3 GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA OBLASTI VELKÉHO MEZIŘÍČÍ Velké Meziříčí patří mezi nejkrásnější města na Vysočině a je druhým největším v okrese Žďár nad Sázavou. Leží v hlubokém údolí řek Oslavy a Balinky, které se v centru města stékají. Okolí místa patří k velice atraktivním krajinám. Rozkládá se ve východní části Českomoravské vrchoviny, která je běžně označována jako Vysočina. 3.1 Vymezení oblasti Oblast Velkého Meziříčí nemůžeme přesně určit, jelikož autoři různých publikací si tuto oblast upravují podle vlastních požadavků. Většina turisticko vlastivědných průvodců, např. David, P.; Soukup, V.: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku – Pojihlaví a Pooslaví, Praha, 2000 Mandy, F.: Českomoravská vrchovina, průvodce Olympia, Praha, 1986, stanovuje hranice oblasti, tak aby tyto navazovaly na předešlé průvodce ( Bystřicko, Novoměstsko, Žďársko ). Další zásadou, kterou se řídíme při určování oblasti je vymezení oblasti tak, aby odpovídala území, které tradičně spadalo pod administrativní správu Velkého Meziříčí. Abych respektovala obě tyto hlediska vymezila jsem oblast Velkého Meziříčí podle hranic bývalého soudního okresu Velkého Meziříčí. Ten byl vytvořen v roce 1849 a původně obsahoval 29 obcí. Velkomeziříčský okres byl zachován i po roce 1948 a zanikl v roce 1960. ( Jurman, 2001 )
21 Mapa 1: Vymezení oblasti Velkomeziříčska Seznam obcí zahrnutých do oblasti Velkomeziříčska: Velké Meziříčí , Znětínek (1), Radostín nad Oslavou (2), Kněževes (3), Rousměrov (4), Bohdalec (5), Starý Telečkov (6), Pavlov (7), Zahradiště (8), Krásněves (9), Sklené nad Oslavou (10), Jersín (11), Černá (12), Milíkov (13), Zadní Zhořec (14), Záseka (15), Dolní Bory (16), Horní Bory (17), Radenice (18), Dědkov (19), Netín (20), Olší nad Oslavou (21), Dobrá Voda (22), Jívoví (23), Kundratice (24), Horní Libochová (25), Dolní Libochová (26), Měřín (27), Blízkov (28), Vídeň (29), Křížanov (30), Bojanov (31), Pustina (32), Stránecká Zhoř (33), Kochánov (34), Zásvist (35), Lavičky (36), Mostiště (37), Martinice (38), Kozlov (39), Kadolec (40), Chlumek (41), Na Pouštích (42), Geršov (43), Otín (44), Nová Zhoř (45), Frankův Zhořec (46), Svařenov (47), Hrbov (48), Lhotky (49), Sviny (50), Kúsky (51), Ořechov (52), Pavlínov (53), Pohořilky (54), Šeborov (55), Uhřínov (56), Dolní Radslavice (57), Březejc (58), Horní Radslavice (59), Horní Heřmanice ( 60), Nový Telečkov (61), Baliny (62), Oslavice (63), Osové (64), Petráveč (65), Jabloňov (66), Ruda (67), Batouchovice (68), Vlčatín
22 (69), Oslavička (70), Rohy (71), Dolní Heřmanice (72), Tasov (73), Hroznatín (74), Přeckov (75), Rudíkov (76), Hodov (77), Studnice (78), Oslava (79), Klementice (80). Komplexní charakteristiku území jsem v následujícím textu rozdělila podle přírodních, společenských a kulturně historických zvláštností. 3.2 Přírodní charakteristika GEOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA OBLASTI Tuto kapitolu jsem zařadila na začátek geografické charakteristiky, protože geologický vývoj určuje i další charakteristické znaky oblasti. Geologický vývoj ovlivňuje nadmořskou výšku, členitost území a tedy i podnebí, rostlinstvo a živočišstvo, osídlení oblasti, atd. Geologický vývoj Českomoravská vrchovina patří ke krajinám s nejdelším geologickým vývojem. Spolu s jinými pohořími tvoří jádro Českého masívu, jehož stáří se odhaduje na více než jednu miliardu let. Někteří vědci předpokládají stáří až 4 miliardy let. Ve své dnešní podobě, představuje Českomoravská vrchovina zarovnané hercynské pohoří, jehož tvary oživily i mladší tektonické pohyby. Dnešní krajina s malebnými kopci, lesy a údolími řek je výsledkem vývoje trvajícího stamilióny let. V posledních staletích je ovlivňována i činnostmi člověka. V době předprvohorní proběhlo v Českém masivu assyntské vrásnění, na konci prvohor pak vrásnění variské neboli hercynské. Dříve byla Českomoravská vrchovina vyšším pohořím, než dnes. S variským vrásněním je spojena další přeměna hornin, zejména však vznik velkých masivů hlubinných vyvřelých hornin a některých rudných žil zlata, stříbra, olova – zinku a mědi. V teplém a převážně vlhkém podnebí druhohor následovala postupná eroze horstva až do podoby zarovnaného povrchu. Koncem druhohor byla část oblasti zalita mořem, po němž se uchovaly usazené horniny – sedimenty.
