MASARYKOVA UNIVERZITA V BRN Ě FILOZOFICKÁ FAKULTA HISTORICKÝ ÚSTAV

Auersperská doména Nasavrky: přísp ěvek k formování lesní správy velkostatku v 19. století Diserta ční práce

Historie – české d ějiny

Autor práce: Mgr. Hana Sedlá čková Školitel: prof. PhDr. Ji ří Malí ř, CSc. Brno 2020

Bibliografický záznam SEDLÁ ČKOVÁ, Hana: Auersperská doména Nasavrky: p řísp ěvek k formování lesní správy velkostatku v 19. století. Brno 2020. Diserta ční práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Školitel prof. PhDr. Ji ří Malí ř, CSc.

Anotace Diserta ční práce Auersperská doména Nasavrky: p řísp ěvek k formování lesní správy velkostatku v 19. století se zabývá vývojem jednoho odv ětví knížecí hospodá řské správy, lesní správou. Práce sleduje adaptaci majitel ů velkostatku a jejich zam ěstnanc ů na modernizující se a profesionalizující se obor lesnictví. V praxi se modernizace projevila několika vnit řními restrukturalizacemi, které ve svém d ůsledku p řisp ěly k jednodušší a p řím ější správ ě lesních majetk ů a daly prostor odborn ě vzd ělaným lesník ům. Ti na sv ěř ené lesy aplikovali své znalosti a nejmodern ější postupy odpovídající aktuálním trend ům v oboru. Práce je nejen přísp ěvkem k historii les ů, ale p ředevším p řísp ěvkem ke studiu šlechty v 19. století. Na pozadí provedeného výzkumu se ukázalo, že v rámci správy panství, resp. velkostatku, členové mladší linie knížecí rodiny Auersperg prokázali schopnost reagovat na podmínky nové doby, a své podnikání přizp ůsobili tak, aby bylo umožn ěno zavád ět inovace, a nabídli co nejlepší a nejvýhodn ější pracovní podmínky svým zam ěstnanc ům.

Annotation Diploma thesis The Auersperg's Domain of Nasavrky: to the Formation of Forest Administration of the Estate in the 19 th Century deals with the development of one of the branches of the princely administration, with the forest administration. The thesis is focusing on the adaptation of owners of the estate and their employees on the modernizing and professionalizing field of forestry. In practice, the process of modernization presented oneself in inside restructuring, which resulted in easier and more direct administration of forests and also enabled educated foresters to employ their knowledge and methods according to new trends. The thesis is a contribution to the forest history, but also to history of aristocracy in the 19 th century. On the ground of the research it emerge that members of the princely family of Auersperg were able to react on the new age with the adaptation of their business so as to make innovations possible and to offer the best possible and the most advantageous conditions for their employees. Klí čová slova Šlechta, správa panství, zam ěstnanci, lesnictví, 19. století, modernizace

Keywords Aristocracy, Administration of Estate, Employees, Forestry, 19 th Century, modernization

Prohlášení Prohlašuji, že jsem p ředkládanou práci zpracovala samostatn ě a použila jen uvedené prameny a literaturu.

V Brn ě dne 31. ledna 2020 Mgr. Hana Sedlá čková

Pod ěkování Na tomto míst ě bych cht ěla pod ěkovat prof. PhDr. Ji římu Malí řovi, CSc. za vedení mé práce a cenné p řipomínky, a také všem, kte ří mi p řisp ěli radami p ři bádání v archivech i psaní práce. Obsah

1 ÚVOD...... 1

2 STAV BÁDÁNÍ, METODOLOGIE A ZP ŮSOB PRÁCE S PRAMENY ...... 4

3 OBECNÝ STAV LES Ů NA ÚZEMÍ ČESKÉHO KRÁLOVSTVÍ V DOB Ě RANÉHO NOVOV ĚKU A NA PO ČÁTKU MODERNÍ ÉRY ...... 14

4 FORMOVÁNÍ PANSTVÍ NASAVRKY ...... 18

4.1 Exkurz: „Takový byl tyran náš hrab ě.“ ...... 29 4.2 NASAVRCKÉ LESY A P ŘÍRODNÍ PODMÍNKY NA PANSTVÍ ...... 32 5 LESNÍ SPRÁVA PANSTVÍ NASAVRKY OD 18. DO 20. STOLETÍ ...... 36

6 ORGANIZACE LESNÍ SPRÁVY ...... 37

6.1 AUERSPERSKÁ LESNÍ SPRÁVA VÝCHODO ČESKÝCH STATK Ů V 19. STOLETÍ ...... 43 6.1.1 Exkurz: Lesmistr ředitelem cukrovaru ...... 46 6.1.2 Exkurz: Auersperské bažantnice, obory a voluptuární stavby ...... 52 6.2 NEJVYŠŠÍ LESNÍ Ú ŘEDNÍCI: LESMIST ŘI, VRCHNÍ LESMISTR, LESNÍ INSPEKTOR A LESNÍ RADA ...... 74 6.3 LESNÍCI ...... 90 6.4 ADJUNKTI ...... 95 6.5 HAJNÍ ...... 99 7 ZLO ČINNOST NA LESNÍM MAJETKU ...... 104

8 CELOŽIVOTNÍ SLUŽBA ...... 109

8.1 PRAXE ...... 112 8.2 PŘIJETÍ DO SLUŽBY NEBO DO Ú ŘADU ...... 114 8.3 KARIÉRA A DOVOLENÁ NA STUDIUM ...... 116 8.4 BENEFITY ...... 123 8.5 PROPUŠT ĚNÍ, ÚMRTÍ, PENZE, OCEN ĚNÍ ZA SLUŽBU ...... 125 8.6 PLATOVÉ PODMÍNKY ...... 132 9 LESNÍ HOSPODÁ ŘSKÉ PLÁNY ...... 134

9.1 Exkurz: Auersperská ochrana p řírody...... 143 10 AUERSPERSKÉ LESY V NOVÉ REPUBLICE ...... 146

10.1 Exkurz: Anonymní udání a konflikty z 30. let 20. století...... 147 11 ZÁV ĚR ...... 152

12 SEZNAM PRAMEN Ů A LITERATURY ...... 156

12.1 Archivy a archivní fondy ...... 156 12.2 Prameny nevydané ...... 158 12.3 Prameny vydané ...... 158 12.4 Sekundární literatura a články ve sbornících a časopisech ...... 159 12.5 Noviny a časopisy ...... 167 12.6 Internetové zdroje ...... 168 13 SEZNAM P ŘÍLOH ...... 169

1

1 ÚVOD

„Lesem rozumíme zpravidla rozsáhlejší pozemek porostlý pospolit ě rostoucími d řevinami… Lidskou činností, sm ěř ující k pravidelnému zužitkování a obnov ě lesních porost ů, vznikalo lesní hospodá řství a p ůvodní pralesy p řešly v útvar les ů hospodá řských, jak je dnes v zemích kulturních v ětšinou nalézáme, a jež ur čeny jsou trvale k pěst ění lesních d řevin, hlavn ě za účelem t ěžby d řeva.“ 1 Tak definoval pojem „les“ dr. ing. Karel Šiman. 2 Obrovský potenciál v podnikání se dřevem vid ěl v prvních letech 20. století nadlesní Josef Bareš: „Leží již v povaze lesního hospodá řství, že vyplácí se více ve v ětších rozlohách (tedy u velkostatk ů), nebo jen tak m ůže býti řízeno silami odborn ě vzd ělanými, jen tak zmenší se na jednotku míry vypadající výlohy správní, ochranné, zales ňovací, výrobní a t. d. a důsledn ě zv ětší výnos jeho, jen tak možno produkty lesní za nejvyšší ceny trhové exportovati. Jest tedy lesní hospodá řství nad jiné povoláno uchovávati veliká jm ění rodinná, úrokovati je vysoce a jist ě, s ur čitou nad ějí na rentu v budoucnosti stále stoupající.“ 3 Pěstování les ů na velkostatcích se zdálo výhodn ější, protože vyžadovalo menší po čet stálých zam ěstnanc ů, kterým navíc lesní hospodá řství oproti polnímu mohlo dávat práci celoro čně. Josef Bareš představil celou řadu argument ů, pro č by velkostatká ři m ěli mít zájem o své porosty, zv ětšovat je a podnikat s nimi: šlo p ředevším o vhodnou polohu a podnebí českých zemí, vzr ůstající po čet pil a p ředevším papíren (odb ěratel ů lesních výt ěžk ů), rozsáhlost říční sítě, po které bylo možné plavit dřevo a obecn ě vhodné podmínky pro koupi lesa, ze kterého se daly očekávat vysoké výnosy. Bareš apeloval na rozvoj lesního hospodá řství, protože: „Lesnictví ješt ě p řed n ěkolika desítiletími bylo popelkou, u většiny velkostatk ů úp ělo pod aegidou oekonomie, jíž i v hospodá řských otázkách podléhalo. Dosti rozší řen byl zhoubný názor, že ku pěstování lesa a vedení lesního hospodá řství není pot řebí žádné intelligence, že tu p říroda

1 CHALUPNÝ, Emanuel: Slovník národohospodá řský, sociální a politický . Díl 2, D −L. Praha 1931, s. 598. 2 Karel Augustin Šiman (1882 −1957) vystudoval lesnický obor na c. k. vysoké škole zem ědělské ve Vídni, vyu čoval na české zemské lesnické škole v Jemnici, po vzniku republiky p ůsobil na ministerstvu zem ědělství, od roku 1923 do roku 1939 p ůsobil jako generální ředitel a p ředseda správního sboru podniku Státní lesy a statky. Viz NOVOTNÝ, Gustav: Tři lesní inžený ři: Josef Opletal, Karel Šiman a Gustav Artner . Praha 2015, s. 184 −250. 3 BAREŠ, Josef: Les, budoucnost velkostatká ře (Studie se z řetelem k pom ěrům v král. Českém) . Les a lov. Časopis pro lesnictví, lov, rybá řství a p řírodní v ědy. Písek, 1907 −1908, ro čník I., s. 30. 2 sama vše co nejlépe obstará, a lidskou činnost hlavn ě na kácení nejlepších porost ů omeziti dlužno.“ 4 Josef Bareš své názory o p ěstování lesních porost ů publikoval v letech 1907 −1908 v časopise Les a lov. 5 Jeho mín ění bylo výsledkem obrovské prom ěny lesnictví v 19. století: vyjad řovalo posun ve vnímání důležitosti lesního hospodá řství jako samostatného správního oboru (na velkostatku) s dohledem školených odborník ů a zárove ň vystihovalo zájem majitele (velkostatku) o lesní podnikání . Tyto t ři zm ěny se staly základními pilí ři celkové modernizace lesnictví (velkostatku) v 19. století. Od po čátku století se kladl vyšší důraz na vzd ělání lesník ů, kte ří m ěli za úkol adekvátn ě hospoda řit se sv ěř eným lesním porostem; bylo pot řeba znát terén, klimatické podmínky lokality, nároky vysazovaných d řevin, posoudit možné škodlivé vlivy, zohlednit obmýtní dobu, orientovat se na trhu se d řevem a tyto znalosti pe čliv ě uvážit v hospodá řských plánech. V pr ůběhu 19. století zakládali lesníci spolky s cílem referovat o aktuálních lesnických a hospodá řských tématech, sdílet výsledky vlastní pé če o sv ěř ené lesy a vytvo řit tak odbornou lesnickou diskusní obec. Vedle spole čného nakupování odborné literatury a po řádání sjezd ů a konferencí, které neušly pozornosti dobovému tisku, podnikali lesníci n ěkolikrát ro čně exkurze po lesích Koruny české; vydávali vlastní odborné časopisy a spisy. Na konci 19. století již bylo samoz řejmostí, a v zájmu vlastník ů les ů, udržovat dobrý stav svých porost ů, a tím i lépe zhodnocovat sv ůj majetek. Tomu p řispívalo i dokonalejší lesní zákonodárství, které se od druhé poloviny 18. století postupn ě vyvíjelo a prosazovalo za účelem chránit a pěstovat lesy. Místopis z po čátku 20. století uvádí, že: „panství nasavrcké má své hlavní t ěžišt ě v lesním hospodá řství.“ 6 Díky dochovanému obrovskému množství dokument ů vzniklých působením lesních správ lze využít fondu velkostatku Nasavrky jako badatelského prostoru pro výzkum. Dostupné archiválie p ředstavují jedine čný soubor, který umož ňuje rekonstruovat odpov ědi na badatelské otázky. Primárním zájmem a klí čovou badatelskou otázkou je, jak knížecí majitelé nasavrckého panství reagovali v pr ůběhu 19. století na modernizující se a profesionalizující se obor lesnictví? Mnozí historikové se již p řiklán ějí k názoru, že šlechta v oblasti podnikání své

4 BAREŠ, Josef: Les, budoucnost velkostatká ře (Studie se z řetelem k pom ěrům v král. Českém) . Les a lov. Časopis pro lesnictví, lov, rybá řství a přírodní v ědy. Písek, 1907 −1908, ro čník I., s. 122. 5 BAREŠ, Josef: Les, budoucnost velkostatká ře (Studie se z řetelem k pom ěrům v král. Českém) . Les a lov. Časopis pro lesnictví, lov, rybá řství a p řírodní v ědy. Písek, 1907 −1908, ro čník I., s. 5 −6, 29 −30, 79 −80, 122 −123. Josef Bareš pat řil mezi hlavní spolupracovníky redakce časopisu Les a lov. Zastával post nadlesního v Novém Dvo ře u hrab ěte Lažanského. 6 KLAUS, Alois: Nasavrky . Obraz místopisný i historický . Nasavrky 1915, s. 20. 3 zájmy rozvíjela, neustrnula a v hospodá řské oblasti nelp ěla na statu quo .7 S touto tezí souvisí díl čí otázky: jak byla adaptována správní struktura k efektivn ějšímu lesnímu hospodá řství? Jaké nároky kladli knížecí majitelé na své zam ěstnance a co jim za loajální službu nabízeli? V souvislosti s profesionalizací oboru vyvstávají další otázky, jestli a jak se zam ěstnanci panství, resp. velkostatku, ve řejn ě zapojovali do lesnické osv ěty? Řídily se zm ěny na panství novými obecn ě p řijímanými trendy v lesnictví? Práce zkoumá dobu p řerodu a zachycuje proces prom ěny lesní správy ( Forstwesen ) nasavrckého panství od „plenek“ v polovin ě 18. století do prvních desetiletí 20. století. Poukazuje na specifika v rámci panství, a zárove ň zasazuje nasavrcké lesnictví na pozadí obecného vývoje lesnického oboru a správy šlechtického velkostatku. Text je člen ěn do několika kapitol, po úvodu, p ředstavení práce s prameny a stanovení metodologie se další kapitola v ěnuje obecnému stavu les ů na území Českého království v dob ě raného novov ěku a moderní éry. Následuje pasáž v ěnovaná formování panství Nasavrky na p řelomu 17. a 18. století, v jejímž rámci je za řazena podkapitola o p řírodních podmínkách na panství a zvláštní prostor formou exkurzu je v ěnován zakladateli panství hrab ěti ze Schönfeldu. Pátá kapitola Lesní správa panství Nasavrky od 18. do 20. století chronologicky sleduje vývoj správy; v samostatných podkapitolách text pojednává o organizaci lesní správy, o auersperské správ ě v 19. století (kterou rozvíjí dva exkurzy v ěnované lesmistrovi Böhringerovi a knížecím bažantnicím, oborám a voluptuárním stavbám), poslední podkapitoly se v ěnují lesmistr ům, lesník ům, adjunkt ům a hajným. Samostatnou kapitolu tvo ří zlo činnost na lesním majetku. V oddíle celoživotní služba má prostor výzkum zam ěř ený na dobu praktika, p řijetí do služby nebo do ú řadu, rozvoj kariéry a dovolenou na studium, benefity, propušt ění, úmrtí a penzi, ocen ění za službu a platové podmínky. Osmá kapitola je věnovaná lesním hospodá řským plán ům a jejich uplat ňování ve správ ě nasavrckých les ů, kapitolu dopl ňuje exkurz o ochran ě přírody, který se týká p ředevším „pralesu“ Polom. Poslední kapitola p řináší vhled do auersperských les ů v nové republice s exkurzem o anonymních udáních a konfliktech lesník ů ve 30. letech 20. století. Následuje záv ěr, seznam pramen ů, literatury a p řílohy.

7 MYŠKA, Milan: Šlechta a podnikání v českých zemích v 18. a 19. století (sedm tezí k diskusi) . In: Šlechtic podnikatelem, podnikatel šlechticem. Šlechta a podnikání v českých zemích v 18. −19. století. Ostrava 2008, s. 41 −48. 4

2 STAV BÁDÁNÍ, METODOLOGIE A ZP ŮSOB PRÁCE S PRAMENY

Majitelé nasavrckého panství, knížata z Auerspergu,8 museli reagovat na postupnou modernizaci ve všech oborech, provád ět zásadní zm ěny v organizaci panství a p řijímat nové hospodá řské metody a plány, aby udrželi krok se vzr ůstajícím trhem a požadavky moderní doby. Auerspergové neustále rozvíjeli plány k zefektivn ění podnikání, týkaly se nákup ů pozemk ů, vylepšení dopravní infrastruktury na panství, zavád ění nových plodin a obm ěň ování druhové skladby d řevin nebo zakládání továren na hnojiva; ale také vytvá řeli propracovan ější organizaci a hierarchii zam ěstnanců, podrobn ěji specifikovali jejich nápl ň práce a systém odm ěň ování. Ke konci dlouhého století nasavrcké panství dovršovalo prom ěnu v prosperující hospodá řský celek se stovkami zam ěstnanc ů. Dnes se již t ěžko hledají zdroje vědomostí a inspirací majitel ů panství. Z rejst říku původní domácí knížecí auersperské knihovny a dochovaných knih i periodik plyne eminentní zájem knížat o dostihový sport a lovectví. Nau čná literatura se omezila na všeobecné encyklopedie, výkladové slovníky nebo životopisy p říslušník ů armády, šlechtic ů a panovník ů. Odborná lesnická knihovna se 141 svazkem tvo řila sou část n ěkdejšího Lesního ú řadu v Libáni, jak plyne z Výkazu inventá ře u Lesního ú řadu živého i mrtvého z roku 1945. 9 Osud této knihovny není známý. Inspirace a nové myšlenky si ur čit ě přinášeli sami zam ěstnanci ze specializovaných vzd ělávacích ústav ů, kde se setkávali s teoretiky i odborníky z praxe. Ze zkoumaných dokument ů, knížecích výnos ů a na řízení, mnohdy také vyplývá inspirace pom ěry na jiných šlechtických panstvích. Znalost „cizích pom ěrů“ lze vysv ětlit jednak rodovou provázaností, ale také pom ěrn ě dlouhými obdobími poru čnické správy, kdy do řízení panství zasáhli „cizí“ šlechtici: za nezletilá knížata z Auerspergu spravovaly statky jejich příbuzné, a to kn ěžna Marie Josefa z Auerspergu, rozená Lobkovicová (vdova po knížeti Karlu Auersperg-Trautsonovi) jako poru čnice nezletilého Vincenze Karla Auersperga za pomoci spoluporu čníka hrab ěte Prokopa Lažanského (mezi lety 1822 −1823) a pozd ěji Josefa II. knížete ze Schwarzenbergu (do zá ří roku 1825); a Gabriela z Auerspergu, rozená Lobkovicová (vdova po Vincenzi Nepomukovi Columbanovi) jako poru čnice a matka nezletilého Vincenze Karla Auersperga (v letech 1825 −1834) s pomocí svého strýce knížete Josefa II. ze Schwarzenbergu; kn ěžna Vilemína z Auerspergu, rozená Colloredo ‐Mannsfeld

8 Mladší v ětev knížecí rodiny z Auerspergu vlastnila nasavrcké panství od poloviny 18. století do konfiskace majetku v roce 1945. 9 Státní oblastní archiv v Zámrsku (v poznámkách dále jako SOA Zámrsk), Státní obvodová ú řadovna pro pozemk. reformu Hradec Králové (1932 −1950), Velkostatek Nasavrky 1945 −1948 , Neinventarizováno. 5

(vdova po Vincenzi Karlu Auerspergovi) jako poru čnice a matka nezletilého knížete Františka Josefa z Auerspergu (v letech 1867 −1878) spolu s Karlem knížetem Lobkovicem. Kn ěžna Vilemína z Auerspergu nechala svého syna Františka Josefa vzd ělávat se v odborných předm ětech, mezi které se za řadila i lesní hospodá řská nauka.10 V 19. století vycházela řada lesnicky zam ěř ených knih a časopis ů, které o pom ěrech na různých panstvích pravideln ě poskytovaly informace. Mezi lety 1825 −1847 vydávaný časopis Neue Schriften císa řsko-královské vlastenecko-hospodá řské spole čnosti v Království českém přinášel aktuality z oblasti hospodá řství, zem ědělství a lesnictví; publikovaly se zde výsledky jednotlivých meteorologických a fenologických 11 pozorování. Lesníci z několika panství (mezi stálé korespondenty pat řili lesmistr Nußbaumer z Plas, lesmistr Seidl z Děč ína, lesní pojezdný Klier z Lokte nebo vrchní lov čí Schönauer z Krumlova a další) obvykle zasílali redakci časopisu zprávy o stavu jim sv ěř ených les ů nebo formulovali své myšlenky v poznámkách k aktuálním lesnickým otázkám. Lesní zprávy byly zasílány i z nasavrckého panství. Po svém přestupu z novodvorských les ů do Libán ě pokra čoval ve své redak ční činnosti lesmistr Leopold Reich. Reichovy zprávy ze čty řicátých let 19. století se týkaly vývoje kulturních prací v auersperských lesích, dopadu pov ětrnostních podmínek, mrazu nebo sucha na stav strom ů, rostlin a semen, informovaly o hospoda ření se d řevem nebo referovaly o výskytu šk ůdc ů.12 Od roku 1872 vycházel Háj, časopis pro lesníky, myslivce a p řítele přírody. Vedle krátkých lesnických novel časopis p řinášel r ůzné lesnické a myslivecké zprávy z habsburské monarchie i zajímavosti z celého sv ěta. Od roku 1922 dodnes vychází časopis Lesnická práce , který poskytuje nejen v ědecké práce, ale sou časn ě popularizuje lesnická témata. V českém d ějepisectví vyniká celá řada odborných prací lesník ů, historik ů lesa a archivá řů . Z nich m ěly na p ředkládanou práci vliv publikace Jana Evangelisty Chadta (1860 −1925), schwarzenberského lesníka, který shromážd ěným a vydaným množstvím

10 KOBIANOVÁ, Barbora: Šlechtická každodennost, rodinné vztahy a zm ěny v postavení šlechty na p říkladu života Františka Josefa z Auerspergu (1856-193 8). Pardubice, 2017. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. Fakulta filozofická: Na základ ě dochovaného rozvrhu je z řejmé, že se v mládí František Josef kníže Auersperg vzd ělával v národním hospodá řství, zem ědělství (se zam ěř ením na podnikání), lesnictví (se zam ěř ením na hospodá řské vybavení), statistice a římském právu. Rozvrh výuky není datovaný, ale je pravd ěpodobné, že se František Josef v uvedených v ědách dále rozvíjel. 11 Fenologie - obor zabývající se vlivem klimatu a změn po časí v jednotlivých ro čních obdobích na životní projevy rostlin a živo čich ů. 12 Zprávy z nasavrckého panství zasílal od 30. let 19. století vrchní hospodá řský ú ředník Kreybig, jeho hlášení se ale týkala p ředevším polního hospodá řství a chovu ovcí. 6 základního materiálu z oboru lesnictví p řipravil prostor pro další bádání. 13 Jan Ev. Chadt (Šev ětínský) se ve své práci zabýval obecnými dějinami les ů a lesnictví od nejstarších dob po sou časnost ( Dějiny les ů v Čechách, 1895; Dějiny lovu a lovectví (myslivosti) v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku , 1909). 14 Chadtovy Dějiny les ů v Čechách se staly vůbec první publikovanou prací z oblasti historie lesnictví. P ři využití pramen ů sebraných v edici Archivu českého, zahrani čních studií a časopiseckých statí chronologicky sestavil d ějiny les ů v dobách geologických a historických a sepsal p řísp ěvek v ěnovaný lesním za řízením (systematizaci).15 Na Chadtovu práci navázal Jan Fri č (1883 −1971), úředník české zem ědělské rady. Metodicky p řisp ěl k bádání o d ějinách les ů studiem provozního materiálu velkostatk ů.16 Archivními materiály patrimoniální správy a písemnou poz ůstalostí n ěkdejších panství se zabýval agrární historik Emanuel Janoušek (1897 −1970). Krom ě statí o vrchnostenských archivech studoval Janoušek systematizaci les ů v oblasti jižních Čech na p řelomu 18. a 19. století, provád ěl dobové a místní sondy. Zkoumané problémy zvažoval a p ředkládal k dalšímu bádání (Metody a p říští úkoly studia d ějin zem ědělství a lesnictví, 1959 ).17 Skute čně jedine čnou syntézu Přehled vývoje našich les ů vydal v roce 1957 archivá ř a v ědec Josef Noži čka (1906 −1972). P řehledn ě v ní p ředest řel d ějiny lesa, lesního hospodá řství, p ředstavil významné lesníky, školy a spolky. 18 Podobnou syntetizující prací, která p řisp ěla k sepsání této studie, vydali historikové lesnictví Emil Hošek (1923 −2000) a Josef Tlapák (1921 −2004).19 Jejich Přehled vývoje lesnictví v českých zemích v druhé polovin ě 19. století z roku 1980 pomohl pochopit d ějiny les ů v obecné rovin ě a sebranými podklady umožnil komparovat vývoj na konkrétním velkostatku. 20

13 KUTNAR, František - MAREK, Jaroslav: Přehledné d ějiny českého a slovenského d ějepisectví: od po čátk ů národní kultury až do sklonku t řicátých let 20. století . Praha 2009, s. 575. 14 FRI Č, Jan: Velké vzory našeho lesnictví . Praha 1958. 272 s. Na životopisech lesník ů se spolu s Janem Fri čem podílel i Karel Šiman, který byl biografem Jana E. Chadta-Šev ětínského, Josefa V. Černého, Theodora Mokrého, Františka Špatného a dalších. 15 CHADT-ŠEV ĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista: Dějiny les ů v Čechách . Písek 1895. 238 s. 16 KUTNAR, František - MAREK, Jaroslav: Přehledné d ějiny českého a slovenského d ějepisectví: od po čátk ů národní kultury až do sklonku t řicátých let 20. století. Praha 2009, s. 765. 17 Tamtéž, s. 830 −832. 18 Tamtéž, s. 835 −838. 19 K biografickým statím autor ů: ŠOUŠA, Ji ří: Osobnosti českého zem ědělsko-lesnického archivnictví moderní doby (formativní „stará garda“ Václav Černý, Emanuel Janoušek a její nástupci Josef K řivka a Josef Tlapák) . In: Archivy, člov ěk a krajina: prom ěny krajiny a životního prost ředí v archivních dokumentech: sborník přísp ěvk ů z 16. konference archivá řů České republiky konané ve dnech 7. - 9. dubna 2015 v Pod ěbradech. Praha 2016, s. 20 −32. 20 HOŠEK, Emil - TLAPÁK, Josef: Přehled vývoje lesnictví v českých zemích v druhé polovin ě 19. století. Praha 1980, s. 143 −276. 7

Emil Hošek v období od 50. do 80. let 20. století pracoval na projektu historických pr ůzkum ů les ů na území Čech a Moravy.21 Hošek pro tyto ú čely studoval archivní materiály velkostatk ů a mapové sbírky. Lesy východních Čech zpracovával ve spolupráci s historikem Karlem Horákem na Ústavu pro hospodá řskou úpravu les ů (ÚHÚL) v Hradci Králové. 22 Hošek s Horákem analyzovali získané údaje pro oblast bývalých velkostatk ů v takzvané všeobecné fázi výzkumu, kterou se zpracovávali v období od 60. do 70. let 20. století. Tato etapa zkoumání historie les ů23 nejvíce využívala historické metody a výsledné elaboráty obsahovaly kapitoly: vývoj lesního hospodá řství; vývoj majetkové držby a její vliv na stav lesa; vývoj hospodá řské úpravy a jejího vlivu na stav les ů; vývoj stavu lesa a zm ěny d řevin v dlouhodobém vývoji; vývoj vliv ů lesu škodlivých; vývoj t ěžebních, dopravních, pracovních a ekonomických pom ěrů; vývoj ostatní lesnické činnosti, zejména myslivosti, a lesního personálu . Zavedené pracovní postupy této lesnické metody umožní historikovi orientovat se v dochovaných, čist ě lesnických, výkazech a elaborátech a dopomohou pochopit fungování lesní správy velkostatku. Od osmdesátých let 20. století prakticky sondy do dějin lesa nevznikaly. V sou časné dob ě se lesnímu hospodá řství a životopis ům významných lesník ů v ěnuje historik Gustav Novotný . Množstvím sebraného a dosud nepublikovaného materiálu a oživením výrazných osobností napomáhá k hlubšímu poznání d ějin les ů.24

21 NOVOTNÝ, Gustav: Historický pr ůzkum les ů v českých zemích a jeho nejvýznamn ější p ředstavitel Ing. Emil Hošek, CSc. (1923 −2000) . Brandýs nad Labem 2011. 90 s. 22 HORÁK, Karel: Historický pr ůzkum les ů LHC Slati ňany a Nasavrky II. (lesy býv. velkostatk ů Nasavrky, Přestavlky, Chrast, Rosice-Vejvanovice, Hroch ův Týnec, Chrudim, He řman ův M ěstec a drobné lesy) . Ž ďár nad Sázavou 1965, 230 s.; HORÁK, Karel - HOŠEK, Emil: Historie les ů /specielní úkoly/ . Ž ďár nad Sázavou 1978, 208 s. 23 „Historie les ů, do roku 1969 ozna čovaná jako historický pr ůzkum les ů, je speciální lesnická nauka, která využívá metod historického bádání a jejich pomocí zjiš ťuje dlouhodobou genezi všeobecných nebo speciálních otázek, které mají význam pro dnešní lesní hospodá řství.“ Viz NOVOTNÝ, Gustav: Historický pr ůzkum les ů v českých zemích a jeho nejvýznamn ější p ředstavitel Ing. Emil Hošek, CSc. (1923 −2000) . Brandýs nad Labem 2011, s. 56. 24 Nap říklad: NOVOTNÝ, Gustav: Tři lesní inžený ři: Josef Opletal, Karel Šiman a Gustav Artner . Praha 2015, s. 464; NOVOTNÝ, Gustav: Johann Friedrich Bechtel a jeho p ůsobení na velkostatku Bzenec . In: Slovácko: spole čenskov ědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí. Uherské Hradišt ě 1995 [vyd. 1996], s. 153 −171; NOVOTNÝ, Gustav: Lesník. P říklad Vincence Hlavy . In: FASORA, Lukáš – HANUŠ, Ji ří – MALÍ Ř, Ji ří (eds.): Člov ěk na Morav ě 19. století. Brno 2004, s. 217 −235; NOVOTNÝ, Gustav: Portrét z Hlinecka. Lesní rada a malí ř ing. Václav Leo Anderle, 1859 −1944 . Chrudimské vlastiv ědné listy, 1998, ro čník 7, č. 2, s. 1 −5. Dále výb ěrem: NIKENDEY, Antonín: Schwarzenberský lesmistr Vilém Soucha (1824 −1896) . Výb ěr, časopis pro historii a vlastiv ědu jižních Čech, ro č. 33, 1996, č. 1, s. 61 −65; MÍRKA, Jakub: Ignác Eduard Zelinka (1774 −1829) a jeho p ůsobení ve funkci nadlesního západo českých panství Františka Josefa hrab ěte z Vrtby . Západo české archivy, [V], 2014, s. 40 −69; KADLECOVÁ, Jana: Josef John schwarzenberský lesmistr (1802 −1871) . In: Historie a vývoj les ů v českých zemích. Srní 2006, s. 145 −148. 8

Na hospodá řské, sociální i moderniza ční pom ěry na šlechtických panstvích se v posledních desetiletích zam ěř ila zahrani ční literatura. Pro p ředkládanou studii jsou pro komparativní účely zajímavé především studie tematicky zasahující do oblasti zemí Koruny české. Z výzkumné práce Česko-liechtenštejnské komise historik ů vyšel ve Vaduzu v roce 2013 svazek Das Haus Liechtenstein in den böhmischen Ländern vom Mittelalter bis ins 20. Jahrhundert . Güter, Rechte, Verwaltung. O tři roky pozd ěji vyšla tato práce bernského historika Christopha M. Merkiho a historika Josefa Löfflera v české jazykové mutaci.25 Liechtenštejnové bezesporu pat řili mezi šlechtické rody s významnými lesními majetky. Na liechtenštejnském zámku v Úsov ě byla v roce 1852 založena lesnická škola, jejímž vedením a zárove ň správou školních les ů byl pov ěř en Josef Wessely. Josef Wessely byl velmi vzd ělaný lesník s bohatou praxí. Na po čátku 50. let 19. století se podílel na tvorb ě lesního zákona. Mezi jeho publikace pat ří nap říklad Die Einrichtung des Forstdienstes in Oesterreich in seinem Zusammenhange mit der Domänen-, Montan- und Finanzverwaltung. Ein Buch für Güterbesitzer, Forstwirthe, höhere Domänen-, Montan- und Finanzbeamt , ve které na příkladu liechtensteinské lesní správy p ředstavil administraci tohoto hospodá řského odv ětví na velkostatku. Fürstenberskému lesnictví se ve sborníku Die Fürstenberger : 800 Jahre Herrschaft und Kultur in Mitteleuropa z roku 1994 v ěnoval český autor Ji ří Šouša. Schwarzenberské statky podrobil svému bádání n ěmecký historik Raimund Paleczek a poznatky shrnul v knize Die Modernisierung des Gro βgrundbesitzes des Fürsten Johann Adoplh II. zu Schwarzenberg vydané v Mnichov ě v roce 2009.

Mnoho uvedených studií za čalo místními a dobovými sondami za využití písemností fond ů bývalých panství, i p ředkládaný text sleduje tentýž cíl. 26 Práce studuje ú řední a provozní materiál velkostatku jako základní metodologické východisko pro sestavení d ějin správy lesa. Obecn ě p ředstavují archivy bývalých panství jediný uplatnitelný (spole čný) faktor pro studium v ětší oblasti (kraje, zem ě). Jejich obsah a časové rozmezí vyplývá z povahy dochovaných dokument ů, které závisí na dob ě existence a charakteru velkostatku,

25 MERKI, Christoph Maria - LÖFFLER, Josef: Lichtenštejnové v českých zemích od st ředov ěku do 20. století: majetky, práva, správa . P řeklad Ji ří Knap a Pavel Mašarák. Vaduz 2016. 324 s. 26 Metodologie a zp ůsob práce s prameny obou částí práce byla prezentována na mezinárodním kongresu v Salamance: SEDLÁ ČKOVÁ, Hana: La investigación sobre un latifundio y sus propietarios aristocráticos del siglo XIX . In: Antonio Juanes Cortés-Paula Ortega Martínez-Verónica Pérez de Dios-Mª Pamela Rubio Velasco- Mª de los Reyes de Soto García. Colección Temas y Perspectivas de la Historia: TEORÍA, METODOLOGÍA Y CASOS DE ESTUDIO. Salamanca 2017. s. 667 −677. 9 což při r ůzném uspo řádání archiv ů představuje zásadní metodologický problém. 27 Přestože výzkum les ů dosud postrádá konkrétní metodologické postupy, nelze p řipustit rozvoln ění stylu a kv ůli obrovskému množství archivního materiálu je nutné vyty čit zp ůsob zpracování a časový rámec. Etnolog dr. Ji ří Woitsch definoval pět p řevládajících badatelských přístup ů k lesním dějinám. První „klasický“ výklad lesních d ějin spo čívá ve zkoumání hospodá řské úpravy lesa a zpracování d říví v rovin ě organiza ční, nikoliv ekonomické. Zájem o organiza ční rovinu správy ur čují dochované prameny ú řední provenience, instrukce, popisy panství, korespondence a další. Druhý p řístup se týká hospodá řských a sociálních d ějin, které analyzují výnosy a hospodá řské využití lesních zásob, prosp ěch z lesního podnikání. Ve fondech velkostatk ů lze využít knihy ú čtů, zprávy ú řad ů, hospodá řské plány atd. 28 Pro komplexní sestavení správních dějin šlechtického velkostatku by bylo p řínosné využít oba shora uvedené p řístupy, práv ě s využitím velkostatkových fond ů. Taková studie by ale předpokládala dokonalou znalost spravované oblasti a její p řípadné člen ění, znalost správní struktury, orientaci v p ůsobnosti ú řad ů a vedoucích pozicích, jejich činnosti a agend ě; a dále znalost dochovaného fondu, schopnost rozlišení význam ů jednotlivých dochovaných (hospodá řských, ú četních) knih a správné analyzování jejich obsahu ve vztahu s instrukcemi (k vedení ú čtů, pro ú ředníky atd.), separátními zprávami, korespondencí atd., a v neposlední řad ě by bylo nutné porozum ět čísl ům a správn ě s nimi pracovat s ohledem na zm ěny cen, měny, inflace, vývoj ekonomiky a podobn ě. Zápisy v účetních knihách a provozní záznamy příliš neumož ňují sledovat dlouhodobý vývoj velkostatkového podnikání, ale vyplývají z nich výsledky krátkých hospodá řských období. Pro práci s prameny ú četní povahy je proto t řeba využívat další badatelské metody, p ředevším statistické, komparativní a analytické. 29 K dalším „modern ějším“ přístup ům studia lesa, které vymezil J. Woitsch, pat ří dějiny mentalit, resp. vnímání prostoru lesa a jeho vliv na člov ěka; základní p řístup pro studium lesa ve starších obdobích p ředstavuje archeo-etnografický, který kombinuje práci s prameny a terénní výzkum; kone čně poslední p řístup je environmentální, tedy v sou časnosti velmi populární bádání o možnostech udržitelného rozvoje lesa na základ ě historické zkušenosti. 30

27 JANOUŠEK, Emanuel: Metody a p říští úkoly studia d ějin zem ědělství a lesnictví . In: Z legend zem ědělsko- lesnického archivnictví a agrární historiografie PhDr. Emanuel Janoušek. Praha 2008, s. 55 −73. 28 WOITSCH, Ji ří: Dějiny lesa a lesnictví - variabilita p řístup ů a sou časné hlavní badatelské sm ěry . Hospodá řské d ějiny, 25/2, Praha 2010, s. 199 −226. 29 JANOUŠEK, Emanuel: Metody a p říští úkoly studia d ějin zem ědělství a lesnictví . In: Z legend zem ědělsko- lesnického archivnictví a agrární historiografie PhDr. Emanuel Janoušek. Praha 2008, s. 65. 30 WOITSCH, Ji ří: Dějiny lesa a lesnictví - variabilita p řístup ů a sou časné hlavní badatelské sm ěry . Hospodá řské d ějiny, 25/2, Praha 2010, s. 199 −226. 10

Nejen s ohledem na množství archivního materiálu ve velkostatkovém fondu se předkládané pojednání ponese v duchu klasické metody, tedy p ředevším se zam ěř í na organizaci lesní správy. Klasická metoda p ředstavuje jediný možný p řístup k výzkumu, protože teprve po zpracování bazální roviny lze p řistoupit k rozši řování bádání o hospodá řský, sociální nebo jiný modern ější p řístup. Předm ět zájmu studie tvo ří strukturální dějiny; zkoumání se podrobí procesy byrokratizace lesnictva a s tím související definice kompetencí, stratifikace ú řednictva, systém odm ěň ování aktivních i penzionovaných ú ředník ů atd. Práce s normativními prameny však naráží na kritiku jednak ohledn ě zkoumání uplat ňování, resp. napln ění vydaných norem a také ohledn ě každodenní praxe knížecích úředník ů nebo služebník ů. P řekážkou v realizaci soub ěžného výzkumu vydaných knížecích norem a jejich praktické aplikace je nedostatek odpovídajících archivních pramen ů osobní povahy vycházejících od lesník ů samotných – deník ů, osobní korespondence, pam ětí. V důsledku toho studií p řevládne pohled „shora“, zkoumání se zam ěř í na hledání správních krok ů u čin ěných majiteli panství a nejvyššími ú ředníky v lesní správ ě vedoucích k racionalizaci a stratifikaci lesní správy. Pokud to prameny nebo literatura umožní, práce zohlední i pohled „zdola“. Každodennost zam ěstnanc ů samotných dokumentují ob ěžníky a korespondence dochovaná ve fondu velkostatku, p řípadn ě novinové zprávy. Po ur čení zp ůsobu práce s prameny zbývá vymezit časový rozsah zkoumání. Stejn ě jako metodologie, tak i období, vychází z charakteru archivního fondu. Nejstarší a sporadické prameny fondu zachycují první polovinu 18. století. Souvisle lze vývoj lesní správy studovat od p řelomu 18. a 19. století po první desetiletí 20. století. Vymezeného rozsahu se bude držet i p ředkládaná práce.

Protože k sestavení d ějin správy je nezbytným p ředpokladem znalost územního vývoje a genealogie majitel ů panství, jednak proto, že územní rozsah a charakter oblasti ovliv ňuje působnost a agendu ú řad ů, a jednak z toho d ůvodu, že se efektivní správa mohla etablovat jen na uceleném a konsolidovaném územním celku se schopným a loajálním zam ěstnaneckým aparátem, tvo ří studii dva tematické celky podložené různými typy pramen ů – územní vývoj panství a vlastní lesní správa. Prvotní badatelský zájem sm ěř oval k majetkoprávním pom ěrům panství v dob ě jeho vzniku a v rámci studie jsou p ředstaveny výsledky d říve publikovaného vlastního výzkumu v samostatné kapitole.31 Formování nasavrckého panství spadá do období

31 Problematika územního vývoje vyšla jako materiálová studie Časopisu Matice moravské: SEDLÁ ČKOVÁ, Hana: Formování nasavrckého panství. Od pob ělohorských konfiskát ů získaných Františkem de Couriers po 11

17. století a první poloviny 18. století. Pramenné podklady pro sledované období se ve fondu velkostatku nenacházejí, je proto t řeba sestavovat starší d ějiny nasavrckého panství z jiných dostupných zdroj ů. Šlechtické rodiny de Couriers nebo von Schönfeld, majitelé panství Nasavrky, resp. jeho územního p ředch ůdce v 17. století, byli badateli opomíjeni, z řejm ě proto, že vym řeli po me či brzy po usazení v Českém království.32 Šlechtické p řehledy, genealogická literatura nebo erbovníky podávají kvalitativn ě r ůzné rodopisy. Velmi často ale docházelo k omyl ům ve jménech, generacích, datech narození, svateb, úmrtí a nekriticky se opakovaly tradované „pravdy“ klasik ů. Zdánliv ě snadné sestavení majetkoprávní posloupnosti se prom ěnilo v dlouhodobé a podrobné bádání. Podklady k sestavení genealogického rozrodu majitelů panství se staly sbírky Národního archivu v Praze (NA Praha). Šlo o Sbírku genealogicko-heraldickou Wunschwitzovu , která poskytla základní fakta. Wunschwitzova sbírka je díky spolehlivosti sebraného materiálu považována za nejcenn ější z genealogicko-heraldických sbírek Národního archivu. 33 Dopl ňující údaje vycházejí z fondu Úřad desk zemských – listiny , ve kterém se zachovaly testamenty a listiny n ěkterých p říslušník ů rodin de Couriers a von Schönfeld. Podobn ě p řisp ěl i fond Kapucíni - provincialát a konventy Praha listinami člen ů rodiny de Couriers. Majetkoprávní pom ěry lze sestavit na základ ě pramen ů z fond ů Česká dvorská kancelá ř nebo Stará manipulace , ale především ze sbírky Desk zemských . Prameny Národního archivu byly dopln ěny a komparovány s dokumentem uloženým v nezpracovaném fondu Státního oblastního archivu v Zámrsku (SOA Zámrsk) Úst řední správa auersperských velkostatk ů.34 Rukopis s názvem Historische Beschreibung der hochfürstlich Karl Auerspergischen 35 Herrschaft Nassaberg datovaný rokem 1804 popisuje vývoj jednotlivých statk ů nasavrckého panství až do doby jejich koup ě Schönfeldy a scelení

narovnání d ědictví s knížetem Janem Adamem z Auerspergu . Časopis Matice moravské, Brno 2016, ro č. 135, č. 1, s. 121 −146. 32 Rodina de Couriers vym řela po me či ve druhé generaci po obdržení inkolátu a rodina von Schönfeld vym řela ve t řetí generaci po obdržení inkolátu. 33 ŠMERDOVÁ, Daša: Sbírka Wünschwitz (1480)1678 −1741(1936) . Inventá ř, 1973, s. 295, ev. č. 1152. 34 SOA Zámrsk, Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609 −1948, Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg , neinventarizováno. 35 Karel Auersperg-Trautson byl druhým držitelem nasavrckého panství z knížecí rodiny Auersperg ů. Ke genealogii více: PREINFALK, Miha: Auersperg. Geschichte einer europäischen Familie . Graz 2006, 688 s.; BAUMGARTNER, Rudolf: Ein Jahrtausend Auersperg´scher Chronik . Wien 1936, 40 s.; NOHEL, Roland: Auerspergové v Čechách . Kutná Hora 1997, 49 s.; ŽUPANI Č, Jan - STELLNER, František - FIALA, Michal: Encyklopedie knížecích rod ů zemí Koruny české. Praha 2001, 340 s. 12 v jedno dominium. Na základ ě p ředchozího zkoumání se zdá uvedený dokument nejpodrobn ější a nejp řesn ější. Podobný rukopis vypracoval ekonomický adjunkt nasavrckého panství Jan Franke v roce 1863 a nazval ho Geschichtliche Denkwürdigkeiten der Domæne Nassaberg . Frank ův soupis obsahuje historickou část o d ějinách nasavrckého panství, historii knížecí rodiny Auersperg a kone čně i pojednání o jednotlivých statcích, které zformovaly nasavrcké panství na po čátku 18. století. Časov ě pojednání dovedl až do své doby, do vlády Vincenze Karla knížete z Auerspergu. Někdy ale nejsou Frankovy poznámky úpln ě jasné, objevují se i drobn ější faktické chyby. Originální rukopis tvo ří sou část fondu knihovny Státního zámku Slati ňany. 36 Ke zcela novému pramennému zkoumání se p řistoupilo po zjišt ění nedostate čnosti údaj ů v přehledových dílech Johanna G. Sommra nebo Augusta Sedlá čka, přičemž ob ě díla většinou tvo ří základ pro práce dnešních badatel ů. Druhá tematická část práce o lesní správ ě vychází p ředevším z fondu Velkostatek Nasavrky v SOA v Zámrsku, ve kterém se zachovala ú řední agenda panství. Dokumenty uložené ve fondu časov ě zasahují do rozmezí druhé poloviny 18. století až první poloviny 20. století. Tato limitace je dána existencí panství a činností tam ějších ú řad ů. S ohledem na lesnatý charakter panství se p řevážná část fondu týká agendy lesního ú řadu a pod řízených správních celk ů, dochovala se řada knih, eviden čního materiálu, popis ů les ů nebo map. Ze stovek metr ů archiválií byly pro práci vybrány takové, které vypovídají o správním systému a jeho zm ěnách, o organizaci ú řad ů a jejich zam ěstnancích. Klí čové se staly knihy knížecích výnos ů a na řízení, které se dochovaly pro tém ěř celých dv ě st ě let knížecí auersperské správy. Sv ůj obsah knihy m ěnily v závislosti na dob ě nebo činnosti jiného ú řadu. Nejstarší Knihy knížecích výnos ů a na řízení pochází z let 1779 −1803 a zasahují do vlády knížat Jana Adama z Auerspergu a Karla Auersperg-Trautsona. V těchto nejstarších knihách se jen málo výnos ů týká p římo les ů nebo lesmistra, v ětšina na řízení se zam ěř uje na hospodá řství, panský majetek, roboty atp. Navazující Knihy knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství z let 1802 −1929 již lesní správu a její zam ěstnance řeší, avšak úpln ě samostatných knih se lesnictví do čkalo až ve druhé polovin ě 19. století, kdy se vyd ělily Knihy knížecích výnos ů a na řízení pro lesní ú řad vedené v letech 1860 −1942. V souvislosti se správními d ějinami p ředstavují klí čové dokumenty vrchnostenské instrukce. Instrukce byly obvykle vydávány pro ú ředníky daného dominia a p ředstavovaly

36 Knihovna Státního zámku Slati ňany, č. 570: FRANKE, Johann: Geschichtliche denkwürdigkeiten der Domæne Nassaberg . Rukopis z roku 1863, s. 69–70. 13 jakýsi vlastní zákonný rámec, který ale v pr ůběhu 18. a 19. století prom ěnil sv ůj obsah i význam. Novov ěké vrchnostenské instrukce p řinášely všeobecná pou čení a rady, sami majitelé panství předepisovali vlastní návrhy hospodá řských úprav a pracovní postupy a de facto se instrukce staly náhradou odborné literatury. 37 Mnohdy se v takových výnosech popisoval nejen zp ůsob nakládání se šlechtickým majetkem, ale i jeho dosavadní stav. V 19. století se instrukce transformovaly v na řízení, která se omezila na definování služebních povinností zam ěstnanc ů, systému správy, provozu nebo ú četnictví. 38 Ve fondech bývalého panství Nasavrky se zatím nepoda řilo dohledat starší instrukce než ty, které se vydávaly s ostatními knížecími výnosy a na řízeními a zaznamenaly se s nimi do knih. Tyto instrukce definují v ětšinou pouze kompetence úředníka, jeho pracovní za řazení a možnosti. Samostatn ě se dochovaly Instrukce revírníka z roku 1868 nebo Instrukce k vedení lesních ú čtů. Na základ ě uvedených archiválií vznikla p ředkládaná práce, knihy výnos ů a na řízení byly dopln ěny díl čími, vcelku nesourodými dokumenty r ůzného charakteru: popisy panství a knihami stavu zam ěstnanc ů. Ve fondu velkostatku Nasavrky se také nachází n ěkolik deskriptivních rukopisných knih a svazk ů týkajících se bu ď panství jako celku nebo výhradn ě les ů, p řípadn ě konkrétních revír ů. Nejstarší dochovaný zdroj informací pro polovinu 18. století p ředstavuje kniha z roku 1755 Hochfürstl. Johann Adam Auerspergische Herrschafft Naßaberg, Wie Selbte in ihren volligen intrinseco quo ad omnes partes constitutivas et integrantes, auch in denen Ambthern und übrigen Einrichtung bestellt ist. Uvedený popis pro p ředkládanou práci představuje výchozí stav organizace panství a úřad ů, uvádí některá jména zam ěstnanc ů a výši jejich odm ěn. Knížecí zam ěstnance evidovaly knihy Stavu zam ěstnanc ů panství (Personalstand). Vedly se v nich údaje o narození, vzd ělání a karié ře ú četních, hospodá řských správc ů, zam ěstnanc ů d ůlního ú řadu, knížecích továren a kone čně i lesního personálu. Dochovaly se dv ě knihy pro roky 1840 −1887 a 1871 −1932. Existují i seznamy lesního personálu, tak zvaná Kniha hajných, Stav lesních zam ěstnanc ů, Katastr zam ěstnanc ů, záznamy v nich zahrnují díl čí období od 60. let 19. století po rok 1945. Z uvedených materiál ů lze sestavit kolektivní biografie zam ěstnanc ů, zjistit stup ňující se nároky na vzd ělání, možnosti profesního r ůstu nebo lze vy číst i soukromé rodinné údaje. Takové informace umožňují blíže poznat vůdčí

37 ČERNÝ, Václav: Hospodá řské instrukce: p řehled zem ědělských d ějin v dob ě patrimonijního velkostatku v XV. −XIX. století . Praha 1930, s. 11. 38 NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 384. 14 osobnosti ú řad ů nasavrckého panství a vytvo řit tak komplexn ější dějiny správy s ohledem na osudy zam ěstnanc ů. Dostupný archivní materiál je t řeba zkoumat na pozadí obecného vývoje les ů na území Koruny české.

3 OBECNÝ STAV LES Ů NA ÚZEMÍ ČESKÉHO KRÁLOVSTVÍ V DOB Ě RANÉHO NOVOV ĚKU A NA PO ČÁTKU MODERNÍ ÉRY

V období od Bílé hory byly lesy na území České koruny st řídav ě pustošeny a regenerovány. Charakter les ů ovliv ňovaly vále čné konflikty, hospodá řský vývoj oblasti a pozd ěji i státní zákonné úpravy. Války17. století přerušily hospodá řský r ůst a provoz podnik ů využívajících dřevní zásoby, a tak mnohde vykácené a zdevastované lesy získaly čas na svou přirozenou obnovu. Pot řeba stavebního a palivového dřeva ale neustále přetrvávala, a proto se ze zalesn ěných lokalit plavily zásoby do míst, kde byl dřeva nedostatek. Obnova podnikání na přelomu 17. a 18. století měla op ět negativní dopad na stav lesních zásob. Nov ě zakládané sklárny a železárny si nárokovaly velkou spot řebu d řeva a péče o lesy nebyla do poloviny 18. století nijak zákonn ě ošet řena; záležela pouze na uvážení majitele lesa (šlechta, duchovenstvo, města, obce, poddaní). V období raného novov ěku se z les ů p ředevším t ěžilo, p ůvodn ě takzvanou toulavou se čí: „V p řístupn ějších lesích, které p ůvodn ě byly statkem každému přístupným, bral si každý svou pot řebu d řeva bez pravidla vybíraje dle libov ůle oby čejn ě siln ější, nejstarší a churavé kmeny, kdežto slabší a nedorostlé ponechány, aby s mlázím, které na prostorách poražených strom ů p řirozen ě vzešlo, další les tvo řily.“ 39 Toulavou se č nahradilo hospodá řství pase čné, které vyhradilo lesní oblasti ur čené k těžb ě a k obnov ě. Postupn ě za čali mít majitelé les ů z řad vrchnosti zájem p ředevším na ochran ě svého majetku a jen ojedin ěle se v ěnovali um ělé obnov ě lesa nebo systematickému hospoda ření. Ve svých instrukcích ur čených ú ředník ům i poddaným zapovídali kácet d říví bez povolení, sekat trávu, pást dobytek v lese, pytla čit, krást lesní zásoby nebo dělat škody na majetku a „a čkoliv si prozírav ější vrchnosti uv ědomovaly význam les ů a ve svém vlastním zájmu se již v této dob ě snažili je zlepšit, p řece jen nebyly tehdy lesy v našich zemích ani zdaleka v žádoucím stavu.“ 40 Schwarzenbergové a Šporkové pat řili v první polovin ě 18. století k pr ůkopník ům pokroku v ochran ě lesa a lesním hospodá řství díky zakládání lesních školek a prvnímu hospodá řskému

39 Království České: povšechný obraz zem ěpisný, národohospodá řský, literární a um ělecký a historicko-kulturní . Praha 1898, s. 128. 40 NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 106 −109. 15 za řízení. 41 Teprve v polovin ě 18. století byly vydány tzv. Lesní řády (Císa řský královský patent les ů a d říví, ustanovení v Království českém se týkající, 1754),42 které reagovaly na neut ěšený stav porost ů: „ono d řjwj rok od roku wjc a wjc se sten čuge, wysekáwá, y skrz přjlissné wymegcenj w ětssým djlem do nedostatku p řicházy, tak že mjsto t ěch p ředessle w hognosti opljwagjcých les ů, nynj brzským czasem, pokudžby se spomožliwé zamezenj nestalo, ten negw ětssý nedostatek by newyhnutedln ě nasledowati, odtud pak by ne gen wsseobecnost, nýbrž y gedenkaždý rozli čným spůsobem to negw ětssý zten čenj a záhubu zakusyti musel.“ 43 Takzvané Lesní řády zd ůraz ňovaly hospodárnost, omezování odles ňování a zastavení devastace les ů, nabádaly k zajišt ění d řevních zásob do budoucna zalesn ěním vysekaných ploch. Speciální odstavce lesních řád ů se věnovaly užívání les ů m ěstských, obecních a poddanských, dále zádušních a funda čních.44 „Lesní řád se nijak nedotýkal pravomoci vrchností, pokud šlo o služební záležitosti lesního personálu a o potrestání poddaných, kte ří se dopustili krádeží d říví, a také nezasahoval do služebního poměru lesního personálu, který i nadále z ůstal pod řízen výhradn ě svým zam ěstnavatel ům.“ 45 Při op ětovném zales ňování zni čených a pro řídlých les ů představovaly smrky a borovice dřeviny, které m ěly vytvo řit nové porosty. Smrk „se stal p ředstavitelem všech zvelebovacích snah“ 46 díky svému všestrannému využití a snadné sadb ě. Rychle rostoucí borovice se rozší řila v první polovin ě 19. století, protože se dokázala p řizp ůsobit i špatným p ůdním pom ěrům, a také úřady doporu čovaly „v lesích obecních setí borového semene, tehdy nejoblíbenějšího stromu.“ 47 K další zásadní zákonné úprav ě lesních majetk ů dal podn ět až víde ňský zem ědělský kongres v roce 1849. Z kongresu vyšly apely na vrchní státní dozor nad soukromými šlechtickými lesy, dále byly p ředest řeny požadavky státní kontroly nad ú řednictvem obecních a spolkových les ů (dosazování nebo potvrzování ú ředník ů). Nový říšský lesní zákon byl vydán v roce 1852. 48 Lesní zákon zakazoval využívat lesní p ůdu k jiným ú čel ům, než je pěstování lesa. Císa řský patent zastavil úbytek lesní p ůdy, respektive patent stanovil, že se

41 NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 185 −186. 42 Knihovna Botanického ústavu Akademie v ěd ČR, sign. 42/316, Lesní řád Marie Terezie 1754 ; FRI Č, Jan: Výtah z p řednášek o lesnické politice . Praha, 1946, s. 66 −67; NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 189 −195. 43 Knihovna Botanického ústavu Akademie v ěd ČR, sign. 42/316, Lesní řád Marie Terezie 1754 , s. 1. 44 CEMPÍREK, Martin: Vývoj právní úpravy les ů. Ostrava 2013, s. 24; FRI Č, Jan: Výtah z p řednášek o lesnické politice. Praha, 1946, s. 66. 45 NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 194. 46 FRI Č, Jan: Dřeviny našich malých les ů a jak je p ěstujeme . Písek 1942, s. 41. 47 Tamtéž, s. 55. 48 Císa řský patent platil až do roku 1960, teprve tehdy byl nahrazen. 16 vykácené lesní plochy musí do p ěti let op ět osázet, ale „co se tý če les ů soukromých, mohou se pod výminkami… podle okolností i delší lh ůty dop řáti.“ Zákon stanovil, že se v žádném lese nesmí hospoda řit tak, že by hrozilo nebezpe čí znehodnocení lesa a lesní půdy. Zákon se také věnoval pastv ě a obnov ě lesního porostu: „V částech lesa k omlazování ustanovených, v nichž dobytek pastevný mládí zr ůstajícímu, které tam již jest nebo se tam teprv vychovati má, škoditi mohl… nesmí se pastva naprosto provozovati… Držitelové les ů a ti, jenž právo pásti mají, mají zabra ňovati, aby dobytek pastevný do míst zahájených (les ů ur čených k omlazení) nechodil, a to bu ď tím, že ustanoví k tomu konci pastý ře anebo jiným zp ůsobem.“ 49 K ochran ě lesního porostu napomáhal také paragraf zakazující rozhrabávání p ůdy železnými hráb ěmi a její odnášení z lesa. P ři hrabání lesního steliva se mohly použít jen d řev ěné hráb ě a lesní stlaní se nesm ělo brát z probírkových a semenných pasek, „když by to mládí tu rostoucímu na škodu býti mohlo.“ 50 Chvojí se mohlo získávat z míst ur čených k těžb ě. Výše uvedené zákazy a omezení doporu čovala komise odborník ů pozvaná na nasavrcké panství už ve 20. letech 19. století (viz kapitolu 5. 2. Auersperská lesní správa východo českých statk ů v 19. století). Lesní zákon dále stanovil, že každý v ětší les má mít vlastního zp ůsobilého lesního hospodá ře (správce). Třetí část zákona se v ěnovala lesním škodám zp ůsobeným nejen požáry, ale také hmyzem. Bylo na řízeno, aby majitelé porost ů ší ření škodlivého hmyzu zamezovali: „jestli se obávati, že by se to zlé i na sousední lesy rozší řilo, tehdy jsou povinni, oznámiti to ihned politickému ú řadu pod pokutou p ěti až padesáti zlatých konv. mince.“ 51 Od 50. do 70. let 19. století ale les ů v Království českém dále ubývalo. Podle Jele čkova zpracování údaj ů ze stabilního katastru pokrývalo v roce 1845 území Českého království 1 507 730 hektar ů lesní p ůdy a do roku 1875 se po čet hektar ů les ů ješt ě snížil. Dopady císa řského patentu a rozvoje hospodá řství, který m ěl vliv na zachování a zlepšení stavu les ů se projevily až v poslední čtvrtin ě 19. století, kdy nastal obrat, a lesní p ůdy p řibývalo. Od 70. let navíc členové České lesnické jednoty zahájili zales ňovací program neúrodných p ůd. 52 „Za naší doby není snad druhé zem ě v našem mocná řství, kde by zakládání porost ů d ělo se s tou pílí a tak rationáln ě, jako v království Českém. Přirozené zakládání porost ů (zmlazování)

49 Císa řský patent ze dne 3. 12. 1852 Zákon lesní , Sb.250/1852 ř. z., částka první, §. 10. Dostupné z: https://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=19&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 [cit. 16. 7. 2019]. 50 Tamtéž, §. 11. 51 Tamtéž, §. 50. 52 JELE ČEK, Leoš: Vývoj lesnatosti Čech ve 2. polovin ě 19. století . Historická geografie 10, (1973), s. 177 −205. 17 i um ělé (zales ňování), stojí na nejvyšším stanovisku zkušeností dosud dosažených jak vědeckých, tak praktických.“53 Zatímco ješt ě v první polovin ě 19. století p řevládala poptávka po palivovém d říví, které se ve velkém dodávalo do m ěst, hutí a železáren, ve druhé polovin ě století zájem o tuto komoditu postupn ě klesal na úkor stále žádan ějšího uhlí. Lesníci proto museli hledat nová odbytišt ě a hospoda řit v souladu se vzr ůstajícím zájemem o užitkové d řevo, a to v ětšinou stavební nebo truhlá řské. Novými odb ěrateli se staly papírny nebo nábytká řské firmy. S nar ůstajícím využitím užitkového d říví rostla i cena a kvalita d řeva a lesních produkt ů. Kone čně i sami majitelé les ů si uv ědomovali hodnotu lesního majetku a snažili se zajistit dobrou pé či zam ěstnáváním odborník ů, kte ří nedopoušt ěli znehodnocování porost ů. Lesníci usilovali o co nejkvalitn ější porosty a nejvyšší výnosy z lesa také zavád ěním nep ůvodních (introdukovaných) d řevin do sv ěř ených porost ů. 54 Původní druhová skladba les ů v našich zem ěpisných ší řkách odpovídala listnatým a smíšeným les ům. Autochtonní dřevinou zde byly duby a buky. Od druhé poloviny 18. století se do les ů na území Koruny české dostávaly druhy dřevin p ůvodem ze Severní Ameriky jako trnovník akát (60. léta 18. století), borovice vejmutovka (80. léta 18. století), douglaska tisolistá (od 40. let 19. století), jedle obrovská (80. léta 19. století) a další. 55 Některé d řeviny se k nám dostaly z jižní a jihovýchodní Evropy, jako borovice černá (20. léta 19. století) nebo smrk omorika (po čátek 20. století). 56 Po n ěkolika desetiletích se ukázalo, že některé introdukované druhy lépe prosperují než jiné a jsou dobře využitelné v lesním hospodá řství. Nejvýznamn ějším nep ůvodním druhem je dnes douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii ), která poskytuje množství kvalitního d řeva, je relativn ě odolná, nep ůsobí invazivn ě a neznehodnocuje p ůdní podmínky. 57 S postupnou kultivací les ů v 19. století p řevládly monokultury jehli čnan ů, nej čast ěji smrk ů a borovic. Monokulturní porosty ale hůř e odolávají kalamitám a snáze podléhají

53 Království České: povšechný obraz zem ěpisný, národohospodá řský, literární a um ělecký a historicko-kulturní . Praha 1898, s. 128. 54 BERAN, František: Introdukované d řeviny v lesním hospodá řství ČR - přehled . In: Introdukované d řeviny jako sou část českého lesnictví: sborník p řísp ěvk ů: 17. 4. 2018. Kostelec nad Černými lesy, Truba, Šlechtitelská stanice. Praha [2018]. 55 Ze Severní Ameriky dále: dub červený (90. léta 19. století), smrk pichlavý (po čátek 20. století), borovice banksovka (po čátek 20. století). 56 FENCL, Petr: Co pamatuje strom a lidé zapomn ěli?: katalog výstavy k Mezinárodnímu roku lesa 2011. Praha 2011; Introdukované d řeviny jako sou část českého lesnictví: sborník p řísp ěvk ů: 17. 4. 2018 . Kostelec nad Černými lesy, Truba, Šlechtitelská stanice. Praha [2018]. 57 BERAN, František: Introdukované d řeviny v lesním hospodá řství ČR - přehled . In: Introdukované d řeviny jako sou část českého lesnictví: sborník p řísp ěvk ů: 17. 4. 2018. Kostelec nad Černými lesy, Truba, Šlechtitelská stanice. Praha [2018], s. 12. 18

šk ůdc ům a chorobám. Nyn ější trendy se vrací k vytvo ření přírod ě blízkého lesa a aplikování přírod ě blízkého lesního hospodá řství a ekologicky orientovaného lesního hospodá řství . Přírod ě blízký les má stanovištím odpovídající druhovou skladbu, kde věkový rozsah d řevin není vysoký kv ůli zásah ům člov ěka. Jde o porost, který byl dlouhodobě usm ěrňován lesním hospodá řstvím, ale nadále se ponechává p řirozené obnov ě. Ekologicky orientované lesní hospodá řství posuzuje les jako ekosystém a optimáln ě nakládá s lesem tak, aby mohl plnit nejen funkci hospodá řskou, ale také ochrannou a rekrea ční. 58

4 FORMOVÁNÍ PANSTVÍ NASAVRKY 59

Nezbytným p ředpokladem pro sestavení d ějin správy panství a hospodá řského vývoje je analýza procesu formování nasavrckéhé domény od po čátku 17. století do po čátku druhé poloviny 18. století. V té dob ě nabylo území nasavrckého panství tém ěř definitivní podoby. Vytvo řená faktografická základna se zam ěř uje jak na genealogii majitel ů panství, tak na jeho územní vývoj. V d ůsledku pob ělohorských konfiskací došlo k přerozd ělení majetku v zemích Koruny české a ke zm ěně složení vyšší spole čnosti. Domácím rebelujícím šlechtic ům byly zabaveny statky, jejich rodiny musely mnohdy opustit zemi a panovníkovi se tak naskytly disponibilní prost ředky, kterými odm ěň oval jak velitele císa řského vojska, tak i vojáky s nižší hodností. Jedním z nových majitel ů konfiskovaných českých (resp. moravských) panství se v první polovin ě 17. století stal nap říklad Špan ěl generál Baltasar de Marradas y Vigue, který získal statky na jihu Čech, mimo jiné i panství Hluboká nad Vltavou. Marradas y Vigue po řídil Hlubokou za 200 000 zlatých, p řičemž tuto sumu pokryly dary a platy za vojenské služby císa ři. Získaný majetek se Marradas y Vigue snažil scelit p řikupováním okolních dvor ů a p ře- devším jej zachovat pro další generace založením fideikomisu. V polovin ě 17. století prodal Marradas y Vigue panství hrabat ům ze Schwarzenbergu, kte ří op ět doménu zv ětšovali. 60 Majetky na jihu Království českého získal také Francouz Karel Bonaventura de Buquoy, vrchní velitel císa řského vojska. Na jihu Markrabství Moravského vlastnil nemovitosti císa řský velitel Jean-Louis Raduit de Souche; italský rod Piccolomini získal rozlehlé

58 VRŠKA, Tomáš - HORT, Libor: Zásady názvosloví p ři hodnocení „p řirozenosti“ lesních porost ů. Brno 2003, [7 s.]. Zásady názvosloví… zve řejnilo Ministerstvo životního prost ředí jako metodický materiál. 59 SEDLÁ ČKOVÁ, Hana: Formování nasavrckého panství. Od pob ělohorských konfiskát ů získaných Františkem de Couriers po narovnání d ědictví s knížetem Janem Adamem z Auerspergu . Časopis Matice moravské, Brno 2016, ro č. 135, č. 1, s. 121 −146. 60 MATLAS, Pavel: Shovívavá vrchnost a neukázn ění poddaní? Praha 2011, s. 50–54. 19 náchodské panství. Polní maršál hrab ě Rombaldo Collalto se usadil v Markrabství Moravském a jeho potomci rodinný majetek udrželi do roku 1945 (roku 1623 mu p řipadl statek Brtnice a panství Černá a Rudolec, Brtnice byla prodána Collaltovi za 110 000 zlatých). Stejn ě tak si statky v severních Čechách podržel lotrinský rod Des Fours nebo ve východních Čechách původem italští Colloredové (resp. Colloredo-Mannsfeld).61 Některé nov ě p říchozí rody dokázaly majetek v Českém království zvelebit a udržet si ho až do poloviny 20. století. Jiným se nepoda řilo zajistit rodovou linii, statky p řešly s ňatky na nové majitele a ti p ůvodní upadli do zapomn ění, jak tomu bylo i v případ ě d ějin nasavrckého panství. Statky Nasavrky, Se č a Trhová Kamenice vytvo řily základ pozd ějšího nasavrckého panství. Není bez zajímavosti, že statky Se č a Nasavrky v polovin ě 17. století obývala nadpolovi ční v ětšina nekatolík ů.62 Konfiskáty zakoupil „cizozemec“, Francouz, František de Couriers, poru čík Collaltova pluku. 63 František de Couriers zakoupil statky bezmála za 175 000 zlatých, p řičemž část této sumy pokryly náhrady za vojenské služby. 64 Císa řský poru čík František de Couriers dokázal v pob ělohorském období využít svých vojenských schopností i finan ční hotovosti nejen k zajišt ění kariéry, ale i k získání mnohých nemovitých statk ů na území Království českého: „[…] Františku de Couriers, šlechtici to francouzskému, jenž již za Rudolfa II., Matyaše i Ferdinanda II. sloužil v císa řském vojšt ě nejprve v Uhrách proti Turk ům, pak za českých bou ří proti vojsku českému, posléze jako nejvyšší leutenant Collatského pluku. Šlechtic tento m ěl u císa řské komory veliké sumy peněz na náklady vále čné a munstru ňk vojska. Nakoupil statk ů celkem za 177.104 zl. 52 kr., z čehož mu po čítáno bylo za vojenské služby 116.068 zl. Za své služby p řijat byl v r. 1607 mezi šlechtu říše n ěmecké, v r. 1628 povýšen byl do panského stavu říšského a v r. 1632 i do panského stavu království českého. “65 V témže roce došlo i k polepšení courierského erbu. 66 František

61 KAŠPAROVÁ, Jaroslava: České zem ě a jejich obyvatelé o čima románského sv ěta 16. −17. století . České Bud ějovice 2010, s. 122 −136. 62 NEKVAPIL, Ladislav: Východo čeští nekatolíci v dob ě baroka a osvícenství: Chrudimský kraj v letech 1621 −1781 = The non-catholics of Eastern Bohemia during the baroque and the enlightenment: the Chrudim region between the years 1621 and 1781 . Pardubice 2015, s. 69. (Pozn.: Autor čerpal genealogické údaje ze Sedlá čkovy práce). 63 KLAUS, Alois: Nasavrky . Obraz místopisný i historický . Nasavrky 1915, s. 58: František de Couriers zakoupil i další statky na severu Čech: Ho řejší Volfratice a Krásný les a D ěkov v západních Čechách. 64 BÍLEK, Tomáš Václav: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618 . Praha 1882, s. CXXVIII. 65 KLAUS, Alois: Nasavrky . Obraz místopisný i historický . Nasavrky 1915, s. 58. 66 Národní archiv (dále v poznámkách jako NA Praha), Česká dvorská kancelá ř (dále v poznámkách jako ČDK), sg. IV-D-1, inv. č. 752, kart. 422. 20 de Couriers se v roce 1626 67 oženil s Josinou de Heede (Jossine van den Heede, Jossinde van der Heyde, Josina von Heiden), dcerou Františka van de Heede a Anny de Breydel. Rodokmeny nezaznamenaly jména jejich potomk ů, pouze ur čily dva syny a nejmladší dít ě, které ze svazku vzešlo, dceru. Jména lze odvodit z jiných listinných materiál ů. Smlouva trhová dokládá prvorozeného syna Františka a Josiny, Ferdinanda.68 Ferdinand de Couriers m ěl zd ědit otcovo jm ění po jeho brzké smrti (František zem řel z řejm ě v roce 1632).69 Ferdinand se oženil s Ludmilou Evou Hýzrle z Chod ů,70 ale zem řel bezd ětný („obit sine prole“) v roce 1646, podle Wunschwitzova opisu epitafu na náhrobku v kostele Panny Marie Sn ěžné v Praze.71 Byl to patrn ě Ferdinand, kdo se n ěkolik let po smrti svého otce stal majitelem courierských statk ů, jelikož je ve své záv ěti odkázal mladšímu bratrovi Emanuelovi de Couriers.72 V dochovaných dokumentech byl Emanuel ův charakter popsán slovy „ debilis intellectus “. 73 Dědictví p řipadlo Emanuelovi roku 1649, 74 ale jelikož byl „ na t ěle i na mysli churav “, neustále se nacházel pod kuratelou své matky nebo švagrové. 75 Správu courierských majetk ů vedla za syna matka Josina a švagrová Ludmila Eva a Emanuel zem řel jako svobodný poslední mužský potomek svého rodu („ obit Ca[e]lebs, et Familia sua Ultimus “). 76

67 GAILLIARD, Jean-Jacques: Bruges et le Franc ou leur Magistrature et leur noblesse avec des données historiques et genealogiques sur chaque Familie. Bruges 1864, s. 17. 68 Svobodný pán Ferdinand de Couriers je uveden jako první manžel Ludmily Evy Hýzrle v trhové smlouv ě z roku 1652. Viz NA Praha, Ú řad desk zemských (dále v poznámkách jako ÚDZ) – smlouvy trhové, inv. č. 1293. 69 Úmrtí Františka de Couriers zmi ňuje nap ř. PÜSCHEL, Rudolf: Anfang und Ende einer deutsch-böhmische Heimat . Mountain View 2000, 410 s: zde je uvedeno, že padl v bitv ě u Lützenu roku 1632. Stejné datum zaznamenal i Wunschwitz, ale bez bližší specifikace viz NA Praha, Sbírka genealogicko-heraldická Wunschwitzova (dále v poznámkách Wunschwitz), inv. č. 171. 70 NA Praha, Wunschwitz, inv. č. 171. Druhým manželem Ludmily Evy byl hrab ě Wolckenstein a pot řetí se provdala za hrab ěte Viléma Alberta (Albrechta) Krakovského z Kolovrat. Ludmila Eva p řežila i svého t řetího manžela. Zem řela ve svých 79 letech dne 29. kv ětna 1695: „legavit multa pretiosa B. V. M. Lauretana Praga in Hradczin.“ Z tohoto bohatého odkazu pražským kapucín ům vznikla známá monstrance, tzv. Pražské slunce, zdobená více než šesti tisíci darovanými diamanty. 71 NA Praha, Wunschwitz, inv. č. 1066. 72 NA Praha, Kapucíni – provincialát a konventy, Praha, Laureta Hrad čanensis D6. 73 NA Praha, Wunschwitz, inv. č. 171. V literatu ře se často zmi ňuje slabomyslný syn Josiny de Couriers Emanuel, v ětšinou ale jako jediný syn z jejího manželství s Františkem de Couriers. Nap říklad SEDLÁ ČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl I. Chrudimsko. Praha 1882, s. 162; KLAUS, Alois: Nasavrky. Obraz místopisný i historický . Nasavrky 1915, s. 60. Výjimkou je historicko-místopisné pojednání Historische Beschreibung der hochfürstlich Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg, v n ěmž se o Emanuelovi mluví jako o druhorozeném synovi ( „dessen blödsinnigen zweitgebohrnen Sohn Emanuel Freiherrn de Couriers“). 74 SOA Zámrsk, Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609–1948, Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg , neinventarizováno. 75 SEDLÁ ČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl I. Chrudimsko. Praha 1882, s. 162. 76 NA Praha, Wunschwitz, inv. č. 171. 21

Nejmladším dít ětem Františka a Josiny de Couriers byla dcera, „ Baronissa de Couriers “, o níž víme jen to, že se provdala za velitele namurské pevnosti („ Serenissimi Hisp āniarum Regis Commendantis Fortalicii Namurcensis “). 77 Josina de Couriers, rozená de Heede, se podruhé provdala, a to za radu české komory a nejvyššího mincmistra Království českého Mikuláše ze Schönfeldu. 78 Pozd ější mylné interpretace jejího s ňatku pravd ěpodobn ě zp ůsobila jedna v ěta v Sommerov ě topografii z roku 1837: „Der Rittersitz Nassaberg […] nach der Schlacht am Weißen Berge […] confiscirt und […] an den kaiserl. Oberstlieutenant Franz de Cuvier verkauft wurde. […] Dieser vererbte das Gut an seinen Sohn Emanuel, Freiherrn von Cuvier, nach dessen Tode, 1663, es an seine Mutter Rosina, geb. von Heiden, in zweiter Ehe vermählte von Schönfeld, und durch diese [!] an Wenzel Grafen von Schönfeld gelangte, welcher es 1701 an seinen Sohn Joseph Franz vererbte.“ 79 Nejasná formulace, že skrze Rosinu se majetky dostaly do rukou hrab ěte Rudolfa Václava ze Schönfeldu, zp ůsobila, že mnoho badatel ů pokládalo práv ě Rudolfa Václava za druhého manžela Josiny. Ten byl však synem Mikuláše a po Josin ě, své matce, zd ědil její statky. K možné desinterpretaci p řispívá i Klausova teze, že druhý manžel Josiny, Mikuláš ze Schönfeldu, nikdy východo české statky fakticky nevlastnil, pouze zde řídil správu. Sommr ův zkrácený a badateli dále rozši řovaný text navíc zcela opomíjí Josinina prvorozeného syna Ferdinanda. Mikuláš ze Schönfeldu si nechal potvrdit sv ůj šlechtický p ůvod v Praze v roce 1645. Pr ůba uvádí jako jeho rodi če Františka z Krásného Pole a Barbaru de Hault. 80 Mezi pány, kte ří Mikulášovo šlechtictví potvrdili a dosv ědčili, byl i jeho p řítel Mikuláš hrab ě des Fours.

