událostech v těsném okolí naší obce vyšel i novinový článek, který zde pro jeho výstižnost téměř celý opisuji v plném rozsahu: „Přestřelka ve Lhotkách u Bukovinky Dne 16. dubna 1945 předčasně zemřel mladý protifašistický bojovník František Polák z Kanic u Brna. Zemřel v rodném domě č. 16 na následky zranění, která utrpěl coby partyzánský pomocník při přestřelce v myslivně ve Lhotkách u Bukovinky na Blanensku.
88 František Polák se narodil 8. listopadu 1922, byl poslán na nucené práce do Stuttgartu. Odtud se mu po roce a půl podařilo vrátit domů, ale nastoupil do zbrojní továrny v Brně Líšni (dnes Zetor). Za nějaký čas byl převeden do Dolních Louček u Tišnova. Aby nemusel pracovat pro Říši, úspěšně simuloval zdravotní potíže, že jej pak lékař nechal jako maroda doma s diagnózou vody na plicích a na pohrudnici. Doma se Polák mnoho nezdržel, k protinacistické aktivitě mu nakonec pomohla náhoda. Do Kanic v té době nasadili okupanti skupinu zajatců, aby budovala zákopy. Byli tam zajatci různých národností (Rumuni, Rusové, Poláci). Polák se s nimi spřátelil a po čase napomohl k útěku třem Rusům. Při této úspěšné akci se pak v lese setkali se členy zpravodajské výsadkové skupiny sovětské armády, která od počátku února 1945 operovala v lesích u Olšan (okres Vyškov), než se přesunula do lesů mezi Bukovinkou a Račicemi. Tam si skupina vybudovala čtyři lesní úkryty. Velel jí Ivan Ševcov přezdívaný Ivanuška. Tak se Polák stal spolupracovníkem Ševcovovy rozvědky. Získal informátora mezi četníky střežícími železnici Brno Česká Třebová a téměř denně přinášel do lesa informace o pohybu německých transportů, o stavu opevňovacích prací kolem Brna i o politickém nazírání obyvatelstva. V batohu s sebou vždy nesl potraviny. Doma o jeho ilegální činnosti nic netušili, ale když po jednom z jeho nočních návratů, které fingoval jako návštěvy tancovaček, ho nechtěl již otec pustit, musel říct rodičům pravdu. Kdyby se totiž do lesa nevrátil, považovali by to Sověti za zradu a přes učiněný slib by mohli Polákovu rodinu zlikvidovat. Byl konec února 1945 a Polák už měl takovou jejich důvěru, že ho vyzbrojili i pistolí a třemi ručními granáty na osobní obranu. Na 10. duben 1945 připravil Ševcov po dohodě s Polákem první akci. Na myslivně v polesí Lhotky sídlil německý nadlesní Rudolf Kreitschi, se kterým se partyzáni předběžně dohodli, že jim zmiňované zbraně a potraviny předá. Nikdo netušil, že s podobnými úmysly obcházejí myslivnu na Lhotkách dva jiní sovětští bojovníci s českým průvodcem z Ostrova u Macochy, a ti o několik hodin Poláka a spol. předběhli. Ve stejný den odpoledne totiž do zmíněné myslivny vnikli a žádali zbraně. Obyvatelé myslivny jim ovšem tvrdili, že nadlesní vzal všechny zbraně s sebou do lesa. Trojice nevítaných partyzánů tedy zbraně nezískala, ale pohrozila, že si pro ně přijdou večer, a poté odešli. Obyvatelé myslivny se vylekali, zatelefonovali na vojenské velitelství a požádali o ochranu. Odpolední skupina se k myslivně nevrátila. Zato v noci na 11. duben kolem druhé hodiny ranní zatloukli na dveře Ivanuška a jeho lidé. Vpředu šli velitel Ševcov, partyzán Kuzničev a Polák, o něco
89 zpět akci zajišťovali další dva členové skupiny. Sotva doznělo rázné zalomcování dveřmi, vpustil kdosi bez odporu a vysvětlování první trojici do spoře osvětlené předsíně. Jakmile partyzáni vstoupili, zalilo halu prudké a oslnivé světlo a z potemnělých dveří vedoucích do dalších místností zaburácela střelba z vojenských i loveckých zbraní. Partyzáni museli ustoupit s těžkými ranami. Ševcov klesl k zemi s několika průstřely břicha, Polákovi jedna střela pronikla srdeční krajinou a výstřel z brokovnice mu vypálil hlubokou ránu v levé paži. Jiná broková dávka roztříštila pravou ruku Kuzničeva. Ševcov do rána zemřel a spolubojovníci jej narychlo pohřbili v lese. Kuzničev se stačil schovat do lesního úkrytu. Polák se dostal do Bukovinky ke starostovi Antonínu H., který ho ukryl v době na půdě. K ránu už kontrolovali myslivnu a okolí vesnice první hlídky okupantů. Díky veliké odvaze se podařilo statečnému starostovi zraněného Poláka v narychlo stlučené bedně a pod nákladem dřeva vyvézt z obležené obce a dopravit do Kanic k rodičům. Při pročesávání lesa narazili fašisté na lesní úkryt skupiny. Kuzničev střílel na nepřítele, dokud sám nepadl. Ostatní stačili ustoupit do lesa. Ještě předtím než Polák zemřel, zmínil se rodičům, že jeho do ramene střelila nadlesního dcera Helga. Tato rána byla osudná, protože než se rodiče odvážili pozvat doktora z Bílovic, Polák dostal otravu krve a skonal. V Ševcovově skupině působil mimo jiné také radista Boris Žilenko, který o několik let později několikrát navštívil Polákovu rodinu v Kanicích. Polák podlehl zranění doma 16. dubna 1945. Oficiálně zemřel na akutní zápal plic, jak se píše v lékařském úmrtním osvědčení nic netušícího lékaře z Adamova. Kdyby se ovšem zjistilo, že zemřel na infekci krve (tetanus) po zásahu brokovnice, a nebyla li by ruská fronta už blízko, mohlo to s Kanicemi dopadnout nedobře. Ve stejné posteli, ve které Polák zemřel, už druhý den po pohřbu při krátkém pobytu ustupujících německých jednotek v Kanicích, ulehl na noc i jeden z velících důstojníků. Pan František Polák st. mluvil německy a snažil se s okupanty vyjít. Snad i proto nepadlo žádné podezření, že by jeho syn mohl být napojen na partyzány. V již zmiňované posteli pak po příchodu Rudé armády do Kanic postupně vystřídalo německého oficíra několik ruských vojáků. … Za svůj morální postoj, obětavou pomoc sovětským rozvědčíkům a aktivní boj proti okupantům byl Polákovi přiznán in memoriam čestný titul Československý partyzán.
90 Z vyprávění Hedviky Kalvodové (sestra F. Poláka) sestavili Hana (vnučka Hedviky Polákové) a Karel Hynštovi“ /Hynštovi, K. a H., 2005/ V roce 1965 při příležitosti 20.výročí osvobození republiky naši obec navštívil Boris Žiljenko z Oděsy, jeden z partyzánů, který obec osvobozoval. Spolu s ním přijel major československé armády Josef Otisk z Brna, který také se svou skupinou operoval v okolí obce. Zde je opět vidět politickogeografický dopad války na naši obec. Běžně o tom čteme v knihách i učebnicích, málokdo z nové generace si ale uvědomuje, že se tyto události se promítaly i v naší obci, nebyli jsme ničeho ušetřeni. Tentokrát ale pro „českou nespolehlivost“ jsme nebyli Němci nasazeni na válečné fronty, spíše do zázemí na nucené práce v Říši.
4.9 Památník v obci připomínající oběti světových válek I tato kapitola je převážně z Letopisů obce Bukovinky a Kroniky obce Bukovinky, II. díl, okres Blansko. V roce 1919 byl zbudován naproti kostelu vedle hasičské zbrojnice (naproti dnešnímu kostelu) památník místním obětem 1. světové války (viz. fotografie č. 15). Slavnostně odhalen byl 21.září 1919. Na pomníku bylo 16 fotografií padlých. Financován byl ze sbírky mezi místními a z fondů místních spolků. Zhotovila jej tehdejší soukromá firma ve Vyškově, celkové náklady byly tehdejších 2 000 Kčs. Z obou stran památník obklopovaly lípy. Později byl přemístěn kvůli stavbě místního národního výboru naproti vedle kostela. Dnes je přední deska je pokryta jmény 17 padlých vojáků. V roce 1948 byl pomník padlým spoluobčanům připomínající oběti z 1. světové války přemístěn do nově vznikajícího parčíku vedle kostela (kde se nachází dosud). Pomník byl opraven a protože i 2. světová válka si vyžádala v naší vesnici oběti, byla zde doplněna deska obsahující jména dalších obětí. Slavnostní odhalení desky následovalo při výročí vzniku republiky 30. října 1949 za hojné účasti místních občanů.
91 Nový parčík byl oplocen, byly zde zasazeny tři lípy a tzv. vánoční strom republiky (pár let se pod ním vždy ve vánočním čase konala finanční sbírka než byla od roku 1950 nahrazena brigádnickými závazky) a nechyběly ani lavičky pro případný odpočinek. Stromy musely být kvůli elektrickému vedení v roce 1969 skáceny. V roce 1965, při příležitosti výročí osvobození, byl parčík obohacen o nově vysazené okrasné dřeviny. Okolo památníku byl nově zřízen záhon s trvalkami. V roce 1968 přibyla do parčíku nová lípa svobody. V současné době je okolí památníku zatravněno a udržováno. Nejsou zde již fotografie vojáků padlých v 1. světové válce, nahradila je mramorová deska se jmény. Těsně u země si můžete povšimnout druhé mramorové desky se jmény padlých ve druhé světové válce. Jak již bylo naznačeno v předešlých kapitolách, ve druhé světové válce jsme jako národ nebojovali masově na frontách jako v první světové válce, proto tedy je výše zmiňovaná deska se jmény obětí z 2. světové války menší. I tak se projevuje dopad geopolitiky a politiky sousedních národů.
Fotografie č. 15: Pomník padlým v obou světových válkách
/Foto: autorka/
92 4.10 Poválečný vývoj a jeho odraz v chodu obce Převrat v republice roku 1948 se odrazil i na vývoji naší vesnice. Z popudu místní organizace komunistické strany byl utvořen Akční výbor národní fronty. Ten provedl změny ve složení místního národního výboru (zvoleného v roce 1946). V roce 1949 se měnily hranice okresů. Až do roku 1949 jsme patřili do brněnského okresu. Od 1. února 1949 jsme se stali součástí (spolu se Křtinami, Bukovinou, Habrůvkou, Adamovem a Březinou) nově vzniklého blanenského okresu. Lhotky (původně součástí slavkovského okresu) se staly součástí okresu Brno venkov. O změnách v obci v roce 1968 dobové zdroje mlčí. V roce 1989 během revolučních událostí byli občané informováni nejen televizí, ale i místním rozhlasem. Ve Společenském domě se v prosinci 1989 konala beseda, na kterých vystupovali především studenti a místní funkcionáři. Žádné incidenty se v naší obci nekonaly. Tato kapitola je pojata záměrně velmi stručně, nechci ve své práci hodnotit politická rozhodnutí dávně i nedávné doby. Navíc u poslední „sametové“ revoluce chybí časový odstup pro zhodnocení dopadu geopolitiky ČR na naši obec.
4.11 Historie zemědělství a JZD I tato kapitola se skládá především ze zápisů v Letopisech obce Bukovinky. Už v 19. století jsme měli z okolních obcí nejnižší výnosy rostlinné produkce. Na vině může být drsnější klima a vyšší nadmořský výška oproti obcím v okolí. Na počátku 20. století se v obci běžně pěstoval len, ze kterého pak doma ženy na kolovrátku spřádaly nitě. Tkaní bylo do první světové války důležitou součástí prací žen. Utkané látky se vozily do Brna do textilních továren. Po 1. světové válce však došlo k ústupu pěstování lnu a byl nahrazen obilím a bramborami. Kromě políček se okolo obce hojně vyskytovaly lesy tvořené zejména buky, smrky a habry. Po druhé světové válce se i v našem kraji rozšířili dva do té doby se zde nevyskytující živočichové mandelinka bramborová a prase divoké. Na konci 40. let 20. století převládal lístkový systém přídělu potravin. Aby byla zajištěna výroba potravin, každá obec musela splnit povinné dodávky. I naše obec měla předepsány zemědělské produkty. Jejich objem a plnění uvádím v tabulce
93 č. 11. Jak je vidět, ne vždy se obci dařilo dodávky dodržet. Na vině mohlo být jednak počasí, jednak nereálný plán.
Tabulka č. 11: Plán a realita produkce pro rok 1948 Produkt Předepsáno Dodáno Pšenice a žito 139 q 131 q Ječmen 65 q 38.7 q Oves 50 q 38 q Brambory 790 q 436 q Vepřové maso 140 q 160 q Hovězí maso 94 q 110 q Vajec 28600 ks x Seno 9 q 9 q Sláma 20 q 17.7 q Drůbeže 80 kg 80 kg (x = údaje nejsou k dispozici) /Autorka na základě Letopisů obce Bukovinky, str.134/ Ještě v roce 1956 u nás nebylo ustanoveno JZD. Místní zemědělci nebyli přesvědčeni o výhodách společného hospodaření. Ani v okolních obcích nebylo příkladně hospodařící družstvo, které by rozpustilo skepsi místních sedláků. JZD bylo u nás založeno až 11. září 1957. Všichni výkonní zemědělci a téměř všichni majitelé zemědělské půdy se stali členy družstva (celkem 67 členů, kteří hospodařili na 90 % katastrální výměry). Před založením se zde pořádala přesvědčovací kampaň místního národního výboru, okresního národního výboru a několika členů komunistické strany. Po ustavující schůzi byla taneční zábava. Ještě týž rok se měly vytvořit podmínky pro společné hospodaření. Dlouho se řešila otázka ustájení dobytka, jelikož zatím chyběl prostor. Nakonec dobytek zůstal v dosavadních stájích zemědělců. Ne všichni zemědělci se však k těmto změnách stavěli kladně. Mnoho z nich odmítalo dát družstvu k dispozici vlastní výrobní prostory (zejména mlaty). Od samého počátku se družstvo snažilo i o doplňkovou výrobu, takže se nově v obci začaly chovat nutrie a ve větším měřítku i ovce. Zpočátku byla v družstvu společná rostlinná výroba, během let se k ní přidala živočišná výroba i stroje a nářadí. Sklizená úroda se zpočátku rozdělovala mezi členy družstva podle výměry půdy, s níž vstoupili do družstva.
94 V roce 1958 se upravením soukromých hospodářských budov vybudoval vepřín. Protože ale stále chybělo hromadné ustájení pro hovězí dobytek, v roce 1959 se začal budovat kravín, který byl následujícího roku uveden do provozu. Protože krávy nedojily předepsaní množství mléka, rozhodlo se JZD louky v okolí obce rozorat, aby se zde mohla pěstovat kvalitní pícnina. Jen zpočátku se nedařilo naplňovat státem požadované normy v rostlinné výrobě, později už ano (viz. tabulka č. 12). Po celou dobu existence se ale naše JZD potýkalo s nedostatkem mladých pracovních sil.
Tabulka č. 12: Plnění plánu dodávek zemědělských produktů JZD v roce 1961 Produkt Plán Realita Hovězí maso 102 q 129,4 q Vepřové maso 100 q 92 q Mléko 71 000 l 62 702 l Vejce 45 700 ks 48 000 ks Zrniny 381 q 391 q Brambory 725 q 412 q /Autorka na základě Letopisů obce Bukovinky, str. 219/ 16. srpna 1961 se projednával návrh na sloučení JZD Bukovinka s JZD okolních obcí (Křtiny, Bukovina, Habrůvka, Březina). Na malých výměrách jednotlivých JZD se totiž nedosahovalo požadovaných hospodářských výsledků, od sloučení se očekával pokrok ve výrobě, větší technologizace a lepší plnění plánů. Opět následoval odpor některých družstevníků, kteří se obávali poklesu svých příjmů z důvodu rozdílné kvality jednotlivých JZD. Ke sloučenému družstvu s názvem „Jednotné zemědělské družstvo Devátý květen“ založenému 1962 se nakonec nepřipojila Habrůvka (připojila se až 1. ledna1967). Následně se ukázalo, že Bukovince opravdu finanční ohodnocení pokleslo (z 22 Kč na 17 Kč za jednu tzv. pracovní jednotku), ale podle dobového pohledu bylo důležitější, že se zvedl průměr finančního ohodnocení pracovníka družstva jako celku (tedy jinak řečeno – ta podprůměrná družstva si pomohla na úkor těch lépe hospodařících). Sloučené družstvo hospodařilo na 606 ha. Ještě v roce 1964 se v družstvu vyskytly problémy s pracovní morálkou – neplnily se plány a navíc se neodevzdávaly pracovní výkazy, takže zpětně nešlo zkontrolovat pracovní výkony (které se tak mohly falšovat). Aby pracovníci byli více
95 motivováni a nedocházelo k nečestnému chování, bylo upuštěno od vyplácení záloh na tzv. pracovní jednotky během roku a na konci roku doplatků. Přešlo se k 1.1.1966 na pravidelnou měsíční mzdu (tak jak ji známe dnes) a možnost koupě naturálií. Plán byl většinou splněn (v některých odvětvích byl překračován, jinde zase o několik málo procent nesplněn, to však bylo ovlivňováno i vlivy počasí). Od roku 1969 krávy z našeho kravína byly přesunuty do nově zbudovaného kravína v Březině a u nás zůstal chov mladého hovězího dobytka. Dále se u nás rozvíjel vepřín a drůbežárna s odchovnou kuřat. Rozornění sloučeného JZD dosáhlo v roce 1972 už 80,5%. Protože ani toto sloučené JZD nebylo schopno plnit nároky tehdejší doby, bylo opět sloučeno, aby tak došlo ještě k větší koncentraci výrobních sil. V roce 1976 se stalo součástí vznikajícího zemědělského komplexu s názvem „Jednotné zemědělské družstvo Československo bulharského přátelství“ se sídlem v Lipovci (obec 10 km vzdušnou čarou severně od Bukovinky). Po roce 1989 se JZD přetransformovalo na zemědělské družstvo, pozemky byly vráceny rodinám bývalých majitelů půdy. Ještě před sametovou revolucí byla drůbežářská výroba v obci ukončena. Také je zajímavé srovnat stavy užitkové zvěře mj. z dob první republiky a sedmdesátých let 20.století (viz. tabulka č. 13).
Tabulka č. 13: Změny stavu užitkových zvířat Užitkové Rok Rok1975 (bez zvíře Rok 1857 1930 Rok 1956 JZD) Drůbež 670 899 1061 1139 Kozy 74 125 172 27 Ovce x x 5 4 Prasata 92 150 198 36 Hovězí 133 80 109 3 Kůň 7 13 14 ? (x = údaje nejsou k dipozici) /Autorka na základě: Letopisy obce Bukovinky, str. 51, 193 a str. 323 Čapka, F., 1987, str. 70/ Je zde názorně vidět úbytek zvířat chovaných v domácnostech. Může to být způsobeno změnou struktury společnosti – ženy jsou již více zaměstnány a proto není kdo by se o zvířata celodenně staral. Výjimkou je drůbež, především nenáročné slepice. Koně nahradily traktory a automobily, maso si člověk bezpracně může koupit
96 v řeznictví, mléko v obchodě. Zajímavé by jistě bylo srovnání i s počátkem 21. století. Podle mého názoru se již k chovu koní či krav mnoho lidí nevrátilo (finanční i časové náklady na chov jsou poměrně vysoké oproti ceně konečných výrobků v supermarketu). Poslední dobou mizí i chov králíků a slepic (vytíženost rodin v zaměstnání a čas strávený dojížděním je v týdnu mnohdy velký, dojede se raději o víkendu autem do supermarketu). Na této kapitole si můžeme demonstrovat jev platný v celé České republice poválečných let. Nechuť přervat tradici soukromého vlastnictví a vstupovat do společného družstva. Nicméně podle mého názoru změnil se styl zaměstnanosti. Člověku, který pracoval např. na polích, bylo vcelku jedno, pro koho pracuje, důležitější pro něj byly pracovní podmínky a mzda, kterou za práci dostával, existenční jistoty. V naší obci díky založení družstva se objevily nové pracovní pozice. I tak ale mnozí dojížděli do nově vznikajících továren v okolí.
4.12 Spolkový život Pro tuto kapitola jsem využila především zdrojů v podobě Letopisů obce Bukovinky a Kroniky obce Bukovinky, II. díl, okres Blansko.