23 Koncem druhohor a zvláště v třetihorách byly oživeny některé starší zlomy vlivem tlaků, způsobených alpinským vrásněním v Karpatech. Některé části byly vyzdviženy a jiné poklesly a byly několikrát opakovaně zality mořem. Jižní část území byla v mladších třetihorách zasažena deštěm vltavínů po dopadu meteoritu na území dnešního Bavorska. Koncem třetihor se začala utvářet nová říční síť a ve starších čtvrtohorách vznikala kaňonovitá údolí řek, která najdeme na Jihlavě, Oslavě, Sázavě i na Svratce. Ve čtvrtohorách se střídaly doby ledové a meziledové. Silné mrazové zvětrávání uvolnilo velké množství materiálu v balvanitých sutích. Z této doby pocházejí návěje spraší ( využívané později jako cihlářské hlíny ), štěrkové terasy řek i první kamenné nástroje pravěkých lovců. Od mladších čtvrtohor do dnešní doby je novým geomorfologickým činitelem činnost člověka. V krajině se objevují odlesněná území se zvýšenou erozí a velké terénní úpravy. ( Pohl, 1996 )
Mapa 2: Geologický vývoj na území ČR 24 Geologické jednotky a horniny Moldanubikum Nejrozsáhlejší a nejstarší geologickou jednotkou na Českomoravské vrchovině je moldanubikum jehož pojmenování je odvozeno ze jmen řek Vltava ( Moldau ) a Dunaj ( Danubius ). Převládajícími horninami jsou ruly, vzniklé přeměnou původních usazenin nebo vyvřelin ve velké hloubce. Centrální masív moldanubika se táhne z Rakouska přes Telč a Jihlavu až k Ledči nad Sázavou. Je tvořen především dvojslídnými žulami. V Třebíčském masivu mezi Polnou, Velkou Bíteší a Moravskými Budějovicemi převládají syenity, nápadné vysokou přirozenou radioaktivitou. Svratecký masív se rozprostírá od Hlinska k Bystřici nad Pernštejnem. Vrcholová skaliska Žďárských vrchů jsou tvořena tvrdými vyvřelinami. Oblast Železných hor je jedna z geologicky nejsložitějších, právě proto, že se zde vyskytují žuly, vápenec, břidlice, droby a další horniny. Moravikum Menší část území na východě Českomoravské vrchoviny je zařazena do moravika budovaného přeměněnými horninami, ale s nižším stupněm přeměny. Najdeme zde charakteristickou okatou bítešskou rulu, ložiska grafitu a krystalické vápence. ( Pohl, 1996 )
25 GEOMORFOLOICKÁ CHARAKTERISTIKA OBLASTI Geomorfologický vývoj Dnešní vzhled georeliéfu je výsledkem složitého geomorfologického vývoje, který probíhal v různých fyzickogeografických podmínkách. Na vývoj georeliéfu působily jak pohyby zemské kůry, tak i změny podnebí. Současný georeliéf je tak složitou mozaikou tvarů různých rozměrů a různého původu, v níž se vedle tvarů vzniklých v současném podnebí uchovaly ve velké míře i tvary vzniklé v odlišných podmínkách minulých geologických dob. Ve vývoji složitého georeliéfu se střídala období klidného vývoje v poměrně stálých tektonických a klimatických podmínkách s obdobími, kdy docházelo k náhlým až drastickým změnám ( tektonickým pohybům, klimatickým změnám). ( Demek, 1992) Geomorfologické členění Území Vysočiny patří k Hercynskému systému , subsystému Hercynská pohoří . ( Další systém tvoří v naší republice Alpsko – himalájský systém, jehož subsystémy tvoří Karpaty a Panonská pánev. ) V rámci Hercynských pohoří patří území Českomoravské vrchoviny do provincie Česká vysočina . Protože oblast zasahuje jak do Čech, tak na Moravu, dostala příznačný název Česko–moravská subprovincie . Dalším rozdělením této subprovincie se dostaneme k oblasti Česko – moravská vrchovina . Tato oblast se dělí na několik celků, jejichž rozdělení je patrno z tabulky a mapky. ( Pohl, 1996 ) systém subsystém provincie subprovincie oblast celek Nejvyšší vrchol Hercynský Hercynská Česká Česko – Česko – Křižanovská Harusův systém pohoří vysočina moravská moravská vrchovina kopec subprovincie vrchovina 741 m n.m. Tab. 1: Geomorfologické členění oblasti Velkého Meziříčí
26
Mapa 3: Geomorfologické jednotky na území ČR Námi sledovaná oblast Velkomeziříčska se nachází v celku Křižanovská vrchovina, který zaujímá největší část Vysočiny. Tento celek se dále rozděluje na podcelky : Dačická kotlina ( podél řeky Dyje ), Brtnická vrchovina ( podél řek Jihlava, Brtnice a Jihlávka ) a Bítešská vrchovina, kam spadá i okolí Velkého Meziříčí. Bítešká vrchovina dosahuje nejvyšší výšku vrcholem Harusova kopce u Nového Města na Moravě. Pro celek je však charakteristický mírně zvlněný reliéf a rozsáhlé plošiny s některými hluboce zaříznutými údolími řek, například Oslavy. ( Pohl, 1996 )
27 KLIMATICKÁ CHARAKTERISTIKA Podnebí je jedním ze základních činitelů, které určují ráz přírodního prostředí, v němž žijeme. Na podnebí určité oblasti má vliv řada faktorů, například zeměpisná poloha ( šířka a délka ) – určuje množství slunečního záření, nadmořská výška, sklon větru, který je nositelem vlhkosti z oceánského zdroje a tvůrcem oblačnosti, sklon reliéfu, zalesnění, atd. ( Kunský, 1968 ) Zařazení do klimatické oblasti Česká republika leží ve vnitřní části mírného podnebného pásu severní polokoule. Tato poloha vytváří proměnlivým úhlem dopadu slunečních paprsků v ročním oběhu Země kolem Slunce dvě hlavní roční doby, teplou a studenou.
Mapa 4: Podnebné oblasti na území ČR
28 Oblast Velkomeziříčska je podle klimatických charakteristik zařazena do oblasti mírně teplé. Teplota vzduchu Teplota vzduchu je nejvýznamnějším klimatotvorným prvkem charakterizujícím prostředí. Velikost změn teploty vzduchu určuje ráz života v přírodě. ( Demek, 1992 ) Na rozložení teplot má největší vliv nadmořská výška a reliéf. Průměrné roční teploty se zde pohybují kolem + 7 o C. Nejstudenějším měsícem bývá zpravidla leden a nejteplejším červenec. Zimní období Zimní období je charakterizováno průměrnou denní teplotou pod bodem mrazu. Toto období začíná koncem listopadu a končí začátkem března. Vlastní zima, tedy období, kdy nejvyšší denní teplota nepřekročí 0 o C, trvá kolem tří měsíců. Počet mrazových dní zhruba na 50 – 70 za rok. Zima zde je většinou bohatá na sníh – dnů se sněhovou pokrývkou bývá 70 – 100 za rok.. Nejnižší průměrná lednová teplota za posledních pět let byla naměřena v roce 2004, a to 4,81 o C. Nejvyšší hodnota průměrné lednové teploty byla + 0,3 o C, která byla naměřena v roce 2002. Absolutní lednové minimum bylo naměřeno v okolí Měřína, kdy rtuť klesla na – 34,5 o C. Naopak absolutní lednové maximum bylo + 15,5 o C. Letní období Letních dnů je v oblasti kolem 30 – 40 za rok. Průměrné červencové teploty od roku 2000 do roku 2004 se pohybují od 14, 3 o C ( v roce 2000 ) do 19,4 o C ( v roce 2001 ).
