Zahraniční Hráči V Domácích Soutěžích Různých Sportovních Her V České Republice

MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu

Zahraniční hráči v domácích soutěžích různých sportovních her v České republice

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Vypracoval: Mgr. Pavel Vacenovský Zdeněk Vítek Management sportu Brno 2015

PROHLÁŠENÍ STUDENTA

Prohlašuji, že jsem předkládanou bakalářskou práci vypracoval zcela samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce a veškeré podkladové materiály, z nichž jsem vycházel, uvádím v Seznamu literatury.

V Brně 20. dubna 2015 ………………………………..

PODĚKOVÁNÍ

Rád bych poděkoval především vedoucímu své bakalářské práce Mgr. Pavlu Vacenovskému za odbornou pomoc, cenné rady a připomínky během celého psaní této práce.

Obsah

Úvod ...... 6 1. Literární přehled ...... 8 1.1. Zvolené sporty ...... 8 1.1.1. Fotbal ...... 8 1.1.2. Hokej ...... 9 1.1.3. Basketbal ...... 10 1.2. Historické souvislosti ...... 12 1.2.1. První republika 1918 – 1939 ...... 12 1.2.2. Roky 1948 – 1989 ...... 15 1.2.3. Období 1989 – současnost ...... 17 1.3. Legislativa ...... 18 1.3.1. Důvody omezení počtu cizinců ...... 19 1.3.2. Legislativa hokeje ...... 19 1.3.3. Legislativa fotbalu ...... 20 1.3.4. Legislativa basketbalu ...... 20 1.4. Vstup ČR do EU ...... 21 1.4.1. Dopady vstupu ČR do EU na sport ...... 21 1.5. Faktory ovlivňující angažování zahraničních sportovců ...... 23 1.5.1. Ekonomika ...... 23 1.5.2. Cena a plat ...... 24 1.5.3. Kvalita soutěže ...... 25 1.5.4. Výkonnost ...... 26 1.5.5. Herní pojetí ...... 27 1.5.6. Adaptace ...... 27 1.5.7. Odchod domácích talentů ...... 28 1.5.8. Média ...... 29 2. Porovnání počtu zahraničních sportovců v nejvyšších českých soutěžích 30 2.1. Sezóna 2003/2004 ...... 30 2.1.1. Gambrinus Liga ...... 30 2.1.2. Tipsport Extraliga ...... 32

2.1.3. Mattoni NBL ...... 33 2.2 Sezóna 2007/2008 ...... 35 2.2.1. Gambrinus Liga ...... 35 2.2.2. O2 Extraliga ...... 37 2.2.3. Mattoni NBL ...... 38 2.2. Sezóna 2011/2012 ...... 40 2.3.1. Gambrinus Liga ...... 40 2.3.2. Tipsport Extraliga...... 42 2.3.3. Mattoni NBL ...... 43 2.3. Sezóna 2014/2015 ...... 46 2.4.1. Synot Liga ...... 46 2.4.2. Tipsport Extraliga...... 50 2.4.3. Kooperativa NBL ...... 51 2.4. Celkový vývoj ...... 53 3. Diskuse ...... 55 4. Závěr...... 57 5. Seznam použitých zdrojů ...... 58 Resumé ...... 62 Přílohy ...... 64

Úvod

Téma zahraniční sportovci v domácích soutěžích různých sportovních her jsem si zvolil, protože mě tato problematika velice zaujala. Svůj studijní obor Management sportu jsem si vybral především proto, že se zajímám o chod sportovních organizací a sám bych jednou chtěl v managementu fotbalového klubu působit. Když se naskytla šance zpracovat možnosti angažování zahraničních sportovců jako téma bakalářské práce, rád jsem ji využil, neboť s prací manažera sportovního klubu úzce souvisí. Navíc nebyla tato problematika doposud uceleně zpracována a tak doufám, že shromáždění dostupných informací v jeden celek by mohlo mít i své praktické využití. Cílem mé práce bylo popsat české sportovní prostředí z hlediska angažování zahraničních sportovců a následně zpracovat porovnání počtu zahraničních sportovců v našich nejvyšších soutěžích a zobrazit vývoj tohoto trendu. Již při počátečním sběru podkladů bylo zřejmé, že bude nutné zvolit určité limity, aby se práce nestala příliš obecnou a její rozsah přitom odpovídal pokynům. Z těchto důvodů jsem si ze všech kolektivních sportů zvolil tři, jimiž se hodlám věnovat. Konkrétně se bude jednat o fotbal, hokej a basketbal. Volba právě těchto sportovních odvětví má svůj význam, první dvě patří mezi nejpopulárnější na našem území s dlouholetou tradicí. Basketbal naproti tomu není tak populární, avšak v rámci české nejvyšší soutěže působí velké množství zahraničních sportovců, což je vzhledem k tématu podstatné. Kvůli již zmíněnému rozsahu práce se budu věnovat pouze nejvyšším soutěžím těchto sportů. Porovnání dat hodlám zpracovávat od roku 2003. Sportovní sezóna 2003/2004 byla poslední před vstupem České republiky do Evropské Unie. Tato událost přitom měla dalekosáhlé důsledky v mnoha oblastech a silně se dotkla i sportu, včetně změn pravidel pro angažování zahraničních sportovců. V kapitole porovnání počtu zahraničních sportovců budu, jak již vyplývá z názvu, porovnávat počty zahraničních sportovců, předpokládaný růst jejich počtu v jednotlivých letech a národnostní rozmanitost, přičemž chci zkoumat celkem čtyři sportovní sezóny. Konkrétně se bude jednat o ročníky 2003/2004, 2007/2008, 2011/2012 a 2014/2015. Předpokládám, že vyšší počet zkoumaných sezón jednotlivých soutěží povede k větší objektivitě celé práce.

Hlavním předpokladem je, že vstup ČR do EU bude mít za následek zvýšení počtu zahraničních sportovců v našich nejvyšších soutěžích oproti předchozím ročníkům.

1. Literární přehled

1.1. Zvolené sporty

Důvody pro volbu právě těchto sportů již byly řečeny v úvodní kapitole, přesto by dle mého názoru bylo vhodné popsat je více do hloubky. Cílem není vysvětlení pojmů fotbal, hokej, basketbal, popsání detailních pravidel hry, počtu hráčů, délku utkání a podobně, jelikož určitou znalost těchto sportů předpokládám. Mou snahou je především přiblížit současný stav našich nejvyšších soutěží z hlediska jejich kvality, finančního zázemí, geografie, popularity a samozřejmě zahraničních sportovců. Nerad bych se zde zabýval jejich konkrétními počty, jelikož ty zpracovávám v 2. kapitole Porovnání počtu zahraničních hráčů v nejvyšších českých soutěžích, spíše se chci zaměřit na jejich důležitost pro jednotlivé soutěže.

1.1.1. Fotbal

Nejvyšší fotbalovou soutěží v České republice je Synot liga. Dle současného hodnocení evropských fotbalových soutěží jí patří čtrnáctá příčka, přičemž pouze dva týmy jsou hodnoceny ve stovce nejlepších klubů Evropy. Těmi jsou Fc Viktoria Plzeň a Ac Sparta Praha (UEFA, 2014). Z hlediska popularity patří fotbal v Česku k dlouhodobě nejoblíbenějším sportům. Přesto však lze konstatovat, že návštěvnost ligových utkání tomu neodpovídá. Ve většině evropských soutěží přitom příjmy ze vstupného spolu s televizními právy tvoří podstatnou část rozpočtu klubů. Dle statistik současné sezóny Synot ligy pouze tři týmy zaplňují svou průměrnou návštěvností kapacitu svého stadionu z více než osmdesáti procent, přičemž více než polovina účastníků nedokáže zaplnit své stadiony ani z poloviny (Synot liga, 2015). Z geografického hlediska je nutné uvést, že v posledních letech dochází ke snižování počtu moravských mužstev. Ze šestnácti týmů Synot ligy mají na Moravě sídlo pouze čtyři, přičemž stejný počet prvoligových týmů sídlí v Praze. Význam zahraničních hráčů pro české fotbalové kluby ve srovnání například s basketbalem není tak velký. Na tomto stavu hraje svou roli kvalita naší

8 soutěže, která sice patří na čtrnáctou pozici v rámci Evropy, přesto si však drží svou úroveň a ne každý zahraniční sportovec je schopen se v ní prosadit (UEFA, 2014). Je zřejmé, že Synot liga nepatří mezi cílové destinace předních světových hráčů. Důvodem je především ekonomická situace v České republice, jenž se odráží i do sportu. Přesto zde však působilo několik zahraničních sportovců, kteří byli schopni se prosadit do předních světových týmů. Jako příklad mohu uvést Edina Džeka a Bony Wilfrieda. Každý takový úspěch je však vykoupen mnoha hráči, kteří se takto prosadit nedokázali. Pro hodnocení užitečnosti hráčů pro své týmy je v rámci Synot ligy vytvořeno tzv. Chance Index. Jeho smyslem je ukázat hráče, jenž pro svůj tým dokáže vytvořit nejvíce šancí. Lze tak do něj zapojit všechny hráče mužstva s výjimkou brankáře. Mezi dvaceti nejúspěšnějšími hráči tohoto hodnocení se umístilo šest zahraničních sportovců. Toto číslo je dle mého názoru odpovídající. Zahraniční sportovci by měli prokazovat svoji kvalitu tak, aby byla jejich účast v soutěži oprávněná, ale zároveň by neměli opanovat statistiky na úkor hráčů domácích. Samozřejmě, že Chance Index nelze brát jako přesné hodnocení výkonnosti hráče, ale pro názornost myslím postačí (Synot liga, 2014).

1.1.2. Hokej

Podobně jako fotbal má i hokej na našem území dlouholetou tradici a patří i k divácky nejatraktivnějším sportům. Nejvyšší hokejovou soutěží na našem území je Tipsport Extraliga. V hodnocení nejkvalitnějších hokejových soutěží světa se umístila na pátém místě, což je pro malou zemi jako je ta naše velkým úspěchem (Metter, 2014). Z geografického hlediska je Tipsport ELH rovnoměrně rozdělena. Všechny týmy hrají své zápasy ve větších městech, kde mohou získat odpovídající fanouškovskou základnu. Z celkového počtu čtrnácti týmů jich má pět sídlo na Moravě, přičemž pouze dva účastníci jsou z Prahy. Kvůli vysoké kvalitě Tipsport ELH a s tím spojené hráčské základně je pro zahraniční hráče obtížné se zde prosadit. Existuje jen několik zemí, jež jsou po hokejové stránce tak rozvinuté jako Česká republika. Všechny ovšem patří mezi ekonomicky silné státy. Tím nastává situace, kdy hráči z těchto zemí, jež by

9 se u nás dokázali prosadit, budou raději hrát v ostatních soutěžích, kde budou lépe placeni a ti, kteří by v naší lize hrát chtěli, na to nemusí stačit výkonnostně. Největší šanci tak mají nejlepší hráči z méně hokejově a ekonomicky rozvinutých zemí, kteří budou výkonnostně na výši a zároveň budou spokojeni s nabízenými finančními podmínkami. I když není aplikace tzv. kanadského bodování, pro posouzení přínosu hráče pro tým zcela objektivní, má alespoň částečnou vypovídající schopnost a bývá použito jako nejznámější hokejová statistika. Pro užitečnost lze též použít bodování +/-, kde jsou přičítány a odečítány body při účasti na ledě u vstřelených a obdržených branek. Pro současně probíhající ročník Tipsport extraligy je jako oficiální statistika použit Radegast index. Ten má za cíl ukázat přínos těch hráčů, kteří se neprosazují v kanadském bodování, ale i tak jsou pro tým důležití. Do této statistiky jsou započítávány zablokované střely soupeře, zablokování soupeřova hráče bez faulu a bodování +/-. V kanadském bodování se k datu 29. 12. 2014 umístili pouze dva zahraniční zástupci. U statistiky +/- je situace vyrovnanější, kdy se mezi prvními dvaceti hráči umístilo pět cizinců. Výsledky u Radegast indexu se od předchozích dvou příliš neodlišují. Mezi prvními dvaceti hráči se nachází tři zahraniční sportovci. Je též nutné dodat, že většina hokejistů, kteří jsou uváděni jako cizinci, pocházejí ze Slovenska, přičemž pouze dva hráči, kteří se dokázali prosadit do první dvacítky v jedné z kategorií, jsou z jiné země. Konkrétně se jedná o Roberta Saboliče ze Slovinska a Rayna Hollwega z Kanady (Hokej.cz, 2015).

