Mezinárodní Operní Festival Smetanova Litomyšl, Který Se Po Dlouhá Léta Řadí K Prestižním Hudebním Podnikům Celostátního Významu

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA HUDEBNÍ VÝCHOVY

Mezinárodní operní festival

Smetanova Litomyšl

Bakalářská práce

Brno 2006

Vedoucí diplomové práce: Vypracovala: doc. Mgr. Vladimír Richter Barbora Karlíková

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

……………………… Barbora Karlíková

2 Obsah

Úvod……………………………………………………………………… 4 1. Historie festivalu Smetanova Litomyšl………………………………... 5 1.1 Zrod myšlenky festivalu………………..…..……………………………………… 5 1.2 První ročník festivalu…………………………………..………………………..... 7 1.2.1 Sobota 4. června 1949………………………………………………………. 7 1.2.2 Neděle 5. června 1949………………………………………………………. 8 1.2.3 Pondělí 6. června 1949……………………………………………………… 9 1.3 Osobnosti, které se zasloužili o vznik festivalu…………………………………. 10 1.4 Další vývoj festivalu………………………………………………………………... 13 2. Nová historie festivalu…………………………………………………. 18 2.1 Organizace………………………………………………………………………….. 18 2.2 Prostory……………………………………………………………………………... 19 2.3 Všestranné rozšíření festivalu……………………………………………………. 20 2.4 Doprovodné akce festivalu……………………………………………………….. 22 3. Sólisté, Dirigenti, Orchestry, Sbory…………………………………… 25 3.1 Sólisté……………………………………………………………………………...… 25 3.2 Dirigenti…………………………………………………………………………….. 30 3.3 Orchestry…………………………………………………………………………… 33 3.4 Sbory………………………………………………………………………………… 35 Závěr……………………………………………………………………… 38 Citace a poznámky……………………………………………………….. 39 Literatura…………………………………………………………………. 40 Resumé…………………………………………………………………… 41

3 Úvod

Moje bakalářská práce je zaměřena na Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, který se po dlouhá léta řadí k prestižním hudebním podnikům celostátního významu. Cílem je nastínit historii festivalu: počátky festivalové tradice, detailně přiblížit první ročník, vyzdvihnout ty osobnosti, které se nejvíce zasloužily o vznik festivalu. Také bych chtěla sledovat vývoj festivalu až do současnosti, s důrazem na významné a zajímavé ročníky pro následující vývoj festivalu.

Dále bych se chtěla zaměřit na podobu festivalu, jakou známe dnes. Ukázat změny, které se staly v devadesátých letech, jak vypadá organizační stránka festivalu, ve kterých prostorách se festival odehrává a co všechno je skryto pod pojmem Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl. Nejsou to jen hudební produkce, ale řada dalších zajímavých akcí, o které se stará výbor festivalu.

Ještě bych ve své práci chtěla zmínit osoby, které vystupují na festivalu dnes již pravidelně, nebo ty, které na něm vystupovaly nejvíce v jeho historii. Tato část by se měla týkat sólistů, dirigentů, ale i souborů – orchestrů a sborů.

4 1. Historie festivalu Smetanova Litomyšl

1.1 Zrod myšlenky festivalu

V roce 1948 se konalo představení Smetanovy opery Dvě vdovy v podání Národního divadla Praha. Představení se konalo v oboře v Jablkynicích, kde Smetana prožíval posledních deset let svého života u své dcery. Přítomni byli i zástupci města Litomyšle a nadšeni scénou přírodního divadla, poznali, že i opera Dvě vdovy je pro množství svých lidových prvků zcela vhodná pro divadlo v přírodě a že takové představení, které přiláká mnoho posluchačů, je pro operu nejkrásnější popularizací. Při odchodu oslovili přítomného ministra Zdeňka Nejedlého a přednesli mu návrh, aby byly Dvě vdovy provedeny v příštím roce (roce 1949) stejným způsobem i v Litomyšli a to na prostranství za městem na Černé hoře. Měli představu, že by toto představení bylo provedeno v rámci litomyšlských oslav 125. výročí narození Bedřicha Smetany. Již v Jablkynicích byly určeny hlavní zásady a to, že v roce 1949, v jubilejním roce 152.výročí narozenin Bedřicha smetany, budou Smetanovy oslavy v Litomyšli jedinými celostátními oslavami v celé republice. Ještě zde vyslovil Zdeněk Nejedlý dnes všem tak dobře známé heslo: Smetanova Litomyšl. Ministr školství a kultury Zdeněk Nejedlý vypracoval návrh programu těchto oslav a přednesl jej na schůzi v ministerstvu školství, věd a umění dne 18. února 1949. Této porady se zúčastnili: zástupce ministerstva školství, věd a umění Zdeněk Wirth, ředitel Smetanova muzea Alfons Waisara, zástupci Národního divadla - šéf opery Otakar Jeremiáš, dirigent Jaroslav Krombholc,zástupce ministerstva informací – hudební skladatel Václav Dobiáš a zástupce Litomyšle sbormistr pěveckého sboru Vlastimil Jaromír Metyš. Od původního plánu uspořádání Dvou vdov na Černé hoře bylo upuštěno a pro představení byla vybrána zahrada zámku v Litomyšli. Repertoár byl ještě rozšířen o další Smetanovu operu – Dalibor, která se měla uskutečnit na II. zámeckém nádvoří. Obě opery měly být provedeny souborem Národního divadla Praha. V rámci oslav byl naplánován koncert Východočeské župy Fibichovy za doprovodu orchestru Národního divadla, dále představení Jednoty litomyšlských divadelních ochotníků v zámeckém divadélku s veselohrou Aloise Jiráska M. D. Rettigová. O vytvoření

5 plakátu byl požádán akademický malíř Karel Svolinský. Termín oslav byl stanoven na svatodušní svátky (4.-6. června 1949). Oslavy měly být doplněny o slavnostní otevření nově zařízeného Smetanova rodného bytu a otevřením sálů prvního poschodí zámku, které byly dobově zařízeny. Konkrétní podobu dostal tento návrh na schůzce 28. 2. 1949, kdy do Litomyšle zavítal Zdeněk Nejedlý se Zdeňkem Wirthem a Alfonsem Waisarem, aby si prohlédli místa, určená k provedení oper i veškeré místnosti v zámku a v pivovaře, které měly být stylově zařízeny. Na této schůzce byly dohodnuty veškeré podrobnosti a byl i ustanoven první výbor Smetanovy Litomyšle. Předsedou byl ředitel gymnázia Stanislav Obdržálek a jeho členy: Marie Drbohlavová, Marie Růžičková, Milada Sotonová, Josef Bohuňovský, Alois Koníček, Ladislav Lapáček, Jaromír Metyš, Dr. Vladimír Sedlák, Bohumil Sotona, Antonín Soukup, Otto Šmerák a Ing. Otakar Šouta. Jednatelem byl zvolen Josef Bohuňovský, místopředsedou Jaromír Metyš, pokladníkem Jan Vomočil. Tento výbor vytvořil několik pracovních oborů, např. odbor pro stavbu jevišť, odbor pořadatelský, který se dělil na sekce: ubytovací, stravovací a brigádnickou, odbor finanční, aj. Byla vybudována jeviště pro představení opery Dalibor v zámeckém nádvoří. Bylo 18 metrů dlouhé a 6 metrů hluboké ve výšce 130 centimetrů nad úrovní nádvoří. Kapacita hlediště v zámeckém nádvoří byla 1490 sedadel, 88 přístavků, 750 míst k stání a na prvních arkádách byla čestná místa, která čítala 204 míst k sezení. Pro představení opery Dvě vdovy v zámecké zahradě bylo vybudováno jeviště podle návrhu J. Gottlieba v severní části pod svahem k Horní Zaháji. Tamější potůček měl tvořit hranici mezi hledištěm a orchestrem. Jeviště bylo dlouhé 16 metrů a hluboké 13 metrů, bylo vyvýšeno o 170 centimetrů nad podlahu orchestřiště. Hlediště v zámecké zahradě mělo 2859 míst k sezení a asi 1500 míst k stání. 3 Krajský národní výbor v Pardubicích poskytl známky na řezivo v obsahu 30m 3 s podmínkou, že prořez smí činit 20% (tzn. 24m se musí vrátit do výroby). Dřevo bylo odebráno z České Třebové, Poličky, Litomyšle a strakovského polesí. Všechny práce, včetně rozsáhlých úprav celého prostranství, byly vykonány převážně brigádnicky. Práce na brigádách se účastnila i vojenská četa z Vysokého Mýta a všechny litomyšlské školy. Soubor Národního divadla musel být ubytován mimo Litomyšl, tak že členové orchestru bydleli v Národním domě ve Svitavách, ženský sbor ve Vysokém Mýtě

6 (hotel Tejnora a Slávie), mužský sbor v Ústí nad Orlicí (hotel Friml a Jansa) a balet v Poličce. Do Litomyšle byly soubory přiváženy zvláštními autobusy. Pracovní výbor navázal také styky s ředitelstvím drah a vymohl zvláštní vlaky na trati Choceň-Litomyšl (jeden v noci z Litomyšle, jeden ve dne do Litomyšle po oba dny. U třech normálních spojů byla zesílena vlaková souprava).

1.2 První ročník festivalu Smetanova Litomyšl

1.2.1 Sobota 4. června 1949 Úvodem k vlastním oslavám bylo dopolední otevření prvního poschodí litomyšlského zámku, jehož 14 komnat bylo zařízeno úsilím Národní kulturní komise. Školní mládež ve slavnostní síni uvítala ministra Dr. Zdeňka Nejedlého v doprovodu kulturních a politických osobností místních, okresních, krajských i pražských. Po uvítání promluvil předseda Národní kulturní komise Dr. Zdeněk Wirth o historii zámku a o zásadách, v jejichž duchu byla provedena nynější rekonstrukce. Za město Litomyšl promluvila paní Sotonová, která rovněž přivítala zástupce Smetanovy rodiny. Byli zde přítomni: vnučka paní Zgustová a vnuci major Erich Graf a Ing. Hejdušek s chotí, z pravnuček paní Dr. Jarmila Kořanová s malým Smetanovým prapravnukem Marianem Kořánem. Odpoledne po ukončení akustických zkoušek byla v druhém poschodí zámku zahájena malířská výstava pod heslem Mistři českého umění 19. století. Bylo zde k vidění 220 exponátů českých klasických malířů (Aleš, Brožík, Čermák, Hynais, Mařák, Pirner, Kosárek, Chitussi, Marold aj.). Obrazy byly zapůjčeny ředitelstvím Národní galerie v Praze, jejíž ředitel Dr. Vladimír Novotný zahájil výstavu proslovem o významu nynějších uměleckých výstav pro umělecké povznesení širokých vrstev. Otevření výstavy byli přítomni ministr Dr. Zdeněk Nejedlý s rodinou, ministr dopravy Alois Petr za doprovodu Dr. Josefa Doležala, členové Smetanovy rodiny, zástupci úřadů a velmi četné obecenstvo, které si výstavu ihned prohlédlo. Představení opery Dalibor v zámeckém nádvoří začalo v devět hodin večer, ačkoliv se zástupy nedočkavých návštěvníků objevovaly již za plného denního světla.

