Filozofická fakulta Masarykovy univerzity

Ústav archeologie a muzeologie

Ondřej Mlejnek

Paleolitické osídlení východních svahů Drahanské vrchoviny

Disertační práce

Vedoucí práce doc. PhDr. Martin Oliva, Ph.D.

Konzultant Ing. Petr Škrdla, Ph.D.

Brno 2013

Prohlašuji, že jsem disertační práci vypracoval samostatně a v seznamu pramenů a literatury uvedl veškeré použité informační zdroje.

V Brně dne 24. října 2013

Ondřej Mlejnek

2

Poděkování

Za četné konzultace děkuji zejména Martinu Olivovi, Petru Škrdlovi, Petru Nerudovi, Zdeňce Nerudové, Zdeňku Čižmářovi, Antonínu Přichystalovi, Miriam Nývltové Fišákové a Tomáši Tencerovi.

Janu Balharovi a Ladislavu Nejmanovi děkuji za jazykovou korekturu.

Za zpřístupnění sbírek a cennou pomoc při studiu paleolitických nálezů a historických pramenů děkuji muzejním pracovníkům Zdeňce Nerudové (Ústav Anthropos MZM), Kláře Rybářové (Muzeum Vyškovska), Blance Veselé (Muzeum Prostějovska), Petru Kostrhunovi (Ústav Anthropos MZM) a Judith M. Grünbergové (Landesmuseum für Vorgeschichte Sachsen-Anhalt, Halle).

Za spolupráci při výzkumu stratifikované lokality Želeč a za účast na povrchových prospekcích děkuji Petru Škrdlovi, Gilbertu Tostevinovi, Ladislavu Nejmanovi, Lence Lisé, Janu Novákovi, Blance Formánkové, Janu Eignerovi, Davidu Válkovi, Ondreji Miklasovi, Alžbětě Čerevkové a dalším studentům Masarykovy univerzity a University of Minnesota.

Příprava této disertační práce byla podpořena granty GA ČR GD404/05/H527 - Moravskoslezská škola archeologických doktorandských studií, GA ČR GD404/09/H020 - Moravskoslezská škola archeologických doktorandských studií II a Cenou Společnost Hugo Obermaiera za rok 2012.

Práci věnuji památce doc. Karla Valocha, který mě přivedl k pleistocenní archeologii.

V Brně dne 24. října 2013

Ondřej Mlejnek

3

OBSAH

1. ÚVOD ………………………………………………………………………………………………………………. 9

1.1 Zasazení práce do kontextu výzkumu paleolitu a definování výzkumných otázek ………………………………………………………………………………………………………………. 9

1.2 Lokalizace studované oblasti …………………………………………………………….…… 10

2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY ……………………………………………………………………………………..…. 12

2.1 Geomorfologie ………………………………………………………………………….…. 12

2.2 Geologický vývoj …………………………………………………………………………….. 14

2.3 Zdroje kamenných surovin …………………………………………………………………. 15

2.4 Říční síť ………………………………………………………………………………………… 19

3. METODIKA ……………………………………………………………………………………………………. 21

3.1 Metodika povrchových sběrů ……………………………………………..………. 21

3.2 Metodika výzkumu stratifikované lokality ……………………………………….…. 29

3.3 Metodika analýzy štípané industrie ……………………………………………………... 31

4. DĚJINY VÝZKUMŮ ………………………………………………………………………………………... 35

4.1 Počátky výzkumu paleolitu v oblasti do roku 1918 ……………………………..… 35

4.2 Období let 1918-1945 ………………………………………..……………………….. 37

4.3 Období let 1945-2013 …………………………………………………………………. 42

5. KATALOG LOKALIT ………………………………………………………………………………………... 49

5.1 u Prostějova I – Golštýn (obec Alojzov) ……………………………….. 49

5.2 Alojzov u Prostějova II – Mitrovy u lesa Markovce (obec Alojzov) ……...... 56

5.3 Brodek u Prostějova I – Hůrky (obec Brodek u Prostějova) ………………….… 57

5.4 Brodek u Prostějova II – Za Zámkem (obec Brodek u Prostějova) ………… 58

5.5 Brodek u Prostějova III – Hájek (obec Brodek u Prostějova) ………… 58

5.6 Dědice u Vyškova I – cihelna (obec Vyškov) ………………………………………….. 59

4

5.7 Dětkovice I – Plániva (obec Dětkovice) ………………………………………….. 61

5.8 Dolní I – Kopaniny (obec Otaslavice) ……………………………….. 62

5.9 Dolní Otaslavice II – Horka (obec Otaslavice) …………………………….…. 65

5.10 Drnovice u Vyškova I – Končiny, Kněží háj (obec Drnovice) ……………………. 66

5.11 Drnovice u Vyškova II – Chocholík (obec Drnovice) …………………………….…. 69

5.12 Drnovice III – Za Horkó (obec Drnovice) ………………………………………….. 71

5.13 Drnovice IV – Cikánovka (obec Drnovice) ……………………………………….…. 76

5.14 Drnovice V – Přidánky (obec Drnovice) ……………………………………….…. 78

5.15 Drnovice VI – Podsedky (obec Drnovice) ………………………………………….. 78

5.16 Drnovice VII – Dlóhé nivy (obec Drnovice) …………………………………………… 80

5.17 Drnovice VIII – Budonice (obec Drnovice) ………………………………………….. 81

5.18 Drysice I - Kluče (obec Drysice) ……………………………………………………… 81

5.19 Drysice II – Mesla (obec Drysice) ……………………………………………………... 86

5.20 Drysice III – Žlíbky (obec Drysice) ……………………………………………………. 88

5.21 Drysice IV – U Hranic (obec Drysice) …………………………………………………..…. 92

5.22 Drysice V – U Posedu (obec Drysice) ……………………………………………………... 95

5.23 Drysice VI – Vinohrady (obec Drysice) ………………………………….………. 99

5.24 Habrovany I – Čloubky (obec Habrovany-Olšany) …………………………….…. 99

5.25 Horní Otaslavice I – Homole (obec Otaslavice) …………………………….…. 100

5.26 Horní Otaslavice II – U Dubu (obec Otaslavice) ……………………………….. 102

5.27 Ježkovice na Moravě I – Dlouhý díl (obec Ježkovice) ………………….… 105

5.28 Ježkovice na Moravě II – Nivy (obec Ježkovice) …………………………….... 106

5.29 Ježkovice na Moravě III – Pramen Drnůvky (obec Ježkovice) ………… 107

5.30 Kelčice I – Předina u Dobrochova (obec Vranovice- Kelčice) ………... 107

5.31 Komořany na Moravě I – Na Pískách (obec Komořany) ………………..….. 112

5.32 Komořany na Moravě II – Stepní stráň (obec Komořany) ………………….… 114

5

5.33 Kostelec na Hané I – Niva (obec Kostelec na Hané) ……………………..………… 114

5.34 Křenůvky I – Vinohrádky (obec Prostějovičky) ………………………….……. 117

5.35 Lhota I – U Přehrady (obec Vyškov) ……………………………………………………… 118

5.36 Lhota II – Pařezovice, Za Kostelem (obec Vyškov) ……………………………..… 119

5.37 Lhota III – Díly nad Hanou (obec Vyškov) …………………………………………… 119

5.38 Luleč I – Svatý Martin (obec Luleč) ……………………………………………………… 121

5.39 Luleč II – Hartlova skála (obec Luleč) ……………………………………………………... 122

5.40 Luleč III – Žleby (obec Luleč) ……………………………………………………………….... 122

5.41 I – Strážná (obec Myslejovice) ………………………………………….. 123

5.42 Myslejovice II – Dunajovy (obec Myslejovice) ……………………………….. 125

5.43 Myslejovice III – Prostřední hony (obec Myslejovice) ………………….… 127

5.44 Myslejovice IV – Skaličníky (obec Myslejovice) ……………………………….. 127

5.45 Myslejovice V – Pod vranovskou cestou (obec Myslejovice) ………... 128

5.46 I – Čubernice (obec Ohrozim) …………………………………………… 129

5.47 Olšany I – Smuchy (obec Habrovany-Olšany) ……………………………….. 130

5.48 I/Želeč – Velká Začaková, Holcase (obce Ondratice a Želeč) 132

5.49 Ondratice Ia – Malá Začaková (obec Ondratice) ……………………………….. 144

5.50 Ondratice II – Zadní hony (obec Ondratice) ………………………………………….. 146

5.51 Ondratice III – Smetanice (obec Ondratice) ………………………………………….. 151

5.52 Ondratice IV – Syrovátky (obec Ondratice) ………………………………………….. 153

5.53 Ondratice V – Hladišovský (obec Ondratice) …………………………………………… 157

5.54 Ondratice VIII – Kopaniny (obec Ondratice) ………………………………………….. 160

5.55 Ondratice X – Díly (obec Ondratice) ……………………………………………………... 163

5.56 Opatovice u Vyškova I – Lány (obec Vyškov) ………….………………….…………… 167

5.57 Opatovice u Vyškova II – Fršlóch (obec Vyškov) ……………………………..… 169

5.58 Pístovice I – Zádvorčí (obec Račice – Pístovice) …………………………….…. 170

6

5.59 Pístovice II – Za Hřbitovem (obec Račice – Pístovice) ……………………. 171

5.60 Pístovice III – V Kamínkách (obec Račice – Pístovice) ………………….… 173

5.61 Podivice na Moravě I – U Háječku (obec Podivice) ……………………………….. 174

5.62 Radslavice u Vyškova – Hradisko Zelená hora (obec Radslavice) …..….… 175

5.63 Rostěnice I – U Kravína (obec Rostěnice – Zvonovice) ………………….… 176

5.64 I – Vinohrady, Bouzovce (obec Seloutky) ……………………………….. 177

5.65 Seloutky II – Chlum (obec Seloutky) ……………………………………………………… 180

5.66 Skalka u Prostějova I – Na Skalkách (obec Skalka) …………………………..…… 180

5.67 Sněhotice I – Čihadla (obec Brodek u Prostějova) …………………………..…… 186

5.68 Určice I – Dlouhé Kluče (obec Určice) ………………………………………….. 187

5.69 Určice II – Kumberky (obec Určice) ……………………………………………………… 187

5.70 Určice III – Klementky (obec Určice) ……………………………………………………… 188

5.71 Vícov I – Vrchní padělky (obec Vícov) ………………………………………….. 190

5.72 Vícov II – Malá horka (obec Vícov) ……………………………………………………... 191

5.73 Vícov III – Dlouhá Dudkova (obec Vícov) ………………………………………….. 192

5.74 I – Kamenice (obec Vincencov) ………………………………………….. 193

5.75 Vincencov II – Štěrky (obec Vincencov) ………………………………………….. 195

5.76 Vítovice I – Záhumenní (obec Rousínov) …………………………………………… 197

5.77 Vranovice I – Hrubé Díly (obec Vranovice-Kelčice) ……………………….………. 201

5.78 Vyškov I – Kopaniny (obec Vyškov) ……………………………………………………… 202

5.79 Vyškov II – Ostrovy (obec Vyškov) …………………………………………….……….. 203

5.80 Vyškov III – Markova cihelna (obec Vyškov) ………………………………………….. 204

5.81 Zdětín na Moravě I – Pole k Bílovicím (obec Zdětín) ……………………………….. 205

5.82 Zelená Hora I – Kopaniny (obec Zelená Hora) …………………………….…. 206

5.83 Žarovice I – Poddubí (obec ) ……………………………………………………... 207

5.84 Želeč na Hané I – Holcase za státní (obec Želeč) ……………………………..… 207

7

6. STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ ZÍSKANÝCH DAT ……………………………………………………... 229

7. VÝVOJ OSÍDLENÍ VÝCHODNÍCH SVAHŮ DRAHANSKÉ VRCHOVINY V PALEOLITU 235

7.1 Střední paleolit ………………………………………………………………….…………. 235

7.2 Počátek mladého paleolitu ………………………………………………..……………….. 236

7.3 Aurignacien ………………………………………………………………………………………... 240

7.4 Epiaurignacien …………………………………………………………………………….. 242

7.5 Epigravettien ………………………………………………………………………………………… 243

7.6 Pozdní paleolit …………………………………………………………………………….. 244

8. SÍDELNÍ STRATEGIE ………………………………………………………………………………………... 246

8.1 Dějiny výzkumů a metodika …………………………………………………………………. 246

8.2 Sídelní strategie paleolitických lovců ve vymezené oblasti ……………………. 255

9. ZÁVĚR ………………………………………………………………………………………………………….…… 259

SEZNAM LITERATURY ……………………………………………………………………………………………………. 264

SUMMARY ………………………………………………………………………………………………………….…… 281

SEZNAM ZKRATEK ……………………………………………………………………………………………………. 285

SEZNAM PŘÍLOH …………………………………………………………………………………………………... 286

PŘÍLOHY …………………………………………………………………………………………………………….... 287

8

1. ÚVOD

1.1 Zasazení práce do kontextu výzkumu paleolitu a definování výzkumných otázek

Předkládaná práce vychází z autorova předchozího zájmu o paleolitické osídlení Vyškovska, Brněnska a Prostějovska. V rámci magisterského studia historie a archeologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně se autor této práce zaměřil zpočátku na zpracování povrchových nálezů M. Daňka v okolí Drnovic na Vyškovsku (Mlejnek 2004) a později na problematiku sídelních strategií paleolitických lovců a sběračů v oblasti Vyškovska a Brněnska (Mlejnek 2006). V průběhu doktorského studia přenesl O. Mlejnek svůj zájem také na sousední Prostějovsko s bohatým paleolitickým osídlením zejména v okolí Ondratic, Otaslavic a Určic (Mlejnek 2008; 2011b; Mlejnek a kol. 2012), kde ve spolupráci s P. Škrdlou a G. Tostevinem provedl v letech 2009-2012 záchranný archeologický výzkum paleolitické lokality na katastru obce Želeč na Hané (Mlejnek a kol 2011; Mlejnek, Škrdla 2012; Mlejnek, Škrdla, v tisku).

Cílem této práce je předložení syntézy dosavadních poznatků o paleolitickém osídlení východních svahů Drahanské vrchoviny v oblasti Vyškovska a Prostějovska doplněné o výsledky revizního povrchového průzkumu známých lokalit a také o výsledky záchranného archeologického výzkumu provedeného na lokalitě Želeč I – Holcase za státní. Hlavní výzkumné otázky, které si autor této práce položil, jsou tyto:

- Jaká je přesná poloha a rozloha známých i nově objevených paleolitických lokalit ve vymezené oblasti? - Jaké technokomplexy jsou v oblasti zastoupeny a jaké je jejich přibližné datování? - Jaká jsou regionální specifika hmotné náplně jednotlivých technokomplexů zastoupených v oblasti z hlediska používaných surovin, technologie i typologie? - Jaké byly sídelní strategie tvůrců jednotlivých technokomplexů zastoupených v oblasti? - Kde je možné očekávat objevy nových povrchových a stratifikovaných paleolitických lokalit?

Na tyto výzkumné otázky se autor pokusil odpovědět s využitím metody archeologické prospekce povrchovým sběrem a archeologickou exkavací s dokumentací nálezové situace v případě stratifikované lokality Želeč. Při analýze štípané industrie z jednotlivých lokalit byly dále použity statistické metody (korelační matice, shluková analýza). Použité metody jsou podrobně popsány v dalších kapitolách.

Předkládaná práce v žádném případě není pramennou studií ani publikací nálezového fondu. V případě některých lokalit jsou sice publikovány i vyobrazení zde nalezených artefaktů, avšak tato vyobrazení jsou pouze výběrová a mají ilustrační funkci. U každé lokality je

9 uvedena literatura a místo uložení zde objevených artefaktů, takže se případný zájemce má možnost seznámit s přesnou podobou všech nálezů.

V poslední době se objevilo hned několik studií regionálního zaměření seznamující čtenáře s paleolitickými nálezy v jednotlivých oblastech jak po stránce geografie lokalit a studia sídelních strategií, tak i z hlediska analýzy souborů štípané industrie pocházejících z jednotlivých lokalit po stránce surovinového složení, technologie i typologie. Na Moravě se jedná zejména o práce P. Škrdly (Škrdla 2005; 2012; Škrdla a kol. 2011), M. Olivy (2008), J. Svobody (1994) a L. Pěluchové-Vitošové (2009). Z přilehlé oblasti západního Slovenska jsou to studie T. Michalíka (2011), A. Nemerguta (2011), D. Thurza (2011) a O. Žaára (2013). K těmto studiím se zařazuje i tato práce. Ideálním stavem by bylo do budoucna pokrýt celé území Moravy, případně středního Podunají regionálními studiemi, ze kterých by případně mohla vycházet souborná monografie věnovaná paleolitickému osídlení většího územního celku.

1.2 Lokalizace studované oblasti

Studovaná oblast se nachází v oblasti střední Moravy, asi 40 km severovýchodně od Brna (obr. 1). Podle aktuálního správního členění České republiky se jedná o území okresu Vyškov v Jihomoravském kraji a o území okresu Prostějov v Olomouckém kraji. Z hlediska geomorfologie se jedná o východní svahy Drahanské vrchoviny, k nim přiléhající Vyškovskou bránu a Prostějovskou pahorkatinu, která je součástí Hornomoravského úvalu.

Oblast byla vymezena zejména archeologicky. Jedná se o území Vyškovska, prozkoumané zejména amatérským badatelem Miroslavem Daňkem (Svoboda 1994), a o území Prostějovska, poznané hlavně díky průzkumům amatérského badatele Jana Ječmínka (Valoch 1967; 1975a; 1983). Na jihu sousedí studovaná oblast s koncentrací lokalit kolem Tvarožné, kde se nachází např. bohatá povrchová lokalita s převážně radiolaritovou industrií datovaná do mladého aurignacienu v poloze Nová pole (Tvarožná I – Valoch 1976; Mlejnek 2010b) nebo stratifikované bohunické sídliště v poloze Za Školou (Tvarožná X – Škrdla a kol. 2009). Na severu plynule navazuje na pás lokalit situovaných na východních svazích Drahanské vrchoviny paleolitické osídlení Velkého a Malého Kosíře (k. ú. Slatinice a ), který je již součástí Zábřežské vrchoviny, proto nebyly zde situované lokality do této práce začleněny (Janásek, Skutil 1956; Oliva 1987, 45; Mlejnek 2008, 62-63).

Většina povrchových lokalit na sledovaném území leží na východních svazích Drahanské vrchoviny v místech s výhledem do Vyškovské brány a Hornomoravského úvalu (Mlejnek 2011). Podle členění krajinných typů vzhledem k paleolitickému osídlení podle J. Svobody (2002a, 21) se jedná o krajinný typ B (aurignacká krajina), který lze rozdělit na exponované polohy na hřbetech vybíhajících z masivu vrchoviny a kontrolující nížinu, tedy krajinný typ B1 (szeletien na Vyškovsku, aurignacien, bohunicien ondratického typu a szeletien na Prostějovsku) a na chráněné polohy v bočních údolích, která ústí do úvalu,

10 tedy krajinný typ B2 (epigravettien na Vyškovsku, některé epiaurignacké polohy na Prostějovsku).

Obr. 1: Lokalizace studované oblasti na turistické mapě: www.mapy.cz.

11

2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

2.1 Geomorfologie

Studovaná oblast se nachází na hranici dvou geomorfologických provincií, České vysočiny na západě a Západních Karpat na východě. V případě České vysočiny se jedná o Česko- moravskou subprovincii, v případě Západních Karpat o Vněkarpatské sníženiny (Demek a kol. 1965). Většina povrchových lokalit se nachází právě v blízkosti geomorfologického rozhraní mezi Českou vysočinou a Západními Karpaty.

Z Českomoravské subprovincie se ve studované oblasti nachází geomorfologická oblast Brněnská vrchovina a v jejím rámci geomorfologický celek Drahanská vrchovina, konkrétněji její největší severovýchodní geomorfologický podcelek Konická vrchovina (862 km2, průměrná nadmořská výška 485 m). Základním krajinným prvkem jsou zde zbytky zarovnaného povrchu, který protíná mírně zvrásněné horniny spodního karbonu. Tyto zbytky zarovnaného povrchu se nazývají planiny. V severní části je to Štěpánovská planina, ve střední části leží nejvyšší Protivanovská planina a na jihu Kojálská planina. Na severovýchodě se nachází Plumlovská sníženina. Tlakem Karpat na Český masív je povrch Konické vrchoviny klenbovitě prohnut. Nejvyšším bodem je vrch Skalky (735 m) u Protivanova. Východním směrem od této kóty povrch stupňovitě klesá směrem k Hornomoravskému úvalu. Při okraji vrchoviny se nadmořská výška pohybuje mezi 350 až 400 metry. Části povrchu jsou navzájem odděleny údolími, která mají v pramenných oblastech úvalovitý charakter, směrem k okrajům vrchoviny se ale rychle zahlubují a rozčleňují plochý reliéf. V jižní části mezi Jedovnicemi a Lulčí je Konická vrchovina přeťata sníženinou tvořenou kotlinami tektonického původu, které jsou navzájem spojeny průlomovými údolími Rakoveckého potoka. Jižně od sníženiny je reliéf tektonicky porušený a tvoří soustavu různě vysokých stupňů, kterými klesá do Vyškovské brány. Území má charakter kerného pohoří. Východně od geomorfologicky výrazné linie od Prostějoviček k Ptení dosahuje reliéf podstatně nižších výšek. Na severovýchodě je u Konice Konická vrchovina oddělena od Zábřežské vrchoviny příčnou sníženinou (Štelcl 1965, 138). Severovýchodně od této sníženiny se nachází masiv Velkého a Malého Kosíře, který již patří do geomorfologického celku Zábřežské vrchoviny (Přichystal 2009a; obr. 2).

12

Obr. 2: Pohled z lokality Kostelec na Hané I – Niva severním směrem k masivu Velkého Kosíře, který leží v jižní části Zábřežské vrchoviny.

V severní části sousedí s Drahanskou vrchovinou geomorfologický celek Hornomoravský úval (1 315 km2, průměrná nadmořská výška 225,8 m), konkrétně jeho západně situovaný podcelek Prostějovská pahorkatina. Hornomoravský úval je výrazná sníženina protažená ve směru severozápad - jihovýchod. Osu úvalu tvoří niva řeky Moravy. Na severu a východě hraničí Prostějovská vrchovina s geomorfologickým podcelkem Středomoravská niva. Přechod do sníženiny Vyškovské brány na jihozápadě je plynulý. Hornomoravský úval je vyplněný neogenními a kvartérními sedimenty, mezi nimiž jako malé ostrůvky vystupují horniny Českého masívu. Území úvalu západně od Moravy se dělí na tři části rozdělené nivami Hané, Valové (Romže a Hloučely) a Blaty. Území mezi Romží a Blatou má při úpatí Velkého Kosíře členitější reliéf, kde vystupují paleozoické a neogenní horniny. Široké údolí Romže se u Prostějova rozšiřuje v kotlinu s plochým dnem. Území mezi Hanou a Romží je pahorkatina na neogenních sedimentech, často pokrytých sprašovými závějemi. Nad ní vystupují vrchy tvořené paleozoickými horninami (např. Předina u Dobrochova, 313 m n. m., obr. 50). Neogenní sedimenty zarovnává místně vyvinutý sečný povrch (Demek 1965, 220- 223).

Jihozápadně od Hornomoravského úvalu se nachází geomorfologická jednotka Vyškovská brána, protáhlá sníženina mezi Litenčickou pahorkatinou na jihovýchodě a Drahanskou vrchovinou na severozápadě, která na jihozápadě hraničí s Dyjskosvrateckým úvalem (141 km2, průměrná nadmořská výška 226,5 m). Od Drahanské vrchoviny je Vyškovská brána oddělena výrazným svahem. Dělí se na dvě geomorfologické podjednotky: na Ivanovickou bránu na severovýchodě, která plynule přechází do Hornomoravského úvalu a na Rousínovskou bránu na jihozápadě, která spojuje Ivanovickou bránu s Prackou pahorkatinou Dyjskosvrateckého úvalu (Demek, Novák a kol. 1992). Vyškovská brána má mírně zvlněný nížinný reliéf na spodnotortonských sedimentech, které jsou většinou

13 překryty spraší. Jeho základní rysy tvoří široce zaoblené rozvodní hřbety, plošiny a údolí. Protéká jí řeka Haná na severu a potok Rakovec na jihu. Jihozápadně od rozvodí mezi Hanou a Rakovcem je území členitější než severovýchodně od tohoto rozvodí. Údolí potoků jsou zde široce rozevřená a mají často asymetrický příčný profil. Silně se zde uplatnily perigleciální geomorfologické procesy, které vedly ke vzniku typických tvarů periglaciální modelace, jako jsou rozsáhlé sprašové pokryvy, suchá údolí, periglaciální svahové úpady a asymetrie údolních svahů (Czudek 1965). Nejvyšším bodem je kóta Na Hanácké (339 m n. m.), nejnižším bodem je výtok Hané u Chvalkovic (214 m n. m.).

2.2 Geologický vývoj

Z hlediska geologického vývoje je nutné odlišit oblast Drahanské vrchoviny, která se utvářela zejména v období spodního karbonu, a oblast Vněkarpatských sníženin, což je systém pánví, které vznikly v neogénu před čelem flyšových příkrovů (Demek, Novák a kol. 1992).

V případě kulmských sedimentů se jedná o mohutný flyšový komplex spojený s vývojem variského pohoří. Rytmicky vrstvené droby a jílovité břidlice se zde střídají v centimetrových až decimetrových sekvencích. Zejména v jižní části Drahanské vrchoviny se vyskytují také polohy masivních nevrstevnatých drob s vložkami slepenců. Mocnost kulmských sedimentů se na Drahanské vrchovině pohybuje kolem 10 km. Sled kulmských hornin zde začíná protivanovským souvrstvím, ve kterém přecházejí jílovité břidlice do masivních drob, následuje roztáňské souvrství typické drobami s hojnými břidlicemi a kulmský sled ukončuje myslejovické souvrství, které je v jižní části bohaté na hrubé račické a lulečské slepence. Směrem k severovýchodu přibývá břidličnatých vložek, které v okolí Vyškova obsahují faunu a flóru (Demek, Novák a kol. 1992, 56-58).

Sedimenty Vněkarpatských sníženin vznikaly zejména v průběhu miocénu. Nejstarší sedimenty vznikly už během spodního miocénu (eggenburg). Mořské sedimenty se ukládaly v průběhu transgrese v nejmladším spodním miocénu. Např. v oblasti Vyškovské brány se v tomto období vyvinuly šedozelené písčité slíny s poprašky jemných slíd na vrstevních plochách s méně častými vložkami jemnozrnných žlutých písků, které obsahují bohatou faunu. Další vývoj je spojen s rozsáhlou mořskou transgresí ve středním miocénu (baden). Bazální klastika jsou tvořena písky, méně štěrky, které obsahují úlomkový materiál z Českého masívu. Místy je odkryta transgresní plocha bazálních klastik přes starší podloží (např. Brodek u Prostějova). Na Prostějovsku jsou vyvinuty i příbojové facie vápnitých štěrků a písků s bohatou faunou (Čelechovice, Určice). V nadloží je vyvinutý šedozelený vápnitý jíl (tégl) se zbytky fauny, který někdy obsahuje vložky organodetritických řasových vápnitých pískovců. Okrajová facie téglů je tvořena na Prostějovsku ondratickými písky a brodeckými štěrky. Ukládání mořských sedimentů bylo ukončeno alpínskou orogenezí, která vedla k přesunu vněmagurských jednotek na předhlubeň. Nejmladší neogén je přítomen pouze

14 v Hornomoravském úvalu. Jedná se o sladkovodní pestré písky a jíly s vložkami štěrků. Koncem neogénu jezerní režim zanikl (Demek, Novák a kol. 1992, 70-71).

Neogenní mořské sedimenty jsou často překryty pleistocenními sprašemi. V Hornomoravském úvalu navazují místy kvartérní sedimenty přímo na pliocén. Okraj české vysočiny je lemován návějemi a závěji spraší, které obsahují také pohřbené půdy. Většinou se jedná pouze o spraše würmského stáří, protože v průběhu eemu došlo k denudaci. V okolí řek se vyskytují kvartérní fluviální sedimenty. Proluviální sedimenty jsou obvyklé v kuželech řek vytékajících do Hornomoravského úvalu z vrchovin. Ve vyšších polohách se vyskytují sprašové hlíny. Při úpatí Drahanské vrchoviny se místy objevují svahové sedimenty s pohřbenými půdními horizonty. Periglaciální klima dokládají mohutné mrazové klíny dochované např. v cihelně v Dědicích (Demek, Novák a kol. 1992, 72).

2.3 Zdroje kamenných surovin

Kamenné suroviny používané na Vyškovsku a Prostějovsku v paleolitu k výrobě štípané industrie jsou velmi pestré. Můžeme je rozdělit na suroviny lokální a semilokální, jejichž výchozy se nacházejí ve studované oblasti, a na suroviny importované (viz příloha 1; obr. 3).

Z lokálních surovin jsou nejpoužívanější místní křemence až křemenné slepence typu sluňák (Přichystal 2009b, 157-158). Jedná se o relikty křemitých zvětrávacích kůr, které vznikaly na různých horninách obsahujících křemen. K intenzivnímu zvětrávání mateřských hornin docházelo zejména v tropickém klimatu v průběhu paleogénu. Výchozy se nacházejí na východních svazích Drahanské vrchoviny od Drnovic až po Určice. Barva sluňáků je většinou světlá (žlutá, šedá, červená), takže působí cizorodě na tmavém kumském podloží, a proto musely balvany sluňáků poutat pozornost také pravěkých lidí, kteří je často využívali ve všech obdobích pravěku zejména ke zhotovování hrubotvaré složky štípané industrie (drásadla, otloukače, drtiče). Sluňáky lze většinou dobře rozeznat od ostatních surovin. Balvany a úlomky mívají v terénu oleštěný povrch s mělkými oblými prohlubeninami. Zrnitost bývá dobře zřetelná. V některých specifických případech může být problematické odlišit kvalitní sluňáky od nekvalitních moravských jurských rohovců a rohovcových brekcií.

Další místní využívanou surovinou jsou moravské jurské rohovce (Přichystal 2009b, 63-64) a rohovcové brekcie (Přichystal 2009, 158-159). Jedná se o rohovcové konkrece a valouny vzniklé v rozsáhlých jurských vápencích, které podlehly denudaci. Dnes se nacházejí v sekundárním uložení nejčastěji v blízkosti reliktů jurských vápenců na východním okraji Brna, popsány byly ale také z třetihorních štěrků Vyškovské brány (Nekuda ed. 1965, 14) a Prostějovské pahorkatiny, kde je mohli sbírat paleolitičtí obyvatelé Vyškovska a Prostějovska. Často je těžké tyto rohovce odlišit od suroviny z primárních výchozů. Z tohoto důvodu navrhl A. Přichystal (1984, 212) nazývat tuto skupinu rohovcových konkrecí a valounů v druhotném uložení jako moravské jurské rohovce. V případě, že měla surovina dostatek charakteristických znaků, byla pojmenována podle primárního výskytu (Krumlovský

15 les, Stránská skála, Troubky-Zdislavice, Olomučany). Moravské jurské rohovce se vyskytují v podobě mírně oválných konkrecí, někdy až valounů, na povrchu bez zbytku drsné kůry. Povrch má šedavou barvu, stejně jako hmota rohovců, někdy je vyvinuta bělavá kůra. Přítomny jsou i proužkované až skvrnité varianty. Rohovce s černou pouštní kůrou byly označeny jako rohovce typu Krumlovský les. Celkově se jedná o velmi variabilní surovinu, která byla ve sledované oblasti využívána po celý pravěk.

Rohovce typu Krumlovský les pocházejí z primárních zdrojů v Krumlovském lese, částečně ale také z druhotných poloh v třetihorních štěrcích karpatské předhlubně. Dokonce přímo v ondratické pískovně je možné vzácně narazit na drobné oválné konkrece rohovce typu Krumlovský les II. Vzhledem k jejich drobným rozměrům (do 10 cm) je však pravděpodobné, že surovina pro výrobu větších artefaktů z rohovce typu Krumlovský les byla do oblasti Prostějovska a Vyškovska importována z primárních zdrojů na Znojemsku a na Brněnsku. Pojem rohovce typu Krumlovský les zavedl A. Přichystal (1984), který také navrhl dvě základní variety a později doplnil ještě třetí; ty se všechny na lokalitách ve studované oblasti nacházejí. Vzhledem k vysokému stupni patinace ovšem činí problém rozlišit nejen variety rohovce typu Krumlovský les mezi sebou, ale někdy i odlišit tento rohovec od ostatních silicitů. Proto také v této práci nejsou až na výjimky jednotlivé variety odlišovány. Hlízy rohovce typu Krumlovský les vznikly v jurských vápencích, které zcela denudovaly. Rohovcové hlízy byly v paleogénu na povrchu vystaveny působení tropického klimatu. Po delším vystavení valounů pouštnímu klimatu vznikl na povrchu tzv. pouštní lak – typická černá kůra (Přichystal 2009b, 73). Nejstarší výskyt těchto rohovců je doložen v oblasti Krumlovského lesa ve štěrcích eggenburg-ottnangského stáří, podobné rohovce jsou ale doloženy z jiných míst také ve spodnobádenských a mladších sedimentech (Přichystal 2009b, 72-73). Valounová kůra je černá, časté jsou charakteristické nehtovité vrypy na povrchu, které vznikly při nárazech valounů mezi sebou. Varieta 1 má namodrale šedou barvu silicitové hmoty, zatímco silicitová hmota variety 2 je nahnědle šedá až hnědá a v případě variety 3 je temně šedá až černošedá. Časté je střídání různě barevných šmouh a někdy je možné pozorovat i růžové zabarvení. Místy se objeví drobné prasklinky, které jsou vyplňovány drobnými krystaly křišťálu, časté jsou také světlejší kávově hnědé uzavřeniny – petrosilexy. Také rohovec typu Krumlovský les byl využíván téměř po celé období pravěku, v rámci paleolitu ale zejména v předgravettském období (Oliva a kol. 1999).

Další surovinou používanou ve studovaném regionu je rohovec typu Stránská skála. Tento typ rohovce pochází ze svrchnojurských vápenců na Stránské skále u Brna. A. Přichystal rozlišuje devět variet tohoto rohovce (Přichystal 2009b, 65), které je však od sebe v patinovaném stavu velmi těžké odlišit. Charakteristická je zejména proužkovaná varieta pocházející ze svrchních vápenců na Stránské skále. Rohovce typu Stránská skála se vyskytují v hlízách kulovitého nebo bochníkovitého tvaru a mají obvykle nažloutlou drsnou kůru silnou až několik milimetrů. Pod kůrou je vyvinuta tmavá poloha nebo systém proužků, které se směrem do centra konkrece vytrácejí. U větších konkrecí se objevují petrosilexy, kolem nichž se někdy objeví proužkování (Přichystal 2009, 65). Rohovce ze spodních partií Stránské skály

16 jsou obvykle světle šedé, neproužkované, naopak kvalitnější rohovce ze svrchních vápenců jsou typické proužkováním, které je patrné i na patinovaných artefaktech. Převládají šedé až bělavé odstíny silicitové hmoty. Rohovce typu Stránská skála byly ve sledované oblasti používány zejména v období počátku mladého paleolitu.

100%

90%

80%

70% jiné

60% sluňák radiolarit 50% MJR spongolit 40% T-Z KL 30% SS 20% SGS

10%

0% Ondratice Dolní Horní Dolní Drysice I Ondratice Drysice III Ondratice VIII Otaslavice Otaslavice Otaslavice IV III I I II

Obr. 3: Zastoupení kamenných surovin ve vybraných souborech ve studované oblasti.

Jednou z nejvyužívanějších importovaných surovin v oblasti jsou silicity z glacigenních sedimentů (Přichystal 2009b, 46-49). Výchozy eratických silicitů se nacházejí na severní Moravě a ve Slezsku, kam byly transportovány kontinentálním ledovcem z Pobaltí během elsterského a sálského zalednění. Z. Gába (1972) rozlišil dvě dominující varianty silicitů z glacigenních sedimentů. V první řadě jde o pravé pazourky pocházející z křídy maastrichtského stáří. Silicitová hmota je tmavě hnědá až černá. Kůra je bílá, často s otisky mořských živočichů (misek mlžů, ježovek) a se stopami sunutí ledovcem. Maastrichtský pazourek se vyskytuje v hlízách nepravidelného tvaru poměrně malých rozměrů, o váze většinou do jednoho kilogramu. Druhým typem je silicit pocházející z vápenců danského

17 stáří. Silicitová hmota je hnědošedé až nažloutlé barvy a obsahuje hojné fosilie mechovek. Dále jsou běžné otisky ostnů ježovek. Hlízy jsou plochého tvaru, kůra je opět bílá. Poměr obou typů se ve zdrojové oblasti pohybuje kolem 1:1, kromě toho nelze vyloučit ani příměs polských silicitů, jako jsou silicity krakovsko-čenstochovské jury nebo jurských silicitů z okolí Opole (Přichystal 2009b, 48). Vzhledem ke značnému stupni patinace nebylo možné ve studovaných souborech rozlišovat jednotlivé typy u každého artefaktu, je však zřejmé, že se oba hlavní typy eratických silicitů v sledované oblasti hojně vyskytují. Silicity z glacigenních sedimentů dominují zejména v epiaurignackých souborech, významně jsou ale zastoupeny také v souborech z počátku mladého paleolitu.

Další o něco méně používanou surovinou je rohovec typu Troubky-Zdislavice (Přichystal 2009b), jehož výchozy se nacházejí v okolí obce Troubky-Zdislavice u Kroměříže. Nacházejí se zde ve štěrcích karpatského stáří. Jedná se o poněkud méně kvalitní surovinu, která se ve zdrojové oblasti vyskytuje v podobě ostrohranných úlomků vrstevnatých rohovců s typickou drsnou hnědou kůrou, která může být až 1 cm mocná. Silicitová hmota je nažloutle hnědá s matným leskem, patina je matná, pokrytá jemnou hnědou krupičkou. Rohovec typu Troubky-Zdislavice byl oblíben zejména v období počátku mladého paleolitu, a vyskytuje se také v aurignackých a epiaurignackých souborech, jeho zastoupení ve sledované oblasti ale až na výjimky nepřesahuje 10 %.

Podobně využívané jsou také medově zbarvené rohovce křídového stáří – spongolity (Přichystal 2009b, 75-76). Opět se jedná spíše o méně kvalitní surovinu, vyskytnou se ovšem i poměrně kvalitní variety. Výchozy této suroviny se nacházejí v oblasti Malé Hané, zejména v okolí obce Bořitov a kopců Malý a Velký Chlum. Vrstevnaté polohy spongolitů jsou zde přítomny v denudačních reliktech spodnoturonských pískovců až písčitých slínovců (svědecké hory), které leží na permské výplni Boskovické brázdy. Spongolity využívané ve studované oblasti ale pocházejí převážně zřejmě z druhotných výskytů v pleistocenních štěrkových terasách na Brněnsku, kam je donesla řeka Svitava, což dokazuje místy dochovaný valounový povrch. Je také pravděpodobné, že původně křídové sedimenty pokrývaly podstatně větší oblast a po jejich denudaci se spongolity dostaly do třetihorních štěrků. Spongolity mají většinou světle medově hnědou barvu, silicitová hmota je částečně průsvitná a obsahuje jehlice živočišných hub. Patinují méně než jiné druhy silicitů, kůra je hnědá, někdy popraskaná. Užívány byly v menším zastoupení téměř na všech paleolitických lokalitách v oblasti, zajímavá je jejich dominance na stratifikované lokalitě v Želči, kde se vyskytují v podobě drobných, často přepálených, patinovaných úštěpů bílé až narůžovělé barvy.

K poměrně málo využívaným importovaným surovinám v oblasti patří radiolarit, který se však v množství do 10 % objevuje na většině lokalit. Kvalitní nejčastěji hnědě zbarvený radiolarit pochází z okolí obce Vršatecké Podhradie nedaleko Vlárského průsmyku na moravskoslovenské hranici (Přichystal 2009b, 108-110). Hlavními zdroji radiolaritů jsou jurské vápence v prostoru mezi obcemi Vršatecké Podhradie, Bolešov a Horní Srnie v Bílých Karpatech. Odtud byl radiolarit exportován na poměrně velké vzdálenosti. Využívaný

18 radiolarit tvoří konkrece bochníkovitého až diskovitého tvaru. Převládající barva je červenohnědá nebo šedočervená, která může na okraji konkrece přecházet až v zelenou. Vyskytují se ale také šedomodré až nažloutle hnědé varianty. Pod mikroskopem jsou v silicitové hmotě viditelní okrouhlé schránky radiolárií a jehlice hub. Radiolarit patinuje pouze málo, proto je dobře odlišitelný od ostatních surovin. Téměř nemožné je naopak na základě stupně patinace rozlišit paleolitickou radiolaritovou industrii od neolitické. Zajímavý je výskyt méně kvalitního valounového radiolaritu, který zřejmě pochází z třetihorních štěrků karpatské předhlubně. Věšího zastoupení dosáhl radiolarit společně se spongolitem na stratifikované lokalitě Želeč I.

Ostatní suroviny byly využívány spíše jen výjimečně. Jedná se např. o křemen, jiné typy křemenců, silicifikovaný jílovec, révait, rohovec typu Olomučany nebo chalcedonovou zvětralinu. Zajímavý je vysoký podíl suroviny A. Přichystalem (osobní sdělení) určené jako zvětralinová kůra křídového stáří na lokalitě Drysice III – Žlíbky. Surovina je hnědé až červeno-hnědé barvy, vrstevnatá s častými dutinami. Na rozdíl od radiolaritu jsou na ni patrné hnědé proužky různých hnědých odstínů. Vzácně se objevila i na jiných lokalitách v okolí datovaných do počátku mladého paleolitu.

2.4 Říční síť

Celá sledovaná oblast patří do úmoří Černého moře, přičemž severní část (Prostějovská pahorkatina a Ivanovická brána) je odvodňována několika drobnými toky do řeky Moravy, zatímco nejjižnější část odvodňuje Rakovecký potok do Litavy, která se v Židlochovicích vlévá do Svratky. Rakovecký potok pramení v údolí mezi Jedovnicemi a Račicemi a v úseku mezi Račicemi a Nemojany vytváří údolí zaříznuté poměrně hluboko do Drahanské vrchoviny, ve kterém se nacházejí tři epigavettské lokality. V Nemojanech vtéká Rakovec do Vyškovské brány a pokračuje jižním směrem, kde v Rousínově zprava přijímá vody Vítovického, Važenského a Habrovanského potoka. Na svahu údolí Vítovického potoka se nachází lokalita Vítovice I - Záhumení, zatímco na svazích údolí Habrovanského potoka leží lokality Habrovany I – Čloubky a Olšany I - Smuchy. Rakovec dále pokračuje jihozápadním směrem, u Velešovic opouští sledované území a u Hrušek se vlévá do Litavy.

K významnějším tokům odvodňujícím severní část sledované oblasti patří od jihu řeky Haná, Hloučela a Romže. Řeka Haná vzniká u Vyškova – Dědic soutokem Malé a Velké Hané. Právě nad údolím Malé Hané se na pravém břehu nacházejí szeletské lokality na katastru Opatovic a na levém břehu několik stanic zaměřených na zpracování sluňáků u Rychtářova a Pařezovic. Řeka Haná teče přes Vyškov směrem k východu a zprava přibírá vody potoka Drnůvky, Lulečského, Rostěnického a Hlubočanského potoka. V údolí potoka Drnůvky jsou situovány szeletské lokality na katastru Drnovic a nad Lulečským potokem leží drobné lokality na katastru Lulče a szeletská lokalita Drnovice III – Za Horkó. Řeka Haná pokračuje od Vyškova Ivanovickou branou severovýchodním směrem. Mezi Mořicemi a Němčicemi

19 nad Hanou se do ní zleva vlévá potok Brodečka, který odvodňuje z hlediska paleolitického osídlení klíčovou oblast kolem Brodku u Prostějova. Tento potok pramení u vojenského újezdu Březina a protéká Otaslavicemi, Brodkem u Prostějova, kde se do něj zprava vlévá Ondratický potok, dále Kobeřicemi, Hradčany, Doloplazy a Víceměřicemi. V povodí tohoto potoka se nacházejí paleolitické lokality na katastru Drysic, Ondratic, Želče, Otaslavic, Brodku u Prostějova, Podivic a Sněhotic. Řeka Haná opouští u Němčic sledovanou oblast a teče dále východním směrem až téměř ke Kroměříži, kde se vlévá zprava do řeky Moravy.

Řeka Hloučela pramení v Žarovicích u Plumlova a teče východním směrem k Prostějovu. V okolí Plumlova vytváří údolí zaříznuté do Drahanské vrchoviny. V Prostějově – Vrahovicích se slévá s Romží a pokračuje dále na jihovýchod jako řeka Valová, která se u Uhřičic vlévá zprava do Moravy. Hloučela odvodňuje území kolem Vícova, Krumsína, Plumlova a Mostkovic. Oblast kolem Dobrochova, Vřesovic, Skalky u Prostějova, Vranovic – Kelčic, Vincencova, Určic a Seloutek je odvodňována drobnými toky, jako jsou Určický potok, Kelčický potok, Dobrochovský potok a Vřesůvka, do řeky Valové.

Řeka Romže pramení mimo sledovanou oblast poblíž Jesence severozápadně od Konice. Do sledované oblasti přitéká u Ptení od severozápadu údolím, které tvoří hranici mezi Drahanskou a Zábřežskou vrchovinou. U Kostelce na Hané protéká z jihu kolem Velkého Kosíře a pokračuje dále na jihovýchod, kde se u Prostějova stýká s řekou Hloučelou a vytváří řeku Valovou. Romže odvodňuje oblast mezi Ohrozimí a Stařechovicemi, kde se nacházejí lokality Ohrozim – Horka nebo Kostelec na Hané I (dříve Hluchov).

Celkově je pro popisované území typické, že se jedná spíše o pramennou oblast odvodňovanou několika menšími říčkami. Chybí zde středně velké a velké řeky, nejbližší větší řekou je až Morava, která teče asi 10 km východně od studované oblasti. To je také zřejmě hlavní důvod, proč zde chybí gravettské osídlení a proč většina paleolitických lokalit náleží osídlení datovanému na počátek mladého paleolitu.

20

3. METODIKA

3.1 Metodika povrchových sběrů

V případě většiny zkoumaných lokalit se jednalo o povrchové lokality, které byly zkoumány metodou povrchových sběrů (obr. 4).

Metoda povrchových sběrů má pro studium paleolitického osídlení na Moravě zásadní význam a dlouhodobou tradici. Již v období před první světovou válkou se povrchovým sběrů v okolí Ondratic věnovali H. Hostínek a J. Možný (Maška, Obermaier 1911), jejichž zásluhou se studovaný region stal jedním z prvních na Moravě, kde byla tato metoda pro studium paleolitu použita. V meziválečném období na tyto první výzkumy navázaly povrchové sběry brodeckého učitele J. Kopeckého (např. Kopecký 1937; 1938) a také J. Skutila a jeho spolupracovníků (souhrnně Skutil 1936; 1940). V oblasti Prostějovska v této době působil také K. Absolon, který využíval sítě amatérských spolupracovníků, od nichž skupoval soubory štípané industrie pro Diluviální oddělení Moravského zemského muzea v Brně (Absolon 1935; 1936).

V období po druhé světové válce se povrchovým sběrům na paleolitických lokalitách věnovali zejména K. Valoch (Prostějovsko: 1967; 1975a; 1983, údolí Bobravy: 1956; 1962; 1973, Krumlovský les: 1965b; 1966; 1990, Dyjsko-svratecký úval: 1975b, Brněnsko: 1953; 1954a; 1954b; 1955; 1963, 1965a; 1968; 1970; 1974; 1976a; 1977; Valoch, Karásek 2010, Malá Haná: 1978, Kroměřížsko: 1979) a B. Klíma (Vyškovsko: 1971, Moravská brána: 1951; 1979, Zlínsko: 1956a, Dolnomoravský úval: 1957, Brněnsko: 1962, 1963, Kroměřížsko: 1977, Přerovsko: 1980), kteří kolem sebe vytvořili početnou síť amatérských sběratelů (Oldřich Svoboda a jeho žáci v okolí Dolních Kounic, Václav Effenberger v Krumlovském lese, archeolog Antonín Štrof v oblasti Bořitovska a další), díky nimž se muzejní sbírky rozhojnily o tisíce nových nálezů paleolitické štípané industrie a v případě Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea tak došlo k částečnému nahrazení ztrát způsobených požárem zámku v Mikulově v roce 1945, při kterém byla zničena velká část předválečných nálezů. Nejpilnějšími sběrateli byli ve sledovaném regionu J. Ječmínek na Prostějovsku a M. Daněk na Vyškovsku, kteří mohli navíc těžit v padesátých až sedmdesátých letech dvacátého století z výrazného prohloubení orby, které bylo způsobeno nově používanou zemědělskou technikou (srov. Kolbinger 1991). Hluboké orba v této době narušila větší počet pravěkých lokalit a artefaktů v ornici výrazně přibylo.

Koncem dvacátého století navázal na práci K. Valocha v Moravském zemském muzeu M. Oliva, který uplatnil, opět ve spolupráci s amatérskými sběrateli, metodu povrchových sběrů např. na Třebíčsku (1986), Kroměřížsku (1979b; 1987), Brněnsku (1981, 1991a), Prostějovsku (1987, 2004) v oblasti Krumlovského lesa (2008) nebo v Dolnomoravském úvalu (1998). Na Archeologickém ústavu v Brně pokračoval ve spolupráci s amatérskými sběrateli a ve studiu artefaktů z povrchových sběrů J. Svoboda. Z oblasti Prostějovska analyzoval

21 křemencovou část povrchové kolekce z lokality Ondratice I (Svoboda 1980a) a v oblasti Vyškovska se věnoval artefaktům ze sběrů M. Daňka v okolí Drnovic (Svoboda 1994). Z dalších regionů se J. Svoboda zabýval např. povrchovými sběry na Brněnsku (1987b) nebo okolím intenzivně zkoumaných lokalit na katastrech Dolních Věstonic, Pavlova a Milovic (např. Svoboda 2000a).

V poslední době se povrchovým sběrům na paleolitických lokalitách věnoval zejména P. Škrdla se svými spolupracovníky. K poměrně dobře prozkoumaným oblastem je možné také díky týmu kolem P. Škrdly zařadit Dolnomoravský úval (Škrdla 2005), Brněnsko a Vyškovsko (Mlejnek 2011a), Kroměřížsko a Zlínsko (Pěluchová Vitošová 2009), Prostějovsko (Mlejnek 2011b), údolí Bobravy (Škrdla a kol. 2011) a údolí řek Jihlavy a Oslavy (Škrdla 1999; 2012). V Moravském zemském muzeu se analýze artefaktů z povrchových sběrů věnuje zejména Z. Nerudová, vychází ovšem často ze starších souborů uložených v depozitáři Ústavu Anthropos MZM (Nerudová 1996; 1999; 2000), což je jistě záslužné, ale přináší to jistá úskalí záležící ve výběrovosti některých souborů, nejisté lokalizaci nalezišť atp., se kterými jsem se musel potýkat také v této práci.

Obr. 4: Povrchový sběr na lokalitě Ondratice II – Zadní Hony.

Z okolních zemí byla metoda povrchových sběrů nejšíře uplatněna v Polsku, kde jsou postupně od roku 1978 prozkoumávány všechny dostupné plochy v rámci projektu „Archeologiczne Zdjȩcie Polski“ (Barford a kol. 2000). Objevené lokality ze všech historických období jsou číslovány vzestupně a nezapomíná se při tom ani na paleolitická naleziště.

22

V Čechách byla metodika povrchových sběrů rozpracována v rámci projektu „Ancient Landscape Reconstruction in Bohemia“, který proběhl v letech 1991-1995 pod vedením M. Kuny (Zvelebil a kol. 1993). V rámci tohoto projektu došlo ke zmapování vybraných transektů Čech pomocí systematických povrchových průzkumů a opět se nezapomínalo ani na nepočetné paleolitické nálezy, které zpracoval Slavomil Vencl (1998). Ten se věnoval se svými spolupracovníky povrchovému sběru na paleolitických a mezolitických lokalitách v Čechách již od šedesátých let minulého století (Vencl 1968) a od té doby publikoval např. výsledky povrchového sběru na mladopaleolitické lokalitě Hradsko (1977) a nedávno zejména na výsledcích povrchových sběrů založenou monografii o paleolitu jižních Čech (Vencl a kol. 2006). Povrchovým sběrům v jihozápadních Čechách se v poslední době věnuje Petr Šída se svými spolupracovníky (Šída a kol. 2011); zatímco Jan Fridrich, Ivana Sýkorová Fridrichová a jejich žáci se věnovali zejména povrchovým sběrům hlavně v souvislosti s výzkumem starého paleolitu v Čechách (např. Fridrich 1997). Ze souborných publikací vycházejících aspoň z části z výsledků povrchových sběrů na území Čech nelze vynechat syntetické zpracování paleolitu a mezolitu vydané v rámci řady Archeologie pravěkých Čech (Vencl, Fridrich 2007) a monografii věnovanou českému gravettienu od P. Šídy a jeho spolupracovníků (Šída, ed., 2009).

Na Slovensku navázala na práce Juraje Bárty, vycházející z informací získaných povrchovými sběry (souhrnně Bárta 1965, dále např. 1980; 1985), zejména Ľubomíra Kaminská se svými spolupracovníky (např. Kaminská a kol. 2008). V poslední době bylo mladšími badateli dokončeno několik prací věnujících se jednotlivým regionům a mikroregionům Slovenska. Ty jsou založeny na jejich vlastních sběrech (Michalík 2011; Thurzo 2011), případně na zpracování starších souborů pocházejících z velké části rovněž z povrchových sběrů (Nemergut 2011, Žaár 2013). Souhrnná práce mapující výsledky povrchových sběrů, ale i projekt systematického archeologického povrchového průzkumu většího rozsahu na Slovensku zatím chybí.

Informace o výsledcích povrchových sběrů z poslední doby z Dolního Rakouska nejsou k dispozici, jediným dostupným zdrojem informací je starší souhrnná práce věnovaná výzkumu paleolitu ve východním Rakousku obecně (Neugebauer-Maresch 1993).

Třebaže paleolitická archeologie na Moravě stojí z velké části na souborech štípané industrie získaných z povrchových sběrů, z nichž nejstarší pocházejí již z konce devatenáctého století, první články zaměřené na metodiku povrchových sběrů vyšly s výjimkou kratšího příspěvku S. Vencla (1968) až v osmdesátých letech dvacátého století. Zpočátku se jednalo o příspěvky zaměřené na metodiku povrchových sběrů obecně. Z tohoto hlediska je zajímavý projekt vedený amatérským archeologem D. Kolbingerem na Kroměřížsku, který se v letech 1970- 1999 zaměřil na systematický povrchový průzkum povodí Rusavy (Kuna 2004, 350-352). Kromě objevu mnoha nových povrchových lokalit přinesla práce D. Kolbingera také nové poznatky týkající se metodologie povrchových sběrů, které byly publikovány v několika drobných článcích (Kolbinger 1991; 1993; 1995; 2000). Autor se v nich zamýšlel např. nad dopadem použití různých druhů zemědělské techniky při orbě polí na výsledky povrchového

23 sběru, dále nad vhodnými formami dokumentace výsledků povrchového sběru použitelnými i pro amatéry atd.

Podrobněji se metodice povrchových sběrů věnoval M. Kuna (1994; 2000; 2004). Ve sborníku věnovaném nedestruktivním metodám v archeologii podal základní přehled dostupné literatury věnované metodice povrchových sběrů a dále se věnoval zejména jednotlivým metodám při provádění povrchového sběru (Kuna 2004). Vycházel při tom zejména ze zkušeností získaných při práci na projektu „Ancient Landscape Reconstruction in Bohemia“, který proběhl v letech 1991-1995 a jehož cílem bylo pomocí povrchových sběrů zmapovat vybrané transekty kulturní krajiny Čech (Zvelebil a kol. 1993). Štípanou industrii získanou v rámci tohoto projektu zpracovával S. Vencl (1998), který se již dříve zabýval také metodikou povrchových sběrů. Ve svém nejobsáhlejším článku (Vencl 1995) seznámil archeologickou obec v českých zemích a na Slovensku zejména s anglicky psanou literaturou věnující se teoretickým východiskům a metodologii povrchových sběrů. K souhrnu poznatků zahraničních badatelů přidal ale také svoje zkušenosti z provádění povrchových sběrů, například na mezolitických povrchových lokalitách v Čechách (Vencl 1995, 36-39).

Větší množství metodologických poznatků týkajících se povrchových sběrů bylo shromážděno také polskými kolegy v rámci dlouhodobého projektu „Archeologiczne Zdjȩcie Polski“ (Barford a kol. 2000). Cílem tohoto projektu probíhajícího od roku 1978 je zmapovat pomocí povrchových sběrů po jednotlivých katastrech celé území Polska.

Metodikou povrchového sběru na paleolitických lokalitách se badatelé začali zabývat až v poslední době. Již v osmdesátých letech se M. Oliva obíral problematikou homogenity a reperezentativnosti povrchových sběrů (1983, 25-28). Později se této problematice věnoval zejména P. Škrdla, a to v souvislosti projektu zaměřeného na průzkum paleolitického osídlení Dolnomoravského úvalu (Škrdla 2005) a později Brněnské kotliny a okolí (Škrdla a kol. 2011). V obou případech nebylo hlavním cílem zmapovat povrchové paleolitické lokality v těchto regionech, ale na základě povrchových sběrů objevit nové stratifikované lokality. Stejným způsobem jsem přistoupil také k povrchovému průzkumu východních svahů Drahanské vrchoviny.

Povrchový průzkum studované oblasti probíhal zejména v letech 2009-2013, na některých lokalitách na Vyškovsku již i dříve v rámci přípravy autorovy seminární práce k souborné zkoušce z archeologie (Mlejnek 2004). Vzhledem k dlouhému trvání povrchového průzkumu a postupujícímu technickému vývoji se mírně měnila také použitá metodika. Již od počátku jsme zvolili hodnotící (syntetickou) metodu, konkrétně metodiku vyhledávání nalezišť podle členění M. Kuny (Kuna 2004,324-325; Mazurowski 1980). Principem této metody je systematický povrchový průzkum krajiny se zahuštěním přechodů v místech nalezišť (Kuna 2004, 324), která byla definována jako místa s větší koncentrací nálezů, konkrétně aspoň se třemi artefakty na ploše o průměru ca 50 m (Škrdla 2006, 35). Jsme si vědomi, že při použití této metodiky dochází k nadhodnocení počtu artefaktů ve shlucích (na nalezištích) oproti počtu izolovaných nálezů (Vencl 1995, 21), což ale vyvažuje fakt, že jsme tímto

24 způsobem získali větší množství artefaktů pocházejících z jednotlivých poloh, které bylo možné lépe analyzovat, protože spolehlivost klasifikace roste s velikostí a kvalitou souboru (Vencl 1995, 43). V rámci průzkumu krajiny jsme se navíc zaměřili zejména na zoraná pole vytipovaná predikčními modely vypracovanými na základě studia sídelních strategií jednotlivých paleolitických kultur jako vhodná z hlediska objevu nových povrchových paleolitických lokalit (srov. Škrdla 2006; Mlejnek 2011a). Jako základní vodítko nám sloužily zejména starší publikované články věnované povrchovým nálezům paleolitických artefaktů v sledované oblasti. Nálezy z jednotlivých koncentrací (nalezišť, lokalit) byly evidovány a studovány odděleně. Naleziště je tedy při použití této metody bráno jako referenční jednotka (Kuna 2004, 324) i přes všechny problémy, které to přináší (srov. tzv. spor o lokalitu; viz Vencl 2005, 27-29, s další literaturou). Z tohoto důvodu je definice naleziště (lokality) klíčová. P. Škrdla (2005, 164; 2006, 35) definoval lokalitu jako území s hustotou nálezů minimálně tři artefakty přibližně stejného stáří na ploše o průměru 50 m, která je zároveň oddělena územím bez nálezů od okolních lokalit. Zejména pro oblasti s hustým paleolitickým osídlením, jako je např. oblast mezi Drysicemi a Ondraticemi, se však tato definice ukazuje jako problematická, stejně jako samotné vytyčení hranic mezi jednotlivými koncentracemi nálezů.

Všechny artefakty nalezené v průběhu povrchového sběru byly označeny místem nálezu (jméno lokality) a přesná poloha každého nálezu byla označena pomocí ručního GPS přijímače. V letech 2009-2011 jsme používali nemapový přístroj Garmin eTrex H, od roku 2012 jsme používali mapový přístroj Garmin eTrex 30, který umožňuje dobrou orientaci v terénu a jehož obsluha je velice jednoduchá. Zaměření jednotlivých bodů vyžaduje pouze dvě kliknutí, což archeologové ocení zejména v chladných měsících. U zajímavých nálezů (nástroj, artefakt s vysráženým sintrem na povrchu, unikátní surovina) jsme navíc zapisovali do deníku číslo trasového bodu. Ostatní nalezené artefakty byly označeny pouze názvem lokality, což se ukazuje jako nedostačující; do budoucna plánujeme trasovým bodem označovat každý nález, což by mohlo pomoci zejména v případě tzv. multiple-event sites (Škrdla a kol. 2011, 10) při rozlišení koncentrací přináležejícím různých technokomplexům, např. na základě odlišného typologického nebo surovinového spektra v různých částech lokality (viz Kuča a kol. 2011). Metoda zaměřování polohy každého nalezeného artefaktu zvlášť byla úspěšně použita při povrchovém průzkumu na lokalitě Ondratice II – Zadní hony (viz katalog lokalit; Vadoc, v přípravě).

Trasové body uložené v přijímači GPS je možné vložit do databáze a vizualizovat pomocí programu MapSource, který dodává společnost Garmin ke svým přístrojům. Pro účely této práce byla použita verze MapSource 6.15.7 společně s detailní mapou TOPO Czech 2011, verze 5.00. Vylepšenou verzí MapSource je GarminBaseCamp, který navíc umožňuje natáčení mapy a 3-D pohled, podobně jako program Google Earth, který pracuje s kolmými leteckými snímky krajiny (Škrdla a kol. 2011, 14). Trasové body jsou uloženy ve formátu WGS-84 a je možné je importovat také do jiných GIS aplikací a dále s nimi pracovat.

25

Většina námi prováděných povrchových sběrů probíhala na podzim v říjnu a listopadu a na jaře v březnu a dubnu, v místech se zasetou kukuřicí ještě i v květnu a červnu. Nejlepší výsledky se dostavily na zoraných polích s rozpadnutými hroudami hlíny po intenzivních deštích (nejlépe bouřce) ve dnech, kdy bylo slunce pod mrakem (srov. Kuna 2004, 333-336; Škrdla a kol. 2011). Jeden z nejlepších výsledků se dostavil za mlhy, kdy jsme ale zase měli problémy s orientací v terénu. Osvědčilo se nám měnit směr povrchového sběru, a to zejména za slunečního svitu (viz Škrdla 2011, 13). Dobrým tipem při opakovaném intenzivním povrchovém průzkumu paleolitických lokalit, který znali i amatérští sběratelé v minulém století, je vysbírávat porcelánové střepy a útržky umělé hmoty a odnášet je mimo lokalitu, protože se pletou s bíle patinovanými paleolitickými artefakty. Je nutné brát v úvahu, že se úspěšnost při povrchovém sběru zvyšuje s mírou zkušeností sběratele. Proto je třeba pracovníky zaškolit, a to i v tom případě, když mají dost zkušeností s povrchovými sběry na postpaleolitických lokalitách.

V průběhu povrchových sběrů na východních svazích Drahanské vrchoviny získal autor této práce zkušenosti, na jejichž základě je schopen se vyjádřit také k některým teoretickým a metodologickým problémům povrchových sběrů na paleolitických lokalitách. V první řadě je třeba odmítnout tvrzení M. Kuny, který řadí povrchový sběr k nedestruktivním metodám (Kuna 2004, 305). Při provádění povrchových sběrů sice nedochází k ničení archeologických situací in situ, ale jsou známy případy více paleolitických lokalit, kde došlo v průběhu několika let k naprostému vysbírání všech artefaktů v ornici amatérskými sběrateli. Bez dostatečné dokumentace tak archeologická věda přišla o cenné poznatky týkající se např. lokalizace naleziště nebo surovinového, technologického a typologického složení zde nalezeného souboru (Škrdla 2006, 35; Škrdla a kol. 2011, 11). Příkladem takové vysbírané lokality může být stanice Mohelno-Boleniska (Škrdla 1999; Škrdla a kol. 2012), kde bylo ještě v devadesátých letech nalezeno několik set kusů štípané industrie, zatímco při exkurzi studentů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na podzim 2012 nenalezlo čtyřicet sběratelů za poměrně vyhovujících podmínek na této lokalitě za půl hodiny ani jeden artefakt. Podle sdělení P. Škrdly je zde ale možné ojedinělé artefakty najít bezprostředně po orbě dříve, než stihnou tuto polohu navštívit sběratelé vltavínů, kteří nepohrdnou ani štípanou industrií. Podobná situace může být ve sledovaném regionu např. na lokalitách Dolní Otaslavice II - Horka, Vincencov I – Kamenice, Vincencov II – Štěrky, odkud pocházejí z minulých let stovky artefaktů, ale při našich opakovaných návštěvách v letech 2011-2012 se nám zde nepodařilo nic najít. V těchto případech to může být ale také způsobeno změnou techniky obdělávání polí, kdy zejména hluboká orba v padesátých až sedmdesátých letech dvacátého století způsobila vyorávání velkého množství štípané industrie i jiných nálezů (Kolbinger 1991), zatímco mělká orba posledních let (diskování) způsobuje zmenšení počtu nálezů.

Vliv rozdílného způsobu obdělávání polí je patrný na výsledcích povrchového sběru na lokalitě Vítovice-Záhumenní (Mlejnek 2012; viz katalog lokalit), která se nachází na poli rozděleném mezi několik záhumenků, kdy každý z nich byl obděláván jiným způsobem

26

(obr. 98). Výrazné rozdíly v počtu nalezených artefaktů mezi jednotlivými záhumenky se podařilo aspoň částečně vyrovnat opakovaným sběrem v delším časovém úseku. Značné rozdíly v počtu nalezených artefaktů při jednotlivých průzkumech zjistil také P. Škrdla v mikroregionu údolí Bobravy (srov. graf počtu nalezených artefaktů při jednotlivých průzkumech na lokalitě Ořechov – Kabáty; Škrdla a kol. 2011, obr. 15) nebo na Uherskohradišťsku (Škrdla 2006, 37). Jsme si vědomi skutečnosti, že negativní zjištění nemá při povrchovém sběru srovnatelnou hodnotu se zjištěním pozitivním, protože absence nálezů neznamená automaticky nepřítomnost lokality na daném místě (Vencl 1995, 51).

Opačným problémem je rozorávání stratifikovaných paleolitických lokalit a vznik nových povrchových nalezišť vlivem postupující eroze polí (Škrdla a kol. 2011, 11-12; Vencl 1995, 14- 18). Příkladem může být lokalita Tvarožná X – Za školou (Škrdla a kol. 2009), která ještě v osmdesátých letech dvacátého století nebyla známá, zatímco v devadesátých letech zde P. Kos již několik artefaktů nalezl (Škrdla, Kos 2002). V letech 2000-2005 zde zřejmě došlo orbou k narušení intaktních vrstev, následkem čehož byla získána větší kolekce nálezů (Škrdla 2007). Následný výzkum (Škrdla a kol 2009) odkryl ještě intaktní nálezovou vrstvu, které však hrozil vlivem orby a eroze zánik. Změnou způsobu hospodaření (přechod od orby k úpravě pole diskováním) zde již v poslední době nedochází k naorávání kulturní vrstvy, a proto na povrchu nelze opět nalézt téměř žádné artefakty. Na nově objevených lokalitách na východních svazích Drahanské vrchoviny (Vyškov - Kopaniny, Ondratice V – Hladišovský) však nebyly nalezeny žádné artefakty se sintrem a intaktní sedimenty zde nelze předpokládat. To, že nebyly známy již dřívějším badatelům, může být působeno spíše tím, že se jedná o velmi malé lokality.

V průběhu srovnávání starších souborů uložených převážně v Ústavu Anthropos MZM s novými, námi posbíranými kolekcemi jsme došli k názoru, že v případě některých dlouhodobě zkoumaných lokalit (Ondratice I) mohlo dojít k pozměnění surovinového nebo i typologického složení kolekce následkem toho, že dřívější badatelé se zaměřovali zejména na atraktivní importované suroviny (SGS, radiolarit) a na typologicky a technologicky zajímavé artefakty (nástroje, jádra, čepele z hrany jádra), následkem čehož došlo k pozměnění složení v ornici zbylé kolekce ve prospěch lokálních surovin (sluňák, MJR) a průvodní debitáže. Tento jev jsme nazvali „negativní výběr“ (Mlejnek a kol. 2012, 299). Tento termín však byl již dříve použit S. Venclem a P. a Z. Nerudovými v souvislosti s analýzou souboru z lokality Hradsko v Čechách, kdy označoval soubor artefaktů zanechaný na lokalitě pravěkými lidmi, ve kterém chyběly odnesené finální polotovary a nástroje (Vencl 1977, 20; Neruda, Nerudová 2000, 272). Při našich sběrech jsme se snažili sbírat všechny artefakty, ale v případě místního křemence (sluňáku) jsme vzhledem k lokálnímu původu suroviny sbírali pouze kusy, u kterých jsme si byli jisti, že jde skutečně o artefakt, zatímco u importovaných surovin jsme sbírali všechny kusy, i když šlo v mnoha případech pouze o neurčitelné fragmenty. Tímto způsobem mohlo dojít v souborech opět k podcenění podílu lokálních surovin, zejména místního křemence typu sluňák.

27

Dalším zajímavým problémem metody povrchových sběrů je otázka, nakolik odráží poloha na povrchu nalezených artefaktů polohu jejich původního uložení v sedimentu (srov. Vencl 1995, 14-26). Podle uskutečněných experimentů se zdá, že na rovině dochází pouze k menším pohybům artefaktů v ornici. Experimenty P. J. Reynoldse prokázaly, že artefakty se v ornici pohybují v průměru o 0,8 m za jednu orbu (Reynolds 1982). Vzhledem k tomu, že směr orby se mění, dochází na rovině spíše než k posunu lokality k pomalému rozplývání původní prostorové struktury artefaktů (Yorston a kol. 1990). Jiná situace nastává ve svažitém terénu, což je případ většiny paleolitických lokalit. V průběhu experimentu M. J, Allena bylo zjištěno, že při svažitosti 11° došlo po dvou bouřkách k přesunu artefaktů o deset metrů a za čtyři roky byly už artefakty v průměru o padesát metrů níže po svahu (Allen 1991). Nejpohyblivější jsou při tom čepele a ploché úštěpy, nejméně pohyblivé ostrohranné kusy, velká jádra a hrubotvará industrie. Tímto způsobem by působením orby, eroze a zemské gravitace mohlo dlouhodobě dojít i k vytřídění koncentrací jednotlivých technologických skupin artefaktů v rámci povrchové lokality. Při výzkumu S. Vencla na mezolitické lokalitě v Hřibojedech, která se nacházela na svahu se sklonem necelých 3° se ukázalo, že povrchové nálezy ležely asi o 10 m níže než stratifikované artefakty (Vencl 1995, 15). Zjištění M. J. Allena a S. Vencla jsou natolik závažná, že by si žádala experimentální ověření v našich podmínkách. Pohybem artefaktů by mohla být vysvětlena situace na lokalitě Drysice I – Kluče, kde J. Ječmínek nacházel artefakty na horním okraji pole u lesa (viz mapa M. Olivy a ústní sdělení paní Ječmínkové), zatímco v posledních letech je většina nálezů sbírána v okolí posedu asi o 150 m níže po svahu (Mlejnek 2011b, 135). Vzhledem k tomu, že koncentrace nálezů v okolí posedu je rozdělena mírně zaříznutou cestou na dvě poloviny, bude ale nutné hledat spíše jiné vysvětlení této situace. Snad se jedná o dvě různé koncentrace stejné lokality, případně o dvě různé lokality. Otázku posunu povrchových lokalit bychom mohli řešit i u dalších nalezišť ve zkoumané oblasti, brání nám v tom ale špatná lokalizace známých stanic ve starší literatuře. Mapy publikované ve článcích K. Valocha (1967; 1983) nesouhlasí s realitou ani co se vzájemné polohy jednotlivých stanic týká, částečně se dalo vycházet pouze z mapy M. Olivy (1:25 000), do které byly zakresleny na základě popisu jejich polohy J. Ječmínkem jednotlivé stanice na Prostějovsku, ale ani tato mapa nebyla ve všech případech přesná (mapa v majetku M. Olivy, Ústav Anthropos MZM, Brno). Z tohoto důvodu nebylo možné případné posuny koncentrací nálezů analyzovat. Na Vyškovsku jsem se orientoval podle popisu místního sběratele M. Daňka a také podle mapy publikované J. Svobodou (1994, 19).

Na závěr je potřeba uvést, že jsme povrchový sběr chápali zejména jako prospekční metodu, jejímž hlavním cílem bylo objevení nových stratifikovaných lokalit, které bude možné datovat pomocí absolutních datovacích metod - AMS, OSL a TL (viz Škrdla 2006, 34; Škrdla a kol. 2011, 10). Metodika vyhledávání stratifikovaných lokalit byla již publikována v předchozích článcích (např. Škrdla a kol. 2009, 15-16). Princip spočívá ve vytipování povrchových lokalit s přítomností artefaktů s vysráženým uhličitanem vápenatým na povrchu, který indikuje přítomnost spraše na lokalitě a v následné sondáži na okraji koncentrace povrchových nálezů, kde by mohla být dochována spraš s neporušenou

28 paleolitickou kulturní vrstvou. Dále je možné využít povrchové lokality při definování sídelních strategií jednotlivých paleolitických technokomplexů v regionu a při sestavování predikčního modelu výskytu paleolitických lokalit pro danou oblast (viz Škrdla 2005; Škrdla 2006; Mlejnek 2011a). Naopak při tvorbě chronologických a technologicko- typologických koncepcí paleolitu je nutné vycházet ze stratifikovaných souborů, protože na každou povrchovou lokalitu je nutno pohlížet jako na záznam více osídlení téže polohy (Vencl 1998, 549), což se ovšem může týkat také stratifikovaných lokalit, jak na to správně upozornil M. Oliva (1983, 25). V každém jednotlivém případě musí být stejnorodost souboru dokládána úvahou, která musí vycházet zejména z analýzy použitých surovin, typologie, patinace a ze studia horizontální distribuce jednotlivých atrefaktů na lokalitě (Oliva 1983, 26).

3.2 Metodika výzkumu stratifikované lokality

V rámci průzkumu studované oblasti se nám podařilo objevit pouze jednu stratifikovanou lokalitu na katastru obce Želeč na Hané v poloze Holcase. Lokalita byla objevena při obchůzce osypů profilu ondratické pískovny. Ve třech místech byly v roce 2009 objeveny paleolitické artefakty, a proto jsme zde vykopali tři menší sondy (Zel_01-Zel_03). V sondě Zel_1 se podařilo odkrýt artefakt in situ, proto jsme se rozhodli vyhloubit sondu bagrem směrem k povrchové koncentraci Ondratice I/Želeč (sonda Zel_4). Na profilech této sondy se vyrýsovalo asi deset uhlíkových čoček ležících na rozhraní miocenního písku a nadložních půdních sedimentů. V místě nejvýraznější čočky jsme v letech 2010-2012 provedli záchranný archeologický výzkum (plocha Zel_4a). V roce 2012 byly bagrem vyhloubeny ještě sondy Zel_11 - Zel_13. V sondě Zel_12 se vyrýsovaly dvě uhlíkové čočky a v těchto místech byly otevřeny dvě menší zkoumané plochy (Zel_12a a Zel_12b).

