Bohemia Centralis 12
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
BOHEMIA CENTRALIS 12 1 2 BOHEMIA CENTRALIS 12 ST ŘEDISKO STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉ ČE A OCHRANY P ŘÍRODY ST ŘEDO ČESKÉHO KRAJE PRAHA 1983 Vydalo St ředisko státní památkové pé če a ochrany p řírody St ředo českého kraje ve Státním zem ědělském nakladatelství, Praha 3 Redak ční rada Milan Rivola /výkonný redaktor/ Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Pavel Pecina Eduard Pr ůša Vladimír Skalický František Sk řivánek Josef Tlapák © Státní zem ědělské nakladatelství, Praha 1983 Obsah - Inhalt - Contents NĚMEC J. 7 Geologie Státní přírodní rezervace Čertova skála Die Geologie des Naturschutzgebietes Čertova skála (Teufelsfelsen) NĚMEC J. 19 Geologie chrán ěného p řírodního výtvoru Valachov Die Geologie des geschützten Naturgebildes Valachov MLADÝ F. 35 Fytogeografické zákonitosti kv ěteny a vegetace Chrán ěné krajinné oblasti K řivoklátsko Phytogeographische Gesetznässigkeitem der Flora and Vegetation des Landschaftsschutzgebietes Křivoklát LOŽEK V. 91 Sou časný stav p řírodního prost ředí K řivoklátska podle výpov ědi malakofauny Gegenwärtiger Zustand der Naturumwelt des K řivoklát-Gebietes nach der Aussage der Weichtierfauna ŠMAHA J. 115 Přísp ěvek ke studiu seká čů (Opiliones) K řivoklátska Ein Beitrag sum Studium der Weberknechte (Opiliones) im Gebiet von K řivoklát LAŇKA V. 129 První území s komplexní ochranou plaz ů na K řivoklátsku Das erste Gebiet mit einem komplexem Reptilenschutz bei K řivoklát VOLF Z. 145 Ptactvo Unhošt ě a okolí (1) Die Vogelwelt der Stadt Unhoš ť und ihrer Ungebung (1) ŠMAHA J. 157 Avifauna n ěkterých biocenóz na p říkrých svazích v okolí K řivoklátu Die Avifauna einiger Biezönosen an den steilen Abhanger in der Ungebung von K řivoklát 5 ŠMAHA J. 183 Fauna pavouk ů (Araneae) v r ůzných biocenózách a klimatopech Křivoklátska Spinnenfauna (Areneae) in verschiedenen Biezönosen und Klimatopen der K řivoklát- Umgebung RYBA J. - MINÁ Ř J. 199 Výskyt komár ů na území hlavního m ěsta Prahy Occurence of mosquitoes in the territory of capital Prague Krátká sd ělení 215 Kurze Mitteillungen Redak ční uzáv ěrka 28.2.1982 6 Bohemia centralis, Praha, 12: 7-18, 1983 Geologie Státní p řírodní rezervace Čertova skála Die Geologie des Naturschutzgebietes Čertova skála (Teufelsfelsen) JAN N ĚMEC Chrán ěné území se nalézá v západní části St ředo českého kraje, asi 9 km západojihozápadn ě od K řivoklátu v údolí Berounky. Státní p řírodní rezervace Čertova skála /dále SPR/ byla vyhlášena výnosem ministerstva školství, v ěd a um ění dne 27. ledna 1949 pod č.j. 14 737/49-IV/l. PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUM Ů Čertova skála tvo ří nápadnou morfologickou dominantu, která se ty čí nad údolím Berounky. Proto p řitahovala pozornost lidí již odedávna a místní lidé si o tomto útvaru vypráv ěli n ěkolik pov ěstí. Také geologové si za čali všímat Čertovy skály trochu zevrubn ěji. Zatím nejd ůkladn ější práce pochází od F. SLAVÍKA (1909), je však pravd ěpodobné, že bychom zmínky o čertov ě skále našli i ve starší literatu ře. V posledních desetiletích se problematice vyv řelin Barrandienu v ěnuje F. FIALA. Od n ěj také pochází velké množství prací, které se zabývají spility, svrchnoproterozoickým vulkanismem, polštá řovými lávami a v tomto rámci je v ěnována pozornost i Čertov ě skále. Z mnoha publikací jde p ředevším o práce z roku 1967 a 1977. Některé petrografické nebo mineralogické práce se také dotýkají tohoto území. Jako příklad je možno uvést práci J. CHÁBA a E. BERNARDOVÉ (1974). 