7 Jednoduchá výprava Jana Sládka a střídmá režie Karla Palouše využila pro rytířskou operu přirozeného prostředí, kdy se také divákům dala možnost dokreslovat si zhruba naznačenou scénu vlastní fantazií. I akustika nádvoří se osvědčila. Orchestr Národního divadla dirigoval Jaroslav Krombholc a hrálo se v obsazení: král Vladislav – V. Bednář, Dalibor – Beno Blachut, Budivoj – Jiří Schiller, Beneš – Karel Kalaš, Vítek – Antonín Votava, Milada – Marie Podvalová, Jitka – Štěpánka Petrová.

1.2.2 Neděle 5. června 1949 Dopoledne svatodušní neděle bylo věnováno slavnostnímu otevření nově upraveného bytu sládka Františka Smetany. Slavnosti se zúčastnil předseda N.S. Dr. Oldřich John, zástupce kanceláře prezidenta republiky šéfredaktor Nečásek, zástupce ministerstva informací Ing. Miroslav Kouřil, primátor hlavního města Prahy Dr. Václav Vacek, Smetanova rodina, zástupci ústředních úřadů a kulturních institucí. Slavnost byla vysílána rozhlasem, proto na úvod promluvil k posluchačům rozhlasu F.K.Zeman. Pak zahájilo žesťové kvarteto Litomyšlské filharmonie fanfárami z Dalibora a mužský sbor Pěveckého spolku Vlastimil zazpíval za řízení Ladislava Kasala Smetanovo Věno. Ministr Dr. Zdeněk Nejedlý připomněl, že je přirozené, že se hlavní Smetanovy oslavy v roce 1949 konají právě v Litomyšli, která měla velký vliv na probuzení Mistrovi dětské duše. Ministr zakončil slovy: „Poutníče, který odkudkoliv přicházíš a kamkoliv jdeš, zastav se na tomto místě, kde se zrodil největší umělecký genius českého národa, který už po století ozařuje celý náš národní život a ukazuje cestu vpřed.“ 1) Slavnostní otevření bylo doplněno provedením třetí věty Smetanova kvarteta Z mého života v přednesu členů Litomyšlského komorního sdružení - Josefa Haška, Jana Vomočila, Antonína Chládka a Aloise Koníčka. Slavnost zakončil Vlastimil Smetanovým Slavnostním sborem za řízení Jaromíra Metyše. Na popud ministra Zdeňka Nejedlého byla na budovu pivovaru umístěna stará Smetanova mramorová deska (dílo litomyšlského sochaře Františka Metyše) odhalená v roce 1880 na budově radnice za mistrovi přítomnosti. Od roku 1924 byla umístěna uvnitř rodné světničky. Odpoledne v zámecké zahradě v přírodním divadle byly provedeny Dvě vdovy pod taktovkou Karla Nedbala a v režii Ferdinanda Pujmana. Sólisty byli: Anežka – Zdenka Hrnčířová, Karolína – Maria Tauberová, Podhajský – Ivo Žídek, Mumlal –

8 Vladimír Jedenáctník, Toník – Jaroslav Skácel a Lidka – Miloslava Fiedlerová. Představení bylo vysíláno Pražským rozhlasem.

Scéna z opery Dvě vdovy v zámecké zahradě.

Ještě tentýž večer se na zámeckém nádvoří opakoval Dalibor, jehož úlohu tentokrát zpíval Oldřich Kovář. Představení bylo však na konci druhého jednání náhle přerušeno deštěm, tak že hudebníci začali opouštět orchestr, ale Marie Podvalová nechtěla přerušit operu v nejdramatičtějším okamžiku, dala tedy znamení dirigentovi, aby pokračoval. Po chvíli se vyjasnilo a představení mohlo nerušeně pokračovat dál.

1.2.3 Pondělí 6. června 1949 Dopoledne bylo věnováno sjezdu Východočeské pěvecké župy Fibichovy, které se zúčastnilo z deseti měst přes 500 pěvců. Zpěváci se shromáždili u pomníku Bedřicha Smetany , kde nejprve vystoupil starosta Pícl, aby vzdal Smetanovi hold jménem východočeských zpěváků. Mužský sbor celé župy zapěl po tomto holdu Smetanovu Rolnickou za řízení pardubického sbormistra Antonína Vendla. Poté proběhl ještě koncert župy na nádvoří zámku, který byl vysílán Pražským rozhlasem. Zahájil jej F.K.Zeman projevem k posluchačům rozhlasu o místě, ve kterém se koncert koná. Na programu byly nejkrásnější sbory Smetanových oper a řídili jej střídavě sbormistři litomyšlského Vlastimila Jaromír Metyš a Ladislav Kasal. Doprovod obstarali členové orchestru Národního divadla.

9 Poslední produkcí Národního divadla bylo odpolední opakování opery Dvě vdovy, v níž úlohu Anežky zpívala Marie Podvalová, Mumlala Jaroslav Veverka a Toníka Oldřich Kovář. Litomyšlské oslavy navštívili i zahraniční hosté: ruští filmaři, vyslanci z Belgie, Anglie a Ameriky, dále anglický hudební skladatel a spisovatel Alan Rawsthorne, australský karikaturista Noel Counihan, polští žurnalisté Zofia Eigerová, Andrej Piwowarczyk a Alex Kulisiewicz, bulharský žurnalista Nikola Popov, francouzský Henri Denis. V zámeckém divadélku byla ještě téhož večera odehrána veselohra Aloise Jiráska M. D. Rettigová Jednotou divadelních ochotníků. Režii měl Jiří Hana. V úterý 7. června se konala schůze pracovního výboru za účasti Zdeňka Nejedlého a zástupců Společnosti Bedřicha Smetany.

1.3 Osobnosti, které se zasloužili o vznik festivalu

Zrod a vývoj festivalu muselo nutně provázet vždy několik desítek schopných lidí. Ať už to byli jeho „duchovní otcové“ – autoři myšlenky nějaký festival uskutečnit, nebo nespočet dalších ochotníků, kteří se do pořádání festivalu pustili a pouštějí téměř nepřetržitě již 57 let. Zde je výběr těch, kteří se o festival zasloužili asi největší měrou. Zdeněk Nejedlý (10.2.1878 Litomyšl – 9.3.1962 Praha) maturoval na litomyšlském gymnáziu v r. 1896 a téhož roku začal studovat historii na FF UK. Jeho vysokoškolskými učiteli byli J. Goll, T. G. Masaryk, O. Hostinský a soukromě Z. Fibich. Goll ho inspiroval zejména technikou vědecké práce, Hostinský základy vědeckého názoru estetického a Masaryk svými spory s veřejností. V r. 1905 se stal docentem, 1909 mimořádným a 1919 řádným profesorem hudební vědy UK. Intenzivní odborná a veřejná aktivita provázela Nejedlého celý život. Bohatá činnost v odborných spolcích, časopisech (proslulý Var 1921–30 působil na větší skupinu levě orientovaných intelektuálů), spoluzakladatelská účast na Společnosti pro rozvoj vztahů Československa se Sovětským svazem, se vyznačovaly stále výraznějším příklonem k politice KSČ. V Moskvě působil jako profesor Lomonosovovy univerzity, dále v

10 Akademii věd SSSR, a byl také místopředsedou Slovanského výboru. Po válce v osvobozené republice byl jmenován ministrem kultury a osvěty první vlády, pak ministrem sociální péče, a po únoru 1948 ministrem školství a kultury. R. 1952 se stal prvním prezidentem právě založené ČSAV. Nejedlý se ve své pozdější funkci stal známý svojí propagací B. Smetany a A. Jiráska, napsal též monografii Bedřich Smetana . Propagoval i svoje rodné město, sepsal Dějiny města Litomyšle a okolí . Jaromír Metyš získal muzikantské vlohy, lásku a vztah k hudbě po svých prarodičích. Od dětských let se postupně učil hrát na housle, klavír a violu. Již v devíti letech se jako člen orchestru zúčastnil slavnostního koncertu ve Smetanově domě. Studium na Gymnáziu v Litomyšli ukončil v roce 1914, na přímluvu tehdejšího purkmistra Lauba nebyl odveden na vojnu a v létě 1915 mohl vstoupit do biskupského semináře v Hradci Králové. Seminář nedokončil a absolvoval abiturientský kurz při Obchodní akademii v Karlíně. Do rodné Litomyšle se vrátil začátkem 20. let minulého století jako knihovník, farář nově ustanovené církve československé a sbormistr pěveckého spolku Vlastimil. Vedení pěveckého sboru Vlastimil převzal po svém učiteli Břetislavu Šťastném, který byl jeho velkým vzorem. Stal se vůdčí osobností s dirigentskými, hudebními a organizačními schopnostmi. Od roku 1922 až do roku 1958, kdy odešel do Moravské Třebové, se snažil naplňovat hlavní cíl své práce – propagovat dílo Bedřicha Smetany a v Litomyšli uvádět jeho opery. Litomyšl tak byla svědkem provedení oper Čarostřelec, Vodař, Dráteník, Fidlovačka, Hubička, Tvrdé palice, Prodaná nevěsta, Dalibor, samozřejmě za podpory sólistů předních operních scén, profesionálních hudebních těles, okolních pěveckých sborů a ochotníků. Jeho činnost byla prvním krokem k dnes již jakoby samozřejmé tradici Smetanovy Litomyšle. V roce 1949, kdy se začala psát historie festivalu, byl místopředsedou výboru. Zemřel 31. května 1975. Jaroslav Krombholc (1918-1983) nahradil Aloise Klímu po jeho odchodu z funkce v symfonickém orchestru Československého rozhlasu v roce 1975. Rozhlas mu dal podmínky k realizaci dávných plánů: jako jedinečný tlumočník jevištních děl Smetanových, Dvořákových a Janáčkových mohl nyní vytvořit jejich protějšek i v oblasti symfonické a kantátové. Krombholcův zájem se týkal rovněž autorů