77 NA Praha, Wunschwitz, inv. č. 171. 78 Informace o druhém s ňatku Josiny, jsou-li v ůbec zaznamenané, se v pramenech a literatu ře od po čátku 19. století zásadn ě r ůzní. Viz Annuaire de la noblesse de Belgique 16 , 1862, s. 178; PÜSCHEL, Rudolf: Anfang und Ende einer deutsch-böhmische Heimat . Mountain View 2000, s. 22–29. Josina se stala již druhou Mikulášovou manželkou, p řičemž o jeho prvním s ňatku se ví jen tolik, že ho uzav řel v Lotrinsku. S Josinou se Mikuláš oženil v Bruggách roku 1648. 79 SOMMER, Johann Gottfried: Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestellt . Fünfter Band, Chrudimer Kreis. Prag 1837, s. 257; SEDLÁ ČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl I. Chrudimsko. Praha 1882, s. 162; RIEGER, František Ladislav: Slovník nau čný . Díl 5, M-Ožice. Praha 1866, s. 654. 80 NA Praha, Archiv českých stav ů, Šlechtické pr ůby, inv. č. 325. V listin ě psané latinsky a vydané ve Vídni 17. února 1639 je uvedeno: „D. Nicolaum a Sereno Campo, a quondam D. Francisco a Sereno Campo et D. Anna de Hault legitime progenitum“, tedy p ředkové Mikuláše jsou František a Anna de Hault. Genealog Wunschwitz ve svých rodokmenech zapsal jako Mikuláškovu matku (shodn ě s českým opisem pr ůby) Barbaru de Hault. Některé jiné zdroje uvád ějí jako Mikulášovu matku Annu de Mouton (nap ř. Harald Skalka, který se zabýval ikonografií na zámku Hrubý Rohozec pat řící rodin ě des Fours; GAILLIARD, Jean-Jacques: Bruges et le Franc ou leur Magistrature et leur noblesse avec des données historiques et genealogiques sur chaque Familie. Bruges 1864, s. 17–18). Není ale p ředm ětem této práce zkoumat Mikuláš ův rodokmen, proto bude otázka genealogie rodiny de Serainschamps ponechána p říštímu výzkumu. 22

Mikuláš ze Schönfeldu 81 sloužil za t řicetileté války jako voják ve Flandrech, na území Svaté říše římské a dnešní Itálie. Vypracoval se na císa řského radu, místodržitele říšského hrabství Saarwerden, generálního komisa ře císa řského vojska a vále čného radu. Za zásluhy p ři obléhání Prahy Švédy obdržel statky v Čechách a titul svobodného pána 82 v Českém království a polepšení erbu. Mikuláš byl prvním ze svého rodu, kdo za čal používat pon ěmčený p řídomek ze Schönfeldu („Hic incepit loco â Sereno Campo se de Schönfeld scribere “) .83 Od roku 1650 vedl ú řad nejvyššího mincmistra 84 v Království českém (oficiáln ě byl do své funkce jmenovaný v roce 1652 a téhož roku v červenci mu vydal císa ř instrukci ke správ ě ú řadu) a tuto funkci zastával až do své smrti dne 12. ledna 1663. 85 Z druhého Josinina manželství se narodily čty ři d ěti, t ři dcery a jeden syn. 86 Když Josina i Mikuláš zem řeli, podle záznam ů oba v roce 1663, zd ědil majetek jejich syn Rudolf Václav ze Schönfeldu („ so eben im Jahre 1663 Vermög errichteten Testament an ihren Sohn Rudolf Wenzl HAEREDITARIO NOMINE “) .87 O prvorozeném Rudolfu Václavovi se zatím nepoda řilo dohledat mnoho informací. Jeho etablování se v zemích Koruny české bylo ale výsledkem úsilí p ředchozích generací.

81 Často docházelo ke ztotožn ění Schönfeld ů 17. a první poloviny 18. století s n ěmeckou hrab ěcí rodinou Schönfeldt ů ze století devatenáctého a také k zám ěně jejich erb ů. N ěme čtí Schönfeldtové disponovali od roku 1788, kdy získali hrab ěcí titul a erb se zlatým štítem s černou ostrví kosmo položenou. Takový štít p řipsaný „českým“ Schönfeld ům lze najít v literatu ře, ale i archivní Rentzov ě sbírce uložené v AMP. Mikuláš ze Schönfeldu používal vedle podpisu zcela jiný erb, odvozený od p ůvodního štítu šlechtic ů de Serainchamps. Jde o st říbrný štít s kosmo položenou červenou kládou se t řemi zlatými podéln ě ležícími r ůžemi. Stejného znaku se lze dopátrat ve Wunschwitzových genealogických sbírkách. Povýšení do hrab ěcího stavu znamenalo i polepšení erbu. Erb byl nov ě čtvrcený se srde čním štítkem. Ten zobrazoval psí hlavu s červeným obojkem a zlatým kroužkem. První a čtvrté pole bylo st říbrné, kosmo d ělené červenou kládou se t řemi zlatými r ůžemi. Druhé a třetí pole bylo vyvedeno ve zlat ě, s červeným dvouocasým lvem oto čeným vpravo. Viz MERAVIGLIA- CRIVELLI, Rudolf Johann: J. Siebmacher’s grosses und allgemeines Wappenbuch IV/9. Der Böhmische Adel. Nürnberg 1886, s. 169. 82 NA Praha, ČDK, sg. IV-D-1, inv. č. 752, kart. 496: do stavu svobodných pán ů byl povýšen 2. b řezna 1639 (s přívlastkem „Wohlgebohren“) a inkolát obdržel 5. prosince 1643. NA, Desky zemské, 148, M 15, M 17. 83 NA Praha, Wunschwitz, inv. č. 1066. 84 O p ůsobnosti nejvyššího mincmistra více KALOUSEK, Josef: České státní právo . Praha 1892, s. 106–107. Post komorního rady a nejvyššího mincmistra vykonával za císa řů Ferdinanda III. a Leopolda I. Za funkci nejvyššího mincmistra dostával ro ční odm ěnu 1 285 zlatých. Po úprav ě vym ěř ování odm ěn p ři zmnožení funkcí za Leopolda I. mu dvorská komora vyplácela ro ční služné ve výši 2 000 zlatých rýnských. 85 Mikuláš ze Schönfeldu m ěl být poh řben vedle Ferdinanda de Couriers v kostele Panny Marie Sn ěžné v Praze. Dnes už jejich náhrobky pravd ěpodobn ě neidentifikujeme. Viz NA, Wunschwitz, inv. č. 1066. 86 Z jejich manželství se narodily čty ři d ěti. Krom ě Rudolfa Václava ješt ě t ři dcery, které Wunschwitz nezaznamenal, najdeme je ovšem v literatu ře. První dcera Marie Polyxena se provdala za hrab ěte Alberta des Fours, prost řední Anna byla provdaná za Adolfa Viléma Haranta z Polžic a Bezdružic. Nejmladší Ludmila si vzala hrab ěte Clary-Aldringen. 87 SOA Zámrsk, Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609–1948, Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg , neinventarizováno: „[…] pak v roce 1663 [p řipadly] statky testamentárním řízením jejímu synovi Rudolfu Václavovi [ze Schönfeldu] z titulu d ědictví.“ 23

V prosinci roku 1678 dosáhl povýšení do hrab ěcího stavu s p řívlastkem „ Hoch und Wohlgebohren “. 88 Východo české statky nabyly pro hrab ěte ze Schönfeldu na významu, když v letech 1683 a 1684 zastával úřad krajského hejtmana.89 Hrab ěcí rodina se usadila, konsolidovala své zázemí a postavení a tak se postupn ě v poslední čtvrtin ě 17. století mohl za čít zd ěděný majetek rozši řovat. Hrab ě Rudolf Václav zv ětšil své východo české jm ění o statek Vorel (dnes Orel), který v roce 1683 koupil od sester Dob řenských. 90 Hrab ě Rudolf Václav uzav řel s ňatek v roce 1866 s Magdalenou Viktorií hrab ěnkou z Valdštejna.91 Z jejich manželství vzešla dcera a dva synové: Marie Viktorie, Josef František a Josef Rudolf. 92 Také u t řetí generace Schönfeld ů vyvstávají nejasnosti. Nap říklad v textu Beschreibung der bisher bekannten böhmischen Privatmünzen und Medaillen se uvádí, že Rudolf Václav byl posledním Schönfeldem, jím vym řela mužská linie, a schönfeldské dědictví se dostalo s ňatkem jeho dcery Marie Viktorie do rukou rodiny jejího manžela hrab ěte Františka Ignáce Vratislava z Mitrovic. 93

88 NA Praha, ČDK, sg. IV-D-1, inv. č. 752, kart. 496. Srov. MILTNER, Heinrich Otokar: Beschreibung der bisher bekannten böhmischen Privatmünzen und Medaillen I . Prag 1852–1868, s 593: „Sein Sohn Wenzel Rudolf [syn Mikuláše ze Schönfeldu] auf Schönwald, erhoben in den Grafenstand mit Diplom vom 6. December 1678 (Landt. Nr. 554. H 20).“ 89 RYBI ČKA, Antonín: Hejtmané bývalého kraje chrudimského . Památky archaelogické a místopisné . Praha 1868, 8, č. 3, s. 224 −229. 223–230. Dále MACEK, Jaroslav - ŽÁ ČEK, Václav: Krajská správa v českých zemích a její archivní fondy . Praha 1958, 351 s. Datace prvních spis ů z p ůsobnosti krajského ú řadu se datuje do let 1748 −1755. Není známo, pro č se d řív ější agenda nezachovala. Veškeré archiválie týkající se krajského úřadu jsou dnes uloženy v SOA Zámrsk, Krajský ú řad Chrudim I (1787–1850); Chrudim II (1855–1868). 90 Knihovna Státního zámku Slati ňany, č. 570, FRANKE, Johann: Geschichtliche denkwürdigkeiten der Domæne Nassaberg . Rukopis z roku 1863, s. 99: Statek koupil za 32 200 kop groš ů. Do konce 17. století býval Orel samostatným statkem a sídlem rytí řů ze Sán. P říslušely k n ěmu vesnice Lukavi čka, Vížky, Lou čky a Radechlín a kostel sv. Ji ří. 91 Alianci dokládá nap říklad zápis na k řtitelnici v se čském kostele: „Diessen Taufkessel haben machen lassen in das Gotteshaus der Hoch und Wohlgeboren Herr Herr Rudolf Wenzl Graf von Schönfeld, und dero Frau Gemahlin geborene Graefin von Waldstein, Herr und Frau auf Sawlný Lombringen, Schönwald, Katen, Brödlitz, Setsch und Netluks. Datum 1. Januarius 1669.“ Viz Knihovna Státního zámku Slati ňany, č. 570, FRANKE, Johann: Geschichtliche denkwürdigkeiten der Domæne Nassaberg . Rukopis z roku 1863, s. 299. Dále CHYTIL, Karel: Soupis památek historických a um ěleckých v království Českém od prav ěku do po čátku XIX. století. IX. Politický okres Chrudimský. Praha 1900, s. 195–196; MILTNER, Heinrich Otokar: Beschreibung der bisher bekannten böhmischen Privatmünzen und Medaillen I. Prag 1852–1868, s. 593; RIEGER, František Ladislav: Slovník nau čný . Díl 8, S-Szyttler. Praha 1870, s. 350; Waldstein 4 [online]. Dostupné z: http://genealogy.euweb.cz/waldstein/waldstein4.html [cit. 4. 5. 2016]. 92 NA Praha, Wunschwitz, inv. č. 1066. 93 Predikát „von Schönfeld“ odkázal Vratislav ům z Mitrovic hrab ě Josef Rudolf ve své záv ěti. Viz NA Praha, Úřad desk zemských – listiny (dále v poznámkách jako ÚDZ-L), inv. č. 2138. Marie Terezie povolila 25. b řezna 1741 užívání p řídomku z Mitrovic a Schönfeldu. Viz NA Praha, Genealogické sbírky r ůzné 1589–1953, inv. č. 3; MILTNER, Heinrich Otokar: Beschreibung der bisher bekannten böhmischen Privatmünzen und Medaillen I . Prag 1852–1868, s. 593. 24

Po smrti hrab ěte Rudolfa Václava ze Schönfeldu roku 1684 byli oba jeho synové ješt ě nezletilí. Statky z řejmě spravovala jeho manželka Magdalena Viktorie ze Schönfeldu z titulu poru čnice svých nezletilých syn ů.94 Po dosažení plnoletosti se do řízení správy majetku zapojil také Josef František.95 V roce 1701 došlo mezi sourozenci k dělb ě rodinného majetku. Statky si brat ři rozd ělili – Josef František získal východo česká a Josef Rudolf severo česká panství. Po p řed časné smrti Josefa Rudolfa na základ ě testamentu p řipadly jeho statky dv ěma starším sourozenc ům. František Josef ale p řijal od své sestry Marie Viktorie, tehdy už provdané Vratislavové z Mitrovic, 96 finan ční náhradu ve výši 100 025 zlatých 34 krejcar ů 5 97 5 /4 denár ů a sv ůj d ědický podíl po bratrovi jí p řenechal. Hrab ě Josef František ze Schönfeldu p ředstavuje v d ějinách nasavrckého panství skute čně výraznou osobnost. Bývá považován za zakladatele panství a p ředevším za rozmnožitele rodinného majetku: „ Hrab ě Josef František ze Schönfeldu je jakožto zakladatel panství vzpomínán se zvláštní úctou. V lidové tradici p řežil jako laskavý a ušlechtilý pán, který často ve svém jednoduchém obleku (podle tehdejšího zvyku v t řírohém klobouku a s rákosovou holí) navšt ěvoval každou vesnici se svými poddanými a konal mnohá dobrodiní. Často pobýval na zámku v Se či, kde tehdy bývalo také sídlo ú řadu, a významn ě p řisp ěl k pozvednutí panství. “98 V polovin ě 19. století vznikl tento zidealizovaný obraz pozdně renesan čního šlechtice, ale p ři bližším zkoumání se ukazuje komplikovaný charakter hrab ěte Josefa Františka ze Schönfeldu. Jeho osobnosti, resp. jeho vyhrocenému vztahu s poddanými se bude v ěnovat exkurz za řazený na konci kapitoly (viz 4.1. Exkurz „ Takový byl tyran náš hrab ě“). Josef František se stal rozmnožitelem rodinného majetku p ředevším díky rozsáhlým nákup ům statk ů, a proto bývá považován za zakladatele nasavrckého panství. Na konci 17. století a zejména na po čátku 18. století sjednal desítky kontrakt ů, kdy využíval finan čních krach ů sousedních drobných šlechtic ů nebo p říbuzenských svazk ů k vytvo ření dominia. První majetkový p řevod se týkal statku Bítovany, jejž tvo řily dva díly. Josef František nejprve na

94 Status poru čnice je zmín ěn v SOA Zámrsk, Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609–1948, Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg , neinventarizováno. 95 NA Praha, ČDK, sg. IV-P-1, kart. 786: Josef František složil v roce 1692 d ědi čnou p řísahu (iuramentum fidelitatis). 96 Marie Anna Viktorie ze Schönfeldu byla z d ětí nejstarší, narodila se rok po svatb ě rodi čů , v Praze dne 19. července 1667. Za Františka Ignáce Vratislava z Mitrovic se provdala 30. ledna 1689 ve Staré Boleslavi. Zem řela 15. února 1727 v Praze. Viz Wratislav z Mitrowicz. Dostupné z: [online] http://genealogy.euweb.cz/bohemia/wratislav2.html [cit. 4. 5. 2016]. 97 NA Praha, ČDK, sg. IV-P-1, kart. 786. 98 Knihovna Státního zámku Slati ňany, č. 570, FRANKE, Johann: Geschichtliche denkwürdigkeiten der Domæne Nassaberg . Rukopis z roku 1863, s. 69–70. 25 konci července 1693 uzav řel kontrakt s bratry Hynkem, Františkem Václavem a Anselmem Norbertem Talackovými z Ješt ětic na jeden díl za kupní sumu 10 300 zlatých. K zápisu do zemských desk došlo až v roce 1708. Druhá smlouva byla uzav řena roku 1694 s ovdov ělou Marií Kunigundou Talackovou, p řičemž kupní suma byla totožná. Kupní smlouva na druhý díl Bítovan je z řejm ě prvním kontraktem Josefa Františka ze Schönfeldu, který byl vložen do zemských desk.99 Následně zakoupil hrab ě Schönfeld část statku Vl čnova. Statek Vl čnov prodal Augustin Norbert Vora čický z Pab ěnic spolu se Zaje čicemi Josefu Františkovi za 62 000 zlatých. 100 Někdejší panské sídlo v Zaje čicích se v polovin ě 18. století nacházelo ve špatném stavu a bez mobiliá ře, zatímco d říve je obývali obro ční, zahradník a no ční hlída č.101 Další smlouvy o koupi statk ů byly uzav řeny v roce 1700. Šlo o Libanice a Žumberk. Svobodný pán Rudolf Josef z Lisova prodal oba statky za 120 000 zlatých, které m ěl Josef František ze Schönfeldu vyplatit po částech v pr ůběhu n ěkolika let. 102 Hrad Žumberk byl v ruinách už v polovin ě 18. století, ale p řesto existuje záznam, že zde p řebýval panský fel čar („ Herrschaftl. Feldscherer “). 103 Sou částí statku Žumberk byla mimo jiné i Lukavice, díky těžb ě pyritu jedna z prestižn ějších lokalit nasavrckého panství. Už v pr ůběhu raného novov ěku zapo čala t ěžba a v polovin ě 19. století se zde nacházela prosperující chemická továrna. 104 O šestnáct let pozd ěji nákupy pokra čovaly. K nasavrckému panství tehdy byly p řipojeny Nabo čany, které hrab ěnka Marie Alžb ěta Millessimová, rozená Kustošová ze Zub ří, roku 1716 prodala svému bratranci Josefu Františkovi ze Schönfeldu za 38 000 zlatých. 105 Nabo čanský zámek byl v polovin ě 18. století vybaven starým nábytkem a využíval ho pouze šafá ř. Byla tu i zámecká kaple, ale mše se v ní nesloužily. 106

99 NA Praha, Desky zemské v ětší (dále v poznámkách jako DZV), kn. č. 412, f. E 20; NA Praha, kn. č. 403, f. C 9. 100 Knihovna Státního zámku Slati ňany, č. 570, FRANKE, Johann: Geschichtliche denkwürdigkeiten der Domæne Nassaberg . Rukopis z roku 1863, s. 109. 101 SOA Zámrsk, Velkostatek Nasavrky (dále v poznámkách jako Vs Nasavrky), kn. č. 3, inv. č. 3, Popis panství 1755 . 102 NA Praha, DZV, kn. č. 411, f. M 16. 103 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, kn. č. 3, inv. č. 3, Popis panství 1755 . 104 VEP ŘEK, Petr et al.: Chrudimsko a Nasavrcko II. Pom ěry zem ědělské a národohospodá řské . Chrudim 1909, 546 s.; BÍLEK, Jaroslav: K historii dolování v Lukavici u Chrudim ě. Kutná Hora 1953, 88 s.; RAMBOUSEK, Petr - POŠMOURNÝ Karel: Nové d ůležité poznatky o dolování v Lukavici a jejich možné využití pro ochranu života v obci . In: Chrudimský vlastiv ědný sborník 12, 2008, s. 79–108; Lukavice 1312–2012 . Chrudim 2012, 99 s. 105 SOA Zámrsk, Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609–1948, Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg , neinventarizováno. 106 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, kn. č. 3, inv. č. 3, Popis panství 1755 . 26

Nasavrcké panství se dále zv ětšilo v roce 1721, a to o statky Pouchobrady (Pochobrady), Male č a Hranice. Ty se dostaly do majetku hrab ěte Schönfelda kv ůli zadlužení původního majitele Jana Václava Vora čického. Soudní cestou se hodnota majetku odhadla na 72 695 zlatých a 19 krejcarů a tuto sumu Josef František hrab ě ze Schönfeldu také složil. 107 Téhož roku od své sest řenice Marie Alžb ěty Millessimo koupil hrab ě Schönfeld statek Lipku a dv ůr v T řib řichách. Celkové náklady na koupi statku a dvora činily 95 000 zlatých. 108 V Lipce se nacházel záme ček vybavený pro pot řeby lovecké zábavy a také zámecká kaple, kde se mohly sloužit mše. Sídlil zde nasavrcký obroční a panský zem ěměř ič („ Herrschaftl. Landmesser “). Sídlo v T řib řichách vrchnost nevyužívala. 109 Za Josefa Františka hrab ěte Schönfelda k nasavrckému panství p řibyly ješt ě Slati ňany a Rabštejnek. Do roku 1732 tvo řily Slati ňany jedno ucelené panství, ke kterému náležely vesnice Rabštejn, Škrovád, Trpišov, Týnec, Lipina, Lhota a část Sob ětuch. Panství Slati ňany, včetn ě dvor ů a sedmi vsí, po Janu Jind řichu Zumsandovi ze Sandberka zakoupil Josef František v roce 1732 za 108 500 zlatých. 110 Zámek ve Slati ňanech sloužil v polovin ě 18. století jako vrchnostenské sídlo, v n ěmž obvykle bydleli i slati ňanský správce („ Slatinaner Verwalter “) a klí čnice („ Herrschaftl. Beschließerin “). 111 Slati ňany se v pr ůběhu následujících dvou století staly jedním z center nasavrckého panství. Knížecí rodina Auersperg ů, d ědic ů schönfeldského jm ění, prom ěnila slati ňanský zámek ve své luxusní sídlo, v n ěmž m ěla své kancelá ře po n ějaký čas i úst řední správa. 112 Výše uvedené statky Josef František ze Schönfeldu spojil a dal vzniknout rozsáhlému dominiu zvanému panství Nasavrky. V 17. století tvořila centrum správy panství Se č. Josef František ze Schönfeldu ale p řeložil řídící ú řad ze se čského zámku na zámek do Nasavrk („ als Mittelpunkte der Herrschaft “) 113 a Se č se na po čátku 18. století prom ěnila v periferii p ři západní hranici nasavrckého panství. Z hlediska správy panství nabyl na d ůležitosti zámek v Nasavrkách, vyhrazený pro vrchnostenské ú ředníky.

107 NA Praha, DZV, kn. č. 497, f. C 2. 108 SOA Zámrsk, Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609–1948, Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg , neinventarizováno. 109 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, kn. č. 3, inv. č. 3, Popis panství 1755 . 110 SOA Zámrsk, Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609–1948 , Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg , neinventarizováno. 111 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, kn. č. 3, inv. č. 3, Popis panství 1755 . 112 EBEL, Martin - SVOBODA Ladislav: Zámek Slati ňany. Stavebn ě historický pr ůzkum . Pardubice 1996, 75 s. 113 SOA Zámrsk, Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609–1948, Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg , neinventarizováno. 27

Josef František odkázal d ědic ům statky „ pro Alodie “, ale zárove ň nechal vytvo řit na některých z nich pen ěžní fideikomis na 100 000 zlatých, aby zajistil stálý výnos. 114 V roce 1737, po ud ělení císa řského souhlasu, daroval Josef František statky Lipku, T řib řichy a Pochobrady hrab ěcí rodin ě Caretto-Millessimo jako fideikomis, a správy darovaných statk ů se tak ujal Václav Ferdinand, pozd ěji Jan Václav Caretto-Millessimo. 115 Ve 30. letech 18. století zakoupil Josef František ješt ě panství Žleby, které tvo řily samostatný celek a staly se sou částí pozd ějšího auersperského d ědictví. Josef František ze Schönfeldu se v roce 1725 oženil s Kate řinou, rozenou hrab ěnkou Michnovou z Vacínova. O t ři roky pozd ěji, 12. listopadu, se jim narodila dcera Marie Kate řina. Ze t ří potomk ů Josefa Františka a Kate řiny se jediná Marie Kate řina dožila dosp ělosti a zd ědila otcovy statky v hodnot ě čty ř milion ů zlatých podle tehdejších odhad ů.116 Josef František ze Schönfeldu zem řel v roce 1737. Poru čníkem nedosp ělé Marie Kate řiny se stal její p říbuzný hrab ě Jan Václav Caretto-Millessimo. Opatrovník pro Marii Kate řinu v roce 1741 zakoupil zp ět statky Lipku, T řib řichy a Pochobrady za 142 000 zlatých a v témže roce přikoupil i statek Zub ří za 21 000 zlatých, p řičemž všechno zboží přivt ělil k nasavrckému panství. 117 Marie Kate řina ze Schönfeldu se 14. listopadu 1746 v schönbrunské kapli provdala za knížete Jana Adama z Auerspergu. 118 Rok po svatb ě p řikoupila Marie Kate řina statek Přestavlky za 80 500 zlatých. 119 Až do své před časné smrti v roce 1753 spravovala Marie Kate řina své statky suverénn ě. Marie Kate řina nechala sepsat svou záv ěť rok po svatb ě s knížetem Janem Adamem z Auerspergu. Byla datována 28. kv ětnem 1747 ve Vídni. Krom ě Marie Kate řiny ji signovali a své pe čet ě p řipojili hrab ě Karel Lonqueval Buquoy jako sv ědek, hrab ě Václav Arnošt Schaffgotsch jako dožádaný sv ědek a hrab ě Adam Filip Losymthal jako sv ědek. 120 Marie Kate řina zem řela v jedenáct hodin ve čer 4. června 1753 ve v ěku 25 let a následujícího dne

114 NA Praha, ČDK, sg. IV-P-1, kart. 786, inv. č. 997. Problematika fideikomis ů vyžaduje hlubší studii. 115 SOA Zámrsk, Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609–1948, Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg , neinventarizováno. 116 NA Praha, Wunschwitz, inv. č. 1064; Srov. PREINFALK, Miha: Auersperg , s. 280: uvádí odhadní hodnotu pouze nasavrckého panství ve výši 1 200 000 zlatých. 117 SOA Zámrsk, Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609–1948, Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg , neinventarizováno. 118 Wiener Zeitung , 16. 11. 1746, Nr. 92, s. [7]. 119 SOA Zámrsk, Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609–1948, Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg , neinventarizováno. 120 NA Praha, ÚDZ-L, inv. č. 3083. 28 byla její záv ěť ve Vídni otev řena. 121 Protože v dob ě sepsání záv ěti Marie Kate řina ješt ě nem ěla žádné potomky, uvedla n ěkolik variant nakládání se svým majetkem. 122 Záv ěť vykazuje klasickou strukturu: začíná invokací v jazyce testamentu, tedy v němčin ě; následuje identifikace testátora, p řičemž stojí za povšimnutí, že se Marie Kate řina neidentifikovala prost řednictvím mužského p říslušníka rodiny, v jejím p řípad ě manžela knížete Jana Adama z Auerspergu. 123 V úvodu textu se vyskytují běžné zmínky o nesmrtelnosti duše a její zabezpe čení po smrti. Jak tomu bývalo kdysi zvykem, uvád ěl se také důvod sepsání záv ěti, což mohl být strach ze smrti, choroba, stá ří či p řání týkající se budoucího uspo řádání v ěcí.124 V tomto ohledu se záv ěť Marie Kate řiny jeví jako čist ě praktická záležitost, nebo ť pouze udává zp ůsob nakládání s jejím majetkem. V poslední v ůli je patrná snaha o zabezpe čení rodinného jm ění, zajišt ění kontinuity rodu a jeho budoucího lesku. V p řípad ě záv ěti Marie Kate řiny rozhodn ě nešlo o drobné pozemky a o p řerozd ělování skrovného movitého jm ění. Naopak, Marie Kate řina byla d ědi čkou obrovského majetku a navíc ješt ě p řed svou svatbou získala souhlas panovnice Marie Terezie k založení pen ěžního fideikomisu na jednom ze svých panství – Tupadly. Podmínky nakládání s pen ěžním fideikomisem byly vyjád řeny ve svatební smlouv ě Marie Kate řiny ze Schönfeldu a Jana Adama z Auerspergu. 125 Podle záv ěti se stal majitelem pen ěžního fideikomisu manžel zakladatelky. Fideikomis byl p ůvodn ě vyhrazen prvorozeným mužským potomk ům. Posléze ale došlo ke zm ěně a fideikomis mohl připadnout druhorozenému nebo jakémukoliv jinému d ědici. Z panství Tupadly byl pozd ěji fideikomis p řeveden na alodní statek Nasavrky. Protože Jan Adam z Auerspergu zem řel bez potomk ů, fideikomis i statky p řipadly d ědic ům z vlašimské auersperské v ětve. 126 Nejd ůležit ější částí záv ěti bylo stanovení univerzálního d ědice schönfeldských alodních statk ů. Marie Kate řina uvedla n ěkolik variant. V p řípad ě, že by zem řela a zanechala pouze syny, nesv ěř enecké statky se m ěly rozd ělit na p ůl mezi manžela a syny. Kdyby ale Marie Kate řina zanechala syny i dcery, z dílu náležejícímu synům se m ěly dcery vyplatit

121 Wiener Zeitung , 6. 6. 1753, Nr. 45, s. [4]; Wiener Zeitung 20. 6. 1753, Nr. 49, s. [5]: v Josefské kapli ve víde ňském Hofburgu byla za Marii Kate řinu ze Schönfeldu odsloužena zádušní mše. 122 KRÁL, Pavel: Mezi životem a smrtí. Testamenty české šlechty v letech 1550–1650 . České Bud ějovice 2002. Podle Obnoveného z řízení zemského se narozením potomkům stávala poslední v ůle neplatnou. Na druhou stranu, Marie Kate řina s d ětmi v záv ěti po čítala a nakonec došlo k d ědickému řízení podle p ůvodní záv ěti, sepsané rok po svatb ě, a tedy ješt ě v dob ě, kdy Marie Kate řina potomky nem ěla. 123 Ve v ětšin ě p řípad ů se skute čně identifikace prost řednictvím manžela používala. Viz KRÁL, Pavel: Mezi životem a smrtí. Testamenty české šlechty v letech 1550–1650 . České Bud ějovice 2002, s. 29. 124 KRÁL, Pavel: Mezi životem a smrtí. Testamenty české šlechty v letech 1550–1650 . České Bud ějovice 2002. 125 Österreichisches Staatsarchiv, Allgemeines Verwaltungsarchiv, FA Harrach Fam. in spec 842.5. 126 K dalšímu bádání lze využít nap říklad: NA, Fideikomisní spisy, inv. č. 74 a 81, Pen ěžní fideikomis knížat Auersperg ů. 29

50 000 zlatými. Další varianta po čítala pouze s dcerami; ty m ěly získat polovinu majetku (stejn ě jako v případ ě mužských potomků). Poru čníkem d ětí ur čila Marie Kate řina svého manžela. Nakonec ale p ředest řela možnost, že zem ře bez potomk ů. Za takových okolností by majetek p řipadnul čtvrtinou její matce Kate řin ě, rozené Michnové z Vacínova, a zbylé t ři čtvrtiny by dostal její manžel Jan Adam z Auerspergu. 127 Když v roce 1753 Marie Kate řina z Auerspergu před časn ě zem řela, zanechala malého syna i dcery. B ěhem sedmiletého manželství s Janem Adamem se Marii Kate řin ě narodilo p ět dětí, ale jen nejstarší syn Josef (1749–1772) se dožil dosp ělosti. Druhý syn Karel zem řel ve věku dvou let (1750–1752), prvorozená dcera Františka žila čty ři roky (1748–1752), Marie Terezie zem řela ve t řech letech (1751–1754) a nejmladší Marie Alžb ěta Aloisie žila pouze rok (1753–1754). Po smrti Marie Kate řiny se její majetky m ěly rozd ělit na dva díly. Protože ale dcery Marie Terezie a Marie Alžb ěta Aloisie zem řely rok po smrti matky a syn Josef z Auerspergu skonal ve v ěku 23 let, univerzálním d ědicem schönfeldského jm ění se stal kníže Jan Adam z Auerspergu. Od roku 1764 vystupoval jako jediný majitel zd ěděných statk ů. Jeho syn hrab ě Josef z Auerspergu užíval veškerých aktiv, která mu plynula z mat čina d ědictví a sestřiných díl ů, a to až do své smrti v roce 1772. Jan Adam z Auerspergu se po smrti Marie Kate řiny ze Schönfeldu ješt ě jednou oženil. Jeho druhou manželkou se stala Vilemína z Neippergu. Z tohoto svazku ale nevzešli žádní přímí d ědici a po smrti Jana Adama v roce 1795 proto došlo k ustavení d ědic ů někdejšího schönfeldského jm ění z vlašimské knížecí auersperské rodové linie. 128 Pod správou knížecí rodiny Auersperg ů vstupovalo panství Nasavrky do dlouhého 19. století již jako jeden územní celek, který po následujících n ěkolik desetiletí významn ější územní zm ěny neprod ělal. Na p říkladu formování nasavrckého panství je ukázána všeobecná tendence nakládání se šlechtickým majetkem v dob ě pob ělohorské (do p řelomu 17. a 18. století), tedy snaha o rozmnožení statk ů, zaokrouhlení území a o zabezpe čení budoucích generací.

4.1 Exkurz: „Takový byl tyran náš hrab ě.“

Exkurz se vrací k osobnosti hrab ěte Josefa Františka ze Schönfeldu (1668 −1737). Již bylo uvedeno, že se mu mnohými nákupy poda řilo na východ ě Čech vytvo řit nejen obrovské dominium, panství Nasavrky, ale stal se majitelem i několika dalších statk ů. Na jeho nasavrckých državách žilo na p řelomu 17. a 18. století 13 220 poddaných v devatenácti

127 NA Praha, ÚDZ-L, inv. č. 3083. 128 Nap ř. PREINFALK, Miha: Auersperg. Geschichte einer europäischen Familie . Graz 2006, s. 279–280. 30 rychtá řských obvodech, p ěti m ěstech (Nasavrky, Se č, Bojanov, Kamenice a Žumberk) a v devadesáti šesti vesnicích a osadách. 129 V 19. století vznikl jeho idealizovaný obraz jako „laskavého a ušlechtilého “ pána, který „ konal mnohá dobrodiní a… významn ě p řisp ěl k pozvednutí panství“. 130 Autorem této romantické p ředstavy byl hospodá řský adjunkt ze Se če Johann Franke, který hrab ěte popsal ve svém rukopisném díle Geschichtliche denkwür- digkeiten der Domæne Nassaberg . Není bez zajímavosti, že práv ě se čští poddaní vedli na po čátku 18. století s Josefem Františkem hrab ětem ze Schönfeldu spory pro útisk, oso čovali ho z tyranství, nelidského zacházení a pohanství. Krom ě toho se v archivu Starého českého místodržitelství dochovaly také spory Josefa Františka ze Schönfeldu o predikát „ze Schönfeldu“, který používal Leopold Hadrián Schönfelder; hrab ě si st ěžoval na Ignáce z Krenachu pro urážku na cti, výtržnosti a pomluvy; ohrazoval se proti naverbování poddaných k Savojskému pluku; p řel se o nov ě objevené doly v Lukavici; vedl spory s Leopoldem ze Schmiden kv ůli plavb ě d řeva na Chrudimce; s Marií Františkou Kapounovou ze Svojkova kv ůli držb ě lesa; ale také s manželkou Kate řinou rozenou Michnovou o alimenta ční povinnost. 131 Nepochybn ě byl hrab ě Schönfeld dobrým obchodníkem, podnikatelem a hospodá řem, ale také autoritativní a cílev ědomou osobou. Jeho suverénní řízení panství a nehumánní vystupování v ůč i okolí p řim ělo poddané ze Se če podat na n ěho krajskému hejtmanovi stížnost a dokonce výhružku smrtí. Anonymní dopis zaslali poddaní se čského panství v roce 1720. Krajskému hejtmanovi 132 vysv ětlovali, „kterak pan Meduna, obro ční se čský, s jistým podruhem z Prose če tyransky nakládal a jeho stlouci mínil, aby se p. hrab ěti zalíbil, že dá na všechno pozor, neb pan hrab ě oficír ům to velmi často opakuje, že musejí býti ost ří na lidi, nic nedbati na žadnýho, jakéžto poru čení jest ješt ě Clarynovské, bude tak dlouho tyranský

129 Jednotlivé rychty tvo řily obvody Nasavrky, Se č, Bojanov, Libkov, Kamenice, Rohozná, Rvá čov, Libom ěř ice, Křižanovice, Žumberk, Kostelec, Švihov, Lipka, Velká Lukavice, Orel, Zaje čice, Nabo čany, Slati ňany a Třib řichy. Viz SOA Zámrsk, Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609–1948, Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg , neinventarizováno. Srov. SEDLÁ ČKOVÁ, Hana: Formování nasavrckého panství. Od pob ělohorských konfiskát ů získaných Františkem de Couriers po narovnání d ědictví s knížetem Janem Adamem z Auerspergu . Časopis Matice moravské, Brno 2016, ro č. 135, č. 1, s. 140 −141. 130 Knihovna Státního zámku Slati ňany, č. 570, FRANKE, Johann: Geschichtliche denkwürdigkeiten der Domæne Nassaberg . Rukopis z roku 1863, s. 109. 131 NA Praha, Staré české místodržitelství (S ČM), inv. č. 20 426 −20 440. 132 Mezi lety 1716 a 1722 zastávali funkci krajského (chrudimského) hejtmana Leopold svobodný pán Schmidt na Hoješín ě, Studenci, Ronov ě a Modletín ě spolu s Antonínem Františkem Puteanim na Zub ří. Viz RYBI ČKA, Antonín: Hejtmané bývalého kraje chrudimského . Památky archaelogické a místopisné . Praha 1868, 8, č. 3, s. 227. 31 poru čení vydávat p. hrab ě, až mu tak ud ělají, jak p. hrab ěti Clary. 133 Urozený rytí ři… ra čte jenom do Chrasti jeti, tam slouží nyní jeden forejt…, kterej byl p řitom a o čit ě vid ěl, jak ten jistý obro ční nakládal s tím podruhem…“. 134 Podle autora listu dal hrab ě Schönfeld obro čního Medunu potrestat tím zp ůsobem, jak zacházel s oním podruhem, který po incidentu z ůstal dlouho na l ůžku. Hrab ě nechal Medunu svázat do kozelce a vyplatit n ěkolik ran, „…ale ne tak tuze a ne tak dlouho, a místo sta ran on sotva jednu dostal, za čty ři ot čenáše bylo po všem…“ .135 Další stížnosti se dotýkaly p řístupu hrab ěte k poddaným: „A co víc, však se s námi se všemi tak d ěje, snad mu tak budeme p řinuceni ud ělati, jako hrab ěti Clary jsou ud ělati [ud ělali], když nejni možný obstáti, kruhy na krkách železný špi čatý jak psi nosit musíme… kdy sob ě zamane strojí nám ho, a musíme ho platit, scíplý krávy a nedoscíplý, od vlk ů roztrhaný musíme bráti za 3 krejcary libru, robota každý den, v loni o Sv. Duše z dvora Se čskýho kráva se v lese ztratila, a t ři dni tam scíplá ležela, musili po řád hledat, až ji našli, poslal svý kon ě vlasní p. hrab ě pro ni, aby ji p řivezli do zámku…“ .136 Hrab ě požadoval maso z mrtvého zví řete na tabuli, ale jeho kucha ř odmítl smrduté maso zpracovat, a tak m ěl přivolaný ras zachránit alespo ň hlavu, aby nebyla tak velká škoda. „Ras pravil, že není možný ji jísti, že již tuze velmi smrdí, ne jako hrab ě, než jako cikán scíplý maso jí, a řeznik ům dávaj taky, musejí ho vzíti a zaplatiti, oni ho ps ům zahazují. 137 Další stížnosti se týkaly nedostatku odpo činku, poddaní byli nuceni o ned ělích nebo svátcích chodit k soudním řízením místo ke zpov ědi, „tak my bídný, bídný sme cht ěli sváte ční den uctíti, nem ůžeme. Takový jest tyran náš hrab ě, a rauha č proti P. bohu, jestli se mu tak stane, jako hrab ěti Clarovi, a ť žadný nemá za zlý, sám bude p říčina toho, a ť nakládá jako křes ťan a ne jako pohan. Když byla komise u nás necht ěli sme nic řícti až posavad, a pobral nám luka, role, ach, kéž B ůh nám utratí života. To je pravda p řed každym dobrym a p řed Panem Bohem. Ra čte nás zastati, žádáme a prosíme V. M. P. Buh bude hojná odplata v nebesích. V ěrní poddaní panství Se čskýho.“ 138 Krajský hejtman na řídil v té v ěci vyšet řování, p řičemž hrab ě Josef František se ihned ohradil, st ěžoval si na poškození šlechtické cti a d ůvěry a trval na své bezúhonnosti.

133 Jde o výhružku smrtí. Hrab ě Johann Vratislav Desiderius Clary byl v lednu 1720 zavražd ěn svými poddanými údajn ě pro p řísnou, až militaristickou, vládu. N ěkolik podez řelých z vraždy bylo odsouzeno k trestu smrti. Viz Bohemia , 1883, ro č. 56, č. 185 (6. ledna, p říloha), s. 1 −2. 134 NA Praha, S ČM, inv. č. 20 432, sign. 1722/VIII/m/45. 135 Tamtéž. 136 Tamtéž. 137 Tamtéž. 138 NA Praha, S ČM, inv. č. 20 432, sign. 1722/VIII/m/45. 32

V následujícím roce prob ěhlo vyšet řování mezi poddanými. 139 Uvedená událost představuje hrab ěte Schönfelda v rozporu s romantickou p ředstavou z 19. století. Zpracování životopisu a charakteru osobnosti zakladatele panství Nasavrky stále čeká na samostatný výzkum.

4.2 NASAVRCKÉ LESY A P ŘÍRODNÍ PODMÍNKY NA PANSTVÍ Nasavrcké panství se rozkládalo na plochách odlišného krajinného rázu, lesnatého poho ří a opukových rovin: „Nejv ětší díl panství Nasavrky, jakož i okolních krajin náleží hornatému poho ří, kteréž se zdvihá na severní stran ě česko-moravské vyso činy a s ní souvisí, avšak zvláštní povahou své skalní soustavy a svým slohem co samostatné horstvo se jeví. V starých listinách uvádí se to poho ří pod jmenem [sic!] Železné hory (Montes ferrei)… menší díl panství náleží Chrudimské nížin ě, z níž se Železné hory pozvolna vyzdvihují.“ 140 Panské lesy se podle své orografie dělily na horské a rovinné revíry (Gebirgsrevieren und Landrevieren) .141 K horským revír ům k roku 1862 142 pat řily Rohozná, Petrkov, St řítež, Zub ří, Chlum, Prose č a Se č, k rovinným revír ům Kuchánovice (dnes Kochánovice), Slatiňany, Slavice, Libá ň, Deblov a Smr ček. 143 Ve srovnání s lesy ostatních auersperských panství byly ty nasavrcké s rozlohou 5.079 hektar ů nejv ětší. 144 Sousední žlebské panství m ělo mnohem mén ě les ů, které se d ělily pouze do několika málo revír ů, jejichž po čet se postupn ě snižoval jen na čty ři na konci století. 145 V roce 1830 p řikoupené Dolní Kralovice p ředstavovaly z uvedených auersperských majetk ů nejmenší panství. Jeho lesy p ředchozí vlastníci vykáceli do té míry, že museli v roce 1810 zastavit provoz tam ější nov ě založené sklárny. 146 Dolnorakouské panství Nieder Fladnitz vykazovalo 1.848,5 hektaru lesa rozd ělených do t ří revír ů Hetzhaus, Kaja a Taja. 147 Skladba starších lesních porost ů v hornatých oblastech nasavrckého panství ukázala na přítomnost buk ů, javor ů, jedlí a smrk ů v pr ůběhu novov ěku. Na po čátku 19. století p řevládaly

139 NA Praha, S ČM, inv. č. 20 432, sign. 1722/VIII/m/45. 140 DOMÍN, František - KREJ ČÍ, Jan: Statisticko-topografický popis knížecího Auerspergského panství Nasavrky v Čechách . Praha 1875, s. 6. 141 Překlady z němčiny se r ůzní. Zatím co se „Gebirgsreviren“ totožn ě p řekládají jako „horské revíry“ , pro výraz „Landreviere“ lze najít český ekvivalent „dolní“ nebo „krajské“ revíry. Viz: HORÁK, Karel: Historický pr ůzkum les ů LHC Slati ňany a Nasavrky II . Ž ďár nad Sázavou 1965, s. 2. 142 V roce 1862 vypracovali nasavr čtí lesníci podrobnou systematizaci les ů. 143 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 254, kn. č. 253, Systém les ů na panství 1862 . 144 PROCHÁZKA, Joh. F.: Topografisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen. Prag 1880, s. 21. 145 HOLEŠOVSKÝ, Josef: Le domaine du prince François Joseph Auersperg à Žleb, district de Čáslau en Bohème = Die Fürst Franz Josef Auersperg'sche Domäne Žleb, Bezirk Čáslau in Böhmen . Wien 1900. 57 s. 146 NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 207. 147 TITTEL, Ig[naz]: Schematismus und Statistik des Grossgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- u. Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark . Prag 1908, s. 25. 33 v nasavrckých lesích smrky a jedle, jedle se p ěstovaly p řevážn ě v prose čském revíru. Druhovou skladbu dopl ňovaly buky, mod říny, borovice, b řízy, javory, duby, habry, osiky, je řáby a borovice černé nebo topoly. 148 Koncem 19. století na panství z rozmanitosti lesních dřevin ubylo. Všude p řevládly smrky a jiné druhy byly zastoupeny ojedin ěle. V nížinných lesích se kdysi objevovaly borovice nebo duby, a p řestože i zde koncem 19. století p řevažoval smrk, druhová skladba tu byla pest řejší. Místy se zachovaly borovice, vzrostlé mod říny a na některých lokalitách duby. 149 Od jihu k severu protéká panstvím řeka Chrudimka. Už v 17. století se po Chrudimce z nasavrckých les ů plavilo d říví ur čené k prodeji v nedostatkových oblastech. 150 Nasavrcké lesy jsou dodnes vystaveny specifickým klimatickým podmínkám a živelním pohromám, ke kterým musejí brát místní lesníci z řetel. Obecn ě: „les ům velice škodily pohromy živelní, zejména horka (sucha), lesní požáry, vich řice (polom v ětrový), dešt ě (povodn ě), krupobití (kroupy, krupky), zima (mráz, sníh, led, jinovatka – sn ěhotlak, ledolom, jinolom, omraz), hmyz (k ůrovec neb lýkožrout, bekyn ě sosnová nebo mniška, bourovec borový), houby (jehlotrus, červenka).“ 151 Klimatické podmínky na panství nazval koncem 19. století tehdejší lesmistr „prost ředními“ , tedy mírnými bez extrémních výkyv ů teplot. V chladných zimách: „pr ůlom sn ěhu jest však řídký a cimbolce [rampouchy] zde neznáme“ .152 Oblast někdejšího nasavrckého panství dodnes sužují vichry, které zp ůsobují vývrat ě. S kalamitními stavy se nasavr čtí lesníci vypo řádávali v 19. století v letech 1834, 1854, 1868 a 1870. 153 V roce 1833 lesmistr hlásil „poslední bou ří zp ůsobené velké zpustošení v lesích nasavrckého panství“. Poru čnická správa tak musela rozhodovat o nutných opat řeních. Opakované polomy narušovaly hospoda ření v jednotlivých revírech. Velké množství spadlé d řevní hmoty bylo zapot řebí co nejrychleji zajistit a co nejvýhodn ěji zpracovat. Větrné polomy a vývrat ě z po čátku 30. let museli lesní správci v každém revíru přesn ě vypo čítat, ur čit obsah d řeva na sáhy co možná nejp řesn ěji a vykázat výsledek svého šet ření. Při t ěžebních pracích někdy Lesnímu ú řadu vypomáhali také zam ěstnanci Vrchního (hospodá řského) úřadu. Hospodá řští ú ředníci byli vysíláni do jim nejbližších revír ů, aby

148 NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 327. 149 DOMÍN, František - KREJ ČÍ, Jan: Statisticko-topografický popis knížecího Auerspergského panství Nasavrky v Čechách . Praha 1875, s. 22. 150 NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 104. 151 CHADT-ŠEV ĚTÍNSKÝ, Jan Evang[elista]: Živelní pohromy . Písek 1913, s. [1]. 152 DOMÍN, František - KREJ ČÍ, Jan: Statisticko-topografický popis knížecího Auerspergského panství Nasavrky v Čechách . Praha 1875, s. 21. 153 Tamtéž, s. 21. Srov. HOŠEK, Emil - TLAPÁK, Josef: Přehled vývoje lesnictví v českých zemích v druhé polovin ě 19. století . Praha 1980, s. 182 −183. 34 mimo řádn ě zastali sice rozdílnou, ale naléhavou práci. Lesmistr byl pak pov ěř en podáním návrhu o zp ůsobu použití zpracovaného dřeva. Poru čnictví následn ě na lesmistrovo doporu čení stanovilo pravidlo, že se polomy na hranicích a na t ěžko p řístupných místech budou prodávat; zbývající d řevo se použije na prkna a šindele ke stavebnímu a tesa řskému účelu a také se umo ří jako t ěžební podíl jednotlivých revír ů pro p říští rok. Na konci každého měsíce podávali lesníci výkaz, jakým zp ůsobem s polomem nakládali a kolik z ůstává zbytkového d řeva. Poru čnictví prost řednictvím lesmistra svým zam ěstnanc ům vzkázalo, aby se p ři zpracovávání polom ů činili a „nejp řísn ější b řemeno jim bude p řisouzeno za zanedbání nebo zpronev ěru.“ 154 O dva roky pozd ěji se po dalších silných vichrech v každém horském revíru nacházely zásoby špalk ů a stavebního d říví na n ěkolik let. „Nyní vyžaduje pozornost, aby na řezaná prkna vyschla, stavební d řevo bylo svezeno dohromady a zakryto.“ 155 Silný vítr zp ůsobil velké škody vývrat ěmi a polomy také v roce 1868 a poru čnická správa hodlala využít všechny prost ředky na odklizení lesních škod a co nejlepší zužitkování dřeva. S rozvíjejícím se podnikáním na panství byla většina zásob distribuována do jednotlivých podnik ů: „Velká vlastní pot řeba panství a pr ůmyslových podnik ů dává příležitost zužitkovat zna čné množství d řevoviny. Z toho d ůvodu, pomíjejíce ostatní práce, se uspo řádá konference, na které budou p řítomni horní rada, lesní inspektor, ředitel Liedl, nadlesní Domín, správce cukrovaru Luttna a o tomto d ůležitém stavu budou jednat.“ 156 Krom ě silných vichr ů se v roce 1834 a 1868 p řidalo extrémní sucho. 157 Kníže Vincenz Karel k tomu na řizoval: „Po p ředchozích velkých vich řicích, a p ři škodlivém suchém po časí předešlého a letošního roku se vyskytly všude mnohé suché oblasti, kterým se v dalším rozši řování musí zabránit.“ 158 Zamezit ší ření sucha m ěli na auersperských panstvích nasavrcký polesný a žlebský pojezdný. Museli se také postarat o odvoz odum řelého d řeva a v místech, kde se ší řil k ůrovec spálit napadenou k ůru. 159 Také ve čty řicátých letech se nasavr čtí lesníci potýkali se suchem: „Trávy a mechy praskaly pod nohama, vše bylo suché

154 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Žleby, 26. prosince 1833. 155 Tamtéž, Slati ňany, 11. srpna 1835. 156 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Praha, 16. prosince 1868. 157 BRÁZDIL, Rudolf a kol.: Historie po časí a podnebí v Českých zemích . Svazek XI, Sucho v Českých zemích: minulost, sou časnost, budoucnost. Brno 2015, s. 119 −148: V období p řístrojových pozorování se extrémní sucha projevila v letech 1808, 1809, 1811, 1826, 1834 (sucho roku 1834 je považováno za nejextrémn ější pro období 1805-2012 podle všech index ů sucha), 1842, 1863, 1868 (v uvedeném roce bylo sucho zaznamenané od kv ětna do zá ří s nadpr ůměrnými teplotami do konce října), 1904, 1911, 1917 a 1921. 158 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Slati ňany, 11. srpna 1835. 159 Tamtéž, Slati ňany, 11. srpna 1835. 35 a vyprahlé. Dnem i nocí musel být lesní personál ostražitý kv ůli hrozb ě požár ů, kterým byly lesy vystaveny. Vyskytly se zde dva lesní požáry, byly ale okamžit ě potla čeny a na žádném z těchto úsek ů nebylo spáleno více než 800 sáh ů p ůdy. Tato velká sucha m ěla nep říznivý účinek na ro ční p řír ůstek výhonk ů, které z ůstaly tak krátké, jako v dřív ějším roce.“ 160 Z nasavrckého panství byly pravideln ě zasílány fenologické zprávy (viz Leopold Reich) do ro čenky vlastenecko-hospodá řské spole čnosti; a také knížecí rodina z Auerspergu pat řila k těm velkostatká řům, kte ří na svých doménách podporovali výstavbu pozorovacích deš ťom ěrných stanic. Nejstarší pozorovací stanice nasavrckého panství stála p římo na Libáni (v centru lesní správy) a lesníci sbírali data od poslední čtvrtiny 19. století. Na po čátku 80. let 19. století se po čet pozorovacích stanic rozrostl o dalších sedm – nov ě se ode čítaly srážky v Chlumu, Deblov ě, Nabo čanech, Petrkov ě, Prose či, Smr čku a Zaje čicích. 161 Panství Nasavrky po dokon čení územního formování hrani čilo po čátkem 19. století na východ ě se statkem P řestavlky, s panstvím Rosice a Rychmburk pod správou knížecí rodiny Kinských a s panstvím Chrast, které spadalo pod královéhradecké biskupství. Dále sm ěrem na jih ležel statek Svobodné Hamry, který vlastnila rodina Pfudheller ů. Baron Levonerish vlastnil sousední panství Studenec. Západní hranici tvo řily statek Libice, pat řící pán ům z Rittersteina, auersperský statek Male č, panství B ěstvina, které pat řilo baronu Schönovetzovi, a panství Ronov, náležející hrabat ům Caretto-Millesimo. Na severu se nacházelo panství He řman ův M ěstec, jehož nejznám ějšími majiteli byli Šporkové a od roku 1828 Kinští. Severn ě ležel statek Medlešice, dále komorní panství Pardubice, královské v ěnné město Chrudim a panství Týnec, náležející na po čátku 19. století moravské náboženské matici. 162 Lesy nasavrckého panství se rozkládaly v bývalém chrudimském kraji a bývalém chrudimském, nasavrckém a hlineckém politickém okresu. Správa rozsáhlého majetku vyžadovala organizovanou administrativní strukturu a schopné zam ěstnance. S ohledem na stále specifi čtější pot řeby lesnictví byla lesní správa na panství p řizp ůsobována, prvně šlo o p řijetí specializovaných zam ěstnanc ů a pozd ěji došlo k postupnému osamostat ňování lesnictví jako hospodá řského oboru v rámci panství.

160 Neue Schriften , Neunten Bandes, Erstes Heft, Prag 1845, s. 339 −341. 161 STUDNI ČKA, František Josef: Základové deš ťopisu království českého dle víceletých pozorování 700 stanic deš ťom ěrných . Praha 1887, 95 s. 162 SOA Zámrsk, Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609–1948, Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg , neinventarizováno. 36

5 LESNÍ SPRÁVA PANSTVÍ NASAVRKY OD 18. DO 20. STOLETÍ

Pojmem „lesní správa“ se rozumí jednak správní soustava daného území (panství), jinými slovy organiza ční struktura; tj. stav a vývoj personálního obsazení, charakteristika zam ěstnaneckých pozic, titul ů a jejich hierarchie, kompetence v přid ělené správní (územní) oblasti, kvalifikace a odm ěň ování ú ředník ů atd. Zárove ň lze ale „lesní správu“ chápat ve smyslu díl čího správního území, nap říklad p ři lesmistrovském systému vystupoval lesmistr jako nad řízený lesních správ (Forstverwaltungen ), tedy v ětších lesních celk ů s vlastním vedením.163 V práci bude používán pojem „lesní správa“ v obou uvedených významech. V souvislosti s výzkumem lesní správy vyvstává nutnost porozum ět dalším specifickým pojm ům. Pro ozna čení lesního personálu se na nasavrckém panství užívalo titul ů „Forstmeister“, v překladu do českého jazyka „nadlesní“. 164 V kontextu s dalšími užívanými tituly bude t řeba nadlesního ( Forstmeistra ) vnímat jako nejvyššího ú ředníka lesní správy, tedy lépe vyhovuje p řeklad (a v práci se užívá) lesmistr; s modifikací „Oberforstmeister“ jde o „vrchního lesmistra“. Lze narazit na i na titul „Waldmeister“, užívaný vrchními ú ředníky pod řízených lesních správ, v českém ekvivalentu „polesný“. 165 Na rozdíl od dozor čí a řídící funkce lesmistra m ěl polesný podle Chadtovy definice pouze správní p ůsobnost. 166 Ale v historii nasavrcké lesní správy působil i „Waldmeister“ s řídící pravomocí, pod jehož vedení spadaly nejen nasavrcké, ale dokonce i sousední žlebské lesy. Je proto t řeba vždy pojmy vymezit s ohledem na dobu, danou situaci a zvyklosti. Takzvaný „Forstbereiter“ nebo „Waldbereiter“ byl lesní pojezdný, správce oblasti. 167 „Gehegebereiter“ neboli hájovní (Gehege – ohrada, obora) spravoval lovecké záležitosti. 168

163 Srov. HOŠEK, Emil a TLAPÁK, Josef: Přehled vývoje lesnictví v českých zemích v druhé polovin ě 19. století . Praha 1980, s. 218 −221. Nap říklad na nasavrckém panství vznikl v roce 1868 post lesního inspektora, jemuž byl pod řízený veškerý lesní personál, resp. lesní a lovecký personál na všech auersperských panstvích. Pozd ěji p ři definování kompetencí lesního rady (nejvyššího lesního ú ředníka) v roce 1885 se už p římo v instrukci hovo ří o pod řízenosti vedoucích ú ředník ů jednotlivých lesních správ na panstvích Nasavrky, Žleby, Dolní Kralovice, ale i Nieder Fladnitz v Dolním Rakousku. 164 ŠPATNÝ, František: Deutsch-böhmisches Wörterbuch für Wirtschaftsbeamte, Thierärzte, Technologen, Forst- und Weidmänner… mit gehöriger Berücksichtigung der hierauf Bezug nehmenden . Prag 1851, s. 135: lesowný, nadlesní; STERZINGER, J[osef] V[áclav]: Encyklopedický n ěmecko-český slovník. II. díl. Praha 1921, s. 182: lesmistr, lesovný, polesný, fo řtmistr. 165 ŠPATNÝ, František: Deutsch-böhmisches Wörterbuch , Prag 1851, s. 443: polesný; STERZINGER, J[osef] V[áclav]: Encyklopedický n ěmecko-český slovník . IV. díl. Praha 1935, s. 1308: polesný. 166 CHADT-ŠEV ĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista: Dějiny les ů v Čechách . Písek 1895, s. 750. 167 ŠPATNÝ, František: Deutsch-böhmisches Wörterbuch , Prag 1851, s. 442: polesný; STERZINGER, Josef, V.: Encyklopedický n ěmecko-český slovník . IV. díl. Praha 1935, s. 1307: polesný, lesní pojezdný. 168 ŠPATNÝ, František: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Prag 1851, s. 149: hájowní; STERZINGER, Josef, V.: Encyklopedický n ěmecko-český slovník. II. díl. Praha 1921, s. 348: lesní pojezdný. 37

Nižší správní jednotku, revír, řídil „Förster“, „lesník“ nebo „Revier Förster“, tedy „revírník“. Lesní ú řad i jednotlivé revíry m ěli své adjunkty neboli p říru čí pro práce v terénu i administrativu kancelá ře. V pr ůběhu 19. století byl zaveden pojem „lokální adjunkt“ ur čený správci revíru, který nedosáhl na titul lesníka. Ochranu lesa zajiš ťovali hajní, „Heger“. Jen pro ozna čení lesního porostu lze v dobových dokumentech narazit na n ěkolik německých výraz ů: Waldungen, Wald a Forst. Pojmem „Waldungen“ se rozumí „lesiny, lesy, lesnatiny, háje, hvozdy“ 169 . Čast ější užití slova „Waldungen“ lze zaznamenat v polovin ě 18. století, v materiálech z 19. století se objevovalo řid čeji. Obecn ě se pod pojmem „Waldung“ rozum ěl menší les. 170 Ozna čení „Wald“ a „Forst“ lze shodn ě p řeložit jako les, ale „Forst“ významov ě p řevyšuje výraz „Wald“ a ozna čuje systematizované lesní území skládající se z několika menších les ů - „Wald“. Pro p říklad, na nasavrckém panství existovala lesní oblast Buda ( Forst Buda), která se skládala z několika lokalit, z nichž nejvýznamn ější tvo řily Zaje čický les (Zajetschitzer Wald ), Straka, Boroviny, Vitízek 171 , Paseka a lokalita U rybníka Fará ř.172 Exemplární revír je navíc tím specifický, že v první polovin ě 19. století p řestal existovat. Ozna čení „revír nebo les Buda“ platilo pro výše vymezenou oblast nejmén ě do roku 1820. 173 V pozd ějších záznamech se revír Buda nevyskytoval a vymizel i z pam ěti místních. Lesy náležející někdejší Bud ě p řipadly pravd ěpodobn ě správ ě revíru Smr ček.

6 ORGANIZACE LESNÍ SPRÁVY

Následující kapitoly budou řešit primární badatelskou otázku, jak knížecí majitelé panství reagovali v pr ůběhu 19. století na modernizující se a profesionalizující se obor lesnictví?