1.1.3. Basketbal

Basketbal vykazuje oproti fotbalu a hokeji určitá specifika. Svou popularitou nemůže dvěma již jmenovaným sportům konkurovat. To má vliv jak na jeho členskou základnu tak i kvalitu soutěží. Historicky přitom naše země patří mezi úspěšné státy. V rámci Mistrovství Evropy získali naši reprezentanti od padesátých do devadesátých let celkem dvanáct medailí a roku 1947 se stali dokonce mistry Evropy (Eurobasket, 2015). Naší nejvyšší basketbalové soutěži NBL patří v žebříčku evropských soutěží dvanácté místo (FIBA, 2014). Toto relativně vysoké umístění je však do značné míry způsobeno dlouhodobým

úspěchem týmu ČEZ Basketbal Nymburk. Tento klub je zároveň jediným českým zástupcem ve stovce nejlepších basketbalových týmů Evropy. Dalším zajímavým jevem basketbalu oproti ostatním sportům je geografické rozložení týmů. V případě hokeje a fotbalu je většina klubů situována do větších měst a v nejvyšší soutěži jsou alespoň dva kluby z Prahy. U basketbalu je situace odlišná. Většina týmů, jež patří mezi českou špičku, sídlí v menších městech, kde si mohou snáze najít fanouškovskou základnu. V nejvyšší soutěži jsou tak k vidění týmy z měst jako již zmíněný Nymburk, Děčín, Prostějov, Jindřichův Hradec, Svitavy a Kolín. Velká města jako Praha a Brno mají také své zástupce, kteří ale v současné době patří do spodních pater tabulky. Současným problémem, kterému čelí naše nejvyšší soutěž, je její nízká kvalita. Jinak si asi nelze vysvětlit situaci, kdy do naší nejvyšší soutěže přicházejí hráči, jež se nedokázali prosadit v nejvyšší soutěži Rakouska, Francie, Velké Británie a stejně se stávají platnými hráči v NBL. Jako určitou nevýhodu lze spatřovat naprostou dominanci týmu ČEZ Basketbal Nymburk. Na jednu stranu je jistě pozitivní, že i v našich poměrech dochází k podpoře basketbalu ze strany podniku, jakým je ČEZ, který by ke svému zviditelnění mohl podporovat populárnější sportovní odvětví. Na straně druhé to však prohlubuje finanční a výkonnostní rozdíly této soutěže, kdy finančně slabší kluby si nemohou dovolit angažování kvalitních zahraničních posil, jež jsou pro úspěch v této soutěži důležité. Tím mohu plynule přejít k další výrazné odlišnosti basketbalu od ostatních sportů. Hodnocení přínosu hráče pro tým je v mnohém specifické. U fotbalu je například obtížné hodnotit hráče podle počtu gólů a asistencí kvůli odlišnému zapojování hráčů do různých fází zápasu. Hodnotit takto například středního obránce by bylo velmi znevýhodňující. V případě hokeje je toto hodnocení více objektivní, kvůli většímu zapojení všech hráčů do obranné a útočné fáze utkání. Přesto se také používá bodování +/-. Při evaluaci výkonů hráče v basketbalu jsou nejpoužívanější statistiky počet vstřelených bodů na zápas, počet asistencí na zápas a počet doskoků na zápas. Jelikož je všech pět hráčů během zápasu zapojeno stejně do ofenzívy a defenzívy, je porovnání těchto kritérií dobrým měřítkem hráčovy užitečnosti. Důvodem, proč celý tento odstavec píši, je

11 naprostá dominance zahraničních hráčů v těchto klíčových statistikách. Mezi deseti nejlepšími střelci soutěže je osm cizinců. V doskocích zaujímají zahraniční hráči první čtyři místa a v počtu asistencí je v nejlepší desítce plná polovina cizinců. Tento stav myslím vyjadřuje důležitost zahraničních sportovců pro naši nejvyšší basketbalovou soutěž. I v ostatních sportech jsou cizí sportovci důležitou součástí týmů a dostávají se i do předních příček hráčských hodnocení. Lze však předpokládat, že kdyby všichni zahraniční sportovci opustili naše sportovní týmy, kvalita basketbalové NBL by byla postižena nejcitelněji (ČBF, 2014).

1.2. Historické souvislosti

Vzhledem k historii naší země ve dvacátém století je nutné rozlišovat tři odlišná časová období. Prvním je vznik Československé republiky po konci první světové války roku 1918. Druhým je nástup komunismu po konci druhé světové války a posledním situace po tzv. Sametové revoluci roku 1989. Cílem této kapitoly je popsat politickou a ekonomickou situaci v každém z nich, se zaměřením jejich dopadu na sport.

1.2.1. První republika 1918 – 1939

Situace po vzniku samostatné Československé republiky po konci první světové války byla velice hektická. Náš národ se mohl samostatně rozhodovat po téměř tři sta letech. Sport měl na tomto vývoji svůj nezanedbatelný podíl. Příkladem může být činnost sportovní organizace Sokol. Před rokem 1918 byly České země součástí Rakousko-Uherska a až po konci první světové války a rozpadu této mocnosti mohlo dojít ke vzniku první samostatné Československé republiky. Po osamostatnění došlo k nástupu kapitalismu a významnému rozvoji tehdejší ekonomiky. I když se naše republika nemohla rovnat rozvinutým západním státům, kde k nástupu kapitalismu došlo mnohem dříve, patřila na desáté místo nejvýkonnějších ekonomik světa, přičemž koruna patřila mezi respektované a silné měny. K přerušení tohoto růstu došlo v důsledku celosvětové finanční krize, která odstartovala tzv. Černým pátkem na newyorské burze v říjnu roku 1929. Nejdříve se zdálo, že naši ekonomiku tento úpadek příliš nepostihne,

12 ale nakonec patřilo Československo společně s USA, Německem a Francií mezi nejpostiženější země (Chalupa, n.d.). Jako důsledek této krize došlo k velké nezaměstnanosti, což v Německu mělo za následek vítězství Národně socialistické německé dělnické strany vedené Adolfem Hitlerem. Po jejím nástupu k moci došlo ke zlepšení ekonomiky masivními investicemi do zbrojního průmyslu. Následkem těchto událostí bylo vypuknutí nejhoršího válečného konfliktu v dějinách lidstva. Vraťme se však ke sportovnímu hledisku. V období první republiky došlo k tvorbě prvních celostátních sportovních soutěží. Ke sportovním utkáním docházelo už za Rakouska-Uherska, ale ty měly spíše lokální charakter jako např. Středočeská fotbalová župa, kde nastupovaly týmy Sparty a Slavie. Fotbal se na našem území vyvíjel oproti ostatním sportům rychlejším tempem. Rok 1924 však znamenal revoluci. Sport tehdy existoval pouze na amatérské úrovni, avšak někteří hráči dostávali za své výkony odměnu. Někdy se jednalo o peníze, jindy o věcné dary. Tehdejší vedení soutěže nejdříve hodlalo provinilce potrestat zákazem startu, avšak místo toho došlo k vytvoření první profesionální soutěže. Ta dostala název Československá první liga a v prvním ročníku se představilo sedmnáct klubů, z toho plných dvanáct z Prahy. Prvním vítězem se stal tým SK Slavia Praha. Vzhledem k tématu mé práce má tato doba zvláštní význam. Po vzniku profesionální soutěže začali přicházet první zahraniční fotbalisté. Mezi nimi například maďarský reprezentant Alfred Schaffer, který se však příliš neprosadil. Mezi ty úspěšnější patřil Raymond Braine původem z Belgie. V dresu pražské Sparty nastřílel více než tři sta branek a může tak být považován za historicky nejúspěšnějšího zahraničního sportovce v naší nejvyšší soutěži. Jako zajímavá se může jevit příhoda z této doby týkající se dnes velmi aktuálního tématu. V současné době na přetřes často přichází tzv. naturalizace sportovců, tedy udělení státního občanství cizinci, aby mohl hrát za národní tým. V případě českého fotbalu se uvažovalo o naturalizaci Bony Wilfrieda, z něhož po jeho povolání do národního týmu Pobřeží slonoviny nakonec sešlo. Může se zdát, že jde o moderní trend, avšak první snahy se datují již do období první republiky. Jak již bylo uvedeno Raymond Braine byl původem z Belgie, avšak nedostatek kvalitních útočníků rozvířil snahy o udělení státního občanství. Ty nakonec ztroskotaly, neboť než o zájmu reprezentovat naši zem se začaly točit

13 okolo částky, která by mu za to měla být vyplacena (Růžička, Jenšík, Káninský, 2003). Samostatnou kapitolou by se dal nazvat životní příběh prvního zahraničního trenéra, který na našem území působil. Byl jím Skot John „Dědek“ Maden původem z Dumbartonu. Trenérem Slavie Praha se stal již roku 1905 a zůstal jím až do června 1930. I nadále však zasahoval do vedení klubu, a to až do své smrti po konci druhé světové války roku 1948. Právem bývá někdy přezdíván jako otec českého fotbalu. Faktem je, že do českého sportu přivedl mnoho moderních prvků té doby a pomohl tento sport zpopularizovat (Růžička, Jenšík, Káninský, 2004). Hokej se naproti tomu rozvíjel pomalejším tempem. I když se Československá reprezentace zúčastnila vůbec prvního mistrovství světa roku 1920 v Antverpách, kde obsadila třetí místo, došlo k vytvoření celostátní hokejové soutěže až roku 1936 pod názvem Státní liga. Té se zúčastnilo osm týmů, kdy se jasným vítězem stal celek LTC Praha se skóre 64:2. Již v první sezóně nastupovalo v této soutěži několik zahraničních sportovců většinou původem z Kanady. Tři z nich dokonce patřili mezi pětici nejlepších střelců. Konkrétně to byl Mike Buckna, Murray Teeple a Arthur McLean. Mike Buckna později v Čechách působil i jako trenér, nejdříve v LTC Praha a dokonce u hokejové reprezentace, s níž získal i první titul mistrů světa v naší historii. Po únorovém puči roku 1948 však naši republiku raději i s rodinou opustil (Jenšík, 1997). První zmínky o basketbalu na našem území sahají do dvacátých let devatenáctého století, kdy se košíková, jak se tomuto sportu tehdy říkalo, začala hrát na letních táborech pořádaných YMCA (Young Men´s Christian Association), školách a později i v Sokolských organizacích. Z hlediska organizovanosti byl basketbal prvně zařazen do tzv. Českého volejbalového a basketbalového svazu. První oficiální soutěží bylo mistrovství Prahy v sezoně 1929/1930. Později došlo k přejmenování na mistrovství Čech a roku 1933 na Mistrovství ČSR. Po této sezóně došlo k dohodě mezi svazem košíkové a Českou Obcí Sokolskou a od následujícího ročníku se soutěže zúčastňovala i sokolská družstva. Během druhé světové války došlo ke stagnaci tohoto sportu

14 a obnovení a následný rozvoj se konal až po roce 1946 (Velenský a Velenský, 1994). Kvůli neúplnosti statistik z této doby je obtížné určit, kdo byl vůbec prvním zahraničním sportovcem na našem území. Pokud bychom brali v úvahu začlenění českých zemí do Rakouska-Uherska před koncem první světové války, pak by hráč z těchto zemí musel být považován za cizince. Vždyť i historicky nejlepší český střelec Josef Bican se narodil ve Vídni a v mládí reprezentoval ve třiceti zápasech Rakousko.

1.2.2. Roky 1948 – 1989

V období po konci druhé světové války a osvobození rudou armádou došlo na našem území k nástupu komunistického režimu. Československá republika se dostala do sféry vlivu Sovětského svazu, což mělo na možnost angažování zahraničních sportovců enormní vliv. Sportovní týmy mohly angažovat hráče pouze z tzv. Východního bloku, do nějž patřil Sovětský svaz, Polsko, Maďarsko, Východní Německo, Rumunsko, Bulharsko a Jugoslávie. I přesto že výčet těchto států není nikterak malý, hlavní překážkou bylo pojetí sportu v těchto zemích. Zatímco na západě sportovní svět pomalu spěl k profesionalismu, na východě se praktikovala póza amatérismu. Sportovci byli oficiálně zaměstnáváni a sportu se věnovali až po zaměstnání. Každý sportovní klub byl pod tzv. „ekonomickým patronátem“ „národního podniku“, který v místě činnosti klubu působil. Kromě ekonomické patronace existovala ještě „politicko-rozpočtová resortní patronace“, kam patřily armádní celky pod názvem Dukla a Rudé hvězdy náležící pod Ministerstvo vnitra. Hráči pak byli zaměstnáváni v těchto podnicích a oficiálně tam i pracovali. V praxi však tento systém dodržován nebyl, neboť sportovci se věnovali pouze přípravě a svá zaměstnání ve skutečnosti nevykonávali. Avšak i tak byly některé celky nuceny dodržovat nařízení, která dnes působí značně úsměvně. Příkladem může být tehdejší tým TJ Baník UD Příbram. Všichni hráči byli teoreticky zaměstnáni v uranových dolech a tak museli každé ráno před tréninkem cestovat tzv. technickou klecí do dolu, načež se o několik minut později vraceli zpět. V dnešních podmínkách si lze takto absurdní situaci představit jen těžko (Houška a Zemánek, 1996).

Z hlediska sportu a kvality našich sportovních soutěží lze považovat tehdejší uzavření hranic směrem na západ za výhodu. V dnešních dobách není výjimkou, že talentovaní sportovci již velmi mladí opouštějí české týmy a přestupují do zahraničí. Vliv těchto přestupů na jejich vývoj sice nesouvisí s tématem mé práce, ale jistě by bylo přínosné tento námět zpracovat. Faktem zůstává, že čeští sportovní fanoušci mají šanci sledovat nejlepší sportovce v daných odvětvích pouze v dresu národního týmu. Ti, jež jsou považováni za nadprůměrné, nebo dokonce patřící mezi světovou špičku, zpravidla nastupují v nejlepších světových soutěžích. To má samozřejmě své důvody. České sportovní kluby nemohou svými finančními možnostmi týmům ze zahraničí konkurovat. Současná situace naší ekonomiky je do značné míry způsobena dlouhodobou vládou komunistické strany. Celý východní blok praktikoval centrálně plánovanou ekonomiku, kde dominantní pozici zaujímá stát, jenž určuje, co a jakým způsobem se bude vyrábět. Cílem je zabránit neefektivnímu fungování hospodářství jako celku. Praxe však ukázala, že čistě centrálně plánovaná ekonomika je utopický model (Šulc, 1998). V západním světě byla po tuto dobu praktikována tržní ekonomika, která je založena na tzv. horizontální koordinaci. Dominantní roli plní trh, který je ovlivňován preferencemi kupujících. Z dlouhodobého porovnání vychází i přes některé své nevýhody, jako např. cyklicky se opakující ekonomické krize, lépe tržní hospodářství. Západní státy kde bylo dlouhodobě uplatňováno tak patří mezi ekonomicky rozvinutější, což se projevuje i ve sportovních klubech a jejich finančních možnostech (Mendl a Zlámal, 2008). Popis těchto ekonomických systémů je samozřejmě velice zběžný, ale rozsah, ani téma mé práce neumožňují jejich podrobnější rozbor. Ti sportovci, kteří svou výkonností přerostli rámec naší soutěže, se tak vrací až na konci svých kariér, nebo ukončí svou kariéru přímo v zahraničí. Situace v dobách komunismu byla přesně opačná. Nejlepší hráči zůstávali v českých soutěžích, což nepopiratelně vedlo k vyšší kvalitě a divácké přitažlivosti. K hráčským odchodům do zahraničí mohlo dojít až v pozdějších fázích jejich kariér a to když splňovali určité podmínky jako věk, počet mezinárodních startů apod. (Houška a Zemánek, 1996).