4.12.1 Do roku 1950 Ještě za Rakouska Uherska se byl sepsán spolkový zákon, který dovolovat vcelku benevolentně se obyvatelům spolčovat. Ohlas tohoto zákona se v Bukovince objevil teprve počátkem 20. století, kdy byl r. 1905 založen místní čtenářský spolek Havlíček . Plnil funkci nejen čtenářskou, ale široce kulturní – hrálo se pod jeho vedením ochotnické divadlo, pořádaly se osvětové přednášky. Založil jej kněz Richard Svoboda a učitel Alois Kučera. V květnu 1919 byla založena tělovýchovná jednota Sokol . Do Sokola se zapsala drtivá většina obyvatel. Spolek byl považován za nekatolický a nepolitický, avšak se zde objevily brzy rozpory mezi katolíky a nekatolíky, takže katolické obyvatelstvo (které tvořilo většinu) z tohoto spolku vystoupila a ten za sedm let úplně zanikl. Další spolek, který se objevil roku 1912, nesl jméno Potravní spolek Svépomoc a fungoval jako společnost s ručením omezeným. Pak ale vznikly mezi členy spolku rozpory, spolek zkrachoval ale jeho majetek si odkoupil jeden z členů spolku – bývalý
97 skladník. Zřídil si pak vlastní firmu – obchod s potravinami, který fungoval až do r. 1948, kdy jej po komunistickém převratu musel uzavřít. Spolek Orel byl založen až v roce 1922. Pohnutkou bylo protikatolické smýšlení představitele místního Sokola. Ještě v obci existoval místní spolek mladých katolíků zvaný Sdružení katolické omladiny (někdy zkráceně nazýván Omladina; rok založení není nikde uveden), který r. 1932 splynul se spolkem Orel. Oba tyto spolky (jak Orel, tak i Omladina) hrály příležitostně ochotnické divadlo a do vzniku Hasiče pořádali i plesy a jiné zábavy. Požární sbor dobrovolných hasičů – už od roku 1918 se uvažovalo o jeho založení. K realizaci došlo až 8.1.1928 poté, co v obci krátce po sobě došlo ke čtyřem požárům. Kromě hašení případných požárů brzy dostal na starosti také kulturní život v obci (pořádání zábav), jehož výtěžek putoval do kasy Hasičů a právě z něj se pořizovala výstroj. Bylo nutné si opatřit stříkačku, hadici, obleky (k případným zásahům i slavnostní). Také si naproti dnešnímu kostelu postavili hasičskou zbrojnici (k ní se pak v roce 1951 přistavěla budova místního národního výboru). Na takovéto finančně náročné akce samozřejmě výtěžek ze zábav nestačil, byly vítány sponzorské dary i finance z rozpočtu obce. Časem se zakoupilo auto s přívěsným stříkacím agregátem. Spolky byly zrušeny během Protektorátu. Čtenářský spolek Havlíček – byl dočasně rozpuštěn r. 1940. Vybavení tohoto spolku přešlo pod spolek Hasičů, který byl povolen. Tito Hasiči během války převzali spolu s nově vytvořenou Stranou národního souručenství i část kulturního vyžití na obci – pod jejich vedením se hrávalo divadlo stejně jako dříve. Knihovna spolku Havlíček splynula s obecní knihovnou. Kdy přesně byly po válce obnoveny a za jakých okolností, o tom dobové zdroje nehovoří. Po druhé světové válce hrála ochotnické divadlo místní organizace Komunistické strany Československa a Svaz Československé mládeže. V roce 1949 z popudu Komunistické strany Československa došlo i zde k centralizaci – byl vytvořen jeden divadelní spolek s názvem „ Osvěta “, který hrál divadlo i ve prospěch místních organizací, které o sehrání divadla požádaly.
4.12.2 Po roce 1951 „Československý svaz mládeže – vyvíjí malou činnost Svaz československo sovětského přátelství
98 Místní Tělovýchovná jednota Sokol vyvíjela i během období komunismu sportovní činnost (po válce obnoven v roce 1951) připravovala se v padesátých letech na druhou celostátní spartakiádu. Místní cvičenci se zúčastnili aktivně spolu s ostatními spartakiádními cvičenci výše zmiňované spartakiády, jejich spoluobčané jim fandili v řadách diváků. O několik let později Sokol dokončil i výstavbu nového travnatého hřiště v lokalitě zvané „Na Kopanině“. V 60. letech byl založen i fotbalový klub Bukovinka, který se v okrese zúčastnil mnoha utkání .Kromě sportovní činnosti se podílel i na organizaci zábav v obci (maškarní ples, karneval a pod.) Výbor žen při místním národním výboru Československý červený kříž jeho členové uměli poskytnout první pomoc, mívali různé přednášky na zdravotnické témata. Každý člen měl doma lékárničku a na starosti měl určitou část vesnice, kde v případě potřeby zasahoval před příjezdem zdravotnické služby nebo pomáhal s ošetřováním spoluobčanů. Zdravotníci často pomáhali i při zvelebování obce jako brigádníci či pořádali kulturní akce (plesy, zájezdy do divadel či měst a pod.). Oficiálně byl založen v roce 1951, prakticky ale první ustavující schůze byla již v březnu 1950, takže za rok založení lze spíše považovat rok 1950. Československý svaz požární ochrany – V roce 1950 si zakoupili také hasičský vůz, ruční stříkačku vlastnící od roku 1929 už vyřadili. V roce 1955 proběhla adaptace zbrojnice zvětšením garáží a přístavbou dílny. Od poválečných let se jejich činnost rozšířila i na organizování sběru kovového šrotu, úpravy vzhledu obce (například úklid na novém hřbitově) a podobných činností, jak dokládá tabulka č. 14.
99 Tabulka č. 14: Akce SDH Bukovinka Akce hasičů v roce 2006 postříkání hřiště za MŠ > kluziště čištění okapů na ObÚ únorové ostatky ples nákup nového kalového čerpadla Honda likvidace vyvráceného stromu na hřbitově účast na hasičské pouti ve Křtinách hasičské cvičení v Adamově návštěva veletrhu hasičské techniky PYROS Brno čištění nádrzí ve vodojemu zásah na sršně prořezávka stromů prořezávka větví na Padělkách po námraze poděkování od ministra vnitra za pomoc při povodních 2006 /Autorka na základě Kroniky hasičů v Bukovince (2003 – dosud)/ Dále 2. května 1964 byla u nás založena skupina „Československého svazu ovocnářů a zahrádkářů“ – vzali si za úkol přesně rozplánovat výsadbu nových ovocných stromků v obci, navíc pořádali besedy a osvětové přednášky o výhodách chemických hnojiv, která i objednávali od jiných dodavatelů. O čtyři roky později měli již 30 členů. Sbor pro občanské záležitosti – vznikl v roce 1975, když se vydělil ze spolku Český svaz žen. Měl na starosti vítání občánků (ti se vítají od roku 1974). Spolky fungující v obci se roku 1974 sloučily do tzv. Místního výboru národní fronty, který si kladl za úkol co nejvíce rozšířit a koordinovat činnost jednotlivých organizací. Jiskra a Pionýrská organizace ( = Socialistický svaz mládeže – SSM) – poprvé byly založeny v padesátých letech 20. století, od poloviny 60. let 20. století jejich aktivita řídla a byly u nás znovuzaloženy v roce 1972, zanikly po roce 1989. V současnosti se v obci udržuje oddíl skautů. Na této kapitole je vidět, co dokáže uvolnění politického režimu. Když v 19. století byl konečně přijat spolčovací zákon, i malé obce začaly žít bohatým kulturním a společenským životem. Ten přetrval celou první republiku, teprve nacismus ji přerval. Po druhé světové válce byly spolky opět většinou obnoveny či
100 přetvořeny v duchu doby, pohloubil se zde vliv ideologie. V současné době opět spolky fungují, jejich počet však již nenarostl.
4.13 Historie migrace Podle matriky místní základní školy lze vystopoval alespoň přibližně migraci místních obyvatel v období počátku 20. století.. Převažovala jednoznačně migrace vnitrostátní, regionální – zřejmě v tom hrála roli (ne)znalost jazyků, svatby, zaměstnání. I přesto se někteří s dobrodružnější povahou pokusili zkusit život jinde. Po vzniku republiky se objevily rodiny, které s vystěhovaly na úrodné a klimaticky příznivější jižní Slovensko, kde dostali státem přidělenu půdu a statek poblíž Bratislavy. Odhaduji, že půda mohla nejspíše patřit vysídleným Maďarům nebo Rakušanům. Obě rodiny si zde pracně vybudovaly postavení, ale po Mnichovu je vyhnali Maďaři (změna geopolitické situace v republice) a obě rodiny se vrátily do našeho kraje. Rodné domy zde už samozřejmě dávno prodali, takže byli nuceni bydlet u příbuzných. Během krize 30. let se jedna místní rodina vystěhovala do Argentiny, na venkov v okolí Buenos Aires. Zřejmě chtěli překonat bídu českých poměrů. Jak tam dopadli, není známo. Jedenáct místních rodin odešlo po válce r. 1946 do pohraničí na jižní Moravu, kde jim byla přidělena půda a obydlí (zřejmě po vysídlených Němcích – nová geopolitická situace). V současnosti převažuje migrace v rámci našeho regionu. Častým důvodem bývá partnerské soužití či práce.
4.14 Historie zaměstnání Podle matrik z počátku 20. století byla nejčastější povolání v naší obci (v tomto pořadí): domkař, rolník, podruh, služka. Po vzniku republiky vidíme najednou jako mávnutím kouzelného proutku úplně jiná povolání: zcela zmizel domkař a podruh, nově se nejčastěji objevuje dělník (někdy ještě upřesněn jestli lesní, tovární, zemědělský…), různí řemeslníci (obuvník, krejčí, zedník, tesař, cestář…). Celkově je najednou z roku na rok patrna větší diferencovanost povolání. Stále ale převažují povolání související se zemědělstvím. Lze jen spekulovat, že zaměstnání se
101 u mnoha lidí nezměnilo, změnil se jen vnější název zaměstnání (podruh – zemědělský dělník). Změnu v zaměstnáních přinesla až doba po druhé světové válce, kdy došlo k rozvoji těžkého průmyslu na Blanensku a Brněnsku. Adast Adamov, ČKD Blansko, ale i Zbrojovka Brno a Zetor Brno se staly důležitými zaměstnavateli místních občanů až do devadesátých let 20. století, kdy v mnohých podnicích došlo k propouštění zaměstnanců. Ti pak buď odcházeli do důchodu, zařídili si živnostenský list a podnikají nebo si prostě našli práci v jiném oboru či podniku. Zde je vidět prohlubující se specializace, vzdělanost a adaptabilita zaměstnanců, trend současné doby. Zatímco dříve byla menší mobilita pracovních sil a tudíž i omezený okruh možností uplatnění, s postupem doby rostla mobilizace vesnic a tudíž i větší mobilita pracovních sil. Dříve jeden pracovník pracoval na daném pracovišti desítky let, dnes není výjimkou, když člověk vystřídá desítky zaměstnání za svůj život. Také kvůli delšímu studiu se mladí lidé později řadí k ekonomicky aktivním obyvatelům země. Ve spojitosti s delší průměrnou délkou života má za následek snahy o změnu věku potřebného pro odchod do důchodu.
4.15 Historie zdravotnictví a nemoci Historické prameny nám odhalují několik velkých epidemií cholery. První se obcí a okolím prohnala v roce 1831. U nás se objevila v listopadu. Lékař do naší obce nepřišel (nebo nebyl zavolán), zemřelo zde 7 lidí /Čapka, F., 1987, str. 59/. Další následovala v roce 1855, při ní zemřelo 6 obyvatel /Čapka, F., 1987, str. 75/. Zlepšení zdravotního stavu přinesl až nově zřízený zdravotnický obvod ve Křtinách v 80. letech 19. století, i když už předtím zde léčil kvalifikovaný lékař. Zavedlo se povinné očkování dětí proti neštovicím. Jak je v kronikách uvedeno, ve čtyřicátých letech 20. století se délka života odhadovala na 70 let, pouze rolníci se nedožívali kvůli namáhavé práci tolik roků. Nejčastější příčinou úmrtí byla sešlost věkem, civilizační nemoci byly však na obzoru. Teprve ve čtyřicátých letech se v obci více objevila rakovina (do té doby byla tato nemoc zaznamenána pouze asi v jenom či dvou případech). Epidemie závažného charakteru, na které by se hromadně umíralo, se už naší obci vyhýbaly. Naše obec ale vždy nebyla úplně bez přítomnosti lékaře (tak jako je tomu dnes). Od roku 1951 v č.p. 8 (a později přestěhována do č. p.107) fungovala „Poradna pro matky“. Jednou za 14 dní sem zajížděl lékař, porodní asistentka a zdravotní
102 pracovnice, kteří vyšetřovali děti do 6 let. Od roku 1954 let v obci v č.p. 107 (v tzv. „Stanici první pomoci“) pravidelně ordinoval lékař, který sem jedno odpoledne v týdnu zajížděl z obvodu ze Křtin. Výhodné se tyto zajížďky ukázaly pro starší občany, kteří se již necítili na cestování na zdravotní středisko. Návštěvnost nebyla malá – okolo 10 30 pacientů. Úklid prováděli členové místního Československého červeného kříže. Kdy přestal lékař v obci ordinovat, není z dobových pramenů patrno, nejpozději to podle mého názoru bylo počátkem osmdesátých let 20. století. Od poloviny 60. let v obci fungovali dobrovolní zaškolení zdravotníci, kteří měli doma lékárničku první pomoci a v případě nutnosti poskytli zraněnému pomoc do příjezdu lékaře nebo záchranné služby. Nebyla to instituce zbytečná – jen například v roce 1967 poskytli 84 ošetření. S pádem režimu v roce 1989 se rozpadla i místní organizace Československého červeného kříže. Zdálo by se, že když roste mobilita obyvatel, není už potřeba, aby lékař do obce dojížděl. Ale nesmíme zapomínat na starší spoluobčany, kteří mnohdy řidičský průkaz nevlastní a i ta cesta k lékaři je zatěžuje.
4.16 Historie dopravy, dopravních cest a spojení s okolím I na této kapitole se kromě současného dění podílí Letopisy obce Bukovinky. V roce 1904 se započalo se stavbou silnice mezi Bukovinou a Bukovinkou. Tato silnice měla být zcela přímá, bez zatáček. Ovšem stavební firma, která tehdy stavbu prováděla, chtěla na státu (který stavbu dotoval) vydělat co nejvíce peněz a tak na silnici udělala spoustu zbytečných zatáček (aby silnice měla více metrů). Zatáčky tam zůstaly dodnes. Takže v našem případě zde zátočiny nemáme proto, že by vyhýbaly soukromým pozemkům či kvůli terénu, ale proto, že ekonomické hledisko převážilo nad logikou. Do 60. let 20. století silnici lemovala třešňová alej, kterou nahradila švestková (existující dodnes). Roku 1925 se začala stavět silnice napříč vesnicí, dokončena byla následujícího roku. Ve třicátých letech, kdy probíhala krize a vzrostla nezaměstnanost, místní nezaměstnaní se podíleli na opravě cesty vedoucí z Předního Rakovce do Lámanky. Už v polovině 30. let 20. století se uvažovalo o prodloužení silnice na „Dolní konec“. Začalo se s navážkou půdy k č.p. 64, ale kvůli chybějícím financím na plánované zbudování mostu, kolem kterého by se dál navážela půda, byla stavební činnost zastavena. Nakonec ke zpevnění cesty navážkou došlo až v roce 1955.
103 Štěrk na cestu do „Nové čtvrti“ začal být navážen v roce 1960. Navážený štěrk si občané sami rozhrnovali. Dnes je tato komunikace zcela asfaltová. Komunikace spojující Novou čtvrť a školku byla opravena naposledy v roce 1988. „Lhotecká cesta“ mezi krajem lesa a osadou Lhotky byla vyasfaltována v roce 1978. Silnice III. třídy, vedoucí přes obec, byla kompletně zrekonstruována v roce 1986. V roce 2006 byl zrekonstruován úsek silnice III. třídy v okolí nového hřbitova až na hranici katastru s račickým. Ostatní opravy se provádí průběžně. V současné době se staví komunikace propojující lokalitu „Černý les“ s komunikací III. třídy. Už přinejmenším od 30. let 20. století jezdila obcí pravidelná soukromá autobusová linka, která však měla jinou trasu než jsme dnes zvyklí. Autobus projel Bukovinkou, Bukovinou a následně jel do Bílovic nad Svitavou k vlaku. Státní autobus do obce nezajížděl, jeho trasa spočívala v propojení Jedovnic, Křtin a Brna. Po druhé světové válce zůstala trasa Bukovinka – Bílovice, pouze autobusy na čas vystřídala vozidla UNRY. Protože spousta dělníků začala pracovat v Adamově, v roce 1945 byla zřízena nová linka (dodnes existující) Bukovinka – Adamov. V roce 1951 byly vystavěny garáže pro autobusy ve stodole v č.p. 6 (u hasičské nádrže u kostela), v témže domovním čísle se také zřídila noclehárna pro řidiče linky Bukovinka Bílovice. Řidiči linky Bukovinka – Adamov mohl přespávat v č.p. 107 (na kraji obce u Pindule). Majitelé domů samozřejmě dostávali nájemné od ČSAD. Teprve postupem času bylo zrušeno spojení Bukovinka – Bílovice a získali jsme přímé spojení do Brna (přesná datace se mi nepodařila zjistit). Stejně tak jsme získali přímé spojení do Jedovnic a Blanska. S příchodem IDS JMK se doprava opět trochu změnila. V roce 1975 byla vybudována autobusová točna, která slouží především pro autobusy, které mají Bukovinku jako cílovou stanici a potřebují se zde otočit pro zpáteční trasu. V téže době se postavila i autobusová čekárna u kostela (která svému účelu sloužila až do počátku nového tisíciletí, kdy byla nahrazena o pár metrů dál stojící novou prosklenou čekárnou). Na počátku nového tisíciletí se autobusové čekárny dočkala i druhá autobusová zastávka v části obce zvané „Pindula“. První zmínky o chodníku, jak ho známe z dnešní doby, jsou ze 60. let, kdy se vybudoval okolo dnešní mateřské školky. V následujících desetiletích (zejména
104 70. léta) objevily chodníky v dnešní podobě ve většině částí obce („Pindula“, okolí kostela apod.). Obrubníky u silnice pochází z téže doby.
4.17 Historie pohostinství, řeznictví a obchodů Tato kapitola opět čerpá z Letopisů obce Bukovinky a Kroniky obce Bukovinka, II. díl, okres Blansko. V obci na počátku 20. století fungovaly dvě hospody – v č.p. 2 (dnešní obchod „Včela“) a v č.p. 23 (dnešní Hostinec nad Rakovcem). Tyto hostince byly dlouhou dobu centrem i veškerého kulturního dění v obci, protože zde nebyla žádná jiná budova, kde by se daly pořádat například zábavy či vystoupení ochotníků. Hostinec č.p. 23 byl v roce 1972 odkoupen částečně Jednotou Boskovice a částečně místním národním výborem od jeho majitele Bohumila Kotulana. Z té části, kterou odkoupil místní národní výbor, se stala přístavba dnes spojující Společenský dům s Hostincem nad Rakovcem. Svůj název Hostinec nad Rakovcem nese od roku 1988. Už od počátku 20. století se místní obyvatelé snažili přesvědčit některého z okolních řezníků, aby si v Bukovince otevřel citelně chybějící řeznictví. Bylo zde dost dobytka, na porážku by tak řezník nemusel do obce dojíždět, navíc by si mohl otevřít i krámek s masem, mohl by mít slušné tržby a žádnou konkurenci. Všichni oslovení řezníci však tyto nabídky odmítali, báli se, že by je naše malá obec neuživila. Nakonec to vzal do rukou místní občan. Asi v roce 1938 byla místnímu rodákovi Bohumilu Kotulanovi povolena řeznická živnost v č.p 2, kde už jeho matka vlastnila hospodu. Obchody mu šly tak dobře, že zakrátko zrušil hostinec i prodejnu v č. p. 2 a zakoupil si druhý v obci fungující hostinec v č. p. 23 (dnešní Hostinec nad Rakovcem). K tomuto hostinci se přistavěl prostory, ve kterých si otevřel řeznický krámek. Tento řeznický krámek vedl až do 80. let 20. století. Po roce 1989 bylo řeznictví zrušeno, v jeho prostorách je dnes prodejna „Smíšené zboží R. Janoušková“. Obec tak přišla o řeznictví, pouze občas sem zajíždí pojízdná prodejna.
105 Fotografie č. 16: Hostinec nad Rakovcem a Smíšené zboží R. Janoušková (býv. řeznictví)
/Foto: autorka/ V dobách první republiky v obci fungovaly dva soukromé obchody se smíšeným zbožím jeden provozoval Alois Beránek ( z č.p.31) a druhý Josef Pořízek ( z č.p. 10). Po roce 1948 byli nuceni svoje obchody zlikvidovat a vstoupili do nově zřízeného obchodu „Včela“ jako zaměstnanci. Josef Pořízek se stal jeho dlouholetým vedoucím (až do 80. let 20. století). Tento obchod „Včela“ byl tzv. státní družstevní prodejnou Jednoty. Prodejní prostory získala v bývalém řeznictví a hostinci Bohumila Kotulana v č.p. 2. Teprve v roce 1961 se z tohoto obchodu stala odstraněním příčky a přebudováním interiéru samoobsluha. Zmodernizoval se i interiér pořídily se nové regály a dokonce do té doby chybějící mrazící pult, takže bylo možno i v létě si koupit zmrzlinu a ostatní mražené výrobky. Přebudování na samoobsluhu přineslo do duší místních starších žen obavu, že budou bez obsluhy prodavače zboží dlouho hledat. Brzy si však na nový způsob nakupování zvykly. Nebylo totiž už nutné dlouho čekat ve frontě, než prodavač obslouží zákaznice před nimi, zvýšila se tak rychlost odbavování. V této budově je dnes zase soukromý obchod se smíšeným zbožím, který nese opět název „Včela“.