169 STERZINGER, Josef, V[áclav]: Encyklopedický n ěmecko-český slovník . IV. díl. Praha 1935, s. 1309. 170 ROZMARA, Josef, V[áclav]: Český lesník. Knižnice pro lesníky a majitele les ů. Dílo II.: Lesnictví pro hajné. Praha 1914, s. 13. 171 Oblast dostávala v pr ůběhu 19. století r ůzné názvy: „Nad Widiskem“ (SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 230, kn. č. 229, Topografický popis a lesní systém revíru Buda 1805 ); podle stabilního katastru „Witizek“ (http://archivnimapy.cuzk.cz/skici/skici/CHR/CHR553018390/CHR553018390_index.html [cit: 8.2 2017]); pozd ěji „Vilízek“ (SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 951, č. mapy 172 −176, Přehledná a porostní mapa na panství Nasavrckém za p říčinou vycházky české lesnické jednoty 1875 ). Dnes jde o lokalitu „Vitízek“, podle Základní mapy ČR 1:10 000. 172 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 230, kn. č. 229, Topografický popis a lesní systém revíru Buda 1805 . Budský revír m ěl podle popisu cekem šestnáct odd ělení o r ůzné rozloze. Zaje čický les a Straka pat řily k nejrozlehlejším lesním odd ělením o rozloze 426 a 358 joch ů (jiter), naopak zbývající lokality se rozkládaly na půdě o velikosti jednoho až padesáti devíti joch ů. Lze se domnívat, že šlo o tzv. katastrální jitro, resp. rakouské, v převodu 0, 5755 ha. Viz HOFMANN, Gustav: Metrologická p říru čka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Plze ň 1984, s. 60 −61. 173 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 615 XX 1 −11, kart. 103, lesnictví 1798 −1837 (Wälder. Top. Beschreibung 1820) . 38

S tím souvisí nalezení odpov ědí na díl čí otázky, jak byla adaptována správní struktura k efektivn ějšímu lesnímu hospodá řství? Lesní správa velkostatk ů m ěla obvykle své vlastní vedení, ale administrace se organiza čně různila v rámci správního systému panství. Než se kolem poloviny 19. století lesní ú řady a jejich agendy osamostatnily, spadaly pod vrchní hospodá řské ú řady a ředitelství panství. Struktura samotné lesní správy na velkostatcích závisela na velikosti les ů a intenzit ě lesního hospodá řství. Nap říklad významné lesní majetky na statcích Český Krumlov, Adamov u Brna nebo Hukvaldy řídily dva až t ři lesní ú řady, které podléhaly úst řednímu lesnímu ředitelství. 174 V čele lesní správy stál obvykle lesmistr, p řípadn ě vrchní lesmistr, lesní inspektor nebo lesní rada. Naopak na velkostatcích, které nem ěly p říliš rozsáhlé lesy nebo vypracovaný organiza ční systém, podléhaly lesní správy v ětšinou pojezdným (lesním hospodá řským správc ům). 175 Na liechtenštejsnkých doménách nebo na panstvích řádu Německých rytí řů byla pé če o lesy sv ěř ena lesmistrovi, který řídil lesní personál jednotlivých panství a v čele pod řízených lesních správ (panství) stáli pojezdní. 176 Titul nejvyššího lov čího (Jägermeister) získal správce císa řských les ů na komorních statcích. 177 Lov čí stál také v čele schwarzenberské lesní správy. Schwarzenberskému lovčímu podléhaly lesní ú řady vedené vrchními myslivci nebo lesmistry. 178 Až v roce 1871 byla na schwarzenberském panství Hluboká zřízena nezávislá lesní inspekce s kompetencemi nad veškerými lesy velkostatk ů. Hlubocký inspek ční ú řad vedl vrchní lesmistr. 179 Od druhé poloviny 19. století se lesnictví na velkostatcích jako správní obor osamostat ňovalo a dále se s hospodá řskými ú řady o kompetence ned ělilo. Nap říklad už v roce 1721 vydali Fürstenbergové první instrukci pro lesníky a už na konci 18. století došlo na fürstenberském k řivoklátském panství k úpravám, p ři nichž se vyd ělila lesní správa z hospodá řské organizace. Fürstenberské lesnictví pak vedl lesmistr se t řemi, pozd ěji p ěti,

174 HOŠEK, Emil - TLAPÁK, Josef: Přehled vývoje lesnictví v českých zemích v druhé polovin ě 19. století . Praha1980, s. 218. 175 Nap ř. NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 250 −253. 176 Nap říklad liechtenštejnské lesy řídil (v 18. století) lesmistr p ředsedající lesnímu ú řadu, pod který správn ě spadalo n ěkolik panství. V ětšinu panství pak p římo spravovali pojezdní. Viz MERKI, Christoph Maria - LÖFFLER, Josef: Lichtenštejnové v českých zemích od st ředov ěku do 20. století: majetky, práva, správa . Vaduz 2016, s. 230an; Nap ř. NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 250 −253. 177 Mezi majiteli nasavrckého panství nosil titul císařského místolov čího Josef František hrab ě Schönfeld a císa řským lov čím byl jmenován také kníže Karel Auersperg-Trautson. 178 PALECZEK, Raimund: Mezi tradicemi a modernizací. Schwarzenberské ú řednictvo 18. a 19. století . In: Schwarzenbergové v české a st ředoevropské kulturní historii. České Bud ějovice 2008, s. 37 −46. 179 Tamtéž, s. 37 −46. 39 vyššími lesními ú ředníky ve vrchních revírech (Oberreviere). 180 V rámci lesní správy tak vznikaly nové řídící, dozor čí a kontrolní služební pozice. Prvním krokem k samostatnosti se stalo z řízení vlastní ú četní kancelá ře p ři lesním ú řad ě. 181 Z uvedeného stavu vyplývá, že stratifikace a titulatura lesního ú řednictva závisela jednak na uvážení majitele, dále na rozsahu lesního majetku a intenzit ě jeho obhospoda řování, a také na mí ře samostatnosti lesnictví jako hospodá řského oboru v rámci panství. Lesní správa nasavrckého panství také prošla za dobu svého vývoje řadou zm ěn. Velmi podstatné bylo, že měla vlastní správní (lesní) úřad a samostatného nad řízeného (lesmistra), prameny doloženého v polovin ě 18. století. V první polovin ě 19. století postupn ě získávali lesmist ři samostatnost a nezávislost. V pr ůběhu necelých dvou staletí docházelo na nasavrckém panství k prom ěnám ú řednické a služební hierarchie, vytvá řela se nová pracovní místa, jiná zanikala, a přerozd ělovaly se kompetence. Na řízení upravující organiza ční strukturu vydávali majitelé panství podle aktuální situace v lesnictví, na základ ě zvážení stavu les ů a schopností personálu. Prom ěň oval se i p řístup k nasavrckým les ům. Z vyt ěžovaného prostoru lesa, který byl primárn ě chrán ěn p řed pytláky a šk ůdci, se stal objekt hospodá řského zájmu, který bylo třeba z důvodu perspektivy a rozvoje udržovat, obnovovat, zvelebovat a zachovávat. Lesmist ři vypracovávali hospodá řské plány a promyšlenou pé čí o lesní majetek se snažili zajistit co nejlepší výnosy z těžby a prodeje d řeva. Revíry se slu čovaly, p řevád ěly pod polní hospodá řství, zanikaly nebo naopak se n ěkteré oblasti zachovávaly v nezm ěněném stavu pro budoucí generace; tak byly na panství položeny základy ochrany p řírodního dědictví. Zásahy do lesní správy lze sledovat v knihách knížecích výnos ů a na řízení. 182 Lesní správu nasavrckého panství zajiš ťoval v polovin ě 18. století lesmistr jako představený lesního úřadu, existenci funkce lesmistra zaznamenala nejstarší dochovaná přehledová kniha vrchnostenské správy a majetku Hochfürstliche Johann Adam

180 ŠOUŠA, Ji ří: Die Fürstenbergische Forstwesen auf der Herrschaft K řivoklát 1735 −1929 . In: Die Fürstenberger : 800 Jahre Herrschaft und Kultur in Mitteleuropa. Korneuburg 1994, s. 351-356. 181 NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 383. 182 Nejstarší samostatná kniha obsahuje knížecí výnosy zahrnující roky 1860–1870. Zápisy pokra čují v knihách pro roky 1871–1879, 1879–1900, 1900–1923 a 1923–1942. Knihy pro ú řední pot řebu se vedly p řevážn ě německy (resp. v rakouské n ěmčin ě), ale i česky. V německy psaném textu se často objevovaly výrazy typické pro rakouské zem ě: die Kundmachung – odvozeno od slovesa kundmachen (bekannt machen), dále Jänner, Fäber, heuer, Erdäpfeln… Úředním jazykem na panství byla p ředevším n ěmčina, ale v období vlády knížete Vincenze Karla ú ředníci užívali i češtinu, která se pak op ět objevila až po vzniku československé republiky. Knížecí výnosy a odpov ědi na žádosti se vydávaly ve Vídni, Slati ňanech, Žlebech, v Praze, ale také na různých dalších lokalitách, kde práv ě majitel panství, poru čnická správa nebo pov ěř ený ú ředník trávil sv ůj čas. Místo pobytu ovšem jazykov ě neur čovalo zn ění výnosu. Záleželo na zvycích a vzd ělání konkrétního zapisovatele. 40

Auerspergische Herrschaft Nassaberg z roku 1755. 183 Spolu s lesmistrem reprezentovali vrchol lesní správy t ři vyšší ú ředníci: lesní pojezdný ( Waldbereiter ), který v roce 1755 navíc administroval neobsazený lesmistrovský post, dále nejvyšší lov čí ( Ober Jäger ) a pojezdný (Gehegbereiter ). Pod nimi stáli správci jednotlivých revír ů, revírní lov čí nebo myslivci (Revier Jäger ). N ěkte ří lov čí (rohozenský, prose čský, petrkovský, rabštejnský a st řib řišský) měli k dispozici adjunkty a až čty ři hajné (Heger ), po jednom hajném m ěly nejmén ě náro čné revíry (se čský, st řib řišský a mi řetický).184 Celkem v polovin ě 18. století v lesní auersperské správ ě stálo padestát t ři zam ěstnanc ů; t ři nejvyšíí ú ředníci, dev ět revírních lov čích, p ět adjunkt ů a třicet šest hajných. Lesní oblast nasavrckého panství se v polovin ě 18. století dělila do následujících revír ů185 : Libá ňský revír, který m ěl v okolku, tj. v obvodu, 5 286 zemských provazc ů (dále zem. p.) ,186 se nacházel v centru panství p ři Lesním ú řadu. Již od poloviny 18. století spadal libá ňský revír do pé če lesmistra, p řípadn ě n ěkterého z adjunkt ů Lesního ú řadu. Ochranu revíru obstarávali celkem čty ři hajní. Ve starších částech lesa p řevládaly jedle a smrky s přím ěsí dalších, v ětšinou listnatých, druh ů. P ůdní podmínky se ale knížecím lesník ům na po čátku 19. století nezdály pro jehli čnany vhodné. Samotný revír se rozd ěloval na t ři části, dv ě byly ur čeny k těžb ě, t řetí jako rezerva. 187 Na své západní hranici libá ňský revír p řecházel do revíru Slavice, který vznikl až na po čátku 19. století. V roce 1828 se ze Slavického revíru odd ělil revír Sv. Anna spravovaný lokalistou. 188 St řítežský revír (nebo též revír „Lipka“) m ěl rozlohu 8 466 zem. p. a spravoval ho přímo pojezdný, resp. hájovní (Gehegbereiter ), se t řemi hajnými. Revír se nacházel v hornaté, zalesn ěné oblasti p ři jihozápadní hranici s panstvím Male č. V revíru p řevažovaly staré přerostlé stromy. 189 Sou částí revíru byla lokalita Polom, dnes přírodní rezervace. Ve druhé polovin ě 19. století se ze st řítežského revíru vyd ělil malý

183 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 3, kn. č. 3, Popis panství 1755 . 184 Tamtéž. 185 Tamtéž. 186 V první polovin ě 18. století vzniklo na panství n ěkolik topografických popis ů hranic a panství. Dokumenty z prvních t řech desetiletí udávají jako m ěř ítko kroky. V roce 1749 v popisu panství He řman ův M ěstec již úředníci používali zemský provazec s pražským loktem („Prag. Ehlen“). Podle Hofmannovy Metrologické příru čky se zemský provazec jako plošná míra rovná 2704 lokt ům čtvere čným českým v převodu na hektary jde o vým ěru 0,095 ha. Viz HOFMANN, Gustav: Metrologická p říru čka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy . Plze ň 1984, s. 80 −81. 187 HORÁK, Karel: Historický pr ůzkum les ů LHC Slati ňany a Nasavrky II . (lesy býv. velkostatk ů Nasavrky, Přestavlky, Chrast, Rosice-Vejvanovice, Hroch ův Týnec, Chrudim, He řman ův M ěstec a drobné lesy) . Ž ďár nad Sázavou 1965, s. 5 −6. 188 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826-1839 , Víde ň, 20. prosince 1827. 189 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 951, č. mapy 172 −176, Přehledná a porostní mapa na panství Nasavrckém za p říčinou vycházky české lesnické jednoty 1875. 41 revír Zub ří jihozápadn ě od Trhové Kamenice. Následující revíry p ůvodn ě spravovali revírní lov čí: Rohozná s rozlohou 10 066,5 zem. p. se rozprostírala jižn ě od Nasavrk v okolí stejnojmenné obce. V polovin ě 18. století m ěl rohozenský lov čí k výpomoci adjunkta a dohromady p ět hajných. Revír byl pozd ěji sídlem pojezdného a p ředstavoval významnou správní lesní oblast na horské stran ě panství. Vyskytovaly se zde p řevážn ě vzrostlé jehli čnany. 190 Prose čský revír (7 598 zem. p.) se nacházel na západní hranici p ři panství Běstvina a Male č. O revír pe čovali lov čí, adjunkt a čty ři hajní. Petrkovský revír (6 156 zem. p.) ležel na východní hranici s panstvím Rosice, poblíž Trhové Kamenice, část revíru byla původn ě sou částí statku P řestavlky. Petrkovský lov čí m ěl k dispozici adjunkta a t ři hajné. Se čský revír (2 411 zem. p.) p ředstavoval malé lesní území na západním cípu dominia p ři hranici s panstvím Ronov. Správu revíru obstarával lov čí za pomoci jediného hajného. Rabštejsnké lesy (8 475 zem. p.) se rozkládaly jihozápad ě od Slati ňan p ři hranici s panstvím He řman ův M ěstec. Revíru byl p řid ělen lov čí, adjunkt a čty ři hajní. V polovin ě 19. století se v nových systematizacích rabštejnský revír rozd ělil na Slati ňanský a Kuchánovický . Na po čátku 19. století v revíru rostly jedle a smrky, ale i sem doporu čovali lesníci rad ěji výsadbu borovic a mod řín ů. Borovici lesníci preferovali kv ůli lepšímu odbytu jako stavební a palivové dříví. 191 Menší Deblovský revír (2 116 zem. p.) se nacházel na severozápadní hranici panství u stejnojmenné obce. V deblovském revíru p ůsobili t ři hajní. Revír Buda (Forst Buda) s rozlohou 7 824 zemských provazc ů zanikl v první polovin ě 19. století. Podle topografického popisu se skládal z lokalit, které se nacházely na východní hranici panství v sousedství panství Chrast a Hrochova Týnce. Budský revír m ěl na starosti lov čí a čty ři hajní. N ěkdejší budské lesy byly z řejm ě pozd ěji vt ěleny do revíru Smr ček . Kv ůli sušší p ůdě doporu čovali lesníci do této lokality, stejn ě jako do dalších rovinných revír ů panství, p ěstování borovic, mod řín ů a bříz namísto jedlí a smrk ů. Lesy budského revíru byly především ur čeny k zásobování lukavických dol ů d řevem.192 Revír Sv. Ji ří (nebo též „Trumler“ od lokality T ři Bubny) sloužil jako polní revír s rozlohou 220,5 zemského provazce. Revír m ěl p řid ěleného lov čího a t ři hajné. St řib řišský polní revír (48 zem. p.) se nacházel v severní exkláv ě nasavrckého panství poblíž m ěsta Chrudimi (dnešní T řib řichy). O revír se starali lov čí,

190 HORÁK, Karel: Historický pr ůzkum les ů LHC Slati ňany a Nasavrky II . (lesy býv. velkostatk ů Nasavrky, Přestavlky, Chrast, Rosice-Vejvanovice, Hroch ův Týnec, Chrudim, He řman ův M ěstec a drobné lesy) . Ž ďár nad Sázavou 1965, s. 7. 191 Tamtéž, s. 6. 192 Tamtéž, s. 7; SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 951, č. mapy 172 −176, Přehledná a porostní mapa na panství Nasavrckém za p říčinou vycházky české lesnické jednoty 1875 . Originály topografií jednotlivých revír ů jsou uloženy v SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 225 −239. 42 adjunkt a jeden hajný. St řib řišský lovecký revír byl pro dlouhodobou nefunk čnost v roce 1886 zrušen a p řeveden pod lesní správu s dohledem jediného lesníka. 193 V Mi řetickém revíru působil jen jeden hajný a revír sloužil lesník ům pouze jako rezerva, která se m ěla t ěžit jen v případ ě nouze. 194 V roce 1828 mi řetický revír zaniknul v důsledku p ředání statku P řestavlky hrab ěcí Auersperské linii. Lesy n ěkdejšího mi řetického revíru byly spojeny s petrkovským revírem. 195 Celkový obvod vrchnostenských lesních revír ů činil na nasavrckém panství v polovin ě 18. století 58 667 zemských provazc ů.196 V 19. století vzniklo ješt ě malé lesní pásmo, revír Chlum , mezi obcemi Vršov a Krásné, jihozápadn ě od Nasavrk. 197 V první polovin ě 19. století došlo k osamostatn ění statk ů P řestavlky a Male č a k jejich vy člen ění z knížecí správy. 198 Územní zm ěny se dotkly hrani čních lesních oblastí a jejich připojení ke stávajícím nasavrckým revír ům. Do konce 19. století byly nasavrcké lesy rozd ěleny do osmi revír ů, které zahrnovaly následující lokality: Libá ňskému revíru p řipadal Žumberecký svah, Černíky, Kraslavka, Hájek, Zaháj, Želník, Strádov a Bu čina. Rohozenský revír se skládal z vrchu Plesný, lokalit Holubka, V křížích a Na Kope čku a Lupom ěchy. Prose č tvo řily lesní oblasti Bu čina, Oheb, Žemli čkova strá ň, Vildštejn a Zátoky, dále Koupenice, Skála, Mladiny a Roudný a Holín. Petrkovský revír se na konci 19. století zaujímal lokality Hladký les, K řenová, D řevník, Olšina a Kopec, Krešov, Ryšavá, Skalka, Rekovka, Svárov. Kuchánovický revír tvo řily úseky Hůra, Rovensko, Zabitý kopec, Rupiny a Jedlina, dále Rabštejn, Rtenín, Pustý, Malá paseka, Zho řelec a Bár ův kopec. Chlumeckému revíru spadaly lesy Mezisvětí, Ochoz a Rvá čov

193 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. č. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 5. listopadu 1886: Hájenka ve St řib řichách, další budovy, dv ůr a zahrada a oblast bývalé bažantnice p řipadla hospodá řské správ ě a byla ur čena k propachtování. Tam ější lesník Ferdinand Kocy dostal n ěkolik m ěsíc ů na její vyklizení. Kv ůli uzav ření jeho revíru p řišel Kocy o služební místo, ale nebyla volná žádná pozice, na kterou by mohl být přeložen. Kníže ho proto služebních povinností zprostil, ale poukázal mu ro ční plat celkem 940 zlatých a k tomu podporu na bydlení 160 zlatých. 194 HORÁK, Karel: Historický pr ůzkum les ů LHC Slati ňany a Nasavrky II. (lesy býv. velkostatk ů Nasavrky, Přestavlky, Chrast, Rosice-Vejvanovice, Hroch ův Týnec, Chrudim, He řman ův M ěstec a drobné lesy) . Ž ďár nad Sázavou 1965, s. 7. 195 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Slati ňany, 28. srpna 1828. Protože se petrkovský revír zvětšil o n ěkdejší mi řetické lesy, byl tam ějšímu revírnímu lov čímu p řid ělen myslivecký mládenec. 196 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 3, kn. č. 3, Popis panství 1755 . Sumá ř s rozlohami neobsahoval revíry Mi řetice a Sv. Ji ří. 197 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 951, č. mapy 172-176, Přehledná a porostní mapa na panství Nasavrckém za p říčinou vycházky české lesnické jednoty 1875 . 198 Statky p řipadly Františku Xaverovi hrab ěti z Auerspergu ve 20. letech 19. století. Viz PREINFALK, Miha: Auersperg. Geschichte einer europäischen Familie . Graz 2006, s. 332. Hrab ě František Xaver Auersperg prodal v roce 1862 statky Male č, Hranice a Pochobrady a Modletín s Rušínovem Františku Ladislavu a Marii Riegrovým. Viz VOJÁ ČEK, Milan: František Ladislav Rieger a velkostatek Male č: ekonomické zázemí politické činnosti v ůdce národa . Praha 2013, s. 37. 43 a Rybní čky. Revír Slavice neobsahoval žádné další lokality. Smr čku p řipadaly úseky Boroviny a Hustá le č, Velká Sn ěť , Malá Sn ěť a Hrádecko. St řítežský revír obsahoval lesy Polom a Kubatka, Máslovanky, Škarytka, Dolíky, Martová, Tábor, Bucht ův kopec, Malá Krt ěnice, Velká Krt ěnice. Knížecí lesy ohrani čovalo celkem 5 907 hrani čních kamen ů. Obvod nasavrckého lesního teritoria m ěř il 265, 33 km a celkem se lesy rozkládaly na ploše 5 225, 0931 ha (8 992 Joch ů). 199 Z nejstarších zmínek vyplývají jména lesmistr ů Johanna Reinharda Krampena za kn ěžny Marie Kate řiny z Auerspergu a vrchního lov čího, pozd ěji lesního pojezdného a lesmistra, Josefa Paturky za knížete Jana Adama z Auerspergu. Vrchním lov čím byl Jan Müller a st řítežským pojezdným Wenzl Dorazil. 200 Díky p řiznání vrchnostenského majetku pro „dominikální katastr tereziánský“ lze zachytit alespo ň malou zmínku o stavu les ů na panství v polovin ě 18. století: „ Na tomto panství jsou v ětšinou mladé lesy, pro čež bohužel se z nedostatku rostlého d řeva za výkup šindel ů a prken musí vydat ro čně více než tisíc zlatých rýnských.“ 201

6.1 AUERSPERSKÁ LESNÍ SPRÁVA VÝCHODO ČESKÝCH STATK Ů V 19. STOLETÍ První kroky ke zm ěnám a modernizaci lesní správy podnikl na po čátku 19. století kníže Karel Auersperg-Trautson. Z rukopisu Historische Beschreibung der hochfürstlich Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg z roku 1804 vyplývá, že se ješt ě v prvním desetiletí 19. století kladl větší důraz na hospodá řskou správu, jednotlivé dvory a zem ědělství. Les ům a jejich hospodá řské úprav ě se nev ěnovalo tolik prostoru, ale p řesto se zjevn ě již uvažovalo o zavedení nových pom ěrů. Jednak autor knihy jasn ě vymezil lesní a polní revíry (St řib řich a Sv. Ji ří). Jednak uvedl v ůbec první zmínku o lesním hospoda ření, a sice že lesní soustava ješt ě v roce 1804 nebyla rozd ělena podle doby mýcení. Všechny lesy se zachovaly v přirozeném stavu a bez využití jakýchkoliv p ěstebních metod. Protože si kníže Auersperg- Trautson velmi dob ře uv ědomoval, že pro zvelebení lesa bude t řeba systém zavést a lépe tak

199 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 256, č. kn. 255, Hospodá řský plán 1896 −1905 . 200 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 604, X 26 −78, tabely, popisy obnovení hranic, mapy 1695 −1888 ; SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 3, kn. č. 3, Popis panství 1755 . 201 NA, Exaequatorium Dominicale, inv. č. 414, Exaequatorium, Chrudimer Kreis, Obrigkeitliche Bekantniss- Tabella über die Bei der Herrschaft Nassaberg… Befindliche Dominical-Realitäten, und Sammentliche Nutzungen. Wien 1750 . 44 zhodnotit výnos z lesa, jmenoval vlastního polesného (tit. „ Waldmeister “), mezi jehož povinnosti pat řilo geometrické vyty čení les ů a jejich rozd ělení podle doby mýcení. 202 Za rozhodnutím knížete Karla Auersperg-Trautsona p řijmout na panství lesníka, který by lesy zam ěř il, roz členil a systematizoval, stál jeho lesmistr Raimund Bedná ř. Lesmistra Bedná ře kníže Auersperg-Trautson p řijal do svých služeb v roce 1801 poté, co byl Bednář knížetem z Liechtensteina penzionován. 203 „Lesmistr Bedná ř už p ři svém nástupu p ředstavil nutnost zavedení lesního po řádku na Mých veškerých panstvích a m ě k tomu p řim ěl, pro polohu, klima a stav Mých lesin p řijmout vhodný systém… on byl první, který mi dal na vědomost sice bohužel žalostný stav Mých lesin a p ředstavil m ě nutnost roz člen ění lesin po řádným lesním systémem.“ 204 Lesnictví bylo na po čátku 19. století pod hospodá řskou správou a kníže výslovn ě uvedl, že hospodá řští ú ředníci mají dostatek vlastní práce, a proto si přál pé či o lesy sv ěř it odborníkovi: „pot řebuji p řijmout k nastávajícímu vym ěř ení les ů a roz čle ňovacích prací, jako také kv ůli kulturám a budoucímu dobrému zachování lesin vlastního polesného [Waldmeistra], který by se tomuto zam ěstnání pln ě v ěnoval, který by se pustil do zam ěř ení a roz člen ění lesin, stanovil t ěžby, vykazoval d řevní hmotu, byl p řítomný u prodej ů, p ěstoval by semena, dal by nutné ponau čení lov čím v pěstování a zales ňování a vůbec by po lesnicku s lesinami zacházel a podle předpokládaného plánu by je vedl.“ 205 Kníže systematizováním les ů na všech svých českých panstvích pov ěř il štvá če ( Hetzmeister ) z panství Nieder Fladnitz Karla Böhringera. Poukázal mu vysoký plat, naturální dávky, kon ě a byt v zámku v Modletín ě. Kníže také jmenoval obro čního z Lipky Antona Höfra vedoucím lesní pokladny, který byl mimo jiné pov ěř en kontrolou p ředávání pen ěz p ři prodejích d řeva. Sám lesmistr Bedná ř byl pov ěř en poskytnout nov ě jmenovanému polesnému veškerou podporu, ovšem jeho prioritou m ěla být náprava lovectví a ve volných chvílích se m ěl zabývat i nápravou lesnictví. Kníže poskytl v Nasavrckách („ in loco Nassaberg “, z řejm ě v zámku) knížecí pokoje pro pot řeby kancelá ře lesního ú řadu, kde by se každou sobotu scházeli lesmistr, polesný a lovecký personál p ři ú ředním dnu. 206 Přestože Böhringerovi kníže Karel Auersperg-Trautson ud ělil titul „Waldmeister“ (polesný), sv ěř il mu do správy libá ňský Lesní ú řad a veškeré auersperské lesnictvo a lovectvo. Böhringer již d říve předložil systematizaci les ů pro panství Male č, jejíž p řesnost

202 SOA Zámrsk, Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609–1948, Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg , neinventarizováno. 203 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 98, kn. č. 97, Kniha knížecích výnos ů 1801-1803 , Víde ň, 21. dubna 1801. 204 Tamtéž, Víde ň, 25. června 1802. 205 Tamtéž, Víde ň, 25. června 1802. 206 Tamtéž, Víde ň, 25. června 1802. 45 a pilné vypracování ocenil i nejvyšší lov čí von Hardegg. Díky tomu dostal Böhringer v roce 1805 od knížete pov ěř ení zavést nové lesní systémy na veškerých auersperských panstvích. 207 V témže roce vydal libá ňský Lesní ú řad tak zvané topografické popisy a lesní systémy jednotlivých revír ů. Nejednalo se ješt ě o žádný centrální hospodá řský plán, ale popis revír ů a stanovení prací a etát ů v daných oblastech. 208 Zárove ň došlo k vydání p ředpis ů o údržbě porost ů v zimním období a zajišt ění možnosti přirozené obnovy lesa. Na řízení lesník ům dále ukládala vyklízet paseky, ale také sbírat semena a v lesních školkách p ěstovat nové sazeni čky. 209 V roce 1805 došlo také ke zm ěně úředního vedení panství. Lesmistr Böhringer podléhal nov ě jmenovanému řediteli panství Josefu Raydovi. Vedením lesních ú čtů byl, po vypov ězení lesního správce Höfra, pov ěř en bývalý revident František Schulz. František Schulz sídlil v Lipce, a krom ě správy lesních ú čtů pe čoval o hospodá řský dv ůr v Přemilov ě a dohlížel na robotní ú čty. 210 Kníže Karel Auersperg-Trautson dlouhodob ě v ěnoval pozornost stavu loviš ť na svých českých panstvích. 211 Opakovan ě vyjad řoval ve vydávaných výnosech a na řízeních svou nespokojenost nejen s po čty zv ěř e, ale i s pé čí o lesy, obory a bažantnice, a snažil se lovectví pozvednout. Prvním krokem byla výstavba posed ů a zajišt ění dostate čného dohledu na lovišt ě navýšením personálu – hlída čů , hajných a bažantník ů. P řijímání nových zam ěstnanc ů do knížecí lesní služby s sebou ale neslo administrativní a finan ční zát ěž. Z toho d ůvodu se kníže Auersperg-Trautson v roce 1807 rozhodl rozd ělit kompetence mezi hospodá řským a lesním úřadem. Listopadovou instrukcí z roku 1807 založil lesní pokladnu a vedení jejích ú čtů sv ěř il přímo lesmistrovi. Nov ě z řízená pokladna m ěla poskytovat prost ředky k nezbytnému navyšování personálu. Naproti tomu hospodá řskému ú řadu z ůstaly v pé či všechny ostatní platby týkající se lovectví jako zást řelné za škodnou zv ěř , úroky z pacht ů loviš ť, údržba bažantnic, obor a remízk ů, údržba cest a stezek nebo platby honc ům. První vklady do lesní pokladny m ěly být vyextrahovány z některých loveckých ú čtů hospodá řského ú řadu (pen ěžní fond na krmné obilí nebo p říjmy z prodeje loveckých výt ěžk ů). Během následujícího roku se

207 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 99, kn. 98, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1802 −1806 , Víde ň, 17. b řezna 1805. 208 V této dob ě vznikly také topografie pro n ěkteré revíry, které obsahovaly popis hranic revíru, vým ěru lesní půdy, údaje o kvalit ě p ůdy, stav d řevin, stá ří porostu, obmýtní dobu a etát. 209 HORÁK, Karel: Historický pr ůzkum les ů LHC Slati ňany a Nasavrky II. (lesy býv. velkostatk ů Nasavrky, Přestavlky, Chrast, Rosice-Vejvanovice, Hroch ův Týnec, Chrudim, He řman ův M ěstec a drobné lesy) . Ž ďár nad Sázavou 1965, s. 5 −8. 210 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 99, kn. 98, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1802 −1806 , Víde ň, 2. února 1805 a Slati ňany, 10. října 1805. 211 PREINFALK, Miha: Auersperg. Geschichte einer europäischen Familie . Graz 2006, s. 288: Kníže Karel Auersperg-Trautson působil jako císa řský nejvyšší lov čí. 46 u knížete množily stížnosti na velkou zát ěž hospodá řského ú řadu, proto v únoru roku 1809 kníže Karel Auersperg-Trautson na řízení o vlastní lesní pokladn ě upravoval. Lesmistr dostal na pomoc s vedením ú čtů dva ú ředníky a hospodá řský ú řad se z řekl veškerých p říjm ů z loviš ť. Lesní pokladna m ěla nov ě ve správ ě požitky z remízk ů, p řívody klestí, údržbu posed ů a plot ů, platby hon ů, opat řování sena, soli, kaštan ů, pe čování o louky, úroky z polních a loveckých pacht ů a zást řelné. 212 Kníže Karel Auersperg-Trautson po snaze transformovat a modernizovat lovectví a optimalizovat správní aparát posuzoval proh řešky svých pod řízených o to přísn ěji a čast ěji je ze svých služeb propoušt ěl. Když v roce 1809 zjistil nepovolený odvod 250 kus ů bažant ů na žlebském panství, okamžit ě propustil vina řického lov čího (defraudant byl již rok p řed incidentem ponechán ve služb ě pouze na podmínku). Odvodu bažant ů z řejm ě napomáhali, nebo o n ěm v ěděli, i tupadelský a bítovanský lov čí. Kníže poukázal na „nespolehlivost obou individuí“ a nadále je ve služb ě netrp ěl. Nakonec ješt ě penzionoval lov čího ze svatoji řského revíru. Ostatní lov čí a jejich pomocníci, kte ří na žlebském a nasavrckém panství ješt ě z ůstali, byli všichni p řeloženi. 213 Mezi nespolehlivým lesním a loveckým personálem naopak vynikali n ěkte ří schopní jedinci, jimž kníže projevoval chválu a vd ěč nost p ři každé p říležitosti. Knížecím oblíbencem se stal jeho osobní pomocník p ři lovu, který se staral o knížecí zbran ě, Josef Fibich. V roce 1810 dostal Josef Fibich do správy budský revír. Jako lesník pobíral příslušný plat, k lepší subsistenci mu kníže poukázal zahrady p řilehlé k hájence a navíc Fibich získal osobní příplatek 100 zlatých ro čně. Fibich zanedlouho dostal do správy revír Smr ček, a protože byl kníže Karel Auersperg-Trautson s jeho službou spokojen, v listopadu 1811 ho jmenoval vina řickým vrchním lov čím. Do Vina ř se vzáp ětí přesunuly další špi čky knížecí lesní správy.

6.1.1 Exkurz: Lesmistr ředitelem cukrovaru Když se d ůsledkem napoleonských válek nedostávalo cukru, hledaly se alternativní zdroje sladidel i podomácku vyrobených. N ěkte ří se pokoušeli vyrobit cukr z cukrovky, o to se nejvíce zasadil hrab ě Vrbna na panství v Ho řovicích, sladilo se medem nebo javorovým cukrem. Knížecí lesmistr Karel Böhringer experimentoval s mízou z různých strom ů, nej čast ěji javor ů, a pokoušel se ze š ťávy vyrobit cukr. Nakonec se do dějin skute čně zapsal výrobou javorového cukru. Böhringerovi se na Libáni poda řilo na po čátku 19. století vyrobit

212 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 100, kn. 99, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1807 −1812 , Žleby, 29. listopadu 1807. 213 Tamtéž, Víde ň, 3. února 1809. 47 několik desítek kilogramů tohoto cukru. 214 Výsledky svého bádání publikoval a kníže Karel Auersperg-Trautson jeho úsilí podpo řil výsadbou dalších javor ů na nasavrckém panství. 215 V lét ě roku 1812 vystav ěl kníže Auersperg-Trautson ve Žlebech továrnu – cukrovar na zpracování řepy. S ohledem na Böhringerovy zkušenosti s výrobou cukru sv ěř il kníže řízení cukrovaru práv ě jemu a rozhodl o jeho novém umíst ění do Vina ř na žlebském panství. 216 Karlu Böhringerovi zna čně vzrostl objem práce, jelikož stále z ůstával ve vedení veškeré lesní správy. Aby kníže nov ě jmenovanému řediteli cukrovaru uleh čil, vydal speciální instrukci s novým rozd ělením kompetencí. Lesmistru Böhringerovi ponechal vrchní správu veškerých auersperských les ů. Jeho povinností z ůstávalo opat řovat vlastním komentá řem všechny zprávy lesník ů, předávat je knížeti, a naopak m ěl seznamovat personál s knížecími výnosy a na řízeními. Böhringer stále vedl lesní ú čty a pokladnu, denní knihy, vlastnil kopie lesních plán ů; rozhodoval o p řijetí nebo odmítnutí lesních zam ěstnanc ů, zodpovídal za p řepo čty semen a náklady p ři výsadbách. Ve funkci lesmistra se musel osobn ě n ěkolikrát ro čně vydat na kontrolní cestu po panstvích, prohlédnout stav les ů a dohlídnout na vedení pod řízeného personálu. Na druhou stranu získal Böhringer vyšší plat, odm ěny a kon ě k vykonávání nezbytných cest. 217 Stejnou instrukcí, kterou kníže Karel Auersperg-Trautson v roce1812 definoval povinnosti lesmistra a ředitele cukrovaru Karla Böhingera, také p řeložil do Vina ř lesního inženýra, lesy rozd ělil do správních obvod ů a jejich správu p řid ělil vyšším lesním ú ředník ům: vrchnímu lov čímu a lesnímu kontrolorovi na panství Nasavrky a jejich prot ějšk ům na panství Žleby. Z libá ňského Lesního ú řadu spravoval vrchní lovčí obvod Sv. Ji ří a zahrnoval polní revíry Sv. Ji ří a Vorel, dále Bítovany a St řib řich. Dále obvod Se č s revíry Se č a Prose č. Nov ě jmenovaný lesní kontrolor Sebastian Riedl dostal do správy obvod Libá ň s revíry Libá ň, Smr ček, Slavice, Kuchánovice a Rabštejn a obvod Rohozná s revíry Rohozná, St řítež, Petrkov a Mi řetice. Vina řickému vrchnímu lov čímu Josefu Fibichovi podléhaly žlebské revíry Vina ře, Chvalovice, Skovice, Sv. Anna, Zehuby a Tupadly. Žlebský lesní kontrolor, který

214 Vyrobit javorový cukr se také pokoušeli lesníci na dob říšském panství Colloredo-Mannsfeld ů nebo na Nosticov ě panství. Böhringerova výroba javorového cukru na Libáni v roce 1816 zanikla. 215 BÖHRINGER, Karl: Über die Zucker-Erzeugung aus dem Safte des Ahornbaumes in den Kais. Kön. österreichischen Staaten. Wien 1810. 51 s. 216 Království České: povšechný obraz zem ěpisný, národohospodá řský, literární a um ělecký a historicko- kulturní . Praha 1898, s. 600 −607; Časopis pro pr ůmysl chemický: orgán Spole čnosti pro pr ůmysl chemický v království Českém . Praha 1892, ro č. 2, č. 11, s. 401 −406; Pražský deník , Praha 1879, ro č. 14, č. 8 (22. února), příloha Hospodá řská besídka, s. 1; Živa , Praha 1912, ro č. 22, č. 7, s. 207-211. 217 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 101, kn. č. 100, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1812 −1814 , Víde ň, 24. června 1812. 48 sídlil v Brat čicích, vedl revíry Brat čice, Podmoky a Dobrovítov. Povinnosti p ředstavených jednotlivých obvod ů spo čívaly ve vzájemném dohledu na prodej d říví, pa řezin a semen, předávání výplat bažantník ům a podávání m ěsí čních zpráv o veškerých událostech v lesích. Oba vrchní lesní úředníci na panství museli mít kopie knih lesních plán ů, vést knihu o škodách a zakládat knihy korespondence s hospodá řskými ú řady. Kníže také na řídil vzájemnou kontrolu les ů v jiných úřednických obvodech a oba museli každoro čně obcházet hranice svých les ů. Ulovená zv ěř z nasavrckých a p řestavlckých les ů se vozila do Libán ě, kde se vyplácelo zást řelné, a ur čovaly se ceny. Na konci m ěsíce se podával výkaz výdaj ů na ředitelství panství, kde se veškeré transakce zaznamenaly do hlavních ú četních knih. Obdobn ě se zv ěř ina žlebského panství vykazovala ve Vina řích. 218 Po uplynutí n ěkolika m ěsíc ů ale kníže Karel Auersperg-Trautson uznal pot řebu dalších zm ěn ve správ ě a nutnost upravení působnosti některých zam ěstnanc ů. Především kumulace funkcí Karla Böhringera, lesmistra a ředitele cukrovaru, měla negativní vliv na lesní správu, jíž nebyla v ěnována pot řebná pé če. Navíc došlo k razantnímu úpadku lovu na auersperských českých statcích, což se knížete Karla Auersperg-Trautsona zna čně dotýkalo: tam, kde se ješt ě v prvních letech 19. století zast řelilo 1 800 zajíc ů, se v roce 1813 odchytlo pouze 140 kus ů. Prvn ě kníže oprostil Karla Böhringera od lesních a loveckých záležitostí. K 1. lednu roku 1814 p řevzal vedení lesní správy dosavadní vina řický vrchní lov čí Josef Fibich za podmínky, že bude dodržovat lesní systém vypracovaný svým předch ůdcem. Fibich získal titul „Forstmeister“, byt v Libáni, odpovídající plat, sluhu, pozemky, akcidence z prodeje dříví, kon ě a dobytek. S přesídlením lesmistra zp ět na nasavrcké panství do Libán ě, ustavil kníže vedoucího lesního ú ředníka pro žlebské panství. Stal se jím Sebastian Riedl, který získal titul pojezdného ( Gehegbereiter ) a nové p ůsobišt ě ve Vina řích. Riedlovi podléhal veškerý lesní a lovecký personál žlebského panství, ale on sám byl pod řízeným lesmistra Fibicha.

Za úpadek lovectví nesl podle knížecího výnosu odpov ědnost Fibich ův vina řický předch ůdce Jan Nimpsch 219 , který „ bereits durch seine schlechte Dienstleistung auf der Herrschaft Schleb, und den gänzlichen Ruin der dortigen Wildbahn, Meiner Gnade verlustig

218 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 101, kn. č. 100, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1812 −1814 , Vídeň, 24. června 1812. 219 Johann Nimpsch zastával post vrchního lov čího ve Skovicích a od roku 1809 ve Vina řích. Pozd ěji ho kníže přeložil za stejných podmínek do Sv. Ji ří, odtud pak do Se če jako lesního kontrolora. 49 gemacht .“ 220 Nimpsch od roku 1811 p ůsobil ve svatoji řském revíru, ale ani na nasavrckém panství nep řesv ědčil knížete o svých schopnostech a pro dlouhodob ě špatné vedení ho Karel Auersperg-Trautson potrestal ztrátou titul ů, postavení a p říplatk ů. Od ledna 1814 se m ěl s titulem lesní kontrolor p řest ěhovat do Se če, kde p ůsobil s pravomocemi lesníka a personáln ě podléhal rohozenskému lesnímu kontrolorovi a libá ňskému lesmistrovi. Obdobn ě se kníže zachoval k brat čickému lesnímu kontrolorovi Zeidlerovi a pro „vlažnost ve služb ě“ ho jako lesníka p řeložil do Dobrovítova. 221 Dlouhotrvající neut ěšený stav knížecích les ů p řim ěl Karla Auersperg-Trautsona pozvat na svá panství lesnické odborníky. Na základ ě studia úředních zpráv a ú čtů měli posoudit stav lesních zásob a vypracovat elaborát, který by posloužil jako základ nové systematické pé če o porost. Jejich záv ěry představil kníže ve výnosu z 27. října 1822. Již na po čátku 20. let 19. století znalci nap říklad upozor ňovali na škodlivost hrabání lesního steliva a mechu, nebo radili vysazovat stromy s ohledem na p ůdní podmínky dané lokality. Navrhli řadu všeobecných doporu čení ke zlepšení stavu les ů, ale vydali také posudky k jednotlivým lesním oblastem. Pozvaní lesní konzultanti p ředevším varovali p řed provád ěním t ěžby od západu k východu, jak se to d ělo v rohozenském a petrkovském revíru, protože pak byly paseky vystaveny polednímu slunci. Ve výmladkovém listnatém lese 222 se otev ření na jih doporu čovalo, ale naopak se m ělo hospoda řit v lesích jehli čnatých. Zcela p řesn ě byly stanoveny t ěžby a odborníci se zasadili za ukon čení pokus ů s tak zvanou tmavou se čí. 223 Kde v černých lesích 224 porostly holiny b řízami, bylo doporu čeno vysadit jedlové semeno, které by pod b řízami dob ře prospívalo a zárove ň bylo chrán ěno. Na vlhkých místech se m ěly p ěstovat buky a duby, které byly využitelné a cen ěné jako užitkové i palivové d říví. Do mok řin se m ěla vysadit olše. Sbírání a uchovávání semen bylo povinností lesník ů, za kterou ale m ěli dostávat zaplaceno.

220 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 101, kn. č. 100, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1812 −1814 , Slati ňany, 12. prosince 1813: „svou špatnou službou na panství Žleby a celkovým uvedením lovišt ě do úpadku ztratil Mou milost“ . 221 Tamtéž, 12. prosince 1813. 222 Výmladky - výhonky od pa řez ů nebo ko řen ů po odseknutí kmenu listnatého stromu. Viz ZENKER, Josef - WRBATA, Josef - ČERNÝ Josef Václav: Lesnictví . Úvodní spis. Praha 1888, s. [33] −64. 223 Tmavá se č - jeden ze zp ůsob ů lesního hospodá řství a těžby d řevní hmoty, který má za ú čel omladit lesní porost. P ři tmavé se či se s ohledem na lokální podmínky (p ůdní struktura a druhová skladba strom ů) vykácí jen ur čitá část porostu takovým zp ůsobem, aby zbylé stromy stínily podrostu a poskytovaly mu ochranu. Viz HORNÍK, Josef: Přehled lesnictví pro lesníky, hospodá ře a obce . Praha 1889, s. 98–106. 224 Černý les - les z jehli čnatého porostu. Viz ZENKER, Josef - WRBATA, Josef - ČERNÝ Josef Václav: Lesnictví . Úvodní spis. Praha 1888, s. [33] −64. 50

Odborníci doporu čovali t ěžby v černém lese orientovat ve sm ěru mezi severovýchodem a východem, ale vždy se m ěl up řednostnit ten sm ěr, který by poskytoval více ochrany proti polednímu slunci. Pravidlem by m ělo být kácení porazitelných strom ů pouze v p řípad ě, kdy se na severovýchodní nebo východní stran ě objevují podrosty. „Je nepochopitelné, že v těchto rozlehlých lesinách tak málo se jich ukazuje, na což dv ě p říčiny zavin ění p řipadají, jmenovit ě a) vehnání dobytka na okraj lesa, aby o n ěj bylo co nejrychleji postaráno b) celoro ční vyškrabávání lesního steliva, obzvlášt ě ale mechu z porazitelných strom ů, ve kterém posledn ě jmenovaném se p ředevším semen ům tak dob ře da ří, hráb ěmi je vždy úpln ě zni čen. Tato dv ě vysoce nebezpe čná poškození a t ěžkosti lesních kultur musí být přísn ě zakázány a potrestány, za což by lesníci m ěli být zodpov ědní.“ 225 Odborníci radili zastavení hrabání steliva a mechu obzvlášt ě v takových lokalitách, které nenarušovala častá těžba. Každý p řestupek měl být těžce potrestán. Naopak mechu neprospívala místa s velkým odlivem dřeva. Na takových místech p řipoušt ěli výjimku a mech mohl být poukázán k oškrabání (poddaným nebo jako vedlejší plat lesních zam ěstnanc ů). V ty čkovém a prost ředním lese (to je nevzrostlém) se mohla hrabanka brát jen na podzim a jen dřev ěným pohrabá čem, p řičemž se na řizovalo vyhýbat se jakýmkoliv nep řístojnostem, zejména aby se lesní hlína a p řírodní hnojivo neodváželo a les nebyl přesp říliš oslaben. Spadané listí sm ělo být na podzim poukázáno poddaným pouze pod dohledem lesníka. „Jako náhradu [za hrabání listí] pro chudou t řídu poddaných se může p ři Nasavrkách vzít v potaz poukázání siln ějšího klestí a pa řezin (s výjimkou Smr čku) a tímto se dává všeobecn ě na v ědomí mezi lesní ú řad a doty čné hospodá řské ú řady, aby speciáln ě toto zahájili.“ 226 Při Lesním ú řadu i p ři centrální kancelá ři ve Vídni m ěly být zakresleny p řesné lesní mapy v četn ě vyzna čení doby t ěžby. Zpráva pozvaných znalc ů také shrnula zásadní nedostatky lesnictví na knížecích panstvích: odhady d řevní hmoty nebyly správné, v jednotlivých lokalitách nevládly dobré podmínky a všeobecn ě se m ělo zamezit poškozování lesa, aby se t ěžila dob ře vyp ěstovaná dřevní hmota. „Omyly v napl ňování lesního systému nebo jinými slovy dané manipula ční nedostatky jsou vlastn ě p ředm ětem tohoto vyjád ření, které Já tímto lesmistrovi, lesním úředník ům a lesník ům, stejn ě tak lesním ú řad ům dávám na v ědomost, aby o tom p řemýšleli,

225 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 104, kn. č. 103, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1822 −1824 , Víde ň, 27. října 1822. 226 Tamtéž, Víde ň, 27. října 1822. 51 jak by to přesn ě uskute čnili s ohledem na lokální podmínky, které moji konzultanti nemohli posoudit, protože lesiny sami neobhlédli.“ 227 Stanovisko lesních konzultant ů nechal kníže doru čit nejvyšším ú ředník ům a Lesnímu úřadu, který m ěl vyhotovit opisy výnosu pro lesní kontrolory: „Obzvlášt ě chci, aby jak lesmistr, tak také lesní kontrolor ve své p ůsobnosti, navrhli nové plány porub pro rok 1822/1823 pro každý jednotlivý les, které by na tomto elaborátu byly založeny.“ 228 Na úprav ě hospodá řství v knížecích lesích pracoval lesní inženýr Jan Zeidler. 229 Před Vánocemi roku 1822 kníže Karel Auersperg-Trautson zem řel ve v ěku 72 let. Kn ěžna Marie Josefa oznámila ú řednictvu a služebnictvu, že d ědicem alodiálních statk ů se stalo „nejjasn ější dít ě Vincenz Karel kníže Auersperg“ a kn ěžna Marie Josefa byla jmenovaná jeho poru čnicí. Na řídila úplnou inventarizaci majetku a uzav ření ú čtů k 6. prosinci 1822, ke dni úmrtí knížete. 230 Marie Josefa vykonávala poru čnickou správu spolu s dvorským kanclé řem (a mimo jiné p ředsedou c. k. vlastenecko-hospodá řské spole čnosti) Prokopem hrab ětem Lažanským pouhých pár m ěsíc ů. Hrab ě Lažanský náhle zem řel 24. února 1823. 231 Marie Josefa poté řídila poru čnickou správu s knížetem Josefem ze Schwarzenbergu až do své smrti 4. zá ří 1825.232 Po její smrti se správkyní statk ů a poru čnicí nedosp ělého Vincenze Karla stala jeho matka a vdova po Vincenzi z Auerspergu kn ěžna Gabriela z Auerspergu, rozená Lobkovicová. V návaznosti na jeden z posledních výnos ů zesnulého knížete Karla vydalo poru čnictví ob ěžník ohledn ě jmenování Jana Zellicha lesním kontrolorem v Kuchánovicích. Jan Zellich „díky získaným matematickým a lesnickým znalostem, také díky jeho vynikajícímu charakteru a chvále, kterou mu jeho nad řízení v praktické služb ě projevovali, nabyl plnou d ůvěru svých pán ů a bude od 1. ledna tohoto roku lesním kontrolorem v Kuchánovicích.“ 233 Mezi jeho povinnosti náležel dohled nad oborami, bažantnicemi a rovinnými lesy. 234

227 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 104, kn. č. 103, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1822 −1824 , Víde ň, 27. října 1822. 228 Tamtéž, Víde ň, 27. října 1822. 229 Tamtéž, Víde ň, 15. ledna 1823. 230 Tamtéž, Víde ň, 7. prosince 1822. 231 Tamtéž, Víde ň, 26. února 1823. 232 PREINFALK, Miha: Auersperg. Geschichte einer europäischen Familie . Graz 2006, s. 502. 233 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 104, kn. č. 103, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1822 −1824 , Víde ň, 3. ledna 1823. 234 Tamtéž, Víde ň, 3. ledna 1823. 52

Poru čnictví také zrušilo místo lokálního adjunkta v Bítovanech, bítovanský revír byl vt ělen do vorelského a v loveckém domku z ůstal nadále pouze jeden hajný. 235

6.1.2 Exkurz: Auersperské bažantnice, obory a voluptuární stavby Zakládání obor k chovu zv ěř e má na území Českého království dlouhou tradici. Nejstarší písemné zmínky o z řizování obor spadají do 13. a 14. století. Móda parforsních hon ů, která se rozmohla v 17. století, přim ěla majitele les ů a po řadatele lov ů k úpravám krajiny a terénu. Za čaly vznikat komponované ohrani čené lesní oblasti se systémem cest a míst k odpo činku, letohrádk ů, loggií a pavilon ů nebo gloriet ů. V pr ůběhu 19. a na po čátku 20. století se obory za čle ňovaly do nov ě vznikajících krajiná řských park ů. Obory p ředstavovaly místo pro chov zv ěř e ur čené nejen k loveckým zábavám, ale také k obchodu nebo k zajišt ění b ěžné spot řeby.236 Na po čátku 19. století, kdy nasavrcké panství vlastnil císa řský místolov čí Karel Auersperg ‐Trautson, se kladl velký d ůraz na pé či o bažantnice. Jedna z nich se nacházela ve St řib řichu a poru čnická správa ji nechala v roce 1823 zrušit, protože nevykazovala žádné výsledky a navíc byla: „seine Lage an dem außersten Ende der Herrschaft“ .237 Poru čnictví rozhodlo, že zde nebude pokra čovat stálý chov bažant ů a slepice s kohouty nechalo poslat do vorelské bažantnice. V bezprost řední blízkosti Slati ňan se nacházela obora H ůra, která měla být v lét ě roku 1823 zapla ňkována s ponecháním oborní louky. 238 O n ěkolik let později byla bažantnice ve St řib řichách obnovena a spolu s vorelskou bažantnicí vydržela v provozu do konce 19. století. Na konci 19. století se obou bažantnicích drželi jen divocí bažanti. 239 Kníže Vincenz Karel Auersperg se pokoušel na nasavrckém panství chovat i divoké husy a kachny, a p řestože chov vykazoval výsledky, po smrti knížete bylo od tohoto zám ěru upušt ěno. 240 „Hony na koroptve podle vzoru skotských nadhán ěk, zavedl na auerspergských velkostatcích v letech šedesátých, tehdejší lesmistr Jan Fibich…

235 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 104, kn. č. 103, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1822 −1824 , Víde ň, 3. ledna 1823. 236 TUMA, David: Vývoj obornictví v českých zemích . Prameny a studie, č. 53, 2014, s. 215 −233. 237 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 104, kn. č. 103, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1822 −1824 , Víde ň, 15. ledna 1823: „ svou polohou na nejzazším konci panství .“ 238 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 104, kn. č. 103, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1822 −1824 , Víde ň, 26. b řezna 1823. 239 DOMÍN, František - KREJ ČÍ, Jan: Statisticko-topografický popis knížecího Auerspergského panství Nasavrky v Čechách . Praha 1875, s. 32. 240 Tamtéž, s. 32. 53

Učenlivým žákem Fibichovým byl druhorozený syn Engelbert Ferdinand Auersperg, pozd ější majitel panství zelenohorského… jenž zmín ěnou metodu loveckou i na Zelené Ho ře zavedl .“ 241 Na konci 19. století se na panství udržovaly dv ě obory pro vysokou zv ěř . Knížecí auersperská slavická obora se rozprostírala p řes lesní revíry Kuchánovice, Slavice a Libá ň (od Slati ňan po silnici u Libán ě) a zaujímala plochu asi 1183 hektar ů. Stav zv ěř e se udržoval na 80 až 100 kusech jelení 242 zv ěř e a 60 až 80 kusech srn čí zv ěř e. 243 „Pro osv ěžení krve bývá zde někdy vypušt ěna mladá zv ěř z jiných obor p řivezená, k témuž ú čelu r. 1883 vypušt ěni byli v slavickém revíru dva špi čáci-jeleni Wappiti; avšak zašli d říve, než k říji dosp ěli.“ 244 Sou částí obory byly rybníky a louky a celek byl obehnán la ťkovým a drát ěným plotem. Poru čnická správa na p řelomu 60. a 70. let nechala p řem ěnit pastviny v oborách na louky, opravila myslivecké domky, nechala vykopat zavod ňovací kanál a dv ě nádrže na vodu ve slavické obo ře, rozší řila sí ť cest a silnic a pozornost byla v ěnována i pé či o zv ěř : „aby byla zásoba r ůzného krmiva pro zv ěř v oborách chovanou, byly mimo zlepšení luk na vhodných místech kanadské topoly, kaštany, je řáby a divoké ovocné stromy v po čtu velmi zna čném vysázeny; aby se pak mohl po čet jejich stále rozmnožovat, založeny k pěstování pot řebných sazenic zvláštní dv ě školky u Kuchanovic a Slavic .“ 245 V roce 1893 kníže František Josef z Auerspergu rozhodl o zm ěně hospoda ření ve slavické obo ře, aby byla vysoké poskytována lepší pastva. Záležitost prodiskutoval s vedením lesního ú řadu a následn ě požádal slavického lesníka Šolara o návrhy, jak by se m ěla tam ější nevýnosná plocha p řem ěnit na pole. Šolar připravil plán postupného osívání plochy, na kterém měl z rozhodnutí knížete spolupracovat lesní ú řad s ředitelstvím panství. 246 Vedle bažant ů, zajíc ů nebo srn čí zv ěř e se na nasavrcku vyskytovali také divo čáci. Připomínkou n ěkdejšího výskytu divo čák ů byl k říž v rohozenském revíru postavený na míst ě, kde m ěl knížete Jana Adama z Auerspergu ohrožovat post řelený kanec. 247 V roce 1892 kníže František Josef z Auerspergu nechal z řídit kan čí oboru mezi Prá čovem a pekelským mlýnem:

241 Český deník , 1929, 18, č. 301 (3. listopadu 1929), s. 4. 242 Jelení parohy ze slavické obory sklízely úsp ěchy na každoro čních výstavách paroh ů v Praze. Dokonce paroží čtrnácteráka, které ve Slavicích získal princ Vincenz Auersperg v roce 1893, dostalo první cenu. Viz VEP ŘEK, Petr et al.: Chrudimsko a Nasavrcko II. Pom ěry zem ědělské a národohospodá řské. Chrudim 1909, s. 240. 243 VEP ŘEK, Petr et al.: Chrudimsko a Nasavrcko II. Pom ěry zem ědělské a národohospodá řské. Chrudim 1909, s. 240. 244 Tamtéž, s. 240. 245 DOMÍN, František - KREJ ČÍ, Jan: Statisticko-topografický popis knížecího Auerspergského panství Nasavrky v Čechách . Praha 1875, s. 31 −32. 246 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. č. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 9. října 1893. 247 VEP ŘEK, Petr et al.: Chrudimsko a Nasavrcko II. Pom ěry zem ědělské a národohospodá řské . Chrudim 1909, s. 241. 54

„Ježto však zv ěř rozrýváním p ůdy ohrožovala krásné tyto lesní partie, byla po 3 letech vyst řílena a kan čí obora zrušena.“ 248 V 80. a 90. letech 19. století bylo na nasavrcké panství dovezeno stádo muflon ů, ale nep řibývalo, proto bylo p řeloženo do obory na žlebském panství. 249 Lesní ú řad také obstarával řadu voluptuárních staveb. Za Vincenze Karla stálo v knížecích lesních n ěkolik romantických staveb a záme čků: eremitáž (napodobenina poustevnické chýše) na skále v Chlumu, ve slati ňanském revíru; za řízené pokoje na hrad ě Rabštejn ě; Ka činec a Tyrolský d ům v kuchánovickém revíru; lovecký d ům „Vilemínin dv ůr“ a domek Jelení hlava nad Peklem ve slavickém revíru; Šibeni ční domek a rybárna v libá ňském revíru; nový d řev ěný záme ček v Polomi a roku 1863 p řistav ěný odpo činkový domek ve Smr čku. Všechny voluptuární stavby vedl lesní ú řad v evidenci, ke konci roku se knížeti p ředkládaly ú čty za útraty a výdaje na údržbu t ěchto staveb. Lesní ú řad byl také povinen udržovat v ětšinu cest pro kon ě a vysypávat je pískem. 250 Turistický pr ůvodce z konce 19. století popsal lovecký záme ček a lesy ve St říteži: „Ve vísce Malé St říteži, od Bradla malý kousek vzdálené, t řeba zastaviti se v myslivn ě a požádati o klí č loveckého záme čku… V temné houštin ě úpln ě skryt jest vkusný lovecký záme ček knížat Auersperg ů, vším komfortem loveckým opat řený. Chová ť se v těchto lesích vysoká zv ěř . Od záme čku jest ražena cesta na Polom, kde rozkošná vyhlídka chodce za namáhání odmění… Rádno jest dáti si ji ukázati od hajného, který na záme čku tém ěř stále jest p řítomen…“ 251

Kníže Vincenz Karel p řevzal správu statk ů od své matky v roce 1834. Lesní ú řad v Libáni vedl už dvacet let Josef Fibich, nasavrcké lesy tehdy sužovaly vich řice, sucha a kůrovec, na mnohých místech se nacházely holiny a vyschlé oblasti, a lesní zam ěstnanci defraudovali sv ěř ený knížecí majetek. Doporu čení ohledn ě p ěstování a ochrany lesa z poloviny 20. let 19. století byla zanedbávána. Podnikavý Vincenz Karel zahájil éru zvelebování, oprav a osazování prázdných lesních ploch. Pro efektivní správu svých panství vydal kníže Vincenz Karel na řízení o nové organizaci nejvyššího personálu: „protože je v mém zájmu v nejvyšší d ůležitosti, aby

248 VEP ŘEK, Petr et al.: Chrudimsko a Nasavrcko II. Pom ěry zem ědělské a národohospodá řské . Chrudim 1909, s. 241. 249 Tamtéž, s. 240. 250 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Slati ňany, 31. července 1862. 251 JEDLI ČKA, Vácslav: Železné Hory: p říru čná kniha pro turisty, kterouž sestavil Vácslav Jedli čka . Praha 1892, s. 30 −31. 55 záležitosti na Mých majetcích byly nejen v po řádku, nýbrž také jednoduchým a ú čelným zp ůsobem obstarávány.“ Kníže Vincenz p ředevším ur čil: „Já sám jsem st ředobodem veškerých záležitostí a rovn ěž hlavou, proti jejímuž rozhodnutí v Mých záležitostech se nesmí klást vzdor.“ 252 Sám kníže si vyhradil oblasti správy, které řídil jen on sám: p řijímání a propoušt ění ú ředník ů a lesník ů nebo jejich penzionování; zm ěny v sou časném po řádku v hospoda ření; rozhodnutí o velkých prodejích produkt ů (zvláš ť vlny); vy řizování veškerých jemu adresovaných žádostí; ur čování stavebních záležitostí a oprav; splátky pasiv; potvrzování všech druh ů pachtovních smluv, které by byly delší než t ři roky nebo obnášely více než 100 zlatých konven ční m ěny; schvalování mimo řádných výloh, které by p řesáhly částku 200 zl. konv. m ěny. K řízení dalších obchodních záležitostí a k rozhodování o mén ě důležitých otázkách ustanovil pro česká ( böhmisch ) panství inspektora, rakouská a tyrolská panství spolu s pokladnou ve Vídni spravoval ředitel víde ňské kancelá ře. Navíc k sob ě kníže jmenoval sekretá ře, který vedl knížecí korespondenci a obstarával expedici, aniž by byl pod řízený inspektorovi nebo řediteli kancelá ře. Protože kníže Vincenz Karel měl v úmyslu trávit v ětšinu času ve víde ňském paláci a u císa řského dvora, nov ě jmenovaný inspektor m ěl bydlet v Čechách a ve své funkci byl nad řízeným všech hospodá řských a lesních zam ěstnanc ů a m ěl rozhodovat o veškerých naléhavých záležitostech. V případ ě, že by n ěkterý ze zam ěstnanc ů nesouhlasil s jeho rozhodnutím, mohl zam ěstnanec v nutném p řípad ě apelovat u knížete. Inspektor byl oprávn ěn trestat vzpurnost suspendováním ze služby nebo snížením platu; v jeho kompetenci byly také přesuny a propoušt ění níže postavených zam ěstnanc ů. Konkrétn ě zam ěstnávání a propoušt ění adjunkt ů a hajných na nasavrckém panství m ěli navrhovat lesmistr s polesným a kone čné rozhodnutí p říslušelo inspektorovi. Hospodá řské úřady m ěly své obvyklé ú četní a hospodá řské zprávy podávat in duplo , inspektor byl povinen je sám vy řídit a poté jeden pár zprávy v četn ě jejího vy řízení zaslat knížeti; kdyby bylo zapot řebí knížecího rozhodnutí, m ěl inspektor zprávy doprovodit svým dobrozdáním. Knížecí rozhodnutí byla adresována zp ět inspektorovi, který se m ěl postarat o obeznámení dot čených úřad ů. P ři p řijímání nových zam ěstnanc ů m ěl inspektor povinnost seznámit je s pracovními povinnostmi a vzít je pod p řísahu. 253 Oprávn ění a povinnosti ředitele kancelá ře ve Vídni ve vztahu k panství Nieder Fladnitz byly tytéž, které m ěl poukázané inspektor v Čechách. S ohledem na p řítomnost knížete ve

252 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Víde ň, 14. kv ětna 1834. 253 Tamtéž, Víde ň, 14. kv ětna 1834. 56

Vídni m ěl ředitel kancelá ře všechny zprávy a záležitosti týkající se tohoto panství p ředkládat k rozhodnutí přímo jemu. 254 V důsledku nové organizace kníže dále požadoval zasílání pravidelných hospodá řských a lesních zpráv každý m ěsíc, od ředitele kancelá ře zprávu o hlavní pokladn ě s výkazem o měsí čních p říjmech a výdajích. V případ ě zvláštních událostí se m ěla knížeti zaslat separátní zpráva vystavená inspektorem k rozhodnutí knížeti. „Ústní p řednesy a rozhodnutí nejsou dovoleny, protože zkušenost u čí, že z toho vznikají omyly, které p ůsobí na záležitosti nep řízniv ě, a když Já sám ústn ě na řídím, tak to m ůj sekretá ř sepíše a Mn ě p ředloží k podpisu.“ 255 Kníže si p řál každoro čně zasílat seznam všech písa řů a praktikant ů, lesník ů a adjunkt ů, který inspektor opat řoval poznámkami o každém z nich. Na řízení o nové organizaci nabylo ú činnosti 1. července 1834 a platilo „dokud Já žádné obm ěny nebudu pokládat za dobré.“ 256 Novou organizaci zavedl kníže i v lesnictví, také s ohledem na p řání lesmistra Josefa Fibicha ulevit mu od dohledu nad lesy obou panství. Kníže Vincenz Karel jeho žádosti vyhov ěl. Fibichovi ponechal titul lesmistr, bydlení v Libáni, dosavadní plat a lovecké akcidence, naturální deputát a k hájence poukázanou p ůdu. Veškerý lovecký personál na obou panstvích mu byl pod řízen a lov čí byli „p řísn ě zavázáni p ři pozvedávání loviš ť a p ři organizování lov ů nechat se vést a jemu p ředávat nezbytné zprávy.“ 257 Lesmistr m ěl každý měsíc vystavovat zprávy o stavu loviš ť a spot řeb ě zv ěř e. Lovecké ú čty se od 1. října 1834 spojily s lesními a nadále je vedl lesní ú četní správce, lesmistr z ůstal jejich aprobantem. Další kompetence p řid ělil kníže vyšším lesním ú ředník ům: s ohledem na dlouholetou a v ěrnou službu jmenoval rohozenského lesního kontrolora Markla polesným nasavrckého panství (Waldmeister ), petrkovský lesník Smoller se stal nasavrckým lesním kontrolorem a brat čický lesní kontrolor Zellich byl povýšen na lesního pojezdného žlebského panství. Nasavrcký polesný a žlebský pojezdný m ěli každý m ěsíc odevzdávat lesní zprávy. Kníže nechal zrušit nadbyte čná pracovní místa lov čích a ur čil, aby menší revíry nadále obstarával pouze lokální adjunkt a hajný. Jim m ěla být sv ěř ena v ětší p ůsobnost a s tím také vyšší plat. Ostatní lov čí čekala regulace plat ů, pouze bažantníci nadále dostávali „staré“ platy a požitky. 258

254 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Víde ň, 14. kv ětna 1834. 255 Tamtéž, Víde ň, 14. kv ětna 1834. 256 Tamtéž, Víde ň, 14. kv ětna 1834. 257 Tamtéž, Víde ň, 15. kv ětna 1834. 258 Tamtéž, Víde ň, 15. kv ětna 1834. 57

Kníže Vincenz Karel ve shod ě s lesmistrem a ob ěma lesními ú ředníky nasavrckého panství rozhodl o personálních zm ěnách v jednotlivých revírech: lesmistru Fibichovi byl ponechán libá ňský revír beze zm ěn, s jedním adjunktem a dv ěma hajnými, v Lištin ě a v Radochlín ě. Ovšem za vrchní dohled nad lesnickými záležitostmi v tomto revíru byl zodpov ědný polesný Georg Markl. V jeho kompetenci byly lesní kultury, t ěžba nebo stav dřevních zásob. Sám Markl obstarával rohozenský revír s pomocí jednoho adjunkta a t řech hajných. Se čský lesník Wagner byl penzionován a na jeho místo kníže dosadil libá ňského adjunkta Klimta jako lokalistu a jemu jednoho hajného místo dosavadních dvou. Ke snížení po čtu hajných došlo také v prose čském revíru, který m ěli na dohled místo t ří hajných dva. Ve správ ě revíru pomáhal nov ě dosazenému lesníku Keilovi jeden adjunkt. Ve st řítežském revíru kníže stav personálu zachoval, na místo správce revíru jmenoval kuchánovického lesníka Wesselého. V petrkovském revíru z ůstal veškerý personál beze zm ěny, tedy jeden lesník, jeden adjunkt a t ři hajní, ve Vranov ě, Petrkov ě a Strkov ě. Stejn ě tak byl dosavadní stav zachován v rabštejnském revíru, který obstarávali lesník, adjunkt a dva hajní. Revír Smr ček měl být nov ě obstaráván jedním lesníkem, jedním adjunktem namísto dvou a dv ěma hajnými namísto dosavadního jediného hajného. Slavický lesník Stuchlík byl pro vysoký v ěk a služební neschopnost penzionován a na jeho místo nastoupil tam ější adjunkt Wagner jako lokalista. Wagner dohlížel na revír s pomocí jednoho hajného v Trpišov ě. Část obvodu revíru Slavice byla nov ě p řipojena k revíru Chlum. Chlumecký revír dostal do správy lokalista, také za pomoci jednoho hajného. Do kuchánovického revíru byl nov ě ustanoven lesní kontrolor Smoller, jeho dozor čí personál sestával z adjunkta, čty ř hajných a lokalisty ve Slati ňanech. Vorelský revír kv ůli bažantnici a lov ům nadále obstarával myslivecký pojezdný (Reitjäger) za pomoci dvou adjunkt ů a t řech hajných. Svatoji řský revír kníže ponechal lokálnímu adjunktovi, zrušil místo hajného a stanovil do revíru mysliveckého mládence. Kone čně st řib řišský polní revír administroval lokalista s pomocí jednoho hajného. Všechny personální zm ěny se m ěly uskute čnit do podzimu roku 1834. 259 Po nezbytné objíž ďce les ů o rok pozd ěji vydal kníže Vincenz Auersperg následující na řízení: v petrkovském revíru m ěli lesníci vyklu čit vrby a listnaté k řoví, protože jejich mnohé ko řeny „černému lesu škodí“. Listnaté v ětve se odvád ěly jako krmivo pro ovce na žumberecký hospodá řský dv ůr; lesníci z kuchánovického revíru m ěli totéž odvést na dv ůr do Rabštejna. Ve st řítežském revíru se lesníci potýkali s kůrovcem a polesnému Marklovi a místnímu správci bylo na řízeno napadené kmeny co nejd říve odvézt z lesa. Prose čský lesník

259 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Víde ň, 25. července 1834. 58 dostal pochvalu za provedené zalesn ění a k dalšímu byl knížetem nabádán, „nebo ť Já v revíru žádná prázdná místa nestrpím“ . Stejn ě tak se m ěly osázet louky ve slavickém revíru, a to smrkovými semeny. Zales ňování se m ělo dít i v revíru Smr ček a v libá ňském revíru p ři řece Chrudimce m ěla být také vysazena smrková semena. Kníže zjistil, že slati ňanský adjunkt v rozporu s existujícími p ředpisy prosekal kus lesa a p řem ěnil ho v pole. 260 Kníže Vincenz na řídil tuto plochu nov ě osít lesními semeny nebo ji upot řebit jako prostor pro lesní školku. V Rabštejnském revíru se p ři vesnici Lipina nacházela zatravn ěná lesní plocha, kterou místní využívali jako pastvinu pro dobytek. Kníže na řídil plochu p řem ěnit v louku a p řivt ělit ji k rabštejnskému hospodá řskému dvoru. Ve vzdáleném lesním dílu Mejtka byly vyklu čeny remízky a p ůda propachtována místním obyvatel ům, protože „tento odlehlý lesní díl je bez jakéhokoliv dohledu, a zlo činu zcela ponechán.“ 261 Kníže Vincenz v ěnoval svou pozornost také bažantnicím a dokonce byl ochoten vzdát se lov ů koroptví a zajíc ů v remízech, aby lesníci mohli zajistit pot řebné opravy. Lesmistr m ěl za úkol vorelsko-slavickou, svatoanenskou a zehubskou bažantnici uspo řádat a uvést je do pot řebného stavu. V zehubské bažantnici na žlebském panství se m ěly pokácet staré vysoké stromy, s výjimkou starých dub ů, a nahradit se pastvinami a vhodnými k řovinami. Koroptve na hranicích panství byly odchyceny a vypušt ěny do nov ě vzniklých remízk ů. Protože po nějaký čas nem ělo na panství dojít k lov ům, kníže na řídil nadbyte čné zajíce zast řelit a prodat. K lov ům na zajíce vyhradil pouze hrani ční oblast slati ňanského revíru. 262 V roce 1839 zem řel lesmistr Fibich a v čele libá ňského Lesního ú řadu ho na dalších dvacet let nahradil Leopold Reich. Leopold Reich byl již dříve dopisujícím členem C. k. vlastenecko-hospodá řské spole čnosti v Praze a pravideln ě zasílal zprávy do časopisu Neue Schriften . Krátce po svém p říchodu na nasavrcké panství odeslal sd ělení o stavu místních les ů: „ Heftige Winde, welche am 30. Oktober, 10. und 27. November meistens stoßweise aus Südost, am 9., 16. und 17. Dezember aber aus Nordost kamen, haben etwas Windbüche verursacht. Stöcke werden in der heisigen Gegend gar nicht gerodet, was bloß der Faulheit und dem Eigennutz der heisigen Bewohner zuzurechnen ist; weil sie bisher die Freiheit hatten, alle Stöcke zu ihrem Bedarfe aus dem Walde zu nehmen; doch bleiben die meisten Stöcke daselbst zurück. Das Holz, welches nach dem Bedarfe des Bergwerkes in Lukawitz, wo Schwefel, Vitriol... erzeugt wird, und wo auch eine Tadelglashütte befindlich

260 Viz kapitolu Zlo činnost na lesním majetku: v roce 1829 poru čnická správa odhalila defraudaci knížecího majetku ve slati ňanském revíru lokalistou Pírkem. 261 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Slati ňany, 11. srpna 1835. 262 Tamtéž, Žleby, 8. prosince 1837. 59 ist, erübrigt, wird nach den nächsten Städten Chrudim, Pardubitz u. s. w. verführt, besonders Breter, Schindeln u. s. w. in großer Quantität.263 Ve čty řicátých letech se kníže Vincenz Karel stal čestným členem téže spole čnosti. 264 Zřejm ě na základ ě všech předchozích krok ů vedoucích k větším pravomocím Lesního úřadu, také s ohledem na zvyšující se odbornost lesnického personálu a s přihlédnutím ke schopnostem vedoucích osobností v lesnictví, ale i pro lepší a p řím ější dohled se Vincenz Karel kníže Auersperg rozhodl odd ělit lesní ú řad od hospodá řského provozu a v roce 1850 vydal p říslušný výnos. „1 tens Die Trennung des Forstamtes vom Wirtschaftsamte hat vom 1. November 1850 ins Leben zu tretten. Der Forstmeister ist selbständiger Vorsteher des Forst und Waldamtes und ist unmittelbar der Güterdirection des Nassaberger Besitzungs Complexes untergeordnet. Von dem jeweiligen Wirtschaftsoberamten in dieser seiner Eigenschaft ist derselbe ganz unbehängig und hat mit ihm als gleichgestellt durch Noten zu correspondiren.“ 265 Prvního listopadu 1850 došlo ke změně správní struktury panství Nasavrky. Dosud stál v čele kníže, jemuž bylo pod řízeno ředitelství panství. Ředitelství dosud spravovalo nasavrcký Vrchní (hospodá řský) úřad, pod který spadal i Lesní ú řad. Nov ě se lesní ú řad postavil na rove ň vrchnímu hospodá řskému ú řadu, lesmistr získal nezávislost a stejn ě jako hospodá řský ředitel podléhal p římo ředitelství panství. Lesmistr mohl rozhodovat ve všech záležitostech lesnictví a lovectví. Pen ěžní a naturální ú čty m ěli vést ú ředníci znalí ú čtů a instrukcí k jejich vedení, ti byli ješt ě vázáni k hospodá řské správ ě (kv ůli náplni práce) s povinností p ředkládat lesmistrovi výkazy o lesních zásobách, umož ňovat mu dohled nad ú čty a vydávat zprávy a požadované doklady. Lesní ú četní se zodpovídal ú četnímu ve Slati ňanech, naturální ú četní pak ú ředníkovi v Nasavrkách, kam kníže p řid ělil i filiální pokladnu. 266 Na místo hospodá řského pojezdného do Nasavrk jmenoval kníže v listopadu Františka Krej čího, n ěkdejšího výb ěrčího daní. Nasavrcký hospodá řský pojezdný m ěl vedle své agendy

