Politický Systém Česka
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
ASTRID LORENZ, HANA FORMÁNKOVÁ (EDS.) POLITICKÝ SYSTÉM ČESKA Centrum pro studium demokracie a kultury Centrum pro studium demokracie a kultury POLITOLOGICKÁ ŘADA Svazek č. 75 POLITICKÝ SYSTÉM ČESKA ASTRID LORENZ, HANA FORMÁNKOVÁ (EDS.) CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY BRNO 2019 KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Politický systém Česka / Astrid Lorenz, Hana Formánková (eds.). – 1. vydání. – Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s. (CDK), 2019. – 271 stran Anglické a německé resumé ISBN 978‑80‑7325‑483‑4 (brožováno) : Kč 269,00 * 342.5 * 321.7+342.34 * 323.21 * 316.774:32 * [339.923+327](4) * 328/329 * (437.3) * (048.8:082) • od 1989 • politický systém – Česko • demokracie – Česko • občanská společnost – Česko • masmédia a politika – Česko • evropská integrace – Česko • Česko – politika a vláda • kolektivní monografie 323 – Vnitropolitický vývoj, politický život [15] Zveřejnění této publikace v českém jazyce se uskutečnilo za podpory Konrad‑Adenauer‑Stiftung. Na obálce: Živá česká vlajka ke 100. výročí republiky, ZŠ Husova, Liberec. Foto: ČTK / Radek Petrášek First published in German under the title Das Politische System Tschechiens, edited by Astrid Lorenz and Hana Formánková, edition: 1. This edition has been translated and published under licence from Springer Fachmedien Wiesbaden GmbH, part of Springer Nature. Springer Fachmedien Wiesbaden GmbH, part of Springer Nature takes no responsibility and shall not be made liable for the accuracy of the translation. © Springer Fachmedien Wiesbaden GmbH, ein Teil von Springer Nature, 2018 Translation © Iva Kratochvílová, Jana Ogrocká, 2019 © Centrum pro studium demokracie a kultury, 2019 ISBN 978 ‑80 ‑7325 ‑486 ‑5 (online : pdf); ISBN 978 ‑80 ‑7325 ‑483 ‑4 (brož. vaz.) ZÁHADNÁ KRIZE DEMOKRATIZACE Politika v Česku jako předmět výzkumu Astrid Lorenz 1. Úvod Česko bylo dlouho považováno za průkopníka demokratizace. Zatímco Pražské jaro 1968 a Charta 77 selhaly, proběhla „sametová revoluce“ z roku 1989 – měřeno změnou politických institucí, zakládáním stran a ekonomickou liberalizací – rychle a velmi úspěšně (Vodička 2011). Socialistický systém doslova zkolaboval a přechod k demokracii proběhl bez velkého vyjednávání mezi představiteli starého systému a opozicí. Sociální dopady privatizace byly zmírněny díky dohodám mezi státem, podniky a odbory. Symbolem změny systému bylo zvolení občanského aktivisty a spisovatele Václava Havla prezidentem. Dokonce i oddělení Slovenska, s nímž byla země po desetiletí spojena, proběhlo koncem roku 1992 poměrně klidně a v souladu s ústavou. Tento pohled na Česko jako vzorový příklad demokratizace se v po‑ sledních letech změnil na narativ krize. To je dostatečný důvod pro to předložit aktuální a ucelený přehled o politickém systému Česka, který obsahuje analýzy nejdůležitějších znaků v období po roce 1990. Úvodem bude nejprve na základě empirických dat popsána zdánlivá krize české politiky. Následující část poskytne přehled o tom, jakým způsobem byla země tematizována v politologickém výzkumu, aby bylo možné ověřit věrohodnost konstatované krize. Na základě toho formuluje čtvrtá část doporučení pro budoucí výzkum. Část pátá představí vybrané nejdůle‑ žitější poznatky jednotlivých kapitol a nastíní přínos pro výzkum fungo‑ vání demokracie ve světle předchozích teoretických úvah. – 5 – 2. Politický vývoj v Česku jako případ pro testování teorií a metod Politika České republiky, založené k 1. lednu 1993, byla často vysvětlo‑ vána poukazem na deklarovaný cíl „návratu do Evropy“. Evropa byla při‑ tom chápána jako společenství hodnot, vnitřní trh a záruka národní ne‑ závislosti. Příslušnost k vyspělým národním ekonomikám a integrace do západních organizací proto byly zvláště důležitými zájmy Česka. V roce 1995 se stalo první postsocialistickou členskou zemí OECD a v roce 1999 NATO, které se tím rozšířilo dále na východ proti jasně deklarované vůli Ruska. Také Evropská unie (EU) dala Česku brzy jasnou perspektivu přistoupení. Ještě před zahájením oficiálních jednání profitovala země z dotačních prostředků, poradenství a administrativní podpory. Český parlament přijal bez větších debat legislativu EU a v referendu v roce 2003 hlasovalo pro vstup 77,3 procenta voličů (T. Weiss v tomto sbor‑ níku). Střídání vlád probíhalo pokojně a nový ústavní soud opakovaně účinně řešil právní a kompetenční spory (Pospíšil v tomto sborníku; Vo‑ dička 2011, str. 301). Také výrazně nižší nezaměstnanost, vyšší hrubý domácí produkt na obyvatele a vyšší růst reálných mezd v Česku než na Slovensku jen několik let po rozpadu federace evokovaly úspěšnost české politiky (Kosta 1999; Koyame‑Marsh 2011). Ekonomika vzdorovala kri‑ zím opatřeními hospodářské politiky a i nadále roste (Slaný a