Diplomová Práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra ob čanské výchovy

Nacionalistická hnutí v Evrop ě v období krize

Diplomová práce

Brno 2014

Vedoucí práce: Autor práce: doc. RNDr. Svatopluk Novák, CSc. Bc. Mgr. Jana Vlachová

Bibliografický záznam

VLACHOVÁ, Jana. Nacionalistická hnutí v Evrop ě v období krize: diplomová práce . Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra ob čanské výchovy, 2014. 95 l., 15 l. p říl. Vedoucí diplomové práce Svatopluk Novák.

Anotace Diplomová práce „Nacionalistická hnutí v Evrop ě v období krize“ pojednává o problematice nacionalismu a jeho projevech prost řednictvím r ůzných politických hnutí a snaží se p ředevším vystihnout okolnosti vzniku pot řeby vymezit sebe sama pomocí národní identity a dále pak zhodnotit následky tohoto ztotožn ění se s národem. Samotnou definici nacionalismu nabízí spolu se zd ůvodn ěním použité terminologie první kapitola. Následující dv ě kapitoly se zabývají nacionalistickými hnutími p řed druhou sv ětovou válkou a sou časnými nacionalistickými hnutími, p řičemž jsou reflektovány historické události i specifické jevy jako globalizace, imigrace a moderní média. Pomocí analýzy dokument ů a text ů historické i sou časné literatury a dostupných internetových zdroj ů jsou ve čtvrté kapitole prozkoumány výzkumné problémy práce týkající se souvislostí mezi sou časnými a d řív ějšími nacionalistickými hnutími. Cílem práce je hledání a nalezení souvislostí mezi oblibou nacionalistických hnutí p řed druhou sv ětovou válkou a dnes, ale také vypracování p řehledu sou časných nacionalistických hnutí v Evrop ě v četn ě okolností jejich vzniku a shrnutí rozsahu vlivu těchto hnutí. Výstupem je také pojetí páté kapitoly jako nabídky alternativy k dosavadnímu multikulturnímu p řístupu k dané problematice ve form ě p řístupu transkulturního a vypracování stru čného návrhu projektu pro využití ve školním vyu čování.

Klí čová slova Národní identity, vlastenectví, nacionalismus, nebezpe čí nacionalismu, nacionalistická hnutí, krize p řelomu století, první sv ětová válka, Velká hospodá řská krize, nacistické Německo, fašistická Itálie, druhá sv ětová válka, globalizace, sou časná krize finan čního systému, imigrace, Evropská unie, moderní média, sou časná nacionalistická hnutí, multikulturní výchova a transkulturní výchova.

Bibliografický záznam VLACHOVÁ, Jana. Nacionalistická hnutí v Evrop ě v období krize: diplomová práce . Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra ob čanské výchovy, 2014. 95 l., 15 l. p říl. Vedoucí diplomové práce Svatopluk Novák.

Annotation My thesis " The nationalist movements in Europe during the crisis " deals with the issue of nationalism and its expressions in various political movements. The own definition designed for purpose of the thesis is represented in the first chapter. The following two chapters include nationalist movements before World War II and current nationalist movements. Also historical events and specific phenomena such as economic crisis, globalization, immigration and modern media are reflected. Next, it reveals parallels of movements in history and now in the fourth chapter by using analysis of documents and texts of historical and contemporary literature and internet resources. The aim is to search and find relationships between the popularity of the nationalist movement before the Second World War and today, but also to form an overview of the current nationalist movements in Europe, including circumstances of their creation and power of their influence. The outcome is also a concept in the fifth chapter which offers an alternative to the existing multicultural approach called the transcultural approach. Finally, the thesis also shows a short project for teaching this issue at school education.

Keywords National identity, patriotism, nationalism, the dangers of nationalism, nationalist movements, the crisis of the turn of the century, the First World War, the Great Depression, Nazi Germany, Fascist Italy, the Second World War, globalization, the current crisis of the financial system, immigration, European Union, modern media, current nationalist movement, multicultural education and transcultural education.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem záv ěre čnou diplomovou práci vypracovala samostatn ě, s využitím pouze citovaných literárních pramen ů, dalších informací a zdroj ů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o zm ěně n ěkterých zákon ů (autorský zákon), ve zn ění pozd ějších p ředpis ů.

V Brn ě dne 15. dubna 2014 Jana Vlachová

......

Pod ěkování Na tomto míst ě bych ráda pod ěkovala panu doc. RNDr. Svatopluku Novákovi, CSc. za vedení diplomové práce, obzvlášt ě za jeho vst řícný p řístup a cenné rady.

Motto

Tak jsem donucen k záv ěru, že nelze podat žádnou „v ědeckou definici“ národa, p řestože tento fenomén existoval a existuje.

(Hugh Seton-Watson)

Obsah

ÚVOD ...... 6 CÍL PRÁCE A METODIKA ...... 8 1. NÁROD A NACIONALISMUS ...... 9

1.1 JAZYKOVÉ VYMEZENÍ POJMŮ ...... 9 1.2 TEORIE NACIONALISMU DO 80. LET 20. STOLETÍ ...... 10 1.2.1 Primordialistické pojetí ...... 10 1.2.2 Subjektivistické teorie ...... 11 1.2.3 Období po druhé sv ětové válce ...... 11 1.3 NOVODOBÉ TEORIE NACIONALISMU ...... 12 1.3.1 Nacionalismus jako základní faktor vzniku stát ů ...... 12 1.3.2 Nacionalismus jako tv ůrce národ ů ...... 13 1.3.3 Radikáln ě konstruktivistická teorie ...... 14 1.3.4 Národ jako funk ční analytický nástroj ...... 14 1.3.5 Nacionalismus jako ideový systém ...... 14 1.4 AMBIVALENTNÍ POJETÍ NACIONALISMU ...... 14 1.5 VLASTNÍ POJETÍ NACIONALISMU PRO Ú ČELY DIPLOMOVÉ PRÁCE ...... 16 1.6 NEBEZPE ČÍ NACIONALISMU ...... 17 2. NACIONALISMUS A NACIONALISTICKÁ HNUTÍ DO ROKU 1945 ...... 19

2.1 UDÁLOSTI V EVROP Ě ...... 19 2.1.1 Evropské revoluce 1848, sjednocování národ ů ...... 19 2.1.2 Krize p řelomu století, události první sv ětové války ...... 21 2.1.3 Období po první sv ětové válce ...... 23 2.1.4 Velká hospodá řská krize ...... 24 2.2 PŘEHLED NACIONALISTICKÝCH HNUTÍ ...... 25 2.3 NACIONALISTICKÁ HNUTÍ VE VYBRANÝCH ZEMÍCH ...... 26 2.3.1 Itálie ...... 26 2.3.2 Německo...... 29 2.3.3 Československo ...... 34 3. SOU ČASNÁ NACIONALISTICKÁ HNUTÍ...... 41

3.1 POLITICKÁ SITUACE A HNUTÍ PO DRUHÉ SV ĚTOVÉ VÁLCE ...... 41 3.1.1 Hlavní milníky evropských d ějin ...... 41 3.1.2 Nástin vývoje nacionalistických a neofašistických stran ...... 43 3.2 POLITICKÁ SITUACE A CHARAKTERISTIKA SPOLE ČNOSTI ...... 46 3.2.1 Krize finan čního systému ...... 47 3.2.2 Problém imigrace do evropských zemí ...... 48 3.2.3 Spokojenost ob čan ů s politikou Evropské unie ...... 51 3.2.4 Role moderních médií v popularit ě nacionalistických hnutí ...... 52 3.3 VÝZNAMNÁ NACIONALISTICKÁ HNUTÍ ...... 54 3.3.1 Hnutí za lepší Ma ďarsko - Jobbik ...... 55 3.3.2 Zlatý úsvit ( Řecko) ...... 57 3.3.3 Útok (Bulharsko) ...... 59 3.3.4 Strana velkého Rumunska ...... 59 3.3.5 Finská strana, Praví Finové (Finsko) ...... 60 3.3.6 Švédští demokraté (Švédsko) ...... 60 3.3.7 Pokroková strana (Norsko) ...... 60 3.3.8 Strana pro svobodu (Nizozemí)...... 61 3.3.9 Strana svobodných Rakousko ...... 63 3.3.10 Národní fronta, Vlámský blok, Vlámský zájem (Belgie) ...... 63 3.3.11 Strana nezávislosti Spojeného království, Britská národní strana ...... 64 3.3.12 Národní strana obnovy (Portugalsko) ...... 64 3.3.13 Národní fronta (Francie) ...... 64 3.3.14 Dánská lidová strana ...... 64 3.4 SITUACE VE VYBRANÝCH ZEMÍCH ...... 65 3.4.1 Itálie ...... 65

3.4.2 Německo...... 67 3.4.3 Vývoj Československa; Česká republika a Slovensko ...... 70 4. PARALELY MEZI PODMÍNKAMI VZNIKU A PROJEVY SOU ČASNÝCH NACIONALISTICKÝCH HNUTÍ A OBDOBN Ě ZAM ĚŘ ENÝCH HNUTÍ V MINULOSTI ...... 74

4.1 OKOLNOSTI VZNIKU NACIONALISTICKÝCH HNUTÍ ...... 74 4.2 VLIV KRIZE NA POPULARITU NACIONALISTICKÝCH HNUTÍ ...... 74 4.3 VLIV MODERNÍCH MÉDIÍ A GLOBALISMU NA OBLIBU NACIONALISTICKÝCH HNUTÍ ...... 75 4.4 PŘÍČINY VZESTUPU POPULARITY NACIONALISTICKÝCH HNUTÍ ...... 76 4.5 PRACOVNÍ HYPOTÉZA ...... 77 5. DIDAKTICKÁ APLIKACE...... 78

5.1 MODEL MULTIKULTURNÍ VÝCHOVY ...... 78 5.2 MODEL MULTIKULTURNÍ VÝCHOVY ...... 80 5.3 STRU ČNÝ NÁVRH PROJEKTU ...... 81 ZÁV ĚR ...... 82 POUŽITÁ LITERATURA ...... 84 ELEKTRONICKÉ ZDROJE ...... 88 SEZNAM P ŘÍLOH ...... 95

Úvod

Sou časný sv ět je charakterizován stále čast ějšími globaliza čními tendencemi nap říč všemi oblastmi lidského života. V minulosti se jednalo spíše o kulturní imperialismus s cílem ší ření ur čitého náboženství, či životního stylu v koloniálních teritoriích. První globaliza ční pokusy spojené s moderními spole čnostmi byly zahájeny propojováním dopravních sítí, které poskytovaly lepší možnosti pro trh a obchod. Následkem však nejsou jen spole čnosti vedoucí k větší propustnosti ekonomických systém ů, ale také systém ů politických a sociokulturních. Globalizace se nejvíce projevuje ve vysp ělých částech sv ěta, kde je vysoká kupní síla a rozvinutá doprava, a tím, že distribuce zboží, pohyb osob a kapitálu tém ěř nezná hranice, dochází také k exportu a importu kultury a to hlavn ě kultury západní, euroamerické. Tato kultura je umoc ňována novými informa čními technologiemi, které prost řednictvím sociálních sítí umož ňují nep řetržité spojení ve virtuálním globálním prostoru, stává se zna čně uniformní a je spojena se silnými konzumními charakteristikami. Zvýšená migrace osob a p řist ěhovalectví z odlišných kultur mohou vést ke zna čným problém ům a nestabilit ě v podob ě konflikt ů s příslušníky majoritní kultury. Na druhou stranu m ůžeme vid ět i tendence, kdy se n ěkteré státy brání globální konzumní kultu ře p řem ěnou v konzervativní uzav řené spole čnosti. K tomuto dochází p ředevším v islámském sociokulturním prost ředí, ale sv ědky této konzervativní rétoriky m ůžeme být i u n ěkterých populistických či nacionalistických evropských stran. Jedná se zde vlastn ě o obranu proti jednotvárnosti moderního sv ěta silným ztotožn ěním se s vlastní kulturou a snahou uchránit ji p řed splynutím s tou globální. V n ěkterých případech však tato obrana m ůže vést, až ke snahám zni čit ostatní kultury v rámci zachování té své vlastní. Programy sou časných nacionalistických politických stran nejsou vždy zam ěř eny jen proti relativn ě novému fenoménu p řist ěhovalectví, ale některé se stále orientují protižidovsky či protiromsky podle toho, jaké kultury se v dané oblasti st řetávají. Euroskeptické nacionalistické tendence zase reflektují ekonomickou a spole čenskou situaci. Ke zvolení tématu diplomové práce m ě p řivedlo práv ě zjišt ění rostoucí popularity nacionalistických evropských politických stran a hnutí v sou časné dob ě. Otázkou však z ůstává, zda je zap říčin ěna globaliza čními tendencemi či sou časnou krizí, a zda je možné nalézt souvislosti mezi dnešními nacionalistickými hnutími a t ěmi p řed

6 druhou sv ětovou válkou, které se potýkaly s povále čnou morální krizí a Velkou hospodá řskou krizí t řicátých let.

Cíl práce a metodika

Cíle práce

Hlavním ú čelem práce je ur čit, zda mezi vznikem a vývojem nacionalistických hnutí p řed druhou sv ětovou válkou a dnes m ůžeme nalézt souvislosti a tyto souvislosti pojmenovat. Dále d ůležitým p řínosem práce je vypracování p řehledu sou časných nacionalistických hnutí v Evrop ě, popsání okolností jejich vzniku a shrnutí rozsahu vlivu t ěchto hnutí a stran. Konec práce p řináší pohled na tuto problematiku z úhlu školního vyu čování. Dlouhou dobu docházelo k posuzování národní identity multikulturním pojetím, zkušenosti však ukázaly, že tento model nebyl p říliš úsp ěšný, nabízí se tu ale nový p řístup, a to p řístup prost řednictvím transkulturní výchovy.

Výzkumné problémy Výzkumné problémy jsou v práci shrnuty p ěti otázkami: 1. Jaké jsou okolnosti vzniku nacionalistických hnutí? 2. Ovliv ňuje krize popularitu t ěchto hnutí? 3. Je možné pozorovat vliv moderních médií a globalismu na oblibu nacionalistických hnutí? 4. Co zap říčiňuje vzestup popularity těchto hnutí?

Pracovní hypotéza Z výzkumných problém ů vyplynula následná pracovní hypotéza: Mezi sou časnými nacionalistickými hnutími a hnutími p řed druhou sv ětovou válkou je možné nalézt ur čité paralely.

Výzkumné metody Pracovní hypotéza je posuzována prost řednictvím analýzy dokument ů a text ů – historické i sou časné literatury a dostupných webových stránek v ěnujících se dané problematice.

1. Národ a nacionalismus

Termíny národ a nacionalismus nenesou vždy stejný význam nap říč r ůznými jazyky. N ěkdy i v rámci jednoho jazyka došlo v pr ůběhu času k posunu v chápání významu termínu. Proto následuje krátký exkurz do etymologie. Dále budou uvedeny některé základní myšlenky v ědc ů zabývajících se problematikou nacionalismu a jejich definice. Záv ěr kapitoly přináší vlastní definici nacionalismu a od ůvodn ění zvolené terminologie.

1.1 Jazykové vymezení pojm ů

Při zkoumání dané problematiky narážíme na zna čné obtíže hned na po čátku, když se pokusíme vymezit terminologii – pojem národ, p řes sv ůj spole čný latinský ko řen natio, byl v historii používán v jednotlivých evropských jazycích s různými konotacemi a rozdílné vnímání pojmu stálé p řetrvává. P řehledný stylistický vývoj terminologie ve své knize Pohledy na národ a nacionalismus: čítanka text ů (2003) přináší Miroslav Hroch. „Pro úplnost je t řeba p řipomenout, že st ředov ěký termín natio neozna čoval p ůvodn ě p říslušnost k národu či etnické skupin ě, jak to chápeme dnes. Etnicita byla často vyjad řována termínem lingua (jazyk) a vedle toho se zejména v humanistické latin ě uplat ňoval termín gens (p ůvodn ě kmen) jako synonymum k natio . Teprve na prahu moderní doby se ustálila p řevaha odvozenin od natio , často však paraleln ě s termíny dalšími“ (Hroch, 2003, s. 11). V angli čtin ě 18. století termín nation vyst řídal dosavadní pojem people . Nesl sebou úzkou návaznost na stát, respektive soubor obyvatel žijících na vymezeném území pod vládou jednoho panovníka. Hroch p řipomíná, že se zde tato vazba mezi nation a state udržela do sou časnosti. S obdobným chápáním pojmu la nation se setkáváme ve francouzském prost ředí, od 19. století se zde však za číná vyskytovat ur čení národa – státem, spole čnými zákony, ale také pospolitostí jazyka, pop řípad ě i pospolitostí tradic a zvyklostí. Na odlišný vývoj Hroch poukazuje v německém jazyce, kde se termín Volk , který vznikl p řeložením latinského nation dříve, než došlo k jeho p řevodu v Nation, udržel až do moderní doby. Oba výrazy však nesly stejné poselství, ozna čovaly pospolitost lidí se spole čnými zvyky, zákony a jazyky. P řidružen byl i d ůraz na spole čný p ůvod. 19. století p řineslo drobný rozpor v chápání t ěchto dvou pojm ů

– objevovalo se užití Nation pro národ spojený etnicitou a původem a Volk pro příslušníky r ůzných etnik ale na území jednoho státu (obyvatelé státu). K dalšímu vývoji došlo pozd ěji, když Volk získal silné emocionální zabarvení. Za čal totiž ozna čovat lid jako pospolitost krve všech, kte ří hovo řili stejným jazykem, přitom však mohli být roztroušeni v různých státech. I v češtin ě došlo k definování národa jazykem, kulturou a spole čnými d ějinami, které však podle Hrocha (2003, s. 12-13) nebylo p řevzato podle n ěmeckého vzoru, jak se n ěkdy myln ě uvádí, ale navazovalo na starší domácí tradici. Nap říklad Komenský popsal národ (latinsky gens ) jako soubor lidí žijících na spole čném území se stejnými dějinami i jazykem a jsou spjati láskou ke své spole čné vlasti.

1.2 Teorie nacionalismu do 80. let 20. století

Teorie nacionalismu byly nejvíce ovlivn ěny dv ěma proudy – primordialistickým a subjektivistickým , které stojí na první pohled proti sob ě, n ěkterá pojetí však p řipoušt ějí jejich propojení. Mezivále čné období bylo obohaceno pracemi z amerického kontinentu a povále čné období vzhledem k ješt ě čerstvým zkušenostem s nacistickou ideologií přineslo odmítnutí ryze primordialistických teorií.

1.2.1 Primordialistické pojetí

Primordialistické teorie pojímá národ jako odv ěkou kategorii , která vytvá ří specifickou hodnotu lidského rodu pomocí pospolitosti krve a rasy . Alternativní pojetí primordialistické teorie nabídl Meinecke a Bauer. Friedrich Meinecke se od primordialistického pojetí pokusil odvrátit rozd ělením národ ů na státní a kulturní. A poukazoval na to, že moderním myšlenkám národa p ředcházely individualistická hnutí za svobodu – národ tedy povstal ze sebev ědomí svobodných osobností a v jednu takovou se poté také sám p řetransformoval (Meinecke, 1962, s. 9-22). Otto Bauer zase národ definoval jako produkt historického vývoje, tzn. pospolitost osudu. Vývojové stupn ě národ ů byly ur čovány tím, kdo tvo řil jejich sociální základnu. Podle n ěj si národy vymyslela Evropa, když se v kolonialistické é ře za čala více setkávat s rozli čnými kulturami. Dále Bauer vyjmenovává prvky, které konstituují národ: „spole čné území, spole čný p ůvod, spole čný jazyk, spole čné mravy a zvyky,

10 spole čné zážitky, spole čnou d ějinnou minulost, spole čné zákony a spole čné náboženství“ (Bauer, 2000, s. 19 - 138).

1.2.2 Subjektivistické teorie

Tato koncepce byla populární p ředevším v Německu, nejvýznamn ějším představitelem však z ůstává francouzský filozof Ernest Renan. Jediným objektivním kritériem p říslušnosti k národu je práv ě názor jednotlivce na to, kam p řísluší. 1 Sou časn ě však nep řece ňuje význam jazyka, když říká, že „jazyk ke sjednocení zve, nenutí k němu“ (Renan in Hroch, 2003, s. 31). A p řidává p říklady Spojených stát ů a Anglie a Špan ělska a špan ělsky mluvících zemí amerického kontinentu, v jejichž případ ě spole čný jazyk není základem stejné národní identity. Na druhou stranu v osmadvaceti švýcarských kantonech mluvících čty řmi jazyky funguje jednota, protože podle Renana v ůle být pohromad ě p řevyšuje jazyk. 2

1.2.3 Období po druhé sv ětové válce

Po druhé sv ětové válce již v ětšina autor ů odmítla primordialistický pohled na národ, a shodla se, že národ nem ůže být definován pouze jazykem a etnicitou. Dále došlo ke zd ůrazn ění subjektivních postoj ů p říslušník ů národ ů i studiu samotného nacionalismu, jeho projev ů a p ředpoklad ů. Se zajímavou teorií vycházející z výzkum ů komunikace p řišel v padesátých letech dvacátého století Ameri čan Karl W. Deutsch (in Hroch, 2003, s. 17), když definoval národ jako „ pospolitost komplementární komunikace “. To znamená, že příslušníci národa mezi sebou komunikují komplexn ěji a intenzivn ěji a jejich komunikace je celkov ě snazší než s příslušníky jiných národ ů. Díky této schopnosti komunikace vzniká sdílená národní kultura i uv ědom ění. Na myšlenky Deutscheho v 80. letech 20. století navázal ve své knize Představy spole čenství (2008) Benedict

1 Renan svou teorii aplikoval na situaci v Alsasku a Lotrinsku, které bylo od roku 1871 okupováno německým císa řstvím, jejichž obyvatelé se však považovali za Francouze, tudíž m ěli pat řit k francouzskému národu. 2 Překlad francouzského originálu Ernesta Renana Qu´est-ce qu´une nation? (1882) zprost ředkován v čítance text ů Miroslava Hrocha (2003).

Anderson tvrzením, že národ existuje pouze, pokud se k němu všichni jeho p říslušníci hlásí, jinak řečeno, pat ří k pospolitosti lidí, se kterými se osobn ě nikdy nesetkají. V tomto období se také objevili četní kritikové nacionalismu, kte ří ho vid ěli jako „pouhý výmysl nezodpov ědných intelektuál ů a mocichtivých politik ů. Odtud vyplýval pohled na národ jako na produkt iluzí a na národní stát jako spornou kategorii“ (Hroch, 2003, s. 16). Mezi tyto odp ůrce pat ří nap říklad Elie Kedourie. Kenneth Minogue pak národ považoval p římo za evropský um ělý vynález.

1.3 Novodobé teorie nacionalismu

V 60. a 70. létech se z nacionalismu stalo okrajové téma, znovu na scénu vstoupilo v létech osmdesátých s novodobými teoriemi, ze kterých uvedu ty nejvýznamn ější a zakotvím je do p řehledného systému. Na za čátek této podkapitoly bych zmínila práci Erica Hobsbawna (2000), který upozornil nejen na úlohu mocenských struktur ale také na podíl lidových vrstev na formování moderních národ ů. V nacionalismu vid ěl p řežitý jev z minulosti, který nemá žádnou budoucnost. Mylnost této teorie však potvrdily nadcházející události konce 80. let 20. století, po kterých se vzedmula další vlna zájmu o studium nacionalismu. Ta však pohltila více politology než historiky a antropology. Bohužel tak často docházelo k ignoraci historických kontext ů (Hroch, 2003, s. 18). Zajímavý je i úhel pohledu Marka Waldenberga, který se vyhýbá p římé definici, a rad ěji vyjmenovává následující kategorie význam ů tohoto termínu: „proces utvá ření národa, národní hnutí, ur čitý stav národního uv ědom ění, idea národního státu a snaha o její realizaci, ur čitý systém názor ů (ideologie) týkající se národa a vztah ů mezi národy, ur čitý postoj k vlastnímu národu i k národ ům jiným“ (Waldenberg in Hroch, 2003, s. 439). 3

1.3.1 Nacionalismus jako základní faktor vzniku stát ů

John Breuilly srovnával vztah nacionalismu a státu a studoval nacionalismus jako základní faktor vzniku stát ů národním sjednocováním (N ěmci, Italové) a národním

3 Překlad polského originálu Marka Waldenberga ( Narody zalezne i mniejszo ści narodowe w Europie Środkowo-Wschodniej. Dzieje konfliktów i idei. Wydawnictwo Naukowe PWN SA, Warszawa 2000, s. 19-45.) zprost ředkován v čítance text ů Miroslava Hrocha (2003).

12 separatismem . Dále vysv ětluje, že primordiální p řístup je naprosto v rozporu s historickými fakty, protože až do 18. století bylo politické jednání legitimizováno i p řes mírné odkazy k národní identit ě dynastickými a náboženskými kategoriemi. Nacionalismus je tedy moderní doktrína. Krom ě doktríny však Breuilly rozlišuje i nacionalismus v podob ě politiky a cít ění, p řitom nacionalistická politika se snaží reagovat na politickou modernizaci z pohledu opozice. Po rozvinutí moderního svrchovaného státu se u ob čan ů objevily tendence se s ním národn ě identifikovat či vymezit se v ůč i n ěmu jiným národním cít ěním (Breuilly in Hroch, 2003, s. 321-346). 4

1.3.2 Nacionalismus jako tv ůrce národ ů

S neobvyklou myšlenkou p řišel Gellner (shrnuta nap říklad v jeho poslední knize Nacionalismus , 2003), když tvrdil, že nacionalismus jako politická doktrína a ideologie byl činitelem, který zp ůsobil vznik národ ů a ne naopak. Národy nejsou a priori dány, jsou vytvá řeny státy a nacionalisty. Otázce vzniku nacionalismu a formování národa a národních stát ů podle Gellnera není možno porozum ět, pokud neuznáme, že jsou tyto fenomény nutné, ale zárove ň p řitom jsou paradoxními d ůsledky formování moderní evropské spole čnosti. Národy a nacionalismus jsou sou částí ur čité fáze vývoje evropské spole čnosti, tedy industrializace, p řed modernizací pr ůmyslové spole čnosti byly v dnešní podob ě neznámé. Zd ůraz ňuje, že nacionalismus je nejen politickou doktrínou, ale také stavem mysli, že stát a národ musí tvo řit jednotu. Kulturní a politická jednotka by m ěla být jednotná, proto d ějiny usilují o totožnost národ ů a stát ů, což Gellner uvádí jako jeden ze sekulárních trend ů moderních d ějin. Sociální mobilita, atomizace, anonymita spole čnosti a zvyšování významu sémanticky zam ěř ené práce zap říčinila vznik vysoké kultury a skoro všeobecné gramotnosti, která nahradila lidovou, často oblastní kulturu. Tato stejnorodost vysoké kultury se stala politickým poutem. Schopnost ovládat podmínila skute čné ob čanství. Nižší schopnost akceptace vysoké kultury zhoršovala životní šance jedinc ů. Proto bylo ustanoveno moderní školství – většinou organizované státem. (Gellner, 2003).

4 Překlad anglického originálu Johna Breuillyho („ Approaches to Nationalism“ , v Eva Schmidt-Hartmann (ed.), Formen des nationalen Bewusstseins im Lichte zeitgenössischer Nationalismustheorien. R. Oldenbourg Verlag, München 1994, s. 15-38. Edi ční řada Bad Wiesseer Tagungen des Collegium Carolinum, sv. 20) zprost ředkován v čítance text ů Miroslava Hrocha (2003).

1.3.3 Radikáln ě konstruktivistická teorie

Názor, že národ lze libovoln ě vytvo řit, pokud si to bude p řát p řim ěř en ě vlivná skupina lidí, která k tomu bude disponovat výchovnými i informa čními prost ředky, se stal nejvýrazn ějším v 90. letech 20. století. Jeho stoupenci p řejímají Anderson ův (2008) termín imagened comunities pro vymyšlené, vynalezené pospolitosti. Historické prvky národa jsou redukovány jen na zám ěrný mýtus. Národ ve skute čnosti neexistuje, jedná se o myšlenkový řád, který m ůže být využíván či upravován podle zájm ů a p řání t ěch, kdo jej uvedli do života. Soudobí konstruktivisté jsou charakterizováni silným protinárodním zaujetím (Hroch, 2003, s. 17-18).

1.3.4 Národ jako funk ční analytický nástroj

Tento p řístup k národu a národnímu formování jako k funk čním analytickým nástroj ům p řevažuje mezi historiky. Paul James zd ůraz ňuje, že rozdíl mezi konstruktivistickými a primordialistickými teoriemi bývá často nep řim ěř en ě zvýraz ňován, ve skute čnosti však není tak velký. Imaged nation nahrazuje termínem abstract community (James, 1996).

1.3.5 Nacionalismus jako ideový systém

Německý historik Hans-Ulrich Wehler vytvo řil velmi pružnou definici nacionalismu, která je schopná akceptovat všechny rozdíly význam ů v r ůzných jazycích, zárove ň je otev řená možnosti rozlišování hodnocení od jejích kladných až po záporné rysy podle toho, jak daná pospolitost vypadá. Nacionalismus tedy popsal jako ideový systém sloužící „vytvo ření, mobilizaci a integraci v ětšího solidárního svazu – národa“ (Wehler in Hroch, 2003, s. 19-20).

1.4 Ambivalentní pojetí nacionalismu

Před tím, než podrobn ě vymezím pojetí nacionalismu v této práci, musím upozornit na ambivalentní chápání tohoto termínu, které sebou p řináší na jedné stran ě lásku k vlastnímu národu na stran ě druhé vyvyšování vlastního národa nad ostatní p ři sou časné diskriminaci či nenávisti k příslušník ům jiných národ ů či etnik. Oddanost

14 národu totiž m ůže p řinášet jak významné činy a hrdinství tak i fanatismus spojený se zlo činy. S dichotomií nacionalismu, která však byla v ětšinou odmítána, p řišel p ředevším Hans Kohn. Podle n ěj jsou v nacionalismu nezápadním uplat ňována kolektivní skupinová práva, je spojován s (n ěmeckou) kulturní a jazykovou definicí národa a ur čován mytologií, autoritá řstvím, rasismem a zako řen ěností v půdě zd ěděné po předcích. Na druhou stranu západní nacionalismus p řináší ob čanská práva a racionalismus prost řednictvím anglického liberalismu a ideály Velké francouzské revoluce (Kohn, 1955, 22-25, 30-31, 76-77). Na tuto dichotomii navazují i n ěkte ří sou časní historici, vidí ji ve stupních vývoje – zatímco nacionalismus 19. století byl tvo řivý a p řinesl pokrok, nacionalismus dalšího století se charakterizoval destruktivními tendencemi. P římo o „Janusov ě tvá ři“ nacionalismu hovo ří Tom Nairn. Nerozd ěluje nacionalismus na pokrokový a destruktivní, ale tvrdí, že nacionalismus je pouze jeden a nese v sob ě pokrok i úpadek zárove ň, je ambivalentní (Nairn in Hroch, 2003). 5 S touto nejednozna čností termínu nacionalismus se snažila vypo řádat celá řada autor ů. Mnozí vyzívají, mezi nimi Otto Dann, aby byl nacionalismus používán výhradn ě v negativním slova smyslu, ve kterém se de facto objevuje už od konce 19. století. Dann také navrhuje pro pozitivní významy jiné termíny, jako je láska k vlasti, národní uv ědom ění a p ředevším patriotismus. Hroch upozor ňuje, že „termín patriotismus, z nějž je „vlastenectví“ odvozeno, je v němčin ě a francouzštin ě vyhrazen pro postoje typické pro 18. století a v angloamerické tradici pro kladný vztah k vlastnímu národu zhruba ve smyslu: my jsme patrioti, p říslušníci ostatních národ ů jsou nacionalisté“ (2003, s. 20). Někte ří auto ři (nap říklad Giesen ve své knize Die Intellektuellen und die Nation, 1993) up řednost ňovali pro vyjád ření vztahu k národu termín národní identita , která podle nich tolik neoplývá citovým zabarvením, a tím pádem se zde vyskytuje i nižší možnost politického zneužití.

5 Překlad anglického originálu Toma Nairna (The Break-up of Britain. Verso (New left Books), London – New York 1977, kap. 9, s. 329 – 358) zprost ředkován v čítance text ů Miroslava Hrocha (2003).

