Systém Tréninkového Procesu V Přípravkách SK Rapid Wien

MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sportovních studií

Katedra sportovních her

Systém tréninkového procesu v přípravkách SK Rapid Wien

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Vypracoval: PhDr. Ladislav Bedřich, CSc. Bc. Josef Fixa 2. ročník N-UTV

Brno, 2010

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně. Všechny prameny a literaturu, z níţ jsem čerpal, v práci řádně cituji a uvádím zde úplný odkaz na příslušný zdroj.

………………………………… Josef Fixa

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji PhDr. Ladislavu Bedřichovi, CSc. za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování diplomové práce věnoval. Dále děkuji mé přítelkyni Mgr. Martině Elnerové za její pomoc při úpravě této diplomové práce. Děkuji i Mag. Peteru Grechstshammerovi, šéfovi mládeţe SK Rapid Wien.

OBSAH

ÚVOD………………………………………………………………………………….6 1. CHARAKTERISTIKA FOTBALU……………………………………………....8 1.1 Fotbal z pohledu fyziologie……………………………………………………..8 1.2 Fyziologický profil hráče………………………………………………………..9 2. INTENZITA ZATÍŢENÍ………………………………………………………...10 2.1 Energetické poţadavky………………………………………………………...10 2.2 Pohybová charakteristika fotbalu………………………………………………10 2.3 Anaerobní poţadavky herního výkonu………………………………………...11 2.4 Aerobní poţadavky herního výkonu…………………………………………...12 3. SPORTOVNÍ VÝCHOVA Z POHLEDU FOTBALU…………………………13 3.1 Cíle sportu……………………………………………………………………..13 3.2 Úkoly sportu…………………………………………………………………...13 3.3 Faktory vývoje…………………………………………………………………14 4. BIOLOGICKO-PSYCHOLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY FOTBALISTY V PŘÍPRAVKÁCH………………………………………………………………18 4.1 Dítě mladšího školního věku…………………………………………………..18 5. ORGANIZACE A FORMY FOTBALOVÉHO TRÉNINKU…………………25 5.1. Trénink dětí a mládeţe………………………………………………………...25 5.2 Didaktické formy tréninku……………………………………………………..26 5.2.1 Organizační formy…………………………………………………………...27 5.2.2 Sociálně – interakční formy………………………………………………….28 5.2.3 Metodicko – organizační formy……………………………………………...28 5.3 Druhy fotbalového tréninku……………………………………………………30 5.4 Didaktické zásady ve fotbalovém tréninku….…………………………………36 6. CÍLE, ÚKOLY A VÝZKUMNÉ OTÁZKY DIPLOMOVÉ PRÁCE…………39 6.1 Cíle diplomové práce…………………………………………………………..39 6.2 Úkoly diplomové práce………………………………………………………...39 6.3 Výzkumné otázky diplomové práce…………………………………………...39 7. SK RAPID WIEN………………………………………………………………...40 7.1 Historie SK Rapid Wien……………………………………………………….40 7.2 Úspěchy SK Rapid Wien………………………………………………………41 7.3 Čeští fotbalisté v SK Rapid Wien……………………………………………...42

8. PRÁCE S PŘÍPRAVKAMI V SK RAPID WIEN……………………………...46 8.1 Filozofie práce s mládeţí – „Pro Rapid“………………………………………46 8.2 Školní tělesná výchova fotbalistů přípravek SK Rapid Wien…….……………47 8.3 Tréninkový proces……………………………………………………………..48 8.3.1 Stationstraining………………………………………………………………50 8.3.2 KOO Training………………………………………………………………..52 8.3.3 Training………………………………………………………………………54 8.3.4 Stabi – Training…....………………………………………………………...55 9. KATEGORIE PŘÍPRAVEK SK RAPID WIEN, JEJICH VÝSLEDKY NA MEZINÁRODNÍM POLI…………………………………...... 56

DISKUSE…………………………………………………………………………….66 ZÁVĚR……………………………………………………………………………....68 SEZNAM POUŢITÝCH PRAMENŮ…………….………………………………..69 RESUMÉ…………………………………………………………………………….71

SK RAPID WIEN

ÚVOD

Fotbal je nejpopulárnější a nejrozšířenější kolektivní hra na světě. Fotbal hrají lidé na celém světě, ať uţ jsou to malí kluci hrající bosí na pláţi Copacabana v Brazílii, nebo hráči připravující se pod trenérským dohledem na víkendové utkání. Hned po olympijských hrách je mistrovství světa ve fotbale nejsledovanější sportovní akcí, která lidem po celém světě přináší vzrušení a zábavu. Kaţdý kontinent má svůj šampionát, hraje se mistrovství Evropy, Jiţní Ameriky, Severní a Střední Ameriky, Asie, Afriky i Oceánie. Společným jmenovatelem těchto akcí je jedno – obrovský zájem diváků. Zápasy mistrovství světa i Evropy jsou jiţ před začátkem šampionátu vyprodané. Stačí se podívat po evropských ligových stadionech, do Německa, Anglie, Španělska nebo Itálie, kde je fotbal nedílnou součástí kaţdodenního ţivota. Kaţdý týden sledují fotbalová utkání vyprodané stadiony, noviny jsou plné informací o fotbale. V tomto směru se fotbalu ţádný jiný kolektivní sport nevyrovná. Fotbal přináší divákům pocit sounáleţitosti se „svým“ týmem na jakékoliv úrovni, kdy tým získá některou z medailí nebo vyhraje důleţité utkání. Fotbalové utkání navštěvují vedle obyčejných fanoušků, kteří ale dokáţou na stadionech vytvořit vynikající atmosféru, také prezidenti států, králové a královny, předsedové vlád nebo známé osobnosti z oblasti kultury. Zahajovacího ceremoniálu mistrovství světa v Itálii v roce 1990 se osobně zúčastnil dokonce papeţ Jan Pavel II. Pomocí fotbalu se zviditelňuje kaţdá velká společnost, která neváhá zaplatit obrovské sumy za reklamu během významného fotbalového utkání. Není divu, ţe fotbal si za své téma vzala celá řada autorů z celého světa. Ve svých ţivotopisech vyprávějí o svých osudech slavní hráči a trenéři minulosti i současnosti. Jiné knihy zachycují dokumentační formou významné světové soutěţe, jiné zase hovoří o těţkých začátcích fotbalu, který se však po celou dobu bouřlivě rozvíjel. O fotbalu tedy vychází velké mnoţství publikací. Tato práce se zabývá především prací s nejmladšími fotbalisty a systémem tréninkového procesu v přípravkách v nejslavnějším a nejúspěšnějším rakouském fotbalovém klubu SK Rapid Wien. Téma práce jsem si vybral proto, ţe jsem v tomto fotbalovém klubu v letním semestru akademického roku 2008/2009 absolvoval svoji trenérskou praxi, která mi přinesla velké mnoţství poznatků do mé budoucí trenérské

6 práce. Představíme zde jednotlivé kategorie přípravek, systém tréninkového procesu v těchto kategoriích a výsledky některých mezinárodních turnajů, kterých se přípravky SK Rapid Wien pravidelně zúčastňují. Úkolem této práce je nastínit, jak jsou přípravky SK Rapid Wien konkurenceschopné v porovnání se špičkovými evropskými soupeři.

1. CHARAKTERISTIKA FOTBALU

1.1 Fotbal z pohledu fyziologie

Fotbal je kolektivní, míčová, branková hra acyklické povahy. Hrají proti sobě dvě druţstva sloţená z deseti hráčů v poli a jednoho brankáře na kaţdé straně. Cílem kaţdého druţstva je vstřelit víc gólů, neţ druţstvo soupeře. Na hru dohlíţí rozhodčí, který dbá na to, aby byla dodrţována pravidla. Z hlediska psychologické typologie sportovních činností patří fotbal do skupiny sportů heuristicko-kolektivních. Smyslem těchto sportovních odvětví je taktickým myšlením a jednáním překonat soupeře vědomou kolektivní spoluprací. Dalším charakteristickým rysem je nutnost předvídat úmysly soupeře - odebírání míče soupeři nebo soupeři zamezit ve střelbě. Obsah sportovního tréninku ve fotbale dělíme na přípravu technicko-taktickou, psychologickou a tělesnou. Tělesnou přípravu potom dělíme na všeobecnou a speciální. Všeobecná příprava podporuje rozvoj jednotlivých pohybových schopností v nejširších obměnách jejich projevů. Pomáhá vytvářet základy všeobecné připravenosti hráčů, je důleţitá u rostoucího organismu – mládeţe. Na vlastní výkonnost hráče má nepřímý vztah. Speciální tělesná příprava je nedílnou součástí vlastního výkonu fotbalisty v utkání. Nejdůleţitější jsou zde cvičení s míčem a kondiční trénink hráčů, ve kterém se rozvíjí tělesná zdatnost v pohybech, které jsou podobné herním činnostem. Tak trénujeme rychlost změny směru běhu s míčem i bez míče, běh - zastavení - start do nového směru (Havlíčková, 1993). Současné pojetí hry je charakterizováno neustálým zvyšováním poţadavků na objem a intenzitu herních činností v utkání při současně se zvyšující sloţitosti, hráč má na provedení herních činností stále méně času a méně prostoru. Fotbal je stále náročnější i z psychického hlediska, hráč musí pohotově reagovat na neustále se měnící situace, rychle se rozhodovat a tvůrčím způsobem individuálně nebo ve spolupráci se spoluhráči řešit herní úkoly (Votík, 2003).

1.2 Fyziologický profil hráče

Dnešní hráči se vyznačují větší výškou a hmotností, velkou aktivní tělesnou hmotností s obsahem tuku pod 10 %. Vysocí jsou zejména brankáři, střední obránci, většinou i útočníci. Fotbalisté mají široký hrudník a delší dolní končetiny, obvody stehen jsou 58-65 cm, lýtek 39-41 cm. Kolena jsou mírně vytočena. Somatotyp fotbalisty je mezomorfí typ s vyrovnanou endoektomorfní sloţkou, obránci mají většinou větší endomorfní a mezomorfní sloţku. Rozvinutá svalovina u fotbalistů má velkou izometrickou sílu. Charakter svalových vláken je převáţně rychlostní (Havlíčková, 1993).

2. INTENZITA ZATÍŢENÍ

2.1 Energetické poţadavky

Herní výkon hráče v utkání tvoří široký rejstřík pohybových činností, dominantní pohybovou činností je běh různých rychlostí a chůze. Činnost s míčem je prováděna pouze po souhrnnou dobu 1-3 minuty. Celková vzdálenost překonaná těmito způsoby lokomoce slouţí jako odhad celkové mechanické práce, kterou hráč vykoná v průběhu utkání. Tato práce představuje energetický výdej 2,5 megajoulů v amatérském fotbale, ale v profesionálním fotbale jsou více reálné hodnoty 5-6 megajoulů. Pro srovnání, 24 hodinový energetický výdej hráče mimo činnost na hřišti činí v průměru 14-15 megajoulů (Psotta, 2006).

2.2 Pohybová charakteristika fotbalu

Výsledky posledních analýz utkání nejlepších světových muţstev dokazují, ţe nejlepší hráči v průběhu utkání překonají v závislosti na jejich místě v sestavě přibliţně 9-13 km. Z toho např. hráč středové řady absolvuje přibliţně 4,8-5,2 km chůzí, 3,1-3,7 km klusem, 2,2-2,8 km rychlým během a 0,9-1,3 km sprintem. Délka sprintů je nejčastěji 16-30 m, cca 30-40krát za utkání (Votík, 2003). Fotbalový výkon hráče v utkání charakterizuje střídavost pohybového zatíţení. Výkon hráče totiţ představuje střídání velmi krátkých, obvykle 2-10 s trvajících intervalů stoje, chůze, běhu různých rychlostí a způsobů, činností s míčem a další lokomoční činnosti – kroky v soubojích, obraty. Ke změně intenzity nebo typu činnosti dochází v průměru kaţdou pátou aţ šestou sekundu. Fotbalový výkon se tak skládá z 900-1100 diskrétních intervalů činnosti, od stoje a poklusu po intervaly vysoce intenzivních činností – běţeckých sprintů, výskoků, soubojů o míč. Hráč podle průzkumu překoná v utkání bez míče 9-15 km chůzí a během v různých rychlostech a způsobech, 40-60 změn směru běhu spojených s brzděním a zrychlením, 6-20 obranných soubojů, 5-20 výskoků, 0-6 zvednutí ze země po pádu. S míčem potom hráč během utkání absolvuje zhruba 30krát vedení míče, vedením míče hráč překoná

140-220 m, přihraje spoluhráčům 20-46 přihrávek, 4-17krát odehraje míč hlavou, pokusí se 0-4krát o střelbu. Tyto charakteristiky platí pro dorostence a dospělé hráče (Psotta, 2006). Chronometráţe utkání ve fotbale udávají přehled o aktivitě hráčů různých formací a postů, tzn. o pohybové náročnosti hry. Fotbal má povahu intermitentních zatíţení, kde se střídají krátké a dlouhé úseky běhu s míčem i bez míče různou rychlostí. Rychlé starty, obraty, různé druhy běhu s míčem, výskoky, hra hlavou, přihrávky na krátkou i delší vzdálenost, střelba na branku jsou náročné činnosti, které podporují rozvoj výbušné i izometrické síly, ale i silové vytrvalosti. Ve fotbale je v popředí důleţitosti vytrvalost. Neméně důleţitá je rychlost, na které je závislá úspěšnost v útočné i obranné fázi. Dalším předpokladem úspěšnosti je koordinace pohybu. Moderní fotbal je fyzicky náročný, rychlejší a jednodušší, se snahou kombinovat v rychlosti na jeden aţ dva dotyky. Vyţaduje jedince s dobrou trénovatelností, dobrou volní sloţkou, která se vyznačuje houţevnatostí, cílevědomostí, poctivostí a přístupem (Havlíčková, 1993).