11 přítomnosti (V. Dobiáš, K. Šrom, J. Seidl, T. Vačkář) a velkých postav světové hudby (C. Debussy, D. Šostakovič, S. Prokofjev). Jaroslav Krombholc byl důkazem, že jedna dirigentská osobnost může působit stejně intenzivním tvůrčím způsobem jak v opeře, tak i za dirigentským pultem velkých symfonických těles v koncertních síních. Jeho zahajovací Má vlast s Českou filharmonií a později i s rozhlasovými symfoniky na Pražském jaru patří dodnes k nezapomenutelným zážitkům. Jaroslav Krombholc byl proto povolán do čela rozhlasových symfoniků. Jeho éra nebyla dlouhá (1975-978), ale zanechala hlubokou stopu v podobě vynikajících studiových nahrávek. Otakar Jeremiáš (17.10.1892 Písek - 5.3.1962 Praha) - český skladatel, dirigent, pedagog a organizační pracovník byl synem učitele a skladatele Bohuslava Jeremiáše a bratr skladatele Jaroslava. Studoval na gymnáziu, z kvarty přestoupil na pražskou konzervatoř, kde studoval hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Karla Steckera. Soukromě studoval u Jana Buriana hru na violoncello. Pro nedovolené účinkování v klavírním triu byl z ústavu roku 1909 vyloučen a rok studoval soukromě skladbu u V. Nováka. V letech 1911-13 byl violoncellistou České filharmonie. Od roku 1913 učil na otcově hudební škole v Českých Budějovicích, jejíž řízení převzal po otcově smrti (1918). Příležitostně se uplatňoval jako sbormistr a operní i koncertní dirigent. Dne 8. října 1928 uvedl O. Ostrčil v Národním divadle s velkým ohlasem (státní cena) jeho operu Bratři Karamazovi (1922-27, podle Fjodora M. Dostojevského), načež byl Jeremiáš k 1. lednu 1929 povolán do čela právě zakládaného symfonického orchestru pražského rozhlasu (do května 1945), z něhož vytvořil přední symfonické těleso. Po válce byl postaven do čela opery Národního divadla a 27. května 1945 řídil představení Libuše , jímž byla znovu zahájena činnost opery po okupačním zákazu provozu. V říjnu 1949 ho záchvat mrtvice, spojený s ochrnutím poloviny těla, vyřadil z veškeré další činnosti. Jeremiáš se hlásil k smetanovské tradici, ale neodmítal proto modernější výrazové prostředky. V opeře Bratři Karamazovi dokázal najít působivý výraz pro její psychologicky složité postavy i dramatičnost situací. V roce 1949 uvedená opera Enšpígl této umělecké roviny nedosáhla. Ke zdařilým dílům patří Fantazie na staročeské chorály (1939 pro noneto, později úprava pro orchestr a varhany), melodram Romance o Karlu IV. , kantáta pro mužský sbor s orchestrem Vlčí stopa (1919-20 na báseň Jaroslava Vrchlického), některé ze scénických hudeb psaných pro rozhlas a 3 suity národních písní pro dětské sbory s doprovodem orchestru. Dále napsal dvě

12 symfonie, klavírní Variace na téma hebrejského chorálu a další díla. Vydal také cenné příručky o instrumentaci a o dirigování.

1.4 Další vývoj festivalu

V dalších ročnících festivalu se pokračovalo se sejnými cíli jako na počátku. Stále měli organizátoři namysli ideu o zpřístupnění Smetanova díla široké veřejnosti. Smetanova Litomyšl 1950 (27. a 29. května) nepřinesla po vnější stránce závažné změny. Byl opět pozván soubor Národního divadla z Prahy. Byly představeny dvě Smetanovy opery – znovu Dalibor a nově Prodaná nevěsta. Obě opery byly dvakrát opakovány. I představitelé byli přední umělci: Dalibor – Beno Blafnut, Milada – Marie Podvalová, král – Zdeněk Otava a Václav Bednář, dirigent – Jaroslav Krombholc. V Prodané nevěstě zpívala Mařenku Milada Musilová a Marie Budíková, Jeníka Ivo Žídek, Kecala Eduard Haken, dirigent Jiří Vogel s režií Karla Palouše. Zařazen byl i koncert orchestru Národního divadla, který pod taktovkou Jaroslava Krombholce zahrál Smetanovu Mou vlast. Večer byl koncert z komorních skladeb Smetanových, v provedení Východočeského komorního sdružení a litomyšlskými hudebníky v zámeckém divadélku. Rok 1950 je důležitý pro rozšiřování inventáře Smetanovy Litomyšle, protože byly pořízeny lavičky a jevištní dílce. Velký význam pro další ročníky měla i definitivní úprava hlavních plakátů Karla Svolinského a v neposlední řadě také to, že bylo učiněno definitivní rozhodnutí o termínu Smetanovy Litomyšle na příští roky. Nevlídné a chladné počasí na konci května se ukázalo být pro tak velký podnik v přírodě velmi riskantní, i ubytování účinkujících v okolních městech také činilo nemalé potíže, proto byl termín konání přesunut na první týden v červenci. Jedinou nevýhodou tohoto termínu bylo, že se uvolnila spojitost mezi Smetanovou Litomyšlí a Mezinárodním hudebním festivalem Pražské jaro, jehož stálou součástí měla být podle původního plánu i Smetanova Litomyšl. Zvláštní výjimku v historii Smetanovy Litomyšle přinesl její třetí ročník, rok 1951 . Měl to být rok Jiráskových oslav . Vlastním Jiráskovým oslavám předcházelo

13 otevření výstavy Jirásek a Litomyšl, řada přednášek, divadelních místních souborů, promítání filmu Filosofská historie, natočeného v Litomyšli, tradiční studentské Majáles, atd. Vyvrcholením oslav (ve dnech 5.-8. července) byl příjezd činohry Národního divadla s představením Jana Žižky a Vojnarky. Součástí byl i balet „Filosofská historie“ od Zbyňka Vostřáka, Janáčkovy Lašské tance a položení základního kamene k pomníku Aloise Jiráska. Během festivalu se však ukázalo, že návštěvnost činoher nedosahuje takové výše jako u oper. Organizátoři dospěli k názoru, že bude-li se Litomyšl obracet k dalším velkým osobnostem svého města, musí se to dít paralelně se Smetanovou Litomyšlí, ne na její úkor. Smetanova Litomyšl roku 1954 měla být důstojnou oslavou 130. výročí narození Bedřicha Smetany a zapojit se do kulturních akcí v „Roku české hudby“. Proto i program byl nachystán bohatší než v minulých letech, výjimečného významu mělo dodat Smetanově Litomyšli slavnostní představení opery Libuše. O vstupenky byl opravdu velký zájem, proto bylo pro všechny velkým zklamáním, že toho dne nepřetržitě pršelo a představení se muselo zrušit. Další představení – dvakrát hubička a jednou Dalibor – se už však mohla bez větších komplikací konat. Program byl doplněn o další kulturní akce: „Koncert 1000 pěvců“, v zámecké zahradě, na němž zazpívaly ochotnické soubory východočeských a moravských krajů sbory Smetanovy a ukázky z jeho oper i za spoluúčinkování sólistů Národního divadla. Následující kulturní událostí bylo otevření zapůjčené výstavy „2000 představení Prodané nevěsty“, která znázorňovala cestu této nejnárodnější české opery. Po tomto ročníku si organizátoři dali za cíl podporovat v posluchačích touhu po hlubším proniknutí do Smetanova díla před povrchní honbou za tím, co ještě z mistrovi tvorby posluchač ještě nezná. Proto se rozhodli každoročně opakovat stejná představení Smetanových oper, aby měl posluchač šanci povšimnout si detailů v díle a vychutnat si je. I v dalším roce – 1955 – nastaly nemalé komplikace, které ohrožovaly průběh festivalu, ale které se nakonec obrátily v prospěch nejenom tohoto ročníku. Pražské Národní divadlo, které bylo tak úzce spjato s litomyšlským festivalem, nemohlo na letošním ročníku účinkovat, protože se v těch dnech v Praze konala I. celostátní spartakiáda. Do Litomyšle tedy zavítalo druhé Národní divadlo, a to z Bratislavy. Na

14 programu byly opery Prodaná nevěsta a Hubička (každá ve dvou reprízách). Roli Mařenky zpívala M. Czesányová. I přes počáteční nedůvěru v uměleckou úroveň Slováků při provedení ryze českých oper, byly obavy organizátorů překonány nadšeným přijetím obou oper. Bylo rozhodnuto zvát do Litomyšle i jiné soubory, proto v 1957 na festivalu zahrála i Janáčkova opera Brno. Významný pro Litomyšl byl rok 1959 , kdy slavila 700. výročí povýšení na město . Uzpůsoben tomu byl i repertoár festivalu. Zazněla Smetanova operní prvotina Braniboři v Čechách (v zámeckém nádvoří), v hlavních rolích Eduard Haken a barytonista Teodor Šrubař. Dále byla předvedena opera Dalibor, která měla být původně hrána také v nádvoří, ale pro špatné počasí se produkce přesunula do prostor již osvědčených z minulých ročníků – do aukční haly. Zde zpívali: Dalibor – Beno Blachut, Milada – Marie Podvalová, král Vladislav – Zdeněk Otava. Třetím představením byla Libuše hraná v přírodním divadle v Řetízku. Libuši zpívala Marie Podvalová a Přemysla V. Bednář. Stín padl na festival v roce 1965 , kdy si organizátoři mysleli, že tento ročník bude poslední, protože Smetanova Litomyšl nevlastnila žádné prostory, kromě zámeckého amfiteátru. Ročník byl ve znamení 20. výročí osvobození vlasti, uvedena byla opery Dvě vdovy, Prodaná nevěsta, Libuše a Svätopluk od Eugena Suchoně (první „nesmetanovské dílo“). Účinkovalo Národní divadlo Bratislava. Krajské osvětové středisko v Hradci Králové (ředitel Miloslav Kubálek) zaslalo 12. 7. 1965 výboru Smetanovy Litomyšle dopis s doporučením, jak změnit festival. Navrhovali, aby v letech 1966-1970 byl festival sestaven z matiné spojených s odbornými přednáškami, případně interpretačními semináři, na kterých by účinkovali vybraní sólisté východočeského kraje. Navrhovali tuto podobu: rok 1966 – Smetanova klavírní tvorba 1967 – Smetanova komorní tvorba 1968 – Smetanova symfonická tvorba 1970 – tvorba sborová Krajské osvětové středisko v Hradci Králové navrhovalo jednat s východočeským Krajským národním výborem o možnosti vypsat skladatelskou soutěž soudobé sborové tvorby, jejíž výsledek by byl vyhlášen 2. 3. 1969 na oslavy 145. výročí narozenin B. Smetany a vítězná díla by byla provedena na festivalu v roce 1976.