1.2.3. Období 1989 – současnost

Období následující po tzv. Sametové revoluci a pádu komunismu je možné členit na dvě samostatné části. Mezníkem bylo rozdělení Československé republiky na dva nezávislé státní útvary od 1. 1. 1993. I když se jedná historicky o významný milník, při němž došlo k významným politicky-ekonomickým změnám, rozhodl jsem se nedělit období pouhých čtyř let na samostatnou kapitolu. Roku 1990 začal proces politické a ekonomické transformace, který nemá v naší historii obdoby. Oproti ostatním státům dříve patřící do oblasti vlivu Sovětského svazu vykazovalo Československo několik odlišností. Především relativně malou zahraniční zadluženost a praktickou neexistenci soukromého sektoru. Naše závislost na sovětských trzích byla také vyšší než u zemí jako Německo nebo Maďarsko. Základ pro přechod na tržní ekonomiku tvořila kupónová privatizace zahájena v říjnu roku 1991, během níž bylo zprivatizováno 4700 podniků. Je nutné dodat, že rychlost a nejasná pravidla této privatizace vedla v mnoha případech ke krachu podniků, bank, nenávratnému mizení majetku podniků a státu do soukromých rukou (tzv. tunelování), (Chalupa, n.d.). V rámci této celkové transformace došlo i k rozsáhlým změnám v oblasti sportu. Ten byl během socialistické éry řízen v rámci národních střešních organizací, jež byly úzce spojeny se stranickými strukturami. Od roku 1989 došlo do jisté míry k oddělení sportu od státu, kdy sportovní svazy a celky získaly autonomii. Nezbytným prvkem transformace na tržní ekonomiku byla profesionalizace nejvyšších sportovních soutěží. Zároveň došlo k postupnému upadání dříve velmi úspěšných armádních klubů (Strachová, 2013). Jedním z důsledků profesionalizace bylo zvýšení počtu přestupů českých hráčů do zahraničí. Jak již bylo řečeno, v období socialismu bylo možné přestoupit do zahraničí po splnění určitých podmínek. S profesionalizací se ze sportu stal do velké míry obchod, do něhož již stát nijak ideologicky nezasahoval. Většina přestupů v případě fotbalu a hokeje směřovala na západ od našich hranic. Ruské nejvyšší soutěže, jež jsou pro naše sportovce dnes tak finančně atraktivní, nebyly v této době natolik rozvinuté a panovala i určitá nechuť nastupovat v zemi, od které se našemu státu konečně podařilo oprostit. Přestupy tedy směřovaly

17 na západ, kdy v případě fotbalu se jednalo o velké množství soutěží, z nichž byla nejběžnější německá 1. Bundesliga. Hokejisté pak zamířili za oceán do kanadsko- americké NHL, kde naši sportovci jako Jágr, Hašek a další získali věhlas a finanční zabezpečení, které by v našich podmínkách nebylo možné. Faktem zůstává, že finanční zabezpečení společně s touhou po nastupování v kvalitní soutěži je největší motivací pro přestup do zahraničí. I když tyto přestupy měly spíše postupnou tendenci, v některých případech docházelo k prudkému zvýšení zájmu o naše sportovce. K takové situaci docházelo především v důsledku úspěchu národního týmu na některé z prestižních světových nebo evropských soutěží. Příkladem může být Mistrovství Evropy ve fotbale roku 1996. Před tímto turnajem rozhodně nepatřil český tým mezi favority a výkony našich hráčů tak byly velkým překvapením. Konečné druhé místo a pohledná hra měly za následek, že většina z hráčů, jenž před mistrovstvím nastopovala v české soutěži přestoupila do zahraničí. Tyto hráče pak bylo v rámci svých týmů nutné nahradit, což bylo prováděno buď přestupy v rámci ČR, nebo příchody zahraničních sportovců. V případě hokeje pak pozornost zahraničních skautů poutaly výkony především na mistrovství světa hráčů do dvaceti let, které jsou v případě týmů z NHL sledovány pozorněji než stejná soutěž dospělých. Jak již bylo naznačeno, basketbal má z mnou zvolených sportů v ČR nejmenší hráčskou základnu, proto se čeští basketbalisté prosazovali v zahraničí pomaleji. Zatímco v případě fotbalu a hokeje byli naši sportovci schopni nastupovat na nejvyšší úrovni, v případě basketbalu se žádnému českému zástupci doposud nepodařilo trvale se prosadit v nejprestižnější soutěži tohoto sportu NBA. Mezi roky 1989 a současností dále došlo k mnohým významným událostem, jako například vstup České republiky do EU. Tomuto tématu se vzhledem k jeho důležitosti hodlám věnovat v samostatné kapitole.

1.3. Legislativa

Jednou z krásných vlastností sportu je jeho rozmanitost. Jednotlivé sportovní disciplíny se od sebe odlišují a každý si může zvolit tu, která ho bude nejvíce zajímat. S touto rozdílností je spojena i rozdílnost pravidel a vůbec celkový princip hry. Ten je dán především odlišností jednotlivých sportů, ale

18 i různým počtem hráčů, způsobem střídání a podobně. Do fotbalového utkání může například zasáhnout maximálně čtrnáct hráčů na straně jednoho týmu. Naproti tomu v hokeji je tento počet vyšší, a to 22. V případě zápasu basketbalového pak nejvýše 12. Z těchto důvodů je zřejmé, že jednotlivé sportovní svazy vytváří vlastní legislativu, která se týká i omezení počtu zahraničních sportovců, kteří mohou v jednom utkání nastoupit.

1.3.1. Důvody omezení počtu cizinců

I když angažování zahraničních hráčů má jistě mnohá pozitiva, existují též důvody k omezování jejich počtu v jednotlivých sportovních organizacích. Každý stát má jen omezený počet sportovců v jednotlivých odvětvích a tak možnost přivést hráče jiné státní příslušnosti umožní zvýšit kvalitu daného týmu. Do určité míry je tento trend užitečný, avšak při jeho dovedení k extrému mohou být následky vážné. Příkladem jsou sestavy významných evropských fotbalových klubů. Velmi často za ně nastupují do utkání jedenáctky tvořené převážně z internacionálů, kdy z domovského státu pocházejí pouze jeden nebo dva fotbalisté. Lze úspěšně pochybovat o tom, že tyto případy pomáhají rozvoji sportů v daných zemích. Již z tohoto pohledu je patrné, že určité omezení je na místě. Je třeba si také uvědomit, že každé místo obsazené zahraničním hráčem automaticky znamená snížení šancí pro hráče domácí. Kdo na tuto situaci doplácí nejvíce, jsou mladí sportovci. Ke svému vývoji potřebují pravidelnou herní praxi, která je jim takto odepřena. V případě Extraligy ledního hokeje v České republice je snaha o řešení této problematiky, která bude popsána v kapitole 1.2.2. Legislativa hokeje. Cílem legislativních omezení počtu zahraničních sportovců by mělo být najít určitou harmonii mezi obohacením soutěže, kterou cizinci přinášejí na jedné straně a omezením vývoje zejména mladých domácích sportovců na straně druhé.

1.3.2. Legislativa hokeje

Herní řád hokejové extraligy platný pro sezónu 2014/2015 uvádí, že klub je povinen označit do seznamu hráčů cizince, ve smyslu cizího státního příslušníka, pokud nepůsobil v soutěžích pořádaných ČSLH ve třech po sobě

19 jdoucích sezónách. Každý klub má k dispozici 6 licencí pro cizince na jednu sezónu, a to bez ohledu na počet jím odehraných utkání. Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, vedení ELH vyvíjí snahu o větší zapojení mladých hokejistů do zápasů extraligy pomocí určitých legislativních opatření. Do zápasu extraligy tak mohou nastoupit maximálně dva brankáři bez omezení věku. Dále dvacet hráčů do pole, z nichž osmnáct může být ve věku dvacet a více let. Ze zbývajících osmnácti hráčů pak pouze patnáct může být ve věku nad dvacet tři let s tím, že do počtu těchto patnácti hráčů se započítávají všichni cizinci (ELH, 2014). Až čas ukáže, zda právě tato úprava bude mít kýžený efekt. Kritici však již dnes uvádí, že může paradoxně dojít ke zpomalení vývoje mladých hráčů. Ne každý tým má ve svém kádru natolik talentované mladé hokejisty, kteří budou již ve věku do dvaceti let schopni výkonnostně stačit této úrovni. Avšak místo toho, aby mohli být posláni na hostování do soutěže, ve které se budou nadále zlepšovat, budou drženi na soupisce extraligového týmu, jenž je nucen dodržovat regule, i když zde jejich herní vytížení bude malé.

1.3.3. Legislativa fotbalu

Dle současné legislativy platné od 1. 7. 2014 mohou v utkání nastoupit nejvíce tři hráči, kteří jsou občany cizího státu. Toto ustanovení se však netýká dvou nejvyšších fotbalových soutěží, kde mohou nastoupit občané států Evropské unie bez jakéhokoli omezení a tři další občané ze států mimo EU. Počet cizinců na soupisce týmu přitom není nikterak omezen (FAČR, 2012).

1.3.4. Legislativa basketbalu

V případě basketbalové NBL je limit zahraničních hráčů definován rozpisem NBL pro sezónu 2014/2015. Ten uvádí, že v jednom mužstvu může během hracího období působit (být uvedeno na soupisce) neomezený počet zahraničních hráčů. V jednom utkání jich však může startovat maximálně šest. To je dále podmíněno zaregistrováním nového zahraničního hráče a vyrovnáním všech finančních závazků vůči ČBF za registraci všech předešlých zahraničních hráčů včetně těch, jež v soutěži již nepůsobí. Zajímavostí jistě je, že tato

20 ustanovení platí i pro slovenské kluby, přičemž český hráč je zde považován za cizince (ČBF, 2014).

1.4. Vstup ČR do EU

Vstup České republiky mezi státy Evropské unie patří mezi významné mezníky naší historie. Jednání o přistoupení byla zahájena již po pádu komunistického režimu roku 1989. Oficiální žádost o členství byla podána 23. 1. 1996 tehdejším premiérem ČR Václavem Klausem v Římě. K samotným přístupovým jednáním došlo 31. 3. 1998, kdy společně s Českou republikou byly zahájeny rozhovory s dalšími pěti státy lucemburské skupiny. Hlavní částí těchto jednání představoval tzv. screening, analytické srovnání legislativy kandidátských zemí s evropským právem. Konkrétně šlo o 31 kapitol z různých oblastí. K úspěšnému ukončení přístupových jednání došlo na zasedání Evropské rady ve dnech 13. – 15. prosince 2002 v Kodani, kde došlo k uzavření všech vyjednávacích kapitol včetně přechodných období tak, aby byly nové členské státy schopny splnit všechny závazky vyplývající z členství v EU. Smlouva o přistoupení byla podepsána 16. 4. 2003 v Aténách. Řádným členem Evropské unie se Česká republika stala 1. 5. 2004 (Europa.eu, 2012). Vzhledem k tématu mé práce má tato událost velký význam. Jak již bylo popsáno v legislativních úpravách jednotlivých sportů, občané Evropské unie nejsou bráni jako cizinci, a tudíž se na ně nevztahuje pravidlo o omezení počtu zahraničních sportovců, kteří mohou v jednom utkání nastoupit. Týmy pak mají i větší volnost při angažování nových hráčů ze zemí mimo státy Evropské unie.

1.4.1. Dopady vstupu ČR do EU na sport

Z hlediska sportu měl vstup ČR do EU dva hlavní dopady. Jedná se o oficiální dokumenty Evropské unie a rozsudky Evropského soudního dvora (ESD), posuzující soulad norem sportovních organizací s komunitárním právem. V době našeho vstupu nebyl sport v legislativě Evropské unie zmíněn explicitně. Přesto dokumenty obsahují zmínky, že sport, stejně jako další ekonomické aktivity musí zaručovat svobodu zboží, služeb, osob a kapitálu. To má význam

21 zejména pro judikaturu ESD. Rok 2007 pak znamenal v jistém smyslu revoluci. Vydání Bílé knihy sportu znamenal určitou sumarizaci jasných koncepcí v oblasti sportu, jež byly v předchozích dokumentech pouze nastíněny. Jedná se zde především o sport amatérský, ale je zde zmíněn například i program pro zabezpečení uplatnění vrcholových sportovců po ukončení jejich kariér a model financování sportu i jeho zdaňování jako celku. Pozornost je zde věnována i organizaci sportu a dialogu s nezávislými řídícími asociacemi. Vstup České republiky mezi státy Evropské unie neznamenal příliv významných změn, které by přímo postihly sportovní soutěže jako takové. Bylo nutné se pouze přizpůsobit platné Evropské legislativě a respektovat rozsudky ESD. Důvod, proč dle mého názoru má tato událost takový vliv jsou spíše přidružené faktory jako volný pohyb pracovníků, otevřené hranice a větší integrace států Evropy (Svoboda, n.d.).

1.5. Faktory ovlivňující angažování zahraničních sportovců

V této kapitole se hodlám věnovat faktorům, jež nejvíce ovlivňují angažování zahraničních sportovců. Je jasné, že není možné věnovat se všem, neboť každý případ je individuální a mnohdy se může jednat o maličkosti. Mou snahou je zmínit alespoň ty nejpodstatnější.

1.5.1. Ekonomika

Česká republika nepatří mezi ekonomicky nejvyspělejší země světa. To má významný vliv i na oblast sportu. Profesionální sportovní kluby sice patří do soukromého sektoru a jsou majetkem jednotlivců či společností, ale celková ekonomické situace státu, udává určité limity. Je sice možné, aby jeden nebo i několik týmů mělo výrazně vyšší finanční možnosti než ostatní. To může být způsobeno investicemi majitele, nebo významnou sponzorskou smlouvou (jako v případě ČEZ Basketbal Nymburk), ale kdyby byly tímto způsobem řízeny všechny týmy, byla by tato situace dlouhodobě neudržitelná. Není totiž možné, aby všechny týmy soutěže dlouhodobě operovali ve významných ztrátách. Značné finanční investice vždy existují spolu s určitým očekáváním. Tím může být vidina sportovního úspěchu, účast v pohárových soutěžích, vysoká návštěvnost, lukrativní televizní kontrakt a tím i návratnost investice. Kdyby ovšem takovéto umělé zvyšování finančních možností praktikovali všichni, těch úspěšných by byla jen malá část a zbytek by spěl k nevyhnutelnému bankrotu nebo by byl nucen od takových investic ustoupit. Ekonomická situace státu má tedy na sportovní soutěže významný vliv a tvoří určitý rámec možností pro zúčastněné organizace. Je nutné dodat, že tento princip platí především u populárních sportů. U méně významných, které nevyžadují tak vysoké investice je takováto situace dlouhodobě udržitelnější (Kahane a Shmanske, 2012).

