MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA GEOGRAFICKÝ ÚSTAV

Spolupráce veřejného a podnikatelského sektoru na příkladu mikroregionu Třešťsko

Diplomová práce

Bc. Veronika Šindelková

VEDOUCÍ PRÁCE: doc. RNDr. Milan Jeřábek, Ph.D. BRNO 2019

Bibliografický záznam

Autor: Bc. Veronika Šindelková Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav Název práce: Spolupráce veřejného a podnikatelského sektoru na příkladu mikroregionu Třešťsko Studijní program: Geografie a kartografie Studijní obor: Sociální geografie a regionální rozvoj Vedoucí práce: doc. RNDr. Milan Jeřábek, Ph.D. Akademický rok: 2018/2019 Počet stran: 65+10 Klíčová slova: Spolupráce, mikroregion, veřejný sektor, podnikatelský sektor, dobrovolný svazek obcí, starosta, obec, zaměstnavatel, Třešť

Bibliografic Entry

Author: Bc. Veronika Šindelková Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography Title of Thesis: Cooperation between the public and the business sector on the example of micro-region Třešťsko Degree Programme: Geography and Cartography Field of Study: Social Geography and Regional Development Supervisor: doc. RNDr. Milan Jeřábek, Ph.D. Academic Year: 2018/2019 Number of Pages: 65+10 Keywords: Cooperation, microregion, public sector, business sector, optional alliance of municipalities, mayor, municipality, employer, Třešť

Abstrakt Tato práce pojednává o mikroregionu Třešťsko jako modelovém regionu, ve kterém jsou zkoumány vztahy mezi aktéry veřejného a podnikatelského sektoru. Veřejný sektor je zastoupen obcemi, případně sdruženími obcí, podnikatelský sektor vybranými ekonomickými subjekty působícími na území obcí v mikroregionu. Cílem práce je na základě rozhovorů se zástupci obcí a dotazníků od ekonomických subjektů zjistit, jak vypadají vztahy mezi těmito aktéry v mikroregionu, do jaké míry je pro jednotlivé obce významné umístění ekonomických subjektů a jak toto umístění ovlivňuje pozici obce v mikroregionu.

Abstract This diploma thesis is about micro-region Třešťsko, as a model area for research on relations or cooperation between public and business sector. When we talk about public sector, the main focus is on individual municipalities or optional alliances of municipalities. By business sector we mean selected economic entities, which operate in the area of micro-region Třešťsko. The aim of this thesis is based on interviews with municipalities‘ representatives and questionnaires from economic entities. The main goal is to find out, how the relationship and cooperation between actors in micro-region look like and work and how important is for individual municipalities the location of economic entities and how this location affects position of the municipality within micro-region.

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat docentu RNDr. Milanu Jeřábkovi, PhD. za odborné vedení, přínosné rady, konstruktivní kritiku a především trpělivost. Dále bych chtěla poděkovat za podporu své rodině a přátelům, kteří museli snášet mé nekončící litanie o této práci. V neposlední řadě můj velký dík patří všem představitelům obcí, kteří si našli čas na rozhovory, bez kterých by vznik této práce nebyl možný. Jmenovitě bych ráda poděkovala Ing. Josefu Bakajovi, Ing. Miroslavě Bártů, Ing. Jiřímu Doležalovi, panu Jaroslavu Hemberovi, panu Martinu Kodysovi, panu Martinu Konečnému, MVDr. Jiřímu Košinovi, panu Josefu Křepelovi, Ing. Jaroslavu Matulovi, MUDr. Lence Prüherové, paní Ivě Reichové, Ing. Františku Szczyrbovi, paní Štěpánce Šteflové, Mgr. Ivanu Šulcovi, Mgr. Romaně Třískové a především Ing. Evě Požárové za jejich ochotu odpovídat na otázky o obcích a mikroregionu. Zvláštní dík patří vedení obce Nový Rychnov za pohotovou pomoc a asistenci při řešení dopravních nesnází.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením doc. RNDr. Milana Jeřábka Ph.D. a s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno, leden 2019

Veronika Šindelková

Obsah 1 ÚVOD, METODIKA, CÍLE PRÁCE ...... 10 1.1 Úvod ...... 10 1.2 Metodika ...... 11 1.3 Cíle práce ...... 12 2 VYMEZENÍ A STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA MIKROREGIONU ...... 13 3 TEORETICKÉ ZARÁMOVÁNÍ – VYMEZENÍ REGIONU, REGIONÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ, STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ ...... 18 3.1 Regionální politika, regionální rozvoj a public private partnership ...... 18 3.2 Strategické plánování ...... 22 3.3 Obce a jejich spolupráce ...... 24 4 VEŘEJNÝ SEKTOR V REGIONU ...... 31 4.1 Vymezení, formy a instituce v mikroregionu ...... 31 4.2 Funkce a pozice veřejného sektoru v mikroregionu ...... 32 5 PODNIKATELSKÝ SEKTOR V REGIONU ...... 35 5.1 Vymezení, podniky a jejich klasifikace ...... 35 5.2 Vliv a pozice podnikatelského sektoru v mikroregionu ...... 39 6 TERÉNNÍ VÝZKUM ...... 41 6.1 Rozhovory s představiteli obcí ...... 41 6.2 Dotazníkové šetření ...... 53 7 SHRNUTÍ SPOLEČNÉHO PŮSOBENÍ VEŘEJNÉHO A PODNIKATELSKÉHO SEKTORU V MIKROREGIONU ...... 57 8 ZÁVĚR ...... 59 9 ZDROJE ...... 61 9.1 Knihy a časopisy ...... 61 9.2 Elektronické nosiče a WWW stránky ...... 62 9.3 Zákony ...... 64 10 SEZNAM PŘÍLOH ...... 66

Seznam zkratek

CLLD Komunitně vedený místní rozvoj CSS Centum společných služeb DPS Dům s pečovatelskou službou DSO Dobrovolný svazek obcí EU Evropská unie HC Hokejový klub

HRAD Hodické rodiče a děti IROP Integrovaný regionální operační program MAS Místní akční skupina MITR Mikroregion Třešťsko MSP Malý a střední podnik NNO Nevládní nezisková organizace NSZM Národní síť zdravých měst o. p. s. Obecně prospěšná společnost OP Z Operační program Zaměstnanost OP ŽP Operační program Životní prostředí ORP Obec s rozšířenou působností PPP Public Private Partnership PRV Program rozvoje venkova

RP Regionální politika SDH Sbor dobrovolných hasičů

SK Sportovní klub SMO Svaz měst a obcí SVAK Svaz vodovodů a kanalizací SVOL Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů TJ Tělovýchovná jednota ÚÚR Ústav územního rozvoje

1 ÚVOD, METODIKA, CÍLE PRÁCE

1.1 Úvod

Práce spojuje regionálně politické, ekonomické, sociálně geografické a sociologické aspekty regionálního rozvoje na modelovém území mikroregionu Třešťsko. Mikroregion Třešťsko je centrálním bodem zájmu této diplomové práce. Mikroregionem pro účely této práce rozumíme dobrovolný svazek obcí, který byl vybrán jako základní územní jednotka pro výzkum zabývající se vztahy mezi lokálními aktéry rozvoje. Lokální rozvoj je cílem regionální politiky v mikroregionech. V této práci se soustředím na vztahy mezi místními aktéry, kteří lokální rozvoj nejvíce ovlivňují. Mikroregion Třešťsko byl zvolen z několika důvodů. Prvním z nich je můj osobní vztah k území mikroregionu. Dalším důvodem je tedy i poměrně dobrá základní orientace v poměrech v mikroregionu a osobní zaujetí pro možnosti rozvoje mikroregionu, který je mnohdy brán jako periferní oblast. V neposlední řadě mě zajímal současný stav mikroregionu, ve kterém mám sice trvalé bydliště, ale za posledních šest let jsem se v něm zdržovala daleko méně, než bych si přála. Po diskuzi s vedoucím práce jsme za nejdůležitější aktéry rozvoje vybrali veřejný a podnikatelský sektor. V rámci veřejného sektoru byly do popředí postaveny obce v mikroregionu. V podnikatelském sektoru byli zástupci ekonomických subjektů působících na území obcí v mikroregionu stanoveni na základě výzkumu v této práci. V diplomové práci si kladu za cíl shromáždit informace jak od zástupců obecní samosprávy, tak od vybraných podnikatelů či jiných ekonomických subjektů a následně analyzovat spolupráci, či obecně vztah mezi veřejným a podnikatelským sektorem v mikroregionu. Mikroregion Třešťsko zahrnuje pouze 20 obcí, tudíž i jeho územní rozsah je poměrně malý. Na území žije cca 14 800 obyvatel (ČSÚ, ©2018), v 18 obcích žije méně než 2000 obyvatel. Pravděpodobně proto nebylo toto území v minulosti podrobeno bližšímu zkoumání a nedostalo se mu tak, dle mého názoru, tolik pozornosti, kolik si zaslouží. Přitom zde nalezneme množství ekonomicky činných subjektů, které mají různě velký vliv na zdejší situaci. Obce a obecní úřady, jakožto zástupci veřejného sektoru k těmto subjektům zaujímají různá stanoviska. Mým zájmem je zjistit, do jaké míry jednotlivé obce v rámci mikroregionu kooperují s podnikatelskou sférou, a zda (případně jak velký) je vliv podnikatelské sféry na rozhodování v regionu. Vedle vlivu rozdílné velikosti jednotlivých obcí na lokalizaci

10

ekonomických subjektů mě bude také zajímat význam obcí v rámci mikroregionu dle lokalizace ekonomických subjektů, případně vliv subjektů na rozhodování v obci. Mým předpokladem je, že pokud se v obci nachází významnější podnik zaměstnávající výraznější podíl ekonomicky aktivních obyvatel, bude mít tato obec v rámci mikroregionu větší význam. Tuto hypotézu se budu snažit verifikovat na základě analýzy provedených rozhovorů a dotazníků se starosty obcí a představiteli vybraných podniků. V závěru této práce se tedy budu snažit dosáhnout odpovědí na tři základní výzkumné otázky: 1. Jakým způsobem probíhá spolupráce mezi veřejným a podnikatelským sektorem v mikroregionu? 2. Jaký vliv na rozhodování v regionu má podnikatelská sféra? 3. Jaká je pozice jednotlivých obcí v rámci mikroregionu (jejich postavení vůči ostatním obcím) a jak závisí na lokalizaci podniků? 1.2 Metodika

K vypracování mé diplomové práce je použito více geografických přístupů a postupů. Hlavním zájmem práce je analyzovat interní vztahy v mikroregionu mezi veřejným a podnikatelským sektorem. V úvodu práce je charakterizován vybraný mikroregion, popsána jeho organizace a vnitřní situace, zejména prostřednictvím základních sociálně geografických dat. V další části práce se zaměřuji na teoretické zarámování tématu, přístupy regionální politiky, regionálního a strategického plánování a v neposlední řadě na obce a jejich formy spolupráce. Dále se zabývám veřejným sektorem a starosty obcí. V následující kapitole se dostávám k podnikatelskému sektoru a vymezení největších ekonomických subjektů v mikroregionu dle databáze HBI. Při terénním výzkumu byla snaha získat data od obou sledovaných sektorů. Vzhledem k tomu, že vybraný region nepatřil v minulosti do sféry zájmu jiných výzkumů s podobným zaměřením, bylo přistoupeno k získávání dat formou kvalitativních hloubkových semistrukturovaných rozhovorů. Po jejich realizaci jsem přistoupila k dodatečnému rozesílání online dostupných dotazníků do emailových schránek podnikatelů a firem. V rámci veřejného sektoru byli osloveni zástupci všech obcí v mikroregionu (starostové či místostarostové) se žádostí o rozhovor. Ve finále bylo provedeno 15 rozhovorů o průměrné délce 50 minut. V dodatečném dotazníkovém šetření byly osloveny významné ekonomické subjekty činné v rámci mikroregionu. Nejednalo se pouze o největší zaměstnavatele, ale také o ekonomické subjekty menší velikosti, které byly zmiňovány při rozhovorech se zástupci obcí. Celkem bylo opakovaně osloveno 31 subjektů, od nichž jsem obdržela 12 (ne vždy kompletně) vyplněných dotazníků. V závěru

11

práce byla na základě zjištěných poznatků zarámovaných teoretickými znalostmi, podchycena spolupráce veřejného a podnikatelského sektoru v mikroregionu Třešťsko. 1.3 Cíle práce

Jak již bylo předesláno v úvodu, cílem diplomové práce bylo zjištění vztahů a spolupráce mezi veřejným a podnikatelským sektorem v mikroregionu Třešťsko. Na základě informací a dat z rozhovorů a dotazníků jsem se snažila nalézt vztahy jak mezi jednotlivými obcemi navzájem, tak působení v rámci dobrovolného svazku obcí. Hlavním záměrem však bylo nalézt vazby mezi komunální sférou a podnikatelskými subjekty v území a zjistit vliv podnikatelů na rozhodování obcí, případně jejich spolupráci v jiných oblastech. Vzhledem k malému povědomí o mikroregionu Třešťsko je jedním z mých cílů i zvýšení informovanosti o tomto periferním regionu. Přála bych si, aby výsledky této práce byly užitečným zdrojem informací i pro jednotlivé obce mikroregionu, které mnohdy nemají povědomí o vzdálenějších obcích v tomtéž mikroregionu, případně přispěli k rozvoji předávání příkladů dobré praxe mezi obcemi.

12

2 VYMEZENÍ A STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA MIKROREGIONU

Mikroregion Třešťsko (MITR) je formálně dobrovolným svazkem obcí (DSO) založeným 3. ledna 2001 v Třešti dle ustanovení § 48 zákona č. 128/2000 Sb. – Zákonu o obcích. O právních náležitostech dobrovolných svazků obcí se více rozepisuji v následující kapitole. Mikroregion v současné době (k 31. 12. 2018) zahrnuje 20 obcí v Kraji Vysočina. Zakládajícími členy byli zástupci 16 obcí (Batelov, Hladov, Hodice, Jezdovice, Jihlávka, Kaliště, Klatovec, Nový Rychnov, Otín, Panenská Rozsíčka, Růžená, Řásná, Stonařov, Švábov, Třešť a Třeštice). Pověřenou obcí se stala největší obec v území město Třešť. Třešť je zároveň jediným městem mikroregionu. Obce Batelov, Stonařov a Nový Rychnov mají status městyse. V roce 2010 se k zakládajícím obcím přidružily další dvě obce Kostelec a Rohozná. V tomto složení fungoval mikroregion až do roku 2017, kdy se připojila obec Suchá. Zatím poslední změnou bylo připojení obce Vílanec k 1. červnu 2018 (MIKROREGION TŘEŠŤSKO, ©2018). Jak můžeme vidět na přiložené mapě na Obr. 1, území mikroregionu není příliš kompaktní. Jedna z obcí (Nový Rychnov) se nachází v okrese Pelhřimov, zatímco ostatní obce spadají do okresu Jihlava. Liší se také spádovost obcí do správních obvodů obcí s rozšířenou působností a obcí s pověřeným obecním úřadem. Více informací o jednotlivých obcích nalezneme v Příloze 1 a 2. K 31. 12. 2017 žilo v mikroregionu 14 801 obyvatel (ČSÚ, ©2018). Relativně přirozeným centrem je město Třešť, kde žije více než třetina obyvatel mikroregionu (k 31. 12. 2017 to bylo 5 770 obyvatel) (ČSÚ, ©2018). Tab. 1: Velikostní struktura obcí v mikroregionu

počet obyvatel počet obcí podíl obyvatel [%] do 99 obyvatel 3 1,6 100 – 199 obyvatel 4 4,3 200 – 499 obyvatel 7 13,7 500 – 999 obyvatel 2 11,1 1 000 – 4 999 obyvatel 3 30,3 nad 5 000 obyvatel 1 39,0 Zdroj: ČSÚ, ©2018, vlastní zpracování

Jak můžeme vidět v Tab. 1, v mikroregionu převažují malé obce, pouze střediskové město Třešť má přes 5 000 obyvatel. Dle počtu obyvatel v jednotlivých obcích (viz Příl.1) můžeme tvrdit, že celkem 18 obcí v mikroregionu má do 2 000 obyvatel. Mikroregion pokrývá plochu 270 km2, hustota zalidnění se zde tedy pohybuje kolem 55 obyvatel na 1 km2 (k 31. 12. 2017, ČSÚ, ©2018), což je proti průměrné hustotě zalidnění Česka

13

(138 obyv./km2 dle ČSÚ, ©2018) hodnota velmi nízká. Nejen s ohledem na tyto ukazatele, ale i vzhledem k historickým skutečnostem (existence tzv. jihlavského jazykového ostrova, následné vysídlení německých obyvatel a dosidlování území po 2. světové válce (JEDLIČKA, 2014) bychom je mohli zařadit mezi typické obce na vnitřní periferii.

Obr. 1: Rozložení mikroregionu Třešťsko v roce 2018

Zdroj: ArcČR 500 3.3, zpracováno v programu ArcMap

14

Index stáří MITR, udávající, kolik obyvatel starších 65 let připadá na 100 dětí ve věku do 15 let, odpovídá celorepublikovému zvyšujícímu se trendu a dosahuje hodnoty 123. Podíly obyvatel v jednotlivých věkových skupinách ve všech obcích mikroregionu můžeme vidět v přiloženém grafu (Obr. 2). Výrazně zde vystupují nejmenší obce Švábov, Otín a Klatovec (do 100 obyvatel), kde je podíl nejstarších obyvatel největší. Tuto věkovou strukturu je dobré mít na paměti při rozhovorech s představiteli obcí.

Vílanec Třeštice Třešť Švábov Suchá Stonařov Řásná Růžená Rohozná Panenská Rozsíčka Otín Nový Rychnov Kostelec Klatovec Kaliště Jihlávka Jezdovice Hodice Hladov Batelov

0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%

0-14 let (%) 15-64 let (%) 65 a více let (%)

Obr. 2: Podíl obyvatel v jednotlivých obcích mikroregionu dle věkových skupin

(Zdroj: ČSÚ, ©2018, vlastní zpracování)

Že se jedná o region typicky venkovský, dokládají i detailní data v Příl. 2. Např. katastrální území většiny obcí zaujímá více než z poloviny buď zemědělská půda, nebo lesní pozemky. Výjimkou jsou obce Kostelec1 a Vílanec, kde je na poměry mikroregionu vyšší zastoupení zastavěné plochy (ČSÚ, ©2018). V mikroregionu pramení dva vodní toky – řeka Jihlava a Moravská Dyje a jeho středem prochází v severojižním směru železniční trať Kostelec – Slavonice. Ta spojuje mikroregion s městem Telč, které v systému veřejné správy působí o řád výše, tedy jako obec s rozšířenou působností (ORP).

1 K tomu výraznou měrou přispívá lokalizace průmyslového podniku Kostelecké uzeniny. 15

Nejen díky tomuto napojení, ale i celkovému charakteru venkovského regionu je zde kladen důraz na rozvoj cestovního ruchu. Vývoj mikroregionu je neodmyslitelně spjat s členstvím většiny obcí v místní akční skupině MAS Třešťsko (se statusem obecně prospěšné společnosti, o. p. s.), která vznikla v roce 2007 a sdružuje v současné době nejen 39 obcí, ale i společenství občanů, neziskové organizace a zástupce soukromé podnikatelské sféry. Zakladateli MAS Třešťsko bylo osm obcí. Z mikroregionu Třešťsko byly zakládajícími členy městysy Batelov a Stonařov, obce Jezdovice, Kostelec, Otín a Suchá a město Třešť. (MAS TŘEŠŤSKO, ©2018). Více o organizační struktuře MAS nalezneme v následující kapitole. Sedm obcí mikroregionu Třešťsko je současně členy mikroregionu Telčsko, čímž se staly členy MAS Mikroregionu Telčsko (zapsaný spolek, vznikl v roce 2004, členy jsou obce Hodice, Kaliště, Klatovec, Panenská Rozsíčka, Růžená, Řásná a Třeštice (MAS MIKROREGIONU TELČSKO, ©2018). Vymezení mikroregionu Třešťsko, MAS Třešťsko a MAS mikroregionu Telčsko můžeme vidět v mapě na následující straně (Obr. 3). Činnost MITR a MAS Třešťsko byla do roku 2010 propojena nejen několika projekty (propagační materiály obcí, zajišťování servisu webových stránek MITR přes MAS), ale i osobou starosty města Třeště, který byl předsedou obou uskupení. Od roku 2010 zastupuje MITR místostarostka města Třešť Ing. Eva Požárová a MAS Třešťsko starosta Třeště Ing.Vladislav Hynk. Tito představitelé obhájili své pozice na Valné hromadě Mikroregionu Třešťsko, respektive na zasedání Fóra Strategického plánu LEADER v prosinci 2018, konaných ve Wellness penzionu Medličky (MIKROREGION TŘEŠŤSKO, ©2018, MAS TŘEŠŤSKO, ©2018).