V roce 2010 jsme při výzkumu lokality spolupracovali s Gilbertem Tostevinem z University of Minesotta a jeho studenty, takže jsme měli k dispozici totální stanici propojenou s počítačem a tiskárnou. Při výzkumu byla v této sezoně používána metodologie vyvinutá S. McPheronem a H. Dibblem (McPherron, Dibble 2002; McPherron a kol. 2005), která byla již dříve použita při výzkumu bohunicienské lokality Tvarožná X – Za Školou (Škrdla a kol. 2009, 15-17). Počítač propojený s totální stanicí a tiskárnou využíval program vyvinutý S. McPherronem a H. Dibbelem pro paleolitický archeologický výzkum (volně k dispozici na www.OldStoneAge.com). Plocha výzkumu byla rozdělena na jednotlivé čtvereční metry, které se ještě dále dělily na čtyři subčtverce, které byly odkrývány špachtlí. V průběhu výzkumu byly všechny artefakty větší než 2 cm, kameny větší než 10 cm, vzorky sedimentu určené na proplavení (jednotlivé kbelíky) a další odebrané vzorky zaměřovány ve 3D souřadném systému. Každému zaměřovanému bodu byl přidělen štítek obsahující náhodně vygenerovaný pětimístný kód a čárový kód, takže bylo možné pomocí čtečky čárových kódů velmi rychle najít daný nález v databázi, ve které bylo u každého zaměřeného bodu uvedeno číslo bodu, datum, 3D zaměření, druh bodu (artefakt, kámen, vzorek, stratigrafické rozhraní),

29 vrstva, označení čtverce a případné další poznámky (Dibble a kol 2007). Zaměřeny byly také hranice mezi jednotlivými vrstvami a hranice jednotlivých uhlíkových čoček. Artefakty menší než 2 cm byly přidány k ostatním drobným artefaktům nalezeným v daném vzorku (kbelíku) při plavení, takže bylo možné zpracovat plošnou distribuci artefaktů z výplavu po jednotlivých subčvercích. Zpětně se ukázala poměrně vysoká chybovost tohoto systému, kterou jsme se snažili v následujících sezonách eliminovat. Veškerý sediment z kulturní vrstvy byl prosíván na sucho a následně proplavován na sítech o průměru ok 3 mm po vzorcích o objemu 10 l (jeden kbelík), což odpovídalo asi 2,5 cm mocné vrstvě v jednom subčtverci.

Místní čtvercová síť byla vytyčena tak, aby ji bylo do budoucna možné rozšiřovat všemi směry, aniž by se musely používat záporné hodnoty. Metry na ose x, která byla rovnoběžná se sondou 4, byly označeny písmeny a začínaly písmenem D, metry na ose y, kolmé na osu x, byly označeny číslicemi a začínaly číslem 5. Označení prvního čtverce v jižním rohu sondy tak bylo D5. Pozice na ose z, udávající výšku artefaktů, byla odečítána od bodu označeného hřebíkem v jihozápadním profilu sondy, kterému byla přidělena hodnota 5 m.

S 6 c 1 S 6 c 2 S 6 c 3 S 6 c 4

v.s. nivelace v.s. nivelace v.s. nivelace v.s. nivelace vrstva vrstva vrstva vrstva S 6 c 5 S 6 c 6 S 6 c 7 S 6 c 8

v.s. nivelace v.s. nivelace v.s. nivelace v.s. nivelace vrstva vrstva vrstva vrstva S 6 c 9 S 6 c 10 S 6 c 11 S 6 c 12

v.s. nivelace v.s. nivelace v.s. nivelace v.s. nivelace vrstva vrstva vrstva vrstva

Tab. 1: Příklad archu s lístečky („tags“) pro subčtverec S6c. Jednotlivými lístečky byly po vyplnění a vložení do sáčků označeny vzorky určené na proplavení.

V následujících dvou sezonách (2011-2012) byl již výzkum prováděn pouze ve spolupráci se studenty Masarykovy univerzity a museli jsme si vystačit se zaměřováním výšky pomocí nivelačního přístroje, přičemž poloha artefaktů na ose x a y byla odečítána metrem od rohu sondy. Vzhledem k malému počtu nalezených artefaktů nedošlo k žádnému zpomalení výzkumu. Zjednodušen byl také způsob evidence zaměřených bodů, zejména se zřetelem na eliminaci možnosti vzniku chyb. Pro každý subčtverec byl předem vytištěn arch s lístečky („tags“), které se umisťovaly do pytlů určených k proplavení (tab. 1). Každý tag obsahoval předtištěné označení čtverce a pořadové číslo proplavovaného vzorku, studenti při výzkumu na každý tag dále dopsali aktuální výšku stroje, nivelaci a označení zkoumané vrstvy. Podobně byla předtištěna zvláštní řada tagů pro každý druh nálezu (artefakt, kámen) a pro

30 odebrané vzorky (AMS, fytolity). Kromě těchto tagů byly na výzkumu připraveny předtištěné tabulky pro jednotlivé subčtverce a také pro jednotlivé druhy nálezů (tab. 2), do kterých studenti zapisovali podobné údaje jako do tagů. Např. tabulka určená pro vzorky na proplavení (kbelíky) obsahovala předtištěné označení subčtverce a pořadová čísla jednotlivých vzorků a studenti do tabulky vyplňovali aktuální výšku stroje, nivelaci, označení zkoumané vrstvy a datum. Každý student byl odpovědný za vlastní subčterec a vyplňoval tedy jednu tabulku, kterou podepsal, a jednu sadu tagů pro daný subčtverec. Vždy po skončení pracovního dne byly informace z prokopaných subčtverců přepsány do excelové tabulky v počítači. Vzhledem k podvojnému způsobu evidence zaměřených bodů se nepozorností vzniklé chyby podařilo ve všech případech opravit.

Želeč 2012, sonda 12b

Číslo subčtverce: S 6 c Jméno:

Číslo kbelíku Nivelace Výška stroje Vrstva Datum 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Tab. 2: Příklad předtištěné tabulky pro subčtverec S6c určené pro vyplnění. Pro každý vzorek určený k proplavení (kbelík) je vyhrazen jeden řádek tabulky.

3.3 Metodika analýzy štípané industrie

Nově získaná i v depozitáři Ústavu Anthropos uložená štípaná industrie popisovaná v této práci byla analyzována pomocí jednotné metodiky. Všechny analyzované artefakty byly

31 studovány s využitím programu E4 autorů S. McPherrona a H. Dibbla, který je ke stažení na www.oldstoneage.com a který umožňuje tvorbu jednoduchých formulářů požadovaného formátu. Veškerá data získána vyplněním formulářů v programu E4 jsou uložena jako databáze ve formátu „.mdb“, takže je s nimi možné dále pracovat v programu Microsoft Access. Hlavní výhodou práce s formuláři v programu E4 je, že lze snadno nastavit, jaké otázky mají být kladeny na základě předchozích odpovědí a jaké nikoli. Např. formulářové okénko s jednotlivými typy patek se objeví, pouze pokud badatel napřed vyplní v políčku typ debitáže celý kus nebo proximální zlomek. V programu E4 lze navíc použít většinu na trhu dostupných elektronických posuvných měřítek a vah.

Použité formulářové schéma vycházelo z diagramu obecných morfologických typologií A. Andrefského (2005, 76) a G. H. Odella (2004), které byly mírně upraveny pro potřeby studovaných souborů (Obr. 5).

Obr. 5: Zobecněná morfologická typologie paleolitických kamenných nástrojů v podobě diagramu. Inspirováno diagramy Andrefského (2005, 76) a Odella (2004), upraveno autorem pro potřeby této práce.

Každému artefaktu bylo přiděleno identifikační číslo (ID). U nálezů z nových sběrů a u artefaktů uložených v muzeu bez inventárního čísla byla použita v rámci každé lokality číselná řada od 1 do x, kde x je počet artefaktů bez inventárního čísla z dané lokality. V případě artefaktů uložených v muzeu pod inventárním číslem byly jako ID použity poslední čtyři číslice tohoto inventárního čísla.

32

V případě každého artefaktu byla makroskopicky určena surovina. Některé kusy vyrobené ze suroviny autorovi neznámé byly konzultovány s A. Přichystalem. Vzhledem k vysokému stupni patinace analyzovaných silicitů mohlo dojít u některých jednotlivých kusů k chybě, která by však neměla zásadně pozměnit surovinové složení jednotlivých kolekcí. Zejména v případě kvalitních variet moravských jurských rohovců mohlo dojít v patinovaném stavu k záměně se silicity z glacigenních sedimentů. Pro bíle patinované kusy, u kterých nebylo jisté, zda se jedná o SGS, nebo o kvalitní rohovec typu Stránská skála či Krumlovský les, byla vytvořena zvláštní kategorie (SGS?).

Všechny artefakty včetně zlomků byly změřeny ve třech rozměrech (délka, šířka, výška), přičemž způsob měření debitáže i jader je znázorněn na obr. 6 a vychází ze způsobu měření obvyklého v paleolitické archeologii (viz Andrefski 2005, 98-102). U každého z artefaktů bylo dále zaznamenáno procento korového povrchu. U debitáže bylo toto procento počítáno z dorzální plochy, u ostatních artefaktů z celé jejich plochy. Zbývající procento korového povrchu bylo zaznamenáno v kategoriích 0 %, 1-25 %, 26-50 %, 51-75 %, 76-99 % a 100 %.

Obr. 6: Způsob měření u jader a debitáže. S využitím kreseb W. Andrefského (2005) upravil O. Mlejnek.

U všech kusů jsem dále sledoval, zda se jedná o nástroj a pokud ne, je-li na artefaktu přítomna místní retuš. Všechny nástroje byly přiřazeny k některému z typů mladopaleolitické typologie nástrojů (de Sonneville-Bordes, Perrot 1953, Klíma 1956b), obohacené z typologie F. Bordese (1961) o některé v oblasti se vyskytující středopaleolitické typy (moustérský hrot,

33 levalloiský hrot, levalloiská čepel, levalloiský úštěp, jerzmanowický hrot, hrot typu Quinson). Dále byl u každého nástroje zaznamenán podtyp a další specifické znaky, pokud se vyskytly. V případě retušovaných nástrojů a místně retušovaných kusů byl také sledován typ retuše. Kategorie pro tento znak byly: retuš běžná (nespecifická), plošná, strmá, schodovitá, okrajová, pilkovitá a zabíhající.

Každý artefakt byl zařazen do jedné z následujících kategorií: debitáž (bylo možné rozlišit ventrální a dorzální stranu), fragment (nebylo možné odlišit ventrální a dorzální stranu a zjistit, zda se jedná o zlomek úštěpu, čepele nebo jádra), jádro (nebylo možné odlišit ventrální a dorzální stranu, byly patrné negativy po odštípnutých úštěpech a čepelích) a ostatní (otloukače, retušéry, podložky, kusy suroviny). U každé z těchto kategorií artefaktů byly dále sledovány jiné znaky.

V případě debitáže jsme sledovali, zda se jedná o čepel (aspoň dvojnásobná délka oproti šířce, paralelní hrany), čepelku (čepel užší než 1 cm) nebo o úštěp, dále jestli jde o celý kus, proximální, mesiální nebo distální zlomek. Sledována byla také přítomnost protisměrné redukce podle směru negativů na dorsální straně debitáže. V případě celých kusů a distálních zlomků byl zaznamenán typ ukončení (feather, hinge, plunge – viz např. Andrefski 2005, 21, 87). Tzv. „step termination“ (zalomený úštěp) nebylo možné rozeznat od již v paleolitu zlomených artefaktů. U celých kusů a proximálních zlomků byl rozlišován typ debitáže podle použité techniky odbíjení (bending, conchoidal, bipolar – viz např. Andrefski 2005, 25) a také šířka a typ patky (plochá, bodová, korová, diedrická, abradovaná – viz Andrefski 2005, 94- 98). Spíše subjektivním znakem u celých kusů a proximálních zlomků debitáže byla přítomnost výrazného či nevýrazného bulbu nebo římsičky („lip“). U debitáže s fasetovanou patkou bylo zaznamenáváno, zda se jedná o levalloiský produkt. Do kolonky poznámka mohly být slovně zaznamenány další na debitáži pozorovatelné znaky, jako např. přítomnost přepálení, vysráženého sintru, zda se jedná o artefakt zajímavý z technologického hlediska (úštěp nebo čepel z hrany jádra, rydlový odpad, úštěp z podstavy jádra, reparační čepel nebo úštěp, ztenčovací úštěp - „bifacial thinning flake“ atp.).

V případě jader jsme zjišťovali, o jaký typ jádra se jedná podle tvaru (prizmatické, ploché, kónické, dvojkónické, polyedrické, nepravidelné…), podle použité technologie (diskovité, levalloiské, čepelové), podle počtu podstav (jedno-podstavové, dvoj-podstavové, se změněnou orientací) a podle stupně vytěžení (zkouška, připravené, těžené, zbytkové). Další informace, jako např. o přípravě podstavy jádra, o místě těžby polotovarů (z užší či širší strany jádra) atp., byly uváděny slovně v kolonce poznámka.

Tímto způsobem byl s využitím programu E4 změřen a popsán každý artefakt. Soubory z jednotlivých lokalit byly následně analyzovány v programu Microsoft Access a poté mohly být výsledky porovnány i mezi jednotlivými lokalitami, k čemuž byly použity statistické metody s využitím programu Statistica (viz níže).

34

4. DĚJINY VÝZKUMŮ

4.1 Počátky výzkumu paleolitu v oblasti do roku 1918

Zkoumaná oblast patří z hlediska paleolitického výzkumu mezi nejdříve objevené regiony s paleolitickým osídlením. Zasloužila se o to zejména lokalita Ondratice I/Želeč, která patří mezi nejdéle známá sídliště paleolitických lovců na Moravě. Dějiny výzkumů této lokality byly v odborné literatuře již několikrát popsány (Skutil 1954; Valoch 1963; posledně Mlejnek a kol. 2012, 296-299).

Již na přelomu devatenáctého a dvacátého století sbírali v okolí Ondratic štípanou kamennou industrii Hynek Hostinek a Jakub Možný. Poštmistr z Brodku u Prostějova, H. Hostinek (1861- 1909), také podle svého vyjádření z roku 1908 lokalitu v roce 1903 objevil (Kopecký 1940; Skutil 1940), podle K. Absolona (1935) to byl již roku 1898 ondratický rolník J. Možný (1870- 1948). Možného povrchové sběry uvedli do odborné literatury K. J. Maška a H. Obermaier (1911), Hostinkovy sběry byly uloženy v Muzeu Prostějovska v Prostějově a později je publikoval J. Skutil (1933). Není jisté, zdali znali H. Hostínek a J. Možný také lokality v okolí centrálního sídliště Ondratice I/Želeč. Zdá se to být pravděpodobné, o čemž svědčí např. Skutilova mapa rozšíření drahanského paleolitu, kde je v prostoru mezi Ondraticemi a Drysicemi zakresleno více poloh s nálezy (Skutil 1939, 88); každopádně považovali celý sídelní cluster za jediné velké sídliště a artefakty z různých poloh neoddělovali. Jako jeden z prvních se o paleolitických nálezech u Ondratic zmiňuje J. Bayer (1909, 155) na základě zprávy A. Procházky (1907, 170) o výzkumu I. L. Červinky. Již od roku 1906 sbíral v okolí Ondratic štípanou industrii želečský učitel E. Zahálka (Skutil 1954, 6).

35

Obr. 7: První strana dopisu J. Možného, jednoho z objevitelů ondratických lokalit, K. Absolonovi z 12. února 1942. Archiv K. Absolona uložený v Ústavu Anthropos MZM v Brně.

I. L. Červinka sbíral štípanou industrii v úvozu mezi Ondraticemi a Želčí v průběhu svých geodetických měření. Už od roku 1907 zde podle svého dopisu z 13. prosince 1915 prováděl archeologické výzkumy (Červinka 1915). Podle jeho zjištění se zde nacházel pod asi 40 – 50 cm mocnou vrstvou ornice terciérní písek, na kterém v hloubce 30-40 cm, někdy ale až 70 cm, ležela kulturní vrstva obsahující artefakty. Celkovou rozlohu lokality odhaduje na 10 000 m2, z čehož údajně skoro 4 000 m2 prokopal. Třebaže můžeme považovat toto tvrzení za přehnané, jistě se jednalo o zatím nejrozsáhlejší archeologický výzkum na lokalitě. Na této ploše se Červinkovi podařilo odkrýt dvě koncentrace artefaktů, které interpretoval jako zahloubená ohniště. První koncentrace se skládala ze dvou větších kamenů obklopených uhlíky a ojedinělými křemencovými artefakty, druhá koncentrace byla tvořena více křemencovými bloky a uhlíky. U jednoho z těchto bloků se nacházel shluk křemencových artefaktů interpretovaný I. L. Červinkou jako dílna. Vzhledem ke špatnému dochování kostí na lokalitě se během tohoto výzkumu podařilo odkrýt jen několik rozpadlých lamel mamutích klů (Mamuthus primigenius) a jeden zub polární lišky (Vulpes alopex). Zato kamenné artefakty bylo možné počítat na tisíce. Nástroje se však objevovaly spíše vzácně a zastoupena zde byla škrabadla, listovité a jiné hroty, drásadla aj. Z důvodu přítomnosti listovitých hrotů srovnával I. L. Červinka místní industrii s francouzským solutréenem. Větší

36

část jeho nálezů získalo Přírodovědně historické muzeum ve Vídni, menší část skončila v Národopisném muzeu v Berlíně. Asi 300 artefaktů z Ondratic koupilo od Červinky Zemské muzeum prehistorie v Halle. Tyto nálezy se staly předmětem zájmu diplomové práce K. Proscheho (1960).

Obr. 8: Inocenc Ladislav Červinka, jeden z nejvýznamnějších moravských archeologů, provedl jako první archeologický výzkum na lokalitě Ondratice I/Želeč. Archiv Ústavu Anthropos MZM v Brně.

4.2 Období let 1918-1945

V období první republiky přilákala oblast tzv. „drahanského paleolitika“, tedy zejména okolí Brodku u Prostějova, pozornost mnohých v této době publikujících archeologů (Breuil 1924; Bayer 1925; Menghin 1926; 1931; Obermaier 1928). Díky několika amatérským sběratelům se stále zvyšoval počet známých lokalit z této oblasti, ale také počet artefaktů zde nalezených. Nejaktivnějším v regionu působícím amatérským archeologem byl Jan Kopecký, odborný učitel a později ředitel školy v Brodku u Prostějova. Od roku 1928 procházel na popud K. Absolona systematicky zoraná pole v okolí svého bydliště s cílem získání nových souborů paleolitické štípané industrie (Kopecký 1937, 85). Již v roce 1929 se mu podařilo objevit tři nové paleolitické stanice u Otaslavic (Horní Otaslavice I – Homole, Dolní Otaslavice I – Kopaniny a Dolní Otaslavice II – Horka). Soubory z otaslavických lokalit později

37 analyzoval K. Absolon (1935), bohužel bez rozlišení jednotlivých poloh. Roku 1930 objevil J. Kopecký lokalitu Vincencov II – Štěrky, původně označovanou jako Dolní Otaslavice III – Štěrky (Absolon 1935), a dále menší stanice Dětkovice – Plániva, o které J. Skutil (1939, 86) píše, že byla známá již roku 1910, a Určice I – Dlouhé Kluče. Ojedinělé nálezy zmiňuje také z Šiborovic a Vranovic (Kopecký 1937, 86). V roce 1931 následovalo objevení menší lokality u Zelené Hory a po upozornění studenta V. Navrátila také sídliště Podivice – U Háječku na Vyškovsku. Na Prostějovsku v tomto roce J. Kopecký objevil lokality Vincencov I – Kamenice a několik kusů štípané industrie nalezl také v Alojzově, poloze Mitrovy u lesa Markovce (Kopecký 1937, 86). Zde nalezený soubor rozšířil v roce 1936. Podle J. Skutila byla paleolitická stanice v této poloze známá již roku 1910 (Skutil 1939, 86). Z roku 1932 pocházejí pouze ojedinělé nálezy od Vícova (polohy Výmoly a Američky), zato v roce 1933 se J. Kopecký zaměřil na kopec Předina u Dobrochova, kde se mu podařilo objevit paleolitické artefakty hned ve třech polohách (Kopecký 1937, 86; 1938). V roce 1936 objevil Kopecký paleolitické artefakty v mladším pravěkém objektu na lokalitě Brodek u Prostějova I – Horka, odkud pocházely již paleolitické nálezy I. L. Červinky z roku 1910 (Skutil 1939, 86) a dále pokračoval ve sběrech na lokalitě Vincencov I – Kamenice, kde nalezl paleolitické nástroje také v sousední trati Široký (Kopecký 1937, 86). J. Kopecký spolupracoval s K. Absolonem (Absolon 1935; 1936) a také s J. Skutilem, který publikoval některé jeho sběry z Alojzova I – Golštýna a Podivic – U Háječku (Skutil 1933a). Ve sběrech na povrchových lokalitách v okolí Otaslavic a na vrchu Předina u Dobrochova na J. Kopeckého navázal koncem třicátých let místní rolník A. Štefek (Skutil 1937, 73-74). Kromě již známých lokalit ohlásil A. Štefek ojedinělý nález vrtákovitého nástroje z trati Vápeniček u Otaslavic (Skutil 1937, 74).

V Myslejovicích a okolí spolupracoval J. Skutil s místním rolníkem A. Novotným, který objevil několik lokalit na katastru této obce (Skutil 1937, 74-77). Zejména se jednalo o sídliště v tratích Díly, Úzká, Žákovec a Pod Vranovskou cestou. Ojedinělé nálezy hlásil A. Novotný také z tratí Mitrov, Skalky, Strážná, Díl, Na Skalce, Nebesová, Boží muka, Čahadlo, Libá, Pijavky a Kopicová (Skutil 1937; 1938). Často se však jednalo pouze o kvarcitové artefakty, u kterých si vzhledem k bohatému neolitickému osídlení okolí Myslejovic nemůžeme být jisti datováním. Ojedinělý zlomek bíle patinovaného čepelového škrabadla nalezl J. Chlup z Krumsína severozápadně od lesa Buchtelky asi 4 km západně od Myslejovic (Skutil 1937, 77). Několik nálezů uložených ve škole v Krumsíně prý pocházelo z trati Kamenica jižně od obce (Skutil 1937, 77).

38

Obr. 9: O paleolitické osídlení Prostějovska se zajímal také Josef Skutil, a to zejména v době svého působení v MZM a v Muzeu Prostějovska. Archiv Ústavu Anthropos MZM v Brně.

J. Skutil publikoval také nálezy prostějovského amatérského archeologa A. Gottwalda, těžiště jehož zájmu leželo spíše až v mladším pravěku (Skutil 1931). A. Gottwald objevil v roce 1924 bohatou epiaurignackou stanici Alojzov I – Golštýn, publikovanou J. Skutilem v roce 1925 jako Golštýn u Určic, a kromě toho nalezl v okolí také další stopy pobytu paleolitického člověka. V lese Nad Nivkami u Stínavy získal již před rokem 1901 bíle patinované škrabadlo vykopané při úpravě cesty (Skutil 1931, 52-53). Při výzkumu osídlení kultury s nálevkovitými poháry v trati Čubernice u Ohrozimi nalezl A. Gottwald zlomek listovitého hrotu paleolitického stáří a několik bíle patinovaných úštěpů (Skutil 1931, 53); zlomek listovitého hrotu našel také u Mostkovic na pastvině v trati Nad Vysoudilkou (Skutil 1931, 54). V Čechovicích se A. Gottwaldovi podařilo v trati Čechovsko najít menší soubor štípané industrie obsahující tři škrabadla, sedm hrotů a strmě retušovaných čepelí, zlomek pilky a sedm úštěpů ze SGS. Tyto nálezy jsou dnes uloženy v Muzeu Prostějovska. Zajímavý je také nález R. Vařeky z roku 1925, kterému se podařilo v neznámé poloze na katastru Mořic najít listovitý hrot ze SGS se zbytkem kůry na bázi.

Z dalších amatérských sběratelů spolupracoval J. Skutil se školním ředitelem E. Kolibabem z Bučovic. E. Kolibabe sbíral v Alojzově na Golštýně a také v okolí Vícova. Zde se mu v trati Vrchní padělky jihovýchodně od obce podařilo mezi lengyelským materiálem nalézt také několik patinovaných úštěpů paleolitického stáří (Skutil 1933a, 9-11). E. Kolibabe zde spolupracoval i v následujících letech s J. Všetičkou z Vícova, kterému se v okolí obce kromě mnoha výchozů křemence typu sluňák podařilo posbírat další artefakty na lokalitách v tratích

39

Vrchní padělky a Na Američkách a ojedinělé nálezy snad paleolitického stáří v tratích Záhumenka, Za malou horou vícovskou, Kopanina a Dlouhá Dudkova (Skutil 1937, 77-78). Na lokalitě Chlum u Seloutek se J. Všetičkovi podařilo kromě silicitových úštěpů nalézt také radiolaritový listovitý hrot (Skutil 1937, 79). Další jeho ojedinělé nálezy pocházejí ze Zdětína a z Žárovic, trati Poddubí (Skutil 1937, 79).

Lokalitě Ondratice I/Želeč se ve spolupráci s amatérskými zájemci věnovali zejména J. Skutil (1933b; 1940; 1954) a K. Absolon. Zatímco J. Skutil se věnoval zejména vývoji názorů na kulturní klasifikaci ondratické industrie a publikoval také nálezy z Ondratic a okolí uložené v prostějovském muzeu (1954), K. Absolona zaujaly hlavně zde nacházené kvarcitové artefakty velkých rozměrů. Ve své monografii je nazývá gigantolity (Absolon 1936). V případě mnohých zde vyobrazených kusů se ovšem jedná o přirozené zlomky, nebo dokonce o padělky zakoupené od ondratického rolníka J. Možného, který byl přistižen, jak vytahuje jím vyrobené úštěpy místních křemenců z udírny, kde zauzoval patinu z močůvkové lázně, aby zakryl čerstvost lomů jím samotným vyrobených (Schwabedissen 1943; Oliva 2005, 42). Další artefakty menších rozměrů z Ondratic I/Želče vyobrazil K. Absolon jako srovnávací materiál v monografii o výzkumu Býčí skály (Absolon 1945). K. Absolon znal z oblasti mezi Ondraticemi a Drysicemi tři větší a několik menších nalezišť paleolitické štípané industrie (Absolon 1935, 7), artefakty pocházející z různých poloh ale bohužel nerozlišoval.

Z pověření K. Absolona provedl roku 1928 v Ondraticích I/Želči archeologický výzkum tehdejší kreslič oddělení pro diluvium Moravského zemského muzea, Josef Dania. Podle K. Absolona (1935, 10) byla při tomto výzkumu odkryta plocha 49,5 m2 až do hloubky 2,5 m. Na této ploše byla objevena jedna nepříliš mocná kulturní vrstva se silicitovými artefakty v nadloží křemencových artefaktů. K. Absolon zařadil silicitové artefakty do solutréenu, zatímco křemencová industrie měla být moustérská. Podle Lothara Zotze se v roce 1949 J. Dania vyjádřil, že se při tomto výzkumu nacházely všechny artefakty pomíchány v jedné vrstvě (Zotz 1951, 175). Nakonec i K. Absolon pod vlivem J. Pelíška změnil názor a tvrdil, že v profilu bylo možné rozeznat jen jednu nálezovou polohu (Absolon 1945, 24).

Podle nálezové zprávy dochované v archivu Archeologického ústavu v Brně (Kopecký 1929) vykopal v Ondraticích několik sond také brodecký školní ředitel Jan Kopecký. Zjistil při tom, že nálezová poloha je porušená orbou a artefakty se nacházejí hlavně v ornici. Náhodně údajně J. Kopecký narazil na „jakési depot paleolitického člověka o váze 22,70 kg s více jak 300 nástroji z hrubého šedého křemence“. J. Kopecký mezi nálezy z Ondratic rozlišoval dva horizonty. Většinu nálezů z křemence a některé archaicky působící silicitové nástroje řadil do staršího spodního aurignacienu a jemně retušované silicitové nástroje do mladšího horního aurignacienu. Vycházel při tom z koncepce zastávané v této době K. Absolonem. Dvě menší sondy vyhloubil J. Kopecký v roce 1929 také na drysickém katastru v trati Vinohrádky na poli pana Matouška. Získaný materiál měl být totožný s ondratickým (Kopecký 1929).

40

Obr. 10: Velký význam přisuzoval paleolitickému osídlení Vyškovska a Prostějovska také K. Absolon, který zdejším nálezům dokonce vyhradil zvláští místnost v expozici Člověk a jeho rod na brněnském výstavišti. Na snímku z roku 1920 stojí před budovou MZM. Archiv Ústavu Anthropos MZM v Brně.

Následující výzkum na stejné lokalitě z podnětu Hermanna Schwabedisena na podzim roku 1942 je spojen s rozporuplnými výpověďmi. Zatímco H. Schwabedissen tvrdil, že odkryl pouze jednu kulturní vrstvu, ve které se nacházely silicitové i křemencové artefakty (Schwabedissen 1942, 44; 1943), tehdejší technik Emanuel Dania (bratranec J. Danii, pověřeného vedením výzkumu v Dolních Věstonicích), jinak konzervátor v Moravském zemském muzeu, sdělil později Karlu Valochovi, že křemencové kusy ležely v oddělené vrstvě hlouběji pod vrstvou se silicitovou industrií (Valoch 1967, 14). Toto tvrzení podpořil také Jan Ječmínek, který na tomto výzkumu pracoval jako dělník. Místo výzkumu bylo vytipováno na základě sond položených ve všech směrech od hlavní koncentrace povrchových nálezů. V místě s nejvíce nálezy byl na ploše 30 m2 proveden archeologický výzkum (Schwabedissen 1942). Nalezeno bylo mnoho silicitových i kvarcitových nástrojů údajně podobných povrchové kolekci.

Koncem druhé světové války popsal J. Pelíšek profil v úvozu u lokality Ondratice I/Želeč poblíž kóty 332 m. Podle jeho pozorování se zde nad miocenními písky nacházela na spraši vyvinutá asi 40 cm mocná půda a nad ní až 160 cm mocná vrstva spraše ukončená holocenní

41 půdou (Pelíšek 1944). Ve své další práci (Pelíšek 1946), založené na pozorováních z výzkumu H. Schwabedissena, tvrdí, že paleolitické artefakty ležely hlavně ve svrchní části rezavě hnědého B – horizontu a místy také přímo v ornici. Na nejvyšším místě v okolí kóty 332 m se měla křemencová industrie nacházet také v miocenních píscích. Toto tvrzení převzal také K. Absolon (1945).

4.3 Období let 1945-2013

Už v období první republiky, kdy prováděl J. Kopecký povrchové sběry na katastrech obcí na Prostějovsku a Vyškovsku, se mu podařilo vzbudit zájem o paleolit ve svém žáku Janu Ječmínkovi (1923-1994), který se stal hlavním amatérským sběratelem působícím v Ondraticích a okolí po druhé světové válce (Valoch 1995a). Vzhledem k jeho spolupráci s K. Absolonem a později K. Valochem je dnes většina jeho sběrů uložena v Moravském zemském muzeu. Tato nová sbírka štípané industrie z Ondratic a okolí nahradila dříve získané kolekce, z nichž velká část roku 1945 shořela při požáru mikulovského zámku, kde byly paleolitické sbírky Moravského zemského muzea dočasně uloženy. Zachránit se podařilo část kvarcitové složky souboru a jen výběr silicitových artefaktů. Další menší soubory z Ondratic se kromě již zmíněných muzeí nacházejí v muzeích v Olomouci a ve Znojmě. J. Ječmínek jako první z místních sběratelů důsledně odděloval artefakty pocházející z hlavní koncentrace Želeč –Ondratice I v tratích Velká Začaková a Holase od menší koncentrace nálezů Ondratice Ia v trati Malá Začaková. V místní pískovně se mu na bázi spraše podařilo nalézt také několik kostí, které Rudolf Musil určil jako kosti mamuta (Mamuthus primigenius) a koně (Equus germanicus) (Valoch 1967, 20).

V průběhu více než padesáti let povrchových sběrů na Prostějovsku objevil J. Ječmínek přes desítku nových lokalit, zejména na katastru Drysic a Ondratic a výrazně rozšířil soubory štípané industrie z již známých nalezišť. V případě některých již dříve známých lokalit v prostoru mezi Drysicemi a Ondraticemi byl J. Ječmínek první, který začal zde nalezené artefakty oddělovat od nálezů z nejbohatší lokality Ondratice I/Želeč (Ondratice Ia, Ondratice II-IV, Drysice I-III). U jiných nalezišť může být J. Ječmínek označen za jejich objevitele. Jedná se např. o lokality Ondratice VIII – Kopaniny, Drysice IV – U Hranic (dříve Ondratice XII) a Sněhotice – Číhadla (Valoch 1983). J. Ječmínek sbíral paleolitické artefakty také na dalších lokalitách v okolí (Otaslavice, Vincencov, Myslejovice, Alojzov, Určice) a rozmnožil tak odtud pocházející soubory (Valoch 1967; 1983).

42

Obr. 11: Jan Ječmínek (vlevo) a Martin Oliva při mapování polohy povrchových paleolitických lokalit v prostoru mezi Ondraticemi a Drysicemi. Archiv Ústavu Anthropos MZM v Brně (diapozitiv).

V období po druhé světové válce však nebyl J. Ječmínek jediný, kdo ve studované oblasti sbíral paleolitickou štípanou industrii. O pravěk Prostějovska se také zajímali např. Bohuslav Klíma (Klíma 1948) a zejména Jan Šrot (1911-1999), středoškolský učitel v Prostějově, který sbíral také paleolitické artefakty na lokalitách Ondratice I/Želeč, Vincencov I – Kamenice, Alojzov – Charbovec a Seloutky – Vinohrady (Mlejnek 2008). Lokalitu Seloutky – Vinohrady dokonce v roce 1937 objevil (Oliva 1987, 34).

V Otaslavicích pokračoval v povrchových sběrech zejména A. Štefek a později Z. Košťálek, Z. Smrž a J. Štefek z Otaslavic (Oliva 1987, 30). V okolí Určic sbírali kromě již zmíněných badatelů ve druhé polovině dvacátého století štípanou industrii např. D. a A. Přichystalové, Z. Čižmář (Čižmář 1988), P. Zedník a další. O reidentifikaci paleolitických lokalit popsaných J. Skutilem v okolí Myslejovic se v posledních letech bez výraznějších úspěchů pokusila Pavlína Kalábková (Hlava, Kalábková 2007). Zajímavým objevem byl v sedmdesátých letech povrchový nález kostěného hrotu mladečského typu, který učinil v Kostelci na Hané (v trati Kostelecko) hluchovský rolník M. Růžička. Povrchový průzkum a sondáž na této lokalitě provedená K. Valochem a M. Olivou v roce 1979 (Oliva 1987, 44) a zejména povrchový průzkum P. Škrdly a O. Mlejnka v posledních letech (Škrdla, Mlejnek 2012) zde potvrdil existenci nepříliš bohaté paleolitické lokality.

43

Po smrti K. Absolona (1877-1960) a J. Skutila (1904-1965) spolupracovali amatérští sběratelé na Prostějovsku většinou s K. Valochem z Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea, případně s pracovníky Muzea Prostějovska v Prostějově. Na základě sběrů J. Ječmínka z okolí Ondratic analyzoval K. Valoch štípanou industrii z jednotlivých zdejších lokalit (Valoch 1967; 1975; 1983). Soubory z lokality na Předině u Dobrochova (dnes katastr Kelčic) a z Vincencova I – Kamenice publikovali J. Svoboda a A. Přichystal (1987; 1990). Industrii z lokality Alojzov – Golštýn a Seloutky – Vinohrady se věnovali např. M. Oliva (1987, 34-36; 1996), Z. Čižmář (1988) nebo O. Mlejnek (2008, 51-61). V devadesátých letech povrchové sběry na Prostějovsku realizovala např. A. Prudká, které se podařilo najít patinovaný úštěp v Plumlově v trati Za hřbitovem. V oblasti Konicka zase působil D. Vích. Z jeho sběrů pochází ojedinělý patinovaný úštěp z obce Křemenec, z polohy Nad dědinou. V poslední době nalezl I. Janků v roce 2001 bíle patinované rydlo na šikmo retušované čepeli se ztenčenou bází v Držovicích – Vinohrádkách a ze sběrů P. Fojtíka v roce 1999 pochází ojedinělé nálezy z polohy Plumlov – U Valáška (rydlo na zlomené ztenčené čepeli), Brodek u Prostějova – Hájek (několik úštěpů) nebo Ohrozim – Horka (zlomek úštěpu).

Obr. 12: Karel Valoch publikoval povrchové nálezy ze sběrů J. Ječmínka. O znovuobjevení stratifikovaných vrstev na lokalitě Ondratice I/Želeč se ale pokoušel marně. Archiv Ústavu Anhropos MZM v Brně.

V roce 1965 provedl K. Valoch ve spolupráci s J. Ječmínkem v Želči – Ondraticích I sondáž, jejímž cílem bylo objevit místo výzkumu z roku 1942. Mezitím uskutečněné scelení polí však znesnadňovalo orientaci v terénu, a proto zůstala tato snaha bez úspěchu (Valoch 1967).

44

V rámci těchto sondáží bylo vyhloubeno 25 sond a začištěno bylo 15 profilů, výraznější kulturní vrstva však objevena nebyla. Stratigrafická pozorování v zásadě potvrdila popis J. Pelíška. V místech, kde ornice neležela přímo na miocenním písku, nacházel se asi 60 cm mocný rezavě hnědý B – horizont. V sedmi sondách se v něm podařilo nalézt ojedinělé křemencové a silicitové artefakty. V chráněných místech se pod B – horizontem dochovala vrstva spraše. Ve dvou sondách se na bázi spraše nacházely pozůstatky paleopůdy. Na základě stratigrafických pozorování a starších zpráv se K. Valoch přiklonil spíše k existenci jen jedné kulturní vrstvy, která však zřejmě zachycuje více sídelních epizod (1967, 20). Z hlediska kulturního zařazení souhlasil K. Valoch s názorem K. Proscheho (1960) a přiřadil ondratické nálezy k szeletienu (Valoch 1967, 22). Celkový přehled názorů na kulturní zařazení ondratické industrie podal ve své studii J. Svoboda (1980a, 8) na základě rukopisu J. Skutila (1952).

Jiří Svoboda byl další z řady archeologů, kteří se touto lokalitou zabývali. V rámci své diplomové práce na Karlově univerzitě v Praze (Svoboda 1978), která byla později monograficky publikována (Svoboda 1980a), zpracoval křemencovou část ondratického souboru ze sbírek Moravského zemského muzea v Brně a Muzea Prostějovska v Prostějově. Při analýze materiálu se J. Svoboda zaměřil zejména na technologii zpracování místního křemence od bloků suroviny až po funkční nástroje. Metodologicky při tom vycházel z tzv. dynamické klasifikace štípané industrie, která byla používána zejména ve střední a východní Evropě (např. Ginter 1974). Při celkovém hodnocení souboru si byl J. Svoboda vědom jeho nižší výpovědní schopnosti vzhledem k povrchovému původu. Z technologického hlediska šlo o soubor dílenského charakteru s poměrně velkým podílem čepelí (20,7 %). Podíl jader schopných produkovat levalloiské úštěpy byl 46,36 %. Kromě toho se ale v souboru objevila mladopaleolitická prizmatická jádra vhodná k odbíjení čepelí (23,68 %). Mezi nástroji převládala drásadla (36,9 %) a škrabadla (26,31 %) následovaná hroty (zejména moustérskými a levalloiskými, méně listovitými). Poměrně málo bylo rydel (8,33 %), retušovaných čepelí, kombinací a jiných nástrojů. Vzhledem k rozhodujícímu významu levalloiské techniky v analyzovaném souboru ondratických křemenců srovnával jej J. Svoboda s industrií z Brna – Bohunic (Valoch 1976b). Na základě těchto dvou lokalit a také povrchové lokality Líšeň – Čtvrtě (Svoboda 1987b) definoval J. Svoboda tzv. bohunický typ (Svoboda 1980a, 87-89), M. Olivou nazvaný bohunicienem (1979; 1981).

Také J. Svoboda se v roce 1977 pokusil o zjištění stratigrafické situace na lokalitě, případně o odkrytí staršími badateli zmiňované kulturní vrstvy (Svoboda 1977; 1980b). Stratigrafie byla sledována devíti bagrem vyhloubenými sondami a ručními vrty v centrální části povrchové lokality a na profilech pískovny, která v té době značně postoupila směrem k centrální lokalitě Ondratice I/Želeč. Podloží bylo ve všech sondách tvořeno terciérními písky. Sedimentace těchto písků byla severně od lokality ukončena tvorbou terciérních jílů. V centrální části lokality na miocenní písky nasedala kvartérní spraš, která byla nejmocnější ve střední části svahu, směrem k temeni a úpatí vykliňovala. Nad spraší se nacházel různě mocný B – horizont (holocenní parahnědozem) a ornice. V průběhu výzkumu se nepodařilo

45 odkrýt žádné paleolitické artefakty, a tudíž ani ověřit stratigrafickou polohu kulturní vrstvy. Z roku 1999 uvádí J. Svoboda nález plošně retušovaného drásadla na povrchu spraše v souvislosti s plánovaným rozšiřováním pískovny (Svoboda 2000b).

V průběhu posledních asi třiceti let postoupila ondratická cihelna až na okraj centrální koncentrace povrchových nálezů Želeč – Ondratice I v tratích Velká Začaková a Holase a menší koncentrace Ondratice Ia v trati Malá Začaková byla téměř bez povšimnutí odtěžena. Silicitové artefakty nalezené v Ondraticích Ia zpracoval M. Oliva (2004). Podle jeho analýzy se zdejší štípaná industrie podobá souboru z Želče – Ondratic I. Nejvýraznějším rozdílem je podstatně nižší zastoupení křemencové složky. Typologicky dominují škrabadla (20,8 %), drásadla (19,3 %), retušované čepele (22,4 %) a hroty (13,7 %). Rydel je poměrně málo (6,3 %). Jerzmanowické a listovité hroty (10,7 %) převažují nad levalloiskými hroty a čepelemi (2 %), které jsou vázány na rohovec typu Stránská skála. Kulturně řadí M. Oliva kolekci na základě typologicko-technologického srovnání s jinými soubory ke střednímu szeletienu (Oliva 2004, 69-75).

Co se centrální stanice Ondratice I/Želeč týká, nacházela se v posledních letech mimo hlavní zájem archeologů. Od sondáží J. Svobody roku 1977 se již nikdo další touto lokalitou detailněji nezabýval a ani se zde nepokusil objevit stratifikované polohy s nálezy. Podobně opadl také zájem o povrchové sběry na okolních lokalitách, pouze Z. Nerudová analyzovala starší sběry J. Ječmínka z lokalit Drysice I – Kluče, Drysice III – Mesla a Ondratice IV – Syrovátky (Nerudová 2000) a A. Přichystal určil suroviny používané na lokalitách Drysice I a Ondratice IV (Přichystal 2000).

Výzkum paleolitu v jižní část sledovaného oblasti, tedy v okolí Vyškova, Drnovic, Lulče a Rousínova začal později než na Prostějovsku a po dlouhou dobu se omezil na ojedinělé průzkumy. Nepočetné nálezy ze sběrů J. Valiče z Ježkovic, uložené v Moravském zemském muzeu, publikoval již před druhou světovou válkou J. Skutil (1936). Později shromáždil Vavřinec Travěnec na několika místech v okolí Lulče kolekci štípané industrie obsahující jádra a mladopaleolitické typy (Skutil 1936, 63; Svoboda 1994, 22). Ojedinělé nálezy jsou známy také z Vyškova-Dědic, Radslavic, Rychtářova, Lhoty, Habrovan, Olšan (Skutil 1936) a z Ježkovic (Skutil 1957).

V padesátých letech uskutečnili K. Valoch a R. Musil obhlídku a dokumentaci přístupných sprašových profilů ve Vyškovské bráně. V rámci tohoto projektu navštívili a zdokumentovali také profily v cihelnách v Drnovicích, Vyškově, Vyškově-Dědicích a v Pustiměři (Musil, Valoch 1956). Zaměřili se také na popis paleolitických nálezů, které zde byly již dříve objeveny, případně které byly nalezeny v rámci jejich průzkumu. Později popsal J. Svoboda profil v Markově cihelně ve Vyškově (Svoboda 1989) a v roce 1992 zdokumentoval také sprašový profil v cihelně ve Vyškově-Dědicích (Svoboda 1994, 20). Z dalších starších nálezů je v Muzeu Vyškovska ve Vyškově uložen úštěp ze silicitu z glacigenních sedimentů pocházející čisté spraše v centru Vyškova (Svoboda 1994, 22).

46

B. Klíma analyzoval nepočetný soubor pocházející z lokality Olšany I-Smuchy, kterou objevil roku 1968 A. Duroň na poli mezi Habrovany a Olšany (Klíma 1971). Industrii přiřadil k aurignacienu, dnes se však přikláníme spíše k zařazení do technokomplexu szeletienu (Mlejnek 2005b). Drobnotvaré artefakty pocházející z výzkumu polykulturní lokality a hradiště Zelená hora u Radslavic, které B. Klímovi předal roku 1963 Č. Staňa, mohou být charakterizovány jako epigravettien (Klíma 1983).

Rozsáhlejší povrchový průzkum okolí Drnovic je ale spojen až se jménem Miroslava Daňka (1929-2007) (Rybářová, Svoboda 2007), který v osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století objevil na Vyškovsku celou síť paleolitických sídlišť a rozmnožil také počet artefaktů z již známých stanic (Svoboda 1994). M. Daněk spolupracoval z počátku s O. Šedem z Muzea Vyškovska a od roku 1985 s Archeologickým ústavem v Brně, kde jeho nálezy publikoval J. Svoboda v několika drobných příspěvcích (1987a; 1989; 1990a; 1997; 1999) a souhrnně ve své studii zabývající se sídelní strategií paleolitických lovců na Vyškovsku (1994). Z větších paleolitických lokalit objevil M. Daněk už počátkem osmdesátých let např. lokality Drnovice I – Končiny a Kněží háj a Opatovice I – Lány řazené k szeletienu nebo epigravettské sídliště Pístovice II – Za Hřbitovem. V roce 1992 objevil szeletskou lokalitu Drnovice III – Za Horkó (Svoboda 1997; Mlejnek 2005a; 2010a), ze které pochází nejpočetnější soubor.

Obr. 13: Miroslav Daněk při archeologické prospekci v okolí Drnovic na Vyškovsku. Foto: J. Buřival.

47

V letech 2002-2004 zaměřil O. Mlejnek svoji pozornost na oblast okolí Drnovic v rámci přípravy své seminální práce k souborné zkoušce z archeologie (Mlejnek 2004). Ve spolupráci s M. Daňkem upřesnil polohu jednotlivých jím objevených lokalit a analyzoval M. Daňkem nově získané soubory štípané industrie z této oblasti. Výsledky poté publikoval v několika drobných článcích (Mlejnek 2005a; 2005b; 2005c; 2005d; 2005e; 2005f; 2010a). Později se O. Mlejnek věnoval také sídelní strategii paleolitických lovců na Vyškovsku a svůj zájem rozšířil také na sousední Brněnsko. Výsledky analýzy sídelních strategií v mladém paleolitu na území těchto dvou regionů publikoval v rukopisu své oborové práce z archeologie (2006) a později také tiskem (2011a).

V rámci přípravy této disertační práce přenesl O. Mlejnek svůj zájem také na sousední region Prostějovska. Roku 2009 navštívili O. Mlejnek a P. Škrdla v rámci projektu zaměřeného na objevování nových stratifikovaných lokalit z počátku mladého paleolitu ondratickou pískovnu a na třech místech se jim v osypech obnažených profilů pískovny podařilo najít paleolitické artefakty. V těchto třech místech vyhloubili drobné sondy, z nichž ve dvou se jim podařilo zachytit uhlíkové polohy ležící v půdních sedimentech mezi spraší a podložním miocenním pískem. V první sondě se podařilo zachytit také paleolitický úštěp in situ (Škrdla, Mlejnek 2010). V zimě 2009 byla s použitím mechanizace druhá sonda rozšířena asi 65 m jihozápadním směrem. V profilu této asi 1 m široké a 1 m hluboké sondy (Zel_04) se vyrýsovalo několik výrazných uhlíkových čoček s dočervena propáleným podložním sedimentem. Z haldy vyhozené hlíny z výkopu sondy pochází několik artefaktů, mimo jiné také strmě retušované škrabadlo (Škrdla, Mlejnek 2010). V místě nejvýraznější uhlíkové čočky proběhl v letech 2010-2012 záchranný archeologický výzkum, o jehož výsledcích referujeme v této práci. Předběžné výsledky tohoto výzkumu byly publikovány také v několika drobných příspěvcích (Mlejnek a kol. 2011, Mlejnek, Škrdla 2012; Mlejnek, Škrdla, v tisku).

V souvislosti s tímto výzkumem a také s přípravou disertační práce rozšířil O. Mlejnek v roce 2009 svůj zájem o paleolitické povrchové lokality z Vyškovska na Prostějovsko. Cílem série povrchových sběrů bylo ověření polohy již známých stanic a také objevení nových paleolitických lokalit. V letech 2009-2010 došlo k několika intenzivním povrchovým sběrům na nejbohatší povrchové lokalitě Ondratice I/Želeč a o rok později také v širším okolí Brodku u Prostějova (Mlejnek 2011b). V letech 2011-2013 se O. Mlejnek se svými spolupracovníky zaměřil zejména na okolí Otaslavic a Určic. Výsledky záchranného archeologického výzkumu lokality Želeč i revize povrchových lokalit na Prostějovsku a Vyškovsku jsou podány v této práci.

48

5. KATALOG LOKALIT

V následujícím katalogu lokalit předkládám soupis všech známých paleolitických nalezišť na území sledovaného regionu. Lokality jsou uspořádány v abecedním pořadí podle názvu katastru (nikoliv obce). Ke každé lokalitě uvádím alternativní používané názvy, základní topografické údaje (poloha v souřadném systému WGS 84, nadmořská výška, převýšení nad nejbližší vodotečí, sklon svahu, rozloha lokality), stručnou historii výzkumů, popis zde nalezených artefaktů a také výsledky revizního průzkumu, pokud zde proběhl.

5.1 Alojzov u Prostějova I – Golštýn (obec Alojzov), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Určice, Charbovec, Spodní Golštýn, Malé Kluče

Objevil: A. Gottwald (1924)

Zkoumal: A. Gottwald (1924); J. Kopecký (30. léta), E. Kolibabe, J. Ječmínek, J. Šrot, Z. Smrž, Z. Čižmář

Uloženo: MZM, MPP, VMO

Poloha: 49.429649,17.057058 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 323-341 m Relativní převýšení: 54 m (Určický potok)

Kulturní určení: epiaurignacien Počet artefaktů: tisíce kusů

Rozloha lokality: 45 000 m2 Geomorfologie: svah kopce Golštýn

Literatura: Skutil 1925; 1931; 1933a; 1936; Oliva 1980; 1982; 1984b; 1987, 33-36; 1996; Čižmář 1988; Mlejnek 2008, 51-57

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil roku 1924 A. Gottwald. Jeho nálezy publikoval J. Skutil (1925), který v průběhu třicátých let lokalitu sám navštívil a zde nalezené artefakty zmínil v několika svých článcích (Skutil 1931; 1933a; 1936). Kromě něho zde v průběhu třicátých let sbírali štípanou industrii i další amatérští archeologové, zejména J. Kopecký. Lokalita byla hojně navštěvována sběrateli i po druhé světové válce. Zejména soubory posbírané J. Ječmínkem a J. Šrotem daly základ sbírkám štípané industrie z této polohy uloženým v depozitáři Ústavu Anthropos MZM a v Muzeu Prostějovska v Prostějově. V osmdesátých letech minulého století zde sbíral štípanou industrii také Z. Čižmář, jehož nálezy jsou uloženy v Muzeu Prostějovska (Čižmář 1988). Dostupné soubory zpracoval pro potřeby své diplomové práce M. Oliva (1980; 1987, 33-36), menší soubor ze sbírek J. Šrota analyzoval O. Mlejnek (2008, 51-57).

49

Popis souboru: Artefakty se nacházejí na obou stranách polní cesty, která vede od silnice mezi Určicemi a Alojzovem k chatové oblasti Kumberky. Polní trať pod cestou je označována jako Golštýn – Charbovec, trať nad cestou jako Spodní Golštýn (Čižmář 1988). Z rozptylu nálezů vyplývá, že část lokality se zřejmě nachází i v zahradách chat, které jsou však pro povrchový sběr nepřístupné. Ojedinělé nálezy se nacházely také ve dvou koncentracích východním směrem od chat v polohách Malé Kluče a Zámčisko (Čižmář 1988). Západní hranice lokality se nachází asi 150 m od polní cesty. Dále směrem do kopce k Alojzovu již žádné paleolitické artefakty nalezeny nebyly (Čižmář 1988). Jedná se o nejbohatší lokalitu v okolí Určic, odkud pochází tisíce paleolitických artefaktů. Počet nálezů z okolních poloh je nesrovnatelně nižší.

Soubor je zhotoven převážně z SGS, zastoupen je ale také rohovec typu Krumlovský les, rohovec typu Stránská skála, spongolit a moravské jurské rohovce. Vzácně se objeví také rohovec typu Troubky-Zdislavice, křemenec typu sluňák a chalcedonová zvětralina (Mlejnek 2008, 52-53).

Mezi nástroji výrazně dominují rydla (57,41 %). Mezi rydly skoro dvojnásobně převládají hranová rydla nad klínovými. Častá jsou polyedrická ostří (zejména u klínových rydel), rydlové údery jsou ale převážně přímé a nevyhovují tak definici aurignackých obloukových rydel. Nejčastějším typem jsou hranová rydla na vkleslé retuši, která jsou někdy i vícenásobná. Hojná jsou také rydla příčná (7 %). Hodně rydel se rovněž objevuje na kombinovaných nástrojích, které jsou v souboru také velmi časté (22,66 %). Škrabadla jsou vzácná (7,51 %), často velmi otupená. Opakovaně se objevuje kombinace škrabadla s retušovaným trnovitým výběžkem a rydla s odštěpovačem. Naopak kombinace rydla se škrabadlem je vzácná. Retušované čepele nejsou v souboru časté, zajímavý je výskyt některých archaických typů (bifasy, drásadla). Ojediněle se zde vyskytují mikrolity, zastoupen je také hrot typu Krems a distální úprava ve stylu tzv. kostěnkovských nožů. Strmě retušované čepele chybí, objevily se pouze dva hroty s otupeným bokem. Industrie je výrazně čepelová, technologie vyspělá mladopaleolitická, pro čepele je typická redukce velikosti patky. Většina jader je ve vysokém stupni vytěžení, surovinou se na lokalitě šetřilo (Oliva 1987, 33-36; Mlejnek 2008, 53-57).

Revizní průzkum: Lokalita byla v rámci revizního průzkumu v letech 2012-2013 opakovaně navštívena. Získaný soubor štípané industrie se s každou další návštěvou rozmnožil a celkově zde bylo nalezeno 34 patinovaných artefaktů a jeden nepatinovaný úštěp z rohovce typu Olomučany. Poloha všech paleolitických nálezů byla zaměřena pomocí GPS přístroje, díky čemuž bylo možné zmapovat přibližný rozsah lokality. Ze surovin výrazně převládaly silicity z glacigenních sedimentů (19 ks), následované rohovcem typu Krumlovský les (6 ks) a rohovcem typu Troubky-Zdislavice (4 ks). Ojediněle se vyskytl také křemenec typu sluňák, křemen, moravský jurský rohovec a blíže neurčený jemnozrnný křemenec. V případě jednoho přepáleného zlomku nebylo možné surovinu určit. Mezi debitáží převažovaly úštěpy (16 ks) nad čepelemi (4 ks) a čepelkami. Neurčitelných fragmentů bylo v souboru šest. Mezi

50 sedmi nástroji převažovala rydla, z nichž dvě byla typická kanelovaná aurignacká rydla, ve dvou případech se vyskytlo rydlo na lomu a jedním exemplářem bylo zastoupeno hranové rydlo na šikmé retuši. Z dalších typů nástrojů byl v souboru přítomen mesiální zlomek oboustrannně retušované čeple a zlomek retušovaného nástroje, snad původně hrotitého drásadla. Také v případě bazálního zlomku plošně retušovaného úštěpu se původně mohlo jednat o nástroj. Celkově nově nalezené artefakty jen potvrzují zařazení souboru do epiaurignacienu.

Obr. 14: Mapa oblasti mezi Určicemi a Alojzovem v programu MapSource s vyznačením jednotlivých v textu zmiňovaných poloh. Modrá kolečka znázorňují nálezy mladopaleolitických artefaktů na lokaitě Alojzov I - Golštýn, zelená kolečka nálezy neolitické štípané industrie.

51

Obr. 15: Místa nálezu jednotlivých paleolitických (kolečka) a neolitických (kosočtverce) artefaktů na lokalitě Alojzov I – Golštýn na leteckém snímku v prostředí programu Google Earth. Lokalita zřejmě zasahuje také do prostoru zahrad s chatami, kde ale nebyl povrchový sběr možný.

Obr. 16: Pohled z polohy Určice – Klementky na lokalitu Alojzov I – Golštýn. V popředí se vpravo od polní cesty nachází lokalita Určice I – Dlouhé Kluče.

52

Obr. 17: Alojzov I – Golštýn. Vybrané artefakty. 1-2: jádra, 3-7: čepele, 8-10: drásadla, 11-12: plošně retušované hroty. Kresba: O. Mlejnek.

53

Obr. 18: Alojzov I – Golštýn. Vybrané artefakty. 1: škrabadlo, 2: škrabadlo/rydlo, 3: oškrabovač, 4-12: rydla. Kresba: O. Mlejnek.

54

Obr. 19: Alojzov I – Golštýn. Vybrané artefakty. 1-13: rydla, 14-15: rydlové odpady. Kresba: O. Mlejnek.

55

5.2 Alojzov u Prostějova II – Mitrovy u lesa Markovce (obec Alojzov), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Určice, Myslejovice

Objevil: I. L. Červinka (1910)

Zkoumal: I. L. Červinka (1910); J. Kopecký (1931; 1936)

Uloženo: MZM, MPP

Poloha: 49.414854,17.047262 (přibližně) Orientace svahu: severní

Nadmořská výška: 373-382 m Relativní převýšení: 54 m (Hranečnice)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: 53 kusů

Rozloha lokality: neznámá Geomorfologie: svah ostrožny

Literatura: Kopecký 1937, 86; Skutil 1939, 86

Dějiny výzkumů: Lokalita byla podle J. Skutila (1939, 86) známa již v roce 1910, kdy ji objevil patrně I. L. Červinka. Nachází se nedaleko trojmezí katastrálních území Alojzova, Myslejovic a Určic v blízkosti zaniklé středověké vesnice. J. Kopecký zde v roce 1933 posbíral nepočetnou průvodní paleolitickou štípanou industrii (Kopecký 1937), která je uložena v depozitáři Ústavu Anthropos MZM. Sběratel Libor Novotný z Myslejovic zde nalezl čepelové škrabadlo z patinovaného SGS, které je uloženo v depozitáři Muzea Prostějovska v Prostějově. Z. Čižmář zde v průběhu svých sběrů koncem osmdesátých let dvacátého století žádné další artefakty nenalezl (osobní sdělení).

Popis souboru: Kolekce štípané paleolitické industrie z této lokality uložená v MZM se skládá z 52 artefaktů. Soubor obsahuje také větší počet nepatinovaných snad neolitických artefaktů, které nebyly do zpracování zahrnuty.

Mezi surovinami převažují silicity z glacigenních sedimentů (14 ks), následované sluňákem (11 ks), moravskými jurskými rohovci (6 ks), rohovcem typu Troubky-Zdislavice (6 ks) a spongolitem (6 ks). Dva artefakty byly vyrobeny z radiolaritu, jeden z rohovce typu Krumlovský les a jeden z rohovce typu Stránská skála. V případě čtyř přepálených artefaktů nebylo možné surovinu určit.

Jádra byla v souboru jen dvě, obě přepálená, nepravidelná, zbytková. Mezi debitáží převažovaly úštěpy a jejich zlomky (24 ks) nad čepelemi (8 ks) a čepelkami (2 ks). Neurčitelných zlomků bylo v souboru jedenáct. Kolekce pěti nástrojů se skládala ze tří jednostranně retušovaných čepelí, jednoho odštěpovače a okrouhlého škrabadla z rohovce typu Krumlovský les. V Muzeu Prostějovska je ještě uloženo čepelové škrabadlo ze SGS. Celkově se jedná o nepříliš početnou a výraznou kolekci datovatelnou pouze rámcově do mladého paleolitu. Na základě převahy SGS a rohovce typu Troubky-Zdislavice mezi

56 surovinami a také podle kulturního zařazení okolních stanic (Alojzov I, Určice) by se dalo uvažovat o přiřazení tohoto souboru k aurignacienu (epiaurignacienu?).

Revizní průzkum: Revizní průzkum na lokalitě neproběhl z důvodu nepříznivých podmínek.

5.3 Brodek u Prostějova I – Hůrky (obec Brodek u Prostějova), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Malá hůrka

Objevil: I. L. Červinka (1910)

Zkoumal: I. L. Červinka (1910); J. Kopecký (1930, 1936)

Uloženo: MZM, MPP

Poloha: 49.36713,17.104801 Orientace svahu: severní

Nadmořská výška: 235-273 m Relativní převýšení: 46 m (Brodečka)

Kulturní určení: aurignacien Počet artefaktů: stovky, 75 nástrojů

Rozloha lokality: neznámá Geomorfologie: mírný svah

Literatura: Kopecký 1937, 86; Skutil 1939, 86; Oliva 1987, 30; Mlejnek 2011b, 132

Dějiny výzkumů: Lokalitu údajně objevil již I. L. Červinka v roce 1910 (Skutil 1939, 86). Roku 1936 zde J. Kopecký při výzkumu pravěkého objektu objevil soubor paleolitických artefaktů (Kopecký 1937, 86). Další soubor hrubotvarých artefaktů pochází ze sběrů J. Kopeckého z roku 1930.

Popis souboru: Středně početná kolekce pocházející z pravěkého objektu prozkoumaného J. Kopeckým obsahuje 75 nástrojů. Škrabadla převažují v souboru nástrojů nad rydly, několik z nich je kýlovitých (Oliva 1987, 30). Na základě přítomnosti kýlovitých škrabadel je možné uvažovat o zařazení souboru do aurignacienu.

V depozitáři Ústavu Anthropos MZM je dále uložena kolekce hrubotvaré industrie z této lokality ze sběrů J. Kopeckého z roku 1930. Jedná se o 25 artefaktů převážně ze sluňáku (19 ks), dvěma kusy je zastoupen rohovec typu Troubky-Zdislavice, jeden kus je z moravského jurského rohovce, jeden z křemene a jeden z blíže neurčené tmavé nekvalitní suroviny. Kolekce obsahuje šest jader; tři z nich jsou těženy diskoidní technikou, jedno jádro je dvojpodstavové a jedno je se změněnou orientací. Čtyři jádra byla opuštěna již v dřívějším stadiu těžby, zbývající dvě jádra jsou více vytěžená. V debitáži převažují úštěpy (10 ks) nad čepelemi (3 ks). Neurčitelné zlomky byly v souboru tři. Soubor nástrojů se skládal z jednoho strmě retušovaného konvexního bočního drásadla na úštěpu z rohovce typu Troubky- Zdislavice, z hrubého zobce (pic) na fragmentu sluňáku a z plošně retušovaného úhlového

57 drásadla na jádrovitém kusu sluňáku. Dalších šestnáct křemencových artefaktů z této lokality je uloženo v depozitáři Muzea Prostějovska v Prostějově.

Revizní průzkum: Při našem průzkumu v roce 2010 jsme v prostoru těžebního pásma lomu objevili jeden patinovaný silicitový úštěp. V profilech lomu bylo možné pozorovat narušené pravěké objekty. Opakovaná návštěva lokality žádné další nálezy nepřinesla. Je pravděpodobné, že větší část lokality byla odtěžena lomem.

5.4 Brodek u Prostějova II – Za Zámkem (obec Brodek u Prostějova), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Za Zámkem, Za Sýpkama

Objevil: A. Gottwald

Zkoumal: A. Gottwald

Uloženo: MPP

Poloha: 49.369568,17.079084 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 248-258 m Relativní převýšení: 19 m (Brodečka)

Kulturní určení: aurignacien? Počet artefaktů: 2

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: úpatí nevýrazné ostrožny

Literatura: Oliva 1987, 30; Mlejnek 2011b, 132

Dějiny výzkumů: Artefakty objevil zřejmě A. Gottwald při svých průzkumech. Jeho nálezy, které jsou uloženy v Muzeu Prostějovska v Prostějově, zahrnují pouze kýlovité škrabadlo z pazourku a kombinaci pazourkového škrabadla se dvěma rydly na lomu (Oliva 1987, 30). Jedná se tedy o dva ojedinělé nálezy.

Revizní průzkum: V rámci opakovaných návštěv této lokality se nám zde nepodařilo najít žádný paleolitický artefakt. Vzhledem k charakteru ornice, která je promíšena se značným množstvím odpadků, je možné, že v tomto místě došlo k navezení zeminy, což by vylučovalo možnost nalezení dalších artefaktů.

5.5 Brodek u Prostějova III – Hájek (obec Brodek u Prostějova), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Ondratice IX – U Hájku, Ondratice IX - Štipla

Objevil: J. Kopecký?, J. Ječmínek

Zkoumal: J. Kopecký?, J. Ječmínek, P. Fojtík

58

Uloženo: MPP

Poloha: 49.365719,17.073666 (přibližně) Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 251-264 m Relativní převýšení: 14 m (Ondratický potok)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: desíty kusů

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: svah kopce

Literatura: Absolon 1935, 7; Valoch 1983, 5; Mlejnek 2011b, 142

Dějiny výzkumů: Přítomnost paleolitické lokality v tomto prostoru zmiňuje již K. Absolon, který ji však na své mapě rozšíření drahanského paleolitu lokalizuje asi o 200 m jižně do okolí silnice při výjezdu z Ondratic směrem na Brodek u Prostějova do trati Štipla (Absolon 1935, 7). Žádné další podrobnosti nezmiňuje. K. Valoch (1983, 5) uvádí nálezy nepočetné paleolitické průvodní industrie z pole Hájek severovýchodně od Ondratic. Lokalitu pojmenoval nepřesně Ondratice IX – U Hájku. Bližší podrobnosti rovněž nejsou uvedeny. Ojedinělé artefakty zde nalezl také P. Fojtík a předal je do Muzea Prostějovska v Prostějově.

Popis souboru: Soubor štípané industrie označený jako Ondratice IX – Štipla je uložen v depozitáři Ústavu Anthropos MZM. Skládá se z devíti křemencových kusů. Jedná se o pět jader. Dvě z nich diskovitého a tři nepravidelného tvaru. Zbytek nepočetné kolekce tvoří dva úštěpy a dva otloukače. Paleolitické stáří souboru není jisté.

Revizní průzkum: V letech 2011 a 2012 proběhl revizní průzkum lokality, který zde prokázal přítomnost neolitických kultur s vypíchanou a moravskou malovanou keramikou. Žádné artefakty paleolitického stáří nalezeny nebyly. Je tedy možné, že v případě nálezů z této polohy mohlo dojít k záměně neolitických artefaktů za paleolitické.

5.6 Dědice u Vyškova I – cihelna (obec Vyškov), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Dolní újezdy

Objevil: J. Skutil (?)

Zkoumal: R. Musil, K. Valoch (1955)

Uloženo: MVV

Poloha: 49.298772,16.968434 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 289-290 m Relativní převýšení: 10 m (Malá Haná)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: 1

Rozloha lokality: ojedinělý nález Geomorfologie: mírný svah 59

Literatura: Skutil 1936, 63; Musil, Valoch 1956, 276, 278, 294, 295

Dějiny výzkumů: Již v období první republiky nalezl J. Skutil v Dědicích u říčky Hané ojedinělý artefakt (Skutil 1936, 63). Podle kresby (Skutil 1936, obr. X/13) se zřejmě jednalo o boční konvexní drásadlo. V roce 1953 byl pracovníky dědické cihelny nalezen zlomek listovitého hrotu, který byl vedoucím cihelny odevzdán panu řediteli Langovi z Vyškova, který nález předal do Muzea Vyškovska. Stratigrafickou situaci nálezu posléze ověřili R. Musil a K. Valoch v rámci projektu dokumentace sprašových profilů ve Vyškovské bráně (Musil, Valoch 1956).

Popis nálezu: Jedná se o fragment již v pravěku zlomeného listovitého hrotu z moravského jurského rohovce opracovaného oboustranně plošnou retuší. Pouze v jednom místě byl ponechán zbytek kůry. Podle nálezců pocházel hrot z hloubky 6 m, tedy buď z povrchu eemské půdy, nebo ze starowürmské spraše (Musil, Valoch 1956, 294). Pokud by byla tato informace pravdivá, jednalo by se o hrot již středopaleolitického stáří, na základě morfologie artefaktu nelze ale vyloučit ani datování na počátek mladého paleolitu (szeletien). V padesátých letech dvacátého století bylo dále v dědické cihelně při kopání základů porušeno ohniště ve spraši, pravděpodobně risského stáří (Musil, Valoch 1956, 294). Ohniště zabíralo plochu více než 1 m2 a spraš byla až do hloubky 25 cm do červena přepálena. V okolí ohniště bylo roztroušeno množství uhlíků. V blízkosti ohniště nebyly nalezeny žádné kamenné artefakty ani zvířecí kosti.

Revizní průzkum: Vzhledem k tomu, že se jedná o stratifikovaný nález, revizní průzkum na lokalitě neproběhl. Zde nalezený zlomek listovitého hrotu se nachází v expozici Muzea Vyškovska ve Vyškově.

Obr. 20: Dědice I - cihelna. Zlomek listovitého hrotu. Převzato z: Musil, Valoch 1956, obr. 6/2.

60

5.7 Dětkovice I – Plániva (obec Dětkovice), okr Prostějov

Alternativní názvy: Planina, Za humny v padělkách, Šiborovice

Objevil: I. L. Červinka (1910)

Zkoumal: I. L. Červinka (1910), J. Kopecký (1930)

Uloženo: MZM

Poloha: 49.41017,17.077861 (přibližně) Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 315-330 m Relativní převýšení: 40 m (Kelčický potok)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: 62

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: svah výrazného kopce Plániva

Literatura: Absolon 1935, 7; Kopecký 1937, 86; Skutil 1939, 86

Dějiny výzkumů: Lokalita byla podle J. Skutila (1939, 86) známa již roku 1910, kdy ji objevil patrně I. L. Červinka. V roce 1930 zde menší kolekci artefaktů nalezl J. Kopecký (1937, 86). Polohu lokality vyznačil ve své mapě rozšíření drahanského paleolitu K. Absolon (1935, 7).

Popis nálezů: Soubor z povrchových sběrů J. Kopeckého z roku 1930 uložený v depozitáři Ústavu Anthropos MZM obsahuje celkem 62 artefaktů. Z použitých surovin převažuje sluňák (26 ks), následovaný SGS (13 ks) a MJR (10 ks). Z dalších surovin je třemi artefakty zastoupen radiolarit, dva kusy jsou ze spongolitu a z rohovce typu Troubky-Zdislavice a v případě šesti přepálených kusů nebylo možné surovinu určit.

Z technologických kategorií převažují neurčitelné fragmenty (18 ks) a jádra (15 ks). Úštěpy (17 ks) převažují nad čepelemi (5 ks) a čepelkami (1 ks). Z jader je sedm ze sluňáků a šest ze silicitů. V jednom případě se jedná o zkoušku, pět jader je těžených a devět zbytkových. Těžená jádra převažují v případě sluňáku, u silicitů převažují zbytková jádra. Pět jader je nepravidelného tvaru, čtyři jádra jsou plochá, z prizmatických jader jsou dvě jednopodstavová, jedno dvojpodstavové a jedno se změněnou orientací. Soubor pěti nástrojů se skládá z šikmo retušované radiolaritové čepele, konvexního příčného drásadla ze SGS, oboustranně retušované čepele ze SGS, konvexního ventrálně retušovaného příčného sluňákového drásadla a z konvexního příčného drásadla ze sluňáku. Vzhledem k malému počtu zde nalezených artefaktů a k absenci výrazných typů nástrojů je možné soubor z této lokality datovat jen rámcově na počátek mladého paleolitu.

Revizní průzkum: V průběhu revizního průzkumu v roce 2013 nebyly nalezeny žádné artefakty. Průzkum proběhl na svazích kopce Plánivá za dobrých podmínek. Temeno kopce je zatravněné a pro povrchový sběr nepřístupné.

61

5.8 Dolní Otaslavice I – Kopaniny (obec Otaslavice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Otaslavice - Kopaninky

Objevil: J. Kopecký (1929)

Zkoumal: J. Kopecký (1930-1935), A. Štefek, J. Ječmínek

Uloženo: MZM, MPP

Poloha: 49.389399,17.059643 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 298-306 m Relativní převýšení: 50 m (Brodečka)

Kulturní určení: aurignacien? Počet artefaktů: 557 kusů

Rozloha lokality: 27 500 m2 Geomorfologie: ostrožna nad Brodečkou

Literatura: Absolon 1935, 7; Kopecký 1937, 86

Dějiny výzkumů: Lokalita byla objevena již roku 1929 J. Kopeckým (Kopecký 1937, 86). Na základě jeho sběrů uvedl K. Absolon otaslavické lokality do odborné literatury (Absolon 1935). Ve své monografii ovšem neodděloval nálezy pocházející z jednotlivých otaslavických poloh a spíše než o analýzu jednotlivých souboru štípané industrie mu šlo o podání návrhu typologického systému tzv. kvarcitového aurignacienu (Absolon 1935). Od konce třicátých let navázali na povrchové sběry J. Kopeckého jeho žáci A. Štefek a J. Ječmínek.

Popis souboru: Ve sbírkách MZM se nachází z této polohy celkem 557 artefaktů. Vzhledem k vysokému zastoupení nástrojů (31 %) se zdá, že se jedná, stejně jako u ostatních otaslavických lokalit, o výběrový soubor. Většina nálezů pochází již z předválečných sběrů a vzhledem k vysokému počtu přepálených artefaktů je možné, že byly zachráněny ze spáleniště mikulovského zámku, kam byla většina sbírek štípané industrie MZM převezena v roce 1945. Dalších 48 silicitových artefaktů ze sběrů J. Kopeckého je uloženo ve sbírkách Muzea Prostějovska v Prostějově. Lokalita se nachází na kopci západně od Dolních Otaslavic, severozápadně od pravěkého hradiska. Dnes se zde nachází chatová oblast, a proto není další povrchový průzkum možný.

Mezi surovinami převládá SGS (54 %), dále je výrazněji zastoupen rohovec typu Troubky- Zdislavice (8 %), MJR (7 %), spongolit (6 %), radiolarit (5 %) a místní křemenec typu sluňák (5 %). V případě sluňáku je ale možné, že většina křemencových artefaktů byla ze souboru již dříve vyčleněna a dnes je nezvěstná. Méně je zastoupen rohovec typu Krumlovský les (2 %), chalcedonová zvětralina (0,5 %) a křemen (0,4 %). Poměrně velkou část souboru (10 %) nebylo možné surovinově určit, většinou kvůli intenzivnímu přepálení.