263 Neue Schriften , Siebenten Bandes, Zweites Heft, Prag 1841, s. 186−187: „Prudké v ětry, které p řišly nárazov ě 30. října, 10. a 27. listopadu z jihovýchodu, ale 9., 16. a 17. prosince ze severovýchodu, zp ůsobily polomy. Kmeny ve zdejším okolí nebyly vyklu čeny, což lze p řipsat pouze lenosti a zištnosti místních obyvatel; protože doposud m ěli možnost voln ě vzít z lesa veškeré kmeny pro vlastní pot řebu; p řesto jich tam ale v ětšina z ůstala. Dřevo, které zbude po pot řeb ě dol ů v Lukavici, kde se produkuje síra a vitriol, a kde se také nachází sklárna, bude svezeno do nejbližších m ěst Chrudimi, Pardubic atd., zvlášt ě prkna, šindele a další ve v ětším množství.“ 264 Neue Schriften , Achten Bandes, Zweites Heft, Prag 1844, s. 28. 265 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839-1860, Žleby, 24. října 1850: „Odd ělení lesního ú řadu od hospodá řského se uskute ční 1. listopadu 1850. Lesmistr je samostatným p ředstaveným lesních ú řad ů a je bezprost ředn ě pod řízen ředitelství nasavrckého panství. Za t ěchto okolností je na vrchním hospodá řském ú řadu nezávislý a jako rovnocený s ním bude korespondovat.“ 266 Tamtéž , Žleby, 24. října 1850. 60

(hospodá řské a pivovarské záležitosti) na starosti také vedení lesních naturálních ú čtů. Ke zvládnutí všech povinností mu kníže poukázal k ruce hospodá řského adjunkta. Ve funkci m ěl nový hospodá řský pojezdný za čít nejpozd ěji za čátkem p říštího roku. 267 Při prodejích nebo p řebírání d řeva museli být p řítomni lesní ú ředníci jako kontrolo ři, a to polesný v Rohozné pro horskou stranu a pojezdný v Kuchánovicích pro rovinné revíry. Kníže p řikázal, aby žádný špalek ani kmen nebyl odnesen z lesa, pokud nebude ozna čen zna čkou lesmistra a n ěkterého z kontrolor ů a vepsán do protokolu. Lesní kontrolor m ěl přebírat posekané d řevo alespo ň jednou za 4 týdny, aby mohl p ředávku kombinovat s čtrnáctidenním p ředáním mzdy za kácení d řeva. Veškeré nákupy a prodej materiálu, t ěžební a kulturní výdaje nebo vyplácení lesních dělník ů a pen ěžní obchody se d ěly p ři lesní pokladn ě. Lesní ú řad zodpovídal za placení daní z lesních pozemk ů, budovy náležející lesnictví m ěl lesní ú řad také p řevzít a inventarizovat, koncipovat stavební úpravy a p řes ředitelství panství p ředložit knížeti. Vincenz Karel kníže Auersperg odtržením a osamostatn ěním lesního ú řadu hodlal docílit vyšších zisk ů z lesnictví a od lesního personálu o čekával „nej činn ější nasazení“, které motivoval novými platovými a deputátními tabelami, čímž také vyjád řil sv ůj „otcovský úmysl na jejich dobru“. Kníže si také vyhradil možnost za pomoci ředitelství nebo ur čené komise aktivity lesního ú řadu čas od času zkontrolovat. 268 Po stanovení osamostatn ění lesního ú řadu následovala Instrukce pro lesní ú řad panství nasavrckého p ři obstarání odd ělení se od hospodá řského ú řadu a samostatné správ ě a jejím zp ůsobu . Lesmistr byl instrukcí zmocn ěn vynakládat k zajišt ění provozu lesního hospodá řství, tj. provoz, opravy a údržba, výdaje až do výše 25 zlatých konv. m ěny. Částka se nesm ěla využívat na dárky nebo odm ěny. Veškeré výdaje, které by uvedenou sumu p řekro čily, musely být p ředb ěžn ě schváleny knížetem. Pouze v naléhavých p řípadech v nep řítomnosti knížete, kdy by hrozilo prodlení, m ělo ředitelství pravomoc zastoupit knížete a rozhodnout o výlohách. O takovém kroku ale musel být kníže ihned informován separátní zprávou. Knížecím schválením musely projít také návrhy prodejních cen d řeva. Lesníci museli usilovat o co možná nejlepší zhodnocení d řevní hmoty a vedlejších lesních produkt ů. Lesní úřad m ěl dodržovat zásadu, která platila i pro hospodá řské ú řady, a to sám odebírat vlastní produkty. Od jiných ú řad ů bylo umožn ěno odebírat produkty v případech, kdy by je kv ůli lokálním podmínkám a s ohledem na odlehlý p řísun jinde obstarali levn ěji. K „odstran ění

267 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839-1860, Žleby, 24. listopadu 1850. 268 Tamtéž , Žleby, 24. října 1850. 61 rozmanitých písemností a ú četnímu zjednodušení “ bylo lesnímu ú řadu na žádost hospodá řského ú řadu poukázáno a p řenecháno stavební a palivové d říví za poslední čtvrtletí a naopak hospodá řským ú řadem p řevzaté naturálie m ěly být podle stejných zásad dány „ke konferování“. Prodeje d řeva v malém rozsahu se uskute čň ovaly za stanovení cen ú ředníkem lesního ú řadu a kv ůli odlehlosti d ůchodního ú řadu ru čil za prodej n ěkterý lesní nebo hospodá řský ú ředník, p řípadn ě podle okolností také lesník. Dotyčný spolehlivý jedinec pov ěř ený prodejem d řeva m ěl nejvýše do 8 dní o prodeji informovat nad řízené a odvést peníze d ůchodnímu ú řadu. P ři zanedbání nebo zneužití tohoto rozhodnutí hrozila ztráta služby. Kníže v instrukci také apeloval na d ůsledné vedení p říru čních registr ů lesník ů (Viz podkapitolu Lesníci 5.4). Pravideln ě každý m ěsíc musel Lesní ú řad p řipravovat zprávy o činnosti a p ředávat je ředitelství a knížeti. D ůležité a urgentní záležitosti se knížeti zasílaly formou separátních zpráv. Zárove ň si kníže nechal každoro čně p ředkládat bilanci škod z lovectví. Škody na zv ěř i musely být hospodá řství nebo cizím uhrazeny, stejn ě jako škody na pozemcích. Obvykle v srpnu nebo v zá ří žádal kníže vypracovanou tabelu lesního kulturního plánu v četn ě těžebního plánu. Na ja ře pak m ěla být zasílána tabela o provedených pracích a pé či o lesní porosty. Lesnímu personálu byly p řid ěleny deputáty a deputátní p ůda. Žádný ze zam ěstnanc ů, a to v četn ě hajných, nesm ěl z přid ělených deputátních d řev cokoliv prodávat nebo darovat nebo s dřevním materiálem jakkoliv „handlovat“. 269 V roce 1857 lesmistr Leopold Reich zem řel a kníže v důsledku toho rozhodl o personálních zm ěnách. Novým lesmistrem se stal syn Reichova p ředch ůdce a dosavadní lesmistr na panství Dolní Kralovice, Jan Fibich. Rohozenského polesného Aloise Čermáka kníže jmenoval nadlesním s novým p ůsobišt ěm v Zálesí na žlebském panství: „Ten stojí pod vrchním dohledem libá ňského lesmistra a je samostatným p ředstaveným lesního ú řadu žlebského panství a dostane plat pod řízeného lesního ú ředníka nasavrckého panství.“ 270 Jako nejvyšší lesní ú ředník žlebského panství dostal Alois Čermák ke služebnímu užití povoz, hospodá řský v ůz a postroje pro kon ě. Novým polesným v Kuchánovicích se stal tam ější pojezdný Jan Čihák, také on m ěl k dispozici povoz, hospodá řský v ůz, postroj pro kon ě a podková řské pot řeby. Kone čně pojezdným v Rohozné se stal švihovský lesník Vincenz Zeidler se stejnými služebními výhodami. Nov ě jmenovaným ú ředník ům byly poukázány

269 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839-1860, Žleby, 21. října 1850. 270 Tamtéž , Víde ň, 5. b řezna 1858. 62 k dohledu revíry podle návrhu libá ňského ú řadu, a sice kuchánovickému polesnému Čihákovi revíry Kuchánovice, Slavice, Lhota a Smr ček. Rohozenský pojezdný m ěl pod kontrolou revíry Rohozná, Petrkov, St řítež, Chlum, Se č a Prose č.271 V roce 1861 p řibyly lesnímu ú řadu do pachtu hospodá řské dvory Travný a Lipka na dobu neurčitou do odvolání a Slavice „na v ěč né časy“ kv ůli škodám na lovné zv ěř i. Spolu s dvory získal lesní ú řad veškeré d řev ěné budovy, které tam toho času stály, pole, louky, pastviny. Lesní ú řad p řevzal placení pozemkové dan ě a dan ě z nemovitosti v četně obvyklých přirážek. Lesní ú řad si mohl zvolit i z fundu instructu těchto t ří dvor ů, které zem ědělské stroje, vozy, postroje, dobytek, zásoby slámy, zrní, píce, brambor nebo osivo si ponechá. Za ponechané v ěci byl pak povinen zaplatit cenu stanovenou odhadní komisí hospodá řskému důchodu. Dřevo m ělo z ůstat ve vlastnictví hospodá řské režie. Zam ěstnanc ům dvor ů m ěla hospodá řská správa najít ubytování. Lesní ú řad žádal o p řevzetí pily v Travném, okolních budov a rybníka, čemuž bylo vyhov ěno a k dohod ě se žlebským ředitelstvím statk ů došlo v roce 1865.272 Od pen ěžního a naturálního d ůchodního ú čtu m ěly být tyto t ři pachtovní dvory zcela odd ěleny a m ěly vytvo řit samostatný ú četní objekt. Lesní ú řad se stal nad řízeným úřadem p ři obhospoda řování t ěchto t ří dvor ů, ale zárove ň stál pod dozorem inspekce žlebského ředitelství, které vykonávalo nejvyšší dohled nad dvory obou panství. K obstarávání dvor ů Lipka a Travný a jejich naturálního ú čtu byl jmenován lesník Friedrich Pa řízek. Pa řízkovi byl poukázán byt ve dvo ře v Lipce. Pé če o slavický dv ůr byla sv ěř ena slavickému lesníkovi Rudolfovi, který dostal k užívání byt ve slavickém dvo ře. 273 V roce 1868 pak poru čnictví rozhodlo p ůdu hospodá řské dvora zalesnit a nepoužívané budovy strhnout. 274 Podnikavé a inovátorské aktivity knížete Vincenze Karla Auersperga se ne vždy setkaly s pochopením obyvatel panství. V roce 1863 pila ři nasavrckého okresu prosili, aby se nestav ěla parní pila, obávali se totiž, že by je moderní knížecí podnik p řipravil o práci. Kníže vzkázal: „Lituji, že žádosti vyhov ěti nelze, an stavbou pily parní jedin ě k lepšímu – každému svobodno stojícímu – zpen ěžení svého d říví zam ěř uji, ostatn ě pak tamn ější tak rozsáhlé

271 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839-1860, Víde ň, 5. b řezna 1858. 272 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Žleby, 22. října 1865. 273 Tamtéž, Žleby, 5. února 1861. 274 Tamtéž, Slati ňany, 22. října 1868. 63 sedlské lesy množství d říví soujímají, že pily prositel ův dostate čného zam ěstnání najíti mohou.“ 275 Když na po čátku 60. let 19. století vypracovával lesmistr Jan Fibich spolu s lesním inženýrem Reichem novou lesní systematizaci, poznamenali, že za posledních zhruba 30 let nedošlo k žádným zm ěnám v lesním hospoda ření a ani personál neprošel významn ější reorganizací. Teprve až ve druhé polovin ě 60. let 19. století došlo na všech auersperských panstvích ke komplexní systematizaci služebních míst. Řízení panství zasáhla v lét ě roku 1867 p řed časná smrt knížete Vincenze Karla Auersperga. Poru čnickou správu za desetiletého Františka Josefa z Auerspergu převzala jeho matka Vilemína kn ěžna z Auerspergu rozená Colloredo-Mannsfeld a Karl kníže Lobkovic. 276 Poru čníci okamžit ě provedli důslednou inventarizaci majetku a za čali s rozsáhlou reorganizací správy. Prvn ě kn ěžna Vilemína z Auerspergu informovala svá panství, továrny a pr ůmyslové podniky o p řevzetí správy jako poru čnice nezletilého syna a testamentárního d ědice Františka Josefa: „Prosím Boha, aby mi dal sílu obsáhlou, t ěžkou a namáhavou práci vykonat a šlechetné zám ěry mého zem řelého pana manžela následovat.“ 277 Prozatím ponechala kn ěžna v platnosti veškerá d řív ější na řízení i nápl ň služebních povinností. Své ú ředníky pov ěř ila ú četní revizí s koncem všech ú čtů k datu 7. července 1867 (tedy ke dni úmrtí knížete), vypracováním odhad ů panství a podnik ů, evidencí a popsáním budov, zejména t ěch, které jsou aktivn ě využívány, a kontrolou p řípis ů a odpis ů pozemk ů v katastru. 278 V následujících m ěsících za čala kn ěžna provád ět zásadní zm ěny, které nakonec lesní správ ě p řinesly úplnou samostatnost a výrazn ě modernizovaly služební místa. V listopadu roku 1867 na řídila všem hospodá řstvím, lesním ú řad ům, cukrovar ům a hornímu ú řadu zavést jednotné m ěsí ční (nikoliv čtvrtletní) ú četnictví a ud ělat tak po řádek ve stavu veškerých aktiv a pasiv jednotlivých ú řadů. K dalším zm ěnám docházelo v pr ůběhu následujícího roku, kdy kn ěžna vydala pokyn k vytvo ření centrálního ú řadu lesního inspektora ( č. 99/1868, výnos z 10. února), v důsledku čehož vyšly nové lesní instrukce.

275 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Žleby, 31. kv ětna 1863. 276 ADLGASSER, Franz: Die Mitglieder der österreichischen Zentralparlamente 1848 −1918: konstituierender Reichstag 1848-1849, Reichsrat 1861 −1918: ein biographisches Lexikon . Teilband 1, A −L. Wien 2014, s. 31: Kníže Karl Lobkowicz (24. 11. 1814 Víde ň - 26. 9. 1879 Salzburg) byl švagrem knížete Vincenze Karla z Auerspergu. 277 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Slati ňany, 16. července 1867. 278 Tamtéž, Slati ňany, 16. července 1867. 64

Lesním adjunkt ům se zmodernizovaly platy ( č. 111/1868, výnos z 15. února) a zahájilo se nové systematizování služebních míst na všech panstvích ( č. 98/1868 výnos ze 17. b řezna). V témže roce vydalo poru čnictví služební instrukci revírníka ( Dienstinstrukzion für Revierförster in Nassaberg ), tedy základní principy vymezující práva a povinnosti správc ů lesních revír ů.279 První zásadní zm ěnou se stalo vytvo ření postu lesního inspektora výnosem č. 99 podepsaným 10. února roku 1868. Jednalo se o snahu zformovat zast řešující výkonný orgán lesní správy a sv ěř it mu dohled nad veškerými auersperskými lesy, tedy neomezovat jeho působnost hranicemi jednotlivých panství. Od 1. b řezna roku 1868 m ěl lesní inspektor vykonávat svou agendu pro auersperská panství Nasavrky, Žleby a Dolní Kralovice v Čechách a Nieder Fladnitz v Rakousku. K pot řeb ě odborného dohledu v oblasti lesní správy vedly poru čnictví podnikatelské aktivity zesnulého knížete Vincenze z Auerspergu a s tím související rozši řování panství, přičemž o dalším se ješt ě uvažovalo. Nápl ň práce lesního inspektora m ěla obecnou charakteristiku sjednotit lesnickou práci a zlepšit řízení lesního provozu. Dosud lesní ú řady p ředávaly m ěsí ční, čtvrtletní nebo separátní zprávy a podání p římo na ředitelství jednotlivých panství, ale s ustanovením postu lesní inspekce m ěla ředitelstvím (tzn. ú ředník ům s hospodá řským, resp. ekonomickým, a nikoliv odborným lesnickým vzd ěláním) odpadnout pravomoc vydávat posudky o lesních záležitostech a zprávy ze všech panství m ěly nov ě sm ěř ovat přímo do kancelá ře lesní inspekce. Inspekce po zpracování a posouzení doru čených záležitostí pak dokumenty předávala k finálnímu rozhodnutí poru čnické správ ě. Všechny lesní ú řady, lesní a lovecký personál na jmenovaných panstvích byl lesnímu inspektorovi pod řízen. Ú řad lesního inspektora poru čnictví sv ěř ilo od b řezna roku 1868 lesmistrovi Janu Fibichovi. 280 Druhé významné poru čnické rozhodnutí se týkalo modernizace služebních míst a plat ů lesních adjunkt ů. Lesní adjunkti p ůsobili u lesních ú řad ů a jeden nebo dva v každém revíru. V lednu roku 1868 prob ěhl na všech panstvích poslední velký služební přesun (transfer) adjunkt ů před novou systematizací. V červenci následovala modernizace služebních míst i plat ů lesních adjunkt ů. Na všech auersperských panstvích se rozeznávaly od 1. července 1868 t ři specifické adjunktské t řídy s následující charakteristikou: I. t řída vyhrazená pro 3 adjunkty lesních ú řad ů s ro čním platem 200 zlatých (adjunkti Lesních ú řad ů v Libáni, Šebo řicích, Brat čicích), II. t řída pro 16 lesních adjunkt ů s platem 170 zlatých, III. t řída pro

279 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 178, kn. č. 177, Služební instrukce revírníka 1868 . 280 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870, Víde ň, 10. února 1868. 65 ostatní adjunkty s platem 150 zlatých. Poru čnictví dále p řispívalo na stravu u jejich nad řízených, nov ě se dotace na maso zvýšily z 10 zlatých 50 krejcar ů na 30 zlatých ro čně.281 Zm ěny v odm ěň ování se dotkly i naturálních deputát ů, p ředevším deputát ů na výživu adjunkt ů. Nejen, že se zvedl p říd ěl pen ěz na maso, ale každý lesní ú řad na své adjunkty nov ě obdržel máslový deputát (12 víde ňských liber). 282 Lesním ú řad ům auersperských panství bylo na řízeno rozhodnout o za řazení stávajících adjunkt ů do uvedených t říd nikoliv na základ ě v ěku nebo odsloužených let, ale podle kvalifikace a dosavadního pln ění povinností. Adjunkti, kte ří se dosud neosv ědčili, m ěli být propušt ěni. 283 Na nasavrckém panství se nové systematizování adjunktských míst dotklo adjunkt ů na lesním ú řad ě a v deseti revírech: v červenci 1868 se po čítalo s jedním adjunktem lesního ú řadu v Libáni, p ěti adjunkty II. t řídy v revírech Libá ň, Rohozná, Kuchánovice, Slavice, Prose č a šesti adjunkty III. t řídy v revírech Lhota, Vorel, St řítež, Smr ček, Petrkov a Rohozná. 284 (Viz podkapitolu Adjunkti 5.5). Nejvýznamn ějším po činem poru čnictví se v roce 1868 stalo systematizování všech služebních míst a vydání nové platové tabely. Nové ustanovení pro lesní a lovecký personál na všech čty řech auersperských panstvích vyšlo v březnu a nabylo ú činku s 1. lednem 1869. 285 Na panstvích Nasavrky (a Dolní Kralovice) mělo vzniknout nové pracovní místo pro technicky vzd ělaného člov ěka, místo lesního kontrolora, se sídlem v Rohozné. Dosud lesní kontrolu zastávali na nasavrckém panství polesný (Waldmeister) Jan Němec v Kuchánovicích a pojezdný Zeidler v Rohozné. Oba jmenovaní správci dostali po systematizování služebních míst výjimku v užívání služebních titul ů, které jim spolu s emolumenty byly ponechány ad personam. 286

281 Pro srovnání: platová vým ěra z roku 1850 udává služné adjunkta v lesním revíru 160 zlatých ro čně a adjunkt polního revíru dostával 130 zlatých ro čně. Do roku 1868 tedy stoupla minimální mzda lesních p říru čích zhruba o 15% a maximální pen ěžní ocen ění adjunkta se navýšilo o 25%. Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 615 XX 11 −20, kart. 104, lesnictví (Gehalts und Deputat Tabelle. Für das nahsaberger, žleber und žacker Forstpersonale, anfangend von 1ten November 1850). 282 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870, Víde ň, 17. března 1868. 283 Tamtéž, Víde ň, 15. února 1868. 284 Tamtéž , Víde ň, 17. dubna 1868. 285 Třem zam ěstnanc ům se platové podmínky v souladu s novým řádem upravily již v pr ůběhu roku 1868. Jednalo se o libá ňského nadlesního Domína (od 1. června 1868), polesného N ěmce v Kuchánovicích (od 1. dubna 1868) a nadlesního Freyganga v Karlslustu. 286 Působení dvou kontrolor ů (rohozenského pro horské revíry a kuchánovického pro nížinné revíry) zaznamenal v roce 1875 lesmistr Domín ve své topografii: DOMÍN, František - KREJ ČÍ, Jan: Statisticko-topografický popis knížecího Auerspergského panství Nasavrky v Čechách . Praha 1875, s. 25. 66

Správní zásahy se týkaly i odm ěn lesních zaměstnanc ů. Veškerý lesní personál na auersperských panstvích na území Čech p řišel o deputátní pole, ale louky pro chov dobytka a užitkové zahrady jim z ůstaly. Deputátní pole tvo řila panská hospodá řská p ůda, kterou m ěly lesní ú řady propachtovanou. Od ledna roku 1869 p ůda p řešla op ět pod hospodá řskou správu. Zam ěstnanci, kte ří o svá pole pe čovali a v pr ůběhu roku 1868 nap říklad hnojili, m ěli být odškodn ěni za ušlý zisk. Zbytek deputátních polí, která nenáležela k panské hospodá řské půdě, m ěla být ve řejn ě propachtována nebo zalesn ěna. Louky pro lesní personál nemusely být v některých revírech k dispozici. V takových p řípadech dostávali zam ěstnanci náhradou 5,5 centý ře sena a 3,5 centý ře otavy. Lesní inspekce byla povinna provést vizitace revír ů a rozhodnout o přid ělení reluta nebo louky in natura. Zahrady p ři hájenkách nem ěly být menší než ½ m ěř ice a kv ůli spravedlivému rozd ělení byl povolán stavební inženýr, který m ěl zahradní plochy vym ěř it. Poru čnictví úpln ě zrušilo tzv. akcidence, vedlejší platy, bonusy z prodaného d řeva p ři mimo řádné těžb ě nebo z vedlejších lesních požitk ů. Poru čnická správa si uv ědomovala, jaký dopad mají vedlejší platy na lesy. Ve svém d ůsledku lesním porost ům škodily, jelikož zainteresovávaly personál na vyšším rozsahu t ěžeb a p řispívali tak k pustošení lesa. 287 V 19. století akcidence postupn ě zmizely z platových složek zam ěstnanc ů na všech panstvích. Poru čnická správa p ři úpravách tabel vycházela ze zásady, aby byli zam ěstnanci p ři ztrát ě deputátních polí a vedlejších plat ů bohat ě odškodněni. Podle nových pravidel m ěli zam ěstnanci dostat vyšší pen ěžní odm ěny a deputáty tak, aby samostatn ě vysta čili. Nový systém vznikl „podle pe člivého uvážení všech podmínek a stanovil se tak, jak to sotva na ostatních cizích panstvích lze najíti.“ 288 V roce 1871 bylo rozhodnuto, že libá ňský revír, který dosud podléhal lesmistrovi, bude mít vlastního správce. Protože šlo o malý revír, nebylo zapot řebí samostatného lesního hospodá ře a lesní ú řad m ěl stanovit, jaký titul správce libá ňského revíru dostane, jaké by mu mělo být p řid ěleno bydlení a jaké odm ěny dostane. 289 Poru čnická správa kn ěžny Vilemíny také podpo řila zam ěstnance v návšt ěvě sv ětové výstavy ve Vídni v roce 1873. Kněžna Vilemína rozhodla o prop ůjčení čty ř pokoj ů ve víde ňském paláci svým ú ředník ům, lesník ům a adjunkt ům, kte ří by cht ěli výstavu navštívit.

287 NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 117; NOŽI ČKA, Josef: Z minulosti slezských les ů. Opava 1956, s. 39. 288 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870, Víde ň, 17. března 1868. 289 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 117, kn. 116, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1871 −1879 , Víde ň, 15. ledna 1871. 67

Zárove ň zmocnila p ředstavené jednotlivých ú řad ů udílet vícedenní dovolenou kv ůli cest ě na sv ětovou výstavu. 290 V roce 1876 m ělo období poru čnické správy skon čit a zletilý kníže František Josef z Auerspergu se ujal svých statk ů. V té dob ě stálo v knížecích službách padesát p ět lesník ů, lesmistr, lesní d ůchodní, lesní inženýr a adjunkt, naturální ú četní, dvanáct revírních správc ů, čty ři adjunkti, dvacet dev ět hajných, dva hodební revírníci a t ři hlída či zv ěř e. 291 František Josef si ve vztahu k zam ěstnanc ům a sv ěř enému d ědictví předsevzal: „… p řeji si své ú ředníky kup ředu vést, jim zajistit d ůvěru v knížecí službu a také, že z mé strany jim d ůvěř ováno bude, st řežit vztahy, a ť mají vždy pravdivost a ospravedln ění a služební svazek ctít… beru si své úředníky k srdci a po všechny časy knížecí milost a p říze ň d ůstojn ě budu prokazovat…“ 292 Než ale František Josef skute čně převzal řízení statk ů, obdržel p řijetí do c. k. armády na jeden rok. Z toho d ůvodu dekretem zárove ň jmenoval matku na další rok správkyní statk ů, p řestože si už ponechal kone čné rozhodnutí pro veškeré obchody nebo vým ěny p ůdy, které by v jeho zastoupení kn ěžna Vilemína provád ěla. Potvrdil také platnost veškerých dosavadních nařízení a jejich úprav a rovn ěž všechny ú ředníky a sloužící v jejich služebních pozicích. 293 Kníže František Josef oficiáln ě p řevzal správu statk ů v roce 1878 po své svatb ě s hrab ěnkou Vilemínou Kinskou ze sousedního panství He řman ův M ěstec. V té dob ě už p ředstavovalo lesnictví na nasavrckém panství samostatný hospodá řský obor, který podléhal p římo knížeti. V jeho čele stál už sedm let, po odchodu Jana Fibicha do penze, oce ňovaný zkušený lesmistr František Domín. V lednu roku 1886 vydal kníže Auersperg „Služební instrukci pro lesního radu Franze Domína“. Instrukce, patnáct let po odchodu lesního inspektora Fibicha do penze a zrušení centrálního dohledu nad lesní správou, formáln ě vracela vrchní vedení lesnictví do rukou jedné osoby a zárove ň p ředznamenala další zm ěny ve vedení lesní správy. Šlo o instrukci pro lesního radu , druhého v po řadí, ale prvního, který s tímto titulem p ůsobil v aktivní služb ě. Instrukce popsala okruh jeho p ůsobnosti, práva a povinnosti: František Domín jako nejvyšší lesní kontrolor a lesní rada stál na vrcholu lesní správy domén Nasavrky, Žleby, Dolní Kralovice a Nieder Fladnitz s Baumöll. Jemu byli služebn ě pod řízeni lesní ú ředníci vykonávající správu jmenovaných domén, jako také jejich pod řízení

290 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870, Víde ň, 16. března 1873. 291 DOMÍN, František - KREJ ČÍ, Jan: Statisticko-topografický popis knížecího Auerspergského panství Nasavrky v Čechách . Praha 1875, s. 33. 292 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 117, kn. č. 116, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1871 −1879, Žleby, 10. prosince 1876. 293 Tamtéž, Žleby, 10. prosince 1876. 68 lesníci, adjunkti, lesní a lovecké orgány a veškerý lesní a lovecký personál panství Nasavrky. První úloha lesního rady, jako nejvyššího lesního úředníka, spo čívala v tom, „že bude bdít, aby každý lesní ú ředník a služební personál své místo, na které byl jmenován, pln ě zastával, a prokázal se jako uvážlivý a činný, pot řebný a poctivý orgán k podpo ře Mých [knížecích] zájm ů.“ Z této jeho nejvyšší úlohy vyplývalo právo a povinnost knížeti přednést žádost na všechny prokazateln ě nutné personální zm ěny. P ři porušení služebních povinností a p ři nebezpe čí prodlení byl Domín oprávn ěn pod řízeného ú ředníka nebo služební personál suspendovat a p řijmout provizorní opat ření ohledn ě další práce suspendovaného; v takových případech musel knížete neprodlen ě zprávou požádat o rozhodnutí. Druhý bod instrukce stanovil povinnost nejvyššího lesního ú ředníka postarat se, aby knížecí lesní majetky odpovídaly pom ěrům a vykazovaly co nejv ětší výnos. Správu les ů nasavrckého panství obstarával sám, co se správy les ů ostatních t ří panství týkalo, musel lesní rada bdít, aby se přijímala odborná a obchodn ě správná rozhodnutí, aby se dodržovaly instrukce a knížecí na řízení se pln ě vykonávala. Aby m ěl lesní rada pov ědomí o všem, co se týkalo lesního obchodu, sám se mohl v nutných p řípadech p řesv ědčit návšt ěvou místa o stavu lesin, zp ůsobu a provedení lesních manipulací; pov ěř oval lesní správy bu ď ústn ě, nebo písemným sd ělením, a požadoval od nich zprávy. Byl oprávn ěn dohlížet na skontrace pokladen a zásob, dále na knihy, akta a korespondenci, stejn ě tak na všechny budovy a inventá ře, cesty a silnice a analyzovat jejich stav. V případ ě technických manipulací se musel vyvarovat nevhodného nebo nepraktického provedení a dot čenému personálu byl povinen dát nutné pokyny a pou čení. Kníže stanovil, kv ůli nutnému přehledu nad veškerými lesními a loveckými záležitostmi panství, že jednotlivé lesní správy mají p ředkládat veškeré čtvrtletní a separátní zprávy, také účetní uzáv ěrky, bilance etátu atd. lesnímu radovi a ty pak s jeho dobrozdáním měly být zaslány knížecí centrální kancelá ři. Vy řízení t ěchto zpráv bylo expedováno zp ět lesnímu radovi, který seznamoval s jejich obsahem pod řízené a obstarával doru čení na lesní správy; jen výjime čně a v naléhavých p řípadech, a pokud šlo o lokální lovecké zábavy, se zprávy, resp. žádosti lesních správ doru čovali přímo knížeti. Třetí bod instrukce ukládal lesnímu radovi každých p ět let absolvovat d ůkladnou revizi a za spolupráce ostatních t ří lesních správc ů zkontrolovat lesní systém. Podle posudku pak měly dot čené lesní správy vytvo řit speciální plány využití d řeva pro další p ětiletí a p ředat je lesnímu radovi, který je se svým posudkem p ředkládal knížeti. Periodické revize lesního systému se týkaly také panství Nasavrky a spole čnou zprávu o nasavrckých lesích vystavovali tři správci ostatních panství a p řipojovali plán využití pro další p ětiletí. 69

Čtvrtý bod se instrukce se v ěnoval užitkovým plán ům. Na základ ě schválených speciálních užitkových plán ů předkládaly jednotlivé lesní správy ro ční požadavky na t ěžbu dřeva a s posudkem lesního rady byly postoupeny knížeti. V případ ě, že by se v pr ůběhu roku vyskytly mimo řádné, nep ředvídatelné pom ěry, v ětrné nebo sn ěhové kalamity, obchodní konjunktura atd. mělo se bu ď z nutnosti, nebo na p řání, upustit od schválených plán ů. Žádost podával dot čený lesní správce a s posudkem lesního rady v ěc p ředával knížeti. Na zkáklad ě pátého bodu instrukce s koncem roku p ředkládal každý lesní ú řad výb ěrovou tabelu o provedení schválných t ěžebních prací, kterou lesní rada Domín kontroloval, porovnával a posuzoval s jednotlivými projekty a odchylkami. V těchto výb ěrových tabelách se uvád ěla procenta vyt ěženého užitkového d řeva proti palivovému d říví a vyrobenému kmenovému kapitálu. Lesní rada se měl postarat, aby byla vedena nutná evidence v knihách a na kartách. Podle šestého bodu byl důležitou povinností lesního rady dohled, aby byly vykácené plochy pln ě a co nejlepším zp ůsobem využity a na řízená kácení vedena odborn ě. Sedmý bod instrukce se týkal kulturních plán ů, ty m ěly být rovn ěž koncipovány jednotlivými správami a s posudkem lesního rady p ředkládány knížeti; jeho mimo řádnou úlohou bylo dohlížet na pé či o lesní školky a zkulturn ění lesa, a v případ ě nutnosti provád ěcímu orgánu poskytoval potřebné pou čení a musel okamžit ě zastavit všechny vyskytnuvší se chyby. Po provedení zalesn ění vyhotovovaly lesní správy seznam a s posudkem lesního rady op ět p ředkládaly knížeti. Osmý bod ur čil lesním správám ro ční vyhotovování tarif ů k prodeji d řeva, které s posudkem lesního rady odevzdávaly knížeti. Tarify měly obsahovat jen minimální prodejní cenu a povinností lesních správc ů bylo využít každé příležitosti k vyššímu zhodnocení d řeva. Povinností lesního rady bylo st řežit zp ůsoby a postupy při prodejích dřeva a lesních produkt ů. Na základ ě devátého bodu instrukce lesní rada dohlížel na provoz pily a dalších lesních závod ů. M ěl také nejvyšší dohled nad myslivostí na veškerých auersperských doménách. Podle desátého bodu instrukce musel lesní rada Domín v případ ě nutnosti vystupovat proti škodlivému hmyzu a pe čovat o to, aby se neší řil; případn ě m ěl ud ělovat nutné ponaučení a rady lesním orgán ům. Jedenáctým bodem instrukce vstupila v platnost a knížecí lesní správy „ji vezmou na vědomost a budou se podle ní řídit“.294

294 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Žleby, 13. ledna 1886. 70

S ohledem na množství vyty čených úkol ů pro lesního radu, velkou zodpov ědnost a časovou náro čnost, nez ůstal kníže Auersperg u vydání jedné instrukce. Doplnil ji instrukcí pro nadlesního, aby zajistil suplementaci ú řadu jinými ú ředníky: Nadlesní Alfred Zeidler se stal výkonným orgánem lesního rady: „Nadlesní Alfred Zeidler obstarává jako d říve revír Kuchánovice, jako každý revírní správce. Krom ě toho působí ve veškerých revírech panství Nasavrky s výjimkou revír ů Rohozná, Petrkov a St řítež jako kontrolní orgán nasavrckého lesního správce – lesního rady Domína. Revírníci, adjunkti, lesní a lovecké orgány jsou p řid ěleny do okruhu p ůsobnosti nadlesního a revíry jsou mu služebn ě pod řízeny. Speciální povinností nadlesního je kontrola p ři p řebírání a prodeji d řeva, přičemž ve svém vlastním revíru musí dohlížet osobn ě nebo prost řednictvím delegovaného úředníka; tento ú ředník bude bu ď lesní inženýr, nebo lesní d ůchodní.“ 295 Mezi další povinnosti pat řil dohled p ři lesních technických pracích, pé če o lesní školky nebo starost knížecí obory a lovectví. „Ve v ětšin ě p řípad ů funguje jen jako zástupce správcujícího úředníka (lesního rady) a řídí rozsah práce a povinností podle obsahu podaných žádostí, v přid ělených revírech vykonává dohled ve vlastním okruhu p ůsobnosti.“ 296 Nasavrcká lesní správa byla i nadále obstarávána lesním radou a s ohledem na poukázaný okruh p ůsobnosti nem ěl být nadlesní Zeidler samostatným správním ú ředníkem, ale m ěl se stát „orgánem“ spravujícího vrchního ú ředníka. Naproti tomu ale na ostatních panstvích byli tam ější nadlesní skute čně samostatnými ú ředníky pod vedením lesního rady. Nadlesním Freygangovi v Karlslustu, Čermákovi v Šebo řicích a Eiseltovi v Zálesí, p řid ělil kníže tituly lesních správc ů (Forstverwalter ). 297 Kníže František Josef Auersperg dále doplnil instrukci pro lesního radu Františka Domína (z 13. ledna 1886, č. 25) a instrukci pro nadlesního Alfreda Zeidlera (z 12. ledna 1886, č. 9) ješt ě výnosem č. 120 z roku 1886 o zastupování lesního rady . Ve výnosu o zastupování lesního rady byly rozd ěleny povinnosti kontroly v revírech Rohozná, Petrkov a St řítež mezi lesního inženýra s pravomocí ve v ěcech odborného dohledu a lesního důchodního ve finan čních záležitostech. Stanovená substituce platila i pro libá ňský lesní ú řad v případech nep řítomnosti lesního rady. Podobn ě jako v revírech lesního rady, tak i na lesním úřad ě spravoval kancelá řské záležitosti lesní inženýr a cizí a revírní záležitosti spadaly do kompetence nadlesního Alfreda Zeidlera. Jmenovaní zástupci nejvyššího lesního ú ředníka na

295 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Žleby, 12. ledna 1886. 296 Tamtéž, Žleby, 12. ledna1886. 297 Tamtéž, Žleby, 12. ledna1886. 71 panství byli ve sv ěř ených úkolech osobn ě zodpov ědní. P ředpisy týkající se kontrol byly předest řeny v poru čnické instrukci pro lesní personál z roku 1868 a z ůstaly nadále v platnosti, dokud nebyly zm ěněny pozd ějšími opat řeními, jako nap říklad instrukcemi pro lesního radu Domína nebo nadlesního Zeidlera. 298 Lesní inženýr Vincenz Němec (jmenován 1. října 1886) m ěl být dalším výkonným orgánem lesního rady, nejvyššího „šéfa“ veškerého lesnictva. Němec zodpovídal za stav lesních zásob, vym ěř ovací a odhadovací práce. Významný transfer kompetencí pokra čoval také v ekonomické oblasti. Post lesního rady centralizoval dohled nad veškerými auersperskými lesy na Lesní ú řad do Libán ě. Nar ůstající agenda sv ěř ená lesnímu radovi a tamním ú ředník ům vyžadovala posilu zejména ve vedení účtů a bilancí etátu. Samotné vedení lesních ú čtů a revizí vyžadovalo vysoké časové vynaložení a odborné lesnické znalosti. Z toho d ůvodu vznikl po penzionování nasavrckého lesního d ůchodního Kemlinka nový post „vedoucího lesních ú čtů“. Na Lesním ú řad ě v Libáni se etablovalo „ekonomické odd ělení“, resp. lesní pokladna a ú četní kancelá ř, která p řevzala část agendy ú řadu ú četní revize v Tupadlech. Do Libán ě se svezly veškeré knihy, tabely a výkazy etát ů, kníže na řídil zaslat na ú řad do Libán ě také naturální ú čet a revírní p říru ční registry. Vedoucí lesního ú čtu m ěl v pracovní náplni správu pen ěžního a naturálního ú čtu (lovecký ú čet obstarával nadlesní Zeidler v Kuchánovicích), dále vedení inventá řů , a především bilance etátu veškerých auersperských les ů. Vedoucí lesního ú čtu se řídil pokyny lesního rady a m ěl být nápomocen ve v ěcech lesního hospodá řství. Ú četní agendu kníže sv ěř il petrkovskému lesníkovi Wenzlu Schulzovi za ro ční plat 1 200 zlatých rakouského čísla, kancelá řský paušál a deputátní p ůdu. Lovecký ú čet vedl kuchánovický nadlesní Zeidler. 299 Lesní rada m ěl tedy pro výkon svých povinností nov ě n ěkolik pod řízených ú ředník ů se specifickými kompetencemi. Jeho zástupcem ve správ ě nasavrckého panství se stal Alfred Zeidler, zodpov ědnost za taxa ční práce převzal lesní inženýr N ěmec, hospodá řské záležitosti vedl vedoucí lesního ú čtu Schulz a kone čně byl lesnímu radovi p řid ělen sekretá ř k obstarávání kancelá řských písemností. Od 1. října 1886 se sekretá řem lesního rady Františka Domína stal jeho vlastní syn Wilhelm Domín. Nov ě jmenovaný sekretá ř dostal do správy také libá ňský revír, o který m ěl pe čovat a ur čit množství d řevních zásob. 300

298 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Víde ň, 4. března 1886. 299 Tamtéž , Slati ňany, 9. srpna 1886. 300 Tamtéž, Slati ňany, 9. srpna 1886. 72

František Domín zem řel o dva roky pozd ěji a zármutek nad odchodem p řítele a rádce vyjád řil kníže ve výnosu o jmenování Domínova nástupce Jana Freyganga. S odvoláním na výnos z 13. ledna 1886 č. 25, kterým byl definován centrální lesnický post, se kníže rozhodl pokra čovat v účinnosti jmenovaného výnosu, a tedy v obsazování úst řední lesnické pozice a hledal vhodného kandidáta. Pozice zem řelého lesního rady znamenala špi čku lesní správy pro všechna panství, odborník v této funkci p římo vedl lesní správu nasavrckého panství, sou časn ě vykonával nejvyšší dohled nad ostatními lesními správami auersperských panství a byl v nejužším kontaktu s knížetem. Jako vhodného kandidáta vybral kníže Auersperg správce svého rakouského statku Nieder Fladnitz a zárove ň správce tam ějších les ů, Jana Freyganga. 301 S novým titulem (Oberforstmeister) převzal Jan Freygang ú řad a povinnosti po zesnulém lesním radovi. Dostal také stejný plat, ročně 2 500 zlatých rak. čísla a kancelá řský paušál 88 zlatých rak. čísla. Kv ůli výkonu nové služební pozice se musel Freygang přest ěhovat se do Čech, do Libán ě na nasavrcké panství, kde dostal služební byt. Freygangovi nyní podléhala správa panství Nasavrky, m ěl nejvyšší postavení v lesnictví a dohled nad lesním a loveckým personálu na panstvích Žleby, Dolní Kralovice a Nieder Fladnitz a šéfové (v originále „Chefs“) jednotlivých lesních správ mu byli p římo pod řízeni. Veškeré jeho pravomoci a okruh p ůsobnosti se odvolávaly na instrukci vydanou v roce 1886 pro lesního radu Domína. Jan Freygang musel ú řad p řevzít okamžit ě a p ředevším se seznámit se stavem veškerých les ů a obstarat si nutné personální znalosti. Zárove ň pozbyly platnosti instrukce pro kuchánovického nadlesního Alfreda Zeidlera, který vypomáhal s agendou nasavrcké lesní správy bývalému lesnímu radovi. Nov ě dosazený libá ňský lesmistr m ěl veškerou agendu zvládnout sám a nadlesnímu Zeidlerovi z ůstal na starosti op ět jen Kuchánovický revír. Kníže ale vrchnímu lesmistrovi ponechal možnost sám ur čit Alfreda Zeidlera svým zástupcem v případ ě neschopnosti vykonávat práci. Alfredu Zeidlerovi se stejným výnosem zvýšil ro ční plat na 1400 zlatých rak. čísla. 302 V roce 1889 navrhl lesní ú řad vedení revírních kronik. Kníže František Josef Auersperg byl p řesv ědčen o ú čelnosti vedení kronik, navíc předpokládal, že by lesníci mohli obstarávat zápisy lehce, bez toho aniž by kroniky bránily ve vykonávání jejich agendy. Lesmistr byl pov ěř en návrhem obsahu a formy kronik. Kníže vyjád řil p řání, aby v tomto ohledu byla

301 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Vysoké Mýto, 20. srpna 1888. 302 Tamtéž, Vysoké Mýto, 20. srpna 1888. 73 lesník ům vydaná co možná nejmén ě omezující instrukce, aby jim byl ponechán prostor. Představení lesních ú řad ů m ěli být lesník ům nápomocni. 303 Jan Freygang vedl libá ňský lesní ú řad do roku 1904, poté požádal o penzionování. Kníže František Josef Auersperg po odchodu Jana Freyganga do penze rozhodl o zcela nové organizaci lesní správy. Dosud libá ňským lesním ú řadem vykonávaná centrální administrativa pro veškeré knížecí lesnictvo byla zrušena. Nov ě byly technickou a administrativní správou les ů pov ěř eny lesní ú řady jednotlivých panství a jejich představení zůstali pod řízeni p římo knížecí centrální kancelá ři. Nap říšt ě měly veškeré své zprávy a podání sm ěř ovat p řes centrální kancelá ř p římo knížeti a stejným zp ůsobem jim byla doru čována knížecí rozhodnutí. Ozna čení Vrchní lesní ú řad v Libáni se stalo díky novému po řádku bezp ředm ětné a do budoucna se m ělo používat pouze ozna čení Lesní ú řad v Libáni. Reorganizací kníže lesním úředník ům „ auch die Möglichkeit bieten will, ihre individuelle Leistungfähigkeit freie bethätigen zu können .“ 304 Kníže František Josef předpokládal pravidelné inspekce na jednotlivých ú řadech, nejen s vlastními nejvyššími lesními ú ředníky, ale v nutných p řípadech i s cizími odborníky jako konzultanty. Pro panství Nasavrky a Dolní Kralovice bylo nov ě vytvo řeno místo lesmistra, zatímco panství Žleby a Nieder Fladnitz spravoval nadlesní. Novým lesmistrem v Libáni se stal dosavadní lesní inženýr Jan Sommer. 305 Ve sledovaném období 19. století se ve vedení lesnictví a lovectví na nasavrckém panství vyst řídalo celkem osm osobností, které byly v první řad ě zodpov ědné za pé či o auersperské lesy: někdejší liechtenštejnský lesmistr Raimund Bedná ř, polesný a ředitel cukrovaru Karl Böhringer, lesmistr Josef Fibich, bývalý novodvorský nadlesní a auersperský lesmistr Leopold Reich, lesní inspektor Jan Fibich, někdejší aerenthalský pojezdný a auersperský lesní rada František Domín, vrchní lesmistr Jan Freygang a lesmistr Jan Sommer. O prvních dvou jmenovaných zatím nebyly dohledány podrobn ější údaje o jejich život ě. Dostupné materiály alespo ň umož ňují vytvo řit obraz jejich nástupc ů ve správ ě knížecích les ů.

303 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Víde ň, 28. března 1889. Ve fondu velkostatku se dochovala pouze revírní kronika Petrkova. 304 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 119, kn. č. 118, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1900 −1923, Karlslust, 11. zá ří 1904: „ chci také dát p říležitost předvést jejich individuální výkony .“ 305 Tamtéž, Karlslust, 11. zá ří 1904. K Johannu Sommrovi více v podkapitole Benefity a v kapitole Lesní hospodá řské plány. 74

6.2 NEJVYŠŠÍ LESNÍ Ú ŘEDNÍCI: LESMIST ŘI, VRCHNÍ LESMISTR, LESNÍ INSPEKTOR A LESNÍ RADA Podkapitola v ěnovaná špi čkám nasavrcké lesní správy se bude také zabývat otázkou, jestli a jak se zam ěstnanci panství, resp. velkostatku, ve řejn ě zapojovali do lesnické osv ěty. V roce 1861 vyšla ve Vídni publikace Josefa Wesselého podávající p řehled o organiza ční struktu ře liechtenštejnských lesních zam ěstnanc ů, jejich okruhu p ůsobnosti, jejich povinnostech a zp ůsobu vedení lesního provozu. Služební organizaci na rozsáhlých lesních majetcích ve vlastnictví knížat z Liechtensteina považoval autor knihy Wesselý k roku 1855 za vrcholnou. Lesy byly vedeny samostatnými lesními ú řady, které ale nep řestaly být složkou paství, takže jejich správa byla spojena s administrací ostatních složek, stejn ě tak panství jako takového. Wesselý považoval liechtenštejnské služební za řízení za dobré a do jisté míry jako vzor pro služební za řízení majitel ů velkých domén s intenzivním lesním hospodá řstvím. 306 Liechtensteinští lesní inspekto ři (resp. oblastní lesmist ři, kte ří byli na liechtenštejnských panstvích celkem čtyři) dohlíželi na vedení oblastí spravovaných pojezdnými. Vystupovali samostatn ě, měli předcházet chybám radami, pou čkami a p říkazy. O zjišt ěných nedostatcích podávali hlášení liechtenštejnské dvorské kancelá ři. Objížd ěli lesy, dohlíželi na těžby, vedení kancelá ří a ú čtů administrovaných pojezdnými. Dbali na rychlé a p řesné dodržování termín ů. Lesmist ři m ěli alespo ň jednou za t ři roky prohlédnout jednotlivé oblasti spravované pojezdnými a o jejich stavu podat správu liechtenštejnské dvorské kancelá ři. Koncem roku měl lesmistr spolu se správcem statku přepo čítat dřevní zásoby, zhodnotit možnosti p ředávek dřeva nebo dražeb. Lesmistr vedl seznam lesního personálu a p ředkládal ho liechtenštejnské dvorské kancelá ři. Zprávy lesník ů adresované dvorské kancelá ři doprovázel dobrozdáním a předával zp ět kone čné rozhodnutí. Měl právo samostatn ě předkládat kancelá ři návrhy na zlepšení. Ve shod ě s pojezdným a správou statku zam ěstnával hajné, v případ ě nutnosti m ěnil působišt ě lesních pomocník ů a hajných, při nebezpe čí z prodlení nebo nezp ůsobilosti pod řízených navrhoval, ve shod ě s pojezdným, na jejich služební posty zástupce. Lesmistr mohl propustit hajné v p řípad ě prokázání zp ůsobení škody. Navrhoval obsazení veškerých služebních míst od lesních pomocník ů po kontrolujícího vedoucího lesního provozu, nadlesního. Podával návrhy na odm ěnění mimo řádného služebního výkonu. Přesv ědčoval se o návrhu lesník ů na ro ční t ěžby a p ředával je ke schválení dvorské kancelá ři. Ověř oval

306 WESSELY, Josef: Die Einrichtung des Forstdienstes im Österreich in seinem Zusammenhange mit der Domänen-, Montan- und Finanzverwaltung . Zweiter Band. Wien 1861, s. [3]. 75 a schvaloval návrhy na ro ční kulturní práce, vedlejší užitky, dával dobrozdání na tarify cen dřeva atd. 307 Lesmist ři obecn ě, jakožto nejvýše postavení reprezentanti lesnictví, museli udržovat vážnost ú řadu a dbát na dobré kontakty, p ředevším s hospodá řskou správou. V první polovin ě 19. století musela být jejich rozhodnutí „ve shod ě“ s hospodá řskými ú řady. Lesmistr m ěl být také vzorem pro své pod řízené. Všeobecn ě m ěli lesmist ři zajistit ochranu lesního majetku před pytláky a poškozováním; od po čátku století se kladl čím dál tím vyšší d ůraz na pé či o obnovu les ů a lesmist ři se m ěli starat o sb ěr co nejv ětšího množství lesních semen a pe čovat o kultury. 308 Lesmist ři, kteří stáli v čele auersperské knížecí lesní správy, m ěli do poloviny 19. století nesnadné postavení jakožto pod řízení nasavrckého Vrchního ú řadu. Jejich pozice se v rámci organiza ční struktury panství postupem času posilovala a osamostat ňovala i díky schopnostem jednotlivých osobností. Pravomoci lesmistr ů na nasavrckém panství v první polovin ě 19. století oscilovaly mezi dozor čí a řídící působností nad lesy.309 Od druhé poloviny 19. století, po ustavení lesnictví jako samostatného hospodá řského oboru, vznikaly na nejvyšších p říčkách auersperské lesní správy pracovní pozice s dozor čí p ůsobností, zastávali je lesní inspektor Fibich, lesní rada Domín a vrchní lesmistr Freygang. Mezi obecné povinnosti lesmistr ů pat řila komunikace s pod řízenými, zprost ředkovávání knížecích na řízení, vydávání pokyn ů a dohled nad jejich pln ěním a realizací. Lesmist ři m ěli poskytovat metodické rady a odbornou pomoc svým pod řízeným. P ři jmenování lesních úředník ů byl lesmistr povinen seznámit nové zam ěstnance s jejich povinnostmi a převzít od nich služební přísahu. V období od poloviny 18. století se v lesních službách knížecí rodiny Auersperg ů vyst řídala celá řada (lokáln ě) významných osobností. Auerspergové jim sv ěř ili svou p říze ň a správu lesních majetk ů, ze kterých se postupn ě stávala stále hodnotn ější kulturní krajina. Kvalitn ější d řevo také představovalo významný hospodá řský artikl. P řestože někte ří z nejvýše postavených lesních ú ředník ů nedosáhli zemského v ěhlasu, nevystupovali ve řejn ě, celý život zasv ětili jen pé či o knížecí lesy, a nedostali se tak do publikovaných schematických přehled ů nejvýznamn ějších osobností lesnického oboru, v rámci auersperské správy jim bezpochyby

307 WESSELY, Josef: Die Einrichtung des Forstdienstes im Österreich in seinem Zusammenhange mit der Domänen-, Montan- und Finanzverwaltung . Zweiter Band. Wien 1861, s. 19 −21. 308 CHADT, Jan Evangelista: Lesni čtí a love čtí ú ředníci a služebníci v různých dobách v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku . Písek 1907, s. 55 −56; TÝŽ: Správa lesa: p řísp ěvek ku d ějinám les ů a lesnictví . Písek 1908, s. 6 −7. 309 CHADT, Jan Evangelista: Lesni čtí a love čtí ú ředníci a služebníci v různých dobách v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku . Písek 1907, s. 4. 76 náleží p řední místo a měla by jim být v ěnována dostate čná pozornost. Vedle t ěchto osobností stojí za p řipomenutí n ěkolik lesnických rodin, které zasv ětily služb ě v auersperských lesích celé generace. Především šlo o příslušníky rodin Wagnerových, Čihákových, Kocy, Reichových, Rudolfových, Zeidlerových nebo Zittových. 310 V roce 1891 dokonce došlo k situaci, že v knížecích službách stáli zárove ň dva adjunkti jménem Ferdinand Kocy. Kníže Auersperg rozhodl, že jim budou p řipojena ozna čení římskými číslicemi I. a II. Číslo I. dostal Ferdinand, syn Ferdinanda Kocyho, adjunkt v Prose či. Číslo II. obdržel Ferdinand, syn Františka Kocyho, adjunkt p řid ělený k lesnímu ú řadu. Ú ředníci dostali pokyn používat číselné ozna čení a oba adjunkti m ěli být o knížecím rozhodnutí informováni. 311 O nejstarších lesmistrech nasavrckého panství ani o jejich povinnostech zatím nebylo nalezeno mnoho zmínek. Od poloviny 18. století se zachovala jen n ěkterá jména vedoucích osobností lesní správy. Souvislejší informace jsou k dispozici až od po čátku 19. století. Mezi významné lesnické rodiny, jejichž členové dosáhli nejvyšších pozic, pat řila rodina Josefa Fibicha (1778 −1839).312 Místo a datum narození Josefa Xaviera Fibicha se zatím nepoda řilo dohledat, ale z matri čních zápis ů lze dovodit, že se narodil v roce 1778. V auersperských službách p ůsobil Josef Fibich nejprve v lovecké partaji, kde si získal p říze ň knížete Karla Auersperg-Trautsona. Za vynikající a loajální službu dostal do správy knížecí lesy v budském revíru, a o pár m ěsíc ů pozd ěji řídil revír Smr ček nedaleko Žumberka na nasavrckém panství. Náklonnost knížete, jistota práce a p říjm ů umožnily Josefu Fibichovi oženit se. Ve Smr čku si v prosinci roku 1810 313 vzal za manželku třiadvacetiletou Crescencii, dceru po zem řelém Antonínu Volltrauerovi, kupci z Innsbrucku. Do roka se Josefovi a Crescencii narodilo první dít ě, dcera Marie Crescencie Vilemína. 314 Ješt ě ve Smr čku Fibich povýšil na pojezdného ( Gehegbereiter ) neboli „hájovního“. Další povýšení na sebe nenechala dlouho čekat. Výše bylo uvedeno, že roku 1811 získal Josef Fibich titul vrchního lov čího (Oberjäger ) a zárove ň nové p ůsobišt ě ve Vina řích na žlebském panství (Viz podkapitolu Auersperská lesní správa východo českých statk ů v 19. století ). Ve Vina řích se Fibichovým

310 Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897 ; Tamtéž, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . 311 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 25. října 1891. 312 SEDLÁ ČKOVÁ, Hana: K osud ům knížecího lesníka: Jan Fibich. In: Sborník Muzea Brn ěnska 2017. Brno 2017, s. 33 −43. 313 Zatím jde o v ůbec nejstarší nalezený matri ční záznam Josefa Fibicha. SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východo českého kraje, Farní ú řad římskokatolické církve Žumberk, okr. Chrudim, sign. 1063, Matrika NOZ 1783 −1829 . 314 SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východo českého kraje, Farní ú řad římskokatolické církve Žumberk, okr. Chrudim, sign. 1064, Matrika N 1810 −1834 . 77 narodila druhá dcera Aliosia Nepomucena Albína. 315 V roce 1814 dosáhl Josef Fibich na místo nejvýše postaveného lesníka v auersperské knížecí správ ě - byl jmenován lesmistrem (Forstmeister ). Ú řad lesmistra m ěl Fibich vykonávat na lesním ú řad ě v Libáni, a tak se s rodinou přest ěhoval zp ět na nasavrcké panství.316 Z rozhodnutí knížete Karla Auersperg- Trautsona spravoval novope čený lesmistr nejen nasavrcké panství, ale podléhaly mu i žlebské lesy. O rok pozd ěji se lesmistru Fibichovi narodil první syn Karel Josef Xaver Alexius. 317 V roce 1817 přišla v Libáni na sv ět dcera Josefa, jejímiž kmotry se stali kníže Karel Auersperg-Trautson a jeho manželka, kn ěžna Marie Josefa. V roce 1819 se dob ře postaveným a váženým manžel ům Fibichovým narodil syn Jan Xaver a následoval ješt ě syn Alex. 318 V roce 1828 došlo na předání statku P řestavlky hrab ěcí Auersperské linii. Lesmistru Fibichovi tím ubyla část povinností a ročně přišel o 20 zlatých konv. m ěny, čty ři kon ě a v ůz, který pot řeboval k výkonu své práce. Proto poru čnictví vym ěř ilo lesmistrovi náhradu ve výši 100 zlatých konv. m ěny ro čně, částe čně vyplácenou z panství nasavrky a částe čně vyplácenou z panství Žleby. 319 Josefa Fibicha v polovin ě 30. let trápily dýchací potíže a čím dál tím mén ě se ú častnil loveckých záležitostí. Požádal proto knížete Vincenze Karla o p ředání lovecké agendy nasavrckého panství pojezdnému (Reitjäger , myslivectvo) Wagnerovi. Wagner p řebíral veškerou složenou vysokou a odvody zv ěř e zaznamenával lov čím do výkaz ů spolu se zást řelným. Wagner rovn ěž evidoval další upot řebení zv ěř e a p ředával ú četnímu výkaz o

315 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 100, kn. č. 99, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1807 −1812 , Víde ň, 20. listopadu 1811. 316 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 101, kn. č. 100, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1812 −1814 , Slati ňany, 12. prosince 1813. 317 Lesnictví se věnovalo n ěkolik syn ů Josefa Fibicha. Zmín ěný Karel Josef se stal lesním inspektorem. Viz REKTORYS, Artuš, ed.: Památník Fibich ův. Praha 1910. 350 s; Týž Dalibor: časopis pro všecky obory um ění hudebního , 1910 (Praha, 24. zá ří), ro č. 32, s. 319. Druhý syn Jan Xaver, narozený 1819, byl knížecím auersperským lesním inspektorem a radou. T řetí syn, František Xaver Fibich, narozený v Libáni roku 1820 (podle matri čního zápisu pok řtěný jako Joseph Xaver, viz SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východo českého kraje, Farní ú řad římskokatolické církve Nasavrky, okr. Chrudim, sign. 1000, Matrika N 1796 −1837 ), p ůsobil jako lesmistr ve službách hrab ěcího rodu Nostic ů. Dcera Josefa se provdala do lesnické rodiny Zeidler ů. Čtvrtý syn, Alex Fibich, narozený v Libáni v roce 1821, sloužil jako lesník ( Förster ) na auersperských panstvích. Alex ův syn Rudolf Fibich, narozený ve St řib řichách roku 1866, se stal adjunktem lesního ú řadu v Libáni a pozd ěji i lesníkem na panstvích Auersperg ů. Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897 ; Tamtéž, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . Za zmínku rovn ěž stojí, že v širším rodinném kruhu projevovali n ěkte ří členové hudební nadání, stali se pianisty nebo houslisty. 318 SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východo českého kraje, Farní ú řad římskokatolické církve Nasavrky, okr. Chrudim, sign. 1000, Matrika N 1796 −1837 . Za kmotry m ěl Jan Fibich manžele Svobodovi, nájemce nada čního panství V ětrný Jeníkov (dnes v okrese Jihlava). 319 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Víde ň, 28. ledna 1828. 78 prodejích a čtvrtletn ě výkaz o škodné. Prodeje vysoké se vyjma malých transakcí nesm ěly dít bez svolení knížete, velké prodeje dokonce ošet řovala smlouva a k některým obchod ům musel svolit lesmistr. 320 Špatný zdravotní stav p řinutil lesmistra Fibicha požádat o výpomoc i na Lesním ú řad ě, protože s jediným p říru čím nebylo v jeho silách agendu ú řadu zvládnout. Kníže Vincenz Karel Auersperg tehdy souhlasil se z řízením místa druhého adjunkta lesního ú řadu s ohledem na zdravotní stav lesmistra Josefa Fibicha.: „Na žádost lesmistra Fibicha, jemu k úlev ě a také případné pomoci v lesních nebo polních revírech, druhého adjunkta od 1. února 1837 přid ěluji… a zároveň pro tento post jeho syna Johanna do své služby p řijímám.“ 321 Jan Fibich zastával pozici adjunkta od 1. února do konce října 1837. V prosinci toho roku bylo místo druhého adjunkta zrušeno, ale lesmistr ův zdravotní stav se zhoršil natolik, že kníže své na řízení revokoval a op ět povolil druhého adjunkta v únoru následujícího roku. 322 Vážné zdravotní problémy neustoupily a lesmistr Josef Fibich zem řel v Libáni 3. ledna 1839 ve v ěku 60 let na souchotiny (Lungenschwindsucht ). 323 Do doby, než nastoupil nový lesmistr, tedy do konce b řezna 1839, pobírala Crescencie Fibichová lesmistr ův plat, deputáty a p řísp ěvek na bydlení. Od dubna byla poz ůstalé vdov ě vym ěř ena penze v celkové výši 300 zlatých ro čně, kterou m ěla dostávat z poloviny v konven ční m ěně a z druhé poloviny ve víde ňském čísle. Přestože Josef Fibich strávil v knížecí služb ě mén ě než 40 let, mohla vdova po čítat s tak vysokým přísp ěvkem. Kníže Auersperg totiž ocenil Fibichovu dlouholetou a v ěrnou službu, a byl si v ědom nutného p říjmu pro zaopat ření d ětí. Proto k „normální“ penzi 210 zlatých rakouského čísla vym ěř il ješt ě dalších 90 zlatých rakouského čísla ro čně jako osobní p říplatek na pé či o nedosp ělé d ěti, který se vyplácel z knížecí domácí pokladny. 324 Na místo libá ňského lesmistra byl po smrti Josefa Fibicha dosazen dosavadní nadlesní chotkovského panství Nové Dvory (na Kutnohorsku), Leopold Reich. Leopold Reich (1789 −1857) studoval mezi lety 1813 −1815 na stavovském polytechnickém institutu v Praze. 325 Reich usiloval o živou komunikaci mezi lesníky v českých zemích a vzájemné sdílení zkušeností. Pat řil mezi aktivní dopisující členy ro čenky Neue Schriften vydávané

320 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Žleby, 8. prosince 1836. 321 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 615 XX 1 −11, kart. 103, lesnictví 1798-1837 , Víde ň, 4. ledna 1837. 322 Tamtéž, Žleby, 7. února 1838. 323 SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východo českého kraje, Farní ú řad římskokatolické církve Nasavrky, okr. Chrudim, sign. 1006, Matrika Z 1830 −1868 . 324 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839 −1860 , Víde ň, 15. února 1839. 325 JELÍNEK, Karel: Das ständisch-polytechnische Institut zu Prag . Prag 1856, s. 312. 79

C. k. vlastenecko-hospodá řskou spole čností v Praze. Od roku 1830 zasílal, stejn ě jako mnozí další lesníci, zprávy o stavu a vývoji les ů, dále o „jednotlivých zales ňovacích zp ůsobech, o zakládání lesních školek, úrod ě či neúrod ě lesních semen, o pěstování cizokrajných d řevin, o vlivu po časí na lesní kultury, o různých kalamitách, výskytu šk ůdc ů, požárech a pod. K těmto výro čním zprávám byla p řipojována též fenologická hlášení o vývoji pov ětrnosti, o pozorováních po čátku rašení a kv ětu, o zrání lesních plod ů a rostlin, chování lesní zví řeny, příletu a odletu st ěhovavého ptactva a pod.“ 326 Nasavrcký lesmistr se snažil o sdružení lesník ů čáslavského kraje do filiálního (krajského) spolku C. k. vlastenecko-hospodá řské spole čnosti. Zemské gubernium v kv ětnu roku 1848 založení spolku povolilo, ale jeho ustanovení p řerušily nepokoje a bylo zapot řebí nových jednání. V srpnu 1848 založili lesníci Českou lesnickou jednotu a Leopold Reich byl mezi jejími první členy, spolu s auersperským (tehdy ješt ě dolnokralovickým) lesmistrem Janem Fibichem. 327 Nasavrcký Vrchní ú řad se musel do1. dubna 1839, kdy m ěl Reich p řevzít místo lesmistra v Libáni, postarat o vybavení jeho bytu. Leopold Reich převzal v novém p ůsobišti nejvyšší dohled nad lesy a jejich správu na nasavrckém i žlebském panství. 328 Reich se ujal les ů, ve kterých ni čil jedle lišejníkovec čtveroskvrnný (původním názvem Phalaena Bombyx quadra , v sou časnosti Lithosia quadra ) a k ůrovec. P řemnožené motýlí larvy lišejníkovce při nedostatku lišejník ů a řas na kmenech a v ětvích za čaly pojídat listy a jehličí strom ů. Proti motýlím larvám se bojovalo pálením napadených míst a hubením kukel. Nasavrcké panství také zasáhla k ůrovcová kalamita, která v zemích Koruny české kulminovala ve 30. letech 19. století. Kůrovec byl tehdy již několik desetiletí popsaným šk ůdcem: „Teprve když v l. 1782 −4 za čaly usychat lesy na K řivoklátsku, povšimli si, že p říčinou toho je hmyz − kůrovec… První popis tohoto šk ůdce najdeme v guberniálním na řízení z r. 1784, v němž se vysv ětluje, že p říčinou usychání smrk ů a jedlí je červ, žijící mezi k ůrou a d řevem, proti n ěmuž lze bojovat jedin ě v časným odstran ěním napadených strom ů.“329 Všeobecn ě se doporu čovalo napadené stromy rychle pokácet, k ůru sloupat a spálit a d řevo odvézt z lesa. 330 V dob ě Reichova nástupu na post lesmistra už ale škody zp ůsobené k ůrovcem ustupovaly a Reich

326 NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 232. 327 Tamtéž, s. 380. 328 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839 −1860 , Žleby, 19. února 1839. 329 NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 312. 330 Tamtéž, s. 313. 80 dokonce ve své zpráv ě pro Neue Schriften z roku 1841 uvedl „škodlivý lesní hmyz zde nebyl pozorován“. Nasavr čtí lesníci používali jako prost ředek pro vyhubení k ůrovce tzv. čihadla. 331 Reichovy zprávy pro Neue Schriften ilustrují okruh jeho práce a zájmu a čtená ře obeznamovali s kondicí les ů na panství po n ěkolika prvních letech lesmistrova působení v Nasavrkách: „Hojné výhonky na d řevinách málo trpí mrazem nebo jinými nehodami. Některé druhy d řevin vykvetly d říve, mrazy je nepoškodily, ale p řesto nelze po čítat se semeny. Dubová, buková a smrková semena nebyla tém ěř žádná, jen n ěkolik semen b řízy. Protože se zde v období kv ětu přehnalo více bou řek, které byly často doprovázeny blesky, domníváme se, že blesky měly na kv ěty nep říznivé účinky… Silné vichry, které byly v letošním roce b ěžné, nenad ělaly tolik škody, kolik se obávalo. V ětry p řišly v ětšinou z jihovýchodu, ale našt ěstí vždy, když byla p ůda bu ď ztvrdlá mrazem, nebo vyschlá. T ěžby za čaly v listopadu a skon čily v únoru, až na n ěkolik p říkrých strání, které mohly být pokáceny teprve po odtání sn ěhu, protože pod sn ěhem bylo náledí, které t ěža řů m znemož ňovalo práci. Tmavé se če korespondent již po dva roky jeho zdejšího p ůsobení zakládá, ale klesá na mysli kv ůli v ětr ům, protože většina [míst] už je tém ěř pro řídlá. Nyní bude u čin ěn pokus, nechat více jedlí než smrk ů vyp ěstovat ze semen a t ěžbu tak k jejímu vzr ůstu povznést. Holiny jsou co nejužší, jak je to možné, a leží proti severovýchodu kv ůli silným a častým jihovýchodním v ětr ům. Ty čky byly obvyklým zp ůsobem vymýceny; v dřív ějších dobách všechny ty čky zůstaly v zemi a hniloba byla ponechána. Díky probírkám byly k ůly, chmelové ty čky, žeb řiny, klacky, polena i kusy, především b řezové, vyráb ěny a ur čeny částe čně pro vlastní pot řebu a částe čně pro prodej. V horských revírech, kde d řeva ani klestí nemá tém ěř žádnou hodnotu, při probírkách výnosy st ěží zaplatí náklady, a využití je jen to, které lesu náleží, a sice skrze o n ěco řidší rozestavení, zajistit větší reprodukci. Poddaným bude na úsecích t ěžby poukázána listová a jehli čnatá podestýlka, kterou budou hrazeny kulturní práce. Klestí z rovinných revír ů – v horských nemá žádnou hodnotu – bude ocen ěno a dřevorubc ům jako část jejich mzdy vydáno. Vrchnostenské lesy, především mladé zásoby a t ěžby, jsou již v ětšinou obklopeny obvodovými p říkopy, s čímž se bude stále pokra čovat.“332 Reich podával pravideln ě zprávy o zales ňování, nap říklad v roce 1843 bylo p řesazeno 5 967 sazenic borovic, 41 852 sazenic smrk ů a 7 600 sazenic olší.