16

Obr. 3: Srovnání vymezení mikroregionů Třešťsko a Telčsko s MAS Třešťsko Zdroj: ArcČR 500 3.3, zpracováno v programu ArcMap

17

3 TEORETICKÉ ZARÁMOVÁNÍ – VYMEZENÍ REGIONU, REGIONÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ, STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ

Za mikroregion v této práci považujeme, dle současných metodických přístupů, dobrovolné svazky obcí, které využívají principu soudržnosti, kdy více obcí propojuje a provazuje své zájmy a záměry při realizaci jednotlivých akcí a aktivit s cílem vymezení a realizování žádoucích změn ve všech obcích nebo části obcí takto vymezeného území (Ústav územního rozvoje, 2018). Dle Chiriboga (ve TROJAN, 2012) můžeme mikroregionem rozumět jakékoliv uskupení obcí, on sám definuje mikroregion jako nejmenší jednotku společnosti, kde různí individuální a sociální aktéři spojení v zemědělském prostoru ustanovují ekonomické, sociální, politické a kulturní vazby. Dle Trojana (2012) je blízko k akceptované definici pojmu mikroregion koncept dobrovolných svazků obcí. Illner (2011) uvádí, že někdy se ve stejném významu jako svazek obcí užívá neoficiální termín „mikroregion“ vztahující se k území, na němž svazek působí. Fučíková (2010) ve své práci uvádí, že na harmonickém rozvoji území se dohromady podílejí subjekty státní správy, samosprávy, neziskového sektoru, podnikatelského sektoru a občané, kteří se snaží spolupracovat na překonávání vlastních nedostatků a omezení. Tyto subjekty předpokládají, že společným působením dosáhnou významnějšího výstupu, než kdyby každý subjekt usiloval o cíl sám. Pro toto chování užívá Galvasová a kol. (2007) označení tzv. synergický efekt a dodává, že spolupráce je významným prvkem fungování veřejné správy a nezbytný prvek rozvoje regionu. 3.1 Regionální politika, regionální rozvoj a public private partnership

Regionální politika (RP) je činností, která má za úkol snižovat rozdíly mezi jednotlivými regiony a zabezpečit jejich harmonický rozvoj. Cílem regionální politiky je zajištění stejných šancí a možností všem regionům, aby mohl být jejich demografický, hospodářský i přírodní potenciál plně využit. (CHABIČOVSKÁ, K. a kol., 2009). V současné době regionální politika zdůrazňuje především využívání místního, endogenního rozvojového potenciálu a mobilizaci místních aktiv (lidského potenciálu, znalostí, kontaktů, kulturního a přírodního dědictví a podobně) (BLAŽEK, UHLÍŘ 2011). Lidská iniciativa a lidské zdroje jsou klíčové pro interakci mezi aktéry a institucemi na regionální úrovni nejen uvnitř regionu, ale i mimo něj. Důraz je kladen na vytváření partnerských vazeb, síťování (networking) a vznik platforem, které umožňují komunikaci mezi partnery v regionu i mimo něj. Regionální orgány se snaží o využití endogenního rozvojového potenciálu, který směřují tak, aby vytvářel podmínky pro další rozvoj místních firem, napomáhal vzniku nových podnikatelských, či jiných regionu prospěšných subjektů. Potenciál je podporován nástroji, jako je nejčastěji např. poskytování volných

18

prostor (pozemků i budov) podnikatelům, poradenství, rekvalifikační programy a drobná zvýhodnění v oblasti daně z nemovitostí a místních poplatků. Toto chování cílí na vytvoření dlouhodobých partnerských vztahů a vhodných rámcových podmínek pro podnikání, spíše než na podporu jednotlivých podnikatelů. Nepřímým podpůrným nástrojem pro rozvoj podnikání v regionu je zajištění kvalitní technické a sociální infrastruktury, které se neobejde bez investice do lidských zdrojů prostřednictvím podpory školství, výzkumu apod., případně regionální marketing a další (BLAŽEK, UHLÍŘ, 2011). Endogenními rozvojovými potenciály se zabývá ve své práci Bernard (2011), kterého však zajímá jejich vliv především na malé venkovské obce. Ve své práci se zabývá ukazateli pro sledování vnitřního vývoje a rozvojového potenciálu venkovských obcí do 2 000 obyvatel. Rozvoj obcí ztotožňuje s rozvojem komunit a zaměřuje se především na zachování či zvyšování kvality života jejich členů. Ve své publikaci přibližuje teoretický model rozvoje malých obcí z pohledu teorie rozvoje komunit, kde uvádí, že spokojenost obyvatel se životem v obci a zvýšení kvality života obyvatel v obci je výsledkem vnitřní kapacity komunity v obci (endogenního rozvojového potenciálu), rozvinutosti obce a strukturních a polohových podmínek rozvoje v obci (Obr. 4). Rozvojový potenciál obcí také do jisté míry ovlivňuje velikost obcí, kdy největší odchylku vykazují extrémně malé obce cca do 200 obyvatel) (BERNARD, 2011).

Obr. 4: Teoretický model rozvoje malých obcí z pohledu teorie rozvoje komunit Zdroj: BERNARD, 2011, str. 752 19

V současné regionální politice dochází ke stírání rozdílů mezi lokální / regionální a celostátní úrovní politik. Projevují se i snahy úrovně co nejtěsněji propojit, zvýšit citlivost státní správy a samosprávy vůči konkrétním místním podmínkám a přenést pravomoci na regionální politiku na regionální a lokální úrovni (tzv. decentralizace ve veřejné správě). Do jisté míry dochází k přibližování aktérů veřejného a soukromého sektoru, jsou používány nástroje založené na jejich spolupráci (např. public private partnership, PPP), a nalezneme i tendence, které RP berou jako strategickou politiku zaměřenou do budoucna (BLAŽEK, UHLÍŘ, 2011). RP cílí na realizaci co nejvyššího počtu aktivit s vysokou přidanou hodnotou v regionu a s tím spojené vytvoření množství dobře placených pracovních míst s vysoce kvalifikovanými zaměstnanci. Zvyšuje se důraz na strategické plánování, časový harmonogram, monitorování průběhu podpůrných programů a hodnocení jejich účinnosti a efektivnosti a podobně (BLAŽEK, UHLÍŘ, 2011). Public private partnership (PPP) neboli partnerství veřejného a soukromého sektoru jsou jednou z lokálních iniciativ spolupráce aktérů v současné regionální politice (BLAŽEK, UHLÍŘ, 2011). Pojem PPP se využívá pro spolupráci, která vzniká za účelem využití zdrojů a schopností soukromého sektoru při zajištění veřejných služeb nebo veřejné infrastruktury. Veřejný sektor jako „zadavatel“ a organizace soukromého sektoru jako “soukromý partner“ nebo „dodavatel“ uzavírají ve většině případů dlouhodobou spolupráci. Předpokládá se, že PPP zvýší kvalitu a efektivnost veřejných služeb, případně urychlí realizaci infrastrukturních projektů (ILLNER, 2011). Podstatou úspěšného PPP je předpoklad, že většího přínosu v poměru k jím vynaloženým prostředkům, dosáhne veřejný sektor využitím schopností a zkušeností soukromého sektoru a rozdělením rizik mezi zúčastněné strany tak, že každá z nich nese takové riziko, se kterým se dokáže nejlépe srovnat (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). Dle Galvasové a kol. (2007) existují dva základní způsoby řešení PPP. V prvním případě je založena samostatná společnost (tzv. společnost pro zvláštní účel), která realizuje vybraný projekt a za provedenou investici je oprávněna dlouhodobě tuto službu řídit (tzv. koncese2). Společnost zakládá obec, kraj, region, stát nebo jiná veřejná instituce spolu se soukromou právnickou či fyzickou osobou. Druhým případem je situace, kdy soukromý investor vloží finanční prostředky do veřejně prospěšné stavby, kterou následně spravuje a provozuje. Od veřejného sektoru za tuto službu dostává úplatu, popřípadě získává prostředky přímo od koncových uživatelů. Tato varianta je využívána například u dopravních staveb (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007).

2 Úřední povolení zřídit či provozovat určitou činnost, např. dodávky energie, tepla, vzdělávací či zdravotnické služby, dopravní obslužnost a podobně (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). 20

PPP řeší i další problémy, kdy subjekty veřejného sektoru mnohdy nemají dostatek zkušeností nebo prostředků, ale mohou vlastnit vhodné pozemky, soukromý sektor pak vnáší potřebné know-how či kapitál. PPP bývají uplatňovány v projektech, které mají dlouhodobou návratnost, díky čemuž nejsou atraktivní pro soukromé investory, na druhou stranu jejich význam pro město či region je značný (BLAŽEK, UHLÍŘ, 2011). V zahraničí se tato forma partnerství veřejného a soukromého sektoru uplatňuje i na úrovni územních orgánů veřejné správy (i úrovni lokální), což zatím není v Česku běžné. Metoda PPP je na místní úrovni použitelná hlavně u větších, dlouhodobých a nákladných projektů, do kterých vstupují převážně města či velká města. U menších obcí není PPP časté, především kvůli obavám, že by orgány veřejné správy mohly porušovat při sjednání partnerských vztahů se soukromým sektorem fiskální disciplínu a zatěžovat mandatorní výdaje budoucích rozpočtů obcí (ILLNER, 2011). Pro malé a střední podniky může být také náročné vypořádání se s administrativní zátěží s projektem spojenou. Proto je pro obce v ČR PPP zatím pouze okrajovou záležitostí. Na druhou stranu je také otázkou, jak chápat partnerství veřejného a soukromého sektoru v obecné rovině. S jistou tolerancí bychom pak za projekty tohoto typu mohli považovat i běžné projekty realizované společně obcemi a podnikateli (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). Pro budování lokálního a regionálního partnerství je v současnosti stále důležitější role prostředníka. Klíčovou roli hrají místní a regionální samosprávy, popřípadě instituce jimi ustanovené a pověřené (např. rozvojové agentury, inovační centra, vědeckotechnologické parky). Je celkem jedno, zda se jedná o realizace konkrétních rozvojových projektů či přípravu a realizaci rozvojových strategií3. Regionální rozvojové programy by měly představovat strategie rozvoje, které identifikují slabé, popřípadě silné stránky regionu (např. SWOT analýzou). Na využití, případně odstranění těchto stránek by měla být upřena pozornost všech významných aktérů lokálního / regionálního rozvoje (jako jsou samosprávné orgány, rozvojové agentury, obchodní komora, sdružení podnikatelů, představitelé výzkumných nebo kulturních institucí, představitelé regionálních bank, neziskové organizace, občanská sdružení apod.). Takto zformulované strategie poté umožňují místním podnikatelům získat lepší představu o perspektivách regionu a o možných podnikatelských příležitostech, popřípadě tuto vizi ovlivnit (BLAŽEK, UHLÍŘ, 2011).

3 Rozvojové strategie formulují perspektivní vizi rozvoje regionu a koordinují záměry lokálních aktérů (BLAŽEK, UHLÍŘ, 2011). 21

3.2 Strategické plánování

Pro uskutečňování regionální politiky jsou důležité nástroje plánování a řízení. Mezi tyto nástroje řadíme tzv. koncepční dokumenty, které jsou výsledkem procesu strategického plánování. V Česku vedle sebe souběžně běží dva způsoby strategického plánování, jejichž výsledkem jsou strategické dokumenty a územně plánovací dokumenty. Strategické dokumenty jsou aktivními nástroji veřejné správy, které stanovují priority z hlediska času a financování v rámci usměrňování udržitelného rozvoje území. Územně plánovací dokumenty jsou pak spíše regulačními nástroji veřejné správy, stanovují regulativy pro veškeré rozhodování v území (CHABIČOVSKÁ, K. a kol., 2009). Pro dobré plánování je nutné splnit tři základní předpoklady: dobře znát dosavadní vývoj a současný stav, dobře definovat budoucí očekávaný stav (tedy formulovat, kam se chceme v procesu plánování dostat) a velmi podrobně naplánovat kroky, které přispějí k postupu ze současné situace směrem k cílovému naplánovanému stavu. Strategický plán obcí nebo venkovských mikroregionů je možné chápat jako soubor konkrétních postupných kroků, které povedou ke zlepšení sociálně ekonomického prostředí v celém řešeném území. Strategický plán by měl nabízet taková řešení, kterým dobře porozumí všichni, kteří mají možnost ovlivňovat prostředí mikroregionu (tedy starostové obcí, členové zastupitelstev jednotlivých obcí i další aktivní občané), a s nimiž jsou seznámeni i další podnikaví obyvatelé, případně představitelé jednotlivých podniků a dalších institucí, které se v území nacházejí (PERLÍN, 2002). S řešeními vybranými do strategického plánu by měly souhlasit všichni účastníci strategického plánování. Všichni by také měli být ochotni navržené kroky v blízké budoucnosti uskutečňovat a v řešeném území by se měly nacházet finanční i lidské zdroje, které mohou k řešení přispět. Strategický plán je možné chápat jako dohodu o dalším využití současných zdrojů a nalezení společného programu, který chceme ve vzájemné spolupráci postupně uskutečnit. Není přitom důležité, jakým způsobem je doporučených kroků dosaženo nebo jakou metodu strategického plánování zvolíme, ale klíčová je společná vůle prosazovat postupné kroky vedoucí ke zlepšení celkové situace. Pro každou lokální nebo mikroregionální strategii platí, že její cíle, její postupy a její kroky jsou pro rozvoj řešeného území prioritní (PERLIN, 2002). Členění, význam a obsah strategických dokumentů nejčastěji vychází ze zažité praxe. Regionální politika v obecné rovině vnímá strategii jako dlouhodobý dokument, strategický program je střednědobým dokumentem. Program vychází ze strategie a vytyčuje opatření, jejichž realizací dosáhne subjekt strategických cílů. Krátkodobým dokumentem prováděcího charakteru je pak plán, který konkretizuje vybraná opatření ve

22

formě projektů či aktivit. Základním koncepčním dokumentem pro území republiky jako celku je Strategie regionálního rozvoje ČR (CHABIČOVSKÁ, K. a kol., 2009). Kvalitní strategický dokument bude čerpat i ze strategických dokumentů sousedních mikroregionů nebo sousedních obcí. I když koordinace nebo propojenost jednotlivých strategických dokumentů navzájem není podmíněna. Strategický plán pro konkrétní venkovský mikroregion může ovlivnit vypracování strategie rozvoje kraje, kterou pořizuje a schvaluje krajské zastupitelstvo (PERLÍN, 2002). V rozvojovém programu či strategii jsou na základě situace v daném regionu stanoveny rozvojové priority, které odráží potřeby daného regionu. Tyto priority jsou dále konkretizovány do aktivit a v rámci akčního plánu se mohou dostat až do roviny projektového záměru (CHABIČOVSKÁ, K. a kol, 2009).

Na českém, moravském a slezském venkově mohou být opakovaně se vyskytující problémy spojeny s organizací vyvážení komunálního odpadu, vedením autobusových linek a četností spojů nebo třeba se zásobováním plynem, pitnou vodou nebo výstavbou kanalizace. V některých městečkách nebo městech se zastupitelstva pokoušejí přilákat do obce podnikatele, podpořit cestovní ruch, případně řešit bytové problémy a hledat možnosti rozvoje školství ve městě nebo v regionu (PERLÍN, 2002). Strategický plán není nehybný dokument. Přestože jsou v jeho textu uvedeny některé časové horizonty plnění a dobrý strategický plán předpokládá postupné naplňování některých rozhodnutí uvedených v textu, je vhodné strategický plán chápat jako otevřený dokument a pravidelně se k jeho textu vracet. Podle rozsahu strategického plánu a rozsahu předpokládaných změn je vhodné pravidelně provádět jeho aktualizace (každý rok nebo každý druhý rok) (PERLÍN, 2002). Jednotlivé obce, spolupracující v určitém mikroregionu mohou mít různá centra pracovní dojížďky či jiná obslužná nebo administrativně správní centra. Tyto vztahy je nutné při zpracování strategie zohlednit a samostatně hodnotit. Dobře vymezený mikroregion by měl existovat okolo přirozeného regionálního centra – města, které poskytuje pro obyvatele celého území základní služby, kam dojíždí vysoký podíl obyvatel z mikroregionu do zaměstnání a kde jsou umístěny alespoň některé správní funkce (okresní úřad, obecní úřad III. stupně neboli pověřený obecní úřad, apod.). Význam pro celkový rozvoj území má i blízkost řešeného území u většího správního střediska nebo na rozvojové ose, která je dlouhodobě aktivní, případně zda mikroregion leží v periferní venkovské oblasti a je relativně vzdálen od významnějších středisek (PERLÍN, 2002). Především u větších mikroregionů může uvnitř vymezeného území dále docházet k významným rozdílům v intenzitě využití území, k rozdílnému využití krajiny nebo k rozdílům v ekonomickém postavení jednotlivých obcí. Problémy obcí, které leží v blízkosti dominantního města v centru řešeného mikroregionu, a sídel na okraji řešeného

23

území s nižší intenzitou veřejné dopravy, malým podílem ekonomických subjektů, ale například s intenzivním chatařením, jsou velmi rozdílné (PERLIN, 2002). 3.3 Obce a jejich spolupráce

Obce v samostatné působnosti ve svém územním obvodu pečují o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Pokud realizace potřeb z nějakého důvodu přesahuje možnosti obce, navazují obce účelovou spolupráci s cílem zabezpečit investiční akce přesahující možnosti jedné obce, případně takové akce, které se realizují na katastrálních územích více obcí. V jiných případech navazují obce účelovou spolupráci s cílem podílet se na projektech, které souvisí s rozvojovými aktivitami regionu či mikroregionu (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). Snaha o určitý rozvoj je společným rysem všech obcí v Česku. Rozvoj obce je dlouhodobý proces, během kterého se vyváženě a udržitelně zlepšuje situace v sídle a jeho okolí. Tento rozvoj je podmíněn místními, probíhajícími socioekonomickými jevy. Na rozvoj obce mají vliv její ekonomické dispozice (rozpočtové možnosti a majetková základna), lidské zdroje (představitelé obce, pracovníci obce, občané a podnikatelé iniciující a realizující rozvojové aktivity) a „vize“ rozvoje, tj. vyjádření žádoucího stavu a cílů rozvoje. Nesmíme však opomenout ani širší prostředí ovlivňující podmínky rozvoje, jako může být např. poloha a dostupnost obce v komunikačních systémech, přírodní prostředí, nebo územně – technická vybavenost (HOLEČEK, J. a kol., 2009). Pro obce jako samosprávné jednotky a zároveň součásti státní správy je stále větší samozřejmostí spolupráce s dalšími subjekty na rozvoji příslušného prostoru. Nutnost spolupráce obcí mezi sebou či s jinými aktéry je výsledkem všeobecně zvýšeného důrazu na přesun veřejně – správních kompetencí na úroveň nižších správních jednotek. V poslední době je ve vyspělých zemích v rámci venkovských politik kladen stále větší důraz na přístup „zdola“ (tzv. bottom – up, z vlastní iniciativy obcí), na spolupráci mezi obcemi na základě smluv či na tvorbu dobrovolných společenství lokálních vlád, občanů a dalších subjektů (např. nevládní neziskové organizace, soukromé podniky) (VAJDOVÁ, 2009). Možnosti meziobecní spolupráce v Česku jsou založeny na sféře působnosti, v níž spolupráce probíhá. Můžeme rozlišit působnost samostatnou a přenesenou, tj. samosprávu vykonávající vedle aktivit spojených s rozvojem svého území i úkoly spojené s činností státní správy. Prostorem pro meziobecní spolupráci je především oblast samostatné působnosti. Jedna z možných forem spolupráce obcí v rámci přenesené působnosti je dohoda o přesunu výkonu některých zákonem stanovených činností na jinou obec. Podle

