VODNÍ a POBŘEŽNÍ VEGETACE VLAŠIMSKA Pavel Pešout
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Bohemia centralis 25: 5 - 126, 1996 VODNÍ A POB ŘEŽNÍ VEGETACE VLAŠIMSKA Water and coastal vegetation of Vlašim area Pavel Pešout ÚVOD Vodní a mok řadní ekosystémy pat ří v dnešní dob ě mezi části p řírody nejvíce vystavené antropogenním vliv ům. Z toho vyplývá nutnost jejich podchycení, evidence a ochrany. Výsledky této práce byly využity p ři vytvá ření p řehledu významných mok řad ů ČR (HUDEC, HUSÁK, JANDA, PELLANTOVÁ 1993). Studované území - Vlašimsko pat ří mezi nejzachovalejší oblasti v celé republice (viz nap ř. MOLDAN a kol. 1990). P řesto mnohé z vodních a pob řežních fytocenóz náleží v tomto území, zejména vlivem intenzivního zem ědělství a rybníká řství, k ohroženým a zasluhují si p řísn ější ochranu. Z tohoto d ůvodu se p ředložená práce nezabývá pouze vlastním studiem fytocenóz, nýbrž též navrhuje praktická řešení z hlediska ochrany p řírody. V období výzkumu byly vybrané výsledky pr ůběžn ě zve řej ňovány (PEŠOUT 1991 b/, 1991 d/, 1992 a/, 1992 c/, v tisku, atd.). Vzhledem k velkému množství zapsaných shromážd ěných fytocenologických snímk ů se bylo možno zabývat synekologií, synmorfologií a i syntaxonomií spole čenstev, které jsou na základ ě studia sledovaných populací uvedena v charakteristice každého spole čenstva. 5 METODIKA PRÁCE Pr ůzkum v terénu byl provád ěn v letech 1988 - 1992, jen výjime čně jsou uvedeny informace starší (vždy vyzna čeno v textu) a to na území Vlašimska (p řesné vymezení viz další kapitola). K popisu vegetace byly použity metody curyšsko-montpelierské školy (BRAUN-BLANQUET 1964, WESTHOFF van der MAAREL 1978). Zápis snímk ů v terénu byl proveden b ěžn ě užívanou, kombinovanou, sedmi člennou stupnicí (r,+, 1,2,3,4,5). Spole čenstva jsou řazena do systému Braun-Blanquetovské hierarchie, u v ětšiny je uvedena stru čná charakteristika syntaxonomická, synmorfologická, syneko-logická a synchronologická se specifickými znaky ve studovaném území. Snímky jsou řazeny do tabulek. U spole čenstev popisovaných z území více snímky je též uvedena konstance jednotlivých druh ů v procentech. Při zpracování vodní a pob řežní vegetace a vegetace obnažených den se často auto ři uchylují k ozna čení "spole čenstvo s ..." Tím se ovšem ochuzujeme (zejména p ři neudání vyšší syntaxonomické jednotky) o informaci o syngenetice a synekologii, která je zvlášt ě u r ůzných spole čenstev jedné dominanty (nap ř. Juncus bulbosus ) důležitá a velmi cenná. V ětšina t ěchto spole čenstev je však tvo řena pouze z druh ů - dominant (ur čovacích znak ů) abstraktních jednotek vyšších rank ů a z druh ů pr ůvodních s r ůznou stálostí. Z t ěchto d ůvod ů je v této práci částe čně aplikována na induktivn ě vybudovaný systém (p řevzatý z práce MORAVCE a kol. 1983) deduktivní metoda syntaxonomické klasifikace (KOPECKÝ 1978, KOPECKÝ et HEJNY 1978, 1980). Ve smyslu tohoto klasifika čního zp ůsobu jsou nov ě rozlišená spole čenstva typizována v následujících abstraktních jednotkách: - Asociace (as.) - Bazální (kmenové) spole čenstvo (b.s.) - Odvozené spole čenstvo (o.s.) - viz KOPECKÝ (1978), KOPECKÝ et HEJNY 1978), KOPECKÝ et HEJNY (1992) Při d ůsledné aplikaci deduktivní metody na sou časný, b ěžn ě užívaný systém klasifikace (MORAVEC a kol. 1983 - a.b), by bylo nezbytné pozm ěnit rank n ěkterých, d říve popsaných asociací. V ětšinou by byly ozna čeny jako bazální, eventueln ě odvozená spole čenstva. Pro tyto zm ěny by se však bylo možno rozhodnout až po delším studiu této vegetace. 