Pavel Haas Quartet

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Hra na housle

Pavel Haas Quartet

Bakalářská práce

Autor práce: Kateřina Sedlářová Vedoucí práce: doc. Miloš Vacek Oponent práce: doc. Jan Řezníček

Brno 2020

Bibliografický záznam

SEDLÁŘOVÁ, Kateřina. Pavel Haas Quartet [Pavel Haas Quartet]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, 2020. 31 s. Vedoucí diplomové práce doc. Miloš Vacek.

Anotace

Bakalářská práce „Pavel Haas Quartet“ pojednává o vzniku a činnosti tohoto kvarteta. Dále obsahuje záznamy o soutěžní a koncertní činnosti, životopisy Milana Škampy a jednotlivých členů, dosavadní diskografii a vybrané recenze. V závěru práce je zpracovaný rozhovor s jedním ze zakládajících členů Pavel Haas Quartet – Pavlem Niklem.

Annotation

This bachelor thesis „Pavel Haas Quartet” deals with the formation and existing of this quartet. It also focuses on competitions and concert activities. It includes biographies of Milan Škampa and the members, discography and selected reviews. At the end of this work there is an interview with one of the founding members of Pavel Haas Quartet – Pavel Nikl.

Klíčová slova

Kvartet, smyčcové kvarteto, Pavel Haas Quartet, životopis, rozhovor

Keywords

Quartet, string quartet, Pavel Haas Quartet, biografy, interview

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 1. května 2020

Kateřina Sedlářová

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala Pavlu Niklovi, dlouholetému členu Pavel Haas Quartet a nynějšímu pedagogovi na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži.

Obsah Úvod ...... 1 1 Vznik Pavel Haas Quartet ...... 2 2 Milan Škampa ...... 3 3 Životopisy ...... 5 3.1 Veronika Jarůšková ...... 5 3.2 Marek Zwiebel ...... 6 3.3 Jiří Kabát ...... 7 3.4 Peter Jarůšek ...... 8 4 Soutěže, kurzy, ocenění ...... 9 5 Pavel Haas Quartet – diskografie ...... 11 5.1 Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ a Pavel Haas: Smyčcový kvartet č. 2 „Z Opičích hor“ (2006, Supraphon) ...... 11 5.2 Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty & Pavel Haas: Smyčcové kvartety č. 1 a 3 (2007, Supraphon) ...... 12 5.3 Ludwig van Beethoven: Smyčcové kvartety č. 4 op. 18; op. 135 a 'Quartetto Serioso' op. 95 (2009, BBC Music Magazine) ...... 13 5.4 Sergej Prokofjev: Smyčcové kvartety č. 1 a 2, Sonáta pro dvoje housle (2010, Supraphon) ...... 14 5.5 Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet G dur, op. 106 & Smyčcový kvartet F dur, op. 96 „Americký“ (2010, Supraphon) ...... 15 5.6 Alexander Goehr: Since brass, nor Stone … (2013, NMC 3) ...... 16 5.7 Franz Schubert: Smyčcový kvartet d moll a smyčcový kvintet C dur (2013, Supraphon) ...... 17 5.8 Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“ & Smyčcový kvartet č. 2 d moll (2015, Supraphon) ...... 18 5.9 Antonín Dvořák: Klavírní kvintet č. 2 A dur a Smyčcový kvintet Es dur (2017, Supraphon) ...... 19 5.10 Dmitrij Šostakovič: Smyčcové kvartety č. 2, 7 a 8 (2019, Supraphon) ...... 20 6 Rozhovor s Pavlem Niklem ...... 21 Závěr ...... 24 Zdroje ...... 25

Úvod

Tématem mé bakalářské práce je Pavel Haas Quartet. Jeho současnými členy jsou profesionální čeští a slovenští instrumentalisté – Veronika Jarůšková (1. housle), Marek Zweibel (2. housle), Peter Jarůšek (violoncello) a Jiří Kabát (viola).

O tomto kvartetu jsem se dozvěděla ještě v době mých studií na konzervatoři, kdy jsem navštívila koncert Pavel Haas Quartet (dále jen PHQ) na festivalu Musica Holešov. Největší dojem ve mně zanechalo provedení smyčcového kvartetu Franze Schuberta „Smrt a dívka“. V následujících letech jsem měla možnost nastudovat právě tento zmiňovaný kvartet se svými spolužáky pod vedením violisty Pavla Nikla, bývalého člena PHQ. Tyto hodiny pro mě byly velkým přínosem nejenom v komorní hře, ale i v celkovém vnímání hudby a jejích detailů. Díky tomu jsem se rozhodla psát svou bakalářskou práci o tomto tělese, a zjistit tak více o fungování kvartetu a životě v něm.

Dalším důvodem je skutečnost, že ačkoliv je Pavel Haas Quartet v současnosti nejvýraznějším českým komorním souborem, neexistuje ucelený dokument, který by ho představil veřejnosti. Koncertní činnost a základní biografii nalezneme na webových stránkách PHQ, ale mnozí by mohli postrádat životopisy jednotlivých členů. Recenze můžeme většinou dohledat v hudebním časopisu Harmonie, který je k dispozici v tištěné i internetové podobě.

Doufám, že tato práce bude přínosem nejen mně, ale že dobře poslouží i dalším při hledání jinak těžce dostupných informací.

1 Vznik Pavel Haas Quartet

Kvarteto vzniklo v roce 2002 a nese jméno českého skladatele, brněnského rodáka Pavla Haase (1899-1944).1 Toto pojmenování bylo více méně náhodné, jak tvrdí samotní členové tělesa. Impuls přišel při poslechu jednoho z jeho tří smyčcových kvartetů „Z Opičích hor“, který na ně udělal hluboký dojem. Když poté pátrali, zda má Haas ještě nějaké žijící příbuzné, zjistili, že v Brně žije jeho dcera Olga Smrčková. Při osobním setkání paní Olgu požádali o svolení k tomu, aby jejich kvarteto neslo jméno jejího otce a ona souhlasila.

Za vznikem tohoto uskupení stojí Veronika Jarůšková, která rovněž usedla na pozici prvních houslí. Podnětem pro založení vlastního souboru byly pro Jarůškovou návštěvy koncertů Škampova kvarteta, ve kterém v té době hrál její manžel, violoncellista Peter Jarůšek. Díky tomu se více seznámila s kvartetní hrou, jeho repertoárem, zvukem a barvou, a proto se rozhodla založit svůj vlastní kvartet. Na založení souboru se dále podílel také violista Pavel Nikl, který zde působil až do roku 2016. Přestože již není stálým členem, i nadále s kvartetem spolupracuje například při interpretacích smyčcových kvintetů, a podobně. Po jeho odchodu na pozici violisty nastoupil Radim Sedmidubský (2016-2017) a v současné době plní funkci violisty Jiří Kabát. Na místě druhých houslí se vystřídalo více hráčů – Hana Roušarová, Kateřina Gemrotová Penková, Marie Fuxová a Eva Karová Krestová. Od roku 2012 je druhým houslistou Marek Zwiebel. Od vzniku tohoto kvarteta místo violoncellisty původně zastával Lukáš Polák, který je nyní koncertním mistrem violoncellové skupiny Janáčkova divadla v Brně a současným členem Škampova kvarteta. Vývojem okolností se ale nástroje v těchto dvou kvartetních tělesech prostřídaly a od roku 2004 je stálým členem violoncellista Peter Jarůšek.

