Kronika města Litoměřic 2017 Kronika města Litoměřic okres Litoměřice, kraj Ústecký rok 2017 kronikářka a její spolupracovník Jana Stojanovová Štěpán Stojanov Kronikářkou města Litoměřic je i nadále Mgr. Jana Stojanovová. Na vypracování kroniky se spolupodílí její manžel Mgr. Štěpán Stojanov. V čase psaní této kroniky je starostou města Mgr. Ladislav Chlupáč. Letopisecká komise pracuje ve složení: Luděk Veselý, Zdeňka Sádlová, Rostislav Janata, Milan Čigáš a Jiří Adámek. Kronika Města Litoměřic za rok 2017 obsahuje --- listů. Kroniku převzal starosta města Litoměřic pan Mgr. Ladislav Chlupáč Rozvržení kroniky: 1. Historický kontext 1 2. Události ve městě chronologicky 8 3. Obyvatelstvo 77 4. Hospodaření města 80 5. Vedení města, samospráva, státní správa 84 6. Příspěvkové organizace města 110 7. Kulturně – vzdělávací org. a jejich činnost 125 8. Církve a jejich činnost 134 9. Sport 139 10. Volby do Poslanecké sněmovny 141 11. Počasí a přírodní poměry 146 12. Prameny 150 1. Historický kontext Hlavní celosvětové události roku 2017 V lednu nastoupil k vládě nově zvolený prezident USA Donald Trump, který byl zvolen zejména díky svému důrazu na hájení amerických zájmů. Jeho styl vládnutí se projevil velmi brzy. Provedl řadu kontroverzních rozhodnutí, zmiňme alespoň zákaz vstupu do USA pro obyvatele několika arabských zemí, plán postavit mexickou zeď, ohlášený konec zdravotního systému Obamacare, odstoupení od klimatické dohody z Paříže či uznání Jeruzaléma metropolí Izraele. Už po pár měsících prezidentovy vlády a mnohdy agresivní rétoriky se rapidně zhoršily vztahy Spojených států se Severní Koreou a vyhrotily se i ty s Íránem. Celé Trumpovo prezidentství také provází jeho ruský problém a časté personální výměny ve vládě a na klíčových postech (třeba v FBI). Jeho velkým úspěchem naproti tomu je americká daňová reforma. Britové začali vyjednávat s Evropskou Unií o vystoupení z tohoto společenství. Jak obě strany brzy zjistily, jednání budou dlouhá a velice komplikovaná. Obyvatelé Turecka podpořili v referendu posílení ústavních pravomocí prezidenta státu. Turecký prezident Erdogan posílen vítězstvím mimo jiné prohlásil, že je pro návrat trestu smrti, což obavy prozápadních Turků, opozice i světových politiků z dalšího odklonu Turecka od demokracie směrem k diktatuře jen prohloubilo. Ve Francii proběhly prezidentské volby, ve kterých vyhrál mladý zástupce nové vlny politiků Emmanuel Macron. Nacionalistická kandidátka Marie Le Pennová ve volbě ani tentokrát neuspěla. Po celý rok pokračovala strašná občanská válka v Sýrii a Iráku. Kurdské milice podporované USA a Syrské vládní síly s podporou Ruska bojovaly zejména proti tzv. Islámskému státu. V červenci se Iráckým silám podařilo dobýt Mosul, největší město, které IS ovládal a do konce roku se IS téměř podařilo z Iráku vytlačit. Situace v Sýrii pak zůstávala celý rok nejasná. Pomalu začínaly posilovat vládní vojska bývalého Syrského prezidenta Asada podporované Ruskem. Důležité parlamentní volby proběhly v roce 2017 také v Německu. Vítězství zaznamenala Křesťanskodemokratická unie kancléřky Angely Merkelové. Výsledky ostatních stran ale nedávají moc dobré šance na sestavení pevné vládní koalice. Do konce roku vláda v Německu ustavena nebyla. Celosvětový ohlas zaznamenala kampaň proti sexuálnímu obtěžování žen MeToo, ke které se na Twitteru a Facebooku připojily miliony žen po celém světě. Odstartoval tak celosvětový boj za zlepšení práv žen. 1 Hlavní události v České republice v roce 2017 V České republice nejvíce ovlivnily běh událostí podzimní parlamentní volby a blížící se volba prezidenta státu. Vládní koalice stran ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL byla po většinu roku paralyzována vnitřními spory o působení Andreje Babiše ve vládě, jeho obviněním v domnělém dotačním podvodu a následně jeho zvolením premiérem. Koaliční krize se začala stupňovat, když vyšla najevo zpráva zpochybňující zbohatnutí a podnikatelské aktivity ministra financí Andreje Babiše. Do konce dubna měl Babiš Sněmovně vysvětlit podezření, která se kolem něj nakupila. Premiér Bohuslav Sobotka pak všechny překvapil, když na začátku května oznámil, že vláda podá demisi, protože Babiš „nevysvětlil nic“ a prostým odvoláním z něj nechtěl udělat mučedníka. O dva dny později požádal Sobotka o schůzku se Zemanem na Hradě a ačkoli bylo předem jasné, že demisi nenese, Zeman se k němu přesto choval tak, jako by ji Sobotka právě podal. Setkání vyvrcholilo tím, že se prezident během premiérovy řeči otočil a odešel. Následně Sobotka změnil na rezignaci celé vlády názor, demisi nepodal a místo toho poslal prezidentovi návrh na odvolání Babiše. Prezident tento krok dlouho odmítal a Babiše odvolat nechtěl, až nakonec přišlo hnutí ANO s vlastními kandidáty na post ministra financí. Tím se nakonec stal poslanec Ivan Pilný. Z