106 Fotografie č. 17: Obchod „Včela“
Pozn. V popředí lípa zasazená r. 1930 spolkem Hasičů k výročí narození TGM. /Foto:autorka/ I v této kapitola se projevuje vliv politiky na celostátní úrovni. I zde docházelo k znárodňování soukromého majetku.
4.18 Historie elektrifikace obce S elektrifikací vesnice se započalo roku 1929. Obec byla poprvé osvětlena elektřinou 1. října 1929 /Letopisy obce Bukovinky, str. 48/. Obec si na tuto akci musela částečně vzít úvěr, protože celková částka, nutná pro elektrifikaci dosáhla sumy tehdejších 143 000 Kč. I tehdy však už půjčka u banky znamenala spoustu intervencí a cestování. Banka si totiž půjčku podmiňovala zástavou nějakých nemovitostí, které však obec tehdy neměla. Nakonec se obci podařilo banku přesvědčit, že obec může ručit i elektrárenskými cennými papíry. Tyto cenné papíry jsme získali od Svazu obcí Moravského krasu zcela zdarma. V roce 1969 byla provedena generální oprava elektrických rozvodů v obci. Byly nahrazeny dřevěné sloupy z roku 1929 novými betonovými, celkově se posílil
107 výkon sítě, protože mezitím v domácnostech vzrostl počet spotřebičů, téměř každý dům dostal novou přípojku. S touto opravou proběhla paralelně i rekonstrukce veřejného osvětlení, kdy na frekventovaných místech byly klasické žárovky nahrazeny výbojkovými. Akce financovala obec a okres. Na přelomu tisíciletí byla rozvodná síť v obci obohacena o další transformátor (na „Pinduli“). Opravy rozvodné sítě se provádí průběžně dodnes. Protože okolní obce byly elektrifikovány dříve (i o pět let), projevila se zde odlehlost obce od okolí zpožděním elektrifikace.
4.19 Historie pevné linky Úplně první pevná linka v obci byla zavedena v roce 1947 a to do hostince pana Bohumila Kotulana č.p. 23 (dnešní Hospoda nad Rakovcem). Sloužila ve dne zároveň i jako veřejná hovorna pro místní obyvatele. Zároveň s ní byla zřízena pevná linka v domě starosty pana Antonína Hlouška č.p. 80. Ta sloužila jako veřejná hovorna pro místní obyvatele v noci. Pomalu se do telefonní sítě připojovaly i ostatní domácnosti (na telefonní linku byl pořadník). V 90. letech 20. století byla v obci mezi Společenským domem a Hostincem nad Rakovcem zřízena veřejná telefonní ústředna.
4.20 Historie obecního rozhlasu a sirény V obci byly všechny důležité zprávy, které se týkaly veřejného života a občanů, dříve vybubnovány. Obecní posel, jak se člověku s bubnem říkalo (později se mu říkalo obecní strážník), chodil po vesnici s obecním bubnem a na předem známých místech se vždy zastavil. Zabubnoval, aby na sebe upozornil a pak seběhnuvším se občanům oznámil, co se lidem na vědomost dává. Nejčastěji to byly zprávy z obecního úřadu, ale i zprávy o příjezdu řemeslníků či obchodníků (hrnčíř, zvěrolékař). Za vybubnování obecní posel dostal malý finanční obnos. Časem byrokracie narůstala a tak se bubnovalo a hlásilo až několikrát týdně. Místní národní výbor se roku 1948 rozhodl postavit obecní rozhlas. První hlášení z ampliónu zaznělo k příležitosti 30. výročí vzniku republiky – 28. října 1948. Protože v obci rostl počet domů a postupem času už stará ústředna kapacitně nestačila, bylo v roce 1962 rozhodnuto o modernizaci ústředny místního rozhlasu. I tak potom pár let místní rozhlas nefungoval. V roce 1971 proběhla kompletní rekonstrukce celé sítě a reproduktorů. Nová ústředna byla zakoupena v roce 1982.
108 V roce 1985 byla zakoupena nová siréna, umístěná na hasičské zbrojnici naproti kostelu. V případě nebezpečí varuje svým zvukem místní obyvatele.
4.21 Historie rybníka uprostřed obce Téměř v centru obce mezi současným kostelem a zříceninou románské kaple se odnepaměti nachází malý rybníček. Na konci 2. světové války byla jeho hráz poškozena granáty, kterých se zbavovali němečtí vojáci na útěku před Rudou armádou. Oprava se ukázala být nevyhnutelnou, ale také nebezpečnou. Proto k nám následujícího roku přijeli pyrotechnici z Brna, kteří vypuštěný rybník nejprve zbavili nebezpečného střeliva. Následovalo vybagrování bahna (to posloužilo jako hnojivo místním zemědělcům) a rozhodnutí, že rybníček se stane do budoucna hasičskou nádrží (viz. fotografie č. 18). Ke skutku došlo v letech 1951 až 1960, kdy se obci podařilo získat potřebné finance. Byly použity na vybetonování hráze a postavení stavidla. Osazením zábradlí kolem nádrže následujícího roku byla tato stavební činnost ukončena. V roce 1980 následovala opětovná úprava hráze. V současné době nádrž s rozmachem obecního vodovodu ztrácí na významu. Podle některých z rybníčku vytékal potok, ale žádná ze současných vodohospodářských map tomu nenasvědčuje, potok je zaznamenán pouze na starých mapách z počátku 19. století (viz. mapa č. 8).
109 Fotografie č. 18: Současná hasičská nádrž v centru obce („Žabec“), v pozadí cyklopenzion
/Foto: autorka/
4.22 Historie zatrubnění potoků, kanalizace a odpadky Také tato kapitola kvůli nedostatku jiných zdrojů čerpá převážně z Letopisů obce Bukovinky a Kroniky obce Bukovinky, II. díl, okres Blansko. V dobových zdrojích se o zatrubnění potoků tekoucích přes obec hovoří poprvé v roce 1948. Tehdy šlo o zatrubnění pravděpodobně bezejmenného (nebo se jeho název do dnešních dnů nedochoval) potoka tekoucího přes náves od školy k č.p. 16 (toto číslo stávalo mezi dnešními č.p. 15 a 17, v devadesátých letech byl dům zbourán a dnes toto č.p. neexistuje). (Je zajímavé, že dnešní vodohospodářské mapy žádný potok, tekoucí pod návsí obce, nezobrazují, pouze staré mapy z počátku 19. století, viz. mapa č. 7.) Zatrubňování Dolního konce postupně pokračovalo do 70. let. Zatrubňování na „Pinduli“ probíhalo paralelně v 60. letech a v 70. letech 20.stol. Toto zatrubnění mělo jeden účel – svedly se veškeré splašky a nežádoucí voda z obce a vybudovala se tak síť kanalizace. Na tuto kanalizaci se postupně připojovaly domácnosti v obci. Například část obce zvané „Ulička“ (mezi č.p. 36 u silnice III. třídy a č.p. 2) se na kanalizaci napojila v roce 1966. V roce 1969 už bylo vybudováno téměř 1 500 m kanalizace v obci, zbývalo dokončit ještě zhruba 500 metrů. Kanalizace vyúsťuje do
110 potoků (Strhovec, Malý Rakovec) již od roku 1972. I v následujících letech se však síť kanalizace rozšiřovala mimo jiné zásluhou novostaveb. V červnu roku 1989 byl zaveden placený svoz komunálního odpadu (popelnice). Tři skládky odpadu (vzniklé v roce 1972) nacházející se v těsném sousedství zástavby obce (poslední domy na „Dolním konci“, na „Pinduli“ vlevo u silnice III. třídy směrem na Bukovinu) byly zrušeny.
4.23 Historie požárů I tato kapitola kvůli nedostatku jiných zdrojů čerpá převážně z Letopisů obce Bukovinky a Kroniky obce Bukovinky, II. díl, okres Blansko. Požáry se nevyhýbaly ani naší vesnici. Nejčastěji hořely stavby jako kolny či přímo usedlosti. Nikdy však v novodobé historii nevyhořela vesnice naráz úplně celá. Případný požár se šířil poměrně rychle, vždyť ještě na počátku 20. století nebyla ničím výjimečným snadno hořlavá došková (slaměná) či šindelová střecha. Poslední obytný dům v obci měl doškovou střechu ještě v roce 1951, doškové střechy se i v padesátých letech vyskytovaly na hospodářských staveních. Přenosu ohně napomáhalo i seno a sláma uložená na půdě chalup (pro dobytek) a podobně i spousta klestí (určeného pro otop a vaření) naskládaného okolo chalup. Uhlí se totiž objevilo v naší obci až po roce 1948. Právě přenosem ohně z jedné budovy na druhou roku 1891 hořela jedna usedlost a od ní chytla vedle stojící obecní pastouška (také zvaná pazderna). V roce 1904 zase jinou usedlost zapálil žebrák, jemuž majitelé domu odepřeli dát almužnu na alkohol. Kouř však majitelé brzy ucítili, oheň včas uhasili a žebráka dopadli. Nechtěl ale s nimi jít do Křtin na četnickou stanici. Proto majitelům nezbylo nic jiného, než žebráka naložit na trakař a zamýšleli odvézt ho tam po tehdy ještě kamenité cestě. Po chvíli vození ale žebrák, vytřesený z této cesty, svolil k tomu, že půjde po svých. Sousedé se zřejmě této tragikomické situaci museli zasmát. V roce 1926 zase hořelo na mlatu jiné usedlosti. Tentokrát oheň úmyslně zapálil zloděj, který tak chtěl odlákal pozornost od usedlosti, do které se chystal na lup. Sice se dostal do světnice vyhlédnuté usedlosti, ale byl zde nenadále vyrušen. Oheň byl nakonec šťastně uhašen. V roce 1933 náš čerstvě ustanovený Sbor dobrovolných hasičů měl poprvé ostrý zásah. V jednom domku v Bukovince odešel majitel do lesa, ale nechal hořet
111 oheň ve sporáku. Z pootevřeného popelníku padaly jiskry na roští, rozestavěné okolo sporáku. To brzo chytlo, od něj se vzňalo oblečení pověšené okolo, nábytek. Oheň s tak rychle rozrůstal, brzy prohořel i dřevěný strop pokrytý tzv. mazanicí (jíl smíchaný s plevami, kterými se stropní desky omazávaly). Naneštěstí na půdě bylo uskladněno seno a sláma, takže požár se šířil dál až na krovy. Někdo si však požáru všiml a duchapřítomně začal zvonit na poplach kostelním zvonem. Tím přivolal pomoc hasičů, kteří požár zlikvidovali. V roce 1949 na podzim zase hořelo. Tentokrát byl chytl chlév od neopatrného zacházení se světlem. Z chléva se požár rozšířil i na dvě okolní stavení. Následoval poměrně rychlý zásah hasičů, ale i tak vzaly některé věci za své zejména píce pro dobytek a dřevo na otop za své. Soused nešťastné majitelky domu požádal obecním rozhlasem občany o pomoc vyhořelému domu zejména o darování píce pro dobytek a dřeva na otop. Projevila se soucitnost starousedlíků a tak vyhořelé rodině všemožně pomáhali. Sehnali stavební materiál a už za týden bylo stavení obyvatelné a navíc občané sebrali mezi sebou i dost píce a slámy pro dobytek. V posledních desetiletích velké požáry se naší obci vyhýbají. Pouze v roce 1967 vyhořela provizorní dřevěná šatna na hřišti „Na Kopanině“. Téhož roku shořel dřevěný příbytek v Rakoveckém údolí, který původně sloužil jako přístřeší pasákovi a později jako rekreační chatka pro trampy. Zde je vidět, jak spolčovací zákon může pomoci dobré věci. Jen díky němu legálně v naší obci mohlo utvořit sdružení hasičů, kteří následně ochraňovalo majetky občanů.
4.24 Rozmary počasí Také tato kapitola kvůli nedostatku jiných zdrojů čerpá převážně z Letopisů obce Bukovinky a Kroniky obce Bukovinky, II. díl, okres Blansko. I počasí v průběhu posledních sto let mělo své výkyvy. Například počátkem v roce 1902 bylo tak studené léto, že žně se konaly až v září a některé ovoce ten rok ani nedozrálo. Následujícího roku 1903 v březnu přišla taková vánice, že místy sněhová pokrývka dosahovala až čtyř metrů. Další rozmar počasí na sebe nenechal dlouho čekat. Už následující léto bylo zase abnormálně suché a teplé, rtuť teploměru vystoupala údajně až ke 40°C ve stínu. Toho léta byla žárem spálena i tráva, část dobytka musela být utracena.
112 V roce 1927 zase blesk uhodil do objektu stavení tehdejšího starosty, kterého úder omráčil, ale neusmrtil. Hůř už skončila jeho jalovice, kterou blesk zabil. V roce 1928 následovalo silné krupobití, které zničilo 70 % úrody, v zimě 1928/29 zase uhodily kruté mrazy a napadlo velké množství sněhu. V roce 1932 se v prosinci a lednu vyskytovala mlha, mrzlo, slunce více než měsíc nesvítilo a to vše mělo za následek tvorbu jinovatky. Už byla tak silná, že stromy pod ní praskaly. Na jednom metru drátu elektrického vedení se usadilo až pět kilogramů jinovatky. Po jejím rozpuštění se ukázalo, že byla zlomena celá jedna třetina stromů v lese. Byli jsme nejpostiženější obcí v okolí. Dokonce se fotografie kalamity se dostala do tehdejších novin (bohužel se mi nepodařilo zjistit do kterých). V roce 1935 byl tak teplý leden, že rtuť teploměru na slunci ukazovala až 20 °C. Zato o čtyři měsíce později přišly mrazy okolo 7 °C, takže vše rozkvetlé pomrzlo. 25. ledna 1938 se na obloze objevil do té doby nevídaný úkaz. Obloha navečer nepotemněla, jak bývá zvykem, ale naopak stále více se rozjasňovala. Největší záře se linula na její severní straně, nad Rakoveckým údolím. Lidé si mysleli, že zde snad hoří a viděli v tom předzvěst války, ale vysvětlení bylo poněkud romantičtější. Ve večerních rozhlasových zprávách národu redaktoři oznámili, že šlo o polární záři viditelnou i nad naší oblastí. Na chladno (okolo – 30 °C) byla bohatá i zima 1946/47, následující léto zase bylo extrémně horké (naměřeno zde okolo 30 – 38 °C po poměrně dlouhou dobu). Výsledkem byla špatná úroda (tak jako i ve zbytku republiky, takže situaci stát řešil dovozem potravin). V únoru roku 1963 byly tuhé mrazy ( 25 °C) a velká sněhová nadílka, která zmizela až v dubnu. Tuhá zima se odrazila i v dopravní obslužnosti vesnice. Dodnes se stává, že některý autobus nepřijede kvůli nezvyklým mrazům, zlomeným stromům napadaným přes cestu či sněhem zaváté cestě. Rekordní zimu z roku 1928/29 snad překonalo jen předjaří (konec února a březen) v roce 1970, kdy v okolí obce sníh dosahoval výšky až 1,5 metru. Naopak v roce 1973 sníh napadl až 20.1. a to ho bylo pouze 10 cm. Později roztál a i když ještě koncem dubna sněžilo, bylo tak teplo, že se ani tento sníh neudržel. Rok 1973 a zima 1973/74 byla vůbec chudá na srážky, což se nedá říct o roku 1977.
113 Rok 1977 byl celkově abnormální – bouřky už v březnu, v květnu teploty okolo 29°C. Čtvrtého září se strhl silný liják doprovázený bouřkou. Obec to přežila bez úhony, ale rybník „Strhovec“ (spíše zvaný „Brodek“) měl protrženou hráz. Ale i tato průtrž měla svůj kladný vliv – obec se dočkala srážek a konečně tak byl zastaven pokles hladiny podzemní vody, který byl vyvolán předchozími poměrně suchými roky. Rok 1983 byl celorepublikově teplý a suchý, pouze v jedné silné bouřce byla splavena půda do kanalizace, která následkem toho byla zanesená. Mnohé studny byly následkem dlouhotrvajícího sucha bez vody. Zato v roce 1995 se v obci vyskytly lokální povodně (průtrž mračen), částečně vytopen byl jeden dům na Dolním konci. Také na potoce Malý Rakovec a na jeho bezejmenném přítoku se projevilo nenadálé zvýšení průtoku zahloubením koryta a změnou meandrů. Po této povodni musela následovat oprava a pročištění koryta Malého Rakovce. Zima 2005/06 byla obzvlášť dlouhá – sníh se držel od listopadu až do dubna, taktéž po celou dobu bylo chladné počasí, mrzlo a chumelilo ještě koncem března. Zato zima 2006/07 byla její pravý opak povětšinou teplo a téměř beze sněhu. Na této kapitole je vidět, jak počasí dokáže zahýbat s plány člověka. Počasí jednoznačně ovlivnilo dopravní dostupnost do obce, zemědělství i investice např. do spojů.
4.25 Historie školy a mateřské školy Historie základní školy u nás sahá až do roku 1804 (školní kronika je však vedena až od roku 1886). Tehdy poprvé si obec zřídila vlastní obecní školu v budově tehdejší pazderny neboli pastoušky, která do té doby sloužila jako azyl pro přestárlé chudé a opuštěné občany z Bukovinky. Do roku 1804 musely děti dojíždět spolu s dětmi z Habrůvky, Proseče a Březiny do školy do Křtin. Byly jsme tak vlastně po Křtinách druhou obcí, která měla vlastní školu. Později škola byla přeložena do jiné budovy, datace se však nezachovala. Již roku 1816 se kvůli vysoké porodnosti škola stěhovala do nové větší budovy č.p.36 (stojícího poblíž kostela v centru obce) vystavěné na náklady obce. Zprvu to byla jen jedna místnost, později byla příčkou rozdělena ve dvě místnosti, přičemž druhé místnost sloužila jako byt učitele. Protože porodnost neklesala, brzy bylo těsno i v nové škole a tak obec dala okolo roku 1850
114 přistavět druhou učebnu. Ne všechny školou povinné děti ale do školy opravdu chodily, mnohdy musely pomáhat rodičům při práci.