62

Ze základních typologických kategorií převažují čepele a čepelky nad úštěpy (Ilam 53,5 %). Zajímavý je poměrně vysoký počet čepelek (27 ks oproti 118 čepelím). Industrie je celkově drobnotvará. Neurčitelné fragmenty jsou zastoupeny 72 kusy. Jader je v souboru 59, z toho 9 jádrových nástrojů (odštěpovače, drásadla, rydlo a škrabadlo). Mezi jádry převažují zbytková čepelová mladopaleolitická jádra a nepravidelná jádra. Diskovitá jádra jsou zastoupena pouze dvěma exempláři. Mezi prizmatickými jádry převažují jednopodstavová jádra (22 kusů) nad dvojpodstavovými a nad jádry se změněnou orientací (po devíti kusech). Mezi patkami převažují ploché patky (98 ks) nad bodovými (35 ks), fasetovanými (29 ks) a diedrickými (23 ks). Patky korové (11 ks) a abradované (5 ks) jsou vzácnější. V debitáži převažují čepele a úštěpy bez kůry (320 ks). Debitáž s částečným korovým povrchem je méně častá (104 ks), korové úštěpy jsou vzácné (2 ks), což svědčí o importu suroviny v podobě připravených jader.

Z typologického hlediska je počet škrabadel (37 ks), rydel (37 ks)a retušovaných čepelí (36 ks) téměř vyrovnaný. Mezi škrabadly převažují nízká úštěpová a čepelová škrabadla, objeví se ale také vysoká škrabadla (5 ks), výjimečně i vyčnělá (2 ks). Mezi rydly jsou nejvíce zastoupena rydla na lomu (9 ks), rydla klínová (8 ks) a oblouková kanelovaná (8 ks). Méně častá jsou rydla plochá (4 ks), hranová (3 ks) a v jednom případě se objevilo rydlo jádrové. V kategorii retušovaných čepelí se objevují jednostranně a oboustranně retušované čepele (16 ks), zajímavější je ale hojný výskyt otupených čepelí a čepelek (13 ks). Z aurignackých typů se v jednom exempláři objevila čepelka typu Dufour a dvěma kusy jsou zastoupeny strmě retušované aurignacké čepele. Hrotů je v souboru málo, kromě třech moustérských hrotů se vyskytl také zlomek plošně retušovaného, snad jerzmanowického hrotu. Z levalloiských produktů jsou zastoupeny dva levalloiské hroty a do hrotu retušovaná levalloiská čepel. Odštěpovače jsou v souboru zastoupeny třinácti kusy. Hrubotvarou složku industrie tvoří zejména drásadla (19 ks), zoubkované nástroje (3 ks), oškrabovače (2 ks) a vrub. Mezi drásadly převažují konvexní (příčná a boční) drásadla, zastoupena jsou ale také drásadla přímá a úhlová a po jednom exempláři je zastoupeno drásadlo hrotité a vkleslé. Kombinované nástroje jsou zastoupeny kombinací škrabadlo/rydlo (2 ks) a škrabadlo/hrot (2 ks).

Na základě převahy SGS mezi surovinami převažující čepelové technologie a mladopaleolitických nástrojů v typologickém spektru je možné soubor zařadit do mladého paleolitu. Na základě analýzy typologického spektra je nejpravděpodobnější zařazení do aurignacienu, případně epiaurignacienu. Svědčí o tom zejména přítomnost aurignackých typů nástrojů (vysoká a vyčnělá škrabadla, kanelovaná oblouková rydla, aurignacké čepele, čepelka typu Dufour) i vyšší zastoupení SGS a rohovce typu Troubky-Zdislavice, což je pro aurignacké soubory na střední Moravě typické. Pravděpodobně došlo ale k přimíšení nástrojů typických pro jiné mladopaleolitické kultury. Jedná se zejména o bohunicien (dva levalloiské hroty, do hrotu retušovaná levalloiská čepel a jerzmanowický hrot) a gravettien (čepele a čepelky s otupeným bokem). K tomuto přimíšení mohlo dojít umělou homogenizací artefaktů pocházejících z více kulturních vrstev na povrchové lokalitě nebo také při

63 manipulaci s kolekcí štípané industrie, protože se jedná z velké části ještě o předválečné sběry J. Kopeckého.

Revizní průzkum: Vzhledem k chatové zástavbě je dnes lokalita nepřístupná pro povrchový sběr. Z tohoto důvodu zde revizní průzkum neproběhl.

Obr. 21: Poloha jednotlivých paleolitických lokalit v okolí Otaslavic a Vincencova na mapě K. Absolona (1935, 9).

64

5.9 Dolní Otaslavice II – Horka (obec Otaslavice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Otaslavice – Záhorčí

Objevil: J. Kopecký (1929)

Zkoumal: J. Kopecký (1930-1935), A. Štefek, J. Ječmínek

Uloženo: MZM

Poloha: 49.391487,17.068409 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 300-314 m Relativní převýšení: 54 m (Brodečka)

Kulturní určení: aurignacien?, bohunicien? Počet artefaktů: 68 kusů

Rozloha lokality: 33 000 m2 Geomorfologie: svah a temeno kopce

Literatura: Absolon 1935, 7; Kopecký 1937, 86

Dějiny výzkumů: Lokalita byla objevena již roku 1929 J. Kopeckým (Kopecký 1937, 86). Na základě jeho sběrů uvedl K. Absolon otaslavické lokality do odborné literatury (Absolon 1935). Od konce třicátých let navázali na povrchové sběry J. Kopeckého jeho žáci A. Štefek a J. Ječmínek.

Popis souboru: Lokalita se nachází na kopci Horka nad Dolními Otaslavicemi směrem na Vincencov. Podle K. Absolona (1935, 9) zde bylo možné sbírat štípanou industrii na poměrně velké ploše. Ve sbírkách MZM se však dochovalo pouze 68 artefaktů z této polohy.

Ze surovin zde převládá SGS (27 ks), následovaný křemencem typu sluňák (13 ks) a MJR (9 ks). Méně často se objevuje rohovec typu Troubky-Zdislavice (6 ks), spongolit (4 ks), rohovec typu Krumlovský les (3 ks) a křemen (3 ks). V případě tří artefaktů nebylo možné pro přepálení surovinu určit. Rohovec typu Stránská skála ani radiolarit se v souboru neobjevují.

Z technologického hlediska se soubor skládá z 11 jader, 17 čepelí, 6 čepelek, 8 úštěpů, 3 fragmentů, 22 nástrojů a jednoho otloukače. Vysoké zastoupení nástrojů a jader svědčí o výběrovosti kolekce. V souboru jader převažují diskovitá jádra (4 ks), objevilo se i jedno jádro těžené centripetální levalloiskou metodou. Z mladopaleolitických typů jsou zastoupena dvě zbytková jádra (jednopodstavové a dvojpodstavové) a těžené jádro se změněnou orientací. Tři jádra je možné označit jako nepravidelná. Z jádrových nástrojů se vyskytl jeden odštěpovač a konvexní drásadlo na jádrovitém kusu křemene. Ze surovin u jader převažuje křemenec a křemen (8 ks), jádra ze silicitů jsou vzácná (3 ks). Patky jsou většinou ploché (12 ks) a bodové (8 ks), vzácně fasetované (2 ks), v jednom případě se objevila patka diedrická. Většina artefaktů je bez kůry (46 ks), korových úštěpů je málo.

65

Mezi 22 nástroji převažují mladopaleolitické typy. Počet škrabadel a rydel je vyrovnaný (po šesti kusech). Soubor škrabadel se skládá ze tří čepelových škrabadel, škrabadla na retušované čepeli a dvou nízkých škrabadel na úštěpu. Mezi rydly je po jednom kusu zastoupeno rydlo na zlomené čepelce, rydlo na korovém povrchu na čepeli z hrany jádra, kanelované obloukové rydlo na mesiálním zlomku čepele, klínové rydlo střední na zlomku křemence typu sluňák, příčné rydlo na retušovaném mesiálním zlomku čepele z rohovce typu Troubky-Zdislavice a hranové rydlo na vklesle retušované čepelce. Z retušovaných čepelí je zastoupena ventrálně příčně strmě retušovaná čepel z MJR, oboustranně strmě retušovaná čepelka z SGS připomínající čepelku typu Dufour (retuš ale není střídavá) a otupená čepel se ztenčenou bází rovněž z SGS. Drásadla jsou v souboru tři, všechna konvexně retušovaná z křemene, křemence a rohovce typu Troubky-Zdislavice. Z dalších nástrojů se vyskytl odštěpovač ze SGS, okrajově retušovaný křemencový levalloiský hrot a dva neurčitelné zlomky nástrojů.

Celkově je patrné, že se jedná o výběrový soubor snad vzniklý smícháním více kulturních vrstev. Zatímco převaha artefaktů ze SGS a přítomnost mladopaleolitických typů (škrabadla, rydla, retušované čepele) a zejména aurignackého kanelovaného rydla by mluvila pro zařazení kolekce do aurignacienu, industrie vyrobená z méně kvalitních surovin (jádra, levalloiský hrot, drásadla) by svědčila spíše o zařazení souboru do bohunicienu. Zdá se, že v kolekci z této polohy mírně převládá aurignacká složka. Kulturní zařazení souboru je ztíženo také malým počtem artefaktů v souboru.

Revizní průzkum: Přes opakovaný průzkum lokality v letech 2011-2013 za poměrně dobrých podmínek byl na této lokalitě nalezen pouze jeden zlomek čepele z bílého křemence nejistého stáří.

5.10 Drnovice u Vyškova I – Končiny, Kněží háj (obec Drnovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Kopaniny u lomu, Kopaniny pod Kněžím hájem

Objevil: M. Daněk (1980?)

Zkoumal: M. Daněk (1980-2006)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.283484,16.943901 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 330-345 m Relativní převýšení: 70 m (Drnůvka)

Kulturní určení: szeletien Počet artefaktů: stovky kusů

Rozloha lokality: neznámá Geomorfologie: svah kopce

66

Literatura: Svoboda 1987a; 1989, 16; 1990a; 1994, 24; Mlejnek 2004, 14, 21; 2005a, 179-180

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil počátkem osmdesátých let dvacátého století amatérský archeolog M. Daněk z Drnovic. Zpočátku předával své nálezy O. Šedovi do Muzea Vyškovska ve Vyškově, od roku 1985 J. Svobodovi z Archeologického ústavu ČSAV v Brně. J. Svoboda publikoval nálezy z této polohy předběžně v několika drobných zprávách (1987a; 1989, 16; 1990a) a později v souborné studii věnující se paleolitickému osídlení Vyškovské brány (1994, 24), kde analyzoval nálezy M. Daňka z let 1988-1992. Pozdější sběry M. Daňka z této polohy publikoval O. Mlejnek (2004, 14, 21; 2005a). Po smrti M. Daňka v roce 2007 neproběhl na této lokalitě žádný intenzivnější povrchový průzkum.

Popis souboru: Lokalita se nachází severozápadně od Drnovic v blízkosti lesa Kněží háj a je tvořena dvěma koncentracemi nálezů silicitové štípané industrie. Mezi těmito koncentracemi bylo nalezeno několik křemencových artefaktů. Soubor štípané industrie se skládá ze 130 nálezů. Mezi surovinami převažují moravské jurské rohovce (44 %), spongolit (20 %), SGS (20 %) a křemenec typu sluňák (11 %). Vzácně se vyskytl také křemen (4 %) a radiolarit (1 %).

Nejpočetnější skupinu nástrojů tvořila drásadla (31 %) s okrajovou, plošnou a Quina retuší. Převažovala drásadla boční, méně často se objevila také příčná, úhlová a dvojitá. Škrabadla (23 %) byla většinou nízká, pouze ve dvou případech vysoká. Nepříliš hojná rydla (11 %) byla často malých rozměrů. Soubor hrotů byl tvořen listovitým hrotem se zaoblenou bází, dvěma zlomky listovitých hrotů, třemi masivními bifasy a jedním tayackým hrotem. Z ostatních typů se vyskytovaly retušované čepele (7 ks), vrtáky (2 ks), zobce (2 ks), vruby (2 ks), odštěpovače (2 ks), oškrabovače (2 ks) a kombinované nástroje (škrabadlo/rydlo a drásadlo/rydlo). Vysoký podíl plošně retušovaných nástrojů (listovitých hrotů a drásadel), společně s nízkým podílem aurignackých typů a absencí levalloiské metody svědčí pro zařazení souboru do szeletienu (Svoboda 1989; 1994, 24). Po roce 1992 zde bylo nalezeno dalších 197 artefaktů. Vedle průvodní industrie obsahovaly nové sběry pouze tři nástroje. Jednalo se o ploché škrabadlo na zlomené čepeli, plošně retušované úhlové drásadlo z rohovce typu Krumlovský les 1 a tayacký hrot z SGS (Mlejnek 2004, 21; 2005a, 179-180).

Revizní průzkum: V průběhu revizního průzkumu v roce 2013 bylo nalezeno devět artefaktů, z nichž dva (nepatinované jednopodstavové jádro a zlomek úštěpu) jsou zřejmě postpaleolitického stáří. V případě zbývajících sedmi artefaktů se jednalo o zlomek úštěpu ze SGS, o zlomek úštěpu z rohovce typu Troubky-Zdislavice a o pět blíže neurčitelných zlomků z MJR.

67

Obr. 22: Drnovice I – Končiny, Kněží háj. Vybrané artefakty. 1: úhlové drásadlo, 2: nízké čepelové škrabadlo, 3: tayacký hrůtek. Kresba: O. Mlejnek.

Obr. 23: Mapa okolí Drnovic v programu MapSource se znázorněním poloh jednotlivých paleolitických lokalit a s lokalitazí nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (modrá kolečka).

68

5.11 Drnovice u Vyškova II – Chocholík (obec Drnovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Vihohrady, Za vinicó

Objevil: M. Daněk (1985?)

Zkoumal: M. Daněk (1985-2006)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.280768,16.937356 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 355-366 m Relativní převýšení: 90 m (Drnůvka)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: desítky kusů

Rozloha lokality: neznámá Geomorfologie: temeno kopce Chocholík

Literatura: Svoboda 1989, 17; 1994, 24; Mlejnek 2004, 14, 21-22; 2005a, 180

Dějiny výzkumů: Lokalita byla objevena amatérským archeologem M. Daňkem v osmdesátých letech dvacátého století. Nálezy předával J. Svobodovi z Archeologického ústavu ČSAV, který je publikoval (Svoboda 1989, 17; 1994, 24). Novější nálezy uskutečněné po roce 1992 zpracoval O. Mlejnek (2004, 14, 21-22; 2005a, 180).

Popis souboru: Lokalita se nachází na poli pod vrcholem kopce Chocholík (367 m n. m.), který dominuje severní straně údolí Drnůvky. Pochází odtud nepočetný soubor štípané industrie vyrobené převážně z místního křemence typu sluňák, moravských jurských rohovců, SGS a spongolitu. Z nástrojů zde bylo nalezeno pouze kýlovité škrabadlo, strmě retušovaná čepel a dvě hrubá drásadla. Zajímavý je nález drobného spongolitového jádra. Kulturní zařazení souboru je z důvodu malého počtu nástrojů nejisté, vzhledem k okolním lokalitám a používaným surovinám je možné uvažovat o příslušnosti k szeletienu. Zajímavé je vyšší zastoupení křemence typu sluňák oproti nedaleké lokalitě Drnovice I, což může být způsobeno blízkostí výchozů těchto křemenců.

Revizní průzkum: V průběhu revizního průzkumu provedeného v roce 2013 bylo pro povrchový sběr přístupné pouze pole východně a severovýchodně od vrcholu kopce s rozhlednou. Byl zde nalezen zlomek spongolitového úštěpu s místní strmou retuší a zlomek úštěpu z MJR, který ale nemusí být paleolitického stáří.

69

Obr. 24: Mapa severozápadního okolí obce Drnovice v programu MapSource se znázorněním polohy nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (modrá kolečka).

Obr. 25: Letecký pohled na západní okolí Drnovic v prostředí Google Earth s vyznačením míst jednotlivých nálezů paleolitických artefaktů na lokalitách Drnovice I – Končiny, Kněží háj (vpravo) a Drnovice II – Chocholík – vlevo.

70

5.12 Drnovice III – Za Horkó (obec Drnovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Za Horkou, Přidánky za Horkó

Objevil: M. Daněk (1992)

Zkoumal: M. Daněk (1992-2006)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.270605,16.941208 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 305-316 m Relativní převýšení: 40 m (Drnůvka)

Kulturní určení: szeletien Počet artefaktů: 1 698

Rozloha lokality: 9 000 m2 Geomorfologie: svah kopce Horka (323 m)

Literatura: Svoboda 1994, 24; Mlejnek 2004, 14-15, 22-23; 2005a, 180-181; 2010a, 180-181

Dějiny výzkumů: Lokalita byla objevena M. Daňkem až v roce 1992, přesto poskytla největší soubor paleolitické štípané industrie ze všech povrchových stanic v okolí Drnovic. Artefakty nalezené v letech 1992 a 1993 publikoval J. Svoboda (1994, 24; 1997), soubor z této polohy z let 1994-2003 analyzoval O. Mlejnek (2004, 14-15, 22-23; 2005a, 180-181). Po smrti M. Daňka zde bylo nalezeno sedmnáct dalších artefaktů v rámci přípravy této práce (Mlejnek 2010a).

Popis souboru: Lokalita se nachází asi 1 km jihozápadně od středu Drnovic na úzkém poli východně od polní cesty v okolí vysílače. Na poměrně malé ploše zde bylo nalezeno 1 698 artefaktů. Industrie je menších rozměrů. Mezi surovinami dominují rohovce (65 %). Vedle MJR je zastoupen také rohovec typu Stránská skála, rohovec typu Krumlovský les, rohovec typu Troubky-Zdislavice a rohovec typu Olomučany. Dále je zastoupen spongolit (14 %) a SGS (13 %). Zajímavý je neobvykle nízké zastoupení křemence typu sluňák (5 %) a křemene (3 %). Vzácně se objeví také radiolarit (1 %), jednotlivé úštěpy jsou z místního slepence a rohovcové brekcie (Mlejnek 2004, 23).

Z typologických kategorií převažují zlomky (62 %) a drobné třísky (7 %). Úštěpů je v souboru asi 18 % a čepelí 7 %. Jádra jsou zastoupena 3 % a nástroje 2,7 % (Mlejnek 2004, 22). Mezi nástroji převažovala škrabadla (14,2 %) nad rydly (8,8 %). Početná byla také kategorie hrotů (12,4 %) Zastoupeny byly jak listovité hroty a bifasy, tak i čepelové, levalloiské a moustérské hroty. Početné jsou také retušované čepele (22,1 %). Soubor doplňují drásadla (15,9 %), vruby a zoubkované nástroje (12,4 %) a odštěpovače (8,8 %) (Mlejnek 2004, 23).

Z technologicko-typologického hlediska by bylo možné soubor zaředit do szeletienu. Oproti okolním szeletským lokalitách jsou artefakty drobnějších rozměrů, ze surovin výrazně převažují silicity a vyšší je také podíl mladopaleolitických typů. Zajímavá je přítomnost

71 levalloiských produktů, což by soubor řadilo k tzv. szeletienu levalloiské facie podle definice Z. Nerudové (1999, 23; 2003, 85).

Revizní průzkum: Revizní průzkum na lokalitě probíhal opakovaně v letech 2009-2013 a zejména v prvním roce došlo k rozmnožení souboru z této polohy (Mlejnek 2010a) a ke zmapování prostorové distribuce nálezů pomocí GPS přístroje (obr. 29 a 31). Soubor se skládal z 28 artefaktů, z nichž 26 je zřejmě paleolitického stáří. Jednalo se o šest blíže neurčitelných fragmentů, devět úštěpů, šest čepelí a pět nástrojů. Mezi surovinami jsou zastoupeny silicity z glacigenních sedimentů (7 ks), rohovec typu Krumlovský les (5 ks), moravské jurské rohovce (4 ks), rohovec typu Troubky-Zdislavice (3 ks), spongolit (3 ks), radiolarit (2 ks) a křemenec typu sluňák (1 ks). V případě jednoho přepáleného zlomku nebylo možné surovinu určit. Soubor nástrojů se skládá z nízkého čepelového škrabadla z radiolaritu s odlomenou částí škrabadlové hlavice, dále z nízkého mírně vyčnělého škrabadla na masivní čepeli z rohovce typu Krumlovský les 1, z kýlovitého vysokého škrabadla na distálním zlomku úštěpu z proužkovaného SGS, z příčné strmě retušovaného drásadla na úštěpu ze spongolitu a konečně z proximálního zlomku levalloiské čepele z rohovce typu Troubky-Zdislavice. Dochované patky jsou v sedmi případech ploché, jedna patka je abradovaná, patka masivní čepele se škrabadlem je hrubě fasetovaná a jemně fasetovaná je patka levalloiské čepele. Nálezy z novějších sběrů neodporují klasifikaci souboru do szeletienu. Nález zlomku levalloiské čepele opět potvrdil přítomnost levalloiské metody na lokalitě. Zajímavý je nález typického kýlovitého škrabadla (obr. 28.2), které je charakteristické spíše pro aurignacké lokality.

72

Obr. 26: Drnovice III – Za Horkó. Vybrané artefakty. 1: listovitý hrot (sluňák), 2: konvexní drásadlo (KL), 3: hranové rydlo (SGS), 4: distální zlomek hrotité čepele (SS), 5: dláto na čepeli (MJR). Kresba: O. Mlejnek.

73

Obr. 27: Drnovice III – Za Horkó. Vybrané artefakty. 1: dvojité škrabadlo na čepeli (SGS), 2: klínové rydlo (SGS), 3: nízké škrabadlo (SGS), 4: nízké čepelové škrabadlo (T-Z), 5: nízké škrabadlo (KL), 6: klínek (MJR), 7: škrabadlo na čepeli (T-Z). Kresba: O. Mlejnek.

74

Obr. 28: Drnovice III – Za Horkó. Vybrané artefakty. 1: škrabadlo na čepeli (KL), 2: kýlovité škrabadlo (SGS), 3: nízké čepelové škrabadlo (radiolarit), 4: proximální zlomek čepele (MJR). Kresba: O. Mlejnek.

Obr. 29: Mapa lokality Drnovice III – Za Horkó v programu MapSource s vyznačením nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (modrá kolečka).

75

5.13 Drnovice IV – Cikánovka (obec Drnovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: žádné

Objevil: M. Daněk (1990?)

Zkoumal: M. Daněk (1990?)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.264654,16.940854 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 294-298 m Relativní převýšení: 15 m (Lulečský potok)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: 7

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: úpatí kopce

Literatura: Musil, Valoch 1956, 276, 293; Svoboda 1994, 24; Mlejnek 2004, 15, Mlejnek 2010a, 182

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil M. Daněk snad počátkem devadesátých let dvacátého století v rámci svých povrchových sběrů v okolí Drnovic. Nálezy publikoval J. Svoboda (1994, 24).

Popis souboru: Drobný soubor se skládá ze škrabadla na přepáleném úštěpu z SGS a ze dvou dalších patinovaných úštěpů z SGS.

Poblíž lokality u silnice z Lulče do Drnovic se nachází na okraji lesa k jihu obrácený sprašový odkryv, ve kterém nalezli R. Musil a K. Valoch v podloží mladowürmské spraše čočku uhlíků a u ní ojedinělý křemencový úštěp s odlomenou bází uvolněný z původního místa (Musil, Valoch 1956, 276, 293).

Revizní průzkum: Revizní povrchový průzkum lokality, který proběhl v roce 2013, přinesl nález dalších čtyř artefaktů – mesiálního zlomku čepele z rohovce typu Troubky-Zdislavice, škrabadla na úštěpu z křemene a dvou zlomků MJR. Soubor je příliš malý na zařazení do některého z technokomplexů mladého paleolitu.

76

Obr. 30: Mapa lokality Drnovice IV – Cikánovka v programu MapSource s vyznačením míst jednotlivých paleolitických nálezů (modrá kolečka).

Obr. 31: Letecký pohled v prostředí Google Eart od Drnovic směrem k Lulči se znázorněním polohy jednotlivých paleolitických artefaktů nalezených na lokalitách Drnovice III – Za Horkó (vpravo) a Drnovice IV – Cikánovka (vlevo).

77

5.14 Drnovice V – Přidánky (obec Drnovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Přidánky za Mlénem, Pod Horkó

Objevil: M. Daněk (1990?)

Zkoumal: M. Daněk (1990?)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.273216,16.94272 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 280-290 m Relativní převýšení: 15 m (Drnůvka)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: 3

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: svah kopce Horka (323 m)

Literatura: Svoboda 1994, 24; Mlejnek 2004, 15-16, 23; 2010a, 182

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil M. Daněk snad počátkem devadesátých let dvacátého století v rámci svých povrchových sběrů v okolí Drnovic. Nepočetné nálezy publikovali J. Svoboda (1994, 24) a O. Mlejnek (2004, 23).

Popis souboru: Tato hlavně postpaleolitická pravěká lokalita se nachází na pravém břehu Drnůvky na úpatí kopce Horka. Kromě četné neolitické štípané industrie zde M. Daněk nalezl také dva patinované úštěpy ze SGS, jeden úštěp z MJR a dva zlomky křemene, u kterých však není jisté, že jde o artefakty. Jedná se tedy spíše o ojedinělé nálezy.

Revizní průzkum: Revizní průzkum zde zatím neproběhl z důvodu nepříznivých podmínek.

5.15 Drnovice VI – Podsedky (obec Drnovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Podsetky, Na Podsedkách

Objevil: M. Daněk (1990?)

Zkoumal: M. Daněk (1990?)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.275225,16.934288 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 285-295 m Relativní převýšení: 20 m (Drnůvka)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: 99

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: úpatí kopce (381 m)

78

Literatura: Svoboda 1994, 24; Mlejnek 2004, 16, 23-24; 2010a, 182

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil M. Daněk snad počátkem devadesátých let dvacátého století v rámci svých povrchových sběrů v okolí Drnovic. Nepočetné nálezy publikoval J. Svoboda (1994, 24), větší část souboru poté O. Mlejnek (2004, 23-24).

Popis souboru: Lokalita se nachází západně od obce, hlouběji v údolí Drnůvky, na jejím pravém břehu. Kolekce štípané industrie se skládá z 99 artefaktů, mezi kterými převažují fragmenty (68 %), následované úštěpy (26 %), z nichž některé jsou místně retušované. Zajímavá je absence čepelí, což je zřejmě částečně způsobeno malou velikostí souboru. Dále bylo na lokalitě nalezeno šest nástrojů, jedno křemencové jádro a křemenný otloukač (Mlejnek 2024, 23). Ze surovin převažoval křemenec (38 %), následovaný moravskými jurskými rohovci (31 %). Přítomny byly také SGS (11 %), křemen (10 %) a spongolit (9 %).

Soubor nástrojů tvoří masivní křemencový hrot, který může ale být také holocenního stáří (obr. 32), dále úhlové drásadlo z rohovce typu Krumlovský les 1, křemencové konvexní drásadlo, masivní konkávní drásadlo z křemence, rohovcové kanelované rydlo a strmě retušované drásadlo se ztenčeným hřbetem. Ve srovnání s nedalekou lokalitou Drnovice III je zde patrný nárůst méně kvalitních surovin a tím přibývá i archaičtějších typů (drásadel). Pro kulturní zařazení souboru je k dispozici málo nástrojů.

Revizní průzkum: Revizní průzkum na lokalitě zatím neproběhl z důvodu nepříznivých podmínek.

Obr. 32: Drnovice VI – Podsedky. Masivní bifaciální hrot z křemence typu sluňák. Kresba: O. Mlejnek.

79

5.16 Drnovice VII – Dlóhé nivy (obec Drnovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Drnovice VIII, Nivy

Objevil: M. Daněk (1995)

Zkoumal: M. Daněk (1995)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.283456,16.963148 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 285-290 m Relativní převýšení: 35 m (Drnůvka)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: 6

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: úpatí kopce

Literatura: Mlejnek 2004, 24-25; 2010a, 182-183

Dějiny výzkumů: Tuto malou lokalitu objevil M. Daněk až v roce 1995. Nálezy publikoval O. Mlejnek (2004, 24-25; 2010a, 182-183).

Popis souboru: Lokalita se nachází na mírném svahu při vstupu do údolí Drnůvky nad levým břehem potoka. M. Daněk zde nalezl šest artefaktů, z toho tři zlomky, jedno křemencové jádro a dva nástroje – atypické rydlo na retušované rohovcové čepeli a konvergentně retušovaný čepelový hrot z rohovce (obr. 33). Ze surovin jsou čtyřmi kusy zastoupeny MJR a dvěma exempláři křemenec typu sluňák. Kulturní zařazení je vzhledem k nízkému počtu nalezených artefaktů nejisté.

Revizní průzkum: Revizní průzkum na této lokalitě zatím neproběhl z důvodu nepříznivých podmínek.

Obr. 33: Drnovice VII – Dlóhé nivy. Konvergentně do hrotu retušované rohovcová čepel. Kresba: O. Mlejnek.

80

5.17 Drnovice VIII – Budonice (obec Drnovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Drnovice X

Objevil: M. Daněk (1996)

Zkoumal: M. Daněk (1996)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.287557,16.945038 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 295-300 m Relativní převýšení: 45 m (Drnůvka)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: 3

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: úpatí kopce

Literatura: Mlejnek 2004, 25; 2010a, 183

Dějiny výzkumů: V roce 1996 zde M. Daněk našel ojedinělé nálezy, které publikoval O. Mlejnek (2004, 25; 2010a, 183).

Popis souboru: Artefakty byly nalezeny v areálu zaniklé středověké vsi Budonice asi kilometr severně od Drnovic. M. Daněk zde nalezl patinovaný fragment silicitu z glacigenních sedimentů, křemencový úštěp a úštěp rohovce typu Olomučany, který může být postpaleolitického stáří. V případě zbývajících dvou nálezů se může jednat o splachy z okolních svahů. Jedná se tedy o ojedinělé nálezy.

Revizní průzkum: Revizní průzkum, který na lokalitě proběhl za poměrně příznivých podmínek v roce 2013, přinesl pouze nálezy keramiky ze zaniklé středověké vsi.

5.18 Drysice I - Kluče (obec Drysice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Ondratice V – Kluče, Kopaniny u hluboké zmoly

Objevil: J. Ječmínek (po druhé světové válce)

Zkoumal: J. Ječmínek (2. polovina 20. století)

Uloženo: MZM

Poloha: 49.350709,17.046275 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 390-398 m Relativní převýšení: 80 m (Ondratický potok)

Kulturní určení: IUP Počet artefaktů: 3 000

81

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: svah kopce Vojenská (442 m)

Literatura: Valoch 1967; 1983; Nerudová 2000; Mlejnek 2011b, 132

Dějiny výzkumů: Nálezy paleolitických artefaktů z prostoru mezi Ondraticemi a Drysicemi byly známy již od počátku dvacátého století, ale teprve J. Ječmínek začal po druhé světové válce oddělovat nálezy z jednotlivých poloh. Nalezené artefakty předával do MZM, kde je analyzoval K. Valoch (1967; 1983) a později Z. Nerudová (2000). Pro potřeby této práce zpracoval soubor pocházející z této lokality O. Mlejnek.

Popis souboru: Podle osobního sdělení M. Olivy i paní Ječmínkové se měla největší koncentrace nálezů nacházet vysoko ve svahu u okraje lesa mezi dvěma polními cestami. V depozitáři Ústavu Anthropos MZM je pod traťovým názvem Kluče uloženo celkem 2988 artefaktů. V místě lokality se nachází také neolitická štípaná a broušená industrie, která byla ze zpracování vyčleněna.

Obr. 34: Mapa území mezi Ondraticemi, Drysicemi a Želčí v programu Mapsource s vyznačením polohy jednotlivých lokalit s nálezy paleolitických artefaktů (černé body).

82

Obr. 35: Letecký snímek oblasti mezi Ondraticemi a Drysicemi v prostředí Google Earth s vyznačením jednotlivých lokalit s místy nálezů paleolitických artefaktů (černé body).

Silicitová složka souboru (93 %) početně výrazně převyšuje křemencovou a křemennou (7 %), křemencové artefakty jsou ale v průměru výrazně větší a těžší. Mezi silicity je nejvíce zastoupen SGS (26 %) a MJR (25 %), méně je spongolitu (12 %) a rohovce typu Krumlovský les (10 %). Poměrně vysoké je zastoupení rohovce typu Stránská skála (7 %), přičemž je možné, že některé artefakty vyrobené z méně kvalitních variet tohoto rohovce mohly být zařazeny k MJR a naopak artefakty z kvalitní patinované variety k SGS, takže skutečný podíl mohl být vyšší. Menší je podíl radiolaritu (4 %) a rohovce typu Troubky-Zdislavice (3 %). Ojedinělé artefakty byly vyrobeny i z dalších surovin, jako z chalcedonové zvětraliny, rohovce typu Olomučany nebo hnědé zvětralinové kůry.

83

Z technologických kategorií převažují úštěpy nad čepelemi (Ilam = 27 %). Jader je v souboru 148, z toho 46 je z křemence. Zatímco v případě křemencových jader převažují počáteční stadia těžby, u silicitových jader převažují zbytková jádra. Z morfologického hlediska je mezi křemencovými jádry nejvíce plochých jader těžených diskovitou metodou (20 ks), méně často levalloiskou metodou (7 ks), prizmatických jader je méně a převažují mezi nimi jednopodstavová jádra (11 ks) nad dvoupodstavovými (2 ks). Vzácně se objeví i jiné tvary, většinou polyedrická a globulární jádra (6 ks). Dvanáct křemencových jader je nepravidelného tvaru. Mezi silicitovými jádry naopak vedle nepravidelných jader (30 ks) dominují často velmi redukovaná prizmatická jádra, nejčastěji jednopodstavová (36 ks), méně často dvojpodstavová (14 ks) a se změněnou orientací (6 ks). Poměrně často se ale objevují také plochá jádra těžená diskovitou (13 ks) nebo levalloiskou (3 ks) metodou. Soubor doplňují jádra jiných tvarů (5 ks), opět většinou polyedrická nebo globulární. Celkově je patrné, že zatímco křemencová složka industrie nese znaky primární dílny, tak silicity byly zřejmě na lokalitu přinášeny již v podobě redukovaných jader nebo rovnou v podobě debitáže. Zatímco v křemencové části dominují diskovitá a levalloiská jádra, tak v případě silicitové složky to jsou zbytková prizmatická jádra, přičemž i jádra plochých tvarů jsou hojně zastoupena. Počet dvojpodstavových jader je poměrně vysoký a také z negativů na dorzální straně úštěpů a čepelí je patrné, že protisměrná redukce jader je v souboru silně zastoupena (25 čepelí a 91 úštěpů). Kromě jader, fragmentů a debitáže jsou součástí souboru také jeden křemencový a pět křemenných otloukačů a dva otlučené bloky křemence typu sluňák.

Nástrojů je v souboru celkem 424. Škrabadla (58 ks) mírně převažují nad rydly (50 ks). Mezi škrabadly převažují plochá úštěpová škrabadla (25 ks), méně častá jsou plochá škrabadla na čepeli (9 ks), někdy retušovaná (4 ks) nebo aurignacká (2 ks). Poměrně častá jsou také vysoká škrabadla (13 ks), ale typický aurignacká kanelovaná škrabadla chybí. Vyčnělá škrabadla jsou zastoupena dvěma kusy pouze v ploché variantě. Z dalších typů se ojediněle objevilo škrabadlo vějířovité, nehtovité a dvojité. Mezi rydly jsou zastoupeny všechny základní typy. Poměr klínových (12 ks) a hranových rydel (14 ks) je poměrně vyrovnaný, dále se v souboru hojně vyskytují rydla na lomu (8 ks) a aurignacká obloukovitá kanelovaná rydla (6 ks). Přítomna jsou také příčná (3 ks), jádrová (3 ks), plochá (2 ks) a smíšená (2 ks) rydla. Retušované hroty reprezentuje šest bifasů a listovitých hrotů, dochovaných často jen ve zlomcích, jeden unifaciálně plošně retušovaný hrot, tři hroty typu Quinson (jeden pouze ve zlomku), jeden celý kus a jeden zlomek hrotu typu Jerzmanowice, sedm moustérských hrotů, dva tayacké hrůtky a čtyři konvergentně retušované čepelové hroty. Výrazně je zastoupena levalloiská složka, soubor obsahoval celkem 24 levalloiských hrotů a hrůtků, 16 levalloiských čepelí a 30 levalloiských úštěpů, často pouze zlomků, které mohly být původně součástí levalloiských hrotů. Také retušované čepele jsou hojně zastoupené, v případě některých neúplných kusů se ale může jednat o zlomek jiného nástroje na čepeli, např. škrabadla. Nejhojnější byly jednostranně laterálně retušované (37 ks) a oboustranně retušované čepele (17 ks). Kromě toho se ale objevily také příčně retušované čepele (14 ks) a v jednom případě i čepel s otupeným bokem. Bohatou skupinu nástrojů, zejména u méně kvalitních surovin, představovala drásadla. Nejčastější jsou drásadla boční a příčná, objeví se

84 ale také drásadla dvojitá, úhlová a hrotitá. Podle tvaru retuše převažují konvexní drásadla (44 ks) nad přímými (16 ks) a konkávními (6 ks). Z typů retuše je v případě drásadel nejhojnější běžná retuš a strmá až schodovitá drásadlovitá retuš. Plošně retušovaná drásadla jsou méně častá. Z dalších typů nástrojů je v kolekci přítomno 42 odštěpovačů a dlátek, 6 zoubkovaných nástrojů, 13 vrubů a 3 oškrabovače. Z kombinovaných nástrojů se objevila kombinace škrabadla a rydla (4 ks), škrabadla a hrotu (2 ks) a v jednom případě klínového rydla a dlátka.

Celkově se industrie z Drysic I velmi podobá souboru z blízké centrální stanice Ondratice I/Želeč (Mlejnek a kol. 2012). Vysoké zastoupení levalloiské metody jak mezi jádry, tak i v debitáži, přítomnost rohovce typu Stránská skála a protisměrné těžby pozorovaná jak na negativech na jádrech, tak i na dorzální straně debitáže, to vše řadí analyzovaný soubor do rámce technokomplexu bohunicienu (srov. Svoboda 1990b; Škrdla 1996). Menší zastoupení rohovce typu Stránská skála a dalších technologicko-typologických znaků typických pro bohunicien, než je tomu v případě stratifikovaných lokalit v brněnské kotlině Brno – Bohunice –Kejbaly (Valoch 1976b; 1982; Škrdla, Tostevin 2005) a Brno – Stránská skála (Svoboda, Bar-Yosef, eds. 2003) může být způsobeno větší vzdáleností od zdrojů stránskoskalského rohovce a snad i ovlivněním jinými technokomplexy (szeletien, aurignacien). Pro zařazení industie z Drysic I k szeletienu (srov. Valoch 1967, 36; Nerudová 2000) není dostatek důvodů. Szeletien byl původně definován jako technokomplex bez přítomnosti levalloiské metody, kde je technologie založená na bifaciální redukci a v typologickém spektru dominují listovité hroty a další plošně retušované nástroje (Allsworth-Jones 1986). V souboru z Drysic I naopak hraje levalloiská metoda významnou roli a počet bifasů a plošně retušovaných nástrojů není nijak vysoký. Listovité hroty jsou navíc v prostředí bohunicienu s výjimkou stratifikovaných lokalit na Stránské skále běžné. Vždy je ale potřeba mít na paměti, že se v případě Drysic I jedná o povrchovou lokalitu nacházející se v oblasti v různých obdobích hojně navštěvované paleolitickými lovci. Je proto pravděpodobné, že ani v tomto případě se nebude jednat o úplně homogenní soubor. Pravděpodobná je zejména příměs aurignackých artefaktů (viz výskyt kanelovaných obloukovitých rydel), čemuž by napovídala blízkost bohaté povrchové aurignacké lokality Ondratice II.

Revizní průzkum: Revizní povrchový průzkum proběhl na lokalitě opakovaně v letech 2011- 2013. Podařilo se najít pouze deset artefaktů. Tři nepatinované čepele a jeden úštěp jsou jistě až postpaleolitického stáří, v případě tří přepálených úštěpů si datováním nemůžeme být jisti a k paleolitickému stáří se tak hlásí pouze jedno nepravidelné jádro ze spongolitu, drobný zlomek spongolitu a zlomek MJR. Oproti tomu asi 200 m severovýchodně od polohy udávané J. Ječmínkem (osobní sdělení M. Olivy a paní Ječmínkové) se v okolí posedu na obou stranách polní cesty nachází bohatá povrchová lokalita, která není ve starší literatuře zmiňována. Provizorně byla označená jako Drysice V – U Posedu a je možně, že by mohlo jít o součást lokality Drysice I – Kluče.

85

5.19 Drysice II – Mesla (obec Drysice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Ondratice VI – Mesla, Kopaniny u hluboké zmoly

Objevil: J. Ječmínek (po druhé světové válce)

Zkoumal: J. Ječmínek (2. polovina 20. století)

Uloženo: MZM

Poloha: 49.349996,17.052519 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 362-376 m Relativní převýšení: 50 m (Ondratický potok)

Kulturní určení: IUP Počet artefaktů: 100

Rozloha lokality: 38 000 m2 Geomorfologie: úpatí kopce Vojenská (442 m)

Literatura: Valoch 1967; 1983; Mlejnek 2011b, 133

Dějiny výzkumů: Nálezy z této lokality byly známy zřejmě již badatelům před druhou světovou válkou, teprve J. Ječmínek ale začal oddělovat artefakty z jednotlivých poloh. Sběry J Ječmínka publikoval K. Valoch (1967; 1983), který soubor zařadil do střední fáze szeletienu (1967, 36).

Popis souboru: Soubor uložený v depozitáři Ústavu Anthropos MZM se skládá celkem z 82 artefaktů. Jedná se o výběrovou kolekci, protože téměř polovinu souboru tvoří nástroje a téměř chybí křemencová složka, ačkoliv z revizního průzkumu vyplývá, že se na lokalitě křemencové artefakty vyskytují. Vzhledem k výběrovosti a nízkému počtu nálezů se jedná o nereprezentativní soubor; s tím je také nutno k jeho popisu přistupovat.

Z používaných surovin jsou nejčastější silicity z glacigenních sedimentů (44 ks), následované moravskými jurskými rohovci (10 ks), rohovcem typu Krumlovský les (8 ks), rohovcem typu Troubky-Zdislavice (7 ks) a spongolitem (7 ks). Tři artefakty byly vyrobeny z chalcedonové zvětraliny, jeden z radiolaritu, jeden z křemence typu sluňák a v případě jednoho artefaktu nebylo možné surovinu z důvodu přepálení určit. Zajímavá je absence rohovce typu Stránská skála, což může být ale způsobeno nereprezentativností souboru.

V rámci debitáže převažují úštěpy (20 ks) nad čepelemi (12 ks), jader je v souboru pět. Ve všech případech se jedná o rohovcová těžená nebo zbytková jádra. Dvě jádra mají nepravidelný tvar, zbývající tři jádra jsou prizmatická, ve dvou případech jednopodstavová, jedno jádro je se změněnou orientací.

Mezi 42 nástroji převládají hroty (13 ks), většinou plošně retušované. Soubor hrotů se skládá z pěti listovitých hrotů a jejich zlomků se zaoblenou bází, v případě čtyř listovitých hrotů je báze hrotitá. Kromě toho jsou přítomny dva jednostranně plošně retušované hroty, jeden hrot typu Jerzmanowice a jeden moustérský hrot. Levalloiskou složku souboru zastupují dvě

86 levalloiské čepele a dva levalloiské úštěpy. Soubor rydel (7 ks) je početnější než soubor škrabadel (4 ks) a sestává se ze tří klínových rydel, dvou rydel na lomu, jednoho příčného obloukovitého kanelovaného rydla a několikanásobného smíšeného rydla. Škrabadla jsou zastoupena třemi plochými škrabadly na úštěpu a jedním vysokým kýlovitým škrabadlem. Drásadla se objevila pouze dvě, v obou případech jde o konvexní boční drásadla. Poměrně početně zastoupené jsou odštěpovače a dlátka (5 ks) a retušované čepele (4 ks). Z ostatních nástrojů se objevil jen blíže neurčitelný zlomek retušovaného nástroje, snad konvexního drásadla. Kombinace v souboru chybí.

Celkově industrie z Drysic II připomíná soubory z okolních lokalit řazené k bohunicienu (szeletienu levalloiské facie, ondratickému typu). Nižší podíl levalloiských produktů, absence rohovce typu Stránská skála a naopak vysoký podíl listovitých a jiných plošně retušovaných hrotů mezi nástroji by svědčil spíše k zařazení souboru k szeletienu. Nízký počet artefaktů a výběrovost kolekce bohužel neumožňují detailnější analýzu. Možnou aurignackou příměs bychom mohli spatřovat v přítomnosti kanelovaného kýlovitého škrabadla z SGS.

Revizní průzkum: Revizní povrchový průzkum, který na lokalitě proběhl opakovaně v letech 2011-2013 potvrdil lokalizaci naleziště do vidlice polních cest asi dva kilometry severně od Drysic. Jedná se o nálezově spíše chudší lokalitu, přesto se nám zde podařilo najít 43 paleolitických artefaktů.

Mezi použitými surovinami byly nejvíce zastoupeny silicity z glacigenních sedimentů (16 ks) a místní křemence typu sluňák (14 ks). Z ostatních surovin se častěji objevil spongolit (5 ks) a moravské jurské rohovce (4 ks). Po jednom artefaktu byly zastoupeny rohovce typu Krumlovský les a rohovce typu Stránská skála. Ve dvou případech nebylo možné z důvodu přepálení použitou surovinu zjistit.

V rámci debitáže převažují úštěpy (18 ks) nad čepelemi (6 ks), neurčitelných zlomků je třináct. Jádra zde byla nalezena dvě, jedná se o zbytkové drobné levalloidní jádro ze spongolitu a o sluňákové diskoidní technikou těžené jádro. Soubor nástrojů se skládá ze dvou konvexních bočních drásadel z MJR a ze spongolitu, z masivní odlomené hlavice úštěpového škrabadla a z bazálního zlomku levalloiského úštěpu. Zajímavý je také nález místně retušovaného hrotitého protáhlého úštěpu s odretušovanou patkou ze spongolitu, který mohl být původně levalloiským hrotem. Celkově nově získaný soubor zapadá do rámce kolekce uložené v MZM.

87

Obr. 36: Mapa lokality Drysice II – Mesla v programu MapSource s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (modrá kolečka).

Obr. 37: Letecký pohled na lokalitu Drysice II – Mesla s vyznačením polohy nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka).

5.20 Drysice III – Žlíbky (obec Drysice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Ondratice VII – Žlíbky, Kluče u lesa, Na Kopaninách

Objevil: J. Ječmínek (po druhé světové válce)

88

Zkoumal: J. Ječmínek (2. polovina 20. století)

Uloženo: MZM

Poloha: 49.346375,17.048142 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 378-390 m Relativní převýšení: 65 m (Ondratický potok)

Kulturní určení: IUP Počet artefaktů: 1350

Rozloha lokality: 38 000 m2 Geomorfologie: svah kopce Vojenská (442 m)

Literatura: Valoch 1967; 1983; Nerudová 2000; Mlejnek 2011b, 133-134

Dějiny výzkumů: Nálezy z této lokality byly zřejmě známy již před druhou světovou válkou, teprve J. Ječmínek ale začal oddělovat artefakty pocházející z jednotlivých poloh v prostoru mezi Drysicemi a Ondraticemi. Jeho nálezy z polohy Drysice III – Žlíbky publikovali K. Valoch (1967; 1983) a později Z. Nerudová (2000).

Popis souboru: Mezi surovinami jsou na této lokalitě nejhojněji zastoupeny moravské jurské rohovce (22 %) a silicity z glacigenních sedimentů (21 %). Zajímavé je vysoké zastoupení rohovce typu Stránská skála (17 %) a také jinde se téměř nevyskytující vrstevnaté červeno- hnědé zvětraliny křídového stáří (11 %, určení A. Přichystala), která pochází snad z oblasti Boskovické brázdy. Z této suroviny se na lokalitě objevují zejména jádra a debitáž, nástrojů jen málo. Je tedy pravděpodobné, že pravěcí lovci přinesli z výchozů bloky této nepříliš kvalitní suroviny, kterou rozštípali a zhotovené nástroje odnesli s sebou na jiné místo. Z dalších surovin je v souboru zastoupen spongolit (8 %), rohovec typu Krumlovský les (4 %), rohovec typu Troubky-Zdislavice (3 %) a radiolarit (3 %). Křemencových artefaktů byla v kolekci jen necelá 2 %, což může být způsobeno výběrovostí souboru, protože podle revizního průzkumu se křemencová štípaná industrie v této poloze vyskytuje poměrně běžně. Z dalších surovin se ojediněle objevily artefakty vyrobené z rohovce typu Olomučany, z křemene a z chalcedonové zvětraliny.

Zastoupení čepelí v debitáži je asi 31 %. Jader je v souboru necelých 9 %. Jádra jsou většinou zbytková (72 ks) nebo těžená (39 ks), připravených jader (2 ks) a zkoušek (4 ks) je málo. Morfologicky jsou nejčastější prizmatická jádra, která mohou být jednopodstavová (35 ks), dvojpodstavová (18 ks) nebo se změněnou orientací (9 ks). Hojná jsou také plochá jádra těžená diskovitou (13 ks) nebo levalloiskou metodou (7 ks). Hodně jader je nepravidelného tvaru (34 ks), v jednom případě se objevilo deskovité jádro. Ze čtyř otloukačů byl ve dvou případech použit křemenec typu sluňák, v jednom případě moravský jurský rohovec a jednou křemen. Dále se v souboru vyskytla otlučená rohovcová hlíza a křemencový retušér.

Nástrojů obsahoval soubor celkem 229. Počet škrabadel (38 ks) a rydel (39 ks) byl téměř vyrovnaný. Mezi škrabadly převažovala plochá škrabadla na čepeli (13 ks) nebo na úštěpu (13 ks). Početná byla ale také škrabadla aurignackých tvarů, a to jak vysoká (5 ks), tak

89 i vyčnělá (5 ks). Z dalších typů škrabadel se ojediněle vyskytlo dvojité a nehtovité škrabadlo. Mezi rydly je počet klínových (11 ks) a hranových (10 ks) rydel téměř vyrovnaný, početná jsou také rydla na lomu (6 ks) a obloukovitá kanelovaná rydla (6 ks). Dvěma kusy jsou zastoupena rydla příčná. Hojně zastoupenou skupinou jsou levalloiské produkty. Časté jsou jak levalloiské hroty (4 ks), z nichž jeden má pro bohunicien typický protáhlý tvar, tak i čepele (7 ks) a úštěpy (22 ks). V případě některých zlomených úštěpů je pravděpodobné, že se jedná o bazální části levalloiských hrotů. Skupina hrotů není příliš bohatá a skládá se z jednostranně částečně plošně retušovaného čepelového hrotu, jedné do hrotu retušované čepele, tří zlomků bifasů, jednoho listovitého hrotu se zaoblenou bází, dvou zlomených listovitých hrotů se zahrocenou bází a jednoho moustérského hrotu. Častější jsou retušované čepele (34 ks), mezi nimiž převažují jednostranně (17 ks) a oboustranně (6 ks) retušované čepele, zastoupeny jsou ale také šikmo (5 ks) a příčně (4 ks) retušované čepele, ojediněle se objevily také čepele otupené (2 ks). Drásadla jsou zastoupena 27 kusy. Nejčastější jsou drásadla boční a příčná, méně často se ale objevila také drásadla hrotitá, úhlová a dvojitá. Retuš je většinou konvexní, méně často přímá nebo konkávní. Z dalších přítomných typů jsou nejpočetnější odštěpovače a dlátka (30 ks), vzácně se vyskytly také vruby (5 ks) a zoubky (2 ks). Jedním exemplářem je přítomen vrták a desíti kusy blíže neurčitelné zlomky retušovaných nástrojů. Kombinované nástroje jsou zastoupeny pouze jádrovitým odštěpovačem v kombinaci s kanelovaným obloukovitým rydlem.

Celkový charakter industrie z Drysic III je ovlivněn přítomností dílenské složky vyrobené z červeno-hnědé vrstevnaté zvětraliny křídového stáří. Většina silicitové části kolekce by mohla být zařazena do bohunicienu, což dokládá poměrně vysoké zastoupení rohovce typu Stránská skála, levalloiské debitáže i jader a také protisměrně sbíjených jader i debitáže. Plošná retuš a bifaciální redukce nejsou v souboru výrazněji zastoupeny a pro szeletien typické listovité hroty se objevují pouze ojediněle a to ještě většinou ve zlomcích. Zajímavé je vysoké zastoupení aurignackých typů škrabadel a rydel, což může naznačovat přimíchání aurignacké industrie do povrchové kolekce. Nebylo by to až tak překvapivé, protože bohatá aurignacká povrchová stanice Ondratice II – Zadní hony se nachází jen asi jeden kilometr severovýchodně od Drysic III.

Revizní průzkum: Revizní povrchový průzkum na lokalitě proběhl opakovaně v letech 2011- 2013. Celkem zde bylo nalezeno 21 artefaktů. Surovinové složení bylo velmi pestré s převahou rohovců. Šest artefaktů bylo vyrobeno z rohovce typu Krumlovský les, čtyři kusy byly z moravských jurských rohovců a dva artefakty z rohovce typu Stránská skála. Z dalších surovin byl nejvíce zastoupen křemenec typu sluňák (7 ks) a jeden artefakt byl ze silicitu z glacigenních sedimentů. V případě jednoho přepáleného zlomku úštěpu nebylo možné surovinu určit. Soubor bohužel neobsahoval žádný nástroj, pouze dva místně retušované artefakty. Výrazně převažovaly úštěpy a jejich zlomky (17 ks) nad čepelemi a blíže neurčitelnými zlomky (po dvou kusech). V rámci typů patek převažovaly ploché patky (8 ks) nad fasetovanými (3 ks), bodovými (2 ks) a diedrickými (2 ks). Nově nalezený soubor je příliš malý, aby mohl upřesnit poznatky získané analýzou kolekce uložené v MZM. Zajímavá je

90 absence pro tuto lokalitu typické červenohnědé vrstevnaté zvětraliny. Díky novým nálezům se ale zejména podařilo upřesnit polohu této povrchové lokality (obr. 38 a 39).

Obr. 38: Mapa lokality Drysice III – Žlíbky v programu MapSource s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (černé body).

Obr. 39: Letecký snímek lokality Drysice III – Žlíbky v prostředí Google Earth s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka).

91

5.21 Drysice IV – U Hranic (obec Drysice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Ondratice XII – U Hranic, Holcase od císařské cesty

Objevil: J. Ječmínek (70. léta 20. století)

Zkoumal: J. Ječmínek (70. - 80. léta 20. století)

Uloženo: MZM

Poloha: 49.348842,17.056779 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 352-353 m Relativní převýšení: 75 m (Ondratický potok)

Kulturní určení: IUP Počet artefaktů: stovky kusů

Rozloha lokality: 120 000 m2 Geomorfologie: okolí bývalé úvozové cesty

Literatura: Valoch 1983, 6, 14, 17; Mlejnek 2011b, 134

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil v sedmdesátých letech dvacátého století J. Ječmínek v místě dnes již zavezené severo-jižní úvozové cesty, která je dodnes patrná na leteckém snímku lokality (obr. 42). Zde nalezené artefakty publikoval K. Valoch (1983, 6).

Popis souboru: J. Ječmínkem nalezený soubor je vyroben převážně ze silicitů z glacigenních sedimentů s příměsí spongolitu a radiolaritu. Z nástrojů zde bylo nalezeno několik škrabadel, drobný listovitý hrot se zaoblenou bazí, několik odštěpovačů, dvě drásadla, malý klínek, zlomek listovitého hrotu a jeden moustérský hrot (Valoch 1986, 6). J. Ječmínkem získaný soubor štípané industrie se mně nepodařilo dohledat.

Revizní průzkum: V rámci revizního průzkumu paleolitických lokalit v oblasti jsme prozkoumali i tuto polohu, třebaže jsme vzhledem k zavezení úvozu nedoufali v nalezení více artefaktů. Přesto se nám podařilo v roce 2012 v místě najít jeden silicitový patinovaný úštěp. V roce 2013 jsme v povrchovém sběru v této poloze pokračovali a podařilo se nám soubor rozmnožit o dalších osmdesát paleolitických a pět postpaleolitických artefaktů.

Mezi surovinami dominovaly různé typy rohovců, nejhojnější byly blíže neurčitelné moravské jurské rohovce (19 ks) a rohovce typu Krumlovský les (16 ks). Menší zastoupení měly spongolity (5 ks), rohovce typu Troubky-Zdislavice (3 ks) a rohovec typu Stránská skála (1 ks). Z ostatních surovin byly nejvíce zastoupeny silicity z glacigenních sedimentů (14 jistých určení a 5 pravděpodobných), křemenec typu sluňák (7 ks), radiolarit (2 ks) a radiolaritu podobná červeno-hnědá vrstevnatá zvětralina (1 ks). V případě osmi artefaktů nebylo možné surovinu z důvodu přepálení určit.

V debitáži výrazně převažují úštěpy (40 ks) nad čepelemi (7 ks) a čepelkami (1 ks), jádra jsou v souboru pouze dvě, blíže neurčitelných fragmentů je 18 a nástrojů 13. Většina

92 dochovaných patek je plochá (12 ks), významně jsou ale zastoupeny také fasetované (7 ks), bodové (5 ks) a diedrické (4 ks) patky. Jedna patka je abradovaná.

Mezi třinácti nástroji jsou čtyřmi kusy zastoupena drásadla. Jedná se o bifaciálně plošně retušované drásadlo, snad polotovar listovitého hrotu, dále o bifaciálně plošně retušované konvexní boční drásadlo, o ventrálně strmě retušované konvexní boční drásadlo a o strmě retušované konvexní boční drásadlo v kombinaci s vrubem. Mezi třemi škrabadly je zastoupeno strmě retušované lomené škrabadlo, vyšší úštěpové škrabadlo a dvojité škrabadlo. Skupinu rydel zastupuje polyedrické rydlo na vkleslé retuši, příčné rydlo na lomu, klínové střední rydlo a rydlo na konvexní retuši v kombinaci s odštěpovačem. Z ostatních nástrojů se v souboru objevil jeden odštěpovač a drobný levalloiský hrůtek.

Na základě použitých surovin i typologického spektra zde nalezených nástrojů je možné soubor z této lokality zařadit do okruhu lokalit z počátku mladého paleolitu připomínající szeletien (plošná bifaciální retuš) s přítomností levalloiské technologie. Nelze ale vyloučit ani aurignackou příměs, která by se mohla projevit vyšším podílem SGS a přítomností polyedrického hranového rydla. Sousední epiaurignacká lokalita Ondratice II – Zadní hony je totiž vzdálená jen pár desítek metrů severním směrem.

Obr. 40: Pohled na lokalitu Drysice IV – U Hranic (na obzoru) z jižní části stanice Ondratice II – Zadní hony.

93

Obr. 41: Lokalita Drysice IV – U Hranic na mapě v programu MapSource s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (černé body).

94

Obr. 42: Letecký pohled na lokalitu Drysice IV – U Hranic v programu Google Earth s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka).

5.22 Drysice V – U Posedu (obec Drysice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Kopaniny u ondratické stezky

Objevil: O. Mlejnek, P. Škrdla (2011)

Zkoumal: O. Mlejnek, P. Škrdla a kol. (2011-2013)

Uloženo: MZM

Poloha: 49.352686,17.047455 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 370-382 m Relativní převýšení: 75 m (Ondratický potok)

95

Kulturní určení: IUP Počet artefaktů: 174

Rozloha lokality: 57 000 m2 Geomorfologie: svah kopce Vojenská (442 m)

Literatura: Mlejnek 2011b, 135

Dějiny výzkumů: Lokalita byla objevena na jaře roku 2011 O. Mlejnkem a P. Škrdlou v rámci povrchového průzkumu oblasti mezi Drysicemi a Ondraticemi. Od té doby zde bylo nalezeno 174 artefaktů paleolitického stáří. Kromě toho se zde nachází také neolitická lokalita, o čemž svědčí nálezy desíti kusů nepatinované štípané industrie, broušené sekerky a pravěkých střepů. Není jisté, zda je možné spojit zde nalezený soubor s industrií ze sběrů J. Ječmínka, která pochází údajně z trati Kluče, z místa vzdáleného asi 200 m jihozápadním směrem. Zde nalezené artefakty byly předběžně publikovány O. Mlejnkem (2011b, 135).

Revizní průzkum: Všechny zde nalezené artefakty pocházejí z revizního průzkumu, který proběhl v letech 2011-2013 formou opakovaných povrchových sběrů. Celkově bylo analyzováno 174 artefaktů, vzhledem k přítomnosti neolitické lokality v této poloze není ale jisté, jestli jsou všechny analyzované artefakty paleolitického stáří. Mezi surovinami převažovaly moravské rohovce, u kterých nebylo vždy, zejména v případě patinovaných kusů bez kůry, snadné určit přesný typ. K moravským jurským rohovcům bylo přiřazeno 55 artefaktů, k rohovcům typu Krumlovský les 27 kusů a zajímavý je také vysoký podíl rohovců typu Stránská skála, kterých bylo v souboru dvacet. Častěji se objevily také artefakty zhotovené ze spongolitu (18 ks) a méně často ze silicitů z glacigenních sedimentů (6 ks) a z radiolaritu (6 ks). Vzácně se vyskytl křemenec typu sluňák (3 ks) a jeden artefakt byl zhotoven z křemene. V případě poměrně vysokého počtu artefaktů (38 ks) nebylo možné surovinu určit z důvodu přepálení.

Mezi debitáží převažují výrazně úštěpy (87 ks) nad čepelemi (20 ks) a čepelkami (1 ks). Blíže neurčitelných zlomků je v souboru 46. Mezi šesti jádry převažují tvarově nepravidelná jádra s jednou podstavou (3 ks). Dvě z nich jsou ve stadiu těžby, jedno je spíše zbytkové. Zajímavý je nález vytěženého levalloiského jádra z rohovce typu Stránská skála a dvojpodstavového zbytkového jádra z moravského jurského rohovce. Poslední vytěžené jádro z moravského jurského rohovce je nepravidelného tvaru. Zajímavé je poměrně vysoké zastoupení levalloiských produktů, mezi kterými jsou čtyři úštěpy, tři čepele a jeden hrot. Levalloiské produkty také ve třech případech posloužily jako polotovar pro výrobu dalších nástrojů (dvou škrabadel a vrubu). Mezi patkami sice převažují ploché patky (27 ks), vysoký je ale také podíl fasetovaných patek (23 ks). Z ostatních typů jsou zastoupeny také patky bodové (9 ks), diedrické (7 ks), korové (4 ks) a abradované (2 ks).

Nástrojů bylo v souboru rozeznáno čtrnáct. Jedná se o dvě nízká škrabadla na levalloiských úštěpech z rohovce typu Stránská skála a z moravského jurského rohovce, dále o dva odštěpovače, tři proximální zlomky levalloiských čepelí, jeden levalloiský úštěp, levalloiský hrot ze spongolitu, zlomek jerzmanowického hrotu na čepeli ze silicitu z glacigenních sedimentů, o ventrální vrub na levalloiském úštěpu, nevýrazný vrub na úštěpu z moravského

96 jurského rohovce, o zakřivené klínové rydlo na přepáleném úštěpu z rohovce typu Stránská skála a o hranové rydlo na šikmé strmé retuši na úštěpu z křemence typu sluňák. Celkově je možné soubor zařadit na počátek mladého paleolitu do okruhu podobných industrií z okolních lokalit (Želeč/Ondratice I, Drysice II, Drysice III, Ondratice IV), ve kterých se mísí prvky bohunicienu a szeletienu. Konkrétně v zatím nepříliš početném souboru z lokality Drysice V převažují spíše prvky bohunicienu (levalloiské produkty, nízká úštěpová škrabadla, jerzmanowický hrot, vyšší zastoupení rohovce typu Stránská skála) a výraznější prvky typické pro szeletien (listovité hroty, plošně retušovaná drásadla) chybí, což může být ale dáno stavem výzkumu. Artefakty, které by mohly být považovány za aurignackou intruzi z blízké lokality Ondratice II – Zadní hony nebyly v souboru rozpoznány. Vyloučit naopak nelze možnou neolitickou příměs mezi analyzovanými artefakty.

Obr. 43: Mapa lokality Drysice V – U Posedu v programu MapSource s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (čené body).

97

Obr. 44: Letecký snímek lokality Drysice V – U Posedu v prostředí Google Earth s vyznačením míst nálezu jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka).

Obr. 45: Pohled na lokality Drysice I – Kluče, Drysice V – U Posedu a Drysice II – Mesla z jižní části stanice Ondratice II – Zadní hony.

98

5.23 Drysice VI – Vinohrady (obec Drysice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Kopaniny na Psovaskách

Objevil: J. Kopecký (1929)

Zkoumal: J. Kopecký (1929)

Uloženo: nedohledatelné

Poloha: 49.343475,17.054221 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 335-355 m Relativní převýšení: 80 m (Drysický potok)

Kulturní určení: IUP? Počet artefaktů: neznámý

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: svah kopce

Literatura: Absolon 1935, 7; Mlejnek 2011b, 135-136

Dějiny výkumu: Lokalitu objevil J. Kopecký ve dvacátých letech dvacátého století při svých sběrech v okolí Brodku u Prostějova. Poloha lokality je označena na mapě drahanského paleolitu od K. Absolona (1935, 7). Podle nálezové zprávy (Kopecký 1929) zde J. Kopecký v roce 1929 vyhloubil dvě sondy. Získaný materiál měl být podobný ondratickému, jenom byl surovinově a typologicky chudší.

Revizní průzkum: Revizní průzkum na lokalitě zatím neproběhl z důvodu nevhodných podmínek.

5.24 Habrovany I – Čloubky (obec Habrovany-Olšany), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Habrovany-Olšany

Objevil: M. Daněk (1990)

Zkoumal: M. Daněk (1990)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.236515,16.886587 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 320-330 m Relativní převýšení: 25 m (Habrůvka)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: 4

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: svah kopce

Literatura: Svoboda 1994, 28

99

Dějiny výzkumu: Štípanou industrii na katastru Habrovan sbíral již v šedesátých letech učitel A. Duroň (Klíma 1971). Teprve až M. Daněk začal v roce 1990 oddělovat nálezy pocházející z temene hřbetu v trati Smuchy na katastru Olšan od níže položené koncentrace v trati Čloubky, která se nachází na katastru Habrovan.

Popis nálezů: Podle J. Svobody (1994, 28) zde M. Daněk nalezl spongolitový zobec (bec) příčné drásadlo z SGS a dvě čepele. V okolí se nacházejí také doklady mladšího mezolitického osídlení. Je možné, že některé další nálezy z této polohy byly omylem přiřazeny k souboru z lokality Olšany I – Smuchy.

Revizní průzkum: Revizní průzkum na lokalitě zatím z důvodu nepříznivých podmínek neproběhl.

5.25 Horní Otaslavice I – Homole (obec Otaslavice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Otaslavice – Homola, Za kostelem

Objevil: J. Kopecký (1929)

Zkoumal: J. Kopecký (1929-1935), J. Možný, A. Štefek, J. Ječmínek, Z. Košťálek, Z. Smrž, J. Štefek

Uloženo: MZM, MPP

Poloha: 49.383365,17.063881 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 280-295 m Relativní převýšení: 45 m (Brodečka)

Kulturní určení: aurignacien Počet artefaktů: 476

Rozloha lokality: 40 000 m2 Geomorfologie: temeno kopce Homola (295 m)

Literatura: Absolon 1935; Kopecký 1937, 86, Oliva 1987, 30

Dějiny výzkumu: Lokalitu objevil roku 1929 J. Kopecký. K. Absolon popsal materiál z Otaslavic ve své monografii (1935), kde bohužel neodděloval soubory z jednotlivých poloh. Ještě před druhou světovou válkou zde kromě J. Kopeckého sbíral také J. Možný, po válce J. Ječmínek, A. Štefek a v novější době Z. Košťálek, J. Štefek a Z. Smrž, který zde podle M. Olivy (1987, 30) vyděloval několik koncentrací, ze kterých pocházejí soubory se szeletským nebo s gravettským charakterem. Ve starých sběrech ale převažuje aurignacoidní složka. V současnosti je lokalita zatravněná a pro povrchový sběr nepřístupná.

Popis nálezů: Lokalita se nachází na výšině Homole (295 m) jižně od Otaslavic. Část starších sběrů je uložena v MZM v Brně. Je možné, že se jedná o soubor zachráněný po požáru mikulovského zámku, kde byly paleolitické sbírky MZM uloženy v roce 1945, o čemž svědčí

100

často pozorované přepálení některých artefaktů. Vzhledem k vysokému zastoupení nástrojů (29 %) a jader (12 %) je pravděpodobné, že se jedná o výběrový soubor.

Nejčastěji používanou surovinou zde byly silicity z glacigenních sedimentů (40 %), následované moravskými jurskými rohovci (14 %), rohovcem typu Troubky-Zdislavice (12 %) a spongolitem (11 %). U velké části zejména přepálených artefaktů nebylo možné surovinu určit (9 %). Z méně využívaných surovin se objevil rohovec typu Krumlovský les (5 %), radiolarit (3 %) a křemenec typu sluňák (2 %). Ze starší literatury (Absolon 1935) je zřejmé, že křemencová složka industrie byla původně podstatně bohatší, většinu křemencových artefaktů se mně ale nepodařilo v muzejních sbírkách dohledat. Je možné, že byly zničeny při požáru mikulovského zámku.

Z technologického hlediska mírně převažují úštěpy (21 %) nad čepelemi a čepelkami (19 %), což ale vzhledem k výběrovosti kolekce nemusí nic znamenat. Technologie je jinak výrazně mladopaleolitická, založena na těžbě čepelových prizmatických jader. Zvláštní je výskyt tří levalloiských úštěpů, které ale mohly vzniknout náhodně, případně se může jednat o příměs ze starší kulturní vrstvy. Ze 72 jádrovitých kusů se v šestnácti případech jednalo o nástroje (většinou odštěpovače). Mezi 56 jádry převažovaly mladopaleolitické hranolové tvary, většinou s jednou (24 ks) nebo se dvěma (11 ks) podstavami. Jádro se změněnou orientací bylo v souboru pouze jedno. Zajímavý je výskyt osmi plochých jader, z nichž jedno připomínalo vytěžené zbytkové levalloiské jádro. Soubor doplňovalo dvanáct jader nepravidelného tvaru. Z hlediska stupně vytěžení převažovala zbytková jádra (44 ks) nad těženými jádry (12 ks). Importovanou surovinou se tedy na lokalitě šetřilo.

Mezi nástroji převládala rydla (35 ks) nad škrabadly (23 ks). Mezi škrabadly byla zastoupena plochá čepelová škrabadla (7 ks) i plochá úštěpová škrabadla (5 ks), velký podíl měla ale zejména vysoká škrabadla (8 ks), z nichž ve třech případech se jednalo o pro aurignacien typické kanelované kýlovité škrabadlo. Po jednom kusu se v souboru objevilo vyčnělé ploché škrabadlo, dvojité škrabadlo a hoblík (rabot). Soubor rydel se skládal ze sedmi rydel na lomu, šesti klínových rydel, osmi hranových (nejčastěji na vkleslé retuši), pěti plochých, dvou jádrových a čtyřech příčných rydel. Dvě rydla byla smíšená a pro aurignacien typické kanelované obloukovité rydlo se v souboru objevilo jen jedno. Soubor hrotů byl poměrně malý a skládal se ze dvou bifasů, jednoho moustérského a jednoho tayackého hrůtku. Retušovaných čepelí bylo v souboru dvacet. Zajímavá je zejména přítomnost dvou otupených čepelí a dvou otupených čepelek, které představují výrazný gravettoidní prvek. Drásadel je v souboru 21. Převládají konvexní boční a příčná drásadla. Zajímavá je přítomnost redukované formy klínového nože. Z ostatních nástrojů jsou hojně zastoupeny odštěpovače a dlátka (11 ks), méně často se vyskytly vruby (3 ks) a zoubkované nástroje (2 ks), ojediněle vrták a oškrabovač. Z kombinací je v kolekci dvěma kusy zastoupeno škrabadlo s rydlem a škrabadlo s hrotem a v jednom případě se objevila kombinace rydla s odštěpovačem.

101

Menší soubor z této lokality je uložen také v Muzeu Prostějovska v Prostějově. Jedná se o 21 artefaktů ze sběrů J. Kopeckého, z nichž je devět silicitových a dvanáct z křemence typu sluňák a 24 artefaktů z křemence typu sluňák ze sběrů J. Štefka z Otaslavic.

Celkově je možné konstatovat, že jádro souboru z Horních Otaslavic I je možné přiřadit k aurignacienu. Svědčí pro to vysoké zastoupení mladopaleolitických typů mezi nástroji i mezi jádry, vysoké zastoupení rohovce typu Troubky-Zdislavice, což je typické pro aurignacké soubory na střední Moravě, a zejména vysoký počet aurignackých typů škrabadel. Na druhou stranu je pravděpodobné, že došlo k přimíchání artefaktů z mladších kulturních vrstev, o čemž svědčí zejména přítomnost otupených čepelí a čepelek. Naopak přítomnost staršího horizontu artefaktů by mohly naznačovat ojedinělé levalloiské úštěpy, levalloidní a diskoidní jádra, bifasy, klínový nůž a některá drásadla.

Revizní průzkum: Lokalita je v současnosti zatravněná a povrchový revizní průzkum tu není možný. Na polích v bezprostředním okolí zatravněné plochy nebyly učiněny žádné nálezy.

Obr. 46: Pohled na dnes zatravněnou lokalitu Horní Otaslavice I – Homole.

5.26 Horní Otaslavice II – U Dubu (obec Otaslavice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Otaslavice – U Dubu, Kluče, Svodnice, Vidláček

Objevil: J. Kopecký (1929)?

Zkoumal: J. Kopecký (1929-1935)

102

Uloženo: MZM

Poloha: 49.385055,17.058485 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 282-290 m Relativní převýšení: 45 m (Brodečka)

Kulturní určení: epiaurignacien Počet artefaktů: desítky kusů

Rozloha lokality: 40 000 m2 Geomorfologie: úpatí kopce Obrova noha (380 m)

Literatura: Absolon 1935

Dějiny výzkumu: Lokalita byla známa již ve třicátých letech dvacátého století, protože je zakreslena na Absolonově mapě paleolitických lokalit v okolí Otaslavic (1935, 9). Objevitelem je zřejmě J. Kopecký, který tuto lokalitu ovšem na rozdíl od ostatních otaslavických stanic neuvádí mezi objevy z roku 1929 (Kopecký 1937, 86). K. Absolon ve své práci (1935) neodděloval nálezy z jednotlivých poloh a artefakty nalezené na této lokalitě před druhou světovou válkou jsou ztraceny, jediným pramenem pro poznání charakteru zdejší štípané industrie jsou tedy nepočetné nálezy uskutečněné v rámci revizního průzkumu lokality v letech 2012-2013.

Revizní průzkum: Revizní průzkum na lokalitě proběhl v letech 2012-2013. Třebaže se nejedná o příliš bohatou lokalitu, podařilo se zde získat soubor několika artefaktů, které v případě této stanice poukazují na její pravděpodobné zařazení do vyvinutého aurignacienu (epiaurignacienu).

