Pražské Jaro Gennadij Rožděstvenskij Festival Opera 2007 Státní Opera Stuttgart XVI

HUDEBNÍ ROZHLEDY 05 2007 | ročník 60 | cena 40 Kč

Pražské jaro Gennadij Rožděstvenskij Festival Opera 2007 Státní opera Stuttgart XVI. FESTIVAL MITTE EUROPA 2007

Patroni ANGELA MERKEL MIREK TOPOLÁNEK GEORG MILBRADT kancléřka Spolkové republiky Německo předseda vlády České republiky předseda vlády Svobodného státu Sasko

»Variatio delectat · Rozmanitost potěší« více než 60 festivalových měst a obcí v příhraničním česko-německém regionu malebné kostely a kláštery · romantické zámky a hrady · nostalgická lázeňská místa

klasická hudba klezmer jazz lidová hudba

výstavy · workshopy a symposia · Divadelní podzim

www.festival-mitte-europa.com · [email protected] Festival Mitte Europa, nám. krále Jiřího z Poděbrad 43, 350 02 Cheb, tel.: 354 436 941 Dům kultury / SFT, Mírové nám. 2950, 415 28 Teplice, tel.: 775 919 339

umělecký ředitel Thomas Thomaschke

Ministerstvo kultury České republiky

Mediální partneři obsah

Závěrečný koncert letošního Mezinárodního hudebního festi- ROZHOVORY valu Pražské jaro, o jehož celkové dramaturgii přinášíme v úvodu 3 · Pražské jaro 2007 rozhovor s ředitelem festivalu Romanem Bělorem, bude dirigo- 6 · Gennadij Rožděstvenskij vat světově proslulý Gennadij Rožděstvenskij. Naposledy zavítal do Prahy společně s manželkou, vynikající klavíristkou Viktorií UDÁLOSTI Postnikovovou a synem, talentovaným houslistou Alexandrem 8 · Festival Opera 2007 21. února, kdy vystoupili ve Smetanově síni s Pražskými symfoniky, s nimiž se – tentokrát však pouze sám – představí i na letoš- FESTIVALY, KONCERTY ním festivalu. A to v kompozici Lukáše Matouška Kořeny času, v Ostrčilově Impromptu, op. 13 a ve Dvořákově Symfonii č. 7 10 · Pražské premiéry d moll, op. 70. V článku, který vám předkládáme, ho Ivan Žáček 13 · Expozice nové hudby po dvacáté představuje nejen jako výjimečného umělce, ale rovněž jako člo- 14 · Pražská komorní fi lharmonie – Objevy a oratoria věka s neodolatelným smyslem pro humor… → strana 6 15 · Radoslav Kvapil a česká klavírní tvorba 16 · Emersonovo kvarteto hrálo Beethovena Festival hudebního divadla OPERA 2007, pořádaný Jednotou hudebního divadla, přivedl již poosmé od roku 1993 do pražských HORIZONT operních domů všech deset stálých a tři alternativní tuzemské 22 · Tomasz Stanko Quartet operní soubory. Tedy opět výmluvný vzorek zdejšího operního 23 · Nestárnoucí americké legendy nezklamaly divadla, ba reprezentativní v tom smyslu, že divadla jako spo- luorganizátoři festivalu sama volí inscenaci, jíž se pomyslného DIVADLO – OPERA · BALET · MUZIKÁL klání chtějí zúčastnit. A protože prakticky všechny inscenace 26 · Povrchní a cituprázdné Děvče ze Západu kamenných divadel jsme v Hudebních rozhledech již recenzo- 29 · Labutí jezero v duchu tradice vali (opavské nastudování opery Jaromíra Weinbergera Švan- da dudák doháníme v tomto čísle), příspěvek Josefa Hermana 31 · Romeo a Julie v Ostravě se zabývá spíše celkovým zhodnocením festivalu, které doplňuje ZAHRANIČÍ zamyšlením nad současným stavem opery u nás… → strana 8 36 · Světová operní divadla II. Provozování opery má ve Stuttgartu, který dokonce za vlády V. Státní opera Stuttgart vévody Carla Eugena v letech 1744–93 patřil k nejvýznamněj- 38 · Dvakrát z operního Mnichova ším hudebním centrům Evropy, poměrně dlouhou tradici. Již v polovině 17. století se konala operní představení v tzv. Lusthau- STUDIE, KOMENTÁŘE su otevřeném v roce 1584, který byl po devadesáti letech nahra- 42 · Zlatá éra české opery II. zen větším Komödienhausem. Jako dvorní kapelník zde v letech V. Aby se nezapomnělo – Miloslava Fidlerová 1698 – 1704 působil Johann Sigmund Kusser, jedna z nejvýznam- 44 · Duchovní píseň v českých zemích nějších osobností německé barokní opery. Uváděl zde nejen svá V. Literární a konfesijní spektrum předbělohorské vlastní díla, ale též opery Steff aniho, Lullyho a dalších skladate- duchovní písně lů. Dnešní divadelní budova zahrnuje pod jednou střechou Vel- ké divadlo otevřené 15. září 1912 a Malé divadlo, kde byl provoz 48 · Novinky soudobé hudby zahájen Straussovou Ariadnou na Naxu téhož roku 25. října… V. Ivana Loudová: Sinfonia numerica pro komorní soubor → strana 36 50 · České muzeum hudby V. Nejvzácnější smyčcové nástroje Při výzkumu hudebních pramenů vyvstávají nejrůznější otázky, na které se muzikologové snaží hledat odpovědi bez ohledu na KNIHY historické období, z něhož studovaný materiál pochází. V tom- 52 · Roman Dykast: Hudba věku melancholie to dílu našeho seriálu se pokusíme zauvažovat nad tím, co nám o dobové hudební praxi prozrazují některé rukopisy z 15. století SVĚT HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ a zda můžeme již samotný notový záznam skladby považovat za 55 · Frankfurt 2007 důkaz o jejím provozování. Hudební kultuře této epochy vládne 56 · Pohled do světa houslařského řemesla v Čechách II. po roce 1430 kompoziční styl nazývaný nizozemská nebo franko- V. Petr Vavrouš -vlámská polyfonie, který se během několika desetiletí rozšířil ze své „pravlasti“ do všech koutů tehdejší „západoevropské“ civiliza- REVUE HUDEBNÍCH NOSIČŮ ce. Skladby největších mistrů se opisováním šířily sice velmi rychle, ale dochované prameny, bohužel, představují jenom nepatrný 58 · Od fi rmy k fi rmě zlomek dobové reality… → strana 46 62 · Recenze CD

editorial kvten mystický, mýtický a kulturní

Vážení a milí čtenáři, po několika letech blíže představili již v březnovém čísle do května od nepaměti vstupujeme mystickou branou, kte- našeho časopisu, závěrečný koncert Pražského jara, říze- rou představuje noc z posledního dubna na první den měsí- ný Gennadijem Rožděstvenským, o němž se dozvíte řadu ce májového, podle tradice spojovaná s německou křesťan- zajímavostí na stránkách, jež máte v ruce, i wagnerovský skou světicí z 8. století Valpurgou. V těchto hodinách bylo večer s orchestrem Národního divadla, nazvaný Ring beze podle našich předků nejlépe zůstávat doma pod ochranou slov, jehož se ujal nám již dobře známý americký dirigent stínů černého bezu, který hospodáři vysazovali u vchodu do John Fiore, se kterým jsme pro vás připravili rozhovor v čísle obydlí i chlévů, aby – jak se pevně věřilo – bránil řádění následujícím. Ve výčtu bychom samozřejmě mohli i nadále nečistých sil. pokračovat, ale musíme nechat i na vašem rozhodnutí, co si Ovšem květen je i mýtický, podle českého kronikáře druhé z pestré nabídky sami vyberete… Na dalších řádcích zkusí- poloviny 16. století Václava Hájka z Libočan totiž právě dne me tedy alespoň upozornit na některé nejzajímavější články třináctého tohoto měsíce (povšimněme si rovněž magické- z právě předkládaného čísla našeho časopisu. ho čísla 13) dorazili poslové bájné kněžny Libuše za neméně Mezi těmi, jimž byste měli věnovat svůj čas, by určitě nemělo bájným Přemyslem Oráčem do Stadic a odvedli ho rovnou chybět například zhodnocení Festivalu Opera 2007 a obou od pluhu na knížecí stolec. premiér, uvedených na našich předních pražských scénách, Kněžna Libuše pak nejen proslula v ostatní Evropě jako Pucciniho Děvčete ze Západu v Národním divadle a Labu- jedno z vtělení rovněž mýtické věštkyně Sibyly, ale její osu- tího jezera ve Státní opeře Praha (v případě Pucciniho ale dy se staly vděčným námětem děl mnoha českých i zahranič- obzvláště doporučuji konfrontovat se svým vlastním názo- ních umělců všech dob. Od výtvarníků, přes sochaře, básníky rem!). Neméně podnětnou je ovšem i recenze knihy Roma- a spisovatele až po hudební skladatele. na Dykasta Hudba doby melancholie, kterou její autor, Petr Květen je však také měsícem, kdy zemřeli dva nejvýznam- Daněk, označil za jednu z nejlepších muzikologických prací nější čeští skladatelé 19. století, 1. května Antonín Dvořák několika posledních desetiletí, a všechny studie, které při- a 12. května – s nímž je od roku 1946 zároveň spojeno zahá- nášejí opravdu zajímavé – a mnohdy zcela nové poznatky ve jení Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro – svých oborech. A to především další část seriálu Duchov- Bedřich Smetana. Slavnostnímu otevření pomyslných bran ní píseň v českých zemích, která je tentokrát pojednáním pražských koncertních prostor, které je každoročně situo- na téma literárního a konfesijního spektra předbělohorské váno do Brožíkovy síně Staroměstské radnice a jemuž dává duchovní písně, a pokračování cyklu Prameny živé hudby, punc výjimečné události i přítomnost primátora hlavního v jehož pátém díle se ponoříme do problematiky pramenů města Prahy, totiž předchází vždy rovněž pietní akt u hrobu polyfonie 15. století. Ty, kteří se zájmem sledují osudy osob- Bedřicha Smetany na Vyšehradském hřbitově. ností zlaté éry českého operního divadla a jejich vyprávění, I tentokrát se samozřejmě budeme této naší nejvýznamnější rovněž nezklameme a nabídneme rozhovor s pěvkyní Milo- hudební přehlídce věnovat co nejpodrobněji, ale již teď na slavou Fidlerovou, ze sbírek Českého muzea hudby vás pro- stránkách Hudebních rozhledů najdete jakéhosi průvodce vedeme reprezentativní výstavou nejvzácnějších smyčcových po všech jejích koncertech, jehož autorem je ředitel festiva- nástrojů a na dvojstraně, věnující se českému houslařskému lu Roman Bělor, který vám jistě jako jeden z nejpovolaněj- řemeslu, se seznámíme s výrobcem viol da gamba, Petrem ších pomůže co nejlépe se v plejádě všech koncertů zorien- Vavroušem. tovat. Já osobně bych určitě nevynechala vystoupení skvělé- Nezapomněli jsme však ani na informace z mezinárodního ho omase Hampsona s orchestrem San Francisco Sym- hudebního veletrhu Musikmesse und Prolight + Sound ve phony, řízeným Michaelem Tilsonem omasem, koncert Frankfurtu nad Mohanem, či oblíbený cyklus z pera Jana souboru světoznámého katalánského gambisty Jordi Savalla Králíka o českých operách v gramofonovém světě, v němž Hespèrion XXI či večer s fenomenálním klavíristou Mur- se tentokrát dozvíme vše o Mackerrasových nahrávkách děl rayem Perahiou a orchestrem e Academy of St Martin in Leoše Janáčka. the Fields. Nejsou to však zdaleka jediné tipy, kterým bys- Doufáme, že i tentokrát si z naší nabídky vyberete a s Hudeb- te měli věnovat pozornost, protože lákavých vystoupení je ními rozhledy se ve volných chvílích potěšíte. v programu mnohem více… K jednomu z nich patří bezesporu i koncert brněnské rodač- ky, violoncellistky Michaely Fukačové, kterou jsme vám opět Hana Jarolímková, šéfredaktorka

HUDEBNÍ ROZHLEDY Adresa redakce: Distribuce a předplatné Časopis Hudební rozhledy pro potřeby Radlická 99, 150 00 Praha 5 ve Slovenské republice: zrakově postižených zajišťuje číslo 5 | 2007 | ročník 60 tel. šéfredaktor: (+420) 251 554 088 Magnet-Press Slovakia, s. r. o. prostřed nic tvím internetového serveru Měsíčník pro hudební kulturu tel. redakce: (+420) 251 550 208 Šustekova 8, P. O. Box 169 www.braillnet.cz Sjednocená organizace (+420) 251 552 425 830 00 Bratislava nevidomých a slabozrakých ČR Vydává: Společnost Hudební rozhledy, tel. sekretariát: (+420) 251 554 089 tel.: (+421) 67 20 19 21,-2 – časopisy tel.: (+420) 266 038 714 člen AHUV, za ﬁ nanční podpory MK ČR, fax: (+420) 251 554 088 (+421) 67 20 19 31,-3 – předplatné Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, Nadace e-mail: [email protected] fax: (+421) 67 20 19 10 Sazba: studio Togga, Praha Leoše Janáčka, Nadace OSA Nevyžádané rukopisy se nevracejí. e-mail: [email protected] Tisk: Dvořák & syn, Dobříš [email protected], www.press.sk Odevzdáno do sazby: 13. 4. 2007 Šéfredaktorka: Hana Jarolímková Distribuci a předplatné v České Cena jednoho výtisku: 60 SK Evidenční číslo MK ČR E1244 republice provádí v zastoupení vydavatele Cena výtisku pro předplatitele: 50 SK ISSN 0018-6996 Tajemnice redakce: Marcela Šlechtová ﬁ rma SEND Předplatné, P. O. Box 141 Redakční rada: Jan Baťa, 140 21 Praha 4 Objednávky do zahraničí vyřizuje Na titulní straně G. Rožděstvenskij Lucie Dercsényiová, Roman Dykast, tel.: (+420) 225 985 225 redakce a MEDIASERVIS, s. r. o. Foto © FOK – Prokop Souček Ivan Poledňák, Jiří Štilec, Ivan Štraus, fax: (+420) 225 341 425 administrace vývozu tisku Jan Vičar SMS: (+420) 605 202 115 Sazečská 12, 225 62 Praha 10 www.hudebnirozhledy.cz Externí spolupráce: Jitka Slavíková e-mail: [email protected], www.send.cz tel.: (+420) 271 199 255 Výtvarné řešení: František Štorm Cena jednoho výtisku: 40 Kč fax: (+420) 271 199 902 Cena výtisku pro předplatitele: 30 Kč rozhovory

Je pro nás velkou radostí, že naší letošní soutěži v oboru diri- pražské jaro gování (druhým vypsaným oborem je hra na lesní roh) bude Hana Jarolímková předsedat v čele poroty profesor Jorma Panula ze Sibeliovy akademie, který vychoval celou plejádu ve světě úspěšných I letos jsme se sešli s ředitelem Mezinárodního hudebního fi nských dirigentů mladé a střední generace, k nimž patří festivalu Pražské jaro, Romanem Bělorem, abychom vám i Sakari Oramo. jako každoročně nadcházející ročník této naší nejvýznam- nější hudební události souhrnně představili. Od festivalu se očekává, že bude přehlídkou známých těles a slavných interpretů …. Úvodní otázka často míří k tématům festivalu, jak lze Nesporně ano a já se pokusím obvyklý „výčet hvězd“ rozdělit letošní festival vnímat z tohoto hlediska? do určitých skupin. Úvodem chci připomenout další výrazné Po projektu Česká hudba 2004 a dvou bilančních i autor- světové dirigentské osobnosti. Dva pražské koncerty „svého“ ských ročnících 2005 (60. ročník, Josef Suk) a 2006 (60. výro- San Francisco Symphony Orchestra bude stejně jako před čí založení festivalu v roce 1946, projekt Mozart Praha 2006) čtyřmi lety dirigovat Michael Tilson omas, Českou fi l- si dopřáváme oddych od velkých témat či programových linií harmonii bude řídit Charles Dutoit, její šéfdirigent Zdeněk a nabízíme pestrou mozaiku hudebních událostí, která však Mácal zahájí poprvé festival Mou vlastí. Pražští symfoniko- i přes tematickou rozvolněnost obsahuje četná zásadní sděle- vé uvítají Serge Bauda, Gennadije Rožděstvěnského a sira ní. Obecně lze říci, že česká část dramaturgie vytváří prostor Charlese Mackerrase, Tadeusz Strugala bude řídit Pražské pro řadu autorů stojících mimo tzv. velkou čtyřku (Smetana, rozhlasové symfoniky a Pražský fi lharmonický sbor se sólisty Dvořák, Janáček, Martinů), a to od renesance až do součas- v rámci již uvedeného polského projektu. John Fiore bude nosti. Dvěma hvězdnými klavírními recitály (Kun Woo Paik řídit zmíněnou wagnerovskou kreaci Orchestru Národního a Andrej Gavrilov) vzdáváme poctu legendárnímu Svjato- divadla. Martin Turnovský s orchestrem Virtuosi di Praga slavu Richterovi, dvěma koncerty připomeneme zajímavý a Pražským komorním sborem vystoupí v chrámu Matky vztah světa hudby a fi lmu (vystoupení holandské formace Boží před Týnem, kterému jsme v tomto roce dali přednost Willem Breuker Kollektief k projekci němého fi lmu Fried- před katedrálou sv. Víta (zazní zde mj. Beethovenova Mše richa Wilhelma Murnaua FAUST, výběr ze všeobecně zná- C dur). mých titulů fi lmové a televizní tvorby českých autorů v podá- V dvojroli instrumentalisty a uměleckého šéfa v Praze ní SOČRu a Stanislava Vavřínka), v rámci festivalu bude vystoupí dvě „superstars“ – pianista Murray Perahia (s Aca- obnoven a poprvé v koncertní podobě proveden legendární demy of St Martin in the Fields) a houslista Gidon Kre- nahrávací projekt Jiřího Stivína Zvěrokruh. Nedávné úspěš- mer (jako šéf orchestru Kremerata Baltica). Mezi nepře- né pražské provedení Wagnerova Ringu si připomeneme hlédnutelné zahraniční osobnosti dále patří hobojista Heinz orchestrálním výběrem z tohoto operního cyklu v podání Holliger, violoncellista Steven Isserlis (Elgarův koncert orchestru Národního divadla. Upozorníme také na hudeb- s FOK) a houslistka Chantal Juillet (Stravinského koncert ní kultury Polska a Finska, které u nás – na rozdíl od světa s Českou fi lharmonií). Mladou generaci mezi prominent- – nejsou všeobecně doceněny… . ními hosty zastupují houslistka gruzínského původu Lisa Batiashvili, která vystoupí s fi nským orchestrem (Sibelius), Zde mi dovolte doplňující otázku – lze určité přehlížení či a britská trumpetistka Alison Balsom, která vedle koncertu nedocenění Polska případně Finska překonat? s Pražskou komorní fi lharmonií (Tomasi, Haydn) vystoupí Zajisté to není možné během jednoho Pražského jara, je to práce pro velké pořadatele na léta. V případě Polska Štefan Kocán jde zejména o plejádu skladatelských osobností činných po II. světové válce, jejichž dílo je u nás známo jen částečně. Uvedeme-li namátkou několik jmen – Grażyna Bacewicz, Andrzej Panufnik, Tadeusz Baird, Witold Lutosławski, archiv Foto Wojciech Kilar, Krzysztof Penderecki, Henryk Mikołaj Górecki, uvědomíme si jednak sílu polského skladatelského fenoménu, jednak schopnost polské kultury pomoci či ale- spoň nebránit jejich prosazení ve světě, tedy přesně to, co česká kultura větší povolností k indoktrinaci zvládla ve vztahu k našim skutečným skladatelským osobnostem téže doby nesrovnatelně hůře než Poláci. Uvádíme-li letos českou pre- miéru Pendereckého 8. symfonie Lieder der Vergänglich- keit, chceme připomenout i tyto skutečnosti. Dílo samotné je pro nás zajímavé i tím, že jde o vokální symfonii kompo- novanou na verše německých básníků, z nichž dva – Karl Kraus a Rainer Maria Rilke – pocházeli z Čech. Co se týká Finska, musím zdůraznit, že nejde o zemi jedi- ného klasika – Jeana Sibelia. Z Finska v posledních deká- dách přichází řada skvělých dirigentů, pěvců i instrumenta- listů, fi nští skladatelé – ze starší generace současných autorů zejména Einojuhani Rautavaara, ze střední generace napří- klad Kalevi Aho, Kaija Saariaho či Magnus Lindberg – jsou pravidelně hráni světovými orchestry. Finsko je moderní hudební velmocí a my – jako bývalá konzervatoř Evropy – to musíme vzít s veškerou vážností i pokorou na vědomí. Dva koncerty Symfonického orchestru Finského rozhlasu, který patří k evropské elitě, budou nesporně dokumentovat tuto skutečnost. Mimochodem šéfdirigent orchestru Sakari Ora- mo je zároveň uměleckým šéfem City of Birmingham Sym- phony Orchestra jako nástupce sira Simona Rattla. Foto archiv Foto

Lisa Batiashvili rozhovory na samostatném recitálu – nokturnu, kdy ji doprovodí na Peter Straka, omas Bauer, Tobias Berndt, Tomáš Černý varhany Daniela Valtová Kosinová. a Jiří Sulženko. Generačně lze pohlédnout rovněž na rozsáhlou českou S mnoha dalšími pěvci se mohou setkat návštěvníci operních účast, kde je zřejmý nástup mladé generace a logický posun představení obou pražských operních domů v rámci jejich ještě nedávno mladých do silné generace střední. Máme představení zařazených do širšího rámce festivalu. Z pro- radost z festivalového návratu (po sedmi letech) violoncel- dukce Národního divadla to jsou Tajemství Bedřicha Sme- listky Michaely Fukačové, která provede v rámci koncertu tany, La Clemenza di Tito W. A. Mozarta, Pucciniho La Komorní fi lharmonie Pardubice pod taktovkou Leoše Svá- Fanciulla del West a Samson a Dalila Camilla Saint-Saën- rovského skladby Jan Nováka a brněnského rodáka (a poz- se. Státní opera Praha v rámci festivalu uvede Pucciniho dějšího Američana) Ericha Wolfganga Korngolda, jehož Manon Lescaut a Verdiho Traviatu. dvojité jubileum připadá na tento rok (1897 – 1957). Hous- Samostatně je třeba uvést velkoformátový „remake“ sema- listu Ivana Ženatého doprovodí na recitálu – nokturnu pia- forovské Dobře placené procházky Jiřího Suchého a Jiřího nista Igor Ardašev (ten bude rovněž sólistou „polského“ kon- Šlitra v Národním divadle v režijním a scénickém podání certu se SOČRem v Chopinovi), ve shodné nástrojové sesta- Miloše Formana a jeho synů Petra a Matěje. Z běžné operní vě spolu v recitálu vystoupí Pavel Šporcl a Petr Jiříkovský, produkce se vymyká rovněž provedení opery L’Orfeo Clau- smetanovský program přednese jako další nokturno pianist- dia Monteverdiho ve Stavovském divadle – v režii nově desig- ka Jitka Čechová (dramaturgie refl ektuje její pozoruhodný novaného šéfa opery ND Jiřího Heřmana. nahrávací projekt Smetanova díla pro Supraphon). Pianis- ta Adam Skoumal bude sólistou FOK v Ravelově koncertu Tím jsme si vytvořili můstek ke staré hudbě v dramatur- pro levou ruku. Monika Knoblochová nabídne cembalový gii festivalu… .. recitál v klášteře sv. Anežky České. K dirigentu Stanislavu Na první místo této programové kategorie patří jeden z veli- Vavřínkovi (fi lmová hudba se SOČRem) můžeme s určitou kánů oboru Jordi Savall, který se vrací po třech letech na fes- nadsázkou jako domácí generačně přiřadit v Česku stále tival se svým již legendárním souborem Hespèrion XXI (do působící dirigenty Charlese Olivieri-Munroea (shakespea- roku 2000 to byl Hespèrion XX), jehož sólistkou v progra- rovský program Severočeské fi lharmonie Teplice, jejímž je mu věnovaném hudbě éry spisovatele Miguela de Cervant- dlouholetým šéfdirigentem) a Kaspara Zehndera – šéfdiri- ese bude sopranistka Montserrat Figueras. genta Pražské komorní fi lharmonie. Kromě již zmíněného programu souborů Václava Lukse – Mezi mladé či mladší můžeme zařadit rovněž některé soubo- věnovaného převážně Janu Dismasi Zelenkovi – sem dále ry jako například Bennewitzovo kvarteto, Ensemble Marti- patří program vokálního souboru Octopus Pragensis, který nů, Collegium Marianum s uměleckou vedoucí, fl étnistkou za doprovodu instrumentálního ansámblu Capella Rudol- Janou Semerádovou (klarinetistka Ludmila Peterková zde phina (uměleckým šéfem obou je Petr Daněk) provede výbor vystoupí jako sólistka na chalumeau), rovněž pak i Collegi- hudby s válečnou tematikou období vrcholné renesance, a to um 1704 (spolu s Collegiem vocale 1704) Václava Lukse, kte- na místě příznačném – v letohrádku Hvězda na Bíle Hoře. ré vzdá v Rudolfi nu poctu Janu Dismasi Zelenkovi. V rámci matiné určených mladším etablovaným umělcům Předposlední otázka – jaké výlety na okraj či za okraj tra- se postupně představí violoncellista Tomáš Jamník, kterého diční dramaturgie jste připravili pro tento rok? doprovodí klavírista Ivo Kahánek, houslista Roman Patočka Zajímavostí bude Projekt Basklarinet, který je poctou Jose- s doprovodem Silvie Ježkové a varhaník Petr Čech. fu Horákovi, legendárnímu hráči na tento nástroj a spoluza- kladateli nezvyklého ansámblu Due Boemi di Praga, v němž V programu Pražského jara je také řada známých pěv- od roku 1963 až do konce života působil s klavíristkou ců… Emmou Kovárnovou. Tato dvojice přitahovala pozornost řa- Pohlédneme-li na festival z hlediska vokálního umění, dy českých i zahraničních skladatelů, kteří mu věnovali své můžeme s radostí uvést jména řady špičkových uměleckých skladby. Ty pak tvoří zajímavý až raritní vzorek tvorby druhé osobností. Na prvním místě je třeba uvést recitál sopranistky poloviny 20. století. Projektu se vedle paní Emmy Kovárnové Gabriely Beňačkové věnovaný jejímu životnímu i umělecké- a řady basklarinetistů v čele s Henri Bokem účastní také Jiří mu jubileu. Paní Beňačková patří k umělcům, k jejichž jmé- Stivín, klarinetista Jiří Hlaváč, klavírista Daniel Wiesner, nu není třeba nic dodávat, snad jen to, že jí všichni vděčíme houslistka Marie Gajdošová a další. Zvláštnímu projektu za mnohé. Koncert, k němuž si jako hosta přizvala další sop- patří specifi cké prostředí – v rámci dne otevřených dveří ranistku – Evu Urbanovou, doprovodí Symfonický orchestr s koncertem navštívíme dokončované Centrum pro součas- Českého rozhlasu, který bude řídit další vítaný host festiva- né umění Dox Prague v pražských Holešovicích. lu, slovenský dirigent Ondrej Lenárd. Do dramaturgické i urbanistické „decentralizace“ Pražské- Úzké vazby domácí scény se Slovenskem a sílu slovenské ho jara také patří tradiční koncert v Mercedes Foru na pěvecké školy si připomeneme také na samostatném recitá- pražském Chodově, kde tentokrát vystoupí zpěvák Dan Bár- lu úspěšného mladého basisty Štefana Kocána, odchovance ta s triem Roberta Balzara. legendárního Jevgenije Něstěrenka, od nynější sezony sólis- Do kategorie etnických programů můžeme zasadit vystou- ty eater Basel, ale už řadu let také stálého hosta Vídeňské pení Čínského rozhlasového orchestru tradičních nástrojů, státní opery. Vystoupení pana Kocána (doprovázet bude kla- který nás ve velkém obsazení seznámí s hudebním dědictvím vírista Róbert Pechanec) souvisí s dřívějším udělením Ceny Číny, a to na hudebních nástrojích, které většina posluchačů Pražského jara, které se uskutečňuje každoročně v rámci uvidí a uslyší poprvé. Orchestr sklízel úspěchy po celém světě naší spolupráce se Středoeuropským festivalem v Žilině. na nejprestižnějších pódiích. Jde o zajímavou příležitost pro Jedinečná příležitost pro milovníky pěveckého umění. stále četnější zájemce o kultury vzdálených národů. Nejvýznamnějším zahraničním pěvcem na festivalu bude barytonista omas Hampson, který jako sólista druhého Poslední otázka – který koncert byste doporučil? koncertu symfoniků ze San Franciska provede výběr z písňo- Znovu upozorňuji na oba koncerty Finského rozhlasového vé tvorby Gustava Mahlera. V rámci četných děl vokálního či orchestru – budou jistě výborné umělecky a jde v obou přípa- vokálně instrumentálního charakteru uslyšíme jako sólisty dech o atraktivní evropské programy. Doporučuji opakova- například zpěvačky Anu Komsi, Olgu Pasichnyk, Agniesz- ně také recitál slovenského pěvce Štefana Kocána. Pro wag- ku Rehlis, Evu Jenisovou, Evu Garajovou, Markétu Cuk- neriány je potom téměř povinností Ring beze slov orchestru rovou a Zdenu Kloubovou, z pěvců to budou kromě jiných Národního divadla s dirigentem Johnem Fiorem. • rozhovory

mimo jiné díky vzácnému daru humoru, který se u velkých gennadij roždstvenskij dirigentů nevyskytuje příliš často. Jeho gesta bychom také Ivan Žáček marně hledali v učebnicích dirigování, ale Rožděstvenskij dokáže těmito metodami, jež často oscilují mezi klaunérií, Třem věcem v životě nevěřím, prohlásil Lev Nikolajevič baletem a čistou mimickou produkcí, získat na svou stranu Tolstoj. Za prvé: nevěřím medicíně, za druhé: nevěřím na hráče i publikum. Při tom zdůrazňuje, že jde o to vyvolat sluneční skvrny a za třetí: nevěřím v umění dirigovat. Tak v publiku emoce, probudit jeho pozitivní či negativní ener- to alespoň tvrdí o ruském spisovateli a svérázném fi losofo- gii. I ta se počítá, protože není nic horšího než celý večer vi Gennadij Rožděstvenskij, jeden z největších i nejsvéráz- nudit a sklidit chladný zdvořilý potlesk. Podle stylu hudby nějších žijících světových dirigentů, v zajímavém dokumen- se Rožděstvenskij střídavě prochází, jednou tanečně houpa- tu Bruno Monsaingeona. Byl natočen k dirigentovým pěta- vým krokem jako Sidney Poitier ve fi lmu Panu učiteli s lás- sedmdesátinám v loňském roce a dává nám nahlédnout do kou, podruhé řízně jako při „parádemarši“, chvíli zase dělá, procesu orchestrálních zkoušek i výuky studentů na Mos- že lelkuje, poklimbává, trhne sebou právě včas, aby zabou- kevské konzervatoři. Rožděstvenskij s Tolstým hned vzápě- řil při forte, nebo se tváří zkroušeně, ale zničehonic se roze- tí polemizuje, když říká na adresu jedné rozšířené pověry, směje, pohazuje zručně pomyslnou holí jako mažoretka, pak že není pravda, že každý muzikant, který se postaví na stu- se jako zapovídá s violoncellistou, aby se vrátil právě včas a pínek před orchestr, může „zfl eku“ dirigovat. Dirigování je efektně zasalutoval se závěrečným hřmotným akordem. To vysoce specializovaná profese a Rožděstvenskij nás v tomto byla řeč o jeho provedení Schnittkeho skladby Mrtvé duše, dokumentu do jejích tajů uvádí velmi poutavým způsobem, plné gogolovského humoru. který nepostrádá ani humor, nadsázku a nadhled. Tajem- Je nasnadě, že tyto klauniády jdou zcela stranou, diriguje- ství umění dirigovat se nedá nijak vysvětlit, tvrdí a dodává, li třeba tak vážné věci, jako Brahmsovu symfonii. Kupodi- že kdyby to bylo možné, chodily by po světě ne tisíce diri- vu, Rožděstvenskij za celý život nedával jediného Bruckne- gentů, ale desetitisíce. Také ale nevěří na zázračné děti a na ra, dokonce ani Beethovena. Podle svých slov velmi touží si to, že dirigentem je možno se narodit. Klíčovou je pro něj ještě zadirigovat jak Beethovena, tak Brucknera, i dalšího schopnost navázat kontakt, aby dirigent mohl přenášet na velkého symfonika, kterého překvapivě nikdy nedělal, Čaj- lidi před sebou i za sebou myšlenky a nápady, které se zro- kovského. Naproti tomu k velkým svým počinům posledních dily v procesu tvorby. let počítá nastudování kompletu symfonií Josefa Haydna, Přes tuto skepsi Rožděstvenskij působil po čtyřicet let na s nímž jej pojí právě dar spontánního humoru. Moskevské a dříve i Vídeňské konzervatoři, aby se pokoušel Někdy nás však i trochu překvapí, třeba tím, že mu smysl předávat svým studentům ono nevyslovitelné a nesdělitelné. pro humor, jímž tak hýří při zkouškách a koncertech, v urči- Řada jeho žáků dosáhla významného postavení mezi světo- tých situacích náhle dojde. Letos například zrušil sérii čtyř vými dirigenty. V mnoha sugestivních záběrech vidíme, že koncertů, během které měl koncem února provést s orches- jako učitel není zrovna dvakrát taktní či vlídný a že nejde trem Amsterdam Sinfonietta v Amsterdamu, Utrechtu a daleko ani pro ironii. Počíná-li si adept dirigentství neobrat- Frankfurtu díla svého mistra, Dmitrije Šostakoviče, a to ně, neváhá jej přede všemi „zkoupat“. Přesto jej žáci milují a kvůli zdánlivě absurdní maličkosti. Nizozemský deník NRC váží si ho, stejně jako orchestrální hráči. „Mohu je naučit, jak Handelsblad uvádí bližší podrobnosti, ze kterých vyplývá, že správně mávat rukama, jak dávat nástupy,“ říká, „ale v tom Rožděstvenskij přicestoval do Amsterdamu 20. února, ihned to nevězí. Jde o osobní charisma, jen díky němu lze působit se odebral na orchestrální zkoušku se Sinfoniettou a poté na hráče a ovlivňovat zvuk orchestru.“ Rožděstvenskij pozo- nalezl v hotelovém pokoji, kde se ubytoval, řadu dárků, roval kdysi při práci Otto Klemperera a byl fascinován, jak mezi nimi i CD vydané v roce 2005, kde tento orchestr velký německý dirigent dokázal silou své osobnosti a jakým- hraje díla Beethovena a Waltona. Jeho turné učinilo pří- si záhadným osobním fl uidem vtělit orchestru svou vůli a trž to, že v textu disku jej opomněli uvést mezi významný- dosáhnout toho, aby stovka muzikantů hrála právě jeho a ne mi hostujícími dirigenty orchestru, ačkoli se Sinfoniettou jinou představu díla. Při tom se takřka nehýbal, v posledním Rožděstvenskij vystoupil v roce 2003. Nic už nezachránilo období svého života, kdy už byl těžce nemocen, seděl jen na ani to, že se do hotelu okamžitě odebrali manažér orchestru židli a jen málokdy zvedl paži k prudšímu pohybu. Dirigoval, Mark Vondenhoff a koncertní mistr Candida ompsonová, podobně jako jiný velikán taktovky, Fritz Reiner, konečky aby se dirigentovi osobně omluvili. „Do hloubi duše raně- prstů a především pohledem. Oba nedělali takřka nic a efekt ný“ Rožděstvenskij i jeho žena Viktoria Postnikovova, která toho byl úžasný: všichni na nich viseli očima a čekali na sebe- měla na turné rovněž vystupovat jako pianistka, neprodleně menší náznak gesta, či třeba jen povytažené obočí. odcestovali do Paříže. Musíme si tedy dát dobrý pozor, aby Rožděstvenskij vyznává podobnou fi losofi i úsporného, ale v následujícím životopise ruského umělce nebylo nic pod- vysoce koncentrovaného pohybu. Jeho způsob práce s orches- statného vynecháno. trem, jak při zkouškách, tak potom i při koncertě, je širo- Gennadij Rožděstvenskij se narodil v Moskvě. Vystudoval ce znám. Zvláště proslulé jsou jeho procházky po pódiu, na Moskevské konzervatoři, dirigování u svého otce, zná- kdy si díky tomu, že nepoužívá stupínek, dopřává volnosti mého dirigenta Nikolaje Anosova, a klavír u Lva Obori- pohybu, promenuje se mezi hráči a neodolatelně žertuje. na. Ještě jako student debutoval ve dvaceti ve Velkém diva- Nemusí to být každému po chuti, asi podobně jako Bern- dle v Čajkovského baletu Šípková Růženka. Celá padesá- steinův extrémně dynamický, extaticky vybičovaný pohyb, tá léta působil v Moskvě a v letech 1964 až 1970, kdy zde který, jak známo, lezl některým hráčům na nervy. Ale zábě- byl šéfdirigentem, uvedl v ruské premiéře Brittenovu opery z Monsaingeonova fi lmu dokazují spíše opak. ru A Midsummer Night's Dream, dále premiéroval Chača- Rožděstvenskij říká, že když stane před novým orchestrem, turjanův balet Spartakus a Proko evovu operu Vojna a mír. stačí mu deset minut a ví, na čem je. Co po nich může chtít, V Anglii debutoval v roce 1956, kdy v Londýně hostoval balet a co už raději ne. Dodává ovšem, že hráčům stačí doslova pár Velkého divadla, a toto vystoupení zahájilo dlouholetou spo- minut, aby zjistili, zda tento muž taktovky bude mít jejich lupráci Rožděstvenského s anglickými orchestry. Jako šéfdi- respekt či nikoli. V sugestivních záběrech, kdy zkouší 7. sym- rigent působil pak ještě na takových postech jako Všesvazový fonii Dmitrije Šostakoviče, nejprve s curyšským Tonhalle, orchestr sovětského rozhlasu a televize, Stockholm Philhar- a pak s orchestrem Moskevské konzervatoře, vidíme velmi monic Orchestra, BBC Symphony Orchestra, Wiener Sym- názorně, čím si respekt u hudebníků získává tento ruský phoniker, Všesvazový orchestr Ministerstva kultury a založil velmistr, specialista právě na Šostakoviče i Proko eva. Je to rovněž Moskevskou komorní operu. rozhovory Foto © Pražské jaro © Pražské Foto

Gennadij Rožděstvenskij

Je pravidelným hostem velkých orchestrů v Evropě, Sever- jeho působení zde byla světová premiéra původní verze Pro- ní Americe a Japonsku, a vystupuje příležitostně i ve vel- ko evovy opery Hráč. V sezoně 2001/2002 řídil mimo jiné kých operních domech. Mimořádnou šíři jeho repertoáru Budapest Festival Orchestra a Toronto Symphony Orches- můžeme patřičně vychutnat na kompaktních discích, kte- tra a v sezoně 2002/2003 pak Montreux Festival Orchestra, rých má na svém kontě již přes půl tisícovky, přičemž se jed- Zürich Tonhalle Orchester, Orchestr La Scaly, v Nizozem- ná výhradně o tituly velkých renomovaných společností. ské opeře uvedl Šostakovičův Nos, řídil orchestr benátské- Vystupuje rovněž pravidelně jako pianista, v čtyřručních reci- ho Teatro la Fenice, koncert v Moskvě k 50. výročí Prokof- tálech spolu se svou ženou Viktorií Postnikovovou, podněcu- jevovy smrti se souborem Symphonic Capella, dále Boston je, objednává i sponzoruje vznik soudobých skladeb, věnuje Symphony Orchestra, Helsinki Philharmonica, nové insce- se kromě již zmíněných pedagogických aktivit i bohaté edi- nace Čajkovského Opričnika v sardském Cagliari a Janáč- torské a muzikologické činnosti, aranžoval a instrumento- kovy Věci Makropulos v Moskvě, která byla zároveň ruskou val řadu děl široké plejády skladatelů, mimo jiné i Alfreda premiérou. V sezoně 2003/2004 řídil svého prvého Wag- Schnittkeho, který byl jeho blízkým přítelem. Rožděstven- nera, Bludného Holanďana v milánské La Scale. V sezoně skij, když hovoří o tomto za sovětské vlády často zakazova- 2004/2005 působil u Yomiuri Symphony, Budapest Festi- ném skladateli, nachází slova nejvyššího uznání: „Schnitt- val Orchestra, Beethovenhalle Orchester Bonn, Tonhalle, keho hudba je zcela jedinečná, protože to byl génius. Přitom Stuttgart Staatsorchester, Orchestre de Paris a Českou ﬁ l- je velmi prostá. Zasahuje bezprostředně mozek i srdce poslu- harmonii. Také debutoval v Opéra Bastille, a to s Čajkovské- chače. Každá jeho symfonie představuje složitý a krásný svět ho Pikovou dámou. V sezoně 2005/2006 řídil poprvé Oslo pro sebe, i když jsou jejím tématem hrůzné věci. Ale přede- Philharmonic a dával řadu koncertů v Japonsku, Finsku, vším byl Schnittke jedinečným melodikem. Byl to následov- Norsku, Rusku, Itálii a Anglii. Mistrovy letošní plány zahr- ník Šostakoviče a Proko eva. Často se mi stává, že se mě při nují mimo jiné koncerty s Berliner Symphoniker a London zkoušce hudebníci ptají: ‚Čí je to melodie, kterou Schnittke Philharmonic Orchestra v Madridu. tak kouzelně upravil?‘ A jsou velmi překvapeni, když jim řek- nu, že to složil sám.“ Na letošním Pražském jaru vystoupí v závěrečném koncertu Pokud jde o Rožděstvenského významné aktivity z posled- festivalu jako jeho dlouholetý a vážený host. 3. června pro- ních let, zde je jejich stručný přehled. V roce 1996 byl deko- vede s FOK program složený výhradně z děl českých auto- rován prezidentem Jelcinem a v roce 2001 prezidentem Puti- rů, Dvořákovu Symfonii č. 7, Impromptu, op. 13 Otakara nem. Obdržel rovněž řád Švédské akademie a v roce 2003 Ostrčila a dílo Kořeny času od soudobého skladatele Luká- francouzský Řád čestné legie a japonský Řád vycházejícího še Matouška. • slunce. V sezoně 2000/2001 byl poprvé v historii jmenován uměleckým ředitelem Velkého divadla v Moskvě. Vrcholem události

evropské úrovni, festival otevíralo sporným nastudováním opery Camilla Saint-Saënse Samson et Dalila. Státní opera ovšem vědomě nasadila prestižní nastudování Bernsteinova

Foto archiv Foto Candida, přijímané však kontroverzně a – myslím – trochu nedoceněné, základní stylový problém je však už v samé koncepci inscenace. Obé svědčí o tom, že ani velké pražské domy nedokázaly pře- konat zdejší provincionalismus, u nich jaksi víc na ráně než v regionálních souborech a tudíž ostřeji kritizovaný. Až na prvním místě v tom přirozeně ﬁ gurují peníze, obě pražská divadla jsou na evropském operním trhu ještě chudší než- li regionální divadla na pomyslném trhu tuzemském. Ale nelze nevidět i problémy ryze koncepční. Někdejší ředitel Národního divadla Jiří Srstka se obával, aby Národní divadlo nebylo prvním oblastním divadlem v zemi – a právě tuto pozici obě pražské opery zaujaly. Když už kategorizuji, pak pět z osmi regionálních kamen- ných souborů na sebe provincionální myšlení prozradilo i v Praze, dva se tu blýskly nad své poměry (Olomouc, Čes- ké Budějovice) a moc bych jim přál, aby jim to vydrželo. Jedi- ný prokazuje dlouhodobou stabilní úroveň ve všech parame- trech, kterou na festivalu potvrdil – Národní divadlo morav- skoslezské Ostrava. Provedení opery Bohuslava Martinů Řecké pašije („klasické“ curyšské verze) bylo promyšlené a propracované hudebně, parádně obsazené (Luciano Mast- ro, Martin Gurbaľ, Eva Dřízgová-Jirušová ad.), režisérem Michaelem Tarantem dotažené do působivého jevištního tvaru. A hlavně vyzařovalo patřičnou energii, touhu vydat ze sebe v nejlepším slova smyslu všechno. Právě to u diváků zabírá, vždyť divadlo je jedinečným setkáním, které buď je, nebo není elektrizující. Ostravská inscenace v anketě divá- ků zvítězila – cena „Libuška“. Mimochodem – rozhodli jsme se v Jednotě hudebního divadla pro zcela nový model diváckého hlasování, vlastně pro jednoduchou anketu, s jistou obavou, zda divácký plebiscit příliš neovlivní náhodné vlivy. A hle – pověstný vox popu- Kateřina Kněžíková vystoupila na závěrečném Galakoncertu festivalu. li setřídil inscenace prakticky stejně jako přísné odborné grémium. Nepodceňujte nás, vzkázali tím festivaloví diváci operním divadlům, které se tak často vymlouvají na prý tra- festival opera dicionalistický vkus svého publika. Josef Herman Operní režie Festival hudebního divadla OPERA 2007, pořádaný Jedno- Hlas lidu na druhé místo zařadil olomouckou inscenaci Ver- tou hudebního divadla, přivedl již poosmé od roku 1993 do diho méně hrané opery Attila, u poroty kritiků zvítězila před pražských operních domů všech deset stálých a tři alterna- Řeckými pašijemi a také získala „Libušku“. Opera Morav- tivní tuzemské operní soubory. Tedy opět výmluvný vzorek ského divadla Olomouc dlouho nedokázala zúročit slušný zdejšího operního divadla, ba reprezentativní v tom smyslu, umělecký potenciál, včetně dirigenta Petra Šumníka. Jeho že divadla jako spoluorganizátoři festivalu sama volí insce- dramatické nastudování Verdiho hudby je první oporou naci, jíž se pomyslného klání chtějí zúčastnit. V jednom pří- pozoruhodné inscenace a hodně ovlivnilo rozhodnutí kriti- padě to nebyla celá pravda: ústecká opera by na poslední ků. Druhou oporou inscenace je mladé a mladší obsazení, chvíli raději ukázala novou produkci Wagnerova Bludné- skoro by se dalo říci zdejší generační vystoupení, posílené ho Holanďana, kterou však dokončila až po uzávěrce fes- italským tenoristou Gianluccou Zampierim. Attila výraz- tivalu. ně převyšuje obvyklou olomouckou produkci, i když přísli- Prakticky všechny inscenace kamenných divadel jsme bem byly už inscenace Nabucca či Dialogů karmelitek, obě v Hudebních rozhledech recenzovali (opavské nastudová- s vnějšími impulsy režisérky Karly Štaubertové a už zmíně- ní opery Jaromíra Weinbergera Švanda dudák doháníme ného režiséra Michaela Taranta. Jeho režie je třetí oporou v tomto čísle), pokusím se tedy shledat obecnější podněty Attily, postavená na přesných vztazích postav, na emočním oněch třinácti představení. Tím prvním základním poznat- gestu hudby, na barvitých obrazech. A především na detail- kem je různost zdejšího operního života, který je strukturo- ní přípravě inscenace, jaká stále ještě není v našich konči- vanější, než se na první letmý pohled může zdát. nách běžná. Jakkoli je mi Tarantovo divadlo sympatické, lituji, že s jeho Provinční divadla koncepcí nesoupeřily jiné, řekněme zjednodušeně novější Opakovaně se ve festivalovém dění ztrácejí obě hostitelské trendy operní režie. Nebyla to náhoda, reprezentují je spí- pražské opery. Do jisté míry je to optický klam, který více še mladší a nejmladší režiséři, kterým „kamenná“ divadla nežli o samotné úrovni pražských souborů svědčí o důsled- zatím dveře neotevřela. Samozřejmě v tomto kontextu fes- cích dlouhodobého plánování představení, v němž se zohled- tivalu velmi chyběla právě pražskonárodní inscenace opery ňují provozní problémy víc nežli prezentace na festivalu. To La clemenza di Tito manželů Herrmannových coby ukáz- je, myslím, důvodem, proč Národní divadlo, přestože dis- ka současného evropského inscenačního myšlení. Koncepč- ponuje inscenací Mozartovy opery La clemenza di Tito na ně nově pojal režii Zemlinského Křídového kruhu v Jihočes- události

Původní tvorbu ovšem v kamenných divadlech aby pohle- dal. I na festivalu ji reprezentovaly jen autorské projekty Ensemblu Opera Diversa (miniopery Ondřeje Kyase a Pav-

Foto archiv Foto la Drábka) a Ensemblu Damian (dvě opery Tomáše Hanzlí- ka), všechny pozoruhodné a slibující dobré příští, pokud tito lidé dostanou víc příležitostí. Mimochodem, zaujaly diváky všech generací, což je zvláště potěšitelné. Vedle koncepce operního divadla, tedy především režie, zůstává hlavním problémem tuzemského operního divadla kvalita hudební, resp. hudebně dramatické interpretace. Mnoho sólistů s menším či větším úspěchem tvořilo tóny, nikoli výpověď postavy, k tomu chybující hráči v orchestrech, nevyrovnané a nesezpívané sbory, to je běžná realita obecně podﬁ nancovaného a tudíž morálně uvolněného tuzemského operního divadla. Mentorování a moralizování nepomůže – zapotřebí jsou razantní, umělecky potentní a respektabil- ní šéfové a dirigenti, a samozřejmě dobré peníze za dobře odvedenou práci. Města na to prý nemají, pak se nelze divit propasti mezi provinční tuzemskou operou a operní Evro- pou, neřku-li světem. Nicméně v posledních letech se objevují mladé talenty, i někteří starší dozrávají. Libušku za individuální výkon po právu získal Anatolij Orel za titulní roli libereckého nastudo- vání Verdiho Macbetha. Nejen pěkné tóny, ale hlavně kom- plexně vystavěná, na výrazovém, významovém a emočním zpěvu postavená dramatická postava. Některé další jsem už vyzvedl, přidejme Kateřinu Hájovskou, Davida Szendiu- cha, Hanu Kosteleckou, Ivanu Veberovou, Jevhena Šoka- la, Pavla Vančuru, Nikolaje Nekrassova, Jana Vacíka, Pavla Černocha, Aleše Brisceina. A byli by další.