Fotografie č. 19: Stará budova školy v Bukovince (před rokem 1901)
/Soukromý archiv manželů Horáčkových/ Učitelské povolání nebylo v těchto časech lehké. Všechny děti mu musely každý týden donést groš. Od obce dostal 300 zlatých za učitelování a protože součástí učitelování byla i hra na varhany v místním kostele, dostával za ni ještě 8 zlatých. Kromě peněz měl nárok i na naturálie. Tak mu každý dům v obci povinně odváděl čtvrt měřice bramborů a každé dítě ráno muselo donést polínko dřeva pro učitele. Místo dříví časem převládla finanční náhrada v podobě 40 zlatých ročně /Letopisy obce Bukovinky, str. 16/. Učitel navíc ještě mohl požádat zemský úřad o další finance pro svou osobu; zemský úřad mohl, ale nemusel vyhovět. V roce 1896 bylo zakoupeno místo na obecní novou školu (šlo o pozemek, na kterém stojí současná mateřská školka) v ceně tehdejších 300 zlatých. Hliněné cihly na novou stavbu se pálily přímo v obci. Jistě nemalý podíl na myšlence stavby nové školy měl mimo jiné i tehdejší učitel v Bukovince jménem Arnold Skácel, který stavbu i přes potíže dovedl ke zdárnému konci (původní projekt se zdál příliš drahý a tak se stavba opozdila). Nová budova byla vysvěcena 14.července 1901 páterem
115 Bernardem Pátkem ze Křtin. Stavitelem se stal František Bernovský z Ivanovic na Hané. Náklady na zřízení se vyšplhaly na tehdejších 13 339 zlatých. Arnold Skácel zde se svou ženou vyučoval několik desetiletí (1884 – 1923), zemřel na zaslouženém odpočinku v roce 1930. Tehdejší škola se dělila na obecní školu a tzv. měšťanku. Obecní škola se nacházela v Bukovince a trvala 5 let. Její návštěva byla povinná a bezplatná (pozor – ale pomůcky si museli žáci hradit sami). Po jejím absolvování dítě mohlo jít pracovat či pokračovat ve studiu studovat na gymnázium (od nás nejčastěji do Brna) nebo tzv. měšťanku. Nejbližší měšťanka se nacházela ve Křtinách, trvala 3 roky a byla placená. Na počátku 20. století se jí účastnilo jen pár dětí, ale v dobách první republiky už většina dětí z každého ročníku pokračovala ve studiu dále. Protože v budově naší školy byly jen dvě učebny, v každé učebně bylo spojeno více ročníků. Šlo tedy o dvoutřídní školu, ředitel školy měl ve škole k dispozici malý byt. Vyučovali obyčejně ředitel a jeden učitel, každý v jedné učebně. Jen některé předměty vyučovaly jejich manželky či dojíždějící učitelky (šlo vesměs o ruční práce pro děvčata, které byly zavedeny v roce 1896) nebo farář (výuka náboženství). Do školy se chodilo i v sobotu, čili šest dní v týdnu. Zajímavé je, že školní rok trval déle než dnes. První pololetí trvalo přibližně od 1.9. do zhruba 15.2., druhé pololetí končilo až okolo 15.7. Tato praxe trvala až do školního roku 1945/46, kdy školní rok trval už jen do konce června. Ve školním roce musely do první třídy nastoupit všechny děti, které od začátku do konce kalendářního roku, kdy začíná školní rok, oslavily 6. narozeniny (tedy například ve školním roce 1911/12 musely do první třídy nastoupit všechny děti, které se narodily mezi 1. lednem 1911 a 31. prosincem 1911). Školní rok vždy na přelomu 19. a 20. století začínal tzv. „Slavnými službami božími“, čili hromadnou bohoslužbou v kostele nejprve ve Křtinách, v pozdějších letech i v Bukovince. Za dob Rakouska Uherska se navíc na podzim chodívalo na bohoslužby na počest panovníka Františka Josefa I. Poté se šlo ke zpovědi a svatému přijímání. Na výlety se jezdilo obyčejně do Moravského krasu. Během první světové války se nekupovaly žádné pomůcky, ani se kvůli nedostatku financí nic neopravovalo. Dívky v ručních pracích pletly pro vojáky, pořádaly se sbírky na umělé končetiny pro zraněné vojáky. Byl zastaven prodej chleba a mouky u obchodníků, zavedl se lístkový příděl, který měl na starosti náš tehdejší učitel. Bylo zavedeno půldenní vyučování (každý ročník chodil do školy jen půl dne), protože pomocný učitel musel narukovat a tak samotný ředitel musel zvládat výuku
116 všech žáků různých věkových kategorií. Konec roku 1918 byl zakončen poněkud netypicky – poprvé se zpívala česká hymna (ačkoliv v tu dobu ještě Československo neexistovalo). Po pádu Rakouska – Uherska byly konečně provedeny alespoň dílčí opravy na budově (teprve v roce 1937 byla provedena generální oprava školy). Také se objevila nová tradice – každý školní rok končil besedou, často na národní vlastenecké téma, například o Janu Husovi, Tomáši Garrigueku Masarykovi. Objevuje se pravidelně na konci školního roku i zpěv hymny jak české, tak slovenské. Ve školním roce 1923/24 byla poprvé zavedena výuka občanské výchovy, od školního roku 1929/30 bylo poprvé zavedeno vyučování i jiné víry než římsko katolické (šlo o církev československou husitskou, která se měla stát státním náboženstvím Československa podobně jako mají Angličané anglikánskou církev). Ve školním roce 1930/31 byla zavedeno rodičovské sdružení (která s určitými úpravami existuje dodnes). Školní rozhlas se ve třídách poprvé rozezvučel o rok později, následován promítáním diapozitivů. Vyučovací hodina trvala tak jako dnes – 45 minut. Na školní výlety se jezdilo i do vzdálenějších míst – šlo zejména o moravská města. Ve školním roce 1935/36 se mělo jet na Vranovskou přehradu. Jenže před naším odjezdem se tam stalo neštěstí, kdy se vor s dětmi z jiné školy převrhl a spousta dětí se utopila. Proto se rozhodlo, že děti z naší školy pojedou raději na bezpečnější Macochu. V roce 1929 byla nezvykle krutá zima ( 20 až – 34 °C ). I když se ve škole topilo, teploty v učebnách dosahovaly mínus 10°C a ve druhé učebně mínus 4 °C! Tehdy zamrzly i kalamáře. Byly proto vyhlášeny mimořádné prázdniny. Za druhé světové války muselo mnoho učitelů narukovat do války, proto jeden učitel učil i na více základních školách. Aby to vůbec stihl, muselo být vyučování zkráceno na půldenní a naše škola se stala od roku 1941 jednotřídkou, protože druhý učitel prostě nebyl k mání.. Mnohdy žáci jedné základní školy chodili do školy dopoledně a žáci jiné základní školy chodili do vyučování odpoledne a obě základní školy učil tentýž učitel. Navíc učitel během půldne musel vyučovat více ročníků (na naší škole 1. – 5. ročník), takže mnoho času nazbyt neměl. Během války vstoupila do škol povinná němčina (i 7 hodin týdně) na úkor hodin českého jazyka. Dějepis a občanská výchova byly zrušeny úplně. Pro některé ročníky byly zrušeny i učebnice. Prázdniny (zejména vánoční) se z úsporných důvodů prodlužovaly i o několik týdnů. Mapy, knihy, obrazy a jiné „závadné“ pomůcky musely být na rozkaz nacistů zničeny.
117 Odebíral se německý deník „Der neue Tag“. Na školských úřadech byli Němci, kteří vyžadovali jako úřední jazyk pouze němčinu. Protože válka stále nekončila a učitelů i topiva citelně ubylo, na počátku roku 1945 došlo k tzv. úkolovému vyučování – děti chodily do školy jen dva půldny v týdnu, dostaly domácí úkoly a šly opět domů. Během stanného práva byla celá ves nacisty prohledána, zejména pak škola. Byly vytrhány podlahy, zničen nábytek, vypáčena i komínová dvířka, všechny věci ze skříní i polic vyházeny na hromady. Lidé z vesnice se po odchodu gestapa chodili dívat na výsledek německého řádění. Řídící učitel Břetislav Prachař naštěstí stihl před příchodem gestapa protiněmecký či jinak závadný materiál ukrýt do starých odpadků, které byly určeny pro sběr. Dalším dlouholetým učitelem na místní škole byl již výše zmiňovaný Břetislav Prachař (1923 – 1943; 1946 – 1955). Ten byl za druhé světové války za svou odbojovou činnost nacisty odvlečen do Kounicových kolejí a postupně do několika koncentračních táborů (Vratislav, Wohlau, Dietzdorf, Lipsko a Waldheim), které přežil a po válce se opět ujal své učitelské praxe. Za svou činnost obdržel od prezidenta republiky po válce vojenské vyznamenání „Československý válečný kříž“. Ve vyučování byla po válce zastavena němčina, kterou nahradil opět dějepis, vlastivěda, čeština a zeměpis, o který byly děti za války ochuzeny. Osnovy se vrátily do prvorepublikových kolejí. Učebnice se do škol dodávaly postupně (jak dovolovala finanční situace státu), učilo se z opravených starších učebnic. Vyučovací hodina od školního roku 1946/47 trvá 45 minut. Obnovovala se i žákovská knihovna, která před válkou čítala 300 svazků, během války byla téměř celá zničena (financoval ji zpočátku obecní úřad, od padesátých let okresní národní výbor). Nakoupit se nově musely i pomůcky jako například mapa Československa. Ze zabaveného německého majetku škola získala radiový přijímač, které využívala jako školní rozhlas. Od Okresní péče o mládež děti nějaký čas po válce dostávaly ve škole zdarma kakao a masové pomazánky, aby se jejich organismus zotavil. V roce 1947 následovalo zavedení vodovodu do školy, takže došlo k vybudování koupelny a prádelny v bytě učitele, zřídily se splachovací záchody pro žactvo. Navíc proběhly i jiné opravy školy, poničené 2. světovou válkou ( mj. zasklení oken, oprava podlah, vymalování). Ve školním roce 1947/48 byla zavedena tzv. jednotná škola. Došlo k prodloužení povinné školní docházky, školu žáci opouštěli už ne nejdříve v 10 letech, ale nově v 15 letech. Zavedla se mateřská škola pro děti mezi 3. až 6. rokem.
118 První stupeň trval do konce 5. třídy. Druhý stupeň (označovaný i jako nižší střední) trval do 15 let. Jako třetí stupeň (označovaný i jako vyšší střední) byly označovány dnešní učiliště, střední školy, odborné školy, gymnázia. Nejvýše stála škola vysoká. V podstatě tento systém trvá dodnes, jen některé roky v minulých desetiletích školní docházka trvala do 14 let. Nově byly zřízeny nepovinné kroužky. V naší obci byly jako první včelařsko zahrádkářský kroužek a dramatický. Ve školním roce 1950/51 byly poprvé zavedeny žákovské knížky. Kromě známek (a poznámek) se do nich zapisovaly i domácí úkoly. Rodiče se už tehdy do nich museli každý týden podepsat. Měly přinést zlepšení prospěchu žactva. Výstupní hodnocení pojmenované „Školní zpráva“ se přejmenovalo na „Vysvědčení“ (název zůstal dodnes). V tomto desetiletí nově do první třídy nastupovaly děti, které k 1. září dovršily 6. rok života (což také platí dodnes). V padesátých letech přibyly i nové aktivity družba s lesníky měla za cíl zlepšit povědomí žáků o nenahraditelnosti a ochraně našich lesů, práce v lese zase posílit větší úctu k lesům a pracujícím. Se sousední školou v Bukovině se pořádaly soutěže ve spoření a sběrech. Ve vyučování psali žáci při příležitosti Dne československé armády (6. října) dopisy vojákům. V měsíci československého přátelství (přelom listopadu a prosince) se pořádaly sportovní odpoledne, promítaly se filmy se sovětskou tematikou. Zřídilo se mičurinské pole na kterém žáci mičurinského kroužku pokusně pěstovali slunečnici a zeleninu. Přestal se slavit den narozenin Masaryka a začal se slavit den narození Gottwalda a úmrtí Lenina. V hodinách tělesné výchovy se některé školní roky pilovala Spartakiáda, žáci se účastnili například okresních spartakiád. Nově se slavil mj. Den dětí, Mezinárodní den žen, Svátek práce a výročí osvobození republiky (tehdy 9. května), VŘSR. Pokračovaly aktivity jako bylo sbírání léčivých bylin, spoření žáků, návštěvy divadel a školní výlety. Žáci chodili do Pionýra, pořádaly se exkurze do JZD. Od roku 1952/53 se stala výuka náboženství nepovinnou, přesto však drtivá většina rodičů své děti do výuky zapsala. V roce 1960 však do náboženství chodilo již jen 26% žáků. V únoru 1953 byly odstraněny ze stěn učeben dřevěné kříže (které tam visely vedle portrétů prezidenta Gottwalda a Stalina). Od školního roku 1960/61 žáci dostávali zdarma veškeré školní pomůcky. Změnil se i název školy původní název do konce 40. let 20. století let zněl „Obecná škola“, pak zněl v padesátých letech krátce „Národní škola“, v tomto školním roce ho však nahradilo označení „Základní devítiletá škola 1. 5. postupný ročník“. O rok
119 později se název rozšířil na „Základní devítiletá škola 1. 5. postupný ročník v Bukovince“. Byla zrušena tradiční školní vkladní knížka, od teď si už spořil každý žák individuálně. Od poloviny školního roku 1966/67 se konala škola vždy ve všední dny a jen každou sudou sobotu. Celá budova volala po rekonstrukci – přízemí bylo vlhké, dřevěná podlaha už místy shnilá. Opravena byla již v roce 1969 a spolu s ní i fasáda a okna. I další roky probíhaly průběžné opravy. Na jednodenní školní výlety se jezdilo zejména po Moravě, například do Olomouce, Javoříčských jeskyní, Bouzov, Moravského krasu, Kroměříže, Zlína, Brna. Nechyběly ani občasné návštěvy brněnských divadel. Bohužel od 60. let 20. století nezadržitelně klesal počet dětí ve třídách. Od školního roku 1969/70 škola fungovala jen proto, že dostala výjimku z počtu žáků ve dvojtřídce. Pokus o zachránění nepříznivé demografické situace dojížděním dětí ze sousední Bukoviny do páté třídy naší školy nevyšel (dosud děti z Bukoviny dojížděly do 5. třídy do Křtin). Proto ve školním roce 1974/75 došlo k redukci dvojtřídky na jednotřídku. Vyučovány byly první čtyři ročníky, od páté třídy děti dojížděly do Křtin. Celkem na výuku docházelo na začátku toho školního roku pouhých 17 žáků. Protože v jedné třídě vyučovat čtyři ročníky nebylo kvůli změně zákonů od školního roku 1976/77 už možné, došlo ve v tomto školním roce k domluvě se školou v sousední Bukovině. Naši jednotřídku navštěvovaly děti ze druhého a třetího ročníku z obou obcí a do jednotřídky v Bukovině chodily děti z první a čtvrté třídy opět z obou obcí. Od páté třídy se stále chodilo do školy ve Křtinách. Ve školním roce 1980/81 v naší škole bylo zrušeno ředitelství (to bylo v sousední Bukovině – ředitelka Libuše Zalabová), byla zde pouze jedna učebna se žáky dvou ročníků. Vyučovala zde místní rodačka Marie Karasová a to až do definitivního zrušení naší základní školy. Posledním školním rokem se pro naši jednotřídku stal školní rok 1983/84. Od 1.září 1984 všichni žáci začali dojíždět na první stupeň do školy v Bukovině (a na druhý stupeň základní školy stále dojížděli do Křtin). Přehled všech řídících učitelů (ředitelů) od vzniku naší školy v 19. století až po její zrušení přináší tabulka č. 15.
120 Tabulka č. 15: Seznam ředitelů základní školy v Bukovince Seznam řídících učitelů (ředitelů) od založení školy Jméno Odkud přišel Roky působení František Částka Ochoz do 1808 František Sedlák x 1809 Josef Zouhar Ostrov 1809 Václav Jirův Čechy 1809 11 František Prášil Vážany 1811 16 Antonín Pleský Doubravník 1816 1820 Josef Špaček x 1820 František Malík Senetářov 1820 1831 Zikmund Markovský Slavkov 1831 1839 Valentin Petýrek Křtiny 1839 1843 Ondřej Charvát Velká Bíteš 1843 1858 Pavel Havelka Protivanov 1858 1865 Josef Kučera Tovačov 1865 1867 Emanuel Prachař Bukovina 1867 1884 Arnold Skácel Blansko 1884 1923 Břetislav Prachař x 1923 1943 Oldřich Kosík Březina 1943 Antonín Kotulan * Bukovinka 1943 1945 Břetislav Prachař x 1946 1955 František Čuberna Bořitov 1955 1960 Emil Kupka Krnovsko 1960 1975 Eva Kupková Krnovsko 1975 1980 Libuše Zalabová** x 1980 1984 *byl pouze správcem školy ** ředitelství bylo v Bukovině x = údaje se nepodařilo zjistit /Autorka na základě: Letopisy obce Bukovinky, str. 16 17; Školní kronika školy v Bukovince (1891 – 1940); Školní kronika školy v Bukovince (1940 – 1968); Školní kronika školy v Bukovince (1968 – 1983)/ V grafu č. 9 je patrný úbytek dětí. Nutno je pouze zaznamenat, že v období první republiky k nám chodily i děti z blízkých Lhotek i děti z okolních hájoven. Údaje jsou k počátku školního roku, celkem často se však stávalo, že se děti s rodiči odstěhovaly, takže školní rok končilo méně dětí. Nejsilnější jsou ročníky dětí narozených okolo r. 1910. Tehdy totiž rodiny v naší obci měly běžně okolo pěti dětí. Po těchto silných ročnících následuje markantní propad důvodem je první světová válka, kdy muži byli na bojišti a tak klesla porodnost. Ta už v naší obci nikdy nedosáhla úrovně let před 1. světovou válkou. Zajímavé je, že i krize 30. let se v naší obci projevila mírným poklesem porodnosti, která se projevila ve školství počátkem
121 druhé světové války. Po válce také následoval mírný vzestup počtu žáků narozených těsně po překonání světové krize v druhé polovině 30. let. Byl to ale poslední vzestup počtu dětí, protože následující roky děti už spíše ubývaly. V naší vesnici se neprojevil ani populační vrchol boomu poloviny 70. let, takže škola zanikla.
Graf č. 9: Počet školních dětí v letech 1900 – 1984
Počet dětí z Bukovinky ve škole
120
100
80
60
Počet dětí 40
20
0 1900/01 1903/04 1906/07 1909/10 1912/13 1915/16 1918/19 1921/22 1924/25 1927/28 1930/31 1933/34 1936/37 1939/40 1942/43 1945/46 1948/49 1953/54 1956/57 1959/60 1964/65 1967/68 1970/71 1973/74 1977/78 1980/81 1983/84 Školní rok
Počet dětí /Autorka na základě: Školní kronika školy v Bukovince (1891 – 1940); Školní kronika školy v Bukovince (1940 – 1968); Školní kronika školy v Bukovince (1968 – 1983)/ Protože množství dětí ve škole v Bukovince na počátku 80. let stále ubývalo a bylo jasné, že školu se nepodaří udržet, už od roku 1983 se chystal projekt na adaptaci školní budovy na mateřskou školu. Nejbližší základní škola (1.stupeň) byla totiž v blízké Bukovině a mohla sloužit pro obě obce, kdežto nejbližší mateřská škola byla až ve Křtinách a jak Bukovinka, tak Bukovina to měly do ní poměrně daleko. Mateřská škola v Bukovince by tak sloužila i pro Bukovinu. Na rok 1985 se připravovala přestavba budovy bývalé základní školy na mateřskou školku. Celkové náklady se odhadovaly na 1 272 000 Kčs. I na této akci se podíleli mnozí občané z Bukovinky (méně pak z Bukoviny) zdarma odpracovanými brigádnickými hodinami. Byly přebudovány příčky, vyměněna okna, podlahy, střecha,
122 budova dostala novou fasádu, zateplení i omítky uvnitř. Okolo mateřinky se opravil chodník. Mateřská škola byla plánována jako jednotřídní s kapacitou zhruba 30 dětí. V přízemí vlevo byla z bývalého bytu učitele zřízena jídelna, kuchyně, sklady potravin; v přízemí vpravo se nacházela šatna, kancelář a sociální zázemí pro učitele. V prvním patře se vlevo vytvořila herna, lehárna, vpravo potom WC a umývárna. Mimo to se v budově nacházela úklidová místnost a tzv. „marodka“ místnost pro nemocné dítě. Topení vyřešila akumulační kamna. Počátkem roku 1987 proběhla kolaudace. 8.února se mezi 10. a 11. hodinou pořádala prohlídka zrekonstruovaných prostor pro veřejnost. 16. února 1987 byl zahájen provoz mateřské školy. Ještě v průběhu roku 1987 probíhaly dodělávky na budově (brizolitová omítka, úklid okolí). O malé žáčky se školka nemusela bát, její kapacita byla zcela naplněna. Teprve na přelomu tisíciletí počet dětí klesal, ale obci se zatím daří tuto školku udržet v provozu. První ředitelkou se stala Jiřina Zelinková z Bukoviny, jako učitelka zde s ní po většinu času působila Vlasta Crhonková ze Křtin, která se později stala současnou ředitelkou mateřské školy.
Fotografie č. 20: Budova dnešní mateřské školy
/Foto: autorka/
123 Na této kapitole lze přímo ukázkově demonstrovat vliv geopolitiky republiky na dění i v malých obcích na desítky let dopředu. Už první světová válka značně ovlivnilo nejen vnější vzhled budovy, ale i obsah vyučování, který se proměnil zejména po vzniku republiky. Druhá světová válka zasáhla do osudů školy a jejího vyučování neméně. Politická situace v zemi měla vliv i na porodnost, která se v období válek snižovala.
4.26 Starý kostel Sto padesát metrů jižně od nynějšího kostela se nachází zbytek pozdně románské kaple, která původně byla součástí zde stojícího kostela zasvěceného Panně Marii. V předhusitské době (do 1. pol. 15. století) zde byla i fara (s poustevníky). Přesné lokalizování fary není pro chybějící archeologický průzkum možné. Vznik zmiňované sakrální stavby se datuje mezi roky 1265 a 1283. Tento pozdně románský jednolodní kostel byl poškozen během husitských válek, obnovil ho však poustevník Pavel, který se zde nechal r. 1475 pohřbít. R. 1772 vyhořel a již o rok později se jižně od něj postavil a vysvětil nový barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, stojící dodnes. Požár starého kostela do dnešních časů přečkala pouze jeho kaple. Mnoho informací o starém kostele se jinak nezachovalo. Podle legend měl být postaven na počest Panny Marie, která se v Bukovince zjevila roku 1210. Měla v něm být umístěna zázračná socha Panny Marie, kterou uctíval věřící lid putující zdaleka i slovanští poustevníci bydlící na faře při kostele1210 /Letopisy kostela v Bukovince/. Roku 1212 měla socha být přenesena do nedalekých Křtin, ale poustevníci přesto u nás zůstali. Historiky ale vznik kostela bývá datován mezi roky 1268 a 1283. Nezpochybnitelným faktem zůstává, že v letech 1670 až 1690 měl kostel tři oltáře, pozlacený stříbrný kalich a dva zvony. Mše se zde v těchto dobách sloužily pětkrát ročně. /Slavíček, F. A., 1897/. Vyskytly se i spekulace, že tento kostel mohl mít dřevěnou loď, protože v místech, kde by na kněžiště měla navazovat loď, nekončí jeho zeď švem, ale hladkým lícem /Malinová, R, 1974, str. 30/. Po vyhoření kostela však mohlo dojít k dodatečným stavebním zásahům, které šev zahladily.