Dalším neodmyslitelným článkem souboru byl Milan Škampa (1928-2018). Legendární pedagog a violista Smetanova kvarteta přivítal členy PHQ na první hodině se slovy „Vítejte v nejkrásnějším vězení.“

1 Haas byl jedním z nejvýznamnějších a nejtalentovanějších žáků Leoše Janáčka. Za zmínku také stojí, že byl bratrem Huga Haase, filmového herce a režiséra, kterému skládal hudbu k filmům. Závěr jeho života nebyl šťastný, neboť zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. 2

2 Milan Škampa

Milan Škampa vyrůstal na Letné se svým bratrem, violoncellistou Mirko Škampou, otcem, který byl meteorologem a matkou Antonií, vyhledávanou houslovou pedagožkou. S její pomocí se věnoval hře na housle již od svých čtyř let. V roce 1941 se jej matka rozhodla dát na hodiny k violistovi Ladislavu Černému. Dále studoval u prof. Alexandra Plocka a prof. Františka Daniela na pražské Akademii, kde absolvoval roku 1951. V šestnácti letech se stal sólistou Českého rozhlasu, ale podmínky pro přípravu byly těžké, cvičil i za náletů v krytu ve studeném sklepě během druhé světové války.

K viole se dostal díky nabídce od violoncellisty Antonína Kohouta na pozici violisty ve Smetanově kvartetu. Musel se velmi rychle adaptovat a nastudovat nový repertoár, ale odměnou mu bylo například setkání s Jeanem Sibeliem v Helsinkách, kde těleso uvedlo jeho kvartet Voces intimes. Mimo jiné hrál na violu Ferdinanda Augusta Homolky, na kterou hrával Antonín Dvořák.

Při psaní o Milanu Škampovi je nejdůležitější zmínit se o jeho pedagogické činnosti. Po ukončení umělecké dráhy Smetanova kvarteta v roce 1990 se jeho působištěm stala Scuola di Musica di Fiesole ve Florencii, kde v letech 1990-1997 vedl třídu smyčcového kvarteta. Od roku 1980 také pravidelně učil na mistrovských interpretačních kurzech v mnoha zemích a byl jedním z nejžádanějších porotců významných mezinárodních interpretačních soutěží.

V roce 1990 byl jmenován profesorem na Akademii múzických umění v Praze, kde již dříve působil jako odborný asistent. Jeho třídou prošlo mnoho houslistů a violistů, kteří nalezli uplatnění na mnoha významných pozicích. V roce 2002 se podílel na založení Evropské akademie smyčcových kvartet ve Florencii a působil jako stálý pedagog na Nizozemské akademii smyčcových kvartet.

V současné době působí v Praze kvarteto nesoucí jeho jméno - Škampovo kvarteto. Bylo založeno v březnu roku 1989 na Akademii múzických umění v Praze a pedagogem tohoto tělesa byl právě Milan Škampa. Kvarteto se velmi rychle zařadilo mezi špičku komorních souborů a stalo se mimo jiné například prvním rezidenčním kvartetem, který odehrál desítky koncertů v historii londýnské Wigmore Hall. Původními členy tohoto tělesa byli Pavel Fišer – housle, Jana Lukášová – housle, Radim Sedmidubský – viola a Martin Škampa – violoncello.

Milan Škampa je také známý pro svůj zájem o hudbu skladatele Leoše Janáčka. V roce 1975 vydal revoluční edici prvního smyčcového kvartetu „Z podnětu Kreutzerovy sonáty L. N. Tolstého“, ze které se hrává nejčastěji. Cílem jeho bádání byla co nepřesvědčivější a nejvěrnější podoba Janáčkových představ. A jak sám uvedl v rozhovoru pro časopis Harmonie: „Janáček? Nejkrásnější komplikace mého života.“

3 Životopisy

3.1 Veronika Jarůšková

Veronika Jarůšková se narodila roku 1976 v Bratislavě a pochází z hudební rodiny. Její bratr je flétnista, matka hraje taktéž na housle a otec byl dlouholetým flétnistou ve Slovenské filharmonii. Hru na housle studovala nejdříve ve třídě doc. Jindřicha Pazdery na bratislavské konzervatoři. Tam se také seznámila se svým budoucím manželem a kvartetním spoluhráčem Peterom Jarůškem, se kterým má dceru Aničku. Od roku 1995 pokračovala ve svých studiích u doc. Jindřicha Pazdery na Akademii múzických umění v Praze. Dále svou hru rozvíjela na mezinárodních interpretačních kurzech u Michaela Frischenschlagera, Igora Bezrodnyje a Eszter Perenyi.

V roce 1998 získala jako členka klavírního Tria Concertante (s violoncellistou Peterom Jarůškem a klavíristou Jiřím Kollertem) první cenu v Soutěži Bohuslava Martinů v Praze. Mezi její sólové soutěžní úspěchy patří například několik ocenění na mezinárodní Kociánově houslové soutěži v Ústí nad Orlicí v letech 1986-1990, druhá cena Prix Mercure (Sommerakademie Semmering) v roce 1996 a druhá cena na mezinárodní houslové soutěži Carla Flesche v Maďarsku v roce 1997.

Obrázek 1 - Veronika Jarůšková

3.2 Marek Zwiebel

Marek Zwiebel se narodil 13. května 1983. Svá studia hry na housle započal na konzervatoři v Košicích. Dále v nich pokračoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni u Rainera Küchla a Jely Špitkové. Od roku 2003 byl žákem Igora Karško na Musikhochschule ve švýcarském Lucernu.

Kromě Pavel Haas Quartet působil Marek Zwiebel ve Zwiebelově kvartetu, který založil se spolužáky a svým bratrem, violistou Peterem Zwiebelem, ještě za studií v Bratislavě. Absolvovali četné interpretační kurzy u členů významných smyčcových kvartet. Prezentovali se především interpretací současné hudby, kterou taktéž premiérovali (například Pavol Bizoň: Smyčcový kvartet č. 1; Vladimír Bokes: Coll'Age, op. 28 pro dvoje housle, violu, violoncello a klavír).