331 Tamtéž, s. 314: metod zbavování se hmyzích šk ůdc ů (p ředevším bourovce) bylo n ěkolik, od sb ěru housenek, přes rozmnožování p řirozených hmyzích predátor ů po doporu čení zakládat čtvercové plochy ohrani čené příkopy. „Na t ěchto plochách měly být ve vzdálenosti asi 16 cm vytvo řeny stejn ě široké pruhy, na kterých se měla obnažit p ůda. Na ty se kladly na podzim nasbírané housenky bourovce, jež se p řikryly vrstvou mechu. Mezi tyto pruhy se pak m ěly zjara zapichovat 2 −2 ½m dlouhé borové v ětve. Jejich jehli čí bylo potravou housenek…“ 332 Neue Schriften , Achten Bandes, Erstes Heft, Prag 1843, s. 276 −278. 81

V lesních školkách bylo p ěstováno 70 liber semen borovic, 1 154 liber semen smrk ů, 103 liber semen olší a 5 liber semen b řízy. 333 Reichovy zprávy narážely také na ekonomické záležitosti: „ceny za polenové d říví jsou v této oblasti v úpadku, avšak p říčina není zcela jasná. Částe čně byly zásoby kv ůli suchu a polom ům nahromad ěny, a částe čně pot řeba v měsících říjnu, listopadu a prosinci kv ůli mírné zim ě nepatrná, rolníci, kte ří pot řebovali peníze, nutili d řevo vydávat za každou cenu (snižovali nabídku).“ 334 V následujícím roce ceny d řeva op ět stoupaly, jednak kv ůli nár ůstu po čtu obyvel, a tudíž vyšší spot řeb ě a také proto, že pokrývalo pot řeby železnice. 335 Leopold Reich strávil ve funkci knížecího lesmistra necelých dvacet let. Zem řel 1. zá ří 1857 ve v ěku 67 let na ochrnutí srdce ( Herzlähmung ).336 Dekretem z prosince roku 1857 získal lesmistrovský titul na nasavrckém panství a zárove ň n ěkdejší p ůsobišt ě svého otce na ú řad ě v Libáni Jan Fibich: „Rozhodl jsem se Jim kv ůli úmrtí lesmistra Reicha prop ůjčit uprázdn ěné místo lesmistra na panství Nasavrky s odpovídajícími tabelovými požitky od 1. ledna 1858, a sou časn ě přid ělit s tím spojený dohled na panství žlebském na lesnictví a lovectví, kterýžto post Oni proto v prvních dnech příštího m ěsíce ledna nastoupí. Protože Já p ři správ ě lesnictví a lesního d ůchodu vícero upot řebení plánuji, tak Jim bude zanedlouho vlastní instrukce zprost ředkována, podle které si Oni spolu s pod řízeným personálem budou p řesn ě po čínat. O čekávám od Nich oddanost a věrnost, že Oni v tomto novém postavení s nejv ětší pilností a v ěrností služb ě mé zájmy podpo ří a pod řízený personál k pln ění jejich povinností neúprosn ě a p řísn ě povedou.“ 337 Po odchodu Jana Fibicha z Dolních Kralovic byl povolaný vlašimský lesmistr Schmied, aby inventárn ě p řebral veškerou jeho administrativu: plány, vše, co se týkalo systematizování a korespondenci. 338 Jan Xaver Fibich se narodil do po četné rodiny lesmistra v Libáni v roce 1819. Janovi se dostalo vynikajícího vzd ělání, absolvoval jeden ro čník techniky, který pozd ěji doplnil studiem na lesnickém ústavu Mariabrunn. První lesnickou praxi si odbýval už v roce 1833 v Rohozné na nasavrckém panství a další rok praxe získal v Třebí či. Na techniku nastoupil

333 Neue Schriften , Achten Bandes, Zweites Heft, Prag 1844, s. 276. 334 Neue Schriften , Neunten Bandes, Zweites Heft, Prag 1846, s. 479 −480. 335 Neue Schriften , Zehnten Bandes, Zweites Heft, Prag 1847, s. 308. 336 SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východo českého kraje, Farní ú řad římskokatolické církve Nasavrky, okr. Chrudim, sign. 1006, Matrika Z 1830 −1868 . 337 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839−1860 , Žleby, 20. prosince 1857. 338 Tamtéž, 20. prosince 1857. 82 v roce 1835 a po absolvování prvního ro čníku se vrátil do lesní praxe na Libá ň.339 Od kv ětna do konce roku 1836 p ůsobil v adjunktské služb ě v Mnichov ě Hradišti. Zp ět do Libán ě se vrátil v lednu roku 1837, kdy se stal druhým adjunktem na Lesním ú řad ě v Libáni u svého otce. V listopadu toho roku byl jmenován osobním lov čím Jeho milosti knížete. V zá ří roku 1840 dostal Jan Fibich studijní dovolenou a nastoupil na lesní ústav Mariabrunn nedaleko Vídn ě. Studiem strávil dva roky ze t ří. Studenti, kte ří prokázali všeobecnou znalost p ředm ětů prvního ro čníku (aritmetika a algebra a jejich využití v lesnictví, lesní botanika, fyziologie, entomologie, mineralogie, fyzika, chemie, technologie, kreslení a exkurze) a mohli doložit vysv ědčení z univerzity nebo vyššího technického ústavu (případn ě se podrobili p řijímacím zkouškám z těchto p ředm ětů), první ro čník přesko čili. Pravd ěpodobn ě i Jan Fibich s vysv ědčením z techniky a lesnickou praxí nastoupil rovnou do druhého ro čníku. 340 Po návratu do knížecí služby získal díky svým schopnostem a dosaženému vzd ělání do správy vlastní revír Švihov a titul lesníka a zanedlouho povýšení na pojezdného na panství Dolní Kralovice. V roce 1843 se ve Vídni oženil s Marií Römischovou, dcerou víde ňského továrníka. 341 Fibichova strmá kariéra pokra čovala titulem nadlesního ( Oberförster ) v roce 1846, a o čty ři roky pozd ěji povýšil na lesmistra ( Forstmeister ) se sídlem v Šebo řicích (dnes Všebo řice) na panství Dolní Kralovice. 342 Zde se Janovi a Marii narodil syn Zden ěk (Zdenko) Antonín Václav Fibich.343 Jan Fibich se aktivn ě zapojoval do odborných lesnických diskusí a v Praze v srpnu roku 1848 stál u vzniku České lesnické jednoty, tehdy jako zapisovatel. 344 Česká lesnická jednota po řádala pravidelná setkání lesník ů, konference a exkurze. „Valná shromážd ění lesnická“ procestovala České království, mnohokrát zavítala i na Moravu a do Slezska.345

339 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897 . 340 Zur Gedenkfeier der Gründung der Forst-Lehranstalt Mariabrunn 1813 und der k. k. Hochschule für Bodenkultur in Wien 1872 . Wien und Leipzig 1913, s. 17. 341 Marie Römsichová byla dcerou víde ňského pr ůmyslníka Antona Römische, bytem na Zieglergasse 466 ve čtvrti Schottenfeld. Viz Handels- und Gewerbs-Schematismus von Wien und dessen nächster Umgebung. Wien 1863 , s. 390. Ve farnosti Schottenfeld se v kostele sv. Vav řince 25. července 1843 konala svatba čty řiadvacetiletého Jana Fibicha s devatenáctiletou Marií Römischovou. Viz http://data.matricula- online.eu/de/oesterreich/wien/07-schottenfeld/?page=3# [cit 5. 1. 2019]. 342 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897 . 343 http://ebadatelna.soapraha.cz/d/5196/26 [(cit 5. 1. 2019]. 344 CHADT-ŠEV ĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista: Dějiny les ů a lesnictví (hospodá řství lesního a hospodá řského lesního z řízení či úpravy lesa - soustav) v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku . Písek 1913, s. 182; NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha1957, s. 380; Národní listy . Praha: Julius Grégr, 1862, ro čník 2, č. 187 (10. 8. 1862); HRONSKÝ, Mat ěj: Česká lesnická jednota ve druhé polovin ě 19. století . Praha 2008. Bakalá řská práce. Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 345 NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 381. Nasavrcké lesy si členové České lesnické jednoty (dále ČLJ) prohlédli v srpnu roku 1875. Česká lesnická jednota, nejstarší lesnický spolek, slu čovala 83

V roce 1858, jak bylo výše uvedeno, dosáhl Jan Fibich na zatím nejvyšší post v lesní správ ě a stal se lesmistrem nasavrckého panství s dohledem nad žlebskými lesy. Z titulu libá ňského lesmistra vydal v roce 1862 Fibich „System der Herrschaft Nassaberg“ , čili systematizování les ů neboli nové provozní z řízení ( Betriebseinrichtung ) nasavrckého panství (viz kapitolu Lesní hospodá řské plány). 346 V roce 1868 se Janu Fibichovi op ět rozší řily kompetence. Kn ěžna Vilemína, vdova po zem řelém knížeti Vincenzi Karlu Auerspergovi a poru čnice nezletilých d ětí, sv ěř ila Fibichovi dozor nad veškerými lesními záležitostmi všech svých panství, v četn ě rakouského Nieder Fladnitz. K výkonu nové funkce získal Fibich titul lesního inspektora.347 Vytvo řením postu úředníka, který zast řešoval lesnictví a lovectví na všech panstvích, vyústila snaha první poloviny 19. století osamostatnit lesnictví jako vlastní hospodá řský obor a centralizovat vedení lesní správy do rukou loajální kompetentní osoby s dozor čí p ůsobností a s povšechným p řehledem o stavu lesního majetku knížecí rodiny Auersperg ů. Jako lesní inspektor dostal Fibich k dispozici prostory zámku v Žákách na žlebském panství, kde m ěl vzniknout jeho byt, kancelá ř, prostor pro písa řské práce a archiv. 348 Sám lesní inspektor m ěl ur čit dispozici své kancelá ře. S prostorami na zámku získal k užívání i část p řilehlé zahrady a další výhody a diety. Za bohatý plat poru čnictví žádalo korektnost, věrnost a ob ětavou službu s přáním, aby byl pan lesní inspektor Jan Fibich neustále dobrým příkladem pro všechny své pod řízené. Klí čový dokument o jmenování Fibicha lesním inspektorem koloval jako ob ěžník na všechna dot čená pracovišt ě: na lesní ú řady v Libáni (nasavrcké panství), v Šebo řicích (dolnokralovické panství), v Brat čicích (žlebské panství), na lesní ú řad panství Nieder Fladnitz, na ředitelství panství ve Slati ňanech (nasavrcké panství), centrální ú četní revizi v Tupadlech (žlebské panství), centrální pokladn ě a kancelá ři ve Vídni. Lesní inspektor Jan Fibich zastával sv ůj ú řad pouhé t ři roky. V roce 1871 požádal o odchod na odpo činek a poru čnictví Fibichov ě žádosti vystoupit z aktivní služby výnosem číslo 60 ze 7. b řezna 1871 vyhov ělo. Po 34 letech p ůsobení v různých oblastech lesní správy lesníky a majitele les ů. ČLJ vydávala spolkový časopis Vereinsschrift für Forts-, Jagd- und Naturkunde . M ěla zásluhy na z řízení lesního zákona, z řízení pokusných lesnických stanic, deš ťom ěrných stanic, založení lesnické školy v Bělé nebo vydání n ěmecko-českého lesnického slovníku. ČLJ byla spolkem dvojjazy čným. Po vzniku Československé republiky Českou lesnickou jednotu její členové rozpustili. Viz SLABA, Martin: Neslavný konec slavného spolku. P říčiny zániku České lesnické jednoty v roce 1925 . Prameny a studie, č. 48 (Z historie zem ědělství), 2012, s. 116 −129. 346 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 254, kn. č. 253, Systém les ů na panství 1862 . 347 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897 ; SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Víde ň, 10. února 1868. 348 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Víde ň, 10. února 1868. 84 byl Jan Fibich s 1. dubnem toho roku penzionován. Za dlouholetou v ěrnou službu vyjád řilo poru čnictví nejv ětší dík a prop ůjčilo Janu Fibichovi titul knížecího lesního rady a na penzi poukázalo 2 500 zlatých rakouského čísla ro čně. Jan Fibich rozeslal zam ěstnanc ům lesní správy rozlou čení v cirkulá ři: „… vyjad řuji dík za uctivé chování v dob ě mého ú řadování, s prosbou o vyjád ření srde čného sbohem pod řízeným zam ěstnanc ům. Bylo jich mnoho, kte ří pode mnou stáli a mnohé p ěkn ě a dob ře se nau čili… na mé lidi mi z ůstane p ěkná vzpomínka… snad na m ě budou vzpomínat tak, jako já budu… Ješt ě jednou srde čné 'Lovu zdar!' celému personálu.“ 349 Fibich se na penzi odst ěhoval spolu s manželkou Marií na letní byt do jihomoravského Adamova. 350 Osobní zprávy v časopise Háj informovaly, že „P. Jan Fiebich, lesní rada na odpo činku, p řevzal lesní dozorství na velkostatku Lysé n. L. (pat řící knížeti Rohanu.).“ 351 S odchodem Jana Fibicha do penze se rozto čil koloto č p řesun ů lesního personálu. Především se uvolnilo místo lesního inspektora. Poru čnictví ale rozhodlo lesní inspekci pro čty ři panství zrušit, jelikož to „již není nutné“. Starost o pot řebný rozvoj a pozvednutí lesa byla ponechána p ředstavenstvu jednotlivých lesních ú řad ů. Poru čnictví k tomu vyjád řilo přesv ědčení, že povýšení n ěkterých zam ěstnanc ů je p římo žádoucí. S ohledem na „nestranný názor poru čnictví“ v otázce jmenování ú ředník ů do vyšších post ů bylo doporu čeno, aby se o lesy starali „d ůvěryhodní mužové“, kte ří nep řekro čí okruh p ůsobnosti lesního ú řadu nebo stávajících instrukcí. Za „d ůvěryhodného muže“, který by vedl lesnictví nasavrckého panství, považovalo poru čnictví nadlesního Františka Domína. Domín získal titul lesmistra a navíc funkci poradce a d ůvěrníka ve v ěci lesní správy pro všechna panství. Svými kompetencemi tak do ur čité míry nahradil post lesní inspekce, ale veškeré instrukce vydané pro lesní inspekci od 1. dubna roku 1871 pozbyly platnosti. 352 František Domín se narodil v Tu čapech v Táborském kraji 8. b řezna 1821. Absolvoval čty ři roky reálky a m ěl praktické vzd ělání ( praktisch Ausbildung ). Svou kariéru za čal na rohanských panstvích Lomnice a Svijany v roce 1836. Od roku 1844 p ůsobil jako lesník,

349 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 117, kn. č. 116, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1871 −1879 , Žáky, 11. března 1871. 350 Penzi pobíral Fibich více než deset let. Zem řel ve v ěku 64 let v prosinci 1882, podle zápisu místního fará ře Josefa Čačky podlehl „zápalu mozku“. Viz Moravský zemský archiv v Brn ě (dále v poznámkách jako MZA), sign. 6 Adamov, Matrika Z 1858 −1906 . Zápisy o poh řbu a uložení Fibichových ostatk ů zatím nebyly dohledány. Marie Fibichová dožila v jihomoravské Lul či a zem řela v roce 1891, pravd ěpodobn ě na rozedmu plic. Viz MZA, sign. 12820 Lule č, Matrika Z 1845 −1911 . 351 Háj, časopis pro lesníky, myslivce a p řítele p řírody, 1872, 1, č. 6 (6. kv ětna 1872), s. 192. 352 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 117, kn. č. 116, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1871 −1879 , Víde ň, 7. března 1871. 85 lov čí a nakonec lesní pojezdný na aehrenthalském panství Hrubá Skála. 353 Na doporu čení byl přijat do knížecí auersperské služby. V roce 1868 získal František Domín místo nadlesního v Libáni (po jmenování Jana Fibicha lesním inspektorem). Stal se tedy druhým nejvyšším úředníkem lesní správy na nasavrckém panství s ro čním platem 1200 zlatých rakouského čísla. Krom ě toho byly Františku Domínovi p řid ěleny další ro ční deputáty: 6 m ěř ic pšenice, 20 m ěř ic žita, 6 měř ic je čmene, 3 m ěř ic hrachu, 6 m ěř ic ovsa, 60 m ěř ic brambor, 80 liber kapr ů, 75 liber soli a deset sud ů piva. K tomu palivové d říví, celkem 28 sáh ů, 3 krávy a jednu jalovici, k jejich vydržování dostate čnou plochu louky, množství slámy a podestýlky. K obývání dostal byt v budov ě lesního ú řadu v Libáni a na služební cesty jeden pár koní. 354 Od roku 1871 p ůsobil Domín jako lesmistr, lesní poradce a d ůvěrník pro všechna panství. Důvodem k vložení takové d ůvěry v Domínovy schopnosti byla jeho velmi úsp ěšná práce v uplynulých t řech letech, kdy se p ředevším vyznamenal p ři likvidaci následk ů kalamit: „Nejsou to ješt ě ani t ři roky, co jste ve služebním pom ěru, v tomto pom ěrn ě krátkém, ale na neoby čejné případy ni čivých orkán ů bohatém čase, s veškerou pé čí jste dokázal, pane nadlesní, že jste vykonal mnoho práce, a v těchto neš ťastných případech zhodnotil jste co nejrychleji a nejp říhodn ěji d řevní masu, škody zmírnil a po řádek znovu nastolil.“ 355 Nov ě jmenovanému lesmistrovi se pro jeho pot řeby m ěly do Libán ě p řevézt veškeré dokumenty dříve podléhající lesní inspekci v Žákách. S tímto ú řadem p řibyla lesmistrovi povinnost procestovat všechna panství, seznámit se s tam ějšími podmínkami a terénem. K nové organizaci se vázala další všeobecná i individuální ustanovení. Veškeré hlavní a separátní zprávy m ěly být zasílány p římo na poru čnickou správu. Ostatní zprávy a hlášení týkající se jednotlivých lesních oblastí, obnovy lesa, lesního hospodá řství, rozpo čtu nebo kulturních projekt ů měly lesní ú řady ve Žlebech, v Nieder Fladnitz a na dolnokralovickém panství v ur čených termínech zasílat lesmistru Domínovi. Teprve s odborným posudkem Domína byly úřední zprávy delegovány poru čnické správ ě. Podle lesních instrukcí vydaných v roce 1868 m ěl n ěkdejší ú řad lesní inspekce vykonávat jednou za p ět let revizi lesního systému se stávajícím nadlesním. Pro p říšt ě byla povinnost vykonávání lesních revizí ponechána představenstvu lesních ú řad ů s finální poru čnickou kontrolou. Lesmistr Domín m ěl nov ě povinnost jednou ro čně objet všechna panství a sám se p řesv ědčit o stavu les ů, kultur atd. Poru čnictví také rozhodlo po řádat u p říležitosti t ěchto služebních cest konference s lesním

353 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . 354 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Víde ň, 12. března 1868. 355 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 117, kn. 116, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1871 −1879 , Víde ň, 7. března 1871. 86 personálem. Zjišt ění nalezená p ři výkonu služební cesty m ěla být v krátké zpráv ě popsána a zaslána poru čnictví. František Domín měl povinnost „lesní ú řady nejlepšími radami laskavě a ochotn ě podporovat“ a to jak osobn ě p ři návšt ěvě, tak koresponden čně. Lesním ú řad ům bylo na řízeno s Domínem spolupracovat, při vizitacích všechno zodpov ědět a p ředložit veškeré pot řebné dokumenty. K vykonávání služebních cest dostal Domín dietu t ři zlaté rakouského čísla denn ě.356 Poru čnická správa p řiznávala Domínovi pravideln ě pen ěžní odm ěny za prokázanou píli a pé či o lesy, za zajišt ění stálého dobrého výt ěžku, zalesn ění a zavedení po řádku. Už v roce 1869 získal Domín odm ěnu 100 zlatých rak. čísla; po čátkem roku 1872 zve řejnilo poru čnictví tabulku odm ěn za p ředešlý rok pro zam ěstnance lesní správy na základ ě Domínova návrhu a samotného Domína poru čnictví ocenilo zvláštním výnosem: za svou ob ětavou a vynikající práci m ěl poukázáno 600 zlatých rakouského čísla z toho 300 zlatých rak. čísla z lesní pokladny a dalších 300 zlatých rak. čísla z centrální pokladny za vrchní dozor nad lesními ú řady. 357 Za rok 1876 obdržel František Domín odm ěnu 800 zlatých rakouského čísla.358 František Domín byl propagátorem lesnické osv ěty, ú častnil se a sám organizoval místní hospodá řské nebo lesnicko-lovecké výstavy, snažil se ší řit pov ědomí o vhodných zp ůsobech nakládání s lesním porostem nejen na nasavrckém panství, ale p řednáškami a radami p řispíval na nejr ůzn ějších ve řejných fórech. Na sch ůzi chrudimského hospodá řského spolku v roce 1872 p řednesl projev „o dl ůležitosti lesnictví a jak by se dalo zvelebiti v okolí Nasavrckém?… Tato otázka jest veled ůležitou; neb co jest řepa řství a cukorvary pro roviny to jest les a jeho výrobky pro krajiny hornaté. Zejména v okresu nasavrckém jest lesnictví důležitým odv ětvím; čítáme ť v okresu tomto 23.000 jiter lesa, z čehož p řijde as 13.000 jiter na velkostatká ře a 10.000 jiter na malostatká ře. Les velkostatká řů v jest ješt ě jakž takž v po řádku – avšak na lesy malostatká řů v jest podívání smutné; nemáte ani pon ětí, jak veliké sumy Vám ro čně

356 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 117, kn. 116, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1871 −1879 , Víde ň, 7. března 1871. 357 Tamtéž, Víde ň, 24. ledna 1872; SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 117, kn. 116, Výnosy a na řízení pro lesní úřad 1871 −1879 , Víde ň, 11. ledna 1872: Na základ ě Domínova návrhu přiznalo poru čnictví odm ěny i dalším zam ěstnanc ům lesní správy: nejvyšší odm ěnu, 190 zlatých r. č., získal vedoucí lesní pokladny a lesního ú čtu Johann Kemlink. Pojezdný v Rohozné dostal 180 zlatých r. č. a odm ěna pro kuchánovického lesmistra činila 110 zlatých r. č. Lesníci v revírech si p řišli na 40 zlatých r. č. s výjimkou lesník ů v Se či a v Orli, kte ří dostali jen 30 zlatých r. č. Odm ěny adjunkt ů se pohybovaly od 25 do 40 zlatých, nejvyšší remuneraci obdržel adjunkt lesního úřadu Wenzel Schulz, druhý adjunkt p ři lesním ú řad ě, Theodor Wagner, dostal 30 zlatých, ostatním adjunkt ům bylo p řiznáno 25 zlatých r. č. Odm ěny za p ředchozí rok dostali i hajní, nejvyšší získal Meduna v Se či, celých 12 zlatých, hajní Víšek v Rohozné a Paulus v Kuchánovicích dostali 8 zlatých r. č. Celkem poru čnictví mezi lesní zam ěstnance rozd ělilo 818 zlatých r. č. 358 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 117, kn. 116, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1871 −1879 , Víde ň, 22. ledna 1877. 87 ucházejí ze zanedbání odv ětví tohoto! Kdyby byl les v dobrém po řádku a po čítalo se každoro čně z jitra jenom p ůl sáhu, byl by již výnos z uvedené vým ěry na 30.000 zl., nehled ě ani na výd ělek, jenž by se lidu za práci poskytnul. Pohle ďme dále na jiné d ůležité stránky lesa! Les jest p říčinou, že se staly skaliny úrodným a vykácíte-li ho, napomáháte k tomu, aby deš ť úrodnou p ůdu odnášel! Les jest dále prost ředníkem zdravotním, - čím mén ě les ů, tím krajina mén ě zdravá; lesy udržují dále vlhkost a p ůsobí takto mocn ě na pov ětrnost každé zem ě; neb dokázáno; že krajiny, v nichž se lesy ustavi čně ni čí, mají pov ětrnost čím dále, tím sušší – a veliké pr ůtrže mra čen, od nichž vlas ť naše letos tolikráte navštivena byla – souvisí zajisté s vykacováním les ů. A jaké prost ředky vedou ku zvelebení lesnictví? Les možno lehko zvelebiti; - chcete-li zakládati n ějaký závod pr ůmyslový, jenž Vám užitku p řinésti má, nutný k tomu zna čný základní kapitál, - avšak Vy základní tento kapitál máte, Vám pouze t řeba zdrženlivosti, abyste stávajícího lesa ušet řili a kde t řeba, nov ě zakládali; abyste dlouho čekati nemuseli na užitek, udám Vám snadný prost ředek: sázejte totiž mezi smr čky topole, b řízy a olše, stromy tyto do 14 rok ů úpln ě zrostou, avšak již v 5. neb v 6. roku dají užitku zna čného. Zdržte se dále pasení dobytka na takových místech, kde les již založen; nevyvážejte z lesa stelivo neb toto jest jediné hnojivo, jediný omastek, jejž lesní p ůdě nechávejte, aby byla p řed vysílením chrán ěna. Náklad na vysázení 1 jitra lesa p řijde dle okolnosti na 10 −30 zl., a na velkostatku Hrubá Skála, kde se lesnictví uvedeným sp ůsobem p ěstuje, poskytuje malý náklad tento v několika letech dv ě až p ůl třetího sta užitku z jednoho jitra. Bohužel nevšímá si nikdo zákona, jenž zní: 'že nutno tolik vysázeti, mnoholi vysekáno bylo!' – Jsem ochoten vždy radou Vám p řisp ěti, ano pokud mi i možno, sadbu k vysazování Vám propuj čiti. Šet řte jen les ů a věř te, že v brzku bude okres nasavrcký o milion zámožnější, což zajisté znamenité!“ 359 O dva roky pozd ěji, v lét ě 1875 p řivítal Domín na nasavrcku členy valného shromážd ění České lesnické jednoty spojené s vycházkou do knížecích auersperských les ů. V roce 1880 získal František Domín uznání za zásluhy. List Český Východ přinesl krátkou zprávu: „Vyznamenání. Jeho Vel. císa ř ud ělil p. Frant. Dominovi, lesmistru J. J. knížete z Auersperg ů na Libáni v uznání platných zásluh, jichž sob ě byl v oboru zem ědělství vydobyl, zlatý záslužný k říž s korunou.“ 360 Kníže František Josef Auersperg zaslal Domínovi gratulaci: „Když jsem znalosti a dílo Vaší osoby vid ěl a chránil, mám p říležitost a jsem š ťasten lesníka Vašeho rázu po čítat mezi své ú ředníky, musí mne též t ěšit, když tyto zásluhy, které jste ne jen pro mne, nýbrž také pro stát posbíral – nejvyšší místa uznala

359 Háj, časopis pro lesníky, myslivce a p řítele p řírody, 1872, 1, č. 17 (28. prosince 1872), s. 542. 360 Český Východ , 1880, ro č. 1880, č. 15, Chrudim, 7. srpna, s. 2. 88 a ocenila…“ 361 O slavnostním p ředání vyznamenání v Chrudimi p řinesly zprávu noviny: „V ozdobených místnostech okr. zastupitelstva shromáždili se četní hosté a odebrali se s oslavencem a hudbou v čele v dlouhém pr ůvodu do chrámu Pán ě ke slavným službám božím, na čež se pr ůvod vrátil zase do budovy okr. zastupitelstva, kdež se v ozdobném dvo ře v kolo se řadil. Zdejší místodržitelský rada p. Töply měl na to k vyznmenanému p řim ěř enou řeč o zásluhách jeho v oboru lesnictví a zem ědělství, na čež mu kříž na prsa p řipnul.“ 362 V roce 1885 dosáhl František Domín jubilejní padesátileté služby lesníka. Domín obdržel gratulaci z prezidia českého lesnického spolku „Presidium českého lesnického spolku nem ůže opomenout tento pro Vaše Blahorodí památný den, který jen málo muž ů se vzácným št ěstím dosáhne, Vám posíláme srde čné a nejup římn ější p řání št ěstí.“ 363 Kníže František Josef Auersperg u p říležitosti oslavy zaslal Domínovi srde čnou gratulaci: „Vaše neúnavná prosp ěšná činnost pro mne, Vaše neustálá oddanost a ob ětavost pro Vaši službu mne zavazuje k vd ěč nosti, kterou Vám p ři každé p říležitosti rád prokážu.“ 364 Jako projev dík ů a d ůvěry prop ůjčil kníže Františku Domínovi titul lesního rady. O jmenování bylo rozhodnuto výnosem března 1885. Domínovi bylo poukázáno místo dosavadního platu 2 200 zlatých rak. čísla nov ě 2 500 zlatých rak. čísla; povýšení se týkalo jen titulu a platu. Deputáty, okruh Domínovy p ůsobnosti a služební povinnosti z ůstaly beze zm ěny. 365 O rok pozd ěji vydal kníže František Josef Domínovi instrukci, která vracela vrchní dozor nad veškerými auersperskými majetky do rukou jedné osoby. Dne 13. srpna roku 1888 lesní rada František Domín po více než dvacetileté služb ě u knížete Auersperga zem řel. Sám kníže František Josef Auersperg zkoncipoval smute ční oznámení, které bylo ur čeno ke zve řejn ění: „Mn ě, který jsem vedle jeho rodiny jemu nejbližší byl, Mně on jako otcovský p řítel a rádce stál po boku, Mně vyvstává povinnost piety, v ěnovat mu vzpomínku, aby ta z ůstala po všechny časy v srdcích všech člen ů Mého lesnictva.“ 366 Domínovým nástupcem se stal nadlesní na panství Nieder Fladnitz Jan Freygang. Jan Freygang se narodil 16. kv ětna 1835, navšt ěvoval hlavní školu v Praze. První lesní praktikum absolvoval u svého otce, nadlesního na schwarzenberském panství. V roce 1853 složil státní

361 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 25. srpna 1880. 362 Pražský deník , 1880, ro čník patnáctý, č. 205 (4. zá ří 1880), s. 1 −2; České noviny , 1880, [2], č. 215 (9. zá ří 1880), s. [3]. 363 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Praha, 22. března 1885. 364 Tamtéž, Víde ň, 23. března 1885. 365 Tamtéž, Víde ň, 24. března 1885. 366 Tamtéž, Slati ňany, 16. srpna1888. 89 zkoušku pro lesní ochranu a pomocný technický personál. Na schwarzenberských panstvích působil jako adjunkt a pozd ěji se dostal k voroplavb ě do Prahy, kde zárove ň navšt ěvoval polytechniku a přednášky z národohospodá řství, ekonomie a chemie. V roce 1866 složil státní zkoušku na samostatného lesního hospodá ře. Tém ěř patnáct let služby strávil Jan Freygang v lesnictví na schwarzenberských panstvích. Do auersperské knížecí služby na panství Nieder Fladnitz nastoupil jako nadlesní v roce 1868. V Dolních Rakousích zůstal dalších dvacet let, než obdržel jmenování vrchním lesmistrem v Libáni. 367 „V letech 1884 −86 bezplatn ě řídil státní lesnicko-meteorologické pozorovací stanice v okrese retzském. Za tuto i jinou činnost byl mu ud ělen zlatý záslužný k říž s korunou.“368 Freygang získal další vyznamenání v roce 1898, u p říležitosti 50. výro čí panování císa ře, rakouský k říž řádu císa ře Františka Josefa. Freygang se v ěnoval po řádání ve řejných p řednášek o lesnictví na škole v Retzu, za což získal uznání c. k. ministerstva školství. Pozd ěji jako lesmistr na nasavrckém panství bezplatn ě vedl, se souhlasem knížete Auersperga a okresního zastupitelstva Nasavrk, zales ňování obecních les ů. Jan Freygang byl členem n ěkolika odborných spolk ů nejen v Čechách, ale i na Morav ě a v Dolním Rakousku. V roce 1904 odešel do penze. 369 Na penzi dostal ro čně 5 000 Korun a byt po lesním inženýrovi a novém lesmistrovi Sommrovi. Jan Freygang zem řel v Libáni 26. října 1912. 370

Jak bylo d říve uvedeno, ze staršího období jsou známá pouze jména lesmistr ů Johanna Reinharda Krampena za kn ěžny Marie Kate řiny z Auerspergu a Josefa Paturky za knížete Jana Adama z Auerspergu. Na po čátku 19. století p ůsobil jako lesmistr na nasavrckém panství Raimund Bedná ř, který p řesv ědčil knížete Karla Auersperg-Trautsona o pot řebnosti systematizace les ů. Kníže následn ě povolal Karla Böhringera, jemuž pozd ěji sv ěř il vrchní dohled nad lesy nasavrckého i žlebského panství. Böhringer nakonec v ěnoval své úsilí cukrovaru a správu knížecích les ů dostal na starost oblíbenec Karla Auersperg-Trautsona, Josef Fibich. Fibich vedl knížecí lesy až do své smrti v roce1839. Za Josefa Fibicha se na nasavrcké panství dostali konzultanti, kte ří m ěli navrhnout zp ůsob obhospoda řování auersperských les ů a Jan Zeidler vypracoval první vym ěř ovací elaboráty. Na sklonku 20. let 19. století za poru čnické správy ale veškerá doporu čení odborník ů v praxi selhávala, lesníci se potýkali s vich řicemi, suchem, v Čechách vrcholila k ůrovcová kalamita a lesmistr Fibich

367 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . 368 VEP ŘEK, Petr et al.: Chrudimsko a Nasavrcko II. Pom ěry zem ědělské a národohospodá řské. Chrudim 1909, s. 237 −238. 369 Tamtéž, s. 237 −238. 370 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . 90 přehlížel nebo ani nev ěděl o defraudaci knížecího majetku svými pod řízenými. V polovin ě 30. let, kdy panství p řevzal Vincenz Karel Auersperg se už Josef Fibich potýkal se zdravotními problémy a žádal knížete o snížení pracovních povinností. Po Fibichov ě smrti kníže obsadil místo lesmistra novodvorským lesníkem Leopoldem Reichem, aktivním dopisovatelem Neue Schriften . P řevzal pom ěrn ě zni čené lesy a spolu s knížetem zapo čali s jejich obnovou. Za Leopolda Reicha došlo k osamostatn ění Lesního úřadu od hospodá řské správy. Leopolda Reicha ve funkci vyst řídal auersperský lesník Jan Fibich, syn lesmistra Josefa Fibicha. Jan Fibich získal výborné lesnické vzd ělání a spolu s lesním inženýrem Reichem vypracoval novou hospodá řskou úpravu les ů podle tehdy rozši řující se saské metody. Jan Fibich díky poru čnické systematizaci služebních míst získal nov ě vytvo řený titul lesního inspektora, jakožto lesníka zast řešujícího pé či o veškeré auersperské lesy. Konec Fibichovy kariéry poznamenaly dv ě mohutné vich řice a zna čné polomy z let 1868 a 1871. Na vyrovnání se s následky kalamit se už podílel nový lesmistr František Domín. Domín byl na nasavrcké panství p řijat z cizích služeb a svými schopnostmi se dokázal velmi brzy prosadit a získal si p říze ň a d ůvěru nejen poru čnické správy, ale pozd ěji i knížete Františka Josefa. František Domín dosáhl jako první v nasavrckém lesnictvu titulu lesního rady p ůsobícího v aktivní služb ě. Byl vyznamenán císa řským zlatým záslužným křížem s korunou a dosáhl padesátiletého jubilea ve služb ě. V roce 1888 po Domínov ě smrti p řevzal knížecí lesy Jan Freygang, lesník v ěnující veškeré úsilí les ům, a ť už v knížecí nebo v obecní správ ě. Také Freygang díky lesnické osv ětě získal zlatý záslužný k říž s korunou. Za jeho p ůsobení byla vydaná úpln ě nová systematizace knížecích les ů odpovídající pot řebám konce 19. století. Po Freyganov ě odchodu do penze p řevzal vedení knížecích les ů op ět auersperský lesník a lesní inženýr Jan Sommer, který provedl nasavrckou lesní správu obdobím druhého desetiletí 20. století do nové Československé republiky. Všechny vedoucí osobnosti auersperské lesní správy vynikaly svým rozhledem, zkušenostmi i v ědomostmi, a čkoliv své vzd ělání získávali v různých institucích. Základem jejich úsp ěchu byl nesporný organiza ční talent, komunika ční dovednosti a dobré kontakty.

6.3 LESNÍCI Lesní, d říve čast ěji myslivci, m ěli dohlížet na sv ěř ené lesy a honitbu, znát hranice revír ů a sledovat výskyt zv ěř e, museli se ú častnit prodej ů dřeva, evidovat škody, chránit lesy p řed pytláky a sbírat plodiny. 371

371 CHADT-ŠEV ĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista: Správa lesa: p řísp ěvek ku d ějinám les ů a lesnictví . Písek 1908, s. 6. 91

V roce 1826 vydal baron Karl Puteani v Souticích instrukci pro nižší služebníky, mezi nimi i pro lesníky nebo myslivce. Baron Puteani se mimo jiné osobn ě angažoval také v lesní správ ě nasavrckého panství na přání spoluporu čníka kn ěžny, Prokopa hrab ěte Lažanského. 372 Puteani vydal instrukci na žádost svých p řátel a s ohledem na své dlouholeté zkušenosti. V úvodu spisku uvedl pot řebu tišt ěné a srozumitelné instrukce, protože majitelé panství nebo jejich zástupci pracují prost řednictvím ú ředník ů a ti dávají úkoly svým pod řízeným. S nejnižšími služebníky majitel panství nebo jeho zástupce p řišli do kontaktu málokdy. Sami úředníci se mnohdy neobt ěžovali svým nejníže postaveným pod řízeným vysv ětlit úkoly a vrchnostenské zájmy, což bránilo zlepšování provozu. „ Übrigens sind die unteren Dienstboten einer Wirtschaft oft die wesentlichsten Bestandtheile, ohne welchen nichts bewirkt werden kann .“ 373 Aby povinnosti nižších služebník ů byly dostate čně všeobecn ě známé a k dispozici majitel ům panství a státním zam ěstnanc ům, nechal baron Puteani své instrukce vydat. Soupis povinností služebník ů Puteani omezil pouze pro českou oblast ( blos für Böhmen ) a také z toho d ůvodu vyšly jeho instrukce dvojjazy čně, n ěmecko-česky. Instrukce byly ur čeny zárove ň ú ředník ům, aby v ěděli, jaké p ředpisy je t řeba dodržovat, co od pod řízených mají požadovat, o čem je pou čovat, a být jim dobrým p říkladem. „Nur durch Ordnung, Gerechtigkeit und ein menschenfreundliches Benehmen ist man im Stande, das an sich rohe Gesinde zu bessern .“ 374 Baron Puteani doporu čoval krom ě nezbytných trest ů služebnictvo také chválit, když se naskytne p říležitost, „denn Aufmunterung braucht jeder Mensch.“ 375 Dary a povýšení by m ěly být odm ěnou pro v ěrné, pe člivé a pilné služebníky.376 Podle Puteaniho m ěli myslivci nebo revírníci proti obdržení platu a deputátu stanoveného deputátní tabelou následující povinnosti: museli se chovat řádn ě a v ěrn ě, podle křes ťanských zásad; chovat se čestn ě; bedliv ě bdít nad sv ěř enými lesními nebo polními revíry, zaznamenávat krádeže; hájit vrchnostenské zájmy; nesm ěli se obohacovat o d řevo nebo zv ěř inu; pod ztrátou služby pro zpronev ěru jim bylo zakázáno jakýmkoliv zp ůsobem poskytovat vrchnostenské d řevo a stelivo; myslivci nebo revírníci nesm ěli sami obchodovat se d řevem; m ěli povinnost sbírat lesní semena; museli do lesa chodit vždy v jiný čas, aby si pytláci nezvykli na jejich obch ůzky; všechny d řevní zásoby museli zaznamenávat a bez

372 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 104, kn. č. 103, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1822 −1824 , Soutice, 2. ledna 1823. 373 PUTEANI, Carl: Dienst-Instruction für mindere Diener bei der Wirthschaft . Prag 1826, s. IV: „ Ostatn ě je nejnižší hospodá řské služebnictvo mnohdy nejd ůležit ější složkou, bez níž by ni čeho nemohlo být dosaženo .“ 374 Tamtéž, s. V −VI: „ Jen řádem, spravedlností a filantropickým p řístupem je člov ěk schopen zlepšit hrubé služebnictvo. “ 375 Tamtéž, s. VI: „ nebo ť každý člov ěk pot řebuje povzbuzení .“ 376 Tamtéž, s III −VI. 92

úředního poukazu nesm ěli dřevo vydat; museli ozna čit všechny pa řezy; myslivci nebo revírníci museli dbát na kultury ve svém revíru a sadbu si p ěstovat ve školkách; vývraty, polomy a uschlé stromy museli ihned odstranit z lesa; p ři kácení d říví museli myslivci nebo revírníci stavební d říví a d řevo vhodné k výrob ě ná řadí uložit zvláš ť, ostatní d říví roz řezat na sáhy (každý sáh na dolnorakouskou míru), přičemž na seschnutí musel každý sáh přesahovat o jednu št ěpinu (5/4 lokte); p ři t ěžb ě d řeva se nesm ěly nechávat vysoké pa řezy; vyt ěžené dřevo se m ělo co nejrychleji odvézt z lesa; veškeré d řevo muselo být zaznamenané v rejst říku; myslivci nebo revírnícu museli dbát na to, aby každá paseka byla co nejdříve připravena k další kultivaci; „posb ěr“ d říví byl povolen chudým poddaným ve stanoveném dnu v týdnu, všichni se museli prokázat ú ředním povolením; myslivci nebo revírníci nesm ěli vyjma škodné st řílet zv ěř ; nesm ěli nic najímat od sedlák ů nebo spole čně s nimi vlastnit majetek. „P řestaupení tohoto ponavržení p řestupiteli trest, ano i služby ztátu p ůsobí, ostatn ě samo od sebe se rozumí, že myslivec svému p ředstavenému au řadu poslušnost a vážnost povinen jest.“ 377 Lesníci, lov čí a hajní p ředstavovali stálou pracovní sílu na velkostatku. Jako zam ěstnanci byli evidováni v knihách, majitelé velkostatku jim vydávali instrukce a jejich platy a deputáty se řídily tabelami. Vedle nich byli na sezónní nebo mimo řádné práce najímáni lesní d ělníci a pomocníci, kterým se v kratších časových úsecích vyplácelo služné nebo za práci v lese dostávali naturální odm ěny, nej čast ěji podíl d řeva, klack ů nebo roští. V polovin ě 18. století vykonávali správu revír ů na nasavrckém panství takzvaní revírní lov čí (Revierjäger), vyjma t ěch les ů, které sám administroval lesmistr nebo lesní pojezdný. Rohozenský, prose čský, petrkovský, rabštejnský a st řib řišský revírní lov čí m ěl k dispozici adjunkta a několik hajných. Se čský, deblovský, budský a svatoji řský revírní lov čí m ěli z pod řízeného personálu pouze hajné. Na konci 18. století zam ěstnávali krom ě se čského revírního lov čího alespo ň jednoho adjunkta už všichni správci. V pr ůběhu 19. století se užívala různá titulatura revírních správc ů: lov čí nebo myslivci (Jäger) – používaná v několika prvních desetiletích, lesník (Förster, Revierförster) – nejb ěžn ější ozna čení správce lesa v polovin ě až druhé polovin ě 19. století a revírní správce (Revierverwalter) . Lesníci m ěli k dispozici bydlení v hájenkách ve svých revírech a krom ě vlastních plat ů a deputát ů dostávali navíc platy a deputáty a pro vydržování svých adjunkt ů. Auersperská instrukce vydaná v roce 1850 u p říležitosti osamostatn ění lesního ú řadu se dotýkala i povinností lesník ů. M ěli na řízeno vést p řesn ě a správn ě p říru ční registry, jelikož ty

377 PUTEANI, Carl: Dienst-Instruction für mindere Diener bei der Wirthschaft . Prag 1826, s. 2 −6. 93 tvo řily základ lesních ú čtů. Každý p říchozí p říjem a výdej, který v revíru nastal, musel být pe čliv ě zapsán tak, aby byl „na první pohled z řejmý stav zásob“. Krom ě zápis ů do registr ů museli mít lesníci také výkazy o prodejích d řeva. Následující den po posledním v měsíci odesílali lesníci p říru ční registr spole čně s výkazy vedoucímu lesních ú čtů. Registry musely být odesílány v originále, p řikládání jakýchkoliv opis ů bylo p řísn ě zakázáno. Naturální důchodní veškeré zápisy okamžit ě zahrnul do ú četních knih a registry hned na druhý den odesílal zp ět lesník ům. Kdyby došlo k příjm ům nebo výdaj ům v revíru v dob ě, kdy byl příru ční registr odeslán naturálnímu d ůchodnímu, musel lesník ud ělat záznam do poznámkového registru a ihned po obdržení p říru čního registru záznam opsat. P říru ční i poznámkový registr musel každý lesník uschovat a uzamknout. Registry zahrnovaly také zaú čtování lesního steliva, dalších vedlejších užitk ů a ú čty lesních semen. Krom ě registr ů p ředkládali lesníci s měsí ční uzáv ěrkou také výkaz zásob d řeva, který vrchní lesní ú ředník (nap ř. naturální d ůchodní) ve své m ěsí ční zpráv ě podával knížeti. 378 Okruh pracovních povinností lesník ů shrnula následující instrukce vydaná u příležitosti systematizace služebních míst, která vyžadovala jasnou definici personální hierarchie. V červenci roku 1868 vyšla Služební instrukce revírníka (Dienstinstruktion für Revierförster in Nassaberg). Poru čnická správa v instrukci jasn ě popsala za řazení lesník ů do správního rámce a vymezila jejich okruhu p ůsobnosti.379 První bod instrukce revírníka na nasavrckém velkostatku p řesn ě specifikoval místo revírníka ve správní hierarchii. Jeho p římým nad řízeným byl nadlesní (Oberförster) a nov ě ustanovená lesní inspekce (Forstinspekzion). Služební povinnosti revírní správy nadále spo čívaly v pe člivé a zodpov ědné pé či o d řevo, správném výb ěru d řeva p ři t ěžb ě, mýcení a čišt ění lesa, starosti o zales ňování pasek a holin. Revírníci m ěli povinnost starat se o lesní zv ěř a poskytovat jí dostate čné množství potravy. Krom ě toho m ěli správci revíru, ale také jejich pod řízení myslivci a hajní, zajiš ťovat ochranu lesa. Lesníci museli udržovat hranice lesa, pravideln ě je obcházet, zachovávat po řádek a dbát na vymezení hranic lesa hrani čními kameny. Tato povinnost přetrvala do 20. století: „Podepsaná správa polesí hlásí, že hranice jsou skontrolovány, mezníky obíleny a vše shlednáno v úplném po řádku,“ hlásil ve 30. letech 20. století Jindřich Reich ze St říteže. 380 V případ ě, kdy by adjunkti nebo hajní p ři obch ůzkách

378 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839 −1860 , 21. října 1850, Žleby. 379 Viz SEDLÁ ČKOVÁ, Hana: Správa nasavrckého velkostatku Františka Josefa knížete Auersperga (1856- 1938) . Brno 2013. Magisterská práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. 380 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 798/34, kart. č. 278, Korespondence s revíry , St řítež, 3. června 1933. 94 narazili na škody nebo nedostatky, museli své zjištění nejprve nahlásit revírníkovi. Revírník situaci vyhodnotil a následn ě podal zprávu lesnímu ú řadu. Instrukce p řipomínaly, že revírníci, jejich adjunkti a hajní vystupují jako lesní a myslivecká ochrana a ve řejná stráž, a proto se musí chovat podle zákonných p ředpis ů. Všichni lesní zam ěstnanci proto museli d ůkladn ě znát rakouský myslivecký zákon a revírníci měli své pod řízené v tomto sm ěru náležit ě pou čovat. Činnost lesního personálu knížecího domu Auersperg ů se m ěla omezovat pouze na auersperské lesy. Zam ěstnanc ům nebylo dovoleno vykonávat lesní službu v cizích lesích s výjimkou les ů knížecích patronátních kostel ů a far. Lesnímu personálu instrukce zapovídaly p řijímání jakýchkoliv odm ěn nebo dar ů: „Pod žádnou záminkou není jim dovoleno za konání služebních povinností p řijmout dárky nebo pozornosti, a ť jsou jakýmkoliv zp ůsobem nabízeny.“ 381 Rozd ělování pracovních úkon ů většinou probíhalo ústn ě a stejn ě i hlášení lesník ů svému nad řízenému, obvykle také revírník dostával ústn ě rozkazy od nadlesního u p říležitosti návšt ěvy revíru. Revírník ům bylo zapov ězeno zadávat jiné úkoly nebo využívat své pod řízené k mimo řádným činnostem. Revírníci, adjunkti i hajní museli „ oplývati dokonalou mravní hodnotou “ a mimo své pracovišt ě dbát na udržování úcty, respektu a vážnosti. Za všech okolností se museli chovat slušn ě a zdvo řile. Lesník ům náleželo služební bydlení, k jehož užívání vymezovaly instrukce jasná pravidla: p ředevším m ěl revírník povinnost p řid ělené bydlení, pozemky a p říslušenství chránit před zni čením a stejný p řístup byl vyžadován i od jeho pod řízených. Jakékoliv svévolné zm ěny na budovách a inventá ři m ěli revírníci zakázány a zjišt ěné nedostatky se musely okamžit ě hlásit na p říslušných místech. Instrukce se v ěnovala i okolnostem, kdy správc ům revíru bu ď ze zdravotních d ůvod ů, nebo jiných služebních povinností, nebylo umožn ěno vykonávat svou službu. V takových případech se p řevedly povinnosti revírníka na lesního adjunkta, p řípadn ě hajného. Delší jak třídenní nep řítomnost musel hlásit revírník nebo jeho p říbuzní lesnímu ú řadu. P ři mimo řádných událostech nesm ěli revírníci opustit své p ůsobišt ě na více jak 24 hodin. Lesní úřad m ěl kompetence k povolení dovolené lesních zam ěstnanc ů. Dovolená však nesm ěla přesáhnout čty ři dny, v případ ě uvoln ění zam ěstnance na delší dobu rozhodoval lesní inspektor. Každý žadatel o dovolenou za sebe musel zajistit vhodnou náhradu a postarat se

381 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 178, kn. č. 177, Služební instrukce revírníka 1868 , §6: „Unter keinem Vorwande ist ihm gestattet, für dienstliche Verrichtungen Geschenke oder Erkenntlichkeiten, sie mögen in welcher immer Art und Weise angeboten werden anzunehmen.“ 95 o řádné pln ění povinností. Krom ě toho museli zam ěstnanci vždy p ředložit pot řebnou žádost o dovolenou svým nad řízeným. Lesníci byli pln ě zodpov ědní za konání svých pod řízených. Drobné proh řešky nebo nedostatky byli oprávn ěni řešit sami a své pod řízené mohli ústn ě pokárat nebo napomenout. Větší proh řešky se musely ihned hlásit lesnímu ú řadu. Shledal-li lesník, že jemu sv ěř ené úkoly odporují zákonným normám nebo nejsou v souladu se zájmy vrchnosti, mohl své pochybnosti vyjád řit lesnímu úřadu. Trval-li lesní úřad na jejich pln ění, byl revírník oprávn ěn obrátit se p římo na lesní inspekci. Instrukce d ůsledn ě p řipomínaly lesnímu personálu, aby bránil pychu a poškozování knížecího majetku jakýmkoli zp ůsobem a všemi silami. Nezbytnými vlastnostmi lesníka m ěly být píle, p řičinlivost, láska k sv ěř enému lesu a v ědomí obrovské odpov ědnosti. Každý přistižený pachatel musel být vydán k potrestání a dopadenému se m ěla sd ělit jím zavin ěná škoda. Lesní ú řad nejpozd ěji do 14 dn ů vy číslil škody a oznámil je lesníkovi. V každém revíru vedli Registr náhrad lesních škod (Waldschaden-Ersatz-Register) a lesník měl zaplacení škody vymáhat. Lesní d ůchodní pak vedl Hlavní registr náhrad lesních škod (Waldschaden-Ersatz-Hauptregisters). Nezaplatil-li viník náhradu škody dobrovoln ě, p ředal revírník p řípad lesnímu ú řadu k dalšímu jednání. 382 Lesníci tvo řili specifickou skupinu zam ěstnanc ů knížecí auersperské správy. Šlo o správce jednotlivých revír ů, kte ří spadali pod lesnictvo ( Forstwesen ). Lesníci opatrovali knížecí majetek: řídili lesní práce, kontrolovali jejich pr ůběh a administrovali sv ěř enou lesní oblast. Sami podléhali vyšším lesním ú ředník ům, ale m ěli k dispozici pod řízený pomocný personál. Lesníci obstarávali jednotlivé činnosti v revíru, od povinného sb ěru semen, p řes zakládání školek, po t ěžební práce, prodeje d řeva nebo kontrolu hranic a ochranu revíru.

6.4 ADJUNKTI Lesní adjunkti p ředstavovali pomocnou administrativní i pracovní sílu v revíru. Postavení a zajišt ění lesních adjunkt ů se od poloviny 18. století zna čně prom ěnilo a po čet p řijatých adjunkt ů na panství postupn ě nar ůstal. V polovin ě 18. století m ělo p říru čího k dispozici jen několik lov čích. Samotným adjunkt ům nebyl vym ěř en žádný plat, ale p říslušnou pen ěžní odm ěnu a deputáty k jejich obživ ě dostávali nad řízení lesníci. Pen ěžní ohodnocení adjunkt ů se pohybovalo mezi 12 −15 zlatými ro čně, což se rovnalo zhruba polovin ě platu lov čího a pětin ě platu pojezdného. 383 Na konci 18. století už měl jedno až dv ě adjunktská místa každý

382 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 178, kn. č. 177, Služební instrukce revírníka 1868 . 383 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 3, kn. č. 3, Popis panství 1755. 96 revír, krom ě se čského a odm ěny p říru čích se pohybovaly od 12 −18 zlatých ro čně. Pom ěr ohodnocení adjunkta oproti nad řízenému lov čímu se do konce století prom ěnil, v některých případech spadl na mén ě než čtvrtinu platu lov čího. Naopak práv ě lov čí si oproti polovin ě století k roku 1797 polepšili, plat se jim zvednul z původních 30 zlatých na 42 −56 zlatých. V případ ě st řib řišského a svatoji řského lov čího ale odm ěny dosahovaly pouhých 25 zlatých, zatímco jejich adjunkti dostávali po 18 zlatých. Naopak nejh ůř e si stál adjunkt lesního pojezdného, který pobíral pouhých 9 zlatých proti 82 zlatých svého nad řízeného. 384 Zm ěny na postech adjunkt ů p řinesl rok 1868. Ješt ě v lednu ale poru čnická správa adjunkty p řeložila: libá ňský revírní adjunkt I. t řídy Josef Novotný dosáhl povýšení k adjunkt ům lesního ú řadu s platem 165 zlatých r. č., v četn ě deputát ů a 2 sud ů piva. Na uvoln ěné místo v revíru Libá ň p řišel st řítežský adjunkt Anton Wagner, tímto povýšený do I. třídy a na jeho místo do St říteže byl dosazen petrkovský adjunkt II. t řídy Jan Zelenka bez zm ěny adjunktské t řídy nebo platového vým ěru. Kone čně do Petrkova byl k adjunkt ům II. třídy jmenován lesní praktikant František Chaloupka. Do vojenské služby odešel adjunkt Zitta z Rohozné a jeho místo zaujal František Wagner, adjunkt II. t řídy ze Smr čku, za stejných pracovních podmínek. K lesníkovi do Smr čku p řijala poru čnické správa praktikanta Emanuela D řevíkovského jako adjunkta II. t řídy. 385 Platová tabela z července roku 1868 definovala nové platy pro adjunktská místa. Adjunkt lesního ú řadu I. t řídy dostával 200 zlatých, pro tehdy obsazená adjunktská místa II. t řídy v Libáni, Rohozné, Kuchánovicích, Slavicích a Prose či byla vym ěř ena částka 170 zlatých a pro adjunktská místa III. t řídy ve Lhot ě, Vorli, St říteži, Smr čku, Petrkov ě a Rohozné částka 150 zlatých. Následující tabulka uvádí p řehled adjunkt ů lesního ú řadu v Libáni a v revírech nasavrckého panství tak, jak posty systematizovala poru čnická správa. S pomocí p řehled ů stavu zam ěstnanc ů (Personalstad) pro roky 1840 −1871 a 1871 −20. léta 20. století byly přidány podrobn ější informace o dotyčných adjunktech. P ředevším je uvedeno dosažené vzd ělání, které m ělo být podle poru čnického výnosu nov ě jedním z hlavních kritérií pro setrvání ve služb ě. Další údaje se týkají služebního za řazení jednotlivých ú ředník ů p řed modernizací adjunktských míst a po nabytí ú činnosti knížecího výnosu. Formáln ě se v ětšina adjunkt ů propadla o jednu služební st řídu níž, ale nové platové podmínky služební za řazení

384 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 608, kart. č. 99, zam ěstnanci (Extract. Was, und wie viel das gesamte Forstamts Personale an Deputat, Besoldung, und Schuβlohn empfangen, und was dieses am Geld ertragen dürfte, dann wie viel die Jägers an Obrigkeitlichen Grundstücken zu ihren Genu β pashirtes haben). 385 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Praha, 31. prosince 1867. P řestože adjunktské platy v první polovin ě 19. století evidentn ě narostly, stále tvo řily minimáln ě p ětinu platu nad řízených lesník ů. 97 kompenzovaly. Kone čně jsou p řipojeny údaje o dalších osudech zam ěstnanc ů, p ředevším šlo o zjišt ění, jak pokra čoval jejich profesní r ůst. Uvedené údaje o karié ře neobsahují praxe (s výjimkou T. Wagnera), vojenskou službu a veškerá místa, na která byli zam ěstnanci v pr ůběhu knížecí služby odesláni. Zaznamenány jsou pouze zásadní zm ěny v profesním r ůstu daného zam ěstnance. V přehledu figuruje i Josef Novotný, který p řed reorganizací p ůsobil jako adjunkt lesního ú řadu v Libáni (tedy adjunkt na nejvyšší možné adjunktské služební pozici) a ješt ě v červnu roku 1868 byl p řevelen do Žák ů jako adjunkt nov ě z řízené kancelá ře lesního inspektora. Reorganiza ční zm ěna se ho tedy zásadn ě nedotkla, ale mezi adjunkty si udržel výsadní postavení. Za povšimnutí stojí i rychlý kariérní r ůst jeho nástupce na lesním úřad ě v Libáni. Teprve v roce 1867 byl Theodor Wagner p řijat jako praktikant k libá ňskému lesnímu ú řadu, od června roku 1868 už pat řil do II. adjunktské t řídy. Jako jediný z tehdy zam ěstnaných p říru čích m ěl vyšší vzd ělání dosažené v lesním ústavu v Bělé pod Bezd ězem. Několik zam ěstnanc ů složilo zkoušku na lesní ochranu, ale v ětšina adjunkt ů absolvovala p řed knížecí službou jen nižší vzd ělání. Za zmínku také stojí, že vzd ělan ější adjunkti (až na Františka Wagnera) opustili knížecí službu. Josef Novotný odešel po zrušení místa lesního inspektora, Theodor Wagner přešel na schwarzenberská panství a Emanuel D řevíkovský po letech služby u knížecí rodiny Auersperg ů odešel na velkostatek E. Škody. Kariérní r ůst ostatních adjunkt ů m ěl v zásad ě stejný pr ůběh. Po n ěkolikaletém výkonu adjunktské služby na r ůzných služebních místech na auersperských panstvích a v několika služebních t řídách kone čně dosáhli míst lesník ů, tedy získali do své pé če n ěkterý z knížecích revír ů. V ětšina z nich dosáhla i na post lesníka I. t řídy, Alfred Zeidler se stal dokonce nadlesním. Tabulka slouží jako vhled do osud ů lesních adjunkt ů p ůsobících na panství Nasavrky v lét ě roku 1868, ovšem m ůže být považována za modelovou, protože podobnými transfery a kariérními postupy si prošli p ředchozí i po nich zam ěstnaní služebníci a úředníci.

DO OD POZNÁMKA PŮSOBIŠT Ě JMÉNO VZD ĚLÁNÍ ČERVENCE ČERVENCE

1868 1868

dva ro čníky nižší reálky v Chrudimi, Lesní inspekce zkouška adjunkt lesního inspektora v Žakách v dubnu 1871 dobrovoln ě Josef Novotný Žákách z jednoduchého (p. Žleby) vystoupil z knížecí služby a podvojného účetnictví v Praze 98

první ro čník vyšší 1867 praktikum v Libáni, reálky v Praze, adj. III. t ř., 1872 uvoln ěn na vym ěř ovací Lesní ú řad v Theodor adj. II. t ř., lesní lesnický ústav lesní ú řad práce na Schwarzenberských Libáni Wagner úřad Libá ň386 v Bělé pod Libá ň panstvích, 1873 dobrovoln ě Bezd ězem opustil knížecí službu

Antonín dva ro čníky nižší 1883 lesník I. t řídy, revír Libá ň adj. I. t řídy adj. II. t řídy Wagner reálky v Chrudimi 1909 penzionován

první t řída hlavní 1890 lesník I. t řídy, revír Rohozná Jan Keil, senior školy adj. I. t řídy adj. II. t řídy 1899 zem řel v aktivní služb ě (sin loco)

1869 lesník II. t řídy, revír normální škola (sin Ferdinand Kocy adj. I. t řídy adj. II. t řídy 1882 bažantník Kuchánovice loco) 1892 penzionován

čty ři t řídy hlavní 1877 lesník I. t řídy, revír Slavice Jan Rudolf adj. I. t řídy adj. II. t řídy školy (sin loco) 1900 na odpo činku

první ro čník nižší adj. II. 1890 lesník I. t řídy, revír Prose č Antonín Rudolf adj. II. t řídy reálky (sin loco) třídy 1906 penzionován

tři gymnaziální leden 1868 jmenování třídy, zkouška na František adj. II. (z řejm ě) adjunktem revír Petrkov lesní ochranu a Chaloupka třídy adj. III. t řídy listopad 1869 opustil knížecí technickou výpomoc službu tři t řídy nižší reálky adj. II. 1886 nadlesní, revír Lhota 387 Alfred Zeidler adj. III. t řídy (sin loco) třídy 1906 penzionován

tři t řídy nižší reálky revír Vorel Mo řic Zitta adjunkt (nezjišt ěna klasifikace) r. 1868 se zast řelil 388 v Chrudimi první t řída nižší adj. II. 1885 lesní hlída č (hajný) revír St řítež Josef Zelenka adj. III. t řídy reálky (sin loco) třídy 1890 zem řel v aktivní služb ě revír Smr ček Emanuel zkouška na lesní adj. II. adj. III. t řídy leden 1868 jmenování

386 Podle platového vým ěru z dubna 1868 s platností od července téhož roku bylo na ú řad do Libán ě po čítáno s adjunktem I. t řídy. 387 Adjunktské místo v revíru Slati ňany (Lhota) bylo zrušeno k 1. červenci 1869. Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Žáky, 20. června 1869. 388 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897 ; SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východo českého kraje, Farní ú řad římskokatolické církve Chrudim, okr. Chrudim, sign. 3686, Matrika Z 1830 −1896 : „V pomatenosti sám sebe zast řelil.“ 99

Dřevíkovský ochranu a třídy adjunktem technickou výpomoc 389 dva ro čníky nižší reálky v Chrudimi, František třetí ro čník adj. III. revír Rohozná adj. III. t řídy 1885 lesník II. t řídy Wagner, junior v Praze, 390 1863 třídy zkouška z lesní ochrany

V pr ůběhu 19. století se adjunktská místa nov ě ustavovala nebo rušila podle aktuálních pot řeb a personálního zajišt ění. Nap říklad v roce 1869 bylo zrušeno místo adjunkta ve Lhot ě, ve slati ňanském revíru a o dva roky pozd ěji na žádost lesního ú řadu zaniklo místo adjunkta ve Vorli: „takže tento revír, kam s nov ě jmenovaným lesníkem Rudolfem p řichází čerstvá síla, se stávájícími dv ěma hajnými bude bez adjunkta dob ře a slušn ě zajišt ěn.“ 391 Lesní inspektor Jan Fibich vydal v roce 1871 na řízení všem lesním ú řad ům: „pozorovat jejich pod řízené, zejména nov ě jmenované lesní adjunkty v jejich obchodním i mimoobchodním konání, dožadovat se dokonalého napln ění služebních povinností, nebrat žádné ohledy, ba když mladí lidé zcela nevyhovují nebo nejsou svéprávní, ty ihned ohlásit, protože je lepší s nimi d říve skoncovat, než aby vedli knížecí službu bez naděje a vyhlídky na zaopat ření; ke sv ědomitému dodržování tohoto na řízení činím odpov ědnými představenstvo lesních ú řad ů a případn ě lesníky.“ 392 Adjunkti neboli p říru čí p ůsobili jako pomocná koncipientská síla v revírech i na lesních úřadech. Z adjunkstých míst zam ěstnanci obvykle po n ěkolika letech postupovali na místa lesník ů.

6.5 HAJNÍ Povinností hajných bylo obstarávat ochranu vrchnostenského majetku a zajiš ťovat odvody zv ěř e. 393 V polovin ě 18. století p ůsobilo na nasavrckém panství celkem 36 hajných. 394

389 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897 : není uvedeno datum zkoušky. 390 Tamtéž: v letech 1855-1858 p ůsobil jako kreslí ř ve stavebnictví, polír na stavb ě, absolvoval praxi u architekta Podušky ve Vídni. 391 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 117, kn. 116, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1871 −1879 , Víde ň, 15. ledna 1871. 392 Tamtéž, Žáky, 4. února 1871. 393 CHADT-ŠEV ĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista: Správa lesa: p řísp ěvek ku d ějinám les ů a lesnictví . Písek 1908, s. 6. 100

Auersperský lesní kontrolor Georg Markl p ůsobící na knížecích panstvích ve dvacátých letech 19. století se zasazoval o zajišt ění kvalitn ější pé če o lesní kultury. Mezi Marklovými požadavky byla užší spolupráce lesního a vrchního úřadu, rozší ření sít ě lesních cest, lepší vym ěř ení jednotlivých lesních obvod ů a také dosazení n ěkolika hajných do každého revíru. Na Marklovu žádost vydala poru čnická správa v roce 1828 služební pokyny pro hajné: m ěli čas od času piln ě procházet revíry; také dostali do výbavy knížku, do níž zapisovali každého zjišt ěného lesního lupi če podle stanovených formulá řů a měli vždy ur čit druh odcizeného dřeva. Hajní své knížky odevzdávali na konci každého m ěsíce nad řízenému revírnímu lov čímu. Revírní lov čí sebrané knížky odesílali lesnímu kontrolorovi a ten vytvá řel seznam zlod ějů, který předával výb ěrčímu daní. Výb ěrčí daní na základ ě sebraných poklad ů stanovil pokutu pro zlod ěje a ur čil, na jaký ú čet se vybraná částka p řidá: zda peníze přibudou do chudinského fondu nebo do obvodní pokladny. Revírní lov čí m ěli také dohlédnout na rovnocenné vytížení jednotlivých hajných v revírech.395 Na nasavrckém panství obvykle hlídal alespo ň jeden hajný v každém revíru, náro čnější a rozlehlejší lesy obcházelo a kontrolovalo až p ět hajných. Šlo o fyzicky náro čnou službu, která musela být vykonávána za jakýchkoliv pov ětrnostních podmínek: „Hajný Š ťastný má dle p řiloženého osv ědčení D ra Št ěpánka týden ležet. Ochrannou službu za řídíme zatím sami, nebo ť koncem týdne se již vrátí hajný Horník z vojenského cvi čení. Po uplynutí týdne u činíme hlášení o zdravotním stavu hajného Š ťastného, který jest siln ě rheumatický, nesmí mnoho chodit a varovat se zmoknutí.“ 396 Hajný musel, krom ě obstarávání ochrany lesa, být přítomen p ři obchodech s dřívím a při lovech. 397 Na vzd ělání hajných se dlouho nekladly nároky, ochránci lesa obvykle neabsolvovali lesnické školy ani neskládali p ředepsané zkoušky pro vyšší služební za řazení. N ěkte ří z nich ovládali jen čtení a psaní, ale n ěkte ří naopak hovo řili více jazyky, nebo alespo ň byli schopni dorozum ět se n ěmecky. Mezi hajnými na nasavrckém panství byl dokonce trilingvní hajný Josef Neve čeřal. Neve čeřal se narodil chalupníkovi ze Žumberka v červenci roku 1836. 398

394 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 3, kn. č. 3, Popis panství 1755 : v Libáni čtyři hajní, ve St říteži t ři, v Rohozné p ět, v Prose či čty ři, v Petrkov ě t ři, v Se či jeden, v Rabštejn ě čtyři, v Deblov ě t ři, v Bud ě čty ři, ve Svatém Ji ří t ři, ve St řib řichu jeden, v Mi řeticích jeden. Krom ě výše uvedených byl hajný deponovaný v Bítovanech a na Bišovce. 395 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Slati ňany, 10. října 1828. 396 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 798/34, kart. 277, Korespondence s revíry , s. d. 397 WESSELY, Josef: Die Einrichtung des Forstdienstes im Österreich in seinem Zusammenhange mit der Domänen-, Montan- und Finanzverwaltung . Zweiter Band. Wien 1861, s. 32. 398 SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východo českého kraje, Farní ú řad římskokatolické církve Žumberk, okr. Chrudim, sign. 1065, Matrika N 1835-1846 . 101

Nau čil se číst a psát, ovládal svou mate řštinu a také n ěmčinu. Pozd ěji se dostal ke služb ě u rakouského vojska a ú častnil se tažení do Itálie, kde se nau čil dob ře italsky. 399 Většina hajných setrvala na své pozici celý život. P řesto, p ředevším p řed knížecí systematizací služebních míst, existovala možnost postoupit z pozice hajného na vyšší stupe ň v kariérním žeb říčku. Nap říklad v roce 1840 povýšil kníže Vincenz Auersperg zuberského hajného Antona Wagnera na lokalistu a p řid ělil mu vlastního hajného. Wagnerovu povýšení předcházelo navýšení povinností o dohled nad sousedním studeneckým honebním revírem.400 Po t řech letech kníže místo lokalisty v Zub ří zrušil a Anton Wagner byl p řeložen na stejnou pozici do Sv. Ji ří. Do Zub ří byl dosazen, jako d říve, schopný hajný. 401 Lesní zákon z roku 1852 v části o služb ě k ochran ě les ů výslovn ě stanovil: „Z řízenc ům správu v lesích vedoucím p řidati se mají oby čeje zemského příhodné osoby ochranné a dohlédací… Z řízenci, v příčin ě ochranné služby lesní pod p řísahu vzatí, pokládají se ve služb ě lesní za stráž ve řejnou, požívají v ní práv všelikých v zákonech založených, kteráž příslušejí osobám vrchnostenckým a strážím civilním, a mají právo, nositi ve služb ě zbra ň oby čejnou. Každý jest povinen, poslušen býti toho, k čemu od osob t ěchto v příčin ě služby bude vybídnut… Zbran ě užívati sm ějí z řízencové lesní jenom tehda, když toho vyhledává spravedlivá obrana z donucení.“ 402 Lesní z řízenci také sm ěli vykázat z lesa kohokoliv, kdo se nacházel mimo stezky a mohlo by dojít k ohrožení bezpe čnosti nebo škod ě na majetku. V případ ě pytláctví mohl lesní personál i obstavit odcizené plodiny. 403 Pen ěžní odm ěny hajných se podle platové tabely z roku 1872 pohybovaly od 31 do 70 zlatých rakouského čísla ro čně. Pro 1. hajného byla ur čena částka 70 zlatých r. č., (libá ňský hajný v Lištin ě dostal 31 zlatých 50 krejcar ů) a oborní hajný pobíral 55 zlatých. K těmto částkám jim náležely deputáty, krom ě libá ňského hajného v Lištin ě jim poru čnictví dále poukázalo: dvě m ěř ice pšenice, 10 m ěř ic zrní, 2 m ěř ice je čmene a 1 jednu m ěř ici hrachu a 15 liber soli. Navíc získali deputátní p ůdu a p říd ěly m ěkkého dřeva, každý jednu krávu a jednu jalovici. Libá ňskému hajnému v Lištin ě se deputáty nezm ěnily. Nem ěl sice

399 V knížecí služb ě pracoval od roku 1869 jako no ční hlída č na libá ňské pile. V roce 1876 p řevzal místo hajného v Libáni po zesnulém Františku Neve čeřalovi, kde z ůstal až do své smrti v roce 1882. Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897. 400 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839 −1860 , Slati ňany, 19. srpna 1840. 401 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839-1860 , Slati ňany 8. července 1843. 402 Císa řský patent ze dne 3. 12. 1852 Zákon lesní , Sb.250/1852 ř. z., částka první, §. 10. Dostupné z: https://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=19&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 [cit. 16. 7. 2019], §. 52 −54. 403 Tamtéž, §. 55 −56. 102 k dispozici deputátní suroviny, ale na rozdíl od 1. hajného a oborního hajného m ěl místo třech měř ic p ůdy čtrnáct, příd ělu d řeva obdržel stejn ě, ale krávy dostal dv ě a jalovice t ři. Z řejm ě se uvažovalo o zrušení místa hajného v Lištin ě, ale poru čnictví si ponechalo toto rozhodnutí o zrušení místa, v té dob ě obsazeného Františkem Neve čeřalem, ve své kompetenci a odložilo zrušení na neur čito. S touto novou systematizací bylo zrušeno místo výpomocného hlída če v Žumberku v Libá ňském revíru. Nov ě byl v jednotlivých revírech ur čený po čet hajných: Libá ňský revír (lokality Liština a Libá ň) dva hajní, Petrkovský revír tři hajní, St řítežský revír dva hajní, Prose čský revír dva hajní, Rohozná t ři hajní, Zub ří dva hajní, Se č jeden hajný, Chlum dva hajní, Kuchánovice t ři hajní, Slati ňany dva hajní, Smr ček t ři hajní, Slavice jeden hajný, Deblov dva hajní. Dohromady se na nasavrckém panství po čítalo s 28 lesními hajnými a třemi oborními, jedním ve St řib řišském revíru a dv ěma ve Vorli. 404 St řib řišský oborní hajný Václav Kalina byl v pr ůběhu svého p ůsobení oficiáln ě upot řeben také p ři hospodá řském dvo ře jako polní hlída č. Kalina požádal Vrchní lesní ú řad o tutéž práci pro svého syna. Kníže požádal ředitelství panství o dobrozdání, jak a v jakém rozsahu oborního hajného hospodá řská správa zam ěstnávala. Ze stanoviska ředitelství panství nakonec vyplynulo, že Kalina nem ůže být pod dv ěma správcujícími ú ředníky a být veden ve dvou platových rubrikách. Podanou Kalinovu žádost o zam ěstnání syna kníže zamítl a navíc ur čil, že st řib řišský oborní hajný Václav Kalina i jeho služební nástupci budou sloužit pouze a jenom jako oborní hajní, a v důsledku toho budou také celý plat pobírat z lovecké režie. 405 V roce 1895 se kníže František Josef rozhodl pro regulaci, respektive povýšení a systematizaci mezd hajných. Hajní byli nov ě rozd ěleni do dvou t říd. První t řída byla vyhrazena pro ty, kte ří prokazovali vynikající službu. Do první t řídy se mohli dostat také hajní, kte ří povýšením získali ocen ění za dlouholetou službu. Rozd ělení do t říd mělo být motivací, aby hajní dob ře pracovali. Regulace nabyla platnosti 1. ledna 1896. Knížecím rozhodnutím m ěli hajní na českých panstvích (Nasavrky, Žleby a Dolní Kralovice) stejné podmínky, odlišná situace ale platila pro hajné na knížecím rakouském panství Nieder Fladnitz, kv ůli tam ější drahot ě: hajní panství ro čně I. t řída česká 240 zlatých

404 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Žleby, 14. listopadu 1871. 405 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900, Víde ň, 10. března 1892. 103

II. t řída česká 200 zlatých oborní hlída či I. t řída česká 200 zlatých II t řída česká 180 zlatých hajní a oborní hlída či I. t řída rakouské 334 zlatých II. t řída rakouské 290 zlatých

S ohledem na novou systematizaci byly zrušeny osobní příplatky hajných s koncem roku 1895. Na nasavrckém panství bylo rovnou povýšeno 13 hajných do I. t řídy 406 , dalších 17 hajných a dva oborní hajní byli za řazeni do druhé t řídy. 407 Protože se nároky na služební výkony hajných postupn ě zvyšovaly, na po čátku 20. století byla vydána speciální kniha shrnující pot řebné znalosti hajných: „Dávno minuly doby, kdy mohl se státi lesním hajným kdo dovedl n ěco napsati a trochu po čítati a ovšem hlavn ě, dovedl-li vystoupiti proti lesní zlod ějům a pytlák ům. Tenkrát byl hajný pouhým hlída čem lesa a zv ěř e a nemusel ani míti n ějakých v ědomostí. Časy se zm ěnily a dnes žádá se na hajném mnohem více. On musí nejen les hájiti a ošet řovati, musí tedy býti v první řad ě obeznámen s veškerou ochranou lesa jak proti člov ěku, tak i proti škodlivým zví řat ům, rostlinám atd., ale on musí také vykonávati mnohé práce se zakládáním a p ěstováním lesa souvisící. Lesní hajný musí dále znáti veškeré využitkování lesa, musí se vyznati ve všech pracech do oboru toho spadajících, má také míti p řehled v nejd ůležit ějším lesnickém m ěř ičství, pr ůmyslu, stavb ě a oprav ě lesních cest, prodeji lesních výrobk ů a kone čně musí býti za časté i v jiných sm ěrech nápomocen lesním hospodá ři.“ 408 Hajní m ěli obecn ě ze všech lesních zam ěstnanc ů nejstálejší p ůsobišt ě. Na rozdíl od adjunkt ů nebo lesník ů nebyli p říliš často p řekládáni. V první polovin ě 19. století zam ěstnavatel vyžadoval čtení, psaní, po čítání, a také rozpoznávání jednotlivých druh ů dřevin. P ři prokázání dostate čných schopností, pe člivosti a loajality se i z hajného mohl stát

406 Josef Paulus (Mezisv ětí, revír Chlum), František Wallendorf (Trpišov, revír Kuchánovice), Jan Havel (Studený, revír Kuchánovice), Josef Neve čeřal (Deblov, revír Kuchánovice), Vincenz Paulus (Rtejn, revír Kuchánovice), Adalbert Červinka starší (Petrkov, revír Petrkov), František Šolar (Se č, revír Prose č), Josef Červinka (P řemilov, revír Prose č), Josef Svoboda (Neudorf, revír Rohozná), Vncenz Kubeš (Libá ň, revír Slavice), Jan Vašák (revír Slavice), František Šťastný (Špic, revír Smr ček) a Matias Lát (Polom, revír St řítež). Z oborních hajných (hlída čů ) byl povýšen jen Josef Meduna ze sv. Ji ří v revíru Vorel. 407 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , č. 544/ 1895. 408 ROZMARA, Josef, V[áclav]: Český lesník. Knižnice pro lesníky a majitele les ů. Dílo II.: Lesnictví pro hajné. Praha 1914, [7]. 104 správce revíru. Po systematizaci služebních míst v roce 1868 se ale hajným de facto uzav řela možnost kariérního r ůstu, protože k dosažení pro dosažení postu lesníka bylo podmínkou pat řičné lesnické vzd ělání, což v ětšina hajných neabsolvovala. Na konci 19. století došlo na panství k systematizaci mezd hajných s rozd ělením do t říd. Postupem doby se na znalosti hajných kladly čím dál vyšší požadavky, p ředevším museli rozpoznávat jednotlivé druhy lesa, jak jsou porosty člen ěny a jak p ůsobí na životní prost ředí. Hajní byli nuceni znát rostlinopis, ale p ředevším m ěli mít dokonalou schopnost poznávat druhy d řevin. 409

Kapitola Lesní správa panství Nasavrky od 18. do 20. století ilustruje prom ěnu a vývoj oboru lesnictví v souvislosti s adaptací správní struktury. Modernizace lesnictví probíhala díky syntéze reorganizace správní struktury a p řínosu nových pokrokových myšlenek nejvýše postavených lesník ů. Jedním z příklad ů popsané modernizace a profesionalizace lesnictví byla adaptace zam ěstnanecké základny a sou časn ě zjednodušování a zrychlování informa čních a komunika čních kanál ů. Nejdynami čtější období 19. století plné experiment ů a zm ěn znamenalo prom ěnu ve vnímání lesního porostu a nakládání s ním; z op ětovn ě využívaného lesního prostoru ponechanému vlastní obnov ě se stala racionáln ě obhospoda řovaná kulturní krajina.