6 U každého typu fytocenózy je uveden stupe ň ohrožení a vzácnosti v republice (dle MORAVCE a kol. 1983) a na Vlašimsku. Aby bylo možno srovnávat, je stupnice p řevzata v nezm ěněném stavu z práce MORAVCE a kol. (1983): 1. spole čenstvo vymizelé, nebo pravd ěpodobn ě vymizelé, resp. vyhubené 2.a) asociace lidskou činností bezprost ředn ě ohrožená a v nebezpe čí vymizení, vzácná 2.b) asociace lidskou činností bezprost ředn ě ohrožená a v nebezpe čí vymizení, dostate čně hojná 3.a) asociace ustupující v d ůsledku lidské činnosti, vzácná 3.b) asociace ustupující v d ůsledku lidské činnosti, dostate čně hojná 4.a) asociace bez ohrožení lidskou činností, vzácná 4.b) asociace bez ohrožení lidskou činností, dostate čně hojná Nomenklatura vyšších rostlin je uvedena v ětšinou dle práce ROTHMALERA et al. (1987) a práce PILOUSE, DUDY (I960), u výjimek je citován pramen. Nomenklatura syntaxon ů je p řevzata z práce MORAVCE a kol. (1983 - a,b), u jednotek zahrnutých v práci KOPECKÉHO a HEJNÉHO (Ruderální spole čenstva bylin ČR - 1992) jsou názvy uvedeny dle t ěchto autor ů. Ostatní výjimky jsou uvedeny v textu. Topografické údaje jsou uvedeny z map 1:10 000, turistických map (Posázaví, Pelh řimovsko, Táborsko) a p říslušných vodohospodá řských map. Rozd ělení a metoda popisu biotop ů jsou obsaženy v kapitole "Charakteristika a rozd ělení biotop ů". Charakteristika spole čenstev je sestavena z výsledk ů pozorování sledovaných spole čenstev ve studovaném regionu. Charakteristika studovaného území Pr ůzkum probíhal na území Vlašimská (mapka č.l). Jedná se o východní polovinu Podblanicka. Vlašimském se zpravidla rozumí oblast Vlašimské kotliny, jejímž st ředem prochází zhruba od jihu k severu Blanická brázda a ve st ředu její jižní poloviny dominuje masiv Blaník ů a K řížovské h ůry. V léto práci je pod pojmem Vlašimsko ješt ě zahrnuta p řiléhající část Želivské kotliny. V podstat ě její severní a severovýchodní část tvo ří řeka Sázava, řeka Želivka, na jihovýchod ě se odd ěluje přibližn ě jako hranice okresu a po ní až k obci Vyšetice, (pod Mladou Vožicí p řekonává sníženinu Blanické brázdy). Z Vyšetic potom hranice studovaného území, pokra čuje p řibližn ě na Neustupov, poté do Budenína a po h řebeni Džbán ů, ke h řebeni Žebráku, Kav čí Hory na Struha řov, Petroupim a přes vrchol Krásné Hory op ět k Sázav ě. Plocha studovaného území je cca 720 km". 7 Nejvyšším bodem v tomto území je vrchol Džbán ů (688 m n.m.), nejnižší kóta je v míst ě, kde Sázava opouští studované území, tedy u Chocerad (cca 305m). Celé území spadá do povodí Sázavy. V ětšinu odvádí řeka Blanice, na východ ě pak část Želivka a Št ěpánovský potok, na severozápad č K řešický a Vodslivský potok (VL ČEK a kol. 1982). Malé úseky na západní hranici studovaného území spadají k povodí Benešovského potoka. K jednotlivým vodním biotop ům více v kapitole "Charakteristika a rozd ělení biotopů". Nejstarší zde doložené geologické útvary pocházejí ze starohor a jsou zastoupeny tzv. českým moldanubikem, kutnohorským krystalinikem a st ředo českým plutonem (PETRÁ Ň a kol. 1985, DVO ŘÁK, R ŮŽI ČKA 1972). Klimaticky náleží tém ěř celé Vlašimsko do oblasti mírn ě teplé (QUITT 