4.27 Zřícenina kaple a mnich Pavel Zřícenina kaple (kněžiště) je to jediné, co se zachovalo z vyhořelého kostela. Má obdélníkový půdorys, torzovitá klenba je valená, zepředu je kaple otevřená. Vyzděná je ze smíšeného kamene, převažují hrubě opracované pískovcové kvádry na
124 obvodových zdech, samotná klenba je tvořena sedimentárními horninami, které se deskovitě lámou. Kvádry jsou pečlivě kladeny na sebe, po 25 až 35 cm jsou vyrovnávány drobnými úštěpky kladenými na poměrně kvalitní maltu. Z bočních zdí plynule vybíhá klenba vybudovaná z z tenkých placáků. Její rozměry jsou následující: Délka a šířka kaple činí zhruba 4,6 m x 3,6 m, v nejvyšším bodě dosahuje klenba výšky 3,2 m. Torza obvodových zdí mají tloušťku přibližně 0,9 m. Síla klenby kolísá mezi 0,9 m (níže) až 0,4 m (u vrcholu).
Fotografie č. 21: Kaple
/Foto: autorka/ Na severní a na čelní zdi u země až do výšky 1,4 m se nachází zbytky dnes nedatovatelných červených fresek v bílé vápenné omítce, jejichž stáří může být jakékoliv. Potřebovaly by restaurátorský zásah kvůli velice špatnému stavu. Vlevo se objevuje jednoduchý geometricky vzor diagonálně postavených okrových linií, jsou rozčleněny do čtvercových polí o straně 112 cm /Samek, B., 1994, str. 320/. Vpravo v kapli jsou červenobílé skvrny, možná jde o imitaci mramorování. Dokud sloužil starý hřbitov svému účelu, používala se kaple jako márnice. Ještě kolem roku 1855 stávala uprostřed ní socha Panny Marie, která je dnes umístěna uprostřed epištolní stěny nového kostela. Na pravé straně kaple býval mariánský oltářík. Na tomto oltáři byl velký obdélníkový kámen s nápisem a vyobrazením. Jedna
125 verze nápisu zní: „Zde odpočívá poslední mnich Pavel.“ /Letopisy obce Bukovinky, str.14/. Podle jiné verze na tomto kameni bylo napsáno: „Ejhle, zde odpočívá poslední staroslovanský mnich na Bukovanech.“ /Letopisy obce Bukovinka, str. 14/. Třetí verze říká: „V pátek na den sv. Pankráce 1475 zemřel zdejší poustevník Pavel a zde byl pochován.“ /Milostná socha Panny Marie, ke dni 15.2.2007/. Na vyobrazení byl Pavel spodobněn v poutnickém oděvu, jak klečí před sochou Panny Marie /Letopisy obce Bukovinky/. Podle jiné verze klečí pod obrazem Panny Marie s dítětem v ruce /Křtinské kostely a zámek/. Každopádně tento kámen dnes není k nalezení. Pavel byl poslední mnich, který v Bukovince ve středověku žil a obnovil náš románský kostel poničený po husitských válkách. Je zde i pochován (ve starém kostele před tehdejším hlavním oltářem) a údajně jeho náhrobek slouží dnes jako jeden ze schodů vedoucích do areálu starého hřbitova (má to být ten hornější). V roce 1982 byla zřícenina románské kaple na starém hřbitově zařazena do seznamu kulturních památek okresu Blansko. Spolu s ní byl do seznamu zapsán i nový kostel a některé předměty z jeho inventáře. Jak je z předešlých dvou kapitol jasné, Bukovinka musela být v minulosti mnohem významnější obcí než je dnes. I tak významné poutní místo, jakým Křtiny bezesporu jsou, odvozuje svou poutní tradici právě od Bukovinky. Dnes se můžeme domýšlet, proč naše obec ztratila své významné postavení. Může to být její odlehlost, která se zpočátku mohla jevit jako výhoda (proti nepřátelům), avšak v průběhu staletí se stala spíše brzdou rozvoje. Excentričnost zapříčinila její zaostávání, naopak se více rozvíjely mladší obce s mnoha kontakty na všechny strany.
4.28 Starý hřbitov Areál románského kostela (ze kterého zbyla do dnešních dnů pouze část kaple) po jeho vyhoření roku 1772 nebyl definitivně opuštěn, protože se kolem něj nacházel hřbitov (zřícenina kaple se používal jako márnice). Celý tento hřbitov je až do dnešních dní obehnán zdí, pravděpodobně ze zbytků vyhořelého zdiva starého kostela. Vstupní brána je jednoduchá, kovová. Protože hřbitov býval ve středověku větší než dnes, na okolních pozemcích se nachází při pozemních pracích kosterní pozůstatky. Podle legendy jeden ze schůdků vedoucích ke hřbitovu je náhrobním kamenem poustevníka Pavla, který se o starý kostel ve středověku staral.
126 Protože se ale zde v novověku už špatně kopaly hroby (spousta kamení z vyhořelého kostela, přeplněnost hřbitova nebožtíky), hroby byly naskládány halabala. Už v roce 1938 se uvažovalo o zřízení nového hřbitova. Následovala několikaletá jednání a nakonec v roce 1947 došlo k poslednímu pohřbu a následně k definitivnímu přenesení hřbitova počátkem 50. let 20. století na novou lokalitu zvanou „Na Kopanině“ těsně za hranicí zastavěné obce u silnice III. třídy vpravo směrem na Račice. Proto se pro tento hřbitov vžil název „starý hřbitov“. Ponechány zde byly jen cennější náhrobky, areál se udržuje a slouží jako připomínka dávné historie obce.
Fotografie č. 22: Areál starého hřbitova
/Foto: autorka/ V roce 1983 byla na starém hřbitově provedena březinskou skupinou České speleologické společnosti sondáž do podzemních prostor hřbitova. Podnětem byly pověsti, podle kterých z románského kostela vedly tajné podzemní chodby možná až do brněnského zábrdovického kláštera, pod který náš starý kostel patřil. Chodby mohly být i částečně zavalené. Navíc se měla pod kaplí ukrývat hrobka. Ač jsou to pouze legendy, přesto se v kapli, co zbyla z kostela, opravdu při dupání ozýval dutý zvuk. A aby toho nebylo málo, při kopání nedaleké studny, kolem které měly údajné
127 chodby vést, se objevily prázdné dutiny, které jen podněcovaly spekulace o pravdivosti pověstí. Na hřbitově byly provedeny tři sondy. Při výkopech se do hloubky asi 3 5 metrů nacházely kosterní pozůstatky (po pohřbených nebožtících), v jedné sondě se v hloubce asi 3 metrů objevila dlažba a základy starého kostela a silně ohořelá kostra muže. Pod základy kostela se vyskytovalo nenarušené skalní podloží. Následovalo magnetometrické měření v areálu hřbitova, které objevilo několik magnetických anomálií, které mohly signalizovat objekty pod zemí. Na tomto místě se začalo kopat, ale byla nalezena jen pórovitá hornina, která byla pravděpodobně příčinou magnetické anomálie. I ostatní anomálie měly za příčinu dutiny v podloží či dutiny, které zůstaly po vyhnití svalové hmoty mrtvých. Pomocí sbíječky se další sonda prohloubila ve skalnatém terénu až do hloubky 10,5 metrů, avšak také marně. V sondách se vyskytovala pouze navážka a jako podloží převážně slepence. Nebylo nalezeno nic, co by nasvědčovalo, že se zde v minulosti vyskytovaly chodby. V roce 1984 byl průzkum bez významnějších výsledků ukončen /Letopisy obce Bukovinky/. Celý starý hřbitov je obehnán kamennou zdí. Ta je částečně vystavěna z kamenů, které zbyly po vyhoření kostela. Najdeme v ní i zazděné některé náhrobky.
4.29 Historie současného kostela Současný kostel byl vystavěn asi 150 m od starého kostela na vyvýšenině v jižní části obce, zasvěcen byl Nanebevstoupení Panny Marie. Zbudovat ho dal opat zábrdovického kláštera (klášter se nachází v Brně u ulice Cejl) Krištof Matuška již rok po vyhoření starého kostela, tj. r. 1773. Připomínkou je nám (dnes už téměř nečitelný) latinský nápis na desce nad vchodem do kostela. Jeho přibližný český překlad zní: „Ejhle! Po krutém požáru z popela tu vstávám a pevně stojím ke cti Rodičky Boží, vysvěcen od kanovníka Krištofa Jiřího, který, co druhý opat kláštera zábrdovického, slib složil.“ /Letopisy obce Bukovinky, str. 11/. Mít kostel dlouho nebylo v okolních vesnicích běžné. Kromě Křtin jsme až do konce 20. století byly jedinou vsí v okolí s kostelem.
128 Fotografie č. 23: Současný kostel
Pozn. Vlevo vedle kostela je již zmiňovaná chráněná lípa zasazená r. 1794. /Foto: autorka/ Výška našeho barokního kostela dosahuje 37 m. Celková výzdoba kostela (zvenčí i uvnitř) je poměrně jednoduchá. Orientovaný je tradičně východ – západ. Jedná se o podélnou jednolodní stavbu s odsazeným půlkruhovým kněžištěm s valenou klenbou. Na severní straně k němu přiléhá obdélná sakristie. Hranolovitá věž sloužící jako zvonice se nachází nad vstupním průčelím. Loď má tvar obdélníka se zaoblenými rohy a valenou klenbou. Zvenčí je hladká převážně žlutá fasáda. Vstup do kostela se nachází hned u silnice III. třídy. Interiér je vyzdoben obrazovým souborem 14 obrazů křížové cesty. Autorem je Tomáš Medřitzký z Bučovic, dílo pochází z roku 1827. Ve věži je zavěšený zvon s reliéfy Madony s dítětem, svatého Martina, svatého Norberta, svaté Barbory s nápisem, že tento zvon ulil Libor Martinů v Brně roku 1773 /Samek, B., 1994, str. 320/. Oltář je orientován na východ. Oltářní obraz namaloval zdejší rodák Polívka /Hrudička, A., 1908, str. 578/. Kostelní kůr má orientaci západní. Samozřejmě nesmí chybět ani varhany. Nejprve zde působili údajně benediktýni, po darování Bukovinky zábrdovickému klášteru působili zde premonstráti. Po zrušení zábrdovického kláštera přešel jeho majetek na stát, který klášterní majetek rozprodával v dražbách. Křtinské
129 panství (a tedy i Bukovinku) nakonec koupili v roce 1830 Dietrichsteinové. Po smrti majitele přešlo panství na rod Mensdoff – Pouilli. Pak panství koupil Vincenc z Bubna a Litic (je o něm řeč v kapitole o kapličce v Bukovince). Ten před svou smrtí křtinské panství prodal Mořici Teubrovi. Po Mořici se majitelem panství stal kníže Jan II. z Lichtensteinu, který jím byl až do roku 1918 /Křtinské kostely a zámek/. V současné době je kostel spravován farou ve Křtinách. O drobných událostech okolo našeho kostela v 18. a 19. století máme jen kusé informace. Například v době správy kostela místním rodákem farářem Václavem Opletalem daroval do našeho kostela pravděpodobně koncem 18. či počátkem 19. století zvon, který nám byl zabaven v první světové válce. Na varhany, zakoupené jím roku 1808, se tehdy složili obyvatelé Bukovinky (předtím kostel žádné varhany neměl). Varhany byly několikrát restaurovány a opravovány, avšak se mi nepodařilo zjistit, zda jsou v kostele stále ty původní, či byly nahrazeny novějšími. Dne 5. června 1827 uhodil do věže našeho kostela blesk. Neporušil ani varhany, ani nic nezapálil. Prorazil klenbu nad chórem, srazil omítku ze zdi a vyletěl dveřmi ven, kde ještě poškodil fasádu na jižní straně kostela. Na vstupních dveřích zvenčí nebylo sice očima vidět poškození, ale dveře nápor blesku nevydržely a začaly se rozpadat. Proto byly vyměněny za nové. V roce 1844 prošel kostel vnější i vnitřní rekonstrukcí. Oltář, kazatelna, obrazy, chór i varhany byly znovu ozdobeny. Protože starý oltářní obraz se již trhal, byl zakoupen i nový oltářní obraz od Antonína Ference z Kobližné ulice č. 34 v Brně. Vysvěcen byl křtinským farářem Bernardem Pátkem ještě téhož roku. Podle náznaků v dobových zdrojích vyplývá, že kostel byl původně asi celý bílý. O jeho žluto bílé barvě fasády rozhodli zřejmě až památkáři v roce 1970. V minulých stoletích byla povinnost odvádět církvi jednou ročně desátek. V 19. století jsme platili tzv. reluovaný (z lat. reulio – náhrada) desátek – to bylo postupné vykupování z roboty a jiných poddanských povinností za přesně předem stanovenou částku. V našem případě činil reluovaný desátek 11 zlatých a 14 krejcarů. Desátek odváděla i mládež, u nás činil jednu kopu a dva kusy vajec (= 62 kusů vajec). Každé domovní číslo navíc muselo odevzdávat jednou ročně oves. Za to farář ve Křtinách sliboval, že na vlastní náklady dojede k případným nemocným v naší obci. Křtinský farář měl v Bukovince povinnost sloužit mši – zpočátku šestkrát do roka a to mimo jiné na svátek Panny Marie, na Dušičky, na Štěpána, na Velikonoční neděli.
130 Ostatní mše byly slouženy podle přání farníků a podle možností faráře. Za to obec musela faráře dopravovat do Bukovinky na vlastní náklady jak na mše, tak na pohřby. V červnu 1914 jsme měli přislíbeno od biskupa zřízení fary v naší obci. Důvodem byla značná vzdálenost Bukovinky od nejbližší fary ve Křtinách. Podle tehdejších ustanovení měla být pěší vzdálenost od fary nejvíce hodinu. Bukovinka toto však nesplňovala, mnohým lidem cesta do Křtin trvala déle. Jenže za měsíc přišla první světová válka a plány na zřízení fary vzaly za své. Od roku 1925 zde už každou třetí neděli sloužil mši farář ze Křtin. Dopravu na mši a zpět do Křtin mu opět zajišťovala obec Bukovinka. Na sklonku 30. let byla provedena velká rekonstrukce kostela z finančních zdrojů Liechtensteinů jakožto patronů kostela. V roce 1938 byl například brněnskou firmou Rudolfa Růžičky pozlacen oltář a restaurovány mj. obrazy s tematikou Křížové cesty a Nanebevstoupení Panny Marie. Další generální oprava kostela následovala po skončení 2. světové války v roce 1947. Střecha, poškozená požárem, byla pokryta měděným plechem (do té doby měl kostel krytinu z kamene). Následovala oprava omítky poškozené od střepin granátů. Znovu byly zaskleny okenní tabule. Finanční výdaje uhradil stát, menší část šla z finanční sbírky mezi místními obyvateli a z fondu darů poutníků. Kostel se elektrického osvětlení dočkal v roce 1949. Dva roky poté následovaly opravy ornátů. Do té doby se také téměř všechny svatby místních konaly výhradně na církevní půdě. Teprve od roku 1950 platil zákon, že prvně musí být uzavřen sňatek občanský a pak může následovat sňatek v kostele (zákon byl zrušen v 90. letech). V roce 1970 se obnovovala fasáda především formou částečně placených brigádnických hodin místních obyvatel. V roce 1976 byla vyměněna střešní krytina. Koncem 70. a počátkem 80. let 20. století následovaly další velké úpravy interiéru kostela. Z přístavku na severní straně kostela se zřídila čtyřboká sakristie a na místě zrušené kazatelny se vybudoval průchod ze sakristie do kostela. V kostele byla položena nová mramorová dlažba a zřídilo se i vytápění kostela. Vyměněna byla okna, opravena elektroinstalace, kostel byl vymalován, instalovány nové lavice a pořízen nový nábytek. V letech 2004 2006 se provedl zatím poslední nátěr fasády doprovázený opravou soklu, odvodněním kostela, nánosem sanační omítky a natřením okenních rámů. Zvony v kostele v Bukovince mají pohnutou historii. Jak již bylo řečeno, jeden zvon nám v 19. století daroval farář Opletal, místní rodák. Tento zvon byl v době
131 1. světové války zabaven a určen k přetavení. V roce 1930 byl zakoupen 30 kg těžký zvon umíráček, jméno dostal po patronovi umírajících – sv. Josefu. Ve druhé světové válce byly zvony opět odebrány. Nestihly však být roztaveny a byl konec války. Jeden se nám v pořádku vrátil, ale druhý se někde (snad v Hamburku) ztratil. Byly tedy zakoupeny nové dva zvony, opět od firmy Manoušek z Brna. Měli jsme tedy celkem tři zvony: Panna Maria největší, sv. Josef a sv. Anna /Letopisy kostela v Bukovince, str. 35/. V roce 1949 byly zvony posvěceny. Současné zvony mají jiná jména /Samek, B., 1994, str. 320/, ale nepodařil se mi zjistit jejich osud. V této kapitole už poněkolikáté je vidět vliv geopolitiky republiky na chod obce i v těch nejmenších detailech. Tak rychlé postavení kostela má zjevně na svědomí sláva Bukovinky jako místa, kde se Panna Maria zjevila a odkud svůj původ odvozují slavnější Křtiny. A protože by byla ostuda, kdyby taková vesnice byla v barokní době (kdy byla zvednut zájem o duchovno) bez kostela, bylo přistoupeno k rychlé stavbě nového. Díky těmto šťastným okolnostem tedy máme kostel na světě poměrně rychle. Úsilí o znovuzřízení fary, zaniklé po husitských válkách, však přervala první světová válka. I během let komunismu křtinská farnost naštěstí nechátrala, takže náš kostel je dnes v dobrém stavu a to i díky péči křtinského faráře Tomáše Prnky.
4.30 Nový hřbitov I tahle kapitola čerpá převážnou část faktů z Letopisů obce Bukovinky a Kroniky obce Bukovinka, II. díl, okres Blansko. V zimě roku 1947 došlo k vykácení části stromů v lokalitě „Na Kopanině“ a na jaře se začal stavět zamýšlený lesní hřbitov, kterému místní říkají „nový hřbitov“, často prostě jen „hřbitov“. Nejprve bylo potřeba zajistit příjezdové cesty od silnice III. třídy, pak se celý pozemek oplotil (hlavní vstupní brána byla dřevěná) a vykopala studna. V roce 1949 se začalo s vysazováním okrasných dřevin. Podél přístupové cesty vznikla alej bříz, okolo plotu keře pámelníku a naproti hlavnímu vchodu opět skupina bříz. Téhož roku byl hřbitov otevřen.
132
Fotografie č. 24: Nový hřbitov
/Foto: autorka/ V padesátých letech začala stavba márnice, která byla dokončena v roce 1960. V roce 1972 došlo k opravě vnitřních prostor márnice a přístupových cest. V těsném sousedství hřbitova za plotem byla zřízena skládka, kde se mohly vyhodit staré věnce apod., které se jinak nevzhledně povalovaly v okolí hřbitova V dnešní době už je tato skládka zrušena (od 90. let) a místo ní jsou v areálu hřbitova kontejnery na odpadky. Jak je patrno, nástup ekologie se projevil i na tak bizarním místě, jakým je hřbitov. Také vstupní brána, již značně omšelá, byla nahrazena novou podobnou dřevěnou branou.
4.31 Mariánská kaple Na konci vesnice vlevo u silnice III. třídy směrem do Račic stojí mariánská kaplička s nápisem: „Zde se roku 1210 Panna Maria zjevila“. V roce 1875 ji dal postavit hrabě Vincenc z Bubna a Litic (Littitz), majitel křtinského velkostatku v 2. pol. 19. století, na místě, kde odnepaměti stával sloup s obrázkem Panny Marie.
133 Vypráví se, že hrabě dal kapličku vybudovat jako dík Panně Marii za ochranu života na italské frontě. Až do počátku 21. století zde byla asi 200 let stará, metr vysoká soška Panny Marie, kterou však někdo ukradl. Dnes je zde místo sošky jen obrázek.