Co dál? Dodejme, že výbor Jednoty hudebního divadla poprvé udělil i cenu „Libušku“ za významný počin, a sice Janu Ježkovi za znovuvybudování divadla a obnovení letního operního festivalu v Lokti. Že se při festivalu besedovalo se Soňou Červe- Lenka Šaldová, ředitelka Festivalu hudebního divadla Opera 2007 nou a s mladými interprety Kateřinou Hájovskou, Hanou Kosteleckou, Ivanou Veberovou a Davidem Szendiuchem. kém divadle v Českých Budějovicích Martin Pacek, nakonec Že každému představení předcházela beseda s diváky ve sem lze započítat i spornou kreaci bratrů Cabanů (Candide foyeru divadla. Že se o festivalu mluvilo a psalo v médiích. SOP Praha), převažovalo však opakování okoukaných styli- Z festivalových představení jsem odcházel v různé náladě. zovaně popisných postupů, jen vizuálně (scénou, kostýmy) Leč suma sumárum – má smysl u nás pěstovat operní diva- sem tam ozvláštněných. Za koncepčně mylnou považuji sna- dlo, chránit ho jako křehkou květinku. A jednou za dva roky hu brněnské opery vrátit se k prý „autentickým“ interpre- vystavit na festivalu. • tacím Janáčka – nevedlo se to v nastudování Její pastorkyně Zleva Předseda Jednoty hudebního divadla, Josef Herman a Anatolij Orel, ani dirigentovi Jaroslavu Kyzlinkovi, ani režisérovi Zdeňku držitel ceny „Libušky“ za titulní roli libereckého nastudování Verdiho Macbetha. Kaločovi. A konečně za koncepčně už zcela neudržitelnou považuji falešnou hru na moderní divadlo, jak ji předved- la Jana Andělová-Pletichová v opavském nastudování opery

Jaromíra Weinbergera Švanda dudák – významově je chao- archiv Foto tická, souvisela s neúnosnými škrty v partituře (dirigent Petr Chromčák). Není divu, že inscenace na festivalu propadla.

Co a jak hrát Festival je vzorkem převážně běžné produkce divadel. Neob- vyklými tituly, které se tu objevily, se divadla snaží oslovit své diváky, nikoli prvoplánově oslnit na festivalu. To je případ Bernsteinova Candida, jímž Státní opera Praha pokračuje v možná trochu stydlivé modernizaci své programové nabíd- ky, i oper Bohuslava Martinů, které se zabydlují v reperto- áru (ostravské Řecké pašije, plzeňské Hry o Marii). Ale je to i případ opery Alexandra Zemlinského Křídový kruh, kte- rá je součástí snahy Jihočeského divadla inovovat ve všech směrech a stát se přirozenou součástí příhraničního česko- rakousko-bavorského regionu. Právě to, a pak tvůrčí vypě- tí celého souboru při studiu obtížné partitury, ocenila ředi- telka festivalu svojí „Libuškou“. Naopak proč nastudovali Weinbergerova Švandu dudáka, z opavské inscenace nevy- plynulo. Večer Severočeské ﬁ lharmonie Teplice 25. 3. zahajoval šestatřicetiletý švédský skladatel Mika Pelo, který vstoupil do povědomí zasvěcenců zejména svým smyčcovým kvarte- tem Misty (Zamodřeno) a kompozicí pro smyčcový orchestr s názvem Apparition (Přízrak). V pražské premiéře se před- stavil orchestrální kreací s názvem Scenário (Scénář), rozdě- lenou do čtyř částí s krátkým úvodem a codou. Od prvních tó- nů bylo znát, že miluje světlé témbry, mezi nebo nad bitonál- ně konstruovanými opěrnými vertikálami neustále oscilova- ly táhlé melodické linky. Vytvářel hudební prostředí, v němž jsme se cítili dobře, každý nápad (vtíravé sólo trubky, role bicích, kontrabasů ad.) jako by byl přirozeně očekáván, a co bych hodnotil nejvýše – celý tento bohatě vykontrastovaný a přitom časově úsporný tok vynalézavé zvukovosti neztrácel ani na okamžik nic ze svého hned na počátku nasazeného napětí. Mnohem více jsem očekával od orchestrální kompozice Asymmetric Landing Pavla Kotíka, která se předsta- vila jako 2. část z autorova více než hodinu trvajícího díla Music in two movements. V posedlém zaujetí nápadem, jak vytvořit souvislé hudební pásmo na základě důsledně uplat- ňovaného principu střetávání lineárně konstruovaných plá- nů, odvíjených s důrazem na postupy v paralelách čistých

Foto Zdeněk Chrapek Foto intervalů, nedocenil dvoje nebezpečí, které z takto předse- Petr Vronský vzatého omezení plyne: faktor neúměrně narůstajícího času, které „nekonečné“ vršení stále nových a nových kontrapozic vyžaduje a stereotyp vyplývající z monotónně hutných tém- brů. Ve střední fázi, coby náznak gradace začala pojednou pražské premiéry frekvence změn narůstat, jak se však ukázalo, šlo o gradaci Praha, Rudolfi num klamnou a také v případě jakoby folklorně okouzlené vari- ační partie sólových houslí a violy zůstalo jakoby u pouhého severoeská filharmonie teplice náhodného intermezza. Teprve sedmadvacetiletý norský skladatel Orjan Matre se a rozhlasoví symfonikové už výrazně uvedl svou orchestrální skladbou Attempted Miloš Pokora Birdhouse 2. 1., se kterou zvítězil v soutěži mladých sklada- telů vyhlašované Bergenským fi lharmonickým orchestrem V pořadí již čtvrtý ročník Pražských premiér s dovětkem… a Čtyřmi orchestrálními miniaturami, které mu nahrál Nor- „zacíleno na Sever“ (24. 3. – 1. 4) nabídl návštěvníkům kon- ský rozhlas. V orchestrální kompozici Stopy ozvěny pro dva certních prostor České fi lharmonie deset orchestrálních lesní rohy a smyčcový orchestr nechává prolínat velmi jedno- koncertů a šest podvečerů komornějšího rázu, na nichž byly duché motivy lesních rohů s chvějivým tónovým nebo šumi- napříč generacemi a nejrůznějšími typy kompozičního smě- vým zvukovým pozadím smyčců, často odvíjeným v rafi no- rování kromě domácích autorů prezentovány kompoziční vaně modelovaném glissandu. Jednoduchá melodie jako by počiny z Dánska, Norska, Švédska, Finska, Islandu i Faer- vyvolávala nestálá vlnění nebo se k nám vracela prostřed- ských ostrovů. Zastřešující téma bylo tentokrát snad nejví- nictvím deformovaných ozvěn. Zajímavý nápad, rozvedený ce blízko tomu, co si představujeme pod pojmem společný do sympaticky lapidárního tvaru, po zvukové stránce však jmenovatel a co se mě osobně týče – i pouhý zlomek akcí, jež nevyužívající všech možností, které se pro zvolený postup jsem stačil z bohaté nabídky salónu vyslechnout, mi potvr- nabízely. dil Riedlbauchova slova o tom, že severští tvůrci tvoří tak, Určitě jsem nebyl sám, kdo dnes od už věhlasné fi nské skla- „jako by si neustále byli vědomi své národní identity i toho, že datelky jménem Kajja Saariaho (1952), tvůrkyně analytic- tato identita musí být nějak dokumentovaná a jako by pořád kého rodu, poučené metodou počítačem asistované kom- ještě věřili v opravdovou moc hudby, jejímu poselství i jejímu pozice a spoluprací s francouzskými vyznavači tzv. spekt- smyslu, tudíž tomu, co jsme my, unaveni věčnou skepsí, trochu rální techniky, očekával výlučný zážitek. A ten se skuteč- poztráceli.“ Diskutovat by se mohlo o krajním rozměru salo- ně dostavil. Její třídílná orchestrální skladba Orion z roku nu, pro který je i pro nejzvídavější zájemce o soudobou hud- 2002, inspirovaná příběhem z řecké mytologie, plynula jako bu problémem obsáhnout přehlídku v její celistvosti, nebo nádherně zvolněný proud přelévajících se zvukových hmot, o často opakovaném zařazování některých domácích autorů. rozezvučených jako vertikály svítících hroznových trsů nebo Ovšem o tom, že si tato událost dobyla v kulturním kalendá- pásmo z nástroje do nástroje přecházejících myšlenek (rozví- ři pevné místo, pochyb být nemůže. jení houslového sóla ve 3. části). Od rytmu v klasickém slo- Navštívil jsem pouze dva koncerty a přestože šlo o salon kom- va smyslu tato hudba s výjimkou rytmické partie zvonů či poziční, považuji za vhodné začít poukazem na jeho inter- zcela originální „témbrové polyfonie“ třetí části téměř abs- pretační stránku. Všechna provedení, jichž jsem mohl být trahovala, vystačila si s tepem přesně odměřovaného met- svědkem, totiž prozrazovala nejen pečlivou zkouškovou fázi, ra, a přesto před námi dovedla rozprostřít sugestivní obraz ale většinou i opravdové zanícení hranou hudbou. V tomto evolučního vývoje. Navíc vývoje se zřetelně vnímaným gra- směru patřil obrovský dík jak Petru Vronskému a jím řízené dačním napětím (podepřeným také exponováním varhan) Severočeské fi lharmonii Teplice, tak suverénnímu výkonu a jasně ohraničeným svým vyústěním, v němž nástrojové lin- mladého dirigenta Jana Kučery a jím vedenému SOČRu, ky stoupají ve spirálách po půltónech do stále vyšších sfér, ideálně spolupracujícímu Kühnovu dětskému sboru vede- aby se v nich úplně rozplynuly. nému Jiřím Chválou i trojici vokálních sólistek (Barbora Večer 31. 3., svěřený Symfonickému rozhlasu Českého roz- Zajíčková, Hana Švobová, Sonja Pochmanová) a ženskému hlasu, kombinoval orchestrální hudbu s vokálně-orchest- sboru Canti di Praga. rálními žánry. Dánský skladatel a muzikolog Niels Rosing- festivaly, koncerty

Show (1954), držitel skladatelské ceny Wilhelma Hansena z roku 2000, který je ve své zemi velmi vážen, se ve Dvořá- kově síni představil skladbou Black Virgin (Černá madona) z let 2004–5. Šlo o permanentně hutnou zvukovost, nikoli však monotónní, za což tato hudba vděčila autorově pozo- eněk Chrapek Zd ruhodné imaginativnosti. Od první fáze, v níž hrál domi- nantní roli jak rytmus spjatý se zvukovým ševelením, tak Foto tajemné „posouvání“ vertikál“ (Kučera to vystihl ideálně), nás skladatel vtahoval do své nálady a vyvolával obraz scény, v níž jako by se křesťansky posvátné slavnostní chvíle (zvo- ny) vylupovaly ze skořápky barbarství. Další dvě premiéry vyjadřovaly své vize prostřednictvím vokálně-orchestrálních postupů. Nestor islandské hudby Jón Nordal (1922), držitel mnoha řádů i jiných ofi ciálních poct a dlouholetý ředitel rejkjavíkské hudební akademie se až dosud nenechal pohltit žádným z experimentálních směrů moderní hudby. Z jeho v Praze premiérované skladby Venite ad me pro dětský sbor a orchestr, věnované autorovu příteli, dětskému psychiatrovi, který zasvětil svou celoživotní práci duševní pohodě dětí v nepřátelském světě, navíc vyzařovala Zleva Vasil Fridrich, Kryštof Mařatka a Jan Vondráček upřímnost a silná emocionalita sdělení. Každý záchvěv této hudby, od smutných melodických linek primů, přes křišťá- lově čistá unisona i složité vertikály dětských hlasů (báječný ma#atkova ty#nohá vrána Kühnův dětský sbor), zvláštní konsonance spodních témb- událostí p#ehlídky rů cell a viol i vysokých tónů čistě konsonantně harmonizo- Vladimír Říha vané melodické linky harfy, jako by něco naléhavého dekla- moval. Sunleif Rasmussen se na Pražských premiérách obje- Z pěti koncertů v Sukově síni, Galerii a Dvoraně Rudolfi - vil jako zástupce hudební kultury Faerských ostrovů, inspi- na zaujalo dramaturgicky hlavně vystoupení francouzského račně silně okouzlený dánskou literaturou a poučený evrop- Ensemblu Calliopée v pondělí 26. března, jež tuto malou skými směry (v poslední době zejména pařížskými výzkumy řadu koncertů otevíralo. Nepříliš zaplněná Sukova síň totiž v oblasti „spektrální hudby“), ale současně vyhraněně oso- viděla českou premiéru skladby Kryštofa Mařatky Čtyřnohá bitý, pracující na jedné straně z nejdrobnějšími motivický- vrána v provedení souboru složeného z francouzských spe- mi detaily a na straně druhé současně s ucelenými lidovými cialistů na komorní soudobou hudbu. tématy. V předvedené skladbě La Nuit des Eplorés pro dět- Nedávno v Paříži poprvé stejným souborem uvedená melo- ský sbor a orchestr (vedle Kühnova dětského sboru se však dramatická fraška je postavena na textech ruského satirika na večeru objevil i malý ženský sbor a tři vokální sólistky), Daniila Charmse, jedné z obětí stalinského teroru v SSSR. inspirované pochmurnou básní V příbytcích smrti od Nel- Mařatka, ve Francií žijící český autor, vnuk slavného socha- ly Sachsové, ale zpívané pouze na samohlásky a souhlásky, ře Josefa Mařatky, soubor vede spolu s manželkou, francouz- zaimponoval tím, jak důsledně setrvával v na úvod naznače- skou violistkou Karine Lethiec. Pro svou novou skladbu, kte- ném způsobu vyjadřování. Přesto přesvědčil pouze některý- rou plánoval již dávno po vyslechnutí některých Charmsových mi detaily (samotné partie sólového tria, zvukově originál- textů v rozhlase, vybral několik krátkých textů dokládajících ní momenty) než celkovým vyzněním, které zapůsobilo ve absurdní humor autora. Jsou vesměs založené na absurditě svém posedle atomizovaném členění až příliš stereotypně totalitního režimu a Mařatka je zhudebnil formou divadel- a mnohomluvně. ně hudebního happeningu. Dva herci částečně v kostýmu Michal Košut (1954) se na salonu prezentoval symfonií i pomocí herecké akce přednášejí Charmsovy texty a ostatní z roku 2003 nazvanou Via sotterrane, s níž získal 3. cenu interpreti angažovaní i v „nehudebních“ aktivitách jako jsou v soutěži, kterou vypsala Brněnská fi lharmonie k půlstole- pískot na píšťalky, skandování, zpěv či používání dalších před- tému výročí své existence. Třídílná kompozice, jejíž název mětů, vytvářejí dohromady organizovaný chaos a zvýrazňu- souvisí s autorovou zálibou ve speleologii, evokuje pocit stís- jí nesmyslné rituály režimu. Kryštof Mařatka dává přednost něnosti i monumentality obrovských podzemních dómů pro- vyprávěcí složce skladby nad formou či hudebním záznamem střednictvím témbrových shluků i modálně zabarvené melo- a pracuje i metodou koláže či kaleidoskopu scének a blázni- diky, což působí v řadě partií skutečně sugestivně – sestup- vých situací se zvýrazněním rytmu a recitace. né linie smyčců posouvané jakoby v maximálně zvolněném Skvělý výkon obou herců, Jana Vondráčka a Vasila Fridri- kánonu, rozvážně posouvané pilíře bohatě barevných verti- cha, i doprovázejícího souboru se společně přičinily o šoku- kál, kouzelné intermezzo harfy, vtíravý efekt takřka tonálně jící, ale působivý dojem z díla, jež formou trochu připomí- koncipovaných variací s monumentalizovaným vyústěním. ná známý Šostakovičův Antiformalistický rajok, a vyvolává Přesto jsem se neubránil dojmu určité rozvláčnosti a poci- tak po zásluze smích publika. Nelze ale nevidět, že poru- tu, jako by tato konfese jako celek balancovala až někde na šení tonální struktury směrem k chaosu je diskutabilním pokraji uceleného tvaru a hybridu. Hudbu dánského sklada- prvkem a v dosud převážně modálních skladbách autora je tele Hanse Abrahamsena (1952) charakterizuje originální výjimkou. • symbióza narativního náboje s detailně promyšlenou strukturou. Naznačily to i jeho v Praze představené Čtyři kusy jan málek, dva norové a švéd pro orchestr, vzhledem k exponovaným nápadům překva- pivě lapidárně tvarované, se vzrušenými vpády zádumčivé Miloš Haase melodiky a typicky strmými gradacemi, zejména v 3. části Dramaturgie čtvrtečního večera (29. 3.) měla mimořádně až extaticky prožívanými. Sdělné a umně komponované lapi- šťastnou ruku, když spojila čtyři odlišné skladatelské rukopi- dární pásmo – a přesto mi něco ze smyslu takového sdělení sy, které se nerušily, ale vzájemně doplňovaly: Prvním auto- unikalo, nebo zůstalo nedopovězeno? • rem večera byl Jan Málek (1938) a jeho Symfonie III. Per b (Posuvka „b“ v podtitulu je autorovým soukromým podpi- Závěr večera patřil vánočnímu oratoriu pro 2 sólisty, sbor a orchestr na texty podle sv. Lukáše Juloratorium. Švédský skladatel a hudební pedagog Sven David Sandström (1942) je autorem, který se po zkušenostech s Novou hudbou otevřel postmoderním východiskům. Juloratorium odkazem na dílo Hildinga Rosenberga přímo navazuje na domácí švédskou tradici. Ve vokální složce je oratorium místy přímočaře pros- té, přesto je Sandströmova působivá hudební řeč nepodbízi- vá: je v ní přítomno současně několik vrstev, od dětsky naivní po velice sofi stikovanou a skladatel je přesně dávkuje podle hudebně dramatické situace. Příběhem provází sbor a sólisté, role se mezi nimi stále střídají. Velkou skupinu bicích nástro- jů autor střídavě užívá jako divadelní rekvizitu i čistě hudeb- ně. Javánské gongy zní v témbrových plochách skvěle, jsou–li však použity hudebně, vadí jejich odlišné ladění. O úspěch díla se zasloužilo špičkové nastudování obou sólis- tů (soprán Eva Dřízgová-Jirušová, baryton Michal Maču- ha) i celkově vynikající a zaujatý výkon Filharmonie Brno a dirigenta Leoše Svárovského. V Sandströmově Vánočním

Foto Zdeněk Chrapek Foto Jan Málek oratoriu spoluúčinkoval Český fi lharmonický sbor Brno, spolehlivě připravený sbormistrem Petrem Fialou. • sem). Těžiště skladby spočívá v obou soustředěných krajních větách (Zeffi roso 1 a 2), propojených kontrastním Inter- pár slov s karin rehnqvistovou mediem, které působí jako jazýček lékárnických vah odvažu- Petr Veber jící hudební substanci symfonie. Hudba první věty, vystavě- né v lapidární obloukové formě s krásným sólem anglického Jedním z děl, která pro letošní Pražské premiéry nastudo- rohu nad opalizující témbrovou prodlevou chvějivého zvu- vala Pražská komorní fi lharmonie s Kühnovým dětským ku smyčců (proto Zeffi roso), oddělená Intermediem, jehož sborem, byla skladba Ljus av ljus (Světlo ze světla). Na- základem se stal, podle autorových slov, do melodických linií psala ji švédská autorka Karin Rehnqvistová (1957), kte- a rytmů převedený „aide-mémoire“ telefonních čísel, jakoby ré položil několik otázek Petr Veber. pokračuje v závěrečné větě iluzivní reprízou, rafi novaně roz- vinutou v crescendu pohybu i zvuku orchestru do rytmické- Jaký byl vnější podnět pro vznik této hudby? ho fi nále s vyvrcholením. Málkova symfonie zaujme invenč- Spojení dětských hlasů a orchestru, kombinace, kdy by ní úsporností a soustředěností převážně modálně organizo- mohl vzniknout nádherně zářivý a intenzivní témbr. Sklad- vaného materiálu, působivostí dramaturgie hudebních gest bu jsem pak věnovala památce Anny Lindhové, naší velmi a po doznění až sugestivním pocitem naplnění. milé a přátelské ministryně zahraničí, která se celý život Nor Arne Nordheim (1931), dnes právem řazený ke klasi- věnovala lidským právům a demokracii, brutálně zavraždě- kům hudby 20. století, je z těch autorů, jejichž každé nové né v roce 2003. Stalo se tak zrovna během mé práce na této dílo představuje hudební událost: Tři věty jeho koncertantní skladbě. Lindhová měla zvučný a silný hlas a její poselství skladby z roku 2002 Fonos pro trombon a orchestr s víceznač- bylo slyšet na velkou vzdálenost. Všichni jsme tehdy byli ve ným podtitulem three memorables staví na elementárních, Švédsku zaskočeni a šokováni. Bylo až obtížné komponovat. dobře ověřených principech, neboť tóny dechového nástro- Chtěla jsem udělat něco proti, zbavit se této temnoty. Hudba je připomínají dýchání, „a nás, skladatele,“ říká Nordheim, „těší tóny, vznikající jednoduchými změnami tlaku vzduchu. Karin Rehnqvistová Skladatel tak má k dispozici značně velkou zásobu pythago- rejských posloupností,“ míní. “To při hře dává vzniknout situ- acím, kdy mnoho věcí se podobá něčemu, co jsme nikdy nesly- šeli“. Tématem díla je tedy vztah zvuku k paměti. Nordhei- mův Fonos přímo vychází z velké tradice špičkových skandi-

návských trombonistů (Christian Lindberg, Folke Rabe aj). Zdeněk Chrapek Foto Jeho trombon vystupuje jako primus inter pares, jehož hlas je srdcem skladby, přestože i virtuózně stylizovaný orchestr má svébytnou a důležitou roli: Ve velmi náročném partu exceloval trombonista Robert Kozánek svrchovaným ovládáním nástrojové techniky a zejména soustředěním na hudební obsah Nordheimova náročného, avšak muzikant- sky vděčného partu. Po přestávce zazněla eruptivní Scherzofrenia pro orchestr (2002), její autor, sympatický Nor Eivind Buene (1973), byl provedení přítomen. Tématem skladby je všudypřítomný rytmus a vztah identity třech skupin bicích nástrojů k orchestru, který se v průběhu skladby mění. Ve výsledku Scherzo- frenia působí jako povzbuzující vlny mocné energie, a pře- stože slyšíme téměř stálé fortissimo, její „sound“ nepůsobí na posluchače nepříjemně, ani agresivně. Vedle kompozič- ní svrchovanosti na tom má nemenší zásluhu interpretace: Dirigent Leoš Svárovský přesně odhadl zvukovou kapacitu sálu Rudolfi na a zvuk orchestru jí přizpůsobil, aniž porušil autorovu promyšlenou práci s dynamikou. festivaly, koncerty toho může dosáhnout. Toužila jsem vytvořit něco projasně- popsanými pingpongovými míčky. Každá z částí měla před- ného a naplněného nadějí – chválu životu a přírodě, obdivu- stavit jeden z mnoha způsobů využití bicích nástrojů. Při hodnosti naší existence. této konstelaci bylo až neuvěřitelné, že by na závěr vyloso- vaná druhá část vrcholila tak efektně, obzvláště ve srovná- Charakteristickým rysem vaší hudby je vliv lidové kultury. ní s ostatními mnohdy velmi intimními částmi. Představení Činíte tak záměrně? určené spíše pro dětského diváka v této koncertní podobě Pokud někde zaznívá jakoby lidová melodie, není to citát. poněkud postrádalo soudružnost. Na můj vkus byly navíc až Existují zde ovšem inspirace v tradiční lidové hudbě – v melo- příliš patrné jazzové inspirace hudebníka, což bylo naopak dických a ozdobných frázích i v hlasové technice, například pro mnohé další přínosem. v užívání hrudního hlasu a silného křičícího hlasu zvané- Druhá část nedělního večera patřila holandskému Pow ho kulning. Je to technika používaná při svolávání dobytka. Ensemble s představením TAP HOP (hříčka s termínem hip- Hlas se nese na kilometry daleko… Každá moje skladba má hop, kdy „TAP“ je klepání, ťukání – v tomto případě realizo- svou vlastní historii, svůj vlastní příběh. I já často na začát- vané stepařkou). Představte si bizarní spojení freejazzového ku komponování při hledání motivu nebo hudební struktu- saxofonisty, většinou stojícího za počítačem či u mikrofonu ry používám vlastní hlas. V mé hudbě je také vždy přítomen (Luc Houtcamp), s funky černošským trombonistou (Joseph kontrast světla a stínu, tmy – což neznamená nutně zlo, může Bowie), k tomu holandský „laptopář“ plně odchovaný taneč- to být i teplá tma. Občas je třeba naplnit očekávání obecen- ní elektronickou scénou (Tom Tlalim) a stepařka (Marije stva, někdy je třeba naopak jít proti, ale obecně platí, že se Nie), nahrazující jak akustické, tak elektronické bicí. Vše pod skladatel při komponování nemá uchylovat jen k tomu, co dohledem zvukového designéra (Micha de Kantner). Vlast- se očekává. V hudbě obecně je mnoho přísného řádu, ale ní virtuální zvukové prostředí vytvořené frontmanem kapely, potřebný je i chaos – tak jako v životě… live sampling jak stepu, tak trombonu, tak přednahraných zvuků a mimořádná stepařská exhibice Marije Nie. To vše Tvrdívá se, že skladatelská profese není pro ženy příliš utvářelo velmi svobodný projev této klubové kapely, která obvyklá. Souhlasíte? i při hře standardů nespadala do zaběhnutých klišé a v kaž- Většinou se po pár zkomponovaných minutách dostanu do dé chvíli si zachovávala vlastní velmi osobitý zvukový prostor mrtvého bodu, v němž se zamýšlím, co dál, co to bude, co naroubovaný do „písniček“ představených během večera. je potřeba… Tvrdívá se, že ženy nemohou být významný- Pondělní podvečer byl věnován vystoupení belgického kla- mi skladatelkami, hovořívá se o ženském myšlení. Já jsem víristy Daana Vandewallea, který posluchačům představil přesvědčena, že je to tak, že ženy mají na paměti čas poslu- skladbu Urbaum – „prastrom“ od Marii de Alvear. Španěl- chačů. Snaží se jít k jádru věci, kdy každý tón má své opod- ská skladatelka vyvolává řadu diskusí nejen názvy svých skla- statnění. • deb, ale též vřelým vztahem k šamanismu. Svá díla kompo- nuje s přihlédnutím ke konkrétním interpretům, kdy věnu- je pozornost nejen jejich technickým předpokladům, ale expozice nové hudby i jejich duchovnímu a citovému rozpoložení. Bohužel intim- ní atmosféru hry nepříjemně rušil zvuk větráku a několik po dvacáté bezohledných diváků. Téměř hodinová skladba pro klavír Brno, Hudební klub Fléda (s přihlédnutím ke koncepci festivalu) je již ze své podsta- Viktor Pantůček ty problematická, co si s klavírem po „revolucích“ od Skrja- bina, Satieho, Cowella, Ivese, Cage, Glasse či Pärta počít? V polovině března (11.–15. 3.) proběhl v Brně již dvacátý roč- Ovšem otázka je to spíše polemická. ník mezinárodního hudebního festivalu Expozice nové hud- V druhé půli večera pak klavíristu doplnil britský hráč na bicí by a byl v mnohém mimořádný. Dramaturg Jaroslav Šťastný nástroje Chris Cutler. Pomalý a rozpačitý rozjezd při impro- se pokusil během pěti „dvojkoncertů“ nabídnout poslucha- vizaci, způsobený možná špatným odposlechem, brzy vystří- či exkluzivní „procházku“ po dnešním rozpačitém umělec- dal projev zvukově charakteristický pro domovskou scénu kém světě. Světě, ve kterém jsou zaběhnuté představy popí- Chrise Cuttlera. Ten představuje od sedmdesátých let vůdčí rány a kdy prezentace dříve uměleckých tabu je na denním osobnost hnutí „Rock in oposition“ – Henry Cow, Art Bearts. pořádku. Celkovou koncepci ještě vyhrotil tím, že zaměřil Klavírista, i přes neobvyklou otevřenost u klasicky školené- svoji pozornost na scénu vyvěrající mimo hudební akademie ho hudebníka, působil přece jen dosti „tradičně“. Mnohdy a skladatelské školy, scénu nevázanou na tradici a bezostyš- se až násilně snažil „dotvářet“ improvizované plochy motiv- ně pracující se vším, co dnešek nabízí. Prezentovaná díla ky převzatými ze scény jazzové či „klasické“. Přesto bylo celé tak v sobě vstřebávala smog, masovou populární kulturu, vystoupení podnětné a zvukově velmi zajímavé. ambient, současnou kompoziční praxi, prvky artifi ciality, Již sehrané duo „gramofonistů“ Birds Build Nest Under- teatrálnost, naivitu, závislost, brutalitu, jakož i nové mož- ground, kteří pracují s upravovanými deskami na pěti gra- nosti komunikace, civilizační výdobytky, všeobjímající kon- mofonech, bylo pro toto mimořádné vystoupení obohaceno zum a mnohé další. Ať již formou improvizací, tu volnějších, o dva hráče na elektronické nástroje a improvizujícího kla- tu svázanějších, nebo něčím, co snad můžeme nazvat „soun- rineto/saxofonistu a ochuzeno o jeden gramofon. Tím vzni- dartem“, ale i „klasickou kompozicí“, tak byla návštěvníkům kl nový soubor Birds Build Nest Orchestra s novým projek- prezentována zase jiná částečka neskutečné šíře dnešního tem „Parafi n Lake“. Tvorba souboru se vyznačuje „tradiční zvukového světa. Festival se konal opět po několika letech kompozicí“ s netradičními prostředky. Improvizované vstupy v klubovém prostředí Fléda na Štefánikově ulici, kam se zatím občas nepůsobily jako zcela žádaný doplněk, ale vyvolá- zvoleným tématem nepochybně patřil. Již zdomácnělé fes- valy spíše pocity poněkud rozpačité. Jsem však přesvědčen, že tivalové publikum tak bylo nejen díky zvolenému prostředí pár dalších vystoupení tyto drobné rozpory zažehná. Každo- obohaceno o množství posluchačů rekrutujících se z pozic pádně, ač práce s gramofonovou deskou v řadách veřejnos- mladší generace plně odchované masovými médii. ti bude evokovat buď tendence současné taneční hudby, či Festival zahájil litevský hráč na bicí nástroje Vladimír Tara- odkazy na dílo Milana Knížáka, je výsledný zvuk i formální sov se svojí kompozicí Sound Games Atto IX, zkomponova- charakter děl souboru od těchto představ diametrálně odliš- nou pro Stuttgartský festival soudobé hudby. Celkový kon- ný – chtěli-li bychom „škatulkovat“, jedná se o směs experi- cept byl sestaven z devíti formálně samostatných částí, volně mentálního rocku s acid jazzem, ambientem, soundártovými volitelných pomocí rulety, vytvořené z bubínku naplněného instalacemi, free improvisation a soudobou kompozicí – takže festivaly, koncerty

hráčky na prače a nejpřirozenější „korpofony“ – lidské dla- ně. Kompozice vycházela z představy pohledu shora na „sed- mé nebe“, kde hudba Couperinova dostávala současný ráz. Zvukomalebná hra s nástroji nabízela posluchači putování po neznámém „nebeském“ světě a byla důstojnou tečkou za Foto Petr Francán Foto zvukovým portrétem skladatele. Ve druhé půli zněl opět saxofon, tentokráte však ve spoje- ní s elektronikou (New Sax Electronica). Skladby Philla Niblocka, Reinholda Friedla, ale i ze své vlastní dílny nám představil již dobře známý Ulrich Krieger. Tentokráte sice nenastoupil s nasazenou kapucí a vlasy zahalujícími tvář, jak tomu bylo předchozí večer, přesto zvuková hladina dosa- hovala podobně nadbytečného množství decibelů. Úvodní, téměř třičtvrtěhodinová Ten Auras od Philla Niblocka byla k nepřečkání, jakoby již skladatelem zvolený kompoziční princip minimálních proměn drženého tónu či shluku tó- nů byl poněkud vyčerpán. Poté následovala nepříliš sofi sti- Marcelo Aquirre kovaná hříčka samotného interpreta AOS-Loops, pracující při popisu slovy dosti nepředstavitelné a každý si tak bude s postupným nahráváním, smyčkováním a přehráváním jed- muset soubor při nejbližší příležitosti poslechnout. noduchých motivků a zvukových efektů, vedoucí až k vytvo- Druhá část večera náležela dvojici Sus futuros s vystoupe- ření mimořádně agresivního clusteru. Další autorova kom- ním Music for percussion, saxophone and voice. Hardcoro- pozice Gimme some feedback byla vystavěna na práci s kon- vý večírek v podání argentinského bubeníka žijícího v Ber- trolovanou zpětnou vazbou, vyvolávanou kontrolovaným líně Marcela Aguirrea a německého saxofonisty Ulricha pohybem snímačů ve zvukovém poli reproduktoru. Závěr Kriegera nepochybně vyvedl z míry nejednoho i z těch otrlej- patřil skladbě dalšího berlínského saxofonisty Reinholda ších příznivců současné hudby. Hlučná, agresivní a nekom- Friedla: Poopy, která byla upravena z původní verze pro dva promisní kompozice občas sice připomínala projekty newyor- vzájemně „rozprávějící“ hráče na skladbu pro sólistu s elek- ského Johna Zorna, japonské avantgardy, či vůbec umělců tronikou. Princip byl dosti podobný jako u AOS – Loops. z okruhu vydavatelství Tzadik, nejvýrazněji však splňovala Konstruování zvukového prostoru bylo mnohem čitelnější podmínky hardcore metalového koncertu, ovšem s námit- a melodicky propracovanější. Jednotlivá, samostatně pre- kou, že nedodržovala obvykle velmi krátké trvání takových- zentovaná díla, bych si velmi dobře dovedl představit coby to skladeb. Přesto i tento zvukový prostor je nedílnou sou- součásti vernisáží současného výtvarného umění, obzvláště, částí našeho světa a i jeho refl exe nepochybně patří na pře- myslím-li, na mimořádnou berlínskou scénu. Vcelku bylo ale hlídku nové hudby, obzvláště chceme-li uvažovat o přístupu vystoupení dle mého názoru dosti problematické. neakademickém. Závěrečného dvojkoncertu jsem se již, bohužel, nemohl Snad „nejklasičtějším“ koncertem byla prezentace skladeb zúčastnit, proto pouze pro zachování celistvosti konstatuji, pražského skladatele Petra Cíglera. Jeho pojetí tvorby se že první půle patřila pražskému sdružení Handa Gote s no- vyznačuje hledáním nových zvukových možností, vytváře- vým projektem Noise. Ve druhé se pak brněnskému publiku ných především nezvyklými kombinacemi nástrojů ve spo- představil již světově etablovaný klavírista a skladatel Mik jení s neobvyklými kompozičními postupy, často ovlivňo- Keusen v doprovodu mimořádného britského basklarinetis- vanými přírodními zákony chemie, fyziky, či matematiky. ty Garetha Davise a spoluprací s významnými představiteli Občas jsem nabýval pocitu, že Cígler přichází s výbornými improvizované hudby ostříleného mladého bubeníka Julia- nápady, které však již dále až tak výborně nerozvíjí. První na Sartoriuse. skladba Ukolébavka pro tři tuby a perkuse byla postavena na Závěrem bych chtěl velmi vřele poděkovat, že se festival prostorovém rozvržení tub a vznikajících interferencích při každoročně koná. Je totiž nenahraditelnou platformou pro různých kombinacích jejich souhry. Zádumčivý prostor byl svobodné umění, nezávislé na masové poptávce, či zaběh- doplněn zvukem vibrafonu a dalších perkusivních nástrojů nutých představách, umožňující prezentaci jiného způsobu (Tomáš Ondrůšek) a závěrečným, ukolébavku popírajícím, komunikace, jejíž dekódování mne osobně velmi baví. Díky výstřelem. Fokusace pro bicí sólo byla excelentním kous- a příští rok snad po jednadvacáté. kem „biorobota“ (jak uvádí v programu sám Cígler) Tomáše Podrobnější informace k samotným vystupujícím naleznete Ondrůška. Zvukově prostá, ale rytmicky a dynamicky mimo- na www.enh.cz • řádně komplikovaná kompozice, postavená na matematic- kých základech se pro mne stala jedním z vrcholů celého večera. A co na to autor: „Proč jsem to jen všechno takhle pražská komorní komplikovaně udělal? Měl jsem totiž podezření, ve kterém se neustále utvrzuji, že totiž Tomáš Ondrůšek, pro kterého je filharmonie skladba původně napsána – je biorobot! (Z mnohých, ales- poň jedna indicie: od teoretické duraty 4‘23‘‘ se při premiéře – objevy a oratoria odchýlil o pouhé 4 sekundy, to se přece normálnímu člověku Praha, kostel sv. Šimona a Judy nemůže povést, pokud nesleduje stopky!)“ Další skladba pro Jan Maria Dobrodinský sólový klarinet s názvem Čchi je o hledání prapůvodní život- ní síly a toku energie. Anna Ptáková se této přece jen přes- 13. března tohoto roku zazněl v pražském kostele sv. Šimo- příliš intimní kompozice chopila se ctí. Na závěr této části na a Judy další z koncertů Pražské komorní fi lharmonie večera zazněla v premiéře kompozice Cloud 9 z roku 2006 z cyklu Objevy / oratoria. Tentokrát byl večer věnován ang- pro dvě amplifi kovaná cembala a bicí nástroje. Obě cemba- lickým autorům Edwardu Elgarovi a Benjaminu Britte- listky (Barbara Maria Willi a Kateřina Chroboková) patří novi. k naší interpretační špičce a je velmi záslužné, že svoji pozor- Data narození obou autorů dělí od sebe zhruba půl stole- nost a um dávají do služeb i hudbě soudobé. V této skladbě tí. Koncert byl určen smyčcům a dvěma sólistům – tenoru ještě navíc doplnili opět výborného Tomáše Ondrůška, coby (Aleš Briscein ) a lesnímu rohu ( Michaela Roháčová). Řídil

Foto Zdeněk Chrapek Foto Č ESKÁ FILHARMONIE ... si Vás dovoluje pozvat na koncerty své již 112. koncertní sezony

Rádi bychom se s Vámi podělili o vše, co jsme si pro Vás v nastávající koncertní sezoně 2007/2008 připravili. Pozvali jsme výjimečné umělce z řad Michaela Roháčová interpretů a dirigentů. Umělce, kteří navštíví Prahu poprvé i kteří jsou v Praze již pravidelnými hosty. Jakub Hrůša, od sezony 2005–2006 hlavní dirigent PKF Uslyšíte skladby známé i poprvé v koncertních a šéfdirigent Filharmonie B. Martinů. sálech Rudolfina znějící. Pro naše abonenty jsme Dirigent je nepochybně inspirující umělec a orchestr mu hrál připravili speciální Bonusový program s mnoha s plným uměleckým nasazením. Samozřejmě, že mu bylo výhodami. Toto a mnohé další Vás čeká v koncertní bližší forte appassionato než piano pensieroso, při jeho mlá- sezoně 2007/2008 České filharmonie. dí by asi bylo horší, kdyby tomu bylo naopak. Je tím ovšem zúžena výrazová škála, což se, myslím, projevilo v závěreč- ných Brittenových Variacích na téma Franka Bridgeho pro Předprodej abonentních i jednotlivých komorní orchestr. Přinášejí sice řadu zajímavých úseků, ale interpretovi v celkové architektonické výstavbě programu vstupenek na koncertní sezonu jako fi nální skladba příliš nepomáhají. Obě skladby Edwar- 2007/2008 byl zahájen. da Elgara – Serenáda op. 16 a Introdukce a variace op. 47 jsou nepochybně posluchačsky vděčnější. V Introdukci a Allegru Kdy začínáme... z druhé poloviny programu zaujme ne zcela běžný velšský kolorit a nebylo by chybou, kdyby se tato skladba objevovala na repertoáru českých orchestrů častěji. 31/8/2007 PROLOG SEZONY Zajímavá byla i Serenáda pro sólový tenor, lesní roh a smyčce Benjamina Brittena a to hlavně v ne zcela tradičním spoje- 5/9/2007 POCTA ČESKÉ HUDBĚ ní sólistů. Tenor a lesní roh se pohybují v podstatě ve stejné zahajovací koncert pražské sezony oktávě, ovšem barvy působí poměrně nesourodě. Oba mla- dí sólisté zvládli své party nepochybně dobře, tato barevná 4/10/2007 nejednota – přičteme-li k tomu ještě poměrně hutný zvuk začínají pravidelné orchestrální orchestru – byla přece jen příliš znatelná. V takovýchto sklad- a komorní koncerty v abonentních řadách bách je obvyklá otázka, zda orchestr sólistu nekryje. U lesní- České filharmonie. ho rohu tomu tak nebylo, ovšem k tenoru mohl být orchestr ohleduplnější. A to ani ne tak v silné dynamice, ale přede- S radostí Vám zdarma zašleme naši brožuru vším tam, kde sólista volil měkčí dynamické stupně. obsahující všechny koncerty pořádané Českou Zajímavé bylo použití lesního rohu, kde autor předepisuje filharmonií a Českým spolkem pro komorní hudbu i některé tóny přirozené alikvotní řady, které nezapadají do na koncertní sezonu 2007/2008. žádného ze základních systémů ladění (psané hes 1, f 2 – fi s 2, as 2 – a 2). V repríze v závěru skladby „da montano“ vyzněl podle mého soudu part lesního rohu i s těmito „zvláštnost- mi“ náladověji, než v úvodu. Orchestr jako celek zněl plně a barevně, osobně oceňuji silo- vé vyladění violoncell a kontrabasů v unisonu – oktávě, což nebývá vždy pravidlem. Mám-li co připomenout, pak snad jen některé intonačně nejednotné tóny houslí v nejvyšších polohách a fl ažoletech. • radoslav kvapil a eská klavírní tvorba Praha, Rudolfi num Jaroslav Smolka