29 Ostatní průměrné teploty, které byly naměřeny v meteorologické stanici v Měříně uvádím v následující tabulce. Teploty o C 2000 2001 2002 2003 2004 leden 4,6 1,4 0,3 2,4 4,8 únor 0,1 1,3 5,1 5,6 0,8 březen 2,1 3,8 5,0 3,6 1,4 duben 8,4 9,7 6,7 6,6 7,8 květen 12,5 14,6 15,0 15,4 11,3 červen 15,3 14,9 17,7 20,7 15,5 červenec 14,3 19,4 19,1 18,7 17,1 srpen 17,1 19,3 19,1 20,1 16,2 září 12,0 13,3 13,3 20,7 10,4 říjen 11,1 12,4 6,5 4,3 7,8 listopad 6,0 3,5 4,6 4,1 3,0 prosinec 0,0 2,7 3,2 2,2 1,6 celkem 7,8 8,8 9,1 8,0 6,9 Tab. 2: Průměrné měsíční teploty za rok 2000 2004 Atmosférické srážky Srážky můžeme kromě teploty považovat za rozhodující ukazatel podnebí. Jsou totiž určujícím činitelem při vývoji vegetace, jsou významné z hlediska zemědělského, vodohospodářského i technického. Ke srážkám patří z nejvýznamnějších déšť, sníh, kroupy. Ty nazýváme padající neboli vertikální srážky. Některé formy srážek se vytvářejí přímo na povrchu, jako například rosa, jinovatka, jíní, ledovka, atd. Podle způsobu vzniku je jmenujeme horizontální neboli usazené srážky. ( Demek, 1992 ) Srážky ( jejich množství i intenzita ) jsou závislé na nadmořské výšce a převažujícím směru větru. Oblast Velkého Meziříčí patří mezi vlhčí oblasti republiky. Množství ročních srážek se pohybuje kolem 600 – 700 mm. Nejvíce srážek spadne v červenci a srpnu. Největší měsíční úhrn srážek byl naměřen v srpnu roku 2002, kdy spadlo 182,3 mm. 30 Sněhové srážky začínají začátkem listopadu a končí koncem dubna. Průměrný počet dní se sněžením je 45 – 50 dní za rok. Měsíční úhrny srážek za rok 2000 – 2004 uvádím v tabulce. Srážky mm 2000 2001 2002 2003 2004 leden 75,1 35,5 21,0 39,2 64,8 únor 44,4 54,6 46,4 4,1 48,9 březen 122,9 54,0 37,3 8,7 46,2 duben 9,8 60,8 42,6 23,7 53,6 květen 55,6 121,4 37,8 92,6 51,6 červen 19,0 67,4 79,9 25,3 64,8 červenec 127,5 99,3 54,4 78,4 53,1 srpen 39,2 62,6 182,3 33,1 74,1 září 56,3 84,6 33,9 38,0 57,6 říjen 53,8 29,9 83,5 68,5 42,2 listopad 34,0 40,3 56,2 23,5 69,1 prosinec 33,3 46,8 42,5 56,2 12,7 celkem 670,9 757,2 717,8 491,3 638,7
31
Průměrné roční teploty ( rok 2000 2004 )
10
9
8
7
6
5
stupeň Celsia 4
3
2
1
0
2000 2001 2002 S1 2003 rok 2004
Graf 1 : Průměrné roční teploty
Roční úhrn srážek ( rok 2000 2004 )
800
700
600
500
400 ml / m
300
200
100
0
2000 2001 2002 S1 2003 rok 2004 Graf 2: Roční úhrn srážek
32 Povětrnostní podmínky Vítr patří k proměnlivým klimatickým charakteristikám. Mění se totiž nejen jeho směr, ale i rychlost. Vítr ovlivňuje i průběh jiných meteorologických prvků jako teploty vzduchu, výskytu mlh, dešťových srážek apod. Sám je ovlivňován především reliéfem. ( Demek, 1992 ) V okolí Velkého Meziříčí převažuje západní až severozápadní proudění. Vítr severozápadní 29 %. Vítr západní 27 %. Vítr jihovýchodní 18 %.
26% 29% severozápadní západní jihovýchodní ostatní 18% 27%
Graf 3: Povětrnostní podmínky
33 HYDROLOGICKÉ POMĚRY Hlavní evropské rozvodí Hovoří se a píše s trochou nadsázky, že Česká republika je střechou Evropy. Faktem je, že územím české republiky prochází hlavní evropská rozvodnice, která určuje příslušnost ke třem úmořím evropských moří. K moři Černému ( povodí Dunaje), moři Baltskému ( povodí Odry ) a moři Severnímu ( povodí Labe). Kralický Sněžník, jehož nadmořská výška je 1 423 m, je společným bodem trojrozvodí, odkud vybíhá rozvodnice Černého moře a Severního moře k jihozápadu k hranici s Rakouskem. Druhá větev hlavního rozvodí vyhází z Kralického Sněžníku směrem jihovýchodním. Do Černého moře odtéká 27,5 % vod, které protékají naší republikou, do Severního moře 63,3 % a do Baltského moře 9,2 % .
Mapka 5: Náležitost území ČR k úmořím Velkomeziříčsko náleží k úmoří Černého moře a téměř celou oblast odvodňuje řeka Oslava se svými přítoky.
34 Říční síť Řeka Oslava pramení jihozápadně od Žďáru nad Sázavou, nad Babínským rybníkem, v nadmořské výšce 570 m. Plocha povodí je 867,2 km 2 a délka toku je 99,6 km. Průměrný roční průtok je 3,9 m 3 / sec. Její jméno je odvozeno od staroslovanského jména „osla“, což v překladu znamená brus. Jde tedy o řeku ostrou, která brousí svým tokem balvany v řečišti. Oslava je vodohospodářsky významný tok, zejména pro nádrž Mostiště. V Ivančicích na Brněnsku se Oslava vlévá do Jihlavy. Z řady přítoků je v naší oblasti významná především Balinka. Balinka pramení severovýchodně od Arnolce ve výšce 680 m n.m. a ústí do Oslavy zprava v obci Velké Meziříčí ve výšce 425 m n.m.. Plocha povodí činí 178,6 km 2 a délka toku je 30,4 km. Její průměrný roční průtok je 0,9 m 3 / sec. V říčce jsou četné jezy a peřeje. Spodní část toku byla vyhlášena jako „Přírodní park Balinské údolí“. ( Demek, 1992 )
Obr.1: Koryto řeky Oslavy pod přehradní nádrží Mostiště 35 Na Oslavě byla postavena nádrž Mostiště . Sypaná hráz je dlouhá 340 m, vysoká 34 m a byla vystavěna v letech 1957 – 1961. Nádrž o délce přes 5,4 km pojme max. 12 mil m 3 vody, její plocha je 93,6 ha. Voda je užívána jako pitná, ovšem v současnosti je její kvalita zhoršena z důvodu rozsáhlé rekonstrukce hráze.