1.5.2. Cena a plat

Dalším významným faktorem ovlivňujícím možnost angažování zahraničních sportovců do nových týmů je jejich cena. Hráči, kteří jsou pod smlouvou s klubem, mohou přestoupit za smluvené vyrovnání. Jedná se buď o peníze, což je nejčastější ve fotbalu, nebo výměna dvou a více hráčů, což je běžné v hokeji a basketbalu. Možná je i kombinace obojího. Pokud smlouva již skončila, mohou sportovci podle tzv. Bosmanova pravidla libovolně přestupovat (Brownstone, 2010). Z hlediska příchodu hráče jsou též velmi důležité jeho platové požadavky. Je třeba si uvědomit, že kariéra sportovce se v mnohém odlišuje od standardně pracujícího. Člověk vykonávající běžnou práci postupně stoupá po kariérním žebříčku. Na počátku vykonává nižší pozice s menší mzdou a postupem času se propracovává výš. Vrchol pak nastává mezi čtyřicátým a padesátým rokem života. Nemusí tedy v mládí tolik myslet na svoji budoucnost, jelikož nejvíce peněz bude vydělávat v pozdějších fázích svého života. U sportovců je situace opačná. Mladý profesionální sportovec se ihned dostává do nejvýdělečnější fáze svého života. Ta trvá po dobu jeho kariéry a není zdaleka jisté, že bude ještě někdy vydělávat stejné částky po jejím ukončení. Délku sportovní kariéry je též obtížné předpovědět kvůli možnosti zranění nebo poklesu výkonnosti. Pravdou zůstává, že ve většině případů je kratší, než sám sportovec předpokládá. Kvůli těmto faktorům je zřejmé, že sám hráč má snahu během omezeného času, během nějž je schopen sportem vydělávat, získat dostatečné množství finančních prostředků (Corben, 2012). Platové požadavky zahraničních sportovců se v mnohém liší. Hlavními aspekty jsou geografické, ekonomické a výkonnostní hledisko. Pokud tedy chce český klub získat zahraniční posilu, musí být schopen splnit požadavky jeho současného týmu a zároveň mu nabídnout odpovídající mzdu. Pro české kluby je prakticky nemožné získat kvalitní zahraniční sportovce z ekonomicky vyspělých zemí. Částky, které vynakládají přední světové týmy na přestupy jednotlivců, by českým klubům pokryly celkový rozpočet i na několik let. Sumě za přestup také odpovídá výše hráčova platu a ani tu nejsou naše kluby schopny zaplatit. Nabízí se varianta přestupu v pozdější fázi kariéry, kdy již nebudou schopni podávat výkony na nejvyšší úrovni, ale ani ta není reálná.

Nemají k naší zemi žádné vazby jako je tomu u českých sportovců a jinde jim stále budou schopni nabídnout lepší podmínky. Ti s nižší výkonností, s původem z ekonomicky vyspělých zemí, by s příchodem do našich klubů souhlasit mohli, existuje však riziko že nebudou schopni se prosadit výkonnostně při vyšších platových požadavcích. Šance na získání kvalitních sportovců z ekonomicky slabších zemí existuje, ovšem ani ta není příliš reálná. V dnešní době médií a mezinárodního skautingu jsou tito hráči dobře známí a tak i oni působí převážně ve vyspělých evropských nebo světových soutěžích. Nejreálnější možností je angažování mladšího zahraničního sportovce, o něhož není v ekonomicky silnějších týmech takový zájem, ale existuje zde šance, že se z něj může postupným vývojem stát kvalitní hráč. Právě tímto způsobem byli do České republiky přivedeni hráči, jež mají za poslední dobu největší úspěch v zahraničí, Edin Džeko a Bony Wilfried. Tito sportovci berou angažmá v našich soutěžích jako „přestupní stanici“ a snaží se dostat do prestižnějších světových lig. Výkonnostně slabší hráči z ekonomicky méně rozvinutých zemí mohou mít též problémy s prosazením se. Kluby v takových případech dávají přednost vlastním mladým hráčům, kteří jsou pro ně perspektivnější a mají k týmu určitý vztah.

1.5.3. Kvalita soutěže

Jak jsem již zmínil v předchozích dvou odstavcích, kvalita soutěže hraje ve snaze o angažování zahraničního sportovce významnou úlohu. Ekonomická situace určuje pomyslný rámec pro finanční možnosti, které mají týmy k dispozici. Kvalita soutěže, kam má sportovec přestoupit hraje v jednáních důležitou roli. Tým hrající v přední světové soutěži daného sportu, má výhodnější vyjednávací pozici. Je pravděpodobné, že sportovec v takovém mužstvu bude chtít působit a tím pádem bude i ochoten učinit určité ústupky, aby k tomu došlo. Naproti tomu, pokud půjde o přestup do soutěže, o kterou nebude mít zájem, bude ochoten učinit jen velmi málo kompromisů. V takovém případě se dá říci, že přestupuje hlavně kvůli penězům. Sportovec má délku své kariéry značně omezenou a nejistou. Proto na tom, že chce být dle svého názoru náležitě platově ohodnocen, není nic špatného. Problém ovšem nastává, když někdo dělá určitou činnost jen kvůli penězům. Zpravidla nastává problém s motivací. Tento způsob

25 motivování se nazývá Vnější motivace a z dlouhodobého hlediska nepřináší uspokojení, jelikož osoba začne mít pocit, že konkrétní činnost vykonávat musí. Ve většině případů nastává pokles výkonnosti a tzv. syndrom vyhoření, který se může projevit velmi výrazně. Přirozenou vlastností každého profesionálního sportovce je soutěživost a touha prosadit se v kvalitní konkurenci (Pink, 2011). Kromě finanční stránky sehrává i kvalita samotné soutěže významnou roli při výběru angažmá.

1.5.4. Výkonnost

Z pohledu hráče samotného není žádný ze zde uvedených faktorů tak významný, jako jeho sportovní výkonnost. Právě ta umožní určit, zda sportovec patří mezi nejlepší na světě, nadprůměrné, průměrné nebo podprůměrné. V tomto ohledu mluvíme především o výkonnosti dlouhodobé. Člověk není stroj a i těm nejlepším se stává, že zápas nevyjde podle představ a naopak i ti, jenž nemohou být považováni za příliš kvalitní, podají někdy výkon výrazně za hranicí očekávání. Jen dlouhodobé výkony mohou určit, do které skupiny lze konkrétního sportovce zařadit. Ani zkušení trenéři, sportovní manažeři a skauti nejsou schopni během velmi krátké doby určit výkonnost sportovce, kromě naprosto jasných případů a někdy ani tehdy ne. Jasným příkladem může být Ali Dia. Tento senegalský fotbalista se svou výkonností nedokázal prosadit ani v druhých nejvyšších soutěžích v Německu a Francii. Díky lsti se dostal na zkoušku do anglického prvoligového týmu Southampton F.C., který s ním dokonce podepsal kontrakt. Dia zde odehrál i jedno utkání a trvalo více než dva týdny, než bylo patrné, že na tuto úroveň naprosto nestačí. Po tomto angažmá se následně nedokázal prosadit ani ve čtvrté nejvyšší soutěži (Heffernan, 2014). Samotná sportovní výkonnost se skládá z mnoha faktorů. Dvěma nejdůležitějšími jsou pracovitost a sportovní talent. Je všeobecně známo, že na nejvyšší úrovni nelze hrát pouze na základě talentu. Zároveň však platí, že pouze na základě vůle a tvrdé práce bez určitého nadání je velmi obtížné se prosadit. Známé americké přísloví z oblasti sportu však říká: „Tvrdá práce porazí talent, když talent nepracuje tvrdě.“ Myslím, že toto rčení lze úspěšně aplikovat i v našich podmínkách. V souvislosti s rozvinutím potenciálu byla roku 2008

26 uvedena teorie Deseti tisíc hodin. Ta uvádí, že k tomu, aby v jakémkoli oboru došlo k rozvoji na světovou úroveň, je třeba strávit deset tisíc hodin tréninkem. I v některých oblastech bývá tato teorie zpochybňována, její aplikace na sport je však stále aktuální (Gladwell, 2008).

1.5.5. Herní pojetí

Tento faktor souvisí již přímo s konkrétním týmem, do nějž se snažíme hráče přivést. Manažer a trenér (pokud se nejedná o jednu osobu) by měli být v neustálém kontaktu a důležitá rozhodnutí by měla probíhat za vzájemného souhlasu. Je logické, že manažer by měl mít snahu přivést do týmu hráče, kteří zapadají svým stylem hry do týmové koncepce. Trenér by přitom měl s výběrem konkrétního sportovce souhlasit. Příchod nových sportovců je vždy do určité míry riziko, neboť lze dopředu jen velmi těžko odhadnout výsledek. Změnit celkovou strategii a herní styl kvůli příchodu jedince je velmi odvážné a nemusí se vždy vyplatit. Zároveň je nutné uvést, že od příchodu zahraničního hráče se určitá odlišnost v pojetí očekává a pro tým může být přínosem. Samozřejmě nelze od všech sportovců z určité země očekávat stejné schopnosti a dovednosti, ale mezi herními přístupy národů lze spatřit rozdíly.

1.5.6. Adaptace

Adaptace může hrát při přestupech do jiné země významnou roli. Nemusí se přitom jednat pouze o sportovní hledisko. Pokud jde o změnu působiště v rámci soutěže, jsou nároky na adaptaci nižší. Při přechodu do jiné země je však člověk vystaven velkému množství změn, kterým se musí přizpůsobit. Jedná se o odlišné přírodní, klimatické, ale především kulturní podmínky. Přechod v rámci jednoho kontinentu zpravidla nebývá takovým šokem. Obrovská změna ovšem nastává, při přestupu do naprosto neznámého prostředí. Příkladem mohou být příchody brazilských fotbalistů do našich podmínek. Mnozí z nich nikdy neviděli sníh a celkové klimatické rozdíly jsou velmi výrazné. V takových případech hraje důležitou roli právě jejich schopnost adaptace, spolu s podporou a pomocí, které se jim dostane. Důležitá je také jejich oddanost sportu, kvůli kterému do cizí země

27 přišli. Pokud je velká a sportovci mají zájem se prosadit, je pravděpodobné, že stesk po domově bude pro ně zvládnutelný. Nejtěžší z hlediska adaptace je odlišné kulturní prostředí, sestávající z odlišného jazyka, jiných hodnot, jenž společnost uznává a různých zvyklostí. Proces adaptace na nové prostředí provází několik charakteristických fází. Nejdříve nastupuje fáze seznamovací, dále období zamilovanosti, deziluze, kdy může docházet ke kulturnímu šoku. Ten je možné definovat jako reaktivní proces, který je vyvolaný působením nové kultury na ty, kdo se s ní snaží splynout. Nejefektivnější cestou pro adaptaci je akceptování nové kultury společně se zachováním kontaktu s tou původní. I tak je změna prostředí v mnoha směrech náročná a ne každý je na ni dostatečně připraven (Nový a Schroll, 2005).

1.5.7. Odchod domácích talentů

V kapitole Historické souvislosti jsem již v krátkosti zmínil vliv brzkých odchodů mladých sportovců do zahraničí. Tento trend se přímo týká všech vybraných sportů. Dnes není žádnou výjimkou, když mladý sportovec přestoupí do zahraničního týmu ještě před dovršením osmnácti let. Hráči v této variantě vidí možnost rozvíjení svého talentu v lepší konkurenci, zlepšení své finanční situace nebo snahu prosadit se v kvalitnější soutěži. Zcela běžná je taková situace v hokeji, kdy mladí hráči odcházejí buď přímo do NHL, nebo do zámořských juniorských soutěží, kde cítí větší šanci se v této soutěži jednou prosadit. V případě basketbalu se tento jev vyskytuje také, i když v nižší četnosti. Jak již bylo uvedeno, nejvyšší basketbalová soutěž v České republice Mattoni NBL nepatří mezi světově nejuznávanější. Odchod mladých nadějí má zde tedy své logické opodstatnění. I když by tito mladí sportovci jistě byli pro domácí soutěž přínosem, stalo by se tak na úkor jejich vlastního vývoje. Podobnou situaci lze nalézt i u fotbalu, kdy mladí hráči odcházejí ve velmi mladém věku do evropských klubů s vidinou rozvoje svého talentu.

1.5.8. Média

Žijeme v době, kdy média a internet významně ovlivňují naše životy. To se výrazně odráží i v oblasti sportu. S postupným rozvojem masových médií v druhé polovině dvacátého století došlo k významným změnám. Díky televiznímu vysílání se sportovní přenosy staly dostupné pro masy lidí. Dnes již není žádným problémem sledovat živě utkání konané na jiném kontinentu. Do sportu tímto rozvojem vnikla komercializace, jež s sebou přináší jak pozitiva, tak i negativa. Jako pozitivní lze brát přísun financí, díky nimž došlo k rozvoji některých sportovních odvětví, a do již populárních sportů byly zavedeny nové prvky. Masová obliba sportu také pomáhá k propagaci zdravého životního stylu. Hlavním negativem komercializace je, že ze sportu se postupně stává obchodní artikl, což se nejvíce projevuje právě ve světově populárních sportech jako fotbal, hokej a basketbal. Média jsou si velmi dobře vědoma ekonomického potenciálu sportu a snaží se ho co nejvíce využívat (Tomek 2003). Dochází mnohdy k paradoxním situacím, kdy Olympijské hry, jenž mají být symbolem zdraví, sponzoruje jako oficiální restaurace korporace McDonald´s, jejíž produkty nelze považovat za příklad zdravého stravování (Olympic.org, 2012). I když tato skutečnost může působit úsměvně, stává se důkazem, že ve sportu jde skutečně čím dál tím více o zisk. V rámci předmětu Management ve sportu na naší universitě jako hostující lektor promluvil Dr. Christopher Matthews z Nottingham Trent University. Během své prezentace vyslovil názor, že jedinou možností jak navrátit sportu jeho původní poslání je zákaz veškeré komerční činnosti v něm tak, aby došlo k zrušení profesionálního sportu. Sám ovšem dodal, že tuto alternativu nevidí jako reálnou. Jako příklad rozebral případ dopingového skandálu Lance Armstronga, kde se nás hned na počátku zeptal, zda jeho jednání považujeme za nemorální. Když všichni odpověděli ano, důmyslnými argumenty celou situaci vylíčil z odlišného pohledu, jeho jednání najednou vypadalo jako zcela logické a snad i omluvitelné. Důsledkem procesu globalizace došlo i k změnám ve sportu samotném. Pravidla jsou upravována tak, aby byla atraktivnější pro diváka. Sponzoři požadují špičkové výsledky, což vede k vysokému stresu a ohrožení zdraví. Výsledkem jsou pak negativní vlivy jako doping, korupce a agrese.

