Vývoj Krajinné Struktury Fojtovic a Okolí

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA GEOGRAFICKÝ ÚSTAV

Vývoj krajinné struktury Fojtovic a okolí

Bakalářská práce

Aleš Kabourek

VEDOUCÍ PRÁCE: RNDR. VLADIMÍR HERBER, CSC. BRNO 2012

Bibliografický záznam

Autor: Aleš Kabourek Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav

Název práce: Vývoj krajinné struktury Fojtovic a okolí

Studijní program: PřF B-GK Geografie a kartografie

Studijní obor: PřF GEOG Geografie

Vedoucí práce: RNDr. Vladimír Herber, CSc.

Akademický rok: 2011/2012

Počet stran: 58

Klíčová slova: využití území, vývoj krajiny, krajinná struktura, Fojtovice, Voitsdorf

Bibliografic entry

Author: Aleš Kabourek Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography

Title of Thesis: The development of the landscape structure of Fojtovice and its surroundings

Degree Programme: PřF B-GK Geografie a kartografie

Field of Study: PřF GEOG Geografie

Supervisor: RNDr. Vladimír Herber, CSc.

Academic Year: 2011/2012

Numer of Pages: 58

Keywords: land use, development of landscape, landscape structure, Fojtovice, Voitsdorf

Abstrakt

Práce se zabývá vývojem krajinné struktury katastrálního území Fojtovice u Krupky nacházející se v Krušných horách. Toto území spadá pod město Krupka v okresu Teplice. Hlavním cílem práce je popsat změnu krajinné struktury a využívání země z hlediska historického vývoje osidlování a vysidlování na příkladu sídla v německém pohraničí. Součástí práce jsou rešerše literatury, analýza historickým map a dokumentů a mapa land use pořízená na základě vlastního průzkumu v terénu.

Abstract

This thesis deals with the development of the landscape structure of the cadastral territory Fojtovice u Krupky which is situated in the Ore Mountains. This territory belongs to the city of Krupka in Teplice district. The main goal of the thesis is to describe the change of landscape structure and land use from the point of view of historical development of colonization and displacement on the example of settlement in german borderlands. The thesis includes research of literature, analysis of historical maps and documents and land use map based on field survey.

Poděkování

Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce RNDr. Vladimíru Herberovi, CSc., za jeho čas strávený konzultacemi a za poskytnutí cenných rad i zdrojů. Dále bych chtěl poděkovat Mgr. Růženě Voráčkové, kronikářce města Krupky, za její velkou ochotu při vyhledání důležitých historických zdrojů.

Prohlášení

Prohlašuji tímto, že jsem zadanou bakalářkou práci na Vývoj krajinné struktury Fojtovic a okolí vypracoval samostatně pod vedením RNDr. Vladimíra Herbera, CSc. a uvedl v seznamu veškerou použitou literaturu.

V Brně dne ______vlastnoruční podpis autora

Masarykova univerzita

Přírodovědecká fakulta

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Student: Aleš Kabourek

Studijní program: Geografie a Kartografie

Studijní obor: Geografie

Ředitel Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty MU Vám ve smyslu Studijního a zkušebního řádu MU určuje bakalářskou práci s tématem:

Vývoj krajinné struktury Fojtovic a okolí The development of the landscape structure of Fojtovice and its surroundings

Zásady pro vypracování:

Hlavním cílem této práce je popsat studované území (Fojtovice a jejich okolí) z hlediska změn v krajinné struktuře. Rešeršní (první) část práce bude zaměřena na pojetí termínu krajinná struktura. Druhá část bude zahrnovat geografickou charakteristiku studovaného území. Třetí část práce bude věnována samotné změně krajinné struktury modelového území, a to jednak na základě vlastního terénního průzkumu studovaného území, a dále vzájemným pozorováním současného stavu krajiny s publikovanými informacemi. V závěrečné části práce vymezíte krajinné jednotky, zhodnotíte jejich využívání a navrhnete změny/optimalizaci ve využívání krajiny.

Rozsah grafických prací: podle potřeby Rozsah průvodní zprávy: cca 30-40 stran Seznam odborné literatury: Evropská úmluva o krajině Forman, R. T. T., Godron, M. (1993): Krajinná ekologie. Academia, Praha, 583 s. Gojda M. (2000): Archeologie krajiny - vývoj archetypů kulturní krajiny. Academia, Praha, 238 s. Hynek, A. a kol. (1985): The Fryšávka Drainage Basin Strategy Proposed by Geographical Workshop Group of Brno University. Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., Vol. 15 (1985), No. 3 (Geographia), p. 139-158. Hynek, A., Trnka, P. (1981): Topochory dyjské části Znojemska. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., t. XXII, Geographica 15. opus 4, Brno 1981, 100 s. Kolejka, J. a kol. (2011): Krajina česka a Slovenska v současném výzkumu. Masarykova univerzitam Brno, 342 s. Lipský Z. (2000): Sledování změn v kulturní krajině. ČZU, Kostelec n. Č. lesy, 71 s. Lipský, Z. (1994): Změny struktury české venkovské krajiny. Geografie – Sborník ČGS, 1994, sv. 99, č. 4, str. 240-260. Löw, J., Míchal, I. (2003): Krajinný ráz. Lesnická práce, Kostelec n. Č. lesy, 552 s. Miklós, L. (1985): Strety záujmov v krajině. Životné prostredie, 19, 4, s. 179-184 Pipková, V., Pipek, R., Hynek, A.,Trnka, P., Herber, V. (1983): Integrated Landscape Research: Case study of the Looský Stream Drainage Basin. Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., Vol. 13 (1983), No. 10 (Geographia), p. 387-394 Sklenička (2003): Základy krajinného plánování. Naděžda Skleničková, Praha práce J. Kolejky, Z. Lipského a jiných, bakalářské a diplomové práce s obdobnou tematikou webové stránky projektu Analýza a modelování dynamiky prostorových vazeb ekotonů v prostředí GIS. http://www.geoinformatics.upol.cz/ekotony/team.php

Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Vladimír Herber, CSc. Podpis vedoucího práce: ...... Datum zadání bakalářské práce: říjen 2011 Datum odevzdání bakalářské práce: do 11. května 2012

RNDr. Vladimír Herber, CSc. pedagogický zástupce ředitele ústavu

Zadání práce převzal(a): ……………………………………………..dne…………………. OBSAH 1 ÚVOD...... 10 2 METODIKA ...... 11 3 KRAJINNÁ STRUKTURA...... 12 3.1 Definice krajiny...... 12 3.2 Definice krajinné struktury ...... 13 3.2.1 Struktura krajiny podle vzniku, fyzického charakteru, vztahů a vazeb...... 14 3.2.1.1 Primární struktura krajiny ...... 14 3.2.1.2 Sekundární struktura krajiny ...... 14 3.2.1.3 Terciární struktura krajiny ...... 15 3.2.2 Struktura krajiny podle R.T.T Formana a M. Godrona...... 16 3.2.2.1 Plošky (enklávy)...... 16 3.2.2.2 Koridory...... 16 3.2.2.3 Matrice a sítě ...... 17 3.2.3 Struktura krajiny podle Zonnevelda (1995)...... 17 3.2.4 Struktura krajiny podle hierarchie prostorovosti ...... 18 3.2.5 Struktura krajiny podle prostorovosti...... 19 3.3 Shrnutí...... 20 4 GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ ...... 21 4.1 Vymezení zkoumaného území ...... 21 4.2 Fyzicko-geografická charakteristika území ...... 22 4.2.1 Geologická stavba ...... 22 4.2.2 Reliéf ...... 24 4.2.3 Klima ...... 25 4.2.4 Vodstvo...... 27 4.2.5 Půdy...... 28 4.2.6 Biota ...... 29 4.3 Socioekonomická charakteristika území...... 30 4.3.1 Obec a infrastruktura...... 30 4.3.2 Demografie ...... 31 4.3.3 Ekonomická aktivita...... 31 4.3.4 Ochrana přírody a pamětihodnosti...... 32 5 ZMĚNY KRAJINNÉ STRUKTURY...... 34 5.1 Historické podklady pro sledování vývoje krajiny...... 34 5.2 Změna krajinné struktury od prvního osídlení do r. 1648...... 35 5.3 Změna krajinné struktury od r. 1648 do r. 1945...... 39 5.4 Změna krajinné struktury od r. 1945 po současnost...... 47 6 Využití území ...... 51 6.1 Vymezení krajinných jednotek...... 51 6.2 Optimalizace využívání krajiny...... 54 7 ZÁVĚR ...... 56 8 POUŽITÁ LITERATURA ...... 57 9 SEZNAM PŘÍLOH ...... 59

1 ÚVOD

Prostředí, v němž se pohybujeme a žijeme označujeme pojmem krajina. I když vymezení hranic krajiny (krajinné sféry) není jednotné a není možné ji přesně definovat, každý člověk si pod tímto pojmem dokáže představit přinejmenším obrazy stromů s poli a sídly. Krajina má na každého jedince veliký psychologický vliv. Nejen podvědomě se cítíme šťastnými v čistém a životem oplývajícím prostředí, protože nám poskytuje kvalitu života z hlediska zdraví pro nás i naše potomky. Také se cítíme dobře v krajině, ve které jsme vyrůstali. Například octne-li se člověk žijící celý život v lese v bezlesé krajině, může si připadat nesvůj. Krajina může být různorodá, svojí strukturou, morfologií anebo rozlohou, je v neustálém vývoji, pohybu a přeměně. Dlouhodobým působením přírodních procesů se vytvořilo vícero typů krajin, jejichž charakter a vzhled však člověk ve velmi krátkém časovém úseků změnil, aby mu umožnily přežít a rozvíjet se. Krajina prošla ve svém vývoji kvalitativními i kvantitativními změnami, které se projevují v její struktuře (PUCHEROVÁ, Z. et al. 2007). Tradice krajinářského výzkumu v Česku sahá až do druhé poloviny 19. stol. Účelem regionalizace a klasifikace přírodních krajinných celků bylo a dodnes je zefektivnění využívání zemědělského a půdního fondu (KOLEJKA, J. et al. 2011). Studium těchto změn v krajinné struktuře nám také může odhalit a objasnit historický vývoj zkoumaného území. Pohraniční horské oblasti Čech a Moravy prošly odlišným vývojem, než české vnitrozemí. Mezitím co počátky neolitického osídlení českých a moravských nížin probíhalo již v době před 6 000 – 7000 lety, horské oblasti začaly být osidlování až při středověké kolonizaci ze zahraničí (LIPSKÝ, Z. 2000). Proto si tato práce klade za cíl vyhodnotit změny v krajině s kontextem historicky významných událostí majících zásadní vliv na krajinnou strukturu v česko-saském pohraničí. K tomu bylo využito všech dostupných grafických a písemných zdrojů. Dalším cílem je vytvořit vlastní aktuální mapu využití země (land use) včetně jejího zhodnocení a optimalizací budoucího vývoje.

10 2 METODIKA

V první části jsou definovány pojmy krajina a krajinná struktura včetně její charakteristiky. Celkem je stručně popsáno 5 přístupů různých autorů ke členění krajinné struktury podle různých kritérií. První rozdělení krajinné struktury vychází z práce slovenských geografů (MIKLÓS., L, IZAKOVIČOVÁ, Z. 1997) podle vzniku, fyzického charakteru, vztahů a vazeb. Druhé rozdělení je rekapitulace teorie plošek, koridorů a matric od Formana a Godrona (1993). Dále je popsaná krajinná struktura podle Zonnevelda (1995) a podle hierarchické prostorovosti (HYNEK, A., TRNKA, P. 1981). Poslední klasifikací je Hynkovo (2011) dělení krajinné struktury dle prostorovosti. V druhé části se popisují základní geografické charakteristiky na základě literatury a internetových a mapových zdrojů. Nejprve je vymezeno zkoumané území, poté se popisují fyzicko-geografické charakteristiky (geologická stavba, geomorfologie, klima, hydrologie, půdy a biota) a socioekonomické charakteristiky (obec a její infrastruktura, demografie, ekonomická aktivita, ochrana přírody a památky). Třetí část se zabývá změnami krajinné struktury, které jsou popsány ve třech časových úsecích oddělené významnými událostmi (třicetiletá válka, odsun Němců), které měly výrazný vliv na krajinu. Pomocí analýzy historických map, družicových snímků a dostupných archivních materiálů jsou tyto změny porovnány a vyhodnoceny. V poslední části se na základě vlastního terénního průzkumu vytvoří mapa využití území (land use) včetně vlastní kategorizace krajinných jednotek, vyhodnocení jejich využívání a návrhu optimalizace využití krajiny.

