Východoèeský sborník historický 10 2001 VLIV VRCHNOSTENSKÉHO DVOROVÉHO HOSPODAØENÍ V RANÉM NOVOVÌKU NA VÝVOJ OBCE DUBANY NA PARDUBICKU Petr VOREL Oblast Pardubicka poskytuje bohaté pramenné zdroje pro sledování vývoje zemìdìlského osídlení. Na základì písemné a mapové dokumentace lze pomocí retrospektivní metody rekonstruovat historický vývoj pluiny od ranì støedovìkých okrouhlic pøes typické kolonizaèní vsi 13. a 14. století a po nejmladí obce, zakládané v dobì raabizace v 70. a 80. letech 18. století. Ve vývoji zemìdìlského osídlení lze i v tomto regionu zkoumat obecnìjí zákonitosti, dané pøírodními podmínkami a dobou vzniku obce, resp. pozdìjím pøerozdìlením pøísluných pozemkù.1) Z hlediska historické rekonstrukce pluiny èi intravilánu pøedstavují nejsloitìjí pøípad ty obce, v jejich katastru se nalézal ranì novovìký popluní dvùr, obhospodaøovaný ve vrchnostenské reii. S takovou situa- cí se setkáváme v pøípadì mnoha lokalit, nalézajících se na Pardubicku v prostoru mezi podhùøím elezných hor a Labem. Tato oblast byla v raném novovìku charakteristická drobnou a støední lechtickou pozemkou dr- bou. Deskové statky pøísluníkù rytíøského stavu, vìtinou sluebnì nebo spoleèensky vázaných na perntejnské nebo pozdìji komorní dominium, byly tvoøeny obvykle nìkolika málo vesnicemi, pøípadnì pouze jednou lokalitou nebo dokonce jenom její èástí. Nezbytnou souèást takového des- kového statku vak vytváøelo lechtické sídlo (tvrz) a pøilehlý popluní dvùr, u zámonìjích i dalí reijní podniky (pivovar, ovèín, mlýn apod.). U takových lokalit nezbytnì docházelo v souvislosti s roziøováním èi omezováním dvorového hospodaøení k výraznìjím zmìnám v systému 1) Základní problémy a starí literaturu k tomuto tématu shrnuje J. Petráò: Dìjiny hmotné kultury I/1, Praha 1985, s. 326-348; novìji té viz E. Semota- nová: Kartografie v historické práci, Praha 1994. 35 rozloení polností a následnì k zásahùm do sociální struktury obce, tak aby vyhovovala vrchnostenským potøebám v jednotlivých fázích vývoje lech- tického podnikání. Není-li v pøípadì takové obce k dispozici dostateènì obsáhlá písemná pramenná základna ze starí doby, je velmi obtíná retro- spektivní rekonstrukce její podoby v pøedchozích fázích vývoje jen na zá- kladì katastrálních pramenù a nejstarích mapových zobrazení, ve vìtinì pøípadù tzv. indikaèní skizzy stabilního katastru ze 30. - 40. let 19. století. Jako pøíklad takového sloitého vývoje jsem se pokusil provést analýzu vývoje intravilánu obce Dubany, leící 6,5 km jihozápadnì od historického centra mìsta Pardubic. Jedná se lokalitu v tradièní sídelní oblasti, bohaté na archeologické nálezy, dokládající kontinuální zemìdìlské osídlení.2) V písemných pramenech je jméno obce Dubany poprvé doloeno a 16. øíjna 1347 v listinì, kterou vratislavský biskup Bøetislav rozdìloval majetek mezi nedávno zaloeným litomylským biskupstvím a tamní kapitulou. Jako pøí- sluník litomylské kapituly je zde zmínìn i knìz Johannes de Duban. Jako Johannes de Duban, canonicus lithomyslensis se zmiòuje jetì roku 1363, kdy prodal ves Slatinu u Vysokého Mýta.3) Na Dubanech tehdy sídlili Mikulá a Peík z Duban a snad i dalí pøíbuzní, kteøí mìli mezi sebou ves rozdìlenu, jak bylo v kraji u drobné sluebné lechty bìné. První struèná zmínka o podobì jedné z tìchto èástí vesnice pochází z roku 1363, kdy Mikulá z