1.5 Vlastní pojetí nacionalismu pro ú čely diplomové práce

Pro ú čely této práce vzhledem ke komplikované terminologii navrhuji používání výraz ů nacionalismus a nacionální se zápornou konotací. Tím však rozhodn ě nechci říci, že se vztahy k národu vyzna čují pouze negativními vlastnostmi, a vše co je spojeno s myšlenkou národa je špatné. Jedná se pouze o rozlišení této ambivalentní hodnoty termínu, aby nedocházelo k nedorozum ění. P ři sdílení kladných vlastností vycházejících ze vztahu k národu se p řikláním k výrazu vlastenectví a p řídavnému jménu národní . Pokud bude v práci nutné užít neutrálního vztahu ve spojení s národem, nabízí se výše uvedený Giesen ův termín národní identita . Při vlastním definování nacionalismu jsem se inspirovala u Deutsche, Andersona a Gellnera. Jejich definice jsem však upravila a skloubila. Národní identitou rozumím vytvá ření pospolitosti komplementární komunikace umož ňující prosazování spole čných myšlenek a zájm ů. Podmínkou této pospolitosti je, že se k ní její příslušníci v ědom ě hlásí, i když v ědí, že se všichni navzájem osobn ě nikdy nepotkají, v jejich myslích, však žije p ředstava spole čenství. Procesem prosazování zájm ů v rámci spole čného pojetí d ějin pak vzniká unikátní kultura, která se stává zázemím pro další prosazování zájm ů. Komplementární komunikace, která je charakterizována intenzivn ější a snadn ější vým ěnou informací mezi p říslušníky jednoho národa než s příslušníky jiných národ ů, je logicky usnadn ěna spole čným jazykem 6 a urychlena všeobecnou gramotností, která také zp ůsobila rozší ření a ovlivnila oblibu r ůzných sd ělovacích prost ředk ů umož ňujících rychlý p řenos spole čných myšlenek. Vlastenectví můžeme chápat jako národní identitu nahlíženou v horizontální rovin ě, kdy dochází k prosazování zájm ů se samoz řejmým respektem tohoto práva u všech národ ů. Můžeme parafrázovat slavný citát Johna Stuarta Milla: „ Svoboda jednoho kon čí tam, kde za číná svoboda druhého.“ Tedy, vlastenectví jednoho národa kon čí tam, kde za číná vlastenectví druhého. Jinými slovy prosazování národních zájm ů nesmí poškozovat zájmy jiného národa. Na druhou stranu nacionalismus lze posuzovat v rovin ě vertikální, která umož ňuje vyvýšení jednoho národa nad druhý a tím pádem považovat zájmy jednoho národa za d ůležit ější než zájmy jiného národa. Nacionalismus se často řídí pravidlem, „ ožebra č svého souseda“ . Vzájemné

6 Výraz „podmi ňuje“ byl nahrazen výrazem „usnad ňuje“ vzhledem k situaci ve Švýcarsku, kde touha po jednot ě p řevyšuje pouhé užívání stejného jazyka.

16 vztahy mezi národy pak nejsou založeny na spravedlnosti, rovnosti a etických zásadách, ale na síle, protože národ je podle nacionalistické rétoriky povinen hájit své zájmy pomocí všech dostupných prost ředk ů.

1.6 Nebezpe čí nacionalismu

Nacionalismus se m ůže často zvrhnout v etnocentrismus , kdy v zájmu zajišt ění bezpe čí a prosp ěchu vlastní skupiny dochází k násilnému odstra ňování, či izolování jiných skupin v pod řízeném postavení. Etnocentrismus je vždy základem asimila ční politiky a stává se i hrozbou pro politickou stabilitu stát ů. „Etnocentrismus je projevem přece ňování vlastní kultury a podce ňování kultury jiné, cizí, p řičemž kritériem hodnocení cizosti není nic jiného než ona vlastní kultura. Vlastní kultura je hodnocena jen pozitivn ě, p řipisují se jí nejlepší vlastnosti, nejvyšší ctnosti, nejlepší charakter, vyšší inteligence a také se uvád ějí i její t ělesné p řednosti.“ Objevuje se p řesv ědčení o vyvolenosti (Strasser in Machalová, 2001, s. 25). Dalším d ůležitým pojmem je etnopluralismus , který má p ůvod v sedmdesátých létech 20. století a byl siln ě propagován novou pravicí. Etnopluralismus sice vychází z plurality, avšak pluralitou etnického p ůvodu jsou mín ěny odlišné kulturní výrazové formy. Etnopluralismus v této podob ě je rasismem založeným místo na odlišném stupni biologického vývoje na vývoji kulturním a právo být jedine čnou kulturou je dosahováno brán ěním míšení kultur (Strasser in Machalová, 2001, s. 26-27). Problematice etnocentrismu a etnonacionalismu , který vrcholí až v genocid ě a etnocid ě, v ěnoval pozornost Smith. Genocidu definuje jako pom ěrn ě vzácný a z řejm ě moderní jev, p ři kterém je dop ředu promyšlena úplná likvidace n ějaké kulturní skupiny. Jediným d ůvodem genocidy je pouze samotná existence skupiny a jejích člen ů (p říkladem je nacistická politika v ůč i žid ům). M ůže se však také objevit politika, která je genocidní ve svých d ůsledcích spíše než v zám ěrech (genocida indiánské populace v Americe) (Smith, 1991, s. 19-42). Nacionalismus d ějiny vlastního národa zna čně idealizuje. Dochází také k tradi čnímu černobílému vid ění protiklad ů domácí-cizí. Domn ěnka p řinášející pocit národního ohrožení je spojena se spole čenskou solidaritou. V tomto pojetí nacionalismus siln ě odporuje liberalismu s jeho individualistickými a univerzalistickými rysy. V rozporu je i se socialismem kv ůli jeho internacionální a t řídní orientaci, demokracii také odmítá. Nej čast ěji bývá spojován s konzervativní spole čenskou

17 ideologií. Obliba nacionalismu mnohdy vzr ůstá z důvod ů pot řeby dát pr ůchod pocit ům nenávisti a agresi, nalézt ob ětního beránka pro své vlastní problémy. Nenávist k jinému národu však nemusí vždy hned znamenat hlubokou lásku k národu vlastnímu (Waldenberg in Hroch 2003, s. 441-444). Étienne Balibar v 80. letech 20. století varoval p ředtím, aby se z nacionalismu odhalováním d ůvod ů jeho zna čného vlivu nestalo náboženství moderní doby – duchovní základ a individuální identita, p ředepsaná spole čenská morálka, idealizace národa a sakralizace státu spojují jednotlivce poutem ob ěti, právní normy ozna čují za pravdu a národní spole čenství prezentují jako „vyvolený národ“ (Balibar in Hroch, 2003, s. 226).

2. Nacionalismus a nacionalistická hnutí do roku 1945

Následující kapitola se zabývá situací v Evrop ě od prvního národního uv ědom ění a vzniku národních stát ů po konec druhé sv ětové války v roce 1945. Pozornost je především na nacionalistická hnutí v Německu, Itálii a tehdejším Československu.

2.1 Události v Evrop ě

Přehled událostí je roz člen ěn do podkapitol týkajících se evropských revolucí v roce 1848 a sjednocování národ ů. Dále se práce zabývá krizí p řelomu století, která vyústila do první sv ětové války, povále čným obdobím a Velkou hospodá řskou krizí.

2.1.1 Evropské revoluce 1848, sjednocování národ ů

Podle Coudenhove-Kalergiho byla osvícenská Evropa zni čena Velkou francouzskou revolucí a Napoleonovým tažením. Padlo osvícenství zd ůraz ňující rozum a povstal romantismus vzývající iracionalitu, vášn ě, pov ěry, šílenství i smrt. Romantismus však na rozdíl od osvícenství nebyl ur čen intelektuální elit ě, ale nov ě osvobozeným masám, které s bezmeznou loajalitou milovaly sv ůj národ. Objevila se tedy Evropa plná nacionalismu, fanatismu a antievropství a novým ideálním uskupením se stal národní stát, který ztratil p ůvodní racionální obsah a p řijal šovinistický charakter. Původn ě p řitom byla v ůdcem evropského pokroku Británie, v posledních desetiletích před první sv ětovou válkou však štafetu p řevzalo N ěmecko a celá Evropa propadla německému myšlení, v ědě i životnímu stylu. Britové p řitom brali jako smysl života život sám o sob ě spojený s pé čí o okolí a pot řebné, n ěme čtí filozofové kladli d ůraz na ur čitý cíl a usilovnou práci, která nás k němu má p řiblížit. Shrnuje Daviesovy a Coudenhove-Kalergiho myšlenky Veber (2012, s. 97-106). V roce 1793 nechal Maxmilian Robespierre ve francouzském konventu schválit deklaraci o vztazích mezi národy, jejíž za čátek deklaroval, že ob čané všech zemí, byli zde nazýváni bratry, jsou si podle svých možností povinny navzájem pomáhat jako ob čané jednoho státu . Dob ře mín ěné reformy však nesta čily, protože Velká francouzská revoluce za čala požírat své vlastní d ěti , revoluce byla ukradena a zneužita k mocenským účel ům. Z chaosu vyvézt zemi a osvobodit i další národy cht ěl Napoleon. V jeho

19 případ ě se však jednalo spíše o populismus zakrývající snahy o vytvo ření sv ětové diktatury a proti ní se samoz řejm ě Evropané semkli (Veber, 2012, s. 97-114). Podle Hrocha se poprvé otázka práva na národní existenci, tzn. uznání národa, jako takového, objevila v období napoleonských válek, dále pak ve st řední Evrop ě p ři revolucích 1848-1849, kdy docházelo k rozlišení historických a nehistorických národ ů, přičemž jen t ěm historickým se p řiznalo právo státi se národem (N ěmci, Ma ďaři a Poláci) (Hroch, 2003, s. 11-13). I když došlo k pr ůmyslové revoluci a p řevratným objev ům ve v ědě i chodu spole čnosti, všeobecný pokrok Evropany nesblížil. Spíše se prosazovala rivalita mezi státy. K ur čitým mezinárodním dohodám docházelo nap říklad v rámci Svaté aliance (Rusko, Rakousko-Uhersko a Prusko) 7, spolupráce se však zam ěř ovala p řevážn ě na spole čné potla čování národních povstání, což ale spíše podporovalo vzájemnou nenávist mezi národy. Tento zp ůsob politiky, n ěkdy ozna čován jako Koncert velmocí , byl v podstat ě uplat ňován v období, od Víde ňského kongresu (1815) až do první sv ětové války, což zahrnuje i revolu ční rok 1848, tzv. Jaro národ ů, kdy tehdejší národní povstání zasáhla velkou část evropského kontinentu. První nepokoje za čaly na po čátku roku na Sicílii, odkud se p řenesly do Francie a následn ě do dalších zemí. P řestože nap říklad v Rakouském císa řství revoluce p řinesla některé výdobytky (zrušení poddanství), jejich následkem vznikla oktrojovaná ústava a posléze éra neoabsolutismu. Revoluce celkov ě nebyly p říliš úsp ěšné a na vojenská potla čení povstání měla zna čný vliv Svatá aliance. Za úsp ěšné m ůžeme považovat italské hnutí risorgimento (1815-1870), kterému se díky silnému Sardinskému králi Viktoru Emanuelovi II., jeho proreformnímu ministerskému p ředsedovi Camillu Benso Cavourovi a ideologii Giuseppa Mazziniho , poda řilo politicky sjednotit italský národ na Apeninském poloostrov ě v jeden stát. Došlo také ke sjednocení N ěmecka , které se vyvíjelo z N ěmeckého spolku (1815) p řes Severon ěmeckou konfederaci (1866) do podoby N ěmeckého císa řství (1871-1918). V roce 1848 se také poprvé objevilo heslo Spojených stát ů evropských , ale neúsp ěch revoluce siln ě ovlivnil další činnost proevropských nadšenc ů. Národní identit ě bylo však v ěnováno nejvíce pozornosti tam, kde panoval útisk. Zájem rostl p ředevším o historii (boj za práva a zemi), o jazyk (d ůkaz zvláštní sounáležitosti) a o folklór (spojnice s ko řeny). N ěkdy se využívalo

7 V roce 1818 se na kongresu v Cáchách p řipojila Francie.

20 i náboženství a nacionalismus pak výrazn ě čerpal z rasové teorie, kterou využívala i panslavistická hnutí. Vrcholem však bylo n ěmecké u čení Blut und Boden (o krvi a p ůdě). Tím jak se století postupn ě chýlilo ke konci, nacionalismus získával na stále větší oblib ě a stával se agresivn ějším. Významný byl zejména francouzský nacionalismus posledních let 19. století – tedy v období Dreyfusovy aféry 8. Pozd ěji když se nacionalistické nálady za čaly objevovat v Itálii, mluvilo se o nich jako o francouzské nemoci (Waldenberg in Hroch, 2003, s. 441).

2.1.2 Krize p řelomu století, události první sv ětové války

Přelom devatenáctého a dvacátého století byl charakterizován modernismem a p ředevším francouzským termínem fin de siècle 9, který si sebou nesl ambivalentní výklady. Konec století totiž znamenal období jisté degenerace a dekadence, panovalo všeobecné p řesv ědčení, že civilizace vede k jistému úpadku. Na druhou stranu za čátek nového století vléval do lidí nad ěje na nové za čátky a víru v pokrok 10 . Hlavním politickým tématem této éry bylo odmítnutí materialismu, racionalismu, pozitivismu, buržoazní spole čnosti, liberální demokracie a stávajícího spole čenského řádu všeobecn ě, protože civilizace v krizi podle tehdejších názorů vyžadovala masivní a totální řešení. Generace konce století kladla d ůraz na emoce, iracionalitu, subjektivitu a vitalismus. Filozofie nesla pesimistické rysy a v jejím pop ředí stála sebest řednost, mysticismus. 11 Na popularit ě získával okultismus. 12 Mezinárodní politika evropských mocností se stále zam ěř ovala na r ůzné koloniální války za ú čelem utužení imperialismu. Dané status quo uvnit ř Evropy však za čalo ohrožovat sílící soupe ření Francie a N ěmecka (dohadování o území Porýní, Alsaska-Lotrinska) a „východní otázka“ (expanze ruské říše a úpadek osmanské říše

8 Židovský d ůstojník Dreyfus byl na základ ě zfalšovaných d ůkaz ů obvin ěn ze špionáže pro N ěmecké císařství. 9 Konec století – významným kulturním symbolem, který zprost ředkovává pocity z tohoto období je expresionistický obraz Edvarda Muncha Výk řik . 10 Víra v lepší budoucnost, pokrok a odvržení starých tradic a nešvar ů mimo jiné zprost ředkována výtvarným stylem futurismu, který získal popularitu p ředevším v Rusku a fašistické Itálii. 11 Nap říklad n ěme čtí filozofové Schopenhauer a Nietsche. 12 Mezi významné a vlivné postavy okultismu pat řila nap říklad Helena Petrovna Blavatská (1831 – 1891), spoluzakladatelka Theosofické spole čnosti.

21 zp ůsobily osamostatn ění balkánských národ ů, krymskou válku a další události, které vedly ke krizi roku 1914). Zem ě p ůvodní Svaté aliance – Německo, Rakousko-Uhersko a Rusko stále udržovaly spolupráci. V roce 1882 vznikl Trojspolek Německa, Rakouska a Itálie, který v dalších letech podepsal „zabezpe čovací smlouvy“ s Ruskem. Po uzav ření britsko-ruské dohod ě o Persii v roce 1907, došlo ke vzniku Dohody spojující zájmy Francie, která se tak dostala z mezinárodní izolace, Británie a Ruska. Dohoda i Trojspolek byly obranými uskupeními a Davies zmi ňuje, že Německo a Británie nadále v ěř ily v možnost vzájemného sblížení. Ve skute čnosti však toto uskupení stát ů vyvolávalo jen nap ětí. V roce 1908 Rakousko-Uhersko anektovalo Bosnu, kterou už p ředtím bez legálního oprávn ění okupovalo. Následkem byla „mladoturecká revoluce“ a p řesv ědčení balkánských stát ů, že své rozpory mohou řešit pouze samy mezi sebou a násilným zp ůsobem, a t ři lokální války na území Balkánu. Pacifismus v té dob ě bohužel nebyl v širokých masách ani u politik ů oblíben a byl pokládán spíše za slabost a zradu.13 28. 6. 1914 byl v Sarajevu spáchán atentát na dědice rakousko-uherského tr ůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este , který ukon čil dosavadní evropskou vojenskou zdrženlivost. O m ěsíc pozd ěji Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku oficiáln ě válku. Rusko se mobilizovalo, na což reagovalo N ěmecko odesláním ultimát Rusku i Francii. Protože ultimáta nedostala žádnou odpov ěď , N ěmecko ob ěma zemím vyhlásilo válku (Davies, 2000, s. 883-885). Ve svých slavných čtrnácti bodech z 8. ledna 1918 Wilson popsal, že „že první sv ětovou válku p řipravily politika rovnováhy sil, sobecká politika evropských velmocí a podn ěcované nep řátelství mezi národy jako p řirozený d ůsledek existence národních stát ů, z primárních h řích ů obvinil n ěmecký militarismus“ (Veber, 2012, s. 123). První sv ětová válka skon čila vít ězstvím Dohody, ale celkov ě Evropa prohrála, během čty ř let p řišla o svou moci i prestiž, její morální pov ěst v celém sv ětě upadla a evropská kultura p řišla o sebev ědomí. Skute čnými vít ězi byly pouze Spojené státy, které p řevzaly nadvládu nad sv ětovými mo ři od Británie, Francie klesla na nezvyklou pozici mocnosti druhého řádu, Itálii hrozila ob čanská válka, N ěmecko bylo ekonomicky i moráln ě na kolenou, Rakousko-Uhersko se ocitlo p řed rozpadem a v Rusku p řebíral moc bolševismus. Podle Vebera Evropa p řežila jen proto, že se „vzdala své politické i finan ční nezávislosti, což byl výsledek, který nikdo ne čekal. Došlo ke zvláštnímu

13 Kv ůli svým pacifistickým názor ům byl 31. 7. 1914 zavražd ěn francouzský socialista Jean Jaurès.

22 protikladu, kdy na jedné stran ě spat řujeme zna čný materiální r ůst a s ním i vzestup životní úrovn ě všech a na druhé úplný propad politických a intelektuálních hodnot. Stoupenci militarismu, fašismu a komunismu, t ěchto nejv ětších nešt ěstí Evropy, se objevili všude, i v nejvysp ělejších státech, v evropských demokraciích. Pojmy i postoje se neuv ěř iteln ě mísily, bylo možné (a patrn ě nebylo vyhnutí), že lidé pevn ě svázaní a vyznávající svobodu a demokracii se spojili s jedním zlo čincem, aby porazili druhého. Šlo o jedno drama, o jeden dynamický proces, o boj za svobodu a demokracii“ (Veber, 2012, s. 120-125).

2.1.3 Období po první sv ětové válce

Rok 1919 p řinesl uzav ření Versailleské mírové smlouvy , která oficiáln ě ukon čila první sv ětovou válku mezi centrálními a dohodovými mocnostmi, a ustanovovala vznik Spole čnosti národ ů. Smlouvou byl na N ěmecko vznesen požadavek, aby p řijalo plnou odpov ědnost za vypuknutí války a platilo zna čné vále čné reparace. N ěmecku byla také od ňata rozsáhlá území. Francie p řistupovala v ůč i N ěmecku s revanšistickými pohnutkami. Naopak Velká Británie se snažila udržet N ěmecko ekonomicky relativn ě siln ě, aby mohlo konkurovat francouzské dominanci na kontinent ě. Ambice Spojených stát ů amerických spo čívala v rozbití starých evropských impérií a vytvo ření výše zmín ěné Spole čnosti národ ů. Do ní však Spojené státy nevstoupily a N ěmecko v ní působilo jen v letech 1926-1933. Roku 1933 z ní vystoupilo i Japonsko 14 následované Itálií v roce 1937. Výsledná Versailleská smlouva byla kompromisem, který neuspokojil nikoho. Stal se však prost ředkem potrestání N ěmecka. N ěmecká ekonomika byla ve dvacátých letech naprosto ochromena a zanechána ve velmi zranitelné podob ě pro Velkou hospodá řskou krizi t řicátých let. Z první sv ětové války vyplynuly t ři základní myšlenkové proudy: komunistický koncept sv ětové vlády, národnostní princip povále čné Evropy a Spole čnost národ ů jako garant míru v povále čném sv ětě. Díky povále čnému uspo řádání se na map ě Evropy

14 Japonsko se roku 1936 p řidalo k německo-italskému spojenectví a s Německem uzav řelo Pakt proti Komintern ě. Roku 1940 byl uzav řen Pakt t ří, který potvrzoval spojenectví nacistického režimu v Německu, fašistického v Itálii a militaristického v Japonsku.

23 místo p ůvodních dvaceti stát ů, objevilo asi t řicet stát ů, v četn ě nástupnických, které v první sv ětové válce místo katastrofy vid ěly nevídaný triumf. Vzniklá Spole čnost národ ů se však jejich existenci nestala dostate čným garantem, což p ředvídal už v zá ří roku 1924 britský premiér a ministr zahrani čí Ramsay MacDonald v projevu na zasedání Spole čnosti národ ů, kde byl projednáván ženevský protokol o úto čných válkách: „Pakt nepakt, budete napadeni. Pakt nepakt, budete rozbiti. Pakt nepakt, budete zni čeni. Samoz řejmou ob ětí vojenského v ěku a vojensky organizované spole čnosti je malá národnost, která v ěř í ve své morální právo na život. Zlo bude prost ě zcela pušt ěno ze řet ězu a ponecháno řádit, když se ješt ě znovu vrhnete do náru če jistot, které vás nikdy, co sv ět sv ětem stojí, neu činily jistými“ (Veber, 2012, s. 128).

2.1.4 Velká hospodá řská krize

Pojmem Velká hospodá řská krize ozna čujeme propad akcií na americké burze (24. – 25. října 1929) a následný ekonomický kolaps, který byl tém ěř celosv ětový. Nejvíce však byly zasaženy zem ě závislé na mezinárodním obchodu (Evropa, USA, Japonsko), izolovaného Sov ětského svazu se tato krize p říliš nedotkla. Hospodá řská krize n ěkteré lidi p řesv ědčila o tom, že jejím viníkem je demokratický systém, a že jedná o za čátek konce kapitalismu. T ěchto nálad obyvatelstva využili p ředevším populisti čtí politikové z řad fašist ů a komunist ů a za čali slibovat pád demokracie, nastolení pevných systém ů a nový řád . Tato demagogie došla svého vrcholu v provedení v Německu v podob ě nacionálního socialismu. Dv ěma nejvýrazn ějšími cestami z krize se staly práv ě řešení n ěmecká (výstavba vojenských továren a následná militarizace zem ě) a řešení americká (sociální systém státních zakázek – New Deal ). K překonání hospodá řské krize došlo až v polovin ě třicátých let, p řitom se má všeobecn ě za to, že práv ě tato krize (p řípadn ě její řešení) byla jednou z příčin druhé sv ětové války.

2.2 Přehled nacionalistických hnutí

V období p řed druhou sv ětovou válkou bylo v Evrop ě u moci n ěkolik autoritativních a fašistických 15 ´16 režim ů. Mezi nejznám ější samoz řejm ě pat ří Hitler ův nacismus a Mussoliniho fašismus . Konec t řicátých let však p řinesl i Frankovu diktaturu ve Špan ělsku (1939 – 1975). Jeho režim je často ozna čován za fašistický, n ěkdy nacionalisticko-konzervativní, či klerofašistický. V Portugalsku byl zakladatelem a v ůdčí osobností portugalského autoritá řského konzervativního režimu Estado Novo (Nový stát) Salazar (1932 – 1968 ministerský p ředseda, 1951 prezident). Rakouský státník Dollfuss zase vid ěl cestu z hospodá řské krize a obranu proti nacismu, komunismu i sociální demokracii v silném stavovském státu (1933 – 1938). Piłsudského autoritativní režim „morální sanace“ v Polsku (1926 – 1939) hlásal teze o krizi demokracie a zárove ň se vymezoval v ůč i komunismu. I v dalších zemí se objevily r ůzné fašistické organizace, z ůstaly však bez významn ějšího podílu na politické moci – nap ř. ve Velké Británii Mosleyovi fašisté a klerofašističtí belgi čtí rexisté. Mezinárodní prostor také brzy vyplnily fašistické myšlenky a politické strany nap říč r ůznými státy za čaly spolupracovat a ť už na bázi vyhran ěného antikomunismu, či

15 Podle Blackwellovy encyklopedie politického myšlení byl fašismus jedinou z hlavních ideologií, která se objevila spole čně s novým stoletím. Slu čovala nacionalismus a antimarxistický socialismus a ve své revolu ční podob ě odmítala liberalismus, divoký kapitalismus, demokracii a marxismus (které byly pro fašisty jen r ůznými aspekty stejného materialistického zla) i samotnou politickou kulturu zd ěděnou z osmnáctého století a francouzské revoluce s cílem založení nové civilizace fungující na kolektivních principech. Tyto principy integrují všechny spole čenské vrstvy a t řídy a jako jediné jsou schopny zajistit trvání lidského spole čenství. Za přirozený prostor pro uplatn ění kolektivity byl považován národ, který nahradil marxistický proletariát. Fašismus existoval na t řech úrovních – jako ideologie, politické hnutí a forma vlády (Miller, 1995, s. 113-116). 16 „Slovo fašismus má sv ůj p ůvod v italském výrazu fascio, což doslova znamená svazek nebo otep. Pon ěkud vzdálen ější je odvozenost od latinského slova fasces, jímž se ozna čoval svazek prut ů se sekerou uprost řed, který byl u p říležitosti ve řejných pr ůvod ů v Řím ě nošen p řed magistrátními ú ředníky jakožto symbol ú řední autority a státní jednoty. P řed rokem 1914 si symboliku římských fasces vesm ěs přivlast ňovala levice. Marianne, emblematická postava Francouzské republiky, byla v 19. století často zobrazována s fasces v rukou, což m ělo nazna čit sílu republikánské solidarity namí řenou proti odp ůrc ům Republiky z řad aristokracie a kléru. Fasces zdobí pr ůč elí budovy oxfordského Sheldonian Theatre (1664- 1669), jež je dílem architekta Christophera Wrena. Lez je spat řit na Lincolnov ě památníku ve Washingtonu (1922) a také na čtvrtdolaru Spojených stát ů z ražby roku 1932. Ke konci 19. století užívali italští revolucioná ři výrazu fascio jako p řipomínky na solidaritu oddaných spolubojovník ů“ (Paxton, 2007, s. 8).

25 s cílem spole čně vzk řísit „árijský mýtus“ bílé Evropy. V roce 1934 se uskute čnil fašistický kongres v Montreaux , kterého se z ůč astnil nap ř. Marcel Bucard z Francist ů, Vidkum Quisling z Najonal Samling, generál E. O´Duffy z irských Modrých košilí, Švýcarská federace Arthura Fonjallaze, Jimenez Cabalerro ze špan ělské Falangy, Ion Motza z rumunské Železné gardy, řecký fašista Georgos Mercouris a v ůdce československé Národní obce fašistické Radola Gajda. Byl zde mimo jiné ustanoven Koordina ční výbor pro spojenectví univerzálního fašismu (Commisione di Coordinamento per l´ Intesa de Fascismo Universale – CCIFU) , vedený nizozemským nacionálním socialistou Antonem Adrianem Mussertem. Ú častníci kongresu se však neshodli na stejném postoji v otázce antisemitismu a italské agrese v Habeši (Fiala, Mareš, 2001, s. 126-128).

2.3 Nacionalistická hnutí ve vybraných zemích

Výrazn ější pozornost této kapitoly vyžaduje situace v N ěmecku a Itálii a jejich diktatury. Dále bude sledováno i mezivále čné Československo.

2.3.1 Itálie

Po dosažení úplného sjednocení Itálie byla roku 1887 zasažena úmrtím ministerského p ředsedy Agostino Depretis, který byl všeobecn ě uznáván jako arbitr politického života, a na jeho místo nastoupil Francesco Crispi , jenž byl pozd ěji fašistickými činiteli ozna čen za jejich p ředch ůdce. Crispiho vnitropolitická činnost byla charakterizována autoritá řským posílením výkonné moci na úkor zákonodárné a rozši řování pravomocí policie. Proti decentralizaci a pro kontrolu volených ú řad ů zřídil provin ční správní výbory s prefekty, kte ří dohlíželi nad místními institucemi. Zahrani ční politika byla orientována zna čně protifrancouzsky kv ůli Crispiho často neadekvátním obavám ze strany Francie. Proto Itálie Francii vypov ěděla obchodní dohodu, což m ělo dopad ekonomickou krizi zem ě, na které se projevily i nezodpov ědné stavební spekulace a netransparentní vztahy mezi finan čním a politickým sv ětem. Už v dob ě Crispiho vlády na Sicílii existovalo socialistické hnutí Fasci (Fasci Siciliani dei Lavoratori, Sdružení sicilských d ělník ů) vzniklé jako povstání proti latifundist ům, které se na po čátku devadesátých let 19. století p řipojilo k opozici, nadále stále sílilo a stávalo se úto čnějším. Mnoho p říznivc ů hnutí Fasci bylo sou částí Strany italských d ělník ů

(Partito dei Lavoratori Italiani) , která byla roku 1892 založena na konferenci v Janov ě. Za dva roky však byla v rámci op ětovného nastolení po řádku na Sicílii strana rozpušt ěna a následovalo masové zatýkání a p řísné tresty p řed vojenským tribunálem. Došlo k výbušné situaci, kdy na jedné stran ě stáli „stoupenci silné vlády“ a na té druhé „obránci svobody“. Imperialistické rozši řování Itálie bylo zma řeno prohranou válkou v Etiopii v roce 1895 a následovaly další události p řelomu století probíhající v dramatickém až násilném duchu (statisícové d ělnické stávky, krvavé pouli ční vzpoury, atentáty i královražda), které však vyst řídala demokratiza ční vlna čerpající p ředevším z politického uv ědom ění d ělník ů. A tak jako byla poslední léta století charakterizována krizí hospodá řství, následující léta se vyzna čovaly rychlým pr ůmyslovým vývojem a mohutným hospodá řským oživením p řipravující zemi pro nový r ůst. Když propukla sv ětová válka, Itálie se snažila zachovat neutralitu, po devíti m ěsících však s vidinou územního zisku (jižní Tyrolsko, Terst, Dalmácie) vyhlásila válku Rakousku-Uhersku a vstoupila tak do války, na kterou nebyla v ůbec p řipravena, a která byla italskou většinovou spole čností odmítána. Ur čitou roli v obratu postoje mohla sehrát pr ůmyslnická a finan ční lobby. Po za čátku války socialistickou stranu opustil i Benito Mussolini a p řesunul se z extrémní levice na extrémní pravici a za čal vydávat vlastní deník Popolo d´ Italia , ve kterém oslavoval revolu ční hodnoty války. V pr ůběhu války se Itálie stala autoritativn ějším státem, ve kterém systematicky p řevládala výkonná moc. I p řestože si po válce Itálie p řipsala mnohem v ětší území, než p ůvodn ě požadovala, zrodil se mýtus o zmrza čeném vít ězství , který spolu s povále čnou hospodá řskou krizí usnadnil cestu k moci krajní pravici slibující nalezení rovnováhy a obnovu po řádku (Procacci, 2010, s. 292-338). Již v roce 1919 Mussolini založil organizaci Fasci italiani di combattimento, která se o dva roky pozd ěji přem ěnila ve fašistickou politickou stranu Partito nazionale fascista . Stání moc Mussolini uchopil 28. října 1922 p ři tzv. Pochodu na Řím , kdy byl tehdejším italským králem Viktorem Emanuelem III., po neskrývaném vydírání a p ři podpo ře bojovník ů ze svých úderných oddíl ů, jmenován ministerským p ředsedou. Léta 1922 až 1926 jsou nazývána obdobím zákonné diktatury , vzhledem k tomu, že v první Mussoliniho vlád ě p řevažovali nefašisti čtí minist ři. Mussolini se tak stal prvním politikem, který ve státní praxi úsp ěšn ě aplikoval fašismus a „podobn ě jako usnadnila hospodá řská krize p říchod fašismu k moci, tak konjunktura evropského a amerického

27 hospodá řství v letech 1922-1929 zna čně uleh čila proces jeho konsolidace“ 17 (Procacci, 2010, s. 339) prost řednictvím likvidace struktur liberálního a vytvá řením autoritá řského státu. 10. června 1924 došlo k vražd ě socialistického poslance Giacoma Matteottiho, ostrého kritika fašistického hnutí a samotného Mussoliniho p ředevším. Mussolini vraždu odsouhlasil. Proti zlo činu se však zvedla všeobecná vlna odporu a část poslanc ů dokonce odmítla zasedat, n ěkte ří fašisti čtí poslanci dokonce opustili stranu. Mussolini 3. ledna 1925 nakonec před parlamentem přiznal odpov ědnost za vraždu, ten ho ale ze zlo činu neobvinil a Mussolini tak mohl následujícího roku vyhlásit fašistickou diktaturu s vládou jedné strany . Sám Mussolini režim definoval jako totalitní ideologie, resp. politické hnutí antidemokratického a antiliberálního sm ěru, která vychází z nacionalismu. Krom ě demokracie a liberalismu jsou dalšími velkými nep řáteli režimu a p ůvodci všeho špatného cizinci a p řist ěhovalci. O vytvo ření ideologie se také pokusil filosof Giovanni Gentile , ministr školství a autor školské reformy. V jeho pojetí byl fašismus spíše stylem než doktrínou a postojem než činem. Fašismus nad řazoval zájmy celku (v tomto p řípad ě národa, státu) nad zájmy jednotlivce. Lidé byli sdružování do r ůzných svazk ů a tím byl kontrolován i jejich soukromý život – pomocí zájmových svazk ů byl řízen jejich volný čas a ovliv ňován zp ůsob myšlení. Patrná byla snaha o totalitní stát (ne však ve všech jeho formách) a udržení disciplíny a plynulého chodu státu, což se doslova stává jediným cílem, kterému jsou všichni pod řízeni – podle Mussoliniho stát musí fungovat jako hodinky . Aby k tomuto perfektn ě fungujícímu státu došlo, bylo nutné jeho řízení silným v ůdcem, který k potla čení opozice využívá násilí a r ůzné moderní metody propagandy a cenzury. Velká hospodá řská krize nezasáhla Itálii tak prudce a výrazn ě jako nap říklad Spojené státy americké a N ěmecko, její d ůsledky však byly hluboké a trvalé. Pozice fašistického režimu se jen utužila. Stát se proti krizi bránil rozši řováním ve řejných výdaj ů a omezováním osobní spot řeby a p ředevším autakrií, tedy protekcioná řství domácích výrobk ů, i když jejich cena byla nepom ěrn ě vyšší než u zahrani čních. Toto up řednost ňování se stalo vlasteneckým p říkazem a stát v něm šel všem p říkladem. Celkov ě se organizace hospodá řství za čínala podobat té z vále čného období a Mussolini se opravdu rozhodl oživit ekonomiku pomocí vále čných dodávek pro intervenci

17 „20. června 1927 prohlásil ministr financí konzervativní vlády Winston Churchill, že kdyby byl Italem, bez váhání by se stal hned od po čátku fašistou“ (Procacci, 2010, s. 342).