Obr.2: Hráz přehradní nádrže Mostiště Podzemní vody Vysočina se vyznačuje nepříznivými geologickými podmínkami pro výskyt a oběh podzemní vody. Proto se na tomto území projevuje nedostatek vláhy ve vegetačním období. 36 Rybníky Velkomeziříčsko je známo velkým množstvím rybníků. Největší z nich se nacházejí u obce Pavlov ( např. rybník Znětínský ), dále u Netína ( Netínský a další ). Většina z nich je využívána pro chov ryb, ale hojně jsou využívány také k rekreaci
Obr. 3: Netínský rybník
Obr. 4: Znětínský rybník u Pavlova 37 PEDOLOGICKÉ POMĚRY Vysočina byla odedávna považována za oblast s drsnějšími přírodními podmínkami. Odráží se to i v jejím půdním pokryvu a zemědělské činnosti lidí. Půdní poměry jsou zde ovlivněny, jako v každé jiné oblasti, různými půdotvornými činiteli, mezi které patří: • půdotvorný substrát ( matečná hornina ) • podnebí • reliéf • vegetace • podzemní voda • činnost člověka V okolí Velkého Meziříčí, které spadá do mírně teplé oblasti ( tedy průměrné roční teploty kolem +7 o C, 600 700 mm srážek ), se vyskytují půdy vlhké, zemědělsky zpracované, původně pokryté bučinami, smíšenými lesy a přirozenými smrčinami, později osazované umělými smrčinami.
Mapa 6: Pedologické poměry na území ČR
38 Půdní typy Půdní typy charakterizují půdy zejména podle toho, jaké množství humusu obsahují. V oblasti Velkomeziříčska se vyskytují převážné hnědé půdy, vytvořené většinou na zvětralinách žul a rul. Tyto půdy mají větší podíl zvětralin a jsou převážně zalesněné. Na některých místech, zejména ve vyšších oblastech, jsou půdy značně kyselé a přecházejí v půdy podzolové. Jsou mělké, značně kamenité s hojnými organickými látkami pro pomalou mineralizaci v půdě. Půdní druhy Půdní druhy charakterizují půdy především z hlediska propustnosti vody. Rozložení půdních druhů je závislé na druhu hornin a způsobu zvětrávání. Z půdních druhů zde převažují půdy lehké, pro vodu dobře propustné. Jde o půdy hlinitopísčité a písčitohlinité, které ve vyšších polohách obsahují množství skeletu. Středně těžké půdy jsou hlavně hlinité. Mají příznivý vzdušný a vodní režim , neboť zadrží hodně vody a přitom zůstávají dobře provzdušněny. Těžké jílovité půdy se zde vyskytují ojediněle Využití půd Půdy jsou zde využívány převážně jako půdy orné. V oblasti výskytu hnědé půdy se často vyskytují balvany a velké množství skeletu. Půda je zde mělčí, hůře obdělávatelná, a proto zde převažují lesy. Vzhledem ke svažitosti pozemků a množství srážek je zde málo luk, pastvin a přirozených mokřadů. ( Pohl, 1996 ) 39 ROSTLINSTVO A ŽIVOČIŠSTVO Jelikož nadmořská výška oblasti se pohybuje od 400 do 600 metrů, můžeme květenu a zvířenu celé oblasti rozdělit do čtyř základních skupin podle prostředí, ve kterém se vyskytují. ( Pohl, 1996 ) • biota lesů • biota rašelinišť a vlhkých luk • biota rybníků a vodních toků • biota kulturních luk, polí a v okolí lidských sídel Vzhledem k drsnějšímu klimatu tohoto území není druhová pestrost jednotlivých biotopů příliš velká, celkový počet rostlinných a živočišných druhů je však díky pestrosti krajiny poměrně vysoký. Fauna a flóra lesů Rostliny Lesy jsou významným krajinným prvkem této oblasti. Původní lesy byly tvořeny přirozenými bučinami a jedlobučinami. V současnosti jsou zachovány jen vyjimečně. Stromové patro smíšených bučin tvoří dominantní dřeviny buk lesní, jedle a smrk, doplněné dalšími listnatými dřevinami jako javor klen, javor mléč, jilm horský, lípa malolistá. Smíšené bučiny mají bohaté bylinné patro s převahou podhorských druhů. Z chráněných druhů zde můžeme nalézt sasanku hajní, sněženku podsněžník, lýkovec jedovatý. Pro bučiny jsou typické i mařinka vonná, kopytník evropský, žindava evropská, jeterník podléška, kapraď samec. Původní smíšené lesy byly nahrazeny v průběhu minulého století rychle rostoucími smrkovými monokulturami , které dnes tvoří více než 90% lesů. Smrčiny jsou charakteristické nízkou intenzitou světla, bylinné a keřové patro je proto vyvinuto pouze na okrajích lesů a mýtinách. Díky kyselosti půdy zde nacházíme druhy jako jsou např. šťavel kyselý, brusnice borůvka, přeslička lesní.
40 Živočichové Druhově nejbohatším biotopem jsou právě lesy, protože většina lesních porostů není doposud chemicky ošetřována. Lesy se tak stávají domovem velkého množství bezobratlých živočichů , především hmyzu. Řada druhů hmyzu však můžou svým přemnožením narušit rovnováhu ekosystému lesa. Např. kůrovci, obaleč, bekyně mniška, pilořitka. Z obojživelníků se zde v největším množství vyskytuje skokan hnědý, dále zde najdeme i vzácné živočichy jako je čolek horský nebo mlok skvrnitý. Z plazů žije v lesích ještěrka živorodá, slepýš křehký a zmije obecná. Druhově nejbohatší skupinou obratlovců v lesích jsou ptáci . Setkáváme se zde s různými druhy sýkor, budníčků a pěnic. Hnízdí zde i pěnkava obecná, brhlík lesní, šoupálek dlouhoprstý, datel černý, žluna šedá, strakapoud velký, puštík obecný a kalous ušatý. Z dravců zde hnízdí káně lesní, krahujec obecný, jestřáb lesní. Ze savců obývá lesy několik druhů lovné zvěře, které jsou středem zájmu mysliveckého hospodaření, např. srna obecná, prase divoké. Ze šelem se zde hojně vyskytuje liška obecná, kuna lesní a jezevec lesní. Z letounů se zde v poslední době hojně vyskytuje netopýr ušatý. Fauna a flóra rašelinišť a vlhkých luk Rostliny Rašeliniště vznikají na odlesněných půdách se stálým zamokřením. V případě, že se na těchto plochách dlouhodobě nehospodaří začínají zarůstat agresivními duhy bylin a dřevin. Jelikož většina takových míst byla v minulých letech rekultivována na ornou půdu, nachází se taková místa v naší oblasti pouze v minimální míře. Živočichové Pro tento biotop je typická celá řada druhů bezobratlých , především motýlů a brouků. Z obojživelníků je zastoupen skokan ostronosý a čolek horský, z plazů pak ještěrka živorodá a zmije obecná. Savci jsou zastoupeni nevelkým počtem druhů s jediným charakteristickým druhem hrabošem mokřadním.