11 3 KRAJINNÁ STRUKTURA

3.1 Definice krajiny

Pro pojem krajina existuje mnoho definic. Samotné slov krajina má původ od slova kraj či okraj, který označuje obzor či horizont, kam až vidíme, tedy označuje prostor. Podobný význam je i v němčině (Landschaft) nebo angličtině (Landscape), i když v angličtině jde spíše o vzhled (KOLEJKA, J., et al. 2011). Podle Zonnevelda (1979) je krajina část prostoru na zemském povrchu, zahrnující komplex systémů, tvořených vzájemnou interakcí horniny, vody, vzduchu, rostlin, živočichů a člověka, která svou fyziognomií vytváří zřetelnou jednotku. Tato jednotka je vnitřně relativně homogenní, respektive se se svými vlastnostmi odlišuje od ostatních krajinný jednotek. Podle Úmluvy o evropské krajině z r. 2000 představuje krajina souvislé území, vnímané člověkem, jehož vzhled je určován činností a vzájemnou interakcí přírodních a antropogenních činitelů. Krajina je tedy výsledek vzájemného působení přírodních procesů v místě styku geosfér a činností člověka (KOLEJKA, J., et al. 2011). Krajinu jako celek lze definovat jako heterogenní část zemského povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se ovlivňujících ekosystémů (FORMAN, R.T.T., GODRON, M. 1993). Základním rysem každé krajiny je její prostorová heterogenita vyjádřená krajinnou strukturou, která má hlavní vliv na fungování krajiny. Jakákoliv změna - v prostoru i čase - mění průběh energomateriálových toků v krajině, ovlivňuje průchodnost a obyvatelnost krajiny a mění její ekologickou stabilitu a další vlastnosti a charakteristiky. Dynamika, vývoj a změny krajiny mají různé časové a prostorové dimenze. Každá krajina se vyvíjí a mění, časové dimenze a charaktery těchto změn jsou však rozdílné (cit., LIPSKÝ, Z. 2000, 4).

Obr. 1 Systém zpětných vazeb ve struktuře, funkci a dynamice krajiny (LIPSKÝ, Z. 2000)

Krajina může být rozdělena na přirozenou (přírodní) a kulturní. Přirozenou krajinou se rozumí útvar vytvářející se působením přírodních procesů bez antropogenních vlivů (případně s minimálním vlivem). Otázkou však je, zda-li dnes takové území existuje, protože prakticky každá část zemského plochu je určitým způsobem ovlivněna člověkem. Spolupůsobení přírodních a socioekonomických prvků vede k tvorbě kulturní krajiny, ve které se vliv člověka nejvýrazněji odráží v zemědělství a lesnictví (SKLENIČKA, P. 2003). Krajinu lze také přirovnat ke středověkému pergamenovému zápisu – palimpsestu, do kterého se opakovaně zapisovalo a poté byly texty mazány, po vymazaných zápiscích však zůstaly stopy. Stejný princip lze podle britského historika F. W. Maitlanda aplikovat na kulturní krajinu, kterou vnímá jako mnohokrát přepisované stránky historie lidstva. Jinými slovy každý zásah člověka zůstává zapsán do krajiny, která je výsledkem dlouhodobého působení těchto zápisů (GOJDA, M. 2000).

3.2 Definice krajinné struktury

Struktura krajiny vyjadřuje prostorové vztahy mezi zastoupenými typickými ekosystémy či složkami. Strukturu určuje rozložení energie, látek a druhů organismů ve vztahu k velikosti, tvaru, počtu druhů a prostorovému uspořádání ekosystémů (FORMAN, R.T.T., GODRON, M. 1993). Krajinná struktura není stála, mění se v čase v závislosti na vstupech a výstupech hmoty, energie a informací, a vyznačuje se krátkodobou či dlouhodobou proměnlivostí. Jedná se o systém tvořený přírodními a socioekonomickými prvky krajiny a jejich vertikálními a horizontálními vztahy. Krajinná struktura je zákonité prostorové rozložení kvantitativních jevů a kvalitativních vlastností krajiny, které se spojují do komplexních fyziognomicko-ekologických anebo funkčních celků. Krajinná struktura byla činností člověka výrazně ovlivněna a vznikla tak antropogenní struktura krajiny (PUCHEROVÁ, Z., et al. 2007).

3.2.1 Struktura krajiny podle vzniku, fyzického charakteru, vztahů a vazeb

Tato charakteristika struktury vychází mimo jiné z bakalářských prací Horákové (2007) a Škrottové (2007), které se také zabývaly změnami krajinné struktury.

13 Několik slovenských geografů se zabývalo krajinnou strukturou (MIKLÓS, L., IZAKOVIČOVÁ, Z. 1997) a na základě jejich práce ji můžeme rozdělit do tří základních systémových vrstev:  primární (prvotní, původní) krajinná struktura tvořená přírodními složkami  sekundární (druhotná, současná) krajinná struktura tvořená krajinnými prvky  terciární tvořená socioekonomickými jevy

3.2.1.1 Primární krajinná struktura

Vzhledem k převaze abiotických krajinných složek se řadí primární krajinná struktura k přírodním či původním strukturám. Je tvořena přírodními systémy a svým hmotným a stabilním charakterem poskytuje pevný základ ostatním prvkům krajiny (PUCHEROVÁ, Z. et al. 2007). Narozdíl od sekundární a terciární krajinné struktury není přímo vytvořená člověkem. Základními krajinnými složkami primární struktury krajiny jsou:  geologický podklad (hornina)  georeliéf  ovzduší (klima)  vodstvo  půdotvorný substrát a půda  biota

3.2.1.2 Sekundární krajinná struktura

Sekundární krajinná struktura je výsledkem působení člověka, který přeměnil primární krajinnou strukturu za účelem jejího využívání ke svému prospěchu. Jedná se o reálný a aktuální obraz krajiny, charakterizovaný viditelnými krajinnými prvky a současným využíváním krajiny. Stejně jako primární krajinná struktura má hmotný charakter, avšak na udržení tohoto stavu je třeba velkých vstupů energie ze strany člověka (PUCHEROVÁ, Z. et al. 2007). V rámci druhotné krajinné sféry mohou být zachyceny různé vývojové fáze změn krajiny charakterizované na základě historických pramenů. Také dostáváme představu o ekologických předpokladech území a informace o jejím využívání, proto je sekundární

14 krajinná struktura zkoumána nejvíce. Každá krajina je charakterizována určitou druhotnou strukturou na základě kvalitativních charakteristik, prostorovým uspořádáním prvků a podílem například těchto krajinných prvků. Toto je ovšem pouze nejhrubší členění krajinných prvků sekundární krajinné struktury (PUCHEROVÁ, Z. et al. 2007):.  lesy  louky a pastviny  polnohospodářské kultury  skály, surová půda  vodní plochy  technická díla

Sekundární krajinnou strukturu můžeme dělit na historickou a současnou. Historická krajinná struktura reprezentuje sekundární krajinnou strukturu v minulosti. Zobrazuje činnost lidské společnosti v minulosti a jedná se tak o cenný historický pramen o naší kultuře. Historická krajinná kultura se nachází tam, kde bylo prostředí výrazně přetvářeno člověkem a dodnes jsou vidět známky této činnosti (PUCHEROVÁ, Z. et al. 2007). Současná krajinná struktura vyjadřuje uspořádání jednotlivých krajinných prvků daného území a je vymezená současným reálným stavem.

3.2.1.3 Terciární krajinná struktura

Do terciární krajinné struktury patří produkty lidské činnosti jak hmotné, tak nehmotné podoby. Projevuje se realizací lidských aktivit v krajině jako je vymezení zón s určitou funkcí ochranou či socioekonomickou. Jednotlivá odvětví se mohou vzájemně omezovat či mít určitě nároky. Výsledky realizace zájmů jednotlivých odvětví se projevují v těchto socioekonomických jevech (PUCHEROVÁ, Z. et al. 2007):  ochrana přírody  ochrana přírodních zdrojů  polopřírodní antropogenní jevy a prvky  technické antropogenní jevy a prvky  střety zájmů v krajině, jevy a prvky ohrožující a ohrožené

15 3.2.2 Struktura krajiny podle Formana a Godrona (1993)

Stejně jako předchozí charakteristika struktury vychází také tato z bakalářských prací Horákové (2007) a Škrottové (2007), které se také zabývaly změnami krajinné struktury. Krajiny jsou různorodé a strukturálně se liší v distribuci druhů, energie a látek mezi ploškami, koridory a krajinnou matricí. Z toho plyne, že se krajiny liší funkčně v tocích druhů, energie a látek mezi složkami struktury krajiny (cit., FORMAN, R.T.T., GODRON, M. 1993, 32). Každý jednotlivý ekosystém (či krajinnou složku) je možno popsat jako plošku (enklávu), krajinnou matrici nebo koridor.

3.2.2.1 Plošky (enklávy)

Ploška je podle Formana a Godrona (1993) charakterizována jako plošná část neliniového charakteru, která netvoří majoritu plochy vymezeného území mající odlišné vlastnosti od svého okolí (okolí často tvořeno matricí). Nejdůležitějšími vlastnostmi plošky jsou tvar, velikost a počet. Z hlediska původu a vývoje jsou děleny na pět základních skupin:  enklávy vzniklé narušením části matrice  zbytkové enklávy vzniklé rozsáhlým narušením v jejím okolí  enklávy zdrojů prostředí vzniklé za odlišných podmínek prostředí  introdukované enklávy (introdukce druhů fauny a flory)  efemérní enklávy (dočasné) vzniklé krátkodobými změnami

3.2.2.2 Koridory

Koridory jsou podle Formana a Godrona (1993) úzké liniové plochy povrchu země obklopené odlišným prostředím na obou stranách. Z hlediska vzniku a vývoje se dělí do stejných pěti základních skupiny jako plošky. Koridory fungují jako transportní prostředí a zároveň jako částečná nebo úplná bariéra, poskytují útočiště specifickým druhům, ovlivňují okolní matrici a mají i určitou estetickou hodnotu. Koridory mohou spojovat (ekologicky podobné enklávy) a zároveň fragmentovat krajinnou složku.

16 3.2.2.3 Matrice a sítě

Matrice je plošně nejvíce zastoupená a nejspojitější skladebná součást krajiny se zpravidla konkávními hranicemi obklopujícími plošky. Její vliv na dynamiku krajiny jako celku je zásadní. K určení matrice slouží podle Formana a Godrona (1993) tři následující kritéria:  kritérium relativní plochy  kritérium spojitosti  kritérium řídícího elementu v dynamice krajiny

První kritérium říká, že má-li určitý z typů krajinné složky nadpoloviční plošné zastoupení, může být nejspíše označena jako matrice. V ostatních případech se musí posoudit následující dvě kritéria. Druhé kritérium spojitosti je často splněno zároveň s prvním kritériem (výjimkou je například krajina se živými ploty), tedy jedná se o spojitý prostor, který není rozdělen na dva otevřené celky. Třetí kritérium určuje matrici podle takového typu krajinné složky mající největší vliv na dynamiku. Při rychlé změně podmínek se tato krajinná složka stane zdrojnicí druhů.

3.2.3 Struktura krajiny podle Zonnevelda (1995)

Tato klasifikace vychází z vlastností jednotlivých částí krajinné složky (počet, velikost, tvar, typ) a zároveň bere v úvahu její celkové uspořádání a vzájemný vztah jednotlivých částí. Zonneveld vymezil sedm základních typů krajinných struktur (SKLENIČKA, P. 2003):  mozaika – víceméně pravidelná struktura s prvky o podobné velikosti a minimem koridorů  mřížka – liniové prvky (např. krajina živých plotů), nahodilé nebo pravidelné (mřížka)  izolované enklávy – jsou-li velmi malé, lze je označit za bodové enklávy, pokud je pravidelné uspořádání, tak se jedná o bodové mřížky  prolínaná struktura – nepravidelně se prolínající struktura s členitými okraji  zonace – souběžně uspořádaná struktura s postupně gradujícími částmi, pokud místo gradace je střídání tak se jedná o alternaci

17  postupný přechod – oblast, kde jedna část struktury přestupuje v druhou

Obr. 2 Příklady základních typů krajinných struktur podle Zonnevelda (SKLENIČKA, M. 2003)

3.2.4 Struktura krajiny podle hierarchie prostorovosti

V této klasifikaci je krajina rozdělena do prostorových a hierarchicky uspořádaných jednotek přírodních invariantů, na nichž probíhá bodová, liniová a plošná interakce člověka a přírody (HYNEK, A., TRNKA, P. 1981). Elementární prostorovou jednotkou se stejnorodou strukturou jsou topy (dlaždice, tesery, buňky atd.) o velikosti desítek až stovek m2. Jedná se o nejpodrobněji mapově rozlišitelnou jednotku jednotlivých složek přírodních krajin. Topochora je základní operační jednotkou integrity procesu a prostoru, interakce společnosti a přírody. Topochora se skládá z velmi podobných topů tvořící prostorový celek o ploše stovek až tisíců m2. Podle horizontální změny synenergické struktury mohou nastat 4 modality (HYNEK, A., TRNKA, P. 1981):  skalární (minimální horizontální proměnlivost)  gradientovou (postupné plošné změny, přechody topů, např. hladké svahy)  vektorovou (liniově propojené kontrastní topy, řetězce, např. strže)  mozaikovou (složitá, s četnými odezvami dřívějších pochodů, různá kontrastnost)

Soubor topochor se nazývá mikrochora a může se jednat o strukturově, dynamicky i geneticky jednodušší (monomikrochora) nebo složitější (polymikrochora) prostorovou

18 jednotku. Nadřazenými jednotkami jsou mezochora (velikost podobná velikosti geomorfologické soustavě), makrochora (velikost geomorfologické provincie) a megachora na úrovni geomorfologického systému (HYNEK, A., TRNKA, P. 1981).