7 Zvlášt ě v poslední dob ě p řibývá prací, které se zabývají svrchním proterozoikem v širších souvislostech a dotýkají se tedy i území státní p řírodní rezervace. GEOMORFOLOGICKÉ POM ĚRY Podle geomorfologického člen ění ČSR (DEMEK,J. et al. 1965) leží SPR Čertova skála v Poberounské vrchovin ě a pat ří k jejímu menšímu celku - K řivoklátské vrchovin ě. Území má pahorkatinný ráz, v n ěmž jsou zvlášt ě výrazná hluboko za říznutá koryta dnešní říční sít ě. Čertova skála /kóta 361,5 m/ vytvá ří významnou krajinnou dominantu. Podle mapových údaj ů činí p řevýšení nad hladinou řeky 110 m. Ve skute čnosti je však menší a dosahuje asi 70 m. P řestože je celá Čertova skála vlastn ě schována v údolí Berounky a nevystupuje nad okolní parovinu, p ůsobí p ři pohledu z údolí Berounky impozantním dojmem. Vytvá ří jakousi hradbu, která zasahuje do údolí Berounky. Je pravd ěpodobné, že Čertova skála p ůvodn ě zasahovala hloub ěji a dále do koryta Berounky, ale s prohlubující se erozí Berounky byla část p řekážející toku řeky oderodována. Zajímavý je výskyt dvou izolovaných skalek v řečišti Berounky. Je pravd ěpodobné, že jde o části hlavního h řebene, které se z řítily do řeky a voln ě spo čívají na holocenních náplavech řeky. Tuto domn ěnku by však musel potvrdit vrt do podloží. Čertova skála je tak mohutná, že si ji z bezprost řední blízkosti nelze dob ře prohlédnout. P ři pohledu z druhé strany řeky je pak velmi dob ře vidět, že Čertova skála je roz člen ěna do několika kolm ě vystupujících st ěn, které jsou v podstat ě v ějí řovit ě rozprost řeny, takže přecházejí od sm ěru severozápad - jihovýchod v západní části chrán ěného území až do sm ěru západ - východ ve východní části chrán ěného území. Je pravd ěpodobné, že se p ůvodn ě jednotné horninové t ěleso takto roz členilo p ři následujících horotvorných pochodech. Porušené partie hornin potom snadn ěji podléhaly erozi. Sv ůj vliv jist ě m ěla také rozdílná textura, a tím i rozdílné fyzikální vlastnosti horniny. GEOLOGICKÉ POM ĚRY ŠIRŠÍHO OKOLÍ Širší okolí SPR Čertova skála je tvo řeno p ředevším horninami svrchního proterozoika. Podle P. ROHLICHA (1965) pat ří proterozoikum širšího okolí chrán ěného území /dále CHÚ/ do spilitové série. 8 Oblast svrchnoproterozoické geosynklinály Barrandienu byla místem intenzivního iniciálního vulkanismu. V severozápadním k řídle má p řevážn ě bazicky, tholeiitickobazaltovy chemismus. Starohorní sedimenta ční prostor Barrandienu byl vypln ěn komplexem b řidlic, drob a dalších hornin. Souvrství jsou monotónní a jejich stratigrafické člen ění je velmi obtížné. Proto si 1. Celkový pohled na SPR Čertova skála od jihozápadu. 