Marek Zwiebel premiéroval kromě komorních děl i mnoho sólových skladeb, především slovenských skladatelů (např. Jozef Podprocký: Koncert pro housle a orchestr, op. 55; Ivan Buffa: Caprice pro sólové housle). Vystupoval jako člen komorních orchestrů (Quasars Ensemble, La Banda Antix) a jako sólista například s orchestry Sinfonie orchester Luzern, Symfonický orchester Slovenského rozhlasu a dalšími.

Obrázek 2 - Marek Zwiebel

3.3 Jiří Kabát

Jiří Kabát se narodil v Praze roku 1986. Na pražské konzervatoři studoval nejprve hru na housle u D. Vlachové, ale v roce 2004 přestoupil do violové třídy J. Rajniše. Ve svých studiích pokračoval na Royal Conservatoire of Scotland v Glasgow. Kromě hry na violu studoval kompozici u J. Gemrota. Tato studia absolvoval Symfonií No. I. „Te Deum“, kterou uvedl Symfonický Orchestr Českého rozhlasu v Rudolfinu. Získal také 1. cenu a titul laureáta v Mezinárodní skladatelské soutěži Antonína Dvořáka. Skládá jak komorní hudbu (např. 4 smyčcová kvarteta, klavírní kvintet, trio, Fantazie na chorál „Svatý Václave“), tak hudbu orchestrální a symfonickou (např. orchestrální předehry, 3 koncerty pro sólový nástroj s doprovodem orchestru, Fantazie pro housle a orchestr). Vystoupil jako sólista s českými i zahraničními orchestry (Collegium českých filharmoniků, Pražská komorní filharmonie, aj.) a je držitelem cen z mezinárodních soutěží (např. Beethovenův Hradec). V září roku 2013 začal vyučovat hru na violu na pardubické konzervatoři. Od roku 2010 byl členem Vlachova kvarteta, ve kterém strávil osm sezon a v roce 2018 začal působit v Pavel Haas Quartet.

Obrázek 3 - Jiří Kabát

3.4 Peter Jarůšek

Peter Jarůšek se narodil 23. září 1976 v Bratislavě. Absolvoval bratislavskou konzervatoř ve violoncellové třídě Karola Filipoviče. Od roku 1995 dále pokračoval na Akademii múzických umění v Praze, kde studoval u Daniela Veise. Svá studia zároveň doplňoval na mezinárodních kurzech u violoncellistů Daniela Šafrana, Czaba Onczaye, Jiřího Bárty či Marie Čajkovskaje. V roce 1993 získal 3. cenu v soutěži Beethovenův Hradec.

V letech 1999 až 2003 byl členem Škampova kvarteta. Poté se stal violoncellistou Pavel Haas Quartet, ve kterém působí dodnes. Je také uznávaným pedagogem komorní hry. Kromě vedení mnoha mistrovských kurzů (Concertgebouw Amsterdam, University Tasmania, University of Mexico City) působil v letech 2001-2003 jako hostující profesor komorní hry na Royal Academy of Music v Londýně.

Mimo působení v komorních souborech vystoupil i jako sólista s tuzemskými i mezinárodními orchestry (např. Cappella Istropolitana, SOSRo, SKO Žilina, Moravská filharmonie Olomouc, Pražská komorní filharmonie, aj.)

Obrázek 4 - Peter Jarůšek

4 Soutěže, kurzy, ocenění

Prvním významným úspěchem pro Pavel Haas Quartet bylo vítězství na hudebním festivalu Pražské jaro v roce 2005. Sešlo se zde celkem devět souborů, z původně šestnácti přihlášených. Soutěžní repertoár Haasova kvarteta tvořil kvartet C dur K 465 Disonantní od W. A. Mozarta a druhý kvartet Leoše Janáčka „Listy důvěrné“. Za zmínku také stojí, že nedlouho před pražskojarní soutěží PHQ využil v rámci studijního programu ProQuartet spolupráci s Walterem Levinem.2 Toto nově vzniklé přátelství přineslo souboru možnost účasti na projektu souborného provedení Beethovenových kvartetů v Basileji a Miláně.

„Přípravě Pražského jara jsme tehdy dali opravdu všechno. Před festivalem jsme dokonce neměli žádný příjem a museli jsme si od kamarádů půjčit peníze na jídlo. Tak strašně jsme si přáli vyhrát, a to i kvůli finančnímu ohodnocení, které s výhrou souvisí. Vše jsme tehdy vsadili na jednu kartu. Bylo to hop nebo trop. A nakonec se to povedlo.“3

Dalším stěžejním oceněním bylo vítězství na Mezinárodní soutěži smyčcových kvartetů Premio Paolo Borciani v italském Reggio Emilia. Jednalo se o sedmý ročník tohoto soutěžního klání a PHQ zde soutěžil s dalšími dvaadvaceti kvartety z celého světa. Jejich úspěch navýšil fakt, že se soubor stal i absolutním vítězem a získal cenu za nejlépe provedenou povinnou skladbu A Sad Paven (Smutná Pavana). 4 Na základě tohoto prvenství v Itálii získali jako součást ceny i skvělou agenturu, která se o ně starala v podstatě celou následující sezónu. Díky tomu dostali příležitost vystoupit na zhruba čtyřiceti koncertech, čímž se dostali do povědomí širšího publika.5

2 Walter Levin (1924-2017) byl zakladatel a první houslista LaSalle Quartet a významný pedagog, který vychoval mnoho světových i českých smyčcových kvartet (např. Alban Berg Quartet, Arditti Quartet, Bennewitz Quartet, Zemlinsky Quartet, Zwiebel Quartet, aj.). Vyrůstal v nacistickém Berlíně, odkud se mu v roce 1938 podařilo s rodiči emigrovat do Palestiny. Po skončení 2. světové války byl přijat na Julliard school v New Yorku, kde zformoval výše zmíněný LaSalle Quartet. 3 https://dvojka.rozhlas.cz/pavel-haas-quartet-ceny-a-uspechy-nas-tesi-ale-nechceme-nosit-nosy-nahore-7475519 4 Autorem skladby je Sir Peter Maxwel Davies z Velké Británie, který je dvorním skladatelem královny Alžběty. 5 Podzimní turné s patnácti koncerty v Rakousku, Německu, Belgii a Itálii, (23.10.-16.11.) a druhé jarní (9.3.-28.7.) ve stejných zemích, ale navíc ve Spojených státech a Japonsku.

Za své první CD Leoš Janáček – Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“, Pavel Haas – Smyčcový kvartet č. 2 „Z Opičích hor“ získali v roce 2006 cenu Gramophone Award v kategorii komorní hudba. Toto ocenění získali v následujících letech ještě za album Dvořákových kvartetů – „Amerického“ F dur op. 96 a G dur op. 106 (v kategorii komorní hudba i nahrávka roku). V roce 2014 za nahrávku Schubertova Smyčcového kvartetu d moll „Smrt a dívka“ a Smyčcového kvintetu, který natočili s německým violoncellistou Danjulo Ishizakou. V následujícím roce za album s oběma smyčcovými kvartety Bedřicha Smetany. A v roce 2017 již šestou cenu Gramophone Award za jejich momentálně předposlední album s Dvořákovým Klavírním kvintetem č. 2 a Smyčcovým kvintetem č. 3.