24

formálního přístupu můžeme rozlišit tři úrovně spolupráce obcí – institucionalizovanou, smluvní a ad hoc (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). Institucionalizovaná podoba je nejvíce organizovanou a nejčastější formou spolupráce. Umožňuje a upravuje vzájemné vztahy zúčastněných subjektů (partnerů spolupráce). Je jí také věnována největší pozornost jak v rámci zájmu orgánů veřejné správy, tak i výzkumných subjektů. Typickým příkladem je zakládání svazků obcí. V rámci jejich působnosti mohou účastníci (jednotlivé obce) poměrně komplexně ovlivnit život ve svých obcích. Institucionalizace spolupráce, pravidelnost setkávání zúčastněných partnerů a existenci společných rozvojových dokumentů umožňuje dlouhodobě a cíleně rozvíjet přínosy spolupráce. Pro budování efektivní spolupráce je její dlouhodobost a stabilita nezbytná. Z hlediska typu aktérů můžeme rozlišit meziobecní spolupráci, spolupráci obcí se soukromým sektorem (ziskovým či neziskovým) a spolupráci obcí s jinými subjekty veřejné správy (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). Spolupráce obcí může být hodnocena a posuzována dle účelu a náplně spolupráce. Za účel je považován cíl spolupráce a náplní míníme souhrn aktivit vedoucích k dosažení účelu vzniku. Meziobecní spolupráce v návaznosti na cíle rozlišuje tři základní okruhy spolupráce, a to celkový rozvoj území, rozvoj určitých aspektů území a řešení konkrétních dílčích problémů (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). Na základě kombinace těchto okruhů spolupráce můžeme rozlišit konkrétní formy spolupráce, které jsou pro přehlednost uvedeny v následující tabulce. Tab. 2 Schéma členění způsobů a forem spolupráce

Formy spolupráce obcí Meziobecní Spolupráce obcí se Národní struktury Spolupráce s obcemi z spolupráce na subjekty v území spolupráce obcí jiných států regionální úrovni Dobrovolný Místní akční skupina Národní síť zdravých Přeshraniční impulzní svazek obcí (MAS) měst ČR (NSZM) centra (GIZ) Společná Místní agenda 21 Svaz měst a obcí ČR Euroregiony právnická osoba (MA21) (SMO ČR) Smlouva ke Public private Partnerská města a splnění partnership (PPP) obce konkrétního úkolu Zájmové sdružení právnických osob Zdroj: GALVASOVÁ, I. a kol., 2007, str.26 Základními třemi formami spolupráce obcí je spolupráce na základě smlouvy, kterou obce mezi sebou uzavřou ke splnění konkrétního úkolu, spolupráce na základě smlouvy

25

o vytvoření dobrovolného svazku obcí a spolupráce vznikající zakládáním právnických osob dvěma nebo více obcemi podle zvláštního zákona (míněn je obchodní zákoník) (ILLNER, 2011). V této práci se nejvíce zajímám o dobrovolný svazek obcí, případně místní akční skupinu. Zda, případně jakým způsobem, jsou jednotlivé obce zapojeny do různých forem spolupráce, které z nich se jich nejvíce týkají či pro ně mají největší přínos, je řešeno v rámci rozhovorů se starosty obcí. Dobrovolné svazky obcí jsou základní a nejtypičtější formou spolupráce obcí v ČR. Obvykle vznikají pro ucelenou oblast, vymezenou přirozenými přírodními, technickými nebo historickými hranicemi a dalšími důležitými pojícími prvky. Vyskytují se však i svazky sdružené bez principu územní celistvosti a zaměřující se např. na rozvoj určitých společných záměrů (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). Primárně však jednotlivé dobrovolné svazky obcí vznikají na základě společné vůle jednotlivých představitelů obcí, nemusí proto být (a často také nejsou) vymezeny jako sociálně ekonomicky komplexní regiony (PERLÍN, 2002). Obce vytvářejí svazky ze své vlastní iniciativy za účelem ochrany a prosazování společných zájmů (ILLNER, 2011). Nejčastější předměty činnosti svazků obcí jsou dle výzkumu Vajdové a Čermáka (2006) regionální rozvoj, podpora cestovního ruchu, podpora cestovního ruchu a ochrana a zlepšování životního prostředí. Jedním z primárních motivů sdružování obcí bylo podle téže ankety v mnoha případech spojování sil k přípravě, podávání a realizaci projektů v rámci evropských regionálních programů. Členy dobrovolných svazků mohou být pouze obce. Není možné, aby byly do svazku sdruženy i jiné právnické či fyzické osoby. Přestože mohou mít DSO řadu společných rysů, jsou značně různorodou skupinou. Odlišnosti nalezneme jak v účelu, tak intenzitě a náplni spolupráce. Svazek obcí může společně vykonávat pouze záležitosti, které spadající do samostatné působnosti obcí a činnosti pro ochranu a prosazování společných zájmů obcí. Společný výkon některých úkolů může snižovat administrativní zatížení jednotlivých obcí, což bývá velmi užitečné, zvláště pro populačně malé obce (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007).

Předmětem činností svazků může být široká škála úkolů v oblastech školství, sociální péče, zdravotnictví, kultury, požární ochrany, veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, cestovního ruchu, zabezpečování čistoty obce, správy veřejné zeleně a veřejného osvětlení, shromažďování, odvozu, zpracování a využití komunálních odpadů, zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod, zavádění, rozšiřování a zdokonalování sítí technického vybavení a systémů veřejné dopravy, úkoly v oblasti ochrany ovzduší, využití a zavádění ekologicky vhodných zdrojů tepelné energie v objektech ve vlastnictví obce,

26

provoz lokalit a zařízení sloužících k těžbě a úpravě nerostných surovin či správa majetku obcí (ILLNER, 2011). Podle současné právní úpravy uzavírají obce o vytvoření svazku smlouvu, která musí být schválena zastupitelstvy všech zúčastněných obcí. Její přílohou jsou stanovy svazku. Svazek má svůj vlastní majetek, příjmy a vytváří si své vlastní orgány. (ILLNER, 2011). Svazky obcí slouží často jako základ pro jiné typy spolupráce. Zejména jde o místní akční skupiny a euroregiony. Svazky obcí mohou vstoupit jako celek i do Národní sítě zdravých měst4 (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). Místní akční skupiny (MAS) umožňují rozvinutí principu partnerství, spočívajícího ve funkční spolupráci různých subjektů v území. MAS jsou uskupení vytyčená v rámci iniciativy LEADER5 (což byla iniciativa EU realizovaná v členských zemích v program. období 2000 – 2006, navazující na předcházející iniciativy LEADER I (1991 – 1994) a LEADER II (1994 – 1999) (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). V programovém období 2007 – 2013 se uplatňovala metoda Leader v rámci osy Programu rozvoje venkova (Osa IV Leader) (BINEK, J. a kol.,2015). V současném programovém období 2014 – 2020 navázal na metodu LEADER nástroj CLLD (komunitně vedený místní rozvoj) (BINEK, J. a kol.,2015). Nástroj CLLD implementují místní akční skupiny. Komunitně vedený místní rozvoj (CLLD) je typem integrovaného nástroje pojatého ke komplexní analýze všech problémů oblasti, který se uskutečňuje na základě integrovaných a víceodvětvových strategií místního rozvoje zaměřených na dotyčnou oblast. Rozvoj je koncipován s ohledem na místní potřeby a potenciál a zahrnuje inovativní prvky v místních souvislostech, vytváření sítí a případně již zmiňovanou spolupráci MAS (BINEK, J. a kol.,2015). CLLD navrhuje opatření i pro jiná (nepodporovaná) témata ve venkovských územích s přesahem do městských regionů dle platné definice územní působnosti MAS a vymezení Programu rozvoje venkova (PRV). Nástroj je určen pro převážně venkovské území, kde město, které by se do využití nástroje chtělo zapojit, nesmí mít více než 25 tis. obyvatel. Komunitně vedený místní rozvoj klade důraz na periferní území s přesahem do území stabilizovaných a částečně do rozvojových. Počet obyvatel takto vymezeného regionu musí mít mezi 10 000 – 100 000 obyvateli. Tento nástroj je financován z Programu rozvoje venkova (PRV), operačních programů Zaměstnanost (OP Z) a Životní prostředí (OP ŽP) a Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), čímž se liší od principu

4 Síť municipalit pod patronací Světové zdravotnícké organizace, která podporuje kvalitu veřejné správy a kvalitu strategického plánování a řízení s ohledem na udržitelný rozvoj a podporu zdraví (NÁRODNÍ SÍŤ ZDRAVÝCH MĚST, ©2018). 5 Liaison Entre Actions de Développement de i’Economie Rurale, v českém překladu Propojení aktivit rozvíjejících venkovskou ekonomiku (ILLNER, 2011). 27

nástroje LEADER, který umožňoval MAS financovat jen z operačního programu PRV (BINEK, J. a kol.,2015). Iniciativa LEADER a navazující CLLD spojuje subjekty veřejného a soukromého sektoru působící v daném území – obce, svazky obcí, podnikatele, nestátní neziskové organizace či neorganizované občany. Je založena na partnerské spolupráci těchto subjektů v území, kdy zástupci místních samospráv, podnikatelů a neziskových organizací uzavírají partnerskou dohodu o hlavních cílech rozvoje venkovského regionu a společně se podílejí na přípravě strategií a realizaci projektů k jejich naplnění. Místní akční skupiny se musí skládat z vyváženého a reprezentativního výběru partnerů z různých socioekonomických sektorů v daném území. (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). Zástupci veřejné správy mohou tvořit nejvíce polovinu členů MAS, druhou polovinu tvoří zástupci podnikatelů a neziskových organizací. MAS musí tvořit geograficky homogenní území a sdružovat hlavně venkovské obce. Populační hustota na území MAS nesmí překročit 150 obyvatel na km2. Místní akční skupiny mohou mít různou právní identitu, mohou být občanským sdružením, obecně prospěšnou společností (o.p.s.) nebo zájmovým sdružením právnických osob. Členové MAS musí mít v daném mikroregionu bydliště, resp. sídlo, nebo v něm musí působit. MAS má svůj status, stanovy i organizační řád. (ILLNER, 2011). Nejčastější právní formou MAS je občanské sdružení. Podíl dalších forem je již mnohem nižší. Cílem MAS je podpora zavádění integrovaných strategií pro trvale udržitelný rozvoj, zkoušení nových způsobů podpory přírodního a kulturního dědictví, upevnění ekonomického prostředí, přispívání k tvorbě nových pracovních míst a k celkovému zlepšení organizačních schopností příslušné komunity. Základním prvkem je „spolupráce“ v širším slova smyslu, zejména podpora obnovy místních komunit, posilování místní demokracie a rozhodování na nejnižší možné úrovni. Síla a význam MAS spočívá v propojení veřejného a soukromého sektoru a ve spolupráci různorodých partnerů. Význam MAS neustále narůstá, a právě pomocí těchto uskupení plynou finanční prostředky na rozvoj venkova. Jejich rozvoj byl vyvolán právě těmito finančními možnostmi (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). V následující tabulce jsou shrnuty znaky spolupráce výše popsaných dobrovolných svazků obocí a místních akčních skupin.

28

Tab. 3: Znaky spolupráce u svazku obcí a místní akční skupiny

Znaky spolupráce u svazku obcí a místní akční skupiny Forma Funkce Účel Náplň Formální Typy aktérů spolupráce spolupráce spolupráce spolupráce přístup Svazek např. celkový např. realizace institucio- Obce obcí společný rozvoj území projektů nalizovaný postup společné akce sdílení zkušeností Místní např. podpora např. instiucio- obce akční koordinace rozvojových pravidelná nalizovaný podnikatelé skupina rozvojové aktivit setkávání neziskový projekty příprava sektor projektů Zdroj: GALVASOVÁ, I. a kol., 2007, str. 24

Podstatou nástroje CLLD je, že MAS na základě zpracované integrované strategie obdrží alokované finanční prostředky určené přímo na realizaci vybraných opatření této strategie. U opatření je zpracováno, co bude podporováno, kdo budou příjemci dotací a jakým způsobem se budou vybírat projekty a jaká částka bude na realizaci vyčleněna, v neposlední řadě i jakých výsledků a výstupů má být dosaženo (BINEK, J. a kol., 2015).

Na úspěšnosti spolupráce a dosažení stanovených výsledků mají vliv jednotliví aktéři a jejich aktivita či pasivita. Aktéry můžeme rozlišit podle různých hospodářských sektorů (veřejný, soukromý, neziskový) či například podle vztahu k řešenému problému nebo projektu na podílející se (shareholders, tj. subjekty, které jsou hlouběji zapojeny do procesu řešení či přípravy, podílí se na něm (např. spolupracující obce a podnikatelé)), zainteresované (stakeholders, tj. subjekty, na které bude jistá aktivita působit (např. občané a jejich sdružení, návštěvníci, aj.)),a dotčené (placeholders, myšleno na územním principu, tj. subjekty, v jejichž zájmovém území se aktivita realizuje (např. krajský úřad, správa chráněné krajinné oblasti či národního parku, ministerstvo)) (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). Spolupráce obcí a podnikatelů stojí více než kterýkoliv jiný kooperační vztah, v němž je zapojena obec, na kvalitě aktérů, vstupujících do vzájemných vztahů z jednotlivých stran. Podnikatelé svými aktivitami spoluutvářejí komplex podmínek života v obci a tím ovlivňují její význam v socioekonomické sféře. Jejich vnímání rozvoje však může být často odlišné od představ samosprávy. Střetávají se tak soukromé a veřejné zájmy, možnosti i nástroje. Vzájemné výhody si mohou nabídnout obě strany. Obce nejčastěji nabízejí podnikatelům, vybudování technických sítí nebo posílení jejich kapacit, úlevy na daních, poplatcích či pronájmech, zapůjčení prostorů pro podnikání a podobně. 29

Podnikatelé mohou poskytnout údržbu a opravu komunikací (zejména v zimním období), zapůjčení strojů atd. (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). Formy spolupráce obce s podnikateli mohou mít celou řadu podob. Od konzultací rozvojových záměrů (a tím dosažení větší konsenzuality, vytvoření lepších podmínek pro obě strany a následnou podporu při realizaci záměrů) přes přímou spolupráci (např. projekty PPP, přebírání záštit nad pořádanými akcemi, mecenášství), která může přinést i další finanční zdroje, po zvýšení kvality poskytovaných služeb (např. partnerství s obcí, soutěže o nejlepšího poskytovatele dané služby atd.). Přínosem pro podnikatele je možnost zapojit se do procesu přípravy a realizace rozvojových aktivit, podílet se na směřování rozvoje obce do budoucna, optimalizovat podmínky pro vlastní podnikatelské činnosti, možností ucházet se o zakázky ve výběrových řízeních či veřejných zakázkách či poskytnutí pomoci od obce (např. formou propagace či při zpracování různých žádostí atp.) (PONIKELSKÝ, 2012). Pro rozvinutí spolupráce obou stran je důležité, pokud obec např. disponuje volnými nemovitostmi atraktivními pro podnikatele (nejčastěji bývalé nevyužité objekty např. bývalá škola či zemědělské družstvo nebo vybudované průmyslové zóny). Limitujícím faktorem spolupráce je ale zájem (resp. nezájem) na obou stranách (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007).

30

4 VEŘEJNÝ SEKTOR V REGIONU 4.1 Vymezení, formy a instituce v mikroregionu

V rámci veřejného sektoru byly do popředí postaveny jednotlivé obce v mikroregionu, stejně jako různé formy jejich spolupráce, ať už se jedná o dobrovolný svazek obcí či místní akční skupinu. Dále byli jako významní aktéři veřejného sektoru vymezeni starostové či starostky obcí. Tito zástupci jednotlivých obcí ovlivňují jejich zapojení do jednotlivých uskupení, aktivitu, směřování a případný rozvoj v obci. Klíčovými aktéry ve veřejném sektoru jsou starostové obcí a manažeři spolupráce, resp. orgány spolupráce. Dalšími významnými aktéry jsou orgány samosprávy obcí (zastupitelstvo, resp. rada), neziskové organizace, občané. Mezi aktéry, kteří přímo působí na spolupráci obcí, patří bezesporu i kraje. Následující obrázek znázorňuje možný systém vzájemných vazeb.

Obr. 5: Aktéři spolupráce obcí a jejich vzájemné vazby Zdroj: Galvasová, I. a kol., 2007 Dobrovolná sdružení a členství v nich má významné sociální důsledky, ať již jde o sociální učení či vliv na veřejnou sféru. Sdružení totiž podporují sociální infrastrukturu veřejného prostoru, a také institucionální důsledky, jelikož dobrovolná sdružení poskytují lidem možnost vyjádřit svůj hlas a pomáhají reprezentovat jejich zájmy. Aktivní účast v organizaci občanské společnosti přispívá k pocitu jednotlivce, že může ovlivnit politické dění. Členství v dobrovolných sdruženích tak může přispívat k rozvoji občanské společnosti a je nepochybně svázáno s vysokou hladinou sociálního kapitálu. Sociální

31

kapitál pak přispívá k sociální soudržnosti uvnitř komunity a zmírňuje tak sociální napětí (STACHOVÁ, 2008). Dobrovolná sdružení mají externí roli ulehčování kooperace mezi různými částmi společnosti, umožňovat kontakty mezi skupinami navzájem, či mezi sdruženími a veřejnými institucemi na centrální i lokální úrovni. Zakořeněnost v lokalitě a aktivita sdružení sama o sobě jsou důležitými faktory, které ovlivňují interní generování sociálního kapitálu. Velikost sdružení a množství členů jsou důležité pro roli externí. Občané se účastní ze tří důvodů – protože mohou, protože chtějí či protože jsou požádáni. První důvod se vztahuje ke zdrojům, které dovolují jednotlivcům participovat, druhý se vztahuje k pozitivním postojům a motivacím k politické angažovanosti a třetí znamená přístup k sociálním sítím, které mohou mobilizovat ty, jež by se jinak aktivními nestali. Mnoho lidí stále investuje do svých vlastních privátních sítí a necítí potřebu či touhu připojit se a participovat v organizacích občanské společnosti. Komunita je nejviditelnější projev sociálního kapitálu (STACHOVÁ, 2008). 4.2 Funkce a pozice veřejného sektoru v mikroregionu

Výhodou pro jakékoliv společenství, zvláště svazek obcí nebo MAS, je členství větší obce či města. Velká obec má větší ekonomické i organizační možnosti než malé obce, a může tak významně přispívat k realizaci spolupráce. Jednou z výhod je nesrovnatelně vyšší rozpočet oproti malým obcím, který zvětšuje prostor pro realizaci rozvojových projektů. Také členské příspěvky města jsou logicky vyšší. Zároveň také přítomnost většího, relativně významného města posiluje pozici sdružení jako celku vůči vnějším subjektům (Galvasová, I. a kol., 2007). Starosta z titulu své funkce zastupuje obec při jednáních s ostatními subjekty a je nejčastějším prvotním hybatelem jakékoliv formy spolupráce. Současně je i realizátorem. Účastní se jednání svazku a podílí se na činnosti a řízení svazku. Zastupitelstvo, resp. rada, je základním rozhodujícím orgánem obce a z této funkce ovlivňuje intenzitu a šíři zapojení obce do procesů spolupráce. Orgány spolupráce jsou formální struktury zajišťující chod daného subjektu spolupráce, delegují pravomoci na manažera spolupráce a spolu s ním tvoří vedení dané formy. Manažer se nejčastěji věnuje organizaci a administrativě související s fungováním příslušné formy spolupráce. Často působí jako tmelící prvek při slaďování rozdílných zájmů obcí, koordinuje přípravu a realizaci rozvojových záměrů v daném území. Nejčastějším limitujícím faktorem pro vytvoření pozice manažera jsou otázky jeho financování (Galvasová, I. a kol., 2007). Kraje jako vyšší územně správní celky a samosprávné regiony vstupují do spolupráce s obcemi v zájmu naplnění záměrů péče o rozvoj svého území a podmínek pro zde žijící obyvatelstvo. Cíleně podporují meziobecní spolupráci nejen metodicky a organizačně, ale

32

zejména finančně, formou nabídky relevantních dotačních titulů pro uskutečňování poznaných rozvojových záměrů obcí. Manažer svazku je motorem rozvoje svazku. Přispívá k realizaci rozvojových záměrů, zabývá se administrativou a vším, co mu určuje daný svazek obcí. Důležitá je aktivita (resp. pasivita) všech členů příslušné spolupracující formy (Galvasová, I. a kol., 2007). Nejvyšším orgánem dobrovolného svazku obcí Mikroregion Třešťsko je valná hromada, která se schází dvakrát za rok (MIKROREGION TŘEŠŤSKO, ©2018). Skládá se ze zástupců všech členských obcí. Rozhoduje o všech hlavních záležitostech souvisejících s řízením a činností sdružení. Nejčastěji to bývají otázky stanov, členských příspěvků, cílů sdružení, rozpočtu nebo členství ve sdružení. Výkonným orgánem je rada, jíž jsou svěřeny pravomoci stanovami nebo valnou hromadou. Mezi hlavní činnosti rady patří řízení sdružení mezi zasedáními valné hromady, realizace usnesení valné hromady, zajištění hospodaření, účetnictví apod (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). Statutárním orgánem je předseda a 2 místopředsedové rady. Ti jednají jménem sdružení s třetími osobami, zajišťují styk s peněžními ústavy, atd. V čele uskupení spolupracujících obcí stojí v současné době místostarostka města Třešť Ing. Eva Požárová (MIKROREGION TŘEŠŤSKO, ©2018). Došlo zde tak k časté situaci, kdy je do čela svazku zvolen starosta či místostarosta obce největší (obvykle „jádrového“ města), která je schopna zajistit sdružení administrativně a často na své náklady. V praxi je běžné prosazování „smíšeného systému“, kdy se pracovník úřadu větší obce či města ve vymezeném rozsahu své pracovní doby věnuje administrativě spolupráce obcí. Sdružení však může mít i své vlastní zaměstnance (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007). To je i případ MITR, který od roku 2016 díky dotacím ze Svazu měst a obcí ČR zřizuje kancelář se dvěma pracovníky, kteří mají za úkol pomáhat hlavně neuvolněným starostům obcí s dotacemi, smlouvami a právním poradenstvím v projektu Centra společných služeb (CSS). Kancelář MITR byla zřízena v Třešti (MIKROREGION TŘEŠŤSKO, ©2018). Na činnosti tří výše zmíněných orgánů dohlíží kontrolní orgán. Ten kontroluje veškerou činnost sdružení, zejména dodržování předpisů a stanov, plnění usnesení, hospodaření s majetkem a vedení účetnictví (GALVASOVÁ, I. a kol., 2007).