28 v Etiopii, jejíž krátké trvání p řisp ělo k popularit ě tažení a ustavení italského impéria (1936). Po té se od Itálie odvrátila Anglie a Francie a Itálie za čala spolupracovat s Německem. Jejich aliance byla zpe čet ěna roku 1936 spole čným zásahem ve špan ělské ob čanské válce a podporou generála Franka. O dva roky pozd ěji byly na italské p ůdě zavedeny n ěmecké rasové zákony a za čalo pronásledování Žid ů. Roku 1939 sice Německo a Itálie uzav řely ocelový pakt kalkulující se vstupem Itálie do války po boku Německa, Mussolini si byl však v ědom italské vojenské nep řipravenosti, proto na brzký za čátek války reagoval vyhlášením neutrality a do války vstoupil až po pádu Francie, kdy se p ředpokládalo, že je o výsledku války již rozhodnuto, a on se ocitne na stran ě vít ězů (Procacci, 2010, s. 344-349). Fašistický režim v Itálii padl 25. července 1943, kdy byl díky postupu spojeneckých vojsk Mussolini zajat a uv ězn ěn. Nový italský ministerský p ředseda Badoglio za čal se Spojenci spolupracovat a 3. zá ří podepsal kapitulaci, která byla uve řejn ěna 8. zá ří. V té dob ě se Mussolinimu za pomoci n ěmeckých výsadká řů poda řilo utéct z vězení a v severní části Itálie, stále okupované n ěmeckými vojsky, založil socialistickou republiku s vládou v Salò . Vývoj války 18 však ani tomuto z řízení nep řál a 28. dubna 1945 byl Mussolini na út ěku popraven.

2.3.2 Německo

Mezi milníky novodobého N ěmecka pat ří Německé císa řství (1871-1918), které přiřklo význa čné postavení Prusku s jeho dv ěma t řetinami rozlohy celého státu i obyvatelstva. Protože se N ěmecko po vyhrané válce nad Francií stalo nejsiln ějším státem na kontinent ě, snažil se kanclé ř Otto von Bismark ve své zahrani ční politice snažil udržet rovnováhu velmocí budováním Dvojspolku a pozd ěji Trojspolku , aby zabránil protin ěmeckému spojenectví a revanšismu ze strany Francie. Ta roku 1904 uzav řela srde čnou dohodu s Velkou Británií a po t řech letech se k nim p řipojilo také Rusko. Následkem t ěchto událostí se N ěmecko ocitlo v mezinárodní izolaci a roku 1914 se vrhlo po boku Rakouska-Uherska, Bulharska a Osmanské říše do války. Po německém vyhlášení neomezené ponorkové války vstoupily do války i Spojené státy americké, což se stalo rozhodujícím bodem obratu ve vývoji války v neprosp ěch Německa. Na konci října 1918 odmítli n ěme čtí námo řníci v severon ěmeckém Kielu vyplout na bojovou misi, protože, již v ěděli, že válka je prohraná, a tato vzpoura se

18 Podrobný vývoj války není obsahem práce a bude proto vynechán. 29 v krátké dob ě rozší řila do celého Německa. Císa ř Vilém II. byl p řinucen odstoupit a 5. listopadu byla ustanovena parlamentní demokracie Výmarské republiky . Následovalo podepsání p řím ěř í a ukon čení první sv ětové války. Po mírové konferenci ve Versailles se N ěmecko muselo vzdát rozsáhlého území, všechny n ěmecké kolonie byly p řevzaty vít ěznými mocnostmi, území Porýní bylo demilitarizované a pr ůmyslové Sársko bylo sv ěř eno do správy spole čnosti národ ů. N ěmecko s jejich spojenci bylo také nuceno přijmout plnou zodpov ědnost za rozpoutání války a platit vále čné reparace . Za této situace v Německu zavládl chaos. Ti vojáci, kte ří se z fronty navrátili dom ů, považovali Výmarskou republiku za urážku všeho, za co bojovali a umírali ve válce. Nenávist ke všemu, co n ějakým zp ůsobem souviselo s nov ě nastolenou republikou a jejím řádem se rychle rozšiřovala dále. 19 K tomu musíme p řipo číst neut ěšenou hospodá řskou situaci potýkající se s hyperinflací, kterou ješt ě více podkopaly nep řim ěř en ě vysoké vále čné reparace. Demokratický režim byl vážn ě oslaben, protože zobrazoval vše, s čím lidé nesouhlasili. Za t ěchto podmínek vystoupil se svými sliby, že N ěmecko pozvedne tam, kam si zaslouží, Adolf Hitler . Již v roce 1919 vstoupil do bavorské politické strany, pozd ěji se stal jejím p ředsedou a stranu p řejmenoval na Nacionáln ě socialistickou n ěmeckou dělnickou stranu (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP). Nespokojenost ob čan ů však už v roce 1920 využil extrémn ě pravicový politik Wolfgang Kapp , s vojenskými jednotkami obsadil berlínskou vládní čtvr ť a prohlásil se kanclé řem. Pu č však nebyl úsp ěšný, protože došlo k masivnímu odporu ze strany ve řejnosti. Po čty řech dnech Kapp uprchl do zahrani čí. Následoval Hitler ův Pivní pu č.

19 Vznik legendy o „rán ě dýkou“, která pomáhá vysv ětlovat vztah obyvatel k tehdejší republice, zmi ňuje Müller (2004, s. 240): „Vojenská porážka, kterou ve řejn ě p řed stranickými v ůdci 2. října 1918 p řiznalo vrchní vojenské velení, zp ůsobila n ěmeckému obyvatelstvu obrovský šok. Po všech hlášeních o vít ězstvích, a to ješt ě i v posledních m ěsících války, si nikdo necht ěl p řiznat porážku. Už p ři vítání frontových vojsk, vracejících se do vlasti, se vynořilo heslo „v poli neporaženi“. V pravicovém tisku se brzy objevil termín „rána dýkou“ a odpov ědnost za porážku se p řičítala revoluci. Legenda byla na sv ětě: vlast prý zasadila ránu dýkou do zad bojující frontě. Tuto verzi porážky podpo řil 18. listopadu 1919 p řed vyšet řovacím výborem Národního shromážd ění i Hindenburg, když se odvolával na výpov ěď britského generála a prohlásil, že n ěmecká armáda byla zezadu zasažena dýkou. Díky velké vážnosti, jíž se n ěkdejší polní maršál stále ješt ě t ěšil u n ěmeckého národa, se tato báchorka rychle rozší řila, a čkoli byl z věcného hlediska zcela neudržitelná, a dosáhla odpovídajícího ú činku. Politická pravice jí stále využívala jako zbran ě ve vnitropolitickém boji proti výmarským stranám. V propagand ě nacionálních socialist ů se pak sama stala smrtelnou ranou dýkou zasazenou první n ěmecké republice.“

8. listopadu 1923 cht ěl Hitler uspo řádat p řevrat a s oddílem úderných jednotek (Sturmabteilung, SA) přepadl zasedání bavorské vlády v Bierhalle. Jeho cílem bylo získat ú řad výmarského kanclé ře. Pu č se však nezda řil a Hitler byl odsouzen k pěti let ům odn ětí svobody, jeho strana NSDAP byla rozpušt ěna a zakázána na celém území Německa. Ve v ězení pak sepsal Můj boj (Mein Kampf), ve kterém p ředem jasn ě odhalil své zásady a hlavní cíle, které formovaly jeho činy. Kniha M ůj boj je rozd ělena do dvou díl ů. První díl nese název Zú čtování a sleduje autobiografickou linii do února 1920. Další část Nacionáln ě socialistické hnutí se zabývá d ějinami NSDAP, jeho politickým programem i mnichovským pu čem. Ob ěma díly se prolínají dv ě základní Hitlerovy myšlenky – zahrani ční politika za účelem získání životního prostoru pro N ěmce (zisk území Ruska s podporou Velké Británie, či zisk zámo řských kolonií na úkor Velké Británie s podporou Ruska) 20 a vnitrostátní politika založená na antisemitismu. Rasový i zahrani čněpolitický program měl pro Hitlera stejnou d ůležitost (Hitler, 2000). Za hlavního protivníka a dědi čného nep řítele považoval Francii, na druhou stranu obdivoval Anglii, jejíž p říslušníci podle něj mají právo být na sv ůj národ hrdí. To, že tak málo lidí ovládalo tak obrovskou koloniální říši, si zd ůvodnil britským národním cít ěním, rasovou čistotou v koloniích a geniální taktikou p řetvá ření nep řátel ve své spojence, což jim umož ňuje s nimi dále spole čně dobývat nová území (Jäckel, 1999, s. 29). Boj o životní prostor Hitler zd ůvod ňuje darwinistickými zákony p řírody a N ěmci jako p říslušníci nejvyšší rasy jsou povinni se ho v rámci zachování druhu 21 účastnit. V hudb ě, architektu ře, socha řství a malí řství pro Hitlera byla Víde ň nevy čerpatelnou studnicí. „Veškeré výsledky lidské kultury, a ť již z oblasti um ění, v ědy nebo techniky,

20 „Jestliže se evropská politika p ůdy dala uskute čň ovat jedin ě proti Rusku ve spolku s Anglií, tak naopak koloniální politika a sv ětová obchodní politika je myslitelná pouze s Ruskem proti Anglii“ (Hitler, 2000, s. 105) 21 Hitler ve své knize varuje i p řed vybíráním partnera podle náklonosti, protože manželství nem ůže být samoú čelné, ale musí sloužit k rozmnožování a plození silných jedinc ů, to znamená k udržování druhu a rasy – to je podle n ěj smyslem a úkolem manželství. Dále zd ůraz ňuje, že „každé k řížení dvou rozdíln ě postavených bytostí produkuje prost ředek mezi rozdílnou úrovní jeho rodi čů … Takové pá ření však naprosto neodpovídá v ůli p řírody ohledn ě vyšší kultivace života v ůbec… A tak, jak si [p říroda]nep řeje pá ření se slabých jedinc ů se siln ějšími, o to více je proti splývání vyšších ras s nižšími, protože dob ře cítí, že by zde jedním šmahem mohla být zni čena její celá, snad statisíce let trvající práce vyšší kultivace… Nastolovat podobný vývoj však neznamená nic jiného, než zh řešení proti v ůli v ěč ného stvo řitele…“ (Hitler, 2000, s. 206-8).

31 které dnes m ůžeme spat řit, jsou tém ěř výhradn ě všechny výsledkem tv ůrčích sil Árijce“ . Árijci jsou tedy pojímání jako zakladatelé kultury („helénský duch a germánská technika), další národy jsou nositelé kultury (nap říklad Japonci), Židé 22 jsou však jejími ni čiteli (Hitler, 2000, s. 210). Židé podle n ěj také nebyli náboženskou skupinou, ale pouze rasou a to cizí, nen ěmeckou, což se stalo od ůvodn ěním pro odebrání jejich ob čanských práv. Protože tato opat ření, byla pro n ěmecké obyvatelstvo, prosp ěšná, získávala na popularit ě. „Vyho ďte židy a budete mít místo pro statisíce n ěmeckých inteligent ů“ (Adolf Hitler, Monologe im Führerhauptquartier 1941-1944 [Monology ve vůdcov ě hlavním stanu] (1980) in Jäckel, 1999, s. 53). Hitler dále Židy obvinil, že nikdy necht ěli vybudovat sv ůj vlastní stát a žít v něm. Naopak jejich cílem bylo vybudování organizace mezinárodního zlo činu (Hitler, 2000, s. 236). A znárodn ění n ěmecké masy se povede jen vyhlazením tohoto mezinárodního travi če. 23 Židovstvo se totiž podle Hitlera snaží zni čit všechny národní státy především pomocí ideologie marxismu, zedná řstva, tisku a orgánu parlamentu . Říká, že pravý vůdce má plodit tv ůrčí myšlenky a ne p řemlouvat stádo beran ů – poslance, kte ří navíc nenesou žádnou zodpov ědnost. Hitler proto propaguje germánskou demokracii „svobodné volby v ůdce s jeho závazkem pln ě p řevzít veškerou odpov ědnost za své konání. V této demokracii neexistuje žádné hlasování majority o jednotlivých otázkách, nýbrž rozhodování jediného člov ěka, který pak svým majetkem a životem stojí za svým rozhodnutím“ (Hitler, 2000, s. 71). Založením strany NSDAP mělo být dosáhnuto založení zcela nového organického národního státu, jehož zájmy bylo nutné bránit i t ěmi nejnásiln ějšími prost ředky, pokud to situace vyžadovala (Hitler, 2000, s. 388).

22 „V antisemitských partiích je na první pohled nápadný velice specifický slovník. P ředkládáme katalog výraz ů z prvního svazku, řazený jednoduše podle toho, jak za sebou formulace následovaly: žid je červ v hnijícím t ěle, morová nákaza, horší než dávná černá smrt, bacilonosi č nejhoršího druhu, v ěč ná rozkladná bakterie lidstva, trubec, který se vplížil mezi lidstvo, pavouk, který vysává národu pomalu krev z pór ů, krvav ě bojující rota krys, parazit na t ěle ostatních národ ů, typický parazit, cizopasník, který se ší ří jako škodlivý bacil, v ěč ná pijavice, parazit národ ů, upír národ ů. Tém ěř všechny tyto výrazy pocházejí z oblasti parazitologie. V raných projevech, kde nadávky rovn ěž nechyb ěly, se však v tomto rozsahu nevyskytovaly. Žid byl vylou čen z lidské společnosti, a tak již i jazyk nazna čoval metody“ (Jäckel, 1999, s. 59). 23 „Bez jasného rozeznání rasových problém ů a tím i židovské otázky, nikdy nenastane op ětovný rozmach německého národa. Rasová otázka je klí čem nejenom ke sv ětové historii, nýbrž i ke všeobecné lidské kultu ře jako takové“ (Hitler, 2000, s. 247).

Po propušt ění z vězení se Hitler znovu za čal obklopovat nacisty a organizovat svoji politickou stranu NSDAP 24 , které za čala vstoupat popularita u ve řejnosti. Vypuknutím hospodá řské krize je ješt ě zvýšila. Členství ve stran ě nebylo vynucováno, naopak bylo spojeno s výhodami, ale pokud byl n ěkdo nespolehlivý, bylo mu toto vyznamenání odep řeno (Jäckel, 1999, s. 125). Z parlamentních voleb roku 1932 si NSDAP odnesla 37,4% hlas ů a stala se nejvýznamn ější politickou silou v zemi. Mezi její voli če pat řili p ředevším mladí lidé postižení nezam ěstnaností a st řední t řída, která kv ůli hyperinflaci ve dvacátých letech přišla o své úspory. 30. ledna 1933 byl Hitler díky podpo ře a doporu čení svých vlivných přátel z řad pr ůmyslník ů a obchodník ů (mezi nimi i bývalý kanclé ř Franz von Papen a šéf tiskového koncernu Alfred Hugenberg), kte ří napsali dopis prezidentu Paulu von Hindenburgovi, jmenován kanclé řem . Podle Jäckela (1999, s. 132-133) to byl p ředevším strach p řed komunismem a sociální revolucí, který vedl tyto podnikatele k podpo ře Hitlera. 27. února 1933 došlo k požáru v budov ě Reichstagu , za kterým s nejv ětší pravd ěpodobností stáli nacisté, a parlament byl rozpušt ěn. Nic už nebránilo likvidaci politických odp ůrc ů a nep řátel. Nastalo masové zatýkání a terorizování odp ůrc ů nacistického režimu. Po p řevzetí moci nacistu už oddíly SA byly nepot řebné, na popud Hitlera tedy došlo k jejich vyvražd ění ochrannými jednotkami (Schutzstaffel, SS), kterým velel Himmler – noc dlouhých nož ů (30. dubna 1934). Po smrti prezidenta Hindenburga se Hitler 2. srpna 1934 sám jmenoval prezidentem n ěmecké T řetí říše a tím završil postupné p řebírání moci a ukon čil existenci Výmarské republiky. Ostatní politické strany se bu ď slou čily s NSDAP, nebo byly zakázány. V zá ří 1935 se v Norimberku konal sjezd strany NSDAP, na kterém byly přijaty tzv. Norimberské zákony umož ňující diskrimina ční politiku v ůč i Žid ům a jejich odsun do koncentra čních tábor ů.25 Následujícího roku Hitler obsadil území v Porýní, které bylo demilitarizované versaillskou smlouvou. Akce prob ěhla bez jakéhokoliv násilného st řetnutí. Op ět zabral

24 Hitler také podporoval r ůzná n ěmecká menšinová hnutí v zahrani čí, a to p ředevším Zahrani ční organizací (Auslandsorganisation der NSDAP) a Zahrani čněpolitickým ú řadem NSDAP (Außenpolitische Amt der NSDAP), který pod vedením Alfreda Rosenberga udržoval kontakty i s některými „negermánskými“ pravicovými extremisty (nap ř. rumunskou Železnou gardou) (Fiala, Mareš, 2001). 25 9. listopadu 1938 došlo k pogromu židovského obyvatelstva ze strany nacist ů, nazývanému křiš ťálová noc .

33 pr ůmyslové Sársko a obnovil brannou povinnost. To vše bez v ětšího odporu ze strany Francie, Velké Británie a Spojených stát ů amerických. Hitler také za čal oživovat hospodá řství státními zakázkami a vále čnými p řípravami. Nezam ěstnanost byla snížena nap říklad i výstavbou dálni ční sít ě. Po podepsání paktu osy Berlín-Řím a následného paktu s Japonskem, mohl v březnu 1938 bez obav zabrat území Rakouska ( Anschluss Österreich ), které bylo za člen ěno do T řetí říše jako odv ěký spojenec N ěmecka. Po té obrátil svoji pozornost na Československo a 1. zá ří 1939 rozpoutal první sv ětovou válku napadením Polska. V pr ůběhu války paraleln ě probíhala genocida židovského obyvatelstva v koncentra čních a vyhlazovacích táborech. 26 Nacistický režim pak skon čil Hitlerovou sebevraždou 30. dubna 1945, ke které se odhodlal po zahájení záv ěre čného útoku na Berlín Rudou armádou. Druhá sv ětová válka tak v Evrop ě skon čila 8. kv ětna poté, co vstoupila v platnost bezpodmíne čná kapitulace N ěmecka.

2.3.3 Československo

České zem ě byly od roku 1526 sou částí habsburské monarchie . Koncem 18. století se v českém prost ředí za čalo projevovat národní obrození v podob ě snah o obnovení české kultury a jazyka, pozd ěji se jednalo i o získání politické moci zastupující zájmy českého obyvatelstva. Revolu ční léta 1848 až 1849 českým zemím přinesla zrušení roboty, ale na druhou stranu také omezení politických svobod bachovským absolutismem. Následoval však významný kulturní i hospodá řský rozvoj, přičemž zde byla lokalizována velká část pr ůmyslu monarchie. Podle Mareše (2003, s. 111) za po čátky pravicového extremismu na českém území m ůžeme považovat r ůzné antisemitské proudy z přelomu devatenáctého a dvacátého století. K posílení t ěchto antisemitských nálad p řisp ěla v roce 1899 i tzv. hilsneriáda – obvin ění žida Hilsnera z vraždy k řes ťanské dívky Anežky Hr ůzové. I díky pozd ějšímu prezidentu Masarykovi byl nakonec Hilsner o čišt ěn (nadále však u českých antisemit ů z ůstávají tendence rozsudek soudu zpochyb ňovat a samotnou vraždu pokládají za rituální). S protižidovskými postoji se v té dob ě ztotož ňovaly široké části

26 Podobný úd ěl m ěl čekat i další pod řadné národy, p ředevším pak Slovany a Romy (Bryant, 2012).

českého politického spektra a tyto postoje se promítaly i do n ěkterých literárních d ěl (nap ř. Jan Neruda: Pro strach židovský, časopis České zájmy ). 27 Po vypuknutí první sv ětové války v roce 1914 n ěkte ří čeští a slovenští vojáci odmítli bojovat proti slovanským národ ům, p ředevším Srb ům a Rus ům, a postavili se na stranu Dohody proti N ěmecku a Rakousku-Uhersku sjednocení do československých legií. Tomáš Garrigue Masaryk spolu s Edvardem Benešem, Štefanem Osuským a Milanem Rastislavem Štefánikem v Pa říži vytvo řili Československou národní radu jako reprezentativní orgán československého odboje, která také u stát ů Dohody prosazovala myšlenku vytvo ření samostatného státu. Rada byla pozd ěji mezinárodn ě uznána jako oficiální p ředstavitelka budoucího československého státu. 14. října 1918 byla p řetvo řena v prozatímní československou vládu a o čty ři dny pozd ěji Masaryk předal americkému prezidentu Wilsonovi Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou československou, tzv. Washingtonskou deklaraci , která nastínila hlavní principy demokratické ústavy nové parlamentní republiky. Slováci se k novému státu p řipojili tzv. Martinskou deklarací 30. října 1918. Poté byla 13. listopadu vydána Prozatímní ústava a Revolu ční národní shromážd ění zvolilo Masaryka prvním prezidentem Československé republiky . Mírovou smlouvou ze Saint Germain byl v zá ří 1919 formáln ě uznán vznik svrchované Československé republiky a p řipojení Podkarpatské Rusi 28 , což bylo pozd ěji stvrzeno i Trianonskou mírovou smlouvou . Samotné demokratické z řízení státu je v kontextu doby a st ředoevropského prostoru považováno za výjime čnou situaci. Československo se tak objevilo na map ě jako nástupnický stát po rozpadu Rakouska-Uherska. Jeho území s celkovým po čtem 13 374 364 obyvatel se skládalo ze tří částí: české zem ě (spole čně s Moravou a Slezskem), Slovenska a Podkarpatské Rusi, což ur čilo i pestré národností složení nového státu. Údaje z roku 1921 říkají, že na území Československa žilo 23% N ěmc ů, 5,5% Ma ďar ů, 3,5% Rusín ů (p ředevším na

27 „Ve své propagand ě čeští antisemité využívali i pamflety vydávané v cizin ě, nap ř. známé „Protokoly siónských mudrc ů“ a brožurku „Talmudský žid“ od A. Rohlinga z roku 1910… Obecn ě byli v různých antisemitských spiscích Židé napadáni jako národ, který cílen ě usiluje o sv ětovládu, nad řazuje se nad ostatní, rozkládá za pomoci zedná řství k řes ťanství a jeho hodnoty a v rámci svého judaistického náboženství využívá rituálních vražd“ (Mareš, 2003, s. 112). 28 Podkarpatská Rus je název pro historické území, na n ěmž se v sou časnosti rozkládá ukrajinská Zakarpatská oblast.

území Podkarpatské Rusi) a čtvrtou nejpo četn ější menšinou s 0,6% byli Poláci. 29 Bryant (2012, s. 13-14) mluví o po četné skupin ě tzv . bémák ů, tj. lidí, kte ří se mohli libovoln ě přihlásit k jakékoli národnosti, protože jejich národnost byla často nejasná. Jednalo se germanizované Čechy či po češt ěné N ěmce .30 První republika byla tedy mnohonárodnostním státem a jejím n ěmeckým, ma ďarským i polským obyvatel ům chyb ěla loajalita ke svrchovanému státu a často se v ůč i n ěmu vymezovali. Tento negativní vztah byl zp ůsoben i tím, že republika musela aktivn ě vystupovat v ůč i územním požadavk ům sousedních zemí (Ma ďarska a Polska) a vůč i ohrožování ze strany nacistického N ěmecka. Od roku 1926 se do vládních koalic Československa za čaly zapojovat i n ěmecké aktivistické strany. Pravicov ě extremistické proudy 31 tohoto období čerpaly p ředevším z radikálního českého nacionalismu spojeného s bojem o rukopisy a hilsneriádou a siln ě se

29 MINISTERSTVO ZAHRANI ČNÍCH V ĚCÍ ČR. Politika československých vlád v ůč i národnostním menšinám 1918-1938. [online]. c2010. [cit. 15. prosince 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.mzv.cz/file/637455/NAR_MENS_MONOGR_20_stran.pdf. 30 „Na „bémácích“ se ukazuje absurdita toho, když se lidská rozmanitost zredukuje jednoduše na národy, když jedince, kte ří byli n ěco víc než pouze Češi nebo N ěmci, za čali být za řazováni do úhledných kategorií. Ponecháme-li stranou jejich po čet, hrají „bémáci“ d ůležitou roli tím, co reprezentují – právo a schopnost přihlásit se k té či oné národnosti, které v zásad ě, i když ne vždy v praxi, existovaly p řed rokem 1938. Před okupací se lidé mohli chovat a také se „chovali národn ě“ na všechny možné zp ůsoby. Jinými slovy, identifikovali sami sebe jako Čechy nebo N ěmce tím, že se zapojovali do ve řejných činností zabarvených národním významem. Na té nejzákladn ější úrovni se lidé často chovali národn ě tím, že mluvili (nebo zpívali či psali) bu ď česky, nebo n ěmecky. Chovat se národn ě znamenalo vytvá řet a p řijímat kulturní hodnoty. Koncem 19. století se člov ěk mohl chovat národn ě tím, že se zapojil do pozoruhodné ob čanské a politické spole čnosti, která se vyvinula v dob ě vlády Habsburk ů. Lidé vyjad řovali svou oddanost národu členstvím v klubech, pochody v ulicích, tím, jaké si kupovali noviny, hlasováním pro ur čitou politickou stranu a ú častí p ři s čítání lidu. Chovat se národn ě n ěkdy znamenalo nakupovat v „ českých“ nebo „n ěmeckých“ obchodech, nebo dokonce sledovat ur čité filmy“ (Bryant, 2012, s. 13-14). 31 „V zásad ě je možné prvorepublikový pravicový extremismus analyticky (p ři v ědomí vzájemné provázanosti) rozd ělit na: 1) subjekty, které mají své ko řeny v zakládajících „státotvorných strukturách“ Československé republiky, ale postupnou radikalizací, politickými spory s prvorepublikovým „mainstreamem“, vyhran ěním českého nacionalismu a dokonce používáním násilných metod se dostaly do prostoru pravicového extremismu (část Československé národní demokracie, Národní liga a její p ředch ůdci a následovníci, část Národní fronty, část Národního sjednocení); 2) fašisty sdružené kole Národní obce fašistické, jejích p ředch ůdc ů i odšt ěpených subjekt ů, kte ří od svého

36 vymezujícímu proti Masarykovi, dále pak z konzervativního katolicismu, který však sám o sob ě extremistickým nebyl. A podle Mareše (2003, s. 121) Československá národní demokracie s vůdčími osobnostmi Karla Kramá ře a Aloise Rašína byla konzervativní nacionální stranou, která tvo řila p řemos ťující politické spektrum mezi českým demokratickým konzervatismem a fašismem. Český fašismus pak vznikl z několika uskupení, p ředevším z Klubu červenobílých 32 (1922), Národního hnutí 33 (1922) a ze skupiny Fašist ů (1923) vytvo řené kolem týdeníku Národní republika . Koncem roku 1922 se už na území Moravy nacházelo patnáct místních fašistických organizací a čty ři organizace v Čechách. V roce 1925 už bylo na českém území asi 20 000 p říznivc ů a byl také uve řejn ěn Ideový program československých fašist ů.34 O rok pozd ěji se k Československým fašist ům připojilo Národní hnutí a byla tak vytvo řena Národní obec fašistická (NOF) . Této organizaci však chyb ěla výrazn ější v ůdčí osobnost, byly proto navázány kontakty s Radolou Gajdou , českým legioná řem a kontroverzní postavou v československé armád ě. V roce 1927 byla NOF ustanovena jako politická strana a jejím p ředsedou byl zvolen práv ě Gajda. B ěhem hospodá řské krize strana posilovala členskou základnu, Mareš mluví o 39 000 člen ů v roce 1932 (2003, s. 126). O rok pozd ěji však ze strany fašist ů p řichází útok na židenická kasárna v Brn ě, kterým cht ěli získat p říze ň armády. Útok byl ale rychle potla čen a jeho ú častníci v četn ě Gajdy pozatýkáni. Soud vynesl překvapiv ě nízké rozsudky, se kterými Hrad ani levicový tisk nesouhlasil. vzniku p ůsobili proti základ ům československé demokracie a krom ě b ěžných metod volební kampan ě používali i násilné metody (na rozdíl od p ředchozí skupiny byli fašisté vyhran ěně antistrani čtí); 3) ost ře nacionalisticky, fašisticky a antisemitsky orientovaná seskupení militantn ě nalad ěné inteligence (Vlajka, Hnutí za nové Československo); 4) ultrakonzervativn ě katolické skupinky a jednotlivce, v jejichž ideových výstupech byly dominantními rysy antidemokratické a antisemitské postoje, jejichž vliv však byl v rámci katolického proudu (který však obecn ě odmítal „husitsko-antikatolické image“ ČSR) malý“ (Mareš, 2003, s. 116). 32 Inspirovali se Mussoliniho pochodem na Řím. Propagovali šovinistický český nacionalismus a jejich požadavky byly postaveny na sociální a politické demagogii. 33 Politickým vzorem hnutí byl italský fašismus. Silně se zde angažoval literát Viktor Dyk. 34 Program „byl sm ěsí typicky fašistických prvk ů a nacionálního radikalismu p řizp ůsobeného domácím pom ěrům. Obsahoval územní a jazykové požadavky zam ěř ené protin ěmecky, protima ďarsky a protipolsky, volal po silném národním státu a silné armád ě, o čist ě republiky od stávajících zlo řád ů korupce, vybízel k bojovnému antikomunismu. Nacházela se v něm r ůzná demagogická sociální hesla“, nap ř. „Blaho vlasti budiž zákonem nejvyšším“ (Mareš, 2003, s. 123).

V obnoveném řízení byly fašist ům tresty zdvojnásobeny. V období druhé republiky si strana i po tom, co se stala sou částí Strany národní jednoty, stále udržela svoji organiza ční strukturu, k jejímu zániku ale došlo v roce 1939 zahrnutím do Národního souru čenství. Přelom dvacátých a t řicátých let byl také spojen s Vlajkou – politickým klubem vzešlého z Národního svazu mládeže a studentstva . Klub své myšlenky propagoval prost řednictvím stejnojmenného časopisu a kumuloval kolem sebe p ředevším nacionáln ě orientované vzd ělané lidi. V dob ě svého nejv ětšího rozmachu m ěl klub čty ři tisíce člen ů, v roce 1936 se však došlo ke spojení s Hnutím za nové Československo (Mareš, 2003, s. 129). V roce 1933 byla Kondradem Henleinem založena Sudeton ěmecká strana , jejíž obliba v pohrani čních oblastech osídlených n ěmeckou menšinou rychle stoupala. Tyto oblasti byly kv ůli siln ě proexportní orientaci postiženy krizí nejvíce. Program strany byl zam ěř en na prosazování n ěmeckých národních zájm ů a kritice české politiky v ůč i menšinám. Postupn ě došlo ke koordinaci politiky strany s vedením NSDAP s cílem odd ělit Sudety od Československa a spojit je s Německem. Ješt ě za první republiky v roce 1934 došlo ke slou čení St říbrného Národní ligy , Národní fronty a Československé národní demokracie do Národního sjednocení , jehož hlavním heslem bylo „Nic než národ“ (Mareš, 2003, s. 120). P řičemž jeho nejvíce fašizující složkou se stalo Mladé národní sjednocení , ve kterém vznikly i centráln ě řízené po řádkové složky Šedé legie . Pomocí Prosincového bloku se n ěkteré politické strany (Republikánská strana zem ědělského a malorolnického lidu, Československá živonstensko-obchodnická strana, Národní sjednocení, Národní obec fašistická, Hlinkova slovenská ľudová strana, Sudeton ěmecká strana) snažily zabránit zvolení Edvadra Beneše prezidentem, jehož jako svého nástupce doporu čil Masaryk, a navrhli spole čného kandidáta profesora Bohumila N ěmce. Profesor N ěmec však nehodlal jít proti dosavadnímu demokratickému proudu a proto den p řed volbou svou kandidaturu stáhl a prezidentem se stal Edvard Beneš. Sudeton ěmecká strana za čala stup ňovat své požadavky na československou vládu a roku 1938 vznesla Karlovarské požadavky inspirované jednáním s Hitlerem, které p římo ohrožovaly suverenitu Československa. Následoval sjezd NSDAP v Norimberku, kde Hitler rétoricky velmi siln ě zaúto čil proti Československu a jeho prezidentu Benešovi, což vyvolalo nepokoje p ředevším v západních Čechách a útoky ze

38 strany sudetských N ěmc ů byly stále čast ější. P ředstavitelé státu zareagovali vyhlášením stanného práva v okresech postižených nepokoji, rozpušt ěním samotné Sudeton ěmecké strany a vydáním zatyka če na Henleina. Sudeton ěmecký dobrovolnický sbor však v pohrani čních oblastech nadále udržoval nap ětí a vyvolával ozbrojené st řety. Situaci uklidnila až mobilizace československé armády. Sudeton ěmecká strana a Hitler však svého cíle dosáhli na mezinárodním poli pomocí Mnichovské dohody . Československo tedy bylo donuceno podstoupit rozsáhlá hospodá řsky vysp ělá území N ěmecku, T ěšínsko bylo zabráno Polskem a jižní části Slovenska a Podkarpatské Rusi Ma ďarskem. 30. října 1938 byla Sudeton ěmecká strana oficiáln ě v člen ěna do NSDAP. V období první republiky byl pravicový extremismus okrajovým prvkem charakterizovaným p ředevším svou ideovou nezakotveností. Pro demokratické z řízení nebyl reálným nebezpe čím, protože se fašistická hnutí nacházela pod pe člivým policejním dohledem, a také díky tomu, že antifašistická aktivita ve spole čnosti byla mimo řádn ě silná 35 . Podle Gregorovi če je možné sympatizanty prvorepublikové ultrapravice rozd ělit do čty ř základních skupin: 1. p říslušníci staré státoprávn ě pokrokové strany vymezující se proti kombinaci liberalismu se sociálními reformami; 2. p říslušníci prvního odboje požadující vládu pevné ruky; 3. nespokojené obyvatelstvo z řad st ředních vrstev, rolník ů, drobných živnostník ů a d ělník ů, postižených hospodá řskou krizí; a 4. konzervativní radikální pronárodn ě orientovaná mládež z bohatších vrstev a česky mluvící šlechty, která nesouhlasila p ředevším s legální existencí komunistické strany a ú častí socialist ů ve vlád ě (in Mareš, 2003, s. 131). Zato p ůlro ční trvání druhé republiky je ve vztahu k pravicovému extremismu a radikalismu charakterizováno: „existencí pravicov ě-autoritativního režimu (na n ěmž se však vlivem okolností podílely i n ěkteré nosné proudy prvorepublikové demokracie); a výraznou aktivizací extremistických fašistických a ultrakonzervativn ě katolických až klerofašistických sil (které v řad ě p řípad ů byly v opozici i v ůč i novému režimu)“ (Mareš, 2003, s. 138). Postupným vyhrocováním politické situace ze strany nacistického Německa došlo 14. b řezna 1939 k vyhlášení samostatného Slovenského štátu , který se de facto stal Hitlerovým satelitem. 15. b řezna 1939 bylo zbylé území českých zemí obsazeno nacistickou armádou a den na to vyhlášen Protektorát Čechy a Morava . Za

35 Podle Miloše Trapla „vliv humanitních myšlenek Hradu na st řední vrstvy byl jednou z p říčin, pro č se ve větší mí ře nep řidaly ke složkám podporujícím autoritativní a fašistické proudy, jako se to d ělo v n ěkterých dalších evropských zemích" (in Mareš, 2003, s. 115).