2. Porovnání počtu zahraničních sportovců v nejvyšších českých soutěžích

V poslední části své práce zpracuji konkrétní počty zahraničních hráčů, kteří působili, nebo stále působí v našich nejvyšších soutěžích. Jak jsem již uvedl v úvodu, jako významný se z mého pohledu jeví vstup České republiky do Evropské unie roku 2004. S ohledem na tento vývoj hodlám srovnávat počty cizinců v sezónách 2003/2004, 2007/2008, 2011/2012 a 2014/2015 tak, aby byl vývoj lépe rozpoznatelný. Všechna data pocházejí z internetových stránek jednotlivých sportovních svazů, které uchovávají záznamy o dřívějších ročnících soutěží. Data současně probíhající sezóny jsou aktuální k 10. 1. 2015. Tento fakt uvádím, jelikož ke změnám na soupisce jednotlivých týmů dochází prakticky denně, je tak prakticky nemožné sestavit dlouhodobě aktuální počty zahraničních sportovců v právě probíhajícího ročníku.

2.1. Sezóna 2003/2004

Během sportovní sezóny 2003/2004 bylo již prakticky jisté, že Česká republika se v nejbližší době stane řádným členem Evropské Unie. Stalo se tak 1. 5. 2003, tedy v závěru právě probíhajících sportovních sezon. Data z tohoto ročníku tedy slouží jako základ pro hodnocení případných změn v souvislosti s touto událostí.

2.1.1. Gambrinus Liga

V ročníku 2003/2004 působilo v rámci Gambrinus Ligy celkem 63 zahraničních fotbalistů. Tabulka č. 1 ukazuje, že pouze jeden z celkového počtu šestnácti účastníků neměl na soupisce ani jednoho cizince. Tímto týmem byl FK Chmel Blšany. Naopak tři celky měly ve svém týmu sedm zahraničních sportovců. Z hlediska procentuálního zastoupení měl nejvíce cizinců Fc Slovan Liberec, a to 27 %. Z obrázku č. 1 je jasně patrné, že nejvíce zastoupeným národem jsou občané Slovenska. Na druhém místě následují Brazilci, ovšem rozdíl je velmi citelný. Z tradičních západoevropských fotbalových zemí je

30 zastoupena pouze Francie, z níž pocházeli dva fotbalisté. Ostatní sportovci pocházejí buď ze zemí Východní Evropy, nebo Afriky. Tab. 1: Soupisky týmů Gambrinus ligy sezóny 2003/2004 s celkovým počtem hráčů a zahraničních sportovců v jednotlivých týmech Celkově Tým hráčů Cizinců Fc Baník Ostrava 21 1 1. FC Brno 27 3 SK České Budějovice 26 3 FK Chmel Blšany 23 0 FK Jablonec 97 28 4 SK Sigma Olomouc 25 3 SFC Opava 33 6 FC Marila Příbram 30 4 FC Viktoria Plzeň 31 4 SK Slavia Praha 28 6 Fc Slovan Liberec 26 7 AC Sparta Praha 30 7 1. FC Synot 32 7 FK Teplice 31 2 FC Tescoma Zlín 26 1 FK Viktorie Žižkov 24 5 Celkem 441 63

Slovensko 1 1 1 1 1 1 Brazílie 1 1 2 Slovinsko 2 2 Ukrajina 3 Francie Srbsko 39 7 Bosna a Hercegovina Maďarsko Zimbabwe Chorvatsko

Obr. 1: Počty zahraničních sportovců dle jednotlivých národů Gambrinus ligy v sezoně 2003/2004

2.1.2. Tipsport Extraliga

Ze všech zkoumaných soutěží je pro zahraniční sportovce nejobtížnější prosadit se v Tipsport Extralize. Důvody jsem již popsal v kapitolách 1.1. Zvolené sporty a 1.5. Faktory ovlivňující angažování zahraničních sportovců. Jedinou zemí, která je po hokejové i ekonomické stránce podobná České republice je Slovensko. Není proto žádným překvapením, že největší počet zahraničních hokejistů pochází právě odtud. Jak vyplývá z tabulky č. 2, každý z týmů naší nejvyšší hokejové soutěže měl na své soupisce nejméně dva zahraniční hokejisty. Nejvyššího počtu přitom dosáhla Vsetínská hokejová s devíti cizinci. Z obrázku č. 2 je pak jasně patrná převaha slovenských hokejistů oproti ostatním národům. Jediným dalším státem, který měl více, jak jednoho zástupce bylo Slovinsko. Z hlediska národnostní rozrůzněnosti byl tento ročník Tipsport Extraligy vůbec nejchudší. Je také zajímavé, že všichni zahraniční hokejisté pocházejí ze zemí bývalého východního bloku.

Tab. 2: Soupisky týmů Tipsport extraligy sezóny 2003/2004 s celkovým počtem hráčů a zahraničních sportovců v jednotlivých týmech Celkově Tým hráčů Cizinců Bílí Tygři Liberec 38 2 HC České Budějovice 45 5 HC Energie Karlovy Vary 37 4 HC Chemopetrol Litvínov 36 2 HC Lasselsberger Plzeň 45 3 HC Moeller Pardubice 30 5 HC Oceláři Třinec 40 4 HC Rabat Kladno 34 3 HC Slavia Praha 45 5 HC Sparta Praha 44 3 HC Vítkovice Steel 32 2 Vsetínská hokejová 46 9 PSG Zlín 39 6 HC Znojemští Orli 31 4 Celkem 542 57

1 1 1 6

Slovensko Slovinsko Bělorusko Estonsko Rusko

Obr. 2: Počty zahraničních sportovců dle jednotlivých národů Tipsport extraligy v sezoně 2003/2004

2.1.3. Mattoni NBL

Z hlediska porovnávání počtu zahraničních sportovců byl z mého pohledu nejzajímavější sběr dat naší nejvyšší basketbalové soutěže Mattoni NBL. Jelikož naše země nepatří mezi basketbalové velmoci, očekával jsem velké zastoupení tradičních basketbalových zemí jako USA a balkánských států. Samotné výsledky pak pro mě byly mírným překvapením. Jak vyplývá z tabulky č. 3 tým BK Opava se jako jediný dokázal obejít bez pomoci zahraničního basketbalisty. Největší počet cizinců měl na své soupisce tým Mlékárny Kunín, kde jejich počet dokonce překonal české hráče. Celkový vítěz tohoto ročníku, tým BK ECM Nymburk, využil služeb pouze tří zahraničních basketbalistů. Z hlediska národnostní rozrůzněnosti jsou výsledky vyrovnanější než u předchozích sportů, což lze pozorovat na obrázku č. 3. Zástupci Slovenska byli s dvanácti basketbalisty opět nejpočetnější, ovšem odstup od ostatních zemí již není tak markantní. Na pomyslném druhém místě byli sportovci pocházející z USA s počtem devíti zástupců. Vyššího počtu dosáhli také Chorvaté s pěti účastníky. Celkový počet zastoupených národů nebyl nikterak vysoký, neboť vzhledem ke kvalitě naší soutěže jsem očekával vyšší zahraniční účast.

Tab. 3: Soupisky týmů Mattoni NBL sezóny 2003/2004 s celkovým počtem hráčů a zahraničních sportovců v jednotlivých týmech Celkově Tým hráčů Cizinců BC BVV ŽS Brno 14 2 BK ECM Nymburk 14 3 BK Chomutov 16 3 Mlékárna Kunín 13 7 BK NH Ostrava 14 1 BK Opava 12 0 Ostacolor BK Pardubice 14 1 BK SČE Děčín 13 3 Sparta Praha 16 1 BK SPČ Ústí nad Labem 17 6 Triga Eprin Brno 15 1 USK Praha 17 2 Celkem 175 30

1 1 2 Slovensko 12 5 USA Chorvatsko Bosna a Herzegovina Litva Srbsko 9

Obr. 3: Počty zahraničních sportovců dle jednotlivých národů Mattoni NBL v sezoně 2003/2004

2.2 Sezóna 2007/2008

Data získaná z druhé zvolené sezóny určitým způsobem potvrdila můj předpoklad, že vstup České republiky do EU bude mít za následek zvýšení počtu zahraničních sportovců v českých soutěžích.

2.2.1. Gambrinus Liga

U dat získaných se sezóny 2007/2008 došlo k výraznému zvýšení počtu zahraničních fotbalistů působících v Gambrinus Lize. Z šedesáti tří na osmdesát čtyři. Při porovnání procentuálního podílu českých a zahraničních hráčů není rozdíl tak patrný, jelikož došlo souběžně k zvýšení počtu domácích fotbalistů na jednotlivých soupiskách. Stejně jako v minulém případě se pouze jeden tým Gambrinus Ligy obešel bez služeb zahraničních sportovců, v tomto případě FC Bohemians 1905. K výraznému navýšení došlo u klubu s nejvyšší účastí cizinců. V sezoně 2003/2004 dosáhly tohoto pomyslného prvenství tři týmy se sedmi zahraničními fotbalisty na své soupisce. V ročníku 2007/2008 dominoval v tomto ohledu tým FK SAID Most s šestnácti cizinci na své soupisce. Celkový počet zahraničních sportovců na jednotlivých soupiskách je dobře pozorovatelný z tabulky č. 4. Z hlediska účasti jednotlivých národů také došlo k výrazným změnám. Z obrázku č. 4 jasně vyplývá, že ročníku 2007/2008 se účastnilo celkem dvacet čtyři různým národností. Oproti předchozímu měřenému ročníku došlo k nárůstu deseti zúčastněných národů. Ani převaha slovenských fotbalistů již není tak výrazná, a z původních 62 % nyní dosahují pouze 39 % celkového počtu cizinců. Druhým nejčastěji se vyskytujícím národem byli opět Brazilci s jedenácti fotbalisty. Na rozdíl od sezóny 2003/2004 došlo ke zvýšení účasti sportovců ze západoevropských zemí. Ostatní zúčastněné národy patřili z geografického hlediska do východní Evropy a Afriky.

Tab. 4: Soupisky týmů Gambrinus ligy sezóny 2007/2008 s celkovým počtem hráčů a zahraničních sportovců v jednotlivých týmech Celkově Tým hráčů Cizinců FC Baník Ostrava 25 1 FC Bohemians 1905 29 0 1. FC Brno 27 1 SK Dynamo České Budějovice 32 3 FK Jablonec 97 30 3 SK Kladno 31 3 FK Mladé Boleslav 28 4 FK SAID Most 38 16 SK Sigma Olomouc 30 9 SK Slavia Praha 31 7 FC Slovan Liberec 36 9 AC Sparta Praha 30 6 FK Teplice 25 5 FC Tescoma Zlín 28 4 FC Viktoria Plzeň 34 4 FK Viktoria Žižkov 25 9 Celkem 479 84

Slovensko Brazílie Francie Bosna a Herzegovina 1 1 1 1 1 Kanada 1 1 1 1 1 Argentina 1 1 11 Bělorusko 2 2 33 Velká Británie 2 Makedonie Litva Slovinsko 2 2 Černá Hora 3 Polsko Maďarsko 4 Austrálie Gruzie 9 Kamerun 11 Tunisko Bulharsko Keňa Řecko Lotyšsko Švýcarsko Obr. 4: Počty zahraničních sportovců dle jednotlivých národů Gambrinus ligy v sezoně 2007/2008

2.2.2. O2 Extraliga

Sezóna 2007/2008 naší nejvyšší soutěže se odehrála pod novým názvem O2 Liga. Z hlediska mého výzkumu však k velkým změnám nedošlo. Počet zahraničních sportovců se sice zvýšil na sedmdesát, jak lze pozorovat v tabulce č. 5 a jejich podíl na celkovém počtu hráčů vzrostl z 10 % na 14 %, avšak většina z těchto posil pocházela ze Slovenska a nedošlo tak k významnému rozšíření zúčastněných národů. Tým HC Oceláři Třinec měl na své soupisce nejvyšší počet cizinců a to celkem třináct, což představovalo třetinu celého kádru. Naproti tomu HC Znojemští Orli jako jediný klub extraligy nevyužil služeb ani jednoho zahraničního hokejisty. Z obrázku č. 5, mapujícího vývoj O2 extraligy ze sezóny 2007/2008 lze vyčíst, že stejně jako v prvním zkoumaném ročníku z cizinců jasně dominují slovenští hokejisté. Procento jejich účasti z celkového počtu zahraničních hráčů se téměř nezměnilo. Je zajímavé, že ze sedmi Slovinců v první zkoumané sezoně zůstal pouze jediný. Jako pozitivní se mi jeví příchod tří hráčů z tradičních hokejových zemí (dva z USA a jeden z Finska).

Tab. 5: Soupisky týmů O2 extraligy sezóny 2007/2008 s celkovým počtem hráčů a zahraničních sportovců v jednotlivých týmech Celkově Tým hráčů Cizinců Bílý Tygři Liberec 35 4 HC Energie Karlovy Vary 35 2 HC GEUS OKNA Kladno 32 1 HC Chemopetrol Litvínov 31 4 HC Lasselsberger Plzeň 31 4 HC Moeller Pardubice 35 7 HC Mountfield České Budějovice 29 4 HC Oceláři Třinec 39 13 PSG Zlín 31 4 HC Slavia Praha 32 3 HC Slovan Ústí nad Labem 42 10 HC Sparta Praha 32 9 HC Vítkovice STEEL 42 5 HC Znojemští Orli 31 0 Celkem 477 70

2 1 1 1 1 5 Slovensko Lotyšsko USA Finsko Slovinsko Polsko Německo 59

Obr. 5: Počty zahraničních sportovců dle jednotlivých národů O2 extraligy v sezoně 2007/2008

2.2.3. Mattoni NBL

Ze všech zkoumaných soutěží došlo k nejvýraznějšímu vývoji v Mattoni NBL. Tabulka č. 6 ukazuje, že účast zahraničních basketbalistů stoupla oproti předchozímu zkoumanému ročníku o 11 % na hodnotu 28 %. Opět se také vyskytla situace, kdy tým měl na své soupisce více zahraničních basketbalistů než domácích, tentokrát dokonce ve dvou případech. Prvním byl stejně jako v první zkoumané sezoně tým Mlékárny Kunín a druhým se stala BK Synthesia Pardubice. I v tomto ročníku se našel tým, který odehrál soutěž bez účasti zahraničního sportovce. Tentokrát se jím stal A Plus OHL ŽC Brno BC. Jak dokládá obrázek č. 6, došlo v tomto ročníku NBL vůbec k prvnímu případu, kdy nejvyšší počet zahraničních sportovců nepocházel ze Slovenska. Vzhledem k důvodům, které jsem popsal v kapitole 1.1.3. Basketbal se však tento trend dal očekávat. Z celkového počtu čtyřiceti šesti cizinců zaujímali hráči USA plnou polovinu. Druhou nejčastěji se vyskytující národností pak byli hráči ze Slovenska. Došlo také k zvýšení počtu různých národností ze šesti na jedenáct.