Koncert 13. 3. (zahajující cyklus pěti recitálů s názvem Česká klavírní tvorba) měl v téměř zaplněné Dvořákově síni půl- hodinový ofi ciální úvod s představováním celebrit a projevy www.ceskafilharmonie.cz asi sedmi činitelů na pódiu. Poskytla mu přístřeší Česká fi l- harmonie; pořádala jej Mezinárodní společnost Antonína Vaše případné dotazy Vám rád zodpoví Informační servis České filharmonie, tel. 227 059 227, e-mail: [email protected]

festivaly, koncerty

Dvořáka, jejímž je Radoslav Kvapil předsedou, ve spolu- práci s nadací Umění pro zdraví, s Neurologickou klinikou emersonovo kvarteto II. lékařské fakulty z nemocnice Motol a s přispěním něko- lika francouzských podnikatelských subjektů v Praze – pro hrálo beethovena pacienty oné kliniky, francouzské i další diplomaty a další Praha, kostel sv. Šimona a Judy Francouze, působící v Praze. Primář neurologické kliniky Ivan Žáček II. lékařské fakulty MUDr. Pavel Bojar, známý jako jeden z ministrů zdravotnictví v 90. letech, tu poděkoval za věno- Byl to velmi inspirativní večer (20. 3.), přestože trvalo nějaký vání výnosu koncertu na nákup diagnostických přístrojů pro čas, než se soubor plně zkoncentroval na svůj svrchovaně jeho kliniku. Mezi řečníky vystoupil i francouzský velvysla- náročný úkol. Hrát pozdního Beethovena tak, jak si americ- nec, který vyzdvihl světový význam české hudební tvorby. ké kvarteto vytklo jako svůj cíl, předpokládá, že je všechno Rád jsem to vyslechl: zvlášť, když jsme od českých politiků jak má být, a že v sále panují optimální podmínky. Vnitřní něco takového už dávno neslyšeli a podporují ji pramálo. prostor kostela sv. Šimona a Judy je velmi krásný, ale roz- Radoslav Kvapil vybral skutečně reprezentativní program hodně není ideálním prostředím pro komorní hudbu. Dobře z české klavírní tvorby 19. a první poloviny 20. století. Začal slyšet je tak nanejvýš do páté řady, pak zvuk ztrácí se čtver- Dvořákem, jehož klavírní tvorbu po značnou část své vir- cem vzdálenosti velmi rychle na detailu. Koupit si lístek do tuózní kariéry propaguje: kompletně ji nastudoval, nahrál dvacáté řady znamená velmi se ochudit o požitek nuancí na trvalé nosiče zvuku a mnohonásobně koncertně provedl. konkrétního zvuku. Co hůře, ani hudebníkům se nehraje Jeho zásluha o oživení tohoto druhu z tvorby jinak proslu- dobře. Zřejmě právě zde lze spatřovat příčinu toho, že prv- lého a úspěšného skladatele se všeobecně uznává, ale násle- ní věty Kvartetu cis moll, op. 131 odehrálo kvarteto hluboko dovníky mezi předními pianisty – ani mladými – v tomto pod svými možnostmi. ohledu nemá. Klavírní Dvořák se i dál hraje málo. Na ten- O tom, že patří mezi nejužší světovou špičku, nás přesto tokrát dávaném cyklu Humoresky je zřejmé proč. I když je soubor nenechal dlouho na pochybách. Již rozsáhlé variační jeho název odvozen od slova humor, kupodivu málokdy díla Andante neslo všechny znaky mistrovství, které jen podtrho- s tímto titulem rozesmějí. Není tomu tak u Schumanna, ale valo neslýchaně moderní koncepci věty, jež hýří výrazovou ani u tak nazvaných literárních drobností z druhé poloviny pestrostí i zvukovou smělostí. Soubor již léta fascinuje svým 19. století – a ani u Dvořáka. I když zásluhou houslové úpravy nasazením a zodpovědností, se kterou přistupuje ke studiu. Jana Kubelíka došla sedmá z osmi skladeb cyklu světové pro- Jeho projev je charakterizován rytmicky nesmírně nervní slulosti zřejmě právě pro svou úsměvnost, je v cyklu výjim- hrou, spontánní dravostí, které je do jisté míry obětována kou. První a poslední skladba jsou v moll, cyklus humorem tónová kultura, ale i detailně vypracovanou agogikou, kde neoslní. Kromě připomenutého č. 7 ta hudba ani nepatří každé sforzato tepe dramatickým nábojem a každé crescen- ke špičkám Dvořákovy hudební fantazie. Snad by se pro jeho do dýchá bezprostředně prožitým citem. Tempa rychlých vět alespoň úsměvnější – když už přímo humorné asi není možné – Emersonovci jsou tím přímo proslulí – jsou často na hra- – vyznění dalo něco udělat zvukově vylehčenější, průhledněj- nici technických možností. Závěrečná Fuga Kvartetu C dur, ší interpretací, jakou Kvapil zvolil právě pro č. 7 a nemnoho op. 59, to je uragán, který strhuje svou živelnou energií. Při- dalších míst. Hutný zvuk té hudbě se spíš intimními výpověď- rozeně při tomto pojetí nemůže být smykový detail tak per- mi nesluší. Byl ovšem plně na místě v gradačně vypjatějších fektní, jako třeba u korektněji hrajících Bergovců. Ale tito vrstvách cyklu Bedřicha Smetany Sny. Radoslav Kvapil jej newyorčané, kteří spolu hrají již třicet let, uchvacují stejně zahrál se zvukovou vehemencí a velkolepostí vpravdě lisztov- tak i meditativní hloubkou pomalých vět. Jejich integrální skou, ke které kompoziční i specifi cky klavírní faktura díla nahrávka Beethovena, kterou pořídili pro DG v roce 1997, dává mnoho příležitostí. Sympatická byla i živá tempa, na kdy byli jako čtyřicátníci na vrcholu svých sil, je vysoko hod- některých místech až neobvykle překotná (např. k fantastic- nocena právě pro tyto výsostné znaky. Přitom je příznačné, ké bouřlivosti vypointovaný střed Útěchy) a navozující i rizi- že rozdíl mezi studiovou nahrávkou a živým koncertem není ko ne zcela transparentního zvuku a překlepů, u Kvapila u nich nijak velký, v obou případech jejich hra hýří spontane- ostatně nečetných. Pro cyklus Josefa Suka Jaro je příznačná itou a dramatičností. Emersonovci hrají v posledních letech polarita mezi výrazově rozmáchlým romantickým pojetím zásadně ve stoje, což je dnes jakýsi trend, tak jak se u kvar- a prostotou podání míst s významovými konotacemi intim- tetních souborů neustále zvyšují technické nároky. Dalším ní lyriky. Ta byla i základem Kvapilovy vyvážené interpre- ozdravným momentem a pojistkou proti rutině je pravidelné tace. Obdivuhodné a osobité bylo umělcovo podání cyklu střídání obou houslistů u partu primů a sekundů. Tak Kvar- Leoše Janáčka V mlhách. Také kompletní klavírní tvorbu tet cis moll odehrál jako primárius Philip Setzer, zatímco tohoto autora nastudoval a nahrál – dokonce dvakrát. Má po přestávce jej v Kvartetu B dur, op. 130 vystřídal Eugene k němu i ke skladatelovu klavírnímu slohu vůbec pozoru- Drucker. To již jejich výkon zdobila i náležitá preciznost, hodné postřehy. Cení mj. i originalitu jeho nástrojové fak- která však u tohoto souboru nikdy není účelem o sobě. Přes- tury se značnými rozdíly mezi vrstvami hudby a zvláštním to bych, alespoň podle momentálních dispozic, dal přednost zvukovým prázdnem mezi nimi. Pro zdůraznění jejího plné- pravé polovině souboru. Sytě znějící viola Lawrence Dutto- ho efektu hraje ty čtyři drobnosti s převahou klasicky čistého na je něco jako zázrak a David Finckel u violoncella působí a úsporného zvuku. Tím se liší od jejich důsledně impresi- jako vůdčí duch souboru, který pointuje určitá místa parti- onistického pojímání, jaké u cyklu (nesporně impresionis- tury i svým pohledem či úsměvem. Absolutním vrcholem tické kompoziční postupy refl ektujícího) obvykle převláda- večera byla pak Velká fuga B dur, op. 133, která, přestože ji jí. Vychází mu pak podání skutečně janáčkovské: úsporné, zahráli jako původní fi nální větu Kvartetu B dur, působila uměřené, bezprostřední. Tři české tance Bohuslava Marti- svou monolitní stavbou jako svět sám pro sebe. Jen velmi nů zahrál tak, jak to známe od Rudolfa Firkušného i dalších nerad sahám k superlativům takové ráže, ostatně jsem se předních českých klavíristů a jak to k dílu nepochybně patří: k nim už drahnou dobu nedostal, ale zde není zbytí: Tato s velkolepostí, výrazovou vehemencí, energickým rytmem, Fuga, jasnozřivě předjímající vývoj hudby a přece osamo- jak to sluší oněm báječným míšencům mezi českou polko- cená ve své výlučné genialitě, se pro mě stala v absolutním vostí a jazzově synkopovou tanečností. Dílo splnilo úlohu podání Emersonova kvarteta hudebním zážitkem desetiletí. odlehčeného a radostného fi nále celovečerního programu; Poměrně nevzrušená odezva, již tato svrchovaně koncentro- dvě přídavkové drobnosti od Fibicha a Martinů byly už jen vaná produkce vyvolala u publika, může mít příčiny i v nive- dovětkovými bonbónky. • lizující a mdlé akustice kostela. Emersonovo kvarteto stvo- řilo tuto kompozici znovu, svrchovanými prostředky – a až při tom jsem pochopil slova, která pronesl Philip Setzer o Beethovenových volných větách, ale která beze zbytku pla- tí i na Velkou fugu: „To nemůžete jenom hrát. Musíte nejprve stvořit svět a náladu, ve které můžete s touto hudbou žít.“ To všechno tam bylo, to všechno se konalo. Obávám se jen, že pouze pro několik nejbližších řad. • skladatelské setkání na pražské konzervato#i Praha, Pálff yho palác Eduard Douša

V úterý 21. 3. se uskutečnilo v krásném prostředí Pálﬀ yovské- ho paláce Pražské konzervatoře setkání mladých skladatelů – studentů Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Pražské kon- zervatoře. Vedle seminářů – setkání s významnými součas- nými českými skladateli, které probíhají pravidelně v tomto Spolupráce studentů školním roce (Feld, Hurník, Kučera, Lukáš, Řehoř ad.), je to další příspěvek skladatelského oddělení Pražské konzer- Pražské konzervatoře vatoře k co největší otevřenosti a komunikaci se současnou kompoziční scénou. V této cestě hodlá skladatelské oddělení a Jedličkova ústavu Pražské konzervatoře pokračovat i v příštím roce. Početná skladatelská „ výprava“ z Ostravy vedená profeso- Klára Dolejšová ry Milanem Báchorkem, Edvardem Schiﬀ auerem, Marké- tou Dvořákovou a milým hostem z brněnské JAMU doc. Rádi bychom připomněli, jak se umění a humanita pojí v každo- Ivo Medkem, se představila sympatickou stylovou pluralitou denní životní realitě. Hudební soubor „THE TAP TAP“ je toho a otevřeností v nahrávkách skladeb studentů Anny Mikolaj- kové (Tři studie pro pozoun a klavír), Dariny Žurkové (Tři důkazem. Vznikl v Jedličkově ústavu v roce 1998 a jeho vedoucím zamyšlení pro dívčí komorní sbor a kytaru na vlastní texty), je zdejší vychovatel, Šimon Ornest. Členové souboru hrají na Veroniky Pražákové (Serenáda pro hoboj, klarinet a fagot), bicí nástroje (dřívka, činely, triangl, bonga, tamburiny… atd.). Michala Šupáka (Sonatina pro housle a klavír) a Pavla Doprovodné nástroje tvoří zejména piano, saxofony a klarinet, Andogy (Concertino pro klavír a smyčcový orchestr). Z pre- na které hrají „nechovanci“. K nim patří i tři studenti 3. ročníku zentovaných prací jsme mohli vysledovat jak vyrovnávání se s odkazem tzv. Nové hudby 60. let (Mikolajková, Žurko- Pražské konzervatoře – Jakub Klögner, Filip Kučera a Martin vá), tak úspěšné úsilí o ovládnutí tektonických principů na Zavoďan. pozadí romantizující hudební dikce (Šupák) či o spontánní Jakub Klögner působí v souboru již 2,5 roku. Činnost je to velmi „jazzovovou“ inspiraci (Andoga). náročná, ale na druhou stranu i vzájemně obohacující. Přináší Ze studentů Pražské konzervatoře se v „ živé“ interpreta- radost a pomáhá členům souboru naplňovat život. ci představili Jiří Pohnán (1. věta ze Žesťového kvintetu), Repertoár je velmi rozmanitý. Soubor vystoupil již na řadě akcí, dále Jiří Lukeš (sám hrál svoji Partitu pro sólový akordeon), v nahrávkách pak zazněly skladby Jana Fily (Sonáta po jakými byly například Horymírův skok, Mezi ploty, Rock For sólové housle) a Romana Haase (Variace na Bachovo téma People atd. pro sólové violoncello). I pro tyto mladé komponisty (ze tříd Dne 27. února 2007 soubor také vystoupil na slavnostním prof. Kvěcha, Douši, Gemrota a Řehoře) byla charakteris- vyhlášení ceny MOSTY 2007, konané pod záštitou manželky tická stylová různorodost a pestrost. To jen dokládá, že dnes prezidenta České republiky paní Livie Klausové, kde je vždy je asi velmi problematické, ošidné a mám za to, že i neto- lerantní osobovat si právo dávat jednoznačnou odpověď na oceňován projekt nebo čin, který významným způsobem vedl to, jak se „má komponovat“ a co je či není stylově „správ- ke zlepšení postavení občanů se zdravotním postižením v naší né“ pro dnešní hudební řeč. Zatímco Pohnán se představil společnosti. jako autor nápadité hudby jdoucí směrem k „high popular Studenti Pražské konzervatoře pracují v souboru se zapálením music“ (proč ne?), Lukeš se prezentoval jako dobrý tektonik pro věc, s velkou chutí a zcela nezištně. Rozzářené oči členů a znalec akordeonové techniky, který má všechny předpokla- souboru po každém úspěšném vystoupení jsou podle jejich slov dy posunout současnou kompozici pro tento někdy opomíje- ný nástroj o trochu dále. K expresivnímu využití houslového tou největší odměnou za vynaložené úsilí. zvuku s poučeným využitím bohatého spektra technických možností tohoto nástroje směřoval Jan Fila a k archaizová- ní „poulenkovského typu“ pak Roman Haas. Seminář byl doprovázen diskusí k vyslechnutým skladbám a lze o něm, dle mého mínění, říci, že to byly více než užiteč- ně využité tři odpolední hodiny. Těším se na další. •

O aktuálním dění ve škole, koncertech a představeních či záměrech do budoucna se budete moci na stránkách Hudebních rozhledů pravidelně seznamovat i v tomto roce. Necháme se rádi inspirovat i vašimi otázkami, které lze zaslat e-mailem na adresu [email protected] nebo na adresu Hudebních rozhledů. festivaly, koncerty karlovarští v projektu eského rozhlasu Karlovy Vary, Lázně III Vladislav Jáchymovský

Od 10. 11. 2006 do 3. 5. 2007 se naplňuje projekt Českého rozhlasu 3 – Vltava Putování s mikrofonem za českými a morav- skými orchestry. 16. 3. přišel na řadu koncert Karlovarské- ho symfonického orchestru řízený jeho šéfdirigentem Jiřím Stárkem. Dramaturgie koncertu dokázala doslova přeplnit kapacitně skromný koncertní sál v Lázních III. Večer otevřela symfonická rapsodie George Gershwina Ame- ričan v Paříži s typickou francouzskou atmosférou. Inter- pretace jeho Rhapsody in Blue pro klavír a orchestr se ten- tokráte s pianistickou bravurou ujal Boris Krajný, který Foto Zdeněk Chrapek Foto od roku 1973 již mnohokrát o svém mistrovství posluchače Na koncertě Skladatelé dětem – děti skladatelům hrál i Jan Kšica v Karlových Varech přesvědčil. Tato Gershwinova „nápově- ze ZUŠ Praha 4 - Modřany. da nových možností současné hudby“ (1924) – symfonického jazzu – zazněla v Karlových Varech poprvé z iniciativy teh- skladatelé dtem dejšího dirigenta KSO René Kubínského v roce 1954 v podá- ní plzeňského klavíristy Antonína Brejchy. Výkon Borise – dti skladatel(m Krajného byl odměněn bouřlivým potleskem. Praha, Konzervatoř a ladičská škola Po přestávce se opět představil ve skupině dechů, žesťů Jana Deyla Karel Pexider a bicích zesílený KSO, aby posluchače nejprve uvedl do Sevilly hudebními motivy z Bizetovy opery Carmen. Jednot- Mezi posláním základních uměleckých škol, prací hudeb- livé části suity č. 1 a 2 měly svůj lesk, vnitřní napětí a atmo- ních pedagogů, soudobou tvůrčí činností hudebních sklada- sféru. Večer zakončilo Ravelovo Bolero, v němž s mocnou telů a budoucí hudební kulturností národa existuje význam- zvukovou gradací zazněl v 18 variantách třídobý španělský ná návaznost. Dá se důvodně předpokládat, že čím více a čím tanec s opakujícím se podmanivým rytmem. Zde je nutno dříve bude naše nejmladší generace vtahována do kreativ- ocenit spolehlivé výkony skupin dechů, žesťů a bicích, které ních oblastí, v nichž vzniká soudobá umělecky hodnotná se od fl étny přes fagot, klarinet, trubku do tutti představily hudba, tím větší je naděje, že i soudobá či budoucí artifi ciál- v plné soustředěnosti a zaujetí. ní hudební tvorba bude mít v dalších letech svůj stálý okruh Úspěch večera byl po spontánním potlesku potvrzen přídav- zasvěcených posluchačů a že tradiční úroveň hudebnosti čes- kem poslední části Bizetovy Suity. Mezi patnácti orchestry zapojenými do projektu Vltavy se jistě KSO pod šéfdirigen- kého národa zůstane i pro další generace zachována. • Myšlenka přenášet soudobou hudbu na pódium s aktivní účas- tem Stárkem blýskl svou kvalitou. tí mládeže byla uskutečněna dvěma koncerty, které Společnost Šéfdirigent Jiří Stárek českých skladatelů Praha, člen AHUV, pořádala pod titulem Skladatelé dětem – děti skladatelům (9. 3.) v koncertním sále Konzervatoře a ladičské školy Jana Deyla. Praha tak navázala na koncerty tohoto druhu, které už po řadu let probíhají v něk- archiv Foto terých jiných městech, například v Brně a v Plzni. Je třeba říci, že oba koncerty – jeden odpolední, jeden večer- ní – se plně vydařily a potvrdily potřebu konat podobné akce i nadále. Při prvém koncertu byl koncertní sál napěchován až téměř praskal ve švech a i při druhém koncertu, s poně- kud menším počtem vystoupení žáků II. stupně ZUŠ, měla návštěvnost odpovídající úroveň. Prováděny byly hlavně skladby pro klavír, pro zobcové i příč- né fl étny, v menším rozsahu též pro housle, pro zpěv a pro různé dvou či tříčlenné skupiny. Na prvém koncertu účin- koval menší dětský sbor. Koncertů se zúčastnili žáci a pedagogové ZUŠ Praha 4 – Modřany, ZUŠ Praha 4 – Jižní město, ZUŠ Praha 6 – Břev- nov, ZUŠ Praha 8 – Kobylisy a ZUŠ Praha 9 – Prosek. Žáci i pedagogové si mohli ověřit, že soudobí skladatelé na naši mládež nezapomínají a připravují pro všechny stupně hudební výuky pestrou paletu skladeb technicky i obsahově přímo šitých na míru dětským interpretům. Několik autorů bylo na koncertu přítomno. Ke zdaru koncertů přispěla pečlivá pedagogická příprava. Většina mladých interpretů prokázala velkou míru hudebnosti a u obtížnějších skladeb i technické dovednosti. Zejména v druhém koncertu, na němž vystupovali žáci vyšších ročníků, se kvalita vystoupení blížila téměř profesionální úrovni. Lze si jen přát, aby po tomto úspěšném počátku následovaly v Praze koncerty další. • Hudba v synagogách Plzeňského regionu 2007

10. červen, 19:00 – Synagoga Kdyně Duo di Basso – F. Host (violoncello), J. Hudec (kontrabas) F. Couperin, E. Zámečník, G. Klein, I. J. Pleyel, J. Rossini, G. Bottesini 14. červen, 19:00 – Velká synagoga Plzeň Houslový recitál J. Suk, Irina Kondratěnko (klavír) A. Dvořák 17. červen, 18:00 – Synagoga Radnice M. Vilímec (housle), V. Vilímec (klavír) Jan Kubelík, W. A. Mozart, L. Janáček, F. Mendelssohn-Bartholdy, C. Saint-Saëns 24. červen, 17:00 – Synagoga Floss J. Boušková (harfa), M. Vilímec (housle) Festival W. A. Mozart, N. Milstein, C. Saint–Saëns, M. Tournier, F. Mendelssohn-Bartholdy Na dvanácti strunách Josef Korda 8. červenec, 17:00 – Synagoga Kasejovice Kvarteto Pavla Haase W. A. Mozart, P. Haas, A. Dvořák V rámci 1. ročníku festivalu nazvaného Na dvanácti strunách se v metropoli jihočeského regionu v termínu od 10. do 20. 6. 2007 26. srpen, 16:00 – Synagoga Hartmanice uskuteční pět koncertů předních interpretů kytarové hudby. Fes- České fi lharmonické kvarteto tivalové pódium a sto padesátičlenné hlediště bude umístěno W. A. Mozart, E. Schulhoff , A. Dvořák v působivém prostředí křížové chodby Dominikánského kláštera na 10. září, 19:00 – Stará synagoga Plzeň českobudějovickém Piaristickém náměstí. J. Vlachová (akordeon), D. Niederle (violoncello), M. Vilímec (housle) Ředitel festivalu, Pavel Steff al, kytarista, pedagog Konzervatoře V. Malych, J. K. Sandler, E. Bloch, J. Williams, Granados, České Budějovice a ředitel Základní umělecké školy v Českých M. de Falla, N. Paganini, P. de Sarasate Budějovicích, říká: „Chceme seznámit veřejnost s kytarovými mistry a výrazně tak motivovat žáky základních škol a studenty středních škol včetně studentů konzervatoří ke hře na kytaru“. Festival Na dvanácti strunách přináší koncerty kytarových duet či kombinace nástrojů tak, aby výsledkem bylo vždy dvanáct strun. Tento záměr poruší festivalový program pouze v případě sólového kytarového CENY MINISTERSTVA KULTURY recitálu Štěpána Raka, který však obohatí festival i svými sklad- ZA PŘÍNOS V OBLASTI DIVADLA, bami, mezi nimiž zazní mimo jiné rovněž ukázky z cyklu Chvála čaje, HUDBY, VÝTVARNÉHO UMĚNÍ věnovaného čajům z celého světa. A ARCHITEKTURY PRO ROK 2007 Na festivalových prknech vystoupí DUO BOEMO (Milan Zelenka a Ozren Mutak), slovenské kytarové DUO KASLIK (Martin Kašlík Ceny Ministerstva kultury České republiky a Lýdia Kašlík), Štěpán Rak v sólovém kytarovém recitálu, Petr za přínos v oblasti divadla, hudby a výtvarného Saidl spolu s houslistou Bohuslavem Matouškem a Emanuel Küm- umění a architektury se udělují: mel spolu s Pavlem Steff alem. Festivalovými dny jsou neděle 10. 6. 2007, pondělí 11. 6. 2007, čtvrtek 14. 6. 2007, neděle 17. 6. 2007 1. k ohodnocení výjimečných uměleckých tvůrčích a středa 20. 6. 2007. Všechny koncerty začínají v netradiční čas nebo interpretačních počinů 20:15. 2. nebo za dlouhodobé umělecké zásluhy v oblasti divadla, hudby a výtvarného umění Diváci uslyší skladby autorů jako je například Enrique Granados, a architektury. Manuel de Falla, Ferdinand Carulli či Pieter van der Staak. Česká hudba je zastoupena na čtyřech koncertech festivalu, kde zazní dí- Návrhy na udělení cen mohou podávat fyzické nebo la Adama Michny, Antonína Dvořáka, Milana Tesaře, Ivana Jelínka, právnické osoby na adresu Ministerstva kultury, Štěpána Raka a Michala Hromka. odbor umění a knihoven, Maltézské nám. 1, 118 11 Praha 1, a to nejpozději do 31. května 2007. Festival Na dvanácti strunách připravila českobudějovická umělecká agentura Belidis ve spolupráci s Kytarovým duem Pavel Steff al – Emanuel Kümmel.

Bližší informace lze získat Mediálním partnerem festivalu je Český rozhlas 3 – Vltava, Český na internetové adrese Ministerstva kultury ČR rozhlas České Budějovice a časopis Hudební rozhledy. Festival je www.mkcr.cz, Umění, Dokumenty – Ceny. ﬁ nančně podpořen statutárním městem České Budějovice. festivaly, koncerty

ce a navíc nejlepší současný polský symfonický orchestr: janák(v máj – hudební Narodowa Filharmonia Polskiego Radia Katovice! A tak i letos uslyší návštěvníci festivalu vedle české špičky i vyni- perla severní moravy kající zahraniční symfonické těleso! Za dirigentskými pulty Jaromír Javůrek jmenovaných orchestrů se objeví mimo jiné Petr Altrichter, Leoš Svárovský, Zdeněk Mácal a další. Jako sólisté vystou- Největší svátek klasické hudby na Severní Moravě a jeden pí s uvedenými orchestry skvělí interpreti. Z českých jme- z největších v České republice se letos uskuteční ve dnech nujme Adama Skoumala (Ravelův klavírní koncert pro le- 21. května – 8. června. Třítýdenní maraton představí vedle vou ruku), ve Švýcarsku žijící Hanu Kotkovou (Mozartův hudby klasické i jazz a portugalské fado, vedle koncertů se houslový koncert D dur a Boulognův koncert v téže tóni- v programu XXXII. festivalového ročníku objeví i divadelní ně). Ze zahraničních pak pěvce Petera Mikuláše (Šostako- a taneční večery, fi lmová představení a výstavy. vičova 13. symfonie), izraelského klavíristu Borise Giltbur- Janáčkův máj je všemi jeho návštěvníky a posluchači vždy ga (Rachmaninovova Rapsodie na Paganiniho téma), nebo netrpělivě očekáván: kdo do Ostravy přijede, jaké skladby polského saxofonistu Zbigniewa Kaletu (saxofonový kon- zaznějí, co přinese nový festivalový ročník nového… A budiž cert A. Glazunova). řečeno, že pořadatelům a organizátorům tohoto velkého Přes svou velkou popularitu zazní v rámci festivalu slav- hudebního svátku se všechna očekávání zatím daří naplnit né dílo vytvořené v roce 1937 Carmina burana Carla Orf- a splnit! XXXII. festivalový ročník má v podtitulu hudba fa poprvé! K jeho provedení na nádvoří Slezskoostravského – divadlo – tanec – fi lm a ve volné podobě a formě je tento hradu spojí své umělecké síly orchestr Janáčkovy fi lharmo- programový záměr také realizován. nie Ostrava, Český fi lharmonický sbor Brno a sólisté Agnie- Divadelní podoba je představena komorním dramatem Mc- szka Bochenek-Osiecká, Alexander Podolkchov a Otokar Nally „Mistrovská lekce“. V roli Marie Callas (letos uplyne Klein. Provedení bude řídit Tomáš Netopil. 30 let od úmrtí této světové operní divy) se představí Eliš- V široké programové nabídce zazní vedle 1. symfonie ka Balzerová. Druhý večer, kdy splyne hudba s mluveným G. Mahlera Variace na téma a smrt J. Rychlíka O. Máchy, slovem, je pořad „Obnov svou sílu, lásko“. Spojení Sone- vedle Sukovy Suity ze scénické hudby k pohádkové hře tů Shakespeara a hudby Benjamina Brittena, Petra Ebe- J. Vrchlického Radúz a Mahulena i Pohádka a dále Fantazie na i anglických anonymů zazní v podání Taťjany Medvecké, pro symfonický orchestr letošního jubilanta Václava Troja- Ondřeje Kepky, Karoliny Berkové a Kateřiny Englichové. na. Ten byl navíc s Ostravou spjat nejen nejedním muzikant- Tanec nebude prezentován suitami z baletů či skladbami ským přátelstvím, ale také skutečností, že na scéně ostravské tancem inspirovanými, ale originálním tanečním předsta- opery měla svou světovou – a dodnes jedinou – premiéru jeho vením třech tanečnic: Dory Hoštové, Roser López Espino- opera Kolotoč! Debussyho orchestrální preludium Faunovo sy a Susanne Martin. Tyto špičkové tanečnice reprezentují odpoledne, Beethovenova 7. symfonie, Berliozova Fantastic- Evropskou taneční laboratoř č. 1 a jejich ostravské hostování ká či Schubertova „Třetí“ pak uzavřou letošní bohatý pro- je realizováno ve spolupráci s festivalem Tanec Praha. gram známými a pořád žádanými tóny. • Samozřejmě hlavní programovou osu tvoří komorní sym- fonické koncerty. Ty první budou patřit mimo jiné klavír- nímu recitálu Ivana Klánského (Haydn, Beethoven, Schu- bert, Janáček), laureátovi soutěže Pražské jaro, varhaníkovi

Petru Čechovi (Widor, Poulenc) či americkému smyčcové- archiv Foto mu kvartetu Alexander String Quartet a Kateřině Vácho- vé (Kern, Peterson, Adams, Brahms). Jeden komorní večer bude ve znamení hudby Leoše Janáčka. I když festival jmé- no tohoto výjimečného skladatele od roku 1976 nese, s jeho hudebním odkazem nakládá velice promyšleně. Takto tematicky uzavřený večer je i z tohoto pohledu mimořádný. Mar- tin Kasík přednese cyklus V mlhách a výběr z první řady Po zarostlém chodníčku. Veronika Hajnová pak zazpívá výběr z Janáčkových Slezských písní a v závěru večera pak spojí své umělecké síly s tenoristou Jaroslavem Březinou, aby po několikaleté přestávce zaznělo jedno z vrcholných autoro- vých děl: Zápisník zmizelého. Janáček pak bude na festivalu zastoupen kromě klavírní sonáty I. X. 1905 v podání Ivana Klánského ještě svou symfonickou rapsodií Taras Bulba (Fil- harmonie B. Martinů a Jakub Hrůša) a Sinfoniettou tradič- ně festival zahajující (tentokráte v podání hostů z Katovic vedených jejich šéfdirigentem Gabrielem Chmurou). Svým způsobem výjimečné místo v komorní řadě bude mít první ostravské hostování Gidona Kremera a souboru Kremerata Baltica. v poněkud nestandardním programu zazní Čajkov- ského brilantní Vzpomínky na Florencii a Sibeliova raná skladba Rakastava, ale také vrcholná a obsahově hluboká Šostakovičova houslová sonáta op. 134! Velkou neznámou tohoto koncertu nebude samozřejmě Kremer co by houslista, ale Kremer jako aranžér a snad i skladatel: do skladby

„Sempre primavera“ použil fragmenty děl s jarní tematikou Boris Giltburg autorů 18. i 20. století … Symfonická řada je v letošním festivalovém ročníku vskutku impozantní: Česká, Brněnská a Janáčkova ﬁ lharmonie,

Filharmonie B. Martinů a Komorní fi lharmonie Pardubi- Zadáno pro: Janáčkův máj festivaly, koncerty fenomén klavír doporuujeme Věra Lejsková BRNO OSTRAVA Filharmonie Brno Janáčkova fi lharmonie Ostrava Ráda někdy sleduji v televizi různé soutěže, jen tak, někdy pro radost a někdy pro žalost – když třeba názorně vidím, Besední dům Společenský sál DKMO jak ten náš prý hudební národ je zcela nehudební. Když nejen 15. 5. 2007 17. a 18. 5. 2007 Večer klavírních trií P. I. Čajkovskij: Francesca da Rimini, neví, co znamená křížek před notou, ani čím začíná nebo kon- L. van Beethoven: Trio Es dur, op. 1 č. 1 symfonická báseň, op. 32 čí Prodaná nevěsta atd. Zato kdo chodí s kým nyní, chodil V. Novák: Trio d moll, op. 27 „Quasi una J. Haydn: Koncert pro trubku a orchestr v minulosti a koho má v plánu v budoucnosti, to vědí všichni balata“ Es dur P. I. Čajkovskij: Trio a moll, op. 50 S. Proko ev: Alexandr Něvskij, op. 78 naprosto bezpečně. Se zájmem se také občas dívám na tzv. Sólista: M. Sachs (USA) – trubka Hodinu pravdy – a tady člověku až zůstává rozum stát, co vše 29. 5. 2007 Dirigent: Th. Kuchar (USA) jsou lidé ochotni učinit pro vidinu zdarma získaného mobilu, Vášeň, rytmus, tanec počítače, ledničky, obývacího pokoje, motorky, či stále božstva A. Pavlorek: Intráda pro čtyři lesní rohy Národní divadlo moravskoslezské (1. provedení) nejvyššího – auta. Za týden jsou ochotni se naučit žonglovat, M. Ravel: Cikán, rapsodie pro housle a klavír Divadlo Antonína Dvořáka umně podtrhávat podnosy s vejci či sklenicemi, aniž by coko- P. de Sarasate: Navarra, fantazie pro dvoje 16. 5., 29. 5. 2007 liv rozbili, složitě vyhazovat a chytat množství balónů, jezdit housle a klavír F. Alfami: Cyrano de Bergerac M. Ravel: La valse, taneční báseň pro dva Režie: A. Thorwald j.h. na speciálním kole, zpaměti se naučit celé Ludolfovo číslo – klavíry Dirigent: O. Dohnányi, J. Šrubař toho adepta mně bylo upřímně líto, protože se spletl až v před- A. Pavlorek: Hukvaldská suita „Pocta poslední číslici! – poznávat ptactvo podle hlasů, znát rostli- Janáčkovi“ pro čtyři lesní rohy PARDUBICE ny, atd. atd. a to vše pro vidiny spotřebního zboží; nikdo si P. de Sarasate: Cikánské melodie pro housle Komorní fi lharmonie Pardubice a klavír nepřál třeba Ottův slovník naučný, nebo nějaký vzácný obraz G. Gershwin: I got Rhythm, variace pro dva Sukova síň Domu hudby (kdoví, zda by mu nepodstrčili kopii?!?!). klavíry 28. 5., 29. 5., 30. 5. 2007 Až onehdy jsem zahlédla pořad, v němž soutěžila jedna rodi- Sólisté: Lenka a Petr Matějákovi – housle J. V. Stamic: Symfonie A dur „Jarní“ na ze Strážnice, a když byli dotazováni po svých přáních, což Libuše a Radim Pančochovi – klavír L. van Beethoven: Koncert č. 5 pro klavír Brněnští hornisté a orchestr Es dur se činí vždy ještě před zadáním soutěžního úkolu, tak jejich B. Martinů: Toccata e due canzoni dcera si přála – klavír!!! Až jsem zatrnula, něco takového tu ČESKÉ BUDĚJOVICE Sólista: D. Kalous – klavír ještě nebylo. Jak jsem jim přála, aby vyhráli! A nebylo to leh- Jihočeské divadlo Dirigent: L. Svárovský ké: otec, který se úkolu podjal, musel udržet na bradě dlouhou DK Metropol PRAHA tyč, na jejímž vrcholu byly na malém podnosu čtyři sklenice 18. 5. 2007 Česká fi lharmonie plné vína, a musel to udržet – aniž by něco rozbil nebo vylil J. Strauss: Cikánský baron (opereta) – celých dvacet vteřin. S obavami jsem sledovala dokumen- – I. premiéra Rudolfi num - Dvořákova síň Režie: M. Veselý tační videozáznam o průběhu jeho „studia“ – těch rozbitých 4. 5. 2007 Dirigent: M. Pešík G. Mahler: Symfonie č. 7 sklenic kolem něho, a toho rozlitého vína (možná to zkoušel Dirigent: Z. Mácal jen s vodou!) – docela jsem měla z jeho soutěžního vystoupe- HRADEC KRÁLOVÉ ní obavy. A pak, když nastala Hodina pravdy, nezbylo mi, Filharmonie Hradec Králové 6. 5. 2007 A. Honegger: Jana z Arku na hranici než mu alespoň u obrazovky držet palce – – – 17, 18, 19, 20 Sál FHK Účinkují: Pražský fi lharmonický sbor, 24. 5. 2007 – vyhrál! – a tak do Strážnice skutečně putoval klavír. Kühnův dětský sbor B. Smetana: Richard III, op. 11 To moje rodné Moravské Slovácko mě nezklamalo, nezapře- Sólisté Divadla J. K.Tyla v Plzni a Národního divadla A. Honegger: Symfonie č. 3 „Liturgická“ v Praze lo, že hudba je tam domovem odjakživa, i když jí někdy musí J. Brahms: Koncert pro housle, violoncello Plzeňská fi lharmonie přijít na pomoc víno… • a orchestr a moll, op. 102 Dirigent: J. Malát Sólisté: J. Vlachová – housle, M. Ericsson – violoncello Dirigent: O. Kukal Státní opera Praha

KARLOVY VARY 17. 5. 2007 Karlovarský symfonický orchestr G. Puccini: Manon Lescaut – premiéra Režie: J. Bednárik Lázně III Dirigent: M. Zambelli 18. 5. 2007 (V rámci MHF Pražské jaro 2007) C. Debussy: Rapsódie pro saxofon D. Milhaud: Vůl na střeše – svita z baletu ZLÍN Scaramouche pro saxofon Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín Populární miniatury Sólista: F. Slováček – saxofon Dům umění Dirigent: Fr. Drs 3. 5. 2007 J. Brahms: Koncert pro housle D dur, op. 77 LIBEREC L. Janáček: Taras Bulba Divadlo F. X. Šaldy Sólista: J. Fišer – housle Dirigent: J. Hrůša 25. 5. 2007 Ch. Gounod: Faust a Markétka Režie: V. Věžník 10. 5. 2007 Dirigent: M. Doubravský M. Hybler: Koncert pro hoboj J. Brahms: Uherské tance, výběr OLOMOUC A. Borodin: Polovecké tance Moravská ﬁ lharmonie Olomouc L. Bernstein: Symfonické tance z West Side Story 11. 5. – 3. 6. 2007 Sólista: V. Veverka – hoboj

Kresba Jan Blažíček Kresba Festival Dvořákova Olomouc Dirigent: J. Hrůša horizont

ho i formálního hledačství Stankovy předchozí mezinárodní tomasz stanko quartet sestavy (s pianistou Bobo Stensonem, basistou Andersem Praha, Nová Galerie Jorminem a bubeníkem Tony Oxleyem), ale zkušený kapel- Miloš Latislav ník, prošlý mnoha formacemi evropského jazzu a improvi- zační scény, musí mít svůj důvod, proč kapelu drží už sed- Současný Kvartet Tomasze Stanka, letos pětašedesátileté- mým rokem pohromadě. ho polského trumpetisty, funguje zhruba od počátku nového Koncert v Nové galerii, která je pro hudební produkci vhod- tisíciletí, kdy se veterán evropské jazzové scény spojil s tak- nější, než v sérii Jazz na Hradě často využívaný Španělský řka o dvě generace mladšími krajany, fungujícími souběžně sál, ale přesto má k prostředí idálnímu pro rozjeté jazzo- pod hlavičkou Simple Acoustic Trio. Jejich společné cítění vé večery dost daleko, se nesl v náladě nastíněné výše. Bez hudby je dáno už třeba faktem, že trio natočilo v roce 1995 al- jakéhokoli ohlášení vyjma představení kapely zněly skladby bum, kompletně věnované hudbě někdejšího Stankova uči- z posledních tří ECM alb či variace na ně, došlo patrně i na tele a kapelníka, vizionářského skladatele a pianisty Krzysz- nějaké starší číslo. Vlivem nedostatečného a nevyváženého tofa Komedy. Pianista Marcin Wasilewski, kontrabasista ozvučení však zněl kvartet po většinu víc než osmdesáti- Slawomir Kurkiewicz a bubeník Michal Miskiewicz se jako minutového vystoupení jaksi přidušeně, zvláště klavír byl členové kvarteta Tomasze Stanka představili poprvé v roce zpočátku nekonkrétní a trumpeta zněla, jako by se Stanko, 2002 na albu Soul of ings, jehož vřelý mezinárodní ohlas vystupující tentokrát bez své oblíbené čapky, nemohl pořád- následovala i další dvě CD s názvy Suspended Night (2004) ně nadechnout a zatroubit. Těžko říct, jak se hudebníci cíti- a Lontano (2006, vše na mnichovském labelu ECM). Poprvé li a slyšeli na pódiu. Každopádně to vypadalo, že si trochu se však trio objevilo po Stankově boku vedle dalších muzi- radosti ze hry užili až s blížícím se koncem a při přídavku, kantů už v polovině devadesátých let na albu se skladba- kdy se jejich komunikace rozjela v trochu vyšších obrátkách mi pro divadelní představení Balladyna, vydaném polskou a větší dynamické intenzitě. Obecenstvo v čele s panem pre- značkou Gowi, a v období mezi nahrávkami pro ECM s ním zidentem sice poslušně tleskalo, našli se i tací, kteří se chví- účinkuje na několika dalších, převážně v Polsku vydaných lemi na židlích pohupovali v rytmu pulsujícího toku hudby, nosičích. ale počet aktuálních CD, jež doputovala ze stánku v předsálí Koncert na Pražském hradě v rámci cyklu Jazz na Hradě (které je s fantastickými velkými plátny na stěnách vlastně (Nová Galerie, 26. 3.) byl druhým vystoupením Stankova onou galerií) k novým najitelům z řad návštěvníků koncer- kvarteta v České republice – poprvé se představilo v červ- tu, bylo možno spočítat na prstech jedné ruky. A překvapivě nu 2001 v pražském Divadle Archa. Pokud bych měl popsat na pokoncertní V.I.P. party s občerstvením a chvíli i panem hudbu tohoto velmi slušně sehraného souboru, mohl bych prezidentem bylo možné spatřit více hlav (včetně domácích mluvit o jazzu jasně vycházejícím z americké tradice žán- muzikantů) než v samotné (ne)koncertní síni. Možná tyto ru, zároveň však ukotveném ve slovanské melodice se sil- skutečnosti lépe než hudba samotná vypovídají o kulturní ným smyslem pro romantizující baladické útvary. Trumpe- úrovni bezpochyby ﬁ nančně dobře zajištěné série Jazz na tistovým současným kolegům sice chybí leccos ze zvukové- Hradě. Stojíme o změnu? •

Tomasz Stanko Foto Miloslav Hušek Foto horizont

Joan Baezová opět sklidila úspěch. novými písněmi (Fatal Attraction, Chase the Feelling aj.) zazněly však i staré osvědčené hity Me and Bobby McGee, For the Good Times, Sunday Morning Coming Down aj.), kterými obohatil i americkou country music, takže si publikum, kde nechyběli ani Jan Vyčítal, Robert Křesťan a Pavel Bobek, přišlo na své a vstřícně reagovalo. Kristoﬀ erson vyprávěl o svých zážitcích, o Nashvillu, legendách jako Willie Nelson a vzpomněl i svého posledního „upírského“ pražského pobytu, často připomínal i svého otce, který pro něj zůstává morální autoritou dodnes. Jednoduchostí i pří- mostí bez sebemenšího náznaku show si posluchače získal a ani nevadilo, že některou z písní nedohrál či občas sáhl vedle. Skvěle ozvučený koncert se v lecčems podobal posledním koncertům Johnyho Cashe. Joan Baezová, čerstvá nositelka Grammy, v Praze končila 2. 4. velké evropské turné 22 koncertů a i když závěrem na ní byla patrná již trochu únava, její nezlomná energie a stá- le krásný hlas připravil posluchačům opět nevšední záži- tek. Baezovou doprovázeli dva kytaristé Erik Della Penna a Graham Maby. Často se během koncertu obracela k pří- tomnému exprezidentovi Václavu Havlovi, svému příteli, a výběrem písní vzpomínala na svou více než 45letou kariéru. Vedle vlastních písní zazněly známé Dylanovy songy, Cohe- nova Susanne, ale i méně známé písně Toma Waitse či Elvi- se Costella. Skvělá byla rovněž jako bluegrassová zpěvačka či imitátorka Dylana, vůbec koncert měl mnoho humorných momentů a určitě patřil k jejím nejlepším v Praze. A to přes- to, že se jí posluchače rozezpívat nepodařilo, což ale u nás není zejména při anglosaském repertoáru žádný div. • Foto Milan Malíček Foto nestárnoucí americké legendy nezklamaly Praha, Kongresové centrum a Lucerna Vladimír Říha

Náhoda způsobila, že krátce po sobě se v hlavním městě uskutečnily koncerty dvou amerických legend folkrocku. Zatímco první pražský koncert Krise Kristoff ersona (v Pra- ze již pobýval v roce 2002, kdy zde natáčel upírskou roli ve fi lmu Blade II) hostil 18. 3. slušně zaplněný hlavní sál Kon- gresového centra, již páté pražské vystoupení Joan Baezové 2. 4. viděla téměř vyprodaná Lucerna. Oba kromě vyššího věku (7o Kristoff erson, 66 Baezová) spojuje i to, že patří k předním kritikům některých znaků současné americké administrativy – zejména vojenského angažování v zahrani- čí (K. K.) či k vehementním obhájcům lidských práv, ať je tomu kdekolik na světě (známá je např. historie vystoupení Baezové v roce 1989 v Bratislavě, méně se už ví, že v roce 1982 napsala i ostře protibrežněvovský song Happy Birth- day Leonid Brezhnev). Kristoff ersonův koncert byl součástí jeho velkého evropské- ho turné k poslednímu CD is Old Road. Na rozdíl od desky, kterou nahrál po 11 letech odmlky, si živé vystoupení obstaral pouze sám – s akustickou kytarou a foukací harmo- nikou. Folkrockové písničkáře 60. let připomněl i příběhy, které vyprávěl ve svých písních a které obsahuje i jeho nová deska – sedmdesátník Kristoff erson v ní rekapituluje svůj život, vzpomíná na lidi, které potkal, rodinu, věnuje se poj- mu svobody v současném světě i americké společnosti. Mezi STÁTNÍ OPERA PRAHA WILSONOVA 4, PRAHA 1 tel.: +420/224 227 266 e-mail: [email protected] www.opera.cz BOHEMIA TICKET Malé nám. 13, Praha 1 tel.: +420/224 227 832 GIACOMO PUCCINI Na Příkopě 16, Praha 1 tel.: +420/224 215 031 e-mail: [email protected] www.bohemiaticket.cz Manon Lescaut

Rity Patane, která byla žačkou Marie Carbone a sama byla aprile millo rovněž skvělou sopranistkou. V současnosti v New Yorku ve státní ope#e praha o můj hlas pečuje slavný pedagog Bill Schumann. Jitka Slavíková Co pro Vás znamená role Tosky? Tosca je do značné míry částí mé duše. Jsem žena a tedy i já Poprvé v České republice vystoupí pěvkyně světového reno- sama jsem hrozně žárlivá, a také já cítím silný ochranitel- mé, americká sopranistka Aprile Millo. Stane se tak v neděli ský pud vůči těm, které mám ráda. Tosca je navíc dokonalý 27. 5. 2007, kdy se paní Millo představí ve Státní opeře Pra- příklad citového života oné „staré školy,“ v tom smyslu, že ha v jedné ze svých nejslavnějších rolí – jako Pucciniho Tos- se do svých citů vkládá s vášní. Tahle opera pro mě před- ca. Od jejího debutu v newyorské Metropolitní opeře v roli stavuje jakýsi trojúhelník víry a toho, jak se k ní lidé staví Amélie (Simone Boccanegra) v roce 1984 se MET stává její – zda ji přijímají či odvrhují. Cavaradossi je malíř, vnímavý neoﬁ ciální domovskou scénou, na které zpívá téměř nepře- a talentovaný člověk, a také muž činu. Věří v takového Bo- tržitě. Hostuje rovněž na všech nejprestižnějších světových ha, kterého se může dotýkat, dívat se na něho a objímat ho. jevištích včetně milánské La Scaly, londýnské Covent Gar- Scarpia nevěří v žádného boha, vidí život jako cosi, co se den, Státní opery ve Vídni, v Mnichově, Římě, Berlíně a ve „vyzkouší“ a odhodí, je příkladem poživačného a sobeckého Veroně. Odborná kritika ji označuje za ideální představitel- putování časem, plného užívání a zneužívání… Sama Tosca ku rolí italského verismu. pak je onen nejvzácnější případ člověka, který věří, aniž by Její otec Giovanni Millo má italské a irské předky, rod její musel vidět – ona prostě ví, je totiž bezprostřední součástí matky Margherity Ghirosi je namixován ještě bohatěji: je toho zázraku, jímž může být život, je-li prodchnutý a promě- v něm Itálie, Rusko i Polsko. Paní Millo to objevila teprve něný vědomím posvátnosti. Ona v té opeře často promlouvá nedávno a tehdy si uvědomila, proč se vždycky cítila tak pří- přímo k Bohu, přičemž VÍ, že Bůh jí naslouchá. Puccini tu jemně při návštěvě Ruska či Polska. O jejích rodičích, Tosce utkal obraz přímo z matérie dané doby, zabydlil ho postava- a také první cestě do Prahy je následující rozhovor. mi, jaké v ní skutečně žily, a my tak dnes na pozadí časového úseku jediného dne a noci můžeme nahlédnout do událostí Paní Millo, Vaši rodiče byli operními pěvci. Byli i Vašimi nejosudovějšího dne v životě těchto lidí, jež svedlo dohroma- prvními učiteli zpěvu? dy řízení osudu. U nás doma jsem měla pocit, jako bych žila v nějakém zlatém věku. Maminka zpívala jako Claudia Muzio, byla velice krás- Asi stále častěji máme pocit, že dnešní moderní režie zapo- ná a navíc byla i dobrá herečka. Otec, který zase hlasově při- míná na to, že hlavním v opeře je pěvec. Jak se vyrovnává- pomínal Pertileho a Carusa, byl miláčkem obecenstva odpo- te s takovými režiemi? ledních představení. Oba zpívali velice krásně a měli ohrom- Ti, kdo mě zvou k vystoupení, většinou vědí, že chtějí zpě- né osobní kouzlo, zpívali srdcem a byli výborní i jako učitelé. vačku, která vědomě usiluje o to být ústředním prvkem kaž- Sama jsem se vlastně učila výlučně u nich, a pak také u paní dé inscenace. Každý režisér, který opravdu nevyužívá operu jenom jako stupínek na cestě za nějakou jinou kariérou, Aprile Millo uznává, že bez hlasu je opera jen jakousi symfonií. Hlas je vyvoleným nositelem skladatelových přání a melodie. Přijí- mám tedy pozvání tam, kde se podle mého názoru dá očeká- vat, že se budu moci řídit přáními skladatele a se vší pokorou se snažit o to, aby se veškeré přísady oné směsice duší tvořící danou inscenaci propojily a daly vzniknout opojné- mu zážitku jak pro všechny z nás na jevišti, tak pro publi- Foto Beth Bergmann Foto kum. Snažím se nebýt rigidní… přičemž ovšem musí vždyc- ky jít o to, co chtěl vyjádřit ten který skladatel ve své době, přistoupit k tomu s ohromnou svědomitostí a vytvořit si ke svému přístupu ideální plán. Obecenstvo je přitom pro nás oltářem! K jeho nohám musíme pokládat cosi, co si zaslouží jak skladatel, tak posluchači.

