Východoèeský sborník historický 10 2001
VLIV VRCHNOSTENSKÉHO DVOROVÉHO HOSPODAØENÍ V RANÉM NOVOVÌKU NA VÝVOJ OBCE DUBANY NA PARDUBICKU
Petr VOREL
Oblast Pardubicka poskytuje bohaté pramenné zdroje pro sledování vývoje zemìdìlského osídlení. Na základì písemné a mapové dokumentace lze pomocí retrospektivní metody rekonstruovat historický vývoj pluiny od ranì støedovìkých okrouhlic pøes typické kolonizaèní vsi 13. a 14. století a po nejmladí obce, zakládané v dobì raabizace v 70. a 80. letech 18. století. Ve vývoji zemìdìlského osídlení lze i v tomto regionu zkoumat obecnìjí zákonitosti, dané pøírodními podmínkami a dobou vzniku obce, resp. pozdìjím pøerozdìlením pøísluných pozemkù.1) Z hlediska historické rekonstrukce pluiny èi intravilánu pøedstavují nejsloitìjí pøípad ty obce, v jejich katastru se nalézal ranì novovìký popluní dvùr, obhospodaøovaný ve vrchnostenské reii. S takovou situa- cí se setkáváme v pøípadì mnoha lokalit, nalézajících se na Pardubicku v prostoru mezi podhùøím elezných hor a Labem. Tato oblast byla v raném novovìku charakteristická drobnou a støední lechtickou pozemkou dr- bou. Deskové statky pøísluníkù rytíøského stavu, vìtinou sluebnì nebo spoleèensky vázaných na perntejnské nebo pozdìji komorní dominium, byly tvoøeny obvykle nìkolika málo vesnicemi, pøípadnì pouze jednou lokalitou nebo dokonce jenom její èástí. Nezbytnou souèást takového des- kového statku vak vytváøelo lechtické sídlo (tvrz) a pøilehlý popluní dvùr, u zámonìjích i dalí reijní podniky (pivovar, ovèín, mlýn apod.). U takových lokalit nezbytnì docházelo v souvislosti s roziøováním èi omezováním dvorového hospodaøení k výraznìjím zmìnám v systému
1) Základní problémy a starí literaturu k tomuto tématu shrnuje J. Petráò: Dìjiny hmotné kultury I/1, Praha 1985, s. 326-348; novìji té viz E. Semota- nová: Kartografie v historické práci, Praha 1994.
35 rozloení polností a následnì k zásahùm do sociální struktury obce, tak aby vyhovovala vrchnostenským potøebám v jednotlivých fázích vývoje lech- tického podnikání. Není-li v pøípadì takové obce k dispozici dostateènì obsáhlá písemná pramenná základna ze starí doby, je velmi obtíná retro- spektivní rekonstrukce její podoby v pøedchozích fázích vývoje jen na zá- kladì katastrálních pramenù a nejstarích mapových zobrazení, ve vìtinì pøípadù tzv. indikaèní skizzy stabilního katastru ze 30. - 40. let 19. století. Jako pøíklad takového sloitého vývoje jsem se pokusil provést analýzu vývoje intravilánu obce Dubany, leící 6,5 km jihozápadnì od historického centra mìsta Pardubic. Jedná se lokalitu v tradièní sídelní oblasti, bohaté na archeologické nálezy, dokládající kontinuální zemìdìlské osídlení.2) V písemných pramenech je jméno obce Dubany poprvé doloeno a 16. øíjna 1347 v listinì, kterou vratislavský biskup Bøetislav rozdìloval majetek mezi nedávno zaloeným litomylským biskupstvím a tamní kapitulou. Jako pøí- sluník litomylské kapituly je zde zmínìn i knìz Johannes de Duban. Jako Johannes de Duban, canonicus lithomyslensis se zmiòuje jetì roku 1363, kdy prodal ves Slatinu u Vysokého Mýta.3) Na Dubanech tehdy sídlili Mikulá a Peík z Duban a snad i dalí pøíbuzní, kteøí mìli mezi sebou ves rozdìlenu, jak bylo v kraji u drobné sluebné lechty bìné. První struèná zmínka o podobì jedné z tìchto èástí vesnice pochází z roku 1363, kdy Mikulá z Duban prodal èást vsi Peíkovi z Duban. Onou èástí vsi byli ètyøi podsedci, tj. malá poddanská hospodáøství, která nemìla ani vlastní polnosti, ale obdìlávala pùdu, poskytnutou pánem ode dvora.4) V roce 1366 prodal Mikulá z Duban dalí díl vsi, ale nevíme komu. Peík z Duban se objevuje v nìkolika dokladech z druhé poloviny 14. století. Vlastnil také podíly na nìkolika vsích v okolí. V roce 1372 prodal est pod- danských dvorù v Trojovicích a náleela mu také roèní plat od podda- ných v sousedním Máteøovì ve výi 6 kop groù. Z roku 1380 také pochází struèná zpráva, e Peík z Duban prodal Dubany Janovi z Duban. Není vak jasné, jaký byl mezi nimi pøíbuzenský vztah a zda se jednalo o celou vesnici.5)
2) Struèný pøehled historického vývoje této obce uvádí V. Hanus (red.), Chrudimsko a Nasavrcko, díl IV. Prehistorie a historie obcí na Chrudimsku, Chrudim 1926, s. 279-280. 3) Codex diplomaticus et epistolaris regni Moraviae VII, è. 735, s. 539. 4) J. Emler (ed.): Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae (dále RT) I, Praha 1870, s. 430. 5) RT I, s. 428, 433, 442, 462, 465, 466, 491, 510, 525, 577.
36 Pøímé zprávy o obci Dubany tím na celé století mizí.6) Pøedpokládáme, e i nadále patøily tému rodu rytíøù z Duban, ale blií majetko-právní vztahy nelze ji rekonstruovat.7) V pohusitské dobì se nìkolik èlenù tohoto rodu významnì zapsalo do èeských dìjin. Z druhé poloviny 15. století se docho- valy alespoò v regestové podobì hojné doklady o pøevodech pozemkové- ho majetku v blízkém i vzdálenìjím okolí Duban.8) Samotná ves Dubany se v nich neobjevuje, lze tedy pøedpokládat e kontinuálnì zùstávala v drbì rodu (by zøejmì rozdìlana na více èástí).
6) Majetkový pøevod z 31.10.1418, v nìm Jindøich z Duban prodal roèní plat 8 kop groù na tvrzi, dvoøe a vsi Dubanech za 80 kop groù v hotovosti Vilémovi Zajícovi z Házmburka, se týká stejnojmenné vsi, leící na Litomìøic- ku. Viz RT II, Praha 1872, s. 143. 7) O dubanských rytíøích máme vak nìkolik zpráv, týkajících se vesnic v blízkém okolí. Jetì v roce 1380 se Peík uvádí spolu se svým synem Vilé- mem z Duban, øeèeným Dubánek, kdy uzavøeli se svým pøíbuzným Janem, synkem zemøelého Heree z Podhoøan, smlouvu o tzv. hromadnictví, tj. právním spolèení majetku, který po sobì mohli dìdit (král Václav malého Jana kvùli onomu právnímu úkonu prohlásil za plnoletého). Rytíøi z Duban do tohoto spolku vloili svùj podíl na Máteøovì. Do roku 1383 Peík zemøel, protoe ve sporech o majetek Jana z Podhoøan ji vystupoval Vilém Dubánek z Duban sám. Peík mìl dva syny tého jména: Viléma starího a Viléma mlad- ího z Duban. Vilém starí mìl vedle podílu na Máteøovì i ves Lochenice u Hradce Králové a poèátkem 15. století získal jako léno od olomouckého biskupa i tvrz v blízkých Èívicích. Vilém mladí byl vlastníkem vsi Vestary na Královéhradecku, kterou postupnì prodával v letech 1410 a 1419. Jak se vak bratøi z Duban vypoøadali po Peíkovì smrti se samotnými Dubany, to není jasné. Vilém starí byl zkueným právníkem a èasto zastupoval své pøíbuzné a sousedy pøi majetkových sporech na konci 14. a poèátkem 15. století. Zemøel nejspí krátce pøed husitskými válkami a majetek zùstal jeho bratru Vilémovi mladímu. Blíe viz J. Teplý: Feudální pozemková drba v pøedhusitském Chrudimsku, Pardubice 1997, s. 68; té RT II, s. 73, 147. 8) Jan z Duban (1465) patøil mezi straníky Jiøího z Podìbrad. Úèastnil se zemského snìmu v Èáslavi roku 1440 a s podìbradským vojskem dobýval v záøí 1448 Prahu. Doklady, týkající se majetku v Èívicích, nasvìdèují, e byl synem výe zmínìného Viléma mladího Dubánka z Duban. Za nejvýznamnìj- ího pøedstavitele rodiny dubanských rytíøù vak mùeme povaovat a Janova syna Viléma Dubánka z Duban. Ten se proslavil jetì za otcova ivota jako váleèník na stranì krále Jiøíka z Podìbrad. Zastával i vlivný úøad podkomoøího královských vìnných mìst. Jako královský úøedník mìl na starosti Hradec Králové, Chrudim a dalí velká východoèeská mìsta. Domohl se znaèného bohatství, kterého uíval i k roziøování svého pozemkového majetku. Kdy Vilém z Duban roku 1468 padl v bitvì u Konopitì, vzpomenul na jeho smrt kronikáø Starých letopisù èeských. Vilémùv majetek se rozkládal v okolí Mladé Boleslavi a na Pardubicku, v prostoru jihozápadnì od Duban. Zprávy o nìm nejsou pøíli jasné, víme jen, jak jej dìdicové postupnì prodávali. V roce 1468 prodal Procek z Duban èást Svinèan, dalí díl vsi prodal Jan z Duban v roce
37 Posledním rytíøem z Duban, kterému stará rodová ves patøila, byl Jindøich Dubánek (èi Dubanský, jak se pozdìji psal) z Duban. Patøilo mu i nìkolik dalích vesnic v okolí. Oenil se pøed rokem 1485, kdy právnì ujistil vìno své manelky Anny ze Sekyøic na vsi Valy. Kdy valský statek v roce 1491 prodal, pøevedl manelèino vìno na Dubany, Máteøov a Habøinku. K jejich prodeji se chystal nìkdy okolo roku 1503, kdy manelèino vìno znovu pøevedl, tentokrát na svùj lenní statek Èívice. To je poslední zpráva o Dubanech jako majetku zdejího rodu rytíøù z Duban. V naem kraji se Jindøich Dubánek z Duban pøipomíná jetì roku 1505 jako majitel Èívic.9) Dalí osudy obce Dubany byly spjaty se sousedním pardubickým pan- stvím. Od roku 1491 si v prostoru mezi Hradcem Králové a Chrudimí vytváøel postupným skupováním mìsteèek a vesnic rozlehlé panství moravský vel- mo Vilém z Perntejna.10) Centrem nového velkého dominia uèinil mìsteè- ko Pardubice, pro které poèátkem 16. století získal statut mìsta. Rozlehlé panství potøebovalo výkonnou úøednickou správu, v ní Perntejnovi slou- ili i pøísluníci drobné lechty. Ti si také v okolí pardubického panství postupnì kupovali mení vesnice a zøizovali si v nich své sídla.11) Tak dostaly i Dubany nového pána. Stal se jím Divi Boínský z Boejova, významný úøedník na pardubickém panství Vojtìcha z Perntejna.