3.2.5 Struktura krajiny podle prostorovosti

Nejnovější kategorizací prostorovosti krajiny je Hynkovo (2011) rozdělení na čtyři rozlišitelné úrovně, které se zaměřuje na imaginativní prostorovost (souvisí s humánními vědami) a performační prostorovost studující dopady na ekosystémy a životní prostředí krajiny.

Tab. 1 Prostorovosti krajiny (HYNEK, A. 2011) Prostorovost krajiny Obsah prostorovosti 1. – přírodní přírodní procesy, složkové interakce, živly, pohromy využívání přírody, antropogenizace, prostorová organizace kulturní 2. – socioekonomická krajiny, nodalita, urbanizace, venkov reflexivita, prožitky, odezvy,vzpomínky, topo -fobie, -filie, symboly, 3. - percepční, imaginativní sny, naděje aktéři, podílníci, dotčení, moc a odpor (Foucault), fyzický kontakt a 4. – performativní pohyb

Do prvního rozměru prostorovosti patří přírodní síly a živly, prostorové uspořádání primárně přírodních ekosystémů v krajině. Teplotní a vlhkostní režim spolu s trofitou půd a tvarem reliéfu určují tzv. spacial pattern (prostorový vzorec přírodní geometrie krajiny na topické úrovní). Druhý rozměr prostorovosti zahrnuje činnost člověka v krajině, resp. její ekonomické využívání (vykořisťování) z hlediska látek, energií i vzhledu (v turistice). Příroda poskytuje nejen zdroj pro produkci zboží a služeb, ale i zdroj znalostí a informací. Důležitou součástí této prostorovosti jsou komunikační sítě propojující sídla a umožňující pohyb zboží, služeb a informací. Třetí rozměr prostorovosti spojuje reálný svět s imaginativním, bere v úvahu lidské myšlenky, emoce a vztahy. Každý jedinec může vnímat stejné místo rozdílně v závislosti na osobních zkušenostech, dosaženém vzdělání, profesi, výchově atd. Všeobecně se na krajiny nahlíží dle určitých norem (uzákoněných i nepsaných), které nastavují v člověku určité chování ke krajině.

19 Čtvrtý rozměr (performační, mocenský) je výsledkem konkrétních činů (nikoliv myšlenek), naplnění imaginace ve prospěch svého individualismu vedoucí k ničení životního prostředí (např. jezdci na sněžných skútrech).

3.3 Shrnutí

Prvním popisovaným přístupem byla struktura krajiny podle vzniku, fyzického charakteru a vazeb, která byla rozdělena do tří základních systémových vrstev (primární, sekundární a terciární). Toto rozdělení, vypracované slovenskými geografy (MIKLÓS, L., IZAKOVIČOVÁ, Z. 1997) dobře vystihuje souvislosti s hmotným i nehmotným zásahem člověka do krajiny závisejícím na přírodních podmínkách. Další charakteristika krajinné struktury vychází z práce Forman a Godrona (1993), kteří rozdělily krajinné složky (jednotlivé ekosystémy) na matrice a sítě, plošky a koridory a v závislosti na jejich prostorovosti popsali rozdíly mezi vzájemnými toky druhů, energie a látek. Podobně funguje i Zonneveldova klasifikace (1995), která místo matric, plošek a koridorů rozlišuje více různých kategorií podle vlastností jednotlivých částí krajinné složky jako velikost, tvar, typ a počet. Klasifikace podle Hynka a Trnky (1981) je založena na prostorové hierarchii plošných jednotek, rozdělených podle jejich velikosti, kde se bere v úvahu bodová, liniová a plošná interakce člověka a přírody. Poslední a nejnovější klasifikací je Hynkovo (2011) rozdělení do čtyř prostorovostí krajiny, který oproti předchozím přístupům vychází z velké části ze sociálních věd a popisuje i vliv vztahů, emocí a myšlenek člověka na krajinu.

20 4 GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ

4.1 Vymezení zkoumaného území

Zkoumané území leží ve východní části Krušných hor přibližně 6 km od Krupky a asi 10 km od okresního města Teplice v Ústeckém kraji. Zkoumané území bylo vymezeno podle katastrálního území Fojtovice u Krupky. Severní hranici zkoumaného území tvoří státní hranice s Německem, konkrétně se Svobodným státem Sasko. Ostatními sousedními jednotkami jsou katastrální území města Krupka (Horní Krupka, Habartice u Krupky a Unčín u Krupky) a města Dubí (Cínovec). Celková plocha vymezeného území činí přibližně 4,8 km2. Toto území bylo vybráno, protože je typické svým osudem příhraničních vesnic Krušných hor a protože se nachází v blízkosti mého bydliště (Teplice) a jsem s ním tedy dobře obeznámen. Navíc na rozdíl od velké části sousedních vesnic se zde udržela trvalá populace, takže mohou být zkoumány i současné vlastnosti tohoto sídla. Pracuje se s katastrálním územím, protože z této prostorové jednotky vycházela velká část grafických i písemných historických podkladů a také má její hranice značný vliv na vlastní utváření krajinné struktury.

Obr. 3 Katastrální území Fojtovice u Krupky a okolí (zdroj: http://geoportal.gov.cz)

21 4.2 Fyzicko-geografická charakteristika zkoumaného území

4.2.1 Geologická stavba

Fojtovice a jejich okolí náleží v rámci Českého masívu do oblasti saxothuringikum, jehož česká část je nazvána krušnohorská oblast. Během hercynského vrásnění, které začalo přibližně ve starším ordoviku, docházelo k intenzivním deformacím včetně vzniku příkrovové stavby i k metamorfóze nízkotlakého typu. Koncem spodního karbonu byly tyto procesy ukončeny sudetskou deformační fází (MÍSAŘ, Z. et al. 1983). Dílčí jednotka Krušnohorské oblasti, v níž se zkoumané území nachází, se nazývá krušnohorské krystalinikum. Tato geologický pestrá jednotka (ruly, žuloruly, červené ruly) je ohraničena povrchově krušnohorským zlomem na JV a středosaským nasunutím na SV a táhne se přibližně od saského Freibergu po Jáchymov. Do zkoumané území zasahuje freiberská (z východu) a hermsdorfská skupina (ze západu). Charakteristickým znakem freiberské skupiny jsou spodní šedé (freiberské) ruly s vyšším obsahem titanu a nižší výskyt kvarcitů a kvarcitových břidlic. V trojúhelníku mezi Litvínovem, Krupkou a Dippoldiswalde se nachází několik plutonických a vulkanických komplexů hercynského stáří obsahující biotickou či porfyrickou žulu. V oblasti severně od Teplic se dále nachází teplický ryolitový komplex (výlevy žil, tufů i vulkanoklastik). (MÍSAŘ, Z. et al. 1983). Podle geologické mapy odkryté (viz obr. 5) jsou nejčastěji zastoupeny středně zrnité ortoruly obsahující muskovit, biotit a občasně K-živce. U hranic s Německem pak tyto ortoruly přecházejí v metagranit a metagranodiorit. Na západním okraji zkoumaného území se dále nacházejí ryolity s felzitickou, drobnozrnnou až střední zrnitostí. Podél vodních toků se vyskytují holocénní nivní či smíšené nezpevněné sedimenty převážně jemnozrnné, avšak mohou zahrnovat i štěrk. Na tyto sedimenty navazují ve větší vzdálenosti od vodních toků uloženiny o hrubší zrnitosti.

Obr. 4 Geologická skica východní části krušnohorského krystalinika (podle geologické mapy přikryté 1 : 200 000 list Chabařovice 1965, MÍSAŘ, Z., et al., 1983)

Obr. 5 Geologická mapa odkrytá 1 : 50 000 pro katastrální území Fojtovice u Krupky (zdroj: www.geologicke-mapy.cz)

23 4.2.2 Reliéf

Hierarchie geomorfologických jednotek (DEMEK, J., MACKOVČIN, P., et al. 2006): Systém: Hercynský Podsystém: Hercynská pohoří Provincie: Česká vysočina Soustava: Krušnohorská Podsoustava: Krušnohorská hornatina Celek: Krušné hory Podcelek: Loučenská hornatina Okrsek: Cínovecká hornatina a Nakléřovská vrchovina

Zkoumané území je součástí geomorfologického celku Krušné hory, který odpovídá pohoří táhnoucímu se od SV k JZ o délce 130 km a šířce 6 – 17 km. Mezitím co severozápadní svah krušnohorského hřebenu pozvolna klesá, jihozápadní svah tvoří výrazný zlomový svah, rozčleněný hlubokými údolími vodních toků. Reliéf je dán plochými rozvodnými částmi terénu a různou mírou zahloubenými vodními toky (DEMEK, J. et al. 1965). Východní část Krušných hor je tvořena podcelkem Loučenská hornatina, která je složená převážně z metamorfitů krušnohorského krystalinika a granitů. Krajina je příčně zprohýbaná pohyby jednotlivých ker podél příčných zlomů s mírným svahem SZ směrem a s nejvyššími vrcholy při okraji jv. zlomu (DEMEK, J. et al. 1965). Okolí Fojtovic se nachází na východním okraji okrsku Cínovecká hornatina, která je budována ryolitovým komplexem a spodnopaleozoickými ortorulami. Východní část zkoumaného území pak tvoří Nakléřovská vrchovina. Jižně od Fojtovic se nachází vrchol Komáří hůrka (807,5 m n. m.) s místní dominantní budovou Komáří vížka (DEMEK, J. et al. 1965). Katastrální území Fojtovice u Krupky leží v nadmořské výšce od 830 m n. m. (úpatí Lysé hory) do 620 m n. m. (hluboké údolí Unčínského potoka). Většinu katastrálního území však tvoří mírné svahy s relativně plochým terénem v rozmezí 730 – 780 m n. m. (viz obr. 6).

Obr. 6 Pohled na část Fojtovic s mírně ukloněným terénem směrem na SZ (24.9.2011)

4.2.3 Klima

V této kapitole jsou popsány klimatické charakteristiky na základě Atlasu podnebí Česka (TOLASZ, R. et al. 2007), který vychází z dat za rozšířené normální období 1961 – 2000, a zároveň jsou některé charakteristiky srovnány s údaji z let 1901 – 1950 (KOLEKTIV AUTORŮ 1958). Data jsou bohužel pouze odhadnutá v intervalech a tedy méně přesná, jelikož se ve zkoumaném území ani v nejbližším okolí nenachází klimatická či srážkoměrná stanice odpovídající topografickým podmínkám Fojtovic a okolí.