Protektorátu byla povolena pouze jedna politická strana – Národní souru čenství , a ta měla zdánliv ě plnit funkci parlamentu. Na Slovensku v roce 1906 založil Andrej Hlinka pravicovou Slovenskou ľudovou stranu , která se opírala p ředevším o katolický klérus a nacionalistickou inteligenci, a jejím p ůvodním zam ěř ením bylo dosažení autonomie. Roku 1925 se strana přejmenovala na Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu (HS ĽS) a od poloviny t řicátých let za čala spolupracovat se Slovenskou národnou stranou a separatistickými stranami v tehdejším Československu, ale i na Ukrajin ě, v Polsku, Ma ďarsku a N ěmecku. Strana byla čím dál více ovliv ňována n ěmeckým nacismem a italským fašismem, vyhlásila požadavky na z řízení totalitní fašistické spole čnosti a od NSDAP p řevzala heslo „jeden národ, jedna strana, jeden vodca“ . Po smrti p ředsedy Hlinky v roce 1938 se vedení ujal Jozef Tiso . Téhož roku strana vyhlásila autonomii Slovenska. Došlo ke slou čení všech ostatních politických stran pod HS ĽS a jediná politická (totalitní) strana v zemi pak byla přejmenována na Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu – Stranu slovenskej národnej jednoty (HS ĽS-SSNJ) . B ěhem své diktatury strana spolupracovala s Německem, likvidovala všechny nepohodlné organizace a spolky a pronásledovala národnostní menšiny i všechny své odp ůrce. V srpnu 1944 však proti této politice klerofašismu a nacismu vypuklo Slovenské národní povstání , čímž se Slovensko politicky p řiklonilo ke Spojenc ům. Strana HS ĽS-SSNJ byla na povstaleckém území zakázána. Slovenský štát i Protektorát Čechy a Moravy zanikl porážkou nacistického Německa ve druhé sv ětové válce a jejich samotná existence byla vít ěznými mocnostmi anulována zp ětným zrušením platnosti Mnichovské dohody, které tím uznaly nep řetržitou celistvost Československé republiky.

3. Sou časná nacionalistická hnutí

Kapitola pojednává o nacionalistických stranách a hnutích po druhé sv ětové válce až do sou časnosti s důrazem na spole čenskou a ekonomickou situaci. Reflektovány budou též dopady globaliza čních vln a role moderních médií. Op ět bude hlavní zájem zam ěř en na stejné zem ě jako v druhé kapitole – na N ěmecko, Itálii a Českou republiku a Slovensko, dále pak i na hnutí, které získávají na významu a vlivu nap říč různými evropskými zem ěmi. V příloze práce jsou uvedeny tabulky s volebními úsp ěchy daných stran v národních parlamentech i p řípadn ě v Evropském parlament ě.

3.1 Politická situace a hnutí po druhé sv ětové válce

Tato krátká část práce je v ěnována p řeklenutí období od roku 1945 do sou časnosti. Zaznamenán je p řehled d ůležitých událostí v Evrop ě, jedná se p ředevším o vytvo ření Evropské unie. Dále je kladen d ůraz také na to, jak se nacionalistické strany vyrovnaly s dědictvím druhé sv ětové války a nacistické ideologie.

3.1.1 Hlavní milníky evropských d ějin

Druhá sv ětová válka zp ůsobila desítky milión ů ob ětí na životech a p řinesla i samotnou myšlenku sériové likvidace osob, kterou nacistický režim dovedl k dokonalosti v koncentra čních táborech v podob ě genocidy p řevážn ě židovského obyvatelstva. N ěmecko a Rakousko bylo po válce rozd ěleno do čty ř okupa čních zón (sov ětské, americké, britské a francouzské), ty na východním území N ěmecka byly pod řízeny polské a sov ětské správ ě. Došlo také k přesunu n ěmeckého obyvatelstva z Československa podle Postupimské dohody . Pro ma ďarské obyvatelstvo na území Slovenska byla s ma ďarskou vládou sjednána vým ěna obyvatelstva , b ěhem které se mohl jakýkoliv p říslušník slovenské menšiny v Ma ďarsku p řest ěhovat do Československa, a za n ěj se p řest ěhoval jeden p říslušník ma ďarské menšiny ze slovenského území do Ma ďarska. Sov ětský svaz po válce kontroloval východní Polsko, pobaltské státy, část východního Finska a východní Rumunsko, navíc získal československou Podkarpatskou Rus a anektoval jižní Sachalin a Kurilské ostrovy. Jako satelitní státy byly do východního bloku za řazeny také zem ě osvobozené od nacist ů: Německá demokratická republika, Polská lidová republika, Bulharská lidová republika,

Ma ďarská lidová republika, Československá socialistická republika, Rumunská socialistická republika a Albánská lidová republika. V rámci pokus ů zachovat mezinárodní mír založili Spojenci 26. června 1945 Organizaci spojených národ ů, p řesto však byla krátce po válce Evropa rozd ělena železnou oponou , která od sebe odd ělovala demokratické západní státy a komunistické zem ě pod vlivem Sov ětského svazu. Vznik nap ětí mezi ob ěma bloky eskaloval do studené války ozna čující stav politických spor ů, vojenského nap ětí, p ředhán ění se v technické vysp ělosti a ekonomické konkurence, která vedla ke vzniku Severoatlantické aliance (NATO) vedené Spojenými státy a sov ětské Varšavské smlouvy . Konflikt studené války trval zhruba od roku 1947 až do rozpadu Sov ětského svazu v roce 1991. Ekonomická obnova se po válce v různých zemích lišila, západní N ěmecko ale díky Marshallovu plánu již v padesátých letech dosáhlo dvojnásobné hospodá řské výkonnosti oproti stavu p řed válkou a pot řebovalo tak zahrani ční d ělníky p ředevším z Itálie a Turecka, aby bylo schopno reagovat na požadavky rozvíjející se ekonomiky. Itálie, naprosto zdecimovaná válkou, dosáhla b ěhem padesátých let stabilní ekonomický růst. Francie p řes po čáte ční problémy také dosáhla ekonomického r ůstu a zem ě se tak mohla rychle modernizovat. Nejv ětší problémy asi postihly Velkou Británii, která se po skon čení války ocitla na pokraji ekonomického kolapsu, a její hospodá řská stagnace nadále pokra čovala až k další krizi v sedmdesátých letech (Vinen, 2000, s. 263-288). Mezi dv ěma velmocemi Spojenými státy a Sov ětským svaz se po válce za čalo formovat evropské spole čenství. V roce 1952 vstoupila v platnost dohoda šesti západoevropských stát ů (Francie, N ěmecká spolková republika, Belgie, Lucembursko, Nizozemí a Itálie) zakládající Evropské spole čenství uhlí a oceli (ESUO) . O p ět let pozd ěji tyto státy uzav řely tzv. Římské smlouvy , díky kterým vzniklo Evropské hospodá řské spole čenství (EHS) a Evropské spole čenství pro atomovou energii (Euroatom) . Po deseti letech, tedy roku 1967 došlo ke slou čení t ěchto t ří organizací do Evropského spole čenství (ES) , které se postupn ě rozši řovalo na další evropské zem ě. Jednotným evropským aktem (JEA) byl prosazován jednotný vnit řní trh a ve stejné dob ě byla p řijata mezinárodní smlouvou Schengenská dohoda (1985) odstra ňující kontroly na spole čných hranicích. Po dalších deseti letech vstoupila v platnost i druhá Schengenská dohoda (provád ěcí úmluva), čímž byl vytvo řen Schengenský prostor volného pohybu zboží i osob. Maastrichtská smlouva (1993) zast řešila stávající t ři Spole čenství pojmem Evropská unie a zavedla její t ři pilí ře: 1. stávající Evropská spole čenství, 2. spole čná

42 zahrani ční a bezpe čnostní politika a 3. policejní a justi ční spolupráci. Ú činností Lisabonské smlouvy tato pilí řová struktura Evropské unie zanikla. Z bývalých spole čenství existuje nadále jen Euroatom . Roku 1989 se ocitl Sov ětský svaz na pokraji zhroucení a v zemích východního bloku se rozpoutala vlna demonstrací a revolucí, p ři kterých státy (Polsko, Ma ďarsko, Československo, Bulharsko a Rumunsko) svrhly dosavadní komunistickou vládu. Na za čátku devadesátých let došlo k úplnému rozpadu Sov ětského svazu. Tento mocenský převrat však v některých zemích vyústil do ob čanských a etnických konflikt ů (Jugoslávie).

3.1.2 Nástin vývoje nacionalistických a neofašistických stran

Po druhé sv ětové válce se extrémn ě pravicové strany v západní Evrop ě musely vyrovnat s dědictvím fašismu, nacismu a kolaborace, i s povále čným neofašismem. Mareš (Fiala, Mareš, 2001, s. 123-132) zmi ňuje, že už nap říklad v roce 1948 kontaktoval britský fašista Mosley pod heslem „ Europe – a nation“ špan ělskou Falangu a italské postfašistické Italské sociální hnutí (Movimento Sociale Italiano, MSI). O t ři roky pozd ěji se v Malmö konal neofašistický kongres , který inicioval Švéd Per Enghala a p ředseda MSI De Marsaniche. Na kongresu se sešli zástupci šestnácti různých stran z Itálie, Špan ělska, N ěmecké spolkové republiky, Rakouska, Francie, Velké Británie, Belgie, Nizozemí, Švédska, Dánska, Norska, Finska a také ma ďarští emigranti. Bylo zde založeno Evropské sociální hnutí , ost ře se vymezující v ůč i USA i bolševismu, které cht ělo hrát roli prost ředníka mezi socialistickým a kapitalistickým systémem. Ú častníci kongresu navázali kontakty i se Svazem Argentina – Evropa a Skandinávsko-arabskou ligou p řátelství . Zanedlouho však došlo k ideovému sporu mezi radikálními a umírn ěnými skupinami, mimo jiné ohledn ě antisemitismu, což vedlo k odšt ěpení radikálních neofašist ů a založení Evropské spojovací kancelá ře. Roku 1953 m ělo dojít ke sjednocení t ěchto dvou neofašistických proud ů do tzv. Evropského hnutí , jehož cílem bylo v zájmu ochrany k řes ťanské civilizace bojovat proti judaismu, komunismu a svobodnému zedná řství. Tyto snahy o sjednocení však byly neúsp ěšné. Následujícího roku však byla v Hannoveru ustanovena organizace Evropský nový řád , která se tak stala základnou pro pravidelné konání neofašistických kongres ů a až do sedmdesátých let ur čovala vývoj neofašismu na evropské úrovni.

Od poloviny osmdesátých let 20. století mluvíme o nové , modernizované ultrapravici, p ředstavované p ředevším Národní frontou (Front National, Francie), Národní aliancí (Alleanza Nazionale , Itálie), Svobodnou stranou Rakouska (Freiheitliche Partei Österreichs, Rakousko), Republikány (Die Republikaner , Německo), Německou lidovou unií (Deutsche Volksunion , N ěmecko) a Vlámským blokem (Vlaams Blok , Belgie). Druhá polovina devadesátých let p řinesla pokusy o vytvo ření evropské organizace ultrapravicových stran pod názvem EURONAT , nejvíce se angažoval předseda francouzské Národní fronty Jean Maria Le Pen . Stranám byla vlastní především nacionalistická orientace zavrhování stávající podoby evropské integrace a Evropské unie, ostrá kritika demokratické politické reprezentace na státní i evropské úrovni (zkorumpovanost, nezájem o problémy ob čan ů) a odpor v ůč i azylové politice, která umož ňuje pohyb „nep řizp ůsobivých“ ekonomických uprchlík ů. Mareš (in Fiala, Mareš, 2001, s. 123-132) dále uvádí i d ělení nacionalistických stran n ěmeckého politologa Benna Hafengera, podle n ěhož „stará“ krajní pravice (bezprost řední povále čný neofašismus) vyznává etnicky homogenní a ekonomicky sob ěsta čné „Evropy bílé rasy“ s odd ělenými tradi čními národy a státy, odolnými v ůč i vliv ům z vn ějšku, p řitom ideologií je zde euronacionalismus , tzn. lidová spole čenství a kultury bez cizineckého vlivu v přirozeném „životním“ prostoru Evropy. „Nová“ ultrapravice , která nastupuje od osmdesátých let 20. století sdílí spíše eurocentristické představy p řísné kontroly a regulace imigrace do Evropy p ři zachování národní a evropské kultury – spojuje tedy vnitrostátní federalismus a nacionalismus s Evropou. Díl čí ultrapravicové strany však do pojetí evropanství promítají i sv ůj vlastní nacionalismus, u francouzské Národní fronty se jedná nap říklad o v ůdčí postavení Francie v Evrop ě. Strany sice projevovaly odmítavý postoj k evropské integraci, to jim ale nebránilo ve spolupráci v Evropském parlamentu . Již p řed prvními p římými volbami do Evropského parlamentu v roce 1979 došlo k setkání člen ů politických stran a hnutí: Strana nových sil (Parti des Forces Nouvelles, Francie), Italské sociální hnutí – Národní právo (Movimento Sociale Italiano – Destra Nazionale, MSI-DN, Itálie) a Nová síla

(Fuerza Nueva, Špan ělsko). Tyto strany pak jako Europadestra vypracovaly sm ěrnice pro evropské volby 36 . V prvních volbách však nakonec usp ělo pouze MSI-DN. Pro druhé p římé volby v roce 1984 byla vytvo řena Frakce Evropské pravice čítající 16 poslanc ů, ve které dominovala francouzská Národní Fronta (10 poslanc ů), italská MSI-DN (5 poslanc ů) a řecká Národní politická unie (Ethniki Politiki Enossis, 1 poslanec). Příští volby z roku 1989 p řinesly zastoupení krajní pravice v Evropském parlamentu op ět Národní front ě (10 poslanc ů) a dále n ěmeckým Republikán ům (6 poslanc ů) a jednomu poslanec z Vlámského bloku, MSI-DN se do parlamentu nedostalo. Po volbách se frakce cht ěla distancovat od „evropanství“ a zvolila název Technická frakce evropské pravice . Pozd ěji však došlo k vnitrostranickým rozpor ům mezi Republikány a n ěkte ří z nich frakci opustili. Po neúsp ěchu italské MSI-DN došlo k jejímu reformování a změně názvu na Národní alianci (Allenza Nazionale). V této podob ě strana odmítla spolupracovat s dalšími ultrapravicovými stranami v Evrop ě a jejich jedenáct poslanc ů z ůstalo po volbách v roce 1994 neza řazených. Neza řazení byli i dva poslanci z Vlámského bloku a jedenáct poslanc ů Národní fronty, z té se však ješt ě p řed dalšími volbami odšt ěpilo umírn ěné k řídlo Národní republikánské hnutí (Mouvement National Républicain, Francie). Vstupem Rakouska do Evropské unie získalo zastoupení v Evropském parlamentu také šest poslanc ů Svobodné strany Rakouska , kte ří však z ůstali neza řazení. Její tehdejší p ředseda Jörg Heider odmítl spolupráci s Francouzem Le Penem s tím, „že na rozdíl od n ěj není rasista a hájí lidská práva“ (Mareš in Fiala, Mareš, 2001, s. 126). Téhož roku vzniklo Hnutí pro Francii (Mouvement pour la France) vycházející z nacionalismu, euroskepticismu a konzervatismu . Volby roku 1999 p řinesly propad Národního republikánského hnutí, naopak Národní fronta op ět usp ěla (5 poslanc ů). Na její kandidátce se krom ě Le Pena objevil i vnuk Charlese De Gaulla . Dva poslance získal op ět Vlámský blok a jednoho italské Sociální hnutí – Tříbarevný plamen (Movimento Sociale – Fiamma Tricolore, Itálie). Dev ět zvolených poslanc ů Národní aliance se zapojilo do frakce Nezávislí pro Evropu. Výše uvedené strany spolu s poslanc ů italské regionalisticko-nacionalistické strany Ligy Severu (Lega Nord, Itálie) a s italskou Lista Bonino (radikální kandidátka bývalé

36 Špan ělská strana spolupracovala na programu, i když v té dob ě Špan ělsko ješt ě sou částí Evropského spole čenství (pozd ější Evropské unie) nebylo.

45 evropské komisa řky Emmy Bonino) vytvo řily Technickou frakci nezávislých poslanc ů – smíšená skupina . V čele frakce stál Charles de Gaulle z Národní fronty, Gianfranco Dell´ Alba z kandidátky Emmy Bonino a Enrico Speroni z Ligy Severu (Fiala, Mareš, 2001, s. 123-132). Ve volbách v roce 2004 si Vlámský blok polepšil a získal o jednoho poslance navíc, tedy celkem t ři poslance (procentuální nár ůst byl 4,95 na celkový výsledek 14,34% hlas ů). 37 Za Národní frontu bylo zvoleno sedm poslanc ů a za Hnutí pro Francii poslanci t ři. Za zmínku stojí i následující t ři umírn ěnější strany. Na Slovensku obdržela Me čiarova Ľudová strana – Hnutie za demokratické Slovensko, která byla charakterizována pravicovým populismem a národním konzervatismem, t ři mandáty v Evropském parlamentu. Britská Strana nezávislosti Spojeného království (United Kingdom Independence Party), která silným euroskepticismem prosazuje vystoupení zem ě z Evropské unie, zárove ň klade d ůraz na právo národ ů na sebeur čení. V Evropském parlamentu má celkem dvanáct mandát ů.38 Další je pak Skotská národní strana (Scottish National Party) se dv ěma mandáty, 39 která je sice v politickém spektru umis ťována do levého st ředu, ale nezávislosti Skotska se snaží dosáhnout silnou anglofobní rétorikou. 40

3.2 Politická situace a charakteristika spole čnosti

Globalizace, krize finan čního systému, nezam ěstnanost a imigrace, to jsou hlavní problémy, které ovliv ňují sou časnou evropskou politiku i evropskou spole čnost obecn ě. Podrobn ější rozbor nabízí následující text.

37 European Parliament, Belgium Federal Portal. [online]. c2010. [cit. 4. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://polling2004.belgium.be/en/eur/results/results_start.html. 38 European Election 2009: UK Results. [online]. c2009. [cit. 5. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://news.bbc.co.uk/2/shared/bsp/hi/elections/euro/09/html/ukregion_999999.stm. 39 Oficiální webové stránky Skotské národní strany. [online]. [cit. 5. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.snp.org/ 40 European Parliament in the Past. [online]. [cit. 4. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.europarl.europa.eu/aboutparliament/en/009cd2034d/In-the-past.html.

3.2.1 Krize finan čního systému

Na území Spojených stát ů amerických se rozvinul nejkomplexn ější finan ční systém , který však p říliš nepodléhal p řísn ějším regulacím státních ú řad ů. Federální rezervní systém p ři udržování nízké úrovn ě úrokových sazeb zajiš ťoval snadnou dostupnost p ůjček pro každého . Často docházelo k po řizování úv ěrů i na spot řební zboží 41 a hypotéky byly jišt ěny konkrétními nemovitostmi. Díky p ůjčkám se zvýšila spot řeba, která se odrazila v rostoucím HDP, což zap říčinilo optimistické p ředpov ědi o hospodá řském r ůstu. Na p ůjčkách a jejich vysokých úrocích skrytých v komplikovaných smlouvách profitovaly p ředevším banky. Postupem času banky za čaly podnikat s tzv. deriváty, cennými papíry obsahující řady hypoték r ůzných klient ů a za tyto deriváty ru čila p ředevším investi ční spole čnost Lehman Brothers . Když byly deriváty ozna čeny za tém ěř bezcenné, spole čnost neoplývala dostate čnými finan čními prost ředky na vyplacení pojistek a v zá ří 2008 došlo k jejímu pádu. I nejv ětší odp ůrci státních zásah ů do ekonomiky (nap ř. již George Bush, poté také Barack Obama) se za čali p řimlouvat za podporu státu finančnímu sektoru. Došlo k tomu, že stát poskytl bankám p ůjčky, a tím se p řesunul celý problém ze soukromých spole čností do sféry ve řejných financí, pro jehož řešení se pak nabízely p ředevším radikální škrty (Kozák, Weiss, Schulzová, 2012, s. 8-12). K rozší ření krize finan čního systému na evropský kontinent p řisp ělo to, že mnoho evropských bank investovalo ve Spojených státech. Ceny mezibankovních půjček se rapidn ě zvýšily a banky, které byly závislé na tomto druhu financování, se dostaly do potíží – mezi nimi jako první banka Northem Rock ve Velké Británii , kterou nakonec musela vláda znárodnit. Aby došlo ke zvýšení kredibility bank a umožn ění dalších p ůjček, vlády za čaly poskytovat záruky za úv ěry, d ůsledkem byl vznik nebo prohloubení deficit ů státních rozpo čtů. Krize odhalila nedostatky ve struktu ře eurozóny, co se tý če m ěkkých nástroj ů pro vynucování spole čných pravidel. Maastrichtská smlouva ukotvující m ěnovou unii sice zakazuje p řebírání dluh ů mezi členskými státy, ale umož ňuje poskytnutí finan ční pomoci zadluženým stát ům, čímž de facto dochází k tomu, že se členské státy zaru čí za dluhy daných zemí. Druhá vlna krize (p řelom let 2009 a 2010) se nazývá suverénní dluhovou krizí nebo také krizí ve řejných rozpo čtů stát ů eurozóny (Kozák, Weiss, Schulzová, 2012, s. 61 - 89).

41 Home equity loans.

3.2.2 Problém imigrace do evropských zemí

Na Evropu nedoléhá jen krize finan čního systému. Na spole čenské situaci se promítají i události z okolních neklidných stát ů a p říchod velkého množství imigrant ů. Podle Úřadu Vysokého komisa ře Organizace spojených národ ů pro uprchlíky (United Nations High Commissioner for Refugees, UNHCR) po čet uprchlík ů ve sv ětě vzrostl v roce 2006 poprvé od roku 2002 p ředevším kv ůli krizi v Iráku a dosáhl tém ěř deseti milión ů42 . V roce 2009 byl po čet uprchlík ů odhadován na devět milión ů, z toho asi 80% pocházelo z rozvojových zemí Asie a Afriky. P řitom nejvíce uprchlík ů nachází své nové úto čišt ě v okolních zemích, to znamená, že nejvíce uprchlíků hostí op ět zem ě Asie (4,4 milión ů) a Afrika (2,2 milión ů). V Evrop ě bylo kolem 1,6 milión ů uprchlík ů (více jak 2 000 v České republice), v USA a Kanad ě pak dohromady 444 000. Nejvíce uprchlík ů se nacházelo v Pákistánu (p ředevším z Afghánistánu), v Sýrii (z Iráku a Palestiny) a v Íránu (nejvíce z Afghánistánu a z Iráku). 43 K nejvyššímu po čtu uprchlík ů od roku 1994 však došlo v roce 2012, k němuž výrazn ě p řisp ěl konflikt v Sýrii 44 , která už p ředtím byla domovem velkého po čtu uprchlík ů ze sousedních zemí. Na konci roku 2012 bylo tedy ve sv ětě více než 45 milión ů uprchlík ů a jejich po čet se oproti p ředešlému roku zvýšil o t ři milióny. Jen za tento rok opustilo své domovy 7,6 milión ů lidí, to znamená, každé čty ři sekundy byl nucen uprchnout ze svého domova jeden člov ěk, zejména kv ůli vále čným konflikt ům. 55% všech uprchlík ů registrovaných UNHCR pochází jen z pěti zemí: Afghánistán, Somálsko, Irák, Sýrie a Súdán. 45

42 Zprávy – UNHCR: Po čet uprchlík ů poprvé za posledních p ět let vzrostl. [online]. c2007. [cit. 10. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1298. 43 Uprchlíci a jejich ochrana. Vzd ělávací portál Amnesty International. [online]. [cit. 10. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.lidskaprava.cz/student/uprchlici-a-migranti/clanky/uprchlici-a-jejich- ochrana. 44 Více viz usnesení Evropského parlamentu o opat řeních EU a členských stát ů k řešení p řílivu uprchlík ů v d ůsledku konfliktu v Sýrii . [online]. c2013. [cit. 10. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+MOTION+B7-2013- 0442+0+DOC+XML+V0//CS. 45 Zprávy – UNHCR: Nejvyšší po čet uprchlík ů za posledních 18 let. [online]. c 2013 . [cit. 11. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1849.

Podrobn ější informace o po čtu uprchlíků, o zemích, odkud pocházejí, i o cílových státech p řináší statistika uvedená na webových stránkách UNHCR 46 , podle které je v příloze č. 1 zpracována stru čná tabulka týkající se n ěkterých evropských cílových zemí. Zaznamenaná jsou čísla po čtů uprchlík ů a osob v podobné situaci, žadatel ů o azyl a osoby, které se navrátily do zem ě svého p ůvodu. Podle publikace (2010) 47 obsahující konsolidované zn ění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, v četn ě p říloh a protokol ů, ve kterých jsou zapracovány zm ěny vzniklé platností Lisabonské smlouvy (2009), zahrnuje i Listinu základních práv Evropské unie , jež byla vyhlášená v roce 2007 Evropským parlamentem, Radou a Komisí. Pátá Hlava Smlouvy o fungování Evropské unie p řináší kapitolu s názvem Politiky týkající se kontrol na hranicích, azylu a p řist ěhovalectví a ve svém Článku 78 říká, že „Unie vyvíjí spole čnou politiku týkající se azylu, dopl ňkové ochrany a do časné ochrany s cílem poskytnout každému státnímu p říslušníkovi t řetí zem ě, který pot řebuje mezinárodní ochranu p řim ěř ený status a zajistit dodržování zásady nenavracení. Tato politika musí být v souladu s Ženevskou úmluvou o právním postavení uprchlík ů ze dne 28. července 1951, Protokolem týkajícím se právního postavení uprchlík ů ze dne 31. ledna 1967 a ostatními p říslušnými smlouvami… Ocitnou-li se jeden nebo více členských stát ů ve stavu nouze v důsledku náhlého p řílivu státních p říslušník ů t řetích zemí, m ůže Rada a návrh Komise p řijmout ve prosp ěch doty čných členských stát ů do časná opat ření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem ( Konsolidované zn ění Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o fungování Evropské unie, Listina základních práv Evropské unie, 2010, s. 76-77). 48 Listina

46 Population Statistics Database. UNHCR. [online]. c2013. [cit. 11. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://popstats.unhcr.org/PSQ_LDT.aspx. 47 Konsolidované zn ění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. Listina základních práv Evropské unie. [online]. c 2010. [cit. 1 1. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://bookshop.europa.eu/is-bin/INTERSHOP.enfinity/WFS/EU-Bookshop-Site/cs_CS/- /EUR/ViewPublication-Start?PublicationKey=QC3209190. 48 Spole čný evropský azylový systém obsahuje: a) „jednotný azylový status pro státní p říslušníky t řetích zemí platný v celé Unii; b) jednotný status dopl ňkové ochrany pro státní p říslušníky t řetích zemí, kte ří, aniž by získaly evropský azyl, pot řebují mezinárodní ochranu; c) spole čný režim do časné ochrany vysídlených osob v případ ě hromadného p řílivu; d) spole čný postup pro ud ělování a odnímání jednotného azylového statusu nebo statusu dopl ňkové ochran;

49 základních práv Evropské unie ve své Hlav ě II zabývající se Svobodami zaru čuje Článkem 18 právo na azyl podle Ženevské úmluvy (1951) a Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlík ů (1967) ve shod ě s výše uvedenými smlouvami týkajícími se Evropské unie. Následující článek zakazuje hromadné vyhošt ění a vyst ěhování, vyhošt ění nebo vydání do státu, kde dané osob ě hrozí vážné nebezpe čí, že by mohla být vystavena trestu smrti, mu čení či jinému nelidskému a ponižujícímu zacházení (Konsolidované zn ění Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o fungování Evropské unie, Listina základních práv Evropské unie, 2010, s. 395). 9. února 2014 Švýca ři v referendu (50,3% v ětšina) rozhodli o zavedení p řísných kvót pro p řistěhovalce ze zemí Evropské unie. Podn ět na zastavení „masového přist ěhovalectví“ vzešel od krajn ě pravicových iniciátor ů z Švýcarské lidové strany/Demokratické unie st ředu . K prosazování podobného kroku se chystá i norská Pokroková strana, jež je sou částí vládní koalice konzervativního sm ěru, a stala se první evropskou vládní stranou, která švýcarské referendum podpo řila, i když proti imigraci pravideln ě vystupují krajn ě pravicové strany a hnutí nap říč celou Evropou. Referendum bylo uvítané i francouzskou Národní frontou a britskou izolacionistickou Stranou nezávislosti Spojeného království. P řist ěhovalectví je ožehavé téma i ve Velké Británii a vláda premiéra Davida Camerona se velmi ost ře vymezuje proti imigrant ům především z balkánských člen ů Evropské unie. Eurokomisa ř László Andor však tvrdí, že p říchod pracovník ů z východní Evropy britské ekonomice pomohl, a kritizuje politiky za to, že jen populisticky podporují xenofobii. 49

e) kritéria a mechanismy pro ur čení členského státu p říslušného pro posouzení žádosti o azyl nebo dopl ňkovou ochranu; f) normy týkající se podmínek pro p řijímání žadatel ů o azyl nebo dopl ňkovou ochranu; g) partnerství a spolupráci se t řetími zem ěmi pro zvládání p říliv ů osob žádajících o azyl nebo dopl ňkovou či do časnou ochranu“ (Konsolidované zn ění Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o fungování Evropské unie, Listina základních práv Evropské unie, 2010, s. 76-77 ).

49 SPENCEROVÁ, Tereza. Jeden z pilí řů sjednocené Evropy se hroutí . [online]. c2014. [cit. 14. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.literarky.cz/politika/svet/16838-jeden-z-piliru-sjednocene- evropy-se-hrouti.

3.2.3 Spokojenost ob čan ů s politikou Evropské unie

Eurobarometr jsou pr ůzkumy ve řejného mín ění, které zadává sekce Analýz ve řejného mín ění Evropské komise (už od roku 1974). Pr ůzkumy jsou provád ěny ve všech členských zemích, v poslední dob ě se tyto pr ůzkumy rozší řily i do zemí kandidátských. Standardní Eurobarometr se uskute čň uje každoro čně na podzim a na ja ře a pravideln ě se zam ěř uje na opakující se okruhy otázek, což umož ňuje porovnávat vývoj v názorech i názory ob čan ů z různých zemí. Následuje shrnutí výsledk ů Eurobarometru z podzimu 2013 50 . Pr ůměrná d ůvěra v instituce v Evrop ě dlouhodob ě klesá (dostupné porovnání od roku 2004), nejd ůvěryhodn ější byly na ja ře roku 2007 – EU 57%, národní parlamenty 43% a národní vláda 41%; na podzim roku 2013 EU důvěř ovalo 31% respondent ů, národním parlament ům 25% a národním vládám 23%. EU vnímá 31% respondent ů naprosto pozitivn ě (jaro 2007 - 52%), neutráln ě 39% (jaro 2007 - 31%, procento se postupn ě zvyšovalo na maximum na podzim 2011, od té doby mírný pokles). Naprosto negativn ě EU vnímá 28% respondent ů (podzim 2007 14%, maximum podzim 2012 a jaro 2013 – 29%). S tvrzením „ Můj hlas má v EU svou váhu “ souhlasí 29% respondent ů (srovnání: podzim 2004 – 39%, podzim 2007 – 30%, jaro 2009: 38%, podzim 2011 26%) a nesouhlasí 66% (srovnání: podzim 2004 – 52%, podzim 2007 – 61%, jaro 2009 – 53%). S tímto tvrzením nej čast ěji nesouhlasili obyvatelé následujících zemí: Řecka (86%), Kypru (86%), Špan ělska (80%), České republiky (79%), Portugalska (79%), Itálie (79%), Lotyška (77%), Estonska (76%), Velké Británie (74%) a Rumunska (74%). Naopak nejvíce se s tímto tvrzením ztotož ňovali obyvatelé Dánska (57%), Belgie (47%) a Švédska (47%). Ohledn ě budoucnosti EU je optimistických 51% respondent ů (srovnání: jaro 2007 – 69%) a pesimistických 42% respondent ů (srovnání: jaro 2007 - 24%, jaro 2013 – 46%). Nejpesimisti čtější jsou Řekové (69%), Kyp řané (66%), Portugalci (64%), Francouzi (56%) a Italové (52%). Nejoptimisti čtější zase Dánové (75%), Irové (67%) a Mal ťané (67%). Jako nejv ětší problémy ozna čili respondenti nezam ěstnanost (podzim 2013 – 49%, jaro 2013 – 51%), ekonomickou situaci (podzim 2013 i jaro 2013 – 33%),

50 Public Opinion in the European Union. Standard Eurobarometer 80, Autumn 2013. [online]. c2013 [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb80/eb80_first_en.pdf.