2.3 Anaerobní poţadavky herního výkonu

Hráči na elitní úrovni provádějí v utkání v průměru jednou za 30-90 s 1-4 s dlouhé běhy ve vysoké aţ maximální rychlosti (u elitních dospělých 17-30 km/h). Tyto intervaly vysoké aţ maximální intenzity se střídají s intervaly běhu ve středních rychlostech (13-16 km/h) trvajícími obvykle 3-6 s a s intervaly činnosti niţší intenzity – stoje, chůze, poklusu a běhu v niţších rychlostech trvajícími obvykle do 10 s. Tyto intervaly mají zotavovací charakter a ve výkonu hráče v utkání převaţují. Intervaly niţší intenzity nutně doprovází opakované vykonávání intervalů vysoce intenzivní činnosti, které mají prioritní význam pro úspěšnost hráče. Časový poměr intervalů běhu ve vysokých aţ maximálních rychlostech a intervalů činnosti niţších intenzit se pohybuje obvykle v rozmezí 1:14 aţ 1:7. Obecně platí, ţe při opakovaných krátkodobých činnostech maximální intenzity je kratší neţ desetinásobek intervalu zatíţení nevyhovující pro dostatečnou resyntézu makroergních fosfátů – ATP (adenosintrifosfátu) a CP (kreatinfosfátu). Tyto makroergní fosfáty jsou klíčovým zdrojem energie pro svalový výkon maximální intenzity, pokud není delší neţ 5 s.

Na základě měření koncentrace CP v laboratorní simulaci svalového výkonu v utkání se předpokládá, ţe koncentrace CP ve svalech hráče fotbalu se neustále mění v rozsahu 50-90 % klidové hodnoty. Je tedy předpoklad, ţe plné resyntézy CP je dosahováno v průběhu utkání zřídka a tedy, ţe lokomoční a herní činnost vyšší aţ subjektivně maximální intenzity se realizuje obvykle v podmínkách neúplného zotavení. O nedostatečném metabolickém zotavení svalů v důsledku relativně časté realizace intenzivních činností v průběhu utkání svědčí významné zapojení anaerobního glykolytického (laktátového) metabolismu. Tento fakt dokládají nálezy koncentrace laktátu v krvi (LA) u hráčů v průběhu utkání, která se pohybuje v pásmu 4-12 mmol/l, mimořádně 15 mmol/l. Platí zde rovnice čím vyšší soutěţní úroveň, tím vyšší zapojení anaerobního laktátového metabolismu, významným faktorem výkonnosti ve fotbalu je tedy také anaerobní kapacita (Psotta, 2006).

2.4 Aerobní poţadavky herního výkonu

Hlavním způsobem tvorby energie pro svalovou činnost je aerobní metabolismus. Ten spočívá ve vyuţívání kyslíku v biochemickém řetězci štěpení cukrů a tuků jako hlavních energetických zdrojů. Spotřeba kyslíku tak nepřímo ukazuje na energetickou náročnost pohybové činnosti. Průměrná spotřeba kyslíku (VO2) v průběhu utkání činí 70-75 % maximální spotřeby kyslíku (VO2max) hráče a odpovídá intenzitě zatíţení 5-10 % pod anaerobním prahem. Tomu také odpovídají nálezy průměrné srdeční frekvence (SF) u hráčů v průběhu utkání, 80-93 % maximální hodnoty SF. Vzhledem k devadesátiminutovému trvání utkání jde o poměrně vysokou intenzitu fyziologického zatíţení (Psotta, 2006).

3. SPORTOVNÍ VÝCHOVA Z POHLEDU FOTBALU

3.1 Cíle sportu

Cílem sportu je dosaţení maximálního výkonu. Zvyšování výkonnosti je ale míněno relativně, vzhledem k moţnostem jedince. I zcela slabý výkon z hlediska absolutního můţe být pro jedince výsledkem velkého úsilí, sebepřemáhání, námahy a v tomto ohledu plní sport úlohu, kterou mu připisujeme. Vzbuzuje totiţ aktivitu jedince motorickou i psychickou, čímţ dochází ke spojení vzdělávacího i ryze výchovného (působení na osobnost) vlivu. Proto ani činnost trenéra nemůţe mít podobu schematického, odtaţitého kázání bez vztahu ke konkrétní sportovní činnosti s určitým vzdělávacím (motorickým) obsahem. Jednostranné zaměření pouze naopak jen na pohybový projev vede k hypertrofii specializované jednostrannosti, coţ je de facto krátkozraká zjednodušená „sportovní výchova“. Cílem sportovní výchovy je proto přizpůsobení nárokům sportovního ţivota s úsilím o maximální výkon a s přispíváním k rozvoji osobnosti sportovce (Svoboda, 2000).

3.2 Úkoly sportu

Sport není jen výkon samotný, je mnohem košatější a širší, a proto hovoříme o sportovním ţivotě. Má svoje nároky, které vymezení cíle formuluje jen všeobecně. Podrobněji to vyjadřují tyto úkoly:

. Utváření potřebných vědomostí o sportu, o sportovním ţivotě a konkrétních sportovních činnostech – technika, taktika, sloţky tréninku atd. . Utváření potřebných sportovních dovedností. . Rozvoj pohybových schopností, účelných pro daný sport a rozvoj celkové fyzické zdatnosti a výkonnosti. . Utváření potřebných návyků a zvyků – reţim dne, ţivotospráva, hygiena, regenerace.

. Rozvoj specifických schopností – periferní vidění, sloţitá reakce, rozhodování, pozorovací a posuzovací kapacity atd. . Regulace postojů ke všem otázkám sportovního ţivota – posilování, rozhodčí, soupeř atd. . Ovlivňování interpersonálních vztahů – rovnováha soutěţení a spolupráce, týmové cíle vyšší neţ individuální atd. . Všestranné působení na vlastnosti osobnosti sportovce – ve formě spíše podněcování neţ přímé formování. I toto vymezení je obecné, ale umoţňuje uţ rozpracování konkretizace úkolů pro jednotlivé sporty (Svoboda, 2000).

3.3 Faktory vývoje sportovce

Dědičnost Dědičnost je tendence organismu předávat znaky z rodičů na potomstvo. Odedávna se tvrdí, ţe se dědí především fyzické znaky, např. výška a stavba těla, barva kůţe, vlasů, očí krevní skupina atd., nověji dokonce i krevní tlak, puls, pocení, způsob dýchání, ale i dynamika vývoje některých charakteristik – zubů, vlasů, zraku. Pokud jde o kapacity motorické, dědí se spíše dispozice, anatomicko – fyziologické předpoklady k rozvoji pohybového talentu, motorických schopností (Svoboda, 2000).

Temperament Temperament je silně dědičně podmíněn, prochází však určitým vývojem. Projevuje se impulsivností, ve vzrušivosti, síle a tempu průběhu psychických procesů. Vzrušivost znamená přístupnost různým podnětům, síla se projevuje v prudkosti reakcí a rychlost v postřehu, pohotovosti a rychlosti myšlenkových operací. Vlastnosti temperamentu jsou natolik výrazně odlišné, ţe jsou podkladem pro rozdělení do typů. Klasické členění na sangvinika (silný, vyrovnaný a pohyblivý), flegmatika (silný, vyrovnaný a pomalý), cholerika (silný, nevyrovnaný a vzrušivý) a melancholika (slabý a pomalý) ověřil I. P. Pavlov. K určení typů dnes pouţíváme dotazník, který vypracoval Eysenck. Ten rozlišuje dvě bipolární dimenze: extroverzi – introverzi a labilitu – stabilitu. Takto vzniklá typologie koreluje s klasickým rozdělením

14 temperamentů. Domněnka, ţe vynikající sportovci se rekrutují pouze ze sangvinických temperamentů, se nepotvrdila. V mnoha výzkumech, ve všech končinách světa – u nás takový rozsáhlý výzkum provedli v roce 1974 Vaněk a Hošek – bylo zjištěno převáţně pomocí Eysenckova EPI, ţe k nejlepším patří zástupci všech čtyř typů temperamentu (Svoboda, 2000).

Obr. 1 : Typy temperamentu dle Eysencka

Talent Schopnosti nejsou vrozené, dědí se však určité dispozice neboli vlohy k rozvoji schopností intelektových, percepčních či motorických. Počáteční rozdíly mezi lidmi nejsou tedy ve schopnostech, ale spíše ve vlohách, coţ je důleţité při výběru talentů. Dokazuje-li jedinec v nějaké oblasti rychle rozvoje schopností, mluvíme o nadání, či dokonce o talentu. Nadání či talent se projevuje rychlým a snadným zvládáním vědomostí a dovedností (Svoboda, 2000). Přeměnu z talentovaného mladíka v hráče světového formátu v minulosti zvládlo mnoho jedinců. Udělat z průměrně talentovaného hráče borce mezinárodní nebo ligové třídy je značně obtíţnější. Kámen úrazu tkví v herní příleţitosti. Poskytnutí herního času mladým, i kdyţ nadějným, ale stále ještě výkonem nevyhraněným hráčům,

15 je zpravidla omezované. Omezování přináší stagnaci a zpomalování vývoje. Řada hráčů, v mládí odstavovaných, dosáhla svého maxima aţ na sklonku kariéry ve věku 30 let. Mladý hráč musí dostatečně hrát, nehraje-li, jedinou cestou je změna prostředí a dodatečný individuální trénink. Osobně zaměřená tréninková pozornost můţe výrazně pozvednout neodhalené předpoklady. Vynucení příleţitosti sebeprosazením je jediným řešením (Bukač, 2005).

Intelektové schopnosti Intelektovým vlastnostem je věnováno nejvíce pozornosti. Existuje řada testů, které zjišťují tzv. inteligenční kvocient – IQ. Ten se získává tak, ţe pomocí řady úloh, které testovaná osoba řeší, se zjistí tzv. mentální věk, který pak dělíme věkem kalendářním a násobíme stem. Průměr populace se pohybuje mezi hodnotami 90-110 bodů. Existují spory jak o dědičnou podmíněnost inteligence, tak o způsob zjišťování intelektových kapacit. Jisté je, ţe testové úlohy nepokrývají všechny předpoklady řešení problémů. Např. Gardner (1988) rozlišuje 7 inteligencí: jazykovou, hudební, logicko-matematickou, prostorovou, tělesně-kinestetickou, interpersonální (citlivé chápání jiných lidí, předvídání), intrapersonální (chápání vlastních citů, sebeovládání). Toto členění je povaţováno za progresivní nejen proto, ţe zahrnuje kinestetickou inteligenci, ale hlavně proto, ţe je komplexnější neţ tradiční pojetí. Celkově růst intelektu závisí na zrání, sociálních kontaktech, zkušenosti, vyrovnanosti charakteru. Samostatnou kapitolou je tzv. herní inteligence. Řada autorů nenašla ţádný vztah mezi výškou inteligenčního kvocientu a úrovní herního výkonu. Nejen taktické myšlení v utkání, které nelze zjevně posuzovat bez přihlíţení k dalším kapacitám osobnosti, ale ani výsledky v řešení herních situací na magnetické tabuli nekorelovaly s obecnou inteligencí u hráčů basketbalu (Svoboda, 2000).

Charakter Charakter jako souhrn podstatných vlastností osobnosti není zděděný, ale dnes se odhaduje, ţe některé vlastnosti mají zděděný základ. Patří k nim např. vytrvalost, energie, rozhodnost. Charakter vlastně nejde naučit, jedinec musí sám někam dospět. Pozitivně působí vedení, motivování, rozvoj vůle, praktická zkušenost, zpětná vazba, vhled, zdůvodňování. Celková intencionalita (zaměřenost) jedince je primárně dána potřebami biologickými a uvádí se, ţe teprve, kdyţ jsou uspokojovány tyto základní potřeby, mohou člověka ovlivňovat vyšší potřeby sociální (Svoboda, 2000).

Prostředí Prostředí působí na člověka souhrnem všech vnějších vlivů – ţivotními podmínkami, včetně sociálních vlivů. Podnětům z prostředí, a to stimulaci i inhibici (podněcování a blokování) podléhají spíše oblasti fylogeneticky mladší, totiţ rozum a city, minimálně pak oblasti starší, jako jsou pudy a instinkty. Člověk je tvor společenský, coţ dokazují skutečné případy dětí vychovaných zvířaty. Tyto případy, které uvádí uţ Komenský, ale jsou známy z doby novější, ukazují, ţe dítě bez vlivu lidského sociálního působení se nevyvíjí jako člověk rozumný. Závaţnou roli hraje zjevně proces socializace, neboli vrůstání do společnosti, která probíhá v prostoru a čase. Nejprve v úzkém kruhu rodiny a na malém prostoru, postupně v dalších okruzích a skupinách, hrách dětských, školních, sportovních atd. Hlavním mechanismem socializace je slovo, řeč čili komunikace verbální. K vedlejším mechanismům pak patří non-verbální komunikace: nápodoba či přejímání činností, sympatie – přejímaní citů, a sugesce – přejímání myšlenkových obsahů. Vliv sociálních skupin tvoří samostatnou oblast, kterou se zabývá sociální psychologie a sociální pedagogika (Svoboda, 2000).

Výchova Výchova je, jak jsme jiţ uvedli, sociální jednání, plánovité a cílevědomé, které slouţí k tomu, aby se jedinec socializoval optimálně a relativně autonomně. Působení vychovatele má tedy mít sociálně zprostředkující a převáţně nepřímý charakter. Člověk má tak získat schopnost samostatně a zodpovědně regulovat svoje chování ve společnosti, včetně sportovních činností. Měla by ovšem být více zdůrazněna aktivnost individua. Výchova jako iniciace (podněcování) je však zjevně potřebná. Bez pomoci druhých lidí, rodičů, učitelů, trenérů atd., nenajde člověk sám sebe a nerozvine kapacity své osobnosti (Svoboda, 2000).