Fotografie č. 25: Mariánská kaple
/Foto: autorka/
134 Fotografie č. 26: Detail vnitřku mariánské kaple – obrázek
/Foto: autorka/ O slavnosti máme doklad v dobových pramenech: „V roce 1875 11. září v neděli dopoledne před svátkem Jména Panny Marie, byla kaple posvěcena. Urozený patron (Vincenc z Bubna a Litic, pozn. autorky) jel se zdejším farářem Bernardem Pátkem o 9. hod. do Bukovinky a šli do kostela, kde se všichni obyvatelé bukovinští ve svátečním šatě shromáždili. O 10. hod. sloužil pan farář tichou mši svatou, po mši sv. četné shromáždění věřících za zpěvu písně "Ejhle svatý Velehrad již září" se ubírali k místu svěcení. Tam měl pan farář řeč, ve kterém jménem bukovinských obyvatel vysoce urozenému hraběti co nejsrdečněji děkoval a všem obyvatelům bukovinským za povinnost kladl, aby obraz Panny Marie v srdci chovali a její krásné ctnosti následovali, aby se Panna Maria stala jejich orodovnicí u svého Božského Syna. Po řeči posvětil pan farář sochu a modlil se loretánskou litanii s příslušnými modlitbami. Pak se vracelo procesí za zpěvu "Bože,chválíme tebe" do kostela, kde byla ofěra a děkovná modlitba. Tím byla slavnost ukončena.“ /Prnka, T., ke dni 12.3.2007/. K 700. výročí údajného zjevení Panny Marie v Bukovince byla roku 1910 pořádána mariánská oslava. V sobotu večer se konal lampiónový průvod obcí. V neděli ráno prošel průvod z kostela s družičkami k mariánské kapli, kde byla
135 sloužena polní mše svatá. Kázání k oslavě Panny Marie měl profesor František Babka z Ochoze. Potom se průvod vrátil zpět do kostela, kde se zpíval chvalozpěv „Bože, chválíme Tebe“. Ještě za první republiky do kaple okolo procházející poutníci vhazovali drobné mince jako milodary. Místní kostelník je odevzdával starostovi obce, který pak nashromážděnou sumu pravidelně ukládal do Cyrilo Methodějské záložny v Brně. Peníze pak posloužily pro drobné opravy kaple. Okolí kapličky zdobí dva stromy. V roce 1981 došlo ke skácení starých uvnitř vyhnilých kaštanů a na jejich místo byly o rok později vysazeny nové kaštany. V dnešních dobách se zde vždy 1.května slouží májová pobožnost jako příprava na oslavu 800. výročí zjevení. K této příležitosti byly vydány i dvě medaile.
4.32 Poutní stezky V okolí Bukovinky se vyskytují poutní stezky vedoucí do křtinského chrámu Panny Marie. Tento barokní chrám bývá (právem) označován jako perla Moravy. Poutníci chodívali dříve pěšky, někteří chodí dodnes. Lidé přichází z Hané (Břest u Kroměříže, Hulín) v sobotu po Nanebevstoupení Páně o Velikonocích. V dnešní době ale většina z nich již cestuje vlakem do Lulče, do Křtin pokračují pěšky přes Bukovinku. Někteří přespávají v Račicích, jiní až v cíli. Jdou li pěšky, zastavují se v Bukovince na občerstvení. Než přijdou do Bukovinky, čeká je v lese před obcí známý obrázek „U Tří panen“ (viz. fotografie č. 27). Poutníci však přichází i z jiných oblastí – z Němčic na Hané, Křenovic u Kojetína, Hrušky a okolí. Tito navštěvují slavnosti okolo sv. Petra a Pavla (25.6.). Opět vystoupí z vlaku v Lulči, pěšky dojdou do Bukovinky, kde se zastaví na občerstvení a pomodlit se do místního kostela. Dále pokračují do sousední vsi Bukovina, kde odbočí z hlavní cesty směrem k zemědělskému družstvu a pokračují lesními cestami do Křtin. Na těchto polních cestách se zastaví u božích muk (u Bukoviny) vyrobených z plechu majících zajímavý tříboký tvar; na každé straně jsou vyobrazeny dva svaté obrázky, celkem tedy šest (mj. Panna Maria Křtinská, Panna Maria Vranovská, Panna Maria Sloupská, Kristova tvář). Tato boží muka byla 30. dubna 2005 obnovena a posvěcena. U nich vykonají krátkou pobožnost. Lesní cesta je dále zavede ke kříži u Křtin a nakonec poutníky očekává na křtinském kopci kaplička zvaná „Poklona“ kamenná socha Panny Marie Křtinské.
136 Nezbytnou součástí výbavy každého poutníka je růženec okolo krku. Dříve pili během cesty vodu ze studánek. Osobní věci a jídlo společně naložili na vůz, který jel s nimi. Během cesty šli v obyčejném oblečení, ale před vstupem do chrámu se převlékali do svátečního nebo do kroje, jak se samozřejmě na takovou chvíli sluší. Dodnes nám jejich oblečení připomíná votivní obraz uchovávaný křtinskou farností. V Bukovince se kromě obrázku „U Tří Panen“ nachází obraz Nejsvětější Trojice, kde se na svátek Svaté Trojice (pohyblivý svátek, nejčastěji bývá okolo 5.6. 6.6.) koná pobožnost. Další svatý obrázek se nachází v místní části Bukovinky zvané „Pindula“, o něm se mi však nepodařilo nic zjistit. Samozřejmě u nás nechybí ani kříž v centru obce, další kříž u kostela, kaplička a dokonce poustevník Pavel, o tom všem však již bylo pojednáno dříve. Občané z Bukovinky zase za první republiky putovali na sloupskou pouť, ale i na poutě do vzdálenějších míst – Vambeřic, Žarošic. V současné době jsou asi nejnavštěvovanější křtinské poutě. Z minulých kapitol je vidět silná religiozita našich předků, která se na Moravě udržuje dodnes silněji než v Čechách. Ačkoliv ve sčítání lidí, domů a bytů (viz. graf č. 6) klesá počet věřících, stále se náboženské památky tradice s nimi spojené udržují v paměti lidí.
4.33 Folklor
4.33.1 Pověsti 1) Obraz „U Tří panen“ Obraz „U Tří panen“ se nachází vpravo kousek za hřištěm „Na Kopanině“ u silnice III. třídy směrem na Račice. Dal jméno i svému okolí. Je zavěšen na stromě v lese a znázorňuje tři mladé dívky. Pověst vypráví, že roku 1711 chtěly tři dívky utéct z Vyškova před morovou ranou, která město sužovala, do poutního místa Vranov u Brna. Na místě dnešního obrazu je však zastihla smrt. Na jejich památku zde byl umístěn obraz, který je dodnes poutníky z Vyškova obnovován a udržován.
137 Fotografie č. 27 : Obraz „U Tří panen“
/Foto: autorka/ 2) O podzemních chodbách na starém hřbitově Bylo o nich pojednáno v kapitole „Starý hřbitov“. 3) Zjevení Panny Marie a její socha Křtiny dodnes odvozují svoji duchovní tradici od Bukovinky. Křtinská Panna Maria je dlouho centrem poutí a zázraků. Po údajném zjevení Panny Marie v Bukovince roku 1210 byla prý u nás umístěna soška uctívaná poustevníky. Z Bukovinky do Křtin byla přenesena údajně roku 1212 za Lva z Klobouk, protože prý v Bukovince nebylo dost místa pro poutě. Kde přesně ve křtinském kostele byla soška umístěna, v tom se kronikáři rozcházejí /Křtinské kostely a zámek/. Realitou zůstává, že křtinská socha Panny Marie bývá odborníky datována okolo 1340, její původ bývá kladen do Francie, což vyvrací výše uvedené. Navíc roku 1210 pravděpodobně kostel žádný v Bukovince nestál, případní mniši by ani neměli kde sošku uctívat. Tato legenda o přenesení sošky z Bukovinky do Křtin může mít jiný základ: Možná mniši spatřili náhrobní desku poustevníka Pavla, na které se má Pavel
138 klanět Panně Marii, která se trochu podobná křtinské Panně Marii. A proto mnichové se mohli domnívat, že socha křtinské Panna Maria byla dříve uctívána v Bukovince. Tak tedy odvozovali původ sochy Panny Marie v Bukovince legendy /Křtinské kostely a zámek/. Pověstí o Panně Marii a její sošce je několik variant, proto jsem se rozhodla je zde publikovat všechny. Připojuji i představy, které měl o soše středověk: a) Panna Maria se měla údajně zjevit v Bukovince roku 1210. Proto na tomto místě stávala její soška a byl zde vystavěn kostel. Ale sošku Křtiny chtěly mít ve svém kostele. Proto roku zvolili nejjednodušší metodu: naši sošku vzali pod kabát, ukradli ji a přenesli do Křtin. Ovšem druhý den se soška opět objevila v Bukovince. Proto Křtiňáci zvolili stejný postup – opět ji odcizili. A zase se soška na nový den objevila v Bukovince. Vytrvalí Křtiňáci neváhali a stejný postup zopakovali potřetí. Tentokrát již úspěšně – soška už ve křtinském kostele zůstala. Proto kdysi staří lidé Křtiňákům říkali přezdívkou „kabátníci“. A v Bukovince zůstala alespoň tato pověst (ústní podání). b) Tuto verzi pověsti přímo ocituji: „Zjevení křtinské P. Marie (Podle ústního podání píše Božka z Bukovinky.) Asi jednu hodinu od Křtin na východ je mezi lesy ukryta malá vesnička – Bukovinka. Na konci vesničky stojí malá kaplička s nápisem: „Zde se r. 1210 Křtinská P. Maria zjevila“. Vypravuje se toto: V Bavorsku žil bohatý sedlák. Ten koupil od jednoho žida sochu Panny Marie. Byl to sedlák bezbožný, pohan, který sochu hodil do starého haraburdí. Dostala se k němu do služby dívka, zbožná křesťanka. Byla jí vykázána komůrka, kde mezi starými věcmi byla socha Panny Marie. Dívka, vidouc sochu, hned ji oprášila a postavila na stůl a každý den ráno a večer se před ní zbožně modlila. Jednou večer, když se vše chystalo ke spánku, přišel sedlák do komůrky. Ona dívka se právě modlila. I rozkázal jí, že pacholci ráno pojedou orat pole a že jest vyvezen na poli hnůj, tedy ať je do rána rozházený, a nestane li se tak, že ji propustí hned ze služby. Dívka namítla, že je to na ní mnoho, aby jí někoho přibral na pomoc. Bylo
139 toho asi 80 fůr. On se rozhněval a ukázal na sochu a pravil: „Ať ti ona pomůže!“ Odešel. Dívka s pláčem prosila Pannu Marii za odpuštění, že ji sedlák tak urazil a posílá Pannu Marii jí pomáhat rozhazovat hnůj. Jaké bylo však dívčino překvapení, když Panna Maria k ní promluvila: „Vem plachtu své ložnice a zanes mě k Bukovince!“ Dívka jí odpověděla, že neví, kudy se tam jde a že má uloženou práci od sedláka. Panna Maria však jí prosí, jen aby tak učinila a o práci starost neměla, anděl že jí cestu ukáže. Dívka nemeškala a uposlechla. Anděl ji uchopil a odnesl jí k Bukovince. Tam dívka se s Pannou Marií rozloučila, postavila jí pod kaštanový strom a anděl ji odnesl nazpět. Jaké bylo ráno překvapení! Sedlák se podivil, vida hnůj rozházený a dívka byla čilá, jako by celou noc spala. I uvěřil jí, že jí Panna Maria pomohla a dal se pokřtít na víru katolickou. A ráno v Bukovince, když lidé uviděli na kaštanovém stromě zlatou zář a v ní Matičku Boží s děťátkem, žasli. Ve Křtinách vedli duchovní správu klášterní kněží. Bukovinští občané se vypravili a oznámili jim tuto zprávu, že na kaštanovém stromě je P. Maria. Duchovenstvo se tomu smálo, ale občané se nedali odbýt. Tedy se tam kněží vypravili. A opravdu! Snesli sochu a odnesli si ji do Křtin a umístili ji na bočním oltáři. Ale netrvalo to dlouho a občané bukovinští tam byli opět, že P. Maria je tam zase. Klášterní kněží se šli podívat do kostela a uviděli, že P. Maria jim zmizela. Vypravili družičky a mládence bosky a modlitbou prosili P. Marii, aby zůstala v Křtinách, že jí umístí na hlavním oltáři a v Bukovince na památku jí postaví kapličku. Tak se stalo, že P. Maria je na oltáři ve Křtinách a v Bukovince postavena je kaplička a v ní umístěna podobná socha P. Marie. A když prý se kácel kaštan, na kterém se P. Maria zjevila, vzal si jej jeden občan a vysekal z něho koryto (žlab) pro dobytek. Třísky hodil do kamen, ale kamna se rozsypala a na prostřed světnice hořel modrý plamének, až všecky třísky z onoho kaštanu shořely. A koryto když dali dobytku, ten padl na kolena a nevstal, až žlab odnesli.
140 Drahý poutníče, který přijdeš do Křtin a budeš mít čas, zajdi si do Bukovinky. Tam mezi dvěma kaštany uvidíš kapličku s milostnou soškou P. Marie s Ježíškem. Tam jí přinesla ona zbožná dívka.“ /Selka, str. 215/ c) Podle G. Gumppenbergera měla být socha nalezena za zjevení nebeských ohňů (= blesku) pohozená ve křoví /Čapka, F., 1987, str. 48/. d) Podle jiné varianty se socha do Bukovinky dostala v době, kdy se v byzantské říši odehrávaly protesty proti ctění svatých obrazů, sochy byly z kostelů nevážně vyhazovány a poškozovány. Tehdy byla socha andělem přenesena do Uher a pak do Bukovinky. Přenést ji měl anděl či anděl převtělený do poustevníka. V blesku ji snesl, z východních krajin zároveň se soškou přinesl ratolest kaštanu, vsadil ji do země a z ní vyrostl strom /Bednářová, V., 1968, str. 4/. e) „Nejbarvitěji přítomnost sochy popsal premonstrát J. Těhan, žijící v době mariánského kultu baroka: Sochu prohlédli zkušení kameníci a vydali svědectví, že ani v císařských, ani v jiných zemích takový kámen neviděli. Zřejmě jde o jednu z největších a nejkrásnějších mariánských soch na celém světě z kamene Mariina hrobu nebo z údolí Josafat v Palestině. Snažil se i prokázat její starobylost a uváděl, že v době obrazoborectví v Byzanci (8. stol) byla socha , která snad pocházela z Palestiny, zázračně přenesena nejdříve do Uher a pak na Moravu. Zde byla nalezena v houští ozářeném bleskem, místech, kde pak po mnoho století rostl kaštan. Uváděl i další možnost, že „socha se mohla objevit v Bukovince v souvislosti s dobytím Jeruzaléma … koncem 12. století. Z Bukovinky se pak socha dostala do Křtin.“ /Čapka, F., str. 48 49/ 4) O náhrobku poutníka Pavla O něm je pojednáno již v kapitole 4.27 Zřícenina kaple a mnich Pavel. 5) O starém kostele Na místě starého hřbitova a na č.p. 7 stával klášter se hřbitovem a kostelíkem. V třicetileté válce klášter zanikl. Kostel a hřbitov zůstal. Kostel byl pokryt šindelem. Jednou myslivec Jelínek střílel po holubech a střecha se vzňala a kostelík vyhořel.
141 Kostel patřil pod zábrdovický klášter. Ti však nechtěli stavět nový na hřbitově a tak postavili nový poblíž starého. Stará vyhořel roku 1772 a nový byl za dva roky vystavěn a zábrdovickým opatem Krištofem Matuškou vysvěcen. Měly být vystavěna ještě fara, ale kláštery byly za panování císaře Josefa II. zrušeny a tak se stal kostel filiálním a přiřazen k farnosti křtinské. /Soukromý archív Horáčků/.
4.33.2 Kroj Naše vesnice patří etnograficky do podhorácké oblasti. V naší obci už prakticky vymizelo nošení kroje. Tato tradice se ztrácela už od konce 19. století, kdy se kroj uplatňoval ještě při slavnostech či v kostele.
4.33.3 Mluva Mluva na Jedovnicku (a pravděpodobně tedy i u nás) patří podle odborníků do hanáckého nářečí, horský typ Pro tento typ nářečí je charakteristické měnění samohlásky „o“ na samohlásku „u“, například „chudit“ (místo „chodit“). Toto je vidět ještě na dobových místních názvech v okolí obce (viz kapitola 4.34 Místní názvy). Nutno ovšem podotknout, že během posledních desetiletí se mluva charakteristická pro tuto oblast téměř vytratila, byla nahrazena mluvou blížící se jinému typu hanáckého nářečí („chodijó“, dělajó“ apod.) či obecnou češtinou.
4.33.4 Lidová píseň a motlitba Přímo o Bukovince se mi nepodařilo vypátrat žádnou lidovou píseň. Přesto se však Bukovinka dostala alespoň do dnes zapomenuté lidové písně o Křtinách. Je zde zpracována pověst o přenesení sošky Panny Marie z Uher do Bukovinky a z ní do Křtin. Pro její rozsáhlost uvádím zde pouze její část:
142 Obrázek č. 1: Noty k písni „O vzniku poutního místa v Bukovince“
/Kubínek, Š., 1992, str. 22, ofotila autorka/ „O vzniku poutního místa ve Křtinách … Vzal si s sebou na cestu 1) Načež se svatý Emerich krásnou boží rodičku, hned do díla dal, když hlásal zbožným křesťanům překrásnou sošku Marie Kristovu víru. z něho vytesal. Velmi se zaradoval, když to dílo dokonal, 3) Velká radost kolovala když krásnou sošku Marie mezi křesťany státi uhlídal. a svatého Emericha vroucně vítali. 2) Když se víra rozšířila V srdcích láskou plesali po dolních Uhrách, nad Panenkou Marií, byl tam též svatý Emerich tento poklad zde poutníci k hlásání poslán. až dodnes mají.
143 na kolenou klečela, 4) Koupil ji pak jistý sedlák, až k ní ta rodička Boží který byl pohan, tak promluvila: křesťané ji chtěli koupit, on ji neprodal, 8) Nermuť se mé drahé dítě, dal ji do své komory netrap své srdce, na podstavec dubový, vím, že mě věrně miluješ pětadvacet let zde byla, a ctíš velice. jak se vypráví. Dřív než vyjde denice, přines plachtu z ložnice, 5) Přišla tam také do služby vezmi mě na svoje záda, zbožná děvečka nes k Bukovince. a byla jí vykázána ta komůrečka, 9) Na tom místě krásný kaštan v nížto socha Marie kvetl té chvíle, d sedláka dána je jeho kvítka byla krásná a v níž děvečka motlitby jako lilie. Lidé se hned scházeli, konati bude. na ten zázrak hleděli a hned svému duchovenstvu 6) Jak do té komůrky vešla to oznámili. ta zbožná panna, krásnou sochu nebes Máti 10) Sošku z Bukovinky vzali, zde uhlídala, do Křtin přenesli, ihned před ní poklekla, kde s radostí pěkný stánek vroucí prosbu přednesla, jí připravili. by ji předobrá Matička Ve svých srdcích plesali neopouštěla. nad Panenkou Marií, tento poklad zde vidíme, 7) Velice se zarmoutila poutníci milí.“ ta zbožná panna, že má býti urážena … Panna Maria, /Kubínek, Š., 1992, str. 22 – 24/ lítostivě plakala,
144 „Motlitba Dlouho, milá dědinko, dlouho zachovejž Tě Bůh a živ Tvou růžolící, zdravím a silou kypící mládež! Ochraňuj Tě od hladu a osudů zlých, ušetř Tě od hladu a osudů zlých, ušetř Tě bouří a hněvů, mírni Tvou zlobu, dopřej útěchy v lásce, hříchy Ti odpouštěj, ve všem Ti požehnej a za Tebe oroduj Panna Maria!“ /Letopisy obce Bukovinky, str. 3/
4.33.5 Odvody na vojnu Ještě na počátku 20. století byl velkou událostí odvod branců na vojnu. Mladí branci dlouho dopředu alkoholem a zpěvem oslavovali svůj odchod z domova. K odvodům se jezdilo na svátečně vyzdobených vozech, které jim květinami a chvojím zdobila děvčata. Na cestě k odvodu je doprovázel starosta obce. Než přišla hospodářská krize, dostávali i menší finanční obnos, který měl pokrýt náklady na cestu.