7 ZLO ČINNOST NA LESNÍM MAJETKU

Zabránit znehodnocování vrchnostenských les ů nevhodným kácením, krádežemi a pychem měly p ředevším hospodá řské instrukce vydávané na panstvích v 18. století. Zárove ň se vrchnost snažila postupn ě zamezit poddaným pást v lesích dobytek.410 Voln ě pasoucí se zví řata p ůsobila na lesním majetku obrovské škody; okusem zdevastované mladé výhonky zamezovaly růstu a znemož ňovaly obnovu lesa. P ři snaze o kultivaci lesních porost ů bylo nejobtížn ější zamezit práv ě pastv ě.411 Lesní řády Marie Terezie v ěnovaly pozornost mimo jiné i tomuto užitku. „Ve Vídni si byli v ědomi, že nelze úpln ě zakázat pastvu dobytka, který byl zdrojem obživy zna čného po čtu obyvatelstva, ale p řesto bylo žádáno, aby vrchnosti ve svých lesích všude tam, kde toho vyžadovala jejich obnova, upustily od povolování pastvy na tak dlouho, dokud stromky nevyrostou do výše, p ři které již dobytek nebude moci okusovat

409 ROZMARA, Josef, V[áclav]: Český lesník. Knižnice pro lesníky a majitele les ů. Dílo II.: Lesnictví pro hajné. Praha 1914, 64 s. 410 KALOUSEK, Josef: Archiv český čili staré písemné památky . Díl XXV. Praha 1910, s. 271. 411 FRI Č, Jan: Lesy, zelený poklad republiky . Praha 1951, s. 40 −42. 105 jejich vrcholky. Tam, kde krom ě les ů nebylo jiných pastvin, m ěla být alespo ň na polovin ě lesní p ůdy pastva v ůbec zakázána. Pastva koz, jež les ům nejvíce škodila, byla zcela zapov ězena.“ 412 Auersperští knížecí lesníci se ješt ě v 60. letech 19. století dostali do sporu s místním sedlákem Urválkem kv ůli nepovolené pastv ě dobytka. Urválkovo hospodá řství hrani čilo s knížecím lesem a sedlák ův dobytek se tak z pastviny čas od času dostal do knížecího lesa, kde docházelo ke st řet ům knížecích lesník ů s hospodá řovými čeledíny. Aby sedlák Urválek zabránil dalším konflikt ům, zaslal knížeti Vincenzi z Auersperga žádost o ohrazení louky v míst ě, kde se majetky st řetávaly, navíc si st ěžoval na chování lesník ů. Kníže Vincenz odpov ěděl: „Práv ě jakou stížnost žadatel vede, st ěžujou si i sloužící p ři lesní správ ě na hrubost a nezbednost čeládky prositelova. By takovým nep říjemnostem se zamezilo, chci p řání žadatele vyplniti a dal jsem lesnímu ú řadu v Libáni p říkaz, louku žadatelovu plotem ohraditi. Srozumívá se však samo sebou, že od nyní dobytek prositele pod žádnou záminkou se mimo tohoto plotu netrpí a pastva v panském lese se zamezí.“ 413 Podle Lesního zákona z roku 1852: „Vehnal-li by n ěkdo, nemaje k tomu práva, dobytek do cizích les ů anebo by ho tam pustil z nepozornosti, nemá sice majitel lesa nebo nám ěstek jeho (z řízenec lesní) v ůbec práva usmrtiti mu jej; m ůže ale dobytek mocí p říhodnou zahranti, anebo vzal-li tím škodu, práva základu soukromého užití a tolik kus ů dobytka zajmout, kolik k nahražení škody jeho posta čuje. Pastý ř, a č jestli jaký p ři dobytku, m ůže býti p řidržen, aby dobytek bez prodlení odehnal.“ 414 Krom ě pastvy se obecn ě zakazovalo i hrabání lesního steliva kv ůli vysilování lesní půdy. 415 Na auersperských panstvích nebyli poddaní ješt ě ve 20. letech 19. století omezováni ve sb ěru listí ani lesního steliva: „Pokud jde o listí a lesní stelivo, o tom paní kn ěžna poru čnice ve Slati ňanech již nutné na řídila, a musí se k tomu poznamenat, že není radno, p ři sou časné nálad ě poddaných se od takového proml čeného oby čeje odchýlit, aby se tím k různým stížnostem nepodn ěcovali.“ 416 Kníže Vincenz Karel ale při objíž ďkách svých les ů zjistil „velké zpustošení porost ů nadm ěrným hrabáním lesního steliva“ a stanovil: „kde ko řeny jsou od mechu zcela obnažené a dokonce také prysky řice je vyškrabaná, tam nem ůže

412 NOŽI ČKA, Josef : Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 193. 413 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Slati ňany, 27. srpna 1865. 414 Císa řský patent ze dne 3. 12. 1852 Zákon lesní , Sb.250/1852 ř. z., částka první, §. 10. Dostupné z: https://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=19&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 [cit. 16. 7. 2019], §. 10. 415 FRI Č, Jan: Lesy, zelený poklad republiky . Praha 1951, s. 42 −44. 416 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Víde ň, 29. prosince 1826. 106

žádný les vzejít. Ukládám proto všem svým lesním ú ředník ům a celému lovectvu z hor, aby sbírání hrabanky v mladých porostech zcela zastavili.“ 417 Kníže odkázal na výnos z roku 1822, ve kterém lesní odborníci poukazovali na škodlivost hrabání steliva, a na řídil všem, aby se podle toho chovali. 418 Za po řádek v revíru odpovídal pov ěř ený lesník, a v případ ě, kdy ze sv ěř eného revíru zmizelo d řevo, plynuly d ůsledky i pro nad řízené knížecí lesníky. V roce 1828 kontrola v dobrovítovském revíru odhalila obrovské množství chyb ějícího d řeva – 900 b řezových kmen ů a 190 sáh ů polenového d říví – tento deficit místní revírní lov čí Lechký nedokázal vysv ětlit. P ředpokládalo se, že k úbytku d řeva došlo krádežemi. Lechký, který nesl za revír a dřevní zásoby odpov ědnost, byl obvin ěn z nedbalosti: nejen, že si časem nevšiml kriminálního po čínání ve svém obvodu, ale ani neudal lupi če. Trestem pro revírního lov čího Lechkého m ěla být náhrada vzniklé škody knížecí pokladn ě a okamžité opušt ění služby. Původní trest posléze poru čnictví zmírnilo s ohledem na revírníkovu rodinu a chudé pom ěry. Pen ěžní náhrada škody mu byla prominuta a sám revírní lov čí byl přeložen na mén ě d ůležitou lokalitu do revíru Smr ček („minder wichtige Revier“) . Lechkému dala kn ěžna na srozum ěnou, že získal místo ve Smr čku jen díky poru čnické milosti. V případ ě, že by mu byla prokázána další nedbalost nebo zpronev ěra, hrozilo mu propušt ění bez jakýchkoliv ohled ů.419 Ani ve Smr čku lesník Lechký neudržel po řádek a v roce 1834 lesní ú řad oznámil poru čenské správ ě jeho po čínání. Kn ěžna Gabriela mu vydala poslední varování, a s ohledem na jeho mnohaletou službu ho p řesadila na místo lokálního adjunkta do Sv. Ji ří. „Lesníkovi Lechkému je lesním ú řadem dáno na srozum ěnou, že toto p řesazení je posledním varováním a že poru čnictví o čekává po řádné zacházení se zv ěř í, protože p říšt ě na n ěho žádné ohledy nebudou brány, nýbrž onen bude propušt ěn.“ 420 Zpronev ěru knížecího lesního majetku odhalila poru čnická správa na sklonku 20. let 19. století také ve Slati ňanech. Při vyšet řování místního lokalisty Jana Pírka: „vyšlo najevo, že vícekrát dovolil odvle čení d řeva, vícero zlod ějin d řeva pod r ůznými záminkami umož ňoval, a zanedbání své služby dohnal tak daleko, že jemu sv ěř ený les tém ěř komukoliv za peníze poskytoval. K těmto nep řístojnostem se p řidružuje také okolnost, že lokalista Pírko proti existujícímu p ředpisu bral do pachtu zna čné kvantum p ůdy a té obhospoda řováním se více

417 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Slati ňany, 11. srpna 1835. 418 Viz kapitolu Lesní správa nasavrckého panství v 18. −20. století. 419 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839, Víde ň, 7. listopadu 1828. 420 Tamtéž, Žleby, 30. prosince 1833. 107 zabýval, než poch ůzkami po lesním revíru. Co je ale nejpovážliv ější a do očí bijící, že Pírek zakoupil hospodá řství p ři Chrudimi za 3100 zl. víde ňské m ěny, na to již 2100 zl. složil, sob ě významn ě polepšil a krom ě toho vlastní kapitál plodn ě investoval, aniž by mohl prokázat, odkud tyto peníze bral, protože jak známo, podle jeho manželky vlastnil n ějaké majetky a výpov ěď , že oba domácími úsporami nabyli tak mnoho, nem ůže být mnoho platná, když je notoricky známé, že Pírek ve své domácnosti žil nehospodárn ě a dokonce se oddával alkoholu.“ 421 Pírkovi navíc p řitížila okolnost, že byl vyšet řován již v roce 1818 kv ůli podobné zpronev ěř e d řeva a tehdy dostal pokutu 30 zl. Poru čnická správa kn ěžny Gabriely z Auerspergu rozhodla, že tentokrát bude Pírko exemplárn ě potrestán a zprošt ěn služby. Zárove ň poru čnictví vytklo Vrchnímu ú řadu nedbalost, když přehlédl skute čnost, že Pírko propachtovával knížecí hospodá řskou p ůdu a částe čně i kostelní pole pod svým jménem. Hospodá řští ú ředníci museli odškodnit každého Pírkem poškozeného poddaného a nahradit vzniklou škodu na semenech a dalších polních nákladech. Výtku dostal i lesmistr Josef Fibich, který „si dovoloval svévoli nebrat na v ědomí“ a byl kn ěžnou vyzván k podání vysv ětlení. 422 Lesní pych a krádeže byly na denním po řádku. Podle Lesního zákona z roku 1852 se za pych nebo lesní škodu se pokládalo: sbírání klestí a souší, nasekávání a navrtávání strom ů, ni čení k ůry, sbírání opadané k ůry, obnažování ko řen ů, kopání pa řez ů, osekávání v ětví, odrhování listí, vykopávání sazenic, vytahování k řovin, sbírání stromové mízy, sbírání lesního steliva bez povolení, nepovolený pobyt v lese, tvo ření cest, užívání lesní p ůdy nebo vhán ění dobytka do lesa. 423 Zákon na řizoval zat čení neznámých osob pohybujících se v lese a pytlák ů p řistižených p ři krádeži. V případ ě, že by lesníci narazili na osobu jim známou, m ěli ji zatknout jen tehdy, když by se postavila na odpor, nadávala nebo je kontaktovala. Zat čení provinilci se ihned p ředávaly p říslušným ú řad ům. 424 V roce 1858 kníže Vincenz Karel připomínal že „ lesmistr je za to zodpov ědný, aby lesní a lovecké škody, jako také všechny lesní a lovecké krádeže, které zákonný ú řední odhad podstoupí, o čemž p ři libá ňském lesním ú řad ě, jako také žlebském lesním ú řad ě, záznam o nastalém soudním posouzení a o tom lesní d ůchodní bude obeznámen a odškodn ění

421 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Víde ň, 5. kv ětna 1829. 422 Tamtéž Víde ň, 5. kv ětna 1829. 423 Císa řský patent ze dne 3. 12. 1852 Zákon lesní , Sb.250/1852 ř. z., částka pátá, §. 60. Dostupné z: https://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=19&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 [cit. 16. 7. 2019] 424 Tamtéž, částka čtvrtá, §. 57. Dostupné z: https://www.epravo.cz/vyhledavani- aspi/?Id=19&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 [cit. 16. 7. 2019]. 108 provede. Odškod ňující protokol p ři každém lesním d ůchod ě každé domény je proveden a důchodní tuto částku zkasíruje a náležit ě vyú čtuje .“ 425 Období prusko-rakouské války zasáhlo i nasavrcké panství; v kronice velkostatku lesník Eduard Rudolf zachytil: „Rok 1866. Válkou s Prusy nebyl zdejší kraj mnoho postižen. Po bitv ě u Hradce Králové, odkud bylo h řmění d ěl dob ře slyšet, byly zdejší lesy, zejména odd ělení Krkanka, p řepln ěny uprchlíky a dobytkem. Také kon ě ze slati ňanského zámku byly [sic!]dopraveni do Slavic a v obo ře voln ě vypušt ěni. P ři stíhání ustupujícího rakouského vojska p řitáhl do Slavic oddíl pruské jízdy (Zietten-hussaren). Mužstvo se ubytovalo ve dvo ře a 3 d ůstojníci v myslivn ě, kde byli pohošt ěni. Nic „nerekvírovali“. Jednotliví pruští vojáci jiné formaci náležející vypravili se do obory, kde zast řelili t ři kusy vysoké zv ěř e. Na intervenci tehdejšího lesmistra Jana Fibicha vypravilo pruské velitelství v Chrudimi do obory oddíl vojska, který pytláky schytal a odvedl do Chrudim ě. Zast řelenou zv ěř vzali však bez náhrady s sebou…“ 426 V prosinci roku 1866 s čítali knížecí ú ředníci vále čné škody, na panství Nasavrky vy číslili škody v hodnot ě 35 875 zlatých a 67 krejcar ů rak. čísla; na panství Žleby 26 986 zlatých 20 krejcar ů rak. čísla a na panství Dolní Kralovice 773 zlatých 35 a p ůl krejcaru rak. čísla. Kníže Vincenz Karel Auersperg byl tehdy ochoten z říci se nároku na náhradu „jako ob ěti na oltá ř domoviny“ , ovšem ješt ě instruoval d ůvěryhodné ú ředníky, aby sestavili p řesný inventá ř škod s cílem zabránit zam ěstnanc ům vykazovat do celkových knížecích náklad ů škody vlastní. 427 V následujícím roce, v lét ě roku 1867, kníže Vincenz Karel Auersperg náhle zemřel a správu panství p řevzala poru čnická správa. Úmrtí majitele panství znamenalo podrobné vy řízení veškerých ú čtů a zavdalo p říčinu k celkové inventarizaci majetku velkostatku. P ři kontrolách vyšly najevo malverzace v zásobách a pokladn ě parní pily, což podnítilo podrobn ější revize ve všech revírech nasavrckého panství za p řítomnosti nadlesního

425 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839 −1860 , Víde ň, 7. b řezna 1858. 426 Zdroj dostupný z: http://www.lukavice.com/historie/historie-obora-kronika.php [cit. 26. 4. 2017]. Událost mnohem dramati čtěji zaznamenaly Národní listy , 1866, VI., č. 218 (10. 8. 1866): „V sousedním okresu Nasavrky udál se v těchto dnech politování hodný p řípad. V okolních vesnicích jest mnoho pytlák ů, kte ří nyn ější vále čné doby používají k provozování svého řemesla, a sice v mí ře rozsáhlé. Na výprav ě své setkali se s třemi myslivci knížete Auersperga, jimž zbran ě od ňali a je tak sbili, že jeden z nich poran ění bez pochyby podlehne. Panský nadlesní zpravil o tomto p řípad ě chrudimský soud krajský…“ Zpráva dále informovala o pomoci dvaceti pruských dragoun ů a t řiceti p ěších, kte ří p ět násilník ů dopadli a p ředali k vyšet řování. Po roce 1848 se projednávaly veškeré odhalené p řípady pytláctví a krádeží u chrudimského krajského soudu. Soud obvykle vym ěř il obžalovanému pokutu jako náhradu škody, kterou měl pachatel splatit Lesnímu ú řadu. 427 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Weitwörth, 1. prosince 1866. 109 a tamních zodpov ědných lesník ů.428 Parní pila po odhalení zpronev ěry dostala nového účetního Jana Kemlinka. 429 Centrální ú četní revize provád ějící kontroly pozd ěji odhalila také zna čné nedostatky v prose čském revíru, který od roku 1862 spravoval lesník Jan Pokorný. Nem ěl v po řádku ú četnictví, p řípisy a odvody palivového, stavebního a užitkového d říví. Nejen on, ale také vedení lesního ú řadu bylo pokáráno. Na podzim roku 1868, po ukon čení všech účetních kontrol, byl lesník Pokorný p řevelen do (nejmenšího) zuberského revíru. 430 Také v roce 1899 byl ze služby propuštěn hajný Anton Sýkora z revíru Prose č pro zpronev ěru. 431 Pytláctví a krádeže byly na denním po řádku ješt ě ve 20. století. Trestání krádeží a pytláctví se v první polovin ě 19. století na auersperských panstvích obvykle řešilo p ři pravidelných úředních dnech, za p řítomnosti lesmistra nebo lesního ú ředníka. P ředstavený lesník se musel p řesv ědčit o správném zaprotokolování p řestupku a výb ěru pokuty od provinilce. 432 Po roce 1848 m ěly p řestupky proti knížecímu majetku do řešení u Krajského soudu v Chrudimi. Lesmist ři pak byli povinni zajistit zaprotokolování a vypo řádání soudního odhadu škody s knížecím d ůchodním.

8 CELOŽIVOTNÍ SLUŽBA

Odpov ěď mi na díl čí badatelské otázky, jaké nároky kladli knížecí majitelé na své zam ěstnance a co jim za loajální službu nabízeli, se zabývá kapitola celoživotní služba. Získat místo ve služb ě nebo ú řední pozici u knížecí rodiny Auersperg většinou znamenalo finan ční a sociální zajišt ění po zbytek života. V případ ě prokázání nezbytných dovedností - pilnosti, loajality, poctivosti a pracovitosti se knížecí personál mohl spolehnout na trvalou a pravidelnou finan ční a naturální odm ěnu, kariérní postup, p říplatky, pojišt ění,

428 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Slati ňany, 8. července 1868. 429 Johann Kemlink nastoupil 1. října 1843. Svou kariéru ukon čil jako lesní d ůchodní k 1. říjnu 1886. Po 43 letech služby obdržel doživotní ro ční penzi 1 000 zlatých r. čísla. Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900, Slati ňany, 9. srpna 1886. 430 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Slati ňany, 16. října 1868. Johann Pokorný se narodil v roce 1809, do lesní služby se dostal po t řech t řídách normální školy. Kníže Auersperg zam ěstnával Pokorného asi od roku 1830. P řes pozici lesního adjunkta se vypracoval na lesníka I. t řídy. Penzionován byl v roce 1871. Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −189 7. 431 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900, Slati ňany, 18. zá ří 1899. 432 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Víde ň, 29. prosince 1826. 110 osobní ocen ění p ři dlouholeté služb ě a vynikající podmínky p ři odchodu do penze. Než ale zam ěstnanec prokázal své schopnosti, které knížecí služba vyžadovala, čekalo ho časté st ěhování. Po celé 19. století knížata své zam ěstnance transferovala za novým místem výkonu sužby. V rámci auersperských panství Nasavrky, Žleby, Nieder Fladnitz a Dolní Kralovice se přesunovali nejen adjunkti a lesníci, ale také lesní kontrolo ři, nadlesní, lov čí nebo bažantníci. Někdy i dlouholetí a zkušení zam ěstnanci museli změnit své působišt ě a jít tam, kde jich bylo podle knížecího rozhodnutí zapot řebí. Veškeré zm ěny týkající se místa výkonu služby, pracovní nápln ě zam ěstnance, povýšení či ud ělení titulu nebo vym ěř ení nové platové tabely se k doty čným osobám dostávaly prost řednictvím knížecích výnos ů a na řízení. Ve form ě cirkulá řů či adresných písemných na řízení p ředávala knížata svá rozhodnutí představeným úředník ům, kte ří m ěli povinnost postarat se o vyrozum ění svých pod řízených. Knížecí výnosy a na řízení vznikaly bu ď z iniciativy samotného majitele panství, na základ ě p ředchozí ústní dohody nebo p ři vy řízení separátních zpráv podaných knížeti či poru čnické správ ě lesním ú řadem. 433 V separátních zprávách lesní ú řady informovaly o aktuálním stavu lesa, lesním hospodá řství, navrhovaly jmenování či povyšování zam ěstnanc ů nebo p ředestíraly hospodá řské plány. K separátním nebo m ěsí čním či jiným zprávám pak vydal kníže, poru čník nebo ur čený zástupce sv ůj komentá ř v podob ě výnosu; záv ěre čná rozhodnutí a ustanovení si knížata obvykle ponechávala ve své pravomoci. V úvodu každého výnosu stojí vysv ětlovací formulka, pro č byl reskript vydán, resp. jakou formou se jednací p ředm ět dostal k majiteli panství. Nej čast ěji šlo o vy řízení separátní zprávy úřadu: „Separátní zpráva z 3. b řezna 1896, č. 226/1896 bude vy řízena následovn ě…“ nebo podn ětu z lesního ú řadu: „Pokud jde o petrkovského lesníka […] na základ ě dobrozdání mého vrchního lesního ú řadu, dato Libá ň17. duben 1894 – praes. 20. duben 1894 č. 146, v předložené žádosti a návrhu vystaveném lesním ú řadem, shledávám…“. Vlastní rozhodnutí knížecího domu se uvedlo prost ě: „Ke zve řejn ění se dává…“. Výnosy také rekapitulovaly výsledek diskuse nebo osobní žádosti: „Jak m ůj vrchní lesní ú řad již z ústní debaty je obeznámen…“, „Co se týká mn ě vyjád řené ústní žádosti, shledávám…“. Protože lesnictví do poloviny 19. století spadalo pod hospodá řskou správu, veškerá ustanovení týkající se lesních majetk ů nebo lesních a lov čích zam ěstnanc ů, sm ěř ovala na Vrchní ú řad (Oberamt ). Knihy knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství se dochovaly tém ěř pro celé sledované období. Poté, co se lesnictví na panství v polovin ě 19. století

433 Ve fondu velkostatku je uloženo celkem 26 Knih lesních zpráv a jejich vy řízení pro období 1801–1945. 111 osamostatnilo od hospodá řské správy, veškerá rozhodnutí týkající se lesní správy nov ě sm ěř ovala na Lesní ú řad a písa ři vedli samostatné Knihy výnos ů a na řízení pro Lesní ú řad . Nejstarší knihu datovanou léty 1860 –1870 tvo ří záznamy dvojího typu. Evidovaly se žádosti zam ěstnanc ů a jejich p říbuzných (nej čast ěji poz ůstalých po n ěkdejších zam ěstnancích), jednotlivých obyvatel panství, vedení obcí či institucí nebo supliky duchovních o dotaci stavebního či palivového dříví nebo vyplacení r ůzných typ ů finan čních podpor (na bydlení, na penzi nebo léky), přísp ěvk ů na výchovné či prosby o pomoc v nouzi. Podporám bývalo v případech hmotného nedostatku, po úrazech nebo z nároku oprávn ěného žadatele vyhov ěno. Typickou žádostí, kterou vy řizovaly lesní ú řady, byly prosby o d řevo: někdejší lesní hajný Havelka žádal o podporu ve d říví, kníže mu poukázal dva sáhy m ěkkého dřeva z Brat čického revíru (na panství Žleby) z knížecí milosti. Vyhov ěno bylo i žádostem o dříví na stavbu k říž ů či žádostem o podporu duchovních. Pokud m ěl žadatel obdržet pen ěžitou podporu, vždy bylo uvedeno, z jakého ú čtu se vyplatí (z pokladny Lesního ú řadu v Libáni, z centrální pokladny ve Vídni, z důchodní pokladny, p řípadn ě z rezerv knížecí domácí pokladny). Pachtovní smlouvy, stavební záležitosti, žádosti o zam ěstnání se uvážliv ě rozmýšlely a vy řizovaly ve prosp ěch panství. Nap říklad obyvatelé z obcí Vížky a Lou čky žádali poru čnickou správu po smrti knížete Vincenze Karla Auersperga o zrušení pachtu honby, který kníže uzav řel p řed svou smrtí smlouvou p ůvodn ě na šest let. Jejich argument o vysokých obecních škodách zp ůsobených zv ěř í libá ňský lesní ú řad vyvrátil s tím, že se škody vždy št ědře nahradily. Poru čnická správa tedy neshledala žádné d ůvody k tomu, aby se smlouva rozvázala.434 O rok pozd ěji žádali zástupci obcí Licibo řice, Libom ěř ice, Šiškovice a Křižanovice o vystav ění cesty do Chrudim ě skrz knížecí oboru. S odvoláním na skute čnost, že cesta je soukromá a pat ří ke knížecímu majetku a není ani zakreslena v map ě, kn ěžna Vilemína z Auerspergu prosbu obcí od řekla. 435 Nevyhov ělo se ani žádosti chrudimské hospodá řské školy 436 o odborné p řednášky knížecího lesního hospodá ře Ing. Karla Reicha. S od ůvodn ěním neslu čitelnosti jeho služebních povinností s vyu čováním byla žádost školy zamítnuta. 437

434 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Víde ň, 15. března 1868. 435 Tamtéž, Teplice, 17. července 1868. 436 Tamtéž, Víde ň, 8. března 1864. Šlo o dvouletou zemskou st řední hospodá řskou školu v Chrudimi založenou v roce 1862. Viz PREININGER, Vladimír: Chrudim . Pr ůvodce m ěstem a okolím. Chrudim 1897, s. 26 −28. 437 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Víde ň, 8. března 1864. 112

Druhý a st ěžejní typ zápis ů v knihách výnos ů a na řízení se týkal aktivních zam ěstnanc ů v knížecí služb ě, jejich jmenování, p řesuny, úpravy plat ů či pracovních povinností. Na takových záznamech je možné sledovat vývoj správy les ů, osudy jednotlivých zam ěstnanc ů a prom ěny nárok ů majitel ů panství.

8.1 PRAXE Jednou z nej čast ějších žádostí, kterou knížecí rodina vy řizovala, byla žádost o p řijetí do praxe nebo na služební pozici. Přijetí do praxe bývalo obecn ě snazší, protože doty čný učeň vykonával praktikum na své vlastní náklady a p ůsobil jako pomocná síla u n ěkterého lesníka, někdy p římo u svého otce. Praktikum u lesník ů bylo považováno za prohloubení znalostí nabytých ve vzd ělávacích ústavech a p ředevším jako seznámení se s každodenní činností lesnictva a lovectva. Pokud to pracovní a finan ční situace umož ňovala, snažila se knížecí rodina kladn ě vy řídit p ředevším žádosti vlastních zam ěstnanc ů o zau čení jejich potomk ů.438 Nap říklad bažantník Anton Šeplavý žádal v roce 1862 p řijetí syna Eduarda do praxe, na což kníže Vincenz Karl Auersperg odpov ěděl: „Jen s ohledem na velkou rodinu prositele a jeho obrovské výdaje povoluji, aby svého syna m ěl u sebe po dva roky jako praktikanta, po té dob ě však musí být umíst ěn k jinému lesníkovi. Ostatn ě toto praktikum ne činí jakékoliv závazky ohledn ě budoucího zam ěstnání praktikanta, jehož nedostate čné školní vysv ědčení se tímto vrací.“ 439 Z výnosu vyplývá, že nehled ě na své vzd ělání získal praktikant možnost na čerpat znalosti a zkušenosti a p říležitost projevit se co nejpiln ěji a nejpoctiv ěji. Učni, kte ří se v dob ě praktika osv ědčili, měli vyšší šanci na získání služebního místa, ale neměli ho zaru čené. Na doporu čení lesního ú řadu mohl praktikant získat pen ěžitou odm ěnu. Nap říklad František Chaloupka obdržel za práci výpomocného adjunkta v Libáni jednorázovou odm ěnu 40 zlatých rakouského čísla. 440 Doba praktika se r ůznila, mohla trvat n ěkolik m ěsíc ů i let. Jednu z nejdelších praxí v nasavrcké lesní správ ě absolvoval František Kopecký: od roku

438 Jistá Anna Chmelíková, bez lesnické tradice, žádala v roce 1860 o p řijetí jejího syna do praxe, na což kníže Vincenz Karel odpov ěděl: „Protože po čet lesních praktikant ů na mých panstvích je velký a nem ůže být více zv ětšován, nemohu žádosti vyhov ět. Písemnou žádost posílám zp ět.“ Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Slati ňany, 23. října 1860. 439 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Slati ňany, 3. června 1862. Eduard Šeplavý si po praktiku od činil i vojenskou službu a na auersperském panství poté v roce 1871 dostal šanci jako provisorní (tj. prozatímní) adjunkt III. t řídy (nejnižší) na panství Dolní Kralovice v Melechov ě a pozd ěji v Isbitz. Po jednom a p ůl roce svého p ůsobení na míst ě provisorního adjunkta byl propušt ěn pro „neuspo řádaný zp ůsob života a nedostate čné vykonávání služby“. Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . Eduard ův otec Anton Šeplavý strávil v knížecí služb ě více než 55 let. 440 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Praha, 31. prosince 1867. 113

1892 p ůsobil Kopecký jako praktikant na lesním ú řad ě v Libáni a v roce 1893 kníže František Auersperg rozhodl na základ ě dobrozdání úřadu o ocen ění praktikanta Kopeckého. Jemu, resp. nad řízenému úředníkovi, p řid ělil kníže 20 zlatých měsí čně z domácí pokladny. 441 Na konci roku 1894 byl František Kopecký přeřazen jako praktikant k lesnímu geometrovi J. Sommrovi, kde spolu s druhým praktikantem Ludvíkem Schulzem dostávali 50 krejcar ů denn ě a na náklady 20 zlatých měsí čně, protože se oba podle svého nad řízeného „projevovali piln ě a zru čně a p ři p řid ělené práci prokazovali veškerou horlivost“ .442 O dva roky pozd ěji získal Kopecký odm ěnu 50 zlatých za pomoc p ři pracích na lesním hospodá řském plánu pod Sommrovým vedením (ale jeho kolega L. Schulz už tehdy povýšil na adjunkta III. t řídy). 443 Kopecký dostal pouhé jmenování provisorním lesním adjunktem až po p ěti letech praktikování, tj. k 1. lednu 1897 a měl rok na prokázání svých schopností a dosažení p řijetí do řádné služby. P řestože se kariéra Františka Kopeckého z po čátku vyvíjela slibn ě, byl nakonec z knížecí služby propušt ěn. Ve zpráv ě lesního ú řadu zaslané knížeti v srpnu roku 1898 stálo, že provisorní adjunkt Kopecký ve velké mí ře zanedbával své povinnosti a těžce se provinil proti disciplín ě. Kníže na základ ě zprávy usoudil, že si Kopeckého ve svých službách nem ůže déle ponechat. „Od svých zam ěstnanc ů musím požadovat svědomité pln ění povinností, slušné chování a pod řízenost disciplín ě. Protože Kopecký t ěmto nezbytným požadavk ům neodpovídá a opakované napomenutí z ůstalo bez úsp ěchu, je pro mou službu nepot řebný. Proto propouštím – na základ ě p ředložené žádosti Vrchního lesního ú řadu – provisorního adjunkta Franze Kopeckého z Mých služeb.“ 444 Vrchní lesní ú řad dostal pov ěř ení okamžit ě vy řídit Kopeckého popušt ění, vyklidit služební bydlení a vyplatit zbytek platu do konce m ěsíce. 445 František Kopecký tak ani po pěti letech a deseti m ěsících (podle Personalstand zapo čitatelná praxe činila pouze necelé čty ři roky) v lesní správ ě knížete Auersperga nedosáhl jmenování do řádné služby. 446 Lesní ú řad po propušt ění Kopeckého zhodnotil, že obsadí uvoln ěné místo a knížeti navrhnul p řijmout do služby Karla Wollmanna. Karl Wollmann byl synem chrudimského krajského hejtmana a podle dobrozdání lesního ú řadu vhodný kandidát na uprázdn ěnou pozici. Kníže s přijetím souhlasil a Wollmanna přid ělil do revíru Rohozná. Protože ale Wollmann nedodal v čas vysv ědčení o absolutoriu lesnického ústavu v Bělé pod

441 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 10. října 1893. 442 Tamtéž, Slati ňany, 8. prosince 1894. 443 Tamtéž, Slati ňany, 24. listopadu 1896. 444 Tamtéž, Víde ň, 7. října 1898. 445 Tamtéž, Víde ň, 7. října 1898. 446 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . 114

Bezd ězem, nepovolil mu kníže nastoupit službu od 1. října 1898, jak bylo p ůvodn ě lesním úřadem navrženo. P řijat byl teprve v listopadu, po řádném dodání všech pot řebných dokument ů.447 Jak se ukázalo, doba praktika se lišila u každého praktikanta. N ěkte ří odbývali praktikum i více než dva roky, p říkladem byl neúsp ěšný praktikant Kopecký; jiným se doba zau čování podstatn ě zmenšila. Záleželo na schopnostech doty čného, jeho vzd ělání, a případn ě na uvoln ění n ěkteré z výše stojících služebních pozic, resp. adjunktských míst.

8.2 PŘIJETÍ DO SLUŽBY NEBO DO ÚŘADU Přijetí do služby nebo do ú řadu mohlo následovat po n ěkolikam ěsí čním praktiku 448 a přijímali se pouze osv ědčení praktikanti. Obvykle se praktikanti dostávali na adjunktská místa do některého z revír ů na auersperských panstvích. Přijatí zam ěstnanci skládali služební p řísahu. Na po čátku 19. století, kdy kníže Karel Auersperg-Trautson odebíral n ěkteré d řív ější pravomoci hospodá řskému ú řadu ve prosp ěch lesmistra, se stvrzení služby p řísahou nedodržovalo p říliš d ůsledn ě. Kníže Karel Auersperg-Trautson proto výnosem p řipomínal: „Jakmile jsem se dozv ěděl, že bu ď v ůbec žádný anebo málo z lesních ú ředník ů a lov čích zam ěstnaných na Mých panstvích náležit ě nep řísahalo, tak je v sou časnosti v ěcí lesmistra ov ěř it p ři ú řadě p řísahu a podepsanou mi ji zaslat k uschování.“ 449 Pozd ěji se ukázalo, že je pom ěrn ě problematické stanovit zam ěstnancovu dobu nástupu do služby. Ve čty řicátých letech 19. století kníže Vincenz Auersperg odhalil mylné údaje o skute čném zapo četí služby a zrušil vedení „nespolehlivých konduitních listin“. Na jejich míst ě m ěla být víde ňskou centrální kancelá ří vedena kniha, do které se vepisovaly dny nástupu zam ěstnání každého ú ředníka, lesníka, písa ře a adjunkta. Pro ú ředníky byl stanoven jako den nástupu ten, ve kterém se mu za čalo vyplácet služné. Lesník ům se nástup do služby zapo čítával ode dne p řevzetí revíru. Výnos p řipomínal, že doba praxe se do služebních let nezapo čítávala. Vrchní ú řady byly pov ěř eny vybíráním veškerých pot řebných dokument ů od

447 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a nařízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Víde ň, 22. říjen 1898. 448 Za vlády Marie Terezie bylo vydáno na řízení, že lesníci nesm ějí brát nikoho do u čení bez souhlasu svých vrchností, protože se „potulovalo mnoho nezam ěstnaných lesník ů“, viz NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 194. 449 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 101, kn. č. 100, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1812 −1814 , Slati ňany, 12. prosince 1813. 115 zam ěstnanc ů jako dekretů, r ůzných zpráv, hospodá řských vy řízení apod. s údaji o služb ě doty čné osoby a ty pak zasílali centrální kancelá ři k evidenci. 450 Do knížecí služby mohl být uchaze č p řijat na základ ě písemného předložení nebo ústního vyjád ření žádosti o místo: „Karla Myslivce, jehož kvalifikaci m ůj lesní rada předložením sludijních a zkušebních vysv ědčení osv ědčil, tímto na základ ě ústní žádosti jmenuji adjunktem III. t řídy a bude na místo Urválka lesníku Stoupovi ve St říteži p řid ělen. Lesní ú řad mu to oznámí a vyzve ho, aby se do 15. listopadu 1887 p řihlásil lesnímu radovi a budoucímu nad řízenému Stoupovi k nástupu do služby, seznámil se s povinnostmi, a bude poznamenáno, že o čekávám v ěrnou službu. Vysv ědčení adjunkta Myslivce budou mi předloženy k nahlédnutí a jeho obecné údaje zaznamenány v Knize stavu zam ěstnanc ů.“ 451 Zam ěstnanci, kte ří museli kv ůli vojenské služb ě místo v knížecí správ ě opustit, měli někdy po svém návratu komplikovanou situaci. Přestože se knížecí rodina snažila vysloužilc ům jejich d řív ější místa podržet, stávalo se, že se lesníci na své p ředchozí p ůsobišt ě vrátit nemohli. Nap říklad střítežský lesní adjunkt Leopold Čihák strávil na vojn ě tém ěř šest let. V roce 1860, po vojenské služb ě, žádal o své d řív ější místo lesního adjunkta, ale neúsp ěšn ě. Kníže Vincenz Karl Auersperg mu s lítostí odpov ěděl, že má čty ři kandidáty na jedno adjunktské místo a nelze tak žádosti vyhov ět. 452 Leopold Čihák po více než roce získal místo lesního adjunkta na panství Zelená Hora, kam nastoupil v listopadu roku 1861. 453 Čas strávený ve vojenské služb ě se zam ěstnanc ům obvykle zapo čítal do služební doby: „Když předkladatel žádosti splnil svou brannou povinnost a ze své služby od c. k. armády odešel s dobrým vysv ědčením, tak ho rád nejen do své služby op ět přijmu, nýbrž jemu také nechám zapo čítat roky vojenské služby, jako kdyby p ůsobil v Mých službách.“ 454 Uchaze či o zam ěstnání u knížecí rodiny z Auerspergu byli přijímáni i z cizích služeb na základ ě doporu čení, což se většinou týkalo osob ve vyšších ú ředních pozicích. Nadlesní Josef Sommer p řišel v roce 1858 na auersperská panství od Franze de Pauly Gundackara knížete Colloredo-Mannsfelda, bratra Vilemíny provdané kn ěžny z Auerspergu, z pozice vrchního

450 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839 −1860 , Víde ň, 24. ledna 1846. 451 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900, Slati ňany, 5. listopadu 1887. 452 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Slati ňany, 10. října 1860. 453 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897 . 454 Vyjád ření k žádosti Wenzla Netušila o op ětovné p řijetí do služby. Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Víde ň, 7. kv ětna 1866. 116 lov čího. 455 V roce 1868 knížecí auersperská kancelá ř zaslala dopis „panu Franzi Domínovi, lesnímu pojezdnému na šlechtickém aerenthalském staku Hrubá Sklála“ se zprávou o p řijetí do auersperské služby a motivaci zájmu o Domína vysv ětlilo „na základ ě zvláštního poukázání pana JUDr. Berhardta, sloužícímu poru čnictví k radosti…“ 456 Podobn ě přišel na nasavrcké panství jako lesmistr n ěkdejší novodvorský nadlesní Leopold Reich. 457 Propušt ěný zam ěstnanec se zp ět do knížecí služby dostával t ěžko. Když Václav Musílek žádal o místo hajného, kníže mu odpov ěděl: „Žádosti nemohu vyhov ět, protože žadatel již jednou z mých služeb byl propušt ěn a pro nejbližší obsazení služebního místa držíme v poznamenání více dosloužených voják ů a uchaze čů , kte ří již zásluhy na mých panstvích sbírali.“ 458 Po p řijetí do služby nebo do ú řadu mohl zam ěstnanec o čekávat profesní r ůst i možnost dalšího vzd ělávání se v oboru.

8.3 KARIÉRA A DOVOLENÁ NA STUDIUM Kariéru na knížecích auersperských panstvích bylo možné rozvíjet dobrou a dlouhodobou loajální službou nebo vzd ěláním v oboru. Obojí bylo v první polovin ě 19. století předpokladem pro postup na vyšší služební pozice. Obvykle lesní zam ěstnanci nastoupili na pozici adjunkta, pozd ěji dosáhli místa lesníka, p řípadn ě lesního pojezdného, nadlesního, lesmistra nebo lesního rady. Hajní tvo řili specifickou skupinu zam ěstnanc ů a většinou u vykonávání ochrany lesního majetku profesn ě zůstali. Přestože nasavrcké panství tvo řilo rozsáhlý lesní komplex, vyjma odborných praxí se zde nerozvinulo specializované dlouhodobé lesnické vzd ělávání knížecích zam ěstnanc ů.459 Od konce 18. století po zánik monarchie bylo v knížecích auersperských lesních službách zam ěstnáno tém ěř dv ě st ě muž ů.460 O nejstarší generaci lesník ů p ůsobících za knížete Jana Adama Auersperga zatím nevíme tak řka nic. Tém ěř všichni lesníci narození do

455 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897 . 456 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Víde ň, 12. března 1868. 457 NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 232. 458 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Slati ňany, 11. zá ří 1863. 459 PINC, Jan: Přehled historie lesnického školství v Čechách a na Morav ě. Písek 2003, 105 s. Fürstenbergové vzd ělávali své lesníky na Amálin ě Ho ře u K řivoklátu. Schwarzenbergové, Thunové a také Fürstenbergové podporovali pedagogickou činnost svých lesník ů. Prozatím byla dohledána jediná žádost chrudimské hospodá řské školy o povolení vyu čování auersperského lesního hospodá ře Karla Reicha, které nebylo vyhov ěno. 460 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897 ; Tamtéž, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . 117 poloviny 30. let 19. století měli vzd ělání pouze na triviálních, normálních, hlavních nebo farních školách. V ětšina ze zam ěstnanc ů se „základním“ vzd ěláním završila svou profesní dráhu místem lesníka (Förster) a správou vlastního revíru, pouze výjime čně dosahovali lesníci s nízkým vzd ěláním významn ějších pozic (Emanuel Zeidler, Jan N ěmec, Alois Čermák – nadlesní, Václav Gros – lesní kontrolor). Menší část lesník ů narozených do poloviny 30. let m ěla vzd ělání z reálek nebo gymnázií, specializovaných ústavů a univerzit. Svým vzd ěláním mezi vrstevníky vynikali Adalbert Myslivec (*1790) se svým absolutoriem lesního ústavu v Mariabrunn (nadlesní); Josef Eiselt (*1828), frekventant pražské polytechniky, poslucha č p řednášek matematiky a praktické geometrie (lesmistr); Anton Ulrich (*1827), který studoval lesnictví na pražské polytechnice a ošet řování zví řat na c. k. pražské univerzit ě, m ěl vyšší státní zkoušku na lesního hospodá ře (lesní kontrolor) a Jan Fibich (*1819), absolvent lesnického ústavu Mariabrunn 461 (lesní rada). Zkouškou na lesního hospodá ře složenou u c. k. vlastenecko-hospodá řské spole čnosti se mohl prokázat také Jan Čihák (nadlesní). Nejvyššího možného postu – lesního rady – dosáhl také František Domín, který ale na rozdíl od svých koleg ů absolvoval „pouze“ reálku. Domín ale disponoval obrovskými zkušenostmi a dlouholetou praxí (Viz podkapitolu Nejvyšší lesní ú ředníci 5.3). Spolu s postupným osamostat ňováním lesnictví jako svébytného nezávislého oboru na auersperských panstvích p řibývalo v knížecích službách lesnických odborník ů, a po roce 1868 bylo lesnické vzd ělání už nezbytným p ředpokladem pro kariérní r ůst. Poru čnická správa totiž vydanou systematizací služebních míst z roku 1868 zm ěnila p řístup k ud ělování zam ěstnaneckých pozic. Dosud se cenila dlouholetá v ěrná služba a nabyté zkušenosti, ale od roku 1868 se hlavním kritériem pro získání vyšších míst v lesní správ ě stalo vzd ělání. Pokud zam ěstnanec pat řičného vzd ělání nedosáhl, na vedoucí správní pozice nem ěl být jmenován nehled ě na dlouhodobou službu. Budoucí lesníci m ěli v 19. století možnost vzd ělávat se v oboru na rolnických, odborných hospodá řských nebo lesnických školách. Už v roce 1773 založil Ignác Jan Ehrenwert, vrchní lov čí a pozd ěji lesmistr hrab ěte Jana Alexandra Rothanna na Červeném Hrádku, jednoleté lesnické učilišt ě v Blatnu. Na schwarzenberském panství byla v roce 1795 založena lesnická škola ve Zlaté Korun ě, kam byli p řijímáni i lesníci z jiných panství. 462

461 C. k. vysoká škola zem ědělská byla založena v roce 1813, poslucha či se mohli zapsat na t říletý lesnický obor. Jako vysoká škola byl ústav v Mariabrunn veden od roku 1868/69. Shrnutí lesnického školství: NOŽI ČKA, Josef : Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 376 −378; NOVOTNÝ, Gustav: Tři lesní inžený ři: Josef Opletal, Karel Šiman a Gustav Artner . Praha 2015, s. 464. 462 PINC, Jan: Přehled historie lesnického školství v Čechách a na Morav ě. Písek 2003, s. 13 −19. 118

Dosud se nepoda řilo zjistit, zda n ěkterý z lesník ů v auersperských službách uvedené vzd ělávací ústavy navšt ěvoval. V roce 1852 vznikla lesnická škola na liechtenštejnském zámku v Úsov ě. Od roku 1855 fungovala mistrovská lesnická škola v Děč ín ě-Libverd ě za podpory Františka Thuna a téhož roku prop ůjčil KristianValdštejn sv ůj zámek v Bělé pod Bezd ězem pro dvouletou lesnickou školu, od r. 1895 Vyšší lesnický ústav. 463 Lesnická škola v Bělé pod Bezd ězem poskytovala st řední odborné lesnicko-technické vzd ělání, své absolventy p řipravovala na správu lesnického provozu. Mezi auersperskými knížecími zam ěstnanci s odborným (neakademickým) lesnickým vzd ělání p řevažovali absolventi této školy. 464 Několik auersperských lesník ů navšt ěvovalo lesnickou školu v Písku, otev řenou v roce 1885. 465 V Dolním Rakousku byla v roce 1876 založená nižší lesnická škola v Aggsbach, která vzd ělávala v lesní ochran ě a p řipravovala dozor čí lesní ú ředníky. Škola v Aggsbach nahradila zrušený lesní ústav v Hinterbrühl nedaleko Vídn ě. 466 Univerzitního vzd ělání v oboru lesnictví bylo možné dosáhnout v hlavním m ěst ě monarchie, ve Vídni p ři zem ědělské univerzit ě (od r. 1875) 467 , v Mariabrunnu (založený 1813, od r. 1868, resp. 1872 akademické vzd ělání). 468 Prvním ředitelem ústavu v Mariabrunn byl hrab ě Ferdiand zu Hardegg-Glatzy, po jeho smrti v roce 1818 byl druhým ředitelem jmenován majitel nasavrckého panství kníže Karel Auersperg-Trautson, který funkci zastával do své smrti v roce 1822. 469 Další vysoká lesnická škola se nacházela ve m ěst ě Tharandt v Sasku. Absolvent akademie v Tharandt, Krištof Liebich, působil v letech 1849 −1867 jako docent na pražské polytechnice, kde p řednášel lesnictví. 470 Jako samostatný vysokoškolský

463 NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957, s. 377 −379: Škola v Bělé pod Bezd ězem byla původn ě dvouletá. V roce 1895 prošla reorganizací, p řibyl další ro čník a škola se stala vyšším lesnickým ústavem. V roce 1904 byla p řemíst ěna do Zákup. Škola v Úsov ě se p řest ěhovala do Sovince (1867) a pozd ěji do Hranic (1896). V Hranicích došlo k jejímu rozší ření na nižší a st řední lesnickou školu. 464 Z auersperských lesník ů v Bělé pod Bezd ězem studovali nap říklad: Alois Čermák junior (lesmistr); Wilhelm Domín (sekretá ř lesního ú řadu); Rudolf Fibich (pouze rok, adjunkt); Hugo Kovanda (výpomoc u Lesního ú řadu v Zálesí, propušt ěn). Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897 ; Tamtéž, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . 465 PINC, Jan: Přehled historie lesnického školství v Čechách a na Morav ě. Písek 2003, 105 s. 466 Dostupné z: https://peterhug.ch/lexikon/forstschulen/06_0447 [cit. 21. 10. 2019]. V auersperské službě stáli čty ři absolventi nižší lesnické školy v Aggsbach, jeden absolvent školy v Hinterbrühl. 467 Z auersperských lesník ů absolvovali víde ňskou univerzitu nap říklad: František Krej čí (správce panství). 468 Z auersperských lesník ů absolvovali akademii v Mariabrunn nap říklad: Leopold Čihák junior (nadlesní); Jan Fibich (lesní rada). 469 Zur Gedenkfeier der Gründung der Forst-Lehranstalt Mariabrunn 1813 und der k. k. Hochschule für Bodenkultur in Wien 1872 . Wien und Leipzig 1913, s. 15. 470 FRI Č, Jan: Velké vzory našeho lesnictví . Praha 1958, s. 63 −67. 119 obor se lesnictví v českých zemích etablovalo až v roce 1919 na České vysoké škole technické v Praze (polytechnice) a o rok pozd ěji na Vysoké škole zem ědělské v Brn ě.471 Zákonem z roku 1850 a 1851 byla na řízena státní zkouška lesních hajných a technických pomocník ů. Kandidáti se mohli ke zkoušce p řihlásit komisi v nejbližším míst ě, kde byla zkouška ohlášená. Museli prokázat absolvování normální školy a alespo ň t říletého praktika v lesnictví. Od roku 1852 museli být uchaze či o složení státní zkoušky starší 18 let. Přihlášky ke zkoušce se zasílaly na c. k. místodržitelství, kdo obdržel povolení k vykonání zkoušky, musel ješt ě u berního ú řadu složit p ředepsaný poplatek a zkušební komisi pak platbu prokázat. Pozd ěji mohl být kandidát zárove ň dobrovoln ě zkoušen i z myslivosti. Zákonem z roku 1850 byly stanoveny také státní zkoušky na samostatného lesního hospodá ře. Žádosti o složení zkoušky se také zasílaly na c. k. místodržitelství, na čež byli uchaze či vyrozum ěni o míst ě a datu státní zkoušky. 472 „Kdo m ěl takovou p říležitost, jako my, do čkati se té smutné zkušenosti, jak mnohý krásný les – na n ějž mnoho ob ětí majitel vynakládá – nev ědomostí lesního správ čího p řichází v záhubu, kdo potom, pravím, tak často s bolestí pohlížeti musel, jak namnoze lesníci všeho lesnického vzd ělání postrádají jsouce jen pouhými myslivci; musí zajisté jen jednot ě d ěkovati, že na to dohlédá, by v budoucnosti každý, kdo chce n ějaké lesn. místo spravovati, p řísné zkoušce se podrobil, aby se dokázalo, že mají pot řebné v ědomosti ku spravování lesa.“ 473 Na po čátku 20. století vznikly hájenské školy v Beroun ě, v Jemnici, pozd ěji v Domažlicích a v roce 1938 byla z řízena hájenská škola i v Nasavrkách. 474 Přijetí na knížecí služební pozici neznamenalo konec intelektuálního rozvoje a možnosti studií. Mnozí lesníci naopak nastupovali na vyšší vzd ělávací ústavy až po n ěkolika odsloužených letech v knížecí služb ě. Dovolenou na studium dostal mezi lety 1840 až 1842 tehdejší osobní lov čí (pobo čník) knížete Jan Fibich na akademii v Mariabrunnu. V roce 1856 získal povolení ke studiu lesnické školy v Bělé pod Bezd ězem slati ňanský lesní adjunkt Alois Wagner. Kníže Vincenz Karel mu poukázal podporu 45 zlatých konv. m ěny z lesní pokladny. Protože kníže p ředpokládal op ětovný nástup Wagnera do slati ňanského revíru po dvouleté školní docházce, jeho místo obsadil praktikantem, kterému poukázal Wagnerovy naturální

471 O lesnickém školství: Přísp ěvky ku d ějinám zem ědělství v Království českém za století 1791-1891: spis slavnostný vydaný úst ředním odborem hospodárským všeobecné jubilejní výstavy zemské v Praze 1891 . Praha 1891, s. 263 −268; DOUBRAVSKÝ, Zden ěk: Lesníci, lesnická škola a Úsov: doprovodná publikace ke stálé expozici "Úsov - kolébka lesnického školství na Morav ě". Šumperk 2011. 472 Háj, časopis pro lesníky, myslivce a p řítele p řírody , 1872, 1, č. 2 (6. b řezna 1872), s. 123 −124. 473 Tamtéž, č. 3 (15. února 1872), s. 91. Publikovaný text vyšel v článku Česká lesnická jednota, autor ho p řevzal ze spolkového sešitu od lesmistra Eichlera. 474 PINC, Jan: Přehled historie lesnického školství v Čechách a na Morav ě. Písek 2003, 105 s. 120 deputáty. Wagner ův pen ěžní plat byl stažen a d ůchodní m ěl peníze rozd ělit na dv ě podpory, a to 45 zlatých konv. m ěny Wagnerovi na studia a 60 zlatých konv. m ěny praktikantovi. 475 V roce 1899 požádal o umožn ění odchodu na c. k. vysokou školu zem ědělskou ve Vídni adjunkt kancelá ře lesního z řízení Ludwig Schulz. Kníže František Josef ud ělil Schulzovi tříletou dovolenou a poukázal mu na dobu jeho studii výplatu náležející jeho t řetí adjunktské tříd ě. Schulzovi vyvstala povinnost pravideln ě knížete o pr ůběhu studia a jeho dokon čení, o složení p ředepsaných zkoušek a o studijním úsp ěchu informovat a předkládat vysv ědčení. 476 Pe člivý a loajální p řístup k práci, dlouholetá praxe i vzd ělání sice původn ě vytvá řely předpoklady pro kariérní r ůst, ale na postup na vyšší služební pozici zam ěstnanec mohl čekat i několik desítek let. František Kocy nap říklad p ůsobil jako myslivecký mládenec a pozd ěji lokalista, „a většinu toho času podle sv ědectví lesního ú řadu si po čínal piln ě a v ěrn ě.“ 477 Odm ěnou mu bylo, po 23 letech v knížecí služb ě, místo revírního lov čího na panství Žleby. V pr ůběhu výkonu služby či ú řadu majitelé panství často p řistupovali k tzv. transferu zam ěstnanc ů. Takové p řesuny nebyly ni čím neobvyklým a provád ěly se i na cizích panstvích. 478 K transfer ům zam ěstnanc ů po panstvích motivovalo majitele zamezení vzniku místních zájmových sítí, na druhé stran ě vznikla knížecímu personálu p říležitost poznat cizí kraje, používat jazyky, zm ěnit pracovní prost ředí a p řípadn ě i pracovní nápl ň. Nespokojenost se stavem lesních porost ů a loviš ť p ředstavovala významnou motivaci k personálním zm ěnám pro knížete Karla Auersperg-Trautsona: „P ři letošních lovech jsem m ěl p říležitost shledat menší či v ětší činnost lov čích, o tom se také p řesv ědčili obzvlášt ě jejich nad řízení lesní úředníci, kterým jsem již d říve sd ělil sv ůj názor, shledávám ale nutným k op ětovnému vzchopení se částe čně velmi zanedbané myslivosti následující personální p řesuny od ledna 1812 na řídit…“.479 Vzhledem k tomu, že si kníže na myslivosti zakládal, dotklo se na řízené transferování všech lov čích a n ěkolika lesník ů na panstvích Nasavrky, Žleby a Nieder Fladnitz.

475 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839 −1860 , Víde ň, 4. ledna 1856. 476 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 22. října 1899. 477 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Víde ň, 24. dubna 1827. 478 Nap ř.: HLAVA ČKA, Milan: Modernizace velkostatk ů Ji řího Kristiána knížete Lobkowicze v druhé polovin ě 19. století . In: Šlechtic podnikatelem - podnikatel šlechticem: šlechta a podnikání v českých zemích v 18. -19. století. Ostrava 2008, s. 121 −128. 479 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 100, kn. č. 99, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1807 −1812 , Víde ň, 20. listopadu 1811. 121

Na auersperských panstvích se obvykle zam ěstnanci p řesunovali na základ ě doporu čení lesního ú řadu nebo vlastní žádosti a následném na řízení knížete. Transfery nebraly ohledy na zemské hranice, resp. zam ěstnanecké kole čko se to čilo mezi panstvími Nasavrky, Žleby a Dolní Kralovice (od r. 1830) v Čechách a panstvím Nieder Fladnitz v Dolním Rakousku, případn ě uvnit ř panství. Výnosy o p řesunech zam ěstnanc ů lze dohledat pro celé sledované období, resp. stejn ě jako kníže Karel Auersperg-Trautson provád ěl své transfery v prvních letech 19. století, tak i kníže František Josef „točil“ své zam ěstnance na po čátku 20. století. Svým obsahem ojedin ělý výnos o transferu zam ěstnance mezi „cizími“ panstvími vydal kníže František Josef Auersperg v březnu roku 1899. Tehdy kníže uzav řel dohodu se svým bratrem dr. Eduardem knížetem Auerspergem, majitelem zelenohorského panství, o umíst ění adjunkta lesního ú řadu panství Zelená Hora Aloise Šeplavého na panství Nieder Fladnitz. Ve Weitwörth získal Šeplavý post provizorního lesníka s podmínkou, že pokud se neosv ědčí, vrátí se zpátky na Zelenou Horu. 480 Podle dohledaných záznam ů se Šeplavý na Zelenou Horu nevrátil alespo ň do roku 1906, naopak se dostal dále na panství Dolní Kralovice a posléze i Žleby. 481 Obvykle kníže rozhodl o p řesunu pracovníka na jinou lokalitu za stejných služebních i platových podmínek, ale často na zam ěstnance čekala i lepší služební pozice a ohodnocení. Velmi ojedin ělé bylo služební p řeložení a p řípadné související povýšení nep řijmout, v tomto sm ěru výjime čné odmítnutí knížecího rozhodnutí se dochovalo z roku 1862: „Výnosem z 30. předešlého m ěsíce č. 575 k lesník ům I. t řídy povýšený a na panství Nieder Fladnitz přesazený Kališ ťský lesník Mazá č mn ě p řednesl p říslušnou prosbu o ponechání v Čechách a motivoval tu žádost tím, že mu náleží opatrování velmi staré a mrtvicí zasažené matky, kterou na tak dalekou cestu nem ůže p řibrat. Rozhodl jsem, že od p řeložení Mazá če upustím a výnos č. 575 ruším.“ 482 Alois Mazá č do Dolního Rakouska nemusel, ale byl p řeložen z Kališt ě na auersperském panství Dolní Kralovice do Se če na nasavrckém panství, vzdálené asi 50 kilometrů od jeho domova a bez povýšení k lesník ům I. t řídy. 483

480 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900, Víde ň, 29. března 1899. 481 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 254, kn. č. 253, Systém les ů na panství 1862 . 482 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Slati ňany, 14. zá ří 1862. 483 Chrudimský rodák Alois Mazá č v Se či z ůstal jen do konce ledna roku 1864. Tehdy op ět získal povýšení k lesník ům I. t řídy, které už neodmítnul a pod svou správu dostal revír Petrkov. Alois Mazá č strávil v Petrkov ě sedm let a pak se z knížecího rozhodnutí st ěhoval: v roce 1871 dalším ob ěžníkem rozhodlo poru čnictví o přesunech lesního personálu od 1. dubna toho roku a první bod se týkal lesník ů: lhotský Alois Čermák nastoupil na Mazá čovo místo v Petrkov ě a Mazá č odešel do Chvalovic na žlebském panství. Dále podmokelský (panství Žleby) lesník Anton Ji řík p řišel do Lhoty a chvalovický lesník Wenzl Grohs p řevzal Podmokly. 122

V roce 1871 po zam ěstnaneckých transferech (viz předchozí poznámku) z ůstala volná dv ě místa lesních adjunkt ů, jedno v Šebo řicích po povýšení a p řesunu Mo řice Kaila do revíru Kaja a druhé v Dobrovítov ě. Lesní ú řady se m ěly vyjád řit ohledn ě obsazení volných míst. Poru čnictví výslovn ě upozornilo, aby ú řady braly ohled na adjunkty Alfreda Zeidlera, Františka Čenského a Josefa Schnurpfeila, kte ří tou dobou sloužili u armády a adjunktská místa jim m ěla být podržena. Ú řady proto nakonec obsadily volné pozice pouze do časn ě umíst ěnými praktikanty. V případech, kdy „v upot řebení“ nestál žádný ze zam ěstnanc ů, majitel panství rozhodoval o neobsazování a uzav ření uprázdn ěného pracovního místa. Služební pozice byly rozd ěleny do n ěkolika t říd. Platilo, že p řijatý zam ěstnanec po odbytí praktika nastoupí do nejnižší (III.) třídy výše stojící adjunktské pozice. Po dosažení nejvyšší adjunktské t řídy (I.) mohl zam ěstnanec postoupit na post lesníka, ale op ět do nejnižší třídy. O povyšování zam ěstnanc ů rozhodoval kníže obvykle na základ ě návrhu lesního ú řadu. Úředníci mohli podat i vlastní žádost o povýšení, ke které pak lesní ú řad vydal dobrozdání: „Co se tý če petrkovkého lesníka III. t řídy Karla Wagnera, na základ ě dobrozdání mého Vrchního lesního ú řadu, dato Libá ň 17. duben 1894 – praes. 20. duben 1894, č. 146, a přiložené žádosti a lesním ú řadem vystaveného návrhu, lesníkovi Karlu Wagnerovi v Petrkov ě v připomínce jeho všestrannosti tímto od 1. kv ětna 1894 povoluji povýšení do II. lesní t řídy. Ze strany lesníka Karla Wagnera podané žádosti, jemu prop ůjčit I. třídu, ješt ě nemohu vyhov ět, protože byl teprve 1. ledna 1892 k lesník ům III. t řídy povýšen a v t ěchto služebních podmínkách mu ub ěhl jen krátký čas. Jsem p řesv ědčen, že lesník Karl Wagner se bude snažit o nejlepší výsledky a tím bude mít Vrchní lesní ú řad p říležitost, po uplynutí n ějaké doby, požádat o jeho povýšení do I. t řídy…“ 484 Povýšení na sebe nenechalo dlouho čekat a již v roce 1895 se Karl Wagner stal lesníkem I. t řídy. O rok pozd ěji p řibyly Wagnerovi další

Nakonec ješt ě lesníkem II. t řídy v Chlumu jmenovalo poru čnictví dobrovítovského (panství Žleby) lesního adjunkta Josefa Je řábka. Kariéra Aloise Mazá če na žlebském panství v Chvalovicích skon čila. Ve svých sedmdesáti letech m ěl být v dubnu roku 1883, po odsloužených dev ěta čty řiceti letech, penzionován, zem řel ale necelý m ěsíc p řed nastoupením penze v březnu toho roku. Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . Kv ůli uvedenému p řesunu došlo ješt ě k jedné zajímavé situaci: lhotský lesník Alois Čermák se dostal do revíru Petrkov. Jelikož byl ale blízký p říbuzný svého nového p římého nad řízeného pojezdného Emanuela Zeidlera v Rohozné (v roce 1868 požádal Alois Čermák o povolení k sňatku s Marií Zeidlerovou, dcerou pojezdného Zeidlera. Poru čnictví jim prost řednictví výnosu ud ělilo souhlas. Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Slati ňany, 4. června 1868), na řídil kníže Auersperg p říslušná opat ření. Šlo t řeba o dozor p ři p ředávání d řeva v petrkovském revíru. Za p ředání d řeva byl obvykle osobn ě zodpov ědný Zeidler, ale s ohledem na možná rizika a snad s obavou z defraudace p řipadla kontrola p ředání revíru nejvyššímu ú ředníkovi lesní správy, tehdejšímu vrchnímu lesmistrovi Františku Domínovi. Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 117, kn. 116, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1871 −1879 , Víde ň, 6. kv ětna 1871. 484 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Víde ň, 15. kv ětna 1894. 123 povinnosti, byl pov ěř en ob časnou (vypomáhající) lesní kontrolou ve spolupráci s lesním kontrolorem Wenzlem Schulzem. Od listopadu roku 1896 m ěl Wagner titul „Controlierender Förster“ a p říplatek za funkci ve výši 200 zlatých ro čně.485 Od ledna 1901 platov ě povýšil ro čně o 500 Korun. Základní plat činil 2 300 Korun, p říplatek za funkci se zvedl na 400 Korun. Celkem Karl Wagner pobíral od ledna 1901 Korun 2 900. 486 Na podzim roku 1901 odešel do penze šebo řický lesmistr Alois Čermák (s penzí 4 000 Korun) a Karl Wagner zaujal jeho místo na lesním ú řadu dolnokralovického panství. Obdržel titul nadlesního (Oberförster ), ro ční plat se zvýšil na 3 400 Korun, k čemuž náležel kancelá řský paušál 80 Korun a p řísp ěvek na stejnokroj. Kníže Auersperg poukázal nov ě jmenovanému nadlesnímu byt penzionovaného šebo řického lesmistra Čermáka v četn ě zahrady. 487 Pokud se zam ěstnanec v knížecí správ ě vážn ě neprovinil, m ěl zajišt ěný pravidelný finan ční p říjem, možnost kariérního a platového r ůstu, sociální postavení, ale také řadu benefit ů, jako nap říklad vedlejší platy, p říplatky, podpory pro d ěti, v nouzi a na penzi nebo pojišt ění 488 .

