Zv2021-R.Pdf
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
EREE O B S A H: M.Baušová: Počátky katolické reformace |. 36, 76, 132 Papežství v IL pol. XVL století 178 E. Baumann: Jak zplodila válka tuto knihu? 169 L. Bloy: Duše Napoleonova 283, 307 J., S. Bořita, O. P: Zápas , 175 Přeložil: R. Cosselina: Sv.Tomáš Aguinskýa moderní filosofie. Sertillanges. R. Cosselin: Sv. Tomáš Aguinský a moderní filosofie 229 F. Gonnard: Modlitba za vlast 76 Dr. J. Hanuš: Konfucius a Lao-tsi — Kristus . 135 Základy všeobecné vědy náboženské 195 E. Hello: Láska 100 Dr. J. Janda: Práce katol. studentstva na slovanské vzájemnosti 279 C, Jež, S. J;: Filosofické jádro důkazů jsoucnosti Boží 5 Theismus a materialismus 66, 110 Theismus a pantheismus 161 Náboženství zdroj života 261 Dr.J. Kamarýt: Ideál 226 J. Krlín: Renesance katolická ve Francii 2, 39, D3 Naše úkoly po sjezdu 20 Na uváženou lidovým politikům a vůdcům. Sláva na výsostech . 97 Literární žeň našich dnů 123 Krásná díla k Ježíšku 127 Josef Lotte , , 232 Přeložil: E. Hello: Láska. o E. Baumann: Jak vznikla tato kniha? Řídil: „Co Život dal“, „Vědu a vychovatelství“. Psal literární kritiky. J. Kuncek: Tělesná výchova a katolicismus 144 A. Novák: Za královstvím Božím 11, 48, 146, 239, 198, 281 Historia est magistra vitae 79 Císlo 27 282 Dr. J. Novák: Úvod do všeobecné pedagogiky 15, 69 B.Pečínková-Dlouhá: Krev . , 1 Jsme houfec holubic 33 Magnificat , 65 Neviditelná světla 107 Smrt kněze filosofa 13, 42 Dr. J. Plch: 1906—1921 267 F. Pokorný, 8. J. Přeložil: E. Vandewalle: Cesta k církvi. K. Reban: Zásady pro sebevzdělání našich pracovníků 70, 120 Památce největšího učitele ve výkladu Písma sv. 104 M.Rombaldová: K 17. říjnu 39. L. Stříž: Překlad listu sv. Jeronýma 106 . A. Silva Tarouca: Život 129 Rozum a milost 236 K obraně filosofie křesťanské 201 Organisační práce katol. studentstva 271 Přispíval do: „Co život dal.“ Dr.Fr. Skalický: K otázce odluky theologické fakulty 291 J. Sráček: Divadelní meditace . , 125 Psal literární a divadelní kritiky. : J. Trnka: Ceská otázka 215 E. Vandewalle T, J: Cesta k církvi 46, 84, 117, 138 Fr. Lad. Věroch: Věřím moderního člověka 17, 34 J. Zeyer: Stavitelé chrámu z Karolínské epopeje 205 J. Znorov: Ve svaté město 10 V tempu příboje 70 d moře 84 Sv. Františkovi 99 Klanění se Pánu 109 O Knste . 225 Sv. František 193 J. Zvoníček: K našemu organisačnímu vývoji 258 J. Zal: Na rozcestí 113 Žalm . 114 Mám úzkost , 115 Nevymrou chudí 257 OBSAH: , B, Pečinková-Dlouhá: Krev. — J. Krlín: Renesance katolická ve Frsncii. — Cyril Jež T. J.: Filosotické jádro důkazů jsoucnosti boží. Josef Znorov: Ve svaté město. — Anf. Novák: Za královstvím božím. — B. Pečinková Dlouhá : Smrt kněze filosofa. — Dr. Josef Novák: Úvod do všeobecné peda gogiky. Dr. L. Věroch: Věřím moderního člověka. — J. Krlin : Naše úkoly poÚmění.F55Y50NP6NFSYG sjezdech. — — Co život dal PYG — Věda. Vychovatelství. GYRASYKU,OY — Literatura. Sdělení redakční a administrační. Číslo o dvou arších bude vycházeti 15. dne každého měsíce, vyjma červenec a srpen. Předplatné pro studenty 20 K, pro nestudenty 30 K. Jsme si vě domi, že předplatné jest značné, a proto jsme pro studenty učinili výhodu, jakou jen bylo při nynějších těžkých poměrech možno učiniti. Nepočítáme půádáme stanovení snažně, předplatného aby ten, kdo s eventuělním může, přispěl možným nám zvýšením větším