41 Fauna a flóra rybníků a vodních toků Voda v jakékoliv podobě ( rybníky, řeky a jejich drobné přítoky ) vytvářejí v naší oblasti bohatou síť. Ovšem kvalita vody byla činností člověka vážně narušena. Rostliny Břehy rybníků jsou lemovány druhově rozmanitými porosty, např. rákos obecný, orobinec úzkolistý. Některé rostlinné druhy můžeme spatřit i na hladinách rybníků, jako například rdesno obojživelné a chráněný leknín bělostný. Z dřevin se v pobřežních porostech uplatňuje především vrba křehká a olše lepkavá. Živočichové Zvířena stojatých vod je druhově velmi pestrá. Typickými druhy jsou znakoplavka bruslařka a splešťule blátivá, z brouků potápník vroubený, vodomil černý, řada druhů chrostíků a vážek. Všechny větší vodní plochy jsou využívány k chovu ryb , nejčastěji kapra obecného, lína obecného, štiky obecné a candáta obecného.Vedle hospodářsky významných druhů ryb zde žije i karas obecný a okoun obecný. Z obojživelníků se zde vyskytuje hojně skokan zelený, skokan krátkonohý, kuňka ohnivá, ropucha obecná, rosnička zelená a čolek obecný. Z plazů se v blízkosti vodních ploch setkáváme s užovkou obojkovou. Na rybnících hnízdí kachna divoká, polák velký, lyska černá a vzácněji roháč velký. Břehové porosty obývají pěvci, jako rákosník obecný a strnad rákosní. Ze savců žije v tomto prostředí ondatra pižmová a myška drobná. Fauna proudících vod je zcela odlišná, není tak druhově pestrá jako rybníky. Z ryb obývá čisté proudící toky pstruh potoční a střevle potoční. V klidněji proudících úsecích se objevuje jelec tloušť, ouklej obecná. Pouze v těch nejzachovalejších tocích dosud žije rak říční a mihule potoční. Na hmyz a drobné rybky je potravně vázáno několik druhů ptáků jako třeba skorec vodní nebo konipas horský. 42 Fauna a flóra kulturních luk, polí a okolí lidských sídel Kulturní louky, pastviny, orná půda či lidská sídla patří k prostředím vzniklým hospodářskou činností člověka. Charakteristický je vysoký počet druhů původních a přítomnost i druhů nepůvodních. Rostliny Kulturní louky jsou místem výskytu mnoha druhů trav , např. lipnice luční, psárka luční, bojínek luční, srha říznačka. Roste zde i mnoho druhů kvetoucích rostlin – pryskyřník prudký, kohoutek luční, smolnička obecná, kopretina bílá, rozrazil rezekvítek a mnohou dalších. Na suchých stráních se vyskytuje vřes obecný, mateřídouška obecná, hvozdík kropenatý, pupava bezlodyžná. Keřové patro je tvořeno hlohem lékařským, růží šípkovou a trnkou obecnou. Nejvíce odlesněných ploch zaujímá orná půda – pole, kde vedle pěstovaných plodin ( lilek brambor, pšenice obecná, žito seté, kukuřice setá ), roste řada druhů plevelů, například mák vlčí, chrpa modrák, violka rolní, kokoška pastuší tobolka, pcháč oset a podobně. Zcela charakteristickým druhem pro tuto oblast je kopřiva dvoudomá, pelyněk černobýl, mochna husí nebo lipnice roční. Živočichové Zvířena tohoto člověkem vytvořeného prostředí je velmi pestrá. V prostředí polí se rozšířili původně stepní druhy živočichů – skřivan polní, koroptev polní, křepelka obecná, ze savců pak sysel obecný, křeček polní a tchoř světlý. Z drobné lovné zvěře zajíc polní a bažant obojkový. V blízkosti lidských sídel žije vrabec domácí, vlaštovka obecná, jiřička obecná, rorýs obecný, rehek domácí nebo čáp bílý. Velký počet druhů žije také v širším okolí lidských sídel, v zahradách, sadech a parcích. Setkáváme se zde s druhy jako kos černý, drozd zpěvný, špaček obecný, stehlík obecný. Savci jsou zastoupeni několika druhy hlodavců, např. myš domácí, myšice křovinná a potkan hnědý. Z hmyzožravců zde žije krtek obecný, rejsek obecný a ježek obecný. ( Pohl, 1996 ) 43 Obr.5: kachna divoká
Obr.6: srnec obecný 44
Obr.7 bez černý
Obr.8: kapraď samec 45
Obr.9: kohoutek luční
Obr.10: lýkovec obecný
46 CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ Přírodní park Balinské údolí Přírodní park byl zřízen v roce 1984 jako tzv. oblast klidu. Pozdější změnou legislativy byla oblast převedena do kategorie přírodního parku. Balinské údolí se nachází při západním okraji města Velké Meziříčí a jeho hranice sahají k obcím Oslavice, Baliny a Uhřínov. Údolí meandrující říčky Balinky je cenné hlavně z krajinářského hlediska. Jedná se o zachovalý fragment v zemědělsky intenzivně využívané krajině. Rozmanitost prostředí se odráží v druhové bohatosti fauny, zejména ptáků. Můžeme se setkat s druhy vázanými na řeku, louku i lesní společenstvo. Z těch vzácnějších jmenuji třeba ledňáčka říčního nebo datla černého. Lesní porosty zaujímají více než 50% území a na strmých svazích tvoří poměrně souvislý komplex. V nižších partiích jsou dřeviny soustředěny do malých lesíků, alejí a stromořadí. Ekologickou stabilitu krajiny zvyšují i solitery stromů a keřů. Většinu ploché široké nivy Balinky vyplňují louky s vlhkomilnými druhy rostlin. Členitý terén vytváří mnoho malebných zákoutí, která činí oblast lákavou nejen pro pěší turistiku, ale i pro cykloturistiku a v zimě běh na lyžích. Přírodní park Třebíčsko Balinské údolí se nachází na okraji přírodního parku „Třebíčsko “, který byl vyhlášen v roce 1982 a jedná se o území 8 900 ha. Rozkládá se podél třebíčského syenitového masívu. Hlavními horninami jsou syenity a granity, pro něž je charakteristický rozpad na pravoúhlé bloky, které se postupným zvětráváním zaoblují. Žokovité balvany můžeme pozorovat právě v samotném korytě řeky Balinky. Dále tento přírodní park zasahuje do obcí Hodov, Horní Heřmanice, Hroznatín, Oslavička, Rudíkov a Vlčatín.