Lokalita se nachází asi 500 m západně od původně bohatší, dnes však již pro povrchový sběr nepřístupné polohy Homole po obou stranách cesty z Otaslavic na eneolitické hradisko Obrova noha (obr. 48 a 49). V rámci revizního povrchového sběru zde bylo v letech 2011- 2012 nalezeno celkem jedenáct patinovaných artefaktů vyrobených z bíle patinovaných silicitů z glacigenních sedimentů. S bohatým eneolitickým osídlením okolí zřejmě souvisí nález kamenné šipky. Mezi paleolitickými nálezy jsou tři úštěpy, jedna čepel, jedna prohnutá čepelka, dva fragmenty a jedno jednopodstavové těžené kuželovité jádro s připravenou podstavou. Nástroje jsou v kolekci tři. Jedná se o nízké škrabadlo na zlomku retušovaného úštěpu nebo čepele, zlomek střídavě místy strmě retušované čepele a o kanelované obloukovité rydlo na úštěpu. Zejména poslední jmenovaný nástroj řadí nepočetný soubor z této polohy k aurignacienu, výlučné užívání SGS k výrobě štípané industrie a drobné rozměry zde nalezených artefaktů řadí lokalitu Horní Otaslavice II – U Dubu po bok nedalekých epiaurignackých stanic Ondratice II, Ondratice VIII, Alojzov I nebo Seloutky I.

103

Obr. 47: Mapa okolí Otaslavic v programu MapSource s vyznačením jednotlivých paleolitických lokalit a nálezů paleolitických artefaktů (modrá kolečka).

Obr. 48: Místa nálezu jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka) na lokalitě Horní Otaslavice II – U Dubu na leteckém snímku v prostředí programu Google Earth.

104

Obr. 49: Pohled z lokality Horní Otaslavice I – Homole směrem k poloze Horní Otaslavice II – U Dubu, která se nachází pod pravěkým hradiskem Obrova noha u Otaslavic.

5.27 Ježkovice na Moravě I – Dlouhý díl (obec Ježkovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Ježkovice I (jih), Díly za rybníčky

Objevil: M. Daněk (1986)

Zkoumal: M. Daněk (1986-2003)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.292098,16.890095 Orientace svahu: severovýchod

Nadmořská výška: 430-440 m Relativní převýšení: 45 m (Drnůvka)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: 33

Rozloha lokality: neznámá Geomorfologie: náhorní pláň

Literatura: Skutil 1957; Svoboda 1994, 28; Mlejnek 2004, 19, 27; 2005c

Dějiny výzkumů: Na ježkovické pláni, která odděluje údolí Rakovce a Malé Hané, sbíral paleolitické artefakty již v padesátých letech sběratel Valič (Skutil 1957). Nalezl zde dva fragmenty čepelí, podélně rozštípnutou čepel a zlomek čepelového škrabadla. Bohužel není zřejmé, z které části pláně tyto nálezy pocházejí. V roce 1986 zde pokračoval v povrchových sběrech M. Daněk, kterému se podařilo objevit drobnou povrchovou lokalitu jižně od obce v trati Dlouhý díl. V letech 1986-2003 zde nalezl 33 většinou křemencových artefaktů. Tyto nálezy publikovali J. Svoboda (1994, 28) a později O. Mlejnek (2004, 19, 27; 2005c).

105

Popis souboru: Soubor se skládá ze 14 zlomků, 17 úštěpů, jednoho jádra z MJR a křemenného příčného drásadla. Mezi surovinami převládá křemenec typu sluňák (22 ks), jehož výchozy se nacházejí v blízkém okolí, dále je také zastoupen křemen (6 ks) a moravské jurské rohovce (4 ks). Jeden úštěp byl odbit ze slepence nevhodného pro štípání. Kulturní určení souboru je nejisté, v případě křemenných a křemencových úštěpů se dokonce ani nemusí jednat o artefakty paleolitického stáří. Zřejmě šlo o nevelkou dílnu na zpracování místního křemence typu sluňák.

Revizní průzkum: V průběhu revizního průzkumu v roce 2003 nebyly nalezeny žádné další artefakty.

5.28 Ježkovice na Moravě II – Nivy (obec Ježkovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Ježkovice I (sever)

Objevil: M. Daněk (1988)

Zkoumal: M. Daněk (1988-2003)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.311037,16.883905 Orientace svahu: východ

Nadmořská výška: 440-455 m Relativní převýšení: 50 m (Drnůvka)

Kulturní určení: paleolit? Počet artefaktů: 33

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: náhorní pláň

Literatura: Skutil 1957; Svoboda 1994, 28; Mlejnek 2004, 19, 27; 2005c

Dějiny výzkumů: Štípanou industrii na ježkovické pláni sbíral již amatérský archeolog Valič, není ale jisté, z které polohy jeho nálezy pocházely (Skutil 1957). M. Daněk objevil v roce 1988 malou lokalitu na severním okraji této pláně v trati Nivky.

Popis souboru: Jedná se o velmi malou lokalitu dílenského charakteru. Celkově zde byly nalezeny jen dva zlomky, jeden úštěp a dva jádrovité kusy, vše z křemence typu sluňák. Datování lokality do paleolitu není jisté.

Revizní průzkum: V průběhu revizního průzkumu v roce 2003 nebyly nalezeny žádné další artefakty.

106

5.29 Ježkovice na Moravě III – Pramen Drnůvky (obec Ježkovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Díle za rybníčkama, Pařízky

Objevil: M. Daněk (1994)

Zkoumal: M. Daněk (1994-2003)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.301005,16.885643 Orientace svahu: jih

Nadmořská výška: 425-440 m Relativní převýšení: 10 m (Drnůvka)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: 21

Rozloha lokality: neznámá Geomorfologie: náhorní pláň

Literatura: Skutil 1957; Svoboda 1994, 28; Mlejnek 2004, 28; 2005c

Dějiny výzkumů: Štípanou industrii na ježkovické pláni sbíral již amatérský archeolog Valič, není ale jisté, z které polohy jeho nálezy pocházely (Skutil 1957). M. Daněk objevil v roce 1994 malou lokalitu asi 0,5 km západně od Ježkovic v blízkosti pramene potoka Drnůvky a dvou malých rybníčků.

Popis souboru: Jedná se o malou lokalitu dílenského charakteru. Celkově zde bylo nalezeno deset úštěpů, devět zlomků, jedno rohovcové jádro a křemencová čepel. Ze surovin je nejvíce zastoupen křemenec typu sluňák (11 ks), dále křemen (5 ks), MJR (4 ks) a spongolit (1 ks). Industrie je podobného charakteru jako na okolních lokalitách. Zřejmě se jednalo o dílnu na zpracování místního křemence typu sluňák (Mlejnek 2004, 28; 2005c).

Revizní průzkum: V průběhu revizního průzkumu v roce 2003 nebyly nalezeny žádné další artefakty.

5.30 Kelčice I – Předina u Dobrochova (obec Vranovice- Kelčice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: – Předina, U Plotu, Padělky, Lopaty, Čtvrtě

Objevil: J. Kopecký (1933)

Zkoumal: J. Kopecký (1933-1937), J. Svoboda (80. léta 20. století)

Uloženo: MZM, MPP

Poloha: 49.386151,17.123383 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 300-310 m Relativní převýšení: 105 m (Brodečka)

107

Kulturní určení: aurignacien Počet artefaktů: 916

Rozloha lokality: 140 000 m2 Geomorfologie: temeno kopce

Literatura: Kopecký 1937, 86; 1938; Svoboda, Přichystal 1990

Dějiny výzkumů: J. Kopecký navštívil Předinu jako výraznou terénní dominantu již v roce 1929. Kromě několika křemencových zlomků neurčitelného stáří ovšem žádné pravěké artefakty nenalezl. Teprve v srpnu roku 1933 se mu v trati Padělky nacházející se v okolí nejvyššího bodu kopce podařilo najít soubor 36 paleolitických artefaktů. V letech 1933-1937 se mu podařilo ještě objevit menší koncentrace křemencových artefaktů v trati Lopaty asi 200 m jihozápadně od Padělků a také v trati Čtvrtě, asi 100 m severozápadně od vrcholu kopce. Ojedinělé křemencové kusy se nacházely roztroušeně také na jiných místech na svazích Přediny. Celkem se J. Kopeckému podařilo najít 685 křemencových a 231 silicitových artefaktů. J. Kopecký na lokalitě vyhloubil několik pokusných sond. Při vrcholu kopce ležela ornice přímo na podloží tvořeném kulmskými drobami myslejovického souvrství, na svazích se mezi ornici a podloží vkliňovala vrstva žlutého sedimentu (zvětralé podloží, spraš?), která však neobsahovala žádné nálezy. Pouze v profilu odvodňovacího kanálu v trati Lopaty byly v hloubce 40-45 cm nalezeny dva velké křemencové artefakty (Kopecký 1938, 16). Spraš se v místě hlavní koncentrace nálezů na vrcholu kopce nedochovala. V roce 1938 vyrostl na vrcholu kopce rozhlasový vysílač a od té doby není centrální část lokality pro povrchové sběry přístupná. Ojedinělé artefakty je možné sbírat pouze asi 80 m severovýchodně od vrcholu v trati U Plotu, kde se zřejmě jedná o severní okraj centrální koncentrace v trati Padělky.

V roce 1985 pokračoval v archeologickém průzkumu Přediny J. Svoboda. Na západním svahu kopce vyhloubil asi 2 m dlouhou sondu, ve které pozoroval následující stratigrafickou situaci: Ornice ležela na okrovém sprašovém sedimentu s ojedinělými úlomky drob, který nasedal na šedohnědý zvrstvený sprašový horizont s ojedinělými uhlíky. Pod tímto horizontem se nacházela okrová spraš s uhlíky a oranžová zvětralina s úlomky drob. Uhlíky určil J Kyncl jako borovici (Pinus sp.). Snad se mohlo jednat o relikt rozvlečeného paleolitického horizontu (Svoboda, Přichystal 1990, 475-476). Svoboda a Přichystal analyzovali dochované artefakty pocházející ze sběrů J. Kopeckého a na základě technologicko-typologického rozboru zařadili soubor do aurignacienu. Většina nálezů je uložena v Ústavu Anthropos MZM, pouze několik artefaktů ze sběrů J. Kopeckého je deponováno v Muzeu Prostějovska v Prostějově. Jedná se o 15 kvarcitových a 14 silicitových artefaktů (čepele, hroty, škrabadla, hoblík, odštěpovač).

Popis souboru: Ze surovinového hlediska převažují křemence typu sluňák (65 % artefaktů, ale pouze 36 % nástrojů). V silicitové části souboru byly nejčastěji zastoupeny moravské jurské rohovce, silicity z glacigenních sedimentů a rohovec typu Troubky- Zdislavice. Méně často se objevily také radiolarit, spongolit, rohovcová brekcie a rohovec typu Krumlovský les. V případě jednoho artefaktu je možné, že byl vyroben z rohovce typu Stránská skála (Svoboda, Přichystal 1990, 476-478).

108

Z technologického hlediska stojí za zmínku odlišné hospodaření s křemenci a se silicity, které je možné pozorovat i na jiných lokalitách v okolí. Zatímco křemencová industrie má charakter primární dílny, silicity byly na lokalitu donášeny z větší vzdálenosti, často již v podobě připravených jader, a na místě byly zpracovávány v sekundárních dílnách. V křemencové části industrie převažují připravená a těžená jádra (33 ks) nad vytěženými jádry (15 ks). V křemencové industrii se také udržuje těžba z plochých jader, z nichž některé mají až levalloiský ráz (Svoboda, Přichystal 1990, 479, obr. 2/1). Oproti tomu mladopaleolitické typy jader jsou vzácné. V silicitové části industrie naopak převládají vytěžená jádra a připravená jádra jsou vzácná. Z morfologického hlediska jsou nejpočetnější prizmatická jádra. Početná mikrojádra dokládají snahu o maximální využití suroviny. Jader na výrobu čepelí je i mezi silicitovými jádry méně, než by odpovídalo podílu čepelí v debitáži. Může to být způsobeno tím, že část čepelí byla na lokalitu přinášena již v hotovém stavu. (Svoboda, Přichystal 1990, 480). Rozdíl mezi silicitovou a křemencovou složkou je patrný i při srovnání podílů čepelí a úštěpů. Zatímco v křemencové části souboru je podíl čepelí 13,5 %, v případě silicitové složky je to 59 %. Silicitové polotovary jsou také daleko častěji voleny k místnímu retušování a výrobě nástrojů (Svoboda, Přichystal 1990, 481).

Mezi 179 nástroji převažují škrabadla (46 ks) nad rydly (28 ks). Nejčastější jsou plochá čepelová škrabadla, úštěpových škrabadel je méně, ojediněle se objevilo také škrabadlo dvojité, nehtovité a vějířovité. Aurignacké typy reprezentují vysoká škrabadla a vyčnělá škrabadla (vysoká i plochá). Většina škrabadel byla vyrobena z MJR. Nejčastějším typem rydel jsou rydla na lomu, méně často se objeví hranová rydla. Retušovaná hrana má většinou konkávní tvar, vzácněji konvexní. Ojediněle se objeví i klínové rydlo. Naopak poměrně častá jsou příčná rydla. Zastoupena jsou také rydla smíšená a kombinovaná s jiným typem nástroje. Pouze ojediněle se objevilo aurignacké obloukovité kanelované rydlo. Ze surovin byly u rydel nejhojněji používány SGS. Drásadel je v souboru 29. Většina jich je na úštěpech, vzácně jsou drásadlovitě retušovány i fragmenty. Boční drásadla převažují nad příčnými, retuš je většinou konvexní nebo přímá, jen vzácně konkávní. Ojediněle se objeví také drásadlo se ztenčeným bokem, úhlové a hrotité drásadlo. Výrazně zastoupená jsou strmě až stupňovitě retušovaná drásadla. Pro výrobu drásadel byly často používány křemence typu sluňák. Méně početná je skupina hrotů (11 ks). Zajímavá je přítomnost dvou hrotů typu Quinson a báze hrotu typu Jerzmanowice. Dále se objevil dvojhrot připomínající typ limace a několik bifasoidních polotovarů ze spongolitu a křemence. Z ostatních typů jsou devíti kusy zastoupeny vruby a dvanácti převážně křemencovými exempláři zoubkované nástroje. Retušované čepele se objevují pouze v silicitové složce, ale ani tam nejsou početné (11 ks). V jednom případě se objevil strmě retušovaný vrták, třemi kusy jsou zastoupeny křemencové zobce. Spektrum nástrojů doplňují odštěpovače a dlátka (13 ks). U některých dlátek lze pozorovat koncovou retuš kostěnkovského typu. Z kombinovaných nástrojů je možné jmenovat vysoké škrabadlo s příčným rydlem a ploché škrabadlo kombinované se zobcem (Svoboda, Přichystal 1990, 481-485).

109

Vzhledem k přítomnosti aurignackých typů škrabadel zařadil J. Svoboda kolekci z Přediny do aurignacienu. Na rozdíl od okolních souborů vyvinutého aurignacienu (Ondratice II, Ondratice VIII, Alojzov I) zde převažují škrabadla nad rydly a téměř chybí typická aurignacká kanelovaná obloukovitá rydla. Přítomnost některých specifických typů hrotů (typy Quinson a Jerzmanowice, polotovary listovitých hrotů) by svědčila spíše pro zařazení aspoň části kolekce do szeletienu. Tato skutečnost, stejně jako ojedinělá přítomnost levalloiské technologie (Svoboda, Přichystal 1990, obr. 2/1 a 5/11) vede autora této práce k domněnce, že se i v případě souboru z Přediny jedná o uměle vzniklou kolekci artefaktů pocházejících původně z více kulturních vrstev. Výhodná poloha Přediny musela jistě lákat paleolitické lovce k osídlení ve všech obdobích starší doby kamenné.

Revizní průzkum: V letech 2011 až 2013 zde proběhl revizní povrchový průzkum. Centrální část lokality se dnes nachází v oploceném a zatravněném areálu rozhlasového vysílače, několik paleolitických artefaktů se nám ale podařilo najít na severním okraji lokality v trati U Plotu (obr. 51 a 52). Ojedinělý nález pochází také z již J. Kopeckým zmiňované polohy Čtvrtě, která se nachází asi 200 m od koncentrace nálezů v poloze U Plotu. Kromě paleolitických nálezů se zde objevují také ojedinělé pravěké střepy a postpaleolitická štípaná industrie (zlomek čepele a bifaciálně retušovaný nástroj). Soubor třinácti paleolitických artefaktů se skládá z osmi úštěpů, jednoho zlomku čepele, dvou blíže neurčitelných zlomků a dvou nepravidelných sluňákových jader. Jako surovina byl v sedmi případech použit křemenec typu sluňák, tři artefakty byly odbity ze silicitů z glacigenních sedimentů a po jednom artefaktu se vyskytly rohovec typu Krumlovský les, moravský jurský rohovec a křemen.

Obr. 50: Pohled z ondratické pískovny na kopec Předina u Dobrochova s rozhlasovým vysílačem a paleolitickou lokalitou Kelčice I – Předina.

110

Obr. 51: Mapa kopce Předina u Dobrochova (program MapSource), kde se nachází paleolitická lokalita Kelčice I s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (modrá kolečka). Podle písemných zpráv se střed lokality zřejmě nacházel jižněji v dnes oploceném a zatravněném prostoru rozhlasového vysílače.

Obr. 52: Letecký snímek v programu Google Earth se znázorněním polohy nálezu jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka).

111

5.31 Komořany na Moravě I – Na Pískách (obec Komořany), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Reuterberg

Objevil: M. Daněk (90. léta 20. století)

Zkoumal: M. Daněk (90. léta 20. století)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.216476,16.91592 Orientace svahu: vrchol kopce

Nadmořská výška: 270-278 m Relativní převýšení: 38 m (Rakovec)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: 5

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: vrchol kopce

Literatura: Mlejnek 2004, 31

Dějiny výzkumů: Na vrcholu kopce Na Pískách východně od Komořan nalezl M. Daněk v devadesátých letech dvacátého století pět zlomků štípané industrie paleolitického stáří (tři z MJR a dva z SGS) a jeden úštěp z MJR (Mlejnek 2004, 31).

Revizní průzkum: V průběhu revizního výzkumu, který proběhl v roce 2013, bylo na jižní straně temene kopce Na Pískách objeveno sedm dalších patinovaných artefaktů a jeden postpaleolitický kortikální úštěp z rohovce typu Krumlovský les 2. Také v případě zbývajících artefaktů byl surovinou rohovec typu Krumlovský les, případně blíže neurčitelný patinovaný rohovec a v jednom případě spongolit. Jedná se o pět úštěpů a jejich zlomků s plochými patkami, jeden proximální zlomek čepele a jeden neurčitelný zlomek ze spongolitu. Vzhledem k malému počtu nálezů je datování souboru nejisté.

112

Obr. 53: Mapa kopce Na pískách u Komořan v programu MapSource s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů. Střed lokality se zřejmě nachází severněji v oploceném zatravněném areálu, který je pro povrchový sběr nepřístupný.

Obr. 54: Letecký snímek lokality Komořany I – Na pískách v programu Google Earth s vyznačením míst jednotlivých paleolitických nálezů (kolečka).

113

5.32 Komořany na Moravě II – Stepní stráň (obec Komořany), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Malé strany, Mittere Scheiben

Objevil: M. Daněk (90. léta 20. století)

Zkoumal: M. Daněk (90. léta 20. století)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.196485,16.925898 Orientace svahu: západní

Nadmořská výška: 290-305 m Relativní převýšení: 42 m (Dražovický potok)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: 1

Rozloha lokality: ojedinělý nález Geomorfologie: svah kopce

Literatura: Mlejnek 2004, 31

Dějiny výzkumů: V areálu přírodní rezervace Stepní stráň u Komořan nalezl M. Daněk v devadesátých letech dvacátého století rohovcové jádro patrně paleolitického stáří (Mlejnek 2004, 31). Žádné další nálezy z této polohy nepocházejí.

Revizní průzkum: Revizní průzkum proběhl na lokalitě v roce 2013, nebyly při něm ale nalezeny žádné další artefakty.

5.33 Kostelec na Hané I – Niva (obec Kostelec na Hané), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Hluchov - Kostelecko

Objevil: M. Růžička (70. léta 20. století)

Zkoumal: M. Růžička, K. Valoch, M. Oliva (70. léta 20. století)

Uloženo: MZM, MPP

Poloha: 49.53553,17.013544 Orientace svahu: západní

Nadmořská výška: 336-340 m Relativní převýšení: 65 m (Romže)

Kulturní určení: aurignacien Počet artefaktů: 13

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: temeno nevýrazného kopce

Literatura: Oliva 1980; Oliva 1987, 40, 44; Valoch 1993; Škrdla, Mlejnek 2012.

Dějiny výzkumů: Rolník M. Růžička zde v sedmdesátých letech dvacátého století našel po hluboké orbě kostěný mladečský hrot, který publikoval M. Oliva (1980; 1987, 40). 114

Průzkum lokality, provedený roku 1979 M. Olivou, potvrdil existenci intaktní spraše na lokalitě. Na povrchu byly nalezeny dva přepálené úštěpy, jeden úštěp ze SGS, drobný úštěp z černého rohovce s vrubem, konchylie (Turitella) a dva zlomky kostí. Později polohu lokality revidoval M. Šmíd (2004) který ji umístil na katastrální území Kostelce na Hané, jižně od kóty 343 m. Na přiloženém plánku s vynesenými lokalitami však M. Šmíd zakreslil lokalitu jižně kóty 339,66 m (přibližně 300 m severovýchodně od kóty 342,1 m), která je dnes v terénu vyznačena. Současně M. Šmíd zmiňuje i eneolitické osídlení (KNP) v blízkosti paleolitické lokality.

Zajímavý údaj je k dispozici v inventární knize Muzea Prostějovska v Prostějově. V roce 1959 nalezl František Krist z blízkého Hluchova (č. p. 30) při kopání základů pro pařeniště v hloubce asi 1 m fragment hrotu ze SGS s odlomenou špicí i bází. Nález je dnes bohužel ztracen. V nedalekém Lutotíně bylo zase při archeologickém výzkumu pravěkého sídliště objeveno pazourkové místy patinované škrabadlo, snad paleolitického stáří, které je dnes uloženo v Muzeu Prostějovska v Prostějově. Na katastru sousedních Smržic nalezl M. Šmíd při záchranném archeologickém výzkumu v trati Přední u cihelny v roce 1994 zlomek patinované pazourkové čepele a v roce 2001 našel M. Hlava při záchranném archeologickém výzkumu ve Smržicích u kostela patinovanou silicitovou čepel, která mohla být také paleolitického stáří. Oba nálezy jsou uloženy rovněž v Muzeu Prostějovska. Tyto ojedinělé zmínky svědčí o možnosti budoucích objevů nových, snad i stratifikovaných, paleolitických lokalit v okolí Kostelce na Hané.

Obr. 55: Kostelec na Hané I – Niva. Mladečský hrot (Oliva 1987, 40, obr. 7).

115

Revizní průzkum: Při našem revizním průzkumu, který proběhl v průběhu čtyř návštěv lokality v letech 2011-2013, jsme zdokumentovali naorané kamenité podloží v bezprostředním okolí kóty 339,66 m. Směrem na východ pak nasedala spraš, která je intenzivně narušována orbou. Ještě v prostoru naoraných paleozoických hornin, 49 m jihovýchodně kóty 339,66 m, jsme nalezli ojedinělý artefakt štípané kamenné industrie – bíle patinovaný zlomek úštěpu moravského jurského rohovce. Další artefakt, drobnou prohnutou čepelku z bíle patinovaného eratického silicitu, která byla odbita měkkým otloukačem (má patrnou římsičku), jsme nalezli 38 m jihozápadně od zmíněné kóty. Asi 20 metrů jihovýchodně od kóty byl nalezen 4,6 cm dlouhý mesiální zlomek čepele z bíle patinovaného eratického silicitu s negativem vyběhlé čepele na dorsální straně. Další tři drobné patinované úštěpy (spongolit, moravský jurský rohovec, eratický silicit) pocházejí také z blízkého okolí zmiňované kóty. V případě tří přepálených artefaktů nalezených v tomto prostoru můžeme o jejich paleolitickém stáří pouze spekulovat. V širším okolí (východně až jižně kóty) jsme získali další artefakty štípané kamenné industrie, které se hlásí spíše k eneolitickému osídlení (i když jedna z čepelí ze silicitu krakovsko-čenstochovské jury je lehce patinovaná). Fosilní osteologický materiál se získat nepodařilo. Lokalitu se vyplatí dále sledovat. V příštích letech je zde možné očekávat nálezy dalších artefaktů, které by mohly zpřesnit datování lokality. Nové informace by mohla přinést i sondáž v místech s dochovaným sprašovým pokryvem (Škrdla, Mlejnek 2012).

Obr. 56: Mapa lokality Kostelec na Hané I – Niva v programu MapSource s vyznačením polohy nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (modrá kolečka).

116

Obr. 57: Pohled na lokalitu Kostelec na Hané I – Niva, kde byl kromě nepočetného souboru štípané industrie nalezen také kostěný hrot mladečského typu.

Obr. 58: Letecký pohled v prostředí Google Earth od Hluchova na lokalitu Kostelec na Hané I – Niva s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka).

5.34 Křenůvky I – Vinohrádky (obec Prostějovičky), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Prostějovičky – Pole ke Křenůvkám

Objevil: J. Skutil?

117

Zkoumal: J. Skutil?

Uloženo: nedohledatelné

Poloha: 49.423146,17.013466 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 360-380 m Relativní převýšení: 30 m (Brodečka)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: ?

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: svah kopce Vinohrádky (389 m)

Literatura: Skutil 1939; 1940, obr. 20

Dějiny výzkumů: Lokalita na poli mezi Křenůvkami a Prostějovičkami se objevuje na mapách rozšíření drahanského paleolitu od J. Skutila v jeho souborných pracích (1939; 1940, obr. 20). Lokalita je zde nazývána Prostějovičky – pole ke Křenůvkám, ačkoliv tato poloha leží již na katastrálním území Křenůvek v trati Vinohrádky. Více informací o této lokalitě se mně nepodařilo zjistit.

Popis souboru: Soubor štípané industrie pocházející z této lokality není dohledatelný.

Revizní průzkum: Revizní průzkum na této lokalitě zatím z důvodu nepříznivých podmínek neproběhl.

5.35 Lhota I – U Přehrady (obec Vyškov), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Opatovice III – U Přehrady, Díly u bašty

Objevil: M. Daněk (1997)

Zkoumal: M. Daněk (1997-1998)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.311135,16.931992 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 360-370 m Relativní převýšení: 65 m (Malá Haná)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: 8

Rozloha lokality: neurčitelný Geomorfologie: mírný svah kopce

Literatura: Mlejnek 2004, 27

Dějiny výzkumů: Na této lokalitě nad hrází dnešní Opatovické přehrady v blízkosti výchozů křemenců typu sluňák se M. Daňkovi v letech 1997-1998 podařilo nalézt osm artefaktů. Od té doby zde žádná další štípaná industrie objevena nebyla.

118

Popis souboru: Nepočetný soubor se skládá ze šesti úštěpů, jednoho fragmentu a z drásadla na masivním křemencovém úštěpu (18x13 cm). Jako surovina byl použit křemenec typu „sluňák“, pouze jeden úštěp byl odbit z křemene. Nedaleko od lokality v polohách Graplův kopec a U Umíráčka se nacházejí výchozy křemenců. Je proto pravděpodobné, že se jedná o dílnu zaměřenou na zpracování místního křemence typu sluňák.

Revizní průzkum: V průběhu revizního průzkumu v roce 2003 nebyly žádné další artefakty nalezeny.

5.36 Lhota II – Pařezovice, Za Kostelem (obec Vyškov), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Vyškov – Pařezovice, Pařezy

Objevil: M. Daněk (1993)

Zkoumal: M. Daněk (1993-1994)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.318017,16.931316 Orientace svahu: jihozápadní

Nadmořská výška: 355-365 m Relativní převýšení: 57 m (Malá Haná)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: 7

Rozloha lokality: neurčitelný Geomorfologie: úpatí kopce Rousky

Literatura: Svoboda 1994, 28; Mlejnek 2004, 31

Dějiny výzkumů: Na této lokalitě v blízkosti výchozů křemenců typu sluňák nalezl M. Daněk v letech 1993-1994 celkem sedm artefaktů. Od té doby zde žádné další nálezy učiněny nebyly.

Popis souboru: Nepočetný soubor se skládá z tří křemencových úštěpů, jednoho úštěpu z křemene, jednoho rohovcového úštěpu a dvou zlomků spongolitu. Je pravděpodobné, že se jedná o jednu z více drobných dílen na zpracování místního křemence typu sluňák.

Revizní průzkum: V průběhu revizního průzkumu v roce 2003 nebyly žádné další artefakty nalezeny.

5.37 Lhota III – Díly nad Hanou (obec Vyškov), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Rychtářov – Lhota, U chat, Díly nad Dědickou Hanou, Na dílech

Objevil: A. Procházka (1907)

119

Zkoumal: M. Daněk (1998-2003)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.32164,16.946669 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 375-400 m Relativní převýšení: 57 m (Velká Haná)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: 83

Rozloha lokality: neurčitelný Geomorfologie: mírný svah kopce Rousky

Literatura: Skutil 1936, 63; Mlejnek 2004, 28; Mlejnek 2005f

Dějiny výzkumů: Již v roce 1907 na této lokalitě (trať Na dílech) v blízkosti výchozů křemenců typu sluňák nalezl A. Procházka ojedinělý artefakt (Skutil 1936, 63). Podle kresby J. Skutila (1936, obr. X/24) se snad jednalo o jerzmanowický hrot. M. Daněk zde v letech 1998-2003 nešel celkem 72 převážně křemencových artefaktů. Od této doby zde nebyly žádné další nálezy učiněny.

Popis souboru: Lokalita se nachází na poli nad údolím Velké Hané. Soubor se skládá převážně ze zlomků (54 %) a úštěpů (35 %). Méně byla zastoupena jádra (8 %) a čepele (3 %). Z nástrojů zde bylo nalezeno pouze strmě retušované úhlové drásadlo na úštěpu z SGS (obr. 59). Mezi surovinami výrazně dominuje místní křemenec (86 %), zastoupeny jsou také moravské jurské rohovce (6 %), spongolit (4 %), SGS (3 %) a jedním kusem i rohovcová brekcie. Je pravděpodobné, že se jedná o jednu z více dílen na zpracování místního křemence typu sluňák, které se v okolí nacházejí.

Revizní průzkum: V průběhu revizního průzkumu v roce 2003 nebyly žádné další artefakty nalezeny.

Obr. 59: Lhota III – Díly nad Hanou. Úhlové drásadlo na úštěpu ze silicitu z glacigenních sedimentů. Kresba: O. Mlejnek.

120

5.38 Luleč I – Svatý Martin (obec Luleč), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Kopaniny, Hradisko

Objevil: V. Travěnec

Zkoumal: V. Travěnec, Dvořák, M. Daněk (90. léta 20. století)

Uloženo: AÚ DV, MVV

Poloha: 49.252617,16.914428 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 365-370 m Relativní převýšení: 105 m (Rakovec)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: 3

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: temeno kopce

Literatura: Skutil 1936, 63; Mlejnek 2004, 31

Dějiny výzkumů: Ojedinělé paleolitické nálezy z Lulče a okolí získal již ve třicátých letech dvacátého století V. Travěnec (Skutil 1936, 63). Později působil v Lulči amatérský sběratel pan Dvořák, jehož sběry jsou bez rozlišení jednotlivých nálezových poloh uloženy v depozitáři Muzea Vyškovska ve Vyškově-Dědicích. M. Daňkovi se zde v areálu známého pravěkého hradiště sv. Martina podařilo v devadesátých letech dvacátého století najít tři artefakty, které by mohly být paleolitického stáří.

Popis souboru: Nálezy V. Travěnce měly údajně pocházet z tratí Záblatí, Padělky a Díle (Skutil 1936, 63) a měly se mezi nimi vyskytovat i listovité hroty. Další Travěncem nalezené artefakty pocházely přímo z hradiska sv. Martina a mělo se jednat o několik jádrovitých artefaktů. Dnes jsou již bohužel Travěncovy nálezy nedohledatelné.

Z Dvořákovy sbírky uložené v Muzeu Vyškovska je možné vyčlenit asi 75 artefaktů paleolitického stáří, které jsou však většinou označeny jen jako Luleč a okolí. Pouze v případě několika z nich je uvedeno, že pocházejí z hradiště sv. Martina z pole vpravo od cesty na nemojanské Kopaniny. Mezi nálezy je např. jeden listovitý hrot a jeden bifas, které by bylo možno spojit se szeletským osídlením Vyškovska, dále zlomek levalloiské čepele z rohovce typu Stránská skála a několik dalších úštěpů z téže suroviny, což by mohlo být spojeno s bohunicienským osídlením, nebo několik nástrojů ze SGS upomínajících na vyspělý mladý paleolit (škrabadla, rydla, retušované čepele, odštěpovače). Sbírka obsahuje také několik křemencových artefaktů. Jedná se evidentně o sběry z různých poloh zahrnující artefakty různého stáří.

Konečně soubor nalezený na hradisku sv. Martina M. Daňkem se skládá z křemencového místně retušovaného úštěpu, fragmentu ze silicitu z glacigenních sedimentů a ze zlomku moravského jurského rohovce.

121

Revizní výzkum: Lokalita je v současnosti zastavěná chatami a zatravněná, proto je pro povrchový sběr nepřístupná.

5.39 Luleč II – Hartlova skála (obec Luleč), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Hartlovo pole

Objevil: M. Daněk (80. léta 20. století)

Zkoumal: M. Daněk (80. léta 20. století)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.264115,16.926917 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 375-390 m Relativní převýšení: 110 m (Drnůvka)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: 10

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: svah kopce

Literatura: Svoboda 1994, 28; Mlejnek 2004, 19, 31

Dějiny výzkumů: Lokalita se nachází na poli nad lomem mezi Drnovicemi a Lulčem. M. Daněk zde v osmdesátých a devadesátých letech nalezl několik kusů štípané industrie.

Popis souboru: Soubor se skládá z několika křemencových úštěpů, jednoho místně retušovaného úštěpu ze silicitu z glacigenních sedimentů, ze zlomku rohovcové brekcie a zlomku křemene.

Revizní výzkum: Revizní výzkum na této lokalitě zatím neproběhl z důvodu nepříznivých podmínek.

5.40 Luleč III – Žleby (obec Luleč), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Drnovice IX, Želatovy

Objevil: M. Daněk (1996)

Zkoumal: M. Daněk (1996)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.249571,16.953192 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 275-285 m Relativní převýšení: 110 m (Drnůvka)

122

Kulturní určení: paleolit? Počet artefaktů: 5

Rozloha lokality: ojedinělý nález Geomorfologie: mírný svah v údolí

Literatura: Mlejnek 2004, 25

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil v roce 1996 M. Daněk, který zde našel pět artefaktů.

Popis souboru: Soubor se skládá ze tří zlomků křemene a dvou fragmentů štípaných moravských jurských rohovců. Jedná se tedy spíše o ojedinělý nález, jehož paleolitické stáří není jisté.

Revizní výzkum: Revizní výzkum na této lokalitě proběhl za příhodných podmínek v roce 2013. Bylo nalezeno pouze několik pravěkých úštěpů doprovázených keramikou. Je tedy možné, že i nálezy M. Daňka jsou až postpaleolitického stáří.

5.41 Myslejovice I – Strážná (obec Myslejovice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Poučky, Žákovec, Na Skalce, Skalka

Objevil: A. Novotný (30. léta 20. století)

Zkoumal: A. Novotný (30. léta 20. století), J. Ječmínek

Uloženo: MZM, MPP

Poloha: 49.400278,17.03943 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 380-394 m Relativní převýšení: 112 m (Brodečka)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: cca 100 kusů

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: temeno kopce Strážná (409 m)

Literatura: Skutil 1937, 75-76; 1938, 6; Hlava, Procházková 2007, 68

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil myslejovický rolník A. Novotný. Jeho nálezy publikoval J. Skutil (1938, 6). Soubor ze sběrů A. Novotného je uložen v Muzeu Prostějovska. Později zde sbíral také J. Ječmínek. Nepříliš početná kolekce ze sběrů J. Ječmínka je uložená v Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea. O revizi myslejovických lokalit se později pokusila také Pavlína Kalábková (dříve Procházková), podařilo se jí však ověřit paleolitické osídlení pouze na dvou polohách (Procházková 1990). Společně s M. Hlavou později předložila soupis lokalit své rodné obce (Hlava, Kalábková 2007). Paleolitické osídlení okolí Myslejovic tak nadále zůstává nepříliš známé.

Popis souboru: Lokalita se nachází na vrchu Strážná, jihovýchodně od Myslejovic, východně od cesty do Kobylniček. Kromě neolitické štípané industrie zde A. Novotný nalezl několik 123 patinovaných silicitových čepelí a úštěpů a také křemencovou industrii a křemencové otloukače. Z nástrojů jsou zastoupena zejména škrabadla, často vysoká až jádrovitá, masivní rydla a retušované čepele (Skutil 1937, 76; 1938, 6). Z dochovaných sběrů A. Novotného, které jsou uloženy v Muzeu Prostějovska, pochází z této lokality, označené jako polohy Žákovec a Strážné asi 150 artefaktů, z velké části se však jedná o nepatinovanou neolitickou štípanou industrii, vyrobenou převážně ze spongolitu, rohovce typu Olomučany, rohovce typu Krumlovský les a z moravských jurských rohovců. Občas se zde ale vyskytnou i patinované artefakty pravděpodobně paleolitického stáří. Například pod traťovým názvem Žákovec jsou zde uloženy čtyři zlomky čepelí z MJR, dva blíže neurčitelné zlomky MJR, dva úštěpy z MJR, zlomek čepele z rohovce typu Troubky-Zdislavice a dvě nízká čepelová škrabadla z patinovaného silexu, snad SGS. Pod názvem Strážné je zde uložno rydlo na mesiálním zlomku čepele z MJR a zlomek úštěpu z MJR.

Soubor J. Ječmínka uložený v Ústavu Anthropos MZM obsahuje celkem 39 artefaktů. Mezi surovinami převažuje SGS (20 ks), zastoupen je také rohovec typu Troubky-Zdislavice (8 ks), křemenec typu sluňák (5 ks) a moravské jurské rohovce (4 ks). Jedním kusem je zastoupen spongolit a jeden artefakt je přepálený. Mezi devíti jádry převažují zbytková jádra (6 ks), jedno sluňákové jádro je připravené a dvě jsou ve stádiu těžby. Z morfologického hlediska jsou zastoupena diskovitá jádra (3 ks), prizmatická jádra (jedno jednopodstavové a dvě dvojpodstavová) a tři jádra mají nepravidelný tvar. Úštěpy (9 ks) převažují nad čepelemi (4 ks). Neurčitelných fragmentů je v souboru třináct. Mezi čtyřmi nástroji je jedna oboustranně retušovaná čepel ze SGS, strmě retušované škrabadlo na distálním zlomku čepele ze SGS a dva listovité hroty s oblou bází z kvalitního patinovaného silicitu, snad jde opět o SGS nebo MJR. Vysoké zastoupení SGS a rohovce typu Troubky-Zdislavice a přítomnost strmě retušovaného škrabadla by svědčily pro zařazení souboru do aurignacienu, naproti tomu nález dvou dokonale opracovaných listovitých hrotů by naznačoval spíše szeletskou klasifikaci, ačkoliv listovité hroty se ojediněle objevují i v aurignacienu. Je také možné, že jde o soubor vzniklý smícháním obsahu více kulturních vrstev.

Revizní výzkum: Lokalita je dnes z větší části zalesněná, což znemožňuje povrchový průzkum. Ve zbývající přístupné části lokality povrchový průzkum zatím z důvodu nepříznivých podmínek neproběhl.

124

Obr. 60: Mapa okolí Myslejovic s vyznačením jednotlivých poloh s archeologickými nálezy (podle Hlava, Kalábková 2007). 1 – Strážné, 2 – Žákovec, 3 – Čahadla, 4 – Pijávky, 5 – Kopcové, Boží muka, 6 – Nebesová, 7 – Humna pod Kopcovým, 8 – Za Vrbkami, 9 – Díly, 10 – Familie, 11 – Kozák, 12 – Zámčisko, 13 – U lesa Buchtelky, 14 – Sedlečníky, 15 – Spálený kopec, 16 – Nivky, 17 – Pod Hrubým kopcem, 18 – Nad Příhonem, 19 – Pod Horou, 20 – Křéba, 21 – Prostřední hony, 22 – dům č.p. 89, 23 – Úzké, 24 – Zmolové, 25 – Skalky, 26 – Pod Vranovskou cestou, 27 – Kluče, 28 – Markovec, 29 – Libá, 30 – Kopaniny, 31 – Mitrovy.

5.42 Myslejovice II – Dunajovy (obec Myslejovice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Končiny, Díly, Zadní díly

Objevil: A. Novotný (30. léta 20. století)

Zkoumal: A. Novotný (30. léta 20. století)

Uloženo: MPP, MZM

Poloha: 49.403057,17.029431 Orientace svahu: severní

Nadmořská výška: 370-375 m Relativní převýšení: 55 m (Brodečka)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: desítky kusů

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: svah ostrožny

Literatura: Skutil 1937, 75; 1938, 6-7; Hlava, Kalábková 2007, 71

125

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil myslejovický rolník A. Novotný. Jeho nálezy publikoval J. Skutil (1937, 75; 1938, 6-7). Několik nálezů z této polohy je uloženo v Muzeu Prostějovska. Tři nepříliš přesvědčivé kusy křemence ze sběrů J. Ječmínka s označením Zadní díly jsou uloženy v Ústavu Anthropos MZM.

Popis souboru: Lokalita se nachází jižně od Myslejovic, západně od cesty do Kobylniček. Kromě neolitické štípané industrie se zde A. Novotnému podařilo nalézt také několik patinovaných silicitových artefaktů a početnější soubor křemencových artefaktů (Skutil 1937, 75; 1938, 6-7). V Muzeu Prostějovska se pod traťovým názvem Díl dochovalo asi padesát kvartcitových artefaktů nejistého stáří a z patinovaných silexů zlomek strmě retušovaného kanelovaného škrabadla se zbytkem kůry z MJR. Ze sběrů J. Ječmínka pocházejí z této polohy tři nepříliš přesvědčivé kusy křemence. Zatímco v prvním případě se jedná o zlomek křemence typu sluňák a ve druhém případě o fragment snad štípaného křemene, ve třetím případě jde o zlomek křemencového úštěpu. Stáří těchto nálezů není jisté.

Revizní výzkum: V průběhu revizního průzkumu, který proběhl v roce 2012, zde byly nalezeny dva prokazatelné úštěpy křemence typu sluňák s plochými patkami, z nichž jeden je dokonce místně drásadlovitě retušovaný. Datování obou úštěpů není jisté.

Obr. 61: Mapa okolí Myslejovic v programu MapSource s uvedením traťových názvů jednotlivých myslejovických lokalit. Na lokalitě Myslejovice II – Dunajovy jsou modrými kolečky vyznačena místa nálezu křemencových artefaktů.

126

5.43 Myslejovice III – Prostřední hony (obec Myslejovice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Při hoře křenůvské, Úzké

Objevil: A. Novotný (30. léta 20. století)

Zkoumal: A. Novotný (30. léta 20. století)

Uloženo: MPP

Poloha: 49.409172,17.026545 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 380-394 m Relativní převýšení: 112 m (Brodečka)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: desítky kusů

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: úpatí Křenůvské hory (402 m)

Literatura: Skutil 1938, 6; Hlava, Kalábková 2007, 75-76

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil myslejovický rolník A. Novotný. Jeho nálezy publikoval J. Skutil (1937, 75; 1938, 8). Několik nálezů z této polohy je uloženo v Muzeu Prostějovska.

Popis souboru: Lokalita se nachází severně od Myslejovic, západně od silnice do Křenůvek. A. Novotnému se zde podařilo kromě neolitické štípané industrie najít patnáct křemencových artefaktů a několik drobných silicitových úštěpů. Zajímavý je nález drobného škrabadla v kombinaci s rydlem, rydla na bíle patinovaném úštěpu ze SGS, hlavice vysokého škrabadla z SGS a zlomků retušovaných čepelí (Skutil 1937, 75; 1938, 8). V Muzeu Prostějovska je pod traťovým názvem Úzké uloženo kromě několika postpaleolitických nepatinovaných artefaktů také sedm kvarcitových artefaktů nejistého stáří, jádro a úštěp z hnědé zvětraliny, zlomek radiolaritu a spongolitu, masivní úštěp z SGS, proximální zlomek čepele z MJR, kortikální fragment z SGS a hlavně polyedrické klínové boční rydlo na úštěpu s fasetovanou patkou.

Revizní výzkum: V průběhu revizního průzkumu, který zde proběhl v roce 2012, nebyly nalezeny žádné další artefakty.

5.44 Myslejovice IV – Skaličníky (obec Myslejovice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Nebesa, Nebesová

Objevil: A. Novotný (30. léta 20. století)

Zkoumal: A. Novotný (30. léta 20. století), J. Ječmínek

Uloženo: MPP

127

Poloha: 49.40913,17.035632 Orientace svahu: jihozápadní

Nadmořská výška: 378-385 m Relativní převýšení: 50 m (Brodečka)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: desítky kusů

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: úpatí mírná vyvýšenina

Literatura: Skutil 1938, 8-10; Hlava, Kalábková 2007, 70, 76-77

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil myslejovický rolník A. Novotný. Jeho nálezy publikoval J. Skutil (1938, 8-10). Po druhé světové válce zde sbíral štípanou industrii také J. Ječmínek.

Popis souboru: Lokalita se nachází severovýchodně od Myslejovic, severně od silnice z Myslejovic do Otaslavic, naproti areálu zemědělského družstva. A. Novotnému se zde podařilo kromě neolitické štípané industrie najít několik kusů bíle patinovaných silicitových artefaktů a křemencové zlomky nejistého stáří (Skutil 1938, 8-10).

Revizní výzkum: V průběhu revizního průzkumu, který zde proběhl v roce 2012, nebyly nalezeny žádné další artefakty. Střed lokality slouží ke skladování hnojiva blízkého zemědělského družstva, a proto nebyl pro povrchový průzkum přístupný.

5.45 Myslejovice V – Pod vranovskou cestou (obec Myslejovice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Kluče od Kozylky

Objevil: A. Novotný (30. léta 20. století)

Zkoumal: A. Novotný (30. léta 20. století)

Uloženo: MMP

Poloha: 49.412313,17.03177 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 360-370 m Relativní převýšení: 35 m (Brodečka)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: desítky kusů

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: úpatí Křenůvské hory (402 m)

Literatura: Skutil 1937, 76; 1938, 11-12; Hlava, Kalábková 2007, 77

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil myslejovický rolník A. Novotný. Jeho nálezy publikoval J. Skutil (1937, 76; 1938, 8-10).

Popis souboru: Lokalita se nachází severně od Myslejovic, východně od malé zatáčky silnice z Myslejovic do Alojzova. A. Novotný zde do roku 1937 nalezl dvanáct artefaktů

128 pravděpodobně z moravských jurských rohovců, a to devět úštěpů, dvě jádra a jeden čepelovitý silně retušovaný úštěp (Skutil 1937, 76). Roku 1937 zde byla nalezena další průvodní industrie z MJR, SGS a křemence typu sluňák (Skutil 1938, 11-12). Pod traťovým názvem Pod vranovskou cestou je v Muzeu Prostějovska uloženo šest nepatinovaných atrefaktů pravděpodobně postpaleolitického stáří, dva zlomky křemene a sedm artefaktů nejistého stáří. Jedná se tedy spíše o nejistou lokalitu. J. Skutil (1937; 1938) uvádí nálezy ojedinělých artefaktů paleolitického stáří také z jiných poloh na katastru Myslejovic (tratě Kopcová, Boží muka, Čahadlo, Libá, Pijávky). Poloha těchto tratí je vyznačena na mapě M. Hlavy a P. Kalábkové (obr. 60), datování těchto nepočetných souborů štípané industrie ale není jisté.

Celkově se v případě myslejovických lokalit jedná o nepočetné patinované artefakty paleolitického stáří v rámci bohatých neolitických souborů doplněné o desítky artefaktů z křemence typu sluňák nejistého datování. Zřejmě se jedná o doklad pobytu aurignackých a snad i szeletských lovců na katastru Myslejovic, kteří se sem vydávali snad za účelem získání místní nepříliš kvalitní suroviny - křemence typu sluňák. Problematické je také lokalizování jednotlivých nalezišť podle traťových názvů uváděných A. Novotným. Některé soubory jsou smíchané z více poloh, v případě některých traťových názvů se mně nepodařilo tyto polohy dohledat.

Revizní výzkum: Revizní průzkum na lokalitě zatím neproběhl z důvodů nevyhovujících podmínek.

5.46 Ohrozim I – Čubernice (obec Ohrozim), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Pod dědinou, Ve zmolách

Objevil: A. Gottwald (30. léta 20. století)

Zkoumal: A. Novotný (30. léta 20. století)

Uloženo: MPP

Poloha: 49.486068,17.035375 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 260-270 m Relativní převýšení: 15 m (Hloučela)

Kulturní určení: mladý paleolit (?) Počet artefaktů: ojedinělý nález

Rozloha lokality: ojedinělý nález Geomorfologie: úpatí vybíhající ostrožny

Literatura: Skutil 1931, 53-54

Dějiny výzkumů: V rámci výzkumu objektů kultury s nálevkovitými poháry zde A. Gottwald z Prostějova objevil počátkem dvacátého století několik paleolitických artefaktů. Na blízké

129 lokalitě Ohrozim-Horka, známé jako mohylové pohřebiště mladší fáze kultury s nálevkovitými poháry, nalezl A. Gottwald strmě retušovaný hrot z SGS se zbytkem kůry a v roce 1999 se zde P. Fojtíkovi podařilo najít zlomek patinovaného úštěpu.

Popis souboru: Lokalita se nachází východně od Ohrozimi, západně od areálu letiště Stichovice. A. Gottwald zde údajně nalezl zlomek bíle patinovaného listovitého hrotu ze SGS a několik patinovaných čepelek ze SGS (Skutil 1931, 53-54). V Muzeu Prostějovska v Prostějově je kromě zlomku listovitého hrotu uloženo sedm zlomků čepelí, dva z nich jsou retušované. Vzhledem k přepálení všech těchto zlomků je paleolititické datování souboru problematické.

Revizní průzkum: Protože se jednalo o artefakty nalezené při archeologickém výzkumu v pravěkých objektech, revizní průzkum zde neproběhl. Při povrchovém sběru v trati Horka byly v roce 2012 nalezeny pouze postpaleolitické artefakty.

5.47 Olšany I – Smuchy (obec Habrovany-Olšany), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Habrovany-Olšany

Objevil: A. Duroň (1968)

Zkoumal: A. Duroň (1968-1970), M. Daněk (1990-2003)

Uloženo: AÚ DV, MVV (?)

Poloha: 49.241229,16.88045 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 380-385 m Relativní převýšení: 65 m (Habrůvka)

Kulturní určení: szeletien? Počet artefaktů: 115

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: temeno táhlého hřbetu

Literatura: Klíma 1971; Svoboda 1994, 28; Mlejnek 2004, 17-18, 28-29; 2005b

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil roku 1968 učitel A. Duroň, který zde nalezl 34 paleolitických artefaktů publikovaných B. Klímou (1971). Klíma tento soubor zařadil do aurignacienu. Od roku 1990 zde sbíral štípanou industrii také M. Daněk. Jeho nálezy publikovali J. Svoboda (1994, 28) a O. Mlejnek (2004, 28-29) jako szeletien.

Popis souboru: Ze sběrů A. Duroně pochází celkem 34 artefaktů, z nichž je 15 nástrojů. Soubor nástrojů se skládá ze dvou nízkých úštěpových škrabadel, kombinace rydla s terminálním vrubem, dále ze dvou středních klínových rydel, retušované čepele, zlomené čepele s bočním vrubem, třech konvexních drásadel, dvou odštěpovačů a třech drobných listovitých hrotů se zaoblenou bází. Většina artefaktů (26 ks) je vyrobena z moravských

130 jurských rohovců, pouze čtyři kusy jsou ze silicitu z glacigenních sedimentů a čtyři artefakty byly vyrobeny ze spongolitu (Klíma 1971). Vzhledem k vysokému zastoupení nástrojů je možné uvažovat o výběrovosti kolekce. V blízkém okolí našel A. Duroň ještě několik ojedinělých nálezů. Směrem k Olšanům to byly dva místně retušované úštěpy, jižně od lokality jeden úštěp a východním směrem další hrotitý artefakt. Ve sbírkách muzea Vyškovska byl uložen bíle patinovaný hrot, který údajně pocházel z pole jižně od Olšan (Klíma 1971, 54). Tento artefakt se mně ale nepodařilo dohledat. Dalších pět úštěpů údajně A. Duroň nalezl na jiném místě u Habrovan a jedno rydlo pochází z katastru sousedních Tučap. Západně od paleolitické lokality nalezl A. Duroň na omezené ploše 2 m2 také osm drobných mezolitických artefaktů (Klíma 1971, 56).

M. Daněk, který zde sbíral štípanou industrii od roku 1990, odděloval artefakty nalezené na kopci v poloze Smuchy od níže položené koncentrace v poloze Čloubky, která se nachází již na katastru Habrovan. V trati Smuchy se mu roku 1990 podařilo nalézt klínové rydlo z SGS, malý bifas ze spongolitu, úhlové drásadlo z SGS a vrub na velkém křemenném úštěpu (Svoboda 1994, 28).

Po roce 1994 pokračoval M. Daněk ve sběrech na této lokalitě a nalezl dalších 77 štípaných artefaktů a jeden křemenný otloukač. Mezi použitými surovinami převažovaly moravské rohovce (47 %), mezi kterými byl zastoupen i rohovec typu Krumovský les a rohovec typu Stránská skála. Dále byl používán spongolit (21 %), křemen (14 %), silicity z glacigenních sedimentů (9 %) a křemenec typu sluňák (9 %). V souboru převažovaly zlomky (60 %) a úštěpy (23 %) nad čepelemi (3 %) a jádry (4 %). Poměrně vysoké bylo zastoupení nástrojů (10 %). Soubor nástrojů tvořila tři škrabadla (dvě nízká na čepeli z SGS a jedno vyčnělé ze spongolitu), jednostranně plošně retušovaný hrot z MJR, zlomek listovitého hrotu z SGS, dvě úhlová drásadla z křemence a MJR a jeden odštěpovač z SGS (obr. 62).

Vzhledem k přítomnosti vysokému zastoupení plošně retušovaných nástrojů (listovitých hrotů, bifasů, drásadel) v souboru, je pravděpodobné jeho zařazení do szeletienu. Menší podíl křemencové složky může být způsoben větší vzdáleností lokality od výchozů křemence typu sluňák na Drahanské vrchovině.

Revizní průzkum: Lokalita je dnes zatravěna a připojena jako pastvina pro koně k farmě Bolka Polívky. Povrchový sběr zde není možný.

131

Obr. 62: Olšany I – Smuchy. Vybrané artefakty. 1: vyčnělé škrabadlo ze spongolitu, 2: unifaciálně plošně retušovaný hrot (MJR), 3: úhlové drásadlo z křemence typu sluňák. Kresba: O. Mlejnek.

5.48 Ondratice I/Želeč – Velká Začaková, Holcase (obce Ondratice a Želeč), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Ondratice I, Holcase za státní, Soudná

Objevil: J. Možný (1898) nebo H. Hostínek (1903)

Zkoumal: J. Možný, H. Hostínek, I. L. Červinka, J. Kopecký, K. Absolon, H. Schwabedissen, J. Ječmínek, J. Šrot, J. Janásek, J. Všetička, K. Šamánek, O. Orálek, K. Valoch, J. Svoboda a mnozí další

Uloženo: MZM, MPP, VMO, MVV, Landesmuseum für Vorgeschichte Halle, Naturhistorisches Museum in Wien, Ethnologishes Museum Berlin

Poloha: 49.352872,17.065233 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 320-336 m Relativní převýšení: 70 m (Ondratický potok)

Kulturní určení: IUP, aurignacien Počet artefaktů: přes sto tisíc

Rozloha lokality: 120 000 m2 Geomorfologie: temeno ostrožny

Výběrová literatura: Maška, Obermaier 1911; Červinka 1915; Skutil 1933b; 1954; Absolon 1936; Schwabedissen 1942; 1943; Prosche 1960; Valoch 1967; Svoboda 1980; Mlejnek a kol. 2012

132

Dějiny výzkumů: Jedná se o nejbohatší a nejdéle známou paleolitickou lokalitu ve studované oblasti. Dějiny výzkumů této lokality byly již několikrát podrobně popsány (Mlejnek a kol 2012, 296-297; kapitola věnovaná dějinám výzkumu v této práci), proto se zde omezím pouze na základní fakta.

Není jisté, kdo si jako první všiml povrchových nálezů štípané industrie na polích mezi Ondraticemi a Drysicemi. Podle svého vyjádření z roku 1908 to měl být H. Hostínek, poštmistr z Brodku, který zde v roce 1903 nalezl první artefakty (Kopecký 1940; Skutil 1940). Podle K. Absolona to byl ale již roku 1898 ondratický rolník J. Možný. První nálezy z této lokality publikovali K. J. Maška a H. Obermaier (1911). Již od roku 1906 sbíral štípanou industrii v okolí Ondratic želečský učitel E. Zahálka (Skutil 1954, 6), v období první republiky zejména řídící učitel z Brodku J. Kopecký. V této době ještě neodděloval žádný ze sběratelů nálezy z jednotlivých poloh. Povrchové nálezy publikoval např. J. Skutil (1933), K. Absolon zase věnoval svoji rozměrnou monografii tzv. gigantolitům, což měly být paleolitické artefakty velkých rozměrů vyrobené z místního křemence (1936). Ve skutečnosti se ve většině případů jednalo o přirozené bloky suroviny, jádra, případně falza vyrobená J. Možným, který svoje nálezy Absolonovi i jiným zájemcům prodával. Další artefakty z Ondratic vyobrazil K. Absolon jako srovnávací materiál ve své studii o Býčí skále (1945). Dobové názory na kulturní zařazení ondratického souboru shrnul J. Skutil (1954), který ve stejné práci popsal také industrii z Ondratic uloženou v prostějovském muzeu.

První archeologický výzkum provedl v Ondraticích I/Želči již I. L. Červinka, který zde podle svého dopisu (1915) odkryl v roce 1907 plochu o výměře celkem 4000 m2. Kulturní vrstva se měla nacházet v hloubce 30-40 cm, někdy ale až 70 cm, mezi ornicí a terciérním pískem. V průběhu výzkumu odkryl Červinka dvě koncentrace artefaktů, které interpretoval jako zahloubená ohniště. Poblíž jednoho z těchto ohnišť se nacházel shluk křemencových artefaktů interpretovaný Červinkou jako dílna. V průběhu výzkumu byly nalezeny tisíce artefaktů. Nástroje byly ale vzácné, zastoupena byla škrabadla, listovité hroty, drásadla a jiné typy. Některé nálezy uložené v muzeu v Halle analyzoval ve své diplomové práci K. Prosche (1960).

Další výzkum zde v roce 1928 provedl z pověření K. Absolona kreslič MZM J. Dania. Podle K. Absolona (1935, 10) byla při tomto výzkumu odkryta plocha 49,5 m2 až do hloubky 2,5 m. Byla zde objevena nepříliš mocná kulturní vrstva obsahující silicitové artefakty v nadloží křemencových artefaktů. Podle L. Zotze (1951, 175) se ovšem v roce 1949 J. Dania vyjádřil, že se při tomto výzkumu nacházely všechny artefakty smíchané dohromady v jedné vrstvě. Nakonec i K. Absolon změnil názor a tvrdil, že bylo možné rozeznat jen jednu nálezovou polohu (Absolon 1945, 24).

V roce 1929 zde provedl sondáž brodecký školní ředitel J. Kopecký, který nalezl většinu artefaktů v ornici. Pouze v jednom případě se mu podařilo odkrýt jámu obsahující více než 300 křemencových nástrojů o váze 22,7 kg (Kopecký 1929).

133

Další výzkum, který na lokalitě proběhl pod vedením H. Schwabedissena na podzim roku 1942, je spojen s rozporuplnými výpověďmi. Zatímco H. Schwabedissen tvrdil, že bylo možné rozeznat jen jednu nálezovou polohu obsahující silicitovou i kvarcitovou industrii (1942, 44; 1943), tehdejší konzervátor v MZM a technik na výzkumu E. Dania sdělil později K. Valochovi, že křemencové artefakty ležely hlouběji než silicitová složka industrie (Valoch 1967, 14). Toto tvrzení podpořil i J. Ječmínek, který pracoval při odkryvu jako dělník. V průběhu tohoto výzkumu byla prokopána plocha o výměře 30 m2. Nalezeno bylo mnoho artefaktů údajně podobných povrchové kolekci (Schwabedissen 1942).

V roce 1965 provedl K. Valoch ve spolupráci s J. Ječmínkem další sondáž v prostoru povrchové lokality Ondratice I/Želeč. Mezitím provedené scelení polí ovšem znesnadňovalo orientaci v terénu, proto zůstala tato snaha bez úspěchu (Valoch 1967). Celkem bylo vyhloubeno 25 sond a začištěno 15 profilů. V místech, kde ornice neležela přímo na miocenním písku, se nacházel asi 60 cm mocný rezavě hnědý B-horizont. V sedmi sondách byly nalezeny ojedinělé artefakty. V chráněných místech se pod B-horizontem dochovala i vrstva spraše. Ve dvou sondách se na bázi spraše nacházely pozůstatky paleopůdy (Valoch 1967).

Další z řady badatelů, kteří se touto lokalitou zabývali, byl J. Svoboda. V rámci své diplomové práce zpracoval křemencovou část souborů uložených v depozitáři Ústavu Anthropos MZM a v Muzeu Prostějovska v Prostějově (1978), své závěry později publikoval i monograficky (1980a). Kromě toho se v roce 1977 pokusil také o zjištění stratigrafické situace na lokalitě a o objevení staršími badateli popisované kulturní vrstvy (Svoboda 1977; 1980b). Stratigrafii sledoval pomocí devíti bagrem vyhloubených sond a několika ručních vrtů v centrální části lokality a také na profilech ondratické pískovny, která mezitím postoupila až do bezprostřední blízkosti povrchové lokality. Podloží bylo tvořeno miocenními písky, na které nasedala v centrální části lokality kvartérní spraš, nad níž se nacházel B- horizont a ornice. V průběhu sondáže nebyly objeveny žádné paleolitické artefakty. Až z roku 1999 uvádí J. Svoboda nález plošně retušovaného drásadla na povrchu spraše v souvislosti s plánovaným rozšiřováním pískovny (Svoboda 2000b).

Popis souboru: Křemencovou část souboru zpracoval J. Svoboda (1980). Zaměřil se při tom zejména na technologii zpracování místního křemence od bloků suroviny až po funkční nástroje. Vycházel při tom z tzv. dynamické klasifikace štípané industrie, která byla v sedmdesátých a osmdesátých letech používána hlavně ve střední a východní Evropě (srov. Ginter 1974). Z technologického hlediska šlo podle Svobody o soubor dílenského charakteru s poměrně velkým podílem čepelí (20,7 %). Podíl jader schopných produkovat levalloiské úštěpy byl 46,36 %. Častá byla ale také mladopaleolická prizmatická jádra určená k odbíjení čepelí (23,68 %). Mezi nástroji převládala drásadla (36,9 %) a škrabadla (26,31 %) následovaná hroty (13,53 %), hlavně moustérskými a levalloiskými, méně často listovitými. Poměrně málo bylo rydel (8,33 %), retušovaných čepelí, kombinací a jiných nástrojů. Vzhledem k velkému zastoupení levalloiské techniky v souboru, jej J. Svoboda srovnával

134 s industrií z Brna-Bohunic (Valoch 1976b). Na základě těchto dvou lokalit a také povrchové lokality Líšeň-Čtvrtě (Svoboda 1987b) definoval tzv. bohunický typ, dnes označovaný jako bohunicien (Svoboda 1980a, 87-89). Pojem bohunicien ovšem jako první použil M. Oliva (1979a, 55), který tak označoval levalloidní složku industrie z Bohunic, Líšně-Čtvrtí a z lokality Podolí I (katastrální území Brno-Líšeň), která je vyrobena z rohovce typu Stránská skála.

Nepočítáme-li nepublikovanou seminární práci I. Mateiciucové o torzu předválečných nálezů, které se dochovalo po požáru mikulovského zámku (práce je dnes nedohledatelná), nebyla silicitová část industrie nikdy souhrnně publikována. Protože jsem neměl k souboru z této lokality uloženému v depozitáři Ústavu Anthropos MZM v průběhu přípravy této práce přístup a také z časových důvodů, omezil jsem se pouze na analýzu artefaktů získaných na této lokalitě v rámci vlastního povrchového sběru v letech 2009-2013. Kromě MZM jsou méně početné kolekce z Ondratic uloženy také v jiných institucích, zejména v Muzeu Prostějovska v Prostějově, kde se nacházejí nálezy ze sběrů H. Hostínka (343 ks), artefakty zakoupené od J. Možného včetně tzv. „gigantolitů“ (zahrnující snad i padělky) v počtu 318 kusů (viz Skutil 1954) a také menší kolekce pozdějších sběratelů J. Janáska (2 ks), J. Všetičky (1 ks), K. Šamánka (77 ks), J. Šrota (31 ks, Mlejnek 2008) a O. Orálka (desítky artefaktů).

Revizní průzkum: Revizní výzkum na lokalitě proběhl formou povrchového sběru v letech 2009-2013 v souvislosti s prováděním záchranného archeologického výzkumu v poloze Želeč – Holcase za státní, která s povrchovou lokalitou bezprostředně sousedí. Artefakty nalezené v letech 2009-2011 byly analyzovány v rámci přípravy článku publikovaného O. Mlejnkem, P. Škrdlou a A. Přichystalem (Mlejnek a kol. 2012). Jednalo se celkem o 1397 artefaktů paleolitického stáří, z nichž však 487 kusů debitáže a zlomků menších než 2 cm bylo z analýzy vyňato. K 910 kusům štípané industrie analyzovaných v tomto článku bylo v rámci přípravy této práce přidáno dalších 205 paleolitických artefaktů nalezených v letech 2012 a 2013. Několik dalších nepatinovaných artefaktů, snad neolitického stáří, bylo z analýzy vyloučeno. V případě lokality Ondratice I/Želeč se jedná jistě o nejbohatší povrchovou lokalitu ve studované oblasti a o jednu z nejbohatších povrchových lokalit na Moravě, kde je stále možné po každé orbě najít stovky artefaktů.

Jako materiál k výrobě štípané industrie na lokalitě Ondratice I/Želeč převažovaly lokální a semilokální suroviny. Nejhojněji zastoupenou surovinou byly místní křemence typu sluňák (28 %) následované moravskými jurskými rohovci (22 %). Poměrně velký podíl artefaktů v souboru (15 %) byl zhotoven z importovaných silicitů z glacigenních sedimentů. Tento podíl ale může být mírně nadhodnocen, protože mezi SGS mohly být zařazeny i některé bíle patinované artefakty z kvalitních moravských rohovců. Z dalších surovin byly poměrně hojně využívány rohovce typu Stránská skála (8,4 %), rohovce typu Krumlovský les (8 %), rohovce typu Troubky-Zdislavice (6,8 %) a spongolity (6,7 %). Vzácně se objevily také artefakty vyrobené z radiolaritu (2 %), chalcedonové zvětraliny (0,6 %) a z křemene (0,3 %). V případě 22 artefaktů (2 %) nebylo možné surovinu z důvodu přepálení určit. Celkově je tedy možné

135 konstatovat, že spektrum na lokalitě používaných surovin bylo velice pestré s dominancí moravských rohovců, křemenců typu sluňák a silicitů z glacigenních sedimentů.

V rámci debitáže převažují výrazně úštěpy (546 ks) nad čepelemi (172 ks) a čepelkami (6 ks). Mezi patkami převažují ploché patky (51 %), časté jsou ale také patky fasetované (20 %), bodové (12 %) a diedrické (11 %). Vzácně se objeví patka kortikální (5 %) a abradovaná (1 %). Blíže neurčitelných fragmentů je v souboru 187, nástrojů 147 a jader je 56. Technologické spektrum doplňuje jeden blok rohovcové suroviny. Jádra nejsou v souboru příliš dobře zastoupena. Většina jader je z lokálních surovin (sluňák, MJR), pouze tři zbytková jádra jsou ze silicitů z glacigenních sedimentů. Mezi jádry z lokálních surovin jsou nejčastější jednopodstavová jádra prizmatického tvaru (28 ks), následována nepravidelnými jádry (14 ks). Další typy jader jsou vzácné, čtyřmi kusy jsou zasoupena dvojpodstavová prizmatická jádra, dvěma exempláři levalloiská jádra a po jednom kusu se vyskytlo jádro se změněnou orientací a diskoidní jádro.

Nástrojů je v analyzovaném souboru celkem 180. Škrabadla (31 ks, 17 %) převládají nad rydly (23 ks, 13 %). Mezi škrabadly převažují nízká škrabadla na čepelích (10 ks) i na úštěpech (9 ks). Častá jsou ale také vysoká škrabadla (9 ks), z nichž jedno lze označit za typické kanelované škrabadlo a může představovat aurignackou intruzi. Vyčnělých škrabadel je v souboru pět a vyskytují se mezi nimi jak nízká (3 ks), tak i vysoká škrabadla (2 ks). Mezi rydly jsou zastoupena jak rydla hranová (3 ks), tak i klínová (3 ks), nejčastější jsou ale nevýrazná rydla na lomu (11 ks). Zajímavá je přítomnost dvou obloukovitých kanelovaných rydel. Soubor rydel doplňuje kombinace hranového rydla na vkleslé retuši s rydlem na zlomené čepeli.

Retušované čepele jsou v kolekci zastoupeny celkem 29 nástroji (16 %). Jednostranně retušované čepele (18 ks) převažují nad oboustranně retušovanými (7 ks), objeví se ale také čepel s příčnou retuší (2 ks), strmě retušovaná čepel (1 ks) nebo vrubovitě retušovaná čepel (1 ks). Početnou skupinou jsou drásadla (11 %, 20 ks), mezi kterými převažují jednoduchá konvexní boční drásadla, vzácně se ale objeví také dvojité, příčné, hrotité, vkleslé i přímé drásadlo. Jeden nástroj z křemence typu sluňák je možné popsat jako přímé drásadlo s Quina retuší.

Skupina v souboru přítomných hrotů (7 %, 12 ks) je velmi pestrá a skládá se ze tří jednostranně plošně retušovaných hrotů, listovitého hrotu se zahrocenou bazí, mesiálního fragmentu bifaciálně retušovaného nástroje, zlomeného bifaciálně retušovaného nástroje se zaoblenou bází, hrotu typu Jerzmanowice a jeho zlomku, dvou moustérských hrotů a dvou konvergentně retušovaných čepelových hrotů. Početná je také skupina odštěpovačů zahrnující devět nástrojů (5 %), tři odštěpovače jsou kombinovány s rydly. Žádné další kombinované nástroje se v souboru neobjevily. Hojné jsou naopak levalloiské produkty (19 %, 35 ks). Vedle šesti vesměs spíše drobných levalloiských hrotů se jednalo o tři levalloiské čepele a dvacet šest levalloiských úštěpů. Čtyři retušované nástroje byly navíc vyrobeny na levalloiských polotovarech. Z ostatních nástrojů se v kolekci objevily vruby

136

(11 ks), zoubkované nástroje (2 ks), jeden zobec a dva nevýrazné vrtáky. V případě sedmi zlomků retušovaných nástrojů nebylo možné typ blíže určit.

Výsledky analýzy souboru se shodují s předchozími pracemi věnujícími se štípané industrii z této lokality (srov. např Svoboda 1980a). K dominantním typům nástrojů patří škrabadla, která převažují nad rydly a většinou nepříliš výrazná drásadla. Početné jsou také retušované čepele (často zřejmě zlomky jiných typů nástrojů) a levalloiské produkty. Skupina hrotů je oproti tomu méně početná a zahrnuje jak plošně retušované nástroje (listovité hroty, hroty typu Jerzmanowice, jednostranně plošně retušované hroty), tak i moustérské a čepelové hroty. Odmyslíme-li si typy nástrojů charakteristické pro aurignacien (vyčnělá škrabadla, kanelované škrabadlo a oblouková polyedrická rydla), které mohou představovat aurignackou intruzi, vyskytují se v souboru prvky typické pro szeletien (listovité hroty, plošně retušovaná drásadla) společně s prvky typickými pro bohunicien (levalloiské produkty, levalloiská jádra). Z tohoto důvodu byl také soubor z lokality Ondratice I/Želeč řazen různými autory buď do szeletienu (Oliva 2005, 32), nebo do bohunicienu (Svoboda 1980a; 2002b, 140-141). Vzhledem k velkému počtu zde nalezených artefaktů na poměrně rozsáhlé ploše a také vzhledem k blízkosti lokality Ondratice II řazené k aurignacienu je pravděpodobné, že soubor štípané industrie pocházející z povrchové lokality Ondratice I/Želeč vznikl smícháním obsahu více kulturních vrstev datovaných nejspíše na počátek mladého paleolitu (IUP), do aurignacienu a částečně i do neolitu, pokud se nepodařilo všechny postpaleolitické artefakty z analýzy vyřadit (srov, Mlejnek a kol. 2012). Na druhou stranu je možné, že jádro souboru, datovatelné zřejmě na počátek mladého paleolitu (IUP), může pocházet z jedné kulturní vrstvy vzniklé intenzivním a zřejmě i opakovaných osídlením této polohy v období cca před 43 tisíci lety (viz AMS data získaná z kulturní vrstvy na okraji lokality v poloze Želeč – Holcase za státní), a že se tedy nejedná o uměle homogenizovaný soubor vzniklý smíšením kulturní vrstvy szeletienu a bohunicienu. Pro tuto skutečnost by svědčily předběžné výsledky záchranného archeologického výzkumu lokality Želeč I – Holcase za státní (viz stejnojmenná kapitola této práce) a také skutečnost, že podobné typlogicko-technologické i surovinové spektrum zjišťujeme téměř u všech povrchových souborů z Prostějovska datovatelných na počátek mladého paleolitu (IUP), snad s výjimkou lokality Vincencov I – Kamenice a také u některých dalších lokalit v jiných regionech Moravy (údolí Bobravy, okolí Mohelna). Soubory zařaditelné bez výhrad do bohunicienu nebo do szeletienu (snad opět kromě Vincencova I – Kamenice) na Prostějovsku však neznáme. Do budoucna bude nutné věnovat této problematice větší pozornost a není vyloučeno, že kromě typicky szeletských a typicky bohunicienských souborů budou v budoucnu odkryty i soubory obsahující prvky typické pro oba tyto technokomplexy. V odborné literatuře se zatím pro tyto industrie objevil pojem szeletien levalloiské facie (Nerudová 1999, 23; 2003, 85), který byl však již dříve použit K. Valochem jako označení pro bohunicien (Valoch 1976b), případně označení industrie ondratického typu (Mlejnek a kol. 2012, 311).

137

Obr. 63: Želeč/Ondratice I. Vybrané artefakty. 1-16: škrabadla, 17-18: rydla, 19-21: retušované čepele. 1-3, 5, 8-9, 11, 13: KL, 4, 10, 12, 18-19, 21: SGS, 6-7, 14, 17: SS, 15, 20: T- Z, 16: radiolarit. Kresba: L. Dvořáková.