1483. Tý Jan z Duban provedl velkou majetkovou transakci v letech 1485- 1486. Vìno své manelky, které mìla ujitìno na statcích v okolí Mladé Bole- slavi, pøevedl na Lipoltice a takto oèitìný majetek prodal. Jednalo se o mìsteèko Zámostí a hrad Mykùv Hrádek. Roku 1485 Jan z Duban prodal i majetek v Semínì. Viz k tomu RT II, Praha 1872, s. 236, 339, 347, 397, 404, 414, 445, 466. 9) Blíe viz P. Vorel: Èívice a erotice, léna olomouckého biskupa na Pardubicku, Zprávy klubu pøátel Pardubicka 19, 1984, è. 9-10, s. 205-209; tý: Èeská léna olomouckého biskupství na Pardubicku ve 12. - 16. století, Východoèeský sborník historický 1, 1991, s. 49-106 a tý: Valy nad Labem 1398-1998 (Struèná historie 600 let obce), ObÚ Valy 1998, s. 15-16. 10) Celkovì k vývoji tohoto rodu viz P. Vorel: Páni z Perntejna (Vzestup a pád rodu zubøí hlavy v dìjinách Èech a Moravy), Praha 1999; té viz tý: ivot na dvoøe Viléma z Perntejna, in: V. Bùek-P. Král (edd.), Aristokratické rezidence a dvory v raném novovìku, Opera historica 7, Èeské Budìjovice 1999, s. 331-360. 11) Vytváøení takové sítì sídel drobné rytíøské lechty, vázané na blízký aristokratický dvùr, je v této dobì typické. Podrobnì k této problematice viz V. Bùek: Mezi dvorem, rezidenèním mìstem a rytíøskou tvrzí (Domácnosti rytíøù, mìanù a církevních hodnostáøù v romberských slubách), Opera historica 3, 1993, s. 287-314, novìji tý: Rytíøi renesanèních Èech, Praha 1995 a tý: Nií lechta v politickém systému a kultuøe pøedbìlohorských Èech, Praha 1996. Té viz P. Vorel: Rezidenèní vrchnostenská mìsta v Èechách a na Moravì v 15. - 17. století, Pardubice 2001.
38 Na Dubanech sídlil nejpozdìji roku 1534, ale moná i o mnoho let døíve. Slouil jako úèetní ve finanèní komoøe Vojtìcha z Perntejna na Pardubicích ji ve dvacátých letech 16. století. Získal také výstavný dùm èp. 77 na pardubickém rynku (dnení budova okresní knihovny). Dubany se staly Diviovým vlastním sídlem a pochopitelnì i zdrojem vítaného zisku, který provoz zdejího dvora vynáel.12) Od Diviovy doby Dubany nìkolik desetiletí plnily funkci venkovského statku pardubického úøednictva. Leely na výhodné poloze blízko dvou velkých mìst, Pardubic a Chrudimì, take mìly spíe charakter pøímìstské- ho lechtického sídla. Blízkost velkých aglomerací také zajiovala snadný odbyt zemìdìlské produkce dvora. Pøesnou podobu vesnice v této dobì neznáme. Stála zde tvrz, panský dvùr a nìkolik poddanských gruntù, ale nevíme ani jejich poèet, ani velikost. Kdy Divi Boínský krátce pøed rokem 1546 zemøel, zùstala po nìm vdova Markéta Boínská z Kralovic a dcera Kateøina z Boejova. Poruèní- kem malé Kateøiny se stal Diviùv blízký pøíbuzný (asi synovec) Jindøich Boínský z Boejova, který poèátkem ètyøicátých let pùsobil jako pern- tejnský hejtman na panství Náchod. Se správou sirotèího majetku mìl dost starostí, nebo vdova Markéta z Kralovic se s ním soudila o peníze po zemøelém manelovi; zaplatit chtìl i perntejnský lékaø Dr. imon z Krnova, který se nemocného Divie pokouel vyzdravìt a poskytoval mu drahé léky. V roce 1548 Jindøich Boínský prodal jako poruèník dùm v Pardubicích za vysokou èástku 450 kop groù míeòských v hotovosti.13) Penìz se vak stále nedostávalo a tak nakonec dolo i na Dubany. Protoe dìdièka majetku Kateøina z Boejova byla jetì nezletilá a jako taková nemohla se svým majetkem disponovat, nalezl zemský soud v Praze alamounské øeení: Kvùli prodeji Duban byla dne 15. èervna 1557 prohlá- ena za plnoletou, ale a se prodej realizuje léta jí hned minouti mají, tj. zase se znovu stane právnì nezpùsobilou. 6. záøí 1558 byl prodej Duban zapsán do desk zemských.14) Koupil je rytíø Vojtìch Tamchyna z Doubravice,
12) P. Vorel (ed.): Knihy rudé mìsta Pardubic (regesta z let 1515-1585) I. díl (vnitøní mìsto), Pardubice 1987 (dále KR I). Spor o úhradu léèení nemoc- ného Divie ( pøed 1546) z roku 1549 viz Státní ústøední archív Praha, fond Komorní soud, kn. è. 49, fol. F 10-11, spor s vdovou o vìno 1100 kop a kaftem odkázaných dalích 150 kop viz tamté, fol. F 6. 13) KR I, s. è. 413, s. 89; J. K. Hrae: Dìjiny Náchoda I, Náchod 18795, s. 210, 624; J. Sakaø: Dìjiny Pardubic nad Labem IV, s. 139. 14) DZV 13 C 6v-7.
39 40 syn bývalého perntejnského úøedníka,15) a to za èástku 850 kop groù èeských. Zápisy v deskách zemských jsou pro nás a do sklonku 16. století jedi- nými zprávami o podobì vsi, proto se u nich zastavíme podrobnìji. Pøi prodeji Duban v roce 1558 je zdejí majetek Kateøiny z Boejova popsán následujícím zpùsobem: ... tvrz Dubany, dvùr popluní s popluím, ves tudí Dubany, domy, krèmy a dvory kmetcí s platem, s dìdinami, lukami, porostlinami, potoky, vodotoèinami, kurmi, robotami, beranci, cibulemi, s lidmi a sirotky osedlými i neosedlými a neb z tìch gruntùv sbìhlými.... Na tomto výètu není nic zvlátního, podobnì býval vyjmeno- váván rozsah prodávaného majetku i u jiných vesnic. Dvorem popluním s popluím je mínìn panský dvùr, obhospodaøovaný v pøímé reii vrch- nosti, zatímco pro poddanské usedlosti se pouíval termín dvùr kmetcí s platem (tj. s pravidelnou penìní rentou, placenou vrchnosti obvykle dvakrát do roka). Porostlinami jsou mínìna døívìjí pole, doèasnì zarostlá náletovými døevinami, které vak jetì nejsou lesem. Dalí poloky pøed- stavují obecný výèet naturálních dávek, které dubantí odvádìli na zdejí tvrz (slepice, cibule a tzv. berance, co byl zvlátní druh velikonoèního peèiva), a robotních povinností. Vysoký podíl naturálních poddanských dávek (cibule, ale i zelí èi jiné plodiny) je v naich konèinách typický pro malé rytíøské statky, zatímco na vìtích panstvích ji vrchnosti pøevádìly povinnosti svých poddaných pøímo na peníze. Doba vlády pana Vojtìcha Tamchyny na Dubanech netrvala pøíli dlouho, ale pro obec pøinesla dost podstatné zmìny. Pan Vojtìch zaèal svùj duban- ský statek od základù reorganizovat. Kultivoval oputìné polnosti, pod- danské grunty skupoval a pøipojoval ke svému dvoru panskému (zøejmì proto se v textu kupní smlouvy z roku 1562 hovoøí o dvorech poluních v mnoném èísle) a pustil se i do stavby rybníka pod dubanskou tvrzí. V roce 1562 byl vak ji po smrti. Dubany zdìdil jeho jediný a nezletilý syn Jan. Jeho poruèníci, Vojtìchovi bratøi Vìnìk a Benjamin Tamchynové z Doubravice, se rozhodli Dubany prodat. Stalo se tak smlouvou z 10. srpna 1562, kterou dubanský statek za 1100 kop groù èeských koupil Bene Vahanský z Vahanèic.16)
15) K nìmu viz blíe P. Vorel: Èeská a moravská aristokracie v polovinì 16. století (Edice register listù bratøí z Perntejna z let 1550-1551), Pardubice 1997, s. 52. Na Dubanech vázla pohledávka 550 kop gr. èes., splatná Albìtì Boínské z Holohlav. Kvùli její úhradì urgoval Vojtìch tamchyna u Jaroslava z Perntejna roku 1558 splátku starého úvìru, viz Státní oblastní archív iteni- ce, fond Lobkovicové roudniètí - rodinný archív, sign. B 126, fol. 79. 16) DZV 14 P 6; DZV 56 M 27.
41 Bìhem pìti let (od roku 1557) narostla cena tohoto statku z 850 na 1100 kop, tedy skoro o 30%. Dùvody nám napoví srovnání výètu majetku z roku 1562 s pøedchozím záznamem z roku 1557. Bene Vahanský si kupoval ...tvrz Dubany s dvory tudí popluními s popluím, k té tvrzi pøináleejícími, s lukami, zahradami, tìpnicemi, ves Dubany, dvory kmetcí s platem, s lidmi osedlými i neosedlými, i z tìch gruntù sbìhlými i s jich spravedl- nostmi, s dìdinami, lukami, s robotami, vodotoèinami, vrbinami, porost- linami (aè jsou-li jaké), s rybníèkem pod tvrzí Dubany, s krèmou svobodnou tu v Dubanech i s posudným z ní, té s dvorem od nìkdy Vojtìcha Tamchyny pøikoupeným, který má pan Bene Vahanský, co není doplaceno, sobì povinen jest zaplatiti, jak o tom trh a cedule øezané ukazují, i s tím se vím a velijakými poitky a zvolemi, co k té tvrzi a vsi Dubanùm náleí, tak jak toho veho nebotík pan Vojtìch Tamchyna v drení a uívání byl.... Ani Bene Vahanský si Dubany pøíli dlouho nepodrel, pøesto stihl na potoce dole pod tvrzí vystavìt druhý rybník a na nìm mlýn. V roce 1570 Dubany získal Václav Podhrázský z Vlèí Hory, od nìj dubanský statek 24. èervence 1570 koupila paní Mandalena Vojíøová z Malejova, a to ji za èástku 2012 kop 30 groù èeských. Bìhem tøinácti let (1557-1570) stoupla cena tého deskového statku (ani by k nìmu byly pøikupovány jiné vesnice) na témìø 2,4-násobek. Takto rychlý rùst ceny v nìkolika málo letech výraznì pøevyuje inflaèní trendy v tehdejím mìnovém vývoji17) a nevidím jiné vysvìtlení ne rozsáhlé vrchnostenské investice do infrastruk- tury statku, kterými se zvýila bezprostøední trní cena tzv. dominikálního majetku, nalézajícího se v pøímém vlastnictví vrchnosti. V tomto pøípadì je pøi srovnání se stavem v roce 1562 navíc zmiòován dalí nejménì jeden rybník a mlýn. Abychom byli pøesní, tak Václav z Vlèí Hory v roce 1570 prodával ... tvrz a dvùr v Dubanech s dìdinami, lukami, pastvitìm, porostlinami, rybníky, potoky, vodotoèinami, zahradami, s mlejnem náchlebním, té ves Dubany s dvory kmetcími, s lidmi osedlými i neosed- lými i z tìch gruntù sbìhlými, s platy, kurmi, robotami, krèmou svobodnou, na které sedí Jíra Jirásek, i s tím se vím, co k té tvrzi, dvoru a vsi náleí, a tak, jak jest registra toho veho statku dubanského ku prodeji jí paní Magdalenì z Malejova vydal, jak tá registra to v sobì íøe drí a obsa- hují a tak, jak jest sám toho v drení a uívání byl....18)
17) P. Vorel: Od praského groe ke korunì èeské 1300-2000 (Prùvodce dìjinami penìz v èeských zemích), Praha 2000, s. 141-156. 18) DZV 59 O 10v-11.