Tab. 6: Soupisky týmů Mattoni NBL sezóny 2007/2008 s celkovým počtem hráčů a zahraničních sportovců v jednotlivých týmech Celkově Tým hráčů Cizinců A Plus OHL ŽC Brno BC 15 0 ČEZ Basketbal Nymburk 13 4 BK Děčín 14 3 BC Kolín 14 3 BK Kondoři Liberec 13 4 Mlékárna Kunín 13 8 NH Ostrava 14 3 BK Prostějov 15 5 BK Sadská 11 3 BK Synthesia Pardubice 13 7 USK Praha 15 5 BK Ústí nad Labem 13 1 Celkem 163 46

USA 1 1 1 Slovensko 1 1 1 1 Srbsko 2 Chorvatsko 4 Bosna a Herzegovina 23 Maďarsko Polsko Slovinsko 10 Německo Libie Bermudy

Obr. 6: Počty zahraničních sportovců dle jednotlivých národů Mattoni NBL v sezoně 2007/2008

2.2. Sezóna 2011/2012

Ročník 2011/2012 znamenal potvrzení vývoje z předchozích let. V některých kategoriích je tento vývoj lépe rozpoznatelný, jinde naopak došlo k rozvoji pozvolnějšímu.

2.3.1. Gambrinus Liga

V dalším zkoumaném ročníku Gambrinus ligy došlo k menšímu zbrzdění tendencí k angažování zahraničních fotbalistů. Výsledky oproti ročníku 2007/2008 jsou buď téměř totožné, nebo došlo k jejich snížení. Celkový počet cizích státních příslušníků klesl jen velmi mírně o jednoho zástupce, přičemž jejich procentuální podíl naopak mírně stoupl ze 17 % na 18 %. To bylo způsobeno zúžením soupisek jednotlivých týmů. Jak dokládá tabulka č. 7, vůbec poprvé v rámci Gambrinus Ligy měl každý tým na své soupisce minimálně jednoho zahraničního zástupce. Nejvyšší počet cizinců měl na své soupisce tým FK Viktoria Žižkov, u nějž tvořili více než jednu třetinu soupisky. Nejvýznamnější změna oprati předchozímu zkoumanému ročníku je patrná z obrázku č. 7 na další straně. Došlo totiž k významnému snížení zastoupených národů z dvaceti čtyř na devatenáct. Stejně jako v předchozích sezonách i v tomto jsou jasně nejpočetnější skupinou zástupci Slovenské republiky. Došlo také k výraznému ústupu tradičních fotbalových zemí. Zatímco v předcházejících sezonách patřili na další pomyslné přední příčky zástupci Brazílie a Francie, nyní se zde umisťují především zástupci balkánských národů. To může být dle mého názoru ovlivněno především nižšími náklady, které jsou k jejich přestupu do našich celků třeba vynakládat. Celkově lze říci, že došlo k ústupu hráčů pocházejících ze Západní Evropy. Naopak pozitivem je, že v naší nejvyšší soutěži nastupovali sportovci ze všech kontinentů s výjimkou Antarktidy.

Tab. 7: Soupisky týmů Gambrinus ligy sezóny 2011/2012 s celkovým počtem hráčů a zahraničních sportovců v jednotlivých týmech Celkově Tým hráčů Cizinců FC Baník Ostrava 34 6 FK Baumit Jablonec 18 1 Bohemians Praha 1905 25 2 FK Dukla Praha 27 4 SK Dynamo České Budějovice 37 10 FC Hradec Králové 25 1 FK Mladá Boleslav 27 4 1.FK Příbram 31 7 SK Sigma Olomouc 29 2 SK Slavia Praha 35 7 FC Slovan Liberec 22 5 1. FC Slovácko 27 3 AC Sparta Praha 30 6 FK Teplice 25 7 FC Viktoria Plzeň 25 5 FK Viktoria Žižkov 38 13 Celkem 455 83

Slovensko Bosna a Herzegovina Chorvatsko 1 1 1 1 1 Srbsko 1 1 1 2 1 Brazílie 2 3 Makedonie 3 33 Polsko 3 Kamerun Estonsko Rusko 4 Japonsko Francie 6 Mali Litva 9 Togo 9 Bělorusko Arménie Austrálie USA

Obr. 7: Počty zahraničních sportovců dle jednotlivých národů Gambrinus ligy v sezoně 2011/2012

2.3.2. Tipsport Extraliga

I když je situace v Tipsport Extralize ze všech soutěží nejstabilnější, došlo i zde v ročníku 2011/2012 k podstatným změnám, což dokládá tabulka č. 8. Procento zahraničního hokejistů zůstává podobné, když došlo pouze k půlprocentnímu navýšení na 15 %. Ani počet účastnících se národů nedoznal výraznějších změn, když se jejich počet zvýšil pouze o jeden na osm. Významnou změnou ovšem bylo snížení procenta slovenských sportovců na celkovém počtu zahraničních účastníků z 84 % na 69 %. Do Tipsport Extraligy tedy začalo proudit více hráčů odlišných národností. I v tomto ročníku se našel tým, který nezaměstnával ani jednoho zahraničního hokejistu, ale při pohledu na následující tabulku je patrné, že oproti první zkoumané sezoně je jejich počet výrazně vyšší. Obrázek č. 8 na další straně jasně dokumentuje, že i když je počet slovenských hokejistů stále jasně nadpoloviční, došlo k výraznému zvýšení počtu sportovců ostatních národností a především těch z Kanady. Oproti poslednímu zkoumanému ročníku, kdy neměla Kanada ani jednoho zástupce, stoupl jejich počet na třináct. Jako kuriozitu lze pak brát angažmá Australana.

Tab. 8: Soupisky týmů Tipsport extraligy sezóny 2011/2012 s celkovým počtem hráčů a zahraničních sportovců v jednotlivých týmech Celkově Tým hráčů Cizinců Bílí Tygři Liberec 35 4 HC ČSOB Pojišťovna Pardubice 35 7 HC Energie Karlovy Vary 37 6 HC Kometa Brno 38 9 BK Mladá Boleslav 43 11 HC Mountfield České Budějovice 33 3 HC Oceláři Třinec 41 7 HZ Plzeň 1929 40 5 PSG Zlín 38 0 Rytíři Kladno 36 5 HC Slavia Praha 36 2 HC Sparta Praha 32 7 HC Verva Litvínov 37 5 HC Vítkovice STEEL 34 7 Celkem 515 78

2 1 1 1 1 5 Slovensko Kanada 13 USA Francie Finsko Slovinsko 54 Austrálie Švédsko

Obr. 8: Počty zahraničních sportovců dle jednotlivých národů Tipsport extraligy v sezoně 2011/2012

2.3.3. Mattoni NBL

Ročník 2011/2012 přinesl podstatné změny. K účasti v Mattoni NBL byly přizvány dva slovenské týmy. Soutěže se zúčastnily celky Astrum Levice a Inter Bratislava. Tím pro mé měření vznikl určitý problém, neboť jsem se potýkal s otázkou jak započítávat hráče těchto mužstev. Sportovci ze všech zemí mimo Slovensko nepředstavovali problém. K jejich započítání do kolonky zahraničních sportovců by došlo v každém případě. Potíž nastává, jak pracovat se slovenskými hráči. Soutěž se de facto stala mezinárodní a slovenští hráči mohou být bráni jako domácí. Pro větší přehlednost jsem nakonec zvolil střední cestu a data jsem zpracoval s účastí a bez účasti těchto slovenských týmů. V celkovém porovnání soutěží, které budu provádět jako poslední, pracuji s verzí bez slovenských týmů, neboť lépe vypovídá o celkovém vývoji (účast slovenských týmů byla pouhá anomálie). Pokud nebudeme do tabulky č. 9 započítávat slovenské týmy, které se zúčastnily pouze jediného ročníku, zjistíme, že opět došlo k zvýšení počtu zahraničních basketbalistů ze čtyřiceti pěti na šedesát jedna. Toto číslo při procentuální vyjádření zaniká, neboť zároveň došlo k rozšíření celkového počtu hráčů zařazených na soupisku. Je zajímavé, že i při téměř třicetiprocentní účasti cizinců se jeden tým obešel bez jejich služeb. Naopak jejich nejvyšší počet má

43 ve svém kádru celkový vítěz soutěže ČEZ Basketbal Nymburk, kde tvoří dokonce plnou polovinu všech hráčů.

Tab. 9: Soupisky týmů Mattoni NBL sezóny 2011/2012 s celkovým počtem hráčů a zahraničních sportovců v jednotlivých týmech Celkově Tým hráčů Cizinců Astrum Levice 24 23 BK Breda & Weinstein Opava 17 6 ČEZ Basketbal Nymburk 16 8 BK Děčín 17 5 Inter Bratislava 23 23 BK JIP Pardubice 13 4 Levharti Chomutov 19 7 BK Lions Jindřichův Hradec 13 0 BK Loko Interconex Plzeň 16 1 NH Ostrava 18 7 BK Prostějov 13 6 Proton Zlín 15 1 Qanto Tuři Svitavy 14 4 Sluneta Ústí nad Labem 18 6 BC Unikol Kolín 14 5 USK Praha 14 1 Celkem 264 107

Již jsem uvedl, graf účasti zahraničních hráčů zpracuji s oběma variantami, tedy s účastí Slovenských týmů i bez ní. Pokud mluvíme o druhé variantě zobrazené na obrázku č. 9, je vidět, že zástupci USA již tvoří nadpoloviční většinu všech zahraničních účastníků. Druhý nejvyšší počet cizinců pochází ze Slovenska a třetí z Chorvatska. Další účastníci pochází z poměrně pestré směsice zemí Evropy, Afriky a Ameriky. Zajímavostí je, že doposud v žádné soutěži nenastupovali hráči ze všech sousedních států České republiky. Stalo se tak až v tomto ročníku při účasti Slovenských týmů.

USA Slovensko Chorvatsko 1 1 1 1 1 1 1 Slovinsko 1 1 2 Kanada 2 2 Velká Británie Kongo 31 Bosna a Herzegovina 4 Litva Izrael 11 Jamajka Rakousko Polsko Lotyšsko Řecko Obr. 9: Počty zahraničních sportovců dle jednotlivých národů Mattoni NBL v sezoně 2011/2012 bez započítání slovenských týmů

USA Slovensko Chorvatsko 11 1 1 1 1 Slovinsko 11 1 1 2 11 Kanada 3 Velká Británie 3 39 Srbsko 4 Bosna a Herzegovina 4 Litva Německo 5 Izrael Jamajka Rakousko Španělsko Irsko 35 Portoriko Kongo Polsko Lotyšsko Řecko Obr. 10: Počty zahraničních sportovců dle jednotlivých národů Mattoni NBL v sezoně 2011/2012 se započítáním slovenských týmů

Z obrázku č. 10, jenž zobrazuje počty zahraničních sportovců i se slovenskými týmy je jasně patrné, že jejich přítomnost měla na šíři zúčastněných národů značný vliv. Zatímco pouze u českých týmů byl počet účastnících se národů pouze patnáct, přidáním dvou slovenských celků došlo k navýšení tohoto počtu na dvacet. Přirozeným jevem je samozřejmě nárůst počtu Slováků.

Pro větší přehlednost jsem také zařadil tabulky č. 10 a č. 11 zobrazující rozdělení soupisek obou slovenských zástupců z hlediska jejich národnostního rozdělení.

Tab. 10 a 11: Soupiska slovenských týmů Astrum Levice a Inter Bratislava Mattoni NBL sezóny 2011/2012 Astrum Levice Inter Bratislava Národnosti Počet Národnost Počet Slovensko 11 Slovensko 12 USA 5 USA 3 Slovinsko 2 Srbsko 3 Kanada 1 Bosna a Hercegovina 1 Velká Británie 1 Kanada 1 Španělsko 1 Irsko 1 Chorvatsko 1 Portoriko 1 Německo 1 Velká Británie 1

2.3. Sezóna 2014/2015

Celkové hodnocení právě probíhající sezóny je obtížné. U některých kategorií zde došlo k zastavení trendů z předchozích let. Bohužel nejsem schopen určit, zda je tato situace dána snížením zájmu o zahraniční hráče, nebo neúplností dat kvůli jejich sběru během stále probíhajícího ročníku. Tento pokles se týká především hokeje a basketbalu, neboť nejvyšší fotbalová soutěž naopak registrovala významný nárůst počtu zahraničních sportovců.

2.4.1. Synot Liga

Jediná soutěž, jíž se netýkal pokles zmíněný v předchozím odstavci, byla nejvyšší fotbalová soutěž nesoucí nově název Synot Liga. Zde byl naopak zaznamenán prudký nárůst v téměř všech zkoumaných kategoriích oproti předchozím ročníkům. Asi nejmarkantnější je posun v počtu zúčastněných národů. Zatímco v sezoně 2011/2012 hrálo v soutěži devatenáct zástupců různých národností, v právě probíhajícím ročníku dosáhla tato hodnota téměř dvojnásobku s třiceti pěti různými národy. Jediný faktor, jenž nedoznal výrazných změn, bylo procento Slovenských sportovců na jejich celkovém počtu. Tato hodnota dosáhla

46 stejně jako v minulých zkoumaných letech výše 38 % a ke změnám došlo pouze v řadech desetinných míst. Naopak celková procentuální účast zahraničních sportovců v naší nejvyšší soutěži vzrostla o více než osm procentních bodů a tvoří nyní více než čtvrtinu všech účastníků, jak dokládá tabulka č. 12. V předchozích ročnících se vždy našly kluby, které měli na své soupisce buď jednoho, nebo dokonce žádného zahraničního fotbalistu. U právě probíhajícího ročníku vzrostlo toto číslo na tři a to pouze v případě FC Hradec Králové. Žádný tým sice nemá více jak nadpoloviční většinu zahraničních fotbalistů, ovšem i tak při pohledu na tabulku lze spatřit jejich výrazný nárůst na jednotlivých soupiskách. Nejpočetnější zahraniční kolonie působí v FC Slovan Liberec.