Jak se těšíte do Prahy? Má babička pochází z této části světa, a teprve když mi v roce 2005 zemřela maminka, dozvěděla jsem se spoustu věcí týka- jících se naší rodinné historie. Cesta sem je pro mě jakousi poutí na památku mé milované maminky a babičky. Přices- tuje se mnou má sestra, která byla tak hodná a slíbila, že mě doprovodí, a spolu navštívíme svaté místo, k němuž se mat- ka za svého života vždy obracela s nesmírnou láskou a úctou – chrám, v němž je chováno Pražské Jezulátko, a doufám, že mu budu moci vzdát dík a chválu bohatým květinovým darem. Mám jaksi dojem, že v Praze se budu cítit skuteč- ně na „pravém místě,” jelikož mě od malička přitahovala jakýmsi ohromným kouzlem. Má tak bohatou historii, tolik krás, takovou sílu, tak vytrvalé, kulturní, tvůrčí a mnohoroz- měrné obyvatele! Jsem nesmírně hrdá, že mohu přijet, a až tu budu zpívat, bude mi hlas vycházet z hloubi srdce a bude znít pro mou maminku a babičku; spolu s Puccinim ode- vzdám na tomto krásném jevišti skvělému místnímu publiku kousek své vlastní duše. • divadlo – opera · balet · muzikál povrchní a cituprázdné dve ze západu Praha, Národní divadlo Lenka Šaldová

Pucciniho Děvče ze Západu je opera plná vnitřních bojů a dramat. Zlatokopové tu v tklivé písni vyzpívávají touhu po vzdáleném domově. Minnie, jediná dívka mezi muži, všemi zbožňovaná a žárlivě střežená, potkává osudového muže – který přichází jako zloděj. Přemožen láskou ale Dick John- son nic ukrást nedokáže. V drsném prostředí se zrodilo něco křehkého a hlubokého – hned by Minnie objal, hned prchá, aby jí neublížil. Minnie na okamžik zlomí zpráva, že skrývá banditu, ale – přemožena láskou – mu odpustí a ve vypjatých i jímavých scénách mu dvakrát zachrání život… Za zdánli- vě banálními situacemi a replikami se skrývá mnoho emo- cí. V nové inscenaci Národního divadla z nich ovšem zbylo pramálo. Režisér Jiří Nekvasil se tentokráte kupodivu nepouští do žád- ných myšlenkových konstrukcí, nenahlíží Pucciniho operu z nějakého zvláštního úhlu (nepočítáme-li na úplném začát- ku a na úplném konci náznak, že jde o ﬁ lm). Nabízí opravdu obrázek z dalekého západu: zlatokopové v kovbojských klo- boucích, kolty za pasem, popíjejí v místním šenku a indián- ská squaw s dítětem zavěšeným v šátku hlídá dřevěné obydlí Minnie. Tentokráte tak ovšem Jiří Nekvasil naplno odkryl – za vydatné pomoci scénografa Daniela Dvořáka a přede- vším kostýmní výtvarnice Terezy Šímové – svou bezradnost

a neschopnost logicky a případně vyložit situaci. A přede- Hana Smejkalová Foto vším svou naprostou nemuzikálnost a nemúzičnost. Eva Urbanová (Minnie) Pravda, Eva Urbanová není ideální typ na Minnie – nicmé- ně především kostým (odkazující patrně k blůze a přepá- vycházejí ze svého naturelu, aniž je jasné, jak byl měl vypadat sané sukni, ve které kdysi tuto postavu hrála Ema Destin- celek. Čím doslovněji režisér bere prostředí divokého zápa- nová) a herecké akce (počínaje máváním koltem) ji pasují du i scénické poznámky, tím více se vzdaluje skutečnému na mužatku, která se nikterak nevyčleňuje ze světa „drs- smyslu situací. A jednání postav se stává umělým, nepravdi- ných“ chlapů. Tím se ovšem jeden pilíř konstrukce příběhu vým – a směšným. nezadržitelně hroutí. Také vztah Minnie a Dicka Johnso- Sledovat tři a půl hodiny prvoplánové jevištní dění je ubí- na v povrchně nahozených scénách zcela ztrácí na hloubce: jející, zvláště když emocí zní pomálu i v hlasech interpretů jejich dráždivý dialog z druhého dějství, v němž se už při- – a pokud, tak spíše v těch v menších rolích: Jana Vacíka bližují a zase vzdalují, režisér inscenuje jako nudnou roz- (číšník Nick) či Romana Janála (zlatokop Sonora). Přitom mluvu, při níž oba poklidně sedí u stolu! Dick se pak uloží jména hlavních protagonistů vcelku budí respekt: Eva Urba- na pohovku, Minnie zatáhne závěs a při lyrické melodii si nová (Minnie), Gustavo Porta (Dick Johnson), John Weg- navléká ponožky. ner (šerif Jack Rance). Všichni tři měli na premiéře překva- Interpreti (sólisté i sboristé) si hrají na kovboje, indiány, pivě problémy s technickým zvládnutím nejvypjatějších míst šerify, milovníky – někdo s nadsázkou, někdo teatrálněji, – největší argentinský tenorista Porta, který na druhé straně někdo spontánněji – z jejich jednání je ale znát, že prostě zase vnáší na jeviště alespoň trochu prudkého citu. Odpově- dí jeho Johnsonovi je sice technicky precizně vystavěný, ale Eva Urbanová (Minnie) a John Wegner (šerif Jack Rance) chladný, nezaujatý zpěv Urbanové – Minnie bez srdce. Situaci tentokráte, bohužel, nezachránil ani vynikající dirigent John Fiore, který sice opět dokázal přivést orchestr Národního divadla k ukázněné, precizní hře, leč jako by jen klouzal po povrchu líbivých melodií a hrál si s jejich dyna- mickým odstíněním až k ohlušujícímu forte. Méně jako by ho zajímala temporytmická výstavba – a tak je jeho hudeb- ní nastudování bezesporu zvukově efektní, ale neexponu- je ony vnitřní boje a dramata, na něž je Pucciniho opera bohatá. I Fiore tak podle mě přispívá k tomu, že historicky první inscenace Děvčete ze Západu v Národním divadle je, bohužel, citově prázdná.

Národní divadlo Praha – Giacomo Puccini: La fanciulla del West (Děvče za Západu). Hudební nastudování John Fio- re, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Tere- za Šímová, pohybová spolupráce Števo Capko, sbormistr Pavel Vaněk, dramaturgie Pavel Petráněk. Premiéra 5. 4. 2007 v Národním divadle. • Foto Hana Smejkalová Foto divadlo – opera · balet · muzikál

dám Hussain. A nakonec se v pekle náhle zjeví i Ježíš. Proč? weinberger(v K mnoha dílčím řešením lze jistě najít jakési vysvětlení – nahlíženo z celku jde ale o nahodilé jednotlivé nápady. švanda dudák Po nevydařené repríze, kterou jsem zažila v Opavě, hrál Opava, Slezské divadlo orchestr na festivalovém představení ve Stavovském divadle Lenka Šaldová soustředěněji, ale rozhodně ne bezchybně (zvláště v dechové sekci). Většina sólistů, v čele se Zdeňkem Kaplem (Švan- V programu Slezského divadla k inscenaci Švandy dudáka da) a Katarínou Jordou Kramolišovou (Dorotka), výrazně se hostující dirigent Petr Chromčák vyznává, jak má rád špatně intonovala, Kramolišové hlas zní v současné době ve Opavu, ale kupodivu nikde nepadne zmínka o jeho hudební vyšších polohách nepříjemně ostře, Michal Vojta (Babinský úpravě Weinbergerova díla, která přitom dosti překračuje – kabaretiér v obleku s proužkem, u krku motýlka) už zase obvyklou divadelní praxi dílčích škrtů (každopádně zmize- zcela odbývá artikulaci. la např. celá předehra i vlastenecká árie Švandy). Nic proti Po předchozích vystoupeních opavského souboru na festiva- hudebním úpravám obecně – když je diktuje úsilí dirigenta lu Opera (Dialogy karmelitek, Loupežníci, Norma) tak bylo a režiséra o společnou výpověď. Jenže to vůbec není, obávám představení Švandy dudáka značným propadem. Z hledis- se, tento případ. ka divadelního se toho v Opavě mnoho neděje již dlouhou Opavské inscenaci totiž směřování k jakémukoli významové- dobu (vzhledem k tomu, že Jana Andělová-Pletichová, která mu celku chybí. Režisérka Jana Andělová-Pletichová hovoří v sezoně inscenuje 2 – 3 tituly, nikdy nepřekročila od aranžo- o hudební mozaice – a opravdu, Jaromír Weinberger ve dva- vání ke skutečné režii). Nicméně Slezské divadlo v minulých cátých letech minulého století namíchal podivuhodný kok- letech alespoň opakovaně dokazovalo, že i v podmínkách tejl, inspirován jak lidovými nápěvy vesnickými i městskými malého operního souboru je možno vytvořit řemeslně dob- (nahlíží je ale již jemně parodicky) i proměnami hudebního ré a hudebně inspirativní představení a prezentovat ho s vel- jazyka od romantismu až po modernu. Nicméně i mozaiku kým entusiasmem. A to se, bohužel, tentokráte nestalo. je podle mě třeba na jevišti složit ve smysluplný jevištní tvar a hlavně v nějaké racionální či emotivní sdělení! Režisérka Slezské divadlo Opava – Jaromír Weinberger: Švanda místo toho po vzoru pejska a kočičky, co pekli dort, přines- dudák. Dirigent Petr Chromčák, režie Jana Andělová-Ple- la tříšť různorodě ozvláštněných situací. V pekle pohádkoví tichová, scéna Martin Víšek, kostýmy Eliška Zapletalo- čeští čertíci v domáckých ﬂ anelových košilích mastí mariáš. vá, choreograﬁ e Martin Tomsa, sbormistryně Kremena Když košile svléknou, ukáže se, že je to vlastně peklo tra- Pechakova. Premiéra 18. 6. 2006, uvedeno 16. 3. 2007 ve vestitů. Proč? Když chtějí čerti pouštět hrůzu, navléknou Stavovském divadle v rámci 8. ročníku Festivalu hudební- uniformy – však tu společně skončili Hitler, Stalin i Sad- ho divadla Opera 2007. •

Z inscenace Foto archiv Foto Nikola Márová a Michal Štípa Foto Peter Brenkus Foto divadlo – opera · balet · muzikál

technickou náročnost choreografi e zvládají bez problémů. labutí jezero v duchu tradice Onen pověstný krůček, který jim chybí k dokonalosti, lze Praha, Státní opera Jaroslav Someš hledat snad jen v „dotahování“ pozic a možná ve výraznějším vnitřním představitelském naplnění. Co se týče režijního Balet Státní opery Praha pod vedením Pavla Ďumbaly pojetí, stojí za zmínku, že princ není z počátku exponován očividně míří ke stále vyšším metám. Jako prověrku svých jako romantický lovec, ale spíš jako zasněný čtenář s knihou současných možností i schopností si nyní zvolil tak nároč- v ruce (dobře proto vychází jeho meditativní sólo v závěru ný úkol, jakým je nejklasičtější ze všech klasických baletů – 1. obrazu). Ščekaleva s Novotným a se Simonou Doubkovou Čajkovského Labutí jezero. Titul, který prakticky neopouští působí také jako výraznější alternace v pas de trois princo- žádnou z velkých baletních scén. Právě proto je dnes zná- vých přátel. V roli šaška inscenátoři šťastně využili až akro- mý v mnoha podobách. Nejen v té tradiční, v níž – přes růz- batických dispozic Jurije Kolvy. Postava Rudovouse nemá né nepodstatné obměny dějové i choreografi cké – zůstává v tradičním pojetí větší prostor, přesto je zajímavé sledovat, romantickou pohádkou o princi a bílé labuti. Existuje už jak oba její představitelé, Milan Boček a Petr Kolář, s napě- řada verzí značně (a někdy velmi odvážně) se od původního tím reagují na vývoj dramatické situace ve 3. obraze. Rovněž tvaru odchylujících. Možná, že ve chvíli, kdy Labutí jeze- výkony ostatních sólistů a posíleného sboru zasluhují uzná- ro v klasickém pojetí se stále drží na repertoáru pražského ní. (Už proto by se možná slušelo uvádět v programové vlož- Národního divadla, měla i Praha šanci troufnout si také na ce jména aktuálního obsazení i u drobných sól.) osobitější přístup. Tím by však nedošlo k naplnění Ďumba- Hudební nastudování je dílem dirigenta Rastislava Štúra lova cíle – záměru dát souboru příležitost změřit své síly na ze Slovenského národního divadla v Bratislavě. Čajkovského vrcholné klasice. A budiž předem řečeno, že balet SOP v té- nepřeromantizovává, podtrhuje spíše dramatické, než lyrické to zkoušce obstál víc než se ctí. momenty a nešetří dynamikou. Bezděčně tak odhaluje, jak Příklon k tradici dýchne na diváka hned od prvního otevření má Labutí jezero (na rozdíl od Spící krasavice a Louskáčka) opony. Scéna Martina Černého se důsledně vrací k dobám v některých okamžicích přece jen ještě blízko k hudbě bale- malovaných dekorací (a připomene nám působivost výtvar- tů Minkuse anebo Pugniho. Pod Štúrovou taktovkou vcelku né iluze na jevišti). Zámecká zahrada je laděna do teplých dobře obstál v obou recenzovaných reprízách výkon orchestru barev, jezerní obrazy rámují až zimně studené a holé stromy SOP. Bez problémů vyšla také všechna instrumentální sóla. (které v závěru celého baletu „rozkvetou“), zámecký sál vyni- Za důkaz, že v SOP opět vznikla velmi atraktivní baletní ká perspektivně viděnou rozlehlostí své architektury. Všu- inscenace, může posloužit 2. premiéra. Byla – poněkud nepo- dypřítomným výrazným akcentem jsou zlověstné mraky na chopitelně – zařazena na nedělní odpoledne. Hlediště bylo horizontu. Černého scéna znamenitě ladí s kostýmy Lud- naplněno z poloviny dětmi a přestože Labutí jezero není tzv. mily Várossové, pojatými stylově a někdy dost pozoruhod- dětský balet, i ti nejmenší sledovali celé představení soustře- ně. Především královský dvůr je dobově posunut od obecně děně, v klidu a se zjevným zaujetím. pohádkové romantiky až někam k éře skutečného romantis- Jako dovršení Ďumbalova záměru lze považovat rozhodnutí mu (dvořané mají šedé fráčky!), v oblečení národních tanců zvát na scénu SOP do Labutího jezera významné interprety převládá nad folklorními prvky jednotné barevné ladění. ze zahraničí. Hned hostování první dvojice přineslo sváteč- Choreografi cké a režijní nastudování je dílem Pavla Ďum- ní zážitek. Však se také uskutečnilo na Velikonoční pondělí! baly a Hany Vláčilové. V duchu celkové koncepce vychází V dvojroli Odetty-Odilie se představila někdejší členka bale- z ustálené podoby, kterou Labutímu jezeru dali Lev Ivanov tu pražského Národního divadla, dnes první sólistka Anglic- a Marius Petipa a která představuje prubířský kámen pro kého národního baletu Daria Klimentová a spolu s ní první každého inscenátora a interpreta. Pokud jde o dějovou linku, sólista téhož souboru Dmitri Gruzdyev. V jejich výkonech měl by se tvůrčí tým SOP hlásit také trochu k Burmeistěrově vstoupila na jeviště evropská špička, s níž z našich umělců verzi (vznikla v roce 1953 na druhé operně-baletní scéně rus- snese srovnání jen málokdo. Klimentová se stala královnou ké metropole, v Moskevském hudebním divadle K. S. Stani- večera. Její baletní techniku můžeme označit za bravurní, slavského a V. I. Němiroviče-Dančenka a Praha měla mož- navíc je s rolí dokonale sžita. Je znamenitým příkladem, co nost se s ní seznámit v roce 1977, kdy toto divadlo u nás hosto- lze v klasickém baletu chápat pod pojmem „herectví“ – niko- valo). Přinejmenším prolog – na téma, jak princezna Odetta li popisné mimické či pantomimické vyhrávání, ale vnitřní k zakletí přišla – a happyend, odchylující se od původního vyzařování postavy. Kolik je u Klimentové cudné a křehké skladatelova záměru a posouvající příběh do polohy šťast- něhy v její Odettě a naopak kolik vyzývavého sexu čiší z je- ně končící pohádky, vycházejí z Burmeistěra. Jeho vlivu lze jí Odilie! I v nejnáročnějších pasážích pas de deux zůstává také přisoudit drobné situační propracování předělů mezi její černá krasavice očima v kontaktu s Rudovousem, který jednotlivými tanečními čísly (především v obou zámeckých koriguje dceřino jednání. Gruzdyev byl Klimentové vynika- obrazech), což prospěšně oživuje děj. Jinak ovšem nastu- jícím partnerem. V sólech se blýskl především výškou a leh- dování vcelku věrně sleduje ivanovovsko-petipovskou verzi kostí skoků. Oba skvěle využili všech možností, které nabízí v redakci Konstantina Sergějeva. Novátorsky staví jako pas efektní petipovská choreografi e velkého pas de deux Odilie de quatre nejen Allegro moderato „malých“ labutí, ale rov- a prince, ale osobně považuji za vrchol jejich vystoupení pas něž Tempo di valse „velkých“ labutí (pojímané někdy jako d’action ve 2. obraze. V jejich virtuosním provedení se změ- pas de trois), přesouvá pas d’action ve 2. obraze směrem nilo v hold klasickému tanci. k fi nále tak, aby z něj logicky vzešla princova přísaha, ve V Labutím jezeru získala SOP inscenaci, která rozhodně 3. obraze vypouští valčík nevěst, naopak vrací mezi tance snese, aby do ní byly zváni k hostování špičkoví umělci. Pro národů i ruský tanec (mimochodem, velmi nápaditě posta- soubor může být ku prospěchu konfrontace s jejich výko- vený) a zástupce jednotlivých národů nepojímá jako součást ny, pro obecenstvo jejich účast zvýší přitažlivost zdařilého Rudovousovy družiny. nastudování. Obě hlavní role, Odetta-Odilie a princ Siegfried, mají dvo- jí základní obsazení. Je jistě dobře, že ke stálému hostování Státní opera Praha – Petr Iljič Čajkovskij: Labutí jezero. byl přizván špičkový pár baletu pražského Národního diva- Dirigent Rastislav Štúr, choreografi e Lev Ivanov, Mari- dla, Nikola Márová a Michal Štípa. Je však právě tak dob- us Petipa, Pavel Ďumbala a Hana Vláčilová, režie Pavel ře, že příležitost dostala i „domácí“ dvojice Anna Ščekaleva Ďumbala a Hana Vláčilová, scéna Martin Černý, kostýmy a Ondřej Novotný. Ti mají výhodu, že se se svými úlohami Ludmila Várossová. Premiéra 29. 3. 2007, psáno z repríz setkali už v předchozích angažmá. Působí jako sehraný pár, 1. a 9. 4. 2007. • laska na první poslech

SYMFONICKÝ ORCHESTR HL.M. PRAHY FOK

Předprodej abonentních vstupenek na sezónu 07/08 začíná 14. května

Vytvořte si vlastní řadu koncertů – nový abonentní cyklus AD LIBITUM. Novou sezónní brožuru vám rádi zašleme na požádání. Kontakty: www.fok.cz, e-mail: [email protected], tel.: 222 002 432

Předprodejní pokladna FOK, Obecní dům, nám. Republiky 5 (vchod z ulice U Obecního domu, naproti hotelu Paříž), Po - Pá: 10:00 – 18:00, tel.: 222 002 336, e-mail: [email protected] divadlo – opera · balet · muzikál romeo a julie v ostrav Ostrava, Národní divadlo moravskoslezské Lucie Dercsényiová

Balet Národního divadla moravskoslezského v Ostravě svého Romea vše, co mu rozsah a záběr pojetí jeho role dovo- zařadil do svého repertoáru balet Sergeje Proko eva Romeo lovaly – pozornost na sebe více poutala jeho partnerka, jíž a Julie. se dařilo více výrazově prokreslit přerod, jímž její postava Tragický příběh veronských milenců nachází v Proko evo- prochází. Úroveň ostravského baletu je přinejmenším dobrá vě partituře nový rozměr – Proko ev do svých tónů zata- a je škoda, že se nedaří ukázat jeho plné kvality v důmyslněji vil Shakespearovu předlohu s neuvěřitelnou průzračností propracovaných inscenacích. a naléhavostí, které odkrývají další možnosti pro uchope- ní tohoto tématu. Proko ev balet komponoval ve třicátých Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Sergej Prokof- a čtyřicátých letech minulého století a hudební struktura jev: Romeo a Julie. Choreograﬁ e Igor Vejsada, režie Mi- jakoby svou naléhavostí odrážela dramata samotné doby. chael Tarant j. h., výtvarník scény David Bazika j. h., kos- Balet se od své světové premiéry v Brně v roce 1938 dočkal týmy Dana Hávová j. h., dirigent Paolo Gatto j. h. Premiéra řady zpracování (jenom u nás pětadvaceti inscenací do kon- 10. 3. 2007. • ce října 2006 – Roman Vašek, České inscenace Proko evova baletu v Čechách, program k baletu Romeo a Julie, ND Praha, 2006). Pro ostravský soubor nastudoval balet jeho umělecký šéf Igor Vejsada ve spolupráci s režisérem Michaelem Taran- tem. Jejich pojetí Shakespeara však nedosahuje síly, kte- archiv Foto rou v sobě nese samotná tragédie umocněná vznětlivou hudbou. Vejsada s Tarantem nechtějí Romea a Julii suše interpretovat, nicméně jejich hledání dalších možných výkladů některých postav pouze naznačuje, více se nerozvíjí, a tím pádem ani zřetelně neovlivňuje další jejich chování v sou- kolí osudových souvislostí. Jedná se o matku Julie a Parise, mezi nimiž je tu naznačen erotický vztah, jenž zavádí drama spíše do jiných sfér, které mu příliš nenáleží (alespoň v prezentovaném kontextu). Vzhledem k dalším slabinám režie, v níž se nepodařilo zachytit celou hloubku této tragé- die, jeví se pak celková koncepce ostravské inscenace místy až příliš plytká. Režisérovi se nepodařilo prokreslit dramatické situace, kte- ré se tak stávají někdy pouhým chaotickým tanečním pře- skupováním sboru, kde se nedaří podtrhnout příchody jed- notlivých aktérů. Zcela nepřehledný je první obraz, kdy až na jeho konci rozpoznáváte Romea, Merkucia, Benvolia a Tybalta. Zde se režisér a choreograf „smířili“ s nezajíma- vým hemžením, postrádajícím jasnou a hlavně nápaditou pohybovou strukturu. Vejsada zprvu neproniká do psychiky postav, povrchně utvá- ří jejich charaktery. S postupem děje však nalézá stále pře- svědčivější výraz a tvarování svých neklasicky pojatých vari- ací. Zvláště zřetelný je tento vývoj u Julie a Romea. U ostat- ních postřehneme jen záblesky tanečně-výrazové sdělnosti. Vejsada si nejvíce pohrál s party dvou hlavních protagonistů, kteří zvláště ve druhé půli dostávají větší prostor k drama- tické kulminaci svých partů. V těchto momentech nachá- zí hudební předloha své scénické naplnění. Ve sborových tancích v prvním a druhém obraze je zřejmá choreografova bezradnost; zvláště nevydařený je rytířský tanec na slavnosti u Kapuletů. Inscenace postrádá intenzitu obraznosti, kterou Proko evova partitura nabízí a vyvolává. K dojmu určitého rozptýlení dramatu, někdy do banálně vyznívajících scén, Saori Fukuda (Julie) a Lukáš Lepold (Romeo) přispívají samotné kostýmy – použití všech možných barev a různorodých materiálů působí velmi nesourodě a rozbíjí estetickou celistvost výtvarného záměru. Ani dobové zařa- zení není zprvu zřejmé a chvíli trvá, než je jasné, že příběh se odehrává v renesanci. Přínosem nové ostravské inscenace je výkon Saori Fukudy – je křehká, nesmírně půvabná a disponovaná. Její talent a technická vyspělost mohly Vejsadu inspirovat k náročněj- ším a méně se opakujícím sekvencím. Lukáš Lepold dal do zprávy z domova

ale Marta Lajnerová (Kreuzmannová zůstala ním koncertě v síni Atrium na Žižkově (Mozart, hudba v praze programovou šé ou), uvádíme známé Dány Foerster, Mendelssohn-Bartholdy). Grandhoj Dans (inscenace Aline Alone), veče- Hostem koncertní sezony České fi lharmo- ry Evropské taneční laboratoře i výběr tuzem- nie byla (22. a 23. 3.) Maďarská národní fi l- ských představení různých souborů a jednot- LADISLAV RYCHMAN harmonie. Do pražského Rudolfi na s ní přijel livců (Jan Kodet, Nanohach, Karine Ponties, 9. 10. 1922 – 1. 4. 2007 klavírista, dirigent a skladatel Zoltán Kocsis, Jaro Viňarský aj.). Celkem vystoupí 21 soubo- který v čele tělesa stojí již desátým rokem. Ve rů z Kanady, Japonska, Itálie, Finska, Němec- V neděli 1. dubna zemřel Ladislav Rych- Dvořákově síni zazněly skladby Ernesta von ka a dalších zemí, vystupovat budou hlavně man, fi lmový režisér a scénárista, který Dohnányiho, Sergeje Rachmaninova a Bély v divadle Ponec a v Arše, mimo Prahu pak se zapsal do historie československého Bartóka. Koncert byl součástí projektu výmě- v Brně, Českých Budějovicích, Českém Krum- hudebního fi lmu a televize. Pražský rodák ny středoevropských orchestrů v letech 2007 lově, Ostravě, Pardubicích a Táboře. vla až 2011, do něhož se zapojila Praha, Brati- patřil ke generaci poválečného Divadla satiry, kde hrál a setkal se poprvé s auto- slava, Budapešť, Vídeň a Lublaň. Počínaje Cyklus Ti nejlepší pořádaný pražskou HAMU rem a scénáristou Vratislavem Blažkem. sezonou 2006/2007 až do koncertní sezony měl v březnu na pořadu dva koncerty. 2. 3. Po studiích na FF UK (fi lozofi e a hudební 2010/2011 každý z orchestrů účastnících se hrála v Sále Martinů HAMU Komorní fi lharmo- estetika) pokračoval na FAMU, kterou ale projektu, tedy Česká fi lharmonie, Slovenská nie Pardubice řízená Vojtěchem Jouzou díla nedokončil a začal pracovat na Barrando- fi lharmonie, Maďarská národní fi lharmonie, Beethovena, Saint-Saënse, Smetany, Verdi- vě jako asistent (mj. u B. Zemana a E. Klo- vídeňský Tonkünstler-Orchester a lublaňská ho a Martinů – sólisty byly Rebecca Čápová se). Pracoval i v Krátkém fi lmu a pro Čes- Slovinská fi lharmonie, pozve ostatní partne- (klavír) v Saint-Saënsově Koncertu č. 2 g moll koslovenskou televizi, kde poprvé dal ry a vystoupí na abonentních koncertech ve a Lubomíra Dutková (árie Mařenky a kavatina najevo svůj talent k fi lmování hudby vyná- všech partnerských městech. Dalším těle- Leonory z Trubadúra). 16. 3. tamtéž hostovala lezem „inscenovaných televizních písni- sem, které se v rámci těchto programů před- Severočeská fi lharmonie Teplice řízená Tomá- ček“ a stal se tak předchůdcem dnešních staví v Praze, má být v následující sezoně Slo- šem Žídkem a přednesla skladby V. Nováka, klipů – první byla s Josefem Bekem a Ire- venská fi lharmonie. Další termíny vzájemné J. Haydna a Z. Fibicha, sólistou byl Jan Klika nou Kačírkovou píseň Dáme si do bytu. výměny jsou zatím v jednání. (violoncello) v Haydnově Koncertu D dur. vla Rok předtím debutoval jako režisér hra- ného fi lmu snímkem Případ ještě nekon- Markovy pašije od Johanna Sebastia- Oba hradní cykly v březnu pokračovaly dvě- čí, kde na hudbě detektivního fi lmu spolu- na Bacha, známé jen jako fragment, zazně- ma koncerty. Cyklus Hudba Pražského hra- pracoval i hrál Karel Krautgartner. V roce ly (3. 4. ) v Praze v české premiéře v podobě, du 17. 3. uvedl v Rothmayerově sálu hráče 1961 natočil televizní revue Tisíc pohledů v jaké možná mohlo celé dílo původně vypa- na violu da gamba Petra Wagnera a jeho za kulisy, která získala cenu na festivalu dat. Za přípravou a uvedením stál dirigent Ensemble Tourbillon s hudbou starých fran- v Montreaux. Vrcholné období bylo pro Vojtěch Jouza se svým Pražským barokním couzských mistrů (Marais, Couperin aj.) v pro- Rychmana v 60. letech, kdy vytvořil prv- souborem. Part Evangelisty, k němuž se noty gramu nazvaném O lidské bídě – pocta Bohu- ní český fi lmový muzikál Starci na chme- vůbec nezachovaly, změnil Jouza na česky slavu Hasištejnskému z Lobkovic. Jazz na lu (1964, s Vladimírem Pucholtem a Iva- mluvenou roli a svěřil ji herci Janu Potměšilo- Hradě měl 26. 3. v programu vystoupení pol- nou Pavlovou) s hudbou Vlastimila Hály, vi. Dále účinkovala čtveřice pěvců a Pražský ského souboru trumpetisty Tomasze Stanka Jiřího Bažanta a Jiřího Maláska. Dodnes komorní sbor. Jouza se snažil vybrat k libre- v Nové galerii. vla tu díla, které se celé dochovalo, hudbu, kte- kultovní fi lm zhlédlo již tři milióny diváků a získává si i další generace. Další muzi- rá k němu podle poznatků hudebních histo- Umělecká beseda uspořádala (3. 4.) svůj kál Dáma na kolejích (1966) s Jiřinou riků patřila a v určitém rozsahu se stala částí 547. úterek. Program nesl název Mladí inter- Bohdalovou a stejným hudebním týmem jiných Bachových duchovních skladeb. K dal- preti hrají klasiky 20. století (Kapr, Berio, již takový úspěch nezopakoval, ale stále ším áriím použil při rekonstrukci hudbu vyřa- Lutosławski). Účinkovalo Kaprovo kvarte- patří k tomu lepšímu v českém muziká- zenou samotným skladatelem při přepraco- to (Anna Veverková, Alexej Aslamas, Martin lu – na obou spolupracoval autor scéná- vávání Janových pašijí. Protestantské cho- Adamovič, Jan Žďánský). Koncert podpořili ře Vratislav Blažek. Pro Laternu magiku rály, které tvoří významnou část tohoto typu dědicové L. Vycpálka, Nadace ČHF a Nada- a její program na Expu v Montrealu nato- německých barokních oratorií, nalezl Jouza ce OSA. v Bachově posmrtně vydané sbírce a v někte- čil Rychman Revue z bedny (1967), která získala v roce 1968 i cenu ministra kul- rých kantátách. V Markových pašijích, které Hudební čtvrtky s Českou komorní fi lhar- tury. zřejmě zazněly v Lipsku na Velký pátek roku monií pokračovaly v sále Novoměstské rad- Pro Rychmana byla tak jako pro mno- 1731, je takových chorálů luterské církve nice (29. 3.) koncertem nazvaným O kom 18. ho jiných tvůrců tragická normalizace – šestnáct. století dosud mlčelo! Vojtěch Spurný – diri- s odchodem Blažka do emigrace a s při- gent, cembalista a autor průvodního slova Festival Tanec Praha představil začátkem tuhnutím režimu ztratil možnost natáčet – představil hudbu Josefa Bárty, Františka dubna program 19. ročníku, který se koná od vtipné muzikály a revue a vytvořil „nor- Xavera Sterkela, Františka Xavera Richtera, 1. do 28. června. Hvězdami letošního roční- malizační“ hudební snímky Hvězda padá Jana Adama Františka Míči a Jana Venta. ku budou členové kanadského souboru Com- vzhůru (1974) s Karlem Gottem (hudba pagnie Marie Chouinard z Montrealu, kteří Ladislav Štaidl) nebo Jen ho nechte, ať uvedou v Praze dvě představení – 6. 6. v HD Vysokoškolský umělecký soubor Univer- se bojí (1978) s Luďkem Sobotou a Hele- Karlín (mj. i na hudbu 24 preludií F. Chopina) zity Karlovy, Svatojakubský sbor a orches- nou Vondráčkovou. Ještě předtím ale a 14. 6. v Sazka Aréně, kde předvedou nej- tr a Collegium Strahoviense společně uved- stačil v roce 1970 vytvořit pro německý známější choreografi i své umělecké vedou- ly v kostele sv. Jakuba (6. 4.) pod taktovkou Norimberk pásmo o Albrechtu Dürero- cí a choreogra y Marie Chouinardové Svě- Jakuba Zicha Dvořákovu Stabat mater. Sóla vi Noricama na principu Laterny magiky. cení jara s hudbou I. Stravinského. Bude to zpívali Jana Bínová Koucká, Stanislava Jirků, Jeho další snímky z té doby raději ať jsou i poprvé na festivalu, kdy tanec doprovodí Karel Pajer a František Zahradníček. zapomenuty. Člověk, který se koncem živě velký symfonický orchestr: Rozhlasoví války zachránil před popravou, když si již symfonikové řízeni Janem Kučerou. Z další- Kinsky Trio Prague (Lucie Sedláková Hůlová kopal hrob na esesácký příkaz, zemřel ve ho programu festivalu, v jehož čele poprvé – housle, Martin Sedlák – violoncello, Vladi- věku 84 let na selhání srdce. nestojí jako ředitelka Yvona Kreuzmannová, mír Strnad – klavír) vystoupilo (20. 3.) na jar- Vladimír Říha zprávy z domova

Soubor Gutta Musicae měl na programu musicum autora Mariána Jaslovského. Vyšla zátoři na počátek srpna čtyři experimentál- 6. koncert cyklu Koncerty 17.17 ve Studiu v Bratislavě a vypráví historii nejznámější Var- ní operní představení v zámeckém barokním Ypsilon (16. 3.) kantátu Otvírání studánek od govy kapely Collegium musicum. vla divadle. V programu festivalu dále fi gurují Bohuslava Martinů a madrigaly Gesualda da „národní večery“, při nichž hudbu doplňuje jíd- Venosy, Heinricha Schütze a Antonia Calda- lo a pití. K Irské noci přibude letos Francouz- ry. Zazněly také středověké vícehlasy, moteto hudba v echách ský večer. Jana Dismase Zelenky a instrumentální skladby z přelomu 16. a 17. století. Hosty podveče- Chátrající zámek v Dolních Břežanech Plzeňská fi lharmonie představila (19. 4.) ra byli Roman Janál a Jiří Ptáčník. v okrese Praha-západ ožívá cyklem pěti pod- v cyklu A jako sólistku estonskou cemba- večerních koncertů, z nichž první se v zámec- listku Irinu Zacharenko, laureátku soutěže Abonentní koncerty orchestru Virtuosi di ké kapli uskutečnil 8. dubna. Jeho protago- Pražského jara z roku 2006 (Poulenc – Con- Praga ve Dvořákově síni Rudolfi na, kde se nistou byl houslista Václav Hudeček. Další cert Champętre pro cembalo a orchestr). konají již 15. sezonu, pokračovaly (20. 3.) pro- jsou rozvrženy postupně až do 20. října. Pro- Na programu byla dále Dvořákova předehra gramem nastudovaným dirigentem Alfonsem jekt má připravit památku i obyvatele z oko- V přírodě a Symfonie č. 6 B. Martinů. Koncert Scaranem (Symfonie D dur pro dva orchestry lí na plánovanou rekonstrukci zámku. Vlast- v Měšťanské besedě snímala Česká televi- J. Ch. Bacha, Mozartova árie Voi avete un cor ník areálu, Arcibiskupství pražské, má připra- ze u příležitosti 60 let Plzeňské fi lharmonie fedele se Zdenou Kloubovou, Koncert D dur ven projekt nazvaný Domov pokojného stáří. (založené jako Plzeňský rozhlasový orches- pro tři trubky G. Ph. Telemanna s Františkem V posledních letech se v zámku konaly úspěš- tr). * Po třech koncertech v Sále B. Marti- Bílkem, Arnoldem Kinkalem a Miroslavem Laš- né adventní koncerty. Tak vznikl nápad uspo- nů na pražské AMU během prvního čtvrtletí tovkou a Symfonie č. 1 Charlese Gounoda). řádat několik dalších koncertů klasické hudby, vystoupila Plzeňská fi lharmonie také (20. 4.) které by do zdevastované památky přinesly na koncertu k 25. výročí rockové skupiny Ara- Irská hudba zněla Prahou opět kolem Dne život. Každý z programů je věnován nějaké- kain na zimním stadionu v Edenu ve sklad- sv. Patrika (17. 3.). 10. ročník irského festi- mu období z historie zámku, program proto bách V. Zahradníka. Dalším v plánu koncertů valu se konal hlavně v pražské irské restaura- doprovází krátké mluvené slovo. Dalšími účin- byl mimořádný program (3. 5.) v Plzni, v němž ci Caff rey’s na Staroměstském náměstí, kde kujícími jsou Trio Helios, Pražské violoncello- fi gurovala kantáta Kytice od B. Martinů a čtyři od 13. do 18. 3. vystoupily irské kapely Celtic vé duo, komorní sdružení Eight String Duo balady V. Nováka. Spolu s Pražským fi lharmo- Whisper, e Pure drop, North Star a Joda- a smyčcové kvarteto Epoque Quartet. Kapa- nickým sborem byli angažováni také sólisté vino, a četla se i poezie Desmonda Eagana. cita kaple je asi sto míst. L. Sass, E. Adlerová, A. Briscein a R. Janál. Jeden den se hrálo i v Plzni v restauraci Na Koncertní večer se opakuje (6. 5. ) v rámci spilce, patronem celé akce byl spisovatel Jiří Mezinárodní hudební festival v Českém cyklu PFS v pražském Rudolfi nu. * Po létech Stránský. vla Krumlově letos v létě nabídne od 20. 7. do začal v sále Západočeského muzea komor- 25. 8. celkem 24 koncertů. Mezi interpre- ní cyklus pod hlavičkou Plzeňské fi lharmonie Marián Varga, známý slovenský jazzrocko- ty mají být známé tuzemské osobnosti, jako – první bylo (10. 4.) Žesťové kvinteto Plzeň- vý varhaník, vystoupil během března dvakrát jsou například houslisté Pavel Šporcl, Gab- ské fi lharmonie se sólovým vystoupením v Praze v klubu Vagon. Během koncertů, kde riela Demeterová a Václav Hudeček, i řada D. Niederleho a s hostující romskou kapelou hrál na klávesové nástroje včetně hammon- zahraničních operních sólistů, instrumenta- Gili Romani. Pokračuje se (31. 5.) v témže sá- dových varhan, byla uvedena i publikace slo- listů a dirigentů. Velkou podívanou slibuje le společným koncertem Smyčcového okte- venského nakladatelství Slovart Collegium zahajovací koncert, kdy na Jižních terasách tu Plzeňské fi lharmonie a dechového Abso- českokrumlovského zámku zazní slavné kan- lut Tria. Na programu bude mimo jiné oktet tátové dílo Carmina burana od Carla Orff a. F. Mendelssohna-Bartholdyho a další skladby. RICHARD KLOS Za dirigentský pult Symfonického orchestru Třetí koncert se uskuteční v průběhu června 1. 6. 1924 – 30. 3. 2007 Českého rozhlasu se postaví Manuel Hernan- a další koncerty komorních souborů budou dez Silva ze Španělska, spoluúčinkuje Kühnův pokračovat v létě a na podzim. JUDr. Richard Klos sice nebyl muzikant, smíšený a dětský sbor a pěvci Tracy Dahlová, zato měl pro českou hudbu v mnohém Daniel Bubeck a Richard Zeller. * Rozhlasoví Novohradská fl étna, čtvrtý ročník soutěže zásadní význam. Jako znalec autorské- symfonikové zahrají během festivalu celkem mladých interpretů, se uskuteční (18. 5.) na ho práva působil od roku 1964 dvacet let třikrát – podruhé v sobotu 21. července pod státním hradu Nové Hrady. Je určena hrá- v Českém hudebním fondu. Svou houžev- taktovkou Izraelce Amose Talmona a do tře- čům na zobcové fl étny i příčnou fl étnu, roč- natostí a znalostmi narovnal fi nanč- tice 25. srpna pod vedením Gottfrieda Rab- ník narození 2000 (ročník 1998 u příčné fl ét- ní vztahy mezi zahraničními vydavateli la z Rakouska. Tento závěrečný operní gala- ny) a starší. a Fondem Zdeňky a Leoše Janáčkových koncert se poprvé v historii festivalu uskuteč- při ČHF, takže díky výnosům z provádění ní na otáčivém hledišti v zámecké zahradě. Janáčkových děl mohl Fond výrazně pod- Jeho protagonisty mají být pěvci z Metropo- hudba na morav pořit janáčkovské aktivity doma i v zahra- litní opery v New Yorku a z milánské La Scaly ničí. Stal se důvěrným přítelem Charlot- – Jeanine amesová, Annamarie Popescuo- a ve slezsku ty Martinů a zformuloval její závěť, jíž vá a Allan Glassman. * V Pivovarské zahradě odkázala převážnou část výnosů Nadaci má mít 4. srpna koncert jazzový soubor New Cyklus koncertů staré hudby nazvaný Bar- Bohuslava Martinů při Českém hudebním York Voices oceněný cenou Grammy Award. bara Maria Willi uvádí... hostil (15. 3.) v tře- fondu, kterou také pomáhal formovat do Po několika letech se na festival vrátí také tím programu čtvrtého ročníku v Konventu účinné podoby. Byl oním dělným pěšá- kapela Čechomor, která vystoupí 18. srpna. Milosrdných bratří v Brně soubor Collegium kem, který uhlazoval velmi hrbolaté ces- Součástí programové nabídky je řada recitá- 1704. Jeho uměleckým vedoucím je cem- ty pro převoz ostatků Charlotty i Bohu- lů, koncertů laureátů prestižních mezinárod- balista Václav Luks. Večer měl téma Barokní slava Martinů do Poličky. Sám zůstával ních soutěží a také varhanní koncerty v kos- Drážďany – Florencie severu. Spoluúčinkova- v pozadí. O to větší byla jeho úloha. Až telech v Českém Krumlově a v okolí. Napří- li Michael Bosch (Německo) – barokní hoboj, bude jednou celá tato historie zveřejně- klad 19. srpna představí Schola Gregoriana Lenka Torgersen – barokní housle a Elisabeth na, mnoho z nás užasne. Kéž ti, kdo dr. Pragensis ve farním kostele v Kájově novo- Kaufhold (Německo) – barokní fagot. Zastou- Klose znali, na něj nezapomenou. Byl by dobou premiéru díla nazvaného Ars antiqua, peni byli Johann David Heinichen, Johann to velký nevděk. které posluchače zavede do Paříže 13. sto- Gottfried Stölzel, Johann Georg Pisendel Ivan Štraus letí. Po loňském úspěchu připravují organi- a Jan Dismas Zelenka. zprávy z domova