42 Zvlátní zdùraznìní konkrétního uivatele dubanské krèmy v roce 1570, které není pro majetko-právní pøevody tohoto typu obvyklé, napovídá, e v Dubanech mohly být v té dobì krèmy dvì (ostatnì v deskovém vkladu z roku 1558 se hovoøí o krèmách v mnoném èísle), z nich jedna byla v drení nìkoho jiného ne Václava z Vlèí Hory. Proto je zvlá zdùraznìno, která z dubanských hospod patøí do prodávaného majetku. A tak nebo onak, v prùbìhu sedmdesátých let 16. století se Magdale- nì z Malejova podaøilo ves Dubany získat do svého drení celou. Kdy dubanský statek 8. záøí 1579 prodávala Evì petlové ze Zábìdovic a na Moraicích, cena oproti pøedchozímu prodeji znovu výraznì vzrostla - tentokrát ji na 2500 kop groù èeských. Její majetek tehdy tvoøila ...tvrz Dubany, pøi ní dvùr popluní s dìdinami ornými i neornými, lukami, pas- tviti, porostlinami, vrbinami, rybníky, potoky, vodotoèinami, tìpnicí, zahradami, s mlejnem náchlebním, té ves celou Dubany s dvory kmetcími, s lidmi..., s krèmou svobodnou s posudným.... V pøevodní smlouvì se jetì zvlá zdùrazòuje, e bývalé paní Magdalenì z Malejova náleejí blíe neurèené majetkové podíly v Dubanech na poddanském gruntu Jana em- lièky a na krèmì. V tomto pøípadì se mohlo jednat o zpìtný odprodej nìkte- rého z dvorù, které pøed lety Vojtìch Tamchyna pøikoupil k tvrzi, a který Jan emlièka vrchnosti jetì nedoplatil, nebo mohla paní Magdalena získat ony podíly jako nárok vrchnosti na majetek poddaných, kteøí zemøeli bez potomkù (tzv. odúmr) èi utekli (tzv. odbìné). Jako svìdkové pøipojili na smlouvu mezi paní Magdalenou a paní Evou svou peèe i rytíøi, sídlící na nedalekých tvrzích, Jiøík Gertorf z Gertorfu a na Svojicích a Jindøich Dobøenský z Dobøenic a na Valích nad Labem.19) Majetkový pøevod z 8. záøí 1579, vloený do desk zemských následu- jícího roku, je poslední výslovnou zmínkou o dubanské tvrzi. Naposledy se také dubanská vrchnost tituluje podle této vsi, kde pøímo sídlila: Plný titul prodávající znìl paní Magdalena Sasková, jinak Vojiøová z Malejova a na Dubanech. Eva ze Zábìdovic, která Dubany v roce 1579 koupila, mìla svou tvrz v blízkých Moraicích a druhé sídlo v Dubanech nepotøebo- vala. Do té doby samostatný rytíøský deskový statek Dubany (tvoøený jen samotnými Dubany, tj. tvrzí, dvorem a poddanskými usedlostmi) se stal souèástí vìtího panství s centrem v Moraicích, kde také vrchnost sídlila.
19) DZV 64 N 10v-11. Ze svých dubanských poddaných si Magdalena pro sebe vymínila est osob: Martina a Albìtu, sirotky zemøelého Jiøího Lecha; Annu Tchoøku a jejího syna Martina; Jana, syna zemøelého Václava jinak Václavka, a nakonec Albìtu, dceru zemøelého Buriana jinak Bure.
43 Dubanská tvrz od té doby pøestala být uívána jako panské sídlo a zanikla. Po pøipojení k moraickému statku se Dubany ocitly mimo sféru hlavního zájmu vrchnosti. Dokud pán èi paní sídlili pøímo na dubanské tvrzi, mìli hlavní zájem na rozvoji svého vrchnostenského podnikání - roziøovali dvùr, investovali do výstavby nových objektù, rybníkù aj. Nová paní mìla své reijní provozy koncentrovány v Moraicích a to jetì ve vìtím rozsahu, vèetnì výnosného pivovaru. Provozovat i nadále mení výrobní areál v Dubanech pro ni zøejmì z nìjakého dùvodu nebylo efektivní a tak nìkdej- í panský majetek paní Magdaleny rozprodala mezi poddané. Souèástí nì- kterého z vìtích selských gruntù byla zøejmì i budova staré tvrze, která ztratila sídelní i obrannou funkci a stala se souèástí zemìdìlského podniku. Poloha staré dubanské tvrze není dnes zcela zøejmá. Jistì leela nìkde v tìsné blízkosti panského dvora nahoøe nad potokem. Rozloení budov v terénu napovídá, e zdivo dubanské tvrze mohlo poslouit pøi stavbì kamenné sýpky, uzavírající severozápadní stranu dneního areálu dvora. Toto místo je strategicky nejvýhodnìjí. Chrání je od severozápadu pøíkrý sráz stránì nad potokem a od severovýchodu hluboký kaòon staré úvozové cesty, nepochybnì umìle roziøovaný. Od jihovýchodu sice není pøedpo- kládaný areál tvrze nijak chránìn, ale pokud se zde nalézaly nìjaké støedo- vìké fortifikace (pøíkopy, zemní náspy), pak jistì pøekáely pøi pozdìjím provozu dvora a byly zasypány, resp. rozvezeny. Pøesnìjí osvìtlení osudù dubanské tvrze by mohl pøinést systematický archeologický výzkum okolí sýpky èi alespoò odborný dohled pøi vech výkopových pracích, které by se v budoucnu v tìchto prostorách provádìly.20) Masivní kamenné zdivo ve spodních partiích a v suterénu sýpky (zøetelné pøi sestupování do malého
20) O dritelích dubanské tvrze se zmiòuje A. Sedláèek: Hrady, zámky a tvrze Království èeského I. Chrudimsko, Praha 1882, s. 189-190; na závìr konstatuje tvrz zdejí nejsouc pozdìji obývána, zapadla docela, tak e i z pamìti lidské vymizela. Sedláèkem publikované informace jsou ve struèné podobì uvedeny i v publikaci Hrady, zámky a tvrze v Èechách, na Moravì a ve Slezsku, VI. Východní Èechy (red. T. imek), Praha 1989, s. 102. Nejnovìjí encyklo- pedické zpracování èeských tvrzí u Dubany z neznámého dùvodu pomíjí (Encyklopedie èeských tvrzí, I. díl A-J, Praha 1998, s. 153-154), by se jednalo o typické lechtické sídlo tohoto druhu, doloené dostateènì písemnými pra- meny a také výraznou dispozicí v terénu. Díky dobré znalosti místní situace a dlouholeté zkuenosti s výzkumem pozùstatkù støedovìkých tvrzí situoval feudální sídlo v Dubanech do prostoru dneního dvora i J. Teplý: Feudální pozemková drba, s. 68. Ostatnì formulace rybníèek pod tvrzí Dubany v deskovém vkladu z roku 1562 témìø vyluèuje situování tvrze na jiné místo, ne do prostoru dneního dvora, nebo ádná jiná pøíhodná terénní vyvýenina v okolí není.
44 Sýpka dvora v Dubanech, pohled od severozápadu (foto dokumentace VÈM Pardubice, Z. Bièík, 1968).
45 mladího sklípku pod touto budovou) naznaèuje nejedno moné pøekvapení a historicky cenné archeologické nálezy. Kdy Eva petlová ze Zábìdovic v roce 1597 zemøela, rozpoutal se o dìdictví vleklý spor mezi jejími pøíbuznými, èleny rozvìtveného rytíøského rodu Hamzù ze Zábìdovic.21) Soudy o majetek jsou jistì nepøíjemná vìc, ale právì díky soudní dokumentaci z oné doby máme první pøesnìjí pøedstavu o tom, jak vlastnì Dubany v minulosti vypadaly. Zemøelá Eva petlová ze Zábìdovic odkázala svùj majetek poslední vùlí tøem svým pøíbuzným: Mysliborovi Hamzovi ze Zábìdovic a na Hoøeòovsi, jeho bratru Pavlu Hamzovi ze Zábìdovic a na Slatinì a jejich strýci Hamzovi Boøkovi starímu ze Zábìdovic a na Svìtí. Dìlení majetku nakonec dopadlo trochu jinak, protoe o svùj podíl se hlásili i dalí pøíbuzní, které paní Eva v poslední vùli opomnìla. Pro nás je vak dùleité, e se dochoval seznam té èásti majetku, který mìl v roce 1597 pøipadnout Mysliborovi Hamzovi, a do kterého nále- ely také Dubany. Vedle Duban mu z majetku zemøelé paní Evy pøipadly jetì celé Rozhovice a dále èásti vsí Bylany, Medleice, Markovice a Písek (dnení Holièky). Pøehled majetku a jeho výnosù (tzv. taxu) z roku 1597 dala do desk zemských vloit sice a roku 1643 Johanka ze lunic (kvùli sporùm o moraický pivovar), nicménì zde uvedené údaje jsou nepochybnì auten- tické.22) Dubany tvoøilo v roce 1597 celkem devìt poddanských usedlostí: jeden mimoøádnì velký dvùr, tøi selské statky a pìt chalupnických ivností. Dubantí podaní byli své vrchnosti povinni rentou v penìzích, naturáliích a v úkonech (viz tabulka na s. 48-49). O tìchto nejstarích známých obyvatelích obce Dubany nemáme skoro ádné jiné zprávy, ne je tento seznam povinností vùèi vrchnosti.23) Na seznamu pøísluenství obce Dubany z roku 1597 je nápadné, e zde
21) Blíe k této rodinì viz P. Vorel: Petr Hamza ze Zábìdovic a regentská správa perntejnských dominií v Èechách v letech 1550-1552, Scientific papers of the University of Pardubice, Series C, Institute of Languages and Humanities 2, 1996, s. 115-142. Spory uvnitø rodu Hamzù se podrobnìji zabýval V. Hanus (red.): Chrudimsko a Nasavrcko IV, s. 396-402. 22) DZV 302 L 10-22, Cedule dílèí statku moraického po paní Evì pet- lový - druhý díl, statek Rozhovice. 23) Jen o Janu Krèmáøi z Duban, kterému øíkali Janek, víme, e mìl za enu Mandalenu, dceru Havla Havlína z Lánù (1570) a na svém gruntu v Dubanech hospodaøil ji v roce 1593. Zemøel mezi roky 1609 a 1611 a v Dubanech po nìm zùstali blíe neuvedení sirotci, kteøí pobírali své podíly po matce z Havlínova gruntu v Lánech. Viz Státní oblastní archiv v Zámrsku, fond Velko- statek Heømanùv Mìstec (dále Vs Heømanùv Mìstec), kn. è. 426, fol. 149.