Tab. 12: Soupisky týmů Synot ligy sezóny 2014/2015 s celkovým počtem hráčů a zahraničních sportovců v jednotlivých týmech Celkově Tým hráčů Cizinců FC Baník Ostrava 28 8 FK Baumit Jablonec 28 4 Bohemians Praha 1905 26 9 FK Dukla Praha 27 12 SK Dynamo České Budějovice 30 4 FC Hradec Králové 31 3 FK Mladá Boleslav 33 10 1.FK Příbram 31 5 SK Slavia Praha 29 12 FC Slovan Liberec 32 15 1. FC Slovácko 29 5 AC Sparta Praha 30 5 FK Teplice 33 10 FC Viktoria Plzeň 29 7 FC Vysočina Jihlava 33 11 FC Zbrojovka Brno 30 8 Celkem 479 128

Z obrázku č. 11 je velmi dobře patrná velká rozmanitost jednotlivých národů. I když je většina těchto států zastoupena jen menším počet fotbalistů, vede tento trend k zatraktivnění soutěže. Kromě již tradičního nejvyššího počtu slovenských fotbalistů se zachovala i vysoká účast hráčů z Bosny a Hercegoviny, Francie, Chorvatska a Srbska. Naopak dlouhodobým trendem je snižující se počet Brazilců.

Slovensko Bosna a Herzegovina Francie Chorvatsko Srbsko Kongo Brazílie Ghana Pobřeží slonoviny Ukrajina Kapverdy 11 1 1 1 1 1 1 Nigérie 11 1 1 11 1 Kolumbie 11 1 2 2 Senegal 2 Španělsko 22 51 2 Makedonie 2 USA Rusko 3 Burkina Faso 3 Konžská demokratická republika 3 3 Gruzie 3 Arménie 4 Argentina 6 13 Estonsko 7 Korejská republika Maďarsko Kamerun Nizozamsko Albánie Slovinsko Benin Ekvádor Portugalsko Zimbabwe Turkmenistán Obr. 11: Počty zahraničních sportovců dle jednotlivých národů Synot ligy v sezoně 2014/2015

Kvůli větší přehlednosti jsem na další stranu zařadil tabulku č. 13 zobrazující předchozí graf v podobě tabulky. Počet různých národností vzrostl do takové míry, že samotné zobrazení v jednom grafu je méně přehledné a tabulka mi v tomto případě připadala lépe vypovídající. Zajímavá dle mého názoru je skutečnost, že i přes opravdu velké množství národů nedošlo k účasti sportovců ze všech světadílů, s výjimkou Antarktidy, kde je tato absence pochopitelná.

Tab. 13: Tabulkové znázornění grafu č. 11 uvedené pro větší přehlednost Národnosti Počet Slovensko 51 Bosna a Hercegovina 13 Francie 7 Chorvatsko 6 Srbsko 4 Kongo 3 Brazílie 3 Ghana 3 Pobřeží slonoviny 3 Ukrajina 3 Kapverdy 2 Nigérie 2 Kolumbie 2 Senegal 2 Španělsko 2 Makedonie 2 USA 2 Rusko 1 Burkina Faso 1 Konžská demokratická republika 1 Gruzie 1 Arménie 1 Argentina 1 Estonsko 1 Korejská republika 1 Maďarsko 1 Kamerun 1 Nizozemsko 1 Albánie 1 Slovinsko 1 Benin 1 Ekvádor 1 Portugalsko 1 Zimbabwe 1 Turkmenistán 1 Celkem 128

2.4.2. Tipsport Extraliga

Data z právě probíhajícího ročníku Tipsport Extraligy zaznamenala oproti předchozím sezonám mírný propad. Ten se týkal především procentuálního zastoupení slovenských hokejistů, jež oproti předchozí sezoně vzrostl o deset procentních bodů na 79 %. Trend příchodu hráčů ze Severní Ameriky také značně ustoupil, kdy počet Kanadských hokejistů klesl z třinácti na jediného a zástupci USA zůstali z původních pěti pouze tři, což je nejlépe patrné z obrázku č. 12. Došlo naopak k angažování hokejistů z méně hokejově vyspělých zemí jako Polsko a Maďarsko. Důležité je také zmínit, že snižující se počet zahraničních hokejistů je do značné míry dán současnými regulačními opatřeními, jež umožňují účast pouze šesti zahraničním hokejistům v jednom týmu za celou sezonu. Při pohledu na tabulku č. 14 je patrně, že HC Vítkovice STEEL mají na své soupisce sedm a Mountfield Hradec Králové dokonce devět cizinců. To je způsobeno pravidlem, že za cizince je brán takový hráč, který má odlišné státní občanství a nepůsobil v soutěžích organizovaných ČSLH ve třech po sobě jdoucích ročnících.

Tab. 14: Soupisky týmů Tipsport extraligy sezóny 2014/2015 s celkovým počtem hráčů a zahraničních sportovců v jednotlivých týmech Celkově Tým hráčů Cizinců Bílí Tygři Liberec 36 6 HC ČSOB Pojišťovna Pardubice 33 5 HC Energie Karlovy Vary 37 5 HC Kometa Brno 32 3 BK Mladá Boleslav 34 6 Mountfield Hradec Králové 32 9 HC Oceláři Třinec 34 4 HC Olomouc 38 5 PSG Zlín 36 1 HC Slavia Praha 36 6 HC Sparta Praha 31 6 HC Škoda Plzeň 35 6 HC Verva Litvínov 33 3 HC Vítkovice STEEL 36 7 Celkem 483 72

3 1 1 1 4 Slovensko 5 Slovinsko Lotyšsko USA Maďarsko Polsko 57 Kanada

Obr. 12: Počty zahraničních sportovců dle jednotlivých národů Tipsport extraligy v sezoně 2014/2015

2.4.3. Kooperativa NBL

Současně ročník nejvyšší basketbalové soutěže probíhá pod novým názvem Kooperativa NBL, již bez účasti Slovenských zástupců. Jelikož soutěž stále probíhá a přestupové období tohoto ročníku bude ukončeno 28. 2. 2015, je pravděpodobné, že konečná čísla budou odlišná od těch současných. Při tomto neúplném zkoumání totiž došlo ke snížení hodnot ve dvou ze tří zjišťovaných kategorií. Pouze u procentuálního zastoupení Slovenských basketbalistů na celkovém počtu zahraničních hráčů postupoval vývoj stejným směrem jako doposud a došlo ke snížení této hodnoty až na současných 12 %, jak lze pozorovat v obrázku č. 13. Naopak počet zúčastněných národů klesl o více než polovinu z patnácti na sedm. Také celkový počet zahraničních hráčů v soutěži klesl z 29 % na 22 %. Tabulka č. 15 na následující straně ukazuje, že nejvyšší počet zahraničních basketbalistů má na svém kontě opět poslední vítěz celé soutěže ČEZ Basketbal Nymburk. Spolu s ním stejný počet také BC Geosan Kolín. Při pohledu na tabulku soutěže je vidět výrazný rozdíl mezi oběma kluby. Zatímco Nymburk celou soutěž opět jasně vede, Kolín není výsledkově příliš úspěšný a pohybuje se na konci tabulky. Samotné angažování zahraničních sportovců tedy nutně neznamená

51 záruku úspěchu. To dokazuje i jediný tým bez zahraničního basketbalisty BK Opava, jenž se drží v popředí tabulky a bojuje o postup do play-off.

Tab. 15: Soupisky týmů Kooperativa NBL sezóny 2014/2015 s celkovým počtem hráčů a zahraničních sportovců v jednotlivých týmech Celkově Tým hráčů Cizinců Ariete Prostějov 13 3 ČEZ Basketbal Nymburk 18 7 BK Děčín 14 1 BC Geosan Kolín 15 7 BK JIP Pardubice 16 4 BK Lions Jindřichův Hradec 18 4 MMCITÉ Brno 18 1 NH Ostrava 18 5 BK Opava 15 0 Qanto Tuři Svitavy 12 2 Sluneta Ústí nad Labem 15 6 USK Praha 17 2 Celkem 189 42

1 1 1 2 USA 4 Slovensko Srbsko Slovinsko 5 Bosna a Herzegovina 28 Kanada Jamajka

Obr. 13: Počty zahraničních sportovců dle jednotlivých národů Kooperativa NBL v sezoně 2014/2015

2.4. Celkový vývoj

Pro větší přehlednost jsem se jako poslední rozhodl zařadit tabulky mapující celkový vývoj ve zkoumaných ročnících. Z tabulky č. 16 lze posoudit vývoj procentuální účasti zahraničních sportovců v českých soutěžích. U fotbalu je zvyšující se trend nejlépe patrný. Z počátečních 14,29 % došlo k navýšení na současných 26,72 %. To znamená, že každý čtvrtý hráč Synot ligy nepochází z České republiky. U hokeje k tak výraznému posunu nedošlo. Snížení v ročníku 2014/2015 si vysvětluji tím, že data jsou zpracovány ze stále probíhající sezóny a během dalších přestupů se toto číslo může ještě výrazně změnit. Mírným překvapením je pro mě vývoj v basketbalové Kooperativa NBL, kde již během prvního zkoumaného ročníku byl podíl zahraničních hráčů poměrně vysoký. Během dalších let docházelo k jeho dalšímu růstu, ale v současně probíhající sezoně čísla naopak výrazněji klesla. Avšak i v tomto případě lze počítat s úpravou dat na konci soutěže.

Tab. 16: Tabulka vývoje procentuální účasti zahraničních sportovců v českých nejvyšších soutěžích z celkového počtu účastníků Fotbal Hokej Basketbal 2003/2004 14,29 % 10,52 % 17,14 % 2007/2008 17,54 % 14,68 % 28,22 % 2011/2012 18,24 % 15,15 % 29,49 % 2014/2015 26,72 % 14,91 % 22,22 %

Mým předpokladem při stanovení cílů práce bylo i to, že vstup České republiky do Evropské unie bude mít za následek zvýšení počtu různých národností účastnících se jednotlivých soutěží. Tento předpoklad se částečně potvrdil, neboť od sezóny 2003/2004 došlo u všech sportů zvýšení počtu národností, jak lze pozorovat v tabulce č. 17. U fotbalu sice došlo v sezoně 2011/2012 k poklesu, ale v současné době je počet národností více, než dvojnásobný. V hokeji je situace vlivem již dříve popsaných důvodů obtížnější, přesto i zde k mírnému vývoji také došlo. V případě basketbalu byl také počet národností více, než zdvojnásoben, ovšem v právě probíhající sezoně se opět snížil. Tento fakt si opět vysvětluji tím, že data z prvních třech ročníků byly

53 získány až po jejich ukončení, jen letošní jsou pouze průběžné a tudíž se mohou ještě dále měnit.

Tab. 17: Počet odlišných národností účastnících se jednotlivých ročníků sportovních soutěží Fotbal Hokej Basketbal 2003/2004 14 5 6 2007/2008 24 7 11 2011/2012 19 8 15 2014/2015 35 7 7

Poslední tabulka s číslem 18 vyjadřuje procentuální zastoupení slovenských hráčů z celkového počtu zahraničních sportovců. Vzhledem k dlouhé společné historii České a Slovenské republiky jsou v obou těchto zemích populární téměř stejné sporty a i kvalita zdejších soutěží je podobná. Účast slovenských hráčů je tedy brána jako naprosto samozřejmá. Vývoj u fotbalu ukazuje, že od sezóny 2003/2004 došlo ke skokové změně z téměř 62 % na 39 % a od té doby je situace téměř neměnná. U hokeje byla účast slovenských hokejistů nejvýraznější a to 84 %. I zde však došlo k snížení jejich počtu ve prospěch ostatních států. I tak je ale jejich převaha výrazná. V případě basketbalu byl počáteční stav nejnižší a postupem času došlo k jeho dalšímu snižování až na současných 12 %.

Tab. 18: Procentuální vyjádření počtu slovenských hráčů na celkovém počtu zahraničních sportovců v jednotlivých soutěžích Fotbal Hokej Basketbal 2003/2004 61,90 % 84,21 % 40,00 % 2007/2008 39,29 % 84,29 % 21,74 % 2011/2012 39,76 % 69,23 % 18,03 % 2014/2015 39,84 % 79,17 % 11,90 %

3. Diskuse

V práci jsem se věnoval tématu zahraničních sportovců v domácích soutěžích různých sportovních her. Angažování těchto sportovců se stává nedílnou součástí práce sportovního manažera. Cílem byla sumarizace dostupných informací a zpracování získaných dat v co nejpřehlednější podobě. Sběr podkladů pro teoretickou část nepředstavoval větší problém, neboť jsem se o podobnou tématiku i v soukromí zajímal a šlo tak zejména o vhodné spojení dostupných informací v jeden celek. Při pohledu na uspořádání práce lze namítnout, že bylo možné začít kapitolou zaměřenou na historii a plynule přejít ke zvoleným sportům, avšak usoudil jsem, že nejdříve chci čtenáře seznámit s volbou konkrétních sportů a jejich významu v českém sportovním prostředí a až následně se zaměřit na historii, kde se těmto sportům již věnuji do hloubky. V poslední kapitole literárního přehledu jsem se pokusil o zpracování faktorů, jež mají na angažmá zahraničních sportovců největší vliv. Psaní této kapitoly pro mne bylo nejobtížnější, neboť ucelený manuál pro tuto problematiku neexistuje a jedná se tak o kompilaci mých názorů podložených o odborné publikace. Při zpracování porovnání počtu zahraničních byla jedním z hlavních problémů volba zkoumaných ročníků soutěží zvolených sportů. Zlomovým bodem, byl dle mého názoru, vstup České republiky do Evropské unie. Proto bylo nutné zpracovat poslední sportovní sezónu před touto událostí, tedy ročník 2003/2004. Volba dalších ročníků sportovních soutěží pak byla obtížnější. Z důvodu rozsahu, jenž má bakalářská práce dodržet, bylo možné zpracovat pouze omezené množství dat. Stál jsem před rozhodnutím, zda zkoumat větší množství sezón a získat omezené množství informací, nebo zvolit opačný postup a zkoumat menší počet ročníků s větším množství získaných dat. Zvolil jsem druhou možnost, neboť má dle mého názoru větší vypovídající schopnost. Při postupném sběru dat jsem došel k názoru, že z hlediska rozsahu práce bude možné zpracovat nejvýše čtyři ročníky soutěží. Jediným jasně daným byla již zmíněná sezóna 2003/2004. Jelikož dostupnost oficiálních dat ze sportovních svazů nepředstavovala problém, mohl jsem zpracovat ročníky s větším časovým rozestupem a ukázat tak dlouhodobý vývoj, nebo se zaměřit na menší časové rozestupy a získat přehlednější informace. Rozhodl jsem se právě pro tuto

55 variantu a zkoumal sezóny 2007/2008, 2011/2012 a současně probíhající 2014/2015. Tato volba dle mého názoru nejlépe vyjádří současný vývoj, vzhledem k relativně krátkým časovým intervalům mezi jednotlivými ročníky. Přestože se můj prvotní předpoklad, že vstup ČR do EU bude mít za následek zvětšení počtu zahraničních sportovců se výsledky porovnání dat potvrdil, bylo by jistě prospěšné zpracovat data od vzniku samostatné České republiky tak, aby došlo k celkovému zmapování tohoto trendu.