Duban prodal èást vsi Peíkovi z Duban. Onou èástí vsi byli ètyøi podsedci, tj. malá poddanská hospodáøství, která nemìla ani vlastní polnosti, ale obdìlávala pùdu, poskytnutou pánem ode dvora.4) V roce 1366 prodal Mikulá z Duban dalí díl vsi, ale nevíme komu. Peík z Duban se objevuje v nìkolika dokladech z druhé poloviny 14. století. Vlastnil také podíly na nìkolika vsích v okolí. V roce 1372 prodal est pod- danských dvorù v Trojovicích a náleela mu také roèní plat od podda- ných v sousedním Máteøovì ve výi 6 kop groù. Z roku 1380 také pochází struèná zpráva, e Peík z Duban prodal Dubany Janovi z Duban. Není vak jasné, jaký byl mezi nimi pøíbuzenský vztah a zda se jednalo o celou vesnici.5) 2) Struèný pøehled historického vývoje této obce uvádí V. Hanus (red.), Chrudimsko a Nasavrcko, díl IV. Prehistorie a historie obcí na Chrudimsku, Chrudim 1926, s. 279-280. 3) Codex diplomaticus et epistolaris regni Moraviae VII, è. 735, s. 539. 4) J. Emler (ed.): Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae (dále RT) I, Praha 1870, s. 430. 5) RT I, s. 428, 433, 442, 462, 465, 466, 491, 510, 525, 577. 36 Pøímé zprávy o obci Dubany tím na celé století mizí.6) Pøedpokládáme, e i nadále patøily tému rodu rytíøù z Duban, ale blií majetko-právní vztahy nelze ji rekonstruovat.7) V pohusitské dobì se nìkolik èlenù tohoto rodu významnì zapsalo do èeských dìjin. Z druhé poloviny 15. století se docho- valy alespoò v regestové podobì hojné doklady o pøevodech pozemkové- ho majetku v blízkém i vzdálenìjím okolí Duban.8) Samotná ves Dubany se v nich neobjevuje, lze tedy pøedpokládat e kontinuálnì zùstávala v drbì rodu (by zøejmì rozdìlana na více èástí). 6) Majetkový pøevod z 31.10.1418, v nìm Jindøich z Duban prodal roèní plat 8 kop groù na tvrzi, dvoøe a vsi Dubanech za 80 kop groù v hotovosti Vilémovi Zajícovi z Házmburka, se týká stejnojmenné vsi, leící na Litomìøic- ku. Viz RT II, Praha 1872, s. 143. 7) O dubanských rytíøích máme vak nìkolik zpráv, týkajících se vesnic v blízkém okolí. Jetì v roce 1380 se Peík uvádí spolu se svým synem Vilé- mem z Duban, øeèeným Dubánek, kdy uzavøeli se svým pøíbuzným Janem, synkem zemøelého Heree z Podhoøan, smlouvu o tzv. hromadnictví, tj. právním spolèení majetku, který po sobì mohli dìdit (král Václav malého Jana kvùli onomu právnímu úkonu prohlásil za plnoletého). Rytíøi z Duban do tohoto spolku vloili svùj podíl na Máteøovì. Do roku 1383 Peík zemøel, protoe ve sporech o majetek Jana z Podhoøan ji vystupoval Vilém Dubánek z Duban sám. Peík mìl dva syny tého jména: Viléma starího a Viléma mlad- ího z Duban. Vilém starí mìl vedle podílu na Máteøovì i ves Lochenice u Hradce Králové a poèátkem 15. století získal jako léno od olomouckého biskupa i tvrz v blízkých Èívicích. Vilém mladí byl vlastníkem vsi Vestary na Královéhradecku, kterou postupnì prodával v letech 1410 a 1419. Jak se vak bratøi z Duban vypoøadali po Peíkovì smrti se samotnými Dubany, to není jasné. Vilém starí byl zkueným právníkem a èasto zastupoval své pøíbuzné a sousedy pøi majetkových sporech na konci 14. a poèátkem 15. století. Zemøel nejspí krátce pøed husitskými válkami a majetek zùstal jeho bratru Vilémovi mladímu. Blíe viz J. Teplý: Feudální pozemková drba v pøedhusitském Chrudimsku, Pardubice 1997, s. 68; té RT II, s. 73, 147. 