138

Obr. 64: Želeč/Ondratice I. Vybrané artefakty. 1-3: listovité hroty, 4: hrot typu Jerzmanowice, 5-12: levalloiské produkty, 13: vrták, 14: čepelové hroty, 15: rydlo, 16: drásadlo, 17, 19: odštěpovače, 18: odštěpovač/rydlo. 1, 4-6, 9, 11, 18: SGS, 2, 8, 19: KL, 3: SS, 7, 10, 12, 16-17: MJR, 13: spongolit, 14: T-Z, 15: radiolarit. Kresba: L. Dvořáková.

139

Obr. 65: Ondratice I/Želeč. Vybrané artefakty. 1, 6-7: škrabadla, 2-4: jádra, 5: čepel z hrany jádra, 8: rydlo, 9-11: levalloiské produkty. 1-3, 5-11: sluňák, 4: radiolarit. Kresba: L. Dvořáková.

140

Obr. 66: Ondratice I/Želeč. Masivní drásadlo z křemence typu sluňák. Kresba: L. Dvořáková.

141

Obr. 67: Ondratice I/Želeč. Vybrané artefakty. 1, 2, 4: jádra, 3: levalloiský úštěp, 5: zlomek jednostranně plošně retušovaného hrotu, 6: rydlo. 1-2, 4-6: sluňák, 3: silifikovaný jílovec. Kresba: L. Dvořáková.

142

Obr. 68: Mapa lokality Ondratice I/Želeč - Velká Začaková, Holcase v programu MapSource s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (černé body).

Obr. 69: Letecký pohled na lokalitu Ondratice I / Želeč v prostředí Google Earth s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka).

143

Obr. 70: Pohled z polohy Ondratice II – Zadní hony směrem k lokalitě Ondratice I/Želeč – Velká Začaková, Holcase.

5.49 Ondratice Ia – Malá Začaková (obec Ondratice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Díly nad panskou zahradou

Objevil: J. Ječmínek

Zkoumal: J. Ječmínek, R. Miller

Uloženo: MZM

Poloha: 49.355322,17.072299 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 295-310 m Relativní převýšení: 40 m (Ondratický potok)

Kulturní určení: IUP Počet artefaktů: 1092

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: temeno ostrožny, dnes odtěženo

Literatura: Oliva 2004; Mlejnek 2011b, 136-137

Dějiny výzkumů: Nálezy z polohy Malá Začaková byly známy již v první polovině dvacátého století, ale až J. Ječmínek začal oddělovat artefakty pocházející z této koncentrace od nálezů z centrální polohy Ondratice I/Želeč. V průběhu druhé poloviny dvacátého století došlo postupně bez jakéhokoliv záchranného archeologického výzkumu k odtěžení této polohy ondratickou pískovnou. Nálezy J. Ječmínka později zpracoval M. Oliva (2004), který do analýzy zařadil také artefakty uložené v soukromé sbírce synovce J. Ječmínka, R. Millera uložené v Brodku u Prostějova.

144

Popis souboru: Oproti souboru z centrální koncentrace bylo v poloze Malá Začaková nalezeno jen velmi málo křemencových artefaktů (20 ks). Ve zbývající části kolekce byla surovina určována pouze makroskopicky a to jen v případě jader a nástrojů (Oliva 2004, 62). Mezi jádry byl nejčastěji zastoupen spongolit, následovaný moravskými jurskými rohovci a rohovcem typu Krumlovský les. Několik jader je z radiolaritu a rohovce typu Troubky- Zdislavice. Silicity z glacigenních sedimentů byly mezi jádry zastoupeny pouze třemi vytěženými kusy. Naproti tomu mezi nástroji jsou SGS nejčastěji používanou surovinou, následovanou rohovcem typu Krumlovský les a MJR. Dále je zastoupen také radiolarit a spongolit. Tři levalloiské produkty a drásadlo jsou vyrobené z rohovce typu Stránská skála, který mezi jádry chybí. Ojediněle se objevily artefakty z měkkých jílovců a prachovců, importovaných křemenců a chalcedonové zvětraliny (Oliva 2004, 62-63).

Jader je v souboru 55 kusů, většinou se ale jedná o neklasifikovatelné zlomky a jádra nepravidelných tvarů. Mezi klasifikovatelnými jádry převažují prizmatická jádra (11 ks), plochých jader s paralelní těžbou je málo (4 ks), ojediněle se objevilo ploché diskovité jádro. Mezi prizmatickými jádry převažují jednopodstavová jádra nad dvoupodstavovými, v několika případech se vyskytla změna orientace jádra. Negativy na jádrech jsou většinou rovnoběžné. To souvisí se snahou odbíjet čepele, což se ne vždy povedlo. Z důvodu častého zalamování byla u některých jader vytvořena opozitní podstava a jádro bylo těženo bipolárně. Mezi debitáží se kromě mladopaleolitické čepelové techniky objevily i tři hroty, jedna čepel a jeden úštěp levalloiského typu. Čtyři z těchto produktů jsou ze stránskoskalského rohovce. Celkem devatenáct artefaktů bylo přepáleno (Oliva 2004, 63- 67).

Mezi nástroji převažují výrazně škrabadla (35 ks) nad rydly (9 ks). Většina škrabadel byla vyrobena z SGS, rohovce typu Krumlovský les nebo radiolaritu. Častá jsou škrabadla na čepelích (19 ks). Zajímavé je škrabadlo vyrobené na levalloiské čepeli z rohovce typu Stránská skála. Dále se vyskytla čtyři vějířovitá škrabadla a šest úštěpových škrabadel, z nichž jedno je plošně retušované. Méně častá jsou vysoká škrabadla (4 ks), z nichž jedno je vyčnělé. Proti typickým kanelovaným aurignackým škrabadlům jsou však jejich retuše méně pravidelné a méně zabíhající. Mezi podstatně méně početnými rydly převažují rydla na lomu (5 ks) a klínová rydla (3 ks). Jedním kusem je zastoupeno několikanásobné rydlo smíšené. Skupina vrtáků zahrnuje čtyři exempláře, které doplňují ještě dva méně výrazné zobce. Mezi kombinacemi chybí škrabadla s hrotem a pouze jedním kusem je zastoupena kombinace škrabadla s rydlem. Častější jsou vícenásobné nástroje (škrabadla, rydla). Skupina příčných retuší není příliš početná (4 ks), časté naopak byly jednostranně (24 ks) a oboustranně (14 ks) laterálně retušované čepele. V mnoha případech se ale mohlo jednat o zlomky jiných typů, zejména čepelových škrabadel. Listovité hroty se vyskytly jen ve zlomcích. Nejtenčí exemplář je vyroben z rohovce typu Krumlovský les, další drobné kusy jsou vyrobeny z radiolaritu. V celých tvarech se dochovaly pouze hrubší bifasy, polotovary listovitých hrotů a klínky. Nad oboustranně celoplošně retušovanými hroty převládají částečně plošně retušované hroty, z nichž některé je možné označit za jerzmanowické. Nejtypičtější v celku dochovaný

145 exemplář je vyroben z rohovce typu Krumlovský les a zcela postrádá patinu. Plošně retušované hroty jsou vyrobeny ze spongolitu, radiolaritu, rohovce typu Krumlovský les a typu Troubky-Zdislavice. Tři levalloiské hroty jsou naproti tomu vyrobeny z rohovce typu Stránská skála. Jeden z nich je ventroterminálně okrajově retušován. Čepelové hroty jsou v souboru tři. Drásadla (36 ks) jsou většinou vyrobena ze spongolitu, SGS nebo z MJR a rohovce typu Krumlovský les. Čtyři kusy jsou z radiolaritu, jiné suroviny jsou zastoupeny již jen ojediněle. Převládají konvexně retušované boční drásadla, vyskytují se ale také drásadla přímá, příčná, dvojitá, úhlová, oboustranná, se ztenčeným hřbetem i s plošnou retuší. K dalším zastoupeným typům patří vruby (14 ks) a zoubky (2 ks), kde mezi surovinami překvapivě převládá radiolarit. Obvyklou součástí mladopaleolitických souborů jsou odštěpovače, které jsou zde zastoupeny patnácti kusy. Pro mladopaleolitické typy nástrojů a pro nástroje na čepelích byl přednostně používán SGS a radiolarit, zatímco na středopaleolitické typy nástrojů a nástroje na úštěpech to byly méně kvalitní suroviny jako spongolit, MJR nebo rohovec typu Krumlovský les. Zajímavé je, že na jerzmanowické hroty, které jsou vyrobené z čepelových polotovarů, byly použity spíše méně kvalitní suroviny (Oliva 2004, 67-69).

Celkově se inventář z polohy Ondratice Ia podobá industrii z centrální koncentrace Ondratice I/Želeč, se kterou snad aspoň částečně souvisí. Hlavním rozdílem je zejména nižší počet křemencových artefaktů, dále absence škrabadel v kombinaci s hroty a moustérských hrotů v souboru z polohy Ondratice Ia. Oba soubory naopak spojuje výrazná převaha škrabadel nad rydly, přítomnost jerzmanowických hrotů a hojnost bočních retuší. Přítomnost plošné retuše a listovitých hrotů by svědčila pro zařazení souboru do szeletienu (viz Oliva 2004, 69, 75-76). Výskyt levalloiských nástrojů vyrobených převážně na jinak vzácném rohovci typu Stránská skála by mohl zase svědčit pro přítomnost bohunicienu, ačkoliv podíl levalloiské produkce je zde nižší než na sousední lokalitě Ondratice I/Želeč. Když k tomu připočteme několik aurignackých typů v souboru, je velmi pravděpodobné, že se i v případě této kolekce jedná o soubor uměle vzniklý smícháním náplně více různě starých vrstev. Tuto domněnku podporují i výsledky AMS datování z blízké stratifikované lokality Želeč I. Jádro souboru bude ale zřejmě možné přiřadit k industriím ondratického typu (Mlejnek a kol. 2012, 311).

Revizní průzkum: Vzhledem k tomu, že je lokalita v současnosti celá odtěžena ondratickou pískovnou, nebyl revizní povrchový průzkum možný.

5.50 Ondratice II – Zadní hony (obec Ondratice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Díly nad studnou, Ondratice XI – Zadní hony 2

Objevil: J. Ječmínek

Zkoumal: J. Možný, J. Kopecký, J. Ječmínek, R. Miller, F. Šenkeřík, M. Vadoc a další

146

Uloženo: MZM, MPP

Poloha: 49.356042,17.057075 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 320-360 m Relativní převýšení: 60 m (Ondratický potok)

Kulturní určení: epiaurignacien Počet artefaktů: tisíce kusů

Rozloha lokality: 245 000 m2 Geomorfologie: nevýrazná ostrožna

Literatura: Valoch 1967; 1975a; 1983 Oliva 1987, 32; Mlejnek 2011b, 137-138

Dějiny výzkumů: Lokalita byla známa již před druhou světovou válkou, teprve J. Ječmínek ale začal oddělovat materiál z jednotlivých poloh v prostoru mezi Ondraticemi a Drysicemi. K. Valoch publikoval materiál nalezený J. Ječmínkem v několika článcích (1967; 1975a; 1983). Industrii z lokality Ondratice II označil za pozdně aurignackou a v jižní části lokality vydělil menší koncentraci nálezů, které se odlišovaly od zbytku kolekce surovinově (převaha MJR oproti dominanci SGS na většině zbývající plochy naleziště) a také většími rozměry. Tuto koncentraci nazval Ondratice XI a považoval ji za szeletskou (Valoch 1983). Později nálezy z lokality Ondratice II analyzoval M. Oliva v rámci své monografie věnované moravskému aurignacienu (1987, 32). Vzhledem k tomu, že soubor z této lokality věnovaný J. Ječmínkem do MZM, zahrnuje tisíce artefaktů a další nálezy jsou také uloženy v Muzeu Prostějovska (172 převážně kvarcitových artefaktů ze sběrů J. Možného a bifaciálně opracovaný hrot nalezený F. Šenkeříkem), jsou v této práci analyzovány pouze nálezy z revizního průzkumu, který proběhl v letech 2011-2013.

Popis souboru: Analyzovaný soubor artefaktů nalezených v letech 2011-2013 zahrnuje celkem 607 kusů. Artefakty jsou většinou drobnotvaré a značně zlomkovité. Mezi surovinami převažují silicity z glacigenních sedimentů (62 %), mezi kterými mohou být ale zahrnuty také bíle patinované kvalitní moravské rohovce. Poměrně vysoký je také podíl moravských jurských rohovců (12,5 %) a křemence typu sluňák (10 %). Z ostatních méně zastoupených surovin byl používán rohovec typu Troubky-Zdislavice (5,6 %), spongolit (4,3 %), rohovec typu Krumlovský les (1,5 %) a radiolarit (1,3 %). Ojediněle byl použit také křemen a chalcedonová zvětralina. V případě tří procent artefaktů nebylo možné surovinu určit z důvodu intenzivního přepálení.

Mezi debitáží sice převažují úštěpy (42 %) nad čepelemi (19 %) a čepelkami (9 %), ale právě poměrně vysoké zastoupení čepelek poukazuje na vyspělost souboru. Malý podíl jader (5 %), nalezených navíc většinou kromě křemencových kusů ve značně vytěženém stavu, svědčí o tom, že se zde s importovavanou surovinou šetřilo a že byla většinou na lokalitu přinášena v podobě polotovarů. Tuto domněnku podporuje i nízký počet kortikálních úštěpů. Blíže neurčitelných zlomků bylo v souboru 17 % a za zmínku stojí také nález dvou otloukačů z křemence a z moravského jurského rohovce. Mezi jádry převažovala jednopodstavová zbytková jádra (11 ks), v případě křemencových jader spíše jednopodstavová jádra ve stadiu

147 těžby (6 ks). Dvojpodstavových jader bylo v souboru šest (pět zbytkových a jedno těžené). Zbývajících pět jader mělo nepravidelný tvar (jedno ve stadiu zkoušky, jedno těžené a tři zbytková jádra). Těžba probíhala většinou z širší strany jádra, příprava úderové plochy nebyla příliš častá. Mezi patkami převazovaly ploché patky (47 %), následované bodovými patkami (23 %). Poměrně časté byly i fasetované patky (14 %), které se ale svým tvarem výrazně odlišovaly od patek levalloiských úštěpů a někdy se objevily i v kombinaci s římsičkou na místo bulbu. Méně časté byly patky diedrické (8 %), abradované (5 %) a korové (1 %). Častá přítomnost římsiček místo bulbů (19 %) a nevýrazné bulby (43 %) převažující nad výraznými (38 %) svědší o užívání měkkého otloukače přinejmenším při odbíjení finálních polotovarů a při retušování nástrojů. V prvotních fázích těžby byly zřejmě užívány tvrdé otloukače, importované suroviny byly ovšem na lokalitu přinášeny již ve formě připravených jader nebo polotovarů.

Nástojů bylo v souboru rozeznáno celkem 54 (9 %). Rydla (67 %) výrazně převažují nad škrabadly (11 %). Nejčastější jsou aurignacká kanelovaná obloukovitá rydla (10 ks), kdy série rydlových úderů je vedena většinou na plochu připravenou dalším rydlovým úderem, méně často na nevýraznou retuš. Také mezi dalšími typy jsou častá polyedrická rydla. Jedná se o klínová rydla střední (2 ks) a boční (3 ks), častá jsou také vícenásobná klínová rydla (4 ks) a rydla na lomu (5 ks). Mezi hranovými rydly převažují rydla na vkleslé retuši (4 ks), ojediněle se vyskytlo také rydlo na přímé a na vyklenuté retuši. Z dalších typů rydel jsou zastoupena rydla příčná (3 ks) a jádrová (2 ks), jedním artefaktem je zastoupeno několikanásobné rydlo smíšené. Při výrobě rydel byly nejčastěji používány silicity z glacigenních sedimentů, přičemž to budí dojem, že výrobci štípané industrie sídlící na této lokalitě využili většinu větších čepelí a úštěpů z této suroviny pro výrobu rydla. Škrabadel je oproti tomu v souboru málo (6 ks) a aurignacké typy úplně chybí. Přítomny jsou dvě nízká škrabadla na čepeli, jedno škrabadlo na retušované čepeli a tři nízká úštěpová škrabadla. Jedním kusem je zastoupena kombinace nízkého úštěpového škrabadla se středovým klínovým rydlem. Hroty jsou v souboru reprezentovány pouze moustérským hrotem na spongolitovém úštěpu. Také retušované čepele nejsou příliš početné, jedná se pouze o dvě jednostranně a jednu oboustranně retušovanou čepel. Odštěpovačů je v kolekci pět, jedná se však většinou o méně výrazné exempláře. Také drásadla jsou poměrně vzácná, reprezentována pouze konvexním příčným drásadlem na křemenném úštěpu a dvojitým vklesle a vyklenutě retušovaným drásadlem na jádrovitém kusu křemence typu sluňák.

Celkově lze soubor charakterizovat jako vyspělý s výrazně mladopaleolitickou technologií založenou na těžbě čepelí a čepelek z prizmatických jednopodstavových, méně často dvojpodstavových jader. Nejčastějším typem nástrojů jsou rydla, často polyedrická, někdy i obloukovitá, což umožňuje přiřazení souboru k vyvinutému aurignacienu (epiaurignacienu), s nejbližší analogií na jen 500 metrů severozápadním směrem vzdálené lokalitě Ondratice VIII, případně na vzdálenějších stanicích Alojzov I, Seloutky I, Slatinice nebo Slatinky.

148

Revizní průzkum: Revizní průzkum na lokalitě probíhal v letech 2011-2013 s cílem získání statisticky významného souboru štípané industrie. Dalším cílem bylo ověřit tvrzení K. Valocha (1983), který na základě povrchového průzkumu provedeného J. Ječmínkem rozeznával v jižní části polohy Zadní hony koncentraci štípané industrie, kterou nazval Ondratice XI a kterou na základě odlišného surovinového složení a větší velikosti artefaktů řadil k szeletienu. Proto jsme ve spolupráci se studentem archeologie Matúšem Vadocem uskutečnili v roce 2013 na lokalitě několik povrchových sběrů, při kterých byla poloha každého nalezeného artefaktu zvlášť zaměřena pomocí GPS přístroje. Žádná koncentrace szeletských artefaktů v jižní části lokality nebyla prokázána (Vadoc, osobní sdělení) a je možné, že si J. Ječmínek a K. Valoch, kteří neměli k dispozici žádné přístroje pro zaměření polohy nalezených artefaktů, spletli lokalitu Ondratice XI se stanicí Drysice IV – U Hranic, která se nachází jen asi 250 metrů jižněji od okraje lokality Ondratice II – Zadní hony. Vzhledem k velkému počtu lokalit z počátku mladého paleolitu v okolí nelze příměs artefaktů tohoto stáří v poloze Zadní hony vyloučit, je však zřejmé, že velká většina zde nalezených artefaktů náleží k epiaurignacienu.

149

Obr. 71: Mapa lokality Ondratice II – Zadní hony v programu MapSource s vyznačením míst nálezů jednotlivých artefaktů (černé body).

150

Obr. 72: Letecký snímek lokality Ondratice II – Zadní hony s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka).

5.51 Ondratice III – Smetanice (obec Ondratice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Syrovátky

Objevil: J. Ječmínek

Zkoumal: J. Možný, J. Kopecký, J. Ječmínek

Uloženo: MZM, MPP

Poloha: 49.357517,17.052361 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 330-340 m Relativní převýšení: 40 m (Ondratický potok)

Kulturní určení: IUP Počet artefaktů: 188 151

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: nevýrazná ostrožna

Literatura: Valoch 1967; 1983; Mlejnek 2011b, 138-139

Dějiny výzkumů: Nálezy z této polohy byly zřejmě známy již v období první republiky, ale až J. Ječmínek začal po druhé světové válce důsledně oddělovat soubory pocházející z různých poloh mezi Drysicemi a Ondraticemi. K. Valoch jeho nálezy publikoval v několika článcích (1967; 1983).

Popis souboru: Lokalizace paleolitické stanice Ondratice III není jistá. Podle mapy M. Olivy, ve které jsou zakresleny polohy jednotlivých paleolitických lokalit v okolí Ondratic podle popisu J. Ječmínka, se měla poloha Ondratice III – Smetanice nacházet severně od lokality Ondratice IV – Syrovátky. V průběhu revizního průzkumu se nám ale nepodařilo od sebe tyto dvě lokality rozlišit. Kromě sběrů J. Ječmínka uložených v MZM pochází z této polohy také menší soubor 31 kvarcitových artefaktů nalezených J. Možným, který je uložen v depozitáři Muzea Prostějovska v Prostějově.

Soubor štípané industrie uložený v depozitáři Ústavu Anthropos MZM se skládá ze 188 artefaktů. Mezi surovinami dominují moravské jurské rohovce (26 %), následované silicity z glacigenních sedimentů (19 %), rohovcem typu Troubky-Zdislavice (15 %) a rohovcem typu Krumlovský les (13 %). Několika kusy je zastoupen také spongolit (8 %), křemenec typu sluňák (7 %), rohovec typu Stránská skála (2,7 %) a radiolarit (2,7 %). Jednotlivými kusy je zastoupen rohovec typu Olomučany, křemen a blíže neurčitelný křemenec. V případě devíti artefaktů (5 %) nebylo možné z důvodu přepálení použitou surovinu určit.

V rámci debitáže převažují úštěpy (64 %) nad čepelemi (36 %). Jader je v souboru 25 (13 %). Většina jader byla nepravidelných tvarů (12 ks), mezi prizmatickými jádry převažují dvojpodstavová jádra (4 ks) nad jednopodstavovými (3 ks). Jádro se změněnou orientací bylo v souboru jen jedno. Jádra těžená diskovitou metodou byla v souboru tři. Zbývající dvě jádra byla plochého tvaru s nepravidelnými negativy. Zbývající část souboru je tvořena neurčitelnými fragmenty (20 %) a dvěma otloukači z MJR a křemence.

Nástrojů je v kolekci 35, takže nejde o statisticky reprezentativní soubor. Škrabadla (10 ks) početně převažují nad rydly (4 ks). Většinou jde o plochá škrabadla na úštěpu nebo na čepeli, pouze jedno škrabadlo je vysoké. Z rydel jsou po jednotlivých kusech v souboru zastoupeny rydlo na lomu, obloukovité kanelované rydlo, zobákovité rydlo a hranové rydlo na příčně retušované čepeli. Z retušovaných čepelí jsou opět po jednotlivých kusech přítomny čepel vklesle a vyklenutě příčně retušovaná a jednostranně i oboustranně laterálně retušovaná čepel. Skupina hrotů je zastoupena mesiálním zlomkem pazourkového bifasu a moustérským hrotem. Levalloiské hroty jsou v souboru dva, oba jsou vyrobeny z rohovce typu Krumlovský les a jeden z nich protáhlého tvaru je místně retušovaný. Početná je skupina drásadel (7 ks). Většinou se jedná o boční nebo příčná konvexně retušovaná drásadla. Odštěpovače jsou zastoupeny třemi, vruby dvěma a zoubkované nástroje jedním exemplářem.

152

Vzhledem k malému počtu nástrojů je kulturní zařazení souboru problematické. Přítomnost dvou levalloiských hrotů, protisměrného sbíjení úštěpů a čepelí a rohovce typu Stránská skála by mohla svědčit pro zařazení souboru do bohunicienu. Vysoké zastoupení rohovce typu Troubky-Zdislavice a obloukové kanelované rydlo z SGS by mohlo dokazovat aurignackou příměs, což by nebylo příliš překvapivé, protože bohatá aurignacká povrchová lokalita Ondratice II – Zadní hony je vzdálena pouhých 500 m západním směrem a další aurignacké sídliště Ondratice VIII – Kopaniny se nachází asi 500 m na sever. Jádro souboru bude ale zřejmě možné přiřadit k industriím ondratického typu (Mlejnek a kol. 2012, 311).

Revizní průzkum: V rámci revizního průzkumu, který proběhl v letech 2011-2013 se nepodařilo rozlišit lokality Ondratice III a Ondratice IV. Je tedy možné, že se jedná o jedinou povrchovou lokalitu. Asi 300 m severovýchodně od hlavní koncentrace nálezů jsme na úzkém pásu pole našli zlomek patinované čepele ze SGS. Bohužel se jednalo o ojedinělý nález. Je také možné, že k lokalitě Ondratice III – Smetanice patří dva artefakty nalezené asi 100 m severovýchodně od hlavní koncentrace v poloze Syrovátky.

5.52 Ondratice IV – Syrovátky (obec Ondratice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Smetanice

Objevil: J. Ječmínek

Zkoumal: J. Možný, J. Kopecký, J. Ječmínek, J. Štefek

Uloženo: MZM, MPP

Poloha: 49.356566,17.049318 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 334-352 m Relativní převýšení: 40 m (Ondratický potok)

Kulturní určení: IUP Počet artefaktů: 400

Rozloha lokality: 30 000 m2 Geomorfologie: nevýrazná ostrožna

Literatura: Valoch 1967; 1983; Mlejnek 2011b, 138-139

Dějiny výzkumů: Lokalita byla zřejmě známa již sběratelům před druhou světovou válkou. Teprve J. Ječmínek začal ale oddělovat artefakty pocházející z jednotlivých poloh mezi Ondraticemi a Drysicemi. K. Valoch nálezy J. Ječmínka publikoval v několika článcích (1967, 1983). Později materiál z lokality Ondratice IV analyzovala znovu Z. Nerudová (2000).

Popis souboru: Soubor pocházející z této lokality uložený v Ústavu Anhropos MZM se skládá z 342 artefaktů. Vzhledem k vysokému zastoupení nástrojů (37 %) je pravděpodobné, že se jedná o výběrový soubor. Menší soubor 26 kvarcitových artefaktů ze sběrů J. Štefka z Otaslavic je uložen v Muzeu Prostějovska v Prostějově.

153

Mezi surovinami jsou nejhojněji zastoupeny silicity z glacigenních sedimentů (27 %) a křemenec typu sluňák (24 %). Častý je také rohovec typu Krumlovský les (14 %) a moravské jurské rohovce (11 %). Z dalších surovin je v souboru zastoupen radiolarit (8 %), spongolit (7 %), rohovec typu Troubky-Zdislavice (5 %) a rohovec typu Stránská skála (2 %). Jeden artefakt je odbitý z křemene a v případě některých kusů není možné surovinu z důvodu přepálení určit (3 %).

Poměr čepelí (49 %) a úštěpů (51 %) je v debitáži téměř vyrovnaný, v silicitové složce čepele dokonce převládají nad úštěpy, oproti tomu v kvarcitové složce výrazně dominují úštěpy. Jader je v souboru 43, z toho třináct je z křemence. Mezi silicitovými jádry převažují prizmatická jádra pro těžbu čepelí. Kromě nejčastějších jednopodstavových jader (12 ks) jsou přítomna také jádra dvojpodstavová (6 ks) a se změněnou orientací. Jedno jádro je diskovité a pět jader má nepravidelný tvar. Silicitová jádra jsou většinou zbytková (21 ks), pouze šest jader je těžených a tři kusy jsou ve stadiu zkoušky. Mezi křemencovými jádry jsou také nejčastější prizmatická jednopodstavová jádra (5 ks), objevila se ale také dvě diskovitá jádra, jedno levalloiské a jedno kulovité jádro. Čtyři křemencová jádra mají nepravidelný tvar. Proti silicitové složce převládají mezi křemenci těžená (8 ks) a připravená (3 ks) jádra nad jádry zbytkovými (2 ks). Stejně jako na jiných lokalitách drahanského paleolitu se i v Ondraticích IV ukazuje, že zatímco křemencová složka má spíše dílenský charakter, silicity byly přinášeny v podobě připravených jader, případně rovnou polotovarů.

Mezi nástroji převažují drásadla (29 ks), která jsou početná zejména mezi křemencovými artefakty (20 ks). Výrazně převažují konvexní boční a příčná drásadla (14 ks), častá jsou ale také úhlová a přímá drásadla (po pěti kusech). Vzácně se objevily také jiné typy drásadel (hrotité, konkávní, ventrálně a střídavě retušované, oboustranné). Dvě konvexní drásadla jsou vyrobena na levalloiském úštěpu. Pět drásadel je plošně retušovaných. Mezi mladopaleolitickými typy převládají škrabadla (19 ks) nad rydly (14 ks). Škrabadla jsou většinou plochá, zhotovená na čepeli (6 ks) nebo na úštěpu (9 ks). Mezi aurignackými typy se objevilo škrabadlo na aurignacké strmě retušované čepeli, kýlovité škrabadlo a ploché i vysoké vyčnělé škrabadlo. Soubor rydel se skládá z klínových rydel (3 ks), rydel na lomu (4 ks), hranových rydel na vkleslé i vyklenuté retuši (3 ks), dvou jádrových rydel, jednoho kanelovaného obloukovitého rydla a jednoho vícenásobného smíšeného rydla. Poměrně hojné jsou také retušované čepele (18 ks), mezi kterými nechybí jednostranně i oboustranně laterálně retušované čepele ani příčně vyklenutě i šikmo retušované čepele. Skupina hrotů je tvořena dvěma zlomky bifaciálně plošně retušovaných nástrojů, dvěma zlomky jerzmanowických hrotů, jedním moustérským hrotem a jedním nevýrazným hrotem s otupeným bokem. Poměrně početné jsou levalloiské produkty. Levalloiské hroty jsou v souboru čtyři, dva z nich jsou výrazně retušované, jeden je retušovaný místně. Dále jsou přítomny tři levalloiské čepele a čtyři levalloiské úštěpy. Soubor dlátek a odštěpovačů zahrnuje třináct kusů. Z dalších nástrojů jsou přítomny vruby (5 ks) a zoubkované nástroje (2 ks), ojediněle se objevil oškrabovač. V případě pěti zlomků nebylo možné rozpoznat, o jaký

154 typ nástroje se původně jednalo. Kombinace jsou zastoupeny kombinací rydla a škrabadla a rydla a odštěpovače.

Celkově soubor z Ondratic IV připomíná industrii z okolních stanic datovaných do počátku mladého paleolitu v čele s nejbohatší lokalitou Ondratice I/Želeč. Mísí se zde prvky typické pro technokomplex bohunicienu (levalloiské produkty, protisměrná těžba) s prvky typickými pro szeletien (plošná retuš, bifaciálně retušované nástroje) a aurignacien (strmá retuš, vysoká a vyčnělá škrabadla, kanelovaná obloukovitá rydla). Vzhledem k tomu, že se jedná o povrchovou lokalitu, je možné pochybovat o homogenitě kolekce, která mohla vzniknout umělým smícháním obsahu kulturních vrstev různého stáří. Zatímco jádro souboru lze s největší pravděpodobností datovat na počátek mladého paleolitu (industrie ondratického typu), přítomnost aurignacké příměsi se jeví, i vzhledem k blízkosti bohatých aurignackých lokalit Ondratice II – Zadní hony a Ondratice VIII – Kopaniny, jako velmi pravděpodobná.

Revizní průzkum: V letech 2011-2012 proběhl na lokalitě Ondratice IV revizní průzkum formou povrchového sběru. Jak již bylo uvedeno, nepodařilo se přesvědčivě oddělit koncentraci v poloze Ondratice III od lokality Ondratice IV. Ke zmatení pojmů přispívá i fakt, že zatímco J. Ječmínek označoval traťovým názvem Smetanice (Ondratice III) polohu, která se nacházela severovýchodním směrem od trati Syrovátky (Ondratice IV), tak např. v indikační skice obce Ondratice jsou tyto traťové názvy uvedeny přesně opačně. V této práci se ale přidržuji názvů J. Ječmínka (viz obr. 34 a 35).

V průběhu revizního povrchového sběru bylo nalezeno celkem padesát paleolitických artefaktů. Několik dalších nepatinovaných kusů štípané industrie je zřejmě neolitického stáří, což potvrzuje i nález broušené sekerky ze zelené břidlice. Spektrum použitých surovin pro výrobu paleolitické štípané industrie je na této lokalitě velmi pestré a zahrnuje silicity z glacigenních sedimentů (16 ks), moravské jurské rohovce (11 ks), rohovec typu Krumlovský les (7 ks), křemenec typu sluňák (6 ks), rohovec typu Troubky-Zdislavice (4 ks), spongolit (1 ks), červenohnědou zvětralinu (1 ks) a jedno jádro bylo vyrobeno snad z rohovce typu Olomučany. Vzhledem k nevýrazné patině ale možná patří spíše k neolitické části nálezů. Tři artefakty nešlo z důvodu přepálení surovinově určit.

V rámci debitáže převažují výrazně úštěpy (26 ks) nad čepelemi (8 ks) a čepelkami (3 ks). Jádro je v souboru pouze jedno. Jedná se o dvojpodstavové těžené jádro z rohovce typu Olomučany, které ale možná patří k neolitické části nálezů. Sedmi kusy byly mezi nálezy zastoupeny blíže neurčitelné fragmenty a nástrojů bylo rozpoznáno pět. Jednalo se o dvojnásobné polyedrické rydlo na jádrovitém kusu SGS s přímými rydlovými údery, o příčné polyedrické rydlo na konvexní retuši na úštěpu z rohovce typu Troubky-Zdislavice, o levalloiský hrůtek s odlomenou špičkou z SGS, o proximální zlomek levalloiského úštěpu z SGS a o navýrazný odštěpovač opět z SGS. Celkově tedy nově nalezený soubor potvrzuje závěry stanovené na základě starších sběrů.

155

Obr. 73: Mapa lokality Ondratice IV – Syrovátky v programu MapSource s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (černé body).

Obr. 74: Letecký pohled na lokalitu Ondratice IV – Syrovátky v prostředí Google Earth s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka).

156

5.53 Ondratice V – Hladišovský (obec Ondratice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: žádné

Objevil: O. Mlejnek

Zkoumal: O. Mlejnek

Uloženo: MZM

Poloha: 49.365303,17.060081 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 278-280 m Relativní převýšení: 10 m (Ondratický potok)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: 6

Rozloha lokality: 9 600 m2 Geomorfologie: mírný svah

Literatura: Mlejnek 2011b, 141

Dějiny výzkumů: Lokalita byla objevena až v roce 2011 O. Mlejnkem v rámci revizního průzkumu oblasti mezi Drysicemi a Ondraticemi.

Revizní průzkum: V rámci provrchového sběru, který provedl autor této práce ve spolupráci se studenty Masarykovy univerzity, bylo v roce 2011 objeveno v trati Hladišovský u Ondratic šest patinovaných artefaktů. V náledujících letech se zde již nepodařilo najít žádné další artefakty. Nejzajímavějším nálezem bylo vkleslé příčné drásadlo na úštěpu ze SGS (obr. 75/13). V případě dalších nálezů se jednalo o vytěžené jednopodstavové jádro ze SGS se zbytkem kůry, o bazální zlomek čepele (hrůtku?) s hrubě fasetovanou patkou, o mrazem odštípnutý fragment z MJR, o zlomek drobného úštěpu z MJR a o blíže neurčitelný zlomek spongolitu. Vzhledem k malému počtu nálezů není bližší kulturní klasifikace souboru možná. Vzhledem k pestrému surovinovému složení a přítomnosti drásadla a úštěpu s hrubě fasetovanou patkou je pravděpodobné datování kolekce na počátek mladého paleolitu.

157

Obr. 75: Vybrané artefakty z revizních povrchových sběrů v okolí Ondratic. 1: Drysice III, 2, 7, 14, 15: Drysice V, 3-5, 8-12, 16-18: Ondratice II, 6: Ondratice IV, 13: Ondratice V. 1-5: škrabadla, 6: škrabadlo/rydlo, 7-11: rydla, 12: rydlový odpad, 13: drásadlo, 14: jerzmanowický hrot, 15: odštěpovač, 16: čepel z hrany jádra, 17-18: jádra. 1. 4-6, 8-15: SGS, 2: KL, 3: radiolarit, 7: MJR, 16: spongolit, 17-18: T-Z. Kresba: L. Dvořáková.

158

Obr. 76: Mapa lokality Ondratice V – Hladišovský ¨v programu MapSource s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (modrá kolečka).

Obr. 77: Letecký pohled na lokalitu Ondratice V – Hladišovský v prostředí Google Earth s vyznačením polohy míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka).

159

5.54 Ondratice VIII – Kopaniny (obec Ondratice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: žádné

Objevil: J. Ječmínek (70. léta 20. století)

Zkoumal: J. Ječmínek (70. až 90. léta 20. století)

Uloženo: MZM

Poloha: 49.360675,17.051067 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 307-321 m Relativní převýšení: 20 m (Ondratický potok)

Kulturní určení: aurignacien Počet artefaktů: 1369

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: mírný svah

Literatura: Valoch 1983; Oliva 1987, 34; Mlejnek 2011b, 140-141

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil J. Ječmínek v sedmdesátých letech dvacátého století. Od té doby zde nasbíral poměrně rozsáhlý soubor štípané industrie uložený v Ústavu Anthropos MZM, o němž se zmiňuje K. Valoch (1983) a později M. Oliva (1987, 34), který ale zatím nebyl nikdy podrobněji zpracován.

Popis souboru: Soubor štípané industrie pocházející z této lokality uložený v depozitáři Ústavu Anthropos MZM v Brně se skládá z 1365 artefaktů. Vzhledem k zastoupení všech technologických kategorií je pravděpodobné, že se jedná o všechny artefakty zde nalezené J. Ječmínkem, a ne pouze o výběrovou kolekci. Mezi surovinami výrazně převládají silicity z glacigenních sedimentů (69 %). Z ostatních surovin jsou významněji zastoupeny moravské jurské rohovce (7 %), rohovec typu Troubky-Zdislavice (6 %), radiolarit (4 %), křemenec typu sluňák (4 %), spongolit (4 %) a rohovec typu Krumlovský les (1 %). Vzácně je zastoupen také křemen, rohovec typu Stránská skála, rohovec typu Olomučany, červenohnědá vrstevnatá zvětralina a chalcedonová zvětralina.

V rámci debitáže převažují mírně úštěpy (59 %) nad čepelemi (41 %). Jader je v souboru 51 (4 %), z nichž většina je z moravských rohovců a křemence typu sluňák, pouze 16 kusů je ze silicitu z glacigenních sedimentů, z čehož vyplývá, že většina kvalitní importované suroviny musela být na lokalitu přinesena již ve formě polotovarů. V případě jader z SGS se jedná o zbytková jádra většinou prizmatických nebo nepravidelných tvarů. Zastoupena jsou jak jádra jednopodstavová (4 ks), tak i dvojpodstavová (4 ks) a jádra se změněnou orientací (3 ks). Jader z moravských rohovců a radiolaritu je v souboru patnáct. Opět se jedná většinou o zbytková jádra, pouze tři kusy jsou ve stádiu těžby. Převládají prizmatická jádra určená pro těžbu čepelí (12 ks) a jádra nepravidelného tvaru (3 ks). Mezi prizmatickými jádry jsou opět zastoupena jak jádra jednopodstavová (5 ks), tak i dvojpodstavová (5 ks) a se změněnou orientací (2 ks). Jader z křemenců a křemene bylo v souboru dvacet, což svědčí o výrobě

160 nástrojů z těchto surovin přímo na lokalitě. Výrazně převládají jádra ve stadiu těžby (16 ks), zbytkových jader je méně (4 ks). Dvě jádra jsou plochá, v jednom případě se může jednat o polotovar bifasu, jinak ale i mezi jádry z méně kvalitních surovin převažují jádra prizmatického (8 ks) a nepravidelného (10 ks) tvaru. V rámci prizmatických jader určených pro odbíjení čepelí jsou opět zastoupena jak jádra jednopodstavová (5 ks), tak i dvojpodstavová (1 ks) a jádra se změněnou orientací (2 ks). Z ostatních technologických kategorií jsou v souboru zastoupeny ještě neurčitelné fragmenty (14 %), tři otloukače (dva z MJR a jeden z křemence typu sluňák) a jeden blok suroviny z glacigenních sedimentů.

Mezi nástroji výrazně dominují rydla (přes 50 %). Zastoupeny jsou všechny základní typy rydel. Hranová rydla (51 ks) převažují nad rydly klínovými (30 ks), méně je rydel na lomu (10 ks), aurignackých obloukových kanelovaných rydel (9 ks), příčných rydel (2 ks), jádrových rydel (2 ks) a několikanásobných smíšených rydel (10 ks). Jedním exemplářem je zastoupeno ploché rydlo. Mezi hranovými rydly převažují rydla na vkleslé retuši, případně na šikmé retuši. Mezi klínovými rydly převažují rydla zakřivená a rydla boční. Většina rydel je polyedrických, rydlové údery bývají ale častěji rovné, pro aurignacien typických obloukových kanelovaných rydel je méně. Nejčastějším typem je polyedrické hranové rydlo s přímými rydlovými údery na vklesle strmě retušovanou hranu.

Škrabadla jsou podstatně méně početná (necelých 10 %). Převažují mezi nimi plochá škrabadla na úštěpu (9 ks) nebo na čepeli (6 ks). Vysoká škrabadla jsou zastoupena čtyřmi kusy, z nichž však pouze jeden může být označen za typické kýlovité kanelované škrabadlo. Aurignackou klasifikaci souboru podporuje také přítomnost tří plochých vyčnělých škrabadel. Z dalších typů jsou poměrně hojné retušované čepele (15 %), mezi kterými převažují jednostranně (16 ks) a oboustranně (8 ks) retušované čepele, časté jsou ale také příčně retušované čepele (9 ks), patrně polotovary pro výrobu rydel. Jedním kusem je v souboru přítomna strmě retušovaná vrubovitá čepel. Skupinu hrotů zastupuje pouze jeden čepelový hrot, plošně retušované hroty chybí úplně. Zajímavá je přítomnost několika levalloiských produktů, konkrétně dvou hrůtků, dvou čepelí a tří úštěpů. Otázkou je, nakolik byl jejich vznik náhodný nebo záměrný a zda se nemůže jednat o příměs z počátku mladého paleolitu. Zajímavé je, že hned dva z levalloiských produktů jsou vyrobeny z rohovce typu Stránská skála, jehož zastoupení v souboru je jinak mizivé.

Drásadel je v souboru poměrně málo (6 %). Většinou se jedná o konvexní boční dorzálně retušovaná drásadla, vyskytlo se ale také drásadlo příčné, přímé, hrotité a úhlové. Retuš je v případě některých drásadel také ventrální, případně oboustranná. Z dalších nástrojů jsou v souboru zastoupeny odštěpovače a dlátka (7 %) a po jednom exempláři vrub a oškrabovač. Kombinované nástroje reprezentuje kombinace rydla a škrabadla (3 ks), rydla a odštěpovače (3 ks) a jedním kusem kombinace škrabadla a hrotu.

Soubor s převahou polyedrických rydel vyrobený převážně ze silicitů z glacigenních sedimentů má v blízkém okolí analogie například na lokalitách Ondratice II – Zadní hony, Horní Otaslavice II – U Dubu, Alojzov I – Golštýn nebo Seloutky I – Vinohrady, Bouzovce.

161

Jedná se o skupinu povrchových lokalit vyvinutého aurignacienu rydlové facie, který nazval M. Oliva epiaurignacienem (1996). Pro absolutní datování této skupiny lokalit by bylo nutné objevit stratifikovanou lokalitu s tímto typem industrie. Nelze ovšem vyloučit ani přimíšení artefaktů z náležejících jinému technokomplexu (např. bohunicienu), což by vysvětlovalo přítomnost nepočetných levalloiských produktů.

Revizní výzkum: V průběhu revizního průzkumu v roce 2012 zde byly nalezeny pouze čtyři artefakty. Jedná se o zlomek úštěpu z MJR, dva blíže neurčitelné zlomky MJR a v asi 120 m severovýchodním směrem vzdálené poloze bylo nalezeno kanelované rydlo na zlomku SGS, které potvrzuje datování lokality do epiaurignacienu.

Obr. 78: Mapa lokality Ondratice VIII – Kopaniny v programu MapSource s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (modrá kolečka).

162

Obr. 79: Letecký snímek lokality Ondratice VIII v prostředí Google Earth s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka).

5.55 Ondratice X – Díly (obec Ondratice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Podsedky

Objevil: J. Ječmínek (80. léta 20. století)

Zkoumal: J. Ječmínek (80. léta 20. století), D. Šiška

Uloženo: MZM

Poloha: 49.360224,17.070499 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 278-280 m Relativní převýšení: 22 m (Ondratický potok)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: 47

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: mírný svah

Literatura: Valoch 1983; Mlejnek 2011b, 141-142

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil J. Ječmínek počátkem osmdesátých let dvacátého století v rámci svých povrchových průzkumů v okolí Ondratic. Do odborné literatury uvedl tuto polohu K. Valoch (1983), který odtud zmiňuje nález zlomku listového hrotu a širšího čepelového škrabadla.

163

Zajímavý je nález D. Šišky z Klenovic na Hané, který v blízké ondratické pískovně nalezl v hloubce asi 2 m kostěný hrot, který je uložen v Muzeu Prostějovska v Prostějově. Hrot má délku asi 130 mm a průměr 7 mm. Průřez hrotem ve střední části má tvar čtverce se zaoblenými rohy. Vzhledem ke skutečnosti, že se na paleolitických lokalitách v okolí Ondratic kostěné předměty nedochovávají a také vzhledem k poměrně čerstvému charakteru povrchu artefaktu je pravděpodobné, že se nejedná o nástroj paleolitického stáří (obr. 80).

Obr. 80: Kostěný hrot z ondratické pískovny nalezený D. Šiškou uložený v Muzeu Prostějovska v Prostějově.

Popis souboru: Pod traťovým názvem Díly je v depozitáři Ústavu Anthropos MZM uloženo celkem 27 artefaktů. Mezi surovinami převažuje místní křemenec typu sluňák (14 ks). Dále jsou zastoupeny také silicity z glacigenních sedimentů (5 ks), křemen (2 ks), spongolit (2 ks), MJR (2 ks) a po jednom artefaktu rohovec typu Troubky-Zdislavice a rohovec typu Krumlovský les.

Z technologických kategorií obsahoval soubor šest nástrojů, pět úštěpů a jejich zlomků, dva zlomky čepelí, sedm jader, pět neurčitelných fragmentů a dva otloukače z křemene a křemence typu sluňák. Jádra byla vyrobena z křemence (6 ks), SGS (2 ks) a MJR (1 ks). Jednalo se o jádra ve stádiu těžby, pouze v jednom případě se vyskytlo připravené křemencové jádro, nebo spíše kus valounu s jádrovou přípravou. Dvě jádra mohou být popsána jako diskovitá, dvě jako prizmatická určená na těžbu čepelí (jedno jednopodstavové a jedno se změněnou orientací) a zbylá tři jádra byla nepravidelného tvaru.

Soubor šesti nástrojů se skládal ze tří konvexních bočních křemencových drásadel, dláta na masivní křemencové čepeli, křemencové levalloiské čepele a příčně retušované čepele ze silicitu z glacigenních sedimentů. Datování souboru je vzhledem k malému počtu nálezů nejisté, pravděpodobné je ale vzhledem k přítomnosti několika křemencových drásadel a levalloiské čepele datování na počátek mladého paleolitu.

164

Revizní průzkum: V letech 2012-2013 zde proběhl revizní výzkum formou povrchového sběru, který prokázal přítomnost ojedinělých nálezů paleolitických artefaktů na temeni, které se táhne od lokality Ondratice II – Zadní Hony až k budově zemědělského družstva, jihovýchodním směrem, kde jsou nálezy nejhojnější. Zároveň se zde ovšem nachází také neolitická lokalita. Kromě nálezů keramických střepů se nám zde podařilo najít jedenáct neolitických artefaktů, včetně nástrojů (škrabadlo, retušovaná čepel), jádra a čepelí. Paleolitických artefaktů zde bylo nalezeno celkem dvacet, přičemž se zdá, že zatímco nálezy z jihozápadní části této polohy s převahou artefaktů z SGS souvisejí ještě s epiaurignackou lokalitou Ondratice II – Zadní Hony, tak nálezy ze severovýchodní části ostrožny s převahou nálezů z rohovců souvisejí spíše s osídlením oblasti na počátku mladého paleolitu. S největší pravděpodobností se tedy jedná o soubor vzniklý smíšením artefaktů různého stáří.

Mezi surovinami jsou zastoupeny silicity z glacigenních sedimentů (10 ks), rohovec typu Krumlovský les (5 ks), moravské jurské rohovce (2 ks) a po jednom artefaktu rohovec typu Troubky-Zdislavice a křemenec typu sluňák. V případě mesiálního zlomku přepálené čepele nebylo možné surovinu určit. V rámci debitáže převažují úštěpy (11 ks) nad čepelemi (2 ks), blíže neurčitelné zlomky jsou v souboru tři. Jediné přítomné jádro nepravidelného tvaru se dvěma na sebe kolmými podstavami je z patinovaného silicitu, snad SGS. Dochované patky jsou většinou ploché (7 ks), ve dvou případech bodové a jen jedna patka je fasetovaná. Nástroje se v souboru objevily tři. Jedná je o zakřivené klínové rydlo na sluňákovém úštěpu, odštěpovač z rohovce typu Krumlovský les a jednostranně schodovitě retušovnaný zlomek čepele z rohovce typu Krumlovský les.

Obr. 81: Mapa lokality Ondratice X – Díly v programu MapSource s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (modrá kolečka).

165

Obr. 82: Letecký pohled na lokalitu Ondratice X- Díly v prostředí Google Earth s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka).

Obr. 83: Pohled z ondratické pískovny směrem k obci Ondratice a paleolitické lokalitě Ondratice X – Díly.

166

5.56 Opatovice u Vyškova I – Lány (obec Vyškov), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Díly

Objevil: M. Daněk (1986)

Zkoumal: M. Daněk (1986-2003)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.28981,16.953278 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 330-340 m Relativní převýšení: 80 m (Haná)

Kulturní určení: szeletien Počet artefaktů: 953

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: svah kopce

Literatura: Svoboda 1990a; 1994, 24-26; 1999; Mlejnek 2004, 16-17, 25-26; 2005d

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil M. Daněk roku 1986 v rámci povrchového průzkumu okolí Drnovic. Nalezené artefakty publikoval J. Svoboda (1990a; 1994, 24-26; 1999) a později O. Mlejnek (2004, 16-17, 25-26; 2005d).

Popis souboru: Lokalita se nachází u lesa v nejvyšší části pole asi kilometr jižně od obce. Artefakty byly nacházeny ve dvou oválných koncentracích, třetí menší koncentrace se nacházela u katastrální hranice mezi Opatovicemi a Drnovicemi. V letech 1986-2003 zde M. Daněk nalezl téměř tisíc artefaktů.

Starší nálezy byly popsány J. Svobodou (190; 1994, 24-26; 1999), novější soubor zpracovaný O. Mlejnkem (2004; 2005d) tvořilo 314 kusů štípané industrie. Ze surovinového hlediska byly nejvíce zastoupeny moravské jurské rohovce (32 %), následované křemenci (26 %), SGS (22 %) a spongolitem (14 %). Méně často byl zastoupen křemen (5 %), jednotlivé kusy byly z radiolaritu a blíže neurčeného metamorfitu. Většinu kolekce tvořily zlomky (48 %) a úštěpy (36 %), malý byl podíl čepelí (2 %), mezi kterými se objevila spongolitová vodící čepel a dále byly zastoupeny nástroje (9 %), jádra (4 %) a místně retušované úštěpy (0,6 %).

Soubor nástrojů tvořilo 28 artefaktů. Nejhojnější byla drásadla (7 ks). Jednalo se o dvě boční a dvě přímá konvexní křemencová drásadla, konvexní strmě retušované drásadlo ze spongolitu, křemencové drásadlo připomínající klínový nůž a vysoké strmě retušované drásadlo z SGS. Dvěma kusy byly zastoupeny listovité hroty, v prvním případě se jednalo o zlomek z MJR a ve druhém případě o téměř celý kus ze spongolitu. Zajímavými nálezy byly levalloiský hrot z MRJ, dva moustérské hroty z radiolaritu a MJR a dvojhrot (limace) z SGS. Bifaciálně opracované kusy byly v souboru čtyři, dva z křemence, jeden z MJR a jeden z SGS. Čtyřmi kusy byla zastoupena také škrabadla (dvě nízká a dvě vysoká) a třemi kusy rydla (dvě příčná a jedno klínové, všechna z SGS). Soubor nástrojů doplňovaly tři odštěpovače, dva

167 z SGS a jeden ze spongolitu. Zajímavým nálezem je archaicky působící sekáč z křemence typu sluňák.

Celkově působí soubor poměrně archaickým dojmem (větší rozměry, málo čepelí). Vzhledem k vysokému zastoupení plošné retuše, velkému podílu drásadel, listovitých hrotů a jiných bifasů je pravděpodobné přiřazení zde nalezené industrie k technokomplexu szeletienu.

Revizní výzkum: Revizní výzkum, který na lokalitě proběhl v roce 2003, nepřinesl žádné nové nálezy, stejně jako revizní průzkum v roce 2013.

Obr 84: Opatovice I – Lány. Vybrané artefakty. 1: listovitý hrot (zvětralý spongolit), 2: listovitý hrot (MJR), 3: levalloiský hrot (MJR), 4: drobný bifas (SGS), 5: strmě retušované drásadlo (SGS). Kresba: O. Mlejnek.

168

5.57 Opatovice u Vyškova II – Fršlóch (obec Vyškov), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Nivy

Objevil: M. Daněk (1988?)

Zkoumal: M. Daněk (1988? - 2003)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.296947,16.943836 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 370-378 m Relativní převýšení: 90 m (Malá Haná)

Kulturní určení: szeletien Počet artefaktů: 338

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: vybíhající temeno

Literatura: Svoboda 1994, 26-28; 1999; Mlejnek 2004, 16-17, 25-26; 2005d

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil M. Daněk koncem osmdesátých let dvacátého století. Jeho nálezy publikovali J. Svoboda (1994, 26-28; 1999) a později O. Mlejnek (2004; 2005d).

Popis souboru: Lokalita se nachází asi 700 m severozápadně od Opatovic I nad údolím Malé Hané. Mezi surovinami zde byl nejvíce zastoupen křemenec (41 %) následovaný MJR (23 %). Dalšími používanými surovinami byly spongolit (16 %), SGS (10 %), křemen (9 %), radiolarit (1 %) a rohovcová brekcie (1 %). Úštěpy (36 %) v souboru výrazně převažují nad čepelemi (2 %). Z dalších technologických kategorií jsou zastoupeny neurčitelné zlomky (32 %), nástroje (12 %), jádra (10 %) a místně retušované úštěpy (8 %).

Mezi nástroji převažují drásadla (8 ks), škrabadla (6 ks) a bifaciálně retušované hroty (4 ks). Moustérské hroty byly v souboru tři, vruby čtyři, dlátka a levalloiské hroty jsou zastoupeny po dvou kusech. Pouze jedním atypickým kusem jsou v souboru zastoupena rydla. Celkově působí industrie z Opatovic I ještě archaičtějším dojmem než soubor z blízké lokality Opatovice I, což je zřejmě způsobeno větším podílem lokálních surovin, protože výchozy křemence typu sluňák se nacházejí nedaleko. Stejně jako v případě souborů z většiny okolních stanic je i v tomto případě pravděpodobné zařazení do szeletienu.

Revizní výzkum: Revizní výzkum, který na lokalitě proběhl v roce 2003, nepřinesl žádné nové nálezy.

169

Obr. 85: Opatovice I – Lány (1-4), Opatovice II – Fršlóch (5). Vybrané artefakty. 1: vysoké vyčnělé škrabadlo (SGS), 2: vysoké škrabadlo (SGS), 3: klínové rydlo (SGS), 4: škrabadlo na retušovaném úštěpu z rohovce typu Krumlovský les, 1, 5: moustérský hrot ze zvětralého MJR. Kresba: O. Mlejnek.

5.58 Pístovice I – Zádvorčí (obec Račice – Pístovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Kopaniny, Za doubkem

Objevil: M. Daněk (1986?)

Zkoumal: M. Daněk (1986? - 2003)

170

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.278221,16.908689 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 318-325 m Relativní převýšení: 18 m (Drnůvka)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: 21

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: slepé údolí

Literatura: Svoboda 1989, 17; 1994, 28; Mlejnek 2004, 18, 29; 2005e, 204

Dějiny výzkumů: Lokalita byla objevena M. Daňkem v osmdesátých letech dvacátého století. Nepočetný soubor publikovali J. Svoboda (1989, 17; 1994, 28) a O. Mlejnek (2004, 29).

Popis souboru: Lokalita nacházející se v depresi spojující údolí Rakovce a Drnůvky poskytla nepočetný soubor štípané industrie vyrobené převážně z SGS, MJR a křemence typu sluňák. Kromě průvodní industrie je soubor tvořen zlomkem malého kýlovitého škrabadla, rydla na zlomené čepeli a dvěma místně retušovanými křemencovými úštěpy (Svoboda 1994, 28). Zajímavý je nález dvou jader. První je křemencové globulární jádro a ve druhém případě se jedná o ploché jádro z MJR (Mlejnek 2004, 29).

Revizní průzkum: Revizní průzkum na lokalitě zatím z důvodu nepříznivých podmínek neproběhl.

5.59 Pístovice II – Za Hřbitovem (obec Račice – Pístovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: V kopaninách, Kopaniny u lesa

Objevil: M. Daněk (1986?)

Zkoumal: M. Daněk (1986? - 2003)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.26422,16.886351 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 360-380 m Relativní převýšení: 75 m (Rakovec)

Kulturní určení: epigravettien Počet artefaktů: 253

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: svah kopce Valašina (480 m)

Literatura: Svoboda 1989, 17; 1994, 28; Svoboda, Novák 2004; Mlejnek 2004, 18, 29-30; 2005e

171

Dějiny výzkumů: Lokalita byla objevena M. Daňkem koncem osmdesátých let dvacátého století. Jedná se o nejbohatší z pístovických lokalit. Soubor publikovali J. Svoboda (1989, 17; 1994, 28) a O. Mlejnek (2004, 29-30).

Popis souboru: Lokalita na poli nad pístovickým hřbitovem nad údolím Rakovce. Výhledu do Vyškovské brány zabraňuje masiv s nejvyšším bodem Nad skálou (438 m). V souboru 85 artefaktů nasbíraném mezi léty 1988-1992 publikovaném J. Svobodou (1994, 28) převažoval SGS (47 %) nad křemencem typu sluňák (27 %). Méně artefaktů bylo vyrobeno ze spongolitu (12 %), MJR (12 %), křemene (1 %) a radiolaritu (1 %). Mezi nástroji převažovala rydla nad škrabadly, dále soubor obsahoval otupené a retušované čepele, kuželovitá jádra a zbytky jader (Svoboda 1994, 28). Po roce 1992 rozmnožil M. Daněk kolekci z této lokality o dalších 168 artefaktů. Mezi surovinami mírně převažoval křemenec typu sluňák (36 %) nad MJR (24 %) a SGS (23 %). Méně artefaktů bylo vyrobeno ze spongolitu (5 %), křemene (7 %), slepence (4 %) a radiolaritu (1 %). Z technologického hlediska převažovaly fragmenty (57 %) a úštěpy (27 %) nad čepelmi a čepelkami (6 %). Zastoupena jsou také jádra (3 %), nástroje (2 %) a místně retušované úštěpy (1 %). Soubor nástojů se skládal pouze ze čtyř nízkých úštěpových škrabadel, z nichž dvě byla vyrobena z SGS, jedno ze spongolitu a jedno z MJR. Vzhledem k přítomnosti krátkých plochých škrabadel, otupených čepelí, rydel a kuželovitých jader je pravděpodobné zařazení souboru do epigravettienu (viz Svoboda 1994, 28; Svoboda, Novák 2004).

Revizní průzkum: Revizní průzkum v roce 2003 nepřinesl žádné nové nálezy, stejně jako revizní průzkum v roce 2013.

172

Obr. 86: Pístovice II – Za hřbitovem. Vybrané artefakty. 1: nízké úštěpové škrabadlo (SGS), 2: nehtovité škrabadlo (MJR), 3: nehtovité škrabadlo ze spongolitu, 4: nehtovité škrabadlo na retušovaném úštěpu (SGS). Kresba: O. Mlejnek.

5.60 Pístovice III – V Kamínkách (obec Račice – Pístovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Račice, U račického hřbitova, Od Račicka

Objevil: M. Daněk (1986?)

Zkoumal: M. Daněk (1986? - 1992)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.272117,16.882939 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 324-334 m Relativní převýšení: 38 m (Rakovec)

Kulturní určení: epigravettien? Počet artefaktů: 36

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: svah kopce Valašina (480 m)

Literatura: Svoboda 1989, 17; 1994, 28; Mlejnek 2004, 18

173

Dějiny výzkumů: Lokalita byla objevena M. Daňkem kolem roku 1986 v rámci jeho povrchových průzkumů v okolí Drnovic. Nepočetný soupor publikoval J. Svoboda (1994, 28).

Popis souboru: Soubor se skládá z 36 artefaktů. Použité suroviny na lokalitě jsou MJR (37 %), SGS (29 %), spongolit (23 %) a křemenec typu sluňák (11 %). Mezi nástroji dominují polyedrická rydla drobných rozměrů. Úštěpy jsou velmi malých rozměrů, morfologicky atypické (Svoboda 1994, 28).

Revizní průzkum: Revizní průzkum, který na lokalitě proběhl v roce 2013, nepřinesl žádné nové nálezy.

5.61 Podivice na Moravě I – U Háječku (obec Podivice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Podsedky

Objevil: V. Navrátil (1931)

Zkoumal: V. Navrátil, J. Kopecký (1931)

Uloženo: MZM

Poloha: 49.364954,17.02125 Orientace svahu: severní

Nadmořská výška: 345-355 m Relativní převýšení: 35 m (Brodečka)

Kulturní určení: aurignacien Počet artefaktů: 35

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: svah nevýrazné ostrožny

Literatura: Kopecký 1937, 86; Oliva 1987, 32; Mlejnek 2011b, 143

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil v roce 1931 student V. Navrátil, který na zde nalezené artefakty upozornil J. Kopeckého. J. Kopecký tu provedl povrchový sběr, jehož výsledkem bylo rozšíření souboru. Od té doby tady nebyly žádné další artefakty nalezeny.

Popis souboru: Nepočetný soubor uložený ve sbírkách MZM se skládá z 35 artefaktů, z nichž je dvacet nástrojů, čtyři jádra, šest úštěpů, čtyři čepele a jedna čepelka, což svědčí pro výběrovost kolekce. Mezi surovinami převažují SGS (19 ks) následované MJR (6 ks), sluňákem (3 ks) a rohovcem typu Troubky-Zdislavice (2 ks). Ojediněle se objevil také spongolit a radiolarit. V případě tří kusů nemohla být z důvodu přepálení použitá surovina určena. Jádra jsou vytěžená, ve dvou případech nepravidelného tvaru, ze dvou prizmatických jader je jedno jednopodstavové těžené z užší i širší hrany a jedno dvojpodstavové těžené z užší hrany.

Mezi nástroji převažují škrabadla (5 ks) nad rydly (3 ks). Skupinu škrabadel tvoří typické aurignacké kýlovité kanelované škrabadlo, zlomek nízkého úštěpového škrabadla, nízké

174

škrabadlo na zlomku retušované čepele, vysoké škrabadlo na schodovitě retušovaném úštěpu a vysoké schodovitě retušované škrabadlo na zlomku čepele. Rydla jsou zastoupena rydlem na šikmé retuši s protilehlým retušovaným koncem, jádrovitým polyedrickým rydlem a rydlem na šikmé retuši v kombinaci s dvojnásobným rydlem na lomu. Početné jsou také retušované čepele (7 ks) zastoupené pěti jednostranně retušovanými čepelemi, jednou oboustranně retušovanou čepelí a jednou strmě retušovanou aurignackou čepelí. Z ostatních typů nástrojů se vyskytl odštěpovač, moustérský hrot a konvexní boční drásadlo. Třebaže není soubor z Podivic příliš početný, lze jej díky výrazným typům nástrojů možné s největší pravděpodobností zařadit do aurignacienu.

Revizní průzkum: V roce 2011 proběhl revizní průzkum na této lokalitě, který však nepřinesl žádné nové nálezy.

5.62 Radslavice u Vyškova – Hradisko Zelená hora (obec Radslavice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Zelená hora - Hradisko

Objevil: Č. Staňa (1963)

Zkoumal: Č. Staňa (1963), B. Klíma (1983), T. Zeman (2001)

Uloženo: většina nedohledatelná, MVV

Poloha: 49.325458,17.007909 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 325-330 m Relativní převýšení: 10 m (Pustiměřský potok)

Kulturní určení: epigravettien Počet artefaktů: 46

Rozloha lokality: neznámá Geomorfologie: mírně skloněná JV část hradiska

Literatura: Klíma 1983

Dějiny výzkumů: Soubor mladopaleolitických artefaktů byl získán roku 1963 Čeňkem Staňou v rámci archeologického výzkumu polykulturního hradiska Zelená hora. Dnes je tato kolekce nedohledatelná. Štípaná industrie pocházela zejména ze zjišťovacích sond 3-8 a z blízkých sond 4a a 6a. Je tedy pravděpodobné, že se lokalita původně nacházela na omezeném prostoru v jihovýchodní části hradiska. Stratigraficky pochází soubor z různých úrovní od ornice až do hloubky 130 cm. Původní vrstvy paleolitického stáří byly pozdějším osídlením hradiska několikrát porušeny, získaná industrie tedy pochází z přemístěných poloh (Klíma 1983, 601). Č. Staňa poskytl tyto nálezy k prostudování B. Klímovi, který v roce 1983 publikoval výsledky jejich analýzy. V roce 2001 nalezl T. Zeman na katastru Radslavic další čtyři paleolitické artefakty z patinovatého SGS, které by mohly s epigravettským osídlením na hradišti Zelená hora souviset. Tyto nálezy jsou uloženy v Muzeu Vyškovska.

175

Popis souboru: Artefakty jsou vyrobeny ze silicitů, většinou slabě patinovaných. Soubor je velice fragmentarizovaný, dva kusy nesou známky přepálení. Větší část kolekce je vyrobena ze silicitů z glacigenních sedimentů, několik málo exemplářů je z moravských jurských rohovců a jeden ze spongolitu. Technologie je výrazně mladopaleolitického charakteru, čepele převažují nad úštěpy. Nechybějí však ani drobné úštěpy dokládající štípání na místě. Nástroje jsou upraveny pravidelnou okrajovou retuší, objeví se ale také otupující retuš. Soubor nástrojů se skládá ze čtyř škrabadel (dvě čepelová, nehtovité a kýlovité), kombinované nástroje zastupuje škrabadlo s klínovým rydlem, rydla jsou v souboru také čtyři (dvě na zlomené čepeli, klínové přímé a hranové na šikmé retuši). Retušované čepele jsou zastoupeny třemi kusy, časté jsou čepelky s otupeným bokem (pět kusů), které svědčí o zařazení celého souboru do epigravettienu. Obecně mladopaleolitickým typem jsou naopak dva v kolekci zastoupené odštěpovače. Průvodní industrie se skládá z řady pravidelných úštěpů, zlomků čepelek a čepelí.

Menší kolekce artefaktů ze SGS nalezená T. Zemanem se skládá z vytěženého dvojpodstavového mikrojádra, ze zlomku snad původně dvojpodstavového jádra, z rydla na vkleslé retuši s konvexní retuší na opačné straně úštěpu a mrazem odlomeného fragmentu. Vzhledem k charakteru těchto nálezů je možné uvažovat o jejich souvislosti se souborem z hradiska Zelená hora.

Revizní průzkum: Většina artefaktů byla získána při archeologickém výzkumu hradiska Zelená hora. Lokalita je dnes zatravněna, a proto nemohl být revizní povrchový sběr proveden.

5.63 Rostěnice I – U Kravína (obec Rostěnice – Zvonovice), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Lebringbreiten

Objevil: M. Daněk (90. léta 20. století)

Zkoumal: M. Daněk (90. léta 20. století)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.242371,16.957698 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 270-274 m Relativní převýšení: 15 m (Rostěnický potok)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: 2

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: mírný svah

Literatura: Mlejnek 2004, 31

176

Dějiny výzkumů: Na poli poblíž areálu zemědělského družstva nalezl M. Daněk v devadesátých letech dvacátého století dva patinované fragmenty štípaného moravského jurského rohovce (Mlejnek 2004, 31).

Revizní průzkum: Revizní povrchový výzkum, který na lokalitě proběhl v roce 2013, prokázal přítomnost pouze postpaleolitické štípané industrie. Je možné, že také v případě nálezů M. Daňka se nejednalo o artefakty paleolitického stáří.

5.64 Seloutky I – Vinohrady, Bouzovce (obec Seloutky), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Seloutky – U chat

Objevil: J. Šrot (1937)

Zkoumal: J. Šrot, J. Janásek, Z. Čižmář

Uloženo: MPP, MZM

Poloha: 49.447127,17.051507 Orientace svahu: západní

Nadmořská výška: 300-340 m Relativní převýšení: 50 m (Seloutský potok)

Kulturní určení: epiaurignacien Počet artefaktů: cca 600 kusů

Rozloha lokality: 22 200 m2 Geomorfologie: svah kopce Chlum (412 m)

Literatura: Janásek 1956; Oliva 1987, 34; Mlejnek 2008, 57-61

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil roku 1937 J. Šrot a kromě něj zde štípanou industrii sbírali také J. Janásek, Z. Čižmář a majitelé okolních chat. Kromě Muzea Prostějovska je menší soubor z této lokality uložen v depozitáři Ústavu Anthropos MZM a další artefakty mohou být v držení místních chatařů. Do literatury uvedl tuto lokalitu krátkou zprávou J. Janásek (1956) a stručný popis zdejší industrie podal později M. Oliva (1987, 34). Menší soubor získaný na této lokalitě J. Šrotem analyzoval O. Mlejnek (2008, 57-61). V roce 1999 nalezl Z. Čižmář podle inventáře Muzea Prostějovska v rámci záchranného archeologického výzkumu v Seloutkách v trati U planičky menší soubour štípané industrie obsahující také patinovaný úštěp, který mohl být paleolitického stáří. Nález je dnes nedohledatelný.

Popis souboru: Část souboru ze sběrů J. Šrota, kterou měl možnost autor této práce analyzovat, se skládala ze 71 paleolitických artefaktů. Další 4 nepatinované kusy snad eneolitického stáří byly ze zpracování vyloučeny. Vzhledem k vysokému počtu nástrojů není jisté, jestli se nejdná o výběrovou kolekci. Mezi surovinami převažovaly silicity z glacigenních sedimentů (82 %). Z dalších surovin se vyskytl rohovec typu Krumlovský les (7 %), MJR (4 %), dvěma kusy byl zastoupen rohovec typu Stránská skála a po jednom artefaktu rohovec typu Troubky-Zdislavice a křemen.

177

Po technologické stránce se soubor skládal z 19 čepelí a jejich zlomků, 3 jader a zbytek kolekce tvořily úštěpy, jejich zlomky a neurčitelné fragmenty. Jedna čepel a jeden úštěp jsou místně retušované. Technologicky zajímavým artefaktem byla čepel z hrany jádra, na kterou bylo vedeno několik rydlových úderů. Surovinou se na lokalitě šetřilo. Jader je málo a všechna jsou zbytková a nepříliš výrazná. Větších rozměrů je pouze jádro z rohovce typu Krumlovský les se zbytkem kůry. Na některých jádrových kusech byla vytvořena rydla. Lze předpokládat, že většina importované suroviny byla na lokalitu přinesena již ve formě polotovarů.

Podíl nástojů v souboru je poměrně vysoký (35 %) a převládají mezi nimi rydla (11 ks). Častá jsou rydla na lomu (4 ks), rydla hranová (3 ks) a klínová (2 ks). Ojediněle se vyskytlo také rydlo obloukovité kanelované, jádrové a ploché. Několikanásobná smíšená rydla jsou v souboru dvě. Většina rydel je polyedrických, rydlové údery jsou většinou přímé. V souboru vzácná škrabadla jsou zastoupena dvěma aurignackými typy, vysokým škrabadlem s raménkem a drobným vysokým škrabadélkem zhotoveným na zlomené čepeli se zbytkem kůry. Zajímavá je kombinace podseknutého škrabadla a hranového rydla na čepeli. Soubor nástrojů doplňuje vrub, odštěpovač a pět drásadel.

Kolekci je možné zařadit do vyvinutého aurignacienu rydlové facie, který M. Oliva nazval epiaurignacienem (1996). Nápadná je podobnost místní industrie se souborem z asi 1300 m vzdálené lokality Alojzov I – Golštýn. Datování tohoto typu industrie je nejisté, protože zatím není v regionu k dispozici žádná podobná stratifikovaná datovatelná lokalita.

Revizní průzkum: V roce 2012 zde proběhl revizní průzkum formou povrchového sběru. V rámci dvou návštěv lokality bylo tu nalezeno sedm artefaktů. Jedná se o dva zlomky čepelí ze SGS, úštěp a zlomek úštěpu ze SGS, zlomek úštěpu z přepáleného silicitu, mesiální zlomek rohovcové čepele a rydlo na vkleslé retuši na úštěpu z SGS. Nově nalezené artefakty potvrzují zařazení této lokality do epiaurignacienu.

178

Obr. 87: Mapa lokality Seloutky I – Vinohrady, Bouzovce v programu MapSource s vyznačením míst nálezů paleolitických artefaktů (modrá kolečka). Lokalita se nachází na úzkém pruhu pole mezi zahrádkami s chatami a lesem.

Obr. 88: Letecký pohled na lokalitu Seloutky I – Vinohrady, Bouzovce směrem k Seloutkám v prostředí Google Earth s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka).

179

5.65 Seloutky II – Chlum (obec Seloutky), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Alojzov - Chlum

Objevil: J. Všetička (30. léta 20. století)

Zkoumal: J. Všetička (30. léta 20. století)

Uloženo: nedohledatelné

Poloha: 49.437631,17.050846? Orientace svahu: vrchol kopce

Nadmořská výška: 400-411 m Relativní převýšení: 130 m (Určický potok)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: neznámý

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: vrchol kopce

Literatura: Skutil 1937, 79; 1939; 1940, obr. 20

Dějiny výzkumů: Na vrcholu kopce Chlum u Seloutek nalezl J. Všetička podle J. Skutila (1937, 79) ve třicátých letech dvacátého století několik patinovaných úštěpů ze SGS a z radiolaritu a také jeden listovitý hrot.

Popis souboru: Není jisté, kde přesně se lokalita nacházela. Podle J. Skutila (1937, 79) to bylo přímo na kopci Chlum, který byl však i tehdy porostlý lesem. Možné je, že nálezy pocházejí spíše z polí na západním svahu kopce, která jsou dnes již také zarostlá lesem. Podle J. Skutila (1937, 79) se zde nacházely hojné artefakty ze SGS a radiolaritu, mezi nimiž vynikal hrubě retušovaný listovitý hrot (4,9 x 3,3 x 1 cm). Vedle paleolitické industrie, která prý připomínala materiál z Alojzova – Golštýna (epiaurignacien), se zde nacházely také neolitické artefakty.

Revizní průzkum: Lokalita je zarostlá lesem, a není proto přístupná pro povrchový sběr.