Místní akční skupina Třešťsko byla založena jako obecně prospěšná společnost, jejímž nejvyšším orgánem organizační složky je Fórum Strategického plánu LEADER, které je tvořeno všemi partnery MAS. Toto fórum zvolilo členy Výběrové komise MAS Třešťsko a schválilo znění Strategie komunitně vedeného místního rozvoje SCLLD pro území MAS Třešťsko na období 2014–2020. Mezi další povinné orgány organizační složky patří Rozhodovací orgán a Kontrolní a monitorovací výbor (MAS TŘEŠŤSKO, ©2018). Předsedou Rozhodovacího orgánu MAS Třešťsko je starosta města Třešť Ing. Vladislav Hynk, výkonným ředitelem MAS je Josef Křepela. Přestože je pan Křepela 33

místostarostou obce Řásná, samotná obec není členem MAS Třešťsko, ale MAS Telčsko. Místní akční skupina dále zaměstnává dva projektové manažery a manažera pro SCLLD (MAS TŘEŠŤSKO, ©2018). V menších venkovských obcích vykonávají starostové své funkce při zaměstnání a nemohou jim věnovat tolik času (tzv. neuvolněný starosta), jako starostové ve větších městech a obcích, kteří mají tyto funkce jako své zaměstnání (tzv. uvolněný starosta). Další variantou je starosta – důchodce. I přesto, že se na práci při rozvoji obce má podílet celé zastupitelstvo, spočívá v malých obcích hlavní díl této činnosti především na starostovi. Jeho kvalifikace, manažerské schopnosti a pracovní nasazení, jsou pro celkový rozvoj těchto obcí zpravidla nejdůležitější. Ani aktivní starosta však není schopen sám nezávisle na ostatních představitelích mikroregionu ovlivnit dění na regionální úrovni (KUBEŠ, 2000). Uvolněný starosta má větší dostatek času na to, aby se seznámil s jednotlivými „státními programy rozvoje obcí a území“ vztahujícími se k venkovu (které často obsahují různé dotace potřebné pro řešení rozvojových akcí v obci). Také má více času na jednání s různými partnery, se státní správou a s veřejností. Může se více věnovat rozvojovým projektům v obcí, i běžným činnostem při správě obce (a odpovídat na všetečné otázky pisatelů diplomových prací). Neuvolněný starosta tolik disponibilního času nemá. Je pro něj velmi obtížné, aby se v normální pracovní době setkával se státními úředníky a s dalšími subjekty (KUBEŠ, 2000). Proto je důležitý vznik služby, která bude starostům poskytovat informace o dostupných projektech (od informování o projektu přes pomoc s projektovou dokumentací, konzultační činnost až k podání přihlášky o grant). Pokud už jsou starostové seznámeni s nějakými programy a alespoň částečně se orientují v jejich mechanismech a zároveň jsou vytvořeny instituce či služby, které jim usnadňují management, popř. nabízejí pomoc, mělo by docházet k rychlejšímu rozvoji obcí. Příkladem takové služby, fungující v MITR je již dříve zmiňované Centrum společných služeb (CSS) se sídlem v Třešti.

V obcích s malým rozpočtem lze obtížně nacházet alternativní osobnosti na funkci starosty obce. Je zde jen několik obyvatel, kteří jsou schopni a ochotni věnovat se práci v zastupitelstvu. Další obyvatelé obvykle nemají čas, zájem a schopnosti vykonávat „obecní funkce“, nebo neumí vycházet s lidmi, mají trvalé antipatie k dalším představitelům obce atp. Neexistence další osoby na místo starosty obce je často dalším důvodem setrvání starostů ve svých funkcích po více volebních období, často i hluboko do důchodového věku starosty (KUBEŠ, 2000).

34

5 PODNIKATELSKÝ SEKTOR V REGIONU 5.1 Vymezení, podniky a jejich klasifikace

Jednoho z hlavních aktérů regionální politiky představují podnikatelé. Jsou to tvůrci hospodářského rozvoje a také pracovních míst, jsou přímými poskytovateli služeb. Bez fungujícího soukromého sektoru by nebyl možný rozvoj celých sektorů ekonomiky (typickým příkladem může být cestovní ruch, kde jsou soukromé subjekty prakticky jedinými poskytovateli základních a obvykle i doplňkových služeb) (PONIKELSKÝ, 2012). Více než 1 milion ekonomických subjektů v Česku, tzn. více než 99 % všech podniků reprezentují malí a střední podnikatelé. Jejich podniky hrají významnou roli pro rozvoj endogenního potenciálu všech krajů v republice, jelikož jsou významně podnikatelsky i společensky spjaty s danými regiony. Definici malého a středního podniku (MSP) stanoví Evropská unie k 1. 1. 2005. Vymezuje tzv. mikrofirmy, resp. drobné podnikatele do 10 zaměstnanců s obratem nebo celkovou bilancí do 2 mil. EUR, malé firmy, resp. malé podnikatele do 50 zaměstnanců s obratem nebo celkovou bilancí do 10 mil. EUR a střední firmy, resp. drobného,malého a středního podnikatele do 250 zaměstnanců s obratem do 50 mil. EUR nebo celkovou bilancí do 43 mil. EUR ( BUSINESSINFO.CZ, ©2018, AGENTURA PRO PODNIKÁNÍ A INOVACE, ©2018). Vzhledem k tomu, že je mikroregion Třešťsko venkovským regionem, jak již bylo předestřeno v první kapitole, nenajdeme v něm (až na jednu výjimku) zástupce velkých průmyslových podniků. Přesto zde nalezneme důležité ekonomické subjekty zaměstnávající pro mikroregion významný počet pracovníků. Na základě vyhledávání v databázi HBI byly z jednotlivých obcí mikroregionu vybrány podniky s více než 25 zaměstnanci. Musíme mít na paměti, že tato databáze zobrazuje podniky dle obcí jejich sídla, což nám může limitovat vyhledávání, pokud je v některé z obcí pouze pobočka firmy. Celkem bylo z databáze vybráno 24 podniků, jejichž sídlo a velikostní kategorii dle počtu zaměstnanců zobrazuje následující tabulka.

35

Tab .4: Největší zaměstnavatelé v mikroregionu Třešťsko dle kategorií počtu obyvatel

Počet zaměstnanců Název Sídlo 1 000 – 1 499 Kostelecké uzeniny a.s. Kostelec AGF Food Logistics, a.s. Kostelec 100 – 199 Eurotech Třešť s.r.o. Třešť Podzimek a synové s.r.o. Třešť SOŠ a SOU Třešť Třešť VÝVOJ, oděvní družstvo v Třešti Třešť Zemědělské družstvo “Roštýn“ Hodice 50 – 99 AGRO – Stonařov, družstvo Stonařov KOOL Trading, spol. s r.o. Třešť Družstvo vlastníků Batelov Batelov Město Třešť Třešť Musterbuch s.r.o. Třešť Základní škola Třešť Třešť 25 – 49 Autodoprava A Spedice Chadim Batelov Cargo Safety, s.r.o. Třešť Farma Javořice Jihlávka, spol. s r.o. Jihlávka Mateřská škola Třešť, příspěvková organizace Třešť PROCEMM s.r.o. Stonařov Strojírny Podzimek, s.r.o. Třešť Technické služby Třešť, spol. s r. o. Třešť Výroba automatických dveří LEXA & KRUŽÍK, spol. s r. o. Hodice ZŠ Nový Rychnov Nový Rychnov ZŠ a MŠ Stonařov Stonařov Základní škola a mateřská škola Batelov, příspěvková organizace Batelov Zdroj HBI, ©2018 Z tabulky je na první pohled patrné, že nejvíce zaměstnavatelů nalezneme ve městě Třešť (12), v dalších obcích mikroregionu s vyšším počtem obyvatel (Batelov, Stonařov a Nový Rychnov, následně Kostelec a Hodice) jsou lokalizováni zbývající zaměstnavatelé. Výjimkou je obec Jihlávka. Tento výčet a lokalizace všech zaměstnavatelů nad 25 osob v pouhých 7 obcích mikroregionu poukazuje na nerovnoměrné rozmístění zaměstnavatelů v rámci mikroregionu a v tomto ohledu i jistou „střediskovost“ města Třešť. V něm žije sice třetina obyvatel MITR, ale nachází se téměř 2/3 významných zaměstnavatelů. Dále je zajímavé sledovat zastoupení školských zařízení mezi zaměstnavateli. Na region o 20 obcích zde nalezneme čtyři základní školy. V Třešti je navíc umístěna Střední odborná škola a Střední odborné učiliště (SOŠ a SOU), kde se zájemci nejen z mikroregionu učí kuchařským, cukrářským, zahradnickým, truhlářským, řeznickým a uzenářským, pečovatelským a zednickým oborům (SOŠ A SOU TŘEŠŤ, ©2018).

36

Pokud se zaměříme na jednotlivé kategorie zaměstnavatelů dle počtu zaměstnanců (a pomineme-li Kostelecké uzeniny, jako specifický případ, kterým se budeme zabývat později), opět nám dominuje Třešť, kde se nachází čtyři zaměstnavatelé se 100 – 199 zaměstnanci. Každý z nich se však zabývá jiným druhem činnosti, ať jde o prodej zemědělských strojů a výrobu strojírenských komponentů firmou Eurotech, stavební a montážní činnost firmy Podzimek a synové, již zmiňovanou SOŠ a SOU, nebo oděvní družstvo Vývoj, které se zabývá výrobou a prodejem společenských, sportovních a pracovních oděvů. V Kostelci umístěný AGF Food Logistics zajišťuje zprostředkování velkoobchodu a silniční nákladní dopravu. Skupinu doplňuje zemědělské družstvo Roštýn z Hodic, které se zabývá rostlinnou a živočišnou výrobou, případně zde dochází k posklizňové úpravě travního semene, máku a kmínu (HBI, ©2018). V následující velikostní skupině zaměstnavatelů s 50 – 99 zaměstnanci kromě čtyř podniků z Třeště, nalezneme i dva zemědělské podniky z Batelova a Stonařova, zabývající se rostlinnou i živočišnou výrobou. Zaměření firem z Třeště je opět různorodé. Firma Musterbuch se zaměřuje na reklamní služby a zboží, KOOL Trading pak na širokou škálu aktivit od návrhů a realizací staveb a technologických linek kamenoprůmyslu, přes návrhy a výrobu ocelových konstrukcí pro stavebnictví po projekční a konstrukční činnost v oboru těžby a zpracování nerostných surovin (HBI, ©2018). Dalším zaměstnavatelem v této kategorii je město Třešť a základní škola v Třešti, která je příspěvkovou organizací, jejímž faktickým zřizovatelem je město Třešť. Poslední, neméně důležitá, sledovaná kategorie zaměstnavatelů s 25 – 49 zaměstnanci obsahuje kromě tří již zmiňovaných školských zařízení v Batelově, Stonařově a Novém Rychnově čtyři zaměstnavatele z Třeště. Mateřská škola v Třešti je příspěvkovou organizací zřizovanou městem Třešť. Technické služby jsou společností spravující a udržující majetek města a poskytující komplexní služby pro jeho občany. Strojírny Podzimek jsou další firmou rodiny Podzimkových, která se specializuje na návrhy, výrobu a montáž technologických linek, dopravníků sypkých hmot, ocelové konstrukce a zařízení pro vodohospodářská díla. Společnost Cargo Safety se zabývá primárně nákladní silniční motorovou dopravu, popřípadě zprostředkováním obchodu a služeb a velkoobchodem. Vnitrostátní i mezinárodní kamionovou dopravou se zabývá také firma z Batelova pod názvem Autodoprava a Spedice Chadim (HBI, ©2018). Zde musím poznamenat, že pod tímto názvem firma obvykle nevystupuje, na jejich webových stránkách je uveden název firma Zdeněk Chadim, zabývající se kromě autodopravy a spedice také službami v oblasti zámečnictví, výroby ocelových konstrukcí, svařenců a stavebních prvků (CHADIM, ©2018). Posledními firmami v této kategorii zaměstnavatelů jsou společnost Procemm ze Stonařova s předmětem činnosti montáž konektorů, elektrovýroba kabelových svazků, 37

případně vstřikování plastů a společnost s názvem Výroba automatických dveří Lexa & Kružík. Čím se společnost zabývá je již z jejího názvu jasné, nicméně kromě dveří, vrat a oken se firma zabývá i mezinárodní kamionovou dopravou. Zbývající Farma Javořice s.r.o. je zemědělskou společností, která se zabývá chovem dobytka a pěstováním zemědělských plodin a obchodní činností se zemědělskými produkty (HBI, ©2018). Kostelecké uzeniny se sídlem v Kostelci, se zcela vymykají měřítku ostatních zaměstnavatelů v mikroregionu. Podle databáze HBI zaměstnávají v rozmezí 1 000 – 1 499 osob a jsou proto velice významným zaměstnavatelem lidí v mikroregionu, ale i mimo něj. Jedná se o firmu s bohatou tradicí (od roku 1917), jejíž historie se výrazně prolíná s historií obce. Firma se specializuje na potravinářskou výrobu. Konkrétně zde probíhá zpracování masa a výroba uzenin (KOSTELECKÉ UZENINY, ©2018). Od roku 2005 je součástí koncernu Agrofert (AGROFERT, ©2018). Součástí stejného koncernu je i společnost AGF Food Logistics, která vznikla v Kostelci v roce 2013 a zajišťuje přepravu a rozvoz čerstvého zboží v chlazeném i mraženém stavu (AGF FOOD LOGISTICS, ©2018). Přestože se jednotliví zaměstnavatelé v mikroregionu zabývají poměrně odlišnými činnostmi, nalezneme zde určité společné trendy. Generalizovaně můžeme říci, že největšími zaměstnavateli v mikroregionu jsou (kromě Kosteleckých uzenin) Město Třešť, zemědělská družstva a školská zařízení (tedy města, jako jejich zřizovatelé) a rodinné firmy. Jen v rámci tohoto vzorku můžeme nalézt 5 rodinných firem, a to Podzimek a synové, Strojírny Podzimek, firmu Zdeněk Chadim, Cargo Safety a Lexa & Kružík. Firmy Podzimek a synové a Strojírny Podzimek, jak už název napovídá, patří jedné rodině. Nejinak tomu je i u firem Cargo Safety a Lexa & Kružík, které pojí příbuzenské vztahy mezi vlastníky. Rodině Podzimkových patří ještě společnost Dřevovýroba Podzimek s.r.o., zabývající se truhlářskou výrobou především atypických dřevěných prvků. Tato firma se však do našeho původního výběru nevešla, neboť podle databáze HBI zaměstnává pouze mezi 20 – 24 osobami. Společně tyto tři firmy vytváří Seskupení firem Podzimek (DŘEVOVÝROBA PODZIMEK, ©2018).

Pro rodinné podniky je charakteristická silná kultura a rodinné hodnoty, které pronikají do podnikání. Jednou z kategorií jsou restituované podniky, mezi kterými nalezneme nejčastěji podniky založené na řemeslné tradici a ostatní mikro–podniky, jako například místní rodinné restaurace a hospody, malé obchůdky nebo pekařství. Tyto podniky jsou charakteristické tradicí předávání z jedné generace na druhou. Často je ústřední postavou živnostník, kterému s podnikáním pomáhá jeden nebo více členů rodiny. Od jiných typů malých podniků se odlišují především podnikatelskou tradicí, které si váží a uchovávají ji. Další kategorii rodinných firem představují velké a malé podniky založené po roce 1989. Navzdory tomu, že se vyznačují určitými znaky rodinné firmy (několik členů rodiny vlastní podnik nebo v něm pracuje), tyto podniky se často za rodinné 38

nepovažují. Nemají obvykle ani žádnou specifickou firemní kulturu a často se nacházejí ve své první generaci (HESKOVÁ, VOJTKO, 2008). Rodinné podniky mohou fungovat jako zdroj regionálního rozvoje. Podílejí se na revitalizaci regionálních tradic a jejich využívání jako zdroje hospodářského růstu, např. v segmentech cestovního ruchu nebo ekonomizaci kulturního dědictví (využívání přírodního a kulturního potenciálu). Svým charakterem patří rodinné podniky do skupiny malých a středních podniků, které mohou flexibilně využívat rozvojový potenciál daného regionu a uvádět na trh inovace s potenciálním ekonomickým efektem pro celý region (působí tak jako zdroj inovací). Silná motivace rodinných příslušníků zapojených do společného podnikání a jejich strategická orientace na dlouhodobou prosperitu se může projevit jako jedna z nesporných komparativních výhod tohoto typu podnikání. Rodinné podniky mohou svým charakterem pomoci k dosažení vysoké míry sociální soudržnosti sídel, založené na ekonomické a občanské participaci jednotlivých skupin obyvatel a jejich identifikaci s daným územím (HESKOVÁ, VOJTKO, 2008). Z regionálního pohledu se rodinné podniky mohou výrazně podílet na modernizaci socioekonomické struktury obyvatelstva regionů s cílem dosažení dlouhodobě udržitelného rozvoje (a na zvýšení sociální soudržnosti). Regionálně působící rodinné podniky, které mají nízkou tendenci k migraci, mohou těžit z oživení venkovského prostoru a jeho stabilizace. Z pohledu lokálního působení rodinného podniku je logické, že je jeho motivací podílet se na zvýšení prestiže lokality a má zájem na zhodnocování krajinného potenciálu (HESKOVÁ, VOJTKO, 2008). 5.2 Vliv a pozice podnikatelského sektoru v mikroregionu

Pokud budeme vycházet z dat zjištěných v předchozím oddílu, největší zaměstnavatelé se nacházejí pouze v sedmi obcích. To znamená, že většina nabízených pracovních míst v mikroregionu je lokalizována v cca třetině obcí. Tyto obce tím nabývají na důležitosti jako možná dojížďková centra do zaměstnání pro ostatní obce mikroregionu. Pro úplnost jsem ještě v databázi HBI vyhledala jednotlivé obce mikroregionu Třešťsko a zkontrolovala, zda se v některé z menších obcí nenachází větší množství zaměstnavatelů s méně než 25 zaměstnanci, kteří by tím lokálně, případně i celoregionálně zvýšili důležitost obce na trhu práce. Tento předpoklad se potvrdil pouze ve dvou největších obcích mikroregionu – v Třešti a Batelově. V těchto obcích je větší množství zaměstnavatelů s 10 – 19 zaměstnanci, 6 – 9 zaměstnanci, ale převážně 1 – 5 zaměstnanci. V této nejmenší kategorii jsou kromě malých firem zahrnuty i fyzické osoby. Za povšimnutí stojí, že právě tyto nejmenší firmy jsou lokalizovány i ve 4 obcích, které v předchozí tabulce neměly zastoupení. Jedná se o obce Rohozná, Růžená, Řásná a Vílanec, které jsou další v pořadí, co se počtu obyvatel týče.