46 chybí nejen tvrz, ale i panský dvùr, zmiòovaný jetì pøi prodeji dubanského statku roku 1579. Po srovnání rozsahu poddanských povinností vak sou- dím, e oním nìkdejím panským dvorem (nyní u vysazeným v plat) byl grunt Jana Mlynáøe. Pøíjmení Mlynáø èi Krèmáø nesignalizují v tomto pøípadì provozování pøísluné ivnosti. Krèmy i mlýny byly v seznamu z roku 1597 v jiných vesnicích zvlá zdùraznìny kvùli správnému ocenìní majetku. Dubanský sedlák Jan Mlynáø odvádìl kadého pùl roku do vrch- nostenské pokladny velmi vysokou èástku 4 kopy groù èeských. Tolik neplatil ádný z hospodáøù v okolních vesnicích, i kdy kvalita pùdy byla srovnatelná. Napøíklad v Rozhovicích dreli nejvìtí sedláci, platící pùlroèní úrok mezi 1,5 a 2 kopami groù, okolo 70 a 80 korcù polí. Grunt Jana Mlynáøe v Dubanech musel být mimoøádnì velký a nenalézám jiné vysvìt- lení, ne e se jednalo o onen pùvodní panský dvùr, který paní Eva petlová po roce 1579 prodala do poddanské drby, resp. o jeho podstatnou èást, vèetnì provozních budov a areálu nìkdejí tvrze. Nìkdejí zvlátní postavení Duban se v pøehledu majetku projevuje i tím, e pouze dubantí hospodáøi mìli robotní povinnost (5 dní práce o ních) a naturální dávky (4 slepice roènì). Robotou vak byli povinni pouze dritelé meních chalupnických ivností. Rozsah polí konkrétních hospodáøù neznáme. Zatímco u chalupníkù byly povinnosti vùèi vrchnosti sjednoceny (12 èi 15 groù èeských pùlroèního úroku, 4 slepice a 5 dní roboty), u sedlákù shledáváme velkou variabilitu.24) Lze ji vysvìtlit snad postupným pøibíráním pozemkù od panského dvora v pøedchozích letech èi v dobì, kdy Eva petlová panský dvùr prodávala. Pøi té pøíleitosti mohlo dojít k pøerozdìlení polností, pøípadnì i ke vzniku dalích usedlostí,
24) V textu dílèí cedule z roku 1597 je uvedeno, e pøehled poddanských povinností vypracoval a Myslibor Hamza pøi pøebírání své èásti dìdictví po zemøelé Evì petlové (bylo to nutné kvùli stanovení odhadní ceny majetku pøi jeho dìlení), protoe oficiálnì nemìl k dispozici ádný starí urbáø ani jej nenael v písemnostech po jeho zemøelé pøíbuzné. Povinnosti dritelù rustikál- ních nemovitostí byly prý znovu rekonstruovány podle výpovìdí samotných poddaných. Pøestoe v sousedních Rozhovicích se tehdy nalézal velký panský dvùr, nemìli jiní poddaní z tohoto dílu majetku ádné robotní povinnosti, s výjimkou zmínìných pìti dnù enné roboty, pøipadajících na chalupníky z Duban. Tato povinnost byla zøejmì pozùstatkem pùvodních povinností k dubanskému dvoru z doby pøed rokem 1579, kdy byly Dubany jetì samo- statným statkem. V taxe z roku 1597 pak byly jiné pracovní povinnosti pro poddané z Rozhovic, Duban, Bylan a Písku formulovány jako povinnost postarat se o posekání a usuení sena a otav na panských lukách a jejich svezení vlastními koòmi (tìch poddaných, kteøí mají potahy, tj. sedlákù) do rozhovic- kého dvora.
47 Statek Rozhovice v roce 1597
Cedule dílèí statku moraického po paní Evì petlový - druhý díl: Statek Rozhovice, vypracoval 7. 11. 1597 Myslibor Hamza ze Zábìdovic a na Hoøeòovsi podle skuteèného stavu a dle výpovìdí poddaných (retrospektivní vklad do desk zemských z 3. 12. 1643, viz DZV 302 L 10-22). dominikální a církevní majetek: Rozhovice: tvrz, dvùr, podací kostelní (jest k nìmu nemálo dìdin a rolí dobrých). Moraice: ideální 1/3 vlastnictví pivovaru a sladovny s právem nuceného odbìru piva ve vech vsích pùvodního statku Moraice. Rybníky (v závorce násada kaprù): Nohavice (50 kop), Hoøení Dubanský (7 kop), Dolení Dubanský (12 kop); malé podtìrní rybníèky: pod vsí Rozhovice v ohradì (6 kusù), rybníèek Neèas pod vsí Pískem (neuv.).Potoky : 1. potù- èek, který jde od mezí pana Pleského nad rybníèek Neèas a dál k mezím mìsteckým; 2. potùèek, který jde od rybníka pana Pleskýho na mlýn Boøe- tický; 3. potùèek, který jde od gruntù a mezí Lánských a k mezím tøibøiským (místy jen jeden bøeh). Lesy: les Jedlina (mezi Moraicemi a Pískem). poddanské usedlosti:
jméno hospodáøe úrok sv. Jirský úrok sv. Havelský úroè. robota (grošù èeských) (grošù èeských) slepic enná Rozhovice, ves celá, 13 osedlých + dvì krèmy výsadní 1. Martin Øezník 15 gr. 15 gr. - - tý z rolí - 37 gr. - - 2. Petr Vøídil 1 kopa 45 gr. 5 d. 1 kopa 45 gr. 5 d. - - 3. Jan Hodek 1,5 kopy 1 gr. 1,5 kopy 1 gr. - - 4. Václav Zákorník 2 kopy 14 gr. 2 kopy 14 gr. - - 5. Adam Houvièka 1,5 kopy 5 gr. 2 kopy -- 6. Štìpán Dvoøák 2 kopy 2 kopy -- 7. Jan Mikšíèkù 1,5 kopy 10 gr. 1,5 kopy 10 gr. - - 8. Matìj Nonièka 1 kopa 8 gr. 1 kopa 8 gr. - - 9. Markyta Hamrovská 1 kopa 40,5 gr. 1 kopa 40,5 gr. - - 10. Václav Zelinka 7,5 gr. 7,5 gr. - - 11. Jiøík Pìkník 15 gr. 15 gr. - - 12. Jan Horáèek 16 gr. 16 gr. - - 13. Jan Skuèek 10 gr. 10 gr. - -
48 Boøetice, mlýn 1. mlynáø boøetickej 14 gr. 14 gr. - - Dubany, ves celá, 9 osedlých 1. Jan Mlynáø 4 kopy 4 kopy -- 2. Václav Koutský 1 kopa 27 gr. 1 kopa 27 gr. - - 3. Jan Loch 1,5 kopy 8 gr. 1 kopa 18 gr. 4 ks - 4. Jan Krèmáø 15 gr. 15 gr. 4 ks 5 dní tý za rozsívání jarní - 25 gr. - - tý za rozsívání - 30 gr. - - vozimná 5. Václav Hron 1,5 kopy 8 gr. 2 kopy 4 ks - 6. Jiøík Kafunka 15 gr. 15 gr. 4 ks 5 dní 7. Jan Svída, krejèí 12 gr. 12 gr. 4 ks 5 dní 8. Jan Slejška 12 gr. 12 gr. 4 ks 5 dní 9. Jakub jinak Kubíèek 15 gr. 15 gr. 4 ks 5 dní Bylany, èást vsi ("co tu máme"), 5 osedlých + jedna krèma výsadní 1. Mikuláš Ryèek 1 kopa 16 gr. 2 den. 1 kopa 16 gr. 2 den. - - 2. Mikuláš Habrovec 2 kopy 1 gr. 2 kopy 1 gr. - - 3. Václav Mareš 1 kopa 41 gr. 1 kopa 41 gr. - - tý z louky - 45 gr. - - 4. Mikuláš Macháòù 1 kopa 57 gr. 1 kopa 57 gr. - - 5. Jan Zjebík 1,5 kopy 5 gr. 4,5 den. 1,5 kopy 5 gr. - - tý z rolí u Dolan 40 gr. 40 gr. - - Mezilesice, pouze plat na lidech poddaných pánù Bošínských a na panu Albrechtu Krupém z Probluze 1. Václav Hruš (na tom 35 gr. 2 d. 35 gr. 2 d. - - jest pan Krupej) 2. Vondra Holub 48,5 gr. 48,5 gr. - - 3. Vávra Bobek 28 gr. 28 gr. - - 4. Jiøí Rychtáø 50 gr. 50 gr. - - tý za pána 6 gr. 6 gr. - - Písek, èást vsi, co se k tomuto dílu klade 1. Jakub Vyplištil 7 gr. 7 gr. - - tý z louky - 12 gr. - - 2. Mach Hoch 7 gr. 7 gr. - - Markovice, èást vsi, co se k tomuto dílu klade 1. Adam Vyplištil 15 gr. 15 gr. - - tý z rolí obzvlátnì 13 gr. 2 d. - - -
celkem díl rozhovický 37 kop 24 gr. 5 d. èes. 40 kop 6,5 gr. èes. 28 ks 25dní
49 obhospodaøujících nìkdejí panskou pùdu. Tato varianta pøipadá v úvahu u gruntu Václava Koutského, který také (podobnì jako Jan Mlynáø) platil pouze penìní rentu.Podobných pøíkladù rustikalizace panských dvorù, tj. jejich pøevedení do poddanské drby a zaloení nových usedlostí, máme na Pardubicku doloenu od pøelomu 15. a 16. století nìkolik, a to v tìch pøípadech, kdy docházelo ke spojování více drobných statkù s vìtím poètem popluních dvorù. Pro tuto fázi rustikalizace panských dvorù je charakte- ristické, e novì zakládané poddanské grunty nebyly obvykle zatíeny robotními a naturálními povinnostmi, ale hlavnì pøímou penìní rentou. Naopak u tìch panských dvorù, které byly z obdobného dùvodu rustikali- zovány a v dobì baroka, tvoøily poadavky na robotní práci poddaných, usídlených na novì vzniklých gruntech, jednu z ekonomických priorit.25) Souèástí novì vzniklého lechtického statku s centrem v Rozhovicích bylo i nìkolik rybníkù. V Dubanech jsou tehdy zmiòovány dva: Hoøení Dubanský, do kterého se nasazovalo 7 kop (tj. 420) kaprù, a vìtí rybník Dolení Dubanský s kapacitou 12 kop (720) kaprù. Oba rybníky byly napá- jeny potokem, který protéká vsí dole pode dvorem. O rybnících v Duba- nech byla ji zmínka ve starích záznamech v deskách zemských. V roce 1558 nebyl v Dubanech jetì ádný, v roce 1562 jeden rybníèek pod tvrzí Dubany a od roku 1570 ji v mnoném èísle rybníky, tedy zøejmì ony dva, které tu nalézáme roku 1597. Na jednom z nich vrchnost vystavìla mlýn náchlební. Oba rybníky mùeme v terénu identifikovat. Dolní Dubanský leel uprostøed vsi v prostoru, který v pravoúhlé zatáèce dnes obtéká místní potok. Byl to rybník vìtí a mìlký. Jeho pùvodní dno nebylo ani po vysuení v mladích dobách zastavìno. Dubanská obec jej pozdìji uívala jako pastvitì a dnes se zde nalézá høitì. Mení rybník Horní Dubanský leel vý po proudu potoka a je zøejmì totoný s dnením rybní- kem, rozkládajícím se uprostøed rákosí a houtin na jihozápadním okraji Duban. Tento hlubí rybník mìl vìtí spád a slouil jako zdroj energie pro mlýn, zøízený zøejmì souèasnì s dokonèením stavby rybníka mezi roky 1562 a 1570. Panský nájemní v Dubanech byl naposledy zmínìn v souvislosti s pøipojením Duban k moraickému panství (1579). Pozdìji se ji v písem- ných pramenech nezmiòuje; poddaní z Duban pak vozili své obilí do panské- ho mlýna v Moraicích èi do bliího Boøetického mlýna, leícího severnì
25) Pøíklad takové parcelace panského dvora z poèátku 18. století viz P. Vorel: Územní vývoj obce Veselí od støedovìku do konce 20. století, in: Grunty, rody a domy na Veselí 1401-2001, ObÚ Veselí 2001, s. 6-40, zvl. mapa Katastr obce Veselí - historická rekonstrukce souèasného katastru obce v dobì parcelace panského dvora roku 1706 na s. 26.