Kromě mnoha jiných diskografických ocenění (např. BBC Music Magazine Award, BBC Radio 3, Presto Classical, The Sunday Times, Diapason d'Or de l' Année, aj.) získali také mnoho uznání jakožto nové talentované uskupení na poli komorní smyčcové hudby. V roce 2007 European Concert Hall Organisation (ECHO) jmenovala Pavel Haas Quartet jednou z „vycházejících hvězd“ (Rising Stars). V letech 2007–2009 se soubor zúčastnil programu BBC New Generation Artists a v roce 2010 získal mimořádné stipendium od nadace Borletti–Buitoni Trust. 10. října 2011 převzali Platinovou desku vydavatelství Supraphon za 20 000 prodaných nosičů.

Za své poslední album se Šostakovičovými kvartety č. 2, 7 a 8, které se setkalo s velkým ohlasem, získal 18. ledna 2020 Pavel Haas Quartet ocenění „Nahrávka roku“ na Classic Prague Awards.

5 Pavel Haas Quartet – diskografie

5.1 Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ a Pavel Haas: Smyčcový kvartet č. 2 „Z Opičích hor“ (2006, Supraphon)

Pro své debutové album si Haasovo kvarteto symbolicky zvolilo skladbu svého patrona Pavla Haase - 2. smyčcový kvartet "Z opičích hor" op. 7, a vrcholné dílo Haasova učitele Leoše Janáčka – Smyčcový kvartet č. 2 "Listy důvěrné", nahrané mnoha světovými soubory.

Věhlasné „Listy důvěrné“ dokončil Janáček v březnu roku 1928. Tento kvartet pojednává o „komplikovaném“ vztahu Leoše Janáčka a Kamily Stösslové. Potkali se v Luhačovicích roku 1917 a vlivem jeho lásky vznikl tento druhý smyčcový kvartet. Vídali se a dopisovali si až do Janáčkovy smrti.

„Na interpretaci Janáčkových Listů důvěrných okamžitě upoutá pozornost jejich odvaha a originalita, pokud jde o kontrasty v tempech, rytmické akcenty a strukturální rozmanitost. Ani technicky není hře co vytknout, avšak to skutečně podstatné je, že se hráčům daří s dokonalou barvitostí zachytit stravující vášeň, kterou Janáček cítil ke Kamile Stösslové.“6

Smyčcový kvartet "Z Opičích hor" je vzpomínkou na letní pobyt na Českomoravské vrchovině. Jak sám Haas napsal na titulní list kvartetu: „Inspirováno letním pobytem v moravském kraji, lidově zvaném Opičí hory.“ Ve 4. větě Haas využil bicích nástrojů, kterých se na tomto CD zhostil skotský perkusionista Colin Currie.

Obrázek 5 - Booklet CD 5.1 Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ a Pavel Haas: Smyčcový kvartet č. 2 „Z Opičích hor“ (2006, Supraphon)

6 BBC MUSIC MAGAZINE, říjen 2006 11

5.2 Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty & Pavel Haas: Smyčcové kvartety č. 1 a 3 (2007, Supraphon)

Pavel Haas Quartet přišlo po úspěšném a mnohokrát oceněném debutovém albu s novou nahrávkou shrnující opět kvartetní tvorbu Leoše Janáčka a Pavla Haase – tentokrát Janáčkův smyčcový kvartet č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty a Haasovy smyčcové kvartety č. 1 cis moll op. 3 a č. 3 op. 15.

Janáčkův smyčcový kvartet vznikal v říjnu roku 1923 na žádost Českého kvarteta, který toto dílo i premiéroval. Inspirací byla Janáčkovi dřívější četba Tolstého povídky Kreutzerova sonáta.

Jednovětý kvartet č. 1 cis moll Pavla Haase pochází z dob jeho studií na konzervatoři u Leoše Janáčka, na kterého vzpomínal takto: "Dnes zničil hustými čarami svízelnou práci mladého postrašeného mozku a příště rozzuřil se vášnivě nad vlastními hieroglyfy. [...] Mistr nepochválil téměř nikdy. Buď odsoudil, nebo mlčel."7

Za to jeho třetí smyčcový kvartet dokončil těsně před deportací do terezínského ghetta a je tudíž jeho posledním kvartetním dílem. Promítl do něj probíhající dobu nervozity a strachu a je tak myšlenkově závažnější než kvartet „Z Opičích hor“. Kvartet byl dokončen na konci srpna 1938, ale jeho poválečné premiéry v roce 1946 se Haas již bohužel nedožil.

Obrázek 6 - Booklet CD Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty & Pavel Haas: Smyčcové kvartety č. 1 a 3 (2007, Supraphon)

7 https://www.casopisharmonie.cz/serialy/skladatel-mesice-pavel-haas.html

5.3 Ludwig van Beethoven: Smyčcové kvartety č. 4 op. 18; op. 135 a 'Quartetto Serioso' op. 95 (2009, BBC Music Magazine)

Jedná se o nahrávky pro Radio 38 natočené v březnu a říjnu roku 2008 v The Warehouse v Londýně. V roce 2007 se totiž stali členy projektu Rádia 3 – New Generation Artist. Nahrávání ve studiu Rádia 3 je jedna z možností, kterou získá oceněný sólista či soubor. Kromě spolupráce na albu Since brass, nor Stone se tak jedná o jediné album vydané jiným hudebním vydavatelstvím, než je Supraphon.

Stejně jako u Janáčka a Smetany, i Beethovenovy kvartety jsou jakousi jeho životní výpovědí. Obzvláště mluvíme-li o jeho posledních pěti kvartetech.

Z celkem šestnácti Beethovenových kvartetů můžeme na tomto albu slyšet Smyčcové kvartety č. 4 c moll op. 18, F dur op. 135 a f moll 'Quartetto Serioso' op. 95.

Obrázek 7 - Booklet CD Ludwig van Beethoven: Smyčcové kvartety č. 4 op. 18; op. 135 a 'Quartetto Serioso' op. 95 (2009, BBC Music Magazine)

8 Radio 3 je rozhlasová stanice společnosti BBC. 13

5.4 Sergej Prokofjev: Smyčcové kvartety č. 1 a 2, Sonáta pro dvoje housle (2010, Supraphon)

Svůj první kvartet začal Prokofjev skládat na objednávku Washingtonské kongresové knihovny během svého amerického pobytu v roce 1930. Je zde patrná inspirace Beethovenovými kvartety, ovšem se zachovanou prokofjevskou pichlavostí a lyrikou.