Cyklus Klasika Viva v Šumperku pokračoval lewash Band, Celtic Cross, České srdce, Dag- jejichž společné uvedení Wagnerovy oper- (17. 4.) ve výstavní síni Vlastivědného muzea da, Ostrá Tráva, Roc´Hann a další. Pozván byl ní tetralogie Prsten Nibelungův na festivalu koncertem souboru historických nástrojů se speciálním programem komponovaným v Bayreuthu v letech 1976 až 1980 se stalo Ensemble Inégal. Program nesl název Ban- pouze pro Beltine Pavlicův Hradišťan. Ved- legendou a slaví nyní úspěchy i na DVD. Dva- quet of Music a obsáhl písňový svět Henryho le hudebního programu připravili pořadatelé aosmdesátiletý Boulez se takto poprvé setká Purcella a skladby pro violu da gamba Gottfrie- výuku tanců, malování na tělo, výstavu, hry s Janáčkovým scénickým dílem. V červnu se da Fingera. Čerpal z písňové sbírky s názvem našich předků, řemesla, divadelní, šermířské janáčkovský projekt objeví ještě v Amsterda- Orpheus Britannicus. Koncert si vzal za úkol a ohňové vystoupení a podobně. mu a později na festivalu v Aix-en-Provence, představit lépe Fingera, neznámého českého v Metropolitní opeře v New Yorku a v milán- skladatele z přelomu 17. a 18. století, virtuo- Dětský pěvecký sbor Permoník z Karviné ské opeře La Scala. sa na violu da gamba, který působil ve většině měl galakoncert (31. 3.) ve Vsetíně při závěru důležitých evropských hudebních center své 14. ročníku soutěže Chrám i tvrz, která je vě- Radokovy ceny za divadelní inscenace se doby a v Londýně zastával – coby člen Chapel nována české řeči jak v mluveném, tak i hudeb- udělovaly v sobotu 31. 3. v pražském Diva- Royal – jeden z nejprestižnějších postů v zemi. ním projevu. Letos se přihlásilo téměř 500 dle v Dlouhé v přímém televizním přenosu * Od svého založení v roce 2000 se vokálně- soutěžících. První den byl soutěží v umělec- a cenu za hudbu získali dva skladatelé – Vla- instrumentální soubor Ensemble Inégal profi - kém přednesu, kterého se letos poprvé vedle dimír Franz a Petr Kofroň. vla luje jako jedinečné těleso, jehož interpretač- žáků základních škol mohli zúčastnit i studen- ní záběr sahá od renesance po romantismus. ti středních škol a učilišť okresu Vsetín. Druhý Inégal – nestejný – znamená kromě proměn- den byl přehlídkou sborového zpěvu. Předsta- r(zné livosti v obsazení také stylovou všestrannost, vilo se celkem devět dětských pěveckých sbo- dramaturgickou vynalézavost a nekonvenč- rů z celého zlínského kraje. Podmínkou účasti Základní umělecká škola z Loun dvojnásob- ní přístup k hledání interpretačních hodnot. je interpretace českých skladeb a písní. ně uspěla v krajském kole soutěže orchestrů Jeho předností je vytříbený výběr členů z nej- ZUŠ (20. 3.) v Litvínově, kam přijelo z Ústec- lepších českých i zahraničních pěvců a instru- V rámci cyklu „Představujeme úspěšné kého kraje devět souborů. Soutěžily ve třech mentalistů. absolventy Interpretačních kurzů Antoní- kategoriích – dechové orchestry, estrádní na Kubálka“ se 17. března konal v Jesení- a taneční orchestry a jazzové orchestry. Pou- Hudební festivaly Pražské jaro a Janáč- ku – v Kapli – mimořádně úspěšný koncert ze jedinou školu – lounskou – reprezentova- kův máj, tedy metropoli a Ostravu, propojují pianisty Richarda Pohla. Tento talentovaný ly hned dva orchestry – Dechový orchestr letos v květnu dva koncerty. Organizátoři spo- mladý umělec – v současné době student ZUŠ pod vedením Jaromíra Laksy (se sklad- jili síly, aby zajistili hostování světoznámého JAMU v Brně ve třídě doc. Jana Jiraského bami Promenádní suita, Young Amadeus, houslisty Gidona Kremera a jeho komorního – je už nositelem řady cen klavírních soutěží, Swing polka, Vzpomínka na Zbiroh, Sedli- souboru Kremerata Baltica. Na obou místech mimo to je i vyhledávaným komorním hrá- acka) a jazzový orchestr Akcent ZUŠ Louny také zaznívá program Pražských symfoniků čem; jako klavírní doprovazeč spolupracu- pod vedením Milana Bitnera (se skladbami s jejich někdejším francouzským šéfdirigen- je s našimi předními sólisty, zejména pěvci. Good Movie, Splanky, First class single, Med- tem Sergem Baudem, který slaví osmdesáti- Na koncertě v Jeseníku přednesl Mozartovy ley – Duke Ellington). Dechový orchestr zís- ny. Ostravský festival při letošním 32. ročníku Variace „Salve tu Domine“ KV 398, Francouz- kal také postup do ústředního kola, napláno- od 21. května do 8. června nabídne osmnáct skou suitu G dur J. S. Bacha, za doprovodu vaného do Litvínova na 30. dubna. V hudeb- programů převážně klasické hudby. Jeho vel- Davida Schmieda i Mozartovo Rondo A dur ním oboru naposledy postoupila do ústřední- kou hvězdou má však být portugalská zpě- KV 386 s vlastní kadencí. Zejména zásluž- ho kola Jitka Boudová z pěvecké třídy Renaty vačka Mariza, která zpívá písně své země ve né bylo jeho provedení málo známé skladby Friedlové v roce 2003, informovala ředitelka stylu fado a patří k nejznámějším interpretům z díla J. L. Dusíka, a to jeho „Utrpení královny ZUŠ J. Riedlová. současné world music. Dva dny poté, co se francouzské“ op. 23 – byla to jedna z mála při- Pavel Šporcl nahrál v březnu s Pražskou objeví 5. června v Divadle Antonína Dvořá- pomínek tohoto našeho vynikajícího pianisty komorní fi lharmonií Vivaldiho Čtvero ročních ka na festivalu Janáčkův máj, vystoupí ještě a skladatele v roce, kdy uplynulo 195 let od období. Na albu Supraphonu, které se má v pražském Hudebním divadle Karlín. * Téma- jeho úmrtí. Uměleckou zralost pak prokázal na trhu objevit již v červnu, je také Koncert tem Janáčkova máje je „divadlo, hudba, fi lm", Richard Pohl v Sonátě h moll, op. 58 F. Cho- pro dvoje housle d moll Johanna Sebastiana festival tak bude mimo jiné příležitostí připo- pina. Že koncert může být i mimořádně hře- Bacha, v němž Šporcl hraje oba dva houslo- menout sté výročí narození skladatele Václa- jivou společenskou událostí, dokázali společ- vé party. va Trojana. Pořadatelé se také snaží mít kaž- ně pianisté R. Pohl a D. Schmied, když přidali dý rok jako významného hosta některé zahra- Brazilský tanec pro dva klavíry Vlastimila Lejs- Bachovy Braniborské koncerty nahrála pro niční hudební těleso. Letos to bude Národ- ka, jako blahopřání přítomnému autoru k jeho Český rozhlas Musica Florea vedená Markem ní symfonický orchestr Polského rozhlasu svátku! Celý večer provázel slovem pianista Štrynclem. Na historické nástroje pořízená z Katovic, který přehlídku otevře Janáčkovou Ivo Kahánek, laureát mezinárodní soutěže nahrávka je první od doby supraphonského a Beethovenovou hudbou. Do programu při- Pražské jaro 2004, který loňského roku rov- snímku se souborem Ars rediviva M. Munc- spěje také ostravská Janáčkova fi lharmonie. něž vyučoval na Interpretačních kurzech A. lingra a má dva hosty: francouzského trum- Do Ostravy se rovněž chystá harfi stka Kate- Kubálka ve Zlatých Horách. vl petistu Guy Ferbera a německého cembalis- řina Englichová, Komorní fi lharmonie Pardu- tu Sebastiana Knebela. Později by snad měla bice, Filharmonie Brno, pianista Ivan Klánský, vyjít i na CD u fi rmy Radioservis. vla mladý dirigent Tomáš Netopil a další hudeb- divadlo níci. Herečka Eliška Balzerová se tam ve hře Sólohornista České fi lharmonie Ondřej Mistrovská lekce představí v roli slavné pěv- Tenorista Štefan Margita a několik dal- Vrabec vypomohl v březnu tělesu Tonkün- kyně Marie Callasové. ších pěvců z České republiky a ze Slovenska stler Orchestra Niederösterreich při koncer- se podílí na nové inscenaci Janáčkovy opery tech ve Vídni, St. Pölten a Kolíně nad Rýnem. Letošní 13. ročník mezinárodního festiva- Z mrtvého domu chystané ve Vídni na květno- Během pěti koncertů se představil na pozici lu keltské kultury Beltine se vrátil na Mora- vý festival Wiener Festwochen. Je mezi nimi prvního hornisty a pod taktovkou dirigenta vu. Na koncert, tradičně situovaný k noci i Peter Straka, mezinárodně proslulý janáč- Kristjana Järviho zazářil ve skladbách Joh- z 30. 4. na 1. 5., a to do archeoskanzenu Mod- kovský interpret českého původu žijící ve na Adamse, Ludwiga van Beethovena a Bély rá u Velehradu, se přihlásily skupiny 1st Bohe- Švýcarsku. K nastudování opery se schází diri- Bartóka. mian Highland Pipers, Asonance, e Bott- gent Pierre Boulez a režisér Patrice Chéreau, Zpracoval Petr Veber

zahranií svtová operní divadla ii.

v. státní opera stuttgart archiv Foto Zbyněk Brabec

Provozování opery má ve Stuttgartu dlouhou tradici. Již v polovině 17. století se konala operní představení v tzv. Lust- hausu (z roku 1584), který byl v roce 1674 nahrazen větším Komödienhausem (říkalo se mu též nadále Lusthaus). Jako dvorní kapelník zde působil v letech 1698/1704 Johann Sig- mund Kusser, jedna z nejvýznamnějších osobností německé barokní opery. Uváděl zde nejen svá vlastní díla, ale též opery Steff aniho, Lullyho a dalších skladatelů. Za vlády vévo- dy Carla Eugena v letech 1744/93 patřil Stuttgart k nej- Landestheater Stuttgart významnějším hudebním centrům Evropy. Vévoda nechal v roce 1750 přestavět staré divadlo na operní scénu za cenu tvorby, v čemž pokračoval v letech 1918/22 i jeho nástupce 300 000 zlatých. Nové divadlo bylo otevřeno 30. srpna ope- Fritz Busch. Za Schillingse byla např. uvedena Braunfel- rou Artaserse skladatele C. H. Grauna. Vévoda Carl Eugen sova Princezna Brambilla (1909), Schrekerova opera Das povolal v roce 1753 z Itálie skladatele Niccolu Jommeliho, Spielwerk und die Prinzessin (1912), jeho vlastní úspěšná který na jeho dvoře působil téměř dvacet let a napsal zde opera Mona Lisa (1915) a Zemlinského Florentinská tra- několik desítek vážných i komických oper a serenád. Spolu gédie (1917), v Buschově období např. Hindemithovy opery s ním ve Stuttgartu působili i další významní italští hudební- Vrah, naděje žen a Nusch-Nuschi (1921). Busche vystřídal ci a pěvci. Cenné svědectví o stuttgartském operním orches- v roce 1922 Carl Leonhardt, který stál v čele opery až do tru máme z pera anglického cestovatele Charlese Burneyho, roku 1937. Zasadil se o znovuoživení Händelových a Gluc- který zachytil velikost orchestru v roce 1772. Ten čítal kových oper, cyklicky provedl kompletní operní dílo Carla 18 houslí, 6 viol, 3 violoncella, 4 kontrabasy, 4 hoboje, Marii von Webera (1926) a Richarda Wagnera (1933). Uvá- 2 fl étny, 3 lesní rohy a 2 fagoty. V roce 1758 zde byl založen děl i opery Schrekerovy, Hindemithovy, Busoniho, Krenka také později proslulý baletní soubor, v jehož čele stál v letech a Weilla a samozřejmě Richarda Strausse. Mezi dvěma svě- 1760/67 moderní baletní reformátor Jean-Georges Noverre. tovými válkami ve Stuttgartu působil známý dirigent Hans Po smrti vévody Carla Eugena v roce 1793 došlo z fi nan čních Swarowsky. K nejvýznamnějším režisérům 20. a 30. let ve důvodů k omezení tohoto velice náročného divadelního pod- Stuttgartu patřili Franz Ludwig Hörth a Otto Erhardt. nikání. Na přelomu 18. a 19. století byl dvorním kapelníkem Malé divadlo bylo v roce 1944 vybombardováno, ale Velké Johann Rudolf Zumsteeg, který pravidelně uváděl zejmé- divadlo patřilo k těm několika málo německým divadlům, na díla W. A. Mozarta. Za válečných let 1807/10 působil která za války neutrpěla. Po druhé světové válce byl gene- jako sekretář vévody Ludwiga ve Stuttgartu Carl Maria von rálním hudebním ředitelem Bertil Wetzelsberger, kterého Weber, který zde napsal operu Silvana a scénickou hudbu vystřídal Ferdinand Leitner, působící ve Stuttgartu až do k Schillerově Turandot. V roce 1812 stál v čele Dvorního roku 1969. Za vedení intendanta Waltera Ericha Schäfera, divadla Conradin Kreutzer, jeho nástupcem se stal Johann působícího zde v letech 1949/72, získal operní soubor mezi- Nepomuk Hummel a v letech 1819/56 pak Peter Joseph národní renomé nejen pro vysokou interpretační kvalitu, ale Lind paintner. Dřívější Lusthaus byl v roce 1812 renovován zejména díky uvádění řady novinek ve světových premiérách. (později též v roce 1845) a sloužil jako Dvorní divadlo s 1250 Koncem padesátých let zde poprvé zazněly tři opery Carla místy až do roku 1902, kdy divadlo lehlo popelem. Statistika Orff a: Comoedia de Christi resurrectione (1957), Oedipus nám dokládá, že v roce 1824 se hrála dvě operní představení der Tyrann (1959) a Ludus de nato infante mirifi cus (1960), týdně – bylo uvedeno celkem 32 různých děl od 17 skladate- když již v roce 1947 zde měla premiéru jeho opera Die Ber- lů. V roce 1854 zde Giacomo Meyerbeer dirigoval svou ope- nauerin, a ještě v roce 1968 jeho Prometheus. Samozřej- ru Hvězda severu a o pět let později ještě Dinorah, když již mě se hrála i jeho další díla. Stuttgart na sebe upoutal též dříve zde byly hrány jeho opery Robert ďábel (1834) a Huge- pozornost angažováním moderního režiséra Wielanda Wag- noti (1838). V roce 1844 uvedením Nabucca se poprvé na nera, který se zde poprvé představil inscenací Beethovenova prkna stuttgartské opery dostal Giuseppe Verdi, zatímco Fidelia v roce 1954. Wagner řadu sólistů stuttgartské opery první Wagnerova opera zde zazněla až o patnáct let pozdě- přivedl i do Bayreuthu, což jistě přispělo k mezinárodnímu ji, kdy byl nastudován Tannhäuser. V roce 1865 následoval renomé stuttgartské scény, která si pro svou péči o Wagne- Bludný Holanďan, o čtyři roky později Lohengrin a v roce rův odkaz získala přízvisko „Zimní Bayreuth“. Soubor stutt- 1883 společnost Angela Neumanna zde poprvé hrála tetra- gartské opery také pohostinsky vystoupil se svými inscenace- logii Prsten Nibelungův. Od té doby se datuje ve Stuttgartu mi na prknech Státní opery ve Vídni, v Paříži a v Londýně. významná wagnerovská interpretační tradice. A znovu nech- Vedle Wielanda Wagnera zde v letech 1955/75 pracoval také me hovořit statistické údaje: na konci 19. století se ročně hrá- významný režisér Günther Rennert. Z významných inten- lo okolo 120 představení, mezi nimi 40 – 60 oper. dantů je nutno jmenovat Hanse Petera Dolla (1972/85) a od Počátkem roku 1902 divadlo vyhořelo a již od října se hrá- roku 1985 Wolfganga Gönnenweina (do roku 1994), kte- lo v Prozatímním divadle, které bylo otevřeno Tannhäu- rý povolal do Stuttgartu významné režiséry, např. Roberta serem a pojmulo 1140 diváků. Hned se ovšem započalo se Wilsona, Götze Friedricha, Jean-Pierra Ponnella (nastudo- stavbou nové divadelní budovy. Ta byla vytvořena architek- val zde v letech 1977/78 Wagnerovu tetralogii). V 80. letech tem Maxem Littmanem a pod jednou střechou zahrnova- zde režisér Achim Freyer inscenoval opery minimalistického la Velké divadlo (otevřené 15. září 1912) a zároveň i Malé skladatele Philipa Glasse Satyagraha (1981), Akhnaten (24. divadlo. V něm byl zahájen provoz 25. října 1912 premiérou března 1984 ve světové premiéře) a Einstein on the Beach první verze Straussovy opery Ariadna na Naxu pod taktov- (1988). V letech 1966/75 zde pravidelně dirigoval Carlos kou samotného skladatele a v režii Maxe Reinhardta. V té Kleiber, od roku 1970 byl zde dva roky generálním hudebním době stál v čele stuttgartské opery známý skladatel Max von ředitelem náš Václav Neumann, následovali Silvio Varviso, Schillings, který se velice zasadil o uvádění soudobé operní Dennis Russell Davies, García Navarro a Gabriele Ferro. zahranií

Od roku 1997 stojí v čele stuttgartské opery Lothar Zagro- Leitner. Nejvíce záznamů představení ze stuttgartské ope- sek. Historická divadelní budova prošla v letech 1955/56 ry najdeme v katalogu fi rmy Arthaus: Glassova Satyagraha, a 1970/71 rekonstrukcemi, další z roku 1983/84 vrátila budo- Zimmermannovi Vojáci, Mozartův Únos ze serailu, Hän- vu do stavu jejího otevření v roce 1912. delova Alcina a nejnovější záznamy Gluckovy opery Alces- O řadě světových operních premiér ve Stuttgartu jsem se ta a Mozartovy Zahradnice z lásky. Firma TDK vydala celý již zmínil, nicméně tento výčet je nutno ještě doplnit o další Prsten Nibelungův, který ve Stuttgartu nastudoval a řídil díla, která zde zazněla poprvé: opery stuttgartského rodáka Lothar Zagrosek. Přestože bývá běžnou praxí, že tetralogii Hermanna Reuttera Ztracený syn (1939), Don Juan a Faust studuje jeden režisér, ve Stuttgartu každý díl vytvořil jiný (1950) a Hamlet (1980), dále Egkův Revizor (1957 – na fes- tvůrce. Tak Zlato Rýna režíroval Joachim Schlömer, Valký- tivalu ve Schwetzingen) a 17 dní a 4 minuty (1967), Kle- ru Christoph Nel, Siegfrieda Jossi Wieler a Sergio Mora- beho Děvče z Domrémy (1976), Kagelovo Stvoření světa bito a závěrečný Soumrak bohů Peter Konwitschny. Firma (1980), Henzeho Anglická kočka (1983), Sciarrinův Perseus NVC vydala záznam inscenace Weberova Čarostřelce (diri- a Andromeda (1991), Dinesčina Eréndira (1992), Rihmovo gent D. Russell Davies, režisér Achim Freyer). Mlčení sirén (1994) a ještě řada dalších. Je to velice úcty- Ještě bychom se měli zmínit, alespoň v krátkosti, o dvou hodný seznam a v tom, jak stuttgartská opera pomáhá no- významných letních festivalech, které se konají nedaleko vým dílům na svět, patří mezi nejpřednější operní domy na Stuttgartu a na kterých se dříve více či méně stuttgartská světě. opera podílela. Jsou to festivaly na zámcích v Ludwigsbur- Z významných operních pěvců, kteří ve Stuttgartu působi- ku a ve Schwetzingenu. li, jmenujme alespoň Margaretu Teschemacher, Karla Er- Festival v Ludwigsburku slaví letos 75. výročí své existen- ba, Hildegardu Hillebrecht, Grace Hoff man, Marthu Mödl, ce. Hraje se nejen v zámeckém divadle, které je nejstarším Anju Silju, Gustava Neidlingera, Gerharda Stolzeho, Fritze dochovaným zámeckým divadlem v Evropě, ale také v roce Wunderlicha, Wolfganga Windgassena, Gottloba Fricka, 1988 nově otevřené budově nazvané Forum am Schlosspark. později Caterinu Ligendzu, Petera Hofmanna, Siegfrieda Ve 20. století se poprvé v zámeckém divadle hrálo v roce Jerusalema, Jeannine Altmeyer a v neposlední řadě i naši 1922 (uvedena byla Händelova Rodelinda). Do historie toho- Evu Randovou, která zde působila od roku 1971. to festivalu, který obsahuje nejen operní představení, ale Připomeňme ještě i význam stuttgartského baletu, který se též představení činoherní, baletní a množství koncertů, se za působení Johna Cranka v letech 1961/73 vypracoval mezi významně zapsal Wolfgang Gönnenwein, který stál v jeho nejvýznamnější světové baletní soubory. čele v letech 1972/2004 a jeho zásluhou zde postupně vzni- V letošní sezoně má Státní opera Stuttgart na repertoáru kl vlastní soubor. V současné době stojí v jeho čele dirigent 18 oper, mj. Její pastorkyňu, Hyperion (Maderna), Pelléa Michael Hofstetter, který plánuje od příštího roku rozšíření a Mélisandu a Děvče ze Západu, které doplňuje řada zce- festivalu na jarní i podzimní měsíce. la moderních netradičních děl. I v tomto divadle se věnuje Poněkud mladší je festival ve Schwetzingenu, letos slaví velká péče dětem a mládeži, letos byla pro ně např. uvede- 55. výročí svého trvání, který významnou měrou podnítil na opera Snílek od Matthiase Heepa. Designovaným šéfem vznik nových komorních oper. Za dobu své existence jich opery je dirigent Manfred Honeck, který se svého postu uvedl celkem 35 (Henze, Zimmermann, Reimann, Egk, Sci- plně ujme od sezony 2007/08. Mezi režiséry čteme jména arrino aj.). Oba festivaly jsou velice vyhledávané návštěvníky jako např. Willy Decker, Peter Konwitschny, Martin Kušej z celého světa, kteří jsou nadšeni nejen jejich vysokou umě- či Hans Neuenfels, ze známějších pěvců, kteří v letošní sezo- leckou úrovní, ale i nádhernou architekturou obou zámků, ně ve Stuttgartu zpívají, jmenujme Renatu Behle, Luanu zámeckých zahrad a dalších prostor. • DeVol, Natalii Ushakovou, Evu-Marii Westbroek, Gabriela Sadé, Markuse Schäfera, Wolfganga Schöneho či Raymon- da Veryho. Umění Stuttgartské opery je zachyceno na řadě audio i video nahrávek. Například fi rma Walhall vydala na CD archivní archiv Foto nahrávky Orff ovy Antigony (Mödl, Uhde, Stolze) a Webe- rovy Euryanthy (Eipperle, Windgassen, Neidlinger) – obě pod taktovkou dirigenta Ferdinanda Leitnera, fi rma Can- tus Classics Mozartovu Zahradnici z lásky (Eipperle, Wun- derlich) řízenou Josefem Dünnwaldem. Z konce 80. let je nahrávka Glassovy opery Akhnaten pod taktovkou Dennise Russella Daviese (Sony), z roku 1999 je záznam opery Luigi- ho Nona Al gran sole carico d’amore (Teldec). Současnost je dokumentována fi rmou Naxos – nahrávka kompletního Prs- tenu Nibelungova pod taktovkou šéfa Lothara Zagroseka či nahrávka Schönbergovy opery Mojžíš a Áron s dirigentem Rolandem Kluttigem. V posledních letech vyšla také řada operních nahrávek z archivu stuttgartského rozhlasu, kde Staatstheater Stuttgart za doprovodu rozhlasového orchestru účinkují sólisté stutt- gartské opery. Doplňme ještě, že v katalozích dalších fi rem (Altus, Animato) je nahrán symfonický repertoár Stuttgart- ského státního orchestru (Brahmsovy a Mahlerovy symfonie). Poměrně slušný výběr je i u videonahrávek na DVD. Patr- ně nejstarší je unikátní černobílý snímek Pucciniho Tosky z roku 1961 s Renatou Tebaldi, řízený italským dirigentem Giuseppem Patané (vydala fi rma VAI). Firma Immortal má ve svém katalogu záznam představení opery Wolfganga Fort- nera Krvavá svatba s Marthou Mödl, Anny Schlemm a Han- sem-Günterem Nöckerem z roku 1964. Diriguje Ferdinand zahranií

kostýmy jsou ryze divadelní, s nejrůznějšími atributy, zej- dvakrát ména s důrazem na velké večerní dam i pánů. Proměňují se dle konkrétní situace, od karnevalových masek po zasedání z operního mnichova státní rady. Nechybí ani současná uklízečka v šedém plášti Mnichov, Státní divadlo am Gärtnerplatz, s kbelíkem a koštětem, z níž se posléze vyklube Papagena. Bavorská státní opera Vždyť je zábavnější dívat se na notoricky známou věc v kontextech nežli ji otrocky popisovat – ovšem, jak už řečeno, Josef Herman nejde o žádnou destrukci díla! Jen pěvce je třeba měnit, čas se nedá zastavit, jak dokládá Nepojednám o žádných novinkách, vždyť operu Franceska právě současný stav pražské Bohémy. Ani v divadle am Gärt- Cavalliho La Calisto nastudovali v Bayerische Staatsoper nerplatz jsem špičkové kreace neslyšel, ani herecké neviděl, v květnu 2005, a Mozartovu Kouzelnou fl étnu ve Staats- ovšem představení nikde nesklouzlo pod vysoký průměr. theater am Gärtnerplatz dokonce v prosinci 2000. Jenže Poprvé se tu jako Tamino představil Daniel Behle svěžím, právě stabilita mnichovských inscenací může být pro nás avšak nevelkým hlasem, Pamině Sandry Moon však stačil. dobrou inspirací – a obě produkce jsou natolik pozoruhodné, Večer ozdobili dva muži: majestátní Claudius Muth jako že o nich, myslím, stojí za to ztratit pár slov i nyní, pokud Sarastro a zejména Johannes Beck, který s průzračnou možno zobecňujících a srovnávajících je s českou realitou. výslovností jasným znělým hlasem rozehrál Papagena do Inscenace Kouzelné fl étny je pro nás zajímavá už tím, že je dí- bezprostřední komiky. Večeru příliš neprospěl orchestr lem režiséra Franze Wintera, který v první polovině 90. let řízený Christophem Altstaedtem v příliš rozdílných tem- stál u nových inscenačních pokusů v pražském Národním pech, místy uspěchaných tak, že jim sbor nestačil, častěji divadle a jehož verze Pucciniho Bohémy se, dokonce takřka však nudně rozvleklých. ve stále stejném obsazení, hraje dodnes. Mnichovská Kouzel- Inscenace Cavalliho La Calisto je z jiného soudku. Nelze ná fl étna je v tomto ohledu její příbuznou – pevný tvar obou napsat postmoderního, alespoň ne ve významu rozšířeném inscenací udržují především precizně vyložené situace, bez na našem území, jakkoli režisér David Alden zalidnil ab- režisérovy ambice hrát jiný příběh nežli jaký lze s pokorou straktní design jeviště lidmi z nejrůznějších věků, a také vyčíst z partitury, zato vymyšlené s divadelním vtipem velmi perzonifi kovanými zvířaty, jimž vévodil obří chameleon, originálně. Jistě to není jediná možnost, nicméně konzer- který na hřbetě roznášel objednané pití – základním vace udržující inscenaci čerstvou je to velmi dobrá. Řešení prostředím je totiž moderní bar. Tyto prostředky však zase neztratila na atraktivitě – třeba hned při předehře, kdy se nijak nedeformovaly příběh opery, naopak velmi pomohly nízko zavěšený hlavní lustr v hledišti rozezní ptáčky a zvedá logice pravděpodobnostně těžko uvěřitelných situací, a také se ke stropu. Nebo když záhy poté přejedou jeviště kluci názorně ozřejmily úmysly a konání postav. Že v takovém po- na koloběžce. Samozřejmě se nehraje popisně historicky, jetí převažuje humor je zřejmé, ale volně, bez násilných švů, Véronique Gens (Giunone), Umberto Chiummo (Giove), Martin Gantner (Mercurio) a statisté Foto archiv Foto zahranií

Hudební provedení také nebazíruje na vědecky zdůvodněné autentické interpretaci. Dirigent Ivor Bolton se obdobně snažil přiblížit Cavalliho hudbu dnešnímu posluchači, vyh-

Foto archiv Foto mátnout spektrum jejích afektů, až hračičkářsky zkoumat její ryze zvukové i dramatické kvality. Pro úspěch takové inscenace je to nezbytné. Jeho orchestr hrál famózně, se zaujetím, precizně, což je zase první předpoklad, aby inscenace působila hravou lehkostí, přirozeností. Obsazení se za půldruhého roku změnilo jen málo, což je dobře, neboť interpreti byli pečlivě vybraní nejen s rovnými „barokní- mi“ hlasy, ale také typově. Takové inscenace se přeobsazují obtížně. Hlavně že zůstala famózní Sally Matthews v titul- ní roli, charismatická, hlasově i herecky pružná, a krásná, zvláště v přiléhavém trikotu – a to, že si ho věru může do- volit, v takové inscenaci prostě patří k věci. Obě inscenace jsou ukázkou operního „režisérského“ divadla par excellance, La Calisto pak považuji za jednu ze špičkových inscenací současnosti.

Staatstheater am Gärtnerplatz München – W. A. Mo- zart: Die Zauberﬂ öte. Dirigent Christoph Altstaedt, režie Franz Winter, scéna Uwe-Rudolf Brückner, kostýmy Es- ther J. Amuser. 81. představení 24. 2. 2007. Bayerische Staatsoper München – Francesco Cavalli: La Calisto. Dirigent Ivor Bolton, režie David Alden, scéna Paul Steinberg, kostýmy Buki Shiﬀ , 3. abonentní řada, 16. repríza 25. 2. 2007. •

Ředitel Pražské konzervatoře vypisuje konkurz na místo

pedagoga hry na hoboj.

Sally Matthews (Calisto) Požadavkem je absolutorium konzervatoře se přechází ke scénám vážným i dramatickým. Základním nebo vysoké školy v uvedeném oboru, koncertní sémantickým gestem, řekli by strukturalisté, je hravost, a pedagogická praxe a dobrá znalost alespoň povýšená na hlavní téma inscenace. Učebnicový příklad po- jednoho světového jazyka. etiky, která se razantně vzdálila inscenační tradici, aby zcela nově a přesněji postihla podstatu třista let nikoli starého, ale v takovém provedení mladého díla. Vizuální podoba in- Přihlášky zasílejte spolu se strukturovaným scenace ovšem vychází z atributů barokního umění, zejmé- životopisem a doklady o ukončeném vzdělání na výtvarného, pracuje také se symbolikou, fantaskností, nejpozději do 7. května 2007 na adresu školy: vytváří postbarokní prostor, v němž se volně setkávají li- dé s bohy, démony, zvířaty, rostlinami. Ostatně vůbec má Pražská konzervatoř, Na Rejdišti 1, 110 00 Praha 1 vizualita dneška mnoho společného s vizualitou baroka, Vybraní kandidáti budou pozváni ke konkurzu, což, myslím, napomáhá těmto dnes oblíbeným přístupům k předmozartovskému repertoáru. který proběhne 31. května 2007.

Sdružení pro umění Pořadatelé děkují za poskytnutí fi nanční a jiné pomoci a výchovu Talent Moravskoslezskému kraji, Ministerstvu kultury České republiky, Vás zve na Národnímu památkovému ústavu – správě státního zámku Hradec nad Moravicí, Městskému úřadu v Hradci nad Moravicí, Statutárnímu městu Opavě, Matici slezské, Nadaci Český hudební fond, Nadaci Leoše Janáčka, fi rmě Petrof, Slezskému divadlu v Opavě, Sdružení Múza a základním uměleckým školám v Opavě, Hradci nad Moravicí a Háji ve Slezsku.

31. 5., 10:00 , zámek Hradec nad Moravicí 5. 6., 18:00, kostel Nejsvětější Trojice v Raduni 7. 6., 19:00, Slezské divadlo Opava 10. 6., 10:00, zámek Hradec nad Moravicí Beethoveniáda Raduňské intermezzo Navštívení krásy Hledá se nový Beethoven II Celodenní přehlídka dětských Hudba starých mistrů v podání Žesťového Ve skladbách L. v. Beethovena a F. Mendels- Skladby a improvizace účastníků a studentských sólistů a souborů. kvinteta Janáčkovy fi lharmonie Ostrava. sohna-Bartholdyho se představí vítěz BH 07 skladatelské dílny. a laureátka BH 06 Lucia Kopsová – housle, 3. 6., 18:30, zámek Hradec nad Moravicí 6. 6., 18:30, zámek Hradec nad Moravicí Soutěžní kola mezinárodní klavírní operní orchestr SDO diriguje Jakub Klecker. Písně lásky a smrti Jak se hraje Beethoven? soutěže jsou volně přístupná veřejnosti Písňové cykly L. v. Beethovena, E. Drigy, Slavnostní koncertní přehlídka laureátů 8. 6., 19:00, zámek Hradec nad Moravicí II. kategorie 1. – 3. 6. C. Debussyho a M. Ravela zpívá Eva Dřízgová- mezinárodní klavírní soutěže. Musica nova Skladby lektorů 2. dílny pro I. kategorie 4. – 6. 6. Jirušová za klavírní spolupráce Michala Bárty. nejmladší skladatele. zprávy ze zahranií festivaly divadlo r(zné Edinburgh International Festival a pro- Berlínskou Státní operu čeká od roku 2010 Chopinův klavír Pleyel byl v březnu objeven gram letošního ročníku (10. 8. – 2. 9.). Je to tříletá kompletní rekonstrukce. Vedení ope- v Anglii. Klavír, který Chopin používal při svém pouze rok, co byl novým ředitelem jmenován ry již řadu let upozorňovalo na to, že budova posledním turné, byl objeven u sběratele Ale- Jonathan Mills, nicméně již pro rok 2007 zajis- opery Unter den Linden z 18. století urgentně ka Cobbeho. Ten nástroj koupil za pouhých til Mills hvězdné interprety. V centru drama- potřebuje rekonstrukci. „Doufáme, že s opra- 2000 liber, aniž znal jeho historii. Klavír je nyní turgie je stará hudba, která nebyla prioritou vami začneme v září 2010,“ řekl generální vystaven v National Trust House v Surrey spo- předchozího ředitele Briana McMastera. Uve- ředitel Peter Mussbach. Operní dům byl po lu s dalšími nástroji Cobbeovy sbírky. Camille dena bude mj. nová produkce Monteverdiho válce otevřen v roce 1955 a poslední rekon- Pleyel a Fryderik Chopin byli blízkými přáte- opery L’Orfeo k 400. výročí premiéry opery. strukce je z roku 1986. Nadcházející rekon- li. Pleyel poskytoval Chopinovi zdarma klaví- Hudebního nastudování se ujme Jordi Savall, strukce je odhadována na 174 milionů dolarů, ry a Chopin na oplátku propagoval Pleyelovy hraje jeho orchestr a sbor Hespèrion XXI z toho německá federální vláda a město Ber- klavíry mezi svými žáky a známými (z každé- a La Capella Reial de Catalunya. Jedná se lín poskytnou po 67 milionech. Zbývající část ho prodaného klavíru dostával 10% provize). o produkci režiséra Gilberta Defl o z roku pokryjí sponzoři. Když v roce 1848 přijel Chopin do Londýna, 2002 v Teatro del Liceu v Barceloně na scé- přivezl si sebou Pleyelův klavír a před odjez- ně inspirované vévodským palácem v Manto- Bernsteinův Candide bude uveden v New dem z Londýna ho prodal Lady Trotter, jejíž vě, kde byla opera premiérována v roce 1607. York City Opera v roce 2008, a to v obnove- dcera Margaret byla jeho přítelkyní a žačkou. Vedle dalších Savallových projektů jsou mezi né slavné produkci Harolda Princea z roku Po téměř 160 letech Dr. Eigeldinger, profe- hosty festivalu soubor La Venexiana, který 2005. Od 8. 4. do 20. 4. 2008 se uskuteční sor hudební vědy na univerzitě v Ženevě, začal uvede madrigaly Gesualda da Venosy, Monte- 14 představení. s pátráním po Pleylových nástrojích a podle verdiho madrigaly zazní v provedení Concer- sériového čísla identifi koval klavír ve vlastnic- to Italiano s dirigentem Rinaldem Alessandri- Seiji Ozawa se vrací po roce na pódium. tví Cobbea jako Chopinův. nim; soubor Orlando Consort předvede pro- Celý rok zabránily zdravotní potíže Ozawovi gram ze skladeb Josquina Despreze atd. vystupovat. Nyní se opět vrací dvěma oper- Vídeň: Bösendorfer poprvé vyrobil key- Operní blok bude zahájen koncertní verzí ními představeními v Japonsku: 15. a 18. 3. board. „Nemám ráda keyboardy. Ale tento Bernsteinova Candida v provedení BBC Scot- dirigoval v Tokijské opeře Nomori Wagnerova nástroj je jiný,“ říká hudebnice Clai re Worall. tish Symphony Orchestra a Edinburgh Festi- Tannhäusera. Režii měl Robert Carsen (tatáž Při turné Robbie Williamse po Austrálii smě- val pod taktovkou Roberta Spana, v hlavních produkce poputuje do Teatro del Liceu v Bar- la hrát na prvním keyboardu, který vyrobila rolích se představí Matthew Polenzani, Laura celoně a Pařížské opery), v hlavních rolích se slavná vídeňská klavírní fi rma Bösendorfer, Aikin, omas Allen a Kathryn Harries. Straus- představili Stephen Gould v titulní roli a dále založená v roce 1828. „Nemá blikající světla, sova opera Capriccio bude uvedena v nové Mlada Khudoley, Michelle DeYoung a Lucas vypadá staromódně a také zní staromódně. režii Christiana von Götze a zazní rovněž mul- Meachem. Ve Vídeňské státní opeře Ozawa Hrála jsem již na mnoho keyboardů, ale tento timediální rocková verze opery Orpheus. Kon- stanul za dirigentským pultem opět 29. 4., je prostě nejlepší,“ dodáva Worall. certně budou uvedeny opery Vivaldiho Orlan- kdy dirigoval Bludného Holanďana. První digitální Bösendorfer nese název CEUS- do furioso, Stravinského Oedipus Rex, Purcel- master a imituje zvuk koncertního křídla lova aktovka Dido and Aeneas a Salieriho Pri- Zprávy o uzavření Anglické národní opery „Imperial“. Výzvu zachytit šířku a barvu zvu- ma la musica, poi le parole. Neméně zajímavý z důvodu ušetření peněz na Olympijské hry ku koncertního klavíru a digitalizovat jej, při- je i baletní blok. Orchestrální program zahájí dementovala britská vláda. Tvrzení se obje- jalo zvukové studio Vienna Symphonic Libra- 11. 8. Neeme Järvi a Royal Symphony Natio- vilo v článku Normana Lebrechta v londýn- ry (VSL). CEUSmaster operuje s 40 gigaby- nal Orchestra, omas Adès bude řídit Cham- ském deníku Evening Standard, podle něhož ty zvukových dat, které VSL zachytilo. Nápad ber Orchestra of Europe na dvou koncertech, existuje na odboru pro kulturu, média a sport se zrodil, když VSL, světová jednička v sam- v nichž mj. provede svůj houslový koncert memorandum s příslušnou informací; mluvčí plování orchestrálních zvuků, oslovilo fi rmu Concentric Paths (sólista Anthony Marwood). vlády to ale odmítl jako holý nesmysl. Bösendorfer s nápadem digitalizovat největ- Mezi dalšími hosty jsou dirigent Gustavo ší koncertní křídlo „Imperial“. „Byla to velká Dudamel a Simón Bolívar Youth Orchestra Metropolitní opera v New Yorku otevře výzva, protože není lehké zachytit široký zvu- z Venezuely (Šostakovič a Bernstein), Roger sezonu 2007/08 se zvýšenými cenami za kový rozsah koncertního křídla“, vysvětluje Norrington a Scottish Chamber Orchestra vstupenky na zahajovací představení Doni- vedoucí nahrávání Michael Hula. a Edinburgh Festival Chorus (Haydnovo Stvo- zettiho opery Lucia di Lammermoor s Natalií Hudebníci, kteří od keyboardů pro koncertní ření), Mariss Jansons a Bavorský rozhlaso- Dessay a Marcellem Giordanim. Za 100.000 turné vždy požadovali hlavně kritéria „lehké, vý symfonický orchestr (Strauss a Sibelius), dostane návštěvník osmimístnou lóži v příze- malé a dobré“, museli v minulosti vždy při- Michael Tilson omas a San Francisco Sym- mí, vstup na koktailovou recepci před začát- stoupit na kompromisy. Pro Bösendorfer ale phony Orchestra (Yefi m Bronfman v Prokof- kem představení a po představení na večeři od začátku platilo, že na žádné kompromisy jevově Třetím klavírním koncertu, Copland, s umělci. nedojde. Výsledek je mimořádně uspokojující Seeger, Adams, Čajkovskij a na dalším kon- a nejen zvuk, ale i fyzický pocit při hraní CEUS- certě Deborah Voigt ve scénách ze Straus- Světová premiéra opery Philipa Glasse Ap- mastera jsou nesmírně podobné koncertnímu sovy Salome) ad. Podrobný program a další pomattox se uskuteční 5. 10. 2007 ve War křídlu. Mezi zájemci o první keyboard značky informace na www.eif.co.uk. Memorial Opera House v San Francisku. Ope- Bösendorfer patří i slavné londýnské studio ru si objednala San Francisco Opera na počest Air Studios, kde CEUSmastera budou použí- Wagner Festival Wels v Rakousku má na letošních 70. narozenin Philipa Glasse. Příběh vat hvězdy jako Paul McCartney anebo skupi- programu Bludného Holanďana (17., 20., z Občanské války, uvádějící i postavy gene- na Green Day. com 22. 5. 2007). Režisérem je Herbert Adler, auto- rálů Roberta E. Leea a Ulyssese S. Granta, rem scény a výpravy Dietmar Solt. Diriguje zpracoval jako libreto dramatik Christopher Housle Stradivari byly prodány na newyor- Ralf Weikert, sólových partů se ujmou americ- Hampton. Režie se ujme Robert Woodruff , ské aukci Christie´s 2. 4. za 2, 7 miliónů dola- ká sopranistka Cynthia Makris (Senta), rakous- umělecký ředitel American Repertory ea- rů, v přepočtu tedy něco kolem 56 miliónů ký tenorista Jeff rey Dowd (Erik), Hans Sotin tre se sídlem na Harvardské univerzitě. Dílo korun. V historii dražeb je to druhá nejvyšší (Daland) a Hartmut Welker (v titulní roli). Spo- hudebně nastuduje Dennis Russell Davies, částka za hudební nástroj; vloni se podařilo luúčinkuje Český fi lharmonický sbor Brno. v hlavních rolích obou generálů se představí Christie´s prodat Stradivariho housle známé barytonisté Dwayne Dri a Andrew Shore. zprávy ze zahranií jako Hammer za 3,5 miliónu dolarů, v přepoč- tu 73 miliónů korun. Housle pocházejí z roku 1729 a jsou označovány jménem „Salomon, Ex-Lambert“. Na housle hrála ve dvacátých a třicátých letech minulého století britská koncertní houslistka Mary Murray Lambert, která je získala v roce 1922 za 5000 dolarů. Od ní koupil v roce 1972 nástroj za 49.000 dolarů Seymour Salomon, zakladatel hudeb- ního vydavatelství Vanguard Records, který BBC Music Magazine archiv Foto na ně sám dosud hrál.

Andreas Scholl, jeden z nejžádanějších kon- tratenoristů, se po sedmi letech vrátí od labelu Decca Classics zpět k Harmonia Mun- di. Devětatřicetiletý pěvec začal nahrávat v 90. letech u Harmonia Mundi, a to neprve skladby raného baroka (Schütz a Buxtehude), potom spolupracoval na nahrávkách Hände- lova Mesiáše (pod taktovkou Williama Chris- tieho), obou Bachových pašijí a Mše h moll (Philippe Herreweghe) a vydal řadu sólových CD s áriemi z Bachových kantát a Händelo- vých oper. V roce 1999 Scholl přešel k fi rmě Decca, pro kterou nahrál mj. barokní árie na- psané pro slavné kastráty a skladby Pergo- Smetanovo trio se stalo prvním českým držitelem prestižního celosvětového ocenění BBC Music lesiho, Vivaldiho, Johna Dowlanda ad. Mezi Magazine Award 2007 v oblasti komorní huby. Cenu získalo za své druhé CD vydané u společnosti nahrávkami, které vydá Harmonia Mundi ješ- Supraphon z děl Antonína Dvořáka. Odborná porota letos vybírala z 1500 nahrávek vydaných ve svě- tě v první polovině roku, bude mj. DVD Hände- tě v roce 2006. Za stejné CD získalo Smetanovo trio v září 2006 také světové ocenění BBC Music lovy opery Guilio Cesare in Egitto se Schollem Magazine – Choice of the Month (CD měsíce) a nejvyšší francouzskou cenu Diapason d’Or (nejlepší CD měsíce). Na fotografi i Jana Vonášková-Nováková při slavnostním převzetí ceny udělené Smetanovu v titulní roli; jedná se o záznam z Royal Danish triu 11. dubna 2007 v Londýně. Opera v roce 2004. 2007. Spolu s nově vzniklými skladbami, kte- vec (bas), spoluúčinkoval Smíšený sbor sou- Anonymní dar 90 milionů dolarů dostal ré vycházejí z textů proslulé středověké sbír- boru Musica Bohemica. Čtyřtýdenní putová- orchestr New World Symphony na výstav- ky, zazní na těchto koncertech i část proslulé ní zavedlo hráče do významných koncertních bu nového sídla na Miami Beach, které navrhl kompozice Carla Orff a. prostor Španělska, mj. do barcelonské Basi- architekt Frank Gehry. New World Symphony liky Santa María, do tarragonského eatro založil v roce 1987 Michael Tilson omas, Studenti Konzervatoře Pardubice „bodo- Metropol či do katedrál v Toledu a Cordóbě. a to pro mladé orchestrální hráče. V roce vali“ ve Wroclawi. Dva komorní soubo- Filharmonie se představila i ve městě Ceuta 1996 dostal orchestr 40 milionů dolarů, které ry Konzervatoře Pardubice se zúčastnily ve na africkém kontinentě. kfp věnovali Ted a Lin Arison, zakladatelé Carnival dnech 15.–18. 3. 2007 ve Wroclawi XXXI. Cruise Lines; i po smrti Teda Arisona jeho vdo- ročníku mezinárodní celopolské soutěže Janáčkova fi lharmonie Ostrava absolvo- va nadále těleso podporovala. Vloni Carnival komorních souborů studentů středních umě- vala v dubnu koncertní turné po Japonska. Cruise Lines dal 20 milionů dolarů Miami Per- leckých škol. V silné konkurenci 55 souborů V průběhu desetidenního zájezdu vystoupil forming Arts Center; komplex otevřený v říj- nejrůznějších seskupení získalo: Klavírní duo orchestr ve čtyřech městech, na programu nu 2006 byl poté pojmenován Carnival Cen- Kristina Stepasiuková a Adam Farana 1. cenu byly Beethovenova předehra k Egmontovi, ter for the Performing Arts. Na stavbu nového (tř. MgA. Martina Hršela) a Žesťové kvarteto klavírní koncerty – Chopinův č. 1 a Beetho- sídla orchestr potřebuje kolem 200 miliónů – Petr Kubový, Michal Chmelař, Radka Ková- venův č. 5, Dvořákova Symfonie č. 9. Diri- dolarů. V budově bude koncertní sál pro 700 řová, Kurt Neubauer – 3. cenu (příprava prof. goval Petr Vronský, sólistkou byla v Japon- návštěvníků, zkouškové sály a kanceláře. Otakar Tvrdý). Oba soubory se představily i na sku velmi populární klavíristka Ingrid Fuzjko koncertě laureátů na Akademii múzických Georgii-Hemming. Instrumentalistka přišla umění ve Wroclawi. po prodělané nemoci o sluch a její dojemný eská hudba životní příběh znají Japonci z dokumentár- v zahranií Komorní fi lharmonie Pardubice ve Španěl- ního fi lmu. První koncert se uskutečnil 8. 4. sku. Komorní fi lharmonie Pardubice absolvo- 2007 v Jokohamě, následovalo vystoupe- Sylvie Bodorová dokončila cyklus tří skladeb vala v letošním roce již dvě turné po Španěl- ní v Jamanaši a 12. 4. se orchestr předsta- pro smíšený sbor, dva klavíry a bicí nástroje sku. Zájezd na přelomu minulého a letošního vil v Tokiu. Koncert z tamní Hitomi Memorial „Amor tenet omnia“ na latinské texty středo- roku se nesl v duchu lehčích melodií Strausse, Hall, na němž kromě již zmíněných hudebníků věké poezie ze sbírky Carmina burana. Syl- Kálmána, Off enbacha a dalších (sólistka Simo- vystoupil ještě houslista Pavel Šporcl s Dvo- vie Bodorová si vybrala básně Amor tenet na Procházková, dirigent František Preisler), řákovým Houslovým koncertem a moll a ame- omnia, Congaudentes ludite a Iste mundus. v březnu a začátkem dubna (12. 3. – 7. 4.) rická sopranistka Indra omas (árie z Verdi- Skladbu objednal Institut Européen de Chant nabídli fi lharmonikové španělskému publiku ho oper Aida a Síla osudu), přenášela live tele- Choral Luxemburg, a to pro velký mezinárod- jiný program: pod taktovkou Jaroslava Krčka vize. Následující den byl koncert v nagojském ní evropský projekt. Kromě Sylvie Bodorové zaznělo Haydnovo oratorium Stvoření, Glo- Aichi Prefectural Art eatre a turné uzavřel byli vyzváni ještě skladatelé z Francie, Vel- ria Antonia Vivaldiho a slavné Requiem Wolf- 15. 4. koncert v Tokiu. ganga Amadea Mozarta. Jako sólisté se před- ké Británie, Lucemburska, Finska, Rakous- Zpracovala Jitka Slavíková ka a Rumunska. Všechny tyto kompozice stavili Marie Fajtová (soprán), Karla Bytnaro- zazní v Lucembursku a ve Francii 3.– 5. 8. vá (alt), Jaroslav Březina (tenor) a Ivo Hracho- studie, komentáe zlatá éra eské opery ii.