4. Závěr

Předmětem bakalářské práce je účast zahraničních hráčů v domácích soutěžích různých sportovních her. Mým předpokladem bylo, že vstup České republiky mezi státy Evropské unie bude mít za následek zvýšení počtu zahraničních sportovců v našich nejvyšších soutěžích. Jako cíl práce jsem si stanovil popsat české sportovní prostředí z hlediska angažování zahraničních sportovců a zpracovat porovnání počtu zahraničních sportovců v nejvyšších českých soutěžích za určité období. V teoretické části bylo mou snahou popsat nejvyšší soutěže tří zvolených sportů z hlediska jejich významu v rámci evropské a světové konkurence. Jelikož naše země prošla za poslední století bouřlivým vývojem, bylo dle mého názoru důležité uvést i historické souvislosti. Tato kapitola měla za snahu vylíčit vývoj sportu na našem území a zároveň vysvětlit vliv politických a ekonomických aspektů. Významným faktorem při angažování zahraničního sportovce jsou též legislativní opatření vydávané jednotlivými sportovními svazy. Velmi důležitou součástí mé práce byl i vstup České republiky do Evropské unie, neboť jsem předpokládal, že tato událost bude mít výrazný vliv na možnost angažovat zahraničního sportovce. Z tohoto důvodu jsem i této problematice věnoval samostatnou kapitolu, se zaměřením na sportovní stránku. Poslední teoretickou částí byl výčet nejvýznamnějších faktorů, jež ovlivňují možnost angažování zahraničního sportovce. V části porovnání počtu zahraničních sportovců v nejvyšších českých soutěžích jsem přehlednou formou zpracoval data čtyř různých ročníků nejvyšších soutěží získaná z jednotlivých sportovních svazů. Výsledky ukazují, že od první zkoumané sezóny 2003/2004 došlo u všech sportů k postupnému zvyšování nejen počtu zahraničních sportovců, ale též zúčastněných národností. Výsledky z doposud probíhající sezóny vykazují prozatím oproti předchozím ročníkům mírný pokles, jedná se však o dosud nekompletní data a dá se tudíž předpokládat, že konečná situace bude i nadále postupovat dosavadním směrem. Závěrem lze potvrdit můj předpoklad o vlivu vstupu České republiky do Evropské unie na počty zahraničních sportovců a tím jsem splnil cíle, stanovené v úvodu této práce.

5. Seznam použitých zdrojů1

Brownstone, J. (2010). The Bosman Ruling: Impact of Player Mobility on FIFA Rankings. Haverford College. Retrieved from: http://thesis.haverford.edu/dspace/bitstream/handle/10066/4917/2010BrownstoneJ .pdf?sequence=1

Conor, H.. (23.7.2014). Summertime Madness: The Untold Story Of Ali Dia. Pundit Arena [online]. Retrieved from: http://www.punditarena.com/football/english-football/cheffernan/summertime- madness-untold-story-ali-dia/

Corben, B. (Director), & ESPN Films (Producer). (2012). The Broke [online]. USA: ESPN

ČBF. (2014). ROZPIS NÁRODNÍ BASKETBALOVÉ LIGY: 23. ROČNÍK MISTROVSTVÍ ČR – HRACÍ OBDOBÍ 2014/2015. Retrieved from: http://www.cbf.cz/files/82132NjI.pdf

ELH. (2014). HERNÍ ŘÁD TIPSPORT EXTRALIGY LEDNÍHO HOKEJE: ROZPIS SOUTĚŽE. Retrieved from: http://www.apklh.cz/wp- content/uploads/2011/08/06_Herni-rad-TELH_2014-2015.pdf

FAČR. (1.7.2012). Soutěžní řád fotbalu. Retrieved from: http://nv.fotbal.cz/scripts/detail.php?id=654&tmplid=1292

Gladwell, M. (2008). Outliers: the story of success. (1st ed., 309 p.) New York: Little, Brown and Co.

1 Seznam použitých zdrojů je řazen abecedně. V případě že nebylo možné najít přímo autora článku je použito jméno organizace, jež dokument vydala. Název organizace je v takovém případě umístěn až za názvem dokumentu, dle normy APA.

Houška, J., Zemánek, V. (1996). Fotbal na prodej. Praha: Eminent. Chalupa, P. EKONOMICKO-POLITICKÝ VÝVOJ Č ESKÉ REPUBLIKY. pp. 1-10. Retrieved from: http://svp.muni.cz/ukazat.php?docId=488

Jenšík, M. (1997). První mistři světa: pravdivá zpráva o zlaté partě ze Štvanice. (1. vyd.) Praha: Olympia.

Kahane, L., Shmanske, S. (2012). The Oxford handbook of sports economics. (2 v.) New York: Oxford University Press.

Mendl, Z., & Zlámal, J. (2008). Ekonomie nejen k maturitě. (Vyd. 2.) Kralice na Hané: Computer Media.

Metter, A.. (13.2.2014). Top 10 Best Ice Hockey Leagues. The Hockey Writers [online]. Retrieved from: http://thehockeywriters.com/top-10-best-ice-hockey- leagues/

Morgensternová, M. & Moravcová, M. (2007). Prožívání kulturního šoku a vyrovnávání se s ním. In Morgensternová, M. & Šulová, L. (Eds.), Interkulturní psychologie: Rozvoj interkulturní senzitivity (s. 87-93). Praha: Karolinum.

Novotný, J. (2010). Ekonomika sportu: vybrané kapitoly. (Vyd. 2., 122 s.) Praha: Oeconomica.

Nový, I., & Schroll, S. (2005). Spolupráce přes hranice kultur. (Vyd. 1., 313 s.) Praha: Management Press.

Pink, D. (2011). Drive: the surprising truth about what motivates us. (First Riverhead trade pbk. ed.) New York: Riverhead Books.

Růžička, A., Jenšík, M., Káninský, J., & Jeřábek, L. (2004). SK Slavia Praha. (Vyd. 1.) Brno: Computer Press.

Růžička, A., Jenšík, M., Káninský, J., & Jeřábek, J. (2003). AC Sparta Praha. (Vyd. 1.) Brno: Computer Press.

Strachová, M. (2013). Sport a Český svaz tělesné výchovy po roce 1989. (1. vyd., 235 s.) Brno: Masarykova univerzita.

Svoboda, A. Sport a Evropská unie. Retrieved from: http://www.mvcr.cz/clanek/sport-a-evropska-unie.aspx

Šulc, Z. (1998). Stru né dějiny ekonomických reforem v Československu České republice) 1945-1995. (Vyd. 2., 117 p.) Brno: Doplněk.

Tomek, O. (2003). Televizní komercializace sportu: Magický trojúhelník Sport - TV - Obchod (Magisterská diplomová práce). Masarykova Univerzita, Brno. Retrieved from: https://is.muni.cz/auth/th/20474/fss_m/scan.pdf

Velenský, M., Velenský, E. Sport report. 1.vyd. Praha: ČTK – Repro a.s., 1994, roč. 3, č. 11-12. 149-149 - 162 s. ISSN 1210-2539

European national basketball league rankings: FIBA. (23.12.2014). FIBA [online]. Retrieved from: http://en.wikipedia.org/wiki/European_national_basketball_league_rankings

Historie Vstupu ČR do EU: Co všechno předcházelo vstupu ČR do EU?. (27.6.2012). Evropská komise. Europa.eu [online]. Retrieved from: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/cr_eu/index_cs.htm

Historie hokejové ligy: Sezona 1936-1937. In: Hokej.cz. Retrieved from: http://historie.hokej.cz/index.php?view=clanek&lng=CZ&id=251&menu_id=242 &open_id=250

History: Eurobasket. (2015). Eurobasket [online]. Retrieved from: http://www.eurobasket2015.org/en/cid_FaTi64YyIbQDnvc3JDbil1.pageID_n61b FD1tI4Yan5LQgHqGo3.compID_qMRZdYCZI6EoANOrUf9le2.season_2015.ht ml

Chance Index. (2014). Synot Liga [online]. Retrieved from: http://www.synotliga.cz/chanceindex

Průměrná návštěvnost: Synot liga. (2015). Synot liga [online]. Retrieved from: http://www.synotliga.cz/statistiky.html?unit=7&status=0¶meter=1&order=4

Přehled šampionátů. Hokej.cz [online]. Retrieved from: http://historie.hokej.cz/index.php?view=clanek&lng=cz&id=0&menu_id=220&op en_id=245

Statistiky Hráčů. (2014). Hokej.cz: Tipsport Extraliga [online]. Retrieved from: http://novy.hokej.cz/tipsport-extraliga/player-stats

The Olympic Partner (TOP) programme. (2012). IOC. Olympic.org [online]. Retrieved from: http://www.olympic.org/sponsors

UEFA rankings: Association club coefficients. (15.12.2014). UEFA [online]. Retrieved from: http://www.uefa.com/memberassociations/uefarankings/country/index.html

UEFA rankings: Club coefficients. (15.12.2014). UEFA [online]. Retrieved from: http://www.uefa.com/memberassociations/uefarankings/club/index.html

Žebříčky hráčů. (22.1.2014). ČBF: Kooperativa NBL [online]. Retrieved from: http://www.cbf.cz/souteze/statistiky/statistiky_1144_zebrickyhracu.html

Resumé

Tématem této práce jsou zahraniční sportovci v domácích soutěžích různých sportovních her. Cílem bylo popsat české sportovní prostředí z hlediska možnosti angažovat zahraničního sportovce a následné zpracování porovnat data tohoto trendu za delší časové období od vstupu České republiky do Evropské unie. Teoretická část obsahuje charakteristiku českého sportovního prostředí se zaměřením na zvolené sporty (fotbal, hokej a basketbal), historické souvislosti se zaměřením na sport, legislativní omezení počtu zahraničních sportovců dle jednotlivých svazů, historii vstupu ČR do EU s jejími důsledky pro sport a výčet nejdůležitějších faktorů pro angažování zahraničních sportovců do českých sportovních klubů. část porovnání počtu zahraničních sportovců, zjišťuje počet účastnících se národností a procento slovenských hráčů z celkového počtu cizinců v sezónách 2003/2004, 2007/2008, 2011/2012 a 2014/2015. Výsledky zpracovaného porovnání dat ukazují, že od počáteční zkoumané sportovní sezóny 2003/2004 došlo k postupnému růstu počtu zahraničních sportovců ve všech sportech. Zároveň docházelo i ke zvyšování počtu zúčastněných národností a snižování počtu slovenských sportovců, kteří kvůli společné historii České a Slovenské republiky tradičně tvořili podstatnou část zahraničních hráčů ve všech sportech. Výsledky ze současné sezóny 2014/2015 sice vykazují mírný pokles u většiny zkoumaných ukazatelů, avšak jedná se o stále probíhající ročník a lze předpokládat, že konečná data budou i nadále pokračovat v nastoleném trendu. Jelikož podobná práce nebyla doposud uceleně zpracována, tak jako největší přínos bych označil sjednocení dostupných informací v jeden celek a následné zpracování dat získaných z jednotlivých sportovních svazů.

Resumé

Theme of this work is Foreign players in Czech leagues of different sports. Main goal was to describe Czech sport enviroment with focus on possibility of aquire foreign players and then process statistic of this trend from year 2003 when Czech Republic join EU to present. Theoretical part include characteristic of professional czech sport enviroment in three chosen sports (football, ice hockey and basketball), historical background with focus on sport, legislative restrictions from individual sport unions, history of Czech republic joining EU and it´s impacts on sport and list of most important factors for aquiring of foreign players to czech sports teams. Statistical part compares numbers of foreign players, numbers of participating nationalities and percentage of slovakian players from all foreign players in seasons 2003/2004, 2007/2008, 2011/2012 and 2014/2015. Results of statistic part shows, that from first researched sport season 2003/2004 there was significant growth of foreign players in every sport. At the same time numbers of different nationalities increased and number of Slovakian players decreased. Results of ongoing season 2014/2015 shows little decreas in most of examined indicators, but data still are not complete, so I assume that at the end of the season, the curent trend will be continue. Biggest contribution of this work is colecting available informations to one paper and then process obtained data from sport unions to statistic.

Přílohy

Seznam zkratek:

. Ac – Atletic club . BC – Basketball club . BK – Basketbalový klub . ČBF – Česká basketbalová federace . ČR – Česká republika . ČSLH – Český svaz ledního hokeje . ČSR – Česko-Slovenská republika . ELH – Extraliga ledního hokeje . ESD – Evropský soudní dvůr . EU – Evropská unie . FAČR – Fotbalová asociace České republiky . Fc – Football club . FIBA – Internacional Basketball Federation . FK – Fotbalový klub . HC – Hockey club . LTC – Lawn Tennis Club . NBA – National Basketball Association . NBL – Národní basketbalová liga . NH – Nová huť . NHL – National Hockey League . SFC – Slezský FC . SK – Sportovní klub . TJ – Tělovýchovná jednota . UD – Uranové doly . UEFA – Union of European Football Associations . USA – United States of America . USK – Univerzitní sportovní klub . YMCA – Young Men´s Christian Association