příspěvkem, cen vtiskárně. aby chom mohli dáti mnohým chudým a snaživým studujícím našim číslo zdarma. Kdo by nemohl zapraviti předplatné celé, učiň tak ve dvou lhůtách. Cena jednoho čísla jest 3 K 30 h. Rozesíláme některým na ukázku prvé číslo. Prosíme, abyste si je ponechali. Vrátíte-li je, račte tak učiniti co nejdříve a v pořádku, abychom mohli případně ještě těch čísel užíti. Administrace jest v Praze II., Voršilská 1. Pokud se týče redakce, račte zasílati, kdož nám chcete myšlenkami pomáhati, dopisy na J. Krlína, Praha II., Voršilská 1. Od povídati budeme, pokud možno, dopisy. — Redakce a administrace. Revue, jež možno v redakci sí vypůjčití: Červen, Kmen, Lípa, Národ, Osvěta, Cesta, Žena, Jitro, Volné směry, Veraikon. Archa, Hlídka, Týn. : Hochland, Stimmen der Zeit, Sociale Revue, Das neue Reich, Benediktiner Štímme, Phónix. Les Cahiers catholigues, Les lettres, Nouvelle revue francaise, Revue des jeunes. Zároveň jest k disposici velká čítárna České Ligy Akademické v místnostech spolkových. MAJITEL, VYDAVATEL,A NAKLADATEL: ,ČESKÁ LIGA AKADEMICKÁ.“ ODPOVĚDNÝ REDAKTOR: JOSEF KATNAR. TISKLA: BISKUPSKÁ KNIHTISKÁRNA V HRADCI KRÁLOVÉ, ADALBERTINUM. h J oam 9 Z(BY děJ MĚN KÁBOŽENSTVL KPOLUM OE: ČÍSLO 1. 1920-21. B. Pečinková- Dlouhá : (Mládeži, jež krvácí ) Tajemné víno, Do nebes lisu z kořene Adama po tisiciletí vlastníma rukama jež proudiš v lidský keř do věků veliká vůle cevami všemi, v obětní mísu je pro jiných žehnání ty teplá krvi lidských dětí, oddaně sklízí. proč nejsi Ihostejna nebi ni zemi, Bohu ni člověku ? A peklo i nebe svůj vznesou řev i zpěv, Láska a hněv když v kalich obětní stéká to nebe i pekla dva lisy lidská krev. A kde je potřeba oběti Však oboji ztichne dle Božských úradků věčných, v úžasu, tam hrozny srdci když nad těly mrtvými, bez hlasu, pro vlastní lásku i pro cizí hněv ta lidská prolitá krev bolestně uzrálé visí. za nejvyšší lásku a nejpustší hněv k Bohu jak uragan vzkřikne! Do pekla lisu A svíjí se peklo a chory nebe znějí, násilím hrozny rvou když, oč volá krev, pro kletbu svou pomstu a požehnání krvavé ruce Cizi. Boží dlaně lejí. Ke hlasu krve nikdy Bůh nebyl a není a nebude hluch. Od Abele ke Kristu oď bezvolné k dobrovolné oběti — však po Kristu jak krvelačné nenávisti se krví zhrdajicí láska v náruč rozletí! O Bože! Kolem zas bouři už krvechtivý hněv! Jsme připravení, Pane! Jen potom vlasti dej,a plnou dlaní, požehnání, zač k Tobě vzřikne naše krev! J. Krlin: Renesance katolická ve Francii. León Bloy napsal ve svém krásném díle, v „Duši Napoleonově“ tato slova, jimiž vysvětluje boj světa proti Francii: „Vůdcové reptají. Cítí se velmi dobře, že mají proti sobě celou Evropu, prostě proto, že jsou Francií, která jest živoucí duší všech národů, a že to jest zákonem lidského hovada, válčiti proti své duši.“ Nuže, maje mluviti o Francii, mluvím o živoucí duši všech národů, o duši, která prošla bolestí i radostí, která na dlouhé cestě pouští leckdy se napila kalné vody, jež ji roznemocnila, uvrhla leckdy v chorobu dosti dlouhou, kterou pak trpěla nejen ona, nýbrž jíž trpěl celý svět. A lze pozorovati, že nynějším uzdravování duše, Francie, uzdravuje se celý svět. Mluví se dnes o renesanci nejen Francie, nýbrž 1 Italie, Německa, Belgie. O renesanci ka tolické, renesanci v duchu Pravdy Kristovy, v duchu Slova Božího. O renesanci vnitřní celého národa a celých národů. Renesanci na základech křesťanského kreda a Božího dekalogu. Renesanci, jež se dá vyjádřiti dtěma hesly: „S Bohem a k Bohu!