47
Mapa 7: Území přírodního parku Balinské údolí
Obr. 11: Balinské údolí 48 ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Život ve zdravém a krásném prostředí je jistě snem každého z nás, ovšem i v relativně zdravém a čistém prostředí Vysočiny můžeme pozorovat i některé příznaky ekologické krize. Na zdejším prostředí se projevují všechny důsledky násilně zavedené zemědělské velkovýroby v 50. letech 20. století. Dále se zde negativně projevuje dálkový přenos škodlivin, znečišťování povrchových tekoucích vod z místních závodů a skládkování odpadů. Celková úroveň životního prostředí na Vysočině je na vysoké úrovni nebo vyhovující ( stupeň I a II v pětibodové stupnici ). Charakteristika ovzduší Díky výhodné poloze – daleko od největších center znečištění, patří Velkomeziříčsko, jako součást Vysočiny, k nejčistším oblastem České republiky. Zdejší síť místních průmyslových závodů se podílí na znečištění ovzduší pouze nepatrně. Významnější je dálkový přenos škodlivin, kdy se sem při silném severozápadním proudění dostanou emise až z Prahy. Při severním proudění se sem dostane spad z tepelných elektráren na Pardubicku. Charakteristika znečištění vodstva Stejně jako na území Vysočiny je i na Velkomeziříčsku problém se zajištěním pitné vody. Řeky jsou málo vodnaté, proto i přes malé množství vypouštěných odpadních vod jsou některé úseky velmi silně znečištěny. Největším znečišťovatelem řek na Vysočině je právě město Velké Meziříčí, kde je do řeky Oslavy vypouštěno značné množství odpadních látek, vznikajících při průmyslové výrobě. Pitné vody z pramenů a studní je málo, proto se využívá voda z vodárenské nádrže Mostiště, jejíž kvalita je v současné době snížena díky rozsáhlé rekonstrukci hráze. Charakteristika znečištění půd Celou oblast Vysočiny postihlo velké odlesňování pozemků v 50. letech 20. století. Půda byla jednostranně využívána jako zemědělská s malým počtem luk a pastvin, což způsobuje celou řadu problémů. Největším z nich je vodní eroze, která se projevuje
49 splachy z polí, které snižují produkční schopnost zemědělských půd. Také mají nemalý podíl na znečišťování vodních nádrží. NEROSTNÉ BOHATSTVÍ Oblast Velkomeziříčska neoplývá pouze překrásnou přírodou a hlubokými lesy, ale také výskytem krystalových minerálů. Tyto nerosty jsou nedílnou součástí zdejších pegmatitů. Pegmatity jsou hrubozrnné horniny tvořící žíly, čočky, vřetenovitá i jiná tělesa v hlubokých vyvřelinách i metamorfovaných horninách. Hlavní součástí těchto pegmatitů je sodný a draselný živec, křemen a slídy. Živce a křemen byly na několika místech těženy pro keramický a sklářský průmysl. Dlouholetá tradice v dobývání živců přísluší Borům , kde první zmínky o těžbě a využití suroviny jsou z roku 1887. Poslední těžba skončila v roce 1972. Stejně jako v Borech se živec těžil i v Lavičkách . Známý a dodnes fungující je velký kamenolom v Ořechově .
Obr. 12: lom v Lavičkách Pegmatity se dělí podle minerálního složení. Nejčastěji se jedná o tzv. obyčejné neboli primitivní pegmatity, kde hlavními minerály jsou křemeny ( záhněda, křišťál, citrín ), živec ( sodnovápenatý albit a draselný ortoklas ), turmalín a slída ( muskovit ).
50 Některé z těchto pegmatitů se vymykají běžnému složení a jsou nositeli vzácných minerálních druhů. Příkladem jsou dolnoborské pegmatity, kde bylo popsáno přes 100 minerálů. Kromě velkých krystalů záhněd a živců, poskytla lokalita také velké kusy růžového křemene – růženínu, šestiboké krystaly zeleného a namodralého apatitu, soudkovité sekaninaity, dlouhá stébla růžového andalusitu, sloupce černého turmalínu, krystaly monzitu, modrá zrna safíru, ale i uranových minerálů. Dutinové pegmatity s krystaly byly také několikrát otevřeny těžbou v nedalekém hornoborské kamenolomu a lomu v Krásněvsi . Z Cyrilova a Horních Borů pocházejí černé skoryly – tzv. čočky, které svojí velikostí náleží mezi největší na světě. U Vídně, dnes pod hladinou mostišťské přehrady, se vyskytoval pegmatit s velkým množstvím hnědého fosfátu – triplitu. Další skupinou pegmatitů jsou tzv. lithné pegmatity, doprovázené barevnými turmalíny ( růžovým rubelitem, zeleným verdelitem a bezbarvým achroitem). Za povšimnutí stojí krystaly mléčného křemene z Dobré Vody u Křižanova , kde některá stébla jsou ukončena tmavší částí tzv. mouřenínskou hlavičkou. „V současnosti lze většinu jmenovaných minerálů pegmatitů v uvedených lokalitách nalézt. Ovšem nálezy kvalitních a nepoškozených krystalů jsou stále méně časté. Ani zemědělci a majitelé pozemků nejsou tomuto sběratelskému oboru příznivě nakloněni, neboť v některých případech jsou šokováni pozůstatky bezohledných dobývačů v podobě nezaházených jam, velkých balvanů na povrchu apod.“ ( Pařízek, 2005 )
51 1.2 Společenská charakteristika OBYVATELSTVO Zdejší lidé se sami nazývali Horáky. Pro zajímavost uvádím citát Františka V. Autraty ( 1872 1966 ), literárního historika a spisovatele, který se narodil v Křižanově. „Horáci jsou statný lid a otužilý, postavou jsou spíš větší než menší, svalů silných…Vlivem přírody se vysvětluje uvyklost Horáků uskrovňovati se v potřebách. Ani při stálé úmorné práci neztrácí Horák jaré, dobrácké povahy, dbá na pohostinnost. Při vší upřímnosti jest málo sdílný, většinou vážný, ač ovšem vtipný, nepoddajný, jako ty skaly, které oborává, vytrvalý, neodkladný.“ Hustota zalidnění je v oblasti pod celostátní průměrem, který činí 131 obyvatel na jeden kilometr čtverečný. Je zde velmi vysoký počet obcí. Největším městem v okolí a také správním centrem je Velké Meziříčí. Stále více obyvatel se stěhuje do měst, která poskytují větší nabídku pracovních příležitostí. Ke stěhování přispívá i zhoršující se dopravní spojení obcí s městem. Opuštěné domy na vesnicích jsou často využívány k rekreačním účelům. ( Pohl, 1996 )
Mapa č. 8: Hustota zalidnění na území ČR
52 Oblast Velkomeziříčska i celý kraj Vysočina patří mezi národnostně jednotná území. Podíl obyvatel s českou národností je téměř 99 %. Z národnostních menšin jsou zastoupeny národnost slovenská (0,46%), ukrajinská (0,09%), polská (0,04%), vietnamská (0,03%), romská (0,03%), německá (0,01%). Téměř dvě třetiny obyvatel tvoří věřící, z nichž se naprostá většina hlásí k římskokatolickému vyznání.