15 Toto všechno by znamenalo zrušení dosavadního festivalu a převedení programu pod kontrolu Krajského národního výboru a KSČ. Výbor Smetanovy Litomyšle se tomu nechtěl podrobit, proto byla v letech 1966-1973 nucená přestávka. Pouze v roce 1967 se na zámeckém nádvoří uskutečnila přehlídka pěveckých sborů východočeského kraje se skladbami Smetany, Dvořáka, Foerstera, atd. Na arkádách bylo provedeno nokturno amatérských dechových hudeb. V roce 1974 se festival dočkal obnovy a do Litomyšl zavítala opera Národního divadla s představeními Dalibora, Dvou vdov a Prodané nevěsty. Tento rok si opera Národního divadla zahrála pětkrát: dvakrát Dalibora (pátek 28. 6. a sobota 29. 6.), jednou Dvě vdovy a Prodanou nevěstu v neděli dopoledne i odpoledne. Ve Dvou vdovách se představili: Karolina – Helena Tattermuschová, Anežka – Marcela Machotková, Ladislav – Ivo Žídek, Mumlal – D. Jedlička, Lidka – M. Lemariová a Toník – J. Janda, dirigent – Josef Kuchinka. V Prodané nevěstě (v dopoledním představení) zpíval Jeníka mladý Miroslav Švejda, což bylo pro obecenstvo velkým překvapením. Mařenku zpívala M. Machotková, Kecala L. Neshyba. Odpoledne se hrálo v obsazení G. Beňačková, I. Žídek a E. Haken. Nové obsazení bylo i v Daliboru, kde si v rolích zbrojnošů zahrálo celé litomyšlské fotbalové mužstvo. A dále Vladislav – R. Tuček a V. Zítek, Milada – M. Šubrtová a N. Kniplová, žalářník – E. Haken aj. Horáček, Jitka – D. Šounová, Budivoj – J. Hlavsa, Dalibor – Oldřich Spisar, dirigent – Jan Štych. Nucená přestávka proběhla ještě v roce 1975 , ale festival se v roce následujícím mohl opět konat. Na programu byla jenom jedna opera – Dalibor. Festival proběhl za účasti Státního divadla Brno. Zlom pro Smetanovu Litomyšl přinesl rok 1988 (30. ročník) , kdy se na programu festivalu poprvé objevila světová opera – W. A. Mozart Fišarova svatba. Představení bylo sehráno v zámeckém amfiteátru, souborem Národního divadla pod taktovkou Františka Vajnara a v režii Václava Věžníka. Představení bylo několikrát přerušeno deštěm a posledních deset minut se již nedohrálo. I přes další hlasy, zpochybňující další konání festivalu, se podařilo jej uspořádat i v roce 1990 . Tento 32.ročník byl připravován s předstihem, protože se ještě počítalo se strahovskou Spartakiádou a z toho důvodu se festival konal již v polovině června (15.-17. června). V pátek 15. 6. byl festival zahájen Poctou Bohuslavu Martinů, při příležitosti 100. výročí narození skladatele. V podání Komorní filharmonie Pardubice zazněla pod

16 vedením Petra Altrichtera Sinfonietta La Jolla pro klavír a orchestr, Rapsodie – koncert pro violu a orchestr (sólista Lubomír Malý) a za spoluúčasti Pardubického dětského sboru slavná kantáta Otvírání studánek (recitace Radovan Lukařský). V sobotu večer zazněla Kouzelná flétna W. A. Mozarta a v neděli pak slavnostní opera B. Smetany Libuše. V této opeře účinkovali: Libuše – Eva Děpoltová, Přemysl – Jaroslav Souček, Chrudoš – Antonín Švec, Šťáhlava – Miroslav Kopp, Lutobor – Jaroslav Horáček, Krasava – Antonie Denygrová, Radmila – Věra Soukupová a dirigent – Zdeněk Košer. Bylo to již páté provedení Libuše na Smetanově Litomyšli pražským Národním divadlem. Na tomto festivalu účinkoval i brněnský soubor.

17 2. Nová historie festivalu

2.1 Organizace

Od devadesátých let 20.století se začíná tvář festivalu velice měnit. Od roku 1993 vznikla Nadace festivalu Smetanova Litomyšl , která se stala pořadatelem Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl. V roce 1999 se z ní stala Smetanova Litomyšl, o.p.s. , která od té doby organizuje další ročníky festivalu. Jejím posláním je rozvoj kulturního a zejména hudebního života v Litomyšli, proto kromě již zmíněné organizace festivalu si klade za cíl chystat aktivity, které by byly pro návštěvníky Litomyšle překvapením. Smetanova Litomyšl, o.p.s. spolu s litomyšlskou farností uspořádala v prosinci roku 1999 I.ročník Hudebního festivalu ADVENT „Ejhle, Hospodin přijde“. Svoji činnost v rámci společnosti zahájil Klub přátel Smetanovy Litomyšle. Smetanova Litomyšl, o.p.s. se aktivně podílí na přípravě významných městských akcí (mj. oslavy UNESCO), obnově života v prostorách zámeckého pivovaru i II. patra zámku, spolupořádá výstavy, vydává hudební publikace. Spravuje a provozuje Zámecké kongresové centrum, Apartmán Bedřicha Smetany a občerstvení v Klášterních zahradách. Vedoucím této organizace je Jan Pikna. Výrazná změna se stala v názvu festivalu, který se začal jmenovat Mezinárodní hudební festival Smetanova Litomyšl . Další změna byla v organizaci pořádání festivalu. Ředitelem se stal Jaromír Metyš, který tak navázal na svého děda, který se zasloužil o vznik festivalu. Ve své funkci setrval až do roku 1997, kdy jej vystřídal Jan Pikna, který je ředitelem dodnes. S manželkou Evou má na starosti zajištění financí. Eva Piknová je vedoucí propagace a od roku 1998 tajemnicí festivalu, zajišťuje tedy propagaci, ubytování všech účinkujících a hostů, pořádání společenských akcí při festivalu, recepcí, distribuci vstupenek čestným hostům. Třetím členem v organizačním týmu je umělecký ředitel Vojtěch Stříteský, který se zabývá dramaturgií a jedná s účinkujícími. Od roku 1997 je jeho konzultantem při výběru repertoáru dirigent Ondrej Lenárd. Tito lidé tvoří Organizační výbor festivalu Smetanova Litomyšl .

18 Na přípravě festivalu se podílejí také technici – ing. Karel Kalousek (vedoucí techniky, od roku 1998) a ing. Jan Rektořík. Pro festival je svoláván štáb, mezi jehož členy patří technici, vedoucí spolupracujících organizací, zástupci města, městské policie a vedoucí jednotlivých skupin. Těch je několik: produkční skupina nazvaná Lisako se zabývá přípravou scén a pořadatelskou službou, skupina Domino Art zajišťuje především všechna stěhování – od dílů zastřešení až po hudební nástroje. Další skupinou jsou např. uvaděči a uvaděčky. Další organizační složkou festivalu je Správní rada Smetanovy Litomyšle, o.p.s. , jejímž předsedou byl do roku 1998 Miroslav Brýdl. Od té doby až do současnosti jím je Jaroslav Klapal. Tato rada schvaluje návrh statutu pro další ročník festivalu. Do této struktury spadá ještě Dozorčí rada Smetanovy Litomyšle, o.p.s. .

Členové nynějšího festivalového štábu. Zprava: Jan Pikna, Jan Rektořík, Eva Piknová, Karel Kalousek a Vojtěch Stříteský.

2.2 Prostory

K pokrokům v historii festivalu můžeme jistě přiřadit i stále se zlepšující technické zázemí. V hlavním festivalovém prostoru – II. zámeckém nádvoří – je od roku 1998 instalována mohutná speciální konstrukce zastřešení, která tvoří portál s oponou, potřebnou technikou a pevnou střechu nad jevištěm, s výsuvnou částí, zakrývající v případě potřeby (deště nebo jiných podmínek ztěžujících sledování koncertů) celé II. nádvoří. I z tohoto důvodu dávají pořadatelé přednost těmto prostorám před dříve

19 tradičním místem konání festivalu v zámeckém amfiteátru. Pro diváky je zbudována tribuna s 832 místy v šestnácti zvýšených řadách a dalších až 360 flexibilních míst je sestaveno ze židlí na instalované dřevěné podlaze před jevištěm. Další tribuna pro 147 diváků je postavena v arkádách prvního patra. V posledních letech se rozšiřuje i nabídka prostor, ve kterých je možné koncerty vyslechnout. Jedná se o tradiční místa jako II. zámecké nádvoří, zámecké divadélko, zámecký amfiteátr (dnes již užívaný méně), Kapitulní chrám Povýšení sv. Kříže, Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže, Smetanův dům, Audienční sál zámku, Muzeum antického sochařství a architektury, zámecká kaple sv. Moniky a sv. Michala a od roku 2000 nově zrekonstruované Klášterní zahrady . Smetanova Litomyšl rozšířila svoje působení i v místech mimo Litomyšl. Návštěvníci tedy mohou vyslechnout díla v prostorách reprezentačního sálu zámku Nové Hrady, v poutním kostele Panny Marie pomocnice křesťanů na Chlumku u Luže, v zámeckém nádvoří v Pardubicích, v Sukově síni Domu hudby v Pardubicích, v poutním kostele Nanebevzetí panny Marie na Hoře Matky Boží v Hedči, ve Dvoraně Muzea v Moravské Třebové, nebo ve farním kostele v České Třebové.

2.3 Všestranné rozšíření festivalu

V devadesátých letech se festival trvající jeden víkend rozšířil postupně nejprve do dvou a posléze do tří víkendů. Od roku 1999 trvá festival nepřetržitě (tzn. i ve všední dny) až rekordních 18 dnů. Tohoto počtu dní dosáhli pořadatelé v roce 2005 při 47.ročníku festivalu, kdy bylo odehráno 24 hudebních děl. I v letošním ročníku (48.ročník, rok 2006) vyšli pořadatelé posluchačům vstříc tím, že některé koncerty, u kterých předpokládají větší zájem o vstupenky, budou uvedeny dvakrát za festival. To je příklad koncertního provedení se scénickými prvky rockové opery Jesus Christ Superstar nebo lyrické opery od Antonína Dvořáka Rusalka. Tato snaha pořadatelů se objevovala i v minulých ročnících - v roce 2004 byla dvakrát uvedena opera Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách, v roce 2000 opět Smetanova opera Dalibor, Sonáty a partity J.S.Bacha v provedení Leoše Čepického, opera s prologem Euridice od Jacopa Periho, v roce 1999 bylo provedeno

20 představení Mysliveček – Pergolesi dokonce třikrát, z toho dvakrát za jeden den, v roce 1998 bylo představení Brixi – Pergolesi provedeno také třikrát, v roce 1997 Henry Purcell – Dido a Aeneas 2x, v roce 1996 hudební drama Giacoma Pucciniho Tosca také 2x a v roce 1994 opera Aida od Giuseppe Verdiho dvakrát. Poukazuje to i na fakt, že interpreti jsou ochotni trávit v Litomyšli více času a tím výrazně pomáhají a ulehčují práci pořadatelům. Několikeré provedení téhož díla na jednom ročníku festivalu, zdůrazňuje, že má zájem o festival stále více posluchačů. Což nás přibližuje k úplně prvním ročníkům festivalu v 50.letech, kdy byla Smetanova díla běžně uváděna dvakrát během jednoho ročníku. Důkazem toho, že se pořadatelé nebojí posluchačům předložit i odvážnější provedení klasického díla, je i uvedení nového provedení opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta Národním divadlem Praha v režii Jiřího Nekvasila. Režisér očekával rozporuplné reakce, které ostatně tuto operu provázejí od počátku. Kromě toho tato inscenace vznikala právě v bývalém litomyšlském pivovaru v roce 2004 v tamějším apartmánu Bedřicha Smetany, ještě s výtvarníkem Danielem Dvořákem. Proto se již tenkrát rozhodli, že inscenace bude součástí příštího ročníku festivalu. Sám režisér řekl: „Chceme...přinést naší inscenací téměř tři hodiny divadelní zábavy v rytmu a lehkosti Smetanovy hudby, kde i v groteskním zrcadle se mohou objevit vážné tóny o čistém citu, zradě, sebezahledění, nedorozumění a kupčení s lidskými osudy. Ale hlavně chceme hrát poetickou komedii, hru o radosti, ale i o zmizelém světě, který si jako dědictví neseme v sobě jako zdroj inspirace, vědomí souvislostí.“2)

Kromě toho, je to již 25. provedení Smetanovy Prodané nevěsty na festivalu v Litomyšli.

