EREE O B S A H: M.Baušová: Počátky katolické reformace |. 36, 76, 132 Papežství v IL pol. XVL století 178 E. Baumann: Jak zplodila válka tuto knihu? 169 L. Bloy: Duše Napoleonova 283, 307 J., S. Bořita, O. P: Zápas , 175 Přeložil: R. Cosselina: Sv.Tomáš Aguinskýa moderní filosofie. Sertillanges. R. Cosselin: Sv. Tomáš Aguinský a moderní filosofie 229 F. Gonnard: Modlitba za vlast 76 Dr. J. Hanuš: Konfucius a Lao-tsi — Kristus . 135 Základy všeobecné vědy náboženské 195 E. Hello: Láska 100 Dr. J. Janda: Práce katol. studentstva na slovanské vzájemnosti 279 C, Jež, S. J;: Filosofické jádro důkazů jsoucnosti Boží 5 Theismus a materialismus 66, 110 Theismus a pantheismus 161 Náboženství zdroj života 261 Dr.J. Kamarýt: Ideál 226 J. Krlín: Renesance katolická ve Francii 2, 39, D3 Naše úkoly po sjezdu 20 Na uváženou lidovým politikům a vůdcům. Sláva na výsostech . 97 Literární žeň našich dnů 123 Krásná díla k Ježíšku 127 Josef Lotte , , 232 Přeložil: E. Hello: Láska. o E. Baumann: Jak vznikla tato kniha? Řídil: „Co Život dal“, „Vědu a vychovatelství“. Psal literární kritiky. J. Kuncek: Tělesná výchova a katolicismus 144 A. Novák: Za královstvím Božím 11, 48, 146, 239, 198, 281 Historia est magistra vitae 79 Císlo 27 282 Dr. J. Novák: Úvod do všeobecné pedagogiky 15, 69 B.Pečínková-Dlouhá: Krev . , 1 Jsme houfec holubic 33 Magnificat , 65 Neviditelná světla 107 Smrt kněze filosofa 13, 42 Dr. J. Plch: 1906—1921 267 F. Pokorný, 8. J. Přeložil: E. Vandewalle: Cesta k církvi. K. Reban: Zásady pro sebevzdělání našich pracovníků 70, 120 Památce největšího učitele ve výkladu Písma sv. 104 M.Rombaldová: K 17. říjnu 39. L. Stříž: Překlad listu sv. Jeronýma 106 . A. Silva Tarouca: Život 129 Rozum a milost 236 K obraně filosofie křesťanské 201 Organisační práce katol. studentstva 271 Přispíval do: „Co život dal.“ Dr.Fr. Skalický: K otázce odluky theologické fakulty 291 J. Sráček: Divadelní meditace . , 125 Psal literární a divadelní kritiky. : J. Trnka: Ceská otázka 215 E. Vandewalle T, J: Cesta k církvi 46, 84, 117, 138 Fr. Lad. Věroch: Věřím moderního člověka 17, 34 J. Zeyer: Stavitelé chrámu z Karolínské epopeje 205 J. Znorov: Ve svaté město 10 V tempu příboje 70 d moře 84 Sv. Františkovi 99 Klanění se Pánu 109 O Knste . 225 Sv. František 193 J. Zvoníček: K našemu organisačnímu vývoji 258 J. Zal: Na rozcestí 113 Žalm . 114 Mám úzkost , 115 Nevymrou chudí 257 OBSAH: , B, Pečinková-Dlouhá: Krev. — J. Krlín: Renesance katolická ve Frsncii. — Cyril Jež T. J.: Filosotické jádro důkazů jsoucnosti boží. Josef Znorov: Ve svaté město. — Anf. Novák: Za královstvím božím. — B. Pečinková­ Dlouhá : Smrt kněze filosofa. — Dr. Josef Novák: Úvod do všeobecné peda­ gogiky. Dr. L. Věroch: Věřím moderního člověka. — J. Krlin : Naše úkoly poÚmění.F55Y50NP6NFSYG sjezdech. — — Co život dal PYG — Věda. Vychovatelství. GYRASYKU,OY — Literatura. Sdělení redakční a administrační. Číslo o dvou arších bude vycházeti 15. dne každého měsíce, vyjma červenec a srpen. Předplatné pro studenty 20 K, pro nestudenty 30 K. Jsme si vě­ domi, že předplatné jest značné, a proto jsme pro studenty učinili výhodu, jakou jen bylo při nynějších těžkých poměrech možno učiniti. Nepočítáme půádáme stanovení snažně, předplatného aby ten, kdo s eventuělním může, přispěl možným nám zvýšením větším příspěvkem, cen vtiskárně. aby­ chom mohli