4. BIOLOGICKO-PSYCHOLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY FOTBALISTY

V PŘÍPRAVKÁCH

4.1 Dítě mladšího školního věku

Tělesná výška a hmotnost Mladý fotbalista, začínající v přípravkách, patří do období mladšího školního věku (6-11 let). Ve věku prvních školních let se dítě po stránce fyzické vyvíjí klidně a stejnoměrně; plynule se zvyšuje tělesná výška (obr. 2), tělesná hmotnost (obr. 3, s. 19), kapacita plic dítěte. Osifikace kostí ovšem není dokončena, v kosterní soustavě je ještě mnoho tkáně chrupavčité – pro trenéra je důleţité uvědomovat si to při silových cvičeních. V prvních letech jsou pro dítě obtíţné i jemnější a přesnější pohyby prstů a ruky, protoţe proces osifikace prstů i ruky není ještě dokončen. Krevní oběh i vývoj dalších vnitřních orgánů proporcionálně odpovídá vývoji tělesné výšky a hmotnosti. Rovnoměrně vzrůstá celková výkonnost (Svoboda, 2000).

Obr. 2 : Tělesná výška 7-18 letých chlapců a dívek v České republice (Lhotská a kol. 1993)

Obr. 3 : Tělesná hmotnost 7-18 letých chlapců a dívek v České republice (Lhotská a kol. 1993)

Pohybová výkonnost Děti ve věku 6-11 let mají rády všechny přirozené činnosti, v nichţ mohou běhat, skákat, šplhat a hrát si. Pohyb je pro ně potěšením, a proto je do sportovní činnosti není třeba nějak nutit. Spíše je nutno kontrolovat mnoţství a charakter jejich tělesné aktivity. Je ostatně dvojnásob důleţité vnést řád do jejich kaţdodenních činností, nejen čistě z pedagogických důvodů, ale i proto, aby si zvykly co nejdříve na systematickou sportovní přípravu – reţim dne. U dětí mladšího školního věku se velmi rychle rozvíjejí některé pohybové vlastnosti zejména rychlost (obr. 4, s. 20) a koordinace, zatímco výkony v oblasti síly (obr. 6, s. 21, obr. 7, s. 21, obr. 8, s. 22) a vytrvalosti (obr. 5, s. 20) svědčí o poměrně nízkém rozvoji těchto schopností. Rozvoji koordinace pomáhá vysoká plastičnost centrálního nervového systému a rozvoj pohybového analyzátoru, coţ se projevuje ve zdokonalování prostorově časových charakteristik pohybů (Svoboda, 2000).

Obr. 4 : Pohybová výkonnost 7-18 letých chlapců a dívek v České republice v testu: běh na 50m (Moravec a kol. 1990)

Obr. 5 : Pohybová výkonnost 7-18 letých chlapců a dívek v České republice v testu: 12 minutový běh (Kovář, Měkota, Chytráčková, Kohoutek, 1993)

Obr. 6 : Pohybová výkonnost 7-18 letých chlapců a dívek v České republice v testu: skok do dálky z místa (Kovář, Měkota, Chytráčková, Kohoutek, 1993)

Obr. 7 : Pohybová výkonnost 7-18 letých chlapců a dívek v České republice v testu: leh – sed po dobu 60s (Kovář, Měkota, Chytráčková, Kohoutek, 1993)

Obr. 8: Pohybová výkonnost 7-18 letých chlapců a dívek v České republice v testu: výdrţ ve shybu (Kovář, Měkota, Chytráčková, Kohoutek, 1993)

Sociální a emocionální vývoj Vstup dítěte do školy představuje důleţitý okamţik v jeho vývoji; přestává být středem pozornosti rodičů a musí se vyrovnat se skutečností, ţe je jedním z mnoha členů skupiny – školní třídy. Proţívá důleţité období postupné socializace, zatím jenom v omezené oblasti. Záleţí hodně i na prostředí rodiny a na vlivu rodičů, jak se dítě s tímto poţadavkem vyrovná. Podle některých výzkumů je působení rodiny významné v několika směrech, například: existuje úzký vztah mezi agresivním chováním dětí a přísností kázně v rodině; tvrdá disciplína v rodině můţe být zdrojem nepřátelství, které dítě vybíjí např. vzhledem k ostatním dětem. Přibliţně ve věku 9 let se dítě uţ úplně vyrovnává se sociálními poţadavky, které na něho klade škola. Vydatně k tomu přispívá i účast v nejrůznějších pohybových hrách, ke kterým je dítě vedeno, ke kterým je dítě vedeno přirozenou potřebou „vybít“ svou energii a zaměstnat rozvíjející se svalstvo. V oblasti emocí dochází k doznění základního rozvoje citů; zatímco v době předškolní děti rozlišují jen dobro a zlo, v mladším školním věku nastává přesun na jemnější citové kvality. Vyvíjí se smysl pro čest, pravdu, spravedlnost, odvahu, dané slovo. Děti tohoto věku soutěţí s velkou vervou, druţí se v malé skupinky,

22 utajené a často s podivuhodnou symbolikou, vznikají i kamarádské svazky. Sociální vztahy i citová vzplanutí bývají však ještě narušovány dozněním egocentrického dětského postoje minulého období, a proto i náhlá vybočení (jako překvapující neupřímnost, leţ apod.) je nutno chápat z tohoto stanoviska (Svoboda, 2000).

Rozumový vývoj Kdyţ vstupuje dítě do školy, je fyzicky i psychicky dostatečně vyvinuto, aby se mohlo věnovat osvojování vědomostí i dovedností. Nové prostředí podporuje přechod od fantazií k realitě, od pohádek k logickému vyprávění, k zájmu o dobrodruţství, a tím i o nové poznatky. Dospělí jsou pro něho ještě neomylnou autoritou, zejména učitel, ve sportu trenér. Proto přejímá poměrně nekriticky jejich postoje, vytváří si však uţ i své vlastní názory na některé specifické záleţitosti, zejména konkrétní věci. Schopnost chápat abstraktní pojmy, jako je ţárlivost nebo předsudky, je ještě malá, je to období konkrétního. Dítě je s to porozumět i obtíţnějším věcem, pokud jsou podány prostě, s jednoduchou argumentací. Ke konci období začíná chápat příčinné vztahy a jednoduché abstraktní principy. Jedním z ukazatelů pokroku, jaký dítě udělá v tomto období, je rozvoj slovní zásoby, která se podle některých autorů za pět let aţ zdvojnásobí. Vnímání se rozvíjí ve velmi těsném spojení s praktickou činností, dítě je zvídavé, ale má ještě malou schopnost registrovat některé podrobnosti a cílevědomě a organizovaně analyzovat to, co vnímá. S tím souvisí i záměrná pozornost, kterou je dítě s to realizovat jen krátkodobě. Rozvíjí se paměť i představivost; vývoj myšlení se začíná stadiem konkrétních operací, opírá se o názorné vlastnosti a kvality konkrétních předmětů, ale ke konci období uţ lze přejít k rozvoji schopností zobecňovat a abstrahovat. Vlastnosti osobnosti nejsou ještě ustáleny; děti jsou impulzivní a přecházejí rychle z radosti do smutku a naopak. Vůle je ještě slabě vyvinuta, dítě nedokáţe sledovat dlouhodobý cíl, má-li překonávat okamţité nezdary (Svoboda, 2000).

Pedagogické závěry Období mladšího školního věku, tj. 6-11 let, můţeme charakterizovat jako velmi šťastnou dobu mládí. Děti se vyvíjí po všech stránkách rovnoměrně, jsou optimistické,

23 aktivní a sugestibilní, mají zájem o všechno konkrétní, jsou snadno ovladatelné (dokáţeme-li jejich energii vhodně usměrnit). Důleţité je uvědomit si všechny charakteristické rysy dětí tohoto období a postupně je vést od spontánního pohybu k systematické sportovní přípravě, k ţivotosprávě a dennímu řádu, od konkrétních zájmů přecházet k základům rozvíjení abstraktního myšlení, zprostředkovat postupně osvojení morálních norem a chování podle nich, rozvíjet stálost koncentrace, a tím i posilovat vůli, formovat vlastnosti osobnosti, kolektivní cítění, estetické sklony. Učitelům a trenérům přitom napomáhá přirozená autorita, věcné a logické zdůvodňování, konkrétnost, plnění daného slova, respektování osobnosti dítěte, pestrost forem vyučování a výchovy, porozumění (Svoboda, 2000).

5. ORGANIZACE A FORMY FOTBALOVÉHO TRÉNINKU

5.1. Trénink dětí a mládeţe

Základním předpokladem úspěchu tréninku dětí a mládeţe je, ţe dítě není dospělý v malém těle. Z toho vyplývá, ţe trénink dětí se musí řídit poněkud odlišnými pravidly, neţ je trénink dospělých. Rozdíly v tréninku dětí a dospělých jsou tím větší, čím mladší dítě je.

Základními fyziologickými skutečnostmi, které musíme respektovat, jsou: . niţší schopnost práce na kyslíkový dluh, . menší mnoţství svalové hmoty, . často nedostatečný rozvoj základních pohybových dovedností, . často problémy s rovnováhou.

Dále je nutné vţdy respektovat aktuální stupeň rozvoje dítěte. Hlavně v období puberty (cca od 13 let u chlapců) se liší chronologický věk a věk biologický, tedy věk, který je dán aktuálním stupněm rozvoje dítěte. Proto vţdy před kaţdým novým tréninkovým prvkem je třeba posoudit způsobilost dítěte ať uţ po stránce dovednostní, zda je schopno daný pohybový úkol zvládnout technicky nebo po stránce výkonové, tedy je-li z pohledu vesměs silového rozvoje schopno daný úkol zvládnout. Další skutečností, kterou je třeba vţdy akceptovat je, ţe dítě by nemělo být dlouhodobě přetěţováno konstantním zatíţením. Vţdy by měly převaţovat dynamické formy zatíţení, kdy dítě si povětšinou samo řídí intenzitu realizované formy pohybové činnosti. Jednoznačně by měla převaţovat cvičení obecně herního charakteru. Cílem tréninku dětí je v prvé řadě se naučit základní pohybové dovednosti. Hlavně v severských zemích je zdůrazňováno, ţe u dětí by nemělo být pouţíváno termínu sportovní trénink a trénink by měl být vţdy řízen na základě aktuální odezvy mladého organismu na zatíţení. Příkladem můţe být, ţe pokud jsou mladí hráči schopni dělat další „doplňkové“ činnosti (pošťuchují se, smějí se atd.), je moţné v tréninku pokračovat. V okamţiku, kdy toto vymizí, je třeba trénink ukončit.

Z pohledu fotbalu by se mladí hráči měli naučit základy kopací techniky, rovněţ tak by se měli naučit systematičnosti a základním návykům spojených s rozcvičením na straně jedné a s ukončením tréninkového zatíţení na straně druhé – vyklusání, uvolnění, strečink atd. Formy a instrukce předávané mladým hráčům musí být většinou v té nejjednodušší formě tak, aby byly pro ně srozumitelné. U dětí musí být věnována zvýšená pozornost technice provádění pohybu, hlavně pak v situacích pod zatíţením. Při pouţití přídavného zatíţení při posilování by nemělo toto přesáhnout 5-7 % tělesné hmotnosti. Zásadní důraz musí být kladen na rychlost a přesnost provedení pohybové činnosti. Dále je potřeba počítat s tím, ţe doplňková cvičení (nefotbalová) musí tvořit alespoň 50 % celkového objemu tréninkových zatíţení. Je nezbytné, aby se mladí hráči naučili zásady pitného reţimu a základním hygienickým návykům. Velmi pečlivě je třeba zvaţovat počet a frekvenci utkání. Rovněţ tak dobu trvání utkání a rozměry hřiště. Není vhodné v dětském věku akcentovat převahu taktických pokynů. Základní orientace tréninku dětí a mládeţe má charakter kultivace základních pohybových dovedností a nezbytných technických základů (Buzek, 2007).

5.2 Didaktické formy tréninku

Dle Votíka (2005) ve fotbalovém tréninku rozlišujeme tyto didaktické formy:

. organizační formy . sociálně – integrační formy . metodicko – organizační formy

5.2.1 Organizační formy

Základní organizační formou je tréninková jednotka, která je tradičně dělena na čtyři části:

1. úvodní část – seznámení s obsahem a cíly tréninkové jednotky, organizační záleţitosti, motivace.

2. průpravná část – příprava hybného a nervového systému na tréninkové zatíţení (rozcvičení). Jedná se o pohybovou činnost mírné intenzity, dále následuje protahovací cvičení (strečink). Po strečinku následuje dynamická činnost (i s míčem) připravující především vnitřní orgány na zatíţení.

3. hlavní část – na začátek zařazujeme některé z těchto činností: koordinačně náročné činnosti, nebo nácvik nových pohybových dovedností, nebo rozvoj rychlostních pohybových schopností, nebo rozvoj explozivně silových pohybových schopností. Následovat můţe zdokonalování jiţ dříve naučených pohybových dovedností, nebo rozvoj krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé vytrvalostních schopností.

4. závěrečná část – protahovací a kompenzační cvičení pro urychlení regeneračních procesů, zklidňující a relaxační účinek, kompenzaci jednostranného zatíţení, svalové nerovnováhy. Můţe obsahovat pohybovou činnost s relaxačními účinky.

Uvedený obecný model nabízí pouze fyziologicky zdůvodněnou posloupnost jednotlivých pohybových činností. Struktura vlastní tréninkové jednotky je pak závislá na cílech a pouţitých formách, metodách a prostředcích. Jedna tréninková jednotka proto nemůţe obsahovat všechny v modelu nabízené pohybové činnosti.

Obsah tréninkové jednotky nelze strukturovat jen z hlediska fyziologických zákonitostí, neboť tréninkový proces musí také respektovat i poţadavky na rozvoj technické, taktické a psychologické stránky individuálního i týmového herního výkonu. Proto dále rozlišujeme tyto základní typy tréninkových jednotek:

. nácvičná – zaměřená na nácvik nových herních dovedností, především na technickou stránku provedení. . zdokonalovací – zaměřená převáţně na zdokonalování jiţ osvojených herních dovedností. . kondiční – zaměřená na rozvoj pohybových schopností specifickými prostředky s míčem nebo nespecifickými prostředky bez míče. . smíšená – v amatérském fotbale nejčastější. . regenerační – TJ den po utkání slouţící k urychlení zotavných procesů.