50 od Lánù v lukách lánských dolních. Dnení dubanský mlýn vznikl a koncem 18. století, i kdy zøejmì na stejném místì, jako stál v 16. století. Myslibor Hamza ze Zábìdovic, který získal Dubany jako souèást rozho- vického statku, byl velmi podnikavý mu. Po smrti svého strýce Hamzy Boøka (1612) pøikoupil za 15 500 kop groù míeòských i sousední Moraice a Lány a tak ve svých rukou slouèil skoro celé pùvodní moraické panství, jak jej drela paní Eva petlová. V tomto rozsahu zùstalo moraické panství zachováno po následující pùlstoletí. Za ivota Myslibora Hamzy se Dubany doèkaly dalí fáze podstatných zmìn. Nový majitel znovu zøídil panský dvùr v Dubanech a zaèal k nìmu ve velkém pøièleòovat poddanská pole. Nevíme, jak tento proces probíhal, ale zøejmì ji kolem roku 1615 nebyl v Dubanech ádný velký sedlák, jen cha- lupnické ivnosti a rozlehlý panský dvùr.26) Ve své poslední vùli z roku 1617 ji Myslibor Hamza odkazoval svým synùm na moraickém panství ètyøi velké panské dvory (Moraice, Lány, Rozhovice, Dubany) a pochvaloval si, e jsou to prosperující podniky, z jejich výnosu bude moné snadno uhradit finanèní pasiva, která na odkazovaném majetku vázla.27) Po smrti Myslibora Hamzy ze Zábìdovic spravoval moraický statek jako poruèník nezletilých Mysliborových synù jejich otèím Jetøich Suda Lukavský z Øenec, který se oenil s Mysliborovou vdovou. Do správy sirotèího statku vak zasáhla nièivá tøicetiletá válka a také spory v rodinì. Z dìdicù zùstal naivu nakonec jen jeden Mysliborùv syn, Pavel Hamza ze Zábìdovic, který se zøejmì se svým otèímem upøímnì nesnáel, jak napoví- dají záznamy z majetkových vypoøádání, zaznamenaných v deskách zemských. Jetøich mu majetek pøedal v roce 1628, ale moraické panství bylo natolik zatíeno rùznými pohledávkami, e je Pavel Hamza musel brzy
26) Pro rozhovickou èást Mysliborova statku (do které patøily Dubany) se nedochovala pozemková kniha, proto nejsou okolnosti tìchto pøevodù jasné. Jako analogii vak mùeme pouít situaci v sousední moraické èásti, kterou zdìdil Hamza starí Boøek ze Zábìdovic. Dochovaná pozemková kniha, zalo- ená roku 1598, eviduje koupì rustikálních nemovitostí vlastní vrchností. V roce 1603 koupil Hamza Boøek pro svou manelku za vysokou èástku 450 kop groù èeských rustikální dvùr ve vsi Lány (doplacen 1614). Vdova Kateøina Hamzová z Dobøenic pak tento dvùr prodala Mysliborovi Hamzovi v roce 1615 za 500 kop groù èeských. Pøestoe lo o pøevody v rámci vrchnostenské rodiny, byla koupì dvora evidována v bìné pozemkové knize, protoe èást podílù náleela poddaným. Podobnì v roce 1611 koupil Boøek Hamza za 55 kop mení grunt v Moraicích; ten splácel jetì Myslibor Hamza a doplatila jej a roku 1618 Anna Hamzová z Kobylího, viz Vs Heømanùv Mìstec, kn. è. 426, fol. 66 a 160v. 27) DZV 139 A 27.
51 prodat. Stalo se tak smlouvou z 30. èervence 1631, kdy statek, jeho sou- èástí byly i Dubany, koupila Jana Pìtipeská, rozená Myková ze lunic. Ta pak majetek pøevedla v roce 1643 na Václava z Lobkovic.28) Výe jsme se ji zmínili o soudním sporu uvnitø rodu Hamzù ze Zábìdovic, díky kterému víme, jak Dubany vypadaly koncem 16. století. Z obdobných dùvodù vìnovaly úøady blií pozornost této vsi i v roce 1645. Václav z Lobkovic tehdy nabízel jako úhradu svých dluhù moraický statek, který byl úøednì prohlédnut a ohodnocen. V Dubanech zajímal odhadce pøede- vím zdejí dvùr, který pøedstavoval majetkovì nejcennìjí souèást vesnice. Z písemností, které se dochovaly v souvislosti s oním sporem z roku 1645,29) vyplývá, e ji existoval delí dobu a byl válkou ponièen. Aktivnì obhospodaøoval v roce 1645 celkem 50 kop záhonù polí (4 a 1/6 lánu, tj. asi 62 ha), ale formálnì k nìmu patøilo pozemkù jetì asi o polovinu víc. Tomuto stavu odpovídají i údaje z tzv. berní ruly, vypracované sice roku 1654, ale vycházející v pøípadì poddanské drby ze starí pøedbìlohorské situace. V berní rule nalézáme v Dubanech jen osm chalupníkù s minimální výmìrou polí. Po nìkdejích velkých selských ivnostech, doloených zde roku 1597, není ani památky, vìtinu polí znovu pohltil velký panský dvùr. Tato situace vak nebyla dùsledkem váleèného zpustoení, po kterém vrchnost oputìné selské grunty slouèila ve velký dvùr, jak by mohla být ona zmìna interpre- tována. K pøièlenìní pøeváné vìtiny rustikální pùdy k velkému panskému dvoru dolo v tomto pøípadì ji pøed tøicetiletou válkou. V dùsledku váleèných událostí byl vak zpustoen nejen panský dvùr, ale i celá vesnice. V roce 1651 neil ve vypáleném panském dvoøe vùbec nikdo, ve vesnici jen pìt rodin (dva chalupníci, obhospodaøující mení kusy pole, a tøi zahradníci s domky bez pozemkù, jen se záhumenkem), veho vudy sedmnáct obyvatel, starích desíti let.30) Znièenou ves se
28) DZV 298 A 18. 29) Státní ústøední archív Praha, fond Stará manipulace (dále SM), sign. L 23/27 a M L 39/27, Zpráva o statku moraickém Jeho Milosti Pána Václava z Lobkovic, èeho se na tém statku jedné kadé vìci v hlavní taxe zejména poloené, nedostává, 1645. 30) Edièní zpøístupnìní celého Soupisu poddaných dle víry z roku 1651 je v souèasné dobì pøipravováno Státním ústøedním archívem v Praze. V dobì dokonèení této studie jetì nebyl vydán pøísluný svazek pro Chrudimský kraj, proto níe uvádím jména obyvatel vsi Dubany k toku 1651: Adam Jiru- ka, zahradník, 40 let, katolík; Mariana, manelka, 35 let, katolièka; Albìta, dìveèka, 12 let, nekatolièka s nadìjí; Mikulá Svída, 30 let, zahradník, katolík; Kateøina, manelka, 30 let, katolièka; sirotci po pøedelém hospodáøi: Máøa, 15 let, katolièka; Anyka, 12 let, katolièka; Václav, 12 let, katolík; Jakub Touim, zahradník, 73 let, katolík; Dorota, manelka, 27 let, katolièka; Mandalena, dcera, 11 let, nekatolièka s nadìjí; Pavel Oupický, chalupník, 50 let, katolík;
52 vak daøilo postupnì znovu zalidnit. Podle berní ruly hospodaøilo o tøi roky pozdìji (1654) v Dubanech ji sedm chalupníkù a pouze jedna usedlost zùstávala pustá. Jednalo se vak jen o malé chalupnické ivnosti s výmìrou od 3 do 10 strychù polí (1 strych = cca 1/4 ha). Vedle tìchto malých zemìdìl- ských usedlostí stály v Dubanech jetì dvì chaloupky bez pozemkù, jejich obyvatelé se ivili øemeslem a nájemní prací.31) Díky dochovaným písemným pramenùm víme, kde v polovinì 17. století tyto objekty stály. I kdy se pochopitelnì dodnes nedochovaly pùvodní døevìné stavby, mùeme zjistit, které dnení domy jsou z hlediska majetko- -právního následovníky onìch starých usedlostí, s nimi mají také totonou stavební parcelu. Pro zjednoduení uvádím èísla popisná, která tìmto used- lostem náleela asi od roku 1770 (nìkteré z pùvodních gruntù vak pozdìji zanikly a èíslo popisné mùe mít v souèasnosti jiný objekt, viz schematická mapa na s. 61). V údolí pod dubanským dvorem vytváøelo pìt chalupnických gruntù pomyslnou ulièku, kolmou na potok. V roce 1654 na nich hospodaøili Pavel Novák (èp.8), Jakub Touim (èp.6), Stanislav Vrchota (èp.10), Adam Jirouka (èp.14) a Jiøí Jirouka (èp.13). Zbývající tøi chalupnické grunty stály osamo- cenì dál ode dvora. Pustý a oputìný dosud zùstával grunt Busakovský, stojící na místì dneního èp.17. Pomìrnì daleko na severním okraji intravi- lánu vsi leela chalupa Pavla Oupického (èp.19) a na severovýchodì chalupa evce Jana Svídy (èp.1). Proti ní pøes ulici se pozdìji nalézala panská hos- poda (èp.2). Tato provozovna, tak dùleitá pro ivot vesnice i pro pøíjmy vrchnosti, pravdìpodobnì existovala i døíve, ale protoe byla souèástí pan- ského majetku, máme o ní zprávy a z poèátku 18. století. Zahradnické usedlosti bez polností (dnení èp.5 a 7) v roce 1654 uívali uíval Václav Tkadlec, provozující tkalcovské øemeslo, a Jan Nádeník.
Kateøina, manelka, 31 let, katolièka; Dorota, dcera, 14 let, nekatolièka s nadìjí; Václav Sacký, chalupník, 40 let, nekatolík s nadìjí; Barbora, manelka, 35 let, nekatolièka bez nadìje; Jan, syn, 11 let, nekatolík s nadìjí. Viz SM R 109/45, Chrud. 19, Moraice, fol. 600-601. 31) K. Doskoèil (ed.): Berní rula 2 (Popis Èech r. 1654), Praha 1953, s. 281. V této regestové edici jsou v Dubanech uvedeny chalupnické ivnosti v podobì 5+3 (tj. pìt obhospodaøovaných a tøi pusté); plná edice ji nebyla pro pøíslu- nou oblast zpøístupnìna. V pùvodním prameni se vak uvádí v Dubanech jako obhospodaøované sedm chalupnických ivností (Jakub Touim, Jan Svída, Adam Jirouka, Jiøík Jirouka, Stanislav Vrchota, Pavel Novák a Pavel Oupický), pustým a rozboøeným zùstával pouze chalupnický grunt Busakovský se 6 strychy polí, z nìho zùstávala pouze stavební parcela. Viz tabulka kontinuity dubanských hospodáøù v letech 1654-1839, uvedená na s. 58-59. Informace o podobì Duban v letech 1597 a 1654, které uvedl V. Hanus (red.): Chrudimsko a Nasavrcko IV, s. 280, jsou zcela zmatené.
53 Zápis gruntu Václava Svídy v Dubanech v pozemkové knize heømanomìstekého panství, zaloené r. 1669 (SOA Zámrsk, Vs Heømanùv Mìstec, kn. è. 427, fol. 536).