dáti mnohým chudým a snaživým studujícím našim číslo zdarma. Kdo by nemohl zapraviti předplatné celé, učiň tak ve dvou lhůtách. Cena jednoho čísla jest 3 K 30 h. Rozesíláme některým na ukázku prvé číslo. Prosíme, abyste si je ponechali. Vrátíte-li je, račte tak učiniti co nejdříve a v pořádku, abychom mohli případně ještě těch čísel užíti. Administrace jest v Praze II., Voršilská 1. Pokud se týče redakce, račte zasílati, kdož nám chcete myšlenkami pomáhati, dopisy na J. Krlína, Praha II., Voršilská 1. Od­ povídati budeme, pokud možno, dopisy. — Redakce a administrace. Revue, jež možno v redakci sí vypůjčití: Červen, Kmen, Lípa, Národ, Osvěta, Cesta, Žena, Jitro, Volné směry, Veraikon. Archa, Hlídka, Týn. : Hochland, Stimmen der Zeit, Sociale Revue, Das neue Reich, Benediktiner­ Štímme, Phónix. Les Cahiers catholigues, Les lettres, Nouvelle revue francaise, Revue des jeunes. Zároveň jest k disposici velká čítárna České Ligy Akademické v místnostech spolkových. MAJITEL, VYDAVATEL,A NAKLADATEL: ,ČESKÁ LIGA AKADEMICKÁ.“ ODPOVĚDNÝ REDAKTOR: JOSEF KATNAR. TISKLA: BISKUPSKÁ KNIHTISKÁRNA V HRADCI KRÁLOVÉ, ADALBERTINUM. h J oam 9 Z(BY děJ MĚN KÁBOŽENSTVL KPOLUM OE: ČÍSLO 1. 1920-21. B. Pečinková- Dlouhá : (Mládeži, jež krvácí ) Tajemné víno, Do nebes lisu z kořene Adama po tisiciletí vlastníma rukama jež proudiš v lidský keř do věků veliká vůle cevami všemi, v obětní mísu je pro jiných žehnání ty teplá krvi lidských dětí, oddaně sklízí. proč nejsi Ihostejna nebi ni zemi, Bohu ni člověku ? A peklo i nebe svůj vznesou řev i zpěv, Láska a hněv když v kalich obětní stéká to nebe i pekla dva lisy lidská krev. A kde je potřeba oběti Však oboji ztichne dle Božských úradků věčných, v úžasu, tam hrozny srdci když nad těly mrtvými, bez hlasu, pro vlastní lásku i pro cizí hněv ta lidská prolitá krev bolestně uzrálé visí. za nejvyšší lásku a nejpustší hněv k Bohu jak uragan vzkřikne! Do pekla lisu A svíjí se peklo a chory nebe znějí, násilím hrozny rvou když, oč volá krev, pro kletbu svou pomstu a požehnání krvavé ruce Cizi. Boží dlaně lejí. Ke hlasu krve nikdy Bůh nebyl a není a nebude hluch. Od Abele ke Kristu oď bezvolné k dobrovolné oběti — však po Kristu jak krvelačné nenávisti se krví zhrdajicí láska v náruč rozletí! O Bože! Kolem zas bouři už krvechtivý hněv! Jsme připravení, Pane! Jen potom vlasti dej,a plnou dlaní, požehnání, zač k Tobě vzřikne naše krev! J. Krlin: ­ Renesance katolická ve Francii. León Bloy napsal ve svém krásném díle, v „Duši Napoleonově“ tato slova, jimiž vysvětluje boj světa proti Francii: „Vůdcové reptají. Cítí se velmi dobře, že mají proti sobě celou Evropu, prostě proto, že jsou Francií, která jest živoucí duší všech národů, a že to jest zákonem lidského hovada, válčiti proti své duši.“ Nuže, maje mluviti o Francii, mluvím o živoucí duši všech národů, o duši, která prošla bolestí i radostí, která na dlouhé cestě pouští leckdy se napila kalné vody, jež ji roznemocnila, uvrhla leckdy v chorobu dosti dlouhou, kterou pak trpěla nejen ona, nýbrž jíž trpěl celý svět. A lze pozorovati, že nynějším uzdravování duše, Francie, uzdravuje se celý svět. Mluví se dnes o renesanci nejen Francie, nýbrž 1 Italie, Německa, Belgie. O renesanci ka­ tolické, renesanci v duchu Pravdy Kristovy, v duchu Slova Božího. O renesanci vnitřní celého národa a celých národů. Renesanci na základech křesťanského kreda a Božího dekalogu. Renesanci, jež se dá vyjádřiti dtěma hesly: „S Bohem a k Bohu!