Sonátou pro dvoje housle C dur chtěl Prokofjev dokázat že „…bez ohledu na zdánlivě úzký rámec tohoto složení je možno vymyslet tolik zajímavých věcí, aby obecenstvo mohlo deset až patnáct minut poslouchat, aniž by se nudilo.“9

Druhý kvartet vznikl roku 1941 na Kavkazu. Sem přemístila sovětská armáda skladatele s jejich rodinami, do bezpečí před válečnou situací. Prokofjev se zde dostal k neprobádanému lidovému materiálu, který zpracoval do "Kabardinského" kvartetu.

„Pavel Haas Quartet vám doslova vyrazí dech nezměrnou energií 1. kvarteta. Mladí čeští hudebníci výborně zvládají nuance podmanivých ruských lidových modulací, a příliv a odliv hudby vykreslili s vášnivým nasazením.“10

Obrázek 8 - Booklet CD Sergej Prokofjev: Smyčcové kvartety č. 1 a 2, Sonáta pro dvoje housle (2010, Supraphon)

9 PROKOFJEV, Sergej: Prokofjev: cesta k hudbě socialistického života, 1961, Praha str. 60

10 BBC MUSIC MAGAZINE, duben 2010

5.5 Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet G dur, op. 106 & Smyčcový kvartet F dur, op. 96 „Americký“ (2010, Supraphon)

Z celkem čtrnácti Dvořákových kvartetů si „Haasovci“ vybrali kvartet č. 13 G dur a Dvořákův nejhranější kvartet č. 12 F dur „Americký“.

„Americký“ kvartet skládal Dvořák během svého pobytu v USA v červnu roku 1893. Celý kvartet složil během pouhých dvanácti dnů v době svých prázdnin na americkém venkově. Po mnoha měsících svého působení v hektickém New Yorku na něj měla příroda a pobyt s rodinou evidentně blahodárný vliv.11

Kvartet č. 13 G dur složil jako první dílo po návratu z Ameriky na podzim roku 1895. Brzy po něm následoval vznik kvartetu As dur. Po mnoha nahrávkách Haasova kvarteta, věnovaných skladatelům 20. století (Janáček, Haas, Prokofjev), tak mají posluchači konečně možnost se zaposlouchat do romantických tónů i mimo koncertní sály.

Svěžest zvuku a neotřelý přístup souboru Pavel Haas Quartet se v podstatě dokonale hodí k této hudbě - její bohatá paleta, od důvěrného šepotu po velkolepější, symfonická gesta, je vylíčena nanejvýš výstižně. Tón je celkově příjemně zabarven, homogenní, v dokonalé harmonii.12

Obrázek 9 - Booklet CD Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet G dur, op. 106 & Smyčcový kvartet F dur, op. 96 „Americký“ (2010, Supraphon)

11 http://www.antonin-dvorak.cz/smyccovy-kvartet12 12 INTERNATIONAL RECORD REVIEW, prosinec 2010

5.6 Alexander Goehr: Since brass, nor Stone … (2013, NMC 3)

Jedná se o spolupráci Pavel Haas Quarteta s více umělci. Skladba, kterou na tomto albu nahrálo Haasovo kvarteto s perkusionistou Colinem Currie, nese název Since brass, nor Stone … a byla objednána BBC and the Royal Philharmonic Society v rámci programu

New Generation Artists scheme, kterého se PHQ účastnili v letech 2007–2009. Poprvé ji provedlo právě Haasovo kvarteto s Colinem Currie v červenci 2008. Natočena byla ve Studiu 2, BBC Maida Vale v Londýně v roce 2010.

Peter Alexander Goehr je německý skladatel narozený roku 1932 v Berlíně. Studoval ve třídě Arnolda Schoenberga a Oliviera Messiaena.

Obrázek 10 - Booklet CD Alexander Goehr: Since brass, nor Stone … (2013, NMC 3)

5.7 Franz Schubert: Smyčcový kvartet d moll a smyčcový kvintet C dur (2013, Supraphon)

Pro toto album si „Haasovci“ zvolili z celkem patnácti Schubertových kvartetů ten nejznámější – Smyčcový kvartet d moll „Smrt a dívka“. A dále Smyčcový kvintet C dur, ke kterému přizvali ke spolupráci německo-japonského violoncellistu Danjula Ishizaku. Slavný ruský violoncellista Mstislav Rostropovič se o něm vyjádřil takto: „Fenomenální ve svých technických dovednostech, perfektní v jeho kreativním hudebním projevu“.13

Smyčcový kvartet "Smrt a dívka" byl napsán v letech 1824 až 1826. Druhá věta tohoto kvartetu je variacemi na Schubertovu píseň „Smrt a dívka“, odtud tedy název celého kvartetu. Téma smrti je podtrženo i dalšími citacemi a volbou samotné tóniny d moll, jež se podle dobové charakteristiky tónin vyznačuje „těžkomyslnou ženskostí, splínem a předtuchami“.

Smyčcový kvintet C dur s neobvyklým zdvojením violoncella, které zde má významnou roli nositele melodie, vznikl pravděpodobně v září 1828. Kvintet byl poprvé uveden 17. listopadu 1850 Hellmesbergerovým kvartetem s violoncellistou orchestru dvorního divadla Josefem Stranskym. Schubert tuto skladbu dokončil pouhé dva měsíce před svou smrtí a tento kvintet je tak Schubertovým posledním komorním dílem.

Obrázek 11 - Booklet CD Franz Schubert: Smyčcový kvartet d moll a smyčcový kvintet C dur (2013, Supraphon)

13 https://www.hkphil.org/artist/danjulo-ishizaka 17

5.8 Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“ & Smyčcový kvartet č. 2 d moll (2015, Supraphon)

Komorní tvorba Bedřicha Smetany není rozsáhlá, ale obsahuje jeho nejosobnější díla. Právě takovou skladbou je smyčcový kvartet „Z mého života“, ve kterém Smetana vzpomíná na všechna období svého života. Kvartet vznikal na podzim roku 1876, kdy se přestěhoval do klidného prostředí Jabkenic. Již v této době se Smetana potýkal s chorobou a kvůli hučení v uších nemohl pracovat déle než hodinu v kuse.

Dramatický a nadčasový smyčcový kvartet č. 2 d moll vznikal v letech 1882-1883 a je jedním z jeho posledních dokončených děl. V této skladbě se odráží Smetanův strach ze ztráty sluchu. Jak uvádí kniha Otakara Šourka, Smetana sám prohlásil: „Nové kvarteto pokračuje, kde první ukončilo po katastrofě. Představuje se tu víření u člověka, který ztratil sluch.“

„Jde o dokonalá provedení, v nichž nic není ponecháno náhodě, a která jsou obohacena zvučnou akustikou propůjčující závažnějším pasážím jistou okázalost... Tyto nahrávky opět nasazují laťku o něco výš a velkou měrou vyjevují to, čím jsou Smetanovy smyčcové kvartety jedinečné.“14

Obrázek 12 - Booklet CD Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“ & Smyčcový kvartet č. 2 d moll (2015, Supraphon)

14 BBC MUSIC MAGAZINE, červenec 2015 18

5.9 Antonín Dvořák: Klavírní kvintet č. 2 A dur a Smyčcový kvintet Es dur (2017, Supraphon)

Pavel Haas Quartet se vrátil po sedmi letech ke Dvořákovi, tentokrát s jeho proslulými kvintety. Ke spolupráci přizvali rusko-izraelského pianistu a vítěze soutěže Královny Alžběty z roku 2013 Borise Giltburga a svého zakládajícího člena violistu Pavla Nikla.