25 Tab. 2 Klimatické charakteristiky za období 1961 – 2000 (TOLASZ, R. et al. 2007)

Klimatická charakteristika 1901-1950 1961-2000 Průměrná roční teplota vzduchu [°C] 5 – 6 5 - 6 Průměrná měsiční teplota vzduchu v lednu [°C] -3 - -4 -3 - -4 Průměrná měsiční teplota vzduchu v červenci [°C] 14 – 15 14 - 15 Prům. počet dnů s prům. denní teplotou vzduchu 20°C a více - 5 - 10 Prům. počet dnů s prům. denní teplotou vzduchu 15°C a více 0 – 40 20 - 40 Prům. počet dnů s prům. denní teplotou vzduchu 10°C a více 120 - 140 120 - 140 Prům. počet dnů s prům. denní teplotou vzduchu 5°C a více 180 - 200 180 - 200 Průměrný počet mrazových dnů 130 - 160 140 - 160 Průměrný počet ledových dnů 50 – 60 60 - 70 Průměrný roční úhrn srážek [mm] 800 - 1000 800 - 1000 Průměrný úhrn srážek v jarním období [mm] 210 - 250 200 - 250 Průměrný úhrn srážek v letním období [mm] 240 - 285 250 - 300 Průměrný úhrn srážek v podzimním období [mm] 190 - 220 150 - 200 Průměrný úhrn srážek v zimním období [mm] 190 - 220 150 - 200 Prům. počet dnů s úhrnem srážek vyšším než 0,1 mm - 150 - 170 Prům. počet dnů s úhrnem srážek vyšším než 1 mm 130 - 140 130 - 140 Prům. počet dnů s úhrnem srážek vyšším než 5 mm - 50 - 60 Prům. počet dnů s úhrnem srážek vyšším než 10 mm 20 – 30 20 - 24 Průměrný sezónní počet dnů se sněžením 60 – 80 90 - 100 Průměrný roční počet jasných dnů 30 – 40 30 - 40 Průměrný roční počet zamračených dnů 170 - 180 170 - 180

Teplotní charakteristiky jsou dány polohou zkoumaného území ve vyšší nadmořské výšce (přibližně 750 m n. m.). Průměrná roční teplota, která činí 5 - 6 °C, je tedy nižší oproti celorepublikovému průměru stejně jako průměrné měsíční teplotu ledna a července. Vyšší počet mrazových a ledových dnů a dostatek srážek umožňuje stálou sněhovou pokrývku během zimního období až po třetinu roku. Průměrný roční úhrn srážek 800 - 1000 mm převyšuje průměr České republiky, což je dáno severní až severozápadní expozicí svahu na návětrné straně Krušných hor. Srážky jsou během ročních období rozloženy relativně rovnoměrně s maximem v létě a minimem na podzim a v zimě. Průměrný počet jasných dnů patří k nejnižším v České republice, mezitím co průměrný počet zamračených dnů patří naopak k nejvyšším. V porovnání klimatických charakteristik ze dvou období 1901-1950 a 1961-2000 je pozorována výrazná korelace dat, čili klima se v průběhu 20. století téměř neměnilo. Tento výsledek je však spíše důsledkem širokých intervalů jak období, tak jednotlivých charakteristik, které nejsou schopné zaznamenat detailnější rozdíly. Díky nepříznivému klimatu bylo zkoumané území osídleno až v 15. stol. a mělo vliv na celkovou strukturu krajiny (např. sídelní architektura). Dnes se proto vyplatí pouze živočišná výroba založená na travnatých pláních.

26 4.2.4 Vodstvo

Naprostá většina zkoumaného území spadá pod povodí Mohelnice/Müglitz po soutok s tokem Biela. Tento vodní tok několik set metrů od svého pramene u Předního Cínovce tvoří hranici mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o délce přibližně 5 km. Podle webových stránek Povodí Ohře s.p. (http://www.poh.cz/) nese povodí Mohelnice kód 14737000 a náleží dle Strahlera mezi toky 4. řádu. Celková plocha tohoto povodí činí 20,5 km2 a délka toků jemného členění 43,8 km. Hustota říční sítě je tedy velmi vysoká - 2,14 km/km2, což je dáno polohou v horních částech povodí v pramenných úsecích. Mohelnice se v Heidenau (městečko u Drážďan) vlévá do Labe, tudíž toto povodí patří do úmoří Severního moře. Z hodnocení chemického a ekologické stavu Mohelnice vyplývá, že se zde vyskytuje čistá voda, která je pouze potencionálně nevyhovující pro ryby. Na jihovýchodním cípu katastru Fojtovice u Krupky zasahuje povodí Unčínského potoka, které patří do povodí Bíliny, a tedy odvodňuje území na opačné straně rozvodí směrem do Čech. Ve zkoumaném území se nacházejí čtyři vodní plochy, z toho tři přímo u statku ve Fojtovicích.

Obr. 7 Hraniční potok Mohelnice (Weiße Müglitz) se zprava přitékajícím bezejmenným přítokem (dříve Dorfbach) z údolí Fojtovic (14.4.2012)

27 4.2.5 Půdy

Většinu zkoumaného území pokrývají podzoly, konkrétně kryptopodzoly. Jedná se o půdy s horizontem O – Ah či Ap – Bvs – C mající seskvioxidický spodický horizont rezivé barvy. Tyto půdy lze nalézt hlavně v horských polohách s vysokým úhrnem srážek (800 mm/rok a více) a nižší průměrnou roční teplotou (0 - 6°C). Mateční substrát obsahuje minerálně slabší zvětraliny jako je žula, rula a další (KOZÁK, J. et al. 2009). Jedná se o půdy silně kyselé vznikající pod jehličnatými stromy. Charakteristickým znakem kryptopodzolů je silné vnitropůdní zvětrávání (rozklad minerálů na oxidy železa a hliníku) s podzolovým iluviálním horizontem Bvs a s absencí eluviálního horizontu E. Zrnitostní složení je převážně lehčí s častým výskytem skeletu. Podzoly jsou využívány v lesnictví nebo v pastevectví (KOZÁK, J. et al. 2009). V okolí vodních toků se vyskytují gleje, tedy půdy v nivách a zamokřených úpadech. Půdní profil je tvořen následujícími horizonty: AG - Gor - GR, kde AG je mělkým humusovým horizontem s rezivými železitými bročky, Gor je glejový horizont namodrale šedé barvy s trvalým vlivem hladiny podzemní vody, jehož narušení vydává nepříjemný zápach sirovodíku, a Gr je nazelenalý jílovohlinitý mateční substrát. Typický je glejový proces, čili redukce železa měnící barvu půdy na modrou až zelenou (KOZÁK, J. et al. 2009). Na severozápadním okraji zkoumaného území vybíhají dystrické kambizemě.

Obr. 8 Půdní typy na území katastru Fojtovice u Krupky (zdroj: http://geoportal.gov.cz)

28 4.2.6 Biota

Zkoumané území Fojtovic a okolí je z hlediska bioty členěno do následujících biogeografických jednotek: provincie středoevropských listnatých lesů, podprovincie hercynská, bioregion krušnohorský. Poloha krušnohorského bioregionu odpovídá na našem území geomorfologickému celku Krušné hory (kromě západního okraje) mající plochu 1321 km2, větší část tohoto bioregionu však leží ve Sasku (CULEK, M. et al. 1996). V nejteplejších částech na níže položených svazích se vyskytuje 2. bukovo-dubový stupeň s dubohabrovými háji (Melampiro nemorosi-Carpinetum) a acidofilními doubravami (Genisto gemranicae-Quercion). Do nejchladnějších částí tohoto bioregionu zasahuje až 7. smrkový vegetační stupeň. Zkoumané území mezi suprakolinní, submontánní až supramontánní vegetační stupně. Potencionální vegetací jsou květnaté bikové (Luzulo-Fagetum) až květnaté bučiny na svazích (asociace Violo reichenbachianae- Fagetum), na horských plošinách acidofilní bučiny Calamagrostio villosae-Fagetum, smrčiny (svaz Piceon) a rašeliniště (Sphagnion medii a Leuco-Scheuchzerion palustris). Strmé svahy jsou pokryty suťovými lesy (Tilio-Acerion). Podél vodních toků se vyskytují olšiny (Carici remotae-Fraxinetum). Původní smrčiny byly velkoplošně zničeny imisemi a nahrazeny výsadbou bříz, jeřábů a nepůvodních smrků, stále se však některé fragmenty původních lesů a rašelinišť zachovaly. Orná půda se téměř nevyskytuje, trvalé travní porosty jsou minimálně využity (CULEK, M. et al. 1996). Typickou florou jsou především druhy rostlin středoevropských lesů středních a vyšších poloh jako např. zimolez černý (Lonicera nigra), věšenka nachová (Prenanthes purpurea) a třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa). Mezi další charakteristické druhy rostlin patří např. hrachor lnolistý (Lathyrus linifolius), kyseláč horský (Acetosa alpestris) či bika lesní (Luzula sylvatica). Z faunu se v krušnohorském bioregionu vyskytují např. ježek západní (Eurinaceus europeaus), hraboš mokřadní (Microtus agrestis), netopýr severní (Eptesicus passerinum), kos horský (Turdus tetrix), mlok skrvnitý (Salamandra salamandra), zmije obecná (Vipera berus). Fauna byla stejně jako flora silně ovlivněna imisemi a zásahy člověka především v podobě odlesňování (CULEK, M. et al. 1996).

Obr. 9 Procentuální podíl druhů dřevin mající četnost stejnou nebo vyšší než 1% v krušnohorském bioregionu (CULEK, M. et al. 1996)

4.3 Socioekonomická charakteristika zkoumaného území

4.3.1 Obec a infrastruktura

Název obce je původem z německého názvu Voitsdorf, kde Voit (fojt) bylo označení pro představeného obce v období středověku. Fojtovice jsou v centrální části zkoumaného území jediným osídlením. Nejedná se o samostatnou obec, ale o část obce, respektive města Krupka. Tato obec se nachází podél nehlubokého údolí bezejmenného přítoku Mohelnice ve výšce kolem 720 m n. m. Fojtovice jsou vzdáleny přibližně 6 km od Krupky a asi 1 km od pěšího přechodu do Spolkové republiky Německo. Fojtovicemi probíhá silnice 3. třídy vedoucí podél výše položené plošinné části hřebenu Krušných hor, která vede západním směrem na Cínovec a východním na Adolfov. Zároveň existuje spojení s Horní Krupkou i Krupkou další silnicí 3. třídy vedoucí na jih. Technické zázemí obce poskytuje pouze veřejný vodovod. Rozvody plynu a kanalizace ústící do čističky odpadních vod chybí (kanalizace v družstevních bytech, rodinných domech se používají septiky). Rybník CSS slouží jako přirozená požární nádrž.

30 Tab. 3 Domy a byty ve Fojtovicích dle Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 (KOLEKTIV AUTORŮ 2005) Domy Byty Trvale Sloužící k Trvale Z toho rodinné Celkem Celkem obydlené rekreaci obydlené domy 8 3 14 28 4 34

4.3.2 Demografie

Následující charakteristiky (viz tab. 2) vycházejí ze Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001, jedná se tedy o stará neaktuální data, ale výsledky ze Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 bohužel ještě nebyly zveřejněny.

Tab. 4 Demografické údaje Fojtovice dle Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 (KOLEKTIV AUTORŮ 2005)

Obyvatelstvo Věk Ekonomicky aktivní 0-14 15-64 65 a více Celkem Primér Sekundér Terciér Vyjíždějící Celkem 31 60 4 95 8 14 8 5 35

Z celkového počtu 95 obyvatel tvoří ženy téměř polovinu (47). Zajímavý je velmi nízký počet starších obyvatel ve věku 65 (pouze 4), přibližně třetina obyvatel jsou děti do 14 let. Více jak třetina obyvatel se ve Fojtovicích narodila. Pouhých 58 % obyvatel je ekonomicky aktivních s nejvyšší zaměstnaností v průmyslu, zemědělství a stavebnictví. Ve službách pracuje pouze 8 obyvatel a dalších 5 vyjíždí za prací mimo obec. Z celé vesnice nevyjíždí za studií žádný student.

4.3.3 Ekonomická aktivita

Přestože Fojtovice vznikly jako hornická osada na bohatých ložiscích cínové rudy, dnes zde již žádná těžba neprobíhá a dominantní je zemědělství a průmysl. Ve Fojtovicích působí dvě společnosti zabývající se obhospodařováním luk a pastvin včetně hůře dostupných a podmáčených ploch za účelem chovu masného skotu. Jedná se o společnosti Tep-agro s.r.o. a Agrimex HB s.r.o. Tep-agro s.r.o., sídlící na místě bývalého státního statku Fojtovice, provozuje navíc agroturistiku a zároveň vlastní certifikát ekologického

31 zemědělství. Dalšími společnostmi registrovanými v rejstříku firem a působícími v zemědělství jsou AGRO MOLDAVA s.r.o., FAREAL s.r.o. a HADULLA’s s.r.o. Poslední z jmenovaných firem provozuje také hostinství. Mimo obor zemědělství podnikají následující společnosti: DUŠAN HULÍN (stavební práce), AB SERVICES s.r.o., CRISTAL SERVIS s.r.o. (mezinárodní a vnitrostátní nákladní doprava). RSC Fojtovice, o.s. je občanským sdružením, které je součástí Krušnohorského klubu a které v zimním období udržuje běžecké stopy a organizuje sportovní a kulturní akce.