39

Tab. 5: Přehled všech zaměstnavatelů v mikroregionu Třešťsko k 31. 12. 2018

Počet Počet zaměstnavatelů dle počtu zaměstnanců zaměstnavatelů Obec celkem 100+ 50 – 99 25 – 49 20 – 24 10 – 19 6 – 9 1 – 5 Batelov 35 0 1 2 0 5 6 21 Hodice 13 1 0 1 0 2 1 8 Jihlávka 2 0 0 1 0 0 0 1 Kostelec 8 2 0 0 0 1 1 4 Nový 16 0 0 1 0 1 1 13 Rychnov Rohozná 11 0 0 0 0 2 0 9 Růžená 2 0 0 0 0 0 0 2 Řásná 7 0 0 0 0 0 2 5 Stonařov 15 0 1 2 0 2 4 6 Třešť 93 4 4 5 3 5 5 67 Vílanec 6 0 0 0 0 0 0 6 Zdroj : HBI, vlastní zpracování

40

6 TERÉNNÍ VÝZKUM 6.1 Rozhovory s představiteli obcí

Jak již bylo předesláno v úvodu v metodické části práce, nejobsáhlejším zdrojem informací pro tuto diplomovou práci se staly rozhovory s představiteli obcí. Kapitola byla původně nazvána Rozhovory se starosty obcí, nicméně došlo k přejmenování, protože v několika obcích bylo interview zrealizováno s místními místostarosty. Během listopadu 2018 jsem zkontaktovala starosty e-mailem a následně jsem si domluvila termín schůzky, ve většině případů telefonicky. Rozhovory proběhly s představiteli celkem 15 obcí v první polovině prosince. Ve většině případů (i u neuvolněných starostů) byl rozhovor veden na místních úřadech, ve dvou případech jsem navštívila představitele obcí v zaměstnání. Rozhovor byl strukturován do dvou, respektive tří bloků témat či otázek. Na úvod jsem položila několik otázek k osobě dotazovaného, následně jsme se bavili o obci samotné (např. o občanské vybavenosti, dostupnosti zdravotnické péče, dopravní obslužnost, hospodaření s majetkem obce, atd). Ve třetí části rozhovoru jsem se dotazovala na mikroregion jako takový a začlenění obce v něm. Celá struktura rozhovoru je k dispozici v příloze č. 3. Základní informace o provedených rozhovorech jsou pro přehlednost uvedeny v následující tabulce (Tab. 6). Terénní výzkum byl pro aktuálnost prováděn až po volbách do místních zastupitelstev, které se uskutečnily v říjnu 2018. Jak můžeme vidět, ve většině obcí ke změně osoby starosty/ky či místostarosty/ky nedošlo. Výjimkou jsou obce Kostelec a Švábov. V Kostelci se našeho rozhovoru účastnil i bývalý starosta Ing. Jaroslav Matula, který stál v čele obce 24 let. Tab. 6: Stručná charakteristika respondentů rozhovorů

Počet let ve Obec Starosta/ka Místostarosta/ka Uvolněný funkci Vedení MITR Batelov Ing. Jiří Doležal ano 8 člen Rady MITR místopředseda Hodice Ing. Josef Bakaj ano 16 MITR Jihlávka MVDr. Jiří Košina ano* 20 – Ing. František Kaliště Szczyrba ne 4 – Klatovec Jaroslav Hembera ne 20 – Mgr. Romana Kostelec Třísková ano 0 – Nový Rychnov Iva Reichová ano 4 členka Rady MITR členka Kontrolního Rohozná Štěpánka Šteflová ano 4 výboru Růžená Martin Konečný ano 3 – Řásná Josef Křepela ne 20 předseda 41

Počet let ve Obec Starosta/ka Místostarosta/ka Uvolněný funkci Vedení MITR Kontrolního výboru místopředseda Stonařov Mgr. Ivan Šulc ano 24 MITR Suchá Ing. Miroslava Bártů ne 16 – MUDr. Lenka Švábov Prüherová ne 0 – Ing. Eva předsedkyně Třešť Požárová ano 8 MITR Třeštice Martin Kodys ne 12 – Zdroj: vlastní zpracování *Pozici uvolněného starosty zastává až od listopadu 2018, předtím byla funkce neuvolněná. Ve všech obcích byly rozhovory provedeny s těmi představiteli, kteří se orientují v začlenění obce do mikroregionu, případně se účastní setkání členů MITR (proto byli ve městě Třešť, městysu Stonařov a obci Řásná osloveni místostarostové obcí, resp. místostarostka). V prosinci 2018 se uskutečnila Valná hromada MITR, na které bylo zvoleno nové předsednictvo mikroregionu, jehož složení je zachyceno v Tab. 5. V předchozím období byl Mgr. Ivan Šulc členem Rady MITR a již zmíněný bývalý starosta Kostelce Ing. Jaroslav Matula místopředsedou MITR.

V úvodu rozhovorů jsem se zaměřila na stav občanské vybavenosti obcí a její dostatečnost. Většina představitelů obcí odpověděla, že nechybí nic a vybaveni jsou celkem dobře. Za nejvýstižnější pak považuji odpověď paní starostky ze Suché, že to, co si jsou schopni zajistit, je v obci všechno. Přesto se některé malé obce potýkají s nedostatkem nákupních možností po zrušení místního kamenného obchodu (Klatovec, Řásná), kde se ani jedné z nich nepodařilo zajistit pojízdnou prodejnu. Pojízdné prodejny využívají obce Třeštice a Švábov. Obec Kaliště udržuje místní obchod v chodu díky 50 % dotaci od Kraje Vysočina v rámci programu Venkovské prodejny, na kterém se z 50 % spolupodílí. V obci Suchá místní obchod, ani pojízdná prodejna nefunguje, vedení obce o její zavedení nicméně neusiluje, neboť většina obyvatel je schopna si zajistit nákupy v sousedním Stonařově, popřípadě nedaleké Jihlavě. Co se týče dojížďky do škol, v mikroregionu figuruje několik obcí s relativně velkou základní školou (což se projevilo i v předchozí analýze databáze HBI). Kromě Třeště, nalezneme základní školu v Batelově, Kostelci a Novém Rychnově. Pouze částečně (do 4. či 5. třídy) je škola otevřena i v Hodicích, Kostelci a Růžené. Starostka Nového Rychnova podotkla, že má pocit, že je v okolí spíše „přeškolováno“ a dětí ubývá. Poměrně zajímavou se tak jeví místní obecní vyhláška, která poskytuje dětem z Rohozné stejná

42

práva na umístění do školských zařízení v Novém Rychnově, jako mají děti místní. Městys Nový Rychnov také zajišťuje školní autobus, kterým děti mezi Rohoznou a Rychnovem přejíždějí. Situace s mateřskými školami je podobná, kromě výše zmíněných obcí nalezneme školku ještě v obci Kaliště, kam jsou sváženy děti z Jihlávky, Klatovce či okolních vesnic vně mikroregionu. Dalším problémovým okruhem je dostupnost lékařské péče. V několika obcích ukončil v poslední době činnost obvodní či zubní lékař a obce za něj nemohou najít náhradu, přestože mnohde nabízí vybavené ordinace či dokonce obecní byty, případně je problém lékaře v obcích do budoucna udržet (Batelov, Kostelec, Nový Rychnov, Rohozná). Starostové však jedním dechem dodávají, že většina obyvatel může vyjíždět z obce k lékaři do větších obcí. Nejčastěji je zmiňována Třešť a Jihlava, pro obce na západě mikroregionu (Jihlávka, Kaliště a Klatovec) pak Počátky či Studená. V Třešti působící soukromá poliklinika zajišťuje zdravotní ambulantní péči prostřednictvím lékařů různých oborů (od očního, přes neurologii po urologii). Centra Třešť, Jihlava, případně Počátky a Studená jsou ostatně zmiňována i u otázky spádovosti, respektive vyjížďky za nákupy, do škol a do zaměstnání. Vazba na Třešť je zmiňována nejvíce v Růžené. Vzhledem k blízkosti hranice Jihočeského kraje je v obcích Klatovec, Kaliště a Jihlávka znatelná vazba na Studenou, v kraji Vysočina na Počátky. Švábov a Rohozná mají vazby na Batelov, Řásná a Třeštice na Telč, Suchá na Stonařov a Nový Rychnov na Pelhřimov. Tyto odpovědi nám signalizují určitou decentralizovanost mikroregionu. Nicméně v převážné většině obcí dotazovaní zmiňovali silnou návaznost na Jihlavu, která je pro většinu obcí také relativně lehce dostupná (ať už se jedná o silnici I. třídy E59, procházející obcemi Vílanec, Suchá, Stonařov a Hladov na východě mikroregionu, nebo železniční trať spojující obce Hodice – Třešť – Jezdovice – Kostelec – Jihlava, případně Jihlávka – Švábov – Batelov – Kostelec – Jihlava). S těmito výstupy se přibližně shodují i nejnovější oficiální data o vyjížďce do škol a zaměstnání ze Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011. V těchto datech je Jihlava primárním dojížďkovým centrem jedenácti obcí MITR, ve 4 obcích mikroregionu druhým nejčastějším dojížďkovým centrem, v ostatních obcích není obec dojížďky specializována (ČSÚ, © 2018).

Otázkou je, zda, případně jak se tyto dojížďkové vztahy změní v budoucnu, kdy Kraj Vysočina plánuje zavedení integrovaného dopravního systému (měl by být uveden do provozu v roce 2020, zjednodušeně by se měl skládat ze sítě páteřních linek, které budou jezdit častěji než dosud a na ty by pak měly v jednotlivých přestupních uzlech čekat přípoje do periferií (JIHLAVA.CITY.CZ, ©2018). Zajímavé je, že o tomto plánu se nejvíce zmiňovali starostové obcí Jihlávka, Kaliště a Klatovec, jejichž občané by jeho zavedením podle současné diskuze s největší pravděpodobností přišli o přímé vlakové

43

spojení s Jihlavou. Finální podoba integrovaného dopravního systému však prozatím není známá, a ještě může dojít ke změnám. Jak již bylo zmíněno v první kapitole při představování mikroregionu, výrazný podíl místních obyvatel tvoří občané starší 65 let. Jednotlivé obce jsou proto na tuto situaci nuceny reagovat. Obce Batelov, Kostelec, Stonařov a Třešť provozují jako zřizovatelé domy s pečovatelskou službou (DPS). Obec Rohozná spolupracuje s DPS v Kostelci a v Janštejně, případně také jihlavskou Charitou tak, aby místní občané mohli využívat jejich služeb. Obce Kaliště a Klatovec mají uzavřené smlouvy s DPS v Horních Dubenkách a Janštejně, díky kterým je možné jejich občanům zajistit služby těchto zařízení přímo v jejich domovech. Vzhledem k vysokému počtu důchodců v obci Kaliště, uvažovalo místní zastupitelstvo o přestavbě nevyužité budovy bývalé základní školy v dům s pečovatelskou službou, případně pobočku léčebny dlouhodobě nemocných. Tato možnost využití však byla díky nedostatečným lidským i finančním zdrojům odložena na neurčito. V obci Jihlávka je situace obdobná, místní mohou kromě výše zmíněných DPS v Horních Dubenkách a Janštejně využívat také DPS v Počátkách. V ostatních menších obcích mikroregionu je většinou o seniory postaráno v rámci jejich rodin, obce Třeštice a Růžená využívají služeb občanského sdružení Sdílení z Telče, které poskytuje služby hospicového typu pro vážně nemocné občany (SDÍLENÍ, ©2018). S problematikou stárnutí obyvatel je spjata také problematika občanské vybavenosti obcí a dojížďkových vztahů. Přestože lze momentálně nalézt alternativní cesty jak nakoupit nebo navštívit lékaře (starosta Klatovce, pan Hembera, uvádí, že se občané mezi sebou domlouvají, vezmou společně auto a jedou nakoupit do větší obce, případně starosta Jihlávky, MVDr. Košina zmiňuje, že větší nákupy seniorům obstarávají jejich děti, které jezdí na návštěvy o víkendech), otázkou je, co nastane, až těchto aktivních občanů ubyde, budou také v důchodu či přijdou o řidičské oprávnění. Obce, které se potýkají se stárnutím obyvatel, v posledních letech zaznamenávají zájem o koupi parcel či domů, převážně z řad mladých jednotlivců, popřípadě mladých rodin, a to po celém území mikroregionu. Většina z dotazovaných starostů v posledních letech řešila či řeší nový územní plán, případně změny stávajícího územního plánu, vykupování pozemků, jejich zasíťování a následný prodej. V několika obcích (Kaliště, Klatovec, Rohozná, Růžená, Suchá) však také řeší nedostatek parcel, kdy soukromí vlastníci nechtějí prodat vhodné pozemky (za rozumnou cenu). Otázkou je, do jaké míry je nedostatek parcel na škodu. Jak podotýká předsedkyně MITR, Ing. Požárová, je to možná i výhoda, protože se díky tomu opravují staré domy. Několik obcí, jako Hodice, Třeštice volné parcely nemají, ani výhledově nechystají jejich výkup. Každá obec řeší svoje individuální starosti a problémy. Po položení otázek, co v obci nejvíce chybí a jaké jsou největší problémy obce a priority do budoucna jsem obdržela 44

nejrozmanitější odpovědi. Respondenti zmiňovali od rekonstrukce náměstí, výstavby či přestavby nejrůznějších budov a zařízení, opravy povrchů komunikací, chodníků či osvětlení, přes vybudování kanalizace a čističky odpadních vod, posílení zdrojů vody, zajištění služeb pro místní obyvatele (vč. již zmiňovaných obchodů, lékařské péče, dopravních spojení nebo signálu pro mobilní telefony), až po vybudování cyklostezek a aktivizaci občanů v obcích. Přesto by se dalo generalizovaně říci, že ve většině případů nejde o nějaké zásadní základní služby či vybavenost (s výjimkou kanalizací), ale prvky zlepšující do budoucna kvalitu života v obci a zvyšující atraktivitu obce jak pro místní obyvatele, potenciálně nové občany i turisty. Kromě budování cyklostezek také ve většině případů bohužel nejde o projekty, na kterých by bylo možné mezi obcemi spolupracovat v rámci MITR či MAS a jak starostové říkají: „Jsou to věci, které si musí každá obec zajistit sama“. Stejnou odpověď jsem dostala i na otázku, zda spolu obce spolupracují při řešení aktuálních problémů, jako je sucho a úbytek zdrojů pitné vody a kůrovcová kalamita, které se jich všech v posledních letech dotýkají a budou se jimi muset zabývat i v budoucnu. Mnoho obcí má ve vlastnictví různě velké lesní plochy, které obhospodařuje (ať už sama či s využitím služeb najaté fyzické osoby či společnosti), a které jí různě velkou měrou přispívají do obecního rozpočtu. Přestože všechny obce souhlasily, že se těmito problémy již zabývají (některé zatím jen okrajově), mnoho z nich uvádí, že situace ještě není tak zlá, případně by ji měl řešit krajský úřad nebo státní podnik Lesy České republiky. Některé obce, jako Hodice a Jihlávka, jsou členem Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů ČR (SVOL), na jehož úrovni se tématu dostává větší pozornost (např. v lednu 2018 se má konat konference Samosprávy Voda – Kůrovec – Finance, SVOL©2018). Bývalý starosta Kostelce, Ing. Matula vysvětluje, že k řešení těchto problémů nejsou v současné době vypsány dotační tituly. Starosta Jihlávky, MVDr. Košina pak uvažuje, že největším přínosem pro obce v mikroregionu by bylo, pokud by MITR mohl zaštítit, případně i zrealizovat pomoc obcím se zprostředkováním služeb těžby a prodeje napadeného dřeva, případně finančně vypomoci s nákupem chemických prostředků na ošetření kůrovcových stromů. Pan Kodys, starosta Třeštice zmiňuje, že při hospodaření v lesích využívají služeb Drastich, s.r.o. z Třeště, případně soukromých osob samostatně výdělečně činných přímo z obce. Co se týče problému sucha, každá obec má ve správě vlastní zdroje vody a vlastní vodovody, tudíž o nich rozhoduje sama a ke spolupráci s ostatními obcemi nedochází. Městys Stonařov a obec Kostelec jsou jedinými zástupci mikroregionu, kteří jsou členy dobrovolného svazku obcí Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko (SVAK), který se snaží o a rozvoj a obnovu vodohospodářské infrastruktury svých členských obcí (SVAK, ©2018). Některé obce (Klatovec, Kaliště) preventivně hledají potenciální nové zdroje vody 45