Skladba obyvatelstva podle národnosti
česká
moravská
slezská
slovenská
romská
polská
německá
ukrajinská
v ietnamská
Graf č. 4: Skladba obyvatelstva podle národnosti 53 SÍDLA Velké Meziříčí Obec Velké Meziříčí se nachází 425 m n.m v Bítešské vrchovině uprostřed věnce větších i menších měst, jako jsou Jihlava ( 35 km západně ), Žďár nad Sázavou ( 30 km severozápadně ), Nové Město na Moravě ( 33 km severně ), Tišnov ( 35 km severovýchodně ), Velká Bíteš ( 18 km jihovýchodně ) a Třebíč ( 25 km jihozápadně ). Při posledním sčítání lidu v roce 2001, bylo ve Velkém Meziříčí evidováno 11 811 obyvatel . Je zde bohatá síť obchodů, škol, služeb restaurací a hotelů. Nechybí zde ani kino, koupaliště, fotbalové hřiště, zimní stadion, lyžařský vlek a umělý lyžařský svah na Fajtově kopci. Právě díky velkému množství zajímavých nabídek, jak trávit volný čas, stále častěji je toto město navštěvováno turisty. Významný vliv na oblíbenost oblasti mezi turisty má také snadná dostupnost díky dálnici D 1, která prakticky protíná celé Velkomeziříčsko. Také silnice Brno – Velká Bíteš –Velké Meziříčí – Jihlava je velkým přínosem pro dopravu v této oblasti. Vlakové spojení je možné na trati Studenec –Křižanov a z konečných stanic pak na Prahu, Brno či Jihlavu. Autobusové spojení je možné s Prahou, Brnem, Žďárem nad Sázavou, Novým Městem na Moravě, Třebíčí, Křižanovem, Jihlavou, Velkou Bíteší, Táborem , Strakonicemi a se všemi obcemi v blízkém okolí. Křižanov Městečko, které se nachází 9 km severovýchodně od administrativního centra oblasti – Velkého Meziříčí, leží v nadmořské výšce 527 m n. m .. Žije zde 1854 obyvatel , což činí obec druhou největší podle počtu obyvatel. Měřín Obec Měřín se nachází 10 km severozápadně od Velkého Meziříčí. Je to malé městečko, v nadmořské výšce 487 m , ve kterém žije 1732 obyvatel . Měřín se pyšní nákupním střediskem a bohatou sítí drobnějších prodejen. Je zde hotel, restaurace, zdravotní středisko, penzion pro důchodce a několik větších i menších soukromých subjektů. 54 Netín Obec Netín se nachází 7 km severozápadně od Velkého Meziříčí. První zmínka o obci pochází z roku 1156. Název obce je odvozen od rodu Vznatů z Lomnice a Meziříčí. O tom svědčí i zápis v místní kronice z roku 1370, kdy je jméno obce uváděno jako Vznetín. Charakteristickým rysem pro tuto oblast jsou malé vesničky, které se zde nacházejí ve velkém množství. Obec s nejmenším počtem obyvatel je Starý Telečkov , kde v současnosti žije 5 obyvatel . Dále se zde nachází 30 obcí jejichž počet obyvatel nepřesáhl hodnotu 100. Všechny tyto obce nejsou samostatné, protože spadají pod administrativní správu jiné blízké obce. Nejvýše položenou obcí je obec Cyrilov ( 11,5 km severovýchodně od Velkého Meziříčí ), která leží v nadmořské výšce 620 m . Naopak nejníže položenou obcí je obec Oslava ( 8,5 km jihovýchodně od Velkého Meziříčí ), která leží při řece Oslavě v nadmořské výšce 400 m . Historickými a kulturními památkami obcí se podrobně zabývám v kapitole 1.4. PRŮMYSL Velkomeziříčsko nepatří v rámci republiky k nejprůmyslovějším oblastem. Průmysl se zde začal budovat později, než v okolních oblastech, díky pomalejšímu rozvoji dopravní sítě. Strojírenství Strojírenství je hlavní průmyslovou oblastí ve Velkém Meziříčí. Nachází se zde mnoho drobných větších i menších soukromých subjektů zabývajících se výrobou v tomto odvětví. Společnost Agados s.r. o. se zabývá výrobou přívěsů za automobil, a to všech možných modifikací. Vznik této firmy se datuje do roku 1992, kdy navázala na strojírenskou výrobu, která zde pod názvem Agrostroj Pelhřimov působila již řadu let. Více jak 50% výrobků směřuje na export do mnoha zemí světa ( Německo, Slovensko).
55 Firma Vezeko se zaměřuje také na výrobu přívěsů, valníkových, skříňových a speciálních, určených pro profesionální přepravce. Mimo tuto specifikaci firma Vezeko vyrábí širokou škálu lehkých přívěsů za osobní automobily. Firma byla založena v roce 1996. Společnost Výtahy, s.r.o. se na trhu prezentuje výrobou, montáží a servisem výtahů. Výroba ve Velkém Meziříčí byla zahájena již v roce 1957, trvá tedy bezmála půl století a za tu dobu se zařadila mezi tradiční obory činností v našem městě. Společnost se profiluje jako převážně výrobní a stala se jedním z největších výrobců výtahů v České republice. Společnost Construct vyrábí mechanické zabezpečení vozů proti krádeži. Ve svém oboru je největší firmou v České republice. Spolupracuje i se zahraničními vývojovými centry výrobců vozů a prodejci různých značek. Dalšími významnými společnostmi, které vynikají ve strojírenské oblasti jsou: Agromotor a.s .( opravy motorů ), Motorpal ( trysky do karburátorů) a další drobné společnosti. Elektrotechnika Trh s elektrotechnickým průmyslem ve Velkém Meziříčí ovládají dvě velké společnosti, Draka Kabely s.r.o. a Kablo Elektro. Společnost Draka kabely, s.r.o. je dceřinou společností známého nizozemského podniku Draka Holding N.V.. Ve Velkém Meziříčí byl v roce 1994 vybudován závod na výrobu kabelů, vodičů a kabelových svazků. Firma Kablo Elektro zde má již svou dlouholetou tradici. Zabývá se také výrobou kabelů a vodičů. Výrobky z této firmy jsou určeny nejen pro český, ale i zahraniční trh s elektrotechnikou. Chemický průmysl Známý výrobce kosmetických výrobků Alpa sídlí právě ve Velkém Meziříčí. Obliba této značky přetrvala již dlouhá desetiletí. Stejně tak kosmetická firma Astrid se zabývá výrobou kosmetických přípravků, které jsou na trhu velice oblíbené.