21 2.4 Doprovodné akce festivalu

Festival Smetanova Litomyšl není tvořen pouze prováděním koncertů, ale je doplňován různými doprovodnými akcemi, které více či méně souvisí s Bedřichem Smetanou. Již tradičním se stal Starodávný jarmark , který se koná na hlavním Smetanově náměstí a je to trh s ukázkami starých lidových řemesel, dobovou hudbou, pouličním divadlem a vystoupením folklórních souborů a každoroční Přehlídka mažoretkových skupin . Tradiční akcí, která se koná již od samého počátku festivalu, je Hold u pomníku Bedřicha Smetany na Smetanově náměstí. Většinou je to jedna ze zahajovacích akcí festivalu. V roce 1999 se tradiční pocta uskutečnila při příležitosti 175. výročí narození Bedřicha Smetany a 50-ti let trvání festivalu Smetanova Litomyšl. Slavnostní projev přednesl starosta města a místopředseda správní rady Smetanovy Litomyšle, o.p.s. Miroslav Brýdl a účinkovaly zde Smíšený komorní sbor MUSICA DA CAMERA BRNO a Žesťová skupina operního orchestru Moravského divadla Olomouc. Ke konci festivalu již tradičně patří Slavnostní ohňostroj , prováděný na Smetanově náměstí. V roce 1996 byl například komponovaný na Hudbu k ohňostroji od Georga Friedricha Händela. Každoročně je sloužena Pontifikální mše svatá . V roce 1994 byla za účasti arcibiskupa pražského a primase českého Mons. Miloslava Vlka, apoštolského nuncia Mons. Giovanniho Coppy, biskupského vikáře vídeňského P. dr. Ildefonse Fuxe, biskupa královéhradeckého Mons. Karla Otčenáška, titulárního biskupa litomyšlského Mons. Jaroslava Škarvady a dalších biskupů a kněží z českých a moravských diecézí. Tento jejich velký počet byl zapříčiněn 650. výročím založení litomyšlského biskupství. Ke stejné příležitosti se poté konal i slavnostní koncert, též pod záštitou Smetanovy Litomyšle. V posledních letech jezdí pravidelně sloužit mši svatou prof. Tomáš Halík. Také mše je doprovázena hudbou, v roce 2005 to například byla Svatováclavská mše Adama Michny z Otradovic, v roce 2003

22 Truvérská mše Petra Ebena. Mše se konají nejen v prostorách chrámů, ale i v nově zrekonstruovaných Klášterních zahradách (rok 2002), ale i v prostorách zámku na II.zámeckém nádvoří (rok 2004).

V roce 2002 byla v zahajovací den festivalu (20.června ) odhalena pamětní deska významnému litomyšlskému rodákovi Jaromíru Metyšovi (1896-1975) . Jaromír Metyš patřil k předním organizátorům hudebního života v Litomyšli a jako horlivý propagátor Bedřicha Smetany přispěl velkou měrou k založení tohoto operního festivalu. Jako dirigent uvedl v Litomyšli celou řadu oper; přes čtvrt století byl sbormistrem Pěveckého sboru Vlastimil, který si v roce 2002 připomněl 140. výročí založení. Autorem pamětní desky je ak. Sochař Jiří Věneček. Při odhalování desky promluvila předsedkyně Vlastimila Dana Kmošková a sbor Vlastimil přednesl Smetanovy sbory pod vedením Dany Ludvíčkové. Deska byla umístěna na budově Sboru církve československé husitské na Toulovcově náměstí. V roce 2004 se v Litomyšli uskutečnila Mezinárodní konference Obraz Bedřicha Smetany v proměnách času 1824-1884-2004 . Konference byla konaná u příležitosti 180. výročí narození a 120. výročí úmrtí zakladatele české moderní hudby, Bedřicha Smetany.Témata konference, která se konala ve dnech 19.-21. června, byla: Jak byl Smetana a jeho tvorba vnímána v zahraničí, pohled na rozporuplnou osobnost badatele Zdeňka Nejedlého a do jaké míry ovlivnila nemoc skladatelovu uměleckou dráhu. Přítomni byli badatelé z devíti zemí Evropy (Francie, Maďarsko, Německo, Rakousko, Rusko, Slovensko, Švédsko, Ukrajina). Referáty přednesl např. Emanuel Vlček – Zpráva o zdravotním stavu Bedřicha Smetany, Jan Betka – Otolaryngologický pohled, Marie Klimešová-Černá – Výtvarné vnímání a zpracování Bedřicha Smetany. V témže roce se uskutečnila Slavnostní vernisáž v Klášterních zahradách . Odhalena tam byla obrovská „Židle – totalitní symbol postavení, platu, moci, symbol malosti a zbabělosti kariéristů, kteří z touhy po jejím byli ochotni udat přátele a ze

23 strachu o její udržení se raději vzdali sami sebe.“ 3) Tato dubová židle od Magdaleny Jetelové se stala symbolem mezi výtvarníky a disidenty. Skutečně populární se stala až po cestě rozvodněnou Vltavou od Sovových mlýnů, kam ji umístila paní Meda Mládková, až ke čtyřicet kilometrů vzdáleným Vraňanům nad Vltavou.

Židle od Magdaleny Jetelové v Klášterních zahradách.

24 3. Sólisté, Dirigenti, Orchestry, Sbory

Nedílnou součástí festivalu jsou jeho účinkující. Jsou to osoby a tělesa, která se do Litomyšle vrací a jsou zde i velmi žádána, proto bych zde přiblížila několik významných osob z řad sólistů a dirigentů, posléze i orchestry a sbory, které na Smetanově Litomyšli vystupují dnes již pravidelně.

3.1 Sólisté

Jedním ze sólistů, kteří vystupovali na Smetanově Litomyšli nejčastěji byl basista Eduard Haken . Do roku 1998 to bylo přesně 25x. Vystupoval v těchto dílech: Dvořák: Biblické písně 1992, Jakobín (Hrabě) 1977, Rusalka (Vodník) 1981, Fibich: Šárka (Vitoraz) 1979 2x, Smetana: Braniboři v Čechách (Kmet) 1952 2x, 1959, Dalibor (Beneš) 1974, Dvě vdovy (Mumlal) 1949, 1956 2x, Hubička (Paloucký) 1952, 1954 2x, Prodaná nevěsta (Kecal) 1950 2x, 1953 2x,

1974, 1977, 1978, 1979, 1980, 1981. Eduard Haken byl volyňský Čech. Narodil se českým rodičům ve Šklinu na Ukrajině 28.3.1910. V Lucku vystudoval gymnázium a poté se rodina přestěhovala do Prahy. Zde Haken studoval medicínu a současně se věnoval zpěvu. V říjnu 1935 si podal přihlášku do operního sboru Národního divadla. Václav Talich, který porotě předsedal, doporučil Hakena přijmout, neboť hned poznal, že se v tomto případě jedná o sólový bas. Od 1.června měl tedy E.Haken v Národním divadle povinnost zpívat malé role a přitom se nadále zdokonaloval studiem zpěvu u prof. D. Levytského.

25 Po dvou a půl letech, 1.srpna 1938 došlo v jeho uměleckém životě ke změně, když nastoupil jako sólista v olomoucké opeře. Zde prožil krásná tři léta, bylo málo sólistů, práce tedy hodně, a tak si mohl vytvořit základní repertoár. To už šlo o velké úlohy. Z té doby se datuje také několik jeho prvních vystoupení v Litomyšli. Prvně zpíval E.Haken ve Smetanově domě Sparafucila v Rigolettovi, přišly i další role – olomoucká opera jezdila za války do Litomyšle dost často. Po třech sezónách se Haken vrátil do pražského Národního divadla už jako sólista pro první basový obor. Byl angažován spolu s Beno Blachutem 1.srpna 1941. Záhy šel z jedné role do druhé. Přestože jeho učitel zpěvu Bedřich Plaške byl přesvědčen, že by měl jako seriózní bas zpíval jen úlohy vážné, Haken se brzy projevil i jako buffo-bas. Jeho nezapomenutelný Kecal, kterého zpíval více než tisíckrát je toho důkazem. Z tohoto oboru lze ještě jmenovat jeho Mumlala ve Dvou vdovách, Bonifáce v Tajemství, či van Betta z Cara a tesaře G.Lortzinga. Z vážných úloh je nejviditelnější Hakenův Vodník, kterého zpíval nejen v naší republice, ale i ve světě a v několika filmových inscenacích. Jakmile se v roce 1949 na československém kulturním nebi objevil festival Smetanova Litomyšl, nemohl zde Haken chybět. Pak už nebylo možno si bez něho účinkování Národního divadla Praha v Litomyšli představit. V roce 1953 dostal Haken státní cenu a peníze za ni rozdělil ihned mezi přestárlé herce a mezi krajany, volyňské Čechy. Obojí k velké nelibosti ministra Kopeckého. Zde se už projevil jeho lidský morální postoj, který později ještě mnohokrát osvědčil. Měl i nabídky ze zahraničí. V roce 1957 byl na studijním pobytu v Itálii u prof. A.Granforteho a ihned mu bylo nabídnuto angažmá na deset vystoupení v milánské La Scale. Ministerstvo kultury jeho žádost zamítnulo. Stejně tak později, kdy měl nabídky z Německa i z vídeňské Státní opery. Do Litomyšle až do roku 1966, kdy bylo pořádání festivalu na osm let přerušeno, jezdil nadále pravidelně a zazpíval zde svůj celý smetanovský repertoár snad až na Raracha z Čertovy stěny, kterou zde Praha dosud nehrála. Četná byla jeho litomyšlská koncertní vystoupení, v dřívějších letech hlavně ve spolupráci s Jaromírem Metyšem, později samostatně, nebo za spoluúčinkování Vlastimilu či Litomyšlského symfonického orchestru. Po roce 1968 se Hakenův občanský postoj projevil zvlášť výrazně. Jezdil po malých městech a vesnicích, zpíval na koncertech i v kostelech vlastenecký repertoár. Památné je jeho vystoupení na recitálu ve zdejším zámeckém divadélku

26 v roce 1971, kdy se otevřeně postavil proti okupaci a tehdejším poměrům ve společnosti i v kulturním životě. Jak se dalo čekat, jeho účinkování v Litomyšli nebylo pak již tak časté. V roce 1981 se mu konečně splnil jeho sen, zazpívat si Vodníka v zámeckém amfiteátru. To bylo jeho poslední vystoupení na jevišti při Smetanově Litomyšli – v dalších letech již zde obsazován nebyl. V Praze ještě dohrával v osmdesátých letech svůj dřívější repertoár, novými úkoly v premiérách byl však pověřován už jen zřídka. Své členství v Národním divadle Eduard Haken korunoval rolí Vodníka v den svých 80.narozenin a k 1.srpnu 1991 zde působení ukončil – přesně po padesáti letech od svého nástupu do sólistického ansámblu Národního divadla. Eduard Haken však zpíval dál. Jezdil neúnavně na koncertní vystoupení po celých Čechách. Zazpíval si ještě jednou na Smetanově Litomyšli – už na té novodobé; 5.července 1992 přednesl kompletní Dvořákův cyklus Biblických písní v chrámu Povýšení sv. Kříže. Nadále byl na festival jako host zván, chtěl však přijet teprve až se do Litomyšle vrátí jeho pražské Národní divadlo. V roce 1998 již se ale mistrovi jeho přání nesplnilo. V roce 1997 se loučil při svém obvyklém vystoupení na Růžovém paloučku slovy: „Za rok nashledanou, drazí přátelé…“ 4). Zemřel 12.ledna 1998. Čestné občanství Litomyšle mu bylo uděleno 25.června 1993 zcela poprávu. Zasloužil se o operní festival Smetanova Litomyšl jako žádný jiný z našich umělců.