5.66 Skalka u Prostějova I – Na Skalkách (obec Skalka), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Pětičtvrtné

Objevil: Martin Kejzlar

Zkoumal: Martin Kejzlar, Jitka Molčíková, Pavel Fojtík

Uloženo: AÚB

Poloha: 49.397758,17.173837 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 269-274 m Relativní převýšení: 60 m (Okenná)

Kulturní určení: aurignacien, pozdní paleolit Počet artefaktů: 279 kusů

180

Rozloha lokality: 8 700 m2 Geomorfologie: temeno kopce Skalka (274 m)

Literatura: žádná

Dějiny výzkumů: Lokalitu měl údajně objevit kolem roku 2008 pracovník Archeologického ústavu v Brně Martin Kejzlar, který zde nalezl několik patinovaných kusů štípané industrie. Nezávisle na něm zde získala menší soubor štípané industrie také dokumentátorka prostějovské pobočky Ústavu archeologické památkové péče v Brně Jitka Molčíková, která na tuto polohu upozornila svého kolegu Pavla Fojtíka. Ten lokalitu několikrát navštívil za účelem povrchového sběru. V roce 2011 jsme navštívili kopec Na Skalkách v rámci povrchové prospekce v regionu Prostějovska. O předchozích nálezech na této lokalitě nám nebylo nic známo, polohu jsme si vybrali jako vhodnou pro paleolitické osídlení na základě studia sídelních strategií. Jedná se totiž o poslední výraznější kopec Prostějovské pahorkatiny vysunutý do Hornomoravského úvalu. Hned při naší první návštěvě jsme nalezli několik paleolitických artefaktů, a proto jsme tuto lokalitu navštívili ještě několikrát. Teprve později jsme se dověděli, že se jedná o již známou lokalitu a v roce 2013 nám P. Fojtík předal k prostudování soubor 244 artefaktů pocházejících ze starších sběrů na této lokalitě.

Popis souboru: V rámci této práce byla analyzovaná kolekce získaná od P. Fojtíka (244 ks) společně s kolekcí získanou v průběhu našich povrchových sběrů (35 ks). Kromě toho zde bylo nalezeno ještě dalších 13 ks nepatinované pravěké štípané industrie doprovázené nevýraznou keramikou.

Mezi surovinami převažovaly silicity z glacigenních sedimentů (50 %) následované moravskými jurskými rohovci (19 %), rohovcem typu Troubky-Zdislavice (9,3 %), spongolitem (7,5 %) a rohovcem typu Stránská skála (5 %). Vzácně se objevil také radiolarit (2,9 %), rohovec typu Krumlovský les (2,5 %), křemenec typu sluňák (0,7 %) a křemen (0,7 %). Jeden artefakt byl odbit z chalcedonové zvětraliny a jeden ze silifikovaného jílovce. V případě tří artefaktů nebylo možné surovinu z důvodu přepálení určit.

V rámci debitáže převažovaly úštěpy (115 ks) nad čepelemi (68 ks), poměrně hojné byly čepelky (13 ks). Blíže neurčitelných zlomků bylo v souboru 34, jader pouze šest, což svědčí o skutečnosti, že většina suroviny pro výrobu štípané industrie byla na lokalitu donesena již ve formě polotovarů. Soubor jader se skládal ze dvou jednopodstavových těžených jader, jednoho jednopodstavového zbytkového jádra, jednoho dvojpodstavového zbytkového jádra a dvou nepravidelných zbytkových jader. Mezi patkami převažovaly ploché patky (53 %), časté byly také patky bodové (22 %), diedrické (9,5 %) a fasetované (9,5 %). Vzácněji se objevily i patky abradované (4,3 %) a korové (2,6 %). Přítomnost římsičky namísto bulbu u 23 ks debitáže svědčí o běžném užívání měkkého otloukače. Celkově lze technologii charakterizovat jako vyspělou mladopaleolitickou.

Nástrojů bylo v souboru rozeznáno celkem 43. Počet škrabadel (10 ks) a rydel (11 ks) je téměř vyrovnaný. Skupina škrabadel se skládá ze škrabadla na retušované čepeli, čtyř nízkých úštěpových škrabadel, jednoho vyčnělého plochého škrabadla, dvou škrabadel

181 vysokých a dvou aurignackých kýlovitých kanelovaných škrabadel. Mezi rydly jsou čtyři klínová rydla, jedno rydlo na zlomené čepeli, dvě hranová rydla, jedno příčné rydlo, jedno jádrové rydlo a dvě rydla několikanásobná smíšená. V případě některých kusů se jedná o polyedrická rydla, ale typické aurignacké obloukovité kanelované rydlo se v souboru nevyskytlo žádné. Jedním exemplářem je zastoupena kombinace rydla se škrabadlem a rydla s protilehlým retušovaným koncem. Retušované čepele nejsou příliš početné, jedná se pouze o dvě jednostranně retušované čepele a o jednu příčně retušovanou čepel. Zajímavý je nález distálního zlomku listovitého hrotu z bíle patinovaného silicitu a obloukovitého nožíku (Federmesser) z jen lehce patinovaného silicitu z glacigenních sedimentů. Poměrně početné odštěpovače (5 ks) nejsou příliš výrazné, což se nedá říct o hojně zastoupené skupině drásadel (8 ks), mezi kterými zaujme archaicky působící bifaciálně plošně konvexně retušované drásadlo ze spongolitu se ztenčenými zády. Zbytky sintru zachyceného na tomto artefaktu signalizují možnost dochování intaktních sedimentů na lokalitě. Z ostatních drásadel je možné zmínit zlomek konvexního příčného bifaciálně plošně retušovaného drásadla ze spongolitu, plošně konvexně retušované příčné drásadlo ze spongolitu, zlomek konvexního bočního drásadla z moravského jurského rohovce, příčné konvexně strmě retušované drásadlo ze silicitu z glacigenních sedimentů, dvojité boční strmě retušované drásadlo z moravského jurského rohovce, boční konkávně plošně retušované drásadlo ze stejného materiálu a hrotité okrajově retušované drásadlo z chalcedonové zvětraliny. Soubor nástrojů doplňují dva blíže neurčitelné strmě retušované fragmenty.

Jádro souboru je patrně možné zařadit do aurignacienu, o čemž svědčí jak vyvinutá mladopaleolitická technologie, tak hojná strmá retuš i spektrum zastoupených nástrojů, zejména vysoká kanelovaná škrabadla a polyedrická rydla. Zajímavá je přítomnost archaických prvků v podobě zlomku listovitého hrotu a početných drásadel, které mohou indikovat starší složku povrchové kolekce datovatelnou na počátek mladého paleolitu nebo snad již do středního paleolitu. Na druhou stranu je možné, že se jedná o součást aurignackého souboru, protože přítomnost listovitých hrotů a plošné retuše byla zaznamenána i na jiných aurignackých a epiaurignackých lokalitách (Tvarožná I, Alojzov I). Nález typického obloukovitého nožíku (Federmesser) na lehce patinované čepeli ze silicitu z glacigenních sedimentů nelze vysvětlit jinak, než přítomností pozdně paleolitické složky v souboru. Kromě tohoto nástroje bylo možné na základě podobného stupně patinace vyčlenit ještě dalších osmnáct artefaktů, které by mohly patřit do pozdně paleolitické části kolekce. Jedná se o devět úštěpů, čtyři čepele, dvě čepelky, dva zlomky a jedno jádro. Jako surovina byly většinou použity silicity z glacigenních sedimentů, jen ojediněle se objevily moravské jurské rohovce, spongolit, rohovec typu Troubky-Zdislavice a rohovec typu Stránská skála. Jedná se o první doloženou přítomnost pozdně paleolitických lovců na Prostějovsku. Atraktivní vyvýšená poloha Na Skalkách, nacházející se v blízkosti vývěru minerálních pramenů, lákala tedy zřejmě k osídlení ve více obdobích, a to snad již na přelomu středního a mladého paleolitu, v aurignacienu, v pozdním paleolitu a v mladším pravěku (neolit, eneolit).

182

Revizní průzkum: V průběhu revizního průzkumu v letech 2011-2013 se podařilo na této lokalitě najít celkem 35 paleolitických a 2 neolitické artefakty. Tyto námi nalezené artefakty byly analyzovány společně se souborem získaným od P. Fojtíka a jsou popsány výše. Poloha každého nálezu byla zaměřena pomocí GPS přístroje, takže bylo možné ověřit přesný rozsah naleziště, které se nachází ve vrcholové partii kopce Na Skalkách v severozápadním výběžku pole a pravděpodobně pokračuje také do lesíka s menším lomem, který se nachází severozápadním směrem.

Obr. 89: Mapa lokality Skalka u Prostějova I – Na Skalkách v programu MapSource s vyznačením nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (modrá kolečka). Lokalita zřejmě pokračuje severozápadním směrem do lesa, kde již není prospekce povrchovým sběrem možná.

Obr. 90: Letecký snímek kopce Na Skalkách u Skalky u Prostějova v prostředí Google Earth s vyznačením míst nálezů jednotlivých paleolitických artefaktů (kolečka).

183

Obr. 91: Skalka u Prostějova I. Vybrané nástroje. 1-7: škrabadla. 1: přepálený silicit, 2, 4-7: SGS, 3: MJR. Kresba: L. Dvořáková, O. Mlejnek.

184

Obr. 92: Skalka u Prostějova I. Vybrané nálezy. 1-2: drásadla, 3-5: rydla, 6-7: bifaciálně retušované nástroje, 8: obloukovitý nožík. 1, 6: spongolit, 2-3: T-Z, 4: MJR, 5, 7, 8: SGS. Kresba: L. Dvořáková, O. Mlejnek.

185

5.67 Sněhotice I – Čihadla (obec Brodek u Prostějova), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Hatě, Lesnice

Objevil: J. Ječmínek (kolem roku 1980)

Zkoumal: J. Ječmínek (80. léta 20. století)

Uloženo: MZM

Poloha: 49.368541,17.048013 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 280-310 m Relativní převýšení: 35 m (Brodečka)

Kulturní určení: epiaurignacien? Počet artefaktů: 30 kusů

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: úpatí kopce U Chaloupky

Literatura: Valoch 1983, 6, 16-17; Oliva 1987, 32; Mlejnek 2011b, 143

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil počátkem osmdesátých let dvacátého století J. Ječmínek, který zde nalezl několik artefaktů vyrobených z patinovaných silicitů z glacigenních sedimentů a z křemence typu sluňák.

Popis souboru: Nepočetný soubor se skládá z třiceti artefaktů. Mezi surovinami převažují silicity z glacigenních sedimnetů (17 ks) následované křemencem typu sluňák (7 ks). Dva artefakty jsou z křemene a radiolaritu a po jednom kusu je zastoupen moravský jurský rohovec a rohovec typu Troubky-Zdislavice. Nástrojů je v souboru patnáct, což svědčí pro výběrovost kolekce. Jádro je zastoupeno pouze jedno, jedná se o připravené ploché jádro z křemence typu sluňák. Soubor dále obsahuje čtyři neurčitelné zlomky, sedm úštěpů, jednu čepel, jeden křemencový otloukač a křemenný krystal s rýhami, v případě kterého se snad jedná o manuport, předmět přírodního původu, který možná pravěkého člověka natolik zaujal, že si ho vzal s sebou jako zajímavost případně jako talisman.

Soubor nástrojů je tvořen nevýrazným nízkým škrabadlem na retušované čepeli, zlomkem vyššího škrabadla na úštěpu, kombinací vyčnělého škrabadla s rydlem na lomu, příčným rydlem, jednoduchým a dvojitým rydlem na lomu, rydlem na vkleslé retuši, kombinací klínového bočního rydla a odštěpovače, odštěpovačem, dvěma jednostranně retušovanými čepelemi, strmě retušovaným vrtákem a zobcem a dvěmi konvexními drásadly (bočním a příčným). Vybrané nástroje jsou vyobrazeny v příspěvku K. Valocha (1983, 16). Na základě převahy rydel je možné uvažovat o přiřazení této lokality do okruhu lokalit drahanského epiaurignacienu.

Revizní průzkum: V roce 2011 proběhl revizní průzkum na této lokalitě, který však nepřinesl žádné nové nálezy. V roce 2013 se zde v rámci povrchového sběru podařilo najít pouze jeden distální zlomek kortikálního úštěpu z křemence typu sluňák.

186

5.68 Určice I – Dlouhé Kluče (obec Určice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Klementky

Objevil: J. Kopecký (1930)

Zkoumal: J. Kopecký (30. léta 20. století), J. Ječmínek (60. - 80. léta 20. století), Z. Čižmář (80. léta 20. století)

Uloženo: MZM, MPP

Poloha: 49.426747,17.059064 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 320-338 m Relativní převýšení: 34 m (Určický potok)

Kulturní určení: epiaurignacien Počet artefaktů: desítky až stovky

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: protáhlý hřbet

Literatura: Kopecký 1937, 86; Absolon 1935, 7; Valoch 1980; Čižmář 1988

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil roku 1930 J. Kopecký, který zde dále sbíral mladopaleolitickou štípanou industrii v průběhu třicátých let. Poloha lokality je uvedena již na mapě drahanského paleolitu od K. Absolona (1935). Po druhé světové válce na jeho činnost navázal zejména J. Ječmínek, který nálezy pocházející z této lokality rozhojnil a v osmdesátých letech dvacátého století také Z. Čižmář (Čižmář 1988).

Popis souboru: Podle Z. Čižmáře (1988) bylo v trati Dlouhé Kluče možné sbírat ojedinělé patinované artefakty ve třech polohách na nevýrazném hřbítku východně od polní cesty vedoucí k chatám. Jednalo se o industrii stejného charakteru jako v případě centrální lokality Alojzov – Golštýn, se kterou zřejmě tyto nepočetné nálezy souvisí. Nepříliš početné sběry J. Ječmínka jsou uloženy v MZM, je ale pravděpodobné, že jsou tak označeny také nálezy z blízké trati Klementky. V Muzeu Prostějovska je uloženo sedm artefaktů ze sběrů Z. Čižmáře označených jako Určice-Klementky, které by mohly ve skutečnosti pocházet z trati Dlouhé Kluče.

Revizní průzkum: V průběhu revizního průzkumu v roce 2012 a 2013 nebyly nalezeny žádné nové paleolitické artefakty, pouze škrabadlo na retušovaném úštěpu z nepatinovaného SGS a proximální lehce patinovaná čepel ze SGS s fasetovanou patkou. Tyto nálezy mohou souviset se zdejším známým lengyelským osídlením (Čižmář 1988).

5.69. Určice II – Kumberky (obec Určice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: žádné

Objevil: Z. Čižmář

187

Zkoumal: Z. Čižmář, P. Zedník, P. Fojtík

Uloženo: MPP

Poloha: 49.434408,17.057991 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 290-298 m Relativní převýšení: 6 m (Určický potok)

Kulturní určení: epiaurignacien Počet artefaktů: ojedinělé nálezy

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: úpatí hřbetu

Literatura: Čižmář 1988

Dějiny výzkumů: V poloze Kumberky, která se nachází asi 500 metrů severně od centrální lokality Alojzov – Golštýn, od které je oddělena Určickým potokem, sbírali ojedinělé artefakty Z. Čižmář (Čižmář 1988), P. Zedník a P. Fojtík (pazourkový hrot). Několik patinovaných artefaktů bylo nalezeno také v severněji položené trati Teniska, kterou od polohy Kumberky odděluje polní cesta.

Popis souboru: Podle Z. Čižmáře se jedná o industrii vyrobenou převážně ze SGS stejného charakteru, jako v případě lokality Alojzov-Golštýn, se kterou nálezy z poloh Kumberky a Teniska pravděpodobně souvisí. Nálezy Z. Čižmáře jsou uloženy v Muzeu Prostějovska a zahrnují tři artefakty označené jako Určice – Kumberky a dvanáct kusů označených traťovým názvem Určice – Téniska.

Revizní průzkum: V průběhu revizního průzkumu v roce 2012 nebyly nalezeny žádné nové artefakty.

5.70 Určice III – Klementky (obec Určice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: V zatáčce, Dlouhé Kluče

Objevil: J. Ječmínek

Zkoumal: J. Ječmínek

Uloženo: MZM

Poloha: 49.426,17.052208 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 350-357 m Relativní převýšení: 70 m (Určický potok)

Kulturní určení: střední paleolit Počet artefaktů: ojedinělé nálezy

Rozloha lokality: neurčitelná Geomorfologie: táhlý hřbet

188

Literatura: Valoch 1980

Dějiny výzkumů: Podle M. Olivy (ústní sdělení) pochází z této polohy severně od výrazné zatáčky silnice mezi Určicemi a Alojzovem nález několika ovětralých rohovcových artefaktů a pěstního klínu, který učinil v rámci svých sběrů v okolí Určic J. Ječmínek. Podle informací uvedených ve článku K. Valocha (1980) byly ovšem tyto archaickým dojmem působící artefakty vyčleněny ze sběrů J. Ječmínka v trati Dlouhé Kluče, která se nachází asi 500 m východněji. Pod tímto traťovým názvem jsou také artefakty v MZM uloženy. Z. Čižmář v poloze Klementky údajně žádné artefakty nenašel (Čižmář 1988), ačkoliv pod tímto traťovým názvem je v Muzeu Prostějovska uloženo sedm artefaktů, které ale možná pocházejí spíše z východněji položené trati Dlouhé Kluče.

Popis souboru: Rohovcový pěstní klín je 110 mm dlouhý, 82 mm široký a 39 mm vysoký. Tvar pěstního klínu je trojúhelníkovitý, báze je zesílená, částečně tvořená kůrou. Plošná retuš je nepravidelná, v některých místech ovlivněná přirozenými puklinami v surovině. Hrot byl již v pravěku odlomen, pravá hrana klínu je recentně poškozena. Hrany jsou poměrně ostré, jen místy je patrné ovětrání povrchu (Valoch 1980).

Revizní průzkum: V rámci revizního průzkumu v roce 2013 zde nebyly žádné paleolitické artefakty nalezeny.

189

Obr. 93: Určice III – Klementky. Pěstní klín z moravského jurského rohovce. Kresba: L. Najmrová (Valoch 1980, 288).

5.71 Vícov I – Vrchní padělky (obec Vícov), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Padělky pod Hamerskou cestou, Záhumenička

Objevil: E. Kolibabe (kolem roku 1930)

Zkoumal: E. Kolibabe, J. Všetička (30. léta 20. století), J. Kejzlar, M. Kejzlar (2003)

Uloženo: nedohledatelné

190

Poloha: 49.484625,16.963953? Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 350-380 m Relativní převýšení: 45 m (Hloučela)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: ojedinělé nálezy

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: mírný svah

Literatura: Skutil 1933a, 9-11; 1937, 77-78; 1939; 1940, obr. 20

Dějiny výzkumů: Školní ředitel E. Kolibabe zde počátkem třicátých let dvacátého století nalezl soubor pravěkých artefaktů náležejících převážně kultuře s moravskou malovanou keramikou, z nichž se mu podařilo vyčlenit také několik patinovaných úštěpů snad paleolitického stáří (Skutil 1933a, 9-11). Později spolupracoval E. Kolibabe také s místním sběratelem J. Všetičkou, kterému se podařilo kromě Vrchních padělků najít ojedinělé paleolitické artefakty také v dalších tratích v okolí Vícova (např. Na Američkách, Záhumenka, Kopanina). Lokalizace těchto nálezů je problematická (Skutil 1937, 77-78). J. Skutil zakreslil polohu lokality v trati Vrchní padělky do map drahanského paleolitu ve svých souborných pracích (1939, 1940, obr. 20).

Popis souboru: Lokalita se údajně nacházela na poli jižně od obce, západně od silnice z Vícova do Plumlova. Původně byly zřejmě dnes nalezené artefakty uloženy ve sbírce muzea v Plumlově, ta byla později převedena do Muzea Prostějovska v Prostějově. Dnes jsou však nedohledatelné. V Muzeu Prostějovska se nachází menší soubor osmi artefaktů snad ze sběrů F. Všetičky, které mají podle inventáře pocháze z polohy Zábrančí, jež se podle indikační skici (trať Za brankou) nachází mezi Vícovským potokem a silnicí do Plumlova, tedy přes silnici od polohy Vrchní Padělky. Jedná se o sedm nepatinovaných postpaleolitických čepelí, jedno drásadlo a zlomek křemence. Je možné, že také většina ostatních údajně paleolitických nálezů F. Všetičky byla neolitického a eneolitického stáří. V trati Zábrančí nalezli v roce 2003 jeden paleolitický artefakt sběratelé Jiří a Martin Kejzlarovi z Jevíčka.

Revizní průzkum: Při revizním průzkumu v roce 2003 bylo ve spodní části této polní trati blíže k silnici nalezeno velké množství pravěkých nálezů datovatelných od neolitu po dobu bronzovou (keramika a štípaná industrie). Žádný z nálezů ale není prokazatelně paleolitického stáří.

5.72 Vícov II – Malá horka (obec Vícov), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Na čtvrtích, Za Malou horkou vícovskou

Objevil: J. Všetička (kolem roku 1934)

Zkoumal: J. Všetička (1934-1937)

191

Uloženo: nedohledatelné

Poloha: 49.488326,16.982267? Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 340-350 m Relativní převýšení: 21 m (Roudník)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: ojedinělé nálezy

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: temeno kopce Malá Horka

Literatura: Skutil 1937, 77-78; 1939; 1940, obr. 20

Dějiny výzkumů: Místní sběratel J. Všetička zde ve třicátých letech dvacátého století nalezl několik patinovaných artefaktů snad paleolitického stáří (Skutil 1937, 77-78). Ojedinělé paleolitické nálezy pocházejí také z jiných poloh v okolí Vícova (viz výše). Lokalizace těchto nálezů je problematická. J. Skutil zakreslil polohu lokality v poloze Malá horka do map drahanského paleolitu ve svých souborných pracích (1939, 1940, obr. 20).

Popis souboru: Původně byly zřejmě nálezy z této polohy uloženy v muzeu v Plumlově. Dnes je již není možné dohledat.

Revizní průzkum: Revizní průzkum na lokalitě z důvodu nevhodných podmínek neproběhl. Větší část svahu Malé horky je dnes zatravněná a pro povrchový sběr nepřístupná.

5.73 Vícov III – Dlouhá Dudkova (obec Vícov), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Na Dlouhých, Dudkova dlouhá

Objevil: J. Všetička (kolem roku 1934)

Zkoumal: J. Všetička (1934-1937)

Uloženo: nedohledatelné

Poloha: 49.498075,16.957752? Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 354-364 m Relativní převýšení: 40 m (Ptenský potok)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: ojedinělé nálezy

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: svah táhlého hřebene

Literatura: Skutil 1937, 77-78; 1939; 1940, obr. 20

Dějiny výzkumů: Místní sběratel J. Všetička zde ve třicátých letech dvacátého století nalezl několik patinovaných artefaktů snad paleolitického stáří (Skutil 1937, 77-78). Ojedinělé paleolitické nálezy pocházejí také z jiných poloh v okolí Vícova (viz výše). Lokalizace těchto

192 nálezů je problematická. J. Skutil zakreslil polohu lokality v poloze Dlouhá dudkova do map drahanského paleolitu ve svých souborných pracích (1939, 1940, obr. 20).

Popis souboru: Zde nalezené artefakty byly zřejmě původně uloženy v muzeu v Plumlově. Dnes je však již není možné dohledat.

Revizní průzkum: Revizní průzkum na lokalitě z důvodu nevhodných podmínek neproběhl.

5.74 Vincencov I – Kamenice (obec Vincencov), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Široký, Dolní Otaslavice

Objevil: J. Kopecký (1930)

Zkoumal: J. Kopecký (1930, 1936), J. Ječmínek, J. Šrot (2. polovina 20. století), J. Štefek, Z. Čižmář, P. Kalábková

Uloženo: MZM, MPP

Poloha: 49.405765,17.056146 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 370-385 m Relativní převýšení: 135 m (Brodečka)

Kulturní určení: szeletien, aurignacien? Počet artefaktů: 1002

Rozloha lokality: 150 000 m2 Geomorfologie: vrchol kopce Kamenice

Literatura: Kopecký 1937, 86; Svoboda, Přichystal 1987

Dějiny výzkumů: Lokalitu objevil v roce 1930 J. Kopecký (Kopecký 1937, 86), který zde nalezl několik paleolitických artefaktů. V roce 1936 pokračoval J. Kopecký ve sběrech na vrcholu kopce Kamenice a rozmnožil soubor pocházející z této polohy. Navíc se mu podařilo najít několik artefaktů také v sousední trati Široký nacházející se jihovýchodně od návrší Kamenice (Kopecký 1937, 86). Po druhé světové válce zde sbírali štípanou industrii J. Ječmínek a J. Šrot. Jejich sběry uložené v MZM publikovali J. Svoboda a A. Přichystal (1987). V Muzeu Prostějovska je uložen soubor šesti artefaktů ze sběrů J. Štefka. Z. Čižmářovi se zde koncem osmdesátých let podařilo najít dvacet paleolitických artefaktů. Podle jeho sdělení byla ale již v této době lokalita značně vysbírána. Několik kusů štípané industrie zde nalezla také P. Kalábková. V poslední době se na lokalitě nepodařilo najít žádné další artefakty.

Popis souboru: Naleziště se nachází na návrší jihozápadně od Vincencova v polohách Kamenice a Široký. Část lokality leží i na katastrálním území Dolních Otaslavic (poloha Žákovec). Sondáže J. Svobody a J. Ječmínka prokázaly, že zde nejsou vhodné podmínky pro dochování nálezové vrstvy (Svoboda, Přichystal 1987, 6). J. Kopecký pozoroval rozdíl mezi distribucí povrchových nálezů křemencových a silicitových artefaktů. Zatímco křemencové

193 artefakty se nacházely v trati Kamenice a jen částečně zasahovaly do trati Široký, silicitové nálezy nacházel J. Kopecký zejména na jihovýchodním svahu v trati Široký, ojediněle však i jinde (Kopecký 1937). Na základě tohoto pozorování je možné uvažovat o nehomogenitě zde získaného souboru. Severně od Vincencova získal J. Šrot menší soubor nálezů včetně zlomku listovitého hrotu v poloze Pod Hudcovým (Svoboda, Přichystal 1987, 6).

Ze surovin jsou zde podle A. Přichystala v menší míře než na okolních lokalitách zastoupeny místní křemence, mezi silicity převažují SGS (22 %), spongolity (16 %) a moravské jurské rohovce včetně rohovců typu Krumlovský les (dohromady 21 %). Radiolarity (4 %), rohovce typu Troubky-Zdislavice (4 %) a rohovce typu Stránská skála (1 %) se objeví jen vzácně. Na rohovcích a radiolaritech se často objevují zbytky valounového povrchu, což svědčí o jejich získávání z druhotných poloh ve štěrcích (Svoboda, Přichystal 1987, 6-8).

Z technologického hlediska převažují mezi křemencovými jádry připravená jádra, těžená jádra jsou vzácná. Silicity byly zpracovávány intenzivněji. Tvary jader nejsou ustáleny, častěji se objevují pouze prizmatická jádra. Levalloiská jádra nebyla zjištěna. Úštěpy převládají nad čepelemi (218:117), ale podíl čepelí je poměrně vysoký (Ilam = 34,9 %). Soubor doplňují fragmenty a třísky (479). Množství průvodní industrie je ale zřejmě ovlivněno selekcí prováděnou jednotlivými sběrateli (Svoboda, Přichystal 1987, 8-9).

Mezi 163 nástroji převažují rydla (28 ks) nad škrabadly (21 ks), což je v případě szeletských souborů výjimečné. Mezi škrabadly převažují nízká škrabadla na čepeli nad škrabadly vysokými. Mezi rydly dominují rydla na lomu, zastoupeny jsou ale také další typy rydel (hranová, příčná, kanelovaná, smíšená). Hroty jsou zastoupeny 21 kusy a výrazně převažují listovité hroty a jejich zlomky. Zajímavá je přítomnost jednostranně plošně retušovaného hrotu, hrotu typu Jerzmanowice, hrotu typu Quinson a moustérského hrotu. Nejpočetnější skupinou jsou drásadla (41 ks). Nejčastějším typem jsou boční konvexní drásadla, zastoupena jsou ale také úhlová, dvojitá, hrotitá drásadla a drásadla se ztenčeným bokem. Častý je výskyt plošné retuše. Drásadla jsou většinou vyráběna z rohovců, zatímco škrabadla a rydla jsou častěji z SGS. Z ostatních typů nástrojů jsou 21 kusy zastoupeny odštěpovače, 20 kusy retušované čepele, dále se vyskytly dva zoubkované nástroje, dva vrtáky, jeden vrub a zobec. Kombinace nástrojů zahrnují škrabadlo na listovitém hrotu, rydlo na listovitém hrotu, vrub na listovitém hrotu a škrabadlo kombinované s hrotem. Soubor doplňují křemencový sekáč a dva křemencové otloukače (Svoboda, Přichystal 1987, 9-16).

J. Svoboda charakterizuje soubor jako typický szeletien bohatý na rydla (Svoboda, Přichystal 1987, 16). Pro zařazení do szeletienu svědčí zejména četnost plošné retuše, vysoký podíl drásadel a plošně retušovaných hrotů. Pro přiřazení k aurignacienu (epiaurignacienu) by zase svědčila přítomnost polyedrických a kanelovaných rydel, který byla vyrobena na rozdíl od archaické složky souboru převážně z SGS. Přítomnost obou těchto složek v jednom souboru by mohla být způsobena umělým smícháním obsahu více kulturních vrstev. Zajímavou skutečností je absence levalloiské techniky, což vylučuje zařazení souboru do bohunicienu.

194

Revizní průzkum: Při opakovaném revizním průzkumu v letech 2011-2012 zde nebyly nalezeny žádné další artefakty.

Obr. 94: Pohled na paleolitickou lokalitu Vincencov I – Kamenice, která se nachází v okolí kóty 384,6 m.

5.75 Vincencov II – Štěrky (obec Vincencov), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Dolní Otaslavice - Štěrky

Objevil: J. Kopecký (1929)

Zkoumal: J. Kopecký (1929-1935), A. Štefek, J. Ječmínek

Uloženo: MZM

Poloha: 49.399065,17.070575 Orientace svahu: jihovýchodní

Nadmořská výška: 313-323 m Relativní převýšení: 29 m (Kelčický potok)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: 87

Rozloha lokality: 24 000 m2 Geomorfologie: mírný svah

Literatura: Absolon 1935, 7; Kopecký 1937, 86

Dějiny výzkumů: Lokalita byla objevena již roku 1929 J. Kopeckým (Kopecký 1937, 86) v rámci jeho povrchových sběrů v okolí Otaslavic. Na základě těchto sběrů uvedl K. Absolon lokalitu do odborné literatury (Absolon 1935). Ve své monografii ovšem neodděloval nálezy

195 pocházející z jednotlivých poloh v okolí Otaslavic a Vincencova. Od konce třicátých let navázali na povrchové sběry J. Kopeckého jeho žáci A. Štefek a J. Ječmínek.

Popis souboru: Ve sbírkách MZM je uloženo celkem 87 artefaktů pocházejících z této lokality. Mezi surovinami jsou nejhojněji zastoupeny silicity z glacigenních sedimentů (38 %) následované moravskými jurskými rohovci (15 %) a sluňákem (13 %). Z dalších surovin se v souboru objevuje spongolit (9 %), rohovec typu Krumlovský les (7 %), rohovec typu Troubky-Zdislavice (6 %) a radiolarit (3 %). Rohovec typu Stránská skála se objevil pouze v jediném případě. U sedmi artefaktů nebylo možné surovinu zjistit z důvodu přepálení.

Vzhledem k vysokému podílu nástrojů a jader v souboru je zřejmé, že se jedná o výběrovou kolekci. Podíl čepelí a úštěpů v debitáži je téměř shodný, jader je v souboru celkem třináct, všechna z méně kvalitních surovin. Zajímavá je přítomnost tří plochých jader. První z nich má negativy pouze na jedné straně a je těženo protisměrně. Další dvě jádra jsou těžena diskoidní technikou. Z šesti vytěžených prizmatických jader jsou tři dvojpodstavová a tři jednopodstavová. Podstavy jader jsou většinou hladké, jen vzácně hrubě fasetované. Dále je přítomno jedno těžené polyedrické jádro ze sluňáku a tři nepravidelná jádra.

Nástrojů je v souboru 32. Škrabadla (11 ks) převažují nad rydly (4 ks) a jsou mezi nimi zastoupena plochá škrabadla na úštěpu i na čepeli, někdy retušovaná, nehtovitá škrabadla a jedním kusem také vysoké škrabadlo na úštěpu. Skupina rydel je tvořena dvěmi rydly na lomu, jedním klínovým bočním rydlem a klínovým přímým rydlem v kombinaci s hranovým rydlem na přímé retuši. Početná je také skupina drásadel (7 ks), mezi kterými jsou zastoupena konvexní drásadla boční i příčná a hrotitá drásadla. Hroty jsou zastoupeny jedním jednostranně plošně retušovaným hrotem a dvěma zaoblenými plošně bifaciálně retušovanými nástroji. Odštěpovače jsou v souboru tři a z dalších nástojů se vyskytla aurignacká strmě retušovaná čepel, jednostranně retušovaná čepel, vrub na čepeli a zlomek blíže neurčitelného retušovaného nástroje. Vzhledem k malému počtu nástrojů je možné pouze rámcové zařazení souboru na počátek mladého paleolitu. Přítomnost plošně retušovaných nástrojů by svědčila pro přiřadění k szeletienu, vysoký počet škrabadel, včetně jednoho vysokého, rydel a strmě retušované čepele zase pro zařazení do aurignacienu. Je možné, že se jedná o uměle homogenizovaný soubor vzniklý smícháním obsahu více kulturních vrstev.

Revizní průzkum: Revizní povrchový průzkum, který na této lokalitě proběhl v roce 2012, přinesl pouze dva nálezy. V případě zlomku nepatinovaného úštěpu, snad z rohovce typu Olomučany, se patrně jedná o artefakt postpaleolitického stáří. Naopak paleolitického stáří je kombinace polyedrického bočního klínového rydla s vyšším škrabadlem na masivní čepeli z patinovaného SGS, která se hlásí spíše k místnímu aurignackému osídlení.

196

5.76 Vítovice I – Záhumenní (obec Rousínov), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Nad humny, Za humnama, Zlámaniny

Objevil: J. Lavický (?) 1952

Zkoumal: J. Lavický (?) 1952

Uloženo: MZM

Poloha: 49.216862,16.846089 Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 294-308 m Relativní převýšení: 17 m (Vítovický potok)

Kulturní určení: aurignacien Počet artefaktů: stovky kusů

Rozloha lokality: 101 000 m2 Geomorfologie: východní svah ostrožny

Literatura: Oliva 1987, 28; Mlejnek 2012

Dějiny výzkumů: V depozitáři Ústavu Anthropos MZM je uložen nepočetný soubor štípané industrie, který sem předal B. Klíma a který pochází ze sběru provedeného snad J. Lavickým v roce 1952. Tento soubor byl zmíněn M. Olivou (1987, 28). V letech 2011-2013 se podařilo O. Mlejnkovi kolekci pocházející z této polohy několikanásobně rozšířit (Mlejnek 2012).

Revizní průzkum: V letech 2011-2012 rozšířil O. Mlejnek soubor pocházející z této lokality na 211 artefaktů, které publikoval (Mlejnek 2012). Za poslední dva roky došlo k dalšímu rozšíření souboru, který dnes čítá celkem 354 artefaktů. Materiál je značně fragmentární a vysoký stupeň ovětrání naznačuje, že artefakty ležely na povrchu již dlouhou dobu. Kromě štípané industrie paleolitického stáří se na lokalitě nacházejí také ojedinělé pravěké střepy a nepatinovaná štípaná industrie neolitického stáří, která nebyla do zpracování zahrnuta.

Na lokalitě nejčastěji používané suroviny jsou silicity z glacigenních sedimentů (32 %) a rohovec typu Krumlovský les (31 %). Z dalších surovin zdejší lovci využívali zejména moravské jurské rohovce (13 %) a spongolity (11 %). Vzácně se vyskytnul také rohovec typu Stránská skála (2,8 %), rohovec typu Troubky-Zdislavice (1,4 %), radiolarit (0,6 %) a křemenec (0,6 %). Po jednom kuse je zastoupen křemen, blíže neurčený metamorfit a rohovcová brekcie.

Jader bylo v souboru rozpoznáno celkem jedenáct. V pěti případech šlo o zbytková nepravidelná jádra, jedno nepravidelné jádro bylo opuštěno již ve stadiu těžby. Zbývajících pět jader, která je možné označit jako jednopodstavová prizmatická, přičemž jedno lze označit až za tužkovité, sloužila zřejmě pro těžbu čepelí. Dvě z nich byla opuštěna již ve stadiu těžby, zbývající tři jsou vytěžená. Kromě jader se zřejmě úštěpy získávaly také z úštěpů a z odštěpovačů, z čehož je možné odvozovat, že se na lokalitě, která se nachází mimo oblast zdroje surovin, se surovinou pro výrobu štípanné industrie, zejména silicity

197 z glacigenních sedimentů, značně šetřilo. V debitáži sice výrazně převažují úštěpy (157 ks) nad čepelemi (54 ks) a čepelkami (4 ks), čepele byly ale častěji využívány pro výrobu nástrojů. Mezi typy patek převažují patky ploché (50 %), časté jsou ale také fasetované patky (14 %), které ale tvarem nepřipomínají levalloiské připravené patky. Často se objeví patka bodová (17 %), vzácněji korová (10 %) a abradovaná (2 %). Přítomnost bodových patek a římsiček signalizuje zejména ve finální fázi těžby používání měkkého otloukače. Blíže neurčitelných zlomků je v souboru 69 a jeden artefakt lze označit jako nevýrazně oštípaný blok suroviny (SGS).

Nástrojů je v souboru celkem 55. Výrazně převažují odštěpovače (17 ks), což může souviset se zpracováváním kostí na lokalitě, některé z odštěpovačů však mohly sloužit také jako jádra (Le Brun-Ricalens 2012), což by mohlo souviset s nedostatkem kvalitní štípatelné suroviny na lokalitě (srov. Mateiciucová 2008, 96-97). Škrabadla (9 ks) převažují ve Vítovicích nad rydly (3 ks). Objevují se mezi nimi jak nízká škrabadla na čepeli (3 ks) i na úštěpu (4 ks), tak i vysoká škrabadla (2 ks), včetně jednoho typického kýlovitého kanelovaného škrabadla. Mezi rydly se kromě jednoho kanelovaného obloukovitého rydla vyskytlo jedno klínové rydlo středové a jedno klínové rydlo boční. Početná je také skupina retušovaných čepelí, v jejichž případě se ale může jednat o zlomky jiných typů nástrojů. Jednostranně retušované čepele (8 ks) převažují nad oboustranně retušovanými čepelmi (3 ks). Dvěma kusy jsou zastoupeny příčně retušované čepele a v jednom případě se vyskytla také strmě retušovaná aurignacká čepel. Skupina hrotů v souboru schází, přítomny jsou pouze dva bifaciálně plošně retušované klíny z křemene a blíže neurčeného metamorfitu, které tvoří hrubotvarou složku industrie. Poměrně početná jsou také drásadla (5 ks), mezi kterými převažují nevýrazná boční konvexní drásadla, ve dvou případech se ale vyskytlo drásadlo se ztenčenými zády, které představuje archaickou komponentu souboru. Z ostatních typů se v kolekci objevil jeden nevýrazný vrták a dva zlomky blíže neurčitelných retušovaných nástrojů.

Kulturní zařazení souboru ztěžuje značná fragmentárnost a vysoký stupeň ovětrání nalezených artefaktů. Další komplikací je vysoký počet kulturně indiferentních odštěpovačů. Z kulturně signifikantních nástrojů ale převažují aurignacké typy (kýlovité kanelované škrabadlo, kanelované obloukovité rydlo, strmě retušovaná aurignacká čepel), proto je pravděpodobné zařazení souboru do aurignacienu. Podobný aurignacký soubor štípané industrie pochází například z blízké lokality Tvarožná II – Velatické vrchy (Škrdla, Kuča 2007). Zajímavá je přítomnost některých archaicky působících nástrojů (bifaciálně retušované klíny, drásadla se ztenčenými zády), které ale mohou být spíše součástí hrubotvaré složky aurignackého souboru než chronologicky starší (středopaleolitickou) složkou kolekce štípané industrie z Vítovic I – Záhumenní.

198

Obr. 95: Vítovice I – Záhumenní. Vybrané artefakty. 1-6: škrabadla, 7: rydlo, 8-10: retušované čepele, 11: zobec, 12-13: drásadla, 14-18: odštěpovače. 1, 2, 6, 15, 18: rohovec typu Krumlovský les, 3: přepálený artefakt, 4, 5, 7-10, 14, 16, 17: SGS, 11, 12: spongolit, 13: T-Z. Kresba: L. Dvořáková. 199

Obr. 96: Vítovice – Záhumenní. Jádra. 1: SGS, 2: KL. Kresba: L. Dvořáková.

Obr. 97: Mapa lokality Vítovice I – Záhumenní v programu MapSource se znázorněním polohy nálezů jednotlivých artefaktů modrými kolečky. Distribuce jednotlivých nálezů je ovlivněna různým obhospodařováním záhumenků. Ohrazená zahrada na severozápadním okraji lokality nebyla pro povrchový sběr přístupná vůbec.

200

Obr. 98: Letecký pohled na lokalitu Vítovice I – Záhumenní v prostředí Google Earth s vyznačením polohy jednotlivých nálezů paleolitických artefaktů (kolečka).

5.77 Vranovice I – Hrubé Díly (obec Vranovice-Kelčice), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Podsedky, Kuchařky, Šiborovice, Šimbořice

Objevil: J. Kopecký (1930)

Zkoumal: J. Kopecký (1930)

Uloženo: MZM

Poloha: 49.404425,17.082732 (přibližně) Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 275-285 m Relativní převýšení: 14 m (Kelčický potok)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: 3

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: úpatí kopce Plániva

Literatura: Absolon 1935, 7; Kopecký 1937, 86; Skutil 1939, 86

Dějiny výzkumů: K roku 1930 zmiňuje J. Kopecký ojedinělé nálezy paleolitických artefaktů z Vranovic (Kopecký 1937, 86). K. Absolon uvádí tuto lokalitu na své mapě rozšíření drahanského paleolitu (1935, 7). Další nálezy z této polohy nejsou známy.

201

Popis nálezů: Ve sbírkách Ústavu Anthropos MZM jsou pod tímto traťovým názvem uložena dvě nepravidelně těžená křemencová jádra a mesiální část křemencového úštěpu. Celkově se tedy jedná o nepříliš přesvědčivý soubor.

Revizní průzkum: V roce 2012 proběhl v této poloze revizní povrchový průzkum, v průběhu kterého nebyly nalezeny žádné paleolitické artefakty.

5.78 Vyškov I – Kopaniny (obec Vyškov), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Hlubočany – U Dubu, Terešov

Objevil: O. Mlejnek (2007)

Zkoumal: O. Mlejnek (2007-2010)

Uloženo: MZM

Poloha: 49.251535,17.013971 Orientace svahu: severozápadní

Nadmořská výška: 350-351 m Relativní převýšení: 105 m (Rostěnický potok)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: 12

Rozloha lokality: 500 m2 Geomorfologie: temeno kopce

Literatura: Mlejnek 2009

Dějiny výzkumů: Lokalita se nachází poblíž osad Terešov a Zouvalka na hranicích katastrálních území Hlubočan a Vyškova (dříve Brňan) na západních svazích Litenčické pahorkatiny v místě s výhledem do Vyškovské brány. Nepočetný soubor artefaktů zde na podzim roku 2007 nalezl O. Mlejnek (Mlejnek 2009) v rámci průzkumu oblasti na základě predikčního modelu výskytu mladopaleolitických lokalit na Vyškovsku, který vypracoval v rámci své oborové práce z archeologie (Mlejnek 2006). Od té doby se bohužel nepodařilo kolekci příliš rozšířit. V širším okolí lokality se nalézá také postpaleolitická štípaná industrie a pravěká keramika.

Popis souboru: Soubor se skládal z devíti úštěpů a jejich zlomků, jednoho mesiálního zlomku čepele a dvou neurčitelných fragmentů. Ze surovin byly čtyřmi kusy zastoupeny silicity z glacigenních sedimentů, třemi artefakty moravské jurské rohovce, dvěma kusy byl přítomen rohovec typu Krumlovský les, jeden artefakt byl vyroben z rohovce typu Troubky- Zdislavice a u dvou přepálených kusů se nepodařilo použitou surovinu určit.

202

Vyškov I - Kopaniny SGS KL T-Z MJR neurčitelné celkem úštepy a jejich zlomky 4 2 1 2 0 9 čepele a jejich zlomky 0 0 0 0 1 1 neurčitelné fragmenty 0 0 0 1 1 2 celkem 4 2 1 3 2 12

Tab. 3: Technologické kategorie a suroviny zastoupené v souboru z lokality Vyškov I – Kopaniny.

Obr. 99: Poloha lokality Vyškov I – Kopaniny (modré kolečko) na mapě okolí Zouvalky v programu Mapsource.

5.79 Vyškov II – Ostrovy (obec Vyškov), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Drnovice VII - Ostrovy

Objevil: M. Daněk (1993)

Zkoumal: M. Daněk (1993)

Uloženo: AÚ DV

Poloha: 49.252526,16.977074? Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 260-270 m Relativní převýšení: 10 m (Rostěnický potok)

Kulturní určení: mladý paleolit Počet artefaktů: 19

Rozloha lokality: neznámá Geomorfologie: nevýrazná ostrožna

203

Literatura: Mlejnek 2004, 24

Dějiny výzkumů: Tento nepočetný soubor nalezl M. Daněk v roce 1993 na ostrožně nad soutokem Rostěnického a Hlubočanského potoka. Od té doby na lokalitě žádné další artefakty nalezeny nebyly.

Popis souboru: Soubor tvoří devatenáct kusů snad paleolitického stáří a nepatinované jádro ze spongolitu, které je ale zřejmě postpaleolitického stáří. Z technologického hlediska je v kolekci přítomno dvanáct neurčitelných fragmentů a sedm úštěpů. Z použitých surovin jsou nejvíce zastoupeny moravské jurské rohovce (8 ks) následované křemenci typu sluňák (5 ks), křemenem (4 ks) a spongolitem (2 ks).

Revizní průzkum: V průběhu revizního průzkumu, který na lokalitě proběhl v roce 2013, nebyla nalezena žádná štípaná industrie, pouze pravěké střepy. Přesná poloha lokality tak nebyla zjištěna.

5.80 Vyškov III – Markova cihelna (obec Vyškov), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Marchanice

Objevil: G. Křivánek (30. léta 20. století)

Zkoumal: G. Křivánek, J. Skutil, R. Musil, K. Valoch

Uloženo: ztracené (kopie v MZM)

Poloha: 49.283446,17.023939 Orientace svahu: jižní

Nadmořská výška: 245-247 m Relativní převýšení: 12 m (Haná)

Kulturní určení: střední paleolit Počet artefaktů: 1

Rozloha lokality: ojedinělý nález Geomorfologie: mírný svah

Literatura: Skutil 1947, 125, obr. 71; Musil, Valoch 1956, 276, 293, 294

Dějiny výzkumů: Již ve třicátých letech dvacátého století objevil G. Gabriel (vedoucí Markovy cihelny nacházející se na východním okraji Vyškova) v profilu cihelny plošně retušovné drásadlo. Nález byl publikován J. Skutilem (1947, 125) a později také R. Musilem a K. Valochem (1956, 293-294).

Popis nálezu: Nálezové okolnosti nejsou jisté, ale G. Křivánek tvrdil, že artefakt ležel ve spodní černozemi, odkud pocházely také zvířecí kosti (Musil, Valoch 1956, 293). V tom případě by se jednalo nejspíše o nález eemského stáří. Nástroj je možné popsat jako oboustranně plošně retušované drásadlo na úštěpu z valounu moravského jurského rohovce tvaru pomerančové čtvrtky. Kůra se dochovala na bázi úštěpu a na celé jeho levé straně.

204

Drásadlo bylo retušováno směrem od zesíleného hřbetu, na kterém jsou patrné stopy obití. Jedná se o jeden z mála dokladů středopaleolitického osídlení na Vyškovsku.

Revizní průzkum: Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o stratifikovaný nález, nebyl na lokalitě revizní průzkum proveden.

Obr. 100: Vyškov III – Markova cihelna. Plošně retušované drásadlo. Převzato z: Musil, Valoch 1956, obr. 6/1.

5.81 Zdětín na Moravě I – Pole k Bílovicím (obec Zdětín), okr. Prostějov

Alternativní názvy: Skála

Objevil: J. Všetička (30. léta 20. století)

Zkoumal: J. Všetička (30. léta 20. století)

Uloženo: nedohledatelné

Poloha: 49.510261,16.998425? Orientace svahu: východní

Nadmořská výška: 340-350 m Relativní převýšení: 85 m (Romže)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: neznámý

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: svah Bílé hory

Literatura: Skutil 1937, 79; 1939; 1940, obr. 20

205

Dějiny výzkumů: Lokalitu v poloze „Ždětín (pole k Bílovicím)“, kde J. Všetička z Vícova nalezl několik kusů paleolitické štípané industrie (Skutil 1937, 79), uvádí J. Skutil v legendě k mapce rozšíření drahanského paleolitika, kterou publikoval ve svých souborných pracích (1939; 1940). Mapka ovšem končí svým severním okrajem u Stínavy, Vícova a Ohrozimi, proto v ní není poloha lokality u Zdětína uvedena. Přesnou polohu naleziště se mně nepodařilo v literatuře dohledat.

Popis souboru: Nálezy z této polohy byly zřejmě původně uloženy v rámci sbírky J. Všetičky v muzeu v Plumlově. Dnes jsou nedohledatelné.

Revizní průzkum: Revizní průzkum v okolí předpokládaného místa nálezu, který proběhl v roce 2013, nepřinesl žádné nové nálezy.

5.82 Zelená Hora I – Kopaniny (obec Zelená Hora), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Noviny

Objevil: J. Kopecký (1931)

Zkoumal: J. Kopecký (1931)

Uloženo: nedohledatelné

Poloha: 49.340252,17.021706 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 370-390 m Relativní převýšení: 40 m (Ferdinandský potok)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: desítky kusů

Rozloha lokality: neznámá Geomorfologie: svah kopce Hájky

Literatura: Absolon 1935, 7, Kopecký 1937, 86

Dějiny výzkumů: Lokalitu na poli severně od Zelené Hory, kterou roku 1931 objevil J. Kopecký (Kopecký 1937, 86), uvádí K. Absolon ve své mapě paleolitických stanic na východních svazích Drahanské vrchoviny (Absolon 1935). Tuto mapu převzal později i J. Skutil do svých souborných prací (Skutil 1939; 1940). J. Kopecký (1929) uvádí z katastru Zelené Hory nález patinovaného čepelového škrabadla z trati Hanácká. Později měly být v Zelené Hoře na neznámém místě nalezeny ještě další tři nástroje paleolitického stáří.

Popis souboru: Přesnější popis zde nalezené industrie se mně nepodařilo dohledat.

Revizní průzkum: Revizní průzkum na této lokalitě neproběhl z důvodu nevhodných podmínek pro povrchový sběr.

206

5.83. Žarovice I – Poddubí (obec Plumlov), okr Prostějov

Alternativní názvy: Na Pustinách

Objevil: J. Všetička (30. léta 20. století)

Zkoumal: J. Všetička (30. léta 20. století)

Uloženo: MPP

Poloha: 49.466534,16.981173 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 300-310 m Relativní převýšení: 5 m (Hloučela)

Kulturní určení: paleolit Počet artefaktů: neznámý

Rozloha lokality: ojedinělé nálezy Geomorfologie: úpatí kopce

Literatura: Skutil 1937, 79; 1939; 1940, obr. 20

Dějiny výzkumů: Ve třicátých letech dvacátého století objevil sběratel z Vícova J. Všetička několik kusů paleolitické štípané industrie v Žárovicích – Poddubí (Skutil 1937, 79). Tuto drobnou lokalitu na poli severně od řeky Hloučely uvádí J. Skutil na mapce rozšíření drahanského paleolitu ve svých souborných pracích (Skutil 1939; 1940).

Popis souboru: Nálezy J. Všetičky byl zřejmě původně uloženy v muzeu v Plumlově a dnes jsou nedohledatelné. V roce 1992 našla A. Prudká v Žarovicích v trati Horky (u kóty 324 m) bíle patinovaný poškozený úštěp, který je uložen v Muzeu Prostějovska.

Revizní průzkum: Revizní průzkum na této lokalitě z důvodu nepříznivých podmínek zatím neproběhl.

5.84 Želeč na Hané I – Holcase za státní (obec Želeč), okr. Vyškov

Alternativní názvy: Ondratice I

Objevil: P. Škrdla, O. Mlejnek (2009)

Zkoumal: P. Škrdla, O. Mlejnek, G. Tostevin (2009-2012)

Uloženo: AÚB, MZM

Poloha: 49.352507,17.068864 Orientace svahu: severovýchodní

Nadmořská výška: 313-323 m Relativní převýšení: 60 m (Ondratický potok)

Kulturní určení: IUP, aurignacien? Počet artefaktů: 700

207

Rozloha lokality: 12 000 m2 Geomorfologie: mírný svah nevýrazné ostrožny

Literatura: Škrdla, Mlejnek 2010; Mlejnek a kol. 2011; Mlejnek, Škrdla 2012; Mlejnek, Škrdla, v tisku

Dějiny výzkumů

Paleolitické nálezy z katastru Želče na Hané byly známy již před námi provedeným záchranným archeologickým výzkumem. Kromě známé lokality v trati Holcase za státní popsané výše (Ondratice I/Želeč) je například v depozitáři Ústavu Anthropos MZM uloženo bíle patinované ploché škrabadlo na čepelovitém úštěpu ze SGS z trati Padělky pod hřbitovem, která se nachází jihozápadně od obce. Ojedinělé nálezy patinované štípané industrie jsou známy také z jiných míst katastru Želče.

Archeologická prospekce a sondáž

V roce 2009 jsme v rámci projektu zaměřeného na vyhledávání nových lokalit z počátku mladého paleolitu na Moravě a také v rámci přípravy této práce zaměřili pozornost na oblast mezi Drysicemi a Ondraticemi, známou bohatými paleolitickými nálezy, a to zejména na centrální lokalitu Ondratice I/Želeč. Abychom získali přibližnou představu o lokalizaci starších nálezů, zkombinovali jsme letecký snímek okolí ondratické pískovny s geografickými údaji získanými od K. Valocha (1967), M. Olivy (osobní sdělení, soukromé poznámky) a J. Svobody (1977). Z takto zhotoveného plánu (obr. 101) bylo zřejmé, že již před delší dobou došlo k odtěžení povrchové lokality Ondratice Ia a že se hranice ondratické pískovny posunula v poslední době až na samotný okraj centrální koncentrace povrchových nálezů Ondratice I/Želeč v poloze Holcase za státní. Na základě tohoto zjištění jsme v létě 2009 provedli obhlídku profilů ondratické pískovny (Škrdla, Mlejnek 2010).

V rámci první návštěvy pískovny se nám na třech místech podařilo v osypech z profilu nalézt několik paleolitických artefaktů vyrobených z moravských jurských rohovců. V místech těchto nálezů jsme vyhloubili tři sondy (Zel_01, Zel_02, Zel_03). Sonda Zel_03, pobíž které došlo k nálezu spongolitového valounu se stopami oštípání, se ukázala být negativní. Pod vrstvou mladowürmské spraše bez nálezů se zde nacházel miocenní písek.

Sonda Zel_01 byla vyhloubena v místě nálezu devíti drobných artefaktů (pěti úštěpů, třech mikroúštěpů a jednoho proximálního zlomku čepele s fasetovanou patkou). Po začištění profilu bylo možné popsat následující stratigrafickou situaci (obr. 103): Od 30 cm mocné vrstvy ornice byla ostrým rozhraním oddělena 27 cm mocná vrstva spraše, která plynule přecházela do 20 cm mocné polohy světle hnědého půdního sedimentu, v jehož podloží se nacházela 15 cm mocná vrstva oranžového půdního sedimentu, který byl od nadložní vrstvy oddělen plynulým rozhraním. Oba typy půdních sedimentů obsahovaly rozptýlené uhlíky, větší kusy uhlíků se koncentrovaly na bázi oranžového půdního sedimentu, kde byl také nalezen ojedinělý úštěp in situ. Poblíž tohoto nálezu jsme odebrali uhlíky na radiokarbonové datování, které přineslo nekalibrované datum 39 800±400 BP (Poz-33108). V podloží

208 oranžového půdního sedimentu se nacházel ostrým rozhraním oddělený miocenní písek. Při proplavování vzorku sedimentu o objemu 20 l byly získány další tři drobné silicitové úštěpky.

Sonda Zel_02 byla vyhloubena v místě nálezu proximálního zlomku čepele s římsou na patce a nepatinovaného úštěpu, který nemusel s paleolitickým osídlením souviset. Po začištění profilu byla pozorována následující stratigrafická situace: Ornice zasahovala do hloubky 20 cm a byla oddělena ostrým rozhranním od podložní asi 35 cm mocné vrstvy spraše, která plynule přecházela do 23 cm mocné vrstvy půdního sedimentu. V tomto tmavě hnědém půdním sedimentu bylo možné rozlišit dvě asi 5 cm mocné uhlíkaté polohy, které se v severozápadní části profilu spojovaly do jedné asi 10 cm mocné vrstvy s uhlíky. Půdní sediment pod touto uhlíkatou polohou měl spíše oranžový odstín. Podloží tvořil i zde miocenní písek.

Obr. 101: Letecký snímek okolí ondratické pískovny (www.googlemaps.com) se zakreslením polohy lokality Ondratice I podle K. Valocha (1967; červeně), lokalit Ondratice I a Ondratice Ia podle M. Olivy (soukromá mapa; modře) a poloh jednotlivých sond vyhloubených J. Svobodou (1977; žlutě). Zeleně jsou zakresleny sondy vyhloubené P. Škrdlou a O. Mlejnkem v roce 2009, šedou barvou jsou vyznačeny hranice katastrálních území.

209

Za pomoci mechanizace byla na podzim roku 2009 vyhloubena přibližně 65 m dlouhá, 1 m široká a 1,2 m hluboká sonda Zel_04, která navazovala na sondu Zel_02 a vedla jihozápadním směrem. V profilech této sondy bylo pozorováno několik výrazných uhlíkových čoček s dočervena přepáleným podložním sedimentem. Na haldách ze sondy vyhozené zeminy bylo nalezeno několik dalších artefaktů, mimo jiné i strmě retušované škrabadlo na úštěpu z MJR. V místě tohoto nálezu se nacházela jedna z nejvýraznějších uhlíkových čoček, a proto jsme se rozhodli provést zde v následujícím roce záchranný archeologický výzkum (sonda Zel_4a).

Obr. 102: Jihozápadní okraj ondratické pískovny s lokalizací sond Zel_01, Zel_02 a Zel_03.

Obr. 103: Želeč na Hané I- Holcase za státní, sezona 2009. Stratigrafická situace v sondě Zel_01 (vlevo) a v sondě Zel_02 (vpravo). Šrafovanou plochou je znázorněna uhlíkatá poloha.

210

Obr. 104: Želeč na Hané I- Holcase za státní, 1: proximální zlomek čepele s fasetovanou patkou (MJR), povrchový nález u sondy Zel_01, 2: strmě retušované úštěpové škrabadlo (MJR), nález z haldy ze sondy Zel_04. Kresba: P. Škrdla.

Obr. 105: Želeč na Hané I- Holcase za státní, sezona 2009. Uhlíková čočka v profilu sondy Zel_4.

Kromě vlastního archeologického výzkumu v sondě Zel_04a došlo v roce 2010 také k sondáži v těžebním pásmu ondratické pískovny i na přilehlém poli směrem k hlavní koncentraci povrchových nálezů. V rámci této sondáže bylo vyhloubeno celkem šest přibližně 2 m dlouhých, 1 m širokých a 1,5 m hlubokých sond (Zel_05 – Zel_10). Na základě pozorování profilů těchto sond jsme dospěli k závěru o podobné stratigrafické situaci na poměrně rozsáhlé ploše asi 18 000 m2 v předpolí ondratické pískovny (viz obr. 106). Pod 18-35 cm mocnou vrstvou ornice (vrstva A1) se místy nacházel až 22 cm mocný oranžový B-horizont

211

(vrstva A2), pod kterým ležela 44-84 cm mocná vrstva mladowürmské spraše (vrstva B), která plynule přecházela do 10-32 cm mocného hnědého půdního sedimentu (vrstva C), který obsahoval roztroušené uhlíky. Uhlíky obsahoval také podložní 10-30 cm mocný oranžový půdní sediment (vrstva D), který ležel na podložním miocenním písku (vrstva E). Prokopaný sediment ze sond Zel_05-Zel_10 nebyl plaven, proto se nám nepodařilo nalézt mnoho artefaktů, pouze ze sondy Zel_ 10 pochází zlomek čepele z rohovce typu Troubky-Zdislavice a v sondě Zel_09 byl na bázi vrstvy D nalezen oštípaný kus křemence typu sluňák.

Obr. 106: Želeč na Hané I- Holcase za státní, schématické znázornění stratigrafické situace v sondách Zel_05 – Zel_10 z roku 2010.

212

Obr. 107: Letecká fotografie v prostředí Google Earth s vyobrazením polohy jednotlivých povrchových nálezů na lokalitě Ondratice I/Želeč (kolečka) a jednotlivých sond na lokalitě Želeč I. Popis sond je na následujícím obrázku.

Obr. 108: Želeč na Hané I- Holcase za státní, plánek jihozápadní části těžebního pásma ondratické pískovny se zakreslením jednotlivých vyhloubených sond. Zhotoveno s využitím programů MapSource a GIMP 2.

213

Označení sondy N E Z Zel_01 49° 21.172´ 17° 04.181´ 313m Zel_02 49° 21.162´ 17° 04,167´ 315m Zel_03 49°21.188´ 17° 04.117´ 316m Zel_04 začátek 49° 21.162´ 17° 04,167´ 315m Zel_04 konec 49° 21.143´ 17° 04.123´ 319m Zel_04a 49° 21.150´ 17° 04.137´ 317m Zel_05 49° 21.149´ 17° 04.121´ 319m Zel_06 49° 21.154´ 17° 04.121´ 318m Zel_07 49° 21.150´ 17° 04.107´ 319m Zel_08 49° 21.140´ 17° 04.090´ 321m Zel_09 49° 21.124´ 17° 04.095´ 321m Zel_10 49° 21.140´ 17° 04.026´ 323m Zel_11 začátek 49° 21.159´ 17° 04.144´ 317m Zel_11 konec 49° 21.161´ 17° 04.144´ 317m Zel_12 začátek 49° 21.161´ 17° 04.174´ 315m Zel_12 konec 49° 21.141´ 17° 04.147´ 317m Zel_12a 49° 21.154´ 17° 04.164´ 316m Zel_12b 49° 21.147´ 17° 04.157´ 317m Zel_13 začátek 49° 21.149´ 17° 04.149´ 317m Zel_13 konec 49° 21.140´ 17° 04.126´ 319m

Tab. 4: Souřadnice a nadmořská výška jednotlivých sond vyhloubených na lokalitě Želeč na Hané I – Holcase za státní. Sestaveno pomocí programu MapSource.

Záchranný archeologický výzkum

V letech 2010-2012 proběhl záchranný archeologický výzkum sondy 4a v těžebním pásmu ondratické pískovny. V sezoně 2010 bylo ve spolupráci se studenty z University of Minnesota vedenými Gilbertem Tostevinem a studenty Masarykovy univerzity prozkoumáno 8 m2 plochy, v sezoně 2011 jsme prozkoumali další 4m2 plochy a konečně v roce 2012 bylo odkryto dalších 9 m2. Celková výměra sondy Zel_4a tedy činila 21 m2. Metodika použitá při výzkumu je popsána výše.

214

Obr. 109: Želeč na Hané I- Holcase za státní, sonda Zel_04a, vertikální a horizovnální distribuce nálezů. Sestaveno s využitím programů Surfer a GIMP 2.

215

Obr. 110: Želeč na Hané I- Holcase za státní, sonda Zel_04a, sezona 2012. Pohled od jihozápadu.

Stratigrafická situace při výzkumu v sondě 4a byla podobná, jako v okolí. Pod asi 35 cm mocnou vrstvou ornice (A) se nacházela asi 55 cm mocná vrstva mladowürmské spraše (B), která plynule přecházela do hnědého půdního sedimentu (vrstva C) o mocnosti asi 20 cm, který obsahoval ojedinělé uhlíky a místy byl postižen geliflukcí. V podloží se nacházela asi 12 cm mocná vrstva (D) tvořená okrovým půdním sedimentem, která směrem k severovýchodu vykliňovala. Na bázi této vrstvy a na povrchu podložního miocenního písku (vrstva E) se nacházela většina nalezených artefaktů (obr. 111).

216

Obr. 111: Želeč na Hané I- Holcase za státní, sonda Zel_04a, sezona 2011. Stratigrafická situace.

Štípaná kamenná industrie nebyla příliš hojná a ve většině případů se jednalo o drobné úštěpy a fragmenty v mnoha případech přepálené. Zajímavá je přítomnost tzv. bifacial thinning flakes (srov. Odell 2004, 121), které vznikají při plošné bifaciální retuši. Tyto ztenčovací úštěpy jsou definované složitou strukturou negativů předchozích úderů na dorzální ploše a malým poměrem šířka/výška. Patka těchto úštěpů je často tvořena zbytkem bifaciální hrany a někdy bývá fasetovaná. Většinou bývají silně prohnuté. Z nástrojů byl in situ nalezen pouze jeden drobný hrůtek a ve výplavu nevýrazný odštěpovač (obr. 112).

Zaměřeno bylo celkem 69 artefaktů větších než 2 cm. Mezi surovinami byl nejvíce zastoupen spongolit (34 ks) následovaný radiolaritem (20 ks) a moravskými jurskými rohovci (11 ks). Dva artefakty byly vyrobeny z rohovce typu Krumlovský les, jeden úštěp byl z křemence typu sluňák a v případě jednoho artefaktu nemohla být surovina z důvodu intenzivního přepálení určena. Mezi technologickými kategoriemi převažovaly úštěpy (38 ks) nad jádry (7 ks), čepelemi (3 ks) a čepelkami (2 ks). Blíže neurčitelných zlomků bylo v souboru osmnáct a retušovaný nástroj pouze jeden (nevýrazný úštěpový hrot). Mezi jádry převažovala drobná vytěžená mikrojádra a to buď jednopodstavová nebo nepravidelná vyrobená ze spongolitu, radiolaritu nebo moravských jurských rohovců. Patky u debitáže převažovaly ploché (15 ks), objevily se ale také patky fasetované (5 ks), bodové (5 ks), abradované (3 ks) a diedrické (2 ks). Většina artefaktů byla bez kůry (52 ks).

217

Více kusů štípané industrie bylo nalezeno v jihozápadní části sondy kolem tří uhlíkových čoček, které byly interpretovány na základě výrazného přepálení podložního sedimentu a také na základě výsledků mikromorfologické analýzy jako ohniště. Zajímavý je nález několika rozpraskaných kusů kulmské břidlice na povrchu miocenního písku. Tyto ploché balvany sem byly zřejmě přineseny a podle etnografických analogií mohly sloužit například k vydlážnění okolí ohnišť, k ohraničení ohnišť, případě jako zátěž stanové konstrukce.

Obr. 112: Želeč na Hané I- Holcase za státní. Vybrané artefakty nalezené při výzkumu v sondě Zel_04a. 1-5: ztenčovací úštěpy- „bifacial thinning flakes“, 6: rohovcový hrůtek, 7: čepelka. Kresba: P. Škrdla.

Obr. 113: Želeč na Hané I- Holcase za státní. Vybrané artefakty nalezené na haldě při výzkumu lokality. 1: listovitý hrot, 2-3: drásadla, 4: úštěp s připravenou patkou. 1, 2, 4: spongolit, 3: SGS. Kresba: L. Dvořáková.

218

Obr. 114: Želeč na Hané I- Holcase za státní, sonda Zel_04a, sezona 2010. Řez ohništěm 1, pohled od severovýchodu. Vpravo je vidět sloupec sedimentu před odebráním na mikromorfologickou analýzu.

Obr. 115: Želeč na Hané I- Holcase za státní, sonda Zel_04a, sezona 2010. Řez ohništěm 2, pohled shora. V blízkosti ohniště byly odkryty rozlámané bloky kulmské břidlice.

219

Obr. 116: Želeč na Hané I- Holcase za státní, sonda Zel_04a, sezona 2012. Rozlámaný blok kulmské břidlice na rozhraní vrstev D a E.

Obr. 117: Želeč na Hané I- Holcase za státní, sonda Zel_04a, sezona 2012. Rohovcový úštěp zachycený v profilu in situ na rozhraní vrstev E a D, kde ležela hlavní kulturní vrstva.

220

V průběhu výzkumu byly odebírány vzorky z odkrytých ohnišť na analýzu makrozbytků, druhové určení uhlíků a radiometrické datování. Zatímco vzorky sedimentu odebrané Sheahan Bestel na určení makrozbytků nebyly zatím analyzovány, antrakologická analýza provedená Janem Novákem (2010), který určil celkem 147 uhlíků, prokázala, že převládající dřevinou v ohništích byl modřín (Larix sp.) – 46,9 %. V případě menších uhlíků (22,5 %) nebylo možné rozlišit, zda se jednalo o smrk (Picea sp.) nebo modřín (Larix sp.), pravděpodobnější je však jejich přiřazení k modřínu. Z dalších druhů byla z 22,8 % zastoupena borovice lesní (Pinus sylvestris), z 2,8 % borovice limba (Pinus cf. cembra) a ve 2,1 % případů se objevil také jalovec (Juniperus sp.). Toto dřevinné společenstvo indikuje chladné a suché klima poslední doby ledové. Modříny mohly růst v řídkých lesících v chráněných polohách společně s borovicemi, případně se smrky. Křovinné patro zde mohly tvořit jalovcové keře. Jalovce mohly také růst v izolovaných ostrůvcích přímo ve stepi. Kromě uhlíků byly v ohništích nalezeny rovněž úlomky přepálených kostí, což dokládá spalování kostí v ohništích, známé i z jiných mladopaleolitických lokalit na Moravě (Beresford-Jones a kol. 2010). V Želči ale uhlíky ze dřeva jehličnatých stromů početně převažovaly nad spálenými úlomky kostí (Novák 2010).

Pinus cf. Juniperus cembra 2,1 2,8

Pinus sylvestris Larix 22,8 46,9

Picea/Larix 25,5

Obr. 118: Želeč na Hané I- Holcase za státní. Graf zastoupení jednotlivých druhů dřevin mezi uhlíky z ohnišť v sondě Zel_04a. Podle J. Nováka (2010).

Lenka Lisá odebrala v průběhu výzkumné sezony 2010 v sondě Zel_04a dva vzorky sedimentu na mikromorfologickou analýzu (Lisá 2010). První sloupec byl odebrán z jihozápadního profilu sondy (obr. 119) a druhý vzorek pochází ze severní části ohniště 1 (obr. 114).

221

Podloží je v obou případech tvořeno miocenním pískem až štěrkopískem složeným zejména z drobných částeček kulmské břidlice. V nadloží se nachází 20 cm mocný sled tenkých vrstev přemístěné půdy, přemístěné spraše a kulturních vrstev. Pouze pod ohništěm se podařilo zachytit relikt interstadiální půdy nepoznamenané antropogenními aktivitami. Nadložní vrstvy jsou již ovlivněné činností člověka, o čemž svědčí přítomnost uhlíků a přepálených hrudek hlíny. Míra redepozice těchto vrstev se pohybuje v řádech centimetrů až decimetrů a je patrná mimo jiné také z přimíchání částeček pocházejících z podložního písku až štěrkopísku v sedimentu. Také povrch podloží je mírně přemístěn a ovlivněn lidskou aktivitou (přítomnost uhlíků a přepálených hrudek). Intenzita redepozice společně s vyplavováním uhličitanu vápenatého do podloží a místy i přítomnost železitých částeček naznačují spíše mírnější a vlhčí klima, které nebránilo růstu vegetace. Doklady mrazových jevů (geliflukce, praskliny), které jsou patrny v horních partiích odebraných profilů, svědčí o ochlazování a vysušování klimatu souvisejícím s nástupem posledního pleniglaciálu, který je reprezentován nadložní intaktní spraší (Lisá 2010). Vysoký obsah uhlíků a přítomnost přepálených hrudek hlíny v místech uhlíkových čoček a v okolí svědčí pro interpretaci těchto čoček jako ohnišť.

Obr. 119: Želeč na Hané I- Holcase za státní, sonda Zel_04a, sezona 2010. Fotografie a schématický nákres jihozápadního profilu se zakreslením místa odběru sloupce sedimentu na mikromorfologickou analýzu.

V průběhu výzkumné sezony 2012 byly bagrem vyhloubeny další 1,2 m hlouboké a 1 m široké sondy Zel_11, Zel_12 a Zel_13. Asi 35 m dlouhá sonda Zel_11, která směřovala od sondy Zel_02 asi 35 m západním směrem nepřinesla žádné nové nálezy. V asi 36 m dlouhé sondě Zel_13 vyhloubené asi 10 m východně od sondy Zel_04, se kterou byla

222 rovnoběžná, byla v profilu pozorována pouze jedna nevýrazná uhlíková čočka, která se nacházela asi pět metrů východně od sondy Zel_4a. Na haldě byly u tohoto místa nalezeny kromě několika spongolitových úštěpů také zlomek jádra, zlomek drásadla a spongolitový listovitý hrot, který můžeme na základě použitého materiálu, přítomnosti sintru i míry patinace přiřadit kulturní vrstvě na rozhraní stratigrafických vrstev D a E (obr. 113). Na profilu asi 55 m dlouhé sondy Zel_12, která probíhala přibližně rovnoběžně se sondou Zel_13, byly zpozorovány dva tmavě zabarvené objekty nacházející se těsně nad miocenním pískem. V místě těchto objektů byly manuálně vyhloubeny sonda Zel_12a a Zel_12b (obr. 120).

Obr. 120: Želeč na Hané I- Holcase za státní, sonda Zel_12, sezona 2012. V popředí výzkum v sondě 12a; v pozadí skrývání sondy 12b.

V prostoru sondy Zel_12a bylo s využitím standartní metodiky odkryto 3,5 m2 plochy v okolí sondou Zel_12 narušeného objektu Zel_12a. Jednalo se o asi 10 cm hlubokou zahloubeninu přibližně o průměru 50 cm, která se zahlubovala z rozhraní vrstev C a D do vrstvy D vyplněnou tmavým hlinitým sedimentem promíšeným s uhlíky (obr. 121). Intertpratace tohoto objektu není jistá. Celkově bylo v této sondě nalezeno pouze pět drobných úštěpků

223 při proplavování sedimentu. Z objektu i okolí byly odebrány vzorky na radiokarbonové datování, na antrakologickou analýzu a na analýzu fytolitů.

Obr. 121: Želeč na Hané I- Holcase za státní, sonda Zel_12a, sezona 2012. Objekt Zel_12a v profilu sondy Zel_12a (vlevo); stejný objekt po vybrání při výzkumu v sondě Zel_12a (vpravo).

V sondě Zel_12b byl odkryt 1 m2 plochy v místě rozplavené uhlíkové čočky v poloze nad miocenním pískem interpretované jako zbytek ohniště. Také z této sondy byly odebrány vzorky na radiokarbonové datování, antrakologickou analýzu a analýzu fytolitů. Větší část tohoto ohniště byla ale zničena bagrem, a proto jsme v tomto místě odebrali i uhlíky z haldy, které byly zaslány na radiokarbonové datování a na antrakologickou analýzu. V souvislosti s tímto objektem bylo na haldě nalezeno konvexní boční drásadlo a masivní úštěp s hrubě připravenou patkou a s hlubokým negativem na dorzální straně. Přímo v sondě Zel_12b byl in situ zaměřen jen jeden úštěp z MJR, dalších 20 drobných úštěpů a zlomků bylo nalezeno při proplavování sedimentu.

224

Obr. 122: Želeč na Hané I- Holcase za státní, sonda Zel_12b, sezona 2012. Okraj rozplaveného ohniště Zel_12b v profilu sondy Zel_12 (vlevo) a v průběhu výzkumu sondy Zel_12b (vpravo).