4.3.4 Ochrana přírody a pamětihodnosti

Velkou část zkoumaného území tvoří přírodní park Východní Krušné hory, který byl vyhlášen roku 1995 s cílem ochrany krušnohorské horské krajiny zahrnující horské a rašelinné louky a chráněné druhy, především rostlin. Tento přírodní park o celkové rozloze asi 40 km2 se nachází na náhorní plošině Krušných hor podél německé hranice a táhne se od Cínovce na Teplicku až po Petrovice na Ústecku. Na opuštěných lučních plochách byl zaznamenán návrat vzácných druhů horské květeny, konkrétně kosatce sibiřského (Iris sibirica), lilie cibulkonosné (Lilium bulbiferium) a prstnatce májového (Dactylorhiza majalis). Od roku 2004 prochází zkoumaným územím také ptačí oblast Východní Krušné hory. kde předmětem ochrany je tetřívek obecný (Tetrao tetrix) včetně zachování a obnovy jeho přirozeného prostředí. V okolí Fojtovic se nacházejí památné kříže, které se vážou k příběhům místních obyvatel. Goldhammerův kříž byl postaven v r. 1785 rodinou pana Goldhammera a váže se k němu příběh o panu Goldhammerovi, který za velmi nepříznivého počasí využil svých zkušeností s Krušnými horami, aby přežil a našel cestu domů. Schänkerův kříž byl postaven bohatým hospodářem z Fojtovic, který zakazoval sběr borůvek z jeho pozemků. U silnice na Cínovec pár set metrů za Fojtovicemi je pomník pochodu smrti, při němž na tomto místě ke konci druhé světové války zemřelo 59 lidí. Vydáme-li se od tohoto památníku po pěší cestě k hraničnímu přechodu, nalezneme u hraničního potoka Mohelnice památník vysídlení Fojtovic, Habartic a Mohelnice.

Obr. 10 Památník obětem pochodu smrti a vojákovi rudé armády z r. 1945 (14.4.2012)

Obr. 11 Památník dřívějším obcím Fojtovice, Habartice a Mohelnice u německého Fürstenau poblíž hraničního přechodu (14.4.2012)

33 5 ZMĚNY KRAJINNÉ STRUKTURY

Pomocí sledování historického vývoje jednotlivých atributů krajinné struktury lze určit relativně homogenní etapy vývoje krajiny, relevantní zlomy evoluce a příčinné souvislosti tohoto vývoje. Cílem měření (hodnocení) změn struktury krajiny je porovnání a následná kvantifikace dat ze dvou či více období za účelem osvětlení historického vývoje osidlování (vysidlování) a vlivu člověka krajinu a za účelem navrhování nové krajiny (SKLENIČKA, P. 2003). Změny ve využívání kulturní krajiny ovlivňují krajinnou strukturu, ekologickou stabilitu, druhovou rozmanitost, průběh biotických a abiotických procesů, typ krajiny a krajinný ráz (LIPSKÝ, M. 2000). Při hodnocení změn vývoje krajinné struktury by se měly zodpovědět následující čtyři základní otázky:  Jaké trendy určovaly vývoj ve sledovaném období?  Jaká byla míra změn relevantních krajinných atributů?  Jaké byly příčiny zjištěného vývoje?  Jaký byl stav před výskytem kauzálního faktoru?

5.1 Historické podklady pro sledování vývoje krajiny

Historické materiály poskytují cenné a nenahraditelné informace o vývoji krajiny v kontextu se současnou krajinou a jsou nezbytné pro plánování jakýchkoliv změn ve využívání krajiny. Díky těmto historickým podkladům lze sledovat např. délku a trvalost osídlení, vývoj klíčových interakcí mezi přírodními a antropologickými činiteli v krajině, vývoj a změnu krajinné struktury a nástup, trvání a odeznění kladných nebo záporných antropologických či přírodních vlivů (LIPSKÝ, M. 2000). Základní rozdělené historických podkladů lze rozdělit podle Lipského (2000) do následujících tří základních kategorií:  písemné (popisy, statistická data) – poskytují informace o procentuálním podíl jednotlivých složek krajiny, ale neukazují strukturní vzorec (obraz) krajiny  grafické (mapy, pohlednice) – různá kvalita v závislosti na stáří a detailnosti zpracování  letecké a družicové snímky – nejlepší podklad pro vyhodnocování krajinné struktury

5.2 Změna krajinné struktury od počátky osidlování do r. 1648

Díky nepříznivým klimatickým podmínkám zůstaly vyšší polohy východních Krušných hor neosídleny až do 14. stol. a nacházely se zde souvislé lesní porosty přirozeného složení, na území katastru Fojtovic konkrétně jedlobučiny, ve vyšších polohách s příměsí smrků. Před vlastním osidlováním marginálních horských oblastí předcházela tzv. středověká (vnitřní) kolonizace spadající do 12. – 13. stol. V podmínkách střední Evropy, nedotknuté antickou civilizací, znamenala výrazný skok dopředu v technologické vyspělosti, systému hospodaření a struktuře osídlení od té, která se podobala pravěké. Tyto změny jsou vidět dodnes v podobě pojetí kultury, způsobu sídlení (města) a získávání odborných vědomostí (univerzity) a výrazně změnily tvář krajiny v Evropě téměř tak, jak ji známe dnes. Radikálně se zmenšila plocha lesa, jednak za účelem rozšiřování zemědělsky využívané půdy a jednak ke spotřebě ve stavebnictví a zpracování kovů (GOJDA, M. 2000). Dochází k zahušťování řídkých sídelních ostrůvků a nárůstu počtu obyvatel, což nutí obyvatelstvo k migraci do neobsazených, často méně příznivých oblastí, aby se zajistil dostatek obživy (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003). Vlivem těchto změn ve starých sídelních oblastech a pod tlakem zvýšení nároků na obživu se začínají osidlovat i méně klimaticky příznivé oblasti v pahorkatinách a vrchovinách a dochází k ústupu doposud nedotčených lesů. Osidlování většinou postupovalo proti proudu vodních toků tvořící osu sídla a na ní kolmo navazující lány polí a pastvin. Tato struktura se dochovala v mnohým vesnicích dodnes (GOJDA, M. 2000). Pole se mění z nepravidelné plužiny na dlouhé lány, kde se uplatňuje nové orebné náčiní. Nastupuje trojpolní systém obhospodařování, kdy se plužina rozdělí přibližně stejnoměrně na jařinu, ozim a úhor (lado). Toto rozdělení vytvořilo v krajině novou strukturu v podobě pravidelných, ucelených a přibližně stejně velkých obdělávaných částí – tratí o poloměru docházky přibližně 1,2 km. Bloky polí měly pevné hranice stejně jako definitivní lokalizace sídel (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003).

Obr. 12 Ukázka středověké evropské krajiny venkova (GOJDA, M. 2000)

Rostoucí výnos ze zemědělství a zvýšení populace (1150 – 1400 se počet obyvatel ve střední Evropě odhadem ztrojnásobil) zapříčinilo přestavbu starých sídelních struktur. Vytvořila se stabilnější, méně rozptýlená síť sídel o větších velikostech, která byla dokončena kolem roku 1300 a dostala tvář podobnou dnešní kulturní krajině. Přírodní krajina na území dnešní České republiky ztratila převahu nad kulturní krajinou a jen méně než čtvrtina území v nejvyšších polohách zůstala neosídlena (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003). K osidlování vyšších poloh od vrchovin z české strany nedocházelo a tak do těchto oblastí přicházeli osadníci z lidnatějšího západu, především z Německa. Tato kolonizace (vnitřní i posílená ze zahraničí) probíhající ve 12. – 14. stol. dosahovala zpravidla až po 4. bukový vegetační stupeň. Výjimkou byly oblasti systematického dolování stříbra a rud jako byly Jáchymovsko, Jihlavsko a studované území východního Krušnohoří, kam se nově příchozí obyvatelstvo usidlovalo i do vyšších poloh. Lokalizace nových sídel však probíhala často náhodně a odhaduje se, že až třetina zanikla krátce po založení v důsledku neúrody, epidemií apod. (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003). V období 12. – 14. stol. se na našem území zakládala sídla s poměrně vyrovnanou socio-ekonomickou strukturou a výbava jednotlivých sídel předpokládala tvorbu zemědělského nadproduktu. Od 14. stol. však začaly vznikat usedlosti v klimaticky

36 drsnějších polohách, kde zemědělství nemohlo poskytovat tento nadprodukt. Jednalo se o horské oblasti, kde zemědělství mělo doplňující funkci a hlavní obživu zajišťovalo především přírodní bohatství a na ně navazující řemesla (těžba a doprava dřeva, zpracování kovů). Dále bylo nutné aby existoval dokonalejší trh zajišťující pravidelně získat nezbytně nutné zboží (potraviny). V horských sídlech se často usazovali bezzemci, popřípadě usedlosti neměly dostatečný příděl půdy, vznikala tak pestrá sociální struktura (KLÍR, T. 2010). Do této skupiny horských sídel lze mimo jiné zařadit Fojtovice, o kterých je sice první zmínka až v roce 1446 v krupské městské kronice, ale první záznamy o sousedních obcí Horní Krupka a Habartice, vzniklé za naprosto stejným účelem těžby a zpracování cínové rudy, sahají už do druhé poloviny 14. stol. Ruda byla zpracovávaná na místě těžby, tedy podél říčky Mohelnice se budovaly úpravny rud, mlýny a hutě, které byly v provozu až do 19. stol. Prvním obratem v trendu osidlování, zvyšování populace a ústupu přírodní krajiny bylo období husitský válek v 1. pol. 15. stol., na jejichž konci se odhadem snížil počet obyvatel v českých zemích téměř o třetinu. Dalšími faktory pro ústup tlaku na krajinu byly v této době morové epidemie a ochlazení podnebí, které spolu s válkami způsobily rozpad pravidelného zemědělství a rozvrácení hospodářství (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003). V důsledku všech událostí se opět začaly rozšiřovat lesní porosty, zanikala některá sídla a snižoval se podíl zemědělské půdy, avšak tato situace trvala jen do 2. pol. 15. stol, kdy se trend znovu obrátil ve prospěch rozšiřování kulturní krajiny (LIPSKÝ, Z. 2000). Krupský průsmyk, nacházející se v blízkosti Fojtovic, byl údajně jeden z důležitých přechodů přes Krušné hory již v dobách husitských válek, což ovšem přinášelo ve válečných obdobích katastrofu. V prosinci 1429 se tudy vydala husitská vojska směrem do Drážďan a s nejvyšší pravděpodobností Krupku včetně okolí plundrovala, avšak pevnou posádku zde nenechala. Mezi bitvou u Lipan a bitvou na Bílé hoře následovalo období největšího rozmachu těžební činnosti v oblasti Krupky. Od 2. pol. 15. stol. až po vrchol v pol. 16. stol se těžba cínu několikanásobně zvedla a to přilákalo mnoho nových obyvatel. Podle Löwa (2003) v tomto období vznikalo mnoho nových hornických sídel a měst nejen v Krušných horách, které rychle expandovaly (počet obyvatel Jáchymova dosáhl 20 let po svém založení počtu přibližně 18 tisíc). Avšak po vyčerpání nejbohatších ložisek došlo ke stejně rychlému úpadku (Jáchymov se vylidnil a kolem roku 1600 čítal asi 2 tisíce obyvatel) a obyvatelstvo,

37 které zůstalo muselo hledat obživu jinde (např. pláteníci, tkalci, punčocháři apod.). Vliv takové populační exploze a důlní činnosti měl devastující účinek na lesy, které poskytovaly palivo pro hutě.

Obr. 13 Socioekonomické členění raně novověkých Čech – hlavní produkční regiony ve 2. pol. 16. stol (KLÍR, T. 2010), vpravo dole ukázka cínové rudy s krystaly

kasiteritu (SnO2) z okolí Krupky (4.5.2012)

Po vytěžení nejpřístupnějších ložisek cínu v polovině 16. stol. zasáhla Krupku a okolí krize v dolování (nebylo dostatek financí na těžbu z větších hloubek, konkurence západního Krušnohoří a výrobně nákladnější postup), která byla urychlena třicetiletou válkou. Důsledky třicetileté války na krajinu a obyvatelstvo překonaly dokonce i husitské války (úbytek 43% obyvatel) a jedná se tak o největší katastrofu v historii naší země, která byla mnohonásobně zcela vypleněna. Na rozdíl od husitských válek ubývala vedle obyvatel i sídla a selektivně zůstávala jen ta v klimaticky nejvhodnějších podmínkách,

38 některá sídla zanikla navždy (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003). Větší část krajiny tvořily zemědělsky nevyužívané plochy, což umožnilo zpětné rozšiřování lesů a postup sukcese (LIPSKÝ, Z. 2000). Tyto události neminuly ani Krupku včetně Fojtovic a nezávisle na příslušnosti vojsk postihlo celou oblast drancování, hromadné úmrtí a vydírání nejprve ze strany saských vojsk, poté ze strany císařských vojsk Albrechta z Valdštejna. Drastický úbytek obyvatel zde způsobilo také dočasné zastavení těžby.