Dvořák napsal klavírní kvintety hned dva, navíc oba v tónině A dur. Na tomto albu uslyšíme jeho druhý klavírní kvintet op. 81, který vznikl v létě roku 1887 ve skladatelově oblíbeném letním sídle Vysoká.

Smyčcový kvintet op. 97 je po Symfonii „Novosvětská“ a Smyčcovém kvartetu „Americký“ skladatelovou třetí skladbou, která vznikla na americkém kontinentu. Kromě toho, že se v Americe inspiroval černošskou a indiánskou hudbou, je třetí věta vystavěna na tématu, které zvažoval jako možnost pro novou americkou hymnu.

„Nasazení a inspirace interpretů nepoleví ani na okamžik: mezi panoramatickými pohledy tu nalézáme akcenty uštědřované se stejnou vervou jako u Smetany z roku 2015, neuvěřitelnou zpěvnost a barevnost, nad jakou musí zblednout závistí všichni ti, kdo se s touto skladbou pokusili utkat v oněch patnácti letech od nahrávky Talichova kvarteta.“15

Obrázek 13 - Booklet CD Antonín Dvořák: Klavírní kvintet č. 2 A dur a Smyčcový kvintet Es dur (2017, Supraphon)

15 DIAPASON, únor 2018 19

5.10 Dmitrij Šostakovič: Smyčcové kvartety č. 2, 7 a 8 (2019, Supraphon)

Toto album dokazuje, že Pavel Haas Quartet jsou díky své nespoutané energii a smyslu pro extrémní kontrasty pro Šostakovičovu hudbu jako stvoření.

Druhý kvartet napsaný roku 1944 odráží bolest, nejistotu a rozervanost života uprostřed války, ačkoli je komponovaný v bezpečném zázemí. Kvartety č. 7 fis moll a č. 8 c moll vznikly v roce 1960 a jsou velmi niternou zpovědí Šostakoviče, stejně jako kvartety již zmiňovaných skladatelů Janáčka, Smetany a Schuberta. Sedmý kvartet věnoval Šostakovič památce své první ženy.

Osmý kvartet zřejmě zamýšlel jako dopis na rozloučenou před plánovanou, ale naštěstí neuskutečněnou, smrtí. Šostakovič byl deprimován ztrátou důvěry svých přátel, kvůli jeho vstupu do komunistické strany. Autobiografický charakter díla naznačuje i úvodní čtyřtónový motiv D-Es-C-H, který se ve skladbě několikrát navrací a je autorovým hudebním podpisem.

18. ledna 2020 získal Pavel Haas Quartet za toto album ocenění „Nahrávka roku“ na Classic Prague Awards. Violoncellista Peter Jarůšek k této ceně poznamenal: „Šostakovič je naší srdcovou záležitostí. Toto album je asi nejdramatičtějším kontrastem k našim dosavadním, víceméně prosluněným nahrávkám. O to větší máme radost, že právě tato nahrávka získala toto krásné ocenění. Velice si toho vážíme.“16

Obrázek 14 - Booklet CD Dmitrij Šostakovič: Smyčcové kvartety č. 2, 7 a 8 (2019, Supraphon)

16 http://www.pavelhaasquartet.com/novinky/classic-prague-awards-1/ 20

6 Rozhovor s Pavlem Niklem

Mohl byste popsat Váš nástup do kvarteta? Bylo to ještě za dob studií na pražské HAMU? Zakládali jste ho jako samostatný soubor nebo jako návaznost na Škampovo kvarteto? Řekl bych, že můj nástup do kvarteta byl docela vtipný. Byl jsem tehdy čerstvý absolvent konzervatoře, první rok na AMU a plný ideálů, které se mi v tu chvíli hroutily. Měl jsem trošku jinou představu o studiích v Praze a celkově o své budoucnosti, protože jsem pokukoval po erasmu v zahraničí, studiu ve Vídni apod. Když jsem hrál v Praze poprvé na semináři, tak za mnou po ne příliš povedeném výkonu přišla tehdejší sekundistka Hanka Roušarová a zeptala se mě, jestli bych s ní, Veronikou Jarůškovou a Lukášem Polákem nechtěl hrát v kvartetu, které v žádném případě nemělo žádnou souvislost se Škampovým kvartetem. Já jsem na to odpověděl něco ve smyslu, že můžu, že přijdu na zkoušku a uvidíme, ale vůbec jsem tehdy neměl takovou vizi, že nastoupím do kvarteta. I když jsem se už na konzervatoři věnoval komorní hře a měl jsem to rád, tak mě nikdy nenapadlo, že bych se tomu měl věnovat profesionálně. Tohle se zvrhlo v momentě, kdy jsem přišel na tu první zkoušku. Jednak teda hned vstup do tehdejšího bytu Jarůšků byl vtipný, protože jsem doslova mezi dveřmi pochopil, že ti lidé jsou moje krevní skupina. Na otázku, jestli si dám kafe, jsem odpověděl: Díky, ale až po obědě… čemuž jsme se všichni zasmáli a šli jsme hrát. Musím říct, že první, co mě dostalo, byl ten zvuk, který jsme byli schopni v tu dobu vytvořit, to pro mě bylo naprosto nečekané. Najednou jsem pochopil, že tohle má smysl a začalo to ve mně hodně hlodat. Říkal jsem si, že by možná stálo za to zkusit to intenzivněji a věnovat tomu úsilí, což se později ukázalo jako dobré rozhodnutí. Dodnes toho samozřejmě nelituju, protože zkušenosti, které jsem tam načerpal a vlastně vše co se potom semlelo, bylo něco naprosto neuvěřitelného. Bez toho, že jsem si doslova šel zkusit hrát v kvartetu, by se neodehrálo vůbec nic z těch patnácti nebo šestnácti let mého působení v PHQ. Nikdy bych si nezahrál na takových pódiích, neměl tu čest hrát s takovými muzikanty a pracovat tak detailně na takových věcech atd. Bylo to takové to instinktivní rozhodnutí, které člověk cítí že by měl udělat bez nějakého výpočtu v hlavě. Myslím si, že když člověk něco chce, strašně po tom prahne, tak to mnohdy nejde. Někdy to ale osud zařídí tak, že se ta příležitost vyskytne a nějakým zvláštním vnitřním kompasem člověk zvolí ten správný směr.

