Minerály Kladenska Minerals of the Kladno Region (Central Bohemia)
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Bohemia centralis, Praha, 33: 245–257, 2015 Minerály Kladenska Minerals of the Kladno region (Central Bohemia) Stanislav Fojtík Sluneční 429, 273 64 Doksy; [email protected] K článku patří obrázky č. 13–20 zařazené v barevné příloze na str. 487–490. ▒ Abstract. The article gives a short overview on the occurrence of the most important mineral paragenesis on the Kladno region (Central Bohemia, the Czech Republic). In relation to the territory’s geological structure are described the mineral occurrence of the upper Proterozoic rocks, carboniferous rocks of the Kladno – Rakovník sedimentary basin, Tertiary volcanic rocks and anthropogenic sediments – spoil heaps as an impact of coal mining. Into attention are taken especially the from the mineralogical point of view the most important minerals, in particular minerals of the coal seams and unusual mineral paragenesis encountered in the Proterozoic bedrock of the Carboniferous basin at the Slaný mine. ▒ Key words: Central Bohemia, the Czech Republic, minerals of the coal seams, sideritic mudstone, upper Proterozoic, Carboniferous sedimentary basin, recent minerals, spoil heaps Úvod Přesto, že v rámci České republiky Kladensko nepatří po mineralogické stránce k oblastem s největším významem v porovnání např. s Krušnými horami či Českomoravskou vysočinou, byly zde objeveny a popsány mineralogické lokality a výskyty, které Kladensko v mineralogickém světě proslavily. S ukázkami minerálů Kladenska se proto můžeme setkat ve většině evropských i světových muzeí a soukromých sbírkách. Za proslulost minerálů Kladenska vděčíme především těžbě černého uhlí, která zde probíhala téměř 200 let – od poloviny devatenáctého století do počátku století jednadvacátého. Z tohoto důvodu patří minerály Kladenska k nejlépe prozkoumaným a popsaným v rámci České republiky. Zkoumáním kladenských minerálů se zabývali mineralogové zvučných jmen již od poloviny devatenáctého století, např. A. E. Reus (1856) nebo V. von 245 BOHEMIA CENTRALIS 33 Zepcharovich (1873). Z českých mineralogů je pak nutno vyzdvihnout práce Františka Slavíka (1908, 1909, 1925, 1926), Josefa Kratochvíla (1912, 1927, 1932) a Radima Nováčka (1930). Souborný popis kladenských minerálů podává publikace J. V. Kašpara (1939), která patří v této oblasti k nejvíce citovaným. Z novějších prací je možno zmínit J. H. Bernarda a V. Paděru (1954). Uvedené práce se zabývaly především tzv. paragenezí „minerálů uhelných slojí“, tj. minerály vyskytujícími se v okolí uhelných souslojí permokarbonské pánve a v menší míře i minerály v podloží svrchního proterozoika. Minerály vznikajícími recentně na hořících hlušinových haldách se zabývali zejména Rudolf Rost (1937, 1942) a později Vladimír Žáček (1988, 1997, 1998 a, b). Nově zastiženou neobvyklou paragenezi minerálů v proterozoickém podloží na dole Slaný popisuje V. Žáček (1991, 1994). Z uvedeného přehledu je zřejmé, že nejvýznamnější výskyty minerálů na Kladensku jsou spojeny s těžbou černého uhlí, kde se minerální parageneze vyskytovaly v okolí těžených slojí v horninách karbonu, nebo v prostředí podložních hornin proterozoika, kde byly zastiženy při ražbě překopů. Další významnou skupinou jsou pak minerály vznikající supergenními procesy v prostředí hlušinových hald. Kromě minerálů spojených s těžbou uhlí je pak nutno zmínit zejména minerály zeolitové skupiny, vyskytující se v terciérních vulkanických horninách Vinařické hory. Popisem minerálů Vinařické hory se zabýval R. Antonín (1942) a R. Rost (1942), nověji pak T. Řídkošil (1993) a R. Skála (Skála et Sejkora 1996). Minerály byly sbírány především v materiálu vyvezeném na hlušinové haldy, v menší míře pak přímo v důlních dílech. Nepochybně největší proslulosti a zájmu mineralogů a sběratelů dosáhl millerit, tvořící atraktivní shluky zlatožlutých jehlic (obr. 13 v barevné příloze na str. 487) a dále whewellit v průhledných až poloprůhledných bílých až čirých krystalech a jejich srdčitých srostlicích (obr. 14, 15 v barevné příloze na str. 487, 488). Ukázky obou těchto minerálů pocházející z Kladenska lze bez nadsázky označit za jedny z nejkvalitnějších na světě. Geologická stavba Kladenska a výskyt minerálů Geologická stavba Kladenska je poměrně pestrá, avšak z pohledu výskytu minerálů méně příznivá, protože povrch území tvoří z většiny sedimentární horniny platformního pokryvu, které jsou obvykle z pohledu výskytu minerálů chudší oproti horninám vyvřelým či metamorfovaným. Z regionálně geologického hlediska tvoří nejstarší podloží území Kladenska regionálně metamorfované horniny svrchního proterozoika tzv. kralupsko – zbraslavské skupiny, které zde reprezentují především břidlice, fylitické břidlice a droby, ve kterých se vyskytují tělesa metavulkanitů (tzv. spilitů) a silicitů, tvořících