4.34 Místní názvy O místních názvech je zde pojednáno i proto, že odráží charakteristickou mluvu v naší obci v období první republiky. Některé názvy se udržely podnes, jiné zanikly. Z Letopisů obce Bukovinky některé vybírám: „Zánikem soukromého hospodaření a scelováním polí do velkých honů se poznenáhlu přestává užívat některých místních názvů tratí v našem katastru. Na požádání národního výboru zpracoval Kotulan Jan z čísla 64 přehled všech názvů místních tratí. Tento přehled byl také předán Ústavu pro jazyk český Československé
145 akademie věd pro vědecké zpracování. Poněvadž jde o cenný soubor místních názvů v původním bukovinském nářečí zaznamenáván úplný přehled názvů celého katastru. Pomístní jméno Výklad názvu Ho kupanine Snad vykopáno z lesa Cigánské hóšě Kdysi stanoviště cikánů Ho brněnke Stará cesta k Brnu Za hospodó Za hostincem Na brodko Do r. 1903 tekl přes cestu potok Ve křtinsko Dříve patřilo do Křtin Ho sv. Trojice U cesty obrázek sv. Trojice Za příčnicou Za příční polní cestou Příčnica Cesta z lesa přes pole Pod rolama Pole na svahu k lesu Na lámance Pluh vyorává kamení Ho vobrázka Na stromě obraz P. Marie Malíkuva horka Terén tvoří kužel Na příhoně Honíval se tudy dobytek pást V petrovéch žlíbkách Podle přízviska majitele Petruva studýnka Pramen potoka Na kupco Na stráni která přechází v rovinu Na brdech Na stráni která přechází v rovinu Na lopatě Tvar lopaty Jelínkův kupec Dle bývalého majitele Fijaluve žlíbke Dle majitele Kuncove žlíbke Dle majitele Honzikuve žlíbke Dle přízviska majitele Rakuvec přední Dle potoka Rakovce Liškuva studýnka Přízvisko majitele louky V botě Od tvaru vysoké boty Panský lóke Patřilo knížeti Lichtensteinovi Zadní Rakovec Dle potoka Justinina stodýnka Dle křest. jména majitelky Farská lóka Patřívala křtinské faře
146 Beštánka Na přilehlém svahu snad stával hrad, dosud se trať zve Hradisko Lámanka Cesta vylámaná ve svahu Německá stezka Cesta od Ruprechtova, kdysi německé obce V jesinkách Jasanový les dosud Na pekařuvým Nějaký pekař kdysi koupil všechno dřevo „na stojatě“. Šraňkuvá halija Alej se uzavírala závorou Boruvá skala Borový porost (zakrslý) Na brdech Podle terénu Nad Žlebem Nad cestou zvanou „Studený žleb“ Pastéřská zmola Honíval se tudy dobytek pást Kochola Tvar homole Pazoňk Pásal se dobytek Ho liščích dír Pravidelné sídlo lišek Turýkuva halija Lesní dílce na vyžínání trávy Arnoštuva halija Přízvisko těch, kteří tam měli pravidelné dílce trávy Kamenikuva halija Přízvisko těch, kteří tam měli pravidelné dílce trávy Ho skale Lámával se kámen Na šlapanským Šlapat do kopce Stodené žleb Chladné údolí Rozepř Majitelé vedli spor o hranice Ho trujáka Hranice tří dřívějších okresů Brno, Slavkov, Vyškov Ho třech pan Tři dívky utíkaly v r. 1711 z Vyškova před morem a zde zemřely. Pod bódó Stávala kolna pro zvěř Prostřední Cesta z vesnice na Říčky Na volšanské Cesta do obce Olšan Ho milířa Kdysi se pálilo dřevěné uhlí Ho kolaté lóke V lese bývala louka Na křtinské Poutní cesta do Křtin
147 Za hranicama Hranice mezi panstvím Křtiny a Lichtenštejnským.“ /Letopisy obce Bukovinky, str. 250 – 252, zkráceno autorkou/
4.35 Okolí obce a náměty na vycházky V blízkém okolí obce si přijde na své jak člověk milující přírodu, tak i turista vyhledávající kulturní památky. Největším kulturním turistickým lákadlem je křtinský barokní chrám. Byl vystavěn stavitelem Santinim (jeho jiná stavba – na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou je v UNESCO). Vysvěcen byl v roce 1771. Podle mnohých je toto jeho nejhezčí stavba. Svou poutní tradici Křtiny odvozují právě od Bukovinky. Milovníci ještě starší historie si mohou udělat vycházku po modré turistické značce do Rakoveckého údolí, kde se po dvou kilometrech na křižovatce s červenou turistickou značkou dají směr Jedovnice a asi po 500 metrech narazí na lokalitu zaniklé středověké vsi Bystřec. V současnosti se zde staví informační tabule pro turisty. Ale k vidění jsou i základy a půdorysy zde objevených staveb. Archeologické vykopávky zde probíhaly po dobu třiceti let (1975 – 2005), jde o největší archeologický výzkum ve střední Evropě. V Rakoveckém údolí se nachází více takových zaniklých vsí (např. ještě blízký Černov), ze kterých se však do dnešních dnů mnoho nezachovalo. Ze starších památek nelze nezmínit Nový hrad u Adamova a Starou huť v Josefovském údolí. Ta se nachází u silnice spojující Křtiny a Adamov. Turisté, mající raději výšlapy do přírody, se mohou realizovat v údolí Říčky nebo v Rakoveckém údolí. V údolí Říčky mezi Ochozí u Brna a Hostěnicemi se také nachází známá jeskyně Pekárna. Nebo se mohou (autobusem či pěšky přes Rakovecké údolí a Jedovnice) vydat do blízkého Moravského krasu. Zde mohou navštívit Punkevní jeskyně, Macochu, Kateřinskou jeskyni či Sloupsko – šošůvské jeskyně. Dříve bylo možné navštívit i jeskyni Býčí skála, kterou proslavil Jindřich Wankel nálezem sošky býčka (která se od dob 2. světové války nachází v muzeu ve Vídni). Tato jeskyně se nachází mezi Křtinami a Adamovem hned u silnice III. třídy. V současnosti je ale zpřístupněna jen výjimečně při speleologických akcích, které
148 bych nazvala „dny otevřených jeskyní“ (obyčejně jeden víkend na přelomu května a června). Poblíž se nachází i další známé jeskyně Kostelík, Jáchymka, Výpustek. Autobusovou dopravou přes Jedovnice se lze dostat do Rudice, malé vesnice v Moravském krasu. V jejím okolí se také nachází množství krasových útvarů jeskyní a ponorů potoků. Tato oblast bývá souhrnně nazývána Rudickým propadáním. A nesmím opomenout ani Arboretum Křtiny, které se nachází mezi Křtinami a Jedovnicemi hned u silnice II. třídy. Má dlouhou historii, takže je zde opravdu co k vidění. Ve svém stručném výčtu jsem zahrnula pouze nejbližší okolí. Samozřejmě se turistický okruh může zvětšit – Brno, Vyškov, slavkovské bojiště jsou nedaleko. Záměrně jsem zde neuváděla podrobnosti k výše zmiňovaným památkám a objektům v současné době je spousta materiálů o těchto věcech k dispozici (knihy, internet).
149 5 Využití práce v praxi Tato publikace je určena nejen širší veřejnosti, ale dá se využít i ve výuce. Vyučující může pro nižší ročníky základní školy látku přetransformovat do jednodušší podoby vhodné pro mladší žáky. Žáci 9. třídy by již s většinu faktů měli být seznámeni. Osobně ve výuce postrádám větší prostor pro výuku místního regionu. Mnohdy podle mých zkušeností děti neznají své nejbližší okolí. K větší obeznámenosti s okolím chce přispět i tahle publikace. V zeměpise lze tuto publikaci využít i pro terénní výuku. Pomocí mapy a kompasu lze například zaměřovat světové strany jednotlivých částí vesnice. Dalším námětem může být tvoření plánku přímo při vycházce v okolí vesnice. Do plánku lze například zaznamenat jednotlivé objekty občanské vybavenosti, polohu chráněných oblastí a stromů, zaznačit cesty vedoucí z vesnice apod. V rámci terénní výuky lze s žáky měřit i pH půdy či průtok jednotlivých potoků na katastru obce. Žáci na podkladě této práce mohou řešit i problémové úkoly, např. jak souvisí klima, reliéf a půda; následně jak půdy souvisí se zemědělstvím. Na základě této publikace by měli být žáci základní školy schopni řešit následující jednoduché úkoly: 1) Zakresli přibližnou polohu vesnice na mapě České republiky. 2) Zařaď vesnici do geomorfologického celku (není nutné jít hlouběji). 3) Srovnej klima vesnice s klimatem Dyjskosvrateckého úvalu a Českomoravské vrchoviny. 4) Popiš cestu místních potoků a velký oběh vody. 5) Popiš polohu chráněných oblastí a jejich dopad na dopravní cesty v okolí vesnice. 6) Popiš některé změny, které se projevily ve Sčítání lidí, domů a bytů v roce 2001 ve srovnání se Sčítání lidí, domů a bytů v roce 1991. 7) Jak je na tom obec v současné době z hlediska demografie? Své tvrzení zdůvodni. 8) Jaká je současná občanská vybavenost obce? 9) Zkus velice stručně (stačí v pěti větách) představit obec návštěvníkovi, který místní kraj navštívil poprvé.
150 Závěr Jak již z předchozích řádků vyplývá, obec je neoprávněně opomíjena. Zájem badatelů i médií se soustředí na známější oblasti v blízkém okolí (Moravský kras, Křtiny) a samotná obec stojí tak trochu stranou. V jednotlivých kapitolách se tak snažím podat zajímavý obraz současného katastru obce a překonat tak pocit malosti a bezvýznamnosti obce. Přitom i naše vesnice má co návštěvníkovi nabídnout. Protože naše historie sahá mnohem hlouběji než u mnohých okolních obcí, máme zde jednu z nestarších staveb v okolí – zříceninu kaple, o které však téměř nikdo neví. Brněnský archeologický ústav zde prozatím neprovedl hlubší terénní výzkum. Možná, že po podrobném pátrání by se z nálezové situace dala naše historie posunout ještě hlouběji a zejména osvětlit rané počátky obce a návaznost na okolí. Závěry by mohly být překvapivé. Každopádně lze říct, že se při čtení jednotlivých kapitol snad čtenář naučí porozumět souvislostem. Jednak spolu těsně souvisí historie obce a republiky, jednak i přírodní složky, které má obec dány do vínku, silně ovlivňují celkový charakter obce, vlastně do určité míry předurčují socioekonomickou složku obce (mám na mysli konkrétně například ovlivnění komunikačních cest ochranou bioty, dále úzký vztah mezi zemědělstvím, půdami a klimatem, který nám tak v minulosti v JZD znemožňoval plnění předem daných hospodářských plánů apod.). Smyslem mé práce bylo seznámit čtenáře odborníka i laika s naším katastrem a dát mu možnost doplnit si a osvěžit znalosti z místního regionu. Myslím, že se moje práce pokusila nastínit charakter našeho katastru. Zda se mi opravdu zdařilo čtenáře zaujmout a nadchnout, ukáže až praxe, protože Obecní úřad Bukovinka se chystá tuto práci vydat i knižně. Jelikož pro svou práci jsem potřebovala spoustu zdrojů, kontaktovala jsem odborníky z několika vědních oborů. Dá se říci, že se mi i některé z nich podařilo zaujmout. Především musím jmenovat PhDr. Jiřího Doležela z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně, který nelitoval svého času a osobně se přijel do Bukovinky podívat. Spolu s ním přijeli i další lidé, kteří se nějakým způsobem o historii Bukovinky zajímají (byť z různých úhlů). Celé naše setkání lze jednoznačně ohodnotit jako velice inspirující a zajímavé. Snad se mi tedy zdařilo splnit i další část cíl především upozornit odborníky na naši obec.
151 Už z předešlých kapitol plyne, je vidět, že i výsek z našich dějin je velice zajímavý a provázaný s okolím. I historie jde ruku v roce s geografickými předpoklady regionu. Škoda jen, že ve školství jsou regionální dějiny opomíjené, zabývají se jimi jen zapálení nadšenci ve chvílích osobního volna. Snad tedy čtenář, který se chce něco o naší historii dozvědět, má alespoň nastíněnou cestičku. Úkolem budoucích badatelů může být celý středověký vývoj vesnice. Může jít jak o výše zmiňovaný archeologický výzkum, tak i o prostudování písemných pramenů vztahujících se k naší obci. Já bohužel neovládám středověkou latinu a němčinu, v jejichž řeči se středověké prameny psaly a které dosud nebyly knižně zpracovány. Zajímavý by byl nepochybně i výzkum širšího území, daly by se tak možná poodhalit nevšední vazby a vztahy okolí a obce samotné v průběhu věků. Jsem si vědoma, že moje práce nejde až tak do hloubky (důvodem je srozumitelnost širší čtenářské obce), proto bych budoucím badatelům doporučila se zaměřit na jednotlivý výsek reality pátrat více do hloubky. Zajímavé by jistě byly i vlastní průzkumy a šetření například v souvislosti s ovlivňováním cestovního ruchu blízkého Moravského krasu na život místních obyvatel, či co by se vesnici dalo zlepšit. Zajímavá by byla i sonda o zaměstnanosti obyvatel (mám na mysli ve které sféře) či projekt o dopadu lidské činnosti na místní krajinu. Osobně mě moje téma zaujalo a byla bych ráda, kdyby tomu tak bylo i v případě čtenářů. Zajímat se o vlastní region by mělo být součástí života každého člověka, který si klade otázku „Kdo jsem a kam kráčím?“.
152 Resumé Diplomová práce pojednává o obci Bukovinka v blanenském okrese. Dává čtenáři ucelený obraz jak o současném stavu vesnice, tak o obci v minulosti. Kladla jsem důraz na srozumitelnost textu pro laickou veřejnost. Aby byla práce živá a čtivá, vyskytuje se zde množství příloh – tabulek, grafů, map a fotek. V první části práce je katastr Bukovinky popsán ze zeměpisného hlediska podle Hettnerova schématu (geologie, geomorfologie, klima…). V druhé polovině práce je přistoupeno k dějepisněji laděné části, kde je charakterizován vývoj obce, důraz je kladen na 20. století. Na konci práce je ukázán místní folklor a zajímavosti z nejbližšího okolí. I v této druhé část se vyskytují zeměpisné vztahy, vazby a souvislosti. Z úvodní části práce si čtenář utvoří přehled o současných fyzickogeografických i socioekonomických poměrech v obci. Na konci by si tak měl udělat přehled o místním regionu. Vždyť ve škole v zeměpisné výuce dnes klade velký důraz na místní krajinu. A právě k poznání místní krajiny katastru obce by tato část diplomové práce měla přispět. Možná zde čtenář odhalí mnoho vztahů a vazeb i na zbytek České republiky. Celkem lze tedy o Bukovince z fyzickogeografického pohledu říci, že se ničím nevymyká zbytku republiky. V práci je shrnut geologický vývoj a obec zařazena do geomorfologické oblasti – Hornoříčská vrchovina a Jedovnicko račický prolom. Nerostné suroviny se zde nevyskytují. Srážky jsou zde ovlivněny blízkou Českomoravskou vrchovinou. Na katastru obce nejsou významné vodní toky. Jsou zde kambizemě. Blízko se nachází několik chráněných oblastí – Rakovecké údolí, Údolí Říčky a Moravský kras, což ovlivňuje dopravní komunikace v obci. Zemědělství je silně ovlivněno vyšší nadmořskou výškou a průměrně úrodnými půdami. Významný průmysl v obci není. Ze socioekonomického hlediska neměla obec dlouhou dobu dobré demografické ukazatele. V současnosti probíhá velká výstavba nových domů. V obci je několik míst pro sportovní vyžití. Vyskytuje se zde běžná občanská vybavenost. V další části by čtenář měl poznat historii obce převážně v minulém století. Všímavý čtenář zde odhalí mnoho paralel s vývojem zbytku republiky. Z této kapitoly vyplývá jednoznačný závěr – dějiny obce jsou ovlivňovány dějinami celé republiky,
153 ale i naopak – obec může svým dílem přispět k ovlivnění dějin republiky, ke které náleží. I na místních dějinách má mnohdy podíl geopolitika celé republiky. Obec má první písemnou zmínku už v roce 1268. Ve 20. století byl její vývoj silně ovlivňován geopolitikou České republiky.
154 Résumé This thesis is about village named Bukovinka in district of Blansko. It gives to the reader a compact image of both present status of village and village in history. I placed emphasis on text intelligibility for nonspecialist. There are a lot of tables, graphs, maps and photos for direct and readable peace. Cadaster of Bukovinka is described from the geographical point of view according to the Hettner´s scheme (geology, geomorphology, climate…) in the first part. In the second, more historic, part is characterized village´s advancemend, I placed emphasis on 20th century. Local folklore and matters of interest from nearly surroundings are shown in the end of my thesis. Of course there are geographic relations, accouplements and contexts in this second part. The reader takes a view of present physics geographic and social geographic relationships in the village from the opening part of my thesis. He should survey about topical region in the end. There is a big emphasis placed on the topical region in geographic lesson in the school. Just this thesis should contribute to knowledge the topical land of village cadaster. Reader maybe detect a lot of relations and accouplements to the rest of Czech republic. We can say that Bukovinka does not surpass from the rest of republic from physical geographical point of view. Geological progression is summarised in this thesis and village is placed to the geomorphological territory – Hornoříčská highlands and Jedovnicko račický breakthrough. Mineral sources are not here. Rainfall is affected by nearly Czech Moravian highlands. There are no signnificant watercourses in the cadaster of village. Cambisols are here. There are some protected areas – Valley of Rakovec, Valley of Říčka and Moravian Karst, so they have influences to trafic comunication in the village. Agriculture is very affected by higher altitude and on the average good soils. Significant industry is not in village. Our village has not good demographic ratio for a long time from social geographic viewpoint. There are many new houses built presently. There are some places for sport in the village. There are common civic facilities here. Reader should find history of village mainly in last century in the next part. Attentive reader will detect here a lot of parallels with progress in the rest of republic. Explicit end arise from this chapter – history of village is affected by history of the whole republic, but even – village can contribute her part to affecting history of whole
155 republic, to which it belongs. Even in local history geopolitics has often proportion of whole republic. The first written mention of village is from 1268. It´s progression was very influenced by geopolitics of Czech Republic in 20th century.