PHQ je jeden z mála souborů, co se může živit pouze koncertní činností. Kolik koncertů nebo hudebních festivalů jste za sezónu zhruba navštívili? Které byly nejvýznamnější a utkvěly Vám v paměti? Je pravdou, že jsme měli zaplněné diáře na dva roky dopředu, někdy i víc. Vždy jsme měli kolem sedmdesáti koncertů do roka na různých místech, festivalech, komorních spolcích apod. Byla toho celá řada a je opravdu těžké říct, co člověku nejvíc utkvělo v paměti. Pamatuju si ale, že prvním takovým významným okamžikem bylo pozvání Škampova kvarteta, které bylo tehdy rezidenčním souborem Wigmore Hall v Londýně, ke společné interpretaci Mendelsohnova oktetu, právě na jednom z těchto koncertů v Anglii. Pro nás to byla ohromná příležitost ukázat se na takovém podiu, protože jsme byli naprosto nezkušený soubor. K tomu se váže docela vtipná historka, která se mi až dnes zdá skoro sci-fi, ale opravdu se stala. Wigmore Hall nemůže pustit hrát někoho, kdo nemá zkušenosti a nemá za sebou historii, nahrávky, vyhrané soutěže apod., tudíž i když se za nás Škampovo kvarteto zaručilo, tak jsme potřebovali nějaké doporučení. A protože tehdejší violoncellista PHQ Lukáš Polák je nevlastní syn Vladimíra Špidly, bývalého předsedy vlády v ČR, tak bydlel mimo jiné v Kramářově vile v Praze, kde jsme ze začátku i zkoušeli. Tam přišla určitá žádost, jestli bychom mohli zahrát tehdejšímu ministrovi kultury Pavlu Dostálovi a ten nám posléze na hlavičkovém papíru ministerstva udělil garanci, že se zaručuje za naši kvalitu. Jakmile Wigmore Hall obdržela tento dopis, tak už šlo všechno jak

21 po másle. Z toho ničeho, co jsme tehdy uměli, nebo spíš neuměli, byl nepopsatelný zážitek sedět v jednom z nejlepších sálů pro komorní hudbu. Vzpomínám si sám na sebe jako na studenta konzervatoře v Kroměříži, kdy jsem chodíval cvičit nejradši od sedmi do devíti ráno, což byl čas, kdy se člověk mohl nejvíc zašít a soustředit. Vždycky jsem poprosil pana profesora Jaroslava Krátkého, který mi půjčoval klíče od svého kutlochu, aby mi tam nechával nahrávky pro inspiraci. Tehdy jich ještě nebylo tolik a nebyly tak snadno k sehnání jako dnes. Vzpomínám si, že mi tam jednou nechal nějakou Perlmanovu nahrávku z Carnegie Hall. S obdivem jsem si říkal, že to přece nemůže být tak téžké, a snažil jsem se to napodobovat, příblížit se. Potom člověk s kvartetem projede spoustu koutů světa a najednou sedí na tom samém pódiu v Carnegie Hall a v ten moment mi to došlo. Jak jsem si jako student přál zkusit si to jako ten Perlman, Zuckerman, Oistrach a další legendy, a psal jsem panu profesorovi Krátkému děkovnou zprávu z Ameriky, za tu inspiraci a prostor, který mi k tomu dal a já si zpětně uvědomil, jak moc mě to posunulo. Z dalších koncertních sálů, kde jsme hráli, bych zmínil například Concertgebouw v Amsterdamu, Konzerthaus ve Vídni, Herkulessaal v Mnichově, Mozarteum v Salzburku nebo v Berlínské filharmonii. Z koncertů, které se objevily během mého působení v souboru, se mi moc líbil Edinburgský festival, což je jeden z největších festivalů na světě.

Pokládáte pravidelnou činnost kvarteta (každodenní zkoušení apod.) za nezbytnou? Samozřejmě, to je naprosto klíčová záležitost. Není to ale jenom o tom zkoušení, ale o jeho způsobu. My jsme si třeba nahrávali každou hloupost, o kterou jsme se hádali, abychom věděli, co dává smysl nebo ne. Od intonace, přes tempa, zvukové charaktery, charaktery smyků apod. Je to v podstatě stejné, jako když cvičí člověk sám. Pro mě bylo v jednu dobu naprosto normální cvičit 5-6 hodin denně. Říkal jsem si, že to bez toho nejde a vlastně mě bavilo hledat způsoby, jak hrát. Když se potom dostaví nějaké úspěchy, tak člověk chce bádat víc a víc. To všechno funguje vlastně i v kvartetu, akorát je to těžší v tom, že se do toho jednotného celku musí zapojit čtyři. Tím pádem by to mělo být čtyřikrát tolik cvičení. Ale není to jen o té dřině a cvičení. Kvartetní techniku a možnosti, které kvarteto poskytuje, je nutné hledat.

Nastal někdy moment, kdy jste přemýšleli o ukončení vaší činnosti? Těch momentů bylo... Ale nemyslím to úplně v tom pravém slova smyslu ukončení činnosti. Já bych teď trochu parafrázoval knížku, kterou jsem četl o surfování, když jsem se to zkoušel naučit. V její příručce se píše, že surfování je kombinace radosti a frustrace, přičemž ta frustrace převládá. Když už se konečně dostaví ta radost, a měla by trvat byť jen 5 nebo 10 sekund, tak naprosto vyváží to vynaložené úsilí a frustraci. Zlomová byla také sestava členů souboru, která se ze začátku docela proměňovala, než se našla vhodná kombinace. Docela často jsme neměli někoho na pozici druhých houslí. Vždycky to nějakou dobu drželo, a nakonec si to z nějakého důvodu nesedlo tak, jak by mělo, což vedlo k jakési neúplnosti toho souboru. Přitom všichni z nich byli výborní hráči, ale najít tu vhodnou kombinaci čtyř lidí je strašlivě těžké. Tohle byly ty momenty, kdy jsme si říkali, že je buďto zvládneme anebo už ne. Výhodu jsme měli v tom, že nás to vždy posunulo zase o kus dál. Faktem je, že každá ta změna vlastně nakonec k něčemu byla, například i k restartu nás ostatních, kteří jsme tam zůstávali. Na rozdíl od jiných souborů jsme ale ani tak nevynechali žádný koncert, což bylo o to náročnější například při nastudování stejného kmenového repertoáru s novým členem.