v. aby se nezapomnlo archiv Foto miloslava fidlerová Daniel Jäger

Miloslava Fidlerová patří k významným pěvkyním, které po řadu let formovaly české operní umění spjaté s pražským Národním divadlem. V roce 1943 vystudovala zpěv na Pražské konzervatoři, již od roku 1941 ale byla sustentant- kou a poté v letech 1943–1978 sólistkou opery Národního divadla. Zpočátku zpívala zejména role pro subretní sop- rán (Esmeralda v Prodané nevěstě, Lidka ve Dvou vdo- vách), záhy přišly závažnější úkoly: Mařenka ve Smeta- nově Prodané nevěstě, Blaženka ve Smetanově Tajemství, Hanička v Novákově Lucerně, Xenie v Musorgského Bori- si Godunovovi nebo Marcelina v Beethovenově Fideliovi. Vynikala přesností vokálního projevu a jevištním půva- bem. Vedle lyrických rolí zpívala později také role drama- Miloslava Fidlerová tičtější – například Taťánu v Čajkovského Evženu Oněgi- novi, Evu ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimber- nými obstát. My mladí jsme tehdy měli ke starším a zkuše- ských, Desdemonu ve Verdiho Otellovi a především Jenů- nějším kolegům velkou úctu a bylo logické, že když se jednalo fu v Janáčkově Její pastorkyni. Velmi intenzivně se věno- například o obsazení premiér, ustupovali jsme jim. vala také pedagogické činnosti na konzervatořích v Praze Pan režisér Milan Munclinger mně tehdy ukázal jen základ- a Bratislavě. 24. března 2007 jí byla udělena Cena álie ní aranžmá. Tebald není žádná velká role, bylo důležité, aby- za celoživotní mistrovství v oboru opera. ch na jevišti dobře vypadala a snažila se part co nejlépe odvést po pěvecké stránce. Následně jsem dostala větší příležitosti – Má láska ke zpívání začala již v obecné škole. Paní učitel- Esmeraldu v Prodané nevěstě, Lidku ve Dvou vdovách a dal- ka přinesla gramofon, což tehdy bylo něco mimořádného, ší. Zlomovou rolí se ale stala Mařenka v Prodané nevěstě. a pustila nám píseň z Frimlovy Rose Mary. Mě to velmi zau- Poprvé jsem ji zpívala ve svých dvaadvaceti letech a mělo se jalo a rozhodla jsem se, že budu zpěvačkou. Mé rozhodnutí ukázat, zda mám dostatečné hlasové i výrazové předpoklady, souviselo také s tím, že moje maminka velmi krásně zpívala, abych mohla být přijata do pevného svazku s Národním diva- ke zpívání a obecně k umění měla velký vztah a odmalička dlem. Tehdy mi to přišlo jako poměrně snadný úkol, nijak mě k němu vedla. Myslím si, že právě ona byla tím hlavním zvlášť jsem přidělení tak velké role neprožívala, přestože to člověkem, který mne k pěvecké dráze nasměroval. V obecné bylo nejtěžší, co mě do té doby pěvecky potkalo. Představení škole jsme také měli kantory, kteří s námi často muzicírova- dopadlo úspěšně, do Národního divadla mne přijali a setr- li, měli jsme dokonce sbor, v němž jsem zpívala sóla. vala jsem v něm jako sólistka opery krásných třicet pět let. V Praze jsem často zpívala v kostele sv. Matěje a postupně Za tu dobu jsem poznala řadu výjimečných osobností, ať již jsem ve svém okolí pronikala do povědomí posluchačů. Když dirigentů, pěvců nebo režisérů. mi bylo patnáct let, maminka mne přihlásila na Pražskou konzervatoř, na obor klavír. Po roce těžkého studia jsem se Ferdinand Pujman ale začala věnovat zpěvu. Byla jsem přijata do třídy pana Ještě na konzervatoři jsem se potkala s Ferdinandem Puj- profesora Kadeřábka, studovala jsem u něho tři roky. Bylo manem. Jeho režii založenou na důsledném respektování to v těžkých válečných letech a pan profesor musel z politic- hudebních motivů a jejich následném převedení na jeviště kých důvodů v roce 1941 z konzervatoře odejít. Zároveň mne jsem velmi obdivovala. Pokud v Hubičce zazněl z orchestru ale jako svou nejlepší žákyni poslal předzpívat do Národního například motiv Vendulky, pan režisér důsledně dbal na to, divadla. Tehdy jsem vůbec nevěděla, co to znamená. Úspěš- aby ho představitelka role na jevišti určitým způsobem vyjá- ně jsem absolvovala několik kol, bylo to před prázdninami, dřila. Jednalo se třeba o jednoduché gesto, které ale bylo a nikdo mi neřekl, jak jsem dopadla. pro pochopení logiky hudebního příběhu velmi důležité. Práce s panem režisérem Pujmanem byla velmi náročná a ne V Národním divadle každý dokázal jeho režijní přístup přijmout a pochopit, pro- Po prázdninách jsem dostala dopis s pozváním do Národ- to třeba vypadaly některé jeho postupy v určitých jevištních ního divadla, ale nemyslela jsem si, že to má něco společ- situacích stroze a škrobeně. To pramenilo právě z nepocho- ného s předchozími předzpíváními. Předpokládala jsem, pení jeho důsledné práce – vyžadoval, aby pěvci respektovali že třeba jako studentka konzervatoře dostanu možnost jeho precizní režijní požadavky, ale zároveň museli vypadat shlédnout v rámci studia některá repertoárová představení. přirozeně, což se ne každému podařilo naplnit. Pujman měl Setkala jsem se s panem režisérem Milanem Munclingerem vždycky vše dokonale promyšlené, byl neobyčejně vzdělaný a následně mi nabídli roli pážete Tebalda ve Verdiho Donu a dnes s odstupem let se před ním skláním jako před jednou Carlosovi a zároveň možnost působit v Národním divadle na z největších režisérských osobností, které jsme kdy měli. Na pozici sustentantky opery. jeho pomyslné místo poté víceméně nastoupil Václav Kašlík, Bylo mi devatenáct let a neměla jsem žádné zkušenosti. Mlá- ten ale nevycházel z hudebních motivů. Podstatou jeho insce- dí je ale vlastní bezstarostnost a bezprostřednost, i pustila nací byla obrovská divadelnost podpořená různými efekty, jsem se s chutí do práce. Až po letech jsem si uvědomila svou především světelnými. Ta ale odsunula do pozadí psychologii tehdejší odvahu. Na jevišti jsem se od prvních chvil setkávala a vztahy jednotlivých postav, na kterých naopak stavěl svou s opravdovými uměleckými osobnostmi, které u nás patřily práci pan režisér Ladislav Štros. k těm nejlepším, a bylo tehdy určitě na místě, že jsem z nich Vnitřní hnutí se dá těžko popsat, bylo důležité, aby zpěvák měla respekt. Bylo velmi těžké vedle nich a před nimi samot- dobře cítil frázi a aby vše na jevišti ve vzájemné „komunika- studie, komentáe ci“ logicky fungovalo. Když jsem začínala, obecně se předpo- ná, že se mi to nakonec podařilo. Všem svým žákům říkám, kládalo, že mladý zpěvák je herecky nadaný. Není to úplně že k pěveckému řemeslu je zapotřebí na prvním místě velká pravda. Například při jedné Prodané nevěstě, kterou režijně pokora a obětavost. Pokud tyto dvě věci chybí, nemá smysl připravoval Ladislav Boháč, jsem cítila, že vše funguje tro- se zpěvu věnovat. Zpěvák musí své povolání milovat, musí za chu jinak. Jako činoherec kladl důraz na vzájemné vztahy ním jít a obětovat se. Může se stát, že pak nebude třeba úplně postav a logické vystavění situací. Poznala jsem při interpre- v životě šťastný, je to něco za něco. Ale tak to v životě chodí. taci své role oproti předchozím inscenacím obrovský rozdíl, Přestože jsem celý svůj umělecký život strávila ve vysněném především po psychologické stránce. Národním divadle, nejšťastnější profesní roky jsem zažila po odchodu z Prahy na bratislavské konzervatoři. Dodnes tam Václav Talich mám zázemí, krásně se ke mně chovají. Pedagogice zpěvu Dnes je v divadle skoro nejdůležitější režisér. Osobně si ale se věnuji stále, mám několik žáků. A pomáhám i těm star- myslím, že všechen úspěch operního divadla je v dirigentovi. ším, kteří již nastoupili profesionální dráhu. Udělení české Když se zpěvákem roli výrazově dobře připraví, má režisér Ceny álie mne velmi potěšilo a zároveň zaskočilo. Neby- na čem stavět. Herectví pak přijde samo, ani nevíte jak. Jed- lo jednoduché se na jeviště mého milovaného divadla vrátit, ním z nejdůležitějších dirigentů pro mne byl Václav Talich. cenu jsem totiž přijímala s velkým dojetím. • Přijal mne do Národního a dával mi první příležitosti. Všich- ni jsme se ho velmi obávali, byl velkou osobností, ze které se až tajil dech. Největší důraz kladl právě na výraz. Jeho před- stavení byla mimořádná. Když byl po válce propuštěn z věze- ní, založil komorní orchestr a vybral si k uvedení rozkošnou Mozartovu hříčku Bastien a Bastienka. A mne obsadil do role Bastiena. Byla to hravá, roztančená inscenace v režii choreografa Saši Machova, při které Talich, určitě i vlivem předchozích bolestných událostí, poněkud „zlidštěl“. Už jsme se ho tolik nebáli. Zůstal ale stále precizní a důsledný. Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek pozorovat „znovuzroze- ní“ tohoto vynikajícího umělce a dodnes mne vzpomínka na tuto inscenaci hřeje u srdce. Začala jsem s ním také studo- velká soutěž vat roli Mélisandy v Debussyho Pelléovi a Mélisandě. Byla to neuvěřitelně krásná práce, jenže k premiéře vzhledem hudebních rozhledů k Talichovu onemocnění už nedošlo. Talich mne v Národním divadle předurčil pro smetanovský repertoár. Zpívala jsem hodně Mařenku, v Hubičce Barče, Vážení čtenáři, a když jsem „dospěla“ a měla vlastní rodinu, tak jsem také je vidět, že máte opravdu přehled, protože otázka – Které moc ráda zpívala Vendulku, dále pak Katušku i Hedviku dílo Arnolda Schönberga zaznělo před sedmi lety ve Státní v Čertově stěně a další. opeře společně s Lidským hlasem Francise Poulenka a pro jaké obsazení je zkomponováno – vás nikterak nezaskočila, Dirigenti a pěvci dnes i když mnozí z vás si zadání nepřečetli pozorně, a tak Myslím si, že „výrazový“ přístup dirigentů ke zpěvákům dnes odpověděli neúplně. Nestačilo totiž uvést pouze název v divadle chybí. A to je velký problém současného operního divadla. Zpěváci nejsou po výrazové stránce dobře připrave- díla – monodrama Očekávání, op. 17 (Erwartung) – , ale ni a na jevišti jsou pak bezradní. Když se dnes jdu jako divák měli jste rovněž upřesnit, že dílo bylo zkomponováno pro podívat na nějaké představení, již předem se obávám, že soprán a orchestr. z něj pak budu smutná. Bohužel se mi to stává stále častěji. Z těch, kteří napsali odpověď kompletní, se tentokrát Navíc, nechci být staromódní, nepotřebuji na jevišti kytič- štěstí usmálo na trojici soutěžících: ky a domečky, ale když vidím prázdné jeviště, je mi to líto. Mám dojem, že pěvci pak nemohou své role úplně uhrát. Libor Vašíček, Cetkovice Když jsem byla mladá, říkala jsem si, že až zestárnu, nikdy Eva Ellingerová, Praha nebudu kritizovat mladé. Jako pěvecký pedagog s nimi stále Markéta Bártů, Třešť pracuji a jejich prostřednictvím vidím, jak je to dnes u divadla těžké. A je mi jich velmi líto. Také se mi zdá, že dnešní pěvci divadlo nemilují tak, jak jsme jej milovali my. Naše generace si vážila už toho, že vůbec může v Národním diva- otázka na květen: dle být, že to malinké ze sebe vůbec může do divadla vložit. Nechci nikomu křivdit, ale většina mladých to dnes vnímá Který prostor letos na Mezinárodním povrchně, nepociťují to. Je to vina celého systému dnešní hudebním festivalu Pražské jaro nahradí společnosti, ve které hrají hlavní roli peníze. Myslím si, že katedrálu sv. Víta? dnešní mladá generace si život v divadle pořádně neprožije – ani to krásné, ani to špatné – a divadlo pak ztrácí emoce. Svým studentům vždycky říkám, že musejí být jako dostiho- Své písemné odpovědi, v nichž bychom vás prosili o informaci, zda vý kůň, který před startem čeká na povel, než vyrazí na trať. odpovídáte na otázku z tištěných Hudebních rozhledů nebo z jejich Musí v nich být stejná energie, celé tělo musí být nastarto- webových stránek, zasílejte do 16. května 2007 na adresu redakce vané. Na jevišti na nich pak tato energie musí být znát. Není Hudební rozhledy, Radlická 99, 150 00 Praha 5 nebo pak důležité, zda jdete zprava nebo zleva, ale co na jevišti na e-mailovou adresu [email protected] . cítíte, co prožíváte. Bohužel dnes vidím mnoho prázdnoty Pravidelnou soutěžní otázku najdete i na našich webových a je mi to moc líto. stránkách www.hudebnirozhledy.cz, kde je zkrácená verze každého čísla uveřejněna již o pět dnů dříve, než se objeví v prodeji Několik let před tím, než jsem odešla v roce 1978 do Bratisla- nebo ve vašich schránkách. vy, jsem se velmi intenzivně věnovala pedagogice zpěvu. Celý život jsem chtěla být učitelkou, proto jsem nesmírně šťast- studie, komentáe

ném). Její publikační formou nemusel být a často nebyl tra- duchovní píse* diční kancionál. Už ve středověku, jak na to upozorňuje i článek Martina v eských zemích Horyny, vedle sebe existovaly písně, které se kolektivně zpí- v. literární a konfesijní valy v sousedství liturgie, a na druhé straně skladby artifi ci- ální duchovní lyriky formované světem privátní zbožnosti. spektrum p#edblohorské V období reformace a humanismu se otevřením bohoslužby národnímu jazyku mnohem výrazněji uplatňuje píseň kos- duchovní písn telní. V době barokní se pěstují oba typy, ale obecně sílí zře- Jan Malura tel ke kultivaci osobní spirituality, a proto roste význam pís- ně duchovní. Toto členění by bylo možné problematizovat V poznání české písňové tvorby raného novověku má lite- (např. množstvím průniků mezi oběma typy) a někteří ho rární historie i muzikologie ještě množství dluhů. Zůstávají odmítají zásadně. jak na poli edičním (zatím nerealizovaným ideálem je edice, Nechme však nyní tuto oblast stranou a podívejme se důklad- která by spojila rovnocenně zřetel hudební a slovesný), tak něji na písňovou tvorbu předbělohorské epochy, zejména na interpretačním (chybí důkladnější rozbory významných pís- to, jak se v ní zrcadlí dobové náboženské a literární tendence. ní i mnohých kancionálů). Zvláště epocha předbělohorská se dnes může jevit jako oblast velmi zanedbaná. Je to para- Prvenství jednoty bratrské dox, kancionálová tvorba 16. století se těší v českých kul- Není dnes pochyb o tom, že tradici tištěného reformačního turních dějinách všeobecnému respektu, ale tomuto oceně- kancionálu zakládá tvorba jednoty bratrské; za první kanci- ní neodpovídá badatelská péče, zvláště literárněhistorická. onál v Evropě se shodně považují pražské Piesničky z roku Prohlouben by měl nepohybně být i soustavný výzkum půvo- 1501. Výjimečnou pozici bratrské písňové tvorby ukazuje du a pohybu písňového repertoáru 16.–18. století. Nedávno ovšem i fakt, že právě ona rozdala mnoho významných pod- byla na internetu zveřejněna databáze Hymnorum thesau- nětů okolnímu světu, přesněji řečeno prostoru střední Evro- rus bohemicus (http: //www.clavmon.cz/htb), která vznikla py. Známá je expanze české písňové tvorby do Polska, např. na základě lístkového katalogu A. Škarky; je to pomůcka – v roce 1555 vydal Walenty z Brzozowa polský kancionál, kte- alespoň pro studium textového putování písní – znamenitá, rý je nejen textově, ale též jako knižní artefakt (formát, pagi- ne však dokonalá. Problémy datace, určení pramenů a fi lia- nace) imitací bratrského zpěvníku Jana Roha z roku 1541. cí jednotlivých skladeb i celých souborů vyvolávají stále další Na význam nejstarších bratrských zpěvníků upozornil už otázky, např. pokud se týká cizojazyčných předloh písní. v předchozím díle Stanislav Tesař, připomeňme ještě mlad- ší tradici, soustředěnou zejména na Moravu. Za kanonické Malá pojmoslovná odbočka dílo byl jednotou považován především tzv. Ivančický kanci- Málo refl ektované jsou také teoretické otázky, zejména pro- onál (1564), který se stal pevným základem pro všechna dal- blém žánrového rozrůznění. Z vlastní zkušenosti se stovka- ší vydání, jež se poté uskutečňovala v Kralicích. Je všeobec- mi domácích i exulantských (evangelických) písní s religi- ně známo, že za touto vzorovou redakcí stál především Jan ózním obsahem mohu říct, že kancionály a písňové soubory Blahoslav, osobnost, která vnesla humanistické tendence do 16.–18. století obsahují texty, jejichž tematika, délka, literár- literárních aktivit jednoty. Humanistické principy lze ostat- ní struktura i funkce jsou natolik rozdílné, že je nelze nadá- ně odhalit i v jeho pečlivém korigování textů, jež se řídilo le pojmenovávat jediným termínem. V literatuře němec- především požadavky jazykové správnosti a slohové uměře- ké provenience se poměrně běžně rozlišují pojmy „geist- nosti. Zůstává otázkou, jak konkrétně se humanismus pro- liches Lied“ a „Kirchenlied.“ Zatímco s prvním termínem jevil v Blahoslavově vlastní hymnografi cké tvorbě. (duchovní píseň) se u nás vytrvale pracuje, druhý pojem, pro Významným a specifi ckým rysem bratrské hymnografi e je nějž máme různé české ekvivalenty (kostelní, chrámová, cír- skutečnost, že ji provázela promyšlená literárněhistorická, kevní píseň), se v odborném uvažování nezabydlel (na rozdíl kritická i teoretická refl exe. Bylo to opět díky Blahoslavovi od slovníku náboženské praxe různých křesťanských deno- a jeho spisů jako Muzika, kde jsou na základě konkrétního minací). Defi nujme stručně oba pojmy: písňového materiálu postulovány zásady poetiky duchovní Kostelní píseň je tematicky velmi úzce spjata s církevní- písně, nebo Gramatika, v níž Blahoslav přináší také hod- mi svátky a funkčně s liturgickou praxí (u evangelíků žije nocení jednotlivých hymnografi ckých výtvorů. Zásluhou uvnitř liturgie, u katolíků v její blízkosti). Využívá textových unikátního rukopisného Blahoslavova rejstříku skladatelů modelů latinských hymnů, sekvencí apod. Více než se soudo- můžeme mezi masou bratrských anonymních písní objevit bou artistní, nenáboženskou poezií je intertextově spojena konkrétní autory. s předchozím vývojem kostelní písně, jinak řečeno: intenziv- ně si pamatuje předchozí tradici žánru a jeho variant; drží Rozrůzněnost domácí reformace se tradičních chrámových nápěvů. Je určena primárně pro Uvnitř jednoty bratrské přichází na scénu další z dobových kolektivní zpěvní realizaci, její publikační formou je obvyk- tendencí, kterou bychom mohli označit jako kryptokalvinis- le kancionál. mus (šlo o skryté, neofi ciální směřování bratrské konfese). Duchovní píseň nestojí v těsné blízkosti liturgie a sděluje Jejím jediným významným představitelem byl Jiří Strejc, religiózní obsah nepřímo (oslavuje např. Boha prostřednic- autor cyklu písňových parafrází žalmů (Žalmové aneb zpě- tvím krásné přírody), ale nebrání se ani tlumočení indivi- vové sv. Davida, Kralice 1587). Přebásňování žalmů bylo duálních emocí. V evangelickém prostředí vyjadřuje třeba výrazem radikální úcty k biblickému slovu v kalvínské refor- i pochybnosti mluvčího o víře a spasení, nebo se váže ke maci, populární Ženevský žaltář posloužil české verzi také konkrétním životním situacím člověka. Je jí blízká poloha jako nápěvový vzor. Dlouhá obliba této knihy ovšem spočí- meditativní a zvláště v katolickém prostředí rovina mystická vá také v poetické síle některých skladeb, které neupadají (pašijová, svatební mystika). Nebrání se využití topiky soudo traktátového poučování, jak se to často stává reformační dobé světské produkce, s níž bývá někdy intertextově úzce hymnografi i, ale vyznačují se smyslovou názorností a jasným spojena (textové kontrafaktury eklogy a milostné písně). humanistickým slohem. Stejně tak se nebrání artistním nápěvům převzatým z necír- Mimořádně plodnou se stala hymnografi e utrakvistů; vzhle- kevního prostředí dvorské, galantní hudby. Není přednostně dem k náboženské situaci českého království je příznač- určena ke kolektivnímu zpěvu, ale pro kultivaci individuál- né, že v Čechách tato tvorba – z hlediska kvantitativního ního duchovního života v soukromí (resp. v prostředí rodin- – zcela dominovala, kdežto na Moravě se v 16. století příliš studie, komentáe neprosadila. V moravském prostředí po sobě nezanechala s potřebami olomoucké diecéze, která byla prvořadým nosi- ani významnější rukopisné kancionály či graduály, jež teh- telem rekatolizačních tendencí v českých zemích. dy bývaly – zásluhou skvostného výtvarného provedení, ale U zrodu Kancionálu (1601) Jana Rozenpluta ze Švarcenba- i hudební vyspělosti – chloubou mnoha měst v Čechách. chu stál proslulý biskup Stanislav Pavlovský. Je velmi pouč- Dosud málo refl ektovaným tématem domácího bádání je né sledovat, jak se v tomto zpěvníku odráží jednotlivé ten- písňová tvorba luteránů. Ta se naopak plně rozvinula na dence potridentského katolicismu. Rozenplut vnáší do kato- Moravě, zatímco v Čechách splývalo luteránství v rám- lické hymnografi e množství nových skladeb, z nichž mnohé ci České konfese s novoutrakvismem. Pro potřeby morav- předjímají typická témata pobělohorského básnictví (písně ských evangelíků složil Jakub Kunvaldský, kněz působící na poutní, eschatologické), ale slohově jsou ještě výtvory neba- žerotínských panstvích na severní Moravě, notovaný, kon- rokními. Mnohé jsou zabarveny velmi dogmaticky a rekato- fesijně nepříliš vyhraněný kancionál Písně chval božských lizačně (písně o falešné církvi, protikacířské, protiluterán- (Olomouc 1572). Osobitým prvkem tohoto souboru jsou roz- ské). Mezi původními písněmi Rozenpluta převažují překla- sáhlejší epické skladby se starozákonními a evangelijními dy známých skladeb latinské duchovní lyriky, jimiž měl být náměty, ale i moralistní verše postihující nešvary soudobého obrozen katolický zpěv v národním jazyce. života. Takové texty se vzdalují běžnému typu kostelní písně, Významným a bezesporu osobitým rysem české hymnografi e a to i svým stylem, někdy až primitivním a drsným. Suve- 16. století je fakt, že ji provázela početná polemická refl exe. rénně nejrozsáhlejším českým tištěným zpěvníkem předbě- Tuto vlnu rozpoutal v Olomouci působící jezuita Václav lohorské doby se staly Písně chval Božských (Praha 1602) Šturm spisem Rozsouzení a bedlivé uvážení velikého kan- Tobiáše Závorky Lipenského, významného organizátora cionálu… (1588), který reagoval na bratrský Ivančický kan- moravského církve augšpurského vyznání. Jeho kancionál, cionál. Jednota bratrská ještě téhož roku odpověděla, čímž obsahující téměř 1200 písní, hymnů i antifon, je sestaven podnítila vášnivého Šturma k dalším literárním výpadům. Je především ze starších pramenů, včetně kancionálů jedno- podstatné, že v polemikách hrály svou roli aspekty věrouč- ty bratrské. Tento fakt je jedním z mnoha důkazů, že jed- né i estetické. Šturm považuje bratrskou písňovou tvorbu za notlivé domácí konfese spolu komunikovaly, „vyměňovaly“ neadekvátně exkluzivní a sebevědomou, vnímá ji jako „seme- si písňový repertoár. Nejmladší textová vrstva kancionálu, niště“ bludů, jako útočnou a sváry podněcující, ale zároveň zahrnující obvykle typické kostelní písně, se orientuje pře- uznává její slovesný půvab. K důležitým výtkám patří nepů- devším na věcné sdělení náboženského obsahu a vyznaču- vodnost textů i nevhodnost nápěvů (užívání světských melo- je se lapidárním stylem, zbaveným výraznějších básnických dií, jež údajně Šturm v mládí slýchával „po krčmách a hos- ozdob. Zpěvník Tobiáše Závorky poté silně ovlivnil proslu- podách“). lou Třanovského Citharu sanctorum. Když pročítáme jednotlivé polemické přestřelky, zřetelně se Aby byla naše představa o spektru reformační písňové tvor- nám odkrývá, jaké postavení zaujímala duchovní a kostelní by v zásadě úplná, nemůžeme nezmínit tisky jihomoravské píseň v kulturním životě předbělohorské epochy. Ukazuje komunity, jež byla v pravém slova smyslu náboženskou sek- se, že byla literární a hudební sférou ostražitě pozorovanou tou, tzv. bratry habrovanské. Habrovanští provozovali tis- a refl ektovanou, oblastí prestižní a zároveň masově vyhle- kárnu v Lilči na Vyškovsku, z níž vzešlo v letech 1530 – 1536 dávanou. • několik písňových souborů, dnes dosti torzovitě zachova- ných a jen minimálně prozkoumaných. Zejména Písnič- ky pobožné (1534) jsou zřetelně ovlivněny věroukou tohoto Jan Rozenplut, Kancionál (Olomouc, 1601) společenství, formovaného idejemi švýcarského reformátora Zwingliho. S ním se zároveň navrací do české písňové tvorby některé rysy husitského radikalismu (fi gurativní chápá- ní eucharistie).

Německá tradice O bohaté rozrůzněnosti a otevřenosti kulturního života v čes- kých zemích v době předbělohorské svědčí nejen mnohost kancionálů různých konfesí, ale také jazyková diferenciace. Zvláštní fenomén představuje písňová tvorba v německém jazyce. Popularitou a pozdějším vlivem překonává všech- ny ostatní výtvory dílo Ein new Gesengbuchlen, kancionál vydaný 1531 v Mladé Boleslavi. Sestavil ho Michael Weis- se, původně augustinián ze slezské Vratislavi a později prv- ní známý správce bratrského sboru v moravském Fulneku. Zařadil do něj nejen vlastní písně, slohově prosté a srozu- mitelné, ale věroučně velmi kritizované, ale také překlady a adaptace českých skladeb. Dílo se dočkalo mimořádného rozšíření v německých zemích a svou strukturou se stalo modelem pro německou kancionálovou tvorbu. Díky němu získalo středoevropskou proslulost několik původně českých bratrských písní, např. pohřební Rozžehnejmež se s tím tělem Lukáše Pražského, poslední strofu k jejímu volně pojatému tlumočení do němčiny (Nun laßt uns den Leib begraben) dobásnil pravděpodobně samotný Luther.

Katolíci, polemické napětí Do duchovního básnictví předbělohorské epochy razantně vstoupil, především v jejím závěru, také katolický proud. Je velmi příznačné, že první významné české katolické kanci- onály vznikaly na Moravě jako díla bezprostředně svázaná Repro archiv Repro studie, komentáe

přenosu chyb, na druhou stranu můžeme prakticky vyloučit prameny živé hudby zásahy do původního zápisu skladby. Opisuje-li skladbu vzdě- laný hudebník, může odhalit případné chyby v předloze a ve v. sbírka nebo provozovací své verzi je opravit, zároveň ale musíme počítat s možností materiál? různých osobitých úprav od drobných ozdob až po přepraco- vání doprovodných hlasů nebo celých částí skladby. nco málo o pramenech Druhá skupina pramenů bývá označována jako rukopisy užitkové. Samotný název nám ale ještě nic neříká o tom, zda polyfonie . století se z nich automaticky hudba provozovala. Na rozdíl od oku Lenka Mráčková lahodících rukopisů reprezentativních není u těchto prame- nů prioritou estetická hodnota provedení, ale jejich obsah. Užitkové rukopisy vznikaly především z potřeby shromáždit Při výzkumu hudebních pramenů vyvstávají nejrůznější a uchovávat hudbu, zápis proto často bývá zběžný a zazna- otázky, na které se muzikologové snaží hledat odpovědi bez menávající jen nejnutnější informace o skladbě. Texty nebý- ohledu na historické období, z něhož studovaný materiál vají podloženy pod všechny hlasy, ale pouze pod jeden, a roz- pochází. V tomto dílu našeho seriálu se pokusíme zauvažo- luštění jak notového písma, tak záznamu textu vyžaduje jisté vat nad tím, co nám o dobové hudební praxi prozrazují něk- zkušenosti. A co provozování hudby? Ani v tomto případě teré rukopisy z 15. století a zda můžeme již samotný notový nám prameny na tuto otázku nedávají jednoznačnou odpo- záznam skladby považovat za důkaz o jejím provozování. věď. Zpěváci v 15. století (a též později) zpívali vícehlas z jed- Hudební kultuře 15. století vládne po roce 1430 kompoziční né jediné rozevřené knihy. Ta byla postavena na vyšším sto- styl nazývaný nizozemská nebo franko-vlámská polyfonie, jánku tak, aby do ní všichni viděli a mohli číst svůj part. Je který se během několika desetiletí rozšířil ze své „pravlasti“ tedy zřejmé, že notový zápis určený pro praktické provozová- do všech koutů tehdejší „západoevropské“ civilizace. Sklad- ní musel splňovat několik základních požadavků, především by největších mistrů se opisováním šířily možná rychleji, být dostatečně velký a čitelný. Zmiňované sbírky skladeb, než si dnes vůbec dovedeme představit, ale dochované pra- které už z tohoto důvodu nemohly sloužit jako provozovací meny, bohužel, představují jenom nepatrný zlomek dobové materiál (ani pro vzdělané hudebníky své doby, kteří bez pro- reality. Při studiu hudby 15. století se navíc musíme rozloučit blémů četli jak dobové písmo, tak notaci), ovšem nemusíme s autografy, tj. zápisy skladby pořízenými přímo autorem. Ty hned zatracovat. Naopak. Zápisy skladeb, které přes svou až na několik drobných výjimek neexistují, z dochovaných nepříliš přitažlivou graﬁ ckou podobu zaznamenávají hudeb- rukopisů máme proto k dispozici pouze opisy skladeb. Tak- ní obsah bez výrazných chyb, mohly hudebníkům sloužit jako to zprostředkovaný kontakt s dobovou realitou může vzbu- předloha právě pro vytvoření notového záznamu vhodného zovat řadu pochybností, se kterými se muzikologové pokou- k praktickému využití. Některé z tzv. užitkových rukopisů šejí vyrovnat prostřednictvím nejrůznějších badatelských metod a postupů. Stejně jako historikové mohou do minu- Skladba Johannesa Touronta (pravděpodobně chanson) zaznamenaná v Kodexu losti nahlédnout, snažit se jí porozumět, ale nikdy ji nemo- Speciálník s novým textem Chorus iste hou rekonstruovat v plném rozsahu. Pokud se nám jedna skladba dochovala zapsaná ve více pramenech, vzájemným porovnáváním všech exemplářů se můžeme dobrat poznání o tom, kterou z verzí lze považovat za bližší originálu a která naopak nese výrazné stopy záměrného obohacování či pře- tváření nebo jen nepozorného opisování. Novodobý pojem „autorská práva“ v této době ještě neexistoval, proto se běž- ně setkáváme s více podobami jedné skladby, která se tak k posluchačům mohla dostat v podobě dosti odlišné od autorova původního záměru. Prameny zaznamenávají proces ži- vého nakládání s hudbou při jejím opisování, jejich vztah k dobové provozovací praxi je ovšem otázka jiná. Prameny polyfonie 15. století, které má současný výzkum k dispozici, bychom si mohli rozdělit do několika skupin. První z nich tvoří tzv. reprezentativní rukopisy pořizova- né zpravidla na objednávku v profesionální písařské dílně. Vyznačují se vysokou kvalitou provedení, bývají zdobeny ilu- minacemi a mohly sloužit k nejrůznějším účelům. Jedním z příkladů tohoto typu pramene jsou sbírky francouzských světských písní chansonů zvané chansonniery, které byly ve Francii často pořizovány jako dar pro významné osoby. Jejich produkci se věnovaly profesionální dílny (např. v údo- lí řeky Loiry) a tyto prameny jsou výsledkem jakési „manu- fakturní výroby“. Jednotlivé zpěvníky sice nejsou po strán- ce obsahové zcela identické, ale řada skladeb je jim společ- ná. A co víc, v mnoha rukopisech nacházíme dokonce celé skupiny skladeb, které byly z jedné předlohy opisovány jako jakýsi „balíček“ a po Evropě se šířily společně. Reprezenta- tivní prameny zpravidla přitahují pozornost estetickou hod- notou svého provedení, pro muzikologa mohou být ovšem poněkud záludné. Záleží totiž na tom, zda byl opisovač not profesionálním písařem, který dbá především na krásné pís- mo (samozřejmě i notové), ale hudbě nerozumí, nebo jestli byl sám aktivním hudebníkem a notovému zápisu rozuměl.

Při mechanickém opisování vzniká větší pravděpodobnost archiv Repro studie, komentáe

skladeb byla snaha shromáždit hudbu, kterou by bylo možno provozovat při mešní liturgii v některém z utrakvistických kostelů. Kodex Speciálník je v mnoha ohledech podobný svým německým současníkům, tj. rukopisům, které vznikly na konci 15. století v sousedních německy mluvících regio- nech (Bavorsko, Sasko, Slezsko). Český rukopis je ovšem o něco větší a díky svým rozměrům 37,5 x 27,5 cm proto nabádá k otázce, zda se přímo z něho mohly zapsané skladby provozovat. Na opisování Speciálníku se podílelo velké množství písařů (celkem 27), proto se graﬁ cké podoby jed- notlivých skladeb nebo celých skupin od sebe odlišují. Pře- stože se jedná o rukopis užitkový, někteří písaři věnovali opisování značnou pozornost, noty jsou dobře čitelné, text podložen pod všechny hlasy a zápis zdobí sice černobílé, ale pečlivě provedené iniciály. V takovém případě bychom mohli uvažovat o skupince čtyř (ale určitě ne více než osmi) zpěváků, kteří by z pramene zpívali. Jednoznačné doklady o interpretační praxi, třeba v podobě různých poznámek na okrajích jednotlivých listů, nám ovšem pramen nezprostřed- kovává. Navíc nebylo dosud zcela objasněno, zda byli čeští literáti (tj. skupinky vzdělaných měšťanů, které se staraly o hudební provoz při liturgii) schopni interpretovat nároč- né skladby předních dobových autorů, které byly kompono- vány pro profesionální hudebníky, nebo zda se jejich pozornost upínala především k jednoduššímu repertoáru domá- cího původu. Kodex Speciálník každopádně dokládá, že čes- ké intelektuální prostředí na konci 15. století dobře znalo i nejnovější tvorbu významných franko-vlámských skladate- lů (např. Josquin Desprez, Jacob Obrecht, Alexander Agri- cola, Gaspar van Weerbeke, Heinrich Isaac) a dnes náleží český rukopis k nejstarším dochovaným pramenům hudby těchto autorů vůbec. Druhým ze zmíněných kodexů je tzv. Kodex Strahov, který vznikl mezi lety 1467 a 1470. Původ tohoto rukopisu je stále Repro archiv Repro předmětem dohadů a spekulací, neboť vznikl v katolickém Skladba Johannesa Touronta (pravděpodobně chanson) zaznamenaná v Kodexu Strahov bez textu prostředí a obsahuje několik německých písní. O jeho vaz- bách k našim zemím ovšem mnohé napovídá nejen hym- vznikly jako sbírka skladeb, kterou si její majitel pořizoval nus k ryze lokálnímu světci sv. Prokopu, ale i speciﬁ cký typ pro svou soukromou potřebu podobně, jako se opisovaly tře- notace, který poukazuje na písaře školeného právě v českých ba básně. Známým příkladem tohoto typu pramene je tzv. zemích. Co se kvality zápisu skladeb týče, Kodex Strahov lze Schedelův zpěvník (Schedelsches Liederbuch). Významný bez větších pochybností označit za užitkový rukopis, který německý vzdělanec Hartmann Schedel (1440–1514), který mohl sloužit jako zásobárna skladeb provozovatelných pou- se proslavil jako lékař a autor Kroniky světa, si za dob svých ze tehdy, pokud byl na jeho základě pořízen dobře čitelný univerzitních studií v Lipsku a posléze v Itálii opisoval nebo materiál vyhovujících rozměrů. Z rukopisu o velikosti 21,5 nechával opisovat různé světské skladby do „sešítku“ tak- x 15 cm obsahujícího velké množství chyb a psaného čas- řka kapesního formátu (16 × 11,5 cm). Řada zápisů je ovšem to velmi špatně čitelným písmem opravdu nelze zpívat. Po velmi problematická. Některé skladby obsahují tak závaž- obsahové stránce je tento pramen ovšem velmi zajímavý, né chyby, že je lze zrekonstruovat pouze za pomoci dalších neboť jsou v něm zaznamenány skladby, které byly součás- pramenů. Máme-li navíc co do činění se skladbou unikátně tí repertoáru kapely císaře Friedricha III. Srovnání s jiný- dochovanou pouze v tomto rukopise, jakýkoli pokus o rekon- mi dobovými prameny ukazuje, že se na opisování Kodexu strukci musí být považován za čistě hypotetický. Na druhou Strahov podíleli aktivní hudebníci. Řada skladeb byla totiž stranu je Schedelův zpěvník velmi důležitým pramenem pro zkrácena nebo zjednodušena tak, aby je bylo možno provo- poznání procesu šíření hudby ze západní Evropy nebo Itá- zovat i v jiném prostředí, než pro které původně vznikly. lie do oblastí, které byly součástí Římské říše a kam pat- Kdo, kde a za jakým účelem toto prováděl, však stále zůstá- řily i země Koruny České. Ve srovnání s jinými rukopisy vá záhadou. • totiž známe dobu jeho vzniku (cca 1459–1467), provenienci (tj. místo vzniku, v tomto případě místa, kde Schedel v uve- dené době pobýval – např. Lipsko a Padova) a víme mnohé o jeho majiteli. V naprosté většině případů musí ovšem muzikolog počítat s tím, že mu zpracovávaný materiál vydá část svého tajemství teprve po důkladném prozkoumání. Výzkum polyfonie 2. poloviny 15. století pěstované na našem území se může opřít o dva důležité prameny, které i přes intenzívní studium stále zůstávají obestřeny mnoha záha- dami. Mladší z nich tzv. Kodex Speciálník bývá spojován s činností blíže neznámého literátského bratrstva a vznikal s největší pravděpodobností v Praze mezi lety 1485 a 1500. Jeho obsah působí na první pohled poněkud chaoticky, ale po důkladnějším „ohledání“ je zřejmé, že na počátku sbírání studie, komentáe novinky soudobé hudby v. ivana loudová: sinfonia numerica pro komorní orchestr archiv Foto Miloš Haase

Ivana Loudová je autorkou početného a významného skla- datelského díla, které spojuje osobitý tvůrčí projev s vnitřně jednotným hudebním myšlením, jehož konstantním zákla- dem je moderně pojatá modalita: ostatně dva z jejích učite- lů skladby, Miloslav Kabeláč a Olivier Messiaen, jsou výraz- nými představiteli moderní modality v hudbě 20. století. Ke stěžejním dílům jejího dosavadního uměleckého vývoje ve zkratce patří mj. Kurošio (dramatická freska pro sólový sop- rán a velký smíšený sbor, 1968), Spleen. Hommage à Charles Baudelaire (pro velký orchestr, 1971), 2. smyčcový kvartet „Památce Bedřicha Smetany“ (1973–76), Dramatic Concer- to (pro bicí nástroje sólo a dechy, 1979), Dvojkoncert pro Ivana Loudová housle, bicí a smyčce (1989), z poslední doby pak skladba Ad caelestem harmoniam komponovaná k 900. výročí narození případů je výsledek transformací kompatibilní s autorčiným Hildegardy von Bingen na objednávku festivalu ve Fiug- oblíbeným modem 1–1–3 a souzvuky ve výsledku obsahují gi, Planeta ptáků pro housle a elektroniku (1999), Smyčco- i sinfonii (oba reversibilní intervaly 5 a 7 a mixtura 12) 4, což vý kvartet č. 3 (2002) premiérovaný v ománském Muscatu, je patrné zejména v závěru skladby, kde se horizontální i ver- Hlasy pouště pro dva hráče na bicí nástroje, nebo písňový tikální rozložení navzájem kříží. cyklus Lunovis na verše Christiana Morgensterna (2005) Intervalové struktury jsou použity horizontálně (melodicky) uvedený v premiéře na Podzimním festivalu v Salcburku. i vertikálně (v souzvucích) s využitím intervalových převra- Ivana Loudová získala řadu ocenění v různých skladatel- tů (1–11, 2–10, 3–9, 4–8, 5–7). Nepřevratitelný triton (6) zde ských soutěžích a v roce 1993 obdržela za svou dosavadní představuje současně stav klidu i největšího napětí a přede- tvorbu Heidelberskou uměleckou cenu. V programech fes- vším symbol tajemství. Melodické struktury jsou vztaženy tivalu Pražské jaro v posledních letech zaznělo několik skla- k tónu d, který je centrálním tónem celé skladby. Rovněž deb Ivany Loudové: v premiéře Veni etiam pro šest decho- jejich různé transpozice jsou řízeny týmiž posloupnostmi. vých nástrojů v prostoru (1996), kantáta pro vokální kvartet, Jednotlivé melodické fragmenty autorka občas krátí, vrství, dětský sbor, zobcové fl étny a bicí nástroje Mudrosloví (2004) nebo je přenáší z hlasu do hlasu, jako např. v úvodní ploše a jako povinné skladby interpretační soutěže Sonata angeli- se sóly dřevěných dechových nástrojů založených na melo- ca pro trombon a klavír (1999) a Canto solitario pro housle dických fragmentech odvozených z transformace data naro- sólo (2003). V roce 1999 v jeho rámci provedli Ivan Ženatý zení: Celá melodie zazní však jen jednou, skrytá v polyfonii a Dan Dlouhý s Janáčkovým komorním orchestrem Dvoj- hlasů. V dalším průběhu se přesto ještě vícekrát objeví (např. koncert pro housle, bicí nástroje a smyčcový orchestr. v nástupech žesťů v Prestissimu). Naopak, datum smrti v houslovém sóle, skrývající zajímavou a svébytnou melodii, Sinfonia numerica vznikla na objednávku festivalu Pražské otevírá závěrečnou plochu skladby a zazní jen jednou. Přímý jaro u příležitosti oslav 250. výročí narození W. A. Mozarta mozartovský citát se objeví jako skryté překvapení v samot- v roce 2006 a byla poprvé provedena na festivalovém koncer- ném závěru, kdy nad doznívajícím akordem smyčců vyťuká- tu Pražským komorním orchestrem bez dirigenta 1. června vá Papagenova zvonkohra čtyřtónovou melodii Mozartova 2006 ve Dvořákově síni Rudolfi na. Autorka o díle v koncert- menuetu z dětství. ním programu uvádí: „Pro mne to byl čestný, ale velmi nároč- Forma dvanáctiminutové skladby nesleduje obvyklá sché- ný úkol: Vždyť k Mozartově genialitě a velikosti už nelze nic mata, ale odkazuje na inspiraci raně klasicistní sinfonií, kte- přidat… Jedině se pokusit o jisté přiblížení a souznění s jeho rá mohla být současně autonomní skladbou i operní ouvertu- duchem a lidským osudem. Mozart patří od dětství k mým rou a charakterem se blížila divertimentu. 5 Sinfonia numeri- milovaným skladatelům, dokonce jsem si ho jako sedmiletá ca tak představuje odlišný svět, než obě velké symfonie Iva- zahrála na divadle s chlumeckými ochotníky. Mozarta fas- ny Loudové (č. 1 pro velký orchestr 1965, č. 2 pro alt sólo, cinovala čísla, číselné formule, algebraické úlohy a zajímal sbor a velký orchestr, 1966). Je komponována pro komorní se o jejich symboliku. A to bylo přímým podnětem a inspi- orchestr v „mozartovském obsazení“ (dvojice fl éten, hobo- rací k mé skladbě, odtud numerica – číselná. Základ mého jů, klarinetů, fagotů, lesních rohů, trubek s tympány stří- melodicko-harmonického systému v této skladbě tvoří čísla dajícími klasickou zvonkohru a dělený, sborově obsazený s Mozartem spojená: datum narození, data důležitých cest, smyčcový kvintet) a koresponduje tak s její komorně vytří- pobytů, setkání, premiér, ale i data úmrtí blízkých včetně jeho benou tvorbou. Má však jednolitou tektonickou linii a zře- samého a jejich transformace do představy rozzářeného slun- telnou stavbu: Číselné kombinace zůstaly jen inspiračním ce v závěru skladby“. 1 podnětem, hudba Ivany Loudové je svébytná a koresponduje s celou její tvorbou posledních let. 6 K mozartovské hudbě má Sinfonia numerica Ivany Loudo- Sinfonii otevírá pomalý úvod ve volném tempu (Poco soste- vé blíže klasickým obsazením orchestru, průzračnou faktu- nuto): Nad drženými tóny smyčců zní zvonkohra, zvolna se rou, nenápadnými stylizačními odkazy 2 i sólistickým uži- vynořují sóla klarinetu, fl étny, hoboje, fagotu a lesního rohu. tím Mozartových oblíbených nástrojů 3, než stavbou melo- Smyčce spočinou na vnitřně pohyblivém tritonovém akordu, die a souzvuků. S daty vztahujícími se k Mozartovu životu nad nímž se rozvinou sóla, uvedená a zakončená klarinetem. proměněnými do melodických řad, o nichž se píše v úvodu V dramatickém Animato s akordy žesťů a tympánů v syn- festivalového programu, autorka v hudebním kontextu pra- chronu s pizzicatem smyčcové skupiny zní melodie v oktávo- cuje poměrně svobodně a nesleduje při tom ani chronologii, vé mixtuře houslí a hoboje s fl étnami ji převedou do orchest- ani nějaký mimohudební příběh. Je zajímavé, že ve většině rálního tutti. Sólistická epizoda (Libero), připomínající sty- studie, komentáe lizovanou operní scénu, rychlou dramatickou část působivě tem tvoří tónové centrum ‚d‘.“ Ani v této skladbě autorka přeruší, avšak hudební proud pokračuje a reprízou v tutti přímý mozartovský citát nepoužila. (Poco pesante) v accelerandu vyústí v krátké Con brio se syn- Mozartovské oslavy a kolotoč mediálního šílenství kolem kopami smyčců v oktávách. Plocha Animato pokračuje pra- nich vyprovokovaly scénický happening Zbloudilý tambor videlným šestnáctinovým pohybem smyčců a tympánů ryt- a šílená fl étna (aneb Mozart stále s námi) pro fl étnu a tři mizujícím prolínající se vrstvení akordů, tvořící její základ. tympány, určený pro koncert profesorů brněnské konzerva- Nad ním se rozvíjí sólisticky profi lovaný melodický reliéf, toře „k 250. výročí narození W. A. Mozarta“. Téma z noto- jehož pohyb se v závěru jakoby zastaví v zadržovaných tónech ricky známé klavírní sonáty A dur KV 331, které bylo vyzva- akordů, nezávisle na tempu, které stále zůstává rychlé. Do ným autorům zadáno s podmínkou omezení duraty nové vířivého pohybu smyčcové sekce (Presto possibile) vstupují skladby na tři minuty, malé obsazení a pokud možno takové žestě následované dřevěnými dechovými nástroji a zadržený zpracování, „aby se Wolfi zasmál a posluchači v sále také“. akord kompletní dechové harmonie vyústí do generální pau- Ivana Loudová přispěla skladbou prováděnou kostýmovaný- zy. Charakter hudby se prudce mění: kantabilní Poco reli- mi instrumentalisty jako scénická akce, téma i časový limit gioso v šestidobém metru uvede čtyřdobé Tempo misterio- přesně dodržela: Partituru nahrazují scénické poznámky, so, vlastní těžiště skladby, její katarzi. Stále zní orchestrální oba instrumentální hlasy jsou vykomponovány a hrají se čás- tutti, avšak rozloženo v komorní, sólistické instrumentaci. tečně zpaměti: part fl étny je stylizován do podoby groteskně Přicházejí a rozvíjejí se stále nové motivky, hudební proud přerušovaných bravurních variací, v nichž se od zadaného v oblouku narůstá a zvolna vyznívá v rytmizovaných akor- tématu ve stále nových asociacích odvíjejí témata další, ješ- dech smyčců (zvukové proměně předchozích tympánových tě známější. I v partu bicích, nejprve hraných za scénou, se úderů), které plochu provázejí a kantabilně modelují jako na téma rovněž objeví, ale až jako závěrečná hudební pointa: začátku skladby a v sóle Papagenovy zvonkohry čtyřtónovým vyťukávaná dvěma kamínky, z nichž jeden leží v Tamboro- motivkem Mozartova menuetu z dětství skladba vyznívá. vě dlani. Pootevíráním ruky mění výšku zvuku a Mozartovo V Sinfonii autorka téměř opouští i oblíbené střídání met- téma ze Sonáty je tu: opravdu, dá se zahrát i na kamínek, ra, které používá jen na předělech formy. Tónový systém je o nějž na cestě zakopnete… • modální, vztažený k centrálnímu tónu d. Transformace jsou provedeny s využitím převratů (1 představuje půltón) takto Poznámky: 1(11), 2(10), 3(9), 4(8) 5(7) a 6 (číslo v závorce představuje 1) Antonín Dvořák svým studentům říkával: Mozart, to je sluníčko… převrat intervalu podle tritonu). Tento materiál je vztažen k autorčině konstantnímu modu 2 – 2 – 1. Záměrem Lou- 2) K předehře k opeře Don Giovanni KV 527, ale i Klavírnímu koncertu d moll dové bylo vytvořit živou hudbu, proto byla kombinatorická KV 466, synkopované oktávy smyčců jako v „malé“ g moll symfonii KV 183, práce s čísly striktně podřízena přesné představě znějícího rozvíjení melodie z prodlevy v sopránové poloze jako v Adagiu z Gran partity výsledku, který autorka vždy má a je pro její kompoziční pro- KV 361 jev charakteristický. Vztah k Mozartově hudbě se připomí- 3) „Rammův“ hoboj, „Stadlerův“ klarinet, „Leitgebův“ lesní roh, „Papagenova“ ná akcentem na společné obecné principy. Data proměněná zvonkohra hraná tympánistou do intervalových konstelací se ve skladbě vyskytují v mnoha podobách, v závěru jsou rozložena do horizontály i vertiká- 4) Termín sinfonia (symphonia) v minulosti rovněž označoval intervaly: oktávu (12), kvintu (7) a kvartu (5) a zejména jejich souzvuk. ly, kdy zní celá základní osnova (ona sinfonia) a odchylky se proměňují do témbru a spektra zvuku. Vše je však dosaženo 5) Dobovou blízkost koncertní sinfonie a operní ouvertury dokumentuje sám úmyslně velmi jednoduchými prostředky: horizontálním při- Mozart: Symfonie D dur KV 45 z roku 1768 je současně předehrou jeho operní řazováním a vertikálním vrstvením. Místy nabývá převahy prvotiny, buff y La fi nta semplice KV 51. volná práce s čísly, soustředěná na dva, tři intervaly a zdale- 6) Podobně koncipovali svá díla i jiní čeští autoři: Petr Eben, Pražské nokturno ka nemohly být všechny motivy, které zaplnily pět stran ski- (1984), či Jan Klusák, Stesk po Mozartovi (1991). cáře, ve skladbě využity. Při prolínání melodických fragmen- tů zákonitě splývají, protože se v nich číslice opakují. 7) Ve dvojitém obsazení hobojů, klarinetů, lesnic a fagotů Hravost, akcent na prvek hry vytváří inspiraci, autorka výsledky operací s daty nezatěžkává ani mimohudební interpretací, ani patosem, ani pomocí nich nevypráví skry- tý příběh. Vztah k tématu je vnitřní a není vnějškově zjev- ný: Ivana Loudová vytvořila skladbu, která je autonomním hudebním sdělením, jako jím je i Mozartova hudba, a není důležité, budou-li vnitřní souvislosti formy objeveny, i když i spekulativní momenty jsou nepochybně zajímavé a stojí za povšimnutí. Ve skladatelčině tvorbě se mozartovské téma objevilo popr- vé ve fantazii pro dechové okteto Sen Dona Giovanniho z roku 1989, komponované na objednávku hobojisty Jana Jorise Nieuwenhuise a Het Triebensee Blazers Ensemble z Amsterdamu, který měl v repertoáru dobové úpravy pro dechové nástroje svého patrona, Josefa Triebensee, a Jana Venta, z nichž nejčastěji uváděl adaptace Mozartova Dona Giovanniho pro dechové okteto. Loudová na přání inter- pretů komponovala přímo pro toto programové sousedství a její skladba takto byla uváděna i dalšími soubory stejného obsazení: Ve Snu dona Giovanniho je oproti klasické sesta- Repro archiv Repro vě7) druhý hoboj zaměněn za anglický roh: skladba „je jed- novětá, preferuje hoboj jako virtuózní nástroj, ale dává pro- Transformace dat do melodických řad stor i sólům dalších nástrojů souboru. Tutti sazba má zcela jiný témbr než klasické skladby. Hudební spojitost s Mozar- studie, komentáe