5.2.2 Sociálně – interakční formy

Vhodná volba a kombinace odpovídajících sociálně – interakčních forem můţe výrazně ovlivňovat kvalitu tréninkového procesu v kaţdé TJ. Určujícím kritériem jsou vztahy a rozsah spolupráce mezi trenérem a hráči, a mezi hráči navzájem. Podle tohoto kritéria rozlišujeme sociálně – interakční formy:

. hromadné – všichni hráči vykonávají stejnou činnost, převládá především v tréninkovém procesu ve fotbalových oddílech na niţších výkonnostních úrovních. . skupinové – hráči jsou rozděleni na několik skupin, kaţdá vykonává odlišnou činnost. Skupiny se mění podle cílů jednotlivých TJ. . individuální – trenér určuje úkoly jednotlivým hráčům (při odstraňování individuálních nedostatků, řešení specifických úkolů apod.) jak v rámci společné TJ, tak mimo ni při individuálním tréninku.

5.2.3 Metodicko – organizační formy

Při nácviku a zdokonalování herních činností jednotlivce, herních kombinací, herních systémů a standardních situací se uplatňují tyto metodicko – organizační formy:

Pohybové hry Ve fotbalovém tréninku chápeme pohybové hry jako jednodušší pohybové činnosti jako jsou např. štafetové soutěţe, honičky, soutěţivé činnosti úpolového charakteru apod. Vyuţíváme je především při nácviku pohybu hráče bez míče a klamavých pohybů, rozvoji pohybových schopností, rychlosti reakce a pro osvojování manipulace s míčem na základní úrovni.

Průpravná cvičení Jsou charakterizována nepřítomností soupeře a předem určenými, relativně neměnnými vnějšími situačně herními podmínkami. Mají tedy přesnou organizaci a řád. Obtíţnost cvičení můţeme zvýšit změnou neměnných, přesně vymezených podmínek na vnější podmínky proměnlivé. Průpravná cvičení pouţíváme při nácviku a zdokonalování především technické stránky herních činností, umoţňující hráči plně se soustředit a opakovat danou dovednostní úlohu bez rušivých zásahů soupeře v podmínkách předem určených trenérem.

Herní cvičení Jsou charakterizována přítomností soupeře a buď předem určenými herními podmínkami, které umoţňují opakování jednoho řešení daného herního úkolu nebo situace, kdy je soupeřova činnost přesně vymezená a hráč se můţe více soustředit na způsob provedení, nebo náhodně proměnlivými herními podmínkami, které umoţňují opakovat řešení časově i prostorově omezených a různě sloţitých herních situací a úseků utkání v proměnlivých, avšak limitovaných podmínkách.

Průpravné hry Jsou charakterizována přítomností soupeře a souvislým herním dějem, umoţňujícím zdokonalování herních dovedností v podmínkách totoţných nebo velmi blízkých utkání. Dochází ke střídání útočné a obranné fáze a tedy i k změnám rolí hráčů. Ve shodě s cíli tréninkové jednotky lze upravovat počty hráčů v druţstvech, velikost hřiště i délku trvání zatíţení a odpočinku. Také můţeme upravovat pravidla průpravné hry tak, aby se zvýšila frekvence činností, které chceme zdokonalovat v podmínkách utkání – na dva doteky, apod.)

5.3 Druhy fotbalového tréninku

Dle Votíka (2005) v současném pojetí tréninku ve fotbale rozlišujeme tyto druhy fotbalového tréninku: . nácvik . herní trénink . kondiční trénink . regenerace . psychologický trénink

Nácvik Nácvik lze charakterizovat jako druh tréninkového procesu, ve kterém převládá zaměření na osvojení nových pohybových dovedností a kde se vytvářejí podmínky pro učení se těmto dovednostem – herním činnostem jednotlivce, kam patří např. přihrávání, zpracování, střelba atd. Zatíţení při nácviku jsou většinou nízké intenzity a nevedou fyziologicky k adaptačním procesům. Proto nelze obsah tréninkového procesu zredukovat a zjednodušit pouze na problematiku nácviku, protoţe by nemohlo dojít k rozvoji herního výkonu v oblasti kondiční. Převládá zde zaměření na technickou stránku herních činností.

Herní trénink Jde o tréninkový proces, ve kterém převládá specifická herní činnost s míčem, kdy rozvíjíme v nácviku naučené herní dovednosti a současně se zaměřujeme na rozvoj pohybových schopností – rychlostních, silových, vytrvalostních a koordinačních. Rozvíjíme zde technickou a taktickou stránku herních činností i kondiční sloţku. Izolovaný trénink nových herních dovedností provádíme jen na úroveň základního osvojení, pokud je dovednost osvojena, přejdeme k procvičování v řetězcích herních dovedností, tak jak se vyskytují v utkání. Převáţná část nácviku a rozvoje herních dovedností by měla probíhat v podmínkách blízkých utkání ihned, jakmile si hráči osvojí základy technické stránky provedení pohybových činností. Nejvhodnějšími metodicko-organizačními formami jsou průpravné hry a řízená nebo volná hra

30 s menším počtem hráčů – 3:3, 4:4, na menším prostoru, popř. na více branek, které hráči brání a na které útočí. U dětí je nutné rozvíjet a podporovat hravost, radostnou atmosféru, převahu kladných proţitků, dostatečný prostor pro vlastní iniciativu hráčů, zároveň nabádat ke kombinační hře, důraz na kreativní myšlení, orientaci v prostoru, intuici, předvídání, tvůrčí schopnosti, samostatnost, rychlost rozhodování, předpoklady k psychické stabilitě a odolnosti.

Kondiční trénink Dle Franka (2006) pod pojmem kondice rozumíme stav tělesné výkonnosti, kterou charakterizují fyzické i psychické faktory. Hráč, který nastupuje na hřiště bez vnitřního přesvědčení podat maximální výkon, zcela určitě své výkonnostní hranice nikdy nedosáhne a nebude také schopen uspokojivě plnit taktické úkoly, které mu byly přiděleny. Na druhé straně nebude výborný technik bez dostatečné kondice schopen předvádět své umění po celou dobu zápasu. Tělesná výkonnost (kondice) zahrnuje tyto pohybové předpoklady:

Síla Síla je schopnost svalů působit proti odporu bez toho, aby došlo k jejich zkrácení, resp. přiblíţení příslušných svalových úponů (izometrická svalová práce). Síla je rovněţ překonáváním vlastní tělesné hmotnosti (sval se zkracuje – izotonická svalová práce). Síla je určována: . uspořádáním a strukturou svalů tzn. průřez svalových vláken, rychlé nebo pomalé kontrakce svalových vláken, . rychlostí kontrakce svalu a jeho souhrou s centrální nervovou soustavou – vybuzení a vedení impulsů. Rozlišujeme: - silová vytrvalost - rychlostní vytrvalost - maximální silová vytrvalost - maximální síla - explozivní (odrazová) síla, - síla tlaku, síla úderu, síla v tahu, síla střelby atd.

Vytrvalost Vytrvalost je odolnost organismu proti únavě během pohybů celého těla v průběhu dlouhých časových úseků, ve fotbale je to běh. Pod pojmem všeobecná vytrvalost rozumíme aktivní zapojení velkého počtu svalových skupin během sportovní aktivity. Lokální vytrvalost je oproti tomu zaměřena pouze na určitou svalovou skupinu, např. na paţi. Vytrvalost závisí na následujících faktorech: . kvalita kardiovaskulárního systému, tzn. příjem a zpracování kyslíku, . procesy látkové výměny, tzn. příjem a výdej energie, . centrální mozková soustava. Rozlišujeme: - všeobecná vytrvalost – aerobní v. a anaerobní v., aerobní statická v. a anaerobní statická, aerobní dynamická v. a anaerobní dynamická v. - lokální vytrvalost – aerobní v. a anaerobní v., aerobní statická v. a anaerobní statická v., aerobní dynamická v. a anaerobní dynamická v. - dlouhodobá, střednědobá, krátkodobá, rychlostní.

Rychlost Rychlost je schopnost provádět pohyby velkou rychlostí, např. sprinty. Pro rychlost provedení pohybu je rozhodující: . struktura svalových vláken . spolupráce svalů a nervové soustavy . uvolnění energie ve svalových buňkách . elasticita svalových vláken . schopnost uvolnění svalu Rozlišujeme: - reakční rychlost - rychlost pohybu – cyklická (pravidelně se opakující struktura pohybů, např. chůze, běh) a acyklická (nepravidelně se opakující struktura pohybů, např. střelba) - rychlá síla – cyklická a acyklická.

Pohyblivost (kloubní rozsah) Pohyblivost je schopnost plně vyuţít rozsah pohybů kloubů ve všech směrech, tzv. kloubní pohyblivost. Pohyblivost je určována:

. elasticitou svalů, šlach a vazů, . schopností vybuzení svalů, . psychickými faktory – nálada, motivace, . faktory souvisejícími s věkem, . ostatními faktory – denní doba, klima, teplota. Rozlišujeme: - všeobecná a speciální pohyblivost - aktivní a pasivní pohyblivost - dynamická a statická pohyblivost.

Koordinační schopnosti Dle Votíka (2005) koordinační schopnosti chápeme jako soubor schopností lehce a účelně koordinovat vlastní pohyby, přizpůsobovat je měnícím se podmínkám, provádět sloţitou pohybovou činnost a rychle si osvojovat nové pohyby. Jsou výsledkem vzájemné spolupráce centrální nervové soustavy a svalového aparátu během konání pohybu. Rozlišujeme tyto koordinační schopnosti: - orientační – rychlá a přesná analýza vzájemných vztahů (hráč – spoluhráč – soupeř – míč), - diferenciační – schopnost rozlišit a uzpůsobit úsilí vynaloţené např. na přihrávku na krátkou nebo dlouhou vzdálenost), - reakční – např. reakce hráče na neočekávaně odraţený míč, - spojování pohybových operací – časoprostorové dynamické sladění dílčích pohybů při kontaktu se soupeřem nebo míčem, - přizpůsobování pohybového jednání – kombinace osvojených herních dovedností a vlastní improvizační schopnosti, - dynamické rovnováhy – schopnost udrţet nebo obnovit rovnováhu při úmyslných i neúmyslných změnách polohy těla, - rytmické - rytmus určité pohybové činnosti – běhu - změna rytmu a tempa hry - vnucení vlastního rytmu hry soupeři.

Regenerace Pojem regenerace zahrnuje všechny snahy o rychlý a plnohodnotný návrat energetických ztrát, tkáňových změn, fyzických a psychických změn. Stupeň fyzického úsilí určuje hloubku únavy a míru tolerance homeostatické rovnováhy. Opakování intenzivní zátěţe nárokuje rychlou regeneraci. Únavou sníţená výkonnost je výsledkem: . energetických ztrát, . zvýšené acidózy ve svalech a krvi, . narušení podmínek chodu nervosvalového mechanizmu, . zhoršení kontrakčních svalových funkcí, . mentální nerovnováhy.

Regenerace organismu probíhá ve fázích. Akutní fáze vznikají v průběhu utkání. Následná fáze po zátěţi probíhá relativně rychle. K návratu výchozího stavu dochází v rozpětí několika hodin (zhruba 85% ztrát). Plnohodnotný návrat dokončuje poslední pomalá fáze. Ta je individuálně ovlivněna věkem, svalovou morfologií, somatotypem, způsobem krytí energie, oxygenační dostupností svalové tkáně a mentální citlivostí. Regeneraci dále ovlivňuje přísun tekutin, výţiva a denní reţim. Urychlení regenerace zprostředkovávají regenerační procedury – nejčastěji pouţívané jsou: . masáţe – pohotovostní před utkáním, regenerační po zátěţi, . vodní procedury – vířivky, koupele, sauna, pára, . fyzikální procedury – teplem, chladem, elektroléčbou (Bukač, 2005).

Psychologický trénink Pojem psychologický trénink pouţíváme jako nadřazený pojmu módnějšímu, kterým je mentální trénink. Chápeme jej jako systematickou optimalizaci psychických činnostních předpokladů prostřednictvím psychologických metod. Systematičnost je dána účelovostí, plánovitostí, nutností opakování a kontrolou. Tréninkem se optimalizují všechny výkonnostní předpoklady – činnostní a seberegulační. Činnostní předpoklady – obsahují ty fotbalové dovednosti, které hráč ovládá. Problém je ten, jak zlepšit činnostní předpoklady při řešení úkolů respektive při řešení herních situací? Znamená to zaměřit se na pohyby těla (na pohyby dílčích segmentů) respektive na techniku, tj. provádění a zpevňování pohybových vzorců a jejich koordinaci, naučit se bezchybnému sledu pohybů. Psychologická cvičení zlepšující

34 motoriku se nazývají psychomotorický trénink. Toto se týká i taktiky, tj. optimálního vyuţití pohybového repertoáru ve sloţitých herních situacích. Příkladem taktických dovedností je výběr správných variant nebo zvolení takticky významných objektů (např. sestava muţstva). Taktické dovednosti jsou spjaty s funkcemi poznávacími, s vnímáním, myšlením, pamětí, rozhodováním atd. Cvičení rozvíjející taktické dovednosti se nazývají trénink poznávacích procesů. Seberegulační schopnosti – umoţňují spojení mezi činnostním repertoárem a konkrétní situací. Co je platná vysoká úroveň technických a taktických dovedností, optimální kondiční předpoklady, chybí-li motivace a vůle po vítězství! Problém je tedy v tom, jak dostat hráče do stavu, který umoţní optimální vyuţití jeho činnostní kapacity. K nejdůleţitějším předpokladům dobrého výkonu je přiměřená motivace usměrňující činnost k jednomu cíli. Nadměrná nebo nedostatečná motivace zabraňuje dosaţení vytčeného cíle. Seberegulaci a motivační úroveň lze ovlivnit motivačním cvičením, psycho-regulačním tréninkem, cvičením koncentrace (Bedřich, 2006).