156 Seznam příloh SCHÉMATA A OBRÁZKY
SCHÉMA Č. 1: ZAŘAZENÍ BUKOVINKY DO GEOMORFOLOGICKÉHO ČLENĚNÍ ČR .. 20 OBRÁZEK Č. 1: NOTY K PÍSNI „O VZNIKU POUTNÍHO MÍSTA V BUKOVINCE“ ...... 143 TABULKY
TABULKA Č. 1: KATASTRÁLNÍ VÝMĚRY OBCE – SROVNÁNÍ LET 1848 A 1997 ...... 13 TABULKA Č. 2: KLIMATICKÉ CHARAKTERISTIKY NAŠÍ OBLASTI ...... 23 TABULKA Č. 3: MĚSÍČNÍ ÚHRNY SRÁŽEK V BUKOVINCE ...... 25 TABULKA Č. 4: ROSTLINY VYSKYTUJÍCÍ SE V RAKOVECKÉM ÚDOLÍ ...... 42 TABULKA Č. 5: VÝVOJ POČTU OBYVATEL A DOMŮ PŘED ROKEM 1869 ...... 50 TABULKA Č. 6: VÝVOJ POČTU OBYVATEL A DOMŮ V OBDOBÍ 1869 – 2006 ...... 50 TABULKA Č. 7: POHYB OBYVATELSTVA OKOLO ROKU 2000 ...... 52 TABULKA Č. 8: POHYB OBYVATELSTVA V 2. POLOVINĚ 20. STOLETÍ ...... 52 TABULKA Č. 9: PŘEHLED POČTU ŽÁKŮ Z BUKOVINKY VE ŠK. ROCE 2006/2007 ...... 54 TABULKA Č. 10: DOPRAVA V BUKOVINCE (2002) ...... 61 TABULKA Č. 11: PLÁN A REALITA PRODUKCE PRO ROK 1948 ...... 94 TABULKA Č. 12: PLNĚNÍ PLÁNU DODÁVEK ZEMĚDĚLSKÝCH PRODUKTŮ JZD V ROCE 1961 ...... 95 TABULKA Č. 13: ZMĚNY STAVU UŽITKOVÝCH ZVÍŘAT ...... 96 TABULKA Č. 14: AKCE SDH BUKOVINKA ...... 100 TABULKA Č. 15: SEZNAM ŘEDITELŮ ZÁKLADNÍ ŠKOLY V BUKOVINCE ...... 121 GRAFY
GRAF Č. 1: ROČNÍ SRÁŽKY ...... 27 GRAF Č. 2: SROVNÁNÍ POVODŇOVÝCH LET ...... 28 GRAF Č. 3: SROVNÁNÍ POČTU OBYVATEL A POČTU DOMŮ (1869 – 2006) ...... 54 GRAF Č. 4: PROCENTUÁLNÍ SROVNÁNÍ NEOBYDLENÝCH DOMŮ (1970 – 2001) ...... 55 GRAF Č. 5: SROVNÁNÍ NÁRODNOSTÍ (1991 A 2001) ...... 56 GRAF Č. 6: SROVNÁNÍ NÁBOŽENSTVÍ (1991 A 2001) ...... 57 GRAF Č. 7: ZASTOUPENÍ OBYVATEL PODLE EKONOMICKÉ AKTIVITY (2006) ...... 58 GRAF Č. 8: VÝVOJ NEZAMĚSTNANOSTI V BUKOVINCE (2002 2007) ...... 59 GRAF Č. 9: POČET ŠKOLNÍCH DĚTÍ V LETECH 1900 – 1984 ...... 122
157 MAPY
MAPA Č. 1: POLOHA BUKOVINKY V RÁMCI ČESKÉ REPUBLIKY...... 12 MAPA Č. 2: DNEŠNÍ KATASTR BUKOVINKY (ZELENĚ) ...... 13 MAPA Č. 3: LETECKÝ SNÍMEK OKOLÍ OBCE A JEJÍ ČLENĚNÍ ...... 16 MAPA Č. 4: GEOLOGICKÁ MAPA OKOLÍ BUKOVINKY ...... 18 MAPA Č. 5: POLOHA BUKOVINKY V RÁMCI GEOMORFOLOGICKÉHO ČLENĚNÍ ČESKÉ REPUBLIKY ...... 19 MAPA Č. 6: POLOHA BUKOVINKY V RÁMCI CELKU DRAHANSKÉ VRCHOVINY ...... 21 MAPA Č. 7: POTOK TEKOUCÍ NA DOLNÍ KONEC (NENÍ V DNEŠNÍCH MAPÁCH) ...... 30 MAPA Č. 8: VODSTVO NA KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ BUKOVINKY ...... 31 MAPA Č. 9: CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ V OKOLÍ BUKOVINKY ...... 49 FOTOGRAFIE
FOTOGRAFIE Č. 1: SRÁŽKOMĚRNÁ STANICE ...... 24 FOTOGRAFIE Č. 2: PŮDNÍ PROFIL V BUKOVINCE ...... 35 FOTOGRAFIE Č. 3: CHRÁNĚNÉ SMRKY U BUKOVINKY ...... 38 FOTOGRAFIE Č. 4: POHLED NA RAKOVECKÉ ÚDOLÍ ...... 39 FOTOGRAFIE Č. 5: POHLED NA PŘÍRODNÍ PARK ŘÍČKY ...... 45 FOTOGRAFIE Č. 6: OHROŽENÝ ORLÍČEK OBECNÝ (ZPLANĚLÝ)...... 47 FOTOGRAFIE Č. 7: LUSTR VE SPOLEČENSKÉM DOMĚ ...... 69 FOTOGRAFIE Č. 8: TĚLOCVIČNA VE SPOLEČENSKÉM DOMĚ ...... 70 FOTOGRAFIE Č. 9: SPOLEČENSKÝ DŮM ...... 71 FOTOGRAFIE Č. 10: HŘIŠTĚ KOPANINA ...... 76 FOTOGRAFIE Č. 11: RYBNÍK STRHOVEC (BRODEK) ...... 76 FOTOGRAFIE Č. 12: VÝŘEZ Z DONACE HARTMANA Z ROKU 1268 ...... 80 FOTOGRAFIE Č. 13: STŘEP RADÉLKA ...... 81 FOTOGRAFIE Č. 14: KOPIE PEČETI BUKOVINKY Z ROKU 1668 ...... 84 FOTOGRAFIE Č. 15: POMNÍK PADLÝM V OBOU SVĚTOVÝCH VÁLKÁCH ...... 92 FOTOGRAFIE Č. 16: HOSTINEC NAD RAKOVCEM A SMÍŠENÉ ZBOŽÍ R. JANOUŠKOVÁ (BÝV. ŘEZNICTVÍ) ...... 106 FOTOGRAFIE Č. 17: OBCHOD „VČELA“ ...... 107 FOTOGRAFIE Č. 18: SOUČASNÁ HASIČSKÁ NÁDRŽ V CENTRU OBCE („ŽABEC“), V POZADÍ CYKLOPENZION ...... 110 FOTOGRAFIE Č. 19: STARÁ BUDOVA ŠKOLY V BUKOVINCE (PŘED ROKEM 1901) ... 115 FOTOGRAFIE Č. 20: BUDOVA DNEŠNÍ MATEŘSKÉ ŠKOLY ...... 123 FOTOGRAFIE Č. 21: KAPLE ...... 125 FOTOGRAFIE Č. 22: AREÁL STARÉHO HŘBITOVA ...... 127 FOTOGRAFIE Č. 23: SOUČASNÝ KOSTEL ...... 129 FOTOGRAFIE Č. 24: NOVÝ HŘBITOV ...... 133 FOTOGRAFIE Č. 25: MARIÁNSKÁ KAPLE ...... 134
158 FOTOGRAFIE Č. 26: DETAIL VNITŘKU MARIÁNSKÉ KAPLE – OBRÁZEK ...... 135 FOTOGRAFIE Č. 27 : OBRAZ „U TŘÍ PANEN“ ...... 138
159 Seznam použitých pramenů a literatury PRAMENY, KNIHY A ČASOPISY: ?(nečitelné) katol. farní úřad Křtiny. Bednářová, V.: Moravský kras ve starých tiscích Křtiny. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, 12, 1968, č. 3, str. 3 4. Belcredi, L.: Bystřec: o založení, životě a zániku středověké vesnice: archeologický výzkum zaniklé středověké vsi na Drahanské vrchovině 1975 – 2005. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2006. 482 str. Boček, A.: Codex Diplomaticus et episttolaris Moraviae. Olomouc: nakl. Aloise Skarnitzle, 1845. (zapůjčeny pouze kopie stran 281 282) Boháč, P., Koláč J.: Vyšší geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Český úřad zeměměřičský a katastrální, 1996. 55 str. + mapová příloha. Culek, M. a kol.: Biogeografické členění České republiky. 1. vyd. Praha: Enigma, 1995. 347 str. + mapová příloha. ISBN 80 – 85368 – 80 3. Čapka, F. a kol.: Křtiny a okolí. 1. vyd. Brno: Tisk, knižní výroba, 1987. 207 str. + 48 str. příloh. Demek, J. a kol: Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. 1. vyd. Praha: Academia, 1987. 584 str. + 1 skládaná příloha. Digitální podklady pro tvorbu LHP pro LHC ŠLP Masarykův les Křtiny, platnost 1.1.2003 31.12.2012, MZLU v Brně, ŠLP ML Křtiny. Vytiskl Lesoprojekt Brno, a.s. Doležel, J.: K etnické struktuře středověké kolonizace Drahanské vrchoviny. Archaeologia historica 28/03, 2003, separátní výtisk, str. 123 – 173. Doležel, J.: K problematice duchovní správy na panstvích Drahanské vrchoviny ve středověku. Archaeologia historica 21/96, str. 183 – 191. Domácí protokol fary ve Křtinách. Gregor, A.: Nářečí na Blanensku. Blanensko: Sborník archívních a vlastivědných studií. Blansko: Okresní národní výbor Blansko, 1964. str. 19 – 29 Gric, J.: HB Malý Rakovec. Doklady. Hydrologická data pro Malý Rakovec z ČHMÚ. (Zapůjčeno Oblastní správou toků Brno).
160 Gric, J.: Souhrnná zpráva k návrhu na územní rozhodnutí. Název stavby: HB Malý Rakovec. Brno, 1998. (Zapůjčeno Oblastní správou toků Brno). Horník, S. a kol.: Fyzická geografie II. 1. vyd. Praha: SPN, 1986. 319 str. Horyna, M. a kol.: Poutní kostel Jména Panny Marie. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 1994. 26 str. Hosák, L., Šrámek R.: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I (A L). 1. vyd. Praha: Academia , 1970. 576 str. Hosák, L.: Historický místopis okresu Blansko v období feudalismu. 1. vyd. Blansko: Okresní archiv Blansko, 1965. 79 str. Hrudička, A.: Topografie diecéze brněnské. Brno: Papežské knihtiskárny benediktýnů rajhradských, 1908. Hynštovi, K a H.: Přestřelka ve Lhotkách u Bukovinky. Týden u nás, 2005, roč. 15., č. 18, str. 5. Chalupa, P., Tarabová, Z.: Přehled geografie obyvatelstva, demografie a geografie sídel. Učební texty pro posluchače učitelského studia geografie. 1. vyd. Praha: SPN, 1986. 162 str. Informační tabule na Naučné stezce Rakovecké údolí. Jihomoravský kraj v číslech. Praha: Ústřední komise lidové kontroly a statistiky, 1964. 436 str. Kestřánek, J. a kol: Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. 1. vyd. Praha: Academia, 1984. 315 str. Klíma, B.: a kol.: Říčky naučná stezka. Brno: Správa CHKO Moravský kras, 1981. Klvač, P., Buřival, J.: Přírodní parky. Rakovecké údolí. Veronica, 2003, roč. 17, č. 2, s. 20 21. Kolaudační rozhodnutí (Malý Rakovec), 2001. Kronika hasičů v Bukovince (2003 – dosud). Kronika. Obec Bukovinka. Okres Blansko. Díl: II. (1980 – 1989). Křetínský – Černý, E., Zouharová D.: Drahanskou vrchovinou. Podomí: Občanské sdružení Barvínek, 1998. 122 str. Křtinské kostely a zámek. Kubínek, Š.: Pobožnost k uctění nejsvětějšího života Pána našeho Ježíše Krista v poutním slavném chrámu Páně křtinském. Brno: Hudební nakladatelství Salve, 1992. ISBN 80 – 901240 0 3. 24 str.
161 Legát, V.: Manipulační řád pro VD Strhovec, k.ú. Bukovinka. 2006. Letopisy kostela v Bukovince (1939 – 1957). Letopisy obce Bukovinky (1930 – 1979). Malinová, R.: Kámen v románské architektuře jižní Moravy. Disertační práce z roku 1974. Uložená na Semináři dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno . Návod pro pozorovatele srážkoměrných stanic ČSSR. HMÚ Praha: 1972. Oblastní plán rozvoje lesů. Přírodní oblast 30 Drahanská vrchovina. Textová část. Platnost 2000 – 2020. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Brno. 238 str. + přílohy. Okolí Brna – Moravský kras. Soubor turistických map 1 : 50 000. 3. vyd., aktualizovaný dotisk. Praha: Trasa, 2004. Panoš, V.: Blanensko. Praha: Vydavatelství obchodu, závodu, reklamy obchodu, 1967. 99. str. + mapová příloha. Plán péče o ZCHÚ. Chráněná území okresu Blansko. Přírodní rezervace Rakovec. Plán péče 2003 – 2012. Brno, 2002. 11 str. Plch J.: Berany – berany – duc aneb O původu pánů z Ceblovic. Informace Úřadu městyse Jedovnice 1/2007, leden únor 2007. str. 29 – 31. Předběžné výsledky sčítání lidu, domů, bytů 2001. Jihomoravský kraj, okres Blansko. Brno: Český statistický úřad, Krajská reprezentace 2001. 40 str. Retrospektivní lexikon obcí ČSR 1850 – 1970. Počet obyvatelů a domů podle obcí a částí obcí podle správního členění k 1.1.1972 a abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1850 – 1970. Praha: Federální statistický úřad, 1978. 680 – 1184 str. Samek, B.: Umělecké památky Moravy a Slezska 1 (A I). 1. vyd. Praha: Academia, 1994. 655 str. ISBN 80 – 200 – 0474 – 2. Sčítání lidu, domů, bytů 1980. Okres Blansko, kraj Jihomoravský. Okresní oddělení Českého statistického úřadu Blansko. 144 str. Sčítání lidu, domů, bytů 1991 v okrese Blansko. 1. vyd. Blansko: Okresní státní správa Blansko 1992. 169 str. Selka. (časopis, nezjistitelné číslo, zachovala se pouze kopie str. 215). Zapůjčeno farou ve Křtinách. Skutil J.: Místopisný slovník obcí blanenského okresu. Okresní národní výbor Blansko, 1966.
162 Slavík, F. a kol.: Vlastivěda moravská. Místopis Moravy. Číslo 6, Brněnský okres. Brno: Musejní spolek, 1897. 392 str. + mapová příloha. Souborné informace. Přehled obcí a jejich částí za Jihomoravský kraj. Český statistický úřad, 2003. 210 str. Soukromý archiv Ing. Josefa Plcha (Jedovnice). Soukromý archiv manželů Horáčkových (Bukovinka č.p. 63). Stanice Bukovinka. Měsíční úhrny srážek v mm. Český hydrometeorologický ústav, odbor klimatologie. Data poskytla paní Hlaváčková. Stanice Bukovinka. Měsíční úhrny srážek v mm. Údaje poskytla zapisovatelka dat paní Anna Fialová (Bukovinka č. p. 9). Statistika dat obyvatel ke dni 21.10.2006. Dodal Obecní úřad Bukovinka z databáze Policie ČR. Šebánek, J., Dušková, S. (editoři): Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, díl 5., svazek druhý, 1267 1278. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1981. Šetření lidu, domů, bytů 1970. Kraj Jihomoravský, okres Blansko. Okresní oddělení Českého statistického úřadu v Blansku. 142 str. Školní atlas České republiky. 1. vydání, 5.dotisk. Praha: Kartografie Praha, 2005. 32 str. Školní kronika školy v Bukovince (1891 – 1940). Školní kronika školy v Bukovince (1940 – 1968). Školní kronika školy v Bukovince (1968 – 1983). Školní matrika (od školního roku 1910/11 do školního roku 1918/19) Bukovinka Školní matrika (od školního roku 1919/20 do školního roku 1947/48) Bukovinka Špačková J.: Průvodce klidovou oblastí Rakovecké údolí k seznámení kulturně výchovných pracovníků, členů ČSOP a veřejností s chráněnou oblastí. Vyškov: Okresní kulturní středisko Vyškov. 24 str. Štouračová, Z.: Průvodce klidovou oblastí Říčky. Okresní kulturní středisko Vyškov, 1986. 28 str. Textová část LHP, LHC Bučovice, Platnost 1.1.2006 31.12.2015. Brno: Lesprojekt Brno,a.s., 2006.
163 Textová část LHP. LHC ŠLP Masarykův les Křtiny. Platnost 1.1.2003 – 31.12. 2012. Vydala Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny. 151 str. + 191 str. příloh. Územní plán obce Bukovinka. 2004. 52 str.+ mapové přílohy. Zajímavosti z minulosti obce Bukovinky a okolí. Blansko, 1998. (Sepsané vzpomínky pamětníka Ing. Oldřicha Prachaře, zapůjčil Obecní úřad Bukovinka). INTERNETOVÉ ZDROJE: 1. vojenské (josefské) mapování Morava, mapový list č. 65. 1st Military Survey, Section No. 65, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna. http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?z_height=330&lang=cs&z_width=700&z_ne wwin=1&map_root=1vm&map_region=mo (ke dni 10.3.2007) Bajer A. a kol: Petralogie. On line výukový materiál. Brno, 2004. http://is.muni.cz/elportal/estud/pedf/ps06/2722682/petro/soubory/skripta.htm (ke dni 10.3. 2007) BioLib.cz. Rejstřík v jazyce. http://www.biolib.cz/cz/taxonindex/?letter=65&key=1 (ke dni 11.3.2007) Biota České republiky. http://www.herber.kvalitne.cz/FG_CR/biogeografie.html (ke dni 12.3.2007) Botanicus PH.http://www.biotox.cz/botanicus/index.php?id=cz ( ke dni 12.3.2007) Český statistický úřad: MOS – Městská a obecní statistika. Bukovinka. 2006. http://www.czso.cz/lexikon/mos.nsf/mos?openform&:581453 (ke dni 12.3.2007) Český statistický úřad: Sčítání lidí, domů a bytů 2001. 2005. http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/581453?OpenDocument (ke dni 12.3.2007) GEOINFO – 1:50 000, 1:500 000 geoscience GIS layers. Czech geological survey, 2003. http://nts5.cgu.cz/website/geoinfo_an/ (ke dni 5.2.2007) Herbář. http://www.herbar.cz/xxpokprg/usrselx3.php (ke dni 12.3.2007) Charakteristiky klimatických oblastí ČR dle Quitta. http://max.af.czu.cz/kab/natural/pivec/004.htm (ke dni 10.3. 2007)
164 InfoČesko: Přírodní památka Údolí Říčky v Moravském krasu. http://www.infocesko.cz/Czechia/Content/clanek.aspx?clanekid=9644&lid=1 (ke dni 27.11.2006) Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí: Statistiky nezaměstnanosti z územního hlediska. http://portal.mpsv.cz/portal/page?_pageid=37%2C240428&_dad=portal&_schema=P ORTAL&_piref37_240429_37_240428_240428.statse=2000000000011&_piref37_24 0429_37_240428_240428.statsk=2000000000013&_piref37_240429_37_240428_24 0428.send=send&_piref37_240429_37_240428_240428.stat=2000000000053&_piref 37_240429_37_240428_240428.obdobi=A&_piref37_240429_37_240428_240428.ro k=2007&_piref37_240429_37_240428_240428.uzemi=103000&ok=Vyber (ke dni 13.3.2007) Kraje a katastrální území. Jihomoravský kraj. Jedovnicko. http://www.veronica.cz/ochranaprirody/natura_jmk/karty/MZCHU592.html (ke dni 12.3.2007) Kubíček, V.: Encyklopedie rostlin. http://www.kvetena.cz/ (ke dni 12.3.2007) Lexikon naší přírody. http://www.priroda.cz/lexikon.php?radit=nazev (ke dni 11.3.2007) Milostná socha Panny Marie. http://krtiny.katolik.cz/historie/socha.html (ke dni 15.2.2007) Ministerstvo informatiky a ministerstvo životního prostředí: Portál veřejné správy České republiky. Mapové služby. Přírodní parky. http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/index.php?lang=cz&mode=tasks&wi n_size=1&dict_shifter=20&ptz_shifter=0&adres_shifter=0&ptz_filter_id_active=&ad res_filter_id_active=&kod_obj=&rect= 586749%3A 1153970%3A 577921%3A 1147791&xy=&xy_label=&use_user_rect=&tree_dict_idobj_active=&tree_dict_pare nt_active=1&tree_name_active=&dict_idobj=&lokal=&win_size_exter=2%7C950%7 C740#kotva (ke dni 5.2. 2007) Ministerstvo informatiky: Portál veřejné správy České republiky. Obec Bukovinka. http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/696?kam=obec&kod=581453 ( ke dni 12.3.2007) Noviny č. 40. Policie ČR informuje. http://www.boskovicko.cz/noviny/noviny40.htm# Z%20regionu. (ke dni 19.3.2007).
165 Oficiální internetové stránky města Vyškov. Příroda Vyškovska. http://www.vyskov mesto.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=18857&id_org=18857&id=169945&p1=&p2=&p 3 (ke dni 11.3.2007) Oficiální stránky obce Račice – Pístovice. Rakovecké údolí. http://www.racice pistovice.cz/turistika/ (ke dni 17.10.2006) Pazdera, Z.: Botanický herbář, březen 2007. http://botanika.wendys.cz/ (ke dni 12.3.2007) Pivec, J.: Porovnání klimatické regionalizace ČR podle Moravce – Votýpky (1998) a Quitta (1971). Příloha: Obrázek 2. http://max.af.czu.cz/kab/natural/pivec/002.htm (ke dni 10.3. 2007) Pivec, J.: Porovnání klimatické regionalizace ČR podle Moravce – Votýpky (1998) a Quitta (1971). Příloha: Tabulka č.2. Charakteristiky klimatických oblastí ČR dle Quitta . http://max.af.czu.cz/kab/natural/pivec/002.htm (ke dni 12.3.2007) Plch, J.: Druhá první zmínka o Jedovnicích aneb není advocatus jako advokát. Informace ObÚ Jedovnice 1/2006, leden únor 2006. http://www.jedovnice.cz/admin/INFOR1 2006.doc (ke dni 11.3.2006) Plch, J.: Druhá první zmínka o Jedovnicích aneb Není advocatus jako advokát. 2. část – dokončení. Informace ObÚ Jedovnice 2/2006, březen duben 2006. http://www.jedovnice.cz/admin/INFOR2 2006.doc (ke dni 11.3.2006) Prnka, T.: Filiální kostel Nanebevzetí Panny Marie v Bukovince. http://krtiny.katolik.cz/farnost/bukovinka.html (ke dni 12.3.2007) Turistika, s.r.o. http://www.turistika.cz/lok/lokality_detail.php?cl=11947 (ke dni 29.3.2007) Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka, hydroekologický informační systém VÚV T.G.M. http://heis.vuv.cz/default.asp?typ=2 (ke dni 5.2.2007) Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka, hydroekologický informační systém VÚV T.G.M. Rajony základní vrstvy. http://heis.vuv.cz/data/isapi.dll?GEN=LST&MAP=hgr&MU=CZ&TM=AAA000000 00AA00000000US0aS0S&IM=&TS=1&SL=651764706&ST=701259534&SR=6517 64706&SB=701259534&TOL=627.6189145882353&&CF_QUALITY=100&CF_M SPLIT=3000&CF_PSPLIT=7000&CF_TM=AAA00000000AA00000000US0aS0S&
166 CF_SXX=1&CF_SAL=651764706&CF_SAT=701259534&CF_SAR=651764706&C F_SAB=701259534&STAMP=2 (ke dni 12.3.2007) Webové stránky Českého hydrometeorologického ústavu. http://www.chmi.cz/hydro/hr/images/m_p12.jpg (ke dni 5.2.2007) Wikipedie, otevřená encyklopedie: Vysílač Kojál. únor 2007. http://cs.wikipedia.org/wiki/Vys%C3%ADla%C4%8D_Koj%C3%A1l (ke dni 12.3.2006) JINÉ ZDROJE: Vlastní měření průtoku potoka Rakovce u vyústění z trubek na Dolním konci. Terénní výzkum půdního profilu na okraji lesa na svahu na Dolním konci. OSOBY, KTERÉ BYLY NÁPOMOCNY PŘI TVORBĚ TÉTO PRÁCE: P. Tomáš Prnka (fara Křtiny) – kapitola „Poutě a poutní stezky“ PhDr. Jiří Doležel (Archeologický ústav AV ČR, Brno)– Hartman z Holštejna, počátky osídlení obce, analýza střepů nalezených v Bukovince, starý kostel, kaple a fara. Ing. Josef Plch (Jedovnice) – počátky Bukovinky, překlad donace. PhDr. Zbyněk Sviták (Ústav pomocných věd historických na Filosofické fakultě MU v Brně) svolení k naskenování části listiny z roku 1268, která se nachází ve výše zmiňovaném pracovišti. Mgr. Jana Havelková (ZŠ Bukovina) a Mgr. Karel Smejkal (ZŠ Křtiny) – statistiky o počtu žáků na jejich škole. Mgr. Aleš Flídr (Filosofická fakulta Masarykovy univerzity Brno) – popis současného kostela.
167