Lipovská v tomto sborníku). Vzhledem k současné debatě o rozdělení blahobytu, jehož nerovnoměrností se často vysvětluje nárůst populismu, se Česko jeví jako ráj, protože příjmová nerovnost tu je i navzdory liberalizaci velmi nízká. Odráží se to v druhé nejnižší míře ohrožení chudobou v rámci EU (Eurostat 2017). Přesto všechno však Česko v poslední době působí dojmem problé‑ mového dítěte. Již několik let dochází k rozpadu struktury politických stran; velké strany masivně ztrácejí voliče. Je téměř nemožné zjistit, zda nestabilita vlád podněcuje nespokojenost občanů, nebo naopak. Během 24 let od založení České republiky se pouze tři ze 14 vlád udržely v úřadu po celé čtyřleté funkční období. Volby se konají častěji než ve většině jiných států, a občané tak mají možnost projevit svou politickou vůli, ale volební účast je často nízká. Voliči ve stále větší míře a přitom nestabilně volí malé strany, které vznikají a zanikají, a na vzestupu jsou antiliberální síly (Balík a Hloušek a také Guasti v tomto sborníku). – 6 – Na místní a regionální úrovni již strany nehrají žádnou roli; současně jsou regionální samosprávné orgány – alespoň pokud jde o správu evrop‑ ských dotačních fondů – neefektivní a protkané klientelismem (Formán‑ ková v tomto sborníku). Stále více se od sebe vzdalují životní podmínky v Praze a v regionech specializovaných dříve na uhelný a ocelářský prů‑ mysl, které prodělávají masivní změny ekonomické struktury. Podobná propast se rozevírá ve vztahu mezi národní a evropskou úrovní: česká vláda se sice aktivně podílí na utváření politiky EU, ale čeští politici se o ni příliš nezajímají, a proto mají v tomto směru nedostatečné odborné znalosti (Beger a také T. Weiss v tomto sborníku). Co do počtu příznivců evropské integrace se Česko umístilo v roce 2017 v celounijním srovnání na posledním místě (Eurobarometr 2017, str. 6). V Bruselu je země kri‑ tizována jako součást „vzpurné“ Visegrádské čtyřky. Média se po fázi odprodeje do zahraničního vlastnictví ocitají stále více zpět v českých rukou, jsou ale soustředěna v mediálních konglo‑ merátech kolem několika vlastníků, kteří využili svého privilegovaného přístupu k lidem k zakládání podnikatelských stran (Jirák a Köpplová a také Guasti v tomto sborníku). V často nepřehledných a křehkých vnit‑ ropolitických poměrech zaujali prezidenti silnější postavení, než jaké jim přisuzuje ústava, a využívali ve svůj prospěch nejednoznačné právní for‑ mulace stanovující jejich kompetence. Zavedení přímých voleb poskytlo dodatečný argument pro ještě silnější vymezení prezidenta vůči vládě. Senát coby druhá parlamentní komora je zpochybňován populistickými stranami, jako je ANO (Novotný v tomto sborníku). Takový vývoj v srdci Evropy je nejen politicky výbušný, ale současně se stává důležitým případem pro testování společenskovědních teo‑ rií a metodologie. Pokud se demokratizace skutečně mohla během tak krátké doby dostat do krize, vyvrátilo by to standardní teorie konsolidace po změnách politického systému. Pokud by se naopak ukázalo, že k žád‑ nému zlomu v politickém vývoji nedošlo a jedná se o výsledek dřívějších chybných diagnóz, zpochybnilo by to současný způsob měření demokra‑ tizace a evropeizace. Příspěvky v předkládaném sborníku pomáhají při řešení této hádanky tím, že empiricky nastiňují, objasňují a klasifikují český politický systém a jeho vývoj a třídí poznatky na pozadí srovnání s ostatními státy. – 7 – 3. Fáze výzkumu mezi optimismem a narativem krize Začátek „sametové revoluce“ v Československu v roce 1989 překvapil mnohé pozorovatele, neboť země byla stejně jako NDR považována za ekonomicky vysoce rozvinutou, sociálně homogenní, politicky stabilní a téměř neovlivněnou pokusy o liberalizaci probíhajícími v jiných socialis‑ tických zemích (Wolchik 1999, str. 437). Následné analýzy proto náhlou změnu systému často vysvětlovaly vnějšími faktory a nacházely v tomto ohledu rozdíly mezi zeměmi střední a východní Evropy, přestože tyto země vykazovaly podobné systémové problémy způsobené socialismem. Poté, co byly zpracovány příčiny náhlé změny systému v roce 1989, se předmětem výzkumu stala samotná demokratizace. V Česku se při‑ tom nejvíce diskutovalo o podobě konkrétních politik (policies) (Ro‑ berts 2017). V rámci mezinárodních publikací převažovaly srovnávací studie na vysoké úrovni abstrakce často od zahraničních výzkumníků. Vycházely z případových studií domácích vědců k jednotlivým postso‑ cialistickým zemím včetně Česka, jež byly v podstatě podobně vystavěné a kompilované do souborných děl (např. Wightman 1995; Dawisha a Pa‑ rrott 1997; Süssmuth 1998; Elster a kol. 1998; Lawson a kol.; Kitschelt a kol. 1999). Z této spolupráce často vznikly trvalé sítě akademiků, takže mezinárodní pohled na Česko stejně jako i další postsocialistické státy byl utvářen omezeným počtem zdrojů a interpretací. Od konce 90. let