na výchozech morfologicky výrazné tvary. Celý komplex je tektonicky postižen, okolí tektonických poruch tvoří alterované (obvykle prokřemenělé) zóny, na které je obvykle vázána 246 Stanislav Fojtík: Minerály Kladenska popisovaná převážně rudní mineralizace. Horniny proterozoika vycházejí na povrch v jižní a jihovýchodní části území, kde se s nimi můžeme setkat v údolí Dřetovického a Lidického potoka, v zářezu silnice I/6, na Kožově hoře apod. V severní a severozápadní části území jsou proterozoické horniny překryty mladším platformním sedimentárním pokryvem, jehož souhrnná mocnost dosahuje na severu území v oblasti Slaného 1000 – 1200 m. Sedimentární horniny zastupují především uloženiny karbonské kladensko – rakovnické pánve, které jsou stratigraficky členěné na čtyři souvrství (Weithofer 1902) – spodní šedé (kladenské), spodní červené (týnecké), svrchní šedé (slánské) a svrchní červené (líňské). Petrograficky se jedná o poměrně složitý komplex hornin s cyklickou sedimentací pískovců a slepenců, prachovců a jílovců s uhelnými souslojími. Mocnost karbonských sedimentů se pohybuje v kladenské části pánve až kolem 400 m, ve slánské části až kolem 1000 m. Z pohledu výskytu minerálů má význam pouze nejspodnější kladenské souvrství, kde se popisovaná minerální parageneze vyskytovala hlavně v okolí uhelných slojí, zde označovaných jako základní a hlavní kladenská. Z tohoto důvodu je tato typická minerální parageneze označována jako „minerály uhelných slojí“, i když tento název je poněkud zavádějící, jak se dovíme dále. Mladší část sedimentárního pokryvu tvoří horniny svrchní křídy, se kterými se můžeme setkat na povrchu, ve svazích údolí a ve výkopech na většině území Kladenska. Jedná se o pískovce a jílovce svrchního cenomanu perucko-korycanského souvrství ve spodní části a písčité slínovce (na Kladensku označované jako „opuky“) a jílovce spodního turonu bělohorského souvrství ve svrchní části sedimentárního cyklu svrchní křídy. Z pohledu výskytu minerálů jsou křídové horniny na Kladensku bez významu. Období terciéru je na Kladensku zastoupeno vulkanismem, který vytvořil těleso stratovulkánu Vinařické hory, tvořené převážně bazaltoidními horninami – nefelinitem, olivinickým nefelinitem a jejich pyroklastiky (tufy). V puklinách a dutinách vulkanických hornin vykrystalovaly karbonáty a zejména pak poměrně bohatá parageneze silikátů zeolitové skupiny. Posledním a nejmladším geologickým útvarem v geologické stavbě Kladenska jsou uloženiny kvartéru. Jedná se o deluviální hlíny a mrazové zvětraliny, eolické sedimenty (spraše), fluviální sedimenty (povodňové hlíny, říční štěrkopískové terasy apod.), které se ukládaly v depresích staršího reliéfu a v okolí vodních toků a tvoří povrch území. Z mineralogického hlediska jsou nezajímavé. Ke kvartérním uloženinám řadíme i ty, které vznikly činností člověka (antropogenní sedimenty), tj. různé násypy a navážky a zejména pak struskové a hlušinové odvaly a haldy. V prostředí zejména hlušinových hald po těžbě černého uhlí se pak recentně vytvořily zajímavé minerální parageneze vzniklé supergenními procesy, a to zejména v důsledku působení vysokých teplot při prohořívání hald, nebo v důsledku zvětrávání uloženého materiálu. Do této skupiny patří i minerál kladnoit, který vnesl jméno města Kladna do mineralogického systému. 247 BOHEMIA CENTRALIS 33 Výskyt minerálů v horninách proterozoika Minerály v horninách proterozoika byly většinou objeveny při ražbě překopů a jam v podloží karbonské pánve, kdy tato důlní díla zastihla tektonicky oslabené a alterované zóny, doprovázené systémem křemenných, karbonátových a křemen – karbonátových žil s rudní mineralizací. Do této skupiny patří nálezy jehlicovitých krystalů antimonitu v kalcitových žilkách (Slavík, 1925), (Rost, 1942), které se však v novější době na Kladensku neobjevily a bývají proto zpochybňovány. V puklinách proterozoických hornin se obvykle v karbonátových žilkách objevují drobné 2–4 mm krystaly žlutobílého až hnědožlutého ankeritu a drobných žlutobílých krystalů kalcitu, na které nasedají drobné jehlicovité obvykle pouze do 3 mm velké krystaly tombakově naběhlého pyrhotinu, které byly autorem nalezeny na haldách dolů Schoeller a Prago, nálezy pyrhotinu zmiňují i oba výše citovaní autoři. Dalším minerálem této parageneze je sfalerit, který byl nalezen v drobných, 2–4 mm velkých černých krystalech nasedlých na krystalovaném ankeritu a 2–4 mm žlutohnědých krystalech v dutinách karbonátové žiloviny na haldě dolu Schoeller. V této asociaci byly autorem nalezeny i drobné do 1 mm velké krystaly As-ullmanitu, určené V. Žáčkem (1999), ovšem pouze ve dvou exemplářích. Dále byl na těchto karbonátových žilkách nalezen pyrit a galenit v krystalech do 5 mm Žáček a Slavík (1995). Na puklinách proterozoických břidlic byly autorem poměrně řídce nalezeny i agregáty tence jehlicovitých až 3 cm krystalů