5.3 Změna krajinné struktury od r. 1648 do r. 1945

Po těžkých ztrátách na obyvatelstvu během třicetileté války chyběly na venkově po dvě generace pracovní síly a ještě okolo roku 1685 byla v českých zemích řádově pětina poddanské půdy zcela opuštěna a asi třetina domů zůstala prázdných (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003). Trvalo mnoho desetiletí, než se krajina transformovala do podoby tzv. české barokní krajiny, kde dochází k prostorovému propojení sídla a okolní krajiny. Zakládány jsou aleje ovocných a okrasných stromů podél panských sídel a cest (SKLENIČKA, P. 2003). Ve vesnicích jsou zakládány typické barokní kostely a ve volné krajině kapličky a kříže (LIPSKÝ, Z. 2000). Trojpolní soustava se v baroku dostává do vrcholu možného rozvoje a limitním faktorem další intenzifikace zemědělství se stává nedostatek živin. Od 18. stol. začíná hospodářské využití nových plodin z nového světa – kukuřice a brambor. Pěstování brambor zvýšilo úživnost dosud klimaticky nevhodných oblastí a zapříčinilo vysoký nárůst populace. Zavedení brambor také urychlil hladomor v roce 1771, který měl na svědomí desetinu obyvatelstva Čech především v méně úrodných oblastech (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003). Během 18. stol. získala v krajině převahu orná půda nad ostatními složkami (LIPSKÝ, Z. 2000). Do poloviny 18. stol. stát nezasahoval vlastníkům do jejich správy lesů, tudíž tyto lesy trpěly nadměrnou lesní pastvou. Kvalitnější lesy zůstaly jen v marginálních oblastech, avšak ty byly spalovány pro potřeby hutí a skláren. Stát se začal o lesy v Čechách starat od roku 1754 tzv. prvním lesním řádem a začala tak řízená umělá obnova a rovnoměrná těžba lesa. V této době tvořily lesy pouhou čtvrtinu půdního fondu (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003). Ve vyšších polohách nad 4. bukovým vegetačním stupněm se krajině lišila od té v níže položených oblastech ve stále vysokém zastoupení lesů. V podhůří již zemědělství nehrálo tolik podřadnou roli jako ve středověku a těžba s hutnictvím ztrácí na významu.

39 Domy se nacházejí ve dnech údolí i ve svazích. Převažují travní porosty nepodléhající erozním a sedimentačním procesům, proto nevznikají meze. Hrany polí jsou tvořeny kamenicemi, které zarůstají keři a stromy (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003).

Obr. 14 Výřez Müllerovy mapy Čech 1 : 132 000 z roku 1720 (zdroj: http://mapy.vugtk.cz)

Prvním podrobnějším mapovým zdrojem, kde se Fojtovice objevují, je Müllerova mapa Čech z počátku 18. stol. Z ní lze vypozorovat, že sídelní struktura Fojtovic, lemující tok Mohelnici až k hranicím se Saskem, přibližně odpovídá struktuře trvající až po druhou světovou válku. Dále je vidět značné odlesnění a dokonce jsou zobrazeny tavírny (Schmelzhütten) na Mohelnici při hranici. Období 17. a 18. století je ve Fojtovicích a okolí časem pokusů o obnovu těžby cínové s rozporuplnými výsledky. V tereziánském katastru jsou uváděni na území Fojtovic dva mlynáři s mlýny pravděpodobně určenými ke zpracování rud.

Obr. 15 Výřez mapy I. josefského vojenského mapování z druhé poloviny 18. stol. (zdroj: http//oldmaps.geolab.cz)

Dalším, více podrobným mapovým dílem, ve kterém lze dobře pozorovat jednotlivé krajinné prvky, jsou mapy I. josefského vojenského mapování, které byly vytvořeny v druhé polovině 18. stol. v měřítku 1 : 28 800. Toto mapování probíhalo na podkladě Müllerovy mapy metodou „od oka“. Na těchto mapách byly zobrazeny komunikace, říční síť, využití půdy a různé typy budov. I. vojenské mapování zachycuje Čechy ve vrcholné fázi české barokní krajiny před průmyslovou revolucí. Na mapě na obr. 15 je dobře rozeznat terén, který je zakreslen pomocí šrafování. Katastr Fojtovic je již v této době značně odlesněn. Ze západu zasahuje souvislý lesní porost, jinak se vyskytují lesní ostrůvky a to zřídka. V okolí hraničního potoka se na rozdíl ode dneška nenacházely žádné lesy. Ostatní plochu zaujímají pole, louky a pastviny, které jsou protkány poměrně hustou sítí cest. Na této mapě je potok protékající Fojtovicemi nazván Miglitz Bach (Mohelnice) a dnešní Mohelnice (Weiße Müglitz) zde nese název Wolfs Bach. Nacházejí se zde tři rybníky na obou tocích (Fojtovický se dochoval dodnes) a podél Wolfs Bachu jsou zobrazeny dva mlýny patřící pod Fojtovice a dále navazuje v obci Mohelnice dalších minimálně pět (žádný se nedochoval). Jednotlivé domy se nacházejí na svazích podél Miglitz Bachu a je jich zde zobrazeno přibližně 50, avšak

41 historické prameny z roku 1787 uvádějí vyšší počet 76 domů. V jv. části zkoumaného území je již zobrazen Goldhammerův kříž. Na přelomu 18. a 19. stol. se naše stále barokní krajina (která se udržela často až do začátku 20. stol.) a její využívání a osídlení dostává do trvale udržitelného stavu vztahu člověka a přírody s maximálním užitkem pro člověka (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003). Charakteristickými prvky jsou drobná pole, hustá síť polních cest lemovaných alejemi, stabilizační prvky jako meze, remízky apod. (LIPSKÝ, Z. 2000). S nástupem industrializace společnost začíná přetvářet nový přeměněný prostor, který vytlačuje dosavadní přírodě blízkou krajinu. Výstavba v krajině je mnohem méně závislá na klimatických podmínkách díky novému zdroji neobnovitelné energie – uhlí. Souvislá tradice krajiny je rozrušena či překryta a často zakrývá předchozí práci člověka (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003). Především vlivem dědictví pokračovalo drobení půdy a zvyšovala se tak fragmentace krajiny (pouze 4% statků měly výměry větší než 20 ha). (SKLENIČKA, P. 2003). Na začátku 19. stol. se v úrodnějších oblastech Čech začalo přecházet na střídavé (čtyřpolní) zemědělství umožňující navýšení výnosů až o polovinu a nepotřebu úhoru. Dochází k definitivnímu rozlišení mezi polem, loukou, pastvinou, zahradou, sadem atd. Díky zvýšené produkci krmiv se přechází ke stájovému skotu a omezuje se volná pastva (pastviny však stále tvořily 15 % zemědělské půdy). Problém s nedostatkem živin se začíná řešit víceletými pícninami (jetel, vojtěšky) a přídatnými hnojivy (např. ledek). Následkem přístupu k novým energetickým zdrojům, zefektivnění zemědělské výroby a vznik průmyslové výroby způsobily populační explozi v Evropě, konkrétně počet obyvatel českých zemí se během 19. stol zvýšil 1,7krát. Nejlidnatější byly horské a podhorské oblasti s rozvinutou manufakturní a řemeslnou výrobou při severní hranici Čech (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003). V 1. pol. 19. stol byla plocha lesů v českých zemích vůbec nejnižší (asi 75 % dnešního stavu) a od 2. pol. stejného stol. Se les začal zpětně rozšiřovat do méně úrodných oblastí (LIPSKÝ, Z. 2000). Kvůli vysoké spotřebě dříví na stavbu byly sázeny rozsáhlé plantáže smrkových monokultur a až na výjimky přirozené bukové a dubové lesy téměř vymizely a prakticky dodnes zůstává tento způsob základem lesního hospodaření (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003).

42 Mezi lety 1806 – 1843 byl vytvořen tzv. Stabilní katastr. Jednalo se o soupis všech pozemků na území Předlitavska, který se stal podkladem pro zdanění čistého výnosu pozemků. Stal se základem pro Pozemkový katastr (1. pol. 20. stol.) i pro současný Katastr nemovitostí (SKLENIČKA, P. 2003). Vznikl na základě geometricky přesného měření a na základě josefského katastru v měřítku 1 : 2880 (LIPSKÝ, Z. 2000). Na ukázce z mapy císařského povinného otisku stabilního katastru z 1. pol. 19. (obr. 16) je vidět typická struktura obce Fojtovice, jejíž sídla se nacházejí na svazích podél vodního toku, zde nazývaného Dorfbach (na mapě I. vojenského mapování je tento tok uveden jako Miglitz – Mohelnice). Podél levého břehu lze vidět jednotlivá sídla, k nimž náležely dlouhé pásy polí, které většinou dosahovaly až ke hranicím katastru a které byly navzájem odděleny a protkány sítí cest. Tato krajinná struktury odpovídá středověké formě dlouhých lánu. Podél pravého břehu v severní polovině obce se však objevuje úplně jiný typ sídelní struktury. Nachází se zde několik shluků těsně na sebe navazujících budov menší velikosti (pravděpodobně na úrovni horských chatek), které disponují velmi malým pozemkem a jsou obklopeny obecními loukami. Jejich obyvatelé byly pravděpodobně horníci, řemeslníci nebo se uplatňovali v jiné neagrární výrobě.

Obr. 16 Ukázka z mapy císařského povinného otisku stabilního katastru z 1. pol. 19. stol. (zdroj: http://archivnimapy.cuzk.cz)

43 Mapa stabilního katastru zobrazující celé katastrální území Fojtovic (viz příl. 1) zaznamenává vysoké množství podmáčených ploch polí, luk a pastvin, téměř chybí stromové aleje. Stejně jako v I. josefském vojenském mapování se nachází souvislý lesní porost především na JZ území, některé lesy se vyskytují i v jednotlivých pásech nejspíše bývalých plužin. Na hraničním potoku se nalézají tři mlýny a dva vodní objekty. II. vojenské (Františkovo) mapování, dokončené přibližně v polovině 19. stol, bylo mnohem kvalitnější oproti I. vojenskému mapování díky podkladům z již existujících katastrálních map, informační náplň se však z hlediska vývoje krajina výrazně nerozšířila (obsah mapy je téměř totožný s předchozím vojenským mapováním). Na území České republiky existují pouze speciální mapy v měřítku 1 : 144 000 (LIPSKÝ, Z. 2000). Díky podkladu stabilního katastru a vojenské triangulace byly vytvořeny přesnější mapy o měřítku 1 : 28 800. Františkovo vojenské mapování zobrazuje krajinu v době nástupu průmyslové revoluce a intenzifikace zemědělství.