54 28. dubna 1661 koupil moraický statek Jan pork, který tého roku získal i sousední panství Heømanùv Mìstec. pork pøipojil moraický statek ji natrvalo k heømanomìsteckému panství. V roce 1669 dal hrabì pork sepsat novou gruntovní knihu, nazvanou Registra purkrechtní panství heømano-mìsteckého, stolanského a moraického. Byl do ní zaznamenán majetko-právní stav k onomu danému roku (co komu na které usedlosti náleí), kdy a za kolik penìz který hospodáø koupil grunt a po jakých èást- kách a komu jej má splácet. Záznam pro Dubany byl bohuel uveden a na konci knihy, z ní zøejmì nìkolik posledních listù podlehlo skáze. Kniha proto zaznamenává údaje jen pro sedm chalupnických ivností, na nich hospodaøili Václav Svída (od 1661), Jiøí Èapský (od 1655), Jiøí Honzeèka (od 1669), Jan Lochman (od 1664), Matìj Novák (od 1664), Jan Starej (od 1656) a Jan Provazník (od 1663). Z obsahu tìchto zápisù vak mùeme usuzovat, e na osmém gruntu, jeho zápis se nedochoval, hospodaøil Pavel Oupický, který je zde zmínìn ji roce 1654. Údaje z této nejstarí pozemkové knihy jsou pro poznání vývoje Duban ve druhé polovinì 17. století velmi dùleité. Pro vechny chalupnické used- losti, bez rozdílu ve výmìøe polí, stanovila vrchnost stejnou kupní cenu, a to 50 kop groù míeòských. U nìkterých usedlostí je výslovnì zmínìno, e byly postaveny na náklad vrchnosti a pánu také náleela podstatná èást hodnoty gruntu. Èást kupní ceny vrchnost také nìkterým hospodáøùm odpustila, aby se jim v tìkých poèátcích obnovy válkou znièené vesnice lépe hospodaøilo. Pokud sledujeme grunt po gruntu, tak to v Dubanech vypadalo v roce 1669 následovnì:32)
Grunt 1 (r. 1839 èp. 1): Václav Svída (*1639) il v Dubanech ji v roce 1651 a jako dvanáctiletý se uvádí v soupisu poddaných v rodinì svého otèíma Mikuláe Nádvorníka, kterému také øíkali po gruntu Svída. Václav zdìdil tento grunt po svém otci Matìjovi Svídovi, zemøelém pøed rokem 1651. Na gruntu náleelo rovným dílem vem esti dìtem a vdovì zemøelého hospodáøe (kadému po 4 kopách 50 groích míeòských) a tak mìl Václav Svída své sourozence vyplácet, a to roènì po dvou kopách. Sourozenci ili v nejbliím okolí: bratr Jan byl sousedem v mìstì Heømanovì Mìstci; sestra Dorota se vdala do blízkých Jeníkovic na pardubické panství; dalí tøi sestry do Rozhovic: Anna se tam
32) Pøehled sestaven podle Register purkrechtních panství heømanomìstec- kého, stolanského a moraického 1669, viz Vs Heømanùv Mìstec, kn. è. 427, fol. 536-547.
55 vdala za Václava Smetanu, Markéta za Jáchyma Valentu a Máøa (*1636) za Jana ípa. Marie ípová vak ji pøed rokem 1669 zemøela, take její podíl zdìdil manel, který jej prodal Svídovi. V soupise z roku 1651 je uvedena jetì nejmladí sestra Aneka, ta vak zøejmì zemøela svobodná, take po ní nikdo nedìdil. Matka Kateøina ji také zemøela, její podíl náleel Václavovu otèímu Mikuláovi Nádvorníkovi (*1621), který jej vak mladému hospodá- øi odpustil. Sám Svída, který grunt ujal v roce 1661, stihl vyplatit 7 kop a dále mu bylo z kupní sumy odeèteno 15 kop za dvì záduní krávy od tøebosic- kého kostela.
Grunt 2 (r. 1839 èp. 13): Jiøí Èapský hospodaøil od roku 1655 a svùj grunt splácel po jedné a pùl kopì, pøesto stihl do roku 1669 vyplatit jen 9 kop groù míeòských. Vìti- na z kupní ceny 50 kop náleela ...vrchnosti, ponìvad vlastním nákladem vystavìn..., a to celkem 23 kop 50 groù míeòských. Pøed Èapským zde hospodaøil Jiøí Trnka. Jeho vdovì Marianì pøipadlo 5 kop 50 groù, zbytek Trnkovým pøíbuzným, ètyøem sourozencùm Vrchotovým, kadému po 2 kopách 50 groích: Janu Vrchotovi, hospodáøi z Bylan, Stanislavovi Vrchotovi, sousedu z Lánù, Kateøinì, manelce Pavla Oupického z Duban, a Annì, manelce Václava Pekaøe z Moraic.
Grunt 3 (r. 1839 èp. 17): Nejjednoduí to mìl Jiøí Honzeèka, který ujal svùj grunt v roce zaloení gruntovní knihy. Zaplatil jen první splátku (1 kopu), zbytek náleel vrch- nosti za vystavìní gruntu. Ze zbývající sumy 49 kop vak vrchnost z blíe neuvedených dùvodù (z milosti) postoupila 10 kop Jiøíkovi Havlovému jinak Horáku. Snad to byl dìdic nìkterého z pøedchozích hospodáøù.
Grunt 4 (r. 1839 èp. 14): Jan Lochman stihl od roku 1664 splatit také jen jednu kopu, navíc mu vak vrchnost z kupní èástky odpustila 20 kop groù aby grunt zlepil. Skoro stejná suma (19 kop 30 groù) náleela za vystavìní gruntu Janu Luòáèkovi, který na této usedlosti hospodaøil pøed rokem 1664 a který zøejmì chalupu svými prostøedky obnovil. Zbývající èástka, která schází do kupcí ceny (tj. 9 kop 30 groù) pøipadla vrchnosti, ponìvad se více nápadníkù nenachází, rozumìj: ji nejsou známi ádní jiní dìdicové èi podílníci.
56 Grunt 5 (r. 1839 èp. 10): Matìj Novák hospodaøil od roku 1664 na gruntu, kde døíve hospodaøil rod Vrchotù. Splatil také jen jednu kopu, ale vrchnost mu odpustila 20 kop aby grunt zlepil i za krávu k záduí moraickému náleející. Zbytek náleel po 5 kopách 48 groích èlenùm Vrchotovic rodiny: Matìjovi, synu Jana Vrchoty, který ji døíve grunt zlepil; dále ètyøem dìtem zemøelého Martina Vrchoty, které známe ji z gruntu Jiøího Èapského, tj. Kateøinì, enì Pavla Oupického z Duban, Janu Vrchotovi z Bylan, Annì, enì Václava Pekaøe z Moraic a Stanislavu Vrchotovi, který je tu uveden jako hospodáø z Chotìnic.
Grunt 6 (r. 1839 èp. 6): Jan Starej ujal svùj grunt v roce 1656. Jednalo se o usedlost, na které døíve hospodaøil Jakub Touim (psáno také Dovsím), nejstarí dubanský obyvatel, uvedený v soupisu z roku 1651. Jakub grunt vystavìl a tak vìtina podílu náleela jeho vdovì Dorotì a dìtem Mandalenì (*1640), provdané za dubanského chalupníka Jiøího Èapského (viz v poøadí druhý grunt), Kateøinì a Jiøíkovi, kteøí ili pøi matce. Dalí dvì Jakubovy dìti, Jakub a Mariana, svùj nárok na dìdictví ztratily (nejspí z Duban utekly) a jejich podíl pøipadl vrchnosti. Pøed Èapským grunt zøejmì krátkou dobu uíval Václav Vápeník, jeho dìti Dorota a Matìj tu také mìly dostat malý podíl. Z celkové kupní èástky zaplatil Jan Starej jen jednu kopu, ale dvacet kop mu vrchnost odpustila za zlepení gruntu a jednu krávu záduí tøebosického.
Grunt 7 (r. 1839 èp. 8): Jan Provazník pøevzal chalupu v roce 1663 po zemøelém Janu Novákovi, co grunt zlepil. Vìtina kupní ceny (17 kop 45 groù) náleela vrchnosti, po 3 kopách 45 groích tu mìly dostat Novákova vdova Dorota a jeho dìti (Pavel, soused v Rozhovicích a Kateøina, ena Jakuba Zemana z Rozhovic). Provazník vak také splatil jen jednu kopu, zbývajících dvacet kop vrch- nost odpustila aby grunt zlepil.
Grunt 8 (r. 1839 èp. 19): Zápis pro grunt Pavla Oupického se nedochoval, ale tento hospodáø je spolu se svou manelkou Kateøinou, dcerou zemøelého Martina Vrchoty, dvakrát zmiòován v záznamech druhého a pátého gruntu. Rodina Pavla Oupického (*1601) je uvedena ji v soupisu poddaných z roku 1651.
57 è 1839 òáèek roku
itel dr František Velebný Václav Hu Václav Josef Jirásek Josef Skalický Jan Václav Macha Václav è òáèek 1787 elebný kalický irásek roku
V J S ìj ìj ìj itel dr Josef VelebnýJosef Ipser František BeranJan Jakub Macha Zach Václav Joachym Rakouský Václav Beran Mat František Hu Mat Dubany v letech 1654-1839
ci ø - ù) b o polí
1714
ýborný ouvièka r. òáèek
v strych V H ìlohorský
ìra
j ) ) ) 4 4 2 ì ìj / / / 1 3 1 èet itel (vým po Jan B Jan (8 (6) Mat (6) Hu Jan (6) Hora Jan (5 (3) dr (9 (9 dritel ovák
a usedlostí
N
ìj øadí -Jakub Beran Gr 1 Svída Václav -Jakub Gr 6 Starej Jan -Gr 7 Provazník Jan Myna Martin Gr 5 Mat po v gruntovní 1669 r. z knize ìra ù) berní
v
strych
jednotlivých dritel èet
a
ù øadí Jan Svída (7) Svída Jan --Mat -BR 9 (-) Tkadlec Václav Jakub Toušim (10) BR 10 (-) Nádeník Jan -Pavel Novák (3) (5) Vrchota Stanislav - obec obec rule z 1654 r. (vým polí - po - - - vrchnost vrchnost itel starý
ùr typ nemovitostityp po (od 1714 zakoupená) (pastouška) (1654 zahradnický) (1654 zahradnický) (na kopci nad vsí) nad kopci (na Identifikace dr p. è. roku 1839 12 chalupnický grunt3 hospoda panská BR 2 4 obecní chaloupka 5 domek6 chalupnický grunt 7 chalupnický grunt8 chalupnický grunt BR 1 -9 chalupnický grunt10 dv panský BR 6 grunt chalupnický 5 BR - - Mat
58 ø Øíha èera ulíèek B atíèek ìj T øí Václav Pleskot Václav František Krupa Ji Josef Ku Josef èek tarý Radouš Jakub Radouš,
S ramáø leskot ìj ìj Chmelík Skalický Václav P K øí øí øí Ji Jan VejbornýMat Václav Zelinka Václav Hora AnnaVápeníková an øi Oupický
ýborný ) ) ) 4 4 2 ìj / / / V 3 1 1 øí Martin K (5 Ji (3) Jan Hlína (6 Mat (7 èka apský Honze È
øí øí Ji Gr 4 Lochman Jan Gr 3 Ji 8) (Gr Pavel Oupický Jirouška (8)2 Gr
øí ---Ji -(6) ----Ji -pustý Busakovský (6) Pavel Oupický (6) - ----Mat -- - Jan- Šíp - Mat Pištínek Josef - Jan Dašek - - - - Václav Hora obec František - Škrha Václav vrchnost nový
ùr ùdì ùdì p p pozemku pozemku pozemku pozemku obecní) (za rybníkem ve vsi) 11 panské na domek 12 panské na domek 13 grunt chalupnický 14 4 Ji BR grunt chalupnický 15 Jirouška 3 Adam BR obecním na domek 16 obecním na domek 17 grunt chalupnický 1819 8 BR domek grunt chalupnický 20 7 BR obecním na domek 21 obecním na domek 22 - kovárna (do 1796 23 panský dv 24 rybníce na mlýn - - - Tatí Jan - vrchnost Forst Josef
59 Z uvedených dokladù je zøejmý mimoøádný zájem vrchnosti na obnovení skupiny chalupnických ivností. Panstvo nepotøebovalo v Dubanech sedláky s rozlehlými polnostmi a vlastními potahy, nebo vìtinu polí obhospodaøoval panský dvùr. Chalupnické grunty v okolí dvora slouily pøedevím jako zdroj nedostatkových lidských zdrojù. Obyvatelstvo pochá- zelo z nejbliího okolí, jak nasvìdèijí výe zmínìné pøíbuzenské vazby.33) Vìtina chalupnických ivností byla stavìna pøímo na vrchnostenský náklad. Úøedníci velkostatku se pøi jejich znovuzøizování nemuseli ohlíet na starí majetkovou kontinuitu. Intravilán obce tak vytváøel dvì typovì odliná uskupení gruntù, jejich umístìní právì v oné konkrétní èásti obec- ního katastru nebylo vymezeno ádnými terénními anomáliemi, pouze plo- chou rybníka Dolního Dubanského.34) První uskupení pøedstavovalo pìt chalupnických gruntù, situovaných blízko sebe podél cesty (od západu èp. 13, 14, 10, 6, 8 a pozdìji i èp. 7). Povauji za pravdìpodobné, e tato pomy- slná ulice, orientovaná kolmo k potoku, vznikla a v dobì obnovy válkou znièené vsi v polovinì 17. století. Toto uvaované nové vymìøení pùdorysu èásti vesnice by mìlo svou logiku - naè stavební materiál rozváet po okolí, kdy bylo moné nové chalupy postavit pøímo pode dvorem? Zbývající tøi chalupnické ivnosti, situované jednotlivì v terénu severnì ode dvora (èp.1, 17 a 19) by pak podle této úvahy mohly respektovat starí, pøedbìlohorskou sídelní situaci. Tomu by nasvìdèovalo i pøíjmení Svída, doloené v Dubanech roku 1597, které bylo uíváno i bez ohledu na biolo- gickou pøíbuznost pro dritele gruntu 1 (r. 1839 èp. 1). Podobnì u èp. 17 je výslovnì uvedeno, e byl na vrchnostenské náklady vystavìn na mìstiti (tj. stavební parcele) pustého gruntu Busakovského. Nehledì na umístìní jednotlivých domù v terénu nedolo k ádné podstatné zmìnì v rozsahu poddanských pozemkù. Vech osm dubanských chalupníkù obhospoda- øovalo v roce 1654 veho vudy 51 strychù pozemkù, tedy ani ne celý lán (60 strychù), co bývala obvyklá výmìra pro sedláka s vlastním potahem.