či možnosti jejího zadržování. Obec Jihlávka má kromě soustavy studní vlastní hlubinný vrt, o jehož využívání mají zájem sousední Počátky. Tato možnost je prozatím ve stádiu meziobecní diskuze. Pokud bude schválena zastupitelstvem, mohlo jít o první příklad spolupráce obcí v otázkách sucha v mikroregionu (resp. na hranici mikroregionu). Aktuálním tématem, které obce mezi sebou řeší, je otázka GDPR (z anglického General Data Protection Regulation, neboli obecné nařízení o ochraně osobních údajů). V rámci nové legislativy EU zakomponoval MITR v roce 2017 do svých stanov vznik pozice pověřence GDPR, který pomáhá obcím v rámci mikroregionu s řešením otázek týkající se ochrany osobních údajů a poskytuje jim konzultace dostatečné k tomu, aby obec nemusela zaměstnávat pověřence vlastního (ve většině obcí zmínili jeho, alespoň částečné, využívání). Tato pozice vznikla v rámci výše zmiňovaného Centra společných služeb (CSS), které bylo založeno a je financováno v rámci projektu Svazu měst a obcí ČR. Jeho služby jsou bezplatné pro členské obce mikroregionu a využívají a oceňují je představitelé téměř všech obcí. Dle předsedkyně MITR Ing. Požárové byly služby CSS hlavním důvodem vstupu obcí Suchá a Vílanec do mikroregionu. V rámci rozhovorů bylo zmíněno využívání zejména právních služeb CSS představiteli Batelova, Švábova, Rohozné, Řásné, Kostelce a Stonařova. Často zmiňovaná byla také příprava podkladů k žádostem o dotace, vypracování smluv, rozvojových strategií obcí a rad v účetnictví. Konkrétní výčet všech činností Centra společných služeb je k dispozici na webu MITR (MIKROREGION TŘEŠŤSKO, ©2018). Podle starosty obce Hodice, Ing. Bakaje meziobecní spolupráce v mikroregionu spočívá ve využívání služeb dobrovolného svazku obcí jako tvůrce projektu, který jej administruje a žádá o dotaci, kterou následně využijí různé obce v MITR. Tento systém žádostí je pro obce efektivnější, protože se nemusí zabývat dokumentací projektu a mají větší šanci, jako větší subjekt s žádostí uspět. Podle předsedkyně svazku Ing. Požárové byly v MITR nejčastěji zrealizovány projekty týkající se nakládání s odpady a cestovního ruchu, případně pomoci ve státní správě (již zmíněné GDPR). V rámci nakládání s odpady se v roce 2012 účastnilo devět obcí projektu pořizování domácích kompostérů na bioodpad, v roce 2014 pak pořizování velkoobjemových kontejnerů na tříděný odpad. V roce 2017 byly pořízeny další domácí kompostéry a v roce 2018 se pořídily zatím poslední nádoby, kontejnery a velkoobjemové kontejnery na tříděný odpad. U rozvoje cestovního ruchu obecně zástupci obcí v rozhovorech víceméně nerozlišují, zda projekty vznikly v rámci MITR či MAS Třešťsko. Dle předsedkyně MITR jde obcím především o jejich zviditelnění, kdo o případnou dotaci zažádá je jim de facto jedno. Když v roce 2013 vzniklo propagační DVD o regionu Třešťsko (kromě obcí v MITR jsou zahrnuty i Cejle a Dolní Cerekev, které jsou součástí MAS Třešťsko, byl projekt spolufinancován stejným dílem z MITR a MAS. Další projekty, které obce nejčastěji 46

zmiňovaly byly Za sochami regionem renesance6 a Regionem Renesance nejen po stopách historie7, které byly zrealizovány díky spolupráci MAS Třešťsko, MAS Mikroregionu Telčsko a MAS Jemnicko a jsou umístěny v obcích Rohozná, Švábov, Jezdovice a Třešť, respektive Stonařov, Třešť a Hodice. V obcích Třešť, Batelov a Stonařov zmiňují představitelé obcí ještě projekt z roku 2014 s názvem Cestujeme po Regionu Renesance, v jehož rámci vznikly v obcích naučné stezky vybavené turistickými mapami a dětskými hracími prvky, případně další propagační materiály. Tento projekt byl opět realizován s pomocí MAS Třešťsko. Členství jednotlivých obcí v MITR, mikroregionu Telčsko, MAS Třešťsko a MAS Mikroregionu Telčsko bylo přiblíženo již v první kapitole této práce. V rámci rozhovorů mě zajímalo, jak představitelé obcí vnímají odlišnosti v činnosti jednotlivých sdružení či svazků, které je pro ně jak přínosné, případně zda existují a jsou pro ně důležitá členství i v nějakých dalších uskupeních. Nejčastějším dalším zmiňovaným uskupením obcí byl Svaz měst a obcí ČR (SMO), kam s jistotou spadají obce Jihlávka, Kaliště, Rohozná, Růžená, Řásná, Stonařov a Suchá. V minulosti k SMO patřil i Nový Rychnov, který z něj vystoupil, když to pro něj přestalo být výhodné. Nový Rychnov byl dříve také součástí mikroregionu Pelhřimov a MAS Šipka, které pro něj neměli programové využití. Dle starostky Nového Rychnova, paní Reichové, byla jejich činnost v porovnání s mikroregionem Třešťsko pouze o placení členského příspěvku, obec by ráda v budoucnu vstoupila do MAS Třešťsko. Tuto zkušenost je zajímavé porovnat se zážitky starosty Třeštice, který při porovnání mikroregionu Třešťsko a Telčsko vyzdvihuje spolupráci spíše s mikroregionem telčským. Podobně mluví také předsedkyně MITR Ing. Požárová, která vyzdvihuje společnou kancelář mikroregionu a MAS Telčsko, díky které, dle jejích slov, možná fungují lépe. Starosta Kaliště, Ing. Szczyrba však jejich názor nesdílí a obec se chystá v nejbližší době z mikroregionu i MAS Mikroregionu Telčsko vystoupit. Dalšími zmiňovanými subjekty jsou svazek obcí Železnice Kostelec – Slavonice, jehož součástí jsou Hodice, Třešť, Kostelec, případně další obce na uvedené trati a Sdružení obcí Vysočiny, které zmínili jen představitelé obcí Stonařov, Růžená a Suchá, přestože dle webových stránek do něj spadají ještě dotazované obce Batelov, Řásná a Třešť. I tento výběr nám však může signalizovat jistou důležitost sdružení pro jednotlivé obce. V obci Jihlávka bylo zmíněno členství ve Sdružení místních samospráv, v obci Třešť sdružení pro likvidaci komunálního odpadu Borek a Sdružení historických sídel Čech,

6 Projekt byl zrealizován v roce 2013 ve 24 obcích Regionu Renesance. Sochy vytvořily výletní cíle pro cyklisty a jiné návštěvníky a podpořily zvýšení soudržnosti obyvatel v mikroregionu (MIKROREGION TŘEŠŤSKO, ©2018). 7 Vznikla síť devíti tematicky zaměřených expozic, které byly postupně otevírány v roce 2012 (MAS TŘEŠŤSKO, ©2018). 47

Moravy a Slezska. Jen z tohoto výčtu vidíme, že se jedná o pestrou skladbu možností zapojení obcí v mikroregionu do sdružení obcí, které obce využívají v hojné míře. Otázkou je, do jaké míry jsou, především malé obce s neuvolněným starostou, schopny využívat služeb, které tato uskupení poskytují a do jaké míry jde pouze o členství „na papíře“, kdy obec platí členské příspěvky, ale aktivit se neúčastní. Spolupráce obcí v mikroregionu s výše zmíněnými subjekty je důležitá při získávání dotačních titulů na investiční akce v jednotlivých obcích, případně i jako komunikační kanál s představiteli jiných obcí. Pro vnitřní rozvoj obce je ale důležitá také vnitřní spolupráce vedení obce s místními spolky a sdruženími, které bychom mohli zařadit mezi nestátní neziskové organizace. V každé ze zkoumaných obcí nalezneme jiné složení těchto spolků, existují však jisté trendy, které se vyskytují ve většině z nich. Sbor dobrovolných hasičů (SDH) je aktivním hybatelem a organizátorem místních akcí ve většině obcí mikroregionu, včetně těch nejmenších. SDH najdeme ve všech dotazovaných obcích mikroregionu, pouze v Kostelci je zmiňován jako aktivnější sportovní klub SK Kostelec. Sportovní kluby (SK) jsou spolu s tělovýchovnou jednotou dalšími častými formami spolků v mikroregionu. V mnoha obcích jsou členové sboru dobrovolných hasičů členy obecních zastupitelstev. Čím menší vesnice je, tím větší je tato provázanost. Příkladem mohou být obce Švábov a Třeštice, kde při otázce, zda jsou akce v obci iniciovány a organizovány spíše hasiči nebo zastupitelstvem, zněla odpověď, že jsou tak provázaní, že se to nedá oddělovat. Většina dotazovaných představitelů si posteskla, že je dnes i v těchto malých obcích cítit velký individualismus obyvatel. Lidé se nechtějí zapojovat do veřejného dění, akce jsou organizovány stále stejnou skupinkou aktivních jedinců a v některých obcích se akcí účastní jen málo obyvatel (tento problém zmiňují především představitelé Kostelce, viz níže). Mimo tu nejaktivnější skupinku však ve většině obcí nalezneme několik dalších spolků, které se na veřejném dění podílejí. V Batelově jsou nejvýznamnějšími Český svaz žen, volejbalový a nohejbalový spolek a Senior club Batelov. V Novém Rychnově jde o myslivce, včelaře a seniory, v Rohozné jsou aktivní myslivci, spolek Pohoda Rohozná, který pořádá volnočasové aktivity pro děti, spolek Stáj Rohozná a tzv. Rohozenský babinec, neboli spolek seniorů. V Třeštici funguje hokejový klub HC Třeštice (členové nejen z obce, ale i Batelova, jeho místní části Lovětín, případně mimo mikroregion z Telče a Sedlejova). V Hodicích s obcí spolupracuje myslivecké sdružení, klub seniorů, spolek aktivních rodin HRAD a Moto klub sdružující mladé lidi pořádající v obci nejrůznější akce. V Kališti funguje spolek včelařů a honební společenstvo, ve kterých se účastní i lidé z Klatovce či Horních Dubenek, aktivní je i sdružení Pocta Vysočině, složené především z místních chalupářů. V Jihlávce pak působí Pionýr z Jihlavy, který se nejen účastní, ale 48

i pomáhá s organizací na některých akcích. Ve Stonařově jsou nejpočetnějším spolkem Senioři Stonařov a okolí, dále Sokol a divadelní soubor. Spolek Senioři Stonařov a okolí, jak už název vypovídá, sdružuje občany i okolních obcí. Za zmínku stojí, že sem kromě osob ze Suché dojíždí i senioři z Hodic, popřípadě z Jihlavy. Divadelní soubor spolupracuje s divadelními spolky v Třešti, kde kromě nich nalezneme na 50 dalších spolků (od pejskařů přes svaz chovatelů drobného zvířectva po spolek betlémářů). Obec nejvíce spolupracuje se spolkem Sokol, případně Centrem pro rodinu, což je spolek zřizovaný církví. O pořádaných akcích se představitelé obcí s radostí rozpovídali. Ve většině případů se jedná o akce pravidelné, pořádané jednou za jeden nebo dva roky (masopust, pálení čarodějnic, rozsvěcení vánočního stromečku, poutě, plesy, atd.). Jejich celkový výčet a popis by vydal na samostatnou kapitolu této diplomové práce. Obecně lze říci, že kulturně společenský život většiny obcí je díky nim bohatý. V organizování se střídají či doplňují obce s výše zmíněnými spolky a všude najdeme jistou menší skupinu iniciativních občanů, kteří se na tomto pořádání a účasti angažují více než běžní obyvatelé obcí. O kvalitě společenského života v Třeštici vypovídá také ocenění, kterého se obci dostalo v soutěži Vesnice roku v rámci Programu obnovy venkova. I když se obec přihlásila do soutěže vůbec poprvé, získala v roce 2017 ocenění Modrá stuha za společenský život, což je po Zlaté stuze nejvyšší ocenění v soutěži (VESNICE ROKU©2018). Spolky od obcí dále dostávají příspěvky na provoz (to platí i u spolku Senioři Stonařov a okolí, kterému mezi dotazovanými přispívají i obce Hodice a Suchá), obec jim vychází vstříc levnějším, případně bezplatným poskytováním shromažďovacích prostor, pomáhá reklamou či propůjčením určitých materiálů (stanů, laviček, atd.). Přestože se obec Kostelec snaží poskytovat místním spolkům obdobné výhody, společenská situace zde vypadá dost odlišně od většiny mikroregionu. Nejenže v obci není velký zájem o činnost ve spolcích a pořádání akcí musí být ve většině případů iniciováno zastupitelstvem, problémem je i pouhá účast místních na propagované akci. Bývalý starosta Ing. Matula k tomuto problému vysvětluje, že vše je spjato s historií Kostelce, který byl součástí tzv. vnitřních Sudet. Žila zde převážná většina obyvatel německé národnosti a po odsunu byla obec dosídlena na příděl. Tím k ní zdejší obyvatelé nemají takový vztah, jaký nalezneme v jiných vesnicích mikroregionu. Dalším důvodem této situace je lokalizace Kosteleckých uzenin, jakožto velkého průmyslového podniku s potřebou množství zaměstnanců, pro které byly v Kostelci vystavěny bytové domy. Podnik byl v minulosti ceněným zaměstnavatelem místních obyvatel. Díky změně vlastnických struktur a celkového přístupu k zaměstnancům však množství místních odešlo pracovat do jiných firem především v Jihlavě (např. Bosch Diesel) a Kostelecké uzeniny začaly hledat levnou pracovní sílu jinde. Dnes zde pracuje 49

a dle představitelů obce i bydlí na ubytovnách či v domech pracovníci z Ukrajiny, Maďarska, Rumunska, Bulharska, Mongolska či Filipín. Množství ubytoven dle předsedkyně mikroregionu nedělá obci dobré jméno. Podle bývalého starosty, Ing. Matuly je sice závod rozšiřován směrem na Třešť, stále větší procento budov v areálu však slouží místo výroby pro logistické účely a sklady, a snižuje se počet zde zaměstnávaných osob. Obec tím zcela ztrácí svůj původní charakter. Pokud bychom očekávali, že markantní podíl obyvatel z obcí v mikroregionu bude dojíždět právě do Kosteleckých uzenin, spletli bychom se. Málokterý ze zástupců obcí zmínil doížďku do Kostelce sám od sebe, po případném doptání však souhlasili, že několik občanů z obce pravděpodobně v Kostelci pracuje. To mě vedlo k zamyšlení, jak jsou na tom ostatní velcí zaměstnavatelé v mikroregionu zmiňovaní v databázi HBI, případně jestli starostové ve svých obcích sledují další menší zaměstnavatele, které by z nějakého důvodu ohodnotili jako významné. Díky této otázce jsem kromě menších zaměstnavatelů přišla i na firmy, které v obci nemají sídlo, ale provozovnu. Jako největší z nich musím zmínit Motorpal, a.s., který je největším zaměstnavatelem v Batelově a zabývá se výrobou a prodejem vstřikovacích systémů pro dieselové motory a přesným strojírenstvím (MOTORPAL.CZ, ©2018). Dalším velkým zaměstnavatelem je masozávod Vysočina Hodice, tradiční výrobce uzenin, který od roku 2009 spadá pod společnost Krahulík z Krahulčí (za pozornost stojí, že součástí Krahulíku je Masna Studená, která se sice nenachází na území mikroregionu, ale byla zmiňována starosty Jihlávky, Kaliště a Klatovce). Masozávod Krahulík a.s. je součástí koncernu Agrofert (KRAHULÍK CZ, ©2018, AGROFERT CZ, ©2018). Vysočina Hodice spolu se zemědělským družstvem Roštýn a firmou Lexa & Kružík v Hodicích zaměstnává velké množství obyvatel nejen místních, ale i z okolních obcí. Zemědělské družstvo totiž obhospodařuje pozemky také na katastrech sousedních vesnic, takže přispívá k zaměstnanosti občanů Třeštice a Růžené. Starosta Ing. Josef Bakaj zmiňuje, že přestože někteří místní obyvatelé vyjíždějí za prací do Jihlavy, kdo chce v Hodicích pracovat, místo najde. Toto tvrzení je v rámci mikroregionu velice ojedinělé. Téměř v každé obci našli její zástupci významného podnikatele či ekonomický subjekt, který považují za lokálně významný. Pokud pomineme výše zmíněné a největší zaměstnavatele dle databáze HBI, jedná se o firmu Plastyko Word s.r.o. v Batelově, ekostatek Bezděkovský mlýn v Rohozné, Ryhos s.r.o. sídlící v Rohozné s provozovnou v Novém Rychnově, DUP – družstvo a Ezon s.r.o. se sídlem v Pelhřimově, působící rovněž v Novém Rychnově, Amplus Pro Object s.r.o. v Třešti a Tripet v Třeštici. Dalšími jsou penzion Medličky ve Švábově, penzion Třeštický mlýn v Třeštici, kovovýroba a zámečnictví DEZA v Růžené, kamenictví Granit Máca s.r.o. v Kališti, Habermannova

50

kovárna v Klatovci a poslední restaurace U Kapra v Třešti, popřípadě její majitel Roman Caha. Vně mikroregionu bylo zmíněno několik dalších důležitých ekonomických subjektů. Za ty nejvýraznější považuji Agrostroj Pelhřimov, a. s., největšího výrobce zemědělských strojů v republice, který je pro oblast mikroregionu důležitý zajišťováním linky veřejné autobusové dopravy na trase Pelhřimov – Horní Cerekev – Batelov – Třešť. Tato linka, zajišťovaná společností ČAD Blansko a.s. (ČAD BLANSKO, ©2018), je využívána všemi skupinami cestujících. Neopomenutelným je pak největší zaměstnavatel kraje Vysočina, jihlavský Bosch Diesel s.r.o. (zmíněný jako významný zaměstnavatel obcí Hodice, Kostelec, Nový Rychnov, Rohozná, Růžená a Švábov), a další jihlavské firmy Automotive Lighting a Motorpal, všechny orientující se na strojírenství, případně další zpracovatelský průmysl. Kromě přínosů těchto ekonomických subjektů, jako zaměstnavatelů místních obyvatel a daňových přispěvatelů do rozpočtů obcí je však k nalezení spolupráce mezi obcemi a těmito subjekty třeba značně zapátrat. V některých obcích je jako jistá forma spolupráce zmiňováno přispívání podniků hmotnými dary při pořádání akcí (např. brambory od Agro Stonařov na místní plesy), nebo finanční příspěvky na pořádání určitých akcí (např. Granit Máca v Kališti na akce pořádané obcí nebo provozovatel Třeštického mlýnu v Třeštici za poskytování prostoru pro parkování hostů na obecních pozemcích). V některých případech jde tato výpomoc obci, v jiných je cílena na neziskové organizace, respektive spolky, které se na akcích podílejí (např. firma DUP v Novém Rychnově cíleně podporuje akce místní TJ). Nejčastěji se jedná o pomoc organizační, manuální (např. se stavbou stanů, nošením laviček, apod.), pomoc technikou, případně hmotnými dary, kdy občané obcí využívají své pozice v ekonomických subjektech k pomoci obci (např. výrobky masny Prantl ze Žirovnice jako občerstvení na akce v Jihlávce). Dalšími zmiňovanými případy je výpomoc vlastní technikou od zemědělských družstev v některých obcích, ať se jedná o sečení trávy, nebo odklízení sněhu v obci (zmiňováno v Batelově, Růžené a Jihlávce). Spolupráce v Jihlávce je založena na recipročních vztazích, kdy zemědělská společnost udržuje místní komunikace v zimě a přispívá paušální částkou na jejich údržbu do obecního rozpočtu, zatímco dostává od obce zdarma k odběru užitkovou vodu. V Třeštici, kde techniku vlastní obec resp. sbor dobrovolných hasičů, dochází i k meziobecní výpomoci či výpůjčce techniky do Růžené. Toto napojení je však možné především díky personálnímu propojení obcí skrz osobu místostarosty Třeštice, jako zaměstnance obou obcí. Důležité je také rozlišit, zda si obce zajišťují vlastní technické služby, či nikoliv. Obce Batelov a Třešť, které mají k dispozici vlastní zaměstnance ve společnostech FOWA Batelov, s.r.o. a společnost Technické služby Třešť s r.o., nepotřebují pomoc místních obyvatel. 51

V menších obcích dochází ke spolupráci obce s osobami samostatně výdělečně činnými. Takový případ nalezneme v Třeštici, kde je jedním ze členů zastupitelstva architekt, který pak obci pomáhá s vypracováním potřebných dokumentů v tomto odvětví. Starosta Jihlávky, MVDr. Košina zmiňuje využívání místních zámečníků, truhlářů a podobně. Truhláře zmiňuje také starostka Suché Ing. Bártů a starosta Kaliště Ing. Szczyrba. Využívání batelovského truhlářství Novotný je zmíněno starostou Batelova Ing. Doležalem. Služeb místního právníka v důchodovém věku využívá obec Kaliště. Starostka Rohozné, paní Šteflová, vyzdvihuje spolupráci s ekostatkem Bezděkovský mlýn (BEZDĚKOVSKÝ MLÝN, ©2018), ale nerozvádí ji do podrobností. Představitelé Hodic a Nového Rychnova zmiňují, že pokud je to možné, snaží se s místními ekonomickými subjekty spolupracovat v rámci dodavetelsko-odběratelských vztahů (samozřejmě pouze pokud se jedná o menší nákupy u místních prodejců nebo poptávky menších zakázek v souladu se Zákonem o veřejných zakázkách). V Třešti považuji za zajímavou spolupráci obce s firmou Podzimek a synové. Tato firma má pronajaty na 100 let prostory v Jindřišské věži v Praze, kde obec Třešť spolu se spolkem betlémářů pomáhá s přípravou výstavy betlémů. Nejen tato firma pak přispívá městu Třešť finančním darem na divadelní festival Třešťské divadelní jaro. Veškerá spolupráce, ať už uvnitř obcí, mezi nimi, mezi místními spolky a obcemi, ekonomickými subjekty a obcemi, ekonomickými subjekty a místními spolky z velké části záleží také na osobních vztazích místních obyvatel a roli starosty či starostky. To platí tím více, o čím menší obec se jedná. Ve Švábově starostka MUDr. Prüherová zajímavě podotýká, že je vše provázané, všichni se znají, nejaktivnější obyvatelé obce skončili v zastupitelstvu a zbytek obce jsou jejich příbuzní. Pokud vynecháme poslední část předchozí věty, situace je obdobná ve všech obcích mikroregionu. Ve Stonařově místostarosta Mgr. Šulc vysvětluje, že plán akcí a činností, které se budou v následujícím roce konat, chystají každý rok v prosinci oslovením členů zastupitelstva, kteří se pozeptají v okruhu svých známých, a na základě jejich podnětů poté zastupitelstvo vybere prioritní akce pro následující rok. Takovýto výběr oblastí zájmu v obcích je přinejmenším diskutabilní, vezmeme-li v úvahu, že většina obcí má sepsaný program rozvoje obce, případně strategii rozvoje obce, kde jsou uvedeny priority a cíle obce pro stanovené období. Některé obce však tuto strategii nemají (např. Kaliště, Klatovec a Jihlávka, která v současné době představuje svůj první územní plán), pro jiné obce je to víceméně jen nutná příloha k žádostem o dotace, které při vedení obce nepřikládají velký význam (např. Batelov a Hodice). Starosta Batelova, Ing. Doležal tento pohled zdůvodňuje tím, že pokud obec musí řešit aktuální problémy jako je kůrovec nebo sucho, jdou cíle strategie bokem.