Vitríny při stěnách sálu nabízejí vesměs pohled na nástro- eské muzeum hudby je rakouských, resp. německých mistrů baroka včetně více- strunných viol d’amour a barytonů, o nichž podáme ještě v. nejvzácnjší smycové dále bližší informaci. Z nástrojařů jsou tu zastoupeni např. nástroje tři členové vídeňské rodiny Stadlmannů, linecký Johann Bla- sius Weigert, bolzanský Alban i augšpurský Aman. Zajíma- Bohuslav Čížek vostí mohou být kapesní housličky tanečních mistrů s dvoj- dílným korpusem, totiž bez postranních lubů, nebo i v podo- Zázrak dokonalosti houslí, které žijí takřka beze změny bě miniaturních housliček, zvané pošetky, nebo nástroj zvaný v hudební kultuře již páté století, byl dán jejich jednoduchos- arpeggione čili kytarové violoncello, který vymyslel vídeňský tí, dokonalými proporcemi při oproštění od všech přídat- Johann Georg Stauff er roku 1823 a kterému původně věno- ných prvků starších smyčcových nástrojů. Obě ozvučné des- val svou Sonátu a moll, dnes běžně hranou na violoncello, ky, vrchní i spodní, spojené méně vysokými luby, byly krásně mladý Franz Schubert. Vystavujeme vlastnoruční Stauff ero- vyklenuty, čímž se dosáhlo větší pevnosti konstrukce i lepší vu práci z roku 1832. kvality tónu. Housle znějí jasněji a silněji než jejich před- Solitery v rozích vpravo a vlevo od hlavního vchodu do sálu chůdci také díky správnému akustickému rozložení hmo- obsahují vzácné tenorové violy da gamba z 1. poloviny 18. sto- ty rozdílně tvrdého dřeva, jež se používá na výrobu desek: letí: jednak anglický anonym, jednak dílo Josepha Paula smrkové na vrchní, javorové na spodní desku. Na rozdíl od Christy z Mnichova, datované rokem 1740. V souvislosti se předchozích nástrojových typů se ostrunění houslí ustálilo všemi těmito nástroji se zmiňme ještě o vlastním smyčci, na počtu čtyř strun, laděných v kvintách. jenž jim dal jméno. Housle vznikly v průběhu několika desetiletí první polovi- Smyčec je nedílnou, i když zcela samostatnou a nezávislou ny šestnáctého století patrně kolektivním úsilím neznámých součástí každého smyčcového nástroje. Měl svůj vlastní vývoj umělců v severní Itálii, kde už dříve bylo řezbářství a lout- a jsou na něj kladeny jiné požadavky, než na vlastní hudeb- nařství na vysoké úrovni. Po polovině téhož století můžeme ní nástroj. Tvoří jej v podstatě hůlka (prut) a s ním souběž- již mluvit o rozkvětu různých houslařských škol, který pak ně napjaté žíně, které se třou o struny. V 15. století měl tvar trval skoro dvěstě let. Nezanedbatelná je také činnost sta- hrotitý a prut lukovitě prohnutý (konvexní). Později se prut rých mistrů v jižní Francii. Avšak nejslavnější housle byly postupně narovnával, až získal na konci 18. století defi nitivní zhotovovány v 17. století v cremonských dílnách příslušníků tvar mírně prohnutý směrem k žíním (konkávní). Vystavová- rodin Amatiů, Guarneriů a Stradivariů. ní houslí a dalších smyčcových nástrojů se smyčci je obvyk- Pražské Národní muzeum vlastní nástroje všech těchto slav- lejší v památnících osobností nebo v zámeckých interiérech. ných jmen. Na středu centrálního sálu expozice Českého V expozici ČMH – podobně jako jinde ve světě – se od toho muzea hudby jsou v samostatné vitríně vystaveny překrás- upustilo, a to nejen z důvodů architektonických a estetic- ně zdobené housle nejslavnějšího z Amatiů Niccoly z doby kých, kdy by nástroje se smyčci mohly ve vitrínách vytvářet kolem roku 1650. V další středové vitríně nalezneme vzác- dojem určité přeplněnosti či nepřehlednosti, ale i z důvodů nou violu bratří Antonia a Hieronyma Amatiů z roku 1592 odborně organologických a historických: přes bohatost sbí- a také jejich housle ze začátku 17. století, jakož i housle Piet- rek se nikdy nenajde dosti dobových smyčců, které by bylo ra Guarneriho, milánského Carla Giuseppa Testoreho a vio- možno adekvátně přiřadit ke všem vystavovaným historic- lu vídeňského Nicolause Leidolff a, vesměs z doby kolem kým nástrojům. Z podobných důvodů není v expozici zatím roku 1700. Z druhé strany téže vitríny jsou vystaveny prá- instalována ani didaktická vitrína zachycující vývoj smyčce, ce francouzských mistrů Jean-Baptisty Vuillauma – housle i když se o jejím zřízení do budoucna uvažuje. Tvar smyčce s malovaným dnem, jež jsou kopií nástroje Andrey Amati- podléhal požadavkům dobové interpretační praxe a ovliv- ho z roku 1566, viola a další housle s řezbářsky provedenou ňovali jej často význační umělci – virtuózové. Zhotovování hlavicí v podobě starce-fi lozofa a se dnem zdobeným řez- smyčců se vždy věnovali specialisté, málokdy sami houslaři. bou i vykládáním s podílem Honoré Derazeye, potom viola Dnešní umělci – až na výjimky specializovaných souborů – od Benoita Fleuryho i housle od fi rmy Gand & Bernardel vždy používají smyčec moderní. frères, které získal jako první cenu při ukončení svých stu- V rohové nice následující místnosti vzdali tvůrci expozi- dií v Paříži slavný český virtuóz František Ondříček. Na dně ce hold prvnímu rodilému Čechovi mezi barokními mis- vitríny jsou vícestrunné ramenní violy od Nicolause Gaglia- try, pražskému rodáku Tomáši Ondřeji Hulínskému (1731– na a Andrease Ferdinanda Mayra. 1788). Stal se zde nejvýznačnějším houslařem poloviny 18. století. Vystaven je jeho smyčcový kvartet, v němž jsou oboje housle i viola pracovány ozdobnou technikou proklá- Centrální sál expozice se smyčcovými nástroji dání různých druhů dřev. Výjimečně zdobně je provedena také jeho proslulá viola d’amour z břevnovského kláštera, jejíž snímky byly již mnohokráte publikovány. Je jedním ze symbolů pražské nástrojové sbírky. Pozoruhodný je rovněž Foto archiv Foto tenorový kvinton z roku 1754, jakož i angelika, zvláštní typ loutny s jednoduše vedenými strunami – ačkoliv zde masivní zpracování některých partií připomíná spíše pozdější dobu. Kolekci doplňuje překrásná kytara a drobná pošetka. Hulínský svým talentem nastoupil cestu postupného odklo- nu staré pražské houslařské školy od Steinerova vzoru k plošším modelům italských mistrů, která pak vyvrcholi- la v pracích pražských houslařů první poloviny 19. století. Ty, jakož i nástroje dalších českých mistrů můžeme spat- řit v jiném, rohovém sále expozice. Vedle houslí tam jsou vystavena též violoncella, kontrabasy i staré violy – kolenní i ramenní, z nich zejména violy milostné. Jako tzv. staré violy označujeme v organologii vícestrunné smyčcové nástroje z doby renesance a baroka, tvarově předjímající housle, ale studie, komentáe přece se od nich v mnohém lišící. Historicky vznikly jednak větší typy, držené při hře mezi koleny, tedy violy da gamba, později i polohově vyšší nástroje ramenní, violy da braccio.

Gamby měly většinou šest strun, laděných kvartoterciově. archiv Foto Největšího uplatnění došla gamba basová a tenorová. Zvlášt- ním druhem byla viola di bardone čili baryton, opatřená sou- znějícími strunami, na něž bylo možno při hře drnkat pal- cem levé ruky otevřenou částí na spodku krku. (Dva tako- vé nástroje od rakouských mistrů jsme mohli spatřit dří- ve v centrálním sále IX.) Souznějícími čili rezonančními strunami byly však vybaveny především některé druhy viol ramenních. Jedná se o struny, které jsou vedeny pod hmat- níkem a nelze se jich dotýkat prsty ani smyčcem. Na zákla- dě rezonance se spolurozechvívají při hře na vrchní struny melodické. To je typické zejména pro anglickou violet- tu a violu d’amour (d’amore) – violu milostnou, která má zpravidla sedm strun melodických, vedených přes hmatník, a dalších sedm rezonančních, často laděných v rozloženém kvintakordu D dur, ale třeba i různě jinak. Národní muzeum má ve svých sbírkách zastoupeny zmíně- né violy obojího druhu, a to hojně z dílen pražských mistrů. Zejména kolekce viol d’amour je význačná, čítá 27 kusů. Vedle prací rakouských a italských mistrů se dochovaly nástroje vůdčích osobností staré pražské houslařské školy, především Jana Oldřicha Eberleho (psal se latinsky Joannes Udalricus, 1699–1768), který stejně jako jeho učitel Tomáš Edlinger přišel do Prahy z Bavorska. Eberlovy violy d’amour jsou považovány za vůbec nejkrásnější v celé houslařské historii. Tradice pokračuje v pracích obou Hellmerů, Hulínské- ho, Kulíka, až např. po Františka Špidlena. Tři vystavované gamby domácích mistrů jsou od Eberleho, Waldtra a Trus- ky, z nichž gamba Daniela A. Waldtra z Postoloprt je pro- kazatelně nejstarší (1695). V obou útlých vitrínách na středu místnosti jsou vystaveny housle vesměs od předních a nejslavnějších představitelů jed- Housle, Nicolaus Amati, Cremona, kolem 1650 notlivých epoch, jako již jmenovaných Hellmera či Kulíka, dále Kašpara Strnada, Jana Bubeníka, Antonína Sitta i Fer- Hlavice violy d´amour, Tomáš Ondřej Hulínský, Praha, 1769 dinanda Augusta Homolky, zvaného „pražský Stradivari“. Avšak též vystavená díla dalších příslušníků rodu Homolků či Dvořáků vypovídají o vysoké úrovni české houslařské školy.

V protější vitríně u zdi zaujmou pozoruhodné práce přísluš- archiv Foto níků tzv. podkrkonošské školy, představované Věnceslavem Metelkou, Františkem Vitáčkem jako nejvýraznějším typem a pak i Františkem Špidlenem, umělcem s mezinárodní zku- šeností a proslulostí. Z Podkrkonoší pochází i početný rod královéhradeckých Pilařů. Housle s neobvyklými rezonanč- ními výřezy podle vzoru francouzského vynálezce Chanota zhotovil v roce 1824 litoměřický houslař Antonín Mitteis. Housle od Karla Vávry staršího z roku 1938 byly postaveny na počest 20. výročí vzniku Československé republiky a urče- ny houslovému virtuózovi Janu Kubelíkovi. Pro téhož umělce zhotovil již roku 1910 experimentální housle s jednou melo- dickou strunou – k interpretaci Paganiniho skladby Mojžíš – Leo Dobrianský v Oděse. Vystavená violoncella dobře cha- rakterizují dobu Bachovu: ten občas předepisoval jakési polo- viční violoncello pro zvládání výše položených partií, zvané violoncello piccolo. To naše, tmavě nalakované, postavil Jo- seph Rauch v Chomutově roku 1756. Ale i barokní violoncello Jana Jiřího Hellmera z roku 1737 je nástrojem poně- kud menších rozměrů, tzv. sedmiosminové, avšak dochované v původním stavu včetně hlavice a krku, v červenohnědém laku. Nejstarší je však práce Josepha Prottera, možná syna Linharta Pradtera od „Tří housliček“, violoncello datované rokem 1726. Na dně vitríny můžeme spatřit faksimile rukopisu slavné klasické Symfonie D dur od Jana Václava Huga Voříška asi z let 1823–25, a to začátek třetí věty, Scherza. Kontrabasy od Jana Jiřího Hellmera z roku 1730 a od Mar- tina Brunera z 2. poloviny 18. století ve vnitřních rozích míst- nosti obraz této doby dokreslují. • knihy

vidím velký přínos a osobitost pojetí. Descart je většinou vykládán pouze na základě jeho díla Vášně duše. Dykastova kniha však ukazuje, že výklad Descarta je možný jedině na základě pochopení autorů a jejich konceptů, kteří Descar- tovi časově předcházeli. Práce Romana Dykasta Hudba věku melancholie patří k tomu nejlepšímu z muzikologické produkce v českých zemích za posledních několik desetiletí. Na předložené stu- dii oceňuji vše: zvolené téma (které zcela vybočuje z tra- dičních témat českých muzikologů), rozsah zpracovaného pramenného materiálu a literatury (obojí předpokládá vel- ký rozhled, schopnost materiály sehnat a porozumět jim!) a konečně i způsob zpracování. A v neposlední řadě i rozsah. Roman Dykast si přitom vybral téma vskutku nelehké. Obtížnost spočívá především v tom, že musel podrobit revi- zi řadu uznávaných a zavedených soudů, které měly a stá- le ještě mají spíše charakter myšlenkových schémat a dog- mat (fl orentská Camerata, pojem srozumitelnosti v hudbě 16. století, místo hudby ve společnosti atp.). Úlohu mu ne- usnadnilo ani to, že hudba, která byla v centru jeho úvah, prožívá v posledních dvou desetiletích mimořádného revi- valismu a stává se i živou součástí koncertního repertoá- ru. Snad právě naopak. Dykast musel řadu otázek položit nově, aby na ně mohl koncepčně a fundovaně odpovědět. Jeho práce si zachovává metodologii vlastní muzikologii, roman dykast avšak v mnoha ohledech základní obor překračuje, a stá- vá se tak zvláštní syntézou, která do sebe vstřebává téma- hudba vku melancholie ta a terminologii z oblasti fi lozofi cké, sémiotické, lingvis- Petr Daněk tické, historické a především estetické. Cenné je, a možná to ani nebylo původním a prioritním záměrem práce, jak Měl jsem to štěstí, že jsem mohl sledovat vznik recenzované autor vytváří ve čtenáři představu kontinutity určitého typu práce v průběhu téměř dvou let. Roman Dykast ji zpraco- myšlení v období raného novověku. Kontinuty, která sku- vával po dílčích kapitolách, jejichž závěry si opakovaně ově- tečně překvapuje, vzhledem k relativně omezené možnosti řoval, až postupně vytvořil její konečnou podobu, která se komunikace jednotlivých kulturních oblastí tehdejší Evropy. naštěstí dočkala mimořádně elegantního knižního vydání. Co je třeba také zdůraznit, je obdivuhodná schopnost auto- Autor si zvolil téma, ke kterému se v kontextu české muzi- ra modernizovat myšlenky autorů, které byly formulovány kologie není téměř o co opřít. Avšak i při pohledu na dostup- a předávány zcela odlišným jazykem a v různých kontextech nou literaturu zahraniční lze pochopit, že sice existuje řada a podobách vzdělanosti a kultury. Dykastova práce je cenná dílčích studií, nahrávek a pramenných edic, které o téma- i svoji čtivostí. Témata zdánlivě akademická lze číst lehce, tu pojednávají, avšak pokus o syntézu, resp. o systematický srovnatelně s beletrií či naučně populární literaturou. Při- výklad, je zcela výjimečný. Dykastova práce je v prvé řadě čemž, a to je nutno v této souvislosti zvláště zdůraznit, práce cenná právě pro svoji přehlednost a důsledně aplikovanou vykazuje ve všech částech a kapitolách vědeckost a hlubokou metodologii. Je to nejen obsáhlé zpracování nanejvýše aktu- akribii. Text předložené práce lze užívat mnohotvárně. Lze álního tématu, ale zároveň i skvělý příklad zdařilé práce zku- ho jednoznačně doporučit a užívat jako text pedagogický šeného pedagoga. a to v jeho částech, tak i jako celek. Lze k němu odkazovat Práce je rozdělena do deseti kapitol. Z hlediska obsahu chro- jako ke zdroji jednoznačných informací a doložených závě- nologicky sledují vývoj a uplatnění platonských a novopla- rů a zároveň z něj lze přebírat citace pramenů a pracovat tonských myšlenek v hudební kultuře pozdního humanismu. s nimi v další navazující muzikologické práci. I když to mož- Pojmosloví a aktuální témata jsou vymezena na příkladu ná není na prvý pohled patrné, je to práce, která může být Marsilia Ficina. Jeho dílo je užito jako výchozí materie pro skvělou pomůckou pro interprety, kteří se zabývají autentic- další výklad a úvahy. V jednotlivých podkapitolách je násled- kým pojetím provozování hudby. A to bez ohledu na jakou- ně objasňováno jeho pojetí hudby a jejích funkcí. Zcela při- koliv epochu. rozeně pak autor přechází k interpretaci proporcí a úlohy Závěr je jednoznačný: práci Romana Dykasta je možné všem číselných vztahů v hudebně teoretickém uvažování raného vřele doporučit. novověku. Ukazuje na provázanost a zároveň i jedinečnost úvah hlavních a respektovaných teoretiků sledované doby Roman Dykast. Hudba věku melancholie. Vydalo naklada- telství Togga, Praha 2005, 333 stran, četné notové a obra- – Gafuria, Boethia, Glareana a Zarlina. Velice podnětně • pak Roman Dykast rozpracovává výklad skutečné úlohy fl o- zové přílohy, zvukové CD jako nedílná příloha knihy. rentské Cameraty a dalších akademií, které spoluvytváře- ly základ vzniku nového stylového paradigmatu na počátku 17. století. Historicky věrohodně dokládá přínos francouz- ských akademií a jejich způsob řešení „krize tehdejší hudby“. Pro srovnání rozpracovává i zvláštní a osobité pojetí hudebně rétorických fi gur v německé tradici Musica poeti- ca, zvláště na příkladu Joachima Burmeistra. Při sledování základních linií novoplatonského myšlení v hudbě vrcholné & renesance a raného baroka, zcela zákonitě dochází k příno- su Johannesa Keplera. Práci zakončuje výkladem afektové teorie René Descarta. I v tomto završení Dykastovy práce Dvořákova Olomouc Hlavní partneři SKUPINA ČEZ 11.5.–3.6.2007

CYKLUS FESTIVALŮ POŘÁDANÝ VE SPOLUPRÁCI S ČESKOU KULTUROU s.o. pod záštitou primátora města Olomouce pod záštitou Ministerstva kultury ČR

pátek 11. 5. 19.00 Reduta středa 23. 5. 19.00 Mozartův sál MFO Zahajovací koncert ALEXANDER STRING QUARTET A. DVOŘÁK (USA) Kateřina Váchová – Soukalová klarinet KONCERT PRO VIOLONCELLO Brahms, Peterson, Adams vstupné 100,– / 50,– Kč A ORCHESTR čtvrtek 24. 5. 19.00 Kino Metropol KONCERT PRO HOUSLE Ve světě němého filmu A ORCHESTR CHAPLIN LEPIČEM TAPET Eugen Prochác (SK) violoncello Václav Hudeček housle PUTIČKA Moravská filharmonie Olomouc Ch. Chaplin a H. Lloyd vstupné 200,– / 100,– Kč Dirigent Petr Vronský s doprovodem Moravské filharmonie Olomouc

pondělí 14. 5. 19.00 Klášterní Hradisko DirigentRobert Israel (USA) vstupné 100,– / 50,– Kč

BRAHMS COLLEGIUM pondělí 28. 5. 20.00! Reduta Jan Fišer housle Michaela Roháčová lesní roh RUDOLFINUM Ivo Kahánek klavír JAZZ ORCHESTRA vstupné 100,– / 50,– Kč Brahms, Smetana, Janáček „pocta Jaroslavu Ježkovi”

čtvrtek 17. 5. 19.00 Klášterní Hradisko Dirigent Milan Svoboda vstupné 100,– / 50,– Kč TANEČNÍ DOSTAVENÍČKO středa 30. 5. 19.00 Klášterní Hradisko S MADAME POMPADOURE GENTLEMEN SINGERS Edita Keglerová cembalo Julie Braná flétny Od renesance po spirituály Taneční soubor Hartig Mozart, Haas, Dvořák vstupné 100,– / 50,– Kč vstupné 100,– / 50,– Kč Couperin, Lully, Marais neděle 3. 6. 19.00 Chrám sv. Mořice pondělí 21. 5. 17.30 Mozartův sál MFO Závěrečný koncert A. DVOŘÁK: u příležitosti výročí 750 let chrámu sv. Mořice „TEDY BRAHMS SE ZAJÍMÁ O MÉ VĚCI!“ J. BRAHMS – SCHICKSALSLIED vstup volný seminář o vztahu A. Dvořáka a J. Brahmse L.VAN BEETHOVEN pondělí 21. 5. 19.00 Reduta SYMFONIE č. 9 J. BRAHMS – DVOJKONCERT S ÓDOU NA RADOST PRO HOUSLE A VIOLONCELLO Jitka Burgetová soprán Vladimír Doležal tenor A. DVOŘÁK – TE DEUM Veronika Hajnová mezzosoprán Roman Vocel bas SborRegensburger Kantorei (SRN) Jana Vonášková – Nováková housle Moravská filharmonie Olomouc Jan Páleníček violoncello DirigentChristian Kroll (SRN) vstupné 200,– / 100,– Kč Zdena Kloubová soprán Roman Janál baryton

Sbor Akademický sbor Žerotín Sbormistr Pavel Koňárek Předprodej OIS v podloubí radnice, tel.: 585 513 392. Moravská filharmonie Olomouc Sleva pro abonenty MFO, SPKH a držitele průkazu ZTP, studenty a důchodce. Kontakt: Moravská filharmonie Olomouc, Horní náměstí 23, vstupné 150,– / 70,– Kč DirigentDavid Curtis (Anglie) tel.: 585 206 520, e-mail: [email protected], www.mfo.cz.

Mediální partneři

sdružení občanů ® ČESKO-NĚMECKÝ FOND BUDOUCNOSTI OLTERM& TD DEUTSCH-TSCHECHISCHER AKCIOVÁ SPOLEČNOST ZUKUNFTSFONDS

PARTNEŘI ČESKÝCH KULTURNÍCH SLAVNOSTÍ

Generální partner Hlavní partner Mediální partneři

SKUPINA ČEZ České kulturní slavnosti cyklus festivalů pořádaných ve spolupráci s Českou kulturou s. o. pod záštitou Ministerstva kultury ČR 2007 JARO JOSEFA SUKA (11. 4. – 26. 4.) TANVALDSKÉ HUDEBNÍ JARO (1. 5. – 20. 5.) DVOŘÁKOVA OLOMOUC (11. 5. – 2. 6.) MARTINŮ FEST POLIČKA (13. 5. – 20. 5.) BYSTŘICKÉ ZÁMECKÉ SLAVNOSTI (10. 6. – 24. 6.) FESTIVAL STARÉ HUDBY ČESKÝ KRUMLOV (12. 7. – 19. 7.) CÍSAŘSKÝ HUDEBNÍ FESTIVAL 1805 – SLAVKOV (3. 8. – 12. 8.) MLADÉ PÓDIUM - PARDUBICE (9. 9. – 13. 9.) HEROLDŮV RAKOVNÍK (9. 9. – 26. 9.) TRUTNOVSKÝ PODZIM (2. 10. – 20. 10.) MALOSTRANSKÉ KOMORNÍ SLAVNOSTI ( 3. 10. – 21. 10.)

České kulturní slavnosti děkují těmto partnerům:

generální partner hlavní partneři

mediální partneři svt hudebních nástroj frankfurt Pavel Štěpán Firma PETROF, spol. s r. o. se ve dnech 28.–31. března jako každoročně zúčastnila mezinárodního hudebního veletrhu Musikmesse und Prolight + Sound, během kterého byl utvo- řen nový rekord v návštěvnosti. Celkem se ho totiž zúčast- archiv Foto nilo 108 000 zájemců ze stodvaceti zemí světa (pro srovnání v roce 2006 to bylo 102 000 návštěvníků). Jen pro zajíma- vost, z celkového počtu bylo celkem 38 000 návštěvníků ze zahraničí. Na tomto každoročním veletrhu se celkem prezentovalo 2400 fi rem z celého světa. Firma PETROF, spol. s r. o. na svém stánku představila současný sortiment pianin a klavírů včetně naprosto nové- ho modelu klavíru P III „Storm“, jehož jméno bylo vybrá- no předposlední den konání veletrhu z cca osmdesáti návr- hů od návštěvníků, kteří se zúčastnili malé soutěže „Dej mi mé jméno“. Tento nástroj přilákal do expozice fi rmy PET- ROF mnoho nových zájemců o vynikající výrobky značky PETROF a přesvědčil stávající i nové zákazníky této fi rmy o vzrůstající kvalitě jejích výrobků. Obrovským lákadlem stánku byl i velmi kladně hodnocený a designově naprosto výjimečný nástroj, který byl vyroben ve vývojovém oddělení fi rmy PETROF na základě návrhů Petera Kršáka a jeho přátel ze společnosti „Artforum 21“. Základ tohoto výjimečného nástroje tvoří velmi úspěšný kla- vír P 210 Pasat, který si získal spoustu obdivovatelů a zákaz- níků již během loňského veletrhu ve Frankfurtu nad Moha- nem. Děkujeme tímto všem, kteří měli možnost se veletrhu zúčast- nit a stánek fi rmy PETROF navštívili a již nyní vás všechny zveme na ročník příští, který se uskuteční ve dnech 12.–15. března 2008. •

Zleva Ivan Mariány, jednatel spol. Artforum 21, Peter Kršák a Petr Voňka Klavír Petrof – opět nový model Foto archiv Foto svt hudebních nástroj pohled do svta

housla#ského #emesla archiv Foto v echách ii. v. petr vavrouš Rafael Brom

Současná hudební koncertní pódia nabízejí doslova rene- sanční bohatost hudebních slohů i žánrů a také interpretač- ních náhledů. Současný houslař je ale jednooborovým speci- alistou a stavbou jiných nástrojů se tedy dnes musí zabývat jiný specialista – dejme tomu výrobce viol da gamba. Petr Vavrouš se narodil 9. května 1959 v Praze na Štvani- ci. Vystudoval střední stavební průmyslovou školu a stal se projektantem. Pracoval ve Vojenském projektovém ústa- vu a na vojně byl v letech 1981–1983. Oženil se, přišly dvě Petr Vavrouš děti a poté úspěšná snaha naplnit letitou touhu – práci se dřevem. V roce 1992 otevírá dílnu v Praze 8, ulice Na Vaším odbytištěm jsou tedy ansámbly provozující starou Stráži 1306/5. hudbu? Ano to je hlavní odbytiště mých nástrojů, gamby chce ale Mistři houslaři jsou sdruženi do Kruhu umělců houslařů také spousta nadšenců, domácích muzikantů, kteří mají a jednou z jejich důležitých aktivit je výměna zkušeností. malé, třeba i rodinné soubory. Ty provozují hudbu jenom Vy jste nalezl své místo ve společnosti výrobců mnohem pro zábavu, ne pro peníze, což je vlastně i handicap mé čin- širšího sortimentu nástrojů, třebaže i ta má v názvu slovo nosti, protože ten, kdo provozuje gambovou hru jako koníč- houslař – v Cechu houslařů pražských. Jak jste se do jme- ka, neinvestuje do nástroje tolik, jako profesionální hráč, novaného spolku dostal? který se tím nástrojem živí. Můj kamarád loutnař Jiří Čepelák řekl, že jsme takoví osa- mělí běžci, kteří mají jen málo příležitostí setkat se s někým, Jak jste se dostal k řemeslu? kdo řeší stejné otázky. Setkáváme se tedy v Cechu housla- To byla dlouhá cesta – já jsem vlastně začal nejprve hrát řů pražských, což je spolek lidí, které spojuje zájem o hud- country muziku. A protože to byla vlastně americká muzika, bu a hudební nástroje a problematika jejich stavby. Hlavou která nebyla příliš propagovaná, tak tady nebyly ani odpoví- a velmistrem spolku je houslař Jan Slípka. Cech se stal pří- dající nástroje. My jsme si vlastně banja, mandolíny a dobra ležitostí zejména pro ty, kteří chtěli dělat hudební nástro- museli vyrábět sami. Tím jsem začal a pak přišla fáze, kdy je, a kteří byli dříve odkázáni jenom na práci při výrobních mě aktivní hraní přestávalo bavit a já se zaměřil především závodech anebo jako mistři v Kruhu houslařů při Svazu na výrobu. Posléze se mi ale nelíbilo vyrábět kopie americ- koncertních umělců. Jiná možnost nebyla, kromě povolení kých továrních nástrojů, protože se na nich kombinovaly služeb krátce před rokem 1989 a poté po uvolnění poměrů. různé umělé hmoty, prostě nesourodý materiál. Tehdy jsem Teprve tehdy dostali zájemci o výrobu hudebních nástrojů začal pošilhávat po vysloveně klasické houslařině, jenomže šanci; samozřejmě něco jiného je, jestli se pak člověk uplat- jsem věděl, že tehdy pro mě, jako pro samouka a pro člově- ní, jestli má zajímavý sortiment a jestli se udrží v chodu ka, který neměl žádné předky, co by mu odkázali materiál v současné velké konkurenci. a nářadí, není k oboru cesta. Musel jsem si tedy vymyslet nějaký sortiment, který by byl atraktivní a tehdy byly poměr- Co děláte konkrétně vy, jaký máte sortiment? ně nedostatkové loutny a gamby. Začal jsem je tedy vyrábět Já jsem se specializoval na výrobu viol da gamba, které vyrá- už jen proto, že se tu jednalo o klasickou technologii zpraco- bím od těch nejmenších – tedy viol pardessus až po violo- vání dřeva s použitím klihu k lepení, laků a tak dále. ny, což je vlastně rodina předchůdců dnešních smyčcových nástrojů od houslí po kontrabas. Dělám tedy violy da gam- Kdy to bylo, v kterém roce? ba od polohy diskantové až po violu basovou a kontrabaso- První gambu jsem, myslím, udělal v roce 1986. Naštěstí se vý violon. To jsou nástroje, které se drží na kolenou nebo tehdy (i když ze současného mého pohledu byla dost hroz- mezi nohama. Dělal jsem také lirone neboli liru da gamba, ná) poměrně zvukově povedla. Rázem mi udělala mezi lidmi, což je také zajímavý nástroj, na který se hrálo ještě někdy kteří byli po těchto nástrojích dost „hladoví“, velkou rekla- v renesanci, a ten zase má to speciﬁ kum, že se na něj hraje mu, díky čemuž začaly přicházet první zakázky. akordicky přes tři struny. To byla také zajímavá zkušenost. S každým novým nástrojem vlastně řeším problémy, které Podle jakého vzoru jste tehdy ten nástroj dělal? jsou mi úplně cizí a které musím nějakým způsobem zvlád- Podle plánu, který pocházel z anglického muzea. Tam už ta nout tak, aby byl ten nástroj použitelný. vlna staré hudby letěla delší dobu a u nás se začala objevovat asi tak až po roce 80. Nastal zájem o starou muziku, vznikla Stanice Český rozhlas 3 – Vltava vysílala nedávno pořad tu Společnost pro starou hudbu a už tady působili lidé, jako Rondo o nástroji jménem viola di bordone. Setkal jste se například pan architekt Daniel Špička, který měl vlastní s tímto nástrojem? ansámbl a spoustu materiálů, které si vozil z Anglie. Mezi S violou di bordone neboli barytonem jsem se osobně neset- nimi byly i plány a podle nich jsem začal stavět. Později už kal, měl jsem na něj sice jednu objednávku, ale neměl jsem, jsem začal vyvíjet vlastní iniciativu a originální nástroje jsem bohužel, dokumentaci, ani možnost si nějaký dobový nástroj si měřil sám buďto v soukromých sbírkách nebo v muzeích. prohlédnout. České muzeum hudby má dva docela hezké bary- V současné době už dělám pouze kopie nástrojů, které oprav- tony, které by stály za prohlídku. Jestli to půjde, tak se chystám du někdy existovaly. Hodně mi pomohl pan profesor José udělat jejich kopie, ale na tenhle nástroj u nás nikdo nehraje. Vasquez z Vídně, který má velkou sbírku starých nástrojů. svt hudebních nástroj

Je to hudebník, byl profesorem hry na violu da gamba na od národního výboru – opravy a stavba hudebních nástro- Vídeňské univerzitě, pořádá výstavy starých nástrojů, řídí jů, které jsem měl od roku 1986. Mohl jsem tedy v řemesle, nadaci Orpheon (má stránky na internetu) a soustřeďuje jako ve vedlejším zaměstnání pokračovat. Když přišlo v led- kolem sebe nadané žáky i milovníky staré hudby. Je to neuvě- nu povolení soukromého podnikání, tak jsem byl už v břez- řitelný nadšenec pro staré nástroje a právě jeho sbírka se pro nu „na volné noze“. Nebyla to lehká doba, byli jsme tehdy mě stala velkým studijním materiálem – podle jeho nástrojů s manželkou mladá rodina se dvěma malými dětmi a moje vlastně dělám dnešní kopie. Myslím si, že staré originální paní, která šla hned po ukončení vysoké školy na mateřskou nástroje by měly být někde bezpečně uloženy a měly by spíš dovolenou, mě podpořila v mém rozhodování přejít z jisto- sloužit studijním účelům, než aby byly vystavovány extrém- ty projektantského platu do nejisty houslařiny. Tehdy řekla, ním podmínkám při koncertních turné. když to chceš a potřebuješ dělat, tak to musíš zkusit.

Jak jste se učil řemeslu? Systémem pokus – omyl, nebo vám Kdo hraje na vaše nástroje? někdo ukazoval cestu? Na jeden z mých prvních nástrojů hraje Ingeborg Žádná. No dalo by se to tak říci, ale samozřejmě jsem navštěvoval Kdysi hrála na violu da gamba z Německa od pana Lang- dílny houslařů, především pana Slípky. V době, kdy praco- hammera, ale chtěla nástroj sedmistrunný. Objednala si ho val pro Národní divadlo, měl v dílně neuvěřitelný sortiment u mne a hraje na něj doposud. Na můj nástroj hrají také nástrojů, které jsem okukoval. Zřejmě jsem měl k řemeslu Věra Mikulášková, Hana Fleková či Elen Machová, členka trochu i vlohy a hlavně asi nadšení, takové nadšení neznalce, souboru Musica Florea. Jinak jsou mými častými zákazníky které nezná potíží, tak to nějak postupně šlo. Samozřejmě, mladí gambisté, mezi nimi i studenti Petra Wagnera. že kdyby nebyla možnost ty nástroje prodávat, tak by bylo těžké investovat do materiálu a do nářadí. Ten můj koníček Ingeborg Žádná působila jako violoncellistka a hráčka na byl ale natolik silný, že jsem mu zasvětil, dá se říci, celý život violu da gamba více než 15 let v souborech Musica Antiqua podle hesla – ani den bez dřeva. Mě na výrobě historických Praha, Collegium fl auto dolce a dalších. Podílela se na nástrojů přitahovalo volné použití různých druhů materiálů, nahrávkách přibližně 35 CD pro Supraphon a pro jiná vy- které rostly běžně na zahradách a u řek. Používalo se dřevo davatelství. Působí pedagogicky a je činná jako překlada- z topolu, hrušky, ořechu a kromě toho si myslím, že nástro- telka. Pracovala v Pražském fi lharmonickém sboru, je byly dříve více méně spotřební věc, že se prostě využívaly Pražské komorní fi lharmonii a na Ministerstvu kultury jiným způsobem než v současné době. Provedení i použitý jako výkonná komisařka při Kanceláři generálního komi- materiál tomu odpovídaly a mně se právě líbilo, že jsem si saře České kulturní sezony ve Francii 2002. Ve funkci šéfa mohl třeba pokácet ořech na zahradě a rozřezat ho přesně opery Státní opery Praha působí od roku 2004. V naší re- tak, jak jsem jej mohl potřebovat k výrobě nástrojů napří- publice je jednou z nejmladších nositelek prestižního fran- klad za deset let. Fascinoval mě velký širokospektrální záběr couzského státního vyznamenání Rytíř řádu umění a lite- prací – od řezání s motorovou pilou až po použití těch nej- ratury. Za všechny otázky, které bych chtěl, bohužel, v této jemnějších nástrojů v dílně, třeba i s lupou na očích. Takže době bez ohlasu, položit takto významné a zaneprázdně- já si myslím, že kdo má takové nadšení, má program oprav- né osobnosti, nechť jako repetice zazní svědectví stavitele, du na celý život. že Ingeborg si nástroj nejen objednala, ale: „hraje na něj doposud“. • V čem se konstrukce violy da gamba liší od houslových nástrojů? Viola da gamba je také stavěná především ze smrku a z javoru, ale má to specifi kum, že spodní deska je rovná a vrchní

deska může být vyrobena z různých materiálů. Vrchní desky archiv Foto anglických nástrojů se tvořily speciálním způsobem. Vytvá- řely se lepením různě ohýbaných sedmi segmentů. Vrchní deska má pak tu výhodu, že její vlákna nejsou přerušena dlabáním a jsou pevná, takže materiál může být i tenčí. Já vycházím ze starých technologií, které používali staří mistři, oni tehdy měli také jen dvě ruce a skromné prostředky – hob- lík a škrabky, bez brusného papíru. Ten používám jen na lak. Co se materiálu týče, dělám nástroje hlavně z javoru, pak z hrušky, třešně, ořechu a jsou i gamby z topolu, z něhož se dělala také barokní violoncella. Podle francouzského housla- ře Colichona, který používal pro obě desky i luby mahagon, jsem postavil nástroj ze stejného materiálu. Violy da gamba skýtají také více možností ke zdobení. Používaly se různé techniky; klasická výložka, různé ornamenty, desky vykláda- né kostí, hlavice se často řezaly do podoby lidské nebo zvíře- cí hlavy. Vrchní deska mívá také zasazenou mřížku v podo- bě růžice do kulatého otvoru a také je někdy kombinována s pergamenem, zvláště u diskantových nástrojů.

Kdy jste si otevřel dílnu v ulici Na stráži? To bylo v roce 1992 – tento dům, který postavil můj dědeček a můj otec ho dostal v restituci zpět, vyřešil spoustu mých problémů. Předtím jsem pracoval v rodinném domku u rodi- čů ve Strašnicích Na Třebešíně a ve Vršovicích Na Bohdal- Kopie liry da gamba v originále signované: Antonius Brensius Bonon 1592 ci u velmi hodné paní Svobodové, která mi hodně pomohla (A. Brensius, Boloňa 1592) – u ní jsem měl svoji první malou suchou dílničku, tam jsem udělal i první obchody na základě povolení veřejných služeb revue hudebních nosi

Carl Philipp Emanuel Bach (1714–1788), nadaný syn a žák velkého Johanna Sebas- tiana, je autorem dramatických symfo- nií (Symfonie č.1 D dur Wq.185/1, č. 2 Es dur Wq.181/2, č. 3 F dur Wq.183/1, č. 4 G dur Wq.183/4), které tvoří jakýsi hudeb- ní přechod mezi barokem a klasicismem Foto Hana Smejkalová Foto a ovlivnily Mozarta i Beethovena. Pro nabízenou nahrávku, doplněnou Koncer- tem pro violoncello A dur Wq.172 a vyda- nou na 1 SACD hybrid pod objednacím číslem HMU 807403 u ﬁ rmy HARMO- NIA MUNDI FRANCE (CLASSIC), je společně nastudovali Alison McGillivray, e English Concert a vynikající anglický dirigent a „barokní“ houslista v jedné oso- bě, Andrew Manze. Doporučujeme!