33) Sourozenci hospodáøù a pøípadnì dalí podílníci ili v sousedních ves- nicích nejèastìji v Bylanech, Lánech, Moraicích a Rozhovicích. Snad s výjimkou gruntu 1 (kde lze uvaovat o starí majetkové kontinuitì) se vak jedná o podíly, vzniklé a po znovuosídlení Duban po tøicetileté válce. 34) Pùvodní rozmístìní rustikálních nemovitostí v Dubanech mohly ovliv- nit dva rybníky, zatápìjící èást údolí pode dvorem. O jejich rozsahu nás informoval výe uvedený soupis z roku 1597. I pøes tøicetiletou válku zùstal vìtí Dolní Dubanský rybník naputìn a chovali se v nìm kapøi. Mení Horní Dubanský ji v roce 1645 leel od mnoha let pustý, té díl dobrý hráze skae- ný, ostatek od myí provrtán jsouce (SM L 39/27). V roce 1702 se ji ádný rybník v Dubanech neuvádí.
60 61 V prùbìhu druhé poloviny 17. století se poèet dubanských domù nezmìnil, pouze nìkdejí zahradníci získali kousek pole a z hlediska daòo- vého se zmìnili v chalupníky. Bohuel z této doby nám chybìjí podrob- nìjí písemné prameny a tak jen mùeme konstatovat, v jaké podobì se Dubany nalézaly na pøelomu 17. a 18. století. Hlavní výrobní objekt ve vsi tvoøil velký panský dvùr, obhospodaøující vìtinu obecního katastru. Byl to pøedevím rozlehlý blok polí, táhnoucích se na východ, jihovýchod a na jih ode dvora, nazývaný za humny; dále pak i vìtina polí a luk na východ od vsi a v severovýchodním cípu katas- tru. Nejstarí pøesný pøehled o rozsahu osívaných polí dubanského dvora máme z dubna 1702. Tehdy v Dubanech afáø panského dvora dal osít na zimu 96 strychù penice, 35 strychù ita a na jaro 105 strychù 1 a ètvrt vìrtele jeèmene, 23 a pùl strychu ovsa a 12 strychù hrachu. Celkem bylo toho roku oseto necelých 272 strychù, tj. cca 67 ha polí.35) K tehdejí celko- vé výmìøe vak musíme poèítat i urèité mnoství neosetých polí, louky a pastviny. Údaje z roku 1702 tak zhruba odpovídají pøesnìjímu katastrál- nímu soupisu z roku 1757. Podle nìj pøísluelo k dubanskému dvoru celkem 324 a ètvrt strychù polí, 20 strychù leelo ladem, 50 a 3/4 strychu pastvin a louky, ze kterých se sklidilo 6 vozù sena.36) Na heømanomìsteckém pan- ství se tehdy nalézalo sedm panských dvorù (Nový Dvùr, Kleice, Rozho- vice, Dubany, Stolany, Moraice a Slavkovice, do roku 1757 pøibyl jen malý dvùr v Hrbokovì). Pøestoe dubanský dvùr obhospodaøoval skoro celý katastr vesnice, v rámci panství patøil mezi mení provozy. Ménì ne v Dubanech v roce 1702 osívali jen ve Slavkovicích (nìco pøes 244 strychù), zatímco na nejvìtím Novém Dvoøe dali pantí správci osít 716 strychù. Tyto údaje nasvìdèují, e ji poèátkem 18. století (a zpìtnì vzato ji o sto let døíve) byla k panskému dvoru v Dubanech pøipojena rozhodující èást vech pozemkù a tyto byly zemìdìlsky intenzivnì vyuívány v rámci vrchnostenského hospodaøení. Z okolí vsi zmizely lesní porosty a jen ve jménech polí (volina, na volinì) se odráel charakter nìkdejího lesního porostu. V okolí Duban se ádné rozsáhlejí lesy nenalézaly ji koncem 16. století a k náletovému zalesnìní polí nedolo ani bìhem tøicetileté války.37)
35) SÚA Praha, fond Stará manipulace, karton è. 2027, sign. P 13/16, sv. 2 (nefoliováno), duben 1702. 36) Tereziánský katastr èeský, Svazek 3, Dominikál, Praha 1970, è. 566, s. 200-201. 37) Jediný les, zmiòovaný jako souèást rozhovického statku roku 1597, se nazýval Jedlina a rozkládal se mezi Moraicemi a zaniklou vsí Písek.
62 Rozsah poddanských (rustikálních) pozemkù se sice v Dubanech ve srovnání s polovinou 17. století mírnì zvýil (z 51 na 64 strychù), ale tato zmìna mùe být i dùsledkem pøesnìjího mìøení poèátkem 18. století.38) V rozmístìní poddanských polí v té dobì nelze identifikovat ádný pozù- statek pùvodní støedovìké pluiny. Je to i logické, zvlátì kdy uváíme, e zemìdìlská pùda, náleející do katastru obce, byla v pøedbìlohorské dobì nejménì tøikrát pøerozdìlována. Kadý z chalupnických gruntù mìl v polovinì 17. století vìtí zahradu a kousek pole v tìsné blízkosti usedlosti a pak vìtí políèko na okraji panských polností èi mezi nimi.39) Umístìní polí v rámci katastru pøitom vùbec neodpovídalo rozloení usedlostí v intravilánu. Pouze u gruntù G1 (èp. 1) a G6 (èp. 19) se dochovala rozsáhlejí záhumeni- cová parcela o výmìøe nìkolika strychù, co odpovídá výe uvedené úvaze o pøedbìlohorské usedlostní kontinutì tìchto gruntù. Vìtina dubanských rustikálních polí se nalézala daleko od obce v severozápadním cípu katas- tru (viz mapa na s. 65). Anomální tvar oné èásti pluiny obce nasvìdèuje tomu, e se jedná o pozemky, které ve støedovìku pravdìpodobnì náleely k sousednímu Máteøovu v rámci nìjakého dìlení majetku mezi èleny rodu rytíøù z Duban v pøedhusitské dobì (nìkteøí dritelé Duban vlastnili té èást sousedního Máteøova, viz výe pozn. è. 7-9). Bez ohledu na mírné rozdíly v rozsahu polí mìlo koncem 17. století vech deset dubanských chalupníkù naprosto shodné poddanské povin- nosti vùèi vrchnosti. Podle výtahu z urbáøe, poøízeného v roce 1690, platil kadý dubanský hospodáø roènì vrchnosti úroky ve výi 1 zlatý 10 krejcarù a mìl odvádìt na heømanomìstecký zámek dvì husy (nebo místo kadé dát dalích 10 krejcarù).40) Od vech poddaných z Duban tak roènì vrchnost vybrala celkem 15 zlatých (11 zlatých 40 krejcarù úroky a 3 zlaté 20 krejcarù za 20 hus; 1 zlatý = 60 krejcarù). Podobnì jako rozsah povinností vùèi vrchnosti zùstávala na stejné úrovni stále udrována formální kupní cena rustikálních nemovitostí ve výi 50 kop groù míeòských (tak jak byla
38) SÚA Praha, TK Chrudimsko 4, è. 1133, spisy 2/1, Heømanùv Mìstec a Moraice, fol. 158-160. 39) Pole dubanských chalupníkù byla tehdy rozdìlena podle bonity do tøí kategorií: dobrá (24 strychù), støední (10 a ètvrt strychu) a patná (30 a 3 ètvrtì strychu). Nejlepí pole tehdy leela v tìsné blízkosti vesnice (oznaèována jako na zahradì èi u chalupy), dále u Døenic a v dolinì. Støední a patné kvality byla pole u Máteøova a pouze patnou pùdu shledali na políèkách v olinách, a u drah. Rozsah polností jednotlivých hospodáøù byl a na ojedinìlé vyjímky zhruba sjednocen na výmìøe 6 a 7 strychù (cca 1,5 ha). 40) Vs Heømanùv Mìstec, kn. è. 2, fol. 359v (mladí pøípisky do urbáøe panství z roku 1658).