52

Důležité je si uvědomit, že přestože s tvorbou strategií pomáhá obcím v současné době Centrum společných služeb, především pro neuvolněné starosty malých obcí se jedná o další administrativní zátěž, kterou řeší tvorbou jedné, co nejobecněji pojaté, strategie, která nebude muset být upravována, aby byla v souladu s různými žádostmi o dotace a kterou obec nebude muset dlouhá léta aktualizovat. Relativně obecně je pojatá i strategie MITR, která vznikla v rámci projektu Strategie Regionu Renesance v roce 2014. Předsedkyně mikroregionu, Ing. Požárová o ní říká, že vznikala narychlo, protože byla vyžadována jako příloha k žádostem a zbývaly finance z přeshraničního projektu Cestujeme po Regionu Renesance. 6.2 Dotazníkové šetření

V navazujícím dotazníkovém šetření byli osloveni největší zaměstnavatelé v mikroregionu dle databáze HBI. Z těchto ekonomických subjektů byla vyřazena školská zařízení a subjekty zřizované obcemi (např. Technické služby v Třešti). Tím zůstalo v seznamu 15 subjektů, které byly následně doplněny o ekonomické subjekty, které byly zmiňovány oslovenými představiteli obcí, jako přínosné pro obce mikroregionu Třešťsko. Takových subjektů bylo osloveno šestnáct. Celkový přehled oslovených subjektů včetně jejich působišť nalezneme v Tab. 7. Jednotlivé subjekty byly opakovaně osloveny emailem na adresy jednatelů, sekretariátů, či jiných vedoucích osob. Dotazník byl vytvořen přes webovou platformu na stránkách Survio.com (SURVIO.COM, ©2018), která umožňuje respondentům vidět vždy jen jednu otázku a odpovědi zaznamenávat do předpřipravených kolonek. Že respondent dotazník vyplnil, vidí zadavatel v reálném čase, odpovědi jsou však v základní verzi dostupné pouze online. Otázky byly zaměřeny výhradně na spolupráci ekonomických subjektů s obcemi, spolky, školami, případně dalšími ekonomickými subjekty. Plné znění dotazníku najdeme v příloze č. 4. Sběr odpovědí probíhal v prosinci 2018. Tab. 7: Seznam oslovených subjektů a jejich působišť v obcích MITR Oslovený subjekt Sídlo Působiště Vyplněno AGRO – Stonařov, družstvo Stonařov Stonařov ne Cargo Safety s.r.o. Třešť Třešť ne Družstvo vlastníků Batelov Batelov Batelov ne Eurotech Třešť s.r.o. Třešť Třešť ne Farma Javořice s.r.o. Jihlávka Jihlávka, ano Klatovec KOOL Trading spol. s r.o. Třešť Třešť ano Kostelecké uzeniny a.s. Kostelec Kostelec ne Musterbuch s.r.o. Třešť Třešť ano Podzimek a synové s.r.o. Třešť Třešť ne Procemm s.r.o. Stonařov Stonařov ne

53

Oslovený subjekt Sídlo Působiště Vyplněno Strojírny Podzimek, s.r.o. Třešť Třešť ne Výroba automatických dveří Hodice Třešť, Hodice ano Lexa& Kružík s.r.o. VÝVOJ, oděvní družstvo v Třešť Třešť ne Třešti Zdeněk Chadim Batelov Batelov ano Zemědělské družstvo "Roštýn" Hodice Hodice, Třeštice, ano Růžená Amplus Pro Object s.r.o. Třešť Třešť ne Dřevovýroba Podzimek s.r.o. Třešť Třešť ne DUP – družstvo Pelhřimov Nový Rychnov ano Ekostatek Bezděkovský mlýn Rohozná Rohozná ano EZON s.r.o. Pelhřimov Nový Rychnov ne Granit Máca s.r.o. Kaliště Kaliště ne Habermannova kovárna Klatovec Klatovec ne Masozávod Krahulík a.s. Hodice Hodice ne Motorpal, a.s. Jihlava Batelov ne Plastyko Word s.r.o. Batelov Batelov ano Roman Caha "U Kapra" Třešť Třešť ne Ryhos s.r.o. Rohozná Nový Rychnov ne Tripet Třeštice Třeštice ano Třeštický mlýn s.r.o. Batelov Třeštice ano Wellness penzion Medličky Batelov Švábov ano Zámečnictví DEZA Růžená Růžená ne Zdroj: weby firem, vlastní zpracování Celkem bylo osloveno 31 subjektů, od kterých jsem obdržela 12 vyplněných dotazníků. Návratnost tedy činí necelých 40 %. Šest dotazníků se vrátilo od zaměstnavatelů z databáze HBI, šest pak z dalších subjektů. Tyto další ekonomické subjekty nejsou roztříděny dle počtu zaměstnanců, nicméně jde o vzorek značně heterogenní. Největším zaměstnavatelem je bezesporu Motorpal, který bychom zařadili do kategorie 1 000 – 1 499 zaměstnanců. Tento závod sídlí v Jihlavě, kam do něj vyjíždí za prací lidé z mikroregionu, nicméně byl osloven hlavně kvůli své pobočce v Batelově, kde zaměstnává místní občany. Masozávod Krahulík je rozdělen také na několik provozoven, z nichž nás nejvíce zajímala ta v Hodicích. Dohromady dle databáze HBI zaměstnává od 500 do 999 osob. Největšími subjekty, od kterých jsem obdržela vyplněný dotazník jsou zemědělské družstvo Roštýn z Hodic a družstvo DUP, působící v Novém Rychnově. Tato družstva se svými 100 – 199 zaměstnanci výrazně zasahují trh práce v daných obcích. DUP, neboli družstvo uměleckého průmyslu však působí z velké části v Pelhřimově, čímž je jeho význam pro mikroregion Třešťsko lehce snížen. V kategorii od 50 – 99 zaměstnanců byl dotazník vyplněn společnostmi KOOL Trading a Musterbuch z Třeště, zpět jej zaslali i tři 54

společnosti s 25 až 49 zaměstnanci. Konkrétně šlo o firmu Zdeňka Chadima z Batelova, Lexa & Kružík z Hodic a zemědělskou společnost Farma Javořice z Jihlávky. Další firmou z Batelova, která dotazník vyplnila je společnost Plastyko Word s 10 – 19 zaměstnanci (HBI, ©2018). Poslední čtyři respondenti ekostatek Bezděkovský mlýn, Wellness penzion Medličky, Tripet a Třeštický mlýn jsou vlastněny fyzickými osobami a zaměstnávají do 5 osob. Přestože návratnost dotazníků není příliš vysoká, potěšilo mě relativně rovnoměrné rozložení odpovědí mezi obcemi v mikroregionu. Zastoupeny máme největší obce v mikroregionu – Třešť, Batelov a Hodice, případně Nový Rychnov, stejně jako menší obce Rohoznou, Třeštici a Švábov nebo Jihlávku. Vzorek respondentů víceméně odpovídá struktuře ekonomicky činných subjektů v mikroregionu. Jsou zastoupeny zemědělské společnosti, zaměstnavatelé z různých odvětví, rodinné firmy i fyzické osoby. Po uskutečněném rozhovoru v Kostelci mě nepřekvapila absence odpovědi ze strany Kosteleckých uzenin. Nepočítala jsem ani s tím, že by se respondenti k jednotlivým otázkám dlouze rozepisovali, strohost jejich odpovědí je nemilá, ne však nepochopitelná. Zemědělské družstvo Roštýn je jediným subjektem, který má provozy ve více obcích mikroregionu. Obhospodařuje zemědělské plochy v Hodicích, Panenské Rozsíčce, Růžené, Třešti a Třeštici. Dle respondenta se spolupráce s obcí v každé z nich liší, nespecifikuje však jak. Zmiňuje spolupráci s místními spolky hasičů a myslivců v Hodicích a uvádí, že ze 100 zaměstnanců je téměř po čtvrtině z Hodic, Růžené a Třeště. Dojíždí ale i zaměstnanci z Třeštice, Batelova, Panenské Rozsíčky či Kališť. Lexa & Kružík je společnost s pobočkami v Hodicích a Třešti, kde zaměstnává 11 a 16 osob z celkových 46. Další zaměstnanci dojíždí z Batelova, Růžené, Stonařova, Řásné, Kostelce, Panenské Rozsíčky a Třeštice. S Hodicemi spolupracuje na bázi darů na kulturní akce. DUP zaměstnává celkem 130 osob, z toho 30 z Nového Rychnova a jednoho člověka z Rohozné. Respondent uvádí, že spolupracuje s obcí a přispívá hasičům, sportovcům a myslivcům sponzorskými dary.

Jedinou firmou, která má pobočku v zahraničí je Kool Trading, který zaměstnává 75 osob převážně z Třeště (58), případně z Hodic, Jezdovic, Růžené a Řásné. Její představitel uvádí, že s obcí spolupracují především z hlediska finanční a materiální podpory. Batelovská firma Chadim zaměstnává celkem 29 lidí, z toho 25 z Batelova a tři z Třeště. Je také jednou z mála firem, které spolupracují se školami (konkrétně poskytují možnost praxe středním školám z Jihlavy). Spolupráce s obcí však zmiňována není. Žádnou spolupráci nezmiňuje ani společnost Musterbuch, která v Třešti zaměstnává 40 osob, z toho většinu z Třeště, dále několik osob z Batelova, Jezdovic, Stonařova a Třeštice. Spolupráce není rozvinuta ani mezi firmou Plastyko Word a Batelovem případně jakoukoliv další obcí. Plastyko zaměstnává 23 osob, z toho téměř polovina je z Batelova, 55

další dojíždí z Třeště, Kostelce a Panenské Rozsíčky. Rozvinutější vztahy najdeme mezi Farmou Jihlávka a obcí Jihlávka i místními spolky. Respondent zde víceméně potvrzuje slova starosty MVDr. Košiny z rozhovoru, že společnost poskytuje obci služby, sponzoruje místní akce, spolupracuje s SDH, případně nabízí místním možnost brigád. Celkem zaměstnává 24 osob. Zbývají nám poslední čtyři malé subjekty. Poměrně zajímavá zjištění vyplynula z odpovědí respondenta o Třeštickém mlýnu. Ač to z webových stránek není na první pohled zřejmé, vlastníkem je společnost Wetland s.r.o. se sídlem v Batelově, která dohromady zaměstnává 8 osob (z toho tři lidi z Batelova a jednu osobu z Třeštice). Tato společnost se dle svých webových stránek zaměřuje na realizaci vodních staveb, projekty v oblasti životního prostředí, projekční a inženýrskou činnost či samotné provádění staveb (ABC.CZ, ©2018). Jednou z takových staveb je i Třeštický mlýn. Zarážející je, že respondent uvádí, že spolupráce s obcí „není nic moc“, přestože během rozhovoru se starostou Třeštice, panem Kodysem, jsou zmiňovány různé formy spolupráce od finančních příspěvků, přes vzájemnou hmotnou výpomoc a půjčování vybavení po spolupráci při budování a využívání infrastruktury v obci. Možným vysvětlením respondentovy odpovědi je proto úvaha, že nepopisuje spolupráci s obcí Třeštice, ale s obcí Batelov. Další třeštický subjekt Tripet, je firma zaměstnávající čtyři osoby, v rámci mikroregionu Třešťsko pak pouze jednoho člověka z Třeště. Společnost vykupující a zpracovávající kartonové obaly dle respondenta spolupracuje s obcí, sponzoruje kulturní akce, dle možností poskytuje výrobky své firmy jako hmotnou pomoc i jiným obcím. Wellness penzion Medličky zaměstnává 10 lidí, v mikroregionu osoby z Třeště, Rohozné a Batelova a jako formu spolupráce uvádí možnost konání konferencí pro různé obce, případně spolupráci se SOŠ a SOU Třešť, jejichž studenty využívají na výpomoc. Poslední dotazník jsem obdržela z ekostatku Bezděkovský mlýn. Specifikem tohoto subjektu je, že se jedná o vyloženě rodinný podnik, kde pracují pouze manželé Řezníčkovi. Informace uvedené v dotazníku vysvětlují, proč jejich spolupráci s obcí Rohozná vyzdvihovala v rozhovoru starostka obce, paní Šteflová. Manželé shrnují s jejich nakladačem v obci, pomáhají při úpravách terénu, spolupracují s mysliveckým sdružením i SDH a malými finančními prostředky přispívají obci. Spolupracují také s vedlejší obcí Nový Rychnov, odkud chodí na exkurze děti ze základní a mateřské školy pozorovat život na statku. Bezděkovský mlýn je jediným ekonomickým subjektem, který odeslal vyplněný dotazník, jenž je členem MAS Třešťsko. Otázkou proto zůstává, zda je úroveň spolupráce na takovéto úrovni kvůli tomuto členství nebo malé velikosti podniku či z jiného důvodu (například osobní vztahy), které dotazník neobsáhl.

56

7 SHRNUTÍ SPOLEČNÉHO PŮSOBENÍ VEŘEJNÉHO A PODNIKATELSKÉHO SEKTORU V MIKROREGIONU Na základě analýzy provedených rozhovorů a vyhodnocení vyplněných dotazníků je zřejmé, že přestože je v mikroregionu poměrně obstojné zastoupení podnikatelského sektoru, jeho spolupráce se sektorem veřejným příliš obsáhlá není. Veřejný i podnikatelský sektor v mikroregionu uskutečňuje řadu aktivit, na jejich přímou spolupráci však narazíme pouze ve výjimečných případech. Obce, jako zástupci veřejného sektoru, jsou hlavním hybatelem rozvoje mikroregionu. Jejich spolupráce na meziobecní úrovni, především pak v dobrovolném svazku obcí mikroregion Třešťsko a v místní akční skupině Třešťsko zdaleka převyšuje společné aktivity veřejného a podnikatelského sektoru. Přestože jsou v místní akční skupině zahrnuty i zástupci podnikatelského sektoru, jejich aktivita (stejně jako aktivita obcí v MAS) je zaměřena spíše na čerpání možných dotačních prostředků z projektů zaštiťovaných tímto sdružením, než na prohlubování vztahů a spolupráci s obcemi. Obce, respektive místní zastupitelé jsou ve většině obcí mikroregionu hlavními organizátory společenských akcí. Do realizace akcí se zapojují také místní spolky a sdružení, které mohou být klasifikovány jako zástupci neziskového sektoru. Přestože v některých případech přispívají místní podnikatelé obcím finančními obnosy na uspořádání akcí, daleko častěji je toto sponzorství cíleno na místní spolky a sdružení. Dalo by se proto říci, že veřejný a podnikatelský sektor využívá neziskový sektor jako prostředníka. V některých obcích, jak bylo zjištěno z rozhovorů, nalezneme i příklady přímé spolupráce obcí a podnikatelů. Tato spolupráce mívá častěji než finanční podobu, podobu hmotnou, respektive vzájemné výpomoci, či služeb. Podnikatelé obcím zdarma poskytují výrobky svých podniků. Výpomoc reciproční byla zmiňována v několika menších obcích, většinou byla spojena s využíváním techniky nějakého zemědělského subjektu, který s ní bezúplatně upravoval obecní pozemky či komunikace. Představitelé obcí si jsou vlažných vztahů s podnikateli ve většině případů vědomi. Ve většině případů starostové či místostarostové zmiňovali, že spolupráce vázne, neboť obce nemají podnikatelským subjektům co poskytnout na oplátku. Jedinou výjimkou je obec Jihlávka, jejíž starosta popisoval rozvinuté reciproční vztahy s místní zemědělskou společností Farmou Jihlávka. Farma bezplatně využívá obecní zdroj užitkové vody. Batelovský starosta zmínil, že jistou spolupráci bychom mohli vidět ve využívání obecních pozemků pro parkování malého místního dopravce. O možnostech využití území však dopravce s obcí nejedná. V jiných obcích starostové mohou také nabídnout k užívání

57

místní pozemky, případně zařízení, která jsou v majetku obce. K tomu však nedochází příliš často. Ke spolupráci veřejného a podnikatelského sektoru ve formě public private partnership, jak byla popsána v teoretické části této práce defacto nedochází. To může být způsobeno malou velikostí obcí i podniků, které pro uskutečňování velkých projektů nemají potřebný kapitál. Otázku, zda v mikroregionu nalezneme nějaké možné PPP, jsem položila místostarostce Třeště Ing. Požárová. Její odpověď byla záporná, nevzpomněla si na jediný projekt, který by touto formou v Třešti, nebo mikroregionu vznikl.