“ Rozumím renesancí Francie nejen oživení víry v duších. Francie má Bretagne, má Normandsko a jiné kraje, v nichž byla víra stále živoucí. Rozumím jí právě tvoření na základech oné víry, a tvoření z víry., Výsledky oné víry v celém životě moderní Francie. Víra ve Francii nejen že není mrtvou, nýbrž ona žije intensivním životem, žije nejen v srdcích lidských, nýbrž žije i v dílech lidských. Rozvětvené školství ka­ tolické, vznešená díla umění výtvarného i literárního, řada sociálních blahodárných za­ řízení, jimiž katolíci okrášlili drahou Francii, mohutná organisace katolického dělnictva, živnostnictva, úřednictva, na pevných základech zbudovaná věda, filosofie, zjevné úkazy zbožnosti a obětavosti, toť jsou dítky víry vědomé a pevné. Číny z víry, toť dvěma slovy karakteristika nynější renesance ve Francii. Renesance tato jest čínem a jako tvůrčí umělecký čin, na němž spolu pracovaly Milost a duše lidská, musí býti posuzován. ZŽřímv oné renasanci sladěné ony dva prvky, zřím, jak první vede nevi­ ditelní ruku lidskou, nesoucí kámen na stavbu Božího chrámu ve Francii. Nezauja­ tému pozorovateli neunikne, že tato nová obroda počíná právě po roce 1871, kdy Ná­ rodní Shromáždění odhlasovává, stavěti chrám Nejsvětějšímu Srdci Páně na Montmartru, aby odpykala Francie těžké urážky způsobené Bohu ve století předchozím a vyprosila st sílu pro budoucnost. Montmartr nesklamal. Jsou dvě moci, jež v XIX. století vypověděly ve Francii boj myšlence katolické : moc materielní — stát a moc duchová — filosofie a věda. Zmíním se krátce o obou, aby tím více se objevila krása renesance, i proto, že mnohé bude tím vysvětleno. „Nuže, mezi slovy Písma, ačkoliv všechna vztahují se ke všem věkům světa, jsou některá, jež jakoby přednost dávala jistým stoletím, a zdá se, že naše označeno jest zvláště tímto slovem krátkým, jež padá s nebe, aniž by se vysvětlovalo zemí, tímto slovem proroka Nářků: „Zpustošením zpustošena jest veškerá země: poněvadž nikdo neuvažuje ve svém srdci.“ (Jerem. XII., 11)“, praví krásně Hello v úvodu ke spisu Raysbroecka Podivu­ hodného. Hellovi je století XIX. stoletím zpustošení. A Hello hluboko vidí a nemýlí se. Ludvík XVIII. nastupuje r. 1814 na trůn a katolíkům francouzským, trýzněným revo­ lucí, svítá světlo naděje. Začínají pracovati a růsti. I Karel X. jest nakloněnjejich dílu, jsa ujištěn, že stát může jen tehdy slibně prospívati, když náboženství pronikne celý život. Liberálové však, kteří ovládají široké masy, vzněcují je a jejich vášně vybíjejí se v červencové revoluci r. 1830, jež jest po výtce rázu proticírkevního. Bouře jakž takž se utišuje ; Lamennais, Gerbert a hrabě Montalembert začínají vydávati časopis „L'avenir“, v němž hlásají zprvu svobodu Církve, ale který po roce zaniká, když La­ mennais upadl v bludy. Boj proti katolicismu jest veden spíše potichu a propuká opět po roce 1844, kdy katolíci staví se proti zákonu o státním vyučování. Generál jezuitů byl nucen rozpustiti koleje a dovoliti řeholníkům, aby vystupovali dále jako světští kněží. Napoleon III. přál zprvu Církvi, ale již roku 1860 spisem „La France, Rome et V Italie“ zaujal příkré stanovisku proti Vatikánu. Na to byl zakázán charitativní spolek sv. Vincence; bylo prudce útočeno vládou na Syllabus z r.