1971), vyzna čující se dlouhým, teplým, mírn ě suchým létem, krátkým p řechodným obdobím s mírn ě teplým jarem i podzimem a krátkou, mírn ě teplou, suchou zimou s krátkým trváním sn ěhové pokrývky. Ro ční pr ůměrná teplota se zde pohybuje mezi 7-8°C. Výrazn ě studen ější oblast je v nejvyšších polohách jižní části okresu, a to v okolí Slav ětína a mezi Džbány a Meznem (pr ůměrná ro ční teplota 6-7°C). Pr ůměrné ro ční srážky se v ětšinou pohybují mezi 600-700 mm. Ve sledované oblasti p řevažují západní v ětry spole čně s v ětry vanoucími z jihozápadu a severozápadu (PETRÁ Ň a kol. 1985). Rekonstrukce p ůvodní vegetace na tomto území je zpracovaná v práci MIKYŠKY a kol. (1968). Sou časnou vegetaci v zájmovém území stru čně charakterizuje ZELENÝ (1976). Fytogeograficky náleží celé území do fytogeografické oblasti mezofytikum a do okres ů Votická pahorkatina (podokresy Táborsko-vlašimská pahorkatina a Sedl čansko-milevská pahorkatina); Votická vrchovina (podokres Mili čínská vrchovina), Českomoravská vrchovina a St řední Povltaví (SKALICKÝ 1988). Charakteristika a rozd ělení biotop ů Biotopy vodních makrofyt lze na Vlašimsku dle jejich charakteru rozd ělit na tyto kategorie (PEŠOUT 1991-e): 1) Toky - Nebyla sledována Sázava (v r. 1992 zpracovával RYDLO /1993/). Vzácn ě hostí vodní makrofyta Blanice a potom pob řeží drobných tok ů. 2) Více mén ě p řirozená slepá ramena a t ůně - Ve studované oblasti velmi z řídka, bez vlastní význa čné vegetace. 3) Zdrže nad jezy a mlýnské náhony - Tento druhotný biotop je vzácn ě zastoupen na řece Blanici. 4) Rybníky v nižších polohách, v ětší rozlohy - Zpravidla na v ětších tocích, nebo v rovinaté lokalit ě a tedy s intenzivním zem ědělstvím. 8 Tento typ rybník ů je zastoupen v n ěkolika rybni čních oblastech - zejména Struha řovsko- Čeňovické, Postupické a Jankovské. Jednotliv ě i jinde. 5) Rybní čky na horních částech tok ů, zpravidla malé rozlohy - Tento typ zastupuje ve studované oblasti p řevážnou v ětšinu biotop ů. 6) Přehradní údolní nádrže - Na území Vlašimska reprezentuje tento typ údolní nádrž Želivka (= Švihov). Od kat. č.4 se liší p ředevším zpravidla nízkou eutrofizací b řehu siln ějším kolísáním hladiny apod. 7) Jezírka v pískovnách, lomech apod. - tato druhotná stanovišt ě jsou na Vlašimsku, vzhledem k nízké t ěžební aktivit ě pom ěrn ě vzácná. 8) Rašelinná jezírka, šlenky - na Vlašimsku jsou vyvinuta pouze druhotná, bez typické vegetace 9) Louže na lesních cestách, lesní terénní deprese - pom ěrn ě časté biotopy, soust řed ěné do vyšších poloh do rozsáhlejších lesních komplex ů na náhorních plošinách na rozvodí 10) Nelesní terénní deprese a ostatní biotopy - mnohdy se jedná o zna čně zruderalizovaná stanovišt ě Jak vyplývá z poznámek u jednotlivých kategorií, zaujímají nejv ětší procento rybníky. V ětší a st řední rybníky ve studované oblasti (kategorie č.4) lze za řadit dle rozd ělení rybni čních nádrží podle ŠRÁMKA a HUŠKA (1947) jako rybníky horáckého typu. Podle polohy je lze všechny p řiřadit k rybník ům podhorským a vrchovinným (KUDRNA 1987). Protože vztah vegetace k charakteru rybníka je velmi úzký, jsou všechny v t ělo práci t říd ěny do šesti kategorií, podle kterých si m ůže každý pom ěrn ě p řesn ě charakter lokality p ředstavit, i když tím dochází k ur čité generalizaci, p ři níž se n ěkteré detaily vlastností ur čitých území neprojeví.