63 stanovena pøi zaloení gruntovní knihy roku 1669), která se objevuje jako výchozí údaj i pøi zaloení nové pozemkové knihy roku 1715. Pokud byly dubanské chalupnické grunty pøevádìny okolo tohoto roku, byla respek- tována pùvodní hodnota, pouze dolo k jejímu pøevodu z penìní poèetní jednotky kopy groù míeòských na zlaté rýnské v pomìru 6:7, co byla bìná praxe tehdejího penìního obìhu.41) A pøi pozdìjích zmì- nách dritelù se pøevodní cena zvyovala úmìrnì aktuální cenové hladinì; v pøípadì pøevodù v rámci blízkých pøíbuzných vak èasto zùstávala dlouhá desetiletí v pùvodní výi.42) Vedle desíti chalupnických gruntù byl koncem 17. století ve vsi i øeznický krám, který vrchnost roènì pronajímala za 10 zlatých.43) Ten se nalézal v areálu dubanské hospody, kterou tehdy vrchnost provozovala na svùj náklad. Dubanská hospoda (r. 1839 èp. 2), zmiòovaná ji v 16. století jako krèma výsadní, zùstala souèástí panského majetku a do roku 1714. Tehdy hos- podu spolu s masným krámem a kouskem pole prodali hrabìcí úøedníci do privátní drby Matìjovi Vejbornému za 100 zlatých rýnských.44) U v prùbìhu první poloviny 18. století byla mení pole na okraji pan- ských lánù prodávána k poddanským usedlostem. Jan Hora (èp.10) získal ke svým políèkùm u Døenic a u Máteøova i 3 strychy kdysi panských polí v Olinách a Jiøí Vejbornej (èp.17) k pùvodní velmi malé výmìøe (3 strychy) u Máteøova získal panské pozemky, leící pøímo za jeho chalu- pou (5 strychù polí za humny a dalí strych na zahradì). O panskou
41) Èástka 60 kop groù míeòských byla rovna èástce 70 zlatých rýn- ských, pøièem 1 zlatý rýnský = 60 krejcarù. Pro bìný penìní obìh se tehdy pouívaly krejcarové mince niích hodnot. 42) Pøevodní ceny jednotlivých chalupnických gruntù v Dubanech jsou doloeny v následující výi: 50 kop gr. mí. = 58 zl. rýn. 20 kr. u èp. 6 (1714), èp. 14 (1714), èp. 19 (1732) a èp. 7 (1734); 60 kop gr. mí. = 70 zl. rýn. u èp. 10 (1740), èp. 5 (1750) a èp. 8 (1752); 80 kop gr. mí. = 93 zl rýn. 20 kr. u èp. 1 (1722); 120 kop gr. mí. = 140 zl. rýn. u èp. 13 (1750) a ojedinìle i 226 kop 5 gr. 2 denáry míeòské = 263 zl. rýnských 46 kr. 1 den. u èp. 17 (1747), zde vak lo o úøední odhad reálné trní ceny nemovitosti. Prameny viz výe pozn. è. 32. 43) Poèátkem 18. století byl nájem z blíe nejasného dùvodu sníen. Podle inventáøe vrchnostenského mobiláøe a pravidelných pøíjmù z panství Heømanùv Mìstec, datovaného 19. 4. 1706, odvádìl nájemce dubanského masného krámu do panské pokladyn jen 5 zlatých roènì. Viz SM P 13/16 (karton è. 2028), sv. 4, nefoliováno, duben 1706. 44) Státní oblastní archív v Zámrsk, fond Sbírka pozemkových knih (dále jen Pk), Chrudim, kn. è. 1990, gruntovní dominikální kniha z let 1714-1753, fol. 18.
64 65 pùdu mìl zájem i hostinský Frantiek Ferdinand.45) Do poloviny 18. století se tak rozsah rustikální (poddanské) pùdy v Dubanech zvìtil na 85,5 stry- chu. Vedle starích desíti chalupnických ivností ve vsi vyrostlo pìt nových domkù jen se zahrádkou èi malým záhumenkem. Pozdìji vrchnost pøestala poddaným pozemky prodávat, ale v irí míøe byla pole od panského dvora pronajímána, pøedevím v polních tratích ve volinách, u volin a na kopaninì. Od poèátku 18. století u mùeme zcela pøesnì sledovat následnost jednotlivých hospodáøù, nebo se dochovaly pøísluné pozemkové knihy, kam vrchnostentí úøedníci peèlivì zapisovali jednotlivé pøevody nemovi- tostí a pøísluné finanèní náleitosti.46) Zajímaly je vak pøedevím pouze zemìdìlské usedlosti, ze kterých plynul do panské pokladny nìjaký pøíjem. Od poloviny 18. století zaèal poèet domù v Dubanech mírnì rùst, ale lo jen o malé chaloupky bez polí, které si poddaní stavìli na parcelách, poskytnu- tých vrchností ode dvora (èp.11 a 12), na obecních pozemcích nebo na okrajích parcel chalupnických gruntù, kde hospodáøi postavili nový domek (napø. pro provdanou dceru, zatímco syn pøejal grunt) èi se nìkdejí tzv. výmìnek (chaloupka pro hospodáøe na odpoèinku èi jeho vdovu) osa- mostatnil od gruntu jako zvlátní nemovitost (podobnými zpùsoby vznikla èp.4, 15, 16, 18 a 20). Dubanská obec povolovala stavbu nových domkù na okraji obecních pastvin, protoe do obecní pokladny pak plynul sluný pøíjem z poplatkù ze stavebních parcel. Ten byl mnohdy vyí, ne povin- nosti majitelù vìtích gruntù vùèi vrchnosti. Kdy si nìkdy ve ètyøicátých letech 18. století vystavìli Pavel Paøízek, øeèený Famfýlek, a jeho ena Kateøina domek èp.18 (který pak koupil Matìj Èepek za 25 zlatých rýn- ských), platili roènì do obecní pokladny úrok za stavební parcelu ve výi 1,5 zlatého rýnského. Stejnou èástku platila roènì z chalupy na obecní pùdì v polovinì 18. století Albìta Svobodová. Kdy bylo krátce po roce 1770 provedeno èíslování jednotlivých nemovitostí, shledalo se v Dubanech celkem dvacet èísel popisných. Èíslování probìhlo ve smìru pohybu hodinových ruèièek od chalupnické usedlosti èp.1 na severovýchodním okraji obce na jih k panskému dvoru
45) Pk Chrudim, kn. è. 169, gruntovní dominikální kniha z let 1753-1759, fol. 18, v roce 1740 pøikoupeno k hospodì od vrchnosti za 30 zlatých rýn- ských 1,5 korce rolí v olinách. 46) SOA Zámrsk, Pk Chrudim, kn. è. 151, pozemková kniha pro obec Dubany, zaloena 1715 a vedena podle jednotlivých usedlostí vlokovým sys- témem do poèátku 19. století; tamté kn. è. 162 pozemková kniha obce Dubany, vedená chronologicky od roku 1820.
66 (ten dostal èp.9) a kolem návsi po západním okraji obce a na sever k èp.20. Do roku 1787, kdy bylo v rámci pøípravy tzv. Josefínského katastru prove- deno první podrobné mìøení vech pozemkù na katastru obce, pøibylo jen jedno èíslo popisné.47) Toto èíslování v podstatì platí dodnes. Nìkterá pùvodní èísla popisná vak v pozdìjích letech zanikla (napø. staré chalup- nické grunty èp.1 a 10) a proluky byly postupnì zastavovány novými domy, kterým byla pøidìlována vyí èísla. Zde v textu jednotlivé nemovitosti oznaèovány tak, jak se uvádìjí v pramenech 18. a 19. století. Blií srovnání pøináí kresba rozmístìní domù, zpracovaná dle nejstarí dochované kata- strální mapy Duban z roku 1839, tzv. indikaèní skizzy, vypracované jako mapová pøíloha Stabilního katastru.48) Tehdy mìly Dubany celkem 25 èísel popisných. Ta byla pøidìlována postupnì, take vechna èísla vyí ne èp.20 skuteènì odráejí vývoj vesnice koncem 18. století. Malé domky, rozrùstající se v okolí starých gruntù, zùstávaly dlouhou dobu mimo písemnou evidenci a teprve pozdìji, na pøelomu 18. a 19. století, byly zaznamenávány jako novì zaevidované nemovitosti, by ji mìly po roce 1770 pøidìleno vlastní èíslo popisné. Tak napøíklad chaloupka drnová ve vsi Dubanech, vystavìná na obecním pozemku (èp.15), byla zakniho- vána Marii Pitínkové v cenì 100 zlatých rýnských a v roce 1803 po smrti jejího otce Josefa Pitínka, kterou ten samý skrze mnohá léta beze veho zápisu v plnomocném drení mìl. Baráènická podruská chaloupka èp.12 byla zapsána po smrti Jana ípa a v roce 1792 novému driteli Janu Bulíèkovi, stejnì jako chalupa drnová na obecní pùdì èp.16, zapsaná a po smrti Jiøího Kramáøe roku 1796 jeho následníku Janovi Kramáøovi. K podobné situaci dolo i u drnové chaloupky, která byla na obecní pùdì postave- na krátce po prvním èíslování (èp.1-20) a dostala tedy nové èp.21. Vystavìl ji pro svého syna Pavla chalupník Václav Hora (èp.19) mezi cestou a poto- kem nedaleko své usedlosti, ale oficiálnì byla zaknihována a roku 1812. Dalí nemovitostí, která v Dubanech koncem 18. století vyrostla, byla obecní kovárna (èp.22), kterou dubanská obec v roce 1796 odprodala za 90 zlatých kováøi Frantiku Ipserovi.49) Panský dvùr na kopci nade vsí mìl èíslo popisné 9. Obhospodaøoval vak i rozsáhlé pozemky na levé stranì potoka, daleko na severozápad ode dvora. Mimo jiné i k obhospodaøování tìchto polí a luk zøídila vrchnost
47) SUA Praha, sign. JK 1405, panství Heømanùv Mìstec, 15. 8. 1787; SOA Zámrsk, fond Vs Heømanùv Mìstec, kn. è. 313. 48) SÚA Praha, sign. SK, Chrudimsko 111. 49) Doklady k výe zmínìným transakcím viz Pk Chrudim, kn. è. 151, fol. 45-48.
67 v Dubanech dalí mení panský hospodáøský podnik v severní èásti obec- ního katastru, kterému bylo pøidìleno èíslo popisné 23. Do sklonku tøicátých let 19. století byl na obnoveném Horním Dubanském rybníce vystavìn i panský mlýn, který dostal èíslo popisné 25. V tomto rozsahu nalézáme Dubany v dobì sepisování tzv. stabilního katastru z roku 1839. Z té doby se dochovala první podrobná mapa obce, zachycující konkrétní polohu jednotli- vých domù. Na výe dokumentovaném vývoji obce Dubany lze dokumen- tovat nìkolik jevù, jejich zobecnìní je vak moné provést a na základì srovnání vývoje vìtího poètu podobných lokalit.50)
50) Za nejvýznamnìjí povauji tato zjitìní: - Celkový rozsah pùvodního katastru obce byl s velkou pravdìpodobností deformován ji ve støedovìku v dùsledku roztøítìné pozemkové drby, nalé- zající se v rukou rytíøù z Duban. - Od poèátku 16. století slouil dubanský statek jako venkovské sídlo úøednických rodin, vázaných na perntejnský dvùr. Od poloviny 16. století docházelo k podstatným zmìnám infrastruktury statku a výrazným investi- cím, roziøujícím podíl dominikální drby. Po pøipojení k vìtímu panství byl vekerý takto vzniklý panský majetek po roce 1579 rustikalizován, pøièem hlavní dùraz kladla vrchnost na penìní formu renty. Poadavky na robotní práci se u novì zøizovaných rustikální usedlostí vùbec neobjevují. - Nová vrchnost, která majetek získala roku 1597, se cílenì zamìøovala na intenzivní reijní podnikání. Témìø vekerou zemìdìlskou pùdu znovu sjed- notila ve velký panský dvùr, a to zøejmì formou výkupu rustikálních usedlostí. Stalo se tak zcela nepochybnì ji pøed tøicetiletou válkou. - Po tøicetileté válce zùstal rozsah dominikálního majetku zachován, pod- danské usedlosti byly obnoveny jen jako chalupnické ivnosti s minimální výmìrou polí. Poddaným byly postoupeny k obdìlávání pozemky v okrajo- vých èástech katastru. Moné pozùstatky pùvodní støedovìké pluiny tak byly nìkolikerým pøerozdìlením pozemkù zcela setøeny. - V obci neexistovaly velké selské grunty. Proto zde na konci 18. a poèát- kem 19. století nedolo k velmi rychlému rùstu poètu poddanských usedlostí, vznikajících dìlením pùvodních gruntù, jak je pro tento region typické. Obec ve svém vývoji oproti okolním vesnicím stagnovala, roziøovala se pouze nepo- èetnou výstavbou domkù bez polností na obecní a panské pùdì. - A do poloviny 19. století zùstává pro obec zcela rozhodující vrchnos- tenské hospodaøení, pro jeho zefektivnìní je dokonce zøízen druhý výrobní areál, zajiující obhospodaøování panských pozemkù ve vzdálenìjí severo- západní èásti katastru. - Støedovìké feudální sídlo v Dubanech je moné s velmi vysokou pravdì- podobností situovat do prostoru dnení sýpky.
68