celé krize vyšel vítězně Andrej Babiš a jeho hnutí ANO 2011, které s velkým náskokem vyhrálo říjnové parlamentní volby. Citelnou porážku zaznamenala bývalá nejsilnější strana ČSSD. Do parlamentu se nakonec dostalo rekordních 9 stran, z nichž velmi málo vyjadřovalo ochotu vstoupit s vítězem voleb do vládní koalice. Jakousi nepsanou dohodu uzavřel Andrej Babiš s prezidentem Milošem Zemanem. Oba politici se navzájem podporovali s ohledem na parlamentní i prezidentské volby. Po tom, co se stal Andrej Babiš vítězem voleb ho prezident Zeman jmenoval premiérem i přesto, že nemělo hnutí ANO vyjednanou podporu parlamentu, a navíc byl pan Babiš obviněn ze spáchání dotačního podvodu. Andrej Babiš se tedy stal novým českým premiérem a poprvé v historii České republiky byl předsedou vlády politik z jiné strany než ČSSD nebo ODS. Zároveň se 63letý předseda ANO stal nejstarším premiérem v historii samostatné ČR. I přes tuto politickou krizi se české ekonomice dařilo velice dobře. Poprvé po dlouhých letech bylo dosaženo zisku státního rozpočtu (i když plán rozpočtu byl ztrátový). Nezaměstnanost v celém státě klesala a s tím rostl i tlak na zvyšování mezd. 2 Projev prezidenta Miloše Zemana z 26. 12. 2017 na zámku v Lánech Prezident Miloš Zeman přednesl 26. prosince 2017 vánoční poselství ze zámku v Lánech. „Vážení a milí spoluobčané, přeji vám krásný dobrý den. Setkáváme se opět po roce, abychom společně zhodnotili, co se nám za ten rok podařilo a případně co se za ten rok nepodařilo. A jsem rád, že vám mohu říci, že těch radostných zpráv je daleko více. A chtěl bych poděkovat všem, kdo se za naše úspěchy zasloužili. Jaké úspěchy to jsou. Česká republika je šestá nejbezpečnější země na světě. Jsme dokonce lepší než Švýcarsko. Máme nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropské unii a také nejnižší míru příjmové diferenciace, respektive míru chudoby v Evropské unii. Náš ekonomický růst je jeden z nejvyšších, a naopak naše zadluženost jedna z nejnižších. Tak na co si máme stěžovat?. Měli bychom být hrdý a sebevědomý národ, který si váží svých úspěchů. Ale samozřejmě, že každé světlo má své stíny, a dovolte mi, abych i o těchto stínech vám něco řekl. Ekonomický růst je krásná věc, ale aby byl trvalý, musí být doprovázen růstem investic a tady máme své nedostatky. Podíl veřejných investic na celkových výdajích státního rozpočtu je nízký a klesající a zejména dochází k poklesu investic do dopravní infrastruktury. Je to ostuda, že například není hotová silnice mezi Brnem a Vídní, ale takových dálnic, obchvatů a dalších staveb je celá řada. Je dobře, že máme nízkou nezaměstnanost, ale stále je zde skupina lidí, kterým říkáme nepřizpůsobiví. Mluvil jsem nedávno s novou ministryní práce a sociálních věcí a shodli jsme se na tom, že je třeba omezit sociální dávky těm, kdo odmítají nabízenou práci. Růst hrubého domácího produktu je výborný, ale musí být doprovázen růstem životní úrovně. Jsem rád, že konečně dochází k růstu mezd. Pod tlakem nedostatku pracovních sil, který nutí zaměstnavatele k tomu, aby tyto mzdy zvyšovali, neboť jinak jim pracovníci utečou jinam. A měl bych jeden námět, který se vám možná bude zdát bizarní. Před patnácti lety jsme měli 80.000 státních úředníků, ne státních zaměstnanců, státních úředníků. Dnes jich máme 150.000, protože se nám množí podle Parkinsonových zákonů. Kdyby se alespoň část z nich podařilo uvolnit, protože tito lidé si často jenom vymýšlejí zbytečnou práci, soukromý sektor, který trpí nedostatkem pracovních sil, by je velmi rád přijal, odbřemenil by se státní rozpočet a uvolnilo by se napětí na trhu práce. Teď mě státní úředníci určitě nebudou mít rádi, ale já to s nimi myslím dobře. 3 Tolik k ekonomické situaci České republiky a závěrem, protože jsem sám starobní důchodce, bych chtěl popřát starobním důchodcům, aby v příštím roce došlo k výrazné valorizaci těchto důchodů. Někdy mně píší, co z toho budeme mít, když se pořád zdražuje. Ale já jim připomínám, že zdražování, neboli inflace, je u starobních důchodů zahrnuto do valorizace, takže se nemají čeho obávat. A jenom bych si přál, aby se tato valorizace odehrávala stejnou částkou pro všechny. Protože v opačném případě se neustále zvětšuje rozdíl mezi novými a starými důchody. Teď bych přešel k zahraniční politice. Jenom velice stručně. Jsme součástí Evropské unie, jsme součástí Severoatlantické aliance a měli bychom se v obou těchto organizacích chovat jako energický a sebevědomý partner, který když se mu něco nelíbí, tak to dá najevo. Pokud jde o Evropskou unii, víte, že jí neustále vytýkám, že nedokáže chránit své vnější hranice. A pokud jde o Severoatlantickou alianci, myslím si, že by měla být daleko aktivnější v boji proti islámskému terorismu. Nu a ten nejbolavější problém, který zde máme, migrační kvóty, musí být řešen v souladu s českými národními