8.4 BENEFITY Penzi pro své zam ěstnance zavedl už kníže Karel Auersperg-Trautson v roce 1808.489 Knížecí služba nabízela mnoho dalších benefitů, které v pr ůběhu 19. století prošly svým vývojem. Ješt ě v první polovin ě století m ěli lesníci nárok na tzv. akcidence neboli vedlejší platy, odm ěny z prodeje d řeva a lesních výt ěžk ů (viz odd. Platové podmínky ). Vedlejší platy definitivn ě zrušilo poru čnictví v roce 1868 (viz kap. Organizace lesní správy ). Naopak se jiné benefity v 60. letech nov ě zavedly, p ředevším díky knížeti Vincenzi Karlu Auerspergovi. Kníže Vincenz Karel se snažil co nejvíce usnadnit novým zam ěstnanc ům nástup do služby a v roce 1863 vydal výnos o pen ěžní záloze pro nov ě nastupující zam ěstnance k obstarání prvního nutného bydlení (p řípadn ě malého hospodá řství). Svým nastupujícím zam ěstnanc ům poukázal bezúro čnou zálohu ve výši 400 zlatých rak. čísla pro nižší ú ředníky, 300 zlatých rak. č. pro nov ě p řijaté lesníky II. t řídy a 150 zlatých rak. čísla pro hajné. P říjemci byli povinni zálohu vrátit, a to v deseti stejných ro čních splátkách, ale splácení zapo čalo teprve ve druhém roce služby. Kníže byl ochoten zaměstnanci dobu splácení o jeden rok

485 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 18. listopadu 1896. 486 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 119, kn. 118, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1900 −1923 , Víde ň, 26. ledna 1901. 487 Tamtéž, Karlslust, 30. zá ří 1901. 488 Zatím nebylo zjišt ěno, kdy a kde bylo pojišt ění pro knížecí zam ěstnance z řízeno. 489 SOA Zámrsk, RA Auersperg ů, Žleby, Slati ňany, inv. č. 12, kart. č. 1, K1, Pod ěkování za z řízení pense , 1808. 124 prodloužit v případ ě nezavin ěného nešt ěstí. P říjemce za zálohu ru čil svým majetkem a zavazoval své d ědice ke splacení dluhu. V případ ě propušt ění ze služby m ěl zam ěstnanec povinnost vrátit celou částku najednou, v případ ě úmrtí zam ěstnance musela zbývající obnos ihned složit jeho rodina (p řestože ve výjime čných p řípadech byl kníže ochoten povolit dodate čnou splátku). „Postupuji tak, aby moji ú ředníci a služebníci touto milostí op ětovný důkaz mé otcovské pé če vid ěli a s velkou láskou, ob ětavostí a oddaností za svou službou šli.“ 490 Pro své zam ěstnance také zavedl kníže Vincenz Karl Auersperg p říplatek na výchovné : „P řestože jsem p řísp ěvky na výchovné pro chlapce svých lesník ů zavedl, nerozpakuji se částku 52 zlatých 50 krejcar ů rakouského čísla lesnímu pojezdnému [Emanuelu]Zeidlerovi po tři roky 1860-1861 a 1862 laskav ě poukázat.“ 491 Uvedená částka platila pro jedno dít ě, pokud žadatel posílal na vzd ělání více syn ů, poukázaná částka se adekvátn ě zvýšila. Výchovné bylo ovšem omezeno typem vzd ělání, jak dokládá odpov ěď na žádost lesníka ze Smr čku, Ignáce Bubáka, který žádal o výchovné pro svého patnáctiletého syna: „Více jak dva roky a jen pro nižší reálku, nikdy ale pro vyšší t řídy reálky, schvaluji p říplatky na výchovné pro syny lesník ů, proto pro t řetí školní ro čník odpovídající p řísp ěvek prositeli nemohu p řiznat.“ 492 Nejen rodi čů m školák ů se poukazovalo výchovné. Kníže Auersperg se snažil zabezpe čit i sirotky po svých zam ěstnancích docházející za vzd ěláním v pé či p říbuzných (kte ří také velmi často stáli v knížecích službách), jak dokládá událost z roku 1866: tehdy zem řel šebo řický lesmistr Josef Sommer (panství Dolní Kralovice) a zanechal po sob ě dva sirotky, osmiletou dceru Ernestinu a p ětiletého chlapce Jana. D ěti si vzal do pé če chlumecký (revír Chlum, panství Nasavrky) lesník Jan Kocy (n ěmecky Kotzy), protože jeho manželka byla tetou sirotk ů. Kníže Auersperg mu poukázal p řísp ěvky na vzd ělání a šacení ve výši 80 zlatých pro každého. Navíc mu lesní úřad m ěl proplatit cestovné p ři p říležitosti vyzvednutí sirotků v Šebo řicích a jejich st ěhování. Kníže o čekával, že: „pro t ělesné a duševní vzd ělání t ěchto ubohých d ětí zajistí nejlepší pé či a ve svém dom ě je otcovsky p řijme.“ 493 O t ři roky pozd ěji žádal Jan Kocy zvýšení p řísp ěvk ů na vzd ělání pro malého Jana, bylo mu schváleno navýšení z 80 na 120 zlatých od 1. října roku 1869. 494 Janu Sommrovi se dostalo adekvátní vzd ělání, absolvoval lesnickou akademii ve

490 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Víde ň, 5. kv ětna 1863. 491 Tamtéž, Žleby, 7. listopadu 1860. 492 Tamtéž, Víde ň, 15. června 1866. 493 Tamtéž, Weitwörth, 14. prosince 1866. 494 Tamtéž, Weitwörth, 6. zá ří 1869. 125 měst ě Tharandt u Dráž ďan a celý život p ůsobil v lesních službách knížecí auersperské rodiny jako libá ňský lesní geometr a inženýr a nakonec i vrchní lesmistr (Oberforstmeister) .495 Výchovné se udrželo po celé 19. století. Nap říklad od b řezna roku 1893 nechal kníže František Josef poukázat výchovné ve výši 100 zlatých pro každého ze dvou syn ů téhož roku penzionovaného melechovického lesníka Jana Sagla, které m ěli pobírat, dokud nedovrší 20 let. Stejnou částku kníže poukázal lesníkov ě dce ři, které byla vyplácena do dosažení 18 let. 496 Krom ě vedlejších plat ů (akcidencí), pen ěžní zálohy a výchovného získávali zam ěstnanci mimo řádné pen ěžní odm ěny, uznání za dlouholetou službu a v některých p řípadech i bydlení na penzi.

8.5 PROPUŠT ĚNÍ, ÚMRTÍ, PENZE, OCEN ĚNÍ ZA SLUŽBU Na po čátku 19. století, kdy nasavrcké panství spravoval kníže Karel Auersperg-Trautson se nezvykle (v porovnání se správou Vincenze Karla, poru čnictví a Františka Josefa) často propoušt ělo. P ředevším v dob ě, kdy na českých panstvích upadala nejv ětší Karlova záliba, lovectví, muselo mnoho zam ěstnanc ů knížecí službu opustit. Kníže Karel Auersperg ‐Trautson zavedl na řízení o vylou čení do penze bez subsistence takového zam ěstnance, který by nezvládal své služební povinnosti. Lesmistr m ěl pod řízeného nanejvýše dvakrát písemn ě napomenout, a kdyby se doty čný nadále dostate čně nev ěnoval své služb ě, hrozila penze bez jakýchkoliv dalších nárok ů na službu či plat. 497 Pozd ěji se p řístup k provinivším se zam ěstnanc ům prom ěň oval, mnohem čast ěji knížecí rodina projevovala svým zam ěstnanc ům milost. V polovin ě 19. století, kdy se kníže Vincenz Karel často pohyboval u císa řského dvora, se jeho postoj k pod řízeným přiblížil víde ňským praktikám a na auersperských statcích se po víde ňském vzoru obvykle nepropoušt ělo. Pokud se knížecí rodina rozhodla n ěkterého ze zam ěstnanc ů pro p řestupek, nedbalost nebo liknavost potrestat, p řistoupila obvykle k odn ětí

495 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 ; SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auersperg ů, Žleby a Slati ňany 1704 −1939 (1944), inv. č. 556, sign. ŽLEBY 4646, evid. jedn. fal 11, ukl. č. J2, Fotoalbum v ěnované ú ředníky a zam ěstnanci knížeti Franzi Josefu Auerspergovi k 80. narozeninám ; SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 119, kn. č. 118, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1900 −1923 , Víde ň, 26. ledna 1901: Kníže František Josef Auersperg vydal výnos o platovém povýšení Jana Sommra (jelikož nebyla k dispozici lepší služební pozice). S platností od ledna 1901 se Sommr ův plat zvýšil o 840 Korun, platový základ činil 3 240 Korun, relutum za služební p ůdu 600 Korun a paušál na kancelá řské pot řeby 160 Korun, celkem pobíral lesní inženýr Sommer 4 000 Korun ro čně. Josef Sommer m ěl s druhou manželkou dalšího syna Josefa, narozeného v roce 1865 v Šebo řicích. Josef Sommer se také v ěnoval lesnictví, svou kariéru ukon čil jako nadlesní v Karlslustu. 496 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900, Slati ňany, 28. listopadu 1892. 497 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 101, kn. č. 100, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1812 −1814 , Slati ňany, 12. prosince 1813. 126 dosažených služebních titul ů a postavení, či příplatk ů, a přesunula doty čného na mén ě významné pracovní místo s menší zodpov ědností a nižším platem. Obvykle se v trestech projevily ohledy na rodinu zam ěstnance (viz p řípad revírního lov čího Lechkého v kapitole Zlo činnost na lesním majetku ). Jen ve skute čně výjime čných situacích a p ři vážném nebo opakovaném porušení pracovní morálky se p řistoupilo k propušt ění.498 Nap říklad v roce 1850 řešil kníže Vincenz Karel situaci se čského hospodá řského pojezdného Friedricha Kreibiga. Pro „více zna čných nedostatk ů a úpadku jeho chování“ kníže nepokládal za vhodné ponechat pojezdného na jeho pozici v Se či a rozhodl se ho zprostit služby. Friedrich byl ale synem hospodá řského inspektora a rady Jana Kreibiga, vážené osobnosti, která stála dlouhá léta v čele správy nasavrckého panství. S ohledem na mimo řádnou službu Jana Kreibiga kníže jeho syna Friedricha postavil do časn ě do výslužby. Od ledna 1851 mu kníže vym ěř il po dobu t ří let ro ční výslužné z domácí pokladny ve výši 360 zlatých konv. m ěny v případ ě, že bude žít s manželkou. Pokud by se rozhodl žít odd ělen ě, dostal by 240 zlatých konv. m ěny a zbylých 120 zlatých konv. m ěny by dostávala jeho bývalá žena s dít ětem. V případ ě, že by do t ří let nezískal pracovní místo, musel by pak sám knížete písemn ě požádat o další p řísp ěvek. 499 Důvod ů pro vypov ězení z knížecí služby bylo n ěkolik: pro opilství (lesník na dolnokralovickém panství Anton Hlinka, koncec 50. let); pro špatné chování (adjunkt Wenzl Milá ček, zá ří 1868); pro zanedbávání povinností (polesný Anton Ulrich, v roce 1868).500 Pro nerespektování služebních na řízení lesmistra musel knížecí službu opustit hajný František Horník z revíru Smr ček v roce 1892. Kníže me ale s ohledem na dlouholetou službu poukázal z milosti 80 zlatých ro čně.501 Knížecí služebníci a ú ředníci trávili v zam ěstnání v ětšinou celý život a jejich služební doba „Dienstzeit “ dosahovala i padesáti let. 502 O významném služebním jubileu podávaly zprávu také místní noviny: „V t ěchto dnech slavili dva starší zasloužilí lesníci pan Antonín Stoupa ve St říteži a p. František Žák v Prose či, jubileum své 50tileté služby na panstvích J. J. knížete z Auersperg ů. Za p říčinou tou dostalo se jim jak od vrchního lesmistra p. Jana

498 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 18. zá ří 1899: propušt ění Antona Sýkory z prose čského revíru pro zpronev ěru. 499 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839 −1860 , Žleby, 24. listopadu 1850. 500 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897. 501 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 28. listopadu 1892. 502 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897 ; Tamtéž, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . 127

Freyganga na Libáni, tak i od ú řadnictva knížecího a veškerého lesnictva panství nasevrckého a jiných čeln ějších osobností četných projev ů up římného p řátelství a srde čných blahop řání…“ 503 Oba jmenovaní pánové nechali následn ě otisknout oficiální pod ěkování: „Vzácnou pozorností velect ěného pana Jana Freyganga, vrchního lesmistra v Libáni, byla sp ůsobena oslava padesátiletému výro čí naší služby na panstvích p ředobrotivého velmože, Jeho Jasnosti knížete pána Františka Josefa z Auersperg ů, pro čež za ni vzdáváme v řelé, srde čné díky… p říznivc ům, kte ří p řítomností svou projevili, že sdílí s námi rados ť, že nám všemocný B ůh dop řál tohoto dne ve zdraví se dožíti, a ujiš ťujeme, že jej zachováme v pam ěti jako jeden z nejkrásn ějších svého života.“ 504 U p říležitosti padesátiletého výro čí vlády Františka Josefa I. byla v srpnu roku 1898 vydána zlatá a bronzová medaile ur čená t ěm, kdo v té dob ě aktivn ě stáli ve státní nebo soukromé služb ě 40 a více let. Posuzování budoucích laureát ů a p řiznávání medailí m ěl v kompetenci politický zemský ú řad. Knížecí ú řady, které disponovaly veškerými údaji pro uznání medaile, m ěly žadateli vystavit služební vysvědčení a jménem zam ěstnavatele žádost potvrdit. Kníže František Josef si p řál, aby se medaile za čty řicetiletou službu neud ělovala jen v jubilejním roce, ale aby ú řady také v budoucnosti nadále oce ňovaly knížecí zam ěstnance. 505 Zasloužilí zam ěstnanci také získávali tituly nebo příplatky ad personam, jak tomu bylo v případ ě lesníka Františka Wagnera: „ dne 1. zá ří letošního roku sv ůj padesátý rok služby dokon čí; v pr ůběhu p ůlstoletí stál nep řetržit ě ve služb ě Mé, resp. Mého pana otce, byl neustále vzorem v pln ění povinností a ve svém okruhu p ůsobnosti jako nejlepší zam ěstnanec ope čovával Mé zájmy. Padesátileté výro čí jeho nástupu do služby Mému domu Mn ě dává podnět tímto mu pod ěkovat a Mé uznání za jeho v ěrnou snaživou službu, stejn ě jako srde čné přání, vyjád řit, aby ješt ě dlouho zdatn ě v Mých službách z ůstal. Na d ůkaz vd ěč nosti a jeho padesátiletého jubilea mu prop ůjčuji titul lesního pojezdného a stanovuji od 1. zá ří 1899 příplatek ro čně 200 zlatých z účtu revíru Baumöl.“ 506 V pr ůběhu 19. století pracovalo v lesních službách knížecí rodiny necelých 200 zam ěstnanc ů a více jak desetina z nich p řesáhla 50. výro čí nástupu do služby a stejn ě velká část zam ěstnanc ů se padesáti let ům v lesnictví blížila. Výjimkou nebyly ani osudy lesník ů, kte ří zem řeli v aktivní služb ě jen n ěkolik m ěsíc ů před nastoupením penze. Ti, kte ří se do čkali

503 Český Východ , 1889, ro č. XII, č. 19 (11. kv ětna 1889), s. 3. 504 Tamtéž, s. 4. 505 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Víde ň, 23. listopadu 1898. 506 Tamtéž , Karlslust, 5. zá ří 1899. 128 odchodu ze služby na odpo činek „Ruhestand “, pobírali v ětšinou takovou podporu, jakou dostávali v činné služb ě a n ěkterým bylo poukázáno i bydlení. Když v roce 1827 odcházel do penze Vincenz Hofmann, lesník ze Se če, mohl si dokonce zvolit, jakých knížecích výhod ve výslužb ě využije. Tehdejší knížecí poru čnická správa mu nabídla bezplatné využívání bytu lesníka v Se či, využívání okolní p ůdy poukázané k bytu (pole, louky, zahrady a pastviny), k tomu mu vyhradila 39 dn ů roboty s potahem k obd ělání p ůdy a stažení klestí, každoro čně 20 zlatých konv. m ěny a od lesního ú řadu 4 sáhy měkkého d řeva a 12 f ůr klestí. Namísto t ěchto naturálních emolument ů ale mohl Hofmann požádat o normální lesnickou penzi vyplácenou z hlavní pokladny, a to 50 zlatých v konven ční m ěně a 50 zlatých ve víde ňské m ěně.507 Hofmannovi se penze po čítala od 1. kv ětna 1827. P ůvodn ě n ěkolik m ěsíc ů v Se či ješt ě z ůstal, ale nakonec požádal o vyplácení normální penze. Poru čnictví Vincenzi Hofmannovi vyhov ělo a od prosince mu penzi nechalo vyplácet. Hofmann tak ale p řišel o lesnický byt v Se či, který získal nov ě jmenovaný revírní lov čí František Wagner (kterého na stejné pozici vyst řídal Šmolar v Petrkov ě508 ). Penzionovanému Hofmannovi poru čnictví poukázalo post hajného v Bítovanech v četn ě bytu (dosavadní bítovanský hajný m ěl být umíst ěn „jiným zp ůsobem“, podle poru čnictví jako hlída č panských zásob d řeva). 509 V roce 1858 odešel do penze pojezdný Anton Tomsa, který strávil v knížecí služb ě 52 let. Kníže mu poukázal penzi 500 zlatých konven ční m ěny ročně, z čehož 220 zlatých tvo řil osobní p říplatek za „dlouholetou a horlivou službu“. Krom ě toho mu kníže poukázal byt v Tupadlech. 510 V případech úmrtí zam ěstnanc ů v aktivní služb ě obvykle knížecí rodina poukázala vdovskou penzi manželce zem řelého lesníka a p ři zanechání školou povinných d ětí i přísp ěvek na výchovné. Vdovská penze se vyplácela proti potvrzení vdovského stavu z farního ú řadu. Výše penze závisela na služebním za řazení zem řelého a na množství odsloužených let. Pro ilustraci zvyklostí ve vyplácení vdovské penze rodinám po zam ěstnancích na r ůzných služebních pozicích je uveden výnos z roku 1893 poz ůstalým po

507 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Winteritz, 8. října 1827. Na jeho místo přišel do Se če jako lesník František Šmolar. Bydlení mu bylo poukázáno v se čském zámku, v byt ě, který kdysi využíval inženýr Zeidler. V roce 1827 ale byla v zámeckých místnostech uskladn ěná ov čí p říze, která se musela p řed Šmolarovým p říchodem vyklidit. 508 V Petrkov ě byl Šmolar podle nového na řízení dotován už jen konven ční m ěnou. 509 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , Winteritz, 8. října 1827. 510 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839 −1860 , Víde ň, 5. b řezna 1858. Pro srovnání lesník Vincenz Zeidler jmenovaný toho roku pojezdným dostával ro čně 350 zlatých konven ční měny, k tomu ale také řadu deputát ů. 129 lesníkovi Josefu Seemannovi, adjunktovi Josefu Reiserovi a hajném Janu Elichovi: „Úmrtí rohozenského lesníka Seemanna, který byl ú ředník p řísný, spravedlivý a v ěrný povinnostem, up římn ě lituji.“ 511 Josef Seemann se narodil ve Vyklanticích 19. října 1857, absolvoval t ři třídy reálky v Jihlav ě a složil zkoušku z lesní ochrany. V roce 1874 nastoupil jako praktikant do knížecí auersperské služby v Dobrovítov ě. P řes adjunktské posty se propracoval na pozici lesníka. V roce 1891 obdržel knížecí povolení ke s ňatku s Elizabetou Nevole z Nových Mlýn ů. O dva roky pozd ěji, 29. dubna 1893, v nedožitých t řiceti šesti letech zem řel, m ěl za sebou sedmnáct let a t ři m ěsíce služby. 512 Kníže Auersperg nechal jeho poz ůstalým vyplatit pom ěrnou částku platu ke konci června 1893. Od července poukázal Seemanov ě manželce vdovský d ůchod (po dobu trvání jejího vdovského stavu) ve výši 300 zlatých ro čně a její dce ři do dovršení šestnácti let výchovné v hodnot ě 50 zlatých ro čně. Navíc Elizabetha Seemann dostala 100 zlatých jako p řísp ěvek na lé čebné výlohy svého manžela. Vrchní lesní ú řad m ěl povinnost jména a data narození d ětí lesník ů evidovat kv ůli dohledu v tzv. penzijním katastru. Vdovská penze se vyplácela periodicky m ěsí čně nebo čtvrtletn ě proti farnímu potvrzení jejího vdovství. „Oznámení o úmrtí do Prose če ur čeného lesního adjunkta Josefa Reisera jsem s politováním vyslechl.“ 513 Josef Reiser pocházel z Choltic, narodil se 5. července 1870. Absolvoval oba ro čníky lesnické akademie v Bělé pod Bezd ězem a kariéru zapo čal praktikem na panství Choltice. V březnu 1893 byl p řijat jako adjunkt III. t řídy do Prose če, ale zem řel dřív, než do Prose če v ůbec nastoupil. 514 Kníže Auersperg nechal jeho rodin ě vyplatit mzdu od b řezna do konce června 1893. „V petrkovském revíru po zem řelém hajném Johannu Elichovi dne 26. kv ětna 1893 zůstavší vdov ě…“,515 poukázal kníže vyplatit mzdu hajného do konce června. Od července 1893 pak vdova Elichová pobírala penzi ve výši 40 zlatých ro čně.516 Po úmrtí knížecího zam ěstnance se poz ůstalá rodina dostávala do obtíží s bydlením. Zam ěstnanc ům v knížecí služb ě se poskytovalo služební bydlení v míst ě p ůsobišt ě. S převelením do jiné lokality nebo úmrtím zam ěstnance se musel služební byt ihned vyklidit

511 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 3. července 1893. 512 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . 513 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 3. července 1893. 514 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . 515 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 3. července 1893. 516 Tamtéž, Slati ňany, 3. července 1893. 130 a připravit pro nového nástupce. V ojedin ělých p řípadech vydal majitel panství rodin ě konsenzus s mimo řádným prodloužením doby pobytu ve služebním byt ě, jak dokládá p říklad vdovy Šolarové z roku 1894. Její manžel, Wezl Šolar, pocházel z píseckého kraje, kde se narodil 4. dubna 1842. Absolvoval nižší reálku a již v roce 1861 praktikoval na panství Zelená Hora. Po dalších dvaceti letech služby postoupil na pozici lesníka v Libáni, pozd ěji ve Slavicích. Od roku 1890 nosil titul lesníka I. t řídy. V knížecí služb ě p ůsobil tém ěř 33 a čtvrt roku. Zem řel 4. listopadu 1894. 517 Po smrti manžela žádala vdova Šolarová, aby mohla ve slavické hájence se svými dětmi ješt ě strávit Vánoce. Žádosti kníže Auersperg vyhov ěl a nového lesníka jmenoval až k prvnímu lednu roku 1895. Do Slavic m ěl nastoupit Rudolf Stoupa. Nov ě nastoupivší správce revíru m ěl ztíženou pozici dlouhodob ě nevykonávanou činností p ředchozího správce z důvodu vleklé nemoci. Po dobu Šolarovy dlouhé nemoci spravoval slavický revír v zastoupení nep řítomného lesníka adjunkt Gabriel Jirsík. O neut ěšené situaci ve slavickém revíru byl kníže zpraven lesním ú řadem a uprázdn ění správní služební pozice zavdávalo příčiny ke zm ěnám. Rudolf Stoupa se narodil ve Švihov ě 17. dubna 1864. Absolvoval čty ři ro čníky reálky v Jihlav ě a poté lesnickou akademii v Bělé pod Bezd ězem. V roce 1885 zahájil svou službu u knížete Auersperga jako adjunkt III. t řídy v Dobrovítov ě. Pozd ěji byl přeložen do Kuchánovic, kde se postupn ě dostal do I. adjunktské t řídy. 518 Za t ěchto podmínek ho kníže Auersperg jmenoval sekretá řem Vrchního lesního ú řadu v Libáni z pot řeby „pomocné síly“ při ú řad ě. Do jeho kompetence spadala ú řední registratura, výpomoc p ři ú četnictví a správa libá ňského revíru. Z řízení pozice lesního sekretá ře bylo schváleno dekretem č. 230 a jeho přílohami z roku 1893. Služba lesního sekretá ře Rudolfa Stoupy zapo čala 1. července toho roku, ale už v lednu 1895 Stoupa p řevzal místo po zem řelém Šolarovi. Stoupovo sou časné místo lesního sekretá ře p ři Vrchním lesním ú řad ě v Libáni se od ledna 1895 zrušilo, ovšem libá ňský revír z ůstal ve Stoupov ě pé či. Nov ě spravoval Rudolf Stoupa oba revíry jako lesník ve Slavicích. Dekretem mu kníže vyty čil povinnosti, které musel ihned po p řevzetí služby ve Slavicích uvést do po řádku: „vše vynaložit na zpožd ění ve slavickém revíru…, v ěnovat se co nejpe čliv ěji již uskute čněné a práv ě probíhající výsadb ě, p ři všech t ěchto pracích dbát na trvalou estetiku lesa a také podporovat lovectví…, aby bylo dosaženo toho cíle, je v prvním sm ěru povinnost lesníka dát do po řádku existující školky se zastoupením odpovídajících dřevin, ope čovat lesní p ůdu, což se udá ješt ě v této zim ě svozem dob ře uleželého kompostu…,

517 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . 518 Tamtéž . 131 dále je t řeba obnova a udržování pís čitých a lesních cest, zavlažování založených houštin a malých revír ů…“. 519 Detaily a specifi čtější požadavky na nov ě nastupujícího lesníka p ředal lesní ú řad v Libáni. Gabriel Jirsík, který o slavický revír pe čoval v dob ě nemoci lesníka Šolara, m ěl revír předat a sám byl od ledna 1895 jmenován na místo adjunkta lesního ú řadu v Karlslustu na panství Nieder Fladnitz. „Lesnímu adjunktovi G. Jirsíkovi jsem povýšení k adjunkt ům lesního úřadu v Karlslustu dal ve znamení uznání a d ůvěry, doufám, že se skute čně vynasnaží pilnou a vzornou službou vynakládat podpor nadlesnímu N ěmcovi p ři jeho kancelá řských pracích, aby dostál svému povýšení“ .520 V důsledku zran ění ve služb ě (zavin ěného vlastní neopatrností ) zem řel lesní adjunkt Ernest King, syn knížecího nadkoního. 521 „Při číhání na volavku ve st ředu dne 24. b řezna 1875 o 11. hodin ě dopol. položil si pušku stranou. Když pak dáno znamení, že pták se blíží, cht ě se chopiti pušky, p řitahoval si j neopatrným sp ůsobem otvorem k sob ě, p ři čemž však kohoutek zasáhl o kámen a puška spustila, žel že práv ě do jeho úst.“522 Nebylo mnoho zam ěstnanc ů, kte ří by na svou pozici rezignovali nebo dobrovoln ě ze služby odešli. Přesto n ěkolik knížecích lesních (p ředevším adjunkt ů) opustilo auersperskou službu. Zatím nejsou jasné p říčiny jejich odchodu, ale lze p ředpokládat, že ve v ětšin ě p řípad ů získali lepší pozici u jiného zam ěstnavatele nebo opustili lesní službu kv ůli práci v jiném oboru. Nap říklad lesník František Xaver Fibich opustil auersperskou službu v roce 1868 a odešel na lesmistrovský post k Nostic ům. Josef Rück, adjunkt, získal v roce 1873 místo lesníka v Chot ěbo ři a adjunkt Adalbert Schnurpfeil odešel na místo lesníka ke svobodnému pánu Scharfensteil-Pfeil. 523 Adjunkt lesního ú řadu Alois Wagner získal místo lesmistra a pozd ěji ředitele velkostatku ve Spáleném Po říčí. 524 Odchod do penze nemusel pro zam ěstnance znamenat existen ční krizi. Knížecí zam ěstnavatel svým pod řízeným, kterým schválil odchod na odpo činek, poskytoval penzi ve výši výd ělku v aktivní služb ě a mnohdy i služební byt. Doba penze obvykle nebývala dlouhá, protože zam ěstnanci trávili většinu života v činné služb ě. Mnozí tak zem řeli ješt ě p řed odchodem do penze a o jejich poz ůstalé rodiny se pak staral zam ěstnavatel. Knížecí rodina

519 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 8. prosince 1894. 520 Tamtéž, Slati ňany, 8. prosince 1894. 521 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . 522 Posel z východních Čech , 1875, ro č. III, č. 7 (3. dubna 1875), s. 3. 523 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 180, kn. č. 179, Personalstand 1840 −1897. 524 FRI Č, Jan: Velké vzory našeho lesnictví . Praha 1958, s. 110 −111. 132 poskytovala vdovám po dobu jejich vdovského stavu příslušnou penzi a nedosp ělým d ětem vyplácel prost ředky na vzd ělání.

8.6 PLATOVÉ PODMÍNKY Platové podmínky ú ředník ů a služebník ů na auersperských panstvích se zdají v porovnání s platy na jiných panstvích nadstandardní. Ovšem porovnání plat ů mezi ú ředníky cizích panství není snadná záležitost. Je nutné dbát na dobu, pro kterou existuje platná tabela.525 Další problematickou záležitost p ředstavuje nestejné vymezení kompetencí a působnosti úředník ů, a tudíž rozdílné platové ohodnocení. Ve sledovaném období druhé poloviny 18. století až prvních desetiletí 20. století docházelo oproti obecnému trendu a stagnaci mezd k postupnému navyšování pen ěžních plat ů knížecím ú ředník ům a služebník ům. Nedílnou a významnou sou část odm ěn personálu představovaly deputáty neboli naturální platy. Deputáty tvo řily v různé mí ře poukazáné suroviny (obilí, hrách, brambory), s ůl, maso, máslo, ryby, pivo, dále seno pro dobytek a kon ě a měkké i tvrdé d řevo. Každý deputista obdržel sv ůj p říd ěl d řeva proti poukázce p římo v lese. V roce 1827 bylo na řízeno Vrchnímu a Lesnímu ú řadu, aby se shodli na ur čení, kdy a kde je možné poukázku uplatnit. Jednou nebo dvakrát do týdne m ěla být vybraná f ůra, ze které se deputátní d řevo vydávalo. „Kv ůli ur čení dne a uleh čení této práce v ůbec, má se vrchní ú řad a lesní ú řad shodnout.“ 526 Krom ě toho Auersperská knížecí rodina poukazovala zam ěstnanc ům deputátní p ůdu, která se v případ ě nedostatku nebo nemožnosti vymezit kus pozemku p říslušnému zam ěstnanci nahrazovala jinou formou. Jako deputát bývala poukazovaná také lesní hrabanka, což ale m ělo devastující ú činky na lesní porosty; p řesto lesníci dostávali lesní stelivo jako sou část platu ješt ě ve 2. polovin ě 19. století. 527 Krom ě pen ěžního a naturálního platu existovaly ješt ě vedlejší platy, akcidence, které zainteresovávaly personál na sv ěř ené práci – nap říklad lesníci dostávali ur čenou pom ěrnou částku z prodaného dříví, čili čím víc vykáceného a zpen ěženého d řeva, tím vyšší odm ěna pro správce lesa. V polovin ě 20. let 19. století dostávali knížecí ú ředníci ( Beamten ) akcidenci z účetn ě vypo čítaného výnosu panství Nasavrky, a to ve výši 5%. Tato částka se d ělila z každého zlatého následovn ě: 18 krejcar ů obdržel vrchní ú ředník ( Oberamtmann ), po 6 krejcarech

525 Na knížecích auersperských panstvích se platové tabely vydávaly pravideln ě v rozmezí n ěkolika let. 526 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , 29. prosince 1826. 527 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 116, kn. 115, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870 , Víde ň, 17. března 1868. 133 důchodní a hospodá řský správce, ten m ěl navíc poukázané 2 další krejcary ad personam, 5 krejcar ů dostal obro ční, celkem 4 krejcary výb ěrčí daní, 3 krejcary byly ur čeny lesnímu správci ( Waldvervalter ) a po 3 krejcarech dostali také čty ři hospodá řští správci. Navíc existoval i rezervní fond akcidencí, který si poru čnictví ponechalo voln ě k dispozici k příležitostnému ocen ění vynikajících služeb. „Ú ředník ům poukázaná významná akcidence je považována za dobrovolný p řísp ěvek, kterou vrchnost v ěnuje k lepší subsistenci svých úředník ů a zamýšlí tím, aby jim byl dán pom ěrný díl za úsp ěch jejich úsilí, a oni ve svém vlastním zájmu budou usilovat o polepšení vrchnostenských výhod.“ 528 Auersperský lesní (lovecký) personál požíval také 5% akcidenci z výnos ů z loviš ť. V roce 1830 ale extrémní chlady p řes veškeré p řikrmování zp ůsobily rozsáhlé úhyny zv ěř e a lesní personál v podstat ě o akcidence přišel (resp. na panství Žleby podle ro čních bilancí náleželo všem lesník ům rozd ělit pouhých 11 zlatých a 32 krejcar ů, zatímco na panství Nasavrky m ěli lesníci na vedlejším plat ě celkem 43 zlatých 55 krejcar ů). Tehdejší poru čenská správa se rozhodla svému personálu prokázat milost a povzbudit tak lesníky k další práci, a proto p řikázala vyplatit z pokladny částku, která dorovnala výši akcidencí roku 1830 na hladinu z roku 1829. Odm ěnu za oba roky dostali lesníci vyplacenou sou časn ě, a to v celkové výši 1033 zlatých 56 krejcar ů pro ob ě panství. Akcidence lov čích, lokalist ů, hajných a mysliveckých mládenc ů se pohybovala od 3 zlatých do 34 zlatých, slavický vrchní lov čí (Oberjäger ) byl odm ěněn 90 zlatými a vorelský pojezdný (Reitjäger) dostal 80 zlatých. Nejvyšší akcidence byla p řid ělena libá ňskému lesmistrovi Josefu Fibichovi, jako správci obou panství, a to 344 zlatých 39 krejcar ů.529 Dalším typem p říplatku pro knížecí zam ěstnance byly akcidence ze zem ědělské produkce nebo ze zmín ěného prodeje d řeva. 530 Nap říklad v roce 1858 kníže Vincenz Karel schválil revírník ům akcidenci 10 zlatých konven ční m ěny za jeden sáh zmýceného nebo kmenového d říví. K tomu obdržel lesmistr akcidenci 5 zlatých konven ční m ěny za jeden vyrobený sáh d říví z panství Nasavrky, s výjimkou libá ňského revíru, kde již jako jeho

528 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 104, kn. č. 103, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1822 −1824, Víde ň, 20. dubna 1824. 529 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 105, kn. č. 104, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1826 −1839 , č. 128/1832. 530 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 104, kn. č. 103, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1822 −1824, Víde ň, 20. dubna 1824. 134 správce dostával 10 zlatých konven ční m ěny. 531 Vedlejší platy, akcidence, zrušilo poru čnictví v souvislosti se správními zm ěnami v roce 1868. Pen ěžní a naturální odm ěny stanovovaly vydávané platové a deputátní tabely. Tabely měly r ůznou platnost, vydávaly se pro celé panství nebo jen pro lesníky či skupinu zam ěstnanc ů, nap ř. hajných. Tabely zůstávaly v platnosti do vydání nového vým ěru. Nap říklad když se v roce 1828 ujímal svého revíru lokalista Josef Kr čil, dostal deputátní odm ěny podle tabely dvanáct let staré. Výdej naturálních odm ěn532 samoz řejm ě podléhal aktuální situaci v konkrétní lokalit ě. V případech, kdy m ěl nap říklad zam ěstnanec nárok na držení dobytka, ale kv ůli nedostate čnému nebo provizornímu bydlení nem ěl možnost dobytek ustájit, dostával pen ěžní náhradu. Kapitola Celoživotní služba se zabývala problematikou p řijímání a odm ěň ování zam ěstnanc ů, čímž byl demonstrován vztah šlechtice a pod řízeného personálu v lesní správ ě. Tento vztah nabýval r ůzných forem v pr ůběhu kariéry zam ěstnance a často znamenal pro něho i jeho rodinu zajišt ění i ve stá ří nebo v případ ě úmrtí. Knížecí rodina tak projevovala svou otcovskou a dobro činnou pé či v ůč i svým zam ěstnanc ům a jejich nejbližším. Zam ěstnanci byli knížecím finan čním a sociálním zabezpe čením motivováni k lepším pracovním výkon ům a loajální služb ě.

9 LESNÍ HOSPODÁ ŘSKÉ PLÁNY

Lesní hospodá řské plány se v pr ůběhu 19. století zavád ěly na všech velkostatcích. Majitel ům les ů šlo o pot řebu evidovat lesní majetek, p řizp ůsobit výt ěžnost spot řeb ě a zajistit udržitelnost těžeb.533 Především kapitola Lesní hospodá řské plány odpoví na otázku, zda se zm ěny na panství řídily novými obecn ě p řijímanými trendy v lesnictví. Lesy v pr ůběhu staletí podléhaly r ůzným hospodá řským zásah ům. Nejstarším zp ůsobem lesních t ěžeb byla tak zvaná toulavá se č. Spo čívala v nepravidelném vyt ěžování siln ějších kmen ů pro vlastní pot řebu. V lesích tak z ůstávaly stromy r ůzných v ěkových skupin. První hospodá řskou úpravou lesa byla lánová soustava, která lesy rozd ělovala na ro ční se če vedle sebe podle obmýtní doby tak, aby se každý rok t ěžila jedna dorostlá část lesa. Lánové soustavy pozd ěji nahradily soustavy sta ťové. Sta ťové soustavy sledovaly výši t ěžby ve vztahu

531 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839 −1860 , Víde ň, 7. b řezna 1858. 532 FRI Č, Jan: Lesy, zelený poklad republiky . Praha 1951, s. 42: po čátkem 18. století kníže Adam František ze Schwarzenbergu zakázal na svých panstvích hrabání lesního steliva. 533 FRI Č, Jan: Za řízení les ů. Písek 1947, s. 13. 135 mezi normální (stanovenou) a skute čnou zásobou a p řír ůstem. Měly být pravideln ě revidovány a p řizp ůsobovány. V polovin ě 19. století se nov ě za čala využívat tzv. saská plošná soustava, podle které auersperští lesníci Fibich s Reichem systematizovali také nasavrcké lesy. Saská metoda plošná vycházela z toho, aby hospodá řská úprava lesa byla p řizp ůsobena jednotlivým věkovým třídám. 534 V rámci saské metody se kladl důraz na decenální plán, který předpokládal pravidelné desetileté revize. Saská metoda po čítala s výchovnými zásahy do porost ů a se zales ňováním. Požadavky se také zam ěř ily na lepší rozd ělovací sí ť lesních porost ů. Na p řelomu 19. a 20. století se pak nové za řizovací postupy orientovaly „proti dosud preferovanému výnosovému lesu ideál trvale tvo řivého, nahrazující dosavadní pé či o soumýtí pé čí o jednotlivé stromové jedince.“ 535 Za řízení les ů se do poloviny 19. století na lesních majetcích provád ělo nahodile, hospodá řské úpravy vznikaly podle aktuální pot řeby t řeba i po n ěkolika desetiletích. Na konci 19. století byli n ěkte ří majitelé les ů zákonem povinni provést hospodá řskou úpravu les ů, ale pro majitele alodních les ů tato zákonná povinnost vyvstala až v roce 1928 (p řesto i majitelé alodních les ů své porosty systematizovali mnohem d říve ve svém vlastním zájmu). V souvislosti se zavád ěním těžebních úprav les ů za čaly vznikat první systematizace a lesní hospodá řské plány. Pro vypracování hospodá řských plán ů byl na panstvích zam ěstnáván lesní inženýr , ale s ohledem na množství práce, od zam ěř ení lesa po navržení jeho úpravy, vznikaly celé za řizovací (taxa ční) kancelá ře.536 Nap říklad na liechtenštejnských panstvích byl zam ěstnaný taxátor od roku 1848, Schwarzenbergové zavedli samostatnou za řizovací kancelá ř v roce 1852. 537 Fürstenberský lesník Jan Bohutinský 538 vedl na křivoklátském velkostatku mezi lety 1810 až 1818 lesník vym ěř ovací a systematiza ční práce a stanovil těžební plán na p říštích 13 let. Dvacet let poté vyplynula nutnost revize a tehdejší lesmistr Jan Bed řich Gintl 539 vydal nový hospodá řský plán pro každý revír a stanovil t ěžební plán podle rakouské kamerální taxy (jedna ze vzorcových metod hospodá řské úpravy lesa).540 Revize se

534 FRI Č, Jan: Za řízení les ů. Písek 1947, s. 13 −29; ZATLOUKAL, Vladimír: Vývoj metod hospodá řské úpravy les ů. In: Historie a vývoj les ů v českých zemích. Srní 2006, s. 21 −26. 535 HOŠEK, Emil - TLAPÁK, Josef: Přehled vývoje lesnictví v českých zemích v druhé polovin ě 19. století. Praha 1980, s. 159. 536 Tamtéž, s. 149 −163. 537 Tamtéž, s. 151. 538 FRI Č, Jan: Velké vzory našeho lesnictví . Praha 1958, s. 53 −60: Jan Bohutinský pocházel z významného lesnicko-mysliveckého rodu, který p ůsobil v lesních službách státu, Fürstenberg ů, Colloredo-Mannsfeld ů, vlašimských Auersperg ů nebo Harrach ů. 539 Tamtéž, s. 87 −88: Jan Bed řich Gintl, od roku 1845 vrchním lesmistrem k řivoklátských les ů, od roku 1854 lesní rada. 540 FRI Č, Jan: Za řízení les ů. Písek 1947, s. 20 −21. 136 pak vedly každých 10 až 20 let. Řízené zales ňovací práce se na K řivoklát ě provád ěly od 80. let 18. století, do té doby se zales ňovalo pouze p řírodní cestou. Modernizace lesního hospodá řství se odrazila na ro čním etátu: v první polovin ě 19. století se výnos na křivoklátském panství pohyboval mezi 1.200 a 87.000 zlatými konven ční m ěny a 990 a 105.000 zlatými rakouského čísla. Od sedmdesátých let 19. století do konce století mezi 69.000 a 295.000 zlatými a do velké války 433.000 až 988.000 rakouských korun. 541 Využívání r ůzných metod k plánovitému hospodá řství mělo obecn ě pozitivní dopad na lesní porosty, a to zejména odstran ěním holin, výchovou nových porost ů a ochranou lesa, která se zam ěř ila na zamezení pastvy dobytka a znehodnocování lesa. Systematické obhospoda řování les ů v 19. století za čalo respektovat jejich charakter, docílilo se kontinuální těžby, bylo možné uspokojit poptávku po lesních produktech a díky hospodá řským plán ům se provedly podrobné mapové p řehledy lesních majetk ů.542 Na nasavrckém panství za čaly první pokusy o systematizaci na po čátku 19. století. Především bylo zapot řebí lesy d ůkladn ě zam ěř it a zmapovat. Nov ě p řijatý polesný Karl Böhringer byl prvn ě pov ěř en opravou vn ějších a vnit řních hranic les ů. Popisy hranic m ěly být uloženy na hospodá řských ú řadech. Pokud by n ěkterý popis nebyl spolehlivý, m ěl polesný hranice za spoluú časti soused ů hranice obejít a zanést do protokolu. V nejnutn ějších případech bylo možné nahlédnout do podklad ů pro výb ěrčí daní nebo požádat císa řský krajský ú řad o spolupráci. Práce se m ěla vykonat prvně na nasavrckém panství, poté na ostatních statcích. Polesnému bylo doporu čeno objednat nové hrani ční kameny u škrovádského kameníka. Další povinností polesného byla pé če o lesní školky, v té dob ě v Modletín ě, v Rohozné a ve Vina řích. Polesný m ěl ostatní pou čovat ve všech teoretických i praktických v ěcech. 543 Již v roce 1805 vznikly pro každý revír samostatné topografické popisy s údaji o vnit řním člen ění revíru, jeho výnosu, obhospoda řování atd. 544 Böhringerovo úsilí vneslo do nasavrckých les ů systém t ěžby podle obmýtní doby. Práce lesník ů pokra čovala v evidenci

541 ŠOUŠA, Ji ří: Das Fürtenstenbergische Forstwesen auf der Herrschaft K řivoklát 1735 −1929 . In: Die Fürstenberger: 800 Jahre Herrschaft und Kultur in Mitteleuropa. Schlo β Weitra 1994, s. 351 −356. 542 HOŠEK, Emil - TLAPÁK, Josef: Přehled vývoje lesnictví v českých zemích v druhé polovin ě 19. století. Praha 1980, s. 160. 543 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 98, kn. č. 97, Kniha knížecích výnos ů 1801-1803 , Víde ň, 25. června 1802. 544 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 225 −238, kn. č. 224 −237. 137 knížecích porost ů a výnos ů. Nejpozd ěji do roku 1820 se lesní oblasti p řestaly po čítat v zemských provazcích, ale nov ě se m ěř ilo na jochy. 545 V roce 1823 byly sestaveny tabely stav ů les ů a ro čního etátu pod vedením lesního inženýra Zeidlera 546 , ale pro další čty ři desetiletí chybí jakékoliv p řehlední nebo systematiza ční dokumenty. Ve dvacátých a t řicátých letech podnikala knížata z Auerspergu kontrolní projíž ďky po lesích svých panství a na jejich základ ě vydávala na řízení s pokyny pro jednotlivé revíry a lesní odd ělení. Šlo o stanovení nutných prací na p říštích n ěkolik m ěsíc ů – vyklu čení křovin, zalesn ění holin a všeobecn ě platné pokyny ohledn ě zpracování d řeva a lesních produkt ů. V roce 1830 vytvo řil lesní kontrolor Georg Markl popis nasavrckých les ů se stanovením těžeb. 547 Díky t ěmto zápis ům lze poznat stav nasavrckých les ů, provád ěné lesní práce, aktuální úkoly pro lesníky a snahu majitel ů o zvelebení les ů. (Viz kapitolu Lesní správa panství panství Nasavrky od 18. do 20. století). Až z práce „System der Herrschaft Nassaberg“ 548 , čili systematizování les ů neboli nové provozní z řízení (Betriebseinrichtung) nasavrckého panství, vypracovaném v roce 1862 tehdejším lesmistrem Janem Fibichem a lesním inženýrem Reichem, vyplývá, že roku 1835 prob ěhla v ůbec první systematizace lesního porostu. 549 V úvodu svého elaborátu Fibich uvedl „pot řebu nového systematizování les ů v důsledku již nevyhovujícího d řív ějšího systematizování, které sestavil lesmistr Pelzel v roce 1835“ .550 O lesmistru Pelzlovi dosud nebylo mnoho zjišt ěno. V knížecích výnosech a na řízeních se jeho jméno neobjevuje a knihy stavu personálu se v roce 1835 ješt ě nevedly, navíc m ěl být v té dob ě lesmistrem Josef Fibich. Jedinou poznámku napsal Jan Fri č: „Je zajímavé, jak hojn ě bylo v rodin ě Pelcl ů rozší řeno lesnické povolání. Synové zmín ěného českého u čence F. M. Pelcla byli vesm ěs v panských službách; František Karel… p ůsobil jako ředitel justi čního ú řadu lobkovického panství v Roudnici n. Labem, druhý syn, Václav Pelzl… byl lesmistrem v Rychnov ě n. Kn. a t řetí, Jan Pelzl, byl lesmistrem kn. Auersperka a katastrálním inspektorem pro Čechy

545 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 615 XX 1 −11, kart. 103, lesnictví 1798 −1837 (Wälder. Top. Beschreibung 1820) . 546 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 240 −253, kn. č. 239 −252. 547 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 615 XX 1 −11, kart. 103, lesnictví 1798 −1837 (Forst Beschreibung und Wald Abschätzung Elaborat 1830) . 548 Podle Fibichovy p ředmluvy vznikl dokument z na řízení Vincenze Karla knížete z Auerspergu. 549 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 254, kn. č. 253, Systém les ů na panství 1862. 550 HOŠEK, Emil - TLAPÁK, Josef: Přehled vývoje lesnictví v českých zemích v druhé polovin ě 19. století. Praha 1980, s. 149 −163: V první polovin ě 19. století se hospodá řská úprava lesa provád ěla po 30-40 letech, když už d řív ější stav p řestal vyhovovat. 138 v Hartenberku.“ 551 Pelzlovu práci zmínil i František Domín ve své topografii z roku 1875: „Lesy panství nasavrckého byly již roku 1835 systematisovány a za řízení toto až do roku 1860 podrženo.“ 552 Původní Böhringerovy systematiza ční snahy ani přehledy a hospodá řské plány pro jednotlivé revíry z po čátku 19. století pozd ější systematiza ční elaboráty nijak nekomentovaly. 553 V úvodu System der Herrschaft Nassaberg Jan Fibich shrnul p ředchozí stav a pravidla hospoda ření nastavená lesmistrem Pelzlem v roce 1835. Pelzlovo systematizování vycházelo z výše uvedeného vym ěřování z roku 1823, které posloužilo jako podklad pro ur čení rozlohy les ů. Tehdy Pelzel po čítal s plochou les ů v hornaté části panství („ Gebirge Seite “) 4 636, 979 Joch ů a rozlohou les ů v nížinné části panství („ Land Seite “) 3 240, 162 Joch ů, celkem 7 877, 141 Joch ů. Pelzel stanovil obmýtní dobu v hornatých revírech Rohozná, Petrkov, St řítež 554 , Chlum, Prose č a Se č na 120 let, rozd ělenou do 6 period po 20 letech. Doba mýcení v nížinných revírech Libáň, Slavice, Kuchánovice, Rabštejn 555 , Deblov a Smr ček byla stanovená na 60 let, v 6 periodách po 10 letech. Pro hospodá řské ú čely se v pr ůběhu 19. století b ěžn ě používalo d ělení les ů podle doby mýcení (nap ř. lesy ve stoletém, osmdesátiletém nebo šedesátiletém mýcení). Obmýtní doba a revíry k ní p řiřazené se m ěnily v závislosti na hospodá řských plánech. Platilo, že horské lesy mívaly obvykle nejvyšší obmýtní dobu a rovinné lesy podléhaly mýcení v kratších časových úsecích. V jehli čnatých lesích byla stanovena doba produkce d řeva a jeho následná t ěžba na 80 až 100 let, v listnatých lesích se obmýtní doba pohybovala od 30 do 50 let. Výjimky představovaly revíry Rabštejn a na po čátku 19. století Buda. Rabštejsnké duby se t ěžily po 120 letech, naopak borovice z budského revíru podléhaly obmýtí pouhých 50 let kv ůli spot řeb ě dřeva v nedalekých lukavických dolech. Stanovené ro ční výt ěžky m ěly platit nejmén ě dalších dvacet let, v některých revírech až osmdesát let. Systematizováním se v roce 1835 stanovil tzv. etát, tedy množství d řeva, které lze t ěžit, aniž by se tím vážn ě narušil lesní porost. Fibich ovšem kritizoval následné nedodržování obmýtní doby, svévolné kácení d říví a neudržitelnost výt ěžnosti lesa. Etáty se v jednotlivých periodách snižovaly a k udržení stanovených norem se využívaly p řebytky vyt ěžené

551 FRI Č, Jan: Velké vzory našeho lesnictví . Praha 1958, s. 100. 552 DOMÍN, František - KREJ ČÍ, Jan: Statisticko-topografický popis knížecího Auerspergského panství Nasavrky v Čechách . Praha 1875, s. 25. 553 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 254, kn. č. 253, Systém les ů na panství 1862 . 554 Ze St říteže se pozd ěji vy členil revír Zub ří. Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 254, kn. č. 253, Systém les ů na panství 1862 . V roce 1901 byl zuberský revír op ět spojen se sousedním st řítežským revírem. Viz SOA SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 119, kn. č. 118, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1900 −1923 , Karlslust, 30. zá ří 1901. 555 Revír Rabštejn v dob ě nového systematizování nahradil revír Slati ňany. Viz SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 254, kn. č. 253, Systém les ů na panství 1862 . 139 v předchozím období. Nová Fibichova a Reichova systematizace spo čívala ve snížení obmýtní doby v horských revírech ze 120 na 100 let, v některých lokalitách se ale mýtní perioda zvedla až na 140 let kv ůli produkci silného d říví. Rovinné revíry se t ěžily po 60 až 80 letech podle kvality p ůdy. Obmýtní doby byly člen ěny do t ěžebních period po 20 letech. Saská metoda kladla d ůraz na d řevní hmotu, takže plochy ro čně vyt ěžených pasek byly nestejné v závislosti na r ůznosti porostu. „ Hospodá řský zp ůsob m ěl být holose čný, jen v několika málo p řípadech se m ělo t ěžit tmavou nebo semennou se čí pro udržení bukových a jedlových porost ů.“ 556 S novým systémem se v horských revírech Rohozná, Petrkov, St řítež, Prose č, Chlum a Se č zapo čalo na podzim 1859 a první užitky byly vykázány s vojenským rokem 1861 (listopad 1860 – konec října 1861). V rovinných revírech Libá ň, Slavice, Kuchánovice, Deblov, Slati ňany a Smr ček prob ěhlo za řízení les ů o rok pozd ěji. 557 Fibichem a lesním inženýrem Reichem vypracované nové systematizování (za řízení lesa) vycházelo z „kombinovaného saského plošnictví“ se z řetelem na dobu mýcení. Saský systém se za čal využívat v pr ůběhu 40. let a pro druhou polovinu 19. století byl b ěžn ě využívaným lesním systémem. 558 Podle Chadta prvn ě zavedli saskou soustavu lesníci děč ínského panství v roce 1840 a v 50. letech se metoda ujala na schwarzenberských panstvích. Systematizace les ů založená na saské metod ě p ředpokládala rozd ělení les ů na stejn ě velké plochy, p řičemž každých deset let se t ěžilo na jiné ploše s ohledem na v ěkové třídy. D ůležitou sou částí saské metody byly pravidelné desetileté revize a pr ůběžné nastavování nových hospodá řských plán ů. Saská soustava nesledovala pravidelný a stálý etát a jeho dorovnávání v různých periodách. Zmín ěnou metodu prosazovali a rozši řovali Karel Breymann, profesor v Mariabrunn, Max Pressler, profesor akademie v Tharadt, Bed řich Judeich nebo Ferdinand Fiscali, ředitel lesní školy v Bělé pod Bezd ězem. 559 Ve své dob ě Fibichova a Reichova systematizace les ů pln ě zohled ňovala stav tehdejšího vědění, ale na konci 19. století p řestávala odpovídat novým požadavk ům a rozvoji rozsáhlého lesního hospodá řství.

556 HORÁK, Karel: Historický pr ůzkum les ů LHC Slati ňany a Nasavrky II. (lesy býv. velkostatk ů Nasavrky, Přestavlky, Chrast, Rosice-Vejvanovice, Hroch ův Týnec, Chrudim, He řman ův M ěstec a drobné lesy) . Ž ďár nad Sázavou 1965, s. 15 −18. 557 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 254, kn. č. 253, Systém les ů na panství 1862 . 558 HOŠEK, Emil - TLAPÁK, Josef: Přehled vývoje lesnictví v českých zemích v druhé polovin ě 19. století. Praha 1980, s. 149 −163. 559 CHADT-ŠEV ĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista: Soustava saská . Písek 1913, s. 3 −7. Srov. Přísp ěvky ku d ějinám zem ědělství v Království českém za století 1791-1891: spis slavnostný vydaný úst ředním odborem hospodárským všeobecné jubilejní výstavy zemské v Praze 1891 . Praha 1891, s. 245. 140

Taxa ční práce, tedy popisování, m ěř ení a vyhodnocování údaj ů o lesích a navrhování vhodných hospodá řských úprav m ěla vykonávat knížecí lesní za řizovací kancelá ř v Libáni. V lesní správ ě nasavrckého panství působilo n ěkolik lesních inženýr ů, kte ří uvedené taxa ční práce zastávali. Prvním doloženým lesním inženýrem byl Jan Zeidler, který vypracoval v ůbec první systematiza ční podklady pro lesní hospodá řství ve 20. letech 19. století. Jan Zeidler nepobýval na Libáni, ale na Se či a v roce 1824 byl s ponecháním charakteru pracovní nápln ě a zárove ň jako lesník přeložen do Chvalovic na žlebské panství. Po jeho odchodu ze Se če místo lesního inženýra na nasavrckém panství zaniklo: „Místo inženýra na panství Nasavrky bude po tomto posledním p řesazení zrušeno. P řece se má inženýr Zeidler snažit nové zpracování nasavrckého lesního systému podle možností dokon čit.“ 560 Dalším doloženým lesním inženýrem byl Karl Reich, absolvent lesní akademie v Tharand. Reich zastával post lesního inženýra (prozatím bez ú řednického za řazení) od roku 1854 s umíst ěním ve lhotském revíru, kde sou časn ě vykonával funkci lesníka. V roce 1858 získal povýšení k mladším lesním úředník ům. Krom ě správy p řid ěleného revíru pracoval na geometrických záznamech a vym ěř ování p ři lesním ú řad ě, od roku 1858 také vykonával vym ěř ovací práce pro hospodá řské ú řady nasavrckého i žlebského panství. Ve lhotském revíru m ěl mít, podle knížecího na řízení, spolehlivého adjunkta, který zastal práci v Reichov ě nep řítomnosti. 561 Karl Reich zem řel po 38 letech v knížecích službách v roce 1879 ve funkci nadlesního v Šebo řicích na dolnokralovickém panství. 562 Od roku 1875 p ůsobil jako libá ňský lesní inženýr Leopold Čihák junior. Čihák absolvoval lesní akademii v Mariabrunn a složil vyšší státní zkoušku na samostatného lesního hospodá ře. Na auersperských panstvích p ůsobil na přelomu 60. a 70. let 19. století jako adjunkt v revírech i p ři lesních ú řadech. Po necelých p ěti letech na postu lesního inženýra dostal povýšení na nadlesního na zelenohorském panství, kde jako lesmistr v roce 1900 zem řel. Vincenz N ěmec byl od roku 1875 provisorním lesním inženýrem, definitivn ě jmenovaným od roku 1886 a post zastával do roku 1888. Vincenz Němec měl od dubna do srpna 1883 dovolenou, aby mohl odjet do pruského Eberswalde, kde byl poslucha čem kurz ů o lesní systematizaci.563 Z postu lesního inženýra odešel do Karlslustu na místo Jana Freyganga jako nadlesní: „ za povinnost má nadlesní N ěmec dokon čení

560 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 104, kn. č. 103, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1822 −1824, Víde ň, 24. února 1824. 561 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 106, kn. č. 105, Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1839 −1860 , Víde ň, 6. b řezna 1858; SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . 562 Český Východ , 1879, ro č. 1879, č. 5 (1. února 1879), s. 2. 563 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . 141 nasavrckého lesního systematizování a elaborát ů – stav ů, karet, taxace, manuál ů, v ěkových tříd, tabel atd. “564 Posledním zjišt ěným lesním inženýrem byl Jan Sommer. Jan Sommer s povolením lesního ú řadu a knížete Auersperga vypracoval na p řelomu 80. a 90. let 19. století hospodá řský plán pro revír H ůra Královská les ů m ěsta Chrudim ě: „Vrchní lesí ú řad J. J. Frant. Josefa knížete z Auersperg ů na Libáni k žádosti špitální správy Chrudimské vzal na sebe úlohu z říditi nový plán hospodá řský pro lesní revír „H ůra Králové“. Objemný operát tento, vypracovaný lesním adjunktem, p. Janem Sommrem, zaslán byl vrchním lesním ú řadem tyto dny obecnímu ú řadu zdejšímu „co d ůkaz“, jak v přípisu se uvádí, „jemu vždy vzácného a milého sousedství s Chrudimí.“ Usnešení toto jest jak se strany majitele sousedních přerozkošných hvozd ů, J. J. knížete z Auersperg ů, tak se strany vrchního lesního ú řadu na Libáni opravdu milým d ůkazem p řízn ě a starého dobrého sousedství k městu našemu i jeho obyvatelstvu a zaslouží ve řejného uznání.“ 565 Jan Sommer se díky své dobré práci dostal jako adjunkt do knížecí za řizovací kancelá ře v lednu 1891 a o rok pozd ěji se stal lesním geometrem (jeho platové za řazení nyní odpovídalo lesníkovi III. třídy).566 Množství sv ěř ené práce p řim ělo Sommra v roce 1892 požádat o výpomoc, na čež mu kníže František Josef dal k dispozici vlastního adjunkta: „Za okolností, kdy práce nasavrckého lesního inženýra, které lesní geometr Sommer s výjime čnou pe člivostí a přesností vykonává, vyžadují množství duševního i fyzického úsilí, a jemu není možné tyto práce bez vydatné pomoci ke stanovenému datu dokon čit… schvaluji tímto, že libá ňský lesní adj. Gabriel Jirsík od 1. dubna 1892 bude přid ělen jako výpomoc lesního geometra Sommra.“ 567 Krom ě adjunkta povolil kníže příležitostn ě vyplácet diurnistu, který by obstarával písa řské práce. 568 Vysledovat kontinuální práci knížecí taxa ční kancelá ře na nasavrckém panství se prozatím nepoda řilo. Zrušení místa lesního inženýra ve 20. letech 19. století dokládá, že pozice se otevírala a zavírala v závislosti na pot řeb ě vypracování vym ěř ovacích prací a zřejm ě na personálních možnostech. Lesy nasavrckého panství se od vydání elaborátu System der Herrschaft Nassaberg do konce 19. století zv ětšily díky nákup ům pozemk ů a zales ňování, ale také pokro čily v ědomosti a do knížecích služeb p řišli noví odborníci. Zásady tvorby lesních hospodá řských plán ů byly

564 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900, Vysoké Mýto, 20. srpna 1888. 565 Český Východ , 1890, ro č. XIII., č. 36 (19. prosince 1890), s. 2 (P říloha k č. 36. Českého Východu). 566 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900, Slati ňany, 25. října 1891. 567 Tamtéž , Víde ň, 15. března 1892. 568 Tamtéž , Víde ň, 15. března 1892. 142 na konci 19. století shrnuty následovn ě: „Dnešní za řizování les ů v Čechách spo čívá na následujících zásadách: všecky v ědecké zám ěry o jednotlivých budoucích samostatných oddílech lesních pod řízeny bu ďtež nyn ější hospodá řské nutnosti toho kterého hospodá řského celku; jednotlivé t řídy stá ří bu ďtež tak rozloženy, aby p ři pravidelném vedení se čí bylo zakládání porost ů zabezpe čeno a trvalý ro ční d ůchod z jednotlivých, pokud možno co do rozlohy i co do jakosti hmot d řevních normáln ě obrostlých t říd stá ří pojišt ěn; za řizovací elaborát budiž zkoušen revisemi, a tu beze všeho obalu bu ďtež p řiznány špatné i dobré stránky d řív ějšího plánu hospodá řského, a dle toho sestaven nový p ředpis pro budoucí desítiletí.“ 569 Z mnoha d ůvod ů vznikla na konci století pot řeba nového hospodá řského plánu, který byl vypracován a vydán v roce 1896 s platností na deset let: „Separátní zpráva z 1. zá ří 1896 č. 630, praes. 16. zá ří 1896, č. 405, p ředstavila hospodá řský plán týkající se les ů mého nasavrckého panství, rovn ěž do p řipojených p říloh jsem nahlédl. Povoluji tímto hospodá řský plán jako základ pro správu nasavrckých les ů… Veškeré návrhy nesou charakter velké preciznosti a výjime čné píle; správnost pojm ů a taxatorních prací, rovn ěž vhodnost jednotlivých hospodá řských plán ů ve všech částech a provozní ustanovení, byly sv ědomit ě a se znalostí v ěci lesního geometra Sommra, který z řizovací práce provádí, a odborným posouzením ze strany mého vrchního lesního ú řadu, garantovány, a tak doufám s plnou nad ějí, že mé nasavrcké hospodá řství ne jen pro toto desetiletí, nýbrž i v budoucím stanoveném výhledu, trvale zvýší výnosy a p ři dodržení hospodá řského plánu zajistí finan ční úsp ěch, jakého je možno dosáhnout.“ 570 Lesní geometr Jan Sommer se v ěnoval jak vym ěř ovacím tak dokon čovacím pracím. Za vypracování nového hospodá řského plánu se lesnímu geometru Sommrovi dostalo povýšení na lesního inženýra a obdržel remuneraci ve výši 2 000 zlatých. 571 Na základ ě p ředchozího Fibichova a Reichova hospodá řského plánu došlo: „k vytvo ření rozsáhlých souvislých komplex ů stejnorodých a stejnov ěkých, se všemi nep říznivými d ůsledky, což m ělo nové z řízení, budované na zásadách porostního hospodá řství, odstranit a zavést st řídání pasek a pohyblivosti celého hospoda ření.“ 572 Nový hospodá řský plán sice stanovil etát, ale t ěžební práce stanovovaly speciální mýtní plány

569 Království České: povšechný obraz zem ěpisný, národohospodá řský, literární a um ělecký a historicko- kulturní . Praha 1898, s. 130. 570 Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900, Slati ňany, 24. listopadu 1896. 571 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 24. listopadu 1896. 572 HORÁK, Karel: Historický pr ůzkum les ů LHC Slati ňany a Nasavrky II. (lesy býv. velkostatk ů Nasavrky, Přestavlky, Chrast, Rosice-Vejvanovice, Hroch ův Týnec, Chrudim, He řman ův M ěstec a drobné lesy) . Ž ďár nad Sázavou 1965, s. 18. 143 jednotlivých revír ů. Hlavní d řevinou byl smrk a borovice s přím ěsí jedlí, buk ů a mod řín ů. Hospoda ření podle Sommrova plánu narušil sn ěhový polom z roku 1904 a nový elaborát vypracoval Sommer pro roky 1907 −1916. Neustále se kladl důraz na zlepšení stavu les ů, a proto se dávalo lesník ům za povinnost vytěžit špatn ě zakmen ěné porosty, d ělat probírky v mladých porostech, p ěstovat d řeviny s velkým p řír ůstem, v čas zales ňovat, zlepšit p ůdní podmínky mimo jiné odvodn ěním a zákazem hrabání. 573 O zavedení hospodá řského systému na panství Nasavrky uvažoval už Karel Auersperg- Trautson na popud penzionovaného lichtenštejnského lesmistra Raimunda Bedná ře. V roce 1805 vznikly první podrobné popisy jednotlivých revír ů a další následovaly ve 20. letech 19. století. O první popsané systematizaci nasavrckých les ů z roku 1835 se nedochovaly zmínky nebo dosud nebyly dohledány. Nejmladším dochovaným systematiza čním elaborátem tak prozatím z ůstává Fibich ův a Reich ův po čin z roku 1862, který byl nahrazen Sommrovým plánem z roku 1896. Od roku 1896 m ěly být provád ěny pravidelné revize a úpravy hospodá řského systému. Z dochovaných systematiza čních prací vyplývá p řesv ědčení zavést nejmodern ější hospodá řské postupy v pé či o lesní porosty za ú čelem dlouhodobé a stálé výt ěžnosti. Veškeré systematiza ční práce ale narušovaly časté vich řice nebo sn ěhové polomy. Zajímavostí je knížecí p řání vy členit díl nejstaršího porostu nasavrckých les ů jako dekora čního lesa k zachování pro budoucí generace.