Obr. 17 Výřez z mapy II. vojenského (Františkovo) mapování z pol. 19. stol. (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz)

44 Na skenovaném snímku II. vojenského (Františkovo) mapování jsou bohužel hůře rozlišitelné jednotlivé kategorie krajinných prvků (naopak je velmi dobře rozpoznatelný reliéf díky šrafování). Lesní porost je zde vyjádřen šedým odstínem a oproti předchozímu vojenskému mapování je zde patrný jeho menší ústup v západní části území. V zemědělsky využívané krajině je velký kontrast obdělávaného pole (světle žlutošedá barva) a luk a pastvin (zelená barva). Tyto s nejvyšší pravděpodobností podmáčené louky a pastviny tvoří přibližně 40% obhospodařované půdy. Struktura sítě cest zůstává oproti předchozímu mapování víceméně stejná. U hraničního potoka (dnes Mohelnice) se objevuje název Grenzbach. Sídelní struktura je přes své zjednodušené zobrazení shodná se sídelní strukturou na mapě stabilního katastru včetně názvu a umístění tří fojtovických mlýnů. Posledním ze série vojenských mapování za Rakouska-Uherska je III. Františko- jozefské, které bylo zhotoveno v letech 1877 – 1880 v Čechách v měřítku 1 : 25 000 na podkladě katastrálních map. Výškopis je znázorněn nejen šrafami, ale i vrstevnicemi a kótami. Podle Lipského (2000) se tyto mapy staly po převedení do českého názvosloví úředními mapami Československa po roce 1918. Originální mapa bohužel nebyla na webových stránkách prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska pro dané území k dispozici. Na podkladě ze III. Vojenského mapování však byla vytvořena mapa na obr. 18 z roku 1938. 19. stol. je pro Fojtovice obdobím dalšího úpadku těžby a hornictví (přesto probíhaly oživovací pokusy těžby) a hledání jiných pracovních příležitostí. Zemědělská výroba nemohla na nepříliš úrodných a kamenitých polích a s chovem dobytka uživit místní populaci, proto lidé buď odcházeli za prací do vnitrozemí nebo našli obživu ve formě hostinství (díky blízkosti Komáří vížky čilý turistický ruch) nebo se orientovali na domáckou výrobu dřevěných hraček. Roku 1850 se staly Fojtovice samostatnou obcí a r. 1859 zde byla vybudována silnice až k saským hranicím. Přestože se v průběhu 2. pol. 19. stol. zvyšovala vybavenost obce (k r. 1974 zde stála německá škola, obecní úřad, pošta, četnická stanice) a naskytly se nové pracovní příležitosti (továrna na slaměné klobouky a kartounka), počet obyvatel od roku 1850, kdy dosáhl maxima přes tisíc obyvatel, měl klesající tendenci (viz tab. 5). Informace je však nutno brát s rezervou, protože pro stejná období byly někdy v různých zdrojích uváděny různé hodnoty. Zajímavé je, že počet domů se mezi lety 1787 a 1821 téměř zdvojnásobil, ale poté zůstal až do konce druhé světové války téměř stejný, i když obyvatelstvo obývalo.

45 Tab. 5 Vývoj počtu obyvatel a domů na katastrálním území Fojtovic v letech 1787 – 1930.

Rok Počet domů Počet obyv. 1787 76 - 1821 - 799 1832 132 812 1850 - 1019 1869 144 908 1880 - 900 1885 140 894 1890 128 805 1910 134 839 1921 - 699 1930 134 642

Na počátku 20. stol. se začala v Krušných horách měnit sídelní struktura z hlediska typů domů. Přecházelo se na moderní zděné většinou dvoupodlažní domky s bočním štítem a sedlovou střechou. Důvodem byla jednak menší náchylnost k požárům a také větší odolnost vůči drsným klimatickým podmínkám (MIKŠÍČEK, P. 2009). První světová válka neznamenala pro vývoj krajinné struktury ve Fojtovicích žádnou změnu. Meziválečné období je časem úbytku obyvatelstva přibližně o 25 %, k čemuž přispěl odliv pracovních sil později posilněný kvůli světové krizi. Na mapě z 30. let 20. stol. založené na podkladě III. Vojenského mapování (viz obr. 18) je vidět nejvýraznější změna v podobě vystavěné nové silniční sítě obklopené na pláních alejemi. Hraniční potok již nese dnešní označení Mohelnice (Müglitz) a jinak je zachována krajinná struktura z předchozích dob v podobě dlouhých lánů polí. Plocha lesa je také přibližně stejná. V samotné obci jsou zobrazeny dvě továrny, původní mlýny a nový pseudogotický kostelík, vysvěcený roku 1933. Roku 1938 se staly Fojtovice součástí Říše a za války byla v nedalekých dolech obnovena těžba cínu a wolframu, na které pracovali zajatci z Ruska, Ukrajiny, Francie, Holandska a z dalších zemí. Na samém konci války v roce 1945 tudy byly vězni hnáni ze Saska (tzv. pochod smrti) a 59 zde ubitým byl vystavěn pomník.

Obr. 18 Výřez z mapy zpracované na základě III. Vojenského mapování z roku 1938 (zdroj: http://archivnimapy.cuzk.cz)

5.4 Změna krajinné struktury od roku 1945 po současnost

Ani meziválečné období ani druhá světová válka neznamenala pro krajinu žádnou významnou změnu v její struktuře, avšak poválečně události a socialistické hospodaření přetvořily krajinu z její tradiční středověce-barokní do naprosto nové podoby. Po poválečném vysídlení německého obyvatelstva dochází v pohraničním pásmu ke kolonizaci především českým obyvatelstvem o ploše cca 1,7 mil. ha (SKLENIČKA, P. 2003). Těmto novým usedlíkům se však nechtělo učit tradicím a zvyklostem od Němců (navíc většinou nebyly na život v horách zvyklí). Zástavba ztratila kompaktnost a mnoho budov bylo nevhodně rekonstruováno, zanedbáno či zbouráno. Dále vzniklo mnoho proluk a náletů zeleně na louky (MIKŠÍČEK, P. 2009).

47 Avšak tím nejradikálnějším zlomem vývoje krajiny u nás (nejen v pohraničí) byly události po roce 1948 vyvolané mohutným nástupem stále výkonnější zemědělské mechanizace. Slučování pozemků vedlo k likvidaci pestřejší krajinné struktury a cenných ekosystémů, k rušení podstatné části polních cest a k intenzivní vodní a větrné erozi (SKLENIČKA, P. 2003). V první etapě (50. a 60. léta) se scelovaly pozemky a rozorávaly meze, pastviny a remízky tak, aby měly tyto pozemky co největší pravidelnost. V druhé etapě (70. léta) se ještě více koncentrovala zemědělská výroba za účelem přizpůsobení velkovýrobním technologiím (výměry bloků orné půdy vzrostly až 50násobně). V této době klesá podíl orné (zemědělské) půdy a zvyšuje se výměra lesů. Přes všechny negativní důsledky socialistického zemědělství na krajinu docházelo i ke kladným jevům, konkrétně návrat přírodních procesů na svahy a do údolí, kam se nedostala velkovýrobní technologie a vrátila se lesní a křovinatá vegetace poskytující úkryt dalším druhům (LIPSKÝ, Z. 2000). Jelikož obyvatelstvo bylo výhradně německé, obec se po odsunu v roce 1945 vylidnila a mnoho nových obyvatel se sem nehrnulo. V roce 1950 zde žilo podle historických zdrojů 44 obyvatel velmi pestrého národnostního složení (Němci, Češi, Slováci, Francouzi, Bulhaři, Poláci, Srbové, Rakušané). Obě továrny i mlýny nebyly v provozu a tak se o pracovní příležitosti postaral státní statek, který zde založil farmu s živočišnou výrobou (chov skotu a ovcí).

Obr. 19 Výřez z leteckého snímku z roku 1953 zachycující severozápadní část Fojtovic (zdroj: http://kontaminace.cenia.cz)

48 Díky leteckému snímku pořízenému v roce 1953 (viz obr. 19) můžeme pozorovat situaci pár let před scelováním pozemků a demolicí právě této části obce. Jedná se o poslední momenty, kdy je zachována stará struktura úzkých dlouhých polí. Dále je vidět, že většina z domů byla ještě před demolicí v neobyvatelném stavu (chybí střechy, popřípadě zbořeny do základů). Novým prvkem v krajině je průsek souvislého pruhu vzdáleného přibližně 100 m od státní hranice, v němž byl pravděpodobně drátěný hraniční plot. Roku 1956 pak bylo rozhodnuto o demolici objektů v rámci rozšíření zakázaného pásma u hranic s NDR. V té době zmizela stará tvář Fojtovic (kostel byl zbořen r. 1958) a po dostavbě dvou družstevních domů pro zaměstnance státního statku dostaly dnešní podobu. Díky tomu vrostl počet obyvatel a v roce 1970 žilo v 11 domech 120 obyvatel. Je známo, že režim do příhraničních oblastí vystěhovával nepřizpůsobivé a nepohodlné občany, což platí i Fojtovicích, ovšem většina těchto obyvatel se později přestěhovala do Krupky. Velkým šokem pro krajinu Krušných hor byla ekologická katastrofa, která začala na konci 70. let. Tehdy kvůli smrtelným dávkám splodin hromadně uschly lesy, přestaly zde růst borůvky, houby a zvěř neměla co žrát. Proto se dnes v Krušných horách včetně území Fojtovic a okolí nachází většinou stromky o stáří kolem 20 let. Příroda se však vzpamatovává překvapivě rychlým tempem (MIKŠÍČEK, P. 2009). Společenské změny po roce 1989 znamenaly takřka ve všech krajinných atributech obrat k pozitivním tendencím díky novým formám pozemkových úprav a územního plánování, krajinotvorným programům a dalším procesům a aktivitám (SKLENIČKA, P. 2003). V 90. letech pokračuje z minulého období mírný pokles podílu orné (zemědělské) půdy. Poprvé po nejméně 200 letech dochází k rozšiřování luk a pastvin. Výměra lesa se téměř nezměnila a zůstala stabilizovaná přibližně na jedné třetině plochy státu. Zalesňování bylo totiž kompenzováno záborem lesní půdy pro výstavbu (LIPSKÝ, Z. 2000). Ve srovnání s leteckým snímkem je na aktuálním družicovém snímků (viz obr. 20) jasně zřetelné scelování polí do velkých souvislých ploch během socialistického období. Pouze v jv. částí zkoumaného území se zachovala částečně původní struktury oddělených lánů polí. Došlo ke značenému rozšíření souvislého lesního porostu v celém území na úkor zemědělské půdy, ale hlavně podél hraničního potka Mohelnice, kde předtím dlouhá staletí les neexistoval. Nově je viditelní výrazný objekt bývalého státního statku. Celkově tedy v krajině vznikla hrubá struktura s jednotkami o velkých plochách, ale zvedl se podíl lesů v různých částech území a zvýšil tak pestrost.

Obr. 20 Současný družicový snímek katastrálního území Fojtovice u Krupky (zdroj: http://geoportal.gov.cz)

50 6 VYUŽITÍ ÚZEMÍ

Kategorizace krajinných prvků a tvorba mapy využití území byly vytvořeny na základě metodické příručky k mapování druhotné krajinné struktury (PUCHEROVÁ, Z. et al. 2007)

6.1 Vymezení krajinných jednotek

Tab. 6 Legenda k využití území se členěním na krajinné jednotky pro katastr Fojtovic Skupina Krajinných Podskupina krajinných Výměra Krajinný prvek prvků prvků (ha) Skupina prvků lesní a Jehličnatý les 7,28 nelesní dřevinné vegetace Souvislé lesy Smíšený les 62,12 Listnatý les 27,44 Nesouvislý lesní porost Nesouvislý lesní porost 24,54 Lesní školka 8,20 Lesní školky Lesní školka se zastoupením starších dřevin 17,79 Maloplošné porosty dřevin Lesíky 4,87 Souvislá stromová liniová vegetace 1,59 Liniová dřevinná vegetace Nesouvislá stromová liniová vegetace 4,44 Skupina prvků trvalých Pastviny Intenzivní pastviny 114,44 travních porostů Intenzivní louky 130,55 Louky Extenzivní louky 33,21 Extenzivní travobylinné porosty se zastoupením Extenzivní travobylinné porosty dřevin se zastoupením dřevin 21,18 Meze Meze 0,87 Skupina prvků vodních Vodní toky s trvalým toků a ploch tokem Vodní toky 1,45 Vodní plochy Vodní plochy 0,29 Zamokřené, podmáčené Silně zamokřené, podmáčené plochy plochy 1,25 Skupina sídelních prvků a Samoty Samoty 0,48 rekreačních prostor Zahrady při domech Zahrady při domech 2,17 Zbořeniště, ruiny Zbořeniště, ruiny 0,33 Památník Památník 0,09 Skupina technických prvků Polnohospodářské objekty Farmářské objekty 0,96 Vodohospodářské objekty Vodohospodářské stavby - Lyžařský vlek 0,14 Ostatní technické prvky Zpevněné a manipulační plochy 4,20 Skupina prvků dopravy Účelové komunikace zpevněné Účelové komunikace zpevněné 5,74 Účelové komunikace Účelové komunikace nezpevněné nezpevněné 6,85 Celkem 482,47

Obr. 21 Mapa využití území katastru Fojtovice u Krupky (podklad: http://geoportal.gov.cz)

Obr. 22 Skupiny krajinných prvků a jejich procentuální podíl pro katastr Fojtovic