8) Jan z Duban (1465) patøil mezi straníky Jiøího z Podìbrad. Úèastnil se zemského snìmu v Èáslavi roku 1440 a s podìbradským vojskem dobýval v záøí 1448 Prahu. Doklady, týkající se majetku v Èívicích, nasvìdèují, e byl synem výe zmínìného Viléma mladího Dubánka z Duban. Za nejvýznamnìj- ího pøedstavitele rodiny dubanských rytíøù vak mùeme povaovat a Janova syna Viléma Dubánka z Duban. Ten se proslavil jetì za otcova ivota jako váleèník na stranì krále Jiøíka z Podìbrad. Zastával i vlivný úøad podkomoøího královských vìnných mìst. Jako královský úøedník mìl na starosti Hradec Králové, Chrudim a dalí velká východoèeská mìsta. Domohl se znaèného bohatství, kterého uíval i k roziøování svého pozemkového majetku. Kdy Vilém z Duban roku 1468 padl v bitvì u Konopitì, vzpomenul na jeho smrt kronikáø Starých letopisù èeských. Vilémùv majetek se rozkládal v okolí Mladé Boleslavi a na Pardubicku, v prostoru jihozápadnì od Duban. Zprávy o nìm nejsou pøíli jasné, víme jen, jak jej dìdicové postupnì prodávali. V roce 1468 prodal Procek z Duban èást Svinèan, dalí díl vsi prodal Jan z Duban v roce 37 Posledním rytíøem z Duban, kterému stará rodová ves patøila, byl Jindøich Dubánek (èi Dubanský, jak se pozdìji psal) z Duban. Patøilo mu i nìkolik dalích vesnic v okolí. Oenil se pøed rokem 1485, kdy právnì ujistil vìno své manelky Anny ze Sekyøic na vsi Valy. Kdy valský statek v roce 1491 prodal, pøevedl manelèino vìno na Dubany, Máteøov a Habøinku. K jejich prodeji se chystal nìkdy okolo roku 1503, kdy manelèino vìno znovu pøevedl, tentokrát na svùj lenní statek Èívice. To je poslední zpráva o Dubanech jako majetku zdejího rodu rytíøù z Duban. V naem kraji se Jindøich Dubánek z Duban pøipomíná jetì roku 1505 jako majitel Èívic.9) Dalí osudy obce Dubany byly spjaty se sousedním pardubickým pan- stvím. Od roku 1491 si v prostoru mezi Hradcem Králové a Chrudimí vytváøel postupným skupováním mìsteèek a vesnic rozlehlé panství moravský vel- mo Vilém z Perntejna.10) Centrem nového velkého dominia uèinil mìsteè- ko Pardubice, pro které poèátkem 16. století získal statut mìsta. Rozlehlé panství potøebovalo výkonnou úøednickou správu, v ní Perntejnovi slou- ili i pøísluníci drobné lechty. Ti si také v okolí pardubického panství postupnì kupovali mení vesnice a zøizovali si v nich své sídla.11) Tak dostaly i Dubany nového pána. Stal se jím Divi Boínský z Boejova, významný úøedník na pardubickém panství Vojtìcha z Perntejna. 1483. Tý Jan z Duban provedl velkou majetkovou transakci v letech 1485- 1486. Vìno své manelky, které mìla ujitìno na statcích v okolí Mladé Bole- slavi, pøevedl na Lipoltice a takto oèitìný majetek prodal. Jednalo se o mìsteèko Zámostí a hrad Mykùv Hrádek. Roku 1485 Jan z Duban prodal i majetek v Semínì. Viz k tomu RT II, Praha 1872, s. 236, 339, 347, 397, 404, 414, 445, 466. 9) Blíe viz P. Vorel: Èívice a erotice, léna olomouckého biskupa na Pardubicku, Zprávy klubu pøátel Pardubicka 19, 1984, è. 9-10, s. 205-209; tý: Èeská léna olomouckého biskupství na Pardubicku ve 12. - 16. století, Východoèeský sborník historický 1, 1991, s. 49-106 a tý: Valy nad Labem 1398-1998 (Struèná historie 600 let obce), ObÚ Valy 1998, s. 15-16. 10) Celkovì k vývoji tohoto rodu viz P. Vorel: Páni z Perntejna (Vzestup a pád rodu zubøí hlavy v dìjinách Èech a Moravy), Praha 1999; té viz tý: ivot na dvoøe Viléma z Perntejna, in: V.