“ Rozumím renesancí Francie nejen oživení víry v duších. Francie má Bretagne, má Normandsko a jiné kraje, v nichž byla víra stále živoucí. Rozumím jí právě tvoření na základech oné víry, a tvoření z víry., Výsledky oné víry v celém životě moderní Francie. Víra ve Francii nejen že není mrtvou, nýbrž ona žije intensivním životem, žije nejen v srdcích lidských, nýbrž žije i v dílech lidských. Rozvětvené školství ka tolické, vznešená díla umění výtvarného i literárního, řada sociálních blahodárných za řízení, jimiž katolíci okrášlili drahou Francii, mohutná organisace katolického dělnictva, živnostnictva, úřednictva, na pevných základech zbudovaná věda, filosofie, zjevné úkazy zbožnosti a obětavosti, toť jsou dítky víry vědomé a pevné. Číny z víry, toť dvěma slovy karakteristika nynější renesance ve Francii. Renesance tato jest čínem a jako tvůrčí umělecký čin, na němž spolu pracovaly Milost a duše lidská, musí býti posuzován. ZŽřímv oné renasanci sladěné ony dva prvky, zřím, jak první vede nevi ditelní ruku lidskou, nesoucí kámen na stavbu Božího chrámu ve Francii. Nezauja tému pozorovateli neunikne, že tato nová obroda počíná právě po roce 1871, kdy Ná rodní Shromáždění odhlasovává, stavěti chrám Nejsvětějšímu Srdci Páně na Montmartru, aby odpykala Francie těžké urážky způsobené Bohu ve století předchozím a vyprosila st sílu pro budoucnost. Montmartr nesklamal. Jsou dvě moci, jež v XIX. století vypověděly ve Francii boj myšlence katolické : moc materielní — stát a moc duchová — filosofie a věda. Zmíním se krátce o obou, aby tím více se objevila krása renesance, i proto, že mnohé bude tím vysvětleno. „Nuže, mezi slovy Písma, ačkoliv všechna vztahují se ke všem věkům světa, jsou některá, jež jakoby přednost dávala jistým stoletím, a zdá se, že naše označeno jest zvláště tímto slovem krátkým, jež padá s nebe, aniž by se vysvětlovalo zemí, tímto slovem proroka Nářků: „Zpustošením zpustošena jest veškerá země: poněvadž nikdo neuvažuje ve svém srdci.“ (Jerem. XII., 11)“, praví krásně Hello v úvodu ke spisu Raysbroecka Podivu hodného. Hellovi je století XIX. stoletím zpustošení. A Hello hluboko vidí a nemýlí se. Ludvík XVIII. nastupuje r. 1814 na trůn a katolíkům francouzským, trýzněným revo lucí, svítá světlo naděje. Začínají pracovati a růsti. I Karel X. jest nakloněnjejich dílu, jsa ujištěn, že stát může jen tehdy slibně prospívati, když náboženství pronikne celý život. Liberálové však, kteří ovládají široké masy, vzněcují je a jejich vášně vybíjejí se v červencové revoluci r. 1830, jež jest po výtce rázu proticírkevního. Bouře jakž takž se utišuje ; Lamennais, Gerbert a hrabě Montalembert začínají vydávati časopis „L'avenir“, v němž hlásají zprvu svobodu Církve, ale který po roce zaniká, když La mennais upadl v bludy. Boj proti katolicismu jest veden spíše potichu a propuká opět po roce 1844, kdy katolíci staví se proti zákonu o státním vyučování. Generál jezuitů byl nucen rozpustiti koleje a dovoliti řeholníkům, aby vystupovali dále jako světští kněží. Napoleon III. přál zprvu Církvi, ale již roku 1860 spisem „La France, Rome et V Italie“ zaujal příkré stanovisku proti Vatikánu. Na to byl zakázán charitativní spolek sv. Vincence; bylo prudce útočeno vládou na Syllabus z r.