Datování:

V průběhu výzkumu na lokalitě Želeč bylo odebráno 10 vzorků na AMS datování v poznaňské laboratoři (metodologický úvod k radiokarbonovému datování viz Nývltová Fišáková 2012). První datum z uhlíku odebraného roku 2009 pochází ze sondy Zel_01 (39 800±1400 BP). Další dvě data z uhlíků odebraných v rámci výzkumné sezony 2010 pocházejí z ohniště 2 v sondě Zel_4a (39 200±1000 BP a 40 800±1200 BP) a jedno datum z uhlíku ve vrstvě D sondy Zel_4a (31 800±400 BP), v sezoně 2011 bylo získáno jedno datum z uhlíku ve vrstvě D v sondě 4a (29 500±400 BP) a v sezoně 2012 bylo odebráno celkem pět datovaných uhlíků, z nichž dva pocházely z objektu Zel_12a (30 200±400 BP a 30 300±400 BP), další dva uhlíky byly odebrány v objektu Zel_12b (32 400±500 BP a 31 700±400 BP) a jeden datovaný uhlík byl získán na haldě z bagrem poničené části ohniště 12b (31 800±500 BP).

číslo vzorku nekalibrované datum sonda kontext sezona Poz-33108 39800±1400 BP Zel_01 uhlík z rozhraní vrstev D a E 2009 Poz-37347 31800±400 BP Zel_04a uhlík na bázi vrstvy D 2010 Poz-45555 29500±400 BP Zel_04a uhlík na bázi vrstvy D 2011 Poz-51808 40800±1200 BP Zel_04a uhlík z ohniště 2 na rozhraní vrstev E a D 2010 Poz-51809 31800±500 BP Zel_12 uhlík z vybagrovaného ohniště Zel_12b 2012 Poz-51811 32400±500 BP Zel_12b uhlík z rozplaveného ohniště Zel_12b 2012 Poz-51812 31700±400 BP Zel_12b uhlík z rozplaveného ohniště Zel_12b 2012 Poz-51813 30200±400 BP Zel_12a uhlík z objektu Zel_12a 2012 Poz-51814 30300±400 BP Zel_12a uhlík z objektu Zel_12a 2012 Poz-51815 39200±1000 BP Zel_04a uhlík z ohniště 2 na rozhraní vrstev E a D 2010

Tab. 5: AMS data z poznaňské laboratoře z uhlíků získaných na lokalitě Želeč I.

225

Ze získaných dat je zřejmé, že se lidé na lokalitě Želeč I zdržovali nejméně ve dvou sídelních epizodách. Starší horizont osídlení může být datován asi do období asi před 43 000 lety před chladným obdobím Heinrich Event 4 (HE 4). S tímto horizontem osídlení můžeme spojit datum ze sondy Zel_01 a dvě data z ohniště 2 v sondě Zel_04a. Tohoto stáří budou zřejmě všechna tři ohniště nalezená v sondě Zel_04a a také většina artefaktů nalezených v této sondě, které se nacházejí v hlavní kulturní vrstvě nacházející se na rozhraní vrstev E a D, stejně jako většina artefaktů nalezených na haldách (škrabadlo, drásadlo, listovitý hrot).

Mladší horizont osídlení můžeme datovat do období asi před 36 000 lety po chladném období Heinrich event IV. S tímto horizontem je možné spojit data pocházející z vrstvy D v sondě Zel_04a z uhlíků nalezených mimo jasný archeologický kontext a také data z objektu Zel_12a a z ohniště Zel_12b. Je možné, že tohoto stáří jsou také nepočetné artefakty nalezené v sondách 12a a 12b. V rámci tohoto horizontu se data ze sondy 12b jeví mírně starší než data ze sondy 12a, jedná se však o rozdíl asi 1500 let, což je při tomto stáří vzorků ještě v rámci statistického rozptylu dat. Pokud by byla situace na blízké povrchové lokalitě Ondratice I/Želeč stejná, pak bychom ke staršímu horizontu osídlení mohli přiřadit bohuniciensko-szeletskou složku souboru (ondratický typ) a k mladšímu horizontu zase aurignackou část.

Obr. 123: Kalibrace dat získaných z uhlíků z lokality Želeč na Hané I v programu CalPal-2007- Hulu.

226

Obr. 124: Kalibrovaná radiokarbonovaná data z Moravy z lokalit z počátku mladého paleolitu publikovaná do roku 2012 (převzato ze Škrdla, Rychtaříková 2012, 201) porovnaná s teplotní křivkou sestavenou na základě poměru izotopů kyslíku v grónských ledovcích, doplněná o kalibrovaná data z lokality Želeč na Hané I (červeně). Sestaveno pomocí programu CalPal- 2007-Hulu.

Interpretace nálezové situace

Z hlediska interpretace nálezové situace je nejvýznamnější sonda Zel_04a, kde došlo k odkrytí nejrozsáhlejší plochy. Nalezenou situaci lze interpretovat jako krátkodobé sídliště z období asi před 43 000 lety. Lovci z počátku mladého paleolitu (neandrtálci nebo moderní lidé) zde kolem tří ohnišť retušovali své nástroje, mezi nimiž bylo zřejmě několik listovitých hrotů, o čemž svědčí přítomnost tzv. BTF (ztenčovací úštěpy), výsledné nástroje ovšem bohužel většinou odnesli s sebou. Na lokalitě zanechali pouze několik nástrojů, z nichž z chronologického hlediska je nejzajímavější přítomnost na haldě nalezeného listovitého hrotu. K výrobě nástrojů používali zejména spongolit, radiolarit a moravské jurské rohovce. Jako palivo do ohnišť používali zejména modřínové, méně borovicové dřevo. Vzácně se v ohništích nalezly také uhlíky limby a jalovce nebo štěpiny spálených kostí. K ohraničení ohnišť, případně k vydláždění jejich okolí nebo k zatížení stanové konstrukce používali tehdejší lovci ploché kusy kulmské břidlice. Lidé sem zřejmě přišli v průběhu výrazné erozní epizody, případně záhy po ní, protože starší kvartérní sedimenty se zde nedochovaly, a sídlili přímo na miocenním štěrkopísku, případně na tenké vrstvě půdy. Zřejmě se jednalo o teplejší období v rámci poslední doby ledové, o čemž svědčí vrstvička intaktní pleniglacální půdy dochovaná podle mikromorfologie pod ohništěm 1. Po odchodu této lovecké skupiny muselo dojít k další erozní epizodě, protože se zde nedochovaly žádné sedimenty z období

227 před 42-37 000 lety. V této době muselo dojít také k erozi plenigleciální půdy, jejíž zbytek se podle mikromorfologické analýzy dochoval pouze v chráněné poloze pod ohništi a také v sedimentu, který překrýval kulturní vrstvu s ohništi.

Vrstva překrývající nálezovou polohu, která je tvořena oranžovým půdním sedimentem (vrstva D), je podle datování uhlíků, které obsahuje, stará asi 36 000 let. Četné uhlíky ve vrstvě D a C dokládají další osídlení této polohy, které následovalo po chladném období zvaném Heinrich Event 4. Stejného stáří je podle datování uhlíků také rozvlečené ohniště v sondě Zel_12b a objekt vyplněný tmavě hnědým sedimentem s příměsí uhlíků zahloubený z hnědé vrstvy C do oranžově hnědé vrstvy D v sondě Zel_12a. Toto osídlení je již téměř jistě možné spojit s moderními lidmi snad aurignackého technokomplexu. Podle analýzy uhlíků pálili v ohništích opět zejména modřínové a borovicové dřevo a zvířecí kosti, vzácně také dřevo limby, jalovce a vrby.

Doložení mininálně dvojího osídlení této polohy je důležité i z hlediska sousední povrchové lokality Ondratice I/Želeč, protože se jedná o další důkaz podporující tvrzení, že se v případě souboru z této lokality nejedná o homogenní celek (Mlejnek a kol. 2012, 305), ale že jde o soubor vzniklý smícháním obsahu kulturní vrstvy z počátku mladého paleolitu s obsahem mladší aurignacké vrstvy. Zároveň se jedná o důležité zjištění z hlediska starších sporů ohledně přítomnosti jedné nebo dvou kulturních vrstev na této lokalitě (srov. Valoch 1967). Ačkoliv se v sondě Zel_04a podařilo identifikovat jen jedinou kulturní vrstvu s ojedinělými artefakty situovanými výše, radiokarbonové datování svědčí o minimálně dvojím osídlení této polohy, proto je možné, že v průběhu starších výzkumů mohly být místy i stratigraficky pozorovatelné dvě kulturní vrstvy.

228

6. STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ ZÍSKANÝCH DAT

Hlavním cílem statistického zpracování dat získaných při surovinové a technologicko- typologické analýze souborů štípané industrie ze studované oblasti bylo ověřit zařazení analyzovaných souborů do jednotlivých technokomplexů. Pro tyto účely byla sestavena tabulka, do které byly zařazeny všechny statisticky hodnotitelné soubory z oblasti (kritériem pro zařazení bylo více než čtyřicet nástrojů v souboru), ve které byly uvedeny indexy, jež jsou rozhodující pro přiřazení štípané industrie k jednotlivým technokomplexům. Indexy představovaly zastoupení daného jevu v souboru v procentech, a proto mohly nabývat hodnot od nuly po sto procent. Konkrétně se jednalo o zastoupení vybraných druhů kamenných surovin mezi silicity (rohovec typu Stránská skála, rohovec typu Troubky- Zdislavice, silicity z glacigenních sedimentů), o podíl levalloiských produktů v debitáži (hodnoceny celé a proximální kusy), podíl plošně retušovaných hrotů a bifasů mezi nástroji, podíl aurignackých typů škrabadel a rydel mezi nástroji, podíl škrabadel, rydel, retušovaných čepelí, odštěpovačů a drásadel mezi nástroji, podíl čepelí v debitáži a zastoupení čepelek mezi čepelovitými polotovary (čepelemi a čepelkami). Z hlediska definovaného cíle se jako nejvhodnější statistická metoda zdála být analýza shluků (cluster analysis), která umožňuje analyzovat jednotlivé případy (soubory štípané industrie) charakterizované více znaky (proměnnými, indexy) na základě podobnosti a odlišnosti (Meloun a kol. 2005, 268-339). Grafickým výstupem analýzy shluků je tzv. dendrogram, kde jsou jednotlivé případy uspořádány do shluků podle podobnosti tak, že nejpodobnější případy jsou si nejblíž a nejodlišnější zase nejdál. Předpoklad byl takový, že v případě použití indexů charakterizujících jednotlivé soubory by se měly lokality v dendrogramu seskupovat do shluků podle přináležitosti k různým v oblasti zastoupeným technokomplexům. Podobný postup použil také Z. Weber při analýze moravských souborů štípané industrie z počátku mladého paleolitu datovaných do počátku mladého paleolitu v práci K. Valocha věnované lokalitě Vedrovice V (Valoch a kol. 1993, 79-93).

Pro statistické zpracování dat byl použit program Statistica Cz 10 od firmy StatSoft. Statistica je komplexní systém obsahující prostředky pro správu dat, jejich analýzu, vizualizaci a vývoj uživatelských aplikací. Poskytuje široký výběr základních i pokročilých technik speciálně vyvinutých pro podnikání, vytěžování dat, vědu a inženýrské aplikace (viz: http://www.statsoft.com/Products/STATISTICA/Product-Index/). Držitelem licence je Masarykova univerzita (http://www.muni.cz/ics/services/software/statistica). V programu Statistica je možné na spravovaná data aplikovat jak základní statistické metody, tak i analýzy vícerozměrných dat, kam spadá i analýza shluků.

229

Analyzované soubory: Sledované indexy: 1 2 3 4 5 6 7 8 Drysice I 6,73 7,88 3,62 27,37 2,83 3,54 0,24 13,68 Drysice III 8,18 17,49 3,08 21,65 3,06 4,37 2,62 16,59 Ondratice I 8,01 14,98 12,24 26,41 5,44 6,67 1,11 17,22 Ondratice II 0,00 0,00 6,24 68,44 0,00 0,00 18,52 11,11 Ondratice IV 10,22 3,09 6,56 35,14 3,17 6,67 0,79 15,07 Ondratice VIII 1,67 0,46 6,43 72,28 0,00 3,06 3,93 9,61 Vítovice I 0,00 2,85 1,42 32,48 3,64 3,64 1,82 16,36 Dolní Otaslavice I 1,49 0,00 8,56 57,41 1,18 4,12 4,71 22,94 Horní Otaslavice I 2,03 0,22 12,69 40,65 1,44 6,47 0,72 16,55 Kelčice I 5,59 8,94 3,57 25,70 Vincencov I 0,00 11,04 3,07 1,84 12,88 Alojzov I 0,00 1,80 15,00 7,51 Skalka I 0,00 5,09 9,45 50,91 2,33 11,63 0,00 23,26 Ondratice Ia 9,29 1,33 0,00 15,49

Analyzované soubory: Sledované indexy: 9 10 11 12 13 14 15 Drysice I 11,79 16,51 9,91 15,57 26,92 3,21 4,95 Drysice III 17,03 14,85 13,10 11,79 30,78 0,96 8,81 Ondratice I 12,78 16,11 5,00 11,11 24,59 2,46 5,02 Ondratice II 66,67 5,56 9,26 3,70 39,62 28,11 4,61 Ondratice IV 11,11 14,29 10,32 23,02 48,98 0,00 12,57 Ondratice VIII 50,22 14,85 6,99 6,11 40,75 6,04 3,74 Vítovice I 5,45 25,45 30,91 9,09 26,98 4,71 3,11 Dolní Otaslavice I 22,94 21,18 7,65 11,18 53,51 20,09 8,98 Horní Otaslavice I 25,18 14,39 7,91 15,11 47,67 3,62 11,76 Kelčice I 15,64 6,15 7,26 25,14 24,95 Vincencov I 17,18 12,27 12,88 25,15 34,93 Alojzov I 57,41 5,80 Skalka I 25,58 6,98 11,63 18,60 34,91 13,83 2,15 Ondratice Ia 3,98 19,47 6,64 15,93

Tab. 6: Vstupní tabulka vybraných indexů použitá pro statistické analýzy. Indexy: 1: podíl levalloiských produktů v debitáži (zkoumány celé kusy a proximální zlomky), 2: podíl rohovce typu Stránská skála mezi silicity, 3: podíl rohovce typu Troubky-Zdislavice mezi silicity, 4: podíl silicitů z glacigenních sedimentů (SGS+SGS?) mezi silicity, 5: podíl plošně retušovaných hrotů a bifasů mezi nástroji, 6: podíl aurignackých typů škrabadel mezi nástroji, 7: podíl aurignackých typů rydel mezi nástroji, 8: podíl škrabadel mezi nástroji, 9: podíl rydel mezi nástroji, 10: podíl retušovaných čepelí mezi nástroji, 11: podíl odštěpovačů mezi nástroji, 12: podíl drásadel mezi nástroji, 13: podíl čepelí v debitáži, 14: podíl čepelek mezi čepelovitými polotovary (čepelemi a čepelkami), 15: podíl jader. Uvedené indexy byly u lokalit Drysice I, Drysice III, Ondratice I, Ondratice II, Ondratice IV, Ondratice VIII, Vítovice I, Dolní Otaslavice I, Horní Otaslavice I a Skalka I vypočítány na základě analýz autora této práce, v případě ostatních lokalit na základě údajů uvedených v literatuře (Kelčice I: Svoboda, Přichystal 1990; Vincencov I: Svoboda, Přichystal 1987; Alojzov I: Oliva 1987, 112-113; Ondratice Ia: Oliva 2004).

230

Zpočátku byla pomocí programu Statistica z analyzovaných indexů sestavena korelační matice (příloha 6). Korelační analýza studuje vzájemnou závislost všech dvojic proměnných. Míru závislosti určuje index, který může nabývat hodnot od -1 do +1. Hodnoty blížící se -1 znamenají silnou zápornou závislost (nízká hodnota jedné proměnné odpovídá ve většině případů vysoké hodnotě jiné proměnné), naopak hodnoty blížící se +1 znamenají silnou kladnou závislost (vysoká hodnota jedné proměnné odpovídá ve většině případů vysoké hodnotě jiné proměnné). Výsledky korelační analýzy je možné využít pro studium vzájemné závislosti jednotlivých proměnných a také pro určení proměnných, které je vhodné z dalších statistických analýz vynechat, protože výrazně korelují s jinou proměnnou a výsledky dalších statistických analýz by touto skutečností byly ovlivněny.

Při pohledu na výslednou korelační matici (příloha 6) lze za statisticky významné považovat zejména zápornou závislost mezi podílem SGS mezi silicity a podílem plošně retušovaných hrotů a bifasů mezi nástroji, kladnou závislost mezi podílem SGS mezi silicity a zastoupením rydel mezi nástroji, z toho vyplývající zápornou závislost mezi podílem plošně retušovaných hrotů a bifasů mezi nástroji a zastoupením rydel mezi nástroji a kladnou závislost mezi podílem rydel mezi nástroji a podílem aurignackých rydel mezi nástroji. Další závislosti jsou již statisticky méně významné. Je tedy zřejmé, že plošně retušované hroty a bifasy se vyskytují zejména v souborech s nižším podílem SGS v silicitové části industrie a naopak podíl rydel je vyšší v souborech s vyšším zastoupením SGS. Podíl aurignackých rydel mezi nástroji je vyšší v souborech s vyšším zastoupením rydel obecně.

V další fázi bylo nutné vybrat proměnné (indexy), které by se nejlépe hodily pro analýzu shluků s cílem rozdělení jednotlivých případů (souborů štípané industrie) do shluků podle technokomplexů. Tyto technokomplexy jsou definovány zejména na základě technologicko- typologických charakteristik, z tohoto důvodu byly nakonec z analýzy shluků vypuštěny proměnné týkající se zastoupení jednotlivých surovin (indexy 2-4). V případě některých souborů byly využity údaje získané z literatury, kde ovšem nebylo možné některé indexy zjistit. Program Statistica dokáže pracovat i s neúplnou vstupní tabulkou. Chybějící údaje jsou v takovém případě nahrazeny průměrnými hodnotami, což ale výsledek poněkud zkreslí. Proto byly ze shlukové analýzy vyloučeny také proměnné udávající podíl čepelí, čepelek a jader (indexy 13 až 15). Jako vhodné proměnné pro analýzu shluků byly tedy vybrány indexy 1 (podíl levalloiských produktů v debitáži), 5 (podíl listovitých hrotů a bifasů mezi nástroji), 6 (zastoupení aurignackých škrabadel), 7 (zastoupení aurignackých rydel), 8 (podíl škrabadel), 9 (podíl rydel), 10 (zastoupení retušovaných čepelí), 11 (podíl odštěpovačů) a 12 (zastoupení drásadel).

Při analýze shluků byla v programu Statistica zvolena možnost spojování (hierarchického shlukování), jehož výsledkem je dendrogram. Jako případy byly zvoleny soubory z jednotlivých lokalit a jako proměnné vybrané indexy (1, 5-12). Pro shlukování byly určeny případy (soubory z jednotlivých lokalit) na základě podobnosti a odlišnosti vybraných proměnných (indexů). Jako míra vzdálenosti byla zadána euklidovská vzdálenost, zvaná také

231 geometrická metrika (viz Meloun a kol. 2005, 269, obr. 9.1a), která představuje standardní typ vzdálenosti. Program Statistika umožňuje také přidání vah pro vybrané proměnné. V případě využití této funkce by hodnoty vybraných proměných měly při analýze větší váhu. Této funkce nebylo využito, protože by se jednalo o subjektivní výběr, který by ovlivnil výsledky analýzy. Využita byla naopak funkce, která umožňuje nahradit chybějící proměnné průměnými hodnotami. Jako pravidlo spojování byla použita metoda jednoduchého spojení, metoda váženého centroidu skupin dvojic (mediánová metoda) a Wardova metoda (ke způsobům shlukování viz: Meloun a kol. 2005, 275-277; Valoch a kol. 1993, 80-81). Jako forma znázornění výsledku analýzy byl vybrán horizontální graf hierarchického stromu.

Str. diagram pro 14 případů Jednoduché spojení Euklid. vzdálenosti

Drysice I Drysice III Ondratice I Ondratice IV Ondratice Ia Dolní Otaslavice I Horní Otaslavice I Skalka I Kelčice I Vincencov I Vítovice I Ondratice II Alojzov I Ondratice VIII

5 10 15 20 25 30 Vzdálenost spoje

Obr. 125: Výsledky analýzy shluků aplikované na statisticky významné soubory ve studované oblasti. Jako proměnné byly použity indexy 1 a 5-12 z tabulky 6. Metoda spojování: jednoduché spojení.

232

Str. diagram pro 14 případů Vážený centroid skupin dvojic (medián) Euklid. vzdálenosti

Drysice I Drysice III Ondratice I Ondratice IV Ondratice Ia Dolní Otaslavice I Horní Otaslavice I Skalka I Vincencov I Kelčice I Vítovice I Ondratice II Alojzov I Ondratice VIII

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 Řád slučování (vzdálenosti nejsou monotónní)

Obr. 126: Výsledky analýzy shluků aplikované na statisticky významné soubory ve studované oblasti. Jako proměnné byly použity indexy 1 a 5-12 z tabulky 6. Metoda spojování: metoda váženého centroidu skupin dvojic (mediánová metoda).

Str. diagram pro 14 případů Wardova metoda Euklid. vzdálenosti

Drysice I Drysice III Ondratice I Ondratice IV Ondratice Ia Kelčice I Vincencov I Dolní Otaslavice I Horní Otaslavice I Skalka I Vítovice I Ondratice II Alojzov I Ondratice VIII

0 20 40 60 80 100 120 140 160 Vzdálenost spoje

Obr. 127: Výsledky analýzy shluků aplikované na statisticky významné soubory ve studované oblasti. Jako proměnné byly použity indexy 1 a 5-12 z tabulky 6. Metoda spojování: Wardova metoda.

233

Z porovnání grafů s výsledky shlukové analýzy pomocí tří různých metod shlukování vyplývá, že nejodlišnější shluk je tvořen třemi epiaurignackými soubory z lokalit Ondratice II, Ondratice VIII a Alojzov I, které jsou si vzájemně velmi podobné. Na opačné straně grafu se vytvořila skupina pěti podobných souborů z lokalit Ondratice I/Želeč, Ondratice Ia, Ondratice IV, Drysice I a Drysice III, které je možné zařadit do tzv. ondratického typu (Mlejnek a kol. 2012,311) datovatelného na počátek mladého paleolitu. O další již méně výrazné skupině je možné mluvit v případě aurignackých lokalit na Prostějovsku (Dolní Otaslavice I, Horní Otaslavice I, Skalka I). Samostatné skupiny potom tvoří aurignacké soubory z Kelčic I a Vítovic I a také szeletský soubor z Vincencova I. Analýza shluků založená na porovnávání vybraných technologicko-typologických indexů statisticky hodnotitelných souborů ve studované oblasti prokázala vzájemnou podobnost souborů tzv. ondratického typu (szeletien levalloiské facie, bohunicien), stejně jako vzájemnou podobnost souborů řazených do epiaurignacienu. Vzájemná podobnost aurignackých souborů je již méně zřejmá. Szeletská lokalita Vincencov I tvoří samostatnou skupinu a z ostatních souborů je nejpodobnější industrii z lokality Kelčice I.

Na závěr upozorňuji na všechna úskalí použití analýzy shluků k roztřídění analyzovaných souborů do jednotlivých skupin odpovídajících v oblasti zastoupeným technokomplexům. Ze statistického hlediska je třeba přiznat, že shluková analýza se častěji používá v případech, kdy počet analyzovaných objektů (případů) výrazně početně převyšuje počet proměnných (např. v marketingu) a čtrnáct analyzovaných lokalit se může zdát být pro použití této metody jako nedostatečný počet. Podobným způsobem však byla tato metoda úspěšně aplikována již Z. Weberem na soubory z moravských lokalit datovaných do počátku mladého paleolitu (Valoch a kol. 1993, 79-89). Dále upozorňuji na subjektivní způsob výběru proměnných (indexů). Vybrané indexy byly ale zvoleny tak, aby co nejlépe odrážely rozdíly mezi v oblasti zastoupenými technokomplexy. Z archeologického hlediska je problematické zejména použití souborů pocházejících z povrchových lokalit, kde je možné předpokládat smíchání obsahu více kulturních vrstev přináležejících různým technokomplexům. V případě některých lokalit je to dokonce více než pravděpodobné. Dalším metodologickým problémem je poměrně malý počet nástrojů nalezený na některých analyzovaných lokalitách. V případě monokulturních lokalit jsou početnější soubory statisticky průkaznější než soubory chudší. Přes všechny výše uvedené metodologické problémy zastávám názor, že analýza shluků může být v kombinaci s klasickou statistickou metodou používanou pro mladopaleolitickou štípanou industrii (de Sonneville-Bordes, D., Perrot, J. 1953; Klíma 1956b) vhodným nástrojem při přiřazování souborů štípané industrie k jednotlivým technokomplexům. Jedná se také o vhodnou metodu jak vhodně znázornit podobnost či odlišnost různých industrií.

234

7. VÝVOJ OSÍDLENÍ VÝCHODNÍCH SVAHŮ DRAHANSKÉ VRCHOVINY V PALEOLITU

Následující kapitola si klade za cíl představit kulturní vývoj lovecko-sběračských společností ve studované oblasti v období paleolitu. Vzhledem k povaze pramenů (pouze štípaná industrie pocházející převážně z povrchových sběrů) se bude jednat spíše o chronologicky uspořádaný popis v oblasti zastoupených technokomplexů. Přesto nesmíme zapomínat, že tvůrcem zde nalezených kamenných nástrojů byl člověk. Právě studium lidských dějin je předmětem studia archeologie, a to i té pleistocenní.

7.1 Střední paleolit

Doklady osídlení oblasti v průběhu raného a starého paleolitu chybí a také nálezů, které by bylo možné datovat do středního paleolitu je jen málo. Na Vyškovsku jde pouze o nález oboustranně plošně retušovaného drásadla na kortikálním rohovcovém úštěpu z Vyškova – Markovy cihleny, který údajně pochází z černé půdy nacházející se pod würmskou spraší. Mohlo by se tedy jednat o nález eemského stáří (Skutil 1947, 125, obr. 71; Musil, Valoch 1956, 276, 293, 294). O středopaleolitickém stáří lze také uvažovat v případě nálezu zlomku listovitého hrotu z dědické cihelny (Musil, Valoch 1956, 276, 278), a to zejména na základě jeho stratigrafické polohy. Tento nástroj totiž údajně pocházel z hloubky šesti metrů, tedy buď ještě z eemské půdy, nebo ze starowürmských sedimentů. R. Musil a K. Valoch (1956, 294) popisují také nález uhlíkové čočky bez dalších nálezů v profilu dědické cihelny ve spraši risského stáří.

V oblasti Prostějovska se jedná zejména o nález rohovcového pěstního klínu trojúhelníkovitého tvaru učiněný J. Ječmínkem údajně na katastru Určic v trati Dlouhé kluče (Valoch 1980). Podle M. Olivy (ústní sdělení) pochází nález z trati Klementky, která navazuje na Dlouhé kluče na západě. Nález je uložen v MZM společně s několika dalšími ovětranými rohovcovými a křemencovými úštěpy, což by mohlo naznačovat existenci středopaleolitické lokality západně od Určic. Z. Čižmářovi (1988) ani autorovi této práce se však v popisované poloze nepodařilo najít žádné další artefakty středopaleolitického charakteru.

Někteří badatelé měli tendenci do středního paleolitu zařazovat veškerou hrubotvarou štípanou industrii vyrobenou z místních křemenců typu sluňák a z moravských jurských rohovců, která byla nalezena na mladopaleolitických povrchových lokalitách (např. Želeč/Ondratice I). Vyloučit středopaleolitickou příměs na některých mladopaleolitických povrchových lokalitách nelze, je však pravděpodobnější, že zde nalezené archaicky působící artefakty z místních surovin souvisejí spíše se silicitovou mladopaleolitickou částí souborů a tvoří jejich hrubotvarou složku.

235

Na základě těchto nečetných nálezů je možné tvrdit, že na Vyškovsku a Prostějovsku sídlili již lidé druhu Homo neanderthalensis v období středního paleolitu. Najít další pozůstatky po jejich přítomnosti ale nebude snadné, protože jsou již většinou setřeny erozí, případně se v chráněných polohách nacházejí hluboko pod zemí.

7.2 Počátek mladého paleolitu

Období přechodu od středního k mladému paleolitu je na Moravě charakterizováno nálezy lokalit technokomplexů szeletienu a bohunicienu, u kterých stále není jasné, zda jejich nositeli byli ještě poslední neandrtálci, nebo již první moderní lidé (srov. např. Oliva 2005, 29-42; Svoboda 2002b, 129-153).

Pojem szeletien použil jako první I. L. Červinka (1927), který jím označoval středoevropské industrie obsahující listovité hroty, například nálezy z předmosteckého sídliště lovců mamutů. Eponymní lokalitou szeletienu je maďarská jeskyně Szeleta, kde se listovité hroty vyskytovaly. Z počátku byl szeletien považován za obdobu francouzského solutréenu, teprve později bylo zjištěno, že se jedná o technokomplex z počátku mladého paleolitu (Prošek 1953), čímž byla souvislost se solutréenem popřena. Následkem zjištění, že výskyt listovitých hrotů v gravettienu je typický spíše až pro jeho mladší willendorfsko- kostěnkovskou fázi byla popřena také původně předpokládaná vývojová souvislost mezi szeletienem a gravettienem. Nově byl szeletien definován po vydělení levalloidních bohunicienských industrií P. Allsworth-Jonesem (1986) a M. Olivou (1991b; 1992). Těmito autory byl tento technokomplex popsán jako industrie z počátku mladého paleolitu charakteristická přítomností plošné retuše a listovitých hrotů. Původ szeletienu bývá hledán ve středopaleolitickém micoquienu. Vzhledem k jeho poměrně neurčité definici sem byly řazeny jak archaicky působící soubory dílenského charakteru z Krumlovského lesa (Moravský Krumlov IV) a vyspělejší soubory obsahující listovité hroty, vysoká i nízká škrabadla a plošně retušovaná drásadla (Vedrovice V, Želešice III), tak i (jako tzv. mladý szeletien) podstatně vyvinutější industrie s trojúhelníkovitými listovitými hroty typu Moravany – Dľhá. Samostatnou kapitolou je potom vztah bohunicienu a szeletienu, případně kulturně- technologické zařazení povrchových kolekcí se znaky obou těchto technokomplexů. Vzhledem ke všem těmto problémům byla v poslední době otevřena diskuse na téma potřeby přesnějšího vymezení, případně i předefinování pojmu szeletien (Kaminská a kol. 2012; Valoch 2012). Podle mého názoru bude patrně nutné v blízké budoucnosti termín szeletien zásadnějším způsobem revidovat, což ovšem není náplní této práce.

V průběhu sedmdesátých let dvacátého století došlo k vydělení levalloidních industrií z počátku mladého paleolitu z rámce szeletienu. K. Valoch tyto industrie stratigraficky zachycené na lokalitě v Brně-Bohunicích a známé také z několika povrchových lokalit zejména na Brněnsku (např. Líšeň –Čtvrtě) označil jako szeletien levalloské facie (1976b), J. Svoboda používal termín bohunický typ (1980a), M. Oliva nazval tento typ industrií

236 bohunicienem (1979a, 55; 1981) a toto označení se používá dodnes. Později došlo také v souvislosti s výzkumy lokalit na Stránské skále k přesnějšímu vymezení významu tohoto termínu (např. Svoboda 1990b). Podle tohoto vymezení se jedná o technokomplex soustředěný zejména do Brněnské kotliny a blízkého okolí se specifickou technologií výroby štípané industrie kombinující mladopaleolitickou čepelovou technologii se středopaleolitickou levalloiskou technologií (Škrdla 1996; 2003). Výslednými produkty jsou čepelovité levalloiské hroty a kromě nich se v typologickém spektru nástrojů objevují ještě nevýrazná nízká škrabadla, drásadla a některé další méně výrazné typy nástrojů. Zajímavé je rozsáhlé využívání rohovce typu Stránská skála, na který je zejména vázáno používání bohunicienské technologie. Pokud se však na některých lokalitách objevily plošně retušované nástroje (např. Brno-Bohunice-Kejbaly), byly většinou vyrobeny z jiných materiálů (rohovec typu Krumlovský les, radiolarit, spongolit). M. Oliva proto uvažoval o těchto nástrojích jako o importech ze szeletského prostředí (1984a), proti čemuž svědčí přítomnost tzv. ztenčovacích úštěpů (bifacial thining flakes - BTF), pocházejících z výroby bifasů na lokalitě v Brně-Bohunicích (Škrdla, Tostevin 2005, 45-47). Upřednostňování konkrétních surovin při určitých výrobních postupech mohlo souviset s vlastnostmi těchto surovin. Proti tomuto názoru stojí fakt, že listovité hroty vyrobené z rohovce typu Stránská skála jsou známy např. z povrchové lokality Brno-Líšeň-Čtvrtě, třebaže jsou vzácnější než bifasy z jiných surovin, stejně jako existují levalloiské produkty z rohovce typu Krumlovský les (např. z lokality Mohelno-Boleniska, Škrdla a kol. 2012). Důvod upřednostňování určitých kamenných surovin pro výrobů daných typů nástrojů bude tedy zřejmě nutné hledat spíše v kulturní oblasti. Problematika vztahů mezi szeletienem a bohunicienem není ještě zdaleka vyřešena a zasluhuje si další studium. K větší komplikovanosti tohoto problému přispívá existence četných povrchových souborů se znaky obou výše zmiňovaných kultur, které se koncentrují zejména v oblasti údolí Bobravy, v okolí Mohelna a v oblasti mezi Drysicemi a Ondraticemi na pomezí Vyškovska a Prostějovska.

Ve studované oblasti je do tohoto období možné datovat několik lokalit v okolí Drnovic (zejména Drnovice I-III, Opatovice I a II a Olšany I) a také skupinu lokalit nacházející se v oblasti mezi Drysicemi a Ondraticemi (Drysice I-V, Ondratice I/Želeč, Ondratice Ia, Ondratice III a IV). Poměrně specifický je soubor z lokality Vincencov I – Kamenice, řazený do szeletienu, ve kterém se nevyskytuje levalloiská technika a rydla početně převažují nad škrabadly. Lokality mezi Drysicemi a Ondraticemi patří k nejbohatším stanicím datovaným do tohoto období, kdežto lokality v okolí Drnovic jsou spíše chudší. V obou skupinách se ale vyskytují jak prvky typické pro szeletien (listovité hroty, bifaciální redukce), tak pro bohunicien (protisměrně těžená jádra, levalloiské hroty, přepravené patky). Vzhledem k tomu, že na lokalitách v okolí Drnovic převažují prvky typické pro szeletien nad prvky charakteristickými pro bohunicien, bývají tyto soubory řazeny k szeletienu (Svoboda 1994). V případě klasifikace souborů z okolí Ondratic se v literatuře objevují různé názory. Zatímco M. Oliva řadí tyto soubory k szeletienu (2005, 36-37), J. Svoboda klasifikoval křemencovou část industrie z lokality Ondratice I/Želeč jako bohunicien (1980a) a k této klasifikaci se opatrně přiklání také v případě méně početných souborů z okolních stanic (2002b, 141).

237

Z. Nerudová pro tento typ industrií používá spojení szeletien levalloiské facie (1999, 23; 2003, 85), který byl však již dříve použit K. Valochem (1974) pro označení souborů později přiřazených k bohunicienu. Z tohoto důvodu navrhl O. Mlejnek termín industrie ondratického typu (Mlejnek a kol. 2012, 311).

Vzhledem ke skutečnosti, že na Vyškovsku a Prostějovsku dosud nebyl odkryt žádný stratifikovaný soubor, ve kterém by se vyskytla bohunicienská technologie společně s technikou bifaciální redukce a plošnou retuší, je možné namítnout, že se v případě industrií ondratického typu pocházejících z povrchových lokalit jedná o uměle smíšený soubor vzniklý homogenizací obsahu szeletské a bohunicienské kulturní vrstvy. Proti této námitce svědčí velký počet povrchových lokalit s podobným technologicko-typologickým a v případě okolí Ondratic také surovinovým spektrem. Jedná se o industrie, ve kterých se objevují levalloiská jádra a levalloiské produkty vedle plošně retušovaných drásadel a listovitých nebo jerzmanowických hrotů. Mezi nástroji převažují škrabadla (nízká i vysoká) nad nepříliš výraznými rydly. Z dalších nástrojů jsou časté retušované čepele a odštěpovače, občas se vyskytnou také vruby a zoubkované nástroje (viz příloha 9). Surovinové spektrum bývá velmi pestré, zastoupeny jsou moravské rohovce, sluňák, silicity z glacigenních sedimentů a spongolit, vzácně se objeví radiolarit, křemen nebo chalcedonová zvětralina. Zajímavý je poměrně hojný výskyt radiolarit připomínající hnědé zvětralinové kůry na lokalitě Drysice III – Žlíbky, který se vzácně objevuje i na dalších lokalitách. Mezi rohovci je možné rozpoznat kromě moravských jurských rohovců, pocházejících zřejmě ze štěrků Karpatské předhlubně, rohovce typu Krumlovský les, rohovce typu Troubky-Zdislavice a také rohovce typu Stránská skála, které se na lokalitách datovaných do aurignacienu a epiaurignacienu ve studované oblasti vyskytují jen výjimečně. Zajímavé je preferování určitých surovin na výrobu určitých typů nástrojů. Například pro výrobu levalloiských produktů byl preferován rohovec typu Stránská skála, třebaže ne tak výlučně, jako na bohunicienských lokalitách na Brněnsku, což je dáno výrazně větší vzdáleností od výchozů této suroviny (srov. Tabulka 7). Mladopaleolitické typy nástrojů (škrabadla, rydla, retušované čepele) byly zase většinou vyráběny ze silicitu z glacigenních sedimentů a z kvalitnějších rohovců, zatímco ze spongolitu a křemence typu sluňák byly častěji vyráběny středopaleolitické typy (drásadla, vruby, zoubkované nástroje).

238

levalloiské prod. Ondratice I/Želeč Ondratice III Ondratice IV Drysice I Drysice III celkem suroviny Ks % ks % ks % ks % ks % ks % SS 9 9,68 1 20 1 12,5 19 8,64 16 7,05 46 8,32 spongolit 1 1,33 0 0 0 0 17 4,71 5 4,81 23 3,97 KL 5 5,62 3 12,5 3 6,38 5 1,68 3 5,26 19 3,69 SGS + SGS? 2 1,22 0 0 4 4,4 23 3,01 8 2,85 37 2,77 sluňák 13 4,14 0 0 2 2,44 1 0,54 0 0 16 2,59 ostatní 1 2,7 0 0 2 7,41 3 1,83 4 1,99 10 2,33 MJR 9 3,69 1 2,04 1 2,78 15 1,98 3 1,01 29 2,1 neurčitelné 1 4,55 0 0 1 10 0 0 2 2,08 4 1,46 T-Z 0 0 0 0 0 0 1 0,99 0 0 1 0,38 celkem 41 3,68 5 2,66 14 4,09 84 2,91 41 2,86 185 3,11

Tab. 7: Podíl levalloiských produktů mezi všemi artefakty vyrobenými z jednotlivých surovin na lokalitách datovaných do počátku mladého paleolitu na Prostějovsku.

S tímto horizontem nálezů je s velkou pravděpodobností možné spojit hlavní nálezovou vrstvu na stratifikované lokalitě Želeč-Holcase, která se nachází asi 200 metrů východně od okraje povrchové lokality Ondratice I/Želeč (Mlejnek a kol. 2011; Mlejnek, Škrdla 2012; Mlejnek, Škrdla, v tisku). Svědčí pro to charakter zde nalezených artefaktů. Zejména jde o pět úštěpů s připravenou patkou, soubor několika ztenčovacích úštěpů (BTF) a nepočetná kolekce retušovaných nástrojů (listovitý hrot, vyšší škrabadlo, nevýrazný hrot, dvě drásadla), z nichž většina sice byla vyryta bagrem a nalezena na haldě, ale s artefakty nalezenými in situ v hlavní kulturní vrstvě je spojuje použití stejného materiálu (spongolit), stejná míra patinace i charakter sedimentu, kterým byly pokryty a který odpovídal charakteru sedimentu vrstvy D, na jejíž bázi se nacházela hlavní nálezová poloha. Opět je zde možné pozorovat na jedné, tentokrát stratifikované, lokalitě přítomnost prvků typických pro bohunicien (fas etované patky), tak i pro szeletien (ztenčovací úštěpy, listovitý hrot). Surovinové složení s převahou spongolitu a radiolaritu je odlišné od surovinového složení povrchových lokalit v okolí, to ale může být způsobeno skutečností, že byla odkryta pouze malá a, vzhledem k poměrně nízké hustotě nálezů, snad i okrajová část sídliště.

Technologicko-typologickému spektru odpovídá i radiokarbonové datování provedené metodou AMS v Poznani. Datovány byly uhlíky ze dvou ohnišť v sondě Zel_04a a jedno datum pochází ze sondy Zel_01. Získaná data se po kalibraci pohybují mezi 42 a 46 tisíci lety před současností, což by odpovídalo období od konce GIS 12 do konce GIS 11 (obr. 123). Výsledky antrakologické i mikromorfologické analýzy ukazují spíše na osídlení v období interstadiálu. Obdobná data pocházejí také z jiných moravských szeletských a bohunicienských lokalit (Vedrovice V, Moravský Krumlov IV, Želešice III, Bohunice – Kejbaly, Stránská skála) – srov. obr. 124.

239

V poslední době se však objevila kritika standardně používaného čištění datovaných uhlíků metodou ABA (Acid-Base-Acid pretreatment protocol). Při úpravě vzorků nově vyvinutou metodou ABOx-SC (Acid Base Oxidation-Stepped Combustion) (Bird a kol. 1999) jsou totiž výsledná data v průměru asi o 2000 let starší než data získaná ze vzorků čištěných metodou ABA (pozorováno na vzorcích z lokality Willendorf II, AH3 datovaných v Oxfordu, Haesaerts, osobní sdělení). Srovnání AMS dat z devíti vzorků odebraných na třech lokalitách z horizontu těsně pod vrstvou tefry (Campanian Ignimbrite) datované metodou 40Ar/39Ar na 39 230 BP ukázalo, že data získaná metodou ABA podhodnocují skutečné stáří vzorků a naopak data získaná ze vzorků připravených metodou ABOx-SC jsou bližší skutečnému stáří (Wood a kol. 2012). Je tedy pravděpodobné, že AMS data z moravských paleolitických lokalit získaná téměř všechna metodou ABA podhodnocují skutečné stáří lokalit a že do budoucna bude nutné chronologii moravského paleolitu mírně posunout do minulosti. V případě počátku mladého paleolitu se navíc pohybujeme na samém konci možností AMS datování – jedná se o stáří kolem sedminásobku poločasu rozpadu 14C, získané stáří je proto nutné považovat za minimální možné. Další metodologický problém spočívá v korelaci s klimatickou křivkou sestavenou na základě změn poměru izotopů 18O a 16O ve vrtech v grónských ledovcích. Tato klimatická křivka je datovaná na základě korelace s klimatickou křivkou vypracovanou podle dat (Δ18O)z krápníků v jeskyni Hulu v Číně datovaných metodou 230Th (Wang a kol. 2001). Datovací laboratoře korelují získaná kalibrovaná data s touto křivkou bez ohledu na použitou metodu čištění vzorků i bez ohledu na možné odlišnosti v lokálním klimatu v různých částech světa. Na základě výše uvedených problémů je možné konstatovat, že zatím je možné AMS data získaná na lokalitě Želeč-Holcase (starší horizont), stejně jako v případě většiny jiných dat z moravských szeletských a bohunicienských lokalit, korelovat s interstadiálem GIS 11, do budoucna není ale vyloučeno mírné zvýšení odhadovaného stáří této lokality a korelace zde získaných dat s interstadiálem GIS 12.

7.3 Aurignacien

Další ve studované oblasti zastoupenou kulturou je aurignacien. Zatímco nejjižněji položenou lokalitu Vítovice I – Záhumenní je možné ještě zahrnout do aurignackého osídlení Brněnska s nejbližší analogií na lokalitě Tvarožná II – Velatické vrchy, tak další regionální skupinu aurignacienu je možné vyčlenit na Prostějovsku. Do této skupiny lze zařadit drobné soubory z Brodku u Prostějova I – Hůrky a Podivic I – U Háječku, větší část archaicky působící industrie z Kelčic I – Přediny u Dobrochova, snad i jádro kolekcí z otaslavických lokalit, soubor ze Skalky u Prostějova I – Na Skalkách a na základě nálezu kostěného mladečského hrotu také nepočetný soubor z lokality Kostelec na Hané I – Niva.

Tyto soubory byly do aurignacienu zařazeny na základě přítomnosti pro aurignacien typických prvků, většinou se jednalo o vysoká kanelovaná nebo vyčnělá škrabadla a strmě retušované nástroje. V případě některých souborů existuje podezření na příměs jiného stáří. Například u lokalit v Otaslavicích, ale také u stanic Kelčice I nebo Skalka u Prostějova I je

240 možné uvažovat o příměsi některého ze starších technokomplexů (IUP?), v případě souborů z Horních Otaslavic I a ze Skalky u Prostějova I nelze vyloučit mladší příměs (otupené čepelky v Otaslavicích, obloukovitý nožík – „Federmesser“ v souboru ze Skalky).

Nejarchaičtějším dojmem působí soubor z Kelčic I, což je dáno také tím, že lokalita sloužila jako primární dílna pro zpracování křemence typu sluňák, který zde mezi surovinami převažuje. V souboru je velké množství jader a archaických typů nástrojů (drásadla). Mezi nástroji převažují škrabadla nad rydly, početné jsou také odštěpovače. Přítomnost vysokých a vyčnělých škrabadel a kanelovaného rydla svědčí pro zařazení této kolekce do aurignacienu.

Ostatní aurignacké soubory působí vyspělejším dojmem. V případě nepočetných výběrových souborů z Brodku I a Podivic I již dominují silicity z glacigenních sedimentů následované rohovci a křemencem typu sluňák. Také v těchto souborech převažují škrabadla nad rydly a přítomnost strmé retuše a vysokých kanelovaných škrabadel umožňuje zařazení těchto kolekcí do aurignacienu.

Také v případě otaslavických lokalit se jedná o výběrové soubory, které navíc s velkou pravděpodobností vznikly smícháním kulturních vrstev různého stáří. Jádro souborů je ale na základě přítomnosti kanelovaných škrabadel, rydel a strmě retušovaných čepelí možné přiradit k aurignacienu. Mezi surovinami zde výrazně převažují silicity z glacigenních sedimentů, vysoký je ale také podíl moravských jurských rohovců a rohovce typu Troubky- Zdislavice. Poměr škrabadel a rydel je v Dolních Otaslavicích I a II vyrovnaný, v Horních Otaslavicích I rydla početně převažují nad škrabadly, což dovoluje v případě tohoto souboru uvažovat o jeho možné souvislosti s epiaurignacienem. Otaslavické industrie jsou poměrně drobnotvaré s velkým zastoupením čepelí a čepelek.

Vyvinutým dojmem působí také industrie ze Skalky u Prostějova I, jejíž jádro můžeme díky přítomnosti dvou typických kanelovaných škrabadel a časté strmé retuše také přiřadit do aurignacienu. Také zde mezi surovinami převažují silicity z glacigenních sedimentů doplněné moravskými jurskými rohovci, rohovcem typu Troubky-Zdislavice a dalšími surovinami. Zajímavá je přítomnost rohovce typu Stránská skála. Jádra jsou na této lokalitě vzácná, početné jsou naopak čepele a čepelky. Poměr škrabadel a rydel je vyrovnaný a z dalších typů nástrojů jsou nejčastější drásadla a odštěpovače. Nepočetný soubor z lokality Kostelec na Hané I je možné přiřadit k aurignacienu zejména na základě nálezu kostěného mladečského hrotu.

Přes výše popsané rozdíly mezi jednotlivými aurignackými soubory na Prostějovsku lze najít i společné znaky. Jedná se zejména o přítomnost strmé retuše a vysokých kanelovaných, někdy i vyčnělých škrabadel. Vzácněji se objeví i polyedrická, někdy i obloukovitá rydla. Mezi surovinami většinou převládají silicity z glacigenních sedimentů a moravské jurské rohovce, společným znakem je ale poměrně vysoké zastoupení rohovce typu Troubky-Zdislavice.

241

Rohovec typu Stránská skála se oproti souborům z počátku mladého paleolitu s výjimkou kolekce ze Skalky u Prostějova I objevuje jen výjimečně.

S aurignackým technokomplexem je snad možné spojit také mladší sídelní horizont na lokalitě v Želči, který je však doložen pouze několika propálenými polohami s uhlíky a nepočetnými drobnými úštěpy. Získaná radiokarbonová data se po kalibraci pohybují mezi 34 a 38 tisíci lety, což odpovídá také datům z jiných moravských aurignackých lokalit (Stránská skála, Milovice, Napajedla, Líšeň-Čtvrtě). Osídlení zde tedy následovalo až po chladném stadiálu Heinrich Event 4 a můžeme je přibližně korelovat s grónskými interstadiály 6-8. Spojení datovaných uhlíkových poloh v Želči s aurignackými povrchovými lokalitami v okolí je pouze hypotetické založené na datování jiných moravských aurignackých souborů.

7.4 Epiaurignacien

Mezi povrchovými soubory z Prostějovska je možné vyčlenit specifickou skupinu, pro kterou je typická převaha importovaných silicitů z glacigenních sedimentů mezi surovinami a polyedrických, někdy i kanelovaných obloukovitých rydel mezi nástroji. M. Oliva (1996) používá pro tuto skupinu lokalit pojem epiaurignacien, který odůvodňuje přítomností aurignackých typů rydel v souborech a vyvinutějším dojmem, kterým tyto industrie působí oproti lokalitám typického (středního) aurignacienu. Tento dojem způsobuje zejména vysoký podíl importovaných surovin (SGS), drobnotvarost artefaktů a z toho plynoucí větší zastoupení čepelek v souborech a výrazná převaha rydel nad škrabadly, ta ovšem nemusí mít chronologický význam. Pro tento typ industrií bohužel zatím není k dispozici žádná stratifikovaná lokalita, proto neznáme také jejich absolutní datování. Jejich chronologickou pozici můžeme vymezit pouze na základě typologie mezi středním aurignacienem (asi 34 tisíc let před současností) a magdalénienem (15 tisíc let před současností). Pravděpodobnější je spíše dřívější datování, zejména pokud existuje přímý vývojový vztah mezi aurignacienem a epiaurignacienem. Je možné, že lovci a sběrači epiaurignacienu sídlili na Prostějovsku v době, kdy v Pomoraví a Podyjí sídlili gravettští lovci mamutů, protože lokality gravettienu na Prostějovsku nebyly zjištěny.

Jako vzdálenější analogie moravských epiaurignackých stanic je možné jmenovat rakouské lokality Langmannersdorf (Angeli 1953; Umgeher-Mayer, Salcher-Jedrasiak 2010) a Alberndorf (Trnka 2005), odkud pocházejí také radiokarbonová data. Nekalibrovaná data získaná z kostí a uhlíků z Alberdorfu I se pohybují mezi 20,5 a 28,5 tisíci lety před současností, přičemž většina dat je spíše kolem 27 a 28 tisíci lety, a v případě Langmannersdorfu A a B se nekalibrovaná radiokarbonová data ze sobí kosti a z paroží pohybují mezi 19,5 a 20,5 tisíci lety. Po kalibraci by pro Alberndorf vycházelo stáří asi 29 až 31 tisíci let a pro Langmannersdorf asi 21 až 23 tisíc let před současností (přehledně viz Jöris a kol. 2010).

242

Ve studované oblasti je možné do epiaurignacienu zařadit zejména početné soubory z lokalit Ondratice II-Zadní hony, Ondratice VIII - Kopaniny a Alojzov I – Golštýn. Snad sem patří také menší soubory ze Seloutek I, Sněhotic I – Číhadel a Horních Otaslavic II – U dubu. Problematické je zařazení výběrových a snad i smíšených kolekcí z lokalit Dolní Otaslavice I – Kopaniny a Horní Otaslavice I - Homole. Severně od studované oblasti pokračuje epiaurignacké osídlení Prostějovska a Olomoucka lokalitami na Velkém a Malém Kosíři na katastrech obcí Slatinice a Slatinky (Oliva 1987, 45-46; Přichystal 1972; 1975). Na Brněnsku jsou známy epiaurignacké lokality z Kohoutovic (Valoch 1968; Oliva 1987, 24) a Jundrova (Oliva 1987, 24).

Společným znakem epiaurignackých lokalit na Prostějovsku je vysoké zastoupení silicitu z glacigenních sedimentů mezi surovinami (60-85 %), který doplňují moravské jurské rohovce, rohovec typu Troubky-Zdislavice, spongolit a v Ondraticích II i křemenec typu sluňák. Mezi nástroji výrazně převládají rydla (50-70 %), doplněná nepočetnými škrabadly, drásadly, retušovanými čepelemi a odštěpovači. Vzácně se objeví i bifaciálně plošně retušované nástroje. Rydla jsou často polyedrická a zastoupena jsou jak rydla klínová, tak i hranová, příčná, jádrová, rydla na lomu a na některých lokalitách také kanelovaná obloukovitá rydla (např. Ondratice II). Oproti tomu na lokalitě Alojzov I převažují spíše polyedrická rydla s rovnými rydlovými negativy, obloukovitá rydla jsou vzácnější. Společných znaků epiaurignackých industrií je více než rozdílů, což značí, že se nejspíš jedná nejen geograficky, ale i chronologicky o příbuznou skupinu lokalit, které bude nutno do budoucna věnovat větší pozornost. Vyřešení základních kulturně-chronologických otázek se ale neobejde bez objevení a prozkoumání stratifikované lokality s možností radiokarbonového datování.

7.5 Epigravettien

Typické gravettské soubory se ve studované oblasti nevyskytují. Snad je to dáno tím, že v době, kdy v blízkosti velkých moravských řek sídlili lovci mamutů, pohybovali se v oblasti Prostějovska a Olomoucka lovci a sběrači epiaurignacienu. Určité náznaky možné přítomnosti gravettských lovců v tomto regionu se objevily pouze v otaslavických souborech, kde se vyskytlo několik otupených čepelí.

Pro nevýrazné soubory, které časově spadají zřejmě do období po zániku gravettské kultury v době kolem posledního pleniglaciálu, se vžil termín epigravettien (Svoboda 2002c, 213). Tento termín ovšem neoznačuje žádný vyhraněný technokomplex, ale jedná se pouze o označení poměrně různorodých souborů štípané industrie chronologicky řazených do období mezi gravettienem a magdalénienem. Pokud ovšem z této skupiny vyřadíme epiaurignacké soubory (Oliva 1996), zůstane v ní několik nepříliš výrazných souborů s určitými společnými znaky, jako je například přítomnost nízkých krátkých škrabadel, nevýrazných rydel a jednopodstavových kuželovitých jader nebo větší míra užívání lokálních

243 surovin (místní rohovce), než je tomu v gravettských a magdalénských industriích založených téměř výhradně na importovaných surovinách (SGS, radiolarit, SKJ). J. Svoboda a M. Novák (2004, 475) navrhli pro tento typ industrií termín kašovien, který se však příliš neujal, proto je i v této práci nadále používán nepříliš vhodný pojem epigravettien.

Ve studované oblasti můžeme k epigravettienu přiřadit spíše soubory z jeho jižní, vyškovské části. Konkrétně se jedná o povrchovou kolekci z lokality Pístovice II – Za Hřbitovem a snad i o menší soubory z okolních lokalit Pístovice I – Zádvorčí a Pístovice II – V Kaménkách v údolí Rakovce a také o nepočetný soubor štípané industrie získaný při výzkumu raně středověkého hradiště Zelená hora na katastru Radslavic. V případě pístovických lokalit mezi použitými surovinami sice mírně převažují silicity z glacigenních sedimentů, zastoupeny jsou ale také křemence typu sluňák, spongolity, moravské jurské rohovce, křemen a radiolarit. Z technologicko-typologického hlediska je hodnotitelná pouze industrie z Pístovic II (Svoboda, Novák 2004, 467-470), která zaujme přítomností tří mikrojáder klínového tvaru těžených z užší strany jádra. Mezi nástroji jsou zastoupena nízká krátká někdy nehtovitá škrabadla, nevýrazná drobná často polyedrická rydla, retušovaná čepel a zlomek otupené čepele.

Vyvinutějším dojmem působí soubor z Radslavic- Zelené hory. Mezi surovinami výrazně převládají jen málo patinované silicity z glacigenních sedimentů doplněné moravskými jurskými rohovci. Jeden artefakt je ze spongolitu. Z nástrojů jsou přítomny čtyři škrabadla (dvě čepelová, nehtovité a kýlovité), čtyři rydla (dvě na zlomené čepeli, klínové a hranové na šikmé retuši), dvě retušované čepele, dva odštěpovače a pět otupených čepelek (Klíma 1983).

Vzhledem k absenci jakýchkoliv datovaných vzorků z epigravetských lokalit na Vyškovsku je jejich chronologické postavení nejisté. Z blízkého Brněnska pocházejí datované soubory z loviště koní Stránská skála IV (Svoboda 1991) a z Brna-Vídeňské ulice (Valoch 1975c; Nerudová a kol. 2012). Zatímco data ze Stránské skály IV dokazují vyšší stáří tohoto souboru a pohybují se po kalibraci zhruba mezi 21 a 22 tisíci lety před současností (Svoboda 1991), což odpovídá období posledního pleniglaciálu, tak data z Vídeňské ulice jsou mladší a po kalibraci se pohybují mezi 17 a 19 tisíci lety před současností (Nerudová a kol. 2012, 615). Tohoto stáří by mohly být i epigravetské soubory z Vyškovska, přičemž pístovické lokality by mohly být vzhledem k poloze v chráněném údolí a vyššímu zastoupení místních surovin spíše vyššího stáří (poslední pleniglaciál?), zatímco soubor z Radslavic-Zelené hory by vzhledem k nižšímu stupni patinace mohl být spíše nižšího stáří (období následující po posledním pleniglaciálu?).

7.6 Pozdní paleolit

Doklady magdalénienu ani pozdního paleolitu nebyly donedávna ze studované oblasti známy. O to zajímavější je nález lehce patinovaného obloukovitého nožíku (Federmesser)

244 na čepeli ze silicitu z glacigenních sedimentů z lokality Skalka u Prostějova I – Na Skalkách, který v jinak převážně aurignackém souboru doplňuje osmnáct dalších lehce patinovaných artefaktů většinou rovněž ze silicitů z glacigenních sedimentů, které je možné z aurignacké kolekce vyčlenit a na základě stupně patinace přiřadit k pozdnímu paleolitu.

Vzhledem k přítomnosti obloukovitého nožíku můžeme soubor přičlenit do okruhu kultury Federmesser, která na Moravu nepříliš výrazně zasahuje ze severozápadu (Vencl 1970), případně do některé z příbuzných místních skupin (tišnovien, ostroměřská skupina). Industrie kultury Federmesser se v Evropě objevují rámcově v jedenáctém tisícitetí před současností od allerødského oteplení až po stadiál Dryas 3 (Vencl 2007, 118-121) a do tohoto období bude zřejmě možné zařadit i nepočetný pozdně paleolitický soubor ze Skalky u Prostějova.

245

8. SÍDELNÍ STRATEGIE

8.1 Dějiny výzkumů a metodika

Z globálního hlediska zavedl studium struktury osídlení do archeologické literatury již v padesátých letech dvacátého století Gordon R. Willey (1953), který ukázal, jak lze na základě analýzy struktury osídlení zjistit informace také o jiných aspektech života pravěkých lidí.

Studium sídelních strategií na Moravě má své kořeny ve studiu sídelní struktury v jednotlivých mikroregionech (viz kapitola věnovaná metodice povrchových sběrů). Zaměření na mikroregionální studie je v moravské paleolitické archeologii patrné již od počátku. Např. oblasti pod Pavlovskými vrchy se z tohoto pohledu věnoval K. Absolon (1938) a později B. Klíma (1986). Paleolitické lokality na Prostějovsku publikovali např. K. Absolon (1936), J. Skutil (1936; 1939) a K. Valoch (1967; 1983). K. Valoch se dále zabýval např. povrchovými lokalitami z počátku mladého paleolitu v údolí Bobravy (1956) nebo magdalénským osídlením Moravského krasu (1960). Rozdíly ve využívání krajiny v různých obdobích paleolitu zmínil ve své syntéze dějin moravského paleolitu v Pravěkých dějinách Moravy (Valoch 1993) a v dalších článcích (např. Valoch 1995b). Soupisům moravských lokalit podle kulturní příslušnosti se věnoval také M. Oliva (aurignacien – 1987; střední paleolit – 1991c; szeletien – 1992; gravettien – 1998; 2007), který navíc publikoval rovněž soupisy paleolitických lokalit v okresech Brno-venkov (1989), Třebíč (1986) a v oblasti Krumlovského lesa (2008). M. Oliva se také zabýval využíváním krajiny a zdrojů kamenných surovin v jednotlivých fázích mladého paleolitu českých zemí (Oliva 2002). Většina výše uvedených autorů si všímala rozdílů v umístění lokalit v terénu v případě jednotlivých paleolitických kultur, ale až J. Svoboda se této problematice začal věnovat intenzivněji. Na základě studia sídlištní struktury v mikroregionu Vyškovské brány (1994) a v okolí Pavlovských vrchů (2001) předložil koncepci vazby lokalit jednotlivých mladopaleolitických technokomplexů na krajinné typy A – magdalénská krajina, B – aurignacká krajina a C – gravettská krajina (Svoboda 1995).

V posledních patnácti letech je na problematiku studia sídelních strategií v moravském paleolitu upřena intenzivní pozornost zejména mladších badatelů. P. Škrdla se zabýval sídelními strategiemi v moravském gravettienu (Škrdla, Svoboda 1998; Škrdla, Lukáš 2000; Škrdla 2004), v regionu středního Pomoraví (Škrdla 2005; 2006), v Brněnské kotlině (Škrdla 2002b), v jižní části Moravského krasu (Škrdla 2002a), v údolí Bobravy (Škrdla a kol. 2011) a v mikroregionu středního Pojihlaví (Škrdla 2012). Z. Nerudová publikovala studii zabývající se sídelními strategiemi paleolitických lovců v oblasti Krumlovského lesa (2008; 2013), L. Vitošová-Pěluchová se ve své diplomové práci věnovala sídelním strategiím na Kroměřížsku, Holešovsku a Zlínsku (2009). O. Mlejnek se zaměřil na studium sídelních strategií na Brněnsku a na Vyškovsku (2004; 2006; 2011a), takže tato disertační práce

246 navazuje na jeho předchozí publikační činnost. Zdá se, že vzhledem k velkému počtu dílčích prací nastala doba pro napsání syntetické publikace věnující se sídelním strategiím v mladém paleolitu na Moravě, která by obsahovala také katalog paleolitických lokalit ze všech regionů. V poslední době vzniklo také několik zajímavých studií věnujících se sídelním strategiím mladopaleolitických lovců na západním Slovensku (Nemergut 2011; Žaár 2013). V době dokončení těchto prací byla již tato disertace rozpracována, proto bylo možné reflektovat poznatky slovenských kolegů jen částečně.

Analýza sídelních strategií se zabývá umístěním sídlišť v krajině a hledáním společných geograficky determinovaných vlastností. Výstupem analýzy je tvz. charakteristický vektor (Škrdla 2006, 33) složený z geografických, geologických a archeologických proměnných. Při studiu sídelních strategií je třeba počítat s přesouváním sídlišť v krajině, sezonními přesuny lovců a sběračů a s funkční diferenciací jednotlivých nalezišť a jejich částí. Studium sídelních strategií komplikují zejména následující skutečnosti:

- Neznáme počet lokalit, které dosud nebyly objeveny. - Doklady neznámého počtu lokalit byly zcela setřeny erozí. - Povrchové lokality nelze absolutně datovat, takže neznáme jejich chronologické postavení. - Povrchovému průzkumu je přístupná jen část krajiny (zoraná pole). - Některé lokality mohly být v terénu přesunuty (svahové sesuvy, rekultivace). - Velká část paleolitických lokalit je překryta mladšími sedimenty, takže je povrchovému sběru nepřístupná (nivy řek, oblasti pokryté spraší).

Vzhledem k těmto skutečnostem je nutné zamyslet se nad otázkou, nakolik je možné z polohy známých povrchových a stratifikovaných paleolitických lokalit odvozovat strukturu osídlení (settlement pattern) v období mladého paleolitu. Vzhledem k malé rozloze území, kde je možné paleolitické lokality vůbec najít, je studium sídelních strategií vhodné spíše pro predikci poloh, kde by mohly být s větší pravděpodobností objeveny nové paleolitické lokality, případně v některých oblastech (např. střední Pomoraví) také pro pravděpodobné zařazení typologicky nevýrazných souborů k jednotlivým technokomplexům s odlišnými sídelními strategiemi.

Studium sídelních strategií vychází z předpokladu, že některá místa jsou pro osídlení nebo lov vhodnější než jiná (Škrdla 2006, 34). V případě sídlišť paleolitických lovců byly zřejmě pro osídlení určité polohy rozhodující ekonomické faktory (blízkost stezek zvěře, dobrý výhled do krajiny, blízkost zdroje vody, v chladných obdobích závětří…). V případě jiných typů lokalit mohou být důležitější jiné faktory, např. přítomnost kamenné suroviny pro primární dílny, kultovní praktiky mohly být v některých kulturách uskutečňovány v jeskyních atd. Rozdílné zřejmě byly také požadavky při výběru místa pro stálý tábor (long-term camp), krátkodobý tábor (short-term camp), místo lovu a zabití zvěře (killing spot), případně místo zpracování úlovku (butchering spot). Pro představu o pestrosti paleolitických lokalit a jejich možných

247 funkcích je možné hledat inspiraci u recentních a subrecentních přírodních etnik (Binford 1979; 1983; Frison 1987; 1991).

Vzhledem k atraktivnosti některých poloh pro paleolitické lovce je pravděpodobné, že byly osídlovány opakovaně v různých obdobích, která mohla být od sebe časově značně vzdálená. Opakované paleolitické osídlení bylo dokázáno také na některých moravských stratifikovaných lokalitách, např. v Milovicích (Oliva 2009), na Stránské skále (Svoboda, Bar- Yosef, eds. 2003), v Moravském Krumlově IV (Neruda, Nerudová 2009) nebo v Želči (tato práce). V případě dalších povrchových lokalit (Líšeň – Čtvrtě, Slatina- Podstránská atd.) je opakované osídlení více než pravděpodobné. Z tohoto důvodu je žádoucí pohlížet na každou povrchovou lokalitu jako potenciálně polykulturní, což je nutné zohlednit i při studiu sídelních strategií. Řešením není snaha některých badatelů oddělovat tzv. archaickou komponentu sběrů na některých povrchových lokalitách (např. Ondratice I), většinou pouze na základě použité suroviny. Archaicky působící artefakty mohou totiž představovat tzv. hrubotvarou industrii stejného stáří jako zbytek souboru.

Poloha jednotlivých známých lokalit byla dohledávána na základě zmínek v literatuře. V případě lokalit objevených J. Kopeckým a dalšími badateli před druhou světovou válkou to byla zejména mapa otastavických lokalit zakreslená K. Absolonem (1935, 9) a také Absolonova mapa lokalit drahanského paleolitu (1935, 7), kterou později J. Skutil doplnil o nově objevené lokality (1939, obr. 20; 1940, obr. 20). V případě prostoru mezi Drysicemi a lokalitami, kde působil po druhé světové válce J. Ječmínek, byly použity zejména nepublikované poznámky M. Olivy v jeho soukromých mapách v měřítku 1:25 000, protože plánky K. Valocha se zakreslením polohy jednotlivých lokalit (1967, 6; 1983, 10) se ukázaly jako nespolehlivé. Tyto poznámky byly navíc konzultovány s paní Ječmínkovou, která se sběrů zúčastňovala společně se svým manželem. Poloha lokalit v okolí Určic byla konzultována se Z. Čižmářem. Pro oblast Vyškovska byla použita zejména mapa J. Svobody s uvedením polohy lokalit objevených M. Daňkem (1994, 19). Kromě toho autor této práce navštívil v doprovodu M. Daňka většinu jím objevených lokalit. Ve starších pracích zmíněné lokality byly v rámci přípravy této práce opakovaně navštěvovány a v případě některých z nich došlo díky novým povrchovým sběrům k upřesnění jejich polohy. Několik dalších lokalit bylo ve studovaném regionu nově objeveno.

Známé lokality byly rozděleny podle množství štípané industrie do tří skupin. Za lokalitu jsou přitom považovány polohy, na kterých se na ploše o průměru ca 50 m podařilo najít aspoň tři prokazatelné artefakty paleolitického stáří (Škrdla 2006, 35). Ojedinělé nálezy štípané industrie byly také evidovány, protože sebemenší nález indikuje lidskou aktivitu v daném místě. Za malé lokality jsou považovány polohy, z nichž pocházejí soubory štípané industrie do sta arefaktů, ze středně velkých lokalit pocházejí soubory o sto až tisíci kusech štípané industrie a z velkých lokalit pochází více než tisíc artefaktů.

Na základě analýzy štípané industrie byly statisticky hodnotitelné soubory přiřazeny jednotlivým technokomplexům, v případě těch lokalit, kde existuje podezření, že se jedná

248 o soubor vzniklý smícháním obsahu více kulturních vrstev, byla lokalita zařazena k technokomplexu, se kterým lze spojit větší část souboru.

Při studiu geografických, archeologických a geologických vlastností jednotlivých lokalit byla kromě velikosti souboru a kulturního zařazení industrie sledována zejména absolutní nadmořská výška lokality, relativní převýšení nad nejbližší vodotečí, vzdálenost od nejbližšího zdroje vody, poloha lokality vzhledem k reliéfu krajiny, rozloha lokality a orientace svahu.

Přibližný střed každé lokality byl zaměřen pomocí GPS přístroje v systému WGS-84. Takto získané souřadnice byly zaneseny do digitální 2-D mapy povrchu (obr. 128 a 129) a 3-D modelu reliéfu (obr. 130) v programu Surfer, verze 11 a do digitální mapy povrchu v programu QGIS, verze 1.8.0 (obr. 131). Digitální mapa vznikla původně v rámci dřívějších projektů digitalizací výškopisu map Generálního štábu ČSLA z padesátých let dvacátého století v měřítku 1:25 000 (srov. Škrdla 2006, 37; Mlejnek 2011a, 94). Nadmořská výška byla při digitalizaci odečítána z těchto map ve čtvercové síti se vzdáleností mezi jednotlivými body sítě 250 m. V dnešní době již není třeba digitální mapy sestavovat odečítáním nadmořských výšek z papírových map, potože je zdarma k dispozici hned několik GIS programů (Grass, QGIS), kterých je možno využít. Zároveň jsou již dostupné podrobné informace o výškopisu sledované oblasti, se kterými je možné dále pracovat v programu Surfer.

V digitálním modelu krajiny s vyznačením poloh paleolitických lokalit lze lépe studovat sídelní strategie jednotlivých technokomplexů. Digitální mapy a modely krajiny je také možno využít pro sestavení predikčních modelů použitelných pro vyhledávání nových lokalit, které jsou založeny na absolutní nadmořské výšce preferované jednotlivými technokomplexy (obr. 132).

249

Obr. 128: 2-D mapa povrchu vymezené oblasti v programu Surfer. Barevně a velikostí kružnic jsou lokality rozlišeny podle velikostí (černá – ojedinělý nález, fialová – 2-99 artefaktů, modrá 100-999 artefaktů a červená 1000 a více artefaktů).

250

Obr. 129 2-D mapa povrchu vymezené oblasti v programu Surfer. Barevně jsou odlišeny jednotlivé technokomplexy (černě – nejisté zařazení, fialová – střední paleolit, modrá – IUP, červená – aurignacien, zelená – epiaurignacien a epigravettien).

251

Obr. 130: 3-D model reliéfu sestavený v programu Surfer. Barevnými kolečky je znázorněna poloha jednotlivých lokalit (černá – nejisté zařazení, modrá – střední paleolit, červená – IUP, fialová – aurignacien, hnědá – epiaurignacien a epigravettien).

252

Obr. 131: 2-D mapa povrchu vymezené oblasti v programu QGIS. Upraveno v programu GIMP 2.

253

Obr. 132: 2-D mapa povrchu vymezené oblasti v programu Surfer s označením polohy jednotlivých lokalit a s vloženým predikčním modelem pro nadmořské výšky 280-400 m.

254

8.2 Sídelní strategie paleolitických lovců ve vymezené oblasti

Na základě studia geografické distribuce jednotlivých paleolitických lokalit bylo možno vymezit čtyři oblasti s vyšší hustotou paleolitického osídlení. Na Prostějovsku se jedná o severněji položenou oblast v okolí Určic s centrální lokalitou Alojzov I – Golštýn a o jižněji položenou oblast v okolí Otaslavic, zkoumanou zejména J. Kopeckým. Na pomezí Vyškovska a Prostějovska se nachází jeden z nejbohatších paleolitických mikroregionů na polích mezi obcemi Ondratice a Drysice, který je známý zejména díky systematické sběratelské činnosti J. Ječmínka s centrální lokalitou Ondratice I/Želeč (Mlejnek a kol. 2012). Jižněji na Vyškovsku se nachází koncentrace většinou méně bohatých lokalit v okolí Drnovic, objevená díky intenzivní sběratelské činnosti M. Daňka. Po celém východním svahu Drahanské vrchoviny se ovšem nacházejí více či méně hustá síť paleolitických lokalit. Paleolitičtí lovci osídlovali východní svahy Drahanské vrchoviny zejména z důvodu dobrého výhledu do Vyškovské brány a Hornomoravského úvalu, kudy zřejmě migrovala stáda lovné zvěře.

Ze sledovaných geografických vlastností se - podobně jako i v jiných oblastech - ukázala být pro paleolitické osídlení klíčovou nadmořská výška. Většina lokalit (92 %) se nacházela v nadmořské výšce mezi 270 a 400 metry (viz obr. 134). Vyšší polohy byly navštěvovány pravděpodobně jen krátkodobě, zejména za účelem získávání kamenných surovin – sluňáku (např. lokality v okolí Ježkovic) a v polohách pod 270 m n. m., tedy v úvalech a nivách řek, jsou stopy paleolitického osídlení skryty hluboko pod mladšími sedimenty. Na základě tohoto zjištění byl sestaven predikční model pro objevování nových paleolitických lokalit, kdy byl v 2-D mapě povrchu vymezené oblasti barevně odlišen pás nadmořských výšek v rozmezí 270-400 m (obr. 132). Jedná se zejména o západní a jihozápadní svahy Drahanské vrchoviny a o svahy přilehlé Litenčické pahorkatiny, kde je zatím známých paleolitických lokalit méně, což může být dáno jednak stavem výzkumu, jednak méně výhodnou orientací svahů Litenčické pahorkatiny k severu a severozápadu.

Z dalších sledovaných geografických proměnných se ve sledované oblasti ukazuje pro polohu paleolitických lokalit důležitý směr sklonu svahu. Výrazně převažují lokality obrácené k východu, severovýchodu a jihovýchodu, což je ale dáno zejména jejich polohou na východních svazích Drahanské vrchoviny (obr. 133). Naopak relativní převýšení nad nejbližším vodním tokem se ukazuje být z hlediska studie sídelních strategií méně důležité než např. v oblasti Dolnomoravského úvalu (Škrdla 2006), což je dáno tím, že se jedná o pramennou oblast bez přítomnosti většího vodního toku, který by tvořil osu úvalu. Zajímavé je pozorování L. Lisé (2013), která přikládá velký význam přítomnosti geologických zlomů a s nimi souvisejících hlubinných pramenů v oblastech s paleolitickým osídlením. Toto pozorování platí také pro většinu lokalit ve sledované oblasti (Skalka, okolí Otaslavic, Ondratic, Určic i Drnovic). Z geomorfologického hlediska je pro paleolitické lokality typická poloha na mírném svahu (lokalit přímo na vrcholech kopců je méně) nad úvalem s dobrým rozhledem do okolí. Často se jedná o temínka vybíhající směrem do údolí.