56 Potravinářský průmysl Společnost Lacrum, s.r.o ., je známa jako výrobce celé řady mléčných výrobků. Firma Poex, s.r.o se zabývá výrobou sušených plodů a sušených výrobků ( ovoce, oříšky, brambůrky, atd.) 1.4 Kulturně historická charakteristika Oblast Velkomeziříčska v sobě skrývá nejen krásnou přírodu, ale také spoustu kulturních a historických památek, které jistě stojí za povšimnutí. Velké Meziříčí Město leží v údolí obklopeném kopci Českomoravské vrchoviny na místě soutoku řek Oslavy a Balinky. Již v 10. století se zde protínaly dvě významné obchodní cesty, vznik osady pod hradem jde předpokládán ve 12. století. Město je pojmenováno podle své polohy „mezi řekami“. První písemná zmínka o obci pochází ze 13. století. Roku 1408 obdrželo město plná městská práva. Atraktivní poloha přilákala nové obyvatele, především řemeslníky a město se stalo brzy centrem hospodářského a později kulturního života celé oblasti. Období největšího rozkvětu prožívalo město v 16. století. Ve městě působilo 23 cechů, měšťané si stavěli honosné domy, přebudována byla radnice a renesančně byl přestavěn gotický kostel sv. Mikuláše. Mezi nejvýznamnější stavby patří zámek . Původně gotický hrad, přestavěný na renesanční zámek, byl barokně rozšířen a pseudogiticky upraven. Z jednotlivých stavebních slohů zůstala zachována goticko renesanční lodžie a renesanční vstupní brána. Vystřídalo se zde mnoho majitelů – mj. Liechtensteinové, Lobkovicové, Harrachové, atd. Po hraběti Františku Harrachovi získala zámek jeho nejstarší dcera Josefa, provdaná Podstatská – Liechtensteinová. Zámek je přístupný veřejnosti. Prohlédnout si můžeme nejen zámecké interiéry zdobené malbami a štukem, ale i pozoruhodné Muzeum silnic a dálnic – historie komunikací, výstavba dálnice Praha – Brno – Bratislava a místního dálničního mostu .
57 Obr. 13: zámek ve Velkém Meziříčí V zámeckém parku z 18. století je dřevěný krytý most, přenesený sem od řeky Oslavy z Krásněvsi. V centru náměstí nejdeme gotický chrám sv. Mikuláše . První písemná zmínka nese datum 1317. Dominantní věž s osvětlenými hodinami je vysoká 80 m. Hodnotné gotické a barokní vybavení kostela jej činí známým v širokém okolí. Naproti kostelu sv. Mikuláše stojí bývalé latinské luteránské gymnázium , založené v roce 1588, které se později stalo pivovarem a v současnosti lidovou školou umění. Na starém moráňském hřbitově se nachází gotický kostel Nejsvětější Trojice a v Komenského ulici stojí špitální kostel sv.Kříže . Z původních tří, se dochovaly dvě židovské synagogy stojící vedle sebe na dnešních Novosadech. Starší goticko renesanční synagoga pochází ze 16. století. Vstupu do dvoupodlažní budovy vévodí nádherný barokně klasicistní portál patrně z 2. poloviny 18. století. Po vystavění nové synagogy sloužila jako sklad, v roce 1995 byla obnovena a Muzeum silnic a dálnic ji využívá pro účely výtvarné galerie. ( Soukup, 2000 ) Další významnou dominantou náměstí je renesanční radnice s mázhausem a sloupovou síní, zmiňovaná r. 1493. V nárožním kmeni je zbytek pranýře. V květnu
58 1945 zde zasedal nově vytvořený revoluční národní výbor – 6.5. byl však němci zajat a 56 lidí popraveno. K úctě jejich památky byl na náměstí postaven pomník obětem nacismu. Poblíž se tyčí 10 m vysoký žulový sloup s pískovcovou plastikou sv. Jana Nepomuckého na vrcholu z doby před r. 1706. Právě v tomto roce došlo podle zápisu v místní kronice k dramatické události – při velké povodni se panský hejduk Holstein musel tak dlouho držet vyčnívajícího kamenného sloupu, dokud voda neopadla, a tak spasil svůj život. Pár kroků od sloupu je kašna se sochou sv. Floriána z r. 1731. Ze čtyř městských bran se dochovala jediná – Dolní, se zbytky hradeb a baštou. Původně byla gotická a opatřená vraty, která se na noc zamykala, dnešní podoba je renesanční ze 16. století. Po zrušení brodu byl její součástí i padací most. Dalšími zajímavými objekty jsou Michkův dům, tzv. Obecník, hostinec U bílého koníčka, Katovna na soutoku Balinky s Oslavou – v 18. stol zde bydlel městský kat. ( Jurman, 2001 )
Obr.14: radnice na náměstí
59 Pozoruhodnou technickou památkou je dálniční most, postavený v letech 1972 – 1978. Klene se ve výšce 76 m nad údolím Oslavy. Je dlouhý 426 m a opisuje mírný oblouk
Obr. 15: Dálniční most nad Velkým Meziříčím Méně známým je „vysoký“ kamenný most z roku 1593, nad údolím Radslavského potoka. Netín Další obcí, ve které si v této kapitole všímám kulturních a historických památek je obec Netín. Činím tak z důvodu, jelikož naše základní škola, ve které se uskutečnil celý projekt přírodovědné vycházky, se nachází právě v této obci. Již na konci 13. století vyrostl v Netíně gotický kostel , který je dodnes nejvýraznější dominantou obce. Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl několikrát přestavován, takže se z původní gotické stavby zachoval pouze presbytář s křížovou žebrovou klenbou. V 15. století přibylo ke kostelu opevnění a v letech 1739 – 1741 byl barokně zrekonstruován podle projektu Jana Blažeje Santiniho. Tehdy získal valenou klenbu a v roce 1780 k němu přibyla také 31 m vysoká věž. V kostele nalezneme sochu Panny Marie z konce 14. století k níž se od roku 1714 konají slavné poutě.
60 Obr. 16: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Netíně Nedaleko kostela stojí drobná stavba z běžného cihelného zdiva , kterou dala v roce 1867 postavit kněžna Leopolda Lobkovicová nákladem 56 000 zlatých podle návrhu Augusta Prokopa, moravského gotického a renesančního architekta. Stavba je dvoupodlažní, přičemž spodní prostor slouží jako hrobka. Zde byla naposledy v roce 2000 pochována hraběnka Josefína Podstatská Lichtenštejnská, rozená Harrachova. Hrobka byla znovu otevřena po 63 letech. V hrobce je v současné době uloženo 7 rakví. Nad úzkou předsíní u hrobky spočívá terasa, z níž je přístupná horní kaple Všech svatých a polygonální zvonice. Cesta k hrobce je lemována barokní křížovou cestou. Místní škola je poprvé zmiňována roku 1688, kdy byl rektorem Jan Vltavský. Stará škola z roku 1783 byla v roce 1892 zničena ohněm. V témže roce byla započata stavba nynější budovy. V současné době navštěvuje základní školu 20 žáků. ( Kronika obce Netín )
61
62