Mezi další umělce, kteří vystupovali na Smetanově Litomyšli vícekrát, patří např. tenorista Beno Blachut se narodil 14.6.1913 v Ostravě a zemřel 10.1.1985 v Praze. Studoval zpěv u L. Kadeřábka. Od roku 1939 působil jako sólista olomoucké opery, od roku 1941 byl angažován v Národním divadle na lyrický obor, brzy se však ukázalo, že je schopen dalšího rozvoje. Proto vedle Lukáše (Hubička), Prince (Rusalka), Víta (Tajemství), Vítka (Dalibor) a dalších zpíval i Florestana (Fidelio) a v září 1945 poprvé vystoupil jako Dalibor.

27 „Vynikající dikce, kultura tvorby tónů, vzorné frázování, výjimečná kantabilnost, dechová technika, hluboká citovost a mužná lyričnost i hrdinskost - to vše učinilo z jeho Dalibora jeden z vrcholů českého operního zpěvu poválečné éry“5) . Jeho nejoblíbenějším skladatelem byl ovšem Leoš Janáček. K Blachutovým vrcholným rolím tohoto skladatele patřil Laca (Její pastorkyňa), Boris (Káťa Kabanová), Gregor (Věc Makropulos) a Filka Morozov (Z mrtvého domu). Na konci šedesátých let Blachut přešel na buffo - obor a osobitě ztvárnil Matěje Broučka (Výlety pana Broučka), Bendu (Jakobín), Skřivánka (Tajemství), Michálka (Čertova stěna), Basilia (Figarova svatba) a další. Neméně významná byla i jeho interpretace písní a děl kantátových. Nazpíval řadu operních kompletů, mnoho snímků nahrál v Čs. rozhlase (např. i ukázky z Lohengrina, Rienziho, Siegfrieda, Viléma Tella a Tristana a Isoldy). Hrál a zpíval též v televizních inscenacích. Hostoval např. ve Státní opeře ve Vídni, se souborem Národního divadla v Německu, Francii, Itálii, Polsku. Na festivalu v Litomyšli vystupoval 18x: Dvořák: Jakobín (Benda) 1977, Smetana: Braniboři v Čechách (Jíra) 1952, Dalibor (Dalibor) 1949-2x, 1950-2x, 1953-2x, 1954, 1956, 1959, Dvě vdovy (Podhájský) 1956, Hubička (Lukáš) 1952- 2x, Libuše (Šťáhlav) 1963, Prodaná nevěsta (Jíra) 1953, Tajemství (Skřivánek) 1978. Tenorista Ivo Žídek (4.6.1926 Kravaře u Opavy - 20.5.2003 Praha) studoval zpěv u R. Vaška, v roce 1945 ho angažoval Z. Chalabala do ostravské opery. Už v devatenácti letech zde zpíval Werthera, Fausta (Faust a Markéta) a další role. Roku 1948 byl po hostování v roli Jeníka (Prodaná nevěsta) angažován do Národního divadla v Praze. Ve Státní opeře ve Vídni si po vystoupení v úloze Dona Carlose otevřel cestu k několikaletému tamějšímu vystupování. To mu pomohlo k další mezinárodní kariéře (Buenos Aires, Berlín aj.). V letech 1989-1991 byl ředitelem Národního divadla. Na festivalu vystupoval také 18x: Dvořák: Rusalka (Princ) 1981, Smetana: Braniboři v Čechách (Junoš) 1952 2x, 1959, Dvě vdovy (Ladislav) 1949 2x, 1956, 1974, Hubička (Lukáš) 1954 2x, Libuše (Šťáhlav) 1959, Prodaná nevěsta (Jeník) 1950 2x, 1974, 1977, 1978, 1980, Tajemství (Vít) 1978. 28 V neposlední řadě zde také 11x účinkovala sopranistka Marie Podvalová (5.9.1909 Čakovice u Prahy - 16.5.1992 Praha) - první sólové angažmá nastoupila v roce 1935 v Brně. Roku 1937 byla po úspěšném vystoupení v úloze Milady (Dalibor) angažována V. Talichem do pražského Národního divadla. Její první rolí zde byla Hadačka v Juliettě, ale hned nato následovala úloha, která rozhodujícím způsobem ovlivnila její další umělecký vývoj - Libuše. Touto rolí se nesmazatelně zapsala do dějin české opery. Na litomyšlském festivalu vystupovala v rolích: Smetana: Dalibor (Milada) 1949 2x, 1950 2x, 1953, 1954, 1956, 1959, Dvě vdovy (Anežka) 1956, Libuše (Libuše) 1959, 1963. Barytonista Pavel Kamas (narozen 7.12.1947 v Olomouci) je sólistou opery Národního divadla v Brně. Na festivalu účinkoval 18x: Donizetti: Lucia di Lammermoor (Ashton) 1997, Dvořák: Te Deum (sólo) 1995, Janáček: Liška Bystrouška (Pásek) 1983, Koncert z českých oper (sólo) 1985, Martinů: Hry o Marii (Ďábel) 1991, Řecké pašije (Konstandis) 1983, Orff: Carmina burana (sólo) 1993, Puccini: Tosca (Scarpia) 1996 2x, Smetana: Dalibor (Vladislav) 1983, Hubička (Tomeš) 1985, Prodaná nevěsta (Krušina) 1994, Verdi: Aida (Amonasro) 1994 2x, La Traviata (Jiří Germond) 1993, Nabucco (Nabucco) 1992, Rigoletto (Rigoletto) 1995, Simon Boccanegra (Boccanegra) 1989. Pravidelným účinkujícím je i Josef Klán (člen souboru Národního divadla v Brně), který se festivalu zúčastnil 13x: Janáček: Liška Bystrouška (Farář) 1983, (Jezevec) 1992, Říkadla (sólo) 1989, Koncert z českých oper (sólo) 1985, Martinů: Hry o Marii (3.ženich) 1991, Řecké pašije (Starý muž) 1983, Mozart: Don Giovanni (Komtur) 1993, Smetana: Dalibor (Beneš) 1983, 1991, Dvě vdovy (Mumlal) 1987, Hubička (Paloucký) 1985, Prodaná nevěsta (Kecal) 1989, Tajemství (Malina) 1993. Altistka Anna Barová (členka opery Národního divadla v Brně) vystupovala celkem 11x: Dvořák: Svatá Ludmila (Svatava) 1992, Requiem (sólo) 1994, Janáček: Její pastorkyňa (Buryjovka) 1987, Liška Bystrouška (Lapák) 1983, 1992, Koncert z českých oper (sólo) 1985, Martinů: Hry o Marii (Marta, 1.ženich) 1991, Veselohra na mostě (Eva) 1989, Smetana: Hubička (Martinka) 1985, Prodaná nevěsta (Háta) 1989, Viola (Sebastián) 1994.

29 Sopranistka Jaroslava Janská (členka opery Národního divadla Brno) zpívala na festivalu 11x: Janáček: Její pastorkyňa (Karolka) 1987, Liška Bystrouška (Bystrouška) 1983, 1992, Koncert z českých oper (sólo) 1985, Martinů: Hry o Marii (Maria) 1991, Veselohra na mostě (Popelka) 1989, Mozart: Don Giovanni (Zerlina) 1993, Smetana: Dalibor (Jitka) 1991, Hubička (Barče) 1985, Prodaná nevěsta (Esmeralda) 1989, 1994. Statistika je zhotovena k roku 1998.

3.2 Dirigenti

Přiblížím zde pouze ty dirigenty, kteří se festivalu Smetanova Litomyšl objevují pravidelně nebo alespoň častěji, než ostatní. Jde i o jakousi statistiku z let 1994 až do současnosti. Dirigent, který ve sledovaném období účinkoval nejčastěji je Leoš Svárovský . Flétnista a dirigent se narodil 17.5.1961 v Jablonci nad Nisou. Vystudoval hru na flétnu ve třídě Petra Brocka a Jana Hecla na Konzervatoři v Praze (1976-1981) a na Akademii múzických umění u Františka Čecha, dirigování tamtéž u Radomila Elišky, Františka Vajnara, Josefa Kuchinky a Václava Neumanna (1981-1986). Působil jako dirigent Komorní opery Praha (1985-1987), asistent šéfa opery Národního divadla v Praze Zdeňka Košlera (1986-1989), dirigent a později šéfdirigent Státní filharmonie Brno (1989-1995), šéfdirigent Slovak Sinfonietta Žilina (1995-2000) a šéfdirigent Komorní filharmonie Pardubice (od roku 1997 dosud). Od roku 2000 je stálým dirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a Státní filharmonie Brno (dosud), od roku 2003 je uměleckým šéfem Státní opery Praha. Vystupoval v mnoha evropských zemích, ve Spojených státech, v Jižní Americe, na Dálném východě, v Japonsku. Jako dirigent hostoval v 4eské republice u České filharmonie, Slovenské filharmonie v Bratislavě, v zahraničí spolupracoval s Beethovenalle Orcchester v Bonnu, s Mozarteum Orchester v Salcburku, s Kammerorchester ve Vídni, se Südwest Deutsche Rundfunk Orchester, dále s orchestry ve Stuttgartu, Istambulu, Ankaře, Soulu, Pekingu, Šanghaji, Bretagni atd. V letech 1993-1994 působil jako pedagog oboru