Mentální sílu hráče lze vyjádřit v kontextu s úspěšností psychologického tréninku, jenţ spočívá v dodrţování psycho-tréninkových principů, kterými jsou: - Dobrovolnost – svobodná vůle je přímou cestou k vlastnímu vnitřnímu potenciálu, důvěra v uţitou metodu, ke psychologovi vzniká výhradně dobrovolností. - Pochopení – sportovec my měl nejprve psychologickému tréninku porozumět (jeho smyslu a účelu jednotlivých cvičení) a aţ potom k němu přistoupit. - Důvěra – pro pochopení cvičení je důleţité získat důvěru v jeho praktický význam. - Individuálnost – cvičení je nutné přizpůsobit osobnosti sportovce, jeho zkušenostem a postojům, stejně jako momentálnímu rozpoloţení. - Ukázněnost – obdobně jak v tréninku fyzickém, tak i v psychickém záleţí na systematičnosti, ukázněnost je hlavní předpoklad k pravidelnosti, kontinuitě a důslednosti tréninku. - Cvičení – systematický nácvik vede k dokonalému zvládnutí cvičení, které tak lze pouţít při soutěţení. - Úspornost – je tím větší, čím lépe se cvičení zvládne. Ţádoucích účinků se pak dosahuje v kratším časovém úseku.

- Integrace – tréninkový plán musí trénink psychický a fyzický vzájemně zohledňovat a spojovat. - Vedení – cílem psychologického tréninku je mj. samostatnost při jeho uţívání. Odborník by však měl být sportovci vţdy k dispozici. - Úspěch – úspěšnost psychologického tréninku se projeví ve stabilitě duševní rovnováhy a v optimální výkonnosti. Předpokladem je ovšem dobrá tělesná zdatnost. Psycho-trénink sám o sobě výkonnost nezvýší. - Přenos – většinu psycho-tréninků lze ze sportu přenést do jiných oblastí ţivota, pomáhají lépe zvládat náročné situace (Bedřich, 2006).

5.4 Didaktické zásady pro výchovu fotbalisty

Didaktické (vyučovací) zásady jsou definovány jako obecné poţadavky, které v souladu s cíli výchovy a zákonitostmi vyučovacího procesu určují charakter kaţdého vyučování a ovlivňují přímo i nepřímo jeho efektivitu. Uplatňují se v přípravě vyučovacího procesu (vytyčení cílů, tvorbě kurikula, didaktických pomůcek, apod.) i ve vyučovacích činnostech učitele (styly, metody, prostředky, formy aj.), v interakci se ţáky, učivem a podmínkami procesu. Vyučovací zásady jsou zobecněním staletých zkušeností výchovy a vyučování.

V současné době se uvádějí hlavně tyto zásady: . zásada uvědomělosti a aktivity . zásada názornosti . zásada soustavnosti . zásada přiměřenosti . zásada trvalosti

O těchto zásadách a jejich významu ve vyučovací a výchovné praxi se příliš nepochybuje. Při jejich uplatňování lze v praxi vyuţívat některých progresivních didaktických přístupů. Ţádný z nich však nechápeme jako modernější, správnější, nebo dokonce jediný moţný (Rychtecký, 1998).

Podle Dovalila (2008) lze didaktické zásady charakterizovat takto:

Zásada uvědomělosti a aktivity Zásada uvědomělosti a aktivity vyjadřuje takový poţadavek na vyučování, při němţ si ţáci (sportovci) tvoří kladný vztah k učení a ke všemu, čemu se mají naučit, aktivně si osvojují vědomosti a dovednosti a jsou vedeni k pochopení podstaty. Tyto poţadavky jsou v souladu se zásadami moderního procesu učení. Podrobnější výklady tyto vztahy obvykle podtrhují. Zdůrazňuje se nejen pochopení smyslu slov a myšlenek, ale i utváření vnitřního vztahu k učivu (motivace), vlastní praktická činnost, spojování nového s dříve osvojenými vědomostmi, poznávání podstaty jevů apod. V souvislosti s touto zásadou prosazujeme aktivitu a samostatnost. Existuje řada osvědčených způsobů, které v hodinách tělesné výchovy stimulují aktivitu ţáků. Mezi prostředky zvyšování aktivity řadíme: . povzbuzení . rozhovor . zpětnovazební hodnocení.

Zásada názornosti Zásada názornosti vyjadřuje poţadavek, aby si kaţdý vytvářel představy a pojmy na základě bezprostředního vnímání předmětů a jevů skutečnosti nebo jejich zobrazení. Zejména tato zásada je spojena v povědomí světové pedagogiky se jménem J. A. Komenského, který ji nejen teoreticky zdůvodnil a propracoval, ale také uplatňoval ve svých učebnicích. Dnes klademe důraz zvláště na široké pojetí smyslové zkušenosti (vnímání i manipulace s předměty) se slovním působením. Důleţité je neulpět jen na senzorické úrovni poznání, ale přecházet včas k poznání obecnému. Názornost není cílem, ale prostředkem. Jako prostředek názorného vyučování kromě ukázky přímé (cvičenec, učitel) a nepřímé (obrazy, náčrty, fotografie, filmy, videozáznamy), se doporučuje návštěva tělovýchovných soutěţí a sportovních utkání.

Zásada soustavnosti Zásada soustavnosti vyjadřuje poţadavek postupovat v pevném logickém uspořádání tak, aby osvojené vědomosti a dovednosti tvořily ucelený systém. Týká se především látky, poznatků. Nové učivo se má začleňovat do soustavy uţ dříve osvojených vědomostí. Důleţitá je dále přehlednost struktury poznatků a jejich

37 systém. Zapamatování podporuje nejen opakování, ale i členění látky, schémata, shrnutí, otázky a syntézy v souvislostech s různými vědními oblastmi.

Zásada přiměřenosti Zásada přiměřenosti je takový poţadavek, aby obsah i rozsah učiva, jeho obtíţnost a didaktické postupy odpovídaly stupni psychického rozvoje a tělesným schopnostem ţáků, jejich věkovým zákonitostem a individuálním zvláštnostem. Vychází se z oboustranné podmíněnosti vývoje a výchovy. Primární jsou cíle výchovy, jde tedy o pedagogickou strategii, o postup k daným cílům s ohledem na věkové a individuální zvláštnosti. S přiměřeností souvisejí i některá Komenského didaktická pravidla, od snadného k obtíţnému, od známého k neznámému, od blízkého ke vzdálenému.

Zásada trvalosti Zásada trvalosti vyjadřuje poţadavek, aby si kaţdý naučené vědomosti a dovednosti zapamatoval tak, ţe je schopen si je kdykoliv vybavit a prakticky pouţít. Je to komplexní poţadavek na kvalitu vyučovacího či tréninkového procesu, který má vést k efektivitě učení.

6. CÍLE, ÚKOLY A VÝZKUMNÉ OTÁZKY DIPLOMOVÉ PRÁCE

6.1 Cíle diplomové práce

Cílem této diplomové práce je seznámit s prací s přípravkami v nejslavnějším rakouském fotbalovém klubu SK Rapid Wien, ve kterém jsem během svého studia vykonával svoji trenérskou praxi. Dalším cílem je poukázat na konkurenceschopnost přípravek SK Rapid Wien na mezinárodním poli.

6.2 Úkoly diplomové práce

Prostudovat dostupné prameny, které se zabývají SK Rapid Wien. Představit hráče a trenéry všech kategorií přípravek. Představit tréninkový proces v přípravkách SK Rapid Wien. Na základě vlastních zkušeností se podělit o poznatky z mé trenérské praxe v SK Rapid Wien. Na základě výsledků mezinárodních turnajů prokázat konkurenceschopnost druţstev přípravek SK Rapid Wien v porovnání s předními evropskými druţstvy.

6.3 Výzkumné otázky diplomové práce

Je tréninkový proces přípravek v SK Rapid Wien zaloţen na všeobecném rozvoji?

Jsou jednotlivé kategorie přípravek SK Rapid Wien konkurenceschopné v utkáních proti soupeřům z předních evropských druţstev?

7. SK RAPID WIEN

7.1 Historie SK Rapid Wien

SK Rapid Wien byl zaloţen 8. ledna 1899 a vzešel z 1. Wiener Arbeiter Fussballklub, který byl zaloţen v září 1898. Od roku 1911 patří do nejvyšší fotbalové třídy v Rakousku. Rapid vyhrál první rakouský titul v sezoně 1911/1912 a dnes drţí rekordní počet 32 titulů mistra rakouské ligy. V sezoně 1918/1919 jako první rakouský klub vyhrál nově zaloţený Rakouský pohár. Od 15. března 1903 měl Rapid své první domácí hřiště – Rudolfsheimer-Sportplatz. 28. dubna 1912 se na legendárním Rapidplatz (Pfarrwiese) konal první soutěţní zápas Rapidu. Rapid hrál na všech kontinentech a před druhou světovou válkou a v padesátých letech 20. stol. patřil k nejlepším klubům Evropy. V roce 1977 se klub přestěhoval na západní konec Vídně na nový Weststadion, který navrhl a nechal postavit bývalý hráč Rapidu, Dipl. Ing. Gerhard Hanappi, který s klubem získal 7 mistrovských titulů. Po jeho smrti v roce 1980 byl stadion s kapacitou 17 500 míst k sezení přejmenován na Gerhard-Hanappi Stadion. Osmdesátá léta 20. stol. platila za nejúspěšnější v klubové historii. V letech 1982 aţ 1988 dosáhl na 4 mistrovské tituly, 4x vyhrál Rakouský pohár a 3x Rakouský Superpohár. V sezoně 1984/1985 došel přes Besiktas Istanbul, Celtic Glasgow, Dynamo Dráţďany a Dynamo Moskva aţ do finále Poháru vítězů poháru (dnes jiţ zaniklý PVP). Ve finále v Rotterdamu podlehl SK Rapid anglickému klubu Everton Liverpool 1:3. V roce 1996 došli „zeleno-bílí“ přes Petrolul Ploiesti, Sporting Lisabon, Dynamo Moskva a Feyenoord Rotterdam do dalšího finále PVP, v něm však znovu prohrál, tentokrát s francouzským Paris St. Germain 0:1. Odjakţiva přikládá SK Rapid velkou váhu na vlastní práci s mládeţí. Ţádný jiný rakouský bundesligový klub nevyprodukoval tolik hráčů z vlastní líhně pro svůj A tým, jako SK Rapid. Klub vyprodukoval ve své dlouhé a úspěšné klubové historii velký počet špičkových hráčů, kteří po mnoho let ovlivňovali rakouský a evropský fotbal: "Rigo" Kuthan, Josef "Pepi" Uridil, hráč „Wunderteamu“ Pepi Smistik, král střelců Franz "Bimbo" Binder, "Tiger" Walter Zeman, Ernst Happel, Gerhard Hanappi, vítěz Poháru mistrů evropských zemí (dnes Liga Mistrů) a Interkontinentálního poháru

Franz Hasil a střelec Hans Krankl patří k těm nejslavnějším, kteří stáli mnoho let v řadách "Hütteldorfských" a rozšířili dobré jméno klubu po celém světě. Roku 1999 slaví klub výročí 100 let od svého zaloţení, v červenci toho roku se konal velký výroční turnaj s účastí špičkových mezinárodních muţstev jako AS Řím, Werder

Brémy a Botafogo Rio de Janeiro, bohuţel však tento turnaj neskončil vítězstvím domácího týmu. Stejně jako předtím, i po tomto jubileu, platí drţitel rekordního počtu titulů za nejpopulárnější rakouský fotbalový klub. Tento standard se klub snaţí i nadále drţet a stále zlepšovat. V sezóně 2004/2005 získal Rapid svůj první mistrovský titul od roku 1996, na domácí utkání chodí průměrně 15 000 diváků, coţ připomíná slavná 50. a 60. léta. O tři roky později, v sezóně 2007/2008 získávají „zeleno-bílí“ svůj prozatím poslední, celkově 32. ligový titul. Některá utkání byla vyprodána, takţe divácký průměr ještě jednou stoupnul. V roce 2009 slavil klub 110. výročí zaloţení klubu, v rámci oslav sehrál tým Rapidu utkání s FC Liverpool (1:0) a Schalke 04 (0:0), obě utkání se hrála na vyprodaném stadionu Ernsta Happela ve vídeňském Prátru (http://www.skrapid.at).

7.2 Úspěchy SK Rapid Wien

SK Rapid Wien je nejúspěšnější rakouský fotbalový klub, ve své bohaté historii vybojoval tyto úspěchy: 32x mistr Rakouska 14x Rakouský Pohár 3x Rakouský Superpohár 1930 – Mitropacup 1938 – Německý Pohár 1941 – mistr Německa 1952 – Zentropacup 1985/1996 – účast ve finále PVP

7.3 Čeští fotbalisté v SK Rapid Wien

V SK Rapid Wien hrálo v historii tohoto klubu mnoho českých fotbalistů. Na moji otázku, jak byli lidé v klubu spokojeni s jejich sluţbami, mi šéf mládeţe Mag. Peter Grechtshammer odpověděl, ţe s českými fotbalisty byli v Rapidu vţdy velmi spokojeni. Nejúspěšnějšími českými hráči v zelenobílých barvách Rapidu byli:

Josef Bican – narodil se 25. 9. 1913, † 12. 12. 2001 Post: útočník Za Rapid hrál v letech 1931 – 1934, za tu dobu zde nastřílel v 61 zápasech 66 branek. V sezoně 1933/1934 nastřílel 29 branek a stal se nejlepším ligovým střelcem, v sezoně 1934/1935 získal s Rapidem mistrovský titul. V jeho prvním utkání za Rapid přispěl 4 brankami k vítězství 5:3 nad Austrií Vídeň. Dodnes platí Josef Bican za jednoho z nejlepších světových kanonýrů všech dob. Za Rakousko odehrál 19 mezistátních zápasů a vstřelil v nich 14 branek, zahrál si i na MS 1934 v Itálii, kde rakouská reprezentace obsadila 4. místo. Za Československo pak odehrál 14 mezistátních zápasů, ve kterých vstřelil 12 branek. Dále hrál za Admiru Vídeň, se kterou získal 2 tituly mistra rakouské ligy. Za Slavii Praha potom odehrál 10 sezon, získal zde 5 ligových titulů a byl 10x v řadě nejlepším ligovým střelcem (http://www.rapidarchiv.at).