255

sever sklon svahu počet lokalit severozápad severovýchod sever 4 severovýchod 19 východ 33 západ východ jihovýchod 18 jih 2 jihozápad 2 západ 4 jihozápad jihovýchod severozápad 1

jih vrchol kopce 2

Obr. 133: Graf a tabulka orientace svahu na paleolitických lokalitách ke světovým stranám.

Rozdíly v sídelních strategiích mezi jednotlivými paleolitickými technokomplexy nejsou v sledované oblasti tak výrazné jako např. mezi aurignacienem a gravettienem v Dolnomoravském úvalu (Škrdla 2006). Je to dáno tím, že tvůrci všech technokomplexů počátku mladého paleolitu, stejně jako epigravettienu a epiaurignacienu vyhledávali pro svá sídliště podobné polohy. Jednalo se o tzv. aurignackou krajinu neboli krajinný typ B podle J. Svobody (2002a), což jsou polohy na okraji pahorkatin a vrchovin s výhledem do úvalu.

J. Svoboda (1994) rozlišil v článku věnovaném paleolitickému osídlení Vyškovské brány ještě krajinný typ B1, typický v oblasti Vyškovska pro szeletská sídliště a krajinný typ B2 typický pro lokality epigravettienu. Zatímco szeletští lovci sídlili na svazích Drahanské vrchoviny v polohách s výhledem do Vyškovské brány, epigravetští lovci měli dávat přednost spíše polohám v údolích drobných vodotečí (Rakovec), která ústí do Vyškovské brány. Výhledu v těchto polohách brání kopec (Nad skálou), který měl v době pleniglaciálu, kdy zde měli paleolitičtí lidé sídlit, zajišťovat závětří a mírnější mikroklima. Tuto teorii zastával původně i O. Mlejnek (2011a). Je ovšem nutno přiznat, že lokality, které je možné připsat epigravettienu, jsou v okolí Drnovic pouze tři (Pístovice I a II a Račice I), z nichž pouze lokalita Pístovice II – Za Hřbitovem poskytla početnější kolekci artefaktů. V okolních regionech známe epigravettské lokality např. z blízkého Brněnska (Brno – Vídeňská ulice, Stránská skála IV, Horákov – Macocha), epiaurignacké lokality, které by mohly být datovány do stejného období, jsou zase známy z Prostějovska (Ondratice, Otaslavice, Alojzov, Určice, Seloutky, Slatinky, Slatinice). Ani epigravettské lokality na Brněnsku, ani epiaurignacké lokality na Prostějovsku se většinou nenacházejí v krajinném typu B2 podle definice J. Svobody (2002, 21), ale spíše v krajinném typu B1.

Pokud bychom přece jen chtěli hledat nějaké rozdíly v sídelních strategiích tvůrců jednotlivých technokomplexů, pak se zdá, že lidé počátku mladého paleolitu

256

(bohunicien/szeletien) sídlili v průměru v o něco málo vyšších polohách, než tomu je v případě aurignacienu a epiaurignacienu. Např. komplex IUP lokalit na katastru Drysic se nachází nad epiaurignackou lokalitou Ondratice II – Zadní hony, ovšem centrální lokalita Ondratice I/Želeč s převahou bohunicienské složky se nachází na sousedním poli v přibližně stejné nadmořské výšce jako lokalita Ondratice II. Z důvodu značného překryvu nadmořských výšek typických pro jednotlivé v oblasti zastoupené technokomplexy zde není možné využít výsledky studia sídelních strategií pro přiřazení nepočetných nebo nevýrazných souborů jednotlivým technokomlexům pouze na základě nadmořské výšky lokalit tak, jak to bylo možné např. v Dolnomoravském úvalu (Škrdla 2005; 2006). Studium sídelních strategií je ale i v oblasti Vyškovska a Prostějovska možné využít k vytvoření predikčního modelu podle nadmořských výšek typických pro paleolitické lokality (obr. 132) a k vytipování poloh s vyšší pravděpodobností přítomnosti paleolitické lokality.

16

14

12

10

8

6

4

2

0

Obr. 134.: Histogram znázorňující počet lokalit ve vymezených intervalech nadmořských výšek ve sledované oblasti.

257

410

390

370

350 IUP

330 aurg epiaurg 310 epigrv

290

270

250

Obr. 135: Graf znázorňující rozložení nadmořských výšek jednotlivých lokalit ve vymezené oblasti zařazených do některého z technokomplexů.

430

380 ? stř. pal. IUP 330 aurg epiaurg epigrv 280

230 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 Obr. 136: Graf rozložení nadmořských výšek všech lokalit ve vymezené oblasti.

258

9. ZÁVĚR

Předkládaná práce si klade za cíl poskytnout přehled současného poznání týkajícího se výzkumu paleolitu na východních svazích Drahanské vrchoviny v oblasti Vyškovska a Prostějovska. Hlavními výzkumné otázky se týkaly určení přesné polohy a rozlohy v literatuře zmiňovaných povrchových lokalit a zařazení souborů štípané industrie získaných na zkoumaných lokalitách do jednotlivých paleolitických technokomplexů. Další výzkumné otázky byly spojeny se studiem sídelních strategií. Jednalo se zejména o definování sídelních strategií paleolitických lovců a sběračů v různých obdobích a také o vymezení oblastí, kde je možné očekávat objevy nových povrchových lokalit.

V úvodních kapitolách podal autor přehled přírodních podmínek studované oblasti a dále shrnul výsledky dosavadního výzkumu paleolitického osídlení Vyškovska a Prostějovska. Klíčovou částí práce je soupis známých paleolitických lokalit s uvedením jejich přesné polohy, stručných dějin výzkumů, popisu zde nalezených artefaktů a s předpokládaným zařazením zde nalezeného souboru do některého z paleolitických technokomplexů. Při vypracovávání tohoto soupisu byla využita metoda povrchového sběru, v průběhu kterého bylo navštíveno celkem 84 lokalit, z nichž však na 25 nemohl být povrchový sběr proveden kvůli nevhodným podmínkám (zatravnění, zastavění, nepřístupnost v době návštěvy). V případě zbývajících 59 lokalit byly artefakty paleolitického stáří nalezeny v 28 případech, čímž byla ověřena také přesná poloha a rozloha těchto stanic, což bylo možné díky zaměřování přesné polohy každého nalezeného artefaktu pomocí GPS přístroje. Na zbývajících 31 lokalitách zmiňovaných v literatuře nebyly žádné paleolitické nálezy objeveny. V průběhu povrchového průzkumu došlo také k objevení čtyř dosud neznámých povrchových lokalit (Drysice V, Ondratice V, Skalka I, Vyškov I) a jedné stratifikované lokality, na které následně proběhl archeologický výzkum (Želeč I).

Právě archeologický průzkum v oblasti zatím jediné stratifikované a absolutně datované lokality v Želči přinesl zajímavé výsledky. Patří k nim zejména rozpoznání dvou horizontů osídlení. Se starším z nich, datovaným metodou AMS do období mezi 42 a 45 tisíci lety před současností, může být spojena i kulturní vrstva v největší sondě Zel_4a se třemi ohništi a zřejmě i většina povrchových nálezů z blízké lokality Ondratice I/Želeč. Mladší horizont datovaný do období mezi 34 a 38 tisíci lety před současností je reprezentován jedním ohništěm Zel_12b a objektem nejasného původu Zel_12a. Zajímavé jsou také výsledky mikromorfologické analýzy, které potvrdily interpretaci nalezených uhlíkových čoček jako ohnišť a zdejší osídlení kladou spíše do interpleniglaciálu (Lisá 2010), a také výsledky antrakologické analýzy, které zde prokázaly přítomnost modřínu, borovice, jalovce a vrby (Novák 2010). Neočekávané je spektrum použitých surovin, ve kterém převládá bíle patinovaný spongolit doplněný radiolaritem a moravskými jurskými rohovci. Nálezy několika výraznějších artefaktů, zejména listovitého hrotu, vysokého škrabadla, drásadla, ztenčovacích úštěpů a úštěpů s připravenou patkou umožňují společně s radiokarbonovým

259 datováním zařadit kulturní vrstvu nacházející se stratigraficky na rozhraní miocenního písku (vrstva E) a nadložního okrového půdního sedimentu (vrstva E) na počátek mladého paleolitu.

Další v této práci řešenou problematikou byla surovinová a technologicko-typologická analýza souborů štípané industrie z povrchových lokalit ve zkoumané oblasti, která si kladla za cíl zejména přesnější popis zde nalezených kolekcí se zřetelem na regionální specifika a zařazení těchto souborů k jednotlivým v oblasti zastoupeným paleolitickým technokomplexům, a tedy i jejich přibližné datování na základě absolutního datování příbuzných industrií z jiných oblastí. Za tímto účelem bylo analyzováno přes deset tisíc kusů štípané industrie, většina z nich ze sbírek Ústavu Anthropos MZM (7786 kusů), dalších 2790 artefaktů z vlastních sběrů a několik kusů také ze sbírek Muzea Vyškovska a Muzea Prostějovska. Každý artefakt včetně debitáže a zlomků byl změřen a podrobně popsán pomocí programu E4. Výsledky byly uloženy do databáze v programu Microsoft Access. Další údaje zejména o lokalitách na Vyškovsku byly převzaty ze seminární práce autora této disertace (Mlejnek 2004) a v případě některých již publikovaných lokalit (Ondratice Ia, Alojzov I, Kelčice I, Vincencov I) byly využity údaje z literatury (Oliva 2004; Oliva 1987; Svoboda, Přichystal 1987; Svoboda, Přichystal 1990). Na základě této analýzy byl pro každou lokalitu vypracován podrobný popis zde nalezeného souboru štípané industrie. Ten zahrnuje surovinové složení i technologicko-typologickou charakteristiku a je publikovaný v soupisu lokalit v rámci této práce.

Na základě typologicko-technologické analýzy podpořené shlukovou analýzou bylo ve vymezené oblasti rozpoznáno intenzivní osídlení z počátku mladého paleolitu, dále méně homogenní aurignacké osídlení a konečně poměrně intenzivní osídlení epiaurignacienu na Prostějovsku a epigravettienu na Vyškovsku. Několik nálezů by bylo možné zařadit již do středního paleolitu a ojedinělé artefakty z lokality Skalka I by mohly být až pozdně paleolitického stáří. Zajímavá je absence gravettských a magdalénských lokalit snad s výjimkou ojedinělých čepelí s otupeným bokem nalezených na lokalitách Dolní Otaslavice I, Dolní Otaslavice II a Horní Otaslavice I.

Zatímco střední paleolit je v oblasti zastoupen pouze sporadicky, osídlení datovatelné na samý počátek mladého paleolitu je poměrně husté. V okolí Drnovic lze do tohoto období zařadit několik szeletských lokalit, pro které je typická přítomnost plošně retušovaných nástrojů (drásadla, listovité hroty) s ojedinělými levalloiskými produkty. Z mladopaleolitických typů zde škrabadla převažují nad rydly. Na Prostějovsku se severně od Otaslavic nachází lokalita Vincencov I – Kamenice, odkud pochází soubor řazený vzhledem k velkému množství plošně retušovaných nástrojů do szeletienu, který se však vzhledem k převaze rydel nad škrabadly odlišuje nejen od okolních lokalit datovaných na počátek mladého paleolitu, ale i od szeletských souborů z jiných oblastí. Nejbohatší lokality datovatelné do tohoto období se nacházejí v oblasti mezi Ondraticemi, Želčí a Drysicemi v čele s nejpočetnějším souborem pocházejícím ze stanice Ondratice I/Želeč. Jedná se

260 specifický typ industrie na pomezí mezi szeletienem a bohunicienem. Pro zařazení do bohunicienu by svědčil vysoký podíl levalloiských produktů a jader, pro zařazení do szeletienu zase přítomnost plošně retušovaných nástrojů. Autor této práce navrhl pro tento druh lokalit označení industrie ondratického typu (Mlejnek a kol. 2012, 311). Podle radiokarbonových dat ze stratifikované lokality Želeč I, která se nachází na okraji povrchové stanice Ondratice I/Želeč, je pravděpodobné stáří těchto lokalit asi 42-45 tisíc let.

Aurignacké osídlení oblasti se jeví jako méně homogenní a také shluková analýza prokázala, že se soubory řazené do aurignacienu od sebe navzájem více odlišují. V oblasti Vyškovska je možné k aurignacienu přiřadit soubor z lokality Vítovice I, který je zajímavý přítomností četných odštěpovačů a méně početných strmě retušovaných škrabadel. Analogie k tomuto souboru je možné hledat na Brněnsku, například na blízké lokalitě Tvarožná II – Velatické vrchy (Škrdla, Kos 2002). Vyspělejším charakterem působí aurignacké soubory z okolí Otaslavic (Horní Otaslavice I, Dolní Otaslavice I), kde je však vzhledem k přítomnosti otupených čepelí na jedné straně a levalloiských produktů na straně druhé nutné počítat s možnou gravettskou případně i bohunicienskou složkou. Se smícháním více kulturních vrstev náležejícím počátku mladého paleolitu, aurignacienu a zřejmě i pozdnímu paleolitu musíme počítat také na povrchové lokalitě Skalka I. Soubor z Kelčic I – Přediny charakteristický přítomností několika kanelovaných škrabadel působí zase vzhledem k přítomnosti četných středopaleolitických typů nástrojů poněkud archaickým dojmem. Podle vysokého podílu křemence typu sluňák je na této lokalitě možné uvažovat aspoň zčásti jako o dílně na zpracování uvedené suroviny. Z menších souborů mohou být do aurignacienu zařazeny kolekce z Podivic I a Brodku I – Hůrek.

Poměrně početné jsou také soubory datovatelné do střední nebo snad až do mladší fáze mladého paleolitu. Na Prostějovsku se jedná o poměrně početné soubory řazené na základě přítomnosti aurignackých kanelovaných rydel do epiaurignacienu (Ondratice II, Ondratice VIII, Alojzov I, Seloutky I). Epiaurignacké industrie jsou typické převahou silicitů z glacigenních sedimentů mezi surovinami a rydel, většinou polyedrických, mezi nástroji. Na základě vzdálené analogie s rakouskými absolutně datovanými lokalitami Langmannersdorf a Alberndorf je pravděpodobné datování moravských epiaurignackých lokalit do období zhruba mezi 29 a 21 tisíci lety před současností. V tom případě by byly přibližně současné s gravettským osídlením, které se však koncentrovalo spíše v okolí velkých řek, jež však ve studované oblasti chybí. Lokality v okolí Račic-Pístovic (zejména soubor z Pístovic II), řazené do epigravettienu, by mohly být na základě analogií z Brněnska (Stránská skála IV, Brno-Vídeňská ulice) ještě o něco mladší, stejně jako do epigravettienu řazený soubor vykopaný při archeologickém výzkumu středověkého hradiště Zelená hora u Radslavic. Pro epigravettien na Vyškovsku jsou typická krátká škrabadla, polyedrická rydla, drobná jednopodstavová jádra a otupené čepele a čepelky. Zatímco v souboru ze Zelené hory u Radslavic převažují silicity z glacigenních sedimentů, v kolekcích z okolí Pístovic jsou vedle silicitů z glacigenních sedimentů výrazně zastoupeny také moravské rohovce.

261

Další výzkumné otázky se týkaly sídelních strategií tvůrců jednotlivých paleolitických technokomplexů. Analýza sídelních strategií paleolitických lovců na Vyškovsku a Prostějovsku bohužel prokázala, že se lokality všech zde zastoupených technokomplexů nacházejí v podobných polohách. Podle krajinné typologie J. Svobody (1995) se jedná o krajinný typ B – aurignacká krajina, tedy okraje vrchovin a pahorkatin. Paleolitičtí lovci v těchto polohách mohli těžit zejména z dobrého výhledu do úvalu, kudy procházela stáda lovné zvěře. Ze všech geografických ukazatelů se pro vytipování poloh s velkou pravděpodobností paleolitického osídlení ukazuje jako nejvýznamnější nadmořská výška a dobrý výhled do úvalu. Více než 90 % lokalit se ve studované oblasti nachází v nadmořské výšce mezi 270 a 400 m n. m., přitom většina z nich leží ve výšce mezi 300 a 390 m n. m. Do vyšších poloh se paleolitičtí lovci vydávali spíše jen výjimečně při lovu nebo při cestách ke zdrojům kamenných surovin.

Základním metodologickým problémem při studiu sídelních strategií je nízké procento zachování tzv. fosilní krajiny. Velká část krajiny je totiž pro povrchový sběr nepřístupná (lesy, obce, zatravněné plochy), v údolí řek se zase paleolitické artefakty nacházejí až několik metrů pod holocenními sedimenty. Studium geografické distribuce je tak spíše než pro poznání sídelních strategií paleolitických lidí možné využít pro vytipování oblastí, kde je vysoká pravděpodobnost objevu nových paleolitických lokalit. Také pro sledovanou oblast byl vypracován predikční model pravděpodobného výskytu povrchových paleolitických lokalit založený na nadmořské výšce, který v průběhu přípravy této práce přispěl k objevu čtyř nových povrchových lokalit. Vzhledem k podobným sídelním strategiím jednotlivých technokomplexů bylo možno vypracovat pouze obecný predikční model a nevýrazné nebo nepočetné soubory štípané industrie nebylo možné kulturně zařadit pouze na základě polohy lokalit tak, jak to bylo částečně možné například v Dolnomoravském úvalu (Škrdla 2005). Nevýrazné rozdíly šlo přesto sledovat, například lokality datované na počátek mladého paleolitu se na Prostějovsku nacházely v průměru o něco výše než epiaurignacké stanice.

V předkládané disertační práci jsem se snažil podat přehled současných poznatků o paleolitickém osídlení východních svahů Drahanské vrchoviny na Vyškovsku a Prostějovsku. Žádná studie však nemůže být zcela vyčerpávající, což platí také o této práci. V průběhu analýzy štípané industrie bylo shromážděno velké množství údajů, které nebylo možné všechny z časových a prostorových důvodů analyzovat a v rámci této práce publikovat. Otevírají se tak do budoucna značné badatelské možnosti.

Povrchový průzkum některých lokalit prokázal, že se zdaleka nejedná o vysbíraná naleziště, proto lze v oblasti do budoucna očekávat velké množství dalších povrchových nálezů artefaktů paleolitického stáří a zřejmě také objevy nových povrchových lokalit. Výzkum paleolitu by však měl spíše směřovat k objevu nových stratifikovaných lokalit, které by se dalo nejnovějšími metodami prozkoumat a absolutně datovat. Bez archeologického průzkumu stratifikovaných datovatelných lokalit nebudeme totiž schopni odpovědět na základní kladené otázky týkající se chronologie a vztahu jednotlivých paleolitických

262 technokomplexů, ani na otázky týkající se životního prostředí a podnebí, ve kterém paleolitičtí lovci a sběrači na území střední Moravy žili

.

263

SEZNAM LITERATURY

Absolon, K. 1935: Otaslavice, eine neue groβe paläolitische Station in Mähren mit Quarzit- Aurignacien. Práce z Palaeolithického oddělení Moravského zemského musea 40, Brünn.

Absolon, K. 1936: Über Groβformen des quarzitischen Aurignaciens der palaeolitischen Station Ondratice in Mähren. Typologie der s. g. „Gigantolithen“. Práce z Palaeolithického oddělení Moravského zemského musea 42, Brünn.

Absolon, K. 1938: Výzkum diluviální stanice lovců mamutů v Dolních Věstonicích na Pavlovských kopcích na Moravě. Pracovní zpráva za první rok 1924. Brno.

Absolon, K., 1945: Prehistorický výzkum jeskyně Býčí skály na srovnávacím základě. Brno.

Allen, M. J. 1991: Analysing the landscape: a geographical approach to archaeological problems. In: A. J. Schofield (ed.): Interpreting artefact scatters. Contribution to ploughzone archaeology. Oxbow, Oxford, 39-59.

Allsworth-Jones, P. 1986: The Szeletian and the transition from Middle to Upper Palaeolithic in central Europe. Oxford.

Andrefsky, W 2005: Lithics. Macroscopic Apprtoaches to Analysis, Second Edition. Cambridge Manuals in Archaeology, Cambridge University Press, Cambridge.

Angeli, W. 1953: Der Mammutjägerhalt von Langmannersdorf an der Perschling, Mitteilungen der Prahistorischen Kommision der Österreichischen Akademie der Wissenschaften 6, 1-118.

Barford, P., Brzeziński, W., Kobyliński, Z. 2000: The past, present and future of the Polish Archaeological Record project. In: J. Bintliff, M. Kuna, N. Venclová (eds.): The future of surface artefact survey in Europe. Sheffield University Press, Sheffield, 111-163.

Bárta, J. 1965: Slovensko v staršej a strednej dobe kamennej. Bratislava.

Bárta, J. 1980: Významné paleolitické lokality na strednom a západnom Slovensku. Nitra.

Bárta, J. 1985: Nove paleolitické sídliská v okrese Trenčín, Archeologické nálezy a výzkumy na Slovensku 1984, 1985, 34-36.

Bayer, J., 1909: Jüngster Los und paläolitische Kultur in Mitteleuropa, Jahrbuch für Altertumskunde 3, 149-160.

Bayer, J., 1925: Die ältere Steinzeit in den Sudetenländer, Sudeta 1, 21-120.

Beresford-Jones, D., Johnson, K., Pullen, A., G., Pryor, A. J. E., Svoboda, J., Jones, M. K. 2010: Burning wood or burning bone? A reconsideration of flotation evidence from Upper

264

Palaeolithic (Gravettian) sites in the Moravian Corridor, Journal of Archaeological Science37, 2799-2811.

Binford, I. R. 1979: Organization and formation processes: looking at curated technologies, Journal of Anthropological Research 35/3, 255-273.

Binford, I. R. 1983: In Pursuit of the Past. Decoding the archaeological record. Thames and Hudson, New York.

Bird, M. I., Ayliffe, L. K., Fifield, L. K., Turney, C. S. M., Cresswell, R. G., Barrows, T. T., David, B. 1999: Radiocarbon dating of „old“ charcoal using a wet oxidation-stepped combustion procedure, Radiocarbon 41(2), 127-140.

Bordes, F. 1961: Typologie du Paléolithique ancien et moyen. Delmas, Publications de l'Institut de Préhistoire de l'Université de Bordeaux, Mémoire n° 1.

Breuil, H., 1924: Notes de voyage paléolithique en Europe Centrale, L´Anthropologie 34, 515- 552.

Le Brun-Ricalens, F. 2012: Ausgesplitterte Stücke, Kenntnisstand nach einem Jahrhundert Forschung. In: Floss, H. (Ed.): Steinartefakte. Vom Altpaläolitikum bis in die Neuzeit. Kerns Verlag, Tübingen, 439-456.

Czudek, T. 1965: Vyškovská brána. In: Demek, J. a kol.: Geomorfologie českých zemí. Nakladatelství ČSAV: Praha, 218-220.

Červinka, I. L. 1915: Solutreen-Station bei Ondratitz-Zeltsch (Bezirk Wischau/Mähren). Rkp. dopisu uloženého v Zemském muzeu pravěku v Halle.

Červinka, I. L. 1927: Pravěk zemí českých. Brno.

Čižmář, Z. 1988: Pravěké osídlení západní části katastru obce Určice (okr. Prostějov). Rkp. práce v rámci Středoškolské odborné činnosti (SOČ), obor 20 – ostatní společenskovědní obory. Uloženo na gymnáziu v Prostějově.

Demek, J. 1965: Hornomoravský úval. In: Demek, J. a kol.: Geomorfologie českých zemí. Nakladatelství ČSAV, Praha, 220-224.

Demek, J. a kol. 1965: Geomorfologie českých zemí. Nakladatelství ČSAV, Praha.

Demek, J., Novák, V. (eds.) 1992: Neživá příroda. Vlastivěda moravská, země a lid, nová řada, sv. 1. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno.

Dibble, H., Marean, C., McPherron, S. 2007: On the Use of Barcodes in Excavation Projects with Examples from Mossel Bay (South Africa) and Roc de Marsal (France), The SAA Archaeological Record 7(1), 33-38.

265

Frison, G. C. 1987: Prehistoric, plains-mountain, large-mammal, communal hunting strategies. In: Nitecki, M. H., Nitecki, D. M.: The Evolution of Human Hunting. Plenum, New York, 177-211.

Frison, G. C. 1991. Prehistoric Hunters of the High Plains. 2. vydání, Academic Press, New York.

Gába, Z. 1972: Příspěvek k poznání ledovcem transportovaných pazourků, Zprávy vlastivědného ústavu v Olomouci 30, 1-38.

Ginter, B. 1974: Wydobywanie, przetwórstwo i dystrybucja surowców krzemiennych w schyłkowym paleolicie północnej częśti Europy środkowej, Przegląd archeologiczny 22, 5- 122.

Hlava, M, Kalábková, P. 2007: Archeologické nálezy a lokality na katastru obce Myslejovice (okr. Prostějov), Střední Morava, Vlastivědná revue 25, 59-86.

Janásek, J. 1956: Nová paleolitická stanice na Drahanské vysočině, Zprávy SLUKO 57, 22.

Janásek, J., Skutil, J. 1956: Paleolitické osídlení Malého Kosíře na Hané, Archeologické rozhledy 8, 86-89.

Jöris, O., Neugebauer-Maresch, Ch., Weninger, B., Street, M.: The Radiocarbon Chronology of the Aurignacian to Mid- Upper Palaeolithic Transition along the Upper and Middle Danube. In: Neugebauer-Maresch, Ch., Owen, L. R. (Eds.): New Aspects of the Central and Eastern European Upper Palaeolithic – Methods, Chronology, Technology and Subsistence. Mitteilungen der Prähistorischen Kommission 72, Wien, 101-137.

Kaminska, Ľ, Kozlowski, J. K., Kazior, B., Pawlikowski, M., Sobczyk, K., Svoboda, J. A., Michalík, T. 2008: Štruktúra asídlenia mikroregiónu Trenčín v strednom a mladom paleolite, Slovenská archeológia 56/2, 179-238.

Kaminska, Ľ, Kozlowski, J. K., Škrdla, P. 2012: New Approach to the Szeletian – Chronology and Cultural Variability. Eurasian Prehistory 8 (1-2), 29-49.

Klíma, B. 1948: Do nového průzkumu paleolithika Drahanské plošiny, Ročenka muzea Prostějovska a Hané 18, 58-60.

Klíma, B. 1951: Nové nálezy na paleolitické stanici u Hranic, Acta Musei Moraviae 36, 102- 118.

Klíma, B. 1956a: Nová paleolitická stanice v Gotwaldově – Loukách, Sborník geologických věd A – Anthropozoikum 5, 425-438.

266

Klíma, B. 1956b: Statistická metoda – pomůcka při hodnocení paleolitických kamenných industrií. Návrh české terminologie mladopaleolitických kamenných nástrojů, Památky archeologické 47, 93-209.

Klíma, B. 1957: Nová paleolitická stanice u Strážnice, Studie Krajského muzea v Gottwaldově, sci. soc. 11, 11-13.

Klíma, B. 1962: Nová paleolitická stanoviště u Brna, Sborník Československé společnosti archeologické 2, 193-199.

Klíma, B. 1963: Epipaleolitická kamenná industrie z Tišnova, Anthropozoikum N. S. 1, 127- 164.

Klíma, B. 1971: Paleolitické a mesolitické nálezy od Olšan, Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity E16, 51-58.

Klíma, B. 1977: Křišťálová paleolitická industrie z Nové Dědiny, Anthropozoikum N. S. 11, 113-133.

Klíma, B. 1979: Nová stanice aurignacienu v Moravské bráně, Archeologické rozhledy 31, 361-369.

Klíma, B. 1980: Nová paleolitická stanice s křemencovou industrií od Pavlovic u Přerova, Anthropozoikum N. S. 13, 149-170.

Klíma, B. 1983: Mladopaleolitická kamenná industrie ze Zelené Hory, Archeologické rozhledy 35, 601-605.

Klíma, B. 1986: Nejstarší osídlení Břeclavska. Regionální muzeum v Mikulově, Mikulov.

Kolbinger, D. 1991: Povrchový výzkum a zemědělské obdělávání půdy, Pravěk NŘ 1, 42-43.

Kolbinger, D. 1993: Metodika terénního průzkumu, Informační zpravodaj České společnosti archeologické, pobočka pro severní Moravu a Slezsko, srpen 1993, 4-10.

Kopecký, J. 1929: Příspěvek k vlastivědě vyškovského okresu z prehistor. archeologie. Rkp. nálezové zprávy. Uloženo v Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu v Brně.

Kopecký, J. 1937: Paleolitická stanice u Vincencova na Prostějovsku, Ročenka Národopisného a průmyslového muzea města Prostějova a Hané 14, 85-92.

Kopecký, J. 1938: Předina na Prostějovsku – sídliště diluviálního lovce, Ročenka Národopisného a průmyslového muzea města Prostějova a Hané 15. 13-20.

Kopecký, J., 1940: Sběratelská činnost Hynka Hostínka v Brodku u Prostějova. Ročenka národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané 17, 53-57.

267

Kuča, M., Matějec, P., Prokeš, L. 2011: Alternative Ways of Representing Archaeological Finds Recorded Using Manual GPS Devices and a Methodology for Creating Maps of Archaeological Surface Sites, Přehled výzkumů 52/1, 43-49.

Kuna, M. 1994: Archeologický průzkum povrchovými sběry. Zprávy ČAS, Supplément 23, Praha.

Kuna, M. 2000: Surface artifact studies in the . In: J. L. Bintliff, M. Kuna, N. Venclová (eds.): The future of surface artefact survey in Europe. Sheffield Academic Press, Sheffield, 29-44.

Kuna, M. 2004: Povrchový sběr. In: M. Kuna (ed.): Nedestruktivní archeologie. Teorie, metody a cíle. Academia, Praha, 305-352.

Lisá, L. 2010: Geoarchaeological report on the Želeč site, season 2010. Rkp. nálezové zprávy uložený u autora této práce.

Lisá, L. 2013: Role abiotických faktorů na ekologické strategie gravettienských lovců-sběraču na Moravě. In: Žaár, O., Gregor, M. (eds): 2. Geologicko-Paleontologicko-Archeologická Diskusia 2013. Nitra, 25. 4. 2013 (Zborník abstraktov), 8.

Maška, K. J., Obermaier, H. 1911: La station solutréenne de Ondratitz (Moravie). L´Anthropologie 22, 1911, 403-412.

Mateiciucová, I. 2008: Talking Stones: The Chipped Stone Industry in Lower Austria and Moravia and the Beginnins of Neolithic in Central Europe (LBK), 5700-4900 BC. Dissertationes Archaeologicae Brunenses/Pragensesque 4, Masarykova Univerzita, Brno.

Mazurowski, R. 1980: Metodyka archeologicznych badań powierchniowych. Warszawa – Poznań.

McPherron, S. P., Dibble, H. L. 2002: Using Computers in Archaeology: A Practical Guide. McGraw-Hill Mayfield, New York.

McPherron, S. P., Dibble, H. L., Goldberg, P. 2005: Z. Geoarchaeology 20/3, 243-262.

Meloun, M., Militký, J., Hill, M. 2005: Počítačová analýza vícerozměrných dat v příkladech. Praha.

Menghin, O., 1926: Einführung in die Urgeschichte Böhmens und Mährens. Anstalt für Sudetenland, Heimatforschung 1, 1-118.

Menghin, O., 1931: Weltgeschichte der Steinzeit. Wien.

Michalík, T. 2011: Paleolitické osídlenie Trenčanskej kotliny. Rkp. disertační práce z archeologie. Uloženo v knihovně Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě.

268

Mlejnek, O. 2004: Paleolit Vyškovské brány. Rkp. seminární práce k souborné zkoušce z archeologie. Uloženo v knihovně Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Arne Nováka 1, Brno.

Mlejnek, O. 2005a: Drnovice (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 46, 179-184.

Mlejnek, O. 2005b: Habrovany-Olšany (k. ú. Olšany, okr. Vyškov), Přehled výzkumů 46, 184- 185.

Mlejnek, O. 2005c: Ježkovice (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 46, 187-188.

Mlejnek, O. 2005d: Opatovice (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 46, 201-203.

Mlejnek, O 2005e: Račice-Pístovice (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 46, 204-206.

Mlejnek, O. 2005f: Rychtářov-Lhota (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 46, 206-207.

Mlejnek, O. 2006: Srovnání polohy mladopaleolitických lokalit na Vyškovsku a na Brněnsku. Rkp. oborové práce z archeologie. Uloženo v knihovně Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Arne Nováka 1, Brno.

Mlejnek, O. 2008: Nové sběry paleolitické štípané industrie ze střední Moravy. New collections of Paleolithic artifacts from central Moravia, Acta Musei Moraviae XCIII, 51-68.

Mlejnek, O. 2009: Vyškov (k. ú. Vyškov, okr. Vyškov), Přehled výzkumů 50, 239-240.

Mlejnek, O. 2010a: Drnovice (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 51, 280-281.

Mlejnek, O. 2010b: Tvarožná I, Stanice vyvinutého aurignacienu na Moravě. Tvarožná I – a site of the evolved Aurignacian in Moravia, Acta Musei Moraviae, Sci. Soc. XCV: 1, 17-50.

Mlejnek, O. 2011a: Analýza sídelních strategií mladopaleolitických lovců v oblasti Brněnska a Vyškovska. In: Měřínský, Z., Klápště, J.: Disertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque, Moravskoslezská škola doktorských studií, Seminář 2. Masarykova univerzita: Brno, 93-108.

Mlejnek, O. 2011b: Revize povrchových paleolitických lokalit v okolí Brodku u Prostějova, Acta Fakulty filozofické Západočeské univerzity 11/4, 128-149.

Mlejnek, O. 2012: Mladopaleolitické sídliště v Rousínově-Vítovicích, Acta Musei Moraviae, sci. soc. 97/1, 45-56.

Mlejnek, O., Škrdla, P. 2012: Želeč (k. ú. Želeč na Hané, okr. Prostějov), Přehled výzkumů 53/1, 118-122.

Mlejnek, O., Škrdla, P. v tisku: Želeč (k. ú. Želeč na Hané, okr. Prostějov), Přehled výzkumů 54/1.

269

Mlejnek, O., Škrdla, P., Přichystal, A. 2012: Ondratice I/Želeč – An Early Upper Palaeolithic Site in Central Moravia, Archäologisches Korrespondenzblatt 42/3, 295-314.

Mlejnek, O., Škrdla, P., Tostevin, G., Přichystal, A., Novák, J. 2011: Želeč (k. ú. Želeč na Hané, okr. Prostějov), Přehled výzkumů 52/1, 151-155.

Musil, R., Valoch, K. 1956: Spraše Vyškovského úvalu. Práce Brněnské základny ČSAV 38/6, Praha.

Nekuda, V. (ed.) 1965: Vyškovsko. Vlastivěda moravská. Musejní spolek v Brně, Okresní vlastivědné muzeum ve Vyškově, Brno.

Nemergut, A. 2011: Sídlisková geografia Považia a Ponitria v staršej době kamennej. Rkp. disertační práce z archeologie. Uloženo v knihovně Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Arne Nováka 1, Brno.

Neruda, P., Nerudová, Z. 2000: The Upper Palaeolithic Levallois Industry from Hradsko (Mělník District, Czech Republic), Anthropologie 38/3, 271-282.

Neruda, P., Nerudová, Z. 2009: Moravský Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a z počátku mladého paleolitu na Moravě. Moravské zemské muzeum, Brno.

Nerudová, Z. 1996: Szeletienská kolekce z Jezeřan a její vztah k micoquienu, Acta Musei Moraviae, sci. soc. 81, 13-36.

Nerudová, Z. 1999: Ořechov I a II. K problému existence levalloiského konceptu v szeletienu, Pravěk NŘ 9, 19-40.

Nerudová, Z. 2000: Ondratický szeletien: poloha Drysice III, V a Ondratice IV, Pravěk NŘ 10, 1-25.

Nerudová, Z. 2003: Variabilita levalloiské metody na počátku mladého paleolitu na Moravě, Acta Musei Moraviae, sci.soc. 88, 75-90.

Nerudová, Z. 2008: Sídelní strategie v oblasti Krumlovského lesa ve starší době kamenné, Památky archeologické 99, 5-34.

Nerudová, Z. 2013: Palaeolithic Settlement Strategies in the Krumlov Forest Area (South Moravia, Czech Republic) during MIS 3, Special Issue „MIS 3 in Central Europe“, Quaternary International 294, 61-70.

Nerudová, Z., Neruda, P., Lisá, L., Roblíčková, M. 2012: Záchranný výzkum mladopaleolitických lokalit v Brně-Štýřicích v kontextu osídlení Brněnska, Archeologické rozhledy 64, 591-627.

Neugebauer-Maresch, Ch. 1993: Altsteinzeit im Östen Österreich. Verlag Niederösterreichisches Pressehaus, St. Pölten – Wien.

270

Novák, J. 2010: Ondratice – Želeč, antrakologická analýza. Rkp. nálezové zprávy uložený u autora této práce.

Nývltová Fišáková, M. 2012: Radiokarbonové datování, Přehled výzkumů 53-1, 89-99.

Obermaier, H., 1928: Die ältere Steinzeit Böhmens und Mährens. In: J. Schránil (ed.): Die Vorgeschichte Böhmens und Mährens. Berlin, 3-34.

Odell, G. H. 2004: Lithic Analysis. Kluwer Academic/Plenum Publishers, New York.

Oliva, M.: 1979a: Die Herkunft des Szeletien im Lichte neuer Funde von Jezeřany, Acta Musei Moraviae, sci.soc. 64, 45-78.

Oliva, M. 1979b: Nové paleolitické stanice Milovice a Lhotka, okr. Kroměříž, Studie Muzea Kroměřížska ´79, 36-42.

Oliva, M, 1980: Aurignacien na Moravě. Rkp. diplomové práce z archeologie. Uloženo v knihovně Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Arne Nováka 1, Brno.

Oliva, M. 1981: Die Bohunicien-Station bei Podolí (Bez. Brno-Land) und ihre Stellung im Beginnenden Jungpaläolithikum, Acta Musei Moraviae, sci. soc. 66, 7-45.

Oliva, M. 1982: Estetické projevy a typologické zvláštnosti kamenné industrie moravského aurignacienu, Acta Musei Moraviae, sci. soc. 67, 17-30.

Oliva, M. 1983: Paleolitická stanice u Bělova (okres Kroměříž). Příspěvek k otázce homogenity celků moravského aurignacienu, Acta Musei Moraviae, sci. soc. 68, 21-41.

Oliva, M. 1984a: Le Bohunicien, un nouveau groupe culturel en Moravie. Quelques aspects psycho-technologiqes du développement des industries paléolithiques, L´Anthropologie 88, 209-220.

Oliva, M. 1984b: Technologie výroby a použité suroviny štípané industrie aurignacienu na Moravě, Archeologické rozhledy 36, 601-628.

Oliva, M. 1986: Starší doba kamenná (paleolit). In: P. Košťuřík, J. Kovárník, Z. Měřínský, M. Oliva (eds.): Pravěk Třebíčska, Brno, 33-56.

Oliva, M. 1987: Aurignacien na Moravě. Studie muzea Kroměřížska, Kroměříž.

Oliva, M. 1989: Paleolit. In: Belcredi, L. (ed): Archeologické lokality a nálezy okresu Brno- venkov. Brno, 8-32.

Oliva, M. 1991a: Mladopaleolitická stanice s radiolaritovou industrií v Brně-Jundrově, Acta Musei Moraviae, sci.soc. 76, 19-29.

Oliva, M. 1991b: The Szeletian in Czechoslovakia. Antiquity 65, 318-325.

271

Oliva, M. 1991c: The Micoquian Open-Air Site of Ráječko 1. The Land Use in the Moravian Middle Paleolithic, Anthropologie 29/1-2, 45-61.

Oliva, M. 1992: The Szeletian occupation of Moravia, Bohemia and Slovakia, Acta Musei Moraviae, sci.soc. 77, 35-58.

Oliva, M. 1996: Epiaurignacien en Moravie: Le changement économique pendant le deuxiéme interpleniglaciaire wurmien. In: XIII Int. Congress of prehist. and protohist. sciences, Colloquia 6, The Upper Palaeolithic, 69-81, Forli.

Oliva, M. 1998: Gravettien východní Moravy, Acta Musei Moraviae, sci.soc. 83, 3-65.

Oliva, M. 2002: Využívání krajiny a zdrojů kamenných surovin v mladém paleolitu českých zemí, Archeologické rozhledy 54/3, 555-581.

Oliva, M. 2004: Vyvinutý szeletien z lokality Ondratice Ia – Malá Začaková, Acta Musei Moraviae, sci.soc. 89, 59-81.

Oliva, M. 2005: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu. Brno.

Oliva, M. 2007: Gravettien na Moravě. Dissertationes Archaeologicae Brunenses/ Pragensesque 1, Brno – Praha.

Oliva, M. 2008: Paleolitické osídlení litické exploatační oblasti Krumlovský les, Acta Musei Moraviae, sci. soc. 93, 3-38.

Oliva, M. 2009: Sídliště mamutího lidu u Milovic pod Pálavou. Otázka struktur s mamutími kostmi. Anthropos N. S. 19, Moravské zemské muzeum, Brno.

Oliva, M., Neruda, P., Přichystal, A. 1999: Paradoxy těžby a distribuce rohovce z Krumlovského lesa, Památky archeologické XC, 229-318.

Pelíšek, J., 1944: Fosilní půdy na oncophorových (miocenních) píscích střední Moravy, Příroda 36/3, 79-82.

Pelíšek, J., 1946: Palaeopedologický výzkum paleolitické stanice v Ondraticích na Moravě, Sborník klubu přírodovědeckého v Brně 26, 1944-45, 69-74.

Pěluchová Vitošová, L. 2009: Mladopaleolitické sídelní strategie Kroměřížska, Holešovska a Zlínska. Rkp. magisterské diplomové práce uložený v knihovně Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Procházka, A. 1907: Zpráva o činnosti Moravského archeologického klubu za rok 1907, Pravěk 3, 168-171.

272

Procházková, P. 1990: Pravěké osídlení katastru Myslejovic. Rkp. práce v rámci Středoškolské odborné činnosti (SOČ), obor 20 – ostatní společenskovědní obory. Uloženo na gymnáziu v Prostějově.

Prosche, K., 1960: Das Jungpaläolithikum von Ondratice (Mähren) nach der Sammlung des Landesmuseums für Vorgeschichte Halle. In: F. Schlette (ed.): Arbeiten aus dem Institut für Vor- und Frühgeschichte der Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg. Heft 10, 333-364.

Prošek, F. 1953: Szeletien na Slovensku. Slovenská archeologia 1, 133-164.

Přichystal, A. 1972: Doplňující nálezu paleolitu od Slatinic (okr. ), Přehled výzkumů 1971, 17.

Přichystal, A. 1975: Příspěvek k charakteristice paleolitických nalezišť v oblasti Kosíře, Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brno, Geologia 27, 117-124.

Přichystal, A. 1984: Petrografické studium štípané industrie. In: Kazdová, E.: Těšetice-Kyjovice I. Starší stupeň kultury s moravskou malovanou keramikou. UJEP: Brno, 205-212.

Přichystal, A. 2000: Zastoupení kamenných surovin na szeletských stanicích Drysice I a Ondratice IV (okres Prostějov, Vyškov), Pravěk NŘ 10, 35-39.

Přichystal, A. 2009a: Geologie Velkého Kosíře a jeho nejbližšího okolí, Přírodovědné studie Muzea Prostějovska, 105-134.

Přichystal, A. 2009b: Kamenné suroviny v pravěku východní části střední Evropy. Masarykova univerzita: Brno.

Reynolds, P. J. 1982: The ploughzone. In: Festschrift zum 100-jahtiges Bestehen der Naturhistorischen Gesellschaft Nürnberg. Nürnberg, 315-341.

Rybářová, K., Svoboda, J. 2007: Miroslav Daněk (3.2.1929-20.3.2007), Přehled výzkumů 48, 537-538.

Schwabedissen, H., 1942: Untersuchungen auf dem altsteinzeitlichen Fundgelände von Ondratitz, Bez. Wischau, Zeitschrift des Mährischen Landesmuseums, N. F. 2, 43-45.

Schwabedisen, H. 1943: Stand und Aufgaben der Alt-und Mittelsteinzeitforschung im mährischen Raum. Zeitschrift des Mährischen Landesmuseums, N. F. 3, 1-31.

Skutil, J. 1925: Paleolithická stanice na Golštýně u Určic, Obzor prehistorický 4, 194-197.

Skutil, J. 1931: Paleolithické nálezy A. Gottwaldovy, Ročenka národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané 8, 47-57.

Skutil, J. 1933a: Nové příspěvky k poznání paleolitika drahanského, Ročenka národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané 10, 5-11.

273

Skutil, J. 1933b: Ondratické akvizice prostějovského muzea, Ročenka národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané 10, 12-16.

Skutil, J. 1936: Übersicht der mährischen paläolithischen Funde, Swiantowit 16, 47-78.

Skutil, J. 1937: Paleolitické stanice u Myslejovic, , Krumsína, Vícova, Ročenka národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané 14, 72-84.

Skutil, J. 1938: Nové paleolitické nálezy z Myslejovic, Ročenka národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané 15, 5-12.

Skutil, J. 1939: Paleolitikum v Československu, Obzor prehistorický 1938/1939, 11/12, 1-175.

Skutil, J. 1940: Paleolitikum v bývalém Československu, Obzor prehistorický 12, 5-99.

Skutil, J. 1947: Moravské prehistorické výkopy a nálezy Odd. moravského pravěku Zemského muzea 1937-1945, Acta Musei Moraviae, sci.soc. 33/1, 1946, 45-144. Skutil, J. 1952: Paleolitické nálezy městského muzea v Prostějově. Rkp. uložený v Archivu Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i., Královopolská 147, Brno.

Skutil, J. 1954: Ondratické nálezy prostějovského musea, Sborník SLUKO, oddíl B, 2/1954, 3- 24. Skutil, J. 1957: Drobné příspěvky k paleolitiku Moravy, Anthropozoikum 6, 412-432. de Sonneville-Bordes, D., Perrot, J. 1953: Essai d´adaption des méthodes satistiques au Paléolithique supérieur, Bull Soc. Préhist. Franc. 5, 323-333. Svoboda, J. 1977: Ondratice, okr. Prostějov. Rkp. nálezové zprávy uložený v Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR Brno, v. v. i., Královopolská 147, Brno.

Svoboda, J. 1978: Křemencová industrie z Ondratic a otázka počátků mladého paleolitu ve střední Evropě. Rkp. diplomové práce uložený v archivu FF UK v Praze.

Svoboda, J. 1980a: Křemencová industrie z Ondratic. K problému počátků mladého paleolitu. Studie AÚ ČSAV Brno, Praha.

Svoboda, J. 1980b: Stratigrafická pozorování na paleolitické stanici Ondratice I (okr. Prostějov), Přehled výzkumů 1977, 11.

Svoboda, J. 1987a: Průzkum paleolitické stanice u Drnovic (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 1985, 14.

Svoboda, J. 1987b: Stránská skála. Bohunický typ v brněnské kotlině. Studie AÚ ČSAV Brno, Praha.

274

Svoboda, J. 1989: Průzkum paleolitu na Vyškovsku v roce 1986 (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 1986, 16-17, obr. 1-6.

Svoboda, J. 1990a: Průzkum paleolitu na Vyškovsku v roce 1987 (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 1987, 13-15, obr. 1-2.

Svoboda, J. 1990b: The Bohunician. In: Kozłowski, J. K.: Les feuilles de pierre. ERAUL 42, Université de Liége, Liége, 199-211.

Svoboda, J. 1991: Stránská skála. Výsledky výzkumu v letech 1985-1987, Památky archeologické 82, 5-47.

Svoboda, J. 1994: The Upper Paleolithic settlement of the Vyškov Gate: Regional survey 1988-1992, Památky archeologické 85, 18-34.

Svoboda, J. 1995: Palaeolithic landscapes of Moravia: A mosaic of occupation strategies, Geolines 2, 7-9.

Svoboda, J. 1997: Drnovice (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 1993-1994, 102-103.

Svoboda, J. 1999: Opatovice (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 39 (1995-1996), 261-266.

Svoboda, J. 2000a: Dolní Věstonice – Pavlov. Historie a současnost archeologického fenoménu, Jižní Morava 36, 21-44.

Svoboda, J. 2000b: Ondratice (okr. Prostějov), Přehled výzkumů 41 (1999), 87.

Svoboda, J. 2001: The Pavlov site and the Pavlovian, Praehistorica 2, 97-115.

Svoboda, J. 2002a: Geografická predispozice Moravy a Slezska. In: Svoboda, J. a kol.: Paleolit Moravy a Slezska. 2. aktualizované vydání. Dolnověstonické studie, 8, Archeologický ústav AV ČR Brno: Brno, 18-21.

Svoboda, J. 2002b: Starší fáze mladého paleolitu. In: Svoboda, J. a kol.: Paleolit Moravy a Slezska. 2. aktualizované vydání. Dolnověstonické studie, 8, Archeologický ústav AV ČR Brno: Brno, 129-174.

Svoboda, J. 2002c: Pozdní fáze mladého paleolitu. In: Svoboda, J. a kol.: Paleolit Moravy a Slezska. 2. aktualizované vydání. Dolnověstonické studie, 8, Archeologický ústav AV ČR Brno, Brno, 213-242.

Svoboda, J., Bar-Yosef, O., eds. 2003: Stránská skála: Origins of the Upper Palaeolithic in the Brno Basin. Peabody Museum Publications, Peabody Museum Bulletin, Harvard University, Cambridge.

Svoboda, J., Novák, M. 2004: Eastern Central Europe after the Upper Pleniglacial: Changing Points of Observation, Archäologisches Korrespondenzblatt 34, Heft 4, 463-477.

275

Svoboda, J., Přichystal, A. 1987: Szeletská industrie z Vincencova (Otaslavice, okr. Prostějov), Acta Musei Moraviae, sci.soc. 72, 5-19.

Svoboda, J., Přichystal, A. 1990: Aurignacká industrie z Přediny u Dobrochova (okr. Prostějov), Archeologické rozhledy 42, 475-491.

Šída, P. (ed.) 2009: The Gravettian of Bohemia. Archeologický ústav AV ČR, Brno.

Šída, P., Eigner, J., Fröhlich, J., Moravcová, M., Franzeová, D. 2011: Doba kamenná v povodí horní Otavy. Západočeská univerzita, Plzeň.

Škrdla, P. 1996: The Bohunician reduction strategy, Quarternaria Nova 6, 93-107.

Škrdla, P. 1999: Mohelno – stanice z období přechodu od středního k mladému paleolitu na Moravě, Přehled výzkumů 40, 35-50.

Škrdla, P. 2002a: Magdalénská sídlení struktura v jižní části Moravského krasu. In: Svoboda, J. (ed.): Prehistorické jeskyně. Dolnověstonické studie 13, AÚ AV ČR Brno, Brno.

Škrdla, P. 2002b: Změny v sídelní strategii mladého paleolitu v mikroregionu brněnské kotliny, Archeologické rozhledy 54, 363-370.

Škrdla, P. 2003: Bohunician and Aurignacian technologies. Morphological description. In: Svoboda, J., Bar-Yosef, O. (Eds.): Stránská skála: Origins of the Upper Paleolithic in the Brno Basin. Peabody Museum Bulletin, Cambridge, 65-76.

Škrdla, P. 2004: Gravettian occupation of the Uherské Hradiště Area. In: Svoboda, J. A., Sedláčková, L. (eds.): The Gravettian along the Danube. Dolnověstonické studie 13, AÚ AV ČR Brno, Brno.

Škrdla, P. 2005: The Upper Paleolithic on the Middle Course of the Morava River. Dolnověstonické studie, Archeologický ústav AV ČR Brno, Brno.

Škrdla, P. 2006: Mladopaleolitické sídelní strategie v krajině: příklad středního Pomoraví, Přehled výzkumů 47, 33-48.

Škrdla, P. 2007: Analýza povrchové části kolekce bohunicienu z lokality Tvarožná-Za školou, Přehled výzkumů 48, 45-54.

Škrdla, P. 2012: Paleolitické osídlení středního Pojihlaví. Mikroregionální studie, Acta Musei Moraviae, sci. soc. 97/1, 15-44.

Škrdla, P., Kos, P. 2002: Tvarožná (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 43, 144-147.

Škrdla, P., Kuča, M. 2007: Tvarožná (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 48, 332-333.

Škrdla, P., Lukáš, M. 2000: Příspěvek k otázce geografické pozice lokalit pavlovienu na Moravě, Přehled výzkumů 41, 21-33.

276

Škrdla, P., Mlejnek, O. 2010: Želeč (k. ú. Želeč na Hané, okr. Prostějov), Přehled výzkumů 51, 296-301.

Škrdla, P., Mlejnek, O. 2012: Kostelec na Hané, okr. Prostějov, Přehled výzkumů 53/1, 107.

Škrdla, P., Rychtaříková, T. 2012: Levallois point or blade: which blank was the target artefact of the Bohunician technology? In: Pastoors, A. Peresani, M. (eds.): Flakes not blades: The role of flake production at the onset of the Upper Palaeolithic in Europe. Wissenschaftliche Schriften des Neanderthal Museums 5, Mettmann, 199-213.

Škrdla, P., Rychtaříková, T., Nejman, L., Kuča, M. 2011: Revize paleolitického osídlení na dolním toku Bobravy. Hledání nových stratifikovaných EUP lokalit s podporou GPS a dat z dálkového průzkumu Země, Přehled výzkumů 52/1, 9-36.

Škrdla, P., Svoboda, J. 1998: Sídelní strategie v paleolitu: mikroregionální studie. In: Kouřil, P., Nekuda, R., Unger, J. (eds.): Ve službách archeologie. Spisy archeologického ústavu AV ČR Brno 10, AÚ AV ČR Brno, 293-300.

Škrdla, P., Tostevin, G. 2005: Brno-Bohunice, analýza materiálu z výzkumu v roce 2002, Přehled výzkumů 46, 32-61.

Škrdla, P., Tostevin, G., Nývlt, D., Lisá, L., Mlejnek, O., Přichystal, A., Richter, D. 2009: Tvarožná-Za školou. The results of 2008 excavating season, Přehled výzkumů 50, 13-26.

Škrdla, P., Vokáčová, J., Knotek, P., Rychtaříková, T. 2012: Mohelnský mikroregion na počátku mladého paleolitu, Přehled výzumů 53-1, 9-32.

Štelcl, O. 1965: Brněnská vrchovina. In: Demek, J. a kol.: Geomorfologie českých zemí. Nakladatelství ČSAV: Praha, 135-147.

Thurzo, D. 2011: Paleolitické nálezy južného sektoru moravianského sídliskového areálu. Rkp. disertační práce uložený v knihovně Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě.

Trnka, G. 2005: Die jungpaläolithischen Stationen von Alberndorf im Pulkautal im nördlichen Niederösterreich (Weinviertel), Mitteilungen der Kommission für Quartärforschung der Österreichischen Akademie der Wissenschaften 14, 195–212.

Umgeher-Mayer, S., Salcher-Jedrasiak, T., A. 2010: Die jungpaläolithische Freilandstation Langmannersdorf an der Perschling, NÖ. Mitteilungen der Prähistorischen Kommission 70, Wien.

Valoch, K. 1953: Paleolitická stanice s křemennými nástroji v Rozdrojovicích u Brna, Archeologické rozhledy 5, 439-441, 568.

Valoch, K. 1954a: Nové paleolitické nálezy v Líšni u Brna, Archeologické rozhledy 6, 811-813.

277

Valoch, K. 1954b: Paleolitické stanice na Stránské skále u Brna, Acta Musei Moraviae, sci.soc. 39, 5-30.

Valoch, K. 1955: Spodní aurignacien v Maloměřicích u Brna. Práce Brněnské základny ČSAV 27:6, 321-340.

Valoch, K. 1956: Paleolitické stanice s listovitými hroty nad údolím Bobravy, Acta Musei Moraviae, sci. soc. 41, 5-44.

Valoch, K. 1960: Magdalénien na Moravě. Anthropos 12, N. S. 4, Brno.

Valoch, K. 1962: Die Blattspitzenindustrie von Ořechov II bei Brno, Anthropozoikum 10 (1960), 35-47.

Valoch, K. 1963: Borky I, eine Freilandstation des Magdalénien in Brno-Maloměřice, Acta Musei Moraviae, Sci. Soc. 48, 5-30.

Valoch, K. 1965a: Altsteinzeitliche Funde aus Brno und Umgebung, Acta Musei Moraviae, sci. soc. 50, 21-30.

Valoch, K. 1965b: Industrien des Szeletien im Raume des Kromauer Waldes in Südmähren, Acta Musei Moraviae, sci. soc. 50, 5-20.

Valoch, K. 1966: Die altertümlichen Blattspitzenindustrien von Jezeřany (Südmähren), Acta Musei Moraviae, sci. soc. 51, 5-60.

Valoch, K. 1967: Die altsteinzeitlichen Statione nim Raum von Ondratice in Mähren. Acta Musei Moraviae, sci. soc. 52, 5-43.

Valoch, K. 1968: Eine jungpaläolithische Station in Brno-Kohoutovice, Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity 17, E 13, 67-80.

Valoch, K. 1970: Paläolithische Funde von Jiříkovice bei Brno. In: Sborník Josefu Poulíkovi k šedesátinám, 11-13, Brno.

Valoch, K. 1973: Neslovice, eine bedeutende Oberflächenfundstelle des Szeletien in Mähren, Acta Musei Moraviae, Sci. Soc. 58, 5-76.

Valoch, K. 1974: Podstránská, eine Oberflächenstation des Aurignacien in Brno-Židenice, Acta Musei Moraviae, Sci. Soc. 59, 5-42.

Valoch, K. 1975a: Ein spätes Aurignacien in Mähren, Acta Musei Moraviae, Sci. Soc. LX, 23- 44.

Valoch, K. 1975b: Eine endpaläolithische Industrie von Přibice in Südmähren, Acta Musei Moraviae, Sci. Soc. LX, 45-78.

278

Valoch, K. 1975c: Paleolitická stanice v Koněvově ulici v Brně, Archeologické rozhledy 27, 3- 17.

Valoch, K. 1976a: Das entwickelte Aurignacian von Tvarožná bei Brno, Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. LXI, 7-30.

Valoch, K. 1976b: Die altsteinzeitliche Fundstelle in Brno – Bohunice. Studie AÚ ČSAV v Brně 4/1, Praha.

Valoch, K. 1977: Neue frühjungpaläolithische Funde in der Umgebung von Brno, Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. 62, 7-27.

Valoch, K. 1978: Die paläolithische Fundstelle Bořitov I in Mähren, Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. 63, 7-24.

Valoch, K. 1979: Paleolit středního Pomoraví. Studie Muzea Kroměřížska ´79, 22-35.

Valoch, K. 1980: Ein Faustkeil aus Mittelmähren, Anthropologie 18, 287-289.

Valoch, K. 1982: Neue paläolithische Funde von Brno-Bohunice, Acta Musei Moraviae, Sci. Soc. 67, 31-48.

Valoch, K. 1983: Příspěvek k paleolitickému osídlení Prostějovska, Acta Musei Moraviae, Sci. Soc. LX, 23-44.

Valoch, K. 1990: Mittelpaläolithische Fundstellen in der Umgebung von Dolní Kounice in Südmähren, Acta Musei Moraviae, Sci. Soc. 75, 3-15.

Valoch, K. 1993: V záři ohňů nejstarších lovců (starší doba kamenná – paleolit). In: Podborský, V. a kol.: Pravěké dějiny Moravy. Vlastivěda moravská NŘ 3, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno.

Valoch, K. 1995a: Vzpomínka na Jana Ječmínka (9. 5. 1923-22. 2. 1994), Acta Musei Moraviae, Sci. Soc. 80, 279-280.

Valoch, K. 1995b: Territoires d´implantation, contacts et diffusion des sociétés du Paléolithique supérieur dans l´ancienne Tchécoslovaquie, L´Anthropologie 99, 593-608.

Valoch, K. 2012: Szeletien na Moravě a na západním Slovensku, Acta Musei Moraviae, Sci. Soc. 97:2, 167-198.

Valoch, K., Karásek, J. 2010: Nové paleolitické soubory z okolí Brna, Acta Musei Moraviae, Sci. Soc. 95, 51-69.

Valoch, K., Kočí, A., Mook, W. G., Opravil, E., van der Plicht, J., Smolíková, L., Weber, Z. 1993: Vedrovice V, eine Siedlung des Szeletien in Südmähren, Quartär 43/44, 7-93.

279

Vencl, S. 1968: Povrchový sběr jako technika archeologického průzkumu, Musejní a vlastivědná práce 1968, 96-99.

Vencl, S. 1970: Das Spätpaläolithikum in Böhmen, Anthropologie N.S. 8, 3-68.

Vencl, S. 1977: Aurignacké osídlení v Hradsku, okr. Mělník, Archeologické rozhledy 29, 3-44, 115-117.

Vencl, S. 1995: K otázce věrohodnosti svědectví povrchových průzkumů, Archeologické rozhledy 47, 11-57.

Vencl, S. 1998: Možnosti a meze kulturní determinace nálezů štípaných artefaktů v rámci projektu ALRNB, Archeologické rozhledy 50/3, 545-556.

Vencl, S. (ed) 2006: Nejstarší osídlení jižních Čech. Archeologický ústav AV ČR, Praha.

Vencl, S. 2007: Pozdní paleolit. In: Vencl, S., Fridrich, J. (Eds.): Archeologie pravěkých Čech 2. Paleolit a mezolit. Archeologický ústav AV ČR, Praha.

Vencl, S., Fridrich, J. 2007: Archeologie pravěkých Čech 2. Paleolit a mezolit. Archeologický ústav AV ČR, Praha.

Wang, Y. J., Cheng, H., Edwards, R. L., An, Z. S., Wu, J. Y., Shen, C.–C., Dorale, J. A. 2001: A High-Resolution Absolute-Dated Late Pleistocene Monsoon Record from Hulu Cave, China, Science 294/5550, 2345-2348.

Willey, G. R. 1953: Prehistoric settlement in the Virú Valley, Peru. Bureau of American Ethnology Bulletin 155, Washington, D. C.

Wood, R. E., Douka, K., Boscato, P., Haesaerts, P., Sinitsyn, A., Higham, T. F. G. 2012: Testing the ABOx-SC method: Dating known-age charcoals associated with the Campanian Ignimbrite, Quaternary Geochronology 9, 16-26.

Yorston, R. M., Gaffney, V. L., Reynolds, P. J. 1990: Simulation of artefact movement due to cultivation, Journal of Archaeological Science 17, 67-83.

Zotz, L., 1951: Altensteinkunde Mitteleuropas. Stuttgart.

Zvelebil, M., Beneš, J., Kuna, M. 1993: Ancient landscape reconstruction in north Bohemia. Landscape and settlement programme, Památky archeologické 84, 93-95.

Žaár, O. 2013: Modely sídliskových štruktúr v mladom paleolite na západním Slovensku. Rkp. disertační práce uložený v knihovně Filozofické fakulty Univerzity Konstantina Filozofa v Nitře.

280

SUMMARY

The main aim of this thesis is to present an overview of the results of Palaeolithic research on the eastern slopes of Highlands in the Vyškov and Prostějov regions. The main research questions focused on the determination of the exact location and extent of Palaeolithic sites mentioned in the literature and on determining the cultural affiliation of the stone artefact collections from these sites. Other research questions were connected with analyses of settlement strategies, particularly with the definition of settlement strategies associated with specific technocomplexes and also with prediction of areas with a higher probability of occurrence of new Palaeolithic sites.

In the initial chapters, an overview of natural conditions in the studied area was presented and the history of the Palaeolithic research in the Vyškov and Prostějov regions was summarized. The key part of the thesis is a list of all the Palaeolithic sites in the region with descriptions of their exact location, brief history of research, description of the findings and their approximate age. Surface survey was the main method used for re-locating the sites listed. The author of this thesis has visited a total of 84 sites. It was not possible to collect any artefacts at 25 sites because of inappropriate conditions (forest, grass, buildings…). In the case of the remaining 59 sites, Palaeolithic stone artefacts were discovered at 28 sites. At these sites we could determine their exact location and site area by recording coordinates of all finds using a GPS device. No artefacts were found in the remaining 31 sites mentioned in the literature. During the surface survey four new surface sites (Drysice V, Ondratice V, Skalka I and Vyškov I) and one new stratified site (Želeč I) were discovered. Over the last four years we conducted a rescue archaeological excavation at this site.

Stratified site Želeč is the only site in the region with absolute dates. Excavation of this site has resulted in very interesting information. Two settlement horizons were distinguished at this site. The older one, dated by AMS to 42 – 45 ky BP cal relates to the main cultural layer in the largest trench Zel_4a with three hearths and probably also with the majority of finds from the nearby surface site Ondratice I/Želeč. The younger horizon, which was dated to 34 – 38 ky BP cal, is represented by one hearth in trench Zel_12b and by one other feature of unknown function in trench Zel_12a. The results of the micromorphological analysis confirmed the interpretation of charcoal lens as hearths and based on these results the deposition of the main cultural layer took place during an interpleniglacial climate (Lisá 2010). The anthracologist Jan Novák identified the pieces of charcoal as larch, pine and juniper (Novák 2010). Raw material composition of the lithic material is rather unexpected; white patinated spongolithe dominates, followed by radiolarite and Moravian Jurassic cherts. Finds of rare tools and technologically interesting artefacts such as a leaf point, a steep end-scraper, two side-scrapers, numerous bifacial thinning flakes and flakes with faceted platforms together with the results of the AMS dating allows us to date the main cultural layer situated on the boundary of layers D and E to the Initial Upper Palaeolithic.

281

Another part of this thesis was the technological-typological analysis of the collection of lithics from surface sites in the studied region, with the aim of exact description of these collections in regard to local specifics and their assignment to particular Palaeolithic technocomplexes, which could help to date these sites by drawing a comparison between them and similar absolutely dated collections from other regions. For this reason more than ten thousand lithic artefacts were analysed; most of them are deposited in the Anthropos Institute of the Moravian Museum in Brno (7786 pieces), another 2790 artefacts come from the author´s collections and a small number of the analysed lithics are deposited in the Vyškov and Prostějov museums. Each particular artefact, including debris, was measured and described by the E4 programme. Results were saved in Microsoft Access databases. Other data concerning the sites in the Vyškov region were taken from the author´s seminar thesis (Mlejnek 2004) and in the case of sites which had already been analysed (Ondratice Ia, Alojzov I, Kelčice I, Vincencov I), information published in several papers was used (Oliva 2004; Oliva 1987; Svoboda, Přichystal 1987; Svoboda, Přichystal 1990). On the basis of these analyses a detailed description of lithics found at each site was developed. These descriptions include raw material composition, technological and typological characteristics and are included in the List of Sites.

On the basis of typological and technological analyses supported by cluster analysis, it was possible to distinguish intense occupation dating back to the Initial Upper Palaeolithic, less homogenous Aurignacian occupation and finally relatively dense Epiaurignacian occupation in the Prostějov area and Epigravettian occupation in the Vyškov area. Few artefacts can be dated back to the Middle Palaeolithic and individual artefacts from the Skalka I site were assigned to the Late Palaeolithic. The apparent absence of the Gravettian and Magdalenian sites in the studied region is noteworthy.

Whereas the Middle Palaeolithic occupation of the studied region is rather scarce, settlement dating back to the Initial Upper Palaeolithic is quite dense. In the Drnovice area, several sites can be assigned to this horizon. Presence of flat retouched artefacts (side scrapers, leaf points) in combination with rare Levallois products is typical for these collections. End scrapers dominate over burins among the Upper Palaeolithic tool types at these sites. The Vincencov-Kamenice site is located in a northern direction from Otaslavice in the Prostějov region. A collection from this site could by assigned to the Szeletian because of abundance of flat retouched tools. However the dominance of burins over end scrapers sets this site apart from other surrounding sites dated back to the Initial Palaeolithic as well as apart from other Szeletian sites in other regions. The most numerous collections from this period come from the area between Drysice, Želeč and Ondratice, where the richest site Ondratice I/Želeč (Mlejnek et al. 2012) can be found. These collections can be assigned to the specific type of industry on the boundary between the Szeletian and the Bohunician. High amount of the Levallois products is in favour of the Bohunician assignment, whereas the presence of flat retouched tool types is typical for the Szeletian. The author of this thesis has proposed a term “industry of the Ondratice type” (Mlejnek et al. 2012, 311) for this kind

282 of lithic collection. According to the AMS dating from the Želeč I stratified site, which is located on the edge of the Ondratice I/Želeč surface finds concentration, we can assume that the age of this type of industry could be about 42-45 thousand years.

The Aurignacian settlement seems to be less homogenous, which has been demonstrated by the cluster analysis. Vítovice I is the only Aurignacian site in the Vyškov area. It is interesting due to the abundance of splintered pieces and less numerous steeply retouched end scrapers. Analogical collections can be found in the Brno area, for example at the nearby located Aurignacian site Tvarožná II – Velatické vrchy (Škrdla, Kos 2002). Collections from the surface sites in the surrounding of Otaslavice (Horní Otaslavice I, Dolní Otaslavice I) seem more evolved. Because of the presence of the Levallois products and backed blades in these collections, we could speculate about the presence of a Bohunician and Gravettian admixture. Also in the case of the surface site Skalka I we should take into account possible admixtures to the Aurignacian part of the collection. Collection from the surface site Kelčice I – Předina seems more archaic, based on the presence of numerous Middle Palaeolithic tool types. Because of the abundance of the “sluňák” type quartzite at this site, it could be interpreted as a workshop for processing of this raw material. Less numerous collections from Podivice I and Brodek I-Hůrky could be also assigned to the Aurignacian.

Sites which can be dated back to the Middle or possibly Late Upper Palaeolithic are quite numerous as well. In the Prostějov area, collections were identified as Epiaurignacian based on the presence of abundant polyhedral burins (Ondratice II, Ondratice VIII, Alojzov I, Seloutky I). The Epiaurignacian industries are characterized by a dominance of erratic flint among raw materials and burins (mostly polyhedral) among tool types. Based on the analogy with absolutely dated sites in Austria (Langmannersdorf and Alberndorf), we could also date the Moravian Epiaurignacian sites to the period between 29 and 21 thousand years BP cal. If this is correct, they would be approximately contemporaneous with the Gravettian occupation. Nevertheless the Gravettian (Pavlovian) settlement is concentrated mainly in the vicinity of larger watercourses, which are absent in the studied area. The Epigravettian sites located in the surroundings of Račice-Pístovice (mainly Pístovice II) could be even younger (Stránská skála IV, Brno – Vídeňská street) based on analogies from the Brno region. This also applies to the Epigravettian collection excavated at the early medieval hill fort Zelená hora by Radslavice. Short end scrapers, polyhedral burins, microburins with one platform and backed blades and bladelets are the most typical artefacts found at the Epigravettian sites in the Vyškov area. Whereas the raw material composition in the collection from Zelená hora is dominated by erratic flint, Moravian cherts together with erratic flint dominate in the collections from the surroundings of Račice-Pístovice.

Other research questions concerned the settlement strategies of particular Palaeolithic technocomplexes. However settlement strategy analyses in the Vyškov and Prostějov regions proved, that sites of all present technocomplexes are situated in similar locations. All the Palaeolithic sites in the studied region are located in the countryside type B (Aurignacian

283 countryside) according to the countryside typology proposed by J. Svoboda (1995), which means on highland slopes. The major advantage of these locations is a good view into valleys with animal herds passing by. From all the proxies useful in settlement strategy analyses elevation and good overview proved to be the most important ones. More than 90 % of sites are located at the elevation between 270 and 400 metres above sea level, most of them between 300 and 390 metres. Locations with higher elevation were occupied by Palaeolithic people rarely, usually during shorter hunting expedition or procuring of raw material.

Low percentage of the so-called intact ‘fossil’ countryside is the main methodological problem of settlement strategy analyses. Large part of the countryside is inaccessible for surface survey (forests, towns, grassland); Palaeolithic layers in the river valleys are usually deposited several metres under Holocene fluvial sediments. Therefore we can assume that analysis of geographical distribution of Palaeolithic sites can be used rather for picking up locations with higher probability of discovering new Palaeolithic sites. Also, in the studied region, a predictive model of probable presence of new Palaeolithic sites based on altitude has been developed. Up to now this model helped to discover four new surface sites. Because of the similar settlement strategies of all technocomplexes present in the region, it was possible to develop only a generalised predictive model. It was not possible to assign less numerous or typologically indistinctive collections to particular technocomplexes just on the basis of site location as it was partially possible in the case of the middle course of the Morava River (Škrdla 2005). On the other hand small differences in geographical location of particular technocomplexes could be observed, for example the IUP sites in the Prostějov region were situated slightly higher, on average, than the Epiaurignacian sites.

In this thesis I tried to summarize the present knowledge about Palaeolithic settlement of the eastern slopes of the Drahany Highlands in the Vyškov and Prostějov regions. However any study cannot be absolutely exhaustive, which is also the case of this thesis. During the analyses of lithic collections from the region, huge amount of data has been collected. Because of time and space reasons, it was not possible to analyse and publish them all in this thesis. Thus it opens many research and publishing opportunities for the future.

Surface survey of some rich Palaeolithic sites proved that more surface finds are to be expected in future and also a discovery of new Palaeolithic sites is probable. However Palaeolithic research should aim at discovering new stratified sites, which could be examined by state-of-the-art scientific methods and which could be absolutely dated. Without archaeological excavation of stratified sites it will not be possible to answer the main research questions concerning the chronology and relationships between particular Palaeolithic technocomplexes or questions concerning the environment in which the Moravian Palaeolithic hunters and gatherers lived.

284

SEZNAM ZKRATEK

AÚB Archeologický ústav Akademie věd České republiky Brno, v. v. i.

AÚ DV AÚB, detašované pracoviště v Dolních Věstonicích

EUP Early Upper Palaeolithic (starší fáze mladého paleolitu)

IUP Initial Upper Palaeolithic (počáteční fáze mladého paleolitu)

KL rohovec typu Krumlovský les

MJR moravské jurské rohovce

MPP Muzeum Prostějovska v Prostějově

MVV Muzeum Vyškovska ve Vyškově

MZM Moravské zemské muzeum, Ústav Anthropos

SGS silicity z glacigenních sedimentů

SGS? SGS nebo kvalitní patinované moravské jurské rohovce

SKJ silicity krakovsko-čenstochovské jury

SS rohovec typu Stránská skála

T-Z rohovec typu Troubky - Zdislavice

VMO Vlastivědné muzeum v Olomouci

285

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Tabulka zastoupení surovin na vybraných lokalitách.

Příloha 2: Tabulka technologických kategorií a základních typů nástrojů na vybraných lokalitách.

Příloha 3: Tabulka hlavních indexů vybraných souborů štípané industrie.

Příloha 4: Tabulka typů patek a bulbů ve vybraných souborek.

Příloha 5: Tabulka fragmentarizace a typů ukončení debitáže.

Příloha 6: Korelační matice indexů (proměných) vybraných souborů štípané industrie.

Příloha 7: Tabulka typů retuší.

Příloha 8: Tabulka metrických vlastností debitáže.

Příloha 9: List typů nástrojů z vybraných souborů štípané industrie.

286

PŘÍLOHY

287