30 dirigování na Janáčkově Akademii múzických umění v Brně; od 2001 je pedagogem katedry dirigování na AMU v Praze. Na Smetanově Litomyšli účinkoval v letech 1995-2004 a i letos v roce 2006. Ondrej Lenárd studoval na VŠMU v Bratislavě ve třídě prof. Ĺudovíta Rajtera a již během studií získával cenné umělecké zkušenosti při spolupráci s profesionálními tělesy – sbory, operními a symfonickými soubory. Od roku 1964 působil jako sbormistr opery ve Slovenském národním divadle a od roku 1970 jako dirigent Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu. Více než dvacetiletá spolupráce s tímto tělesem (od roku 1977 ve funkci šéfdirigenta) přinesla více než dvanáct se nahrávek pro rozhlas , televizi i gramofonové firmy. Již od roku 1978 je O.Lenárd stálým hostujícím dirigentem japan Shinski Symphony Orchestra v Tokiu. Své umění uplatňuje zejména při provádění hudby novoromantické, v dílech klasiků 20.století, zvláštním přínosem je jeho vztah a vrcholná interpretace slovenských autorů. V letech 1984-1986 působil O.Lenárd jako šéfdirigent opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, v roce 1997 byl jmenován ředitelem této významné evropské hudební scény. Od roku 1991 stojí v čele jednoho z nejvyhledávanějších symfonických těles – Slovenské filharmonie, s níž účinkoval také na Smetanově Litomyšli v roce 1993 (Verdiho Requiem a Orffova Carmina burana) a 1995 (Smetanova Vltava, Mendelssohnův houslový koncert a Musorgského Kartinky). Ondrej Lenárd pracuje s předními světovými orchestry a sólisty (Mirella Freni, Peter Dvorský, Sergej Kopčák), dirigoval ve vídeňské Státní opeře, v Houstonu Grand Opera, neapolském divadle San Carlo. Hostoval v Kanadě, Brazílii, USA, Japonsku a takřka ve všech evropských zemích. Od roku 1997 je O.Lenárd konzultantem a stálým hostujícím dirigentem operního festivalu Smetanova Litomyšl. Účinkoval zde v letech 1995, 1997-2006. František Preisler vystudoval hru na varhany na brněnské konzervatoři a obor dirigování na JAMU v Brně. Soukromě studoval zpěv a hru na trombón. Studia završil absolvováním Mistrovského dirigentského kurzu ve Vídni. Nejprve působil v souboru operety, později opery Národního divadla v Brně. V roce 1993 se stal laureátem pěvecké soutěže Franze Lehára v Komárně. V letech 1995-2003

31 byl dirigentem opery Národního divadla. Hostoval v Ljublani, na Tchaj-wanu, v Japonsku, Řecku, Rakousku, Německu, Rusku, atd. Spolupracuje s předními českými orchestry (Česká filharmonie, FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Pražský komorní orchestr, Pražská komorní filharmonie…). S Moravskou filharmonií Olomouc, jejímž je od roku 2002 šéfdirigentem, se úspěšně představil na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro 2000. Věnuje se hudbě populární. V roce 1994 nastudoval a ve 250 reprízách dirigoval první českou inscenaci muzikálu A.L.Webbera Jesus Christ Superstar. Na festivalu účinkuje pravidelně od roku 1999. Petr Vronský , původně úspěšný houslista (vítěz soutěže Beethovenův Hradec 1964), začal svou dirigentskou dráhu v roce 1971 v plzeňské opeře, odkud přešel v roce 1974 do Ústí nad Labem jako šéf operního souboru. Pro jeho umělecký rozvoj byly důležité úspěchy v dirigentských soutěží v Olomouci (1970), Besan onu (1971) a v Berlíně v soutěži H. von Karajana (1973). V roce 1978 se stal dirigentem a v letech 1983-1991 šéfdirigentem Státní filharmonie Brno, s níž hostoval v mnoha zemích Evropy a Japonsku. V letech 2002-2005 byl šéfdirigentem Janáčkovy filharmonie Ostrava, s níž absolvoval řadu zahraničních turné – Japonsko, Španělsko, Rakousko, SRN, Polsko… Od sezóny 2005/2006 je čestným šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc a působí jako docent oboru dirigování na hudební fakultě pražské AMU. Pravidelně diriguje přední světové orchestry včetně Antverpského královského filharmonického orchestru, Berlínských symfoniků, Devlet Senfoni Orchestrasi Istanbul, Metropolitan Orchestra Tokyo, Filharmonického orchestru Rio de Janeiro, Mnichovského rozhlasového orchestru, Petrohradského filharmonického orchestru atd. Spolupracuje také s Českou filharmonií Praha, Pražským symfonickým orchestrem FOK, Symfonický, orchestrem českého rozhlasu a s operními scénami doma (Národní divadlo Praha, Státní opera Praha, Janáčkova opera Brno, Divadlo J.K.Tyla Plzeň) i v zahraničí (Kammeroper Wien, Dance Theatre Haag). Jeho repertoár zahrnuje přes dvě stě klasických, moderních, operních a symfonických děl. Je považován za všestranného dirigenta širokého záběru s mimořádným temperamentem a citem pro interpretaci. Na festivalu účinkoval v letech 1995, 1996, 1998, 2003.

32 3.3 Orchestry

Filharmonie Brno (dříve Státní filharmonie Brno) byla založena úsilím mladého Leoše Janáčka. Později se Janáčkovu žáku Břetislavu Bakalovi podařilo vybudovat v brněnském rozhlase velmi kvalitní symfonické těleso, které se v roce 1956 stalo základem dnešní filharmonie. Ta se stala v druhé polovině minulého století hlavním centrem brněnského koncertního života: ve svém sídle kolem sebe soustředila řadu komorních souborů a pěveckých těles, které si spolu s ní získaly pozoruhodnou mezinárodní pověst. Umělecký profil orchestru modelovala celá řada vynikajících dirigentských osobností; vedle působení stálých dirigentů (Břetislava Bakaly, Otakara Trhlíka, Jiřího Waldhanse, Jiřího Bělohlávka, Jiřího Pinkase, Františka Jílka, Petra Altrichtera, Petra Vronského, Leoše Svárovského a Alda Ceccata) se na něm podílelo opakované hostování několika desítek nositelů nejzvučnějších dirigentských jmen od legendárního Charlese Muncha přes Karla Ančerla, Václava Neumanna, Jeana Meylana, Jánose Ferencsika, Václava Smetáčka, Charlese Mackerrase a další. Dnes je Filharmonie Brno se svými 110 hráči jedním z největších středoevropských orchestrů; rozsahem a úrovní svého působení se řadí nejen k orchestrům pražským, ale také k proslulým tělesům z nedaleké Vídně. Doma je se svými pravidelnými koncertními řadami a svou každoroční účastí na Mezinárodním festivalu Brno pilířem brněnského hudebního života. Pořádání vlastního festivalu na Špilberku jako jediného výlučně symfonického (nebo symfonicko-kantátového) festivalu v našich zemích usiluje obohatit v novém tisíciletí jeho letní sezónu. Je pravidelným účastníkem Pražského jara. V zahraničí je zvána na festivaly v Berlíně, Innsbrucku, Bratislavě, Mnichově, Antverpách a v Interlakenu… Cílovými zeměmi jejich pěti až osmi zahraničních zájezdů každý rok jsou ponejvíce evropské státy, zajíždí však také do Japonska a do Spojených států, hrála už v jižní Koreji, Argentině a Uruguayi. Na podzim roku 2000 absolvovala jednu z nejvýznačnějších zahraničních akcí své dosavadní historie, koncert ve Vatikánu jako dar Svatému Otci k Jubilejnímu roku 2000 (této výsady se dostalo jen dalším dvěma filharmoniím, londýnské a vídeňské).

33 Na festivalu v Litomyšli Filharmonie Brno účinkovala v letech 1995, 1997, 2001-2006. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK byl založen v říjnu roku 1934. Impuls k založení dal organizátor a dirigent Rudolf Pekárek. Název orchestru souvisel s Pekárkovou představou o jeho budoucí činnosti, jež se měla soustředit především na Film, účinkování v Opeře a ve zbylém čase i ke Koncertování. Praxe tyto představy výrazně korigovala: zdrojem příjmů byla především práce orchestru pro rozhlas, který potřeboval zaplňovat hudbou rozsáhlé časové plochy; příležitostí ke spolupráci v opeře bylo po celou dobu existence tělesa jen málo a pravidelná činnost koncertní byla z časových a finančních důvodů až na místě posledním. Dirigenty byli vedle Václava Smetáčka a Rudolfa Pekárka František Dyk, Otakar Pařík, Jan Seidel, Iša Krejčí, René Kubínský, Otakar Jeremiáš, aj. V šedesátých letech podstatně vzrostl počet hostujících dirigentů: Zdeněk Chalabala, Zbyněk Mrkos, ze zahraničních Serge Baudo, János Ferencsik, Konstantin Ilijev, Paul Hindemith, Zubin Mehta, Antonio Pedrotti, Carlo Zecchi aj. Od roku 1947 se orchestr pravidelně podílel dvěma až pěti koncerty na programech Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. V roce 1957 se uskutečnilo první turné orchestru FOK v zahraničí; po zájezdu do Polska následovaly koncerty v Itálii, Rakousku a tehdejší NDR. V průběhu let 1957-2003 reprezentoval orchestr českou hudební kulturu prakticky ve většině evropských zemí a ve Spojených státech, v roce 1997 poprvé i v Japonsku. Hlavním dirigentem je Petr Altrichter.Na festivalu v Litomyšli orchestr účinkoval v letech 1994, 1996, 1999, 2002-2004 a 2006.

34 3.4 Sbory

Český filharmonický sbor Brno vznikl v roce 1990 a i přes svoji krátkou historii patří dnes k nejlepším a nejvyhledávanějším profesionálním tělesům v Evropě. Sbor se zaměřuje především na oratorní, kantátový a v poslední době i operní repertoár všech období. Jeho vzrůstající umělecká kvalita se odráží i na stále bohatší koncertní činnosti u nás i v zahraničí (cca 70 koncertů ročně). Sbor spolupracuje se všemi českými a mnoha zahraničními orchestry a dirigenty (např. Petr Altrichter, Jiří Bělohlávek, Leoš Svárovský, Sir Charles Mackerras, Leopold Hager, Marcello Viotti, Sir Roger Norrington, Enoch zu Guttenberg, Mario Venzago, Hugh Wolff, Marc Soustrot, Jean-Claude Casadesus, Aldo Ceccato, Georg Schmöhe, Bertrand de Billy, Gerd Albrecht, Lawrence Foster, Zubin Mehta, Nikolaus Harnoncourt, Kurt Masur, Isaac Karabschevsky, Roman Kofman, Dennis Russel Davies, Vladimír Válek, Marek Janowski, Yuri Simonov, Tomáš Hanus a další). Je také pravidelným hostem mezinárodních festivalů a koncertů ve Vídni, Linci, Mnichově, Luzernu, Basileji, Frankfurtu, Londýně-BBC Proms, Eberbachu u Wiesbadenu, Lübecku, Pasově, Miláně, Římě, Vatikánu, Paříži, Rennes, Nantes, Angers, Norimberku, Drážďanech, Oviedu, stejně jako v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Litomyšli (1994, 1995, 1997, 1998, 1999, 2000, 2004 a 2006), Českých Budějovicích, Českém Krumlově atd. Zakladatelem, hudebním ředitelem a sbormistrem Českého filharmonického sboru Brno je Petr Fiala , asistentem sbormistra Jan Ocetek . Kühnův dětský sbor (založen 1932) patří k nejvýznamnějším českým uměleckým kolektivům, známým nejen v Evropě, ale i v Japonsku, Spojených státech amerických, Kanadě, Mexiku, Singapuru a Malajsii. Za více než 70 let své existence vychoval tisíce talentovaných dětí a naučil je lásce k hudbě a umění. Z jeho nejnadanějších členů vyrostli významní umělci – dirigenti, režiséři, skladatelé, pěvci i instrumentalisté. Mimořádnou uměleckou pověst dokládají i oficiální pocty, jichž se tělesu dostalo, včetně European Grand Prix z roku 1998. Sbor je pravidelně zván na velké hudební festivaly a prestižní koncertní turné. Vedle samostatných koncertů spolupracuje systematicky se špičkovými orchestry, Národním divadlem, Státní operou Praha i zahraničními operními scénami. Mezi největší úspěchy z poslední doby patří účinkování v proslulé Carnegie Hall v New Yorku, na prestižním