Mohl byste stručně popsat život kvartetního hráče a fungování v takovémto tělese? V čem shledáváte úskalí/nevýhody a co naopak pozitivního nabízí život hráče v kvartetu? To je strašně těžká otázka, protože popsat život kvartetního hráče stručně nejde. Když bych to měl k něčemu přirovnat, je to jako manželství ve čtyřech. Mnohdy dělá problém dvěma lidem zvládnout vztah, a tenhle intenzivní a osobní vztah (i když ne milenecký) se musí zvládnout ve čtyřech. Zabere to také spoustu času, od komunikace s agenturou, přes zkoušení, cestování, plánování koncertů, nahrávání, rozhovory – je toho strašná spousta. Je to i o niterním a osobním otevření se třem dalším lidem, čímž pádem se člověk stává zranitelnějším, protože do něj ostatní vidí. V tom je ta práce tak osobní, a to ne každý člověk zvládne. Má takový pocit, že kvartetním hráčem se člověk musí tak trochu narodit a že se to nedá úplně naučit. Je to nejenom obrovské úsilí z hlediska cvičení, ale také v hledání kompromisů a společné cesty. Je to psychologie, jak vycházet v takhle úzkém kolektivu. Nevím, jestli se to dá nazvat nevýhodou, ale je to proces, bez kterého se to neobejde. Jedno z největších úskalí kvartetního hráče je obětovat část osobního života. Já jsem se vždy snažil (a myslím, že jsme to měli všichni podobně) najít ten balanc mezi rodinou a profesí, což jde těžce. Velmi pozitivní je to na druhou stranu v tom, že pokud se člověku podaří to co nám, tak se mu otevřou brány do něčeho výjimečného. Zahraje si na výjimečných místech, s výjimečnými lidmi a dostane se do té úzké špičky mezi světové muzikanty. To říkám s naprostou skromností, protože jsme si vždycky říkali, jestli není omyl, že jsme ve společnosti těchto legendárních umělců.

Závěr

Ve své bakalářské práci pojednávám o činnosti Pavel Haas Quartet. Práce je členěná do pěti hlavních kapitol a postupně se zabývá vznikem kvarteta, životopisy jednotlivých členů a jejich mentora Milana Škampy, soutěžní i koncertní činností včetně absolvovaných kurzů. Velká část této práce je věnována diskografii, která je obohacena o vybrané recenze. Zmiňuji zde vždy i ostatní umělce, kteří se na nahrávkách podíleli.

Cílem této bakalářské práce bylo vytvoření jednotné biografie a diskografie Pavel Haas Quartet. Snažila jsem se tedy zachytit jejich působení od začátku po současnost. Čerpala jsem většinou z internetových zdrojů a bookletů vydaných CD. Mimo již uvedené zdroje jsem obdržela životopisy od jednotlivých členů a někteří z nich je také doplnili informacemi o vedlejších zájmech či rodině. Za velmi přínosný považuji i rozhovor s již zmiňovaným bývalým členem Pavlem Niklem, který mi sdělil údaje, které nejsou jinak veřejně dostupné.

Zdroje

Elektronické zdroje:

Úvod | Pavel Haas Quartet [online]. Praha: SUPRAPHON, ©2020 [cit. 2020-05-14]. Dostupné z: http://www.pavelhaasquartet.com/ Discogs - Music Database and Marketplace [online]. Kalifornie: Discogs, ©2020 [cit. 2020- 05-14]. Dostupné z: https://www.discogs.com/ REITTEREROVÁ, Vlasta. Skladatel měsíce: Pavel Haas. Časopis Harmonie - klasická hudba, jazz a world music [online]. Praha: Muzikus, 2015 [cit. 2020-05-14]. Dostupné z: https://www.casopisharmonie.cz/serialy/skladatel-mesice-pavel-haas.html LUPTÁKOVÁ, Věra. Pavel Haas Quartet - Dopoledne s Dvojkou. Český rozhlas Dvojka [online]. Praha: Český rozhlas, ©1997-2020 [cit. 2020-05-14]. Dostupné z: https://dvojka.rozhlas.cz/pavel-haas-quartet-ceny-a-uspechy-nas-tesi-ale-nechceme-nosit- nosy-nahore-7475519 SMYČCOVÝ KVARTET Č. 12 „AMERICKÝ“ [online]. Praha: antonin-dvorak.cz, ©2005-2020 [cit. 2020-05-14]. Dostupné z: http://www.antonin-dvorak.cz/smyccovy-kvartet12 Danjulo Ishizaka | HK Phil [online]. Hong Kong: The Hong Kong Philharmonic Society Limited, ©2020 [cit. 2020-05-14]. Dostupné z: https://www.hkphil.org/artist/danjulo-ishizaka Classic Prague Awards | Pavel Haas Quartet [online]. Praha: SUPRAPHON, ©2020 [cit. 2020-05-14]. Dostupné z: http://www.pavelhaasquartet.com/novinky/classic-prague-awards- 1/

Další zdroje:

Booklety zmiňovaných CD.

Obrázková příloha:

Obrázek 1 – 4. Zdroj Pavel Haas Quartet (online). Dostupné z: www.pavelhaasquartet.cz Obrázek 5 – 14. Zdroj Booklety CD Pavel Haas Quartet (sken).

Seznam obrázků:

Obrázek 1 - Veronika Jarůšková ...... 5 Obrázek 2 - Marek Zwiebel ...... 6 Obrázek 3 - Jiří Kabát ...... 7 Obrázek 4 - Peter Jarůšek ...... 8 Obrázek 5 - Booklet CD 5.1 Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ a Pavel Haas: Smyčcový kvartet č. 2 „Z Opičích hor“ (2006, Supraphon) ...... 11 Obrázek 6 - Booklet CD Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty & Pavel Haas: Smyčcové kvartety č. 1 a 3 (2007, Supraphon) ...... 12 Obrázek 7 - Booklet CD Ludwig van Beethoven: Smyčcové kvartety č. 4 op. 18; op. 135 a 'Quartetto Serioso' op. 95 (2009, BBC Music Magazine) ...... 13 Obrázek 8 - Booklet CD Sergej Prokofjev: Smyčcové kvartety č. 1 a 2, Sonáta pro dvoje housle (2010, Supraphon) ...... 14 Obrázek 9 - Booklet CD Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet G dur, op. 106 & Smyčcový kvartet F dur, op. 96 „Americký“ (2010, Supraphon) ...... 15 Obrázek 10 - Booklet CD Alexander Goehr: Since brass, nor Stone … (2013, NMC 3) ...... 16 Obrázek 11 - Booklet CD Franz Schubert: Smyčcový kvartet d moll a smyčcový kvintet C dur (2013, Supraphon) ...... 17 Obrázek 12 - Booklet CD Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“ & Smyčcový kvartet č. 2 d moll (2015, Supraphon) ...... 18 Obrázek 13 - Booklet CD Antonín Dvořák: Klavírní kvintet č. 2 A dur a Smyčcový kvintet Es dur (2017, Supraphon) ...... 19 Obrázek 14 - Booklet CD Dmitrij Šostakovič: Smyčcové kvartety č. 2, 7 a 8 (2019, Supraphon) ...... 20