Radek Bejbl - narodil se 19. 8. 1972 Post: obránce, záloţník V Rapidu působil v letech 2005 – 2007. Celkem za Rapid odehrál 69 zápasů, ve kterých vstřelil 3 branky. V jeho první sezoně v barvách Rapidu si zahrál Ligu Mistrů. Předtím hrál za SK Slavia Praha, se kterou v roce 1996 vyhrál českou ligu, španělské Atlético Madrid a francouzský Racing Lens. Vicemistr Evropy s českou reprezentací na ME 1996 v Anglii (http://www.rapidarchiv.at).

Tomáš Došek – narodil se 12. 9. 1978 Post: útočník V sezoně 2004/2005 odehrál za Rapid 34 utkání, vstřelil v nich 8 branek. V této sezoně se stal mistrem rakouské Bundesligy a finalistou Rakouského Poháru. Dále působil ve Viktorii Plzeň, Slavii Praha, slovenské Artmedii Bratislava, polské Wisle Plock, jeho současným působištěm je 1. FC Brno (http://www.rapidarchiv.at).

Marek Kincl – narodil se 3. 4. 1973 Post: útočník V Rapidu působil 3 sezony v letech 2004 – 2007. Odehrál zde 111 zápasů a vstřelil v nich 30 branek. V sezoně 2004/2005 se stal mistrem rakouské Bundesligy a finalistou Rakouského Poháru. V sezoně 2005/2006 si v dresu Rapidu zahrál Ligu Mistrů. Dále působil v klubech Slovan Liberec, Viktoria Ţiţkov, Sparta Praha, Zenit Petrohrad, v současnosti působí v české lize v klubu Bohemians Praha (http://www.rapidarchiv.at).

Ladislav Maier – narozen 4. 1. 1966 Post: brankář V letech 1998 – 2005 odehrál za Rapid 185 zápasů. V sezoně 2004/2005 se stal mistrem rakouské Bundesligy. V sezónách 1998/1999, 1999/2000 a 2000/2001 vybrán deníky Krone, Kurier, Sportzeitung a Sportwoche do „Týmu sezony“. V sezonách 1999/2000 a 2000/2001 byl deníkem Kurier zvolen nejlepším brankářem sezony. V roce 2009 byl fanoušky zvolen nejoblíbenějším zahraničním brankářem v historii klubu (http://www.rapidarchiv.at).

Antonín Panenka – narozen 2. 12. 1948 Post: záloţník V Rapidu působil v letech 1980 – 1985. Odehrál zde 172 zápasů, ve kterých vstřelil 77 branek, mnoho z nich padlo po jeho volných přímých kopech. Dvakrát byl mistrem rakouské Bundesligy – 1982, 1983, třikrát vyhrál Rakouský Pohár – 1983, 1984, 1985. V sezoně 1984/1985 si zahrál finále Poháru vítězů pohárů, první finále evropských

43 pohárů v historii Rapidu. Jako stratég záloţní řady měl velkou zásluhu na úspěších Rapidu. Deníkem Krone byl zvolen nejlepším hráčem sezony 1983/1984. V sezonách 1980/1981 (Kurier), 1982/1983, 1983/1984 a 1984/1985 (Krone) byl zvolen do „Týmu sezony“. V anketě, ve které měli zaměstnanci klubu vybrat 5 nejlepších fotbalistů Rapidu v celé jeho historii, často zmiňovali právě Panenku. V roce 1999 dokonce vybrán do týmu století SK Rapid Wien. Jeho vyobrazení je i na zdi u vstupu na trávník Hanappi Stadionu. S národním týmem Československa se stal v roce 1976 mistrem Evropy, na ME 1980 skončil s reprezentací Československa třetí, zúčastnil se MS v roce 1982. Fotbalista ČSSR za rok 1980. Jeho působištěm byl do roku 1980 Bohemians Praha, po odchodu z Rapidu hrál niţší soutěţe v Rakousku (http://www.rapidarchiv.at).

Roman Pivarník – narozen 17. 2. 1967 Post: záloţník V letech 1994 – 1997 odehrál v Rapidu 3 sezony. V 68 zápasech vstřelil 5 branek. V sezoně 1994/1995 vyhrál Rakouský Pohár. V sezoně 1995/1996 si zahrál finále Poháru vítězů pohárů a stal se mistrem rakouské Bundesligy. V sezoně 1996/1997 si zahrál Ligu Mistrů. Působil v Dukle Praha, Sigmě Olomouc, v izraelském klubu Bnei Yehuda Tel Aviv (http://www.rapidarchiv.at).

František Veselý – narozen 7. 12. 1943, † 30. 10. 2009. Post: záloţník V Rapidu odehrál sezonu 1980/1981, ve 22 zápasech vstřelil 1 branku. Před angaţmá v Rapidu působil v Dukle Praha a Slavii Praha. Po roce v Rapidu potom hrál v niţších soutěţích v Rakousku. Mistr Evropy 1976 s reprezentací Československa (http://www.rapidarchiv.at).

Rudolf Vytlačil – narozen 9. 2. 1912, † 1. 6. 1977 Post: útočník V Rapidu odehrál dvě sezony v letech 1932 – 1934. Ve 20 zápasech vstřelil 6 branek, v obou sezonách skončil Rapid na druhém místě rakouské ligy. Úspěšnější byl jako

44 trenér Rapidu, v letech 1966 – 1969 s ním dvakrát vyhrál rakouský titul a dvakrát vyhrál Rakouský Pohár. S reprezentací Československa byl vicemistrem světa v roce 1962 (http://www.rapidarchiv.at).

René Wagner – narozen 31. 10. 1972 Post: útočník V dresu Rapidu odehrál v letech 1996 – 2004 osm sezon, v 261 zápasech vstřelil 90 branek. V sezoně 1996/1997 byl s 21 vstřelenými brankami Králem střelců rakouské Bundesligy, deníkem Kurier byl zvolen „Útočníkem sezony“ a deníky Krone, Kurier a Sportzeitung byl zařazen do „Týmu sezony“. V sezoně 1999/2000 byl deníkem Sportwoche zařazen do „Týmu sezony“. 4x skončil jeho klub druhý v rakouské Bundeslize, titul s ním však nikdy nevyhrál. V sezoně 1996/1997 si zahrál Ligu Mistrů. Jeho dalšími působišti bylo Boby Brno, SV Mattersburg a 1. FC Brno (http://www.rapidarchiv.at).

8. PRÁCE S PŘÍPRAVKAMI V SK RAPID WIEN

8.1 Filozofie práce s mládeţí – „Pro Rapid“

Motto: "Egal, ob Du denkst, es gelingt Dir, oder, ob Du denkst, es gelingt Dir nicht – Du hast in beiden Fällen Recht!" „Je jedno, jestli si myslíš, ţe se ti to podaří, nebo jestli si myslíš, ţe se ti to nepodaří. V obou případech máš pravdu!“

„Pro Rapid“ je strategický koncept s cílem osobnostního rozvoje hráčů, kteří budou úspěšní v Rapidu, národním muţstvu a na mezinárodním poli. „Pro Rapid“ podporuje mladé hráče, aby měli v budoucnu moţnost zvětšit svoji šanci nalézt cestu do „A“ muţstva Rapidu. Tento koncept především podporuje přechod hráče mládeţe k profesionálnímu fotbalistovi. Bude poţadováno docílit toho tím, ţe budou nabídnuty komplexní moţnosti k rozvoji. Vedle školního, pracovního a sportovního vzdělání stojí navíc člověk ve středobodu dění. PBM – Persönlichkeit (osobnost) – Bewusstsein (sebevědomí) – Mental (smýšlení) – je přitom hlavní a nejpodstatnější část. Nejmladší hráči obdrţí vedle komplexního osobnostního rozvoje a vzdělání k sebevědomí také mentální trénink a dozví se to podstatné o styku s médii. Tento proces všeobecně podporuje utvářet kritické a komunikační schopnosti. Kromě toho budeme společnou prací osobně vytvářet kariérní plány, v časových rámcích je prokazovat a prohlubovat. Analýzy silných a slabých stránek, vedení denní knihy úspěchů a připravenosti, jeho celodenní podřízení se fotbalu, jsou dalšími důleţitými aspekty v tomto kontextu. Obzvláště důleţitá je pro SK Rapid Wien podpora mladých talentů. Proto je mládeţnický koncept rozdělen do 6 rovných oblastí: . Sportovní oblast . Kooperace se školou . Učební model . Organizační oblast . Administrativní oblast . Rozpočet (Budget)

Cíl tohoto konceptu je deklarován v 5 bodech: . Výchova profesionálního fotbalisty . Podpora mladých talentů . Třídění talentovaných hráčů . Vzdělání ke studiu / povolání . Osobnostní rozvoj (http://www.skrapid.at).

8.2 Školní tělesná výchova fotbalistů přípravek SK Rapid Wien

Školní tělesná výchova fotbalistů přípravek SK Rapid probíhá na Bundesrealgymnasiu ve vídeňské ulici Maroltingergasse. Je to výběrová základní škola se sportovními třídami. Dle informací Mag. Petera Grechtshammera zde mají ţáci 5-6 hodin tělesné výchovy týdně. Mladí fotbalisté SK Rapid jsou jiţ od prvního stupně základních škol vedeni k všeobecnému rozvoji, základem jsou míčové hry, atletika, aerobik a gymnastika. Na velkém mezinárodním turnaji, který pořádal SK Rapid Wien v květnu 2009 na domácím Hanappi Stadionu, se veřejnosti prezentovali Mag. Peter Grechtshammer a hráči kategorie U10 svým gymnastickým vystoupením. Všichni hráči předvedli s pomocí malé trampolíny přemet vzad a salto vpřed. Dále kaţdý předvedl přemet vpřed bez dopomoci, na závěr jeden z nich ukončil gymnastické vystoupení sestavou: přemet s půlobratem (rondát) – salto vzad. Od diváků za své vystoupení sklidili zaslouţený aplaus. Do budoucna se počítá s přestěhováním sportovních tříd SK Rapid do nového sportovního kampusu, který bude slouţit různým sportovním odvětvím a více typům škol. Zlepšení infrastruktury a vyuţívání plánovaných topmoderních tréninkových ploch pro mladé hráče má pomoci k naplnění „optimalizačního procesu“. Na tento projekt se uţ teď v SK Rapid těší, neboť věří, ţe jen pomocí kvalitního vzdělání se mohou otevřít dveře mladým talentům SK Rapid k jejich kariérám profesionálních fotbalistů a za pár let budou v SK Rapid slavit úspěchy svého silného druţstva (RAPID-Magazin, 3/2009).

8.3 Tréninkový proces přípravek SK Rapid Wien

Tréninkový proces přípravek SK Rapid Wien v hlavní sezóně je velmi pestrý a je zaměřen na rozvoj širokého spektra pohybových a herních dovedností. Tréninkový proces probíhá u mladších kategorií (U7 – U9) třikrát týdně, u starších kategorií (U10 – U12) čtyřikrát týdně. Hráči absolvují v tréninkovém procesu tyto tréninkové jednotky: . Stationstraining – trénink na stanovištích, pro všechny kategorie, . KOO Training – koordinační trénink, pro všechny kategorie, . Training – běţný trénink, zaměřený především na hru, přihrávání míče a nácvik střelby, . Stabi – Training – posilování, platí jen pro kategorie U10 – U12.

Všechny tréninkové jednotky přípravek SK Rapid probíhají v areálu Hanappi Stadionu, na kterém hraje svá domácí utkání „A“ tým SK Rapid. Přípravky mají k dispozici 3 travnatá tréninková hřiště, jedno hřiště s umělou trávou třetí generace, nafukovací halu a posilovnu, která je zabudována v jedné z tribun hlavního stadionu. Pouze koordinační tréninky probíhají v Bundesrealgymnasiu na ulici Maroltingergasse pod dohledem šéfa přípravek Mag. Petera Grechtshammera, který zároveň na této škole působí jako učitel tělesné výchovy. Na Maroltingergasse si plní své školní povinnosti všichni hráči přípravek SK Rapid Wien, kteří jsou rozděleni v 6 sportovních třídách. Uţ při příchodu na trénink hráči zdraví trenéry, včetně mě, podáním ruky, to stejné se opakuje při odchodu z tréninku. Děti jsou zde vedeni ke slušnosti, úctě a přátelskému chování jiţ od útlého věku. Po pravdě mě to zaskočilo, něco takového jsem v České republice bohuţel nezaţil. O víkendech se hrají přípravná utkání, někdy se odehraje utkání i v pracovním týdnu místo tréninku. Přípravky SK Rapid hrají utkání většinou proti některému z početných vídeňských oddílů. Zpravidla hrají proti druţstvům, jejichţ hráči jsou o jeden rok starší, tzn. o kategorii výš. Tato utkání probíhají za velké účasti diváků – rodičů, kteří nahlas fandí a povedené akce bouřlivě doprovází potleskem, spontánními výkřiky „bravo!“ apod. Po skončení utkání, ať uţ dopadne jakkoliv, proběhne společná „děkovačka“ hráčů divákům.

Obr. 9 : Příklad tréninkového mikrocyklu přípravek SK Rapid Wien v hlavní sezoně

8.3.1 Stationstraining

Příklad tréninkové jednotky přípravek SK Rapid Wien – kategorie U9 – U11, (Kunstrasenplatz – Hanappi Stadion)

Hráči jsou rozděleni podle kategorií do 6 skupin max. po 10 hráčích. Na kaţdém stanovišti je k dispozici jeden trenér. Po 10 min přechod na další stanoviště, při příchodu na nové stanoviště kaţdý hráč pozdraví trenéra podáním ruky.

Úvodní část 5 min Přivítání hráčů, rozdělení do skupin po 10 hráčích.

Průpravná část 10 min Ţonglování s míčem, snaţit se udrţet míč ve vzduchu, jednotlivě, potom ve dvojicích.

Hlavní část 60 min

1. stanoviště – hra 5:5 na malé branky.

2. stanoviště – nácvik fint – převzetí míče, přešlapování míče, koloběţky.

3. stanoviště – koordinace bez míče – běh přes branky, skoky přes branky.