35 festivalu Bregenzer Festspiele 2003 ve scénickém provedení Janáčkovy Lišky Bystroušky nebo spolupráce se světoznámým dirigentem Vladimirem Fedosejevem v Čajkovského sále Moskevské konzervatoře v dubnu 2004. V dubnu 2005 sbor vystoupil na jedenácti pódiích Mexika. V letech 1952 – 1992 byl sbor přičleněn k České filharmonii. Na festivalu v Litomyšli vystoupil sbor v roce 1998, 1999, 2000, 2001, 2003, 2004 a 2005. Pražský filharmonický sbor - svou uměleckou činnost zahájil v roce 1935 pod vedením svého zakladatele, pěvce a sbormistra Jana Kühna. Brzy se Kühnovo těleso rozrostlo na početný, dvousetčlenný sbor, který vystoupil z anonymity rozhlasového studia na veřejnost a osvědčil se jako spolehlivý partner pražských orchestrů při uvádění kantát, oratorií a oper. Český pěvecký sbor – pod tímto názvem sbor vystupoval až do roku 1969 – se stal nezbytnou součástí pražského hudebního života.V roce 1953 byl sbor organizačně přičleněn k České filharmonii: dostal tím nové impulzy své umělecké činnosti, např. provedení Dvořákovy Svaté Ludmily na nádvoří Pražského hradu pod taktovkou Rafaela Kubelíka, nastudování Krále Davida za řízení Artura Honeggera, či Talichova nahrávka Dvořákova Stabat Mater. V roce 1959 – po smrti zakladatele prof. Kühna – přebírá řízení sboru prof. Josef Veselka. V šedesátých letech podniká sbor velká zahraniční turné po Evropě (pravidelné byly jeho zájezdy do Itálie, např. na festivaly duchovní hudby v Perugii), v sedmdesátých letech účinkuje sbor poprvé v Japonsku. V roce 1981 odevzdává prof. Veselka řízení tělesa svému žákovi Lubomíru Mátlovi. Nová etapa umělecké činnosti Pražského filharmonického sboru nastává v roce 1990 za vedení sbormistra Pavla Kühna, který navazuje na tradice zakladatele sboru, svého otce Jana Kühna. V roce 1991 se Pražský filharmonický sbor vyvázal z organizačního svazku s Českou filharmonií a zahájil vlastní uměleckou činnost jako samostatná příspěvková organizace Ministerstva kultury. Navázal nové kontakty se zahraničím, začal spolupracovat s Berlínskou filharmonií, Izraelskou filharmonií, s amsterodamským orchestrem Concertgebouw, s orchestrem Bavorského rozhlasu či lipského Gewandhausu. Od roku 1996 do 2004 byl hlavním sbormistrem Jaroslav Brych, který úspěšně pokračoval v uměleckém odkazu svých předchůdců. Pražský filharmonický sbor je pravidelně zván na světové hudební festivaly, ale příležitostně i jako operní sbor do významných divadel. Spolupracuje se světoznámými dirigenty ( Abbado, Solti,

36 Sawalisch, Maazel, Mehta, Chailly, Rattle aj.), kteří si jeho spoluúčinkování při koncertech i nahrávkách přímo vyžadují. Neméně důležitá je ovšem koncertní spolupráce PFS s českými orchestry. Pravidelná je jeho účast na českých hudebních festivalech, na festivalu v Litomyšli účinkoval v letech 1996, 1999, 2000, 2001, 2003, 2004 a 2005. Je žádaným hostem i mimopražských orchestrů. Od roku 2005 je hlavním sbormistrem Jan Rozehnal.

37 Závěr Ve své bakalářské práci jsem se zabývala tématem Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl. Naznačila jsem jeho vznik, skutečnost, že se o něj zasloužilo mnoho obyvatel Litomyšle s nemalým přispěním vysoce postavených lidí – jako ministr Nejedlý, ředitel Smetanova muzea Alfons Waisar, členové Národního divadla – dirigent Jaroslav Krombholc a šéf opery Otakar Jeremiáš a další. Podrobně jsem se zabývala prvním ročníkem festivalu, jeho přípravou i průběhem, s uvedením programu a účinkujících, včetně sólistů.

Nastínila jsem další vývoj festivalu až do devadesátých let, s popisem významných, zlomových a zajímavých ročníků.

Ve druhé kapitole jsem zmapovala dnešní stav Smetanovy Litomyšle, s důrazem na změny, které nutně nastaly v devadesátých letech. Zabývala jsem se organizací festivalu, vznikem společnosti Smetanova Litomyšl, o.p.s., organizačním týmem a rozložením funkcí v něm. Vymezila jsem prostory, ve kterých se festival koná. Upozornila jsem na jeho rozšíření z hlediska prostor (uvádění koncertů i mimo Litomyšl v rámci festivalu) a z hlediska délky trvání (rozšíření festivalu až na plné dva týdny). Uspořádala jsem výčet akcí, které se konají v rámci festivalu a nejsou vždy jen hudebního charakteru. Některé z nich jsou již pravidelné, některé se vztahují k tomu určitému ročníku svým tématem.

V poslední velké kapitole jsem provedla jakousi statistiku účinkujících s ohledem na frekvenci jejich vystupování na festivalu. Ze sólistů například Eduarda Hakena, který měl velice vřelý vztah k Litomyšli. Z dirigentů Ondreje Lenárda, protože se stal konzultantem dramaturgie festivalu a je jeho pravidelným účinkujícím. Přiblížila jsem dva orchestry, které na festivalu vystupují nejvíce, stejně tak i několik sborů.

Snažila jsem se vytvořit ucelený pohled na Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl s průnikem do historie a jejím odrazem v současnosti. Uvedené skutečnosti potvrzují, že tomuto festivalu, jako prvořadé hudební události, věnují svou přízeň nejvýznamnější hudební osobnosti i instituce České republiky.

38 Citace a poznámky

1. Od Trstenické stezky, Vlastivědný sborník okresu , vydal Bohumil Paďour: ročník XXV, číslo 3, s.72. 2. Katalog Smetanovy Litomyšle 2005 , vydal Výbor Smetanovy Litomyšle, s. 48. 3. Katalog Smetanovy Litomyšle 2004, vydal Výbor Smetanovy Litomyšle, s. 19. 4. Katalog Smetanovy Litomyšle 1996 , vydal Výbor Smetanovy Litomyšle, s. 24. 5. www.operasingers.sweb.cz/nd/blachut.htm

39 Literatura

1. Festivalový deník, noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl , vydala Smetanova Litomyšl, o.p.s.: ročník 1999, číslo 12; ročník 2001, číslo 4, 7-8, 10, 11; ročník 2002, číslo 1, 2, 5-6, 7-8, 9, 11; ročník 2003, číslo 2, 8, 9, 10, 11-12, 13-14, 15; ročník 2005, číslo 1, 2, 3, 4. 2. Katalog Smetanovy Litomyšle , vydal Výbor Smetanovy Litomyšle, 1994, 1996-2000, 2002-2006. 3. Kulturní zpravodaj města Litomyšle , vydal Městský úřad v Litomyšli: ročník 1990, číslo 1-12. 4. Lilie, Zpravodaj města Litomyšle , vydalo Město Litomyšl: ročník IV., číslo 13, ročník V., číslo 5, ročník VI., číslo 11, ročník VII., číslo 20, ročník XI., číslo 7, ročník XII., číslo 7, ročník XIV., číslo 3. 5. Litomyšl průvodce městem. Paseka, 2002, 1. vyd., Praha a Litomyšl. 76 s. 6. Od Trstenické stezky, Vlastivědný sborník okresu , vydal Bohumil Paďour: ročník XXIV., číslo 4-5, 8, ročník XXV, číslo 3. 7. Pardubický kraj, 700 let Litomyšle, Vlastivědný sborník , KDO Pardubice, 1959, 1. vyd., s.108. 8. Skřivánek, M., Vopálka, P.: Litomyšl starobylé město. Paseka, 1994, 1. vyd., s.117. 9. www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp= &name=JEREMI%C1%A9+OT AKAR 10. www.musicologica.cz/slovnik/hesla.php?op=heslo&hid=8030&printable=1& userview = 11. www.opera.cz/cs/umelec/profil/frantisekpreisler.html 12. www.opera.cz/cs/umelec/profil/leossvarovsky.html 13. www.opera.cz/cs/umelec/profil/petrvronsky.html 14. www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/nejed.html 15. www.radioservis-as.cz/archiv01/0601/6tipy6.htm 16. www.sfb.cz/cz/filharmonie/historie.htm

40 Resumé

Moje bakalářská práce pojednává o Mezinárodním operním festivalu Smetanova Litomyšl. Je zaměřena na jeho historii, zrod festivalu, první ročník konaný v roce 1949, další vybrané ročníky, které byly zajímavé, výjimečné nebo které byly zlomové, důležité pro další vývoj. Jsou zde zmíněny i časové úseky, ve kterých se festival nemohl konat.

Dále je v práci obsažena nová historie v devadesátých letech, změny, které se staly, nová organizace festivalu, nové i staré vylepšené prostory pro konání festivalu i doprovodné akce, které jsou konané pod jeho záštitou.

V práci jsou obsaženy portréty osobností, které se zasloužily o vznik festivalu, ale i sólistů, dirigentů; orchestrů a sborů, které na festivalu pravidelně účinkují.

My bachelor work is about Smetana´s Litomysl International Opera Festival. The work is with a view to a history, beginning of festival, the first volume in year 1949, another select volumes, which were interesting, exeptional or which were important for their next development. I mention there a time when the festival could not be.

My work contain a new history of festival in the age of nineties, new organisation of festival, new or reform concerting places and the concomitant programme of festival.

My work contain a portraits of important person for rise festival. Portraits of soloists, conductors, orchestras and choirs, which perform on festival regularly.