Nahrávky z let 1938 a 1946, vydané v těch- to dnech fi rmou NAXOS HISTORICAL (CLASSIC), představují tři nejoblíbeněj- ší komorní skladby W. A. Mozarta (1756– 1791) – dva melodické Klavírní kvartety (č. 1 g moll, KV 479 a č. 2 Es dur, KV 493) a Klarinetový kvintet A dur, KV 581 v neza- pomenutelném podání Benny Goodma- NÁRODNÍ DIVADLO prezentovalo 23. března ve svých historických prostorách na 1. balkóně kom- na (8.111238). Díla nastudoval Budapešť- plet nekomerčních CD Der Ring Des Nibelungen (Prsten Nibelungův) Richarda Wagnera. Jedná se ský smyčcový kvartet s Georgem Széllem o záznam nahrávek ze 16., 18., 20. a 22. 5. 2005, kdy se tato tetralogie – koprodukce Národního u klavíru, v jehož případě se jedná o první divadla Praha a Deutsche Oper am Rhein, Düsseldorf-Duisburg, k jejíž realizaci bylo zapotřebí např. nahrávky provedené ve Spojených státech. 14 kamionů dekorací – uváděla v Národním divadle v rámci Pražského jara. Prezentace byli mj. přítom- Doporučujeme! ni nejen tehdejší ředitel Národního divadla Daniel Dvořák a šéf opery Jiří Nekvasil, které podle jejich slov napadla myšlenka na uvedení Ringu již v roce 1998, kdy působili ještě ve Státní opeře Praha, Trouble in Tahiti (Zmatek na Tahiti) – ale i dva z hlavních protagonistů tohoto velkorysého projektu. Skvělý představitel Wotana, austral- krátká, čtyřicetiminutová opera Leonar- ský barytonista narozený v Německu John Wegner, jenž si velmi pochvaloval akustiku Zlaté kapličky, a americký dirigent John Fiore, který dodnes vzbuzuje nadšení nejen vynikajícím nastudováním celé- da Bernsteina, vznikla roku 1952. Opera ho Ringu s orchestrem Národního divadla, na nějž měl pouhé dva měsíce, ale i tím, jak obdivuhodně má zajímavé obsazení – pouze dva sólisty se za tu dobu naučil česky. Komplet, který bude dostupný v knihovnách a jiných kulturně-vzdělávacích Dinah – Letitii Singleton a Sama – Sébas- institucích, tvoří 14 CD a 1 trojjazyčné DVD, jehož autorem je Martin Dostál. Na fotografi i John Fiore tiena Lemoina. K nim se přidává vokální a v pozadí zleva: Jiří Nekvasil, Daniel Dvořák, Martin Dostál a generální ředitel Řízení letového provo- trio, které hraje roli starého řeckého sbo- zu Praha, ing. Jan Materna. ru (Céline Vicotres-Benavente, Philippe Do, Vincent Ordonneau). Dílo je napsá- no pro malý orchestr (Orchestre de Picar- trů 17. století – Hotmana, Sainte-Colom- (CLASSIC) pod objednacím číslem MDG die/ Pascal Verrot) a obsahuje vedle zají- ba a Louise Couperina. U příležitosti 350. 3371206, přináší opět dvě vysoce politická mavých árií a duetů také úchvatné jazzové výročí narození tohoto francouzského veli- díla, Symfonii č. 2, objednanou po úspěš- pasáže. Operu na tomto CD, vydaném fi r- kána nastudovali čtyři francouzští violisté né symfonii první a Symfonii č. 12, kterou mou CALLIOPE (CLASSIC) pod objed- – Jean-Louis Charbonnier, Paul Rousseau, Šostakovič zkomponoval k desátému výro- nacím číslem CAL 9391, doplňuje krátká Mauricio Buraglia a Pierre Trocellier (vio- čí Velké říjnové revoluce. Dílo s podtitu- skladba Aaarona Coplanda „Quiet City“. ly da gamba) první část této První knihy lem Rok 1917 dokončil těsně před 22. sjez- Doporučujeme! (suity I., II., IV.). Vydává fi rma LIGIA dem Komunistické strany SSSR roku 1961. DIGITAL – CLASSIC (LIG 301173) na 2 S ideály nového „umění proletariátu“ ale Manuel de Falla (1876–1946) zaujímá CD crystal box. Doporučujeme! korespondovalo pouze na první poslech, mezi španělskými skladateli posledních a tak je někdejší sovětský režim po krát- dvou století nejvýznamnější místo. Jeho Firma NAXOS HISTORICAL (CLAS- ké době zakázal jako „příliš formalistické“. tvorba vyrostla z lidové hudby, z níž mu SIC) představuje v těchto dnech na trhu Obě díla pod taktovkou Romana Kofma- byl mimořádně blízký zejména andaluský dvě svoje nová CD s operami Giuseppe na nastudoval Český fi lharmonický sbor folklor s vlivy hudby cikánské. Druhý sva- Verdiho. Legendární nahrávku opery Ai- Brno spolu s Beethovenovým orchestrem zek jeho sólových klavírních skladeb přiná- da (jednu z nejznámějších a nejkrásnějších Bonn a vycházejí nejen jako CD (MDG ší ve světové premiéře jeho juvenilie (Can- oper všech dob) z roku 1955 (8.11124041), 3371206), ale rovněž v technologii SACD ción, Vals-Capricho, Cortejo de los gno- která v době svého vzniku obdržela skvělé hybrid (MDG 9371206). Doporučujeme! mos, Mazurca), klavírní transkripce jeho recenze např. v časopise Opera (Maria Cal- vlastních orchestrálních skladeb a několik las, Richard Tucker, Fedora Barbieri, Tito V pořadí již dvanáctý titul talichovské řa- děl napsaných výhradně pro tento nástroj Gobbi, Giuseppe Modesti, Orchestr a sbor dy, vydávaný fi rmou SUPRAPHON, při- (Canción de los remeros del Volga, Fan- La Scaly v čele s Tulliem Serafi nim) a z té- náší unikátní historické nahrávky Dvořá- tasía bética, Dos Danzas de La vida breve, hož roku nejhranější Verdiho operu Rigo- kových symfonií č. 6 D dur, op. 60 a č. 7 Suite de El sombrero de tres picos). Díla letto (8.111242–43) rovněž v podání Marie d moll, op. 70, které Václav Talich s Českou nastudoval Daniel Ligorio a titul vychází Callas a dalších skvělých sólistů (Giuseppe fi lharmonií pořídil v listopadu 1938 v Lon- u fi rmy NAXOS (CLASSIC) pod objedna- Di Stefano, Tito Gobbi, Nicola Zaccaria, dýně. Talichův „londýnský“ Dvořák je cen- cím číslem 8.555066. Adriana Lazzarini) řízených Tuliem Sera- ným dokumentem, vypovídajícím nejen fi nem, který s Callasovou v hlavní roli diri- o tehdejších špičkových kvalitách České fi l- Marin Marais (1656–1728), violista na dvo- goval i např. Traviatu, Aidu, Normu, Lucii harmonie, ale rovněž o svrchovaném mis- ře krále Ludvíka XIV., kde působil více než di Lammermoor aj. Doporučujeme! trovství Václava Talicha. Titul vychází pod čtyři desítky let, je autorem čtyř oper a čet- objednacím číslem SU 3832-2. ných instrumentální skladeb, z nichž je 584 „Velký diskografi cký projekt“ (Fono- pro violu. První kniha byla publikována Forum) pokračuje. Šestý díl komplet- Titul Georg Friedrich Händel: Koncert pro roku 1686 a obsahovala skladby pro jed- ních symfonií ruského skladatele Dmit- hoboj a smyčcový orchestr g moll, HWV nu či dvě violy, které se nesly ve stylu mis- rije Šostakoviče (1906–1975), vydaný fi r- 287 a Johann Sebastian Bach: Koncert pro mou DABRINGHAUS UND GRIMM cembalo (klavír) a orchestr d moll, BWV revue hudebních nosi

1052 je unikátním dokumentem, v němž e moll „Z Nového světa“, op. 95 přináší Capuy (Maria, Maria). Fostera (My Old se Václav Talich představuje jako dirigent další titul řady fi rmy SUPRAPHON (SU Kentucky Home, Old Folks at Home), děl barokních mistrů. V koncertech spo- 3833-2), který nám nabízí vzrušující záži- Ponchielliho (La Gioconda) či Meyerbee- lupracuje s vynikajícími sólisty, dnes již tek z Talichova hledání a odkrývání vnitř- ra (LÁfricana). Titul vychází pod objed- legendami, hobojistou Františkem Han- ního hudebního světa těchto Dvořákových nacím číslem 8.111139. tákem a klavíristou Svjatoslavem Richte- symfonií. rem. Zejména nahrávka Bachova Koncer- VYDAVATELSTVÍ FRANTIŠKA RYCH- tu s tehdy mladým Richterem dnes patří do Několik smutečních skladeb dvou výraz- TAŘÍKA a FIRMA RADIOSERVIS vyda- kategorie legendárních snímků. Je doku- ných autorů 20. století – Dmitrije Šosta- ly ve spolupráci se sběratelem Gabrielem mentem o ideálním spojení Talicha s Rich- koviče a Samuela Barbera (Komorní sym- Gösellem Písničky z kabaretu Červená terem. Jejich Bach patří k mimořádným fonie op. 110, Smyčcová symfonie op. 118a/ sedma (CR 0363-2). Vesměs za autorství uměleckým zážitkům. Titul vychází opět Adagio pro smyčce op. 11a) vydává ve zna- Jiřího Červeného je zpívají na desce autor u fi rmy SUPRAPHON, tentokrát pod menitém podání českých umělců – Pražské- a další členové kabaretu, jenž patřil před objednacím číslem SU 3834-2. ho komorního orchestru řízeného Anto- válkou k pražským legendám. Kmotrou nínem Hradilem – fi rma PRAGA DIGI- desky byla dcera Jiřího Červeného pěvkyně Mladý rakouský pianista Stefan Vladar, TALS (CLASSIC) pod objednacím číslem Soňa Červená. Zcela stylově se křest konal který pro fi rmu HARMONIA MUNDI PRD 250232 (1 SACD hybrid; crystal box). 1. 3. v restauraci Červená sedma na Malé FRANCE (CLASSIC) v uplynulých letech Doporučujeme! Straně, kde poblíž Červený bydlel a je dnes s velkým úspěchem nastudoval skladby i jeho ulička. vla Chopina, Brahmse a Dvořáka, tentokrát Ulfert Schmidt je uznávaným varhaníkem, upřel svou pozornost na klavírní koncer- který má na svém kontě celou řadu vel- Firma ARTHAUS (CLASSIC) vydává ty č. 21 C dur, KV 467 a č. 24 c moll, KV mi úspěšných nahrávek s hudbou Bacha, v těchto dnech živou nahrávku Brittenova 491 Wolfganga Amadea Mozarta, kte- Brahmse, Mendelssohna aj. Nové album Válečného requiem, pořízenou z koncer- ré doplňují skladby Fantasie pro klavír fi rmy DABRINGHAUS UND GRIMM tu v roce 2003 (Elena Prokina – soprán, d moll – Andante KV 397 a Rondo D dur, (CLASSIC) obsahuje premiérové nahráv- Anthony Rolfe-Johnson – tenor, Andreas KV 382. Vladara doprovází Camerata Salz- ky Césara Francka pro varhany (Prélu- Schmidt – baryton, BBC Singers, Boy’s burg a titul vychází pod objednacím číslem de, aria et fi nal (1887); Prélude, choral et Choir of St. Nikolai – Hamburg, Boy’s Choir HMC 901942. Doporučujeme! fugue (1884) a také 24 skladeb pro har- of the Cathedral of Coventry, NDR Choir, monium či varhany Jeana Langlaise. Titul Philharmonia Chorus Lonson, NDR- Celkem sedmnáct violových skladeb jedno- vychází na SACD hybrid pod objednacím Sinfonieorchester, NDR Radio-Philhar- ho z největších anglických skladatelů všech číslem MDG 9061437. monie Hannover/Mstislav Rostropovič), dob, Henry Purcella (1659–1695) v podá- a na DVD zaznamenanou společně s fi l- ní renomovaného tělesa Ricercar Con- Maria Callas označila Rosu Ponselle mem Jörga Hermana, v němž jsou použity sort a Philippa Pierota vydává pod objed- (1897–1981) za „největší zpěvačku všech originální fotografi cké i fi lmové materiály nacím číslem MIR 012 fi rma MIRARE dob". Tato přední dramatická sopranistka z druhé světové války. Koncert byl uveden (CLASSIC). Tento belgický instrumen- 20. století se narodila v USA, v roce 1918 v muzeu v Peenemuende za přítomnosti tální ansámbl je zárukou té nejvyšší kvali- debutovala v Metropolitní opeře (Verdi: bývalého ruského prezidenta Michaila Gor- ty, jejich četné (více než 50) nahrávky sta- La forza del destino), kde se záhy stala bačova a bývalého německého spolkového ré hudby (Bach, Haydn, Bruch, Scheidt, nejobsazovanější sopranistkou (celkem 21 prezidenta Johannese Raua. Film je pro- Monteverdi, Weckman aj.) získávají pres- rolí). Americké nahrávky z let 1923–1929, tiválečným dokumentem. 1 DVD NTSC tižní světové ceny (mj. Diapason DÓr, Le které vydává fi rma NAXOS HISTORI- trvá 150 minut (98 minut koncert a 52 Monde de la Musique – Choc a mnoho dal- CAL (CLASSIC) jako druhý svazek pod minut dokument) a vychází pod objedna- ších). Doporučujeme! objednacím číslem 8.111139 přinášejí árie cím číslem 101423. a písně Tostiho (Good-bye, Serenade), Di Zpracovala Hana Jarolímková Milovníci varhan si při poslechu rozsáh- lého kompletu – Historické varhany – Firma POPRON MUSIC pořádala 20. března v restauraci U pavouka křest CD muzikálu Angelika, spo- nástroje z Baleár, Španělska, Francie, Itá- jený s předáním Zlaté desky, kterou si odnesli jeho producenti Michal David (zároveň jeden z autorů lie a Německa, čítajícího 6 CD a vydaného hudby) a Oldřich Lichtenberg. Na fotografi i zleva Michal David, Jiří Krytinář, Michal Tůma, Robert Kryl pod objednacím číslem HMX 2901225-30 a Oldřich Lichtenberg. u fi rmy HARMONIA MUNDI FRANCE (CLASSIC) jistě přijdou na své. Na celkem pěti albech se představují historické varhany z mnoha koutů světa, mj. Palma de Mallorcy, Brescie, Bastie, Trebelu, Alten- bruchu a mnoha dalších kulturních měst Evropy, na kterých v podání čtyř různých interpretů zazní díla Pachelbela, Swee- lincka, Scheidta, Scheidemana, Böhma, Fischera, Muff ata, Daquina, Couperina, Frescobaldiho a Bruhnse.

Nová nahrávka vydavatelství PRAGA DIGITALS (CLASSIC) představuje tři z šesti skladeb pro klavírní trio Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791), které složil v letech 1776–1788 (Klavírní tria B dur, KV 502, G dur, KV 564 a B dur, KV 254). V profesionálním podání světově uznáva- ného Guarneri Tria Prague titul vychá- zí pod objednacím číslem PRD 250233 (1 SACD hybrid; crystal box). Doporuču- jeme!

Zralé Talichovo podání dvou nejslavněj- ších Dvořákových symfonií č. 8 G dur, op.

88, často nazývané též „Anglická“ a č. 9 Jiří Skupien Foto public relations

a klasicistní orchestr Le Concert Des Nations. V repertoá- Jordi Savall ru těchto souborů převažuje sice španělská hudba, nemalý prostor však zaujímají renesanční a barokní skladby anglic- kých, francouzských a německých autorů, namátkou jmenujme například Moralese, Bacha, Maraise, Sainte-Colom- ba či Vivaldiho. Savall se tedy proslavil jako vynikající dirigent těles staré hudby, ale hudební svět si ho zcela jistě váží nejvíce jako fenomenálního hráče na violu da gamba, nepochybně nej- lepšího na světě. Velice rozsáhlá je také jeho diskograﬁ e. Jen pro vydavatelství Astrée Auvidis / Naïve vytvořil více než stovku nahrávek, za které získal ta nejprestižnější oceně- ní. Díky svým nahrávkám přiblížil posluchačům do té doby neznámé, avšak velice významné skladby pro violu da gamba. Jeho nejúspěšnější nahrávkou je samozřejmě originál- ní soundtrack ke slavnému ﬁ lmu Alaina Corneaua Všech- na jitra světa (Tous le matins du monde) o francouzském barokním skladateli Marinu Maraisovi v hlavní roli s Gérar- dem Depardieuem. Film získal celkem sedm Césarů, jeden v kategorii Nejlepší soundtrack. Savall tak dokázal světu, že stará hudba není elitářskou záležitostí pro menšinové publikum a také velice zaujal mladé posluchače, které se mu poda- řilo pro tuto hudbu získat. Soundtracku se během několika let prodal neuvěřitelný jeden milion kusů. V roce 1998, na počátku krize trhu s vážnou hudbou, kte- rá zasáhla celý civilizovaný svět, podnikl Jordi Savall velice odvážný krok do neznáma a založil vlastní hudební vydava- telství Alia Vox se sídlem v Barceloně. Hned záhy se ukázalo, že to byl krok správným směrem. Neotřelý výběr repertoáru,

Foto archiv Foto naprosto špičková kvalita interpretační a zvuková, bohaté doprovodné informace v pěti jazycích a v neposlední řadě umělecké ztvárnění obálek, které korespondují s repertoá- jordi savall rem. To vše ohromně zapůsobilo na posluchače, který byl Jana Vránová v té době již znuděný dokola vydávanými stejnými nahráv- kami, pokaždé jinak zabalenými. Díky výše uvedeným kva- Jordi Savall, který již několik desetiletí ztělesňuje ducha litám se i nahrávek s hudbou tak málo známých autorů jako bohaté katalánské kultury, se narodil v roce 1941 ve měs- William Lawes či Anthony Holborne prodá po světě padesát tě Igualada. Od šesti let zpíval v tamním školním sboru tisíc kusů, což je na dnešní dobu počet více než úctyhodný. (1947–1955). Vzdělání se mu dostalo na hudební konzerva- Savallovo úsilí ocenila i hudební kritika, která valnou větši- toři v Barceloně, kde studoval především hru na violoncel- nu nahrávek Alia Voxu poctila mnoha prestižními meziná- lo (1959–1966). Později (1968–1970) pokračoval ve slavném rodními cenami (Cannes Classical Awards, Diapason D’Or, švýcarském institutu Schola Cantorum Basiliensis. V roce nominace na Grammy Award a mnoho dalších). Po nece- 1974 spolu se svou ženou, španělskou sopranistkou Mont- lých devíti letech existence obsahuje katalog tohoto unikát- serrat Figueras a dalšími hudebníky z různých zemí Evropy ního „rodinného“ vydavatelství více než padesát vytříbených založil těleso Hespèrion XX. Tento ansámbl si velice rych- nahrávek s velice širokým repertoárem sahajícím od špa- le získal reputaci vynikajícího interpreta středověké, rene- nělského středověku, přes anglickou renesanci, francouzské sanční a barokní hudby a vytvořil dokonce nový styl, cha- a německé baroko až po ukolébavku soudobého estonského rakterizovaný obrovskou hudební vitalitou a zároveň maxi- skladatele Arvo Pärta. Pro českého posluchače jistě nebu- mální historickou věrností. Právě s tímto souborem, který dou nezajímavé ani dvě světové premiéry nahrávek s hudbou od počátku nového století nese název Hespèrion XXI, se původem českého skladatele Heinricha Ignaze Franze von Jordi Savall letos podruhé představí českému publiku, a to Bibera (Bruselská mše; Requiem). 18. května v rámci festivalu Pražské jaro. Na programu jeho Nahrávky vydavatelství Alia Vox se prodávají ve více než jediného koncertu v České republice bude program nazvaný padesáti zemích světa. Pečlivý výběr repertoáru, důkladná Miguel de Cervantes & Las Músicas del Quijote. Málokdo příprava, soustředěná práce ve studiu či na koncertu při totiž ví, že Cervantes při psaní tohoto románu zdaleka nebyl nahrávání. To je recept na úspěch. Savallovy nahrávky jsou originální – většina replik hlavních hrdinů totiž pochází slo- navíc bohatě vybaveny textovou dokumentací nebývalého vo od slova z lidových písní té doby! Po dvouletém intenzív- rozsahu. Zákazník tak za své peníze dostane opravdu mimo- ním bádání se podařilo Jordi Savallovi vypátrat všechny pís- řádnou nahrávku. Jako jeden z mála umělců světa klasické ně ze Cervantesova textu. hudby dokáže přitáhnout na své koncerty a ke svým nahráv- Koncertní program Jordi Savalla je stále velice nabitý – kám věkově velmi různorodé publikum, jež dokáže ocenit každoročně odehraje se svými soubory více než sto koncer- jeho umělecké mistrovství. tů, pravidelně vystupuje na mnoha významných hudebních Savall však předává své bohaté zkušenosti se starou hudbou festivalech ve více než třiceti zemích Evropy, Spojených stá- i jinak. Od roku 1973 se věnuje pedagogické činnosti v basilej- tů, Latinské Ameriky, Středního i Dálného Východu, dále ské Schole Cantorum. Díky své pedagogické, muzikologické v Austrálii a na Novém Zélandu. a interpretační činnosti se Jordi Savall stal předním představi- Vraťme se ještě k postavě samotného Jordi Savalla. Po dvace- telem tzv. znovuzrození staré hudby od sedmdesátých do deva- ti letech strávených ve Švýcarsku se vrátil do Barcelony, kde desátých let minulého století. Květnový koncert v Praze bude založil soubor Capella Reial de Catalunya, se zaměřením na pro milovníky staré hudby jistě neopakovatelným zážitkem. • vokální hudbu do roku 1800. A v roce 1989 vytvořil barokní Zadáno pro: CLASSIC music distribution Vynikající nahrávky Jordi Savalla na značce Alia Vox koupíte přímo u distributora: Classic music distribution www.classic.cz

AVSA 9843 Don Quijote de La Mancha

AV 9848 Orient – Occident

AV 9851 Lachrimae Caravaggio

AVSA 9852 Marin Marais – Suitte d´un Goût Etranger Jordi Savall opět koncertuje v ČR Classic music distribution Biskupcova 26, 130 00 Praha 3 Pražské jaro – 18. 5. 2007 ve 20:00 hod tel. 222 583 272, tel./fax. 271 773 405 e-mail: [email protected] Rudolﬁ num e-mail: [email protected] Program: Miguel de Cervantes & Las Músicas del Quijote www.classic.cz revue hudebních nosi

PDM 06-19-2 ale zároveň i někdy zpochybňova- TELARC DIGITAL STEREO melodií se svou osobitou a národně Pavel Blatný: Jubileum. CD vznik- nou logiku skladatelova tvůrčího CD-80497 charakteristickou invencí (ze dvou lo jako studentský projekt při vývoje. Přijímá-li se obecně teze, Antonín Dvořák: Slovanské tan- řad po osmi tancích má první 7, dru- Vysoké škole múzických umě- že jsou v podstatě dva typy sklada- ce op. 46 a op. 72, Atlanta Sym- há 4 české), skvělá je i skladatelo- ní v Bratislavě, podpořila fi rma telů, tedy ti, kteří důsledně rozvíje- phony Orchestra, řídí Yoel Levi. va kompoziční práce včetně forem, Novo Nordisk. Nahrávky 1–3, jí principy, v nichž se zrodila jejich Nahráno 15. 5. 1998, Sympho- barvité orchestrální instrumentace 6 byly vyrobeny v licenci Supra- tvůrčí osobnost, a ti, kteří právě ny Hall, Woodruff Memorial Arts i kontrapunktu: trefně poznamenal phon a. s., 4, 5, 7–10 byly v licen- tak důsledně a někdy až šokujícím Center, Atlanta, Georgia, hudeb- při četbě prvního vydání díla Bed- ci Českého rozhlasu Brno. Sklad- způsobem svou hudební řeč inovu- ní režie Elain Martone, asistent řich Smetana, že tu „Dvořák pracu- by: Passacaglia (1964) – Modely jí, tak Blatný patří k té druhé sku- Fyodor Cherniavsky, zvukový je s tématy zrovna po beethoven- pro Karla Krautgartnera (1965) pině. A to dokonce v té míře, že se režisér Michael Bishop. sku“. Právem patří dílo k nejoblíbe- – Rytmy a timbry (1966) – D-E- tyto posuny některým posuzovate- Celkový čas 72:22 nějšímu symfonickému repertoáru F-G-A-H-C (1970) – In modo clas- lům jevily jako oportunní přizpůso- provozováním jednotlivých tanců sico (1974) – Studie pro čtvrttó- bování se módním stylovým vlnám, Jaroslav Smolka i četnými soubornými provedení- novou trubku (1969), Apel. Sym- technikám, různorodým funkčním mi. Světová interpretační tradice fonická skica pro velký orches- určením; to mimochodem proto, Komplet Slovanských tanců Anto- Slovanských tanců se opírá o české tr (1978) – Hommage à Gustav že Blatný se v kterékoli oblasti hned nína Dvořáka nahrál před devíti lety vzory, z nichž jako přední jmenujme Mahler pro symfonický orches- cítil jako ryba ve vodě, věci mu šly Symfonický orchestr z Atlanty, Václava Talicha a Václava Neuman- tr (1984) – Play jazz, play rock, až jaksi podezřele lehce od ruky. který řídí Yoel Levi. Cykly orchest- na s Českou fi lharmonií, z nedávné play new music (2000) – Poled- A tady jsme u toho, co ony posuny rálních stylizací lidových tanců jsou doby CD Vladimíra Válka se SOČR. nice. Balada na text K. J. Erbena na stylové a žánrové škále v mno- typickým žánrem hudby sklonku Yoel Levi se Symfonickým or- (1984). Jazzový orchestr Čs. roz- hém vysvětluje a legitimizuje: Blat- 18. až první poloviny 20. století. chestrem z Atlanty hraje dílo spo- hlasu, Orchestr Gustava Broma, ný, ačkoli je intelektuálně vybave- Začalo to v klasicismu cykly Němec- lehlivě a s kázní. Dirigent dbá na to, Státní fi lharmonie Brno, Morav- ným skladatelem, je zároveň muzi- ké tance od Mozarta, Beethovena, aby mezi vedle sebe v cyklu umís- ská fi lharmonie Olomouc. Text kantem, jemuž je tvorba především Dittersdorfa aj. Bylo to původně těnými tanci byly tempové kontras- a edice Věra Pavlíková. radostí z organizace hudebního označení nejen národní, ale hlavně ty, rychlým tancům dává krajně živá Celkový čas 76:16 materiálu, z cestování po říši hudeb- typové, odkazující k návaznosti na tempa. Má dobrý smysl pro roman- ních možností (včetně oněch styli- charakteristické tance německé- tickou agogiku, již citlivě a ve sho- Ivan Poledňák zací, parafrází apod.), z vynalézání ho a rakouského venkova: častěji dě s českou tradicí odečítá z parti- a kombinování, a nikoli tuhou řeholí, třídobého pohybu, jaký měli lidoví tury. Hráči podávají dobré výkony, Recenzované CD je nestandard- myslitelsko-etickým projektem pro předchůdci valčíku. Tak mínil své jedinečnosti sólistů – zejména prv- ní, ostatně stejně, jako je nestan- neznámou budoucnost. Blatný pro- Německé tance ještě i Franz Schu- ních dechařů ČF ani SOČR – však dardní osobnost, kterou prezentu- to u leckoho narážel a naráží, nic- bert. Romantické 20. století při- přece jen nedosahují. Pečlivý je (jen je. CD je neobvyklé především tím, méně tato ustálenost v neustále- neslo rozšíření tohoto žánru o tan- anglický) booklet s výkladem Nicka že vzniklo ze studentské iniciativy nosti může budit respekt a kdoví, ce obrozujících se menších národů, Jonese, který uvádí podle literatury a tím, že ačkoli se jedná o české- co přinese budoucnost, která pro- často s verzí klavírní (popřípadě i taneční typy jednotlivých skladeb. ho resp. moravského skladatele, sívá hodnoty… Některými sklad- čtyřruční) i symfonickou, jako jsou V přepisu českých slov se mu poda- vzniklo na bratislavské škole. Je bami se ostatně stal již klasikem Brahmsovy Uherské, Dvořákovy řil půvabný překlep: špasírka místo označeno jako neprodejné a má – mám na mysli zvláště ty, jež patří Slovanské, Griegovy Norské, pat- špacírka pro 13. tanec b moll: mís- tak jen malou šanci proniknout (zhruba) k tzv. third streamu, který ří sem i Janáčkovy Lašské. Tako- to germanismu odvozeného od slo- k hudební veřejnosti. Důvodů pro sám pomáhal celosvětově profi lo- vé cykly pak oživil ještě neofolklo- va špacír tedy něco, čemu bychom recenzi je ovšem několik. Třeba ten, vat. Při rozsahu recenze nelze psát rismus první poloviny 20. století asi rozuměli jako jinému germa- že Pavel Blatný, loňský pětasedm- o jednotlivých skladbách (i když se s tím, že spojoval zejména výrazo- nismu v češtině špás. Snímek má desátník, si takové album zasloužil přímo nabízí třeba úvaha o rozdíl- vou elementárnost lidových taneč- u nás jen srovnávací význam pro u nějakého renomovaného vydava- ném pojetí „hommage“ u Blatného ních typů s novátorským zvukem, toho, kdo si chce ověřit, jak Dvo- telství; takto je splacen určitý kul- a Klusáka) a tím méně (zejména při harmonií a ostatními složkami řáka hrají ve světě. Tomu, kdo chce turní dluh jen zčásti. Počin též pou- různorodosti nahrávek, jejich inter- hudebního výrazu, např. Bély Bar- mít hlavně požitek ze skvěle zahra- kázal na to, že i takto lze efektivně pretů a doby vzniku) o interpretač- tóka Tance z Galanty, Nikose Skal- ného díla, doporučuji jmenované využívat granty – právě i školní, stu- ních výkonech; celek CD je ovšem kottase Řecké tance aj. V roman- přední české nahrávky. dijní. Co však hlavně, předložené zajímavý a poučný. tickém hlavním proudu dosáhly nej- CD umožňuje přehlédnout jubilan- větší obliby vedle cyklu Brahmsova tovo skladatelské dílo v dosud nee- právě Dvořákovy Slovanské tance. xistující přehlednosti: lze tu sledo- Jejich půvab je nejen v tom, jak skla- vat jednotlivé jeho stylové vrstvy, datel kombinuje používání lidových revue hudebních nosi

TELARC DIGITAL STEREO ny Orchestra s Yoelem Levim. ROSA CLASSIC RD 1391 taci Gaubertovy Fantazie nacháze- CD-80195 Nahrávka byla tak dobrá a úspěš- Clarinet Mosaique jí odraz doteky mladého klarinetis- Paul Hindemith: Symfonie Malíř ná, že se teď dostává na trh znovu. Gioacchino Rossini: Introduk- ty s francouzským prostředím. Nic Mathis, Nobilissima visione, Je to výběr tří z nejlepších skladate- ce, téma a variace, Philippe Gau- zde nezní vyumělkovaně, díky přiro- Symfonické metamorfózy na lových děl. Symfonie Malíř Mathis bert: Fantazie, Jan Křtitel Václav zeně sladěnému a vytříbenému pro- témata Carla Marii von Webera, vznikla roku 1935 s využitím hud- Kalivoda: Salonní kus, Maurice jevu obou partnerů dua (zvonivé uni- Atlanta Symphony Orchestra, ří- by ze stejnojmenné opery poté, Ravel: Piece en forme de habane- sono klavíru) se ocitáme v zajetí leh- dí Yoel Levi. co nacistická censura zakázala její ra, Claude Debussy: Rapsódie ce impresionisticky okouzlené nála- Nahráno v Symphony Hall v Atlan- premiérové uvedení v Berlíně. Balet č. 1, Bohuslav Martinů: Sonati- dy. V Kalivodově Salonním kusu pro tě, Georgia, 18. února a 18. dub- Nobilissima visione napsal roku na, Francis Poulenc: Sonáta klarinet a klavír jako by Řeřicha na na 1989, hudební režie Robert 1937 z podnětu a za spolupráce Milan Řeřicha – klarinet, Irena některých místech, zejména v hlu- Woods, zvuková režie Jack Ren- následovníka Ďagilevova, kterým Černá – klavír bokém ponoru do kantilény, nachá- ner. byl choreograf Léonide Massine. Nahráno v Lichtenštejnském zel víc, než v této trochu znejasně- Celkový čas 76:46 Ten s Hindemithem také spolupra- paláci AMU 11. až 13. 4. 2005, ně strukturované kompozici sku- coval roku 1940 na Symfonických hudební režie Libor Mathauser, tečně je. Naprosto přesvědčivě se Jaroslav Smolka metamorfózách na témata Carla zvuková režie Miroslav Mareš. pak vciťuje do Ravelovy Habanery Marii von Webera, jež byly původ- Celkový čas 65:19 a Debussyho 1. rapsódie, jejíž vzru- Ve 20. a 30. letech u nás Paul ně rovněž určeny pro balet. Tato tři šený díl, prozrazující plně i kvality Hindemith platil za enfant terrib- díla jsou podstatnou částí výsledku Miloš Pokora klarinetistova nástroje (Selmer), mu le krajní avantgardy, v 60. letech tvůrčí proměny od neoklasicistické zní přímo ideálně. Přesto patří k nej- se jeho hudba hrála často a byl hravosti skladatelovy tvorby z ča- Klarinetista Milan Řeřicha (1973), větším lahůdkám nahrávky poslední vnímán jako jedna z čelných osob- su prvního vyzrání. Také tváří v tvář o němž se Vladimír Ashkenazy už dvě skladby. Ze způsobu, jakým hra- ností mezi- až poválečné moder- nástupu fašismu se jeho estetika v roce 2003 vyjádřil jako o „jednom je Řeřicha Martinů Sonatinu, vyzařu- ny. S tím, jak přicházely nové smě- a myšlenkové poslání hudby pro- z nejlepších klarinetistů, jaké kdy je optimismus a něha. Moderato, po ry s novými ideály a jmény, dostá- měnily: jsou teď vážné se sklonem dirigoval…“, toho stihl jako sólokla- výstižně rozkrytém klavírním úvodu vala se avantgarda první poloviny k fi losofi cké refl exi a pracují s his- rinetista předních orchestrů, sólista mu zní radostně a prosvětleně, roz- století do útlumu a do pozice jedné torickými podněty námětovými i komorní hráč pozoruhodně moc, prsklé stavební kaménky této věty z uzavřených kapitol hudební minu- i hudebními. Je tu mnoho polyfonie vždyť ho jeho mladá hudební dráha drží báječně pohromadě. V Andan- losti, oživované výběrověji. V této se slohovými odkazy k hudbě epoch zavedla už do takových sálů jako je te se sugestivně vnořuje do tem- situaci se posílila čelná pozice tvor- minulých i novějších, jako jsou cho- newyorská Carnegie Hall, symfonic- né tónové polohy a přitom mu vše by Igora Stravinského, v politických rálové citáty ve fi nále Symfonie ké sály v San Francisku a Chicagu, vyznívá vpravdě sonatinově lehce souvislostech se dostali do popředí Malíř Mathis, renesanční i barok- tokijský Suntory Hall a další prestiž- a v rytmicky svižném fi nále si počí- zájmu ruští velikáni, zejména Dmit- ní kontrapunkt ve všech třech ní pódia. Na tomto CD, realizovaném ná naprosto suverénně. A Poulen- rij Šostakovič. Při takovém přesou- dílech, romantická témata Webe- s vynikající klavírní komorní partner- kova slavná klarinetová Sonáta? Tu vání pozornosti zůstala hudba Pau- rova včetně jeho zajímavých pod- kou Irenou Černou, se představuje rozkrývá s vyhraněně osobnostním la Hindemitha spíš na odvrácené nětů z hudby cikánské a orientální. v odlehčenějších i vážněji koncipo- přístupem – v allegrových partiích straně. V České fi lharmonii (nemys- Přes tyto společné znaky má každé vaných dominantách klarinetové- 1. věty o poznání rychleji a nervněji lete, že to byla především volba tře- z těch tří děl zvláštní ladění: Sym- ho repertoáru, a to napříč stylovým než býváme zvyklí a ve volném dílu ba dramaturgů: tady z velké většiny fonie Malíř Mathis svit a jas, který spektrem. Začíná Rossiniho Intro- zase ztěžkleji, jako by si víc uvědo- rozhoduje vkus dirigentů – a ti mají prostupuje hlavně obě krajní věty, dukcí, tématem a variacemi a hned moval, že tu jde o závažnější výpo- čidla velmi zaostřena na to, co se Nobilissima visione jemnou snivost v úvodu na sebe upozorní až šibal- věď překračující hranice prosvětlené- hraje ve světě a co méně) např. za a vizionářskou gloriolu, Symfonické sky rozverně hranými fi gurativními ho neoklasicismu. Ve druhé větě (za celá 90. léta byly programovány 5x metamorfózy bezprostřední živost ozdobami, přikrašlujícími typické vzorné spolupráce klavíristky), v níž jen tři Hindemithovy skladby, z toho a lidovost. Dirigent Yoel Levi v čele homofonní téma vstupního Andan- jako by přímo objevoval nové rejst- třikrát Symfonie Malíř Mathis, nej- Symfonického orchestru z Atlan- te. Vlastní téma přednáší s nadsáz- říky klarinetové hry, se opět doslo- lepší a nejúspěšnější autorovo sym- ty základní výrazové roviny zřetel- kou noblesního klidu (dovede nás va mazlí s tónem a dynamikou a ve fonické dílo. Životnost skladatelovy ně odlišuje a pečlivě vykresluje sta- vtáhnout do atmosféry), a o to víc fi nále srší energií. Je kouzelná hlav- hudby nepochybně zejména mimo vebné linie všech vět i kontrasty se mu pak od něho odrážejí jednot- ně v tom, že aniž by něco napodobo- Německo klesá. Tomu čelila už na mezi nimi. Faktura je i ve složitěj- livé variace, hrané nádherně leh- vala, nejednou nás zavádí až někam přelomu 80. a 90. let na americkém ších místech přehledná a vyrovna- ce, elegantně, v široce klenutých do dosud nepoznaných sfér klarine- trhu fi rma TELARC kompaktním ná. CD poskytuje adekvátní obraz obloucích a s jemně odstiňovanou tového projevu. Zvláštní zmínku si diskem se třemi díly Paula Hinde- kvalit Hindemithovy hudby. dynamikou (4. variace), což kom- zaslouží i pečlivě připravený buklet. mitha, inspirovanými dramatickým penzuje jejich přece jenom trochu užitím, v podání Atlanta Sympho- technicistní charakter. V interpre- revue hudebních nosi eské opery v gramofonovém svt v. mackerras(v janáek Jan Králík

Známější než dvořákovský projekt 82) nelze přehlédnout. Všechny tři tím získal následování plně svébyt- Albrechtův je janáčkovský čin Mac- záznamy jsou sugestivní. né. kerrasův, neboť po pětidílném cel- V březnu 1981 následovalo opět Když politické změny přivedly sira ku společnosti Decca vznikla ještě již v Sofi ině sále ve Vídni digitální Charlese Mackerrase k užší spo- další pětice operních kompletů, byť nahrávání Příhod lišky Bystrouš- lupráci s Českou fi lharmonií, došlo různých opusů je pouze sedm. ky (2 LP Decca 6.35 597; 2 CD v březnu 1997 na koncertní prove- Branou Charlese Mackerrase do 417 129-2; 475 6876-76). Také dení a novou nahrávku Káti Kaba- světa Janáčkových oper byl stu- tento snímek vznikl v těsném závě- nové (2 CD Supraphon 3291-2). dentský zážitek z Káti Kabanové su za novým (druhým) kompletem Záznamu z Rudolfi na zcela domi- řízené Václavem Talichem v Praze: Neumannovým (2 LP Supraphon nuje fenomén Gabriely Beňačkové, mocný dojem přerostl v celoživot- 1116 3471-2). Mackerrasovu všichni ostatní jen sekundují, byť ní zájem. Mackerrasovo vlastní záznamu opět dominovali Vídeň- jména jsou zvučná: Peter Straka, nastudování bylo poprvé zazname- ští fi lharmonikové, pojetí je opojně Eva Randová, Dagmar Pecková... náno v prosinci 1976 v Sofi ině sále symfonické. Každý z pěvců přinesl (častěji než obsah slov ale slyšíme ve Vídni společností Decca (2 LP D neopakovatelné charisma: neodo- tóny). Orchestrální tíha je zde tem- 51 D2; 2 CD 421 852-2; 475 6880- latelnou Bystrouškou byla Lucia nější a kontrasty vyhraněnější, ješ- 81). Káťu zpívala s jemným vibra- Poppová, Revírníkem Dalibor Jed- tě blíže zvuku až romantickému. tem Elisabeth Söderströmová, lička, Farářem a Jezevcem Richard Diptych Mackerrasovy operní spo- zdrženlivého a přece vokálně skvě- Novák atd. Radost poslouchat lupráce se Supraphonem a ČF dovr- lého Borise Peter Dvorský, Kabani- i radost srovnávat. šila v srpnu 2000 Janáčkova Šár- chu v plné dramatické síle Naděžda Podle pamětníků měla konkuren- ka (CD 3485-2). Komerčně použité Kniplová. Z orchestru Vídeňských ci mezi Supraphonem a Deccou označení „World Première Recor- fi lharmoniků dýchá zraněná milují- urovnat společná Její pastorkyňa. ding“ ovšem náleží ostravskému cí duše, detaily jsou podány s péčí Ale nestalo se. Supraphon získal rozhlasovému snímku Břetislava až opatrnou. Díky účasti českých výtečnou brněnskou rozhlasovou Bakaly z roku 1953 (CD Multisonic pěvců byl komplet vzápětí převzat nahrávku Františka Jílka (1977) 31 0154-2). Dílo si však zasloužilo Supraphonem (2 LP 1 12 2391- s geniální Gabrielou Beňačkovou Mackerrasův nový krásný zvuk 92), třebaže v katalogu zůstal i vzo- a uměl ji rychle vydat (2 LP 1116 z Rudolfi na a zaujetí renomovaných rový stereofonní komplet Jarosla- 2751-2). V katalogu fi rmy byla již sólistů Evy Urbanové, Petera Stra- va Krombholce z roku 1959 (2 LP třetí po kompletech Jaroslava ky a Ivana Kusnjera. Supraphon SV 8016-17). Vogla a Bohumila Gregora. Dec- V mezičase zesílil zájem Mooresovy Ohlas umožnil pokračovat v září ca nahrávala se sirem Charlesem nadace podpořit další anglicky zpí- a říjnu 1978 ve vídeňských Fil- Mackerrasem v dubnu 1982 ve vané Janáčkovy opery. Příležitosti mových studiích nahrávkou Věci vídeňském Sofi ině sále (3 LP Dec- využila britská společnost Chan- Makropulos (2 LP D 144 D2; 2 ca D 276 D3; 2 CD 414 483-2; 475 dos, která koupila záznam Osudu CD Decca 430 372-2; 475 6878- 6873-74, 475 8227). Komerčním (CD 3029 (2)) a v červenci 2003, 79). Vídeňští fi lharmonikové hrá- trumfem byl záznam bez hlavních opět v Brangwyn Hall ve Swansea, li v suché akustice ještě měkče- Kovařovicových úprav, tedy i s Kos- zaznamenala novou Jenůfu (2 CD ji. Lehký cizí přízvuk Emilie Marty telniččiným ariosem, s orchestrál- 3106 (2)). Mackerrasova „brněn- Elisabeth Söderströmové vytvořil ním úvodem Žárlivost, ale přece ská verze“ tu zní zvukově plastičtě- spolu s kultivovaností zpěvu neopa- jen i s variantní nahrávkou poslu- ji, než ve Vídni. Se smyslem pro pro- kovatelné kouzlo. Albertem byl bel- chačsky vděčnějšího Kovařovicova žitek zpívají Jenůfu Janice Watso- cantově rozezpívaný Peter Dvor- řešení závěru. Přes úkrok k brněn- nová, Kostelničku Dame Josephine ský, Kolenatým Dalibor Jedlička, ské partituře byli Vídeňští fi lharmo- Barstowová, Lacu Nigel Robson, noblesním Prusem Václav Zítek, nikové i sbor znovu vedeni spíše Števu Peter Wedd a také sbor Hauk-Šendorf byl luxusně obsazen romanticky. Protagonisté přijeli ze a orchestr Velšské národní opery se Beno Blachutem. Sir Charles Mac- světových scén: Jenůfa Elisabeth blýskly vysokou profesionalitou. kerras držel vše v jisté ruce. Pro Söderströmová, Kostelnička Eva Třetím anglickým, v součtu desá- světový katalog to byl objev, ačko- Randová, Laca Wiesław Ochman, tým a dosud posledním janáčkov- li pražský komplet Bohumila Gre- Števa Peter Dvorský. Z Prahy byli ským kompletem sira Charlese gora z přelomu let 1965/66 (2 LP do větších rolí přizváni kultivovaně Mackerrase je nedávno (2006) Supraphon SV 8351-52) tím o své zpívající Marie Mrázová (Stařenka) zaznamenaný živý snímek anglic- přednosti nepřišel. a Václav Zítek (Stárek). Výsledek ky zpívané Věci Makropulos (2 CD Třetí díl Mackerrasova projek- má dodnes oprávněný úspěch. Chandos 3138 (2)). Emilii Marty tu sáhl v březnu 1980 – s roč- Ačkoli ještě zbývaly Mackerrasovy ztvárňuje Cheryl Bakerová, Alber- ním odstupem od druhé pražské oblíbené Výlety páně Broučkovy, ta Robert Brubaker, Pruse John nahrávky – po opeře Z mrtvého popřípadě raná díla Počátek romá- Wegner, hraje orchestr Anglické domu (LP Decca 224 D2; 2 CD 430 nu, Šárka a podceňovaný Osud, národní opery. Také tento komplet 375-2; 475 6877-78;). Vídeňští fi l- projekt fi rmy Decca byl uzavřen je orchestrálně průzračnější, diri- harmonikové a sbor Státní opery a po čase zpečetěn vydáním v kaze- gentským uchopením zřetelně zra- jiskřili barevností zvuku a umístění tě 9 CD (475 6872) k dirigentovým lejší než záznam vídeňský. pěvců hlouběji do prostoru podtrh- osmdesátinám (2005). Logicky by měly následovat Výle- lo zpěvnost deklamace. Z pražské- Zájem o Janáčka v Anglii a ještě ty páně Broučkovy. Škoda proto, ho obsazení Václava Neumanna podstatněji zájem nadace Pete- že představení této opery řízené (2 LP Supraphon 1116 2941-42) ra Moorese vedl k pokračování po sirem Charlesem Mackerrasem byli pozváni jen Ivo Žídek (Skuratov) sedmi letech v červenci 1989, kdy v pražském ND v prosinci 2003 a Beno Blachut (Stařičký vězeň). v Brandwyn Hall ve Swansea vznik- zůstalo jen v archivním záznamu. Další sólisté nahrávali své role popr- la anglicky zpívaná nahrávka Osu- Obsazení s Janem Vacíkem, Pete- vé: Gorjančikova Dalibor Jedlička, du (CD EMI CDC 7 49993-2). Sbor rem Strakou, Jitkou Svobodovou, Placmajora Antonín Švorc, Filku Jiří a orchestr Velšské národní opery Jiřím Sulženkem a Ivanem Kusnje- Zahradníček, Šiškova Václav Zítek. vedl sir Charles Mackerras ny- rem by si zasloužilo ofi ciální edi- Pěvci sami ovšem nemohli vykres- ní s objevnou živostí. V anglickém ci. • lit celou závažnost díla. Té zůsta- překladu zpívali zřetelně a vytříbe- la blíže Neumannova Česká fi lhar- ně v hlavních rolích Philip Langridge monie, ale ani Gregorův komplet a Helen Fieldová. Brněnský kom- se souborem pražského ND z roku plet Františka Jílka z let 1975–76 1964 (2 LP Supraphon SV 8281- (2 LP Supraphon 1116 2011-12) XXXII.MEZINÁRODNÍ HUDEBNÍ FESTIVAL

JanáèkùvJiøí Valenta: Portrét černého vejce (1965, syntetické laky, døevo 73x60,5 cm)máj OSTRAVA 21. 5. – 8. 6. 2007 Generální partner Hlavní partneøi RECITÁLY

16. květen, sál ČNB Štefan Kocán – bas Róbert Pechanec – klavír Dvořák, Schneider-Trnavský, Rachmaninov, Čajkovskij, Musorgskij

19. květen, bazilika sv. Jakuba Jan Hora – varhany

Pod záštitou prezidenta republiky Pitsch, Zvonař, Vycpálek, Slavický, Teml Václava Klause Ve spolupráci s Ministerstvem kultury ČR Spolupořadatel hlavní město Praha 24. květen, Rudolfinum Pocta Svjatoslavu Richterovi I. Kun Woo Paik – klavír Beethoven

25. květen, Rudolfinum Pavel Šporcl – housle Petr Jiříkovský – klavír Beethoven, Corigliano, Dvořák, Korngold, Gershwin/Heifetz

27. květen, Rudolfinum Gabriela Beňačková – operní galavečer Symfonický orchestr Českého rozhlasu Ondrej Lenárd – dirigent spoluúčinkuje Eva Urbanová – soprán Dvořák, Janáček, Verdi, Ponchielli, Cilèa

29. květen, Anežský klášter Monika Knoblochová – cembalo Bach, Novák

31. květen, Rudolfinum www.festival.cz Pocta Svjatoslavu Richterovi II. 12. 5. - 3. 6. 2007 www.ticketpro.cz Andrej Gavrilov – klavír Schumann, Grieg, Prokofjev

Generální partner Ofi ciální partner Vstupenky – síť Ticketpro www.ticketpro.cz tel: +420 296 333 333 fax: +420 234 704 204 e-mail: [email protected] Pokladna festivalu Rudolfi num, nám. Jana Palacha, Praha 1 tel: +420 227 059 234 Pražské jaro, o. p. s. www.festival.cz tel.: +420 257 310 414 e-mail: [email protected]

HR_recitály2.indd 1 12.4.2007 0:30:02