51 zdražování a inflaci (podzim 2013 i jaro 2013 – 20%), státní dluhy (podzim 2013 14%, jaro 2013 15%), zdravotní a sociální bezpe čí (podzim 2013 - 12%, jaro 2013 – 11%), imigraci (podzim 2013 – 12%, jaro 2013 – 10%), kriminalitu (podzim 2013 – 11%, jaro 2013 – 12%) a dále respondenti zmi ňovali dan ě, penze, vzd ělávací systém, bydlení, otázky životního prost ředí, klimatu a energií a také terorismus (podzim 2013 – 2%, jaro 2013 – 3%). Konkrétn ě však respondenti nej čast ěji čelí zdražování a inflaci (podzim 2013 – 40%, jaro 2013 – 41%), nezam ěstnanosti (podzim 2013 – 20%, jaro 2013 – 22%) a ekonomické situaci ve vlastní zemi (podzim 2013 – 17%, jaro – 18%). Imigrace se objevila v žeb říčku jako p ředposlední (p řed terorismem) s 3%. Sou časnou ekonomickou situaci posuzuje 60% respondent ů jako špatnou (srovnání: jaro 2009 – 78%, jaro 2007 – 44%, podzim 2004 – 62%) a 31% respondent ů jako dobrou (srovnání: jaro 2009 – 20%, jaro 2007 – 52%, podzim 2004 – 34%). Nejv ětší nespokojenost je pak u Řek ů (98%). S vyšší hodnotou než 90% se dále p ři hodnocení ekonomiky jako špatné umístili i Portugalci, Chorvaté, Kyp řané, Špan ělé, Bulha ři, Slovinci, Italové a Francouzi. Nejvíce pozitivní p ři hodnocení ekonomiky pak byli Švédové (85%) a N ěmci (82%). Nejefektivn ější kroky proti krizi je podle respondent ů schopná ud ělat EU (podzim 2013 i jaro 2013 – 22%), národní vlády (podzim 2013 – 22%, jaro 2013 – 21%), Mezinárodní m ěnový fond (podzim 2013 i jaro 2013 – 13%), G20 (podzim 2013 – 12%, jaro 2013 – 13%) a USA (podzim 2013 i jaro 2013 – 8%). EU jde p ři řešení krize správným sm ěrem podle 43% respondent ů (jaro 2013 – 42%) a špatným sm ěrem podle 29% (jaro 2013 – 30%). Pro jednotnou m ěnu je 52% respondent ů (srovnání: jaro 2007 - 63%) a proti je 41% (srovnání: jaro 2007 – 31%).

3.2.4 Role moderních médií v popularit ě nacionalistických hnutí

Při posuzování globalismu a moderních médií se nabízejí následující čty ři pojetí (Št ětka, 2007, s. 129). Optimistický hyperglobalistický diskurz , který ší ří kulturu pokrokovou s emancipa čním potenciálem, a díky svobodnému toku informací by m ěl být zárukou budování svobodn ějších a demokrati čtějších spole čností. Diskurz kritického globalismu zase ukazuje zaml čené negativní stránky p ředchozího modelu v podob ě stále se snižujícího po čtu nadnárodních mediálních korporací, jejichž jediným cílem je zisk. Transformacionalistický (kulturn ě-pluralistický) diskurz ukazuje na rostoucí rozmanitost a prolínání informací z různých kout ů sv ěta a specifických kultur

52 a skeptický (tradicionalistický) diskurz popírá podíl p řenosu informací na vytvá ření globální kultury p ři sou časné likvidaci kultur regionálních. Argumentuje tím, že média stále vysílají p řevážn ě lokální informa ční obsahy, a podle zastánc ů tohoto diskurzu se v masových médiích spíše procesy globalizace projevují procesy regionalizace a internacionalizace. Podle Josefa Šlerky, vedoucího oboru Studia nových médií na Karlov ě univerzit ě a vývoje nástroj ů na analyzování sociálních sítí, nové technologie automaticky nep řinášejí demokracii a internet se zm ěnil v kybernetické bojišt ě, které umí stejn ě dob ře využívat ob čanská spole čnost jako autoritá řské režimy . Internet se stává velmi snadným propagandistickým nástrojem , který umož ňuje rychlé ší ření informací (i zavád ějících), nebo manipulaci obrazem nap říklad prost řednictvím upravených a vyretušovaných obrázk ů. Nikdo v sou časnosti není schopen se dokonale zorientovat, co je skute čné a co ne. Na otázku zda mohou sociální sít ě tvarovat nálady ve spole čnosti Šlerka odpovídá, že „v Čechách je mnoho lidí p řekvapeno mírou netolerance, antisemitismu, antiislamismu, která je na sociálních sítích patrná. Když se jdete podívat na skupiny, jako je Islám v České republice, pak jste zaražení množstvím nenávisti, kterou tam najdete. Musíme si ale položit otázku, zda takových lidí p řibylo anebo zde byli vždy a pouze za čali být vid ět. Já se p řikláním k té druhé variant ě. A to především proto, že „média p řispívají k rozpoutání spirály ml čení - ur čují, o čem je normální mluvit a o čem není normální mluvit, který postoj je radikální a který nikoli. Nastavují hranice toho, v nichž by se m ěl pohybovat ve řejný diskurz. A to má za následek, že lidé, kte ří zastávají jiný názor ozna čený jako extrémní, jej pak mají tendenci ne říkat ve řejn ě. Ve ve řejném prostoru jsou slyšet jen „normální“ názory, a tím se jenom posiluje frustrace a neochota lidí s jiným názorem se ozvat.“ Pro tyto lidi jsou sociální sít ě ideálním prostorem, ve kterém zjiš ťují, že ve svých názorech nejsou osamocení, a mohou se snadn ěji propojit. 51 Při nepokojích mohou sociální sít ě hrát d ůležitou roli v tom, že lidé snadno zjistí, že v dané situaci nejsou sami, že jejich názory a zájmy nejsou ojedin ělé, a p ředevším se mohou lépe organizovat. Umož ňují také podrobn ě sledovat vývoj situace, p ředevším pokud se jí klasická z politického d ůvodu dostate čně nev ěnují. Lidé mohou události natá čet na mobilní telefony a okamžit ě je sdílet.

51 Gebert, Jan. Diktatury na facebooku. [online]. c2014 [cit. 3. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.literarky.cz/politika/rozhovory/16911-josef-lerka-diktatury-na-facebooku.

Na jednu stranu sociální sít ě poskytují anonymitu, ale na druhou stranu u nich zase nenajdeme možnost ztotožn ění se se známou osobností. Podle sociálního psychologa a odborníka na politickou komunikaci Krešimira Macana „lidé „lajkují“ na Facebooku i p řesto, že nejsou p řesv ědčeni, že ur čitá politická akce k něč emu je,“ protože „d ěláte jen to, co je spole čensky vhodné. Nap říklad lidé „lajkují“ p řed časné volby, ale když k nim dojde, je volební ú čast nízká… Jako další p říklad uvádí známá hnutí Occupy a Anonymous, která postrádají strategii.“ 52

3.3 Významná nacionalistická hnutí

Mezi lety 1999 a 2009 p ůsobila v Evropském parlamentu národn ě konzervativní euroskeptická politická skupina Unie pro Evropu národ ů (Union for Europe of the Nations Group), která odmítala rasismus, diskriminaci a xenofobii.53 Po evropských volbách se však skupina rozpadla a její členové p řešli do Aliance liberál ů a demokrat ů pro Evropu , do skupiny Evropští konzervativci a reformisté a do Evropy svobody a demokracie (italská Liga Severu, Strana nezávislosti Spojeného království, Praví Finové, řecká strana LAOS, Dánská lidová strana, Hnutí pro Francii, nizozemská Reformovaná politická strana, Slovenská národná strana). 54 V roce 2009 v Budapešti také vznikla Aliance evropských národních hnutí (Alliance of European National Movements, AENM), která sdružuje krajn ě pravicové politické strany (belgická Národní fronta, Strana svobody – budoucnost Finska, francouzská Národní fronta, Hnutí za lepší Ma ďarsko – Jobbik, italský T říbarevný plamen, portugalská Národní strana obnovy, špan ělské Republikánské sociální hnutí a švédští Národní demokraté, bývalým členem byla i Ukrajinská unie svobody 55 ). 56

52 Raduševi č, Mirko: Použití moderních technologií p ři demonstracích se stává složit ější. [online]. c2014 [cit. 3. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.literarky.cz/civilizace/89-civilizace/16919- pouztii-modernich-technologii-pri-demonstracich-se-stava-slozitejsi. 53 PAPÍRNÍKOVÁ, Pavla. Unie pro Evropu národ ů. St ředoevropské politické studie. [online]. c2005 [cit. 15. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=238 . 54 WILLIS, Andrew. New eurosceptic group to campaign against EU treaty in Irish referendum. [online]. c2009 [cit. 10. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://euobserver.com/political/28403 . 55 Strana Svoboda z aliance vystoupila kv ůli tomu, že ve stávající ukrajinsko-ruské politické krizi nedostala ze strany člen ů aliance dostate čnou podporu, viz Oleh Tiahnybok withdraws Svoboda´s membership within the Alliance of European National Movements. [online]. c2014 [cit. 10. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://en.svoboda.org.ua/news/events/00010596/ .

Další evropskou skupinou, která podporuje spolupráci krajn ě pravicových stran je Evropská národní fronta (European National Front, ENF) . Mezi její členy pat ří Nacionáln ě-demokratická strana N ěmecka, italská Nová síla, řecký Zlatý úsvit, rumunská Nová pravice a špan ělská Falanga. P řidruženými členy jsou Bulharská národní unie, nizozemská Národní aliance a Portugalská Národní strana obnovy. 57 Data o získaných hlasech ve volbách byly čerpány z webových stránek Election Resources on the Internet a European Parliament Elections. 58

3.3.1 Hnutí za lepší Ma ďarsko - Jobbik

Jobbik je ma ďarská nacionalistická euroskeptická konzervativní politická strana 59 , založená v roce 2003, která má od voleb roku 2010 zastoupení v ma ďarském parlamentu. Jedná se o nejsiln ější krajn ě pravicovou stranu v Evrop ě60 a její obliba vzrostla p ředevším od násilných protivládních demonstrací v roce 2006, jichž se členové Jobbiku aktivn ě ú častnili. Rok na to Jobbik založil polovojenskou organizaci Ma ďarskou gardu s cílem ochrany ma ďarských ob čan ů. Garda po řádala pochody

Složitá politická situace na Ukrajin ě je mimo rozsah práce, podle Sv ětového židovského kongresu je však strana Svoboda , která získala podíl na vlád ě, neonacistická a antisemitská – viz SOKOL, Sam. Ukrainian Jews split on dangers of protest movement. [online]. c2013 [cit. 10. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.jpost.com/Jewish-World/Jewish-Features/Ukrainian-Jews-split-on-dangers-of-protest- movement-333907 . Specifická situace je také v Rusku , kde je kladen obzvlášt ě velký d ůraz na národní identitu (nap říklad Liberáln ě demokratická strana Ruska je ozna čována za krajn ě pravicovou, populistickou a zastávající pozice ruského nacionalismu a imperialismu). 56 PHILLIPS, Leigh. Far-right alliance fails to get EU parliament cash. [online] . c2009 [cit. 10. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://euobserver.com/political/28982 . 57 The European National Front meets in Madrid. [online]. [cit. 9. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.nouadreapta.org/limbistraine_prezentare.php?idx=28&lmb=eng . 58 http://www.electionresources.org/ http://www.nsd.uib.no/european_election_database/country/italy/european_parliament_elections.ht ml . 59 Jobbik. The Movement For a Better Hungary. [online]. [cit. 19. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.jobbik.com/. 60 RAWLINSON, Kevin. Leader of Hungarian far-right party Jobbik holds rally in London. [online]. c20014 [cit. 9. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2014/jan/26/leader-hungarian-jobbik-rally-london#.

55 v obcích s větší koncentrací romského obyvatelstva a aktivity zam ěř ené protislovensky. V roce 2009 potvrdil odvolací soud rozpušt ění Ma ďarské gardy s tím, že p řekra čovala zákon o spolcích a ohrožovala menšiny. 61 Jobbik má také siln ě protižidovskou 62 politiku. 63 Hlavním mottem Jobbika pro volby do Evropského parlamentu v roce 2009 bylo heslo: „ Ma ďarsko pat ří Ma ďar ům!“ 64 Strana získala t ři mandáty. 65 Téhož roku byla v Budapešti spolu s dalšími evropskými nacionalistickými stranami (francouzská Národní fronta, italský T říbarevný plamen, švédská Národní demokratická strana a belgická Národní fronta) založena Aliance evropských národních hnutí. 66 Po ma ďarských parlamentních volbách v roce 2010 se Jobbik stal t řetí nejsiln ější stranou, zůstal však v opozici. V posledních volbách si v zisku k řesel pohoršil tém ěř o polovinu. 67

61 ČT24. Odvolací soud potvrdil rozpušt ění Ma ďarské gardy. [online]. c2009 [cit. 9. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/59900-odvolaci-soud-potvrdil-rozpusteni- madarske-gardy/. 62 GMT. Jobbik rally against World Jewish Congress in Budapest. [online]. c2013 [cit. 9. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.bbc.com/news/world-europe-22413301. 63 WHELAN, Brian. Jobbik set for poll boost as Hungary moves to the right. [online]. c2014 [cit. 5. duben 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.channel4.com/news/hungary-elections-jobbik-anti- semitic-far-right-viktor-orban. 64 ČT24. Úto čili na Romy a vraždili, te ď stojí p řed soudem. [online]. c2011 [cit. 5. duben 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/119137-utocili-na-romy-a-vrazdili-ted-stoji-pred- soudem/. 65 Hungary´s opposition. A nasty party. The centre-right frest over the rise of the far right. [online]. c2009 [cit. 5. duben 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.economist.com/node/13871359. 66 MTI. Jobbik signs agreements with other European nationalist groups. [online]. c2009 [cit. 6. duben 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.politics.hu/20091026/jobbik-signs-agreements-with-other- european-nationalist-groups/. 67 ČTK. Tém ěř kone čné výsledky voleb potvrdily Orbánovo vít ězství. [online]. c2014 [cit. 7. duben 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/temer-konecne-vysledky-voleb-potvrdily- orbanovo-vitezstvi/1064487&id_seznam =.

3.3.2 Zlatý úsvit ( Řecko)

Zlatý úsvit je řecká krajn ě pravicová, extrémistická, siln ě euroskeptická politická strana. Bývá ozna čována jako neonacistická a fašistická, její vedení to však odmítá. 68 Ko řeny Zlatého úsvitu spadají až do roku 1980, kdy se Nikolaos Michaloliakos ve vězení sblížil s vedením Řecké vojenské junty (1967-1974). V roce 1980 již Michaloliakos založil hnutí, které se v roce 1993 stalo politickou stranou. Na po čátku hnutí sdílelo myšlenky novopohanství (p ředevším odmítání marxismu a liberalismu jako žido-křes ťanských ideologií), pozd ěji se p řeorientovali a p řijali víru řecké pravoslavné církve. V prvních volbách, kterých se strana zú častnila, jednalo se tehdy o volby do Evropského parlamentu v roce 1994, získala 0,11% hlas ů, postupn ě však její podpora stoupala. Strana po řádá pravidelné pochody a manifestace na výro čí řeckých svátku a oslavují tak řeckou historii. P říznivci strany jsou spojováni se zlo činy z nenávisti proti imigrant ům, politickým oponent ům a etnickým menšinám. Existuje i úzké propojení Zlatého úsvitu s fotbalovými hooligans. 69 Na druhou stranu dochází i k brutálním útok ům na členy v rámci vy řizování ú čtů, či srážkám s krajn ě levicovými nebo anarchistickými stoupenci. Po st řetu Zlatého úsvitu a anti-fašist ů byly v roce 2012 zadrženi anti-fašisté, kte ří prý byli pozd ěji mu čeni policií. 70 V listopadu 2013 byli dva členové Zlatého úsvitu zast řeleni a jeden byl t ěžce zran ěn. Policie událost popsala jako teroristický útok. 71 V zá ří 2013 došlo pobodání a následné smrti hudebníka a anti-fašisty Pavlose Fyssase. Z tohoto činu je podez řelý člen Zlatého úsvitu, strana však jakékoliv spojení

68 BEHRAKIS, Yannis; BABINGTON, Deepa. Greek far-right leader savors electoral success. [online]. c2012 [cit. 10. března 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.reuters.com/article/2012/05/06/us-greece- election-farright-idUSBRE8450D820120506. 69 KITSANTONIS, Niki. Attacks on Immigrants on the Rise in Greece. [online]. c2010 [cit. 15. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.nytimes.com/2010/12/01/world/europe/01greece.html?_r=2&. 70 MARGARONIS, Maria. Greek anti-fascist protesters ´tortured by police´ after Golden Dawn clash. [online]. c2012 [cit. 15. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2012/oct/09/greek-antifascist-protesters-torture-police. 71 SMITH, Helena. Two Golden Dawn members killed in drive-by shooting outside Athens office. [online]. c2013 [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2013/nov/01/golden-dawn-killed-shooting-athens.

57 s vraždou odmítla. Po obvin ění podez řelého, policie zatkla i p ředsedu strany Nikolaose Michaloliakose, t ři poslance a další členy strany. Michaloliakos byl obvin ěn ze zformování zlo činecké organizace. Tato událost vyvolala v zemi masové protesty a anti- rasistická skupina Keerfa uvedla ve svém prohlášení, že Zlatý úsvit stup ňuje své útoky, protože se t ěší oblib ě u policie, která jí poskytuje ochranu. N ěkte ří policisté byli obvin ěni z tajné dohody se Zlatým úsvitem. 72 Tuto spolupráci potvrzuje i Nils Muižnieks, Evropský komisa ř pro lidská práva. 73 Členové Zlatého úsvitu sympatizují s myšlenkami diktátora Ioannise Metaxase, který byl v Řecku u moci v letech 1936-1941. Používají i nacistické symboly nebo jejich napodobeniny 74 , obdivují postavy nacistického N ěmecka, často používají i nacistický pozdrav. Atemis Matthaiopoulos, člen Zlatého úsvitu, byl také frontmanem nacistické punkové skupiny Pogrom, mezi jejíž písn ě s antisemitskými texty pat řily nap říklad tyto: „Auschwitz“, „fuck Anne Frank“ a „Juden raus“. 75 Zakladatel Nikolaos Michaliakos zase popírá existenci plynových komor a pecí v nacistických vyhlazovacích táborech. 76 Do kampan ě v roce 2012 vstupovali s hesly: „Jist ě, m ůžeme zbavit tuto zemi špíny“ a „Řecko Řek ům“ .77 Kampa ň byla založena na obavách z nezam ěstnanosti,

72 SMITH, Helena. Greek Golden Dawn member arrested over murder of leftwing hip-hop artist. [online]. c2013 [cit. 15. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2013/sep/18/greece-murder-golden-dawn. 73 SMITH, Helena. Golden Dawn: ´Greece belongs to Greeks. Long live victory!´ [online]. c2013 [cit. 10. března 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2013/jun/01/greece-golden- dawn-violence-eu-crisis. 74 LOWEN, Mark. Greece´s far right hopes for new dawn. [online]. c2013 [cit. 10. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.bbc.com/news/world-europe-17898561

75 Announcement for the new Golden Dawn member in Parliament. [online]. c2012 [cit. 20. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.kis.gr/en/index.php?option=com_content&view=article&id=445:announcement-for-the-new- golden-dawn-member-in-parliament 76 TAYLOR, Adam. Now The Greek Far Right Party Is Denying The Holocaust. [online]. c2012 [cit. 20. března 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.businessinsider.com/now-the-greek-far-right-party-is- denying-the-holocaust-2012-5. 77 RABINOWITZ, Gavin. Greece´s Jewish community warns of return to fascism. [online]. c2012 [cit. 19. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.jta.org/2012/05/08/news-opinion/world/greeces- jewish-community-warns-of-return-to-fascism.

úsporných opat ření a ekonomické krize, stejn ě tak jako na populární anti-imigra ční rétorice. Od voleb v roce 2012 se za jeden rok podpora Zlatého úsvitu tém ěř zdvojnásobila. Pr ůzkumy ukázaly podporu mezi 11-12%. Jedná se o nejvýrazn ěji rostoucí politickou sílu a v příštím roce by mohla získat v komunálních volbách 15%. Podle Dimitrise Keridese z politických v ěd na Aténské univerzit ě se rozhodn ě nejedná jen o pomíjivý fenomén, který je produktem ekonomické krize zem ě, ale popularita strany vyjad řuje vše, co je nezdravé v řecké spole čnosti. Také nedostatek ve řejné debaty přispíval k přitažlivé mystice organizace i k jejímu nepr ůhlednému fungování a financování. Zlatý úsvit chyt ře mí řil na st řední t řídu tím, že populisticky povzbuzoval antipatii ke stávajícím politik ům hlavního proudu, čímž se zalíbil malým podnikatelům stejn ě tak jako státním ú ředník ům trpícím rozpo čtovými škrty požadovanými Evropskou unií a Mezinárodním m ěnovým fondem a nezam ěstnaností (s více než 27% nejvyšší nezam ěstnaností v eurozón ě), a z asijských a africkým p řist ěhovalc ů se lehce stali ob ětní beránci. Neonacisté demystifikovali brutalitu a násilí a stali se reflexí strachu a chudoby v Řecku. Oficiální stránky strany jsou dostupné na internetu. 78

3.3.3 Útok (Bulharsko)

Strana Útok 79 (Ataka) založená roku 2005 je charakterizovaná nacionalismem, krajn ě pravicovým populismem, antiglobalismem, xenofobií, antisemitismem, islamofobií, turkofobií a euroskepticismem. 80

3.3.4 Strana velkého Rumunska

Rumunská strana založená v roce 1991 má silnou protiromskou, protižidovskou a protima ďarskou rétoriku. 81

78 Golden Dawn. International Newsroom. [online]. c2012 [cit. 19. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://golden-dawn-international-newsroom.blogspot.cz/. 79 Oficiální webové stránky Útoku. [online]. [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.ataka.bg/en/ . 80 GHODSEE, Kirsten. Left Wing, Right Wing, Everything. Xenophogia, Neo-totalitarianism, and Populist Politics in Bulgaria. c2008 M.E. Sharpe, Inc. All rights reserved. ISSN 1075–8216. [online]. [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.academia.edu/233217/Left_Wing_Right_Wing_Everything_Xenophobia_Neo- totalitarianism_and_Populist_Politics_in_Contemporary_Bulgaria .

3.3.5 Finská strana, Praví Finové (Finsko)

Finská strana , p ůvodn ě známá pod názvem Praví Finové je pravicová populistická a nacionalistická politická strana s euroskeptickým smýšlením. Založena byla roku 1995 a od roku 1997 je jejím leaderem Timo Soini. Po parlamentních volbách v roce 2011 se strana stala t řetí nejsiln ější v zemi 82 , ale z ůstala v opozici. Siln ě se vymezují v ůč i imigraci do Finska. 83

3.3.6 Švédští demokraté (Švédsko)

Tato strana byla založena už v roce 1988 a sou časným leaderem je Jimmie Åkesson. Ideologicky se Švédští demokraté profilují jako nacionalistická euroskeptická krajn ě pravicová strana a pro svou antiimigra ční politiku využívá populismu. Podle Åkessona je muslimská populace pro Švédsko nejv ětší zahrani ční hrozbou od druhé sv ětové války. 84

3.3.7 Pokroková strana (Norsko)

Pokroková strana je norská politická strana, která sama sebe identifikuje jako konzervativní stranu, ale bývá ozna čována také jako pravicov ě populistická. V její rétorice se ozývá silná islámofobie. 85 Byla založena v roce 1973 a její p ředsedkyní je od roku 2006 Siv Jensenová. V parlamentních volbách z roku 2009 strana získala 41

81 TRAYNOR, Ian. Romania´s first gift to the European Union – a causus of neofascist and Holocaust deniers. [online]. c2007 [cit. 3. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/politics/2007/jan/08/uk.eu . 82 WORTH, Jon. The True Finns followed a well-known recipe for success. [online]. c2011 [cit. 20. března 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/commentisfree/2011/apr/21/true-finns- nationalist-populists-european-parties . 83 True Finns´ nationalism colours Finland election. [online]. c2011 [cit. 20. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-13091920 . 84 CASTLE, Stephen. Anti-Immigrant Party Rises in Sweden. [online]. c2010 [cit. 20. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.nytimes.com/2010/09/14/world/europe/14iht-sweden.html?_r=1& . 85 BUCH-ANDERSEN, Thomas. Islam a political target in Norway. [online]. c2009 [cit. 8. b řezen 2014]. Dostupné na Internetu: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/8008364.stm.

60 křesel, v dalších volbách si pak pohoršila, z ůstala na t řetím míst ě s 29 k řesly, ale vytvo řila vládní koalici. 86 Tento výsledek je však alarmující vzhledem k tomu, že volby se odehrály dva roky po teroristickém útoku Anderse Breivika 87 , který byl v minulosti řadovým členem strany 88 , i když v sou časnosti se od sebe strana 89 i Breivik distancují.

3.3.8 Strana pro svobodu (Nizozemí)

Strana pro svobodu (Partij voor de Vrijheid) je nizozemskou národn ě- konzervativní euroskeptickou politickou stranou. K založení strany v roce 2006 Geerta Wildersa inspirovaly vraždy politika Pima Fortuyna (2002), který se vymezoval protiislámsky, a filmového režiséra Theo van Gogha (2004), který nato čil film o násilí na muslimských ženách. Oba byli zabiti muslimskými aktivisty. 90 Strana se neprofiluje jen jako anti-muslimská , ale vymezuje se i v ůč i jiným národnostem, p ředevším ze st řední a východní Evropy (Polsko, Bulharsko, Rumunsko). Za tímto ú čelem v roce 2012 strana spustila webové stránky s názvem Reporting Centre on Central and East Europeans , které p řijímaly a zve řej ňovaly stížnosti na přist ěhovalce z této oblasti. Evropská komise webové stránky odsoudila a Komisa řka Evropské unie pro spravedlnost Viviane Redingová vyzvala všechny ob čany

86 Election Resources on the Internet: Elections to the Norwegian Storting. [online]. [cit. 8. b řezen 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.electionresources.org/no/ 87 22. července 2011 zem řelo 77 lidí p ři bombovém útoku v Oslu a následné st řelb ě na ostr ůvku Utøja, kde byl po řádán letní tábor mládežnické organizace norské sociáln ě demokratické Strany práce , která se podle Breivika nejvíce zasloužila o rozší ření multikulturalismu. P ři soudním řízení se Breivik za čal omlouvat militantním nacionalist ům v Evrop ě, že nezabil více lidí – viz NES. Breivik se ve své řeči omlouval nacionalist ům, že zabil málo lidí. [online]. c2012 [cit. 8. b řezen 2014]. Dostupné na Internetu: http://zpravy.e15.cz/zahranicni/udalosti/breivik-se-ve-sve-reci-omlouval-nacionalistum-ze-zabil-malo- lidi-908086#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink. 88 GMT. Norway election: Conservative Erna Solberg triumphs. [online]. c2013 [cit. 8. b řezen 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.bbc.com/news/world-europe-24014551. 89 BERGLUND, Nina. Progress Party vows comeback. [online]. c2011 [cit. 8. březen 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.newsinenglish.no/2011/09/13/progress-party-vows-comeback/.

90 EVANS-PRITCHARD, Ambrose; CLEMENTS, Joan. Fortuyn killed ´to protect Muslims´. [online]. c2003 [cit. 30. leden 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/netherlands/1425944/Fortuyn-killed-to-protect- Muslims.html. Ayaan Hirsi: My life under a fatwa. [online]. c2007 [cit. 30. leden 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.independent.co.uk/news/people/profiles/ayaan-hirsi-ali-my-life-under-a-fatwa-760666.html.

Nizozemska, aby se k této nesnášenlivosti nep řipojovali, protože Evropa je místem svobody. 91 Mezinárodní v ědecké publikace stranu pokládají za krajn ě pravicovou, n ěkdy je však považována za stranu pravého st ředu. Pro n ěkteré je strana anti-muslimská, i když sám Wilders řekl, že není zam ěř en anti-muslimsky, ale anti-islámsky. Tvrdí, že není pravda, že nenávidí muslimy, protože „on nenávidí islám“. Ten podle n ěj „není náboženstvím, ale ideologií retardované kultury“ a „Korán p řirovnal k Hitlerov ě knize Mein Kampf“ . Dále říká, že ne všichni muslimové jsou teroristé, ale „tém ěř všichni teroristé jsou muslimové“. Studium Koránu ho p řim ělo k nato čení krátkého filmu, který má varovat p řed islámem, který ohrožuje to, co kdysi bývalo bezstarostným holandským modelem tolerance. A tato kritika islámu z něj v Nizozemí činí oblíbeného politika. P řitom však odmítal spolupráci s pravicovými fašistickými skupinami a s politiky jako je nap říklad Le Pen. 92 Roku 2008 Wilders na internetu uve řejnil sv ůj film Fitna (arabsky znamená nesouhlas, rozvrat mezi lidmi). Film cituje n ěkteré súry Koránu a kombinuje je s ukázkami teroristických útok ů a projevy n ěkterých islámských radikálních v ůdc ů. Z filmu nakonec vyplývá, že islám podn ěcuje terorismus, antisemitismus a násilí na ženách a homosexuálech. Rozsáhlá část filmu se také zabývá vlivem islámu v Nizozemí. 93 Nizozemská vláda však pojetí filmu a spojování islámu s násilím odmítla. 94 Strana dosáhla výrazného volebního zisku v roce 2010, kdy v nizozemské sn ěmovn ě strana získala 24 mandát ů a stala se tak t řetí nejsiln ější stranou. Poté však v před časných volbách následoval op ět pokles popularity. 95 Pro následující volby do

91 GMT. Dutch allow Wilders´ anti-Pole website, EU critical. [online]. c2007 [cit. 30. leden 2014]. Dostupné na Internetu: http://af.reuters.com/article/worldNews/idAFTRE8191ML20120210. 92 TRAYNOR, Ian. I don´t hate Muslims. I hate Islam,´ says Holland´s rising political star. [online]. c2008 [cit. 30. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2008/feb/17/netherlands.islam. 93 CROUCH, Gregory. Dutch Film Against Islam Is Released on Internet. [online]. c2008 [cit. 30. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.nytimes.com/2008/03/28/world/europe/28dutch.html?_r=0. 94 Government´s reaction to Wilders´ film. [online]. c2008 [cit. 30. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://web.archive.org/web/20080404045120/http://www.minaz.nl/english/News/Press_releases_and_new s_items/2008/Maart/Government_s_reaction_to_Wilders_film. 95 Election Resources on the Internet: Elections to the Dutch Tweede Kamer (House o Representatives). [online]. [cit. 30. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.electionresources.org/nl/.

Evropského parlamentu v roce 2014 Wilders zvažoval vznik evropského krajn ě pravicového hnutí , které by sdružovalo nap říklad italskou Ligu Severu, belgický Vlámský blok a francouzská Národní fronta. 96

3.3.9 Strana svobodných Rakousko

Původn ě nacionáln ě liberální strana založenou v roce 1956, p řesunul Jörg Haider za svého p ředsednictví od roku 1986 (až 2008) do pravicového populismu 97 . Strana je konzervativní a euroskeptická. Díky své antiimigra ční rétorice a vzhledem k rozmanitému národnostnímu složení populace v Rakousku, získává četné voli če. Podle leadera Heinze-Christiana Stracheho je islám fašismem 21. století. 98

3.3.10 Národní fronta, Vlámský blok, Vlámský zájem (Belgie)

Národní fronta byla mezi lety 1985 – 2012 belgická nacionalistická strana. Strana Vlámský blok vznikla již v roce 1978 a v roce 2004 se p řetransformovala do Vlámského zájmu . Jedná se o stranu pravicovou konzervativní stranu, prosazující vlámský separatismus a vymezující se proti p řist ěhovalectví. V roce 2001 více prezident strany a ideologický šéf Roeland Raes v televizní debat ě zpochybnil existenci holocaustu v takové podob ě, v jaké je dnes prezentována. 99

96 Nizozemec Wilders chce pro volby do EP vytvo řit nové hnutí krajn ě pravicových stran. [online]. c2013 [cit. 30. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.euractiv.cz/evropske-volby- 2009/clanek/nizozemec-wilders-chce-pro-volby-do-ep-vytvorit-nove-hnuti-krajne-pravicovych-stran- 011070. 97 CARTER, Elisabeth. The Extreme Right in Austria. [online]. c2013 [cit. 30. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.politik.uni-mainz.de/ereps/download/austria_overview.pdf 98 TRAYNOR, Ian. Austria in crisis as far fight win 29% of vote. [online]. c2013 [cit. 30. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2008/sep/30/austria . 99 OSBORN, Andrew. Belgium´s far right party in Holocaust controversy. [online]. c2013 [cit. 20. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2001/mar/09/worlddispatch.thefarright# .