58

8 ZÁVĚR

Veřejný i podnikatelský sektor v mikroregionu výrazně ovlivňují jeho rozvoj. Veřejný sektor je zastoupen jednotlivými obcemi, případně jejich sdružením, dobrovolným svazkem obcí. Důležití aktéři veřejného sektoru jsou také jednotliví členové zastupitelstev obcí, v čele se starosty/starostkami, případně místostarosty/místostarostkami. Podnikatelský sektor je zastoupen různě velkými ekonomickými subjekty, které mají sídlo, popřípadě působiště v některé z obcí mikroregionu Třešťsko. Nejčastěji zastoupenými jsou malé a střední podniky, důležitou roli zastávají rodinné firmy, v obcích působí i podnikající fyzické osoby či řemeslníci. Na základě analýzy rozhovorů a dotazníků musíme konstatovat, že spolupráci veřejného a podnikatelského sektoru v mikroregionu sice nalezneme, jedná se však spíše o výjimečné případy, než plošně sledovaný jev. Formy spolupráce jsou značně různorodé, od finančních darů či příspěvků na pořádané akce přes hmotné dary na obecní akce až po pracovní výpomoc či půjčování technického vybavení. Nedá se generalizovat, zda s obcemi spolupracují spíše větší či menší ekonomické subjekty. V dotaznících jsme získali odpovědi od průřezového vzorku respondentů a jejich aktivita byla různá. Dalo by se však říci, že čím menší ekonomický subjekt je, tím větší roli budou hrát osobní vztahy mezi ním a představiteli obce, což může ovlivnit formu i intenzitu jejich spolupráce. Jedinou z vysledovaných opakujících se odpovědí byla tendence vzájemné pomoci mezi obcemi a tamějšími zemědělskými subjekty, které obcím vypomáhají svým technickým vybavením. Nedá se říci, že by se četnost spolupráce pojila s aktivitou místního starosty či zastupitelstva. Dotazovaní zástupci obcí sice mají povědomí o ekonomických subjektech na svých územích, cíleně je však se žádostmi o spolupráci neoslovují. Mohli bychom však najít vztah nepřímý, kdy s aktivitou místního starosty a zastupitelstva narůstá množství organizovaných akcí v obci, na kterých však obce spolupracují s místními spolky. Stává se, že v některém z místních spolků je zapojen místní podnikatel, případně někdo z jeho příbuzných či známých, což ho může motivovat k jistému zapojení do této akce. Spolek či sdružení od něj může získat finanční či hmotný příspěvek, který použijí při organizaci této či jiné akce, na které, opět, spolupracují s obcí. Lze konstatovat, že spolky a sdružení čili neziskové organizace hrají roli určitého prostředníka mezi veřejným a soukromým sektorem. V úvodu práce jsem si stanovila hypotézu, že pokud se v obci bude nacházet podnik zaměstnávající výraznější podíl ekonomicky aktivních obyvatel, bude tato obec mít v rámci mikroregionu větší význam. Pokud tuto hypotézu aplikuji na obec Kostelec, ve které je lokalizován největší zaměstnavatel dle počtu zaměstnanců v mikroregionu

59

Třešťsko, Kostelecké uzeniny, a.s., hypotéza se verifikovat nedá. Kostelecké uzeniny sice zaměstnávají více osob než jakýkoliv jiný ekonomický subjekt v mikroregionu, nedokážeme však určit, kolik lidí z obcí v mikroregionu v podniku pracuje. Na základě v rozhovorech zmíněných převažujících dojížďkových proudů v jednotlivých obcích je velice pravděpodobné, že nejvíce osob z mikroregionu pracuje v Jihlavě. Představitelé obce také uvádí, že obec nemá s podnikem téměř žádný vztah, jeho přínos jako zaměstnavatel je vyvážen, ne-li převážen negativy, která do obce přivádí. Pokud však vezmeme tuto stejnou hypotézu a aplikujeme ji na zemědělské družstvo Roštýn v Hodicích, případně zemědělskou společnost Farmu Jihlávka v Jihlávce, odpověď by mohla znít jinak. Obě společnosti zaměstnávají výrazný podíl ekonomicky aktivních obyvatel v obcích, kde sídlí i v okolí. Obě také spolupracují s místními samosprávami. Tato spolupráce má dlouhodobý charakter a především v Jihlávce je obec do jisté míry na této spolupráci závislá. Tím se zvyšuje význam těchto podniků pro obec. Tento význam má však spíše pouze lokální charakter a nedá se říci, že by díky němu stoupla důležitost obce v celém mikroregionu. I v tomto případě je tedy hypotéza vyvrácena. V začátcích práce jsem si pokládala otázku, jaký vliv na rozhodování v regionu má podnikatelská sféra. Je pro mě překvapivým zjištěním, že dle informací v rozhovorech a dotaznících je tento vliv de facto nulový. Podnikatelská sféra s veřejnou sférou nespolupracuje, na druhou stranu po ní také nic nevyžaduje. Bylo by zajímavé porovnat, zda bychom k tomuto závěru došli i v případě změny metodiky výzkumu a s představiteli podniků měli možnost osobně hovořit. Nejdůkladněji jsem během rozhovorů s představiteli obcí rozebírala pozici jejich obce v rámci mikroregionu a snažila jsem se nalézt závislost na lokalizaci podniků v obci. Předpokládatelným zjištěním byly bližší vztahy mezi obcemi vzdálenostně bližšími, případně propojenými historickou spádovostí. Závislost na lokalizaci podniků však prokázána nebyla, což si vysvětluji blízkostí regionálního centra Jihlava, které nabízí daleko širší nabídku možných pracovních oborů, než je tomu na území mikroregionu.

60

9 ZDROJE 9.1 Knihy a časopisy

BERNARD, J. (2011): Endogenní rozvojové potenciály malých venkovských obcí- obtížné hledání a měření jejich vlivu. Czech Sociological Review 47 (4), s. 745-775. BINEK, J. a kol. (2015): Integrované nástroje rozvoje území: vývoj, současnost, nové impulzy. GaREP, Brno, 128 s. BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. (2011): Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. Karolinum, Praha, 342 s. FUČÍKOVÁ, E. (2010): Možnosti a limity spolupráce venkovských obcí. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, 2010, 96 s. GALVASOVÁ, I. a kol. (2007): Spolupráce obcí jako faktor rozvoje. Georgetown, Brno, 102 s.

HOLEČEK, J. a kol. (2009): Obec a její rozvoj v širších souvislostech. GaREP, Brno, 74 s HESKOVÁ, M., VOJTKO, V. (2008): Rodinné firmy – zdroj regionálního rozvoje. Profess Consulting s.r.o., Zeleneč, 138 s. CHABIČOVSKÁ, K. a kol. (2009): Rozvojový interaktivní audit – přístupy k řešení disparit. GaREP, Brno, 72 s. ILLNER, M. (2011): Institucionalizované formy spolupráce, partnerství a participace v místní veřejné správě a jejich právní regulace. In ČERMÁK, D., VOBECKÁ, J. a kol. (2011): Spolupráce, partnerství a participace v místní veřejné správě: význam, praxe, příslib. Sociologické nakladatelství, Praha, s. 16-35. JEDLIČKA, J. (2014): Češi a Němci na Vysočině. Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, Havlíčkův Brod, 435 s. KUBEŠ, J. a kol. (2000): Problémy stabilizace venkovského osídlení v ČR. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, České Budějovice, 163 s. PERLÍN, R. (2002): Strategický plán mikroregionu. Ministerstvo pro místní rozvoj, Praha, 52 s. PONIKELSKÝ, P. a kol. (2012): Lze řídit obec jako firmu? E-Rozvoj.cz, Jablonec nad Nisou, 105 s. STACHOVÁ, J. (2008): Občanská společnost v regionech České republiky. Sociologický ústav AV ČR, Praha, 93 s. TROJAN, Jakub. A COMPARISON OF METHODOLOGICAL GUIDES FOR CREATING MICROREGIONAL STRATEGIES OF CENTRAL EUROPEAN RURAL AREAS. CASE STUDY: CZECH REPUBLIC. Human Geographies -- Journal of Studies[online]. 2012, 6(1): 19-24 [cit. 2015-10-28]. DOI: 10.5719/hgeo.2012.61.19. ISSN 18436587.

61

VAJDOVÁ, Z. (2009): Participace a spolupráce v malých městech České republiky. In: ČERMÁK, D.: Aplikace principů partnerství a participace v prostředí malých měst České republiky. Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, s.51-62. VAJDOVÁ, Z., ČERMÁK, D. (2006): Spolupráce obcí – anketa ve svazcích. In: VAJDOVÁ, Z., ČERMÁK, D., ILLNER, M.: Autonomie a spolupráce: důsledky ustavení obecního zřízení v roce 1990. Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, s. 45 – 65. 9.2 Elektronické nosiče a WWW stránky

ABC.CZ (©2018): Ing. Dušan Tripal, https://www.abc.cz/firma/tripet/ (20. 11. 2018) AGENTURA PRO PODNIKÁNÍ A INOVACE (©2018): Definice malého a středního podniku, https://www.agentura-api.org/metodika/msp/ (15. 12. 2018) AGF FOOD LOGISTICS A.S. (©2018): Úvod, http://www.agffoodlogistics.cz/ (18. 12. 2018) AGROFERT (©2018): Koncern Agrofert, https://www.agrofert.cz/o-agrofertu/koncern- AGROFERT (2. 1. 2019) AGROSTROJ (©2018): Úvod, http://www.agrostroj.eu/cz/o-firme/soucasnost (19. 12. 2018) ARES (©2018): Ekonomické subjekty, https://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz (16. 12. 2018) AUTOMOTIVE LIGHTING (©2018): Automotive Lighting, https://www.al-lighting.cz/cs (11. 12. 2018) BEZDĚKOVSKÝ MLÝN (©2018): O nás, http://www.bezdekovskymlyn.cz/ (14. 12. 2018) BOSCH (©2018): Výrobky a služby, https://www.bosch.cz/vyrobky-a-sluzby/ (5. 12. 2018) BUSINESSINFO (©2018): Malé a střední podnikání, https://www.businessinfo.cz/cs/dotace-a-financovani/male-a-stredni-podnikani.html (21. 12. 2018) CARGO SAFETY S.R.O. (©2018): Doprava a logistika, http://renatalexa.wixsite.com/cargosafety (12. 12. 2018) ČAD BLANSKO (©2018): Linková doprava Vysočina, https://www.cadblansko.cz/cze/linkova_doprava_vysocina.phtml (19. 12. 2018) ČSÚ (©2018): Česká republika v číslech – 2018, https://www.czso.cz/csu/czso/ceska- republika-v-cislech-2018 (15.12.2018) ČSÚ (©2018): Česká republika v mezinárodním srovnání (vybrané údaje) – 2017. Tab. Obyvatelstvo, https://www.czso.cz/csu/czso/obyvatelstvo-9k601aukyp (15. 12. 2018)

62

ČSÚ (©2018): ČSÚ a územně analytické podklady. Tab. Aktuální údaje za všechny obce ČR (data mimo SLDB), https://www.czso.cz/csu/czso/csu_a_uzemne_analyticke_podklady (5. 11. 2018) ČSÚ (©2018): Dojížďka do zaměstnání a škol dle SLDB 2011. Kraj Vysočina, https://www.czso.cz/csu/czso/dojizdka-do-zamestnani-a-skol-podle-scitani-lidu-domu-a- bytu-2011-kraj-vysocina-2011-1oc7ew07nl (5. 1. 2019) DRASTICH S.R.O. (©2018): Úvod, http://www.drastich.cz/ (26. 12. 2018) DŘEVOVÝROBA PODZIMEK (©2018): Historie firmy, http://drevovyroba.podzimek.cz/cs/historie (29. 12. 2018) DUP (©2018): DUP – družstvo, https://www.dup.cz/cz/o-nas/ (18. 12. 2018) GDPR (©2018): Co je GDPR? https://www.gdpr.cz/gdpr/ (5. 12. 2018) GRANIT MÁCA (©2018): Kontakt, http://www.granitmaca.cz/kontakt.html (25. 12. 2018) HBI (©2018): Online databáze firem, https://www.hbi.cz/ (9. 12. 2018) CHADIM (©2018): O firmě, http://www.chadim.cz/ (28. 12. 2018) JIHLAVA CITY – IDS (©2018): https://jihlava.city.cz/zpravodajstvi/verejna-doprava- vysociny-dostala-zelenou--poprve-se-ma-rozjet-v-roce-2020/15424 (17. 12. 2018) KOSTELECKÉ UZENINY (©2018): O nás, https://www.kosteleckeuzeniny.cz/o-nas.html (29. 12. 2018) KRAHULÍK (©2018): O nás, https://www.krahulik.cz/o-nas/znacky/ (24. 12. 2018) MAS MIKROREGIONU TELČSKO (©2018): O nás, http://www.e- collegium.cz/web/mas-telcsko/uzemi-pusobnosti (10. 12. 2018) MAS TTŘEŠŤSKO (©2018): O nás, http://www.mastrestsko.cz/o-nas/mas-trestsko/ (10. 12. 2018) MAS TŘEŠŤSKO (©2018): Projekty spolupráce, http://www.mastrestsko.cz/projekty- spoluprace/ (28. 12. 2018) MIKROREGION TŘEŠŤSKO (©2018): Centrum společných služeb, https://www.trestsko.cz/css/ (1. 8. 2018) MIKROREGION TŘEŠŤSKO (©2018): Kronika DSO, https://www.trestsko.cz/kronika- dso/ (12. 12. 2018) MOTORPAL (©2018): Společnost, http://www.motorpal.cz/spolecnost/ (12. 12. 2018) NÁRODNÍ SÍŤ ZDRAVÝCH MĚST (©2018): Co je NSZM ČR? https://www.zdravamesta.cz/index.shtml?apc=r2082129t (5. 1. 2018) PENZION TŘEŠTICKÝ MLÝN (©2018): Kontakt, http://www.mlyn- trestice.cz/kontakt.html (14. 11. 2018)

63

SDÍLENÍ (©2018): O nás, http://www.sdileni-telc.cz/cs/o-nas (2. 12. 2018) SDRUŽENÍ HISTORICKÝCH SÍDEL ČECH, MORAVY A SLEZKA (©2018): http://www.historickasidla.cz/dr-cs/k-mesta-a-obce-clenska/r-kraj- vysocina/#skat=18,19,23,24;r=12;dr_view_style=full (17. 12. 2018) SDRUŽENÍ MÍSTNÍCH SAMOSPRÁV (©2018): https://www.smscr.cz/cz/kraje/47-kraj- vysocina (16. 12. 2018) SDRUŽENÍ PRO LIKVIDACI KOMUNÁLNÍHO ODPADU BOREK (©2018): https://www.kraj- jihocesky.cz/2465/30_sdruzeni_pro_likvidaci_komunalniho_odpadu_borek.htm (15. 12. 2018) SOŠ A SOU Třešť (©2018): O škole, http://www.sskola-trest.cz/o-skole/ (16. 12. 2018) STROJÍRNY PODZIMEK (©2018): O nás, https://www.strojirny- podzimek.cz/inpage/strojirny-podzimek/ (15. 12. 2018) SURVIO (©2018): Tvorba dotazníků, https://my.survio.com/ (1. 12. 2018) SVAK JIHLAVSKO (©2018): Historie, http://www.svakjihlavsko.cz/ (17. 12. 2018) SVAZ MĚST A OBCÍ ČESKÉ REPUBLIKY (©2018): http://www.smocr.cz/ (28. 12. 2018) SVOL (©2018): Aktuality, http://www.svol.cz/aktuality/konference-samospravy-voda- kurovec-finance/ (29. 12. 2018) TECHNICKÉ SLUŽBY TŘEŠŤ, SPOL. S R.O. (©2018): O společnosti, http://www.tstrest.cz/o-spolecnosti/ms-2167/p1=2167 (19. 12. 2018) ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE (2018): Metodická příručka pro zpracování rozvojových dokumentů mikroregionů , https://www.uur.cz/images/uzemnirozvoj/regionalnipolitika/Mikroregiony/MetodikaSRDm ikroregionu/Metodika.pdf (10. 11. 2018) VESNICE ROKU (©2018): http://vesniceroku.cz/o-soutezi/oceneni (19. 12. 2018)

9.3 Zákony

Zákon č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení) Zákon č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník Zákon č. 134/2016 Sb. Zákon o zadávání veřejných zakázek

64

PŘÍLOHY

65

10 SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Rozšiřující statistická data o obcích mikroregionu Příloha 2: Využití katastrálního území jednotlivých obcí mikroregionu Příloha 3: Osnova rozhovoru se zástupci obcí MITR Příloha 4: Dotazník rozesílaný ekonomickým subjektům

66

Příloha 1: Rozšiřující statistická data o obcích mikroregionu k 31. 12. 2017

Počet Počet Počet obyvatel Počet obyvatel Průměrný Obec částí ve věku POÚ obyvatel ve věku věk obce 65 a více 0-14 let let Batelov 5 2 372 364 475 42,2 Třešť Hladov 1 175 24 35 43,5 Jihlava Hodice 1 751 114 156 42,9 Třešť Jezdovice 1 245 35 44 43,0 Třešť Jihlávka 1 204 27 48 46,5 Třešť Kaliště 2 154 13 46 47,6 Třešť Klatovec 1 72 6 22 48,5 Telč Kostelec 1 897 131 97 40,0 Jihlava Nový Rychnov 7 1 037 163 193 41,7 Pelhřimov Otín 1 86 11 25 46,7 Jihlava Panenská Rozsíčka 1 158 40 19 35,6 Třešť Rohozná 1 413 72 81 42,6 Jihlava Růžená 1 354 59 63 40,1 Třešť Řásná 1 231 31 54 44,1 Telč Stonařov 2 1 075 204 170 39,7 Jihlava Suchá 3 259 36 36 41,4 Jihlava Švábov 1 71 7 21 49,0 Třešť Třešť 4 5 770 865 1 188 42,9 Třešť Třeštice 1 149 35 17 37,5 Třešť Vílanec 2 328 55 36 39,0 Jihlava Zdroj: ČSÚ,©2018

67

Příloha 2: Využití katastrálního území jednotlivých obcí mikroregionu k 31. 12. 2017

Podíl Podíl Podíl lesních Celková zastavěných a zemědělské pozemků z Obec výměra ostatních ploch z půdy z celkové celkové výměry (ha) celkové výměry výměry (%) (%) (%) Batelov 4269,7 52,1 8,5 38,0 Hladov 584,1 43,8 4,3 50,1 Hodice 1254,4 57,1 6,3 33,3 Jezdovice 558,2 69,5 7,4 19,7 Jihlávka 839,2 61,5 7,3 27,9 Kaliště 879,2 40,1 4,7 53,8 Klatovec 658,2 25,5 12,0 60,8 Kostelec 889,6 44,8 11,3 40,1 Nový Rychnov 3100,2 50,1 6,2 42,7 Otín 716,8 37,8 3,5 57,9 Panenská Rozsíčka 441,3 57,5 6,7 34,9 Rohozná 1144,1 56,4 7,3 35,1 Růžená 551,0 62,3 11,8 23,4 Řásná 1352,1 23,1 4,7 69,6 Stonařov 1355,7 65,3 6,4 27,4 Suchá 1147,9 65,1 6,0 28,3 Švábov 499,7 65,2 6,1 25,8 Třešť 4698,5 42,9 8,6 45,5 Třeštice 701,9 62,1 5,5 29,7 Vílanec 1358,0 44,1 9,7 45,1 Zdroj: ČSÚ, ©2018

68

Příloha 3: Osnova rozhovoru se zástupci obcí MITR

• Pár otázek na úvod: - Ne-uvolněný/á starosta/ka - počet funkčních období - Rodák v obci/ Přistěhovalý • Obec: - Počet místních částí - Stav občanské vybavenosti - co je, co chybí, dostatečnost? - Bydlení - trh s byty, parcely, připravenost obce na zájem mladých, územní plán, dostatečná infrastruktura (školy, lékař, možnost rozvoje?), sociální bydlení, stárnutí obyv.--> domy s pečovatelskou službou - Spádovost obce - vyjížďka/ dojížďka do zaměstnání, škol, za lékařem, zboží denní potřeby, služby, zboží dlouhodobé spotřeby, kulturní vyžití, sportovní vyžití, instituce - Informovanost co se v obci děje (zpravodaj, …) - Zájem a účast místních obyvatel na veřejném dění v obci (spolky, sportovní organizace, Orel, Sokol, Junák, DDM, …), osobní vztahy - Iniciační role starosty/ zastupitelstva - Činnost místních spolků, jejich spolupráce s obcí, případně podniky, OSVČ - Priority a problémy obce (+ jak důležité) - Brownfieldy, nevyužité budovy, chalupy, agroturistika - Významní aktéři v obci (instituce, firmy, osobnosti, produkty(?),…) - Nejdůležitější ekonomické subjekty v obci dle starosty + proč - Obec jako zřizovatel - Co v obci nejvíce chybí + za čím lidé nejvíce přijíždí - Poskytuje obec podporu podnikatelům? (finanční, hmotná,…reciproční) - Členství obce ve sdruženích

• Mikroregion: - Záměry obce přenášeny do mikroregionu? MAS? - Projevuje se MITR v MAS či naopak? Spolupracují? Spol. záměry? - Region renesance - Snaha ze strategie obce něco zakomponovat do strategie rozvoje MITR - Provázání obcí mezi sebou v záměrech - krátkodobé/ dlouhodobé (sucho, dopravní infrastruktura, kůrovec, úložiště jaderného odpadu,…)

69

-Spolupráce s firmami (příp. spolky) z pozice obce – uvnitř v obci, v jiné obci v mikroregionu, nebo mimo něj- krátkodobá/ dlouhodobá

-Spolupráce na akcích (pouze v oboru podnikání toho podniku nebo i jiném) - Finanční podpora obce firmě/ firmy obci→ do rozpočtu obce? (případně dělí se ta obec i v rámci mikroregionu?) - Aktualizuje se strategie MITR? Přenášejí se do ní současné problémy? Krátkodobé / dlouhodobé plány? - V čem vidí obce rozdíl MITR vs. MAS?

• Pozice obce

Chudá Bohatá Tradiční Moderní Okrajová Centrální 1 2 3 4 5

• Největší zaměstnavatelé v MITR – význam – Kostelecké uzeniny, Motorpal, Vývoj, Agro Stonařov, Zem. družstvo Roštýn, Podzimek, SOŠ a SOU Třešť, Družstvo vlastníků Batelov, Kool Trading, město Třešť, ZŠ Třešť

70

Příloha 4: Dotazník rozesílaný ekonomickým subjektům

71

72

73

74