Skupina prvků lesní a nelesní dřevinné vegetace tvoří téměř jednu třetinu katastrálního území Fojtovice. Rozdělení této skupiny do jednotlivých krajinných prvků bylo velmi komplikované vzhledem k složité struktuře obnovujícího se lesa, jehož stáří na většině místech nepřesahuje 30 let. Dominují tedy smíšené lesy s původními bučinami a vysazovanými smrky menšího vzrůstu s travním podloží. Listnaté lesy jsou tvořeny výhradně buky (Fagus sylvatica) nebo jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia). Místy se vyskytují souvislé smrkové monokultury (Picea abies) nebo čistě březové háje (Betula pendula). Dále se zde vyskytují modřín opadavý (Larix decidua), javor klen (Acer pseudoplatanus), vrba křehká (Salix fragilis) a jako relikt po osídlení u trosek Zadního mlýna a v údolí potoků jírovec maďál (Aesculum hippocastanum). Nesouvislým lesním porostem je zde myšlen prosvětlený les s nižší hustotou mladých stromů a bohatým travním společenstvem. Jelikož tento prvek navazuje výhradně na lesy a lze předpokládat jeho přechod k souvislému lesními porosty, nebyl zařazen do skupiny trvalých travních porostů. Četné jsou také lesní školky smrků menších i větších ploch, místy vysázené i pod starší stromy. V jv. cípu zkoumaného území se částečně zachovala původní struktura liniových alejí a mezí, a dále se tyto liniové vegetace vyskytují podél silnic, cest, i jako relikty napříč celým katastrem. Nadpoloviční většina území je tvořená kategorií trvalých travních porostů, především intenzivních pastvin a luk, které dominují krajinnému rázu. Intenzivní se rozumí taková pastvina, kdy hospodářská zvířata spasou většinu vegetace. Intenzivní je louka sečená těžkou technikou. Extenzivní travobylinné porosty se zastoupením sukcesích dřevin

53 se nacházejí ostrůvkovitě buď v rámci lesů, kde je výskyt stromů po ekologické katastrofě stále příliš nízký, anebo indikují místa, kde bývalo osídlení podél potoka. Plochu skupiny prvků vodních toků a ploch je nutné brát s rezervou, protože v případě vodních toků se jedná o liniový prvek s malou šířkou a jejich plocha je tedy špatně zaznamenatelná. V tomto případě byly označeny pouze silně zamokřené plochy, které nemají žádné využití (přestože se na loukách i pastvinách podmáčená místa nacházejí). Skupina sídelních prvků a rekreačních prostor je zastoupená pouhými 3 ha rozlohy. Je to dáno malým počtem sídel a jejích většinou menší velikostí. Do této skupiny byl také zařazen památník obětem pochodu smrti a zbořeniště. Na sídelní strukturu navazuje skupina technických prvků, konkrétně budovy statku a na ně navazující manipulační plochy (pro parkování zemědělských strojů, skladování sena apod.). Velká budova kravína ve východní části obce je dlouhodobě opuštěna. Patří sem také malá vodohospodářská stavba jižně od obce o zanedbatelné ploše. Do poslední skupiny krajinných prvků patří účelové zpevněné a nezpevněné komunikace. Vyskytují se zde silnice III. třídy spojující Fojtovice s okolními obcemi i podhůřím. Silnice vedoucí údolím bývalých Fojtovic a k hraničnímu přechodu byla změněna ve štěrkovitou nezpevněnou cestu.

6.2 Optimalizace využívání krajiny

Současné mladé lesy potřebují vyrůst a vytvořit souvislý porost se stabilním lesním ekosystémem. Přestože jsou vysazovány hlavně smrky, druhová skladba zůstává stále pestrá. Důležité je, aby se zachovaly horské bučiny a jeřabiny, které jsou symbolem východního Krušnohoří. I když scelování pozemků po druhé světové válce mělo za následek zmizení staré struktury polí a mezí a vedlo tak k destabilizaci zemědělské půdy (zvýšení eroze), vytvořilo mozaiku velkých pastvin a luk, které jsou z hlediska estetického vnímány spíše pozitivně, zvláště pase-li se dobytek. Dobrým směrem se ubírá hospodářské využití a zaměření na agroturistiku a ekologicky šetrné zemědělství. Fojtovice se tedy opět pomalu začínají orientovat na turismus (jak tomu bylo před druhou světovou válkou), což oblasti přinese užitek bez nutnosti vykořisťovat přírodní zdroje. Už nyní jsou Fojtovice navštěvovány v zimě běžkaři a v létě výletníky z Čech i Saska (hlavně díky blízké Komáří vížce). Avšak komplikací v tomto směru se staly dvě nově postavené větrné elektrárny

54 východně od Fojtovic, které jsou odevšad nepřehlédnutelné. Nejspíše ale tento brutální zásah do krajinného rázu nebude mít významný vliv na turismus. Navíc lze předpokládat příchod nových obyvatel v budoucnu, kteří budou vyhledávat klid a přírodu, a kterým nebude vadit chladnější klima.

55 7 ZÁVĚR

Krajinná struktura vyjadřuje prostorovou heterogenitu krajiny a prostorové vztahy mezi jejími složkami. Podle Formana a Godrona (1993) je určena rozložením energie, látek a druhů organismů ve vztahu k velikosti, tvaru, počtu druhů a prostorovému uspořádání ekosystémů, a mění se v čase a prostoru v závislosti na vstupech a výstupech energie a látek. Přes nepříznivé klimatické podmínky byla tato horská oblast osídlena a přeměněna v kulturní krajinu již ve vrcholném středověku díky výskytu bohatých ložisek cínové rudy. Zemědělská činnost, která měla doplňující funkci kvůli nižší úrodnosti půd, vytvořila v krajině typickou strukturu dlouhých úzkých polí oddělených mezemi, které se zachovaly až do 60. let 20. stol. Vliv člověka na krajinu zde byl veliký, protože se mlýny na zpracování rudy nacházely v blízkosti dolů a spotřebovávaly velké množství dřeva. Období válek a epidemií znamenaly zpětné rozšiřování přírodní krajiny (studovaným územím často táhly armády mezi Saskem a Čechami). V mezidobí byl naopak zvýšený tlak, obzvláště v 19. stol., kdy zde populace dosáhla maxima, výměra lesní plochy minima a vedle již utlumené těžby cínu se začaly zakládat továrny. Ovšem žádná z těchto změn neměla zdaleka takový dopad na krajinnou strukturu jako události po druhé světové válce. Nejprve došlo k vylidnění obyvatelstva, které bylo již od počátků osidlování téměř výhradně německé a bylo nahrazenou pestrou národností směsicí, avšak počet obyvatel nedosahoval ani 10 % původního stavu. Většina zchátralých domů včetně kostela byla zbourána v 50. letech 20. stol. v rámci „čištění“ příhraniční oblasti. A v poslední řadě došlo ke scelování dlouhý polí a rušení mezí, které byly transformovány do rozsáhlých pastvin a luk. Od 50. let po současnost došlo také k značnému rozšíření výměry lesa o více jak třetinu. V současné době dochází k ožívání těchto okrajových oblastí. Místní obyvatelé se začínají zajímat o kulturní dědictví a také spolupracovat s obyvateli Krušných hor na německé straně. Nabízí se nové příležitosti v turistice i agroturistice. Navíc v roce 2015 se bude rozhodovat o přijetí dolů a štol v této oblasti na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, což by mohlo přivést obrovské množství turistů a s ním spojených pracovních příležitostí.

56 8 POUŽITÁ LITERATURA

BERVIC, R., KOCOURKOVÁ, K.: Krupka, Půl tisíciletí horního města. 1.vyd., Městský Národní výbor v Krupce, 1978. 52 s. CULEK, M. et al.: Biogeografické členění České republiky. 1. vyd., Enigma, Praha, 1996. 347 s. DEMEK, J. et al.: Geomorfologie českých zemí. 1. vyd., Nakladelství Československé akademie věd, Praha, 1965. 335 s. DEMEK, J., MACKOVČIN, P.: Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. 2. vyd., AOPK ČR, Brno, 2006. 580 s. FORMAN, R.T.T., GODRON, M.: Krajinná ekologie. 1. vyd., Academia, Praha, 1993. 583 s. GOJDA, M.: Archeologie krajiny – vývoj archetypů kulturní krajiny. 1. vyd., Academia, Praha, 2000. 238 s. HORÁKOVÁ, L.: Změny krajinné struktury vybraného území. Bakalářská práce. Geografický ústav PřF MU, Brno. 54 s. HYNEK, A., TRNKA, P.: Topochory dyjské části Znojemska. 1. vyd., Folia. Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., t. XXII, Geographia 15, opus 4, Brno, 1981. 99 s. KLÍR, T.: Osídlení horských oblastí Čech ve středověku a raném novověku – východiska interdisciplinárního výzkumu. Archaeologia historica, roč. 35, sv. 1-2, Praha, 2010, s. 373 – 292. KOCOUREK, L.: Krupka z cínu zrozená. 1. vyd., Teplice: NIS, Teplice, 2005. 62 s. KOLEJKA, J. et al.: Krajina Česka a Slovenska v současném výzkumu. 1. vyd., Masarykova univerzita, Brno, 2011. 342 s. KOLEKTIV AUTORŮ: Atlas podnebí Československé republiky. 1. vyd., Ústřední správa geodesie a kartografie, Praha, 1958. různé s. KOLEKTIV AUTORŮ: Statistický lexikon obcí České republiky. 1. vyd., Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2005. 1358 s. KOZÁK, J. et al.: Atlas půd České republiky. 2. upr. vyd.,ČZU, Praha, 2009. 150 s. LIPSKÝ, Z.: Sledování změn v kulturní krajině. 1. vyd., ČZU, Kostelec nad Černými lesy, 2000. 71 s. LIPSKÝ, Z.: Změny struktury české venkovské krajiny. Geografie – Sborník ČGS, 1994, sv. 99, č. 4, s. 240 – 260. LÖW, J., MÍCHAL, I: Krajinný ráz. 1. vyd., Lesnická práce, Kostelec nad Č. l., 2003. 552 s. MIKLÓS, L., IZAKOVIČOVÁ, Z.: Krajina jako geosystém. 1. vyd., VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, 1997. 153 s. MIKŠÍČEK, P.: Tváře Krušnohoří. 1. vyd., FORNICA GRAPHICS, s. r. o., Sokolov, 2009. 656 s. MÍSAŘ, Z. et al.: Geologie ČSSR I. Český masív. SPN, Praha, 1983. 336 s. MRÁZKOVÁ, D.: Krupka: poklady z archivů. 1. vyd., Město Krupka: Občanské sdružení Královské horní město Krupka, 2007. 201 s.

57 PUCHEROVÁ, Z. et al.: Druhotná krajinná štruktúra (Metodická príručka k mapovaniu). 1. vyd., Fakulta prírodných vied UKF, Nitra, 2007. 124 s. SKLENIČKA, P.: Základy krajinného plánování. 2. vyd., Naděžda Skleničková, Praha, 2003. 321 s. ŠKROTTOVÁ, J.: Změny krajinné struktury modelového území Hovězí. Bakalářská práce. Geografický ústav PřF MU, Brno. 52 s. TOLASZ, R. et al.: Atlas podnebí Česka. 1. vyd., ČHMÚ, Univerzita Palackého, Olomouc, 2007. 255 s. ZONNEVELD, I.S.: Land ecology. SPB Academic Publishing, Amsterdam, 1995. 149 s.

Internetové zdroje

Geoportál České informační agentury životního prostředí CENIA [online]. c2009 – 2012. Dostupné z: [cit. 20.4.2012] Internetové stránky Národního geoportálu INSPIRE [online]. Dostupné z [cit. 22.4.2012] Internetové stránky RSC Fojtovice, o. s. [online]. Dostupné z [cit. 26.3.2012] Internetové stránky turistika.cz [online]. Dostupné z [cit. 30.3.2012] Mapový portál Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického, v. i. i. Dostupné z [cit. 15.4.2012] Mapový server geologický a geovědních map [online]. Dostupné z [cit. 14.3.2012] Mapový server laboratoře geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně [online]. c2010. Dostupné z [cit. 19.4.2012] Mapový server Ústředního archivu zeměměřictví a katastru [online]. Dostupné z [cit. 20.4.2012] Obchodní rejstřík, rejstřík firem v ČR [online]. Dostupné z [cit. 26.3.2012] Oficiální internetové stránky Ministerstva životního prostředí [online]. Dostupné z [cit. 26.3.2012] Oficiální internetové stránky obce Fojtovice [online]. Dostupné z [cit. 22.4.2012] Oficiální internetové stránky Povodí Ohře, s.p. [online]. Dostupné z [cit. 14.3.2012] Znovuobjevené Krušnohoří [online]. Dostupné z [cit. 30.3.2012]

58 9 SEZNAM PŘÍLOH

Příl. 1: Mapa císařského povinného otisku stabilního katastru Fojtovic z 1. pol. 19. stol. (zdroj: http://archivnimapy.cuzk.cz)

59 Příl. 2: Letecký snímek katastrálního území Fojtovice pořízený v roce 1953 (zdroj:http://kontaminace.cenia.cz)