3.3.11 Strana nezávislosti Spojeného království, Britská národní strana

Britské nacionální strany jsou zastoupeny p ředevším Stranou nezávislosti Spojeného království (UK Independence Party, UKIP) , založenou v roce 1993, jejím zakladatelem a stálým leaderem je Nigel Farage 100 .

3.3.12 Národní strana obnovy (Portugalsko)

Strana prosazující nacionální zájmy v Portugalsku.

3.3.13 Národní fronta (Francie)

Situace ve Francii zaslouží zvýšenou pozornost, protože velmi pronárodn ě jsou zde orientovány všechny politické strany. Souvisí to s vysokým národním sebev ědomím a hrdostí. Nejvýrazn ěji však vystupuje proti imigraci a globalismu vystupuje Národní fronta založena v roce 1972 Jean-Marie Le Penem, v sou časné dob ě je její p ředsedkyní Marine Le Penová. Oba byli neúsp ěšnými prezidentskými kandidáty.

3.3.14 Dánská lidová strana

Mezi nacionalisticky smýšlející strany m ůžeme řadit i populistickou pravicovou Dánskou lidovou stranu .

100 HUNT, Alex. How UKIP became a British political force. [online]. c2013 [cit. 3. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.bbc.com/news/uk-politics-21614073 .

3.4 Situace ve vybraných zemích

Aby mohlo dojít ke srovnání podmínek, jsou v následujících podkapitolách popsány op ět zem ě Itálie, N ěmecko a sou časná Česká republika a Slovensko.

3.4.1 Itálie

Šedesátá léta 20. století byla i v Itálii charakterizována rostoucí životní úrovní, vláda však nebyla schopná výrazn ěji pokro čit s řešením letitých problém ů, a tak zastaralé struktury hospodá řského a politického života p řestaly odpovídat pot řebám moderní zem ě. Kv ůli politice neomezeného liberalismu došlo k nenávratné devastaci venkovské a m ěstské krajiny (1950-1980) a vznikla živná p ůda pro spekulace, korupci a klientelismus. Filosof L. Colletti se ve řejn ě vyslovil o „ totální degeneraci systému “ a o „ morálním, politickém a ekonomickém úpadku tohoto státu“ (Procacci, 2010, s. 388). Lidé byli p řesv ědčeni, že politika není nic jiného než korupce a podvod. Na za čátku devadesátých let proti této úrovni stavu politiky a proti mafiánským strukturám za čalo bojovat nepolitické hnutí čisté ruce (mani pulite), dosáhli toho, že se zhroutil politický mechanismus ovládající zemi od konce druhé sv ětové války. Následkem těchto událostí byl roku 1993 reformován volební systém a upraven podle britského většinového vzoru. Na politické scén ě se tak mohly objevit zcela nové politické síly, mezi nimi nap říklad i Národní aliance (Alleanza Nazionale) G. Finiho, neofašistická strana navazující na činnost p ůvodního Italského sociálního hnutí (MSI). V regionálních volbách byly však už v roce 1990 zastoupeny tzv. ligy , které usilovaly o rozd ělení zem ě na t ři části (Lombardii separatistické hnutí obdrželo nejvíce hlas ů – 18,9% hlas ů). Itálie, jako člen seskupení vysp ělých zemí G8, v současnosti sedmá nejv ětší ekonomika na sv ětě a čtvrtá v Evropské unii, byla také rozsáhle postižena novodobou krizí. Její problémy však nevznikly až následkem krize finan čního systému, jen se prohloubily. V Itálii totiž docházelo k zvyšování státního dluhu od roku 1970. Od roku 1945 až do sou časnosti m ěla Itálie celkem šedesát dva vlád a její politika byla zna čně ovlivn ěna kontroverzní osobou politika a mediálního magnáta Silvia Berlusconiho, ale také sociální a ekonomické nerovností mezi severní a jižní Itálií. Nejv ětší dopad sou časné krize 101 se v italském prost ředí jeví v politické rovin ě.

101 „Italská ekonomika se vždy opírala o n ěkolik pilí řů , které však byly v posledních letech ot řeseny. Většina obyvatel pracuje v terciárním sektoru, tedy sektoru služeb (p řibližn ě 60% populace), nejmén ě pak

Rozdíly mezi severem a jihem Itálie reflektuje p ředevším Liga severu za nezávislost Padánie , která byla v roce 1991 založena na základ ě n ěkolika regionálních stran. Hlavním cílem strany je prosazení federativního uspo řádání v Itálii, p řitom využívá populismus (i xenofobní), sociální konzervatismus, nacionalismus a siln ě se vymezuje v ůč i imigraci (Liang, 2007, s. 187-197). Pro svou volební kampa ň v roce 2008 si strana vybrala plakát s obrázkem amerického indiána a nápisem: „Strádali kv ůli imigraci. Te ď žijí v rezervacích.“ 102 Od roku 2008 byla strana strana hojn ě zastoupena ve vlád ě Silvia Berlusconiho. Další kontroverzní postavou na italské politické scén ě je také Alessandra Mussolini , vnu čka Benita Mussolini. V letech 1992-1995 byla členkou strany Italské sociální hnutí – Národní právo (Movimento Sociale Italiano – Destra Nazionale, MSI-DN) . Ko řeny této strany sahají až do roku 1946, kdy byla založena Mussoliniho sympatizanty. Po rozpušt ění strany se Alessandra Mussolini 103 zapojila do Národní aliance 104 (Alleanza Nazionale) , která byla rozpušt ěna až v roce 2009, ale už roku 2003 se Alessandra stala leaderem hnutí Sociální opat ření (Azione Sociale). Mezi roky 2009 až 2013 p ůsobila ve stran ě Lidé svobody (Il Popolo della Liberta, PdL) , v sou časné dob ě ve Forza Italia (možný p řeklad: „Vp řed, Itálie“ ). 105 Předsedou posledních dvou

v zem ědělství. Z hlediska zapojení Itálie do mezinárodního obchodu je zásadním odv ětvím pr ůmysl, který se na tvorb ě HDP podílí p řibližn ě 23%. Po roce 2008 však má pr ůmysl klesající tendenci. Vliv na klesání má nejen krize, ale i fakt, že byl tradi ční kožed ělný a textilní pr ůmysl do zna čné míry vytla čen p řílivem levných výrobk ů z Číny. Produktivita pr ůmyslových podnik ů (zejména na jihu) kontinuáln ě klesá…. Z důvodu obrovského poklesu italského exportu došlo k výraznému zhoršení konkurenceschopnosti Itálie oproti ostatním zemím eurozóny“ (Kozák, Weiss, Schulzová, 2012, s. 120, 122). 102 LEWIS, Aidan. Italy´s Northern League resurgent. [online]. c2008 [cit. 2. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/7350691.stm. 103 REPA, Jan. Italy´s post-fascists to regroup. [online]. c2004 [cit. 2. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/3382151.stm. 104 Národní aliance je politická strana, která se za dobu svého p ůsobení p řesunula od neofašismu k nacionálnímu konzervatismu. 105 SQUIRES, Nick. Mussolini´s heirs merge with Silvio Berlusconi´s Forza Italia party. [online]. c2009 [cit. 2. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/italy/5039109/Mussolinis-heirs-merge-with-Silvio- Berlusconis-Forza-Italia-party.html.

66 konzervativních stran, které se nachází na st ředu politického spektra, byl Silvio Berlusconi. 106 Sociální hnutí – Tříbarevný plamen (Movimento Sociale – Fiamma Tricolore, MS-FT) vzniklo v roce 1995 jako italská neofašistická politická strana, která se odšt ěpila od národn ě konzervativní Národní aliance kv ůli nesouhlasu se zm ěnou jejího kurzu i samotného názvu (Mareš in Fiala, Mareš, 2001, s. 126). Dalším politickým hnutím je Nová síla (Forza Nuova, FN) vycházející z neofašismu. Hnutí, které však má zanedbatelný vliv (nemá zastoupení v italském ani Evropském parlamentu), založil v 1997 Roberto Fiore. 107

3.4.2 Německo

Jak už jsem zmínila v předešlých kapitolách, N ěmecko bylo po druhé sv ětové válce rozd ěleno do čty ř okupa čních zón a na jeho území vznikly dva státy: Spolková republika N ěmecko (SRN) a Německá demokratická republika (NDR). Roku 1961 byla postavena Berlínská ze ď, významný symbol rozd ěleného N ěmecka. Spolková republika N ěmecko se orientovala na západní spojenecký a ekonomický systém, což jí pomohlo v roce 1955 získat postavení suverénního státu a členství v Severoatlantické alianci (NATO). Hospodářský rozvoj v zemi probíhal velice úsp ěšn ě. Naopak N ěmecká demokratická republika byla zahrnuta pod sov ětskou sféru vlivu. Oba státy byly v roce 1973 p řijaty do OSN a o rok pozd ěji spolu navázaly diplomatické styky. Po nástupu Michaila Gorba čova do vedení Sov ětského svazu a nastolení jeho politiky glasnosti byl zapo čat proces pomalého rozpadu východního bloku i znovusjednocení N ěmecka. To se poda řilo smlouvou o vytvo ření m ěnové, hospodá řské a sociální unii mezi ob ěma státy z roku 1990. Zahrani čně-politické podmínky sjednocení byly vy řešeny téhož roku v Moskv ě na konferenci ministr ů zahrani čí ze Spojených stát ů amerických, Sov ětského svazu, Velké Británie, Francie i obou n ěmeckých stát ů. N ěmecko se muselo zavázat k respektu n ěmecko-polských hranic a vzdát se vlastnictví a vývoje zbraní hromadného ni čení. Získalo však neomezenou státní suverenitu. V sou časné dob ě je tedy Spolková republika N ěmecko

106 Election Resources on the Internet: Elections to the Italian Parliament. [online]. [cit. 2. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.electionresources.org/it/. 107 COBAIN, Ian; TAYLOR, Matthew. Language school run by Italian fascist leader. [online]. [cit. 9. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/politics/2008/feb/29/thefarright.italy# .

67 federativní parlamentní demokracií skládající se z 16 spolkových zemí. Hospodá řská obnova východních zemí N ěmecka (NDR) je provád ěna díky mohutné finan ční podpo ře ze strany západních spolkových zemí i Evropské unie. Německá ekonomika je soust řed ěná p ředevším na pr ůmysl (automobilový, elektronický, chemický a strojírenský), roku 2007 byla dokonce nejvýznamn ějším sv ětovým exportérem a druhým nejv ětším poskytovatelem rozvojové a humanitární pomoci. 108 V Německu funguje velmi rozvinutý sociální systém a životní úrove ň je celkov ě vysoká. I v mnoha v ědeckých a technických oborech je N ěmecko řazeno na sv ětovou špi čku. V evropské i mezinárodní politice se N ěmecko řadí mezi klí čov ě aktéry. N ěmecko je členem OSN, NATO, G8 i signatá řem Kjótského protokolu. Mezi sou časné problémy N ěmecka pat ří p ředevším nízká porodnost a úbytek obyvatelstva a tedy i nedostatek pracovních sil, začle ňování p řist ěhovalc ů do v ětšinové spole čnosti a vyrovnávání se s pravicovým extremismem a dědictvím nacistické ideologie (Müller, 2004). Bernd Wagner v roce 2000 za tímto ú čelem založil nevládní organizaci EXIT , která lidem pomáhá zb ěhnout z extremistických stran, pomáhá jim nap říklad i vytvo řit novou identitu. 109 Nejvýznamn ějšími nacionalistickými hnutími jsou Národn ě-demokratická strana N ěmecka (Nationaldemokratische Partei Deutschlands, NPD), Republikáni (Die Republikaner, REP) a Německá lidová unie (Deutsche Volksunion, DVU) , všechny jsou však bez zastoupení v německém i Evropském parlamentu. Národn ě-demokratická strana N ěmecka 110 byla založena v roce 1964 jako nástupce N ěmecké říšské strany (Deutsche Reichspartei, DRP). Profiluje se euroskepticky, pravicovým populismem, pangermanismem, národním socialismem a etnickým nacionalismem. Strana v roce 2003 čelila snahám o zakázání ze strany vlády, soud však zákaz odmítl kv ůli zjišt ěním, že t řicet ze dvou set p ředních představitel ů NPD bylo členy tajné služby a byli placeni vládou. Proto prý prohlášení

108 NAGPAL, Sahil. Germany world´s second biggest aid donor after US . [online]. c2008 [cit. 19. prosince 2013]. Dostupné na Internetu: http://www.topnews.in/germany-worlds-second-biggest-aid- donor-after-us-229970 . 109 EXIT. [online]. [cit. 20. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.exit-deutschland.de/ . 110 Oficiální webové stránky Národn ě-demokratické strany N ěmecka. [online]. [cit. 20. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://npd.de/ .

68 a akce člen ů strany byly spíše vládním diktátem. 111 Bývalý p ředseda strany Holger Apfel byl jako leader kandidátky zvolen do saského zemského sn ěmu, kde v diskuzi nazval Spojence masovými vrahy a obvinil Velkou Británii ze spáchání „holocaustu“ na Němcích bombardováním Dráž ďan. 112 O m ěsíc pozd ěji uspo řádal nejv ětší demonstraci neonacist ů od Hitlerových dob, které se ú častnilo 5 000 lidí. 113 V roce 2013 kanclé řka Angela Merkelová řekla, že se nebude snažit právn ě zakázat NPD, kterou považuje za rasistickou, antisemitskou a revizionistickou, ale zam ěř í se na jiné prost ředky, jak porazit znehodnotit tuto extremistickou stranu v očích ve řejnosti. 114 Postupn ě došlo ke slou čení NPD se stranou Německou lidovou unií , aby docílili zv ětšení voli čské základny. 115 V listopadu roku 2011 byla v Německu odhalena krajn ě pravicová teroristická skupina Nacionáln ěsocialistický underground (Nationalsocialistischer Unterground, NSU) . Členové skupiny stáli za vraždami devíti imigrant ů (osmi Turk ů a jednoho Řeka), vraždou policistky a pokusy o vraždy jejích koleg ů, dv ěma bombovými útoky v Kolín ě a čtrnácti bankovními p řepadeními v letech 1999 až 2011. D ůvodem vražd byly xenofobní postoje a nenávist proti všem nen ěmeckým obyvatel ům státu. 116

111 HOOPER, John. German court rejects attempt to ban neo-Nazi party. [online]. c2003 [cit. 24. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2003/mar/19/thefarright.germany . 112 TRAYNOR, Ian. Dresden parliament in uproar at neo-Nazi outburst. [online]. c2005 [cit. 24. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2005/jan/22/secondworldwar.thefarright?INTCMP=SRCH . 113 PATERSON, Tony. Neo-Nazis hijack Dresden ceremony in the biggest far-right demonstration since Hitler. [online]. c2005 [cit. 24. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.independent.co.uk/news/world/europe/neonazis-hijack-dresden-ceremony-in-the-biggest- farright-demonstration-since-hitler-6152528.html . 114 EDDY, Melissa. Berlin Won´t Join Effort to Ban Far-Right Party. [online]. c2013 [cit. 24. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.nytimes.com/2013/03/21/world/europe/merkels-government-wont- pursue-ban-of-german-far-right-party.html?_r=0 . 115 German neo-Nazi parties ´consider merger´. [online]. c2010 [cit. 24. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/germany/7804533/German-neo-Nazi- parties-consider-merger.html . 116 Graphic: Trail of Hate - Activities and crimes of the Zwickau cell. [online]. c2012 [cit. 24. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.spiegel.de/international/germany/graphic-trail-of-hate-a-817215.html .

3.4.3 Vývoj Československa; Česká republika a Slovensko

V prvních povále čných volbách v kv ětnu 1946 kandidovaly pouze strany Národní fronty – tzn. čty ři strany v českých zemích a čty ři na Slovensku, p řitom všechny strany m ěly být n ějakým zp ůsobem zastoupeny v budoucí vlád ě, protože volební systém nepo čítal s koalicemi a opozicí (pro vyjád ření nesouhlasu s politikou Národní fronty bylo možno použít bílé, prázdné lístky ). V českých zemích volby vyhrála Komunistická strana Československa s 40,17% hlas ů a na Slovensku Komunistická strana Slovenska získala 38,37% hlas ů (byla druhá za Demokratickou stranou 62,0% hlas ů). 117 Výsledek voleb celkov ě posílil Komunistickou stranu Československa . V únoru o dva roky pozd ěji pak došlo ke komunistickému p řevratu a poté Národní shromážd ění p řijalo Ústavu 9. kv ětna. Dnes jsou obecn ě tyto události chápány jako p řechod k totalit ě pod vládou jedné politické strany, p řipojení k sov ětskému bloku, původ hospodá řského úpadku, útisku obyvatelstva a následné emigrační vlny. V roce 1949 se Československo stalo spoluzakladatelem 118 Rady vzájemné hospodá řské pomoci (RVHP) a v roce 1955 spoluzakladatel Varšavské smlouvy . Padesátá léta byla ve znamení vykonstruovaných proces ů, které m ěly za ú čel eliminovat opozici, ale i nepohodlné členy strany. V červenci 1960 byla schválena Ústava Československé socialistické republiky ( ČSSR) a následovala liberalizace kulturního a spole čenského života s demokratizujícími tendencemi v politickém systému ( Pražské jaro) , což zp ůsobilo okupaci Československa p ěti státy Varšavské smlouvy v srpnu 1968. V říjnu pak Národní shromážd ění p řijalo ústavní zákon o československé federaci. Prosinec 1970 p řinesl Pou čení z krizového vývoje přijaté Úst ředním výborem Komunistické strany Československa a následovaly léta normalizace. Roku 1977 vznikla Charta 77 jako neformální ob čanská iniciativa (1977-1992) kritizující oficiální politický systém za nedodržování lidských a ob čanských práv, k němuž se však ČSSR zavázala podpisem Záv ěre čného aktu Konference o bezpe čnosti a spolupráci v Evrop ě (KBSE) v Helsinkách . Všeobecná nespokojenost s režimem se odrazila v demonstracích po řádaných od po čátku roku 1989 a vyvrcholila 17. listopadu, kdy došlo násilnému zákroku proti poklidné demonstraci ze strany p ředevším studenstva. Následujícího dne se mezi lidmi rozší řila informace o tvrdém zásahu

117 KREJ ČIŘÍK, Milan. Volby 1946, volební výsledky. [online]. [cit. 30. b řezen 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.totalita.cz/volby/volby_1946_07.php . 118 26. 6. 1945 bylo Československo spoluzakladatelem OSN. 70 bezpe čnostních složek, došlo k aktivizaci ob čan ů a po čátku tzv. Sametové revoluce. V roce 1990 vznikla Česká a Slovenská federativní republika ( ČSFR ), o rok pozd ěji Federální shromážd ění p řijalo Listinu základních práv a svobod a byla podepsána dohoda o p řidružení ČSFR k Evropskému spole čenství. Vlivem stále v ětších státoprávních požadavk ů slovenských nacionalist ů ČSFR oficiáln ě zaniklo oboustrannou politickou dohodou k 31. prosinci 1992. Suverénními nástupnickými státy federace se stala Česká republika a Slovenská republika . Oba státy jsou členy různých mezinárodních organizací. Na území Slovenska se platí spole čnou evropskou m ěnou. Ekonomiky obou zemí jsou vysp ělé a zam ěřeny na export, a to p ředevším do N ěmecka. Krize finan čního systém ů ovlivnila pokles hrubého domácího produktu a zvýšením nezam ěstnanosti, závažn ější problémy však nezp ůsobila. S HDP na jednoho obyvatele v parit ě kupní síly za rok 2012 skon čila Česká republika na 50. míst ě (27 200 $) a Slovensko na 57. míst ě (24 300 $) v porovnání s ostatními zem ěmi (N ěmecko – 39 100 $, Itálie – 30 100 $). 119 V hodnocení idexu kvality života podle OECD je Česká republika na 22. míst ě a Slovensko na 26. (N ěmecko na 17. a Itálie na 23. míst ě). 120

3.4.3.1 Česká republika

Krajn ě pravicové a nacionalistické strany nemají v českém politickém systému větší voli čskou podporu, následující strany jsou však charakterizovány silným populismem, euroskepticismem, národním socialismem, národním konzervatismem, antisemitismem a protiromskou rétorikou. Již v roce 1989 bylo Miroslavem Sládkem založeno hnutí Sdružení pro Republiku – Republikánská strana Československa (svoji činnost ukon čila v roce 2001), jejímž nejv ětším úsp ěchem bylo získání čtrnácti mandát ů v parlamentních volbách v roce 1992 a osmnácti mandát ů v roce 1996. Její p ředseda Sládek neúsp ěšn ě kandidoval na prezidenta. Strana spolupracovala s Republikánskou mládeží , která byla v roce 2002 soudn ě rozpušt ěna, na mezinárodním poli udržovali vztahy s Liberální demokratickou stranou Ruska a francouzskou Národní frontou .

119 GOLA, Petr. Nejvyšší HDP má Katar, Česko je padesáté. [online]. c2013 [cit. 30. b řezen 2014]. Dostupné na Internetu: http://finexpert.e15.cz/nejvyssi-hdp-ma-katar-cesko-je-padesate . 120 MAV. Nejlepší místo na sv ětě? Podle OECD Austrálie. [online]. c2013 [cit. 30. b řezen 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/229282-nejlepsi-misto-na-svete- podle-oecd-australie/ .

V roce 2001 byl na SPR-RS Č uvalen konkurz a v ětšina člen ů strany se p řesunula do hnutí Republikáni Miroslava Sládka , ti však neusp ěli v národním ani Evropském parlamentu. Slou čením různých subjekt ů ( Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska, Republikánská unie, Radikální republikánská strana, Republikáni Miroslava Sládka ) vzniklo roku 2008 znovuobnovené SPR-RS Č op ět s předsedou Miroslavem Sládkem. O dva roky pozd ěji Nejvyšší správní soud rozhodl na návrh vlády o pozastavení činnosti strany, protože nedoložila povinné finan ční výro ční zprávy. Situace se opakovala i v následujících letech, proto roku 2013 došla k jejímu úplnému rozpušt ění 121 (Mareš, 2003, s. 187-242). Kv ůli skandál ům s financováním ze strany odešla skupina člen ů a roku 2003 založila Dělnickou stranu . Ta byla v roce 2010 rozpušt ěna. Za její ideologickou d ědi čku je považována Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) 122 , jejímž p ředsedou je Tomáš Vandas. Strana byla založena již v roce 2004 jako Strana ob čan ů Republiky české (SOR Č), následujícího roku byla p řejmenována na Demokratickou stranu sociální spravedlnosti , pod sou časným názvem p ůsobí od roku 2008 (Bach, 2008, s. 16-26). Ale i další české strany mají sklony využívat populistickou rétoriku, nap říklad Klára Samková z Úsvitu p římé demokracie (14 mandát ů v parlamentních volbách z roku 2013) kandiduje do Evropského parlamentu s programem, který obsahuje požadavek na úplný zákaz imigrace do Evropské unie. 123

3.4.3.2 Slovensko

Slovenská národní strana 124 (SNS) byla založena v roce 1990 a její ideologie se pohybuje mezi slovenským nacionalismem, národním konzervatismem a euroskepticismem. V letech 1992 až 1998 a 2006 až 2010 tvo řila vládní koalice a v letech 1990 až 1992, 1998 až 2002 a 2010 až 2012 tvo řila opozici. Od roku 2012

121 Soud rozpustil dv ě protiromské strany, SPR-RS Č a Národní stranu. [online]. c2013 [cit. 20. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/soud-rozpustil-dve- protiromske-strany-spr-rsc-a-narodni-stranu . 122 Oficiální webové stránky D ělnické strany sociální spravedlnosti. [online]. [cit. 20. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.dsss.cz/ . 123 Klára Samková ve Dvaceti minutách Radiožurnálu. [online]. [cit. 20. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1310042 . 124 Oficiální webové stránky Slovenské národní strany. [online]. [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.sns.sk/ .

72 nemá parlamentní zastoupení. Ve volbách do Evropského parlamentu získala v roce 2009 jedno k řeslo. Mezi roky 1994 až 1999 a 2003 až 2012 byl jejím p ředsedou Ján Slota známý svými kontroverzními výroky. Pro volební kampa ň v roce 2010 strana použila billboardy využívající stereotypy o Romech – plakát se sloganem „ Abychom nekrmily ty, co necht ějí pracovat“ , znázor ňoval Roma s tetováním trpícího nadváhou, který má zlatý řet ěz kolem krku. 125 V listopadu 2013 byl na Slovensku zvolen banskobystrickým županem Marian Kotleba (55,5% hlas ů) otev řen ě hlásající rasismus, xenofobii a nenávist k demokracii. V roce 2009 Kotleba na župana kandidoval s heslem, že „odstraní nespravedlivé zvýhod ňování nejen cikánských parazit ů“126 . Jeho stoupenci používají symboly fašistického vále čného slovenského státu .127 Obliba Kotlebovy Lidové strany – Naše Slovensko (LS-NS, založena 2010) v poslední dob ě zna čně stoupá. Podle pr ůzkumu ve řejného mín ění agentury MVK by tato fašistická strana obdržela asi 7,6% hlas ů a v Národní rad ě by z celkového po čtu 150 získala 13 k řesel. 128 Autor článku Kostlán upozor ňuje i na další alarmující jevy ve slovenské spole čnosti, mezi nimi nap říklad brutální útoky neonacist ů a nízké tresty pro vrahy Rom ů. Ze spojování nacionalismu a komunismu a populismu zase obvi ňuje sou časného p ředsedu vlády Roberta Fica server euroskop. 129

125 Volby na Slovensku: Slotova strana láká voli če rasistickým billboardem. [online]. c2010 [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.lidovky.cz/volby-na-slovensku-slotova-strana-laka-volice- rasistickym-billboardem-133-/zpravy-svet.aspx?c=A100505_120506_ln_zahranici_mtr . 126 HŘÍDEL, Jan. Slovensko v šoku: Volby vyhrál neonacista Kotleba. [online]. c2013 [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/251790-slovensko-v-soku-volby- vyhral-neonacista-kotleba/ . 127 EuroZprávy.cz, ČTK. Ná řez demokracii: Obroda fašistického Slovenského štátu? [online]. c2013 [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://zahranicni.eurozpravy.cz/eu/82379-narez-demokracii- obroda-fasistickeho-slovenskeho-statu/ . 128 KOSTLÁN, František. Slovensko pozvolna krá čí k fašismu. [online]. c2014 [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://denikreferendum.cz/clanek/17318-slovensko-pozvolna-kraci-k-fasismu . 129 PLACÁK, Petr. Slovensko: Postkomunistický nacionalismu. [online]. c2010 [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: https://www.euroskop.cz/8954/17188/clanek/slovensko-postkomunisticky- nacionalismus/ .

4. Paralely mezi podmínkami vzniku a projevy sou časných nacionalistických hnutí a obdobn ě zam ěř ených hnutí v minulosti

Obsahem čtvrté kapitoly je zhodnocení výzkumných problém ů a vyvrácení či potvrzení pracovní hypotézy vzhledem k obsahu p ředchozích kapitol.

4.1 Okolnosti vzniku nacionalistických hnutí

Vlastní nacionální identita za čala vznikat p ředevším v kontaktu s cizinci a jejich kulturami, když lidé hledali pocit bezpe čí mezi t ěmi, které dob ře znají a kterým rozum ějí. Nejvýznamn ější nacionalistická hnutí p řed druhou sv ětovou válkou byla spjata p ředevším s osobními mocenskými ambicemi jejich charismatických v ůdc ů, podobné tendence však m ůžeme pozorovat i u n ěkterých sou časných politik ů. Nebo lépe řečeno i sou časná nacionalistická hnutí často nejvíce t ěží z postavy silného leadera (Alessandra Mussolini, Geert Wilders, Jean-Marie a Marine Le Pen, Marian Kotleba). A též v dnešní dob ě lidé v nesourodých spole čnostech cítí pot řebu vymezit se vůč i jiným skupinám, což je také posilováno rostoucí imigrací do evropských zemí. Stále tedy vznikají nová hnutí, která pak apelují na nutnost chránit stávající kulturu a často um ěle vyvolávají pocity kolektivního ohrožení a podporují pocity uk řivd ění využívajíce populistickou rétoriku. Vznik nových hnutí je však také často zp ůsoben právním zákazem dosavadních stran kv ůli jejich extremistickému a nenávistnému obsahu politického programu.

4.2 Vliv krize na popularitu nacionalistických hnutí

V období krize se u ob čan ů zvyšuje pocit ohrožení po ekonomické i sociální stránce. Populismus nacionalistických hnutí však zná viníka špatné situace, a toho se nebojí ve řejn ě ozna čovat. Dále disponuje rychlými řešeními problém ů, které krátkodob ě mohou opravdu dob ře fungovat (nap ř. zbrojení a likvidace židovského obyvatelstva zaru čila dostatek pracovních míst pro N ěmce). Podobnou rétoriku používají i sou časná nacionalistická hnutí – viníky vidí v nejslabších článcích spole čnosti (například přist ěhovalci, Romové), jež často nemají dostate čnou možnost se bránit. V některých zemích ( Řecko, Ma ďarsko) se op ět ve v ětší mí ře za čínají objevovat antisemitské

74 tendence navazující na nacistickou ideologii. Dalším d ůležitým momentem je nesouhlas s řešením sou časné krize ze strany Evropské unie a její politikou celkov ě. Dochází tak k propojování konzervatismu, nacionalismu a euroskepticismu. Pod pojem krize však nemusíme vnímat jen špatnou ekonomickou situaci, protože v dějinách dochází k mnoha zlomovým událostem p řinášející p ředevším existenciální krizi a n ěkdy i morální krizi, která pak siln ě ovliv ňuje postoje obyvatelstva. Tak tomu bylo na p řelomu devatenáctého a dvacátého století, po rozpadu velkých impérií (N ěmeckého císa řství, Rakouska-Uherska), po Versailleské smlouv ě v Německu a nap říklad i po rozpadu socialistického bloku. Lidé v té chvíli ztrácejí jistoty, na které byli doposud zvyklí (i když s nimi ne vždy museli vnit řně souhlasit), a ocitají se ve vzduchoprázdnu. A práv ě v tomto vzduchoprázdnu jim podává pomocnou ruku nacionalismus se svým d ůrazem na ko řeny a tradice, nabízející v prvé řad ě chyb ějící sebev ědomí pomocí etnické nad řazenosti a poukazováním na „mén ěcenná etnika“. Podobná situace nastala i v případ ě, když osvícenství za čalo z ve řejného prostoru vytla čovat doposud svrchované církve. Po náboženství totiž ve spole čnosti zůstala mezera, kterou bylo pot řeba smyslupln ě naplnit, a znovu zd ůvodnit, že pozemské utrpení není zbyte čné, a jedním z mnoha d ůvod ů se stala existence národa. Na druhou stranu samotná krize nezajiš ťuje inklinaci spole čnosti k nacionalistickým či extremistickým názor ům, což dokládá p říklad prvorepublikového Československa, kdy p ředevším prezident ův humanismus ovliv ňující široké masy st řední t řídy zabránil výrazn ější popularit ě fašistických a nen ěmeckých nacistických hnutí, a Československo tak mohlo z ůstat oním pov ěstným ostrovem demokracie ve st řední a východní Evrop ě.

4.3 Vliv moderních médií a globalismu na oblibu nacionalistických hnutí

Moderní média poskytují prostor pro snadnou manipulaci s informacemi, nap říklad prost řednictvím úpravy obrázk ů, ale i ú čelným sest řihem videí. Zvýšená frekvence nacionalistických a extremistických projev ů na internetu není ani tak výsledkem zm ěny postoj ů spole čnosti, ale spíše se jedná produkt anonymního virtuálního prost ředí, kde se lidé nebojí p řihlásit ke svým krajním názor ům – při b ěžné spole čenské komunikaci by totiž takové názory neprošly autocenzurou. Anonymita nep řináší jen souhlas k extrémním postoj ům, ale zárove ň nabízí vhodné prost ředí pro 75 další organizaci jedinc ů s podobnými názory do r ůzných skupin, hnutí či následn ě politických stran, nebo také pro organizaci ve řejných akcí, jako jsou nap říklad pochody a festivaly. Moderní média, hlavn ě pak ta sociální, tedy mohou do jisté míry podporovat nacionalistické a xenofobní nálady ve spole čnosti už jen tím, že jsou anonymním prostorem ke svobodnému vyjád ření. Moderní média také p řispívají k ší ření globaliza čních tendencí, které umož ňují vytvá ření univerzální kultury a její p řenos prost řednictvím volného pohybu lidí i zboží. Volný pohyb lidí je pak p ředpokladem imigrace, která m ůže vzbuzovat pocit ohrožení národní kultury stávající majoritní spole čnosti. Nacionalistická hnutí zde vystupují jako: 1. ochránci národní specifické kultury v ůč i univerzální kultu ře, 2. ochránci národních zájm ů v ůč i vyšším organiza čním celk ům (nap říklad nesouhlas s politikou Evropské unie, podpora federalismu či separatismu) a 3. ochránci národní specifické kultury v ůč i imigrant ům.