4. stanoviště – hra hlavou – ve trojicích, jeden hráč uprostřed, dva hráči na krajích, střídavě kaţdý nadhazuje míč rukama na hráče uprostřed, ten míč vrací zpět do rukou.

5. stanoviště – přihrávky, zpracování míče – ve dvojicích, po zemi, pravou, levou nohou, potom z prvního doteku.

6. stanoviště – střelba levou, potom pravou nohou. Slalom mezi kuţely, před posledním si hráč přihraje míč, oběhne kuţel a střílí na branku.

Na konci tréninkové jednotky hra

Zástup hráčů, 1. hráč vede míč, střílí z vymezeného prostoru. Pokud vstřelí branku, vezme si míč, zařadí se zpět do zástupu a pokračuje ve hře. Pokud branku nedá, okamţitě se z něj stává brankář a chytá střelu, kterou na něj vystřelí následující hráč, který vyrazí s míčem v momentě, kdy hráč před ním střílí. Pokud během hry dostane hráč 3 branky, vypadá ze hry.

Pro druţstva přípravek je třeba připravit pestrou tréninkovou jednotku, ve které je důleţité zaměřit se na nácvik co nejvíce dovedností. Tento typ tréninkové jednotky a jeho organizace skupinovou formou se jeví jako velmi vhodný, prostoje při cvičeních jsou díky malému počtu ve skupinách minimální. Hráči jsou prakticky neustále v kontaktu s míčem a trénink je baví. Vhodné je rovněţ spojení druţstev tří kategorií přípravek do jedné tréninkové jednotky, do které se zapojí šest trenérů a na kaţdém stanovišti je tím pádem k dispozici jeden trenér.

8.3.2 KOO Training

Příklad tréninkové jednotky přípravek SK Rapid Wien – kategorie U9, (Bundesrealgymnasium, Maroltingergasse)

1. Úvodní část 2 min Rozdělení do dvou druţstev.

2. Průpravná část 8 min Fotbal s tenisovým míčkem 5:5.

3. Hlavní část 50 min KOO Training – tzv. koordinační trénink, na kaţdém stanovišti dvojice 1. stanoviště Jízda na šlapadlech, jízda vpřed, vzad – druhý z dvojice dává dopomoc. 2. stanoviště Přihrávky a zpracování míčku florbalovou hokejkou. 3. stanoviště Hráč jede na šlapadle a za jízdy střílí basketbalovým míčem na koš. 4. stanoviště Velký pevný míč (Kugel), hráč na něj s dopomocí naskočí, snaţí se na něm udrţet, důleţitá dopomoc popř. chytání hráče, nebezpečí pádu - velmi náročné. 5. stanoviště Ţonglování s třemi lehkými, průsvitnými šátky, které pomalu padají. 6. stanoviště Rychlý nohy – různé dráhy z obručí, překonání skákáním, běháním, lezením.

4. Závěrečná část 1 min Připomenutí dalšího tréninku, rozloučení, odchod do šaten.

Tuto tréninkovou jednotku absolvují hráči kategorií přípravek U8 – U11 jednou týdně, trvá 60 min. Společnou tréninkovou jednotku mají kategorie U8 a U9, hráči se seznamují s náročnými cvičeními, hráči trénují ve dvojicích, vzájemně si dávají dopomoc. Po počátečních nezdarech postupně zlepšují stabilitu a koordinaci. Společnou tréninkovou jednotku mají také kategorie U10 a U11, jejich cvičení jsou ještě náročnější, hráči je zvládají jiţ bez dopomoci, jejich koordinace a stabilita jsou na vysoké úrovni. Hráči jsou jiţ od nízkého věku vedeni k rozvoji koordinace, některá cvičení jsou velice těţká, ale mohu potvrdit, ţe pokud děti v tomto věku s těmito cvičeními začnou, mohou se je naučit a velice dobře zvládnout. V tomto směru jsou hráči velmi šikovní. S některými pomůckami a cvičeními jsem se jiţ setkal, některé pro mě byly naprosto nové. Všechna cvičení jsem sám vyzkoušel, po chvíli jsem je zvládnul také, ale některá jsem po několika nezdarech raději ukončil, protoţe to je záleţitost na delší trénink. Trénink začíná hrou na zahřátí organismu – např. fotbal s tenisovým míčkem na dvě branky, nebo basketbal na šířku malé tělocvičny, kde se dají koše nastavit do různé výšky pro různé kategorie. Dále trénink pokračuje různými cvičeními ve dvojicích na stanovištích. Já jsem měl přichystány cvičení z mé fotbalové praxe na rozvoj koordinace – běhy, skoky na překáţkových drahách mezi obručemi, krátkými tyčemi ap. Potěšující pro mě bylo, ţe tato cvičení se líbila i šéfovi mládeţe SK Rapid Wien, který je okomentoval „sehr gut“.

8.3.3 Training

Příklad tréninkové jednotky přípravek SK Rapid Wien – kategorie U12 (Rasenplatz – Hanappi Stadion)

1. Úvodní část 2 min Rozdělení do dvou druţstev.

2. Průpravná část 10 min Ţonglování s míčem, přihrávky ve dvojicích.

3. Hlavní část 65 min a) atletické rovinky b) koordinace bez míče – na pokyn trenéra krátké sprinty ke kuţelu, z různých pozic . běh vpřed, . běh vpřed – běh pozadu běh vpřed c) nácvik střelby . po vedení míče

. po přihrávkách ve dvojici

. po nadhození trenérem – z voleje, halfvoleje

d) hra – kaţdé druţstvo brání své dvě branky a útočí na dvě branky soupeře

4. Závěrečná část 5 min Úklid branek, výklus, odchod do šaten.

Tento typ tréninkové jednotky probíhá hromadnou formou, trénuje spolu jen jedna kategorie. Jedná se o běţnou tréninkovou jednotku v hlavní sezóně. Do ní byla správně zařazena koordinační cvičení, která patří na kaţdou TJ. Cvičení na nácvik střelby z voleje a halfvoleje jsou pro tuto kategorii poměrně těţká, ale na hráčích bylo vidět, ţe tento druh střelby nacvičují. Mnoho střeleckých pokusů se nepovedlo, ale několik střel skončilo pěknou brankou. Samotná hra rovněţ patří do kaţdé tréninkové jednotky mládeţnických kategorií. V TJ převládá snaha o kvalitní provedení činností v rychlosti, přihrávky z prvního doteku, hru po zemi, ve hře potom snahu prosadit se v souboji 1:1.

8.3.4 Stabi – Training

Tento typ TJ v posilovně trvá 30 min, hráči ji absolvují jednou týdně před běţnou TJ (Training). Absolvují ji pouze hráči starších kategorií přípravek (U11 a U12). Hráči během TJ vystřídají:

. shyby na doskočné hrazdě s dopomocí trenéra, . výpady vpřed – střídavě levou a pravou nohou, . cvičení s expandéry . sedy – lehy . kliky

Je vhodné zařazovat do tréninku mládeţnických kategorií posilování, nicméně tento trénink by měl probíhat s vhodně zvolenými cviky a velmi citlivě zvolenou náročností. Není v pořádku, kdyţ takto mladí fotbalisté křičí bolestí při klicích na počítání do 20, nebo při shybech na maximální počet opakování, jako je tomu v tomto případě.

9. KATEGORIE PŘÍPRAVEK SK RAPID WIEN, JEJICH VÝSLEDKY

NA MEZINÁRODNÍM POLI

Kategorie U12 Hráči: Martin Sobotka, Eric Auss, Abdullah Balikci, Denis Bosnjak, Bernhard Fila, Albin Gashi, Tolga Günes, Fabio Holzmann, Squelkim Idrizaj, Luka Jokanovic, Dejan Ljubicic, Filip Milicevic, Alex Sobcyk, Josef Tahon, Markus Weber.

Kategorie U12 sezona 2008/2009 Trenéři:

Trenér: Gerd Bauer Asistent trenéra: Andreas Spies Trenér brankářů: Christian Wolf

Přípravka SK Rapid Wien kategorie U12 velmi dobře reprezentovala zeleno-bílé barvy v únoru 2009 na halovém mezinárodním turnaji v rakouském Wörglu. Na tomto turnaji mladí fotbalisté Rapidu sedmkrát zvítězili a jasně obsadili první místo. Na cestě za vítězstvím porazili například druţstvo z německého Ulmu 1:0, německý Augsburg 4:3, švýcarský St. Gallen 5:0, nebo rakouský Red Bull Salzburg 3:0 (www.skrapid.at). Nebylo to jediné představení, ve kterém mladí hráči Rapidu udělali velmi dobrý výsledek. Na turnaji v německém Arzbergu obsadili čtvrté místo, kdyţ ve skupině s Bohemians Praha, Borussií Dortmund, Crvenou Zvezdou Bělehrad a TSV Arzberg obsadili neporaţeni druhou příčku a teprve od semifinále dvakrát těsně prohráli, nejprve neuspěli proti Hamburger SV, v souboji o konečné třetí místo potom Borussii Dortmund (RAPID-Magazin, 3/2009).

Kategorie U11

Hráči: Aleksandar Petrovic, Heinz Prechtl, Marcel Buljovcic, Alexander Ertl, Lukas Fila, Jan Heilmann, Michael Hofer, Lucas Pfaffl, Miguel Pollany, Tim Schabauer, Bernhard Schwabe, Manuel Thurnwald, Kubilay Yavas, Alexander Zangl.

Kategorie U11 sezona 2008/2009

Trenéři:

Trenér: Alexander Kirchner Asistent trenéra: Norbert Kassal Trenér brankářů: Christian Wolf

Výsledky kategorie U11 na mezinárodním poli nejsou k dispozici.

Kategorie U10

Hráči: Alex Kniezanrek, Fabio De Monte, Elias Felber, Felix Höpler, Dominik Janca, Niklas Ludwig, Sebastian Lukasek, Tim Maixner, Nicolas Meister, Mert Müldür, Kristian Nikollbibaj, Armin Vilic.

Kategorie U10 sezona 2008/2009

Trenéři:

Trenér: Christian Heidenreich Asistent trenéra: Uli Fuhrmann Trenér brankářů: Christian Wolf

Přípravka SK Rapid Wien kategorie U10 startovala v únoru 2009 na dobře obsazeném mezinárodním halovém turnaji v rakouském Grazu. Po výhrách nad rakouskými druţstvy Red Bull Salzburg 3:1 a GAK Graz 4:1 ale přišla poráţka 4:1 s chorvatským druţstvem Dinamo Zagreb, přesto je konečné druhé místo pěkným úspěchem (RAPID-Magazin, 3/2009). Stejné druţstvo bojovalo v listopadu 2009 na velmi dobře obsazeném mezinárodním halovém turnaji v německém Regensburgu o tzv. Wanderpokal. S kvalitními mládeţnickými druţstvy šesti národů, jako jsou Borussia Dortmund, Bayern Mnichov, Hamburger SV, Werder Brémy, Feyenoord Rotterdam nebo SK Slavia Praha, prokázali malí fotbalisté Rapidu vysokou hráčskou úroveň. Sice vyhráli předkolo, ale v závěrečných utkáních druhého kola nebyli dostatečně koncentrovaní a s trochou smůly byli vyřazeni. Nakonec obsadili 10. místo. Přesto je obzvlášť potěšující, ţe přípravka kategorie U-10 dokázala porazit 1. FC Köln, Karlsruher SC, VfB Marburg a remizovat s VfB Stuttgart. Dokonce i týmy, jako Bayern Mnichov a Hamburger SV, obsadily v tabulce místa aţ za druţstvem U10 SK Rapid Wien (www.skrapid.at).

Kategorie U9 Hráči: Max Domej, Corvin Aussenegg, Dominik Brad, Vesel Demaku, Paul Gobara, Jan Herzig, Tim Ipolt, Matej Lukic-Grancic, Daniel Markl, Danijel Radosavljevic, Oliver Strunz, Lukas Sulzbacher, Niklas Szerencsi, Nenad Vasiljevic, Marcel Worel, Nicholas Wunsch.

Kategorie U9 sezona 2008/2009

Trenéři:

Trenér: Eduard Wiebogen Asistent trenéra: Peter Kautzner Trenér brankářů: Christian Wolf

2. OMV Mezinárodní turnaj pro kategorie U9, Hanappi Stadion, 23. 5. 2009

1. kolo: Dalnoki Akademia - SK Rapid Wien 0:2 SK Rapid Wien - Wiener Sportklub 1:1 SK Rapid Wien - AC Milan 0:2

Tabulka Body Skóre 1. AC Milan (ITA) 9 7:0 2. SK Rapid Wien 4 3:3 3. Dalnoki Akademia (HUN) 3 1:4 4. Wiener Sportklub 1 1:5

2. kolo: Trenkwalder Admira - SK Rapid Wien 0:1 LASK Linz - SK Rapid Wien 0:3 SK Slavia Praha - SK Rapid Wien 0:5

Tabulka Body Skóre 1. SK Rapid Wien 9 8:1 2. Trenkwalder Admira 4 2:3 3. SK Slavia Praha 2 2:4 4. LASK Linz 1 0:4

Čtvrtfinále: SK Rapid Wien - FK Austria Wien 2:0 Semifinále: AC Milan - SK Rapid Wien 2:1 O 3. místo: SK Rapid Wien - NK Dinamo Zagreb 1:2 Finále: Hertha BSC Berlin – AC Milan 3:2

Konečné umístění: 1. Hertha BSC Berlin (SRN) 2. AC Milan (Itálie) 3. NK Dinamo Zagreb (Chorvatsko) 4. SK RAPID WIEN 5. FK Austria Wien 6. Tottenham Hotspurs (Anglie) 7. Trenkwalder Admira Wien 8. Dalnoki Akademia (Maďarsko) 9. SK Slavia Praha 10. 1. FC Nürnberg (SRN) 11. SK Sturm Graz 12. LASK Linz 13. FC Stadlau 14. Wiener Sportklub 15. Slovan Bratislava (Slovensko) 16. FC Vienna 1894

Na tomto špičkově zorganizovaném a výborně obsazeném turnaji, který pořádal na svém hlavním stadionu SK Rapid Wien a na kterém jsem na ţádost šéfa přípravek SK Rapid Wien Mag. Petera Grechtshammera doprovázel celým turnajem tým SK Slavia Praha, se velmi dobře prezentoval tým přípravek kategorie U9. Z výsledků je patrné, ţe tento ročník přípravek SK Rapid Wien dokáţe obstojně sehrát utkání, a nakonec i porazit konkurenci v podobě předních evropských druţstev. Výsledné čtvrté místo je velmi pěkným výsledkem tohoto druţstva kategorie U-9.