9 po dlouhá léta uchovalo velký praktický význam stratigrafické roz člen ění proterozoika, které provedl v roce 1917 H. KETTNER na základ ě tzv. spilitového vulkanismu, který sedimenty svrchního proterozoika roz členil na stupe ň p ředspilitový, spilitový a pospilitový. F. FIALA (1971 a,b) roz členil vulkanismus Barrandienu do jednotlivých vulkanických zón. Širší okolí SPR Čertova skála spadá do hlavní centrální vulkanické zóny v severozápadním k řídle barrandienského synklinoria. Probíhá v délce 150 km od Kralup k jihozápadu p řes Unhoš ť, K řivoklát a Radnice k Chudenicím a k Domažlicím. P řízna čné pro tuto zónu jsou metabazalty, vulkanity p řechodného typu k spilit ům až spility, polštá řové lávy, variolity, granulátové brekcie a granuláty. Ve st řední části pruhu, ve kterém leží i K řivoklátsko, indikují hojné polštá řové lávy v ětší hloubku mo ře. Pyroklastika jsou tu vzácn ější, normální tufy jsou nahrazeny granuláty a granulátovými brekciemi. Vulkanity hlavní zóny byly v ětšinou postiženy druhotnými p řem ěnami. P ři metamorfóze nejnižšího stupn ě vznikal prehnit, pumpellyit a klinozoisit, p ři intenzivn ější epimetamorfóze probíhala aktinolitizace a vznikaly zelené b řidlice. F. SLAVÍK (1909) ozna čil proterozoické vulkanity mezi Kladnem a Klatovy souhrnn ě jako spility. Tento termín má však v literatu ře dlouhou tradici a v pracích r ůzných autor ů rozdílnou nápl ň. Diskuse o tom, co ozna čovat jako spility, není ješt ě ani zdaleka ukon čena. Přehled jednotlivých názorů p řináší práce F. FIALY (1977). Tento autor dochází k záv ěru, že bychom jako spility m ěli ozna čovat horniny, které získaly sv ůj mezotermální nebo epitermální charakter b ěhem zpevn ění magmatu, pop řípad ě bezprost ředn ě po n ěm, a to bu ď přímým vylou čením albitu a chloritu z magmatu, nebo p řem ěnou jiných složek b ěhem hydrotermální finální fáze. Dodate čně epimetamorfované bazické vulkanity mají být ozna čovány jako metabazalty apod. Mineralogicky jsou spility charakterizovány asociaci albit + chlorit, k nimž n ěkdy přistupuje jednoklonný pyroxen. Chemismus spilit ů v užším slova smyslu je proti odpovídajícím bazalt ům charakterizován zvýšeným obsahem Na 2O a H 2O. F. FIALA (1966) pokládá za hranici pro české spility minimální obsah Na 2O 4 %, často se však lze setkat i s přechodnými členy, jež mají obsah Na 2O mezi 3,5-4 %. 10 Celkov ě je tedy možno říci, že spilit je jemnozrnný až celistvý bazicky vulkanit, který má složeni albit /nebo albitoligoklas, pop řípad ě i kysely oligoklas/ + chlorit + leukoxen, n ěkdy též augit. Mé zachované magmatické struktury vylevných hornin. Obsah Na 2O je vy ěě i než 4 %, déle zvýšeny obsah H2O + a nízký obsah K 2O. Ostatní oxidy jsou v rozmezí bazaltových hodnot, n ěkdy se zvýšeným obsahem TiO 2. Variolity jsou spility nebo metabazalty s kulovitými nebo elipsoidovými sv ětlými variolami pr ůměru 0,5-10 mm, n ěkdy i v ětšími, v tmavé celistvé nebo velmi jemn ě krystalické základní hmot ě. Jako granuláty se ozna čuje sklovit ě tuhnoucí láva, která se p ři podmo řském výlevu prudkým ochlazením rozpadá v soubor fragment ů, které spolu n ěkdy částe čně souvisejí a jindy jsou rozvoln ěné. Mezi proterozoickými vulkanity Barrandienu jsou polštá řové lávy zastoupeny asi 15 %• Vyskytují se jak ve spilitech, tak i v typech bazaltoidních. P ředstavují bu ď podmo řské výlevy, nebo m ělké intruze do bahna na mo řském dn ě. Pr ůměry polštá řů našich polštá řových láv kolísají od 10 cm až do 3 m. Jednotlivé polštá ře k sob ě n ěkdy t ěsn ě p řiléhají, jindy je prostor mezi nimi vypln ěn lávovou hmotou, granulovaným sklem apod. Sklo granulátu je n ěkdy výrazn ě fluidální, v ětšinou však bývá p řem ěněné, karbonatizované nebo chloritizované, pop řípad ě zatla čené prehnitem, pumpellyitem nebo aktinolitem.