4.4 Příčiny vzestupu popularity nacionalistických hnutí

V období krize nacionalistická hnutí často nacházejí ur čitou skupinu lidí, kterou definují jako viníka špatné situace, a tato skupina lidí (v ětšinou odlišné etnikum) se tak stává cílem nenávisti, jež zvyšuje dosavadní nízké sebev ědomí p říslušník ů postižené většiny. V celém procesu je využívána populistická rétorika vymezující se proti stávající politické elit ě, která dopustila, „teror“ ze strany dané skupiny vůč i majorit ě, a nabízející také líbivá ekonomická opat ření, která v praxi n ěkdy fungují jen krátkodob ě. Ale i krátkodobé zlepšení ekonomické situace m ůže ubezpe čit voli če o tom, že zvolili správn ě (proto se nap říklad nacistické N ěmecko t ěšilo oblib ě a v ětšinové obyvatelstvo přivíralo o či p řed negativními projevy režimu). Někdy se nacionalistická hnutí také profilují jako elitní spolky, což je samoz řejm ě spojeno s tím, že p říslušníky vlastního národa chápou jako nad řazené ostatním. Hnutím tato ideologie p řidává na exkluzivit ě a p řitažlivosti. Členství NSDAP bylo chápáno jako vyznamenání a česká Vlajka byla p římo koncipována jako hnutí vzd ělaných elit tíhnoucích k nacionalismu.

4.5 Pracovní hypotéza

Mezi sou časnými nacionalistickými hnutími a hnutími p řed druhou sv ětovou válkou je možné nalézt ur čité paralely.

Zhodnocením daných výzkumných problém ů se pracovní hypotéza potvrdila. Paralely m ůžeme vysledovat v následujících charakteristikách nacionalistických hnutí: - vymezování se v ůč i cizím/jiným etnickým skupinám - zneužití pocitu nejistoty, poskytování pocitu bezpečí, zvyšování kolektivního sebev ědomí - um ělé vyvolávání pocit ů ohrožení spole čnosti, zvýraz ňování pocitu k řivdy - nabídnutí viníka, p ůvodce problém ů - zformování všeobecné špatné nálady do ú čelové nenávisti - ochrana národní kultury a prosazování národních zájm ů - populistická rétorika, terminologie, manipulace s informacemi - exkluzivita hnutí zap říčin ěná proklamacemi nad řazenosti daného národa - charismatický v ůdce hnutí

5. Didaktická aplikace

Úkolem poslední kapitoly je využití poznatk ů o národní identit ě, nacionalismu a vlastenectví ve školní praxi a zhodnocení výukových p řístup ů – multikulturního a transkulturního.

5.1 Model multikulturní výchovy

S přibývajícím po čtem imigrant ů v Evrop ě se za čala řešit otázka jak zajistit klidnou koexistenci r ůzných kultur a náboženství v jednom stát ě. Od konce 20. století se rozší řily myšlenky multikulturní politiky a výchovy. Multikulturní výchova je v českém prost ředí řazena mezi pr ůř ezová témata Rámcového vzd ělávacího programu po základní školy a v této podob ě umožnuje žák ům seznamovat se s rozmanitými kulturami a jejich hodnotami a tradicemi. Tematickými okruhy pr ůř ezového tématu jsou: Kulturní diference, Lidské vztahy, Etnický p ůvod, Multikulturalita – multikulturalita sou časného sv ěta a p ředpokládaný vývoj v budoucnosti a Princip sociálního smíru a solidarity. Žáci si díky multikulturní výchov ě mohou lépe uv ědomit i svoji vlastní kulturní identitu. Je u nich rozvíjen smysl pro spravedlnost, solidaritu, toleranci a vede k většímu porozum ění a respektu k sociokulturní rozmanitosti. U menšinového etnika pak dochází k rozvoji vlastních kulturních specifik p ři sou časném poznávání majoritní kultury. Multikulturní výchova by m ěla u obou skupin vyty čovat body pro vzájemný respekt, spole čné aktivity a spolupráci. 130

130 „V oblasti v ědomostí, dovedností a schopností pr ůř ezové téma:

ó poskytuje žák ům základní znalosti o r ůzných etnických a kulturních skupinách žijících v české a evropské spole čnosti

ó rozvíjí dovednost orientovat se v pluralitní spole čnosti a využívat interkulturních kontakt ů k obohacení sebe i druhých

ó učí žáky komunikovat a žít ve skupin ě s příslušníky odlišných sociokulturních skupin, uplat ňovat svá práva a respektovat práva druhých, chápat a tolerovat odlišné zájmy, názory i schopnosti druhých

ó učí p řijmout druhého jako jedince se stejnými právy, uv ědomovat si, že všechny etnické skupiny a všechny kultury jsou rovnocenné a žádná není nad řazena jiné

ó rozvíjí schopnost poznávat a tolerovat odlišnosti jiných národnostních, etnických, náboženských, sociálních skupin a spolupracovat s p říslušníky odlišných sociokulturních skupin

Tento p řístup však podle jeho četných kritik ů selhal. I p řes vst řícné kroky a zájmu ze strany majority, dochází k uzavírání se menšin do vlastních komunit a vytvá ření ghett. Izolace, neochota u čit se jazyk nové zem ě a nezájem o její kulturu obecn ě, znemož ňuje integraci menšiny a zna čně ti znevýhod ňuje i nap říklad na trhu práce. M ůže dojít až k přímému vymezování se v ůč i hodnotám hostitelské zem ě, na což velmi aktivn ě reagují nacionalisté z v ětšinové spole čnosti. Tato problematika tím, jak získává stále více na významu, p řestává být jen hlavním bodem populistické nacionalistické rétoriky, ale musí ji řešit i hlavní p ředstavitelé stát ů. Nap říklad v roce 2010 n ěmecká kanclé řka Angela Merkelová na setkání s mladými členy své strany Křes ťanské demokratické unie (Christlich Demokratische Union, CDU) v Postupimi prohlásila, že snahy N ěmecka vytvo řit multikulturní spole čnost „totáln ě selhaly“ . Podle ní bylo lidem z rozli čných kultur umožn ěno žít vedle sebe bez jakékoli integrace a od imigrant ů se žádalo velmi málo. Zd ůraznila, že by se m ěli nau čit německy, aby mohli navšt ěvovat n ěmecké školy a získat zam ěstnání. 131

ó rozvíjí dovednost rozpoznat projevy rasové nesnášenlivosti a napomáhá prevenci vzniku xenofobie

ó učí žáky uv ědomovat si možné dopady svých verbálních i neverbálních projev ů a připravenosti nést odpov ědnost za své jednání,

ó poskytuje znalost n ěkterých základních pojm ů multikulturní terminologie: kultura, etnikum, identita, diskriminace, xenofobie, rasismus, národnost, netolerance aj. V oblasti postoj ů a hodnot pr ůř ezové téma:

ó pomáhá žák ům prost řednictvím informací vytvá řet postoje tolerance a respektu k odlišným sociokulturním skupinám, reflektovat zázemí p říslušník ů ostatních sociokulturních skupin a uznávat je

ó napomáhá žák ům uv ědomit si vlastní identitu, být sám sebou, reflektovat vlastní sociokulturní zázemí

ó stimuluje, ovliv ňuje a koriguje jednání a hodnotový systém žák ů, u čí je vnímat odlišnost jako příležitost k obohacení, nikoli jako zdroj konfliktu

ó pomáhá uv ědomovat si neslu čitelnost rasové (náboženské či jiné) intolerance s principy života v demokratické spole čnosti

ó vede k angažovanosti p ři potírání projev ů intolerance, xenofobie, diskriminace a rasismu

ó učí vnímat sebe sama jako ob čana, který se aktivn ě spolupodílí na utvá ření vztahu spole čnosti k minoritním skupinám“ (RVP ZŠ, 2013, s. 114-115). 131 ČTK. Budování multikulturní spole čnosti selhalo, uznala kanclé řka Merkelová. [online]. c2010 [cit. 30. leden 2014]. Dostupné na Internetu: http://zpravy.idnes.cz/budovani-multikulturni-spolecnosti- selhalo-uznala-kanclerka-merkelova-1ox-/zahranicni.aspx?c=A101017_210737_zahranicni_mad .

5.2 Model multikulturní výchovy Na toto selhání multikulturního p řístupu reaguje alternativa transkulturní výchovy (Flechsig in Jánská, Moree, 2008, s. 26-29), když kritizuje multikulturní přístup za užívání kulturních standard ů a uvažování v kategoriích, které jsou základem stereotypizace. Transkulturní p řístup si tak nevšímá rozdíl ů mezi jednotlivými sociokulturními skupinami, ale odlišností každého jednotlivce. Kultura je sou částí abstraktního systému vztah ů a institucí, který lidem umož ňuje budovat své já. Dalšími sou částmi jsou tedy nap říklad pohlaví, náboženství, příslušnost k profesní skupin ě atd. Lidé by si m ěli uv ědomit, že p říslušnost ke kultu ře či národu je jen jednou jejich rolí a neměli by si na ní budovat celou svoji identitu, která pak lidi nap říč r ůznými kulturami rozd ěluje. Lidé by m ěli stav ět p ředevším na tom, co je spojuje a co mají spole čné, a to mohou poznat jen p ři osobním kontaktu Transkulturní p řístup tedy pracuje s přímým interkulturním setkáním dvou individualit, které se stává možností k sebepoznání a k práci se sebou samým, protože naše identity se vyvíjejí v čase a jsme ovlivn ěni často setkáními s konkrétními lidmi, jejich systémem hodnot a jejich kulturou, která pro nás p řestává být anonymní a tím i mén ě náchylná ke stereotypizaci. K ovlivn ění a prom ěně identit pak dochází na obou stranách. D ůraz je vždy kladen na jedine čnost každého člov ěka a ta je formována práv ě jeho osobními zkušenostmi a prost ředím, ve kterém žije (oproti p ředchozímu vnímání osob jako představitel ů jednotlivých sociokulturních skupin). Konkrétní dopad pro vyu čování by m ěl být zásadní. Žáci se již nebudou u čit obecné pou čky, ale p římo se setkají s příslušníkem jiné kultury. Již v sou časné dob ě existují i na základních školách r ůzné vým ěnné pobyty, možnost korespondence se žáky ze zahrani čí, či výuka cizího jazyka rodilým mluv čím.132 Transkulturní p řístup tedy p ředstavuje p řístup osobnostní, protože využívá reálné zkušenosti a p říb ěhů konkrétních lidí a odmítá škatulkování a kulturní p ředur čení

132 Jedná se de facto o princip měkké kulturní diplomacie , kterou hojn ě využívá nap říklad Velká Británie. Pokud mladý člov ěk vystuduje vysokou školu v jiné zemi, je velký p ředpoklad, že po celý sv ůj život zůstane stoupence a p říznivcem zem ě, v níž vystudoval. A jak Jan Čulík zd ůraz ňuje, absolventi britské univerzity, kte ří se pozd ěji stanou manažery podniku či politiky, budou p řirozen ě dávat p ři své práci přednost styk ům se zemí, v níž vystudovali a kde získali osobní kontakty – viz ČULÍK, Jan. Kulturní diplomacie prost řednictvím vysokého školství – pro české politiky v ěc neznámá? [online]. c2014 [cit. 30. leden 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.blisty.cz/art/71924.html .

80 jednotlivc ů. Zam ěř uje se pak p ředevším nato, jakým zp ůsobem r ůzné kulturní vlivy působí na člov ěka a jak dochází k utvá ření a p řetvá ření jeho identity.

5.3 Stru čný návrh projektu Projekt didaktické aplikace problematiky nacionalismu je p řizp ůsoben českému prost ředí, zam ěř uje se tedy p ředevším na posílení kladných vztah ů mezi romskou menšinou a českou majoritní spole čností. Pro vypracování návrhu jsem čerpala z pedagogických praxí a vlastní práce s Romy. Snažila jsem se v rámci možností co nejvíce p řiklonit k transkulturnímu p řístupu. Celý projekt je tedy inspirován silnými skute čnými p říb ěhy a charakterizován interakcí mezi českými a romskými žáky, spoluprací s romskými institucemi, za řazením exkurzí, multimediálních ukázek, studiem dobových materiál ů pomocí problémových metod (brainstorming, p řípadová studie) a následnou reflexí prost řednictvím výtvarného vyjád ření a tv ůrčího psaní. Jsou využívány principy zážitkové pedagogiky (i psychosociální hry), která pomáhá hlubšímu zvnit řnění poznatk ů a s její pomocí lze u žák ů dosáhnout zm ěny postoj ů.133 Projekt, aby byl úsp ěšný, musí být dlouhodobý. I sebe více poutavé jednorázové přednášky p ůsobí v ětšinou jen krátkodob ě. A p ři samotném vytvá ření projekt ů tohoto zam ěř ení je nutné všeobecn ě podporovat humanitní myšlenky a klást velký d ůraz především na lidská práva a nahlížet na n ě jako na standardy, které lidé schválili, aby bylo možno všem lidem na sv ětě zajistit lidskou d ůstojnost. Mají je všichni lidé, i když bohužel ne všichni je mohou stejn ě využívat. „Lidská práva máme proto, že jsme lidé, dalšího oprávn ění není t řeba“ (Tollarová, Hrade čná, Špirková, 2013, s. 56). Dále je d ůležitá i mediální výchova, a to z toho d ůvodu, aby žáci byli schopni za článkem nebo jiným mediálním sd ělením rozeznat ur čitého autora a nebrat je jako danou a nem ěnnou pravdu. Žáci si také musí být v ědomi snadné manipulace informacemi v médiích.

133 Celý projekt uveden v příloze. 81

Záv ěr

Diplomová práce „Nacionalistická hnutí v Evrop ě v období krize“ se zabývá projevy nacionalismu prost řednictvím r ůzných politických hnutí, okolnostmi vytvo ření pot řeby vymezení sebe sama pomocí národní identity a zhodnocením následk ů tohoto ztotožn ění se s národem. Pro ú čely práce byla vytvo řena vlastní definice nacionalismu, která vychází z koncepcí slavných teoretik ů Deutscheho, Andersona a Gellnera, a to p ředevším z jejich pojetí národa jako pospolitosti komplementární komunikace a p ředstavy spole čenství. V práci používám termíny nacionalismus a nacionální výhradn ě se zápornou konotací. Vyjád ření kladného vztahu k národu je výstižn ější slovem vlastenectví. Národní identita pak nabízí neutrální postoje. Vlastenectví je tedy nazíráno v horizontální rovin ě, kdy se prosazování národních zájm ů uskute čň uje se samoz řejmým respektem tohoto práva i u ostatních národ ů, naopak nacionalismus ve vertikální rovin ě považuje zájmy vlastního národa za d ůležit ější než zájmy ostatních. Nebezpe čí nacionalismu spo čívá zejména v jeho černobílém vid ění (domácí-cizí) a idealizaci vlastního národa, což se projevuje v etnocentrismu, tj. odstra ňování či omezování jiných etnických skupin v rámci zajišt ění vlastního bezpe čí a prosp ěchu, a v etnopluralismu („odbiologizování“ rasismu), který je založen na odlišném stupni kulturního vývoje. Vyhrocení t ěchto tendencí m ůže vést až ke genocid ě či etnocid ě. Práce se dále v ěnuje nacionalismu a nacionalistickým hnutím do konce druhé sv ětové války. Zd ůrazn ěny jsou události spojené s evropskými revolucemi v roce 1848, s přelomem století, první sv ětovou válkou a Velkou hospodá řskou krizí. Pozornost je více zam ěř ena na fašistický režim v Itálii, nacistický režim v Německu a na situaci v tehdejším Československu. Reflektováním d ůležitých milník ů evropských d ějin 20. století se práce dostává k problematice sou časného nacionalismu. Opomenuta nez ůstala ani globalizace, novodobá krize finan čního systému, otázka imigrace, spokojenost ob čan ů s politikou Evropské unie a role moderních médií v popularit ě nacionalistických hnutí. Krom ě p řehledu nejvýznamn ějších sou časných nacionalistických hnutí nap říč celou Evropou je op ět nabízen p ředevším popis situace v Itálii, N ěmecku, České republice a Slovensku. Kapitola zabývající se paralelami mezi hnutími p řed druhou sv ětovou válkou a t ěmi dnešními p řináší potvrzení pracovní hypotézy, p řitom souvislosti byly nalezeny především ve vymezování se v ůč i jiným etnickým skupinám a v používání stejné

82 populistické rétoriky a terminologie. Hnutí podobn ě zneužívají pocity nejistoty, poskytují zdánlivý pocit bezpe čí a zvyšují kolektivní sebev ědomí proklamacemi nad řazenosti daného národa, čímž se samotná hnutí stávají p řitažliv ějšími a exkluzivními. Hnutí se také stejn ě staví do role ochránc ů národní kultury a podporovatel ů národních zájm ů. Na problémy ve spole čnosti mají snadná řešení zejména v podob ě nalezení a potrestání jejich p ůvodce, na n ějž dokáží p řesm ěrovat všeobecnou špatnou náladu zformovanou do cílené nenávisti. Tímto p ůvodcem problém ů a snadným ter čem se pak stává kdokoliv, kdo není p říslušníkem daného národa. V sou časných hnutích i t ěch minulých často hraje nezastupitelnou roli postava silného charismatického v ůdce. Poslední část práce stru čně ukazuje možnou alternativu k multikulturnímu přístupu, který nebyl v prosazování oboustrann ě vst řícného soužití p říslušník ů r ůzných národ ů a kultur p říliš úsp ěšný, a to alternativu v podob ě transkulturního p řístupu, jež je založen na interpersonálním osobním kontaktu jedinců z různých kultur, p řičemž vzájemným poznáváním dochází k obohacování a prom ěně identit na obou stranách. Z tohoto p řístupu také vyplývá krátký výukový projekt zam ěř ený na tuto problematiku.

Použitá literatura

ANDERSON, Benedict R. Představy spole čenství: úvahy o p ůvodu a ší ření nacionalismu . 1. české vyd. Praha: Karolinum, 2008, 274 s. ISBN 9788024614908. BAUER, Otto a Ephraim NIMNI. The question of nationalities and social democracy . Minneapolis: University of Minnesota Press, c2000, xlviii, 494 p. BEDÜRFTIG, Friedemann a Petr DVO ŘÁČEK. Třetí říše a druhá sv ětová válka: lexikon n ěmeckého nacionálního socialismu, 1933-1945 . V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2004, 666 s. ISBN 8072601091. BRYANT, Chad Carl. Praha v černém: nacistická vláda a český nacionalismus . Vyd. 1. Praha: Argo, 2012, 350 s. ISBN 9788025707906. DAVIES, Norman. Evropa: d ějiny jednoho kontinentu . Vyd. 1. Praha: Prostor, 2000, 1365 s. ISBN 8072600141. DAVISON, McDONALD, SELIGMANN: Ve stínu hákového k říže . DEUTSCH, Karl Wolfgang a William J FOLTZ. Nation-building . 3rd print. New York: Atherton Press, 1966, xi, 171 s. FIALA, Petr a Miroslav MAREŠ. Evropské politické strany . 1. vyd. Brno: Mezinárodní politologický ústav, 2001, 157 s. ISBN 802102741x. FRIEDMAN, Milton a Anna J SCHWARTZ. The Great Contraction 1929-1933 . Princeton: Princeton University Press, 2009, xxxii, 265 s. ISBN 9780691137940. GELLNER, Ernest André. Nacionalismus . 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003, 133 s. ISBN 8073250233. GIESEN, Bernhard. Die Intellektuellen und die Nation: eine deutsche Achsenzeit . 1. Aufl. Frankfurt am Main: Suhrkamp, 1993, 280 p. ISBN 3518286706. GRIFFIN, Roger. Modernism and fascism: the sense of a beginning under Mussolini and Hitler . Houndmills, Balsingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan, 2007. ISBN 9781403987839. HITLER, Adolf. Můj boj: dva svazky v jednom . Nezkrácené vyd. S. l.: Otakar II., 2000, 507 s. ISBN 8086355268. HLAVI ČKOVÁ, Zora a Nicolas MASLOWSKI. Nacionalismus v sou časných d ějinách st řední Evropy: od mobilizace k identit ě. Praha: CES, 2005, 118 s. ISBN 8023944568. HOBSBAWM, E. Národy a nacionalismus od roku 1780: program, mýtus, realita . 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000, 207 s. ISBN 8085959550.

HROCH, Miroslav. Pohledy na národ a nacionalismus: čítanka text ů. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003, 451 s. ISBN 8086429202. HROCH, Miroslav. Národy nejsou dílem náhody: p říčiny a p ředpoklady utvá ření moderních evropských národ ů. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009, 315 s. ISBN 9788074190100. HUGHES, Matthew a Chris MANN. Hitlerovo N ěmecko: život v období t řetí říše . Praha: Columbus, 2002, 224 s. ISBN 8072491237. JÄCKEL, Eberhard. Hitler ův sv ětový názor: (projekt jedné vlády) . Vyd. 1. Praha: Paseka, 1999, 156 s. ISBN 8071852546. JANÁ ČKOVÁ, Stanislava. Krize eurozóny a dluhová krize vysp ělého sv ěta . Vyd. 1. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010, 99 s. ISBN 9788086547954. JANSKÁ, Iva a Dana MOREE. Než za čneme s multikulturní výchovou: od skupinových koncept ů k osobnostnímu p řístupu . Praha: Člov ěk v tísni, 2008, 109 s. ISBN 9788086961613. KÁRNÍK, Zden ěk. České zem ě v é ře První republiky (1918-1938). Díl první, Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929) . 2., opr. vyd. Praha: Libri, 2003, 571 s. ISBN 8072771957. KÁRNÍK, Zden ěk. České zem ě v é ře První republiky (1918-1938). Díl t řetí, O p řežití a o život (1936-1938). 1. vyd. Praha: Libri, 2003, 803 s. ISBN 8072771191. KÁRNÍK, Zden ěk. České zem ě v é ře První republiky (1918-1938). Díl druhý, Československo a České zem ě v krizi a v ohrožení (1930-1935). 1. vyd. Praha: Libri, 2002, 577 s. ISBN 8072770314. KEEGAN, John. První světová válka . 1. vyd. Praha: BETA, 2003, 383 s., [24] s. obr. příl. ISBN 8073060620. KOHN, Hans. Nationalism: its meaning and history . Princeton: D. Van Nostrand company, Inc., 1955, 192 s. KOOP, Volker. Nacionální socialismus . Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 91 s. ISBN 9788024739090. KOZÁK, Kryštof, Tomáš WEISS a Helena SCHULZOVÁ. Dopady krize v euroatlantickém prostoru . 1. vyd. Praha: Doko řán, 2012, 295 s. ISBN 9788073634445. KRO ŃSKI, Tadeusz. Fašismus a evropská tradice . Praha: Svoboda, 1967, 88 s. KRUGMAN, Paul R. Návrat ekonomické krize . Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2009, 168 s. ISBN 9788070219843.

LIANG, Christina Schori. Europe for the Europeans: the foreign and security policy of the Populist radical Right. Aldershot: Ashgate, c2007, xvii, 318 p. MACHALOVÁ, Tatiana. Lidská práva proti rasismu . Vyd. 1. Brno: Dopln ěk, 2001, 263 s. ISBN 8072390996. MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2003, 655 s. ISBN 8086598454. MEINECKE, Friedrich. Band V, Weltbürgertum und Nationalstaat. München: R. Oldenbourg, 1962, 483 s. MILLER, David. Blackwellova encyklopedie politického myšlení . Brno: CDK, 1995, xiii, 580 s. ISBN 8085617471. MÜLLER, Helmut M, Karl-Friedrich KRIEGER, Hanna VOLLRATH a Ivona ŘEZANKOVÁ. Dějiny N ěmecka . 2. dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: Lidové noviny, 2004, 609 s. ISBN 8071067121. NOLTE, Ernst. Fašismus ve své epoše . Vyd. 1. Praha: Argo, 1998, 695 s. ISBN 8072031074. PAUL, James. Nation formation: towards a theory of abstract community. 1st pub. London: SAGE Publications, 1996. xv, 237 p. PICARD, Max. Hitler v nás . Vyd. 2., v tomto p řekladu v ERM 1. Praha: ERM, 1996, 219 s. ISBN 8085913186. PAXTON, Robert O. Anatomie fašismu . Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007, 382 s. ISBN 9788071068112. PROCACCI, Giuliano. Dějiny Itálie . Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, 495 s. ISBN 9788071067214. RÁKOSNÍK, Jakub. Kapitalismus na kolenou: dopad velké hospodá řské krize na evropskou spole čnost v letech 1929-1934. Praha: Auditorium, 2012, 333 s. ISBN 9788087284292. REES, Laurence. Nacisté: d ějiny varují. Praha: Mladá fronta, 2008, 325 s., [24] s. obr. příl. ISBN 9788020416766. REISCHAUER, Edwin O a Albert M CRAIG. Dějiny Japonska . Vyd. 2., dopl. Praha: Lidové noviny, 2006, 476 s. ISBN 8071068438. RIDLEY, Jasper Godwin. Mussolini . Vyd. 1. Praha: Themis, 2002, 418 s. ISBN 8073120070. SEDLÁ ČEK, Tomáš. Soumrak homo economicus. Praha: 65. pole, 2012. 77 s. ISBN 9788087506073.

SHIRER, William L. Vznik a pád T řetí říše: historie hitlerovského N ěmecka . Dotisk. Praha: Naše vojsko, 2008, 251 s. ISBN 8020608044. SHIRER, William L. Vzestup a pád T řetí říše: d ějiny nacistického N ěmecka . 1. vyd. Brno: L. Marek, 2004, 1118 s. ISBN 8086263517. SCHNEIDER, Herbert Wallace. Fašismus: jeho teorie a prakse v Italii . V Praze: Nákladem Orbis, 1931, xv, 373 s. SMILEY, Gene. Nový pohled na velkou hospodá řskou krizi: p řehodnocení jejích p říčin a následk ů. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, xi, 180 s. ISBN 9788073574895. STERN, Josef Petr. Hitler: v ůdce a lid . Praha: Lidové noviny, 1992, 194 s. ISBN 8071060542. ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu: sborník : zdroje a formy rasismu a netolerance, informace o národnostních menšinách, hry a cvi čení pro žáky a studenty . Vyd. 1. Praha: Portál, 1998, 203 s. ISBN 8071782858. ŠT ĚTKA, Václav. Mediální integrace národa v dob ě globalizace . 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, Mezinárodní politologický ústav, 2007, 197 s. ISBN 9788021043763. TOLLAROVÁ, Blanka, Marie HRADE ČNÁ a Andrea ŠPIRKOVÁ. Jsme lidé jedné Zem ě: program prevence xenofobie a rasismu . Vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 259 s. ISBN 9788026203766. VINEN, Richard. Evropa dvacátého století . Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2007, 556 s. ISBN 9788070217351. WEGS, J a Robert LADRECH. Evropa po roce 1945 . Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2002, 371 s. ISBN 8070215070. ZIMMER, Oliver. Nationalism in Europe, 1890-1940 . 1st pub. Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan, 2003, xiii, 146 s. ISBN 0333947207. ZITELMANN, Rainer. Adolf Hitler a jeho cesta k moci . Praha: Agentura V.P.K., 1993, 117 s., p říl. ISBN 8085622270.

Elektronické zdroje

Announcement for the new Golden Dawn member in Parliament. [online]. c2012 [cit. 20. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.kis.gr/en/index.php?option=com_content&view=article&id=445:announcement-for-the-new- golden-dawn-member-in-parliament . Ayaan Hirsi: My life under a fatwa. [online]. c2007 [cit. 30. leden 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.independent.co.uk/news/people/profiles/ayaan-hirsi-ali-my-life-under-a-fatwa-760666.html. BACH, Marek. Dělnická strana: bakalá řská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Kateda politologie, 2008. 50 l., 3 l. p říl. Vedoucí bakalá řské práce Josef Smolík. [online]. c2008 [cit. 20. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://is.muni.cz/th/182443/fss_b/Delnicka_strana.pdf?lang=en . BEHRAKIS, Yannis; BABINGTON, Deepa. Greek far-right leader savors electoral success. [online]. c2012 [cit. 10. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.reuters.com/article/2012/05/06/us- greece-election-farright-idUSBRE8450D820120506. BERGLUND, Nina. Progress Party vows comeback. [online]. c2011 [cit. 8. b řezen 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.newsinenglish.no/2011/09/13/progress-party-vows-comeback/. Breivik se ve své řeči omlouval nacionalist ům, že zabil málo lidí. [online]. c2012 [cit. 8. b řezen 2014]. Dostupné na Internetu: http://zpravy.e15.cz/zahranicni/udalosti/breivik-se-ve-sve-reci-omlouval-nacionalistum-ze-zabil-malo- lidi-908086#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink . BUCH-ANDERSEN, Thomas. Islam a political target in Norway. [online]. c2009 [cit. 8. b řezen 2014]. Dostupné na Internetu: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/8008364.stm. CARTER, Elisabeth. The Extreme Right in Austria. [online]. c2013 [cit. 30. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.politik.uni-mainz.de/ereps/download/austria_overview.pdf CASTLE, Stephen. Anti-Immigrant Party Rises in Sweden. [online]. c2010 [cit. 20. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.nytimes.com/2010/09/14/world/europe/14iht-sweden.html?_r=1& . COBAIN, Ian; TAYLOR, Matthew. Language school run by Italian fascist leader. [online]. [cit. 9. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/politics/2008/feb/29/thefarright.italy# . CROUCH, Gregory. Dutch Film Against Islam Is Released on Internet. [online]. c2008 [cit. 30. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.nytimes.com/2008/03/28/world/europe/28dutch.html?_r=0. ČT24. Odvolací soud potvrdil rozpušt ění Ma ďarské gardy. [online]. c2009 [cit. 9. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/59900-odvolaci-soud-potvrdil-rozpusteni-madarske- gardy/. ČT24. Úto čili na Romy a vraždili, te ď stojí p řed soudem. [online]. c2011 [cit. 5. duben 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/119137-utocili-na-romy-a-vrazdili-ted-stoji-pred- soudem/. ČTK. Budování multikulturní spole čnosti selhalo, uznala kanclé řka Merkelová. [online]. c2010 [cit. 30. leden 2014]. Dostupné na Internetu: http://zpravy.idnes.cz/budovani-multikulturni-spolecnosti-selhalo- uznala-kanclerka-merkelova-1ox-/zahranicni.aspx?c=A101017_210737_zahranicni_mad .

ČTK. Tém ěř kone čné výsledky voleb potvrdily Orbánovo vít ězství. [online]. c2014 [cit. 7. duben 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/temer-konecne-vysledky-voleb-potvrdily- orbanovo-vitezstvi/1064487&id_seznam= . ČULÍK, Jan. Kulturní diplomacie prost řednictvím vysokého školství – pro české politiky v ěc neznámá? [online]. c2014 [cit. 30. leden 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.blisty.cz/art/71924.html . Dutch allow Wilders´ anti-Pole website, EU critical. [online]. c2007 [cit. 30. leden 2014]. Dostupné na Internetu: http://af.reuters.com/article/worldNews/idAFTRE8191ML20120210. EDDY, Melissa. Berlin Won´t Join Effort to Ban Far-Right Party. [online]. c2013 [cit. 24. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.nytimes.com/2013/03/21/world/europe/merkels-government-wont- pursue-ban-of-german-far-right-party.html?_r=0 . Election Resources on the Internet. [online]. [cit. 30. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.electionresources.org/. European Election 2009: UK Results. [online]. c2009. [cit. 5. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://news.bbc.co.uk/2/shared/bsp/hi/elections/euro/09/html/ukregion_999999.stm. European Parliament, Belgium Federal Portal. [online]. c2010. [cit. 4. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://polling2004.belgium.be/en/eur/results/results_start.html. European Parliament in the Past. [online]. [cit. 4. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.europarl.europa.eu/aboutparliament/en/009cd2034d/In-the-past.html. EuroZprávy.cz, ČTK. Ná řez demokracii: Obroda fašistického Slovenského štátu? [online]. c2013 [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://zahranicni.eurozpravy.cz/eu/82379-narez-demokracii-obroda- fasistickeho-slovenskeho-statu/ . EVANS-PRITCHARD, Ambrose; CLEMENTS, Joan. Fortuyn killed ´to protect Muslims´. [online]. c2003 [cit. 30. leden 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/netherlands/1425944/Fortuyn-killed-to-protect- Muslims.html. EXIT. [online]. [cit. 20. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.exit-deutschland.de/ . GEBERT, Jan. Diktatury na facebooku. [online]. c2014 [cit. 3. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.literarky.cz/politika/rozhovory/16911-josef-lerka-diktatury-na-facebooku. German neo-Nazi parties ´consider merger´. [online]. c2010 [cit. 24. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/germany/7804533/German-neo-Nazi-parties- consider-merger.html . GERODIMOS, Roman. First thoughts on the 17 June 2012 election in Greece. [online]. c2012 [cit. 15. března 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.gpsg.org.uk/wp-content/uploads/2012/06/GPSG- Election-June-2012-Pamphlet.pdf GHODSEE, Kirsten. Left Wing, Right Wing, Everything. Xenophogia, Neo-totalitarianism, and Populist Politics in Bulgaria. c2008 M.E. Sharpe, Inc. All rights reserved. ISSN 1075–8216. [online]. [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.academia.edu/233217/Left_Wing_Right_Wing_Everything_Xenophobia_Neo- totalitarianism_and_Populist_Politics_in_Contemporary_Bulgaria .