Kategorie U8 Hráči: Marcel Goldinger, Can Bakici, Robert Dienst, Lukas Dostal, Luca Edelhofer, Lukas Fahrnberger, Niklas Hedl, Marc Helleparth, Riccardo Horak, Adin Mujanovic, Nico Steineder, Burak Katar.

Kategorie U8 sezona 2008/2009

Trenéři:

Trenér: Meinrad Trummer Asistent trenéra: Mauro Villas Boas Trenér brankářů: Christian Wolf

Kategorie U7 Hráči: Bernhard Hauer, Isa Dayakli, Oliver Kruder, Dennis Magerl, Nikolaus Posch, Nemanja Radivojevic, Vincent Rupp, Chester-Justin Spirik, Tamer Yilmaz.

Kategorie U7 sezona 2008/2009

Trenéři:

Trenér: Rainer Setik jr. Asistent trenéra: Mag. Martin Cipps Trenér brankářů: Christian Wolf

Kategorie přípravek U8 a U9 se ţádných mezinárodních turnajů nezúčastňují, prozatím hrají o víkendech utkání proti některému z početných vídeňských fotbalových oddílů. Jejich výsledky se zde zabývat nebudeme.

DISKUSE

Nejprve bychom chtěli zhodnotit dostupnost pramenů informací. Co se týká obecné části, byla dostupnost velmi dobrá. Existuje velké mnoţství literatury věnované problematice tréninkového procesu nejmladších kategorií ve fotbale. V české literatuře nás autoři seznamují s určitým modelem, který by se měl v tréninkovém procesu dodrţovat. Správně zde uvádějí, ţe ve fotbalovém tréninku u nejmladších kategorií se musíme snaţit o nácvik a velmi dobré zvládnutí co nejvíce herních dovedností a pohybových schopností. Proto zařazujeme do tréninkových jednotek především průpravná cvičení a průpravné hry. Tréninkový proces tedy má být pojat tak, aby tito malí fotbalisté byli konkurenceschopní v utkáních proti svým vrstevníkům. V utkáních by nemělo jít v první řadě o výsledky a postavení v tabulce, jako je tomu u druţstev dospělých. Ve druhé části diplomové práce jsme představili tréninkový proces přípravek SK Rapid Wien, špičkového rakouského fotbalového klubu, ve kterém autor vykonával svoji trenérskou praxi a načerpal zde velké mnoţství poznatků pro psaní této práce. Zjistili jsme, ţe tréninkový proces přípravek SK Rapid Wien je těsně propojen s výukou tělesné výuky na základní škole, kde má SK Rapid Wien svoje sportovní třídy. V moderním pojetí tréninkového procesu jiţ hráči přípravek absolvují speciální tréninkové jednotky na rozvoj koordinace. Jsou to koordinačně velmi náročná cvičení, ale poctivým a pravidelným tréninkem lze i tato náročná cvičení zvládnout. Příklady těchto speciálních tréninků však autoři v české literatuře neuvádějí. V SK Rapid Wien kladou velký důraz na výchovu vlastních talentů, proto vytvořili mládeţnický koncept. Hlavními body jsou výchova profesionálního fotbalisty, podpora mladých talentů, třídění talentovaných hráčů, vzdělání ke studiu, osobnostní rozvoj. Nejmladší fotbalisté mají výborné materiální zabezpečení, kvalitní tréninkové prostory a vzdělané trenéry, kteří vlastní minimálně „UEFA B“ licenci. Nejmladším fotbalisté sehrají klub celoročně velké mnoţství kvalitně obsazených turnajů, které se konají jak v Rakousku, tak i v zahraničí, především v Německu. Potom uţ zaleţí jen na píli a vůli samotných hráčů, jak přistoupí k tréninkovému procesu a na motivaci, čeho chtějí ve fotbale dosáhnout. Pro trenéry je nelehká skutečnost, ţe v SK Rapid Wien jsou v přípravkách hráči mnoha národností – disciplinovaní a poněkud chladní Rakušané, impulsivní a hraví,

66 přesto velmi šikovní Turci, dále Češi, Slováci, Chorvaté nebo Italové. Někdy nastává problém, ţe se hráč dostává do konfliktu se spoluhráčem nebo protihráčem. Zde spočívá zřejmě největší problém, smíchání různých kultur do jednoho týmu a neschopnost či neochota pochopit a sladit týmové myšlení a jednání ve prospěch druţstva.

ZÁVĚR

V této diplomové práci se zabývali systémem tréninkového procesu přípravek SK Rapid Wien. Tréninkový proces těchto nejmladších kategorií je náročný, mladí fotbalisté absolvují aţ čtyři tréninkové jednotky týdně, jedná se o tzv. Stationstraining, KOO Training, Training a Stabi-Training. V této práci jsme si stanovili otázky, nyní si shrneme fakta a z otázek vyvodíme závěr. Na otázku, zda je tréninkový proces přípravek v SK Rapid Wien zaloţen na všeobecném rozvoji, zcela jednoznačně odpovíme, ţe ano. Tréninkový proces nejmladších kategorií je úzce propojen se školní tělesnou výchovou, tito mladí hráči mají 5-6 hodin tělesné výchovy týdně. Základem jsou v hodinách tělesné výchovy sportovní hry, např. basketbal, florbal, nebo fotbal s tenisovým míčkem. Dále je zde důleţitou součástí rozvoje mladého fotbalisty sportovní gymnastika, ze které mladí hráči zvládají bez nejmenších problémů přemet vzad s pomocí trampolíny, někteří zvládají sestavu rondát (přemet s půlobratem) – salto vzad. V neposlední řadě je velký důraz kladen na atletiku i aerobik. Hráči absolvují náročné koordinační tréninky, cvičení jsou zaměřená na zlepšení stability, postřehu, rychlé změny pohybu a rychlost pohybu. Na těchto trénincích jsou hráčům k dispozici speciální pomůcky. Na druhou otázku, zda jsou druţstva přípravek SK Rapid Wien konkurenceschopné v utkáních s předními evropskými druţstvy, znovu jednoznačně odpovíme, ţe ano. Přípravky SK Rapid Wien, pouze však kategorie U9 aţ U12, odehrají celoročně mnoho turnajů v Rakousku i v zahraničí. Na těchto turnajích sehrají mnoho utkání jak s předními rakouskými druţstvy, jako jsou Red Bull Salzburg, FK Austria Wien nebo SK Sturm Graz, tak i s druţstvy celé Evropy. Příkladem jsou německé kluby Bayern Mnichov, VfB Stuttgart, Borussia Dortmund, Hamburger SV, 1. FC Köln, Hertha Berlín nebo Karlsruher SC, italský AC Milán, srbská Crvena Zvezda Bělehrad, chorvatské Dinamo Zagreb, česká Slavia Praha, švýcarský St. Gallen atd. V těchto turnajích bývají jednotlivé kategorie přípravek SK Rapid Wien úspěšné. Pro tyto mladé hráče je velmi pozitivní a zároveň velmi důleţité, ţe mohou sehrát utkání se svými vrstevníky z různých koutů Evropy, v těchto utkáních nasbírají první zkušenosti s evropským fotbalem. Největším přínosem je nasbírané sebevědomí, mladí hráči zjistí, ţe jsou stejně dobří nebo dokonce i lepší neţ jejich protivníci, coţ jim jistě dodá motivaci do další práce v tréninkovém procesu.

SEZNAM POUŢITÝCH PRAMENŮ

1. BAUER, G. Hrajeme fotbal. Čes. vyd. České Budějovice: Kopp, 1999. 128 s. ISBN 80-7232-066-1. 2. BEDŘICH L. Fotbal: Rituální hra moderní doby. Vyd.1. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 195 s. ISBN 80-210-3927-2. 3. BUKAČ, L. Intelekt, učení, dovednosti & koučování v ledním hokeji. Vyd.1. Praha: Olympia, 2005. 304 s. ISBN 80-7033-896-2. 4. BUZEK M. a kol. Trenér fotbalu „A“ UEFA licence (1. díl – obecné kapitoly). Praha: Olympia, 2007. 324 s. ISBN:978-80-7376-032-8. 5. DOVALIL, J. a kol. Lexikon sportovního tréninku. Praha: UK Karolinum, 2008. 313 s. ISBN 978-80-246-1404-5. 6. DOVALIL, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia, 2002. 331 s. ISBN 80-7033-760-5. 7. FRANK, G. Fotbal: 96 tréninkových programů. Vyd.1. Praha: Grada, 2006. 216 s. ISBN 80-247-1337-3. 8. HAVLÍČKOVÁ L. a kol. Fyziologie tělesné zátěže II., Speciální část – 1. díl. Vyd.1. UK Praha, 1993. 238 s. 9. KOLLATH, E. Fotbal: Technika a taktika hry. Vyd.1. Praha: Grada, 2006. 140 s. ISBN 80-247-1336-5. 10. KOVÁŘ, R., MĚKOTA, K., CHYTRÁČKOVÁ, J., KOHOUTEK, M. Manuál pro hodnocení úrovně základní motorické výkonnosti a vybraných charakteristik tělesné stavby školních dětí a mládeže ve věku od 6 do 20 roků. Tělesná výchova mládeže. Praha, 1993. 11. LHOTSKÁ, L. a kol. V. celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 1991 (české země)-antropometrické charakteristiky. SZÚ Praha, 1993. 12. PSOTTA, R. a kol. Fotbal: Kondiční trénink. Vyd.1. Praha: Grada Publishing, 2006. 220 s. ISBN 80-247-0821-3. 13. RAPID-Magazin: Die offizielle Zeitschrift des SK Rapid. Nr. 1, März 2009. 14. RAPID-Heute im Gerhard Hanappi-Stadion: Die aktuelle Stadionzeitung des SK Rapid. Samstag, 11. Juli 2009. 15. RYCHTECKÝ, A., FIALOVÁ, L. Didaktika školní tělesné výchovy, 2. přepracované vydání. Praha: UK Karolinum, 1998. 171 s.

16. SVOBODA, B. Pedagogika sportu. Vyd.1. Praha: Karolinum, 2000. 250s. ISBN: 80-246-0156-7. 17. VOTÍK, J. Fotbal: Trénink budoucích hvězd. Vyd.1. Praha: Grada Publishing, 2003. 140s. ISBN 80-247-0463-3. 18. VOTÍK, J. Trenér fotbalu „B“ UEFA licence. Vyd.2. Praha: Olympia, 2005. 264 s. ISBN 80-7033-921-7.

1. Další zdroje:

2. Internetové stránky:

3. Českomoravský fotbalový svaz: The fooball asociation of the Czech republic [online]. ČMFS, c2000-2008 [cit. 2010-03-10]. Dostupný z World Wide Web : . ISSM ISSN 1214-7400.

4. SK Rapid Wien [online]. c2010 [cit. 2010-03-10]. Dostupný z World Wide Web : .

5. Rapidarchiv.at : offizielles Vereinsarchiv SK Rapid Wien [online]. c2010 [cit. 2010-03-10]. Dostupný z World Wide Web : .

RESUMÉ

V této práci jsme představili systém tréninkového procesu v přípravkách nejúspěšnějšího rakouského fotbalového klubu SK Rapid Wien. Cílem práce bylo seznámit se s tréninkovým procesem přípravek SK Rapid Wien a filozofii klubu, zaměřenou na všeobecný rozvoj a zajistit tak konkurenceschopnost jeho nejmladších hráčů se svými vrstevníky na mezinárodním poli. Metodou pro vyhodnocení dané problematiky bylo sledování tréninkových jednotek a moje vlastní pomoc ve vedení tréninkového procesu. Výsledkem sledování bylo zjištění, ţe v tréninkovém procesu přípravek SK Rapid Wien je kladen důraz na všestrannost hráčů. Závěrečné shrnutí poukazuje na skutečnost, ţe hráči přípravek SK Rapid Wien jsou v utkáních schopni velmi dobře konkurovat stejně starým vrstevníkům z předních evropských klubů.

RESUMÉ

The training process of the young players in the most successful Austria football club SK Rapid Wien was presented in this diploma thesis. The varieties of their training are described too. The main philosophy of this football club is a general progress and a competitiveness of the youngest players. The group of the players was looked on. In addition I was assisting in their training. The universality of the young players in SK Rapid Wien is very important, for example the ball play, speed, coordination, strength etc. The result of the training process is the competitiveness of the young players. They will be able to compete with the contemporaries from the similar European clubs. This is the conclusion of my diploma thesis.

ANOTACE

FIXA, Josef. Systém tréninkového procesu v přípravkách SK Rapid Wien. Diplomová práce. Brno: MU, 2010. 71 s.

Práce se zabývá systémem tréninkového procesu v přípravkách v nejslavnějším a nejúspěšnějším rakouském fotbalovém klubu SK Rapid Wien. V tomto fotbalovém klubu jsem v letním semestru akademického roku 2008/2009, během studia na Wiener Universität, absolvoval svoji trenérskou praxi. Práce má za úkol nastínit, jak probíhá příprava mladého fotbalisty, tak aby byl konkurenceschopný v porovnání se svými vrstevníky z předních evropských klubů.

Klíčová slova: fotbal, přípravky, SK Rapid Wien, trénink.

ANNOTATION

FIXA, Josef. The training system with the young players of SK Rapid Wien. Diploma Thesis. Brno: MU, 2010. 71 p.

The training process of the young players in the most famous and the most successful Austria football club SK Rapid Wien is described in this diploma thesis. I was studying at Wiener Universität in summer term 2009. I was practising there. My diploma thesis is a summary of the preparations of the young footballers. The result of the training process is the competitiveness of the young players.

Keywords: football, young players, SK Rapid Wien, training.