9.1 Exkurz: Auersperská ochrana p řírody. V 19. století se v českých zemích vymezilo n ěkolik lesních oblastí, které byly v ědom ě chrán ěny, vy člen ěny z veškerých hospodá řských plán ů a ponechávány v přirozeném stavu. Nejstarší chrán ěná území v Českém království p ředstavují Žofínský prales založený v roce 1838 a Boubínský prales vyhlášený v roce 1858. Termínem „prales“ by m ěl být ozna čován člov ěkem vícemén ě neovlivn ěný les, ale za „prales“ lze ozna čit i porosty, které „byly v minulosti ovlivn ěny člov ěkem, ovšem zásah nem ěl vliv na vybo čení z přirozené vývojové trajektorie a stopy takového zásahu již dávno nejsou patrné“ .574 Těmito zásahy je mín ěna nap říklad toulavá t ěžba p řed více než 100 lety nebo

573 HORÁK, Karel: Historický pr ůzkum les ů LHC Slati ňany a Nasavrky II. (lesy býv. velkostatk ů Nasavrky, Přestavlky, Chrast, Rosice-Vejvanovice, Hroch ův Týnec, Chrudim, He řman ův M ěstec a drobné lesy) . Ž ďár nad Sázavou 1965, s. 18 −21. 574 VRŠKA, Tomáš – HORT, Libor: Zásady názvosloví p ři hodnocení „p řirozenosti“ lesních porost ů. Brno 2003, 8 s. 144 odstran ění odum řelých strom ů p řed více než 50 lety. 575 Nap říklad v ěková struktura boubínských strom ů sice dosahuje n ěkolika staletí, ale d říve se v Boubín ě hospoda řilo: tam ější jezírko bývalo hospodá řskou nádrží a smrky nejsou p ůvodní d řevinná skladba. Z procházky České lesnické jednoty po Šumav ě: „ Lid nazývá oby čejn ě pralesem les, ve kterém ohromné jedle se vyskytují. Podstatnou známkou jeho však jest polomové d říví po zemi. P říčina, že zde tolik d říví práchniví, jest, že byly nedotknuty rukou lidskou a nebylo z nich t ěženo, nebo nejmén ě 200 let uplynouti musí, než tý ření za daných pom ěrů tak pokro čí, by polomové d říví stromového tvaru pozbylo… Aby smrkové semeno na ležícím kmeni se uchytiti a klí čiti mohlo, t řeba mnoho let, než kmen mechem poroste, by z jeho nejspodn ější vrstvy prs ť se vyvinula, k tomu t řeba 90 let .“ 576 Ur čit „stupe ň p řirozenosti lesa“ nebo definovat, do jaké míry zásahy člov ěka do lesního porostu ovlivnily jeho vývoj, je spíše lesnická otázka. Historicky vzato lesy na území Koruny české v minulosti podlehly žďáření, pozd ějším hospodá řským zásah ům (t ěžb ě i v ědomé obnov ě) a p ůvodní druhová skladba byla především v 18. století zásadně ovlivn ěna introdukcí borovic a smrk ů. Z toho d ůvodu pro lesy zachované v co nejp řirozen ějším stavu lépe vyhovují pojmy „lesy p řírodní“ nebo „lesy přirozené“ a „lesy p řírod ě blízké“. Všechny t ři termíny totiž do jisté míry přiznávají ovliv ňování lesa člověkem. Z les ů někdejšího nasavrckého panství se do dneška dochovala p řírodní rezervace (vyhlášená v roce 1933 a tradi čně ozna čovaná jako prales ) Velký a Malý Polom, dnes v revíru Prose č. Nasavrcké lesy dlouho nepodléhaly žádným hospodá řským plán ům a jejich obnova probíhala p řírodní cestou, proto se lesy na panství dochovaly v relativn ě nezm ěněném přirozeném stavu. Z údaj ů uvedených v dominikálním tereziánském katastru vyplývá, že na nasavrckém panství se v polovin ě 18. století nacházely pov ětšinou mladé lesy a tomu odpovídají pozd ější popisy z 20. let 19. století, které udávají stáří porost ů na panství v ětšinou kolem sta let. P řestože od po čátku 19. století se knížecí lesníci snažili geometricky roz členit lesní oblasti a ve 20. letech dokonce vznikl první speciální hospodá řský plán pro nasavrcké lesy, ješt ě v roce 1841 psal lesmistr Reich: „In dem Strziterzer Revier verfault im Walde noch Stamm holz. Es stehen da noch Buchen und Tannen, welche Jahrhunderte zählen, und wo noch kein Kahlhieb vorgekommen ist. Auf dem am Boden liegenden verfaulten Stämmen stehen – schon wieder andere, 20 und mehr Zoll im Durchmesser. Der Absatz aus diesem

575 VRŠKA, Tomáš – HORT, Libor: Zásady názvosloví p ři hodnocení „p řirozenosti“ lesních porost ů. Brno 2003, 8 s. 576 Přísp ěvky ku d ějinám zem ědělství v Království českém za století 1791-1891: spis slavnostný vydaný úst ředním odborem hospodárským všeobecné jubilejní výstavy zemské v Praze 1891 . Praha 1891, s. 223. 145

Revier ist nur mit großer Mühe verbunden zum Ufer der Chrudimka zu bringen, wo es nach Lukawitz geflößt wird.“577 Když v roce 1875 dorazili na panství členové České lesnické jednoty, knížecí lesmistr Domín jim u p říležitosti procházky p ředstavil také (tehdy st řítežskou) lokalitu Polom: „Hned za st řítežskou školkou za číná velké lesní odd ělení ‚Polom‘ zvané, v kterémž jest založena srn čí obora asi 60 kusy. Nejd říve vstoupilo se zde do 70letého smrkového lesa s jednotlivými mod říny; porost ten jakož i následující jsou sto let staré a působily p říjemný dojem na mnohého lesníka svými p ěknými, dlouhými a plnými kmeny, jež nejlepší výt ěžek o čekávati dají. K tomuto porostu družila se kmenovina, sestávající z jedlí, smrk ů a buk ů, která pralesem nazvána býti m ůže a kteráž též vším právem požívá zvláštní obliby u vznešené knížecí rodiny Auersperg ů, ježto tito velikáni jen na málo místech našich českých les ův podobné soudruhy mají.“ 578 Systematizací les ů nasavrckého panství z roku 1896 byla část st řítežského revíru, les Polom, vy člen ěna z budoucích hospodá řských plán ů a ponechána bez jakýchkoliv zásah ů: „Ein Teil des Revier St řítež ist gemäß hohen Auftrag ausgeschieden worden und ist somit als Decorationsbestand zu behandeln.“ 579 Turistický pr ůvodce z konce 19. století popsal st řítežské lesy: „Vrch St řítežský porostlý jest vysokým a hustým lesem, v němž místy i za nejjasn ějšího dne polotemno panuje. Paseky zde jen po krajích se d ělávají, vnit ř odklízí se jen, co vichr vyvrátí. N ěkteré stromy tu jsou obrovskými velikány, mezi nimi zvlášt ě pov ěstna jest mohutná jedle ‚královna‘. Dle výpo čtu lesník ů dalo by se z jejího kmenu 12 sáh ů d říví nad ělati.“ 580 Jedle Královna byla odstran ěna v roce 1905, „z její dolní části od říznuto kolo a tento od řezek uschován v St řítežském loveckém záme čku. Byl na n ěm nápis ʻKrálovna 320 rok ů stará, s pevnou hmotou 42,74 m 3, zbytek bývalé krásy a nádhery nasavrckých porost ů.ʼ“581 Kníže František Josef m ěl zájem na estetice krajiny na panství. Když nap říklad v roce 1900 odešel vorelský lesník Jan Rudolf do penze, jím spravovaná bažantnice zanikla a půda připadla hospodá řské správ ě: „Ředitelství statku jsou tímto odkázány veškeré remízky této

577 Neue Schriften , Siebenden Bandes, Zweites Heft, Prag 1841, s. 187: „Ve st řítežském revíru ješt ě hnije kmenové d řevo. Stojí tam buky a jedle, které po čítají staletí, a kde ješt ě nedošlo k žádnému mýcení. Na zemi leží hnijící kmeny, které v pr ůměru m ěř í 20 i více palc ů. Jen s větším úsilím se odbyt z tohoto revíru stáhne na b řeh Chrudimky, odkud se doplaví do Lukavice.“ 578 Háj, časopis pro lesníky, myslivce a p řítele p řírody, 1876, 5, č. 1, s. 34. 579 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 256, č. knihy 255, Hospodá řský plán 1896 −1905 : „Jeden díl st řítežského revíru je podle nejvyšší žádosti vy člen ěn a tímto je ponechán jako dekorativní posrost.“ 580 JEDLI ČKA, Vácslav: Železné Hory: p říru čná kniha pro turisty, kterouž sestavil Vácslav Jedli čka . Praha 1892, s. 30 −31. 581 VRŠKA, Tomáš: Dynamika vývoje pralesovitých rezervací v České republice . Svazek I, Českomoravská vrchovina - Polom, Žákova hora. Praha 2002, s. 37. 146 bažantnice – s výjimkou t ěch skupin stromk ů, které já k okrášlení okolí chci nechat stát, a které sám ředitelství ur čím – k dražb ě, vymýcení a zavodn ění. Zavodn ění se okamžit ě zahájí….“ 582

10 AUERSPERSKÉ LESY V NOVÉ REPUBLICE

Po vzniku Československé republiky došlo v rámci pozemkových reforem k významným majetkovým p řesun ům. Dosavadní v ětšinoví držitelé lesní p ůdy p řišli na úkor státu, m ěst, obcí a jiných držitel ů o více než 20% les ů. Pozemková reforma se uskute čnila na základ ě zákona 32/1918 Sb. o obstavení velkostatk ů; 215/1919 Sb. zákonem „záborovým“, kterým stát zabíral pozemky o rozsahu v ětším než 150 ha zem ědělské p ůdy nebo 250 ha celkové plochy v držení jedné osoby; 330/1919 Sb. o z řízení Státního pozemkového ú řadu; 81/1920 Sb. zákonem „p říd ělovým“, kterým se lesní p ůda, pokud nep řipadla státu, p řid ělila obcím a ve řejný spolk ům; 118/1920 o hospoda ření na zabraném majetku; 320/1919 Sb. zákonem „náhradovým“ o poskytování náhrad za zabraný majetek (p řičemž majetek člen ů panovnického rodu se p řebíral bez náhrady). S převody lesních majetk ů se za čalo až po roce 1925, protože se ú řady zabývaly primárn ě zem ědělskou p ůdou. Postátn ění lesní plochy se nakonec dotklo majitel ů lesních pozemk ů s rozlohou vyšší než 10 000 ha lesa (Schwarzenbergové, Fürstenbergové, Liechtensteinové), kte ří za náhradu postoupili část svých majetk ů, a ty se staly p ředevším základem majetku státu. Majitelé menších lesních komplex ů p řišli o n ěkterá polesí v maximálním rozsahu 2 500 ha, které se dostaly do ve řejné držby. Malých les ů do 2 000 ha se pozemková reforma tém ěř nedotkla, v těchto p řípadech podlehla znárodn ění izolovaná nebo vzdálená místa. N ěkteré lesní majetky byly p ůvodním vlastník ům zabrány, ale mohlo se na nich nadále hospoda řit, jiné byly ze záboru propušt ěny. V roce 1937 byla pozemková reforma zastavena. 583 Podle Hospodá řského plánu z přelomu století vykazovala plocha knížecích nasavrckých les ů p řes 5 200 hektar ů z celkové plochy panství přes 9 100 hektar ů.584 Na po čátku 30. let 20. století se rozprostíraly auersperské lesy na více než 4 500 hektarech z celkové plochy 5 200 hektar ů. Veškeré lesy spadaly pod polesí v Kuchánovicích, Prose či, Rohozné, Slavicích,

582 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 118, kn. 117, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1879 −1900 , Slati ňany, 28. října 1899. 583 TLAPÁK, Josef – Hošek, Emil a kol.: Vývoj lesnictví v českých zemích v provní polovin ě 20. století . Praha 1984, s. 6 −11. 584 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 256, č. knihy 255, Hospodá řský plán 1896 −1905 . Srov.: TITTL, Ignaz: Schematismus a statistika statk ů velkých a rustikálních v Království českém . Praha 1902, s. 23. 147

Smr čku nebo St říteži. Lesmistrem a zárove ň administrátorem velkostatku byl František Reich, Karel Wollmann zastával ú řad nadlesního a d ůchodního na Libáni. František Sommer se stal adjunktem libá ňského Lesního ú řadu. Každé polesí m ělo svého správce: Kuchánovice spravoval nadlesní Rudolf Stoupa, Prose č nadlesní Václav Vašák, Rohoznou Ferdinand Čenský a adjunkt František Zeidler, Slavice nadlesní Eduard Rudolf, Smr ček Jind řich Dřevíkovský a St řítež Jind řich Reich. 585 Nasavrcké lesy ve dvacátých letech 20. století postihla mnišková kalamita, následovaly větrné a na po čátku 30. let sn ěhové kalamity. V souvislosti s úbytkem lesní p ůdy po pozemkové reform ě byly ve 30. letech nasavrcké lesy rozd ěleny na hospodá řské celky, pro něž se vypracovávaly hospodá řské plány samostatn ě.586 Na denním po řádku z ůstala kriminalita a zam ěstnanci lesní správy se neustále museli v ěnovat ochran ě auersperského majetku.

10.1 Exkurz: Anonymní udání a konflikty z 30. let 20. století. Lesní pych a krádeže nebo defraudace knížecího majetku se nijak neomezily ani v dob ě nové Československé republiky. Množství korespondence obsahující nejr ůzn ější proh řešky a stížnosti se zachovalo ve fondu velkostatku pro období 30. let 20. století. V několika případech se jednalo o marnou snahu o černit sousedy nebo knížecí zam ěstnance udáním krádeží, ale často bylo zjišt ěno, že k přestupk ům nebo trestným čin ům ve skute čnosti nedošlo. Dokonce bylo na lesní správu na po čátku 30. let doru čeno n ěkolik anonymních udání. Dochované anonymy vykazují tatáž specifika – pisatel o čividn ě neovládal spisovnou češtinu, ani krasopis. Své zprávy udava či zasílali na útržcích papíru nebo na koresponden čním lístku. Do rukou správce D řevíkovského p řišlo v roce 1930 následující udání, doslovn ě: „Vohlašujic že František Profous ve Strkov ě kaci v lese smr čki a borovice ma toho kupu na moc metru vi čiha hajního pak kaci a nosi celi den p řesve čte se diž ne pošlu to dal Švíhov. “587 Dřevíkovský p ředal lístek lesnímu ú řadu s přípisem, že se anonym ze Švihova vztahuje k revíru Petrkov. Nakonec hlásil správce Čenský z Rohozné: „ V ned ěli, dne 13. t. m. vykonána domovní prohlídka u Františka Profousa ve Strkov ě a nebylo tam nic vadného shledáno. Týž jest lesním d ělníkem skoro 70 let starý a to co doma má naveženo, vrchy, chvoj,

585 LUSTIG, Rudolf - SV ĚTNI ČKA, František: Schematismus velkostatk ů v Čechách . Praha [1933], s. 198 −199. 586 HORÁK, Karel: Historický pr ůzkum les ů LHC Slati ňany a Nasavrky II. (lesy býv. velkostatk ů Nasavrky, Přestavlky, Chrast, Rosice-Vejvanovice, Hroch ův Týnec, Chrudim, He řman ův M ěstec a drobné lesy) . Ž ďár nad Sázavou 1965, s. 28. 587 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 798/34, kart. č. 277, korespondence s revíry 1924 −1930 , b. d. 148 pa řezí, má co odm ěnu za práci .“ 588 O tři roky pozd ěji došlo anonymní udání p římo na lesní úřad v Libáni, doslovn ě: „Velect ěný Pane lesmist ře. Dovoluji si Vás upozornit co se d ěje v Petrkovském revíru u Vranova pár jednotlivcu si dělá v lese co chce kácejí co se jim dá rygle prodávají na f ůry a silný vozejí domu i prken si dají na řezat a pro d řívi knim jezdí víc než do panského lesa postaví 2 neb 3 metry d říví a ješt ě ho odveze domu obvzláš ť to jsou Vincenc Solni čka číslo nevím Jan Solni čka číslo 2, Josef Solni čka číslo 23 ve Vranov ě ra čte prohlídnout jejích dvorky a kulny oni jsou nejv ěč í zlod ěji a d ělají si stoho jen smích jestli jim to nezarazíte tak to budu hlásit dál. Jan Solni čka č. 2 má u vsi za hospodou na 2 f ůry ryglu domu to nevozý. Ml čel jsem dost dlouho ale když to už nem ůžu vyd ět tak to hlásím tak to ra čte vzýt na v ědomí a u čiňte prohlídku neb by tech pár smršku co tam zbývá dořzali na dobro.“ 589 Udání lesníci prov ěř ili a konstatovali, že doty ční jsou stálí lesní d ělníci a d řevo jim náleží za práci, Jan Solni čka zakoupil další dříví od osady Vranov, což bylo ú řady potvrzeno. Auersperští lesníci pokládali anonymní udání za mstu. 590 Jiné domovní prohlídky za přítomnosti četnictva prokázaly krádeže, odcizené d řevo pak bylo zabaveno a p řípad p ředán soudu. 591 „Dne 23. VII. 1930, p řistihl lesní hajný Bohumil Hudec k desáté hodin ě ve čér v lesním odd ěl. č. 22., Pila ře Jaroslava, čp. 30 a Korejtko Františka, čp. 30, obá z Vranova při krádeži bidel. Jelikož tito mu v noci utekli, u čin ěna druhý den ve Vranov ě domovní prohlídka s četnictvem s následujícím výsledkem…“ 592 U Františka Pila ře ( čp. 39) nalezli lesníci 5 kus ů bidel v cen ě 180 K č, Korejtko odcizil ½ metru kulá čů za 35 K č a Jaroslav Pila ř neprávem vlastnil ¼ metru št ěpin za 30 K č. Veškeré d řevo jim bylo zabaveno a krádež nahlášena četnictvu. 593 Správy polesí Slavice a Kuchánovice obdržely od lesního ú řadu v roce 1933 pokyn: „Neustálé pytla čení v obo ře nabádá k nejv ětší opatrnosti a ostražitosti… nýbrž i k nejvyšší činnosti lesních zam ěstnanc ů, aby se u činila p řítrž tomuto řád ění, jinak bude v sázce jejich pov ěst. Nyní naskýtá se pytlák ům zase p říležistost p ři jasných nocích provád ěti jejich nekalé řemeslo. Proto ukládám správám polesí, aby za řídily co nutné s nejv ětší energií .“ 594 Lesmistr

588 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 798/34, kart. 277, korespondence s revíry 1924 −1930 , Rohozná, 14. dubna 1930. 589 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 798/34, kart. 278, korespondence s revíry 1931 −1943, b. d. 590 Tamtéž, Rohozná, 14. b řezna 1933. 591 Tamtéž , Rohozná, 8. března 1931; Tamtéž, Rohozná, 1. dubna 1931; Tamtéž, Prose č, 18. dubna 1935; Tamtéž, Prose č 12. kv ětna 1932; Tamtéž, Prose č, 8. února 1934. 592 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 798/34, kart. 277, korespondence s revíry 1924 −1930 , Rohozná, 24. července 1930. 593 Tamtéž, Rohozná, 24. července 1930. 594 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 798/34, kart. 278, korespondence s revíry 1931 −1943, Libá ň, 28. listopadu 1933. 149

Reich se pozd ěji osobn ě vypravil od obory, aby se p řesv ědčil, jak probíhá ochrana lesního majetku. P ři své obhlídce ale nenarazil na žádného hajného, takže na řídil: „ velmi d ůtkli ě a poznovu, aby hlídky byly z řízeny .“ 595 Správa polesí Slavice lesmistra ujiš ťovala, že hlídky za řídila a byly konány po dobu trvání jasných nocí. 596 Podobná anonymní udání mí řila i na chování knížecích zam ěstnanc ů. Pravd ěpodobn ě v takových p řípadech šlo o osobní neshody a udava či usilovali o poškození zam ěstnance, doslova: „P. T. Pane lesmist ře, táži se Vás, zdali má p. adj. Stoupa na každý týden od Vás dovolenou do Prahy, od pátku až do ned ěle ve čír. Jezdí za jednou rozvedenou paní z letního pobytu z Prose če, s kterou po celé léto jezdil sv ětem na motoru. Opravdivosti Mých slov se ra čte p. lesmist ře sám p řesv ědčiti. Na n ěho by se velice dob ře hodil se službou p. spr. Čenský protože on si z p. spr. Fibicha nic ned ělá. I ve služb ě mu říká strý čku, a taky se dle toho k němu chová jak jsem sám od n ěho slišel. Tež moc často chodi do Se či na karty a to místo služby o tom asi ani p. spr. Fib. nic neví.“ 597 Na základ ě t ěchto informací konfrontoval lesní úřad revírního správce Rudolfa Fibicha. Fibich se k udání vyjád řil dopisem: „Anonymní dopis P. T. lesnímu ú řadu zaslaný, nezakládá se na pravd ě a jest výsledek msty. Pochází asi ze strany obchodníka Cypriána, který adjunkta Stoupu nenávidí, a to z následujících d ůvod ů. Adjunkt Stoupa ost ře pronásleduje lesní zlod ěje, a udal mezi jiným též švakra [sic!] Cypriánového k soudu, skrze krádež u hajného Řezní čka. M ěl Cypriána v podez ření, že koupil práv ě od tohoto svého švagra kradené d říví, což též udal p ři domovní prohlídce četnictvu. Stoupa nechodí k Cypriánovi na pivo, což Cypriána velmi hn ěte, též ho udal pro nedovolený vý čep piva, za což byl Cyprián potrestán 7 denním v ězením. V Praze byl Stoupa jednou, vzal si dovolenou na sobotu a p řijel v ned ěli zase do Prose če. Co se tý če hraní karet, tak není pravda, že jezdí na karty do Se če na karty [sic!]. Jezdí sice do Se če, ale služebn ě, motor si nechá u hajného Urbana a potom jde do revíru. Je pravda, že hral v Se či po hon ě s učitelem a mladým Hájkem a jednou po číslování v mé p řítomnosti. Zde v Prose či hrál jednou po hon ě u Hromádk ů s panem správcem Vašákem, který nám p ři hon ě vypomáhal. A že mn ě tituluje „strý ček“, to p řec není žádný p řečin, říká mn ě tak již od svého útlého mládí, an jsme příbuzní. Adjunkt Stoupa se chová vždy slušn ě, neu činí krok bez mého v ědomí a vykonává přesn ě mé rozkazy. Není pravda, že si ze mne nic ned ělá, o to bych se již postaral, by si ze mn ě co d ělal. Co se tý če té rozvedené paní, tak jest to paní po kapitánu z Prahy, která se svojí

595 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 798/34, kart. 278, korespondence s revíry 1931 −1943, Libá ň, 27. ledna 1934. 596 Tamtéž , Licibo řice, 28. listopadu 1933. 597 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 798/34, kart. 277, korespondence s revíry 1924 −1930, b. d. 150 matkou již druhý rok zde tráví prázdniny. Bavíme se s ní všichni, an je to dáma vzd ělaná – má maturitu na reálce. Stoupa v ůbec nikam do hospody nechodí a koná p řesn ě své povinnosti. Budeme pátrati by jsme m ěli jistotu, že to psal Cyprián. Moje udání jsou správné a musejí vyvrátiti na řč ení takového bídného padoucha. Anonymní dopis vracím.“ 598

Krom ě pytlák ů a zlod ějů d řeva do auersperských les ů vstupovali houba ři nebo turisté. Vstup do soukromých les ů nebyl povolen a p řistižení jedinci mohli být pokutováni nebo vykázáni, pokud nep ředložili legitimaci pro vstup do les ů. Ministerstvo zem ědělství vydalo teprve v roce 1925 pokyn, aby majitelé les ů „nezakazovali obecenstvu p řístup do les ů a bezplatné sbírání lesních plodin“. Do té doby platil lesní zákon z roku 1852, na jehož základ ě mohl majitel zapov ědět lidem vstup do lesa krom ě ve řejných cest a povoleného sbírání lesních plodin. Majitelé les ů byli žádáni, aby „hájili svá práva“, ale aby zárove ň lidem vycházeli podle možností vst říc, pokud budou dodržovat na řízení lesních správ. 599 V roce 1927 si kníže Auersperg st ěžoval, že v kuchánovicko-slavické obo ře lidé lyžují bez povolení mimo cesty. Lesmistr uložil správám polesí tuto nepřístojnost potla čit. 600 Auersperští lesníci dbali na to, aby se turisté a rekreanti s legitimací pohybovali pouze po vyzna čených cestách: „Nebudeli se p řísn ě na to dbáti, aby byl po řádek, p řeroste nám toto nutné zlo p řes hlavu!!! “601 Lesmistr kv ůli rekreant ům káral správce polesí: „P. T. pán ům nadlesním Rudolfu Stoupovi 602 v Kuchánovicích a Eduardu Rudolfovi ve Slavicích: káze ň v obo ře je nesporn ě uvoln ěna. Pozoruji to již delší čas. V ned ěli hajného odpoledne v obo ře není vid ět, anebo je to čestná výjimka, lidi d ělají si tam, co cht ějí, na kolech se projížd ějí po zahražených pískovkách a diví se, když jim to zakáži. V čera leželi dva muži a jedna žena v údolí u Pekla naprosto vysvle čeni, jen v plavkách a m ěli na louce židle, houpací sí ť atd. P řičítám to jen tomu, že pan nadlesní Rudolf je zásadn ě každé ned ělní odpoledne v Bradle. To hajní i lidi velmi dob ře v ědí a hajní nejdou také ven, když pan nadlesní není doma a lidi myslí pak, že si mohou d ělat v lese, co se jim uzdá… Stejn ě také hajní dob ře v ědí, že pan nadlesní Stoupa je každou ned ěli

598 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 798/34, kart. 277, korespondence s revíry 1924 −1930, Prose č, 26. prosince 1929. 599 Tamtéž , Libá ň, 7. července 1925. 600 Tamtéž, Libá ň, 23. prsince 1927. 601 Tamtéž , Libá ň, 5. kv ětna 1930. 602 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 181, kn. č. 180, Personalstand 1871 −1932 . Rudolf Stoupa dosáhl ve Slavicích (popsáno výše) na pozici lesníka I. třídy. Od ledna 1906 p ůsobil v Kuchánovicích. V roce 1931 obdržel titul „nadlesní“ a o čty ři roky pozd ěji, po padesáti letech služby, odešel do penze. Zemřel v říjnu roku 1937 v Chrudimi. 151 odpoledne na kartech v Bradle.“ 603 Situace se m ěla vy řešit tak, že vždy bude ve svém polesí přítomen alespo ň jeden z výše jmenovaných nadlesních a p řičiní se, že „nešvar bude odstran ěn“ . Některým žádostem o vstup do lesa bylo na základ ě knížecího souhlasu vyhov ěno: „As 16-20 hoch ů žactva „Sokola na Vyšehrad ě hodlá od 16-31 července l.r. [letošního roku] tábo řiti po zp ůsobu skautském na pob řeží Chrudimky v obo ře Slavické, kde lo ňského roku skauti z Pardubic n ějakou dobu pobyli. Kníže pán žádost p řízniv ě vy řídil, a my poukázali jsme zástupce „Sokola“ p. Ewalda Martincu v Praze II Sme čky 15, aby bližší podmínky v té v ěci sjednal s knížecím lesním ú řadem. Jak nám jmenovaný pán sd ělil, stáli by hoši pod dozorem cvi čitel ů, kte ří by žádných nep řístojností netrp ěli.“ 604 Houba řů m a sb ěra čů m dalších lesních plodin se vstup do lesa toleroval: „ Neoby čejn ě silný vzr ůst hub má za d ůsledek, že hemží se les houba ři. To zavdává p říčinu k různým srážkám lesního personálu s nimi… Sbírání hub nelze zabrániti, pon ěvadž když hajný jednoho z lesa vyžene, na druhé stran ě jich sto do lesa vleze. Musíme se tedy smí řiti s osudem a doufati, že v nastavších horkách houby zase p řestanou r ůst. Je teda zapot řebí, aby lesní personál vyvaroval se zbyte čným srážkám s houba ři, kte ří z valné v ětšiny jsou chudí lidé a dbal jen o to, aby houba ři nep ůsobili škodu na lese, ned ělali rámus a podob. Jinak nejlépe učiníme, když ml čky slušné lidi necháme houby hledati. Jest nemožné dáti n ějaký generální zákaz sbírání hub .“ 605 V roce 1937 nabádal lesní ú řad k chytrému postupu ohledn ě sb ěru hub: „Slyším, že zakazujete zcela chudým lidem sb ěr hub v lese. To není správné, ani diplomatické, ani moudré, ani v zájmu Jasného pána, ani v jeho intencích… Nesmí se zapomínati, že sbírání hub je taková všeobecná váše ň… Je tedy nutno, aby se v tomto ohledu postupovalo CHYT ŘE a liberáln ě… Hlavn ě musíte býti spravedlivými. Trestati tam, kde je to zasloužené, ale pak energicky, aby lidé vid ěli, že po řádní se ni čeho nemusí bát .“ 606 Lesní správy tedy ve řejný přístup do les ů v pr ůběhu 20. a 30. let sice liberalizovaly, p řesto se neustále kladl d ůraz na ochranu lesního majetku a p ředejití škodám. Po smrti knížete Františka Josefa z Auerspergu v roce 1938 p řipadl majetek jeho synovi Ferdinandovi. Ferdinand Auersperg svého otce p řežil o čty ři roky a nezanechal potomky.

603 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 816/52, č. kart. 290, Ob ěžníky lesního ú řadu a administrace , Libá ň, 16. srpna 1933. 604 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 119, kn. č. 118, Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1900 −1923, Praha, 24. ledna 1922 605 SOA Zámrsk, Vs Nasavrky, inv. č. 798/34, kart. 278, korespondence s revíry 1931 −1943, b. m., 23. srpna 1934. 606 Tamtéž , Libá ň, 23. července 1937. 152

Auersperský majetek pak p řipadl synovi Ferdinandovy sestry, hrab ěti Josefu Karlu Trauttmansdorfovi, kterému byl velkostatek na základ ě Benešových dekret ů zkonfiskován.

11 ZÁV ĚR

Práce s názvem Auersperská doména Nasavrky: p řísp ěvek k formování lesní správy velkostatku v 19. století si kladla za cíl postihnout období transformace lesnictví na šlechtickém panství, resp. velkostatku, a identifikovat klí čové události, které zde vedly k modernizaci tohoto oboru. Pramennou základnou pro výzkum se stal p ředevším archivní fond Velkostatek Nasavrky, jenž p ředstavuje obrovský dochovaný soubor souvislého materiálu z působnosti správních ú řad ů bývalého auersperského velkostatku. Primární badatelskou otázkou bylo, jak knížecí majitelé nasavrckého panství reagovali v pr ůběhu 19. století na modernizující se a profesionalizující se obor lesnictví? Ekonomické zázemí šlechty spo čívalo na jejích majetcích, na panstvích, resp. velkostatcích, na mí ře zužitkování zem ědělské a lesní p ůdy a na ziscích z továren a pr ůmyslových podnik ů. Podnikáním šlechta získala dostate čné prost ředky nejen k reprezentaci, podnikání jí zárove ň umožnilo adaptaci na postupující modernizaci 19. století. Aby si šlechta mohla udržet výsadní postavení ve spole čnosti, nesm ěla se uzav řít do vlastního sv ěta, ale musela se přizp ůsobit zm ěnám. 607 Na příkladu nasavrckého panství a mladší linie knížecího domu Auersperg ů se v oblasti podnikání jasn ě ukazuje, že knížecí rodina rozhodn ě nelp ěla na statu quo. Naopak Auerspergové přijímali inovativní myšlenky, aby byli schopni p řizp ůsobit se požadavk ům nové doby. Karel kníže Auersperg-Trautson na radu svého lesmistra za čal s prvními kroky pro úpravu lesního hospodá řství. Za ú čelem smyslupln ější pé če o lesní porosty a co nejvyššího výnosu pozval na panství několik cizích odborník ů, aby navrhli vhodné zacházení s jednotlivými lesními oblastmi. Jeho d ědic Vincenz Karel kníže Auersperg pak napomohl lepší a p řím ější správ ě les ů transformací správní struktury: v roce 1850 získal Lesní ú řad nezávislost na hospodá řské správ ě a lesmistr se stal samostatným ú ředníkem pod řízeným přímo ředitelství panství. Zásadním zp ůsobem do lesní administrativní organizace zasáhla poru čnická správa kn ěžny Vilemíny z Auerspergu, vdovy po knížeti Vincenzi Karlovi. Svými na řízeními nejenže nov ě systematizovala služební místa

607 MYŠKA, Milan: Šlechta a podnikání v českých zemích v 18. a 19. století (sedm tezí k diskusi) . In: Šlechtic podnikatelem, podnikatel šlechticem. Šlechta a podnikání v českých zemích v 18. −19. století. Ostrava 2008, s. 41 −48; GLASSHEIM, Eagle: Urození nacionalisté. Česká šlechta a národnostní otázka v 1. polovin ě 20. století . Praha 2012, s. 22. 153 a modernizovala platy zam ěstnanc ů, ale p ředevším v roce 1868 sv ěř ila dohled nad veškerými auersperskými lesními majetky jedné osob ě, nov ě ustanovenému lesnímu inspektorovi. Centraliza ční snahy v lesní správ ě byly patrné do konce 19. století. Podnikatelského ducha zd ědil i František Josef kníže Auersperg. František Josef je p říkladem šlechtice-podnikatele přelomu 19. a 20. století. Přestože kníže zd ědil tituly a ú řady oprav ňující ho k přístupu ke dvoru, a rodovou p říslušnost k rakouské aristokracii, nep ůsobil ve vysoké politice po vzoru svých p ředk ů a p říbuzných, naopak se v ěnoval správ ě rodinného majetku, k čemuž byl veden a vzd ěláván. S jeho souhlasem byla na po čátku 20. století lesní správa definitivn ě decentralizovaná. Lesní správy jednotlivých panství podle knížecího rozhodnutí nadále podléhaly Centrální auersperské kancelá ři. Vedle p řijímání stukturálních zm ěn za čala knížata z Auerspergu ve svých službách zam ěstnávat lesnicky vzd ělané odborníky. P ředpokladem pro úsp ěšnou kariéru byly zkušenosti, poctivost, loajalita a pozd ěji, p ředevším ve 2. polovin ě 19. století, se hlavním kriterém stalo absolutorium n ěkterého z lesnických vzd ělávacích ústav ů. Auerspergové museli pro své zam ěstnance vytvo řit vhodné konkuren ční podmínky. S tím souvisí díl čí badatelská otázka, jaké nároky kladli knížecí majitelé na své zam ěstnance a co jim za loajální službu nabízeli? Jestliže se zam ěstnanec neproh řešil neposlušností nebo defraudací knížecího majetku, mohl po čítat s jistým pracovním místem a s tím souvisejícím finančním i sociálním zabezpe čením. V první polovin ě 19. století byl na panství zaveden institut penzí; platové vým ěry se pravideln ě aktualizovaly, jejich sou částí bylo množství naturálních deputát ů od obilí, p řes d řevo a dobytek po p ůdu; zam ěstnanci dostávali mimo řádné pen ěžní odm ěny a do 60. let také akcidence, vedlejší platy. V polovin ě 19. století bylo zavedeno výchovné pro d ěti zam ěstnanc ů nebo pen ěžní zálohy pro nov ě nastoupivší, aby se mohli usadit a za řídit si domácnost nebo malé hospodá řství. Zam ěstnancům i jejich rodinám byly také poskytovány finan ční podpory v případ ě lé čebných nebo poh řebních výloh. Dlouholetým zam ěstnanc ům bylo vyjád řeno uznání a díky za v ěrnou službu. V souvislosti s profesionalizací oboru lesnictví vyvstaly další otázky, jestli a jak se zam ěstnanci panství, resp. velkostatku, ve řejn ě zapojovali do lesnické osv ěty? Řídily se zm ěny na panství novými obecn ě p řijímanými trendy v lesnictví? Mezi knížecími lesníky byli aktivní dopisovatelé do odborných časopis ů a ve řejn ě činní jedinci. Lesmistr Leopold Reich zasílal p ředevším ve 40. letech 19. století zpávy do časopisu Neue Schriften a spolu s Janem Fibichem byli zakládajícími členy České lesnické jednoty. Lesmistr Jan Fibich a lesní inženýr Karel Reich vypracovali na po čátku 60. let 19. století nový lesní hospodá řský systém podle moderní a v té dob ě rozší řené saské metody. Fibich ův nástupce, lesmistr František Domín byl 154 propagátorem lesnické osv ěty. Zorganizoval n ěkolik hospodá řských výstav a o lesnictví přednášel na ve řejných fórech. Za jeho zásluhy v oboru mu byl císa řem ud ělen zlatý záslužný kříž s korunou. Stejné vyznamenání získal také lesmistr Jan Freygang, který po řádal ve řejné přednášky o lesnictví v Dolním Rakousku a byl členem n ěkolika odborných spolk ů. Vývoj lesní správy nasavrckého velkostatku v 19. století sm ěř oval k tomu, aby se správní struktura všech ú řad ů zjednodušila, což v důsledku umožnilo p řím ější a samostatn ější lesní správu, aby dostali prostor schopní a odborn ě vzd ělaní lesníci, a aby byly zam ěstnanc ům poskytnuty co nejlepší a konkurence schopné pracovní podmínky. Na po čátku 20. století představovalo lesnictví na nasavrckém panství významný hospodá řský prvek. Statistický přehled z roku 1902 uvádí, že lesy zaujímaly 5 241,5 ha z celkové rozlohy panství 9 197,69 ha. Katastrální výnos byl vy číslen na 178 121, 54 Korun a pozemková da ň na 40 433, 56 Korun. 608 Lesy nasavrckého panství zásobovaly d řevem nejen podniky na panství a místní obyvatele, ale bylo s ním nakládáno jako s tržní komoditou. Jaké výnosy panství plynuly z lesní hospodá řské činnosti a jak se v obchodech promítly nové lesní systematizace, nebylo dosud zkoumáno; použité archivní materiály se t ěchto záležitostí dotýkaly jen okrajov ě. Rentabilita lesního hospodá řsví nasavrckého panství p ředstavuje další, navazující, prostor pro badatelský výzkum, který musí být založen na analytické a statistické práci s jinými typy pramen ů.

V samotném záv ěru vyvstává otázka, co výzkum lesní správy nasavrckého panství vypovídá o knížecí rodin ě z Auerspergu, o šlecht ě v 19. století? Při posouzení životního stylu mladší linie knížecí rodiny Auersperg ů lze vysledovat udržování šlechtických tradic a morálních křes ťanských hodnot. Z pozice šlechtic ů, aristokrat ů, vystupovala knížecí rodina ve vztahu k ve řejnosti a svým zam ěstnanc ům dobro činn ě, charitativn ě, patriarcháln ě, ohledupln ě. Obyvatel ům panství p řispívala knížecí rodina palivovým d řevem; obcím nebo kostel ům stavebním d řívím; stejn ě tak podporovala místní spolky (hasi čské spolky, Sokoly, ostrost řelce, okrašlovací spolky, Spolek vzájemn ě se podporujících dělník ů a další); knížecí rodina darovala pen ěžní částky po p řírodních katastrofách a vyhovovala žádostem obyvatel o přísp ěvky v případ ě jejich hmotné nouze; zřídila i několik nadací. Ve vztahu k obcím nebo měšťanské reprezentaci Auerspergové usilovali o dobré sousedské vztahy, vycházeli vst říc nejr ůzn ějším žádostem o pomoc (nap říklad při dozírání na obecní nasavrcké lesy nebo vypracování hospodá řského plánu pro lesy m ěsta Chrudimi). Knížecí rodina Auersperg ů

608 TITTL, Hynek: Schematismus a statistika statk ů velkých a rustikálních v království Českém . Praha 1902, s. 23. 155 představovala místní spole čenskou elitu, která byla p řipravena nejen postarat se o „své lidi“, ale kdykoliv vypomoci obyvatel ům panství, dbala na zvelebení statk ů a navázání dobrých vztah ů s okolím. Tém ěř po celé 19. století využívali Auerspergové n ěmčinu jako vnit řní úřední jazyk, což je s ohledem na rozložení knížecího majetku, který se nacházel nejen v Čechách, ale i v Dolním Rakousku, zcela pochopitelný p řístup. Jazyk se stal v tomto ohledu nástrojem komunikace. Někte ří členové knížecí rodiny využívali aktivn ě i češtinu, p ředevším při komunikaci s místním obyvatelstvem. Česky mluvil kníže Vincenz z Auerspergu. Jeho syn kníže František Josef se p ři s čítání lidu v roce 1890 p řihlásil k české národnosti s domovským právem ve Slati ňanech. S tradi čním životním stylem šlechty svázaná záliba v lovectví a jezdectví, kterou mimochodem dokládá i domácí Auersperská knihovna, byla s ohledem na rozsáhlé lesní majetky zcela legitimní a nebyla pouze šlechtickou zábavou. Při posouzení správy knížecího majetku ale o udržení tradic nešlo. Šlechtický velkostatek p ředstavoval obrovský prostor pro inovace a díky finan čním možnostem majitel ů také prostor pro najímání dostatku pracovních sil, a tím zajišt ění lepšího hospodá řského profitu (a ť už šlo o b ěžné t ěžební práce nebo vyrovnávání se s kalamitami). Auersperské lesnictví prošlo v 19. století obrovskou modernizací: vytvo řily se první hospodá řské plány, lesy byly systematizovány, lesnictvo se profesionalizovalo. V pr ůběhu 19. století vstupovalo do auersperských služeb čím dál tím více lesnicky vzd ělaných odborník ů, jimž byla sv ěř ována postupn ě vyšší d ůvěra. Organiza ční struktura velkostatku byla podle pot řeby a vhodnosti adaptována a knížecí majitelé své zam ěstnance podporovali p ři zavád ění nových metod. Lesnictví se na nasavrckém panství postupn ě osamostat ňovalo od hospodá řské správy a vytvo řilo vlastní svébytné správní odv ětví. Kníže František Josef z Auerspergu nechal udržovat celou řadu odpo činkových objekt ů, loveckých záme čků, altán ů nebo vyhlídek a dokonce pro budoucí generace zanechal dekorativní les, „prales“ Polom, který se stal prvkem auersperské nasavrcké komponované krajiny jako doklad nádhery n ěkdejších les ů. V souvislosti s auersperskou lesní správou panství, resp. velkostatku Nasavrky, nelze mluvit o stagnaci nebo statu quo , který by zastávali majitelé panství. Jako zodpov ědní podnikatelé v pé či o lesy zohled ňovali veškeré moderní trendy nejen v hospodá řské, ale i sociální oblasti.

156

12 SEZNAM PRAMEN Ů A LITERATURY

12.1 Archivy a archivní fondy Státní oblastní archiv v Zámrsku fond Úst řední správa auersperských velkostatk ů 1609-1948 Historische Beschreibung der hochfürstliche Karl Auerspergischen Herrschaft Nassaberg .

fond Rodinný archiv Auersperg ů, Žleby a Slati ňany 1704 – 1939 (1944) Fotoalbum v ěnované ú ředníky a zam ěstnanci knížeti Franzi Josefu Auerspergovi k 80. narozeninám. Pod ěkování za zřízení pense 1808

fond Velkostatek Nasavrky Hospodá řský plán 1896 −1905. Kniha knížecích výnos ů 1801 −1803. Kniha knížecích výnos ů a na řízení vrchnímu ředitelství 1802 −1806; 1807 −1812; 1812 −1814; 1822 −1824; 1826 −1839; 1839 −1860. Korespondence s revíry 1924 −1930; 1931 −1934. Lesnictví 1797 −1883 (Gehalts und Deputat Tabelle. Für das nahsaberger, žleber und žacker Forstpersonale, anfangend von 1ten November 1850). Lesnictví 1798-1837 (Wälder. Top. Beschreibung 1820; Forst Beschreibung und Wald Abschätzung Elaborat 1830). Ob ěžníky lesního ú řadu a administrace. Personalstand 1840 −1897; 1871 −1932. Popis panství 1755. Přehledná a porostní mapa na panství Nasavrckém za p říčinou vycházky české lesnické jednoty 1875. Služební instrukce revírníka 1868. Systém les ů na panství 1862. Tabely, popisy obnovení hranic, mapy 1695 −1888. Topografický popis a lesní systém revíru Buda 1805. Výnosy a na řízení pro lesní ú řad 1860 −1870; 1871 −1879; 1879 −1900; 1900 −1923. 157

Zam ěstnanci – příplatky, pense, p ředávání funkcí, dvor ů, agendy, výtky 1845 −1886 (Extract. Was, und wie viel das gesamte Forstamts Personale an Deputat, Besoldung, und Schußlohn empfangen, und was dieses am Geld ertragen dörfte, dann wie viel die Jägers an Obrigkeitlichen Grundstücken zu ihren Genuß pashirtes haben).

fond Sbírka matrik Východo českého kraje Farní ú řad římskokatolické církve Chrudim, okr. Chrudim, Matrika Z 1830 – 1896. Farní ú řad římskokatolické církve Nasavrky, okr. Chrudim, Matrika N 1796 −1837; Matrika Z 1830 −1868. Farní ú řad římskokatolické církve Žumberk, okr. Chrudim, Matrika NOZ 1783 −1829; Matrika N 1810 −1834; Matrika N 1835-1846.

fond Státní obvodová ú řadovna pro pozemk. reformu Hradec Králové (1932-1950) Velkostatek Nasavrky 1945-1948.

fond Krajský ú řad Chrudim I. (1787 −1850); Krajský ú řad Chrudim II. (1855 −1868)

Národní archiv fond Česká dvorská kancelá ř (Schönfeld; de Couriers ) fond Sbírka genealogicko-heraldická Wunschwitzova (Schönfeld; de Couriers ) fond Kapucíni – provincialát a konventy, Praha (Laureta Hrad čanensis ) fond Archiv českých stav ů ( Šlechtické pr ůby ) fond Desky zemské (Schönfeld ) fond Desky zemské v ětší (Schönfeld; de Couriers ) fond Ú řad desk zemských – listiny (Schönfeld, de Couriers ) fond Ú řad desk zemských – smlouvy trhové (de Couriers) fond Staré české místodržitelství (Schönfeld ) fond Stará manipulace fond Fideikomisní spisy (Auersperg ) fond Exaequatorium Dominicale ( Nasavrky )

Archiv hlavního m ěsta Prahy 158

sbírka Heraldická (Renzova) sbírka ( Schönfeld; Auersperg ). sbírka Papírových listin ( Schönfeld; Auersperg ).

Moravský zemský archiv v Brn ě fond Matrik (Lule č, Matrika Z 1845 −1911; Adamov, Matrika Z 1858 −1906).

Österreichisches Staatsarchiv Allgemeines Verwaltungsarchiv ( Harrach ).

Národní zem ědělské muzeum Sbírka map a plán ů (Diitalizované mapy a plány, Staré lesní mapy)

12.2 Prameny nevydané Knihovna Státního zámku Slati ňany, č. 570: FRANKE, Johann: Geschichtliche denkwürdigkeiten der Domæne Nassaberg . Rukopis z roku 1863. Knihovna Botanického ústavu Akademie v ěd ČR, sign. 42/316, Lesní řád Marie Terezie 1754.

12.3 Prameny vydané BÖHRINGER, Karl: Über die Zucker-Erzeugung aus dem Safte des Ahornbaumes in den Kais. Kön. österreichischen Staaten . Wien 1810. DOMÍN, František - KREJ ČÍ, Jan: Statisticko-topografický popis knížecího Auerspergského panství Nasavrky v Čechách . Praha 1875. Handels- und Gewerbs-Schematismus von Wien und dessen nächster Umgebung. Wien 1863. HOLEŠOVSKÝ, Josef: Le domaine du prince François Joseph Auersperg à Žleb, district de Čáslau en Bohème = Die Fürst Franz Josef Auersperg'sche Domäne Žleb, Bezirk Čáslau in Böhmen . Wien 1900. JELÍNEK, Karel: Das ständisch-polytechnische Institut zu Prag . Prag 1856. KALOUSEK, Josef: Archiv český čili staré písemné památky . Díl XXV. Praha 1910. MERAVIGLIA-CRIVELLI, Rudolf Johann: J. Siebmacher’s grosses und allgemeines Wappenbuch IV/9 . Der Böhmische Adel. Nürnberg 1886. 159

PROCHÁZKA, Joh. F.: Topografisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen. Prag 1880. PUTEANI, Carl: Dienst-Instruction für mindere Diener bei der Wirthschaft . Prag 1826. SCHALLER, Josef František Jaroslav: Topographie des Königreichs Böhmen. Eilfter Theil, Chrudimer Kreis . Prag und Wien 1789. SCHALLER, Josef František Jaroslav: Topographie des Königreichs Böhmen. Fünfter Theil, Leutmeritzer Kreis . Prag 1787. SCHALLER, Josef František Jaroslav: Topographie des Königreichs Böhmen. Sechster Theil, Czaslauer Kreis . Prag 1787. SCHÖNFELD von, Ignaz: Adels-schematismus des österreichischen Kaiserstaates . Wien 1824. SOMMER, Johann Gottfried: Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestellt . Fünfter Band, Chrudimer Kreis. Prag 1837. TITTEL, Ig[naz]: Schematismus und Statistik des Grossgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- u. Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark . Prag 1908. TITTL, Hynek: Schematismus a statistika statk ů velkých a rustikálních v království Českém . Praha 1902. WESSELY, Josef: Die Einrichtung des Forstdienstes in Oesterreich in seinem Zusammenhange mit der Domänen-, Montan- und Finanzverwaltung. Ein Buch für Güterbesitzer, Forstwirthe, höhere Domänen-, Montan- und Finanzbeamt . Zweiter Band. Wien 1861.

12.4 Sekundární literatura a články ve sbornících a časopisech ADÁMEK, Karel Václav – kol.: Čechy . Díl 13. Východní Čechy. Praha 1905. ADLGASSER, Franz: Die Mitglieder der österreichischen Zentralparlamente 1848-1918: konstituierender Reichstag 1848-1849, Reichsrat 1861-1918: ein biographisches Lexikon. Teilband 1, A-L. Wien 2014. BALCÁREK, Pavel: Ve víru t řicetileté války . České Bud ějovice 2011. BAREŠ, Josef: Les, budoucnost velkostatká ře (Studie se z řetelem k pom ěrům v král. Českém) . Les a lov. Časopis pro lesnictví, lov, rybá řství a p řírodní v ědy. Písek, 1907-1908, ro čník I., s. 5-6, 29-30, 79-80, 121-124. BAUMGARTNER, Rudolf: Ein Jahrtausend Auersperg´scher Chronik . Wien 1936. 160

BERAN, František: Introdukované d řeviny v lesním hospodá řství ČR – přehled . In: Introdukované d řeviny jako sou část českého lesnictví: sborník p řísp ěvk ů: 17. 4. 2018, Kostelec nad Černými lesy, Truba, Šlechtitelská stanice. Praha [2018]. BEZECNÝ, Zden ěk. Příliš uzav řená spole čnost: orli čtí Schwarzenbergové a šlechtická spole čnost v Čechách v druhé polovin ě 19. a na po čátku 20. století . České Bud ějovice 2005. BÍLEK, Jaroslav: K historii dolování v Lukavici u Chrudim ě. Kutná Hora 1953. BÍLEK, Tomáš Václav: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618 . [ Část 1.] Praha 1882. BÍLEK, Tomáš Václav: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618 . [ Část 2.] Praha 1883. BRÁZDIL, Rudolf a kol.: Historie po časí a podnebí v Českých zemích . Svazek XI, Sucho v Českých zemích: minulost, sou časnost, budoucnost. Brno 2015. BUŠTA, Jaroslav - KONE ČNÝ, Michal - RYŠAVÝ, Radek: Zámek Slati ňany . Sychrov 2015. BŮŽEK, Václav: Spole čnost českých zemí v raném novov ěku . Struktury, identity, konflikty. Praha 2010. CEMPÍREK, Martin: Vývoj právní úpravy les ů. Ostrava 2013. ČERNÝ, J[osef] V[ilém] – CICVÁREK, F[rantišek] J.: Nauka o lesnictví pro hospodá ře. Čás ť I. P řírodopis lesa. Praha [1884]. ČERNÝ, Václav: Hospodá řské instrukce: p řehled zem ědělských d ějin v dob ě patrimonijního velkostatku v XV. - XIX. století . Praha 1930. ČORNEJOVÁ, Ivana - kol.: Velké d ějiny zemí koruny české . Svazek VIII. 1618-1683. Praha – Litomyšl 2008. DOUBRAVSKÝ, Zden ěk: Lesníci, lesnická škola a Úsov: doprovodná publikace ke stálé expozici "Úsov - kolébka lesnického školství na Morav ě". Šumperk 2011. EBEL, Martin - SVOBODA Ladislav: Zámek Slati ňany . Stavebn ě historický pr ůzkum. Pardubice 1996. FENCL, Petr: Co pamatuje strom a lidé zapomn ěli?: katalog výstavy k Mezinárodnímu roku lesa 2011 . Praha 2011. FRI Č, Jan: Dřeviny našich malých les ů a jak je p ěstujeme . Písek 1942. FRI Č, Jan: Lesy, zelený poklad republiky . 1. vyd. Praha 1951. FRI Č, Jan: Některé p ředpoklady hospodá řské lesní reformy . Písek 1926. FRI Č, Jan: Velké vzory našeho lesnictví . 1. vyd. Praha 1958. FRI Č, Jan: Výtah z p řednášek o lesnické politice . Praha 1946. FRI Č, Jan: Za řízení les ů. Druhé p řepracované vydání. Písek 1925. FRI Č, Jan: Za řízení les ů. T řetí p řepracované vydání. Písek 1947. 161

GAILLIARD, Jean-Jacques: Bruges et le Franc ou leur Magistrature et leur noblesse avec des données historiques et genealogiques sur chaque Familie. Bruges 1864. GLASSHEIM, Eagle: Urození nacionalisté. Česká šlechta a národnostní otázka v 1. polovin ě 20. století . Praha 2012. HLAVA ČKA, Milan: Modernizace velkostatk ů Ji řího Kristiána knížete Lobkowicze v druhé polovin ě 19. století . In: BR ŇOVJÁK, Ji ří, ed. a ZÁ ŘICKÝ, Aleš, ed. Šlechtic podnikatelem - podnikatel šlechticem: šlechta a podnikání v českých zemích v 18. -19. století . Ostrava 2008, s. 121-128. HOFMANN, Gustav: Metrologická p říru čka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy . Plze ň 1984. HORÁK, Karel - HOŠEK, Emil: Historie les ů /specielní úkoly/. Žďár nad Sázavou 1978. HORÁK, Karel: Historický pr ůzkum les ů LHC Slati ňany a Nasavrky II. (lesy býv. velkostatk ů Nasavrky, P řestavlky, Chrast, Rosice-Vejvanovice, Hroch ův Týnec, Chrudim, He řman ův Městec a drobné lesy) . Ž ďár nad Sázavou 1965. HORNÍK, Josef: Přehled lesnictví pro lesníky, hospodá ře a obce . Praha 1889. HOŠEK, Emil - TLAPÁK, Josef: Přehled vývoje lesnictví v českých zemích v druhé polovin ě 19. století . Praha 1980. HRONSKÝ, Mat ěj: Česká lesnická jednota ve druhé polovin ě 19. století . Praha 2008. Bakalá řská práce. Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. CHADT, Jan Evangelista: Hospodá řství lesní . Písek 1908. CHADT, Jan Evangelista: Lesni čtí a love čtí ú ředníci a služebníci v různých dobách v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku . Písek 1907. CHADT-ŠEV ĚTÍNSKÝ, Jan Evang[elista]: Živelní pohromy . Písek 1913. CHADT-ŠEV ĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista: České lesnické písemnictví . Písek 1920. CHADT-ŠEV ĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista: Dějiny les ů a lesnictví (hospodá řství lesního a hospodá řského lesního z řízení či úpravy lesa - soustav) v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku . Písek 1913. CHADT-ŠEV ĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista: Dějiny les ů v Čechách . Písek 1895. CHADT-ŠEV ĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista: Dějiny lovu a lovectví (myslivosti) v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku . Louny 1909. CHADT-ŠEV ĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista: Soustava saská . Písek 1913. CHADT-ŠEV ĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista: Správa lesa: p řísp ěvek ku d ějinám les ů a lesnictví . Písek 1908. 162

CHALUPNÝ, Emanuel: Slovník národohospodá řský sociální a politický. D. 2, D-L. 1. vyd. Praha 1931. CHYTIL, Karel: Soupis památek historických a um ěleckých v království Českém od prav ěku do po čátku XIX. století. IX. Politický okres Chrudimský. Praha 1900. JAN ČÍK, Alois: Historická methoda v dlouhodobém hodnocení lesního hospodá řství. Sborník českoslovesnké akademie zem ědělských v ěd, 1956, ro č. I, č. 1, s. 33 −46. JANOUŠEK, Emanuel: Metody a p říští úkoly studia d ějin zem ědělství a lesnictví . In: Z legend zem ědělsko-lesnického archivnictví a agrární historiografie PhDr. Emanuel Janoušek. Praha 2008. JEDLI ČKA, Václav: Železné Hory: p říru čná kniha pro turisty, kterouž sestavil Vácslav Jedli čka . Praha 1892. JELE ČEK, Leoš: Vývoj lesnatosti Čech ve 2. polovin ě 19. století. Historická geografie 10, (1973), s. 177-205. JENŠOVSKÝ, Bed řich: O patrimoniální správ ě v českých zemích . In: O našich m ěstech a patrimoniích a o správ ě obecních archiv ů. Praha 1934. KADLECOVÁ, Jana: Josef John schwarzenberský lesmistr (1802 −1871) . In: Historie a vývoj les ů v českých zemích. Srní 2006, s. 145 −148. KALOUSEK, Josef: České státní právo . Praha 1892. KAŠPAROVÁ, Jaroslava: České zem ě a jejich obyvatelé o čima románského sv ěta 16. - 17. století . České Bud ějovice 2010. KLAUS, Alois: Nasavrky . Obraz místopisný i historický . Nasavrky 1915. KLAUS, Alois – FLORIAN, Čen ěk – KUDRNA, Karel: Chrudimsko a Nasavrcko . Díl 4, Prehistorie a historie obcí na Chrudimsku. Chrudim 1926. KNOZ, Tomáš: Pob ělohorské konfiskace. Moravský pr ůběh, st ředoevropské souvislosti, obecné aspekty. Brno 2006. KNOZ, Tomáš – DVO ŘÁK, Jan (edd.): Šlechta v prom ěnách v ěků. Brno 2011. KOBIANOVÁ, Barbora: Šlechtická každodennost, rodinné vztahy a zm ěny v postavení šlechty na p říkladu života Františka Josefa z Auerspergu (1856-1938). Pardubice, 2017. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. Filozofická fakulta. KOTYŠKA, Václav: Úplný místopisný slovník Království Českého. Praha 1895. KRÁL, Pavel: Mezi životem a smrtí. Testamenty české šlechty v letech 1550–1650. České Bud ějovice 2002. 163

Království České: povšechný obraz zem ěpisný, národohospodá řský, literární a um ělecký a historicko-kulturní . Praha 1898. KUTNAR, František - MAREK, Jaroslav: Přehledné d ějiny českého a slovenského dějepisectví: od po čátk ů národní kultury až do sklonku t řicátých let 20. století . 3., dopl. vyd. Praha 2009. LENOCH, Josef: Dějiny lesního hospodá řství a d řevozpracujícího pr ůmyslu . U čební text. Brno 2014. Lukavice 1312–2012 . Chrudim 2012. LUSTIG, Rudolf - SV ĚTNI ČKA, František: Schematismus velkostatk ů v Čechách . Praha [1933]. MACEK, Jaroslav – ŽÁ ČEK, Václav: Krajská správa v českých zemích a její archivní fondy. Praha 1958. MATLAS, Pavel. Shovívavá vrchnost a neukázn ění poddaní? Praha 2011. MATOUŠEK, Václav – BLAŽKOVÁ, Tereza: Les a industrializace . Praha 2015. MAUR, Eduard: Vývojové etapy českého feudálního velkostatku v období p řechodu od feudalismu ke kapitalismu . Hospodářské d ějiny, 7, 1981, s. 203 −226. MERKI, Christoph Maria - LÖFFLER, Josef: Lichtenštejnové v českých zemích od st ředov ěku do 20. století: majetky, práva, správa . Vaduz 2016. MILTNER, Heinrich Otokar: Beschreibung der bisher bekannten böhmischen Privatmünzen und Medaillen I . Prag 1852–1868. MÍRKA, Jakub: Ignác Eduard Zelinka (1774-1829) a jeho p ůsobení ve funkci nadlesního západo českých panství Františka Josefa hrab ěte z Vrtby . Západo české archivy, [V], 2014, s. 40 −69. MLEZIVA, Št ěpán – KU ČA, Karel: Historický lexikon městys ů a m ěst: vývoj postavení a funkce m ěstských sídel v d ějinách územn ěsprávního člen ění českých zemí od roku 1850 do sou časnosti . Praha 2006. MYŠKA, Milan: Šlechta a podnikání v českých zemích v 18. a 19. století (sedm tezí k diskusi) . In: BR ŇOVJÁK, Ji ří, ed. a ZÁ ŘICKÝ, Aleš, ed. Šlechtic podnikatelem - podnikatel šlechticem: šlechta a podnikání v českých zemích v 18. -19. století. Ostrava 2008, s. 41 −48. NEKVAPIL, Ladislav: Východo čeští nekatolíci v dob ě baroka a osvícenství: Chrudimský kraj v letech 1621-1781 = The non-catholics of Eastern Bohemia during the baroque and the enlightenment: the Chrudim region between the years 1621 and 1781 . Pardubice 2015. 164

NIKENDEY, Antonín: Schwarzenberský lesmistr Vilém Soucha (1824 - 1896). Výb ěr, časopis pro historii a vlastiv ědu jižních Čech, ro č. 33, 1996, č. 1, s. 61-65. NOHEL, Roland: Auerspergové v Čechách . Kutná Hora 1997. NOVOTNÝ, Gustav: Historický pr ůzkum les ů v českých zemích a jeho nejvýznamn ější představitel Ing. Emil Hošek, CSc. (1923-2000) . Brandýs nad Labem 2011. NOVOTNÝ, Gustav: Johann Friedrich Bechtel a jeho p ůsobení na velkostatku Bzenec . In: Slovácko: spole čenskov ědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí . Uherské Hradišt ě 1995 [vyd. 1996], s. 153-171. NOVOTNÝ, Gustav: Lesník. P říklad Vincence Hlavy . In: FASORA, Lukáš – HANUŠ, Ji ří – MALÍ Ř, Ji ří (eds.): Člov ěk na Morav ě 19. století. Brno 2004, s. 217-235. NOVOTNÝ, Gustav: Portrét z Hlinecka. Lesní rada a malí ř ing. Václav Leo Anderle, 1859 −1944 . Chrudimské vlastiv ědné listy, 1998, ro čník 7, č. 2, s. 1 −5. NOVOTNÝ, Gustav: Tři lesní inžený ři: Josef Opletal, Karel Šiman a Gustav Artner . Praha 2015. NOVOTNÝ, Gustav: Zahrani ční studijní cesty českých lesních odborník ů v první polovin ě 20. století . Praha 2016. NOŽI ČKA, Josef: Přehled vývoje našich les ů. Praha 1957. NOŽI ČKA, Josef: Z minulosti slezských les ů. Opava 1956. ORLITA, Zden ěk: Sociální pom ěry lesnického personálu na hranickém panství v první polovin ě 19. století . St řední Morava . Vlastiv ědná revue, 2009, č. 29, s. 24 −33. PALECZEK, Raimund: Die Modernisierung des Grossgrundbesitzes des Fürsten Johann Adolf II. zu Schwarzenberg. Beispiel einer deutsch-tschechischen Symbiose im Neoabsolutismus 1848-1860. München - Freiburg 2009. PALECZEK, Raimund: Mezi tradicemi a modernizací. Schwarzenberské úřednictvo 18. a 19. století . In: Schwarzenbergové v české a st ředoevropské kulturní historii. České Bud ějovice 2008. s. 37 −46. PINC, Jan a kol.: Přehled historie lesnického školství v Čechách a na Morav ě. Písek 2003. PREINFALK, Miha: Auersperg. Geschichte einer europäischen Familie . Graz 2006. PREININGER, Vladimír: Chrudim. Pr ůvodce m ěstem a okolím . Chrudim 1897. Přísp ěvky ku d ějinám zem ědělství v Království českém za století 1791-1891: spis slavnostný vydaný úst ředním odborem hospodárským všeobecné jubilejní výstavy zemské v Praze 1891 . Praha 1891. 165

PÜSCHEL, Rudolf: Anfang und Ende einer deutsch-böhmische Heimat . Mountain View 2000. RAMBOUSEK, Petr - POŠMOURNÝ Karel: Nové d ůležité poznatky o dolování v Lukavici a jejich možné využití pro ochranu života v obci . In: Chrudimský vlastiv ědný sborník 12, 2008, s. 79–108. REKTORYS, Artuš, ed.: Památník Fibich ův. Praha 1910. REKTORYS, Artuš: Zden ěk Fibich. Sborník dokument ů a studí o jeho život ě a díle . Část 2. Praha 1952. RIEGER, František Ladislav: Slovník nau čný. Díl 5, M - Ožice. Praha 1866. RIEGER, František Ladislav: Slovník nau čný. Díl 8, S - Szyttler. Praha 1870. ROZMARA, Josef, V.: Český lesník . Knižnice pro lesníky a majitele les ů. Dílo II.: Lesnictví pro hajné. Praha 1914. RYBI ČKA, Antonín: Hejtmané bývalého kraje chrudimského . Památky archaelogické a místopisné . Praha 1868, 8, č. 3, s. 224 −229. SEDLÁ ČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl I. Chrudimsko. Praha 1882. SEDLÁ ČKOVÁ, Hana: Formování nasavrckého panství. Od pob ělohorských konfiskát ů získaných Františkem de Couriers po narovnání d ědictví s knížetem Janem Adamem z Auerspergu . Časopis Matice moravské, Brno 2016, ro č. 135, č. 1, s. 121 −146. SEDLÁ ČKOVÁ, Hana: K osud ům knížecího lesníka: Jan Fibich . In: Sborník Muzea Brn ěnska 2017. Brno 2017, s. 33 −43. SEDLÁ ČKOVÁ, Hana: La investigación sobre un latifundio y sus propietarios aristocráticos del siglo XIX . In Antonio Juanes Cortés-Paula Ortega Martínez-Verónica Pérez de Dios-Mª Pamela Rubio Velasco-Mª de los Reyes de Soto García. Colección Temas y Perspectivas de la Historia: TEORÍA, METODOLOGÍA Y CASOS DE ESTUDIO. Salamanca 2017. SEDLÁ ČKOVÁ, Hana: Správa nasavrckého velkostatku Františka Josefa knížete Auersperga (1856-1938) . Brno 2013. Magisterská práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. SEVERA, Michal - VESELÍKOVÁ, Markéta - HLÁVKOVÁ, Jana ‐ PAUKRT, Martin ‐ ČESÁKOVÁ, Markéta: Východo česká panství na mapách: katalog výstavy. Zámrsk 2016. SIMANOV, Vladimír: České lesy v datech a číslech . Praha 2016. SLABA, Martin: Neslavný konec slavného spolku. P říčiny zániku České lesnické jednoty v roce 1925 . Prameny a studie, č. 48 (Z historie zem ědělství), 2012, s. 116 −129. 166

STEHLÍKOVÁ, Jana – ŠT ĚPÁN, Lud ěk: Nasavrcké panství a slati ňanští Auerspergové . Slati ňany 2014. STEIN D`ALTENSTEIN von, Isidore : Annuaire de la noblesse de Belgique. Bruxelles 1862. STEINOVÁ, Šárka: Přehled osobních fond ů zem ědělc ů a lesník ů v pam ěť ových a jiných institucích . Praha 2017. STERZINGER, Josef V[áclav]: Encyklopedický n ěmecko-český slovník, IV. díl. Praha 1935. STERZINGER, Josef V[áclav]: Encyklopedický n ěmecko-český slovník. I. díl. Praha 1916. STERZINGER, Josef V[áclav]: Encyklopedický n ěmecko-český slovník . II. díl. Praha 1921. STERZINGER, Josef V[áclav]: Encyklopedický n ěmecko-český slovník. III. díl. Praha 1931. STUDNI ČKA, Josef František: Základové deš ťopisu království českého . Praha 1887. ŠMERDOVÁ, Daša: Sbírka Wünschwitz (1480)1678 - 1741(1936) . Inventá ř, 1973, s. 295, ev. č. 1152. ŠOUŠA, Ji ří: Die Fürstenbergische Forstwesen auf der Herrschaft Křivoklát 1735-1929 . In: ELTZ, Erwein H. - STROHMEYER, Arno: Die Fürstenberger: 800 Jahre Herrschaft und Kultur in Mitteleuropa. Korneuburg 1994, s. 351-356. ŠOUŠA, Ji ří: Osobnosti českého zem ědělsko-lesnického archivnictví moderní doby (formativní „stará garda“ Václav Černý, Emanuel Janoušek a její nástupci Josef K řivka a Josef Tlapák) . In: Archivy, člov ěk a krajina: prom ěny krajiny a životního prost ředí v archivních dokumentech: sborník p řísp ěvk ů z 16. konference archivá řů České republiky konané ve dnech 7. - 9. dubna 2015 v Pod ěbradech. Praha 2016, s. 20-32. ŠPATNÝ, František: Deutsch-böhmisches Wörterbuch für Wirtschaftsbeamte, Thierärzte, Technologen, Forst- und Weidmänner… mit gehöriger Berücksichtigung der hierauf Bezug nehmenden . Prag 1851. TLAPÁK, Josef – Hošek, Emil a kol.: Vývoj lesnictví v českých zemích v první polovin ě 20. století . Praha 1984. TŘÍSKA, Karel: Vývoj Černínské úst řední správy . Sborník archivních prací. Ro čník XVIII, č. 2, Praha 1968, s. 363-376. TUMA, David: Vývoj obornictví v českých zemích . Prameny a studie, č. 53, 2014, s. 215 −233. TYWONIAK, Ji ří: Úst řední správa chotkovských velkostatk ů a její archiv . Sborník archivních prací. Ro čník XXIII, č. 1, Praha 1973, s. 3-105. VEP ŘEK, Petr et al.: Chrudimsko a Nasavrcko II. Pom ěry zem ědělské a národohospodá řské. Chrudim 1909. VOJÁ ČEK, Milan: František Ladislav Rieger a velkostatek Male č: ekonomické zázemí politické činnosti v ůdce národa . Praha 2013. 167

VONDRA, Roman: Peníze v moderních českých d ějinách . Praha 2012. VRŠKA, Tomáš – HORT, Libor: Zásady názvosloví p ři hodnocení „p řirozenosti“ lesních porost ů. Brno 2003. VRŠKA, Tomáš: Dynamika vývoje pralesovitých rezervací v České republice . Svazek I, Českomoravská vrchovina - Polom, Žákova hora. Praha 2002. WOITSCH, Ji ří: Dějiny lesa a lesnictví – variabilita p řístup ů a sou časné hlavní badatelské sm ěry . Hospodá řské d ějiny, 25/2, Praha 2010, s. 199-226. ZÁLOHA, Ji ří: Úřednictvo schwarzenberských velkostatk ů v Čechách v 2. polovin ě 19. století. Studie k sociálním d ějinám, 5, 2000, s. 93 −[119]. ZAORALOVÁ, Marie: Vývoj správy brtnického velkostatku a její písemnosti. Sborník archivních prací. Ro čník XIX, č. 1, Praha 1969, s. 258-301. ZATLOUKAL, Vladimír: Vývoj metod hospodá řské úpravy les ů. In: Historie a vývoj les ů v českých zemích. Srní 2006, s. 21 −26. ZENKER, Josef - WRBATA, Josef – ČERNÝ, Josef Václav: Lesnictví . Úvodní spis. Praha 1888. Zur Gedenkfeier der Gründung der Forst-Lehranstalt Mariabrunn 1813 und der k. k. Hochschule für Bodenkultur in Wien 1872 . Wien und Leipzig 1913. ŽUPANI Č, Jan - STELLNER, František - FIALA, Michal: Encyklopedie knížecích rod ů zemí Koruny české . Vyd. 1. Praha 2001.

12.5 Noviny a časopisy Bohemia , 1883 Časopis pro pr ůmysl chemický:orgán Spole čnosti pro pr ůmysl chemický v království Českém , 1892 České noviny , 1880 Český deník , 1929 Český Východ , 1879, 1889, 1890 Dalibor: časopis pro všecky obory um ění hudebního , 1910 Háj, časopis pro lesníky, myslivce a p řítele p řírody, 1872, 1876 Národní listy , 1862, 1866 Neue Schriften , 1841, 1843 −1847 Posel z východních Čech , 1875, 1879 Pražský deník , 1879, 1880 Vereinschrift für Forst-, Jagd- und Naturkunde 168

Wiener Zeitung , 1746, 1753 Živa , 1912

12.6 Internetové zdroje archivnimapy.cuzk.cz/skici/skici/CHR/CHR553018390/CHR553018390_index.html [cit. 8. 2. 2017]. data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/07-schottenfeld/?page=3# [cit 5. 1. 2019]. ebadatelna.soapraha.cz/d/5196/26 [(cit 5. 1. 2019]. epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=19&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 [cit. 16. 7. 2019]. genealogy.euweb.cz/bohemia/wratislav2.html [cit. 4. 5. 2016]. genealogy.euweb.cz/waldstein/waldstein4.html [cit. 4. 5. 2016]. peterhug.ch/lexikon/forstschulen/06_0447 [cit. 21. 10. 2019]. starelesnimapy.cz/digitalizovane-mapy/stare-lesni-mapy/prehledni-a-porostni-mapa-na- panstvi-nasavrzskem-pro-vychazku-clj-81_V_L_71a/ [cit. 10. 1. 2020] starelesnimapy.cz/mapa/?category=stare-lesni-mapy&data_id=82_V_L_71b [cit. 10. 1. 2020]

169

13 SEZNAM P ŘÍLOH

1. Rodokmen rodin de Couriers a hrabat ze Schönfeldu. (Vlastní schéma). 2. Lesmistr Josef Fibich (1778 −1839). REKTORYS, Artuš: Zden ěk Fibich. Sborník dokument ů a studí o jeho život ě a díle . Část 2. Praha 1952, s. [96c]. 3. Lesní inspektor a lesní rada Jan Fibich (1819 −1882). REKTORYS, Artuš: Zden ěk Fibich. Sborník dokument ů a studí o jeho život ě a díle . Část 2. Praha 1952, s. [96g]. 4. Lesní rada František Domín (1821 −1888). SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auersperg ů, Žleby, Slati ňany 1704 −1939 (1944), inv. č. 556, sign. ŽLEBY 4646, Fotoalbum v ěnované ú ředníky a zam ěstnanci knížeti Franzi Josefu Auerspergovi k 80. narozeninám , fal. 11 J2). 5. Vrchní lesmistr Jan Freygang (1835 −1912). SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auersperg ů, Žleby, Slati ňany 1704 −1939 (1944), inv. č. 556, sign. ŽLEBY 4646, Fotoalbum v ěnované ú ředníky a zam ěstnanci knížeti Franzi Josefu Auerspergovi k 80. narozeninám , fal. 11 J2). 6. Vrchní lesmistr Jan Sommer (1861 −1930). SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auersperg ů, Žleby, Slati ňany 1704 −1939 (1944), inv. č. 556, sign. ŽLEBY 4646, Fotoalbum v ěnované ú ředníky a zam ěstnanci knížeti Franzi Josefu Auerspergovi k 80. narozeninám , fal. 11 J2). 7. Porostní mapa I. Národní zem ědělské muzeum, Sbírka map a plán ů, inv. č. 81_V_L_71a, Přehlední a porostní mapa na panství Nasavržském pro vycházku ČLJ [online]. Dostupné z: https://www.starelesnimapy.cz/digitalizovane-mapy/stare-lesni-mapy/prehledni-a- porostni-mapa-na-panstvi-nasavrzskem-pro-vychazku-clj-81_V_L_71a/ [cit. 10. 1. 2020]. 8. Porostní mapa II. Národní zem ědělské muzeum, Sbírka map a plán ů, inv. č. 82_V_L_71b, Přehlední a porostní mapa na panství Nasavržském pro vycházku ČLJ [online]. Dostupné z: https://www.starelesnimapy.cz/mapa/?category=stare-lesni- mapy&data_id=82_V_L_71b [cit. 10. 1. 2020]. 170

9. Přehledná mapa les ů LHC (Lesní hospodá řské celky) Nasavrky. HORÁK, Karel: Historický pr ůzkum les ů LHC Slati ňany a Nasavrky II. (lesy býv. velkostatk ů Nasavrky, P řestavlky, Chrast, Rosice-Vejvanovice, Hroch ův Týnec, Chrudim, He řman ův M ěstec a drobné lesy) . Ž ďár nad Sázavou 1965, p říloha 1. 10. Mapa Nasavrky: lesní majetek p řevzatý a nep řevzatý SLS (Státní lesy a statky) od velkostatku Nasavrky. SOA Zámrsk, Státní obvodová ú řadovna pro pozemkovou reformu Hradc Králové (1932 −1950), Velkostatek Nasavrky (1945-1948), neinventarizováno. 11. Přehledy plat ů I. lesmistr, II. lesní pojezdný, III. lesník (Vlastní schéma). Příloha č. 1: Rodokmen rodin de Couriers a hrabat ze Schönfeldu.

Příloha č. 2: Lesmistr Josef Fibich (1778 −1839).

Příloha č. 3: Lesní inspektor a lesní rada Jan Fibich (1819 −1882).

Příloha č. 4: Lesní rada František Domín (1821 −1888).

Příloha č. 5: Vrchní lesmistr Jan Freygang (1835 −1912).

Příloha č. 6: Vrchní lesmistr Jan Sommer (1861 −1930).

Příloha č. 7: Porostní mapa I.

Příloha č. 8: Porostní mapa II.

Příloha č. 9: Přehledná mapa les ů LHC (Lesní hospodá řské celky) Nasavrky.

Příloha č. 10: Mapa Nasavrky: lesní majetek p řevzatý a nep řevzatý SLS (Státní lesy a statky) od velkostatku Nasavrky.

Příloha č. 11: I. lesmistr.

Příloha č. 11: II. lesní pojezdný.

Příloha č. 11: III. lesník.