GOLA, Petr. Nejvyšší HDP má Katar, Česko je padesáté. [online]. c2013 [cit. 30. b řezen 2014]. Dostupné na Internetu: http://finexpert.e15.cz/nejvyssi-hdp-ma-katar-cesko-je-padesate . Golden Dawn. International Newsroom. [online]. c2012 [cit. 19. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://golden-dawn-international-newsroom.blogspot.cz/. Government´s reaction to Wilders´ film. [online]. c2008 [cit. 30. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://web.archive.org/web/20080404045120/http://www.minaz.nl/english/News/Press_releases_and_new s_items/2008/Maart/Government_s_reaction_to_Wilders_film. Graphic: Trail of Hate - Activities and crimes of the Zwickau cell. [online]. c2012 [cit. 24. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.spiegel.de/international/germany/graphic-trail-of-hate-a-817215.html . HENLEY, Jon; DAVIES, Lizzy. Greece´s far-right Golden Dawn party maintains share of vote. [online]. c2012 [cit. 15. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2012/jun/18/greece-far-right-golden-dawn. HOOPER, John. German court rejects attempt to ban neo-Nazi party. [online]. c2003 [cit. 24. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2003/mar/19/thefarright.germany . HŘÍDEL, Jan. Slovensko v šoku: Volby vyhrál neonacista Kotleba. [online]. c2013 [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/251790-slovensko-v-soku-volby-vyhral- neonacista-kotleba/ . Hungary´s opposition. A nasty party. The centre-right frest over the rise of the far right. [online]. c2009 [cit. 5. duben 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.economist.com/node/13871359. Jobbik rally against World Jewish Congress in Budapest. [online]. c2013 [cit. 9. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.bbc.com/news/world-europe-22413301. Jobbik signs agreements with other European nationalist groups. [online]. c2009 [cit. 6. duben 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.politics.hu/20091026/jobbik-signs-agreements-with-other-european- nationalist-groups/. Jobbik. The Movement For a Better Hungary. [online]. [cit. 19. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.jobbik.com/. KITSANTONIS, Niki. Attacks on Immigrants on the Rise in Greece. [online]. c2010 [cit. 15. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.nytimes.com/2010/12/01/world/europe/01greece.html?_r=2&.

Klára Samková ve Dvaceti minutách Radiožurnálu. [online]. [cit. 20. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1310042 . Konsolidované zn ění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. Listina základních práv Evropské unie. [online]. c2010. [cit. 11. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://bookshop.europa.eu/is-bin/INTERSHOP.enfinity/WFS/EU-Bookshop-Site/cs_CS/- /EUR/ViewPublication-Start?PublicationKey=QC3209190. KOSTLÁN, František. Slovensko pozvolna krá čí k fašismu. [online]. c2014 [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://denikreferendum.cz/clanek/17318-slovensko-pozvolna-kraci-k-fasismu .

KREJ ČIŘÍK, Milan. Volby 1946, volební výsledky. [online]. [cit. 30. b řezen 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.totalita.cz/volby/volby_1946_07.php .

LEWIS, Aidan. Italy´s Northern League resurgent. [online]. c2008 [cit. 2. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/7350691.stm. LOWEN, Mark. Greece´s far right hopes for new dawn. [online]. c2013 [cit. 10. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.bbc.com/news/world-europe-17898561 MARGARONIS, Maria. Greek anti-fascist protesters ´tortured by police´ after Golden Dawn clash. [online]. c2012 [cit. 15. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2012/oct/09/greek-antifascist-protesters-torture-police. MINISTERSTVO ZAHRANI ČNÍCH V ĚCÍ ČR. Politika československých vlád v ůč i národnostním menšinám 1918-1938. [online]. c2010. [cit. 15. prosince 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.mzv.cz/file/637455/NAR_MENS_MONOGR_20_stran.pdf NAGPAL, Sahil. Germany world´s second biggest aid donor after US . [online]. c2008 [cit. 19. prosince 2013]. Dostupné na Internetu: http://www.topnews.in/germany-worlds-second-biggest-aid-donor-after-us- 229970 . Nejlepší místo na sv ětě? Podle OECD Austrálie. [online]. c2013 [cit. 30. b řezen 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/229282-nejlepsi-misto-na-svete-podle-oecd- australie/ . Nizozemec Wilders chce pro volby do EP vytvo řit nové hnutí krajn ě pravicových stran. [online]. c2013 [cit. 30. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.euractiv.cz/evropske-volby- 2009/clanek/nizozemec-wilders-chce-pro-volby-do-ep-vytvorit-nove-hnuti-krajne-pravicovych-stran- 011070. Norway election: Conservative Erna Solberg triumphs. [online]. c2013 [cit. 8. b řezen 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.bbc.com/news/world-europe-24014551. Oficiální webové stránky Útoku. [online]. [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.ataka.bg/en/ . Oficiální webové stránky D ělnické strany sociální spravedlnosti. [online]. [cit. 20. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.dsss.cz/ . Oficiální webové stránky Národn ě-demokratické strany N ěmecka. [online]. [cit. 20. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://npd.de/ . Oficiální webové stránky Skotské národní strany. [online]. [cit. 5. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.snp.org/ Oficiální webové stránky Slovenské národní strany. [online]. [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.sns.sk/ . Oleh Tiahnybok withdraws Svoboda´s membership within the Alliance of European National Movements. [online]. c2014 [cit. 10. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://en.svoboda.org.ua/news/events/00010596/ . OSBORN, Andrew. Belgium´s far right party in Holocaust controversy. [online]. c2013 [cit. 20. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2001/mar/09/worlddispatch.thefarright# . PAPÍRNÍKOVÁ, Pavla. Unie pro Evropu národ ů. St ředoevropské politické studie. [online]. c2005 [cit. 15. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=238 .

PATERSON, Tony. Neo-Nazis hijack Dresden ceremony in the biggest far-right demonstration since Hitler. [online]. c2005 [cit. 24. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.independent.co.uk/news/world/europe/neonazis-hijack-dresden-ceremony-in-the-biggest- farright-demonstration-since-hitler-6152528.html . PLACÁK, Petr. Slovenkso: Postkomunistický nacionalismu. [online]. c2010 [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: https://www.euroskop.cz/8954/17188/clanek/slovensko-postkomunisticky- nacionalismus/ . Population Statistics Database. UNHCR. [online]. c2013. [cit. 11. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://popstats.unhcr.org/PSQ_LDT.aspx. Public Opinion in the European Union. Standard Eurobarometer 80, Autumn 2013. [online]. c2013 [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb80/eb80_first_en.pdf. PHILLIPS, Leigh. Far-right alliance fails to get EU parliament cash. [online]. c2009 [cit. 10. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://euobserver.com/political/28982 . RABINOWITZ, Gavin. Greece´s Jewish community warns of return to fascism. [online]. c2012 [cit. 19. března 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.jta.org/2012/05/08/news-opinion/world/greeces-jewish- community-warns-of-return-to-fascism. RADUŠEVI Č, Mirko: Použití moderních technologií p ři demonstracích se stává složit ější. [online]. c2014 [cit. 3. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.literarky.cz/civilizace/89- civilizace/16919-pouztii-modernich-technologii-pri-demonstracich-se-stava-slozitejsi. Rámcový vzd ělávací program pro základní školy. [online]. [cit. 2. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upraveny-ramcovy-vzdelavaci-program-pro- zakladni-vzdelavani . RAWLINSON, Kevin. Leader of Hungarian far-right party Jobbik holds rally in London. [online]. c20014 [cit. 9. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2014/jan/26/leader-hungarian-jobbik-rally-london# . REPA, Jan. Italy´s post-fascists to regroup. [online]. c2004 [cit. 2. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/3382151.stm. SMITH, Helena. Greek Golden Dawn member arrested over murder of leftwing hip-hop artist. [online]. c2013 [cit. 15. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2013/sep/18/greece-murder-golden-dawn. SMITH, Helena. Golden Dawn: ´Greece belongs to Greeks. Long live victory!´ [online]. c2013 [cit. 10. března 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2013/jun/01/greece-golden- dawn-violence-eu-crisis. SMITH, Helena. Two Golden Dawn members killed in drive-by shooting outside Athens office. [online]. c2013 [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2013/nov/01/golden-dawn-killed-shooting-athens. SOKOL, Sam. Ukrainian Jews split on dangers of protest movement. [online]. c2013 [cit. 10. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.jpost.com/Jewish-World/Jewish-Features/Ukrainian-Jews- split-on-dangers-of-protest-movement-333907 .

Soud rozpustil dv ě protiromské strany, SPR-RS Č a Národní stranu. [online]. c2013 [cit. 20. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/soud-rozpustil-dve-protiromske- strany-spr-rsc-a-narodni-stranu . SPENCEROVÁ, Tereza. Jeden z pilí řů sjednocené Evropy se hroutí . [online]. c2014. [cit. 14. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.literarky.cz/politika/svet/16838-jeden-z-piliru-sjednocene- evropy-se-hrouti. SQUIRES, Nick. Mussolini´s heirs merge with Silvio Berlusconi´s Forza Italia party. [online]. c2009 [cit. 2. dubna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/italy/5039109/Mussolinis-heirs-merge-with-Silvio- Berlusconis-Forza-Italia-party.html. TAYLOR, Adam. Now The Greek Far Right Party Is Denying The Holocaust. [online]. c2012 [cit. 20. března 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.businessinsider.com/now-the-greek-far-right-party-is- denying-the-holocaust-2012-5. TRAYNOR, Ian. Austria in crisis as far fight win 29% of vote. [online]. c2013 [cit. 30. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2008/sep/30/austria . TRAYNOR, Ian. Romania´s first gift to the European Union – a causus of neofascist and Holocaust deniers. [online]. c2007 [cit. 3. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/politics/2007/jan/08/uk.eu . TRAYNOR, Ian. I don´t hate Muslims. I hate Islam,´ says Holland´s rising political star. [online]. c2008 [cit. 30. ledna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2008/feb/17/netherlands.islam. TRAYNOR, Ian. Dresden parliament in uproar at neo-Nazi outburst. [online]. c2005 [cit. 24. únor 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/world/2005/jan/22/secondworldwar.thefarright?INTCMP=SRCH . True Finns´ nationalism colours Finland election. [online]. c2011 [cit. 20. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-13091920 . Uprchlíci a jejich ochrana. Vzd ělávací portál Amnesty International. [online]. [cit. 10. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.lidskaprava.cz/student/uprchlici-a-migranti/clanky/uprchlici-a-jejich- ochrana. Usnesení Evropského parlamentu o opat řeních EU a členských stát ů k řešení p řílivu uprchlík ů v d ůsledku konfliktu v Sýrii . [online]. c2013. [cit. 10. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+MOTION+B7-2013- 0442+0+DOC+XML+V0//CS. VEVERKA, P řemysl. Romské nebe . [online]. [cit. 30. říjen 2013]. Dostupné na Internetu: http://www.lety-memorial.cz/rubrika_RomskeNebe_cz.aspx. Volby na Slovensku: Slotova strana láká voli če rasistickým billboardem. [online]. c2010 [cit. 20. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.lidovky.cz/volby-na-slovensku-slotova-strana-laka-volice- rasistickym-billboardem-133-/zpravy-svet.aspx?c=A100505_120506_ln_zahranici_mtr .

WORTH, Jon. The True Finns followed a well-known recipe for success. [online]. c2011 [cit. 20. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.theguardian.com/commentisfree/2011/apr/21/true-finns- nationalist-populists-european-parties . WHELAN, Brian. Jobbik set for poll boost as Hungary moves to the right. [online]. c2014 [cit. 5. duben 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.channel4.com/news/hungary-elections-jobbik-anti-semitic-far- right-viktor-orban. WILLIS, Andrew. New eurosceptic group to campaign against EU treaty in Irish referendum. [online]. c2009 [cit. 10. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://euobserver.com/political/28403 . The European National Front meets in Madrid. [online]. [cit. 9. b řezna 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.nouadreapta.org/limbistraine_prezentare.php?idx=28&lmb=eng . Zprávy – UNHCR: Nejvyšší po čet uprchlík ů za posledních 18 let. [online]. c2013. [cit. 11. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1849. Zprávy – UNHCR: Po čet uprchlík ů poprvé za posledních p ět let vzrostl. [online]. c2007. [cit. 10. února 2014]. Dostupné na Internetu: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1298.

Seznam p říloh

Tabulka Po čtů uprchlík ů a žadatel ů o azyl ve vybraných evropských zemích, polovina roku 2013

Tabulky volebních zisk ů nacionalistických stran

Stru čný návrh výukového projektu

Po čty uprchlík ů a žadatel ů o azyl ve vybraných evropských zemích, polovina roku 2013 Zem ě / území Uprchlík ů a Žadatelé o azyl Uprchlíci, kte ří se vrátili do místa azylu osoby v podobné jejich původu, v pr ůběhu prvních situaci šesti měsíc ů roku 2013 Belgie 22 024 1 639 - Bulharsko 2 288 2 200 - Česká rep. 2 939 546 - Dánsko 11 814 1 910 - Finsko 9 919 1 279 - Francie 221 869 53 647 - Chorvatsko 703 308 404 Irsko 6 327 3 923 - Itálie 64 779 6 015 - Ma ďarsko 4 054 4 375 Německo 168 512 99 132 - Nizozemí 71 909 10 420 - Norsko 42 822 8 080 - Polsko 15 911 3 537 - Portugalsko 483 240 - Rakousko 51 730 21 639 - Rumunsko 1 262 107 - Rusko 3 309 672 - Řecko 2 100 50 126 - Slovensko 662 201 - Slovinsko 187 50 - Špan ělsko 4 510 3 735 - Švédsko 92 872 16 911 - Švýcarsko 51 183 20 519 - Ukrajina 2 844 1 977 - United Kingdom 149 799 19 602 - Evropa 1 095 366 335 969 497 Celý sv ět 11 107 742 987 455 189 270

ŠVÝCARSKÁ LIDOVÁ STRANA – UNIE ST ŘEDU Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů z celkového po čtu Volby do švýcarského parlamentu 1991 240 353 11,9 25 1995 280 428 14,9 29 1999 440 159 22,6 44 2003 561 817 26,7 55 2007 666 723 28,9 62 2011 641 094 26,6 54

JOBBIK – HNUTÍ ZA LEPŠÍ MA ĎARSKO Volby do ma ďarského parlamentu Rok První kolo Druhé kolo Po čet Konkrétní Po čet k řesel Po čet k řesel Celkový konání voleb voleb získaných kandidát ve kandidátky národní po čet voleb jednotlivých volebním kandidátky křesl mandát ů obvod ě 2006 92 798 = 231 0 119 007 0 0 0/386 1,7% = 0% = 2,2% 2010 836 774 141 415 0 855 436 26 21 47/386 = 16,4% = 12,3% = 16,7% 2014 20,46% * reforma volebního systému 23/199 Volby do Evropského parlamentu Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento Po čet získaných mandát ů hlas ů z celkového po čtu 2004 - - - 2009 427 773 14,77 3/22

ZLATÝ ÚSVIT Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento Po čet získaných mandát ů hlas ů z celkového po čtu Volby do řeckého parlamentu 1996 4 537 0,1 0/300 2009 19 636 0,29 0/300 2012 (kv ěten) 441 018 7,0 21/300 2012 ( červen) 425 980 6,9 18/300

Volby do Evropského parlamentu 1994 7 242 0,1 0/25 2009 23 566 0,5 0/22

„ÚTOK“ Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů z celkového po čtu Volby do bulharského parlamentu 2005 296 848 8,1 21 2009 395 733 9,4 21 2013 258 481 7,3 23

STRANA VELKÉHO RUMUNSKA Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů z celkového po čtu Volby do rumunského parlamentu 1992 3,9 22 1996 4,5 27 2000 19,5 126 2004 1 316 751 12,9 48 2008 217 595 3,2 0 Volby do Evropského parlamentu 2009 8,7 3

PRAVÍ FINOVÉ Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů z celkového po čtu Volby do finského parlamentu 1999 26 440 1,0 1 2003 43 816 1,6 3 2007 112 256 4,1 5 2011 560 075 19,1 39 Volby do Evropského parlamentu 2009 162 930 9,79 1

ŠVÉDŠTÍ DEMOKRATÉ Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů Volby do švédského parlamentu 2006 162 463 2,9 0 2010 339 610 5,7 20

STRANA POKROKU Volby do norského parlamentu Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento Po čet získaných mandát ů hlas ů z celkového po čtu 1985 96 797 3,7 2/165 1989 345 185 13,0 22/165 1993 154 497 6,3 10/165 1997 395 376 15,3 25/165 2001 369 236 14,6 26/165 2005 581 896 22,1 38/169 2009 614 717 22,9 41/169 2013 463 560 16,3 29/169

STRANA PRO SVOBODU Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů z celkového po čtu Volby do Sn ěmovny reprezentant ů Nizozemska 2006 579 490 5,90 9/150 2010 1 435 349 15,5 24/150 2012 950 263 10,1 15/150 Volby do Evropského parlamentu 2009 769 125 17,0 5/26

SVOBODNÁ STRANA RAKOUSKA Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů z celkového po čtu Volby do rakouského parlamentu 1990 782 648 16,6 33 1994 1 042 332 22,5 42 1995 1 060 377 21,9 41 1999 1 244 087 26,9 52 2002 491 328 10,0 18 2006 519 598 11,0 21

2008 857 029 17,5 34 2013 962 313 20,5 40 Volby do Evropského parlamentu 1996 1 044 604 27,5 6 1999 655 519 23,4 5 2004 157 722 6,3 1 2009 364 207 12,7 2

NÁRODNÍ FRONTA Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů z celkového po čtu Volby do belgického parlamentu 1995 138 496 2,3 2 1999 90 401 1,5 1 2003 130 012 2,0 1 2007 131 385 2,0 1 2010 33 591 0,5 0 Volby do Evropského parlamentu 1994 175 732 2,9 1

VLÁMSKÝ BLOK, VLÁMSKÝ ZÁJEM Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů z celkového po čtu Volby do belgického parlamentu 1995 (Vlámský blok) 475 677 7,8 11 1999 613 399 10,1 15 2003 767 605 11,7 18 2007 (Vlámský zájem) 799 844 12,0 17 2010 506 697 7,8 12 Volby do Evropského parlamentu 1984 73 174 1,3 0 1989 241 117 4,1 1/24 1994 463 919 7,8 2/24 1999 584 392 15,1 2/25 2004 930 731 14,3 3/24 2009 (Vlámský zájem) 647 170 9,9 2/22

STRANA ZA NEZÁVISLOST SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů Volby do britského parlamentu 1997 105 722 0,3 0 2001 390 563 1,5 0

100

2005 605 973 2,2 0 2010 919 471 3,1 0 Volby do Evropského parlamentu 2009 9/72

BRITSKÁ NÁRODNÍ STRANA Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů Volby do britského parlamentu 2005 192 745 0,7 0 2010 564 321 1,9 0 Volby do Evropského parlamentu 2009 1/72

NÁRODNÍ STRANA OBNOVY Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů z celkového po čtu Volby do portugalského parlamentu 2002 3 962 0,1 0 2005 9 323 0,2 0 2009 11 614 0,2 0 2011 17 630 0,3 0

DÁNSKÁ LIDOVÁ STRANA Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů z celkového po čtu Volby do dánského parlamentu 1998 252 429 7,4 13 2001 413 987 12,0 22 2005 444 947 13,3 24 2007 479 532 13,9 25 2011 436 726 12,3 22

101

ITÁLIE

LIGA SEVERU Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Volby do italského parlamentu 1994 3 237 026 8,4 1996 3 776 354 10,1 2001 1 464 301 3,9 2006 1 747 730 4,6 2008 3 024 543 8,3 2013 1 390 014 4,1 Volby do Evropského parlamentu 1989 636 242 1,8 1994 2 162 586 6,5 1999 1 395 547 4,5 2004 1 613 506 5,0 2009 3 126 915 10,2

NÁRODNÍ ALIANCE Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Volby do italského parlamentu 1994 5 202 698 13,5 1996 5 870 491 15,7 2001 4 463 205 12,0 2006 4 707 126 12,3 2008 3 024 543 8,3 2013 1 390 014 4,1 Volby do Evropského parlamentu 1994 4 108 670 12,5 1999 3 202 895 10,3 2004 3 736 606 11,5

102

Volby do italského parlamentu Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů SOCIÁLNÍ HNUTÍ – TŘÍBAREVNÝ PLAMEN 1996 339 351 0,9 TŘÍBAREVNÝ PLAMEN 2001 143 963 0,4 2006 230 506 0,6 PRÁVO – TŘÍBAREVNÝ PLAMEN 2008 884 961 2,4

103

NĚMECKO

NACIONÁLN Ě-DEMOKRATICKÁ STRANA (NPD) Volby do n ěmeckého parlamentu Rok konání voleb První volba – Druhá volba - Celkový po čet procento hlas ů procento hlas ů získaných mandát ů 2005 857 777 – 1,8% 748 568 – 1,6% 0 2009 768 442 – 1,8% 635 525 – 1,5% 0 2013 635 135 – 1,5% 560 828 – 1,3% 0

DEUTSCHE VOLKSUNION Volby do n ěmeckého parlamentu Rok konání voleb První volba – Druhá volba - Celkový po čet procento hlas ů procento hlas ů získaných mandát ů 1998 - 601 192 – 1,2% 0

REPUBLIKÁNI Volby do n ěmeckého parlamentu Rok konání voleb První volba – Druhá volba - Celkový po čet procento hlas ů procento hlas ů získaných mandát ů 1990 767 652 – 1,7% 987 269 – 2,1% 0 1994 787 757 – 1,7% 875 239 – 1,9% 0 1998 1 115 664 – 2,3% 906 383 – 1,8% 0 2002 55 947 – 0,1% 280 671 – 0,6% 0 2005 38 678 – 0,1% 266 101 – 0,6% 0 2009 30 061 – 0,1% 193 396 – 0,4% 0

104

ČESKÁ REPUBLIKA

REPUBLIKÁNI Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů z celkového po čtu Volby do českého parlamentu 1996 (SPR-RS Č) 485 072 8,0 18 1998 (SPR-RS Č) 232 965 3,9 0 2002 (RMS) 46 325 1,0 0

SLOVENSKO

SLOVENSKÁ NÁRODNÍ STRANA Rok konání voleb Po čet hlas ů Procento hlas ů Po čet získaných mandát ů z celkového po čtu Volby do slovenského parlamentu 1994 155 359 5,4 9 1998 304 839 9,1 14 2002 95 633 3,3 0 2006 270 230 11,7 20 2010 128 490 5,1 9 2012 116 4,6 0 Volby do Evropského parlamentu 2009 45 960 5,55 1

105

STRU ČNÝ NÁVRH PROJEKTU - název: Romové a Češi v jedné spole čnosti - časový rozsah: 1. m ěsíc (poté následná dlouhodobá spolupráce ve form ě výtvarných projekt ů) - předm ěty: • Ob čanská výchova – 4 vyu čovací jednotky • Výtvarná výchova – 4 vyu čovací jednotky - třída: 9. - pr ůř ezová témata: Multikulturní výchova, Osobnostní a sociální výchova - mezip ředm ětové vztahy: D ějepis, Český jazyk, Hudební výchova, Zem ěpis - cíle projektu podle RVP: • žák si vytvá ří postoje tolerance a respektu k odlišným sociokulturním skupinám, reflektuje zázemí p říslušník ů ostatních sociokulturních skupin a uznává je • žák si uv ědomuje vlastní identitu, reflektuje vlastní sociokulturní zázemí • žák vnímá odlišnost jako p říležitost k obohacení, nikoli jako zdroj konfliktu • žák si uv ědomuje neslu čitelnost rasové (náboženské i jiné) intolerance s principy života v demokratické spole čnosti • žák je angažovaný p ři potírání projev ů intolerance, xenofobie, diskriminace a rasismu • žák vnímá sebe sama jako ob čana, který se aktivn ě spolupodílí na utvá ření vztahu spole čnosti k minoritním skupinám - klí čové kompetence: komunikativní, k řešení problém ů, sociální a personální

PRVNÍ HODINA OV: NÁRODNOSTNÍ MENŠINY, RASISMUS, XENOFOBIE (využití učebnice OV) - pr ůř ezová témata: Multikulturní výchova, Osobnostní a sociální výchova - mezip ředm ětové vztahy: D ějepis, Zem ěpis - cíle hodiny: • žák vysv ětlí pojmy spojené s problematikou - rasismus, xenofobie, p ředsudky • žák posoudí dopady užívání stereotypního myšlení a p ředsudk ů ve spole čnosti - klí čové kompetence: komunikativní, k řešení problém ů, sociální a personální - výukové metody: výklad, diskuze, rozhovor, skupinová aktivita - organiza ční formy výuky: frontální a skupinová - učební pom ůcky, didaktická technika: u čebnice, tabule, papíry - speciální metoda: psychosociální hra (nap říklad: „Dvoudenní výlet vlakem – žáci mají rozhodnout, s kým by jim cestovat nevadilo a s kým by cestovat necht ěli: veselý romský

106

muzikant, upovídaná rakouská u čitelka, anglický fotbalový fanoušek, Rumunka s dít ětem v náru čí, arabský student medicíny, mladý skinhead ze Švédska, baskický nacionalista, HIV-pozitivní mladý um ělec, obézní švýcarský banké ř – silný ku řák, belgický farmá ř s košíkem zapáchajícího sýra, český student z řejm ě pod vlivem alkoholu, rozja řený Holan ďan, který je cítit marihuanou, zdvořilý Francouz s dogou. S kým by žák necht ěl cestovat? Na kterém spolucestujícím by se shodla celá t řída?“ Důležité jasné vedení hry a reflexe.) - příprava na další hodinu: návšt ěvu Muzea romské kultury

PRVNÍ HODINA VV – NÁVŠT ĚVA MUZEA ROMSKÉ KULTURY - pr ůř ezová témata: Multikulturní výchova, Osobnostní a sociální výchova - mezip ředm ětové vztahy: D ějepis, Výtvarná výchova, Český jazyk, Hudební výchova, Zem ěpis - cíle hodiny: • žák dokáže zjistit odpov ědi na otázky k problematice národnostních menšin a rozliší nejd ůležit ější informace, na které se zam ěř í - klí čové kompetence: komunikativní, k řešení problém ů, sociální a personální - výukové metody: návšt ěva muzea - učební pom ůcky, didaktická technika: pracovní listy (pro kontrolu pozornosti a pochopení ze strany žák ů) - prohlídka muzea - samostatné vypln ění pracovního listu (opakování p ředešlé hodiny, zjiš ťování nových informací):

DRUHÁ HODINA OV – ROMOVÉ - pr ůř ezová témata: Multikulturní výchova, Osobnostní a sociální výchova - mezip ředm ětové vztahy: D ějepis, Český jazyk, Hudební výchova, Zem ěpis - cíle hodiny: • žák prezentuje specifika romské menšiny, historické okolnosti, zvyky, problémy - klí čové kompetence: komunikativní, k řešení problém ů, sociální a personální - výukové metody: výklad, diskuze, rozhovor, práce s literaturou a videem - organiza ční formy výuky: frontální a skupinová - učební pom ůcky, didaktická technika: tabule, internet, video, powerpointová prezentace - kontrola pracovních list ů z Muzea romské kultury - prezentace romské historie a kultury, diskuze

107

- samotná výuka p řizp ůsobena typu u čebnice, lokalit ě školy - motivace: „Na po čátku byl B ůh na sv ětě sám. Ale samotnému se t ěžko žije, a tak cht ěl stvo řit lidi. Uhn ětl z těsta člov ěka a dal ho péct do pece. Jenomže nem ěl ješt ě zkušenost, jak se d ělají lidé, a když toho člov ěka vytáhl z pece, byl celý černý, spálený. A tak Pánb ůh řekl: „Dobrá, nechám t ě žít tam, kde jsou vedra, slunce. Tak povstali černí lidé. Ud ělal z těsta dalšího člov ěka. A znovu jej vložil do pece. Ale tentokrát se bál, aby nebyl tak černý jako minule, a tak ho z pece vytáhl p řed časn ě. A tenhle člov ěk byl nedope čený, bílý jako tvaroh. Bože, bože, co s tímhle tvorem budu d ělat?“, povídá si Bůh. „Zpátky do trouby už ho str čit nem ůžu.“ A tak Pánb ůh řekl: „ Budeš žít v takových místech, kde je spíš zima než teplo.“ A tak vznikli bílí lidé. Ješt ě jednou uhn ětl Pánb ůh člov ěka, cht ěl to vyzkoušet do t řetice. Snad už se mu to tentokrát poda ří, aby ten člov ěk byl tak akorát. Dal ho do trouby a dával pozor. Když ho vytáhl, nebyl ten tvor ani moc černý, ani moc bílý, ale p ěkn ě do kávova, zkrátka akorát, jak má být. A tak mu Pánb ůh povídá: „Ty m ůžeš žít všude, na všech místech. M ůžeš žít tam, kde je teplo, i tam, kde je zima.“ A z těchhle tvor ů jsme povstali my Romové… (vypráv ěla Helena Demeterová) “ (Romové : tradice a sou časnost, 1990, s. 15). - poslech romské hymny, p řeklad jejích slov - ÚKOL na další hodinu: rozd ělit se do sedmi skupin, každá skupina samostatn ě zpracuje jeden oblá ček z vypráv ění P řemysla Veverky Romské nebe, dostupné na webových stránkách KP Pietní místo Lety 134

DRUHÁ HODINA VV – MALÍ ŘKA CEIJA STOJKA 135 I. - pr ůř ezová témata: Multikulturní výchova, Osobnostní a sociální výchova - mezip ředm ětové vztahy: D ějepis, Český jazyk, Hudební výchova - cíle hodiny: • žák reflektuje své pocity (volné psaní), které v něm vyvolala tvorba Ceiji Stojky, poté žák diskutuje - klí čové kompetence: komunikativní, k řešení problém ů, sociální a personální

134 VEVERKA, P řemysl. Romské nebe . [online]. [cit. 30. říjen 2013]. Dostupné na Internetu: http://www.lety-memorial.cz/rubrika_RomskeNebe_cz.aspx. 135 Rakouská malí řka romského p ůvodu, která dětství prožila intern ováním v koncentra čních táborech. Po válce se sama p řihlásila do školy a nau čila se základ ům čtení a psaní. Po řádala četné besedy s žáky a studenty rakouských škol na téma holocaustu Rom ů a sou časné romské situace v Rakousku.

108

- výukové metody: diskuze, rozhovor, práce s literaturou a videem, volné psaní, - organiza ční formy výuky: frontální - učební pom ůcky, didaktická technika: kniha Žijeme ve skrytu, internet, video,

TŘETÍ HODINA OV – ROMSKÝ HOLOCAUST - pr ůř ezová témata: Multikulturní výchova, Osobnostní a sociální výchova - mezip ředm ětové vztahy: D ějepis, Český jazyk, Zem ěpis - cíle hodiny: • žák prezentuje skupinovou práci – práci s webovými stránkami o romských reáliích • žák vysv ětlí pojem holocaust a romský holocaust • žák popíše životní podmínky v koncentra čních táborech v Letech a Hodonín ě u Kunštátu - klí čové kompetence: komunikativní, k řešení problém ů, sociální a personální - výukové metody: prezentace, diskuze, rozhovor, práce s internetem - organiza ční formy výuky: frontální a skupinová - učební pom ůcky, didaktická technika: internet NABÍDKA: exkurze do Let ů ÚKOL na p říští hodinu: ve dvojicích zpracovat konkrétní p říb ěhy brn ěnských Rom ů (z minulosti, holocaustu, sou časné romské významné osobnosti) – rozsah prezentace 5 min.

TŘETÍ HODINA VV – MALÍ ŘKA CEIJA STOJKA II. - pr ůř ezová témata: Multikulturní výchova, Osobnostní a sociální výchova - mezip ředm ětové vztahy: D ějepis, Český jazyk - cíle hodiny: • žák posoudí tvorbu malí řky Ceiji Stojky vzhledem k jejímu životnímu p říb ěhu - klí čové kompetence: komunikativní, k řešení problém ů, sociální a personální - výukové metody: diskuze, rozhovor - organiza ční formy výuky: frontální - učební pom ůcky, didaktická technika: kniha Žijeme ve skrytu (Ceija Stojka) - zadání slohové práce: „ Kde se bere nenávist “ • volný slohový útvar, libovolný rozsah

ČTVRTÁ HODINA OV – REFLEXE - pr ůř ezová témata: Multikulturní výchova, Osobnostní a sociální výchova - mezip ředm ětové vztahy: Dějepis, Český jazyk, Zem ěpis

109

- cíle hodiny: • žák prezentuje samostatnou práci o brn ěnských Romech • žák diskutuje nad problematikou - klí čové kompetence: komunikativní, k řešení problém ů, sociální a personální - výukové metody: diskuze, rozhovor - organiza ční formy výuky: frontální - učební pom ůcky, didaktická technika: internet

ČTVRTÁ HODINA VV – VLASTNÍ TVORBA - pr ůř ezová témata: Multikulturní výchova, Osobnostní a sociální výchova - mezip ředm ětové vztahy: D ějepis, Český jazyk, Hudební výchova - cíle hodiny: • žák výtvarně ztvární své vlastní pojetí tématu • žák reflektuje tvorbu ostatních spolužák ů, diskutuje o odlišném pojetí - klí čové kompetence: komunikativní, k řešení problém ů, sociální a personální - výukové metody: samostatná výtvarná tvorba - organiza ční formy výuky: frontální - učební pom ůcky, didaktická technika: papíry a uhly - kresba černým uhlem (stejná barevnost jako u v ětšiny d ěl Ceiji Stojky) - téma: „ Vít ězství sv ětla nad tmou “

ZAKON ČENÍ (A POKRA ČOVÁNÍ) PROJEKTU - zve řejn ěny nejlepší slohové práce - odm ěna za strany romské instituce či vlastní školy za angažovanost v projektu - výtvarná díla žák ů vystavena v romské instituci - navázání dlouhodobé spolupráce s romskou institucí • i další vystavování d ěl žák ů v romské instituci, díla romských žák ů vystavovány ve škole po řádající projekt, po řádání slavnostních vernisáží s hudební vložkou

110